NOVINKA: Celé toto číslo SFingy lze stáhnut jako jeden dokument z

SF-inga

Page 1 of 5

Aktualizace 10.října 2015. Naše adresa je: http://hurontaria.baf.cz/sfinga/

NOVINKA: Celé toto číslo SFingy lze stáhnut jako jeden dokument z http://hurontaria.baf.cz/sfinga/sf2015rijen.pdf Tento portál SFinga vychází nepravidelně, většinou při vydání nové knihy (řekněme každý jeden až dva měsíce) a obsahuje navíc pár esejí o všem možném (sekce ESEJE), trochu legrace (sekce HUMOR), hry pro ty, kteří se necítí přestárlými (sekce LEPORELO) a články o elektronických knihách a tabletech (BUX).

OBSAH TÉTO SFINGY: (modré linky jdou přímo na net) ESEJE TERRY TERRIFIC - Terry mi velmi ochotně odpověděl a tak jsem se rozhodl to už tehdy přeložit do češtiny DOUBLE ERABLE - jednou jsme se docela pohádali, kvůli té pláni v Peru, Nazca se jmenuje ZRCADLENÍ. (Horror story) - Iluze jsou perfektně normální fyzické jevy, jako je třeba fata morgana POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA - seriál si hned od začátku získal obrovskou oblibu a tak pokračoval dál a dál. LEROY - říká se, že komu dá pánbůh úřad, tomu dá i rozum. LeRoyovi tedy určitě ten úřad nedal pánbůh. ZPŘEHÁZENÉ STRÁNKY VM - když jsem dělal soupis zvláštností v tomto rukopise, tak jsem si všiml toho, co nazývám „duplicitní číslování“ BUX TABLETY VEDOU (díl 2.) - užitkové programy do každého počasí

file:///C:/00/SFINGA/0.htm

10/9/2015

SF-inga

Page 2 of 5 KLEOPATRA BEZ ZÁVOJE - recenze knihy Cleopatra od E.E. Rice, s novými, zajímavými fakty. HUMOR OXYMORONY (4) - Bruselská politika je vlastně jen fašismus s "lidskou tváří" ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ - "To ne, " přiznal jsem, "ale paní učitelka nám řekla, že kdo je zapsanej na policii, nesmí volit." JEŠTĚ TY TESLOVY DENÍKY - . . . k jedné Němce, která pod záminkou, že má doma nevybuchlou bombu, ho pak zneužívala nejprve pohlavně, později i sexuálně. LEPORELO

KŘÍŽENKA5© - Tentokrát něco pro fajnšmekry, nazval jsem to ALENA V ŘÍŠI DIVŮ a je to prostě 30 slov ALENA v jednom čtverci. Kupodivu to není lehčí, než u té z různých slov, ale naopak. No a v tom je právě ta krása :-) . Řešení Sekce ARCHIVY SFINGY - Archivy Sfingy najdete ve sloupci vlevo, v kolonce ARCHIVY (2010, 2011 ,2012). Články z let 2013, 2014 a 2015 jsou přímo přístupné z titulní stránky SFingy, najdete je v patřičných sekcích vlevo. Sekce INSTRUKCE - jen pro případ, kdybyste náhodou něco nevěděli.

NAŠE KNIHY OFF-LINE je jedna z mála českých knihoven pro čtečky, která je navíc zdarma. Protože se jedná jen o knihy autorů SFingy, můžete si klidně knihy stáhnout a naládovat do čtečky. Co ale není dovoleno je knihy rozmnožovat či publikovat, rozuměj bez svolení autorů. Knihy "ZIP" se dají číst po odzipování každým browserem (tj. prohlížečem, např . Internet Explorerem) . Jejich duplikáty ve formátu "PDF" lze po naládování do vaší elektronické čtečky či tabletu už hned přímo číst . V naší sekci BUX najdete, jak je tam naládovat, ale jen všeobecně, čtečky se značně liší ( většinou do externí memory (čipu) ať už z PC nebo via USB. PDF lze také číst i v PC (tam např. pomocí programu ADOBE READER , který je na netu ke stažení zdarma). Celá naše knihovna je na adrese http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/, má více než 130 knih ke stažení a jsou určeny pro čtení mimo net Pokud vaše čtečka nečte


10/9/2015

SF-inga

Page 3 of 5 PDF formát (jsou vůbec takové? :-), lze knihy na netu zdarma překonvertovat na formát EPUB nebo MOBI. Pro častou konverzi lze stáhnout zdarma program CALIBRE. Knihy jsou v naší knihovně seřazeny abecedně. Rychle se tam dostanete i ze sekce KNIHY OFF-LINE na titulní stránce SFingy vlevo.

KNIŽNÍ NOVINKY: Upozorňujeme na nové místo vytvořené pro naše knihy na Netu, je na https://www.yumpu.com/sk/Jan_B._Hurych a jdou tam číst naše knihy na PC ale hlavně na tabletu. ROZJÍVENÁ (autor Jan B. Hurych)

Tato nová kniha je plná poesie - ale v próze. Vzniká tak zajímavá forma, které nemá verše, ani rýmování, ani dithyramby (proboha, co to je? :-) - a přesto je natolik poetická, že si toho ani nevšimnete. Je tam ovšem i trochu jemného humoru, něčeho, co dnešním básníkům - ano, i ještě žijícím klasikům - prostě chybí. Jak sám autor praví v úvodu: "Chtěl jsem svoji "Rozjívenou" nazvat "sbírkou básní v próze", ale pak jsem se bál, že by se čtenáři zalekli toho slova "báseň" a tak to radši píši jen do úvodu, doufaje, ze tento většinou stejně nikdo nečte :-). Abyste rozuněli, nebyl to můj nápad, ale Heleny. Pro ni jsem také kdysi napsal první báseň v próze, ale to bylo jindy, jinde a jinak. . . Až tedy teď. Nedávno jsem prohledal svůj zápisník námětů k básním, které se nikdy nekonaly. Ne, že by nebyly bývaly šly zrýmovat (nebo lépe: ne, že byly bývaly nešly zrýmovat - ach, ta čeština!), ale jaksi se mi nehodily k tragicko-heroické poezii mých mladých let. A přece: jak si tak utěšeně stárnu , dívám se na věci jaksi více zblízka a tak jsem je tedy znovu "objevil". Neříkejte tomu ale prosím ani "poezie všedního dne" -


10/9/2015

SF-inga

Page 4 of 5 všední dny jsou přece jen pro všední lidi. Vracím se tedy k nim, k těm veršům bez rýmů, k sirotkům opuštěným..." A ještě něco z titulů: In vino veritas , Nejsem doma, Ach, ta láska nehezká, Dvě osamělosti, Vážený pane Vivaldi, Dámská volenka, Žebrák a dobrák, Moje druhé já, Smutná vdova , Don Juan, Kdo z tebe pochází, Kvetinářka, Láska s teploměrem, Na břehu moře, Odpouštím . . . Celá kniha je ke stažení zdarma jako zip nebo PDF

... A VÍTR CHYTIT ZA PAČESY© (autor Aldo do Bianco =

Aleš Bílý)

Náš autor spolu s Violou Zoe Bílou (ilustrace) knihu napsali a vytiskl ji Integraf, s.r.o. Náchod, 2015, ISBN 978-80-2607824-1, grafická úprava: Kazi Štelzigová 2015 Je tam vše, co se asi tak člověku během víc než čtvrtstoletí honí hlavou - kniha plná "básní" a mikropovídek tak trochu o ničem i o všem s úžasnými barevnými obrázky malého človíčka, který ješte není zblblý výchovou, školami ci radami, že přece Slunce je žluté atd. Je to už náš druhý autor (po Michalovi Málkovi), který začínal u nás a získal slávu na poli literárním, na tom tištěném. Nemusím dodávat, že jsme na to pyšni - předmluvu napsal náš Jansan. Co dodat: knihu jsme četli, je skvělá a můžete si ji koupit na http://aldabianco.eu/obchod/. Objednat lze knihu také na: aldabianco.eu v záložce É-šopa za pouhé 222 Kč (slovy dvě stě dvacet dvě koruny české) či napsat autorovi na "Aleš Bílý, Havlíčkova 480, 449 41 Červený Kostelec".


10/9/2015

SF-inga

Page 5 of 5 PŘIDRUŽENÉ STRÁNKY Na naší ČESKÉ STRÁNCE VM (Vojničova manuskriptu) je už i článek od Jansana CHYBĚJÍCÍCH DVĚSTĚ LET V PROVENIENCI VM a je ke stažení( zde Pro zájemce o nové , detailnější skeny rukopisu VM udělané Beinecke knihovnou, najdete je tady http://beinecke1.library.yale.edu/download/Voynich-New/ Anglická webstránka níže je prakticky identická s tou českou, až na jazyk :-) THE ENGLISH PAGE OF VOYNICH MANUSCRIPT (VM) http://hurontaria.baf.cz/CVM/ is the traditional page by Jan B. Hurych. You can also get there from SFinga title page. There is now the doscussion about the provenance of the VM, time data, varous historical studies and suggestions. The new article THE MISSING TWO HUNDRED YEARS IN THE VM EXISTENCE can be downloaded here The page has actuallu the same content as the Czech one. (English website is practically identical with the Czech page). BLOG SFINGA - povídky Také Shinen dále obohacuje svůj blog, věnovaný scifi a VM. Adresa jeho blogu je http://shinen.webgarden.cz/, ale dostanete se k ní též přímo z titulní stránky SFingy vlevo. A ještě náš aforismus:

VÝSLEDKEM MULTIKULTURIZMU JE JEN MULTIZMATEK (Anonym)


10/9/2015

E=NIGMA

Page 1 of 5

Autor : ©J.B.Hurych Název : TERRY TERRIFIC

V březnu tohoto roku zemřel velký spisovatel fantastických novel a přítel jeho nadšených českých čtenářů, Sir Terence David John "Terry" Pratchett (28 April 1948 – 12 March 2015) . Jeho serie DISCWORLD - o Zeměploše - má celkem 41 knih. První vyšla už v roce 1971, poslední až po jeho smrti. Celkem vyšlo asi 75 milonů jeho knih a to v 37 jazycích. Za své knihy dostal řád Britského Impéria a rytířský titul Lorda. Tento rozhovor s Terrym (Hurontaria, září 1998) je vlastně interview, která jsem kdysi prováděl pro Hurontarii, původně jen v angličtině. Dotazovaní si většinou pochvalovali moje impertinentní otázky a já zase jejich vtipné odpovědi; některá ta interview dokonce naleznete i na jejich webstránkách. Terry mi velmi ochotně odpověděl a tak jsem se rozhodl to už tehdy přeložit do češtiny (poprvé to vyšlo v Amberzinu). . . TERRY TERRIFIC (Rozhovor s Terrry Pratchettem) Hned jak jsem tenhle název napsal, ještě jsem se pro jistotu podíval do slovníku, abych mu náhodou nepřidával, anebo neubral - ale ne, je to správně. TERRIFIC totiž může znamenat: neobvykle veliký, impresivní NEBO neobvykle obdivuhodný, potěšitelný NEBO způsobující obavy (o tom ještě dále...) Ano, Terry Pratchett je všechno tohle a ještě mnohem víc: on je totiž unikátní. Viděl jsem ho sice jen na fotografiích, ale když jsem se tuhle díval v TV na jakýsi film z Bornea (zapnul jsem si televizi někde uprostřed pořadu), hned jsem si říkal, že by ten člověk, co vypadal jako náš profesor zoologie na gymplu, mohl být Terry.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 5

A byl. Film byl o orangutánech a mezi nimi se pohyboval on a ty opice se k němu chovaly až nebezpečně přátelsky. Na hlavě měl takový ten hnědý, silně opotřebovaný klobouk (podobný těm, co měli australští vojáci, když osvobozovali Novou Guineu od Japonců) a jeho vous byl daleko víc prošedivělý, než když jsem ho viděl na jeho fotce v knihách o Discworldu (o Zeměploše). Ale už když promluvil pár vět, nebylo pochyby: jeho humor, lépe řečeno poezie jeho humoru, ta vůbec nezestárla. Tak to vidíte, teď jsem to konečně řekl a zpátky to brát nebudu: Terry je totiž v podstatě také básník - i když si myslím, že by se k tomu sotva přiznal bez použití násilí (tedy na něm, pochopitelně). Ano, "objevitel" Zeměplochy nám dává víc než opravdu krásnou literaturu (ze které, jak tvrdí, je také občas obviňován), víc, než jen ty jeho fantastické postavičky nesmrtelné velikosti. My se totiž v těch jeho hrdinech také poznáváme, protože oni jsou až nestydatě a hrozně lidští. A to zrcadlo, ve kterém se vidíme , je navíc úplně rovné, to jen my jsme tak nějak trochu pokřiveni, tak nějak trochu směšní...

Ale Pratchett není jen Tolkien s enormní dávkou humoru. Jeho knihy jsou také (jak jinak?) i ostrou satirou. Někdy také dost bodavou, i když by mu sotva vysloužila titul "Terry the Terrible", Terry Kruťas. Vezměme si třeba tenhle příklad: jeho Unseen University je parodie na Neviditelnou universitu Rosikruciánů, ze které vyrostla později Anglická Královská Společnost Nauk a ta je vlastně tady jeho terčem. Jinde zase tvrdí, že sice neabsolvoval univerzitu, ale že má soucit s těmi, kteří tomu neunikli :-). Tahle fakta ovšem nemám vůbec ze sebe, ta jsem si našel na Terryho webových stránkách, kterých je hned několik a všechny hýří jeho citáty a některé mají i kompletní annotace čili vysvětlivky k jeho knihám. Ona totiž každá jeho myšlenka má hned dva i více významů, které nejsou na první pohled zřejmé a už vůbec ne při doslovném překladu. Dovedu si (jen zhruba, ovšem) představit, jak těžkou práci má pan Kantůrek: Terry je na překladatele mor a dokonce ho podezřívám, že jim to dělá schválně a ještě z toho má radost. A to prosím i když dobře ví, že to bylo nejen díky jeho spisovatelskému umění, ale i dobré práci jeho překladatelů, že je teď známý - a hlavně čtený - po celém světě!


10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 5

Ovšem nesmím tu zapomenout ani na jeho vynikající schopnost rozumět lidem - a nejen jim. To můžeme vidět právě v dříve jmenovaném filmu , kde stojí mezi mláďaty orangutánů ( o kterých říká, že vypadají jako "vyjukané kokosové ořechy"), hravý a šťastný, když jedno z nich mu se zaujetím demoluje jeho oblíbený, ošmataný klobouk, který je jinak jeho - řekl bych jakýsi trademark. A nakonec ještě jedna z Terryho životních zkušeností - tato je z jeho knihy, nazvané "Diggers" : "Potíže s otevřenou myslí jsou v tom, že k vám lidé budou chodit a budou se vám do ní snažit pořád něco nacpat." Už odedávna si lidé vymýšleli celé světy s bájnými postavičkami: všichni známe Gullivera a také doktor Rabelais svými hrdiny (Gargantua a Pantagruel) rozveseloval (a dokonce prý i léčil) své pacienty. Maně si vzpomínám na dnes už asi zapomenutého pražského bohéma T.R. Fielda (syna barona a osobního lékaře Císaře Pána, doktora Rosenfelda) , který si vymyslel boha kanálů Lomikela ("Není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel") a také národy Krhútů a Trilizínů s hlavním městem Ejčí nad Mejtínem... A tak mi napadá: není celý tenhle náš život vlastně jen takovou velikou hrou, kterou s námi někdo hraje? A není naše fantazie to jediné, co můžeme dokonale prožívat, protože jen v tom jejím vybájeném světě se můžeme cítit opravdu svobodní? Poznámka: Terryho čtenáři a přátelé mají k disposici celou řadu stránek na Netu, kam Terry také občas přispíval. A tak jsem si dodal odvahy a zahnal obavy (viz hořejší definice výrazu "terrific") a napsal jsem mu e-mail. Odepsal mi ještě ten samý den a co mi napsal, si přečtěte v následujícím překladu: From: Terry Pratchett To: Jan Hurych JANSAN: Milý pane Pratchett,


10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 5

píšu teď články o zajímavých subjektech a osobnostech pro enzin AmberZine v Praze, v České Republice. V mém "mini-intervjú" se známými osobnostmi se ptám pouze dvě otázky (někteří lidé říkají, že i jedna je příliš mnoho :-), ale už se mi podařilo dostat odpovědi od lidí jako je R. Dawkins či pan Hale (co mu patří půlka té známé komety). Bylo by milé, kdybyste mohl našim čtenářům zodpovědět pár otázek: Za předpokladu, že jsem váš nadšený čtenář, ale jinak pro vás člověk zcela neznámý - co byste mi tak mohl popřát nejhezčího a nejhoršího? Prosím označte které je které, protože u vás si člověk může lehce splést jedno s druhým. TERRY: To nejhezčí A TAKÉ to nejhorší: Kéž se vám splní VŠECHNY vaše sny (viz pozn.1 dole). JANSAN: Hádám, že jsem zapomněl, že jste mistr ve srovnávání toho, co je nesrovnatelné. A navíc to děláte tak, že to dává perfektní smysl. Viděl jsem váš film o orangutánech a ta paní tam řekla o nich jednu větu, které mě hluboce upoutala: "Oni nikdy neopustili zahradu Ráje." Někteří lidé si dokonce myslí, že lidstvo už dosáhlo vrcholu své evoluce a jediné, co nám zbývá, je vrátit se zpět. Já vidím - za předpokladu, že je to možné - jen dvě cesty, jak to docílit: buď vrátíme všechna jablka, co jsme nakradli ze Stromu Poznání, anebo pomocí retro-darwinismu, když prosadíme pravidlo "přežití jen těch nejméně schopných" :). Co vy si o tom myslíte? TERRY: Kterákoliv z těch cest je blbost. JANSAN: Já si myslím, že jsme byli vyhnáni z ráje hlavně proto, že jsme byli dost hloupí, abychom se nechali nachytat - což byl následek toho, že jsme naopak nejedli ze


10/8/2015

E=NIGMA

Page 5 of 5

Stromu Poznání dost. TERRY: Jestli si pamatujete, lidstvo bylo vyhnáno z ráje ne proto, že jedli ze Stromu Poznání, ale protože si Jehova myslel, že bychom pak mohli jíst ze Stromu Života (byly tam přece dva stromy). Já si myslím, že bychom měli být zodpovědní a začít se chovat jako dospělí. Chceme-li býti jako bozi, tak bychom v tom při nejmenším měli být tak dobří, jako jsou oni (viz pozn.2 dole). JANSAN: Vám se to mluví, protože vás bozi zřejmě milují... Děkuji vám za vaše odpovědi a přeji vám jménem našich čtenářů vše nejlepší. ----Poznámky: 1) V originále: "May all your dreams come true." To je běžné anglické přání všeho nejlepšího. Terry zde ale hraje na dvojí význam slova "dream ":

to, co si nejvíc přejeme, o čem "sníme" obyčejný sen, tedy i ten děsivý (nightmare)

2) Terry má ovšem pravdu, neboť v bibli Bůh doslova říká: "Člověk se stal jedním z nás, on poznal dobro a zlo a nyní by ještě mohl jíst ze Stromu Života a žít navždy." A tak se musel Adam s Evou vystěhovat.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 14

Autor : ©J.B.Hurych Název : DOUBLE ERABLE.

