PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Právní novinky
Prosinec 2009
Obsah: NOVELA ZÁKONA O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH ...................................... 2 ZMĚNY V ÚPRAVĚ VYVLASTNĚNÍ ........................................................ 5 NOVELA ZÁKONA O ZÁPISECH VLASTNICKÝCH A JINÝCH VĚCNÝCH PRÁV K NEMOVITOSTEM ..................................................................... 7 RIZIKA PŘEDČASNÉHO UKONČENÍ JEDNÁNÍ O SMLOUVĚ ................... 9 K MOŽNOSTI VRÁCENÍ POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ ................................................................................... 11
OZNÁMENÍ: ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ HAVEL & VÍTĚZEM SOUTĚŽE PRÁVNICKÁ FIRMA ROKU 2009
HOLÁSEK
Advokátní kancelář Havel & Holásek zvítězila ve třech z jedenácti kategorií prestižní soutěže Právnická firma roku 2009. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny dne 9. 11. 2009 pořadatelem soutěže, společností epravo.cz, za účasti ministryně spravedlnosti České republiky Daniely Kovářové pod odbornou záštitou České advokátní komory. Advokátní kancelář Havel & Holásek získala první místo v kategoriích Největší právnická firma v ČR, Telekomunikace a média a Veřejné zakázky. Kancelář byla dále nominována mezi pět nejlepších advokátních kanceláří v oblastech Fúze a akvizice a Restrukturalizace a insolvence. Na základě hodnocení nezávislých hodnotitelů z řad zástupců českých a mezinárodních společností, advokátních kanceláří a odborníků společnosti epravo.cz se tak kancelář Havel & Holásek stala pro rok 2009 podle počtu titulů nejúspěšnější advokátní kanceláří na českém trhu. Potvrdila tím své letošní umístění v britském prestižním žebříčku agentury Practical Law Company pro Českou republiku jako nejlepší nezávislá česká právnická firma. V advokátní kanceláři Havel & Holásek v současné době pracuje více než 80 právníků, cca 60 studentů právnických fakult a celkem více než 200 stálých spolupracovníků. Více informací naleznete na www.havelholasek.cz.
Tyto Právní novinky připravuje advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK zpravidla čtvrtletně nebo podle aktuální situace. Právní novinky shrnují informace o významných změnách v českých právních předpisech, které mohou být zajímavé pro české i zahraniční subjekty podnikající v České republice.
Prosinec 2009
NOVELA ZÁKONA O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH Autor: Mgr. Adéla Havlová, advokát
K 1. lednu 2010 vstoupí v účinnost novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách („ZVZ“) a zákona č. 139/2006 Sb., o koncesním řízení, která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů koncem listopadu pod č. 417/2009 Sb. (dále jen „Novela“) Tato Novela byla přijata na základě návrhu poslance Vlčka (tisk 882) jako určité „prozatímní řešení“. V parlamentu je zároveň stále projednáván dlouho připravovaný vládní návrh novely ZVZ (tisk 833), který se do určité míry s poslaneckou Novelou překrývá a jehož přijetí se očekává až v příštím roce. Od 1.1.2010 by však zároveň mělo vstoupit v platnost nové nařízení určující nové finanční limity pro zadávání zakázek. Mgr. Adéla Havlová Primárním důvodem přijetí novely zákona o veřejných zakázkách i vládního návrhu je transpozice tzv. „dohledové směrnice“ EU č. 2007/66/ES, pro níž lhůta uplyne 20. prosince 2009. Po materiální stránce je však význam Novely daleko širší a od nového roku zavádí i řadu novinek týkajících se samotného zadávání zakázek, které bychom chtěli níže blíže představit v tomto čísle Legal News. Souhrnný přehled změn ZVZ bude následovat po přijetí vládního návrhu novely v některém z dalších čísel. Nový nástroj transparentnosti – „black list“ Zřejmě nejvíce diskutovanou změnou, kterou Novela zavádí, je zavedení rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek neboli tzv. „black list“ dodavatelů. Ten souvisí s prokazováním kvalifikace, kterou dokládají dodavatelé v souladu se ZVZ a požadavky zadavatele. Snahou je řešit situace, kdy dodavatel předloží informace nebo doklady, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení jeho kvalifikace. Pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) posoudí