o potřeb ě pralesů Jsou u nás pralesy? Igor Míchal ~~9n'QDIluficf.2l Antonín B u ček Existuje sku tečný prales?

o potřebě pralesů

Jsou u nás pralesy?

Antonín B uček

Igor Míchal

Veronica jsme věnovali a lidem, kteří se o jejich zachování a poznání zasloužili. Občas je dobré znovu připomenout význam ochrany základních přírodn ích hodnot, těch hodnot, o nichž jsme přesvědčen i , že je s námi sdílejí všichni kul­ turní lidé, abychom bohužel znovu a znovu zjišťova li , že jsme se mýli li. Vždyť profesor eko nomie a před seda Poslanecké sněmo vn y si ještě dnes myslí, že přírodu nejlépe ochrá­ ní trh a že "každ:v kousek půdy, má-Ii svého vlastníka, "je chráněn pl~ed devastací stejně tak, j ako je ch ráněn před nesmysln.'ťm poža­ davkem na uchování v »plivodním přírodním stavu«" (V. Klaus, LN, 9.2.2002). Hrabě J i ří Augustin Longueval-Buquoy měl n aš těs tí jiný názor na hodnotu zby t ků púvod­ ních pří ro d n ích lesů. Proto 28. srpna roku 1838 napsal své mu lesní kovi dopis, který vešel do historie s v ětové ochrany přírody ja­ ko jeden z prvních zřizovacích výnosů zvláš­ tě c hrán ě ného území: "Mému inspektoru Františku Železnému! PN své dnešní pochLizce v polesí lužnickém našel jsem ... prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. Vzhledem k tomu, že lesy těch­ to vlastností budoll známy brzy jen z histo­ rického líčen í, rozhodl jsem se zachovat zmí­ n ěnoll lesní čás t jako pamámík dob dávno minulých názo rn ému požitku prav.ých ptátel p řírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospo­ dáFského těžení a přikazuji Vám, abyste dal­ šími rozkazy uvedl tuto //l oji vů.li v skl/tek, aby v této části žádné dNví se nekácelo, ste­ livo nehrabalo a drobné dFíví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno II dnešním stavu. " František Železný i všichni další lesníci ten­ to příkaz respektovali. a tak dodnes můžem e obdi vovat původ n í přírodní stav lesa v NPR Žofínský prales v Novohradských horách a na pl ň ovat tím potřeb u názorného požitku pozorování přírodních dějů. Potřebu, která je vědomou či nevědomou, ale neods tranitel­ nou součástí psychosociální výbavy každého člověka. "Prales je 11l0CI/:V psyclwtop, " na­ psal švýcarský lesník Mario F. Broggi, když v roce 1992 odůvodňoval curyšským radním potřebu postupně změnit městský les Sihl­ wald na les přírodní. Městská rada vyslala delegaci do zachovaných zbytků českých , moravských a slovenských přírodních lesů a došla poté k závěru , že občané Curychu prales v dosahu městské dopravy skutečně potřebují. Pralesy totiž po t řebujeme nejen pro rekreaci a vzdělání, ale hlavně jako pro­ stor rozjímání, prostor tichého vnímání od­ věkých projevů života, dějů přesahujících čas nám na Zemi vyměřený a spojujících nás s živými bytostmi minulými i budoucími v nepřerušenou jednotu, jejíž zachování je posvátné. Toto

číslo časopisu

pralesům

Zdánlivě zbyteč n á

otázka.

Vždyť

se

stačí

podívat do turistických map a

prů­

vodců - najdeme tam Žofínský, Boubínský, Lanžhotský prales, prales na Žá­ ko vě h oře

a J a v ořin ě , prales Mionší a Polom. Mnoho dalších je vy sl oveně uvedeno jako pamětihodno sti a atraktivity cestovního ruchu . Takový prales se odlišuje od sousedních lesních porostů podobně, jako se odlišuje historické jádro města od sousedního panelákového sídliště, a to i když je pralesem na­ nejvýš v uvozovkách. Však právě proto přitahuje svou do očí bijící odlišností pozornost těch , kdo hledaj í nenarušenou přírodu.

Existuje skutečný prales? Nenarušená příroda? Kde by se ve středn í Evropě mohla dochovat? Přírodo­ vědec suše podotkne, že střední Evropa je stará kulturní oblast, v níž nemůže­ me žádnou, ani tu nejmenší plochu prohlašovat za nedotčenou člověkem. Ne­ dotčená příroda a kraj ina s původ n í flórou a faunou, jaká se zde vyvi nul a bez přítomnosti člověka, s čl o věkem neovlivněn ými rostlinnými spol ečenstvy (pralesy, močály, rašeliništi, travnatými s pol ečen stvy extrémních stanovišť). Ve střední Evropě člověke m nedotčená příroda a krajina neexistuje, protože se mohla dochovat jen do doby většího trvalého osídlení člověkem - tvrdí dá­ le přírod o vědec a argumentuje: Vždyť v našich stepních ekosystémech jsou doloženy člověkem zavlečené druhy dávno před začátkem našeho letopočtu a v lesních ekosystémech jsou nutně ov l ivněn a i d íl čí, č l o věkem přím o nevy­ užívaná společens tva - n apř. společen stva dřevokazných hub nebo hmyzu vá­ zaného na trou chni věj ící dřevo, nemluvě o naru šení společenstev lišejn íků rostoucích na dřevě všezahrnujícím kontinentálním znečištěním ovzduší. Pro­ to i prales zůstává převážně jen naší představou, myšlený m stavem, který si na zák l adě svých pozn atků rekonstru ujeme, ale sotva nacházíme ve skuteč ­ nosti. Ale milovník příro dy se svých předs tav nevzdává tak lehce a namítá: I když přip ustíme, že ozn ačen í "prales" ve smyslu " člověkem netknutý, panenský

Nedaleko od Brna mllžeme spatřit lesní scenerie, které si svou krásou a divokostí v ničem nezadají s vÝc/lOdokarpatskými bučinami - NPR Habrllvecká bučina na ŠLP MZLU Křtiny. Foto Igor Mí­ chal

~~9n'QDIluficf.2l

• JSOU U NÁS PRALESY?

1

Kresba Rostislava Posp{šila

les " uznáme pro větš in u případů za poetickou nadsázku, přece jen - nenajde­ me jej al espoň na jednotlivých lokalitách v terénech, zpravidla dokonale ne­ přístup n ých pro exploataci , na nichž je nepříto mnost j akéhokoliv využívání ověřena historickými údaji? Lesník při pu stí , že v takových případech bychom snad mohli uznat zbytky tamních p orostů dřevin za skutečné pralesy. Ale hned dodá, že ani úplná nepřítomno st cest není důkazem; vždyť už před vzni­ kem lesního hos p odářst ví se těžb a dřeva prováděl a i v terénních podmínkách tak obtížných, že bylo vyl oučen o dopravit odtud dlouhé dříví a pak se zde na­ př . vyrábělo dřevěné uhlí na m í s tě a dopravovalo se ke spotřebitelům na zá­ dech lidí nebo soumarů; že se dobytek k lesní pas tvě dopravoval do nep ří ­ stupných horských poloh třeb a i pře s skalní prahy pomocí ruč ních rumpál ů atd. Fyzické schopnosti a rukodě l ný fortel našich dávných předků při exploa­ taci přírod y přesahoval y vše, co si dnes dokážeme představit. Jiní specialisté upozorní na dvoukolej nost vývoje naší p řírody a krajiny od vzniku zeměděl ství. V nížinách a rovinách j ako starých sídelních oblastech byl lidský vliv tak masivní, že se tam pralesy ve zhruba součas ném podnebí Uež trvá nanejvýš 3-4 tis íciletí) vúbec nemohly vyvinout a ustálit. V země­ dělsky nevyužitelných, s o ustavně dlouho neosídlených a tudíž málo o v livně­ ných, převážně horských územích však přetrvával y přírodní lesy až do rané­ ho středověku jako převažuj ící přírodní útvar.

Typologické skupiny

lesů

S plným respektem k uvedeným skutečno s tem se specialisté přírodovědn éh o i lesnického zam ěření shodují na tom, že podle s tupňuj ících se příznakú ovlivnění člověkem je účelné lesy (a ekosystémy v ůbe c) třídit do dvou hru­ bých typologických skupin: Na jedné straně přirozené (tj. přev ážn ě nebo zce­ la vy tvořené přírodními pochody), na straně druhé u měl é (tj. převážně nebo zcela vyt vořené člověkem) . Zde bude předmětem našeho zájmu pouze první z obou polárních typologických skupin. Přirozené lesy se stalo zvykem děli t podle míry lidského vlivu takto: TrojmeZllá (v pozadt) - největší komplex přirozenéh o lesa v Ceské republice nacházející se v 1. zó­ Ilě NP Šumava se stal předmětem blokády před asanačllí těžbou v roce 2000. Foto Igor Míchal

Pralesy Podkarpatské Rusi Zdeněk

Hrubý

Podkarp atská Rus vždy byl a a stále ješt ě je oázou klidu a neporušené přírody. Přesto že okolní pře lid něné oblasti se rychle rozvíjej í, hory Východních Karpat zů s t ávají zachová­ ny v pří rodě blízkém stavu daleko více než ve vě t šině Evropy. Díky to mu, že území Podkarpatské Rus i vě tš i nou stál o mimo ob­ las! politického i hos p odářské ho zájmu, mů ­ žeme zde j eš tě dn es nalézt lesy tak málo o vlivn ě né člo v ě kem , že je lze považovat za skutečné pralesy. V nejz á padnější části Podkarpatské Rusi pod horou Kremenec (I 214 m), kde se dnes stý­ kaj í hran ice Slovenska, Polska a Ukrajiny, se nachází velm i cenný prales Stužica. Jeho přírod ní hodnota byl a o ceněna již za Ra­ kousko-Uherskéh o m oc nářs t v í, n eboť j iž v roce 19 12 byl uherským les ním erárem vy­ hlášen za př írod ní rezervaci. Jde p atrn ě o nejstarší chrá něné území celé dnešní Ukra­ ji ny. V období Československé první repub­ liky byla ochrana roz š ířena na 332 h ekt arů a v unikátních porostech profesor Alois Zlat­ ník založi l čá st svoj í sítě výzk umných ploch určených ke sledování přirozeného vývoje pralesů . Po druhé svě tové válce byla celá Podkarpatská Rus při vtělena k s o vět s kému impéri u a bu ržoazní ochrana příro d y zde, na rozdíl od zvyšování plánu těžby dře va , niko­ ho nezaj ímala. Proto byla do úd olí Stužice prodloužena úzkorozchodná lesní železnice a drtivá většina neporušených pralesů byla vytěžena. Nedotčený komplex pralesů se za­ choval jen v pramenné části říčk y Stužice za Slovenskou hran icí. Na ukrajinské straně by­ ly od těžby uše tře n y jen vrcholo vé partie, které jsou tvoře ny ve střední Evropě velmi neobvyklými "k l ečovitými" buky. V západní a střední části Podkarpatské Rusi v přirozené skladbě lesů zcela chybí smrk. Ve vrc holo­ vých partiích blížících se horní hranici lesa se tak nad bukovým pásem nemůže vytvořit smrkový les, jak je obvyklé v okolních po­ hořích střed ní Evropy, a proto jsou lesní po­ rosty v nejvyšších nadmořských výškách tvořeny pouze bukem, ovšem křivolakého keřo véh o vzrůs tu.

protějším břehu řeky Už se zbytky prale­ zachovaly na severním úbočí poloniny Ja­ vorník jižně od obce Kostrino. Tyto frag­ menty byly také zařazeny do vý z k u mů profesora Zlatníka, který zde svým široce ekologickým přístupem ke zkoumání před ­

Na

sů

-+

2

JSOU U NÁS PRALESY? _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~l([9mJDnm~

vd~n~ Dllufi([9~

I. Neporušené lesy - pralesy v nejpřísnějším chápání. 2. Přírodn í lesy - byly ve svém vývoji ovli vněny lidskými zásahy ne bo pří­ rodními pohromami jen nep ods tatně, a proto si uchovávaj í druhovou skladbu i věkovou strukturu blízkou pralesů m. Odlišení pralesa a přírodníh o lesa je tedy vysloveně konven č ní, odvislé od proměnl i vého chápání toho, co je " ne­ podstatné" ovlivn ě ní a "nepodstatně" změněná struktura při srovnání s mo­ delem neporušeného porostu. Nej zachovalejší pří rodn í lesy bývají proto označ o ván y jako "pralesy". Zahrnují naše n ej cenněj š í lesní rezervace, neo­ mezuj í se však jen na ně. Musíme se tedy smiři t s tím, že v dřevin ném patru Boubínského i Lanžhotského pralesa vidíme dodnes stopy dávného přezvěře­ ní v knížecí jelení oboře , v pralese Mionší velmi výrazné stopy valašského pastevnictví, v rezervaci Kohoutov na Křivoklátsku stopy dávného pálen í dřevěného uhlí v miI.ířích apod. 3. Přírodě blízké lesy - zahrnuj í širokou škálu les ů s více méně přírod ní dru­ hovou skladbou, nikoliv však prostorovou a věkovou výstavbou (bývá méně rozmanitá než v přírodních lesích) . Tyto lesy byly těženy, mohly být ještě v minulém století vypásány domácím dobytkem a byly obnovovány buď při­ roze ně nebo i uměle (pře v ážně síjí původních dřevin ). Mohou tedy vznikat nejen spontánními přírodními pochody, ale také jejich cíl evědomým hospo­ d ářským využitím ..Protože však v nich jsou uchovány při roze né vzájemné ekologické vztahy dřevin bez ohledu na intenzitu využití člověke m (dokonce i v případec h , kdy do nich byla vnesena příměs nepů vodní dřevin y ), jsou schopny se samo v ol ně obnovovat a bez dalšího ovlivnění by jejich spontánní vývoj směřoval přímo k přírodnímu lesu.

Vznik lesního hospodářství Náš nejlepší znal ec karpatských přírodních les ů, profesor brněn ské Lesnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Alois Zlatník (1902-1979) při znával označen í "prales" pouze "geobiocenóze, formo vané za výluL'"ného půso bení pFírodních faktorů, jaké odpovídají trvajícímu klima­ tu, poloze místa, půdotvorném u substrátu a vodnímu režimu " . Ale již v roce 1935 připu s til , že "držeti se takové exklusivní definice by znamenalo odkázati prales vůbec j en do pohádek". Naštěstí pralesy - "netknuté lesy" a druhotné přírodní lesy, vzniklé spontán ně po ovlivnění pralesa, nelze po větším (řádo­ vě staletém) č as ovém odstupu v mnoha případech odliši t. Po úplném z ničen í pralesa se ovšem jeho původní skladba a struktura v některých případech ne­ obnovila. Např . balkánské pralesy, vypálené ze strategických důvodů za tu­ reckých válek, se neobnovily v původní podob ě ani po staletích. A pro lidu­ prázdné, hospodářsky dosud neosvojené prostory sibiřské tajgy tvrdí očití svědkové , že zde co do plochy nad skutečn ými pralesy zcela přev ažují vývo­ jová stadia po požárech, způsobených blesky častěji než čl ověkem. Prales v nejužším a n ejpřísnějším vymezení je tedy výj i mečný příp ad příro dního lesa. Neregulovanou těžbou a pastvou domácího zvířectva zbědované přírodě blíz­ ké lesy zcela přev ládaly na našem území do vzniku lesního hospodářství jako samostatného výrobního odvětví, tj. zhruba do let 1770-1800. Činnost lesní­ ka jako specializovaného profesionála se v našich lesích uplatňuje rozhodují­ cím způsobem zhruba pouhá dvě a půl století. První lesní zákon v Rakousku

~.q9n~Dnufi®~

bě hl

dobu nej méně o třice t let. Bukové pra­ lesy s malou přím ě s í j edle se zde zachovaly neporušené až do 90. let 20. století, ale čás t z nich byla pak bez o h l e dně vy těžena rozsáh­ lý mi hol os ečemi . Nedávné vyhlášení Užan­ ského ná rodního přírodn ího parku v pramen­ ném bazénu Uže nad Velkým Berezným př i š lo pro pralesy na Stužici i na Javorníku pa trně již p ozd ě . Další nevelké fragmenty pralesovitých po­ ro stů se zachovaly v údolí Bystrice, nej větší­ ho pří toku Lju ty, na svazích Lj utanské Holi­ ce (I 374 m) u Černo hol ovy . Vý?namný kompl ex pralesll se nachází na východní stra n ě poloniny Runa s e v ern ě od Turjí Polj any. Ten to rozsáhl ý prales, za prv­ ní republiky nazý vaný Vojvodina, dnes nese název Ši pot podle říčky, která hlubokým údolím protéká. Toto zcela je di neč né území s prastarými bukovými velikány rostoucími v hlubokých roklích a k a ňo n ec h je z hledis­ ka přírodově dn é h o i turistického zatí m zcela nedo ceně no.

Nej rozsáhlejší j ednol Hý n edotč en ý bukový prales v Evro pě je Ši ro ký luh. Nalézá se na

-+ Třetí v Soustavě Zbigniew Gordziej nebeským odstínem oznac.'
Z temnoty do jasu pašuje moudré i hloupé vytrvalé v h n ěvu i citlivé na lidské utlJJení nese na so bě oceány pouště

hOl)1 ledu Stále phbírá /la váze Přes neustálé otácKY nedopliíuje hnací sílu Gravitace j i pevně drží /la uzdě

JSOU U NÁS PRALESY?

3

pochází až z roku 1754, takže přímé vlivy lesního hospodářst ví na přírodu svým trván ím nepřesahují jedinou generaci stromů přírodního lesa. Představa, že snad lesní hospod ářství vznikalo v přírodních lesích, by napros­ to neodpovídala skutečnos ti . Nes míme zapomínat, že dřevo bylo tehdy nepo­ stradatelné nejen jako stavební suro vi na a jako materiál pro výrobu větši ny předmětů denní spotřeby, ale především jako energetický zdroj pro domácí topen i ště, pro vařen í, pro hornictví, zpracování ko vů (hutnictví) a výrobu skla. Až do stavby železnic, které umožnily dopravit kamenné uhlí do do ­ mácností, živností i vznikajícího průmyslu, byla sp otřeba energetického dře­ va enormní (podobně jako dodnes v mnoha rozvojových zemích). Např. se uvádí, že hlavní měs to monarchie, tehdy re l ati vně malá Vídeň , spotřebo val a začátkem 19. století na otop 600 000 m 3 dřeva ročně (jako palivové dříví a dřevě né uhlí), tedy roční přírůst z nej méně I 000 km2 tehdejších lesů. S růstem počtu obyvatelstva, řemesel i průmysl u se tehdy energetické dřevo stávalo stále více limitujícím faktorem spo l e čen skéh o rozvoje. Lesní hospo­ d ářství vzniklo ze spol ečenské p otřeby pokrýt potřeb u d řeva ze zbíd ačených lesů , jejichž výnosy klesaly v d ůsl edku neřízené exploatace dře va, neregulo­ vané pastvy a váleč n ých devastací. Tehdej ší většin ová sp olečen ská p otřeba byla mezitím ve střední Evropě uspokojena technickou inovací - obecným využi tím kamenného uhlí.

Koncepce lesnibo

hospodářství

Způso by řešení sp olečenských p ožada vků

na les jako producenta d řeva se v průbě hu čas u měnily v souladu s různým pojetím lesa, jež kladlo hlavní dů­ raz na růz n é stránky lesního h ospodářstv í a vtiskovalo lesům své doby zn ač ­ ně odlišné podoby. Pět prakticky nejvý znamnějších koncepcí lesního hospo­ d ářství může me hesl ovitě a schematicky vymezit takto: 1. Po stexplo atační pojetí lesa bylo charakterizováno primitivní regulací pří­ rodních reprodukčn íc h proce s ů a začátkem cílevědo mé obnovy vytěžených nebo devastovaných les ů . Upl atňovalo se hlavně v 18. století, takže dnešní zbytky přírodních lesů pocházej í z tohoto období. 2. Systemi zač ní pojetí lesa se n ově vyznač ovalo pravidelnými zásahy do les­ ních porostů s cílem dosáhnout vyrovnanost a trvalost dře vních v ýno sů. Tato koncepce se rovněž uplatňova l a především v 18. století a zanechala nám z přírodě blízkých lesů dodnes hospodářsky přestárlé porosty, vzniklé přiro­ zenou obnovou s použitím velkoplošné clonné ("tmavé") seče , a tzv. střední lesy (pařezin y se zarostlými výstavky), tedy přírodě blízké lesy s převahou domácích dřevin. 3. Ekonomizačn í pojetí lesa se vyznačovalo velkoplošnými holými sečemi a vznikem jehličn atých monokultur ze sadby. Na straně kladů j sou pro toto pojetí lesa příznačné úspěšné snahy o zvýšení výnosu lesa, na straně záporli růst v ětrn ých a hmyzích kalamit a degradace lesních ekosy sté mů . Ekonomi­ začn í pojetí lesa se uplatňo valo v druhé půli 19. století a na mnoha lesních majetcích přetrvával o do začátku století dvacátého. Zanechalo nám rozsáhlé jehl ičnaté mon okultury dožívající i středního věku, obnovené sadbou po ho­ ložíru hmyzích kalamit, hl avně holožíru housenkami malého motýlka bekyně mnišky. 4. Biologizační pojetí lesa usiluje o smíšené porosty st ano vištně vh odných dřev in a realizaci produk č níh o procesu bez narušení porostního prostředí a porostů , protože v tom vidí hl avní záruku trvalosti výno s ů. Toto pojetí kul­ minovalo co do svého vJjvu v první pů li 20. století a zůs tavilo u nás zatím jen k obn ově rozpracované nebo mladé, více méně přírodě blízké porosty (nastá­ vající kmenoviny a tyčkoviny). 5. Technizační pojetí lesa se zaměřuj e na pronikavé při způ s obení lesa pro na­ sazení velkokapacitních mec han ismů, holosečnou obnovu dříví a z alesň ov ání na pasece, je tedy recidivou ekonomizačního pojetí. U nás se upl atňov alo zhruba od roku 1970, přeh líží vzájemné vazby organické a technologické fá­ ze výroby dřeva i lesa a zanechává po sobě opě t monokultury zakládané na 4

ji h od

h řebene

Krásné poloniny mezi

řekami

T ě rebla a Těresva severně od měs t a tač iv .

Na ploše vě t ší než 10 000 ha v povodí říček Velká Uhofka a Lužanka rostou čisté bučiny místy s vlroušenou jedlí ve vyšších polohách a ojed i n ělým i kleny. Takto rozsáhlý bukový prales nemá v celé Evropě obdoby . Jeho za­ chování je n aštěstí zaj i štěno začl en ěním do Karpatského biosférického zap ovědniku. Výzkum těch t o oj ed ině lý ch ekosystémú za­ p oč al v sed mdesátých letech profesor Stojko ze Lvova a začá t k e m devadesátých let i pro­ fesor Vološčuk ze Sl ovenska. Zcela odl išný charakter mají pralesovité zby tky v p o ho ří Gorgan na bývalé če s ko slo­ vensko-polské hranici. Zde již hojně přiroze­ ně rosto u smrkové lesy. K ro mě nich se na n ěko li ka místech , zejména na sutích a na horní hrani ci lesa, zac hovaly porosty borovi­ ce limby. Nej bližší př i rozený výskyt této maj estát ní dřev in y je ve Vysok ých Tatrách a pak až v Alpách. Rozsáh lejší limbové pra­ lesy na podkarpatoruské straně Gorgan se nacházejí v povodí horní Těresvy. Limba t voř í horní hran ici lesa pod vrcholem · Po pa­ dije ( I 740 m) a Ta lpi ši rky a v yt vář í suťové lesy v nižších polohách obklopené smrkový­ mi porosty na Kedrinu a pod Pobi tou. Více li mbových lesú, dokonce s příměsí p ůvod n í­ ho modř ínu , je možné naj ít na severní, halič­ ské s tran ě pohoří. Nej pes třejší paletu p ralesů od buko vého až do sm rkového vege t ačn íh o stup n ě mů že m e nalézt v oblasti Huculských Alp , v nej vý­

\

Kresba ja1/a Steklíka

JSOU U NÁS PRALES Y? _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~9n'\!Dllufi®&J

PřirozellÝ

rozpad smrkového pralesa /la Popu Iva/llL Ila Zakarpatské Ukrajillě ve výšce okolo 1400 /1l1l. /1l. Okraj ZlatmKova výzku1IIIlého pOlygOlll1 z třicátých let 20. století. Foto Z roku 1998 Igor Míchal

holinách. Důsledným uplatňováním této koncepce by v průběhu obnovy vý­ nosových lesů i dosud dochované zbytky přirozených lesů zákonitě zanikly.

Pralesy budoucnosti Ať

je toto

pětičlenné

tu,

přece

umožiíuje

schéma jakkoliv hrubé a zdánlivě odlehlé našemu téma­ postavení různých porostních typů přirozených lesů ve vegetačním krytu naší krajiny. Skutečné pralesy se z lesnického po­ hledu jeví jako "předkulturní relikty", jejichž existence je naprosto výjimeč­ ná. Dnešní přírodní lesy pocházejí z období postexploatačního pojetí lesa a vzni­ kaly tedy jen výjimeč n ě později než na konci 18. století. Je logické, že se soustřeďují do nepřístupných poloh, jež byly hospodářsky osvojovány až na­ konec . Pokud nepodléhají striktní právní ochraně Uako chráněná území příro­ dy nebo lesy půdo ochranné na extrémních stanovištích), bývají jako "hospo­ dářsky přestárlé" urychleně likvidovány. Přírodě blízké lesy vznikaly v některých regionech z vůle feudál ních majitelů pod vlivem systematizačního pojetí lesa, převážně však až za uplatnění biolo­ gizačního pojetí. Za technizačního pojetí hospodaření je jejich obnova zne­ možněna . V mnoha přírodních oblastech ČR jsou ukázkami nejpřirozenějšího lesního ekosystému přežívající zbytky přírodě blízkého lesa, nikoliv přírodní les nebo dokonce prales - ať už je tomu tak nevyzpytatelnou náhodou, v dů­ sledku nepřístupné polohy nebo z vůle mimořádně energického a osvíceného lesního hospodáře. A v těchto několika málo přírodních oblastech, kde dosud místy převládají přírodě blízké lesy (malé plochy v moravských Karpatech nebo nepřístupné šumavské pohraničí), mizí z roku na rok jako sníh při jar­ ním tání. Pouze v případech, kdy se přírodní lesy podaří efektivně chránit (především před vlivy průmyslového znečištění ovzduší a nadměrných stavů býložravé zvěře), může se rozlišování mezi přírodním lesem a pralesem (alespoň per­ spektivně) stát nadbytečnou finesou. Podobně jako přírodě blízký les zbavený lidských zásahů se v průběhu času s železnou nutn ostí přírodních zákonů změní v les přírodní, tak i efektivně chráněný přírodní les může být pralesem budoucnosti. upřesnit

Ing. IgorMíchal - Agentura ochrany přírody a krajiny CR, Praha

~u~n,,(!Dnm~

•

chodnější části

Podkarpatské Rusi, na hrani­ cích s Rumunskem. V pramenné části Bílého potoka pod impozantním vrcholem Popa Ivana Maramurešského (1 941 m) se díky přísně střeženému pohraničnímu pásmu za­ chovala nebývalá pestrost nedotčených pra­ lesních ekosystémú, ve kterých stále žijí vel­ ké šelmy jako vlci a medvědi. Také zde profesor Zlatník založil výzkumné plochy, které dodnes slouží k detailnímu poznání dě­ jú probíhajících v přírodě bez narušování člověkem. Tato úchvatná oblast jako jedna z mála na Zakarpatské Ukrajině zústává pro turisty uzavřena a budoucím generacím by měla být zachována díky začlenění do Kar­ patského biosférického zapovědniku. Stejnou ochranu mají i pralesy u pramenů Bílé Tisy pod Hoverlou (2 061 m), nejvyšší horou Podkarpatské Rusi i celé Ukrajiny. Převážně smrkové pralesy přecházejí nad horní hranicí lesa nejen v obvyklé porosty kosodřeviny, ale subalpinský pás zde vytváří také porosty plazivých jalovcú a olší zele­ ných. Zdejší pralesy jsou podrobně zkoumá­ ny ukrajinskými odborníky. Tato oblast je podstatně lépe přístupná a také velmi vyhle­ dávaná milovníky přírody. Přesto doufám, že zůstane neporušená i pro budoucnost. Podkarpatská Rus si zachovala svůj osobitý krajinný ráz zejména díky tradičnímu paste­ vectví na poloninách. Kromě pastvin umístě­ ných na hřebenech hor k pllvabu krajiny při­ spívá i nebývalé množství panenských pralesll , které se jinde v tak hojné míře a pe­ strosti nezachovaly. Kromě toho, že nám mohou být dokonalou laboratoří přírodních dějů, jejich odvěký řád a velebnost v nás vy­ volává pocit pokory a usvědčuje nás z mar­ nosti našeho uspěchaného životního rytmu. Doufejme, že i generace našich potomkll bu­ de mít ještě možnost na Podkarpatské Rusi tváří v tvář pozorovat a prožít tep přírody v její nejčistší formě.

• Ing.

