Obhájce v trestním řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva a veřejné správy

Obhájce v trestním řízení

Bakalářská práce

Autor:

Roman Š v e c Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Lenka K r u m l o v á

Katovice

duben, 2011 1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Katovicích, Ţiţkova 279 27. 4. 2011

............................................... Roman Š v e c

2

Anotace

V této práci je souhrnně popsána problematika obhajoby obviněného v trestním řízení, jak ji umoţňuje současné české právo. Nejdůleţitější právo obviněného je právo zvolit si obhájce, kterým můţe být pouze advokát. Advokát je osoba, která splňuje poţadavky uvedené v zákoně o advokacii. Trestní řád potom stanovuje práva a povinnosti obhájce, podmínky pro vznik a zánik obhajoby a různé způsoby obhajoby. Trestní řád také řeší institut nutné obhajoby, kdy se právo na obhajobu mění na povinnost mít v trestním řízení obhájce.

Annotation

In this work, collectively described the issue of defense of the accused in criminal proceedings, as it allows the current Czech law. The most important right of an accused's right to choose an advocate, which can only be a lawyer. A lawyer is a person who meets the requirements of the Act on the Legal Profession. Criminal Procedure then establishes the rights and obligations of defense counsel, the conditions for the emergence and disappearance of the defense and the various ways of defense. Criminal Procedure Code also addresses the need to institute a fair hearing when the right of defense as the obligation of defense counsel in criminal proceedings.

3

Obsah ÚVOD........................................................................................................................................5 1.

PODMÍNKY PRO VÝKON FUNKCE OBHÁJCE..................................................11

2.

PRÁVA A POVINNOSTI OBHÁJCE........................................................................16

3.

OBLIGATORNÍ A FAKULTATIVNÍ ZASTOUPENÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ................................................................................................22

4.

ZVOLENÝ OBHÁJCE A OBHÁJCE SOUDEM USTANOVENÝ........................26

5.

VZNIK A ZÁNIK ZASTOUPENÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ.............32

ZÁVĚR....................................................................................................................................41 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY..................................................................................46

4

ÚVOD

Tématem této bakalářské práce je zpracování tématu obhájce v trestním řízení; toto téma je v českém právním řádu upraveno v několik právních předpisech. Předně je třeba říci, ţe tzv. právo na obhajobu má ústavněprávní základ a proto je obsahem ústavních zákonů a dokumentů, které jsou součástí ústavního pořádku České republiky, a to zejména usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jakou součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), které obecné právo na soudní a jinou právní ochranu konkretizuje v hlavě V. Podle článku 37 odst. 2 Listiny má „kaţdý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státním orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení“, článek 40 odst. 3 Listiny pak upravuje právo obivněného na to, aby mu „byl poskytnut čas a moţnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce“. Součástí tohoto ustanovení je dále postup v případech tzv. nutné obhajoby, pokud si obviněná osoba obhájce sama nezvolí; takové osobě musí být obhájce ustanoven soudem. V některých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce, přičemţ provedení této moţnosti stanoví příslušný zákon, jak bude popsáno níţe. Na počátku bakalářské práce vysvětlím některé pojmy vztahující se či vyskytující se v trestním řízení a konkretizuji právní úpravu obhajoby v systému České republiky. Dále se zaměřím na podmínky pro výkon funkce obhájce, jeho práva a povinnosti. V další části vysvětlím a roztřídím zastoupení obhájce v trestním řízení, a to z hlediska obligatorního a fakultativního zastoupení. Provedu rozbor a uvedu rozdíly mezi obhájcem, jehoţ si obviněný v trestním řízení sám zvolí, a obhájcem, který je mu ustanovený soudem, a současně popíši podmínky pro vznik, resp. zánik zastupování obhájce v průběhu trestního řízení. Pokud jde o pojem, který je třeba vysvětlit hned na začátku, a to pojem „trestní řízení“, podle zákona je jím řízení podle trestního řádu a začíná okamţikem, kdy orgán činný v trestním řízení zjistí první signál o podezření ze spáchání trestného činu, a končí skončením řízení o výkonu rozhodnutí, příp. řízením o mimořádných opravných prostředcích. Předmětem trestního řízení je v uţším smyslu určitý skutek, z jehoţ spáchání je obviněna konkrétní osoba 5

či je z jeho spáchání podezřelá, a jeho účelem je právě odhalit pachatele tohoto skutku, posoudit a kvalifikovat skutek podle hmotného práva trestního, vyšetřit tento skutek a všechny okolnosti, které k jeho spáchání vedly nebo které jej ovlivnily, postavit pachatele před soud, který rozhodne o jeho vině a uloţí mu konkrétní sankci za spáchaný skutek, příp. rozhodne o zproštění viny či rozhodne jinak (např. o zastavení řízení či v rámci tzv. odklonů v trestním řízení). Trestní řízení musí probíhat v zásadě podle zákona a v souladu s ním. Platí pro něho několik základních zásad, jednak ústavněprávního charakteru či specifických pro trestní řízení. Základní zásadou, která má svůj základ v Listině a v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, a která se vztahuje právě na zákonnost trestního řízení, je tzv. zásada zákonného procesu, podle které „nikdo nemůţe být stíhán jako obviněný jinak neţ ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon“. Je provedením článku 8 odst. 2 Listiny a vylučuje bezdůvodné stíhání občanů a zaručuje, ţe do práv osob, které jsou jinak důvodně stíhány, nebude zasahováno více, neţ je nezbytně nutné. „Obviněný“ je v zásadě nejdůleţitější osobou v průběhu celého trestního řízení; je to osoba, proti které se trestní řízení vede. Je jednak procesní stranou se všemi právy a povinnostmi, je však zároveň důkazním prostředkem, resp. jeho výpověď a je také předmětem výkonu rozhodnutí, které spočívá v zajištění výkonu uloţené sankce či uloţeného ochranného opatření. V průběhu trestního řízení se označení osoby, pro které je takové řízení vedeno, mění, a to v závislosti na právě probíhající fází řízení. Tak před zahájením trestního stíhání se taková osoba označuje pojmem „podezřelý“, příp. „zadrţený podezřelý“, poté, co je takové osobě doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, se označuje jako „obviněný“, po nařízení hlavního líčení jako „obţalovaný“ a poté, co odsuzující rozhodnutí (ať jiţ rozsudek či trestní příkaz) nabyde právní moci, je její označení „odsouzený“. „Orgány činné v trestním řízení“, které vykonávají úkony trestního řízení a jsou jimi soud, státní zástupce a policejní orgány, jsou povinny v průběhu celého trestního řízení umoţnit obviněnému uplatnění jeho práv, tj. zejména moţnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, jakoţ i moţnost uvádět okolnosti a předkládat důkazy pro jeho obhajobu, činit návrhy a podávat ţádosti či opravné prostředky.

6

Dalšími osobami, které se mohou účastnit některé fáze trestního řízení, jsou poškozený, zúčastněná osoba či jiné osoby se samostatnými obhajovacími právy. Obhájcem v trestním řízení je osoba, kterou si obviněný zvolí nebo která je mu ustanovena soudem, aby hájil jeho zájmy v probíhajícím řízení, a tím je naplněna zásada daná v článku 40 odst. 3 Listiny, jak bylo uvedeno výše. Obhájcem obviněného můţe být pouze advokát, přičemţ advokátem je osoba, která je zapsána v seznamu advokátů vedeným Českou advokátní komorou. Výše jsem se zmínil o nejdůleţitější zásadě trestního řízení, tedy o zásadě řádného zákonného procesu, která ovládá celé trestní řízení, zmíním se také o další důleţité zásadě vztahující se opět na celé trestní řízení, a tou je zásada zajištění práva na obhajobu, která má také ústavní základ, vyplývá z článku 40 odst. 3 Listiny. Na tento článek navazuje ustanovení § 2 odst. 13 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), podle něhoţ „ten, proti němuţ se trestní řízení vede, musí být v kaţdém období řízení poučen o právech umoţňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, ţe si téţ můţe zvolit obhájce“. Jak jsem uvedl výše, jak soud, tak státní zástupce či policejní orgán, tedy orgány činné v trestním řízení, jsou povinny umoţnit obviněnému uplatnění jeho práv. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, právo obviněného na obhajobu nespočívá pouze v tom, ţe si zvolí obhájce, resp. ţe mu je ustanoven soudem. Součástí práva na obhajobu je právo obviněného na to hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí. Významným právem obviněného v případech, kdy nemá schopnosti či moţnosti k vlastní obhajobě, je pak jeho právo zvolit si obhájce a radit se s ním během úkonů, které provádí orgány činné v trestním řízení. Toto jeho právo spočívá v tom, ţe si můţe vybrat jakéhokoliv obhájce podle vlastní vůle či přesvědčení, aniţ by v tom byl orgány činnými v trestním řízení nějakým způsobem omezován. Je vlastní odpovědností obviněného, zda a jakého obhájce si zvolí. Můţe si zvolit v jedné trestní věci i více obhájců (zejména v závaţnějších a komplikovanějších případech), můţe vyuţít svého práva a zvolit si obhájce jiného, neţ jaký mu byl např. ustanoven soudem nebo kterého si dříve zvolil sám. Právo zvolit obhájce je zajištěno i osobám, které jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům či jsou v této způsobilosti nějakým způsobem omezeny, kdy i proti vůli této osoby mohou jí obhájce zvolit zákonní zástupce, příp. její další příbuzní v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, partner či druh.

7

Právo radit se s obhájcem během úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení spočívá v tom, ţe obviněná osoba má právo poţadovat poradu s obhájcem v okamţiku, kdy je prováděn nějaký úkon trestního řízení. Výjimkou z této zásady je fakt, ţe se však nemůţe s obhájcem radit o tom, jak má odpovědět na otázku orgánů činných v trestním řízení jiţ poloţenou. Pokud je obviněná osoba ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody, je zajištěno její právo mluvit s obhájcem bez přítomnosti třetích osob (pokud jde o osoby odlišné od obhájce, kteří poţadují rozhovor s takto zajištěnou osobou, je nutná vţdy přítomnost třetí nezaujaté osoby, např. justičního čekatele či orgánu vězeňské sluţby). Obviněný má právo ţádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce, příp. má právo ţádat, aby obhájce byl přítomen při konkrétních úkonech trestního řízení. Pokud jsem se výše zmínil o teoretických výstupech v rámci trestního řízení a definoval některé pojmy k němu se vztahující, doplním toto téma o rámec ústavních a dalších zákonů, který dopadá na trestní řízení a obhajobu obviněného jako celek. V první řadě, jak je uvedeno shora, je nejdůleţitějším právním předpisem Listina, která je součástí ústavního pořádku České republiky a která zakotvuje základní zásadu trestního řízení a moţnosti obhajoby obviněných osob. Součástí ústavního pořádku České republiky jsou také mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, kterými je Česká republika vázána, a to zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. Trestní řízení, tedy postup orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování trestných činů, práva a povinnosti obviněného, obhájce a dalších osob a další otázky s trestním řízením související upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním, s účinností od 1.1.1962. V průběhu let aţ do současné doby byl několikrát novelizován; nejdůleţitějšími novelami byly ty přijaté po roce 1989, které reflektovaly změny v politickém, ekonomickém a jistě i právním směřování tehdejšího Československa. Novelou č. 178/1990 Sb. byla nově upravena práva na obhajobu obviněného a rozšířeno právo poţadovat účast obhájce při úkonech trestního řízení. Novelou č. 558/1991 Sb. přijatou v souvislosti s přijetím Listiny došlo ke zúţení důvodů nutné obhajoby. Další zásadní změnou trestního řádu byla změna v souvislosti s přijetím novely č. 265/2001 Sb. s účinností od 1.1.2002; byla jí provedena rozsáhlá reforma stávajícího trestního řádu, přičemţ zůstalo zachováno právo obviněnéh na obhajobu, resp. toto jeho právo nebylo nijakým způsobem oslabeno. V návaznosti na přijetí zákona č. 41/2009 Sb., trestní zákoník, s účinností od 1.1.2010, došlo ke určitým formálním změnám i v trestním řádu, a to novelou téhoţ čísla. 8