takové jednání jako správní delikt, je oprávněn dodavateli uložit pokutu až do výše deseti miliónů korun. Zásadní sankcí, která bude navíc nepoctivému dodavateli ukládána, je ovšem zákaz plnění veřejných zakázek po dobu tří let, která běží od právní moci rozhodnutí. Po tuto dobu je pak dodavatel evidován v rejstříku. Pro úplnost lze dodat, že rejstřík povede Ministerstvo pro místní rozvoj a bude veřejně přístupný, a to i způsobem umožňující dálkový přístup. Uložený zákaz plnění a evidence v rejstříku tak pro dodavatele znamená, že se nemůže účastnit zadávacích řízení a ani nesmí uzavřít smlouvu na plnění žádné veřejné zakázky malého rozsahu. Obdobná úprava je zaváděna i do koncesního zákona. Doplňování kvalifikace Dosavadní ZVZ umožňoval zadavateli (a tím i dodavateli) objasnění předložených informací a dokladů nebo předložení dodatečných informací a dokladů ke kvalifikaci, ovšem s výjimkou případů, kdy „splnění příslušné části kvalifikace nebylo prokázáno vůbec“. Toto ustanovení vedlo v praxi k řadě problémů ohledně přípustného rozsahu dožádání a zadavatelé často postupovali raději opatrněji, než by v rámci hospodárnosti řízení bylo vhodné, a nabídky s neúplnou kvalifikací vylučovali. Novela toto omezení vypouští a zadavatelé tak budou mít nadále daleko širší možnost uplatnění institutu dožádání, což by mělo vést ke zmírnění formalismů v zadávacích řízeních. Neznamená to však, že by dodavatelé mohli být při přípravě podkladů ke kvalifikaci méně obezřetní, neboť stále se jedná o právo, nikoliv povinnost zadavatele možnosti dožádání informací či podkladů využít. Oznamování nabídkové ceny Ačkoli předchozí zákon o veřejných zakázkách stanovil povinnost uveřejňování ceny při otevírání obálek, ZVZ již nikoliv. V praxi se často diskutovalo, zda je oznamování cen možné, zejména v případech, kdy jejich oznámení bylo v rámci transparentnosti i vhodné (tj. zejména pokud nabídková cena byla jediným nebo převažujícím hodnotícím kritériem). Dle Novely je oznamování
2/12
Prosinec 2009
ceny výslovně možné. Vládní návrh novely ZVZ dokonce předpokládá zavedení oznamování ceny jako povinnost. Nechme se překvapit. Zasílání rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky Novela precizněji definuje, kterým zájemcům a uchazečům má být rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky zasíláno. Jedná se o „dotčené“ zájemce a uchazeče, kteří nebyli vyloučeni s konečnou platností a kteří mohou podat námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, čímž má být zajištěna reálná šance na uplatnění tohoto práva. Lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám Novela nově zavádí lhůtu 5 dnů pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, která začne běžet po lhůtě pro podání nabídky. Podání námitek je nadále podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci, tj. pokud chce uchazeč či zájemce namítat nedostatky nebo nezákonnost zadávacích podmínek, musí tak učinit v této lhůtě. Přezkoumání úkonů zadavatele po uzavření smlouvy Nově se zavádí výslovná možnost podat návrh na přezkoumání úkonů zadavatele i po uzavření smlouvy. To je však možné jen v případě deliktů zadavatele spočívajících (i) v uzavření smlouvy bez předchozího uveřejnění zadávacího řízení nebo (ii) v porušení uloženého zákazu uzavřít smlouvu. V takovém případě se navrhovatel může domáhat uložení zákazu plnění smlouvy. Zákaz plnění Dle Novely může uložit Úřad na návrh a ve vymezených případech porušení ZVZ uložit nápravné opatření spočívající v zákazu plnění smlouvy; v takovém případě platí smlouva za (absolutně) neplatnou z důvodu porušení ZVZ. Úřad zákaz neuloží, pokud zvláštní důvody veřejného zájmu vyžadují pokračování plnění smlouvy. Vládní nařízení o nových finančních limitech V souladu s novým nařízením EU a uplynutím dvouleté platnosti předchozích finančních limitů se očekává přijetí nového vládního nařízení, které by s účinností od 1.1.2010 nahradilo nařízení č. 77/2008 Sb. a stanovilo nové, nižší finanční limity pro nadlimitní zakázky, čímž dojde k snížení rozpětí pro „podlimitní zakázky“ zadávané dle ZVZ ve zjednodušeném řízení. Níže uvádíme předběžný přehled těchto limitů dle současně dostupných neoficiálních informací.