Vlastně se jmenoval Dennis, Dennis Ernest Montagnard, ale nikdo v okolí ho jinak nepojmenoval než Double-Erable, podle jeho rčení, které často používal. Ale zase ne tak často, to jen když se u něj držel Erable Festival, slavnost javorového sirupu. Přišel k nám z Quebeku a tato slavnost byla zároveň jakousi vzpomínkou na dobu prožitou v La Belle Province. DOUBLE ERABLE. Na začátku dubna totiž vždycky natloukl do těch svých deseti javorových stromů (či kolik jich vlastně měl) pípy, navěsil na ně kbelíky a sbíral jejich jarní mízu, aby z ní pak uvařil sirup. Ty kbelíky vždycky lákaly kluky - plížili se tam navečer a odlévali si z nich do hrnků. Ovšem k jejich velkému zklamání - javorová šťáva sama totiž chutná spíš jen jako mírně oslazená voda. To trvalo asi tak týden: v sobotu ráno brzo vstal, naštípal dříví, připravil kotel, zapálil hranici a vařil a vařil. No a potom nás, sousedy, všecky pozval na tradiční slavnost - něco, co uvidíte jen v Kanadě. Je to totiž taková oslava příchodu jara, obnoveného života a hlavně přátelství. Navečer jsme se tedy všichni sešli u ohně a Dennis nám servíroval "sirup na - ", totiž sirup na šunce, sirup na wafflích, sirup na různém pečivu, dokonce i sirup na sněhu - tedy ten sníh byl ovšem na talíři. A přitom se každého ptal, chce li přidat: "Double erable? Double erable?"


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 14

Byl to takový jeho vtip, dokonce zrýmovaný, ale naštěstí už svůj talent dál nerozvíjel. Nu a po jídle nějací hoši přitáhli kytary, DoubleErable oprášil staré housle, které si zapřel podle tradice do pasu, starý Mackenzie zadul do svých backpipes, jak říkají škoťáci dudám, a jeho vnučka Robin, jinak členka kinhuronského skotského bandu, rozrachotila bubínek a pak to začlo. Hrálo se všecko: bretoňské oddupávačky, square dances, staré námořnické a také pop i rock. Všichni tancovali, někteří dobře, ti druzí jen jak uměli. Dospívající mládež tančila něco, co se spíše podobalo tanci svatého Víta - no a děti, ty se opičily po všech. Pak jsme zase všichni zasedli za stoly a pokračovalo se v hodech. Sousedky přinesly každá něco podle vlastního receptu a my jsme to všichni chválili, někdy i po pravdě. Takový pravý potluck to byl, kde každý přinese, co má, podle té staré indiánské tradice. Ten "Potlach" je totiž zimní slavnost, kde se rozdávají dary, někdy i dost extravagantně. Začali to Chinookové u Pacifiku, ale pak se to rozšířilo i sem na východ. U ohně jsme se scházeli všichni: anglos, francophones i ti ostatní, ať už přišli z Asie či Evropy. Byla to taková velká oslava sousedství, ale tohle slovo už vy ve městech asi nepamatujete. Moje žena Jill brebentila s Dennisem a jeho ženou Janet francouzsky, pardon quebecky. V tom je velký rozdíl, jestli to nevíte - nejen fonetický, ale i politický. Ten hlavně: kanadští frankofóni totiž stále ještě vyčítají matce Francii, že je opustila. My ostatní na to máme trochu jiný názor. Podobně jako jiné země, i Francie totiž tehdy zaplavovala své kolonie většinou jen nežádoucími živly námořníky, vojáky a chudáky. Také ovšem přišli v řetězech i trestanci a to za přečiny veliké i menší, a jak možná víte, poslali sem dokonce i Manon Lescaut. Jejich stará vlast je tedy nejprve vyhnala a později svoji kolonii odstoupila - pravda, ne ovšem bez boje Angličanům. Jen svůj jazyk si tu směli obyvatelé "Nové Francie"


10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 14

ponechat a svoji hrdost. No a pak jsme přicházeli my ostatní. Z důvodů náboženských, politických i hledání lepšího světa - ale s tím bych vás tu asi jen nudil.

Obě naše dcery se na sirupovou slavnost těšily, ale musím přiznat, že i já jsem se tam bavil. Dennis nás také během roku několikrát pozval na bárbekjú, tedy jako hosty, ne že by si nás chtěl opékat. Měl hrozně rád našeho psa Rockyho, ale nikdy mu neříkal jménem, vždycky ho jenom volal "Chien, Chien!". Bylo to, jako by si ho tím přivlastňoval, protože psa neměl; Janet totiž vlastnila dvě kočky a chien byl pro ni prostě non - non. Kromě koček ovšem měla Janet také ráda zpěv a u táboráku byla beze sporu zpěvačkou nejlepší. Znala písně tradiční, jako třeba Mon Pays anebo Evangeline, ale take i moderní, například dvoujazyčně znějící Mon P´tit Lollipop. Měli dva syny: starší, Jean Pierre, studoval na ontárijské universitě v Londonu a mladší, Elvis, chodil zatím jen do šesté třídy. Elvis nám přinášel každý večer noviny a tak jsme si ho pro to jméno pořád dobírali. Naše Sally totiž vždycky spustila na magneťáku Presleyho "Jailhouse Rock", ale Elvis se jen usmíval. Tu klidnou povahu měl asi po tátovi. Ostatně byl na tyhle vtipy zvyklý už ze školy a ani snad už neměl své mámě za zlé, že mu vybrala jméno zpěváka, kterému se její Elvis navíc ani moc nepodobal.

Jak už jsem naznačil, Dennis byl tichý, usměvavý člověk, povoláním učitel. Učil přírodopis, ale jinak se věnoval svým dvěma koníčkům: hvězdám a geologii. Postavil si na zahradě také malou hvězdárnu, aby prý mohl pozorovat stálice a oběžnice, ale já myslím, že hlavně pozoroval nebe nad jezerem. Jednou mi totiž důvěrně oznámil, že viděl létající talíř. Druhý den psali v novinách, že to byl ten ruský sputnik s aluminiovými zrcadly. Byl z toho smutný, ale o to víc


10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 14

pozoroval dál. Jednou jsme se docela pohádali, kvůli té pláni v Peru, Nazca se jmenuje nebo tak nějak, co tam jsou ty záhadné rovné brázdy, míle a míle dlouhé. Mezi nimi se vyskytují i obrovské obrazy zvířat, tak veliké, že je můžeme vidět celé jen z letadla. Populární teorie, kterou také zastává Dennis, tvrdí, že to byly přistávací ranveje pro návštěvníky z kosmu. Problém je, že se tu po nich ale jinak nic nenašlo. Moje hypotéza - a já prosím podtrhuj, že je jen moje - je taková, že tomu bylo právě naopak. "Jak naopak?" ptal se Dennis - on je totiž na přírodopisce někdy až moc pomalý. "No ty ranveje," povídám, "ty totiž sloužily pozemšťanům k odletu do kosmu. Celá jedna civilizace odletěla a už se nevrátila. Proto také po nich nic nezbylo; vzali si všecko s sebou, to dá rozum." "A kam odletěli?" chtěl vědět Dennis, který se jako každý odborník rád vyžívá ve zbytečných detailech. "No přece tam, odkud by přiletěli ti tvoji obyvatelé z kosmu," odpověděl jsem naštvaně. "A proč odletěli?" ptal se dál. "Já nevím," říkám. "Asi byli tak vyspělí, že jim prostě jejich morálka nedovolovala zabíjet druhé lidi. Protože ale byli obklopeni samými válčícími neandrtálci - kteří sice měli jen oštěpy, ale zato jim zabíjení nedělalo žádné morální potíže - hrozilo jim vlastně vyhubení. A tak se sebrali a odletěli, byla to taková emigrace ve velkém, chápeš? Představ si člověče, celá civilizace odletěla; to je, co? " "A to se nemohli přestěhovat někam jinam na zeměkouli?" "Kam?" povídám zoufale."Ukaž mi dneska civilizaci, kde se lidé nezabíjejí!" "Anebo je ti divoši všechny pobili, než stačili odletět," zamyslil se opět. Tím mě rozčílil. "Anebo," odsekl jsem, "žádná taková civilizace tu nikdy neexistovala a ty ranveje tam nadělali ti neandrtálci, jak tahali domů ulovené


10/8/2015

E=NIGMA

Page 5 of 14

mamuty na večeři!"

Double-Erable ovšem loví UFA jen v noci, ve dne je spořádaným občanem a navíc učitelem, jak už jsem prozradil. Jeho druhé hobby je ovšem geologie. Je to totiž jeho původní profese, vystudoval inženýrství ve Francii, tuším na Polytechnice v Nantes. Pak přišli do Kanady a po delším pobytu v Quebeku se přestěhovali do Ontária, sem na sever, kde se jim už hezkou řádku let docela líbilo. To jen v létě vezme Janet Elvise a jedou k rodičům do Francie, do Lyonu nebo k její sestře do Vancouveru v Britské Kolumbii, tedy buď na východ či na západ, přičemž obě vzdálenosti jsou asi tak stejné. A Dennis si v té době zase vyjede na sever: naloží kánoj na střechu svého landroveru, do vozu hodí jednu kulovnici a dvě brokovnice, zásoby jídla a hlavně geologické kladívko. Kam až jede, nikomu neřekne. Zato když se vrátí, tak nám vypráví to aby nás spletl - o Sault St. Marie či Algoma Valley, ale pravděpodobně zajíždí ještě výše na sever, tam, kde silnici přetíná železnice Polar Bear Express. Odtamtud dál už asi cestuje jen po vodě a zbytek pěšky, lesem. Vyprávěl, jak tam několikrát zabloudil to víte, mapy pro tuto oblast nejsou tak detailní. Jednou si také nalomil nohu a musel po improvizované berli hopsat pár kilometrů ke své kánoi. Proud ho pak zanesl do nejbližší vesnice, kde zavolali doktora. Doktor přiletěl v helikoptéře; nohu, která byla už pěkně zanícená, přesto zachránil a řekl, že měl štěstí. Tedy Dennis, ne ten doktor, abyste rozuměli. Po návratu mě Dennis vždycky pozve na návštěvu a ukazuje mi své nálezy: ametysty, safíry, polodrahokamy, ale i krystaly ohromné velikosti a nevídané krásy. Ty pecky ametystu, veliké jako dětská hlava či bowlingová, kuželníková koule, pak prodává až za několik stovek, většinou do muzeí či soukromým sběratelům. Dennis má svoje místa, ale nikdy o nich nemluví. Navíc má tuším nějakou tajnou file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 6 of 14

metodu, které vděčí za své nálezy. Nechápu, proč tady v Kanadě nedělá geologa; je to tu ráj pro mineralogy a navíc je to velmi dobře placená práce.

Potkal jsem jednoho takového před lety v letadle, letěl jsem z Huntsvillu, toho dole v Alabamě, zpět do Kanady. Původně prý pracoval pro olejáře v Albertě, ale jak byznys v osmdesátých letech poklesl, odešel do Venezuely. Chvíli tam dělal na naftových polích, ale pak, zlákán zlatem a diamanty, odejel po Orinoku na jih, do pralesa. Kde byl, mi ovšem pochopitelně neřekl a já se neptal. Zato techniku mi popsal dobře: moderní zlatokopové sice už používají kompresory a i jiné mašiny, ale ta konečná fáze je víceméně stejná: drážkovaná koryta, česla a nakonec obyčejná pánev. A hlavně potřebujete hlídače, protože najatí Indiáni dobře znají cenu zlata a jsou velice šikovní při schovávání téhož. Měl na krku takový řetízek, pendant s nádherným zlatým nuggetem a v něm zasazený jeden černý a jeden průhledný, zářící diamant slušné velikosti. Se smíchem dodal, že to je jediné, co mu z bohatství zbylo investoval totiž zlato do pozemků a inflací všecko ztratil. Letěl teď do Ontaria na operaci: zlomil si totiž palec u nohy a nějak mu to tam na jihu špatně spravili. Ne, nebylo to při jeho zlato-kopání v džungli, stalo se mu to ve městě. Šel si totiž po návratu do civilizace k sousedovi zaplavat, skočil do bazénu a nevšimnul si, že tam je málo vody. "To znám," povídám, "jeden můj kamarád jel na to tak zvané helikoptérové lyžování - znáte to, nahoru se letí helikoptérou a dolů na lyžích či skiboardu - sjel tak bez nehody několik opravdových trháků a nakonec uklouzl v koupelně." "To samý, pane, já," povídá ten geolog, "já cestoval stovky mil v pralese a nic se mi nestalo, až doma." "Doma?" povídám, "To jako ve Venezuele? Vy se tam vracíte?" file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 7 of 14

"Našel jsem si jiný job," řekl, "dělám teď v hliníkových hutích, pro Němce." "Ale proč tam chcete zůstat?" ptám se. Rozprřáhl ruce jako prorok: "Ženský, pane, ženský jsou tam prostě nádherný!"

Pověděl jsem ten příběh Dennisovi a snad ani nemusím podotýkat, že se mu líbil. Ale když přišla řeč na zlato, odpovídal vyhýbavě. Já totiž mám veliký plán, abyste věděli: až budu na penzi, půjdu na sever hledat zlato. Času budu mít dost a penzi malou, takže spojím příjemné s užitečným. Už jsem si také koupil zlatokopeckou příručku, takže můžu dělat chytrého, co se týče nářadí a vůbec těch věci kolem. Dennis mi také poradil vzít si s sebou teploměr, abych poznal, kde je zlato. "Jak to poznám?" ptám se hloupě. "No, až budeš blízko zlata, bude dostaneš zlatou horečku!" zachechtal se. Nevím, kde ten vtip sehnal, ale tuším, že se asi mezi gold-diggery používal už odedávna. Skoro všechny národy si zlato velice cení, ale západní civilizace asi nejvíc. Výrazy jako Golden West, golden years, golden girls anebo heart of gold to jasně dokazují. V novinách čteme každodenně cenu zlata, protože milióny lidí ještě pořád holdují zlatému teleti. Prý je to kov, kterému čas nemůže uškodit. Nevím, zda je to pravda: i to srdce ze zlata také jednou dotluče a ruské zlaté zásoby už také pomalu vyschly. Můj přítel Double-Erable spíše holduje zlatu tekutému. Ne, nemyslím tím pivo, ale právě onen sirup z javoru. Pivo už nepije, je vyléčený alkoholik a born again Christian, tedy znovuzrozený křesťan. O mně žertem tvrdí, že jsem pravý opak: vyléčený křesťan a znovuzrozený alkoholik. Jinak se tu ale o náboženství moc nežertuje: kdo nevěří v boha, je prostě podezřelý. Takový nevěrec musí být jistě schopný file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 8 of 14

pěkných věcí - tedy jako špatných věci, abyste rozuměli. Jinak celkem nezáleží, v jakého boha věříš, Krista či Krišnu; dokonce i ti, co věří v ďábla, mají svá zákonná práva. To proto, že je tu náboženská svoboda a dokonce je to také v ústavě - tedy mám na mysli naši konstituci a ne ústav pro duševně choré . . .

Nějakou dobu jsem Dennise neviděl. Cožpak v létě, to ho stejně neuvidím - jak už jsem řekl, to jezdí pokaždé na sever. Jenomže teď už nastával podzim a Double-Erable se ještě neukázal. Denně jsem večer na procházce se psem sice vídal před jejich domem auto, ale to zase ráno vždycky zmizelo. Do práce, teda do školy ale také nechodil, naše holky ho tam neviděly. Asi přišel o práci, říkali jsme si se ženou, a teď si našel jinou, takže musí někam dojíždět. Ale mýlil jsem se: auto bylo jeho, ale jezdila s ním Janet. Přivezla ho odněkud ze severu, tedy to auto, Dennis se totiž nevrátil. Našli jen kus kánoe a několik kilometrů níže také jeho plovací vestu. Ano, bylo tam vyšito jeho jméno, podle toho poznali, že byla jeho. Pohřbili Dennise na našem hřbitůvku, vlastně nepohřbili, jeho tělo se totiž nenašlo. Byl tedy pochován in absentia, jen jeho jméno vytesali do kamene a také měsíc úmrtí, den stejně nikdo přesně nevěděl. Jinak majetku mnoho neměl, ani životní pojistku. Z jednoho platu je ale těžko udržovat tříčlennou rodinu a tak Jean Pierre musel odejít z university a dělal někde v Torontu. Později dala Janet dům na prodej a odstěhovala se ke své sestře do Vancouveru. Dům osaměl, ale nikdo ho nekupoval . . . Po čase si dům rentoval nějaký Holanďan, Van der Houten nebo tak nějak, ale dlouho tam nežil, zase se brzo odstěhoval. To asi také dalo podnět k šuškandě, že v domě straší; ale i kdyby tam nestrašilo, lidé by si určitě už něco vymysleli. A tak byl dům opět na prodej. Každé ráno na procházce jsme se tam s Rockym zastavili a vzpomínali: na oheň, co hořel pod kotly, na děti, co výskaly, na to, jak Dennis file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 9 of 14

šmidlal na housle a sousedi tancovali jako na candrbále. Dům tam stál opuštěný skoro rok. Potom bylo zase jaro a já takhle vyvádím Rockyho a on mě najednou z ničeho nic táhne k javorům. Žasnul jsem: na stromech byly zase kbelíky a aby byla iluze úplná, slyšel jsem, jak někdo dojatým hlasem volá: "Chien, Chien!" Rocky se rozběhl k domu. Nemohl jsem uvěřit svým očím - před domem stál člověk, který se hrozně podobal Dennisovi. "Pane," povídám, "toto je soukromý pozemek. Co tu děláte?" "Me non - Richie, ty mě nepoznáváš?" zeptal se ten člověk. Byl to opravdu Dennis. "Ty žiješ?" ptám se nevěřícně. Ujistil mě, že ano. "A co ta kánoe a plovací vesta?" "To je dlouhá historie," řekl, "pojď se ke mně napít vína, já ti to všecko povím."

