Obnovitelné zdroje zvládnou celou spotřebu

Obnovitelné zdroje zvládnou celou spotřebu HN, 2.7. Stefan Rahmstorf, oceánolog a klimatolog Rozhovor Potřebujeme ročně investovat přibližně pět set miliard dolarů, abychom mohli v následujících desetiletích přejít na bezemisní výrobu elektřiny, říká německý oceánolog a klimatolog Stefan Rahmstorf. "To se přibližně rovná částce, kterou vlády po celém světě utratí na dotacích fosilních surovin." Třiapadesátiletý expert přednáší na Postupimské univerzitě. Je členem Německé rady pro globální změny, v roce 2009 ho Financial Times zařadily mezi deset nejvlivnějších klimatologů světa. - HN: co víme o klimatických změnách? Existuje několik změřených faktů. Například ten, že se zvyšuje globální teplota. Od konce devatenáctého století stoupla o 0,8 procenta. Oteplování planety otočilo přirozený dlouhodobý trend ochlazování, který trval několik tisíc let. Také víme, že oteplování dvacátého století je z velké části způsobeno zvyšující se přítomností emisí skleníkových plynů v atmosféře. To, že je oxid uhličitý skleníkový plyn, se ví již od devatenáctého století. Nedávno jsme překročili hranici 400 ppm, tedy 400 částic CO2 v milionu částic atmosféry. Tato koncentrace je minimálně o třetinu vyšší, než kdy byla za poslední milion let. Oteplování, které způsobují skleníkové plyny, je největší příčinou globálního oteplování. Je to jednoduchá fyzika. Jedním z důsledků oteplování je stoupající hladina moře. Data ukazují, že od konce devatenáctého století se hladina moří zvedla celosvětově o dvacet centimetrů. To je nový fenomén, který na této planetě dříve nebyl přítomen. Hladina moře byla do té doby celkem stabilní. Každý asi také ví, že se horské ledovce zmenšují zrychlujícím se tempem. Horský ledový příkop a atlantický ledový plát ztrácejí led a mořský led Severního ledového oceánu dosáhl minulé září rekordního minima, což je polovina ledu, který se tam nacházel v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. - HN: Proč bychom se o to měli zajímat? Zajímáme se o to kvůli dopadům změny klimatu na naši společnost. V této souvislosti můžeme sledovat dva aspekty. Bezprostřední aspekt těchto změn je zvýšený počet mimořádných klimatických událostí. Například rekordní počet horkých vln je už teď pětinásobně větší než v neměnném prostředí. Také můžeme očekávat zvýšený počet povodní a období sucha, což má přímý dopad na společnost, hlavně v rozvojových zemích. Z dlouhodobého hlediska jsem přesvědčen, že zvyšující se mořská hladina se stane jedním z palčivých problémů. Dnes máme na planetě tolik ledu, že kdyby všechen roztál, zvýšila by se mořská hladina o šedesát metrů. I kdybychom přišli o dvě procenta tohoto ledu, už by byla hladina moří o 1,2 metru vyšší. Nemůžeme si dovolit ztratit ani malý zlomek kontinentálních ledovců, aniž bychom nezatopili pobřežní města, a dokonce některé ostrovní národy. Když se totiž podíváme na konec doby ledové, velké tání, které

