No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 5

Myšlenka na tento měsíc: "Nejlepší lék na všechny nemoci je silná mysl prozářená vnitřním světlem moudrosti, jež pochází od Boha." Paracelsus MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

NOVINKA!

Úvodník Milí čtenáři, tento měsíc můžete v našem programu najít pozvánku na cyklus přednášek o významných středověkých a renesančních lékařích, jakými byli Avicenna, Paracelsus či Hildegarda z Bingenu. A možná si někdo pomyslel: proč taková témata na půdě filozofické školy? Tito lékaři stejně jako velcí filozofové věřili v provázanost těla (sómy) a duše (psýché), k čemuž se dnes pomalými krůčky vracíme v podobě psychosomatické medicíny. Věděli, že stav naší mysli či emocí může vyvolat závažná onemocnění, a tak se snažili kromě těla léčit také tyto jemnější úrovně člověka. Ale snad bychom mohli jít ještě dále a předejít nutnosti léčby včasnou prevencí. Kromě vitamínů, které dodáváme našemu tělu, si vzít sem tam i nějaké to "céčko" pro duši… číst kvalitní literaturu, pěstovat umění, přemýšlet o hezkých věcech nebo o těch méně dokonalých alespoň hezky, vést rozhovory o vznešených tématech, jednat ušlechtile, usmát se na svět… Nejenže tím posílíme sebe, ale můžeme se stát, byť jen na okamžik, malým léčitelem pro naše bližní. Mgr. Ivana Hurytová

Kniha sepsaná poutavou formou otázek a odpovědí, jež poprvé vyšla v roce 1889. Provede nás záhadnými oblastmi esoterní filozofie přibližující člověka k poznání již od úsvitu dějin. KDE HLEDAT INSPIRACI?

Podobenství: Proč v rozčilení křičíme? Hindský světec, který navštívil řeku Gangu, viděl na břehu členy jedné rodiny, jak v hněvu křičí jeden na druhého. Obrátil se pak ke svým učedníkům a s úsměvem se jich zeptal: "Proč na sebe lidé křičí, když se hněvají nebo jsou rozčilení?" Učedníci přemýšleli a po chvíli jeden z nich řekl: "Křičíme, protože ztratíme svůj klid a rozvahu." "Ano, ale proč křičíte, když osoba, na kterou se obracíte, je hned vedle vás? Můžete přece to, co máte na srdci, říci jemnějším způsobem...," řekl svatý. Učedníci postupně zkoušeli další odpovědi, ale ty nikdy neuspokojily ostatní učedníky ani světce.

Vážení duše Vážení duše je známým vyobrazením z egyptské Knihy tajného obydlí; zachycuje poslední soud, při kterém byly hodnoceny skutky duše. Podle rozsudku šla duše buď do Země bohů, nebo zpět do pozemského světa. Tento reliéf pochází z Huneferova papyru přibližně z období 19. dynastie a nyní je v Britském muzeu v Londýně. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. DUBNA DO 14. KVĚTNA

Ten nakonec vysvětlil: "Když jsou lidé na sebe nazlobeni, jejich srdce se vzdalují. K překonání této vzdálenosti musí křičet, aby se vůbec slyšeli. Čím jsou více nazlobeni, tím hlasitěji musí křičet, aby se navzájem slyšeli - aby překlenuli tu obrovskou vzdálenost. A co se stane, když se dva lidé zamilují? Nekřičí na sebe, ale naopak mluví tiše, protože jejich srdce jsou k sobě velmi blízko."

http://www.akropolis.cz/bulletin/044/bulletin_Nova_Akropolis.html

4.4.2013


Page 2 of 5

A světec pokračoval: "Když se budou navzájem milovat ještě více, co se stane? Přestanou už téměř mluvit, jen šeptají a jsou si stále blíže ve své lásce. A nakonec už nemusí ani šeptat, jen se na sebe podívají a ... to je vše. Tak blízko si mohou být lidé, kteří se skutečně milují." Podíval se na své učedníky a řekl: "Takže, když se hádáte, nedovolte, aby se vaše srdce vzdalovala. Neříkejte slova, která vás od sebe vzdalují, nebo přijde den, kdy bude vzdálenost tak velká, že už nenajdete cestu zpět."