Zdeněk

Hrubý - pracovní skupina pro certi­

fikaci lesů FSC v ČR

JSOU U NÁS PRALESY?

5

Colloqium silvaticum

Slovenské pralesy

Štefan Maglocký

Miroslav Čapek a Miroslav Čapek jr. Neodmyslitelno u

so u čás t í střed o evropského

přírod n ího pro s tře dí

Čo

hovoria slová pravek, pramatka, praotec, prarodina, prazáklad, prapríčin a ­ všetkých príčin, pralúka, prales? Majú ustálenú archetypálnu patinu, predobraz povodu. Chvíle, keď sa s nimi stretáme v odkaze č i v príbehu, sú ako zastaveni a a súčasne pozvania na cestu k návratom, k rodným chotárom, ako výzva ísť proti času a h fadať korene. príčin a

Fotografovanie je písanie svetlom Fotografujem na Agfacolor 6 x 6. Musím založiť nový film. Je skoro bezvetrie. Vyťahujem drevený stojan. Dobre sa z neho fotografuje vo vnútri lesa. Rád tak robím v protisvetle alebo v boč nom osvetlení. Skúmavo sa dívam do korún stromov. Moj expozimeter značky Weimarlux je taký citlivý, že sa nemožno naň ani škaredo pozrieť. Hneď sa ručička vychýli. Musím s ním spolupracovať a aj korigovať to, čo ukazuje. Nastavujem clonu a čas . Flexaret priskrutkujem na statív. Vysúvam a uťahujem trojnožku. Hfadám vhodné pole obrazu. Zabo­ dávam stojan do makkej pody, aby sa nech vel. Chcem predlžovať čas expozície a zvačšovať clonu tak, aby bola vačšia híbka ostrosti. Sústreďujem sa na torzo kmeňa jedle. Nezbadal som, kedy a ako som osamel , kedy sa stratila vrava účastníkov exkurzie. Vždy akoby nieč o pod nohami praskalo, akoby vždy niek­ to v blízkom okolí chodil. Predsa musia by ť nablízku . Veď ich stále p očuj em, ibaže to už dávno neboli oni . To boli krehko znej úce lomivé zvuky, šumy a vone ranného dopoludnia v prostredí bukovojedfo vého lesa, v ktorom som sa ocitol a ktorý ma napfňa svetlom úžasu. Oni sa ponáhfali za ďalšími lokalitami, ktoré bolo treba v nabitom programe navštíviť. Deň bol mimoriadne pekný a dl­ hý, aké v júni bývajú. Či som sa stratil? Áno, moji kolegovi a to tak berú. Ja si myslím, že ma tu nechali, odbehli. Mal som sa s nimi držať a nie si fotografo­ vať. Nedalo sa jedno, aj druhé. Fotoaparát bol pre mňa druhým perom.

Kolokvium Ten, čo vedie túto časť exkurzie, má veTa skúseností. Kedysi pracoval vo Zvo­ lene ako vysokoškolský učitef, aj ako lesný typológ. Vyzná sao Zápalisto vy­ kladá. Hovorí nahlas . V reči kladie doraz na stanovištné podmienky, sposob hospodárenia, obnovu a v bylinnej vrstve na karpat ké diferenci álne druhy. Tieto spoločné exkurzie dvoch pracovísk - bratislavského a pražského - vo vybraných terénoch sú užitoč né, poučné a podnetné. Trochu odstupujem. Les pohlcuje a ja počúvam rozpravu. Chvífami akoby naraz alebo inými slovami hovoriIi to isté alebo len trošku iné. Výmena poznatkov a názorov pre starších, cenná skúsenosť pre mladších. Je to kolokvium v kfúčových objektoch výsku­ mu a mapovania vegetácie. Obidve pracoviská sa vedecky aj organizačne po­ diefajú na mapovaní rastlinného krytu doma i v zahraničí.

Somsám Chcem sa pozrieť na hodinky, ani tie nemám. Som sám. Nepatrím nikam alebo teraz a tu, len sem. Z ru'dí tu nikto nie je. Nemám nijakú, ani len turistickú ma­ pu, ktorú popri iných mapách mávam, keď chodím samostatne. Nemám, ne­ mám - zvyšuje to osamelosť. Nikdy som tu nebol. Človek sa spolieha na tých, čo vedú. S istotou viem, že nocujeme vo Zvolene v hoteJi Porana a že by som sa tam mal do večera nejako dostať. Začínam rozmýšfať o tom, čo som zažil, čo viem, čo som čítal, čo som počul a videI. Bosou mys fou preskakujem z témy na

jsou pro nás les ní po­ rosty. Půvo dní lesy se udržely vě t š i nou jen v odlehl ých a málo přístupných oblastech, v některýc h pří p adech si je drželi feudá lové pro lov zvěře . V lesnické termi nologii jde o tzv . přestá rl é a z hlediska pě st ován í l esů "nekvali tn í po rosty" , takže je čas to možné setkat se v konkrétních l eso ho spodářských plánech s doporučení m jejich "likvidace", anebo zmlazení. Nejednou jsme vi děli s "kr­ vácejícím srdcem" výsledek těchto instrukcí , na které doplatili staří velikáni: naprosto bez užitku padli za ob ěť motoro vé pi le a po malu tl eli na místě, kde n ěko li k desítek let před­ tím zp es třo v ali p řís l ušné porosty , vytvářeli j ejich estetiku a poskytovali přílež i tost pro hnízd ě ní pt ák ů i úkryty pro další druhy živo­ čichů . Kdybychom bývali byli měli tenkrát po ruce technického úředníka Státních lesll, který byl autorem onoho "moudra" o likvi­ daci přestárl ých porostů, vynasnažili by­ chom se, aby mu byla udělen a cena "Ropáka rok u". Snad příště ! Dopravní nedost upnost l esů v ka rpatské ob­ lasti na Slovensku ve srovnání s porosty v ČR vy t vářel a přízni vé podmínky pro za­ chování původ n ích pralesů, které mohly být po zd ěji vyhlášeny přírodními rezervacemi. Další výhodo u Slovenska bylo zatří d ění les­ ních oblastí do vegetač ních stupňll podle systému A. Zl atníka (1 969). Zám ě re m bylo vy tvoři t pro každý lesn í vegetač n í stupeň ná­ rod ní příro dní rezervaci, která by posloužil a lesnickému vý zk umu jako model pro zkou­ mání metod pěstování lesních porostů. Dru­ hý m cílem bylo zvýšit estetiku lesních po­ ros tů i krajiny. Nejednotné názory by ly na výměru navrže­ ných pralesovitých rezervací. Např . Zlatník (1968) připouště l i 5 ha, ovšem jen ve výji­ mečný c h příp a d ec h dobře zachovalých po­ rostů . Naopak Korpef (1968) pokládal za nejlepší vý měru až 50 ha. Na Slovensku byly lesní pralesy za tříd ěn y do výše uvedených Zlatníkových vegetač­ ních stupňů, což umožnilo zhodnotit podíl pralesních rezervací v rámci jednotlivých vegetačních st u pňů.

článku chceme čtenáře upozornit na

pralesy, které jsme při našem dlou­

holetém působení na Slovensku měli mož­

nost navštívit a blíže poznat.

V tomto některé

Vegetační stupeň

1: dubový

Patří

sem tyto tři skupiny lesních typů: vrbo­ vé olšiny (Salicelo-Alnellllll) , březové olšiny (Belllleto-Alnetwn), jilmové jaseniny (U/me­ to-Fra.xinetum carpÍneum) a dřínové doubra­ vy (Corneto-QlIercetum). Oba lesní typy s olší se vyskytují na nejvlhčích stanovištích. Byla pro ně vytvořena Národní přírodní re­ zervace Šůr s velmi pestrými ekologickými ~

6

COLLOQIUM SILVATICUM _ _ _ _ __ __ _ _ __ __ _ _ __

~~9n~DnulJ®~

tému, z poznatku na poznatok, jedna spomienka vyvoláva ďal šie a ďal šia ďal ­ šie. V okamihoch zvýšeného napatía, zostreného vnímania a zrýchleného mys­ Ienia dolieha na mňa presila podnetov. S Rúfusom povedané: Tu sa myslí zmyslami. Uvedomujem si zmyseln osť a silu symbolov. Hniezdo ako pojem, nový počiatok, kolíska, teplo, domov.. . Tu sú vtáci naozaj nebeskL Hniezdia v korunách či dutinách stromov. Na Dolnej zemi často hniezdia na zemi.

U nás na Pitvaroši K vždyzeleným ihličnanom mám od detských íOkov sviatočný či posvatný vzť ah. V tých časoc h na Pitvaroši boli i hlič n any vysadené len vo farskej záhra­ de pri kostole. Boli vzácne, vý nimočné a vianočné . Domy murované z hliny, pece, v ktorých sa kúrilo, pieklo i varilo, boli tiež z hlíny. Podlaha bola hline­ ná. Svetlá večerov boli z petrolejových lámp. Na vápnom vybielených stenách sa premietali zvač šen é tieň ové obrazy vecí a nás. Jednu i h ličnatú haluz sme ma1i vyzdobenú a zavesenú na bielej stene ako vi anoč ný s tromček - najkrajší voň avý kračúnsky reliéf. V návratoch porovnávam so stromami mój ho det­ stva, s týrni stromami, po ktorých som liezol. Pritískal sa ku kmeňu, aby som

podmín ka mi, která je v tomto ohledu evrop­ ským un ikátem. Olše se tu zmlazuje genera­ tiv n ě i vegetati v ně. Pod těmito olšinami jsou buď bahn ité půdy, anebo rašelinné slatinné půdy . K třetí skupině, jilmové jasenině, která je tvrdým luhem, náleží bažant nice Paláriko­ vo. V dru hé polovině minulého století však grafióza zredukovala většin u starších jilmů. Dřínová doubrava (Corneto-Q/lercetum) se nachází na j ižních svazích Národní přírodní rezervace Kováčovské kopce, nad tokem Du naje. Je to známá lokalita s bohatým slo­ žením dřev i n, většinou původním. Chybou bylo, že místní lesní závod tam v sedmdesá­ tých letech minulého století osázel každou světlin u dubem zimním, který tam nepatří a po tl ačuje původ ní dřeviny i další vegetaci. Z ž iv oč i chú stojí za zmínku např. výskyt ješ­ těrk y zelené nebo užovky stromové. Vegetační stupeň 2: bukovo-dubový a 3: dubovo-bukový

NPR Boky se nachází na jihovýchodním okraji Kremnických vrchť'J na strmém, jižně exponovaném svahu v nadmořské výšce 280-590 m. Geologické podloží tvoří nerov­ noměrně zvětralý andezit. Na ploše je krásný andezitový viklan. Roste zde velmi pestrá vegetace dřevin i rostlin. V horní části svahu je více zas toupen dub cer než dub Šípák. Ta­ to lokalita je pro dub cer nejsevernějším sou­ vislejším místem výskytu na Slovensku. Nejstarší duby cery postupně hynou a padají, takže porost získává pralesovitý vzhled. Z rezervace je známých několik vzácnějších druhů h myzu a ptákli, např. výr velký, v mi­ nulosti skalník zpěvný. NPR Kašivárová a Lesná jsou dva sousedící porosty o výměře 20 ha, v nadmořské výšce 480-600 m. Patř í do lesních typů Fageto­ Quercelum . Převládající dřevinou je dub zimní (95 %) , jen vtroušeně buk lesní, jedle bě l okorá, lípa, habr obecný a třešeň ptačí. Plocha je exponovaná na jih, jihozápad až západ se sklonem až 25°. Průměrný věk du­ bu je 250 let, takže porost současně dožívá, ale vzhl edem ke stavu přirozeného zmlazení v podrostu je obnova zajištěna. Jde o jeden z n ejkva l itnějších ekotypů dubu zimního na Slovensku. Tyto porosty se nacházejí ve Šti avnickém pohoří u obce Dolné Hámre. NPR Bujanov má rozlohu necelých 60 ha a nachází se v pohoří Čierna hora v údolí Hornádu nedaleko obce Ružín v nadmořské výšce 540-760 m na jihozápadním až jiho­ východním svahu. Geologické podloží je krystali nikum, ve kterém se střídají ruly, granity, granodiority a diority. Z lesních ty­ pů jednoznačně převažuje Fageto-Querce­ tum. Ze tří druhů dubů je nejdůležitější dub letní, zastoupen je však i dub zimní a dub cer. Z ostatních dřevin se vyskytují javor klen i javor mléč, dále jilm, jasan ztepilý, buk lesní, lípa, jedle bělokorá, habr obecný, jeřáb břek a jeřáb ptačí. Jde tedy o velmi ~

... zabodávam stojan do miikkej pody, aby sa Ilechve/... Sústreďlljem sa na torzo k llleiía jed­ le. Nezbadal som, kedy a ako SOlil osallle/... Foto Štefan Maglocký

\)-u~n~Dnufi®~

COLLOQIUM SILVATICUM

7

nespadal. Na konároch som sa vysoko nad zem ou usadil, oddychoval po ná­ mahe, po lezení. Bol to vzrušujúci a upokoj uj úci pocit vačšieho výh radu i nad­ hradu. Sladké a šťavnaté plody moruší som trhal ústami . Som vyššie ako vozy s koňmi. Som tak vysoko ako strecha na dome. Na Dolnej zemi boli moruše tie vefké stromy, z ktorých som sa díval na cestu, na ulicu. V porovnaní s nimi sú buky a jedle velebné. Nevyliezol by som na ne. Majú široké kmene, haluze vysoko nad zemou. Vnímam, obdivujem, v prežívaní porovnávam.

Pochybnost

Čo

trápí m ě vědomí že si nejsem jist zda mrtvý stromeček bude lépe hld~at Radostnou Novinu

Zbigniew Gordziej Strojím smrček h vězdičkou stNbrem andělsk.ými vlasy naslouchám prvnímu pláči Z betlémské stáje

robí les lesom?

Stromy tvoria les . Les predstavuje vrcholný, najorganizovanejší a najzložitejší vývoja rastlinných spoločenstiev, rastlinného krytu na zemi. Podobne ako husté porasty kosodreviny, ale aj lúky a pasienky, les predstavuje prirod­ zenú vegetačnú formáciu, ktorá sa vyskytuje na rozsiahlych plochách . Stromy tvoria les? Ano, ale to nie je celá pravda. Je to jedna z ciest, ako pre stromy nevidieť les. Ako zabudn úť na mikroorganizmy, nižšie rastliny, nevidieť vyššie rastliny, huby a živoČíchy. To všetko tvorí jeden ekosystém či geobioce­ nózu s množinou prepojených vzťahov a vazieb od prírodných, prirodzených, poloprirodzených až kuItúmych. . Je les ibajavom prírodným? V oblastiach, kde stáročia a tisícročia žil človek, sa prakticky nedá hovoriť o úplne neovplyvnenom, či nedotknutom lese. Les je nielen javom prírodným, ale aj historicky civilizačným, ovplyvnený rudskou prácou a rudským kona­ ním. Nedotknuté lesy sa možu vyskytovať na neprístupných miestach v roz­ siahlych komplexoch severských ihličnatých lesov Ruska (Sibír), v Sevemej Amerike (Kanada) a v súčasnosti v malej miere v tropických dažďových le­ soch. V Európe boli v dávnejšej minulosti vačšie komplexy lesov prísne chrá­ nené ako loviská. Preto si dlho a mnohé až do súčasnosti zachovali charakter pralesov (na Slovensku Komámik, Porana, Vepor, Vihorlat, v PoTsku Bialo­ vežský prales). Majú povodné alebo jemu blízke druhové zloženie s diferenco­ vanou priestorovou výstavbou a značným vekovým a hrúbkovým členením. Pralesový vzhTad majú aj v prípade, že boli v minulosti ovplyvňované. Ková­ čovské kopce - juh medzi ústim Hrona a IpTa si pre ťažkú prístupnosť a pomer­ ne malý hospodársky význam uchránili prírodný charakter až do dnešných čias napriek tomu, že okolité lesy boli vystavené náporu človeka už od dob rímskeho impéria. Podobné podmienky pre kontinuitu a obnovu v karpatských predhoriach na skalnatých hrebeňoch a výslnných svahoch existujú trvalo. História lesov je aj históriou človeka, je pamaťou zeme. Prírodné lesy sú naj­ zaujímavejšou prírodnou pamiatkou. Lesné prírodné rezervácie sú pralesy bu­ dúcnosti. článok

pestré společenstvo . Pozoruhodné je, že du­ by tvoří většinou korunovou vrstvu, zatímco ostatní dřeviny spodní patro. Je to velmi kvalitní porost. Podíl kmenů nejlepší kvality č i ní až 52 %, střední kvality 43 %, přitom nekvalitních stromů je jen 5 %. NPR Sitno zabírá plochu 45 ha na vrcholu a v podvrcholových svazích Sitna v pohoří Štiavnické vrchy v nadmořské výšce 750­ I 009 m. Geologické podloží t voří andezito­ vé aglomeráty, které spolu s příznivým vli­ vem Panonské nížiny vytvářejí úrodná sta­ noviště, na nichž je druhově pestré rostlin né společenstvo. Je např. neobvyklé, že dub cer tu roste až do nadmořské výšky 981 m, habr obecný do I 000 m a jeřáb břek do 850 m. Největšího průměru dosahuje buk lesní ­ 107 cm, jasan ztepilý - 105 cm, dub zimní ­ 90 cm a javor klen. Největší naměřené výšky byly u jedle 39,5 m, u buku 32,5 m, u javoru klenu 32 m a u dubu zimního 31 m. Tato PR je známá kvalitní srnčí zvěří, pro kterou je typické vysoké a hmotné paroží. Myslivecké obhospodařování rezervace bylo proto před léty svěřeno VÚLH Zvolen, resp. jeho VS v Banské Štiavnici. Vegetační stupeň

4: bukový

NPR Havešová se nachází v pohoří Bukov­ ské vrchy v Národním parku Poloniny, v nad­ mořské výšce 500-650 m, a to na flyšovém pískovci. V rezervaci nejsou stopy po těžeb­ ních zásazích. Jde o stejnorodý bukový pra­ les s rozlohou 170 ha. Kvalita produkce je nadprůměrná, vyrovnaná a trvale vyvážená a ve srovnání s jinými listnatými pralesy je zde přirozená obnova velmi příznivá. Z toho vyplývá vysoký stupeií vývojové samostat­ nosti a zároveň trvale vyrovnaná dobrá schopnost plnění ochranné funkce i ostatních mimoprodukčních funkcí. Bukový přírodní les může zůstat funkčním typem i bez pěs­ tebně-těžebního usměrňování. PR Havešová je jeden z nejkrásnějších listnatých pralesů Slovenska vůbec. Vyskytuje se zde celá řada druhů živočichů, např. vlk, medvěd hnědý, strakapoud bělohřbetý , lejsek malý, velmi hojný je mlok skvrnitý .

Pralesovitý porost pod Katruškou - Zbojllíc­ kym ta1lcom v biosférické rezervaci Pofalla 1Ia střed1lím Slove/lsku. Foto Igor Míchal

8

COLLOQIUM SILVATICUM _ _ __ _ __ _ _ _ _ __

_

_

_ __

_ ~~9n
Čo robí prales pralesom?

Tu neďaleko obce Dobroč vo Veporských vrchoch stromy listnaté aj ihličnaté, mohutné aj menšie, staré aj mladšie. Tie, čo sa ťahajú za svetlom, aj tie, čo vy­ sýchajú a kmene, čo ležia na zemi, stromy dominantné a stromy v podraste. Buky s vysokými kmeňmi pósobia majestátne. Koruny majú naplno rozvinuté listy. Svetlozelené jarné čepele sú ako z jemnej tkaniny. Aj slabý vietor ich Tahko obracia na všetky strany, nadvihuje, prehýba, spúšťa, vejárovito vlní. Ni­ mi vchádza svetlo do stromu. Teraz najviac kontrastujú s tmavozeleným trva­ lým olístením ihličnatých stromov. Do jesene bukové listy stmavnú, zhrubnú, stanú sa kožovito lesklými a v neskorej jeseni sa úchvatne prefarbia na ohnivé tóny zapadajúceho slnka. Jedfa? Tá je tu vladárka. Vo svojej zrelosti sa dožíva vysokého veku. Hrubá je­ dIa, ktorú zlomil vietor v roku 1964, mala 450 rokov, priemer kmeňa skoro dva metre. Výšku mala 56 metrov. Aj smreky dosahujú značnú hrúbku kmeňa a výšku viac ako 50 metrov, dožívajú sa tiež vysokého veku. Menej, najviac 250 rokov, sa dožíva buk. Tak sa v jedľovobukovom pralese počas jednej ge­ nerácie ihličnanov vystriedajú dve generácie listnatých stromov. Dominantné stromy majú významný vplyv na funkčné procesy v pralese. Prales je živý systém, pre ktorý rovnako ako pre iné živé systémy platí symbolická krivka S - krivka života. Táto sínusoida má úsek pozvofného poč i atočného rastu, úsek vzostupu a úsek vrcholovej stagnácie, ktorý signalizuje blížiaci sa pokles. Keď sa z tohto zovšeobecňujúceho zorného uhla pozrieme na prales, tiež má svoje etapy vo vývojovom cykle, štádi á či fázy. Je to štádium dorastania či vzostupná etapa, pri ktorej stromy prevažne mladých generácií mocne preja­ vujú svoje rastové schopnosti. Postupne sa časť pralesa dostáva do fáze optima - halový porast - a do záverečnéh o štádia či tenninálnej fáze. Na konci tohto štádia, vo fáze starnutia, prirodzene dožívajú dominanty. Štádium rozpadu je také štádium pralesa, na ktoré sa predstava o pralese viaže n ajčastejšie. Prales dozrel. Padajú staré a veIké stromy. Prienik svetla prebudí pionierske dreviny iniciálnej fázy. Pripravujú podmienky pre obnovu. Tak, ako sa v mušli zachy­ táva ozvena mora, tak tu v korunách rezonuje svetlo a čas. V určitej pozmene­ nej podobe ontogenéza pralesa je skráteným obrazom fy logenézy po dobe fa­ dovej. Zmeny a vývoj prebiehajú vlnovite, pulzujú. Prales je lesné spoločenstvo , ktorého zloženie, výstavba, rastové a ostatné životné procesy sú podmienené vlastnosťami prostredia, hlavne klímy, hovorí sa o klimaxových lesoch s autoregulačnými a autoregeneračnými procesmi. Prales je najauten­ tickejšia prírodná vegetačná fonna. Prirodzená sukcesia smeruje k tejto vyvá­ ženosti, na Slovensku v pohoriach ku karpatskému vegetačnému ideálu.

Trvalé pokračovanie Vo výraze zrelosť v istom kontexte rezonuje stálosť, vývinová ukončenosť, za­ vršenosť, uzavretosť. Je prales ukončením vývoja? Nie. Je trvalým pokračova­ ním. Najvyspelejšia a najzložitejšia geobiocenóza v danej oblasti, aká móže vóbec vzniknúť a vo vzťahoch sa dlhodobo udržať. Je to integračne funkčný a trvalo reprodukčný systém - megasystém.

Má význam pýtať sa na to, či sem fudská noha vkročila, či sa fudská ruka do­

tkla, keď nie je ukončením, ale trvalým pokračovaním? SÚ známe prírodné le­

sy, v ktorých bol katastrofou narušený súvislý vývoj. Nie je dóležité, či na ka­

tastrofe sa podieTal človek, alebo nie. Rozhodujúci je charakter nasledujúceho

pokatastrofálneho vývoja. Napríklad na Balkáne v oblasti pohorí Rodopy a Pi­

rin v prvotných lesoch zničených požianni založenými Turkami za Osmanskej

ríše sa na nástupe a vzniku prírodného lesa človek nepodieTal, ale prebiehal

podTa tých zákonitostí, ako na plochách zničených napríklad požiarom, ktorý

vznikol úderom blesku. Preto sa spoločne označujú za sekundáme prírodné le­

sy a po ontogenickom vyústení do klimaxového lesa za takzvané sekundárne

pralesy (Korpef 1989).

TUxen - významný nemecký geobotanik - iste mal toto všetko na mysli, keď

v roku 1956 pre mapovanie vegetácie zavádza pojem potenciálna prirodzená

~u~n"(]DIl1lfJ®~

Kreslil Rostislav Pospíšil NPR Stužica je rozlohou 700 ha největší pralesní rezervací na Slovensku v nadmoř­ ské výšce 647-1 220 m v nejseverovýchod­ nějším cípu Slovenska mezi Polskem a Za­ karpatskou Ukraj inou. Dnes je součástí Národního parku Poloniny. Zahrnuje povodí ří čky Stužica až po hranici s Ukrajinou a hlavní karpatský hřeben. Nejrozšířenější dřevinou je buk les ní, dále jedle bělokorá a javor klen. Nejhmotnatější jedle má výčet­ ní tl ou šťku 164 cm a je vysoká 48 m, u buku je to II O cm a 38 m. Tento prales byl v mi­ mIlosti jen málo ovlivněn či n ností člověka, protože byl těžko přístupný ze slovenské strany a jen o něco snadněji z ukraj inské. Nejlépe je pří st u pný z místa, kde říčka Stu­ žica vytéká ze Slovenska do Zakarpatska. Když v roce 1938 maďarské vojenské jedno­ tky násilně obsadily Zakarpatskou Ukrajinu a severovýchodní část Slovenska, začaly s těžbou podél Stužice a holinu zalesňovaly smrkem, což ovšem poněkud narušilo zacho­ valost pralesa. Naštěstí maďarská okupace netrvala příliš dlouho (1938-1944). V prale­ se je rovněž vidět jen málo poškození od spárkaté z v ěře díky vysoké úživnosti tohoto pros tředí. Početnost zvěře je tu navíc přiro­ ze ně redukována vlkem. Žije zde také čolek karpatský, ještěrka živorodá, rys ostrovid a medvěd hnědý, z ptáků je typický např. puštík bělavý , kos horský nebo rehek za­ hradní, v nejvyšších polohách hnízdí linduš­ ka horská. Vegetační stupeň 5: jedlovo-bukový a 6: smrkovo-bukovo-jedlový

NPR Badínsky prales se nachází v jihový­ chodní části Kremnického pohoří. Analýzy prokázaly věk jedle 240-270 let a dá se předpokládat, že se tu jedle přirozeně dožívá asi 350-400 let. U buku byl zjištěn věk 170-190 let, takže se zde dožívá asi 210-230 let. Nejmohutnější jedle v pralese má výšku 49,5 m a tloušťku 148 cm. Vyvrá­ cené mrtvé jedle měly tloušťku 162 cm a největší výšku 51 m. Z pozoruhodnějších druhů živočichl! lze uvést např. kulíška nej­ menšího nebo datlíka tříprstého. NPR Dobročský prales má výměru 100 ha a leží v západní části Slovenského Rudohoří v nadmořské výšce 720-1 000 m. Geologic­ ké podloží tvoří granodiorit, zbřidličnatělé

COLLOQIUM SILVATICUM

--+ 9

granity a kře m i té d iority . Nejdelší vývojový cyklus tu má jedle bělo ko rá, která se dožívá až 450 let, smrk ztepil ý 350 let a buk lesní 250 let. Na hmotě se jedle podílí 49 %, smrk 25 % a buk 25 %. N ejvě tš ím stromem je jed­ le, která má výšku 58 m a tloušťku 15 1 cm. V roce 1964 tu vichř i ce zlomi la jedli o t lo u šťce 193 cm vysokou 55 m , která byl a pokl ádána za nejh motn atějš í stro m střední Evropy . Vyskytuj e se zde tetřev hlušec a ce­ lá řada dalších vzácněj ších druhú živočichú . Vegetační stupeň

Harmo1lická k ultumí kraji1la ve slove1lské v 60. letech. Foto Igor Míchal

části

Polo1li1lských Karpat - okolí Nové Sedlice

vegetácia. Je to vegetácia, ktorá by v strednej Európe existovala pri recentnej

klíme a terajších podrnienkach za vy l účeni a vplyvu človeka .

Čo mal na mysli Ludo Ondrejov, keď písal Zbojnícku mladosť, či Trygve Gul­

branssen, keď písal Večne spievajú lesy? Kol'ko hudby našlo svoju tému v le­

soch? Čím sa inšpiro val Edward Hagerup Grieg pri Solveginej piesni zo suity

čís lo dva - Peer Gynt?

