Občanská ústava ČR (Návrh nové ústavy k přijetí referendem)

Občanská ústava ČR

Zdeněk Trinkewitz 23. května 2012 Tento návrh ústavy ČR vychází ze Švýcarské ústavy z roku 1980 a z Ústavy Spojených států Amerických, ze dne 17. září 1787. Česká republika prochází již řadu let krizí politického systému, která zesílila zejména v probíhající celoevropské (celosvětové) krizi ekonomické. V posledních dvou létech se potvrzuje názor, že česká krize je vyvolávána nedokonalým ústavním systémem, který je založen na platné Ústavě z roku 1993, překotně přijaté po rozbití Československé federace v době, kdy politická erudice a kultura rozhodujících politických sil byly nedostatečné a navíc v rukou fantastů nebo dobrodruhů, kteří měli zájem na jejím vágním charakteru, umožňujícím jim cestu k osobní moci a k rozhodujícímu podílu na privatizaci (rozkradení) existujícího národního majetku. Dnes občanská veřejnost, neparlamentní opozice dnešní vlády, hlasitě a důrazně požaduje změnu Ústavy. A jsou to právě dědicové „otců zakladatelů ČR“, kteří tomuto požadavku oponují a argumentují tím, že občanská opozice je jen radikálně destruktivní, ale že nenabízí vlastní alternativu. To je ovšem lež. I v ČR působí Hnutí za přímou demokracii (součást světového hnutí WORLD DIRECT DEMOCRACY MOVEMENT – WDDM), které dlouhodobě a fundovaně kritizuje nedostatečnost zastupitelské parlamentní demokracie a má ucelenou koncepci přechodu k demokracii, založené na reálné (nikoli jen v Ústavě deklarované) roli lidu jako zdroje vší moci ve státě. Můj návrh textu nové Občanské ústavy ČR nepovažuji ani zdaleka za dokonalý, ale pouze za východisko pro diskusi a za důkaz lživosti a nevzdělanosti odpůrců nové Občanské ústavy ČR. Jak vyplývá z návrhu textu Ústavy, vláda musí, na základě občanské iniciativy (petice) zahájit přípravu konceptu nové Ústavy a zorganizovat o ní celonárodní diskusi. Poté zorganizovat vypracování definitivního (paragrafového) znění Ústavy, projednat je, schválit v obou komorách parlamentu a vyhlásit pro její přijetí celostátní lidové referendum. Ústava může vstoupit v platnost jen po schválení v referendu. Při neschválení navržené Ústavy musí vláda, s přihlédnutím k požadavkům voličů, neprodleně zahájit další kolo schvalování, až do konečného pozitivního výsledku referenda. Po třech neúspěšných pokusech by měl President republiky Sněmovnu rozpustit a vyhlásí mimořádné volby do ní. _________________________________________________________________________

Občanská ústava ČR

(Návrh nové ústavy k přijetí referendem)

PREAMBULE

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Věrni dobrým tradicím státnosti zemí Koruny české i státnosti československé. Odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, přijímáme tuto Občanskou ústavu České republiky.

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Všeobecná deklarace lidských práv

Článek 1 Všeobecná deklarace lidských práv je závaznou a nadřazenou součástí této Ústavy.

Politický systém

Článek 2 (1) Politický systém ČR je založen na principech přímé demokracie a důsledné subsidiarity výkonu moci v Krajích a Obcích České republiky. (2) Lid je zdrojem a subjektem nejvyšší moci ve státě; uplatňuje ji běžně prostřednictvím orgánů mocí zákonodárné, výkonné, soudní a informační. (3) Vůle lidu se realizuje vytvářením občanských sdružení, zejména politických stran a jejich zastoupením v zákonodárných sborech a také aktuální občanskou iniciativou a rozhodováním v systému referend (a plebiscitů). (4) Orgány státní moci slouží všem občanům. Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (5) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Článek 3 (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. (2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Článek 4 (1) Území České republiky je definováno mezinárodními dohodami a smlouvami, platnými k datu vstupu této Ústavy v platnost a je nedotknutelné. Měněno může být pouze ústavním zákonem. (2) Území republiky se dělí na osm samosprávných Krajů: Praha Severočeský Severomoravský Jihočeský Středomoravský Západočeský Jihomoravský Východočeský (3) Kraje suverénně vykonávají všechna práva, která podle principu subsidiarity nejsou přenesena na orgány republiky a pokud nejsou v rozporu s touto Ústavou. Při přikazování a plnění úkolů státem je základem ohled na dodržování subsidiarity a kompetencí samosprávných územních orgánů. (4) Ústava a zákony ČR, vydané na jejím základě, jakož i všechny smlouvy, které jsou nebo budou uzavřeny jménem ČR, jsou vrcholným právem země; soudci všech stupňů jsou jimi vázáni. Poslanci sněmovny, členové zastupitelských sborů samosprávných územních celků, jakož i všichni nositelé ústavních mocí v ČR, jsou přísahou nebo slavnostním slibem vázáni dodržovat tuto Ústavu. Článek 5 Základy právního státu (vlády zákona) (1) Zákon je základem uplatňování a vymezení práva státem (2) Aktivita státu musí být ve veřejném zájmu a přiměřená. (3) Státní orgány a soukromé subjekty konají v dobré víře. (4) Republika respektuje mezinárodní právo.

Článek 6 Osobní a společenská odpovědnost Každá osoba je za sebe odpovědná a přispívá podle svých schopností k plnění cílů státu a společnosti.

Základní, občanská a sociální práva Základní práva Článek 7 Lidská důstojnost Lidská důstojnost má být respektována a ochraňována. Článek 8 Rovnost práv (1) Všichni lidé jsou si před zákonem rovni. (2) Nikdo nemůže být diskriminován, zejména pro svůj původ, rasu, pohlaví, stáří, řeč, sociální postavení, způsob života, náboženství, filosofické nebo politické přesvědčení, nebo pro tělesnou nebo duševní neschopnost. (3) Muži a ženy mají rovná práva. Zákon zajišťuje právní a faktickou rovnost, zvláště v rodině, během vzdělávání a v zaměstnání. Muži a ženy mají právo na stejnou mzdu za stejnou práci. (4) Zákon přijímá opatření, kterými se odstraňují nevýhody handicapovaných lidí. Článek 9 Ochrana proti zvůli a záruka jednání v dobré víře Každá osoba má nárok na jednání státních orgánů bez svévole a v dobré víře. Článek 10 Právo na život a osobní svobodu (1) Každá osoba má právo na život. Trest smrti je zakázán. (2) Každý člověk má právo na osobní svobodu, jmenovitě na fyzickou a mentální integritu a na svobodu pohybu. (3) Mučení a jakákoli jiná forma násilí, nelidské nebo ponižující nakládání nebo trestání jsou v České republice zakázané. Článek 11 Ochrana dětí a mládeže (1) Děti a mládež mají nárok na zvláštní ochranu své osobní integrity a podporu jejich vývoje. (2) Uplatňují svá práva podle svých schopností, kterých dosáhly. Článek 12 Právo na pomoc v nouzi Kdokoli je v nouzi a bez možnosti se o sebe postarat, má nárok na pomoc a péči a na prostředky, nezbytné k životu v lidsky důstojných podmínkách. Článek 13 Ochrana soukromí (1) Každá osoba má nárok na respektování svého soukromí a rodinného života, obydlí, jakož i tajemství listovního, poštovního a telekomunikačního. (2) Každá osoba má nárok na ochranu proti zneužití osobních dat. Článek 14 Právo na manželství a rodinu Tato práva jsou zaručena. Článek 15 Svoboda víry a svědomí (1) Tyto svobody jsou zaručeny. (2) Každý má právo si svobodně zvolit náboženství nebo světový názor a praktikovat je sám nebo ve společnosti s jinými.

(3) (4)

Každý má právo se připojit nebo následovat náboženskou komunitu a účastnit se náboženského vzdělávání. Nikdo nesmí být nucen vstoupit nebo účastnit se nějaké náboženské společnosti, vykonávat náboženské praktiky nebo se účastnit náboženského vyučování.

Článek 16 Svoboda názoru a informací (1) Tyto svobody jsou zaručeny. (2) Každý má právo svobodně formovat a bez překážek vyjadřovat a šířit své názory. (3) Každý má právo dostávat svobodně informace poskytované všeobecně dostupnými zdroji šířit je. Článek 17 Svoboda medií (1) Svoboda tisku, radia a televize, stejně jako ostatních forem veřejného šíření publikací a informací je zaručena. (2) Cenzura je zakázaná. (3) Redakční tajemství je zaručeno. Článek 17a Právo na informace Občané mají právo na svobodný přístup ke všem informacím o správě státu, Krajů a Obcí, s výjimkou utajovaných podle zákona, a státní orgány mají povinnost mu je zpřístupnit. Přednostně formou prezentace dokumentů na veřejné elektronické komunikační síti (internetu). Článek 18 Je zaručena.

Svoboda jazyka

Článek 19 Nárok na základní a střední vzdělání Nárok na dostatečné a bezplatné základní a střední vzdělání je zaručen. Článek 20 Svoboda vědy Svoboda vědeckého výzkumu a vyučování je zaručena. Článek 21 Je zaručena.

Umělecká svoboda

Článek 22 Svoboda shromažďovací (1) Je zaručena. (2) Každý má právo organizovat shromáždění, účastnit se jej, nebo se k němu nepřipojit. Článek 23 Svoboda spolčovací (1) Je zaručena. (2) Každý má právo zakládat spolek nebo se k němu připojit a podílet se na jeho aktivitách. (3) Nikde nesmí být nucen se připojit nebo následovat jakýkoli spolek. Článek 24 Svoboda místa usídlení (1) Občané mají právo si zvolit místo pobytu kdekoli v zemi. (2) Mají právo opustit ČR nebo se do ní vrátit. Článek 25 Ochrana proti vyhnání, vydání a násilnému přesídlení (1) Občané nesmí být vydáni ze země. Mohou být vydáni zahraniční autoritě pouze s jejich souhlasem.

(2)

Nikdo nesmí být vydán do státu, kde mu hrozí mučení nebo jiné násilí, nehumánní nakládání nebo trestání.

Článek 26 Záruka majetku (1) Zákonně nabytý majetek je zaručen. (2) Vyvlastnění nebo omezení vlastnictví, ekvivalentní vyvlastnění, musí být plně odškodněno. Článek 27 Ekonomická svoboda (1) Je zaručena. (2) Zahrnuje svobodu volby povolání a přístupu k soukromému podnikání za účelem zisku a svobodu jejich vykonávání. (3) Podnikání státu, komunit a družstev je rovnoprávné s podnikáním soukromým. Článek 28 Svoboda profesního spolčování (1) Zaměstnanci, zaměstnavatelé a jejich organizace mají právo se spojovat za účelem ochrany svých zájmů, organizovat profesní spolky a k nim se připojit nebo nepřipojit. (2) Profesní konflikty mají být řešeny jednáním a zprostředkováním, jak je to jen možné. (3) Stávka a výluka jsou dovoleny, jestliže se týkají pracovních vztahů a jestliže neporušují povinnost zachovávat pracovní smír a vést smírčí jednání. (4) Stávka je přípustná i při obraně práv podle Čl. 23 Všeobecné deklarace lidských práv. (5) Zákonem je možno zakázat stávky určitým profesionálním skupinám. Článek 29 Všeobecné procedurální záruky (1) V soudních a správních záležitostech má každá osoba právo na rovné a spravedlivé projednávání a také na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Strany mají právo na to, být vyslechnuty. (3) Každá osoba, postrádající potřebné prostředky, má nárok na bezplatnou právní pomoc, jestliže její právní požadavek není beznadějný. Pokud je to k zachování jejích práv nutné, má nárok na bezplatné právní zastoupení. Článek 30 Záruka zákonného projednávání Každý má v právních sporech nárok na rozhodnutí soudu. Poslanecká sněmovna může pro výjimečné případy soudní projednávání vyloučit. Článek 31 Soudní projednávání (1) Každý, jehož věc má být soudně projednávána, má právo na soud, ustanovený podle zákona a podle příslušné jurisdikce, nezávislý a nestranný. Mimořádné soudy jsou zakázané. (2) Každá osoba, proti které je vedena občanská žaloba, má právo, aby byla projednávána soudem v jejím bydlišti. Jiné místo může stanovit zákon. (3) Soudní projednávání a vyhlašování rozsudků jsou veřejné. Zákonem je možné stanovit výjimky. Článek 32 Osobní svoboda - Habeas corpus (1) Osoba smí být zbavena svobody jen v případech a způsobem, které stanoví zákon. (2) Každá osoba zbavená svobody, má nárok být neprodleně informována o důvodech toho a poučena o svých právech v jazyce, kterému rozumí. Zatčená osoba musí dostat

(3)

(4)

možnost svá práva uplatňovat. Zvláště má též právo nechat informovat své blízké příbuzné osoby. Každý, kdo je vzat do vyšetřovací vazby, má nárok být bez prodlení předveden k soudci; který rozhodne, jestli má zůstat ve vazbě, nebo má být propuštěn. Kdo je držen ve vyšetřovací vazbě, má nárok na rozsudek v přiměřené lhůtě. Osoba zbavená svobody bez soudu je oprávněna si kdykoli vyžádat předvedení k soudu. Soud musí co nejrychleji rozhodnou o zákonnosti zatčení.

Článek 33 Trestní řízení (1) Až do nabytí právní platnosti rozsudku, je každý považován za nevinného. (2) Každý obviněný z trestného činu má nárok, být informován neprodleně a úplně o obvinění proti němu. Musí mít možnost uplatňovat své právo na obhajobu. (3) Každý odsouzený má právo na odvolání k vyššímu soudu. Výjimkou jsou případy, kdy je první a poslední instanci Ústavní soud. Článek 34 Petiční právo (1) Každý má právo zaslat petici úřadům a nesmí za to být postižen žádnými sankcemi. (2) Obeslané úřady musí k petici projednat a veřejně sdělit v zákonné lhůtě své stanovisko. Článek 35 Politická práva (1) Politická práva jsou zaručena. (2) Záruka politických práv chrání svobodu názorů občanů a nezfalšovaný projev jejich volby. Článek 36 Uplatňování základních práv (1) Základní práva musí být uplatňována v platném právním řádu. (2) Kdokoli vykonává státní moc, je vázán základními právy a je povinen vyžadovat jejich dodržování. (3) Úřady zabezpečují základní práva a je-li to účelné, i v občanských vztazích. Článek 37 Omezení základních práv (1) Základní práva mohou být omezena pouze zákonem. Vážná omezení musí být zvlášť uvedena v zákonu. Výjimkou jsou případy bezprostředního ohrožení, které není jinak možné odvrátit. U všech omezení bez výjimky musí být stanovena dočasnost jejich platnosti, jak v zákonu, tak při mimořádném omezení. .(2) Omezení základních práv smí být uzákoněno jen ve veřejném zájmu nebo pro jeho ochranu, nebo pro ochranu základních práv třetích osob. (3) Omezení musí být přiměřená. (4) Smysl základních práv je nedotknutelný.

