Občanský a společenskovědní základ

Občanský a společenskovědní základ PRÁVO Jaroslav Zlámal Jana Bellová Jakub Haluza

Nakladatelství a vydavatelství

w ww. co m p u ter m ed i a. cz

R

Obsah

Obsah ÚVODNÍ SLOVO ..........................................................................................................................................................................................................................................7 SEZNAM TÉMAT .........................................................................................................................................................................................................................................7

PRÁVO A JEHO HISTORICKÝ VÝVOJ .....................................................................................................................................8 PRÁVO – VZNIK A JEHO PRAMENY ...................................................................................................................................................................................................8

Zvykové právo ....................................................................................................................................................................................................................................................8 Vznik písemných právních norem..................................................................................................................................................................................................................9 VYMEZENÍ A DEFINICE POJMU „ZÁKON“ ...................................................................................................................................................9 PRÁVNÍ SYSTÉMY .................................................................................................................................................................................................................................... 10

Evropsko-kontinentální systém normativního práva..............................................................................................................................................................................10 Anglosaské právo (čili právo soudcovské) ................................................................................................................................................................................................10 Islámské (muslimské) právo ........................................................................................................................................................................................................................11 VYMEZENÍ A DEFINICE POJMU „PRÁVO“ ................................................................................................................................................................................... 11

Společenské normy...........................................................................................................................................................................................................................................12 Právní normy ....................................................................................................................................................................................................................................................12 Definice pojmu „právo“ ........................................................................................................................................................................12

STRUČNÝ PŘEHLED HISTORICKÉHO VÝVOJE PRÁVA ..................................................................................................12 Starověké právo ................................................................................................................................................................................................................................................12 Římské právo ....................................................................................................................................................................................................................................................14 Středověké právo ..............................................................................................................................................................................................................................................15 Novověk ..............................................................................................................................................................................................................................................................16 Historie vzniku práva a právního vědomí v českých zemích ................................................................................................................................................................16 Československá republika a její právní vývoj ..........................................................................................................................................................................................17

PRÁVNÍ NORMY .......................................................................................................................................................................19 PRÁVNÍ NORMY; JEJICH STRUKTURA , DRUHY A KLASIFIKACE .................................................................................................................................... 19

Definice právní normy ....................................................................................................................................................................................................................................19 Struktura právní normy .................................................................................................................................................................................................................................19 DRUHY PRÁVNÍCH NOREM............................................................................................................................................................................................................... 20

Rozdělení právních norem z hlediska funkce .........................................................................................................................................................................................21 Rozdělení právních norem z hlediska formulace dispozice .................................................................................................................................................................21 Další způsoby dělení právních norem .......................................................................................................................................................................................................21 PRÁVNÍ VZTAHY, SKUTEČNOSTI A ÚKONY .............................................................................................................................................................................. 23

Platnost právních norem ................................................................................................................................................................................................................................23 Účinnost právních norem...............................................................................................................................................................................................................................23 Působnost právních norem ............................................................................................................................................................................................................................24 Právní vztahy ....................................................................................................................................................................................................................................................24 Právní skutečnost .............................................................................................................................................................................................................................................24 Právní událost...................................................................................................................................................................................................................................................25 Právní úkon .......................................................................................................................................................................................................................................................25 Protiprávní stavy..............................................................................................................................................................................................................................................25 Protiprávní jednání .........................................................................................................................................................................................................................................25 Výklad práva .....................................................................................................................................................................................................................................................25 Zákonnost ..........................................................................................................................................................................................................................................................26 DEMOKRATICKÝ A PRÁVNÍ STÁT.................................................................................................................................................................................................... 27

Charakteristika právního státu....................................................................................................................................................................................................................27

ÚSTAVNÍ PRÁVO ......................................................................................................................................................................29 ÚSTAVNÍ PRÁVO....................................................................................................................................................................................................................................... 29

Součásti ústavního pořádku ČR ..................................................................................................................................................................................................................29 ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY ................................................................................................................................................................................................................ 29

Preambule..........................................................................................................................................................................................................................................................29 Základní ustanovení ......................................................................................................................................................................................................................................30 MOC ZÁKONODÁRNÁ.......................................................................................................................................................................................................................... 30

Poslanecká sněmovna .....................................................................................................................................................................................................................................31 Senát ...................................................................................................................................................................................................................................................................31 Výkon mandátu poslanců a senátorů .........................................................................................................................................................................................................32 Legislativa – tvorba právních norem ......................................................................................................................................................................................................32 MOC VÝKONNÁ ....................................................................................................................................................................................................................................... 33

Prezident republiky .........................................................................................................................................................................................................................................33 Vláda České republiky....................................................................................................................................................................................................................................34 Státní zastupitelství.........................................................................................................................................................................................................................................35 MOC SOUDNÍ ............................................................................................................................................................................................................................................ 36

Soudy ..................................................................................................................................................................................................................................................................36 Zásada dvouinstančnosti ...............................................................................................................................................................37 Ústavní soud......................................................................................................................................................................................................................................................37

3

Občanský a společenskovědní základ • PRÁVO NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD, ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ...................................................................................................................................................... 38

Nejvyšší kontrolní úřad ........................................................................................................................................................................................................................................38 Česká národní banka............................................................................................................................................................................................................................................38 ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA............................................................................................................................................................................................................................... 38

OBČANSKÉ PRÁVO ..................................................................................................................................................................... 40 VÝZNAM OBČANSKÉHO PRÁVA ............................................................................................................................................................................................................ 40 OBČANSKÉ PRÁVO ....................................................................................................................................................................................................................................... 40 VYMEZENÍ SOUKROMÉHO PRÁVA ...................................................................................................................................................................................................... 41 SUBJEKTY OBČANSKÉHO PRÁVA ......................................................................................................................................................................................................... 42

Fyzická osoba .........................................................................................................................................................................................................................................................42 Právnická osoba .....................................................................................................................................................................................................................................................42 Podnikatel ..............................................................................................................................................................................................................................................................42 Zastoupení ...............................................................................................................................................................................................................................................................43 OCHRANA OSOBNOSTI ............................................................................................................................................................................................................................ 44 OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY .................................................................................................................................................................................................................. 44

Právo vlastnické .....................................................................................................................................................................................................................................................45 Spoluvlastnictví a společné jmění.......................................................................................................................................................................................................................45 Nabývání vlastnictví .............................................................................................................................................................................................................................................46 Omezení vlastnického práva – služebnost (věcná břemena).....................................................................................................................................................................47 SMLOUVY .......................................................................................................................................................................................................................................................... 47

Definice závazkového práva ...............................................................................................................................................................................................................................47 Definice smlouvy ....................................................................................................................................................................................................................................................47 Druhy smluv............................................................................................................................................................................................................................................................47 ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU..................................................................................................................................................................................................................... 49

Zvláštní případy odpovědnosti za škodu .........................................................................................................................................................................................................49 Náhrada škody .......................................................................................................................................................................................................................................................49 DĚDICKÉ PRÁVO............................................................................................................................................................................................................................................ 50

Dědění ze zákona ..................................................................................................................................................................................................................................................50 Dědění ze závěti .....................................................................................................................................................................................................................................................50 Právo na povinný díl a nepominutelný dědic..................................................................................................................................................................................................51 Odmítnutí dědictví ................................................................................................................................................................................................................................................51 Vydědění ...................................................................................................................................................................................................................................................................51 Potvrzení o dědictví...............................................................................................................................................................................................................................................52 FUNKCE NOTÁŘSTVÍ ................................................................................................................................................................................................................................. 52

RODINNÉ PRÁVO ........................................................................................................................................................................ 54 RODINNÉ PRÁVO .......................................................................................................................................................................................................................................... 54

Prameny rodinného práva ...................................................................................................................................................................................................................................54 MANŽELSTVÍ A FORMY SŇATKU .......................................................................................................................................................................................................... 54 FORMY SŇATKU............................................................................................................................................................................................................................................. 55

Občanský sňatek ....................................................................................................................................................................................................................................................55 Církevní sňatek .......................................................................................................................................................................................................................................................55 Sňatek v zastoupení...............................................................................................................................................................................................................................................56 Zvláštní formy sňatku ...........................................................................................................................................................................................................................................56 Registrované partnerství ......................................................................................................................................................................................................................................56 PŘEKÁŽKY V UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ ............................................................................................................................................................................................. 56 VZTAHY MEZI MANŽELY........................................................................................................................................................................................................................... 56 ZÁNIK MANŽELSTVÍ ................................................................................................................................................................................................................................... 57

Rozvod ......................................................................................................................................................................................................................................................................57 Soudní prohlášení jednoho z manželů za mrtvého.......................................................................................................................................................................................58 VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI ............................................................................................................................................................................................................ 58

Určování rodičovství .............................................................................................................................................................................................................................................58 Rodičovská zodpovědnost....................................................................................................................................................................................................................................58 Povinnosti dětí ........................................................................................................................................................................................................................................................59 Výživné ....................................................................................................................................................................................................................................................................59 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE .................................................................................................................................................................................................................... 59

Osvojení (adopce)..................................................................................................................................................................................................................................................59 Poručenství ..............................................................................................................................................................................................................................................................60 Pěstounská péče ......................................................................................................................................................................................................................................................60 Opatrovnictví..........................................................................................................................................................................................................................................................60 Svěření dítěte do péče jiné osoby .........................................................................................................................................................................................................................61 Ústavní výchova .....................................................................................................................................................................................................................................................61 Kdo je osvojitel, pěstoun, opatrovník a poručník? .........................................................................................................................................................................................62

PRACOVNÍ PRÁVO ...................................................................................................................................................................... 63 PRACOVNÍ PRÁVO ........................................................................................................................................................................................................................................ 63

4

Obsah Základní pojmy z oblasti pracovního práva.........................................................................................................................................................................................63 Základní práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu ...........................................................................................................................................64 PRACOVNÍ POMĚR ..............................................................................................................................................................................................................................64

Vznik pracovního poměru .........................................................................................................................................................................................................................64 Obsah pracovní smlouvy............................................................................................................................................................................................................................65 PŘEVEDENÍ NA JINOU PRÁCI ........................................................................................................................................................................................................66 PŘESČASOVÁ PRÁCE / PŘESTÁVKY V PRÁCI ..........................................................................................................................................................................66 ZAMĚSTNÁVÁNÍ MLADISTVÝCH, ŽEN A ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH LIDÍ ........................................................................................................67

Pracovní proces mladistvých .....................................................................................................................................................................................................................67 Zaměstnávání žen ....................................................................................................................................................................................................................................68 Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením .................................................................................................................................................................68 MZDA ..........................................................................................................................................................................................................................................................68

Minimální mzda ..........................................................................................................................................................................................................................................68 Formy odměňování......................................................................................................................................................................................................................................68 Výplata mzdy................................................................................................................................................................................................................................................69 Překážky v práci s nárokem na vyplacení mzdy ..................................................................................................................................................................................69 DOVOLENÁ .............................................................................................................................................................................................................................................69

Nárok na dovolenou....................................................................................................................................................................................................................................69 Čerpání dovolené .........................................................................................................................................................................................................................................69 Délka dovolené ............................................................................................................................................................................................................................................69 UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU .........................................................................................................................................................................................70

Ukončení pracovního poměru dohodou.................................................................................................................................................................................................70 Ukončení pracovního poměru výpovědí.................................................................................................................................................................................................70 Okamžité zrušení pracovního poměru .................................................................................................................................................................................................71 Zrušení pracovního poměru ve zkušební době ....................................................................................................................................................................................71

OBCHODNÍ PRÁVO ............................................................................................................................................................. 73 OBCHODNÍ PRÁVO .............................................................................................................................................................................................................................73 OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI.............................................................................................................................................................................................................73 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ .....................................................................................................................................74

Obchodní rejstřík .........................................................................................................................................................................................................................................74 Založení obchodní společnosti ..................................................................................................................................................................................................................74 Vklady společníků........................................................................................................................................................................................................................................74 Orgány společnosti.......................................................................................................................................................................................................................................75 Zánik obchodní společnosti .......................................................................................................................................................................................................................75 TYPY OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ .........................................................................................................................................................................................76

Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) ......................................................................................................................................................................................................76 Komanditní společnost (k. s.) ...................................................................................................................................................................................................................77 Společnost s ručením omezeným (spol. s r. o., s. r. o.) ..........................................................................................................................................................................77 Akciová společnost (a. s.) ...........................................................................................................................................................................................................................78 DRUŽSTVO ..............................................................................................................................................................................................................................................79 STÁTNÍ PODNIK ....................................................................................................................................................................................................................................80 NEZISKOVÉ ORGANIZACE .............................................................................................................................................................................................................81 VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PODNIKY ..................................................................................................................................................................................................82 OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY ..............................................................................................................................................................................................82

ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO ...................................................................................................................................................... 84 ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO ....................................................................................................................................................................................................................84

Podnikání právnických osob podle živnostenského zákona..............................................................................................................................................................84 Podnikání fyzických osob podle živnostenského zákona ...................................................................................................................................................................85 PODMÍNKY PRO PODNIKÁNÍ FYZICKÝCH OSOB ...............................................................................................................................................................85 DRUHY ŽIVNOSTÍ ................................................................................................................................................................................................................................86

Ohlašovací živnosti .....................................................................................................................................................................................................................................86 Koncesované činnosti ..................................................................................................................................................................................................................................86 ŽIVNOSTENSKÝ REJSTŘÍK ..............................................................................................................................................................................................................87

Vznik živnostenského oprávnění ..............................................................................................................................................................................................................88 Provozování živnosti ...................................................................................................................................................................................................................................88 Zánik živnostenského oprávnění .............................................................................................................................................................................................................89 Živnostenská kontrola ................................................................................................................................................................................................................................89 Správní přestupky fyzických a delikty fyzických a právnických podnikajících osob ..................................................................................................................89

TRESTNÍ PRÁVO ................................................................................................................................................................... 91 TRESTNÍ PRÁVO ...................................................................................................................................................................................................................................91 DĚLENÍ TRESTNÍHO PRÁVA ...........................................................................................................................................................................................................91 TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ .............................................................................................................................................................................................................91

Zavinění trestného činu ..............................................................................................................................................................................................................................92

5

Občanský a společenskovědní základ • PRÁVO Pachatel trestného činu ........................................................................................................................................................................................................................................ 93 Trestní odpovědnost mladistvých....................................................................................................................................................................................................................... 94 Podmínky vylučující trestnost ............................................................................................................................................................................................................................. 94 Promlčení trestní odpovědnosti .......................................................................................................................................................................................................................... 95 TRESTNÍ SANKCE ..........................................................................................................................................................................................................................................95

Skutečnosti, ke kterým se přihlíží při stanovení trestu........................................................................................................................95 Polehčující a přitěžující okolnosti ........................................................................................................................................................95 Druhy trestů ............................................................................................................................................................................................................................................................ 96 TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ, TRESTNÍ ŘÍZENÍ ...............................................................................................................................................................................98

Represivní orgány státu a orgány činné v trestním řízení ............................................................................................................................................................................ 98 Orgány činné v trestním řízení ........................................................................................................................................................................................................................... 99 Etapy trestního řízení .........................................................................................................................................................................................................................................100 Odklad výkonu trestu / udělení milosti prezidenta republiky .................................................................................................................................................................101

LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY .....................................................................................................................................................102 LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY .................................................................................................................................................................................................................... 102

Listina základních práv a svobod ...................................................................................................................................................................................................................103 Struktura Listiny základních práv a svobod ................................................................................................................................................................................................105 OCHRANA LIDSKÝCH PRÁV .................................................................................................................................................................................................................. 105

Mezinárodní smlouvy a mezinárodní instituce ochrany lidských práv ..................................................................................................................................................106 Tuzemské instituce ochrany lidských práv.....................................................................................................................................................................................................107 Veřejný ochránce práv (ombudsman).............................................................................................................................................................................................................108 Podněty podávané veřejnému ochránci práv ................................................................................................................................................................................................109

MOJE PRÁVNÍ POVĚDOMÍ .......................................................................................................................................................111 ŠEDÁ TEORIE − ZELENÝ STROM ŽIVOTA ....................................................................................................................................................................................... 111

• Boetckerovo (nejen) finanční desatero .....................................................................................................................................................................................................111 • Co není zakázáno, je dovoleno ..................................................................................................................................................................................................................111 • Neznalost zákona neomlouvá ....................................................................................................................................................................................................................112 • I při nákupu v běžném obchodě uzavíráme kupní smlouvu...............................................................................................................................................................113 PŘÍLOHA Č. 1 − PRACOVNÍ SMLOUVA ............................................................................................................................................................................................. 114 PŘÍLOHA Č. 2 − PLATOVÝ VÝMĚR....................................................................................................................................................................................................... 114 PŘÍLOHA Č. 3 − UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU DOHODOU .................................................................................................................................... 115 PŘÍLOHA Č. 4 − KUPNÍ SMLOUVA....................................................................................................................................................................................................... 115

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA .............................................................................................................................116

6

Občanský a společenskovědní základ • PRÁVO

Právo a jeho historický vývoj Po prostudování této kapitoly poznáte:

Co se v kapitole dozvíte

• stručnou charakteristiku právních systémů • definici pojmu práva • charakteristiku základních dějinných období z hlediska práva

Budete pak umět: • objasnit pojem právo, jeho podoby • vymezit a definovat pojem zákon • pojednat o právních systémech, které jsou uplatňovány ve světě • pojednat o historickém vývoji práva ve světě a u nás Počátky právního chování lidstva pravěk

starověk

středověk

novověk

Prvotní znaky regulace chování člověka jsou známy již z pravěku. Další rozmach právních regulí nastal v období starověku, kdy vznikají prvotní ucelené zákony.

TI SOUVISLOSTI Prvopočátky socializace lidského rodu a jeho společenské regule Už lov mamuta vyžadoval určitou organizaci práce. Někdo musel vykopat jámu, někdo ji musel zakrýt větvemi, část bojovníků (mladých lovců) musela mamuta zabít, rozporcovat, a dopravit k obydlí. Někdo musel určit, kdo získá obživu přímo, komu bude dále rozdělena atd. Pospolitost nězpůsobem řešila otázku starých a nej jakým mocných, žen, které se musely postarat o oheň a ošacení atd. Od počátků nám známé historie byla tato lidská pospolitost určitým způsobem organizována, řízena, vytvářela se jistá pravidla chování.