Čas

Dobre vidieť iba z diaTky. To je pravda, ale nie celá. Keď chceme vid ieť zvnú­ tra, musíme sa pribJížiť, nazrieť, prekročiť prahy a rozhfadi eť sao Po chvíli sa oči samé otvoria. Chce to čas a ja ho mám, dokonca nemeraný. Opustil som mechanický verejný čas . Tu majú biologické hodiny cifern ík v letokruh och, ručiČky v stržňo výc h lúčoch, zvonia v šiškách či v bukviciach, naťahujú sa v letorastoch. Tu čas nie je pretikaný ani presýpaný . To, čo som vnímal fyzic­ ky, prežívam vnútorne. Začínam vi brovať, v súzvuku kmitať. Pulzuje vo mne čosi ako potok a odďa\'uje ma od pokoj a a majestátnosti, ktorá tu panuje. Čas plynie ako rieka, niečo prináša, niečo odnáša. Voda je kry zeme. Musím nájsť vodu. Odtiafto sa iba popri vode, popri toku mOžem dostať na nejakú cestu. Skúšam sa vrátiť tam, odkiaT sme prišli. Robím tak aspoň zo začiatku. Ale ja neviem, odkiaT sme prišli. lba to tuším. Som tu dosť vysoko na rozvodí. Urč ite si vyberiem tú dlhšiu cestu. Stalo sa, lebo idem už dosť dlho. Už by som tam mal byť. Ani fotoaparát a stojan som neposkladal. Nesiem ho preložený ako sekeru na pleci. Čas - iný je čas samoty, iný čas hTadania, iný čas čakania, iný čas radosti, iný strádania, hoci presne meraný, móže byť zdanlivo krátky alebo nekonečne dlhý. Beriem ten nefragmentovaný, nemeraný. UvoJ'ňuje ma, na­ pfňa. Otvára časový priestor, veTkú svetlú a priestrannú krajinu bytia nad tou sýtou a zelenou, v ktorej som sa ocitol. Do Zvolena sa mi nakoniec podarilo dój sť. Moji kolegovia už pomýšfali aj na ohlásenie na polícii, keď ... Keď som prišiel, sedel i po večeri pri pive. Niektorí sa na mňa osopili, že prečo som sa stratil, co? lní sa potešili, že som už došiel, a dali si ešte jedno pivo. Ja som spokojný, zdravo unavený. Takmer ich nepo­ čúvam. Viem svoje. Poznal som čaro nechceného.

NPR P ilsko má rozlohu nad 800 ha a patří do púvodních horských sm rčin Slovenských Beskyd. Abso lu tně tu přev ládá smrk ztepilý, jen ojed in ě le se vysky tuje jedle b ěl oko rá, je­ řáb ptačí , buk lesní ajavor klen . Geologické podloží tvoří b ělo v ěžské vrstvy, přede v ší m j ílovce. Plocha se nachází ve výškovém pás­ mu od 1 100-1 557 m . Tento smrkový vege­ tač ní stu pe ň možno rozděli t do tří trvalých výzkumn ých ploch: první je ve výšce I 200 m a před s ta vuje pokroč il ou fázi stadi a optima na přec h od u do počáteční fáze rozpa­ du. S v ěd čí o tom snížen ý plošn ý zápoj (0,72) , pros torový zápoj (0, 13), a n ejv ětší objem ležících stromú (59,2 m3) s po měrně n ejmé ně pokročilým rozkladem; druhý se nachází ve výšce 1 300 m a charakterizuj e typické stadium optima přibliž n ě ve st ředn í fázi svého trvání. Vyznačuje se značn ou výškovou vyrovnaností; třetí se nachází v I 400 m n. m. a je v pokročil é m stad iu do­ rústání na přechodu do počáteční fáze stadi a optima. Má nej menš í počet a objem odumře­ lýc h stojících stromú a n ejpokročilejší roz­ k lad dře va stoj ících stromú. V echn y tři se nacházejí v s k up ině lesních typú Fagetum ­

abietino-piceosum. Nefcerka: rezervace v hluboké dolině mezi Kriváně m a kótou HrubO s nadmořskou výš­ kou J 500-1 550 m. Geologické podloží je žu lová balvanitá suť a nachází se tam dvě skupiny lesních typú: Sorbeto -Piceetum a Piceeta cembrosa. Na ploše se vyskytuj í tři druhy dřevin: smrk ztepilý, borovice lim­ ba a jeřáb p tačí. Smrk s tloušťkou více než 40 cm je starší než 200 let, limba s tloušťkou více než 50 cm rovněž 200 let. Smrk má od tloušťky 18 cm nejdel ší korunu, největší výš­ ky dosahuje jeřáb. Z živočichů stojí za zmí n­ ku datlík tří prstý . Zbytky pralesú jsou čím dál tím více stře ­ dem zájmu všech milovníků krás přírody i estetických zážitkú, a proto je třeba zvyšo­ vat ve veřejnosti zájem o ochranu tohoto je­ dinečného zdroje poučení o fungování živé přírody. Neméně velký zájem o tyto vzácné útvary mají i odborníci - lesníci, kteří tu mo­ hou odpozorovat, jak "hospodaří" sama pří­ roda. Mohou v nich najít odpověď na složité otázky jak obnovovat, vychovávat i pěstovat uměle vytvořené porosty. A je vždy dobré, když se poučíme, jak to dělají u sousedú.

•

Doc. RNDr. Stefan Maglocký, CSc. - Botanický ústav SAV, Bratislava

10

7: smrkový

•

Doc. Ing. Miroslav Capek, DrSc. - Brno Ing. Miroslav Capek, CSc. - Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno

COLLOQIUM SILVATICUM _ _ _ _ __ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V([~n"(jDnufi®~

Ekolog přírodního lesa profesor Alois Zlatník Jan Lacina

Ponoříme-Ii

se do historie naší ochrany příro­ dy, urč itě nám neujde, že jejími hlavními ini­ ciátory byli mnozí pří rodov ědc i. zejména bo­ tanikové. Mczi ni mi dodnes vyniká j méno profesora bmč n ské lesn ické faku lty Aloise Zlatníka. Právě letos uply ne od jeho narození 100 let. Neúnavný badatel, n áročn ý, ale při­ tom laskavý vysokoškolský u či tel, au tor tisíců stran vysoce originálních vědeckých statí, mo­ nografií a u čebnic nejednou vyslovil svoje ži­ votní krédo, které je stále podnětné: .. Výzkum

přírody

není možný bez ochrany přírody. "

Zaměstnání

kontra povolání

vědomého si své odpově(inosti, lákavá tím, že po 1J/~ekročení všech obtíží dává pocit uspoko­ jení Z dobFe vykonan é práce, Z její užitečnost i a do určité míry i nevšednosti .. . "

Mladý Zlatník si tedy zvolil povolání přírodo­ v ědce - "cestu neprošlapanou a nepohodl­

nou, s četn.ými úskalími, s cílem, který není ani na dosah, ani zcela jistý ". Po maturitč ro­ k u 1921 se zapsal na přírodovědec k ou fakultu Karlovy univerzity, biologický obor botani ka a zoologie. Svou přípravu na dráhu přírod o ­ věd ce bral doslova hekticky. Vedle povi nné­ ho poč tu přednášek a c v i čen í ze zvolené kom­ binace si zapisoval i mineralogii prof. Slavíka, experimentální fyziku prof. Posej pa­ la, poslouchal přednášky z chemie, mi krobi o­ logie, logiky i na jiných fakultác h, vče t ně fa­ kult německé un iverzity . Přitom již od prvního ročníku vysokoškolského studia úzce spolupracoval se svým " nej milejším u či tel em a životním rádcem" doc. F. Schustl erem z bo­ tanického oddělení Národního muzea. Spol u s ním studoval a di skutoval tehdy aktuál ní spory mezi fytoc enol ogickou školou upsal­ skou a curyšsko-montpellierskou. " Tak j sem se stával opatrným v úsudku CI kritickým

v tomto oboru hned od samého Alois Zlatník se narodil 9. listopadu 1902 ve D voře Králové. Už za gy mnazi álních studií v rodném měs t ě se vážnč obíral přírodo u - od m inerá l ů přes motýly k semen ným rostli nám, houbám a vegetaci vůb ec. O tom, jak se již tehdy hluboce zamýšlel nad svým posláním. s v ědčí jeho referát v se ptimě na téma "Volba životního povolán í". Pan profesor ho při po­ m n ě I při oslavě svých sedmdesátin: "Za za­ měst/lání jsem označil

G'innost, která pracov­ níka plně neuspokojuje, popř. nebaví. Musí si pak najít n ějakého koníG
začátku,"

vzpomínal po zděj i. Na S chustleľŮ v popud pobýval v letech 1923- 1924 na biologických stan icích ve Švý­ carsku a v jižní Franci i, studo val přím o na univ erzitě v Montpellier. Osob ně tak poznal zakl adatele curyšsko-montpell ierské školy a spolupraco val s nimi. Jeho doktorskou di­ s ertač ní práci na téma Rostli nné asociace Kr­ konoš a pH, zabýv'\iící se vztahem rostli n k pů d ní reakci, mu přeh l éd l sám před n í rost­ li nný sociolog 1. Braun-B lanquet.

Z Krkonoš na Podkarpatskou Rus Promoce v pátek 13. listopadu 1925, tedy pro p ově rči v é ve zdvojen ě smolný den, zdaleka neznamenala pro mladého doktora pří ro dn í ch v ěd počátek n ezdarů . Naopak. Na svou vě­

deckou dráhu byl vý teč ně připraven, navíc posedlý touhou proniknout do vztahů mezi rostlinami a jej ich pros tře dím ještě hlouběji a důs l edněj i, než poznal na šp i čkových evrop­ ských praco vištích. Dál se věnuje krkonoš­ ským jestřábn í kům, jej ic hž systematiku se snaží řešit pomocí kult ivačn íc h pOkUSIl v za­ hradě rodného domu. Právě on - j iž ve svých 25 letech - je požádán, aby zpracoval tento taxonomi cky nes m í rně obtížný rod pro Klíč k úplné květen ě auto rů F. Polí vky, K. Domi­ na a 1. Pod pěry. Po před č as n é smrti F . Schustlera (1 925) nachází věrn éh o spol u­ praco vníka v dr. A. Hili tzero vi. Spolu studuj í mikroklima ro stli nných spo l ečenstev v Rado­ tínském údolí u Prahy. Zlatník se v té době věnuje i skalním stepím a les ů m Milešovské­ ho středo hoří , Mohelenské hadcové stepi, za­ bývá se ekologií vápnomi lné trávy pěchavy ... Dozrává jeho rozhodnutí věnovat se výzkumu n ej s l o žitějšíc h rostlinných společ en s tev - le­ sům .

Roku 1926 odj íždí do Brna k prof. J. Podpě­ rovi na botanický ústav M asarykovy univerzi­ ty. V z ápětí se v moravské metropoli sezna­ muje s pracovníky Zemského výzkumného ústavu zeměd ě l ského , kde si rozš i řuje u prof. V. Nováka svůj vědecký rozhled o pedologii. Poznává se se svým dalším pří ští m spolupra­ covníkem dr. 1. Zvorykinem. Zvlášť význ am­ né bylo jeho setkání s profesorem lesnické fa­ kulty J. Konšelem, zakladatelem nauky o lesním stanovišti u nás. Dvacátá léta minu lého století jsou obdobím, kdy nejenom mi lovníci romantiky a spisovate­ lé, ale také přírod ověd ci m ířili do nejzapadlej­ ší a dosud neprobádané části tehdej šího Če­ skoslovenska - Podkarpatské Ru si. A. Zlatník s A . Hilitzerem se tam poprvé vydali roku 1926. Na dal ších deset let se pak stanou hlu­ boké východokarpatské pralesy Zlatníkovým hlavním výzkumným Pllsobi štěm, prubířs ký m kamenem jeho nezdolnosti a vynalézavosti. Stanou se jeho životní láskou . která mu však bude změnou hranic odepřena .

--+ NPR Habrů vecká bučina - plivodně přirozený mýtný porost chráněný d{ky IÍsil{prof ZlatlllKa od padesátých let 20. sto len pře chází spontánně klesli pnrodn{lIlll. Foto Igor Míchal

~'U~rruDIlu1ke~

EKOLOG PŘÍRODNÍHO LESA ALOIS ZLATNÍK

11

Již v roce 1927 na mezinárodním geogratlc­ kém kongresu v Polsku múže na základě svých poznatkú odmítat názor fytocenologic­ kých celebrit, že bučiny tvoří pouze jedinou asociaci. Roku 1928 na slavné Výstavě sou­ dobé kultury na nově vybudovaném brněn­ ském vý tavišti předvádí v expozici výsledkú výzkumu zakarpatských lesú svou první ve­ getační mapu z okolí Užhorodu. Postupně za­ kládá v ruzných částech Podkarpatské Rusi v rozmanitých typech přírodního lesa trvalé výzkumné plochy. Na základě podrobného prúzkumu a rozboru vegetace, púd i klimatic­ kých poměl-LI, jakož i dendrometrických šetře­ ní se mu se spolupracovníky (I. Zvorykinem, F. Korsuňem aj.) dařilo objasňovat zákonitos­ ti mezi složením a vzrústem lesa a jeho pro­ středím. Ve 30. letech publikované svazky Prozkumu přirozených lesú na Podkarpatské Rusi jsou dodnes svědectvím o jedinečně pre­ cizní a týmové výzkumné práci, vedené již tehdy v ekosystémovém pojetí. Zůstaly dlou­ hé desítky let až mučivě dráždivou vábn i čkou do hlubokých bukových, jedlobukových a smrkových hvozdú pod poloninami, pro le­ sáky doslova "ze mě zaslíbené". Teprve v devadesátých letech se podař il o vý­ zkumnému týmu z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a typologie b rn ě n ské lesnické fa­ kulty znovu pronik nout do pohoří Javorník se­ verně od Užhorodu, dokonce i pod Popa Ivana na ukrajinsko-rumunské hranici a obnovit a znovu prozkoumat Zlatníkovy plochy . Tak byl po šedesáti letech proveden srovnávací vý­ zkum, umožňující posoudit další průběh přiro­ zeného vývoje lesú, který zřejmě nemá ve střední Evropě obdobu. Další Zlatníkovy plo­ chy však ještě čekají na znovuobjevení.

Otec lesnické typologie Na Podkarpatské Rusi se A. Zlatníkovi popr­ vé podařilo třídit přirozené lesy podle stano­ vištních podmínek, vymezovat vegetační jed­ notky jako rámce určité produkce. Ve stejném duchu pokračoval i v jiných částec h vlasti, ze­ jména na fakultním lesním závodě Masary­ kův les mezi Brnem a Adamovem, na škol­ ním polesí Paršovice střední lesnické školy v Hranicích. V období ně m ecké okupace ma­ puje celé území moravské a slezské části pro­ tektorátu jednak pro účely vegetační mapy "středoevropského prostoru", jednak pro za­ mýšlený vodohospodářský plán. Pro další rozvoj stanovištní typizace lesů je velmi pod­ nětná Zlatníkova spolupráce s pedologem prof.J. Pelíškem od roku 1942 v Beskydech. Po ll. světové válce se už bohužel nemůže vracet na své stacionáry na Podkarpatské Ru­ si - tato země byla "věnována" Sovětskému svazu. Bez karpatských lesů již nedovede pan profesor žít, a proto rozvíjí svůj výzkum pře­ devším na Slovensku. Postupně precizuje svůj systém lesních vegetačních jednotek (skupin lesních typů, nověji nazývaných sku­ piny typů geobiocénů), které logicky třídí do 8 vegetačních st upňů jako odrazu kl imatic­ kých podmínek a do 8 trot1ckých řad a mezi­ řad a 6 hydrických řad, diferencujících vege­ taci podle půdních podmínek. Zlatníkův systém se stává, zejména v karpat­ ské části tehdejšího Československa, zákla­ dem stanovištního (typologického) prúzku mu

12

lesů, který se pod jeho patronací rozvinul v tehdejším ústředí Lesprojekty ve Zvolenu. Prof. Zlatník osobně vyškolil řadu typologlI ­ přírodověd ně fundovaných lesnických specia­ listů. Ti na základě znalosti bioindikační hod­ noty rostlin v podrostu dovedou i lesy se změněnou dřevinnou skladbou členit podle jejich původního (přírodního) stavu a navrho­ vat vhodnou dřevinnou skladbu i odpovídající způsoby hospodaření. Typologické mapy jsou tak zásadním podkladem pro přírodě blízké hospodaření v lesích. Bohužel ne vždy plně akceptovaným.

Vysokoškolský učitel Výjimečná osobnost A. Zlatníka se projevila i v roli vysokoškolského učitele. Na lesnickou fakultu tehdejší Vysoké školy zemědělské v Brně nastoupil roku 1928 jako asistent pro­ fesora A. Bayera, zakladatele známého křtin­ ského arboreta. Aniž to po něm bylo žádáno, vystudoval přitom z vlastní iniciativy lesní in­ žený rství (1934). Postupně se habilituje z obecné botaniky, z nauky o lesním stanoviš­ ti na lesnické fakultě a ze všeobecné a syste­ matické botaniky na fa kultě přírodovědecké. Po válce je jmenován profesorem a stává se vedoucí m katedry botaniky. Osobně přednáší rozsáhlou látku ze šesti oboru: lesnické bota­ niky speciální, mikrobio logie, fytopatologie, dendrologie, fytoceno logie a anatomie dřeva, krátce dokonce i pěstění lesů. "Byl jsem vždy presvědčen , že vysokoškolský učitel má vědecky pracovat v tom oboru nebo oborech, ve kterých působí jako učitel. Po prof Bayerovi jsem zdědil většinu oboni, v nichž j sem vědecky nepracoval, " přiznává navýsost sebekritický pan profesor. Proto po­ stu pně vychovává pro jednotlivé předměty své asistenty a sám si ponechává ten nejná­ ročnější - fytoce nologii s geobioccnologií a lesnickou typologií. Roku 1956 zakládá při své katedře Vědeckou laboratoř geobioceno­ logie a typologie lesa, v níž má v doc. J. Ho­ rákovi nejen stejně zaníceného badatele, ale také oponenta.

Začátkem

70. let je prof. Zlatník iniciátorem a hlavním přednášejícím nového studijního oboru, zabývajícího se ochranou a tvorbou krajiny. Po mnoha skriptech ukládá své celo­ životní poznatky do objemných vysokoškol­ ských učebnic - Lesnické botaniky speciální (1970), Základů ekologie (1973) a Lesnické fytocenologie (1977). Přednášky pana profesora byly nesmírně ná­ ročné a přiznejme, že málo záživné. Stejně ja­ ko jeho publikace se hemžily pro nezasvěce­ ného těžko srozumitelnými formulacemi a úvahami. Za všechny citujme alespoň jedi­ nou, která přitom patří k těm méně náročným: "Segmenty geobiocenóz, existující po dobu existence biocenózy, jsou omezeny na část prostoru biogeosféry pri zemském povrchu a k němu poutány jako k základnímu substrá­ tu samostatnou usedlou komponentou bioce­ /lózy, v pNpadě terestrických geobiocenóz chtonofytickou - autotrofní, primárně pro­ duktivní, a proto pro celoll biocenózu deter­ m inan tní. " Oč nepochopitelnější byly přednášky, o to zá­ živnější a poměrně snadno pochopitelný byl profesorův výklad v terénu. Týdenní exkurze z fytoc enologie - většinou do slovenských hor - patřily k největším zážitkům studia na lesnické fakultě. A byl to právě málo přístup­ ný profesor Zlatník, který v mnohých roznítil badatelskou vášeň, a který má - více než jiní - navždy vděčné a oddané žáky, snažící se kráčet v jeho vědeckých šlépějích. K Zlatní­ kovi se hrdě hlásí i významní vědci jiných oború - za všechny jmenujme zoologa prof. D. Povolného.

Od organismu ke geobiocenóze a krajině Název jedno ho z učebních textů, atypicky útlého a rela ti vně velmi srozumitelného, vy­ jadřuj e i vědeckou cestu A. Zlatníka, jejíž lo­ gický sled by měl být samozřejmostí pro kaž­ dého ekologa. Jedině na dobré znalosti druhů lze stavět poznání vazeb mezi společenstvy ~

Pall profesor ZlatmK zkoumá říČllí terasu pod Řípem (září 1974). Foto Jaroslav Vašátko

EKOLOG PŘÍRODNíHO LESA ALOIS ZLATNfK _ _ _

_ _ __ _

_ __ _ _~~~mImufi®2!l

logických jednotek dop l ňo vat o jejich živo­ čiš nou složku. O praktickém využití "nesrozumitelného Zlatníka" nejlépe s vědčí sk utečnos t, že jeho geobiocenologická typizace, zej ména skupiny typů geobiocénú j ako rámce urči týc h ekolo­ gických podmínek s určitou potenci ální pří­ rodní vegetací (v jazyce proj ek tantů známá "estégéčka") se stal y přírodověd n ým zák la­ dem pro vy tváření územních sy stém ů ekolo­ gické stability kraji ny . A ty jsou podle zákona považovány za jeden z hlavních nástroj ú ochrany přírody a kraj iny.

Mravní povinnost

Zlatníkova fotografie ze 30. let zachycl/je při­ rozený vývoj převážně bl/kového porostli /la jed/lom z jeho výzkl/I/I/lých polygonů na Pod­ karpatské Rl/si a jejich pro středím a pochopit pak závislosti jejich uspořádání v kraj i nč. Základním pojmem "Zlatníkovy geobioceno­ logické školy" je geobiocenóza, která obdob­ ně jako ekosystém v yjadřuje jednotu neživého prostředí (ekotopu) a společen stv a orga nismů (biocenózy). Další pojem - geobiocén - zna­ mená jednotu geobiocenózy přírod ní a od ní vývojově pocházejících geobiocenóz změn ě­ ných. Silně změně né a namšené geobiocenózy o značov a l Zlatník jako geobiocenoidy. Vyše l při to m ze S ukače vo v a pojmu "biogeo­ cenosa", který v prúb ě hu let přem ě nil na lo­ gičtěji zn ějící geobiocenóza. Celkově se však diferencoval od všech soudobých evropských geobotan ických i lesnických škol a promyšle­ ně rozvíjel svou vlastní teoretickou i metodic­ kou základ nu pro třídění lesú a posléze celé krajiny. Obzv láště výstižná v tomto směru je Zlatníkova stať Pojetí lesnické typologie u ve­ doucích sovětský ch škol a u mne z roku 1956. V ovzdu ší 50. let, kdy byl "So věts k ý svaz náš vzor" j e ště více než jindy, to byl spis zaj isté velm i odvážný. Nutno při zna t , že výjimečn é pojmosloví a odborný jazyk ved ly až k Zlat­ n íkově izolaci v geobotanických kruzích a dodnes v nich není jeho velké dílo pl ně chá­ páno a doceněno. Za velmi šťas t n ou lze považovat Z latníkovu spolupráci s doktorem Jaroslavem Raušerem v tehdejším Geografi ckém ústavu ČSAV v Brně. Pro Národní atlas ( 1966) zde se spo­ lupracovníky vytvořili biogeografic kou mapu celého bývalého Československa , znázorňují­ cí potenciální pří rodní vegetaci na úrovni sku­ pin geobiocenóz. V dyna mických v ys větliv­ kách jsou v této map ě vyjádřen a i hlavní náhradní společens tv a na jednotky pří rodní vegetace navazující. a také uveden i typ ičtí ži­ voč i chové. Od konstrukce této mapy se č i le rozvíjela Zlatníkova spol upráce se zoology a zoo geografy (doc. Z. Bauer, doc. J. Vašát­ ko, prof. S. Horník, Ing. J. Šus tek aj .), kteří začali vegetační charakteristiky geobioceno­

~'D9lt
"Lidstvo jako nejvyspělejší společenství orga­ niSlnll má mravní a etickoll povinnost pone­ chat b iotě prostory pro j ejí existenci i v bu­ do ucnosti, " hlásal prof. A. Zlatník již před n ěkolik a desítkami let. Již od útlého mládí považoval svou ochranářskou činnost za sa­ mozřejmou povinnost, věc citu a svědomí. Nejen to. Věnoval se jí stejně důkladně a sys­ tematicky jako své práci vědecké . Nebyl spokojen s tím, že rezervace vznikaj í většinou jen v místech, která se čl ověku ne­ hodí k rozvinutí aktivit, tedy vesměs na mís­ tech nepřís t up ný ch a na ex trémních stano viš­ tích. Byl pře s vědčen, že s íť chráněn ýc h území musí zachytit celou pestrou škálu rozmani­ tých typů autoch tonní přírody . A pokud ne­ jsou k dispozici, je třeba vybrat as p oň seg­ menty přírodnímu stavu nejbli žší a aktivními zásahy je přivést do stavu, kdy budou schop­ ny autoregu lač ního vývoje. Dokonale tak pro­ pracoval kritéria v ýběru a rozlohy lesních re­ zervací, které považoval za terénní geobiocenologické la boratoře , jejichž studi­ um je nezby tné pro volbu správných zásah ů i v ho s podář sk ých lesíc h. Od začátk u svých výzk u mů lesl! so u běžně předkl áda l návrhy na ochranu jejich vybra­ ných čás tí. A od začát ku mě l s prosazováním jejich vyhlášení za rezervace potíže. Tak j iž roku 1927 byl znevážen jeho návrh rozsáhlé rezervace v údolí Šipotu pod Poloninou Runa, do něhož hbití těžaři urychl eně postavili úz­ kokolej nou lesní dráhu a zakousli se do prale­ sovitých porostů. Místo toho se mu však po­ dařil o prosadit v roce 1936 vyhlášení Lužanského pralesa pod Poloninou Krásná, který byl se svými 14 km 2 nejvě t ší rezervací tehdejší republiky . Obsáhlý Přehled přírod­ ních rezervací a jejich návrhů na Podkarpat­ ské Ru si, který Zlatník s A. Hilitzerem publi­ kovali roku 1932 ve Sborníku Masarykovy akademie práce, obsahoval vý běr kolem tři ce­ ti rů zně rozsáhlých seg mentů př í rody . V období n ěmecké okupace souběžně s již z m íně ným mapoval1lm vegetace vy bral k oc hran ě řadu lesních území na M ora vě a ve Slezsku. V letech 40. a 50. ve stej né m duchu, snad j eš tě d ůsledn ěj i, praco val na Slovensku. Po mě rn ě málo z jeho n ávrhů se však pod ařilo realizovat. Rozpínaj ící se lesní hospod ářství bylo často neú prosné. Není di vu, že pan pro­ feso r někd y považoval svou oc h ran ářskou č inn ost za "do nkich otský boj". V bilancují­ cím č lánku z roku 1970 si po stěžo val: "Je třeba skutečn é lásky k p Nrodě a pevného p ře­ s vědc<ení o významu ch ráněných IÍzem Í, aby

Od 40. let profesor Zlat1llk spolu s pedologem profesorem Josefem Pelíškem bádali v lesích Moravskoslezských Beskyd. Foto Rudolf Jan­ da člo věk p o 45 letech takov:Í'clz zkušeností z oboru ochrany pNrody a krajiny neztratil ch uť pouštět se opět a opět do boje za záchra­ /1/1 poztistatkll málo narušené p Nrody ... .. Sk utečně reprezentativní síť lesních rezervací se mu pod ař ilo - i když rov n ěž ne bez problé­ m ů - prosadit na mateřském fakultním lesním závodě. V návaznosti na návrhy svých před­ chů dců zde zachránil přirozenému vývoj i osm náct rú zně rozlehlých segmentů pře vážně listnatých lesl! I. dubového, 2. bukodubové­ ho, 3. dubo bukového a 4. bukového vegetač­ ní ho stu pně. V jednom z nich - v národní pří ­ rodní rezervaci H abrův e cká bučina - má i s vůj pomní ček. Podle návrhu prof. I. Otruby se zde pod velkolepou klenbou bukového po­ rostu tyčí d va malé štíty z bílého mramoru, při po mí nající Karpaty , které A. Zlatník tolik miloval. A mů žeme si zde přeč íst i poselství, vybrané z jeho jediné "čtivé" knížky K vět i ny a hory z roku 1966: "Až se naučíte odhalovat tajemství, která před vámi p říroda zdánlivě skt:ývá, pocítíte radost z neporušené pFírody a stanete se jejími óchránci před těmi, kteN ji jeJtě poJkozují II zn dvař/ljí, protože jí dosl/d neporoZllměli. " Prof. RNDr. et Ing. Alois Zlatník, DrSc., zem­ ře l náhle a nečekaně, dosud pln fy zických i du ševních sil, 30. června 1979 v Brně. Na s mu teční m oznámení, vydaném děkan átem lesni cké fakulty, je uvede no více než deset řád ků jeho vědeckých , odborných a pedago­ gických funkcí, mimo j iné. že byl i úřadujícím předsedou T ISu - předchl!dce dnešního Čes­ kého svazu o chrán ců přírody . Po jeho smrti vyšla v odborných periodicích řada nekro l ogů. Zřejmě nejvýstižn ěji zhodnotil život a dílo A. Zlatníka profesor Karlovy uni verzity Jan Jeník, když v čas opise Čs. botanické společ­ nosti Preslia napsal : " V análech čs. vědy dva­ cátého století bude A. Zlatník zapsán trvaleja­ ko velký dialektik a ekolog pNrodního lesa. ..

