Michal Josephy
“NUDA” NA PLÁŽI SARAKINIKÓ Rousseau a fenomén na-turismu (pozorování k Metodám kvalitativního antropologického výzkumu P.Ezzedine)
.: uvedení do děje Na nuda pláži jsem se v Čechách ocitl třikrát v životě. Pokaždé souhrou náhod a pokaždé příkladně neantropologicky: tj. nezúčastněně a pouze topless. O nějakém “participant observation” nemohla být řeč: vždy jsem se odsud po několika “pozorovacích náhledech” snažil rychle zmizet. Ostatně to, že někdo oblečený (byť ne ve fraku) pozoruje/ šmíruje mezi samými nahými, je nudistickou komunitou vnímáno nelibě a jako krajně podezřelé a nevkusné.
Skutečnost, že jsem byl nahlížen jako persona non grata, jako “ten druhý, jiný”, mně nevadila, jelikož jsem si tak pochopitelně i připadal: masa nahých lidských těl ležící na dekách či stojící u stánků na kelímkové pivo a párek mě nikterak esteticky neoslovovala a nadto mi to celé nepřišlo nikterak “přirozené” a “osvobozující”. Fenoménu “nudismu” či “naturismu” jsem zkrátka nevěnoval větší pozornost – ač jsem věděl, že jde o jev spojený s “kulturou volného těla”,Freikörperkultur, který se objevil na scéně na počátku dvacátého století v Německu jako revoltující reakce proti “těsnosti” či restriktivnosti kultury v podobě těsných límečků a korzetu masově sdílených hodnot. Když jsem letos o prázdninách navštívíl ostrov Gavdos, nejjižnější výspu Evropy ve Středomoří, ocitl jsem se na nuda pláži počtvrté. Ačkoliv jsem dopředu věděl, že je Gavdos Mekkou jakéhosi rousseouvského návratu k přírodě a “přirozenému” způsobu života, neodtušil jsem, že lidé, kteří zde žijí či sem za tímto účelem v rámci jakéhosi na-turismu přijíždějí, hrajou do not novodobého “ušlechtilého divošství” vycházejícího ve svému návratu do přírody z “kultury svobodného těla” se vším všudy: tj. žijí zde nazí. To jsem nahlédl až ve chvíli, kdy jsem se blížil k dunám pláže Sarakonikó reliéfem pokroucených borovic, chatrčí, stanů, ohnišť a bez bílých proluk opálených a nedepilovaných lidských těl.
Tentokráte jsem však setrval, přestože opět do půl těla. Snažil jsem se přivyknout, habituovat na okolní nahotu. A “skrytě zúčastněně pozorovat” (Miovský 2006: 153). Přestože se zpočátku zdálo, že není co: nahá, slunci a ostatním lidem exponovaná těla se postupem času stávala banální, nudná, čím dál více přirozená – a poetická asi jako dno vypuštěného hotelového bazénu nasvícené přímým poledním sluncem. Přesto jsem setrval na svém místě, v pozici mezi “naturou” a “kulturou” a (či spíše kulturou naturismu ) a věnoval se - “škvírou” mezi těmito myšlenkovými opozicemi - v podstatě činnosti voyera. V tu chvíli - dříve nežli jsem zpozoroval a zaznamenal situaci, která rozčeřila mou habituační “nudu na pláži Sarakinikó”-, jsem si připadal tak, že vlastně ad absurdum naplňuji