Co mi pak vyprávěl bylo sice nesouvislé a sem tam i pomotané, ale nakonec to dávalo smysl. Když se tehdy vypravil na sever, smůla ho pronásledovala hned od začátku. Nejprve utopil část bagáže, pak zase všecko namoklo deštěm. A také jeho nálezy nestály za moc. Ukončil tedy své prospektování o týden dříve a těšil se domů. Ale jak sjížděl rapidy, tedy peřeje, ztratil ještě navíc pádlo. To je ovšem to nejhorší, co se může člověku v kánoi a navíc ještě v peřejích, stát. Probudil se na posteli v nějakém pokoji, ne moc zařízeném, jen pár kusů nábytku a krucifix na stěně. "Podle toho jsem poznal", povídá mi, "že jsem v rukou dobrých lidi." Usmál jsem se skepticky: mně by v takové situaci kříž asi připomněl pohřeb. "A co se ti vlastně stalo?" zeptal jsem se. "Přesně to nevím, ale někde jsem musel narazit na skálu, kánoe se rozbila a proud mě asi ještě kus nesl a otloukal o kameny, až jsem ztratil vědomí. Našli mě až dole pod peřejemi. Týden, dva, jsem prý ležel v bezvědomí, ale když jsem se probudil, to nejhorší teprve file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 10 of 14

přišlo: zjistil jsem, že jsem ztratil pamět. " "To se stává," pravil jsem žertovně, "já ji taky občas někde zapomínám a nevím, kde." "Ale ne, opravdu," bránil se, "já si člověče vůbec nic z mého minulého života nepamatoval." "Takže jsi ani nevěděl, kde bydlíš, že jo?" ptal jsem se nevěřícně, ale on jen zakýval hlavou: "Ani to, že mám ženu a děti, dokonce ani svoje jméno jsem si nepamatoval." "Počkej," povídám, "našlo se kus kánoe a plovací vesta, tu jsi přece měl na sobě, tam bylo tvoje jméno - jak to, že ji odnesl proud?" "Asi jsem si ji svlékl, než jsem omdlel. Když mi o tom teď konstábl od |Kanadské jízdní vyprávěl, nedovedl jsem si to vysvětlit." "Ale počkej," vyzvídám, "jak to, že si hoši od RCMP nedovedli spojit ta dvě hlášení, tedy tvé zmizení a objevení se někoho jiného - jak to, že to nedali dohromady?" "Oni tam někoho našli?" zeptal se poněkud přiblble, takže jsem se musel zachechtat: "No přece tebe, jestli jsi to ovšem ještě vůbec ty!" "No oni ale ti lidé na policii neohlásili, že mě nalezli." "Cože," nechtěl jsem věřit vlastním uším, "celá vesnice o tom ví a nikdo to neohlásí?" "No, ona tam nebyla žádná vesnice." "A co ti dobří lidé?" divil jsem se dál. "No on to byl vlastně jenom jeden člověk, jen ta žena, co mě našla." "Která žena? O tom jsi mi nic neříkal," namítám. "Ale když ty mě pořád přerušuješ a pak jsem celej popletenej . . ." "No dobře, dobře," uklidňuji ho, "začni teda znova: bylo jednou jedno mizerné léto . . .." "Ale ty jsi se přece ptal na Louisu," opravoval mě. Bylo vidět, že se o ty kameny asi přece jen hodně potloukl. "Tak povídej sám," řekl jsem netrpělivě, "jinak se ten konec nikdy nedovím. Jaká Louisa?"


10/8/2015

E=NIGMA

Page 11 of 14

Louisa byla ta žena, co ho našla a pak se o něj také starala. Žila několik mil od nejbližší vesnice. Byla vdova, původem Métis, zrovna jako její zesnulý manžel. Musel jsem ho přerušit: "Métis jsou přece míšenci Francouzů a Indiánů, ale ti žijí hlavně na západě - co dělají na severu Ontaria?" "Však oni se sem přestěhovali, on byl trapper, lovil do pastí či co a po čase asi umřel - " "To asi ano, když je ona teď vdovou," přerušil jsem ho. "Jo, vidíš, to je pravda," přitakal, aniž si všimnul mé ironie. Asi se opravdu ještě úplně neuzdravil, povídám si a bylo mi ho tak nějak líto. "A co bylo dál?" ptám se netrpělivě. "No žil jsem tam, ani nevím jak dlouho, prostě až do teďka a protože jsem nevěděl, že mám jinde ženu a děti, tak jsem - " "Cochon," poplácal jsem ho přátelsky po ramenu. "Vy Francouzi když vidíte ženskou, tak se prostě neudržíte, že jo?" Zavrtěl hlavou: "Bylo to vážnější. Já jsem se ti, Richie, zamiloval." "Ale to ona asi chtěla, proto tě nenahlásila," hádal jsem. "Proto ti sundala tu plovačku a hodila ji po proudu, aby si všichni mysleli, že jsi se utopil. Ale jak to vlastně ututlala, že o tobě nikdo nevěděl, ani v okolních vesnicích?" "No věděli: ona lidem řekla, že jsem její bratranec." "Ale přece museli tušit, že spolu spíte, ne?" namítal jsem. "No jistě, ale asi si mysleli, že jsem její milenec z Quebeku, který za ní přijel."

"Ale jak se to tedy všecko -" chtěl jsem se zeptat, ale on mě přerušil. "Paměť se mi zase začala vracet," vysvětloval, "nejprve pomalu, ale pak úplně všecko. A najednou jsem věděl: že mám ženu a děti, vlastně dvě ženy..."


10/8/2015

E=NIGMA

Page 12 of 14

"Ty jsi se znovu oženil?" ptám se, "ale to je přece bigamie!" "Ale ne, tak daleko to nedošlo, ona asi věděla už od začátku, že jsem ženatý, nechtěla mě přivézt do trablů." "Jistě, jestli jsi měl fotky Janet a dětí někde u sebe," povídám. "A než je schovala či spálila, tak si je dobře prohlédla." "Dvě ženy," zaúpěl, "Mon Dieu, quel horreur!" Zachechtal jsem se: "Jiný by ti záviděl a ty hned, že je to hrůza." "Ano, protože v očích božích jsem stejně bigamista," řekl a já musel uznat, že má asi pravdu. "Vždyť já jsem se ti choval úplně jako její manžel!" "Ten co umřel?" chtěl jsem žertovat, ale nevšímal si toho. "Promiň," omlouvám se, "já jsem zapomněl, že ty jsi ten znovuzrozený křesťan. Teď dokonce dvakrát znovuzrozený," nemohl jsem si odpustit levný vtip. Nedbal na to a pokračoval: "Louisa mě sice pořád přesvědčovala, že to jsou jen halucinace, že vůbec nejsem ženatý a že potřebuji jen víc času, abych se úplně uzdravil." "Ale jak jsi se tedy dostal sem?" divil jsem se. "To víš, pořád mi to vrtalo hlavou, musel jsem prostě vědět pravdu. Musel jsem se vrátit. Potřeboval jsem ale kánoi, abych se dostal dolů po řece. Jenže Louisa žádnou neměla -" " - anebo ji dobře schovala," přerušil jsem ho. "Tak jsem si udělal tajně takový malý vor, vlastně jen prám a jednoho dne jsem ujel." "A s tím prámem jsi přejel ty peřeje, jo?" ptám se nevěřícně. "No ano, to máš lehčí, ten se nemůže potopit ani převrátit, jen se musíš na něm udržet, to je všecko," vysvětloval. "A byla alespoň hezká, ta tvoje Lou?" "Mais oui, Lulu byla krásná, mladá, a napůl Francouzka." "Takže dobře vařila, viď?" ptám se. "To ne, v tom byla spíše Indiánka, " přiznal. C'est terrible!" zařval najednou jako poraněné zvíře, "já ji pořád ještě miluju!" "A co Janet, co děti?" vyzvídal jsem.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 13 of 14

"Vím jen to, že odjela s Elvisem do Francie a Jean Pierre pokračuje ve studiich v Columbia Brittanique, Kelowna se to místo jmenuje nebo tak nějak," odpověděl. "A ty?" povídám. "Nevím, dům mi pořád patří - vlastně Janet, já jsem úředně ještě mrtvej. Ale hezký kámen mi dali na hrob, to jo." "A ty kbelíky na erable jsi tam dal ty?" "No jistě, bude přece festival. Zvu vás všecky na neděli, přijdete?" Byla to oslava veselá, tak jak to má být, když přijde jaro. Dennis hrál na housle, děti skotačily a sousedé a sousedky trdlovali dlouho do noci. Všecko jako by se vrátilo do normálu. Dennis chodil kolem a ptal se, kdo chce dostat přidáno: "Double erable? Double erable?" Jen nám tu jaksi chyběly Janetiny písničky a Elvis, abychom na něm mohli tupit svůj ostrovtip. Rozjařeni jsme se vraceli domů a moje Jill mi povídá: "To jsem ráda, že jsou zase spolu." "Jak spolu?" ptám se nechápavě. "No ona přece přiletí příští týden." "Louisa?" vyhrklo ze mne. Má žena se na mne podívala nechápavě: "Jaká Louisa, Janet přece! Ty si už, ty sklerotiku, ani její jméno nepamatuješ?"

Janet se u nás stavila, ale bez Dennise, který prý zase odjel na týden na sever. Čekala pak na něj měsíc - už už se rozhodovala, že se zase vrátí do Evropy, když přišla zpráva, že tam někde nahoře našli jeho zakrvácené šaty, spíše tedy jen cáry z nich. Oficiální zpráva dodávala, že byl Dennis roztrhán dravou zvěří, patrně medvědem. Musel jsem se v duchu smát - tentokrát teda Louisa nechtěla nic nechat náhodě. Bohužel to ale nepracovalo - Janet začala něco tušit a ta dvojí Dennisova smrt jí pořád vrtala hlavou. Za týden nám oznámila, že se rozhodla ho najít, že už totiž policii nevěří. Ale až ho najde - všimněte si, že neříkám jestli, ale až, file:///C:/00/SFINGA/6201.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 14 of 14

protože když si Janet něco vezme do hlavy, tak to taky dokáže - tedy až ho Janet najde, doufám, že k němu bude jeho znovunalezený Bůh milosrdný. Jinak by pro něj asi bylo přece jen lepší, kdyby ho ten medvěd opravdu roztrhal . . .


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 10

Autor : ©J.B.Hurych Název : ZRCADLENÍ.

Toto je jedna povídka z knihy ZRCADLENÍ, která je ke stažení zdarma z naší knihovny jako zip nebo PDF

ZRCADLENÍ. (Horror story) Přiznám se, že mě to rozčilovalo. Muž, který se na mě díval ze zrcadla, se v něčem ode mne lišil, ale jinak vypadal zcela jako já, ve všech detailech. Vyjma jednoho: jeho oči mě sledovaly se zcela netajenou nenávistí a ani se to nesnažil skrývat. To ovšem bylo zcela neobvyklé: já, Charlie Goodman, jsem se vždycky rád na sebe díval, tedy alespoň v zrcadle. Abyste věděli, nemám totiž rád, když mě někdo nenávidí, zvláště když ten někdo jsem já. Byl jsem tedy poněkud překvapen a tak jsem se ho zeptal: "Ty mě nemáš rád, viď?", ale on neodpověděl. Jen se na mě usmál. Vsadím se, že znáte ten druh úsměvu - sladký a přitom plný jedu. Pak otevřel ústa a řekl pomalu, ale zřetelně: "Ty blázne!" Ano, věřte mi nebo ne, tak to řekl. Nic víc, než to, ale mě to stačilo. Obvykle si v koupelně ještě zpívám, nebo na sebe dělám v zrcadle tváře, ale toho rána se mi už nechtělo. Místo toho jsem zbaběle utekl, ale bylo už stejně pozdě: můj den už mi to úplně zkazilo.

Poznal jsem se Georgem Walkerem někde a nějak, ale sotva bych si ještě vzpomněl, jak k tomu došlo. On byl všecko, co já jsem nebyl: logický, rozhodný, velmi energetický. Musím se přiznat, že já jsem spíše stydlivý a introvertní typ, ten, který obvykle nazývají "snílek". Jen jedno jsme měli společné: oba jsme rádi hráli tenis. Scházeli jsme se každý čtvrtek na jednu nebo dvě hry a pak jsme si dali pivo nebo dvě a mluvili jsme spolu o těch malých, nedůležitých věcech, ze kterých se skládá život. Jeden důvod, proč naše přátelství trvalo tolik let, bylo asi to, že jsem totiž file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 10

nikdy nebyl jeho pacientem. Ano, George byl doktor - jednou jsem ho šel vyzvednout na tenis a zatímco ještě vyšetřoval posledního pacienta, bavil jsem se tím, že jsem mu na dveřích zpřeházel písmena "PSYCHIATR", takže dávala: "CHYTA I PRS". Dobrák George se tehdy chechtal tak, že z toho měl málem mrtvici. Někdy jsem se mu svěřoval se svými problémy a dostal jsem od něj radu, takříkajíc "přes pult". Bylo to dobré, slyšet od něj, že jsem O.K., ale jinak vzato, o nic nešlo, já jsem doposavad nikdy neměl vážnější problémy, teda mentální, že ano. Také teď jsem mu na tenise řekl, co se mi stalo, ale asi jsem to říkal nějak legračně, protože mi nevěřil ani slovo. Byl ale byl příliš profesionálem, aby mi to řekl přímo. Místo toho mi začal dávat poněkud záhadné otázky. Konečný výsledek byl ovšem stejný: značně mě to znepokojilo. "Myslíš, že je se mnou něco v nepořádku?" zeptal jsem se ho konečně. Byl příliš zaneprázdněn hrou a tak jen prohodil: "Ne, ne, není to vážné, jestli máš tohle na mysli!" "Ale co to teda je?" nedal jsem mu pokoj. Hra se mu nedařila, defakto prohrával, tak na mě jen vyštěkl: "To ještě nevím, na to je příliš brzo!" Neskrýval jsem své rozčarování a ačkoliv jsme měl víc otázek, nechal jsem si je zatím pro sebe. Nerad vypadám, jako když se vnucuji a kromě toho bylo vidět, že nebyl v dobré náladě. Tak jsme si po hře dali jen jedno pivo, chvíli zase mluvili o ničem a pak jsme se rozešli.

Ale nešlo mi to s mysli, znáte ten můj typ: příliš se staráme a potíže pak tak nějak zákonitě vždycky přijdou samy - snad právě proto, že se tolik předem staráme. O dva dny později, když jsem se holil, můj obraz v zrcadle opět otevřel znenadání ústa a řekl, zcela zřetelně: "Ty blázne, hloupý blázne!" Nebyla v tom hlase ale žádná emocionální zloba, jen koncentrovaná, studená nenávist. Opláchl jsem si tvář studenou vodou a utekl z koupelny. Možná, že George měl opravdu důvod, proč se obávat. O týden později jsem opět mluvil s Georgem. Odmítl mě přijmout ve své kanceláři - nevysvětlil, proč - a tak jsme se setkali v restauraci, teda spíše v jedné takové té útulné hospodě na rohu. A bavili jsme se o rodině, o file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 10

sebevraždě mého strýce, jak se moji rodiče rozvedli a o všech těch na pohled nedůležitých věcech, které ale dělají psychiatry nadmíru šťastnými. Opět jsem ale měl pocit, že mi nevěří ani slovo. Nebyl jsem si jist, jestli nemůže dát dohromady moji diagnózu, nebo ji prostě nechce udělat. Anebo ještě hůř: jestli ji už třeba neudělal a nechce mi ji říci. "Ty sis skutečně myslíš, že je to u mě hysterie?" snažil jsem se opět dovědět něco nového, leč zbytečně. "Ó ne," namítl, "tohle není hysterie." "Tak schizofrenie?" "Možná, ale možná, že také ne!" "A co takhle vícenásobná personalita? Není to to samé co schizofrenie?" "Ale ovšem že to není to samé!" rozčílil se. "V tvém případě by ale také mohlo jít o iluze, " nadhodil. "To myslíš halucinace?" zeptal jsem se. "Ne nutně. Iluze jsou perfektně normální fyzické jevy, jako je třeba fata morgana, případně obraz, který vidíš v televizi. Halucinace, na druhé straně, nejsou vůbec normální." "Ach tak, ty myslíš něco jako je miráž, zrcadlení, ne?" Kývl hlavou. "Je ještě něco, co jsem z celého seznamu vynechal?" zasmál jsem se. "Ale ovšem," řekl, "také to může být jen taková sugesce. Když si něco hrozně přeješ, věci se začínají dít. Už jsi si toho někdy všimnul?" Bylo to tak absurdní, že jsem se musel zasmát: "No a doufám, že tohle už je opravdu poslední možnost." "Ale ne ksakru," vyštěkl, "ještě je tu jedna alternativa!" "A ta je? " "Magie, kamaráde, magie! Přece věříš na magii, ne?" "Ne, ale vsadím se, že mi dokážeš, že existuje!" "Ale to přece nejde, jak to mohu dokázat? To máš stejné jako s mluveným slovem, nebo hudbou: teď tu je a hned je zase pryč. Prostě zmizí - jako skutečná magie!" "A co třeba magnetofonový záznam? " namítal jsem. "To je zajímavé, že ses o tom zmínil. Věřil bys, že jeden z mých pacientů má fixní ideu, že magnetická páska ve skutečnosti skladuje čas a ne zvuk? Pro něj to je něco, co umožňuje pohybovat se v čase. On věří, že se při hraní vracíme


10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 10

fyzicky zpět do doby nahrávky a že tam žijeme, znovu a znovu. "A co ty, věříš na magii, doktore? "Ale ovšem! Život sám je velká magie. Záhada narození, tajemství smrti. Všechno to je vlastně magie." "A co je tak záhadného na smrti?" divil jsem se . "To máš takhle, " vysvětloval, "my lidé si neumíme představit věci, které nemají začátek nebo konec. A přesto všecko nechceme sami skončit - věříme, že můžeme po smrti ještě žít , v nebi nebo v nějaké metamorfóze, vznášet se v jakési animaci či co. Ale na tyhle věci se zeptej kněze, já jsem jen doktor, kamaráde!" To bylo jeho zvykem, takhle mě oslovovat a vždycky mě tím jen otrávil.V určitém smyslu, to ano, jsem byl jeho kamarád. Ale byl také on mým přítelem? "Poslouchej, kamaráde," řekl jsem také, ale hodně ironicky, "Já to chci vědět, já to potřebuji vědět! Jaká je moje diagnóza?" "Nic z toho, o čem jsme mluvili, ale na druhé straně možná všecko," řekl vyhýbavě. "Ale v tvém případě bych si s tím nedělal starost," dodal, rychle dopil pivo a zřejmě se snažil vyhnout mým dalším otázkám, protože se vymluvil, že někam pospíchá a odešel. Díval jsem se za ním, jak prchá a pomyslil jsem si: "Ne, ty sis starosti dělat nemusíš, ale já ano!"

