T'
~
~
~
v
nOUA RISE IÁŠ · ER PREnnonlSTRÁTllJ
1211
r
~
1936
1. Řád premonstrátů na Moravě. Řád řeholních kanovníků sv. Norberta neboli řád premonstrátů
uvedl do zemí českých olomoucký biskup Jindřich Zdík z panujícího rodu .Přemyslovců. Na své pouti do Svaté Země v l. 1137-1138 seznal blíže obětavou činnost tohoto řádu na poli náboženském, charitativním i sociálním, kterou vyvíjeli členové kláštera sv. Habakuka v Jerusalemě. Všestranná činnost mohutně se rozvíjejícího, mladého, teprve nedávno (1120) založeného řádu naplnila zbožného a vzdělaného biskupa takovým obdivem a nadšením, že nejen sám v chrámě Božího hrobu v Jerusalemě vzal na se bUý oděv řádu, nýbrž také pevně si umínil, že po svém návratu uvede řád do své vlasti. Pro svůj záměr získal r. 1139 pražského biskupa Jana a tak došlo k založení prvního kláštera v Praze na "Strahově", zvaného Sion (r. 1140). Následoval klášter za klášterem... R. 1141 založen v Čechách panenský klášter v Doksanech, r. 1145 v Litomyšli, r. · 1149 mužský klášter v Zelivě a panenský v Louňovicích. Později založeny kláštery v Milevsku r. 1187, v Teplé r. 1195 ar. 1196 panenský klášter v Chotěšově.
3
Biskup Jindřich sám premonstráty na Moravu neuvedl. Zabránila mu v tom smrt. Zemřel 2S. června lIS0 a poch,ován byl v klášteře strahovském v Pr~ze. PIŠ~ o ne~ moravský historiograf dr. Beda Dudík: "Tot bylo zalíbené jeho místo; tam byl také uvedl první bílé bratry, jichž byl sám také jeden ... " Jindřich, jsa ještě živ,. m:ě1 v ,úmyslu odevzdati
premonstrátům
benedlkunsky klašter Hradisko u Olomouce. Zá~ěr uve~ ve sk~tek nástupce Jindfichův na blskupskem stolcI v Olomouci Jan III., svědomitý vykonavatel posmrtných jeho plén!. Byl členem premonstrátského kláštera na Strahově, a jak o něm praví letopisci byl "mulem svatého obcování". Tento bIskup uvedl premonstráty do kláštera na 'Hradisku t. liSl a prvním jeho opatem stal se strahovský řeholník Jiří. Klášter během následujících staletí vyvinul pozoruhodnou činnost kulturní zvláltě ve stol. XVIII., nazývaném "temnem': oněmi pHslušníky našeho národa, kteří své historické znalosti čerpají z románů .. . V této doh~ choval klášter pod s vou střechou řadu vzdělaných kněží-učenců, pracujících ve všech oborech věd a umění a s obzvláštní oblibou se zabývajidch dějinami své rodné země. Klášter byl zl'Ukn r. 178s dsařem Josefem II. ve chvíli svého obdivuhodného rozkvětu: vzácné písemné památky a bohatá knihovna k nenahraditelné ilrodě příštích pokolení staly se oběti nepochopem a vandalismu "osvícenské" doby. lL lISl na pravém břehu Jihlavy založen panenský klášter v Kounidch, který zanikl roku
1526. Kníže Otto založil r. II90 pod Znojmem na řece Dyji mužský klášter v Louce, který hrál důležitou roli v náboženských zápasech ve století XVI. za opata Freitaga z Čepiroh Ct 15 85). Proslulý tento opat zřídil v klášteře gymnasium a seminář, zavedl tiskárnu a založil velkolepou knihovnu. Klášter byl zrušen po slavné minulosti r. 1784, kdy čítal 96 členů, postavil a udržoval 38 kostelů a kaplí, spravoval 15 far a 3 lokalie. Zrušení mělo vzápětí - jako jinde - zkázu všech vzácných umělec kých předmětů a knižních památek. Budova klášterní proměněna v kasárny.
Okolo r. 1205 moravský pán Lev z Klobouk s chotí Riksou založili v Zábrdovicích na před městí brněnském mužský klášter, do něhož byli uvedeni premonstráti ze Strahova. Zakládací listina byla potvrzena králem če.ským Přemys lem t:eprve r. 1210. Klášterní kostel byl svěcen v neděli 15. května 12II za přítomnosti samého krále Přemysla, četné vznešené společ nosti z rodu Přemyslovců a jiných hodnostářů světských i duchovních. Svěcení vykonal arcibiskup hnězdenský Jindřich, vracející se z Říma přes Uhry. V průvodu biskupově byla též čtyřletá dcera krále uherského Ondřeje II., jménem Alžběta, později známá jako světice sv. Alžběta Durynská. Biskup pražský Daniel světil dva oltáře za asistence olomouckého biskupa Roberta. Ačkoliv nový klášter měl velkolepý začátek, další jeho osudy byly svízelné. Během svého trvání byl stihán těžkými bědami válečnými a jinými pohromami a byl několikráte dokonale zničen a srovnán se zemí.