Trestní řád upravuje oblast obhajoby v několika ustanoveních. Zásada zajištění práva na obhajobu je stanovena v ustanovení § 2 odst. 13 trestního řádu. Práva a povinnosti obhájce, důvody nutné obhajoby či podmínky pro zvolení či zproštění funkce obhájce jsou stanoveny v § 35 aţ § 41 trestního řádu. Účast obhájce při vyšetřovacích úkonech v rámci přípravného řízení či jeho účast v řízení před soudem a povinnost k zastupování obhájcem v případě podání mimořádných opravných prostředků je upravena v konkrétních ustanoveních vztahujících se k těmto institutům. Dalším právním předpisem, který upravuje postavení obhájců v trestním řízení, resp. podmínky, za nichţ mohou být poskytovány právní sluţby a poskytování sluţeb advokáty, je zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláškou č. 176/2010 Sb. se stanoví podrobnosti o identifikačních průkazech advokátů, usazených evropských advokátů a advokátních koncipientů. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních sluţeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, lze určit odměny jednak advokáta za úkony v civilním řízení, jednak odměny a náhrady hotových výdajů obhájce v řízení trestním. Advokátní kárný řád je upraven ve vyhlášce č. 244/1996 Sb. Advokátní zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky je obsahem Vyhlášky č. 197/1996 Sb. Vyhláškou č. 275/2006 Sb. se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů ţadatele o určení advokáta České advokátní komorou k poskytnutí právních sluţeb bezplatně nebo za sníţenou odměnu. Samotný výkon advokacie a účast obhájce v trestním řízení a zajištění práva na obhajobu obviněného je pak předmětem judikatury soudů, a to jednak Ústavního soudu a jednak Nejvyššího soudu České republiky; příslušné judikáty tuto problematiku upravující budou uvedeny u jednotlivých institutů v dalších částech této práce. Obhajoba v trestním řízení prováděná obhájcem má představovat jednu z významných záruk respektování ústavního předpisu, který zakazuje takový trestní postih, který by nebyl podloţen zákonnými důvody, případně, který by probíhal způsobem a ve formách, jeţ zákon nedovoluje. Všechny orgány činné v trestním řízení mají ze zákona obecně přikázánu povinnost dbát náleţitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatele (§ 2 tr. řádu), a v podstatě stejná povinnost je uloţena i obhájcům (§ 41 tr. řádu), nicméně tato totoţnost zájmů všech zúčastněných sloţek trestního procesu, podmíněná celospolečenskými 9

zájmy na řádném výkonu spravedlnosti, nic nemění na tom, ţe jde o totoţnost zájmů aţ v konečném cíli a ţe právě proto úkoly těchto zúčastněných sloţek – a z nich také vyplývající rozsah práv a povinností v procesním slova smyslu jsou různé.1 Orgánům činným v přípravném řízení je přikázáno vytvořit předpoklady k spravedlivému postihu osoby podezřelé z trestného činu a k povinnostem státního zástupce náleţí, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, postavit obviněného před soud, a současně dbát toho, aby jak přípravné řízení, tak i řízení před soudy probíhalo způsobem stanoveným zákonem a konečně, aby zákonu také odpovídalo rozhodnutí, které soud učiní. Postavení obhájce a význam jeho obhajoby jsou při výkonu spravedlnosti potud odlišné a specifické, ţe sice ani obhájce ve své obhajobě není vyjmut zákonem z povinnosti přispět k „náleţitému zjištění trestného činu a k spravedlivému potrestání pachatele“, ovšem to však za předpokladu, ţe svou činností nezhorší a neztíţí postavení a situaci obhajovaného. Teprve takto dochází svého výrazu naprostá shoda a jednota v cíli a účelu trestního řízení, a to jak mezi oběma soupeřícími stranami navzájem, tak i mezi nimi a soudem. Ţe v jednotlivých stadiích a fázích trestního stíhání tato shoda a jednota prochází mnohdy v konfliktech procesem tříbení, případně ţe není tak výrazná ani ve vztahu ke konkrétnímu soudnímu rozhodnutí, je ovšem nepochybné: trestní proces má v zásadě ráz a formu kontradiktorního projednání věci mezi obţalobou a obhajobou a ani jeho výsledek – rozhodnutí soudu – nemusí vţdy odpovídat zákonu, či lépe, představám, které obě ze sporných stran o spravedlnosti v uţším či širším slova smyslu mají.2

1

Ševčík V.: Taktika obhajoby, BA 9/2001

2


10

1. PODMÍNKY PRO VÝKON FUNKCE OBHÁJCE Obhájcem v trestním řízení můţe být jen advokát. Tuto zásadu stanovuje trestní řád z důvodu zajištění co nejkvalitnější

obhajoby. Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s

výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se můţe obhájce dát zastoupit koncipientem. Obhájcem nemůţe být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. V trestním řízení nemůţe být obhájcem advokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.3 Advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů

vedeném Českou advokátní

komorou (§ 4 zákona o advokacii), která zapíše kaţdého kdo:  má plnou způsobilost k právním úkonům,  získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo (v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice, studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné),  vykonával po dobu alespoň tří let právní praxi jako advokátní koncipient,  kdo je bezúhonný,  komu nebylo uloţeno kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů nebo na něhoţ se hledí, jako by mu toto kárné opatření nebylo uloţeno,  kdo sloţil advokátní zkoušku a splňuje další podmínky uvedené v § 5 odst. 1 a 2 Zákona o advokacii. 3

zákon č. 141/1961, trestní řád ve znění pozdějších předpisů

11

Advokát musí mít sídlo na území České republiky4 a pro jednotlivé úkony trestního řízení se můţe dát zastupovat koncipientem (s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před Vrchním soudem a Nejvyšším soudem). Koncipient je ten, kdo je zapsán do seznamu advokátních koncipientů vedených Českou advokátní komorou a ta zapíše kaţdého, kdo splňuje podmínky § 37 odst. 1 zákona o advokacii. Advokát je při poskytování právních sluţeb nezávislý, je vázán právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta. Pokud převzal obhajobu obviněného v trestní věci, je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného klienta a řídit se jeho pokyny.5 Pokyny není vázán v případě, kdyţ jsou v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem (§ 53 zákona o advokacii). Trestní řád počítá s tím, ţe obviněný si zvolí sám obhájce. Obviněný to provede tak, ţe mu udělí plnou moc ke svému zastupování. Trestí řád této moţnosti dává přednost před ustanovením obhájce. Je však nutno upozornit na to, ţe ne v kaţdém trestním řízení, které se proti obviněnému vede, musí být obviněný zastoupen obhájcem. Je třeba rozlišovat případy, zda se jedná o případ nutné obhajoby, kdy obviněný musí mít obhájce ze zákona a tento obhájce je buď zvolen obviněným nebo dalšími osobami, a pokud se tak nestane, je mu ustanoven soudem, a o případ, kdy není dán důvod nutné obhajoby a obviněný si obhájce sám zvolí.6 Obhájce je osoba zmocněná7 k tomu,

aby obviněnému v trestním řízení poskytla

potřebnou odbornou právní pomoc a k tomu má vyuţívat všech zákonných prostředků a a způsobů obhajoby tak, aby byly v řízení náleţitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jemu vinu zmírňují a tím přispěla ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.8 4

§ 13 odst. 2 zákona o advokacii

5

Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 34 – 35

6

Egelman J.: Obhájce, dostupné na (31. 3. 2011) http://www.iporadce.cz/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=3645&zor=1

7

§ 41 odst. 5 trestního řádu

8

Šámal P. A kol.: Trestní řád komentář, 5. vydání, Praha 2005, str. 254

12

Ve standardním vyšetřování (§ 161 aţ § 167 trestního řádu), které se koná o trestných činech, příslušných k projednávání v prvním stupni okresnímu soudu (§ 16 trestního řádu), se nevyslýchají svědci jen se pořizují úřední záznamy o jejich výpovědích. V těchto případech advokát, který převezme obhajobu obviněného, se můţe účastnit vţdy výslechu obviněného a prostudování spisů při skončení vyšetřování, ale ne jiných úkonů, které policejní orgán konající vyšetřování provádí podáním vysvětlení osobami bez přítomnosti obhajoby (§ 158 odst. 3, 4 trestního řádu).9 Obviněný je zmocnitelem a zmocněncem je advokát, kterého zmocňuje ke své obhajobě. Advokát musí vyjádřit souhlas s převzetím obhajoby, protoţe podle § 18 odst. 1 zákona o advokacii je oprávněn poskytnutí právních sluţeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních sluţeb určen. Toto odmítnutí je moţné i v trestních věcech, i bez udání konkrétního důvodu. Nelze jiţ z pouhého udělení plné moci obviněným, bez dalšího jednoznačně projeveného souhlasu advokáta k jeho obhajování dovodit, ţe převzal jeho obhajobu. O převzetí obhajoby advokátem nesmí být ţádných pochyb. V praxi totiţ dochází k tomu, ţe některý obviněný udělí písemně plnou moc obhájci a bez toho, ţe by vyčkal jeho reakce, oznámí orgánu činnému v trestním řízení jméno obhájce, kterého si zvolil. Pokud na plné moci není připojeno souhlasné vyjádření obhájce o převzetí zastoupení, nebo pokud orgán činný v trestním řízení nezjistí věrohodným způsobem souhlasnou reakci advokáta, nemůţe jej povaţovat za obhájce v takové věci.10 Povinnost odmítnout právní sluţby má advokát pokud podle § 19 odst. 1 zákona o advokacii, jestliţe: - v téţe věci nebo ve věci související jiţ poskytl právní sluţby jinému, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, - osobě, jejíţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní sluţby ţádá, poskytl jiţ v téţe věci nebo věci související právní sluţby advokát, s nímţ vykonává advokacii ve sdruţení nebo společnosti, 9

Obhájce nemůţe svědčit, http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2596