A měl jsem pravdu: muž v zrcadle už zůstával napořád, jako by tam byl zakletý, či co. Objevoval se každé ráno, se svýma pronikavýma očima upřenýma nemilosrdně na mě a oslovoval mě jeho chraplavým hlasem, plným ironie. A ještě něco horšího: zřejmě uměl číst i moje myšlenky. Nadával, zesměšňoval moje pocity, urážel vše, co jsem měl kdy rád. A dával mi rozkazy, kterým jsem vzdoroval jen s velkými obtížemi. Nejprve jsem byl jen rozčilen, pak už i otřesen a nakonec jsem se ho začal i bát. To se tak stává, když člověk neví, o co jde. Snesu urážku nebo zesměšnění, dokonce i bolest jen potřebuju vědět, co se vlastně děje. Musel jsem si ještě jednou promluvit s Walkerem. Tentokrát souhlasil, abych ho navštívil jako pacient, přímo v jeho ordinaci. Jeho asistentka, říkal jí Debbie, byla mladá, velice hezká dívka, takový typ, do kterého se lehce file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 5 of 10

zamilujete. Usmála se a ukázala na dveře: " Pane Goodman, můžete jít hned dovnitř!" George mi potřásl rukou a pokynul mi, abych si lehl v rohu na gauč. To mě zneklidnilo: "Ale ty jsi mi přece řekl, že nejsem vážný pacient!" "Ale ty vůbec nejsi pacient, Charlie, ty jsi přece můj kamarád!" namítl. Uklidnil jsem se a tentokrát byly jeho otázky snadné a nerozčilovaly mě. Když jsem opouštěl jeho kancelář, cítil jsem se daleko lépe. A přece, něco mě pořád trápilo, nějak jsem si jen nemohl vzpomenout, co to bylo.

Několik dní jsme se cítil lépe. Znáte to, když chcete na něco moc zapomenout, tak to prostě nejde. Já jsem se ale nesnažil vůbec a pracovalo to perfektně - můj dvojník v zrcadle se přestal objevovat. Koneckonců jsem měl také jiné problémy a malá bolest často dokáže zastínit tu větší, to je známý fakt. Jak dlouho to trvalo, nevím, čas utíkal tak rychle. Jen vím, že to pak začalo znova: neznámý v zrcadle se znova ukázal a ještě si na mě dovoloval víc, než předtím: připomínal mi moje vzpomínky z minulosti, hlavně ty, které mě ještě dnes občas trápí, ať už z jakéhokoliv důvodu. A brzy mě zase zatáhl do našeho dialogu. Jak jste asi už uhodli, situace se nejen nezlepšila, ale rapidně zhoršila. Znal mě lépe, než mohl já kdy poznat jeho: moje pocity, obavy, prostě celou mou minulost a dokonce mi dokázal předvídat i budoucnost, takové ty malé věci, co se stanou během dne. "Nedělej si iluze," řekl mi jednou. "Já tě znám, skončíš špatně. Jsi prostě k ničemu, úplně k ničemu. Tvůj život - co jsi vlastně dokázal? Vždyť je to jen řada selhání lehce okořeněná sem tam nějakým pořádným debaklem. Ty jsi dal výrazu "nikdo" úplně nový význam! Úspěch? Ale tohle slovo přece není ve tvém slovníku, Charlie? Ubohý bastarde, vždyť ty si ani nezasloužíš žít!" Nuže já jsem celkem nenáročný člověk a nemám žádné velké ambice, to je pravda.. Ale věřím, že jsem něco dobrého ve svém životě přece jen dokázal a často jsem měl i pocit sebeuspokojení. Byly chvíle, kdy jsem byl na sebe i trochu hrdý. Později mi to hodně pomáhalo, když mi zemřela moje milovaná žena nebo když mi našli rakovinu, což se pak ale ukázalo, že byl omyl. Nevadilo mi, že mi tenhle můj dvojník, ten doppleganger, tykal a nadával, ale on se snažil zničit i ten malý zbytek sebedůvěry, to jediné, co mi ještě zbývalo. Zřejmě mě nenáviděl - ale proboha, proč? Byla to snad od něj pomsta za něco, co jsem udělal v minulosti či možná dokonce v mém minulém životě? Teda file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 6 of 10

pokud jsem vůbec nějaký měl, že ano. Nebo to byl zosobněný přízrak mého podvědomí, mého svědomí, které mě teď začalo pronásledovat, čert ví proč? Jedna věc byla jistá: chtěl mě připravit o rozum a dařilo se mu to docela dobře. Během mých návštěv se George snažil rozptýlit mé obavy, že mám schizofrenii. "Jistě," říkal mi, "některé symptomy tu jsou, jako třeba zrakové iluze, to, že slyšíš hlasy, dokonce i ta paranoidní idea, že tě někdo chce dostat. Ale my musíme být s naší diagnózou opatrní. Mimochodem, schizofrenie není, jak by jméno naznačovalo, rozdvojená osobnost. To je úplně jiná věc." Pokusil se mě i pobavit vtipem: "Slyšel jsi tenhle: 'Doktore, doktore, mám rozdvojenou osobnost, můžete nám pomoci?' 'Přiveďte mi sem toho druhého', povídá doktor, 'uvidíme, co se dá dělat.' " Slyšet starého, dobrého George se smát, mi zase trochu zrelaxovalo. Víte, já odedávna věřil doktorům. Už jako malému dítěti mi jeden z nich zachránil život. "Kdybych tě diagnózoval jako schizofrenika," pokračoval George, " - já říkám jen kdybych - tak bys třeba musel být i hospitalizován, to si snad uvědomuješ. Ne, to bych ti nikdy nemohl udělat, Charlie! Prozatím ti dám nějaké vitaminy a uvidíme -" "Vitamíny?" přerušil jsem ho, "jenom vitamíny?" "Ovšem," přikývl, "to je to nejlepší, co máme a čirou náhodou jsou to právě vitamíny. Víc než polovina našich pacientů se funkčně uzdraví jen díky jim." "Funkčně? Co to znamená, funkčně?" "To znamená, že mohou jít zpátky do práce. Někdy mají relapsy, ale mírné. Na druhé straně jsou tyhle léky zcela neškodné, bez druhotných efektů. Buď ujištěn, že dělám, co mohu. Abych pravdu řekl, nemohl bych udělat víc ani pro sebe, kdybych byl na tvém místě, haha," zažertoval. A já si najednou nemohl pomoci a musel jsem se smát s ním.

Bohužel mi to vůbec nepomohlo, ty jeho léky, myslím. Jak mé zoufalství postupně narůstalo, zašel jsem si do knihovny a půjčil si několik knih o tom předmětu. Nebylo to zábavné čtení, to vám tedy povím. Za prvé: dokonce i odborníci musí přiznat, že dobře neví, co schizofrenii způsobuje. Za druhé: všichni víceméně souhlasili s tím, že možná neexistuje žádná léčba - teda opravdová léčba, vedoucí k uzdravení. Zajisté, některé léky pomohou, ale nemohou eliminovat příčinu, která je neznáma, atd. atd. Tady to prostě máte, file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 7 of 10

takový začarovaný kruh. Napadlo mi - a to byl můj konečný dojem - že schizofrenie vlastně ani není nemoc jako taková. A co víc: že to, co se mi děje, není vůbec schizofrenie. Jsou věci, o kterých nikdo moc neví a tak může každý tvrdit, že je na ně expert - i já. Navzdory všemu skepticizmu, který mě popadal, jsem se rozhodl, že se nevzdám. Co vlastně mohu ztratit? Někdo má prostě na mě spadeno. Nu dobrá, budu se tedy bránit. A opravdu jsem začal. Nejprve mi muž v zrcadle nechtěl odpovídat na moje urážky, které jsem mu tam servíroval, ale později to už nevydržel. Nadával mi také a já zas jemu ještě víc. A protože jsem neznal jeho minulost, tak jsem si ji začal vymýšlet. Byla to vlastně moje minulost, ale mnohem horší: tam, kde já jen někomu ublížil, toho on hned zabil, ty, co jsem kdy miloval, on prostě nenáviděl - a pochopitelně, oni jeho ještě víc. Pojednou jsem se začal cítit mnohem lépe. Bylo to, jako bych si opět vybojoval svou svobodu, svůj život. Navíc jsem si uvědomil, že mohu být dokonce daleko horší než on: víc bezohledný, víc krutý, prostě víc cokoliv. Při každé mé urážce se začal třást a v jeho očích vzrůstal strach - v očích, které kdysi bývaly moje. Byl jsem spokojen: našel jsem své horší já, našel jsem svého Mr. Hyde, stejně jako ho ve Stevensonově knize měl Dr. Jekyll.. Každé ráno jsem ho pak volal k zrcadlu a každé ráno vypadal hůř a hůř. Také jeho tvář se změnila: už to vůbec nebyla moje tvář. Jako by se v ní usadila nějaká vnitřní destrukce: měl víc a víc vrásek, oči mu zapadaly hluboko do důlků, pokožka se sesychala a šedla. Za několik týdnů jsem už jeho tvář vůbec nepoznával. Pak přišel den, kdy jsem ji opět poznal: ze zrcadla se na mě díval můj přítel George! Nejprve jsem se vyděsil a pak jsem nechtěl věřit vlastním očím: to přece nemohl být George! Vždycky říkal, že je můj přítel! Ale byl jím opravdu? Najednou jsem pochopil: ano, byl to on, to on mě pronásledoval po celou tu dobu. Díval jsem se na jeho téměř plešatou hlavu, pokleslé koutky úst, vrásky - ano, byl to on! Náhle mi to bylo všechno jasné: o to mu tedy šlo! George mi prostě ukradl mou tvář a mě dal tu jeho. Co mi vezme příště? Můj zdravý rozum, moji, jak se říká, duši? Ano, všecko teď dává smysl: to jeho zdráhání udělat mou diagnózu nebo mě dokonce léčit; a pak - ty jeho záhadné léky! Je to jasné: já jsem vlastně úplně zdravý, to jen on se mě snaží mystifikovat! Musím ho zastavit; snad je ještě čas zabránit tomu nejhoršímu! A rozhodl jsem se, že ho znovu


10/8/2015

E=NIGMA

Page 8 of 10

navštívím.

"Tak jak ty léky zabírají, Charlie?" zeptal se mě s úsměvem a já jen řekl:" Fajn, fajn," abych ho nechal, ať se rozpovídá. A on také ano, ty jeho obvyklé prkotiny, přičemž tajně sledoval moje reakce. Pak už jsem to ale vztekem nemohl vydržet: "Nezpozoroval jsi něco nového?" Předstíral, že nerozumí: "Co nového, Charlie? "Nového, no nového, chápeš?" "Chceš mi tím snad něco říct?" ptal se ve vší nevinnosti, ale jeho pátravý pohled ho prozradil. V jeho očích byl strach - strach, který jsem už viděl i u toho v zrcadle. Řekl jsem tedy s úsměvem, který on předtím zkoušel na mně: "Moje tvář, přece moje tvář - je úplně nová!" "A co má být s tvou tváří?" dělal, že mi nerozumí a tak jsem se rozhodl udělat té komedii krátký konec: "To přece není moje tvář, moje pravá tvář! Copak to nevidíš?" "A čí je to teda tvář?" zeptal se jako pitomec a to mě rozčililo. "Je to TVOJE tvář, tvoje zatracená tvář. Jak to, že jsi se nepoznal? Až donedávna patřila tobě a ty jsi ji teď vyměnil za mou, ty syčáku!" "Ale Charlie, podívej se na mě," snažil se mi vysvětlovat, "já mám přese svoji vlastní tvář, ne tvoji, jen se dobře podívej!" Uvědomil jsem si, že má pravdu. Oba jsme měli stejnou tvář - jeho tvář! A slyšel jsem se, jak na něj řvu: "Ty tu mou tvář teda schováváš pod tvou svojí, co? Ty zloději, dej mi tu mou zpátky, George - nebo ti mám radši říkat Charlie?" Snažil se mě opět poučovat: "Ale ne, Charlie, ty tomu nerozumíš! To je jen druhotný účinek těch léků, co jsem ti dal. To se někdy stává, ale brzo to zas přejde, to ti slibuji. Buď trpělivý, pár týdnů a bude to zase v pořádku. Už jsme skoro tam, věř mi!" "Skoro kde, George? Tam, kde jsi mě chtěl už od začátku mít? A ono to opravdu pracovalo, nemysli si, že to nevím, ty zkurvysynu! Cožpak jsi neřekl, že to nebude mít žádné vedlejší následky? Co jsi mi to vlastně dal, ty svině? Oklamal jsi mě, ale já teď chci svou tvář zpátky. Kam jsi dal? Hned mi ji vrať!" Přestal to hrát a jeho strach už byl zcela nefalšovaný: "Nemohu, Charlie, vždyť file:///C:/00/SFINGA/6202.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 9 of 10

víš, že ji nemám, tak ti ji nemohu vrátit!" Teď už skoro prosil. "Dobře, tak si ji vezmu sám. Mě už neoklameš, nejsem žádný blbec, ty pacholku! Já vím, že jsi ji někde schoval, možná pod tu svou masku, kterou teď nosíš! A já si ji teď vezmu, i kdybych ti ji měl strhnout s hlavy. A pak ještě vytrhnu to tvoje zrádné, mizerné srdce lumpa, který říkal, že je můj přítel!" Popadl jsem ho za ramena a řval jsem z plných plic."Dej mi zpátky moji tvář, ty zatracenej bastarde!" Chtěl se mi vytrhnout a ještě se snažil něco říct, ale to už byly moje ruce na jeho chřtánu, svírající, škrtící, rdousící. Pomalu jsem zvyšoval sílu stisku a jeho tvář brunátněla. Byl to ošklivý pohled, ty jeho vyvalené oči a otevřená ústa, lapající po dechu. Z jeho promáčklého hrtanu vyházelo něco jako chrchlavý chrapot, kterému jsem nerozuměl, ale za chvíli přestalo i to. Teprve pak jsem uvolnil stisk a jeho bezduché tělo se zlomilo v pase a složilo se na podlahu jako nějaká hadrová loutka. A náhle - ale velmi pomalu - se začal měnit, přímo před mýma očima. Vrásky na jeho čele mizely, pokožka obličeje začala dostávat normální barvu a jeho lebka se zase pokryla hustými, černými vlasy. Hleděl jsem opět do své vlastní tváře . . .

V tom okamžiku někdo zaklepal na dveře. "Dále, " řekl jsem a sestřička vešla do místnosti. Byla patrně vyburcována tím hlukem, protože se zeptala: "Je všecko v pořádku?" "Ovšem, proč by ne?" zeptal jsem se udiveně. "Ale řekněte mi, co ten chlapík, jak on se jmenuje - aha, Charlie Goodman - přišel?" "Zase nepřišel," informovala mě a protože uměla číst moje myšlenky, zeptala se: "Až zavolá, mám vám ho zase objednat na jindy, řekněme na příští týden?" "Ano, udělejte to, prosím Vás," souhlasil jsem. "Mám totiž takové tušení, že se jednou přece jen ukáže." "Dobře, pane doktore," řekla a odešla. Jak už jsem vám pověděl dříve, je to velmi dobrá sestřička a také je na mě opravdu hodná. Rozhodně víc, než ty ostatní sestry tady, víte?"


10/8/2015

E=NIGMA


Page 10 of 10

10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : © Karel Šlajsna Název: POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA.

POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA. Myslím, že když v roce 1938v časopisu Mladý Hlasatel vyšel první příběh Rychlých šípů ( kteří se ale tehdy tak ještě nejmenovali) nikdo netušil jaký vzniká fenomén. Kreslíř Jan Fisher později vzpomínal, že měli připraveno jen několik pokračování s „Černými jezdci“, ale seriál si hned od začátku získal obrovskou oblibu a tak pokračoval dál a dál.

Celkem až do roku 1941 vyšlo 113 pokračování. Po roce 1946 pak v časopise Vpřed vyšlo dalších 103 pokračování. Foglar v nich velmi důmyslně a nenásilně spojuje zajímavý děj s radami pro kluby nebo morálním poselstvím. Některé příběhy pak mají humorný charakter ( Rychlonožkovy sny). Po Janu Fisherovi později převzal kreslení seriálu Marko Čermák, který pro Rychlé šípy překreslil i seriál Kulišáci, který vycházel v časopise ABC. Mnoho kluků a děvčat věřilo, že klub Rychlých šípů skutečně existuje a Foglar tomu ještě napomáhal často neurčitými výroky, mystifikacemi a sliby, že jednou odhalí pravdu. V jednom z pokračování komiksu dokonce tento námět použil, když se v kresleném příběhu dva chlapci vydali na „ Druhou stranu“ a s Rychlými šípy se setkají. Obrovská popularita Rychlých šípů se ještě znásobila, když v roce 1941 vyšel první „ stínadelský“ román Záhada hlavolamu. Následovalo pokračování Stínadla se bouří a po dlouhé odmlce trilogii doplnil román Tajemství Velkého Vonta. ( poprvé knihy vyšla až v r. 1986 v exilu). Na trilogii se pokoušeli navázat další autoři. Nejlépe se to povedlo Jaroslavu Velínskému v knize Poslední tajemství Jana T., která velmi vhodně doplňuje a


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 3

uzavírá stínadelskou trilogii. Tajemná Stínadla plná křivolakých uliček a dvorků magicky přitahovala zájem a vyvolávala otázku, zda tato čtvrť skutečně existuje. Samozřejmě se nabízely Teplice, kde jedna čtvrť má toto jméno, ale v úvahu připadala i Plzeň a jiná místa. Snad nejlépe si s touto místopisnou otázkou poradil Miloš Dvorský v knize Mýtus zvaný Stínadla, kde v pravdě detektivním způsobem dovozuje, že Stínadla se nejvíce podobají části Prahy mezi dnešní Pařížskou a Revoluční třídou ( která se v knize jmenuje Rozdělovací třída). Druhá strana pak by měla být část mezi Revoluční a bývalým Těšnovem. Sem Foglar umisťoval své hry, které pořádal pro svůj slavný klub Dvojka a je tu i Řásnovka, kde se s oblibou nechával fotit. Já osobně si ale myslím, že Stínadla existovala především ve Foglarově fantazii jako ideální místo vytvořené pro klukovská dobrodružství. Podobné je to i se samotnými ( kladnými i zápornými) postavami seriálu. Ve většině případů jde o vzhled a vlastnosti odkoukané ze skutečnosti a doplněné autorovou představou. Krom Mirka Dušína a částečně Jarky Metelky jde tedy o „ smíšenou stavbu“. Mirek Dušín je zcela úmyslně popsán jako naprosto dokonalý chlapec, aby byl zářným vzorem hodným obdivu, ale především následování. Podobné postavy se ve Foglarově díle objevují častěji. Takový je třeba i Rikitan v knize Hoši od Bobří řeky.