Občanská a sociální práva Článek 38 Občanství (1) Občanem ČR je ten, kdo je občanem jedné z obcí a jednoho z krajů. (2) Žádný nesmí být zvýhodňován nebo znevýhodňován ve svých občanských právech. Článek 39 Nabytí a ztráta občanství (1) Česká republika reguluje udělení a odebrání občanství původem, sňatkem a adopcí, připouští ztrátu i z jiných důvodů a umožňuje i znovunabytí. (2) Stanoví minimální podmínky pro naturalizaci cizinců a udílí naturalizační povolení.

(3)

Usnadňuje naturalizaci dětí bez státní příslušnosti.

Článek 40 Uplatňování politických práv (1) Česká republika reguluje uplatňování politických práv v celostátních záležitostech; Kraje je regulují v krajských a obecních záležitostech. (2) Politická práva jsou uplatňována v bydlišti. (3) Nikdo nesmí uplatňovat svá politická práva ve více než jednom místě. (4) Přistěhovalcům je možno poskytnout politická práva teprve po vyčkávací době tří měsíců po získání trvalého bydliště. Článek 41 Občané pobývající v zahraničí (1) ČR podporuje vztahy mezi svými občany žijícími v zahraničí a jejich styky s ČR. Muže podporovat organizace sledující tyto cíle. (2) ČR stanoví předpisy o právech a povinnostech svých občanů v zahraničí, zvláště o využívání politických práv v ČR, plnění vojenské a náhradní služby, sociální podpory a pojištění.

Sociální cíle

Článek 42 Všeobecná opatření (1) Republikové orgány působí spolu s osobní odpovědnosti a soukromou iniciativou pro dosažení toho, že: (a) každý se podílí na sociálním zabezpečení, (b) každý dostává nutnou zdravotní péči; (c) rodiny jako komunity dospělých a dětí jsou ochraňovány a podporovány; (d) zaměstnanci mohou zabezpečovat svůj život prací za přijatelných podmínek; (e) lidé hledající obydlí pro sebe a svojí rodinu je mohou získat za přiměřených podmínek; (f) děti a mládež, jakož i lidé v pracovním věku se mohou vzdělávat a zvyšovat si kvalifikaci podle svých schopností; (g) děti a mladiství jsou podporováni ve svém vývoji, aby se stali nezávislými a sociálně odpovědnými osobami a v získávání vlastní sociální, kulturní a politické integrity. (2) Republikové orgány se starají o to, aby každý byl zajištěn proti sociálním důsledkům stáří slabosti, nemoci, nehody, nezaměstnanosti, mateřství, osiření a ovdovění. (3) Státní a místní orgány usilují o sociální cíle v rámci svých ústavních kompetencí a svých dosažitelných zdrojů. (4) Z těchto sociálních cílů nevyplývá přímý nárok na podporu od státu.

ÚZEMNÍ USPOŘÁDÁNÍ a SUBSIDIARITA Republika, Kraje a Obce

Vztahy mezi ČR a Kraji Článek 43 (1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. (2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován svými radami a zastupitelstvy. (3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. 4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

5) Členové zastupitelstev jsou voleni podle většinového principu, tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. (6) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období. (7) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem (8) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazná usnesení a vyhlášky. Článek 44 (1) Kraje mají širokou samosprávu ve všech záležitostech, kromě záležitostí vyhrazených republikovým orgánům. (2) Veřejné akty a dokumenty jednotlivých samosprávných územních celků jsou uznávány na celém území ČR. Poslanecká sněmovna může předepsat právní platnost takových aktů a dokumentů obecně platnými zákony. Článek 45

Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

Úkoly ČR a Krajů

Úkoly ČR Článek 46 Orgány ČR plní úkoly, které jim přísluší podle Ústavy.

Článek 47 Základní zákony a plnění státních úkolů (1) ČR přejímá ty úkoly, které překračují pravomoci Krajů nebo vyžadují jednotnou regulaci na úrovni ČR. (2) Může být určen celostátní subjekt, který ponese náklady takových celostátních úkolů. (3) Základní funkce státu musí všechny subjekty plnit shodně a veřejně. (4) Státní úkoly musí být plněny účelně a hospodárně. Článek 48 Kraje si samy určují úkoly, které mají plnit v rámci svých kompetencí. Spolupráce mezi orgány ČR a Kraji

Článek 49 Principy (1) Republikové a krajské orgány se vzájemně podporují při plnění svých odpovědností a pracují společně. (2) Jsou povinny se vzájemně respektovat a podporovat. Poskytují si vzájemnou administrativní a právní pomoc. (3) Rozpory mezi kraji vzájemně nebo mezi kraji a státem jsou, jak jen možno, řešeny jednáním a smírčím řízením. Článek 50 Účast krajů na celostátním rozhodování (1) Podle Ústavy se Kraje podílejí na státním rozhodování, zvláště o zákonech. (2) Stát včas a důkladně informuje Kraje o svých záměrech, sděluje jim své stanovisko, když jsou dotčeny jejich zájmy. Článek 51 Implementace společných zákonů ČR (1) Kraje plní společné zákony podle ustanovení Ústavy a republikových zákonů.

(2) (3)

Státní a krajské orgány se mohou mezi sebou dohodnout, že Kraje budou při prosazování zákonů plnit programy, které bude stát finančně podporovat. Stát svěří Krajům nejvyšší možnou volnost a s vědomím krajských zvláštností

Úkoly krajů Článek 52 Samostatnost krajů (1) Stát respektuje subsidiaritu Krajů a Obcí. (2) Pověřuje Kraje dostatečnými vlastními úkoly a respektuje jejich organizační autonomii. Poskytuje Krajům dostatečné finanční zdroje a současně sleduje, jak je používají pro plnění svých úkolů. Článek 53 Volba a kompetence krajského hejtmana (1) Krajský hejtman je volem přímou volbou všemi voliči v Kraji na dobu 4 roků. (2) Kandidáty na funkci hejtmana mohou nominovat stejné subjekty a za stejných podmínek, jako při volbě členů Krajského zastupitelstva (3) Hejtman je volen přímou volbou všech oprávněných voličů kraje nejvýše ve dvoukolové volbě z kandidátů, navržených registrovanými občanskými sdruženími nebo občanskou iniciativou ad hoc, která podpoří svůj návrh peticí s podpisy alespoň 1000 voličů. (4) Kandidát, který dostal již v prvním kole nadpoloviční počet hlasů hlasujících voličů, se stane hejtmanem. Jestliže takovou většinu nezíská žádný z kandidátů, koná se druhé volební kolo, ve kterém se rozhoduje mezí dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z kola prvního. Zvolen je kandidát, který získá většinu hlasů druhém kole. Volby hejtmanů všech krajů se konají v jednom termínu, který vyhlašuje Poslanecká sněmovny podle zákona. Ta určí dobu volby pro obě kola, která musí být stejná pro celé území České republiky. (5) Volitelnou na úřad hejtmana je jen osoba, která získala občanství ČR zrozením, dosáhla věku 30 let a bydlí v České republice alespoň 5 let. Bude-li hejtman zbaven svého úřadu, zemře-li, odstoupí anebo se stane neschopným k výkonu svých práv a povinností, přechází jeho úřad na vicehejtmana. Vicehejtman zastupuje hejtmana též z jeho pověření. (6) Hejtman složí slib při plenárním zasedání Krajského zastupitelstva. (7) Slib hejtmana: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu lidu našeho kraje a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." (8) Krajské zastupitelstvo volí Krajskou radu, které předsedá Krajský hejtman. Krajská rada je výkonným orgánem Kraje mezi zasedáními Krajského zastupitelstva. Krajská rada volí také vicehejtmana, navrženého hejtmanem. (9) Hejtman se může vzdát svého úřadu na plenárním zasedání krajského zastupitelstva. (10) Hejtman musí být musí být zproštěn funkce, bude-li usvědčen z neomluvitelného porušení Ústavy, z úplatkářství nebo z jiných těžkých trestných činů. (11) Hejtman a vicehejtman dostávají za výkon své funkce náhradu, která je všechny Kraje jednotně stanovena zákonem. Krajské zastupitelstvo může rozhodnout o jejich dalších jednorázových odměnách, což musí být oznámeno s úředních informačních orgánech Kraje. (12) Hejtman je vrchním velitelem krajské domobrany při vnitřním ohrožení kraje, jeho obyvatel a majetku. Taktické řízení a velení akcí ukládá rozkazem náčelníkovi štábu Krajské domobrany. Náčelníka štábu domobrany jmenuje do funkce náčelník štábu Armády České republiky, kterému je odpovědný za dodržování Branného zákona při

velení Krajské domobraně. Článek 54 Smlouvy mezi kraji a obcemi (1) Kraje mohou mezi sebou uzavírat smlouvy, jakož i zakládat společné organizace a zařízení. Zejména mohou společně řešit úkoly regionálního zájmu. (2) Stát se může podílet v rámci svých kompetencí. (3) Smlouvy mezi Kraji a Obcemi nesmí být v rozporu se zákony a zájmy republiky, jakož i ostatních Krajů a Obcí. Musí být dány na vědomí republikovým orgánům. (4) Kraje mohou smlouvou zmocnit mezikrajové orgány k vydávání právních vyhlášek prostřednictvím společného vydavatelství. A to podle smlouvy buď: a. stejným způsobem, jaký platí pro vyhlašování a schvalování zákonů, b. nebo jak stanoví smlouva. Článek 55 Přednost a dodržování republikových zákonů (1) Republikové zákony mají přednost před usneseními (vyhláškami) Krajů a Obcí. (2) Stát dohlíží na dodržování zákonů jednotlivými Kraji a Obcemi. Článek 56 (1) Autonomie Obcí je zaručena podle práva. (2) Státní a krajské orgány berou při svém jednání zřetel na možné následky pro Obce. (3) Stát a Kraj berou ohled na zvláštní situaci měst a aglomerací.

STÁTNÍ ZÁRUKY

Článek 57 Ústavní pořádek (1) Stát střeží ústavní pořádek v Krajích a Obcích. (2) Zasahuje, jestliže je pořádek narušen nebo ohrožen a místní orgány se samy nemohou ubránit. Článek 58 Majetek a území samosprávných územních celků (1) Stát chrání majetek a území Krajů a Obcí. (2) Změny majetku Krajů a Obcí vyžadují souhlas dotčeného obyvatelstva a rovněž souhlas Poslanecké sněmovny formou jejího usnesení. (3) Hraniční úpravy mohou Kraje a Obce mezi sebou dohodnout smlouvou.

PŘÍSLUŠNOSTI Vztahy se zahraničím Článek 59 Zahraniční záležitosti (1) Zahraniční záležitosti jsou věcí ČR. (2) Orgány ČR se starají o uznání a nezávislost ČR a o její blahobyt a přispívají ke zmírnění nouze a chudoby ve světě, k respektování lidských práv, k posilování demokracie a k mírovému soužití národů, stejně jako i k udržení základních přírodních zdrojů. (3) Stát bere ohled na kompetence Krajů a Obcí a na jejich zájmy Článek 60 Spoluúčast krajů na zahraničně-politických rozhodnutích (1) Kraje se účastní při přípravě zahraničně-politických rozhodnutích, která se týkají jejich kompetencí nebo důležitých zájmů. (2) Stát včas a úplně informuje Kraje a respektuje jejich stanoviska.

(3)

Názor Krajů má zvláštní váhu v případech, jestliže se týkají jejich pravomocí. V těchto případech se Kraje účastní vhodným způsobem mezinárodního projednávání.

Článek 61 Vztahy Krajů se zahraničím (1) Kraje mohou v oblasti svých pravomocí uzavírat smlouvy se sousedními zahraničními regiony. (2) Tyto smlouvy nesmí odporovat právu a zájmům ČR, ani právům ostatních Krajů. Před jejich uzavřením mají Kraje povinnost o nich republikové orgány informovat. (3) S podřízenými zahraničními subjekty mohou Kraje jednat přímo, v některých případech probíhá jednání prostřednictvím orgánů republiky.

Bezpečnost, domobrana, civilní obrana Článek 62 Bezpečnost (1) Stát a Kraje se v rámci svých pravomocí starají o bezpečnost a země a ochranu obyvatelstva. (2) Koordinují svoje úsilí v oblasti vnitřní bezpečnosti. Článek 63 Armáda (1) Česká republika má armádu, která má dvě složky: a) profesionální armádu, která podléhá přímo Ministerstvu národní obrany a generálnímu štábu Armády ČR a která může být součástí ozbrojených sil v rámci obranné mezinárodní smlouvy a může být nasazena i v zahraničí. b) domobranu, složenou ze všech mužů, povinných základní vojenskou službou, která podléhá vojenskému velení v Krajích. Domobrana může být nasazena do služby pouze při ohrožení na území ČR. (2) Armáda ČR slouží k zabránění válce a přispívá k udržení míru. Brání zemi a její obyvatelstvo. Podporuje civilní úřady při obraně proti závažným ohrožením vnitřní bezpečnosti a při zvládání jiných mimořádných situací. Zákon může určit i další úkoly armády. (3) Nasazení armády včetně domobrany při celostátním ohrožení je věcí orgánů ČR s přihlédnutím k právům Krajů. Článek 64 Vojenská a náhradní služba (1) Každý český občan mužského pohlaví je povinen podstoupit vojenský výcvik a vykonávat vojenskou službu. Branný zákon stanoví podmínky této služby a umožní i službu náhradní. (2) Pro občanky je vojenská služba dobrovolná. (3) Vojenské a náhradní služby schopní občané, kteří nevykonají ani vojenskou, ani náhradní službu, musí zaplatit poplatek ve výši 5 průměrných ročních příjmů v ČR v rocích jejich povinné služby. Poplatek vybírají Kraje a zahrnují jej jako příjem do svého rozpočtu. (4) ČR vydává předpisy o přiměřené náhradě ušlého výdělku při službě v Domobraně. (5) Osoby, které vykonávají vojenskou nebo náhradní službu a při tom utrpí škody na zdraví nebo ztratí život, mají samy nebo jejich příbuzní nárok na přiměřené odškodnění a dočasnou (stanoví zákon) podporu státu. Článek 65 Organizace, výcvik a vyzbrojení armády (1) Vojenské zákonodárství, organizace, výcvik a vyzbrojování armády jsou věcí ČR. (2) Stát může vojenská zařízení Krajů převzít za přiměřenou náhradu.