10

Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 37

13

- pokud by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, neoprávněně zvýhodnit, - se projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká, - zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké. Odmítnutí obhajoby v trestní věci advokáti většinou obviněnému zdůvodňují. Základním důvodem bývá pracovní přetíţenost (převzetí obhajoby, by bylo nad rámec jeho pracovní kapacity), dále klient není schopen nebo ochoten sloţit přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních sluţeb.11 V trestním řízení nemůţe obviněného obhajovat advokát, který ve věci vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. Jinak předseda senátu, a v přípravném řízení soudce, rozhodne v kterékoliv fázi trestního řízení i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajoby, respektive o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování. Podle § 35 odst. 3 trestního řádu je postavení obhájce neslučitelné s postavením svědka, znalce nebo tlumočníka, a to v celém trestním řízení a ve všech případech, kdy v tomto postavení v trestním řízení skutečně vystupuje, tzn. vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník – nepostačuje tedy jiţ pouhé předvolání obhájce jako svědka, znalce nebo tlumočníka. Pokud je obhájce znalcem nebo tlumočníkem, a je tedy zapsán v seznamu znalců nebo tlumočníků, nemůţe v konkrétní věci obhajovat obviněného a zároveň vykonávat funkci znalce nebo tlumočníka. Musí se rozhodnout, v jaké funkci bude ve věci činný. Rozhodne-li se pro obhajobu obviněného, nemůţe jiţ být ve věci znalcem či tlumočníkem. Vzhledem k velkému významu obhajoby je v našem právním řádu několikrát stanovena povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit obviněného o tomto jeho právu a umoţnit 11


14

mu jeho realizaci a také moţnost poskytnutí obhajoby bezplatné. V některých zákonem vyjmenovaných situacích je dokonce přítomnost obhájce a to dokonce jiţ v přípravném řízení vyţadována.12 Obhájce musí mít schopnost postupovat samostatně a vhodně reagovat při účasti na procesních úkonech, kterým není často obviněný přítomen. Samostatné jednání obhájce nesmí být v rozporu s pokynyny obviněného a tyto nesmějí být v rozporu se zákonem a stavovským předpisem. Z toho plyne pro obhájce určité pole působnosti, jeţ musí v zájmu obviněného vyuţít a zároveň je nesmí překročit.13 Vyhledávání důkazů obhájcem a jeho mimoprocesní styk s důkazy je přípustný. Přípustnost obou těchto činností obhájce, která byla dlouhodobě kontroverzně diskutovaná, jiţ v současné době není zpochybňována. Toto právo se dá nyní opřít jak ve vztahu k obviněnému, tak i k obhájci o pozitivní úpravu, obsaţenou v § 89 odst. 2 tr. řádu (kaţdá ze stran můţe důkaz nejen předloţit nebo jeho provedení navrhnout, ale i vyhledat). Není tedy pochyb, ţe obhájce můţe pátrat po důkazech, které mohou být prospěšné pro obhajobu, a to jak vlastní činností, tak například za součinnosti asistenta, nebo soukromých detektivních sluţeb. Toto se netýká jen osobních důkazů, mohou přicházet v úvahu i jiné důkazy, naříklad věcné a listinné. Pokud si obhajoba vyţádá vlastní znalecký posudek, soud při splnění zákonných podmínek při provádění tohoto důkazu musí postupovat stejně, jakoby se jednalo o znalecký posudek vyţádaný orgánem činným v trestním řízení (§ 110a tr. řádu).14

12

http://www.epravo.cz/top/clanky/nutna-obhajoba-9531.html(31. 3. 2011)

13


14

Mandák V.: Meze trestní bhajoby – nástin základních otázek BA 10/2003

15

2. PRÁVA A POVINNOSTI OBHÁJCE

Procesní postavení obhájce, obsah a rozsah jeho práv a povinností, jsou dány jednak vlastním důvodem existence obhajoby jako takové, něčím, co lze vyjádřit téţ jako pravidla povolání (coţ se dá shrnou do konstatování být občanu podezřelému ze spáchání trestného činu kvalifikovanou, odbornou oporou v průběhu stíhání, současně však téţ i pro společnost představovat záruku, ţe stíhání proběhne způsobem předepsaným zákonem), jednak jsou upraveny zákonnými předpisy, především trestním řádem a zákonem o advokacii. To představuje rozsáhlý soubor práv, který se dá souhrnně označit jako zákonem připuštěné prostředky a způsoby poskytování právní pomoci, jichţ jsou obhájci povinni účelně vyuţívat k hájení zájmů občana (podezřelého, obviněného, obţalovaného, odsouzeného). Tento soubor je víceméně přesně vymezen, určuje postavení obhájce a jeho práva (a povinnosti) v trestním stíhání obecně a za dané zákonné úpravy je neměnný a stálý. Jeho obsah a rozsah jsou zcela nezávislé na druhu trestného činu, stejně tak jako na trestně stíhané osobě (s výjimkou mladistvých a uprchlých – § 291, § 304 tr. ř., kde obecně doznává určitého rozšíření), místě činu či způsobu jeho provedení.15 Kaţdý obhájce je nadán určitým okruhem práv a povinností , které realizuje v rámci trestního řízení. Právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení je mimořádně důleţitým obhajovacím právem obviněného. Dává mu moţnost vyuţít právních sluţeb advokáta, který je právně erudovaný, má teoretické i praktické zkušenosti s prováděním obhajoby obviněných. Jeho účastí je posilováno postavení obviněného v trestním řízení a odstraněno jeho znevýhodnění. To spočívá v tom, ţe obviněný většinou dostatečně nezná svá práva a ustanovení týkající se vedení trestního řízení, nebo je neumí náleţitě vyuţít.16 Podle § 41 trestního řádu:  je obhájce povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně vyuţívat 15


16

Vantuch P.: Obhajoba obviněného, C. H. Beck, Praha 2002, str. 39 - 40

16

k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náleţitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci,  je obhájce oprávněn jiţ v přípravném řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho ţádosti a opravné prostředky, nahlíţet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1., je obhájce v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se můţe zúčastnit obviněný,  je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, můţe obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat téţ proti vůli obviněného,  nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I kdyţ zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obţalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat ţádost o milost a o odklad výkonu trestu,  obhájce má právo ve všech stádiích trestního řízení vyţádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o kaţdém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, kdyţ to není z technických důvodů moţné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit. V ustanovení prvního odstavce jsou uvedeny hlavní povinnosti obhájce, které jsou obdobně stanoveny v § 3, § 16 a § 17 zákona o advokacii. Obhájce můţe v trestním řízení působit a jednat jen ve prospěch obviněného, neboť k správnému objasnění a rozhodnutí věci můţe napomáhat jen z hlediska zájmů obviněného a jeho obhajoby. Je povinnen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného a řídit se jeho pokyny. Těmito však není vázán, jsou – li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem. O tomto musí obhájce

17

obviněného přiměřeně poučit. Při výkonu obhajoby je povinnen jednat čestně a svědomitě. Je povinen vyuţívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich mezích uplatnit v zájmu obviněného vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.17 V některých směrech jsou tyto povinnosti jsou konkretizovány v trestním řádu. Obhájce můţe se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, kdyţ předseda senátu své dotazy skončil a kdyţ uţ nemají otázek členové senátu, můţe ţádat, aby bylo umoţněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce (§ 215 tr. řádu). Po skončení dokazování má advokát obviněného poslední slovo (§ 216 tr. řádu). Pokud je obţalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, můţe i proti vůli obţalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat jeho obhájce (§ 247, odst. 2 tr. řádu). Oprávnění obhájce nahlíţet do spisů je rozvedena a doplněna v § 65 a § 213 tr. řádu a podle § 166 odst. 1 tr. řádu má právo prostudovat spisy v souvislosti se skončením vyšetřování. V rámci ústavních práv je zaloţeno právo kaţdého na spravedlivý proces, a mimo jiné i moţnosti se hájit, tedy právo navrhovat a vyhledávat důkazy, a to i v trestním řízení. A právě v rámci trestního řízení je toto právo svým způsobem omezováno na relativně nejniţší míru jeho dodrţování, tedy spíše bývá vykládáno restriktivním způsobem, neţ-li způsobem extenzivním. K prvnímu odstavci přináleţí moţnost vyhledávat důkazy advokátem v trestním řízení – vyhledávání důkazů advokátem v právních předpisech a konkrétní vyhledávání důkazů advokátem a jejich pouţitelnost. Vyhledávání důkazů v právních předpisech Současná úprava vyhledávání důkazů advokátem je obsaţena zejména v § 41 odst.1 a 2 a § 89 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Předmětnou problematiku také upravuje i usnesení České advokátní komory č. 13/2004 ze dne 12. října 2004 a stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ze dne poř .č. 9/2004 ze dne 17

Šámal P. A kol.: Trestní řád komentář, 5. vydání, Praha 2005, str. 289

18

14.října2004. Taktéţ lze poukázat na důleţitost zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Konkrétní vyhledávání důkazů advokátem a jejich pouţitelnost Advokát můţe na základě svých zjištění a pokynů klienta, které nesmějí však být v rozporu se zákonem a stavovskými přepisy, vyhledávat důkazy. Podle sdělení České advokátní komory se nemůţe jednat o prakticky přímé důkazy pouţitelné v trestním řízení, ale o jakési „upozornění“ na základě něhoţ je moţné určitou zjištěnou skutečnost důkazním prostředkem přenést do trestního řízení tak, aby byla pouţitelná jako důkaz.18 Obhájce v průběhu trestního řízení zastupuje obviněného jen tam kde obviněný vystupuje jako strana (§ 33 odst. 1 tresního řádu) a pokud to připouští povaha předmětného procesního úkonu. Nemůţe obviněného zastupovat tam, kde obviněný má podle příslušného ustanovení trestního řádu vykonat právo nebo úkon osobně, nebo kdy je sám předmětem úkonu. Rozsah oprávnění obhájce je tedy v tomto směru uţší neţ rozsah oprávnění obviněného. Výjimku tvoří pouze řízení proti uprchlému, pak je rozsah oprávnění stejný jako u obviněného. V některých směrech jsou oprávnění obhájce naopak širší (§ 165 odst. 2 tr. řádu). Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi ním a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Proto je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních sluţeb (§ 21 odst. 1 zákona o advokacii). Mlčenlivost advokáta je základním pilířem jeho činnosti. Dává klientovi jistotu, ţe s obsahem jejich rozhovoru, k němuţ došlo v souvislosti s poskytováním právních sluţeb, nemohou být seznámeny třetí osoby. Advokát musí při obhajobě nebo při poskytování jiné právní pomoci zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které mu klient sdělil, anebo které se o něm dozvěděl. Bez toho by obhajoba nemohla vůbec proběhnout, protoţe bez této mlčenlivosti by klient sám na sebe prozrazoval skutečnosti, které při uplatnění presumpce neviny mu mají být dokázány.19

18

http://www.epravo.cz/top/clanky/vyhledavani-dukazu-advokatem-v-trestnim-rizeni-55563.html (31. 3. 2011)

19

Šámal, P. a kol.: Trestní řád komentář, 4. vydání, Praha 2002, str. 199.

