Obraz TrÛnící Madona ze Îaltáfie ostrovského pochází z XII. století

O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • â E R V E N 20 0 4

Obraz TrÛnící Madona ze Îaltáfie ostrovského pochází z XII. století

2

slovo na úvod

DOVOLENÁ… ZaslouÏili jsme si ji! – Slunce, voda, oblaka, písek! Pfiíroda ãeká… Svût je otevfien˘… Máme právo chtít obrátit se na nûkolik dnÛ zády na‰im úfiadÛm, fabrikám, obchodÛm, poãítaãÛm… a prchnout na nûjaké místo, kde bychom mohli leno‰it. Bude to krásné potulovat se a dívat, jak si dûti hrají, poslouchat, jak spolu rozmlouvají ptáci, nebo jenom docela ti‰e sedût a dívat se na fieku… Koupat se, nechat se uná‰et vodou… Dlouho spát a schovat budík do ‰uplete… Procházet se po zahradû, hlídat dé‰È, trhat kvûtiny a jíst ovoce… Nabízí se toho mnoho, na co v uspûchaném plynutí v‰edních dnÛ nenacházíme ãas. Stihneme to letos o dovolené? Nepromarníme ji znechuceni nudou a „pfiebytkem“ volného ãasu, na kter˘ nejsme zvyklí? Neutopíme ji v nesmysln˘ch hádkách s nejbliωími, pfied kter˘mi najednou nebude kam utéct, protoÏe mají taky dovolenou? Nevyãerpáme její sílu v nekoneãném sekání trávníkÛ, budování nov˘ch plotÛ, pobíháním po trÏi‰tích… Neztratíme ji mezi nacpan˘mi kufry, ve kter˘ch máme „jenom to nejnutnûj‰í“? Zkusme si zabalit opravdu to nejnutnûj‰í: – ochotu b˘t s tûmi, koho máme rádi. Nev‰ednû,

M I L É D ù T I ! Pfii‰lo léto a s ním prázdniny, na které se jistû v‰echny moc tû‰íte. Kdo by se netû‰il? No tfieba já se moc netû‰ím. ZÛstanu na fafie sám, ale nebudu smutn˘, nebojte se. Budu vzpomínat na hodiny náboÏenství a na to, jak jsme spolu dovádûli na fafie a farní zahradû. Taky vám moc dûkuji za v‰echny bufity, brambÛrky a cukroví, co jsem od vás dostal (je‰tû, Ïe to pan faráfi neví!). Budu tady v‰echno hlídat a tû‰it se, aÏ se po prázdninách znovu uvidíme. A aby mi to ãekání lépe ubíhalo, prosím, prosím: PO·LETE MI POZDRAV Z PRÁZDNIN!

skuteãnû. B˘t otevfieni jejich potfiebám, ochotni naslouchat jejich „tlachání“, pfiipraveni na jejich neobyãejné a obyãejné rozmary … – touhu doplnit zásoby toho, co jsme v pracovních dnech vyãerpali: trpûlivosti, tolerance, upfiímn˘ch úsmûvÛ a vlídn˘ch slov… – vnímavost ke kráse v‰edních i nev‰edních záÏitkÛ… – radost z maliãkostí… NezapomeÀme taky rezervovat jedno místo v zájezdu pro nezbytného spoleãníka Hospodina. Poprosme ho: – o ochranu na cestách a o ‰Èastn˘ návrat domÛ… – o zdraví a sílu k plnému proÏitku v‰ech oãekávan˘ch dobrodruÏství a záÏitkÛ… – o pravidelnou a neopomenutelnou touhu po modlitbû a setkání s Ním… NezapomeÀme na v‰echny, ktefií nemohou jít na dovolenou, protoÏe jsou pfiíli‰ stafií nebo pfiíli‰ nemocní nebo prostû nemají dost penûz. Pomozme jim, aby nepropadli hofikosti a závisti, aby poznali, Ïe naplnûn˘ Ïivot nejsou pouze naplnûná pfiání… Pak budou na‰e dovolené a prázdniny naplnûné a poÏehnané, bez ohledu na to, zda je proÏijeme na Floridû, nebo na zahradû ve ·tûchovicích… Krásné léto!

Na toho, kdo nezapomene a pfiipí‰e taky, jakou modlitbiãku se o prázdninách modlí, ãeká v záfií odmûna! A aby to nebylo panu faráfii líto, já ho pak budu od vás pozdravovat! Pac a hurá na prázdniny! Moje adresa:

Vበkamarád pes Bart

Pan pes BART Fara ·tûchovice, Nad Pískovnou 213 252 07 ·TùCHOVICE

ze staré kroniky

Znovu otevíráme Pamûtní knihu kostela a fary ve ·tûchovicích. Psal se rok 1947, bylo krátce po II. svûtové válce. Na Vltavû se budovaly pfiehrady. Zemi plnou pováleãn˘ch ran a zmatkÛ spravovaly Národní v˘bory. BlíÏil se únor 1948. Farnost nav‰tívil arcibiskup Josef Beran (lidem milován a pozdûj‰ím reÏimem pronásledován, v roce 1965 jmenovan˘ kardinálem) za úãelem generální visitace a udílení svátosti bifimování. Za pov‰imnutí urãitû stojí neuvûfiitelné poãty ‰tûchovick˘ch a svatokiliánsk˘ch bifimovancÛ, otevfien˘ dialog pfiedstavitelÛ církevní a svûtské moci, poãet knûÏí, ktefií se za onoho ãasu podíleli na Ïivotû farností. … a je‰tû jedna skuteãnost stojí za zmínku: NíÏe uveden˘ text do Pamûtní knihy zaznamenal Alois Bûtík, nûkdej‰í administrátor farnosti. Zajímavé je, Ïe svou pfiítomnost ve farnosti nezmiÀuje v textu ani slÛvkem a lze ji rozpoznat pouze podle typického úhledného rukopisu. K ãtyfiletému pÛsobení administrátora Aloise Bûtíka v na‰ich farnostech, tak jak jej v knize zdokumentoval, se vrátíme v pfií‰tích ãíslech ProudÛ.

3

kup se pomodlil a opût v krátkém proslovu povzbudil vûfiící. Na to byla krátká prohlídka kostela a po ní se ‰lo na faru k obûdu, jehoÏ se zúãastnil mimo p. arcibiskupa jeho sekretáfi Dr. Jan Boukal, Dr. J. âihák, p. vikáfi Strnad, sekretáfi vikar. Josef Pavlík, dûkan ze Zbraslavû V. ·ebek, jeho kaplan Karel Boba, dp. faráfi z Modfian J. Pekárek.

Bifimování a generální visitace v roce 1947

Na konferenci ve Zbraslavi 9. 4. 1947 bylo pro visitaci ve Sv. Kiliánû stanoveno datum 30. duben, pak toto zmûnûno na 6. kvûten a koneãnû tfii dny pfied bifimováním na 5. kvûten. Tímto mûnûním byla jakási roztrpãenost mezi vûfiícími, která v‰ak zmizela 5. kvûtna v 8 hod. ráno, kdy ·tûchovice spatfiily usmûvavou tváfi. P. arcibiskupa J. E. Dra. Josefa Berana. Pfiivítání i celá vizitace byla v duchu „demokratickém“ – v‰e upfiímné. Sám p. arcibiskup fiadil bifimovance. U kostela byl pfiivítán administrátorem, druÏiãka Eva Krejãová pfiednesla uvítací báseÀ, pak bylo pfiivítání pfiedsedou MNV Josefem Brann˘m, pfiedsedou Národního V˘boru z Bojanovic a Hradi‰tka. P. arcibiskup zdÛraznil ve své odpovûdi svornost, sná‰enlivost i vzájemné porozumûní v této roze‰tvané dobû. Pak celebroval m‰i sv. Po m‰i sv. mûl k bifimovancÛm kázání dp. faráfi z Modfian Josef Pekárek. Mezitím byla snídanû a visitace fary a farních knih za asistence Dra Josefa âiháka. Potom bylo v kostele udûleno sv. bifimování 120 dûtem a pak zkou‰ka z náboÏenství. Na konec podûkování administrátorem a Ïaãkou Jaroslavou Hefimanovou. Po alokuci a povzbuzení p. arcibiskupa ‰li jsme prÛvodem na hfibitov, kde u kfiíÏe p. arcibis-

P. arcibiskup J. E. Dr. Josef Beran Po obûdû p. arcibiskup zavítal mezi dûlníky na pfiehradû. Odpoledne ve 3 hodiny sv. bifimování bylo ve Sv. Kiliánû. Postup byl obdobn˘ pfiivítání administrátorem, druÏiãkou Jitkou Mrkáãkovou, patronem Bondym. Pfii‰el i zástupce Okresního Národního V˘boru, Místního Národního V˘boru v Davli, Hvozdnici a z Bratfiínova. BifimovancÛ bylo 126. Po zkou‰ce z náboÏenství podûkoval opût administrátor a druÏiãka Jana Kry‰pínová. Na to se ‰lo na hfibitov. Na to p. arcibiskup zbûÏnû prohlédl faru a odjel do Prahy.