Článek 66 Civilní služba (1) Zákonodárství o civilní službě je věcí státu. (2) Stát vydává předpisy o nasazení civilní služby ve stavech nouze. (3) Stát může civilní službu vyhlásit povinnou pro služby schopné muže a bezdětné ženy. (4) Stát vydává předpisy o přiměřené náhradě ušlého výdělku povolaných do civilní služby. (5) Osoby, které slouží v civilní službě a při tom utrpí škody na zdraví nebo ztratí život, mají samy nebo jejich příbuzní nárok na přiměřené odškodnění a dočasnou podporu od státu.

Vzdělání, výzkum a kultura Článek 67 Vzděláváni (1) Stát a Kraje se společně starají v rámci svých pravomocí o vysokou kvalitu a užitnost vzdělání, získávaného v ČR. (2) Koordinují svoje úsilí a zajišťují svojí spolupráci prostřednictvím společných orgánů a opatření. (3) Zasazují se při plnění svých úkolů o to, aby cesty všeobecného a odborného vzdělávání nacházely stejné společenské uznání. Článek 68 Školství (1) Školství náleží do kompetence Krajů. (2) Kraje se starají o dostatečné základní a střední školní vzdělání, které je přístupné pro všechny děti. Základní školní vzdělání je povinné a podléhá státnímu vedení a dohledu. Na veřejných školách je bezplatné. (3) Kraje se starají o dostačující zvláštní vyučování pro všechny handicapované děti a mladistvé, včetně přípravy na individuální uplatnění až do dosažení věku 20 roků. (4) Aby při koordinaci vzdělání nevznikaly žádné potíže v harmonizaci školství v oblasti nástupu do školy, povinnosti školní docházky, délky a cílů jednotlivých stupňů vzdělání při přestupování mezi školami a při vzájemném uznávání školních vysvědčení, vydává stát potřebné předpisy. (5) Stát určuje začátek školního roku. (6) Při přípravě republikových vyhlášek, které se týkají kompetencí Krajů a Obcí má jejich spoluúčast mimořádný význam. Článek 69 Odborné vzdělávání (1) Stát vydává předpisy pro odborné vzdělávání (2) Stát podporuje širokou nabídku v oblasti odborného vzdělávání. Článek 70 Vysoké školy (1) Stát provozuje státní technické vysoké školy. Může zřizovat, přijímat do správy nebo provozovat i jiné vysoké školy a vysokoškolské instituce. (2) Stát podporuje krajské vysoké školy a může přispívat i na jiné, jím uznané vysoké školy a instituce. (3) Stát a Kraje se společně starají o koordinaci a zajištění kvality vysokého školství. Mají při tom na zřeteli autonomii vysokých škol a jejich rozdílné odpovědnosti a jednají shodně s institucemi, které plní stejné úkoly.

(4)

(5)

Pro plnění svých úkolů uzavírají stát a Kraje smlouvy a přenášejí určitá oprávnění na společné orgány. Zákon stanoví kompetence, které mohou být předány a pevně stanoví organizační pravidla a postupy jejich koordinace. Jestliže stát a Kraje nemohou nalézt společná řešení cestu při koordinaci cílů, pak stát vydá předpisy pro jednotlivé studijní stupně a přechody mezi nimi, o pokračování ve vzdělávání a o uznávání jednotlivých institucí a jejich školních vysvědčeních. K tomuto cíli může stát vázat svojí podporu podle jednotných podmínek a ve zvlášť nákladných oborech i podle rozdělení úkolů na jednotlivé školy

Článek 71 Výzkum (1) Stát podporuje vědecký výzkum a inovace. (2) Svojí podporu může učinit závislou na tom, jak jsou zabezpečeny kvalita a koordinace výzkumu. (3) Stát může zřizovat, přejímat nebo provozovat výzkumné instituce. Zejména zřízením a trvalou podporou České akademie věd, jejímž úkolem je především základní přírodovědecký výzkum a rozvíjení humanitních věd, které nemohou být rozvíjeny na úzkém pojetí krátkodobé návratnosti nákladů a vytváření zisku. Článek 72 Další vzdělávání (1) Stát stanoví základní pravidla pro další vzdělávání. Řemeslné, umělecké, technické a vědecké všech oborů. (2) Toto vzdělání podporuje ve spolupráci s příslušnými odbornými institucemi, vysokými školami a ČAV a vyhrazuje si právo kontroly a orientování vzdělávacího procesu a jeho výsledků. (3) Stát stanoví ve spolupráci se vzdělávacími institucemi kriteria vzdělávání. Článek 73 Statistika (1) Stát shromažďuje potřebná statistická data o stavu a vývoji obyvatelstva a hospodářství, společnosti, vzdělání, výzkumu a životním prostředí v ČR i ve světě. (2) Vydává předpisy o harmonizaci a vedení úředních registrů tak, aby shromažďování dat bylo komplexní, včasné, pravdivé a co nejméně nákladné. Článek 74 Stipendia na vzdělávání (1) Stát může poskytnout Krajům dotace na jimi poskytovaná stipendia studujícím na vysokých školách a jiných institucích, poskytujících vyšší školní vzdělání. Může podporovat mezikrajovou harmonizaci stipendií a stanovit jejich unifikaci. (2) Dodatky ke krajským opatřením může, s respektováním Krajské školní správy, přijmout vlastní opatření pro podporu vzdělávání. Článek 75 Podpora dětí a mladistvých (1) Kraje nesou náklady úkolů při plnění požadavků na zvláštní podporu a ochranu dětí a mladistvých. (2) Pro zvýšení péče o děti a mladistvé, kterou zajišťují Kraje, stát může podporovat i mimoškolní práci s dětmi a mladistvými. Článek 76 Sport (1) Stát podporuje amatérský sport, zvláště sportovní výchovu. (2) Stát zřizuje a provozuje alespoň jednu sportovní školu. Kraje mohou rovněž zřizovat a provozovat podobné školy.

(3)

Stát může vydávat předpisy pro sport mládeže a vyhlásit sportovní výchovu na školách za povinnou.

Článek 77 Kultura (1) V oblasti kultury mají kompetence Kraje. (2) Stát zřizuje a podporuje celostátně významné a tradiční kulturní instituce, které jej reprezentují a rozvíjejí kulturní aktivity vysoké umělecké úrovně; bez podmínky jejich ekonomické soběstačnosti. Má však právo kontroly nad kvalitou jejich výkonů a jejich finančním hospodařením. (3) Stát dbá o adekvátní kulturní život a rozvoj národnostních menšin a etnik. Článek 78 Film (1) Stát podporuje českou uměleckou a vzdělávací filmovou produkci a kulturu. (2) Může vydat předpisy pro podporu pestrosti a kvality filmové nabídky. Článek 79 Církve a stát (1) Za řízení vztahů mezi církvemi a státem jsou odpovědné Kraje. (2) Stát a kraje mají přijmout opatření pro zachovávání společenského smíru mezi příslušníky různých náboženství. (3) V České republice jsou všem církvím a náboženským hnutím zakázány misijní aktivity. Evangelizační působení je přípustné pouze v rámci běžné církevní a náboženské činnosti.

Životní prostředí Článek 80 Udržitelný vývoj Stát a Kraje mají povinnost chránit a zlepšovat vyvážený vztah mezi přírodou a její regenerační schopností na jedné straně, a potřebami lidí na čerpání jejích zdrojů na straně druhé. Článek 81 Ochrana životního prostředí (1) Stát vydává předpisy pro ochranu lidí a jejich životního prostředí před škodlivými a obtěžujícími vlivy. (2) Pečuje o to, aby takové vlivy byly odstraňovány. Náklady na to nesou jejich původci. (3) Za uplatňování předpisů nesou odpovědnost Kraje, pokud nejsou zákonem vyhrazeny státu. Článek 82 Územní plánování (1) Stát stanoví základní předpisy pro územní plánování. Ty zavazují Kraje a slouží účelnému a uspořádanému osídlování země. (2) Stát podporuje a koordinuje úsilí Krajů a spolupracuje s nimi. (3) Stát a Kraje berou ohled na potřeby Krajů při plnění úkolů v územním plánování. Článek 83 Geodesie (1) Geodézie je věcí státu. (2) Stát vydává předpisy pro úřední vyměřování. (3) Stát vydává předpisy pro harmonizaci úředních informací, týkajících se katastrálních záležitostí. Článek 84

Vody

(1) (2) (3)

(4)

(5)

(6)

Stát se v rámci svých pravomocí stará o koncepci a plánování hospodárného využívání a ochranu vodních zdrojů a objektů, a také o všeobecnou obranu před škodlivými vlivy vod. Vydává předpisy pro udržování a regulaci vodních zařízení, o využívání vod pro výrobu energie a pro účely chlazení a pro jiné zásahy do vodní cirkulace. Vydává předpisy pro ochranu vod, pro zabezpečení přiměřených minimálních vodních průtoků, pro vodní stavby, pro bezpečnost vodních nádrží a pro ovlivňování vodních srážek. Vodohospodářskými zařízeními disponují Kraje. Ty mohou zvýšit poplatky za využívání vod v mezích republikových zákonů. Stát má právo používat vodní zdroje pro svoje dopravní podniky a platí za to poplatky a odškodnění. O vodních právech na mezinárodní úrovni a o souvisejících poplatcích rozhoduje stát ve spolupráci s dotčenými Kraji. Jestliže se Kraje na mezinárodních vodních právech nemohou dohodnout, rozhoduje stát. Stát bere ohled při plnění svých úkolů na požadavky krajů, z jejichž povodí vody pocházejí.

Článek 85 Lesy (1) Stát se stará, aby les mohl plnit svoje funkce: ochrannou, užitkovou a rekreační. (2) Stanoví základní principy ochrany lesů. (3) Podporuje opatření pro zachování lesů. Článek 86 Ochrana přírody a krajiny (1) Za ochranu odpovídají Kraje. (2) Stát bere při plnění svých úkolů ohled na požadavky ochrany přírody a krajiny. Chrání krajinu, místní pozoruhodnosti, historická místa, stejně jako kulturní památky, udržuje je v původním stavu, jestliže to veřejné zájmy umožňují. (3) Může podporovat požadavky ochrany přírody a krajiny a objekty s celostátním významem získat nebo chránit na základě vyvlastnění. (4) Vydává předpisy k ochraně živočišné a rostlinné říše, k udržení jejich biotopů v přirozené různorodosti. Chrání ohrožené druhy před vyhubením. (5) Rašeliniště a mokřady zvláštní krásy a významu jsou chráněny. Nesmí v nich být budována žádná zařízení, ani prováděny půdní úpravy. Výjimku tvoří pouze zařízení, která slouží dosavadnímu využívání rašeliny a rašelinišť. Článek 87 Rybářství a honitba (1) Stát vydává základní předpisy pro provozování rybářství a lovu, zvláště pro udržení rozmanitosti druhů ryb a divoce žijících savců a ptáků. (2) Vlastní provozování a dohled je věcí Krajů. Článek 88 Ochrana zvířat (1) Stát vydává předpisy pro ochranu zvířat. (2) Zejména řídí: a. ustájení zvířat a péči o ně b. pokusy na zvířatech a ohrožení jejich života c. používání zvířat d. dovoz zvířat a živočišných produktů e. obchod se zvířaty a jejich dopravu f. usmrcování zvířat (3) Za dodržování předpisů jsou odpovědné Kraje.

Veřejné infrastruktury

Článek 89 Veřejné podniky Stát může zřizovat a provozovat veřejné podniky v zájmu celé země nebo jejích velkých oblastí nebo zřizování takových podniků podporovat. Článek 90 Provoz na silnicích (1) Stát vydává předpisy pro provoz na silnicích. (2) Vykonává vrchní dozor nad silnicemi celostátního významu a může určit, které průjezdní silnice musí být pro provoz průjezdné. (3) Za používání dálnic a rychlostních silnic pro individuální dopravu platí české fyzické osoby mýtné (silniční poplatky) podle zákona. (4) Za používání dálnic, rychlostních silnic a silnic I. třídy pro komerční dopravu platí všichni uživatelé mýtné podle zákona. Článek 91 Národní silnice (1) Stát zajišťuje výstavbu a provozuschopnost národní silniční sítě – dálnic, rychlostních silnic a silnic I. třídy. (2) Stát staví, provozuje a udržuje národní silnice. Hradí náklady této služby. Tento úkol může přenést zcela nebo částečně na veřejné, soukromé nebo smíšené odpovědné subjekty. Článek 92 Tranzitní doprava (1) Stát chrání životní prostředí před negativními důsledky tranzitní dopravy. Omezuje zatížení tranzitním provozem na míru, které není škodlivá pro lidi, zvěř a rostliny, ani pro jejich biotopy. (2) Dálková doprava zboží přes území probíhá uvnitř hranic republiky zpravidla po železnici. Vláda přijímá nutná opatření k omezení silniční tranzitní dopravy. Výjimky jsou přípustné jen tehdy, když jsou nevyhnutelné. Musí být blíže určeny zákonem. Článek 93 Poplatky za těžkotonážní silniční provoz (1) Stát může zavést pro těžkotonážní silniční provoz poplatky za amortizaci silnic, protože on zapříčiňuje všeobecné náklady, které nemohou být hrazeny z jiných výkonů a poplatků. (2) Čistý výnos poplatků se použije na krytí nákladů, které vznikají v souvislosti se silničním provozem. (3) Na čistém výnosu se podílejí i Kraje. Při výpočtu podílů se musí přihlížet ke zvláštním dopadům na jejich území. Článek 94 Spotřební daň na pohonné hmoty a další dopravní poplatky (1) Stát zavádí spotřební daň na pohonné hmoty. (2) Použije polovinu čistého výnosu ze spotřební daně za pohonné hmoty, jakož i čistý výnos poplatků za provoz na národních silnicích, pro následující úkoly a náklady, související se silničním provozem: a. výstavbu, údržbu a provoz národních silnic b. opatření k podpoře kombinovaného provozu a dopravy motorových vozidel s posádkou c. opatření ke zlepšení dopravní infrastruktury ve městech a aglomeracích d. příspěvky na ochranné stavby proti přírodním ohrožením a na opatření pro ochranu životního prostředí a krajiny, které si silniční doprava vynucuje

e. všeobecné příspěvky na náklady krajů na silnice, které jsou otevřené pro silniční provoz f. příspěvky krajům, které nemají národní silnice Článek 95 Železnice a další dopravní cesty Legislativa pro železniční dopravu, lanové dráhy, lodní dopravu, jakož i leteckou a kosmickou je věcí státu. Článek 96 Pěší a turistické cesty Základní pravidla stanoví stát. Jejich správa je věcí Krajů a Obcí. Článek 97 Energetická politika (1) Stát a Kraje se starají v rámci svých pravomocí o vyhovující a různorodé, spolehlivé, hospodárné a přírodnímu prostředí neškodící zabezpečení energie a také o její úspornou a racionální spotřebu. (2) Stát vydává základní předpisy pro využívání domácích a obnovitelných energetických zdrojů a o jejich úsporné a racionální využívání. (3) Stát vydává předpisy pro energetickou náročnost staveb, zařízení, vozidel a přístrojů. Podporuje vývoj technik, zejména pro úsporu energie a v oboru obnovitelných zdrojů. (4) Za opatření, která se týkají spotřeby energie v budovách, jsou odpovědné především Kraje. (5) Stát ve své energetické politice nese odpovědnost za úsilí Krajů a Obcí a za jejich hospodaření, při tom bere ohled na rozdílné poměry v jednotlivých krajích a na ekonomickou únosnost. Článek 98 Jaderná energie Legislativa v oblasti jaderné energie je věcí státu. Článek 99 Doprava energie (1) Stát vydává předpisy pro dopravu a dodávky elektrické energie. (2) Legislativa pro potrubí na dopravu tekutých nebo plynných paliv je věcí státu. Článek 100 Pošta a telekomunikace (1)Stát se stará o dostatečné a kvalitní základní zabezpečení poštovních telekomunikačních služeb po celém území ČR. (2)To nevylučuje privatizaci těchto služeb. /3) Tarify podléhají státní regulaci v souladu se směrnicemi Evropské unie.

a

Článek 101 Rozhlas, televize a jiné elektronické šíření informací (1) Legislativa pro rozhlas, televizi a pro další formy veřejného technického šíření informací je věcí státu. Tato média se podílejí na vzdělávání a kulturním rozvoji, svobodné tvorbě názorů a na zábavě. Respektují zvláštnosti a požadavky Krajů. Jejich povinností je informovat o událostech pravdivě a přinášet a vyjadřovat rozdílné názory. (2) Nezávislost rozhlasu a televize a jejich autonomie při stanovení programové náplně jsou zaručeny. (3) Je nutno brát ohled na úlohu ostatních medií, zejména tisku. (4) Stížnosti na programy mohou být předkládány příslušným mediálním radám, zřízeným pro dohled podle Ústavy.