5
Ve svých zdech choval hojně mužů učených a zasloužených o vědy a vlast. Učený opat Olenius zařídil r. 1652 v klášteře hojně llavštěvo vanou Ikolu filosofie, r. 1655 učení boho vědné ar. 1661 započal se stavbou k}ášterního kostela, který od obležení Brna Švedy r. 1645 ležel V troskách. R. 1652 a 1653 obnovil oba poutní kostely ve Khinách u Brna a vystavěl dům pro přenocování poutníků. ~p~lu~raco~al s Pelinou z Cechorodu na vlastlvednem díle Mars Moravicus a r. 1668 vydal oblíbenou knihu "Ctitel Mariánský". Posledním opatem kláštera byl učený a zbožný Michal Morava, jenž dal přes řeku Svitavu postaviti kamenný, doposud užívaný most. Po ~rušení r. 1784 byl klálter proměněn ve vOJenskou nemocnici. Posléze r. Ull byl založen panenský klášter v Nové :lili. Opati zábrdovštf vzhledem k tomuto klálteru byli nazýváni "otci-opaty", poněvadž jejich prostřednictvím událo se osazeni kláltera řeholními pannami. Tento název neznamenal jen poctu, nýbrž označoval dozorčí orgán, vybavený velkou pravomocí vůči podflzenému klálteru, do jehož správy a osudů dle potřeby pronikavě zasahoval. Připomenuli jsme aspoň stručně vznik a zánik premonstrátských klášterů, které okrouhle po lest století pdsobi1y na Moravě a jichž jména volaj! do dávné ll1inulosti. S nimi jest úzce spjata vzpomínka na slavný panovnický rod Pfemyslovcd, kteří měli činnou a vroucí účast na jejich založeni, kteří dovedli oceniti jejich činnost a kteř! své posmrtné pozůstatky dávali
8
pohřbívati do jejich klášterních krypt jako na důkaz svého uznání .. . Není-li nápadná skutečnost, že od r . II26-II99 mezi sedmi biskupy olomouckými bylo pět premonstrátů? Tato okolnost, pro řád tak lichotivá, neoznačuje jen stupně oblíbenosti, nýbrž je i dokla-
dem schopnosti řádových členů. Řád měl jistě nemalé úkoly v době, kdy církev měla na starosti vše: vzdělání, umění, nemocnice, chudinu. Všestrannou činnost klášterů a řádů v naší vlasti ocenil dějepisec Fr. Palacký v "Dějinách národu českého" vzácnými slovy opravdového uznání: "Také i v poslední čtvrti XII. století ještě neuhasla tato neobyčejná horlivost o zakládání a velebení nových ústavův duchovních; aniž ji kdo tupiti bude, komuž duchovní prospěch člověčenstva vůbec na srdci leží. Ústavové tito zajisté sloužili středověkosti za semeniště netoliko náboženství, ale i nauky a umy, osvěty a průmyslu; ba i hospodářství samo, i řemesla všeliká jimi se více a více vzdělávala. Tatáž ušlechtilá snaha lidská, která za našeho věku libuje sobě v zakládání a podporování spolkův i akademií učených, uměleckých atd., vedla také v život středověké ony ústavy, jen že oučely těchto bývaly ještě vyšší a rozsáhlejší, prostředky ještě oučinnější, a tudíž veškero postavení a působení jejich ještě blahodárnější." (Díl I. str. 239, 1906.)
7
II. Nová flíše. L 2enský klášter od r. 1211-1596. Poslednim na Moravě založeným klášterem premonstrátským byla Nová Říše. Tento pů vodně panenský klášter založil dle tradice r. Ull moravský pán Markvard z Hrádku s choti VojslafJou, kteři sídlili na hradě nad říčkou Vápovkou, kde se nyní rozkládá vesnice Cervený Hrádek. KláAter, zasvěcený P. Marii, zvaný proto také klá§terem "Matky Boži", byl osazen prvními ládovými p'annami prostřednictvím kláštera zábrdovickeho u Brna, jehož opati uží vali z tohoto důvodu čestného názvu "otce-opata" a vykonha1i též jisté povinnosti s tímto úřa dem spojené: bděli nad kázni pannen, určovali obor působnosti, fidili volby představených kláhera a podle svého dobrého zdání zvolené osoby potvrzovali. V čele konventu stála pře vorka, která dozírala především nad zachováváním řádových povinností v domě. Na veřejnost zastupoval klášter probošt pannami volený a otcem-opatem i panovníkem potvrzo-
8
vaný. Svobodnou volbu
proboštů měly
panny statuty, ale i listiZa kandidáty proboštství v Nové Říši byli zpravidla bráni čle nové kláštera v Zábrdovicích. Probošti obstarávali s pomocnými kněžími duchovní správu pannen i svěřeného lidu a hospodařili na klášterním statku, opatřujíce panny v klášteře pozemskými potřebami. Od styků s ostatním světem byly panny chráněny přísnou klauzurou. Jak probošt, tak převoryše užívali vlastních pečetí: probošt s obrazem sv. Petra a převoryše s P. Marií, držící Ježíška na ruce. zaručenu nejen řádovými nami papežů a panovníků.