4

o historii Ostrova trochu jinak

CO MI TAKÉ VYPRÁVùL OSTROV… PfiiblíÏila se opût „doba Ostrova“. Na ostrov ve Vltavû u Davle se pfieplavili dobrovolníci, aby zde pfiipravili místo pro tradiãní ostrovskou pouÈ a pomohli tak pfieÏít nûkolikaleté tradici i v tristních podmínkách následkÛ povodnû z roku 2002. Ta Ostrov zdevastovala a nûkdej‰í slávu milénia pokryla pískem a bahnem, ve kterém se v˘teãnû dafií kopfiivám a jiné bufiinû. Drav˘ Ïivel protrhnul ochrann˘ val a vyplavil kosterní pozÛstatky morov˘ch obûtí, které zde byly pohfibeny v ãasech epidemií v sedmnáctém a osmnáctém století. Prameny udávají 384 osob, pro které byl hfibitov kolem kostela sv. Kiliána mal˘.

Minul˘ rok (a obãas i dfiíve) jsme pfii úklidu malého prostoru pro obûÈ m‰e svaté uloÏili nalezené zbytky lidsk˘ch kostí do zemû na odlehlém místû u po‰kozen˘ch základÛ klá‰tera. Otázky se v‰ak v mysli neodbytnû vynofiují. Jak˘ byl Ïivot onûch ne‰ÈastníkÛ, které hrozná nemoc zahubila? Jak˘ byl Ïivot v prÛbûhu morové epidemie? Kdo pfieÏil a jak dále Ïil…? Co ta kost, pozÛstatek obûti moru, nemohla by nemoc znovu vyvolat? (My nûkolikaletí brigádníci, ani pfied námi archeologové, náv‰tûvníci, rekreanti, my v‰ichni dosud jsme morem neonemocnûli!) Mor, co o nûm dnes vlastnû víme, krom toho, Ïe kosil lidi po stovkách a zasáhl do dûjin mnoha národÛ? Jeho pfiízrak lidstvo pronásledoval snad cel˘mi kulturními dûjinami. Jeho ataky v Evropû mÛÏeme z historick˘ch pramenÛ sledovat aÏ do tfietího století pfied Kristem. Památn˘ byl napfi. „JustiniánÛv mor“. Zaãal roku 542, zredukoval obyvatelstvo V˘chodofiímské fií‰e na polovinu a umoÏnil zde ‰ífiení arabské nadvlády. Pak na ‰est století z Evropy záhadnû zmizel, aÏ se znovu objevil roku 1348, aby v neustálém kolotoãi válek a epidemií po dobu patnáctého aÏ osmnáctého století decimoval cel˘ „star˘ kontinent“. Pro pfiedstavu – ve Vídni roku 1348 údajnû kaÏd˘ den zemfielo 800 aÏ 1000 lidí. V Lübecku za jedin˘ den zahynulo 1 800 lidí, nebo z celého mnohatisícového Smolenska pfieÏilo 10 osob.

Mor – ãerná smrt (tûlo neboÏtíka po smrti zãernalo), mûl dvû formy, bubonickou (d˘mûjov˘ mor) a plicní. První z nich se vyznaãoval zdufiením a zhnisáním mízních uzlin a existovala u nûj jistá malá ‰ance na pfieÏití. Náznak moÏného uzdravení se pr˘ projevoval k˘cháním – pfiáním okolí bylo „Pozdrav Pán BÛh!“ – souvislost dne‰ního slova „pozdrav“ se nabízí. Plicní forma moru byla typická tûÏkou pneumonií (zápal plic) a stoprocentní úmrtností. PostiÏen˘ u obou forem moru trpûl smrtícími horeãkami a prÛjmy (nûkteré dfiívûj‰í epidemie cholery nebo tyfu mohly b˘t proto s morem zamûnûny). V dÛsledku totální schvácenosti nemocn˘ bûhem 3–9 dnÛ zemfiel. Úãinná obrana neexistovala, nepomáhalo vykufiování uzavfien˘ch prostor, otvírání zhnisan˘ch uzlin, no‰ení sáãkÛ s bylinami apod. Lidé si pfiikr˘vali obliãej ‰átky namoãen˘mi v octû, v rÛÏové vodû i jin˘ch prostfiedcích, zvlá‰tû pfii pohfibívání obûtí nebo zásobování domÛ, kde nûkdo morem onemocnûl. Ostatnû i za takov˘chto kritick˘ch situací se na‰li jedinci touÏící po zbohatnutí bez ohledu na riziko, to si nechali tuãnû zaplatit. Rãení „...platí jako mourovat˘!“ mÛÏeme snadno odvodit od „morovat˘“. V‰eobecnû v‰ak mezi lidmi pfievládal strach a panika. Utíkali z mûst a dále ‰ífiili nákazu. Kdo onemocnûl, nebo jinak pfii‰el do styku s ãernou smrtí, pfiestával b˘t ãlovûkem. U kohokoliv se objevil morov˘ vfied, ten vydûsil okolí a zpravidla zÛstal bez pomoci. V nûkter˘ch pfiípadech vojsko neprody‰nû obklíãilo postiÏené mûsto a kaÏd˘ uprchlík byl bez slitování zastfielen. Lidem byl znám˘ zpÛsob nákazy, byl to styk s postiÏen˘m. Souvislost pfienosu – krysa nositel – blecha pfiena‰eã – ãlovûk obûÈ – byla v‰ak objevena aÏ v 19. století. PÛvodce moru, tyãinkovitou bakterii Pasteurella Pestis, objevil roku 1894 v Honkongu pÛsobící francouzsk˘ lékafi Alexander Yersin a dále Japonec

o historii Ostrova trochu jinak

Kitasato. Onemocnûní se u postiÏen˘ch dafiilo pozdûji zastavit oãkováním preparátem z krve nemocn˘ch, ktefií pfieÏili. Pfiesto v‰ak na potlaãení morov˘ch epidemií nemûl rozhodující podíl ãlovûk, ale potkan. Potkan (Ratus Norvegicus), tento neobyãejnû rvav˘ a pfiizpÛsobiv˘ v‰eÏravec vytlaãil svojí úÏasnou rozmnoÏovací schopností a sociálním zpÛsobem Ïivota krysu v‰ude tam, kde se objevil. K jeho roz‰ífiení z míst pÛvodního v˘skytu v baÏinat˘ch oblastech v˘chodní Asie pfiispûla roz‰ifiující se lodní a Ïelezniãní doprava. Kolem roku 1732 se lodí dostal do Anglie a roku 1775 dále do Ameriky. Na rozdíl od krysy mohl Ïít na v‰ech stanovi‰tích i v problematick˘ch místech (stokách, kanalizacích, stájích, smeti‰tích apod.). Odtud pronikl do s˘pek, skladÛ, skladi‰È potravin, potravináfisk˘ch provozÛ. Je samozfiejmû pfiena‰eãem nebezpeãn˘ch nákaz, ale není, na rozdíl od krysy, hostitelem blechy morové (Xenophylla Cheopsis). Krysa (Rattus Rattus) je potkanu velmi podobná, na rozdíl od nûj má v‰ak del‰í ocas neÏ tûlo. Îije