Příběhy Rychlý šípů ovlivnily bezesporu několik generací dětí a i když se nám z dnešního pohledu zdá jejich mluva a jednání trochu archaické, touha po objevování tajemna a dobrodružství je stálá. Dnes už jí ovšem mládež realizuje přeci jen trochu jinak. Pravděpodobná neexistence Rychlých šípů a Stínadel, ale i dnes neubírá nic na zajímavosti a čtivosti ( o morálním poslání nemluvě) díla Jarosla Foglara. Díky Jestřábe!


10/8/2015

E=NIGMA


Page 3 of 3

10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 13

Autor : ©J.B.Hurych Název : LEROY.

Už v době faraonů se umění biče uplatňovalo jako spolehlivá motivace k práci. A co vlastně postavili? Ano, pyramidy - pro někoho to je div světa, pro jiné je to jen hromada kamení. Pravda, bývala to hrobka krále, ale kde je teď král a kde jsou jeho poklady? Dávno už je vybrali zloději či archeologové. A co zbylo, je jen - co do velikosti značně přehnaný náhrobek pro jakousi mumii. Dnes se sice hádáme, jak to dokázali postavit, ale ruku na srdce: pamatujete si snad, jak se ta která mumie jmenovala? Daleko zajímavější se mi zdá, že už tehdy Egypťané znali i trepanaci lebky. . . LEROY. V našem oddělení pracovali dva přátelé: Jack a Jim. Jack byl sportovní, průbojný typ, plný elánu a hlavně bez velkých skrupulí. Nedostatek nadání nahrazoval kancelářskou politikou. Jim byl pravý opak: bledý, nepříliš společenský a fyzicky slabý. Jak slabý? Představte si, že neměl ani dost sil, aby se mohl vyšplhat po firemním žebříčku! Po technické stránce byl sice prvotřídní odborník a dříč, ale za to si člověk nikdy moc nekoupí: ani včera, ani dnes. Jak se ti dva mohli skamarádit, to je mi záhada. Pravda, studovali spolu na stejné univerzitě - vlastně vidíte, asi teda proto. Oba už byli ženatí a jejich manželky se často navštěvovaly. Co také jiného se dá dělat tady na severu, kde jediná kultura je vlastně jen a jen agrikultura? Náš vedoucí se jmenoval LeRoy. Tedy ještě jmenuje. Jak se stal file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 13

vedoucím? Říká se, že komu dá pánbůh úřad, tomu dá i rozum. LeRoyovi tedy určitě ten úřad nedal pánbůh. To spíše tak léta politikaření u firmy, kde uměl vždycky stát na správné straně stolu. Bylo to umění vyhnout se všem průšvihům a hlavně umění neříkat, co si opravdu myslíš, pokud si tedy po těch letech ještě vůbec něco myslíš. A také hrát golf a to tak, abys uměl prohrát s někým, kdo tě pak potlačí výše. To byla vlastně taková medaile za nestatečnost. Vzpomínám, jak když jsem opouštěl firmu Digidatas, požádali mě na osobním oddělení, abych jim upřímně řekl, co si vlastně myslím o našich vedoucích. Zeptal jsem se, proč zrovna teď, až když odcházím - proč se o to nezjímali dříve. "Víte," pravil ten hošík, který měl rozumět lidem, " my se tu snažíme zlepšit situaci, ale lidé se to normálně bojí říci. Když ovšem opouštějí firmu, tak už ten strach nemají, a proto se jich ptáme." "A jak dlouho už ty rozhovory děláte?" ptám se já. Vlezl mi do pasti¨: "Už tři roky." "To je zvláštní, " já na to, "jsem tady čtyři roky a nic se tu vůbec nezlepšilo." "No vidíte," povídá ten blbeček," proto právě děláme tuhlety interview na odchodnou!"

Už od začátku bylo jasné, že Jack je podle ornitologie t.zv. šplhoun obecný, nenápadně zbarvený. Naše oddělení se totiž skládá ze tří druhů lidí: šplhounů, dříčů a pak nás, kteří se tak nějak držíme na hladině a nevíříme vodu. Pravda, pak je tu ještě Diane, sekretářka, která je také šplhoun, ale ta má před námi všemi značný náskok, tak říkajíc o prsa, když mi prominete ten výraz. My starší ovšem považujeme za zcela normální, že se Diane snaží bojovat za rovnoprávnost žen, i když tedy hlavně za tu svou, ale u Jacka jsme měli svoje výhrady. Byl ještě v podniku nováčkem a dělal to všecko moc okatě - a co bylo ještě horší, docela úspěšně. Našeho šéfa si hned naklonil a to se, jak jistě chápete, nedá prominout. file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 13

Jemu to nevadilo. Dělal vše, podtrženo: vše, jen s jediným úmyslem: dostat se rychle nahoru. Prováděl LeRoyovi rektoskopii opravdu dokonale: studoval každý jeho zvyk, každou zálibu. Jako hráč golfu ovšem vždy nechával šéfa vyhrávat. Řekli byste, že to LeRoy prohlédne - vždyť to sám kdysi dělal také - ale nepoznal to. Byl příliš na svou hru pyšný a navíc by si musel přiznat, že je Jack lepší, než on. To máte tak: sportovcům jde o hru, těm druhým jen o výhru. Dříči ovšem vždycky pro svou pracovní disciplinu jenom trpěli. Kdysi jsem dělal - u jiné firmy - se starým Frühaufem, co vždycky vytáhl svoje cibulové hodinky a přestával svačit přesně na minutu, možná i na vteřinu. K jeho cti je třeba říci, že mě nikdy neudal, když jsem si protáhl oběd nebo tělo. To nebyl jeho styl. Stavěl kdysi v Lübeku Hitlerovi ponorky, ale pak jim je spojenci začínali potápět rychleji, než je oni dokázali vyrábět. Přesto všichni pracovali dál, jako podle hodinek. A kdyby válka trvala do dneška, našli byste je jistě ještě u soustruhu, jak vytáčejí periskopy, které pak vesele končí na dně mořském. Pochopitelně se tahle pochybená "věrnost práci" netýká jen Němců, ale i jiných cizinců, jak si o ní můžeme přečíst třeba v knize Most přes řeku Kwai. Láska k práci je vášeň bez konce. Práce je totiž milenka neukojitelná a děvka nevděčná. Běda těm, kteří se do ní zamilují. Nepřestane, dokud je nezničí. Tedy ne všechny, vybírá si na to jen některé typy, jako třeba Jima.

Jim bral od narození všecko vážně. Ve škole mu řekli, že nadaným patří svět. Na univerzitě mu řekli, že lidé ovládají přírodu. V náboženství mu řekli, že se nemá lhát. Ctil své rodiče, miloval svou ženu a jak už jsem naznačil, byl zamilován i do své práce. Brzy nám všem bylo jasné, že to dobře nedopadne . . .


10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 13

"Co si o něm myslíš, Kenny?" zeptal se mě jednou LeRoy. "Jak to myslíš s tím ´myslíš´?" ptám se, abych získal čas. Na LeRoye si totiž musíte dát bacha, on si všecko pamatuje, co mu kdo řekne. "No jaký on vlastně je?" "Snaživý, svému oboru rozumí, učí se rychle . . ." Vím dobře, že tohle boss nechce slyšet, že chce slyšet drby, ale právě proto mu říkám právě tohle. "No víš," povídá mi ten náš bossík, "on se mi zdá takový divný. Neskrývá on něco?" "Myslím, že ne, "povídám. "Kdyby něco skrýval, dávno už bys' na to přišel." Mohl jsem si to ovšem klidně dovolit říct, protože jsem věděl, že to při své zaslepenosti vezme jen jako lichotku. A taky ano. "No dobře," uspokojil se LeRoy, alespoň teda na chvíli, "ale dávej si na něj pozor, ať neudělá nějakou chybu." "Spolehni se," povídám, protože šéfovi se odporovat nemá. Dobře vím, co tím myslel a v duchu si říkám - no tobě určitě budu dělat donašeče! Abyste rozuměli: Jim dělal v mé skupině, přesněji řečeno "pro mě" a já zase pro LeRoye, takže to vypadalo, že se LeRoy prostě stará jen o to, o co musí. Jenomže nebylo těžké poznat, že šlo o nějakou pomluvu a že v tom všem měl prsty Jack. Proč? Jak jinak se dá vyniknout, než na úkor druhých? A když nějaké ty výsledky nemáš, můžeš se je alespoň snažit snižovat u těch druhých. Brzy o tom Jackově "zájmu" věděli všichni, kromě Jima ovšem. Jednou jsem to Jimovi přímo naznačil, ale nevěřil tomu. Nerozumějte mi špatně, normálně se do věcí nepletu, ale zdál se mi jaksi moc bezbranný. A ještě jedna věc: Jack měl totiž namířeno přímo na moje místo, takže nepřítel Jacka se automaticky stává přítelem mým. Jenže dobrák Jim ani nevěděl, že právě jeho považuje Jack za nepřítele. Teprve později jsem se dozvěděl, že si v té době také ještě Jack půjčoval od Jima peníze, které mu snad ani nevrátil. I jinak se ten Jack choval tak, že nám všem ostatním brzo šel na file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 5 of 13

nervy, i když důvody mohl mít každý z nás jiné. On si toho nevšímal anebo to dobře hrál - asi byl na to zvyklý a měl, jak se říká, tlustou kůži. Jedna věc byla zajímavá: brzy na to byl najednou Jim přeřazen ode mne do skupiny, ve které byl i Jack a postupem času se víc a víc Jackova práce stěhovala na Jimův stůl. Hlavně ta nepříjemná, takzvaně průserářská práce, abych to upřesnil.

Je to snad takový nějaký přírodní zákon, že když máš nejvíc práce, ještě ti hodí na krk nějaký potutelný přívažek. Většinou to vypadá jako nic, ale pak se z toho může vyvinout docela pěkný průšvih. Roste a roste a marně se snažíš, aby ti snad někdo pomohl anebo se toho možná zázrakem - ujal někdo jiný. Měli jsme kdysi jeden takový problém: nikdo to nechtěl, tak na to vypsali nové místo a lidé zvenku, kteří se vydávali za specialisty, se hned na ten job hlásili. Brzo se po firmě se začalo šuškat, že ten problém stejně nikdo nevyřeší. Jak by také mohl: ti, co tomu rozumí, se od toho distancují, protože kdo by tohle chtěl řešit, by byl vyložený blbec. No a blbec to zase nemůže vyřešit, čímž je to logicky vše dokázáno. Nový člověk pochopitelně také neměl žádný úspěch, tak to nechali uležet. Po letech se přišlo na to, že ten úkol si vymyslel nějaký slabomyslný stařík, než odešel do penze. Já osobně si myslím, že on asi vůbec tak debilní nebyl, ale že se tím chtěl naší firmě pořádně pomstít... Jim byl mimo jiné ještě navíc dobrý také na řešení zapeklitých problémů, tak mu jich přidávali víc, protože jak se říká, "za dobrou práci dostanete jen zase víc práce". I v zahradnickém manuálu si můžeme přečíst, že čím víc se seká, tím to roste hustěji. A ubožák Jim dělal a dělal, ale když přišlo vyhodnocování, najednou to, co udělal, jaksi nebylo dost. LeRoy byl totiž jako rozhodčí v krasobruslení: vydal se z dobrých bodů ještě než se dostal k Jimovi. Komu že to vlastně přidal na platu? Uhodli jste, Jackovi. Ten totiž zapojil do hry všecko, i zálohu. Betsy, Jackova manželka, stavěná jako barokní file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 6 of 13

okno, s velkou předprsní, byla na to "záložení" opravdu ideální. Chodívala s Jackem k šéfovi na párty a šeptalo se ledacos. Jisté bylo, že by k tomu určitě měla morální, či vlastně amorální podporu svého manžela. Nikdo totiž neumí šéfovi zalichotit jako ženská. Za každým šéfem je totiž nutno vidět ženskou, každý vedoucí má totiž svoje slabůstky. Kdysi jsem měl šéfa, který měl jenom slabůstky. Vlastně ne, ještě měl také švagra, co byl u firmy viceprezidentem.

Bylo jasné, že náš Jack to hraje, aby byl povýšen na zástupce vedoucího, tedy něco na stejném špryclu toho žebříku, jako jsem já. V jejich skupině, abyste rozuměli. Bylo jasné, že to docílí dost rychle. Se svým golfem měl docela šance, větší než já -já totiž golf nehraji. Zkusil jsem to, ale nešlo mi to. Ono totiž i k tomu prohrání je potřeba to umět trochu dobře hrát. Také moje žena June by se nechtěla angažovat k mimomanželským hrátkám, i kdyby to bylo pro dobro rodiny, myslím našich tří dětí. Pravda, ono by to dost dobře nešlo: kdyby u nás v Port Clarke byla soutěž královny ošklivosti, měla by první cenu jistou. A nejen první, ale i druhou a možná i třetí navíc. Co jí ale pánbůh ubral na kráse, to jí přidal na řeči. Je členkou několika místních dobročinných spolků, což má tu výhodu, že mám dost času pro moje hobby. Chodím totiž pozorovat zpěvné i jiné ptactvo. V našem spolku Goldfinch jsem jeden z nejlepších, což dokazují i moje fotografie, které ze svých výletů přináším. Tento sport mě uklidňuje a mohu si tam navíc klidně snít. Třeba jak zrovna fotím párek waxwingů a náhle z křoví vyleze jiný pár - "Je, dobrý večer, pane řediteli! Hello Diane, how are you?" Náš vztah s LeRoyem je pěkně symetrický: já ho nemám rád a on mě nenávidí - asi proto, že mě udělali zástupcem vedoucího, ještě než on přišel. Sice jen v naší skupině, ale té, se třemi jinými, kraluje právě file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 7 of 13

on. Zato moje žena se s jeho Dorothy shodne docela dobře. Je to obrázek pro zasmání: jedna krátká a macatá, druhá vysoká a kostnatá. Na podnikové párty platí obě za ty největší drbny. Párty se koná tradičně u LeRoye. Dorothy je hostitelkou a tudíž cirkuluje. Přitom se zastaví u každého, aby vyzvěděla jeho problémy a mohla je předat dál. Nešťastný Jim, abych parafrázoval Kingsley Amise, mezi nás také kdysi chodil, ale jeho žena Sharon ho musela neustále hlídat, aby moc nepil - vždycky ho to porazilo. Sharon vystudovala psychologii, ale když se jí narodil syn, zůstala už doma natrvalo. Koupili si malý domek a pilně ho spláceli. Říkali, že chtějí jen tak spokojeně žít, ale osobně jsem je podezříval, že se ještě navíc mají pořád rádi. Znáte to, některé páry mají líbánky prodlouženy i na několik let. Občas je bylo spolu vidět i v kostele June mi to všecko hned doma referovala. Já ovšem do kostele nechodím: mám dost kázání v práci a pak ještě doma. Jack to pak rozjel ještě jinak: Jim brzo dostal navíc pár těch smrdutých projektů, s kterými si Jack nevěděl rady. Jak vidíte, hloupý nebyl, i když jeho technické znalosti byly celkem ubohé. Jako každý politik ale dobře pochopil, že co můžeš odložit dnes, neodkládej na zítřek. Existují problémy, které je totiž lepší ani neřešit - a ještě lepší je prostě dát někomu jinému, nejlépe pak právě svému nepříteli. To ale Jim vůbec netušil, měl dokonce z těch úkolů radost a jeden z nich dokonce vyřešil ještě ten samý týden. Zjistil totiž, že superprojekt X27 je nesmysl, stojí firmu zbytečně peníze a prakticky paralyzuje další vývojovou práci v jiném, slibnějším směru. Jistě jste si všimli, jak často se bohyně blbosti halí do závoje tajnosti. Jinak řečeno, že arogance je mladší sestrou ignorance. Jim tím ovšem vlastně odhalil císařovy nové šaty. Pardon, ředitelovy nové šaty - pan Andersen mi jistě promine. Skončilo to důtkou a výstrahou, že je Jim u firmy jen inženýrem a že když se mu to nelíbí, tak může jít jinam.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 8 of 13

Je asi v lidské povaze, že my lidé věci zbytečně komplikujeme, na rozdíl od mašiny, třeba takového počítače. Člověk totiž také někdy lže. Pravda, ne vždycky - to by příliš obtížné. Jack věděl, anebo spíše tušil, o co jde a prostě se právě toho problému včas zbavil. Pravdu říci nechtěl a pracovat na takto "mrtvém" projektu by mu nepřineslo žádné body. Nějak si ale odhadl, že Jim to o tom projektu řekne někde nahlas a tím se zabijí dvě mouchy jednou ranou: Jakc se zbaví problému a Jimovi to ublíží. To už jsme věděli všichni, že Jack začínal být opravdu nebezpečný; kromě Jima ovšem. Rozhodli jsme se, že musíme Jacka zastavit neboli mu nastražit past, jak se obrazně říká. Proto jsme vymysleli další úkol, který se zdál lehký, ale jinak se prostě nedal vyřešit. To jsme ovšem mysleli jen my, co jsme už byli u firmy déle a viděli generace techniků, které si na něm lámaly zuby. Jack na to ale skočil a brzy už v tom lítal jak drak na krátkém špagátu. Když už v tom byl až po krk, stalo se něco nenadálého. Jim, který o našem spiknutí nevěděl, se totiž nabídl, že mu pomůže - jen tak, jako kamarád. A stal se zázrak: on skutečně přišel na to, jak to udělat, aby to chodilo. Nemusím dodávat, že to bylo něco unikátního, téměř geniálního. Ve vyhodnovací zprávě byla sice původně uvedena jména obou, ale pak přišel Jack od šéfa, a že prý ho LeRoy přemluvil, aby se Jimovo jméno vypustilo. Protože jinak by prý musel Jima potrestat, že v pracovní době nedělá svoje úkoly, ale někoho jiného. Nikdo z nás ovšem nevěřil, že by si to LeRoy vymyslel sám, dokonce se zdálo, že o tom vlastně nic nevěděl. Sláva to byla veliká, předběhli jsme konkurenční firmu o dvě míle a i sám ředitel přišel poplácat Jacka po ramenou, vlastně jen po jednom. A pravil: "Vidíte, z tohoto mladého muže si vezměte příklad, ten to někam dotáhne. A navíc je ještě skromný, ne jako lidi, kteří pořád do něčeho vrtají, protože nemají ten pravý poměr k našemu podniku." file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 9 of 13