Pravidla pro podnikání

Článek 102 Základní pravidla pro národní hospodářství (1) Stát i Kraje dbají na dodržování pravidel mravné liberální ekonomiky. (2) Respektují zájmy národního hospodářství a přispívají, spolu se soukromým i kolektivním podnikáním, k ekonomickému zajištění obyvatelstva. (3) Odchylky od principů svobodného podnikání, zvláště ty, které omezují konkurenci, jsou přípustné pouze, jsou-li stanoveny v Ústavě. Článek 103 Podnikání (1) Stát vydává předpisy pro výkon podnikání, především Obchodní zákoník (2) Stará se o jednotnost hospodářského prostoru ČR. Článek 104 Politika ochrany konkurence (1) Stát vydává předpisy proti národohospodářsky a sociálně škodlivým následkům existence kartelů a všech jiných omezení konkurence. (2) Proto přijímá opatření: a) k vyloučení zneužívání cenové tvorby mocnými podniky a organizacemi podle soukromého i veřejného práva, b) proti zneužití informací v obchodním styku c) proti nekalé konkurenci (3) Stát může k tomuto účelu zřídit protimonopolní úřad. Článek 105 Ochrana spotřebitelů (1) Stát přijímá opatření na ochranu spotřebitelů. (2) Vydává předpisy o právních prostředcích, které mohou využívat organizace spotřebitelů. Tyto organizace mají v oblasti legislativy stejná práva, jako odborové a podnikatelské svazy. (3) Kraje se snaží řešit spory smírčím jednáním v předmětu sporu nebo zjednodušeným a rychlým soudním projednáním. Stát stanoví limity pro náhrady ve sporu. Článek 106 Banky a pojišťovny (1) Stát vydává prostřednictvím České národní banky předpisy pro banky a bursu. Může vydávat předpisy i pro jiné nebankovní finanční aktivity. (2) Vydává předpisy pro veřejné i soukromé pojišťovnictví. Článek 107 Peněžní a valutová politika (1) Státu přísluší právo emise mincí a bankovek. (2) Česká národní banka řídí jako nezávislá centrální banka peněžní a měnovou politiku, která slouží celé zemi a je vedena ve spolupráci s Vládou republiky. (3) ČNB vytváří ze svých výnosů valutové rezervy, jejichž část je tvořena zlatem. (4) Devizové rezervy a čistý zisk ČNB mohou být z jejího vlastního rozhodnutí použity pro stabilizaci státního rozpočtu. Článek 108 Konjunkturní politika (1) Vláda i Sněmovna poslanců ČR přijímají opatření pro rovnoměrný konjunkturální vývoj národního hospodářství, zvláště k předcházení a bránění nezaměstnanosti a zdražování. (2) Vláda sleduje hospodářský vývoj jednotlivých regionů a spolupracuje při tom s Kraji. (3) Stát může v peněžnictví a úvěrování, v zahraničním obchodu a v oblasti veřejných financí, v nutných případech omezit svobodu podnikání.

(4) (5)

(6)

Stát, Kraje a Obce přihlížejí při svých příjmech a vydáních ke stavu hospodářské konjunktury. Ke stabilizaci konjunktury může stát preventivně předepsat podnikům dodatečné poplatky, nebo poskytovat rabaty. Získané prostředky podniky povinně uloží do Rezervních fondů. Při uvolnění mají být přímé poplatky vráceny, nepřímé použity pro uhrazení rabatů nebo do podnikových Fondu zaměstnanosti. Stát může zavázat podniky k vytváření rezerv ve Fondech zaměstnanosti, k tomu jim poskytovat daňové úlevy a může k tomu zavázat i Kraje. Po uvolnění rezerv se podniky samy rozhodnou o jejich použití v rámci zákonných podmínek.

Článek 110 Politika zahraničního obchodu (1) Stát chrání zájmy hospodářství ČR v zahraničí. (2) Ve zvláštních případech může přijmout opatření k ochraně vnitřního hospodářství. V případech nouze může porušit svobodu podnikání. Článek 112 Zásobování státu (1) Vláda ČR zabezpečuje zásobování státu životně důležitým zbožím a službami pro případ politicko-mocenského nebo válečného ohrožení, nebo pro případy nouze, které není hospodářství schopno řešit. Přijímá proto preventivní opatření. (2) Může při tom porušit zákonem zaručovanou svobodu podnikání. Článek 113 Strukturální politika (1) Stát může podporovat ohrožené oblasti a takové obory hospodářství a povolání, jejichž vlastní nouzová opatření nejsou dostatečná pro zajištění jejich existence. Při tom se může v nouzi odchýlit od principu svobodného podnikání. (2) Respektuje při tom směrnice Evropské unie. Článek 114 Zemědělství (1) Stát se stará o to, aby zemědělství poskytovalo trvalou a tržně orientovanou produkci jako významný přínos k: a. spolehlivému zásobování obyvatelstva, b. udržení přírodních zdrojů a k péči o kulturu krajiny, c. rovnoměrnému osídlení území. (2) Dále, k uvážlivé svépomoci zemědělství a v případě nutnosti, odchylně od principu svobodného podnikání, stát podporuje zemědělské provozy obhospodařující půdu. (3) Orientuje své směrnice tak, aby zemědělství plnilo svoje multifunkcionální úlohy. To v souladu se směrnicemi Evropské unie. K tomu má stát tato zvláštní oprávnění a úkoly: a. Doplňuje příjmy zemědělců dotacemi jako přiměřenou náhradou za realizované výkony za předpokladu, že vykázaly ekologické přínosy. b. Podporuje ekonomicky atraktivními prostředky výrobní formy, které jsou blízké přírodě a šetrné k životnímu prostředí a zvířeně. c. Vydává předpisy pro prokazování původu, kvality, způsobu výroby a zpracování potravin. d. Chrání životní prostředí před poškozováním nadměrným používáním umělých hnojiv, chemikálií a dalších pomocných látek. e. Může podporovat zemědělský výzkum, poradenství a vzdělávání a poskytovat investiční pomoc. f. Může vydávat předpisy pro upevnění pozemkového vlastnictví zemědělců. (4) K tomu poskytuje své věcně orientované prostředky z oblasti zemědělství.

Článek 115 Alkohol a jiné drogy (1) Legislativa pro výrobu, dovoz, rafinaci a spotřebu lihovin je věcí státu. (2) Stát nese zvláštní odpovědnost za škodlivé následky drogových závislostí. Článek 116 Hazardní hry (1) Legislativa pro hazardní hry a loterie je věcí státu. Část pravomocí může převést na Kraje. (2) Pro zřízení a provoz heren a loterií je nutná státní koncese. Stát přihlíží při udělování koncesí k regionálním podmínkám a k rizikům hazardních her. (3) Stát předepisuje hernám poplatky, závislé na jejich výnosech; ty nesmí překročit 80% hrubého výnosu heren. Výnosy těchto poplatků jsou použity výhradně na státní dotace do pojištění starobního, invalidního a handicapovaných. (4) Povolení k provozování výherních hracích automatů vydávají výhradně Kraje. Článek 117 Zbraně a válečný materiál (1) Stát vydává předpis proti zneužití zbraní, jejich příslušenství a munice. (2) Vydává předpisy pro výrobu, získávání a používání, jakož i pro dovoz, vývoz a tranzit válečného materiálu.

Bydlení, práce, sociální zabezpečení a zdraví Článek 118 Bytová výstavba a podpora bytového vlastnictví (1) Stát podporuje bytovou výstavbu, nabývání bytového a domovního majetku, který slouží bydlení soukromých vlastníků, a také aktivity jednatelů a organizací pro kolektivní bytovou výstavbu. (2) Zejména podporuje uvolňování a nákup pozemků pro bytovou výstavbu, její racionalizac a zlevňování a také zlevňování nákladů na bydlení. (3) Může vydávat předpisy o uvolňování pozemků pro bytovou výstavbu a pro racionalizaci výstavby. (4) Bere při tom ohled jmenovitě na zájmy rodin, postižených, potřebných a handicapovaných. Článek 119 Nájem bytů (1) Stát vydává předpisy proti zneužívání nájmu, jmenovitě proti přemrštěnému nájemnému, jakož i pro možnost odporu proti bezdůvodné výpovědi a proti časově omezeným podmínkám nájmu. (2) Může vydávat předpisy pro obecně platné rámcové podmínky nájemních smluv. Ty však mohou být vydány jako obecně platné pouze tehdy, jestliže jsou v souladu se zájmy menšin, respektují regionální specifika a neporušují rovnost práv. Článek 120 Práce (1) Stát může vydat předpisy pro: a. ochranu zaměstnanců, b. vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, zejména pro společné řešení podnikových a zaměstnaneckých záležitostí, c. zprostředkování zaměstnání, d. obecně platné kolektivní pracovní smlouvy.

(2)

(3)

Kolektivní pracovní smlouvy mohou být vydány pouze tehdy, jestliže odpovídají uznaným zájmům menšin a regionálním rozdílnostem a neporušují rovnost práv ani svobodu účasti v koalicích. 1. květen je státním svátkem. V pracovněprávním smyslu je považován za neděli včetně mzdy.

Článek 121 Péče o seniory, handicapované a invalidy (1) Stát přijímá opatření pro vyhovující péči o seniory, handicapované a invalidy. Ta spočívá na třech pilířích, jmenovitě ve všeobecném státním důchodovém pojištění seniorů, handicapovaných a invalidů, na zaměstnaneckém pojištění a na pojištění soukromém. (2) Stát se stará o to, aby všechny tyto typy pojištění mohly plnit svůj účel trvale. (3) Může uložit Krajům, aby osvobodily od daňové povinnosti zařízení státních pojišťoven a pojištěncům a jejich zaměstnavatelům poskytovat na jejich pojistné daňové úlevy. (4) Podporuje ve spolupráci s Kraji domácí péči o seniory a handicapované, jmenovitě opatřeními v daňové a majetkové politice. Článek 122 Povinné pojištění seniorů, handicapovaných a invalidů (1) Stát vydává předpisy pro tyto druhy pojištění. (2) Vychází z následujících principů: a. Pojištění je povinné. b. Poskytuje peněžní a věcné plnění c. Důchody musí pokrývat přiměřenou existenční potřebu d. Nejvyšší důchody jsou maximálně ve výši dvojnásobku důchodu minimálního e. Důchody se každoročně zvyšují nejméně o procento inflace v roce minulém (4) Pojištění je financováno: a. z pojistného pojištěnců, přičemž polovinu pojistného platí zaměstnavatelé, b. z příspěvků státu. (5) Příspěvky státu mohou činit nejvýše polovinu výdajů státních pojišťoven. (6) Příspěvky státu jsou kryty v první řadě z čistého výnosů daní za tabák a lihoviny a z daní heren a loterií. Článek 123 Dodatečné příspěvky k důchodům (1) Stát a kraje poskytují dodatečné sociální dávky osobám, jejichž existence není plně kryta vyjmenovanými typy sociálního pojištění. (2) Výše příplatků je stanovena zákonem, stejně jako úkoly a kompetence státu a Krajů v této oblasti. Článek 124 Podpora uplatnění invalidů (1) Stát podporuje zařazení invalidů s využitím peněžních a věcných výkonů. K tomuto účelu může použít prostředků z invalidního pojištění. (2) Kraje podporují zařazení invalidů, zvláště příspěvky na výstavbu a provoz institucí, které slouží jejich bydlení a práci. (3) Zákon určuje cíle uplatňování, jejich principy a kriteria Článek 125 Pomoc postiženým a handicapovaným (1) Kraje se starají o pomoc a péči pro postižené a handicapované, poskytované doma. (2) Stát podporuje iniciativy k podpoře postižených a handicapovaných. K tomuto účelu může použít prostředků ze systému sociálního pojištění.