EKOLOG PŘÍRODNíHO LESA ALOIS ZLATNÍK

•

13

Geobiocenologická kytice pro pana profesora ZlatnzKa Jan Lacina

když jste ch těl dlouho po západu slunce do­ Dodnes mě mrzí, pane profesore, že jsem Vás ko n čit své fytoce nologické snímky. Poseděli nešel doprovodit na poslední cestě. Nemohl jsme - a ne II j edn é - lah vičky červeného jsem a netušil. Byl jsem tehdy na stáži v Ir­ a Vy jste pl'itom vzpomínal a vzpomínaL kutsku a těšil se, jak s Vámi po /láv rat u pro­ a současně rozvíjel své výzkumné perspektivy beru zvláštní bezmodNnovou variantu vege­ tak zhruba na dva další lidské životy. tační stupI/ovitosti v pohoří Chamar Daban Už pl'es dvacet let Vás tady, pane prof esore, na jih od Bajka/zl. Bez Vašich cirkumpolár­ postrádáme. Tápeme ve Vašich šlépějích a už ních vědomostí lili už asi navždy zůstane zá­ není koho se zeptat. Ale na učil jste nás samo­ hadou. statnosti. Dokonce i na Va še legendární sta­ Vzpomínáme na Vás často a moc. Jedním cionáry do ukrajinských Karpat se ndm po­ Z určujících jevti našeho života byla okna Va­ daN/o proniknout! Byli jsme ohromeni tím, ší pracovny ve čtvrtém patře lesn ické faku lty. že jsme mohli po více než šedesáti letech zn o­ Vždycky, když jsme v pozdních hodinách vu m ěnt tytéž stromy, ve f vtocenologických opouštěli naši oblíbenou restauraci ERA, sví­ snímcích zachytit tytéž drl/hy bylin a trav. tila ta okna do noci jako jediná. Bylo to pro I my j sme na svazích Javorníku a Popa Ivana nás vyzváním: pokud chceme n ěčeh o dosáh ­ poznali " líbeznost bukového pralesa, kdy do­ nOlll, ml/síme se také naučit pracovat syste­ sud bezlistými korunami stromú jarní slunce maticky, dIol/ho, do lÍmont. ozaFovalo pestrý koberec jarních bylin, ... Pravda, moc často jsme Vás nevídávali, spíše letn í krásu tisíců kapradinových vějířti, zdo­ jen tušili - v noci za těmi okny, ve dne za za­ bící lesy vysoko v horách ". Imy jsme pocítili vřenými dveřmi, kterým i mohla po šp ičkách vstupovat jen Vaše asistentka a a nděl strážný " velebnost pohledu z polonin na lIIole praLe­ paní Zdena. Ale právě Vy j ste byl pro " ás sa" Cl učili se "poznávat tvtirčí sílu i zákon­ Sll/den ty tím nejproslulejším duchem f akl/lty, nost v p řírodě, do níž dosud ruli vě nezasáhla Kreslil Rostisla v Posp íšil lidská ruka ... ". Právě takov.ými vzletnými třebaže poněkud tajemným.

slovy jste uvedl pled sedmdesáti lety své pod­ Nevím, kde jsem vzal v sobě tu odvahu či spí­

vrcílÍme do konkrétn í krajiny, abychom jí karpatskoruské v.ýzkwnné studie, kdy j ste še drzost ucházet se u Vás o diplomovou prá­

v pozdním podzimu sebrali někte ré z posled­ vedle strohého vědce nemohl nebýt aspor/ ci. Na jedinou konzultaci jsem čekal několik ních květů a zelených lístků pro Vás. Os ladič trochu i básníkem. (ýdmi. Ve své pracovně, kde Vás nebylo vidět a borti vku z oligotrof ní l'ady A, dosl/d kvetou­ Kromě objemného vědeckého díla zůstala ve za horami knih a rukopis ti, jste mi předložil cí marulku klinopád, indikující slabě vápnité Vaší pozůstalos ti /!Cl katedl'e lesnické botani­ kupku vlastních i Braun-Blanquetových spi­ půdy v niž.rích vegetačních Sll/pních, snítkll ky i krabice pastelek. Často nejsou delH než sů, oboje v jazyce francouzském . Po ptil ho­ sleziníku zeleného z bázické huly D. I malé špaček od cigaret)', ale dosud pěkně olewné dině jsem se odpo roučel a v samo tě se pak svatokrádeže se dopl/stíme. To když utrhne­ Vaší rukou. Kolega Antonín Bu ček je rozdá­ prokousával Vašim i spisy v mateřštin ě. Ani ty me kousek zv láJtě ch rán ěn é Lunarie se vá jako prémii svým n ejúspělnějším studen­ mi ovšem nezněly příliš česky. Asi jsem však s tříb m)íl1li šešulkami, druh eutrofně nitrofi/ní tlím . Divil byste se, jakou z toho mají radost p řece jen trochl/ pochopil, co po mn ě vlastně Fady C, symbolizující sut'ové lesy Validl a jak si toho váží! Určitě jsou to ty samé pas­ chcete a mohl/ se dodnes chlubit, že jsem /la Karpat. telky, kte rými jste léta podtrhával ve svých diplomovou práci "od Zlatníka!" dostal za Doneseme k Vaše/11ll pom níčku kytici ze čtyr fytoceno logick.ých snímcích a tabulkách jed­ jedna. vegelaLYních stllpiítí a ze všech trofických notLivé druhy, abyste je roz třídil do svých To Vy jste mě pak dopontčiL do sekce stano­ i hydrick)ích řad a mezi řad, spoutanoll ne proslulých" difspeců ", "difkomLÍ" a "difcir­ vištního prtizkl/mu vojenských lesů a já díky okázalou pentlí, ale stéblem sítiny. Šero ků ". Takové fl'tocellologické snímky, lI'eba tomu prožil svá nejkrásnější odborná léta ve v Habnivecké bučině bude stejně tajemné na bílém okraji od novin - jak jsme nedávno vihorlatsk:Í'ch bučinách. Zbožně jsem se dívá­ a vzrušující, jako v podstatně rozlehlejších také objevili - jsou doslova malými abstrakt­ vaL p řes zadrátova/loU hranici ještě dál na a lidem vzdálenějších východokmpatských ními obrazy a mohly by viset v kterékoliv ga­ v.ýchod, kde jsem /lišil Vaše dávné v.ýzkumné hvozdech. A než nás zase zběsiL.ý podzimní li­ lerii moderního umění. A pokud jste takové plochy. Někte ré byly doslova na dosah a pN­ ják odežene k sálajícím litinov.ým kam mim dcíval místo kytice - jak se dodnes traduje ­ tom tak nepNstup/lé! v olomuča nské hosptidce, necháme se unést své budoucí paní, určitě jste ji musel potěšit. Bylo Vám liŽ přes sedmdesát, když jsem se krásnými pFedstavami. Budeme Vás vnímat My Vám však pFece j en k Valem u pomníčku i já dostal do (ýnlll tvoNcího v duchu Vaší ge­ jako součást těch to starých bukti, kapradin, ve kl'tinsk.ých lesích phneseme raději kytici obiocenologické školy biogeografické mapy. bylin a trav. Budeme si Vás představova t ve opravdovou, dokonce geobiocenologickou. Nikdy nezapomenu, jak jsme ph j ednom te ­ zvláštním oddělení věčného Vesmíru, v němž Zase budeme kolem dušiček kráčet se studen­ rénním výjezdu vystoupili na Milešovku ty z Adamova nad Josefovsk.ým údolím k B.ýČí je Vám jako ateistovi umožněno dále pNro­ a znělcov.ý Bořeií u Bíliny. Kráčel jste k výši­ skále a stále dál a h lo ub ěji do nitra lesů. Ne dovědně bádat. Určitě jste tam už popsal nám svěžeji než my o ptildruhou generaci bez j isté dcívky zlomysLnosti dám cestou mnoho nov.lích skupin typů geob iocénů v nd­ mladší. "Tady jsem byl naposledy s přítelem mi netušených vegetačních stupních, aniž k dobru některou Z Vašich klasick.ých definic. Hilitzerem před čtyriceti lety!" - vzpomněL byste se lIIusel rmoutit nad čLověkem sobecky Tl'eba tu, v níž v.ýs t iŽn ě říkáte, že "typ geobi­ jste na Bořeni a mně to připa da lo n euvěřitel­ océnu je lokáln ě fixovaný segmefll terestric­ vytvořeným i geobiocenoidy. ně dávno. Jak jste byl najednou n ečekaně kého ekosystému j akožto korelativní konce /1t­ vstřícný! Dokonce jste si ani nenechal svítit rát empirick.ých realit". Od abstrakce se alltem do poroSili, jak bývalo Vaším zvykem,

•

14

KYTICE PRO PANA PROFESORA ZLATNfKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~u~rruDnufi®~

Galerie přírodní , prozy Tam v hloubi pralesa ...

vy (i974) nebo ve výboru Prales nekvete nižel11i (1 967). Přibližme si tyto práce aspoň malou ukázkou pocházející z Olbrachtovy Země bez jména: Na LÍpalích rostou bukové a smrkové lesy, ale ty

V hlubinádl věkti poklýval sevem í hranice z/1á­ mých krajin le,\" a láhl se v lÍl~ i dál po okrscích svěla. Hvozd slínil I)' nesmím é země. Hradba pralesa uzavírala I)' nesmírné proslmy a národo­ vé, kleN sídlili v lěch k0l16nách, žili sami slIbě. Těm ito slovy z ačín á první díl V anč uro vých Ob­ razii z dějin Ilároda teské/w (193 9). Jeho au tor se tak m im oděk zařadil do početné obce tvůrců, jež okouzl ila krása pralesa. Patří k nim mnozí malíři a spisovatelé, ale i fotografové, o čem ž svědčí napříkl ad kniha Rudolfa a Zdenky Jando­ vých Na.fe pralesy (1 953), MráL'ktiv Život prale­ sa ( 1965) či kolekti vní publi kace Československé pralesy ( 1981).

Šero dávných věků Budeme-Ii hl edat obrazy pralesa v české literatu­ musíme nahlédnout do knih těch au­ torů, kteří zobrazovali přírodu prehistorických dob. Nabízejí se nám práce Josefa Augusty Za­ vátý život (1941), Ztracený svět (1948) nebo Z hlubin prc/věku ( 1949), Štorchovy knížky Lovci mamulli (1918), V ,feru dávných věkú (1 920), U veliké reky (1932), Bronzový poklad (1 93 2) , Volání rodu (1934), Hrdil1a Nik ( 1934 ) č i Mine­ hava ( 1950), jakož i knihy dnes už málo známé­ ho R. R. Hoťmeistera Život v pravěku (19 18) a Pra věk Čech (1925- 1929). Dávnou podobu naší vlasti zachytil Kosmas ve své Kronice L'eské, napsané v první třetině 12. století. V jejím úvodu píše o "širých lesních pus­ tin ách bez lidského obyvatele", j ež zněly "bzu­ kotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva", při čemž zvěře v nich bylo "jako písku v moři ne­ bo jako hvězd na nebi". Kosmovu vizi převyprá­ věl Ivan Olbracht v knize nazvané Ze starých le­ topisú (1940), avšak už o púlstoletí dří ve se jí inspiroval - podobně jako po zději Vladislav Vančura - Alois Jirásek při psaní Stmý ch po věstí L'eských (1894 ). Naše země podle něj druhdy vy­ padala takto: Ohromné pralesy se tel1laly po horách na pome­ zí a ze svahú těch hor táhly se .firo.filými pruhy na míle hluboko do země. I lalll, vnit/~ rozkládaly se l'0 uště star:~ch, temných hvozdti, mezi nimiž svítily se jasněj.fí zelení bujné palouky s vlající hUSIoU, vysokou trávou. Dost bylo tFasovisek houpavé púdy na Hru i II lesích, dost o.fidných bažin khkell1 vodního l'lactva oživených, dost ti­ chých, L'ern.ých, j ako zakletých slatin, v nichž se zhlížely staré stromy ohromných kmcnú s vausi­ l1atým, ,fivým mechem. ře , nejdříve

Na vlastní oči V 19. a 20. století češ tí spisovatelé zobrazovali také pralesní končiny, které sami spatřili . Jde především o Boubín a další šumavské hvozdy. Jej ich podmani vá krása uchvátila napříkl ad Eliš­ ku Krásnohorskou, Jana Nerudu či Karla Klos­ termanna, jehož básnivé evokace najdeme ze­ jména v knihách V ráji .fumavském (1893), Ze světa lesních samot (1894) a V srdci .fumavských hvozdů (1896). V první z nich lze číst třeba iato slova:

VI9mJmTJfl®(?;l

Ilustrace Vilmy Leskové z knihy Rudolfa Lus­ Hlas pralesa

kače

Tichý, n ěmý veter; krajina bez obydlí. liduprázd­ ná. Stíny nízkých hor nalevo, kde slunce zapadá, zahalily kara vanu v klín svúj. Podle cesly byl les nízký, velké stromy už dáVIlO vysekané, ale dál nalevo nekonetný prales, místy až dosud zacho­ val.ý v hlubokých chráněných úvalech, /wu.ftina, jíž nikdo nepronikne, L'erná, VěÓlě mokrá půda, pokrylá věkovitou trouche/í, vodou nabobtaným mechem, na nějž od let tisíci nepadl jediný papr­ sek slund'ný; prales zcela jiného tvaru než v Podroklaní nebo dokonce na Boub íně, kde slunce pFece nalézá l'rístul'u. Zmíněný Bouhín poznal rovněž Karel Č apek. Zanechal o tom rozmarné s vědectví, obsažené v souboru Obrázky Z dOlllova (1954): Je to j en kousek rezervace, takový, jak se Nkd, pNrodní park; dověk by skoro tekal, že tu budou tabulky s nápisy .. Netrhejte slmmlÍ " nebo "Nel­ lapej po padlých velikánech, cítí jako ty ". Tedy takový prales se skládá hlavn ě ze stronui vícemé­ ně vyvrácených; je tam mokro, teL'e to j ako hou­ ba a leží tam pně ve v.fech stupních mzkiadu, takže nem ůže.f vpřed ani vzad. .Fe to necháno Ila ukázku, jaký dě,\'/l.Ý nepohídek nadělá p Nroda, je­ li nechána sama sobě. O šumavských hvozdech psalo j eště ně kol i k dal­ ších autorů. Stanislav Reiniš do nich situoval dě­ je svých próz Bělohlav, král Šuma vy ( 1932) a Ze svěla divo6 ny ( 1937), zatímco Josef Pavel je u či­ nil dějištěm povídky V .fuma vském pralese (1 93 2) a knih Král noci (1 933) a Boubín - .fu­ mavský prales (1 937). Je možno připomenout i Váchalovu OL'al'(}vanou Šumavu ([ 986). V mezivál eč ném období mnohé české spisovate­ le upoutal a di vočina Podkarpatské Rusi . Doklá­ dají to knížky Ivana Olbrachta (Země bezjmélla, 1932; Nikola Šuhaj loupeŽl1Ík, 1933; Golet v údolí, 1937), S. K. Neumanna (Enciány z Popa Ivana, 193 3) či Jaroslava Durycha (Toulky po dO/11o vě, 1938), ale i díla představ ite l ů přírodní beletrie Jaroslava Hubálka (Ze stínů kmpatských prale.Hi, 1926- 1928; Lildk Cikán, 1933; Lesem i luhem, 1940), Jaroslava Marc hy (O lvěFi krá­ lovské a verbeži pta6, 1931) a Julia Komárka (Lovy v Karpatech, 1942; Prázdniny v pralesích, 1977). Samozřejmě nelze opomenout ani Jaromí­ ra Tomečka, který karpatskou přírodu zachytil například v knihách Vuí se směje (1944), StNbr­ ný lipan (1944) , DíVl1Í (1 946), Zem ě zaslíbená (1947), Smaragdové stopy (1 966), Divotvorné 10­

vZ/lLiru do hor přecluízejí V prales, ktelý jes! lem­ ný, zapáchá tlen ím a je k teskl1os!i lichý. Mrtví zde nedovolují /'listi živým. Vyvrácené a troUdl ­ nivé stromy poklývají pLÍdu a jejich větvovím , ko­ híním a mladým i kmínky, které se mezi nimi de ­ rou k vzduchu, j e moŽllO proklestiti se jen se sekerkou v ruce; Z kmene prastarého buku, klerý zellll~el Sloj e, vyn istají smrčky urtené k zahynutí; a ,flrípne-li noha na zdánlivě zdravou větev, roz­ padne se ta v troud ...

Cesty do světa Jestliže se vyd áme z karpatských pra lesů na vý­ chod, octneme se v s ibiřské tajze, jejíž podobu zobrazilo též něko l ik českýc h autorú. Náleží k nim Jan Welzl (viz třeba kni hu TFicet let na zlatém severu, 1930), l eg io n ář i Vi ncenc Červ i n ­ ka, Rudolf Medek, Josef Kopta či František Lan­ ger, kteří ovšem taj gu popsal i jen okrajově, a Ru­ dolf Lus kač, proslavený tituly Re vír bez hranic (1 953) , Odkaz (o vce tajgy (1956), Zdvoj zeleného ticha (1 960), Hlas pralesa (1962). Za zmínku stojí i soubor Jan a Kozáka Lovcem v tajze (1972) nebo cestopis Otakara Štěrby a Jaromíra Štětin y Od pramenil k oceánu - Expedice Ob (1986). České literáty a cestovatele př itah ov aly také pra­ lesy v dalš ích zem ích a světadílec h . Dokazují to kni hy Emila Holuba (Sedm let v j iŽllí Africe, 1880-1881), Pavla Durdíka (Pěllel lw SLl/n atře, 1893), E. S. Vráze (Cesty světem, 1900-1904), Jana Havlasy (Ces ta kolem světa , 1915), Josefa Kořenského (Světem a prírodou, 19 18), Františ­ ka Flose (Lovci orchidejí, 1920- 1922; Z pralesů Konga, 193 2; V bažinách argentinských, 1942), A. V. Friče (Zákon pralesa, 192 1; SOýLYek Indián, 1935; Dlouhý lovec, 194 1). Kouzlu pralesní exotiky podlehl i Konstantin Biebl, který na přelomu let 1926- 1927 navštívil Jávu, Sumatru, Borneo a Cej lon. Zážitky z této cesty promítl j ednak do řady fej eto nů , reportáží a próz (viz nový výbor Cesta na Jávu, 2001), jednak do sbírky S lodí, jež dováží čaj a kávu (1927), kde v básn i Amín napsal: "Tam v hloubi pralesa / i vzduch je těžký jako zahradnická hlí­ na." V poválečných desetiletích vydali s vědectví o náv ště vách rúzných pralesLI přede vším cestova­ telé Jiří Hanzelka s M iroslave m Zikmundem (A frika smi a skutu'nosti, 1952; Tam za řekou j e A rgentina, 1956; Ph s KordillelY, 1957; Mezi dvěma oceány, 1959; S větadíl pod Himalájemi, 1969), F. A. EIstner (Saharol.1 a pralesem, J 956; Dobrodružné cesty s větem , 197 1) a L. M. Paří­ zek (K pralesLÍm Libérie, 1957; Prales leopardti, 1958; Prales kouzell1ých smi, 1987). Lze uvést i román Norberta Frýda z mexického prostředí Prales (1965) či novější knihy Jaroslava Mareše (Hledání ztracel1ého s věta , 1992) a Miroslava Šebely (Oril1ocký deník, 1995), přibli žuj íc í jihoa­ merickou divočinu. Ji ří Polá ček

GALERIE PŘÍRODNÍ PROZY

15

Lesní certifikace? Ano, ale jaká?! Michal Rezek

Už jsou to tři roky, co byli č ten á ři Veroni ky seznámeni s myšlenkou lesní certifikace, me­ chan ismem jej ího fungování, celosvětový m systémem lesní certifikace Forest Steward­ shi p Council (FSC) a s prvním certifikátem v České repub lice, který byl udě l en Školní­ mu lesní mu podni ku Masarykllv les ve Křt i­ nách. Zopakujme j en, že certifikát FSC mo­ hou obdržet pouze ty lesní majetky, které se podrobí prověření nezá vislým certifi kač ním orgánem, jenž posuzuje shodu h o s pod aře n í s přísným i mezinárodními kritérii. Od té doby se na poli lesní certi fikace událo mnohé, co stojí za pozornost nejen le sník ů .

za ceny, které se prakticky neliší od bě žný ch výrobkú s nejasným půvo dem . Zdá se, že certifikac e lesního hospodaře ní a jeho pro­ du ktú skutečně může pomoci zmírnit devas­ taci s vě tový ch les ů a pomoci zavádět šetrné č i, chcete-li, trvale udržitelné lesnické prakti­ ky. M ů že přis pět i k toli k potře bn é propagaci dřev a jakožto obnovitelného zdroje, záro v eň se však nesmí stát nástrojem pobídky k "ze­ lenému konzumu". Velký problém lesní cer­ tifikace však dnes spočívá v tom, že ne každé "zelené logo" důvěryhodně označuj e výro­ bek pocházející z še trn ě ob hos po dařo v aných l es ů a n ěkte rá loga mohou zákazníka mást.

FSC ve světě

PEFC a Český systém cer tifikace lesů

Lesní certi fi kace j akožto promyšlený tržní nástroj trvale udržitelného života si ús pěšně razí cestu. K dnešnímu dni j sou podl e růz ­ ných cert ifik ačních sy stémů certifi kován a zhruba 2 % s větov ý c h le sů . Lesn í certifi kace se oprot i původní m předpo kl adům dal eko ví­ ce up lat ňuje v tempenítních a boreálních le­ sích v nadspotřebních zemíc h Severu. Tro­ pické lesy , pro jejichž ochranu pú vod n ě vznik la, stojí spíše mimo hlavní certifi kační proud. S plochou certifikovaných l es ů rychl e přibývá i certifikátů návazného dře vozpra­ cujícího prllmysl u. Trh s certifikovaný mi dře věnými výrobky roste ročně o desítky procent a uvědomělí zákazníci v západoev­ ropských a zámořských zemích si mohou vy­ bírat ze stovek druhů certifikovaného zboží

Na konci 90. let právě minulého století se ob­ jevilo n ěko lik no vých cert i fikační c h systémů . V Evropě je pfíkladem takového systému Pan­ evropská lesní certifikace (PEFC) , která vzni kla z iniciativy sdružení evropských vlastní ků l e sů, d řevozpracujícího průmy s lu

a státních instituc í. Není tajemství m, že PEFC vzni kl a v reakci na rychle se rozšiřují­ cí plochy světo vých lesů certifikovaných zn ačkou FSC. Podle svých t vůrc ů má PEFC před s t a v ovat alternativu drahý m a - vůči ji­ ným - di skriminujícím sy stémům lesní certi­ fika ce v evropském pro střed í. Systém PEFC vyjadřuje přesvědčení některých lesníků, že evropské lesnictví je samo o sobě trvale udr­ žitelné, což poh o d l n ě zdůvodň uj í srovnán ím s devastačními praktikam i dřevařů (čas to

Certifiko vaný les v Přírodní rezervaci Habrůvecká bučilla. Foto Petr Jelíllek

s kapitálem ze zemí globálního Severu) v ze­ mích třetího s věta . Užívaj í přito m argumen­ ty, které h o voří spíš o trvale udrži telné pro­ dukci dřev a . PEFC v y tváří rámec pro vzájemné uznávání c ert i fi kač ních sy sté m ů , které vzn ikaj í na úro vni jednotli vých států. V České republice se tvo rbou lesního certifi ­ ka č n í ho systé mu z iniciativy mi nisterstva ze­ měděl ství zabývají lesníci z Ústavu pro hos­ podářsko u úpravu le sů. Ti nedávno představili Český systém certifikace lesů , který se stal českou variantou PEFC. Certi fikač ní systém PEFC byl kritizován od samého vzniku za svou nedostatečno u otev­ řen o st a dů vě ry h od nos t. Rozhodovací proce­ sy v rámc i PEFC na regionální, národní i ev­ rops ké úrovni do znač né míry ovládají asoci ace v las tn í ků soukro mých lesů a průmy­ slníci. Systém ne vždy zaru č uje rovnoprá­ vnou ú č a st veřej no st i, místn ích komu nit či nevl ádních organ izací. Stejně tak zatím není zřej m é, že by PEFC při ná šela zlepšení úrov­ n ě lesního ho s pod aření a o dstraľlOva l a neud r­ žitelné lesnické praktiky, což je zcela zásad ní výtka, jeli kož právě za tí mto účelem lesní certifikace vznikla. Podle studií evropských nevládních organizací pokra čuje pod h l a v ič­ kou PEFC hol osečné kácení posled ních pů ­ vodních lesů ve Finsku, v n ěk terých přípa­ dech nebyla respektována práva domorodých obyvatel č i pracuj ících. Certifikační kritéria Českého systému certifi­ kace l e s ů v podstatě vycházejí z předpok l a­ du, že prosté dodržování lesního zákona za­ ručuj e trvale udržitelné lesní hospodaření. Lapi dárně ře čeno: kdo neporušuje lesní zá­ kon, má nárok na ce rti fikační list. Podle mí­ n ě ní nevl ádních organizací z logiky věci vy­ plývá, že certifikace by měla sloužit k pozitivnímu odlišení vlastníků, kteří hospo­ darí "nadstandardně", oproti těm, kteří pouze plní ustanovení lesního zákona, nikoliv po­ tvrzovat, že vlastník neporušuje zákony. Tuto kontrolní funkci zajišťují orgány státní správy a Česká inspekce životního prostředí. Biologové i mnozí lesníci se ovšem shodují v názoru, že současný lesní zákon nezaručuje trvale udržitelné lesní hospodaření (byť to má v preambuli), zejména pak dostatečně razant­ ní opuštění monokulturního smrkového hos­

podaření a přechod k přirozen ější druhové

skladbě lesů. Nezaručuje tedy klíčové před­

poklady pro obnovu ekologické stability čes­

ké kraj iny. Zákon mimo jiné povoluje vytvá­

ření ho l osečí a užívání pesticidů v lese,

stejně jako nezajišťuje ponechání dostatečné­

ho množství dřeva po těžbě v lese k rozkla­

du.

Jako takový se Český systém certifikace lesů

~

16

LESNí CERTIFIKACE? ANO, ALE JAKÁ?! _ _ _ _ _ _ __ _ __ _ _ __

~~~mIDllufi®2!l

-:z.

c:..:!

~

~

7.

tH~/[ Kresba Rostislava Pospíšila jeví jako n adby te čný a pro potenciálního zá­ kazníka požaduj ícího dře vě n é výrobky z lesů obhos podařo va n ý ch podle pri n cipů trvalé udržitelnosti matoucí. Sytém se těší po dpoře ministerstva zemědělství Ci finanč ní ), státních a vojenských lesů a jako k nezbytn ému zlu k němu přistu puje i Sdružení v la s tní ků obec­ ních a soukromých lesů. Ti všichni maj í po­ chopitelný zájem na to m, aby se čes k é lesy mohly honosit certifIkátem stvrzujícím j eho trvalou udržitelnost. Na rozdíl od svých pol­ ských či rumunských kolegů se však zřej mě neodvažuj í dos,íhnout prestižního certifikátu PSe.

Srovnání systé mů lesní certifikace FSe a PEFe na mezinárodní úrovni HODNOTící KRITÉR IA / SYSTÉM

FSe

PEFe

zakotveny striktní environmentální standardy

ANO

NE

důvěryh o dný

ANO

NE

ANO

NE

hodnocení založené na stavu lesa

ANO

jen zprostředkovaně

znamená zlepšení h ospod aření

ANO

NE

široká podpora ekologické komunity

ANO

NE

ANO

NE

ANO

NE

vyšší

nižší

zapojuje

podpora je

FSC v Česku

systém kontroly certifi kace

veřej n os t

do

cert ifi kač n ích pro ce sů

spotřeb ite lú

celos v ět ová

cena

České nevládní ekologické organizace, které

problematice ochrany lesních eko­ se po prostudování dokumentů Čes­ kého systému certifikace lesů rozhodly tento systém nepodpořit. Důvodem byl zej ména je­ ho sporný přínos ke zlepšení ú ro vně les ního hospodaření v ČR. Podobně jako v jiných ze­ mích se přiklánějí k cel o s vě tov é m u systému FSe, protože dle jejich názoru p ředstavuje s k ut eč ně nej lepšího nositele myšlenky lesní certit1kace. Ideou FSe je podporovat envi­

skočit. Pracovní skupina je rozděl e n a podle zájmu členů na tři sekce: ekonomickou, soci­ ál ní a ekologickou. Rovnováha sil v jednotli­ vých sekcích je klíčová pro vznik kvali tních a v praxi dobře použitelných st an d ardů FSe, respektujících přírodní a spol ečens k o - ekono ­ mické podmínky v ČR. Zvláště ekonomická sekce postrádá více zás tupc ů vl a stník ů lesa a dřev oz pracujícícho průmyslu.

ronmentá l n ě o dpo v ědné, s o ciá ln ě přínosné

Výhledy lesní certifikace

se

věnují

systémů,

a ekonomicky životaschopné obhospo dařo­ vání l esů celého s vět a. Velký dů raz je p řitom kladen na prosazování striktn ích environ­ mentálních a sociálních limitů lesního hospo­ daření. Přesto.

Je zřejmé, že les ní certifikace se bude dále a ve větší míře uplat ňovat v čes k ém lesním hospodářství. Pro ochránce p řírody bude vždy dúležité, aby lesní certifikace skuteč ně

plnila své poslání, přispívala k postu pnému zlepšování ú rovn ě les ního ho spodaření a uryc hlovala obnovu přirozených lesů jako základ obnovy ekologic ké stability české krajiny. Je velmi pravděpodobné, že se za čas i na české m trhu objeví dvě (nebo více) eko­ logických znače k pro dřevě n é výrobky a bu­ de záležet na spotřebitelích a zpracovatelích dřeva, které dají před n ost. Krátké zkušenosti ze zahran i čí potvrzují vě tší důvěryhodnost a tedy i konkurenceschopnost znač ky FSe. Je to mimo jiné i proto, že za ní stojí malé i větš í nevládní organizace, a těm lidé přece jen dů věřuj í více než prů myslovým lobby .

•

Mgr. Michal Rezek - Hnutí Duha, program Lesy

že zásady pro uznání národních stan­

dardů byly ústředím FSe stanoveny jedno­ značně, jednotlivé národní pobočky se ve své

Certifikovaný les na školním lesním podniku MZLU (KřtiIlY). Foto Petr Jelínek

pohledem českéh o hn utí se nám mohou zdát národní standardy FSe v některých zemích poměrně měkké. Dalším úzkým hrdlem certi­ fikace je sporná kva lita práce certifikačních orgánů - nezávislých firem akreditovaných ústředím FSe. Je však v popisu práce národ­ ních skupin na certifikátory dohlížet. Velice proto záleží na skupině lidí, kteří v jednotli­ vých zemích certifikaci FSe zavádějí. Z iniciativy Hnutí DUHA a ZO ČSOP Vero­ nica byla v únoru 200 I založena pracovní skupina sdružení ekologického lesnictví FSe ČR, jejímž stěžejním úkolem bylo v prvním roce vytvoření standardů pro lesní hospodaření v ČR. K členství v pracovní skupině. k účasti na zavádění systému FSe v českých lesích, jsou zváni všichni (organi­ zace i jednotlivci), kteří mají zájem o naše le­ sy. Právě na složení pracovní skupiny totiž závisí, jak vysoko bude nastavena laťka FSe pro vlastníky lesa, kteří se ji rozhodnou pře­ razanci liší. Pod

pří sným

lesoochranářského

~~~mlDllm~

LESNÍ CERTIFIKACE? ANO, ALE JAKÁ?!

