Ob ráz ky z filmu POHÁDKY TiSíCE A JEDNÉ NOCI si prohlédněte na straně 25
už vyřadila vrozená radovánek a určila jim přísnou roli .. klidu"! Mnozí z nich se nikdy nezbaví strach u ze smrti. Jistou naději dávala transplantace srdce - přenos orgánu z jedince, který byl ve stadiu poúrazové klinické smrti, do těla nemocného. Několik let probíhaly pokusné operace na psech, než profesor Barnard usku tečnil první t ransplantaci cizího srdce na člově ku. Cizí srdce prodloužilo život celé řadě pacientů nejen o měsíce, ale o léta. Z celkového olik
chlapců
a
" .___II1II srdeční vada z
děvčat
dětských
počtu 165 operovaných žilo dvanáct déle než dva roky. Dnes se už rýsuje jiný, slibněj!lí způsob: umělé srdce z umělých hmot a nerezavějící oceli voperované do hrudní dutiny. A opět je to pes, na němž se nová metoda zkouší a zdokonaluje. Pes jako .. pokusný objekt" pomáhá při řešení celé řady důležitých lékařských a biologických problémů, které představují první linii moderního výzkumu. Například nedávno se objevila zpráva, že japonští biochemici dosáhli pozoruhodných
"
PROC,
P AVE PES?
úspěchů s přenosem umělé krve u psů. Podařilo se jim odejmout zvířatům až devět desetin krve a nahradit ji krví umělou, získanou z fluorouhlíku. Zdraví psů zůstalo neporušeno, nápadné bylo jen to, že když se k jejich kleci přiblížil člověk, psi se schovávali, jako by měli neurotický strach z lidí. Pokusy sice nejsou tak daleko, aby se umělá krev mohla zkoušet na lidech, ale japonští vědci doufají, že za několik let bude mož né s umělou krví zachraňovat lidské životy po těž kých nehodách, při nichž dochází k silnému krvácení. Laboratorní pes je zvláštní rasa vypěstovaná speciálně pro výzkumné účely. Bígl, jak se tento druh psa nazývá, pochází z loveckého psa. Psi kteří se narodí v ústavních psincích nebo na farmách vědeckých či výzkumných ústavů, jsou od malička zvyklí na laboratorní prostředí a nepociťují strach, když se k jejich hlavě nebo tělu připínají elektrody a dráty nejrůznějších kontrolních přístrojů. Operační místnosti pro psy jsou vybaveny se stejnou dokonalostí jako chirurgické kliniky a použití narkotických prostřed ků je závazné. Každý zákrok na psu je prováděn co nejšetrněji jako u člověka. Ale proč právě pes je v celé řadě oblastí lékař ského a biologického výzkumu tím nejvhodnějším .. pokusným králíkem"? Především proto, že se chová přátelsky k člo věku a lze ho i v laboratoři rychle naučit různým úkonům, například chovat se klidně při měření krevního tlaku, při odběru krve nebo moče apod. Jedním z dalších důvodů, proč výzkumníci volí psa za .. pokusný objekt", je i t o, že je to zvíře svou velikostí bližší proporcím člověka než třeba nejrozšířenější laboratorní savec - krysa nebo myš. A pak pes žije déle než zmíněná .. zavedená" laboratorní zvířata, čímž se hodí zvlášť pro dlouhodobé pokusy. - ip-
obr. 2: t/stokrevný blgl - laboratornl
pes.
DALŠf S E PŘIP oJuJI k výzvě na počest X V. sjezd u KSČ a SS. výročí zalo'tení strany. ČEKAJ( NÁS NANEJVÝŠ ČESTNÉ, NESNADNÉ, NÁROČN É ÚKOLY. Abyste je splnili, musíte se již dnes na to připravovat. Vzdělávat se, ve škole i mimo ni, pěstovat všestranně všech· ny schopnosti a dovednosti, u~it se odolnosti, vytrvalosti a také disciplíně. Vím dobře, že mlád ež nemá příliš ráda, když ji my starllí příliš poučujeme. Ano, i vy musíte především projít vlastní školou života, poučit se z vlastních zkušeností. Úspěchů i nezdarů. Ale p řece jen bychom si přáli, abyste se dovedli poučit také z práce a zkušeností svých otců a dědů, z naší historie. Dějiny našich národů, našeho pracujícícho lidu, to není pouhý dějepis. To je sama duše národa. A naše dějiny jsou veli · kou š kolou národn í hrdosti a vlastenectví.
ZPOČÁTKU SE JMENOVAL SAMUEL LANG. HORNE CLEMENS. To když byl ještě kluk a žil v malém městečku na břehu řeky M ississippi. Ř.eka lákala - na ní i kolem ní bylo živo. Vozila cestující tak proměnlivé, jako je její tok. Vorař~ i farmáře, velké parníky i Indiánské loďk y. Co pak by zvědavému klukovi stačilo dívat se na tenhle vzrušující průvod jen z jednoho místa na břehu? Z kluka z Hannibalu se stol lodník. A protože se hodně díval a dobře poslouchal, o čem a jak si lidé vyprávějí, po čase zaměnil kormidlo · za pero a vůni řeky vystřídal vůní čerstvě vytištěných novin. Ze Sama C/emense se stal - Mark Twain, z lodníka novinář o spisovatel. Jeho chytré pero pomohlo dvěma klukům prožfvat do brodružství stejně barvitá, Jaká kdysi existovala v jeho vlastních předsta vách. Ti dva, Tom Sawyer
Pion ýř i z Mikulčic úpravě obce, vysad í 100
odpracují 400 hodin při okrasných stromů a ke řů, seberou 1 000 kg odpadovych surovin, na Fond solidarity odevzdaj í 300 Kčs.
Z projevu armádního generáljlludvíka Svobody při celostátním setkání pionýrů v Hradci nad Moravicí v červnu 1971. 25. listopadu se armádní generál Ludvík Svoboda dožívá 80 let. Foto Fafek
a Huck Finn, nemají vždycky umyté uši a občas musejí strpět pohlavek, mají však dobr-é oči k vidění o nemohou se dívat no nespravedlnost a přetvářku; mají navíc dost kuráže, aby se proti ní postavili. Že není svět jenom růžový, to Mark Twain dobře Tuši to i stateční kluci z jeho knížek, ať jsou to Tom s Huckem, nebo princ Edward a chuďas Tom Canty. Prožít něco vzrušujícího samozřejmě vždycky něco stojí. Vůně dobrodružství je ale lákavější než vůně dobré večeře. Pro Marko Twaina stejně Jako pro vás, i když se narodil už před sto čtyřiceti lety. (Dobrodružství Toma Sawyera o Huckleberryho Finna pokračuje v knížce Tom Sawyer detektivem a jiné povídky, kterou vám nachystalo nakladatelství Albatros.)
věděl.
Pionýři okresu Ústí nad Orlicí odevzdají 70000 kg železného šrotu, 21 000 kg starého papíru vysázejí 8000 stromů . odpracují 40 tisíc brigádnických hodin, na Fond solidarity odevzdají 20 tisíc Kčs. Pionýrští pracovníci budou pomáha.t při výstavbě kluboven, sporto višť, ú častní se celookresní stavby mládeže, kterou je předškolní zařízení v Zálší u C h ocně.
A co vy? Čekáme na vaše zprávyl
PRINC a __ CHUDAS V královském paláci si nikdo neuměl vysvětlit změnu v princově"ch ová ní. Všichni se domn ívali, že . princ zešflel, protože nevěděli o zám ě ně, která z Toma udělala prince a z prince chuďase Toma.
1. Doprovázen šlechtici octl se Tom, převlečený za prince, před lůžkem, na kterém ležel nemocný anglický král Jindřich VIII.
2. "Princi, viď, že jsi chtěl svého otce žertovným chováním jen po'škádlit? Už si nebudeš dávat to divné jméno?"
>
"Nejvznešenější pane, nejsem tvůj syn. Jsem chuďas, Tom Canty. Octl jsem se zde nešťastnou náhodou. Nechci zem řítI Zachraň měli" - "N emluv tak, m ilý synu. Proč bys umíral??"
3.
4. "Slyšeli jste, nemusím zemřít. Král tak rozhodl. A smím teď odejít?"
5. "Kam bys šel, mé dítě?" - "Chci odejít tam, kde žije má matka a mé sestry."
z «
-
'-
I ... , , '
...I
~",i •
-.....,.... _ .....
U)
P ~
c_
.'~ t::..", ~
6. "Pojď a odpočiň své zmatené a ubohé hlavě na mé hrudi. Brzy se uzdravíš."
W
ce: 7. "A vy všichni. slyšte. Je choromyslný, ale je to můj syn a budoucí král Anglie. Kdokoli o jeho nemoci promluví, půjde na šibenicíl Je korunním princem a já, král, to dotvrdím. Hned zítra bude uveden ve svou knížecí hodnost."
~
« Z
< ...~ «~ ce: «
:E
>~ C
---> O o..
>>
~ O :E
« Z 8. Lord Hertford však králi vysvětloval, že muž, který zastává úl'ad královského obl'adníka, vévoda Norfolský, je uvězněn a čeKá na popravu ...
9. Král lorda přerušil a nařídil, aby dříve než znovu vyjde slunce, byl vévoda popraven a nestál tak v c.estě slavnostnímu jmenování jeho syna.
Tom si uvědomoval beznadějnost své situa.c e a navíc ho trápilo, že kvůli němu má být zítra popraven vévoda ", Nn ..(nlltu.
...........
I)~tt~r
:~:~:~:~:~:~:~:~:~:~:~ ~:~:~:~:~:~:~:~:~~:~: :~:~:~:~:~:~:~:~:~:~:~
IIIIIII!III!IIII!!I!!I :~:~:~:~:~:~:~:~:~:~:~
~mmmmmmm
.........
:.:.:.: .......
~I~~
už ve starém Egyptě. Sloužil nejen jako ochrana p r oti slunci, ale i jako důkaz společenského postavení. Nad panovníkem jej drželi zvlá!lť k tomu vybraní otroci. Do Evropy se dostal teprve pl'ed čtyl'mi sty lety. Ještě daleko později se zjistilo, že když se plátno navoskuje, chrání dobl'e proti dešti. Od té doby se ctihodný de!ltník angl ických lordů stačil změnit v miniaturní skládačku , která se vejde do dámské kabelky.
je velmi výhodné: elektrárny:·:·:·:
měst
bývají poblíž velkých a jejich obyvatelé tedy dostano u ryby zaručeně čerstvé. Navíc se v jednom hektaru teplé vody vypěstuje stokrát víc ryb než v obyčejném rybníku.