po něm nastalo před patnácti až pěti tisíci lety, způsobilo roztátí dvou třetin ledu na této planetě. Tehdy se průměrné globální oteplování planety pohybovalo kolem pěti stupňů. Tání však způsobilo zvýšení mořské hladiny o 120 metrů. Nám teď ale hrozí, že teplota planety zase o několik stupňů poroste. Pokud budeme mít štěstí a zavedeme opatření ke zmírnění oteplování, můžeme ho udržet na hranici dvou stupňů. - HN: jakým tempem se bude naše planeta oteplovat, pokud nesnížíme emise co2 do roku 2100? Pokud budeme předpokládat stejné emise bez snahy ochránit klima, může se planeta do konce tohoto století oteplit až o pět stupňů. - HN: jaké dopady může toto oteplování mít? Můžeme na to nahlížet dvěma způsoby. Ten první je podívat se na rozdíl mezi poslední dobou ledovou a dneškem. V obou případech se planeta oteplila o pět stupňů. Druhá možnost je uvědomit si, že se tu bavíme o zvýšení průměrné teploty na celém světě. Dvě třetiny planety jsou však pokryty vodou. A oceány se oteplují mnohem pomaleji než země. Některé regiony se tak mohou oteplit až o deset stupňů. To může vést k narušení současných vzorců počasí a zvýšit počet mimořádných klimatických událostí. Emise CO2 mohou zároveň vést k okyselení našich oceánů. Voda v oceánu se stane kyselou, jakmile se v ní objeví velké množství oxidu uhličitého, které se tam dostane z atmosféry. Pokud to bude pokračovat, mořské mušle, které známe například z pláží, se rozpustí v agresivní mořské vodě. - HN: vědci jako carl Wunsch například zpochybňují informace o zvyšující se mořské hladině a tvrdí, že nemáme dostatek dat, abychom to mohli s takovou přesností změřit až do devatenáctého století. Carl Wunsch zpochybňuje skoro každého oceánologa a nesouhlasí ani s dalšími tématy, včetně oceánských proudů a paleoklimatu. Pořád říká, že nemáme dost dat. - HN: Pokud pomineme Wunsche, mnoho skeptiků tvrdí, že můžeme s přesností datovat výšku mořské hladiny pouze od sedmdesátých let minulého století... Máme měření z míst, jako je Amsterdam, které se datují do roku 1750. Existují historicky velmi stará měření hladiny moří, která se však sbírala pouze na některých místech na světě, což nemůže vypovídat o světovém průměru. Celá diskuse se tak vede o tom, nakolik přesně můžeme odhadnout průměr mořské hladiny. Myslím, že vědci, kteří tato data sbírali, udělali velmi důslednou analýzu. Samozřejmě, čím dál do historie jdeme, tím se nepřesnosti zvyšují. Ale je bez debat, že se mořská hladina za posledních sto let zvedla přibližně o dvacet centimetrů. Dokonce máme paleoklimatická data z několika míst na světě, která demonstrují obrovské zvýšení mořské hladiny na konci poslední doby ledové. Po ní se hladina ustálila na několik tisíc let. Opět zvedat se začala až na konci devatenáctého století.

- HN: Bývalý český prezident václav klaus tvrdí, že environmentalismus je ideologie a polická doktrína, která ohrožuje demokracii, nezávislost národních států. jak se k těmto názorům stavíte? Je velmi bizarní a konspirační si myslet, že se tisíce klimatických vědců po celém světě, kteří pocházejí z různých kultur a mají jiné politické názory, spikly, aby pověděly společnosti vymyšlené nebo přehnané příběhy. To tak není. Zabývám se klimatologií víc než dvě dekády a vím, že v tomto oboru jsou konzervativní i levicoví vědci. Když ale dojde na vědu, všichni s globálním oteplováním souhlasí. Minimálně 97 procent vědců se shodne na tom, že lidská aktivita na této planetě otepluje její klima. Široká veřejnost ale většinou neví, že mezi vědci tato shoda panuje. Čtou diskuse v novinách, které bohužel ne vždy přesně reflektují debaty, které se odehrávají ve vědecké komunitě. - HN: může být veřejná diskuse o globálním oteplování škodlivá, jakmile se do toho dostane politika? Pro klimatické vědce to musí být dvousečné. Na jednu stranu je třeba přijmout některá legislativní opatření, která sníží množství skleníkových plynů v ovzduší. Na druhou stranu může být tato debata často vytržena z kontextu a snahou vyvážit argumenty to může vypadat, že odpůrců teorie globálního oteplování je stejně jako jejich příznivců. Je jasně zdokumentováno, že tu existují dobře financované kampaně, které si dávají za cíl zpochybnit globální změnu klimatu. Mezi ně patří například ExxonMobil. Vědecké organizace jako britská Královská společnost vydaly publikace, které ukazují, jak lobbistické kampaně matou veřejnost ohledně globálního oteplování. Tyto kampaně jsou hnány finančními zájmy, protože trh s fosilní energií je obrovský. Odtud také pochází silný odpor vůči změnám, které by vedly k zastavení globálního oteplování. - HN: existují nějaké výhody globálního oteplování? Nějaké výhody najdete. Hlavně studenější oblasti by mohly mít prospěch z oteplování. Dám vám příklad. Například modely, které predikují zemědělskou produktivitu, předpovídají, že teplejší klima povede globálně ke zvýšené zemědělské produktivitě. Týká se to ale pouze oteplování do dvou stupňů. Nad tuto teplotu se bude produktivita snižovat. Tento model má ale jeden háček. Nezahrnuje do sebe extrémní klimatické události. Takže pokud tam jsou nějaké výhody, pořád máme důvod udržovat oteplování na hranici dvou stupňů, což bylo odsouhlaseno prakticky všemi zeměmi na této planetě. - HN: co musíme udělat, abychom se udrželi na hranici dvou stupňů? Podle klimatologů je nejefektivnějším řešením kompletně snížit emise skleníkových plynů na nulu, jinak se do dvou stupňů do roku 2100 nevejdeme. Ano. Nemusíme snížit všechny emise zítra, ale potřebujeme je postupně snižovat. Klíčové je, že nám zbývá omezené množství emisí, které můžeme do ovzduší vypustit. To množství je sedm set gigatun CO2 celosvětově. Což není moc. To znamená, že musíme začít snižovat včas, v několika následujících letech. Jinak je budeme muset snížit později velice rychle, což bude ekonomicky náročné. Existuje hodně ekonomických

