?
2016-1 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický, ke kořeni jdoucí, kvadratura k zahnívajícímu veškrnistánu
http://orl.bloger.cz
[email protected]
ORL 2016-1 Motto:
„I když kolektivismus sovětského Ruska byl podmíněn orientací na rozpad Evropy, patří ruský kolektivismus k jinému druhu řádu a my budeme schopni pochopit jeho význam, když si uvědomíme, že semeno musí mít tvrdý obal, aby si mezi hnijícím listím uchránilo svou integritu. V dnešní době můžeme v Rusku pozorovat proces transformace a regenerace a až tento proces bude dovršen, budeme svědky opravdového zrodu nové euroasijské kultury. Ne dříve, než v příštím století a určitě ne předtím, než dojde k rozsáhlému konfliktu idejí a mocných symbolů, z něhož velmi pravděpodobně vznikne nové náboženské hnutí, spojující trendy současnosti stejně, jako se od dob triumvirátu v Římské říši rodilo světové křesťanství.“ D.Rudhyar
strana 2
Obsah čísla Exspiro… conspiratio................................................................................................................................................................................................................................. 1 A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci............................................................................................................................................................ 3 USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč?........................................................................................................................................................... 8 Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků....................................................................................................................................................................................................... 10 Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky.................................................................................................................................... 14 Čína zažívá obrovský rozvoj křesťanství................................................................................................................................................................................................. 16 Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace................................................................................................................................................................................. 16 Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů................................................................................................................................ 19 Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali......................................................................................................................................... 24 Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život................................................................................................................................... 27 Krach jasnovidců v Česku?...................................................................................................................................................................................................................... 29 Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev..................................................................................................................................................................................... 35 Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my?............................................................................................................................................................................... 41 Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy...................................................................................................................................................................... 43 Rusko straší dávná tragédie, v Djatlovově průsmyku našli další mrtvolu................................................................................................................................................ 46 Střední Brdy -hory uprostřed Čech......................................................................................................................................................................................................... 47 Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří.............................................................................52 Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie................................................................................................. 56 Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice centrálních bank..................................................................................................................... 59 Je Západ stále schizofrenní? Bude následovat osud Byzance?................................................................................................................................................................ 63 Robejšek: Je to válka, už není čas slov.................................................................................................................................................................................................... 65 Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT.................................................................................................................................................................... 68 Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi.................................................................................................................................... 70 Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí................................................................................................................................. 72 Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví............................................................................................................................................................. 76 Ayahuasca, réva duše.............................................................................................................................................................................................................................. 81