Nešťastného delfína vyhodila na pobřeží východní Anglie vysoká vlna na břeh. Na pláž se seběhli lidé a začali trosečníka
ihned polévat vodou. Vydrželi, dokud se nedostavili požárníci a nedopravili delfína zpátky do moře.
Poděkoval
zac hráncům
posvém: mohutnými skoky vyjádřil svou radost.
• 266 dní a 15 hodin t r vala Japonci Kenithi Huorimu cesta kolem světa. Jeho cesta měla dvě zvláštnosti: jachtu, na které plul, si sám vyrobil, a navíc během cesty ani jednou nevystoupil na břeh. Podařilo se mu překonat dosavadní rekord o 27 dní.
• Ačkoliv je dřevěný, dovede tenhle kůň skákat i klusat. Není ale na hraní: použíyá se v Japonsku a USA při tréninku v jezdeckých školách.
• •
Na Ukrajině se dostanou na trhu čerstvé ryby - přímo z elektrárny. Nesmysl? Kdepak. Od borníci totiž zjistili, že někte ré druhy ryb nejlépe rostou pi'i teplotě přes 22°C. A př i bližně takovou teplotu má voda v chladi cích nádržích tepelných elektráren. Pěstovat ryby v nádržích
6
:~.:~:••~;:~,.:~:~
Všem děvčatům, která jsou nešťast ná ze svých vlasů a naří kajf, že se nemohou a nemohou učesat: Pl'edstavte si jen, že byste žily v Senegalu a musely si na h l avě učesat takovou spoustu úhledných droboučkých copánků... A vidíte, usměvavé Afričance je v pracném účesu ::::::~ docela dobl'e. Stl'íbrný nábytek jako pro panenky pochází z 18. století. Jeho dovední výrobci se snažili do podrobností napodobit nábytek, jakým byly tehdy místnosti zal'ízeny. Do klavíru se jim do konce podal'ilo vložit hrací strojek.
•
Československo není zemí, která by oplývala diamanty, tím nejvzácněj!lím drahokamem. Prozatím se zde nalezly jen tl'i, všechny v Českém stl'edohol'í. Jejich rozměry nebyly nijak pozoruhodné. Poslední z nich se ndel v roce 1959 a byl menší než zrnko máku.
•
Deštník není vů bec vynálezem moderní d oby. Zpočátku se však vyskytoval jako slunečník, a to
l iiiiii ;::::::::~j~i
~ Nesvornost Svatop lukových synů c 3D. písemných o konci knížete Svatopluka je ve starých smrti zlé ujalo. dosapamátkách zaznamenána tato zají - zení na jeho radu knížetem Svatoplukem na símě
-.. mavá
pověst :
W
Když kníže Svatopluk citil, že se blíží sklonek X jeho života, dal si předvolat své tři syny a jednoW mu po druhém podal svazek tří prutů, aby jej -' zlomili. Nikomu z ni ch se to nepodařilo. Dal tedy svazek rozvázat a každému podal jedíný prut. Všichni svůj prut sna dno zlomiti. Když se to stalo, řekl jim kniže Svatopluk :
« .«
.-a:> ... O .:E « >
"Tak jak.o jste nez.lomili svazek tří prutů , nikdo vás neporazí, budete-Ii svorni. Ale budete-Ii rozdělení , stane se Velká Morava kořistí nepřátel. To mějte na paměti a pečujte vic o svou zemi a lid než o své vlastní z.ájmy." Tato pověst je ovšem mnohem starší, již staletí předtim se vy p rávěla ve východních zemích
~ o jiných panovnícich, ale řecký dějepisec Kon -
> « a:
stantin Porfyrogenetes ji přiřkl Svatoplukovi. Ten vša k neměl tři s yny, nýbrž pouze dva, staršiho Mojmíra. jenž měl vládnout celé Velké D. Moravě, a ml a dšího Svatopluka, jenž měl pod W vrchní sprá vou Mojmírovou pečovat o Nitran ,UJ sko, jako kdysi kníže Svatopluk sám.
C
a:
Kníže Svatopluk dobře věděl, proč své syny nabádá ke svornosti . Sám před dvanácti lety když se obrátil proti Rostislavovi - zažil, jak nový cisař němec ký Arnulf napadl jeho zemi a spojil se k tomu s maďarskými kmeny, kočují cími tehdy při dolním Dunaji. Věděl, že ani papež neustane, dokud nebude prostřednictvím němec kých biskupů Morava obráce na k římskému učení. Proto si přál, aby Morava byla jednotná a pod vládou silného panovníka, jímž mě l být prvorozený Mojmír, stat e čný, r ozumný a schopný. Druhorozený Svatopluk by l však po otci, ctižá· dostivý, moci milovný a pyš ný. A toho se umírající kníže Svatopluk bál. Biskupoví Víchingovi se po Svatoplukově
O
NAKRESLIL GUSTAV KRUM
... W
Z
m
«
::r:: .~
>
O
::r::
N
.« m
Němečtí
kněží,
místa Metodějových žáků, popuzovali proti Mojmíroví nejen bratra Svatopluka, ale í vojevody ostatních slovanských kmenů v Če chách, v Nitransku, v Panonií a v Lužici. Ti mu konečně uvěřili, že budou bezpečněj š í pod záštitou německého cisaře a jeho velkého vojska, a někt e ří z nich se vskutku odebrali k Arnulfoví a slíbili mu spojenectví. Druhorozený Svatopluk se nakonec postavil proti svému bratru Mojmírovi, a to byla chvíle, na kterou čekal německý císař Arnulf. Poslal posly k Maďarům, aby je popudíl protí Moravě, a sám zároveň doufal, že je tím oslabí a nebudou pak moci napadat německou říší . Maďaři
v
Evrop ě
válčili
docela jinak, než bylo tehdy zvykem, a proto nad svými soupeři
obvykle vítězilí. Útočíli náhle v ohromném množství je z dců ze všech stran a s hromovým křikem pak ustupovali a opět vyráželi z úkrytů, ze so utěsek, lesů a z nečekaných stran. Mezitím se jejich houfy rozjížděly po krajině a všechno nemilosrdně ničily. Zapalovali vsi, kradli stáda, zabíjeli, koho potkali, muže, ženy, dětí, ba i nemluvňata, takže po jejich odjez du zůstala v krajině jenom spálená spoušť. Opu ště ní hrdínně
a osamocení Moravané se bránili
několikrá t Maďary porazili. Nakonec vliak byli sami nešťastně po raženi , Mojmír zabit a maďarská záplava se rozlila po Moravě, ničíc, pálíc a drancujíc všechno, co potkala. Zůstaly
a
po nich jenom hromady trosek s mrtvými lidmi, pustá pole, pokácené sady, rozbité hrady a kostely, mrtvé ticho, všechno zarůstající býlím a plevelem. Zbytky lidí se skrývaly v lesích a velká část obyvatelstva ustoupila za hradbu lesů a hor do sousedních Čech. Tak roku 906 tragicky Morava.
skončila
slavná Vel ká
o
atletice se
říká, že je nejpřesnější sport. Rozhodčí nemůže
nikomu kdo je první v cíli, ten dostane zlatou medaili. jenže i v atletice se zvýšily požadavky na přesnost. Nejvýrazněji se technický pokrok uplatnil právě v bězích. Až dosud se měřily časy ručně. Od okamžiku, kdy startér vystřelil a časoměřič zmáčkl stopky, však uplynulo patnáct, dvacet, mnohdy i víc setin vteřiny. Což je hodně. Teď už se na všech velkých soutěžich měří elektricky. Startérova pistole současně zapne stopky a "odstartuje" i film cílové kamery, na kterém je po straně možno odečíst příslušný čas s přesností na setiny vteřiny. Běžcí tedy znají mnohem přesněji svůj výkon, ale často žehrají, že elektřina jim časy zhoršuje. Pochopitelně - jejich výsledky jsou "horší" - o výše zmíněné reakční doby časoměřičů, tedy o dobu, která dříve uplynula od výstřelu do rozběhnutí stopek. Mezinárodní atletická federace proto zavedla v bězích dva druhy světových a evropských rekordů - jedny jsou měřeny elektricky, druhé ručně. je pochopitelné, že ty první jsou "horší" (tedy přesnější). Například v běhu na 100 metrů žen drží .,elektrický" světový rekord upřít vítězství:
-
NEMILUJI ELEKTŘINU ~~:::~ Američanka
Q------
Tyusová za 11,07, zatímco "ruční" rekord Stechero... é z NDR je 10,8! Došlo k podivné situací. Místo aby běžci a běžkyně měli zájem o co nejpřesnější změření výkonů, většina z nich raději běhá na závodech měřených ručně, neboť časy jsou pochopitelně "lepší". Nejkřiklavější rozdíly jsou v desetiboji. Ten totiž zahrnuje čtyři běžecké disciplíny (100 m, 400 m, 1500 m a 110 m překážek) a rozdíl při ručním a elektrickém měření dělá dohromady téměř dvě stě bodů, což je téměř rozdíl výkonnostní třídy. Ideální by bylo vybavit všechny stadióny světa přesným elektrickým zařízením. To však je zatím nemožné, ceny takových přístrojů jsou příliš vysoké. A tak se nesmíme divit, že nějaký čas se bude u výsledků v závorce objevovat, zda byly časy měřeny ručně nebo elektricky.
~------------------------------------------~ YCH SNíMKŮ Z FINÁLE OLYMPijSKÉ STOVKY V MNICHOV~
•
v
o
no~,eu
ru
'I~~;t.""f( :'ll~7,1;',
t~'t, ~J~"
",;,'
1.'-,
_-.
>l'J l'
~
.!~. r
, -
fO
•
•
,
"l,
.
',~ <
1.
