NOVINY. květen zpravodaj metody RUŠ

NOVINY květen 2012 zpravodaj metody RUŠ www.metodarus.cz

Přátelské jarní setkání s metodou RUŠ – Sluhy, 27. 3. 2012

Co na to Karel? I Postřehy z asistence I Když RUŠáček tvoří… I Vytrvalost I Terapie, jak jsem ji vnímala s klientkou I Jaké je to z druhé strany I

Milí kolegové, kamarádi, RUŠáci, jak říká o kousek níž Evička s Karlíkem, množíme se jako houby po dešti a tak přišel čas začít vydávat plátek propojující naše světy a především informace v nich. Zdá se, že první číslo je spíše přátelské než seriózní, více informativní než bulvární, každopádně ale stoprocentně naše, RUŠácké. Nutno říct, že tohle kolektivní dítko vznikalo spontánně, dynamicky, trochu nekontrolovatelně. Otiskuje každého, kdo se na něm podílel a proto je, myslím, jedinečně okouzlující i kouzelně jedinečné. Časem se mu jistě dostane péče stylistů a jiných odborníků na vzhled i obsah. Už dnes ale zcela jasně aspiruje na slávu sourozenců zvučných jmen jako je třeba Play Boy, nebo Vlasta . Tak jsem ráda, že můžu být u toho, když roste, vyvíjí se a především přináší radost, nápady, rady a inspiraci. I vy vítejte na společné cestě. Katka Králová

Vážení a milí Rušáčci. Tak se nám ta naše rodina rozrůstá, k dnešnímu dni máme 682 absolventů kurzů výuky metody RUŠ, z toho 181 se zúčastnilo už kurzů pětidenních, které začaly od září loňského roku . Milujeme vás a záleží nám na vás (i když si to ještě nějaký váš program nemusí myslet ). Rádi bychom vám byli více nápomocni na vaší cestě k naplněnému a pohodovému životu. Proto přicházíme s tímto občasníkem. Náš cíl je informovat vás o aktuálním dění okolo Rušky a předávat vám nejnovější novinky. Tím, jak se vyvíjí celý svět, noví účastníci kurzů a také klienti, vyvíjíme se i my. A tak se vyvíjí i systém metody RUŠ. Vyvíjí se k jednoduchosti, stručnosti, přímočarosti. Navíc zlepšujeme výuku. Za pomoci profesionálních lektorů – účastníků kurzů - se kurzy zefektivnily, jsou veselejší a hravější a přitom si účastníci nové znalosti více zažijí a upevní. Skripta jsou přehlednější a hezčí. Zeptejte se těch, kteří si přijeli kurz zopakovat, nebo se rovnou přijeďte sami podívat a osvěžit si Rušku . Zvlášť pokud se věnujete terapeutické práci. Při pomyslných křtinách nultého čísla se sluší poděkovat všem autorům článků a především naší šéfredaktorce Kačce Králové, bez jejího zápalu a popohánění nás všech ostatních, by k vám časopis nedoputoval. Další vydání bude zaměřeno na téma Ruška a zdraví a pokud máte ostatním co sdělit, rádi váš příspěvek uveřejníme. Ještě malá omluva slovenským Rušáčkům, v příštím vydání už najdete články i ve slovenštině. Těšíme se na potkávání s vámi na přátelských setkáních, jejichž počet i místa rozšiřujeme, na přednáškách, na kurzech..... i jen tak. Přejeme vám vlahé a mírné májové dny. Se srdečným obejmutím,

Eva a Karel 2

CO NA TO KAREL? Aneb otázky a odpovědi o metodě RUŠ Jedno slunné, jarní odpoledne na konci března jsme se společně s dalšími RUŠáčky potkali u Nejedlých doma. Byl to velmi podnětný den, plný pohody a tvořivé energie. Vznikaly audio i video nahrávky, kterým shodou zvláštních okolností vévodil právě Kája . Byla by jistě škoda nevyužít téhle příležitosti a neobohatit náš nově vznikající plátek několika novými i starými pohledy, názory a moudrostmi. Přeci opakování matka moudrosti a kdo se neptá, nic se nedozví … Ať se Vám tedy dobře čte. Katka Králová

Kájo, RUŠka je dynamická, stále se rozvíjející metoda, to všichni víme. Nás, co jsme v nedávné době nebyli na výuce, by určitě zajímalo, co je tedy nového v metodě RUŠ? O co by ses chtěl podělit s ostatními? Co bys chtěl, aby všichni věděli? Tak jde o to, od jaké doby, protože, jak říkáš, metoda RUŠ se průběžně vyvíjí a někdy po měsíci asistenti hlásí: „Jé to jsou změny, to je úžasný.“ Někdy to ale není tak dramatické. Takže jde o to s jakou časovou perspektivou.

Současnou událost jsme přejmenovali ze startovací, protože se to lidem pletlo. Startovací událost chápali jako tu, kde se „startovaly problémy“. Současná je prostě současná. Rád bych poradil jednu takovou fintičku, jak zpracovat problém. Zjistil jsem, že pracuji víceméně intuitivně. Takže když pak učím najít „Co tam na tom bylo nejhorší?“, lidé si neuvědomují, že to nejhorší má mít pro klienta silný nepříjemný náboj. Pokud tam má jen slabou nepříjemnou emoci, tak když hledají „kdy to zažil poprvé“, nemůžou nic najít, a tím se nemůžou z potíží dostat. A proč? Protože je tam jenom malá emoce. Ta emoce musí být silná. Proto se mi osvědčil tento postup: pokud při otázce „Co je na tom nejhorší?“ vnímá jenom slabou emoci, jdu rovnou po schodech. Ukážu to na příkladu. Klient říká: „Nejhorší je, že mě maminka přehlíží.“ „Je to nepříjemné?“ „Je.“ „A jak moc?“ „Trochu.“ „Fajn a kdy poprvé tě někdo přehlížel?“ „To nevím.“ Takže se k tomu znovu vrátím a ptám se: „Když tě ta maminka přehlíží, co ti na tom vadí?“ „Že mě odsuzuje.“ To už s ním většinou „cvičí“. „A kdy poprvé tě někdo odsuzoval?“ „Děda“. A už jsme tam. Jsme v příčině. O co tady vlastně jde? Proč procházíme současnou událost? Mimochodem, současnou událost jsme přejmenovali ze startovací, protože se to lidem pletlo. Startovací událost chápali jako tu, kde se „startovaly problémy“. Současná je prostě současná. Ale zpátky, proč my vlastně procházíme současnou událost? No, abych člověku, který si na něco stěžuje, ale teď v téhle chvíli je mu to víceméně jedno, anebo je mu to jen trochu nepříjemné, abych mu co nejvíc zjitřil nepříjemné pocity. Nejlépe se čistí člověk se zjitřeným problémem. To pak rychle najde příčinu, šup, šup. Projitím události současné vlastně nahrazuji stav přirozené restimulace. Když si tenhle princip uvědomíte, děláte všechno proto, aby se klientovy pocity co nejvíc zjitřily. 3