POJEM M ▸ ZVYKOVÉ PRÁVO Zvykové právo je právní systém založený ž ý na obyčejích a zvyklostech daného společenství lidí. Tyto zvyky se většinou ustálily a byly všeobecně akceptovány. Uplatňuje se i v dnešní době, a to především u domorodých kmenů.

POJEM M ▸ VENDETA Pojem vendeta pochází z italštiny (vendetta d tt = msta msta). Používá se především pro krevní mstu mstu. 8

• právo v českých zemích • vývoj právního systému po vzniku Československé republiky Úvodní kapitola se zabývá stručným historickým vývojem práva od nejstarších právních regulací, prvních dokumentů až po současnost. Přináší charakteristiku práva a vysvětluje jeho základní pojmy.

Právo – vznik a jeho prameny Lidská pospolitost se vyvíjela postupně. Nejstarší etapu života lidí můžeme označit jako „boj o přežití“. Lidé museli čelit nejen nepřízni podnebí, ale ohrožoval je i častý nedostatek potravy, zvířata i jiné skupiny lidí. Přežít mohly pouze silné a dobře organizované skupiny, tedy lidé, kteří se mezi sebou dorozumívali a vytvářeli postupně základní organizační formy. Už prapředci člověka žili v tlupách, rozdělili si úlohy, a to nejen v obraně, útoku, sběru, ale i v dělbě úkolů mezi starými a mladými, mezi muži a ženami, silnými a slabými. Postupně se tak vytvářela určitá organizace kolektivního života, která vyžadovala systém určitých pravidel přiměřeného a všeobecně akceptovatelného chování a jednání, a tím pádem také systém sankcí, trestů pro jedince, kteří neplnili své funkce. Tímto evolučním způsobem postupně vznikaly první systémy společenské regulace, první právní a ekonomické systémy, které můžeme charakterizovat právě jejich pravidly, jimiž se tyto pospolitosti řídily. Všeobecně přijímané způsoby chování, pravidla i metody vyžadování, sankce v případě porušení, to vše se přejímalo a přenášelo ústním podáním z generace na generaci. Prvním systémem práva bylo (a částečně ještě v některých zemích je) právo zvykové.

Zvykové právo Toto právo, přenášené pouze ústní tradicí, se dále vyvíjelo, i když jeho pozůstatky nalezneme často i dnes v určitých komunitách, uzavřených společnostech, popřípadě i větších celcích typu „kmen“ nebo „národnostní entita“. Zvyk je potřeba odlišovat od pojmu konvence nebo obyčej. Ani zvyk ani konvence nejsou jevy, které by byly považovány za společensky vynutitelné, tj. donucující. Proto se zvyk postupně přeměnil na obyčej, přesněji řečeno právní obyčej, který tuto vlastnost již má. • Zvyk můžeme respektovat nebo nerespektovat, můžeme jej změnit. Za toto chování může (ale i nemusí) následovat postih. • Právní obyčej však již obsahuje (jako svou základní charakteristiku) společensky donucující, zavazující aspekt chování a jednání – tedy vynutitelnost takového způsobu jednání, jehož nerespektování je sankcionováno.

Vendeta Jako příklad uvádíme (ještě i dnes přežívající) povinnost a právo vendety – odplaty odplaty. V historii se v Evropě vendeta uplatňovala v určitých částech Albánie, Srbska a jižní Itálie (na Sicílii). V praxi představovala mstu za příkoří, které bylo učiněno. V případě, že viníka křivdy či zločinu nebylo možno dopadnout, rozšiřovalo se právo vendety na další členy rodiny viníka. Tento fenomén je spjat i s pojmem „mafie“. Tyto zvyky se uplatňují i dnes bez ohledu na rozpor a konflikt s moderními způsoby práva ve formě zákonů. Můžeme se s ním setkat v zemích s velmi nízkou vymahatelností práva, kdy postižený formou vendety bere do svých rukou spravedlnost. Na obrázku vpravo vidíte kamennou věž v Albánii Albánii, do které byli ukrýváni viníci, jimž hrozila vendeta postižených. Zůstávali zde do doby, než byli právoplatně odsouzeni.

ZAJÍMAVOST

Právo a jeho historický vývoj Shrneme-li tuto pasáž, můžeme říci, že základním, historicky nejstarším způsobem právní regulace lidské společnosti se stal právní obyčej, který se vyvinul ze zvyklostí přenášených ústním způsobem z generace na generaci. K tomu, aby se obyčej stal právním obyčejem, je zapotřebí: 1. aby obyčejové chování vykazovalo znaky dlouhodobého generačního užívání. Musí být dlouhodobě zakořeněno v chování lidí, kteří jej přijímají, dodržují a respektují, cítí se jím být vázáni, povinováni jej dodržovat a jsou přesvědčeni o jeho závaznosti, 2. aby existovala moc, síla vynutitelnosti takového chování. Tedy moc, která dbá na dodržování těchto právních obyčejů, aby existovala (byť nepsaná) pravidla chování a především síla, která by v případě porušování těchto pravidel donutila jedince či kolektivy k obnově dodržování těchto pravidel. Již právní obyčej tedy v sobě nese jeden ze znaků práva, tj. možnost a zároveň nutnost sankce. Lidská společnost se postupně rozrůstala, navazovala obchodní vztahy formou výměny produktů, vršily se různé obyčeje apod. Bylo zřejmé, že tato pravidla je zapotřebí sepsat, dát všem na vědomí a rozšířit právní povědomí mezi obyvatelstvo. Zkrátka vývoj a lidská historie si vynutily vznik právních norem neboli sepsaných pravidel lidského chování a společenské regulace.

Vznik písemných právních norem Právní normy v sepsané podobě představují historicky vyšší stadium společenské regulace, které platí dodnes a řídí se jím většina zemí a jeho obyvatel. Právo, které je kodifikováno ve formě textů a je veřejně přístupné, označujeme jako právo normativní. Normativní právo je charakteristické existencí písemného dokumentu, který vznikl normotvorným právním aktem. Nejvýznamnějším druhem právních normativních aktů je pak právní norma označovaná jako zákon.

Vymezení a definice pojmu „zákon“ Definic pojmu „zákon“ je samozřejmě více, záleží na tom, zda se jedná o zákon v oblasti práva, vědy, zákony humanitních věd, zákony logiky, náboženské zákony apod. V následujících kapitolách se budeme věnovat pouze zákonu v oblasti práva. Z pohledu práva je zákon obecně závazný právní předpis stanovující (předepisující) chování jednotlivce i celého společenství lidí. Typické charakteristiky zákona: • Zákon je stanoven nejvyšším představitelem (představiteli) státní moci a je závazný pro všechny. Zákon stanovuje chování lidí, úřadů i státu. • Zákon tedy stanovuje, jaké chování má být (smí být), zakazuje, co nemá být (nesmí být), deklaruje chování přípustné, oprávněné, nežádoucí a nepřípustné. • Zákon je úzce spjat s mocí, především politickou a vojenskou. Mocenská autorita (stát, panovník) zákony stanovuje, případně je modifikuje (mění, doplňuje, ruší), ale především sankcionuje jejich porušení.

TI SOUVISLOSTI ově Prvky obyčejového chování ve výchově Přestože nynější civilizovaná společnost má jiné způsoby právní regulace, při vývoji z dítěte do dospělého člověka procházíme způsobem vnímání světa, vztahů a jevů pomoučitelů cí svých rodičů, vychovatelů a později učitelů. Představuje to seznamování se se společenskou regulací pomocí příkazů a zákazů obychování čejového chování. Vzpomeňte si na své dětství a způsoby uvádění do života dospělých, na charakteristické projevy rodičovské regulace pomocí ustálených výrazů typu: „to se nesmí“, „tam nechoď, mohlo by se ti něco stát“, „na to si nesedej, zašpiníš se“, „toto musíš udělat, protože...“ atd., jimiž se rodiče snaží připravit svého potomka již odmalička na společensky přijatelné jednání a chování.

POJEM M ▸ ZÁKON Zákon jako pojem může mít tyto podoby: b • Zákon (právo) – soubor právních norem s obecnou závazností. • Zákon (humanitní vědy) – sada pravidel či norem platících ve všech či v některých případech. • Zákon (vědecký) – výrok popisující obecně či pravidelně se opakující popsatelné vztahy mezi pozorovanými fenomény (fyzikální, matematické, chemické zákony). • Zákon v náboženství – v křesťanství Starý a Nový zákon, v židovství Tóra, v islámské víře Korán. • Zákon (logika) – myšlenková cesta vedoucí k vyvození daného závěru. • Přírodní zákony apod.

SOUVISLOSTI TI Sbírka zákonů

Sbírka zákonů je označení úředního oznamovatele (většinou v podobě tzv. věstníku věstníku), v němž se vyhlašují nebo uveřejňují zákony. Ve výchozí podobě mají tištěnou podobu, existují rovněž v elektronické formě (digitalizované podoby sbírek zákonů v databázích na internetu či optických nosičích – CD/DVD CD/DVD).

• Zákon je tedy právní normou formálně určující pravidla, jejichž zachovávání je zajišťováno institucionalizovaným donucováním mocenskou autoritou. Zákony existovaly již před naším letopočtem. Zákon jako pojem:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zákon

9


SOUVISLOSTI TI Příklady norem kodexového práva

Jako typické příklady právních norem spadajících do oblasti tzv. kodexového práva můžeme uvést: • Ústavu České republiky, zákoník práce, trestní zákon, zákon o přestupcích, vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR o úhradách za léky, vyhlášku krajského úřadu o udržování čistoty na území obce, hygienicko-epidemiologické předpisy krajské hygienické stanice o provádění dezinfekce ve zdravotnických zařízeních atd.

Právní systémy V současném světě dělíme normativní právo na následující tři právní systémy: 1. Evropsko-kontinentální systém práva 2. Anglosaský systém práva (označovaný také jako soudcovský systém práva) 3. Islámské (muslimské právo) založené na formulacích svaté knihy Korán.

Evropsko-kontinentální systém normativního práva Je založen na existenci celého systému písemných právních norem (zákony, vyhlášky, předpisy atd.), kdy právní norma pro určitou oblast společenské regulace je souhrnně sepsána v obecné rovině. • Evropsko-kontinentální právní systém je označován také jako kodexové právo. Kodexové právo znamená, že určitá oblast je regulována v kodifikované formě na základě normativních právních aktů (jakožto výsledků normotvorné činnosti mocenských státních orgánů, dříve panovníků), jimiž se stanoví, mění nebo ruší právní normy.

TI SOUVISLOSTI Britský Commonwealth Commonwealth neeboli Společenství národů (Commonwealth of Nations) je volným sdružením Velké Británie a jejích bývalých kolonií (území získaná zámořskými objevitelskými plavbami,která měla Velká Británie dříve v državě a pod svou správou). Označení Commonwealth se používá zpětně na celou dobu existence tohoto společenství. Formální autoritou byl britský panovník; v současnosti je to tedy britská královna novník II Největšího územního rozmachu doAlžběta II. znalo toto společenství ke konci 19. století. Byla to zejména celá Austrálie, Indie, Pákistán, Nepál, Bangladéš, Malajsie, rozsáhlé části východní, západní i jižní Afriky, Kanada, Nový Zéland apod. Po druhé světové válce bylo hodně těchto území dekolonizováno. Většina z nich však i nadále zůstala členy Commonwealthu a zachovala také řadu zvyklostí z dřívějších dob, kdy byly pod přímou správou Velké Británie (včetně prvků jejího právního systému). K dnešku je členy Commonwealthu na 53 zemí celého světa. Na obrázku vidíte historický pohled na část mapy světa z roku 1897. Území pod britskou j vyznačena růžovou barvou. Mapu jsou p správou ppřekrývá vlajka Commonwealthu.

Kodexové právo nyní realizuje většina zemí světa, užívá je i Česká republika. Kodexové právo má za sebou tisíciletou tradici, vznikalo a vyvíjelo se postupně v řadě státních celků, nejprve vždy s platností pro určitý státní celek (jeho vznik by se tedy dal sledovat společně se vznikem nejstarších států), v moderní době i v rozsahu mezinárodního práva platného pro skupiny států, které je uznávají. Zejména tomuto systému práva budeme v této učebnici věnovat naši pozornost, neboť to je naše historie i naše současnost.

Anglosaské právo (čili právo soudcovské) Právo v Anglii se vyvíjelo jiným způsobem než v ostatních částech Evropy. Současně s tím, jak se Anglie stávala světovou velmocí, tj. vznikem britské koloniální říše, se anglické pojetí práva a právního myšlení rozšířilo i do všech zemí se silným vlivem Anglie. Tento systém práva je dnes uplatňován nejen v samotné Velké Británii, ale i v USA, Austrálii, na Novém Zélandu a v dalších zemích. Podstatou tohoto práva je precedens. V Anglii mělo a má rozhodování soudů neobyčejnou vážnost. Společenská prestiž soudu má své historické kořeny, soudce je oslovován například „Vaše ctihodnosti“, soudní jednání je podloženo určitým soudním rituálem (soudci používají paruky, samozřejmě taláry, průběh soudu má určitý scénář atd). Precedenty jsou považovány za pramen práva. Znamená to, že všechny následující soudy, které budou rozhodovat stejnou anebo podobnou věc v budoucnosti, se mají řídit prvním rozsudkem, prvním rozhodnutím, kterým byl daný případ v minulosti vyřešen. Soudy tedy mají zachovávat historickou kontinuitu a všechny stejné či podobné případy soudit stejně. Tento princip je založen na neměnnosti lidské povahy, stejného jednání (vždyť pojmy jako krádež, loupež, vražda atd. jsou pojmy, které provázejí lidskou společnost od nepaměti). Precedens je možné definovat takto: Je to rozhodnutí soudu, který již v minulosti stejný anebo podobný případ poprvé řešil a vynesl rozsudek. Precedentem se tedy rozumí: • individuální právní akt soudního nebo správního orgánu, jímž se poprvé řešil do té doby neupravený společenský vztah nebo jev

POJEM M

• toto první rozhodnutí se pak stává právní normou, v budoucnosti se v případech stejného nebo podobného charakteru pak precedens stává obecně závaznou normou, pramenem práva a rozhoduje se stejně.

▸ PRECEDENS Pojem precedens pochází z latiny (praecedens d ) a znamená předchozí, dřívější podobný případ. případ 10

Rozhodování podle tohoto systému práva je obtížné a složité, například jen ve Velké Británii existuje zhruba 350 000 precedentů. Najít odpovídající případ je časově zdlouhavé a pracné.


Římské právo Z DĚJIN Upřednostnění psaného práva před právem zvykovým Z věrohodných pramenů je známo, že i po kodifikaci zvykového práva měla jeho nepsaná podoba větší váhu. Teprve až římský císař Konstantin I. Veliký vydal nařízení, z něhož vyplývalo, že zvyky nemohou rušit nové zákony a jejich platnost.

TI SOUVISLOSTI Zákon dvanácti desek

Plebejci požadovali, aby bylo zvykové právo sepsáno, patricijové se tomu naopak bránili a nepsané právo často využívali ke svému prospěchu. Tento nejstarší záznam římského práva tak vznikl vlastně na základě nutnosti přijetí kompromisu mezi požadavky obou stran. Toto sepsané právo mělo podobu dvanácti bronzových desek (byly očíslovány číselnou řadou I.–XII.); ty byly umístěny na centrálním Romanum Forum Romanum). římském náměstí (Forum Na obrázku vidíte část desky č. VIII., která se týkala přečinů bezpráví a křivd.

Z tohoto zákoníku mimo jiné pocházejí i zásady, které jsou obsaženy v právních kodexech civilizovaných demokratických a právních zemí i dnes. Například: dovoleno, • co není zakázáno, je dovoleno • pro nedostatek důkazů omilostněn (in dubio pre reo ) • presumpce neviny podezřelého (až do vynesení právoplatného rozsudku) atd.

Problematika římského práva je složitá a zároveň velmi důležitá pro studium právní problematiky vůbec. Právní systém, který se vyvinul v „období římském“, představuje základní stavební kámen pro soudobé právo. I naši studenti práva mají již v prvním ročníku povinný předmět Římské právo. Jedná o velmi propracovaný systém práva, z něhož vycházeli tvůrci práva ve středověku i novověku. Stěžejní bylo také pro evropské právní kultury. Právo zvykové tvořily tehdejší obyčeje, které byly velmi úzce spjaty s náboženstvím. Proto se také největší znalost zvykového práva přisuzovala právě kněžím. Ústní podoba tohoto práva byla velmi snadno manipulovatelná. Důsledkem byly korupce a mnohdy protiprávní rozhodnutí ve prospěch vlivnějšího a bohatšího účastníka sporu. Právo psané (kodifikované) vycházelo v plné míře ze zvykového práva a jeho počátky datujeme od roku 454 př. n. l., kdy došlo k sepsání slavného zákoníku – byl to Zákon dvanácti desek (Lex Duodecim Tabularum). Zákon dvanácti desek Autorem tohoto významného dobového právního dokumentu (tedy Zákonu dvanácti desek) byla desetičlenná komise, kterou volilo lidové shromáždění na dobu jednoho roku. V první fázi vzniklo deset tabulí, které byly popsány zákony (v roce 449 př. n. l.). To se však ukázalo jako nedokonalé a bylo potřeba sepsat ještě doplňky. Za tímto účelem se zvolila nová komise, která sepsala další dvě desky. Obsah zákonů dvanácti desek byl shrnutím základních nebo nejspornějších pravidel soudního procesu, práva trestního, správního, dědického, rodinného, závazkového a dědičného. Zákon dvanácti desek se označuje jako „ius civile“ (právo občanské). Dnešní pohled na zákon dvanácti desek je rozporuplný. Liší se v pojetí jednotlivých autorů. Pro nás je však důležité sjednocení v obsahu. Zavedením jeho podoby byly bezpochyby položeny základy práva dědického, rodinného a trestního. Vycházelo to samozřejmě z potřeb tehdejší společnosti, kdy majetek byl tehdy důležitý ve všech směrech. Zákon dvanácti desek byl formulován v období republiky. V dalším období se v Římské říši právo vyvíjelo především aplikací těchto zákonů. Za určitou obnovu zákoníku dvanácti desek je považován Justiniánův zákoník. Byzantský císař Justinián I. se padesát let po pádu Západořímské říše pokusil o sjednocení celého impéria pod svou vládu. Jedním z kroků směřujících k tomuto cíli byl i pokus o sjednocení všeobecně platného práva pro celou říši. Na tomto úkolu pracovala řada tehdejších právníků, kteří práci ukončili vydáním textu označovaného právě jako Justiniánův zákoník (Codex Iustinianus).

