obecná lingvistika a teorie komunikace
informace pro uchazeče
Kabinet obecné jazykovědy a teorie komunikace Kabinet obecné jazykovědy a teorie komunikace byl ustaven při Katedře bohemistiky Filozofické fakulty UP v únoru 2010. Pod vedením prof. PhDr. Jana Kořenského, DrSc. je jeho náplní vědeckovýzkumná činnost v oblasti obecné lingvistiky, sémiotiky a jazykovědné teorie v interdisciplinárním kontaktu s přírodními vědami. V užším vymezení se zaměřuje na teorii gramatiky a mož nosti modelování textu, sémiotické aspekty komunikace (srovnávací teorie znaku, biosémiotika), vztah lingvistiky
a kognitivních věd (psycholingvistika, kognitivní sémantika), matematickou lingvistiku (lexikostatistika a fraktální teorie textu), dějiny lingvistiky a konkrétní analýzy diskurzu. Pracovní náplní kabinetu je i zajišťování výuky v navazujících magisterských programech, jednooborovém Obecná lingvistika a teorie komunikace a dvouoborovém Obecná lingvistika. Nad těmito magisterskými programy je zřízen program doktorský, Obecná jazykověda a teorie komunikace.
Matematická lingvistika
Vezmeme dílo libovolného autora, spočítáme kolikrát se v něm všechna slova vyskytují a sestavíme jejich sez nam od nejfrekventovanějšího až k těm, která se vyskytují jen jednou. Pak přidělíme slovům pořadová čísla, nejvíce frekventovanému 1, dalšímu 2 atd. Když teď vynásobíme pořadové číslo například šestistého slova v naší řadě s jeho frekvencí, počtem oněch výskytů v autorově díle, vyjde nám určité x. Když stejnou operaci pro-
vedeme s pětistým slovem, s tisícím a třistatřiatřicátým, budou nám vycházet hodnoty blízké onomu x. Což ale musí znamenat, že to, kolikrát se různá slova objeví v našich textech, podléhá přísnému zákonu, že nám cosi diktuje frekvenční proporcionalitu používaných slov. Jakým dalším matematickým zákonitostem podléhají vaše texty, se dozvíte v našem kurzu Matematická lingvistika.
Studijní obory Obecná lingvistika
magisterské navazující dvouoborové studium prezenční
Obecná lingvistika a teorie komunikace
magisterské navazující jednooborové studium prezenční
Studijní programy jsou určeny pro
Absolventy bakalářských filologických programů Obecná lingvistika je vhodný obor dvojkombinace pro studenty, kteří chtějí rozšiřovat teoretickou bázi svého lingvistického vzdělání, aby ji mohli využít v druhém oboru, respektive v přístupu ke konkrétnímu jazyku. Jednooborové studium může student zvolit, jestliže se v dosavadním průběhu svého studia orientoval především ve směru teorie jazyka, lingvistiky. Absolventy dalších humanitních oborů Pro všechny humanitně zaměřené studenty, které v jejich předchozím studiu zaujali problémy komunikace a jazyka, je obecná lingvistika v jednooborové i dvouoborové variantě možností, jak pokračovat ve studiu bez zaměření na konkrétní filologickou tradici v plném jejím rozsahu. Absolventy přírodovědných oborů Těm z absolventů přírodovědných oborů, kteří chtějí své další studium a výzkum provázat v interdisciplinárním kontaktu s lingvistikou, je zde umožněno obecně lingvistickou problematiku poznávat od základů. Studijní program především umožňuje specializaci v některé z pomezních lingvistických disciplín související s bakalářským, případně magisterským studiem daného uchazeče (například matematika, psychologie či biologie).
Oba magisterské studijní programy jsou nabízeny těm, kdo se chtějí rozvíjet čistě jazykovědným směrem, a to v kontaktu s osobnostmi, které u nás současnou obecnou lingvistiku významně reprezentují a které odborně zajišťují výzkum v jejích jedno tlivých oblastech.