19

Povinnost mlčenlivosti je poměrně široká. Advokát nemůţe vypovídat především o konkrétní věci, která je předmětem právní pomoci, tedy o tom, co se dozvěděl jako obhájce obviněného v trestním řízení, nebo jako právní zástupce klienta v občanskoprávním řízení. Nemůţe vypovídat ani o tom, ţe se na něj, jako na advokáta, obrátila určitá osoba s ţádostí o právní pomoc a v jaké věci se tak stalo. V případě, ţe by neexistovala povinnost mlčenlivosti advokáta, byli by obvinění, podezřelí i jiní klienti ţádající právní pomoc nuceni zvaţovat, co vlastně mají sdělit při poradě advokátovi a co nikoliv. K nepřijatelným důsledkům by pak docházelo v případech obhajoby obviněných z trestných činů, kteří by nepovaţovali obhájce za advokáta hájícího jejich zájmy, nýbrţ za spolupracovníka orgánů činných v trestním řízení. Reálně by se mohlo stát, ţe by obviněný se zvoleným ani s ustanoveným obhájcem nechtěl spolupracovat v obavě, aby mu třeba jen nechtěně nesdělil skutečnosti, jeţ by mohly být pouţity proti němu, protoţe by je obhájce jako svědek musel sdělit do protokolu. „Role advokáta jakoţto informátora v trestním řízení je v rozporu s jeho funkcí v naší evropské právní kultuře. Dokonce by mu tak bylo zabráněno v tom, aby důvěrnou poradou zdrţoval klienta od porušování zákona.“* Obhájce je povinen zachovávat mlčenlivost i v případě, ţe je z okolností případu zřejmé, ţe jej klient nebo jeho právní nástupce zprostil povinnosti mlčenlivosti pod nátlakem nebo v tísni (§ 21 odst. 2 zákona o advokacii). V takovém případě nesmí v zájmu ochrany klienta vypovídat. Při výkonu advokátní praxe jsou advokáti často postaveni před nutnost posoudit, zda se převzetím určitého případu nedostanou do konfliktu se svou povinností svědomitě chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, důsledně vyuţívat všech zákonných prostředků a v jejich rámci uplatnit pro klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládají za prospěšné. Jinak řečeno zda neohroţují nezávislost svého profesionálního úsudku, a to z důvodu střetu uvedených povinností vůči různým klientům. Advokát je přitom povinen zvaţovat moţný střet zájmů nejen mezi klienty současnými, ale i ve vztahu k případům jiţ ukončeným. Tyto situace nastávají i v trestním řízení a jejich řešení mnohdy nebývá jednoznačné či snadné.20 * Stanovisko České advokátní komory ze 17. 2. 1999, podepsané předsedou České advokátní komory JUDr. Karlem Čermákem, adresované ministrovi financí. 20

Adámek R.: Společná obhajoba více obviněných, BA 5/2008

20

Často dochází k případům, kdy je současně stíháno více osob, např. v důsledku spolupachatelství, účastenství či jednání, které je označováno jako některé formy trestné součinnosti, a kdy si stejného obhájce zvolí více obviněných, případně je týţ obhájce více obviněným ustanoven. Zákon počítá s moţností obhajoby více spoluobviněných obhájcem jediným, ovšem za předpokladu, ţe mezi nimi neexistuje kolize. Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichţ zájmy si v trestním řízení neodporují, většinou obhájce společný (§ 38 odst. 2 tr. řádu). Těm spoluobviněným, jejichţ zájmy si ve smyslu sdělení příslušného orgánu činného v trestním řízení nebo na základě jinak najevo vyšlých skutečností odporují, musí být vţdy ustanoven obhájce samostatný. Všechny komentáře stojí na stanovisku, ţe stejný obhájce můţe obhajovat ve stejné věci několik obviněných, jejichţ zájmy nejsou v rozporu. Zájmy obviněných si budou odporovat tehdy, jestliţe jeden ze spoluobviněných bude usvědčovat druhého, který bude vinu popírat. Kolize mezi spoluobviněnými nemusí být zjevná od samého počátku, případně nemusí být zjevná ani samotným spoluobviněným. V kolizi mezi spoluobviněnými jde o takový stav, který by jejich společného obhájce stavěl před povinnost vyuţít či opomenout tvrzení jednoho ze svých mandantů proti druhému a naopak argumentovat ve prospěch jednoho okolnostmi, jeţ by musel vzápětí v zájmu druhého vyvracet. Tento postup by byl v rozporu nejen s etikou obhájce, ale především se zákonem a všemi předpisy o obhajobě.21

21

Fišer K.: Některé problémy obhajoby..., BA 1/1999

21

3. OBLIGATORNÍ A FAKTULTATIVNÍ ZASTUPOVÁNÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Trestní řízení jako zákonem upravený postup, jehoţ úkolem je zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zjistit jeho pachatele a tomu uloţit spravedlivý trest či jinou sankci je ovládáno mnoha zásadami, které mají zaručit, aby tento proces, jimţ je zasahováno do práv a svobod člověka byl spravedlivý na základě zákona. Jedním z nejvýznamnějších oprávnění obviněného je moţnost vyjadřovat se ke všem skutečnostem a uvádět různé okolnosti a jiné skutečnosti, jeţ slouţí k jeho obhajobě. Tímto ústavně zakotveným právem je právo na obhajobu.22 Výkon práva na obhajobu jako jednoho z významných oprávnění, jeţ rozvíjejí zásadu presumpce neviny, můţe být realizován několika způsoby. Prvním z nich je právo na osobní obhajobu, které znamená, ţe obviněný se hájí sám a sám tak vyuţívá veškerých moţností, které mu toto právo umoţňuje (právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem a důkazům, navrhovat důkazy,

právo závěrečné řeči a posledního slova, právo podávat opravné

prostředky aj.). Druhým způsobem je právo obviněného poţadovat od orgánů činných v trestním řízení, aby byly objasněny veškeré okolnosti, které svědčí v jeho prospěch. A konečně třetím způsobem realizace práva obviněného na obhajobu je právo obviněného zvolit si obhájce, kterým můţe být jen advokát. Hlavním úkolem obhájce je vyuţívat plně všech prostředků a zajistit tak obviněnému řádnou obhajobu a právní pomoc, usilovat o to, aby byly objasněny veškeré důkazy, které přispívají k nevině obviněného a přispívat tak k náleţitému a spravedlivému rozhodnutí. Vzhledem k velkému významu obhajoby je v našem právním řádu několikrát stanovena povinnost orgánů činných v trestním řízení poučit obviněného o tomto jeho právu a umoţnit 22

http://www.epravo.cz/top/clanky/nutna-obhajoba-9531.html

22

mu jeho realizaci a také moţnost poskytnutí obhajoby bezplatné. V některých zákonem vyjmenovaných situacích je dokonce přítomnost obhájce a to dokonce jiţ v přípravném řízení vyţadována. Obligatorní obhajobou je institut nutné obhajoby. Je případem, kdy zákon přímo stanoví, ţe obhajoba obviněného advokátem je nutná. Tyto případy patří k nejzávaţnějším a proto zákonodárce v duchu zásad, jimiţ je ovládáno celé trestní řízení, stanovil tuto povinnost, jelikoţ níţe stanovené skutečnosti omezují jeho řádný výkon práva na obhajobu.23 Nutná obhajoba je v trestním řádu upravena v § 36 a § 36 a: § 36 Obviněný musí mít obhájce uţ v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2), je-li:  zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo jde-li o řízení proti mladistvému, jde-li o řízení proti uprchlému,  obviněný musí mít obhájce také tehdy, povaţuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, ţe vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit,  koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce uţ v přípravném řízení,  obviněný musí mít obhájce téţ v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrţenému, v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němţ se rozhoduje o uloţení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního. § 36a Ve vykonávacím řízení, v němţ soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít 23

Jelínek J.: Obviněný a jeho právo na obhajobu, BA 2/1999

23

odsouzený obhájce, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého, který v době konání veřejného zasedání nedovršil osmnáctý rok, je-li ve vazbě, nebo jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit.  V řízení o stíţnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce, jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b), jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje pět let, je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o dovolání, o stíţnosti pro porušení zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil osmnáctý rok, nebo jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náleţitě se hájit, jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel. Byl-li proveden výslech obviněného bez toho aby mu byl ustanoven obhájce (jedná-li se o zákonem stanovené situace), je tento důkaz neúčinný, nelze jej pouţít jako důkaz a musí být proveden znovu. Trestní řád říká, ţe pokud obviněný nemá obhájce v případech, kdy ho mít musí (§ 36, § 36a tr. řádu), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce, protoţe obviněný má především právo obhájce si zvolit. Pokud marně uplyne lhůta ke zvolení obhájce nebo pokud obviněný prohlásí, ţe si obhájce zvolit nechce, bude mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně obhájce ustanoven (§ 38 tr. řádu). Potřebu ustanovit obhájce v přípravném řízení oznámí vyšetřovatel, resp. státní zástupce vykonávající dozor v přípravném řízení soudu, který je příslušný k úkonům v přípravném řízení. Obhájce ustanoví a pominou - li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší v přípravném řízení soudce (§ 39 odst. 1 tr. řádu). Obhájce je obviněnému

ustanoven

písemným opatřením, které se doručí obviněnému a obhájci. Stejně jako je obhájce ustanoven, je také obhajoby zproštěn (§ 40 tr. řádu). Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Jen z váţných důvodů můţe být zproštěn povinnosti obhajování a to na svou ţádost, nebo na ţádost obviněného. Místo něho je ustanoven obhájce

24

jiný. Tím, ţe obviněnému byl obhájce ustanoven, v ţádném případě nevylučuje právo obviněného zvolit si obhájce jiného. Vrchní soud konstatoval, ţe „obviněný má obhájce v momentě, kdy je mu v souladu s ustanovením § 39 tr. řádu soudem ustanoven (tehdy se de iure stává obhájcem obviněného) a kdy navíc k této skutečnosti přistoupí další, a sice, ţe jak obviněný, tak obhájce jsou o tom řádně uvědoměni. Teprve poté totiţ můţe obviněný prakticky vyuţít oprávnění, která mu mimo jiné dává ustanovení § 33 odst. 1 tr. řádu (tj. ţádat přítomnost obhájce u vyšetřovacích úkonů, radit se s ním a mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby) a obhájce můţe vykonávat práva a plnit povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 41 tr. řádu.24 Fakultativní obhajobou je myšleno právo obviněného na obhajobu, které vychází z § 33 trestního řádu. V tomto ustanovení také zákonodárce narovnává moţnosti osob, které by jinak byli při trestním řízení znevýhodněny nemoţností zvolit si obhájce jenom z důvodů nedostatku finančních prostředků. § 33 Práva obviněného:  obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Můţe uvádět okolnosti a důkazy slouţící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat ţádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůţe radit o tom, jak odpovědět na jiţ poloţenou otázku. Můţe ţádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, můţe s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.

24

Jelínek J.: Obviněný a jeho právo na obhajobu, BA 2/1999

25

 Osvědčí-li obviněný, ţe nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, ţe má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníţenou odměnu. V takovém případě náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.  Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiţ má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stíţnost, jeţ má odkladný účinek.  Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vţdy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou moţnost jejich uplatnění.

