Jiøí AEK
Pod palbou!
Norbert Graziadei Norbert Graziadei se narodil 20. února 1920 ve Vídni. Po vstupu do Luftwaffe v roce 1941 proel výcvikem u Flugzeugführerschule A/B 115 v hornorakouském Welsu. Vzhledem k tomu, e následnì s výbornými výsledky absolvoval i výcvik v létání bez vidu, byl Graziadei v prùbìhu zimy 1942/1943 povolán k transportní jednotce do Varavy, která s letouny Junkers W 34 pøepravovala tìce zranìné vojáky z východní fronty. Zpáteèní lety napøíklad ze Smolenska do Varavy byly uskuteèòovány nízko nad zemí v noci, a to èasto za mlhy nebo snìení, vzpomínal Graziadei. Vyadovalo to znaèné pilotní umìní a dobré orientaèní schopnosti. Po tøech mìsících byly nezvìstné dvì tøetiny osádek transportních letounù. Se svou osádkou jsem zail mimoøádnì nebezpeèné lety, ale také jsem se toho hodnì nauèil. Po návratu do Welsu Graziadei absolvoval dùstojnický kurz a poté pùsobil zejména jako instruktor létání bez vidu. Ne se v dubnu 1944 dobrovolnì pøihlásil k Obranì øíe, mìl na kontì celkem 2 436 startù a 695 letových hodin. Graziadei následnì proel intenzivním noèním stíhacím výcvikem a dne 14. èervna 1944 byl spolu s dalími esti piloty poslán do Rheine, kde sídlila II./JG 300 Wilde Sau, která do té doby podnikala noèní lety proti britským bombardérùm s jednomotorovými stíhaèkami Fw 190. Po vylodìní Spojencù v Normandii vak bylo rozhodnuto o tom, e se celá JG 300 stane denní bojovou jednotkou. Graziadei byl zaøazen k 6. letce a její velitel, Oblt. Hirschfeld, ho jmenoval svým zástupcem a technickým dùstojníkem. Ji 15. èervna byla II./JG 300 pøeloena do Unterschlauersbachu poblí Norimberka a zprvu provádìla hlavnì cvièné lety. Graziadei obdrel letoun Fw 190 s oznaèením lutá 1 a na bok kabiny nechal umístit nápis Moidl, co byl tyrolský slangový výraz pro matku. K prvnímu bojovému letu Graziadei odstartoval dne 24. èervna 1944. Pozemní øídící støedisko navádìlo formaci II./JG 300 do prostoru Brém, kam vak nìmeètí stíhaèi pøiletìli s desetiminutovým zpodìním, tudí pouze v dálce zahlédli odlétávající americký svaz a k ádnému bojovému kontaktu nedolo. O poznání úspìnìji skonèilo nasazení jednotky 26. èervna, kdy americká 15. letecká armáda operující z Itálie zaútoèila na cíle v oblasti Vídnì: Pøi této pøíleitosti jsem zail opravdový køest ohnìm, uvedl Graziadei. Letìl jsem tìsnì vedle Oblt. Hirschfelda jako jeho dvojka, kdy jsme v prostoru Vídnì zpozorovali nepøátelské Liberatory.
Lt. Norbert Graziadei v kabinì svého Fw 190. Foto ze sbírky Wolfganga Engsta. 58
Svìt køídel
Pod palbou!
Nápis Moidl na boku Graziadeiova Fw 190. Foto ze sbírky Wolfganga Engsta.