•
,
•
J e
al
••
~.&'lJJ.lfh NATAŠA TANSK "Co je s tebou?" zeptala se máma. "Nejsi nemocný?" "Ne," zahučel jsem do polštáře, ale zůstal jsem dál ležet na gau či. Máma mi sáhla na čelo. "Teplotu nemáš .•. Tak proč proboha tady ležíš za bílého dne jako mrtvola? Proč se neučíš nebo si nejdeš hrát?" Napadlo mě, že s rodiči je to věHinou beznadějné. Ničemu nerozumějí. Hlavně m á ma nechce
pochopit nic, co nesouv isí s mým jídlem, spaním, mytím a učením. To jsou jediné čtyři věci, které ji na mně zajímají: musíš spát osm hod in, pravidelně jíst, mýt si uši a pořádně se učiti Ale můj život . . • S tátou je to mnohem lepší, ale stej ně ..• Nev ím, jak bych mu např í klad zdůvodnil, proč tu ležím na gauči jako mrtvola. S tátou si povídám o různých věcech, ale zrovna tohle ... Když jsem si vzpomněl , znovu mě zalilo horko. Taková ostuda! Jsem vyřízený. Jsem pro kluky nad obro odrovnaný, jsem odepsaný a znemožněný. A zatím musim jít ke všemu do školy a všichni tam b udou. Zavrtal jsem se ještě hlouběji do pol štáře, nejraději bych se propadl gaučem, podlahou, celým domem až pod zem, kamsi do pekla. Nechtěl jsem na to myslet, ale t a vzpomínka se mi každou chvíli vracela: Jak stojím v Jelení ulici p řed Lucčiným domem, jak se za rohem objevujou kluci, jak strnu překvapením, jak se kluci chechtají, jak pískají a pokřikují, jak mě obkličují a řvou: "Pánové, senzace! Milan se zabouchl do Luckyl" "Lucie, Lucie, kdo tě to miluje!" " Mají rande, júúúl" "Žádné rande nemám," křičel jsem, "jsem tu jen tak I" " Je tu jenom tak!" smáli se dál kluci a já jsem věděl , že je konec. Nikdy tomu neuvěří. Nikdy neuvěří , že jsem byl v Lucčině ulici kvůli slohu. Včera o přestávce mě Lucie zastavila na chodbě. Nechtěl jsem si
mluvim. Vždycky se na ni pn vyjenom koukám, protože má krásné vlasy, ale povídat si s ní neum ím. S jinými holkami to dokážu, ale když se mě na něco zeptá Lucie, stojím vždycky jako slou p a kloudná odpověď mě nenapadne. Nejradši bych si jednu vyazil , musím přitom vypadat pořádně blbě, ale nemůžu si pomoct, vždycky to takhle příšerně dopadne. Ani tentokrát jsem se nezmohl na odpověď : než jsem se vz pamatoval, byla Lucie pryč. A tak jsem musel napsat Lucii sloh. Měl se jmenovat Zima v naší u I i ci . Napsal jsem nejdřív svuj, a pak jsem začal ten Lucčin , ale najednou jsem si vůbec nepamato val, jak vypadá Lucčina ulice, a nevěděl jsem, co se v ní vlastně v zimě učováni
jí všímat, protože co si taky mám vykládat s holkou, když se na mne všichni dívají, ale Lucie mě jen tiše zaprosila: "Mi lane, prosím tě, udělej mi sloh I" S Lucií je to totiž obráceně než s ostatními holkam i : Lucie má ze slovenštiny trojku, hlavně proto, že vůbec neumí psát sloh. Když jsme vloni po prázdninách dostali sloh na téma Jak jsem se měl o prázdni ná ch, napsala do sešitu - dobře. A nevěděla, co dál. Ale zase umí bezvadně matematiku, jako by byla kluk. Já jsem v matyce slabý, zato ovšem umím psát slohy, takže jsme na tom úplně obráceně.
Jenže: ještě nikdy jsem neřekl Lucii, aby mi udělala úkol z matyky, protože • . . Vlastně ani nevím, proč jsem to od ní ještě nikdy nechtěl . Snad proto, že s ni skoro vůbec ne-
děje.
Tak jsem se tam vypravil a kluci nachytali. Vztekem jsem se zakous l do polš táře: ještě pořád mi zněly v uších posm ěšné výkřiky kluků, jejich dorážení a moje zoufa lé protesty na obranu, kterým stejně nevěřili . " Sloh? Nelžil" Do toho zmatku se otevřely dveře a na prahu stála Lucie. Kluci rázem ztichli, Lucie se na mne zad ívala, začervenala se jako pionýrský šátek, otočila se a zmize la v domě . Kluci se na mne vrhli. "L háři! Podvodníku! Teďnemůžeš nic zapírat, měli jste rande! " Popadl mě vztek, zatmělo se mi před očima, takže jsem Michalovi hned jednu vrazil. Byla z toho pořádná mela. mě
Taktak, že jsem ,se dovl e kl domů. Vš e ch no mě bolí, modřiny a n i nepočitá m , ale nejv íc mě štve vě domí, že kluky a n i za ni c nepřesvědčím, že jsem ne lhal, když jsem jim tvrdi l, že jsem byl v Lucčině ul ici je n t ak. Da lo mi š í leně práce zvednout se z ga u č e a doplazit s e ke stolu. Položil jsem p řed sebe papír a napsal jse m nadpis: Zima v na š í u l ici. Před s tavoval jse m si Lu cč inu ulici , chtěl jsem začít psát o té velké louži před Lucčiným domem, o louži, k t erá m ě la okraje tak krásně zamrzlé, že v ypadala jako zrcadlo v ozdobném r ám u. Al e nenapsal jsem nic, protože jsem pořád viděl Luck u, ja k stojí ve dveřích a celá rudá se na mne kouká. ' Kluci si myslí, že jsem m ě l r a nde, a Lucka s i zase bude myslet, že jsem kluky schválně př i vedl p řed jej ich d ů m.
Všichni mi křivdí! Praštil jsem sebou zase na gauč. " Neříkala jsem ti , aby ses neválel po gau č i?" o z vala se m á ma z kuchyně. Tak prosím, ještě i m á ma! Ta s i zase myslí, že se tu válím z lenosti. " Píšu už dávno úkol!" zařva l jsem a šel jsem si znovu sednout ke stolu, abych zíral před sebe. Hlava mi mohla prask nout; byl jsem zoufalý jako ještě , n ikdy. Uvědomil jse m si, že nemůžu vůbec nikomu dokázat, že jsem ani trochu nelhal , že jsem říkal čistou p r avdu. Jenomže Lucie t ím , že vylezla ze dveří, jako by mě usvěd č ila z podvodu - i když to byla fakt icky náhoda. Byl jsem na mydlenej: ale t o přece není možné, aby s e pt'avda nedala dokázat! Pravda je přece o d toho,
aby vycházela najevo! Táta mi vždycky říkal, že klamat něko h o se nevyplácí, protože se stejně vždycky na všechno přijde. Celý večer jsem s i s tím lámal hlavu, a táta jako naschvál ze schů z e ndel a nešel. Bylo už moc poz dě, když jsem zas lechl, jak ve dveřích zarachotil klíč. Vyskočil jsem z postele, pootevřel dveře a zašeptal : "Přijď, prosím tě, ke mně!" "Do b ře," řekl táta a tiše vklouzl do koupelny, aby neprobudil mámu. Pak si v pyžamu přisedl ke mně. "To musí být vážná věc, když jsi nemohl usnoutI" "Vážná," p ř ikývl jsem. "Jak se dá dokázat pravda, která se v ůbec do kázat nedá?" "O co jde?" Vyprávěl jsem mu všechno popořádku. Byl jsem napjatý, co na t o řekne, ale po jeho odpovědi jsem zůstal jako opařený. "Ne dá se nic dělat I" "Jak to?" "Nijak se nedá dokázat, ž e není pravda to, co si myslí kluci, a že je pravda to, co říkáš ty." " Ale jak to, nedá se? Přece jsi mi říkal, že pravda musí v yjít najevo I" "Obvykle ano •.• dříve nebo pozdě ji. Ale musíš se smířit s t ím, že v některých případech se dá pravda dokázat jen tak, že ten, kdo tě poslouchá, ti uvě ří. Prostě ti důvě řuje, a proto věří tomu, co říkáš. Proto je tak důležité přátelství, protože někte ré věci se v životě dokázat nedají, jsou jenom otázkou vzájemné důvěry. Kluci ti nechtěli věřit, a proto se ti nepodařilo jim dokázat pravdu." , "Ale pravda přece nemůže být tak slabá! Takhle tu z ůstane lež a bude
tu pořád ... a všichni si b udou myslet, ž e je t o pravda .. . T a k to přece nem ůže zů s tat!"
"Musíš se s tím, bohužel, smířit," povzdychl táta. " Kluci si budo u myslet, že js i jim lha l a že jsi mě l rande, a t y se s tím musíš smířit . " " Ne," vykřikl jsem a táta m i rychle d laní za kryl pusu, abych nevz bud il m ámu. "Ale a no," usmál se táta. "Ty sám př ece víš, jaká je pravda, ne? Důležité je, že ty to víš. A je to ohromn ý pocit, vědět, že jsi v právu, v ě ř mi." Dost d o b ře jsem si nedovedl představit, jaký by to měl být oh r om ný pocit. Když jsem usínal, rozhodl jse m se, že se zítra s klukama ve škole j eště jedno u poperu. Bylo m i jasné, že to přece jenom bude nejl epší způso b , jak je přes vě d či t . •
O
:::> V!
Z
'
II:
~
..J
'N
O
..J W
,II:
a.
NAK RESLILA D. DV OŘÁKOVÁ
11
le, že je u nich hezky, Míla pod ehla a za Danou se skutečně rozjela.
zvědavosti
Byl začátek října. Takový ten čas, kdy se celý kraj ještě jednou rozpomene na nádheru babího léta a zazáří v oslnivých barvách.
>Q)
c >
o
Dana byla nadšená. Přivítala Mílu jako princeznu. Provedla ji po celém hospodářství, předsta vila ji svým nejmilejším zvířátkům, trhaly šťav naté jonatánky, klátily ořechy a pak vyrazily do lesa na brusinky. Domů si Míla vezla tašku jablek, pytlík ořechů a Danina maminka jí přidala brusinkový koláč, který zvlášť upekla. Výlet se Míle docela líbil.
.c ::J
..ll:
>
'; .c u
::J
o
..ll:
.. By1y jsme kamarádky na život a na smrt," vyjádřila se Dana v dopise o vztahu, který zapustil kořínky právě onoho projasněného říjnového dne •
N
Q)
..o
.c
e.
'; o
Míla se samozřejmě kamarádila dál s Jiřinou a jarkou, ale s Danou - alespoň ve třídě a v oddíle - přece jen o trochu víc. Byla zvolena předsedky ní oddílové rady a sama navrhla Danu na funkcí
'ni
kronikářky.
ni
..ll: 'C
e.
..
..ll:
Uplynul rok. Míla se stala předsedkyní skupinové rady a Dana po ní převzala funkci před sedkyně v oddíle.