Císař Justinián I. Veliký, zpodobněný na mozaice v chrámu San Vitale (Řím, Itálie).

Především tento kodex byl velmi důležitý pro pozdější přejímání četných zásad římského práva při tvorbě právních norem v Evropě.

SOUVISLOSTI stt ián I. – pilný zákonodárce Just Justin Jus ý výnost na setřídění a záznam komentářů a odpovědí PPo vydání Justiniánova zákoníku císař zaměřil pozor oc výpom byla em přínos r padesáti knih. Jeho hlavním zznačných římských právníků. Byl to rozsáhlý soubo ík byl posléze povýšen na samotný zákon. sborn Tento ů. případ ích právn soudcům při posuzování stuiana pracoval Justinián I. rovněž na učebnici pro iana) Za spolupráce slovutných právníků (zejména Tribon a iniánův zákoník, který dále dopracoval aktudenty práv. Jeno pozornosti neušel ani samotný Just vidína formování evropského práva. Na obrázku vlevo a al. Tato tři díla měla v budoucnu zásadní dopad alizov iána. te dobovou zlatou minci s vyobrazením císaře Justin

14

Konstantin I. Veliký: Justinián I.:

Justinián I. se zasloužil i o vznik takových architektonických skvostů, jako je například chrám Hagia Sofia (dnešní Istanbul, Turecko).

http://cs.wikipedia.org/wiki/Konstantin_I._Veliký http://cs.wikipedia.org/wiki/Justinián

Právní normy

Právní normy Po prostudování této kapitoly poznáte:


• co je právní norma, klasifikaci norem • strukturu právní normy • druhy právních norem • právní vztahy, skutečnosti, úkony, základní pojmy s nimi spojené

Budete pak umět:

• co je podstatou demokratického a právního státu

• popsat hierarchii právní síly norem zařazených v právním systému

V této kapitole se zabýváme již pouze systémem evropsko-kontinentálního práva, které je založeno na existenci písemných právních norem. Tyto právní normy mají určitý proces vzniku, různou právní sílu, definují požadované chování právních subjektů, vztahy mezi nimi, různé formy právních úkonů a skutečností, obsahují sankce.

• definovat pojmy právní vztahy, právní skutečnosti a právní úkony

Právní normy; jejich struktura, druhy a klasifikace Definice právní normy Právní normu můžeme definovat jako předpis a pravidla chování, která se jednak vyžadují, předepisují, oceňují, připouštějí, jsou přijatelná a oprávněná, a jednak určují i způsoby chování, které se zakazují, nepřipouštějí a sankcionují. Právní normy stanovuje a porušování těchto norem chování sankcionuje mocenská autorita státu. Jejich zachovávání a dodržování je tedy zajišťováno institucionálním donucováním kompetentních a k tomu určených orgánů státní moci.

• popsat procesy spjaté s tvorbou právních norem v ČR • popsat právní řád ČR

SOUVISLOSTI TI Monopol n legitimního násilí státu Známý německý ekonom a sociolog Max Weber (1864–1920) definuje stát jako „společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, pak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie.“

Struktura právní normy

POJEM M

Pokud má právní norma skutečně plnit svou funkci, musí obsahovat určité nezbytné části. Jejich formulace je závislá na tvůrci normy, tj. na výsledku normotvorného procesu. Ten může mít celou řadu autorů, pozměňovatelů, schvalovatelů (návrhy právních norem procházejí různými komisemi, stupni řízení atd., a to v závislosti na tom, kdo je předkladatelem právní normy, který kompetentní mocenský orgán normu vydává). Obecně však platí, že každá právní norma by měla obsahovat tři povinné části. Jedná se o tzv. trojčlennou strukturu právní normy. Jsou to tyto součásti (v následujícím pořadí): 1. Hypotéza ...... (jestliže)

Obecný mechanismus platnosti právní normy:

2. Dispozice ..... (pak) 3. Sankce .......... (jinak)

(Jestliže) jsou takové podmínky, ( pak) je třeba se chovat takto, ( jinak) přijde tato sankce.

1. Hypotéza právní normy – stanovuje mantinely, podmínky, hranice (atd.), které jsou podstatné pro požadované společenské chování, které je pak definováno v dispoziční části. Zákonodárce (resp. tvůrce právní normy) tak stanovuje významný, nutný a povinný předpoklad pro řešení situace danou dispozicí. Tyto podmínky stanovené v hypotéze mohou být například: • časové – dosažení určitého věku

▸ ANARCHIE Pojem anarchie pochází z řečtiny (arché hé – bezvládí, rozklad řádu).

SOUVISLOSTI osti AAnarchie a anarchismus ve společnosti K tomu, aby se společnost a její členové řídili určitými pravidly, slouží právě právní normy. V případě jejich absence společnost ohrožuje anarchie. K anarchii dochází absenbezvládí a anarchie státu. Může to být v okací či selháním autorit státu mžicích politické nestability státu (revoluce, občanská válka), kdy stará pravidla a normy vytvořena již neplatí a nová ještě nebyla vytvořena. Anarchismus je pak politickou ideologií, která usiluje o vznik společnosti, která by nebyla hierarchizována, byla by bez existence společennadřazenosti ské, ekonomické či jiné podoby nadřazenosti. Má velmi blízko k levicovým ideologiím a k dosažení cíle často i legitimizuje použité násilí.

• prostorové – určité místo • situační – místní okolnosti, které podmínky ovlivňují • podle subjektů práva • podle dalších hledisek. Anarchie: Anarchismus:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchie http://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchista

19


SOUVISLOSTI stanovení podmínek v hypotéze právní normy ík Příklady ého věku. • Časové podmínky – například patří dosažení 15 let, 18 let věku, případně důchodov způsob chování subjektů v tomto prostoru), vymezení vojenského prostoru (v dispoa i povinnost se (stanovují • Prostorové podmínky – vymezení chráněné krajinné oblasti zici může být stanoven zákaz vstupu nebo vstup na vlastní nebezpečí) atd. stavu), vyhlášení stupně ohrožení v podobě pandemie, odběrů krve (napří• Situační podmínky – například konání voleb, vyhlášení stavu ohrožení státu (např. válečného atd. klad dobrovolný dárce má právo na daňový odpis stanovený v dispozici) osob, občanů, zaměstnavatelů, zaměstnanců, příslušníků ozbrojených • Podle subjektů práva – určení subjektů, například státu, firmy (právnických osob), fyzických úhradu povinné části zdravotního a sociálního zabezpečení jeho zaměstnanců, složek, profesí (lékaři) apod. Například daňové zákony v dispozici přikazují zaměstnavateli atd. občanů skupiny jiné a stát má v dispozici předepsanou úhradu tohoto zabezpečení za studenty

SOUVISLOSTI TI Příklad dispozice v právní normě Ustanovení v § 1051 Nového občanského zákoníku říká: „Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.“ V těchto souvislostech následující § 1052 dále praví: (1) „Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.“ (2) „Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů; ...“

Hypotéza tedy představuje nezbytnou úvodní část každé normy, stanovuje koho se norma týká, kdy a kde se ho týká atd. Na ni pak navazuje dispozice. 2. Dispozice – řeší vlastní pravidla chování (co se zakazuje, co je přípustné, co je oprávněné). Dispozice tedy vymezuje konkrétní práva a povinnosti subjektů, jichž se norma týká, a to nastanou-li podmínky a skutečnosti předvídané (stanovené) v hypotéze právní normy. Dispozice by měla obsahovat úplné řešení požadovaného chování. Čím komplexněji řeší daný společenský problém, tím více působí na žádoucí vývoj chování v zájmu celé veřejnosti. Spolu s dispozicí však musí právní norma stanovit i zmíněnou třetí složku, kterou jsou sankce. 3. Sankce – definuje, jakým způsobem daná společnost sankcionuje porušení žádoucí normy chování. Sankce stanovuje výši nebo druh trestu, důsledky nesprávného chování, pokud někdo poruší právní normu uvozenou hypotézou, tj. za podmínek stanovených pr právní normou.

V této dispozici jsou tedy jednoznačně zmíněné povinnosti.

SOUVISLOSTII Další příklad sankce za porušení právní normy

V ustanovení § 158 (rvačka) trestního zákoníku ČR je uvedeno: (1) „Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ (2) „Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena těžká újma na zdraví.“ (3) „Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena smrt.“

Opět tedy vidíme přesné vymezení sankcí při spáchání daného skutku. Skutkem není míněna rvačka samotná, nýbrž újma na zdraví.

SOUVISLOSTI sankce za porušení právní normy Příkladd sa Pokud by například některý občan nerespektoval zákaz vstupu do střeženého vojenského prostoru, mohl by být stíhán za spáchání přestupku nebo potrestán pokutou až do předem stanovené výše. Pokuta také bývá často na informační tabuli stanovena − například v případě úmyslného poškození flóry či fauny v lokalitách chráněného území či při poškození chráněné památky apod.

Předem stanovená sankce patří k základní charakteristice řádné právní normy. Smyslem sankce není pouze potrestání toho, kdo normu porušil, ale rovněž i její preventivně výchovné poslání. Vědomí sankce by mělo přispět k osvojení si řádného chování všech subjektů, k návyku dobrovolně plnit požadavky právních norem. Proto sankce musí být obsažena v dobré právní normě předem.

Druhy právních norem Klasifikace právních norem do jednotlivých druhů znamená jejich členění podle určitých kritérií. Těch je několik; důležité je rozdělení podle: • hlediska funkce • hlediska formulace dispozice • dalších způsobů dělení právních norem.

20

Právní normy POJEM M

Demokratický a právní stát

▸ DEMOKRACIE

Demokracie je forma vlády (jedna z několika možných). Jejím opakem je pak diktatura. Demokracii můžeme stručně definovat jako vládu lidu, formu vlády, která uznává rovnost a svobodu občanů, podřízení menšiny vůli většiny a určité možnosti podílu občanů na moci. Podle možností podílu občanů na řízení státu a uplatňování vlivu a moci občanů rozeznáváme pak různé varianty a rozdíly mezi demokraciemi. Všechny tyto varianty jsou ale založeny na právních normách, jejich respektování, dodržování a kontrole. Demokratický stát je založen na ochraně jedince či různých skupin (etnických, zájmových atd.) před násilím jiných jedinců, jiných skupin nebo i celého státu.

Charakteristika právního státu Právní stát je charakterizován těmito znaky: a) Stát je výlučným tvůrcem práva, stát je zákonodárcem, představitelem a realizátorem zákonodárné moci. V okamžiku, kdy právo vzniklo, je závazné i pro státní moc. b) Stát realizuje své pravomoci prostřednictvím státních orgánů na základě platných právních norem. Existuje přijatá legislativa tvorby práva, tj. přesné stanovení legislativní pravomoci a postupů při realizaci práva. c) Samotná tvorba norem je přesně vymezena mezi určité řídicí složky státu a patří mezi specifickou formu řízení společenských vztahů kompetentními státními orgány. Ty jsou oprávněny vydávat, měnit či rušit právní normy v rámci svých pevně daných a jasných pravomocí.

Termín demokracie pochází z řečtiny (ddemos = lid a kratein = vládnout vládnout) a označuje vládu lidu. Může být přímá a nepřímá (např. parlamentní).

POJEM M ▸ DIKTATURA Diktatura je autoritativní (nedemokratickou) ti k ) formu vlády, vlády kdy moc je v rukou diktátora diktátora.

VÍTE, ŽE...?? Budova maďarského parlamentu • Jednou z nejproslulejších a architektonicky velmi hodnotných budov je Zemský či Republikový dům (v maďarštině Országház), z ve kterém sídlí současný maďarský parlament. • Parlament je jedním z národních symbolů Maďarska, symbolů jeho návratu ke svobodě a demokracii. Je také jednou z nejstarších parlamentních budov v Evropě. • Celý dům i přilehlé náměstí zabírají plochu o rozloze 65 000 m² m². Duch stavby se nese v novorenesančním slohu. Stavba byla započata v roce 1885 a dokončena až v roce 1904. Stěny jsou zdobeny plastikami maďarských králů, vojvodů a významných vojevůdců. Nakonec, posuďte krásu této budovy sami... mi...

d) Právo je nezávislé na politických změnách (střídání vlád, převahy těch či oněch politických stran). Hovoříme o trvalosti práva. e) Zajištění svobody a soukromí lidí. Stát respektuje hranice osobní svobody člověka, respektuje jeho soukromí, nezasahuje (pokud se právní subjekt nechová protizákonně, to platí obecně pro kterýkoliv subjekt včetně státu, resp. státního orgánu) do soukromí (hranice soukromí jsou přesně vymezeny v právní normě). f) Právní stát zajišťuje a garantuje právní jistotu všem bez rozdílu. Každý může znát svá práva a povinnosti, každý má jistotu, že bude vůči všem subjektům postupováno stejně (zásada rovnosti), má jistotu, že každému bude poskytnuta ochrana proti eventuálnímu nezákonnému zásahu státní moci. Hovoříme pak o tzv. vymahatelnosti práva. g) Právní norma může být regulátorem chování pouze v případě, že je platná a účinná. Nelze tedy vymáhat tzv. zpětné působení práva (zákaz retroaktivity).

SOUVISLOSTI Nezávislost práva na politických změnách ad. d) Nez Zásada trvalosti práva a jeho nezávislosti na momentální politické moci (v demokratických státech se vlády rma trvá, v různých intervalech střídají) je respektována všemi demokratickými politickými stranami. Právní norma pokud není zrušena, a ani to, že není využívána, neznamená její zánik. ad. e) Zajištění svobody a soukromí lidí jiného, Například § 86 Nového občanského zákoníku ČR říká: „Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“ ad. g) Nepřípustnost retroaktivity práva V praxi to například znamená, že občan nemůže být trestán podle momentální právní normy, pokud v době spáchání přestupku dosud neexistovala nebo nebyla účinná.

SOUVISLOSTI a... ad. a) Stát jako výlučný tvůrce práva... Zákonodárný postup patří k pilířům právního státu, je předepsán, podložen příslušnou právní normou (například Ústavou ČR). ad. b) Stát coby realizátor práva... Úloha státních orgánů, jako jsou ministerstva, soudy, státní zastupitelství (žalobci), policie, je dána a opírá se opět o právní normy. Žádný jiný orgán ve státě nemůže „zastupovat“ k tomu určené instituce. Například nejsou jiní soudci než ti jmenovaní státem, rovněž nesmí působit žádná „soukromá“ policie atd. ad. c) Stát jako tvůrce právních norem... Samotná tvorba právních norem má předepsaný postup, oprávněné subjekty, které mají kompetenci normu tvořit, měnit, rušit. Nemohou existovat žádná další práva než ta, která jsou obsažena v obecně platných normách. Například si nemůže žádný občan ČR ve své rodině nastolit vztahy, které by byly v rozporu s obecně závaznou právní normou, jako by bylo „dvojí manželství“, což je možné například u církve mormonů v USA apod. 27

Ústavní právo

Ústavní právo Po prostudování této kapitoly poznáte: • Ústavu ČR


• realizaci zákonodárné moci v ČR • systém výkonné moci v ČR • organizaci moci soudní v ČR • jaké funkce zastává Nejvyšší kontrolní úřad a Česká národní banka • systém samosprávy v ČR Tato kapitola se zabývá stručným rozborem Ústavy ČR (především jejími základními principy) a dále rozdělením státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Popisuje rovněž organizaci státu a funkce jednotlivých orgánů státní moci včetně skladby územní samosprávy.

Ústavní právo

• pojednat o základních součástech Ústavy ČR • definovat a vymezit, co je to zákonodárná moc, výkonná moc a moc soudní v systému práva ČR • pojednat o významu, postavení a poslání Nejvyššího kontrolního úřadu a České národní banky • popsat mechanismy fungování systému samosprávy ČR

Ústavní právo je souhrn právních norem, které upravují právní poměry ve státě, zejména základní práva a svobody občanů, uspořádání státu a rozdělení státní moci a její výkon. • Základními prameny ústavního práva jsou Ústava ČR a ústavní zákony. • Ke změně Ústavy ČR, jakožto nejvyššího zákona České republiky, může dojít jen ústavním zákonem. • Všechny ostatní právní normy nižší právní síly nesmějí být v rozporu s ústavou. O tento soulad všech právních norem dbá Ústavní soud České republiky.

Součásti ústavního pořádku ČR Součástí ústavního pořádku ČR jsou: • Ústava ČR • Listina základních práv a svobod • ústavní zákony (přijaté podle ústavy). Je nutné také připomenout, že před ústavním právem ČR má přednost pouze právní směrnice EU (tzv. komunitární právo) a ostatní mezinárodní právo. Tato skutečnost je také zakotvena v Ústavě ČR.

Ústava České republiky Ústava ČR nabyla účinnosti 1. ledna 1993. Skládá se z preambule (úvodu, prohlášení), její ustanovení jsou rozdělena do osmi hlav, v rámci nichž se pak obsah dělí do 113 článků.

Preambule Preambule obsahuje úvodní prohlášení o věrnosti občanů Čech, Moravy, Slezska k tradicím dávné státnosti České koruny. Dále pak v prohlášení stojí, že občané budou Českou republiku chránit v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných svobodných občanů. Tito občané si jsou vědomi svých povinností vůči druhým i zodpovědnosti jako celku. Součástí prohlášení je také zmínka o střežení a rozvíjení zděděného přírodního, kulturního, hmotného a duchovního bohatství. To vše by se mělo řídit osvědčenými principy právního státu.

Ústava ČR:

Budete pak umět:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ústava_České_republiky

POJEM M ▸ ÚSTAVNOST Ústavnost (neboli konstitucionalismus)) značí čí vládu lidu prostřednictvím demokratické ústavy.