Pøi prvním útoku jsem nejprve pozoroval Oblt. Hirschfelda, který rychle sestøelil jeden Liberator. Potom jsem se vrhl na svou obì. Úèinek granátù pronikajících do útrob obrovského bombardéru byl ohromující. Pozoroval jsem sérii explozí na trupu i køídlech. Z rozstøíleného Liberatoru nedokázal nikdo vyskoèit a hoøící se roztøítil poblí Moosbierbaumu. Bez zvlátních pøíhod jsem po dvou mezipøistáních na dotankování paliva v poøádku pøistál zpátky na naem letiti v Unterschlauersbachu. Podle prvního mechanika jsem mìl ve svém Fw 190 celkem 72 zásahù! Pøi dalích ostrých nasazeních jsem svou útoènou pozici trochu upravil, co byla pøirozenì èistì osobní záleitost, která nemìla nic spoleèného s posouzením støelecké taktiky velmi osvìdèeného Oblt. Hirschfelda. Pøed svým prvním støetnutím s nepøítelem jsem mìl nalétáno pøiblinì 760 hodin. Po svém prvním sestøelu Graziadei obdrel elezný køí II. tøídy. Pøi tøetím bojovém letu s Fw 190 lutá 4 dne 29. èervna dolo krátce po startu k porue podvozku, a tak musel Graziadei po dvaceti minutách pøistát na jednu podvozkovou nohu, ani by jeho letoun utrpìl závanìjí pokození. Dne 7. èervence 1944 zaútoèila americká 8. letecká armáda na Nìmecko silou 1 129 ètyømotorových bombardérù s doprovodem 756 stíhaèek. Toho dne vyhlásila nae stíhací divize ji pøiblinì v 7.15 tøicetiminutovou pohotovost, napsal Graziadei, který mìl k dispozici stroj Fw 190G-8 (W. Nr. 190102) lutá 1. Byl teplý a bezmraèný letní den. Po obvyklé patnáctiminutové pøípravì a následné pohotovosti v kabinì jsme odstartovali v 8.25. Kdy jsme se shromádili se zbytkem eskadry, letìli jsme na východ od Lipska a potom jsme ve výce asi pìt tisíc metrù pøeli na západní kurs. V rádiu jsem slyel nìjaký hlas, ale rozumìl jsem pouze nezøetelnì slovo flak, èemu jsem v té chvíli nepøikládal vìtí význam, protoe jsem nevidìl ádné výbuchy granátù. Ve výce asi est tisíc metrù jsem náhle uvidìl relativnì malou skupinu tvoøenou pøiblinì tøiceti Liberatory. Se svým rojem jsem ihned zamíøil smìrem k nim a ze vzdálenosti padesáti metrù zahájil palbu zezadu mírnì zdola. Zadní støelec napadeného bombardéru upustil své kulometné dvojèe, protoe byl zasaen. Vemi zbranìmi jsem støílel na benzinovou nádr v trupu letadla. Ve stejném momentì, kdy se Liberator zaèal stáèet doleva, vybuchl po pravé stranì mého Fw 190 granát naeho flaku. Z mého letounu odletìla zadní èást vèetnì pøekrytu kabiny a moje levé pøedloktí bylo provrtáno støepinami. 59
Pod palbou!
Jiøí AEK
Pøesto se mnì po uvolnìní poutacích pásù pravou rukou podaøilo rychle vyskoèit. Jeliko to byl mùj první seskok, trvalo jistou dobu, ne jsem se odhodlal otevøít padák. Potøísnìný krví jsem plachtil k zemi a pozoroval celý vzduný prostor kolem sebe. Byla to pozoruhodná situace. V mé blízkosti se nacházely nejen ètyømotorové bombardéry, ale také americké stíhaèky typu Mustang nebo Thunderbolt, které køiovaly mou cestu k zemi. Bìhem klesání jsem uvidìl jednoho kamaráda, který visel na padáku a byl ostøelován Mustangem. Umíte si pøedstavit moje mylenky! Tuto událost jsem pøirozenì musel nahlásit svému veliteli, ale vzhledem ke svému zranìní se zpodìním. Jak jsem se pozdìji dozvìdìl, nebyl to jediný pøípad. Jiný kamarád byl rozstøílen na zemi 25. srpna. Mnì samotnému se to pak málem pøihodilo 31. prosince 1944. Ve výce 300 a 400 metrù jsem zatáhl za lanko padáku, ten se bohudík otevøel a silnì trhl mými rameny. Byl jsem právì nad elektrickým vedením a musel jsem vynaloit velké úsilí, abych se mu vyhnul. Pøistál jsem mìkce a okamitì jsem si obvázal svou levou pai naím lutým átkem, abych neztratil pøíli mnoho krve. Pøistál jsem asi jeden a pùl kilometru Jedna ze stran Graziadeiova letového deníku zachycující první bojová nasazení. Dokument ze sbírky Wolfganga Engsta.