Ul
'>o C O
či:
.. Vyjednala jsem návštěvu ve včelíně. Soudruh nám ukázal a pověděl mnoho zajímavého o chovu včelstev. Bylo jich tady tři tucty a děcka si mohla sama vyzkoušet práci ve včelař ské kukle a rukavicích. Klukům se to moc líbilo a říkali, že něco takového by se mělo vyjednat znovu," napsala Dana, ale rychle dodávala: .. Nechci se chlubit, ale patří to k věci." Růžička
Dana a Míla byly nejlepší kamarádky. Alespoň Dana to tak cítíla. Seznámila se s Mílou, když začala dojíždět do školy do města. "V naší vesnici jsou jenom o moc starší dívky, s kterými si už tak nerozumím," svěřovala se Dana později v dopise. Byla šťastná, že si s dívkou, s kterou ji svedl dohromady zasedací pořádek třídy 6B, tak dobře rozumějí. Míla sice s Danou sedět nechtěla s Jiřinou a jarkou kamarádila už od první třídy ale jak už to bývá, nová dívka, která přišla z vesnické malotřídky, ji začala zajímat. A když ji Dana pozvala, aby si v sobotu udělala výlet na ko-
Ano, patří to opravdu k věci: Někdo z oddílu se nechal dokonce slyšet, že Dana je lepší před sedkyně, než byla Míla. A nezůstalo jen u tohoto jednoho hlasu. "Míla si mě přestala všímat. jsem jí dobrá, už jen když je sama," svěřovala se najednou Dana. Kamarádství se vytratilo. Míla začala na Daniny úspěchy žárlit.
.. Když teď něco navrhnu, mluví mi Míla do toho tak, aby si každý myslel, že co říkám, je hloupost nebo že to nemá cenu •••" Stalo se, co nikdo nečekal: Dana se vymluvila, že musí doma pomáhat, že nestačí stihnout věci do školy, navíc že dojíždí a toho všeho že je na ní moc, a požádala o uvolnění z funkce před sedkyně oddílu. Vedoucí oddílu neměl tušení, jaký je skutečný Danina odstoupení. Věřil, že má hodně práce, a nechtěl jí situaci ztěžovat: zkusil ještě jednou s Danou promluvit, ale ani pak se pravý
důvod
důvod nedověděl.
Danin dopis končí: ..Stala se ze mne samotářka . Ve třídě jsou sice dívky, s kterými se ve škole přátelím, ale zdá se mi, jako bych se mezi ně vtírala. Po vyučování čekám na autobus někdy hodinu i déle. Dřív se mnou chodila na zastávku Míla. Čekám teď sama a je mi všelijak." Co
říci
k
Danině příběhu?
Škoda, že se nechala zaskočit zklamáním ze své kamarádky. Škoda, že ji nedovedla přesvědčit o bezdůvodném žárlení na úspěchy druhého než právě tím, že se vzdala, že se stáhla do ústraní. Chtěl bych se Dany zeptat, jestli ví, co je to poraženectví - třeba ve sportu? Ano, když se někdo vzdá už před bojem. Ale i mimo sportovní kolbiště je někdy třeba osvědčit "sportovní duch", a to právě ve chvíli, kdy je nutné obhájit "svou věc" a její oprávněnost - zvlášť proti úmyslným výtkám či naschválům. Ale stalo se. A co dál? jenom nezahořknout a nepropadnout samotář ství! - Pro Danu může být povzbuzující, že to byla ona, kdo si uměla získat kamarádství - i když v případě Míly se nakonec nepovedlo. Ale právě tento důležitý okamžik v příběhu Dany je naděj ný - určitě se jí podaří získat novou kamarádku. TEXT IVO . PECH AR, NAKRESLILA D. DVOŘÁKOVÁ
•
12
. I
PROČ STAV~J( BOBAI VODNI HRADY?
Bobi'i budulí vodni hrady jako obydlí pro dvě až tl'i generace a bydlí v nich pl'ibližně deset pl'íslu~níků rodiny. Stavějí si z větví a bahna umělé ostrůvky, které vyčnívají až dva metry nad t.. adinou. Uvnitl' je pelech s chodbami. Bobl'i si stavěj i i své přehrady. Na vybraném místě "podI'ezávají" stromy tak, aby korunou padly do vody. Kmeny pak rozi'ežou na polena, která dopraví na stavbu. Do pl'ehrady vplétají větve, které utěsňují bahnem. Přehrady stavěj i bobři kvůli regulaci vý§e hladiny. Jeden bobr "přeřeže" ročně 200-300 kmenů topolů.
morgána vzniká odrazem světel ných paprsků na rozhraní dvou vzduchových vrstev nestejné hustoty. Ty mohou vzniknout I ve valem okolí. V noci se například pl'ízemní vrstva vzduchu silně o~hlad í a nad ní se vytvol'í vrstva teplej§ího vzduchu. Tím se nad ndimi hlavami vytvoří jakési zrcadlo a můžeme v něm spatřit i obraz velmi vzdálených krajin. V Čechách již bylo vidět vrcholky hýcarských Alp, hořící naftová pole, část francouzského pobl'f'žr apod. Nejčastěji se vJak fata morgána vyskytuje na pouUích.
JAK? !fJ\~~ 1J::U, ~... ..
,
d .""
t,
_
CO VITE O PÁDU METEORITŮ U NÁS? Vznik meteoritů jsme si již vysvětlili. A teď si povíme podrobněji o jednom z nich, který dopadl na nale území 7. dubna 1959. Padal malou rychlostí a proto se úplně neroztavil. Svítil ai ve výJce 98 kilometrů. Ve výJce ti'iceti ~esti kilometrů se rozpadl asi na devatenáct men~ích kousků. Jeho dopad je znám pod názvem "pl'ibramský dgť". V okolí Příbrami se v§ak zatím nally len čtyl'i kousky. Nelvět~í z r.:r-... vážil čtyi'1 a půl kilogramu. Možná, že to bude někdo z vás, kdo bude mít §těstí a najde úlomky meteoritu.
,
ZIMNI TRIO
PLNfš PLAMEN SAMOSTATNOSTI? VŠIMNI SI PODMfNKY 8/1
3. V RÉBUSU JE UKRYT NÁZEV ZNÁMÉ KNIHY A.JIRÁSKA:
~
~ ..
Jste čtenáři nebo jen čtete? - nebo jen čtete?" řekl oddílový vedoucí na jedné kdy venku strašně pršelo. A že se to ukáže v soutěži, kterou jim na dnešek připravil. -Vyhrála to tentokrát Zdeňkova družina, protože hod ně čtou a taky si o přečtených knížkách společně povídají. Rozluštili všech pět úkolů správně a ze všech nejrychleji. Dokážete to také? .. Jste
čtenář i
schůzce,
1. POZNÁTE PODLE OBALŮ , KTERÉ KNfŽKY KNIHOVNICE PRO DĚTI PŘI PRAVILA?
2. V TISKÁRNĚ SE POPLETLY TEXTY ČTYA. KNrŽEK, UHÁDNETE, KTERÝCH?
• "Dědečkův kocour je černý jako komín," ře kl určitě H onzík, "a tenhle na bříšku prosvít.á. Vypadá spíš jako brouk než kocour." • A dopálený Mikeš běhal zlostné sem tam · po lavici, koulel očkama a kroutil si pacičkou štětinatá vousiska. Chlupy na hi'betě měl zježený jako kartáč. • "Míco, čičič i, polez dolů!" Míca při běhla, neboť se domnívala, že ji Bobeš volá proto, že jí něco dá. Bobeš vzal Mku do náručí a ukazoval Bobušce. • V tom samém okamžiku zakejhaly husy v chlévku, svině zachrochtaly, kráva bučela, kury křídlama třepetaly, kočky odkudsi pl'iběhše otiraly se jí okolo nohou. Psi vyskočili z bud, p rotáhli se a jedním skokem byli u babičky.
4. V KNIHAŘSTVf SVÁZALI ŠPATNĚ JEDNU KNlž KU. KTERÁ TO JE?
stavěti pro svoji pých u, stala se jeho katafalkem a slunce, ukradené jeho nemocnou ctižádostí, bylo vel ikou svící při jeho mrtvole. Nikdo neplakal.
•
'a;,unls
IP~.l>ln
'r
~.Ia:)>I '!,nm0!l!W O :.Ja>lloM '5 ~oA~.IdA ~~q lsnw ,(>luy.I~S ~ IP!l - ~>J!lu>J Yljn.lp yU~ZYAS ar ~u~~dl ''1 ~
PAl!lljosd 'E
~ ~>J;!!q~g
'Iaqog
~I~W 'la>l!W '~~sa;, ~A0>llzuoH ' l ~ P!udo>\tl.ld !pnlf '~>\uoSu!qolf ~>Jun.l~g·~ =I0;fAOdOO ;1INAylfdS
5. POZNÁTE KNfžKU A JEJfHO AUTORA PODLE ÚRYVKU? Zbyla z něho jen hromádka popela, nic větší než železný šestáček. Malá hromádka honosivé bídy. Budova, kterou si dal vy-
BABI UDF.LEJ RADŠi
M/sr6 TÉ
VEPŘOVE '
JABLkOVY 2.A'vIN .
MRAMOROVÝ SOUDEI{ LOUIS JOLL YET
Karavanu ř ídil a ved l vel itel doprovodu , kterému se říkalo "wagon-boss". Byl to sta tný jezdec s širokým plstěný m klobou kem , obutý do vysokých bot z buvolí k ůže, sedě l ve vysoké m sedle, u kterého viselo laso, karabina a r evolvery. Před odjezdem měl velitel doprovod u k cestujícím krátkou řeč:
"Cesta, kterou pod n ikneme, je po ho dlí samo. se však stát, že b ude m e m ít co d ělat s Indi á ny. Doprovod je patrn ě odra zí. Jsou vzácné případy, kdy byla karavana rozp r ášena. Pak je tu ovšem ještě Jack Moore ..... Může
Kousek p řed jednou malou stanicí na železnici podé l Red River, na hranicích Oklahomy a Tex asu, je na návrší nad řekou vidět sloup ve z potv o řen ém dórském stylu. Jmé no stanice jsem už zapomněl, ale dá se snadno zj ist it. Koleje i řeka tu opouštějí planinu a vedou dál klikatými zákruty, které vypadají o to div očeji , že si oko p ř ivyklo na m í rně zvlně nou p r é rii. Vl a k měl stát ve stanici dost dlouho - lokomot iva prý m ě l a zá vadu - a t ak jsem se ze zvědavosti šel pod ívat, co je to za památník. Sloup měl překvapení : na jeho vrcholku by l mramorový soude k s ná pise m: " Podobný soudek zachránil život Charlie Cunningtonovi v březnu 1856." Hádal jsem, co má ná pis z nam enat, a skoro jsem věřil tomu, že š lo o so ud ek wh isky, který zpříjemnil život ztroskota nci . Ale vlak mě už zahoukáním volal zpět . Byl čas nastoupit do vagónu. mě s í c na to - viděl jsem tolik z ajímavých a lid í, že mi ten památníček zcela vypadl z paměti - za m ě síc nato mě náhoda v Saint Louis svedla s ve lmi příjemným člověkem, který mi byl představen pod jménem C u nnington. Jeho p ř íj men í mi hned připomnělo Red River, železnici, s loup a mramo r ový soudek.