Naprostý nedostatek současn ých písemn ých památek nedovoluje zjistiti prvopočáteční majetkový stav kláštera ani okolnost, zda již tenkráte okolí kláštera bylo obydleno, či stalo-li se tak až po založení a vybudování kláštera. Podle sporých odkazů písemných z pozdější doby lze se jen domnívati, že původní nadání kláštera v Nové Říši bylo malé: ně jaká trať polní a lesní v okolí Nové Říše, ves Martinice u Brna a dva vinohrady v Polehradicích. R. 1258 ví se určitě, že klášter vlastnil jeden lán ve Staré Říši a bral desátky z okolních vsí, kde kněží klášterní vykonávali duchovní správu. Pozdější zvětšení klášterního majetku třeba přičísti jednak novým dobrodincům, jednak přínosům zemanských dcer z okolí, které vstupovaly do kláštera. O prvních proboštech též se ničeho nevL Teprve od f. 1257 se začíná posloupnost proboštů dle sestavu, který r. 1606 pořídil probošt
9
Adam Skotnický. Není však nikterak zaručeno že nevykazuje mezer. Jako první známý pro~ bolt se uvádí Gottfried (1257-1278), po něm Visimfr (-1290), Otto (- 1299), Marsilius (-13U), Bernard (-13 20), Gerhard (-133 0 ), Nicislav (-1345), Heřman (-134 8), Henslin (-1353), Jindřich (-1355), Hostisla v (-1363) Jan (-1378), Martin (-:-1.384), Otík (-13 89): Pfedbor (-1428) a OndreJ (-1448). Za těchto dvou posledně jmenovaných byl klášter zničen husity. Jen o málokterém z uvedených proboštů lze poznamenati; jsou pro nás namnoze pouhými jmény ... R. 1276 uděluje král Přemysl Otakar II. klášteru výsadu, aby se všechny penětité pokuty, soudně uložené kl ášterním poddaným, odváděly klášteru. R. 1301 získán pauonát fary ve Staré ruší, r. 13°9 papež Klement V. bere pod ochranu celý řád proti sužovatelům jak duchovním tak s věts k ým, r. 1311 dostává se klášteru patronátu far y v Krasonidch se dvěma lány, r. 1315 prod án "dvůr pustej svobodnej pod Mezříčkem na potoku", naproti tomu r. 1320 koupen dvůr v Nové :Ai.i s pffslušenstvím pod klášterem ležící. R. 1331 papež Jan XXII. potvrzuje klášteru jeho državu a béře jej pod svou zvláštní ochranu. R. 1345 klášterní panna Eufemie věnuje klášteru otcovský podíl tří lánů v Cizkrajově . něco
eroboštů Jindřicha a H ostislava působí ldaštcfe jako "Magistra" panna Jitka, která si O rozkvět kláštera získala velkých zásluh. V análech klášterních nazývá se "druhou za-
Za y
10
kladatelkou" kláštera. Tenkráte dobrodincem kláštera osvědčil se markrabí moravský Jan. Udělil roku 1363 klášteru "odúmrt", vybavil klášter z pravomoci světských soudů a potvrdil staré výsady. Na přímluvu proboštovu téhož roku povýšil Novou Říši na městečko a udělil výroční trh v oktávě sv. Petra a Pavla. Také markrabě Prokop projevoval klášteru svou přízeň vedle řady jiných příznivců duchovních i světských, o kterých nelze se v rámci stručného popisu zmíniti obšírněji. Je nám jen zmínka o nich dokladem, že činnost kláštera byla známa širší veřejnosti a po zásluze jí též oceňována. Než doba rozkvětu a blahodárné činnosti kláštera byla záhy přervána ... Nastaly nepokoje a bouře v zemi, jež vyvrcholily válkami husitskými. Jediné "Letopisy Zábrdovické" zmiňují se o katastrofě, jež postihl~ Novou Říši. Dovídáme se z nich, že Nová Ríše byla pustošena vojsky husitskými r. 1423 a 1424. Zboží klášterní bylo zabráno uchvatiteli, panny se rozprchly nebo snad - jak praví pověst byly na útěku vehnány do rybníka, v němž utonuly. Pokud lze souditi podle těchto až příliš stručných zpráv, pokoušely se panny s proboštem Ondřejem po odchodu husitů obnoviti společný klášterní život, neboť teprve Prokop Holý r. 1430 srovnal klášter úplně se zemí. Ještě r. 1433 loupili Sirotci v Nové Říši a okolí, byla obléhána Telč i Slavonice. Panny klášterní našI y útulek v Telči v klášteře s v. Ducha. Po
bitvě
u Lipan r. 1434 dály se pokusy o nové
II
vybudováni kláštera a zpětné získání rozchváceného klášterního zboží. Svědčí o tomto úsilí celá řada záznamů v knihách půhonn ých. Velikou energii na záchranu kláštera vyvíjeli probošt Ondfej a nástupce jeho Michal (1448 až 1462) za účinné spolupomoci pře voryše Anežky. Za tohoto úsilného zápasu o existenci kláštera r. 1453 král Ladislav potvrzuje jeho privilegia a r. 1457 dostává se na prosbu proboštovu městečku Nové Říši druhého výroč ního trhu na sv. Voršilu .. Hned na to r. 1458 pustošena Nová Říše vojskem krále Jiřího. Probošt Prokop (1462-1492) dočkal se nových pohrom. R. 1468 byla západní Morav~ dějištěm zápasů mezi králem Jiříkem a uherským Matyášem. Některí dějepisci tvrdí, že ani války husitské ba ani válka třicetiletá nenatropily v těchto končinách tolik škod, iako tento dlouholetý zápas. Tehdy mnoho vsí a osad zmizelo s povrchu zemského ... Klášter se nemohl dlouho vzpamatovati z těchto pohrom. K: . ZlIÚ1'Děni nedostatku byly sice ně které statky prodány, nicméně při nastoupení prob. Bartolomlje (1492-15°3) byl již klášter velmi zadlužen. Prostředí, ve kterém klášter pllsobil, silně se nyní změnilo. Kde dříve klášter nacházel přátele a příznivce, setkával se nyní s nepřáteli a škůdci. Pro mnohá příkoří, jichž se dostávalo klášteru od nekatolické Ilechty z okolí, král Vladislav již r. 1497 svěřil t. zv. "opravu" nad klášterem p. Jindřichovi z Hradce na Telči. "Ochranný pán" nesplnil vlak naděje v něho kladené a