Metody lingvistiky
Biologové tvrdí, že DNA je série značek, které jsou přepisovány do jiné znakové sady, do RNA, a později překládány do podoby bílkovin. Tyto operace jsou možné díky syntaktickým značkám, které určují, kde má přepisování začít a skončit, které části řetězce na sebe mají navazovat. V DNA i RNA se řetězce skládají ze čtyř bází, které jsou označovány prvními písmeny svých jmen, a ty v trojkombinaci s dalšími dvěma rozlišují, jaká bude po překladu vytvořena aminokyselina. Sled konk-
rétních aminokyselin tvoří konkrétní bílkovinu se specifickými vlastnostmi. Jako by tyto jednotky, báze, triplet a gen, měly stejnou funkci jako hláska, slovo a věta. Je tedy DNA text? Nebo je to dokonce jazyk? Když je mezi DNA a přirozeným jazykem tolik podobností, nemůže být DNA prvotním jazykem, na jehož základě se přirozený jazyk vyvinul? A nebo je život prostě znakový proces? Odpovědi na tyto otázky naleznete v kurzu Metody lingvistiky.
Studium je rozděleno na dvě stejně závažné části
Student absolvuje kurzy, které jej profilují jako obecného lingvistu (předměty povinného základu), zároveň si však musí zvolit specializaci, v jejímž okruhu bude vybírat z nabízených povinně volitelných předmětů. Státní zkouška z obou oborů se skládá z části obecně lingvistické a ze zvolené specializace.
Předměty povinného základu
V předmětech povinného základu si student osvojí znalosti obecné problematiky jazyka a řeči. Charakter těchto disciplín zajistí, aby se dostatečně orientoval: v elementárních pravidlech metodologie vědy, výstavby teorie, falzifikace hypotézy, modelačních mohutnostech jednotlivých lingvistických přístupů, jejich schopnosti popisovat vybrané aspekty komunikace či jazyka (Metody lingvistiky, Obecná lingvistika, Filozofie a jazyk);
v současném stavu obecné lingvistiky a v jejích specifických přístupech, konfrontačně se zaměřením na jednotlivé školy, tradice či disciplíny; část výuky je koncipována jako přednáškový cyklus hostujících odborníků různého zaměření, jejichž podíl na výuce bude nejen aktualizovat informace z jejich oborů, ale především jsou vybíráni jako autority v dané oblasti (Obecná lingvistika, Současné přístupy ke komunikaci a jazyku, Sémiotika);
v historii věd o řeči (Proměny myšlení o komunikaci a jazyku, Filozofie a jazyk). Při studiu bude kladen důraz na analytické dovednosti, aby byl absolvent schopen získané poznatky aplikovat při konkrétních výzkumech a aby je mohl ověřovat na vybraných textech (Komplexní analýza komunikačního procesu a textu).
Specializace a navržené kombinace povinně volitelných předmětů
Metodologická: Sémiotika, Možnosti gramatiky, Teorie významu: přístupy a metody, Pražský strukturalismus, Filozofie a jazyk
Věnovaná vybraným lingvistickým přístupům: Korpusová lingvistika, Jazyky a jejich zvuky, Jazyková typologie, Generativní gramatika
Matematizující: Základy matematiky pro lingvisty, Matematika a lingvistika, Možnosti matematického modelování textu
Kognitivní: Psycholingvistika, Neurolingvistika, Jazyk a kognice Historizující: Pražský strukturalismus, Proměny českého lingvistického myšlení, Četba lingvistického textu, Filozofie a jazyk
Komunikační: Teorie textu, Sociolingvistika, Pragmatické aspekty jazyka, Kritická analýza diskurzu
Filozofie a jazyk
Když mluvíme, běžně předpokládáme, že naše slova mají nějaký význam. Věříme, že právě proto nám lidé v našem okolí rozumí. Jen občas někdo prohodí: „Je mi jedno, co jsi tím myslel, důležité je, co jsi řekl.“ Co je to tedy význam slova? Jak k němu naše slova přišla? Kde máme významy hledat? Máme významy v hlavě? Poletují někde v nebi plném idejí? Nesou si slova
významy s sebou, nebo významy vždy znova a znova vznikají v komunikaci? Může věta „Tamhleten strom je olše“ znamenat JSEM VDANÁ? S vývojem filozofických názorů na povahu jazyka a jeho úlohu v našem rozumění světu nebo s možnými řešeními podobných problémů se seznámíte v našem kurzu Filozofie a jazyk.