4. ZVOLENÝ OBHÁJCE A OBHÁJCE SOUDEM USTANOVENÝ

Obviněný má právo zvolit si obhájce. Nevyuţije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho zákonný zástupce, můţe mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manţel, druh, jakoţ i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli (§ 37 odst. 1 tr. řádu). Zákonným zástupcem je myšleno u25 a) osoby nezletilé: – rodiče, – jeden z rodičů, pokud druhý např. zemřel, 25

Egelman J.: Obhájce, http://www.iporadce.cz/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=3645&zor=1

26

– jeden z rodičů určený soudem, pokud není mezi rodiči nezletilce shoda, – osvojitel, – opatrovník, kdyţ nezl. nemohou zastupovat rodiče, – poručník, b) osoby soudem omezené k právním úkonům: – opatrovník soudem ustanovený, – příbuzný v pokolení přímém (§ 117 obč. zákoníku – stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiţ v řadě přímé pochází jedna od druhé), – sourozenec (§ 117 obč. zákoníku – alespoň jeden z jejich rodičů je jejich nejbliţším společným předkem), – osvojitel (osvojitelem se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého ţivota, ţe osvojení bude ke prospěchu dítěte i společnosti, osvojitelem nemůţe být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům), – osvojenec, – manţel, – druh (druţským poměrem se rozumí poměr obdobný poměru manţelskému), – zúčastněná osoba (ten, jehoţ věc byla zabrána nebo podle zákona má být zabrána). Všechny uvedené osoby, jimţ zákon dává právo zvolit obviněnému obhájce, činí tak vlastním jménem a na vlastní náklady. Zákonodárce předpokládá, ţe jde o osoby, které mají na výsledku řízení osobní zájem vzhledem k osobnímu vztahu k obviněnému. Za obhájce můţe být zvolen kterýkýkoliv advokát (§ 35 odst. 1 tr. řádu). Pro způsob oznámení nejsou stanoveny formální předpoklady. V praxi většinou obhájce předloţí plnou moc orgánu činném v trestním řízení a informuje, ţe obhajobu obviněného přebírá.26 Obviněný můţe místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo jinou osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit si obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení, vyrozumí nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, neţ ji osobně převezme později zvolený obhájce (§ 37 odst. 2 tr. řádu). 26


27

Výše uvedené právo obviněného často přivádí k závěru, ţe zvolením si nového obhájce dosáhnou prodlouţení doby trvání trestního řízení, např. odročováním hlavních líčení. Tento záměr je nejčastěji spojen s namítanými průtahy v řízení a tvrzením o nutnosti propustit obviněného z vazby. Je nezbytné tedy upozornit, ţe obhájce, který převezme takovou obhajobu, mnohdy velmi komplikované věci, pak mylně vychází ze závěru, ţe hlavní líčení bude moţno konat teprve tehdy, aţ se seznámí s celým doposud provedeným dokazováním, a tímto studiem spisu a prodlouţením trestního řízení dosáhne i propuštění svého klienta z vazby. Je třeba upozornit na to, ţe pokud obhájce převezme obhajobu byť komplikovanější věci, vstupuje do práv svého předchůdce a zde postačuje ke konání hlavního líčení či veřejného zasedání, aby byla dodrţena lhůta pro vyrozumění obviněného a nově zvoleného obhájce. Je věcí obviněného, kdy a koho svou obhajobu pověří, případně zda svého práva volby vůbec vyuţije. Za skutečnou volbu ovšem obviněný nese odpovědnost sám, a obecný soud není oprávněn posuzovat “kvalitu” obhajoby či “nečinnost” obhájce, neboť obviněnému nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jímţ zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit. Opak by totiţ znamenal zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně téţ jistou, zřetelně neţádoucí a především ústavně nepřípustnou, formu státní kontroly nad jeho výkonem. Z odpovědnosti obhajovaného za volbu obhájce, nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat reţim řízení a jeho průběh představám a poţadavkům obhájce, ač obhajobu převzal obhájce v sebekratší době. Je věcí profesní odpovědnosti obhájce, převezme-li zastoupení “na poslední chvíli”, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá. Změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho reţimu nikterak vázán. Nového obhájce můţe obviněnému zvolit i některá z oprávněných osob uvedených v § 37 odst. 1, má – li zvolený obhájce nahradit obhájce ustanoveného.27 Jestliţe si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání 27


28

o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům § 37 odst. 3 tr. řádu. Toto ustanovení umoţňuje, aby si obviněný vedle jiţ zvoleného obhájce zvolil obhájce dalšího, případně jiţ od samého počátku trestního řízení si zvolil obhájců několik. Obhajoba obviněného v průběhu celého trestního stíhání dvěma či více obhájci není zákonem vyloučena. Pokud je obviněný obhajován dvěma (i více) obhájci, jednají obhájci vţdy za obviněného a výlučně jeho jménem a v důsledku toho je třeba pokládat

takto prováděnou obhajobu

v kaţdé její fázi za procesně jednotný procesní úkon, neboť takový úkon je vţdy podmíněn procesním postavením obviněného a k němu je přiţazen. Obhajoba je dovršena tehdy, je-li dána příleţitost k jejímu uplatnění všem obhájcům, kteří se na obhajobě obviněného podílejí. Pokud jde o zákonem stanovené lhůty, ty jsou (z procesní pozice obviněného) naplněny okamţikem, kdy proběhnou vůči všem procesně oprávněným včetně obviněného samotného (§ 248 odst. 2 tr. řádu),28pokud obviněný nesdělil, kterého z obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení a v přípravném řízení státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu nerozhodl, kterého z obhájců k témuţ zmocnil. O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování rozhodne i bez návrhu předseda senátu a v přípravném řízení soudce (§ 37a tr. řádu):  z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3 tr. řádu (obhájcem nemůţe být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém měl vykonávat obhajobu, má postavení svědka, obviněného nebo zúčastněné osoby, v trestním řízení nemůţe být obhájcem advokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník),  jestliţe se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichţ je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn (§ 37a odst. 1 písm. b) tr. řádu), 28


29

 jestliţe obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichţ zájmy si v trestním řízení odporují (§ 37a odst. 2 tr. řádu),  proti těmto rozhodnutím lze podat přípustnou stíţnost a tato má odkladný charakter,  před rozhodnutím o vyloučení podle §37a odst. 1 a 2 tr. řádu předseda senátu a v přípravném řízení soudce umoţní obviněnému a obhájci vyjádřit se k věci a přihlédne k tomuto vyjádření v rozhodnutí. Pokud o vyloučení rozhodne, umoţní obviněnému zvolit si v přiměřené lhůtě jiného obhájce, nebo podle § 38 odst. 1 tr. řádu v případě ţe jde o nutnou obhajobu, je mu obhájce neprodleně ustanoven. Mezi těmito důvody není výslovně uvedeno vyloučení obhájce z vykonávání obhajoby, který spočívá hlavně v důvodu uvedeném v § 20 odst. 2 zákona o advokacii. Advokát je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních sluţeb tehdy, dojde – li k narušení důvěry mezi obhájcem a klientem v určité věci, nebo poţádal Komoru o určení jiného advokáta. Odstoupením advokáta od smluvy o zastupování obviněného končí po 15 dnech případně i dříve, advokát v této době ještě musí činit veškeré neodkladné úkony, aby klient neutrpěl na svých právech újmu. V ostatních případech můţe ţádost skončit ukončením obhajoby, ale také nemusí.29 Jestliţe obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho mít musí (§ 36 a § 36a tr. řádu), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude obviněnému obhájce ustanoven, a to na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby. Pokud je obviněných více, ustanoví se těm, jejichţ zájmy si

trestním řízení neodporují obhájce

společný. Prostřednictvím institutu ustanoveného obhájce stát mimo jiné zaručuje základní právo zakotvené v Listině základních práv a svobod, a to právo kaţdého na obhajobu. Zvláštností ustanoveného obhájce je především skutečnost, ţe ustanovenému obhájci hradí jeho odměnu stát. V případě pravomocného odsouzení uloţí soud obviněnému povinnost uhradit státu částku, která byla na obhajobu vynaloţena. 29


30

Obhájce ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení soudce v případě, ţe jsou dány důvody nutné obhajoby a obviněný si ani v k tomu určené lhůtě obhájce nezvolil. Takto ustanovený obhájce je zásadně povinen obhajobu převzít. Obhájce je ustanoven formou opatření a soudce tak rozhodne zpravidla do tří dnů, pokud věc nesnese odkladu, učiní takové opatření soudce neprodleně, přípně v rámci své dosaţitelnosti. Pokud nedojde ke zrušení ustanovení obhájce podle § 39 nebo ke sproštění podle § 40, zaniká obhájcovo ustanovení při skončení trestního stíhání s výjimkou, ţe zmocnění obhájce bylo při jeho ustanovení vymezeno jinak.30 Ustanovený obhájce však na svou ţádost nebo na ţádost obviněného můţe být povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprošťuje v řízení

před

soudem

předseda

senátu

a

v

přípravném

řízení

soudce.

I bez návrhu rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování, pokud proti ustanovenému obhájci je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby. Povinnosti obhajování bude i bez návrhu zproštěn ten ustanovený obhájce, který v trestním řízení, ve kterém má vykonávat obhajobu, vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. Stejný postup bude zvolen (a ustanovený obhájce i bez návrhu zproštěn povinnosti obhajování), pokud se ustanovený obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichţ je jeho účast nezbytná, a ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn. O zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajovat rozhodne bez návrhu předseda senátu a v přípravném řízení soudce také tehdy, pokud obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichţ zájmy si v trestním řízení odporují a tento obhájce nemůţe v téţe věci dále vykonávat obhajobu ţádného z obviněných. Zproštění povinnosti obhajování postihne ustanoveného obhájce také v situaci, kdy tento ustanovený obhájce delší dobu obhajobu nevykonává. 30


31

5. VZNIK A ZÁNIK ZASTUPOVÁNÍ OBHÁJCEM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Obviněný má právo na obhajobu po celou dobu konání orgánů činých v trestním řízení. Podle Ústavy České republiky má kaţdý člověk právo na právní pomoc, aby byl naplněn princip rovnosti stran v řízení. Podle Listiny základních práv a svobod, kde je ústavní princip ochrany práv dále rozvinut, je zaručeno právo na soudní a jinou právní ochranu a jsou zde zakotveny hlavní principy tohorto práva. Je zde ukotven princip rovnosti v řízení a princip rovnosti zbraní pro strany řízení. V trestním řádu je ukotveno právo obviněného zvolit si obhájce, coţ je jedna z hlavních zásad trestního procesu, a to podle § 33 odst. 1 tr. řádu. V trestním řádu je vznik obhajoby dán dvěma způsoby, a to zvolením na základě plné moci, nebo na základě ustanovení obhajoby soudem. Vznik obhajoby, pokud si obviněný obhájce sám zvolí (§33 odst. 1 tr. řádu), je dán zmocněním advokáta pomocí plné moci k obhajobě a pokud advokát k obhajobě přivolí. Souhlas advokáta je nutný, protoţe advokát je oprávněn poskytnutí právních sluţeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních sluţeb určen (ustanovení § 18 zákona o advokacii). Povinost odmítnout obhajobu má advokát také v případech pokud: - ve stejné věci nebo ve věci související jiţ poskytl právní sluţby jinému, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, - vykonává advokacii ve sdruţení nebo společnosti s advokátem, který poskytl osobě právní sluţby v téţe věci nebo věci související a jejíţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní sluţby ţádá, - by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, neoprávněně zvýhodnit, - se zúčastnil projednání věci advokát, případně osoba advokátovi blízká, 32