Článek 126 Zaměstnanecké připojištění (1) Stát vydává předpisy o zaměstnaneckém připojištění. (2) Zachovává při tom následující principy: a. Připojištění spolu se sociálním pojištěním umožňuje udržení životní úrovně na požadované přiměřené výši. b. Připojištění je pro zaměstnance povinné; zákon může stanovit výjimky. c. Zaměstnavatelé pojišťují zaměstnance u zvolené veřejnoprávní penzijní pojišťovny, která se povinně řídí zákonem o penzijním pojištění a podléhá státní kontrole svého hospodaření. d. Osoby soukromně podnikající se mohou připojistit dobrovolně. Pro určité skupiny samostatně podnikajících osob může stát připojištění uložit jako povinné obecně nebo pro určité rizikové skupiny (3) Připojištění je financováno z pojistného od pojištěných, přičemž minimálně polovinu pojistného platí zaměstnavatelé. (4) Dávky plnění musí vyhovovat požadavkům na zákonem stanovené životní minimum. Pro řešení mimořádných situací může stát přijmout zvláštní opatření. Článek 127 Pojištění v nezaměstnanosti (1) Stát vydává předpisy pro pojištění v nezaměstnanosti. (2) Při tom vychází z následujících principů: a. Pojištění zajišťuje přiměřený příjem a podporuje opatření pro předcházení a ke snižování nezaměstnanosti. b. Účast je pro zaměstnance povinná; zákon může stanovit výjimky. c. Samostatně podnikající osoby se mohou účastnit dobrovolně. (3) Pojištění je financováno z pojistného pojištěnců, přičemž minimálně polovinu pojistného platí zaměstnavatelé. (4)Stát a Krajeraje poskytují finanční příspěvky v mimořádných situacích. (5) Stát a Kraje mohou vydat předpisy pro dodatkovou péči o nezaměstnané. Článek 128 Podpora potřebných Potřební jsou podporování Kraji. Stát rozhoduje o výjimkách a kompetencích. Článek 129 Rodinné přídavky a pojištění v mateřství (1) Stát při plnění svých úkolů přihlíží k potřebám rodiny. Může podporovat opatření k ochraně rodiny. (2) Může vydat předpisy o rodinných přídavcích a zřídit Státní fond pro podporu rodiny. (3) Stát může vyhlásit za povinnou účast v pojištění v mateřství u Státního fondu pro podporu rodiny. Článek 130 Nemocenské a úrazové pojištění (1) Stát vydává předpisy pro nemocenské a úrazové pojištění. (2) Toto pojištění je povinné. (3) Pojištění je financováno z pojistného pojištěnců, přičemž minimálně polovinu pojistného platí zaměstnavatelé. Článek 131 Ochrana zdraví (1) Stát přijímá opatření pro ochranu zdraví obyvatelstva. (2) Vydává předpisy pro: a. nakládání s potravinami jakož i léčivy, omamnými látkami, organismy, chemikáliemi a věcmi, které mohou ohrozit zdraví,

b.

potlačování přenosných, silně nakažlivých a hrozivých nemocí lidí i zvířat a ochraně před ionizujícím zářením.

Článek 132 Umělé oplodňování a genotechnologie v humánní medicíně (1) Člověk je státem ochraňován před zneužitím umělého oplozování a genovými technologií. (2) Stát vydává předpisy o nakládání s lidským zárodečným a genovým materiálem. Stará se při tom o ochranu lidské důstojnosti, integrity a rodiny a zvláště střeží následující výsostné principy: a. Všechny druhy klonování a zasahování do dědičnosti lidských nukleonů a embryí jsou nepřípustné. b. Žádné zárodečné a genové materiály, které nejsou lidského původu, nesmí být implantovány do lidského zárodku, ani s ním být kombinovány. c. Metody medicínsky podporovaného oplodňování mohou být použity jen tehdy, jestliže nemohou způsobit neplodnost nebo těžké onemocnění, ale nikdy proto, aby dítěti dodaly určité vlastnosti nebo sloužily k výzkumu. d. Oplodňování lidských individuí mimo tělo ženy proto, aby se vyvinulo embryo, je možné jen za podmínek pevně stanovených zákonem, jestliže embryo může být ženě potom implantováno neprodleně. e. Darování embryí a všechny druhy mateřství za úplatu jsou zakázané. f. S lidskými zárodky a s výrobky z embryí se nesmí obchodovat. g. Zárodečný materiál člověka smí být pouze zkoumán, registrován nebo veřejně použit, jestliže dárce souhlasí, nebo když to předepisuje zákon. h. Každý má právo na přístup k informacím o svém původu. Článek 133 Transplantační chirurgie (1) Stát vydává předpisy v oblasti transplantace orgánů, tkání a buněk. Při tom se stará o ochranu lidské důstojnosti, osobnosti a zdraví. (2) Stanoví zvláštní kritéria pro spravedlivé přidělování orgánů. (3) Darování lidských orgánů, tkání a buněk je neúplatné. Obchod s lidskými orgány je zakázán. Článek 134 Genotechnologie v nehumánní oblasti (1) Člověk a jeho životní prostředí jsou chráněni před zneužitím genotechnologií. (2) Stát vydává předpisy pro nakládání se zárodky a geny zvířat, rostlin a jiných organismů. Odpovídá za důstojnost živočichů a za bezpečnost člověka, zvířat a životního prostředí a chrání genetickou mnohotvárnost živočišných a rostlinných druhů.

Zákonné prosazování práva Článek 135 Svoboda, oprávnění a zrušení pobytu (1) Legislativa pro vstup a výstup přes hranice ČR, pro pobyt a usídlení cizinců a o poskytnutí azylu je věcí státu. (2) Cizinci mohou být z ČR vypovězeni, když ohrožují bezpečnost státu. Článek 136 Občanské právo (1) Legislativa pro oblast občanského práva a civilního soudnictví je věcí státu.

(2)

Organizace civilních soudů a civilního soudního řízení přísluší Krajům, pokud není zákonem stanoveno jinak.

Článek 137 Trestní právo (1) Legislativa v oblasti trestního práva a trestního soudnictví je věcí státu. (2) Organizace trestních soudů a trestního soudního řízení a také výkon rozsudku a trestu přísluší Krajům, pokud není zákonem stanoveno jinak. (3) Stát může vydat předpisy pro výkon rozsudků a trestů. Může také Krajům poskytnout příspěvky na: a. zřizování ústavů, b. k zlepšování výkonu rozsudků a trestů, c. zařízení, která provádějí opatření pro výchovu dětí, mladistvých a dospělé mládeže. Článek 137a Státní zastupitelství (1) Státní zastupitelství podléhá ministerstvu vnitra. Jeho strukturu a fungování definuje Zákon o státním zastupitelství. (2) Nejvyššího státního zástupce volí a odvolává Poslanecká sněmovna na návrh ministra vnitra. (3) Krajské státní zástupce volí a odvolává Krajské zastupitelstvo na návrh Nejvyššího státního zástupce. Článek 138 (1) Jestliže podle soudního znaleckého posudku je odsouzený za sexuální nebo násilný trestný čin uznán za extrémně nebezpečného a není-li vyléčitelný, musí být kvůli nebezpečí recidivy doživotně izolován. Předčasné propuštění nebo poskytnutí vězeňské dovolené je vyloučeno. (2) Pouze tehdy, jestliže je novými vědeckými poznatky dokázáno, že pachatel může být vyléčen a tím nebude představovat nebezpečí pro veřejnost, mohou být vypracovány nové znalecké posudky. Má-li být na základě tohoto nového posudku zrušen rozsudek, pak musí při recidivě provést zatčení soud, který rozsudek zrušil. (3) Všechny znalecké posudky na pachatele sexuálních a násilných trestných činů musí být vypracovány dvěma vzájemně nezávislými zkušenými znalci a se zvážením všech, pro rozsudek důležitých, podkladů. Článek 139 Nepromlčitelnost trestných činů Trestní odpovědnost sexuálních a pornografických trestných činů na dětech před pubertou a tresty jsou nepromlčitelné. Článek 140 Pomoc obětem trestných činů Stát i Kraje pečují o to, aby osoby, které trestným činem utrpěly tělesnou, psychickou nebo sexuální újmu, obdržely pomoc a přiměřené odškodnění, pokud v důsledku trestného činu upadly do ekonomických těžkostí. Článek 140a Policie (1) Policie podléhá ministerstvu vnitra. (2) Policejního presidenta volí a odvolává Poslanecká sněmovna na návrh ministra vnitra. (3) Krajského policejního náčelníka volí a odvolává Krajské zastupitelstvo na návrh Policejního presidenta ČR

Metrologie

Článek 141 Legislativa pro oblast metrologie je věcí státu.

Vedení státního rozpočtu Článek 142 Rovnováha mezi příjmy a výdaji (1) Stát udržuje trvale výdaje a příjmy rozpočtu v rovnováze. (2) Nejvyšší částka dovolených celkových výdajů se řídí podle předpokládaných příjmů, s uvážením ekonomické situace. (3) Při mimořádných požadavcích na výdaje, může být nejvyšší částka podle odst. (2) přiměřeně zvýšena. O zvýšení musí být přijato usnesení Poslanecké sněmovny podle Čl. 180. (4) Překročení celkových výdajů oproti státnímu rozpočtu, překračující limit, musí být vyrovnány v následujících létech. (5) Další eventuality řeší zákon. Článek 143 Principy daňové politiky (1) Stanovení daní, jmenovitě výčet daňových povinností, podstata daní a jejich výše je řízeno zákonem. (2) Pokud to druh daní dovoluje, je nutno přihlížet k jejich obecné platnosti a vyváženosti, k principům daňové politiky a k jejich ekonomické účinnosti. Článek 144 Daně přímé (1) Stát může uložit přímé daně. (2) Podle principu sociální solidarity a s cílem utlumování cyklických ekonomických recesí, je procento přímých daní stupňovitě nebo plynule zvyšováno v závislosti na výši příjmů právnických a fyzických plátců daně. (3) Procento daně je každoročně stanoveno zákonem podle potřeby vyrovnanosti příjmů a výdajů státního rozpočtu. (4) Nejnižší sazby daně jsou 10 % z příjmu pro osoby fyzické i právnické. (5) Stát bere při stanovaní tarifů ohled na zatížení přímými daněmi Krajů a Obcí. (6) Daně vymáhají a vybírají kraje. (7) Rozdělení daňového příjmu mezi stát, Kraje a Obce je každoročně stanoveno zákonem o rozpočtovém přidělení daní. Článek 145 Harmonizace daní (1) Stát vydává základní směrnice pro harmonizaci přímých daní s krajskými a obecními poplatky. (2) Harmonizace se vztahuje na daňovou povinnost, podstatu a časové rozložení daní, dispoziční právo a daňové trestní právo. Z harmonizace jsou vyňaty mimořádné daňové tarify, daňové sazby a nezdaněné částky. (3) Stát dohlíží a působí proti snahám o nezákonné daňové zvýhodňování. Článek 146 Daň z přidané hodnoty Stát může zavést na dodávky zboží a na služby, včetně vlastní spotřeby a také na dovozy daň z přidané hodnoty s nominální sazbou nejvýše 10 % a se sníženou sazbou nejvýše 5 %. Článek 147 Zvláštní spotřební daně Stát může zavést zvláštní spotřební daně na:

a. b. c.

přepychové zboží a služby zboží poškozující zdraví, jako tabák a výrobky z něho, lihoviny apod. zboží, při jehož výrobě a spotřebě je významně poškozováno životní prostředí, jako fosilní paliva, ropa a jiné minerální oleje, zemní plyn a z nich získané produkty

Článek 148 Kolkovné a daň z výher a úroků (1) Stát může zavést kolkovné na cenné papíry, prémiové výnosy z pojištění a na další zúčtovací doklady v obchodním styku; z toho jsou vyňaty hypoteční zástavní listy. (2) Stát může zavést daň ze zisku z obchodu s cennými papíry, z výher v loteriích a z pojistných prémií. Článek 149 Cla Legislativa pro cla a další poplatky při překročení hranic v dopravě zboží jsou věcí státu. Článek 150 Vyrovnání financí a závazků mezi Kraji (1) Stát vydává předpisy pro přiměřené vyrovnání financí a závazků mezi státem a kraji a mezi kraji navzájem. (2) Toto vyrovnání musí zvláště: a. minimalizovat rozdíly ve finanční výkonnosti mezi kraji, b. zabezpečit krajům minimální finanční zdroje, c. vyrovnat nadměrné finanční zátěže krajů, vyvolané geograficko-topografickými nebo socio-demografickými podmínkami, d. podporovat vyrovnáním zátěží spolupráci mezi kraji, e. udržet daňovou konkurenceschopnost krajů v národních i mezinárodních vztazích. (3) Prostředky pro vyrovnání budou poskytnuty bohatými kantony a státem.

HLAVA DRUHÁ LID A ÚSTAVNÍ MOCI Všeobecná ustanovení Článek 151 Politická práva občanů (1) Politická práva náleží všem občanům ČR, kteří dosáhli 18 roků věku a kteří nejsou pro duševní nemoc nebo slabost zbaveni svéprávnosti. Všichni mají stejná politická práva a povinnosti. (2) Mohou se účastnit voleb do poslanecké sněmovny a hlasovat v referendech a také se účastnit v občanských iniciativách. Článek 152 Politické strany (1) Politické strany se účastní na vytváření názorů a stanovisek občanů ke směřování vývoje České republiky jako celku i vývoje v Krajích a Obcích. Získávají je pro realizaci svých programů jako voliče svých stran ve volbách do zastupitelských sborů. (2) Zřizují se podle Zákona o sdružování občanů. (3) Svojí činnost si financují, ze svých zdrojů.

Iniciativa a referendum Revize ústavy

Článek 153 Ústava (1)Ústava může být kdykoli zcela nebo částečně revidována

(2)Pokud není ústava a z ní vycházející legislativa schválena jinak, probíhá její revize cestou parlamentní. Článek 154 Úplná revize Ústavy (1) Totální revizi ústavy mohou navrhnout občané nebo poslanecká sněmovna. (2) Neprosadí-li se občanská iniciativa nebo návrh poslanecké sněmovny, pak rozhoduje o úplné revizi lid referendem. (3) Nesouhlasí-li sněmovna s úplnou revizí ani po souhlasu v referendu, musí být vypsány volby do nové sněmovny. (4) Základní záruky občanských práv nesmí být v Ústavě poškozeny. Článek 155 Částečná revize Ústavy (1) Částečná revize může být vyžádána občany nebo rozhodnutím sněmovny. (2) Dílčí revize musí respektovat jednotu obsahu a nesmí poškozovat základní záruky občanských práv. (3) Občanská iniciativa musí také při částečné revizi respektovat jednotu formy Ústavy. Článek 156 Nabytí platnosti Celková nebo částečná revize Ústavy vstupuje v platnost, když ji schválí občané v referendu.

Občanská iniciativa pro změnu ústavy

Článek 157 (1) 20 000 oprávněných voličů může po 12 měsících od úředního vyhlášení jejich iniciativy předložit návrh úplné změny Ústavy. (2) Poslanecká sněmovna doporučí iniciativní návrh k přijetí nebo k zamítnutí. Může k této iniciativě též předložit protinávrh. (3) Jestliže iniciativa poškozuje jednotu formy a obsahu Ústavy nebo nedotknutelnost občanských práv, prohlásí ji Ústavní soud za částečně nebo zcela nepřijatelnou. (5) Po splnění podmínek (2) a (3) přijatelnosti iniciativního návrhu změny Ústavy, musí Poslanecká sněmovna vyhlásit referendum o jejím přijetí. Článek 158 Postup při iniciativě a protinávrhu Poslanecká sněmovna může přijmout oba návrhy, návrh i protinávrh. U variant se může vyslovit, kterému návrhu dává přednosty.