Z DĚJIN Z historie vzniku ústavnosti v Evropě

Pokud pojmeme konstitucionalismus v původním historickém významu, pak v podstatě označoval snahu o prosazení jasně dané ústavy jako právní normy s nejvyšší právní silou ve státě.. Tuto psanou právní normu by pak museli všichni (včetně v té době absolutistického panovníka) respektovat a řídit se jí. Ústavnost je tedy nedílně spjata se snahou vytvořit právní ústavy. stát založený na působnosti ústavy Tato myšlenka byla postupně rozvíjena, hlavně pak v období vzniku prvních konstitučních mostoletí. Jen na okraj – konstitučnarchií v 19. století ní monarchie je právě moc panovníka vymezemonarchie ná ústavou (na rozdíl od absolutní monarchie, ve které si ponechává absolutní moc samotný monarcha). V českých zemích se snahy o zavedení ústavnosti objevují v souvislosti s revo1848. V tehdejší době bylo naše lučním rokem 1848 území součástí Rakouského císařství (v rámci monarchie Bylo to za období pahabsburské monarchie). Dobrotivého, ktenování císaře Ferdinanda I. Dobrotivého rého revoluční události donutily k významným ústava, první ústupkům. Byla vydána Dubnová ústava v historii rakouské monarchie. Nesplnila však očekávání a Ferdinand I. byl ještě během roku 1848 vystřídán císařem Františkem Josefem I. (na obr. vpravo). Právě František Josef I. v roce 1860 otevřel tzv. Říjnovým diplomem cestu k reformě Rakouska monarchii. v konstituční monarchii 29


SOUVISLOSTI

SOUVISLOSTI STI Státní symboly České republiky Jsou vymezeny zákonem číslo 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky. republiky Je jich sedm:  Velký a malý státní znak

Preambule Ústavy České republiky Preambul

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“

Základní ustanovení  Státní barvy (trikolóra)

V základním ustanovení se zmiňuje charakteristika České republiky jako svrchovaného, samostatného a demokraticky založeného státu, který se hlásí k právům a svobodám člověka. Základním principem ústavy je nedotknutelnost lidské důstojnosti a svobody všech občanů v právním státě.

 Státní vlajka

V základním ustanovení je také zakotvena již uvedená hlavní zásada, podle níž může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Jinými slovy – státní moc i občan mohou být ve své činnosti omezováni pouze zákonem. Politické rozhodování vychází z demokratického principu, tj. vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, ale za respektování a ochrany práv menšiny.

 Vlajka (standarta) prezidenta republiky

Zmínka je zde také o území České republiky, které je podle Ústavy nedělitelným celkem a hranice mohou být měněny pouze ústavním zákonem. Prahu prohlašuje základní ustanovení ústavy za hlavní město a stanovuje, jaké máme státní symboly. Mezi ně řadíme velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajku, státní pečeť, státní hymnu a vlajku prezidenta republiky. Veškerou moc v České republice vykonává lid nepřímo, prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní. Existuje však i varianta, že by byla moc vykonávána přímo, a to form formou tzv. referenda. SOUVISLOSTI Referendum v České republice Referendu

 Státní pečeť p

77,33 %

Referendum představuje přímé rozhodnutí občanů státu v zákonodárných či výkonných otázkách. Případy, kdy se může referendum konat, stanovuje ústavní zákon. V České republice se například rozhodovalo v referendu o přistoupení unii. Hlasování se uskutečnilo ve dnech 13. a 14. června 2003 a pro k Evropské unii přistoupení se tehdy vyslovilo 77,33 % a proti 22,67 % obyvatel ČR. Aktivně mohou občané (i když nejde přímo o referendum) přímým hlasováním Souvislosti, str. 34). volit hlavu státu, tedy prezidenta ČR (viz Souvislosti

22,67 % PRO PROTI

Moc zákonodárná Zákonodárná moc přísluší v České republice Parlamentu. Ten se skládá ze dvou komor, a to Poslanecké sněmovny a Senátu.  Státní hymna

Hlavním úkolem Parlamentu jako nejvyššího zákonodárného orgánu je legislativní činnost, tedy tvorba, projednávání a přijímání zákonů. O návrzích zákona se v obou komorách Parlamentu hlasuje. Komory jsou usnášeníschopné, pokud je přítomna jedna třetina poslanců (prostá většina). Pokud se však jedná o zákon ústavní nebo ratifikaci mezinárodní smlouvy, vyžaduje se přítomnost tří pětin celkového počtu zvolených zákonodárců (ratifikovaná většina).

30

Státní symboly ČR:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_symboly_České_republiky


Z DĚJIN Prezidenti našeho státu

Tomáš Garrigue Masaryk 1 prezident

Československé republiky V úřadu prezidenta: 14. 11. 1918 – 14. 12. 1935

Edvard Beneš 2 prezident ČSR V úřadu prezidenta: 18. 12. 1935 – 5. 10. 1938 28. 10. 1945 – 7. 6. 1948

Emil Hácha 3 prezident ČSR a Protektorátu

Čechy a Morava V úřadu prezidenta: 30. 11. 1938 – 9. 5. 1945

Klement Gottwald 4 prezident

Československé republiky V úřadu prezidenta: 14. 6. 1948 – 14. 3. 1953

Antonín Zápotocký 5 prezident

Mechanismus volby prezidenta ČR Podle schváleného návrhu vlády ČR (který schválil v prosinci roku 2011 Parlament ČR a v únoru 2012 i Senát ČR) je prezident České republiky volen tzv. přímou volbou. Znamená to, že občané ČR mohou sami vybírat z prezidentských kandidátů. Prezidentské kandidáty může navrhnout min. 20 poslanců Parlamentu ČR, případně 10 senátorů Senátu ČR anebo občané formou petice s alespoň 50 000 podpisy dpisy u daného kandidáta. Historicky první přímá volba prezidenta ČR

2013. O post První přímá volba prezidenta byla dvoukolová a proběhla ve dnech 11. – 12.1. a 25. - 26.1. 2013 kterými postupujících, dvou ze volilo se kole druhém Ve kandidátů. 3. prezidenta ČR se celkem ucházelo devět kandidátů Zeman. Miloš zvolen ČR prezidentem byl voleb kole druhém Ve Schwarzenberg. Karel a Zeman byli Miloš

Zvolený prezident republiky skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. Prezident ČR se může svého úřadu vzdát, ale nemůže být Poslaneckou sněmovnou odvolán. Jak již bylo řečeno, pravomoci prezidenta republiky jsou poměrně velké. V současné době je připravována změna Ústavy ČR, která by měla obsahovat jejich omezení. Tento zásah do ústavy však musí projít celým legislativním procesem a pozměněná ústava pak musí být schválena dvoutřetinovým přijetím obou komor Parlamentu. Současné pravomoci prezidenta ČR, k nimž není nutný podpis jiné strany: • jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi

Československé republiky

• svolává zasedání Poslanecké sněmovny

V úřadu prezidenta: 21. 3. 1953 – 13. 11. 1957

• rozpouští Poslaneckou sněmovnu

Antonín Novotný 6 prezident Československé

socialistické republiky V úřadu prezidenta: 19. 11. 1957 – 28. 3. 1968

Ludvík Svoboda 7 prezident Československé

TI SOUVISLOSTI

• pověřuje vládu v demisi prozatímním vykonáváním jejích funkcí • jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy • jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu • odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem • má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního podepisuje zákony

socialistické republiky

• jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu

V úřadu prezidenta: 30. 3. 1968 – 28. 5. 1975

• jmenuje členy Bankovní rady České národní banky

Gustáv Husák 8 prezident Československé

• vyhlašuje referendum o přistoupení ČR k Evropské unii a jeho výsledek.

V úřadu prezidenta: 1975 – 1989

Jeho další pravomoci upravuje zákon a ke všem rozhodnutím, které učiní prezident České republiky, se (ke stvrzení platnosti) vyžaduje spolupodpis předsedy vlády (nebo jím pověřeného člena vlády).

Václav Havel

Vláda České republiky

socialistické republiky

9 prezident

České a Slovenské Federativní Republiky V úřadu prezidenta: 29. 12. 1989 – 20. 7. 1992

1 prezident České republiky V úřadu prezidenta: 2. 2. 1993 – 2.2.2003

Václav Klaus 2 prezident

České republiky V úřadu prezidenta: 7. 3. 2003 – 7. 3. 2013

Miloš Zeman 3 prezident

České republiky

Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Za svou činnost je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. Tato skutečnost je také příčinou toho, že může být vládě vyslovena nedůvěra. Pokud jí Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru, je pak vláda nucena podat demisi. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na návrh předsedy vlády pak dále jmenuje ostatní členy vlády a zároveň je pověří řízením ministerstev. Vláda musí do 30 dnů od jmenování předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat o vyslovení důvěry. Pokud ji nezíská, celý postup se znovu opakuje. Členové vlády skládají slib do rukou prezidenta republiky. Celá vláda rozhoduje ve sboru, jde tedy o kolektivní orgán moci výkonné. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

V úřadu prezidenta: od 8. 3. 2013

34

Oficiální stránky prezidenta ČR: http://www.hrad.cz/cs/ Prezident ČR: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prezident_České_republiky


Občanské právo Po prostudování této kapitoly poznáte:


• čím se zabývá občanské právo • subjekty občanskoprávních vztahů a důležité občanskoprávní vztahy

Budete pak umět:

• zásadní pojmy v oblasti smluvních vztahů, odpovědnosti za škody, řešení dědického práva

• popsat poslání a podstatu občanského práva

• podstatu práce notářství a notáře

• pojednat o důležitých občanskoprávních vztazích

Kapitola se zabývá občanským právem a hlavními zásadami, jevy a ustanoveními občanského zákoníku ČR. Jsou v ní popsány důležité občanskoprávní vztahy a vybrané úseky jejich úpravy v občanském zákoníku.

• pojednat o podstatě a omezení vlastnických práv, odpovědnosti za škodu a dědickém právu • pojednat o důležitých součástech smluvních vztahů, do kterých občan vstupuje • popsat mechanismus notářské činnosti POJEM M ▸ OBČANSTVÍ Občanství znamená příslušnost ke skupině k i ě lidí žijících na území určitého státu. S občanstvím se vážou i příslušná práva a povinnosti platící na území tohoto státu.

Význam občanského práva Občanské právo je považováno za základ právního státu. Právě toto odvětví práva vymezuje a zabezpečuje onu hlavní zásadu právního státu, tj. nedotknutelnost lidské důstojnosti a svobody všech občanů v právním státě (deklarované již v Ústavě ČR). Toto základní postavení v systému práva demokratických a právních států zřetelně vyplývá z celé historie lidstva i historie vývoje občanského práva a jeho postavení v různých dobách a v různých státech. Je příznačné, že v autoritativních společenských systémech je právě občanské právo silně potlačováno, redukováno či nedodržováno. Důležitost občanského zákoníku také dokazuje to, že se jedná o nejstarší druh práva. Z historie vzniku občanských zákoníků

Z DĚJIN

TI SOUVISLOSTI st Státní občanství a státní příslušnost Tyto dva pojmy se často nesprávně zaměňují. • Občanství je (jak již bylo uvedeno v pojmech výše) poměrně úzký a dlouhodobý svazek člověka s danou zemí včetně oboustranné platnosti práv a povinností. Občan může mít i více občanstátů. ství různých států

Snahy zakotvit práva člověka v právním předpisu jsou velmi staré. Prvopočátky tohoto naplňování můžeme spatřit již v právní normě Corpus iuris civilis, kterou vydal byzantský císař Justinián v 6. stol. Ke skutečnému naplnění myšlenky vydat ucelený právní předpis s charakterem občanského zákoníku došlo až v 19. století. Podepsaly se na tom i ideje osvícenství. Vůbec prvním skutečným občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský Code Napoléon z roku 1804. Významně ovlivnil vznik podobných právních předpisů v dalších evropských zemích. V českých zemích platil rakouský Všeobecný zákoník občanský (1811, na obrázku vpravo), který platí v Rakousku dodnes. U nás byla jeho právní ustanovení prakticky v platnosti až do roku 1964, kdy byl nahrazen Občanským zákoníkem. I ten byl nedávno podstatným způsobem novelizován (jeho nová podoba je v platnosti od 1. ledna 2014).

Občanské právo • Státní příslušnost je právní vztah fyzické osostátem který se nabývá buď narozeby s daným státem, ním, nebo tzv. naturalizací (např. sňatek cizince s občanem daného státu nebo udělení státního občanství cizinci). Státní příslušnosti se nejčastěji pozbývá úmrtím nebo propuštěním z občansko-státního svazku na žádost daného občana. Osoba může (v rámci právního vztahu s daným státem) úřední cestou nabýt dvou i více státních příslušností. V některých případech také nemusí mít státní příslušnost k žádnému státu (tzv. osoba příslušnosti Většinou se jedná o osobez státní příslušnosti). by na okraji společnosti, často běžence z jiných zemí, osoby, které nemohou prokázat svoji identitu ke státu apod. 40

Od 1. 1. 2014 vstoupila v účinnost nová úprava občanských (ale i obchodních práv) označovaná jako Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb. Podstané přeformulování soukromého práva tvoří osu nového zákona, neboť jím se řeší původní dualita (tedy dvojitost) obou předchozích zákoníků (občanského i obchodního zákoníku) a soukromé právo, týkající se práv občanů, fyzických osob, ale i jejich práv ke spolčování a tím vzniku i osob právnických. Podle nového občanského zákoníku jsou tyto záležitosti řešeny v co největší univerzálnosti. Nový občanský zákoník řeší nejen problematiku původního občanského zákoníku (do níž provedl zákonodárce určité úpravy), ale zahrnuje kromě podstatné části původního obchodního zákoníku také několik dalších, do té doby samostatných zákonů. Jedná se například o: Zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, Zákon o vlastnictví bytů, Zákon o rodině, Zákon o sdružování občanů, Zákon o obecně prospěšných společnostech, Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, Zákon o cenných papírech a další.


SOUVISLOSTI TI Subjekty občanského práva Jak již bylo řečeno, občanské právo uvádí tři subjekty práva: fyzické osoby, právnické osostát. by a stát • Fyzická osoba − občané, jednotlivci, kteří vstupují do četných právních vztahů a za sebe (jako za osobu) jednají a řeší své právní záležitosti. • Právnická osoba − subjekt s právní subjektivitou. Typicky je to např. společnost vyvíjející obchodní činnost (například nakladatelství) vstupující ve vztahu k občanskému právu do právního vztahu k fyzické osobě (např. vztahy dodání produktu koncovému zákazníkovi, uživatelská podpora a zajištění práv občana zákazníka). • Stát − rovněž ten (jako právnická osoba) vstupuje do řady občanskoprávních vztahů. Příkladem může být vstup státu do dědického řízení (viz kapitola Dědické právo, str. 50 − 52). Navenek stát reprezentuje např. prezident republiky, vládní a ministerští úředníci, instituce a úřady.

TI SOUVISLOSTI Působnost právnické osoby v občanském anském zákoníku Občanský zákoník definuje v rámci své působnosti právnickými osobami: • Korporace – korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Tato část má své naplnění v samostatném zákoně o obchodních korporacích (v našem případě podrobněji uvedeném v kapitole o obchodním právu). • Spolky – hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Název spolku musí obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, spolek“ popř. zkratka „z. s.“. s.“ • Fundace – jedná se o právnické osoby vytvořené majetkem vyčleněným k určitému účelu. Mezi fundace patří zejména nadace a nadační fondy fondy. • Ústavy – ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky, s využitím své osobní a majetkové složky. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro níž byl založen a k úhradě nákladů na vlastní správu. 42

Subjekty občanského práva Nový občanský zákoník rozlišuje tyto subjekty, které vstupují do společných vazeb v občanském právu: • fyzické osoby • právnické osoby. Stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. V občanskoprávních vztazích mají všichni účastníci rovné postavení.

Fyzická osoba Fyzické osoby jsou jednotlivci. Jejich právní osobnost vzniká narozením a zaniká smrtí. Svéprávnost je způsobilost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a nést majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vznikající. Podstatné je, že žádná z fyzických osob nemůže být zcela zbavena právní svéprávnosti. Svéprávnost lze však omezit. Nový občanský zákoník zrušil možnost zbavit člověka svéprávnosti (dle současné terminologie způsobilosti k právním úkonům), nově je možné svéprávnost pouze omezit, a to vždy nejvýše na tři roky. Omezit svéprávnost člověka může jen soud. Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu (která není jen přechodná) schopen právně jednat. Soud také vymezí rozsah, v jakém omezil způsobilost člověka samostatně právně jednat. Způsobilost k právním úkonům (svéprávnost) je daná od 18 let. Plně svéprávným se tedy člověk stává zletilostí. K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzat v úvahu i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou přiměřené rozumové vyspělosti odpovídající jejich věku. Avšak Nový občanský zákoník umožňuje získat plnou svéprávnost i nezletilé osobě, které je alespoň 16 let, pokud je schopna se sama živit a obstarávat si své záležitosti a pokud s návrhem na přiznání svéprávnosti souhlasí i jeho zákonný zástupce. Nový občanský zákoník tedy zavedl tzv. institut emancipace . I šestnáctiletý člověk tak může např. oficiálně podnikat.

Právnická osoba Právnickou osobou se nazývá uměle vytvořený subjekt, kterému je a základě zákonů a norem přiznána tzv. právní osobnost. Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

Podnikatel Z původního obchodního zákoníku a živnostenského zákona přejal Nový občanský zákoník definici podnikatele a jeho základní práva. Zrušením původního obchodního zákoníku byla tato pasáž v upravené podobě přenesena právě do této novelizované podoby občanského zákoníku. Podnikatel je ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pro účely ochrany spotřebitele se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Má se za to, že podnikatelem je i osoba, která má k podnikání živnostenské (nebo jiné) oprávnění podle jiného zákona (například licenci či koncesi). Obchodní rejstřík:

https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik


SOUVISLOSTI Problémy podílového spoluvlastnictví tnictví Podílové spoluvlastnictví je častou příčinou konfliktů a sporů, které jsou vesměs řešeny tím, že se jeden z nich (obvykle ten, který má největší podíl) stane výlučným vlastníkem a ostatní spoluvlastníky vyplatí vyplatí. Není to však nutností, naopak, zákon preferuje nejprve rozdělení věci podle výše podílů (je-li rozdělení věci možné a nebylo by tím dosaženo podstatného snížení hodnoty věci). Pokud se jeden ze spoluvlastníků rozhodne prodat svůj podíl, ostatní spoluvlastníci nebo spoluvlastník mají ze zákona po dobu šesti měsíců od vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník převádí podíl jiprávo nému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Předkupní právo maji spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu.