- jsou zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké (§ 19 zákona o advokacii). Pokud si obviněný obhájce zvolí, musí mu dát písemnou formou najevo svolení k obhajobě. To se děje plnou mocí, kterou tak zmocňuje advokáta k zastupování. Většinou se toto děje na předtištěném tiskopise, který má kaţdý advokát a ten pak připojí,často přímo do tiskopisu, souhlas se zmocněním, datum a podpis. Dále pak advokát uzavírá s obviněným smlouvu o poskytování právních slouţeb, kde se odkazuje na plnou moc. Tato smlouva musí obsahovat shodný projev vůle obou stran a další podmínky (např. odměna advokáta). Smlouva však není předpokladem platnosti plné moci, je uzavřená pro potřebu advokáta a obviněného. Způsob přijetí plné moci není výslovně stanoven, ale musí být nepochybné, ţe advokát zmocnění obviněného k obhajobě přijal.31 Obviněný si můţe zvolit i více neţ jednoho obhájce, podle §37 odst. 3 tr. řádu. Princip vzniku obhajoby je opět dán plnou mocí, kterou obviněný zmocňuje jednoho kaţdého advokáta ke své obhajobě. Pro soud je v tomto případě důleţité, kterého obhájce zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení. Pokud tak neučiní sám obviněný, určí ho předseda senátu a v přípravném řízení státnízástupce. Toto své rozhodnutí oznámí všem obhájcům (§ 37 odst. 3 tr. řádu).32 Nevyuţije – li obviněný své právo obhájce si zvolit a pokud mu ho nezvolí jeho zákonný zástupce, můţe advokáta zvolit i jeho příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, druh i zůčasněná osoba. Pokud je obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, zákonný zástupce obviněného je oprávněn uplatnit toto právo ve prospěch obviněného i proti jeho vůli ( § 37 odst. 1 tr. řádu). V okamţiku kdy zákonný zástupce obviněného nemůţe toto právo vykonávat, a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce můţe k výkonu tohoto práva obviněnému ustanovit opatrovníka. 31


32

Mandák V.: Obhajoba obviněného více obhájci, BA 1/1990

33

Obhajoba vzniká plnou mocí, kterou je advokát zmocněn k obhajobě obviněného a tuto plnou moc k obhajování udílí advokátovi zákonný zástupce nebo příbuzný, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manţel, druh, nebo opatrovník ustanovený soudem. Okamţikem zmocnění vzniká povinost pro advokáta zastupovat obviněného v trestním řízení a působit a jednat ve prospěch obviněného. Advokát při poskytování právních sluţeb postupuje nezávisle, je vázáný příkazy klienta v mezích právních předpisů. Pokud převzal obhajobu obviněného v trestní věci, je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy obviněného klienta a řídit se jeho pokyny. V případě nutné obhajoby (§ 36 a § 36a) můţe určit obhájce soud. Zastupování obhájcem vzniká rozhodnutím soudu, který zmocňuje advokáta k obhajobě obviněného. Advokát tuto obhajobu můţe odmítnout pouze z důvodů podle § 40. Pominou - li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší v přípravném řízení soudce (§ 39 odst. 1 tr. řádu). Vznik zastupování obhájcem v trestním řízení je tedy v zásadě s smluvní vztah dvou stran o právní pomoci, které vstupují do tohoto vztahu dobrovolně ze svobodného rozhodnutí. Předpisy o advokacii znají dva případy, kdy je zásadně vyloučeno na straně advokáta svobodné rozhodnutí, zda přijme zastoupení nebo poskytne jinou právní pomoc ţadateli a kdy nastupuje jeho povinnost právní pomoc poskytnout. Jde jednak o ustanovení obhájce v soudním řízení (§ 38 - 40 tr. řádu) a jednak o určení obhájce nebo zástupce Komorou podle § 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii.33 V případě, ţe obhájce byl obviněným zvolený a nenastaly nepředvídatelné skutečnosti, zastupování obhájcem trvá po celou dobu trestního řízení a zaniká v okamţiku ukončení trestního řízení, nebylo – li v plné moci stanoveno jinak. Další moţností ukončení obhajoby je odvolání plné moci k obhajobě obviněným. Ten nemusí zdůvodňovat své konání, ale často odvolává plnou moc v případě, kdy má pocit, ţe obhájce se neřídí jeho pokyny, nečiní úkony, které by jako obhájce činit měl

a hlavě

v okamţiku, kdy nemá k advokátovi důvěru. Smlouva o zastupování obviněného obhájcem můţe také skončit dohodou. V tom případě se obviněný a obhájce dohodnou o zrušení plné moci. Tento způsob ukončení obhajoby se 33


34

vyuţívá v případě pokud např. advokát onemocní a ví, ţe delší dobu nebude schopen vykonávat svoje povolání a proto by nebyl schopen zajistit naplnění smlouvy mezi ním a obviněným. Také případ obviněného můţe být postoupen jinému orgánu činnému v trestním řízení neţ byl do určité chvíle a pro advokáta můţe být vzdálenost překáţkou v kvalitním zastupování obviněného. Další překáţkou k obhajobě na straně advokáta můţe být pozastavení výkonu advokacie podle § 8a zákona o advokacii, vyškrtnutí ze seznamu advokátů (§ 7a a 8 zákona o advokacii), uloţení trestu zákazu výkonu advokacie soudem apod.. Ve všech těchto případech je povinností advokáta (§ 27 zákona o advokacii) ustanovit bez odkladu v dohodě s jiným advokátem za sebe tohoto advokáta zástupcem (§ 26 odst. 1 zákona o advokacii). Je povinností původního obhájce neprodleně vyrozumět písemně klienta i soud, ţe je zde překáţka, která brání výkonu obhajoby. Podle okolností vzniku dojde tedy k výpovědi plné moci, k jejímu odvolání nebo k dohodě o skončení obhajoby. Vůči orgánu trestního řízení je takový projev účinný okamţikem, kdy mu došel některým ze způsobů, uvedených v § 59 odst. 1 tr. ř., tj. písemně, ústně do protokolu, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem a v elektronické podobě opatřený elektronickým podpisem podle zvláštních předpisů. Pokud advokát neučiní opatření podle ustanovení § 27 zákona o advokacii, určí zástupce Komora, stejně jako při úmrtí advokáta.34 Obhájce také můţe vypovědět plnou moc obviněnému. To se děje v případě, kdy advokát zjistí skutečnosti uvedené v § 20 zákona o advokacii. To znamená, ţe advokát musí od smlouvy o poskytování právních sluţeb odstoupit, zjistí – li dodatečně skutečnosti uvedené v § 19 zákona o advokacii (poskytl právní sluţby jinému v téţe věci nebo ve věci související, jehoţ zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, stejné právní sluţby poskytl advokát, s nímţ vykonává advokacii ve sdruţení nebo společnosti, má informace o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, která by mohla toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, neoprávněně zvýhodnit, projednání věci obviněného se zúčastnil 34

Mandák V.: Ukončení obhajoby obhájcem v některých případech, dostupné z

http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077480-20421960-F00000_d-odmitnuti-obhajoby

35

advokát, případně osoba advokátovi blízká, popřípadě zájmy toho, kdo o poskytnutí právních sluţeb ţádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké). Také odstoupuje od smlouvy o poskytování právních sluţeb, dojde – li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem, také v případě neposkytuje – li klient potřebnou součinnost. V případě, ţe klient nesloţí přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí právních sluţeb, ačkoliv byl o to advokátem poţádán, je také advokát oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních sluţeb. Obhajoba zaniká také v případě úmrtí. Zemřel-li advokát(§ 27 odst. 5 zákona o advokacii), který vykonával advokacii samostatně, soud podle zvláštního právního předpisu 12a) na návrh Komory ustanoví nástupce zemřelého advokáta, pokud s ustanovením souhlasí, správcem té části dědictví, kterou zemřelý advokát pouţíval k výkonu advokacie. Stejně obhajoba zaniká v případě úmrtí obviněného, vzhledem k zastavení úkonů orgánů činných v trestním řízení vůči tomuto zemřelému. Dalším ukončením obhajoby je zproštění od ustanovení obhájce soudem. Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít (§ 40 tr. řádu). Z důleţitých důvodů můţe být na svou ţádost nebo na ţádost obviněného povinnosti obhajoby zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování pak zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce (§ 40 tr. řádu). Ke zproštění povinnosti obhajovat můţe dojít jen na ţádost obviněného nebo obhájce, jsou-li zde důleţité důvody, které zákon blíţe nedefinuje a ponechává tak soudu značnou míru volné úvahy. Za důleţité důvody je třeba povaţovat zejména skutečnosti, které opodstatňují odstoupení od smlouvy a tedy (pokud by nešlo o ustanoveného obhájce) výpověď plné moci. Tyto důvody jsou uvedeny v § 18 odst. 1 zákona o advokacii, v dané relaci však nejsou všechny pouţitelné. Nejčastěji půjde o narušení důvěry mezi obviněným a obhájcem. Můţe to být téţ kolize zájmů mezi více obviněnými, jimţ byl advokát ustanoven společným obhájcem, nebo kolize zájmů mezi obviněným, jemuţ jako jedinému byl advokát ustanoven obhájcem, a jinou osobou, které jiţ dříve poskytl právní pomoc (např. jiţ radil poškozenému v dané věci). Také bývá důleţitý důvod shledáván v tom, ţe věc byla postoupena jinému orgánu trestního řízení, jehoţ sídlo je značně vzdáleno od sídla ustanoveného obhájce.

