OBČANSKÉ PRÁVO VĚCNÉ OSNOVA: • • • • • • • •
Definice občanského práva, prameny Předmět úprava a její základní zásady Osoby Zastoupení Věci a jejich rozdělení Právní skutečnosti Věcná práva – vlastnictví, spoluvlastnictví, držba, věcná práva k cizím věcem Dědické právo DEFINICE OBČANSKÉHO PRÁVA, PRAMENY
Občanské právo • normy upravující majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, • v občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení, • účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Prameny • Občanský zákoník OZ se dělí na pět částí: • Obecná část • Rodinné právo • Absolutní majetková práva – věcné právo, dědické • Relativní majetková práva – závazkové právo • Ustanovení společná, přechodná a závěrečná Právo věcné: Vlastnictví, spoluvlastnictví, držba, věcná práva k cizím věcem (zástavní právo, zadržovací právo, věcná břemena) Právo závazkové: Vznik, zajištění a zánik závazků, pojmenované smlouvy (kupní, směnná, aj.) Občanské právo procesní Občanské soudní řízení. OBECNÁ ČÁST • • • • •
Předmět úpravy a její základní zásady – soukromé právo a jeho ochrana Osoby - FO, PO (korporace, spolky, fundace, nadace, ústav), spotřebitel, podnikatel Zastoupení – smluvní, zákonné a opatrovnictví Věci a jejich rozdělení – součást věcí a jejich příslušenství, cenné papíry Právní skutečnosti – promlčení a prekluze
ABSOLUTNÍ MAJETKOVÁ PRÁVA • •
Věcná práva – vlastnictví, spoluvlastnictví, držba, věcná práva k cizím věcem (zástavní a zadržovací právo, věcná břemena) Dědické právo PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY
• •
• • • •
Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec. Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory. Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. OSOBY
Osoby blízké • Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství. Fyzická osoba • Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. • Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo. • Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb. Změna pohlaví nemá vliv na jeho osobní a majetkové poměry, manželství nebo registrované partnerství však zaniká. • Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. • Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné. (Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.) • Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.
Právnická osoba • • •
• • •
•
Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku. Právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i když nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu. Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci. Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu. Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku. Jménem právnické osoby je její název. Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název nesmí být klamavý. Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu. Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha. Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku. Právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, zaniká skončením likvidace.
Korporace - Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob. Na právnickou osobu tvořenou jediným členem se hledí jako na korporaci. Korporace může mít jediného člena, připouštíli to zákon. V takovém případě jediný člen korporace v ní nemůže z vlastní vůle ukončit členství, ledaže v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba Spolky - Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm. Členové spolku neručí za jeho dluhy. Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Fundace - Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu. Její činnost se váže na účel, k němuž byla zřízena. Nadace - Zakladatel zakládá nadaci k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu. Účel nadace může být veřejně prospěšný, spočívá-li v podpoře obecného blaha, i dobročinný, spočívá-li v podpoře určitého okruhu osob určených jednotlivě či jinak. Zakazuje se založit nadaci za účelem podpory politických stran a hnutí nebo jiné účasti na jejich činnosti. Zakazuje se založit nadaci sloužící výlučně výdělečným cílům. Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu. Ústav - Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné. Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu.
Spotřebitel • Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podnikatel • Každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. ZASTOUPENÍ Smluvní zastoupení • Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci.Při zmocnění právnické osoby náleží výkon zástupčího oprávnění do působnosti jejího statutárního orgánu. K výkonu zastoupení je oprávněna i osoba, kterou statutární orgán určí. •
Prokura - udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Prokurista není oprávněn přenést prokuru na někoho jiného ani udělit další prokuru. Zakazuje se udělit prokuru právnické osobě.
Zákonné zastoupení a opatrovnictví • Zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv. • Zákonný zástupce nebo opatrovník není oprávněn za zastoupeného právně jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. • Zákonný zástupce nesmí odejmout zastoupenému věc zvláštní obliby, ledaže to odůvodňuje ohrožení jeho života či zdraví, a jedná-li se o nezletilého, který není plně svéprávný, také jiný závažný důvod. VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ • • • • •
Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Věc určená k obecnému užívání je veřejný statek. Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí. Živé zvíře není věcí. Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.
Rozdělení věcí: • Nehmotné • nemají hmotnou podstatu, jsou to produkty myšlení (vynálezy, technologické postupy, díla literární, vědecká a umělecká).
•
Hmotné • Movité • Nemovité (pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem) • • Součást (vše, co k věci podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila - kolo u auta) • Příslušenství (věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány - lékárna v autě) • • Dělitelné (dají se dělit fyzicky, aniž by ztratili užitkovost – cukr, voda) • Nedělitelné (fyzicky se nedají rozdělit, pouze podílově – dům) • • Individuální (rohlík) • Hromadné (mouka, uhlí) • • Spotřebitelné (věci jednorázové spotřeby – jídlo) • Opotřebitelné (věci postupné spotřeby – stůl)
Cenný papír • • •
Listina, se kterou je spojeno určité právo. Cenné papíry téhož druhu vydané týmž emitentem v téže formě, z nichž vznikají stejná práva, jsou zastupitelné. Cenný papír může mít formu cenného papíru na doručitele, na řad, nebo na jméno. Obsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, má se za to, že se jedná o cenný papír na řad. Neobsahuje-li cenný papír jméno oprávněné osoby, platí, že se jedná o cenný papír na doručitele. PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI Promlčení
Ke vzniku promlčení je třeba naplnění dvou právních skutečností: • • • •
uplynutí zákonem stanovené doby, promlčecí lhůty, a uplatnění tzv. námitky promlčení žalovaným před soudem.
Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnilli však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Všeobecná promlčecí lhůta jsou 3 roky a začíná běžet ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé.
Důsledky promlčení • Obecně se promlčují všechna majetková práva, v obchodněprávních vztazích všechna závazková, s výjimkami uvedenými v zákoně. Např. se nepromlčují osobní práva autorská, práva tvořící součást ochrany osobnosti, právo na výživné apod.
Z majetkových práv se pak nepromlčují: • zásadně vlastnické právo (s výjimkou vlastnických práv, kterých se domáhá pravý dědic proti dědici nepravému, práva na zrušení spoluvlastnictví a provedení jeho vypořádání a práva vlastníka pozemku domáhat se vypořádání neoprávněné stavby), • práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá (ledaže jde o obchodněprávní vztah) a • právo ze zástavní smlouvy, pokud trvá zajištěná pohledávka. Zvláštní promlčecí lhůty V některých případech zákon stanoví jinou, než obecnou tříletou promlčecí lhůtu: • právo na náhradu škody – subjektivní lhůta 2 roky (u korupce 3 roky), objektivní 3 roky nebo 10 let, • právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení – subjektivní lhůta 2 roky, objektivní 3 roky nebo 10 let, • právo z přepravy (mimo práv na náhradu škody u přepravy osob) – 1 rok, právo odpovídající věcnému břemeni – 10 let, • právo pravomocně přiznané státním orgánem – 10 let, • právo písemně uznané dlužníkem – 10 let, • právo na plnění z životního pojištění – objektivní lhůta 10 let. Prekluze •
K zániku práva dochází proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno (záruční lhůty, např. po uplynutí jednoho roku, zaniká právo vynutit si soudním rozhodnutím uzavření smlouvy).
VĚCNÁ PRÁVA Vlastnictví • • • •
• • •
Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. Způsobí-li věc, zvíře, roj včel na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu. Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho
•
•
•
•
•
pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak. Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.
Nabývání vlastnictví • Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem (držbou). • Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. • Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Nálezné • Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci nebo provozovateli zařízení, kde byla věc nalezena. • Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného. Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému. • Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení. Spoluvlastnictví • •
Podílové Bezpodílové (společné jmění manželů)
Podílové spoluvlastnictví •
Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
• •
•
Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné. O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké.
Společné jmění manželů •
Společné jmění manželů tvoří • majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, • závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
•
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství nebo odsouzením jednohoz manželů k trestu propadnutí majetku. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
•
• •
•
Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny užíval. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Držba • • •
Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.
Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby, a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují.
Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci. Vydržení • Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Vydržet vlastnické právo nemůže zákonný zástupce proti zastoupenému, ani zastoupený proti svému zákonnému zástupci. To platí obdobně i pro opatrovníka a opatrovance a pro poručníka a poručence. Věcná práva k cizím věcem Věcná břemena – služebnosti • Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. • Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. • Jedná se o služebnosti inženýrských sítí, okapu, rozlivu, svodu dešťové vody, stezky a cesty, pastvy, bytu. • Služebnost vzniká písemnou smlouvou, na základě závěti, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. • Zřizuje-li se služebnost právním jednáním k věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zápisem do takového seznamu. Zřizuje-li se služebnost k věci nezapsané ve veřejném seznamu, vzniká účinností smlouvy. • Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Zástavní právo • Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. • Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. • Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy • Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do veřejného seznamu. • Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli. • Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. Zadržovací právo • Na rozdíl od smlouvy o zástavě uplatnění zadržovacího práva je jednostranný právní akt. • Věřitel může k zajištění své pohledávky zadržet movitou věc dlužníka, dokud dlužník nezaplatí. • Předmětem může být jen movitost, kterou má věřitel již u sebe a byl by nucen ji dlužníkovi vydat (např. automechanik může zadržet opravené auto, dokud mu zákazník nezaplatí za opravu).
DĚDICKÉ PRÁVO Nabývání dědictví • Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. • Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. • Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. • Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Odmítnutí dědictví • Dědic může dědictví odmítnout. • Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví. Máli dědic jediné bydliště v zahraničí, činí lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Vydědění Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže • v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, • o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, • byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, • trvale vede nezřízený život. Přechod dluhů • Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. • Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. • Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic. Dědění ze zákona • V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. • Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví. • Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. • Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. • Nedědí-li žádný dědic ve čtvrté skupině, dědí v páté skupině jen prarodiče rodičů zůstavitele. • Nedědí-li žádný z dědiců páté skupiny, dědí v šesté skupině děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem.
Dědění ze závěti • Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. • V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. • Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. • Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. • Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu. • • •
Nezletilí, kteří dovršili 15. rok, mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu. Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena. Osoby neslyšící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími touto osobou zvolený komunikační systém neslyšících a hluchoslepých osob, a to v listině, která musí být tlumočena do zvoleného komunikačního systému.
Neopomenutelní dědicové • Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. • Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.