Referendum a jeho typy Článek 159 Povinné referendum Sněmovně musí vyhlásit povinně referendum o: a. změně Ústavy, b. přistoupení do organizací pro kolektivní bezpečnost nebo do nadnárodních uskupení, c. o urychleně přijatých zákonech, které nemají základ v Ústavě a jejichž platnost přesahuje jeden rok. Tyto zákony musí být během jednoho roku po přijetí Poslaneckou sněmovnou podrobeny referendu. Článek 160 Nepovinné referendum Na požadavek 20 000 oprávněných voličů, ve lhůtě 100 dnů po předání petice, se předkládají občanům k hlasování v referendu: a. zákony ČR

b. d.

urychleně přijaté zákony, jejichž platnost překračuje jeden rok, a vládní nařízení taková, u nichž to Ústava nebo zákon vyžadují, mezinárodní smlouvy o občanských právech, které: 1. jsou na dobu neurčitou a nevypověditelné, 2. předpokládají přistoupení do mezinárodní organizace, 3. obsahují schválení legislativních změn a vyžadují vydání zákonů.

Článek 161 Změny občanskoprávních smluv Podléhá-li schválení občanskoprávní smlouvy nepovinnému referendu, může poslanecká sněmovna změny zákona, které směřují ke změně smlouvy, schválit svým usnesením. Článek 162 Potřebné většiny při hlasování (1) Návrhy, které jsou předkládány občanům k hlasování, jsou přijaty, jestliže se pro ně vysloví většina účastníků referenda. (2) Návrhy, které jsou předloženy občanům a sněmovně jsou přijaty, jestliže pro ně hlasuje většina hlasujících občanů a většina přítomných poslanců ve sněmovně.

Příprava referenda

Článek 163 (1)Návrh usnesení referenda a formulace otázky/otázek pro hlasující ve všech typech referend musí vycházet ze záměru, který předložená iniciativa vlády, sněmovny nebo občanské iniciativy sleduje. (2)Záměr musí být důkladně a odborně diskutován dále definovaným způsobem dle Čl. 164 a po diskusi zpracován, třeba ve více variantách do paragrafového znění. Teprve takto připravené usnesení a otázka/otázky musí být předloženo k referendu. Článek 164 Zpracovatelské (plánovací) týmy (1)Pro projednávání záměru a konečné formulace usnesení jsou příslušné orgány státní správy vždy povinné sestavit a jmenovat Zpracovatelský tým na úrovni správy, které příprava a přijetí usnesení přísluší; tj. na úrovni vlády ČR, Kraje nebo Obce. (2)Orgán státní správy deleguje do zpracovatelského týmu své odborníky z oboru záměru v počtu min. 3. a max. 10 zástupců. (3)Současně se zveřejněním v Úředním listu, krajskou nebo obecní vyhláškou a současně inzerátem ve třech nejrozšířenějších denících (celostátních, krajských a obecních) příslušný orgán vyzve občanské organizace, aby do zpracovatelského týmu přihlásili své reprezentanty a všechny občany, aby se přihlásili, individuálně. Ze všech přihlášek občanských organizací a občanů se potom vylosují (minimálně 3 a maximálně 10) občanští zástupci do zpracovatelského týmu. Počet zástupců státní správy a zástupců občanů musí být shodný. (4)Příslušný orgán státní správy potom do 30 dnů připraví pracovní řád týmu, periodicitu a místo jeho zasedání, financování potřebných expertiz, služeb, materiálových potřeb, cestovného apod. (5) Občanští členové týmu zásadně pracují v týmu ve svém volném čase a nejsou za tuto práci nijak honorováni. V nutném případě pořádající správní orgán pro ně u zaměstnavatele vyžádá neplacené pracovní volno podle Zákoníku práce a uhradí jim ušlou mzdu. (6)Zpracovatelský tým nakonec své práce buď: a. jednomyslně vydá jeden návrh paragrafovaného znění usnesení, nebo b. více variant (7)Příslušný orgán státní správy musí návrhy zveřejnit podobně jako v (3) a vyzvat občany k podání připomínek do 30 dnů od zveřejnění. Potom zpracovatelský tým připomínky do 30

dnů znovu projedná a vydá jeden konečný návrh usnesení, přijatý prostou většinou z celého počtu členů týmu. (8)Poté orgán státní správy vyhlásí konání referenda a také je plně zorganizuje. Článek 165 Platnost výsledku referenda Po schválení referendem se stává usnesení platným a závazným.

Všeobecná ustanovení Článek 166 Pasivní volební právo Do poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan s volebním právem. Článek 167 Zákaz volitelnosti (1) Členové sněmovny a soudci Ústavního soudu nesmí být současně členy obou těchto orgánů. (2) Členové sněmovny a soudci Ústavního soudu nesmí vykonávat žádný státní úřad, ani žádnou jinou výdělečnou činnost. (3) Zákon může stanovit i jiné zákazy. Článek 168 Doba mandátu Poslanci sněmovny jsou voleni na dobu čtyř roků. U soudců Ústavního soudu je doba mandátu 9 roků. Článek 169 Slyšení před přijetím usnesení Kraje a sdružení obcí, politické strany a profesní sdružení s celostátní působností jsou zvány při přípravě důležitých výnosů a záměrů velkého významu, stejně jako důležitých občanskoprávních smluv, aby zaujaly svá stanoviska.

HLAVA TŘETÍ Moc zákonodárná

Zákonodárná moc v České republice náleží Poslanecké sněmovně a Krajským zastupitelstvům v kompetencích podle této Ústavy a navazujících zákonů ČR.

Poslanecká sněmovna

Článek 170 Republikové zákony (1) Podle principu subsidiarity navrhuje a vydává základní zákony platné pro celou ČR. (2) Jsou to následující zákony: a. Ústava ČR b. Občanský zákoník c. Obchodní zákoník d. Trestní zákoník e. Zákon o soudech a soudcích f. Zákon o státním zastupitelství g. Kompetenční zákon h. Správní zákon (vč. zákona o státní službě) i. Branný zákon j. Enviromentální zákon k. Zákon o přírodních zdrojích (Horní zákon) l. Sociální zákon (o práci, vzdělání, zdraví, sociální péči) m. Celní zákon

n. Zákon o ČNB o. Zákon o státním rozpočtu p. Zákon o sdružování občanů (3) Tento výčet zákonů může být doplněn podle Čl. 185. (4) Ostatní zákony a usnesení, platné pro jednotlivé Kraje, vydávají krajské orgány podle stejných principů, jako jsou vydávány základní republikové zákony. Při tom je žádoucí, aby zákony a vyhlášky Krajů byly maximálně unifikované a lišily by se pouze podle specifik jednotlivých krajů. Vláda a Kraje ustaví Asociaci krajských rad a společný Unifikační úřad. (5) Zákonodárná iniciativa při vydávání krajských usnesení (zákonů) a jejich prosazování, přísluší Krajským radám a Asociaci krajských rad.

Organizace poslanecké sněmovny

Článek 171 Postavení Sněmovny (1) Poslanecká sněmovna plní z pověření občanů zákonodárnou a nejvyšší kontrolní funkci v České republice. (2) Poslanci sněmovny obdrží za své služby náhrady, stanovené zákonem a vyplácené ze státního rozpočtu. Tyto náhrady celkem nesmí překročit jednočíselný násobek průměrného platu v ČR, statisticky zjištěného. (3) Kromě případu velezrady těžkého trestného činu, požívají poslanci poslanecké imunity i v době nepřítomnosti na zasedání sněmovny, jakož i v době jejich příjezdu a návratu ze zasedání. V žádném případě nemohou být podrobeni výslechu týkajícího se jejich projevu nebo diskuse ve sněmovně. (4) Žádný poslanec sněmovny nesmí být během období, pro které byl zvolen, jmenován do jakékoli úřední funkce ve službách státu, ani pokračovat ve výkonu svého dosavadního úřadu. Článek 172 Složení a volba sněmovny (1) Sněmovna se skládá ze 121 poslance. (2) Poslanci jsou na čtyři roky voleni občany přímou volbou ve 121 jednomandátových volebních obvodech, maximálně ve dvou kolech. (3) Hranice volebních obvodů se stanoví tak, aby měly zhruba podíl 1/121 všech registrovaných voličů v ČR. (4) Poslancem Sněmovny může být jen občan/občanka, který dosáhl věku 21 let, je 5 let občanem České republiky a je občansky a trestně bezúhonný. To platí i v trvání mandátu. Poslanec je odvolatelný svými voliči na základě petice, kterou podá minimálně 20% voličů z jeho volebního obvodu, v následném referendu, bude-li s jeho odvoláním souhlasit více než polovina hlasujících voličů. (5) Sněmovna ověří volbu svých členů jak z hlediska vlastní volby a jejích výsledků, tak i z hlediska jejich volitelnosti. Sněmovna si stanoví jednací řád a může trestat své členy za chování odporující tomuto řádu. Sněmovna pořizuje záznamy o jednání a pravidelně je publikuje s vyloučením těch částí, které podle jejího mínění musí zůstat zachovány v tajnosti; na přání jedné pětiny přítomných poslanců jsou hlasy členů Sněmovny pro a proti uváděny v těchto záznamech, ať se jedná o jakoukoli otázku. (6) Mandát poslance vzniká jeho zvolením a složením slibu na první schůzi sněmovny, které se zúčastní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(7) Poslanci vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. (8)Poslanec se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi Sněmovny. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem. (9) Mandát poslance zaniká a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou, b) uplynutím volebního období, c) vzdáním se mandátu, d) ztrátou volitelnosti, e) rozpuštěním Poslanecké sněmovny, Článek 173 Rozpuštění sněmovny (1)Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a)Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované Vládě ani na poslední (třetí) pokus posledně presidentem pověřeného premiéra. b)Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila Vláda otázku důvěry, c)zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné, d)poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. (2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období. (3) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to sama Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. Článek 174 Trestní imunita poslanců (1) Poslance nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo v jejích orgánech. (2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně v jejich orgánech nelze poslance trestně stíhat. Poslanec podléhá jen disciplinární pravomoci Sněmovny. (3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci Sněmovny, pokud zákon nestanoví jinak. Odepře-li Sněmovna souhlas, je trestní stíhání po dobu jeho mandátu vyloučeno. Poslance lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Sněmovny. Nedá-li předseda do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností. (4) Poslanec má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal byt poslancem. (5) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny. (6) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců. Řízení před komisí upraví zákon. (7) Poslanec, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny, ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

(8) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Presidentovi republiky přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Presidentovi však nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv. (9) Zákonné opatření může Presidentovi navrhnout jen vláda. (10)Zákonné opatření podepisují Prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony. (11) Zákonné opatření Presidenta musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti. Článek 175 Schůze sněmovny (1) Sněmovna se schází na pravidelných zasedáních. Svolávání je předepsáno zákonem. (2) Čtvrtina poslanců může požádat o svolání mimořádného zasedání. (3) V době zasedání sněmovna nemůže odložit své jednání o déle než tři dny, nemůže rovněž zasedat na jiném místě, než bylo stanoveno. Článek 176 Předsednictví Sněmovna volí ze svého středu svého předsedu a maximálně tři místopředsedy. Článek 177 Sněmovní komise (1) Sněmovna si ze svého středu vytváří komise. (2) Jednotlivá oprávnění, která nejsou zákonodárná, může sněmovna přenést na komise. (3) Pro plnění jejich úkolů, jsou komisím poskytována práva na informace, na dohled a vyšetřování. Jejich rozsah se řídí zákonem. Článek 178 Sněmovní kluby Poslanci sněmovny mohou vytvářet kluby s minimálně 5 členy Článek 179 Sněmovní služby Sněmovna poskytuje poslancům a komisím parlamentní služby.

Jednací řády

Článek 180 Veřejnost zasedání sněmovny Zasedání sněmovny je veřejné. Zákon může stanovit výjimky. Článek 181 Usnášení schopnost a požadovaná většina (1) Sněmovna se může právoplatně usnášet, je-li přítomna většina poslanců. (2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů přítomných poslanců. (3) Souhlas většiny hlasů všech poslanců je potřebný při: a. urychleném přijímání zákonů, b. schvalování subvencí, záruk úvěrů a výdajových limitů, které vyžadují nové výdaje vyšší než 500 milionů Kč, nebo které vyvolají opakující se výdaje, vyšší než 50 milionů Kč, c. zvýšení celkových výdajů při mimořádných platebních nárocích podle Čl. 180 (2 a 3). (4) Sněmovna může částky podle odst. (3), b upravit podle míry inflace. Článek 182

Právo na iniciativu a na nabídku

Každý poslanec a poslanecký klub, každá parlamentní komise a každý Kraj mají právo, předkládat Poslanecké sněmovně své iniciativy. Článek 183 Zákaz ovlivňování poslanců (1) Poslanci sněmovny hlasují bez ovlivňování. (2) Jsou povinni zveřejňovat své zájmové vazby. (3) Lobbování není na půdě Sněmovny dovoleno.