II
zasahoval sám proti právu do záležitostí kláštera. Ačkoliv také apoštolský legát pro země české kardinál Petr v Ostřihomi r. 1503 potvrdil klášteru všechny výsady královské i papežské, především právo svobodné volby probošta, vnutil Jindřich z Hradce ještě téhož roku pannám za probošta, nedbaje protestu převoryše a konventu, po smrti prob. Bartoloměle, světského kněze Němce z Bavor Kryštofa Peugara z Reitzenschlagu a získal z neznámých nám důvodů také souhlas otce-opata zábrdovického Wolfganga. Oba strůjcové tohoto nezákonného stavu zemřeli záhy : opat Wolfgang r. 1506 a Jindřich z Hradce v lednu 1507 cestou na lov při pádu ze saní se nabodl na oštěp. Kryštof Peugar si počínal v klášteře zhoubně. Panny v klášteře všemožně utiskoval, o jejich potřeby se nestaral, důchodů klášterních jen pro sebe užíval, duchovní správu zanedbával a vedl nezřízený, pohoršlivý život. Převoryše Voršila snažila se zjednati nápravu, dovolávala se světs ké i duchovní moci. Teprve r . 1514 na rozkaz krále Vladislava byla odňata "oprava" pánům z Hradce a král si ji podržel pro sebe. Probošt Peugar, sebrav co mohl ještě z majetku klášterního, uprchl ke svým příbuzným do Rakous a panny shromážděné v konventním kostele P. Marie dne 3. září 1515 zvolily jednosvorně za probošta kněze zábrdovického Jakuba ze Sternberka (1515-1521). TýŽ byl r. 1519 zvolen opatem zábrdovickým, nicméně poddel ve správě proboštství novoříšské do roku 1521, kdy zvolen proboštem Zikmund
13
(-1542). Nástupce je~o Ondřej ~!542-1553) obdde1 od dsaře Ferdmanda I. osrre1e opatství Ielivské, kterýtto kláher i se statky v čechách se dostal do rukou světských. V držení opata !elivského z6stalo jen několik vesnic na Moravě s farou v Jihlavě, která se stala dočasn ým sidlem opatd lelivských. Ondřej dostal správu opatstvf s podmfnkou, že obnoví zaniklý konvent tohoto kláltera. Po smrti Ondřejově stal se proboltem Michal ll. (1556- 1559), který spravoval jen Novou tuši, neboť nový konvent želivský zvolil si vlatního opata se sídlem v Jihlave. Michal II. brzy zemřel a do příprav k nové volbě zasáhli zase páni z Hradce. Zachariál z Hradce, pán na Telči, choval u sebe potomnfho poslednfho opata kláštera mile vstého kněze Matěje, kterého se snažil dosaditi za probolta do Nové tuše. Osobuje si neprávem titul "opravného pána" nad klášterem, proti v6li otce-opata i konventu uvedl mocí kněze Matěje v držem kláštera, čímž dal podnět ke sporu, který nařízením královským ustanovená komise rozhodla: Zjištěno, že pánům z Hradce "oprava" na klášter byla r. 1514 odňata a kněz Matěj byl donucen z Nové ruše se vzdáliti. R. 1562 stal se opatem v Milevsku do r. 1575, kdy byl tento klášter zrušen. Proboltem v Nové tuši zvolen Kašpar S ch 0nauer (1562-1570), jenž vynikl v oboru stavitelském. Smrti opata Martina v Jihlavě (1567) znovu osiřelé opatství želivské dáno mu pod s.Právu. Vystavěl faru v Jihlavě a také v Nové Rfli zbudoval nové proboštství z tvrdého zdiva, které a! dosud bylo z velké části dře-
14
vene. Později pověřili ho stavové moravští stavbou zemského domu v Brně (Starý zemský dům na Dominikánském nám.). R. 1570 byl zvolen za opata do Zábrdovic a podržel i opatství želivské, jehož výnosu použil potom k přestavbě kostela a kláštera v Zábrdovicích. Nový probošt v Nové Říši Urban (1570-1595) byl pečlivý, spravedlivý a přičinHvý hospodář, avšak málo šťastný ve svých podnicích. Za něho vymřely všechny panny v klášteře až na převoryši Annu Černickou z Kačova, t. zv. "poslední pannu", která svou povahou i jednáním působila proboštovi a řádovým před staveným veliké nesnáze. Přes všechny pokusy o získání nových pannen do kláštera, nepodařilo se již vzkřísiti zašlý konvent a před stavení řádoví vzhledem k změněným poměrům náboženským, které vyžadovaly pronikavější činnosti na tomto poli, obírali se již tehdy záměrem přeměniti dosavadní ženský klášter v mužský. Snahám takovým dostalo se pobídky, když za prob. Sebestiána Chotě bořského (1595-1599) byla převoryše Anna r. 1596 přinucena se odstěhovati do kláštera Chotěšovského v Čechách a když nejv. kancléř král. Českého Adam z Hradce netajil se záměrem dáti klášter novoříšský jako dotaci koleji jesuitů v Jindř. Hradci. Pro všeobecný nedostatek vhodných kandidátů bylo veškeré úsilí zatím marné a uskutečnění nových plánů nepřízní doby stále oddalováno. Probošt Šebestián byl výborným znalcem práv a používán moravskými stavy v záležitostech zemských. R. 1596 byl v komisi pro revisi zem-
15
_~ 1an Kostelecký (1 599-1605) nehl .~ . vHený mu úkol a vrátil se r.
" " . . do s vébo kláštera v Z ábrdo vicích.