Morov˘ sloup na pohlednici z Îamberku

5

v ãist‰ím a su‰‰ím prostfiedí, v potravû je vybíravûj‰í a miluje dfievûné stavby (jejich úbytek v Evropû byl dal‰ím potlaãujícím faktorem v˘skytu). Krysa se pÛvodnû z Asie také ‰ífiila lodní dopravou. Kotvící lodû opou‰tûla i po lanech a odedávna byla nositelem moru – jeho epidemie ãasto zaãínaly v pfiístavech. Tato okolnost byla nûkdy od 16. století známá, proto napfi. Benátky nafiizovaly lodím pfiiplouvajícím z Asie kotvit 40 dnÛ u malého ostrova pfied pfiístavem (ãtyfiicet je latinsky quaranta – z toho slovo karanténa). PÛvodce moru se v populacích krys vyskytoval endemicky, obãas u zvífiat onemocnûní vyvolával, jindy pfieÏíval bez projevÛ. Co se v‰ak stalo s nájemníky v koÏi‰e, kdyÏ krysa po‰la? Blechy rychle opou‰tûly chladnoucí tûlo a hledaly nov˘ zdroj obÏivy. Tím nane‰tûstí byl k nákaze velmi vnímav˘ ãlovûk. RovnûÏ samotná „krysí blecha“ byla Pasteuerellou pestis postiÏena, coÏ u ní vyvolávalo zv˘‰enou Ïravost a témûfi zbûsilé nové a nové napadání hostitele. Mor (d˘mûjová forma) se i proto v tehdej‰ích hygienick˘ch podmínkách mezi lidmi ‰ífiil rychlostí blesku. Pfiená‰el se z nakaÏen˘ch osob lidsk˘mi sekrety a u plicní formy také kapénkovou infekcí. Je logické, Ïe to b˘valo zvlá‰tû v dobách váleãn˘ch a pováleãn˘ch. Na indickém subkontinentu se uplatÀoval je‰tû dal‰í vliv. Krysí populace Ïily mimo jiné totiÏ v porostu, kter˘ vykvétal a plodil semena periodicky. V roce hojné úrody se krysy nadmûrnû rozmnoÏily, brzy nato v‰ak ztratily zdroj obÏivy, hynuly nebo vyráÏely do lidsk˘ch sídli‰È. O dal‰í se jiÏ postarala migrace lidí a lodní doprava. Doba se zmûnila. Po moru zÛstaly v Evropû morové sloupy a kaple, které lidé postavili na podûkování Bohu, Ïe byly nemoci u‰etfieni. Za mého dûtství jsem na svátek BoÏího Tûla s rodiãi chodíval v prÛvodu kolem námûstí v Îamberku. Místo pfied kaÏd˘m oltáfiem mariánského souso‰í zasypaly druÏiãky kvûty a my jsem se modlili „… od moru, hladu a války, ochraÀuj nás, Pane JeÏí‰i Kriste…“ Nedávno jsem uprostfied tohoto námûstí stál pod monumentálním morov˘m sloupem a pfiemítal, zda je ta modlitba dnes aktuální. A také o tom, jak jsme my lidé tady v âechách, nevdûãní… Podle publikace Toulky ãeskou minulostí Petra Hory-Hofiej‰e, knihy Îiv˘ proti Ïiv˘m Milana Labudy a dal‰ích pramenÛ zpracoval J. Schröffel

6

osobnost

…OHE≈ DUCHA NÁS DOPROVÁZÍ… Mons. Václav MAL¯ tentokrát na‰e farnosti nav‰tívil jako posel Ducha svatého, aby vtiskl peãeÈ Jeho darÛ na‰im bifimovancÛm… Nepfii‰el s „ohnûm a meãem“, i kdyÏ právû oheÀ povaÏuje za nejv˘mluvnûj‰í symbol Ducha. Naopak, pfii‰el s odzbrojujícím vlídn˘m úsmûvem, s bezprostfiedností sobû vlastní. Bez okolkÛ a bez rozpakÛ usedl na lavici na farní zahradû… K prostému jídlu, k upfiímné besedû s farníky a taky k rozhovoru pro farní ãasopis. Otãe biskupe, dovedl byste spoãítat, pokolikáté jste dnes udûloval svátost bifimování?

Pokusím se... ¤ekl bych tak ‰edesátkrát… za tûch sedm a pÛl roku, co jsem biskupem. Bifimuji tak osm-desetkrát do roka. Je nás v PraÏské arcidiecézi víc, kdo udílíme svátost bifimování: otec kardinál, druh˘ pomocn˘ biskup.

mování je pro nû vyjádfiením vûdomého osobního souhlasu, návratu k pravdû víry. Z bifimování dnes uÏ mizí zpÛsob jen tradiãního

Bifimovanci dnes Ïádali o dary Ducha svatého. Kter˘ z darÛ Ducha podle vás dne‰ní církvi a kfiesÈanÛm nejvíc schází?

Je z va‰eho pohledu obfiad udílení svátosti bifimování pofiád stejn˘, nebo pokaÏdé jin˘, nûãím osobit˘?

PokaÏdé je to jiné. Jiné prostfiedí, jiní bifimovanci, jiné farní spoleãenství. Dokonce i svátost bifimování udílená opakovanû na stejném místû je pokaÏdé osobitá… svou atmosférou, jedineãností okamÏiku chápaní této svátosti, Ïe její pfiijetí a proÏitku ze setkání. patfií k dosaÏení urãitého lidského vûku… Obecnû mohu fiíci, Ïe mezi Zmûnili se, za tûch více neÏ sedm bifimovanci pfievaÏují mladí lidé, let va‰eho pÛsobení, Ïadatelé o udûlení svátosti bifimování? Tfieba stfiedo‰koláci a vysoko‰koláci, ale co do vûku, vzdûlání, pfiíslu‰nosti nejsou to jenom oni. k sociálním skupinám?

V podstatû ne. ¤ekl bych, Ïe v kaÏdé skupinû bifimovancÛ je aspoÀ jeden star‰í ãlovûk, a to mne moc tû‰í. Jsou to svého druhu konvertité, ktefií byli kdysi dávno pokfitûni, pro‰li si ve vífie svou, mnohdy klikatou, cestu a pfiijetí svátosti bifi-

lem sebe lid. OheÀ je pro mne nejv˘mluvnûj‰ím symbolem Ducha svatého. My sami Ïijeme v trvale promûnliv˘ch situacích, mûnící se projev a oheÀ Ducha nás doprovází…

Kter˘ ze symbolÛ Ducha svatého, se kter˘mi se v Písmu potkáváme, je vám nejbliωí? Voda, holubice, vítr, dech, oheÀ, peãeÈ…?

OheÀ. OheÀ je Ïiv˘, plápolá, mûní svÛj tvar, intenzitu…. Z ohnû záfií svûtlo, sálá teplo, shromaÏìuje ko-

Ó jé! Aby to neznûlo jako soud! Ale myslím, Ïe moudrost. Nemyslím tím pfiemoudfielost, ale klidn˘ odstup a schopnost vytûÏit ze zku‰eností minula maximum pro souãasnost. Schopnost vidût svût kolem sebe i sebe sama s trochou nadhledu, dobfie a jasnû rozli‰ovat, co je a není dobré… Moudrosti nikdy není dosti! Pamatujete na své vlastní bifimování?

Pamatuji. Byl jsem bifimován ve smutné dobû, kdy byli biskupové pronásledováni a vûznûni. Bifimoval mne proto knûz, kter˘ mûl zvlá‰tní fakultu na udílení svátosti bifimování. Byl jsem bifimován v bytû, jenom v kruhu nejbliωích: rodiãÛ, sourozencÛ a kmotra – ten uÏ bohuÏel neÏije. V‰e probûhlo v tajnos-

osobnost

ti a nemohl jsem o tom ani mluvit, abych nevystavil knûze, kter˘ mne bifimoval, riziku perzekuce. O jak˘ dar Ducha jste tenkrát pfiedev‰ím Ïádal? Dostalo se vám ho? A o jak˘ dar Ducha byste Ïádal dnes?

Tenkrát? Tak to si uÏ opravdu nevzpomenu, je to pomalu padesát let! Dostalo se mi mnoha mnohdy nezaslouÏen˘ch darÛ… A dnes? Asi bych znovu prosil o ten jiÏ zmínûn˘ dar moudrosti. Potkáváte nûkdy nûkteré ze „sv˘ch“ minul˘ch bifimovancÛ? Pozorujete na nich ovoce Ducha vzrostlé z darÛ Ducha, které pfiijali pfii bifimování?

PokaÏdé, kdyÏ nav‰tívím farnosti, kde jsem udûloval svátost bifimování, zajímám se o osud bifimovancÛ, o to, jak se dál zaãlenili do Ïivota farností. Musím ale s trochou bolesti konstatovat, Ïe ãást z nich se po bifimování ze spoleãenství ztratí. Nejsou to samozfiejmû v‰ichni. Jsou téÏ takoví, ktefií ve spoleãenství dál rostou a sami ho obohacují, ti jsou pro mne velk˘m potû‰ením a nadûjí. Tûch, ktefií úplnû mizí, je ale taky pomûrnû dost, u mnoh˘ch pfiijetí svátosti nevede k prohloubení víry a vztahu ke spoleãenství.

Titulární biskup marcelliánsk˘ Pomocn˘ biskup praÏsk˘ Mons. Václav MAL¯ Narozen 21. záfií 1950 v Praze. Po absolvování gymnázia studoval v letech 1969–1976 na Cyrilometodûjské bohoslovecké fakultû v Litomûfiicích. Vysvûcen 26. ãervna 1976 v Praze. 1976–1978 kaplanem ve Vla‰imi a Plzni. V únoru 1977 podepsal Chartu 77, v roce 1978 se stal ãlenem V˘boru

Je potfieba vûnovat v pfiípravû na bifimování dostatek pozornosti budování odpovûdnosti bifimovancÛ pfied farním spoleãenstvím, které od nich právem oãekává, Ïe budou svûdãit o Kristu, jehoÏ Duch je tím nejvût‰ím darem, kterého se jim pfii bifimování dostalo. Je z va‰eho pohledu lep‰í pfiijetí svátosti bifimování v skupince pûti – ‰esti bifimovancÛ, neÏ hromadné udílení svátosti ve velk˘ch, do znaãné míry anonymních, skupinách?