Ze života filozofů: Dionysios Areopagita Záhadný Pseudo-Dionysios Areopagita (též Diviš Pseuodareopagita, Pseudoareopagita), nejvýznačnější východní křesťanský novoplatonik a mystik, zřejmě syrského původu, který žil na konci 5. či na začátku 6. století. Svým dílem zásadně ovlivnil středověkou mystiku. O jeho životě nevíme nic, svá díla podepisoval jménem Dionysios a už na začátku 6. stol. byl ztotožňován s Dionysiem z Areopagu, který žil v 1. století (řecky: Dionýsios ho Areopagités). Dionysios z Areopagu (Areopág - řec. Areos pagos, Áreova skála - je skalní blok na severozápadním úpatí athénské Akropole, kde zasedal nejstarší athénský soud.) byl dle Skutků apoštolských (XVII, 34) mezi těmi Athéňany, kteří se po kazání Pavla z Tarsu obrátili na křesťanství. Měl prý být svědkem smrti Panny Marie, jako "discipulus Pauoli" měl popsat Pavlova vidění a stal se prvním biskupem v Athénách. Dionysios z Areopagu byl také zaměňován se svatým Dionysiem (Divišem), patronem Francie, prvním biskupem v Paříži a mučedníkem z 3. století uctívaným jak v západní, tak i ve východní církvi.

PARACELSUS – ZÁZRAČNÝ LÉKAŘ 2. přednáška cyklu „Po stopách velkých lékařů“ • Renesanční filozof, alchymista a lékař • Pojetí duše • Zákony mikrokosmu a makrokosmu

Doctor hierarchicus a jeho filozofie

Pseudo-Dionysios Areopagita svět chápal jako emanaci Boha; hierarchicky uspořádaný kosmos má podíl na Boží dokonalosti a usiluje o opětovný návrat k němu. Pseudo-Dionysios ztotožňuje Boha s principem dobra. Bohu přísluší na prvním místě jméno "Dobro". To je také důvodem jeho emanace: Bůh stvořil jsoucna ze svého nejvyššího dobra. Říká: "Dobro se ze sebe rozptyluje a rozděluje." Z jednotlivých emanačních stupňů, jimiž Bůh sestupuje ke světu, se přirozeným způsobem rodí i hierarchie nebeského a pozemského uspořádání. Čím dále je jsoucno od božského zdroje, tím je i světla a bytí méně, a tím je i nižší stupeň dokonalosti. Jednotlivá stvoření jsou takto manifestacemi Boha v jeho vlastním díle. Velmi podrobně popisuje nebeskou i pozemskou hierarchii, a proto byl nazván "Doctor hierarchicus". Nebeská hierarchie se skládá z devíti andělských chórů, od cherubínů, serafínů až po archanděly a anděly. Pozemskou nápodobou nebeské hierarchie je hierarchie církevní. Pozemská hierarchie navazuje na nebeskou od rozumných bytostí, pokračuje ostatními živými bytostmi a končí až u neživých předmětů, které se na Bohu účastní jen tím, že existují.

HILDEGARDA Z BINGENU 3. přednáška cyklu „Po stopách velkých lékařů“ • Německá lékařka a filozofka • Přírodní léčebné prostředky • „Rýnská Sibyla“ středověku

Protože vše stvořené od Boha pochází, touží se opět k Bohu vrátit. Bezměrná touha po božstvu prostupuje celou přírodu. Hybnou silou této touhy, která vše uvádí do pohybu, je láska. Láska z Boha pramení, všechny stvoření spojuje a nakonec se ke svému zdroji zase navrací. Milující vychází v extatické lásce mimo sebe (exstare), aby se přenesl do předmětu své lásky, aby se spojil s Bohem a dosáhl zbožštění (theosis), tedy sjednocení s Bohem. Corpus Areopagiticum

MAGIE STARODÁVNÉHO UMĚNÍ Přednáška s videoprojekcí • Chrámy, pyramidy, hrobky


4.4.2013


Page 3 of 5

• Posvátné texty • Umění jako nástroj formování člověka

Pseudo-Dionysios Areopagita ve svém díle spojil novoplatonismus s křesťanskou teologií a mystikou. Jeho spisy se souhrnně označují termínem "Corpus Areopagiticum" a jsou rozděleny na tyto části: De divinis nominibus (O Božích jménech); De caelesti hierarchia (O nebeské hierarchii); De mystika theologia (O mystické teologii); De caelesti hierarchia (O církevní hierarchii) a 10 listů. Tato díla byla poprvé předložena na konstantinopolském církevním koncilu v roce 532 a od té chvíle po bezmála tisíc let byla hlavním zdrojem středověkého myšlení a těšila se téměř kanonické autoritě. (Bylo spočítáno, že ještě Tomáš Akvinský cituje Aeropagitu 1700krát.) Za jejich autora byl dlouho považován již zmíněný Dionysos z Areopagu, první Athénský biskup z 1. století. Teprve renesanční humanisté (Laurentius Valla a Erasmus Rotterdamský) zpochybnili, že by šlo o novozákonního Dionysia, a vyslovili názor, že jde o osobu mnohem pozdější, v díle silně ovlivněnou novoplatonským filozofem Proklem (latinsky Proclus, kolem 410 Konstantinopol – 17. dubna 485 Athény). Ing. Hana Zralá

S úsměvem jde všechno lépe...