17

Krajina našich srdcí Jarmila Kocourková

Čten áři

p rotentokrát jistě prominoll malou v IIstáleném názvu této rubriky; snad se lil i podaří zdúvodnit ji ,v daLrím textu. " Krásná neznámá řeka .lihlava" byl název výsta vy, kteroll bylo možno spa tři t na za čát­ ku roku 1971 . Pri vstupu do krásně klenuté­ ho prostoru Kab inetu architektury Domll pámí z KI/IlJtátu byJy k v idění dvě mapy, Z nichž jedna znázon'íovala údolí řeky .lihla­ vy s plánovanou vodní nádrží Daldice a dmhá bez n[. Poh leďte, jakoll krásu a jaké ph rodní bohatství ztrácíme, zn ělo v podtex­ tu výstavy a obráželo se v knize návštěvníků. Přehra du na Jihla vě roz hodně nechceme, je naděje, že se na ni nenajdou peníze, hlásal pan architekt Herzán , který v TFebíó orga­ nizoval o bčans k.ý odpor. Z této výsta vy se stala v.ýstava putovní po měste ch, které na řece Jihlavě leží. Chodili na ni dústojní se­ nioh kte N se tll tiJe In'eli s man želkami, ze kterého p řesn l místa byly j ednotlivé foto­ graf ie poNzeny, kde byl či nebyl jejich tdbor nebo jejich stem nebo deka a ranec pod hla­ vou. VJichni dopodrobna znali, jak plltlljí hv ězdy nad lÍdolílll, j ak si povídá řeka v ti­ chli noci, jak s trašide lně s.ýčklljí sýčci, o puštících nem lu vě, jak se rozléhá za hhn ě­ ní mezi skalami a jak šum í splavy nebo 1'0­ klidn); déJ(. Věděli. že ráno rozvěšuje mlhy do větví borovic a že k večeru neslyJn ě létá nad Fekoll vola vka. Znali také smolnoll wini borovic ve vylll'á!.ých strán ích léta a vůni b ramboříků a hllb ve ztichl.ých lesích nastá­ vajícího podzimll. Když na konci prázdnin opllstili lÍdo lí, po j ejich táborech neZLlstala stopa, protože všec/mll ušlapcmou trávu na­ hradili čerstvým dm em. Tito úctyhodní pa­ mětníc i mi děko va li a posílali mi své dávn é básn ě o I':ece . .lednu z nich si do volím citovat na konec. Vodní nádrž Dalešice byla dokončena v r. 1979 a přeče rpd vací nádrž Mohelno o rok později. Pod j ejich hladinami zmizelo 29 km n ejkrásn ějHl10 úseku stledního toku reky. Trvalo mi n ěko lik let. než jsem se odvážila projít se p o hlavní hrázi. Obraz, který jsem spa t řila . už nij ak nesouvisel s dúvěrně zn á­ mou krajinou mého srdce. Na j edn é stran ě rozlehlé j ezero. pode mnou málem 100 m vy­ soká macatá hráz, jejíž typ nám doporučili s o větJt í odborníci. Nebylo sly§et ani vítr, ani šum ěn í vody. Nikde nikdo. A plece. Když se ke m n ě za stálého o táčení ten člověk váha vě p řib ližova l, viděla j sem, že má na sob ě sta­ romódní, věkem t ěsn.ý, ale plepečli vě udržo­ vaný černý oblek s lesklými okraji knoflíko­ vých dírek. UpFel na mne oči a zeptal se. Kterým sm ěrem je, p rosím, Moheln o? Jdete správn ě, řekla j sem, ale je to ještě pěkn.ý kus cesty! Víte, rekl ten muž po chvíli, já jsem se zm ěnu

18

Kozlal1ský splav lIa courková

Foto Jarmila Ko­

narodil, na Skryjském m lýně. se a opět se b ezradllě rozhlédl: Myslíte si, že ten mf.ýn byl vpravo nebo vlevo od hrdze? Pak pokračoval: ale 11I.lyn(ÍI'ské Femeslo mi nesedělo, a tak jsem utekl z do­ mu za kapelO/I. Dnes jsme přije li ze Znojma hrát na zdej ších hodech a teď jdu za starýlll pFítelem do Mohelna, pokud tam ještě je. Pak odeJel . .lak se jeho postava zmenšovala, napadlo mi a s pFib.ývajícím álSell1 se v tom stále utvrzuji, že to nebyl žddný prvorozen:~ syn ze Skryjskél/O ml,ýna, kter.ý pFed několika desítkami let odešel do světa, ale nějaký sta­ rý Mh ze zaniklého LÍdolí, aktér podobenství o ztracen ém synovi, kter.ý se sice vrací k do­ movu, ale už nenalézá jeho práh a neroze­ znává ani Staroll známou linii j eho obzoru, protože úhel pohledu byl zm ěn ěn. A že to v.vechno je hodilO trestu, který stihne z loděje za to - a tady budu citovat báS/l íka nejpovo­ lanějšího, Vlastimila Tomana z Tleb íče - že nám uloupili to nejdražH, zákoutí krajin na­ šeho mládí, o co jsme se opírali celý život pohledem. Zddly se ndm tak nedotknutelné a věčné. Ještě že se nám v srdcích zabydlely, že je do konce svých životú /leztratíme... K vylíče ní podoby Skryjského ml.\;na, jedno­ ho z 12 ml,ýllů, které zanikly zatopením lido­ U, bude nejlep.rí citovat jiného hdsníka a to R. M. Rilkeho: plot, dLlIll, studna - to všech­ no jsou sice věci lidského púvodu, ale stojí­ li dlouh.ý {as v krajině až nabudou jakýchsi vlastností stromú a ke hi, pak se stávají tak­ Fka majetkem božím. Do tohoto ml,ýna se za temných vále{ných nocí tajně j ezdilo mlet obilí, pod jeho rozlo­ žitou stře chou spávali v.ýletníci, voněl tam šeNk a v zahradě opevněné kamennou zdí kvetly roz/o žité jabloně. Dívám-li se na f oto­ grafie z těch dob, napadá mi. kolik asi by byli ochotni zaplatit lidé znuděn í s te reo ~)'­ pem komforllt rek reačn íc h stFedisek za do­ volenou strávenou na takovém ml,ýně, kde genius loci nepromlouvá, ale pNmo recituje básn ě? A dále mi napadá, kolik asi kilowat­ tú by natočila voda protékající j eho náho­ tady

někde

Jihlavě.

O d/lllc~el

nem, kdyby jí postavili do cesty malou vodní elektrárn u ? Náklady na j ejí instalaci by byly mizivé ve srovnání s náklady na výsta vbu JED. Ale to už uvádím spí§e j ako rámec vzpomín ­ ky lUl Gisel/u, ma lOlI, ale výkonnou turbinu na staré dukovanské elekt rárně, kterou tCl/n nechala z řídi t paní h raběn ka Goudenhouve na začátku 20. stole tí, aby p řilehlé obce 1I10hly b.ýt elektrifikován)'. Když Gise/lu pře ­ vzalo lZD, opatroval ji pan Doležel a mll/vil o ní j ako o krásné žen ské. Rozeznal i v hlu­ bokém spánku sluchem (tedy ne na základě alarm u, ke kterému se uch.ýfil po čítač), když n ěco v j ejím chodu nebylo v pořádku, a spě­ chal uvolnit česla. Běh em budování pl'ehra ­ dy se to stdvalo velmi často . Je mi líto, že jsem tenkrát nenahrála vJech ­ no, nač m lynáři vzpomínali. Byla by z toho kniha plná napětí jako správná detektivka, epicky .riroká a vyp ra věčsky zdatná jako do­ bl:ý /'Om án a plná lásky j ako dobrá poezie. Ale kdeže byly v té do bě přen osn é magneto­ fony nebo diktafony! Navíc se v těch chvílích jiohody a okolní krásy nezddlo být ani mož­ né, že n ěkdo p ře hradu !/Sku tečn í. Likvidaci mlými jsem ne viděla, ale vím, že pan Macek, který byl do časn.ým nájemcem Stropešínského ml);na (vyzn ačoval se tím, že e lektřina i voda jej poslouchaly na slo vo) se­ děl ve stráni a plakal, když pozoroval, jak ml.ýn polévaj í naftou a škrtají sirkou. Ten II1l.ýn měl velkou obytnou místnost osvětlenou ze tN stral/, kterou slunce obcházelo s IÍctou, a na zdobeném sloupu, který podpíral strop m1.ýnice, hylo vyřezdno datulll 1870. Údolím Jihlavy procházeli nejenom v.ýlell/í­ ci, ale také pFírodovědci zvučn.ých jmen, kte­ rým nehylo zatěžko používat slovo krása, když podávali zprávu o sv.\;clz výzkumech vzácnéfauny a f lóry, a také místní svět lol/o ­ ši, j ako např. pan uči te l Rudolf Dv o řák z Mo helna, kt eří zvládali žáky, historii, bo­ taniku a kdoví co je .\:tě a přit om volali: Při ­ jeďte k nám, j e zde tak krásně! Krajino srdcí našich! presto, že biologové málem předli spokojeností nad tvým. bohat­ stvím a pan profesor Zlatník navrhoval v tvém údolíjednu pNrodní rezervaci za dru­ hou, stalo se z tebe bahnité dn o vodní nádrže a tvá voda, prohnaná chladicím systémem atomové elektrárny, se m ěn í v bílé obláčky. .le (raS na tu báseií - spíše trall1pskou píseň Heleny Zimákové z Jihlavy: Tam dole teče reka / až II dna jezera. / A zpí­ vá nám jak tenkrát / své písně za §era. / Tam [lotkal, kamarádi, / z nás každý .rtěstí klls / a sny našeho mládí / výš nesl Velk.ý wíz. Pak p řišly dlouhé roky, / n ěkdy nás život zkhs, / ale zde, u naší ře/..)', / j e nánl tak, ja­ ko kdys. / Nešli jsm e jenom kvítím, / byly i doby hrůz, / však nl! ces 111 lIám s vítil / z ne­ beské dálky Velk.ý vúz. Tak jako naše sny, i reka / zmizela pod vod­ ní plání, / lnr její obraz Zlistal / a n ěco v nás - s/lad srdce - jej starostlivě chrání. / Až jednoho dne zrána / dozpíváme své blues, / na cestu do neznáma / nás veZllle Velk); vůz.

KRAJINA NAŠICH SRDCÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~-l1~n~Dnufi®~

Galerie

o Jiřím Šindlerovi Tomáš Mazáč

Grafik, ilustrátor, kaligraf , li terát, výtvamý pe­ dagog . . . docela hezky se tyto příd omky hro­ madí. A jak aktu álně , vždy ť se stalo té měř mó­ dou takto sdružovat rozlič ná lidská um ěn í, dovednosti, povolání a poslání! Jako by na je­ diném dobře dělaném nebylo dost !.. . Letos osmdesátiletý b rn ěnský výtvarník proť. J iří Šindler je vším tí m dohromady a ještě n ě­ čí m navíc: celi stvou, silnou osobností , v níž se práce, životní příklad, někdy nepatrně drsná n ě­ ha: chlapství jedním slovem řečeno , rozprostírá napmsto přehl edn ě, k nahmátnutí poslepu. Pev ně zako ře n ě n v B m ě a v Korouhvi u Po­ l ičky, kde oblaka jsou převe! i ká a sníh, sníh je tam sněh ob ílý. V brněnském výškovém do­ mě z p anelů nalézá přesnost funkcional istic­ kého lineálu, na Vysočině jej í stísněnou, bala­ dickou širost. Grafik. Od počátku své dlouhé činn os t i výtvar­ né až podnes je Šindler zamilován do d řevory­ tu a dřevořezu, tedy tisku "z výšky". lak krásné, když pod tolika obvykl e znač něji ceněným i tisky "z hloubky", v nichž nezří d ka žádná sku tečn á hloubka není, č te me svým ni­ tern ým zrakem namísto honosného "kombino­ vaná techni ka" spíše "kombinovaná bezrad­ nost". Jak složité, kdy ž dvě základní barvy dramaticky zužují a dřevěn á deska staví se proti fi ligránům, proti detailům. lfustrátor. Nic nejde bez druhého. Grafickou techniku dřevory tu a dřevořezu použil výtvar­ ník několi krá t při tvorb ě svých ilustrací, s tejně jako své transkripce písma a rukopisu, ale o tom později: třeba k posud nepřekona nému

Bez Ilázvu. Foto z archivu autora

\Ju~mJDIlufi®~

Jiří Šindler: Vladimír Holall "Zdi", grafic­

ký list výboru z ruské klasické fantaskní literatury "Červený smích". Nebo k "Oděsským povíd­ kám" lsaaka Babela. Užitkových knih, rozu měj nikoli bibliofilií, jej ichž ilustrace byly graficky takto pojednány, není zrovna mnoho. 1. Šindler knize coby výtvarnému umě leckému dílu, ne toliko formě uchování literárního díla psaného, do detailu rozumí. Vyzná se v předprvovál ečn é a m ezivá l ečn é české krásné knize jako málo­ kdo. Vždyť už jeho otec, malíř a grafik Vladi ­ mír Šindler, knížky náruživě a s erudicí sbíral­ rov něž jakožto výtvarné artefakty. Dlouholetá výtvarná spolupráce s brněnským uměleckým kn ih ařem prof. Jindřiche m Svobodou a dalšími knihaři, nejednou jejich společnými žáky, jej postupně učin ila nanejvýš povolaným též v po­ n ěkud specifi cké oblasti užitého umění - u mě ­ lecké kn ižní vazbě. Nic nejde bez druhého. J iří Šindler je vášnivý milovn ík knih, sběratel knih - a čtenář. Kn ihu pojímá s detailní péčí o jej í celistvý tvar: s ilustracemi kráčí ruku v ruce střídmá, právě tím uchvacuj ící hluboké du še !. .. , grafická úprava daného knižního titul u. Jím ilustrované "Moravské pohádky" anebo "Džbánek po há­ dek" od Zuzany Renčové se vyplatí koupit, máte-li ovšem v antikvariátu či na kni žní aukci š těstí, hned dvakrát. Jednou pro děti malé a po­ druhé pro chvíle jejich dospěl os ti. Aby pak ne­ litovaly čáranců, oslích oušek a kan ěk . .. Kaligraf Malovat písmo jako obraz. Prastaré um ěn í kaligrafie má svou tradici i v našich ze­ mích, jenže se mu málokdo vě nuj e . Požaduje totiž celého čl ovčka. Uzurpuje si b ezoh l edně dlouhé hodiny, kdy se chce výtvarník vzn ášet někde v absolutním jinde, h ovět si ve fantazii. Tady je voják, písmeno. Má své rozkazy a sa­ mo je dovede udílet pěkně zostra. Chce přes­ nou stej n oměrn ě vrstvenou práci ,jako když se chodí do úřadu" (G. Flaubert). Uděl at chybu

znamená zač ít znovu. Bezpodmínečně. Se stej­ ným rizikem. Jsem smutný, že napřed z politických, pak z ekonomických důvodů nemohly vyjít Šindle­ rem kali graťo v an é "Zdi" Vladimíra Holana. Výtvarník, a citlivý čte n ář, na to nezaponúne­ jme!, v nich mistrovsky interpretoval nezamě­ nitelný bás níkův rukopis, širokodeché, maleb­ né příčle žebří ku do pekel. Jsem smutný, že si milenci nedopisují, aspoň na jaře!, jeho enigmati ckým "březo vým pís­ mem", inspi rovaným prasklinami na koře stro­ mu bílého jak n evěsta. Jsem smutný, že jsem na fakultě rabijátsky pro­ bendil s t aros lověnské přednášky a semináře prof. Večerky. Mohl bych si teď čítat v J. Šind­ lerem zčás ti kal igrafovaném a výtvarně uprave­ ném "Staroslověnském misálu" jakoby nic ... Literát. Ano , oni ti malíři taky píšou ... Větši­ nou však vzpomínky, anebo odborná pojed ná­ ní z oboru , nanejvýš tak cestopisy ze studijn ích cest. Domnívám se, že J. Šindler je literát, a ne píšící výtvamík, n eboť nic z toho, pokud vím, nepíše. Vydal básně, dokonce ve "S větové lite­ ratuře" za jejích nejlepších let, daleko víc jich má hotových "v šupleti" . Jeho literárním dílem nejsv rcho va n ějš í m však, al espoň dle mého soudu, zůstávaj í l i terárně stylizované záznamy vlastních s nů postrádaj ící surrealistické nabub­ řelo st i a v š udypřít omné (všude vnucované!?) erotiky surrealistických mágů . Náročně a po dlouhý čas konci pované li terární dílo s pro­ stý m názvem "Sny" by mělo v dohledné době vyjít v aut orově původní m kaligrafi ckém pře­ pisu . Troufám si tvrdit, že vzdor ustálené kva­ li tě Šindlerovy kaligrafi e bude vydání "Snů" událostí v prvé řadě li terárn í, sloves nou. Nic nejde bez druhého. Psát nelze bez písma a nejde to ani bez č ten í a čtení a čtení. .. ... aješlě labi/y. Neběží o sochy ani o výtvarné objekty v klasi ckém slova smyslu. Nalezené kameny a jiné přírodniny bez jakékoliv fixace naskládané do nových tvarlI , symbolů, vyznání nemohou totiž existovat bez krajiny, kde jsou doma, kde je J. Ši ndler naše l, bez oblohy a bez bezvětří. Ji stě, mohou býl také domácí labily na stejném principu, kámen může dopl nit dře­ vo či kov. Ale nemohu si pomoci, už to není úp ln ě ono . .. Co tedy vlast ně jsou "labily"?! Myslím, že součá sti obrazu a že jej ich fotografie, ne leda­ jaká - umě lecká, nej lépe přímo od autora, je jejich definitivní, pravou podobou. J. Š indler nezve neživou i živou přírodu jen "dov nitř" (krom březovéh o písma "vyvolejme jménem" tře bas barevn ě tónované otisky listů, grafikovu a ilustrátorovu práci s jejich tvarem a křehkou, v lásečnic ovou strukturou), nýbrž vydává se za ní v n ě svého svě t a s pokorou a s tichostí. Nic z jeho labilů n ezůsta n e po prvním čilejší m vět­ ru, po prvním prudkém dešti. Stély našich ži­ votů , doslova se v jejich případ ě vnucuje . .. Vzpomín áte si je ště , jak jsme na počátku hro­ madili povolání Jiří ho Šindlera?! Každému se vě nuje s totožnou láskou své mnohostranné, životními zkuše nostmi i upří m nou vírou nábo­ ženskou prohloubené by tosti, by tosti jednolité až zázra čně. Po "transcendentále" svého mil o­ vaného Vladimíra Holana trpělivě putuje k Bo­ hu i k člověku. A jeho obě ruce - pochod ně, planou do tmy.

•

GALERIE

19

Přírodní parky

s

t

Čeřínek Pavel Pokorný Budete-Ii projíždět po železniční trati z Jihla­ vy do Veselí nad Lužnicí, dostanete se ani ne po půlhodi n ě do malé staničky , či spíše za­ stávky se závorami v Dolní Cerekvi. Nebo vás autobus vysadí v jedné ze vsí na úbočích Čeřínecka, snad v Hojkově či v Rohozné, ne­ bo až na kopc i v Milíčově. Jste tu, jen n ěko­ lik psů v obci vám zaštěká vstříc.

Mocný kamenný kvádr Vystoupíte-Ii pol ní cestou k j ihozápadu nad Rohoznou, zastaví vás litinový kří ž pod Iipa­ mi. V podvečerním svě t le zimného odpoled­ ne ke konci listopadu vám možná připad ne "masi v" Čeřínku (761 m) jako mocný žul ový kvádr ošlehaný severozápadn ími větry . V je­ ho lesnatém území, pokrytém dnes p řev ážně jehli čnatými po rosty, naleznete i svérázné skalní výchozy obklopené skalní sutí. Po ob­ vodu je ohraničen Rohozenským potokem od západu, Jedlovským potokem pak ze severu. Jen u pros třed byl jeho hřbet rozdě l en př í č n ou sníženinou, v níž se v mokřadech sbírají vo­ dy Hojkovského a Dolnohu ťské ho potoka, aby se vydaly každý svou cestou: jeden k se­ veru, druhý opačným smě rem k jihu. Jako dva bratři dospívající v mladé muže. Přece je však na samém východním úpatí Čeřínku svede dohromady jedna řeka, Jihlava. Geograf by nejspíše seznal: území Čeřínecka patří k celku Křemešnické vrchoviny. V dů­ sledku třetihorního tektonického nekli du do­ stává tato část j inak ploché, parovinné her­ cynské vrchoviny svoj i dnešní hrásťov i tou podobu. Stupňovitě se snižující úbočí pře­ cházejí místy i ve srázné svahy. Skalní pod­ loží tvořené oválným tělesem hrubozrnného dvojslídného granitu (žuly) se nachází nehlu­ boko pod úrovní terénu . Na nynější utváření povrchu mělo vliv chladné, mrazivé podnebí ve starších čtvrtohorách, stří d aj ící se ovšem s teplými výkyvy dob mezil edových. Docho­ vala se kamenná moře, pokrývaj ící okolí skalních výchozů i přile h lé svahy. Snad nej­ lépe vyvi nutá je naleznete u Čertova hrádku a Přední skály. Silným mechani ckým zvětrá­ váním, za součinnosti mrazu a vody tuh noucí v led, byly do skalisek vyl ámány mrazové sruby. To ony přírodní živly spojenými si la­ mi rozervaly kdysi souvislou skal ní hradbu v s nížen i ně mezi Čeřínkem a Mešnicí. Nebo tomu bylo úplně jinak? Neznalý geologického času se obracím k průvodci. Je jím útlá brožurka místního učit e l e RNDr. Ortwina Taubera, který se vě­ noval pří rodovědnému bádání na Čeřínec ku . Společně s dalšími obětavými lidmi zhotovil i dřevěné tabule naučné stezky. Z nich se tedy dozvím, jakže vznikly ty mrazové sruby , ka­ menná moře, skalní mísy.

1km

Přírod/l{ park Ceříllek. J -

hra/lice přírodml/O parku, 2 - zvláště chrá1lěná území (přírod/l í rezer­ vace, přírod/l{ památky a národní přírod/lí památka) a výběr z vÝZ1lam/lých kraji/luých prvků: J. pp Přední skála, 2. PP Certů v hrádek, 3. Dol/lollllťský mokřad, 4. PP Na Skalce, 5. NPP Hojkov­ ské rašeli/l iště, 6. Rašeli/l iště /lad Svitákem, 7. PR Na Oklice, 8. Chvoj1lovská lada, 9. památná lí­ pa /la Horních Hutích. Kreslil Pavel Pokorný

Obvaly a

vlčí jáma

Při procházce les ním porostem pod Čerto­ vým hrádkem pes se štěkotem zmizí v ja­ kémsi t rychtýři. Nahlédnete-Ii tam, seznáte, že jej patrně nevyhloubili myslivci při vyko­ pávání jezevčíka uvízlého v liščí noře. Stanu­ li jste totiž na okraji obvalu. Jedná se vlastně o jámy s poměrně strmými stěnami, po je­ jichž obvodu s námahou vršil i střed o věcí horníci vytěženou hl uš inu . Ř ad y t ěchto důl­ níc h jam sledují smě r rudných žil, dos ahuj í­ cích šířky třeba jen n ěkolika deci m e trů. Na konci takového tahu se nalézá i místo, o značované "U vl čí jámy". - "Snad kdysi zdejší obyvatelé uží vali tohoto místa k od­ chytu v l ků , kteř í v období hladu přic h ázeli až k do lnocerekvické bráně" - tak se praví v p rů v od ci po n aučné stezce, z ač tete-li se do kapitoly o stříbrný ch dolech.

Pozdním létem v polostínu prokvete nachov á věsenka. Jako by mne ponoukala sestoupit do míst někdejších Dolních Hutí. Vydat se od nich lesní stezkou k severu, okusi t prameni té vody pod obrázkem Paní. Sti plavou chuť mravenčích kup. K podzimu projít mezi plst­ natými chomáči s uch opýrů.

Na Hojkovském rašeliništi Menší ložisko rašeliny, mocné prý ke třem metrům , bylo místní mi obyvateli těženo pro výrobu borek k topen í. Ještě po I . světové válce. Na místech vytěžených jam dávno vy­ ros tl olšový hájek, v němž ukrývá bělostné kalichy ďáblík bahenní. Mezi oddenky hořce třílis té vachty . Aby se uchovala vzácná rost­ linná společens t va těchto míst, je zde dobro­ vol níky prováděno pravidelné kosení poros­ tu. Zdali se objeví okrouhié rubíny rostlinek rosnatky v rašelinnýc h okách?

ProJít k podzimu

Zmizelí nalezení

Zemní cesta pokrytá jemnou š těrkovou droli­

nou prochází pod klenbou bučiny na Přední

skále. Snad kdes i mezi balvanitou sutí a roz­

ložitými trsy kapradi ukrývá své potomstvo

výr. Ozvou se divocí holubi.

Ještě jedn a bu či na zůstal a ušetřena před smý­

cením. Útočiště dutinových hnízdičů. Snad

že ten porost obklopoval skalní hrádek - Čer­

tů v. Dnes se tu bez obav z pekelní ků učí sla­

ň o vat děti z tábornického oddíl u.

Záchranný výzkum ohrožené k věteny mizejí­ cích rašelinných luk na Jih lavsku prováděl botanik Muzea Vysočiny, dr. ívan Růžička . Poslyšte jména některý ch nalezených rostlin těch neúživných os t řicovo-mechových spole­ č en stev: bahnička chudokvětá, hrotnosemen­ ka bílá, záběln í k bahenní; všivec ladní, su­ chopýr štíh lý, suchopýrek alpský; ostřice blešní, bařička bahenní, hadí mord nízký. Netají se nijak chudobou těchto lad, zapome­ ~

20 PŘÍRODNÍPARKY__________________________________________~~~9~m~~

nutých míst. Skrývají i jemnou krásu kvítků tolije. Vyraší zjara proutky vrby, vrbičky rozmarýn·olisté. Na Oklice, nad Svitákem i dále odtud na Jeníkovsku - u Šimanova, v opuštěné l1ivě Jiřínského potoka pod Tro­ janským rybníkem. To jsme se dosud ani nezmínili o nočních motýlech, můrách, můřičkách a píďalkách la­ tinských jmen. Iony jsou svým životem spo­ jeny s těmito ladními a mokřadními formace­ mi, které často hostí jejich housenky a houseničky .. .

Vody svedené paměti Zoufalstvím bylo vidět vody strouhami sve­ dené, slyšet Je odtékající vyrovnanými kory­ ty, v stružkách pod zemí. Prameniště vy­ schlá. Louky zorané do polí, podle příslušných agrotechnických projektů odvod­ nění zamokřených lokalit. V době "meliora­ cí", v sedmdesátých a ještě na počátku osm­ desátých let 20. století. Provedeno. Nevzpomínat zmizelých?! Přilétnou sem kví­ čaly posbírat zrnka rudých jeřabin? Uplynulá doba posledních padesáti let se v krajině a člověku odrazila i jinak. Vlivy in­ tenzivního velkovýrobního zemědělství jsou postižena jižní úbočí Čeřínecka. Kamení ze zrušených teras s balvany bylo uloženo do starých úvozů. Z rozoraného úbočí vrchu Vodl usy proudící voda opakovaně odnáší pů­ du. Slabá vrstva spláchnuté ornice smíšené v bláto pokrývající místy povrch vozovky mezi Dolní Cerekví a Batelovem zaskočí při silných deštích jen projíždějící motoristy. Místní zemědělce půdní eroze nezneklidňuje. Hospodaří totiž mimo území přírodního par­ ku ... Zajímá S~ o to alespoň pří slušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu?