Nadlimitní zakázky
Zakázky malého rozsahu
Dodávky a služby Sektorový zadavatel Dodávky a služby – Veřejný zadavatel – centrální orgány – obce a kraje Stavební práce Dodávky a služby Stavební práce
Dosavadní úprava
Nová úprava
11.715.000 Kč
10.020.000 Kč
3.782.000 Kč 5.857.000 Kč 146.447.000 Kč 2.000.000 Kč 6.000.000 Kč
3.236.000 Kč 4.997.000 Kč 125.451.000 Kč 2.000.000 Kč 6.000.000 Kč
Další očekávané změny Jak jsme zmiňovali v úvodu, během prvního pololetí roku 2010 se očekává přijetí daleko rozsáhlejší a komplexnější novely ZVZ. Kromě změn, které již byly přijaty poslaneckou Novelou, je obsahem vládní novely v současné době například: •
zpřesnění definice sektorových zadavatelů a definice centrálního zadavatele;
•
upřesnění výjimky pro in-house v souladu s judikaturou ESD;
•
znovuzavedení povinnosti při otevírání obálek oznámit nabídkovou cenu
•
další úpravy týkající se kvalifikace, např. možnost prokazovat kvalifikaci prostými kopiemi dokladů, zavedení protokolu o posuzování kvalifikace, možnost předkládat dokumenty ve
3/12
Prosinec 2009
slovenštině, povinnost prokázat splnění základních kvalifikačních subdodavatele, kteří se podílí na prokazování splnění kvalifikace;
předpokladů
i
za
•
úprava některých sporných otázek týkajících se zjednodušeného podlimitního řízení, zejména uveřejňování výzvy, možnost požadovat jistotu, možnost využít opční právo apod.;
•
celková novelizace částí týkajících se rámcových smluv, opčního práva a soutěže o návrh;
•
vypuštění tzv. kvazikoncesí, resp. jejich provázanosti na koncesní zákon, což bude mít dopad na PPP projekty.
Jak je zřejmé, v řadě případů se bude jednat o velmi zásadní změny, které budou mít faktický dopad jak na zadavatele, tak na dodavatele. Jejich bližší popis zařadíme do našich Legal News po schválení konečného znění vládní novely.
4/12
Prosinec 2009
ZMĚNY V ÚPRAVĚ VYVLASTNĚNÍ Autor: Mgr. Petr Skalský, advokát Mgr. Josef Hlavička, advokát
Mgr. Petr Skalský
Dnem vyhlášení, tedy publikací v částce 135 Sbírky zákonů České republiky ke dni 27.11.2009, nabyl účinnosti zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (dále jen „Zákon o výstavbě DI“). Jde o zcela novou zákonnou úpravu, která v textu zákona ani v důvodové není uváděna jako novelizace stávajících zákonných předpisů, ale v rámci předmětu své úpravy (tedy oblasti výstavby dopravní infrastruktury) dle našeho názoru významně pozměňuje či odlišně interpretuje zejména stávající úpravu vyvlastnění zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, v platném znění (dále jen „Zákon o vyvlastnění“), některé postupy při povolování staveb upravené zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „Stavební zákon“), a jeho prováděcích předpisů, ale i ustanovení občanského soudního řádu, soudního řádu správního a v neposlední řadě i občanského zákoníku.