ZfJdíl pod ldálterem zclínáhkou zahradu DOU _
jíDé pozemky.
smě-
tísnivěj ším poměrům náWeatlro-politickým generální vik ář řádu Jan I.oJId ~ na dsafí potvrzení za probošta do ft liJe kDěze kláštera Strahovského AM1IItI SIult1lieUho (1605-1631), kterého oče tj DejcD:eliký úkol, ale i těžké strasti. Se Iyta& dlMladDtm vzděláním, zbožností a CIICqíi byl pmvým muže~ který se v těžké dobl C' JIa pravém místě. Nebyl jen probollt&lD .ftfcaeho domu, sběhem okolností se pravém slova smyslu jeho zac1mnútcIem. Pti C~u do No vé Řiše našel taktka dějně rozvrácené: pody mhteěku zmatené nábožens kými štva. ._j, ' ocIciuné své duchovní vrchnosti, neIů' .J.,uné, schopné i násilí . . . Probošt CO byl DuceD hájiti svou autoritu jako ......L'II .-kého statku, hleděl hned s popliváti DOvoiiiské měšťany v jednotu
Vzhledem ke stále
.....
Kostel,
pre sbyt ář.
a kázeň církevní. Praví se, že bylo tehdy v Nové ruši asi čtrnáct různých vyznáni ... Vůči vášnivé a bezohledné agitaci sousedních nekatolických pánů, kteří v Nové ruši konávali veřejná shromáždění neboli "synody", jako na př. páni Zahrádečtí ze Zahrádek, a kteří zasahovali beze všech skrupulí i do vrchnostenských práv proboštových, štvouce proti němu novoříšské poddané, hájil se probošt s důstojnou rozhodnosti, aniž by se byl dal výsměchy a pohrůžkami odvrátiti od vytče ného cíle. Prozřetelnost tomu chtěla, aby na celé jihozápadní Moravě vystoupil a působil jako jediný muž nezdolného katolického pře svědčení, aby se stal hrází nekatolickému náporu a vzkřisitelem svého utlačového náboženství. Tak se stal obyvatelstvu kraje, ve kterém působil, nejen záštitou proti krajně bezohlednému a násilnému působení nekatolické šlechty, která sice pro sebe hlučně reklamovala "svobodu svědomí", avšak oproti katolíkům si počínala s nenávistnou útočností, nýbrž i prvním významným činitelem protireformačním. Pod vlivem vlastního hlubokého přesvědčení s neúmornou horlivostí pracoval úspěšně pro obrodu katolické víry v době nejtěžšího útlaku. Za svůj ideál sváděl tuhý a osobně nebezpečný zápas na osamělé výspě bez pomoci, odkázán jen na vlastní síly, o celou řadu let dříve, než pozdější dějinné události připravily podmínky příznivější ... Poddaný lid ve vesnicích těžce nesl panské násilí, nazývaje pány "krvavými vlky" pro jejich pýchu a zvláště hrabivost a učil se viděti v proboštovi svého zastánce a osvoboditele od těž-
17
kmo jha. Dokonce i někteří přís]ušníci drobné domácí Ilechty hleděli se usaditi na klášternfm územ! v Nové itfši pod ochranou pro':' boka, aby se vyhnuli nesnázím, plynoucím z náboženské nesnášenlivosti nekatolické šlechty. Probolt Adam, zajistiv si smlouvou z r. 16n na čas snesitelné spolužití s odbojnou radou městečka, staral se o zvelebení klášterniho majetku. Zakoupiv již f . 1607 svobodný dvorec ve Vystrčenovidch, dal se r. 1616 do stavby nového konventu. R. 1618 koupil dvůr v Cizkrajově, aby jej se vsi Krnčicemi a pustou vsi Stratovem směnil s p. Janem Cejkou z Olbramovic za Bohuslavice. Dvůr v Rozseči s p.,ustou vsi Svojkovicemi sta] se majetkem klaitem r. 1627. Zfskáním těchto hospodář ských objekn\ soustředil probošt Adam klášteml pozemkový majetek vhodně v bezprostfednfm okoli Nové itíše. Také jeho výše zmin&á činnost na poli náboženském začí nala nésti O'9OCe: Mnohé z jinověrců a odpad1ikd v Nové liti přivedl zpět do lůna církve. Probolt Adam Eveleboval bohoslužby, vyučo Táni, chrámový zpěv a hudbu. Ač musil pře konati mnoho utrpeni a nesnázi, měl úspěch f t v§em, co podnikl. Nejtrpčí l:kouška potkala ho r. 1619 po připojeni se stavů moravských k českému povstání... Kláštera a jeho tt8ttd se zmoaůl Krykof z itíčsn a dal zdrihajidho ve proboita násillm vyvléci 2: kláštera. Potom byl zpustošen ldáAterni chrám ... OItife" sochy, obrazy byly rozbity a vyhúeny a chrám. prOllllam v kalvínskou modlitebnu. Za pustého ryta • nadávek byla z kostela vyaspoň
•
vlečena
socha sv. Petra na městečko a s mísou v rukou postavena u silnice, aby "vybírala mýto" ... Probošt v rozdrásaném oděvu a zalitý krví od četných ran, utekl se do Telče, kde žil v bídě a nedostatku až do svého návratu do Nové Říše po potlačení povstání. Jen s velikým úsilím, nenalézaje nikde podpory ani náhrady za zpustošení svého kláštera, snažil se napraviti škody a dokončiti stavbu konventu. Zemřel 3. ledna 1631 pln zásluh o náboženství, stát a svůj klášter, když byl, jak zaznamenává letopisec kláštera, "za svého 26letého panování nesčíslné urážky a pronásledování byl vytrpěl .. ." Na opuštěné místo proboštovo nastoupil Vamnec Plocar (1631-1649). Byl sice horlivý a pracovitý, povahou však prudký. Hned na počátku dostal se do sporu s městečkem a neustal v něm po celou dobu svého pobytu v Nové Říši. Jen spor o faru a farní obročí v Krasonicích, jehož se v době povstání zmocnil, vypudiv faráře, Štěpán Kusý z Mukoděl, skončil r. 1634 smírným narovnáním. Dokončil stavbu konventu a připravil vše pro osazení kláštera mužskými členy řádu.