Za
věcí
Bezmyš len k ovitě jsem pro nesl ne z rovna vtipnou větu : " Pa ne Cunningtone, nedávno jsem četl vaše jmé no na sudu."
" Tomu s e nedivím," usmá l se pan Cunnington,
16
"po celé zemi cestují soudky s naplsem ,Cunnington'. Je v nich olej, já ho vyrábím." "Ale v tomhle soudku nebylo nic. Byl z mramoru." Můj společník se zaradoval: "A vida I Pamá tníček Charlie Cunningtona! Je na tak zapadlém místě, že si ho málokterý cestující všimne."
"Mám -Ii být upřímný, dost mě zaujal." Výrobce oleje ochotně uspokojil mou zvěda vost. Jeho příběh spadá do doby, kdy Američané, aby osídlili území, která vzali Indiánům, povolávali přistěhovalce různých evropských národností. Irsko se na osidlování zúčastnilo značnou Dvanáct set padesát t isíc lidí přispěchalo z "věčně zeleného ostrova", kde byl hlad a bída. Mezi nimi byl i dědeček méh o pa na Cunningtona, Charlie Cunnington, se ženou a třemi dětm i , dvěma chlapci a hezkou holči č kou; nejstaršímu nebylo ještě dvanáct. Cunningtonovi s sebou vezli nejnutnější nábytek, nářadí a mat eriál. Měli v úmyslu pracovat v dolech. měrou.
Pro dopravu osídlenců z východního pobřeží do středozemí byla založena společnost karavan. Karavany, kterým se říkal o "bull-trains", se skládaly asi z pětadvaceti vozů krytých plachtami. Na povozech, tažených voly - odtud název " volské vlaky" - se tísnily celé rodiny, na každém voze jedna, se vším, co vezly s sebou. Několik týdnů byly vozy jejich domovem; ve dne jely, v nocí se na nich spalo, v jejich stínu se vařilo.
•
Jack Moore! Raubíř s dýmkou. Při tomhle se cestující otřásli. Všichni znali slavného banditu z doslechu. Muži z jeho bandy byli stejní jako on sám. Používali lsti nebo násilí, podle okolností. Prérie byla jejich vlastí; dovedli se v nitru té pustiny dobře skrývat, i když prérie byla pro každého nezasvěcence stejn ě jednotvárná jako moře. Běda těm, kdo banditům Jacka Moora padli do rukou. Když kladli odpor, čekala je smrt. Když se jim vydali na milost a nemilost, spokojili se bandité s tím, že je do nitky obrali. Potom oloupené cestující zanechali jejich osudu. Ti měli na vybranou: buď se nějak s prérií s holýma rukama vypořádat, anebo zemřít hlady. Jack Moore patřil mezi bandity šprýmaře: zatímco jeho nohsledi pracovali, on se svou věč nou dýmkou mezi zuby si dobíral své oběti. Pokaždé - asi aby se pobavil - podepisoval seznamy ukradených věcí se slovy: "Vláda vám je nahradí." Takové úvahy nemohly ovšem karavanu pn odjezdu vesele naladit. Přesto se vydala na cestu, protože na jejím koncí čekalo bohatství.
jméně
Velitel doprovodu doporučil jistá opatření: "Dejte si na balíky a zavazadla nálepky. Na ty, ve kterých jsou zvlášť cenné předměty, dejte cedule označující něco bezcenného. Jack Moore má rád pořádek; možná, že si jich nevšimne. Tak třeba naposledy přehlédl bednu s výbornými konzervami, na které byl nápis , hřebíky'." Charlie Cunnington uposlechl této moudré rady. Karavana se dala do pohybu. Den za dnem se dlouhý konvoj vinul pustinou. Vozu Cunningtonových připadlo být poslední v řadě; voli , kteří ho táhli, možná nestáli za nic, nebo byli unavení, nebo snad jejich vozkové neměli dost chuti do díla; na každý pád povoz zůstával neustále pozadu, přes pokřik a nadávky velitele doprovodu, který nerad viděl, když se mu konvoj přiliš roztahoval do dálky. Když karavana dospěla k Red River, nechala NAKRESLIL B. KONEČNÝ
pustinu za sebou a dala se zákrutami. Cesta sledovala přesně tok řeky. Obtížnou cestou Cunningtonovi volcí ještě víc zlenivěli, takže vůz byl dobře na půl míle od konce karavany a úplně z dohledu. Najednou se v prudké zatáčce objevili bandité. Podle postavy a dýmky poznal irský vystěhovalec pověstného Jacka Moora. "Ruce vzhůru!" vykřikl bandita. Bylo zbytečné stavět se na odpor, Cunnington dobře věděl, co by je všechny čekalo. S hněvem v srdcí uposlechl. Svázali ho, rodinu také, a odnesli je kus dál ke skále. Nešťastní vystěhovalci přihlíželi, jak bandité drancují v jejich zařízení, kufrech, balících, prostě okrádají je o veškerý jejich majetek. Jejich oblečení bylo tak chatrné, že se jím Jack Moore ani neobtěžoval; bez povšimnutí nechal i pár soudků, na kterých stálo "sádra". Se smíchem pak sepsal a podepsal doklad. "A hotovo," řekl. Ledabyle vytáhl dýmku z úst a vyklepal její ještě žhavý obsah na soudek .•. Ozval se strašný výbuch. Celé okolí se zahalilo hustým dýmem . Když se dým rozptýlil, mnoho toho po Jacku Moorovi, jeho banditech i povozu nezůstalo. "Jak je to možné?" Skutečně upřímně jsem se podivil. Vyřešení příhody mi připadalo přinej menším neuvěřitelné, když ne zázračné. " Žádná záhada," usmál se pan Cunnington, Charlieho vnuk, a dovyprávěl příběh. Cunnington s sebou totiž vezl střelný prach, chtěl jej použít při práci v dolech. Podle rad velitele doprovodu dal na soudky nápis "sádra". Prach by jistě bandity pokoušel, kdežto sádra jim byla k ničemu. Tahle lest tedy způsobila zánik Moorovy bandy. Výbuch přivolal doprovod konvoje, Cunningtonovi byli zachráněni. Charlie byl pracovitý a dařilo se mu. Když se vymotal z nejhorší "bídy, dal na místě , kde došlo k přepadení, postavit sloup s mramorovým soudkem a jeho potomci se o něj mají navěky starat. -rs-
17
děd,
Vždyť
se tím živim, - odvětil - a nohy si přitom vždycky
zmáčím.
- Tak si 'lem válenky, když jdeš vodě, - radil zdravotník. Byla to dobrá rada: loupán i v nohou přestalo. Děda chodil k ře c e ve válenkách a nemilosrdně je dř el o kaménky na dně. Válenky t r pěly nejen na podrážkách, ale i výš , a v ohybu na podrážce mu pras ka ly. Aby trhlinami nepronikal sn íh, namočil děda válenky pořádně do vody - a pak s nimi na mráz. Voda s a mozřejmě zmrzla a trhliny byly ucpány ledem. A pak byly válenky teplé a pevné. Jednou dědeček zastonal, a kdy ž musel vyjit ven, navlékl si v s íni válenky, ale pak si je zapom ně l zout. V zledovatělých válenk ác h si zalezl na horkou pec. Nebylo tak velké neštěstí, že voda z roztálých válenek kapala do vědra s mlékem. Ale běda, nesm r tel né válenky tentokrát vzaly za sv é . Jinak být nemohlo. Nalejem f." -Ií do láhve vodu a postaYíme ji na mráz, voda zmrzne, ledu bude tě s n o a láhev roztrhne. Tak i led v t r hli nách všude válenky nakypřil a př e trhal všechny chlupy, a když všec ko roztálo, zbyla je n veteš ... Náš umíněný dědeček se p o kus il, jen co se trochu pozdra vil, ještě jednou válenky vymra zit a trochu v nich ještě chodil, ale brz y nastal o jaro, válenky v síni roztály a naj ed nou se rozpadly. - Teď už opravdu patří do starého železa, - řekl děd. A zlostně mrHil válenkou z vysokého břehu do lopuchov é ho li st í, kde jsem zrovna číhal na stehlíky a různé ptáčky. k
Dědečkovy
válen y MICHAIL PRISVIN
Dobře
se pamatuji, že se děda Michej našlapal v svých válenkách aspoň deset let. Ale nemohu říci, kolik let v nich chodil předtím. Divával se na své nohy a říkal : - Válenky mám zase prošlapané, musím si je podš ít. Přinese si z b;azaru kousek plsti, vyřizne si z ní podrá žku, podšije a válenky jsou zas jako nové. Najednou začalo dědovi silné loupáni v nohou. Nikdy nám nesto nal, ale teď nař í kal a zavolal dokonce zdravotníka. - To máš ze studené vody, - povidá zdravotník, - musíš už nechat toho rybaření .