Všichni jsme ovšem věděli, že tím myslí Jima a to, jak odkryl "ředitelovy nové šaty". Po tomhle pokusu - který se nám nejen nepodařil, ale ještě navíc pomohl Jackovi zaskórovat nějaké ty body - jsme se už o nic nepokoušeli a Jack měl ve všem volnou ruku. Brzo se stal i zástupcem vedoucího, tedy dotáhl to na stejnou úroveň, jako já, který se na to musel propracovat mou kvalifikací a řadou úspěchů. Mě to nevadilo: nezáviděl jsem mu, protože jsem věděl, že toho stejně dosáhl nepoctivě, ale pro Jima to ale byl začátek cesty do záhuby. Bolest z neuznání, narážky a i výhrůžky jej učinily nevrlým. Nikdy veřejně neřekl, že to bylo vlastně všecko jeho zásluha. Navíc se stal Jack jeho šéfem. Jim se začal vyhýbat lidem a také jeho práce utrpěla. LeRoyova reakce na sebe nedala dlouho čekat: každou chvíli ho káral a za trest mu dával přes Jacka víc a víc práce, takže nebožák musel zůstávat v kanceláři i po práci a dělat neplacené přesčasy, aby to stihnul. Odcházel kolem půlnoci a ještě si nosil práci domů. Třikrát za sebou pak nedostal přidáno a tak se nikdo ani moc nedivil, že z toho navíc začal ještě pít. Pak se najednou zhroutil. Chodil sice kamsi na léčení, ale v práci i u nich doma to bylo pořád horší. Nakonec ho opustila i žena. Sharon se jednoho dne prostě sebrala a odešla, i s dítětem. Pak se něco stalo a dovezli ho. Kam, to nikdo nevěděl - Jim prostě na tři měsíce zmizel. Když se vrátil, byl v podstatně lepším stavu. Šuškalo se, že ho ta ztráta rodiny tak vzala, že se pokusil o sebevraždu. Jenže pak začalo to pronásledování znova. LeRoy se na něm vyžíval jako inkvizitor na čarodějnicích. To už se také říkalo, že mu snad Jim chodí za ženou. Byla to nehorázná blbost, nikdo tomu nevěřil, jen LeRoy asi ano. Tušili jsme, že mu za ní chodí Jack a že to nějak šikovně svádí na Jima. Šéfovi to lezlo na mozek a začal se perverzně vyžívat nejen na file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 10 of 13

Jimovi, ale i na nás. Jediný, který to měl u něj pořád dobré, byl ovšem Jack. To už jsme začali LeRoyovi říkat po straně Kimotori, podle rány mečem, kterou Japonci ve válce přesekávali své zajatce napůl. Kdo s tím přišel, ani nevím. Horší bylo, že i já jsem začal ztrácet body, tvrdě nabyté otročením u naší firmy. A šance, že bych po LeRoyovi dostal jeho místo, se zmenšovala. Společené utrpení nás ostatní začalo nějak sbližovat. Bylo třeba udělat něco drastického, prostě se nějak rychle LeRoye zbavit. Než jsme ale něco mohli vymyslet, situace se vyřešila sama. Firma potřebovala omezit stavy a tak nabídla několika desítkám zaměstnanců předčasný odchod do penze - s bonusy, pochopitelně. LeRoy to přijal s radostí, měl už dost let odpracováno a mohl se teď nerušeně věnovat vylepšování svého ubohého golfového úderu. Jako svého zástupce doporučil - hádejte koho? Návrh byl potvrzen a jmenování přišlo Jackovi asi týden před bossovým odchodem. Zašel jsem hned za Jimem; zajímalo mě, co si o tom všem myslí. "Já to Jackovi přeju," řekl mi dobrácky, "já mu to opravdu přeju." Viděl jsem, že se nepoučil, možná že ani nechtěl. "A co náš boss," dotíral jsem zvědavě. "Až se přijde rozloučit, ruku mu ale nepodám, to ti teda povím," pravil a v očích mu zlověstně plálo. "A řeknu mu svoje." "Co mu řekneš?" vyzvídal jsem dál. "No co, všecko, a že mu to nikdy nemohu odpustit!" Výborně, pomyslil jsem si, konečně se i on naučil nenávidět LeRoye. Pak přišel ten den. Vyzdobili jsme kancelář: u stropu jsme zavěsili velký nápis "AŤ ŽIJE BOSS!", u kterého někdo přeškrtl to poslední "S" a šipkou naznačil, že se to má číst pozpátku, tedy S.O.B, což je oblíbená zkratka pro sonovabiče. Jack měl ovšem pochvalný projev na LeRoye, co všecko jako ztrácíme, přičemž se ovšem hodně lidí upřímně pochechtávalo; už se ho totiž nemuseli bát. Potom jsme LeRoyovi potřásali pravou končetinou, z radosti, že jsme se ho file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 11 of 13

konečně zbavili. Ode dneška tedy bude velký LeRoy velké NIC. I já jsem se připojil. Popostrčil jsem Jima dopředu a povídám: "A tady Jim ti chce také něco pěkného říci." Očekával jsem, jak to Jim LeRoyovi dá i za mne - to místo po bossovi jsem měl přece správně dostat já. Jim tam stál, chvíli si připravoval, co řekne a pak pravil: "Dlouho jsem se rozhodoval, zda ti mám potřást rukou. Udělal jsi mi ze života peklo, ztratil jsem ženu, dítě a málem také rozum. Ale já ti nedávám vinu, ty nemůžeš za to, že jsi takový, jaký jsi. Já ti odpouštím a tady je moje ruka!" Nastavil mu pravici a LeRoy, celý zpitomělý, mu ji uchopil a stisknul. Lidé začali tleskat a všichni poplácávali Jima po ramenou a volali: "Dobře, Jime, bravo! Ty máš klasu!" LeRoy tam stál a celý zpitomělý pořád ještě tiskl jeho ruku, než konečně pochopil, co mu vlastně Jim řekl - odpouštění nebylo totiž v LeRoyově slovníku. Jásot a chvála na Jima neustávaly - jako by se protrhla přehrada emocí. Každý tím teď chtěl ukázat, co si o bossovi myslí. Ten zrudnul, oči mu lezly z důlků, zakašlal, chtěl něco říci, začal, ale slova se mu dusila v krku. Znova začal, ale hlas mu opět selhal. Zajíkal se, slova mu neslyšitelně vycházela z úst. Pak se prudce vycukl a vyběhl z kanceláře. Pohlédl jsem na Jima: "Tak tohle je ta tvoje veliká pomsta? Zklamal jsi mě, hochu!" "Víš," povídá Jim, "já jsem mu musel odpustit, abych mohl odpustit také sám sobě." "No tak daleko jsem já ještě nedošel," povídám otráveně, ale nějak jsem se na něho nemohl zlobit - bylo vidět, že to myslí upřímně.

Zašel jsem do místnosti pro kuřáky. V rohu tam stál LeRoy a já najednou pochopil: on vůbec neubližoval Jimovi z blbosti, jako se to někdy stává, on mu ubližoval vědomě, on se mu z nějakého důvodu file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 12 of 13

prostě uboze mstil. A dobře to věděl, i Jim to věděl a já to teď ovšem také věděl. A protože i to Jimovo odpuštění bylo vědomé a navíc upřímné, o to větší bylo teď šéfovo ponížení. Stál tam a někde uvnitř té jeho vnější skořepiny, která se celou dobu, co jsem ho znal, zdála úplně neprůstřelná, tam někde uvnitř se teď krčil malý, zbabělý člověk. Člověk, který pochopil, že dohrál. Ruka s cigaretou se mu třásla a něco mi brebtal - ani nevím co, věnoval jsem se zapalovači, který mi nechtěl chytnout. Konečně chytl a LeRoy se na mě obrátil ještě jednou: "Řekni, Kenny, byl jsem já tak špatný vedoucí?" "Myslíš jako vedoucí nebo jako člověk vůbec?" povídám bez rozmýšlení a ani si neuvědomuji krutost té otázky. "Tak ty si také myslíš, že jsem byl čubčí syn?" pravil a hlas se mu zlomil, jako by ode mne čekal milost. "Podívej se na svůj rodný list," povídám nemilosrdně, "mě se neptej!" Neodpověděl. Zřejmě doufal, že alespoň já ho utěším, ale to se nestalo, Místo toho jsem viděl, jak se s ním něco děje. Znáte to, bylo to jako v hororovém filmu: jeho tvář stárla pře mýma očima a obličej se propadal. Čekal jsem, kdy mu vypadají vlasy, odpadne kůže a ukáže se lebka. Vypadalo to, jako když přestane pracovat nějaké kouzlo. To kouzlo, které nás nutilo skákat, jak on pískal - on, člověk podprůměrné inteligence, o jeho charakteru už ani nemluvě. Kouzlo, kterému on upsal svou duši, aby teď v jediném okamžiku poznal, že to za to nestálo, že cena byla příliš veliká. Jenže upíšeš-li se ďáblu, musíš mu nakonec dát všecko, úplně všecko. Ne, ani já už jsem mu nemohl víc ublížit. Chtěl jsem mu ještě říci, že tu jeho manželku neoklepával Jim, ale jeho miláček Jack, ale pak jsem to přece jen neřekl. Nejsem zase tak špatný člověk a do umírajícího psa se přece nekope. Škoda, bylo by to tak lehké ho dorazit, říkal jsem si, ale nahlas jsem jen opakoval: "Ne, nekope." LeRoy se na mě nechápavě podíval. Usedl jsem na židli a spokojeně jsem nasál kouř z cigarety. Uvědomil jsem si totiž, že tady po letech nebudu stát já, ale ten ubohý Jack, a stejně jako LeRoy bude držet v ruce užmolenou cigaretu a žebrat o soucit. Ten stavitel pyramidy, která se ukázala být jen malou file:///C:/00/SFINGA/6204.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 13 of 13

hromádkou, ne o moc větší, než jakou udělá náš pes. A sám jsem se sobě musel divit: už mi ani nevadilo, že LeRoy udělal vedoucím Jacka místo mne. Cítil jsem se docela fajn, tak fajn, že mi té zříceniny přede mnou začínalo být i líto a už-už jsem ho chtěl přece jen nějak utěšit.

Než jsem to ale mohl udělat, vyrušil nás nějaký hluk. Někdo za dveřmi se hlasitě zachechtal. Poznal jsem zřetelně Jackův hlas: "Poslyš, Jime, tys to tomu sonovabičovi pěkně dal. S tím odpuštěním jsi to, kamaráde, zahrál výborně, jen co je pravda. Dal jsi mu to za nás za všechny." "Ale já mu opravdu odpustil," bylo slyšet Jima. "No dobře, dobře, to je tvoje věc," řekl Jack, "Ale viděl jsi, jak to toho starýho idiota vzalo? Div se nerozbrečel, kretén jeden senilní. No ale teď pojď, mám pro tebe hrozně zajímavý úkol . . ."


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : © Karel Šlajsna Název: ZPŘEHÁZENÉ STRÁNKY VM.

ZPŘEHÁZENÉ STRÁNKY VM. Určitě jste si toho také při prohlíženíVoyničova rukopisu (dále VM) všimli: Rukopis je sice rozdělen na několik tematických celků, ale některé stránky k nim nepatří. Musím se přiznat, že v té záplavě podivností, kterými VM oplývá, jsem to sice vnímal, ale nijak hlouběji jsem se tím nezabýval. Teprve nedávno, když jsem dělal soupis zvláštností v tomto rukopise jsem si všiml toho, co nazývám „duplicitní číslování“. Uvědomil jsem si, že tady je opravdu něco moc v nepořádku.

Jak jistě víte, rukopis je vyroben z pergamenových archů, které jsou ( až na několik výjimek ) přeloženy na polovinu a sešity po čtyřech. Vznikne tak svazek osmi listů. Ty jsou souvisle (jen několik listů chybí) očíslovány vpravo nahoře vzestupně. V rukopise je však ještě praděpodobně další číslování. Tentokrát ale vpravo dole na stránkách. Našel jsem: 8 v=13m9 16v=29 24v=39 32v= 99(?) 40v=49 48v=69 56v= 1m9 66v=8m9 67=9m9 72v= nečitelné

file:///C:/00/SFINGA/6204a.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 2

84 v=129 86v=199 90v=149 96v=119 102v=19 Ačkoliv se zdá toto číslovaní chaotické, přeci jen můžeme, hlavně zpočátku, vysledovat jistý systém- číslování je na konci svazků. Nemůžu si pomoct, ale jeví se mi to tak, že bylo na VM dříve, než to vpravo nahoře. Jinak řečeno- číslování vpravo nahoře bylo doplněno až později. Objevuje se nám tu tak nová záhada, které jsme zatím nevěnovali příliš pozornosti. Otázky: Jde opravdu o číslování nebo to má jiný význam? Jaký? Vzniklo číslování vpravo dole už během psaní rukopisu? Vypadá to, jakoby pořadí listů dříve bylo jiné. Změnil ho už sám autor ( a doplnil o číslování vpravo nahoře), nebo někdo později? A proč?

Možná vás napadnou ještě další otázky. Já osobně si myslím, že k zpřeházení došlo až později, protože zejména f 57 a f 58 jsou zcela nelogicky zařazeny do herbářové části. Přivítám na celé toto zatím trochu přehlížené téma vaše nápady, protože si myslím, že velmi zajímavé - pište mi na stránce http://shinen.webgarden.cz/ PS: Této záhadě se také věnuje na svých stránkách Nick Pelling (v angličtině, pro češtinu použijte Google Translate) http://www.ciphermysteries.com/


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : ©J.B.Hurych Název : TABLETY VEDOU

Posledně jsem psal o tabletech coby čtečkách. Pochopitelně se k nim vrátím, ale už jsem se nemohl dočkat, abych se mohl zmínit ještě o dalších funkcích, které tablety mají. Zatím tedy jen něco . . . TABLETY VEDOU. (díl.2.) Po první kategorii programů ( v prvním díle tohoto článku) se dnes nebudeme věnovt čtečkám, které jsme tam už popsali, ale programům užitkovým. 2) UŽITKOVÉ (UTILITY) PROGRAMY. • KALKULAČKA - každý tablet má svou naládovanou kalkulačku, ovšem dost primitivní, takže je lépe si naládovat něco lepšího, s vyššími matematickými funkcemi alespoň jako je Texas Instrument kalkulačka (TI) - tu už jsme tu probrali minule jako TECH CALC+. Je to dokonalá kopie té kapesní, hárdvérové nebo si můžete naládovat i jiný "scientific kalkulátor", najdete je na Googlestoru. • FINANČNÍ KALKULÁTOR (Financial calculator) - ten umí počítat úrok, splátky, počet splátek, umoření - halvně pro finančníky, pro agenty realitních kanceláří, zákazníky těchže ( tohel slovo už jsem dlouho nelyšel :-) a podobně. Většinu toho má už i uvedená TI , ale tento kalkulátor má toho ještě více . • MATH STUDIO - je simulační program pro vytváření modelů, pro normálního uživatele celkem nepotřebný, je spíše je pro studenty


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 2

tehnických a jiných věd, automatiku, robotiku a jiné. Podobný je i WOLFRAM ALPHA, či MATLAB, oba jsou vynikající modelovacíí programy. Ale co bychom si nalhávali, většina z nás píše hlavně email, který má i na tabletu svůj editor nebo si děláme poznámky do notesu. Jinak je dobré mít vlastní databázi, případně program pro její seřazování (sort) nebo hledání v ní (search). Na to používáme • MYEXCEL - nahradí EXCEL pro ty, co ho nemají už v MS OFFICE nebo v OFICE SUITE. Kdo jste Excel ještě neopužívali, nemá cenu už s ním teď začínat na tabletu - potřebovali byste ho jen pro technické výpočty nebo binys, ale jeho tabluky jsou pro tablet přílš veliké a nepřehledné. tablet s eprostě nehodí pro učení se takovému programu. lepší jsou na to účelové programy nebo excel na PC. Tento MYEXCEL je ovšem jednodušší než ten pravý. • SKETCH GURU - tam si mohu stylusem pohodlně udělat přímo skeč a to sám, nebo ji tam přetáhnout odjinud. Kvvalitní kresby raději ofotím, ovšem zase tabletem, jak jinak :-). Pochopitelně tma lze připsat i text, program čte HTML (tj. webstránkový formát) a TXT, obyčejný text, ale i PDF, DOC, HTML. • CALENDAR - ten už jsme probírali minule, ale sem také patří, píšu si tam různé schůzky a imterview - co mi vadí, že také neukazuje čas, ale není to tragedie, ten je na titulní stránku tabletu Všimněte si, že jsem tu pořád mluvil jen o textu a číslech, obrázky, fotky a filmy si necháme zase na příště . . .


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 6

Autor : ©J.B.Hurych Název : KLEOPATRA BEZ ZÁVOJE. (recenze z

naší knihy BUKMÁRKY, která je ke stažení z naší knihovny KNIHY OFF-LINE)

KLEOPATRA BEZ ZÁVOJE. KNIHA: Cleopatra, E.E. Rice, Sutton Pocket Bibliografies, Sutton Publishing, 1999) Autor je Senior Research Fellow (něco jako výzkumný pracovník, ale zároveň je to i titul) u Wolfson College, v Oxfordu a je expert na helénistickou historii. Kniha je celkem tenká, má jen 116 stránek, ale zato plná dosud nezveřejněných fakt.