60
Svìt køídel
Pod palbou!
od Neugatterslebenu. Po dobrodruném pìím pochodu jsem se tam dostal a ihned mì naloili do sanitního vozu, v nìm leel také jeden dìlostøelec flaku s prùstøelem bøicha. Poté nás odvezli do Berngburgu a. d. Saale. V lazaretu jsem byl okamitì operován. Nejvìtí støepiny tam ale nemohli odstranit, jeliko to byly spíe láznì bez potøebných specialistù. Rychle jsem se rozhodl láznì opustit a 21. èervence jsem s rukou v sádøe odjel ke své skupinì do Holzkirchenu a o tøi dny pozdìji do lazaretu v Seefeldu, kde jsem ke svému tìstí vechny lékaøe znal. Jeliko byl poranìn také jeden nerv, musel jsem èasto dojídìt k ambulantnímu oetøení do Innsbrucku. Dne 10. záøí jsem byl uznán zdravým, naèe jsem ihned odjel ke své letce do Langensalzbachu. Po návratu k jednotce Norbert Naggi Graziadei zjistil, e jeho oblíbený velitel, Oblt. Ernst-Erich Hirschsfeld, koncem èervence padl v boji s americkým svazem, stejnì jako mnoho dalích kamarádù. Souèasnì zjistil, e se z II./JG 300 stala Sturmgruppe, tedy speciální úderná skupina urèená pro boj s bombardéry na krátkou vzdálenost. Za tím úèelem byla vybavena tìce vyzbrojenými a opancéøovanými Fw 190A-8/R2 a A-8/R8. Po nìkolika seznamovacích letech s tímto letounem musel Graziadei dodateènì sloit slavnostní pøísahu, v ní se zavázal, e pøi kadém letu vedoucímu k bojovému kontaktu s nepøátelským svazem sestøelí alespoò jeden ètyømotorový bombardér, v pøípadì selhání zbraní i prostøednictvím taranového útoku. Dne 23. záøí 1944 se II.(Sturm)/JG 300 pøesunula na letitì Finsterwalde. O dva dny pozdìji Lt. Klaus Bretschneider pøeøadil Graziadeie ke své 5. letce a souèasnì ho ihned jmenoval svým zástupcem a technickým dùstojníkem. Graziadei obdrel letoun s oznaèením èervená 2, na jeho boèní pancéøové pláty chránící kabinu nechal znovu namalovat nápis Moidl. Ji 27. záøí byla skupina nasazena proti svazu 8. letecké armády èítajícímu 1 192 bombardérù s doprovodem 678 stíhaèek, který míøil nad cíle v západním Nìmecku. Start probìhl po pomìrnì krátké pohotovosti v kabinì v 10.05, vzpomínal Graziadei, který se do vzduchu vznesl v kabinì Fw 190 s oznaèením èervená 2. Letìli jsme k Wittenbergu, kde jsme se spojili s naí horní stíhací ochranou a poté spoleènì pøes mraky stoupali do výky est a sedm tisíc metrù ve smìru Kassel. Po pøiblinì jedné hodinì letu pøila rádiem zpráva: Vidíte tlustá auta? Velitel formace odpovìdìl slovem Viktor a pak obdrel pokyn: Proveïte Pauke, Pauke, tedy povel k útoku. Pøiel vak opìt ponìkud pozdì, nebo svaz bombardérù u svrhl své bomby. Vzápìtí jsme napadli ji trochu otevøenou formaci. Mnou zasaený Liberator se po zásahu do palivové nádre rozpadl doslova na kusy. Zahnul jsem doleva, abych napadl dalí Liberator, kdy jsem byl náhle obklopen asi deseti Mustangy! Abych nebyl zasaen, otoèil jsem se zpátky proti sestavì zbylých Liberatorù a pøímo jsem jí prolétl. Pøitom jsem si uvìdomil, jak tìké, èi témìø nemoné, je provedení úspìného èelního útoku. Nyní mnì jako jediná monost zbýval únik støemhlavým letem. Na mùj dotaz na pozemní øídící støedisko mnì bylo sdìleno, e spodní hladina mrakù se nachází ve výce ètyøi tisíce metrù, co ovem nebyla pravda. Kdy jsem byl ve dvou tisících metrech stále v mracích, zaèal jsem støemhlavý let vybírat. Nyní jsem ve výce pìt set metrù nad zemí letìl rychlostí 900 km/h smìrem Eisenach Gotha, pøièem byl vìtrný títek zcela pokryt ledem. Pøekryt kabiny jsem pootevøel o pøiblinì dvacet centimetrù jetì pøedtím, ne jsem se dostal do mrakù. Klesl jsem do výky dvou set metrù a pokraèoval v letu normální rychlostí, kdy jsem vlevo pøed sebou uvidìl ètyøi Mustangy! 61
Pod palbou!