18
- A I ~ ka ždý p t:> k ti'há na j .. ře d o hnizd" chl .. py. p .. ř í a ,Iá n lll , po víd ám , kdy ž se 71' o vna děd chy, tal zahodit d ru ho" v:>l e n"" - Každý p táče k i ni zví řá tka. myši i veve rky roti'el:>ují c hh'PY do hnízda, t o hl e <e v~e m j"hě hodí . - souhlasil d ěda . A vzpomn ě l si n a j;-dnoho lo vc .. , kte r ý mu ui d á yno řík,,' () vál"nky . že b y Se mll hod ily n'\ "-,,tky do bro kovnice. P on,; il .1Ii od né st dtuh o u yá lenku lov ci . Brzy na stal ča s ptá !' " . Jarní ptáci s ..
ln"
jaře
se opi' t "r ~ tj a ~l , n":J. , naj«i n u
N AKRESLIl A TÁŇA 5 ANDO V Á
v H;trY<. h hní z dec h zase zbytky d pdpc-k ovy vá lenky. V i ivotp j<em se hod,,;; nach o d il p o l e~í( h . a kd y ž jse M jedno u ná . ho d ou naše l p t "čí hní'ldečko vystla" é pl st í, pom y" el js e, ,, . i jako tenkrát " dětst v i: .. Vše<: hn o na sv;; tě kon či, v~echno 1I 00irá. je n d ě d e čkovy vá lenky jsou v ,e.čnp . u
P!\FLO ŽILA HANA NETUKOVÁ
Dědečku, s tímhle dárkem udělal ohromnou radost!
jsi mi
Strý č ku Fajene, už jsí v i děl takového zázračného pavou č ka?
Zanedlouho se zlaté pavučiny rozprostřou od stěny ke stěně jako umný závěs .
Ano, ve skalnich chrámech v thajských džunglích chovají Nephilu jako vzácné zvíře l
Hedvábí se musi odvíjet rovnou z živých jedin ců. A jak je upoutat? A jak je krmit?
Dokonce se lidé pokoušeli využit jeho pavou č i hedvábi průmyslově. Al e neuspěli . ..
kněži
D ědečku, ale že s tím pavoučkem
nebudeš
dělat
Vždyfje tvůj, Noriko! Přinesl jsem ti ho pro radost. Jak bych mohl ...
žádné pokusy??
... neobvykle pevná . . . dokonale tažná nit .. .
Ano , Mergule ... navíc vlákno, které vychází ze snovacích bradavek Nephily je tak jemné, že jen pavouk je dovede spřádat v onu neobvykle pevnou a dokonale tažnou nit ...
. . . četl jsem to ... a docela nedávno ... musím to najít. .. '
~
lW
I-
l!!! Q.
Tady: Poku sy s novým umělým vláknem problhaji bez valných vysledků . .. horlavé . . . málo pružné . . . po namáhání zkrute{T1 trvalé stopy deformace . .
ex:
o o ow 1: I-
':;
'"ex:w ~
ex:" ct
J:
U
w a.
o
> lit:
'ct
Z
'lIJ
U
Cll
« Ji;
,«1: Z
... dokonale pevné a tažné pavoučí hedvábí
. .. problémy s jeho průmyslovým využltlm by přece mohl vyře šit Yersinúv rUstovy preparát ... ve velkém by šlo vs achno snázi!
šechno jsme si museli povědět až zase odpoledne, na pl ácku za nádražím, protože ve škole o přestávkách nebyl na to čas. .. Mirek za to může," tvrdilo první 'velký přestávce Čenda, .. a kdyby mlčel, tak jsem nemusel dostat kouli." .. A já ji snad nedostal?" rozčiloval se Mirek, .. to, kamaráde, poděkuj tady tlouštíkovi!" Alešova pravi č ka, třímající svačinu, hrozivě vylítla pod Mirkův nos. .. Odvolej toho člověka!" .. Jakýho?" ..Toho ••. hm," řekl Aleš a znechuceně polkl, .. toho tlouštíka!" .. Ani mě nen a padne," ušklíbl se Mirek. . Jenže to nevydržel tvrdit moc dlouho , protože velká přestávka
V
sotva začala a za čtyři minuty byl Mirek na lopatkách. .. Tak odvoláš nebo ne?!" pokřiko val a spokojeně hekal Aleš, jelikož se mu podařilo nasadit Mirkovi válečky. .. Pusť,"
prodlužoval to Mirek. .. Až odvoláš!" A o druhý velký přestávce se opakovalo to samý a jen s tí m rozdílem, že se pral Mirek s Čendou a válečky dostal Čenda. Takže je jasný, proč jsme museli všechny vážný řeči odložit až na odpoledne. .. Já bych náš útěk už moc neod daloval," prohlásil uvážlivě Mirek, .. já nevím, jak Čenda, ale já musím doma pravidelně ukazovat známky." .. To víš, že já taky," řekl Čenda, .. co ti mám, sakra, povídat, jaký jsou naši. Rodiče jsou holt rodiče,"
prohlásil Čenda, .. a ty mě, Mirku, neštvi." Načež já podotkl, že bychom neměli používat slovo sakra, protože je to to samý slovo, co jím Aleš kazil slavnostní přísahu . .. Aha, a jsme u toho," řekl Mirek, .. když přísaha, tak snad by měla platit pro všechny, ne?" .. Samozřejmě," řekl Čenda . .. Já proti přísaze neřek ani slovo," důrazně se ohradil Aleš • .. Tak, to je zajímavý," naštval se Mirek, .. tak proč asi jsme se rvali?" .. Protože," řekl Aleš a polkl, jelikož dojídal jídlo, .. ty seš hloupej a nepochopils, že řeči o tlouštících nemají s přísahou nic společnýho." .. Jen aby," řekl Mirek, načež rych le dořekl: .. No nic, já to odvolávám." Neboť Aleš, odpočatý a po jídle, začal nám všem ukazovat svaly. .. A přísahali jsme útěk," řekl jsem, .. útěk z domova a do světa. O tom se dneska musíme domluvit." ..Já jsem pro, aby se nic neodkládalo," prohlásil tvrdě Mirek, .. já jsem pro, aby se vyrazilo třeba hned." Načež se Mirek pyšně rozhlédl po Čendovi a Alešovi a na mě za mrkal. .. No dobře," přikývl chmurně Aleš, .. jen ml poraďte, co mám říct babičce?"
.. Nic takovýho t.ě nesmí ani napadnout," zděsil se Čenda, .. viď, Mirku?" A Čenda se přitom ale vůbec nepodíval na Mirka, nýbrž za sebe, směrem k nádraží, jako by nás mohla poslouchat spousta lidí, co
21
teď okamži~ě poběžej k rodičům a všechno jim povědí. "To se rozumí samo sebou," řekl Mirek, "doma nesmí být o ničem ani potuchy. jak by rodiče dostali tušení, že chceme zdrhat ... " a Mirek mávl rukou - "to je snad jasný, že by útěk byl předem ztracenej." "Ale co si babička počne?!" zaúpěl Aleš. "Fakt je," řekl jsem, "že bysme se měli na útěk nějak pojistit. Poněvač se dá předpokládat, že budeme pronásledovaný." "jak to mysliš?" řekl opatrně
Čenda.
"Myslím," řekl jsem, "že bysme pro všechny případy měli vzít s sebou rukojmí."
"No," kývl horlivě Aleš, "a taky jídlo." Alešovi nejspíš pořád ještě v hlavě strašily ty řeči o poustevnících a o bobulích a koříncích. "jídlo," řekl opovržlivě Mirek, a pro jistotu to řekl ke mně, "jak to myslíš s tím rukojmím, Bořiku?" "Představuj u si to tak," začal jsem vysvětlovat, "utečeme, načež po nás začne pátrání. Budeme štvanci, tedy v nevýhodě. Štvanci jsou ve výhodě jedině tehdy, když mají rukojmí, poněvač pomyšlení na rukojmí děsí pronásledovatele a umožňuje štvancům volný útěk." "To je na mně složitý," poznamenal Čenda, "vyjádři se srozumitel nějc a řekni rovnou, koho máme na cestu do světa přibrat." nějaký
"Bohouška," řekl jsem. "Cože?!" To řekli najednou Mirek i Čenda, jen Aleš mlčel, protože nejspíš pořád myslel na babičku . "Povíd á m jako rukojmí," vysvět loval jsem trpělivě, "když uneseme tohohle člověka, tak se můžeme vsadit, že budeme svý pronásledovatele držet v šachu." "jo tak?l" zaradoval se Čenda, "my Bohouška uneseme?" "No." " A co kd yž se mu nebude chtít?" řekl v á h av ě Mirek. " Přece s e ho ne budeme ptát," zasmál jsem se, "uzn ejte, že Bohouška mají všichni rodi če tak rádi, že když jim pohroz íme , že mu
ublížíme, máme průchod do světa volný." "Fajn," prohlásil Mirek, "to mi zní logicky." "Mně taky," kývl Aleš, který se už snad konečně vzpamatoval z myšlení na babičku.
"A jinak," řekl Čenda, "co bysme si tak s sebou, kromě rukojmí, měli vzít?" "Co každej má rád," navrhoval jsem "a co nezbytně bude potřebo vat." "Fajn," zopakoval Mirek, "a kdy vyrazíme?" "A kam?" řekl Aleš. "Třeba zej tra," řekl jsem, "co si každej vezme s sebou, to si každej může vymyslet a nachystat dneska večer.
u
" Ale jak uneseme Bohouška?" "Lstí," nadechl jsem se, "a tu lest do zejtřka navíc vymyslím já." "Bezvadný," zaradoval se Čenda a já si dobře všiml, jak po něm Mirek loupl očima. Protože i Mirkovi muselo dojít, že kvůli tomu nápadu s rukojmím přejímám já od téhle chvíle vedení nad celou akcí. Což
mě
na jedný
straně
děsně
těšilo. Že já povedu kluky a že to
Mirkovi došlo. Ale na druhé
straně mě
to zase
děsilo.
Poněvač jsem si pomyslel, co tořeknou naši. Ale ještě jsem
mu asi stačil
klukům klidně říct: "Tak zejtra ve škole vám povím, jak uneseme Bohouška. A odpoledne vyrážímel"
22
Stock-cars
•• •• •• •• •• • •
••
•• •••
••
•• ••
L-__________
~
J EŘÁB MANDŽUSK,! žije v přímořské části Usurijské oblasti, při lehlé části Mandžuska, Cíny a severní Koreje a dále se vyskytuje v jihovýchodn ím cípu japonského ostrova Hokkaido, kde v polovině minulého století býval velmi hojný. Venkované ho tu považovali za posla jara a ctili ho. Pak se však z ačaly vysoulet bažiny, přilla válka a po válce budování leteckých základen a tento dříve hojný pták z japonských ostrovů zcela vymizel. Až teprve před několika lety se opět na starých místech objevilo hejno dvanácti jedinců. Domorodci se zaradovali, posvátný posel jara se opět vrátil. Jeřáb byl vzat okamžitě pod přísnou ochranu a zoologové věří, že se op ě t rozmnoží. Jeřáb mandžuský zimuje v severní Koreji a také v oblasti dolního veletoku čínské Žluté řeky. Na hnízdiltě v přímořském kraji přilétá už v druhé polovině března a odlét á odtud koncem srpna do listopadu. Po návratu ze zimoviltě se jeřábi nejdříve zdržují při řekách, každým rokem na stejných místech, obvykle v malých hejnech. Teprve začátkem dubna se jeřábi párují a zalétají pak do rozsáhlých bažin, na místa, která už roztála. Každý pár si vybere hnízdní okrsek, místo, které si přivlastní, a tam pak žije až do vyvedení mláďat. Hnízdní okrsek je značně rozsáhlý, jednotlivá hnízda jsou od sebe vzdálená několik kilometrů . V hnízdní době se jeřábi ozývají hlasitým .. troubením", slylitelným do vzdálenosti čtyř kilometrů . V této době jsou ptáci velmi opatrni a nenechají k sob ě na volném prostranství pl'iblížit nikoho do blízkosti menší než 200 m. Samice snáší do velkého hnízda z rákosin a klaciků dvě skvrnitá vejce. Mláďata se líhnou po měsíci sezení. Jeřáb mandžuský se živí převážně potravou rostlinnou, zčásti vlak loví i hmyz, jiné bezobratlé nebo i drobné obratlovce.