Rozhodnû je lep‰í malá skupinka. Spoleãenství pfiebírá odpovûdnost za bifimovance a bifimovanec na oplátku slibuje odpovûdnost pfied sv˘m spoleãenstvím. Nav‰tívil jste na‰e farní spoleãenství za roky svého biskupského pÛsobení opakovanû. Vidíte nûjaké zmûny ve farnosti v návaznosti na ãasté v˘mûny knûÏí? Vnímáte na‰i farnost jako Ïivou nebo jako Ïivofiící?

Pokud dobfie poãítám, jsem tu od zaãátku pÛsobení P. Bubeníãka po ‰esté. Na setkání moc rád vzpomínám, kaÏdé bylo nûãím jedineãné. Vzpomínám na pouÈ na Ostrovû v roce 1998, za pÛsobení P. Szabo. Ostrov je jedineãné místo, lidé se

na obranu nespravedlivû stíhan˘ch. Od ledna 1979 bez státního souhlasu, pracuje jako zemûmûfiiãsk˘ figurant. V kvûtnu 1979 zatãen, obvinûn z podvracení republiky, ve vazbû do prosince 1979. 1980–1986 topiãem v praÏsk˘ch hotelech. 1981–1982 mluvãím Charty 77. V roce 1989 mluvãím obãanského fóra.

7 tam mohou cítit volnûji neÏ v kostele, pfiekonat strach a rozpaky. Moc bych si pfiál, aby se vám podafiilo udrÏet krásnou tradici ostrovsk˘ch poutí. RovnûÏ rád vzpomínám na setkání s Farní radou po m‰i sv. na Slapech, kterou jsem slouÏil za pÛsobení P. Kotase. Pfii rozmluvû jsem cítil, jak moc zdej‰í lidi bolí ãasté stfiídání knûÏí, ale necítil jsem ve vás vzdor, ale naopak obrovskou chuÈ nûco dûlat… Bohudíky v této farnosti v‰echno nestojí a nepadá s knûzem. KaÏd˘ z knûÏí, ktefií zde pÛsobili a pÛsobí, do Ïivota farnosti nûco vnesl a vná‰í, ale pokraãovat v dobfie zaãatém díle je na vás, na farnících… a tak by to mûlo b˘t ve v‰ech farnostech. Dûkuji za milé pfiijetí a posezení Otci Pawlovi a v‰em, ktefií se podíleli na slavnosti udûlení svátosti bifimování 15. kvûtna t.r. ve ·tûchovicích a pfiipravovali ji. Byl to pro mne pfiíjemn˘ záÏitek. Pfieji v‰em farníkÛm ve ·tûchovicích, v Davli a Slapech, aby mûli chuÈ pokraãovat ve v‰em dobrém, co za léta vybudovali.

1990–1991 duchovním správcem kostela sv. Gabriela. 1991–1996 faráfiem v kostele sv. Antonína v Hole‰ovicích. 1. prosince 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta. 3. prosince 1996 jmenován titulárním biskupem marcelliánsk˘m a pomocn˘m biskupem praÏsk˘m. Konsekrován 11. ledna 1997 v Praze. Heslo: POKORA A PRAVDA

8

zamy‰lení

MODLITBA SV. RÒÎENCE – ZÁRUKA SPÁSY – PRAMEN MILOSTI Pokud bych mûla popsat své „rÛÏencové“ zaãátky, tak musím pfiiznat, Ïe nejdfiív jsem zaãínala vnímat rÛÏenec pro jeho krásnû zbarvené korálky (ãím barevnûj‰í, tím pfiitaÏlivûj‰í). Samotná modlitba sv. rÛÏence byla pro mne dlouhou dobu modlitbou stereotypu a mechanického opakování, pfiedev‰ím modlitby „Zdrávas Maria“. K hlub‰ímu zamy‰lení a snaze porozumût této modlitbû mne pfiivedl dÛrazn˘ postoj papeÏe Jana Pavla II. Roz‰ífiením starodávné modlitby o dal‰í tajemství (rÛÏenec svûtla) a vyhlá‰ením roku 2003 Rokem Svatého rÛÏence podal dÛkaz, jak moc si této modlitby váÏí. NeboÈ co je to rÛÏenec? Je to pfiedev‰ím krátk˘ Ïivotopis JeÏí‰e Krista a jeho nejbliωí osoby, kterou je Panna Maria. Dnes má rÛÏenec jiÏ ãtyfii ãásti – naz˘vají se tajemství: V první ãásti se vypravují radostné události jejich Ïivota. UvaÏujeme o JeÏí‰ovû dûtství. V prvním tajemství zní hlas andûla, ve druhém Matka radostnû zpívá Magnificat – Velebí má du‰e Hospodina, ve tfietím zazní zpûv andûlsk˘, ve ãtvrtém stafiec Simeon proná‰í píseÀ díkÛ za vykoupení lidstva, v pátém se uãení muÏové sklánûjí pfied betlémsk˘m Dítûtem. To jsou tajemství radostného rÛÏence. Ve druhé ãásti si pfiipomínáme KristÛv kfiest v Jordánû. „Ty jsi mÛj Syn!“, ohla‰uje OtcÛv hlas nad jordánsk˘mi bfiehy. Toto slovo je urãeno jednorozenému Synu, kter˘ je jedné podstaty s Otcem, ale stává se zamy‰lením a povoláním, které se t˘ká kaÏdého ãlovûka. Kristus se zjevuje v Kánû na svatbû. Maria, JeÏí‰ova Matka, ho prosí, aby zázraãnû promûnil vodu ve víno. Dále JeÏí‰ hlásá BoÏí království a vyz˘vá k obrácení. JeÏí‰ovo promûnûní na hofie Tábor je vzorem kaÏdé promûny, promûny v dobro a promûny k dobru. V posledním tajemství rozjímáme o ustanovení Eucharistie. Církev Ïije z Eucharistie. Tato tajemství jsou tajemstvími rÛÏence svûtla. Ve tfietí ãásti vidíme MuÏe bolesti, jak trpí pro spásu svûta. Jak proÏívá smrtelnou úzkost na Olivové hofie,

jak je biãován na nádvofií vladafiova domu, jak potom jeho královskou hlavu ovûnãili trním, jak nese kfiíÏ a jak na nûm umírá, rozpjat mezi nebem a zemí. Je to tajemství bolestného rÛÏence. âtvrtá ãást vypráví o JeÏí‰ovû slávû. Jako vítûz nad smrtí vychází ze svého hrobu Ïiv˘, vystupuje na nebesa, aby i jako ãlovûk panoval v‰em na nebi i na zemi, sesílá církvi Ducha pravdy a síly, Ducha Utû‰itele, kfiísí svou Matku, aby nebylo vydáno hnilobû tûlo, z nûhoÏ se narodil, a tu, která spolu s ním trpûla, ãiní královnou andûlÛ a v‰ech svat˘ch. To jsou tajemství slavného rÛÏence. RÛÏenec je modlitba rozjímavá a je jako kaÏdá modlitba rozhovorem. Je to nበrozhovor s tím, koho v modlitbû oslovujeme, a to je zvlá‰tû Panna Maria, která se neuzavfiela do sebe, neodmítla andûlovo poselství, otevfiela se Bohu a pfiijala jeho volání. PapeÏ Pius XI. fiekl: „RÛÏenec je velmi vhodn˘ prostfiedek, jak vrátit Krista jednotlivcÛm, rodinám a národÛm.“ Tent˘Ï papeÏ na dotaz „Jak se modlit rÛÏenec pozornû?“ odpovûdûl: „Pozornost je tfieba udrÏovat Zdrávasy, od pozdravu, ve kterém se obrací‰ k Pannû Marii k tajemství, o kterém rozjímá‰. Ona je pfiítomná ve v‰ech tajemstvích, v‰ech se úãastnila s láskou a s bolestí. Takov˘m zpÛsobem mÛÏeme odhalovat krok za krokem sladké radosti, stra‰né bolesti i nebeskou slávu nejblahoslavenûj‰í Panny, a ona nám dá úãast na v‰ech milostech, které jsou obsaÏeny v jejích radostech, jejích bolestech a její slávû.“ Proto reagujme, nespokojme se s obvyklou prostfiedností, zapojme mysl, srdce a dÛvûru, kdyÏ se modlíme rÛÏenec. Îe se v na‰í farnosti nedafií sejít se spoleãnû v kostele k modlitbû rÛÏence? Zkusme to trochu jinak. Spojme se v modlitbû tzv. Ïivého rÛÏence. Rozdûlme si, pro dne‰ní uspûchanou dobu pomûrnû dlouhé, modlitby na jednotlivé ãásti tajemství. Vytvofime i v na‰i farnosti spoleãenství svatého rÛÏence. V‰ichni, kdo by se chtûli do spoleãné modlitby zapojit, pfiihlaste se u pana faráfie. První zku‰eností bylo na‰e putování s rÛÏencem na Rovínek 1. 5. 2004. Nebyli nám Panna Marie a její Oslaven˘ syn dobr˘mi spoleãníky a prÛvodci? Na‰e dûti dostaly k I. svatému pfiijímání darem rÛÏence. Zkusme b˘t v‰ichni jako dûti. Svatá Bernadetta nám doporuãuje toto: „KdyÏ jdete veãer spát, vezmûte si rÛÏenec, usínejte pfii jeho modlitbû. Budete jako dûti, které kdyÏ usínají, je‰tû volají stále ti‰‰ím hlasem: maminko…!“ pfiipravila Lída Dobruská