Samotný předmět úpravy Zákona o výstavbě DI prošel v legislativním procesu složitým vývojem, když původně byl tento zákon navržen jako speciální zákon určený k urychlení výstavby výhradně stavby rychlostní komunikace R35 (včetně její související technické infrastruktury), aby byl tento předmět následně Poslaneckou sněmovnou rozšířen na veškerou dopravní a technickou infrastrukturu a následně redukován pozměňovacími návrhy Senátu na (veškerou) dopravní infrastrukturu. Ve výsledku tedy Zákon o výstavbě DI upravuje postupy při výstavbě dopravní infrastruktury, definované Stavebním zákonem jako součást veřejné infrastruktury „například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení“ 1 a související stavby, avšak pouze ty které jsou dle § 1 odst. 2 Zákona o výstavbě DI zároveň „umisťovány v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo veřejně prospěšné stavby vymezené v územně plánovací dokumentaci“. S ohledem na záměr zákonodárce a průběh legislativního procesu, lze usuzovat, že uvedenými souvisejícími stavbami nejsou míněny stavby technické infrastruktury, které byly přijatými pozměňovacími návrhy Senátu výslovně vyloučeny, ačkoli se jinak nepochybně může jednat o stavby související. Začlenění staveb dopravní infrastruktury do sféry působnosti Zákona o výstavbě DI dle druhé části definice předmětu úpravy tedy bude záviset na začlenění dané stavby do politiky územního rozvoje, historicky poprvé pořízené Ministerstvem pro místní rozvoj v mezích § 5 odst. 5 podle § 31 až 35 a § 186 Stavebního zákona na základě usnesení vlády ČR č. 561 ze dne 17. 5. 2006, kterým byla schválena Politika územního rozvoje České republiky, a finálně schválené usnesením vlády dne 20.7.2009. Působnost zákona však zakládá i vymezení dané dopravní infrastruktury v zásadách územního rozvoje, územním plánu i regulačním plánu jako specifických druhů územně plánovací dokumentace, a nemusí se tedy zdaleka jednat pouze o dopravní infrastrukturu velkého rozsahu. Zákon o výstavbě DI zejména zjednodušuje postup vyvlastnění pro stavby v mezích shora popsané působnosti zákona. Toto zjednodušení spočívá zejména ve zjednodušení splnění podmínek přípustnosti vyvlastnění podle § 3 Zákona o vyvlastnění jednak úpravou doručení návrhu smlouvy na získání práv potřebných k výstavbě, kdy bude dostatečné doručení na adresy (trvalého pobytu fyzických osob či sídla právnických osob) uvedené v katastru nemovitostí, a jednak zejména zavedením právní domněnky, že pokud do 60 dnů (což je nejkratší přípustná lhůta, kterou lze vyvlastňovanému stanovit podle Zákona o vyvlastnění) od doručení takového návrhu nedojde k uzavření dohod potřebných k výstavbě, má se za to, že práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění nelze získat dohodou. Dohoda je přitom z hlediska Zákona o vyvlastnění způsobem zajištění práv potřebných pro výstavbu preferovaným před vyvlastněním. Lze se rovněž na základě dikce ustanovení § 2 Zákona o výstavbě DI domnívat, že ve sféře působnosti Zákona o výstavbě DI tak „odpadá“ podmínka, aby byl účel vyvlastnění po 1
§ 2 odst. 1 písm. k) alinea 1) Stavebního zákona, v platném znění 5/12
Prosinec 2009
dobu nejméně 6 měsíců vyvlastňovanému znám, neboť Zákon o výstavbě DI výslovně uvádí, že k naplnění podmínky přípustnosti z důvodu nemožnosti dosažení účelu dohodou postačuje shora popsané doručení návrhu smlouvy a uplynutí uvedené lhůty. V rámci návrhu je navíc možné požadovat, aby předmětný pozemek či stavba nebyly zatíženy právy zanikajícími vyvlastněním, tedy zejména předkupním právem. Další usnadnění výstavby dopravní infrastruktury v souvislosti s vyvlastňováním přináší možnost stanovení kupní ceny pozemku, stavby či práva odpovídajícího věcnému břemeni, jež by jinak byly předmětem vyvlastnění, v návrhu smluv ve výši tržní ceny obvyklé v daném místě a čase, což představuje významný rozdíl oproti úpravě Zákona o vyvlastnění, která připouští pouze použití ceny určené podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, v platném znění. Takový postup je zajisté k vyvlastňovaným vstřícnější a výrazně zvyšuje možnost dosažení dohody bez vyvlastnění. Hladký průběh dohody podporuje rovněž úprava, podle které lze použít i cenu určenou dle uvedeného zákona č. 151/1997 Sb., pokud by tato byla vyšší než tržní cena obvyklá v daném místě a čase. Zákon o výstavbě DI zároveň omezuje možnost přiznání odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu tak, že jednak odvolání, které nesměřuje proti nejzávažnějším výrokům 2 nebrání u těchto výroků nabytí právní moci, a jednak může být soudem přiznán odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí podle Zákona o vyvlastnění jen za současného splnění podmínek závažného ohrožení práv žalobce, absence nepřiměřeného zásahu do práv třetích osob nabytých vyvlastněním a absence rozporu s veřejným zájmem (který ale již musel být pro vyvlastnění dán). Zákon o výstavbě DI rovněž potenciálně výrazně zasahuje do oblasti práva nájemního, když zakládá právo pronajímatele vypovědět nájemní smlouvu k pozemku či stavbě (včetně bytu) bez ohledu na sjednanou dobu trvání nájmu, pokud takové nájemní právo brání výstavbě dopravní infrastruktury a jinak by zaniklo vyvlastněním. Významnou modifikaci v oblasti stavebního práva pak přináší Zákon o výstavbě DI ve formě povinnosti stavebního úřadu zahájit stavební řízení o vydání stavebního povolení k výstavbě dopravní infrastruktury i tehdy, pokud stavebník k žádosti nepřiloží doklady prokazující jeho vlastnické právo či právo provést stavbu nebo právo odpovídající věcnému břemeni k dotčenému pozemku či stavbě. Závěrem lze shrnout, že přijetí Zákona o výstavbě DI představuje významný krok k zefektivnění výstavby hlavních dopravních komunikací ve veřejném zájmu, neboť s ohledem na specifický charakter této výstavby umožňuje rychlejší řešení otázek zajištění práv potřebných k výstavbě včetně možnosti vyvlastnění při zachování ústavně i zákonem chráněných práv vlastníků dotčených nemovitostí a zároveň omezuje možnost formálního prodlužování postupů při řešení těchto otázek. Ačkoli lze při aplikaci zákona očekávat i vznik nových interpretačních problémů, Zákon o výstavbě DI je významným příspěvkem k možnostem rozvoje dopravní infrastruktury v České republice.
2
Rozhodnutí dle § odst. 2 písm. a) a b) Zákona o vyvlastnění 6/12
Prosinec 2009
NOVELA ZÁKONA O ZÁPISECH VLASTNICKÝCH A JINÝCH VĚCNÝCH PRÁV K NEMOVITOSTEM Autor: Mgr.Blanka Holecová, advokátní koncipient Mgr. Josef Hlavička, advokát
V dubnu 2008 byl vládou České republiky předložen návrh novely zákona č. 265/1992 Sb., o zápise vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, která by měla přispět k odstranění několika nedostatků současné právní úpravy. Podle původních návrhů měla novela nabýt účinnosti dnem 1. září 2009, jelikož je však novela momentálně projednávána v Poslanecké sněmovně, termín jejího přijetí, jakož i účinnosti, se posouvá.
Mgr. Blanka Holecová
Právní účinky vkladu práva do katastru Podle stávající úpravy vznikají právní účinky vkladu na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Podle navrhované novely by tyto účinky měly nastat k okamžiku doručení návrhu na vklad, tzn., že tento okamžik by měl být přesně definován dnem, hodinou a minutou doručení návrhu na vklad. Novela by měla odstranit komplikace, které vznikaly při realitních transakcích financovaných z hypotečního úvěru, kdy banky vyžadovaly, aby zástavní právo ve prospěch banky zřídil ještě prodávající a teprve pak nemovitosti převedl s tím, že tak nemohl učinit v jeden den a vyžadovalo se, aby zástavní smlouva byla doručena na katastrální úřad o jeden den dříve než smlouva kupní. Návrh na vklad Podle novely by se návrh na zahájení vkladového řízení měl podávat na stanoveném formuláři, který by měl být k dispozici i v elektronické podobě, což by mělo vést k elektronizaci vkladového řízení, k dosažení jednotnosti podávaných