« J: eS: cr::
ll-
O
O N
X
:::i
w u.
•
P íŠE ZUZANA Š P Ů ROVÁ KRESLi MILOŠ NESVADBA "Čajdóóóó! Frantóóó! Honééém! Rychlééé!" křičel brabčák Pepek na balkóně a vzrušeně mával křídla ma. "Objev! Objevil jsem objev! Nasedněte a frčíme!" Čajda s Frantou vyskočili Pepkovi za krk a už fičeli. Za lesem se s nimi Pepek snesl na vrcholek vysoké šedivé skály. Pepek dal drápek k zobáčku: .. pšHt! Ticho! Jenom šeptat! Podívejte se tady dolů." Pepek ukázal na škvíru ve skále, zarostlou vřesem. Čajda s Frantou přitiskli oči ke škvíře.
Škvírou bylo vidět do ozářené velikánské jeskyně. Hemžilo se to tam samými podivnostmi. Na červe ném obláčku seděla žába s osmi dlouhýma a chlupatýma nohama. U kouřícího jezírka stál tygr s hlavou hranatou jako krabice od bot.
Na stromě sedělo ve větvích, které se stále pohybovaly jako chapadla chobotnic, hejno havranů a měli místo křídel pestře vyšívané vějíře. Na želvím krunýři stála drobná holčička a držela tak obrovský deštník, že by se pod něj vešlo ještě nejmíň sto takových holčiček. Uprostřed jeskyně seděl na velikém křesle mourovatý pes s dlouhýma vousama a na hlavě měl korunu. Kolem psa bylo ještě spousta prapodivných bytostí, každá jiná, ale žádná nebyla úplně podobná nikomu a ničemu, ale jenom trochu ně komu a něčemu. Vousatý pes zatleskal packama a zamračil se: ..Takhle to dál nejde! Není v tom pořádek! Každej si dě láte, co se vám zlíbi! Tadyhle žabice se dneska klidně vytratila předčasně od Čajdy a cpala se do spaní Obřis kovi, i když musela jasně vidět, že je u Obřiska ještě tygr. Havrani si klidně odletěli od pavoučka Franty na koupaliště! Jsem už starej a nestačím všechno kontrolovat. Rozdě luju vám úkoly podle toho, jak si kterej člověk nebo zvířátko zaslouží! Když je někdo dobrý, zaslouží si hezký a příjemný sny. Když je někdo darebák, tak ho patří postrašit. A vy si kliďánko leze te ze snu do snu, jak se vám zlíbí!" Čajda se odtrhl od škvíry a řekl brabčákovi Pepkovi : .. To jsou přece sny! Vzpomínám si, že se mi dneska opravdu zdála taková žabice." Pepek se najednou otočil a syknu I na čajdu a na Frantu: .. Kluci! U h něte a dělejte, jako že se opalujete!" Čajda s Frantou obrátili obličeje ke sluníčku a pomrkávali ko lem. Ke škvíře se snášelo mračno sluníček
sedmitečných. Všechna sluníčka mizela ve škvíře a to poslední se
zastavílo u Čajdy, usmálo se a zeptalo se: "Copak tady děláte?" Pepek se vzpamatoval prvn í: .. Hele, neruš, beruško. My se tady opalujeme." Sluníčko se usmálo na pavoučka Frantu: .. Nevíš náhodou, jestlí z tý škvíry něco nelezlo?" Pavouček Franta se ale nedal zmást a řekl klidně: "Z jaký škvíry?" Sluníčko se usmálo: .. Tak ať se opálíte do zlatova." A zmizelo. Čajda, Franta i Pepek opatrně nakoukli do škvíry. Viděli, jak jedno sluníčko sedmitečné po druhém podává starému psovi hlášení o tom, jak kdo byl hodný a jak kdo zlobil. Sluníčko, co si povídalo s klukama, předběhlo celou řadu a něco zašeptalo psovi do ucha. Pes se zamračil a podíval se nahoru.
Pavouček Franta se zvedl a řekl: .. Radši pojedem rychle domů," .. To je pravda, Pepku. Tady v tý jeskyni se připravujou sny. Kdyby poznali, že o tom víme, zdály by se nám až do smrti samý strašidla," řekl Čajda a vyskočil Pepkovi za krk, chytil Frantu a za chvíli zase byli na balkóně. "Kdoví, co se nám bude dneska zdát?" řekl zaraženě Franta. .. Já bych chtěl, aby se mi zdála ta holčička s tím velikým deštníkem," I'ekl Čajda. Ani si nevšimli, že z balkónu odstartovalo jedno sluníčko sedmitečné a v noci se Čajdovi zdál hroznel tygr a havrani a můry.
POHÁDI(Y tisíce a jedné •
nOCl
K
dyž se před čtyřmi lety ve sto šedesáti místech ČSSR uskutečnil první Dětský filmový festival. sotva koho napadlo, jak rozsáhlá akce se z něho postupně vyvine: letošní pátý ročník festivalu se už koná ve více než třech stovkách měst, městeček a vesnic celého Českoslo venska!
Zájem mladých diváků tedy neustále roste. Není divu. Vždyť prave v oblasti filmů pro děti a mládež zaujímá naše kinematografie čelné místo ve světě a například kreslené a loutkové filmy národních umělců Jiřího Trnky, Hermíny Týrlové a Karla Zemana patří ke skvostům naší národní kultury. Ve skladbě letošního festivalu se vedle osmi dalších filmů objevují i dvě díla posledně jmenovaného - národního umělce Karla Zemana. Kromě staršího fantasticko - naučného filmu Cesta do pravěku je to barevný animovaný film Pohádky tisíce a jedné noci. "Moje celá filmová tvorba je věnována mládeži a dětem. A tak po řadě vernovek, které byly určeny mládeži milující dobrodružství, vrátil jsem se opět k nejmenším divákům a k pohádkám. Mám pohádky rád, poskytují nám radost a zpří jemňují pohled na svět. A pro děti jsou nevyčerpatelným zdrojem tříbení mysli, povzbuzení fantazie, posílení citu pro dobro a zlo, pro spravedlnost a bezpráví." (Karel Zeman) Pohádky tisíce a jedné noci vznikaly postupně od roku 1971. Z mnoha pohádek stejnojmenné sbírky si Karel Zeman pro svůj film vybral dobrodružství námořníka Sindibáda. Příběhů je celkem šest a v každém prožívá hrdina neuvěřitelné zážitky: uloví mluvící rybu, setká se s ptákem Nohem, pozná sultánovu dceru , která se v noci proměňuje v holubici ••• Výtvarně vychází autor ze stylu starých perských miniatur, který dodává filmu zvláštní něhu a křehkost. "Jsem na cestě objevovat krásu pohádek a tak na ní chci zůstat a hledat stále dokonalejší způsob jejich filmového vyprávění. Mám stále touhu něco vykonat, něčím prospět a hlavně potěšit děti. Ty jsou mým nejmilejším obecenstvem." (Karel Zeman) -ks-
Sámoška ztratila BRÝLE, AKTOVKU, SUKNIČ KU A MAŠLI .
CHV ÁLfME PIONÝRSKÝ ODDlL Plamínek z Orlové. Eva Bu~ová nám totiž napsala, že i u ních ničí děti park, dospělí trhají růže a odhazují odpadky. Pionýři z Plamínku velmi často chod í do parku a dělají tam pořádek. Určitě nikdo z nich by se nechoval tak, jak uváděla S á mo~ka ve svém vyprávění o dětech z Kampy.
Hezky to napsala Martina Cvachová z Bernartic: Pes ti nedel brejličky . kluk motýla z ma šličky. Jen sukýnko žíialí oi U plotu zahálí. Martině
Žlutou bl'oi nu s Feminity podrópaly Marně
kQmjn~y
JI ted nopodó :
"Chci Scimofce no 1:ddn • •"
p Oli/óme m alou upommku .
A nyní jména těch,
kteří
byli vylosováni:
l. Stáňo Ortová, Ústí "od Lobem ;
SLÁVA SLÁVA SLÁVA Sámoška má už zase všechny svoje věci, které ztratila v 1. čísle Ohníčku! V~ak také měla ně kolik desítek tisíc pomocníků. Bohu žel jen padesát z nich může být odměněno. Ale nebuďte smutní. Moc jste Sámošku potgilí, že jste jí tak pomáhali. Může vám slíbit, že zase brzy bude dal~í soutěž, takže se tHte a znovu se pokuste.