A neztrácejte čas. Nepříjemné pocity totiž klesají během několika vteřin. Když otálíte, klient se uklidní, je mu to zase jedno a příčinu pak nenajde. To je výborné, díky za tip. Určitě nejsem jediná, koho by zajímaly i další novinky. Takže moje otázka zní: Co třeba ti, kteří prošli kurzem už před časem, teď RUŠku praktikují a rádi by si osvojili všechny novinky a zlepšováky, jakou mají možnost? Možnost mají přijet na kurz a všechno si procvičit. Nebo když navštěvují skupinu RUŠáčků, kde jsou ať už čerství absolventi, nebo absolventi, kteří byli na kurzu znovu nebo i asistenti, tak ti znají nejnovější změny a ti jim je samozřejmě můžou říct. Nebo průběžně děláme setkání RUŠáčků, teď nedávno bylo jedno v Brně, za pár dní bude tady v Praze. A to jsou setkání pořádaná nejen proto, abychom se setkali a viděli a měli úžasné pocity, ale také proto, že se při nich snažíme ukázat novinky, pomoct těm, kterým něco nejde, prostě poradit. No a hlavně, když mám zájem, je to stejné jako v jakékoli jiné pracovní oblasti, snadno se to pozná, že jo? Chodím na akce, znovu se účastním, ptám se. Ale když jsem někde jako mrtvej brouk a pak si stěžuju: „Ke mně se nic nedostane“, to je pak těžké.

Každýho RUŠáčka rádi podpoříme. Je i náš zájem, aby se co nejdřív vyčistil… V souvislosti s tím mě napadá, že nikde asi není publikovaný seznam všech RUŠáků, kteří prošli kurzem jakéhokoli stupně. A přitom věřím, že je spoustu těch, kteří chtějí čistit a vyřešit si svoje problémy. Když má někdo zájem najít si RUŠáčka ze „sousedství“, může se obrátit na vás? Samozřejmě, pošle mailem dotaz, kam všude chce kontakt a my mu odpovíme. Je dost RUŠáčků, kteří působí na více místech. Třeba pracují v Praze a bydlí v Hradci Králové. Pokud tedy chcete kontakty na obě působiště nebo dokonce na víc míst, není v tom žádný problém, stačí poslat mail. Máme už kontakty rozdělené podle krajů a měst, podle místa působení. Evička zadá dotaz asistentce a ta vybere terapeuty v blízkosti a pošle kontakty. Na stránkách nemáme seznam všech RUŠáčků záměrně, protože by lidi v rámci úspor chodili k začátečníkům a pak by nadávali na RUŠku, že je to na nic. Ale pro interní potřeby samozřejmě. Každého RUŠáčka rádi podpoříme. Je i náš zájem, aby se co nejdřív vyčistil, protože i ten, co to dneska třeba neumí až tak, nebo to dokonce „vojtí“, pokud chce a má záměr a zájem, může jednou být úplně skvělý. To jsou začátky, že jo, taky jsem začínal, každý z nás. To je pravda  Při myšlence na čistění negací a šíření principů RUŠky mě napadá, jak to vypadá s Tvojí knížkou? Vypadá to dobře. Není ještě dopsaná, ale nejnovější verze je ta, že budou dva díly. První část pro širokou veřejnost s popisem, jak všichni fungujeme. Chtěl bych ji napsat, pokud možno, co nejpodrobněji a nejlíp, aby ji pochopil úplně každý. Ale bez návodu na čištění. A potom bude druhá část, pracovní sešit, který dostanou účastníci na jedničce, případně i na vyšších kurzech. Tady bude podrobně vysvětleno, jak pracovat na sobě. Došel jsem k tomu, když sleduji lidi na kurzech. Některým jde čištění špatně i za pomoci asistentů. I kdybych postup sebelíp popsal, některým lidem by to pravděpodobně nešlo. Případně by jim mohlo být i hůř. Proto teď uvažuji o dvoudílné verzi.

První díl bude volně prodejný? Bude možný si ho koupit někde v knihkupectví? Snažíme se, aby byl k dostání i v knihkupectvích. 4

Vraťme se k radám pro stávající a budoucí terapeuty. Co když si klient nemůže vzpomenout, kdy něco zažil poprvé? Tak říkám: „Nevadí, nemusí to být úplně poprvé, může to být klidně po dvacáté. Důležité je, kterou situaci si vy vzpomenete, nebo jste schopen vyprávět. Co nejdřívější.“ Tady je dobré podotknout, že čím víc základních vztahů má člověk vyčištěno (a samozřejmě záleží i na tom, jak dobře), tím později může být příčina současného problému. Hledáme a ejhle, dostanu se třeba před rokem se šéfem. A to je skutečná příčina, protože všechno před tím mám už vyřešené.

Čím víc základních vztahů má člověk vyčištěno (samozřejmě záleží i na tom, jak dobře), tím později může být příčina současného problému. Ale tohle se v případě, kdy přichází nový klient, moc očekávat nedá, že ne? Jsou to výjimky, kdy už na sobě nějak pracoval; ale efektivně pracoval. Spousta lidí na sobě pracuje, ale je jim spíš hůř, než že by se jim ulevovalo. Přesto někdo může přijít tak vyčištěný, že má příčinu před půl rokem. Tam dojdeme, vyčistíme a současná událost je čisťounká a už není co řešit. Co když si třeba vyčistím situaci, nemám už žádné nepříjemné pocity, a přesto na to musím pořád myslet? Tak to je jasné, ne? Přesně ty myšlenky, které se mi honí hlavou, nejsou vyčištěné. V konečném efektu to může být třeba jen „musím na to myslet“. Ptám se: „Kdy jsi poprvé musela na něco myslet?“ a vůbec to s tím nemusí souviset, protože je to zastřešovací program, který mě zase honí, abych na něco musel myslet. Anebo myslí na něco konkrétního, co ji zatěžuje. Takže pokračuji: „No a co je to konkrétně?“ „No, já mám víc negativních myšlenek.“ „A co je na tom to nejhorší?“ „Že mám nutkavý představy.“ „Tak, kdys to zažila poprvé?“ „Psychiatr přede mnou říká rodičům 'ta bude mít celý život nutkavý představy, musí brát tyhle pilule'.“ Zpracuji výrok doktora a většinou je to pryč. V jednoduchosti je krása, to by jeden nevěřil  Už jsme o tom asi mockrát mluvili, ale stejně si myslím, že by možná bylo dobrý to zmínit. Může být všeobecně uznávaná pravda blok? No samozřejmě. Například, „Na tenhle typ rakoviny každý umře.“ Radši taky umřu, protože jde o obecně tvrzenou pravdu. Zhebnu stejně, jako všichni ostatní. Anebo to vyčistím a neumřu. Takových „pravd“ je hodně: pátek třináctého, černá kočka přes cestu, do třetice všeho dobrého i zlého…

Plošný vyčištění podvědomí je základ všeho. Navíc, když mám vyřešený základní vztahy a konkrétní problémy, funguju už po jednotlivých programech.