19
D. Mužský klášter v Nové Říši od r. 1641. Na svátek Nejsv. Trojice dne 16. května 1641 bylo do kláltera v Nové 1tiši slavnostně u vedeno sed m kněží řádových, kteří přišli ze Zábrdovic. Tím proměna kláštera v mužský uvedena ve skutek. Začátky jejich působení byly ochromovány trvající třicetiletou válkou, která způsobila klálteru jako celé zemi velikých útrap a škod. V r. 1645 přitáhli Švédi do Nové 1ú5e a vyplenili klášter, městečko i okolí. Při odchodu odvlekli s sebou dva kně"?:e a jednoho klerika jako rukojmí do Jihlavy a prop'ustili je až po složeni velikého výkupného. Po Švédech přišli dsafšti a nehospodařili lépe. Nesnáze s vojskem trvaly do r. 1649. "Už nejsou vojáci páni", zajásal proboltVavřinec při skončení války. Jako zvolenýopatzábrdovickýpředal správu proboltstvf ná!iitupci EngelbertO'Vi Benátkovť (1649-1661), který jsa mnohem rozvážnější a trpělivějlí, především snažil se ukončiti vleklé spory s městečkem. Stalo se tak smlouvou roku 1652. "Zásluha a čest z tohoto narovnání náleží naAemu spravedlivému, moudrému a opatrnému proboštu", zaznamenává současný pamět nik. R. 1651 zařídil probošt konventní zahradu a obehnal zdi. R. 1654 papež Innocenc X. udě lil proboštu a jeho nástupcům právo pontifikálii. Odznaků této důstojnosti, berly totiž
a mitry, dostalo se proboštu slavnostním způ sobem v kostele Všech Svatých v Olomouci teprve r. 1657. Probošt byl velikým ctitelem Matky Boží: vykonal několikráte pout do Maria Zell a r. 1658 byl na sv. Hostýně. Zemřel r. 1661 ve stárí 52 roků. Zřídil v klášteře klerikát a přijal deset kněŽl do řádu . Za nástupce ustanoven člen kláštera zábrdovického, farář v Líšni u Brna, jménem Matouš Sebastaeus (1661-1686). Za něho byl život řeholní rušen obavami před vpádem Turků a Tatarů na Moravu, při čemž stálým stěho váním a schováváním přišlo na zmar mnoho uměleckých, knižních i archivních památek. Následky války třicetileté, častá neúroda a pohromy v hospodářství, veliké daně a dávky ochudily klášter, takže konvent žil v ustavičné peněžní tísni a hmotném nedostatku. A přece probošt Matouš pustil se do velikého díla. Na místě starého a sešlého chrámu chtěl vybudovati nový, lépe vyhovující potřebám a vkusu své doby. Se stavbou započato r. 1677 za při spění četných dobrodinců. Martin Hlouček, farář v Kdousově, věnoval na stavbu 2000 zl. s podmínkou, že v novém chrámě bude zřízen oltář sv. Kříže a u něho sloužena každého pátku za něho mše svatá s hořící svící u stupňů oltáře. R. 1683, když se již stavba blížila svému zakončení, v předvečer proboštových jmenin, vypukl v městečku oheň, který mimo 17 domů strávil klášter i kostel, jehož klenba se zřítila. Podivuhodným způsobem ušetřil požár obrázek Bolestné Panny, visící na zdi jedné celly, ač ostatní zařízení úplně shořelo.
2l
Toto neštěstí přivedlo sice klášter na pokraj úplné záhuby, avšak probošt s neúnavnou energii dal se znovu do stavby. Získav nějaké dobrodince vzdor velkým daním, řádným i mimořádným (vybírala se po několik let t. zv. "turecká" daň) i výlohám s vojáky, kteřír. 1685 v okolí tábořili a natropili velikých škod, pokračováno ve stavbě jak kláštera tak kostela. Probošt se vysílen starostmi a Dámahou dokončení chrámu nedočkal ... Zemřel, všeobecně oplakáván r. 1686. Zesnulý probošt velmi dbal o čest svého kláštera. R. 1681 na řádové kapitole na Strahově ucházel se pro svůj klášter o hodnost opatskou; byl však vybídnut k trpě livosti, až prý zvýší příjmy kláštera k vydržováni většího počtu kněží. . . Poněvadž zůstalo po něm 2350 zl. dluhů, zdržována volba nového probo§ta do r. 1687, kdy zvolen loucký premonstrát Karel Kratochvíle (1687-1698). Za něho pokračováno ve stavbě chrámu, jež byla v hlavních rysech r. 1688 skončena. Na vnitřní výzdobě chrámu se ještě r. 1693 pracovalo. Po zvoleni probošta Karla za opata do Louky,
přikročil konvent novofišský samostatně k volbě a zvolil třinácti t. j. všemi hlasy Bernarda Leupolda z LĎflJenthalu (1698-1708). Bernard dokončil úpravu kaple sv. Anny v nynější podobě, dal r. 1704 vymalovati veliký oltářní
obraz sv. Petra a Pavla a zhotoviti kazatelnu vzácné práce řezbářské. R. 1707 dokončeny věžní kopule a do kostela umístěny sochy andělů. R. 1708 počal se stavbou kostelíka sv. Kříže u Brázdova mlýna. Za něho i država
•