9

rok poté

…JAK SE SLOUÎÍ A ÎIJE NA SMÍCHOVù (SE ÎOFKOU)… Mnozí z nás je‰tû v sobû nesou Ïivou vzpomínku na sluneãné dny z konce loÀského ãervna, kdy na‰e farnosti slavili událost nad jiné v˘znamnou a radostnou: svûcení a primici P. Milo‰e Franti‰ka P¤EVRÁTILA. Rok se potkal s rokem a otec Franti‰ek uÏ není novoknûzem. Stal se „obyãejn˘m“ sluÏebníkem na vinici Pánû a dny sváteãní vystfiídaly dni v‰ední…

Tvé knûÏství oslaví co nevidût své první narozeniny. Myslí‰, Ïe si za ten uplynul˘ rok zaslouÏí dort a oslavu, nebo tû spí‰ zlobilo dûtsk˘mi nemocemi a rozmary?

KnûÏství je úÏasn˘ dar, ov‰em to mé provedení má urãitû své velké nedostatky. Leccos moc neumím – tfieba nejsem na velkolepou liturgii. Promluvy mám spí‰ krátké a jednoduché, takÏe intelektuálové si také moc na své nepfiijdou. Oslavu si tedy zaslouÏí Pán BÛh, ten to nekazí, ba naopak, on ty mé nedostatky napravuje a doplÀuje. Ale, jestli by mûl chuÈ na dort, to si netroufám...

zázemí pro druhé. A smíchovská farnost, kde teì slouÏím, ta o Ïivot na fafie dost stojí. Mnozí se pro to hodnû obûtují. Takov˘ spoleãn˘ Ïivot, to je pro mû také skvûl˘ dar.

m‰e sv., proÏívám jako velmi poÏehnanou sluÏbu pfii svátosti smífiení. Kromû mnoh˘ch rutinních zpovûdí se ãasto setkávám i s opravdovou touhou po Ïiv˘ch a krásn˘ch vztazích. Pfiekvapila tû knûÏská sluÏba nûãím, co jsi neoãekával, pfiíjemn˘m ãi ménû pfiíjemn˘m?

Ve srovnání s pfiedchozím jáhenstvím, snad je‰tû víc neÏ slouÏení

Tvé povolání ke knûÏství má kofieny ve vesnické farnosti, jáhenskou sluÏbu jsi absolvoval taky na venkovû. Prvním knûÏsk˘m pÛso-

Co ti uplynul˘ rok dal a vzal?

V nedûli (23. kvûtna) to byl rok, kdy umfiela maminka. I kdyÏ je mnoho dobr˘ch lidí, ktefií mû na rÛzn˘ch místech „berou“, zatím je‰tû nemám Ïádné nové místo, které bych vnímal jako domov. Ten pozemsk˘ jsem s maminkou ztratil. Naproti tomu – s knûÏstvím mi vyrÛstá úloha otce, kter˘ pomá- Vzpomínka na svûcení – první zleva P. Milo‰ Franti‰ek Pfievrátil há ve farnosti vytváfiet domácí

10

rok poté

Ïím uhájit a jít nûkam ven. Pfied rokem mi pfiibylo je‰tû astma, a tak bych byl docela rád, kdybych byl ãasem poslán nûkam na vzduch. Snad se nebude‰ zlobit, kdyÏ na tebe prozradím, Ïe jsi byl v dûtství chovatelem Ïelvy Îofky, o kterou pozdûji, kdyÏ jsi ode‰el z domova, peãovala tvoje maminka. Vloni v dubnu ses Îofky znovu ujal. Kde Ïije Îofka dnes? Je tvou spoleãnicí v knûÏské „osamûlosti“?

29. 5. 2004 – první svaté pfiijímání bi‰tûm se ti stala farnost u kostela sv. Václava v Praze. Pozoruje‰ nûjaké v˘razné rozdíly v pastoraci ve mûstû a na venkovû?

Jsem rád na venkovû – je tam víc pfiehledno, jsem rád i ve mûstû – je tu pûkn˘ cvrkot. Ve mûstsk˘ch farnostech, jako je smíchovská, nelze znát v‰echny úãastníky bohosluÏeb. To je trochu nepfiíjemné. Jednak nevím, ke komu mluvím a také mohu spí‰ propásnout ty chvíle, kdy nûkdo potfiebuje, abych si jej v‰imnul. Ale v nedûli po obou ranních zveme v‰echny zájemce na farní kávu a tam se mnozí mohou potkat. No a je‰tû jedna specialita: tûÏko nûkde jinde neÏ v Praze uvidíte od oltáfie projíÏdûjící tramvaje. A zase tu nejezdí okolo parníky jako na Ostrovû. Byl jsi na svém prvním pÛsobi‰ti povûfien „sv˘m“ konkrétním úkolem? Mበ„svou“ pastoraãní skupinu? Pokud ano, je to úkol, kter˘ ti „sedí“, nebo si ho v pokofie pfiijal jako nevyhnutelnost?

Já jsem asi „na ty“, komu to staãí jednodu‰e. TakÏe na babiãky a dû-

deãky, na dûti, nemocné, vûznû atp. Ale netouÏím se nijak specializovat. Jen jeden zvlá‰tní jmenovit˘ úkol teì mám, i kdyÏ ve farnosti je práce dost, chodím na Pankrác místo nemocného vûzeÀského kaplana P. Tomá‰e Vlasáka. A protoÏe ve farnosti máme slepeck˘ ústav Palata, chodím tam kaÏd˘ pátek, a to rád.

Îofku mám uÏ 31 let. City moc neprojevuje a ani mé vztahové potfieby nenaplÀuje. Spí‰ mi teì pfiidûlává starost, protoÏe tady pro ní vÛbec nemám podmínky. Mám teì plán dát ji na ãas k nûkomu, kdo by ji mohl nechat pást na zahradû. Vrací‰ se rád do ·tûchovic? Cítí‰ tady své kofieny anebo lehce zakofiení‰ tam, kam tû Ïivot a sluÏba zavedou?

LoÀská primice i leto‰ní bifimování ve ·tûchovicích byly pro mû moc krásné. Hlavnû proto, Ïe jsem vidûl spoustu mil˘ch lidí, ke kter˘m

Tû‰í‰ se na den, kdy pfiestane‰ b˘t kaplanem, bude ti pfiidûlena farnost a bude‰ „sv˘m pánem“?

Moc ne. Takov˘ jáhen nebo farní vikáfi (to je pfiesn˘ název pro to, ãemu fiíkበkaplan), ti nemají spoustu odpovûdností, které padají na administrátora nebo faráfie: v˘kazy, úãty, opravy, jednání... A vût‰inou to znamená b˘t sám v domû (mimo náv‰tûv), a to se mi také moc nelíbí. Neschází ti (pÛvodním povoláním pfiírodovûdci) v betonovém centru Prahy kandík, zkamenûliny a pfiíroda vÛbec?

Pfiíroda mi schází a mám málokdy dost ãasu nûkam do ní vyjet. Jen svÛj voln˘ den – pondûlí – si sna-

mám osobní vztahy a vidím, Ïe je to spoleãenství, kde lidé rádi slouÏí. Vracím se rád. Nové hlub‰í kofienûní jsem je‰tû nikde jinde nezaÏil, vÏdy po roce jsem se musel stûhovat. Jsem zvûdav˘, co má Pán pro mû pfiipravené. A pfieji Vám v‰em dÛvûfiivou otevfienost a hodnû radosti Milo‰ Franti‰ek Pfievrátil Otázky kladla Daniela Schöffelová