Jak vypadá první semestr studia Každá jazykovědná praxe stojí na základech konkrétní teorie, pojmech, meto dách. V Metodách lingvistiky čteme základní díla teoretické lingvistiky dvacátého století, Kurz obecné lingvistiky Ferdinanda de Saussura, O základech teorie jazyka Louise Hjelmsleva, Teze Pražského lingvistického kroužku, Syntaktické struktury Noama Chomského, Jak udělat něco slovy Johna L. Austina a Ženy, oheň a nebezpečné věci George Lakoffa. Všechna tato díla interpretujeme, procházíme v diskusi krok po kroku jejich argumentační postupy, detailně popisujeme, proč se autoři rozhodli pro určitý způsob poznávání jazyka. Srovnáváme jejich zacházení s pojmy, jako jsou jazyk, text, funkce, model či systém, zjišťujeme, v čem si autoři odporují, v čem jsou jejich přístupy korektnější než jiné a jaké předpoklady si s nimi musíte neodmyslitelně dál nést. Každá z nahlížených lingvistických metod je výhodná pro poznávání některého aspektu jazyka, není schopna vidět jiné, volí si různé nástroje, například jádrovou větu a transformaci, pojem funkce a hodnoty, jazykové roviny a jednotky nebo strukturu lidského jednání. V Metodách lingvistiky prostě poznáváme, k čemu se zavazujeme, když se přihlásíme ke kon krétní lingvistické tradici, čeho jsme schopni dosáhnout a jak. V Sémiotice se dozvídáme, že prostředky komunikace mají znakovou povahu, že „něco stojí za něco jiného“. Seznamujeme
se se základními sémiotickými koncepty: znak, kód, text, struktura, interpretace, nekonečná semióza atd. Analýzou Kurzu obecné lingvistiky Ferdinanda de Saussura objasňujeme, proč význam znaků ne musí nutně souviset s předměty a jevy ve světě. Přes Trubeckého Základy fonologie a Hjelmslevovy Základy přistupujeme k četbě Greimasovy Strukturální sémantiky a sledujeme, jakým způsobem se utváří smysl textu a že tradičně používaný termín znak může být nahrazen ještě elementárnějším nebo elegantnějším systémovým výkladem. Strukturální antropologie Clauda Levi-Strausse a Základy sémiologie Rolanda Barthesa nám ukazují, že sémiotika může pomoci při zkoumání takových jevů, jako jsou příbuzenské vztahy, móda, architektura či kulinářství. Při četbě představitelů americké sémiotiky, Charlese S. Peirce a Charlese Morrise, vychází najevo, jak úzce souvisí abstraktní koncept znaku na jedné straně s formální vědou, třeba logikou a matematikou, nebo na druhé straně s lidským chováním a psychologií. V Proměnách myšlení o komunikaci a jazyce se zabýváme, jak byly v dějinách chápány pojmy jazyk a komunikace. Při četbě konkrétních děl z historie zjišťujeme, jak se pojmy jazyk nebo gramatika v jazykovědě v průběhu dějin zásadně přetvářely. Dokládáme na konkrétních textech, že být gramatikem ve starém Řecku znamenalo něco jiného,
než tvořit mluvnici ve dvacátém století. Studujeme mytické představy o jazyce, na příkladu Pániniho gramatiky si ozřejmujeme, že metodologicky propracovaný popis jazyka můžeme najít už v pátém století před naším letopočtem. Etymologie Isidora ze Sevilly nám jasně ukazují, za co všechno vděčí současná jazykověda mnoho staletím starým pracím. Při rozboru textů ze sedmnáctého století, školy Port Royal, si demonstrujeme, že tehdejší úvahy o povaze jazyka a jeho vztahu k myšlení vedly ke konstruování gramatik a umělých jazyků, a to je v principu podobné snahám mo derních lingvistů, logiků a informatiků. Prostřednictvím Condillacových nebo Herderových knih