klášterní se zvětšila. R. 1703 po dlouhých námahách dostalo se klášteru pozemků v místě, kde stávala zaniklá ves Sedlatice, bývalý to majetek kláštera. Probošt r. 1704 dal tam vystavěti dvůr a "residenci"! kde v létě rád pře býval. R. 1705 koupil od budiškovského statku les "Jechovec" u Staré Říše. Na "císařské" silnici r. 1708 dal vystavěti velký zájezdný hostinec u "Anděla" poblíž Svojkovic. Zemřel na podzim r. 1708. V rozličných stavbách pokračoval též nový probošt Petr Pavel Kredis (1708-1724). Dostavěl r. 1709 obě chrámové věže, které byly opatreny báněmi s figurinami sv. Petra a Pavla. R. 1710 dány na věž hodiny. Téhož roku dostavěna i kaple sv. Kříže. V r. 1709 uvedeni první osadníCi do pustých vsí Svojkovic a Sedlatic, a na Hladově v letech 1711-1714 vystavěna nová zájezdní hospoda. Přičiněním proboštovým vymezeny a upraveny hranice mezi pozemky klášterními a sousedících vrchností. Probošt ustavičně stavěl a zanechal po sobě dluhů v enormní výši 28.520 zl. Nicméně počet klášterních kněží stále rostl a činnosti jejich dostávalo se hojné pochvaly. Jednotliví kněží působili po celé západní Moravě jako správcové far světských podle potřeby v nedostatku diecesního duchovenstva světského s obětavou horlivosti. Nový probošt Augustin Nep. Wyminko (1725-1755) měl k disposici celou řadu schopných a vzdělaných kněží, obeznalých ve všech oborech současné vědy. Před svým zvolením byl provisorem v klášteře hradišťském u Olomouce a čekalo se od něho hospodářské
23
•
zvelebeni zadluženého kláštera novoříšského. Tím byla určena směrnice jeho působení. Za účinné spolupomoci provisora Nepomuka Mosera zlepšil finančnf situaci kláštera a snížil podstatně výši dluhů, ačkoliv r. 1742 vpád Prusů na Moravu stál klášter veliké oběti. Spory s městečkem urovnal smlouvou r. 1731 a r. 17S I . R. 1733 27. prosince splněno dávné přání prodosavadní proboštství povýieno na opatství a probošt Augustin se stal prvním opatem novoříšským. Od r. 1751-1753 pracovalo se v kostele na pozlacování oltářů, kazatelny a vnitřnfho zařízení. Dne 9. dubna 1753 skládal opat Augustin na stupních nově upraveného oltáře v přítomnosti 23 kněží a 4 noviců klášterních svou druhou profesi. boštů novořišských:
V pořadí opatů druhým, ze středu domácího konventu však prvním zvoleným opatem se stal rodák novořfšský Josef Bernard Pelikán (1756-1792), jehož dojemný příběh životní zvěčnil Václav Kosmák v "Kukátku". Během svého dlouholetého opatování zanechal po sobě hojné památky své všestranné činnosti. Podnikl četné stavby. R. 1757 s přestávkami do r. 1764 ze základu postavil nový dvůr v Sedlaticích. R. 1758 vyhofel kostel ve Staré ruši, jehož znovuzffzenf trvalo několik let. Současně sta věl i fami budovu ve Staré ltfši do r. 1765. Základní kámen k nové faře v Krasonicfch položen roku 1762 a stavba skončena r. 1764. Od r. 1771 až 1776 stav~l fami kostel v Krasonicfch.
Pro kostel v Nové ruši r. 1761 pořízeny čtyři zvony, r. 1765 nové varhany a v době od r. 1765 až 1767 znojemský malíř Jan Kracker vyzdobil vnitřek chrámu nádhernými freskami. Dal opraviti knihovní sál s nástropní malbou malíře Mayera z Brna r. 1774 a umístil v něm mimo jiné knižní vzácnosti také i knihovnu, zakoupenou r. 1776 ze zrušené koleje jesuitů v Telči. Staral se pečlivě o svěřený klášter i lid, jímž byl milován. V r. 1784 žilo na panství kláštera 415 rodin s 2265 příslušníky. Po smrti opata Josefa zvolen r. 1793 Nepomuk František Pelikán, rodák z Telče, který povznesl klášter k velikému kulturnímu rozkvětu . Po bezvýsledném jednání se státními úřady stran převzetí bývalého jesuitského gymnasia v Telči zřídil opat Nepomuk gymnasium v klášteře r. 1800. Pro ustavičné války a stále se zhoršující finanční tíseň nebylo možno udržeti ústav déle než do r. 1808. Vystavěl novou prelaturu, jejíž místnosti naplnil vzácným nábytkem, uměleckými předměty, vzácnými nbrazy a sbírkami. Státní krach a následujícLrekvisice stříbrných a zlatých bohoslužebných předmětů, kdysi s námahou a velkým nákladem poříze ných, připravily klášter o mnohou vzácnou památku, jež se ocůa v rukou nepovolaných. Největší neštěstí potkalo klášter r. 1813, kdy se stal obětí strašného požáru, jenž strávil jak klášter s novou prelaturou, tak střechu chrámovou s věžemi. Byla to katastrofa, ze které se klášter vzpamatoval až po dlouhých letech. Restaurování zničených budov přivodilo úplné zadlužení kláštera. Opat Nepomuk se již ne-
25