FILOZOFIE PRO ŽIVOT Vše, co Vám neřekli a měli byste vědět o filozofii - cyklus přednášek • Začátek cyklu: pondělí, 6. května od 20 hodin • Cyklus zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně, v pondělí od 20 hodin.

Dnes přinášíme několik vtipů (jak jinak než) z lékařského prostředí: Oční lékař se ptá pacienta po vyšetření: "Člověče, jak jste se sem vůbec dostal?"

"Pane doktore, jaké cvičení je nejlepší na hubnutí?" "Točit hlavou nalevo a napravo," odpoví lékař. "A kolikrát?" "Pokaždé, když vám někdo nabídne jídlo." Cedulka na dveřích ordinace:

FILOZOFIE A PSYCHOLOGIE VÝCHODU A ZÁPADU Filozofie pro život - kurz přednášek • Kurz zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

"Květiny ani bonboniéry nepiju!" Polovina toho, co sníme, udržuje při životě nás, a ta druhá polovina naše doktory. Pacient se ptá lékaře: "Pane doktore, nemá ten lék nějaké vedlejší účinky?" "S tím musíte počítat. Brzy budete muset jít zase do práce."

Myšlenky o smrti Nikomu z nás není neznámá skutečnost, že existuje smrt, a všichni víme, že nás bez výjimky dříve či později dostihne. Snad právě proto, že smrt je opředena trochou kouzel a množstvím nevědomosti, se jí všichni obáváme a dáváme přednost jedinému nám dostupnému způsobu úniku, kterým je na ni nemyslet.

MOUDROST TIBETU


4.4.2013


Page 4 of 5

Přednáška s videoprojekcí • Smrt a znovuzrození v představách Tibeťanů: Bardo Thödol • Hlas ticha: zvuk Duše, duchovní rady žákům mystických škol • Filozofický odkaz starého Tibetu • Osobnost H. P. Blavatské a prezentace knihy „Klíč k teosofii“

Nicméně od dob, od nichž je člověk schopen pochopit a zaznamenat své vlastní dějiny, byla smrt předmětem spekulací, ať už charakteru metafyzického, mystického, náboženského, filozofického, moralistického, sociálního nebo vědeckého. Možná právě z tohoto důvodu, že je skutečná, že se nás všech dotýká a nikdo jí nemůže uniknout, její realita, její neúprosnost zaměstnávaly lidi všech dob. Povrchně vzato je smrt jako nevyhnutelné zlo, cosi jako trest, který dle náboženských úvah pochází od boha a podle těch ateistických z přírody. Dle prvních bůh bere život stejným způsobem, jakým ho dal, způsobem nevysvětlitelným pro náš rozum. Druhé stanovisko vychází z toho, že se příroda živí žijícími bytostmi a transformuje je v odpad, když je již nemůže používat.

Věda z fyzikálního a chemického stanoviska sleduje postupný proces opotřebovávání organismu, zatímco lidová mluva se staví ke stáří jako k nevyléčitelné nemoci, aniž by přestala hledat "báječná" řešení. Metafyzika jako filozofie bytí ze svého pohledu dává a dávala odpovědi, jež nebyly vždy brány dostatečně v úvahu, neboť vyžadují velkou mentální a duchovní soustředěnost, ničí mnohá mlčky akceptovaná tabu a vyžadují překonání osobnosti, k čemuž je zapotřebí trpělivost, vytrvalost a značně probuzené vědomí. Smrt nemůže být trestem. Trestem za co? Nebo snad může být život potrestán smrtí? Stejně tak nemůže být smrt jednoduchým vitálním a energetickým opotřebováním, neboť příroda je velký mistr v používání energie a v jejím šetření. V každé situaci nám dokazuje, jak se energie přeměňuje a přechází na jiné úrovně existence, ať už jsou pro naše oči viditelné nebo neviditelné. Pokládat smrt za nemoc neodpovídá skutečnosti, neboť, jak se říkalo v antice, nemoc je nedostatkem harmonie a rovnováhy, a smrt vlastní určitou formu rovnováhy, jistý druh harmonie, i když se fyzické tělo rozloží. Zákony života nám ukazují, jak se věci neustále mění a jak postupují ve svém vývoji. Vnější formy se mění okolo fixní a nepohyblivé centrální osy. A v čem spočívá tato nepohyblivá osa člověka? Kde se nachází ona esence, jež vzdoruje všem změnám a spojuje je dohromady jako souhrn zkušeností?