TII SOUVISLOSTI Smlouva je smlouva... Předmanželská smlouva musí být uzavřena zápisu V předmanželské formou notářského zápisu. smlouvě může být také stanoven správce spojmění, například jeden z manželů. lečného jmění Předmanželská smlouva se uzavírá především v situacích, kdy jeden z manželů nese majetková rizika (např. podniká). Tím jeden manželů chrání rodinu před riziky závazků aj. zm

SOUVISLOSTI TI Příklad a souvislosti posouzení problematiky nabytí vlastnictví V cukrárně zaplatíte tři kopečky zmrzliny v kornoutu. Uskutečnili jste výběr zboží, souhlasíte tím i s cenou, kvalitou a místem dodání (to jsou atributy kupní smlouvy). Při předávání dojde k situaci, že zmrzlina spadne na zem a zůstane vám pouze kornout. Je teď otázkou, v kterém momentě se tak stalo: 1. V případě, že se kupující kornoutu ještě nedotkl, nebyla realizována objednávka („kupní dotkl smlouva“), zboží nebylo převzato, avšak kupující zaplatil. Má tedy právo na novou zmrzlinu. 2. V případě, že se kornoutu dotkl a převzal zboží, objednávka byla splněna. splněna K pádu zmrzliny došlo v době, kdy již věc příslušela do vlastnictví kupujícího, ten nemá právo na vrácení peněz. Musel by si zmrzlinu znovu zaplatit. Okamžik převzetí má tedy zásadní vliv v občanském i obchodním právu právu. Nutno dodat, že ve většině případů však majitelé cukrárny řeší takovýto případ novou porcí zdarma, je to však jen marketingové opatření, navíc se jedná o drobnost. Ve větším rozsahu a za podstatně vyšších cen by jistě bylo realizováno právo prodá46 vajícího.

• Podílové spoluvlastnictví – je založeno na vzniku podílu, jeho výši (velikosti). Právě podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech souvisejících s vlastnictvím věci. Veškeré právní úkony týkající se věci nejsou závislé na velikosti podílu – vlastníci jsou oprávněni a povinni k věci nerozdílně. • Společné jmění – otázka společného jmění manželů je v Novém občanském zákoníku řešena v části týkající se rodinného práva. Jedná se o podkapitolu nazvanou Manželské majetkové právo (§ 708 až 753), kde se především říká, že „to, co manželům náleží, má majetkovou podobu“ (a není vyloučeno z právních poměrů) je součástí společného jmění manželů. Společné jmění manželů vzniká jen mezi manžely, a to ode dne podpisu oddacího listu bez ohledu na to, který z manželů se o pořízení vlastnictví přičinil. Součástí společného jmění manželů je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkami definovanými v zá zákoně. Příklad nabytí věci do společného jmění manželů

LOSTI SOUVISLOSTI

ooManžel pracuje a vydělává peníze, manželka je na mateřské dovolené a nepracuje. Nově pořízená věc je zahrnuta do společného jmění manželů bez ohledu na to, z které peněženky byla uhrazena.

Manželé mohou písemnou smlouvou rozšířit nebo zúžit rozsah společného jmění. Takto se děje hlavně před uzavřením manželství a jedná se o tzv. předmanželskou smlouvu. Zákon tuto možnost označuje jako „smluvený režim“. Vlastní úpravu manželského majetkového režimu mohou však ujednat nejen snoubenci, ale i manželé, kteří si upraví své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smlouvy vyžadují formu veřejné listiny (tedy tu, kterou vydává orgán veřejné moci, např. notářství). Do společného jmění nepatří věci získané před manželstvím, dědictví, věci osobní potřeby a věci související s výkonem povolání, dary a restituce. Na druhé straně však zákon říká, že „součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů”.

Nabývání vlastnictví Vlastnické právo k věci lze nabýt několika způsoby. Nejčastějším způsobem nabytí majetku je koupě, která v případě nemovitostí je podložena kupní smlouvou. Nabýt vlastnictví lze však i jinými zákonnými způsoby, jak je uvedeno – například dědictvím, darem, řádným vydržením, rozhodnutím orgánu veřejné moci (například soudem) apod. Pokud se nabytí vlastnického práva týká movité věci, k nabytí vlastnického práva dochází až v momentu převzetí věci. K tomu je třeba dodat, že i závazná objednávka má právní charakter, především svými důsledky (je to obdoba kupní smlouvy), jakožto i převzetí zboží je splněním povinností nabízejícího. Souvislosti příkladu uvedeného v levém infoboxu je třeba si uvědomit vždy, kdy se jedná o velké zásilky zboží, a to především ze zahraničí. Akt předání je skutečně zásadním bodem splnění kupní smlouvy. sk Akt předání zboží v obchodní praxi

TI SOUVISLOSTI

hodní Jen pro vaši představu, jak je uplatňována zásada předání v obchodní Mezinástáty členské se operací zahraničních praxi. Pro snazší provádění rodní obchodní komory dohodly na tzv. jednotném výkladu dodacích podIncoterms. Na obrázku níže vidíte použití značek Incoterms mínek zvaných Incoterms v praxi – na tomto konkrétním případu to znamená VYPLACENĚ K BOKU LODI ( = ujednaný přístav nalodění). Prodávající splní svou povinnost dodání tím, že dodá zboží (k možnosti naložení) k boku nalodění lodi v ujednaném přístavu nalodění.


Dědické právo TI SOUVISLOSTI Zřeknutí se dědictví není totéž co vzdání se dědictví • Dědic se předem (ještě za života jeho předka-zůstavitele, po kterém by dědil) nemůže zříci svého dědického práva. Teprve po zůstavitelově smrti může dědictví odmítnout (zřeknout zřeknout se jej). jej Dědic, který se dědictví nezřekl (neodmí• Dědic tl jej) se může před soudem tohoto dědictví vzdát, a to ve prospěch druhého dědice. vzdát Dědí se i dluhy? • Ano. Dědické právo stanoví přechod práv, ale i závazků (!!) zemřelého na právní nástupce. Pokud tedy dědic přijal dědictví jako takové (nezřekl se jej), pak v zásadě ze zákona přebírá i dluhy zůstavitele.

Do jaké výše je dědic povinen uhradit dluh zůstavitele ?

DLUH

• Přechod dluhů na dědice se opírá o jeho povinnost hradit zůstavitelův dluh pouze do výše nabytého dědictví. dědictví. Předmětem pozůstalosti je ovšem jen to, co dědicové musí nezbytně přihlástit (např. nemovitosti či zůstavitelovo vozidlo – tyto věci byly zapsány v katastru nemovitostí či registru vozidel na zůstavitele; obdobně je tomu u peněžních zůstavitelových vkladů či jeho vlastnictví cenných papírů apod.). Naopak, to co „zůstane doma v bytě zůstavitele“ (např. movité věci v podobě starožitností, obrazů, sbírek známek či peněz „pod polštářem“), o těch „se oficiálně neví“ a dědici je většinou nepřiznají; nehrozí jim totiž za toto jednání prakticky žádné sankce. Tím se ovšem ale krátí i práva věřitelů vůči zůstavitelově původnímu dluhu. dluhu V případě, že by se věřiteli podařilo prokázat, že do pozůstalosti nebylo dědicem zahrnuto po zůstaviteli vše, dojde jen k rozšíření pozůstalosti o tyto věci. věci Povinnost k úhradě dluhů se tak rozšíří o jejich hodnotu. Nový občanský zákoník tuto oblast paragrafově dále upřesňuje, např. v úhradě zůstavitelových dluhů nad rozsah nabytého dědictví, dědictví v dědicově právu vyhražení soupisu pozůstalosti (pokud tak učiní do 1 měsíce, kdy jej soud o tomto právu vyrozuměl apod.). V této souvislosti se zdá, že dědic opět může „cíleně manipulovat“ s rozsahem pozůstalosti (kdy na svých právech bude případný věřitel opět krácen), ale není tomu tak. Pokud by dodatečně věřitel opět zjistil (a prokázal), že dědic neuvedl do soupisu pozůstalosti některé věci po zůstaviteli, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu zajišťoval původní vyhrazený soupis pozůstalosti. Dotyčný dědic pak bude muset uhradit zůstavitelovy dluhy v plné výši.

50

Dědické právo obsahuje souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a závazků zemřelého na právní nástupce. V souvislosti s dědickým právem stojí za zmínku zejména dědění ze zákona, dědění ze závěti, stav odmítnutí dědictví, vydědění a potvrzení o dědictví.

Dědění ze zákona Komu náleží dědické právo, je dědic a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědit lze na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona, ovšem nutné zmínit, že tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dědění ze zákona vzniká v případě, že nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti. V tom případě nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Zákon pak v posloupnosti dědění ze zákona rozeznává několik dědických tříd: 1. V první třídě dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka. POJEM M 2. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé třídě ▸ ZŮSTAVITEL manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se Zůstavitel je fyzická osoba, jejíž j jíž zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku práva a závazky přešly po její před jeho smrtí ve společné domácnosti (a kteří smrti na jejího dědice. z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitle). 3. Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti (a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele). 4. Ve čtvrté třídě pak se stanovuje, že nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele. 5. Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. 6. V šesté třídě dědí (v případě, že nedědí žádný z dědiců páté třídy) děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti. Důvody vedoucí k rozšíření dědických tříd

TI SOUVISLOSTI

Oproti původnímu znění občanského zákoníku došlo k rozšíření dědických tříd (ze 4 na 6), kdy nové. Rozšíření okruhu zákonných dědiců si vyžádalo několik fakobě poslední třídy jsou zcela nové. příbuzenectví“. Je to především prodlužutorů,, které se promítly do ustanovení o „několikerém příbuzenectví“. torů jící se délka lidského života na jedné straně, a na straně druhé pak případy hromadných haválidí. Zákonodárce pak v tomto případě vycházel z předpokladu, zda v případném přežírií a smrti mladých lidí. vání starších lidí není zapotřebí řešit podporu a péči obvykle důchodců a neponechat je tak vyloučené z nároku na dědictví.

Dědění ze závěti Závěť definuje § 1494 Nového občanského zákoníku v odstavci 1) takto: „Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.“ Pro dědění ze závěti platí několik významných ustanovení zákona, ze kterých vybíráme tyto: • Dědění ze závěti je spolu s dědickou smlouvou prioritním právem vůči dědění ze zákona, neboť plní rozhodovací právo občana. Dědění ze zákona tak plní podpůrnou funkci.


Rodinné právo Po prostudování této kapitoly poznáte:


• podstatu rodinného práva a čím se zabývá • formy sňatku i zániku manželství • základní povinnosti mezi rodiči a dětmi z pohledu práva

Budete pak umět:

• charakteristiky forem náhradní péče o děti

• stručně vysvětlit čím se zabývá rodinné právo

Rodinné právo je nyní z velké části nově obsaženo v Novém občanském zákoníku. Tématický celek se zabývá základní problematikou občanského práva, především manželstvím, vztahy mezi rodiči a dětmi, povinnostmi rodičů i dětí a náhradní péčí o děti.

• vyjmenovat možné formy sňatku i zániku manželství • určit základní povinnosti mezi rodiči a dětmi

Rodinné právo

• stručně charakterizovat formy náhradní péče o děti.

Předmětem rodinného práva jsou právní normy spojené s rodinou, tedy upravující vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi, mezi dalšími příbuznými a vztahy při náhradní rodinné péči.

JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?

Prameny rodinného práva

Instituce věnující pozornost dodržování ání lidských práv a práv dítěte 30 20 10 0

Jednou z celosvětově nejznámějších ne- 10 vládních institucí je organizace Amnesty International. Poslání této instituce vychá- 20 International zí z faktu, že člověk má disponovat prá30 vy, která mu deklaruje Všeobecná deklarace lidských práv práv. Tato obecně deklarovaná práva Amnesty International porovnává s jejich dodržováním v dané zemi. V jejím zorném poli jsou především země, ve kterých jsou lidská práva hrubě porušována (totalitní režimy, diktatury), všímá si však i obchodu se zbraněmi, zasazuje se o zrušení trestu smrti, usiluje o zákaz najímat děti jako vojáky či o dodržování svobody slova na internetu apod. Symbolem Amnesty International je hořící svíce omotaná ostnatým drátem. Amnesty International má své pobočky ve 150 zemích světa včetně České republiky. Dodržováním práv dítěte a zlepšováním životních podmínek a podmínek rozvoje dětí se zbývá především Dětský fond organizace spojených národů (UNICEF UNICEF – United Nations Children’s Fund). UNICEF je součástí Organizace spojených národů (OSN OSN).

54

Za základní prameny rodinného práva (právní normy, ze kterých rodinné právo vychází) považujeme zejména: • Nový občanský zákoník, Zákon o pěstounské péči, Listinu základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Zakotvení rodinného práva v Novém občanském zákoníku

SOUVISLOSTI

Do Nového občanského zákoníku (v platnosti od 1. 1. 2014) byla zakomponována celá řada dalších, předtím samostatných zákonů. Jedním z nich byl například (do té doby samostatný) zákon o rodině.

Pro pochopení základní problematiky rodinného práva si nejprve objasněme pár základních pojmů: • Rodina – základní společenské prostředí, jehož základním účelem je životní společenství dvou lidí, muže a ženy, výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. • Sňatek – uzavření manželství. Pravidla jsou určena zákonem, na jeho základě vzniká manželství. • Manželství – právní vztah mezi mužem a ženou, trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem. Rovněž jeho zánik je určen zákonem. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. • Náhradní rodinná péče – výchova dítěte, kterou soud svěřil někomu jinému než biologickým rodičům.

Manželství a formy sňatku Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen snoubenci), že spolu vstupují do manželství. Toto prohlášení musí být učiněno před obecním úřadem pověřeným vést matriku (popřípadě úřadem, který plní jeho funkci) nebo před orgánem církve, který je k tomuto aktu oprávněný. Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní, činí se v přítomnosti dvou svědků. Amnesty International: Amnesty International - ČR: UNICEF:

http://www.amnesty.org/ http://www.amnesty.cz/ http://www.unicef.org/

Rodinné právo Snoubenci jsou také při sňatečném obřadu povinni prohlásit, zda budou užívat: a) společné příjmení

Jak je to s podpisy na oddacím listu? tu?

b) nebo si každý z nich ponechá své c) popřípadě zda příjmení jednoho z nich bude příjmením společným a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení. Podle toho, kde je manželství uzavřeno, také dělíme formy sňatku.

Formy sňatku Občanský sňatek Jde-li o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě, které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad, přihlíží však při tom k vůli snoubenců. Místa pro uzavření občanského sňatku

SOUVISLOSTI TI

SOUVISLOSTI

Dosavadní praxe je taková, že prohlášení o uzavření manželství mohou snoubenci učinit před starostou obce, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce („oddávajícím“), slavnostní obřad se většinou uskutečňuje na obecním úřadě (radnici), ale také dle přání snoubenců například na zámku či jiné historicky významné budově. Jak již bylo řečeno, snoubenci nutně nemusí při občanském sňatku využít obřadní místnosti v místě svého trvalého pobytu. V současnosti je čím dál častější, že snoubenci mají jinou představu o svatebním obřadu a nespokojí se se strohou síní na obecním úřadu. Uzavřít manželství na jiném vybraném místě může povolit matriční úřad, do jehož správspadá. ního obvodu toto místo spadá. Velmi často jsou páry oddávány na romantických místech, například na hradech či zámcích. Pokud matriční úřad svolí, může to být třeba i koš horkovzdušného balónu, rozhledna nebo dno bazénu. Snoubenci v těchto případech musí mít ovšem štěstí na oddávajícího a svědky, kteří budou ochotni se s nimi podělit o adrenalinový zážitek.

Při slavnostním obřadu sňatku podepisují oba partneři oddací list list. Na něm se společně s nimi podepisují i oba svědkové. Co myslíte, pokud v případě volby společného jména (podotýkáme, že ve většině případů si žena volí společného jméno dle příjmení svého muže, nicméně jsou i opačné případy) se žena podepisuje na oddací list jménem předcházejícím (za svobodna) nebo již jménem novým? Jaký podpis učiní muž, rozhodnou-li se manželé používat příjmení ženy? Podpisy oddacího listu probíhají až po uzavření manželství, tedy po pronesení souhlasu obou snoubenců se vstupem do manželského svazku. V průběhu tohoto aktu je také oddávajícím úředníkem řečeno, jaké jméno manželé dále ponesou. Oba se tedy podepisují již jménem novým (pokud se nerozhodli ponechat si každý své původní jméno). Pokud si snoubenci ponechají svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí. Ponechají-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit prohlášení orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich.

Provedení sňatečného obřadu musí být přítomen úředník matričního úřadu. Snoubenci jsou povinni předložit doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství. Ještě před souhlasným vyjádřením vůle k uzavření sňatku uvedou snoubenci při sňatečném obřadu, že jim nejsou známy překážky, které by bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.

Církevní sňatek Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle příslušného právního předpisu (tj. před orgánem církve, který je k tomuto aktu oprávněný), pak se jedná o církevní sňatek.

TI SOUVISLOSTI atku Zvláštní okolnosti při uzavírání sňatku Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli obecním úřadem. Ve výjimečných případech může být sňatek uzavřen i v nemocnici v případě umírajícího.

Osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům (jako oddávající) otázku, zda spolu chtějí do manželství. Kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Princip uzavření manželství je tedy stejný jako u sňatku občanského. Místo pro uzavření církevního sňatku je dané předpisy církve. Mělo by to být místo určené pro náboženské obřady a úkony. Před církevním sňatkem si však musí snoubenci opatřit potvrzení z matričního úřadu, z něhož vyplývá, že snoubenci splnili veškeré podmínky pro uzavření manželství. Naopak církev, před kterou byl sňatek uzavřen, je povinna odevzdat do tří dnů příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství. Právní souvislosti u občanského a církevního sňatku

SOUVISLOSTI

Kněz oddávající snoubence při církevním sňatku. Aby mohl snoubenecký pár uzavřít křesťanský církevní sňatek, ve většině případů musí být alespoň jeden ze snoubenců pokřtěn.