2. Zdeněk Jasanský, Čeradice, okr. Louny ; 3. Dana Védlová, Jindřichův Hradec ; H. Kovaříková, Tupesy ; I. Bělejová, Plzeň-jih ; D. Parkanová, Třešť; P. :Závacká, Dekylov ; J. Maško vá, Tanvald; J. ~ipková, Olomouc; V. Fusková , Nový Jičín; D. Zlámalová, Doksy; A. Wagnerová, Kuřim ; M. Zák/as"iková, Liberec f; B. 'Menšíková, Opava ; D. Be/antová, Ostrava; J. Burešová, Valašské Klo bouky; R. Jedličková, Praha 4; I. Veselá, Varnsdo rf V; S. Rákosníková, Kladno 2 ; K. ,Maršálková, Dolni Počernice; E. Mii/lerová, Jihlavo ; J. Křešn ičková, Blatná; M. Krobová, Chomutov ; M . Ridlová, DO Pyšely; I. Patočková, Hostinné ; J. Kau/erová, Slaný ; T. Votava, Plzeň-Slovany ; K. Hanka, Loučim : P. Sobola, Bohumín; J. Pospíšil, Mor. Budějovice ; P. Sova, Hradec Králové; O. ~ejna, Předměřice ; V. Hrubec, Neratovice; R. Svoboda, Znojmo ; T. Rezek, Ledeč nad Sázavou; R. Kadlec, Rokytnice ; O. Suchomel, Chrastavo; O. Lehký, Malá Morávka; M. Maňka, Klášterec nad Ohří ; B. Gajdoš, Uherské Hradiště; R. Hájek, Ústí nad Labem; M. Cmíral, Heřmaničky; V. Kučera, Týnec nad Labem; J. Lojda, Dačice; Z. Žížalo, Vrchlabi III; K. Trávníček, Písečné nad Dyji; V. Mohelský, Mohelno ; K. Hengal, Kyjov; D. Novotný, Mikulov; J. Hejkrlík, DO Hodonín .
•
ODDlL MODRÁ JISKRA z Kaplice nám poslal vlaječku a startovní list z pochodu kolem Kleti. Pionyři ušli 30 km, byli, pravda, unaveni, ale dokázali to. Modrá jiskro,jen tak dál-a děkujeme. Vlaječka opravdu visí na redakční nástěnce.
•
ČASOPIS KINO, ročníky 17, 21 a 22 by ráda získala Lenka Mlčochová, 74706 Opava 6, Bílovecká 82. Může poslat foto zpěváků , Donaldy, obrázky Vinnetoua a Old Shatterhanda. SKŘiTEK
•
VZKAZUJE: děkuji za pěkné. upřímné dopisy. Protože docházely jeHě v řijnu a naše výrobní lhůta je dlouhá, najdete jm "na vylosovaných "kritiků" až v 7. čísle Ohníčku. Ahoj, a mějte se dobl'e!
•
MATEi\IDOUŠKA oslaví v prosinci 30. nar o zeniny. Vás, kteří máte mladší sourozence, upozorňujeme: v říjnu vy~lo k tomu výročí slavnostní dvojčíslo Mateřídoušky, kde děti najdou nejhezčí pohádky, ver~e a seriály, které byly v časopise otiHěny během třiceti let. je zde i soutěž o ceny. Dvojčíslo má 64 stran a stojí 3 Kčs. Všem v Mateřídoušce blahopře jeme!
•••••••••••
~rec4Lkční ponožky žížaly Smošky
I···· ··············
•
- Petře, proč opisujel od Pavla? - Já neopisuji, soudruhu učiteli. Pavel nejdřív opisoval ode mne a já nyní kontroluji, zda tam nemá chybu ..• Renata Mantlová, Brno
•
Jirka přijde k večeři s neumytýma rukama a otec se zlobí: - Jak můžeš s takovýma rukama jíst? - Ale, tati, já jiné nemám, vysvětluje syn. Milol Langr. Plzeil
• Na oddělení VB hlásí rozčilený muž vyloupení bytu. - Jak se to stalo, ptá se poručík. - Taky mi to vrtá hlavou, jak mohl ten zloděj vědět, že klíč Je pod rohožkou •••
• • • • • • • • •
Vira Musilová, Okrouhlice
•
Otec kárá synka: - Zapil si to. Franto, pořádně za ul i, aby se to víckrát neopakovalo ••• - Ale, tati, vždyť sám víl, že jeltě neumím psát, říká vyčítavě syn. Vladimlr Teper. Frýdek-Mlstek
•
• •••••• •••••••••••••••••••••••••
• •
t-
•••
•••••••••••••••••••••• Po ulici v Londýně jde pán s tučňá kem a zastaví policistu: - Prosím vás, poraďte mi, při~el ke mně tučňák a já se ho nemohu zbavit. - Tak s ním jděte do zoo. Příští den potká muže s tučňákem znovu: - Tak jak to dopadlo v zoo? ptá se
hodině
zemeplsu
nevěnuji
-zacl pozor-
výkladu učitele patřičnou nost. Učiteli dojde trpělivost: - Posly~te, tak mi připadá, že mluvím ke zdem a zbytečně se namáhám. - Kdepak zbytečně, ozve se Ferda ze zadní lavice - ná~ tatínek říká, že i stěny mají u~i. ..
udiveně.
- Bylo to docela pěkné. A odpolene jdeme do kina •..
Vlastislav Sýkora. Bilina
Sejdou se před zimou tři zvířátka. Zajíc, veverka a jezevec. Navzájem si sdělují, jak se připravují na zimu. Veverka říká, že sl nasbírala oříšky, zajíc sl koupil gramofon a desky, jen jezevec že ještě uvidí. Po zimě se znovu sejdou. Veverka je celá pohublá a stěžuje sl, že jí někdo vzal oříšky, zajíčkovi zase gramofon. Jezevec sl spokojeně brouká, tluče sl packou do taktu a vyplivuje skořápky od oříšků: ma-na na-na, pf, pf, ma-na-na, pf, pf.·. Jak Je vidět, uviděl ••• Hana Žabenská, Frýdek-HIstek
Plavou klavír a jehla po vodě. Najednou řekne klavír: - Poslouchej, jehlo, jak pěkně hraju ••• - Neslyším, mám ucho plné vody, omlouvá se jehla. JiPina Kierová, Havlfov
•
Přijede paní na křižovatku, světelné semafory. Stojí a Blikne červená, oranžová,
kde jsou dívá se. zelená, a tak to jde asi desetkrát. Tu při běhne pi'íslu~ník VB a i'íká: - Madam, víc barev vám nabídnout nemůžeme ... Roman Štipek, Nový Ji~ln
- S tebou se vždycky můžu měřit. Já mám bráchu v :;edmičce ••• - To je toho, můj tam chodí již třetí rok ••• Hana
•••••••••••
Báčov~,
Boskoyice
••••••••••••••
••••••• - TAK TY PRÝ BUDEŠ,
~á
MIREČKU,
O ZIMNlcH PRÁZDNINÁCH S D~DEČKEM SÁM. NEBQJlš SE? - JÁ NE, ALE D~DEČEK •• •
jsem bloud
hudba: Roger Miller český text: Vladimír Poitulka
• •
Marie Francová, llakvice
Pl'ed vánocemi se radí paní s prodavačem: - Jak bych pl'ekvapila dědečka? • - To není tak těžké. Počkejte si na něho za rohem a udělejte baf ..• Zdena
Havličková, Praha 4
•
• NU tatínek si s námi hraje, chlubí se Valek.
•
Ja na Holubová, Výl iny
•
- Jak to? - Ale máme rozbitou televizi . ••
•••••••••
Jd jsem byl bloud jd jsem byl bloud jd hl1chy tvé odpouItím poldd jen ted vím. že nesmím vdhat jd zmizím dlív. než skončí den Měl Měl
jsem tě rdd jsem tě rdd ted toulaví ptdc; Idkají mě ven jd vlm. že nesmím vdhat jd zmizím dřív. nef skončí den Tak ml Id/u. kaMt. klobouk můj del pak jen ze dveří za mnou mdvej já čekdm svůj vlak půjdu rád pak kde snad najdu klid budu mít se jak v rdj; slyJfm vlak zvuky kol uf z dd/ky znějí klopou hup. hup. hup •.•
"v DOME oHl na Pražském hradě jsem častým hostem," v~práví Pavel Bo bek. "Vystupuji tam v pořadech svého semaforského kolegy Miloslava Simka, který dokáže vždycky navodit atmosféru v7.ájemného porozumění. Jak by taky ne, když býval u čitelem a je otcem tří dětí! Klukům a holkám zpívám velice rád, protože jsou spontá n n ějším a pozornějším publikem než dospělí. Nikdy se na ně ned ívám jako na malé děti. O d mých klukovských let se v tomhle mnoho nezměnilo, taky jsem neměl rád písničky, v nichž se dospělí přetvařují a promlouvají jakoby dětským jazykem . Věk dnešního pu blika populární hudby se navíc ještě snížil. Zatímco před pár lety se po pís ničkách začínali shánět sedmnáctiletí, dnes už desetiletí. A kdy jsem já to poprvé zkusil se z!>íváníml Vážně až někdy v osmnácti. sám pro sebe už od malička. Tehdy jsem se však hodně sty děl . Zalezl jsem sl tedy na zahrádce do bedny od brambor a prozpěvoval jsem si, domnívaje se, že mě nikdo neslyší."
OBRÁZEK
T T
je plný řek protékajících ndi republikou. Při správném
Z L L R
na zajímavý úkaz (dá se říci pravidlo) v koncovkách. jestli ne, lultili jste
P
vylultění přijdete
Ipatně.
J M p
I
• ·VAVdn.LS 'VAYWllI 'VAVU,W 'YAYlIOW 'VAV'SO 'YAY'HO 'VAYZYS ·YAY.L'A 'VAVdO ·YAV.LO
••••••••
KA VA TA'P DV o:;)
DU
'I"tnnlzoll
KJ\ KA~ KA' SfAA
t
I« Z w
Q
w
6EJ<. Rcl 1'0
NA VEDLEJŠíM OBRÁZKU JE 9 CHYB . NAJDETE JE?
KU
:.w.:
t
Mohli byste být cestovateli?
Správná odpověď: Du~an, Cvrnda a Hanka jdou právě se svým oddílem do Domu českoslo venských dětí na Pražský hrad.
KA "RA
ST~
~"
KA oSO
D~K
O
KA
N~
"tEJ NAf)
ZE SLABIK V TABULCE SESTAVTE JMÉNA JEDENÁCTI PTÁKŮ!
(pot'pka, racek, kukačka, strnad, straka, dudek, sova, čejka, káni, kakadu, orel)
• •••••••••••••
••••••••••••••••
'.
IIlllúz TO HfÍH' liŽ SE ODVDWft
riH, dll/(
PEIJíNUH
" II Jil 'SIÍH s~ BUDU
NlJ./. ~;VlI'I' ROB INSON CRUf:>OC .~'
ZlL
INDEX 47011
'.
L.!p! cl,SOU h'R02NI. VTEIfLE
VIlZNE ~/r:UIIC/"SI PROFeSOR 1l~/DNE. CTE DE7'SfíÉ
IfN/:l!..fíY .~I
-- Jil JSEH ZIlS~ ZIlCHYT'IL ZN/lCN.,E 07'RE;>Y PUDJ! __ _