Jiøí AEK
Moje pozice ke støelbì nebo dokonce k taranovému útoku byla velice nevýhodná, a proto jsem klesal a k zemi. Moje chyba, pomyslel jsem si, kdy jeden Mustang pøi letu nad vrcholky stromù zùstával viset za mým ocasem a zbylé po mnì nepøesnì støílely. Mým cílem bylo prùmyslové letitì Gotha, protoe u dlouho èervenì svítila benzinová kontrolka. Nyní byla Gotha koneènì na dohled. Motor zaèal vynechávat, ale nad nádraím jsem svou èervenou 2 jetì trochu zdvihl. Náhle mùj stroj zasáhlo krupobití støel, a tak jsem se ve výce 180 metrù odváil vyskoèit. Vechny potøebné pohyby jsem konal podvìdomì. Díky tomu se padák otevøel ji po zhruba sto dvaceti metrech volného pádu. Ve zlomku vteøiny jsem celým tìlem narazil na dvoupatrový dùm, sklouzl se po ikmém títu a v poslední chvíli se mnì podaøilo zachytit pravou rukou okapu, abych nedopadl na chodník, který byl hluboko pode mnou. Protoe ve mìstì byl letecký poplach a vichni lidé se schovávali v krytech, musel jsem na pomoc èekat asi patnáct minut, ne pøili ètyøi mui od Luftschutzu se starým poárním ebøíkem. Jeden starí ustraený mu, který si myslel, e jsem Amík, mì s namíøenou pistolí sundal dolù. Dopadem na støechu jsem svým tìlem znièil asi ètyøi ètvereèní metry støeních indelù. Bolest jsem necítil, podobnì jako pøi prvním zranìní, pouze rány na levém pøedloktí byly otevøené a velmi silnì krvácely, ale to mì pøíli nevzruovalo, protoe jsem nemìl ádnou zlomeninu. Závodní lékaø v GothaWerke mì prohlédl a konstatoval jetì tìké pohmodìniny na zádech a levé kyèli. Bìhem mého pobytu v GothaWerke mnì vyprávìli, e ve stejné dobì, kdy jsem byl sestøelen já, se druhý Fw 190 zøítil na lazaret a jako støela proletìl ze ètvrtého patra a do pøízemí. Kromì pilota bylo zabito také sedm pacientù. Ten pilot pøiel k naí skupinì tìsnì pøedtím a zøejmì lo o jeho první bojový let. Na vlastní pøání jsem byl okamitì dopraven na letitì a na palubì Siebelu 204 jsem se vrátil do Finsterwalde. Pøi tomto nasazení opìt nic neklapalo, ale alespoò jsem stále il! Poté, co Graziadei pøistál ve Finsterwalde, byl jetì jednou dùkladnì prohlédnut lékaøem skupiny a znovu obvázán. Teprve ve veèerních hodinách ho zaèalo poøádnì bolet celé tìlo a lékaø mu doèasnì zakázal bojové lety, pøestoe vìdìl, e jednotka nutnì potøebuje kadého mue, a u obyèejného mechanika nebo pilota. Po bezesné noci se vak Graziadei ráno 28. záøí 1944 hlásil veliteli jako schopný bojového nasazení. Poèasí bylo stejnì patné jako pøedelého dne a moje bolesti byly stále silnìjí. Po vyhláení bojové pohotovosti jsem neza-
Graziadeivùv první mechanik, Uffz. Heinz Ossowsky. Foto ze sbírky Wolfganga Engsta. 62
Svìt køídel
Pod palbou!