Pokud byl uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky. Pokud byl uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek. 55

Pracovní právo

Pracovní právo Po prostudování této kapitoly poznáte: • problematiku vzniku pracovního práva


• skutečnosti vážící se na vznik pracovního poměru (pracovní smlouva a její náležitosti, obsah pracovní smlouvy apod.) • problematiku práce přesčas a skutečnosti, za jakých lze převést pracovníka na jinou práci • pravidla, kterými se řídí zaměstnávání mladistvých, žen a zdravotně postižených lidí • problematiku mezd a dovolených • právní skutečnosti vážící se k zániku pracovního poměru Tato kapitola přináší pohled do vztahů zaměstnanců a zaměstnavatelů. Popisuje základní principy pracovního práva, u kterého je hlavním pramenem především zákoník práce. Nastiňuje základní otázky vzniku pracovního poměru i jeho zániku, vykonávání práce a odměňování ve formě mzdy. Popisuje problémy přesčasové práce, převedení na jinou práci, zaměstnávání mladistvých, žen a zdravotně postižených občanů. V tomto zákoníku jsou zakotveny rovněž podmínky čerpání dovolené i úhrady tzv. překážek v práci.

Budete pak umět: • vysvětlit, jakým způsobem může vzniknout pracovní poměr • charakterizovat povinné části pracovní smlouvy • pochopit náležitosti vztahující se k vykonávané práci • uvést základní i další formy dovolené • charakterizovat zvláštní podmínky pro zaměstnávání vybraných skupin obyvatel • stručně charakterizovat formy zániku pracovního poměru

Pracovní právo Pracovní právo obsahuje souhrn právních norem, které upravují pracovní vztahy a souvisí s výkonem práce. Tyto vztahy vznikají mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Za hlavní dokument regulující pracovněprávní vztahy v České republice považujeme zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. *), v aktuálním znění); neméně důležitým dokumentem v oblasti pracovněprávních vztahů je však i Listina základních práv a svobod. V některých případech lze čerpat i ze zákoníku občanského. Kromě toho existuje celá řada mezinárodních zákonů, předpisů Mezinárodní organizace práce (jíž je ČR členem), zákonů, které se přímo dotýkají výkonu práce z hlediska bezpečnosti, ochrany života a zdraví zaměstnanců, jejich pojištění apod. Navíc se této oblasti dotýkají častá nařízení vlády (například o minimální mzdě). Oblast pracovních vztahů je vysoce regulovanou oblastí, ve které ČR musí především dodržovat mnohé mezinárodní úmluvy, jakož i zákony EU.

Základní pojmy z oblasti pracovního práva

SOUVISLOSTI TI Zákoník práce ČR a pracovní předpisy Evropské unie Současný zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) je v platnosti od 1. ledna 2007; je však (podobně jako jiné právní normy) předmětem doplňujících aktualizací. I zákoník práce ČR musí být v souladu s normami vyšší právní síly, tedy s právními předpisy EU. EU Pracovní právo EU si všímá především těchto oblastí: • pracovní podmínky (zejména pracovní doba, práce na částečný úvazek, pracovní poměr na dobu určitou apod.), • informování pracovníků a konzultace s nimi (zejména v případě hromadného propouštění a slučování podniků).

• Za zaměstnání považujeme druh ekonomického zapojení člověka do společnosti, které je realizováno na základě pracovního poměru. • Zaměstnancem může být v ČR pouze osoba starší 15 let, která uzavřela pracovní smlouvu se zaměstnavatelem. • Zaměstnavatelem může být osoba právnická (podnik nebo instituce) nebo osoba fyzická (individuální podnikatel), která uzavřela pracovní smlouvu se zaměstnancem. • Zaměstnavatelský vztah vzniká na základě oboustranného přijetí podmínek na trhu práce, kde se střetávají nabídka a poptávka pracovních míst. • Nezaměstnanost vzniká, pokud osoba, která je způsobilá pracovat, nenalézá pracovní uplatnění.

Zákoník práce, paragrafové znění: http://portal.gov.cz (sekce Zákony a v poli Číslo předpisu zadejte řetězec znaků 262/2006) *) V době vydání učebnice vláda ČR připravuje znění nového zákoníku práce.

Z DĚJIN Pracovní právo v historii • Úpravy pracovních vztahů můžeme nacházet již ve starověké Mezopotámii – v Chammurabiho zákoníku (podmínky najímání pracovní síly). • Starověké římské právo např. zakotvuje tzv. námezdní mzdy (a z toho vyplývající právo na výplatu mzdy), mzdy v důsledku práce otroků však nezaznamenaly větší význam. • Za středověku byl výkon práce řízen především cechovními předpisy (např. horní právo právo). • Teprve novověk a průmyslová revoluce přináší potřebu zavést propracovanější systém pracovněprávních vztahů. vztahů 63

Pracovní právo Na přestávku má zaměstnanec právo po odpracování 6 hodin, a to v rozsahu 30 minut. V přehledové tabulce při pravém okraji můžete vidět maximální týdenní pracovní dobu některých zemí Evropy. Zákoník práce umožňuje sjednat po vzájemné dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem i kratší pracovní dobu, zaměstnanci pak přísluší mzda nebo plat odpovídající této kratší pracovní době. A naopak, při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka pracovní směny přesáhnout 9 hodin. Byla-li sjednána jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. s h SOUVISLOSTI Okolnosti a rozsah přesčasové práce Přesčasovou práci může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dny pracovního klidu (za podmínek určených v § 91 odst. 2–4 zákoníku práce). Nařízená přesčasová práce nesmí (podle paragrafu 93 odst. 2 zákoníku práce) činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a celkově 150 hodin v kalendářním roce!

JAK JE TOMU VE SVĚTĚ? Maximální týdenní pracovní doba v některých zemích Evropy 30 20 10 0

Země * )

Přesčasovou prací je pouze práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby.

35

Dánsko

37

Belgie

39

Nizozemsko

45

0

ČR

48

10

Island

48

20

Velká Británie

48

30

Lichtenštejnsko

50

Švýcarsko

50

* ) Platí, že maximální týdenní pracovní doba v zemích EU je 48 hodin, s možností přesčasů (za přesně stanovených podmínek).

SOUVISLOSTI TI Ohodnocení přesčasové práce V podstatě platí, že přesčasové hodiny je zaměstnavatel povinen proplácet, a to příplatkem ve výši min. 25 % k průměrnému výdělku výdělku.. Pokud by nebyl přesčas proplácen, zaměstnavatel za něj musí poskytnout náhradní volno volno.

Zaměstnanec, který nesouhlasí s výkonem další práce přesčas, nesmí být k jejímu sjednání nucen ani být vystaven jakékoli újmě.

Zaměstnávání mladistvých, žen a zdravotně postižených lidí Mladiství, ženy (zvláště pak těhotné ženy a ženy pečující o malé děti) a lidé zdravotně postižení, mají podle zákoníku práce četné výjimky v pracovním procesu.

Pracovní proces mladistvých

SOUVISLOSTI TI Setrvání v práci déle z vlastního rozhodnutí není prací přesčas Pozor, přesčasovou prací není to, že se zaměstnanec sám o své vlastní vůli rozhodne v práci zůstat déle (něco si dodělat, zůstat na pracovišti na základě vlastní iniciativy, vypomoci s prací kolegům apod.).

„Dnes se trošku zdržím – musím s tím projektem hýbnout...“

Mladiství mají upravenou pracovní dobu. Zaměstnavatel může zaměstnávat mladistvé ve věku od 15 let. Práce fyzických osob ve věku do 15 let (nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky) je zakázána. Tyto osoby mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zákonem. Mladší 16 let mohou pracovat maximálně 30 hodin týdně. Mladiství mají zakázáno: • vykonávat přesčasovou práci stejně tak jako práce či služby v nočních směnách • vykonávat práce ve zvlášť těžkých podmínkách či zastávat zvláště těžké práce (jako jsou např. ražení tunelů, těžba nerostů aj.) • vykonávat práci, která je pro ně (se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku) nepřiměřená, nebezpečná nebo škodlivá jejich zdraví (např. práce s nebezpečným strojním zařízením, v mrazírenských tunelech apod.) S mladistvými nesmí být také uzavřeny dohody o hmotné odpovědnosti. Při zaměstnávání mladistvých musí být úzká spolupráce mezi zaměstnavatelem a zákonným zástupcem mladistvého.

30

Francie

Práce přesčas je však obecně chápána jako negativní jev, měla by být skutečně výjimečná a pro zaměstnavatele také dražší než běžná pracovní doba. Na druhou stranu je ovšem nutné si uvědomit, že ne každé prodloužení práce (nebo pobytu) v zaměstnanecké organizaci lze označit jako práci přesčas.

Max. hod / týden

POJEM M ▸ MLADISTVÝ Mladistvý je v obecném smyslu osoba, b která kt á již dovršila patnáctý rok, ale ještě nedosáhla osmnáctého roku věku. Pojmu mladistvý se běžně užívá v pracovněprávních souvislostech, v trestním právu apod. 67

20 10


SOUVISLOSTII Zvláštní předpisy upravující zaměstnávání těhotných žen • Pokud těhotná žena koná práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen ji převést dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. • Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. • Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas.

Zaměstnávání žen Zákoník práce upravuje četnými výjimkami zaměstnávání zaměstnankyň, zaměstnankyň – matek a zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby. Zvláštní ochrana je poskytována těhotným ženám. Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně i zaměstnanci pečující o děti do věku osmi let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem, přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost. Totéž se týká i osamělé zaměstnankyně a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby (ve stupni II – středně těžké závislosti, případně III – těžké nebo IV – úplné závislosti). Pokud zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let (nebo výše uvedenou závislou osobu) požádá o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Přesčasovou práci nesmí zaměstnavatel nařídit zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší 1 roku.

Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením Pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením platí zvláštní podmínky, které jsou dány specifickými právními předpisy (především zákonem č. 435/ 2004 Sb., zákon o zaměstnanosti), který je povinen zaměstnavatel dodržovat a vytvářet uvedené potřebné pracovní podmínky pro zdravotně postižené občany.

▸ MZDA

Zaměstnavatelé jsou také povinni z pracovních míst vyhrazovat pracovní místa, která jsou vhodná pro osoby se zdravotním postižením. Následně jsou zaměstnavatelé povinni (v součinnosti s úřadem práce a orgánem státní zdravotní správy) tato místa přednostně obsazovat právě osobami se zdravotním postižením.

Mzda je odměna pracovníka za odvedenou d práci. Vyplácena je zpětně, zpravidla měsíčně, práci ve stanoveném výplatním termínu.

Mzda

POJEM M

Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci odměna, tedy mzda. JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?? Výše minimální mzdy ve vybraných zemích Evropy (přepočet na euro)

Stav roku 2014/2015 Země

30 20 10 0

Platí obecné pravidlo, že mzda, kterou zaměstnavatel svým pracovníkům za jejich práci vyplácí, nesmí být nižší než tzv. minimální mzda. p Ukázka vývoje průměrné a minimální mzdy v České republice Zdroj uzaavřených ročních dat: ČSÚ

V euro

Lucembursko

1 887

(v Kč/měsíc)

Irsko

1 436

Průměrná mzda

Velká Británie

1 195

Minimální mzda

Španělsko

739

Řecko

671

Polsko

380

Slovensko

345

Česká republika

329

Bulharsko

171

Podle dlouhodobých průzkumů EU pracují ženy za minim. mzdu častěji než muži, častěji lidé s nízkou kvalifikací – například v zemědělství, 30textilním průmyslu. Je rovněž rozdíl mezi 30 minim. mzdou Lucemburčana a občana ČR (se 1 887 eury je v Lucembursku rozhodně těžší vyjít než s 9 200 Kč u nás). Rozhoduje úroveň cen, výše nájmů, míra inflace a nezaměstnanosti apod.

68

OUVISLOSTI SOUVISLOSTI

2011

2012

2013

18 283 19 447 20 927 22 653 23 425 23 903 24 466 7 185 7 955 8 000 8 000 8 000 8 000 8 000

25 100

25 078

8 000

8 500

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Minimální mzda Minimální mzda je zákonem stanovená nejnižší možná mzda, kterou je povinen zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za vykonanou práci (od ledna r. 2015 je 9 200 Kč).

Formy odměňování V praxi se používá několik forem odměňování – mezd. V některých případech mohou být využívány i kombinace způsobů odměňování, záleží vždy na konkrétní profesi a formě vykonávané práce. Jsou to formy: • časová mzda – mzdová forma, při níž je pracovník odměněn za množství odpracovaného času, • úkolová mzda (případně označovaná i jako výkonová mzda) – mzdová forma, kdy výdělek je závislý na počtu jednotek vykonané práce.

Obchodní právo

Obchodní právo Po prostudování této kapitoly poznáte:


• předmět činnosti obchodního práva • problematiku obchodního rejstříku • podstatu pojmu podnikání a co představuje pojem podnik

Budete pak umět:

• charakteristiku jednotlivých obchodních společností a družstva • charakteristiku státního podniku, veřejně prospěšných organizací a neziskových organizací

• stručně charakterizovat obchodní společnosti a družstvo

• základní obchodní závazkové vztahy

• stručně charakterizovat státní podniky, veřejně prospěšné podniky a neziskové organizace

V kapitole týkající se občanského práva bylo zmíněno, že byl zrušen původní Obchodní zákoník a část jeho problematiky byla aktualizována a přešla přímo do Nového občanského zákoníku. Ten definuje pojmy jako je „podnikatel“ (a jeho práva) nebo pojem „spotřebitel“ (a jeho práva), jakožto i závazkové vztahy uplatněné v občanském i obchodním světě. Velká část původního obchodního zákoníku pak vyústila do samostatného Zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, zákona, který obsahuje řešení mnoha pojmů převzatých a nově upravených z původního obchodního zákoníku. O znění tohoto nového zákona o obchodních společnostech a družstvech (tedy Zákona o obchodních korporacích) se opírá i tento tématický celek. Doplňující právní formy, jako jsou státní podnik nebo neziskové organizace, jsou definovány v samostatných zákonech.

Obchodní právo Obchodní právo obsahuje souhrn norem, které upravují postavení podnikatelů, obchodní vztahy a vztahy, které souvisejí s podnikáním. Hlavní právní normou v oblasti obchodního práva je zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, také ovšem Nový občanský zákoník, (tj. zákon č. 89/2012 Sb.). Z obou rozhodujících právních norem regulujících podnikání a obchodní právo, byla zcela vyčleněna agenda tzv. obchodního rejstříku, která je předmětem zvláštního zákona. (Účelem tohoto vyčlenění je sjednocení úprav různých typů veřejných rejstříků obecně do jednoho zákona). Je nutné podotknout, že nový zákon o obchodních korporacích plně respektuje tzv. komunitární právo. Nebylo však přijato doslovným překladem evropského právního předpisu, ale jde o jeho obsahově shodný přepis do českého právního řádu.

• uvést základní obchodní závazkové vztahy

Z DĚJIN Otroci v systému práva Dlouhou dobu obchodovaly evropské panovnické rody a státy s otroky; bylo to téměř čtyřista let. Otroci představovali levnou pracovní sílu pro plantáže i vznikající manufaktury. Zejména do Nového světa (Severní Ameriky) bylo přivezeno velké množství otroků (řádově na 15 milionů). Nakládání (např. podmínky s jejich obchodováním) s otroky bylo zakotveno i v právním systému. Otroctví bylo v právních systémech jednotlivých zemích světa postupně zrušeno − například ve Švédsku již v roce 1335, na druhou stranu v Mauretánii byl až v roce 2007 vydán zákon zakazující a postihující otrokářství.

POJEM M ▸ KOMUNITÁRNÍ PRÁVO Jedná se o termín používaný jako označení č í právního systému Evropského společenství.

Obchodní společnosti Obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Obchodní společnosti patří k nejrozšířenějším formám skupinového podnikání. Zákon o obchodních korporacích vymezuje následující formy obchodních společností: • veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, evropské společnosti a evropská hospodářská zájmová sdružení. Družstvy jsou družstvo a evropská družstevní společnost. Evropská společnost, evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská družstevní společnost se řídí ustanoveními českého zákona o obchodních korporacích v rozsahu, v jakém to připouští přímo použitelné předpisy EU upravující dané právní formy.

SOUVISLOSTI TI Co vše „přešlo“ z původního obchodního zákoníku do nového občanského zákoníku? Do nového občanského zákoníku bylo přesunuto rovněž vymezení podniku, pobočky, firmy, prokury, obchodního tajemství, vlastního kapitálu, obchodního jmění a obchodního majetku a také nekalá soutěž. soutěž. Rovněž část obecných ustanovení o obchodních společnostech (zejména týkající se jejich likvidace) upravují rovněž ustanovení nového likvidace občanského zákoníku, např. o likvidaci právnických osob osob. Tyto pojmy z obchodního světa tedy vysvětlujeme právě podle občanského zákoníku. Byly do něj také zakomponovány stěžejní pasáže dřívějšího obchodního zákoníku upravující závazkové vztahy. vztahy. Tím bylo dosaženo sjednocení těchto majetkových vztahů a jejich jednotná úprava oproti předchozímu dualismu.

73


Typy obchodních společností VÍTE, ŽE...? Nejčastěji využívanou formou obbchodní společnosti je společnost s ručením omezeným.

Obchodní společností dělíme na společnosti osobní a kapitálové. • Osobní společnosti – tvoří veřejné obchodní společnosti (zkratka v. o. s.) a komanditní společnosti (zkratka k. s.). • Kapitálové společnosti – tvoří společnosti s ručením omezeným (ve zkratce s. r. o.) a akciové společnosti (a. s.). Základní rozdíly mezi osobními a kapitálovými společnostmi jsou tyto:

Charakteristika osobní a kapitálové společnosti Osobní společnost se vyznačuje tím, že:

Kapitálová společnost se vyznačuje tím, že:

1

platí neomezené, společné a nerozdílné ručení za závazky společnosti

1

společníci za závazky buď neručí, nebo ručí omezeně

2

je nutná osobní účast na řízení společnosti

2

osobní účast na řízení je nahrazena orgány společnosti

3

základní kapitál se nevytváří povinně

3

4

zánikem účastníka ve společnosti zaniká nebo se ruší společenská smlouva

4

základní kapitál se vytváří povinně zánik účastníka ve společnosti nezpůsobí zánik společnosti

Veřejná obchodní společnost (v. o. s.) SOUVISLOSTI Veřejná obchodní společnost v praxi Jako příklad může posloužit dejme tomu autodoprava provozovaná pod označením Autodoprava Tříčtvrtečka a spol.