ORL 2016-1 Exspiro… conspiratio Ladislav Hinner Změť informací se valí na příjemce ze všech světových i politických poledníků či rovnoběžek a není nám dáno, abychom se v tom spolehlivě zorientovali, pokud nejsme aspoň na dohled jejich zrodu. Vždyť většina novinářských a často i politologických úvah, se pohybuje také na poli spekulace, odkázaných rovněž víceméně jen na veřejně dostupné informace a dezinformace, a navíc jejich svoboda vyjadřování má svá různá omezení, což si jen neradi přiznávají. A dovolím si tvrdit, že organizátoři světa řeknou málo nebo nic, neboť to jediné stojí za řeč, o čem je třeba mlčet. Pokusme se s poněkud menšími zábranami spekulovat nad možným vývojem, pohnutkami, prostředky a záměry mocných tohoto světa. Globální prediktor, jak je teď módní nazývat pořád ještě nejmocnějšího z mocných, má svůj půvab, navzdory všem oponentům. Nezastírejme si tento fakt, protože bychom popírali úspěšnost vlastní civilizace. Dosáhl impozantních výsledků ve vědě, technice, okouzlil svět schopností své elity unisono ovládnout finanční i informační sféru a takový úspěch se nepromíjí. Není divu, že Američané nebo alespoň množina tamějších nestrádajících, považuje světem se šířící nelibost vůči jejich nadřazenosti za projev závisti či žárlivosti a snadno nalézají kdekoli, i
Exspiro… conspiratio zde, dostatek obdivovatelů, vyhřívajících se v zrcadlení půl sta hvězd, ačkoli sami světlo vydávat nejsou uzpůsobení. U nás je ironicky nazýváme kavárenskými sluníčky a právě takoví se stávají nejoddanějšími služebníky k nezaplacení. Člověk rozšířil sortiment nezbytných potřeb vysoko nad hladinu pouhého přebývání. Tím se stává jeho další existence ve stávající civilizační podobě nejen labilnější, ale je navíc ohrožena růstem počtu zájemců o planetární suroviny. V takovém dějinném okamžiku je globální mocnost postavena před povinnost zajistit přísun limitovaných zdrojů potřebných pro budoucí vlastní rozvoj a to lze jen omezením expanze potencionálních soupeřů, efektivní kontrolou distribuce surovin. V tom má současné agresivní chování Spojených států, resp. jejich vládců, logické odůvodnění. Nejvážnějším potenciálním soupeřem USA je Čína, která je mohutnou říši, introvertně obrácenou do sebe, podivuhodně a neuchopitelně žijící synkrezi náboženských směrů mahájánového buddhismu, taoismu a konfucianismu. Čína se chová strategicky ve všech směrech, kontroluje nejen své hranice, ale i svou ekonomiku a politiku. Odmítá diktát MMF či SB a nepřipouští ani omezování WTO. Je zvyklá rozšiřovat svůj vliv spíše obchodně než vojensky. Předností Číny, stejně jako její slabinou, je její obrovský lidský potenciál a mnohonárodnostní složení, ale s postupující modernizací také enormně zvýšená závislost na surovinách, jejichž přísunové
cesty musí zajišťovat po moři i po souši a jsou nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje Číny jako mocnosti. Historický kolonizační úspěch Britů spočíval nejen v porážkách námořních flotil konkurentů (Španělska, Francie, Portugalska a Holandska), ale především v dalším zadržování a znemožnění jejich obnovy. Poučen, musí dnešní prediktor k zadržování Číny včas využít všech mocenských prostředků především ke kontrole surovinových dopravních cest a majstrštykem by byl pokus o průnik do světa financí svého čínského protivníka, aby jej ovlivnil zevnitř. Předpoklady na takový úskok má, ale pravděpodobně narazí na limity dané
strana 1
ORL 2016-1 čínským nacionalismem, jakkoli se hovoří o mocných finančnících, jako o jediné soudržné třídě. Námořní dopravní cesty budou Spojené státy kontrolovat svými námořními silami možná ještě několik desetiletí, ale problémem jsou suchozemské cesty a noční můrou plánovaná Hedvábná stezka, či možnost etablování ekonomického Euroasijského giganta. Ukrajinskou krizi se sice podařilo odvrátit těsnější spolupráci EU a Ruska, ale ke kontrole největšího konkurenta je to jen dílčí krok. Pokud se Američanům nepodaří sevřít Čínu ze všech stran, nemohou být dlouhodobě úspěšní, navzdory své současné (a jen dočasné) technologické převaze. Na řadě je Irán a především Rusko. Nepřehlédnutelným záměrem musí být obsazení Sibiře a ruského Dálného východu nejen kvůli surovinám, ale také pro získání kontroly nad severní části čínských pozemních dopravních cest . Předpokladem je parcelace Ruska, cestou ekonomických a finančních operací, včetně korupce či zrady tamějších oligarchů a politiků. Pokud tato cesta nepřinese kýžený výsledek, je sice v současnosti válečný konflikt málo pravděpodobný, ale v budoucnu Američané reálně očekávají velký pokrok v konvenčních zbraních, který způsobí radikální zvrat ve způsobu vedení válek. Doufají, že odskokem ve zbraňové technice nad určitou úroveň se mohou rozhodnout pro postupnou parcelaci Ruska i vojenskou cestou a za spolupráce zrádné rus-