stalo se

20. 3. 2004 Postní duchovní obnova Leto‰ní postní duchovní obnovu vedl bratr jáhen Gilbert Plí‰ek – premonstrát ze Strahovského klá‰tera. Pfii‰el v bílém fieholním odûvu, jako by nám chtûl pfiipomenout nutnost pfiivítat velikonoãní dny s du‰í „obleãenou“ v Krista, zbavenou v‰ech u‰mudlan˘ch v‰ednodenních svr‰kÛ, do kter˘ch ji tak rádi oblékáme. Téma celodenního programu Obnova kfiestních slibÛ nás vybídlo k zamy‰lení, co jsme to vlastnû jako kfiesÈané Kristu a církvi pfiislíbili a jak své sliby plníme. V prÛbûhu dopoledne jsme se zamysleli nad tématem Zfieknutí se zla. Co je zlo, kdo ho pÛsobí, jak pÛsobí zlo v nás? Jak zlu ãelit? Jak neustávat v úsilí ubránit se jeho nástrahám a poku‰ením, které v nás i kolem nás nenápadnû ãíhají a ãekají na svou pfiíleÏitost. „Jednoduch˘“ návod, jak ãelit zlu, nám nastínilo odpolední téma Vûfiím. Kdo je Ten, v NûhoÏ vûfiím, co je obsahem mé víry, a jak ze své víry Ïiji… V diskusích se nakonec dostalo prostoru neformálním rozpravám nad historií a souãasnou kvalitou premonstrátského piva Norbert (bratr jáhen si postûÏoval, jak mu je líto, Ïe to není Gilbert!), vzpomínkám na putování po Svaté zemi, na praxi v o‰etfiovatelské sluÏbû i na povolání k Ïivotu v fiádu… Bratr Gilbert se ukázal b˘t nejenom fundovan˘m pfiedná‰ejícím, ale také vtipn˘m vypravûãem s bohatou Ïivotní zku‰eností. Celodenní duchovní obnovu jsme zavr‰ili m‰í, kterou celebroval taky premonstrát – P. Antonín Hrdina, a poboÏností kfiíÏové cesty, kterou vedl bratr jáhen Gilbert za horlivé pomoci na‰ich mal˘ch ministrantÛ. Jejich nejsilnûj‰ím záÏitkem byl GilbertÛv bíl˘ svetr se zlat˘mi knoflíky. Na muÏi s vousy takov˘ svetr opravdu není bûÏnû k vidûní. „Premonstrátská bílá“, provokující k zamy‰lení, vyz˘vající k oãi‰tûní nás provázela postní sobotou vstfiíc Velikonoãní radosti. danasch 20. 4. 2004 Máme novou loì! KdyÏ povodeÀ v r. 2002 odnesla na‰i Kiliánku, vûdûli jsme, Ïe sehnat podobnou novou loì

11

bude nejen tûÏké, ale i znaãnû nákladné. Îe taková loì je pro zaji‰tûní tradiãní Ostrovské pouti nezbytná, jsme se pfiesvûdãili hned minul˘ rok, kdy selhal smluven˘ pfiívoz a pfieváÏení poutníkÛ pramiãkami bylo ãasovû i fyzicky velmi nároãné. Pán nás ale jako vÏdy nenechal bez pomoci. Vûfiím, Ïe i Ostrov‰tí muãedníci se za nás pfiimlouvali. Staãilo se zmínit pár pfiátelÛm z Lodního klubu ·tûchovice o na‰em problému a hliníková loì, která mûla skonãit ve sbûrnû barevn˘ch kovÛ, se za cenu ‰rotu stala na‰í novou Kiliánkou. Vûfiíme, Ïe po drobn˘ch opravách bude dobrou náhradou za tu ztracenou. Díky Pane, Ïe vÏdy, kdyÏ my sami si nevíme rady, Ty nachází‰ to správné fie‰ení. J. Suk 1. 5. 2004 PouÈ na Rovínek Letos, jak se zdá, mnohé poutníky odradil pan Zakopãaník, kter˘ na první májov˘ den prorokoval boufiky a pfiívalové de‰tû, a proto se se‰li jen ti stateãní, co se de‰tû nebojí, a ti, ktefií pfiedpovûì poãasí nevidûli. (A pouze ti, ktefií se tû‰ili plnému zdraví – malá Terezka T˘cová svou neúãast obreãela, protoÏe ka‰el a babiãka byly nekompromisní, a muselo jí staãit, Ïe pfiijela odpoledne na m‰i na Rovínek.) „Sam˘ Ïensk˘!“ konstatoval pater Debek zdû‰enû, kdyÏ zhlédl situaci u fary. „Kdo vynese agáve!“ Situaci nakonec zachránili Jirka Suk, Pepík Hora a muÏi Schröffelovi. Pfii jednotliv˘ch zastávkách jsme se modlili rÛÏenec svûtla a nebylo to vÛbec jednoduché. Vysvûtlím struãnû proã: na prvního máje totiÏ uspofiádal Vltavan svoji akci – v˘‰lap do Tfiebenic a zpût, dokonce jednotliv˘m turistÛm na tfiech stanovi‰tích dávali pamûtní razítka, a tak bylo na Povltavské stezce pfieplnûno. Turisté byli vlídní a druÏní, kaÏd˘ zdravil a nûkdo i dvakrát, neodpovûdût by bylo nezdvofiilé, odpovûdût znamenalo naru‰ovat rytmus modlitby (Zdrávas Maria, dobr˘ den, milostiplná, dobr˘ den, Pán s tebou, ahoj…atd). Pro pfií‰tû se musíme vybavit! Nûkoho napadlo, Ïe vyrobíme papírové ce-

12

stalo se

dule „Dobr˘ den“, „Dûkujeme“ (odpovûì na pfiání dobré chuti) a „Na shledanou“, které se strategicky rozmístí ve skupinû rozesazen˘ch poutníkÛ. Realizaci pfiislíbil Pepík Hora, doufejme Ïe na to do pfií‰tího roku nezapomene. Ve tfii hodiny byla na Rovínku slouÏena m‰e svatá, nedorazil Ïádn˘ z na‰ich b˘val˘ch duchovních otcÛ, pater Debek musel pfies celkové vyãerpání zpÛsobené poutí staãit na v‰echno sám. Jirka Suk jim tedy od kapliãky poslal alespoÀ upomínací SMS, aby se pfií‰tû polep‰ili. Poãasí vy‰lo úplnû pfiepychovû, boufiit a pr‰et zaãalo aÏ po páté hodinû, kdyÏ uÏ byli v‰ichni poutníci spolehlivû doma. MD

9. 5. 2004 Koncert ve slapském kostele Komorní pûveck˘ soubor „Sarabanda“ pfii pûveckém sboru KfiíÏkovsk˘ v Opavû nemusíme hudbymilovné ãásti farnosti nijak zvlá‰È pfiedstavovat. Do povltavského regionu se soubor pfii sv˘ch zájezdech rád vrací a stalo se milou tradicí, Ïe neopomene uspofiádat koncert v nûkterém z na‰ich farních kostelÛ. Letos se líbivou hudbou naplnil kostel sv. Petra a Pavla ve Slapech. Vystoupení souboru následovalo po m‰i sv. vûnované v‰em maminkám ke Dni matek, pfii které jsme si zároveÀ pfiipomenuli v˘roãí konce II. svûtové války a vzpomnûli na její obûti. Koncert se stal symbolick˘m dárkem i holdem k obûma pfiíleÏitostem. Na pofiadu byla duchovní hudba období renesance a baroka a ãerno‰ské spirituály. Zaznûla díla star˘ch i souãasn˘ch hudebních mistrÛ. Soubor inovoval repertoár i zpûváky a pfiinesl (zpoãátku rozpaãit˘m a pozdûji právem nad‰en˘m) posluchaãÛm tradiãní a zároveÀ zcela nov˘ hudební proÏitek. Dík.

peãeÈ darÛ Ducha svatého, kfiíÏek na ãelo… fieknûte sami, jak ãasto se vám tohle stává? Chtûli bychom mu touto cestou je‰tû jednou podûkovat za to, Ïe za námi pfiijel a udûlil nám svátost bifimování. Byl to také velk˘ den pro na‰e Ïaludky. Pfii vzpomínce na v˘born˘ gulá‰, podle tajného receptu naloÏené masíãko opeãené na ro‰tu, dobré pivo, spoustu koláãkÛ a dortÛ se nám je‰tû teì sbíhají sliny. Moc dûkujeme celé farnosti za tak bájeãné hody, pan faráfi tu má opravdu pilné oveãky. Cel˘ den byl pro nás, pro na‰e kmotry a na‰e rodiny moc krásn˘, snad se líbil i v‰em ostatním. Bifimovanci T˘covi

Toho kvûtnového dne vyvrcholila na‰e roãní pfiíprava na bifimování, které se konalo za pfiítomnosti pana biskupa Malého, na‰eho pana faráfie a za pomoci lidí z na‰í farnosti. V‰em je‰tû jednou mnohokrát dûkujeme. Pfii samotném obfiadu jsme byli obdafieni dary Ducha svatého a doufáme, Ïe s nimi budeme zacházet tak, aby nám i do budoucna vydrÏely. Byla také zvefiejnûna na‰e bifimovací jména. MÛj bratr Jan si vybral jméno sv. Antonína, protoÏe to je i jméno na‰eho pradûdy. Já jsem si zvolil jméno sv. Jana Nepomuckého, kterému je zasvûcen nበfarní kostel ve ·tûchovicích. Dále jsme byli pomazáni olejem. Po slavnostním bifimovacím obfiadu se v‰ech ‰est bifimovancÛ odebralo na farní zahradu, kde probíhala setkání s p. biskupem a s farníky. Vám v‰em patfií na‰e velké díky! Jakub a Jan Novákovi

dsch

15. 5. 2004 Bifimování Byl to nበvelk˘ den – byli jsme bifimováni v kostele sv. Jana Nepomuckého ve ·tûchovicích. Celkem ‰est bifimovancÛ, bylo to tedy opravdu velkolepé. Setkali jsme se s panem biskupem Václavem Mal˘m, pfiijali z jeho rukou