5

To mi připomíná výrok mojí maminky „do práce se musí chodit, všichni tam chodí“. Po tomhle rozhovoru budu mít zase zajímavý seznam, ale třeba už v pondělí zůstanu doma  Prima, jdeme dál. Akutně se mi udělá zle, nemám moc času, abych si sedla a někde si to v klidu vyčistila a potřebuju se zase nastartovat, abych mohla pokračovat, například v práci. Hledat příčinu, nebo se podívat do sebe a přijmout, co mě tíží? Když je to akutní, můžu přijmout, co mně teď vadí. Ale když se mi neuleví, nezbývá, než najít příčinu. Vidím tu nebezpečí, že spousta lidí začne dělat tu šílenost, že nahodile přijímají, co je napadá: „Je vedro, začíná pršet, nějak se mi točí hlava a ta šéfová je nějaká divná, ten chlap na mě blbě kouká.“ Takový člověk je potom zralý na Bohnice. Můžu to zkusit: „Zvedá se mi žaludek. Přijímám, že se mi zvedá žaludek.“ Pokud se žaludek zklidní, dobrý. Když ne, neblbnu, nelítám okolo a rovnou se ptám: „Co je na to nejhorší? Asi vrhnu. Kdy poprvé jsem vrhnul, nebo jsem měl strach, že vrhnu?“ Najdu příčinu, vyčistím. Tady bych chtěl ještě zdůraznit, že důvodů, proč učím RUŠáčky, aby si vyčistili základní vztahy, je víc. Plošné vyčištění podvědomí je základ všeho. Ale potom je tady ještě skutečnost, že když mám vyřešené základní vztahy a konkrétní problémy, řeším problémy už jen po jednotlivých programech. To znamená: „Je mi zle. A kdy poprvé mi bylo zle? Ve třech letech, jak jsem se přejedl šlehačky. Přijímám, že je mi zle.“ Následně se šlehačkou ve třech je mi dobře. „A teď?“ Ejhle, už je mi taky dobře. Jenom jeden program. Jenže to samozřejmě nejde, když mám ve třech letech zasekaný, že mě táta nenávidí, máma mě chce zabít, babička mě honí s rejčem po zahradě a teď se tam vynoří tolik vztahů, tolik situací… to je potom na mašli. Proto základní vztahy. No, když jsme u těch vztahů, když čistím vztah s někým, kdo zemřel. Procházím to jako situaci a čistím tuhle konkrétní událost, nebo hledám příčinu? Vztah se zemřelým vždy řeším jako konkrétní vztah, na závěr dělám odpuštění – „Děkovačku“. Pokud mi stále vadí, že „mně“ dotyčná osoba zemřela, až pak hledám příčinu. Prvotní příčiny mohou být různé: „Tatínek odchází od rodiny.“ Nebo: „Ulít mi kanárek.“ Když to nejde, pomáhám klientovi, „No a zemřel Vám někdy někdo? Dřív?“ Prostě někdy jsou bloky tak silné, že člověk si ani neuvědomí, že mu vlastně ve čtyřech letech zemřela babička, kterou ani tak nějak nemiloval, ale už tenkrát tam byly blbé pocity.

Vzpomínám si na jednu paní se schizofrenií. Bylo jí šedesát pět a měla to od sedmi let. Schizofrenie, prášky a fungovala jak z praku. Za čtvrt hodiny měla po celé schizofrenii. Zajímavým tématem mohou být psychofarmaka, hlavně pro nováčky. Co když za mnou přijde klient s psychofarmaky a řekne mi to? Především nedoporučuji brát takového klienta hned po dvojce, v žádném případě, terapeutovi ještě chybí zkušenosti. Na druhou stranu zase není potřeba se bát. Pokud mám obavy, vyčistím si je ještě, než přijde a potom s ním pracuji jako s jakýmkoli „normálním“ člověkem. Já mám zkušenost, že skoro pokaždé jde terapie hladce, jako kdyby nic nebral. Evička má opakované zkušenosti, že je to někdy složitější, někteří klienti se s léky hůř orientují ve svých pocitech. Ale vzpomínám si na jednu paní se schizofrenií. Bylo jí šedesát pět a měla ji od sedmi let. Brala 6

prášky celá ta léta a při terapii fungovala jako „z praku“. Za čtvrt hodiny měla po celé schizofrenii. Ale musím říct, že tohle byl můj nejkrásnější případ, nejrychlejší v téhle oblasti. A když přijde takový klient, vyčistíme, co ho trápí, ale vidím, že by bylo dobrý vyčistit ještě spoustu jiných věcí, můžu mu říct „Seberte se a jeďte na kurz?“ Pokud asistent vidí, že klient není složitý, že všechno funguje, že na kurzu kolem něj nebudeme muset všichni skákat a nebude zdržovat kolektiv, může samozřejmě jet. Je jen třeba, aby fungoval, aby mu čištění nešlo těžce a složitě. Pokud je ale problematický, složitý, chce to napřed vyřešit individuálně, aby fungoval jako ostatní, kteří přijedou běžně na kurz. Je třeba, aby nám takového klienta na kurz výuky doporučil zkušený terapeut - asistent, ten dokáže objektivně posoudit, jestli člověk je schopen kurz zvládnout. Prima. Teď ještě něco terapeutického. Klientka začala před rokem tloustnout. Dnes má pořád nepříjemné pocity, nutkavé myšlenky. Najdu s ní klasicky, kdy v poslední době, kdy poprvé, vyčistíme. Ale co s tou událostí před rokem? Když mi klient řekne „před rokem“, vždycky se ho ptám, co se tehdy stalo? Zapíšu si to, a dál postupuji, jak to známe: „kdy v poslední době - co je nejhorší - běž do příčiny“ a zpracujeme příčinu. Následně ho vedu: „A teď běž do doby před rokem, do toho problému.“ Projdeme ho, a já si přes nepříjemné pocity ověřím, jestli šlo jenom o důsledek, anebo si tam přidal nějakou příčinu. Pak samozřejmě jdu do současné události.