Kompetence

Článek 184 Forma usnesení sněmovny (1) Sněmovna vydává právoplatná usnesení ve formě zákonů. (2) Zákon, který nepodléhá referendu, se nazývá jednoduchým zákonem. Článek 185 Legislativa (1) Všechna legislativní usnesení Sněmovny se vydávají ve formě celorepublikových zákonů. K těm patří zákony o: a. uplatňování politických práv, b. omezení ústavních práv, c. právech a povinnostech osob, d. okruhu nezdaňovaných předmětu a vyměřování daní, e. úkolech a výkonech státní správy, f. organizaci a provozu orgánů státní správy. (2) Oprávnění k vydávání zákonů mohou být zákonem předány, kde to nevylučuje ústava. (3) Všechny návrhy zákonů na zvýšení státních příjmů vycházejí ze Sněmovny. (4) Každý návrh zákona, který byl schválen Sněmovnou, musí být předložen, dříve než se stane zákonem, Prezidentu republiky. Prezident jej pak buď podepíše, nebo vrátí s námitkami té sněmovně, ze které tento návrh vyšel. Sněmovna pak zahrne prezidentovy námitky do zápisu o projednávání návrhu zákona a uváží je. Usnese-li se však tato sněmovna po tomto uvážení dvoutřetinovou většinou na přijetí zákonné předlohy, je návrh zákona přijat a stává se zákonem. Ve všech takových případech musí však poslanci hlasovat podle jmen a jména hlasujících pro i proti musí být pojata do zápisu v každé sněmovně. Není-li potom zákon vetován Prezidentem do deseti dnů (neděle nepočítaje) ode dne, kdy mu byl předložen k podpisu, stává se zákonem i bez jeho podpisu. Nemůže se ovšem stát zákonem v tom případě, jestliže Sněmovna znemožní jeho vrácení ve vymezené lhůtě odročením svého zasedání. Článek 186 Urychlené vydávání zákonů (1) Zákon, jehož vydání nesnese odklad, může být schválen většinou všech poslanců sněmovny a neprodleně uveden v platnost. Musí být ale časově omezen. (2) Jestliže je u takového zákona předepsáno lidové referendum, pak jeho platnost končí po jednom roce od data vstupu v platnost, nebylo-li referendum uspořádáno. (3) Urychleně vydaný zákon, který nebyl přijat referendem, nemůže být novelizován. Článek 187 Vztahy se zahraničím a mezinárodní smlouvy o občanských právech (1) Sněmovna poslanců se podílí na formování zahraniční politiky a dohlíží na vztahy se zahraničím. (2) Ratifikuje mezinárodní smlouvy o občanských právech. Článek 188

Finance

Poslanecká sněmovna rozhoduje o výdajích státu, určuje a limituje státní rozpočet. Článek 189 Potvrzuje a vrací vybraná jmenování Presidentem republiky (1) Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru a nedůvěru Vládě republiky. (2) Potvrzuje nebo nepotvrzuje jmenování soudců Ústavního soudu, členů Bankovní rady České národní banky, vyslanců a velvyslanců u cizích vlád. Článek 190 Sněmovna volí a odvolává (1) Na návrh ministra vnitra volí a odvolává a) Nejvyššího státního zástupce b) Policejního presidenta ČR (2) Na návrh Vlády volí a odvolává náčelníky bezpečnostních služeb Článek 191 Nejvyšší dohled (1) Poslanecká sněmovna vykonává nejvyšší dohled nad vládou a státní správou. (2) Zvláštní pověření dohlédacích komisí sněmovny podle zákona nemohou být omezována žádnými povinnostmi utajování. Článek 192 Kontrola účinnosti vlády a státní správy Poslanecká sněmovna se stará o to, aby byla kontrolována účinnost zákonů a vyhlášek státní správy. Článek 193 Požadavky na Vládu Poslanecká sněmovna může interpelovat vládu a klást ji požadavky. Zákon stanoví podrobnosti, zvláště nástroje, kterými může Sněmovna působit na oblast kompetencí Vlády. Článek 194 Vztahy mezi Vládou a krajskými samosprávami Sněmovna pečuje o vztahy mezi Vládou a Kraji.

HLAVA ČTVRTÁ MOC VÝKONNÁ Vláda, její resorty a státní správa Organizace a jednací řády Článek 195 Vláda Vláda je nejvyšším vedoucím a výkonný orgánem ČR. Článek 196 Složení a pověření (1) Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů, resortních a mimořádných ministrů a má nejvýše 15 členů. (2) President ČR pověří sestavením vlády osobu, která má nejlepší předpoklady pro získání důvěry Sněmovny. Zpravidla je to představitel strany s nejvyšším počtem poslanců (s nejsilnějším klubem) ve sněmovně. Neuspěje-li ten, pověří dalšího. Opakovaně nejvýše třikrát. (3) Pověřený premiér sestaví Vládu, se kterou vypracuje vládní program na její funkční období. Potom požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry jeho Vládě. (4) Tato procedura se opakuje až do vyslovení důvěry nové Vládě. (5) Člen vlády skládá slib do rukou Presidenta republiky. Slib člena vlády zní:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení. (6)Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry. (7)Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru. (8)Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. (9)Předseda vlády podává demisi do rukou Prezidenta republiky. Ostatní členové Vlády podávají demisi do rukou Prezidenta republiky prostřednictvím předsedy Vlády. (10)Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny. (11)Podá-li Vláda demisi, Prezident republiky demisi přijme. (12)Prezident republiky odvolá člena Vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. (13)Prezident republiky odvolá Vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat. Článek 197 Předsednictví vlády a účast Presidenta republiky (1) Vládě předsedá premiér nebo jim pověřený místopředseda vlády. (2) President republiky má právo se kdykoli účastnit zasedání vlády. Článek 198 Princip kolegiality a resortů (1) Váda rozhoduje jako kolektiv. (2) Pro přípravu a provádění jsou záležitostí přidělovány podle resortů jednotlivým ministrům Vlády; při tom musí být zabezpečena ochrana práva. Článek 199 Státní správa (1) Vláda řídí státní správu. Stará se o účelnou organizaci a cílevědomé plnění úkolů. (2) Státní správa je rozdělena do resortů; v čele každého resortu stojí vždy jeden ministr. (3) Správní funkce mohou být zákonem přeneseny na subjekty podle veřejného nebo soukromého práva, které nepatří ke státní správě. Článek 200 Úřad Vlády Organizačně, personálně a ekonomicky zabezpečuje fungování vlády.

Kompetence

Článek 201 Vládní politika (1) Vláda určuje cíle a prostředky své politiky. Plánuje a koordinuje státní aktivity. (2) Informuje veřejnost včas a úplně o svojí činnosti, pokud to nepoškozuje vyšší veřejné nebo soukromé zájmy. Článek 202 Právo na iniciativu Vláda předkládá Sněmovně návrhy zákonů a jiných usnesení ke schvalování. Článek 203 Legislativa a její prosazování (1) Vláda vydává vládní nařízení, kde je k tomu zmocněna Ústavou nebo zákonem. (2) Stará se o provádění zákonných předpisů, usnesení Sněmovny a rozsudků soudních orgánů.

Článek 204 Finance (1) Vláda vypracovává finanční plán státu, připravuje návrh a kalkulaci státního rozpočtu. (2) Stará se o řádné státní hospodaření. Článek 205 Vztahy se zahraničím (1) Vláda pečuje o zahraniční záležitosti s respektováním práva Sněmovny a Presidenta republiky na spoluúčast; zastupuje ČR v zahraničí. (2) Podepisuje smlouvy. Předkládá je Sněmovně a presidentovi k schválení a ratifikaci. (3) Jestliže to vyžaduje ochrana zájmů státu, může Vláda vydávat nařízení a pokyny. Článek 206 Vnější a vnitřní bezpečnost (1) Vláda přijímá opatření k ochraně vnější bezpečnosti a nezávislosti ČR. (2) Přijímá opatření k ochraně vnitřní bezpečnosti. (3) Neprodleně, podle tohoto Článku 206, může vydávat nařízení a pokyny o nastalých nebo bezprostředních těžkých ohroženích veřejného pořádku nebo vnitřní či vnější bezpečnosti, aby jim čelila. Tato opatření jsou přechodná na stanovenou dobu. (4) V naléhavých případech může použít ozbrojených útvarů. Chce-li použít více, než 3000 příslušníků armády v aktivní službě, nebo trvá-li jejich nasazení déle, než tři týdny, musí neprodleně svolat Poslaneckou sněmovnu a řídit se jejím usnesením. Článek 207 Vztahy mezi vládou a kraji (1) Vláda pečuje o vztahy s Kraji a spolupracuje s nimi. (2) Schvaluje výnosy Krajů tam, kde to provádění vyžaduje. Článek 208 Další úkoly a pravomoci vlády (1) Vláda má tyto následující úkoly a pravomoci: a) Dohlíží na státní správu a na další nositele úkolů státu. b) Podává Sněmovně pravidelně zprávu o hospodaření a o stavu v ČR. c) Připravuje volby, které nepřísluší jinému orgánu. d) Projednává stížnosti tam, kde to ji to ukládá zákon. e) Přijímá opatření k zachování vnější bezpečnosti, nezávislosti a neutrality ČR f) Přijímá opatření pro zachování vnitřní bezpečnosti. g) Když nastanou mimořádné okolnosti, může ke splnění úkolů podle písmen a a b vydat své nařízení a usnesení. h) Vyhlašuje pohotovost a poskytuje pro ni armádu nebo její části. i) Vyhlašuje opatření pro prosazení práva. j) Zkoumá úspěšnost realizace došlých občanských iniciativ. k) Spolupracuje na plánování důležitých státních programů. l) Rozhoduje o jednotlivých akcích, kde to výslovně předpokládá. m) Rozhoduje kompetenční spory mezi nejvyššími orgány státní správy. n) Vyjadřuje se k amnestii a milosti vyhlášené Presidentem republiky. (2)Zákonem mohou být na vládu přeneseny i další úkoly a pravomoci.

Článek 209

President republiky

Volba presidenta republiky

(1) President republiky je volen přímou volbou všemi voliči na dobu 5 roků. Současně je volen vicepresident, nominovaný kandidátem na Presidenta republiky podle jeho vlastního výběru. (2) Kandidáty na Presidenta (s vicepresidentem) mohou nominovat stejné subjekty a za stejných podmínek, jako při volbě poslanců Sněmovny. (3) Prezident je volen přímou volbou všech oprávněných voličů republiky nejvýše ve dvoukolové volbě z kandidátů, navržených registrovanými občanskými sdruženími nebo občanskou iniciativou, které podpoří svůj návrh peticí s podpisy 1000 voličů. (4) Kandidát, který dostal již v prvním kole nadpoloviční počet hlasů oprávněných voličů se stane Prezidentem. Jestliže takovou většinu nezíská žádný z kandidátů, koná se druhé volební kolo, ve kterém se rozhoduje mezí dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z kola prvního. Prezidentem je zvolen kandidát, který získá ve druhém kole většinu hlasů. Sněmovna určí dobu voleb pro obě kola; ty musí být stejné na celém území České republiky. (5) Volitelnou na úřad Prezidenta může být jen osoba, která získala občanství ČR zrozením, dosáhla věku 40 let a bydlí v České republice alespoň 10 let. Bude-li Prezident zbaven svého úřadu, zemře-li, odstoupí anebo se stane neschopným k výkonu svých práv a povinností, přechází jeho úřad na Vicepresidenta, než bude zvolen nový Prezident a Vicepresident. (6) Prezident republiky a Vicepresident složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. (7) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou Čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.". (8) Odmítne-li Prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen. (9) Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. (10) Prezident musí být zbaven funkce, bude-li usvědčen z neomluvitelného porušení Ústavy, velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých trestných činů a odsouzen Ústavním soudem. (11) Prezident dostává ve stanovenou dobu za výkon své funkce náhradu, která se nezvýší ani nesníží během jeho funkčního období, během tohoto období prezident nesmí obdržet jakoukoli jinou peněžní náhradu od státu. Článek 210 Imunita presidenta (1)Prezidenta republiky nelze zadržet, stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. (2)Prezident republiky může být stíhán pro velezradu a těžký trestný čin, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Sněmovny. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. (3)Stíhání pro jiné trestné činy, spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky, je navždy vyloučeno. Článek 211 Zastupování presidenta republiky (1)Skončí-li mandát Presidenta a Vicepresidenta republiky a nový Prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, přísluší výkon funkcí presidenta a) podle článků (1) až (6) předsedovi Poslanecké sněmovny, b) podle článků (8) až (22) předsedovi vlády. (2)Nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat v době

svého mandátu, zastupuje ho v plné šíři povinností a pravomocí Vicepresident. Článek 212 Kompetence presidenta republiky (1)Jmenuje a odvolává předsedu a další členy Vlády a přijímá jejich demisi, odvolává Vládu a přijímá její demisi. (2)Svolává zasedání Poslanecké sněmovny. (3)Rozpouští Poslaneckou sněmovnu. (4)Pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády. (5)Jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy. (6)Jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, (7)Odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení. Na požádání Sněmovny poskytne ke zveřejnění své důvody pro udělení milosti. Má právo milosti s výjimkou velezrady. (8) Má právo vrátit sněmovně přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního. (9) Podepisuje zákony, (10) Jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, (11)Na radu a se souhlasem Sněmovny jmenuje vyslance, jiné zástupce státu a konzuly, soudce Ústavního soudu, bankovní radu České národní banky a nejvyšší úředníky České republiky, jejichž jmenování není upraveno jinak a jejichž úřad je zřízen zákonem. (12)Vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky mezistátních organizací a jeho výsledek. (13)Zastupuje stát navenek. (14)President má právo iniciativy při uzavírání mezinárodních smluv a právo je vetovat. Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na Vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, (15)Je vrchním velitelem ozbrojených sil, (16)Přijímá vedoucí zastupitelských misí, (17)Pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. (18)Vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny, (19)Jmenuje a povyšuje generály, (20)Propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán. (21)Jmenuje soudce, (22)Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon (23)Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců (12) a (14) vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy Vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (24)Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy Vlády nebo jím pověřeného člena Vlády, odpovídá vláda, (25)Prezident republiky má právo účastnit se schůzí Sněmovny, jejích výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoli o to požádá. (26)Prezident republiky má právo účastnit se schůzí Vlády, kterým v tom případě předsedá. Vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s Vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Článek 213 Právo veta (1)Prezident má právo veta při podepisování všech zákonů, kromě Ústavy a ústavních zákonů, a dalších usnesení Sněmovny, která mu příslušejí k podpisu a má právo

připojit k nim své námitky a připomínky a požadovat od Sněmovny jejich opakované projednání. (2) Trvá-li Sněmovna na svém původním usnesení, může President své veto opakovat. Ale v tom případě musí být konečné rozhodnutí povinně přeneseno na celonárodní referendum, které musí být vyhlášeno do 60 dnů. Rozhodne-li referendum proti vetu Presidenta, musí president odstoupit a musí být zvolen President nový. Článek 214 (1) Prezident se vyjadřuje výroční zprávě Vlády republiky pro Poslaneckou sněmovnu a doporučuje Sněmovně k uvážení taková opatření, která považuje za nutná a užitečná; za mimořádných okolností svolává Sněmovnu podle svého uvážení. (2) Může vyžadovat písemná vyjádření od vedoucích úředníků všech ministerstev a krajů, týkajících se jejich úřadu.

HLAVA PÁTÁ MOC SOUDNÍ Soudy

Článek 215 (1) Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. (2) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. (3) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon. (4)Sněmovna má právo požadovat na kárné komisi vysvětlení jejího rozhodnutí v kárném řízení a vyjádřit k němu své stanovisko. (5) Funkce soudce není slučitelná s funkcí Prezidenta republiky, člena Sněmovny ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. Článek 216 (1)Soustavu soudů tvoří Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Krajské a Okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení. (2)Soudci Ústavního soudu jsou jmenování presidentem republiky na 9 let a nejsou nikým odvolatelní. (3) Při provinění soudce Ústavního soudu, neslučitelném s jeho funkcí, může ho odvolat pouze Ústavní soud jednomyslným rozhodnutím všech ostatních soudců Ústavního soudu. (4)Soudci nižších soudů jsou ustavováni natrvalo. Za svojí službu dostávají náhradu, která nesmí být během trvání jejich služby snížena. Jsou odvolatelní rozsudkem Nejvyššího soudu pouze při usvědčení z těžkého trestného činu. (5)Moc soudcovská vztahuje se na všechny případy práva a spravedlnosti, spadající pod ustanovení této Ústavy, zákonů České republiky a mezinárodních smluv, ať už existujících nebo těch, které budou teprve uzavřeny; vztahuje se dále na všechny záležitosti vyslanců, jiných zástupců a konzulů republiky. Na spory, v nichž je jednou stranou Česká republika a na spory mezi územními samosprávami. Na spory mezi státem nebo jeho občany s cizími státy nebo jejich občany. (6)Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci. (7)Zákon stanoví, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i občanští přísedící.