Jen pár postfiehÛ, protoÏe to podstatné pfiedpokládám, Ïe napí‰ou hlavní aktéfii (tj. bifimovanci a Duch svat˘). Díky bifimování jsme oslavili svatého Jana Nepomuckého, patrona na‰eho kostela – protoÏe kdyby nebylo, nebyla by dopoledne ani m‰e sv., a ta veãerní by byla (a byla) z velikonoãní

stalo se

nedûle, která má pfied sv. Janem pfiednost, jak nám bylo vysvûtleno od oltáfie. Pan biskup Mal˘ si osvûÏil v pamûti, kde leÏí ·tûchovice, a zjistil, Ïe kromû vynikajícího chleba je tu k dostání i vynikající gulበ(to kdyÏ po m‰i svaté ‰el dle vlastních slov „toho Ducha svatého zajíst“). Bifimovanci pfii svém pfiedstavování uvádûli, o kter˘ dar Ducha sv. budou pfii bifimování nejvíce prosit. My, obyãejní farníci, jsme prosili o v‰echny dary pro na‰i farnost i celou obec, a vûfiím, Ïe Duch sv. nám je se‰le. Pro ten sobotní den nám v hojnosti seslal svÛj osm˘ dar, dar srandy, kter˘ nenajdete v Ïádném katechismu, aãkoli jsem ho vynalezla jiÏ pfied dvaceti lety, kdyÏ se do mû babí snaÏila nalít alespoÀ základy vûrouky. Îe bylo na farní zahradû v‰e vzornû pfiipraveno a v‰eho hojnost, urãitû pochválí kaÏd˘. Mnû se velice líbilo, Ïe byl pfiipraven˘ ohníãek, do kterého dûti cel˘ den horlivû pfiikládaly nejen klacky, ale i listí a co kde na‰ly. PÛsobilo to na mû symbolicky a mám dvû teorie, jen se nemohu rozhodnout, která je ta správná. Jednak jsem si vzpomnûla na ver‰ „Plameny Ducha nezhá‰ejte“ (to fiekl svat˘ Pavel a jestli nefiekl, tak si to urãitû myslel, jinak by se to do listu Tesalonick˘m nedostalo), anebo dûti, nadûje církve pro 3. tisíciletí, trénovaly pro pfiípad, Ïe by se setkaly se zvlá‰È zarputil˘m kacífiem? Co myslíte? MD

29. 5. 2004 I. svaté pfiijímání Byli jsme pozváni do ·tûchovic na slavnost 1. sv. pfiijímání dûtí, mezi nimiÏ byla na‰e vnouãata Barunka a Jakub. První, co nás zaujalo, byl sám kostel – secesních kostelÛ u nás zas tak mnoho není – má i krásnou polohu na malém kopeãku mezi stromy s velikou farní zahradou. Také mezi lidmi, ktefií uÏ byli pfied kostelem, jsme si hned zaãali pfiipadat jako doma. Samotná slavnost zaãala vzadu v kostele, kde pan faráfi v‰echny prvokomunikanty – AneÏku, Vojtu, Václava, Báru a Jakuba – uvítal a poÏeh-

13

nal jim. Také rodiãe v‰em dûtem poÏehnali. Pak pfie‰li v prÛvodu s ministranty dopfiedu a tady je otec Pawel pfiedstavil. Nato zaãala m‰e sv. – celá zamûfiená k dûtem. Evangelium bylo o setkání vzkfií‰eného JeÏí‰e s apo‰toly u Tiberiadského jezera, pfii nûmÏ se JeÏí‰ tfiikrát ptá Petra, zda ho miluje. Otec Pawel pfii kázání krásnû vysvûtlil dûtem, na ãem Pánu JeÏí‰i záleÏí – nic Petrovi nevyãítá, nepfiipomíná jeho trojí zapfiení, jen se ptá na jediné – jestli ho má rád. Bylo to pouãné jak pro dûti, tak pro nás dospûlé: aÈ udûláme v Ïivotû cokoli, mÛÏeme se vÏdy k JeÏí‰i vrátit a fiíci mu o své touze po nûm, a on nás pfiijme. Rodiãe potom poÏádali ústy jednoho z nich o Tûlo Pánû pro své dûti a souãasnû dûkovali za v‰echnu péãi, kterou jim O. Pawel pfii pfiípravû vûnoval. Dûti, slavnostnû obleãené, pak pfiistoupily ke stolu Pánû a s nimi rodiãe a v‰ichni pfiítomní, kter˘ch byl pln˘ kostel. Nakonec také dûti vyjádfiily svou vdûãnost a jednotlivû ãetly podûkování. Cel˘ obfiad byl velmi krásn˘, vzornû pfiipraven˘. Moc se nám také líbilo celé zafiízení kostela, zvlá‰tû obrazy za hlavním oltáfiem i oba postranní oltáfie vpfiedu a celkov˘ secesní charakter interiéru. Po m‰i sv. jsme v‰ichni ode‰li na farní zahradu a nestaãili se divit, kolik poho‰tûní tu bylo pfiipraveno – a nejen ledajakého – samé lahÛdky. I ty bufitíky byly chutnûj‰í neÏ jindy, a tûch mouãníkÛ a chlebíãkÛ a víno a skvûl˘ gulá‰! V‰em, ktefií se podíleli na pfiípravû patfií veliké díky! Ale abychom nezÛstali jen u materiálních hodnot – celé prostfiedí, setkání a povídání se ‰tûchovick˘mi farníky bylo velice milé a pfiíjemné. Díky jim za to, Ïe nás, ktefií tam nepatfiíme, tak hezky pfiijali. A pak patfií na‰e podûkování samozfiejmû O. Pawlovi, kter˘ v‰echno tak peãlivû pfiipravil, kter˘ si dal tolik záleÏet a vûnoval spoustu ãasu pfiípravû dûtí a dokázal v‰echno tak vymyslet, Ïe dûti, aãkoli se musely hodnû uãit, chodily na faru rády. Pane JeÏí‰i, dûkujeme ale hlavnû Tobû, to Ty pro nás mበpfiipravená takováto setkání, to Ty

14

stalo se

zve‰ pofiád nové a nové lidi ke svému stolu, to Ty se nám dávበv Eucharistii úplnû v‰anc! Díky! prarodiãe Nagyovi „To jsem zvûdavá, jestli jim to bude chutnat“ po‰eptala mi Bára, kdyÏ se schylovalo k tolik oãekávanému prvnímu svatému pfiijímání jejich bratrÛ. „V‰ak se jich mÛÏe‰ zeptat“ odpovûdûla jsem jí, ale sama jsem myslela na nûco jiného neÏ ona. Bude jim „chutnat“ Ïivot s Bohem ? Jak trnitá a klikatá bude jejich cesta ? Nesejdou z ní ? Budu jim umût pomoci aÏ budou potfiebovat ? … Tolik a je‰tû mnoho jin˘ch otázek se mi honilo hlavou, tak jako asi kaÏdé mámû pfii pohledu na nastrojené potomky v tak slavnostních chvílích. Aã jsem je sama proÏívala velmi intenzívnû, asi je‰tû pár dní potrvá, neÏ se mozaika záÏitkÛ spojí do celého obrázku. A tak dûkuji v‰em, ktefií na‰im dûtem pomáhají „ochutnávat“ Ïivot s Bohem a provázejí je modlitbou. H. Hradilová