Graziadei v rozhovoru se svým mechanikem, Uffz. Heinzem Ossowskym. Foto ze sbírky Wolfganga Engsta. váhal a zavolal si k sobì prvního mechanika Uffz. Heinze Ossowskyho, jen mnì dal k dispozici Fw 190 bílá 18. V 11.00 byla vyhláena pohotovost v kabinì a v 11.20 následoval start. Nae úderná skupina se poèetnì opìt ponìkud zmenila a já jsem se pøes zákaz startu nechtìl nechat pøipravit o monost znovu letìt se svým velitelem. V prostoru jinì od Braunschweigu pøiel pokyn: Proveïte Pauke, Pauke! V sevøené formaci jsme prolétli skupinou zuøivì reagujících Boeingù B-17. V té chvíli jsem nepocioval ádné bolesti a drel se svého velitele. Útok na jeden Boeing jsem vedl zespodu zleva smìrem nahoru. Neustále jsem støílel ze vech zbraní, pøièem jsem zasáhl levý vnitøní motor s olejovým chladièem. Zøetelnì jsem vidìl unikající olej, poté se motor odtrhnul z loe a Boeing se pøes rozstøílené levé køídlo pøeklopil dolù, ani by nìkdo dokázal vyskoèit. Jetì pøed pøíletem nepøátelské stíhací ochrany jsme zamíøili do Quedlinburgu. Kolem letitì vak u krouily Lightningy. Velitel 63
Pod palbou!
Jiøí AEK Graziadei pøed podvozkovou nohou svého Fw 190. Foto ze sbírky Wolfganga Engsta.
poádal o ochranu pøi pøistání, kterou jsem poskytl jak já, tak i flak na letiti. Mìli jsme dobrou náladu a vzájemnì si blahopøáli k úspìchu. K pøistání dolo ve 13.10 a ve 14.15 jsme spoleènì pøeletìli do Jüterborgu, kde jsme dosedli ve 14.45. Musel jsem se tam nechat dùkladnì prohlédnout nejlepími lékaøi, zatímco mùj velitel ihned odletìl zpátky do Finsterwalde. éflékaø mnì vytkl, e jsem uskuteènil bojový let pøíli brzy a povaoval to za nezodpovìdné. Musel jsem mu dát za pravdu, ale po telefonátu mého velitele jsem v 17.15 smìl odletìt do Finsterwalde. Kolem 18.00 jsem se hlásil u velitele, který mì pozdravil silným stiskem ruky a o mém bojovém letu, pøi nìm jsem navzdory dùsledkùm pøedelého zranìní dosáhl sestøelu, podal zprávu komodorovi eskadry. Cítil jsem se u velmi slabý a unavený. Opìt se mì ujal ná lékaø a mùj velitel letky mì pøiel rozveselit se svou kytarou. Ji 30. záøí Graziadei obdrel nový Focke Wulf s oznaèením èervená 2, s ním neprodlenì podnikl krátký desetiminutový let a opìt ho opatøil nápisem Moidl. Dne 4. øíjna 1944 se II.(Sturm)/JG 300 pøesunula z Finsterwalde na polní letitì Löbnitz u Bitterfeldu. Graziadei byl ubytovaný v hotelu Hvìzda v Löbnitzu, kde spolu s ostatními kamarády mohl po vyèerpávajících bojích proít také mnohé radostné hodiny. Aèkoliv si jednotka nadále uchovávala bojovou sílu a byla povaována za elitní, její doplòování nováèky se ji pozvolna zaèalo projevovat. Koncem srpna pøili ke skupinì mladí piloti se zkráceným stíhacím výcvikem a pøirozenì bez frontových zkueností, pokraèuje Graziadei. Vùèi tìmto pilotùm jsme zprvu byli skeptiètí, ale po jejich dùkladném zakolení jsme trochu zmìnili názor. To, e nemìli výcvik v letu bez vidu, bylo samozøejmì nevýhodou. Ztráty mladých pilotù byly relativnì vysoké, ale zprvu jetì v pøijatelných mezích. Pøesila amerických letadel stále více stoupala. Poèetní pomìr ve vzduchu byl pøiblinì 1:20, od poloviny záøí 1944 dokonce 1:30. Pro nás to byla velká morální újma. Kadý pilot, který létal u úderné skupiny, byl v té dobì malým hrdinou, a mìl vìtí nebo mení zkuenosti. Po nìkolika nasazeních, pøi nich nedolo k bojovému kontaktu s nepøítelem, se II.(Sturm)/JG 300 utkala s americkými svazy 6. øíjna 1944, kdy 8. letecká armáda vyslala nad severní Nìmecko celkem 1 271 ètyømotorových bombardérù s doprovodem 784 stíhacích strojù. Graziadeiùv patný zdravotní stav zapøíèinìný tvrdým pøistáním na støee domu ve mìstì Gotha se mezitím trochu zlepil, ale zatím jetì nebyl úplnì dobrý. 64