Někdy klient řekne „x“ negací a jenom některý jsou pro něj nepříjemný. Jak se mu může něco měnit, když je mu to jedno? Čistý talíř nejde umýt. Další takové úskalí může být, když se klientovi nemění pocity? Co pak s tím? První věc je, že si klienta potřebuji „osahat“ hned, jak ke mně přijde. Když se mu nemění pocity, snažím se ho zmapovat. On mi například řekl řadu negací na maminku. Čistíme je a on říká, že se mu nic nemění, nebo k tomu nějak dojdu sám. V té chvíli si jako první zkontroluji, jestli další negace, kterou mi řekl, je pro něj opravdu nepříjemná. To bývá nejčastější důvod, klient řekl „x“ negací a jenom něco z toho je pro něj nepříjemné. Jak se mu může něco měnit, když je mu to jedno? Čistý talíř nejde umýt. Další možnost je, že člověk špatně vnímá svoje pocity. Takže se ho ptám: „A cítíte pocity normálně?“ Případně mu řeknu, opakujte si to teď v duchu a sledujte, jestli něco vnímáte, nějaké změny. To je další varianta. Třetí možnost je následující. Na začátku je to nepříjemné, opakuje, tvrdí, že se nic nemění a na konci mu řeknu, znovu si to představte. A tam už to má často vyčištěné. Pokud ne, může být ještě něco pod tím a já musím jít po schodech. V takovém případě potřebuji odhadnout dobu, po kterou klient potřebuje opakovat. Napoprvé třeba dvě, tři minuty. Nakonec jsou lidi, kteří jsou opravdu ovlivnění psychofarmaky, takže moc nevnímají, nebo mají, a to jsem zažil asi jenom čtyři nebo pět klientů, potlačené pocity. A to je pak machrovina dostat z něj, který program mu to způsobil. To už opravdu chce zkušenosti. Princip je, že zjišťuji, kdy ještě si pocity uvědomoval. Potíž může být, že takový člověk reaguje logicky, ne přes pocity a já jsem odkázaný právě na jeho logiku. Nicméně ho k tomu můžu dovést i takhle logicky. Takže se třeba ptám: „V mateřské školce jste ještě vnímal pocity?“ „No tam ještě jo.“ Nenechám se zblbnout tím, 7

že mi na začátku tvrdí, že takhle to má celý život. A pak najednou ejchuchu, ve školce to ještě neměl. „Dobře, co ve škole?“ „Ne až na gymplu.“ „Aha a od kdy?“ „Asi od druhého ročníku.“ „A co se dělo tam v té době?“ „No šikanovali mě.“ „A když vás tlučou, na co v tu chvíli myslíte?“ „Že na to nebudu myslet, že to vytěsním ze svého vědomí.“ A máme to. Tohle je ten program. Ale málokdy to jde a vždycky byl oříšek to z toho člověka dostat. Dělám něco špatně, když klient odchází, říká, že se má dobře, všechno je v pořádku a za dva dny se mu najednou udělá zase zle? Ne, pokud si dělám kontrolu do budoucnosti. Pokud jsem ji zanedbal a on má strach, že se mu to vrátí, pak jsem udělal chybu. Jestli jsem všechny kontroly, i kontrolu do budoucnosti, udělal dobře, pak jsem chybu neudělal. Já teď svým klientům říkám: „Tak dneska je čtvrtek, buďte tak hodný, zavolejte mi za tři dny, v sobotu, jak se vám daří. Rád bych měl zpětnou vazbu.“ Klient zavolá, a buď mě chválí, hlavně kvůli tomu to dělám , nebo mi řekne, že tam ještě něco je. Nebo: „Teď je mi zase hůř. Bylo to skvělé, ale od včerejška zase blbé.“ A protože je to teď aktuální, ne za půl roku, za rok, za měsíc, kdy by už nic nevěděl, zeptám se ho: „A máte chvíli čas?“ „Mám.“ „Tak zavřete oči a běžte do včerejška, do té situace, kdy se to začíná zhoršovat. Kde jste, co se tam děje? Na co myslíte?“ „Že takhle jednoduše mi to nemůže navždycky pomoc“. „Tak přijímám, že takhle jednoduše mi to nemůže navždycky pomoc“. „Už je mi zase dobře.“ „Tak vidíte.“ A mám zpětnou vazbu, ošetření, fullservis. Je to fakt výhodný. To je hezký. Děkuju.

„Já jsem tak blbá, Karle, mně se splnilo přesně všechno, co jsem chtěla.“ Dobrého terapeuta, vedle vyčištěných bloků, zájmu o klienta a dalších věcí dělá i dobrý terapeutický záměr. Záměr typu „zkusíme to počistit“, asi ideální není. Vím to z vlastní zkušenosti  Jaký si tedy dát ideální záměr? Ideální záměr. Například během terapie nebo před terapií, že se bude klient ideálně čistit, v ideálním čase, ideálním způsobem. Nicméně uvědomuji si, že záměr je i problém nezpracovaných bloků, což má za následek, že člověk není schopen jít se svou laťkou moc vysoko. Já všem domlouvám, jak můžu. Ale pokud „vím, že stejně nejsem dobrá terapeutka“, tak po mém nabádání si může dát záměr, „jsem lepší terapeutka“. Nedá si záměr, že je perfektní nebo ideální terapeutka. A když už si přece jenom dá, že je perfektní terapeutka, už ji zase nenapadne záměr, že žije ideální život. Protože tahle myšlenka je pro mnoho lidí hrozně vysoko. Na poslední výuce jsem si dal záležet, abych vysvětlil, jak záleží na záměru. Opravdu poctivě jsem to všem vysvětlil. Vypadalo to, po těch mých dvaceti minutách už to musí všichni naprosto chápat. A pak na závěr kurzu za mnou několik lidí přišlo a říkali mi: „Já jsem tak blbá, Karle, mně se splnilo přesně to, co jsem chtěla.“ V tom je obsažené všechno. Já jsem tak blbá, mě se splnilo, co jsem chtěla. No. Přichystané otázky jsou vyčerpané, ale ještě tu mám jednu protekční. Míša Hanuš by speciálně pro něj potřeboval 8

odpověď, co dělat, když řídí a něco se mu restimuluje. Má zastavit a napsat si to? Anebo čistit za jízdy? Nejlépe se zavřenýma očima  Míša je na takové úrovni, že pojmenuje, uvědomí si, kdy to zažil poprvé, nezavírá při tom oči, v příčině přijme, zkontroluje, pak si to zkontroluje v současnosti a je to pryč, šup, šup. Jenže někdo to dokáže po jedničce a někdo ani po trojce. Tak to mě přece jen ještě napadá poznámka jedné slečny, proč nemůže po jedničce čistit s kamarádkou, která nebyla na kurzu? Já jí nebráním, ale oficiálně to nejde. Je začátečník. Je to stejné, jako kdyby přišla do továrny a řekla: „A proč hned nemůžu k soustruhu, když jsem ho předtím viděla pět dní?“ Ještě neumí všechno, co je potřeba umět. Nechat ji chviličku u soustruhu a zapnout ho, to už zabilo pár lidí. Když nevíte, co si počít, může to být i nebezpečné. Občas slyším, co se kde děje a už jsem fakt slyšel leccos. Takže dívenka je hr,hr,hr a pak bude říkat, že to nefunguje. Výborně, hlavně, že se do toho hrne. V práci jste taky po pěti dnech byli experti na všechno? Tady se z vás terapeuty snažíme udělat po deseti, lépe po patnácti dnech. A normálně v životě studuje psycholog kolik let?