návrhů a eliminování jejich chyb. Novela by dále měla odstranit požadavek na předkládaní úředně ověřených překladů u listin vyhotovených ve slovenském jazyce. Žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu Podle navrhované právní úpravy by měla být proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu přípustná pouze žaloba podle páté části občanského soudního řádu, která by se podávala prostřednictvím katastrálního úřadu, který rozhodl o zamítnutí vkladu, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Všechna další řízení, která by se týkala té samé nemovitosti, by se po dobu těchto 30 dnů přerušila až do dne doručení pravomocného rozhodnutí soudu o podané žalobě příslušnému katastrálnímu úřadu. Poznámka spornosti Nově by měla být zavedena poznámka spornosti, která se zapíše v případě, že byla podána žaloba na určení vlastnického práva k nemovitosti nebo žaloba na určení neplatnosti právního úkonu, na jehož základě má být zapsáno právo do katastru. Poznámka spornosti se zapíše ve prospěch žalobce s tím, že nevyvolává přerušení případného řízení o povolení vkladu. Cílem navrhované úpravy je minimalizovat podávání šikanózních žalob podávaných s účelem ztížení zřízení věcných práv k nemovitosti. Pokud soud rozhodne o předběžné otázce v řízení, o kterém je zapsána v katastru poznámka spornosti jinak, než jak ji posoudil katastrální úřad v řízení o povolení vkladu, vymaže katastrální úřad povolený vklad a všechny další na něj navazující zápisy práv. Otázkou je tedy praktický význam poznámky spornosti, jejíž vyznačení sice nebude bránit dalšímu nakládání
7/12
Prosinec 2009
s nemovitostí, nicméně, kupující s největší pravděpodobností nebudou mít zájem nabýt nemovitost, která je předmětem sporu. Výmaz starých zástavních práv Navrhovaná právní úprava umožňuje nový způsob výmazu starých zástavních práv převzatých z pozemkových knih, které existovaly do roku 1964. Tato zástavní práva právně znehodnocují množství nemovitostí, i když s největší pravděpodobností jsou již promlčena. Výmaz takového zástavního práva by měl být možný za podmínky složení peněžité částky zapsané v katastru jako výši zajištěného dluhu do soudní úschovy. Předpokládá se, že tyto částky by neměli přesahovat částku 10.000,- Kč. Správní poplatky za podání návrhu na vklad Podle současné právní úpravy činí správní poplatek za podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí 500,- Kč bez ohledu na to, zda jde o převod jedné nemovitosti nebo celého komplexu nemovitostí. Podle navrhované úpravy by měl být tento poplatek ve výši 500,- Kč za první nemovitost, ke které má být právo zapsáno, za každou další dílčí nemovitost se připočítává 300,Kč. Výběr správního poplatku bude stanoven za přijetí návrhu na zápis každého typu věcného práva a bude limitován maximální částkou 20.000,- Kč.
8/12
Prosinec 2009
RIZIKA PŘEDČASNÉHO UKONČENÍ JEDNÁNÍ O SMLOUVĚ Autor: Mgr. JUDr. Ivan Barabáš, advokát Mgr. Jaroslav Lux, advokátní koncipient
JUDr. Ivan Barabáš
V době probíhající finanční krize není výjimkou, že prodej společnosti či jiná dlouhodobá a nákladná transakce nečekaně skončí ještě před podpisem smlouvy. Příčinou může být nenaplnění cenových očekávání smluvních stran nebo odmítavý postoj financujících bank. Častou příčinou je faktický nezájem jedné ze smluvních stran obchod dokončit, způsobený například úspěchem této strany v paralelně vedeném jednání s konkurentem nebo motivovaný snahou využít informace z kontraktačního procesu. V praxi se často setkáváme s přesvědčením, že ukončení jednání před podpisem smlouvy je bez právních rizik, neboť širší právní povědomí spojuje vznik práv a povinností právě s podpisem smlouvy. Je tomu tak však i ve skutečnosti? Právní úprava v převážné většině evropských zemí obsahuje institut tzv. předsmluvní odpovědnosti, který účelové ukončení jednání o smlouvě postihuje. Jaký postoj zaujímá k předčasnému ukončení jednání o smlouvě český právní řád a české soudy?
Střet právních principů Jedním ze základních pilířů českého smluvního práva je princip smluvní volnosti. Každý má právo se rozhodnout, zda do určitého smluvního vztahu vstoupí, kdo bude jeho smluvním partnerem a jaký bude obsah smlouvy. Součástí tohoto principu je i právo se rozhodnout, že konkrétní smlouva uzavřena nebude. Toto právo však není absolutní v tom smyslu, že dokud smlouva není podepsána, nemohou jednajícím stranám vznikat žádná práva ani povinnosti. Právních principů je více a v případě jejich konfliktu je nutno je vzájemně poměřovat a zkoumat konkrétní okolnosti. Konkrétně je třeba se v souvislosti s ukončováním kontraktačního procesu zabývat i principy ochrany dobré víry a dobrých mravů, prevenční povinností a otázkou ochrany důvěrných informací. Předsmluvní odpovědnost v českém právu a rozhodovací praxi soudů V českém právním řádu není institut předsmluvní odpovědnosti v současné době explicitně zakotven. V platném právu se setkáváme pouze s dílčími instituty v podobě ochrany důvěrných informací poskytnutých při jednání o uzavření smlouvy, s odpovědností za škodu způsobenou neplatností smlouvy či pravidly v rámci obchodní veřejné soutěže. Jak občanský, tak obchodní zákoník nicméně obsahují ustanovení s obecnými principy ochrany, a právě na nich jsou založena rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (NS ČR), která předsmluvní odpovědnost v českém právu dovodila. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Odo 1166/2004 ze dne 11.10.2006 tak například odměna za právní poradenství a náklady na vypracování úvěrové dokumentace mohou být za určitých okolností považovány za škodu způsobenou druhé straně, pokud dlužník bezdůvodně (byť i z nedbalosti) ukončí jednání o podpisu úvěrové smlouvy. V tomto rozhodnutí NS ČR vycházel z povinnosti každého počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám (prevenční povinnost). Jiná rozhodnutí NS ČR vycházejí pro změnu argumentačně ze zákazu jednat proti dobrým mravům, ovšem s obdobnými důsledky, tj. NS ČR připustil možnost, že strana, která jednání bezdůvodně ukončila, bude odpovídat za tímto ukončením způsobenou škodu. K posouzení, zda může vzniknout předsmluvní odpovědnost, NS ČR stanovil určitá kritéria, která lze označit za „test předsmluvní odpovědnosti“. Test předsmluvní odpovědnosti Okolnosti, které je nutno z hlediska předsmluvní odpovědnosti posuzovat, jsou: (i) skutečnost, že konkrétní osoby zahájily jednání o uzavření určité smlouvy, (ii) jednání dospěla do stádia, kdy jedna ze stran vyjednávání byla v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena, (iii) druhá strana přistoupila k ukončení jednání o uzavření smlouvy bez objektivně legitimního důvodu a (iv) poškozená strana vynaložila krom obvyklých nákladů také náklady, které za obvyklé považovat nelze. Dosavadní rozhodovací praxe soudů ukazuje, že obvyklé náklady se zpravidla nepřiznávají. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že soudy posuzovaly jednání, kde úmysl smlouvu neuzavřít nebyl od
9/12
Prosinec 2009
počátku dán. V případě úmyslného poškození druhé strany lze předpokládat, že za škodu by byly považovány jakékoliv náklady, které strana jednající ve zlé víře vyvolala. Jiné než obvyklé náklady vznikají převážně v pozdějších stádiích vyjednávání, kdy již strany důvodně předpokládají, že k uzavření smlouvy dojde. Praxe některých evropských soudů vyjednávací proces rozděluje do určitých fází. Podle toho, ve které fázi se jednání nachází, je stanoven rozsah kompenzace. V počáteční fázi vyjednávání se odškodnění nepřiznává. V pokročilejších stádiích může být požadována náhrada skutečné škody (nákladů) vynaložených ve vyjednávacím procesu. Konečně, ve finálních fázích může být po druhé straně požadován i ušlý zisk. Takto přísnou právní úpravu najdeme například v Nizozemí. Z hlediska transakcí s mezinárodním prvkem je proto důležité posoudit rovněž to, jaký právní řád se na předsmluvní odpovědnost použije. Bude-li obchodní partner například z Nizozemí, je potřeba věnovat ukončení jednání zvláštní pozornost. Opatrnost při ukončování jednání o významných smlouvách Institut předsmluvní odpovědnosti má v evropských právních řádech již poměrně dlouhou tradici, čemuž odpovídá i zvýšená obezřetnost zahraničních investorů při podnikových transakcích. Ta se projevuje například tím, že zahraniční investoři častěji uzavírají předběžné dohody (tzv. letter of intent nebo head of terms), ve kterých se snaží předsmluvní odpovědnost upravit či vyloučit. Naproti tomu čeští podnikatelé systematicky pracují s těmito riziky jen zřídka. Situace se možná změní až přijetím nového občanského zákoníku, který předsmluvní odpovědnost výslovně zakotvuje.