Veřejná obchodní společnost je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společným jménem a ručí za dluhy společnosti společně a nerozdílně veškerým svým majetkem. Obchodní jméno musí obsahovat označení „veřejná obchodní společnost“, tento doplněk však může být nahrazen častěji používanou zkratkou „v. o. s.“. Obsahuje-li obchodní jméno příjmení alespoň jednoho ze společníků, postačí dodatek „...a spol.“. Podnikatelské riziko je u této společnosti stejně vysoké jako při individuálním podnikání. Veřejná obchodní společnost se zakládá výlučně společenskou smlouvou a jejími zakladateli mohou být nejen osoby fyzické, ale i právnické. Práva a povinnosti společníků se řídí společenskou smlouvou. Ta také určí, jak se budou společníci podílet na řízení společnosti. Není-li to určeno, platí, že společnost řídí všichni společníci. Společník pověřený obchodním vedením společnosti je však povinen na požádání informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti.

SOUVISLOSTII Doplňkové informace k veřejné obchodní společnosti • Zákaz konkurence − společník dané v. o. s. nesmí sám podnikat v předmětu podnikání společnosti. A nesmí být ani statutárním orgánem společnosti s podobným předmětem podnikání. • Přeměna v. o. s. − veřejná obchodní společnost může splynout s jinou v. o. s. nebo také s komanditní společností. • Statutární orgán v. o. s − může jím být jeden společník, ale i několik nebo dokonce všichni společníci. • Jiný účel založení − podle nového zákona o obchodních korporacích je možné od roku 2014 založit v. o. s. (ale také k. s.) k jinému než obchodnímu účelu (např. za účelem správy jejího majetku).

76

Vkladová povinnost nevyplývá ze zákona, ale může být určena společenskou smlouvou. Peněžité i nepeněžité vklady společníků se stávají majetkem společnosti. Zisk určený k rozdělení se dělí mezi společníky rovným dílem, rovněž ztrátu zjištěnou roční účetní závěrkou nesou společníci rovným dílem. Při zániku společnosti platí kromě obecných případů ještě zvláštní, širší možnosti. Společnost se ruší: • výpovědí společníka • smrtí jednoho společníka (pokud není ve společenské smlouvě připuštěn dědic jako nový společník) • dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým se zrušuje společnost • zánikem právnické osoby, která je společníkem (ledaže společenská smlouva připouští přenechání podílu na právního nástupce) • dnem právní moci rozhodnutí o oddlužení některého ze společníků • vyloučením společníka • prohlášením konkurzu na majetek některého ze společníků, apod. Při zrušení společnosti mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku.

Veřejná obchodní společnost:

http://cs.wikipedia.org/wiki/V.o.s.


Živnostenské právo Co se v kapitole dozvíte Budete pak umět:

Po prostudování této kapitoly poznáte: • co je předmětem živnostenského práva • problematiku podnikání fyzických i právnických osob podle živnostenského zákona • druhy živností

• objasnit hlavní formy živností

• problematiku evidence podnikajících osob v živnostenském rejstříku

• vysvětlit pojem koncese a vyjmenovat formy podnikání, které vyžadují státní souhlas

• vznik živnostenského oprávnění, provozování živnosti a zánik živnostenského oprávnění

• objasnit podmínky obecné a zvláštní k provozování živností

• správní přestupky a delikty fyzických a právnických podnikajících osob

• vysvětlit funkci a obsah živnostenského rejstříku • uvést některé přestupky a delikty živnostenského podnikání

SOUVISLOSTII Počet živnostenských oprávnění v ČR

Tipněte si počet živnostenských oprávnění u nás... V České republice je v současné době zapsáno u jednotlivých živnostenských úřadů na 1 200 000 osob. Ne všichni samozřejmě působí výlučně jako podnikatelé, řada osob má podnikání jako vedlejší pracovní činnost. I tak je to poměrně vysoké číslo.

• kontrolní mechanismy živnostenského oprávnění

Tato kapitola se zabývá především podstatnými ustanoveními živnostenského zákona, který reguluje živnostenské podnikání v ČR. Jsou vyjmenovány a stručně charakterizovány možnosti vzniku, provozování i zániku živnosti, stanoveny podmínky a požadavky živnostenského rejstříku.

Živnostenské právo Živnostenské právo tvoří soubor právních norem upravujících podmínky živnostenského podnikání. Hlavním dokumentem je živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb., v aktuálním znění), který upřesňuje podmínky k vykonávání živnosti. Živnost je zákonem stanovena jako soustavná činnost provozovaná podnikatelem samostatně a vlastním jménem za účelem zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem (především na základě živnostenského oprávnění). Živnost může na základě oprávnění provozovat fyzická nebo právnická osoba. Živnostenský zákon obsahuje přílohy, které definují různé druhy živností, a to vymezením předmětu podnikání a uvedením požadované odborné způsobilosti. V živnostenském zákonu je i přesně definováno, co je a co není živností.

Podnikání právnických osob podle živnostenského zákona SOUVISLOSTII Co není živností podle živnostenského zákona... Podle tohoto zákona není živností například: • provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, • činnost lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, nelékařských zdravotnických pracovníků a přírodních léčitelů, • činnost advokátů, notářů, soudních znalců, tlumočníků, • pr pprovádění archeologických výzkumů aj.

Z definice živnosti vyplývá, že živnost může provozovat fyzická, ale i právnická osoba. I když je častější, že živnostníci jsou majoritně především fyzické osoby, není vyloučena ani možnost podnikání právnických osob provozováním činností, které mají charakter jedné či více živností. Přesto se dá říci, že značná část právnických osob podnikajících podle živnostenského zákona má živnost nebo soubor živností spíše jako doplňující činnost k činnosti hlavní, která se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Tyto zákony však nelze postavit proti sobě. Skutečnost, že fyzická osoba podniká podle živnostenského zákona, neznamená, že nemusí dodržovat ustanovení zákona o obchodních korporacích (především obchodní závazkové vztahy). Stejně tak platí, že tak musí činit i právnická osoba. Zpětně platí, že pokud právnická osoba provozuje živnosti podle živnostenského zákona (ať již jako hlavní či jedinou činnost anebo činnost doplňkovou), pak i ona musí dodržovat kromě obchodního práva (daného obchodním zákoníkem) i znění živnostenského zákona.

Tyto činnosti jsou specifikovány a upravovány jinými právními předpisy, než je živnostenský zákon.

84

Oba zákony se i v mnoha ohledech doplňují, v mnoha aspektech se vzájemně prolínají, nelze je tedy postavit do roviny buď živnostenské právo, nebo obchodní právo. Platí oba druhy práva, musí být dodržovány obě právní normy, a to všemi osobami, jichž se týkají.

Živnostenský zákon, paragrafové znění: http://portal.gov.cz (sekce Zákony a v poli Číslo předpisu zadejte řetězec znaků 455/1991)


SOUVISLOSTII Příklady ohlašovacích živností • Řemeslné – mezi ně náleží všechny živnosti, u kterých je podmínkou získání výučního listu, maturitního vysvědčení či diplomu ve vysokoškolském oboru nebo šestiletá praxe v oboru. Příkladem může být tesařství, elektroinstalatérství, činnosti v pohostinství, revizní činnosti, kominictví, pekařství či řeznictví, vázání knih, oprava aut apod. Na obrázku vidíte řemeslníka podnikajícího v oboru tesařství.

Druhy živností Živnosti se v obecné rovině dělí na tzv. živnosti ohlašovací a koncesované.

Dělení živností

Živnosti

ohlašovací

řemeslné

vázané

koncesované

volné

Ohlašovací živnosti Živnost ohlašovací je možno provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu, pokud ohlašovatel splňuje podmínky stanovené zákonem. Ohlašovací povinnost urychluje vstup do podnikání, neboť podnikatel může zahájit živnost dnem, kdy ohlášení živnostenskému úřadu podal (nebo zaslal poštou). • Vázané – mezi ně náleží všechny, k jejichž získání a provozování je podmínkou prokázání odborné způsobilosti. Typickým příkladem je daňové poradenství, masérství, stavební a projekční činnost, autoe, e, škola, geologické práce, oční optika, nákup a prodej starožitností apod. Ilustrační obrázek znázorňuje starožitnost coby případný předmět činnosti příslušné živnosti. • Volné – k jejímu získání nepotřebuje podnikatel prokázat odbornou způsobilost. Příkladem je velkoobchodní a maloobchodní činnost, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, ubytovací služby, výroba textilií, vydavatelská činnost, výroba a zpracování skla, překladatelská a tlumočnická činnost, výroba strojů a zařízení, chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby), umělecko-řemeslné zpracování kovů, poskytování softwaru a poradenství v oblasti informačních technologií apod. Seznam obsahuje 80 různých činností spadajících do oblasti volné živnosti. Na obrázku níže vidíte například živnostníka, dejme tomu podnikajícího v oblasti poradenství v bezpečnosti informačních technologiích.

Ke vzniku tohoto živnostenského oprávnění tak není třeba souhlasu či rozhodnutí živnostenského úřadu. Pokud by však živnostenský úřad zjistil, že stanovené podmínky pro provozování ohlašovatel nesplňuje, vydal by rozhodnutí, že živnostenské oprávnění nevzniklo. V každém případě se musí ohlašovatel písemně ohlásit živnostenskému úřadu, a to městskému, případně ve velkoměstě pak obvodnímu podle příslušného místa, v němž bude činnost provozovat. Ohlašovací živnost se ohlašuje podle místa jejího výkonu, nikoliv podle bydliště. 1. Ohlašovací živnosti řemeslné – ty jsou uvedeny v zákoně taxativně. Tuto živnost mohou vykonávat řemeslníci mající výuční list v oboru (popřípadě jiný doklad o vyučení, například maturitní vysvědčení u výučních oborů s maturitou) či osoby vlastnící maturitní vysvědčení či požadované vysokoškolské vzdělání a stanovenou délku praxe. Zákonem stanovená délka praxe v oboru je šest let. 2. Ohlašovací živnosti vázané – výkon těchto živností je vázán na příslušnou odbornou způsobilost stanovenou zákonem pro jednotlivé činnosti (například u projekční činnosti je to oprávnění k projekční činnosti, u výuky autoškoly ověření odborné způsobilosti příslušným orgánem dopravní policie atd.). 3. Ohlašovací živnosti volné – u nich se nevyžaduje žádná zvláštní kvalifikace. Jsou to všechno činnosti, které nejsou uvedeny v seznamu řemeslných, vázaných či koncesovaných činností. Podnikatelé musí splňovat pouze obecné podmínky podnikání. Seznam všech forem ohlašovacích živností je součástí živnostenského zákona, a to v podobě příloh závěrem zákona. Živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu.

Koncesované činnosti V některých oblastech činností může živnostník podnikat pouze na základě státního povolení (tj. koncese). Podnikatel – koncesionář může zahájit podnikání až po obdržení tzv. koncese.

86

Výpis ohlašovacích živností v živnostenském zákonu: Příloha 1 vypisuje řemeslné živnosti, příloha 2 živnosti vázané a příloha 4 živnosti volné.

Trestní právo

Trestní právo Po prostudování této kapitoly poznáte: • podstatu pojmu trestný čin, formy trestných činů


• základní formy provinění, podstatu polehčujících a přitěžujících okolností • druhy trestů • funkci jednotlivých orgánů při řešení trestných činů, etapy trestního řízení Tato kapitola přináší pohled do obou oblastí trestního práva – tedy trestního práva hmotného i procesního.

Trestní právo Každá společnost se vždy bránila proti chování některých jedinců, případně i celých skupin před činy, jež ohrožují bezpečnost, zdraví či životy občanů. Tresty za nepřijatelné jednání vůči jiným občanům, skupinám či proti celému státu tu jsou od dob, kdy se člověk začal sdružovat do prvotních komunit. Provinění a prohřešky byly vždy trestány a tresty za takovéto jednání nalézáme již v nejstarších právních dokumentech. Trestní právo je soubor právních norem, jejichž úkolem je udržování pořádku a bezpečnosti ve státě. Trestní právo ve svém souhrnu je odvětvím právního systému, který chrání společnost, občany i stát před pachateli trestných činů. Tato ochrana je dána určením, které činy společnost považuje za trestné činy, stanovením druhu a výše trestů a ochranných opatření za jejich prokázané spáchání i stanovením postupu orgánů činných v trestním řízení vůči pachateli nebo pachatelům při samotném zjišťování, prokazování a ukládání sankcí.

Dělení trestního práva Z definice trestního práva vyplývá jeho rozdělení na hmotné a procesní. • Trestní právo hmotné – zabývá se trestnými činy a tresty.

Budete pak umět: • pojednat o hmotném i procesním trestním právu • popsat problematiku spojenou se zaviněním trestného činu a s osobou jeho pachatele • popsat problematiku trestní odpovědnosti mladistvých • pojednat o trestních sankcích a druzích trestů, podmínkách vylučujících trestnost a aspektech promlčení trestní odpovědnosti • popsat etapy trestního řízení • pojednat o represivních orgánech státu a orgánech činných v trestním řízení

SOUVISLOSTI TI Nejstarš j í dokladované tresty za provinění... Vzpomeňte si (nalistujte str. 13) na první lekci této publikace, ve které je uvedeno, že například zákoník krále Chammurabihoo obsahoval sankce (včetně padesáti trestů „...budiž usmrcen“ ). Stejně tak řešil otázku sankce i nejstarší nám známý zákoník krále Ur-Nammua ze třetího tisíciletí před n. l.

U tohoto práva je pramenem trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., v aktuálním znění). • Trestní právo procesní – zabývá se trestním řízením a výkonem uložených trestů. U trestního práva procesního je zdrojem trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb., zákon o trestním řízení soudním, v aktuálním znění).

Dělení trestního práva

Trestní právo

Trestní právo hmotné ( Trestní zákoník )

Trestní právo procesní ( Trestní řád )

Trestní právo hmotné Trestný čin je takový čin, jehož trestnost byla stanovena dřív, než byl spáchán. Trestným činem je tedy protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestní zákoník, paragrafové znění: http://portal.gov.cz (sekce Zákony a v poli Číslo předpisu zadejte řetězec znaků 40/2009) Trestní žád, paragrafové znění: http://portal.gov.cz (sekce Zákony a v poli Číslo předpisu zadejte řetězec znaků 141/1961)

Z DĚJIN Trestní právo ve starověku Starověké orientální právo překypovalo krutostí. Mezi tresty patřilo zmrskání, useknutí ruky, oslepení či propadnutí životem. Pro státní administrativu to bylo výhodné. Nebylo třeba vydržovat nákladné věznice a zcela odpadly problémy s recidivisty. Na druhou stranu, postižené delikventy, pokud to ovšem nebyla poprava se vším všudy, bylo třeba ošetřit a léčit. Babylónští chirurgové byli velkoryse placeni. Avšak ne každému lékaři se podařilo ve zdraví zbohatnout: „... jestliže lékař provede svobodnému občanovi obtížnou operaci a způsobí jeho smrt nebo bronzovým nožem otevře oční oblouk a zničí mu oko, bude mu uříz-

nuta ruka“. Vidíme, že obdobně nesmlouvavě se v trestních postizích v Babylonii přistupovalo ke všem vrstvám obyvatelstva. Zdroj úryvku: Lékař léčí, příroda uzdravuje, Avicenum

91

Občanský a společenskovědní základ • PRÁVO Základní rozdělení trestných činů je na přečiny a zločiny.

SOUVISLOSTII Příklad přečinu a zločinu • Přečin: Může to být např. zkrácení daně, poplatku a poplatby.. Dále to může být poškodobné povinné platby zení a ohrožení životního prostředí (způsobí-li takovým činem pachatel trvalé nebo dlouhodobé poškození životního prostředí), padělání a pozměňování peněz v úmyslu udat je jako pravé (nebo platné či jako peníze vyšší hodnoty),, padělání úřední listiny apod. • Zločin: Vražda, braní rukojmí, únos, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení (které navíc způsobí postiženému těžkou újmu na zdraví nebo smrt). Dále to může být zavlečení vzdušného dopravního ciziny, prostředku do ciziny teroristický útok, páchání trestné činnosti jako člen organizované skupiny (například organizované vydírání či drog) atd. distribuce drog)

1. Přečin – trestní zákoník jej charakterizuje jako nedbalostní trestný čin a takový úmyslný trestný čin, na něhož trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně do pěti let.

Dělení trestných činů Trestný čin

Přečin

Zločin

2. Zločin – zvlášť závažný a úmyslný trestný čin, na nějž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. SOUVISLOSTI Co znamená horní a dolní hranice trestní sazby? Za spáchaný trestný čin soud vyměří trest. Soudce se při stanovení délky trestu vůči danéDO). mu trestnému činu rozhoduje v mezích odpovídající sazby (která je v intervalu OD – DO). Znamená to, že délka trestu se může blížit buď dolní hranici a její nejnižší možné sazbě (OD), nebo se může přibližovat směrem k horní hranici a maximu sazby (tedy DO).

Zavinění trestného činu Při zkoumání a zjišťování trestného činu je zapotřebí hledat (na základě hodnověrných důkazů, svědeckých výpovědí či přiznání pachatele) úmysl nebo zanedbání povinnosti, ale rovněž i míru viny, objektivní nebo subjektivní stránku jednání, které vedlo ke spáchání trestného činu. Z tohoto úhlu pohledu pak zákon definuje trestnou činnost v podobě: • úmyslně páchaných trestných činů

JAK JE TOMU VE SVĚTĚ?

• trestné činnosti páchané z nedbalosti.

Vysoké sazby za některé trestné činy Přirozeně každá země má své vlastní trestní právo a jemu odpovídající sazby za spáchané trestné činy. • V USA se například pachateli sčítají sazby za jednotlivé související skutky (které třeba během jednoho deliktu spáchal) do souhrnné výše trestu, trestu která může převyšovat i desítky let (podle závažnosti spáchané trestné činnosti). • V jiných oblastech světa (například v Thajsku) je například velmi těžce postihováno pašování drog (v řádu i desítek let těžkého žaláře).