Exspiro… conspiratio ké oligarchie ochromí vůli politiků a generality k obraně natolik, aby se k jaderné odvetě neodhodlali. Nouzovou variantou může být podnícení čínsko-ruského konfliktu a lze očekávat také spor o Arktidu. Rusko bude tlačeno ze všech stran a je v nevýhodné pozici osamělého správce surovinově bohatého území, na které má zálusk příliš mnoho zájemců. Ve světle napsaného lze pokládat ostatní konflikty i při všech doprovodných hrůzách za epizodní války, za pouhou přípravu pole pro dosažení hlavního strategického cíle Spojených států - obsazením ruského Dálného východu kontrolovat Čínu. Američané nemají na výběr, pokud chtějí prosadit NWO. Chaos na Předním východě, na Ukrajině a organizováním imigrace připravovaný neklid v EU, je pouhým vytvářením vhodného podhoubí pro ovládnutí nástupního prostoru k východní expanzi. Improvizace v účelově vyvolaném chaosu vyžaduje intuitivní kreativitu, která se může snadno vymknout a nečekaně vyústit v tragický konflikt. Nezbývá nám než doufat v přetrvání sebezáchovného pudu a zdravého rozumu. Dalším vítaným výnosem exodu obyvatel Předního východu je oslabení soupeřů Izraele v oblasti a vyklizení území pro jeho budoucí rozšíření. Je výhodné vést proxy war, válčit v zastoupení a tak uvažuji, zda Arabové, hnáni do Evropy svými bratranci, organizujícími Spojené státy a celý svět, nejsou mimo jiné také přípravou na doplnění kanonenfutru evropských armád proti Rusku. Je pravděpodobné, že muslimové
se většinově v Evropě nebudou integrovat, budou nadbyteční a pokusí se ji pouze rozvrátit. To jejich bratrancům za louži bude vyhovovat, rozvrácenou Evropu budou mít vojensky i ekonomicky (TTIP, TISA) tak či tak pod kontrolou nebo nám skroutí ruce. Příliv běženců je aktuální hrozbou Evropanům plánovanou dlouhodobě, jak dosvědčuji úvahy a výroky establishmentu, které je nutno neustále připomínat. Ten cíl pojmenoval již před léty, v roce 1971, Zbigniew Brzezinski: „…národní stát jako základní element organizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou: mezinárodní banky a nadnárodní korporace jednají a plánují způsobem, jenž je mnohem pokročilejší než politické koncepty národního státu …“. Představitel NATO, které v souvislosti s imigrací nehne ani prstem, Wesley Clark, vyřkl tato slova: „V Evropě už není prostor pro etnicky homogenní státy.“ A Thomas Barnett, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda oficiálně sdělil následující: „Konečným cílem globalizace je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě. Nepřátelé této globalizace budou zničeni. Kritiky zabijeme“. Coudenhove Kalergi (jeden ze zakladatelů EU), zase nabádal k míchání Evropanů s Afričany. strana 2
ORL 2016-1 Bývalý francouzský židovský president Sarkozy se nechal slyšet, že pokud se Francouzi nebudou křížit s jinými rasami dobrovolně, bude se republika muset uchýlit k násilnějším prostředkům. Americký občan Dienstbier (ČSSD) by k nám zase chtěl tahat 30 000 muslimů ročně, přesně podle Kalergiho a Thomase Barnetta. Ani naivní človíček nemůže věřit tomu, že jde o pouhý omyl či selhání elit, jak se dnes tento zločin omlouvá v mejnstrímu. Pokud nejde o obvyklou prodejnost naši „elity“ v kombinaci s idiolatrii, může jít jen a jen o jeji idiocii. Rusko je nebezpečně oslabeno vnitřní nestabilitou, typickou pro korporativní a korupci prolezlý kapitalizmus, s centrálně obtížně kontrolovatelnými oligarchy, často vzhlížejícími ke hvězdám na Západě. Jedinou jistotou a předpokladem udržení celistvosti Ruska v dnešní podobě je vlastenectví a odhodlanost ruského národa i proti vlastním zrádcům. To by mělo být pro nás poučením, a všechny snahy o dehonestaci národa, zesměšňování vzájemnosti lidmi, kteří jsou Čechy jen svým občanstvím, by se měly setkat s veřejným odsudkem a opovržením. Náš podřimující „Čech jako poleno“ prohlásil, že vzniká evropský lid - máme mu věřit jeho češství i když už shodil číro a zřekl se tím lehce také příslušnosti k indiánům kmene Čerokiů a Bavorů? Máme věřit v dobré úmysly Zbigniewa Brzezinského, že národní stát jako základní element or-
Exspiro… conspiratio ganizovaného života člověka přestal být principiální tvůrčí silou ...? a sdělil to také Netanjahuovi? Nikoli pane Brzezinski, naše civilizační nika dospěla ke svým limitům a čeká na obrození změnou paradigmatu ( jak se s oblibou říká), zduchovněním neboli obnovou metafyziky v rozšířeném úzu evropského myšlení, ne však v návratu do středověku za pokřiku muezzinů. Jen tak odoláme cizí moci organizovaného návalu muslimů nebo jiných cizorodých živlů, jejichž síla tkví právě v rigidním náboženském nároku na ovládnutí nevěrců, ne nepodobném přesvědčení Brzezinského a jeho druhů. Mentální obroda národa je úkolem dneška, udělá nás odolnými a odhodlanými k obraně nejen proti vnějšímu nepříteli, ale zejména proti vnitřnímu rozkladu. Kdybychom se měli dočkat vlastního morálního vzepětí až v zoufalství nad hrozícím zánikem, naše další národní existence bude zpochybněna. http://zvedavec.org/komentare/2015/12/6720-exspiro-conspiratio.htm
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... nedávné klimatické konferenci v Paříži a jejím závěrům říká geolog a klimatolog Václav Cílek, že je mnohem zajímavější pozorovat samotné počasí než se zabývat rokováním politiků o něm. Pokud by se K
měly podniknout skutečné kroky, tak by se musela nejdříve omezit populace, protože to, co každý člověk spotřebovává, stojí energii a její většina je závislá na oxidu uhličitém. Ve chvíli, kdy lidstvo začne brát vážně klimatickou změnu, bude mít pocit viny a dostaví se dokonalá morální bouře. Médii jste označován za popularizátora vědy. Jak byste populárně, tedy co nejsrozumitelněji, vysvětlil čtenářům, co mohou znamenat závěry nedávné klimatické konference v Paříži? Především bych řekl, že sledovat počasí je zajímavější než sledovat konference o počasí. Když mluvíme o klimatu, tak se tím rozumí většinou třicetiletý průměr všech stavů počasí za tu uplynulou dobu. Takže když je konference tohoto měřítka a účastní se jí tolik a tolik politiků, kolem dvou set, tak je to vždy do určité míry politická záležitost. A já jsem si všiml už i dřív, že je docela velký rozdíl mezi lidmi, kteří sledují politiku ohledně klimatu, a těmi, kteří sledují klima. Bývá to tak, že ti lidé, co sledují politiku okolo klimatu, jsou často chyceni mocenskou atmosférou v dané věci. Takže jsem už před několika lety říkal, že ani nemá cenu se vyjadřovat k tomu, co říká profesor Klaus o klimatu, ale má cenu se vyjadřovat k počasí, k tomu, jak se mění, co se s tím dá dělat, nebo jaká je perspektiva.