36

Důvodem ke zrušení povinnosti obhajovat však nebude v § 18 odst. 1 zákona o advokacii uvedená skutečnost, ţe klient neposkytuje advokátovi potřebnou součinnost, ani skutečnost, ţe nesloţil bez váţného důvodu přiměřenou zálohu na obhajobu. Zrušení v prvním případě by bylo v rozporu se smyslem nutné obhajoby, kterou je obhájce povinen vykonat bez ohledu na postoj a aktivitu obviněného. V druhém případě to není odůvodnitelné, protoţe ustanovený obhájce má nárok na odměnu vůči státu a ne vůči obviněnému, ale (§ 151 odst. 2, 3 tr. řádu). Závaţné důvody na straně obviněného mohou být obdobné jako na straně obhájce, můţe však jít i o důvody zvláštní. Pokud jde o obdobné důvody, nejčastěji se můţe jednat o ztrátu důvěry. Můţe to být i kolize mezi dvěma či více obviněnými, které obhájce společně obhajuje, jestliţe sám neuznává, ţe taková kolize zde existuje. Je pak věcí soudu, aby důvodnost ţádosti obviněného posoudil. Důvodem ke ztrátě důvěry na straně obviněného můţe být téţ očividná delší nečinnost obhájce,např. je-li obviněný ve vazbě a obhájce se s ním poprvé setkává aţ při hlavním líčení. Mohl by to být téţ závaţný rozpor mezi koncepcí obhajoby zastávané obhájcem a stanoviskem klienta. Jestliţe soud ţádosti obhájce či obviněného vyhoví, učiní tak stejnou formou, jako kdyţ obhájce ustanovil. Učiní tak písemným opatřením, které doručí obviněnému a obhájci. Opravný prostředek dán není. V takovém případě musí soud ihned ustanovit obhájce jiného, aniţ by poskytl předtím obviněnému lhůtu k volbě obhájce. Tím ovšem není dotčeno právo obviněného zvolit si místo obhájce, který mu byl ustanoven, obhájce jiného. Způsob negativního vyřízení ţádosti o zproštění obhajoby trestní řád neupravuje. Nejde o rozhodnutí, stanovisko soudu můţe být sděleno pouhým přípisem nebo můţe být ústně vyhlášeno a protokolováno při hlavním líčení či při veřejném zasedání. Opravný prostředek zde ovšem rovněţ není. Náprava případného nesprávného postupu soudu by mohla být učiněna aţ v rámci řízení před soudem druhého stupně nebo podle okolností - pokud by šlo o vytýkaný vadný postup druhostupňového soudu – stíţností pro porušení zákona. Můţe jít např. o takovou situaci, kdy soud prvého stupně neuznal námitku obviněného či obhájce, ţe mezi dvěma obviněnými, které obhajuje týţ ustanovený obhájce, je rozpor zájmů, nebo jestliţe soud nevyhověl ţádosti o zrušení ustanoveného obhájce při tvrzené ztrátě důvěry, ať je tato ztráta tvrzena obviněným, obhájcem či oběma, a podobně.35 35



37

Pokud obhajoba vznikla na základě určení Komorou ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o advokacii (pokud určení není vymezeno na konkrétně uvedené úkony) nezaniká dříve neţ skončením trestního stíhání. Určení obhájce Komorou je opatřením, analogickým ustanovení obhájce soudem podle § 39 tr. řádu. Jde o akt administrativní povahy, k němuţ je Komora zmocněna zákonem. Takto je jí svěřena určitá veřejnoprávní pravomoc, kterou je advokát povinen respektovat. Opatření Komory se doručí obviněnému a advokátovi, nikoliv téţ orgánu trestního řízení. Můţe se jevit sporným, jaké právní důsledky má rozhodnutí Komory o určení advokáta. Na rozdíl od ustanovení obhájce soudem opatření Komory samo o sobě není právní skutečností, která jiţ bez dalšího zakládá právo a povinnost obhájce obhajobu vykonat. Trestní řád zná pouze obhajobu ustanoveného obhájce soudem nebo obhajobu na základě plné moci. Určení advokáta proto zakládá povinnost advokáta uzavřít s obviněným smlouvu, na jejímţ základě bude udělena plná moc obhájci. Onou právní skutečností, legitimující obhájce k obhajobě, je tedy smlouva uzavřená s obviněným na základě určení Komorou. Z povahy tohoto zvláštního vztahu pak vyplývá, ţe přestane – li mít obviněný zájem na tom, aby jej obhájce dále obhajoval, stačí, aby plnou moc odvolal. Pokud však nastanou důvody k výpovědi plné moci obhájcem a dojde-li v tomto ohledu mezi ním a obviněným k neshodě, bylo by třeba, aby advokát poţádal Komoru o zrušení určení obhájce. Ta po posouzení věci buď ţádosti vyhoví, coţ by obhájce opravňovalo k výpovědi plné moci, nebo ţádost zamítne. V tom případě je advokát stanoviskem Komory vázán a není oprávněn plnou moc vypovědět. Uvedený postup není zákonem o advokacii ani stavovskými předpisy upraven, lze jej však dovodit z povahy věci.36 Ukončení obhajoby je také moţné vyloučením obhájce z důvodů ustanocení § 30 odst. 2 tr. řádu. V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůţe být obhájcem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník. Nejčastěji jde o předvolání svědka. Je-li obhájce obviněného vyzván v přípravném řízení policejním orgánem k podání vysvětlení, je povinen je jako osoba podat. Podání vysvětlení obhájcem není důvodem k vyloučení z obhajoby. Z obhajoby bude obhájce vyloučen aţ předsedou senátu v případě, ţe bude v hlavním líčení vypovídat jako svědek. Pokud obhájce předvolaný jako svědek odstoupí od 36



38

obhajoby s odůvodněním, ţe by jinak byl z obhajoby u hlavního líčení dle § 35 odst. 23 trestního řádu vyloučen a obviněný si přede dnem konání hlavního líčení zvolí jiného obhájce, jde o postup v souladu se zákonem. Obzvláště to platí v případě, ţe advokát obviněného na zákonnou úpravu vylučující jeho obhajobu v hlavním líčení upozorní a obviněný si je vědom důsledků z toho plynoucích. V rozšířeném vyšetřování, které se koná o trestných činech, o nichţ je příslušný konat řízení v prvním stupni krajský soud (§ 168 odst. 1 tr. řádu), tedy o trestných činech uvedených v § 17 tr. řádu). Policejní orgán provádí v rozšířeném vyšetřování důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro podání obţaloby, nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce v přípravném řízení, avšak není vázán podmínkami, za nichţ lze provádět výslech svědků ve standardním vyšetřování podle § 164 odst. 1 trestního řádu (§ 169 odst. 1 tr. řádu). To znamená, ţe v rozšířeném vyšetřování podle § 168 aţ § 170 trestního řádu policejní orgán (nebo státní zástupce, pokud koná vyšetřování) můţe bez omezení vyslýchat svědky. V případech, kdy obviněný ţádá o převzetí obhajoby právě advokáta, který byl svědkem skutku, z něhoţ je obviněn, je v rozšířeném vyšetřování situace sloţitější. Pokud obhájce vypovídá v přípravném řízení jako svědek, nemůţe nadále obhajovat obviněného. Proto by advokát, který je náhodným svědkem trestné činnosti, o níţ se koná rozšířené vyšetřování, neměl přebírat obhajobu obviněného, protoţe po velmi krátké době by z ní byl vyloučen.37 Zákon však nedůsledně omezuje tento princip neslučitelnosti jen na hlavní líčení a na veřejné zasedání (tj. i na veřejné zasedání o odvolání). Týţ obhájce by mohl tedy vystupovat v přípravném řízení i v řízení vykonávacím. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe vyloučení obhájce jako svědka v daném případě je třeba připustit jen za předpokladu, ţe skutečně k jeho svědeckému výslechu můţe dojít. Pokud bude platit zákaz výslechu podle § 99 odst. 2 tr. řádu, nebo kdyţ i při zproštění povinnosti mlčenlivosti klientem bude v jeho zájmu mlčenlivost zachovat (§ 19 odst. 1 zákona o advokacii) tomu tak nebude. Jestliţe však k výslechu dojde, pak, jde – li o obhájce ustanoveného, je to závaţný důvod ve smyslu § 40 tr. řádu a na ţádost obhájce nebo obviněného by bylo třeba obhájce opatřením soudu povinnosti obhajoby zprostit. Při obhajobě na plnou moc by bylo třeba, aby došlo k dohodě mezi obviněným a obhájcem o zániku plné moci nebo k její výpovědi či odvolání. 37

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2596

39

Z výše uvedených způsobů vyplývá, ţe pokud jde o ukončení obhajoby obhájcem, je v různých směrech současná platná právní úprava nedokonalá, zvláště pokud má jiný názor obhájce a k jinému názoru dojde příslušný orgán trestního řízení nebo i dojde k rozdílným názorům mezi obhájcem a obviněným. Chybí ustanovení, které by umoţňovalo rozhodnout o vyloučení obhájce z vlastní iniciativy, jak soudu, tak orgánů advokacie. Také neexistuje výslovně stanovená taxativní hlediska, pro něţ je (musí být) obviněný obhájce z obhajoby vyloučen (s výjimkou případů, kdy je zde kolize mezi více obviněnými, které obhajuje společný obhájce a dále s výjimkou případu, kdy je obhájce předvolán k hlavnímu líčení nebo k veřejnému zasedání jako svědek, znalec nebo tlumočník). To má za následek rozpačitou aplikační praxi a potřebu řešit některé otázky cestou analogie.38

38



40

ZÁVĚR

Pojem obájce je moţné v obecné rovině chápat velmi široce. V některých odvětvích práva jím nemusí být ani advokát (např. právo správní, právo občanské). Ovšem v trestním řízení můţe být obhájcem pouze advokát a tento poţadavek výslovně stanoví trestní řád v § 35 odst. 1 a zárověň v zákoně č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdějších předpisů je ustanovení §4, kde se píše, ţe advokátem je ten kdo je zapsán v seznamu advokátů vedených Českou advokátní komorou. Advokát má za úkol poskytovat svému klientovi komplexní právní sluţby v jeho věci. Pokud jde o obviněného v trestním řízení, je primárním úkolem advokáta dokázat všemi dostupnými a zákonnými prostředky klientovu nevinu, případně jimi jeho vinu zmírnit. Advokát se můţe u jednotlivých úkonů trestního řízení dát zastupovat koncipientem, coţ znamená podle zákona o advokacii institut substituce. Toto nelze vyuţít pouze před krajským soudem, jako soudem prvního stupně, vrchním a Nejvyšším soudem. V praxi je pravidlem, ţe si obviněný zvolí jednoho obhájce, ale není zákonem vyloučeno, nemohl zvolit dva i více obhájců, například ve sloţitějších případech a s ohledem na faktické specializace jednotlivých advokátů (§ 37 odst. 3 tr. řádu). V trestním řádu jsou zakotveny dva druhy obhajoby. Trestní řád je podrobně upravuje. Je to institut nutné obhajoby a institut zvoleného obhájce. Institut nutné obhajoby řeší §36 a 36a trestního řádu, kdy obviněný musí mít obhájce jiţ v přípravném řízení:  pokud je ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo na pozorování ve zdravotnickém zařízení,  v okamţiku, kdy je zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je jeho způsobilost k právním úkonům omezena,  a také pokud jde o řízení proti uprchlému. 41