• V některých zemích jsou dodnes uplatňovány (z pohledu evropského pojetí práva nepřijatelné) prastaré metody vykonání trestu za prohřešek. prohřešek V Íránu a Nigérii se například dodnes vykonává poprava provinilce ukamenováním; ukamenováním velmi často za nevěru. Jelikož nelze přesně určit, který kámen (ze které ruky) oběť usmrtil, lze v podstatě hovořit o lynčování lynčování. Účastníci (vykonavatelé) tohoto aktu si jsou vlastně v anonymitě jisti svojí nepostižitelností. 92

30 20 10 0

1. Úmyslně spáchaný trestný čin – takový čin, při kterém pachatel: • chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, • věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro p případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

10 20 30

SOUVISLOSTI Příklady úmyslně páchané trestné činnosti • Úkladná vražda – v tomto případě se jedná o promyšlený, plánovaný a v určitý čas připravovaný zločin. Tyto případy především obsahují známé klasické detektivky, v současné době také i četné televizní seriály české i slovenské ((Kriminálka Anděl, Expozitura)) a hlavně americké ((Kriminálka Miami apod.). Často můžete vidět, jak policejní detektivové sbírají důkazy z místa činu, analyzují drobné zbytky materiálů, vyslýchají podezřelé atd. Postupně vzniká obraz spáchání trestného činu, jeho motiv i možný pachatel. V takovýchto trestných činech typu zločin je nutné prokázat, zda pachatel měl v úmyslu zavraždit konkrétní osobu, dlouhodobě se na to připravoval, jednal promyšleně, čekal na vhodnou příležitost atd. Takovéto jednání lze považovat za úmyslné úmyslné.. Podotýkáme, že stejným způsobem jako dokonaný čin se posuzuje již samotná příprava příprava,, tedy pokus o vraždu vraždu. • Zabití – zatímco předcházející případ ukazuje na trestný čin (respektive zločin) chladnokrevné úmyslné vraždy, zákon definuje i jiný trestný čin s podobnými následky na straně oběti – zabití zabití.. Je to trestný čin, který ve svém důsledku také vede k usmrcení člověka (nebo i více lidí), avšak s poněkud mírnějšími sankcemi, než u úkladné vraždy. Tento trestný čin (se kterým se můžete setkávat opět v televizi při zpravodajství) se většinou odehrává v našich podmínkách například při krajním řešení domácího násilí. Zákon definuje tento trestný čin takto: „...kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán...“ Jedná se vesměs o případy, kdy například týraná žena bodne svého partnera v afektu nožem apod.


Lidská práva a svobody Co se v kapitole dozvíte

Po prostudování této kapitoly poznáte: • charakteristiku významných lidských práv v ČR • oblasti ochrany lidských práv podle Listiny základních práv a svobod

Budete pak umět:

• významné mezinárodní i tuzemské instituce zabývajících se ochranou lidských práv

• pochopit problematiku lidských práv a svobod a nutnost jejich respektování

• činnost veřejného ochránce lidských práv

• pojednat o Listině základních práv a svobod, vymezit její strukturu

Kapitola je věnována oblasti lidských práv a svobod. ČR je součástí mezinárodního společenství, je tedy vázána dodržováním četných mezinárodních smluv v této oblasti a musí rovněž respektovat rozhodnutí četných mezinárodních institucí zajišťujících lidská práva.

• poskytnout zmínku o tuzemských i mezinárodních institucích hájících lidská práva a svobody

Lidská práva a svobody

• popsat činnost veřejného ochránce práv

V průběhu historie se názory na rozsah a pojetí lidských práv měnily, rozvíjely, procházely určitými střety i boji.

Z DĚJIN

V právních dokumentech nebývají lidská práva výslovně prohlašována za práva přirozená. Často lidská práva bývají proklamována nejčastěji v preambulích a jejich přirozenoprávní původ lze tímto považovat za obecně uznávaný. Teprve zakotvení lidských práv v právních dokumentech dalo lidským právům reálný rozměr.

Právo, morálka a spravedlnost... • Pojem přirozeného práva známe z antiky a jeho zdrojem měly být přirozené potřeby člověka, morálka a spravedlnost. • Od středověku se za zdroj přirozeného práva považoval Bůh, boží rozum ( „od Boha je král, od krále zákon” ). • Ještě v sedmnáctém století prohlásil francouzský král Ludvík XIV. (řečeSlunce“ na obr. ný „Král Slunce“, vpravo) známou větu „Stát jsem já“. Tím jednoznačně formuloval tehdejší názor na postavení státu a práva, kdy si jeho výklad a nakládání s ním vlastně zosobnil... • Osvícenství pozvedlo přirozené právo do lidmi role oprávněného k řízení vztahů mezi lidmi, přičemž „přirozené bylo totéž co rozumné a spravedlivé“.

Vývoj společnosti pak ukázal, že nejvhodnějším státním zřízením je demokracie, založená na spravedlnosti, rovnosti a svobodě jedinců. Přirozenému právu je přisuzována věčnost, z čehož vyplývá, že existovalo dříve než právo ve smyslu slova, jak ho známe dnes. Koncepce současných lidských práv vychází především ze školy přirozeného práva, práva každého jednotlivce. Z vývoje přirozeného práva vyšly americká Deklarace nezávislosti (z roku 1776) a ffrancouzská a Deklarace práv člověka a občana (z roku 1789). SOUVISLOSTI Deklarace nezávislosti Spojených států amerických Tímto dokumentem deklarovalo 13 kolonií britské Severní Ameriky svou nezávislost na britském království (tyto kolonie v roce 1775 povstaly proti britské koloniální správě během americké revoluce). Nezávislost byla deklarována dne 4. července 1776 a v tento den slaví obyvatelé USA tzv. Den nezávislosti (Independence Day). Na obrázku níže vidíte část originálu Deklarace nezávislosti..

SOUVISLOSTII Předzvěst první francouzské ústavy V průběhu Velké francouzské revoluce byla dne 26. srpna 1789 vydána francouzským Ústavodárným národním shromážděním Deklarace práv člověka a občana.. Její vydání bylo velmi důležitým okamžikem, předznamenalo vznik první francouzské ústavy ústavy.. Deklarace obsahovala 17 bodů práv člověka a občana. Namátkově uvádíme některé z nich: 1. Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek. 4. Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. (...) 5. Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co zákon nenařizuje.

11. Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených. 102 (...)


Z DĚJIN

Veřejný ochránce práv (ombudsman) V některých právních a demokratických státech je zřizována speciální funkce veřejného ochránce práv neboli ombudsmana.

Původ funkce ombudsmana Poprvé byla funkce ombudsmana zavedena ve Švédskuu. Původně to byl pověřenec švédského krále, který měl dohlížet na chování úředníků. V roce 1809 byl institut (tedy samotný úřad) zakotven ve švédské ústavě. Významného rozšíření ve světě doznala funkce ombudsmana ve 20. století po 2. světové válce; v současnosti je zřízena bezmála ve 100 zemích.

Úkolem ombudsmana je kontrola dodržování práv. Tento člověk (vesměs významná osobnost společenského života) má rozsáhlé pravomoci ke zjišťování a ověřování možného porušení práva, jakožto i podávání podnětů odpovědným orgánům na řešení. V České republice působí veřejný ochránce práv od roku 1999. Je volen Poslaneckou sněmovnou a má šestileté funkční období. Platí zde zásada jako u prezidentské volby − ombudsman nemůže být zvolen vícekrát než dvakrát po sobě.

POJEM M ▸ OMBUDSMAN Pojem ombudsman pochází ze švédštiny, ti kde kd slovo ombud = zástupce zástupce, pověřenec pověřenec, mluvčí mluvčí.

SOUVISLOSTII Sídlo ombudsmana v ČR

Původně byla pro sídlo ombudsmana navržena Praha, nicméně na návrh řady poslanců bylo jako sídelní místo úřadu veřejného ochránce práv nakonec odsouhlaseno město Brno Brno.

Poslanecké sněmovně předkládá dva návrhy na veřejného ochránce práv Senát a dva návrhy předkládá i prezident republiky. Co se týče věku, podmínkou pro zvolení kandidáta je dosažení nejméně 40 let. Vybraný kandidát skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny a za výkon funkce odpovídá právě Poslanecké sněmovně. Funkci musí vykonávat nezávisle, nestranně a každý rok o ní podat souhrnnou zprávu, která je pak zveřejněna. K pozbytí funkce veřejného ochránce práv může dojít především z důvodu uplynutí období, na který měla dotyčná osoba mandát, dále vzdáním se funkce, odvoláním Poslaneckou sněmovnou, ale také tím, že se ombudsman ujme výkonu funkce prezidenta republiky, poslance, senátora či jiné funkce ve veřejné správě. Z toho vyplývá, že funkce veřejného ochránce práv je neslučitelná s jinou veřejnou funkcí. Do pravomocí veřejného ochránce práv patří zejména: • ochrana osob před jednáním úřadů a jejich nečinností (pokud je v rozporu s právem a neodpovídá demokratickému právnímu státu). Pro výkon činnosti je ombudsmanovi poskytnuta řada oprávnění, jako je například možnost vstupu do všech úřadů a provádění šetření nahlížením do spisů, kladení otázek zaměstnancům úřadu, vyžádání informací a vysvětlení písemných stanovisek aj. Pozornost veřejného ochránce práv se může upínat k řadě institucí (viz jejich j výý čet v následujících souvislostech):

SOUVISLOSTI Instituce, ve kterých může ombudsman provést šetření Na základě podaného podnětu může veřejný ochránce prošetřit činnost těchto institucí: • ministerstva a jiné správní úřady s působností po celém území státu, • orgány územní samosprávy (obce a kraje), • Česká národní banka (pokud působí jako správní úřad), • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústav• Policie ČR (s výjimkou vyšetřování),, Armáda ČR, Hradní stráž a Vězeňská služba ní výchova a ochranné léčení, • veřejné zdravotní pojišťovny.

SOUVISLOSTII Omezení působnosti ombudsmana

Působnost veřejného ochránce práv se nevztahuje na: • prezidenta republiky, parlament, vládu, soudy všech stupňů, zpravodajské služby ČR, Nejvyšší kontrolní úřad, státní zastupitelství a orgány činné v trestním řízení. řízení

108

Veřejný ochránce práv v žádném případě nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže měnit nebo rušit jejich rozhodnutí. Nesmí také vstupovat do soukromoprávních sporů a do sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Nepřípustné je také, aby ovlivňoval výkon soudní moci. V jeho kompetenci je to, že pokud zjistí pochybení, může požadovat od úřadů či institucí, aby sjednaly nápravu. Veřejný ochránce práv: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ombudsman Úřad veřejného ochránce práv (ofic. stránky): http://www.ochrance.cz/


Souhrn n

Shrnutí kapitoly • Koncepce lidských práv má svůj dnešní rozměr především ze školy přirozeného práva, práva každého jednotlivce. • Přirozenému právu je přisuzována věčnost, z čehož vyplývá, že existovalo dříve než právo ve smyslu slova, jak ho známe dnes. • Přirozenoprávní původ lidských práv lze považovat za obecně uznávaný.

Moje poznámky:

............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. .............................................................

• Pojem přirozeného práva známe z antiky a jeho zdrojem měly být přirozené potřeby člověka, morálka a spravedlnost. • Z vývoje přirozeného práva vyšly americká Deklarace nezávislosti amerických osad z roku 1776 a francouzská Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. • V ČR jsou lidská práva a svobody pojaty jako nedílná součást ústavního pořádku České republiky. • Listina základních práv a svobod je integrální součástí přímo Ústavy ČR, tedy nejvyšší domácí právní normy.

.............................................................

• Základní práva a svobody jsou v Listině základních práv a svobod označovány jako nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

.............................................................

• Výše uvedená práva jsou zaručena všem bez rozdílu.

.............................................................

............................................................. ............................................................. ............................................................. .............................................................

• Zásady, které jsou v obsahu Listiny základních práv a svobod stručně a jasně definovány, byly zakotveny a detailizovány i v ostatních právních normách ČR. • V oblasti lidských práv existuje celá řada mezinárodních smluv, z nichž některé jsou nadřazeny vnitrostátním zákonům.

.............................................................

• Důležitým dokumentem v oblasti lidských práv je Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách roku 1975.

.............................................................

• Na mezinárodní úrovni zajišťuje ochranu lidských práv několik institucí.

.............................................................

• Ochranu lidských práv v České republice zajišťují nezávislé obecné instituce.

.............................................................

• V některých právních a demokratických státech je zřizována speciální funkce veřejného ochránce práv, jehož úkolem je kontrola dodržování práv.

............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. .............................................................

• Rovněž v České republice působí veřejný ochránce práv (ombudsman). • Veřejný ochránce práv v žádném případě nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže měnit nebo rušit jejich rozhodnutí. • V jeho kompetenci je, že pokud zjistí pochybení, může požadovat od úřadu či instituce sjednání nápravy.

............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. ............................................................. .............................................................

Náměty a tipy pro samostatnou práci

Náměty pro samostatnou práci 1. Co zdůrazňuje teorie přirozeného práva? 2. Ve kterých dokumentech byla poprvé v historii zakotvena lidská práva? 3. Ve kterých dokumentech byla zakotvena lidská práva v novověku? 4. Které mezinárodní instituce zajišťují dodržování lidských práv? 5. Ve kterém právním dokumentu jsou obsažena lidská práva v ČR? 6. Jaké znáte oblasti (členění) lidských práv? 7. Která lidská práva znáte? 8. Které organizace v ČR v oblasti kontroly a ochrany lidských práv znáte? 9. Jakou funkci má v právním řádu ČR veřejný ochránce lidských práv? 10. Jaké jsou pravomoci veřejného ochránce práv v ČR? Ve kterých institucích může provést šetření? 11. Kde byste případně hledali metodickou pomoc při sestavování podnětu pro ombudsmana? 12. Na koho se již pravomoci veřejného ochránce práv nevztahují, tedy vůči kterým institucím mu již nepřísluší provádět šetření?

110

Moje právní povědomí

Moje právní povědomí Cílem této kapitoly je: • upozornit na fakt, že je žádoucí a nutné se obeznámit se základními právními poznatky a skutečnostmi • poukázat na to, že je nezbytné po celý život rozvíjet a upevňovat právní povědomí, a to v souvislosti s novými společenskými skutečnostmi Obecně vzato, hovoří se, že právní povědomí našich občanů je na poměrně nízké úrovni. Možná také proto se tolik lidí ocitá v nejistotě či v nepříznivé situaci, do níž se dostali svým neuváženým počínáním. Velmi často se jedná o nepromyšlený vstup do právního závazku, se kterým pak dotyční nevědí, jak by se vypořádali. Tato závěrečná kapitola by vám měla nastínit několik velmi častých situací či stavů, ve kterých se můžete ocitnout a ve kterých byste se měli orientovat, ale také si počínat obezřetně, abyste se nedostali do obtížně řešitelné situace.

Co se v kapitole dozvíte Kapitola vám pomůže: • uvědomit si nutnost osvojení si základních poznatků z práva • uvědomit si, že během života člověk musí řešit řadu životních událostí, které víceméně souvisejí s vhodnou aplikací jeho poznatků (mimo jiné i z oblasti práva)

Šedá teorie − zelený strom života Život přináší mnoho životních událostí, do kterých se člověk dostává; samozřejmě je ani zdaleka nelze postihnout popsáním na příkladu. Tato kapitola by měla být pro vás otevřenou a neustále doplňovanou studnicí životních h zkušeností a znazna lostí, která se podílí na budování právního povědomí. Vnímejte proto i dobré (nejenom právní) rady svých h nejbližších, vyučujících či lidí disponujících skutečným životním moudrem, zvláště pokud jsou ochotni se o ně s vámi podělit. odělit.

• BOETCKEROVO (NEJEN) FINANČNÍ DESATERO Na úvod přinášíme tzv. Boetckerovo finanční desatero. Je nejen radou pro obezřetné nakládání s financemi, ale vyjadřuje i hlubší filosofický názor na chování a jednání lidí. Svoji platnost tedy má i mimo samotnou ekonomii. William Boetcker (1873–1962), původem Němec, byl americkým duchovním. Velmi se však také zajímal o společenské dění a ekonomii. „Desatero“ publikoval již v roce 1916. Boetckerovo desatero také vhodně doplňuje výrok starořeckého filosofa Plutarcha: „Tíhnutí lidské povahy k nepřejícnosti je takové, že se člověk pro přednosti ostatních rmoutí víc, než se raduje ze svých vlastních.“ Plutarchos

Plutarchos

Boetckerovo finanční desatero 1 Prosperitu nelze založit na bezstarostném zacházení s financemi.

6 Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.

2 Slabí se neposílí oslabením silných.

7 Spolupráci lidí neposílíš zvyšováním nenávisti.

3 Malí nevyrostou omezováním velkých.

8 Solidní jistotu nezajistíš vypůjčenými penězi.

4 Chudým nepomůže zničení bohatých.

9 Charakter a odvaha se neposílí zničením lidské iniciativy.

5 Mzda pracovníků se nezvýší utlačováním těch, z jejichž peněz je placena.

10 Lidem nepomůžeš, když jim soustavně děláš to, co nechceš, aby dělali tobě.

Pojďme nyní tyto poznatky doplnit třemi praktickými radami a poznatky z oblasti práva. Přinášíme je jako malou ukázku toho, čím se zabývá praktická cvičebnice, která navazuje na výuku obsaženou v této učebnici. Každou ze tří rad uvozuje citát z publikace Murphyho zákon od Arthura Blocha (nakladatelství Svoboda Liberta, 1993).

• CO NENÍ ZAKÁZÁNO, JE DOVOLENO „Po vyčerpání všech ostatních možností se lidé i národy chovají rozumně. “

Murphyho zákon, Arthur Bloch

Co není zakázáno, je dovoleno. Tato známá věta je základním předpokladem každého demokratického státu. Vychází ze dvou článků Listiny základních práv a svobod, která je součástí právního pořádku ČR. 1. Článek 2 odst. 2 říká, že: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ 2. Článek 2 odst. 3 pak navazuje textem: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ 111

Občanský a společenskovědní základ

Recommend Documents