vstupujeme do debaty o původu jazyka, tak aktuální v současné kognitivní vědě. Současný stav vědy o jazyce se v před mětech Obecná lingvistika a Teorie komunikace rozkryvá v nejširších souvislostech. Nalézáme obecně platné rysy přirozeného jazyka, jeho postavení v rámci obecné teorie informace a komunikace, respektive v informačních a komunikačních procesech. Pokoušíme se vymezovat předpoklady, možnosti a meze každé příští gramatiky. Program obou kurzů spočívá i ve srovnávání některých učebnic obecné lingvistiky. Přednášející vám zprostředkovává vlivy algebraické lingvistiky, sociolingvistiky a psycholingvistiky. V obou předmětech se dbá na vztah současné lingvistiky a staršího mluvnictví. Obecná teorie informace, obecná teorie komunikace, kybernetika, matematicko-technický
charakter jazykovědy, její metodologické revoluce, vlivy přírodních věd a věd společenských, sociální psychologie atd., tato všechna a další témata vztahujeme k obecné lingvistice. Obecné uvažování o povaze a podstatě jazyka náleží již od počátku dějin vzdě lanosti filozofii. V prvním semestru předmětu Filozofie a jazyk procházíme vybrané starší koncepce jazyka a učíme se vidět filozofický rozměr uvažování o jazyce. Připravujeme si tak půdu pro následující semestr, ve kterém sledujeme moderní zpracování těchto otázek v současných filozofických koncepcích. Všechny poznatky získané v povinných předmětech využíváme v Komplexní analýze komunikačního procesu a textu. V semináři si studenti samostatně volí z mnoha nabízených témat nebo předkládají vlastní. Seminární práce může mít podobu: korpusové stu die, například při popisu sémantiky předložky „na“; kognitivně lingvistické analýzy lexika daného textu, komparace metaforické konceptualizace u dvou jazyků; frekvenční analýzy vybrané po vídky a ověření Zipfova či Altmann-Menzerathova zákona; zápisu pořízeného mluveného textu, jeho popisu klasickými syntaxemi a hodnocení jejich možností u takto syntakticky disparátního textu; popisu mluvy afatika pomocí lingvistic kých, logopedických i neurolingvistic kých aparátů a jejich prolnutí a zjemnění; vytváření pravidel pro desambiguaci textu; tvorby psycholingvistického testu, přípravy jeho designu; akustické analýzy mluvené řeči, třeba talk show a pravidel-
ností v komičnosti intonace; lingvistické interpretace beletrie, současné i starší poesie. Práce v semináři je založena na neustálé konzultaci s vyučujícím. Nejdříve se probírá literatura doporučená k tématu, užití jejích konceptů, následně formulujeme hypotézy a v diskusi pod robně prověřujeme postup analýzy. Seminární práce studenti publikují na stránkách Kabinetu obecné jazykovědy a teorie komunikace při Katedře bohemistiky FF UP, prezentují ji na některé z konferencí atd.
Neurolingvistika
Osmnáctiletý plochodrážní jezdec Matěj Kůs z Plzně si prošel něčím velmi neobvyklým. Během nedělního závodu svého týmu Berwick Bandits mu ve Skotsku jeden ze soupeřů přejel hlavu a on utrpěl vážná zranění. Jakmile se jezdec s přezdívkou KusKus probral z bezvědomí, mluvil prý několik hodin dokonale anglicky bez cizího přízvuku. Sám přitom přiznává, že jsou chvíle, kdy je rád, že vůbec anglicky rozumí. (Zdroj: Novinky.cz) Vysvětlení můžete hledat v našem kurzu Neurolingvistika.
Kabinet obecné jazykovědy a teorie komunikace při Katedře bohemistiky Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Křížkovského 10 771 80 Olomouc oltk.upol.cz