Mám vás rád. Záleží mi na všech RUŠáčcích. Je nějaká otázka, na kterou bys chtěl odpovědět? Nebo něco, co bys chtěl říct? Mám vás rád. Záleží mi na všech RUŠáčcích. I na těch, kteří jsou zablokovaní a třeba na mě nebo na RUŠku zanevřeli, mně je to jedno. Mám je rád a rád jim kdykoli pomůžu, když se na mě obrátí. A i když mám na stránkách deset tisíc za terapii, záleží na záměru každého člověka, jestli něco chce vyřešit, nebo si chce jenom stěžovat. Je to jen jeho volba. Když se rozhodne, i ten Karel Nejedlej mu rád pomůže. Výborně, děkuju. Taky děkuju. To je všechno, jo? No, asi jo. Já jsem nějakej rozkecanej dneska, co? Ale bylo to prima. Jo? Děkuju.

Odpovědi na otázky RUŠáčků bude stálá rubrika zpravodaje. Proběhlý rozhovor byl spíše na dovednosti a informace po prvním a druhém kurzu. Abychom ale odpovídali všech, budeme velmi rádi, když pošlete jakoukoli otázku, jejíž odpověď vám není mailovou adresu: [email protected]. Do předmětu nezapomeňte napsat zeptat…“. Už teď se těšíme na vaše podněty. 9

zaměřený na otázky jasná, na „Chci se

TERAPIE, JAK JSEM JI VNÍMALA S KLIENTKOU… Kateřina Lívia Rajs Chtěla jsem napsat, že jedna z mých posledních terapií byla místy velmi zábavná, ale ona byla vlastně zábavná pořád... Paní přišla už podruhé, protože jí vyhovuje individuální sezení. Když jsem ji po čase viděla, bylo jasné, že od minula prošla změnou. Působila uvolněnější, více zářila, už to nebyla ta šedá myška jako při prvním setkání. Poprvé jsem se v ní popravdě tak úplně nevyznala. Když si ke mně do křesla sedla znovu, řekla mi, že by chtěla vyřešit vztah se svým partnerem, vztah k sobě a k dětem. Přestože už jsme minule stihly vyčistit rodiče, jejich vztah a nějaké další věci, vyplynuly z klientčina současného partnerského vztahu další bloky týkající se vztahu rodičů. Největší „zábava“ ale přišla, když jsme se dostaly ke vztahu sama k sobě a k jedné pubertální situaci se sestrou a tatínkem, který je viděl na zahradě v plavkách. Událost jsme procházely, vypadala nevinně, ale cítila jsem, že je klientce stále proti srsti, když se na ně otec dívá. A v tom se mi situace spojila s blokem, který mi náhodně řekla na úplném začátku. Cítila se totiž vždycky více jako kluk než holka. Nadhodila jsem jí do průběhu čištění jen to, co sama zmínila. Reakce byla veliká, začala se třepat, vypadalo to spíš jako malý záchvat. Silné tělesné projevy se spojily s emocemi a výsledek stál opravdu za to. Vyšly z ní nejzásadnější bloky jako přijetí jejího bytí jako ženy a dovolení si být ženou. Zpočátku blok nemohla ani nahlas říct. Povzbuzovala jsem ji, ať si to alespoň opakuje v duchu a až bude moci, ať větu poví nahlas. Po vyčištění nejhoršího jsem jí vnímala energeticky úplně jinak než na začátku terapie a měla jsem pocit, že přede mnou sedí nový člověk. Napřímila se v sedu, jakoby se jí srovnala postava i obličej. A pak už to šlo do konce jako po másle. Na začátku pro mě byla tak trochu záhadnou ženou, ale po téhle sérii bloků pookřála a byť vypadala stále velice vážně, uvnitř se moc hezky smála. Za nějakou chvíli jsme došly k další skupině bloků při odpuštění se sestrou. Přiznám se, byly pro mě legrační, musela jsem se hryzat do rtů, abych nevybuchla smíchy. Moje soustředění v tu chvíli zmizelo. Měla jsem co dělat, říkat jí nahlas další bloky k opakování. Brzo poznala, že se směju, přežbleptla jsem se a pak už jen stačilo, abych jí řekla: „A teď opakujte: Omlouvám se za všechno“. Bez rozmyslu a s klidem v duši mi sdělila: „Nemám, za co bych se Ti měla omluvit...“ Zachovala jsem zbytky vážnosti a odpověděla jí, že ani já nevím, za co by se mi měla omlouvat, ať si představí svoji sestru a říká to jí. Paní ještě chvíli opakovala dál. Najednou jí ale došla komičnost celé situace a vybuchla smíchy. Její skálopevný výraz zmizel a na tváři se rozzářil holčičí úsměv. Nakonec jsme dočistily pár bloků, zbývajících v zápisu ze začátku terapie, kdy mi popisovala proč je tu a co chce vyřešit. Vnímám to většinou jako skládanku, která do sebe i tentokráte krásně zapadla jak puzzle a bylo hotovo. Čas utekl. Na konci mi povídala, jak se cítí jinak a fajn a že by tohle potřebovala i její sestra  Těším se na příště, až dotáhneme zbytek ve vztazích a podíváme se na její zaměstnání. 10

MÁŠ PRAVDU Hanka Havrilcová Máš pravdu a nad ní visí hustý mrak z minulých bolestí Máš pravdu a tím si šlapeš po štěstí Je škoda mi radit kudy musím jít Mám vlastní poslání Tvá pravda nechť mi v mé cestě nebrání Když hladíš beze slov umíš pravdu znít a voníš hojností Buď prázdná život tě štědře pohostí (HH, 31.1.2011)