vzpamatoval z té~,? rány. S~ ~astih1a ~o dříve, nel mohl skončIt! opraVDe prace, v ruchž pokračoval jeho nástupce opat Baptista Sob otka (1819-1820) a které byly skončeny až za opatování Fermrumda Seky 1821-18 52 . T eprve r. 1844 bylo moŽDo zaplatiti poslední dluhy. ()pat Dr. Bedfieh Franz (1853-1860), muž u&ný a zbožný, bývalý profesor matematiky a fysiky na filosofi~kém. ústavu v Br~ě a po svém povoláni na UDlversltu v OlomoucI rektor magnificus a děkan filosofické fakulty, velmi pečoval o důstojnost klášterního chrámu. Také v kláltefe neustával ve s vých vědeck ých praclch a byl prvním na Moravě, jenž se obíral daguerrotypii. Za jeho nástupce Arnošta Sírka (1860-1868) roste vlastenecké uvědomění jak v kláltefe, tak v městečku. Opat Arnošt velkým nákladem dal zrestaurovati vnitřek i vnějšek kostela: nástěnné fresky byly odborně vyčiš těny, oltáře poz1aceny a kazatelna i lavice kanovnik1l renovovány. Od něho pochází křížová cesta z městečka na "Kalvarii" a postranní oltář v kostele ke cti sv. Cyrila a Metoděje. Opat Dr. Vde/a" Krátký (1869-1876), půso bicl mimo klálter jako ředitel gymnasia v Sibmi, byl vynikajíclm znalcem cizích řeči: znal fec:ky, latinsky, německy, francouzsky, italsky, lpanělsky, portugalsky, anglicky, rumunsky, rusky a ovlem též česky. Vydal již roku 1839 velkou Srovnávacl gramatiku románských jazyk1l mimo menlí publikace české. Za něho r. 1812 zffzena stálá duchovní správa v Dlouhé Brtnici. Po zbolném a všeobecné úcty požívajícím
opatu Antonínu Hauberovi (1876-1892), jemuž se už jako faráři podařilo uvésti do Nové ruše 9. ledna 1864 milosrdné sestry sv. Karla Boromejského, nastoupil Josef Karásek (1893 až 1908). Za jeho opatování hospodaření na klášterním statku postaveno na moderní základ. V Nové ruši byl zbudován nový dvůr a v Bohuslavicích lihovar. V Rozseči zřízena samostatná fara s pěkným farním kostelem, posvěceným krátce před smrtí opata Josefa r. 1908, jako prvni kostel v brněnské diecési ke cti Božského Srdce Páně. Opat Norbert Drápalík (1909-1912) pokrave šlépějích svého předchůdce. Svě tovou válku se všemi jejími strastmi a neblahými následky v čele svěřeného kláštera prožil opat Ferdinand Hotový (1913-1928 ). Od r. 1929 řídí osudy kláštera nynější opat Pavel Souček. čoval
III. Knihovna. V autentických záznamech kláštera první zmínka o knihovně datuje se k r. 1633, kdy kard. Fr. z Ditrichsteina daroval klášteru za jeho zásluhy knihovnu po faráři v Budči, jménem Caeleovi. Další rozmnožování a zvelebení knihovny připomíná se za probošta Bernarda Leupolda z Lowenthalu (1698-1708) a opata los. Brn. Pelikána (1755-1792). S rostoucím významem a působením kláštera rostl i zájem a náklady na knihovnu. Tak na př. r. 1761 vydáno za knihy 820 zl., r. 1769 644 zl. atd. Nedostatek vhodných místností pro uložení knih přiměl opata los. Pelikána, že dal r. 1768 zříditi zvláštní knihovní sál a upraviti tři s ním sousedící rozsáhlé místnosti. Knihovní sál r. 1774 vyzdobil brněnský malíř Mayer nástropní freskou, znázorňující sv. Norberta, za odměnu 865 zl. R. 1776 podlaha knihovny opatřena dubovými parketami nákladem 155 zl. a r. 1778 pořízeny ozdobně vyřezávané stojany na knihy za 590 zl. R. 1776 zakoupena za 455 zl. knihovna zrušené koleje jesuitů v Telči a r. 1778 od Dra Magga z Telče lexika a sbírka map za 299 zl. 55 kro K největšímu
28
rozkvětu přivedl klášterní knihovnu učený a uměnímilovný opat Jan Nep. Pelikán (1793 až 1819) koupí knih ze zrušených klášterů a
od soukromých osob. Mimo jiné zakoupil r. 1804 od dvor. sekretáře Mayersfelda sbírku obrazů a knih v ceně 4100 zl. a r . 1805 od opata zrušeného cisterciáckého kláštera v Diisselthalu Jos. Portsche vzácných knih, rukopisů a sbírek za 7430 zl. a od Dra Magga zTelče za 2594 zl. Místnosti určené pro knihovnu ovšem nestačily. Byla proto utvořena knihovna t. zv. dolejší v přízemí kláštera, kde později r. 1813 při požáru kláštera shořelo kolem SOOO více méně vzácných knih. Jak ani není jinak možno, těší se knihovna péči všech představených kláštera a postupně jest rozmnožována koupěmi významných děl z naší i cizí literatury. V 1. 1912-1914 pořízen nový listkový katalog, vyhovující potřebám doby. Nyní čítá knihovna 20.000 svazků, mezi nimi ISO rukopisů a 100 prvotisků.
Obrazárna. Sbírka obrazů jest umístněna v rozsáhlém pokoji na prelatuře a čítá na 175 čísel. Její jádro tvoří sbírky obrazů, zakoupených opatem Janem B. Pelikánem r. 1804 od dvor. sekretáře Meyersfelda a r. 1805 od lékaře z Telče Dra Magga. Nacházejí se v ní obrazy předních evropských umělců školy holandské či nizozemské. Z českých zastoupeni: Škreta, Brandl, Sla viček aj.
29
OBSAH I. ~ád premonstrátů na Moravě
3
II. Nová ruše. I. Ženský klášter od r. I2II-I596
II. Mužský klášter v Nové tuši od r. 1641
III. Knihovna Obrazárna
.
8 20 28 29
Toto dílko vydáno nákladem kanonie na památku 725. výročí
založení kláštera premonstrátského v Nové ~Hi.
Vytiskla
Občanská
tiskárna v
Brně
1. P . 1936.