Kdo vlastně byla Kleopatra? Byla tak krásná jako Elizabeth Taylor? Pravda, na její bustě v berlínském muzeu vypadá jako krasavice, ale obě mince (helénistická či "románská") ji ukazují spíše jako starší ženu s drdolem a téměř supím nosem - znamením to tehdejší krásy, protože počítám, že tu podobiznu na minci předem "odsouhlasila". A Antonius? Na minci nevypadá vůbec nijak majestátně: s boxersky zlomeným nosem a i jeho brada sahá daleko dopředu; ne, rozhodně neměl Burtonův zajímavý obličej, vypadal spíše jako prosťáček . . . Nešlo ovšem o úplně "první" Kleopatru, byla už v pořadí sedmá a ač pocházela z rodu makedonských generálů Alexandra Velikého, ptolemaiovců - kteří zabrali Egypt a pak tam tři sta let vládli file:///C:/00/SFINGA/6206.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 6

považovala se už natolik za Egypťanku, že se i naučila egyptsky a nechala si říkat Thea Philopator, něco jako "přítelkyně vlasti". Římané ji neměli moc rádi, představovala pro ně typickou východní dekadenci (jakoby neměli tu svoji!). Co o ní víme, máme jen z řeckých či římských zdrojů. Tak např. Horác i Casius Dio byli proti ní zaujati, zatímco Plutarch už byl smířlivější - podle něho také svůj známý příběh zpracoval nám více známý William Shakespeare. Filmové verze - ať už ta s Cladette Colbertovou nebo již zmíněnou Liz Taylor - nám to vše líčí jako milostnou tragedii, i když všichni jaksi tušíme, že tam šlo o víc. Kleopatra byla totiž velmi ambiciózní žena a navíc i královna, která se snažila udržet si za každou cenu moc ve své zemi a docilovala toho i předstíraným přátelstvím či klamem. Kleopatra byla vůbec politicky i sexuelně značně flexibilní: nejprve se "přátelila" s Cézarem, pak s Antoniem a nakonec se snažila i o Oktaviána - prostě podle toho, jak kdo vyhrával. Její otec, Ptolemaios XII, byl nelegitimní syn Ptolemaia XI a víceméně už jen posluhoval Římu. Když vytáhl Cézar proti Pompeiovi, tehdejšímu členu jeho triumvirátu, tento před ním utekl právě do Egypta. "Věrní" Egypťané ho ale zbavili hlavy, kteroužto zaslali Cézarovi jako dar. Ten ale z toho velkou radost neměl, připravili ho tak totiž o slavné vítězství :-). V Egyptě poznal Kleopatru, když už byl v těch "oškliváckých" letech (bylo mu víc než 50), a to přímo v Alexandrii, hlavním městě. Podle Plutarcha se mu představila jako dar, zarolovaná v koberci. Zřejmě měla na sobě asi jen ten koberec, protože Julius byl prý hned unesen. Patrně šlo ale o víc, než jen o krásu tělesnou; podle různých historek byla Kleopatra známa v zemích kolem Středozemního moře právě svým sexuelním uměním. Incest. Jako její otec, i ona byla plodem incestu - Ptolemaiovci si rádi brali za ženy své sestry a ta manželství nebyla nijak platonická. Cézar opustil Egypt v roce 47 před Kristem a když mu v témže roce Kleopatra file:///C:/00/SFINGA/6206.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 6

porodila syna, Cézariona, nijak prý své otcovství nezapíral. Ovšem do své závěti už ho nedal, tam dal raději Oktaviána, kterého adoptoval. V roce 46 dojechala Kleopatra i se synem do Říma - jakou radost z toho asi měla Calpurnia, Cézarova žena, to si umíme dobře představit. Když byl v roce 44 Julius zavražděn, Kleopatra opět odcestovala první třídou do Egypta, kde jen tak mimochodem ještě nechala zavraždit svého bratra a manžela, Ptolemaia XIV. Přichází další nápadník, Antonius, který byl v Alexandrii už dříve, tehdy ještě za Cézara a teď, po jeho smrti, šel opět na východ, tentokrát pobíjet jeho vrahy. Jenže to už se také s Oktaviánem rozkmotřili (což byl konec druhého triumvirátu) a začala mezi nimi válka. V roce 41 se potkává s Kleopatrou, zatímco jeho manželka Fulvia se stará o jeho zájmy v Římě. Tehdy bylo Kleopatře 28 let a byla v rozpuku, i když už možná ne na vrcholu své krásy tělesné, ale určitě pořád ještě na vrcholu své přitažlivosti a intelektu. Byla totiž velmi sčetlá, ovládala cizí jazyky a uměla bavit muže - prostě vše, co "zapšklé" Římanky neuměly. Antonius s ní strávil celou zimu, kdy jen pořád oslavovali, popíjeli a povídali si. Tolik tedy Plutarch, ale my víme svoje :-). I když ji Antonius "miloval", přesto té době odjel do Říma a vzal si klidně za manželku sestru Oktaviana, Oktavii. S ní se pak v roce 37 vydal znovu do Egypta. Později ji odvezl do Říma a vrátil se už jen sám - asi začal hořet opravdovou láskou. Říká se, že se s Kleopatrou dokonce tehdy oženil, ale nikde to není potvrzeno a bigamii vůči Oktavianově sestře by si určitě nikdy nedovolil. Přijal ale Kleopatřina dvojčata za vlastní (kdo byl asi jejich otec?), jakož později i syna, který se mu s ní narodil. Toho politicky využil Oktavián proti němu a záminkou mu byla právě tato urážka jeho sestry. Antonius zatím vpadl do Parthie, kde ale ztratil v boji 2000 mužů. Sentimentální Plutarch tvrdí, že se Antonius tehdy "poměrně rychle" vrátil do Egypta jen proto, že se mu stýskalo po Kleopatře. Asi ano: když mu Oktavia přivezla z Říma zásoby a peníze, ochotně si je vzal, ale jí samonou poslal zase zpátky do Říma, file:///C:/00/SFINGA/6206.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 6

asi aby mu nerušila jeho líbánky. Později se mu podařilo dobýt Arménii a po návratu do Alexandrie dostal přivítání jako by on byl císař. Když ještě navíc prohlásil Kleopatru svrchovanou královnou Egypta, Cypru, Sýrie a Lybie, Oktavianus se naštval a prohlásil ho za nepřítele Říma. V námořní bitvě u Aktia pak Antoniovy lodi sice prorazily římskou linii, ale hned se některé z nich sebraly a ujížděly domů. Antonius je následoval - asi mu nic jiného nezbývalo. Zbytek loďstva se ovšem vzdal a pozemní oddíly postupně přešly na římskou stranu. Dodnes se neví, zda šlo o Kleopatřinu zradu nebo jen o Antoniovu zbabělost. Láska s tím neměla co dělat - láska přece neutíká, ale bojuje. Seděl pak v koutku na lodi a čekal, než ho posádka usmířila s Kleopatrou. Když ho pak v Lybii opustili jeho vlastní vojáci, chtěl se zabít, ale přátelé mu to prý rozmluvili (tak jako to zase jiní přátelé prý "rozmluvili" Napoleonovi, to už známe tyhle pohádky :-). Kleopatra ovšem dala rozhlásit, že u Aktia vyhráli a po návratu domů dala zavřít řadu měšťanů Alexandrie, ovšem jen těch bohatých, kde bylo co konfiskovat. Antonius zatím žil jako poustevník na blízkém ostrově Pharos, pak ho ale vzala na milost a zase vesele hodovali, jako by věděli, že se blíží všemu konec. Už tehdy prý Kleopatra experimentovala s jedy a zkoušela je na odsouzencích k smrti - jed kobry prý byl ten nejrychlejší a tudíž nejméně bolestný. Přesto ale ještě spolu připravovali poslední zoufalou obranu: naverbovali do armády nováčky a mimo jiné prý plánovali i povstání ve Španělsku, aby tak přenesli svou válku do jiné oblasti Středozemního moře. Zrádkyně či obětavá milenka? Kleopatra zatím vyjednávala za Antoniovými zády s Oktaviánem - poslala mu zlaté žezlo i trůn. Jako protislužbu jí slíbil, že jí dá milost, když ona sama Antonia zabije. Zde ovšem nevíme, zda byl Oktavián tak lstivý nebo jen naivní - ale spíše mu šlo o to, přesvědčit se, jak daleko je Kleopatra ochotná jít. V tu dobu mu ale také došla zpráva od Antonia: slíbil, že se poslušně zabije, jen když dá Oktavián Kleopatře milost - patrně to byl tedy on, kdo byl z těch tří opravdu naivní. Oktavián k tomu ještě připojil další lest: poslal ke Kleopatře file:///C:/00/SFINGA/6206.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 5 of 6

posla, který jí měl vyřídit, že se do ní zamiloval. Dál už to zní jako v televizní soap-opeře: Kleopatra mu sice nevěřila, ale dělala jako že ano; jenže Antonius posla chytil, zprávu se dozvěděl a poslal ho s výhrůžkou zpět k Oktaviánovi. V roce 30 napadl římský generál Gallus Egypt zezadu a Oktavián zase ze Sýrie. Antonius porazil Galluse a zatímco Oktavián sliboval Kleopatře, že ji ušetří, Antonius na cestě zpět Oktaviánovu jízdu porazil. Tu samou noc mu ale utekli jeho pěšáci a tak vyzval Oktaviána na souboj, ale ten to odmítl. Nakonec Antonia opustila i jízda a jeho lodě zvedly plachty, aby odpluly v širou dál. Kleopatra se zatím zavřela do mauzolea (jiní říkají do sarkofágu). Podle jedněch prý to bylo na ochranu před Oktaviánem, podle jiných tam prý chtěla nalákat Antonia a zabít ho. Pak si to ale rozmyslela a raději předstírala, že je mrtvá a doufala, že se Antonius z lásky zabije. Nevím, jak se to později Shakespeare dozvěděl - použil totiž ten trik v "Milencích z Verony" ato na na Romeovi. I požádal Antonius svého oficíra, aby ho zabil, ale ten prý raději obrátil meč proti sobě (věříte tomu?) a tak se musel Kleopatřin milenec zabodnout sám. Udělal to ale tak nešikovně, že pak ještě dlouho umíral. Jeho nářek přiměl Kleopatru, že si ho pak přitáhla (podle filmu ho dokonce vytáhla provizorním výtahem) do sarkofágu a tam se v zoufalství pomazala jeho krví. Jiné vysvětlení ovšem je, že nešlo o zoufalství, ale o trik, kterým chtěla Oktaviána přesvědčit, že Antonia přece jen zabila, jak to slíbila. Ten jí to ale stejně nevěřil. Nakonec se jeden Antoniův "přítel" - ten, kterého umírající Antonius pověřil tím, aby se o Kleopatru po jeho smrti staral, dostal pod právě touto záminkou tajným vchodem do jinak uzavřeného sarkofágu. A postaral se dobře, o to nic - zajal ji a vydal Oktaviánovi. Dál už se historická pravda liší diametrálně od té hollywoodské. Oktavián jí sice dovolil Antonia pohřbít, ale když později začala hladovku, pohrozili jí Římané, že jí zabijí děti. Došlo dokonce ještě k jejímu setkání s Oktaviánem, kde na něj, adoptovaného syna Cézara, apelovala jakožto bývalá milenka téhož. Pak požádala o povolení se zabít, ale to už nedostala - Oktaviánovi šlo totiž o to, ukázat ji v Římě jakožto svou zajatkyni. A tak zoufale pokračovala ve hře: vydala mu seznam svých pokladů - ale naznačila, že není úplný - a on jí slíbil, že se k ní budou chovat milosrdně. Nakonec, aby ušla svému ponížení v Římě, se nechala raději kousnout kobrou, ukrytou v košíku s fíky. V dopise Oktaviánovi žádala, aby ji pohřbili vedle Antonia. To se také stalo a Oktavián


10/8/2015

E=NIGMA

Page 6 of 6

jí vystrojil skvělý pohřeb, i když ho, jak vidno, neposlechla a přece se sama zabila. Oktavián se pak proslavil jako Cézar Oktaviánus Augustus a byl oslavován jako Otec Vlasti. Jeho vláda byla plná míru a prosperity, kterou Řím už dávno potřeboval. Filmová verze ho ovšem ukazuje jen v nesympatickém světle pochopitelně, bylo třeba získat všechny sympatie sentimentálních diváků jen pro Kleopatru a Antonia. Kleopatřin hrob nebyl nikdy nalezen. Někteří autoři tvrdí, že to nebyla kobra, ale jed v dutém hřebenu, což by také vysvětlovalo i smrt jejích dvou služebnic - vzala si je prostě s sebou do hrobu, podle tradice starých faraónů. Její syn Cezarión utekl do Ethiopie a později byl chycen a popraven, ale zbylé Kleopatřiny děti žily pak v Římě s dětmi Oktaviána a dostalo se jim i stejné výchovy. Tak zanikla vláda Ptolemaiovců a také s Římem to šlo po Oktaviánově smrti s kopce. Co dodat? "Sic transit gloria mundi" aneb tak končí světská sláva - když je někdo úplně nahoře, tak už může jít jen dolů. Co zbylo z celého příběhu, té podivné směsice rozkoše, politiky a zrady, to je dnes už jen bajka o veliké lásce, která přežila dodnes - neboť iluze, jak známo, umírají až poslední.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : ©J.B.Hurych Název : OXYMORONY (4)

OXYMORONY (3) OXYMORON - (spojení dvou slov: "ostrý" a "tupý") je slovo řecké a znamená protimluv, prostě dva výrazy v jedné větě, které si odporují. Může jít i o logický paradox, proto jsou často i humorné. Čirou náhodou také slovo OX znamená v angličtině "vůl" a slovo MORON, "blbec", takže někdy nejde jen o pouhou náhodu . . .

• Volby jsou když ti nezkušení vybírají mezi zcela neschopnými • Nikdo mi nedá tak ubohou práci, abych ji vzal (Lawrence z Arabie) • Sociální spravedlnost je, když ten kdo nechce, tak nemusí pracovat, ale bere stejně jako druzí. Nespravedlnost je, když bere míň. • Jsem takový sobec, že jsem se vše naučil i bez učitelů • Otroci obdivují sílu, ale svobodní lidé jen svobodu • Bruselská politika je vlastně jen fašismus s "lidskou tváří" • Kulturním lidem stačí být kulturní, multikulturním stačí mít správnou barvu


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 2

• Chci si to rozmyslet, ale nevím, kam jsem založil mozek. • Už nám znormovali záchody, teď už jen znormovat řitě. Brusel už snímá sedací otisky. • Jen kdo neumí počítat může vydat Windows 95 před Windows 10. • Na Marzu už našli vodu - teď jen jestli tam taky ještě bude pracovat Internet? • Člověk se vyvinul z praopice, opilec zase z Prazdroje.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 5

Autor : ©J.B.Hurych Esej: ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

Vždycky jsme chtěl popsat historii mých - celkem dost neobvyklých - úrazů. Ne proto, že bych se litoval nebo nedejbohu dokonce vytahoval, ale prostě proto, že jsem z toho nakonec vyšel poměrně dobře a dnes se tomu mohu zasmát (o budoucnu zde nemluvím :-). Moje žena Aťa tvrdí, že mám sedm andělů strážných, každého na jeden den v týdnu - a to ještě ani nepočítá sebe . . . .

Už jako desetiletý chlapec jsme měl dopravní nehodu: narazilo do mě auto. Chyba byla ovšem na mé straně:- loučil jsem se s kamarádem a nějak jsem si neuvědomil, že už jsem v silnici a to ještě navíc že jsem zády k přijíždějícím autům. Chdíval jsem totiž v Libni s tím kamarádem do knihkupectví koukat do výlohy na knižní novinky. Já si tehdy vyhlídl malý kapesní atlas a také jsem si na něj ušetřil sběrem papíru. O dvacet let později, když jsem navštívil Anglii ( a pak zcela " nezákonně nepřicestoval zpět" do socialistické "svobdy", obehnané ostnatým drátem, to jsem už ten atlas neměl, což trochu vysvětluje, proč jsem se nevrátil. Ale zpět k příběhu. Auto mi natrhlo lýtko a přivedli mě na policii a tam mě i ošetřili. A protože jsem pořád bulil, ptali se mě, jestli to tak moc bolí. "To ne, " přiznal jsem, "ale paní učitelka nám řekla, že kdo je zapsanej na policii, nesmí volit." To bylo v roce 1950, ale i ti esenbáci se tehdy smáli. Já později také, když jsem už jako dospělý volit musel, abych doplnil počet "souhlasících" na ona 99,99 procenta . . .

Bylo mi asi šestnáct, když jsem se sekl sekerou do břicha - ano, čtete dobře. U


10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 5

nás na chalupě jsem totiž často sekal dříví, celkem bez rizika. Ten den ale pršelo, tak jsem si vzal dříví pod střechou, do dílny. Nějak jsem si ale neuvědomil, že tam je nízký strop. Rozmáchl jsem se, sekera se zasekla do stropu, ale prázdná ruka šla dál dozadu. Uvolněná sekara spadla a zaťala se mi do břicha, teda spíše do boku, ale ještě ne do kyčle. Nabylo to hluboko, asi jen cetimetr, a asi sedm centimetrů na délku. Sešili mi to nádherně, ale jizvu mám dodnes. A protože zatím nějak cestovala, je už skoro až na zádech . . .

Na chalupě jsme také sekával trávu kosou. Poměrně mi to šlo, i když mě pak dost bolely boky, z toho natáčení. Kosa se ale, jak známo, musí často brousit. To se dělá dlouhým rozmachem pravice, ve které se drží brousek a přejíždí se jím po obou stranách kosy. Ten den, nevím proč - snad jsem se zadíval za nějakou holkou - se můj odstávající palec pěkně projel po ostří, pro sekání sice už trochu tupém, ale na krájení prstu pořád ještě dost ostrém. Opět to sešili, palec jako nový, ale ještě dnes ten pocit cítím; jen doufám že jsem vám ho tímto popsáním moc nevsugeroval :-).