Další případy nutné obhajoby jsou v případě, ţe trestem, který hrozí obviněnému, zákon stanoví na trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice převyšuje pět let. Také v případě, ţe státní zástupce povaţuje za nutné , aby obviněný měl obhájce vzhledem k jeho duševním nebo tělesným vadám. I v dalších řízeních je nutné, aby obviněný měl obhájce. Je to např. zjednodušené řízení proti zadrţenému. Také podle § 36a ve vykonávacím řízení. Institut zvoleného obhájce je opačným pólem obhájce zvoleného. Tohoto obhájce si obviněný volí sám podle svého uváţení. V zákonem daných případech můţe být tento obhájce zvolen i proti vůli obviněného a to osobami uvedenými v § 37 odts. 1 trestního řádu. V § 38 trestního řádu zákonodárce řeší situace, kdy obviněný musí mít obhájce, ale v přiměřené lhůtě si nikoho nezvolí,

potom se přistoupí k ustanovení obhájce. S tímto

ustanovením souvisí i následující § 39, kde je ustanovení obhájce specifikováno. Také je moţné podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o advokacii, aby kaţdý ţádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, pokud se nemůţe jinak domoci právních sluţeb. Toto ustanovení se netýká pouze trestního řízení, ale vztahuje se i na jiná řízení (občanskoprávní, správní...). Obhájce má určitá práva a povinnosti, které vyplývají z ustanovení trestního řádu a zákona o avokacii a v rámci trestního řízení tyto práva a povinnosti realizuje. Základní povinností vůči obviněnému, tedy jeho klientovi, je poskytování právní pomoci. Tuto pomoc je povinnen realizovat všemi zákonnými prostředky a způsoby, které by včas a správně objanily skutečnosti vedoucí buď ke zbavení viny, nebo jeho vinu zmírnily. Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi ním a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Pokud by obviněný, za současného právního stavu nesdělil advokátovi některé skutečnosti, o nichţ by měl vědět, činil by tak hlavně v rozporu se svým zájmem, protoţe advokát by nemohl neznámým skutečnostem přizpůsobit taktiku obhajoby. Advokát je proto povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichţ se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních sluţeb (§ 21 odst. 1 zákona o advokacii). základním pilířem činnosti advokáta je mlčenlivost. To dává advokátovu klientovi jistotu, ţe s obsahem jejich rozhovoru, k němuţ došlo v souvislosti s poskytováním právních sluţeb, nemohou být seznámeny třetí osoby a obhájce 42

musí při obhajobě zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které mu klient sdělil, anebo které se o něm dozvěděl. Obhajoba by bez toho nemohla vůbec proběhnout, protoţe bez této mlčenlivosti by klient sám na sebe prozrazoval skutečnosti, které při uplatnění presumpce neviny mu mají být dokázány. Obhájce má oprávnění vyplývající z trestního řádu činit za obviněného návrhy, podávat ţádosti a opravné prostředky, nahlíţet do spisu aúčastnit se na vyšetřovacích úkonech podle trestního řádu. Ve všech stádiích trestního řízení je oprávněn ţádat o kopie protokolů o kaţdém procesním úkonu trestního řízení. Obhajoba za účasti obhájce také posiluje postavení obviněného v trestním řízení před soudem a odstraňuje tak znevýhodnění, které je spatřováno v tom, ţe obviněný zravidla zná svá práva nedostatečně a všechna ustanovení, která se týkají trestního řízení nedokáţe náleţitě vyuţít ve svůj prospěch. Vznik obhajoby je dán plnou mocí, kterou obviněný, případně jeho zástupce a osoby uvedené v § 37 odst. 1 tretního řádu, zmocní advokáta k obhajobě. I advokát musí projevit svoji vůli, obviněného v dané věci obhajovat. To se děje písemným souhlasem, který vybraný advokát připojí k plné moci od obviněného či jeho zástupce. Obhajoba sice vzniká od převzetí plné moci advokátem, ale protoţe je tato i smluvním vztahem mezi obhájcem a obviněným, je nutné ještě uzavřít smlouvu o zastupování obviněného vybraným advokátem. Ve smlouvě je specifikována i odměna za zatupování, kterou hradí obviněný nebo osoba jemu blízká, která smlouvu uzavřela k zastupování obviněného. Pokud je obhájce ustanoven, vzniká obhajoba rozhodnutím soudu a ten je také oprávněn rozhodnutím obhajbu ukončit. Stejně tak při ustanovení advokáta Komorou, je to komora, kdo ukončuje obhajobu. V trestním řízení nemůţe obviněného obhajovat advokát, který ve věci vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník. Pokud by tento byl obhájcem obviněného, je předseda senátu, a v přípravném řízení soudce, příslušný k rozhodnutí v kterékoli

fázi trestního řízení vyloučit advokáta jako zvoleného obhájce z

obhajoby, respektive zprostit ustanoveného obhájce povinnosti obhajování. Dále je moţné advokáta vyloučit z obhajoby pokud je nebo bylo proti advokátovi vedeno trestní stíhání, opakovaně se nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichţ je jeho účast 43

nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn, nebo vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichţ zájmy si v trestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůţe v téţe věci dále vykonávat obhajobu ţádného z obviněných. Obhajoba končí v okamţiku v okamţiku ukončení trestního řízení, nebylo – li v plné moci stanoveno jinak. Také můţe končit odstoupením od smlouvy, jak obhájcem, tak obviněným. Také odejmutím plné moci k zastupování a v neposlední řadě úmrtím advokáta nebo obviněného. Jeden ze stěţejních zákonů pro obviněného a jeho obhajobu je zákon č. 141/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 Zákon o trestním řízení soudním - trestní řád. Teno zákon prošel v průběhu let více neţ pěti desítkami novel. Pro obviněného byla významná novelizace zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. ledna 2002. V této novelizaci došlo ke změně koncepce trestního procesu. Tato novelizace vedla k posílení postavení obviněného jako procesní strany trestního řízení a podstatná část řízení přenesena před soud a došlo k oslabení přípravného řízení. Přípravné řízení slouţí nadále k vyhledávání a získávání důkazů. Samotné provádění důkazů však bylo přeneseno do řízení před soudem – do hlavního líčení. Tím došlo k posílení práv osoby, proti které je trestní řízení vedeno – obviněnému a to především k zajištění práva na obhajobu, kdy na základě kontradiktornosti řízení je tímto zaručováno rovnocenné postavení stran řízení. Advokacie má v České republice na trestní obhajobu monopol – obhájcem můţe být pouze advokát. Vedle případů fakultativní obhajoby upravuje český trestní proces v kontextu zahraničních úprav snad vůbec nejširší okruh obhajoby nutné. Advokáti v procesním postavení obhájců tak vystupují kaţdoročně v desetitisících případů. Je mezi nimi poměrně vysoké procento těch, kteří neprošli povinnou koncipientskou praxí, ale vykonávají svoji profesi na základě uznání jiné právní praxe. Jde zejména o bývalé komerční právníky a právníky z podnikové sféry. Komora nevede statistiku nápadu právních věcí. Není proto známa ani jejich struktura. Je však nepochybné, ţe prioritní zájmovou oblastí advokátů po roce 1990 je obchodní právo, zatímco trestní obhajobou se převáţně nebo pravidelně zabývá podle hrubého odhadu snad ne 44

více neţ kolem 15 % advokátů. Kaţdý advokát, ať se jakkoliv specializuje, musí si nejednou klást otázku, zda určitý postup nebo i jednotlivý úkon právní sluţby je v souladu se zákonem a se stavovskými předpisy. Některé případy jsou nepochybné, zatímco jiné vyvolávají i obtíţně řešitelné otazníky. Je dáno povahou trestního řízení, že nejvíce takových situací vzniká při trestní obhajobě. Není proto divu, ţe právě na tomto úseku dochází častěji neţ v jiných případech k po chybením i k excesům, z nichţ ty nejzávaţnější přivádějí některé advokáty aţ před kárný senát Komory nebo dokonce k trestnímu soudu – nikoliv jako obhájce, ale jako obviněné.39 Obhajoba jako výraz jednoho z nejdůleţitějších ústavních občanských práv můţe svou významnou funkci řádně plnit jen tehdy, má-li v průběhu celého trestního stíhání dostatek prostoru a respektu pro své uplatnění, jinými slovy, je-li na straně orgánů činných v trestním řízení, a zejména pak soudů, opravdová vůle obhajobou obviněného (obţalovaného) se v plném rozsahu zabývat. de lege lata je pro respektování obhajoby vytvořeno dostatek podmínek; trestní řád sám ani v jednom ze stadií řízení význam obhajoby nepodceňuje a vnáší na jednotlivé orgány trestního řízení poţadavek nejen obhajobu podezřelého pachatele zjišťovat, ale také hodnotit. Podle poţadavku zákona všechna rozhodující stadia trestního stíhání mají končit tak, aby bylo zřejmé, jak s obhajobou bylo naloţeno, a jak se tato v závěrech, které byly učiněny, odrazila. Obhajoba nesmí být ve zmíněné součinnosti činitelem pasivním. Právem lze od ní očekávat, ţe popsané zákonné úpravy dovede vyuţít a účelně na své stanovisko, je-li odchylné od závěrů toho kterého orgánu trestního řízení, zpravidla alespoň upozorní.40 Závěrem lze konstatovat, ţe právo na obhajobu je jedním z nejdůleţitějších základních práv osob, proti nimţ se trestní řízení vede, tedy i obviněného. O právu na obhajobu a o postavení obhájce v trestním řízení je v současném právním řádu podle mého názoru dostatečně pojednáno a nevyţaduje zásadních legislativních změn.

39

BA 10/2003

40


45

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. ŠÁMAL, Pavel a kol.. Trestní řád komentář. 5. vydání. C. H. Beck, Praha 2005. ISBN 978-80-7400-0102 2. VANTUCH, Pavel. Obhajoba obviněného. 2. vydání. C. H. Beck, Praha 2002. ISBN 807179-612-3 3. MANDÁK V.. Obhajoba obviněného více obhájci. Bulletin Advokacie. ČAK 1990, č. 1 4. ADÁMEK R.. Společná obhajoba více obviněných. Bulletin Advokacie (online). 2008, č. 5 (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW:< http://www.cak.cz/assets/files/2291/BA_08_05.pdf >

5. EGELMAN J.. Obhájce. (online) (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW: 6. JELÍNEK J.. Obviněný a jeho právo na obhajobu. Bulletin Advokacie (online). 1999, č. 2 (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW:< http://www.cak.cz/assets/files/183/BA_03_10.pdf > 7. MANDÁK V.. Meze trestní obhajoby – nástin základních otázek. Bulletin Advokacie (online). 2003, č. 10 (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW:< http://www.cak.cz/assets/files/183/BA_03_10.pdf> 8. MANDÁK V.. Ukončení obhajoby obhájcem v některých případech. . (online) (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW:

9. PECH L.. Vyhledávání důkazů advokátem v trestním řízení. (online) (cit. 31. 3. 2011). 46

Dostupný z WWW:< http://www.epravo.cz/top/clanky/vyhledavani-dukazu-advokatem-vtrestnim-rizeni-55563.html > 10. ŠEVČÍK V.. Taktika obhajoby. Bulletin Advokacie (online). 2001, č. 9 (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW:< http://www.cak.cz/assets/files/183/BA_03_10.pdf > 11. Nutná obhajoba. (online) (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW: < http://www.epravo.cz/top/clanky/nutna-obhajoba-9531.html> 12. Obhájce nemůţe svědčit. (online) (cit. 31. 3. 2011). Dostupný z WWW: 13. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (online) Dostupný z WWW:< http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html>

14. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (online) Dostupný z WWW:< http://www.pravnik.cz/uplna-zneni/uz-77.html >

15. zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (online) Dostupný z WWW:< http://ley.cz/?s82&q82=all >

47

48

49

Obhájce v trestním řízení

Recommend Documents