JAKÉ JE TO Z DRUHÉ STRANY, ANEB TERAPIE Z POHLEDU KLIENTKY Tak jako mnoho jiných, i mě dovedla k hledání úlevy spousta nepříjemných pocitů, která se časem začala projevovat nejen na duševní, ale i na tělesné úrovni. Tyhle stavy mi nedovolovaly prožívat život tak, jak bych chtěla. Už jsem věděla, že není samo sebou, když se mi situace stále opakují. Ale PROČ se to děje, jsem netušila. A tak jsem hledala pomoc. Ještě bych měla říct, že hromádka mých problémů byla skutečně vydatná. Měla jsem zdravotní problémy, úzkosti a strachy, které jsem neuměla pojmenovat. Věděla jsem, že pramení ze životních událostí, jimiž jsem prošla a ty ve mně zanechaly velké jizvy. Moc jsem si přála, aby se mi nic z toho už nedělo, moc jsem se chtěla změnit, protože se mi nelíbilo jak se cítím. Jen jsem pořád netušila, jak na to. Sama jsem si neuměla poradit a pak jsem jednoho dne narazila na RUŠku. Tedy poprvé jsem o ní četla už dříve, ale tentokrát mě nějaký vnitřní hlas dovedl k tomu se objednat. Když jsem přišla na terapii k Lívii, cítila jsem obavy, jestli mi to půjde. Taky jsem měla strach před někým otevírat své třinácté komnaty. Ale vše se rychle rozplynulo, Lívie byla milá, vysvětlila mi postup a já z ní měla zvláštní pocit klidu. Cítila jsem se u ní strašně dobře. Potíží jsem měla spoustu, největší byla, jak vybrat problém, co mě trápí ze všeho nejvíc. Nakonec jsem zvolila úzkosti, strach ze samoty, závislost na partnerovi, žárlivost. Na úzkostnědepresivní poruchu jsem brala deset let antidepresiva. Půl roku před terapii RUŠ jsem je ale vysadila, protože s léky či bez nich, úzkosti byly stejné. V terapii jsme šly k situaci, kdy jsem to pocítila poprvé. A já najednou před sebou uviděla zážitek z dětství a co víc, už při popisování události mi začal přeskakovat hlas, tekly mi slzy, cítila jsem strašnou bolest. Bolest malého dítěte, holčičky, kterou nechali samotnou. Přijmout, že tam musím zůstat, se mi zdálo nemožné. Plakala jsem, nešlo mi ani mluvit. Ale někde vedle byla Lívie, říkala, co mám dělat, opakovala se mnou, vedla mě, povzbuzovala: „Leni, musíte, pojďte... přijímám, že..." Vnímala jsem její hlas a věděla jsem, že nejsem sama. Někdo mě, tu malou holčičku, vedl za ruku a převedl mě přes všechno zlé. Nemusela jsem se bát. Nikdy bych neřekla, že jedna událost, na níž myslím jako na nepříjemnou vzpomínku z dětství, může být tak silný zážitek. Pak jsme čistily věci, kde už jsem tušila, že byly těžké. A těžké to skutečně bylo i při terapii, tekly mi slzičky, měla jsem pocit, že to nemůžu vyslovit, natož přijmout. Nejkrásnější byl vždy pocit úlevy, kdy se věta postupně měnila v neutrální a rozpouštěla se, až byla jako ta bílá zeď. Na konci jsem cítila, že ze mně spadl obrovský balvan, přímo z hrudi. Najednou jako bych tam měla prázdno. Ale ne pusto. Uvolnilo se místo v srdci pro nové, krásné zkušenosti. Následující dny jsem cítila, že se kolem mě dějí samé zajímavé věci a já je sleduju jako ve filmu s neutrálními pocity. Neměla jsem strachy. Okolnosti, co mě jindy hned sevřely, mě „z ničeho nic“ nijak nestrašily. Dokázala jsem a dokážu se z nich radovat namísto strachu. Od té doby jsem bez obav a vše mi přijde tak nějak lehké. Věděla jsem, že RUŠka je to pravé, že chci vědět víc a že můžu získat nástroj na celý život. Pochopila jsem, že nemusím jen přihlížet a naříkat si nad tím, co se děje, obviňovat druhé, utíkat od situací. Došlo mi, že mám život ve svých rukou a můžu ho tvořit. Najednou jsem pochopila, že jsem objevila něco jako zlatý poklad. Pokud se totiž postupně pustím do všeho, 11 11

co mě trápí a zbavím se svých omezení, zmizí nepříjemné prožitky a tím pádem i všechny moje potíže. Protože jen já rozhoduji o svém životě. Jsem skutečně vděčná, že jsem RUŠku poznala. Teda my se ještě stále poznáváme, každý den je se mnou. Věci do sebe stále více zapadají, pracuju na sobě a najednou mám pocit, že se více slyším. Poznávám svoje bloky a vnímám, co říkají druzí. Díky RUŠce už se teď ničeho nebojím. Vím, že ať se stane cokoliv, jde jen o úhel pohledu. Každá událost je neutrální, pocit v ní si volím sama. A pokud se mi něco nelíbí, je tady RUŠka a ta mi pokaždé pomůže zpracovat cokoli nepříjemného, až jednoho dne z mého života všechno zmizí, nebo to prostě budu vidět jako neutrální. Říká se, že nic není náhoda a tak jsem přesvědčená, že RUŠka přišla v ideální čas, od ideální terapeutky, která mi hodně předala. Přeji vám milá Lívie i Izmaeli, hodně štěstí a děkuji, že jste mě vedli a vedete po cestě "domů", do mého středu. S láskou L.

Když RUŠáček tvoří… ZABYDLOVÁNÍ MÍRU V NÁS Jitka Badoučková Jak to, že dneska už mi nevadí, že nejsi můj a usmívám se nad tou představou, jako nad vlastní starou školní skicou? Musím být nejspíš mrtvá, či co... Až hvězdy řečištěm mé krve doplavou k jezu, kde noc se tříští do úsvitu, pochopím, proč jen tak málo chybíš mi tu, proč už jen z dálky protějšího břehu mě to bolí, proč stojím v magickém kruhu soli, co jsem si sama ze slz nastřádala, proč jako šaty na panenky je mi ta láska už teď malá, malá jak červánek zakletý na dně rtěnky. Za soumraku i nad ránem, ve chvíli největšího míru oblohy i země pochopím, že ten mír se natrvalo zabydlel i ve mně.