Přírodilí park Čeříllek patří k těm lÍzemím, ve kterých se zachoval malebný krajillný ráz Česko ­ moravské vrchovillY. Foto Jali Šumpich

skou či nností zanechala své otisky v krajině v podobě mezí, zarůstajících polních cest. Útočišť drobné zvěře a ptactva. Někdej ších chudých pastvin, obroubených kamennými snosy. Dnes neplodný ch smrkových lesíků, křovinatých mís t. Z lesem nebo křovinami zarostlých agrárních teras i ze starších leteckých snímků lze vy­ číst, že i severovýchodní úbočí hory Mešnice bylo rolníky téměř po vršek vyklučeno a od­ lesněno. Takový byl hlad po orné půdě a kousku pastvin. Nelehký musel být život na samotách a polosamotách, odloučených od vsí - na Novém Hojkově, Větrově, Hutích.

Kamenné snosy Historická kultivace území Čeřínecka lid­

K ojedinělým zbytklllll přirozmého lesa upro­ smrkových monokultur patří pralesovitá bučilla lIa Předllí skále. Foto Jali Šllmpich

střed

Ochrana krajinného rázu Čeřínek byl vyhlášen již v roce 1985 jako tzv. oblast klidu na ploše 2 148 ha. Souběžně však došlo k rozvoji hromadné chatové vý­ stavby i větších "podnikových rekreačních zařízení". Byl jimi do jisté míry poznamenán krajinný ráz osamělé osady Horní Hutě. Na­ rušen byl i prostor nelesní enklávy na Dol­ ních Hutích. I to je jeden z motivů, proč na­ vrhujeme rozšířit území se zvýšenou ochranou krajinného rázu na celé Milíčov­ sko, západní svahy Mešnice, severní hranici tohoto přírodního parku posunout až k nivě Jedlovského potoka. Pro nesporné krajinné i přírodní hodnoty tohoto území s množstvím křovinatých mezí ve volné krajině a se za­ chovalými fragmenty rašelinných luk. Do­ mníváme se, že při šetrném obhospodařování a odpovídající péči o významné krajinné prv­ ky zde nemusí dojít ke střetům se zájmy místních obyvatel.

Touha po Přišla

• ***

Zbigniew Gordziej Položila jsi na mém rameni pivní oči a vlasy nasycené vtiní větru

nedotče nosti

doba, kdy na vrcholy kopců vztyčuje­ me stožáry vysílačů. V třeskotu talířů, pro­ chází mi rukama, než vstoupí do útrob auto­ matické myčky nádobí v kuchyni turistické ubytovny. Únava večera, zabitého zvířete,

~U~mJDllufi
klesá, padá na ramena; ale tam venku přechá­ zejí nízká, šedivá zimní mračna. - V koru­ nách stromů. Náh le si připadneš tak nicotný, v setmělém lese, sněhu. Není pochyby: toužíme po nedotčenosti. Sta­ la se lukrativní komoditou. Lidé pro ni pod­ nikají daleké cesty, do jiných zemí. Usedají do vlaku, aby spo lečně nebo sami strávili so­ botu v chatce na klidných březích řeky. Proč tedy nedokážeme ponechat krajině její vlast­ ní tvářnost, nepřiznanou duši? Územní ochrany se snad dočkají také další části "Krajiny na rozvodí". - Zadumané vr­ chy Javořické, tratící se v zrcadlech lesních vod pařezitých rybníků; Poutnické vrchoviny Křemešnické i Větrné vysočiny Jeníkovska.

Též si ji zaslouží "Krajina kameníc", vyvýše­

ná od Studnic nad údolím řeky Jihlavy

k Bransouzům - krajina kostelíků na kop­

cích, strání slunečných luk, sevřená v pahor­

ky ukrytém údolí Brtničky.

Zůstane Krajina? Jestliže kůra našich srdcí se

jen při podobní ke kúře stromů. V místech

"nejhlubšího domova", kde pramení vody.

uklidiíoval jsem tykadly citlivost chtěl jsem tě vést

do

země snů

stávala ses

kořistí

PŘíRODNÍ PARKY 21

Zajímavosti z přírody

Nové nálezy

užo~ky

stromové

Užovka stromová (Elaphe IO/lgissima) j e dlou­ hý štíhlý had, dosahující 160 cm, vzácně až dvou me t rů délky. Svrchní stran a tě l a je svě tl e hn ědá až šedoh n ěd á, bři ch o je j ed nobarev n ě žluté nebo b ě lo ž lu té . Šupiny jsou zce la hl adké, se s včtl ým okrajem, bez výrazného kýlu , jaký maj í napří kl ad zmije. Vyskytuje se na tepl ých stanovištích charak teru lesostepi - křov inami porostlé stráně, zpustlé sady, opuště né kameno­ lomy, okraje pastvi n apod. Součástí s ta no vi š tě jsou vždy ro ztroušeně rostoucí dřev iny a vhod­ né úkrytové možnosti, jako j sou skalní štěr b in y, vykotlané kmeny, p řirozené břehy řek atd. Pro existenc i popu lace je nezbytné i vhodné místo ke kladení vajec. P lI vod n ě byly k tomu to ú č e l u využívány přede v ší m stromové dutiny vyp ln ě né trouchem, hro mad y nanesených větví na bře­ zích velkých řek apod. V s ou ča sné dob ě jsou ja­ ko lí hn iš tě vaj í ček ča sto vyhledá vány kupy tle­ jícího materiálu ( n apř . hn ojiště , komposty). Samice snáš í za č átke m červen ce 5-8 vaj íček. Vhodná místa ke kladení jsou využívána po n ě­ kol ik let a mnohdy i něko li k a sami cemi so u č as­ ně. Mláďata dlouh:l až 20 cm se líhnou v září. Důležitou so učás tí biotopu je i vhodné zimoviš­ tě. Někdy tak bývají využívána i mí sta, kde jsou v letním období klade na vajíčka, j indy zimují ve starých sklepích, skalních š t ěrbin ách apod. Ochrana popu lací spo č ív á v dlls ledné och raně biotopu i všech jeho so u část! (líhni š t ě, úkryty, zimov i š tě). Užo vka stromo vá je chráněna záko­ nem ČNR Č. 114/1 992 Sb., o ochra n ě příro dy a krajiny, v kategorii kriticky ohrožený druh. lak je to s užovkou stromovou u nás dnes? Žije

na j ediné lokali tě v Čechác h (kolem řeky Ohře) a na dvou místech na Moravě (kolem řeky Dyje v NP Podyjí a kolem řeky Vláry v CHKO Bílé Karpaty). Pos l ed ně jmenovaná lokali ta byla po­ škozena nezákon ný mi úpravami ře ky Vláry v letech 1999 a 2000. N aš těs t í se podařil o v ro­ ce 2001 prokázat výskyt užo vky i tady (mimo z n iče n ý úsek). V obci Sv. Štěpá n (okr. Zlín) by­ ly nalezeny dva ex emp láře nedal eko ře ky dne 10.7. 200J v odpoled ních hod inách. Po fotodo­ kumentaci byly oba exempláře vypu ště ny na stej ném místě zpět do přírod y. Dal í výskyt by l doložen na lesní silni čce u žel ezn i čn í stani ce Vl árský průs m y k. Užovka stromová zde by la nalezena při exkurzi stu dentů Mendelovy ze m ě­ děl ské a lesni cké un iverzity dne 17. 5. 2001 př i v y hř í v ání na lesní s ilničc e. Tento exem pl ář ne­ jevil před lidmi strach a byl také fotograficky dokumentován (oba údaje pocházejí z mapova­ cího kvadrátu 6974). Na rozdíl napří k lad od orn itologie, nemá herpe­ to logie (tedy v ěd a o plazech) vy vinuty metody jak spolehli vě doložit výskyt či absenci urč itého dru hu. Také u výsky tu užovky stromo vé na Mo­ ra vě je výzkum do značn é míry závislý na ná­ hodných nálezech. Mohou to být s v l eč ky (svle­ č en é hadí kllže), ná lezy přejetých hadlI na okraj i silnice, obaly od vajíček nebo i nevylíhlá v ají č ­ ka. Dokladem mohou být i dobré fotografie a další údaje. Pomllžete nám pátrat po těchto hadech? Máte-Ii nějaké informace, ozvě te se na adresu: Ekologický insti tut Veronica, Panská 9, 602 00 Brno, tel.: 05/42218353 (e-mail: [email protected]). Mojmír Vlašín

Užovka stromová se vyskytuj e na teplých sta1lovištích charakteru lesostepi - křovi1lami porostlé zpustlé sady, op uštěné kam enolomy, okraje pastvi1l apod. Foto z archivu redakce

stráně,

Drop velký -

j eště

není nej hůř

Drop velký je ž ivočich n esporně zajímavý a im­ pozantní. Kdo ho jednou v přírod ě u viděl , j istě uzná, že je to zážitek, o nějž přijí t by byla škoda. Byly doby, kdy radost z pozorování dropa v naší krajin ě byla dopřána i celkem běžn ém u n ávš těv­ níkovi. Vídali ho přede vším zem ědělci a mysliv­ ci, ale an i fotograf č i ornitolog, který v dané ob­ lasti netrávil celé dny, obvykle neodcházel zklmná n. To už je ovšem minu lost. Takhle to vypadalo v 70. letech a počátkem 80. let minulé­ ho století, kdy bylo možno zastihnout na tradi č­ ním dropím zimovišti v oblast i mezi Valtrovi ce­ mi, Hrádkem a Božicemi na Z nojemsku až 44 ptáků . Na hnízdišti mezi Božicemi, Boroticemi a Hodoni cemi hnízdívalo kolem pěti slepic. Dnes je situace podstatn ě horší. Od roku 1996 nen í hnízděn í dro pa velkého na území České re­ publi ky prokázáno. Vytrval ý nadšenec může u nás ten to druh pozorovat v zimě , ale musí mít dost velké ště stí , protože počet zimuj ících jedin­ ců je malý a navíc se pře sunují za potravou v rozsáhlé oblasti ohran ičené od severu přib li žně obcemi Hostě radice a Troskotovice a táhnoucí se na jih do Rakouska. Odpo věď na otázku, proč počet nos t toho to zaj í­ mavého druhu u nás tak rapid n ě poklesla, není jednoznačná. Zřejmě se na tomto propadu podílí vÍCe faktorll, které lze rozdělit na přímé a nepří­ mé. Mezi ty první patří p ředevším usmrcování mladých i dospěl ýc h jedinců při zemědě lskýc h pracích a vysečení snllšek. Svůj podíl zde hrály i zástře l y jednotli vých ptáků či jejich smrtelná zra nění na drátech elektrického vedení. K nepří ­ mým vlivllm patří celá řada faktorů, jež ve svém souhrnu vytvářejí životní prostředí druhu. Je to např. struktura plodi n pěstova ný ch na zeměděl ­ ských plochách, která rozhoduje o tom, zda dro­ pi budou mít kde zahn ízd it, zda najdou dostatek potravy pro sebe a svá mláďata . Pohyb na lokali­ tě, ať už jde o přej czd traktoru, člověka se psem na procházce či nízký přel et malého letadla. dro­ py v rů z n é m íře zneklid ň uje. Závlahy v určitém období mohou vést k pro máčení mláďat a jejich podchlazení. Vysoká míra používání pesticidů vede k potlačování všeho, co je pro zemědělce nežádouCÍ, co však mllže být pro dropa zdrojem obž ivy. A takto by se dalo pokračovat. Snahy o ochranu dropa velkého v naší republice mají dlouhou historii, ale malou úspěšnost. Od roku 1992 jej zákon řadí mezi druhy kriticky ohrožené, což je odpovídající kategorie. Zá­ chranného programu se ovšem dosud nedočkal, stejně jako přiměřené ochrany územní. V jisté době mohly tyto snahy ztroskotávat na názoru, že doposud drop žádné chráněné území neměl a stejně prosperuje. Později se argumentem stalo tvrzení, že vyhlašovat přírodní památku pro druh, který z lokality v podstatě vymizel, je ne­ smysl. A j ak to vypadá dnes? Máme se připravit na ochuzení fauny našich ptáků o jeden druh? Přelom tisíciletí při nesl do problematiky ochra­ ny dropa velkého několik pozitivních prvků, které dávají naději, že o tento druh nepřijdeme. Základem veškerého optimismu je přitom sku­ tečnos t, že v sousedním Rakousku se drop stále ~

22

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _Vr~l!\lDrmfi®~

~1([~n~ Dllun®~

Tisíciletý tis

Rostlinnou složku potravy dropa velkého tvoří listy, pupeny a dužnaté plody polních plodin a pleve lů. ŽivočišlloU složku hla vně hmyz a další bezobratlí. Kresba Karel Drclza ještě

rozm nožuje. Totéž platí pro Maďars ko . Podstatné je, že po vyhnízdění a přede vš ím v zi­ mě se tito ptáci rozptylují do širokého okolí a n espo rn ě zavítají také na naše územ í. Je tedy n aděje , že nal eznou-Ii zde vhodné prostředí pro tok a h n ízdě ní, z ůs tanou déle. Dneš ní úsilí se s o ustřeďuje na vytvoře ní takové kraj iny, jež by pro dropa byla atraktivní. Zname­ ná to zm ěnu ve stru kt uře h ospodaření ve pro­ s pěch urči t ých plodin, které pro zemědě l ce ne­ jsou právě cílové. Ale pokud jej ich pěs to vá ní nebude pro ně ztrátové, jsou ochotni osít svá po­ le podle daných požadav ků . Je to tedy jen otázka peněz. Podobně j ako založení trav ních poros t ů nebo ponechání určitých ploch v klid u s cílem vytvoření úhoru. Protože se pohybujeme v ob­ lasti úrodných půd, jsou veškerá p otřebná opat­ ření dosti nákladná. Finanční prostředky se asi podaří získat spíše přes Evropskou unii a někte­ rý z j ej ích agroenvironmentálních programů či fon d ů než z místních zdrojů. Význa mným krokem vpřed je také vyhlášení zá­ ložního vojenského l et iště v katastrech Borotice a České Kř ídl o v ice přechodně chráněnou plo­ chou. 75 ha v centru dropího hnízdiště tak uniká intenzivní zem ěd ě lské výrobě. Jeho budoucnost Je ovšem nejistá, protože Mi nisterstvo obrany jej již nevyužívá a projedn ává se jeho převod nebo prodej. Díky spolupráci se ze mědělc i , myslivci, pohra­ niční policií i obcemi se daří získávat informace o pobytu dropů. Ze státních zdrojů je placen člo­ věk, který se přímo v terénu pohybuje, získané údaje ověřuje a má nejlepší přehled o situaci na hnízdišti i zimovišti. Po mnoha letech je tak za­ jištěna objektivita terénních pozorování. Teď jde jen o to , aby se dropi o úsilí přizpůsobit poměry v naší krajině jejich potřebám dověděli včas a nevyškrtli naš i republiku ze svého sezna­ mu vhodných lokalit jednou provždy.

Rodný list sice nemá a pradávné pamětn íky jeho poč átků již dávno pfikryl drn a rouška zapome­ nutí. Ale on tu stále ještě mezi nám i žije. Koli k jeho j eh l ičí za ta staletí opadalo a koli k ptačíc h generací se po o dkvětu nasytilo jeho drobnými rubínovými bobulemi, to nikdo nespoč ítá. Před jeho "zrakem" ubíhala staletí. Je p r avděpod ob­ né, že jeho tehdy útlé výhonky zahřívalo ono sl unce, které ve stejnou dobu svými paprsky pronikalo hustým pohra n i čním pralesem mezi Čecham i a Moravou, když nedaleko odtud puto­ val průvod slovanských věro zvěs tů k blízkému Vítochovu. A pak se kolem něj valil tok d ějů, kterému lidé

říkaj í historie. Byly to s třída vě doby slávy i hlu­

boké poroby našeho národa od počátku vlády

Přemys l o v ců po celé vě ky. I když tento tis roste

bokem za humny jedné z našich osad, mě l by se

stát středem našeho kladného záj mu. Ji ž pro

vzácnost svého výskytu, jako dnes úzkostlivě

chrá n ěná dřev in a.

T is jeho stáří a vzrůstu je ojed iněl ý . Větš ině na­

šich školákú je známo, že podobný prastarý

strom roste na skalnatém svahu u hradu Pern­

štejna a dva pěkn é e xe m p láře jsou v samotném

městečku Doubravníku. Třetí pak roste na skále

nad doubravnickým tunelem.

Jmenovan á místa by la maj etkem Pern š tej nů.

Také č á s t osady Dol ní Ro zsíčka (s výj imkou

něko l ika svobodných s ta t ků), kde náš tis roste,

patř i l a kdysi k pernštejn skému panství. V blíz­

kém okolí pak roste j eště jeden tis "mladík" ­

v zá meckém parku v Moravci . Roz m ěr y tohoto tisu jsou př iměřené jeho "mladému" věku, od­ povídaj ící asi 200 rokú m. Těžko říci, který z uvedených památných tisú je starší. Prarodi če pana Jaroslava Krej čího z Blažkova se pamato­ vali, že údajně na sklonku před m i nulého století jeden pracovník Moravského muzea Brno navr­ tal do kmene tis u v D olní Roz síč ce jemnou du­ tou sondu a podle letokru h ů napoč ít al jeho stáří při bli ž n ě 900 ro ků . Naproti tomu podle dnes již než ij ícího kron ikáře a jeho padesát let starého záp isu m ě l by m ít rozsecký tis nyní odhadem 700 let. N ě kd ejší hospody n ě na usedlosti Č . 1 v Dolní Ro zsí čce byla velm i s ečtěl á osoba. Však byla sestrou svě toznámého evangelického bohoslovce prof. Františka Ž ilky z Doln í Roz­ s íčky , který byl čest n ý m doktorem řad y proslu ­ lých s větový ch univerzit a před ním předsta vi te­ lem mezinárodn ích míro vých ekumenických snah z doby l. ČS R. Zm ín ě ná panímáma na dotazy ško lák ů , když se o prázdninách při žních zdržovali v okolí tisu, se zasvěc eným ú směve m sd ěl oval a, že tis "pamatu­ je Cyrila a Metod ěj e" . Možná to myslela žertem, možná byla informo vaná z pram enů, které nám dnes již nejsou známy. Ale a ť j e to j iž tak č i onak, hádky mezi námi o to snad nevzniknou. Tento strom spíše než dohadování potřebuje nut­ ně n ěco jiného - odborné o š etřen Í, úpravy a oplocení bezprostřed n ího okolí a hl av n ě ohl e­ dy a úctu všech lidí, kteří jdou ko lem jen náhod­ ně, č i obd ělávaj í v jeho blízkos ti pole.

Miroslav Žák

Tellto tis, který roste v osadě Dolllí Rozsíc"ka, se podle lIe"kterých prameml dožívá stáří až tisíc let. Foto Miroslav Žák

Vlasta Skorpíková

~-ij~mIDll11fl<e~

ZAJíMAVOSTI Z

PŘíRODY

23

"Ekologické bezvědomí" ­ atribut politika 21. století? Dalibor Povolný

Moto: Tityre, tu patulae recubans sub tegmine fagi

silvestrem tenui mllsam meditaris avena;

nos patriae fi/les, nos dulcia liquimus arva,

tu, Tityre, Lentlls i/l umbra,

fOnllOsam resonare doces Amarillida si/val' ...

Vergilius (B ucolica) Tityre, ty bukll

odpočívaje

[lod rozložitou kO/"lll/ ou

opěvllješ lÍtlou píšťalkou lesní mlÍZII;

my opouštíme rodné kraje, překrásné ll/hy,

(zatímco) ty, Tityre, ulelllluv ve stínu

učíš lesy ozývar se jménem Amarillidy ...

Kam se poděla "tegmen patu lae fag i" (rozlo­ žitá koruna buku), kam "umbra" (stín), kam "silvae" (lesy) . .. Pan Václav Klaus zřejmě nic neví o to m, že ještě o době antické ho Ří­ ma lze hovořit j ako o arboreální (lesní) kultu­ ře, zatímco dnes, sotva o dva tisíce let pozdě­ ji, jsme so u čas n íky aridního (pouštního) Středomoří s jeho aridní kulturou . Ušlo mu, že islámská invaze do Spaně l ska se odehrála v době, kdy severozápad Afriky včetně jihu Iberského poloostrova byly také součást í s t řed omořského arboreálu. Neví nic o tom, že pod metrovými návějemi saharského pís­ ku odkrý váme v so u časné Cyrenaice trosky kdysi vzkvétajících agrárních metropolí atd. atd. Zřejmě mu ušlo, co dnes patří k duchov­ nímu majetku civilizovaného lidstva a jen průměrně vzdělaného intelektuála: Že totiž v před antické Mezopotámii postupně zanika­ ly až upadly do historického bezvědomí tam­ ních populací velmoci jako Ur, Sumer a Ak­ kad, a po nich ještě velkolepějš í Babylonie a Asýrie, než je z hromad písku vykopali na­ př. britští koloniální ofi cíři (včetně statisíco­ vých velkoměst jako Babylonu, Ninive). Ne­ má patrně tušení o existenci starobylého Chorezmu, zejména o jeho západní části, ta­ ké jakési středovýchodní "mezopotámii" sui generis mezi Syrdarjou a Amudarjou, která zanikla podobně jako blízkovýchodní stát­ nosti, kultury, ba celá etnika. Nedávné tušení se postupně mění v jistotu: Jejich zánik nebyl primárně důsledkem válek nebo měnících se klimatických fází v holocénu - mají do znač­ né míry společného jmenovatele. Je jím pře­ devším nadměrné odlesňování (zejména Středomoří - jak se tím dokonce ještě v 4. století naší éry chlubili vzdělaní Římané) ­ takže z cedrových porostů, proměněných hlavně v antická bitevní loďstva, dnes přeží­ vá skupinka libanonských cedrů na návrší Bscherre . .. To vedlo k hromadné půdní ero­ zi, jež obnažila skalnaté podloží, takže na místech někdejších středomořských hájů, za­ hrad a polností s rozvinutým zemědělstvím ­

24

(]ď.:~ .

~'

~ íl

Čtvrtohomí refugia (útočWě) eremiálllí (teplomilné) zvířeny (eremiály), Jde o rekonstrukci teplo­ milných rostlil/ných a živočišných spo lečenstev zatlačených za 1IIaxi1llálm11O zaledllěn í do j ejich útočišť

op ěva nýc h p rávě

Vergilie m - se dnešní po­ pu lace musí spokoj it s pově stn ou příbřežní nepron iknutel nou macchií z trni tých keřlJ a s torzy lesů. Ty se však zachovaly jen na nepří stupných místech, zejména v horách, kam neproniknou ovce ani kozy, a kde káce­ ní nemá smyslu, protože dřevní hmotu nelze přiblížit ... Dnes živořící středomořské eko­ systémy mají jen minimální produkci zelené hmoty a lidé jsou do značné míry odkázáni na rekreaci a turismus ze střední a severní Evropy apod, Důsledkem je také jen pomalu ustupující pauperizace jihoitalské a zejména sicilské populace, která více než celé století vyúsťovala až v hromadnou emigraci do Ameriky, ve vznik mafií a vedla k obecnému poklesu morálky a civilizace. Obnova z těch­ to tristních poměrů je nemyslitelná bez ná­ kladné a pracné pomoci ze severu ... Na dru­ hém místě je úpadek dnešních blízkovýchodních a středovýchodních států důsledkem postupné aridizace a zejména za­ slaňování půd z fosilních artézských hloubek ve vnitrozemí jako důsledku nepoučeně pro­ vozovaného závlahového zemědělství (které tam pronikalo z proslulého úrodného piHmě- . síce, kolébky současných obilních kultur a domestikačních center ovce, kozy, tura a koně). To vedlo po staletích relativního blahobytu k zániku stacionárního zeměděl­ ství, ke zvratu k pastevectví a k hromadným přesunům nomadizujících populací. Zejména nápor blízkovýchodních turkotatarských et­ nik na východoevropské Slovany byl důleži­ tým impulsem neví daného "stěhování náro­

d ů ". Tento lids ký teror neu vědo m ěle namíře­ ný proti příro d ní m ekosystémt'lm vedl k je­ jich hroucení a podstatně zasáhl do dějin lid­ stva. Některé konkrétní případy tohoto ničení pri­ rody je třeba zvláště připomenout. Dnes vy­ míráním ohrožený dvoumilionový, kdysi vel­ mocenský národ Mongolů (říše pověstného Čingischána ajeho následovníků od Ogataje, Mongka až po Kublajchána dosáhla během třináctého století zdaleka n ejvětšího a dnes nepředstavitelného kontinentálního rozsahu) živoří v zruderal izované zemi zdevastované odlesňováním a nadměrnou pastvou, Je ostat­ ně příznačné, že také počátek konce neví dané expanze mongolské velmoci s její skvělou nomádskou armádou (která mistrně využíva­ la sporů mezi svými nepřáteli) byla porážka Mameluky u Ain Džálútu (1260) jako důsle­ dek devastace pastvin v syrské poušti. Spíše než síla odporu, byla právě tato okolnost, po­ hříchu "ekologická", důvodem, proč se Mon­ golové po ničivém vpádu do Evropy ve čtyři­ cátých létech 13. století tam již nikdy nevrátili. Máme tu však, tak říkajíc, recentní ukázku katastrofálních důsledků "manažerského" přístupu k přírodě (o němž neuvěřitelně ne­ má ponětí politik zaujímající dominantní po­ stavení ve vedení státu). Je to otřesný případ sovětského "Celino gradu" s jeho "obrace­ ním" veletoků, které místo v zanikajícím Aralském jezeru mizí v pouštích starého Chorezmu. Atd . atd. A důsledek? Od Kanár­ ských ostrovů se táhne celým Středomořím

"EKOLOGICKÉ BEZVĚDOMÍ" POLITIKA 21. STOLETf?_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~iij~mlDllufi®~

a následném hladomoru začaly stahovat do blízkosti metropolí a zejména letišť, kde jsou do značné míry potravně závislé na přísunu potravin z akcí OSN. Tyto segmenty popula­ cí v nás ledných generacích ztrácejí i zbytky znalostí , jak se uživit zemědělstvím, a stávají se tak nejenom trvalým, ale stále rostoucím břem enem pro příští generace, a tím potenci­ ální m zdrojem nových civilních konfliktů . Atd. atd. Na toto a podobná tak říkajíc "okra­ jová" témata by bylo možné napsat, a ostatně už v odborné li teratuře vznikly, celé mono­

(j;';~....

~ ~ ' r;J ~

-----­

SoučasllÝ (reCelltlll) stav světového eremiálu (tečkovaně), arboreálu (v podstatě lesnatých eko­ systémů - bl1á plocha) a oreotuudrálu (oblasti chladllých vysokohorských a severských stepí ­ tuuder - šrafova/lě). - Ve srovnállí s předchozí mapkou je vidět zřejmou expa/lzi xerothermofil­

lIích (suchoteplobytllých) společe/lste v (eremiálů) po pozdll ě čtvrtohorním lÍstupu ledovClI v dů­ sledku oteplová/lí klimatu. Zatím se sice přesně lIeví, zda tato expallze je pouze důs ledkem přiro­ zellých změll klimatu, avšak /la mlloha místech (zejmélla v pověstném "step/lím koridoru" od evropského Středomoří přes Blízký a Střed/lí východ do vllitroasijských stepí a polopoušn) je tato aridizace lIesporně dl1em člověka. Obě kresby jsou origi/lály alltora (akcentovaně na africké půdě) přes Blízký a Střední Východ, fránské plató a Turánskou pánev až do mongolsko-gobijských eremiálů, na něž navazují eremiály tibetských náhor­ ních plošin, pověstný "stepní koridor", postu­ pující až do Mandžuska. Toto obrovské úze­ mí je zmítáno ekologickou krizí v podobě hladomoru v dllsledku nedostatku vody a ze­ mědělsky využitelné půdy . Je příznačné, že prakticky všechny tamní režimy jsou nesta­ bilní totalitní diktatury tíhnoucí k nábožen­ skému fanatismu jako ideovému pozadí ne­ konečných civilních válek a světového terorismu. Ekologické pozadí však nesporně měly také zániky starých předkolumbovských civilizací ve Střední a Jižní Americe. Destrukce lesa a bičování jeho půd dnes pokračuje v Ama­ zonii. Tam bezradní politikové konfrontovaní s populační explozí, ale také "ekonomický" tlak nenasytných mezinárodních dřevařských koncernů, prosáklých vražednými mafiemi, rozvíjejí jednu z největších katastrof globál­ ního dosahu. Stačí navštívit některou z čet­ ných mezinárodních konferencí nebo výstav věnovaných tropickým orchidejím a broméli­ ím, kde je autenticky dokumentován ka­ tastrofální ústup kdysi zdánlivě nevyčerpatel­ ných zdrojů genofondu botanických druhů, z nichž moderní firmy čerpají materiál pro současné šlechtěnce, zejména hybridy. Pro

~'([~n'11Dnufi®(?;l

plošnou devastaci deštných a vůbec tropic­ kých pralesů přežívají žalostné zbytky v pří­ rodě zřejmě (a částečně už dávno) vymize­ lých druhů, zcizených zničené domovi n ě, v botanických institucích něk olika nejvyspě­ lejších států světa . T ty se musí bránit "tržní­ mu" rabování společně se státy, jejichž eko­ systémy jsou zločinně ničeny . A což hruzný pohled na západní a středozá­ padní pouště USA (např. Wyomingu) zdeva­ stované nadměrnou pastvou - často jedinou obživou zpauperizovaných evropských při­ stěhovalců - již během 19. století. Také tam způsobila zčásti nevědomě indukovaná sucha v třicátých létech minulého století migraci statisíců a stala se zdrojem nejsilnějších vý­ tvoru americké prózy. Ještě v roce 1969 jsme se pokoušeli s podpo­ rou tehdejšího krále Muhammada Záhira šá­ ha zachránit zbytkově zalesněný Núristán je­ ho prohlášením za Afghánský Národní Park. Y nastalých válkách a dodnes trvajících kon­ fliktech (v jejichž pozadí je zase boj o vodu a hladomor) byl během několika desetiletí ta­ ké zničen a bezlesý a bezvodý Afghánistán s horskými svahy obnaženými na skelet už bude trvale odkázán na dovoz potravin ze za­ hraničí. S podobným problémem jsou kon­ frontovány populace ve svahilské zóně střed­ ní a subsaharské Afriky, které se po devastaci svých polí přívaly pouštního písku

graťie .