metodikum antropologického pozorování: jako voyer jsem nahlížel do intimního světa /těla lidí. Zároveň však toto “intimní” a “skryté”, ke kterému se obvykle musí pozorováním a jeho analýzou dopracovat, stálo hned na začátku poznávacího procesu - a tak neskýtalo nějaká čistá fenomenologická nazření či pravdy “ve své nahotě”. Lidé byli zkrátka nazí, plavali, odpočívali či se opalovali, a pozorováním, nadto distančním, nešlo zjistit například to, jak vnímají svoji tělesnost, tělesné pochody či sebe navzájem (...). K tomuto bylo zapotřebí zpozorovat něco, co by představovalo vlomení se do tohoto sémantického kódu nahoty, nonverbální komunikace. Agonistická hra, doslova “jednoaktovka, kterou jsem spatřil poté, co jsem zaznamenával vcelku nudné a nepřekvapivé chování skupinky naturistů, odpovídá svou bizarností žánru “anekdotického pozorování” z etologie člověka , jenž se naskytne velmi ojediněle a přitom zachycuje chování, které tím, že je mimo - řádné, vystupuje z obvyklého rámce pořádku behaviorálních zvyků, norem a konvencí, a tím je zajímavé. Proto jsem se jí rozhodl zaznamenat jako podklad “data managementu” pomocí izomorfní deskripce (Ferjenčík 100: 154-156) a etogramu: fokálního pozorování zaměřeného na netradiční nonverbální komunikaci a agonistické chování. I. (Příchod) 2.8.2006_16:30- 16:35 _ Sar Akt: D – Dred, asi 25-30 letý mladík s dread-locks B – Blondie, asi 20-ti letá blondýna G- Ginger, dívka mezi 20-25 lety, vlasů výrazně rezavé barvy (podle rysů obličeje a pih zřejmě sestra B). K Dredovi, nahému muži s ozdobeným řetízkem kolem pasu, stojícímu na pláži poblíže hranice doléhajícího moře, přicházejí z pravé strany napříč zpola zaplněnou pláží dvě mladé dámy. On se na ně otočí, takže se jejich vzájemná pozice stává frontální. Blondie je malá blondýna atletického typu s výrazně a přitažlivě tvarovaným pozadím, které má zahaleno v plavkovém spodku. Ginger je středně vysoká žena typu “krev a mlíko” s výraznými temně tizianovými vlasy, která je nahá pod černým poloprůsvitným přehozem. Dred si dává ruce v bok a potěšeně se usmívá. Když jsou obě ženy asi čtyři metry od něj, Blondie změní běžnou chůzi na “baletní”. Posouvá nohy před sebe pomalu a s napnutou špickou spolu s plným prohybem boků v kyčlích, takže se její pohyb stává vlnivý, expresivní a taneční. G zůstává stále “zahalena” a její běžná chůze se nemění. Když se B spolu s G přiblíží asi na 3, 5 m k D, přidává B pohyb rukou, při kterém se dlaňemi hladí od úrovně kyčlí přes linii pasu až k ňadrům, které bere do rukou a nadzvedává jako podprsenka wonderbra. Tento pohyb opakuje asi třikrát, přičemž se třikrát zastaví, aby se s ňadry v rukách více směrem k D exponovala. D reaguje úsmevem a ruce, které měl do té doby v bocích jakoby dramaticky natahuje směrem k B. II.(Setkání) 2.8. 2006_16:35 – 16:40_Sar Akt: D,B,G Mezitím obě slečny dojdou až k D. Mezi D, B a G nedochází k žádnému doteku, B. pokračuje svou koketní hrou těla, otáčí se tanečně kolem své osy a jakoby se D vzdaluje a přibližuje do osobní proxemické zóny. K tomuto pohybu přidává bojové kopy do vzduchu otočkou. G si spouští z ramen černý poloprůsvitný přehoz a nenuceně usedá do dřepu poblíže linie moře, do
něhož se vyčurá.. Při této činnosti ji se stejně nenuceným úsměvem sleduje zezadu D i B. Po vykonání potřeby vchází G do půli lýtek do vody, pravou rukou si lehce namočí v moři a omyje si letmo pohlaví. Poté usedá na pláž s nohami snožmo a pokrčenými koleny do písku, který hrne rukama pod kolena, asi 3 metry od D a B. Dobrovolně se tak ocitá stranou jejich interakce , která se rozvíjí a stupňuje z fyzicky nekontaktní, signální komunikace v kontaktní, a které si naoko nevšímá. V popsané činnosti setrvá až do konce celého pozorování.