(8)Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. (9)Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. (10)Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. (11)Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. (12)Nejvyšší soud je první stolicí ve všech případech, týkajících se vyslanců, konzulů nebo jiných zástupců ČR a také tehdy, vystupuje-li stát jako jedna ze stran. Ve všech ostatních zmíněných případech je Nejvyšší soud instancí odvolací, a to jak právně, tak fakticky. Článek 217 (1)Soudní řízení probíhá v tom místě (kraji, okresu), kde k přestupku došlo. (2) Jako velezrada může být kvalifikováno pouze vyvolání války proti ČR nebo spolčení se s nepřítelem, poskytování mu pomoci a podpory. Také provinění proti územní celistvosti republiky kodifikovanému Ústavou. Také vyvolání občanské války, pokud není oprávněná tím, že vláda hrubě a dlouhodobě porušuje svojí povinnost plnit tuto Ústavu v její liteře i v duchu. Soud stanoví trest za velezradu. Rozsudek za velezradu nad Presidentem republiky musí potvrdit celonárodní referendum. Jinak je neplatný. (3)Zbavení občanských práv nebo konfiskace majetku odsouzeného mohou být provedeny pouze za jeho života. Článek 218 Ústavní soud (1) Ústavní soud je nejvyšší soudní orgán ČR. (2) Soud řídí sám sebe. (3) Skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu 9 let (4) Soudce Ústavního soudu jmenuje President republiky se souhlasem Poslanecké sněmovny. (5) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan starší 40 let, který má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 9 let činný v právnickém povolání. (6)Složením slibu do rukou Prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce. (7) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranné". (8) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován. (9) Posláním Ústavního soudu je rozhodovat o ústavnosti zákonů a výkonu státní moci. (10) Jeho rozsudky jsou konečné a není proti nim odvolání. (11) Jeho judikatury jsou závazné pro soudy všech stupňů. Článek 219 (1)Soudce Ústavního soudu lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný policejní orgán je povinen zadržení ihned

oznámit předsedovi Ústavního soudu. Nedá-li předseda do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, jsou příslušné Státní zastupitelství a policie povinni ho propustit. Na své první následující schůzi rozhodne Ústavní soud o přípustnosti trestního stíhání obviněného soudce s konečnou platností. (2) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu. Článek 220 (1) Ústavní soud rozhoduje a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem, c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu. d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavné zaručených základních práv a svobod, e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance, v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance podle Čl. 167 a 171 (9) d, f) o ústavní žalobě Poslanecké sněmovny proti Prezidentu republiky podle Čl. 209 (10) g) o návrhu Prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny podle čl. 66, i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak. j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony, k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepříslušíli podle zákona jinému orgánu, l) o opravném prostředku proti rozhodnutí Prezidenta republiky, že povinné referendum o přistoupení České republiky k mezistátním smlouvám nevyhlásí, m) o tom: zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k mezinárodním smlouvám je v souladu s ústavním zákonem o referendu. (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle Čl. 205 (2) s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být sporná smlouva ratifikována. Článek 221 Nejvyšší soud a jeho kompetence (1)Je nejvyšší odvolací soudní instanci (2)Rozhoduje o dovoláních ministra spravedlnosti pro porušení zákona s konečnou platností. Článek 222 Směrodatnost práva Zákony a občanská práva jsou pro Nejvyšší soud a ostatní orgány práva směrodatné. Článek 223 Dostupnost Ústavního a Nejvyššího soudu (1) Zákon umožňuje přístup právnických i fyzických osob před oba tyto soudy. (2) Pro spory, které se netýkají podstatných právních otázek, může být stanoveno omezení.

Článek 224 Další soudní orgány (1) Stát zřizuje Okresní soudy, které soudí trestné činy a soukromoprávní spory v první instanci. (2) Stát zřizuje Krajské soudy, které rozhodují o dovoláních proti rozsudkům soudů první instance; potvrzují je nebo je vrací k přešetření soudům první instance. (3) Stát zřizuje Nejvyšší správní soud pro rozhodování sporů veřejného práva v kompetenci státní správy. (4) Zákon může stanovit další soudní orgány dle potřeby. (5) Další ustanovení o soudech a soudcích stanoví Zákon o soudech a soudcích. Článek 225 Účast občanů na rozhodování soudu (1)Senát soudů první instance (Okresních soudů) se skládá z předsedy - soudce a přísedících. Přísedící jsou voleni na čtyři roky Obecními zastupitelstvy z občanů. (2)V případě činů s trestem odnětí svobody s minimální sazbou 5 roků, rozhoduje o spáchání trestného činu laická porota, sestavená podle Zákona o soudech a soudcích.

HLAVA ŠESTÁ

NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD Článek 226 (1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu (2) Prezidenta a Viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje Prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny. (3) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

HLAVA SEDMÁ

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. (2) ČNB vykonává dozor nad činností obchodních bank a ostatních subjektů finančního trhu. Rozhoduje o udělení a odebrání jejich licencí. (3) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví Zákon o ČNB.

HLAVA OSMÁ ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

Česká republika se člení na Kraje a Obce, které jsou územními samosprávnými celky. Článek 227 (1)Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. (2)Obec je vždy součástí kraje. (3)Kraj lze zřizovat a zrušit jen ústavním zákonem. Článek 228 (1)Obec je samostatně spravována Obecní radou a Obecním zastupitelstvem. (2)Kraj je samostatně spravován Krajskou radou a Krajským zastupitelstvem.

(3)Krajské rady a Obecní rady jsou voleny příslušnými Zastupitelstvy z vlastních řad. (4)Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními subjekty, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. (5)Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. Článek 229 (1)Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. (2)Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby Zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období. Článek 230 (1)Působnost Zastupitelstev může být stanovena jen zákonem (2)Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřen zastupitelstvu kraje. (3)Zastupitelstva vydávají v mezích své působnosti obecně závazná usnesení a vyhlášky.

HLAVA DEVÁTÁ

MOC INFORMAČNÍ Mediální rady Článek 231 Nejvyšší mediální rada (1) Je nejvyšším orgánem České republiky pro řízení veřejnoprávních medií. (2) Zákon určuje organizaci mediálních rad, jejich řízení a financování. (3) Má vlastní kapitolu státního rozpočtu pro financování vlastní a všech jí zřízených veřejnoprávních medií. (4) Jednotlivá media mohou nabízet a prodávat své produkty a služby, ale ty nesmí zaujímat více než 10 % jejich plošného obsahu nebo programového času. (5) Nejvyšší mediální rada řídí sama sebe. Článek 232 Kompetence Nejvyšší mediální rady Má povinnost a právo: a. zabezpečovat včasné, úplné a pravdivé informování české veřejnosti o dění doma i ve světě všemi veřejnoprávními medii, b. zřizovat všechny typy medií celostátních, krajských i obecních, c. řídit mediální rady jednotlivých medií: tiskových, televizních, rozhlasových a elektronických, d. ve spolupráci s radami pro tisk, rozhlas a datové sítě organizovat výběr personálu a kontrolovat činnost redakcí podřízených medií; dbát na jejich objektivitu, nezávislost a etiku, e. spolu s žurnalistikou prezentovat i kulturní díla nejlepší kvality s cílem kultivace veřejného vnímání kulturních hodnot, f. uvádět pro veřejnost kvalitní zábavné a sportovní pořady a události, g. může šířit reklamu na veřejně prospěšné neziskové aktivity a produkty. Článek 233 Volby do mediálních rad (1) Mediální rady jsou zcela nezávislou ústavní mocí a jejich členové jsou voleni přímou volbou, současně s volbami do Poslanecké sněmovny.

(2) Mediální rady mají zpravidla 10 členů. Při odchodu některého ze členů rady nastupuje kandidát s druhým, případně dalším nejvyšším počtem hlasů voličů, bez ohledu na volební obvod. Při rovnosti hlasů rozhodne los. (3) Právo navrhovat společensky uznávané a profesionálně kompetentní osobnosti do všech těchto rad mají stejné subjekty jako pro volby do Poslanecké sněmovny. Své návrhy kandidátů do jednotlivých rad musí rozvrhnout do všech 121 volebních obvodů, přičemž je ale nemusí delegovat ve všech obvodů a do všech rad. (4) Způsob volby a postup odvolání členů rad je shodný se způsobem volby a odvolávání poslanců Sněmovny. Článek 234 Kompetence a úloha jednotlivých mediálních rad V kompetenci mediálních rad je: (1) Zabezpečovat včasné, úplné, pravdivé informování veřejnosti o dění doma i ve světě v mediích ve své působnosti. (2) Spolu s žurnalistikou prezentovat i kulturní díla (umělecká i vědecká) nejlepší kvality, s cílem kultivace veřejného vnímání kulturních hodnot a zvýšení všeobecné vzdělanosti a informovanosti obyvatelstva ČR. (3) Organizovat výběr personálu formou konkursů a kontrolovat činnost redakcí jim podřízených medií; dbát na jejich objektivitu, nezávislost a novinářskou etiku.

_______________________________________________ Pro lepší orientaci v navrženém textu Ústavy uvádím zkráceně její hlavní principy.

Hlavní principy Občanské Ústavy České republiky - Cílem lidu a jeho legitimní politické reprezentace je udržení nezávislosti ČR vůči cizině, zachování klidu a pořádku uvnitř země, ochrana svobody a práv občanů a zvyšování jejich společného blahobytu. - Všichni občané jsou si před zákonem rovni. V ČR nejsou žádné vztahy poddanství, žádné výsady založené místem, narozením, rodinami nebo osobami. - Muž a žena jsou rovnoprávní. Zákon dbá na jejich rovné postavení především v rodině, při vzdělání a v práci. Muž a žena mají nárok na stejnou mzdu za rovnocennou práci. - Pouze Poslanecká sněmovna má se souhlasem lidu právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, vstupovat do mezistátních spolků a uzavírat se zahraničím státní smlouvy, zejména celní a obchodní, - Členové orgánů republiky, civilní nebo vojenští úředníci a představitelé ČR, jakož i členové územních zastupitelstev a jejich úředníci nesmějí přijímat od zahraničních vlád důchody ani platy nebo tituly, dary a řády. - Každý občan požívá ve svém bydlišti všechna práva občana republiky, Kraje a Obce. Politický systém ČR Má maximálně naplňovat ideály demokracie jako vlády lidu. Což většina dnes aplikovaných forem demokracie ani zdaleka nesplňuje. Předkládaná Občanská Ústava zachovává parlamentní zastupitelský systém, ale současně uplatňuje a zaručuje princip suverenity většiny lidu. Zaručuje soukromé vlastnictví a liberální tržní ekonomiku, ale důsledně založenoé na uznávaných pravidlech morálky a poctivého podnikání. Současně zaručuje dodržování lidských práv na důstojný život na principu sociální solidarity občanů úspěšných a zdravých občanů se spoluobčany neúspěšnými a handicapovanými. To nelze považovat ze strany úspěšných za nedobrovolnou charitu, ale

za podmínku sociálního smíru a racionálního rozdělování společenského produktu tak, aby nedocházelo k nevyhnutelným ekonomickým krizím, poškozujícím bohaté i chudé a zpomalujícím celospolečenský kulturní a ekonomický pokrok. Suverenita lidu ČR Nejvyšší moc ve státě přísluší lidu České republiky. Ten ji dobrovolně, ale podmínečně, deleguje na jím zvolenou Poslaneckou sněmovnou. V případech definovaných v Ústavě, lid svojí nejvyšší moc uplatňuje přímo systémem referend a plebiscitů. Současně se maximálně uplatňuje samospráva Krajů a Obcí podle principu subsidiarity. Poslanecká sněmovna Tvoří ji celkem 121 poslanců. Volby do Sněmovny jsou přímé. Konají se ve 121 jednomandátových obvodech navržených tak, aby tyto obvody zahrnovaly zhruba stejný počet oprávněných voličů. Bližší předpisy o provádění voleb určí volební zákon. Poslanci jsou během mandátu odvolatelní na návrh a z vůle většiny voličů svého volebního obvodu. Senát se ruší Přímé volby „presidentů“ President republiky, krajští hejtmani, primátoři a starostové obcí a jsou voleni občany přímou volbu. Všichni jsou také během svého mandátu odvolatelní svými voliči, zpronevěří-li se své přísaze nebo slibu. Vláda republiky Nejvyšším výkonným a řídícím orgánem ČR je Vláda, která má nejvýše 15 členů. Po volbách do Poslanecké sněmovny President republiky pověřuje sestavením vlády osobu premiéra, u které předpokládá podporu jím sestavené vlády od většiny poslanců Sněmovny. Zpravidla je to představitel strany s nejvyšším počtem poslanců ve Sněmovně. Designovaný premiér sestaví vládu, připraví s ní vládní program a požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry. Získá-li tato vláda důvěru Sněmovny, ujme se svého úřadu. Nezíská-li ji, pověří President dalšího premiéra. Po neúspěšném třetím pokusu, musí President vyhlásit opakované volby do Sněmovny. Moc informační Je to zcela nová ústavní moc. Jejím posláním je poskytování co nejúplnějších a objektivních informací o domácích i světových událostech; poskytování fóra pro všechny názorové směry a společenské aktivity; zpřístupňování významných děl vědeckých i uměleckých; též kvalitních sportovních utkání a zábavních představení všem vrstvám občanů republiky. To bez omezování a zkreslování informací soukromými zájmovými skupinami, k jakému dnes dochází v soukromých komerčních mediích. Tyto informace jsou občanům poskytovány bezúplatně jako veřejná služba. Moc informační je financována ze státního rozpočtu. Ústavní soud Soudcové Ústavního soudu jsou jmenování presidentem republiky na 9 let a jsou odvolatelní pouze jednomyslným usnesením všech ostatních členů Ústavního soudu. Ústavní soud posuzuje na návrh osob fyzických i právnických soulad nebo nesoulad zákonů, rozsudků nižších soudů, výkonu moci státní správou apod. s Ústavou ČR. Jeho rozsudek je konečný a povinně účinný v jim stanoveném termínu. Osoby, bez ohledu na

jejich funkci, odpovědné za neplnění rozsudku Ústavního soudu jsou neprodleně suspendovány a nahrazeny jinými osobami. Porotní soudy Závažné trestné činy soudí porotní soudy. Změny ústavy Ústava může být kdykoli zcela nebo částečně změněna. Buď z iniciativy Poslanecké sněmovny, nebo na požadavek občanské iniciativy, splňující Ústavou předepsané kvorum. V obou případech o každé změně Ústavy nakonec rozhoduje všeobecné referendum.

Ústava dle Šv. a USA_def_23.5.2012 / Nová ústava