studií, které dokazují, že pokud začneme teď, vyjde nás přechod na bezemisní zdroje překvapivě levně. Stálo by to pouze několik procent světového HDP. Další způsob, jak se na tyto investice dívat, je prostřednictvím Globálního energetického hodnocení z loňského roku. To zjistilo, že je potřeba zvýšit roční investici do energetické infrastruktury o padesát až sto procent, dvojnásobek toho, co se dnes do infrastruktury investuje, abychom mohli v následujících desetiletích přejít na bezemisní výrobu elektřiny. Potřebujeme ročně investovat přibližně pět set miliard dolarů, což se přibližně rovná částce, kterou vlády po celém světě utratí na dotacích fosilních surovin. Pokud chceme udržet zvyšování teploty na dvou stupních, musíme nechat většinu těchto surovin v zemi. Je velké plýtvání utrácet tolik peněz za těžbu surovin, když můžeme za stejné peníze vyřešit klimatický problém tím, že stejné peníze zainvestujeme do obnovitelných zdrojů energií. - HN: Pokud budeme na světovou energetickou problematiku nahlížet realisticky, nemáte moc šancí. Neefektivní environmentální opatření a upřednostňování krátkodobých zájmů, které mají na politické rozhodnutí vliv, odsouvají vámi prezentované řešení do oblasti sci-fi. Některé země se už zavázaly touto transformací projít, například Německo nebo Dánsko. Jsou to malé příklady, malé začátky. Ale myslím, že každá velká změna začíná v malém měřítku. Já jsem Němec a sledoval jsem desetiletí diskuse o tom, zda spadne Berlínská zeď, či nikoliv. Mnoho let to vypadalo jako naprosto nerealistický pohled, a přesto se to stalo. V jeden okamžik dojde ke změně názorů na celou věc, která může být podpořena vývojem technologií obnovitelných zdrojů. Jsem optimistický, co se týče toho, čeho všeho můžeme v oblasti obnovitelných zdrojů dosáhnout. Patnáct let zpátky se říkalo, že obnovitelné zdroje mohou dodávat pouze malé procento energie, kterou spotřebujeme. Dnes se experti shodují, že jsme schopni dodávat sto procent světové energie z obnovitelných zdrojů. - HN: Čím víc se evropa snaží omezit vypouštění emisí, tím víc problémů se po cestě objevuje. a to se bavíme pouze o sjednocení evropské politiky. vy mluvíte o celém světě. i kdyby tu byla vůle, můžeme toho dosáhnout z ekonomického či politického hlediska? Nejsem politický expert. Z mé zkušenosti z Německa bych řekl, že podpora veřejnosti při přechodu na obnovitelné zdroje je obrovská. V praxi vidíte, že růst větrné a solární energetiky je mnohem rychlejší, než si německá vláda kdy představovala nebo plánovala. Velká diskuse v Německu se vede o tom, jaké brzdy postaví německá vláda tomu, co dnes můžeme nazvat příliš rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů. Tento rozvoj je poháněn tisíci a tisíci domácností, které instalují solární panely na střechy, nebo malých občanských sdružení, které investují do větrných mlýnů. Přestože se některé zájmové skupiny snaží prodat myšlenku, že tento rozvoj stojí za zvýšenými cenami elektrické energie. Tato debata ale nebyla vždy vedena prostřednictvím intelektuálních argumentů. --Klíčové je, že nám zbývá omezené množství emisí, které můžeme do ovzduší vypustit.

To množství je sedm set gigatun CO2 celosvětově. Což není moc. Foto: Neztrácí Naději Jsem optimistický, co se týče toho, čeho všeho můžeme v oblasti obnovitelných zdrojů dosáhnout. Patnáct let zpátky se říkalo, že obnovitelné zdroje mohou dodávat pouze malé procento energie, kterou spotřebujeme. Dnes se experti shodují, že jsme schopni dodávat sto procent světové energie z obnovitelných zdrojů, říká Stefan Rahmstorf.

O autorovi: Nikita Poljakov [email protected]