6. 6. 2004 Slavnost Nejsvûtûj‰í Trojice na Rovínku Kapliãka na Rovínku nás jako vÏdy zásluhou paní Kvûty Svobodové pfiivítala sváteãní v˘zdobou. Dne‰ní m‰e sv. byla je‰tû ozvlá‰tnûna dal‰í slavnostní událostí. Toto krásné pfiírodní prostfiedí si vybrali rodiãe jako místo pro kfiest svého miminka – malé holãiãky, která pfiijala jména Helena Anna. Pan faráfi Debek se ve své promluvû obracel zvlá‰tû k rodiãÛm dítûte, ale jeho slova byla urãena kaÏdému z nás. Zam˘‰lel se totiÏ nad tím, co je v Ïivotû ãlovûka tím nejdÛleÏitûj‰ím. Z dítûte se mÛÏe stát maminka nûkolika dûtí, ale je to to nejdÛleÏitûj‰í? MÛÏe udûlat vûdeckou kariéru, ale je tohle to nejdÛleÏitûj‰í? MÛÏe b˘t úspû‰nou podnikatelkou, majitelkou firmy, domu, bazénu, auta, ale uãiní ji to opravdu ‰Èastnou? MÛÏe vyniknout v umûleck˘ch oborech, získat uznání a popularitu, ale je to pravé ‰tûs-

tí? A vyprávûl nám pfiíbûh jednoho starého mnicha – poustevníka, kter˘ cel˘ svÛj dlouh˘ Ïivot proÏil v samotû, mlãení, práci a naprosté chudobû. Neznal nic z toho, bez ãeho my si dnes nedovedeme svÛj Ïivot pfiedstavit. Nikdy nevidûl televizi, kino, poãítaãe, mobily, moderní dopravní prostfiedky a jiné vymoÏenosti civilizace. Ale na otázku, jestli proÏil svÛj Ïivot ‰Èastnû, jestli jej nepromarnil, odpovûdûl, Ïe se mu dostalo té veliké milosti zaÏívat ve chvílích opravdové, upfiímné modlitby, kdy uÏ nejsou podstatná slova ani gesta, ba ani ãetba Písma, skuteãné spoleãenství s Bohem – odevzdané spoãinutí v BoÏí náruãi. A to by za nic nevymûnil. I my bychom si mûli uvûdomit, Ïe jen BÛh je na‰í jistotou, Ïe jen On dává na‰emu Ïivotu smysl, fiád a cíl. Hela a Jirka Závûrem na‰í rubriky „Stalo se“ dnes s potû‰ením pfiiná‰íme obraz ze Ïivota v rodinû, která je Ïivou souãástí na‰ich farností, vidûn˘ okem náv‰tûvy z „blízké dálky : Nemohu se nepodûlit se svou farností o roztomil˘ dopis, jímÏ dûkovali po náv‰tûvû dva Nepálci – b˘valí praωtí studenti (pfii‰el e-mailem, proto je bez interpunkce): „Diky pro mile uvitani behem pobyt v CR s Ekwalem. Pobyt v Cesku vydarilo se moc dobre kvuli vase mile uvitani, uprimonosti, srdecnosti, pratelstvi a jednouduchosti zivota. Jeste tomu pocasi nas pralo. Meli jsme velké zaziteky (Kreteni, Velkonocni oslaby, svatky, svatva a kenedliky denne ...) budeme se vzpominat v celem zivote. Dekuji srdecne vam vsem a se doufame ze se uvidime brzy, tady nebo tam. Pozdravuej vsem a mejte se hezky. Govinda B Gouchan N. B.

Chyby v cestine se omluvam.“ Mám jisté podezfiení, zda chyby v ãe‰tinû nesvûdãí spí‰e o humoru neÏ o neznalosti – komunikace bûhem náv‰tûvy by tomu docela nasvûdãovala. (Kreteni = kfitiny prasynovce Filipa) Marie Ne‰nûrová

15

pfiedstavujeme

FARNÍ CHARITA STAR¯ KNÍN SE P¤EDSTAVUJE Bratfii a sestry ‰tûchovického a davelského regionu, dovoluji si obrátit se na Vás jménem Farní charity Star˘ Knín. DÛvodem mého oslovení je, Ïe se velmi dobfie zaãíná rozvíjet na‰e spolupráce s vedením Va‰í obce v sociální oblasti a Ïe mohu konstatovat, Ïe na‰i sluÏbu pfiijalo jiÏ pût Va‰ich spoluobãanÛ, a to jak peãovatelskou, tak i asistenãní. Dovolte mi proto, abych nejprve pfiedstavil na‰i organizaci. Farní charita Star˘ Knín je církevní právnická osoba zamûfiená na pomoc star˘m, nemocn˘m i jinak potfiebn˘m lidem. PÛsobíme od 1. bfiezna 1993 v rámci celorepublikové sítû farních, oblastních a diecézních charit. Ve své ãinnosti se soustfieìujeme pfiedev‰ím na poskytování terénních domácích zdravotních a sociálních sluÏeb. Smyslem na‰í ãinnosti je pomáhat star˘m a nemocn˘m lidem, povzbuzovat je v jejich obtíÏích, udrÏovat jejich vztahy k okolnímu svûtu, podporovat je nejen fyzicky, ale i psychicky a duchovnû, pomáhat jim v aktivním vztahu k Ïivotu. Chceme podpofiit mnohdy nelehkou péãi jejich rodin o nû, chceme jim pomoci, aby mohli Ïít co nejdéle ve svém pfiirozeném prostfiedí, ve svém domovû. Pro úãely zdravotní péãe máme zfiízeno Stfiedisko charitní o‰etfiovatelské sluÏby (CHOS), které poskytuje domácí zdravotní sluÏbu ve spádové oblasti mûsta Nového Knína, tj. asi ve 25 vesnicích. Do budoucna bychom tuto sluÏbu chtûli roz‰ífiit aÏ k Vám.

Pro úãely sociální péãe máme zfiízeno Stfiedisko charitní peãovatelské sluÏby, které poskytuje peãovatelskou sluÏbu ve správních obvodech Nového Knína a Chotilska a v nûkter˘ch obcích na Boroticku. V prÛbûhu roku za podpory Ministerstva práce a sociálních vûcí a Arcidiecézní charity Praha pfiedpokládáme transformaci tohoto stfiediska na Oblastní centrum charitních sociálních sluÏeb v Novém Knínû se tfiemi stfiedisky, a to v Novém Knínû, Kam˘ku nad Vltavou a ·tûchovicích. Z tûchto stfiedisek budeme pÛsobit v okolních rozsáhl˘ch oblastech men‰ích sídel. Pro kvalitní rozvoj ‰tûchovického stfiediska jsme navázali spolupráci s paní Katarínou NOÎINOVOU. Se sv˘mi Ïádostmi o peãovatelskou nebo asistenãní sluÏbu je moÏné se obracet pfiímo na ni, tel. 606 552 051, nebo na paní L. BRÁZDOVOU, tel. 724 206 538 a paní D. DVO¤ÁâKOVOU, tel. 724 276 880. V naléhav˘ch pfiípadech je moÏné kontaktovat i paní Stanislavu KREJâÍKOVOU, vedoucí stfiediska sociálních sluÏeb, na telefonu 724 236 152. Obracím se proto pfiímo na Vás, pro které jsou na‰e sluÏby urãeny. Prosíme, nebojte se na‰i sluÏbu pfiijmout a usnadnûte si fie‰ení obtíÏn˘ch Ïivotních situací. Stanislava KREJâÍKOVÁ

dr. Stanislav ÎÁK

ved. stfiediska sociálních sluÏeb fieditel Farní charity pfii Farní charitû Star˘ Knín Star˘ Knín

16

kalendáfi

P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T I

BohosluÏby:

Pohfieb:

úter˘: stfieda: ãtvrtek: pátek: sobota:

Domluvit pfiedem s knûzem, osobnû nebo telefonicky

18:00 ·tûchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 ·tûchovice – farní kaple Svaté rodiny 18:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla 18:00 Davle – kaple Nav‰tívení Panny Marie 18:00 ·tûchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedûlní platností) nedûle: 8:00 Davle – kostel sv. Kiliána 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla

Setkání ve farnosti: stfieda: 16:30 spoleãenství star‰ích – fara ·tûchovice

V˘uka náboÏenství:

Telefonick˘ kontakt: telefon fara ·tûchovice, farní kanceláfi: 257 740 112 P. Adam Pawel DEBEK – faráfi: 776 788 848 Ing. Daniela SCHRÖFFELOVÁ, CSc. – místopfiedsedkynû farní rady, sekretáfi: 721 773 644

Bude ve ‰kolním roce 2004/2005 probíhat jednou t˘dnû na fafie ve ·tûchovicích. Vyuãovat se bude ve skupinách, rozdûlen˘ch podle vûku dûtí. Své dûti od pfied‰kolního vûku do 15 let mÛÏete k v˘uce pfiihla‰ovat prÛbûÏnû u P. Debka do poloviny záfií 2004, kdy zaãne pravidelné vyuãování. Konkrétní termíny budou vãas oznámeny

Prezentace farností na internetov˘ch stránkách:

Pfiíprava na kfiest dospûl˘ch:

E-mail:

stfieda: 18:00 – fara ·tûchovice 15 min. pfied m‰í svatou v kostele, nebo jindy a jinde po pfiedchozí domluvû s knûzem

Farní úfiad ·tûchovice: [email protected] Pan faráfi P. Pawel Adam Debek: [email protected]

Svátost manÏelství:

Úfiední hodiny pro vefiejnost:

ZpÛsob a délku pfiípravy domluvit osobnû s knûzem

stfieda: 19:00 – Farní úfiad ·tûchovice

Svátost smífiení:

obãasník pro vnitfiní potfiebu farností · t û c h ov i c e a S l a p y

www.stechovice.cz Pfiím˘ vstup na stránky farnosti je www.stechovice.info/pages/fara.htm m

Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 257740112. ·éfredaktor: P. Pawe∏ Adam D´bek. Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav