NOVÉ. Pro vzorky zdarma a více informací volejte bezplatně

Nové MoliMed - spolehlivé, prodyšné, diskrétní Vložky při lehkém úniku moči NOVÉ

Patřím k ženám, které trpí samovolným únikem moči. Donedávna jsem tento problém řešila jinými pomůckami. Potom mi kamarádka doporučila MoliMed. „Vysokou absorpci má více značek vložek při úniku moči,“ pověděla mi. „MoliMed kromě toho nabízí další výhody. Vyzkoušej je a určitě to poznáš také sama.“ Vyzkoušejte i Vy nové MoliMed. Nejenže spolehlivě absorbují, ale díky speciálním odvodovým drážkám na povrchu se také lépe přizpůsobí Vašemu tělu. Zároveň rychle odvádějí tekutinu do vylepšeného savého jádra. S novými vložkami MoliMed se budete cítit o mnoho lépe. Doporučte je i Vy svojí kamarádce! Zeptejte se svého praktického lékaře, nebo gynekologa. Výrobky jsou plně hrazené zdravotními pojišťovnami. Nové MoliMed najdete také v lékárnách a výdejnách zdravotnických potřeb.

Pro vzorky zdarma a více informací volejte bezplatně 800 100 150

Editorial Vážení čtenáři, každé životní období má svá specifika, své vlastní problémy, s nimiž se musí člověk potýkat. Platí to i pro oblast našeho zdraví. V dětství musí lidský organismus projít všemi tzv. dětskými nemocemi, aby si vytvořil pevnou imunitu, pro střední věk jsou zase typická akutní, leč krátká onemocnění, zatímco starší lidé se potýkají s vleklými a mnohdy trvalými nemocemi. V tomto čísle jsme se rozhodli věnovat více pozornosti právě problémům seniorů. Vedou nás k tomu výsledky demografických studií, které ukazují, že populace v celém vyspělém světě stárne a podíl osob důchodového věku se v populaci zvyšuje. Téměř každý měsíc se můžeme dočíst příznivé zprávy o tom, jak se prodlužuje délka dožití a stále více lidí dosahuje věku 80 nebo dokonce 90 let. Daní za vysoký věk je ale právě vyšší nemocnost seniorů. Získat informace alespoň o těch nejčastějších onemocněních, která stárnoucí osoby doprovázejí, může být cenné nejen pro seniory samotné, ale i pro jejich blízké příbuzné. Vždyť jsou to právě oni, kdo se o své rodiče nejčastěji starají, a lepší informovanost jim může v jejich péči jen pomoci. O stáří se říká, že je podzimem života. Toto číslo časopisu Vademecum zdraví však dostáváte do rukou na počátku jara. I toto roční období má svá specifika a také s tímto obdobím jsou spojeny některé druhy nemocí, typických právě pro něj. Zvláště alergici o tom vědí své. I na ně jsme při tvorbě tohoto čísla mysleli. Věříme ale, že i vedle těchto témat naleznete na našich stránkách mnoho užitečných informací a zajímavého čtení. redakce

3

61

PotíÏí, které mÛÏe obezita zpÛsobit, je skuteãnû nepfieberné mnoÏství. Lidé, ktefií jsou v dûtství obézní, mají dle v˘zkumÛ o 20 % vy‰‰í ‰anci, Ïe budou trpût v dospûlosti závaÏn˘m onemocnûním.

Karcinom prostaty neboli rakovina pfiedstojné Ïlázy je ãasté nádorové onemocnûní postihující muÏe stfiedního a vy‰‰ího vûku. V âeské republice a v mnoha státech EU se v˘skyt rakoviny prostaty fiadí na 2. místo ze v‰ech nádorov˘ch onemocnûní muÏské populace u zmiÀovan˘ch vûkov˘ch kategorií.

14

Alzheimerovu chorobu sice nelze zcela vyléãit, ale její vãasné rozpoznání a zahájení léãby mÛÏe problémy va‰ich blízk˘ch v˘raznû zlep‰it, a vám tak usnadnit souÏití s nimi.

4

28

Obsah

52 Zatímco vût‰ina z nás se po dlouhé zimû raduje z prvního jarního sluníãka a kvetoucích stromÛ, pro pylové alergiky zaãíná období spojené s alergick˘mi obtíÏemi.

48

Oãkování v âR má dlouholetou tradici. âeskoslovensko bylo dokonce prvním státem na svûtû, kde jiÏ v roce 1960 do‰lo po zavedení celoplo‰ného oãkování k vymizení pfienosné dûtské obrny.

6 8 10 14 18 19 20 22 24 27 27 28 31 32 35 36 37 38 40 42 44 46 48 51 52 55 56 57 58 61 65 66 67

Stáří není nemoc Co je to stáří? Nejčastější zdravotní potíže seniorů Alzheimerova choroba Léčba na dlouhou trať Možnosti péče o seniory Inkontinenci lze léčit Problém stáří: Nespavost Chemie slouží medicíně První pomoc při bezvědomí Handicapovaní budou mít větší možnosti Útok na prostatu Problémy klimakteria Naděje pro nemocné s rakovinou Využíváme možností preventivních prohlídek? Bojujme s jarní únavou Až se jaro zeptá, co jste dělali v zimě Zánět a otok Umět se radovat z hezkých věcí Deset rad, jak předejít paradentóze Konečně bez brýlí Ochránce kostí: vitamín D Kdy očkovat děti? Babyboxy zachraňují novorozencům životy Jaro: doba pylových alergií Posilujme imunitu před nachlazením Domácí lékař Cibule kuchyňská Cukrovka: vážný civilizační problém Zbytečná přítěž obezita Při hubnutí platí, spěchejte pomalu České a evropské lázeňství Za zdravím do Lázní Karlova Studánka v Jeseníkách

68 69

Energie z lázní Evropa i Češi stárnou

5

Stáfií

není nemoc

Foto ãísla

Více informací se dozvíte na následujících stránkách.

Stáří je přirozenou fází lidského života, která je sice doprovázena nejrůznějšími potížemi, ale díky pokrokům medicíny lze i tuto etapu lidského života prožít důstojně a kvalitně.

Co je to stáfií? Se stáfiím ãi stárnutím jsme konfrontováni v‰ichni. KaÏd˘, kdo odrostl teenagerovsk˘m letÛm, mÛÏe i sám na sobû pozorovat, jak ãinnosti, které je‰tû pfied pár lety hravû zvládal, dnes dokáÏe uskuteãnit pouze za daleko vût‰ího vypûtí sil a nûkteré uÏ ani pfii nejlep‰í vÛli nezvládne. KaÏd˘ také

8

pozoruje projevy stárnutí u sv˘ch blízk˘ch – lidé, které nosí ve vzpomínkách jako plné energie a odhodlání, zaãínají takfika pfied oãima slábnout, chfiadnout a ztrácet Ïivotní sílu, takÏe zatímco dfiíve pro nás pfiedstavovali pevnou oporu, dnes ji sami zaãínají potfiebovat.

Téma ãísla

Jaký proces tedy stárnutí představuje, že před ním nejsou uchráněni ani ti nejsilnější z nás?

S

tárnutí je přirozený biologický proces, jemuž se v přírodě nevyhne žádný živý organismus. Vše živé začíná stárnout v podstatě už od okamžiku svého vzniku a tento vývoj pak s postupujícím časem nabírá na intenzitě. U člověka se stárnutí projevuje především úbytkem fyzické zdatnosti, zhoršenou schopností přizpůsobovat se novým podmínkám a narůstajícím množstvím tělesných poruch. Stárnutí je proces kontinuální, ale také individuální. Přitom je dobré uvědomit si, že naše tělo nestárne na všech svých místech stejně rychle, ale tak, že některé orgány stárnou rychleji, zatímco jiné vydrží bez poruch sloužit mnohem déle. Příčinou stárnutí je podle vědců pravděpodobně charakter

Téma ãísla

genetické informace v buněčných jádrech včetně limitované schopnosti dělení buněk i schopnosti odstraňovat chyby vzniklé při výstavbě a autoregulaci organismu. K hlavním projevům stárnutí patří především různé druhy onemocnění, a to i psychických. Průvodním znakem stárnutí bývají například tzv. involuční (zánikové) deprese, které jsou na rozdíl od jiných depresí pokládány za přiroze-

nou součást určitého vývojového stadia. Stáří jako přirozená forma lidského vývoje může také někdy nabýt patologických forem, a to především sníženou soudností, zesílením sebestředných tendencí, hypochondrických stesků a nároků na pozornost věnovanou jedinci okolím. Při výrazném prohloubení některých příznaků přechází stáří v senilní demenci, která bývá často neprávem se stářím zaměňována.

Je pochopitelné, že právě senioři jsou nejčastějšími konzumenty zdravotní péče. Díky pokrokům v medicíně se daří prodlužovat lidský věk, to ale na druhou stranu také zvyšuje společenské výdaje za zdravotní péči. Stáří tak získává i svůj sociální rozměr. Bez solidarity mladších se staršími by civilizovaná společnost nemohla vůbec fungovat. Biologický počátek stáří vymezujeme věkem šedesáti let. Období mezi 60 až 74 lety označuje gerontologie (věda o lidském stárnutí) jako počínající stáří. Vlastní stáří pak gerontologie klade do období 75 až 89 let. Pro věk od 90 let výše bývá užíváno termínu – dlouhověkost. red

9

Se zvy‰ujícím se vûkem na nás stále více doléhají nejrÛznûj‰í neduhy. Zatímco v mládí nás postihují pfieváÏnû akutní a krátkodobá onemocnûní, trpí vût‰ina seniorÛ dlouhodob˘mi, ãi dokonce trval˘mi onemocnûními.

Nejãastûj‰í zdravotní

V

České republice je nemocnost seniorů velmi vysoká. Podle odborníků více než 90 % osob starších 70 let trpí jednou či více chronickými nemocemi. Podle statistických údajů trpí 3/4 osob starších 65 let onemocněními srdce a cév, polovina má zvýšený krevní tlak, 37 % ischemickou chorobu srdeční. Každý pátý senior trpí zažívacími potížemi, 16 % seniorů má cukrovku, 15 % jich trpí onemocněními psychiatrické povahy a celých 42 % seniorů má závažné postižení kloubů nebo

10

kostí. Jen čtyři procenta seniorů jsou bez chronických onemocnění.

Pohybové obtíÏe Stárnutí je doprovázeno postupným snižováním fyzické schopnosti a výkonnosti. Ubývá svalové síly, naše pohyby jsou stále vláčnější a pomalejší, hůře reagujeme. Tělesné změny postihují i kosti a zvláště ženám po přechodu ubývá kostní hmota a kosti jsou křehčí a snadněji se lámou (osteoporóza). Také klouby jsou méně ohebné a pružné a často jsou

postiženy artrózou, což zhoršuje naši obratnost a pohyblivost. Podle zjištění lékařů není skoro polovina osob starších osmdesáti let schopna pro pohybové obtíže sejít ze schodů. Příznaky doprovázející postižení pohybového systému zná každý: horší koordinace, menší síla i obratnost, potíže s chůzí, bolesti kloubů. Řadě těchto obtíží však lze do určité míry čelit. Například proti ztrátě svalové hmoty můžeme bojovat cvičením. Vhodnou fyzickou činnost představuje například procházka se psem, prá-

ce na zahradě, popřípadě výlety v přírodě. Cvičit bychom měli i naši obratnost a pohyblivost. Každý den ráno a večer bychom měli procvičit všechny své klouby do maxima pohyblivosti. Lidé s poruchami chůze či rovnováhy by však měli většinu těchto cviků provádět vsedě. Osteoporóze zase můžeme předcházet dostatečným příjmem vápníku, ženy by ho měly doplnit i tabletami. Vhodné je i opatrné slunění a malé dávky vitamínu D. Když i přes veškerou naši snahu klouby i nadále bolí, neměli bychom se stydět

Téma ãísla

potíÏe seniorÛ odlehčit postiženému kloubu hůlkou, s léky proti bolestem kloubů je naopak lepší zacházet opatrně. Mohou totiž vést ke zdravotním komplikacím.

PotíÏe s udrÏením moãi Pomočováním (inkontinencí) trpí v České republice více než 200 tisíc osob nad 65 let. Mezi nejčastější příčiny této poruchy patří u starších lidí zhoršená funkce svěrače močové trubice, která je obvyklá zejména u starších žen v souvislosti s přechodem doprovázeným

Téma ãísla

poklesem ženských pohlavních hormonů. Další příčinu inkontinence u seniorů představuje zvýšená dráždivost močového měchýře, který v důsledku onemocnění (např. močová infekce či kameny) nebo změn v nervovém zásobení reaguje nucením na močení a stahy již při malé náplni. Pro močení je ale také zapotřebí správné funkce mozku, míchy a míšních nervů. Jestliže dojde k jejich onemocnění, může docházet k inkontinenci i z těchto příčin. Potíže s udržením moči dokáže naštěstí medicína také lé-

čit. Slabost svěrače se dnes úspěšně léčí operací a nezvládnutelné nucení lze omezit podáváním léků. Největší chybou, které se může člověk postižený inkontinencí dopustit, je stydět se za své onemocnění a nevyhledat lékařskou pomoc. Na trhu je stále více jednorázových pomůcek pro osoby s inkontinencí a ty velmi usnadňují život tam, kde i přes léčbu se nepodaří problém vyřešit.

ZaÏívací potíÏe Zažívací potíže známe všichni. Projevují se nevolností, po-

citem na zvracení, nepříjemnými pocity nebo bolestmi v břiše, nadýmáním, nechutenstvím, průjmem nebo naopak zácpou. Zažívací obtíže mohou být způsobeny nepřiměřeným zatížením těžko stravitelnými potravinami (například houby, tučná jídla), akutní infekcí, ale mohou být také příznakem celkového závažného onemocnění. Staří lidé jsou ohroženi závažnými chorobami trávicího traktu. Mezi ně patří žaludeční vředy, krvácení do trávicího traktu a obtíže s polykáním. K žaludečním vředům dochází




11




tehdy, je-li porušena obranyschopnost sliznice, například v důsledku užívání léků proti bolesti. Tehdy se vytvoří na sliznici žaludku vřed. Projevuje se bolestí, ale ve stáří může probíhat zcela bez příznaků. Jako komplikace žaludečních vředů se může objevit krvácení do zažívacího systému. To může být i životu nebezpečné, zvláště ve starším věku. Projevuje se zvracením krve, černou stolicí nebo příměsí krve ve stolici. Mezi časté obtíže starých lidí patří i obtíže s polykáním. Ty obvykle vznikají při porušení svalové souhry jícnu. Při polykání tuhé stravy (hovězí či kuřecí maso, chléb, jablko) se objeví pocit váznutí sousta. V takových případech může pomoci doušek vody a dobré rozmělnění potravy. Abychom předešli onemocněním trávicího traktu, měli bychom respektovat jisté zásady. Předně si dáváme pozor na vyváženou stravu, volíme raději jídla lehce stravitelná. Zatímco osobám ve středním věku většinou lékaři doporučují snížit příjem kalorií, u osob nad 70 let je třeba dohlížet na dostatečný příjem kalorií a tekutin. Podle šetření lékařů až 15 % pražských seniorů mezi 70-80 lety přijímalo nedostatečné množství stravy nebo stravu s nedostatečným obsahem živin a vitamínů. Je si také třeba uvědomit, že 16 % starších občanů trpí cukrovkou. U velké části z nich postačuje jako jediná léčebná metoda vhodná dieta.

Nemoci srdce a cév Víme, že některou ze srdečně-cévních chorob trpí téměř 70 % starších občanů. Tato onemocnění jsou i nejčastější příčinou úmr-

12

tí ve vyšším věku. Mezi nejfrekventovanější nemoci, které mohou srdce a cévní systém ve stáří postihnout, patří vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, angina pectoris, cévní mozková příhoda a postižení žil a tepen dolních končetin. Riziko těchto onemocnění s věkem

stoupá. Důvodem je, že se ve vyšším věku uplatňují hlavní rizikové faktory cévní sklerózy, jako je zvýšený cholesterol, obezita, nízká fyzická aktivita či cukrovka. Jak tyto rizikové faktory můžeme ovlivnit? Důležitá je fyzická aktivita. S ohledem na zatížení kloubů jsou nejvhodnější krátké, ale pravidelné procházky. Doporučována je i jízda na kole nebo plavání v bazénu. Mnoho zmůžeme správným stravováním: málo živočišných tuků, celozrnné pečivo, hodně zeleniny a ovoce. Krevnímu tlaku zase prospěje, omezíme-li příjem soli a slaných jídel. Snížíme přísun energie tak, abychom kontrolovali svou hmotnost. Srdci prospěje i malé snížení váhy. Při eliminaci rizikových faktorů vedoucích k srdečně-cévním onemocněním je také důležitá pravidelná kontrola krevního tlaku. Existuje několik desítek léků na vysoký krevní tlak. O jejich výběru vždy rozhoduje lékař. Tyto léky je třeba užívat pravidelně a krevní tlak si pravidelně měřit. Rizikové faktory můžeme ovlivnit také pravidelným měřením krevního tuku (cholesterolu) a v případě jeho zvýšení zvolit vhodnou dietu. Někdy je nutné ke snížení krevních tuků užívat i léky. V případě, že se podaří upravit jeho hodnoty k normálu, omezí se tím riziko srdeční příhody až na polovinu. U pacientů se zvýšeným rizikem srdečně-cévních komplikací působí preventivně denní malé dávky aspirinu, vždy na doporučení lékaře. Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze

Téma ãísla

14

Diagnóza

choroba

Alzheimerova

A

lzheimerovu chorobu sice nelze zcela vyléčit, ale její včasné rozpoznání a zahájení léčby může problémy vašich blízkých výrazně zlepšit, a vám tak usnadnit soužití s nimi. Alzheimerova choroba se kromě poruch paměti projevuje i horší orientací v čase (babička ztrácí přehled o svém věku) i prostoru (dědeček netrefí domů), problémy s vykonáváním běžných domácích činností, ukládáním věcí na jiná místa či změnami chování a nálad (starší člověk se chová „divně“). Máte-li podezření, že zapomnětlivost a změny chování vašich blízkých nejsou zcela v pořádku, doporučujeme vám navštívit se svým blízkým lékaře. Lékař si s vaší babičkou či dědečkem popovídá a provede s nimi jednoduché testy, které mu pomohou určit, zda se jedná o Alzheimerovu chorobu.

Pfiíãiny nemoci Když se váš blízký dožije vysokého věku, ještě to neznamená, že musí onemocnět právě

Diagnóza

Alzheimerovou chorobou. Výskyt choroby se skutečně od 60 let zvyšuje, ale stáří není nutnou podmínkou. Můžete se setkat s lidmi, kteří onemocněli už v mladém věku 30-40 let. Jak to tedy vlastně je s příčinami nemoci? Alzheimerova choroba je onemocnění, při kterém dochází k úbytku nervových buněk. V mozku postižených vznikají škodlivé bílkoviny. Ty se ukládají uvnitř v podobě vláken nebo v okolí nervových buněk jako tzv. amyloidové plaky. Dochází k poškození a zániku nervových buněk a jejich spojů. Současně v mozkové tkáni ubývá acetylcholin. Tuto látku potřebuje mozek k přenosu nervových vzruchů. Při jejím nedostatku ztrácejí buňky schopnost vzájemně si vyměňovat informace. Právě to se projeví postupným zhoršováním paměťových a rozumových schopností, rozvíjí se demence.

Tfii stadia demence Nástup Alzheimerovy choroby je pozvolný a nenápadný. Blízcí si u nemocného něčeho

všimnou často až ve chvíli, kdy závažně selže v běžném životě. Rychlost zhoršování příznaků je u každého jiná. Od prvních příznaků do úmrtí trvá nemoc průměrně deset let, ale jsou velké individuální rozdíly. Běžně se rozlišují tři stadia vývoje onemocnění: počáteční stadium nemoci (období lehké demence) si můžete snadno splést s přirozeným stárnutím. Nejdříve dochází k poruchám paměti. Lidé je často považují za běžný projev stárnutí. Člověk zapomíná, není schopen zapamatovat si nové věci. Naopak si někdy dobře vybavuje vzpomínky z mládí, rád o nich opakovaně do omrzení mluví. Zhoršuje se jeho obrazová představivost a logické uvažování, schopnost úsudku a počítání. Objevují se poruchy prostorové orientace. Nemocný bloudí na méně známých místech. Trpí také přechodnou časovou dezorientací. Není schopen vybavit si, jaký je den, měsíc nebo rok. Má sníženou schopnost plynulého vyjadřování a mohou se vyskytnout i první psychologické pří-

Zapomene obãas va‰e babiãka, Ïe jste u ní byli dopoledne na náv‰tûvû? NemÛÏe si vበdûdeãek vybavit, jak se jmenujete? Právû poruchy pamûti ãasto b˘vají prvním pfiíznakem Alzheimerovy choroby.




15

Víte, že... Ochránit pfied Alzheimerovou nemocí mÛÏe i zelen˘ ãaj e studie, kterou zveřejnili američtí vědci v časopise Journal of Neuroscience, vyplývá, že určitá složka zeleného čaje možná dokáže chránit mozek před Alzheimerovou nemocí. Když vědci z Jihofloridské univerzity injekčně vpravili myším antioxidant ze zeleného čaje s označením EGCG, zjistili, že snižuje produkci proteinu, který tvoří plaky ucpávající mozek nemocných Alzheimerovou chorobou. Několikaměsíční aplikace těchto injekcí zredukovala počty plaků až o 54 %. Pítí obyčejného zeleného čaje by však ke stejnému snížení tvorby plaků nevedlo, protože ostatní složky tohoto čaje zřejmě blokují přínos EGCG. Pomáhat by ale mohly tablety obsahující EGCG a vědci se také snaží vyvinout čaj s vysokou koncentrací této látky. red

Z

16




znaky a poruchy chování – deprese, poruchy vnímání, ojediněle i bludy. Když jsou přivedeni k lékaři a dostávají otázky, otáčejí se bezradně na doprovázejícího příbuzného – tomu se říká příznak otáčení hlavy. Pacient je však schopen základní péče o sebe sama, i když se u něj může vyskytnout ztráta iniciativy a průbojnosti. Často založí někam peníze, dokumenty, klíče a není schopen je najít. Poruch paměti si nemocní nebývají vědomi, cítí se často zdraví. Podezírají někdy své blízké, že jim věci schovávají. Popírají své problémy, odmítají možnost, že by se jim zhoršovala paměť. Zůstává jim schopnost povrchně diskutovat a společensky konverzovat. S postupem času můžeme u postiženého sledovat již závažnější příznaky a problémy, které mu znemožňují vykonávat běžné denní činnosti. Jsou to hlavně neschopnost soustředění a výrazné výpadky paměti. Postižený nedovede pojmenovat známé věci, z paměti vypadávají běžná slova. Tomuto období říkáme střední období demence. Zhoršuje se a postupně ztrácí schopnost počítat, číst a psát. Zůstávají zachovány útržky vzpomínek na události z mládí. Dále bývají poruchy soudnosti, těžší formy poruchy

Alzheimerova nemoc není záležitostí tohoto století... časové a prostorové orientace a také zhoršování řečových schopností. Objevují se výraznější poruchy chování, halucinace a bludy. Myslí si, že mu někdo chodí do bytu, podezírá a obviňuje blízké, sousedy nebo zcela cizí osoby z krádeží. Tehdy je pacient již z velké části odkázán na péči okolí. Má potíže s udržováním hygieny, nedovede se přiměřeně obléci, mít své věci v pořádku. Mohou se již objevovat i přechodné odpolední a noční stavy zmatenosti – jedná se o poruchy vědomí, odborně nazývané deliria. Častější je také bloudění, ztrácení se. Přesto zůstává zachována

schopnost vést povrchní společenskou konverzaci. Na první dojem mohou být nenápadní, postižení paměti není při krátkém kontaktu patrné. Prohlubuje se změna osobnosti, egocentričnost, sobeckost. Při třetím, těžkém stadiu demence se u pacienta vyskytují poruchy chůze, pády, neurologické poruchy, poruchy chování – především agresivita, odpolední a noční stavy zmatenosti. Nemocný je zcela závislý na cizí pomoci. Dochází k naprosté ztrátě soběstačnosti, nemocný je ve všem zcela odkázán na pečovatele. Nepoznává přátele ani členy vlastní rodiny, má obtíže při příjmu potravy a s udržováním pravidelné osobní hygieny. Nemocný neudrží moč a stolici, neřekne si včas, že potřebuje na stranu. I při zajištění dostatečného příjmu potravy a tekutin nemocní chátrají a někdy rychle hubnou. Dále se zhoršuje schopnost řeči. Nemocný opakuje jedno nebo několik slov či větu, někdy přestane mluvit úplně. V posledním stadiu onemocnění Alzheimerovou chorobou se u něj mohou objevit další souběžné nemoci. Tyto, jinak mnohdy zanedbatelné choroby, mohou být pro pacienta s Alzheimerovou chorobou rizikové a život ohrožující.

Diagnóza

Víte, že...

Zdravá mozková tkáň s nervovými buňkami

Vûdci ví, o ãem pfiem˘‰líte ědci z Univerzity College London přišli na způsob, jak zjistit některé naše myšlenkové pochody. S pomocí technologie zobrazení prostřednictvím magnetické rezonance sledují mozkové aktivity podle průtoku krve a tvrdí, že tímto způsobem lze odhalit i nevědomé myšlenkové pochody u sledovaných osob. Lidé, kteří se pokusu zúčastnili, měli za úkol sledovat na monitoru různé testovací obrazce a výsledkem bylo, že vědci dokázali mnohem lépe určit, co bylo na monitoru zobrazeno, než samotné pokusné osoby. Projevilo se to vždy, když byly dva obrazce promítnuty rychle po sobě. Zatímco pokusné osoby si uvědomili, že vidí až druhý obrazec, vědci zjistili, že mozek zaznamenal i první obrázek. Výsledky jejich zkoumání mohou být použity například při studiu lidského podvědomí. Využít by se pak daly například v psychiatrii a psychologii, kde mohou sloužit k odhalování potlačených vzpomínek, skrytých fobií atd. K praktické aplikaci je však podle vědců ještě dlouhá cesta. red

V

Mozková tkáň pacienta s Alzheimerovou chorobou

Prevence: trénovan˘ mozek

Jak se nemoc léãí? Pokud si myslíte, že někdo z vašich blízkých má příznaky Alzheimerovy choroby, je třeba co nejdříve navštívit lékaře. Včasná diagnóza a léčba mohou průběh onemocnění výrazně zpomalit. Medicínské studie to dokazují. Časný záchyt a léčba onemocnění pomáhají prodloužit soběstačnost pacienta natolik, že si zajistí každodenní potřeby. Může nadále samostatně rozhodovat, plánovat a řešit své zdraví či právní a finanční záležitosti. První osobou, na kterou bychom se měli obrátit, je praktický lékař. Ten vás odkáže na některé specializované pracoviště (neurolog, psychiatr, geriatr). převzato ze stránek www.stari.cz

INZERCE

Alzheimerova choroba sama o sobě je zatím nevyléčitelná. Její průběh však můžeme ovlivnit způsobem života, který vedeme již před vypuknutím onemocnění. Je známo, že u lidí s aktivním životním stylem, bohatým duševním životem a trénovaným intelektem je průběh onemocnění pomalejší. Menší pravděpodobnost onemocnění je u osob duševně aktivních a s vyšším vzděláním. Jedinou v současnosti známou ochranou a prevencí je tedy trénovaný, výkonný mozek. Jak si zachovat co největší a nejdelší duševní svěžest? Vysedávání před televizí a pasivní životní styl mozku neprospívají. Prostředkem k „zachování mládí“ je trvalá a tvořivá námaha

mozku. Prospívá mu práce s novými podněty a informacemi, zvláště jsou-li zábavné. Důležitá je vysoká psychická aktivita i ve vyšším věku a trénování paměti. Píšete si seznam věcí k nákupu na papír? Zkuste si příště v obchodě vzpomenout i bez něj. Mozku prospívá učení se novým věcem. Ideální je učit se pracovat s počítačem. Výhodné je např. nalézt nemocnému zajímavé odkazy na galerie a obrazárny, protože těmto pacientům pomáhá dívat se na obrázky. Mozek cvičíme také luštěním křížovek, četbou nových románů či hraním her náročných na pozornost (pexeso, karty, scrabble, šachy). Mozku naopak neprospívá alkohol, nečinnost, deprese ani některé druhy léků – léky na spaní nebo sedativa.

Diagnóza

17

Léčba na dlouhou trať Vysoký krevní tlak a zvýšený cholesterol není angína

N

emoci srdce a cév (kardiovaskulární onemocnění) patří k nejčastějším příčinám nemocnosti a smrti v celosvětovém měřítku. Předcházení těmto nemocem a ovlivňování všech příčin jejich vzniku je proto jedním z nejzávažnějších problémů a největších úkolů dnešní medicíny.

Rizikové faktory Obecně nazýváme příčiny těchto chorob rizikovými faktory (RF). Je jich více, za nejdůležitější však považujeme vysoký krevní tlak (TK – hypertenze), poruchu metabolizmu tukových látek (zvláště známý je nepřítel cholesterol), cukrovku, obezitu, vrozené dispozice k některé z těchto poruch a kouření. Díky dlouholetým vědeckým výzkumům těchto stavů a statistického zpracování výskytu RF a výsledků jejich léčby disponují lékaři kvalifikovanými tabulkami výpočtu výše rizika onemocnění některou z kardiovaskulárních chorob. Každý z rizikových faktorů (kromě věku a genetické dispozice) může samozřejmě významně ovlivnit člověk sám

18

svým chováním a životním stylem. To je nejzřejmější v případě kouření a obezity. V případě vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny cholesterolu to platí rovněž, ale často i nejtvrdší dieta a úprava životního stylu nestačí k normalizaci hodnot tlaku či cholesterolu. V té chvíli nastupuje rozhodnutí o medikamentozní léčbě.

Léãba medikamenty Toto rozhodnutí patří samozřejmě do rukou kvalifikovaného lékaře. Dnešní medicína disponuje řadou léků na hypertenzi i hypercholesterolemii. Jsou to léky velmi efektivní a většinou i značně drahé. Pokud tedy lékař rozhodne o nezbytnosti léčby, nečiní tak nikdy zbytečně a bez zvážení všech aspektů a pravidel indikace včetně pou-

žití výše zmíněného výpočtu kardiovaskulárního rizika. Je samozřejmostí i poučení o pokračování dietních a režimových opatření. Ve spolupráci pacienta a lékaře tak dochází k postupnému ovlivnění, zlepšení až normalizaci potencionálně nebezpečné poruchy. Člověk s dobře léčeným tlakem a cholesterolem se v těchto bodech stává srovnatelně ohroženým s člověkem bez poruchy těchto rizikových faktorů.

Léky nesmíme vysazovat Musíme si však uvědomit, že i když se náš stav zlepší, nemůžeme léky vysazovat. Řada pacientů totiž ujištění lékaře o tom, že hodnoty má již normální, automaticky považuje za pokyn k přerušení léčby. Další

pacienti si zase nechají hodnoty zkontrolovat mimo ordinaci lékaře, který léčbu zavedl (třeba si změří tlak svým vlastním digitálním přístrojem nebo u jiného lékaře, kterému však opomenou sdělit, že nějaké léky berou), a při zjištění normálních hodnot dospějí k závěru, že léčba již není potřebná. Je proto někdy opravdu těžké přesvědčit pacienta o tom, že přerušení léčby znamená návrat k původnímu stavu. Při úspěšné léčbě je často možné snížit dávkování, ale plné vysazení léku – pokud indikace léčby byla správná – vede vždy k opětnému vzestupu tlaku či cholesterolu v krvi, a to se všemi riziky, která to obnáší. Zároveň jsou tím i ztraceny prostředky vynaložené na dosavadní léčbu. Hypertenze a hypercholesterolemie neovlivnitelné dietou a režimovými opatřeními nejsou zkrátka jako angína – vyléčitelné jedním balením léku. Jsou to stavy setrvalé, vyžadující trvalou léčbu jak režimovými prostředky, tak indikovanými léky s pravidelnými kontrolami lékaře. MUDr. Zdeňka Poláková

Téma ãísla

MoÏnosti péãe o seniory

S

tarý člověk vyžaduje zvýšenou péči o svou osobu. Tu mu ale ne ve všech případech dokážou poskytnout jeho nejbližší příbuzní. Tam, kde péče příbuzných nestačí, nabízí společnost řadu možností, jak péči o seniory zajistit.

Podmínky pro pfiijetí do ústavu Do ústavů se přijímají občané, kteří potřebují vzhledem ke svým sociálním poměrům a zdravotnímu stavu ústavní sociální péči. Uchazeč o ústavní sociální péči však musí splňovat alespoň základní podmínky pro přijetí – nesmí trpět infekční chorobou, tuberkulózou, psychózou či psychickými poruchami znemožňujícími soužití s kolektivem. Přijetí do ústavů brání i závislost na toxických látkách či pohlavní choroby. K přijetí do ústavu je dále nezbytný písemný souhlas občana. Za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům podepisuje souhlas k přijetí do ústavu jejich zákonný zástupce.

Peãovatelská sluÏba Jednu z možností péče o seniory představuje institut pečovatelské služby. Pečovatelská služba se poskytuje těžce zdravotně postiženým a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti nebo

Téma ãísla

kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou, pokud jim potřebnou péči nemohou poskytovat rodinní příslušníci. Pečovatelská služba se poskytuje občanům v jejich domácnostech, včetně domácnosti v domech s pečovatelskou službou, v zařízeních pečovatelské služby, v domácnostech dobrovolných pracovníků pečovatelské služby, případně i mimo domácnost a zařízení (doprovod při procházkách apod). Pečovatelská služba se poskytuje za plnou nebo částečnou úhradu. Výše úhrady se řídí ceníkem služeb a je závislá na množství a druhu poskytovaných služeb sociální péče.

Penziony pro dÛchodce Další možnost v péči o seniory představují tzv. penziony pro důchodce. Ty jsou určeny pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu, a pro občany, kteří jsou plně invalidní a jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují komplexní péči, za předpokladu, že jim budou poskytnuty služby potřebné vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu. Do penzionů pro důchodce se přijímají občané, jejichž zdravotní stav a věk umožňuje vést poměrně samostatný život ve vhodných podmínkách. V penzionech pro důchodce se poskytuje ubytování a základ-

ní péče; podle možností ústavu a požadavku obyvatel penzionů pro důchodce lze obyvatelům poskytovat i další placené služby. Současně ústav vytváří podmínky pro rozvoj kulturního a společenského života a zájmové činnosti obyvatel ústavu.

Domovy dÛchodcÛ Samostatnou kapitolu v péči o seniory představují domovy důchodců. Jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, kterou jim nemohou zajistit členové jejich rodin ani pečovatelská služba nebo jiná služba sociální péče, a dále pro staré občany, kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

Pfiechodné pobyty v ústavech Možnosti pobytu v některém z ústavů sociální péče lze využít i krátkodobě. Přechodný pobyt v ústavu se poskytuje tehdy, jestliže ten, kdo jinak o umisťovaného občana pečuje, nemůže tuto péči z vážných důvodů poskytovat; doba přechodného pobytu v ústavu činí nejvýše 3 měsíce, pokud delší pobyt neodůvodňují zvlášť závažné důvody. red

19

V˘skyt moãové inkontinence kolísá ve vûku 15-64 let v rozmezí 5-25 % u Ïen a 1-5 % u muÏÛ, ve vy‰‰ím vûku ov‰em stoupá u Ïen aÏ na 40 % a u muÏÛ na 20 %.

M

očová inkontinence představuje velmi rozšířený zdravotní problém, který postihuje desítky milionů lidí na celém světě a má závažný individuální dopad na postiženého jedince a rozsáhlý ekonomický vliv na celý systém poskytování zdravotní péče.

Co je to moãová inkontinence? Močová inkontinence je definována jako nechtěný únik moči způsobující hygienický nebo sociální problém. Je příznakem, který má různé příčiny. Ztráta schopnosti ovládat vylučování moči patří mezi nejvíce diskriminující postižení každého jedince. Člověk kontinentní jen těžko pochopí, jak rozsáhlý negativní dopad má inkontinence na lidskou psychiku. Následky inkontinence se totiž promítají do všech oblastí osobního i společeznského života. Neschopnost udržet moč se významně podílí na snížení kvality života, která je podle Světové zdravotnické organizace hodnocena jako pocit nejen fyzického, ale i psychického a sociálního zdraví. Výzvu součas-

nosti proto představuje široké využití všech dostupných diagnostických a terapeutických prostředků, které zmírní fyzické a psychické následky močové inkontinence.

Nemoc lze vyléãit Je smutné, že i v současnosti se stále mnoho inkontinentních žen domnívá, že jejich problém není řešitelný. Velké procento inkontinentních ve společnosti nehledá pomoc a spoléhá se při zvládání inkontinence na vlastní metody. Mezi důvody nevyhledání lékařské pomoci patří například: hodnocení inkontinence jako běžné součásti procesu stárnutí nebo normální ženské záležitosti, nedostatek informací o možnostech léčení či široká dostupnost volně prodejných absorpčních výrobků. Mnoho žen zvládá inkontinenci pomocí hygienických pomůcek, přičemž převážnou většinu příčin nechtěného úniku moči lze úspěšně odstranit, a tím pacienta buď úplně vyléčit, nebo alespoň jeho problémy minimalizovat. Za lékařem by měla dojít inkontinentní žena ve chvíli, kdy jí nechtěný únik moči začne obtěžovat. Měla by si uvědomit

včas, že následkem inkontinence trpí nejen ona sama, ale také její nejbližší okolí (rodina, zaměstnání). Problémy s únikem moči představují rovněž častou příčinu narušení sexuálního života a partnerských vztahů vůbec. Ne každá žena s nežádoucím únikem moči musí být vyšetřena u specialisty. V případě zájmu o vyřešení problému je vhodná návštěva praktického lékaře anebo gynekologa, kteří části žen pomůžou sami a složitější případy zpravidla odesílají k odborníkovi (urolog, urogy-

nekolog), který se zabývá diagnostikou a léčbou močové inkontinence.

Druhy inkontinence a jejich projevy Podle typických klinických projevů dělíme inkontinenci na stresovou (zátěžovou), urgentní (nutkavou), reflexní a paradoxní (z přetékání). Stresová inkontinence je prakticky nejčastější inkontinencí. Projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým

Inkontinenci 20

Diagnóza

Pfiíãiny onemocnûní a jeho prevence

zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Urgentní inkontinence představuje druhou nejčastější formu nechtěného úniku moči a projevuje se náhlým neovladatelným nucením s únikem většího množství moči následkem křečovitých stahů svalstva močového měchýře. Postižené ženy často trpí častým denním i nočním nucením na močení. Reflexní inkontinence je příznakem neurologického onemocnění anebo poranění mozku či míchy. V důsledku ztráty

volní kontroly nad procesem močení se močový měchýř vyprazdňuje bez nutkání a reflexně jako u kojence. Inkontinence z přetékání je způsobena získanou slabostí svaloviny močového měchýře a zpočátku se projevuje neúplným vyprazdňováním měchýře, pokračuje velmi obtížným vymočením, potřebou zapojení břišního lisu a končí spontánním odkapáváním moči z extrémně roztaženého měchýře. Příčinou je zúžení močové trubice vznikající například následkem poklesu dělohy.

Na rozvoji nejčastější stresové močové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů. Velmi často lze vystopovat vrozenou dispozici. Ta je ovšem obvykle pouze základním stavebním kamenem, na který nasedají další rizikové faktory, působením kterých se inkontinence teprve projeví. Na vzniku a na výsledcích léčby stresové inkontinence se prokazatelně negativně podílí obezita. Snížení vlastní hmotnosti je nezbytnou podmínkou úspěšnosti léčby a každá inkontinentní žena s nadváhou má být o tomto zásadním předpokladu úspěchu důkladně poučena. Přímá souvislost porodu přirozenými cestami a stresové inkontinence je také spolehlivě prokázána. Riziko vzniku inkontinence se zvyšuje u žen vícekrát rodících a u těch, které porodily dítě o porodní hmotnosti více než 4000 g. Ženy po přechodu jsou rovněž, ve srovnání s ostatními věkovými skupinami, mnohem více ohrožené močovou inkontinencí. Ženské pohlavní hormony – estrogeny, mají ochranný význam před rozvojem inkontinence, zvyšují totiž napětí a elasticitu močové trubice a tkání kolem ní. Pozitivního efektu hormonální substituční terapie je proto vhodné využít i u žen se stresovou a urgentní inkontinencí po přechodu. Kouření cigaret má škodlivý vliv jak na stresový, tak i na urgentní typ močové inkontinence. Nikotin v cigaretovém kouři má vliv na stažitelnost svaloviny

měchýře a zhoršení příznaků urgentní inkontinence. Kašel na základě chronického kuřáckého zánětu průdušek způsobuje navíc porušení závěsného a podpůrného aparátu pochvy, hrdla měchýře a močové trubice a podílí se na vzniku anebo zvýraznění příznaků stresové inkontinence. Mezi nejčastější příčiny urgentní inkontinence patří infekce dolního močového traktu, zúžení močové trubice, nádory měchýře, močové kameny nebo cukrovka. Urgentní inkontinencí trpí zpravidla starší ženy, obvykle v důsledku změn, které souvisí s atrofií (chřadnutím) tkání urogenitálního traktu. Právě starší omezeně pohyblivé ženy mají s náhlým nucením na močení největší problémy. Urgentní inkontinence se zhoršuje také působením některých léků (například léky na odvodnění, tzv. diuretika). V důsledku rozšiřující se osvěty a rostoucího průměrného věku ženské populace neustále přibývá pacientek s močovou inkontinencí, které navštěvují ambulance lékařů. Tyto ženy již nepřicházejí pro předpis na pomůcky pro inkontinentní, ale se žádostí o vyřešení závažného psychického i fyzického problému, který je společensky významně omezuje. Takže, milé dámy, i vy, které jste tak dosud neučinily, nebojte se navštívit svého lékaře, převážná většina z vás bude poměrně jednoduše potíží zbavena a váš život se stane rázem veselejším a hodnotnějším. prim. MUDr. Roman Chmel Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

lze léãit Diagnóza

21

Problém stáfií:

Nespavost

·

patný spánek velmi často ztrpčuje život seniorů. Podle statistik trpí nespavostí až 25 % starší populace. Čím je vlastně nespavost ve vyšším věku způsobena a jak se léčí?

Pfiíãiny nespavosti Nespavost (insomnie) je definována jako subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo délky spánku. U chronické nespavosti se porucha vyskytuje nejméně třikrát týdně

22

po dobu několika týdnů. Je provázena sníženou fyzickou i psychickou výkonností přes den. Příčiny nespavosti mají různý charakter. Některé jsou tělesné povahy, jako je fyzická bolest, neustálé svědění či dušnost, jiné psychického charakteru. Příčinnou nespavosti jsou tu psychické konflikty, s nimiž se starší člověk nedokázal vyrovnat, stres, úzkost či deprese, které bývají ve stáří poměrně časté. Jiné příčiny nespa-

vosti jsou nevhodný životní styl, např. nedostatek fyzické aktivity během dne nebo opakované zdřímnutí přes den. Také nevhodné prostředí, v němž senior usíná nebo spí, může vést k nespavosti. Jde například o nadměrný hluk, horko nebo světlo, které ruší spánek. Nespavost mohou zapříčiňovat i léky a návykové látky. Vedle nadměrného užívání kofeinu či nikotinu mohou nespavost způsobovat i léky, které pacient užívá.

Vy‰etfiení a terapie Pokud trvá nespavost více než několik dnů, měl by nemocného vyšetřit lékař. Při vyšetření je třeba v první řadě vyloučit tělesné příčiny nespavosti a zahájit léčbu rušivých symptomů. U psychických příčin doporučíme změnu životního stylu, psychoterapii, u závažnějších potíží konzultaci u psychiatra. Dlouhodobější nespavost léčíme nejprve bez pomoci léků. Jde především o změnu denní-

Téma ãísla

Důležité také je navodit před spaním optimální podmínky pro usínání. Tedy spát při vhodné teplotě na vhodném lůžku a eliminovat rušivé elementy, jako je nadměrný hluk a intenzivní světlo. Doporučuje se i teplá koupel, klidná hudba a sklenka teplého mléka s medem. Jestliže tato opatření nepomohou, kombinujeme je s podáváním léků. Léky navozující spánek

(hypnotika) zlepšují usínání, brání častým nočním probouzením nebo brzkému rannímu buzení. Mají různě dlouhou dobu působení, a proto bychom lékaři měli umět popsat, o jakou poruchu spánku jde. Hypnotika však jsou vhodná pouze pro krátkodobou léčbu nespavosti, protože jejich denní užívání již po 3-4 týdnech může vést k návyku. Starší lidé jsou citlivější k účinkům hypnotik,

která mohou způsobovat i denní útlum a zvyšovat riziko pádů a úrazů. Je vhodné podávat hypnotika pouze obden nebo třikrát v týdnu a postupně je vysazovat. Pokud je nezbytné dlouhodobé podávání léků, doporučují odborníci u starších osob raději než hypnotika podávat jiná psychofarmaka. Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze INZERCE

ho režimu, to znamená, že by senior neměl spát přes den, měl by vykonávat dostatek fyzické aktivity, aby se přirozeně unavil, měl by se také dostatečně vystavovat dennímu světlu a v neposlední řadě je také důležité, aby dodržoval pravidelnost při vstávání a uléhání. Před spaním doporučujeme vyhnout se konzumaci těžkých jídel na noc a omezit kofein, kouření a větší množství alkoholu.

Téma ãísla

23

CHEMIE slouÏí medicínû 24

Rozhovor

Profesor Antonín Holý patfií k na‰im nejuznávanûj‰ím vûdcÛm. Podafiilo se mu vyvinout nûkolik preparátÛ pÛsobících proti váÏn˘m virov˘m onemocnûním.

A

ntivirový preparát Vitside působí například proti viru pásového oparu či viru pravých neštovic, Hepser zase proti virové žloutence typu B. Jeho asi nejznámější preparát nese název Viread a patří k nejúčinnějším lékům proti AIDS. Přestože je profesor RNDr. Antonín Holý, DrSc plně zaměstnán svou prací, našel si chvíli čas, aby nám poskytl rozhovor. Kdy ve vás uzrálo přesvědčení, že se budete věnovat vědě? Chtěl jsem už od dětství dělat chemii, ale tehdy jsem to tak nebral, že se budu zabývat vědou. Důležitá pro mě byla právě chemie. To, jestli to je věda, nebo není, to mi bylo jedno. Ostatně tenkrát jsem ani nevěděl, co to věda je, vždyť to bylo už na obecné škole.

Nelitoval jste později, že jste se vydal touto cestou? Mohl jste jít do praxe a možná vydělávat hodně peněz? Ne, ne, určitě ne. Že bych litoval třeba toho, že jsem nešel do továrny, tak to rozhodně ne. V době komunismu byla věda oblastí, kde jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. A ta svoboda pro mě měla největší význam a navíc jsem mohl dělat to, co mě baví. Cítil jste se tehdy ve sféře vědy svobodněji než dnes? Do jisté míry ano. Dneska je to všechno o penězích a s tím je spojena spousta papírování. To je hrůza, to si vůbec nedovede-

Rozhovor

te představit, do noci nonstop papírovat. Často se hovoří o úniku mozků. Pociťujete i ve svém oboru takovýto problém? U nás ten problém nevidím. Kdo vědu dělat chce, tak ji dělat může, a nemá se tak špatně. U nás v ústavu jsme mladým vědcům schopni vytvořit takové podmínky, aby nemuseli utíkat. Jak je to v jiných vědách, to nevím. Ale myslím, že hlavní problém je v tom, že buď chce člověk dělat vědu, nebo vydělávat peníze, ale skloubit to nejde. Jedním z vašich největších úspěchů je, že se vám podařilo vyvinout preparát proti AIDS. Jak účinný je to preparát? V předloňském roce to byl nejprodávanější lék v boji proti AIDS na světě, a to považuji za velký úspěch, ale tento lék dokáže pouze prodlužovat nemocným život. Uzdravit nikoho nedokáže. Myslíte, že se někdy takový lék podaří vytvořit? Lékaři nevědí, kde přesně se ten virus v těle „schovává“. Až se to zjistí, tak se bude moci něco podniknout, ale v nejbližší době, řekněme takových deseti let, bych tomu velké naděje nedával. Ale u AIDS je si třeba uvědomit, že si za toto onemocnění mohou lidé sami. Hlavním viníkem tohoto onemocnění je totiž promiskuitní chování, které zvlášť v těch afrických zemích, kde je AIDS největším




25


problémem, je asi pro nás těžko

virů nikdo nezaútočil, jen tvrdím, že toto nebezpečí je reálné.

Může přece dojít také k přenosu z matky na plod? AIDS se z matky na dítě nepřenáší placentou nebo geneticky, ale v důsledku té krve, která je při porodu přítomna. Tomu se ale dnes dá zabránit. Matce se dá před porodem takové množství léků, že infekční virus není ve chvíli porodu v jejím organismu přítomen. Takže to se dá úplně eliminovat.

Dobrá, ale čistě hypoteticky, mohlo by použití virů proti civilistům, jak jste ho právě naznačil, dosáhnout až takových rozměrů, jako je například chřipková epidemie? Myslím, že by to pak bylo ještě razantnější, a to jak co do množství takto nakažených li-

představitelné.

Dnes se v souvislosti s terorismem hovoří často o tom, že by se viry daly zneužít proti člověku. Myslíte, že je to reálné nebezpečí? Určitě ano. Stačí, když si představíte nějaký let, třeba z Ameriky do Evropy. Terorista si může vzít na palubu nějaký sprej, v němž má připravený virus, například pravé neštovice, dojde s ním na záchod a místnost sprejem vystříká. Během tak dlouhého letu musí na ten samý záchod zajít každý cestující i posádka, a každý se tak tím virem nakazí, a potom to přenese mimo letadlo. A tam by se virus nekontrolovatelně šířil. Ale tím nechci vyvolávat nějakou paniku. Zatím prostřednictvím

26

tí do Evropy dostávali do letadla nakažení komáři a ti pak parazita přenesli na nic netušící oběti, které třebas ani nikdy v tropech nebyly. Nepodílejí se na terorismu také někteří vědci? Nebo je možné, aby laici sami dokázali zhotovit takovéto virové zbraně? Na to nemusí být člověk vědcem. Stačí technik, který projde

Chemii jsem chtěl dělat už od dětství dí, tak pochopitelně i co do následků. Speciálně pravé neštovice se totiž vyskytují ve dvou formách, jedna má smrtnost 40 % a druhá dokonce 60 %. Ale ono nemusí jít zrovna o terorismus, aby byl malér. Stačí, že přiletíte odněkud nakažený nějakou nebezpečnou infekcí, která se až tady rozvine. Nebo ještě jinak: Svého času se kolem velkých evropských letišť začaly objevovat případy malárie. Došlo k tomu proto, že se při letech z tropických oblas-

potřebným školením. To je stejné jako s teroristy z 11. září. Také to nebyli profesionální piloti. Stačí, že se někde trochu proškolili, a mohli zaútočit. Dnes je aktuálním nebezpečím ptačí chřipka. Může i ta nabrat nějakých pandemických rozměrů? Nejsem sice epidemiolog, ale myslím si, že to pravděpodobné není. Nežijeme totiž v tak těsné blízkosti zvířat, a to je pro rozšíření ptačí chřipky dost podstat-

né. A navíc není známo, že by se ptačí chřipka přenesla z člověka na člověka. Obavy z pandemie ptačí chřipky mi proto připadají zbytečné a stále uměle a patrně úmyslně přikrmovaná panika naprosto nemístná. Kolik času vlastně denně věnujete práci? Dříve jsem pracoval od sedmi ráno, dnes chodím na osmou. V práci jsem tak do půl sedmé do sedmi večer a pak jdu domů, kde píšu, dělám rešerše a podobně, a to mi zabere čas až skoro do půlnoci. Máte podobně tvrdé požadavky i na své spolupracovníky? V žádném případě, mám sociální cítění, ale oni jsou do práce tak ponořeni, že pracují také pořád. Máte alespoň čas na nějakou relaxaci? Ne. Tak maximálně si dojdu na rehabilitaci se zády, jinak relaxuji prací. Na nějaké zájmy prostě nezbývá čas. Dříve jsem třeba sbíral známky, dneska, když přece jen vyšetřím chvíli času, tak si přečtu dobrou, nejraději anglickou detektivku v originále. Jinak opravdu na nic čas nemám. Jiří Prinz

Rozhovor

Pfii poskytování první pomoci postiÏeného nejprve poloÏíme na záda a zakloníme mu hlavu. Poté ho uloÏíme do stabilizované polohy.

První pomoc pfii bezvûdomí ezvědomí je projevem poruchy centrální nervové soustavy a svými komplikacemi, jako je zapadnutí jazyka, vdechnutí zvratků či krve, může ohrozit člověka i na životě. Hlavním příznakem člověka v bezvědomí je skutečnost, že neodpovídá na zevní podněty, jako je například oslovení či mechanické nebo bolestivé podráždění.

B

zkontrolujeme ústa a případně je vyčistíme  záklonem hlavy uvolníme dýchací cesty a poslechem, pohmatem a pohledem zkontrolujeme dech a činnost srdce (na krční tepně kontrolujeme tep po dobu maximálně 10 sekund)  pokud jsou životní funkce v pořádku, uložíme postiženého do stabilizované polohy

Pravidla první pomoci

 oslovením nebo zatřesením rameny se pokusíme navázat kontakt  opatrně postiženého položíme na záda,

Stabilizovaná poloha

 pokrčíme jeho dolní končetinu, která je blíže k nám  tlakem od sebe na koleno pokrčené dolní končetiny přizvedneme pánev  podsuneme horní končetinu postiženého, která je blíže k nám, pod jeho pánev  tlakem na koleno pokrčené dolní končetiny směrem k sobě a uchopením za jeho rameno vzdálenější horní končetiny přetočíme postiženého směrem k sobě na bok  tlakem na bradu a čelo zakloníme hlavu, obličej zůstane na položené horní končetině

Handicapovaní budou mít vût‰í moÏnosti andicapovaní lidé by si měli od příštího roku sami vybrat, kdo se o ně bude starat. Zda rodina, osobní asistent nebo ústav sociálních služeb.Větší možnost spolurozhodovat o možnostech řešení své nepříznivé situace jim poskytuje zákon o sociálních službách, který v únoru schválil Senát a který začne platit v lednu příštího roku. Sociální zákon počítá s tím, že handicapovaní budou dostávat zcela novou dávku, tzv. příspěvek na péči. Podle stupně bezmocnosti to bude od dvou do jedenácti tisíc korun měsíčně. Dosavadní výše příspěvku totiž neumožňuje například vozíčkářům osobního asistenta. Proto také zdravotně postižení nový zákon vítají, sami o něj usilovali více než deset let. „Podstatou nového zákona je zajistit, aby měl každý člověk možnost postarat se sám o sebe, a to s využitím svých běžných zdrojů, ale také za případné spoluúčasti státu či samosprávy. Ale zároveň, pokud se nachází

H

Poradna

v nepříznivé sociální situaci, mu bude nabídnuta účinná pomoc prostřednictvím poskytnutí sociální služby,“ vysvětluje podstatu zákona na internetových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí jeho

tisková mluvčí Kateřina Beránková, podle níž musí mít každý právo spolurozhodovat o možnostech řešení své nepříznivé situace. Zákon ošetřuje také financování provozu sociálních služeb. Počítá s tím, že prostředky by měly poskytovat především kraje a obce, a to podle regionálních a místních potřeb. Zákon chce také zajistit, aby poskytovatelé služeb měli rovný přístup k systémům financování. Organizace, které sociální služby poskytují, budou financovány především z veřejných rozpočtů a z úhrad uživatelů služeb. Takové opatření předpokládá, že bude existovat systém registrace poskytovatelů. „Strategickým a metodickým orgánem v této oblasti bude vždy ministerstvo práce a sociálních věcí. Kraje a obce pak budou ve své samostatné působnosti vytvářet podmínky, za kterých budou sociální služby v jejich území, podle místních potřeb a možností, poskytovány,“ říká Kateřina Beránková. jp

27

Útok na prostatu Karcinom prostaty neboli rakovina pfiedstojné Ïlázy je ãasté nádorové onemocnûní postihující muÏe stfiedního a vy‰‰ího vûku. V âeské republice a v mnoha státech EU se v˘skyt rakoviny prostaty fiadí na 2. místo ze v‰ech nádorov˘ch onemocnûní muÏské populace u zmiÀovan˘ch vûkov˘ch kategorií.

V

USA se objevuje dokonce jako nejčastější nádorové onemocnění mužů tohoto věku. Počty nově vzniklých nádorů prostaty ročně jsou alarmující. V USA se udává incidence (výskyt) 178/100000 mužů za rok, tj. 184000 nových onemocnění za rok v celých USA. V ČR je tato incidence, jak udává např. statistika z roku 2002, 68,3/ 100000 mužů, což ročně znamená 3390 nových případů. Proto lze karcinom prostaty z onkologického hlediska považovat za mimořádně závažný problém.

28

Co je to prostata? Prostata je orgán velikosti vlašského ořechu, který je uložen v pánvi těsně před močovým měchýřem. Obkružuje močovou trubici, částečně naléhá na stěnu konečníku, a proto je možné prostatu přes konečník vyšetřit. Lékař pohmatem zjistí nejen její velikost, ale rozpozná i určité strukturální změny, nerovnost a její vztah k okolí. Prostata obsahuje kromě svaloviny, vaziva a cév také množství žlázek produkujících sekret, který napomáhá zkapalnění ejakulátu.

PfiípadÛ rakoviny prostaty celosvûtovû pfiib˘vá Celosvětový výskyt rakoviny prostaty stoupá, a to bez ohledu na rasové, geografické a jiné rozdíly. Je udáván 3% roční nárůst tohoto onemocnění. I přes tento pokračující vzestup incidence je však podle statistik patrné relativně nízké procento úmrtí na karcinom prostaty. Proto je namístě zdůraznit význam preventivních prohlídek u mužů starších 50 let, kterým může být toto

onemocnění diagnostikováno v časném stadiu, a může tak být i radikálněji léčeno. Zvláštní důraz by měl být kladen na odhalení počáteční fáze onemocnění stanovením hladiny prostatického antigenu (PSA) v krvi. Zvýšená hladina tohoto testu vyžaduje odborné urologické vyšetření, při kterém urolog vyšetřuje prostatu pohmatem přes stěnu konečníku. Dále je nemocný vyšetřen pomocí ultrazvuku, kdy jsou také speciální jehlou odebrány z podezřelých ložisek malé vzorky tkáně. Tyto vzorky

Diagnóza

Víte, že... Jaké jsou pfiíznaky karcinomu prostaty?

jsou pak pečlivě vyšetřeny pod mikroskopem, a je-li prokázáno nádorové postižení prostaty, je nemocnému navržena odpovídající léčba.

Pfiíãiny rakoviny prostaty jsou stále nejasné Výskyt rakoviny stoupá s věkem. Mezi 55-75 lety se zachytí přibližně v 75 % případů. Příčina vzniku rakoviny není stále objasněna. Zdá se, že zde působí zřejmě více faktorů – věk pacienta, rasa – je popisován například vysoký výskyt u Afroameričanů a nízký výskyt u Japonců. Dále hrají roli rovněž dietní vlivy (strava bohatá na tuky, nedostatek zeleniny a ovoce), hormonální faktory (pokles koncentrace mužských pohlavních hormonů), sexuálně přenosné choroby, ale i vlivy genetické. Nepříznivou roli hraje i životní prostředí. V řadě studií je považován za škodlivý a na vzniku této rakoviny se podílející vyšší obsah kadmia, olova, niklu, pesticidů v potravinách či předmětech, se kterými muži pracují. Všeobecně lze říci, že karcinom prostaty umíme dnes relativně úspěšně léčit, pokud je diagnóza stanovena v časných stadiích, kterou lze ve vybraných případech např. radikálně operovat. Doba přežití nemocných s touto chorobou je víceméně shodná s normální délkou života ostatní populace, ale ani v pokročilejších stadiích nezkracuje toto onemocnění významně délku života. Mnoho nemocných žije s karcinomem prostaty deset i více let bez větších obtíží. Klinický obraz je dán stadiem choroby. V časných stadiích jsou obtíže nemocného minimální nebo žádné. Často se nádor prokáže až při histologickém vyšetření tkáně po operaci prostaty provedené pro nenádorové onemocnění prostaty, tzv. BPH (benigní hyperplasii).

Diagnóza

Model prostaty s močovým měchýřem

Mikrofotografie nemocné (obr. nahoře) a zdravé (obr. dole) prostatické buňky

Rakovina prostaty se vyvíjí obvykle v okrajových částech prostaty, a proto zpočátku nemocní neudávají výraznější obtíže. Postupným růstem může však nádor způsobovat nejprve potíže s močením, které jsou shodné s potížemi při nenádorovém onemocnění prostaty. Mnohem později se objevují i obtíže se stolicí, která je obtížná a bolestivá. Prorůstáním do okolních tkání způsobuje také bolesti v konečníku. Poruchy sexuálních funkcí se vůbec nemusí projevit, ale někdy se může vyskytnout bolest při výronu semene nebo příměs krve ve spermatu. Jindy se může objevit krev v moči. V pozdějších stadiích jsou močové potíže již výrazné. Nemocný obtížně močí, mívá tlak na hrázi, někdy i trvalé bolesti. Příměs krve v moči není výjimkou. Prorůstáním karcinomu do močového měchýře nebo útlakem močovodů vzniká městnání moče v močovodech a ledvinách (konečným důsledkem může být selhání ledvin). U pokročilých stadií choroby je klinický obraz kromě močových obtíží dán i přítomností vzdálených ložisek nádoru neboli metastáz, které se nacházejí nejčastěji v kostním systému a v plicích. Léčba karcinomu prostaty závisí na stadiu onemocnění a jeho rozsahu, na celkovém biologickém stavu nemocného a na závažnosti vzniklých změn. V každém případě musí být prováděna urologem ve spolupráci s onkologickým pracovištěm.

Metody léãby Je-li onemocnění zjištěné včas (nádor je ohraničený na prostatě) a umožňuje-li to biologický stav nemocného, je jednoznačně nejlepší léčbou operace, tzv. radikální prostatektomie. Jedná se o odstranění celé prostaty včetně semenných váčků a části močové trubice,




„Céãko“ léãí rakovinu Qi Chen a jeho kolegové z Národního zdravotního institutu v Bethesdě dospěli k zajímavému závěru: vitamín C aplikovali na rakovinné a zdravé buňky a zjistili, že vitamín systematicky nemocné buňky likvidoval, zatímco zdravé nechal být. Možná se tak dočkáme toho, že se jednou bude rakovina léčit právě vitamínem C. Aby se však dosáhlo potřebného výsledku, musí být látka podávána v tak velkých koncentracích, že se do těla musela vpravovat nitrožilně. Vědci zjistili, že kyselina askorbová pak vyvolala tvorbu peroxidu vodíku, který přivodil smrt rakovinných buněk. Peroxid se přitom tvořil jen v bezprostředním okolí buněk, nikoli v krvi. red

29

Víte, že... Víno je lék

Skutečnost, že konzumace alkoholu v malých dávkách je tělu prospěšná, tušili lidé od nepaměti. Dnes však už vědci vědí, čím je blahodárný vliv malého množství alkoholu na lidské tělo způsoben, a tak zejména červená, ale i bílá vína v mírném množství svým pacientům doporučují. Červené víno totiž obsahuje látky (flavonoidy), které působí proti kornatění tepen a vzniku krevních sraženin. Tyto látky odbourávají také cholesterol, jehož vysoké množství je častou příčinou cévních a srdečních problémů. Podle francouzských vědců se dokonce mírným pitím vína snížilo u mužů, kteří prodělali jeden infarkt, riziko jeho opakování, a to o celou polovinu. Pozitivní účinky má však i bílé víno. To obsahuje enzym (kataláza), který chrání buňky před stárnutím a nebezpečnými změnami. Víno však také může sloužit jako prevence chřipky či nachlazení, a dokonce potlačuje vznik křečových žil. Přesto ale není byť i mírná konzumace vína vhodná pro každého. Lidé trpící nemocemi jater, ledvin či slinivky břišní by se ho měli vyvarovat. A jaké je to správné množství vína vhodného ke konzumaci? Muži si mohou dopřát dva až čtyři decilitry denně, ženy maximálně dva decilitry. Nejvhodnější dobou pro pití vína jsou pak večerní hodiny. red

30




která prostatou prochází. Pooperační úmrtnost je téměř nulová a z hlediska trvalého vyléčení nádorového onemocnění jsou výsledky velmi dobré. Radiační terapie je vhodná jak u nemocných s ohraničeným onemocněním na prostatě, tak i u nemocných s pokročilým nádorem. V našich podmínkách je používáno ponejvíce ozáření prostaty zevním zdrojem záření. Úspěšnost této léčby je velmi dobrá. V současnosti (v ČR však méně než např. v Německu) je používána také brachyterapie. Při této léčebné metodě se zavádějí radioaktivní látky ve formě zrn cíleně do prostaty, kde v průběhu záření způsobí destrukci nádorového ložiska. V USA a některých státech Evropy je také používána kryoterapie prostaty, kdy je nádor prostaty pomocí speciálního technického vybavení zmražen, a tímto způsobem je likvidován. Vzhledem k prokázanému vlivu hormonů na rakovinu prostaty můžeme ovlivnit onemocnění i zásahem do regula-

ce hormonů podáváním celé řady léků. U pokročilého stadia této choroby doporučujeme hormonální terapii doplněnou operací, při níž jsou odstraněna varlata. Tento výkon je jednoduchý, pacienta nezatěžuje a často vede k rychlému zlepšení stavu nemocného. V některých případech (i při prokázané rakovině prostaty) nemocného pouze sledujeme a vlastní léčbu zahajujeme teprve při nastupujících potížích. Výsledek léčby onemocnění závisí nejen na stadiu onemocnění, v němž byla stanovena diagnóza, ale i na celé řadě dalších okolností, např. na citlivosti nádoru na hormonální terapii, na celkovém zdravotním stavu nemocného atd.

Nejlep‰í prevencí je zdrav˘ Ïivotní styl Karcinom prostaty je závažné onemocnění, které je však dobře léčitelné zejména v počátečních stadiích. Nemocní by neměli podceňovat žádné mo-

čové potíže, nález krve v moči či spermatu nebo neobvyklé bolesti. Ve věku nad 50 let by měli být pravidelně urologicky vyšetřováni. Diagnostika onemocnění by měla být rychlá, přesná a spolehlivá. Léčebný postup musí být lékařem nemocnému řádně vysvětlen se všemi pozitivy i negativy a s navrženým postupem musí nemocný souhlasit. Preventivně by měli muži mít snahu zlepšovat svůj životní styl, zvyšovat fyzickou aktivitu, zlepšovat a trvale udržovat správné stravovací návyky, tzn. konzumovat více zeleniny, jako např. brokolici, zelí, rajčata, česnek, kopr, zázvor. Z jídelníčku by měli odstranit tučná masa, uzeniny a přílišné sladkosti. Vhodné je bílé maso a ryby. Rovněž se doporučuje omezit pití tvrdého alkoholu i piva. Malé množství kvalitního červeného vína je naopak podle příznivého výsledku některých studií doporučováno. MUDr. Pavla Toufarová, Urologická klinika FN Plzeň

Diagnóza

Období menopauzy nastává v souãasnosti okolo 50. roku Ïivota. To znamená, Ïe souãasná Ïena proÏije v období po menopauze pfiibliÏnû jednu tfietinu svého Ïivota.

Problémy klimakteria

T

vorba estrogenů obvykle končí samovolně, ale přechod může nastat i následkem chirurgického odstranění vaječníků.

Projevy klimakteria Období klimakteria (poslední menstruační krvácení) je zpravidla spojeno s typickými příznaky: návaly horka, pocení, nespavost, bušení na hrudi, bolesti hlavy, migréna, závratě, nervozita či deprese. V období postmenopauzy (tzn. po přechodu) se uvedené potíže minimalizují a individuálně se projevují pozdní následky nedostatku estrogenů, mezi které patří zejména příznaky urogenitální atrofie (stárnutí a chřadnutí tkání ženských pohlavních orgánů), osteoporóza (řídnutí kostí) či zlomeniny krčku kyčelní kosti a obratlů. Urogenitální atrofie se u žen žijících několik let po přechodu vyskytuje až v 50 %. Vedle typického pálení a svědění pochvy a zevních rodidel se vyskytují i potíže s bolestmi či krvácením po pohlavním styku. Riziko vzniku

Poradna

zátěžové a nutkavé močové inkontinence se nezvyšuje v klimakteriu, ale až později po přechodu. Příčina inkontinence je rozmanitá, ale urogenitální atrofie po přechodu je závažným podpůrným rizikovým faktorem vzniku či zhoršení před přechodem přítomných příznaků. S chřadnutím tkání močopohlavního systému souvisí i opakované močové infekce, které jsou v období po přechodu na vzestupu.

Léãba neÏádoucích pfiíznakÛ Léčba klimakterických příznaků a celého komplexu pozd-

ních následků nedostatku estrogenů by určitě měla spočívat v individualizované hormonální substituci u spolupracující ženy. Lze ženám v klimakteriu a postmenopauze nabídnout jiné léčebné alternativy než ženské pohlavní hormony? Pro ženy trpící příznaky urogenitální atrofie je vhodné místní podávání tablet, čípků nebo krému s estrogeny do pochvy. Vaginální aplikace těchto hormonů v malých dávkách působí příznivě na výživu a kvalitu tkání a nezpůsobuje krvácení z dělohy. Tato léčba vede k redukci pocitů pálení či svědění pochvy a ke zvýšení tvorby sekretu, který zvlhčuje poševní

prostředí a zbavuje ženu bolesti při pohlavním styku. Další nespornou výhodou je dobrý efekt na estrogen-senzitivní tkáně dolních močových cest, což vede ke snížení výskytu opakovaných močových infekcí u žen po přechodu. Léčebný a preventivní efekt poševně podávaného ženského pohlavního hormonu estrogenu by měl být zejména v současnosti hojně využívaným terapeutickým postupem. Bezpečnost a efektivita této léčby je spolehlivě prokázána, celková zátěž organizmu po této léčbě je minimální a významný vliv na zvýšení kvality života žen po přechodu je neoddiskutovatelný. Příznaky klimakteria jsou pro většinu žen ve 21. století nežádoucí. V souvislosti s nároky současných žen bychom se měli maximálně snažit o redukci klimakterických a popřechodových příznaků způsobujících nechtěný dyskomfort, který lze příslušnou hormonální terapií úspěšně minimalizovat. prim. MUDr. Roman Chmel Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

31

Radiační oddělení MOÚ je jedním ze dvou zařízení v celé České republice, kde ozařují i děti.

M

asarykův onkologický ústav je jediným pracovištěm v České republice, které zajišťuje diagnostiku, onkologickou chirurgii, gynekologii, radioterapii a klinickou onkologii pod jednou střechou.

Historie ústavu Historie Masarykova onkologického ústavu se začíná psát v meziválečném období, kdy bylo v Brně na Žlutém kopci vybudováno onkologické pracoviště. Původním záměrem zakladatelů nemocnice bylo zřídit charitativní nemocnici pro péči o pacienty se zhoubnými nádory ve fázi praktické neléčitelnosti. Zpočátku prováděla také speciální chirurgii pro ústav sousední nemocnice. Po zavedení léčby nádorů ionizujícím zářením

rozšířil však ústav své léčebné možnosti také o specializovanou chirurgii a další léčebné modality. Kromě komplexnosti terapeutického přístupu usilovali zakladatelé i o důsledné propojení klinické a výzkumné práce, čímž výrazně předběhli svou dobu. Výrazem ocenění jejich přístupu byla i skutečnost, že prezident T. G. Masaryk přispěl na stavbu a rozvoj takto koncipovaného ústavu ze svých soukromých prostředků částkou 2,5 milionu korun. V době války však ústav prošel stagnací, z níž se v padesátých a šedesátých letech jen obtížně zotavoval. Po odborné stránce tak ústav navázal na svou předválečnou minulost až v sedmdesátých letech. Moderní historie ústavu se pak datuje do období po listopadu 1989, kdy ministerstvo

zdravotnictví přijalo statut samostatného onkologického ústavu s jeho současným názvem, a ten tak mohl 1. 1. 1991 zahájit své působení.

Souãasnost Masarykův onkologický ústav (MOÚ) v Brně je dnes specializovaným onkologickým centrem s nadregionální působností, jediným svého druhu v České republice. Na jednom místě jsou zde soustředěny všechny nezbytné medicínské obory pro zajištění komplexní péče, která zahrnuje prevenci, epidemiologii, diagnostiku, rehabilitaci a samozřejmě jednotlivé modality protinádorové léčby. Ročně projde ambulancemi MOÚ na 180 tisíc lidí a hospitalizováno tu je 6 tisíc pacientů. O ně se stará na 500 zaměstnanců,

Nadûje 32

Profil instituce

Onkologická onemocnûní patfií k nejváÏnûj‰ím druhÛm onemocnûní, která nás mohou potkat. Úspû‰nost léãby je pfiitom v podstatné mífie závislá i na technick˘ch moÏnostech jednotliv˘ch zdravotnick˘ch zafiízení. Jedním z nejlépe vybaven˘ch pracovi‰È u nás je MasarykÛv

Na radiologickém oddělení se ročně uskuteční přes 60 tisíc vyšetření

onkologick˘ ústav v Brnû.

Jedním z klíčových pracovišť MOÚ je chirurgické oddělení

z toho kolem 100 lékařů. Pracoviště disponuje 205 akutními lůžky. Masarykův onkologický ústav je také jediným ze zdravotnických zařízení zřizovaných ministerstvem zdravotnictví, kterému se podařilo získat akreditaci od nezávislé akreditační komise ČR, a to na nejdelší možnou dobu tří let. Významná je proto vědeckovýzkumná činnost ústavu. Vzhledem ke svému postavení v regionu i v rámci celé republiky je samozřejmostí, že se stává výukovým pracovištěm pro pregraduální i postgraduální výuku v onkologii. Těžištěm diagnosticko-léčebné i výzkumné činnosti ústavu jsou nádorová onemocnění prsu, maligní melanom, nádory zažívacího traktu, varlat, gynekologické nádory, nádory močového měchýře, prostaty a maligní lymfomy. MOÚ je také

jako jediný zástupce České republiky členem mezinárodní organizace OECI (Organisation of European Cancer Institute) a pracovníci ústavu jsou členy 27 mezinárodních organizací a přibližně 50 tuzemských odborných společností. Představme si blíže některá z klíčových pracovišť MOÚ.

Chirurgické oddûlení Nově zrekonstruované chirurgické oddělení disponuje 37 lůžky a dalšími třemi lůžky JIP. Může se také pochlubit několika důležitými novinkami v léčbě nádorových onemocnění. Například biopsie sentinelové uzliny u nádorů žaludku, tenkého a tlustého střeva umožňuje přesnější zhodnocení stavu uzlinového postižení, a tím i určení stadia onemocnění, což je důležité pro další terapii. Me-

toda RFA (radiofrekvenční ablace) zase představuje jeden z nejmodernějších přístupů v terapii jaterních metastáz, zejména pak nádorů zažívacího traktu, ale i primárních nádorů jater. Princip je založen na ničení ložisek v jaterní tkáni vysokou teplotou. Nové technické vybavení chirurgického oddělení dále umožňuje použití intersticiální brachyradioterapie, tj. aplikaci terapeutické dávky záření do cílové tkáně bez radiační zátěže okolních zdravých struktur. Používá se zejména u zhoubných nádorů měkkých tkání a prsu.

Oddûlení gynekologické onkologie Nově zrekonstruované je i oddělení gynekologické onkologie. To disponuje 33 lůžky


pro nemocné s rakovinou Profil instituce

33

Gynekologické oddělení patří mezi několik specializovaných pracovišť v České republice, kde se provádí detekce a odstraňování označených pánevních uzlin.


a dalšími třemi lůžky JIP. Toto pracoviště se

významně podílí na vědecko-výzkumné a publikační činnosti v onkologické problematice. Svědčí o tom i skutečnost, že výsledky léčby gynekologických nádorů zpracovává pro celosvětovou statistiku nádorových onemocnění v rámci světové organizace FIGO. Mezi nejmodernější postupy, prováděné pouze na několika specializovaných pracovištích, patří detekce a odstraňování označených pánevních uzlin, zejména uzlin nejbližších k nádoru, kde bývá nejčastější nádorové šíření.

Oddûlení radiaãní onkologie

ření. Na oddělení radiologie byl během minulého roku instalován nový přístroj magnetické rezonance, a díky tomu dnes oddělení disponuje kompletní vyšetřovací technikou pro onkologicky nemocné (CT, MR, angiografie, mamografy). Jako jediné pracoviště v republice přitom disponuje digitálním mamografem, který je schopen daleko přesněji diagnostikovat novotvary.

Oddûlení nukleární medicíny

viště v České republice. Instalována zde byla PET kamera, jež má zvlášť v onkologii značné využití. Při PET vyšetření lze snáze diagnostikovat nádor, odlišit nezhoubné léze od zhoubných či sledovat účinnost terapie. PET vyšetření má však využití i v neurologii či kardiologii, takže toto pracoviště spolupracuje s Interní kardiologickou klinikou Fakultní nemocnice Brno.

Oddûlení epidemiologie a genetiky nádorÛ

Jedním ze dvou pracovišť tohoto oddělení je pracoviště pozitronové emisní tomografie, které bylo uvedeno do provozu na podzim roku 2003, a to jako teprve druhé praco-

Mezi důležitá pracoviště Masarykova onkologického ústavu patří v neposlední řadě také oddělení epidemiologie a genetiky nádorů. Laboratoř molekulární genetiky testuje rutinně geny pro dědičný syndrom nádorů prsu a ovaria. Testování je na stejné úrovni jako v zemích západní Evropy. Každoročně podstupuje mezinárodní kontrolu kvality a v roce 2004 získala maximální počet bodů při hodnocení. Služby genetického poradenství a testování jsou poskytovány na celorepublikové úrovni. Laboratoř je největším centrem testování genů BRCA1 a BRCA2 v republice.

Oddělení nukleární medicíny

s použitím tiskových materiálů Masarykova onkologického ústavu zpracoval jp

Toto oddělení patří mezi špičková oddělení v republice a odbornou společností SROBF (Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky) je zařazeno do skupiny pracovišť radioterapie nejvyšší kvality, tj. typu I. Oddělení disponuje vybavením pro poskytování komplexní radioterapie a například v ozařování dětských pacientů je jedním ze dvou center v celé České republice.

Oddûlení radiologie Na tomto nelůžkovém pracovišti se ročně uskuteční přes 60 tisíc radiologických vyšet-

34

Profil instituce

vdm01_06_final

27.3.2006

13:56

Stránka 35

VyuÏíváme moÏností preventivních prohlídek?

A

čkoli na preventivní prohlídku u lékaře má nárok každý občan České republiky, využívá této možnosti jen asi třetina občanů. Přitom právě preventivní prohlídka dokáže včas odhalit různé choroby, které jsou právě díky včasnému odhalení mnohem snáze léčitelné. Z prostředků veřejného zdravotního pojištění jsou hrazeny preventivní prohlídky u praktického lékaře, stomatologa, gynekologa. Na preventivní prohlídku mají nárok i děti.

K praktickému lékafii jednou za dva roky Práva na preventivní prohlídku u svého praktického lékaře máme od svých 18 let možnost využívat jednou za dva roky. Tohoto práva bychom se neměli vzdávat ani v případě, že právě žádnými zdravotními obtížemi netrpíme. Součástí této preventivní prohlídky je anamnéza, při níž lékař zjišťuje, jaké nemoci jsme dosud prodělali, ptá se na onemocnění v rodině, zajímá se o naše špatné návyky. Zkontrolovat by měl očkování proti teta-

Poradna

nu. Lékař se má také podívat na kůži a sliznici, pohmatem by měl vyšetřit štítnou žlázu a hlavní skupiny uzlin, poslechne si srdce. Dále spočítá tep, změří krevní tlak, prohmatá břicho, zjistí bolestivost v oblasti ledvin, stav žil a tepen na dolních končetinách. Pacienta by měl také zvážit a orientačně vyšetřit sluch a zrak. Od čtyřiceti let věku se ve čtyřletých intervalech provádí EKG, v 18, 40, 50 a 60 letech vyšetření cholesterolu a tukových látek v krvi, od 45 let vyšetření na cukrovku a od 50 let vyšetření na skryté krvácení do stolice. Právě toto vyšetření může včas odhalit počáteční stadia rakoviny tlustého střeva a konečníku. Bohužel právě v tomto onemocnění patří České republice v přepočtu na počet obyvatel světové prvenství.

Preventivní prohlídky u zubafie Na stomatologickou kontrolu má každý občan do 18 let právo každého půl roku, těhotná žena dvakrát v průběhu gravidity a běžný dospělý občan jednou za rok. Tato prohlídka obsahuje vyšetření stavu chrupu, parodontu, sliznice a měkkých tkání dutiny ústní. Prohlídka by měla zahrnovat i onkologickou část, kdy lékař zkontroluje, zda v dutině ústní nedochází k přednádorovým změnám. V rámci prohlídky bychom měli získat i informace o správné hygieně dutiny ústní.

Jednou roãnû na gynekologii Na bezplatnou gynekologickou prohlídku má nárok každá dívka nad 15 let, a to jednou

ročně. Součástí prohlídky je zjištění osobních i rodinných údajů a vlastní vyšetření s přihlédnutím k věku a zdravotnímu stavu. Vyšetření se provádí pohledem, pomocí zrcadel a pohmatem. Podle potřeby se odebírá materiál na mikrobiologické nebo cytologické vyšetření. Kromě gynekologického vyšetření by ženy měly více využívat i mamografického vyšetření, které, ačkoli ho mají ženy starší 45 let jednou za dva roky zdarma, nevyužívají ani z poloviny.

Prohlídky u dûtí Na pediatrickou preventivní prohlídku mají nárok novorozenci, kojenci, nemluvňata, batolata a děti v těchto obdobích: první rok života devětkrát, dále v 18 měsících, ve třech letech a dále pak jednou za dva roky. Děti by měly využívat i možnosti preventivní prohlídky zubů, na něž mají nárok dvakrát do roka. Součástí této prohlídky je vyšetření chrupu, parodontu, postavení zubů a čelisti, onkologická prevence a poučení o hygieně. red

35

Bojujme s jarní únavou Z

náme to všichni: pocit nevyspalosti doprovázený častým zíváním, pokles pracovní výkonnosti, nechuť k větší námaze. Jaro je zkrátka obdobím, v němž se mnozí z nás cítí více unaveni než v jiných částech roku. Jak ale s jarní únavou bojovat? Vyvarovat bychom se měli dvou extrémů. Někdo se nenamáhá únavu vůbec překonávat, pokud možno nic nedělá, aby se ještě více neunavoval. Tím ovšem klesá jeho celková výkonnost stále hlouběji a končí s diagnózou chronického únavového syndromu. Druhý extrém pak představují lidé, kteří si únavu vůbec nepřipouštějí, pracují dále a více. Paradoxně mohou dopadnout stejně jako ti předchozí, protože jejich organismus zátěž nevydrží. Většina lidí se však s únavou naštěstí vypořádat dokáže.

že zimní strava není zdaleka tak pestrá na ovoce a zeleninu jako v ostatních ročních obdobích. Mimo změn ve stravovacích režimech – jíme méně ovoce a zeleniny a o to více masa a tučných jídel – se na jarní únavě jistě podílí i štítná žláza, která se i u zdravého člověka těžko vypořádává s rychlými změnami teplot. Dlouhodobý nedostatek slunečního svitu pak způsobuje

depresivní nálady, které se někdy mohou projevovat pouze únavou. Podzimní a zimní období je největší zátěží pro náš imunitní systém, který se s drobnými virózami vypořádá, ale jeho aktivaci vnímáme velmi často právě jako zvýšenou únavu. Tu můžeme očekávat po infekcích, zvláště virových, po větších stresech, při změně prostředí, například stěhování

Co zpÛsobuje zv˘‰enou únavu? Příčina jarní únavy jasně definovaná dosud nebyla, ale určitě ji nelze zužovat na nedostatek vitamínu C, i když je jasné,

36

Dlouhodobá únava může vyústit až v diagnózu chronického únavového syndromu.

z města na venkov a opačně. Únava však také provází řadu chronických pomalu začínajících onemocnění, například štítné žlázy, a může být také prvním projevem počínající alergie. Při déle trvající únavě je tedy vhodné vyhledat lékaře, ale většinou to záleží na nás, jak rychle se s únavou vypořádáme.

Jak bojovat s jarní únavou? S jarní únavou tedy musíme počítat a snažit se jí předcházet. Stravovací návyky se mění jen velmi těžko, ale měli bychom se poučit od našich předků, kteří právě na počátku jara držívali půst. Zvýšený příjem vitamínu C je důležitý pro boj s infekcemi, ale neměli bychom zapomínat i na režimová opatření, tedy virózy nepřecházet. Nesmíme zapomínat ani na pohybovou aktivitu. Při sportu, ale i příjemné jarní procházce, dochází k vyplavování endorfinů, které pomohou překonat depresivní nálady z nedostatku slunce. Nejdůležitější pro boj s únavou je však odhodlání začít. MUDr. Helena Marečková

Poradna

AÎ SE JARO ZEPTÁ, CO JSTE DùLALI V ZIMù. DOBRÁ PREVENCE = POSÍLENÍ IMUNITY Ptáme se MUDr. Alexandra Stulíka hofiãíku neÏ stejné mnoÏství jablek a 1150krát více neÏ stejné mnoÏství zeleného salátu. Krizová situace nastává zejména v zimû u zeleniny pûstované v umûl˘ch podmínkách, která tfieba dobfie vypadá, ale v lep‰ím pfiípadû obsahuje hlavnû vodu, nemluvû o obsahu neÏádoucích látek, které se na takové pûstitelské v˘robû vût‰inou podílejí. Pfiitom nám hofiãík a vápník se stopov˘mi prvky stále chybûjí. Projevuje se to napfiíklad zv˘‰enou únavou a sníÏenou odolností vÛãi stresu, úzkostí, poruchami spánku, tfiesem prstÛ a víãek, noãním pocením, svalov˘mi kfieãemi. Charakteristické jsou zde pfiedev‰ím kfieãe v nohou. V ãem nám tedy mÛÏe Dologran pomoci? Kromû základního pÛsobení na srdce a cévy, krevní tlak, stavbu a v˘Ïivu kostí má Dologran vliv na metabolismus cukru a jiné hormonální funkce. Pomáhá vytûsÀovat tûÏké kovy z organismu a pfiíznivû pÛsobí také pfii alergi-

ích. Hofiãík aktivuje na 300 tûlesn˘ch enzymÛ, a fiídí tak prakticky ãinnost kaÏdé na‰í buÀky. Tyto enzymy se totiÏ starají o základní funkce, a proto mÛÏe mít jejich nedostateãné pÛsobení za následek tak ‰irokou ‰kálu problémÛ. Nedostatek hofiãíku v rovnováze s vápníkem mÛÏe zpÛsobit napfiíklad i lomivost nehtÛ, tfiepení vlasÛ ãi sníÏenou pruÏnost pokoÏky. SniÏování hladiny hofiãíku v tûle mÛÏe zpÛsobovat i dlouhodobé uÏívání kardiotonik, diuretik nebo analgetik a také pití alkoholu. Dologran je vítan˘m pomocníkem i pfii zlep‰ení odolnosti proti nachlazení, tím Ïe podporuje imunitní systém. MoÏnosti Dologranu jsou tak ‰iroké, Ïe by se mohlo zdát, Ïe se jedná o nûjak˘ lék, ale je to jen pfiírodní doplnûk stravy, kter˘ ov‰em ve svém dÛsledku mÛÏe léãebnû pÛsobit. Nedávno se objevila novinka s vitaminem D3. Kdy a kter˘ ze ãtyfi DologranÛ je vhodné uÏívat? INZERCE

Jsou pfiírodní doplÀky stravy opravdu tak dÛleÏité? Je známou skuteãností, Ïe minerály, stopové prvky a vitaminy jsou dÛleÏitou souãástí preventivní ochrany kaÏdého z nás. Pro nastávající období to platí dvojnásob. Dlouhá a tuhá zima s nedostatkem sluneãního svitu se podepí‰e pfiedev‰ím na tûch, ktefií na prevenci pravidelnû nemyslí. Nemusíme v‰ak zoufat a mÛÏeme to kdykoliv dohnat, i kdyÏ zavãas zde vÏdy znamená lépe. K tomu právû slouÏí doplÀky stravy, jako je napfiíklad Dologran. Vût‰ina lidí se mylnû domnívá, Ïe pestrá strava, zaloÏená pfiedev‰ím na konzumaci zeleniny a ovoce, jim zajistí dostatek v‰ech látek, které jejich tûlo potfiebuje. Skuteãnost v‰ak ukazuje, Ïe pfiedev‰ím hofiãík a jiné dÛleÏité minerály nejsou díky prostfiedí, kde se tyto rostlinné produkty pûstují, dostateãnû zastoupeny. Napfiíklad jedna krabiãka Dologranu dodá tûlu 1600krát více

Natural je ãistá pfiírodní forma, která je bohat˘m pfiírodním zdrojem pfiedev‰ím hofiãíku ve správném pomûru k vápníku a ‰kály stopov˘ch prvkÛ, jako je zinek, mangan, mûì a kfiemík. Dologran obohacen˘ jodem je dobr˘ zvlá‰tû pro dûti a dospívající mládeÏ. Jod je plo‰nû nedostatkov˘ a pfiitom spolu s hofiãíkem i vápníkem odpovídá za správn˘ tûlesn˘ a du‰evní v˘voj, a to jiÏ v dobû tûhotenství, takÏe je vhodn˘ i pro budoucí maminky. Dologran s vitaminy B1, B6, E a beta karotenem kromû jiného zlep‰uje uplatnûní obsaÏen˘ch minerálÛ a má také antioxidaãní úãinky proti voln˘m radikálÛm. antioxi Poslední novinka v fiadû (a forte + D3) má posílené antioxidanty a je navíc obohacena o skuteãnû úãinnou dávku vitaminu D3. Ten je nyní velmi aktuální, protoÏe se v tûle kvÛli zimnímu slabému sluneãnímu svitu málo vytváfií. V zeleninû se témûfi nevyskytuje. Je tak podporou pro rÛst, pfiestavbu a zpevnûní kostí. Má také vliv na hospodafiení s hofiãíkem a vápníkem. Kromû osteoporózy tak v˘raznûji prospívá pfii hojení ran a zlomenin. Poznal jsem to z vlastní praxe. Také tato novinka je v granulátové podobû. V‰echny prvky se tak vstfiebávají lépe neÏ v pfiípadû tablet. Máme v nûm dobr˘ a cenovû dostupn˘ „pfiírÛstek do rodiny“ DologranÛ. Dávkování dologranu je velmi jednoduché. Jedna mocca lÏiãka (asi 2 g) dennû bohatû staãí. Dûtem od 3 do 12 let doporuãujeme polovinu tohoto mnoÏství. Dologran je vzhledem k lep‰ímu vyuÏití v tûle vhodné uÏívat nalaãno nebo mezi jídly. Jedno balení obsahuje 100 g, takÏe dospûlému vydrÏí na 50 dní. PR

Prevence

37

ZÁNùT a OTOK Co je to zánût? Zánět je přirozená obranná reakce organizmu, kterou zajišťuje imunitní systém. Mohli bychom stručně říci, že se naše tělo prostřednictvím zánětu snaží vyloučit škodlivinu, která ho vyvolala, odstranit poškozenou tkáň a nahradit ji tkání novou. Mnohdy se klade rovnítko mezi pojmy zánět a infekce, ke které dochází napadením těla mikroorganizmy – bakteriemi, viry nebo plísněmi. Záněty ovšem nevznikají pouze útokem mikrobů, ale při jakémkoli poškození tkání. Zánětlivá reakce neslouží jenom k „obraně“, je také prostředkem „opravy“ našeho těla. Vyvolá ji tedy i každý úraz a poranění. Bez zánětu by se nezhojilo prosté říznutí do nešikovného prstu ani zlomená kost. „Plánovaným“ poraněním je i chirurgický zákrok a opravná zánětlivá reakce je nutná pro zhojení každé chirurgické rány. Zánět je spojený také s degenerativními změnami probíhajícími v kloubech při artróze, příčinou zánětů bývají i poškození vyvolaná nadměrným či nesprávným zatěžováním svalů, šlach a kloubních vazů při spor-

38

tu nebo těžké práci, a naopak také dlouhodobá jednostranná statická zátěž pohybového aparátu (např. práce na počítači).

„V˘konné orgány“ zánûtlivé reakce Zjednodušeně bychom mohli říci, že nejdůležitějším je imunitní systém a z něj pak hlavně různé typy bílých krvinek – leukocyty a lymfocyty. Některé jsou přímo schopné pohlcovat a zabíjet mikroby, které zánět vyvolaly, další zase odklízejí poškozené buňky a škodlivé produkty zánětlivé reakce, jiné poskytují

protilátky nezbytné ke zvládnutí zánětu. Bezpodmínečně nutná je ale i souhra s cévním systémem, důležité jsou některé hormony, dále látky zajišťující správnou srážlivost krve a mnoho dalších faktorů. Má-li zánět skutečně zajistit „obranu a opravu“, musí fungovat vyváženost a souhra všech složek tohoto komplexu. Ideální je, když „obrana“ zvládne „útok“ co nejrychleji a nejúčelněji a zánět proběhne jako akutní reakce, která bez následků odezní. Pokud je však „obrana“ oslabená a nepodaří se úto-

čící mikroorganizmy nebo jiné škodliviny, které jsou příčinou zánětu – úplně odstranit, zánět se opakuje nebo přechází do chronické formy. Takový zánět přináší řadu komplikací a organizmus dlouhodobě zatěžuje.

Co pfii zánûtech pomáhá? K příznakům zánětu nejčastěji patří bolest, otok a zvýšení lokální nebo celkové teploty. K jejich zvládnutí obvykle užíváme léky s obsahem paracetamolu, aspirinu nebo ibuprofen a jemu podobné látky (tzv. nesteroidní analgetika nebo antirevmatika). Jejich užívání může být ale někdy spojeno s nežádoucími účinky, k nejčastějším patří podráždění sliznice zažívacího traktu s krvácením. Jako další možnost jsou doporučovány přípravky s obsahem živočišných a rostlinných enzymů – tzv. systémová enzymoterapie. Enzymy, které tyto přípravky obsahují, napomáhají při odstraňování poškozených tkání a usměrňují průběh zánětu tak, aby fungoval pro naše tělo co nejúčelněji. K racionální léčbě bakteriálních zánětů po-

Poradna

Výrazně rozvinutý lymfatický otok

chopitelně patří antibiotika, při léčbě virových infekcí jsou však neúčinná.

Co je to otok? Otok je definován jako zduření orgánu nebo tkáně, které vzniká nadměrným nahromaděním tekutiny. Nejčastěji se vyskytuje při zánětech a po úrazech a operacích, kde je podstatou hojení rovněž zánětlivá reakce. V těchto případech je jednou z hlavních příčin otoku zvýšení propustnosti cévní stěny způsobené takzvanými mediátory – látkami, které zprostředkovávají zánět. Nesmíme zapomínat ani na otoky v důsledku poruchy cirkulace mízy (lymfy) v systému mízních (lymfatických) cév – tzv. lymfedémy.

Proã otok vadí? Otok je nejen příčinou bolesti, ale může být závažným problémem, který je nutné rychle a efektivně řešit. Nahromadění tekutin ve tkáních vyvolává tlak, který omezuje proudění krve v okolních cévách. Na úrovni nejmenších cév dochází k omezení tzv. mikrocirkulace, které zhoršuje zásobení tkání

Poradna

kyslíkem a odplavování odpadních produktů zánětu. Extrémně rozvinutý otok po úrazu může způsobit nevratné změny déletrvajícím tlakem na nervy a cévy. To je známé například u zlomenin pažní kosti v místě těsně nad loketním kloubem, které jsou časté zejména v dětském věku. Velký otok po tomto typu zlomeniny, který se včas nezvládne, může vést k celoživotnímu ochrnutí ruky. Dlouho trvající otok také zpomaluje hojení ran. To vše prodlužuje léčbu a přetrvávání obtíží.

Co to je lymfedém? Kromě systému cév, ve kterých cirkuluje krev, je v našem organizmu také systém mízních cév, kterými proudí míza (lymfa). Míza je tekutina, jež se tvoří z tkáňového moku proudícího mezi buňkami. Pronikají do ní odpadní produkty látkové výměny, velké molekuly bílkovin, kapénky tuku, zbytky odumřelých buněk a bílé krvinky. Při průchodu lymfatickými uzlinami se míza čistí od různých škodlivin. Lymfatický otok – lymfe-

Poúrazový otok

dém, tedy znamená přítomnost nadměrného množství tekutiny s vysokým obsahem bílkovin v mezibuněčném prostoru. Příčinou lymfedému je buď vrozená porucha vývoje lymfatického systému, nebo jeho poškození při opakovaných zánětech, po úrazu nebo při chirurgickém zákroku. Nejčastěji lymfedém vzniká po operacích zhoubných nádorů, kdy jsou odstraňovány i lymfatické uzliny, a po následném ozáření. Může se objevit záhy po operaci, ozařování nebo po úrazu, častěji se však rozvíjí pomalu a nenápadně až během několika měsíců i let.

Jak lymfedém rozpoznat? Plně rozvinutý lymfedém je charakterizovaný jako tuhý, bledý a pružný otok, který je špatně stlačitelný (netvoří se v něm dolíky po zatlačení prsty jako u běžného otoku). Na počínající lymfedém může upozornit pocit napětí, tlaku a bolesti nebo opakující se „růže“ – zánět způsobený streptokoky – v oblasti, kde byly odstraněny nebo ozářeny lymfatické uzliny, v nichž proběhl zánět,

nebo která byla zasažena při úraze.

Co pfii otocích pomáhá? Při běžných poraněních se jako první pomoc osvědčuje ochlazení postiženého místa a správná bandáž, při těžších úrazech je na prvním místě správné chirurgické ošetření. Součástí léčby může být i použití zevních léků nejčastěji ve formě gelů, které potlačují bolest a otok. Diagnostika a léčba lymfedému patří do rukou zkušeného lékaře a fyzioterapeuta se zvláštní specializací – lymfoterapeuta. Při léčbě všech výše uvedených typů otoků se mohou uplatnit přípravky systémové enzymoterapie, které mají velmi dobrý protiotokový efekt. Příznivě ovlivňují průběh zánětlivého procesu, který je s otoky spojený, a podporují také vstřebávání krevních výronů, které mohou doprovázet poúrazové a pooperační otoky. Zlepšení tekutosti krve za pomoci těchto léků napomáhá úpravě mikrocirkulace. zpracováno s použitím materiálů z www.avicena.cz

39

Umût se radovat

V

ážné onemocnění člověku obrátí život na ruby. Jsme-li zdraví, plánujeme, co budeme dělat zítra, co pozítří, kam pojedeme v létě na dovolenou, a jsme podrážděni z každé maličkosti, která naše plány naruší. Jenže každého z nás může potkat okamžik, kdy nám lékař sdělí, že jsme vážně či dokonce smrtelně nemocní, a že jediným plánem pro naši nejbližší budoucnost je pobyt v nemocnici a náročná léčba. Takový osud potkal i paní Dagmar Charvátovou z Prahy. Způsob, jakým se dokázala se svým onemocněním vypořádat, může povzbudit každého z nás.

Diagnóza: rakovina Příběh paní Charvátové začal před čtyřmi lety, v roce 2002. Pracovala tehdy jako asistentka v bance a právě se chystala do důchodu. Těšila se na odpočinek, na to, že bude mít konečně více času na sebe a své zájmy, a už plánovala, jak si udělá účetnický kurs, aby si mohla k důchodu také trochu přilepšit. Protože chtěla do této nové etapy svého života vstou-

40

pit naplno, rozhodla se také zajít na několik lékařských preventivních prohlídek, aby se do svých nových aktivit mohla pustit zcela zdravá. Obavy žádné neměla. Jednak proto, že na sobě žádné zdravotní obtíže nepozorovala a jednak také proto, že své zdraví nijak nezanedbávala a na preventivní prohlídky chodila pravidelně. O to větší šok jí způsobilo sdělení její lékařky, že mamografický nález nevypadá dobře a že s největší pravděpodobností onemocněla rakovinou prsu. „Když mi to lékařka říkala, tak jsem ji vůbec nebyla schopna vnímat. Seděla jsem na vyvýšeném stole, do pasu svlečená a v takto nedůstojné pozici se dozvím, že mám asi rakovinu. Hlavou mi přitom běželo, že to přece není možné, vždyť já přece dělám všechno pro to, aby mě to nepotkalo. Před lety jsem přestala kouřit, snažila jsem se žít zdravě, pravidelně chodím na mamograf, tak co ještě mohu dělat víc?“ ptala se tehdy sama sebe paní Charvátová. Její první obranná reakce byla typická. Uklidňovala se tím, že se lékařka třeba mýlí, že diagnóza ještě není stoprocentně potvrzena

a že se snad vše nakonec nějak vysvětlí. Bohužel byl původní odhad lékařky správný. Výsledky vyšetření její diagnózu potvrdily. „V tu chvíli mi to definitivně došlo a hned jsem se snažila začít jednat. Obrovským problémem pro mne bylo, jak tuto zprávu sdělit rodině. Nejprve jsem to oznámila manželovi, synům jsem to říkala jednomu po druhém a jednomu z nich jsem skutečnou diagnózu neřekla vůbec, protože je po mozkové obrně a jeho vnímání světa je hodně emotivní. Toho jsem se před tím snažila uchránit, no ale ostatní to sebralo,“ vzpomíná dnes Dagmar Charvátová. Sama ale zachovala chladnou hlavu a v pražské Thomayerově nemocnici se domluvila, že chce jít na operaci co nejrychleji. A měla štěstí. Od chvíle, co jí lékařka oznámila, že má nádor, neuplynulo ani čtrnáct dní, a už byla pozvána na operaci.

Chemoterapie Operace je ale pouze prvním krokem na cestě k uzdravení.To nejméně příjemné má onkologicky nemocný pacient teprve před sebou – po operaci ho če-

ká chemoterapie.Ta je pro každého pacienta připravována individuálně, probíhá dlouhé měsíce a její doprovodné projevy jsou pro pacienty velice nepříjemné. „Chemoterapeutická léčba spočívá v tom, že sedíte v takovém velice pohodlném křesle a do žíly máte zavedenu infuzi, která několik hodin kape. Musím říci, že sestřičky byly velice příjemné, povzbudivě na vás působí například to, když vás pohladí po ruce. Druhý den jsem byla taková rozpálená a třetí den už mi bylo vyloženě špatně. Bolely mě všechny kosti v těle, bylo mi nevolno od žaludku, měla jsem problémy s jídlem, s různými pachy a vůněmi a tak dále,“ vzpomíná paní Charvátová, které bylo vždy lépe teprve až dva tři dny před zahájením další chemoterapie. Dlužno podotknout, že kromě infuzí užívají pacienti léky i doma, a to jednak ty, které chemoterapii podporují, a jednak ty, které pomáhají zvládat nepříjemné tělesné projevy léčbu provázející. A ta si začala po čase vybírat svou daň v podobě hubnutí a vypadávání vlasů. „Vlasy mi začaly padat po první

Pfiíbûh

z hezk˘ch vûcí chemoterapii a po druhé téměř všechny vypadaly. Tak mi syn oholil hlavu, čímž se proces urychlil,“ říká Dagmar Charvátová, podle níž je zvláště pro ženu nepříjemné i třepení nehtů, které léčbu rovněž provází. Dagmar Charvátová ale vše snášela statečně, a to je pro úspěšnou léčbu velice důležité. Lze dokonce říci, že paní Charvátová byla přímo vzorný pacient. Jeden příklad za všechny: V důsledku chemoterapie je lidský organismus oslabený a náchylnější k nejrůznějším infekčním onemocněním. Těm se snažila paní Charvátová předejít, a tak přestala cestovat hromadnou dopravou a dočasně se vzdala i společenského života, který pro ni byl vždy velmi důležitý. Přesto jí právě přátelé a známí velice pomáhali. „Během nemoci jsem zjistila, kolik znám báječných lidí. Spousta lidí mi volalo, posílalo maily, všichni měli zájem. Dost mě to překvapilo a působilo to na mě velice dobře. Přesto ale, i když jsem věděla, že bojuji, tak přeci jen ve mně byla obava z toho, že to nemusí dopadnout dobře, a tak jsem se snažila udělat pořádek ve věcech. Aby

Pfiíbûh

pro případ, že by to nedopadlo, po mně nezůstaly nějaké resty,“ říká paní Charvátová.

NejdÛleÏitûj‰í je motivace Po sérii chemoterapií přišla na řadu další fáze léčby – ozařování. „Manžel mě vozil do takového bunkru v nemocnici, což na mě působilo velice stísňujícím dojmem. Při ozařování jsem musela být v takové dost nepřirozené poloze, což je opět velice nepříjemné, ale naštěstí to netrvá dlouho,“ vzpomíná na ozařování paní Charvátová a připomíná, že po této proceduře opět následovala chemoterapie. Ta trvala celkem osm měsíců a po jejím ukončení zbývá pacientům jediné – chodit na kontroly a doufat, že se nemoc nevrátí. Výsledky paní Charvátové jsou naštěstí dobré, a tak se období mezi jednotlivými kontrolami postupně prodlužují. A co považuje úspěšná pacientka za hlavní předpoklad zdárné léčby? „Důležité je mít motiv k léčbě. Mým motivem bylo, že se chci dočkat vnoučat. Myslím, že když se tomu člověk poddá, tak je všechno mnohem horší.“

Pomáhat druh˘m Úspěšná léčba vlila paní Charvátové novou chuť do života. Začala studovat psychologii na univerzitě třetího věku, aby, jak říká, uvedla mozek a srdce do rovnováhy, a především se rozhodla sama pomáhat ženám, které onemocněly stejnou nemocí jako ona. „Našla jsem si novou aktivitu v Mama Helpu. Nejprve jsem tam začala cvičit jógu, a protože jsem se tam cítila dobře, tak jsem s nimi začala podnikat i další akce. A vloni mi nabídli, zda bych tam nechtěla sloužit. To mě úplně nadchlo. Začala jsem sloužit jako laická terapeutka na bezplatné telefonní lince a uvědomila jsem si, že těch, kteří se chtějí o této nemoci něco dozvědět, je opravdu hodně. Je to i proto, že lékaři nemají tolik času všechno vysvětlovat, někdy i pacient se zapomene nebo se ostýchá na něco zeptat, takže lidé jako já mohou zájemcům předat informace z vlastní zkušenosti,“ uzavírá Dagmar Charvátová, podle níž ji nemoc naučila pro život jedné důležité věci: radovat se z každého dne, který máme k dispozici. Jiří Prinz

41

Deset rad, jak pfiedejít

paradentóze

P

éče o zdravý chrup je v rukou každého pacienta. Záněty dásní, a tedy také paradentóza jsou léčitelné, ovšem pod podmínkou, že se pacient aktivně zapojí a pečlivě spolupracuje. Přinášíme proto deset rad, jak na to.



Uvědomme si, že paradentóza (parodontitida) je vyvolána mikroorganizmy, které se usazují na povrchu zubů a odtud vyvolávají zánět dásní. Zánět se z dásní přenáší na kost, která drží zub v zubním lůžku. S úbytkem kosti v okolí zubu se dostavuje viklavost zubu, která se stupňuje, až zub buď vypadne sám, či musí být extrahován.



Platí jedno zcela zásadní pravidlo: „Čistý zub nikdy neonemocní.“ Mnoho lidí si

42

myslí, že věnují čištění chrupu velkou pozornost, jinými slovy – zuby už lépe čistit nelze, než to dělají oni. Je to ale pravda? Řádné vyčištění chrupu trvá 25 minut. Čistíme si chrup dostatečně dlouho? Je zajímavé vzít si hodinky a sledovat dobu čištění zubů. Mnohdy se zjistí, že trvá pouze 20 vteřin a dost. Zde bychom se měli zamyslet a situaci napravit.



Stále přežívá mezi lidmi pověra, že hlavní příčinou zánětu dásní je nedostatek vitamínu C. Má sice určitý protektivní účinek, ale ten je zcela zanedbatelný oproti řádně prováděné ústní hygieně, jejíž význam je stále ještě nedoceněn. Vždyť u nás je velice nízká spotřeba zubních kartáčků i zubních past. V současnosti se spotřebuje pouze 9 350 000 kartáčků za jeden rok na 10 miliónů

obyvatel, tedy necelý jeden kartáček na obyvatele. Je zde ale patrný posun k lepšímu, protože v roce 1986 to bylo pouze 0,65 kartáčku na osobu a rok. Kolik by mělo být spotřebováno kartáčků, si může každý spočítat, když se doporučuje měnit kartáček za 3 až 5 týdnů. Vedle ručních kartáčků existují ještě kartáčky elektrické.



Pouze kartáček ale nedokáže dokonale vyčistit celý chrup, je potřeba ještě dočistit prostor mezi zuby, kde je velké hromadění mikrobů vyvolávajících zánět. Čištění mezizubních prostor se provádí buď dentální nití, nebo speciálními mezizubními kartáčky. S jejich správným použitím se seznámíte v zubní ordinaci.



Kde se můžeme dozvědět, jak chrup správně

čistit? Pouhým prostudováním návodu se lze dozvědět mnohé, ale nejodbornější výklad a předvedení správné techniky se každému dostane od jeho zubního lékaře nebo od dentální hygienistky, které jsou speciálně vyškoleny právě pro prevenci zánětů dásní a vědí, jak předcházet zubnímu kazu. Je to nový odborník v zubním lékařství, který pomáhá zubnímu lékaři právě s výukou a šířením informací o tom, jak zubním chorobám předcházet.



V praxi se ukazuje, že slabinou je nečištění vnitřních plošek zubů, čistí se jen plochy přední.



Je již ověřenou zkušeností, že je důležité, aby se provádělo ošetřování dásní dvakrát ročně.Toto ošetření dovoluje správnou péči o chrup,

Prevence

Záněty dásní, a tedy také paradentóza jsou léčitelné, jestliže se pacient aktivně zapojí a pečlivě spolupracuje.

protože se odstraní nánosy na zubech, které nedovolují dokonalé vyčištění povrchu zubů. Právě tuto péči provádí dentální hygienistka.



Aby bylo možno správně vyčistit chrup, který nebyl řádně udržován, je prakticky vždy nutno odstranění nánosů zubního kamene, který jinak brání řádnému čištění chrupu.

Tyto snímky prezentují chrup pacientky, která zcela neguje zubní péči a ústní hygienu.

Zubní kámen se odstraňuje nejlépe ručně případně v kombinaci s ultrazvukovými přístroji. Jde o časově náročné ošetření, které provádí zubní lékař nebo dentální hygienistka.



Ústní vody jsou vhodným doplňkem ústní hygieny, ale samy o sobě chrup nevyčistí. Výplachy je vhodné provádět v intervalech 2x týd-

ně. Je třeba pamatovat, že řada ústních vod je omezena ve svém užívání pro vedlejší účinky. Patří mezi ně např. preparáty s chlorhexidinem, po jejichž používání dochází k výraznému zbarvování zubů, povlaku jazyku, u některých jedinců i k podráždění sliznice dutiny ústní. Tyto preparáty doporučujeme užívat při akutních zánětech po dobu maxi-

málně 8 dní, pak je nutné výplachy přerušit.



Po léčbě spočívající v zavedení správné techniky čištění chrupu a odstranění zubního kamene je nutné zavést pravidelné kontroly, které jistě ochotně vykoná každý stomatolog případně dentální hygienistka. doc. MUDr. Ivan Dřízhal

• svûÏí dech • zdravé dásnû • antibakteriální úãinek

100% P¤ÍRODNÍ, S OLIVOV¯M OLEJEM NOVINKA

Ústní voda

V‰echny pfiípravky Air-Lift bojují proti zápachu z úst na pfiírodní bázi, neobsahují alkohol, chlorhexidin ani cukr. Základem je poznatek, Ïe ve Stfiedomofií Ïijí lidé zdravûji díky vysokému podílu olivového oleje, kter˘ konzumují. Air-Lift pfiípravky proto obsahují jak olivov˘ olej, tak ostatní éterické oleje oblasti Stfiedomofií a ucelená fiada v˘robkÛ pfiiná‰í fie‰ení pro v‰echny problémy se ‰patn˘m dechem a zápachem z úst.

Kapsle

První indikátor zápachu z úst

Dentální Ïv˘kaãky

Zubní pasta

Ústní kapky

ÎÁDEJTE VE SVÉ LÉKÁRNù

Spray

biocosmetisc laboratories

JPS s.r.o., Velichovská 14, 155 00 Praha 5, tel.: 235 518 936, záznamník: 251 611 237, e-mail: [email protected], http://www.jps.cz

Koneãnû bez br˘lí

V

listopadu minulého roku implantovali oční chirurgové sokolovské nemocnice jako první u nás přímo do oka pacienta trvalou oční čočku. Ta může v oku zůstat napořád, a pacient trpící krátkozrakostí se tak definitivně obejde bez brýlí či kontaktních čoček. Dioptrické oční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus) postihují zhruba 30 % -40 % populace a jsou jednoznačně nejčastějším problémem, se kterým vyhledávají pacienti očního lékaře. Možností, jak léčit tyto vady, existuje v současné době několik. V zásadě je můžeme rozdělit na nechirurgické a chirurgické. Mezi nechirurgickými metodami jsou nejdéle používanou a všeobecně známou korekční pomůckou brýle. Také kontaktní čočky jsou dnes dostupné prakticky pro každou dioptrickou vadu a poskytují velmi vysoký komfort pro uživatele. Přesto

44

řada pacientů zvažuje radikální a zpravidla definitivní řešení, a tak zvolí některou z chirurgických metod.

Laserová operace oãních vad Již déle než 10 let jsou komerčně dostupné laserové zákroky, během kterých se provede vybroušení přední vrstvy oka (rohovky) tak, aby byla původní vada co nejvíce kompenzována. K dispozici máme v zásadě 2 typy těchto operací. Starší a jednodušší zákrok (nicméně stále velmi oblíbený) – PRK, kdy výbrus je proveden na povrchu rohovky. Tento typ operace je vhodný především pro pacienty s nižšími dioptrickými vadami. Novější metodou je LASIK, kdy je rohovka nejprve speciálním nástrojem naříznuta, tenká vrstva rohovky je odklopena a výbrus je proveden teprve pod touto povrchovou vrstvou. Tato metoda je vhodná i pro vyšší dioptrické vady a pooperační prů-

svá omezení a nevýhody. Především se jedná o chirurgický zásah na rohovce – původně zcela zdravé tkáni – a to v optické ose. Tedy v centrální části rohovky, kterou prochází paprsek světla – obraz který pozorujeme. Vzhledem k tomu, že každá živá tkáň se hojí jizvením, vznikají drobné jizvičky také v této centrální části rohovky. Ty pak mohou u některých pacientů vyvolávat potíže ve smyslu zvýšeného oslňování, roztříštění světla atd. Omezené možnosti má laser také u některých dioptrických vad – dalekozrakost, astigmatismus, velmi vysoká krátkozrakost.

běh je prakticky bezbolestný. Velmi přínosné jsou tyto laserové metody především u krátkozrakosti, o něco menší úspěšnost můžeme sledovat u pacientů s dalekozrakostí a vyššími astigmatismy (astigmatismus = rozdílné dioptrie na oku v kolmých osách). Hlavní argumenty kritiků laserových metod jsou dnes již v podstatě překonány. Vzhledem k poměrně dlouhé sledovací době výsledků laserových operací můžeme říci, že efekt operací je velmi stabilní (především u myopie – krátkozrakosti). Rovněž počet komplikací je v současné době velmi nízký, zejména při použití moderních přístrojů a sofistikovaných metod, téměř vylučujících možnost operační chyby. Také relativně vyšší cena operace (1220 000 Kč) je pouze zdánlivá, porovná-li klient cenu zákroku s náklady za celoživotní užívání brýlí nebo kontaktních čoček. Přesto mají laserové operace

Nejnovější možností léčby dioptrických vad představují fakické nitrooční čočky. Výraz fakické označuje to, že v oku pacienta je ponechána jeho vlast-

Měkká fakická nitrooční čočka Artiflex

Oko pacienta s operovanou fakickou nitrooční čočkou

Fakické nitroooãní ãoãky – nové moÏnosti léãby oãních vad

V˘zkum

ní – původní čočka a do optického systému je přidána čočka nová – umělá. Velmi zjednodušeně si můžeme tuto situaci představit tak, jako bychom kontaktní čočku vložili pacientovi dovnitř oka, kde zůstává trvale, bez nutnosti další péče o tuto čočku. Použití nitroočních čoček v očním lékařství je věcí známou již poměrně dlouhou dobu, a to u pacientů s šedým zákalem (kataraktou). Šedý zákal – tedy zkalení pacientovy přirozené čočky – je řešeno chirurgicky, tedy jejím odstraněním. Pak vzniká potřeba nahradit tuto chybějící optickou součást oka čočkou umělou. Prvním, kdo takovou operaci (tedy vložení čočky z umělého materiálu do pacientova oka) provedl, byl sir Harold Ridley v roce 1949. Od té doby prošly nitrooční čočky dlouholetým vývojem. Na trhu se objevilo obrovské množství různých čoček, lišících se navzájem tvarem, materiálem i způsobem uchycení v oku. Tento vývoj samozřejmě pokračuje i nadále. Dlouholetými zkušenostmi se podařilo najít ideální materiály i tvary čoček, které jsou okem pacienta dlouhodobě velmi dobře snášeny a mají prakticky zanedbatelné vedlejší účinky. Tyto dlouhodobé příznivé zkušenosti pak umožnily rozvoj zcela nového typu čoček (tzv. fakických), určených tentokrát k nápravě dioptrických vad. Především z toho důvodu dnes zaznamenáváme bouřlivý rozvoj tohoto pododvětví refrakční chirurgie (nápravy dioptrických vad) a obrovský zájem ze strany odborné i laické veřejnosti.

PrÛbûh operace Samotná operace se provádí relativně malým řezem, umístěným mimo optickou osu – v periferii rohovky. Tímto malým řezem je do oka vložena umělá nitrooční čočka. Tato může být v oku uchycena v zásadě 3 různými způsoby. Rozepřením čočky do stran pomocí

V˘zkum

speciálních nožiček (haptiky), přichycením na duhovku, nebo konečně položením na pacientovu vlastní čočku. Každá z těchto metod má své výhody, nicméně v současné době je pravděpodobně nejvíce používaná metoda přichycení čočky na duhovku pomocí drobných klepítek. Co se týče vlastností materiálů, ze kterých jsou takovéto nitrooční čočky vyrobeny, můžeme pacientovi nabídnout čočky „ tvrdé“ a „měkké“. Tvrdé čočky jsou zpravidla vyrobeny z PMMA (polymethylmetakrylát). Takováto čočka je pevná,

čitou nevýhodou měkké čočky ve srovnání s čočkou klasickou je snad pouze o něco vyšší pořizovací cena. Operace se provádí zpravidla pouze v lokální anestesii. Pacientovi je před operací několikrát kápnuta do oka znecitlivující látka. V některých případech, především u neklidných nebo velmi nervózních pacientů, je možno volit i jiné způsoby anestesie – znecitlivující injekce do okolí oka, analgosedace, případně i celková narkóza. Výběr vhodné anestesie ale záleží vždy na vzájemné

neohebná a operační řez je nutno přizpůsobit její velikosti (okolo 6 mm). Nejnovější variantou jsou čočky vyrobené z měkkých materiálů (silikon, hydrofilní akrylát, kolamer). Tyto čočky je možno před vložením do oka složit, srolovat. Do oka je pak můžeme vsunout velmi malým otvorem (2-3 mm) a čočka teprve uvnitř oka zaujme požadovanou pozici. Tím dochází k výraznému zmenšení operační rány, a tak k usnadnění hojení a snížení rizika případných pooperačních komplikací. Rána je natolik malá, že ve většině případů ji není potřeba šít. Ur-

dohodě pacienta a operatéra, tak aby operace byla pro oba co nejpříjemnější. Samotná operace je pak již zcela nebolestivá a doba trvání se pohybuje v řádech desítek minut. Po operaci je do oka aplikována hojivá mast a v den operace je oko zpravidla zakryto obvazem. Většinou již druhý pooperační den je vidění pacienta výrazně zlepšeno, nicméně je potřeba počítat s tím, že celková doba hojení je zhruba 4-6 týdnů. Po tuto dobu pacient zpravidla kape do oka kapky s antibiotickým a hojivým účinkem. Je také zapotřebí určité opatrnosti ze

strany pacienta. Především doporučujeme vyloučit těžkou fyzickou námahu, maximálně omezit riziko infekce a úrazu oka. Po uplynutí této doby je možno se plně vrátit k běžným aktivitám. Také vidění je v této době již zcela stabilizované.

Klady a zápory fakick˘ch nitrooãních ãoãek Hlavními výhodami fakických nitroočních čoček ve srovnání s laserovými zákroky na rohovce je především do jisté míry reversibilita zákroku. Nitrooční čočku na rozdíl od laserového výbrusu rohovky lze za určitých okolností v případě potřeby z oka opět vyjmout, případně vyměnit. Další nespornou výhodu je to, že zákrok se provádí mimo optickou osu oka (mimo centrální část rohovky), a tím dochází k omezení rušivých vjemů, které se případně mohou vyskytnout po laserových zákrocích. U některých typů vad je použití fakických nitroočních čoček dokonce jedinou spolehlivou metodou řešení (dalekozrakost, vyšší astigmatismy, vysoká krátkozrakost). Na druhou stranu je nutno upozornit i na určitá rizika, nebo chcete-li nevýhody těchto operací. Každopádně se jedná o nitrooční operaci, vyžadující nejen provedení za přísně sterilních podmínek, ale také zodpovědný přístup ze strany pacienta v časném pooperačním období. Další překážkou může být také v současnosti vyšší cena těchto zákroků oproti laserovým operacím (zhruba o třetinu), vyplývající z vyšší ceny nitroočních čoček. Nicméně lze předpokládat, a to i vzhledem k podobnému trendu v zahraničí, další výrazný nárůst zájmu o tyto typy operací. Prim. MUDr. Pavel Studený Oční oddělení Nemocnice Sokolov, Středisko oční mikrochirurgie (SOMICH), Planá

45

Osteoporóza – chorobné fiídnutí kostní tkánû – je jednou z nejãastûj‰ích civilizaãních chorob. Osteoporóza není pfiirozenou souãástí stárnutí, jedná se o nepfiimûfienû, chorobnû vystupÀovan˘ proces odbourávání kostní hmoty.

Ochránce kostí:

vitamín D V našem jídelníčku by neměl chybět dostatek ryb

Co je to osteoporóza? V průběhu této choroby dochází k proporcionálnímu poklesu všech složek kostní tkáně a ke změnám mikroarchitektury a kvality kosti. Dochází k nerovnováze mezi novotvorbou a úbytkem kostní tkáně, která vede ke zvyšování rizika zlomenin při malém nebo i žádném úrazu. Hodnocení rizika zlomenin je vždy komplexní a má být provedeno erudovaným odborníkem. V ČR trpí osteoporózou asi půl milionu osob. Nárůst počtu zlomenin krčku kosti stehenní, nejnebezpečnější formy zlomeniny ohrožující zpravidla pacientky na životě, se počítá na stovky procent za dekádu. Tato choroba může postihnout prakticky každého, nejčastěji a nejtypičtěji ale ženy po přechodu.

46

Osteoporóza bývá také označována jako „tichý zloděj“, protože většinou postupuje velmi nenápadně, bez příznaků a bolestí, nerozpoznána po celou řadu let.

Jak se osteoporóza diagnostikuje? Je třeba zjistit všechny rizikové faktory pro osteoporózu a již na tomto základě může zkušený lékař s velkou pravděpodobností určit, zda se může o osteoporózu jednat. Dále je potřeba vyšetřit pacienta – pacientku pomocí denzitometrie (DXA) v oblasti bederní páteře a krčku kosti stehenní a vyloučit možné druhotné příčiny osteoporózy. Výsledky měření DXA je třeba vždy hodnotit v kontextu celého klinického obrazu a vztahovat k věku pa-

cienta. Takto diagnostikovanou osteoporózu je pak dnes možné i velmi úspěšně léčit a především účinně snížit riziko nových nebo dalších zlomenin. V případě, že dochází k úbytku kostní hmoty, který ale ještě nedosáhl hranice osteoporózy, hovoříme o osteopenii. Vzhledem k tomu, že kostní hustota není jediným parametrem rozhodujícím o riziku zlomenin, a vzhledem k tomu, že přechod mezi osteopenií a osteoporózou je procesem plynulým a individuálním, je třeba i těžší osteopenii brát velmi vážně u osob s řadou dalších rizikových faktorů nebo u osob s frakturami. Již nález „pouhé osteopenie“ může zvýšit riziko zlomeniny dvojnásobně, zatímco nález kostní hustoty v pásmu osteoporózy může statisticky zvýšit toto riziko pětinásobně.

Základní rizikové faktory Riziko osteoporózy je tím větší, čím více pozitivních faktorů se u pacienta kombinuje. Osteoporóza postihuje typicky a nejčastěji ženy po přechodu (každou třetí ženu) – čím dříve k přechodu dojde (např. po operaci), tím je riziko větší. Větší riziko mají také ženy, které nerodily, a ženy, které z nejrůznějších příčin nemenstruují. Na druhé straně osteoporóza může postihovat i muže nebo mladé osoby. Významným rizikovým faktorem je prodělaná osteoporóza u matky pacientky a také přítomnost již prodělané osteoporotické zlomeniny či zlomenin. Víme, že žena s prodělanou zlomeninou krčku kosti stehenní má 7-10x vyšší riziko této zlomeniny i na druhé končetině,

Diagnóza

a víme také, že ženy s prodělanou osteoporotickou zlomeninou obratle mají 4-5x vyšší riziko další obratlové zlomeniny a dvojnásobné riziko zlomeniny krčku kosti stehenní. Dalším významným rizikovým faktorem je nízká tělesná váha a sedavé zaměstnání spolu s nedostatkem pohybu. K rizikovým faktorům dále patří nedostatek vápníku a D vitamínu v potravě, rizikové způsoby stravování (například tzv. fast-food systém), poruchy příjmu potravy nebo onemocnění trávicího aparátu. Riziko rozvoje osteoporózy je rovněž větší u osob, které nedosáhly v mládí vrcholové kostní hmoty, kuřáků a lidí nadměrně konzumujících alkohol a kávu.

Následky neléãené osteoporózy Nejzávažnějším důsledkem osteoporózy jsou osteoporotické zlomeniny. Pro tyto zlomeniny je typické, že míra násilí, které ke zlomenině vede, je poměrně malá (např. zdvihání břemen). Typickými osteoporotickými zlomeninami jsou zlomeniny obratlů, krčku kosti kyčelní a zápěstí. Je tedy nutné zajistit důslednou prevenci pádů a rizikových situací vedoucích k pádům (odstranění překážek v domácnosti, vyšetření zraku, nevycházení v době náledí, léčbu závrativos-

ti apod). Dobrým pomocníkem mohou být i tak zvané chrániče kyčlí – mechanické pomůcky efektivně chránící kyčelní oblast v případě pádu.

Dá se dnes osteoporóza léãit? Osteoporóza je onemocnění, které dnes umí lékařská věda léčit velmi efektivně. Pod-

mínkami úspěšné léčby jsou dostatečný příjem vápníku a vitamínu D. Je třeba maximálně zvýšit v potravě přísun mléčných výrobků (nejvíce kalcia obsahují tvrdé sýry, v řadě případů je ale třeba doplňovat vápník i v podobě doplňků stravy, například šumivé tablety vápníku užívané nejlépe na noc). Nedo-

statek vitamínu D trápí především starší část populace, která se nevystavuje celotělově slunečnímu záření. U osob upoutaných na lůžko nebo žijících v azylových domech nalézáme nedostatek tohoto vitamínu prakticky u všech pacientů. Přitom právě dostatek D vitamínu je podmínkou pro dobré vstřebávání vápníku a je i zcela nezbytnou podmínkou fungování hlavních léků na osteoporózu, které dnes lékaři předepisují. D vitamín je důležitý i pro svalovou sílu a stabilitu starších osob. V prevenci osteoporózy vznikající po přechodu hraje hlavní roli hormonální substituční léčba. Hlavní skupinou léků, které dnes lékaři podávají na rozvinutou osteoporózu, jsou tzv. bisfosfonáty. Moderní formy těchto látek jsou podávány v jednotýdenních tabletách, jsou bezpečné a velmi efektivní. Pro osoby s nesnášenlivostí nebo nedostatečným efektem bisfosfonátů jsou dnes k dispozici i další skupiny léků. Problémem zůstává poměrně vysoká cena preparátů užívaných při léčbě osteoporózy. Je třeba si uvědomit, že se jedná vždy o léčbu dlouhodobou, trvající několik let. MUDr. Jiří Jenšovský CSc. INZERCE

Kdy y V

edle povinného očkování hrazeného státem mají dnes rodiče možnost nechat své děti očkovat i proti různým příležitostným onemocněním.

Povinné oãkování V České republice, podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropy, se provádí tzv. povinné očkování. Jde o očkování, které je regulováno a hrazeno státem. Cílem povinného očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, vyloučit úmrtí z infekcí, jejich šíření a vzniku epidemií, vůči kterým existují očkovací látky. Povinné očko-

48

Oãkování v âeské republice má dlouholetou tradici. âeskoslovensko bylo dokonce prvním státem na svûtû, kde jiÏ v roce 1960 do‰lo po zavedení celoplo‰ného oãkování k vymizení pfienosné dûtské obrny.

vání se provádí podle tzv. očkovacího kalendáře, což je schéma očkování, které určuje, kdy a kolikrát se konkrétní očkovací látka podává. Tento kalendář je velmi důležitý pro dosažení plošného proočkování celé populace a je regulován vyhláškou. Přehled povinného očkování dětí zařazeného do očkovacího kalendáře je uveden v tabulce.

Nepovinné oãkování Vedle povinného (pravidelného) očkování lze provádět i tzv. doporučené očkování, které si zpravidla musí rodiče uhradit sami nebo jen výjimeč-

Prevence

Pfiehled povinného oãkování dûtí

1) nejlépe zahájit až 12 týdnů po očkování proti TBC 2) podává se vakcína pouze proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli

3) tetanová vakcína se následně podává každých 10-15 let, jako tzv. posilující očkování 4) jen u dětí, které nebyly v minulosti očkovány proti virové hepatitidě typu B

oãkovat dûti? ně jim vakcínu částečně hradí zdravotní pojišťovna.

Oãkování proti meningokokov˘m nákazám Očkování proti meningokokovým nákazám nechrání kompletně proti všem těmto nákazám, které jsou způsobeny meningokoky různých skupin, tj. skupinami A, B, C apod. V našich zeměpisných šířkách převažují právě tyto tři skupiny, avšak očkování existuje pouze vůči nákazám vyvolaných skupinou A a C. Na přelomu nového století byla ve světě zavedena do běžné praxe nová konjugovaná vakcí-

Prevence

na účinná proti nákazám způsobeným meningokoky skupiny C. I když je toto infekční onemocnění nebezpečné jen pro vnímavé jedince, tj. nevytváří rozsáhlé epidemie, bylo v některých evropských státech toto očkování s novou vakcínou zařazeno do pravidelného očkovacího kalendáře. U nás se tato situace zatím vyhodnocuje. I tak se v posledních letech čím dál častěji nechávají novorozenci a malé děti touto vakcínou očkovat. Očkování se provádí u kojenců mladších 12 měsíců podáním tří dávek, zpravidla v intervalu jednoho až 2 měsíců, zatímco dětem starším 1 roku se podává pouze jediná dávka.

Očkování tradiční vakcínou, která obsahuje vakcinační složky proti těmto nákazám vyvolaným skupinou A a C, je možné provádět u dětí starších 2 let podáním jediné dávky. Zatímco po očkování konjugovanou vakcínou se ochrana považuje za dlouhodobou, tj. minimálně 5 let, ochrana vyvolaná po očkování tradiční vakcínou je maximálně tříletá, tzn. po třech letech je třeba se nechat znovu očkovat.

Oãkování proti pneumokokov˘m nákazám V posledních letech se mezi běžná očkování dětí zařadilo

i očkování proti pneumokokovým nákazám. Od minulého roku je u nás k dispozici nová konjugovaná vakcína proti pneumokokovým nákazám, jejichž nejčastějším důsledkem bývá zápal plic, který se zpravidla projeví náhle s vysokou teplotou, třesavkou a zimnicí. Podobně jako tomu bylo u meningokokových očkovacích látek, byla původní tradiční vakcína u dětí do 2 let prakticky neúčinná, a proto nebylo možné očkování v této věkové skupině provádět. Situace se změnila a je jen otázkou času, kdy se toto očkování začne ve světě a možná i u nás zavádět do očkovacího kalendáře.




49




Tradiční vakcínou se očkuje jednou dávkou, která chrání 5 let, a následně se znovu očkuje. Děti mladší 6 měsíců se očkují 3 dávkami konjugované vakcíny v intervalu 1 měsíce a čtvrtá posilující dávka se aplikuje ve druhém roce života. Kojenci ve věku 7-11 měsíců se očkují dvěma dávkami v jednoměsíčním intervalu a třetí dávka se jim podává ve druhém roce. Děti starší jednoho roku se očkují také dvěma dávkami v intervalu jednoho měsíce. Dětem starším 2 let se podává pouze jediná dávka konjugované vakcíny. Ochranu po očkování konjugovanou pneumokokovou vakcínou lze považovat za dlouhodobou.

Oãkování proti klí‰Èové encefalitidû Očkování proti klíšťové encefalitidě u nás za posledních deset let zdomácnělo a patří mezi očkování, která alespoň částečně bývají dětem hrazena většinou zdravotních pojišťoven. Většina rodičů se snaží pro své děti udělat maximum a ochotně zakoupí vakcíny pro toto očkování. Častokrát však bohužel zapomínají na sebe. Klíšťová encefalitida je totiž nebezpečnější pro dospělého člověka než pro dítě. K očkování dětí se používá dětská vakcína (s polovičním množstvím vakcinační složky), která se podává ve třech dávkách: 2. dávka po 1-3 měsících a 3. dávka po 9-12 měsících po podání první dávky. U tohoto očkování je třeba provádět každé 3-5 let (podle typu použité vakcíny a charakteru očkování) tzv. posilující očkování podáním jediné dávky z důvodu zachování dlouhodobé a spolehlivé ochrany.

Oãkování proti virové hepatitidû typu A Očkování proti virové hepatitidě typu A se provádí u dětí starších 1 roku. Důvodem je ta skutečnost, že během prvních

50

měsíců je dítě chráněno mateřskými protilátkami, které snadno eliminují vakcinační složku, a tak se takové očkování u dětí mladších 1 roku stává neúčinným a rovněž i nadbytečným (přetrvává ochrana proti hepatitidě zprostředkovaná mateřskými protilátkami). I když se běžně toto očkování provádí podáním 2 dávek v intervalu 612 měsíců, poslední studie prokázaly dlouhodobou ochrannou účinnost tohoto očkování po podání pouze jedné dávky, a to po dobu téměř 10 let. Smysl tohoto očkování u dětí rodiče docení tehdy, dají-li dítě do dětského kolektivu, kde se objeví třeba jen jeden nakažený. Přenos této choroby, jinak označované jako nemoc špinavých rukou, je snadný a rychlý.

Strach z neÏádoucích úãinkÛ je zbyteãn˘ Všechna očkování přinášejí vedle pozitivního účinku (tj. vytvoření ochrany proti příslušnému infekčnímu onemocnění) také možný nežádoucí účinek. Cílem dnešních očkovacích látek je minimalizovat vznik těchto nežádoucích účinků a zajistit tak vysokou bezpečnost očkování. Mezi nejčastější reakce po očkování patří lokální nežádoucí účinky mírné až střední intenzity, jako je zarudnutí, bolest, zatvrdnutí a otok v místě vpichu, které zpravidla samovolně do několika hodin odezní. V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka nad 39 °C, neutišitelný pláč přetrvávající déle než 3 hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neurologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu dítěte před očkováním. Více informací získáte na www.vakciny.net. RNDr. Marek Petráš

Prevence

Primář pražského GynCentra MUDr. Petr Pícha byl myšlence Babyboxu od počátku nakloněn.

Babyboxy zachraÀují novorozencÛm Ïivoty

V

únoru letošního roku zachránil jeden ze dvou babyboxů, které u nás zatím existují, život prvnímu odloženému dítěti. Stalo se tak v pražském GynCentru v Hloubětínském zámečku, kde do schránky vložila matka zdravou měsíční holčičku Soničku. Hned za týden přibyly dvě další děti – holčička a kluk. S nápadem zbudovat schránky, do nichž budou moci matky anonymně odložit dítě, o něž se z nejrůznějších důvodů nedokážou postarat, přišli předloni pražský advokát Roman Hanus a chovatel koní Ludvík Hess. Měli jediné přání – aby již nikdy nebylo nalezeno mrtvé tělíčko novorozence. Za tímto účelem také zřídili nadační fond pro odložené děti Statim a hledali, kde by bylo možné první takovou schránku vybudovat. „Logicky je napadlo, že místo pro uložení Babyboxu je u Apolináře, protože tam vždycky byla porodnice a každý Pražák ví, kde to je. Ministerstvo to ale ne-

Poradna

povolilo a vypadalo to, že projekt nebude moci být vůbec realizován. A tak se obrátili na nás,“ tvrdí primář pražského GynCentra Petr Pícha, který byl této myšlence od počátku nakloněn. Argumenty, které v té době vzneslo ministerstvo zdravotnictví, ho totiž nijak nepřesvědčily. „Ministerstvo argumentovalo tím, že místo toho, aby se matky o své děti staraly, tak je budou odkládat do babyboxu. To nám přišlo absurdní a skutečně čas ukázal, že obavy

z toho, že tam bude obden odložené dítě, se prostě nenaplnily,“ říká Petr Pícha. Hloubětínské GynCentrum proto vyšlo projektu vstříc a pro babybox našlo optimální místo před vstupem do svého areálu. „Není to daleko pro personál, aby tam doběhl, ale je to dostatečně daleko pro to, aby mohl člověk, který tam dítě odloží, odejít a zůstat v anonymitě,“ dodává primář Pícha, podle něhož uběhlo od chvíle, kdy se na něj nadační fond Statim s myšlen-

Schránka, která od února zachránila život už třem dětem.

kou vybudování babyboxu obrátil, do okamžiku jeho otevření půl roku. „Schránku jsme otevřeli 1. června 2005, na Den dětí,“ vzpomíná primář, dle něhož činily náklady na vybudování babyboxu 400 tisíc korun, přičemž peníze šly z fondu nadace Statim. „My dítě jen převezmeme a vyzvedneme a dále ho předáme klinice u Apolináře,“ tvrdí P. Pícha. Další osud dítěte je pak v rukou soudu, který ustanoví opatrovníka. Ten pak dá souhlas s osvojením a materiály dítěte jsou pak předány Sboru pro náhradní rodinnou výchovu při pražském magistrátu, který vybere pro dítě rodiče. V České republice jsou zatím dva babyboxy. Vedle schránky GynCentra v pražském Hloubětíně existuje od 3. listopadu 2005 Babybox také v Brně, v Nemocnici Milosrdných bratří. Do budoucna by chtělo občanské sdružení Statim vybudovat takových schránek po České republice dvacet. jp

51

Co jsou to vzdu‰né alergeny?

Jaro:

doba pylov˘ch alergií Zatímco vût‰ina z nás se po dlouhé zimû raduje z prvního jarního sluníãka a kvetoucích stromÛ, pro pylové alergiky zaãíná období spojené s alergick˘mi obtíÏemi.

52

Pylová zrna obsahují samčí orgány květu-tyčinky a skládají se z několikavrstevné membrány a plazmatického obsahu. Pylové zrno je ideálně přizpůsobené k velmi rychlému uvolnění plazmatického obsahu spolu s alergizujícími bílkovinami po styku s vlhkým povrchem. Pylová zrna jsou velmi malá, jejich průměrná velikost je 0,05 mm, zrakem je tedy nevidíme. Pylová zrna se dostávají k samičím buňkám (vajíčka v semeníku květů) dvěma způsoby. Menší pylová zrna jsou roznášena větrem a tyto tzv. větrosprašné rostliny je produkují v obrovských množstvích. Větší a těžší pylová zrna tzv. hmyzosprašných rostlin přenáší hmyz. Pyl větrosprašných rostlin je rozhodující příčinou sezónní pylové alergie. Přenáší se na velké vzdálenosti, a tak lidé mohou reagovat alergicky na pyl rostlin a dřevin, které v blízkosti jejich obydlí vůbec nerostou. Pyl hmyzosprašných rostlin se do ovzduší dostává jen v nepatrném množství. Květy těchto rostlin jsou obvykle velké, nápadné a výrazně voní, aby vábily hmyz. Jejich pyl může způsobit obtíže pouze při bezprostředním kontaktu (např. sběr rostlin). Z pylových alergií jsou u nás nejčastější alergie na pyly trav (50 %), přibližně 25 % pacientů je alergických na pyly dřevin, zbytek připadá na další běžné alergeny – roztoče, plísně a alergeny zvířecí.

Hlavní období pylové sezóny Pylová sezóna se dělí na tři hlavní období: v jarním období převládají pyly časné (břízovité). Jde především o pyly jarních dřevin: břízy, lísky, olše, habru, javoru, dubu, buku, ořešáku. Jejich pylové období je od března do dubna. Nejagresivnějším alergenem této skupiny je pyl břízy. Dále následuje v létě období letních pylů trav. Jedná se o bojínek, jílek, lipnici,

Diagnóza

Pylov˘ kalendáfi

kostřavu, psárku a další. Sezóna pylů trav vrcholí zhruba mezi polovinou května a koncem srpna. V posledním období se setkáváme s podzimními pyly bylin. Hlavními zástupci této skupiny jsou pelyněk, jitrocel, kopřiva a ambrózie. Množství pylů uvedených rostlin kulminuje od poloviny srpna do října.

ZkfiíÏené alergie Alergií na pyly ale často u řady pacientů obtíže nekončí. Pravidlem v našich ordinacích je to, že pokud je pacient alergický na jarní časné pyly, tj. břízovité, může dojít při konzumaci tepelně nezpracovaných jablek, zpracovávání syrových brambor nebo při konzumaci

lískových a vlašských ořechů ke svědění a otoku patra a mírnému otoku jazyka, někdy i rtů. Daný jev označujeme jako orální alergický syndrom a je dán podobností alergenů u pylů břízovitých a výše uvedených potravin. O zkřížené alergii mluvíme tehdy, pokud se dva alergeny svou stavbou natolik podobají, že dojde k vyvolání alergické reakce. Pokud jsou výše uvedené potraviny vařené, alergizující bílkoviny se zničí a alergik je ve vařeném stavu může konzumovat bez obav.

Proã alergikÛ pfiib˘vá? Lékaři častěji než o alergicích mluví o atopicích. Atopic-

ká konstituce pacienta odráží jeho genetickou predispozici reagovat přemrštěně a neadekvátně na určitý alergen. Atopik (atopos = jiný, odlišný) reaguje přecitlivěle na příslušné alergeny z okolí, proto mluvíme o přecitlivělosti neboli hypersenzitivitě časného typu. V imunitní reakci alergika dochází k přesmyku na tvorbu protilátek třídy IgE, což jsou protilátky, které hrají dominantní roli v alergických reakcích a jejich měření z krve pacienta se využívá i v alergologické praxi. Proč v poslední době alergiků přibývá, není zcela objasněno. V poslední době existuje obrovský nárůst výskytu alergických onemoc-




Diagnóza

53




Víte, že... Délka prstÛ pr˘ souvisí s osobností Kanadští vědci zjišťovali, jak souvisí délka prstů na ruce s určitým typem chování, a došli k závěru, že čím kratší ukazováček v porovnání s prsteníčkem člověk má, tím větší sklon k agresivitě bude mít. Důvod? Tím je podle vědců mužský pohlavní hormon testosteron, nebo lépe řečeno jeho působení na vyvíjející se dítě v děloze matky. Je známo, že ženy mají zpravidla oba zmíněné prsty stejně dlouhé, u mužů však bývá prsteníček delší než ukazovák. Vědci také tvrdí, že muži mající dlouhý prsteník vynikají svou plodností. Ženám se pro změnu připisuje větší plodnost v případě, že mají dlouhý ukazováček. Další studie pak ukázala, že chlapci s kratším prsteníkem jsou častěji ohroženi srdečním infarktem v mladém věku. Vědci také sledovali, zda mohou mít muži s délkou prstů podobající se ženským rukám větší sklon k depresím. Zde jsou však skeptičtější a tvrdí, že jen z poznatků o délce prstů nelze dospět k jednoznačným závěrům. Přesto vypozorovali ještě jednu zajímavost. Ženy, které byly v prenatálním stadiu vystaveny většímu množství testosteronu, a mají tedy mužský vzhled prstů, se chovají častěji otráveně. red.

54

nění v ekonomicky vyspělých zemích v porovnání s oblastmi s nižší životní úrovní. Jedním z důvodů, proč ke zvýšenému výskytu alergických onemocnění dochází, je skutečnost, že se v posledních letech děti mnohem méně setkávají s infekcemi, které stimulovaly protiinfekční obranu organismu. Naše děti jsou dnes očkovány, často až nadmíru se používají antibiotika, a tato nedostatečná stimulace běžnými bakteriálními infekcemi zejména v poporodním a časném dětském věku vede k vyšší incidenci alergických chorob. S určitostí také víme, že velkou roli hraje dědičnost. Pokud jeden z rodičů trpí některým alergickým onemocněním, má dítě tohoto rodiče 30% pravděpodobnost, že onemocní také některým z alergických onemocnění. Pokud jsou oba rodiče alergici, pravděpodobnost alergického onemocnění pro dítě je 60%. Situace je ještě horší, pokud oba rodiče trpí alergií na stejný alergen (např. oba rodiče jsou alergičtí na břízovité pyly nebo oba jsou alergičtí na pyly trav), pak pravděpodobnost onemocnění potomků vzroste na 70-80 %. Na vznik a zejména průběh alergického onemocnění mají vliv i zhoršující se faktory životního prostředí. Znečišťující látky v ovzduší – zvláště oxidy dusíku a síry – dráždí povrchy sliznic a v jejich přítomnosti se zvyšuje uvolňování alergických proteinů z pylových zrn. Někdy zapomínáme i na prostředí interiéru, tedy bytové a domovní prostředí. Kouření, plynové spotřebiče, které jsou zdrojem oxidu dusičitého, formaldehyd používaný při výrobě a dýhování nábytku, to vše jsou látky, které dráždí sliznice alergika a zhoršují jeho obtíže.

Alergická onemocnûní Mezi alergická onemocnění způsobená pyly nepatří jen sezónní alergická rýma vyvolaná

inhalací pylových zrn (svědění nosu, vodnatá rýma, zánět spojivek, nebo naopak pocit ucpaného a zablokovaného nosu, celková únava, nesoustředěnost, bolest hlavy), ale i atopický ekzém (silně svědivé, chronické onemocnění kůže, u dětí nejčastěji lokalizované v oblasti loketní a podkolenní jamky, na zápěstích a rukou) a především nejzávažnější onemocnění, astma bronchiale (dušnost spastického typu, sípavé dýchání, někdy slyšitelné i na dálku, nebo jindy pouze suchý dráždivý kašel v nočních nebo časných ranních hodinách).

Jak s pyly bojovat? Vzhledem k velkému množství pylových zrn v sezóně a pohybu pylů na velkou vzdálenost nemůže pylový alergik pyly zcela eliminovat ze svého prostředí. Může však přizpůsobit své aktivity dané situaci takovým způsobem, že omezí pohyb v době, kdy je v ovzduší pylových zrn nejvíce. K tomu je vhodné dodržovat následující pravidla. 1. V pylové sezóně omezte pohyb v přírodě za suchého a větrného počasí. 2. V období největší koncentrace pylů zavírejte na noc okna. Větrejte pouze krátce po ránu nebo po dešti, kdy jsou pylová zrna vlhká a těžká a v ovzduší jich je méně. 3. Nejezte potraviny s obsahem pylových zrn, jako je med, bylinkové čaje a podobně. 4. Po pobytu v přírodě se pečlivě umyjte, abyste smyli pylová zrna, která ulpěla na vašem těle a oblečení. 5. Vyhněte se rozkvetlým stromům, čerstvě posekaným trávníkům. Pylový alergik by se neměl podílet na sekání a odklízení trávy a neměl by sbírat léčivé byliny. MUDr. Jana Prázná, IKEM a Doc. MUDr. Jana Puchmajerová, CSc., Poliklinika Vinohrady

Diagnóza

Posilujme imunitu pfied nachlazením takovém ročním období, jako je přechod z podzimu do zimy či ze zimy do jara, je lidský organismus více než kdy jindy náchylný k různým formám nachlazení. Jeho projevy dobře známe: malátnost, pálení krku, očí a samozřejmě věčně ucpaný nos. To vše je pak doprovázeno zvýšenou teplotou. Důvod toho, že právě počátek jara je pro nachlazení ideální dobou, spočívá často v našem nevhodném chování – mnozí z nás pod dojmem prvních slunečních paprsků začnou odkládat teplé oblečení, a protože teplota vzduchu je ještě velmi nízká, prochladnutí je tu. Dnešní doba přináší mnohé moderní metody, jak léčit takováto onemocnění. Hlavní

V

strategie boje proti nachlazení však spočívá v posilování imunity a organismu, aby on sám byl schopen se s nachlazením vyrovnat. Nezastupitelnou roli v posilování imunity mají především vitamíny, a to zejména vitamín C. Řada studií prokázala, že podávání vitamínu C během nachlazení zkracuje dobu a zmírňuje průvodní symptomy nemoci. Během dne by mělo tělo přijmout asi 60 mg tohoto vitamínu, ale velmi přitom záleží na okolnostech, ve kterých se člověk vyskytuje. V době chřipkových epidemií je preventivní dávka 200 mg a v případě, že už náznaky onemocnění začínáme pociťovat, měli bychom přísun vitamínu C zvýšit až na 1 gram.

Obecně přitom platí, že více vitamínu C potřebují kuřáci, alkoholici a lidé, kteří často užívají aspirin či antikoncepční prostředky. Pro posílení imunity se užívají také přírodní přípravky a enzymy. V případě, že přes veškeré snahy nachlazením onemocníme, měli bychom zahájit léčbu. Nejhorším řešením je domnívat se, že nemoc prostě přechodíme. Dopřejeme-li naopak tělu několikadenní klid, při němž budeme dostatečně konzumovat teplé až horké nápoje a léčbu doplníme tzv. prieznitzkými obklady, organismus si sám s běžnou formou nachlazení během tří dnů poradí. A ani nemusíme vyhledávat lékaře. pri

Nov˘ seriál âeské televize

Domácí lékafi

56

â

eská televize ve spolupráci s Herafilmem připravila nový cyklus pětiminutových pořadů pod názvem Domácí lékař aneb Nic není jen tak. Praktické návody a postupy odborného lékaře, jak si rychle v domácím prostředí poradit s neduhy a nemocemi, nabízí MUDr. Jiří Pešina. Pořad má podobné poslání jako známá knížka Domácí lékař. Díky důrazu na poznání lidského těla, jeho jednotlivých orgánů a jejich funkcí chtějí autoři seriálu jasně a srozumitelně vysvětlit podstatu potíží, nemocí a bolestí, které nás často sužují, a současně chtějí poukázat i na způsob, jak nemoci rozeznávat, jak jim předcházet a jak je léčit dostupnými prostředky. V Domácím lékaři se divák také dozví, kdy se může léčit sám a kdy už je čas svěřit se svému lékaři, nebo dokonce neprodleně odjet do ne-

mocnice. Seriál začíná problematikou nachlazení, horečky, bolestí hlavy a jarní únavy. Televizní seriál vysílá ČT 1 každou středu od 15.55 a opakuje ho ČT 2 každý čtvrtek od 18.55 a každé úterý od 8.30. V prvních dílech radí MUDr. Jiří Pešina, jak se vypořádat s následujícími zdravotními potížemi:

Nachlazení Plískanice, vlhko a zima. Všude létají viry, které napadají nos, hrdlo a dýchací cesty. Dnes víme, že když ochladíme chodidla na 35 °C, celková teplota těla se sníží jen nepatrně, ale teplota v oblasti sliznic nosních skořep se sníží také na 35 °C. Chlad pak způsobí stažení cév, následkem je nedostatečné prokrvení, poruší se rovnováha slizničního imunitního systému. Mikroorganismy na našich sliznicích žijí s naším tělem a jeho obranným systémem v rovnováze.

Když se rovnováha poruší, dostanou mikroby zelenou, pomnoží se, zvýší svou toxicitu a začnou tělu škodit. A to jenom proto, že jsme měli vlhko v botách. Co potom dělat? Mezi základní rady patří klid na lůžku, dostatek tekutin, vitamínu C ve formě zeleniny a ovoce. Nejtěžší chybou je, když nemocný neulehne do postele a neumožní přirozenému obrannému mechanismu, aby tělo vyléčil.

vysoké teploty, a kdy ne? Pokud naměříte hodnotu 38 °C, jedná se pouze o teplotu. Tělo bojuje s akutní infekcí a není třeba usilovat o její snížení. Nechte teplotu pracovat. Platí ale, že všeho moc škodí. V případě teploty to platí tehdy, přesáhne-li právě 38 °C. Ke snížení horečky je pak vhodné použít studený zábal, popřípadě sprchu.Voda by měla být asi 20 °C teplá.

Bolest hlavy Horeãka Horečka není sama o sobě nemocí, je to příznak onemocnění, výstražný signál, který tělo vysílá a říká: „Pozor! Asi budu nemocné!“ Co se vlastně v těle děje? Asi všichni víme, že teplo sterilizuje. To znamená, že ničí nebezpečné mikroorganismy. Stejně se chová i náš imunitní systém. Snaží se zabránit množení nebezpečných bakterií a virů. Kdy tedy usilovat o snížení

Bolest hlavy zná téměř každý člověk. Přitom patří k největším medicínským záhadám. Dokonce ani není jasné, je-li klasická bolest hlavy projevem jediné nemoci, nebo jejich celé řady. Běžně se léčí analgetiky, někdy se jen stačí napít nebo uchovat hlavu v teple. Při jakém typu bolestí hlavy byste měli vyhledat odborníka? Normálně bolest hlavy léčíme běžnými analgetiky, v případě, že jde

CIBULE kuchyÀská

Allium cepa Domácí lékař se bude věnovat onemocnění celého lidského těla v těchto tematických blocích 1. Stav organismu 2. Hlava, ústa, oči, uši 3. Nos, krk, dýchací cesty 4. Hrudník 5. Břicho, střeva, močové cesty 6. Kůže, nehty, vlasy 7. Svaly, klouby, nervy 8. Duševní zdraví

o bolest opakovanou nebo dlouhotrvající, pak je namístě zajít k lékaři.

PÛvod a v˘skyt

ti kašli, příznivě působí na činnost žlučníku a ledvin, u diabetiků snižuje hladinu cukru v krvi. Cibulová kůra má vliv na odstranění vodnatelnosti v dolních končetinách, v břiše, v játrech, na pohrudnici nebo v osrdečníku. Pro tento účel doporučuje dr. Schneider jíst 10 až 15 středně velkých cibulí denně po dobu několika týdnů. Upravují se jako cibulový salát s medem nebo s trochou citronu, oleje a kysané smetany. Použití přírodní cibulové šťávy je velmi široké. Její chuť lze zlepšit trochou medu. Rozpouští a vylučuje hleny, pomáhá při kašli, nachlazení, kataru průdušek, při žaludečních a střevních katarech, hyperaciditě, nechutenství, bolestech hlavy a jako antidiabetikum (v tomto případě neslazená medem). Cibulovou šťávou potíráme postižené místo při bodnutí hmyzem. Zábaly velmi dobře působí na vředy a omrzliny, ale také při bolestech v krku. Cibule nachází rovněž uplatnění ve vlasové kosmetice, jelikož omezuje tvorbu lupů a zabraňuje nadměrnému tvoření mazu. Dříve se cibulové slupky používaly k barvení vlasů.

Rostlina je domácí v Orientě. Od nejstarších dob se však pěstuje na celém světě jako zelenina.

Sbíraná droga cibule – Bulbus cepae

Jarní únava Na jaře míváme pocit psychické i fyzické vyčerpanosti. Seveřané tomu říkají zimní deprese, my jarní únava. Diagnóza jarní únava neexistuje, a přesto všichni dobře víme, oč se jedná. Tělo člověka 21. století je v polovině března nejspíš oslabeno prodělanou chřipkou, v lepším případě jen rýmou, kašlem, nachlazením. Na rtech ještě zůstávají stopy oparů, pleť má barvu hašeného vápna, nálada pod psa – a ta únava. Ženy zpravidla trpí jarní únavou čtyřikrát častěji než muži, avšak zvláště odolní jedinci ji nezažijí nikdy. K osvěžení unaveného těla i mysli poslouží ovocné čaje, například šípkový. Pomáhá ale i kofein, třeba ve formě dobré kávy. red

Poradna

âas a zpÛsob sbûru Cibule se sklízí koncem července nebo začátkem srpna. Dá se sice dobře sušit, avšak nejúčinnější je, jako všechny druhy zeleniny, syrová. K léčebným účelům se nejvíce využívá přírodní šťáva pro obsah látek s antibiotickými účinky.

NejdÛleÏitûj‰í obsahové sloÏky V cibuli jsou mimo jiné obsaženy silice (asi 0,1-0,25 %), bílkoviny, tuky, minerální látky (Na, K, Ca, P, Fe), vitamíny A, B1, B2, B6 a E a fytoncidy.

Praktické vyuÏití Cibule má velmi široké uplatnění, ať již jako zelenina nebo koření či lék. V lékařství ji lze užít jako účinnou látku proti choroboplodným mikroorganismům a lze ji použít podobně jako penicilin při infekčních onemocněních. Užívá se též při nachlazení a pro-

V˘Ïiva

Čeleď: Liliovité – Liliaceae

z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit

57

V posledních 15 letech se zvy‰uje poãet diabetikÛ v celém svûtû tak prudce, Ïe se hovofií o epidemii diabetu.

V

roce 2003 byly registrovány asi 194 miliony diabetiků, odhaduje se, že jejich počet ve světě dosáhne v letech 2010-2015 přes 300 milionů. Diabetes se stává závažným zdravotním, ale i ekonomickým problémem. S rostoucím výskytem diabetu přibývá i jeho chronických komplikací a zvyšují se náklady na jejich léčbu. V ČR bylo k l. l. 2004 evidováno 686 865 diabetiků, z tohoto počtu mělo 178 867 nemocných diabetem závažné komplikace cukrovky.

Dva hlavní typy diabetu Při stanovení diagnózy diabetu se rozlišují 2 hlavní typy nemoci. Podle dřívějších představ diabetem 1. typu onemoc-

něli jen děti a mladí lidé, zatímco diabetes 2. typu byl onemocněním středního a vyššího věku. S novými vědeckými poznatky se tento pohled změnil, dnes diagnostikujeme diabetes 1. typu i ve vyšším věku (LADA), a naopak s nárůstem obezity u dětí a mladých lidí se u nich může objevit typický diabetes 2. typu. Při možnostech genetického vyšetření se daří diagnostikovat i další skupinu nemocných s dědičným typem diabetu (MODY), kteří dříve byli vedeni jako diabetici 1. nebo 2. typu. Diabetes se může objevit i v souvislosti s jinými chorobami nebo s užíváním léků, tento typ diabetu označujeme jako sekundární. Pokud se diabetes objeví v těhotenství, jedná se o gestační diabetes.

Diabetes 1. typu Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění. V těle se tvoří protilátky proti B-buňkám břišní slinivky, které produkují inzulín. Postupně se tyto buňky ničí, a když je již velké množství B-buněk nefunkčních, pak se projeví po nějaké zátěžové situaci (stres, jiné onemocnění) nedostatek inzulínu a u dětí nebo mladých lidí se poměrně dramaticky manifestuje diabetes. Objevuje se žízeň, hubnutí, únava, nadměrná tvorba moče, a pokud stav není léčen, vede k bezvědomí. U starších lidí probíhá diabetes 1. typu pomaleji, takže se často onemocnění diagnostikuje později buď na podkladě vyšetření autoprotilátek, nebo podle klinických příznaků a potřeby inzulínu v léčbě. Co je příčinou vzniku protilátek proti

vlastním buňkám břišní slinivky, zatím není s jistotou známo, na vině budou nejspíš některé běžné virové infekce. Jediná možná léčba diabetu 1. typu je inzulín. Kromě humánních inzulínů (jejich struktura odpovídá lidskému inzulínu) je možné použít inzulínová analoga, která mají některé vlastnosti výhodnější než klasické inzulíny. Nejčastější je podkožní aplikace inzulínu inzulínovou injekční stříkačkou nebo inzulínovým perem. V současné době narůstá počet nemocných léčených intenzifikovaným inzulínovým režimem, tedy větším počtem denních dávek inzulínu, protože tímto způsobem léčby se lépe dosáhne vyrovnané hladiny krevního cukru. Další možností je léčba osobní inzulínovou pumpou, kdy je v lékařem naplánovaném

Cukrovka: váÏn˘ 58

Civilizaãní nemoc

Glukometry umožňují diabetikům domácí měření hladiny cukru v krvi.

režimu přiváděna bazální dávka inzulínu kontinuálně do podkoží a pacient si navíc pomocí pumpy aplikuje bolusové dávky inzulínu před jídlem. Farmaceutické firmy vyvíjejí další aplikační formy inzulínu jako inhalační inzulín, inzulín ve spreji určený ke vstřebání přes ústní sliznici nebo orální inzulíny, ale všechny tyto další cesty aplikace inzulínu mají vedle výhod i své nevýhody a teprve další období ukáže, zda se jejich užití rozšíří. Kromě vývoje nových inzulínů a dokonalejší aplikační techniky se výzkum ubírá i směrem k biotechnologii. Určitou nadějí může být transplantace ostrůvků pankreatických buněk nebo výzkum kmenových buněk. Transplantace celé břišní slinivky se provádí u nemoc-

ných s těžkými komplikacemi diabetu, jako je selhání ledvin, a je spojena s nutností užívání léků potlačujících imunitu.

Diabetes 2. typu Diabetes 2. typu je civilizační choroba. Často probíhá skrytě a teprve náhodné vyšetření hladiny krevního cukru pomůže stanovit diagnózu. Ale i nepoznaný diabetes 2. typu může být provázen příznaky, jako je časté močení, žízeň a únava. Cukrovka 2. typu je často spojena s obezitou, se zvýšenou hodnotou krevního tlaku, vyšší hladinou tuků v krvi, někdy i s vyšší hladinou kyseliny močové. Tento komplex označujeme jako metabolický syndrom. Změny při metabolickém syndromu přispívají k urychlení aterosklerotického proce-

Nadměrná konzumace sladkého výrazně zvyšuje riziko onemocnění diabetem.

su a k poškození stěny cév. Diabetici 2. typu mají 2-4x vyšší riziko vzniku srdečně-cévní příhody. U diabetu 1. typu není zatím možná prevence a onemocnění se zjistí většinou až při výrazném nedostatku vlastního inzulínu, pro včasnou diagnózu 2. typu diabetu je důležitá kontrola glykémie (hladiny krevního cukru). Za diabetes považujeme opakovaně zjištěné hladiny glykémie nalačno vyšší než 7.0 mmol/l nebo glykémie po jídle vyšší než 11.1 mmol /l. Při podezření na diabetes je také možné provést zátěžový test, kdy se glykémie stanovují za l hodinu a za 2 hodiny po vypití sladkého nápoje. Pro glykémie v rozmezí 6.07.0 mmol/l se začíná používat termín hraniční lačná glykémie. Na osoby s touto hladi-

nou krevního cukru bychom měli pohlížet jako na osoby rizikové pro vznik cévních chorob. Z výsledku studií provedených u diabetiků i u zdravých osob je zřejmé, že lepší životní prognózu mají lidé s nižší lačnou glykémií. Kromě lačné glykémie se zdůrazňuje v poslední době i význam hodnoty glykémie po jídle (postprandiální glykémie). Doporučení o optimální výši krevního tlaku se u diabetiků posouvají stále k nižším hodnotám, krevní tlak by neměl být vyšší než 130/70 mmHg, při některých komplikacích cukrovky se doporučuje cílová hodnota krevního tlaku ještě nižší. Stejné je to i s doporučením o hodnotách hladin krevních tuků, hodnota cholesterolu by měla být pod 5.0 mmol/l.




civilizaãní problém Civilizaãní nemoc

59




Z toho vyplývá přístup k léčbě diabetika 2. typu. Cukrovku léčíme dietou, která by měla omezit množství cukrů (sacharidů) ve stravě, ale současně by měla vést u obézního pacienta k redukci váhy. Pokud léčba dietou a zvýšením fyzické aktivity nestačí, máme účinné léky, perorální antidiabetika. Moderní perorální antidiabetika snižují hladinu krevního cukru nejen působením na břišní slinivku, ale i ovlivněním inzulínové rezistence. Někdy i diabetik 2. typu musí být léčen inzulínem, například při postižení ledvin nebo při vzniku diabetické nohy.

Péãe o diabetika Péče o diabetika neznamená jen kontrolu glykémie. Současně by měl být kontrolován a případně léčen krevní tlak. Většina nemocných potřebuje také léky k dosažení normální hladiny krevních tuků (statiny, fibráty), někdy i léky k normalizaci hladiny kyseliny močové. Diabetik by neměl kouřit. Cílem péče o diabetika by mělo být zabránění vzniku komplikací diabetu. Specifické komplikace jsou komplikace přímo spojené s diabetem. Patří k nim postižení cév sítnice oka, (diabetická retinopatie), postižení ledvin (diabetická nefropatie), nervových vláken (neuropatie) a drobných cév dolních končetin (mikroangiopatie). Obávaným konečným vyústěním těchto komplikací je slepota, selhání ledvin a vznik defektů na dolních končetinách. Nespecifickými komplikacemi jsou chorobné stavy, které mohou postihnout i nediabetika, ale u osob s diabetem se vyskytují častěji. Z nich nejzávažnější jsou srdečně-cévní nemoci. Riziko vzniku komplikací stoupá s délkou trvání onemocnění, zvláště pak při špatné kompenzaci diabetu, tedy tehdy, kdy hladiny krevního cukru jsou dlouhodobě vyšší než doporučené hodnoty. Velkým pomocníkem pro dosažení dobré

60

Skofiice pomáhá proti cukrovce Malajsijští vědci se domnívají, že na cukrovku typu 2 prý pomáhá skořice. Pozitivní účinky skořice na léčbu alergií a střevních potíží byly známy už v minulosti, nyní ale vědci prokázali, že výtažky ze skořice reprodukují činnost inzulinu v buňkách. Inzulin je hormon, díky němuž tělo využívá cukr v krvi a právě nedostatek této činnosti vyvolává cukrovku. red

kontroly diabetu jsou glukometry, které umožňují pacientům provádět samostatnou kontrolu lačných i postprandiálních glykémií. Jsou nezbytné pro nemocné, kteří aplikují inzulín, ale pomohou i diabetikům 2. typu, kteří si mohou vyzkoušet, jak určitý pokrm zvýší jejich hladinu krevního cukru. V diabetologických ambulancích je možné vyšetřit dlouhodobý parametr – glykovaný hemoglobin (HbA1c), který umožňuje posoudit, jak byl diabetes kontrolován za určité období. Pro včasný záchyt specifických komplikací je nutná pravidelná kontrola očního pozadí, sledování množství bílkoviny v moči a funkce ledvin. Neurologické vyšetření nebo alespoň vyšetření kožní citlivosti na nohou je důležité pro diagnózu diabetické neuropatie, při jejím těžším stupni je nemocný ohrožen vznikem neuropatického vředu na plosce nohy. Pro prevenci srdečně-cévních komplikací je nutné posouzení stavu cév (ultrazvukem, angiografií), pokud je již přítomno poškození cév aterosklerotickým procesem, mohou včas použité moderní léčebné metody jako angioplastiky a by-passy zajistit znovu dobrou průchodnost cév.

Kvalita Ïivota diabetikÛ se zvy‰uje I když diabetiků stále přibývá, zlepšující se diagnostická i léčebná péče prodlužuje nemocným s cukrovkou život a zachovává jeho dobrou kvalitu. Cílem moderní společnosti by však nemělo být jen účinně léčit diabetes a oddalovat vznik komplikací, ale současně by se měla zintenzívnit preventivní opatření, která by zvrátila současný trend nárůstu této civilizační choroby. Snížení váhy a zvýšení fyzické aktivity je pak účinnou prevencí diabetu 2. typu u každého z nás. MUDr. Ludmila Trešlová Diabetologické centrum FN-Královské Vinohrady

Civilizaãní nemoc

Opût je jasné, Ïe hubnutí nebude ani tento rok snadné. âeská republika je na tfietím místû na svûtû v poãtu obézních osob.

Zbyteãná pfiítûÏ obezita
Civilizaãní nemoc

61




P

řed námi jsou pouze Řekové a Chorvaté. S obezitou jsou ale spojeny zdravotní komplikace, které nebývají právě příjemné.

Jaké komplikace obezita pfiiná‰í? Potíží, které může obezita způsobit, je skutečně nepřeberné množství. Lidé, kteří jsou v dětství obézní, mají dle výzkumů o 20 % vyšší šanci, že budou trpět v dospělosti nádorovým onemocněním. Jde o nádory gynekologické (endometrium, cervix dělohy, vaječníky, prsa), dále nádory kolorektální a urologické (ledviny, prostata). S obezitou se však pojí také kardiovaskulární rizika, jako je hypertenze, ischemická choroba srdeční, hypertrofie a dilatace levé komory srdeční, cévní mozkové příhody a tromboembolické choroby. Při velké obezitě vzniká rovněž Pickwickův syndrom, což je způsobeno vysokým obsahem viscerálního tuku v dutině břišní. Plíce se tak nemohou dostatečně rozepnout, jsou vytlačovány nahoru, a vzniká tak nedostatečná ventilace a dušnost. Při obezitě jsou časté i zažívací obtíže, jako je pálení žáhy či záněty žlučníku, stejně jako ortopedické obtíže – artróza nosných kloubů (kyčle, kolena) či bolesti zad. Obezita je také příčinou častých kožních onemocnění, například strií, celulitidy, popřípadě různých plísňových onemocnění, které vznikají v důsledku zapářky v místech tukových záhybů. V neposlední řadě pak obezita způsobuje lidem i různé psychické potíže. Obézní lidé jsou často společensky diskriminováni (anti-fat rasismus), trpí malým sebevědomím, časté je sebeobviňování, deprese, úzkosti, které se mohou postupně stát nezvladatelnými a běžné fungování omezujícími. Se špatnou psychickou kondicí obézních lidí souvisí i sexuální problémy, projevující se impotencí či nepři-

62

měřeným studem, který ovlivňuje sexuální život partnerů.

Léãba obezity – jak na to? Při snaze zhubnout máme v zásadě dvě možnosti. Ta první spočívá v tom, že věříme ve svou pevnou vůli a do hubnutí se pustíme sami. Se silnou motivací a dostatkem pevné vůle je tato cesta snadná. Ale to je právě nejčastější kámen úrazu. Stále totiž fungujeme jako děti, které, aby dělaly to, co není příjemné, musí mít nad sebou kontrolu. A hubnutí je opravdu cesta v jistém smyslu proti přirozenosti, protože se musím vědomě rozhodnout několik týd-

nů či měsíců omezovat to, co mi je příjemné a dělá mi radost. V případě, že své vůli tolik nedůvěřujete, máte ještě druhou možnost. Zkuste překonat svůj pocit nejistoty a navštívit, pokud je to jen v oblasti, kde bydlíte, možné, odborníka – lékaře. Obezita je zdravotní problém, a lékař může přesně zvážit, co je pro vás z hlediska příjmu potravy i pohybu vhodné a čeho se naopak vzhledem k vašim dalším onemocněním vyvarovat. Včas vám také může doporučit a předepsat léky na snížení hmotnosti, které hubnutí usnadní a zefektivní. Tím je možné se vyhnout nejen dalšímu zklamání z toho, že vůle

opět selhala, ale skutečnost, že se týden co týden musím před někým zvážit a zhodnotit své týdenní snažení, je tak nepříjemná, že vám to téměř znechutí dát si opět večer čokoládovou tyčinku či slané oříšky.

Je obezita také mÛj problém? Obezita je dána množstvím tuku v těle, a její stupeň vyjadřuje index tělesné hmotnosti, jinak také nazývaný Body Mass Index (BMI). Je však důležité nejen množství, ale i rozložení tuku v těle. To udává jednoduchý ukazatel, jakým je obvod pasu. Mužský typ obezity s uložením tuku v oblas-

Civilizaãní nemoc

Víte, že...

MuÏi hubnou snadnûji neÏ Ïeny tudie britských vědců pod vedením doktora Justina Lavina prokázala, že muži hubnou mnohem snadněji než ženy. Během výzkumu, který trval 12 týdnů, zhublo 91 % mužů z pokusné skupiny o 5 % své tělesné váhy, zatímco za stejnou dobu shodilo stejné procento hmotnosti jen 53 % žen. Podle studie byl průměrný úbytek u žen 6 kilogramů, zatímco u mužů téměř 9,5 kilogramu. Jedním z důvodů, proč muži hubnou snadněji než ženy, je podle Lavina skutečnost, že muži mají větší svalovou hmotu než ženy, a tudíž rychleji spalují energii. Problémem ale je, že pouze silně motivovaní muži jsou ochotni přihlásit se do programů na snižování hmotnosti, a tak hubnutí je i nadále převážně záležitostí žen. red

S

ti břicha a hrudníku je ze zdravotního pohledu nebezpečnější než obezita tzv. ženského typu, kdy je tuk uložen převážně v oblasti hýždí a stehen.

Zhodnocení obvodu pasu Index BMI je jednotný pro obě pohlaví a zároveň nezohledňuje věk. Tím se stává značně nepřesným. Velmi často se stává, že muž, který má dostatečné množství svaloviny a nízké procento tuku v těle, a je tedy podle jiných ukazatelů zdravý a jeho procento tuku v normě či dokonce pod normou, může být dle tohoto indexu v nadváze.

Spočítejte si své BMI BMI = hmotnost v kg / výška (m2) (například: výška 178 cm a váha 84 kg BMI = 84kg /(1,78m*1,78m) tj. 26,5, oblast nadváhy BMI index méně než18,5 18,5-24,9 25-29,9 30,0-34,9 35-39,9 40-44,9

stav podváha zdravá váha nadváha obezita I. stupně obezita II. stupně obezita III. stupně

riziko vysoké minimální lehce zvýšené středně zvýšené vysoké velmi vysoké

Riziko zdravotních komplikací podle obvodu pasu ženy muži

zvýšené více než 80 cm více než 94 cm

vysoké více než 88 cm více než 102 cm




Civilizaãní nemoc

63

Víte, že...

Vûdci objasnili jo-jo efekt kupina vědců z Kolumbijské univerzity v New Yorku, se domnívá, že objasnila příčinu tzv. jo-jo efektu. Ten spočívá v tom, že se tělo po zhubnutí snaží opět přibrat. Vědci se domnívají, že příčinou tohoto jevu, který se alespoň částečně dostavuje u 85 % lidí, kteří se předtím podrobili redukční dietě, je snížená hladina leptinu. Tento hormon, který reguluje chuť k jídlu, je produkován tukovou tkání. Podle vědců tělo po dietě produkuje více leptinu, a aby to bylo možné, vytváří se nová tuková tkáň. Ke svému závěru došli vědci na základě pokusů s hubenými i obézními dobrovolníky, jimž podávali injekce leptinu. Ukázalo se, že většinu hormonálních a metabolických změn, které brání trvalému poklesu váhy, lze zvrátit obnovením hladiny leptinu na úroveň před zhubnutím. Pokud se množství hormonu v těle opět vrátí k původní hodnotě, je vytváření nové tukové tkáně zbytečné. Američtí vědci považují za reálné, že v budoucnu budou vyvinuty léky, které budou hladinu leptinu kontrolovat. red

S

64

Druhá hodnota, která rozhoduje o tom, zda je v našem těle z hlediska hmotnosti vše v pořádku, je procento tuku v těle.

Zhodnocení dle procenta tuku v tûle Tuto hodnotu je možné nechat si změřit v poradně pro snižování nadváhy, v lékárně

a často při reklamních akcích na ulici. Hodnoty vypočítané na starších typech přístrojů jsou již nepřesné. Dle nových norem se při určování procenta tuku v těle výrazněji zohledňuje věk a pohlaví. Např. žena ve věku 30 let, která váží 71 kg při výšce 171 cm, může být ve výpočtu procenta tuku v těle již v pásmu

nadváhy. Naproti tomu 60 letá žena se stejnými parametry bude procentem tuku v těle v normě. Muž se stejnými parametry může být procentem tuku v podváze. Zdravý člověk by měl mít hodnotu procenta tuku v těle přibližně do 30 %. MUDr. Erika Matějková Centrum pro léčbu obezity a zdravý životní styl

Nûkolik pravidel, jak zhubnout  Jezte denně potraviny v hodnotě do 5000 kJ nebo snižte svůj současný energetický příjem o 2000 kJ. 80 % žen i mužů při této hodnotě hubne, a přitom netrpí pocitem hladu a nedostatkem základních živin.  Zapisujte si pravidelně to, co sníte, do záznamníku. Ještě než jídlo sníte, odvažte si ho a spočítejte si energetickou hodnotu porce.  Jedna porce by neměla přesáhnout 1400 kJ, večerní porce 800 kJ. Pokud si dáte porci větší, například běžnou porci špaget se smetanou a masem či pizzu, což je přibližně 3500 kJ, je tělo nuceno energii přijatou navíc, kterou není schopno rychle spálit, uložit do tukových zásob.  Omezte příjem tuků. Dejte si pozor na příjem skrytých tuků v po-

travinách, např. v uzeninách, smetanových jogurtech, sýrech, kokosu, ořechách, apod.  Dbejte na to, aby bylo v jídelníčku dostatečné množství bílkovin. Bílkoviny je možno získat např. z masa, nejlépe krůtího, kuřecího, rybího, méně vhodné je hovězí, nejméně vhodné pak vepřové. Bílkoviny lze dál získat z tvarohu (cottage sýr, běžné vaničky tvarohu, sladký tvaroh), tofu sýra, fazole. Dostatečné množství bílkovin v jídelníčku pomáhá uvolňovat tuky z tukových zásob v buňce.  Jezte často menší porce, nejlépe 5krát denně. Časový odstup mezi jídly by měl být 2-3 hodiny.  Poslední jídlo by mělo být konzumováno nejpozději 2 až 3 hodiny před usnutím.

Civilizaãní nemoc

Pfii hubnutí platí, spûchejte pomalu když většina lidí snad už ví, že zhubnout znamená odbourávat tukové zásoby, stále se setkáváme s velmi nereálnými představami o možné, či dokonce potřebné rychlosti shazování kil navíc. Tato nerozumná očekávání jsou vyvolávána a utužována často zavádějící a neseriózní reklamou v časopisech a televizi. Zastavme se na chvíli nad jednoduchými počty. Jeden gram tuku v sobě skrývá zhruba 38 kilojoulů (kJ) využitelné energie, v jednom kilogramu tuku se tedy ukrývá 38 000 kJ. Tato energie představuje zhruba čtyřnásobek doporučeného denního energetického příjmu ženy středního věku s lehčím zaměstnáním. I kdybychom tedy drželi absolutní hladovku, postačí spalování jednoho kilogramu tukové tkáně této ženě na čtyři dny. Je známo, že absolutní hladovka však není ideálním způsobem hubnutí. Lze ji sice lépe kontrolovat a mnohdy i lépe snášet než velmi přísné redukční režimy, ale snadno může vést k nedostatku základních živin, minerálů a vitamínů. Pokud je potřeba ji aplikovat, patří jen do rukou lékaře. Takovéto hladovění vyvolává především přizpůsobování organismu na snížený příjem energie, který se obratem projeví opětným nárůstem váhy po skončení hladovky. Hladovění s sebou nese ale celou řadu dalších nežádoucích jevů, které zhoršují zdravotní stav člověka. Dochází ke snížení imunity, zvyšuje se tendence k tvorbě žlučových kamínků, stoupá hladina kyseliny močové, což může vést až k záchvatu dny. Subjektivně nepříjemný je i zápach z ústní dutiny, který vzniká vlivem vysoké tvorby ketolátek. Pro rychlost hubnutí je tedy podstatné, jak velký deficit energie vzniká při zvolené redukční dietě. Přísná redukční dieta obsahuje obvykle 3500 až 4000 kJ/den. V takovém případě tělu schází každý den dalších asi 4000 až 5000 kJ. Jeden kilogram tukové tkáně tak může zmizet zhruba za sedm dní. Jak je vidět, ani

držováno při činnosti ledvin. Při omezení příjmu stravy poklesne produkce inzulinu a zvýší se množství moči. To je samo o sobě pozitivní, ale ztráta tekutin nesmí být zaměňována za úbytek tukové tkáně. Další možnou cestou k rychlejšímu hubnutí je zvýšení výdeje energie dostatečně intenzivním a pravidelným cvičením. Tělesný pohyb má na organismus celou řadu pozitivních účinků. Brání nevýhodnému poklesu energetického výdeje, šetří a posiluje svaly, zlepšuje kardiovaskulární výkonnost, oddaluje rozvoj osteoporózy. Ale ani při pravidelném cvičení nelze dlou-

hodobě předpokládat o mnoho rychlejší pokles hmotnosti. Svalová hmota, která sílí, také něco váží. Ať zvolíme přísnější nebo volnější redukční režim, nejdůležitější je schopnost navodit po zhubnutí novou a přirozenější energetickou rovnováhu a zabránit opětovnému nárůstu hmotnosti. Z hlediska snížení zdravotních rizik je nejdůležitější alespoň v první fázi hubnutí snížit hmotnost o 5 až 10 procent původní váhy. Toho lze dosáhnout během tří měsíců redukčním jídelníčkem s energetickým obsahem 5 000 kJ. Rychlost hubnutí rozhodně není pro celkový úspěch to nejpodstatnější. Na hubnutí přitom nemusíme být sami. Není to žádná ostuda či projev slabé vůle, pokud využijeme na dobu zavádění změn v životním stylu rozumnou pomoc např. investicí do účinného antiobezitika a konzultace s odborníkem. Poradna snižování hmotnosti Merrylinka (800 116 116) poskytuje bezplatné odborné poradenství v oblasti výživy, pohybové aktivity. Zaměřuje se na úpravu všech složek komplexní léčby nadváhy s přihlédnutím ke konkrétním požadavkům klienta. Poradna nabízí kromě návrhu úpravy stravovacích návyků také doporučení zařazení vhodné pohybové aktivity do všedního života i psychologickou podporu v průběhu hubnutí. V případě potřeby podpory hubnoucího režimu lze využít i další možnost, kterou je objednání k některému z lékařů, kteří se na snižování hmotnosti v regionech specializují. Jejich seznam je uveřejněn i na internetových stránkách www.merrylinka.cz či www.rozhodnise.cz. Každý dlouhodobě ztracený kilogram automaticky přináší zlepšení fyzické i duševní kondice. Pod odborným dohledem a s rozumnou radou to jde vše snáz. Po určité době, kdy si člověk osvojí požadované změny v životním stylu, připadá vše zcela přirozené, a nové návyky se stávají nedílnou součástí života. PR INZERCE

I

při velmi přísném redukčním režimu nelze hubnout rychleji než o jeden kilogram týdně, což představuje čtyři až pět kilogramů za měsíc. Mnoho lidí se však přesvědčilo, že lze na váze ztrácet i rychleji. Není to však rychlejším úbytkem tuku, ale odvodněním. Obézní jedinci mají totiž v těle vázáno i značné množství vody. Jedním z důvodů je vysoká hladina hormonu inzulinu, který kromě hladiny krevního cukru ovlivňuje i množství sodíku a vody, které je za-

„Znám snad všechny diety světa, vždy o něco zhubnu a pak zase přiberu. Pronásleduje mě stálý hlad a mám chut’ na vše, co vidím. Chci se zbavit těch kil navíc natrvalo. Rozhodla jsem se, že se zeptám doktora, zda mi může nějak pomoci.”

www.rozhodnise.cz „Nikdy jsem o tom, kolik vážím, moc nepřemýšlel. Nedávno mi ale našli vysoký cholesterol a poslali mě na další vyšetření. Prý bych mohl mít i počínající cukrovku. Toho se bojím. Rozhodl jsem se, že se zeptám doktora, zda mi může nějak pomoci.”

Abbott Laboratories, s.r.o., Hadovka Office Park, Evropská 2590/33d, 160 00 Praha 6, tel.: 267 292 111, fax: 267 292 100, www.abbott.cz

Civilizaãní nemoc

65

âeské a evropské lázeÀství

Z

především na využívání přírodních léčebných zdrojů s významným podílem přímé lékařské péče a s komplexním přístupem k léčebným pobytům. V současnosti v Evropě existují dva proudy lázeňství: Jednak je to tradiční léčebné lázeňství se silným akcentem na medicínské zázemí (Německo, Rakousko, Česká republika, Slovenská republika, Polsko) a jednak tzv. Wellness (Španělsko, Itálie, Francie). První skupina prosazuje názor, že léčebný pobyt by neměl být kratší než třítýdenní, protože až po této době se začnou v plné míře projevovat příznivé účinky léčby. Druhá skupina reaguje na změnu poptávky trhu, který vyžaduje i krátkodobé pobyty.

dravotnictví je jednou z nejcitlivějších oblastí, neboť se dotýká každého z nás. Každý z nás chce být v případě potřeby řádně ošetřen a přeje si, aby se mu dostalo té nejlepší péče, kterou současné zdravotnictví nabízí. Jedním z odvětví, které má u nás reálnou šanci uspět i v silné mezinárodní konkurenci, je lázeňství a lázeňský cestovní ruch.

LázeÀství – evropsk˘ fenomén Lázně a lázeňská zařízení nejsou rozloženy po celém světě rovnoměrně. Třebaže se využitelné zdroje odedávna vyskytovaly na mnoha místech, zůstalo lázeňství v našem slova smyslu vlastně převážně evropskou záležitostí. Jen menším dílem se vyvíjelo také v Asii. V anglosaských zemích a v Americe nebylo ani v minulosti příliš rozšířeno a postoj k němu byl stále zdrženlivý, takže ani v současnosti není příliš využíváno. Lázeňství nemělo vždy stejnou podobu, jakou má dnes. Lázeňství vychází z poznatku, že zdravotní stav obyvatelstva je jedním z nejdůležitějších indikátorů kvality života. Součástí péče o zdraví je i péče lázeňská. Cílem lázeňské péče je léčit nemoci s využitím přírodních léčivých zdrojů a nižším zatížením organismu farmakoterapií zabraňovat zhoršování zdravotního stavu nemocných, napomáhat zmírňování zdravotních problémů a také předcházet vzniku nemocí a dokončovat doléčovací proces. České lázeňství směřuje k naplnění stanoveného cíle tím, že je skutečně založené

66

Zájem o ãeské láznû stoupá

Mezi pfiednosti lázeÀství v âeské republice patfií:

 tradice  komplexnost nabídky klasického léčení  indikační šíře  přítomnost silných a známých přírodních léčivých zdrojů  atraktivita polohy a klimaticky příhodné podmínky  multikulturní prostředí  služby „pod jednou střechou“  silné zázemí ve službách zdravotníků  dosažitelnost péče po 24 hodin

Za posledních deset let se poměr zahraničních návštěvníků našich lázní zvýšil o více než 100 %. V poměru cenové nabídky jsou české lázně pro zahraniční návštěvníky stále levnější a v porovnání se srovnatelným rozsahem služeb velmi zajímavé. Je třeba si uvědomit, že se změnil rytmus i podmínky života, zátěž organismu v zaměstnání, přibyly nové stresující situace, větší zodpovědnost sama za sebe. Na tuto změnu je třeba zareagovat i jiným, zdravějším stylem života. Zdraví a kondice se stává podmínkou osobního úspěchu. Ztráty z toho, že člověk onemocněl, jsou bohužel často nenahraditelné a zdraví se zatím ani v tržní společnosti koupit nedá. Je tedy čas na prevenci a zlepšování zdravotního stavu. MUDr. Marie Rebjonková, Imperiál Karlovy Vary

LázeÀství

Za zdravím plynové), rašelinové zábaly, vodní masážní procedury (hydromasáž, perličkové koupele, vířivé, parní koupele aj.), ale i nejrůznější masáže (klasické, reflexní, lymfatické). Pro obtíže s nemocemi dechového ústrojí jsou využívány vedle pobytu v přírodním léčivém klimatu též inhalační procedury, včetně laváží nosní sliznice, např. v pooperačním období. V nabídce procedur nechybí ani rehabilitační techniky zaměřené jak na dechové, tak

i pohybové ústrojí, včetně specializovaných metodik fyziatrie, cvičení s prvky jógy, cvičení na míčích, mobilizace a měkké techniky. K těmto metodikám rovněž patří výuka správných postojů a pohybového chování při funkčních onemocněních pohybového aparátu. Fyzioterapeuti vysvětlí základy správného držení těla, aby si každý mohl uvědomit a naučit se rozumět důvodům, které vedou k bolestem, spasmům a pohybovým probléINZERCE

Pečovat o své zdraví znamená myslet na tělesnou regeneraci, osobní obnovu a přijmout zdravý způsob života. K prevenci nemocí nebo řešení zdravotních problémů pomáhá lázeňská léčba v přírodním prostředí, při které lze na podkladě lékařské konzultace analyzovat aktuální zdravotní stav a potřebnou regenerační léčbu. Před 250 lety, přesně 8. 12. 1756, se narodil jeden z významných Habsburků – nejmladší syn, Marie Terezie, její 16. potomek – Maxmilián-II. František. Jeho zájem o vědu a lékařství vedl k podpoře technického pokroku i medicíny. Maxmiliánova universita v Bonnu, kterou založil, nese jeho jméno dodnes. Stejně i první léčebný pramen Maxmilián dostal v roce 1780 jeho jméno v lázeňském místě, které své pojmenování získalo po jeho nástupci – synovci, vojevůdci Karlovi. Tito členové nejvyšší císařské rodiny (císařové byli jejich bratři – Josef II. resp. František I.-II.) prosadili v Karlově Studánce lázeňskou léčbu pod lékařským dohledem. Z přírodních léčivých zdrojů se v Karlově Studánce k léčení po staletí využívá nejen přírodní minerální voda, ale též rašelina a léčivé klima, které je vytvářeno širokými lesními komplexy v okolí. Tyto lesy produkují nejen kyslík, ale i záporné ionty, které napomáhají regenerovat správnou funkci sliznic dechového ústrojí. K léčebným účelům jsou vedle balneologických metod využívány moderní fyziatrické metody, jejichž zařazení do léčebního plánu doporučí zkušený lékař. K oblíbeným léčebným procedurám patří přírodní minerální uhličité koupele (vodní i tzv. „suché“

do Lázní Karlova Studánka v Jeseníkách

STÁTNÍ LÉČEBNÉ LÁZNĚ KARLOVA STUDÁNKA Léčebné lázeňské pobyty příspěvkové nebo komplexně hrazené zdravotní pojišťovnou v celé šíři indikační skupiny nemocí dechových (chronické obtíže a pooperační stavy nemocí nosu, hrdla, hlasu, průdušek,plic, alergií – astmatu, nemoci z povolání), dále u nemocí onkologických po skončení základní léčby (nádory prsu, plic, krvetvorby a jiné – celá indikační onkol. skup.) a u cévních nemocí, vysokého krevního tlaku. Navíc léčení vedlejších nemocí např. pohybového ústrojí, páteřních problémů, bolesti zad apod. Pro samoplátce rekreačně-léčebné 1-2 týdenní programy s lékařskou péčí, s procedurami: „Pobyt pro zdraví“, „Romantika v lázních – dovolená speciál“ Moderní komfortní ubytování, ve stravě výběr z 6-7 druhů jídel.

www.k.studanka.cz e-mail: [email protected] Přijímací kancelář tel: 554 798 262 fax: 554 772 026 Ředitelství tel: 554 772 024 fax: 554 772 023 Ústředna tel: 554 798 111

mům při přetěžování. Takto se může lázeňský host učit zdravě pohybovat a žít. Lázně Karlova Studánka nejsou vyhrazeny pouze nemocným, ale naopak dávají stále více možnost k regeneraci sil pro zdravé osoby v rámci dovolené, prázdninových pobytů nebo i zimní lyžařské rekreace. Zájemci, kteří si vyberou některý nabízený pobytový program na www.k.studanka.cz nebo si přímo dohodnou termín nástupu v přijímací a ubytovací kanceláři lázní (tel.: 554 798 262, fax.: 554 772 026, e-mail: [email protected]), mohou navíc využívat lázeňský provoz, který je v odpoledních a večerních hodinách vyhrazen veřejnosti a návštěvníkům z oblasti turistického ruchu. Po horských nebo lyžařských túrách tak mnozí uvítají odpočinkové posezení v lázeňské kavárně nebo ve vodoléčebných balneologických prostorách, kde je jim nabídnuta k vyzkoušení řada regeneračních procedur. Pobytem v lázeňském prostředí lze řešit osobní obnovu při tělesné i duševní regeneraci, ale nabízí se tu i prostor k obnově duchovních sil nebo k posílení společensko-emocionální roviny našeho života. Osobní obnova i zdraví jsou hodnoty, které si zaslouží pozornost v každém věku. Přijďte i Vy zregenerovat své síly a zdraví do Lázní v Karlově Studánce. Jedinečná okolní příroda, vyzkoušené regenerační metodiky se zkušeným odborným personálem tu na Vás čekají, abyste si odnesli obnovené zdraví s nezapomenutelnými zážitky a vzpomínkami. Prim. MUDr. Jan Vrabec, ředitel Lázní Karlova Studánka PR

LázeÀství

67

vdm01_06_final

27.3.2006

18:38

Stránka 68

Energie z lázní Místo

Hlavní léãebné zamûfiení

Pfiírodní léãebné zdroje

Místo

Hlavní léãebné zamûfiení

Pfiírodní léãebné zdroje

Bechynû

pohybov˘ aparát

peloid

Láznû Kunratice

pohybov˘ aparát, nervová onemocnûní

sirnoÏelezitá slatina

Bílina

doãasnû uzavfiené

minerální prameny

Láznû KynÏvart

d˘chací ústrojí, koÏní nemoci

uhliãitá voda, klima

Bludov

obezita, pohybové ústrojí, d˘chací ústrojí, nemoci ledvin

termální pramen

Láznû Libverda

obûhová ústrojí, pohybov˘ aparát, neurologické a psychiatrické nemoci

hydrogen-uhliãitanohofieãnatá voda

Dubí

pohybov˘ aparát, du‰evní choroby, poúrazové stavy

nemá vlastní zdroj, upravená pitná voda

Láznû Tou‰eÀ

pohybov˘ aparát

peloid

Lipová – láznû nemoci obûhového ústrojí, nemoci Ïenské, nemoci pohybového ústrojí

uhliãitá voda, peloid, léã. plyn

koÏní choroby, poruchy metabolismu, zv˘‰ená ãinnost ‰títné Ïlázy, obezita

klima

Franti‰kovy Láznû

Luhaãovice

hydrouhliãitano-chlorido-sodná voda, klima

Hodonín

pohybov˘ aparát, obûhové ústrojí

jodobromová minerální voda

onkologická onemocnûní, trávicí ústrojí, metabolické poruchy, d˘chací poruchy, cukrovka

Jánské Láznû

onkologická onemocnûní, d˘chací ústrojí, nervové onemocnûní, pohybov˘ aparát, koÏní nemoci

termální radioaktivní voda

Mariánské Láznû

onkologická onemocnûní, d˘chací ústrojí, moãové ústrojí

uhliãitá voda, peloid, klima

M‰ené – láznû pohybov˘ aparát, periferní nervstvo, metabolické poruchy

radonová voda

pohybov˘ aparát, neurologická onemocnûní

peloid

Jáchymov

Náchod – Bûloves

doãasnû uzavfiené (cca do r. 2006)

uhliãitá voda

Karlova Studánka

onkologická onemocnûní, d˘chací ústrojí, cévní choroby, silikózy

uhliãitá voda, ra‰elina, klima OstroÏská Nová Ves

pohybov˘ aparát, koÏní nemoci

sirná voda, klima

onkologická onemocnûní, trávicí ústrojí, metabolické poruchy, diabetes, dna, nadváha, paradentóza, pohybové ústrojí, nemoci jater, Ïluãníku, Ïluãov˘ch cest, pankreatu, onkologická onemocnûní

termální voda, pfiírodní ra‰elina, pfiírodní CO2

Podûbrady

nemoci srdce, obûhové ústrojí, poruchy metabolismu, cukrovka, obezita

hydrouhliãitano-chloridovásodnovápenatá voda

Slatinice

pohybov˘ aparát

sirná voda, klima

Karviná – Darkov

nervové nemoci, pohybov˘ aparát, koÏní nemoci

jodobromová voda

Teplice

pohybov˘ aparát, neurologická onemocnûní, cévní choroby, du‰evní choroby

termální uhliãitá voda

Klimkovice

pohybov˘ aparát, gynekologická onemocnûní, nemoci obûhového systému

jodobromová voda Teplice nad Beãvou

obûhové ústrojí, koÏní nemoci, pohybov˘ aparát

hydrogen-uhliãito-vápenatá voda

hydrogen-uhliãitano-sodnohofieãnatá voda

TfieboÀ

pohybov˘ aparát

peloid

Velichovky

pohybov˘ aparát, nervová onemocnûní

peloid

Velké Losiny

nervová onemocnûní, pohybov˘ aparát, d˘chací nemoci

sirná voda

VráÏ

nervová onemocnûní, pohybov˘ aparát

slatina

Karlovy Vary

Konstantinovy Láznû nemoci obûhového ústrojí, nemoci srdce

68

Kostelec u Zlína

pohybov˘ aparát

termální voda

Láznû Bûlohrad

pohybov˘ aparát, koÏní nemoci, nervová onemocnûní

peloid

Láznû Bohdaneã

pohybov˘ aparát

peloid

Láznû Jeseník

nemoci d˘chací, du‰evní poruchy, klima koÏní nemoci, nemoci obûhového ústrojí, poruchy látkové v˘mûny, regeneraãní pobyty

zpracoval ing. Pavel Attl

LázeÀství

Evropa i âe‰i stárnou

S

tárnutí populace je problém, s nímž se dnes potýká takřka celý vyspělý svět. Vysoká úroveň zdravotnictví pomáhá sice prodlužovat lidský věk, ale v bohatých zemích Evropské unie dochází také k tomu, že výrazně klesá porodnost. Tento vývoj platí i pro Českou republiku, která se pozvolna řadí mezi země s nejstarším obyvatelstvem v Evropě.

Nejstar‰í jsou Italové, nejmlad‰í Irové Charakteristickým rysem téměř pro celou Evropu je stárnutí populace. Zvyšuje se podíl osob ve věku 65 let a více a podíl dětské populace klesá. V Evropské unii je zemí s nejvyšším podílem osob starších 64 let (18 %) a s nejnižším podílem dětí do 14 let (14 %) Itálie. Naopak věkově nejmladší zemí je Irsko, podíl dětské populace zde jako v jediné ze zemí EU převyšuje 20 % a osoby ve věku 65 let a více představují 11 %. „Ukazatelem pro porovnání věkové struktury je index stáří, který se pro potřeby mezinárodního srovnání definuje jako počet osob ve věku 65 let a více připadajících na 1000 dětí ve věku 0-14 let. Hodnota tohoto ukazatele vyšší než 100 znamená, že počet osob starších 64 let převyšuje počet dětí. V rámci EU byla hranice 100 překročena v Itálii, Španělsku, Řecku a Německu,“ uvádí se v publikaci „Srovnání vybraných zdravotnických ukazatelů v EU a ČR,“ kterou při příležitosti našeho

Statistika

vstupu do EU vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS).

âe‰i nechtûjí mít dûti Podle ÚZIS patří Česká republika v důsledku nízké porodnosti k zemím s nejmenším podílem dětské populace v Evropě, ale vzhledem k menšímu podílu osob ve věku 65 a více let se zatím neřadí k zemím s nejstarším obyvatelstvem. Prvenství si naopak Češi vydobyli podílem obyvatelstva v produktivním věku (15 – 64) let, který dosahuje výše 70 %. „Podle indexu stáří patří věková struktura České republiky k evropskému průměru, při zachování stávajícího trendu se však postupně přesune mezi země s nejstarším obyvatelstvem,“ varuje ÚZIS. Na vině je především nízká porodnost, protože Česká republika zaznamenala v období let 19901996 mimořádný pokles počtu narozených dětí a úrovně plodnosti, když úhrnná plodnost v tomto období klesla z 1,89 dětí na jed-

nu ženu na 1,19. Hranice zabezpečující prostou reprodukci obyvatelstva je přitom 2,1 dětí na jednu ženu. Této hranici se v zemích EU dokázalo přiblížit pouze Irsko s hodnotou 2.0. Nejhůře je na tom naopak Itálie a Španělsko s hodnotami 1,2, tedy s hodnotami jen nepatrně vyššími, než vykazuje Česká republika.

V délce Ïivota za Evropou zaostáváme Úmrtnostní poměry charakterizuje veličina zvaná střední délka života. Střední délka života činila v EU v roce 2000 u mužů 75,6 roku, u žen 81,7 roku. V porovnání s rokem 1990 tak došlo u mužů k nárůstu o 2,5 roku, u žen o 1,9 roku. Nejvyšších hodnot tohoto ukazatele dosahují tradičně muži ve Švédsku, kde se dožívají téměř 78 let a ženy ve Francii, Itálii a Španělsku (kolem 83) let. Ačkoli v České republice došlo po roce 1990 k mimořádnému tempu nárůstu střední délky života – v letech 1990-2002 došlo k nárůstu u mužů o 2,5 roku a u žen o 1,9 roku – stále však nedosahujeme ani nejnižších hodnot obvyklých v původních členských zemích EU. „Rozdíl mezi průměrem EU a Českou republikou se snížil, ale stále je zhruba tři roky. Za zeměmi s nejvyššími hodnotami střední délky života zaostáváme u mužů zhruba o 5 let, u žen o 4 roky,“ uvádí ÚZIS, podle něhož se čeští muži dožívají věku 72,2 roku a ženy 78,8 let. z údajů ÚZIS vybral jp

69

Téma letního čísla: Poruchy kardiovaskulárního systému

OBJEDNÁVKA

Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Pokud máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je poslat e-mailem závaznou objednávku se všemi údaji uvedenými níže na

[email protected] Když přístup k internetu nemáte, vyplňte objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou na adresu: Granit s.r.o., Vademecum zdraví, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5 Časopis bude dodáván od nejbližšího čísla. Objednávám si závazně roční předplatné časopisu (4 čísla) Vademecum zdraví za manipulační poplatek 80,- Kč.

Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail: Platba:

70

Vydavatel: Granit s.r.o., číslo: Jaro 2006, vychází čtvrtletně vedoucí vydání: Jiří Prinz jazyková redakce: Ladislava Šulcová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected] telefon: +420 227 018 361 redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, mluvčí České lékárnické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze fotografie: Jiří Bursík, Markéta Bursíková, Matěj Mlčoch, Photos, archiv autorů a institucí fotografie na obálce: Jiří Bursík příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. evidenční číslo: MK E 16125 tisk: Finidr s. r. o.

distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě roční objednávky (4 čísla). upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese nakladatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2006

Odborná spolupráce:

složenka

faktura

Svûtová zdravotnická organizace v âeské republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví âR Ústav zdravotnick˘ch informací a statistiky âR – ÚZIS âR âeská televize

Knihy pro zdraví – knihy pro každého I když se člověk se základními zdravotními dispozicemi rodí, existují možnosti, jak příznivé přirozené dispozice rozvíjet, oslabený organismus posilovat a příznaky některých nemocí zmírňovat. Nejlepší prevencí různých onemocnění je zdravý životní styl, kam patří samozřejmě zdravá výživa včetně nápojů a pohyb na zdravém vzduchu.

Jurij Isajev, Ludmila Mojsjuková Průduškové astma V této knize autoři shromáždili a ověřili nejrůznější osvědčené metody přírodního léčitelství (dechová a tělesná cvičení, masáže, otužování, fytoterapie a další), užívané v různých zemích v boji s obtížnou civilizační chorobou astmatem, s cílem co nejvíce omezit množství přijímaných léků. Názorně učí pacienty prostřednictvím obrázků první pomoci při astmatických záchvatech, radí, jak jim předcházet, upravit životosprávu a vést plnohodnotný život. 168 stran, černobílé ilustrace, brož., 199 Kč, ISBN 80-7296-042-3

Jiří Bodlák Příroda léčí / Bylinář s recepty Tento moderní bylinář z přelomu tisíciletí uvádí současné léčitelské metody do historických souvislostí, seznamuje se správnými postupy při přípravě léčivých prostředků a s účinkem rostlinných drog. Představuje 150 druhů evropských léčivých rostlin a 10 druhů léčivých hub. Uvádí kalendář nejvhodnější doby jejich sběru, způsob sušení, uchovávání a aplikace a přináší na 400 vyzkoušených receptů na čaje, masti, tinktury, bylinné likéry aj. V závěru knihy je připojen přehled jednotlivých skupin chorob a příklady čajových směsí pro podpůrnou fytoterapii. S ilustracemi Františka Severy (rostliny) a Bohuslava Vančury (houby). 240 stran, 170 ilustrací, vázaná, 399 Kč, 2. vydání ISBN 80-7296-036-9

Jiří Bodlák Zdraví máme na talíři Kniha přináší přehled látek důležitých pro zdraví a všímá si léčivých i škodlivých účinků jednotlivých skupin potravin. Zahrnuje i nejmodernější poznatky a upozorňuje na vyvíjející se názory na význam některých potravin pro lidské zdraví (mléko, maso, vejce, tuky). Hlavní pozornost je věnována zelenině, rozdělené na cibulovou, kořenovou, košťálovou, listovou a plodovou. Dále jsou pojednány luštěniny, obiloviny a zrniny, olejniny, koření, ovoce, mléko a mléčné výrobky, maso, cukr, tuky a vejce, houby a včelí produkty. U jednotlivých potravin je uvedena stručná historie, obsahové látky, jejich léčebné působení, a případná varování, užití v kuchyni i v kosmetice. Receptář se zaměřuje na vyzkoušené léčivé recepty k vnitřnímu i vnějšímu použití. 160 stran, barevné fotografické přílohy, perokresby, vázaná, 79 Kč, ISBN 80-7296-016-4

Uvedené knihy lze objednat na adrese: Granit, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5 tel. 227 018 358, fax 227 018 361 [email protected] www.granit-publishing.cz

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové vyhlašuje literární soutěž na téma

Staří lidé okolo nás pro děti a mladé lidi do 26 let ve formě povídky, eseje nebo básně.

Uzávěrka soutěže je 15. června 2006. Cena pro vítěze 20 000 Kč. Dvanáct nejlepších prací bude vydáno ve sborníku. Své literární příspěvky (se jménem, datem narození a adresou) posílejte buď na [email protected] nebo na adresu Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, P. O. Box 240, 111 21 Praha 1. Na obálku uveďte heslo „Literární soutěž“. Kontaktní osoba Ludmila Šamšulová, tel. 224 216 883. Cílem projektu je, podpořit úspěšný průběh veřejné sbírky „Senior“, která bude použita ke zkvalitění života starších lidí v jejich přirozeném prostředí. Číslo konta: 3976550016/0400, www.vdv.cz