Emancipačním

úsilím nenásilného odporu proti ničitelům Země, ale také patrně nevy­ hnutelným tlakem důsledků takové "činnos­ ti" bude i do nejširších vrstev u nás i ve světě prosakovat poznání, že "neviditelná ruka tr­ hu" a jiná spíše zbožná přání než perspektiv­ ní realita nemají větší cenu než papír popsa­ ný podobnými předvolebními slogany. Takto pojatá "tržní ekonomika" totiž lidstvo nezba­ ví minulé ani stávající ekologické krize. Ty minulé jsem v nevyhnutelné stručnosti na­ značil - byly spíše pomístní, a už z technic­ kých důvodů zůstaly jednak obecně nezná­ mé, jednak nemohly najít odezvu; ani čelní představitelé lidstva (s výjimkou hrstky mys­ litelů) netušili tehdy jejich možné důsledky. Dnešní svět je jiný. Dnešní ekologické po­ hromy nabývají v důsledku technického roz­ voje jednak nesrovnatelně většího rozsahu (případ "Celinokraje"), jednak jsou záhy in­ formačně zpřístupněny .

Václavem Klausem obdivovaná baronka Margaret Thatcherová názorně ukázala, jak si představuje fungování "tržní ekonomiky": Skrtnutím pera totiž zlikvidovala odbornou existenci pověstného Britského muzea pří­ rodních věd, donedávna přední světové insti­ tuce, disponující materiálem živočichů - ze­ jména hmyzu - z celého světa, na níž působili známí světoví biologové, a která by­ la budována prakticky dvě poslední staletí a byla mj. také inspirací Darwinovy a Walla­ ceovy evoluční teorie. Dnes se její personál skládá z hlídačů a preparátorů, kteří ošetřují stávající sbírky před roztoči, pisivkami, ruš­ níky a moly. Kdy tam začnou pracovat ti je­ dině povolaní, totiž vědci z celého světa, mu­ sí řešit budoucí generace. Ejhle tržní hospodářství!

Na závěr ještě "douška": Ono "silvestrem te­ nui" neznamená - jak by si snad při svém vzdělání mohl představovat Václav Klaus ­ "držel jsem Silvestra", nýbrž jde opravdu o úsek verše ze slavného Vergiliova díla.

•

Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc. - Ústav zoologie a

včelařství

MZLU Brno

"EKOLOGICKÉ BEZVĚDOMí" POLITIKA 21. STOLETí?

25

Diskuse

MysHvost a ohrožené druhy Člá nek Pavla Forejtka Mysli vost v bažantnicích

a oborách LZ Židlochovice (Veronica 6/2001) slovy: "Ochrana přírody je v pojetí lesní­ ků snahou o udržen í plně funkč n í, druho vě pest­ ré krajiny ... " Zní to velmi p ěkně , praxe je však poněk ud jiná. Tím nechci ří ci, že lesníci nechrá­ ní přírodu. Měli by, dokonce j im to ukládá zá­ kon. Tak například v oblasti ochrany fa uny je naše legislativa rozptýlena do p ětice zákon ů a dalších právních předpisů. Vzhledem k tom u, že četné druhy uvedené jako s iln ě či kriticky ohrožené jsou zároveň zvěří i podle nového mysliveckého zákona, je zřejmé, že ást odpo­ vědnosti za jejich záchranu leží i na profesio­ nálních lesnících , pokud vykonávají právo mys­ livosti v režijních honitbách. A pravdou je, že v režijních honitbách není s dodržováním mys­ livecké legislativy takový problém j ako v honit­ bách honebních společenstev. Přesto ale neví m o totu, že by židlochovičtí lesníci u pře dno stňo­ vali péči o ohrožené druhy naší fauny před péčí o jimi chovanou zvěř. Svojí trvalou snahou zmařit rozšíření chráněné kraj inné oblasti a bio­ sférické rezervace o ob last lednicko-valtic kou a Podluží vzbuzují dojem, že jim jde o pravý opak. Zvláštní pozornost zasluhují bažantnice. Nev ím jak to říci dostatečně diplomaticky, ale bažant­ nice jsou přežitkem temného středověku. Za socialismu byly přepracovány do podoby s vé­ rázné zemědělské velkovýroby, a v této barok­ ně-socialis t ické podobě přetrvávají dodnes. Sám Forejtek ostatně uvádí: " ... divoký cho v přestal umožňovat lov této zvěře a bylo nutné postupně přejí t přes polodivoký chov k chovu umělému . " Současné bažantnice ze všeho nejv í­ ce připomínají velkokapacitní drúbežárny z kří ­ kon č í

žené s golfovým hři štěm. Bažantni ce je p rostě třeba zlik vidovat a ne pro ně hledat zdúvod ně ní tím, že j e tam vysoký po č e t ptačích druhú. Na­ př íklad v městskýc h aglomeracích je p odstatně vět š í druhová pestrost ptákíl než v pralesních rezervac ích, a p řece města nejsou zaří zeními na zvyšování biodiverzity. Než budou bažantn ice i u nás zrušeny zákonem, m ě li by je les níci v re­ žij ních honi tbách rušit sami d obro volně. Celko­ vě je tot iž v bažantnicích biodiverzi ta výrazn ě redukována. Jednak účelovou výsadbou ve směs ne půvo dn íc h d řevi n a také redu kcí predát orů (káňata, ježci apod.). Velmi neblaze p ůsobí ne­ p řirozené koncen trace bažantů na populace ješ­ t ěre k , sl epýšů a mnoha druh ů měkkýšů, které j so u bažanty decimo vány. Pokud jde o hmyz a byli nné patro, připom ín ají bažantnice spíš ru­ miš tě. Odvolávat se na třistaletou tradici ba­ žantnic je stejně absurdn í, jako by někdo lapal zpěv n é ptactvo na lep a argumentoval tím, že se tak č inilo j iž za Bohuslava Balbína. Ji ná věc j sou obory. Podle Etymologického slo vníku jazyka české ho (Praha, 1968) je obora "ohrada pro všelikou zvěř, i pro d růbež, doby­ tek, koně, teprve v no vějš í do bě zpravidla pro vysokou". Obory však i dnes jsou především ohradam i pro všelikou zvěř a všechno ostat ní zde ustupuje do pozadí. V oborách je ča sto díky vysokým koncentracím zvěře li kv idováno by­ linné a č ás tečně i k eřov é patro porostú. Tento fakt vedl ke zrušení obory Pálava, kde by lo chováno stádo křížencú koz bezoáro vých a do­ mácích, kteří tam ovšem p atř ili stejn ě jako hroch nebo velbloud. Devastace z p ůsobe n á vy­ sokými koncentracemi zvěře dosahovala ka­ tastrofálních roz m ěrů. Přesto zrušení této z mysliveckého, lesnického a biologického hle­ diska nesmyslné obory lesníci dosud oplakávají. Podo bné známky devastace jsou patrny i v dal­ ších oborách, zejména v Bulharské, ale Lesní

Ekologicko u zvláštllost luk na soutoku Moravy a Dyje představují tzv. hrúdy. Jsou to písčité vy výšenillY, sllad vrcholky písečných dUli, porostlé sllchomi/llOll vegetací. Foto Jiří Danihelka

J!­

.... Kresba Rostislava Posp{šila závod Židlochovice před tímto zjevným faktem zavírá oči. Forejtck zastává názor, že obo ry mají sloužit k zachování genofo nd u velké spárkaté zvěře. Ve s kut ečn osti v oborách doch ází k pravému opaku. Vzhledem k intenzivní péči , přikrmová­ ní a medi kac i a hlavně díky tomu, že přírodní výběr je nahrazen výběrem lidským, jsou u oborní zvěře patrné známky domestikace. Po­ dobné známky je možno pozorovat i u j iných zvířat, kde byste to třeba neočekávali - napří­ klad u inbredních populací lvů, chovaných již od středověku v zajetí. Obory jsou tedy dokona­ lá zařízení k przněn í genofondu spárkaté zvěře. Podle Forejtka lesn íci realizují program péče o kraji nu jako celek. Sám jsem hlasitě lesníky chválil za kosení lužních luk na Soutoku, než vyšlo najevo, že přes deset hektarů i leg ál ně za­ lesnili a další desítky se chystali zalesnit. Ne­ mohl jsem pochopit, proč židlochovičtí, kteří dekl aruj í péč i o kraji nu, nechtějí, aby jejich lesy patř ily clo chráněné krajinné oblasti. Vždyť chrán ěná krajinná oblast je vrcholná instituce pro péči o krajinu jako celek. Teď už to chápu. Nec htějí, aby jim někdo koukal pod prsty. Když se Čes ké radiokomunikace chystaly zn ičit ná­ rodní přírodní rezervaci Děvín výstavbou ile­ gální s iin ičky až na vrchol, nevznesli lesníci je­ dinou námitku, přestože se to mělo clít na jejich pozemcích. Nechápal jsem to. Tecl už vím, že tam nešlo ani o les, ani zvěř, tedy je to nezají­ malo. Po přečtení poněkud samochlubného článku jsem získal trochu j iný dojem, než se nám sna­ žil autor vylíč it. Myslím, že ochrana přírody v pojetí lesníkú je snahou o udržení té části dru­ hové pestrosti, která při náší nějaký prospěch (stromy, zvěř, ryby) nebo alespoň po těší oko (ptác i) a ten zbytek múže jít klidně k čertu.

°

Moj mír Vlašín

26

DISKUSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~'(f~n~Dnu11®~

Zelný trh a tradice J sou na s větě města, která jsou dob ře známá svými trhy , a to trhy rybími, květinový mi , bleší­ mi a jinými. Brno má trh zelný. Prodej na Zel­ ném, dří ve Horním trhu sahá da leko do středo­ věku . Obraz Zelného trhu je symbo lem jižní Moravy, její úrodnosti, rozmanitosti a barvitosti a jako takový stál - spolu s kulisou jeho histo­ rické architektury - modelem malířům, rytcům a fotografům. Zelný trh nám kdekdo závidí. Na Zelném trhu najdeme vše, od semínek po sa­ zenice, od cibulek a hlíz po mladé ovoc né stromky a okrasné keře, od kytiček petrklíč ů po strelitzie. Na Zelném trhu nám dobře poradí jak na to, aby se nakoupené ujalo a zdárně rostlo. U soukromníkli tu dos taneme zelen inu v čera vyrytou. uříznutou nebo utrženou. Kdo nen a­ chází zalíbení ve vzo ro v ě vyhlížející mrkv i z Holandska, nakoupí tu mrkev domácí, kdo dá­ vá přednost domácím jab lků m před j ablky do­ vezenými LONG VEHICLY, najde je tu. Na Zelném trhu uvidíme babky, které slovácky ne­ bo slovensky, hlavně však s ús m ěvem, nabízejí deset včera nalezených bedlí a kytičku kopru. Na Zelném trhu potkáme nejen lidi , k teří vy­ stihli, že je tu levněji, ale i lidi, kteří nacházejí potěšení ve starobylé pohodě a bodrosti místa. Nákup zde není pouhou výmě n o u peněz za zbo­ ží jako v supermarketu. A kupodivu: zatímco b rn ě n ské supermarkety, kterých je jak hvězd v Mléčné dráze, odrovnaly kdekterého malého obchodníka, počet ná v štěvníků na Zelném trhu stoupá, přesněji řečeno, stoupal. Na počátku letošního ledna Rada městské čás ti Brno-střed schválením nového ,.Provozního řá­ du tržiště Zelný trh" s trhovci zametla. Stalo se to takřka ze dne na den. Počet stánků byl zredu­ kován ze dvou set na sto pět (o této redukci se sladký článek ve Zpravodaji Brno-střed z února 2002 nezmiň uje) a zby lé byly rozmístěny podle nepochopi telného. ale jistě pracného "zasedací­ ho" pořádku. Kdo nevěří, ať tam běž í a srovná dnešní stav s fotografií z roku 1937. Měli bychom se radnice Brno -s třed ptát na dů­ vody těchto z m ěn, a proč k nim došl o bez sou­ hlasu občanů nejen ze středu m ě sta , ale z celého Brna a jeho okolí. Měli bychom si ta ké od rad­ nice nechat vysvětlit, j ak chápe a praktikuje slo­ vo tradice. Měli bychom žádat nápravu.

J armila Kocourková Prodej lIa bměllském Zelllém - dříve Homím - trltu sahá daleko do středove7w. Od letošIII11O led­ zde začal platit /lový provoZllí řád a "zasedací pořádek ". Homífotografie z archivu redakce po­ chází z roku 1937. SoučasllÝ stav zachytil ze stej1lého pohledu lIa spodllífotografii Petr Frallcá1l

Ila

***

Zbigniew Gordziej Kdysi jsem psal eásně lIa žehlicím prkn ě kuličkovým perem dohodnllf.ým se srdcem a falllazií dnes užívám počítač

ready jenom nejsem vždy phpraven na zápis smíc/lLt jenž neZ/lcí ozvěnu

~'U9J1
DISKUSE

27

Recenze

Orbis Bene Vivendi Vyjde-Ii jednou výbor - nejen - polistopadové ekologické publicistiky, nepochybně v něm bu­ de zastoupen i čechoamerický filozof Erazim Kohák. Patří totiž k těm autorům, jejichž hlas je více než dvanáct let natolik zřetelný, že by ho editor takového výboru mohl těžko pominout. Řečeno postmoderní hantýrkou, Kohák se v médiích takzvanč zabydlel. To je ale spolu s tématem ekologické krize - ve všech jejích konotacích - to jediné, co ho s postmodernisty spojuje. K jeho zatím posledním vydaným knihám se řa­ dí i titul s latinským názvem Orbis Bene Viven­ di, tedy v překladu "Svět dobrého života", který závěrem loňského roku v edici Letokruhy vydal Junák. I když je to kniha nová, s jejím obsahem je to jinak. Jedná se totiž o soubor různých člán­ ků, úvah a fragmentů delších textů, které už by­ ly publikovány dříve v rllzných periodikách, knihách či jako rozhlasové a televizní promlu­ vy. Samotná kniha je rozčleněna do sedmi oddílů, jejichž názvy -- jako například Poutník, Filosof, Ekolog, Skaut - nám kromě odkazu na samot­ ného autora naznačují, jaký charakter budou uvedené texty míl a jakými tématy se v nich bu­ de zabývat. Abychom mohli pochopit základní směr Kohá­ kova uvažování, je nutné přijmout jako fakt hrozící planetární ekologickou katastrofu a z ní plynoucí zničující důsledky pro člověka a život vůbec. Tak se nám stane snáze zřetelný leitmo­ tiv, který prostupuje celou knihu a který by­ chom mohli nazvat slovem zodpovědnost. Ať už ji chápeme jako zodpovědnost individuální, společenskou nebo ekologickou, je to přede­ vším zodpovědnost za "něco": za svět, ve kte­ rém žijeme a který je jediný a konečný. Pokud je ovšem tím hlavním pojmem zodpovědnost, kde hledat její zdroje? Kohák nám je tu více, tu méně zřetelně ukazuje. Jedním ze zdrojů může být křesťanská víra (ne­ bo jakákoli víra, která staví do svého zorného pole utrpení jako projev zla) - ostatně jeden z oddílů má název Křesťan -, silný demokratic­ ký duch, ale především celý život pěstovaná láska k přírodě a radost z veškerého života. Autor je filozof, a proto bychom mohli čekat složité úvahy napsané specializovaným odbor­ ným jazykem, kterému by laik stěží porozuměl. S tím se však v této knize nesetkáme. Právě na­ opak: Kohák má bezpochyby dar poetického vyprávění, kterého hojně využívá (např . v pasá­ žích líčících krásu newhampshirské přírody), a díky své dlouholeté pedagogické praxi i schopnost zjednodušit problém na míru, která ho nezplošťuje, ale přitom "vyhmátne" to pod­ statné. Stejně tak s oblibou využívá svých histo­ rických znalostí k tomu, aby nám pomocí analo­ gických situací ukázal a snáze pomohl pochopit, kde se lidská společnost právě teď na­ chází. Nesetkáváme se tu tedy s filozofickým textem v přísně akademickém pojetí, ve kterém by nás autor zaplétal do sofistikovaných kon­

28

strukcí svých myšlenek a úvah, ale s poctivým a důsledným uvažováním o těch zdánlivě oby­ čejných a samozřejmých věcech. To mllže vy­ volávat dojem jakési jednoduchosti až banál­ nosti. Ale jde-li o to podstatné, je nutné znova promýšlet i každodenní samozřejmosti. Erazim Kohák nás k tomu inspiruje.

Karel Klem

Štěpán Neuwirth: Vyznání krajině. Ilustrace Ludvík Kunc. Repronis, Ostrava 2001 Mezi současné autory prózy s přírodní temati­ kou patří též ostravský rodák Štěpán Neuwirth ( 1944). Publikuje od roku 1966, a to v denním tisku i časopisech, spolupracuje však rovněž s rozhlasem a televizí. Píše hlavně povídky, čr­ ty, fejetony či reportáže. Knižně vydal tituly Sr­ na z olšového mlází (1983, 1997), Smrt číhá v tůni (1997) a Paseka živých jelenů (2000). Text své další knížky Vyznání krajině napsal původně pro zamýšlenou fotografickou publika­ ci o Poodří, z jejíhož vydání bohužel sešlo, a tak z iniciativy Správy chráněné krajin né ob­ lasti Poodří vznikla aspoň zmíněná knížka. Autor ji věnoval "všem dobrým lidem v povodí řeky Odry". Na jejích stránkách evokuje kraj inu kolem této řeky, všechny jej í krásy, barvy, zvu­ ky, vůně. Přibližuje atmosféru č asnýc h rán i no­ cí, prostřed í l esů a vod, prom ěny kr'Ůiny v jed­ notlivých ročních obdobích. V lyrické zkratce líčí i své rybářské zážitky: .. Obklopen .firokými listy devětsilu jsem zažíval a prožíval Iybdhkd dobrodružstVÍ. Štiky voněly po kOI','ivdch, par­ my spolu s ostroretkami blýskavě zdFily JI prol/­ dech brodti, jelci lapali nemotorné chrousty. Kdyžjsem poprvé zVÍtězilllad SWllcem, POdlO­ pil jsem význalll slov údiv, pokora, velkolepost a nezměrnost ... " Své láskyplné evokace Neuwirth ústrojně spo­ juje s úvahami o vztahu člověka k přírodě, o je­ jích zákonitostech a nezbytné ochraně. Navazu­ je tak na podobné texty, jaké psávali například Jiří Mahen či Jaromír Tomeček. Namnoze inkli­ nuje k básním v próze, což manifestuje i zvole­ ná sazba, jež připomíná volný verš. Lyrický charakter Neuwirthovy knížky umoc­ ňují ilustrace Ludvíka Kunce (1934), navazující na známé přírodní akvarely Mirka Hanáka. Kunc je absolventem Vysoké školy umělecko­ průmyslové v Praze, ale už řadu let pracuje v ostravské zoologické zahradě a je i znalcem a ochráncem přírody, o níž také píše (viz jeho práce Život s karpatským rysem, Z medvědích a vlčích brlohli, MLlj přítel rys nebo Opravník ze světa zvířat). Vedle Kunce a Neuwirtha, který chystá další knihu s pracovním názvem Povídky od lovecké­ ho krbu, se na řečené knížce podílela i Vladisla­ va Hamplová: napsala k ní úvodní slovo a me­ dailonky obou autorů.

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ __

Jiří Poláček

Přeměněný

les

Kdo jiný než nakladatelství Abies (jedle) v Tul­ na Slovensku by měl vydat knihu s názvem Přeměněný les. Mimochodem tato knížka vy­ chází v českém jazyce. Autor, biolog Chris Ma­ ser, pracoval pro vládu USA v Úřadu pro ob­ hospodařování půdy a sedm let strávil studiem starých lesů v západním Oregonu. Závěry, ke kterým na základě toho došel, byly v mnoha ohledech v rozporu s tradičními lesnickými po­ učkami. Tato knížka si i u nás nepochybně vy­ slouží na jedné straně nadšené přijetí u lidí s en­ vironmentálním cítěním a odmítání a odpor v lesnických kruzích. Tento osud jí ostatně sám autor nepřímo předpovídá ve třetím dodatku, kde na straně 278 říká: "Bohužel učivo předklá­ dané na většině lesnických vysokých škol je pouze projevem akademické zkostnatělosti a pedantství, které mají za cíl podporovat mylné a zastaralé ekonomické dogma. Tím, že jsou studentovi předkládány jen některé informace, je jeho myšlení přizpůsobováno panujícímu dogmatu. ( ... ) Konkrétním příkladem selektová­ ní informací je předmět lesnické entomologie, jemuž bývá vyučováno na lesnických vysokých školách. Tento předmět se totiž zabývá pouze několika vybranými druhy hmyzu, které ozna­ čuje za škůdce ohrožující existenci lesa. Ve skutečnos t i je však veškerý hmyz - včetně dru­ h ů považovaných za škodlivé - přirozenou sou­ částí les ního ekosystému. Hmyz je pro dlouho­ dobé zdraví lesa dokonce nezbytný, přestože způsobuje občasné vážné škody. Tím, že se ve školách vyučuje jen jedna stránka problému, je dogma opět ochraňováno a šířeno." Kdo jiný než právě tento autor, který přednáší o trvale udržitelném lesnictví, má právo napsat do své knihy tato slova: "Ve své slepotě mění­ me les, připravujeme ho o jeho stabilitu, kterou nelze zabezpečit průmyslovými hnojivy ani pesticidy. Naše lesy mohou být vyléčeny pouze pokorou, láskou, porozuměním a trpělivostí." Slyšeli jste někdy z úst lesníka, četli jste někdy v nějaké lesnické učebnici vážně míněné nabá­ dání k lásce a pokoře? Já doposud ne. A možná právě nedostatek pokory je větším problémem našeho lesnictví než kyselé deště, změny klima­ tu a kdoví co ještě. Kdyby ničím jiným, tímto je Maserova kniha důležitá. Kniha na tři sta dvaceti stranách vysvětluje zá­ kladní rozdíly mezi přirozeným lesem a lesní plantáží, kterou u nás lesníci nazývají hospodář­ ský les a Chris Maser právě přeměněný les. Kniha má čtyři části, z nichž první se jmenuje "Jaký les vytváří příroda ajaký ho děláme my". Autor zde postupně odpovídá: Příroda vytvořila les vyznačující se rozmanitostí, my projektuje­ me les uniformně zjednodušený. Příroda vytvo­ řila les, v němž jsou všechny části neutrální, my vytváříme les, v němž některé části považujeme za dobré a jiné za špatné. Tato část je hlavní osou knihy. Další dvě části "Jaké myšlení - ta­ kové hospodaření" a "Proč se bojíme změny" jsou ve skutečnosti souborem esejů, které autor napsal zřejmě pro různé příležitosti (což je na nich bohužel vidět). V uvedených částech autor číku

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~~9mlDIl1lfl®21

Vd~n~Dllufice~

pouze všelijak převaluje a obaluje myšlenky z části první. Myslím, že by se nestalo nic špat­ ného, kdyby tato část knihy byla zkrácena, či doko nce úplně vypuštěna. Ve čtvrté části autor odvážně skočil do úplně jiné tematiky. Nazval ji "Jsme svobodní jako naše představivost" a po­ pisuje zde, že n ejzávažnějším problémem nasto­ lení obnovního lesnictví (to jest lesn ictví, j ehož výsledkem bude nikoliv zmrzačená p ří roda, ale přirozený les), jsou ve skutečnos ti mezilidské vztahy a nedostateč n é vzd ě l ání, a nikoliv neo­ chota či ekonomické dúvody. Kdo jiný než studen ti a v ědci z lesnických obo­ rli by měli studovat ten to spis? Kniha je velmi zajímavá spojením od borné a popu lárně - n aučné literatury. Je navíc psána čtivě a živě. Autor v textu precizně cituje odborné prameny, což umožní badatel lim snadný přístup ke zdrojúm a púvodním textlim, ze kterých autor čerpal. Na druhé s traně příliš časté citování článků z popu­ lárně-naučných časopisů či dokonce z americ­ kého denního tisku (které jsou pro nás nejen ne­ dostupné, ale i nevýznamné) text zbyteč n ě zatěžuje. Je však vybavena rejstříkem , mnoha grafy, schématy a fotografiem i vřazenými do textu - to vše je přehledné a srozumitel né. Od­ borně p řesný překlad J i říh o l-Ioluši je zárukou nezkres leného předá n í autorových myšlenek. Knížka by se m ě la stát č ítan ko u studentů lesnic­ tví a lesníkli vll bec (všech věko vých stup ňů a všech porostních sku pin - řečeno lesni ckou hantýrkou). Krátce - kniha splňuje podmínky pro to, aby se stala vyso koškolskou u čeb n i c í. Ovšem do jakého pře d m ětu ? Zde bych si po­ steskl spolu s autorem - učeb n í plány lesnic­ kých vysokých škol j sou naprosto nevhodné pro lesníky minulého století, natož pro lesníky sto­ letí jedenadvacátého. Mojmír Vlašín

o stříbrném králíkovi a dvou kocourech

~

Jako novoročenka 2002 vyšla v Ostravě dvoj ice povídek Miláčk ové ...• dílo autorské dvojice Bo­ žena Klímová - Lad islav M uška. Božena Klí­ mová, roz. Foltýnová (n ar. 1948 v Malých He­ rolticích u Opavy. žije a plisobí jako úřednice v Ostravě) vydala zatím tři básnické sbírky aje­ den povídkový svazek (Všichni krásní blázn i. 1991) ; do n o vo roče nky přispěla povídkou Krá­ lík. cvit e/lý na konci prázdllill... Hrdinkou je s tříbrn á králice Míca. oblíbenec celé rodiny. Nakonec se však ukáže. že j de o samce, dostane j méno Ferda - a přej de do vlastnictví vyprav ěč­ č in a bratra. cestovatele. Ladislav Muška (nar. 1928 v Semilech. plisobil řadu let v opern ím souboru v Ústí nad Labem). vydal řadu prozaických s v a zků věno va ných pří­ ro d ě (je náruživým rybářem). knih pro dět i. ale i soubory afori smú a di vadelní hry. Hrdiny jeho povídky Po věděli si to jsou dva kocou ři - Rará­ šek a Čertíč ek. Patří do dvou rodin a potkávají se jen občas na ch atě, ale navzdory prvotní ne­

~'U~n~DIl1lfl®~

dů v ěře k sobě přilnou a stanou se nerozl učnými kamarády. A navíc Rarášek naučil dopos ud skromného a ukázněn ého Čertíka. jak se dos tat k potravě bez souhlasu pána a pan i čky. Obě nevelké povídky přesvědčivě dokládaj í, jak soužití s drobnými zvířaty obohacuje život ma­ j itelú. jak vn áší do rod iny pohyb a dobrou nála­ du . Nápad využít novoročenky pro portréty do­ mácích zvířátek nutno ocenit.

Stěp án Vlašín

Pokorný J., Šulcová J., Hátle M., Hlásek J. (eds.) (2000): Třeboňsko 2000. Ekologie a ekonomika Tře­ b oňska po dvaceti letech. UNE­ SCO/MaB - xx x pp., ENKI, o.p.S., Třeboň .