III.(Agon) 16:40_17:00_Sar Akt: D-B Mezi D a B probíhá “zápas”, ve kterém se mísí prvky light-kontaktního kick boxu, aikida, tance , sexuálního náběru, náznaků i explicitních znaků. Následný záznam etogramu se proto fokálně zaměřuje na projevy a druhy agresivního a agresivně – sexuálního chování, které se odehrává v nonverbálním komunikačním kódu:
MIMIKA ústa
oči
D 0
B 6
Cenění zubů
3
0
Olizování rtů
0
2
Přivírání
6
Špulení rtů
Otevírání obočí
Zlověstné vraštění
8 3
GESTIKA ruce
paže hýždě
HAPTIKA
Zatínání v pěst
10
3
Hrození ukazovákem
4
0
Zatínání bicepsů
4
Zdvíhání nad hlavu
4
12
1
6
vystrkování
Pozvedávání ňader
6
Hlazení boků
5
Projíždění vlasů
4
Točení penisem rukou
2
Hlazení hýždí
4
Stoj na špičkách
8
POSTURIKA
Rozkročené pokrčené nohy
MOTORIKA paže
a
6
10
Vypínání hrudi
9
12
Stoj zády k druhému
1
11
Ofenzivní úder pěstí či otevřenou dlaní
12
3
Defenzivní kryt
4
12
nohy
Kopy
5
11
tělo
Postrkování přetahování
5
10
a
IV. (utěšování) 2.8.2006_17:00-17:05_Sar Akt: D,B,G Po jednom ze vzájemných přetlačováních se D a B synchronně překotí na písek: rezignují na další zápas a posadí se vedle sebe (D ma B po levici) do písku ve vzdálenosti na hraně mezi osobní a intimní proxemickou zónou (+- 50 cm) a asi 3 metry od G. O něčem si povídají: fyzicky zcela zklidněni, D. natažené nohy a opřeni za zády o pravou dlaň zapřené a otočené o 180 stupňů supinací loketního kloubu a B v tureckém sedu. Pohled, ve kterém se na sebe vzájemně otáčejí střídá pohled do moře. Občasné doteky nejsou v této fázi prudké či s agresivním nábojem , ale spíše jemné, konejšivé, uklidňující. Zbytek vyplňují vzájemné úsměvy. D směrem k B
B směrem k D
Levou rukou na rameno
2
Levou rukou na koleno
1
Pravou rukou na levé předloktí
1
G, která seděla do té doby v pozadí a nezapojovala se aktivně do odehrané scény, náhle zavolala směrem k B. Ta si na to vyměnila pár slov, vstala as úsměvem a s letmým poplácáním na levé rameno D. zamířila směrem k G, která se mezitím opět začala zahalovat do svého průsvitného černého přehozu. D se krátce ohlédl směrem B., která se spolu s B. začala vzdalovat směrem odkud k D. přišly. D se ještě chvíli díval na moře opřený za zády o obě dlaně o 180 stupňů supinovaného předloktí. Poté odešel napříč pláží pod své “stanoviště” pod obrovským “samorostem”, kde si oblékl bermudy, ulehl a usnul.