12

Kateřina Lívinka Rajs

Těšila jsem se, moc jsem se těšila. Samozřejmě jsem měla i trochu obavy, abych nezklamala Karlíka a Evičku, když mi dali tolik důvěry a pozvali mě asistovat na kurz RUŠ 1, ale tolik jsem se těšila, že to zaplašilo i stíny pochybností. No a jen tak pro jistotu, jsem si obavy i zRUŠila . 22.února 2012 jsem po poledni hupla na Kačerově do auta k Maťkovi a Peťce a vyrazili jsme. Cesta i počasí byly zcela ideální – tlak, teplota, rosný bod i další důležité parametry. Dorazili jsme do Zvířetic, zabydleli se, přivítali Evičku a Karlíka, pomohli jim nanosit pomůcky na kurz a zdravili jsme a okukovali první dorazivší účastníky. Bylo moc zajímavé sledovat nesmělé lidičky, z nichž mnozí ani netušili, do čeho vlastně jdou. Sjížděli se a zvědavě si nás prohlíželi plní očekávání a někdy i obav, co bude. Po kurzu mi pak jeden z nich, Tomáš, řekl, že bylo na první pohled patrné, kdo je začínající RUŠáček a kdo lektor či asistent. Mně osobně bylo řečeno, že jsem se celou dobu usmívala, jak měsíček na hnoji, což mi na konci kurzu vysloužilo pochvalu od Jitušky cit.: „Já si tě vyfotografuju a když přijde v životě nějaká s….a, vytáhnu si tvou fotku, podívám se na tebe a bude zase dobře.“ Takže, kdybyste to nevěděli, nyní proti průjmu není Smecta, ale Ivča. Abych se ale vrátila zpět na začátek, kurz byl odstartován, všichni jsme se představili, seznámili a Karlík začal přednášet, vyučovat a vysvětlovat. Následovaly ukázky čištění. Ty jsem využívala k tomu, abych si průběžně pročišťovala svoje bloky, které tu a tam vypluly na povrch a díkybohu za to, už jsou pryč. Proto mi úsměv vydržel po celou dobu kurzu a já mohla být stále v pohodě. Účastníci našeho únorového kurzu byli myslitelé a intelektuálové, takže ve spojení s novými vylepšenými skripty, šli všichni do čištění vybavení dobrými základními znalostmi. Prostě jim bylo jasné, co je příjemná a nepříjemná emoce, co se má čistit a přijímat, co naopak ne a jak postupovat podle nového taháku. A protože všichni účastníci byli vzdělaní, uměli číst a psát, vyrazili chutě do práce.

Ivanka Korsesková POSTŘEHY Z ASISTENCE Stejně jako na každém kurzu, někomu šlo terapeutování lépe, někomu hůře, důležité ale je, že se všichni postupně zbavovali nánosů svých bolestí. Někomu jsme pomáhali hodně, někomu méně, ale práce šla všem pěkně od propisky. Čistili jsme, čistili, až jsme se společně postupně pročistili k závěru pobytu. Co k tomu tedy ještě říct? Můj záměr se ve vrchovaté míře naplnil, asistenci jsem si skutečně užila a jak mi mí kolegové asistenti, Tánička, Peťka a Maťko, potvrdili, oni si jí užili se mnou. Nová, vylepšená skripta (už čtvrtá v pořadí, co znám RUŠku) jsou opravdu povedená. Srozumitelná, přehledná, jasná a moc pěkně ilustrovaná. Opravdu se mi „pekelně“ líbí. Na úplný konec mohu říct, že každému držiteli certifikátu Terapeut RUŠ 2. stupně, případně 3. stupně podle nového systému, skutečně ze srdce doporučuji jezdit asistovat. Asistenci si vychutnáte. Prožitky a neuvěřitelné energie jsou opravdu ničím nenahraditelné, nezastupitelné a terapeutický posun vpřed je zcela očividný a hmatatelný. 13

Ujišťuji vás, že RUŠka je skutečně živá, vyvíjí se a je třeba se stále učit, aby terapeut nenabyl dojmu, že vše umí a neupadl do stereotypu, do vyježděných kolejí. Proto vám zcela upřímně říkám: „Jezděte asistovat, stojí to za to.“ Vaše vložená energie se vám stonásobně vrátí. A komu se nechce asistovat, nebo si ještě netroufá, vyplatí se jet i na opakování kurzu, vše si obnovit a připomenout. Přečistíte si základní vztahy, načerpáte další zkušenosti, protože co může být pro klienta lepší než vyčištěný, ideální terapeut, vybavený čerstvými, průběžně inovovanými znalostmi. Moji milí Evičko a Karlíku, děkuji za RUŠku, děkuji, že patříte do mého vesmíru a děkuji za pozvání na asistenci. Těším se na další setkání a spolupráci s vámi. S láskou a vděčností Ivča Korsesková (Kurz metody RUŠ 1 22.-27.2.2012)

Když RUŠáček tvoří…

DÍRA Hanka Havrilcová

Stmívá se. Otvíráš a vidíš nevidíš. Tušíš, že za závojem spí hvězdy. To světlo znáš, jen nevíš odkud. Nemůžeš si vzpomenout, že patří k tobě. Prošla jsi černou dírou na svět. V napětí a sevření ses vyklubala do chladného předjaří a cítila ses sama. Sama s tou dírou v hlavě, kde drnčelo „nechci tam, nemají mě rádi“. A teď jsi tady. V díře. Díváš se oknem a víš, že hvězdy jsou. Nepochybuješ o tom. Jen … jak ti to říci, není ti dosud známo, že jsi jednou z nich. Zatínáš zuby, ta díra se zdá být bezednou. Až zavřeš oči, spustíš kolovrátek. Nameleš mouku ze svých strachů. Vypláchneš smutky z podpalubí proudem slz. Až nastane ta chvíle, kdy se toho odvážíš …zmizí ta díra. Ne, není věčná. No tak už pojď a svou tmu zruš. (12.3.2012) Milí RUŠáčci, velká část z vás maluje píše, fotografuje, či jinak tvoří. Byli bychom rádi, kdybyste se o svoji tvořivost, literátní i jinou, podělili s ostatními. Proto neváhejte a posílejte svá dílka i díla na adresu: [email protected] 14