Nezáleží na tom, jak se to nazývá. Existuje "něco" v nás lidech, a logicky i ve všem ostatním, co hlasitě oznamuje svou věčnost. Někdy tak, že unikne smrti, někdy tím, že pije život jako lahodný nektar, někdy tak, že pokračuje v dětech nebo v dílech, že sbírá poklady minulosti nebo sní o budoucnosti. Bylo by zbytečným výsměchem osudu mít schopnost chápat věčnost, pokud by ona sama neexistovala v našem nejniternějším bytí. Spát..., dlouho snít..., zemřít..., existovat v jiné formě, ale intenzivně BÝT, dokud neprorazíme temnou překážku nevědomosti, ochromující a instinktivní strach. Pronikat do oblastí, do nichž jsme ještě nikdy nepronikli, žít, jak jsme ještě nikdy nežili, neomezeně cítit a myslet, kráčet kupředu nemožnými cestami a zářit světlem


4.4.2013


Page 5 of 5

mystéria... Smrt? Kdo to může vědět...! Prof. Delia Steinberg Guzmán

Věděli jste, že... ...v roce 1838 Edgar Allan Poe vydal svůj jediný román "Dobrodružství Arthura Gordona Pyma" a tvrdil, že byl napsán dle skutečné události. Přestože to nebyla zcela pravda, nakonec se ukázalo, že Poe nelže, protože se příběh odehraje téměř půl století poté, co kniha vyšla. V románu autor popisuje loď na širém moři, na níž se nacházejí čtyři poslední muži, kteří zbyli po vzpouře posádky. Jelikož nemají jídlo ani pití, tahají si dřívka o to, kdo z nich se stane "potravou" pro ostatní, a prohraje vzbouřenec Richard Parker... V roce 1884 se podobná událost stane poté, co se potopí plachetnice Mignonette plující do Austrálie. Zachrání se čtyři lidé, z nichž jedním je také plavčík Richard Parker, kterého ostatní zabijí a snědí.

...v roce 1898 americký spisovatel Morgan Robertson vydal knihu "Marnost" (Futility), jejíž děj se odehrává na největší britské lodi Titan, která narazí na ledovec v severním Atlantském oceánu, a téměř všichni cestující zahynou. Titan je popsán jako nepotopitelné a nezničitelné plavidlo, největší, co kdy bylo postaveno. Titanik, stejně jako Titan, byly ve vlastnictví britských společností, měly stejnou délku a obě se potopily po srážce s ledovcem v severním Atlantském oceánu v dubnu, kolem půlnoci, přibližně 400 mil od Newfoundlandu. Obě lodi měly málo záchranných člunů.

Duše u Paracelsa Při této příležitosti se nechceme zmiňovat o životě tohoto výjimečného člověka ani o jeho pozoruhodných znalostech, které odkryly nové obzory ve vědě tehdejšího století i století následujících. Budeme se věnovat výhradně pojetí duše, které se objevuje v mnoha jeho spisech, avšak ne vždy dostatečně jasně, abychom mohli ihned rozeznat, jaký význam jí přisuzuje. Znovu je třeba zopakovat, že překlad Paracelsových děl je z různých důvodů spojen se značnými obtížemi. Částečně proto, že se jedná o jazyk z 16. století, o němčinu, která se liší od té dnešní. Částečně proto, že tento filozof používá jazyk vyhovující jen těm, kteří mu dokážou rozumět, a to je jazyk přinejmenším symbolický, pokud ne přímo esoterický. Zčásti proto, že pro takové bohatství témat, s jakým Paracelsus pracuje, nejsou v současných jazycích odpovídající výrazy. A dále proto, že vyjadřuje jednu myšlenku různými výrazy a je třeba umět je uvést do souvislostí. více >>> MUDr. Antonio Alzina Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


4.4.2013

No title

Recommend Documents