.: analýza dat
Analýza kvalitativních dat prostřednictvím metody zachycení vzorců (gestaltů) (Miles and Huberman In: Miovský: 2006 ) zachytila v pozorované interakci mezi D a B vzorce agresivního, resp. agonistického a socio-sexuálního chování. Agrese ( z latinského ad-gradior, jíti naproti ), jak je koncipuje psychobiologický směr (Lorenz, Portmann či Freud) pracuje s „hydraulickým“ modelem „endogenní energie“ (ve Freudově případu libida), která není-li uspokojena ( kupříkladu kulturní restrikcí), hledá si cesty agresivního vybití (sport, verbální agrese apod.). Z redukovaného vzorku vypozorovaných projevů scény odehrávající se mezi aktéry D a B však vyplývá, že se zde projevy „agrese“ a „sexuality“ nezanedbatelně prolínaly v zaznamenaném poměru četnosti v pozorovaném časovém snímku 54:48. Z časově omezeného pozorování a izomorfní deskripce – nedoplněné kupříkladu o interview- nelze potvrdit ani vyvrátit hypotézy, které se generovaly v průběhu analýzy získaných dat, např: 1) interakce D vs.B představovala „náhradní uspokojení“ nashromážděné sexuální energie (Freud, Lorenz) v restriktivním kulturním prostředí (konflikt „ideačního a „restriktivního prostředí). 2) interakce D vs. B představovala specifický výraz sexuality „kultury volného těla“, resp. jejího „hodnotového sexuálního kodexu“, jak by jej nahlížela antropologie sexuality (Vrhel: 2002) 3) interakce mezi D vs. B. byla náhražkou za „sbližovací příběh chození“: cesty od zahalení k nahotě. 4) interakce mezi D vs. B. byla „kulturně fetišistická“: jednalo se o „turisty-naturisty“, kterým připadá sexy vlastní kultuní kód
Pokud lze vůbec z dat získaných pozorování a pozorováním samotným tento „zápas“ vědecky kategorizovat, pak šlo s největší pravděpodobnosti o ilustrativní a náležitě dramatický projev „agonistického chování“ (z latinského agon, zápas), jak jej koncipuje například Konrad Lorenz (1993). Agonistické chování (Vančatová: 2004 ) představuje širší rastr „agresivního chování“v jehož zájmu je kupříkladu : prosadit zájmy jednotlivce, obhájit osobní teritorium, vyjádřít nadřízenost jedince k jinému jedinci, monopolizovat samici, projevuje se například předváděním, honičkami, wrestlingem (…) a je zpravidla úzce propojeno s chováním sociálním či socio-sexuálním. To předsavuje chování nereprodukčního typu, nebo různé typy sociálního chování založené na prvcích nebo rituálech sexuálního chování, které mají jasně vymezený sociální kontext. U šimpanzů tak kupříkladu naznačuje dominantní samec kopulaci na samci podřízeném (bez intromise penisu), samice zase vystavují svou „anogenitální krajinu“ dominantnímu samci, aby jej utišily a utvrdily o jejich odevzdání se – a jeho nadvládě a moci. U člověka pak samozřejmě získává socio-sexuální chování komplexnější symbolické vyjádření – byť, jak se zobrazilo na pozorované scéně – má mnoho společného s našími „nejbližšími příbuznými“. Mezi D a B tak docházelo ke zvýšenému zdůrazňování a exponování tělesných partií, které jsou spojeny se sexuálními znaky, atraktivitou (např. u B. hlazení hýždí 4 krát, jejich
„ukazování“ 11 krát), popřípadě ve spojených nádobách „atraktivita“ - „mladost“ - „plodnost“ (pozvedávání ňader, zdůrazňování útlého boku a širokých boků (indexu Waist to Hip Ratio) apod.). Po této zápasové scéně následovalo tzv. „utěšování“ (reconililiation) jako forma poskonfliktního chování, které následuje bezprostředně po nějaké formě konfontace či konfilktu a zahrnuje i relativně jednoduché formy chování, jako je kontaktní socializace (dotýkání, objímání, podávání rukou). . Hlavním úkolem usmiřování je snížit hladinu agresivity a vzrušení v dané skupině po konfliktu,a ukázat, že konflikt skončil, příčina konfliktní situace nadále netrvá – a po fázi dionýsovské„biologické anomie“ nastává úklidný řád apollinské „kulturní jistoty“. Literatura: FERJENČÍK,J.(2000): Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál LORENZ, K. (1993): Základy etologie. Praha: Academia MIOVSKÝ, M.(2006): Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Portál VANČATOVÁ,M.(2004): Základy etologie člověka a primátů. Praha: FHS UK VRHEL,F. (2002): Antropologie sexuality: sociokulturní hledisko. Brno: Nadace Universitas Masarykiana Pozn.: Přiložené fotografie byly pořizovány skrytě a nezaostřeně, představují tedy spíše ilustrační, nežli dokumentační materiál.