Zkušenosti druhých VYTRVALOST Ivanka Salajková Chtěla bych se s vámi podělit o průběh mého čištění metodou RUŠ a podpořit ty z vás, kterým se zdá, že se nedaří. Zúčastnila jsem se kurzu před dvěma roky. Měla jsem spoustu bloků jako ostatní, ale ostatním to šlo nějak lépe než mně. Byl to totiž jeden z mých programů, neustálé srovnávání s druhými. Na kurzu mě oslovila jedna písnička z pohádek, jmenovala se Cesta ke štěstí. Když jsem uslyšela slova: „kdybys žil deset životů a sotva na nohou už stál, tak buš do plotů dokud to štěstí a lásku nenajdeš“. Tehdy jsem se rozhodla, že to štěstí a lásku najdu!!! Trvalo mně to však dlouho. Nějak jsem nevnímala své emoce, takže jsem nevěděla, kdy mám přestat s přijímáním a také jsem to řešila více hlavou než přes pocity. Absolvovala jsem další kurzy a pořád nechápala, že všem to jde a mně ne. Zkoušela jsem i jiné techniky, jenže nic nepomáhalo. Vrátila jsem se zpět k metodě RUŠ a řekla jsem si: „když to pomáhá ostatním, musí to pomoct i mně“. Jela jsem na další kurz a konečně přišla úleva, když mi Karel doporučil udělat si odpuštění s mozkem. A pak se mnou a ostatními křičel na terase z plných plic i sprostá slova, která jsem si před tím nedovolila říkat. Jako můj největší blok, který mi bránil ve vyčištění vnímám to, že jsem nesměla říkat, co si myslím. Před tím jsem si myslela, že nežiji, ale přežívám, nerozuměla jsem si s manželem, nedokázala jsem s ním mluvit, nebavila mě práce, opravdu jsem se cítila dost hrozně. Dnes mám stejného milujícího manžela, kterému si dovolím všechno říct a rozumím si s ním. Dělám práci, která mě baví, věnuji se i terapiím RUŠ. Jsem moc vděčná všem i sama sobě, že jsem vytrvala, nevzdala to a našla štěstí a lásku, po které jsem tolik toužila. A proto bych vám chtěla říct: „Nevzdávejte to, vytrvejte. Stojí to za to, i když se někdy nedaří !!!!!“

Vtípky RUŠka bez vtipů je jako Karel s vlasy. Tři kamarádí přišli k nebeské bráně a svatý Petr se jich ptá, co by nejraději slyšeli od svých příbuzných na pohřbu. První: „Já bych chtěl slyšet, že jsem byl skvělý doktor a otec rodiny.“ Druhý: „Já bych chtěl slyšet, že jsem byl úžasný manžel a že jsem jako policista zachránil životy mnoha lidí! Třetí: „Tak to já bych chtěl slyšet: Podívejte, vždyť se hýbe!“

Přijde bruneta na salaš a ptá se bači: „Když uhádnu, kolik máte ovcí, můžu si jednu odnést?“ Bača souhlasí. „Máte jich přesně sto“, uhádne, vezme ovci a odchází. Bača vyběhne ze salaše a volá za brunetou: „Slečno, když uhádnu vaši původní barvu vlasů, vrátíte mi toho psa?“ Rybce se konečně podařilo dostat ven z rybářské sítě. Z posledních sil doplave pod kámen, zapne mobil a zděšeně čte: „Vítejte zpátky v síti…“

15

NOVINKY٠٠٠AKCE٠٠٠ZAJÍMAVOSTI Pojeďte s námi na dovolenou s metodou na jih Chorvatska, Živogošče – Blato Motto: žijte zdravě, a bez stresu Na této originální dovolené se snoubí odpočinkový pobyt a efektivní práce na sobě v příjemném prostředí u čistého moře.

Pro koho je dovolená určená: Pro kohokoliv, kdo má zájem si odpočinout, poznat metodu RUŠ a zapracovat na sobě. Nezáleží na tom, jestli už metodu umíte nebo ne. Program bude probíhat ráno a večer. Při jeho absolvování budete mít dostatek času na relaxaci. Můžete s sebou vzít i své blízké - manžely, manželky, děti, kamarády, přátele, známé... .

Termín: pátek 31. srpna odjezd z Prahy a návrat v neděli 9. září. (odjezd z Chorvatska v sobotu 8. 9.) Co Vás čeká: Především odpočinek a pohodová atmosféra u moře. Každé ráno rozcvička súfijské cvičení a meditace v klidu i v pohybu. Večer práce na sobě pomocí metody RUŠ, se kterou se naučíte pracovat tak, abyste dokázali pomoci sami sobě od problémů a problémků. Pokud to už umíte, zaměříme se individuálně na tu oblast života, kterou potřebujete zdokonalit, doladit. Kurzík Mandalujeme – malujeme mandaly. Techniky, jak se zbavit bolestí páteře Povídání a sdílení v kruhu přátelských, vnímavých lidí.

Kdo vás povede: Eva a Karel Nejedlí, www.karelnejedly.cz Kurzovné 3 600,- Kč Pro absolventy minimálně pětidenní výuky RUŠ 1 (a vyšších) 1 800,- Kč Děti od ukončené 2. třídy do 15. let 800,- Kč

Místo: Apartmány Mijo www.apartmani-mijo.com Mijo Brajkovič, Travel Agency ,,Živo-Tours“ d.o.o., 213 29 Igrane – Živogošče - Blato

Strava: Po domluvě lze zajistit polopenzi 375,- Kč (15€) za osobu a den Cena: 6 900,- Kč Cena zahrnuje ubytování v penzionu (7dní) a dopravu autobusem. Přihlášky: Mailem na [email protected] do kterého uveďte vaše jméno, příjmení, adresu, telefon, email a datum narození. V případě velkého zájmu je pro zařazení rozhodující datum připsání zálohy na účet.

16

Příští číslo, které vyjde na začátku srpna, se bude věnovat RUŠce a zdraví. Pokud máte k tématu co říci, budeme velmi rádi, když svěříte svoje zkušenosti právě nám. Na příspěvky se budeme těšit na mailové adrese [email protected] do 30.6.2012. Vítáme také jakékoli nápady, podněty, nabídky, aby mohly RUŠ noviny co nejvíce vzkvétat. Předem děkuji a těším se, Katka Králová

RUŠ noviny zpravodaj metody RUŠ Na textové přípravě čísla se podíleli: Eva Nejedlá, Karel Nejedlý, Kateřina Lívia Rajs, Ivana Korsesková, Ivana Salajková, Jitka Badoučková, Hana Havrilcová, statečná klientka Lenka a Katka Králová. Autorkami obrazů jsou: Eva Nejedlá a Kateřina Livia Rajs Četbou těchto novin přispíváte na konto svých vědomostí, zkušeností a objevů ve světě metody RUŠ a děláte radost jejich přispěvatelům. Všem srdečně děkuji za spolupráci.

Evička Nejedlá

Vtípek pro ty, co čtou až do konce  Potkala žirafa myšku a říká: „Ty ani nevíš, jaké je dobré mít takový dlouhý krk." „Hmmm", myška na to. „Díky svému krku dosáhnu na ty nejvyšší a nejchutnější lístečky na stromě." „Hmmm." „A když, je polykám, to tak krásně dlouho trvá, než projdou celým mým krkem." „Hmmm." „A když se pak napiju pramenité vody, ona tak krásně dlouho a dlouho sklouzává do žaludku a celou mě ochlazuje." „Hmmm," rozpovídá se myška „a už jsi někdy zvracela?" 17