Studiemi jsme prošel bez úrazu, až na jednu opravnou zkouškou z marxizmu. Říkáte, že to nejde? Ale jde, jen chtít a říkat pravdu :-). Asi rok potom jsme si s kamarády vyjeli zalyžovat na tanvaldský Špičák. Tehdy tam ještě nebyla ta sjezdovka dost prorubaná a já jsem narazil kolenem na strom. Odvezli mě do nemocnice, kde zjitili, že mám čéšku rozbitou asi na deset kusů. Pomocí známých jsem se dostal ambulancí do Prahy na Bulovku, kde mě operoval sám Dr. Mach, lékař českého hokejového týmu. Byl to expert na takové úrazy a navíc inovátor - to on se zasloužil, že jsem pak vůbec mohl chodit : většinu čéšky mi odoperoval, šlachy sešil a já se půl roku učil chodit. Rehabilitace ale byla dost bolestná, cvičitelky moc přísné a tak jsem začal chodit (no spíše kulhat :-) se jednou slečnou rehabilitátorkou, v marné snaze, aby slevila ve své přísnosti. V kině jsme ale sedávali na konci řady, já měl nohu mataženou do uličky, protože se mi jinak do řady nevešla. V dobré snaze mi pomoci ale ta slečna byla na mě při cvičení ještě přísnější. Občas jsem sice podváděl - jednou jsem cvičil celou hodinu tu zdravou nohu a ona na to nepřišla, ale z šest měsíců už skoro ani nebylo vidět, že na nohu napadám . . .


10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 5

Po dalších deseti letech, to už v Kanadě, jsem měl moji první bouračku. Koupil jsem od známého starší auto, které - jako každé jiné - mělo mít dva nezávislé hyrdraulické brzdné systémy. On ale oba systémy předtím nějak spojil, takže v mém případě jsem sice brzdil, ale selhaly oba systémy a pedál šel až na podlahu. Po nárazu na náklaďák - který stál přede mnou na červenou - bylo moje auto asi o dvě stopy kratší, já měl bouli na hlavě, naražené žebro a také koleno -tentokrát to druhé. Navíc jsem si o volant téměř odsekl spodní ret, naštěstí moje zuby pořád ještě seděly na svém místě. V nemocnici mi ústa zašili šestnácti stehy, takže jsem na mé svatbě (týden poté) na dotaz "berete si zde přítomnou. . ." jen něco nezřetelně zamumlal, což kněz bral jako "ano" :-).

Tu svatbu ovšem jako úraz nepočítám, ta byla plánována. Třikrát jsme pak ještě skončil s autem v příkopě, a pokaždé to bylo v zimě, na náledí. Poprvé jsem se stačil vyhnout zábradlí na mostě, podruhé jsem šťastně minul telegrafní sloup a potřetí mě stačili odtáhnout, než do mě narazilo další auto tehdy se jich tam v příkopě nahromadilo asi šest.

Asi před deseti lety jsem uklouzl - zase to náledí - a zlomil si levou nohu, na dvakrát. Mladý medik sice rozpoznal tu zlomeninu v kotníku, ale ne už tu druhou v lýtkové kosti (té zadní, myslím, že jí říkají fibula). To zjisitili až na rentgenu, když jsem si pořád po týdnu stěžoval na bolesti v lýtku. To už si mě alespoň prohlédl i doktor, ale řekl, že ta kost vzadu špatně srůstá a že mi tam musejí dát sponu. To jsem odmítl, protože za měsíc měla jít manželka na operaci kyčle a nemohli býchom se jeden o druhého starat ( a dokonce ani ne ten druhý o toho prvého :). Vrátil jsem se tedy se domů, zalehl a našel polohu, kde to nebolelo, ovázal si nohu kartonem, utáhl řemenem a dva týdny jsem neslezl z postele. jen jsem polykal kalciové pilulky. Za měsíc mi noha krásně srostla - jak je vidět, tělo si samo našlo pro ty pilulky správné místo kde je uložit. Jó, příroda je chytřejší než my . . .Pan doktor byl příjemně překvapen, tak jsem mu řekl, že asi ještě půjdu studovat medicinu. Nedošlo mu to a tak tu mou drzou dopověď nebral osobně.


10/8/2015

E=NIGMA

Page 4 of 5

Ještě později jsme upadl nešikovně na pilu, že jdsem si na malíčku přeřízl nejen malou žílů i nerv. Tepnu sešili, ale s tím nervem jsme musuel do Londonu. Operovala mě mladá doktorka, až jsem měl chuť s ejí zeptat, ale i halvní nerv. Operovali mě v Londonu, ruku celou umrtvili a vida, že se o to zajímaám, paní doktorka mi dala před oči moniotor. Byla to skvělá show, už za to to stálo. Ten nerv, to je ale něco jako vícežilový kablík, tlustý asi jako obučejná niť. V tom svazku jsou pak ještě desítky tenouninkých nervů. Navíc paní doktorka při tom zaučovala jakéhosi medika a tak jsme při tom štepování ještě žertovali. Srostlo to výborně, ale to víte, všechny ty tenoučké nervy nelze přesně napojit a tak když se poškrábu na vnější straně prstu, cítím to, jako by to bylo na opačné straně. Na další operaci jsem už nechtěl a tak když to paní doktorka pak zkoušela, tak jsem ji ošidil. Oni totiž mají tkaové kolečko, kde jsou na obvodu páry jehel, v různých vzdáenostech od sebe. Mrknutím (polozavřeného oka) jsem zjistil, že poslední "párek" je jen jedna jehla - to asi mají, aby nachytali simulanty. Já se lae chytit nedal. na další operaci se mi nechtělo. A tka když na tu ejhlu došlo, prohlásil jsem "Jó, tohle je těžký, to vypadá jako jedna jehla, ale to je hloupost, ne?" "Není, " řekla mi spokojeně paní doktorka a já byl ještě spokojenější, než ona.

A tu nejneobvyklejší příhodu si nechávám na konec. Když jsem poprvé dělal inspekci nukleárního reaktoru, musel jsem si obléci plastikový oděv, do kterého vede hadice, kterou tam vhánějí kyslík. Reaktor byl sice zhasnutý, ale ve vzduchu bylo plno radioaktivního plynu, tritia. V tom šeru jsem nemohl nalézt konektor pro hadici a mezitím jsme se bezmyšlenkovitě jsem se nadýchl. Zkouška moči ale můj akcident objevila a bylo mi řečeno, že poloviční doba rozpadu tritia je sice 12 let, ale protože "biologická doba" je asi měsíc (díky "proplachování" těla vodou), není to to tak nebezpečné. Normálně vám sice dají basu piva, aby to proplachování urychlili, ale já se "nekvalifikoval" ani na to :-). To ale nevadí, jejich pivo mi stejně nechutná, já radši Velkopopovického Kozla, který se u nás sežene v místní prodejně. No už je to asi 22 let, ale já to pořád ještě pilně proplachuju Kozlem . . .


10/8/2015

E=NIGMA


Page 5 of 5

10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : ©J.B.Hurych Esej: JEŠTĚ TY TESLOVY DENÍKY

JEŠTĚ TY TESLOVY DENÍKY

Vzpomínám si, že když jsem ještě dělal v Montrealu, že jsem se seznámil s jedním Holanďanem, jmenoval se Flieg Van Horna. Samotný způsob, jak jsem ho poznal, byl atypický: koupil jsem si totiž na bleším trhu obnošené dřeváky, ve kterých jsem našel vevnitř na chodidle inkoustovou tužkou napsané jeho jméno a telefonní číslo.

Domnívaje se, že si asi tímto způsobem hledal partnerku, zavolal jsem mu, abych mu sdělil, že to nepracovalo, už z toho důvodu, že to byly mužské dřeváky, které by byly volné i té největší Popelce. Ujistil mě, že mu o to nešlo, neboť je notorický – teď už si nepamatuji, jestli řekl starý mládenec nebo alkoholik. Vysvětlil mi, že tak učinil proto, že dělal u holandské firmy v Dorvalu, kde si je museli všichni takhle označit, jinak by se jim pletly. Někteří si tam ještě raději napsali "pravá" a "levá". Ale proč to píšu: vídali jsme se pak častěji a zatímco naše manželky pletly, my jsme se probírali našimi vzpomínkami. Flieg byl totiž za druhé světové války nasazen v Reichu, kde nejprve dělal u party, která odjišťovala nevybuchlé spojenecké bomby. Později byl přeřazen do party, která je zase zajišťovala a nakládala do německých bombarďáků na cestu zpět, k čemuž většinou nedošlo, protože Němcům došel benzin. Pochlubil se mi ale, že jich stejně hodně nasabotoval, aby nevybuchly, neboť měl na Němce vztek. Až jednou ho přeřadili k jedné Němce, která pod záminkou, že má doma nevybuchlou bombu, ho pak zneužívala nejprve pohlavně, později i sexuálně. To se Fliegovi líbilo a tak tam zůstal až do konce války. Ale proč to povídám: její manžel - té Němky, který sloužil jako vysoký oficír v file:///C:/00/SFINGA/6208a.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 3

Jugoslávii, dostal totiž nabídku: buď jít na ruskou frontu nebo sloužit v Hitlerově štábu. Bylo to těžké rozhodovámí, ale nakonec zvolil to druhé. Protože se ale ve Vlčím doupěti nesmělo pít (v Norimberku potvrdila Adolfova sekretářka, jak Aáda často řval na šoféra: “Za jízdy mi chlastat nebudeš!”), vynahrazoval si to Fritz doma a Flieg mu musel dělat společníka. Opilý Fritz Kindle – tak se totiž ten obergruppenfuhrer jmenoval – mu pak vybreptal, že se teď v Německu pracuje na jedné tajné zbrani, tak tajné, že se nesmí ani zkoušet. A tady se dostávám opět k Teslovým deníkům. Tesla si totiž psal deníky dvojího druhu: nejprve v srbštině, to pro sebe, jen proto, že - a to se ví málo - on hodně zapomínal, a později je přepisoval do angličtiny, aby odlákal pozornost na ty originální deníky. A právě v těch anglických to schválně zamotával, aby tomu nikdo nerozuměl (to také vysvětluje, proč z nich zatím nikdo nic nemohl použít). Naneštěstí ale Tesla později zapomněl i to, kam si ty srbské deníky schoval, a do té anglické verze musel pak psát už jen úplné nesmysly jako o "volné" energie, míněno zadarmo. No a jeden německý špion v Manhattanu našel ty srbské deníky u vetešníka, propašoval je v ponorce do Brestu Litevského a odtamtud do Berlína. O tom trochu něco vím: Angličané a Američané se dodnes hádají, kdo z nich ty deníky ještě předtím víc zfalšoval a tomu německému špionovi nastrčil úplnou slátaninu. Po selhání “Fau-einz” a “Fau-cvaj” si totiž Hitler sliboval, že použije ještě jiné tajné zbraně, které měl v šuplíku ( měl jich tma hodně, například prak a kapesní dělo), zvrátí osud války, který se neodvratně blížil. Dostat do ruky údajně originální Teslovy deníky se Ádovi zdálo jako znamení, seslané samotným bohem (jinak byl atheista). No a jelikož byl Fritz Kindle předtím v Jugoslávii, tak se předpokládalo, že zná srbsky. Později , když Fritz poznal, že tam píšou cyrilikou, se naučil se dokonce od jednoho ruského zajatce azbuku. Flieg se vůbec od Fritze dozvídal hromadu tajných věcí, ale když jsem se ho ptal, jestli se ty zprávy snažil propašovat ke spojencům, řekl mi s podivem. ”Vidíš, a to mi ani nenapadlo!” Jedna věc, kterou se Němcům přece jen podařilo rozluštit z deníků, byla právě ta část, která jednala o TTZ (Teslových Tajných Zbraních). Po pokusu ve Francii, kde Němci vyzkoušeli elektrické dělo a zjistili, že by na jedno dělo potřebovali celou jednu elektrárnu (a dlouhé kabely až na frontu), přesunuli zájem na aplikace bezdrátové. Tesla, který jak se dnes celosvětově uznává,


10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 3

předběhnul Marconiho (stavěl také v Kanadě vysílací věž, kterou ale pro nedostatek peněz nedokončil), měl mimochodem patent i na dálkově řízená radiová torpeda a válečné roboty. Flieg si pamatoval jenom to, že se jednalo o bombu, která měla baterii kondensátorů, která se za letu dobíjela třením o vzduch. Hlavice bomby pak vysílala impulsy mikrovlněnou anténou (asi byla z jemné vlny, tzv. "panenské" - ta se získá z ošklivé ovce). K čemu měly sloužit ty bomby, to se už v deníku nedalo rozluštit, neboť zrovna na tuhle stránku rozlil Tesla schválně inkoust. Popisuju tady ovšem jen to, co si Flieg ještě pamatoval (a také já od něho) – nezapomínejme, že i on musel tehdy s Fritzem pít; tomu také děkoval za svá zničená játra. Abych oživil jeho paměť, naléval jsme mu bols (že nevíte, co to je?) , což ale mělo záporný vliv na přesnost jeho vzpomínek. Něco si rozhodně nepamatoval přesně, například občas nevěděl, zda se vynálezce jmenoval Dr. Tesla-Bráník či Dr. Tesla-Hloubětín, ta dvě jména si pořád pletl. Jinak ale za jeho podání mohu klidně ručit: proč by lhal člověku, jehož dřeváky jednou sám nosil?


10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : Jan :B. Hurych Název : KŘÍŽENKA4 (ALENA V ŘÍŠÍ DIVŮ) © KŘÍŽENKA4 (ALENA V ŘÍŠÍ DIVŮ) © Jan B. Hurych Dnes jsem pro vás připravil něco pro fajnšmekry - teda těm, co četli "Alenku v číši divů" se omlouvám, název je sice oprávněný, ale bohužel už poněkud použitý . když se ale zaberete do dnešní kříženky, nebudete litovat. V e čtevrci níže je skryto 30, ano opakuji, 30 krát slovo ALENA. Pokud si chcete při luštění ušetřit čas, přečtěte si i NÁVODY zde pod obrázkem, případně i ty v těch starších kříženkách v tété sekci. Obávám se všeak, že na tuhle úlohu budete muset začít od Aleny - pardon, od Adama :-). Jednu ALENu jsem vám už označil, takže vy najděte JEN těch 29 dalších :-).

file:///C:/00/SFINGA/kriz5.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 2 of 3

Poznámka: Tato je hra není jen na cvičení paměti a postřehu (případně zraku :-) . Jde tu také o učení se sama od sebe a inspiraci . Proto ji také sestavuji s určitým programem, tak, že nutká (zná ještě někdo to slovo?) lidi, aby se tak bránili senilitě a jiným nepříjemným vlivům stáří. . . Řešení je na poslední stránce

NÁVODY: Slova jsou psaná horizontálně, vertikálně a šikmo. Hledáne je většinou podle začátečního písmena a celé slovo si pak přeškrtneme (viz prní nález, označený zelenou čarou)ú. Tak pokračujeme, až objevíme všech 30. file:///C:/00/SFINGA/kriz5.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 3 of 3

Vybrané písmeno z hledaného slova - které hledáte - nemusí být zrovna to začáteční , může to jinde nebo i víc písmen za sebou, podle toho, co vám víc vyhovuje. Ale pozor, některá písmena jsou použita i pro dva výskyty, tedy se mohou použít víckrat. Zdálo by se, že zde jde jen pořád o jedno slovo, tedy je to lehčí. Kdpeak, kam vás vede slepá vášeň, je to naopak těžší - ted alepsoň pro mě bylo a já už zažil ledacos :-) Přidám teda ještě další návody, na které jse od poslední Sfingy přišel - luštím totiž pořád. Tak například barevnou tužkou je to lepší, než barevným fixem písmena jsou pak lépe vidět. Předem si ale obarvím písmeno, ketrá se nejíc vyskytuje v češtině : je to písmeno "O". Proč? Protože jej obsahuje alespoň polovina slov a lehce bych běkteré O přehlédl ahned si také označím slova s |O v seznamu. Pak hledám většinou skupinu tří písmen, s O uprostřed, třeba ve slově PIVOT skupinu VOT. Ano, je to jiná metoda než začínat u začátečních písmen, ale většinou se taková skupina najde rychleji - nevyskytuje se tak často, většinou jen v jednom slově. Nu to dělám i u osattních slov a dělám i u ostatních. I kduž se O najde zrakově velmi dobře, ale jak už jsme psal, je jich mnoho a možnost chyby je tak veliká. Znovu bych také rád upozornil ma to, jak vhodně ulehčit práci, když si napřed jen prohládnu matrici, aniž bych znal předem ta hledaná slova. Některá slova vás hned sama přitáhnou. A přitom také dělám i okrajové sloupce a řádky, ale neptejte se mě, jak jsem na to přišel. :-) Jedna dobrá rada: dlouhá slova hledám nejřív, ta jsou lehččeji idenfikovatelná, dokonce i když jsou napsaná šikmo a třeba zezdola nahoru. Nu a něco pro zasmání: nalákal jsme na to mou manželku Aťu a k mému znepokojení to zvládá lépe, než já, který jsme moc systematický a pro detaily nevidím les. Když jsem se jí ptal, jak to dělá, řekla mi, že hledá hned celá slova. Nevěřil jsem tomu a tajně jsem ji pozoroval. Je ot rpavda, ale jak to SKUTEČNĚ dělá, to pořád nevím :-)

file:///C:/00/SFINGA/kriz5.htm

10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : Jan :B. Hurych Název : KŘÍŽENKA4©

TATO STRÁNKA JE ÚMYSLNĚ PRÁZDNÁ, ŘEŠENÍ JSME DALI AŽ ZA NI, TAKŽE POKUD CHCETE TUTO KŘÍŽENKU ŘEŠIT, DÁL SE NEDÍVEJTE!!! (je to také poslední stránka tohoto čísla - takže o nic nepřijdete. Na řešení se předem nedívejte, ledaže byste nevěděli, jak dál :-)

file:///C:/00/SFINGA/kriz5a.htm

10/8/2015

E=NIGMA

file:///C:/00/SFINGA/kriz5a.htm

Page 2 of 2

10/8/2015

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : Jan :B. Hurych Název : KŘÍŽENKA4© KŘÍŽENKA5©(ALENA V ŘÍŠI DIVŮ, řešení),© Jan B. Hurych Vyhledaná slova ALENA ( nebo i ANELA, tj. to samé pozpátku) jsou označena různými barvami (každou pro jeden směr, aby bylo lepší rozlišení). A no, je jich přesně třicet. Kolik jste nalezli vy?

file:///C:/00/SFINGA/kriz5s.htm

10/8/2015

E=NIGMA

file:///C:/00/SFINGA/kriz5s.htm

Page 2 of 2

10/8/2015

NOVINKA: Celé toto číslo SFingy lze stáhnut jako jeden dokument z

Recommend Documents