Tolik navržená citace. K doplnění v citaci chy­ b ěj ících stránek: 344 stran textu formátu A4, 39 stran barevných příl oh . Vše na kříd ě . Po čet vý­ tiskli 700, navržená cena 400 K č . Na úvod ní straně publi kace je j eště up řesně ní: Sborník pří spěvk ů ze stej noj menné konference, konané pod záštitou ministra životního pro středí Čes ké republiky RNDr. Miloše Kužv arta. Třeb oň . 12.- 14. dubna 2000. Vynikajícím zpúsobem (obsahově. redakč n ě i graficky) promyš lený a real izo vaný sborník referá tů z konference o jedné z našich nej vý­ z nam něj š í ch C hráněných krajinných oblastí. Zahrnuje celkem 54 referátů a informace o 9 plakátových sdě l eních (posterech - je s kuteč ně nutný český termín?). Kromě úvodních a závě ­ reč n ýc h proj evú a seznamu úč a stn íků je obsah asi nej lépe vystižen č l en ění m sborn íku do jed­ notli vých částí : Poznání a ochrana (16 referátli). klimatologie (I). paleoekologie (1 ). hydrobiolo­ gie (I), botanika (2), entomologi e (I), ornitolo­ gie (I). mamaliologie (I ). odborná bibliografie Třeboil s k a (I), chemismus vod (l), rozvojová ko ncepce Třebo ň s ka (2), územn í plánování (1). zdravotnictví ( I). rybářství (3). těžba štěrkop ís­ ku (3), těžba rašeliny (I), zeměděl s tví (3 ), les­ nictví (4). vodní hospodářství (4). lázeňs tví (I), ochrana památek. rozvoj Tře boně a Třeboňska, rekreace a cestovní ruch (5). Všechny referáty, někdy zřejmě d oslo vně oti š těné , jsou uv eřejn ě­ ny jak v češti ně . tak v plném zně ní v angličtině. Referáty pouze jednoho odborníka k vě tšině ši­ rokých problémll při rozeně skrývají nebezpeč í jednostranných pohledli a chybí jakákoliv dis­ kuse k referátllm. Stejně - i když jsou v jednot­ livých referátech zmíněny - nezdají se do s tateč­ ně a konkrétně vymezeny sporné problémy, v reálném ž ivotě provázející a často ex isten č ně ohrožující prakticky každé zvláště chrá něné území - bez ohledu na všechny odborné pod­ klady a územní plány. Ale to je záleži tost nej en tak dobrých a všestranných sborn íků. j ako je tento o Třeb oňsk u .

Vyzvání básníka Zbigniew Gordziej Heleně Gordziejové

Za listopadové noci jsi snila o Thákurovi UiL~el další Obětní písně okousaným Jtětcem měnil barvu černých hodin doby rukou chudJí o nedostatek kl~že sahal po růžovém peru

oJlehaný jezery

oh n ě

bohatší o nebytí vyz.ýval k vytvoření dalJích me t{~r()r

Zbigniew Gordziej se narodil v roce 1951 v Poznani. Bydlí a pracuje v Sremu. Básník, spisovatel, publicista. Vystudoval Fakllltu práva a administrace na Un iverzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Vyda l sbírku poezie Bezdomni v Domu (Bezdomovci v DOIll Il), básnickou prózu Spotkanie z karlem (Setkání s trpaslíkem), spoluautor a lm a n ach ů poezie a prózy. Básnickou tvorbu opublikoval na stránkách literárn ích ča sopis ů, v regionál­ ním tisku a uveřejn il na vlnách Polského Ra­ dia. Autor scénářů p ro divadla nesvépráv­ ných osob. Básn ě v tomto čísle Ve ron i!..)! pocházejí ze sbírky Trzecia w Ukladzie (TFetí v Soustavě, Poznari, 2000), pře ložil j e Libor Martinek a v českém p l~ekladll jsoll /l vedeny poprvé. Gordziej ovy básně JSOll civilní, pracují IJ/~e ­ devJím s obsahy, ne s fOl7nou a ja~kem, ale j sou také vtipné, s nečekan:vmi zlomy. Jsou to básn ě, které lze nazvat angažovan.ými (ales­ poň část z nich ), nepřekra čují ovJem hremice, za kterými by se mohly stát pouhou agitkou. Tu a tam sice balancují na hranici únosnosti, nap říklad když se s velko ll vervou věnují naší planetě a oznatují ji Tře tí v So usta vě, ale i tam je pFítomen osten hořkosti a osobní na­ léhavosti ([J íJe o svém otci), které brání to­ mu, aby se báseň stala pFíliJ globální a tím také s těží uvěFite lno u. Zdá se mi, že talll, kde je Gordziej osobní, kde dedikuje či vzpomíná, je zdaleka nejpřes vědčivějJí. A nakonec si lIlyslím, že nejlépe charakter své poezie vysti­ hl autor sálll v závěrečn ém trojverJí beze­ jmenné básn ě. kde píše: "jenom nejsem / vždy přip raven na zápis smíc/ul / jenž nezná ozvěnu ".

-pč­

K arel Hud ec

RECENZE

29

Nesvítit jinam než d ol ů

Ekologická poradna

Elektrické světlo: dobrý sluha, ale špatný pán J an Hollan Dvacáté století přineslo řadu pře vratných z mě n , které pořádně zatoč ily s kulturou i pří­ rodou. Teprve na jeho sklonku se však začalo mlu vit o tom, že jednou z těch to proměn s dalekosáhlými škodlivými důsledky je bez­ hl avé noční svícení. Dostupnost a klesající reálná cena el ek t ři n y vedly bě h e m dvacátéh o století k tomu, že se lidé v bohatýc h zemích mnohdy odpoutali od závislosti na denn ím sv ětl e a místo, aby vstá­ vali a uléha li v odvěkém kosmickém rytmu (denním i ročním, tj . v létě např. pracovali dél e než v z i m ě), prodloužili si dle chuti a zvyku den i pře s púlnoc. Něk terým el ek­ trické s vět lo umožn ilo nepřetržitou práci u drahocenných stroj ú, což s vědčí mož ná lec­ čem u a leckomu, j en ne li dem, kteří jso u nu­ ceni pracovat v noci místo ve dne. Pravda, elektrické s vě t l o naopak umožnil o studovat nejen za denního světl a . Růst

venkovního osvětlení

Vě n ujme

se pouze jedné oblasti umělého sví­ cení: venkovnímu os větle ní. To jist ě oživilo ve č ery ve m ě stec h a ubralo na dobrodružnos­ ti nočním u cestování. Jak vznikal y stále účin­ něj ší s větelné zdroje (od žárov~k ke rtuťo ­ vým a pak sodíkový m výbojkám), svě tl a přibýva l o, tím spíše, že se o svě t l ovalo stále více vě cí a oblastí. Nad nocí jsme tak k o neč­ né zví těz i li. Je to bohužel Pyrrhovo vítězství - noční tmu totiž vš ich ni potřebují. Říd í životní rytmy lidí i větš iny organ ismú v přírodě, jej í nedostatek znamená nejen neklidný spánek, ale také více zhoubných nádorú. Živočichové. kteří jsou akt ivní za tmy, jsou dezorientovaní a jejich populace vi nou bezhlavého nočního svíce ní klesaj í. V neposlední řadě lidé v civilizova­ ných zemích při š li s rozvoj em venkovního os větlování o kontakt s vesmírem: přírodní nebe poseté hvězdami rozhodný m způsobem ovlivnilo rozvoj k ultury a bylo pramenem všech náboženství. Tento pramen na konci druhého ti síciletí prakticky vyschl. Hvězdy vídají dnes děti jen bě h e m titulků televize Nova č i v rekl a mě na čok oládu Orion. Je to nezbytná d a ň pokroku? Vůbec ne. Je to daň z hlouposti. Nežádoucí dúsledky toho , že v noci mnohde opravdu potře buje me venku svítit, se dají snadno sníži t a vyplatí se to i fi­ n a nčně.

Hlavní zásadou je svítit pouze potřebným sm ěrem . Zpravidla tedy jen dolů , tak strmé, aby vzdál ené lampy nes vítily do očí. Není to žádná novinka, staré lampy na železnici ta­ kové býval y vždycky. Nové lampy k to mu přidá vaj í sm ěrová ní svět l a šité na míru i vy­ so kou trvanli vost a ú č inno s t. Se starými lampami maj í obvykle spol eč n é, že z ni ch dole žádná část, kterou prochází sv ětlo, ne­ vyčnívá (no vé lampy zpravidla konč í dole vodorovným sklem). Existují ale i dekorativ­ ní lampy na př. s válco vým sk lem nebo ve tvaru "lucerny", které rovněž n epo u š těj í žád­ né s větl o sm ěrem vzhůru - na bě žné svícení jsou trochu luxuse m, al e obč as se mohou ho­ dit. Jest li lampy nesvítí nah oru, prozradí noč ní po hled z výšky (z vysoké budovy či z kop­ ce): pokud směrují světlo správně, je shora vid ět pouze osvětlený terén pod nimi a sa­ motné zdroje světla ni koliv.

Krajinný ráz i v noci Obcí, v nichž bychom večer z kopce neviděli především spousty ostrých světelných bodú, u nás dosud př í liš není. Na svě tě j ich je však již celá řada a i u nás se místy zač ínaj í uplat­ ňovat lampy, které nahoru vúbec nesvítí (ve Vídni jsou už zcela běžné) . Až se jiné uží vat nebudou, získá noční krajina s lidskými síd­ ly zp ět své ztracené kouzlo - z dálky budou nápadná jen okna, za nimiž j eš tě lidé nešli spát. Kdo se podívá nad ně nebo vedle, bude se moci kochat noční přírodou, aniž by mu­ sel zkoušet, jak zakrýt ty protivné výbojky pod sebou a čekat , až se jeho zrak přizpůsobí nočnímu prostředí.

Lampy, které nesvítí vzhúru, také neoslňují při pohledu z dálky. Řidi č i a chodci díky nim vidí mnohem lépe na cestu - hl a vně ti, jeji chž zrak už není zcela čirý. Dobré lampy také nes ví tí do oken v dáli či nad sebou - li­ dé tedy mohou kl i dně a zdravě spát.

Nesvítit do

očí

člověk není oslňován spoustami lamp sebou, jeho zrak se může p ři zp ů sobit jasu prostranství před ním. A zrak se umí přizpůsobit velmi dobře, s tačí mu i málo světla - napřík lad na č tení novin, ale i na to, aby viděl nerovnosti na cestě. Venku zkrátka není většinou potřeba svítit silně, pokud si svítíme skutečně jen na cestu, a ne do oč í. K lepšímu pohopení tohoto problému · s i v zpo meňme na situaci , kdy vinou poruchy zhasne s vě tlo . Při putování po vlastním byt ě se svíčkou v ruce, jej íž plamen nám ho ř í pří­ mo před očima, máme problém s každým ro­ hem či ku sem nábytku.

Když pře d

Svítit

přiměřeně noční době

Málokde je potřeba svítit stejně silně celou noc. Leckde není potřeba pozdě v noci svíti t vůbec, jinde stač í svítit jen velmi sl abě ­ no rmy uvádějí vhodnost snížení množství

Těchto ,íčelllých a pěkných lamp v Bmě po­ malu přibývá, nejdříve se táhly jel! od nádraží směrem k Novým sadllm. Foto Jali Hollan

s větla na č t vrtinu . To vede nejen k úsporám, al e také k menšímu naruše ní n očn ího pro­ stře dí lidem, k teř í spí (nebo hl edí na nebe), nebo ž ivo č ichům, co se p rá vě pídí za potra­ vou.

Náprava je pomalá, ale jistá V 21 . století nebudou obce vy padat v noci (ostat ně ani ve dne) s tejně j ako ve století de­ vate nác tém. Mohou al e vypadat za deset dvacet let znovu příje mně, i když jinak. Pomoci ji m k tomu mll že nový zákon o ovzduší schválený Parlamentem letos v únoru. Ten toti ž chrání atmosféru nejen před jedov atým i látkami (u nás n ov ě i p řed skleníkov ým i plyny), ale také pře d s větel ­ ným zne č ištěn í m , tedy pře d nežádo ucími dú­ sledky nočního u mě l é ho svícení. Na sv ě tě je už dost obcí a regionll, kde existuj í ú č inn é zákony omezující světelné znečištění a plý­ tvání elektřinou na takové zbloudilé svě tlo . Zahrnout ale světelné znečištění do zákona, chránícího ovzduší vůbec, to se p od ařil o až Če ské republice. Je pěkné, že se také někdy máme p řed svět em čí m pochlubit, natož v oblasti och rany životního prostředí. V zákoně samém není k ochraně před světel ­ ným znečištěním mnoho pokyn ů. Ty se mají objevit až v nařízení vlády . Lze doufat, že položí j asné mantinely pro bu doucí os větlo­ vací praxi, aby přestala být jen v rukou insti­ tucí, které maj í z neomezeného osvětlo vání zis ky, a aby lampy na české m trhu byly už jen takové, které nenápadn ě a do bře slouží, místo aby na sebe zdálky "h l as itě" upozo r­ ňo va l y.

Peníze jsou až na p rvním

místě

Snižování sv ěteln ého zneč i š t ěn í má výhodu v tom, že je téměř vždy velmi rentabil ní. Přesto lze doufat, že pro rychlejší rozb ěh ná­ pravy so uč asného velmi špatného stavu se naj dou prostředky, které pod p oří pilotní pro­ jekty v takových obcích, které budou mít ch uť se do toho pustit velkoryse hned. Jaké technologie přitom po užívat, to už zájemci mohou naj ít na http://svetlo.astro.cz. Tam jsou rov n ě ž odkazy na vli vy n očn ího osv ět ­ lení na zdraví, pří rodu , bezpečnost dopravy, klamný pocit bez pečí před kri minal itou a na dobré příklad y od nás i ze svět a .

•

30 EKOLOGICKÁPORADNA ______________________________________ ~U~~OO~~

Kronika

Vlk v Jeseníkách?

MŽP nesouhlasí s výstavbou jezů

Po sto letech zavítal do jesenických hor s vel­ kou pravděpodobnost í vl k. Ochr a náři považuj í tuto zprávu za mimořádn ou. Vl k se totiž v zem i vyskytuje pouze ojedi n ě l e. Odborníci se však domn ívají, že se še lma, která patří mezi zdatné běžce, do hor pouze z atoulala ze sousedních státú . "Šelmu spatř il v obl asti Šeráku na konci loňského roku dobrovolný strážce př írod y . Ne­ chal si i ověřit stopu zvířete a měl zřejm ě prav­ du. Nemám e však informace o tom, že by se zde vlk usídlil. Je možné, že k nám přeběhl z Polska," řekl šé f Správy C h rá n ě n é krajinné oblasti Jeseníky Jan Halfar. Podotkl, že vlka v jesenických horách vyhubili před stovkou let lidé. Podle řed itel e olomoucké zoologi cké za­ hrady Zde ň ka S lavotínka není pro vl ka probl ém přeběhn ou t z jiné oblasti. "Vlk n ab ěh á denně desítky kilom etrů , je to zdatný běžec . N a jaře se obvykle stává, že smečka vytlačuje jedince z ra­ j ónu a ten si hledá místo j inde. Mo me ntálně podle mne nehrozí, aby se vlk v Jeseníkác h usídli l," uvedl řed itel. Podotkl, že šelma do Je­ s en íků přeběhla zřejmě z Polska nebo ze S lo­ venska přes Beskydy. Odborníci odhadují, že právě v Beskydech žijí nyn í asi dvě desítky vl ­ kú . (ČTK 16. února)

Ministerstvo životního prostředí vydalo nesou­ hl asné stanovisko k z áměru resortu dopravy a spojů postavit jezy v Prostředn ím Ž lebu a Ma­ lém Březně. " Pro Labe j e to TO území jedno

Spolupráce myslivců a ochránců přírody

Mys livcitm a oc hránci'lm přírod y by mělo jít o totéž - o ochranu přírody a zachování její pe­ strosti . Bohužel ne vždy j e to mu tak a č a sto vznikají sváry mezi ob ěma tábory. Přík lade m vynikající a svým zpitsobem i ojed inělé spolu­ práce je činnost rokycanskýc h oc hránců p řírod y a Mysliveckého sdru žení Praši vá Hi'lrka v Lito­ hlavech. Záslu hu na tom má před e v ším Mi lo­ slav Brada z tamního mysliveckého sdru žení, které hospodaří na 700 hektarech a vzni klo v roce 1993. I v letošním roce bud e spolupráce myslivců a ochráncú přírody pokračovat, přede­ vším při zlepšování ži votního prostřed í pro zvěř napřík l ad vysazováním stromki'l a keřů (na je­ j ich koupi fi n ančně přispívá i Obecní úřad v Li­ toh lavech). Zajímavým společným projektem j e napříkl ad snaha o o pě tovné zavedení králíka di­ vokého do přírody. Celkem bylo vypuštěno již 79 králíki'l, přiče mž ji m by ly na vhod ných loka­ litách vyhrabány i nory. Věříme , že spolupráce rokyca nských ochráncíl pří rody a litohlavských mysl ivcú bude pokračo­ vat I po přijetí nového zákona a stane se tak př í­ nosem pro obě zúčast n ěné strany. Rokyca nští ochránci přírody jsou připraven i přil ož it ru ku k dílu i v dalších mysliveckých sdruženích, bu­ de ovšem záležet na zájmu mys livc ú s ochránci přírody spolupracovat. R ádi Vás seznám íme s naší č in ností a představ ami o možné form ě spol upráce. Kontaktní adresa je: ZO ČSOP Ro­ kycany, Švermova 748//1 , 337 Ol Rokycan y, tel.: 018 1/722686.

posledních zachovalých. Stavby by m ěly nega­ tivní vliv /l a fau nu {f flóru žijící v řece, " zdú­ vod ni1 a rozhodnutí n á m ěs tkyn ě min istra Eva T ylová. Stanovisko není závazné. Ministr Ku ž­ vart však zdúraznil, že ke stejnému projektu j e­ ho ú řad vyd al negativní stanovisko i pod le zá­ kona o ochraně přírody' a kraj iny. M ísto prohlubování řeky doporu č uje Kužvartúv resort modernizaci lodí. Při rozhodování o investici ve vý ši nejméně 6,4 miliard korun vzalo mini ster­ stvo v potaz i to, že stavby by zasáhly území bud oucích rezervací evropské sítě N atura 2000. "Jsem p řesvědčen, že je vyloučeno na stavbu, která j e v rozporu s ochranou přírody, využít jedno j ediné euro, " řek l ministr Kužvart a do­ dal, že stavba by tak musela být celá fin ancova­ ná pouze státem. ( ČT K 4. března) 1

Řeka Svitava

- skládka komunálního odpadu?

Č asto se mluví o krásn ém okolí mě sta Brn a, které mu jiná města závi dějí. Zkuste se projít kolem řeky z Ob ř an do Bílovic a takových " krásných" míst j ako na této fotografii najdete několi k . Tak jsou p ř ipraveni v Povodí Moravy na jarní tání a velkou vodu, tak to se starají o ře­ ku Svitavu. Je také zřej mé, jakým zpúsobem li­ kvidují odpad domácností obyvatelé vesni c, kterými řek a protéká. Škoda, že nežije básník S. K. Neuman n. Jakou by as i dnes napsal o své ře­ ce b á seň?

.T oser Neča s

Vyhodnocení dotazníkové akce SFŽP Krajská

praco vi š tě

Státního fondu životního

prostředí ČR vzn ikla k I. lednu 2001 v síd lech

nových krajú a navázala na či nnost bývalých sedmi regionáln ích praco v išť. Tato pracoviště slouží žadatelú m o finančn í podporu ze sFžp jako kontaktní místa pro in formace, podílejí se na dohlídkách a ko ntrolách postupu prací jedno­ tl ivých real izovaných akcí a př ijímají také žá­ dosti o podporu z Fondu podle programú vyhlá­ šených Min isterstvem ži votního p rostředí. Na podzim loň ské ho roku u skutečn ila Krajská pracoviště Fondu dotazníkovou akc i mezi st aro­ sty měs t a obcí svého území s cílem připome­ nout možnosti spolufinacování in vestič n í ch akcí spojených s p éč í o životn í pros tředí a jeho ochranou, zmapovat zám ěry a po třeby obcí i měs t v oblasti eko logi ckých o patře ní ve všech složkách životního prostřed í a v neposlední řadě vytv oř it j akousi zp ětnou vazbu mezi starosty a SFŽP a jeho kraj skými pracovišti . Celkem bylo osloveno 6 377 subjektú , počet vrácených dotazníkú byl 4 260 ( ú s pě š nost 67 %) . Vy hodnoceno bylo devatenáct stěžej ních otázek ze zhru ba padesáti položených, které se týkaly před e vš í m zámě rú obcí při případném budován í plynof ikace, ČOV či kanalizace, akcí v oblasti ochrany přírody a krajiny, budování sb ě rn ého dvora, lin ky na separaci odpadú, vyu ­ žívání obnovitelných zdrojit př i vy tá p ění svých obj ektú apod. Z výsledkú do tazníkové akce n apř íkl ad vyply­ nulo, že více než 76 % obcí a měs t v Králove­ hradeckém kraji není napoj eno na ČOV a téměř 4 1 % plánuj e plynofikaci obce či vybudování centrálního zásobování tepl em. Přes 61 % měs t a obcí od po v ědě l o, že plánují plynofikac i ob­ jektú ve svém vlastnictví a přes 72 % jich neu­ ~

Takováto "malebllá zákoutí" mIlžete Foto Josef Nečas

spatřit při

procházce podél

řeky

Svitavy v blízkosti Bt7ovic.

Pavel Moulis

~'U9JY(lDI1ufi®~

KRONIKA

31

/)~ j il

Představujeme Ekologické sdružení Arnika

,11

5~1 -

Kresba lana Steklíka

važuje o vybudování sběrného dvora s pomocí sFž;p. V Karlovarském kraji jsme oslovili 217 ~ěst a obcí, vypl n ěný dotazník jich vrátilo 140, tj. 64,52 %. Z tohoto počtu jich 35 % počítá s budováním nové čistírny odpadních vod, 50 % obcí leží v ochranném pásmu vod a 22 % pl ánu­ je odbahnění rybníka. Více než 72 % obcí Ji ho­ českého kraje, zúčastnčných v dotazníkové ak­ ci, odpovědělo. že je třeba dobudovat kanali zaci na jejich území a téměř 42 % obcí je napojeno na ČOV. V Moravskoslezském kraji byly os love ny 324 obce v šesti okresech. Vyplněné dotazníky vrá­ tilo 237 obcí, tj. 73,15 %. Téměř 43 % obcí to­ hoto kraje, především s počtem obyvatel od 500 do 2 000, plánuje plynofikaci č i centrál ní záso­ bování teplem a skoro 49 % plynofikaci objektů ve svém vlastnictví. S budováním nové ČO V počítá téměř 47 % z 507 jihomoravských o bcí a 14 % těchto obcí uvádí, žeje třeb a přebudovat Čl mtenzl fl kovat stávající eov. Tém ěř 37 % o bcí Pardubického kraje v dotazn íku uvádí , že má na svém katastru skládku uzavře nou k I. 8. 1996, kterou je potřeba sanovat. Celých 6 1 % obcí tohoto kraje zároveň uvád í, že je potřebn é vybudovat kanalizaci a téměř 43 % jich p očítá s budováním nové čistírny odpadn ích vod. Jak zřetelně vyplývá z dotazníku, p otře by obc í a měst České republiky jsou velmi různoroůé . Získané poznatky proto využije sFž;p při další orientaci své činnosti. Věra D řevíkovská

In memoriam Eduarda Prtiši

Arnika byla založena 29. září 2001 skupinou li­ dí, která opustila Dět i Ze mě kvůli odlišným představám o budoucí č inn osti a s truktuře této organizace. Pos láním Arni ky je zlepšení stavu životního prostředí a ochrana přírody. Zaměřu­ j eme se především na ochranu před znečištěním tox ickými látkami a na zachování a obnovu řek a mokřadů nejen na území ČR, ale i v evrop­ ském kontextu. Arnika je celostátní organizace s centrální kancel ář í a samostatnými pobočkami (na konci února 2002 jsme měli čtyři - v Praze, Děčíně, Ostravě a Mostě). Naše národní i lokál­ ní kam paně a projekty se opíraj í o tři pilíře - za­ pojení veřejnos ti, od borné argumenty a spolu­ práce se s d ě l ov acími prostředky . Arnika má v součas n é době dvě prioritn í kampaně - Bu­ doucnost bez jedů a Živé Labe. Snažíme se rozšířit naši čle n skou základnu a nabídnout možnost upl atnění každému, kdo chce pomáhat chráni t životní pros tředí. Příp adní záj emc i se tak mohou zapoj it do j iž ex istujících progr amů .

V programu Ochrana přírody se snažíme přede­ vším chránit druhově nejbohatší ekosystémy střední Evropy - vodní toky a mokřady. Hledá­ me a prosazujeme takové alternativy spravován í a využívání vodních tok ů , které by sladily poža­ davky ochrany přírody s prot ipovodňovou ochranou a s hospo dářským využitím vodních toků v okolní krajině . Zachraňuje m e i mi zející druhy rostlin v jejich původních biotopech a snažíme se o zachování př irozené rovnováhy krajiny . Naše prio ritní kampaň Ž ivé Labe doká zala ovlivnit postoj Mini sterstva životního p rostře dí ČR k pl ánovaným vodním dí\Íl m na chráněném úseku Labe, v lokalitách Prostřed ní Ž leb a Ma lé Břez n o. M ini sterstvo se nyní při k l ání k negativ­ nÍlnu stanovisku - tedy proti vodním stu pňům . Dokončili jsme také projekt revitalizace části potoka Bystrého, k němuž se kladně vyjádřily

nejen orgány ochrany přírody, ale i správce to­ ku - Lesy ČR . Pracujeme také například na podpoře Natury 2000. Na 14. června pak připra­ vujeme první Mezi národní koupací den na Labi. Životní prostředí České republiky patří bohužel k nejvíce za mořeným územím v Evropě. Toxic­ ké látky, například dioxiny, PCB či těžké kovy , se do pros tředí často dostávají z odpadů a z pro­ ces ů jejich zpracování. V rámci programu To­ xické Mtky a odpady se snažíme o jejich omeze­ ní a usilujeme o pří snější zákony a zavedcní tzv. "čistš í výroby" či důs ledné recyklace odpa­ dů. Díky kampani Budouc/1ost bez jedú se nám podaři lo přesvědč it poli tiky o nezbytnosti práva obč anů na volný přístup k informacím o toxic­ kých látkác h v životním prostředí. Zákon o tzv. integrované prevenci znečištění, kde je toto prá­ vo zakotveno, schválila 5. února 2002 Poslane­ cká sněmovna Parlamentu ČR.

Posláním programu Vdejfwst a živOlI!í proSlFe­ dí a Centra pro podporu občanů, které ve sdru­

žení Arnika působí, je pomáhat lidem, kteří se

chtěj í podílet na rozhodování o životním pro­

středí v m ístě , kde žijí. Poskytujeme informace,

jak se orientovat v zákonech a jak postupovat

ve správních řízen ích, radíme v odborných otázkách i v pub li citě jednotlivých případů. Po­ řádáme také semi n áře a vydáváme metodické příručky . Aktuáln ím problémem je nyní napří­ klad dostavba Pankrácké pláně v Praze 4. Po­ kud by se zde skutečně vystavěly plánované mrakodrapy, znamenalo by to enormní nárůst automobilové dopravy v centru města a poško­ zení historického panoramatu Prahy. Arnika bu­ de letos pokračovat i ve své kampani Veřej/lost

proti dálnici D3 . Velice nás těší , že členkami Arniky jsou napří­

klad i oblíbené písničkářky z Děčí n a Sestry Stei­

novy, které speciál n ě upravily svou pí seň Řeko

mojí du .fe, aby podpoři ly naši kampaň proti plá­

nov ané výstavb ě vodních dě l na dol ním toku

Labe. Předsedou Arniky je Vlasti mil Karlík, vý­

konnou ředitelkou byla zvolena Lenka Maško­

vá.

Bližší in form ace o našem sdružení najdete na

www.sdruzeniAR l KA.org.

KO/lcem leto'vního !Ínora opustil po krátké ne­ moci ve věku dovr.fených osmdesáti let milova­ Skupi~lOvé folo členů Amiky z první valné hromady k01la1lé v roce 2001 v //ou rodinu i milované lesy Illg. Eduard Prů.fa, orgalllzace CSc. Podle vlastních slov měl životní .ftěstí, že mu bylo dopřá//o být a žít vět.finou v lese, kam se i na sklo//ku života .I'Iále vracel. Cítil, že má­ lokdo z dndních lidí má možnost a schopnost dot)íkar se tepu pFírodního dění. a stal se jedním z nejhouŽevnatěj.fích a nejzasloužilejlích propa­ gátoni pFírodě blízkého lemího hospodářství u nás. Usilovalo to, aby nalfe lesy byly nejen hospodá/~vky plně výkrJ/lné, ale i krámé díky své přirozenosti, (/ aby o tom mohl rozhodovat kaž­ d)í obča//. Proto své hluboké poznatky zpro­ stredkovával vytrvale písmem i obrazem nejen le.míklim, ale i ochrandFtilll a .firoké verej/lOsti. Jako invalidní dticJlOdce L1skuteólilpodle vlast­ ní metodiky detaihlí inventarizaci na.fidl nejvý­ ma/llllějlích rezervací se zaměřením každičkého stromu, a tím položil základ systematického ekosystémového monitoringu v době, kdy srov­ natebzé výzkumy byly v Evropě i //a celém světě naprosto ojedinělé. Na tomto základě dnes staví jeho oddaní následovníci. Opustila Ilás originálllí o.wbnost, která se /lZO­ hla se zadostiučillěním ohlížet na plodný a na­ vzdory IIllloha protivenstvím doby .fťa.wlě proži­ tý život. Toto číslo Veroniky klademe na čerstvý hrob Eduarda Pni.fi s vědomím, že téma, které zde pojednávlÍme, jej nepřestalo pr'itahovat a plnit tichou radostí.

Ivona Pulkrábková Děčí1lě.

Foto archiv

J akub Ryba

32

KRONIKA / PŘEDSTAVUJEME _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _~{[~rruDIlufi®2;l)