10/12
Prosinec 2009
K MOŽNOSTI VRÁCENÍ POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ Autor: JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., advokát
JUDr. Ondřej Trubač
Nejen odbornou veřejností je v posledních dnech diskutován rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci z března tohoto roku týkající se možnosti vrácení pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hrazeného zaměstnavatelem za období 1.1.2007 – 30.6.2007. V uvedeném období totiž zákon o pojistném na sociální zabezpečení nestanovil pro zaměstnavatele definici vyměřovacího základu nutného pro výpočet pojistného. Tato definice byla sice stanovena dodatečně nařízením vlády č. 39/2007 Sb., avšak podle názoru soudu se nejednalo o ústavně konformní postup. V posuzovaném případě tak dal soud za pravdu společnosti, která pro dané období použila vyměřovací základ ve výši nula, žádné pojistné neodvedla a proti následnému platebnímu výměru podala nejprve odvolání k České správě sociálního zabezpečení, které bylo zamítnuto, a proti tomuto zamítnutí se následně úspěšně bránila správní žalobou u soudu.
Z uvedeného rozsudku je dovozováno, že z důvodu neaplikovatelnosti daného nařízení vlády, resp. absence zákonného podkladu pro stanovení vyměřovacího základu pro zaměstnavatele, by zaměstnavatelé měli mít nárok na vrácení uhrazeného pojistného za dané období. Případný postup při vracení uhrazeného pojistného za dané období by byl takový, že zaměstnavatel nejprve podá přehled s opravenými údaji výše pojistného a současně i žádost o vrácení přeplatku. Na tomto místě je třeba konstatovat, že správa sociálního zabezpečení, která s výše uvedeným rozsudkem nesouhlasí, bude podobné žádosti o vracení přeplatků nejspíš zamítat, a proto by bylo pravděpodobně nutné se těchto nároků domáhat soudní cestou. V souvislosti s vrácením pojistného za výše uvedené období je však důležité upozornit na další skutečnosti, a to především na povinnost podat v takovém případě dodatečné daňové přiznání z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2007. Byl-li například v rámci řádného daňového přiznání za uvedené období vykázán zisk, bude nutné vyloučit z daňových nákladů podíl zaměstnavatele na sociálním pojištění – tím však dojde ke zvýšení základu daně a daňové povinnosti za zdaňovací období 2007. Tato dodatečná úhrada daně bude ze strany správce daně sankcionována v podobě vyměření úroku z prodlení. Došlo-li v uvedeném období ze strany zaměstnanců k čerpání dávek ze systému sociálního zabezpečení, nelze vyloučit možné dopady spojené s vracením přeplatku za dané období a vyplacením uvedených dávek zaměstnancům. Závěrem je nutné připomenout, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl Českou správou sociálního zabezpečení (která nadále odmítá argumentaci soudu, že neexistoval právní základ pro odvod uvedeného pojistného) napaden kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který by o ní měl rozhodnout v nejbližších měsících. Až na základě tohoto rozhodnutí bude možné doporučit další postup v této věci. JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M. Ondřej Trubač ukončil v roce 2002 magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následně absolvoval studijní program LL.M. na Christian-Albrechts-Universität zu Kiel v Německu. V roce 2005 úspěšně složil rigorózní zkoušku na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2009 tam na Katedře finančního práva a finanční vědy obhájil disertační práci. Před nástupem do advokátní kanceláře Havel & Holásek působil v daňové poradenské společnosti VorlíčkováLeitner, kde se věnoval především daňovému právu procesnímu. Ve své praxi se Ondřej Trubač dále zaměřuje i na problematiku správního práva a trestního práva daňového. Ondřej Trubač se věnuje také publikační a lektorské činnosti, je autorem, či spoluautorem několika odborných článků a publikací. Ondřej Trubač je advokátem, členem České advokátní komory a v advokátní kanceláři Havel & Holásek se bude, jako vedoucí advokát, zabývat především oblastí daňového práva procesního.
11/12
Prosinec 2009
Kontakt: HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. Advokátní kancelář Týn 1049/3, 110 00 Praha 1 Tel.: +420 224 895 950, Fax: +420 224 895 980 Mgr. Josef Hlavička:
[email protected]
www.havelholasek.cz Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář HAVEL & HOLÁSEK doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci.
© 2009 HAVEL & HOLÁSEK s.r.o. Všechna práva vyhrazena.
12/12