strana 3
ORL 2016-1 Liší se nějak významně diskuse o klimatu v České republice a ve světě? Především mimo Českou republiku, v zemích, jako je Dánsko, Německo nebo USA, probíhá mnohem delší a mnohem dospělejší diskuse o klimatických změnách, než probíhá u nás. U nás vypadá situace tak, že – dejme tomu – dvě třetiny lidí věří tomu, že člověk může za změnu klimatu, a třetina nevěří. Na Západě je situace jiná v tom smyslu, že prakticky všichni vědci, doopravdy nějakých 95-98 procent vědců, se domnívají, že klimatická změna probíhá a že za ni, nebo za její podstatnou část, může člověk a že hlavní působení člověka na klima se odehrává skrze skleníkový jev. Ale skleníkový jev asi není předmětem sporů? Skleníkový jev je záležitost fyzikálního principu. Neexistuje diskuse o tom, jestli je, nebo není, existuje stejně jako gravitace. Ale můžeme diskutovat o tom, na kolik obsah skleníkových plynů skutečně klima ovlivňuje. Skleníkový jev, jenom abychom si to ujasnili, je to, že na povrch Země dopadá sluneční záření, projde atmosférou jako nůž máslem a dopadne na povrch, známe to všichni z léta, ohřeje ten povrch. Představte si asfaltovou vozovku a ta začne navečer vychládat. To vychládání znamená to, že vypouští, odráží teplo. Ale to teplo, které odráží, už má jinou vlnovou délku. To teplo se
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... různě rozptyluje na vegetaci a na prachu v prostředí, ale má tendenci z planety uniknout ven. Ale v tomhle okamžiku to odražené teplo narazí na molekulu vodní páry, oxidu uhličitého, metanu, nebo některých dalších plynů a tahle molekula třeba toho oxidu uhličitého část tepla vrátí zpátky na Zemi. Takže skleníkový jev je to, že sluneční záření snadno projde na povrch Země, tam se změní na záření o jiné vlnové délce, a to už narazí na ty molekuly skleníkového plynu. Jakými hlavními faktory je tedy klima ovlivňováno? Je jich několik a skoro nejdůležitější je vliv oceánů. Ten si můžeme představit, že horní dva metry oceánu obsahují v sobě zhruba tolik tepla jako celá atmosféra. Tedy na oteplování, nebo naopak vyzařování tepla z pouhých dvou metrů horní vrstvy oceánu musíme získat obrovské množství tepla, a ty oceány jsou hluboké dva a více kilometrů. Je to tedy obrovská brzda, takový homogenizační činitel, bez toho zpomalování, bez toho světového oceánu by Země byla mnohem víc extrémní. Zároveň je Země v takové zázračné pozici, což je hrozně málo planet, že jsou tu pohromadě všechna skupenství vody – led, vodní pára a voda. A právě trojice těchto vodních skupenství způsobuje to, že se počasí na Zemi vlastně nemění. V noci je o pět, osm stupňů chladněji než ve dne, ale nejsou to roz-
díly třeba padesát nebo sto stupňů jako na jiných planetách. Pojďme k tomu, jak klima ovlivňuje člověk. Je dopad jím uvolňovaného oxidu uhličitého do atmosféry tak zásadní? Lidé ho uvolňují proto, že nejčastěji spalují fosilní paliva, aby měli energii, elektřinu, teplou vodu, aby se vůbec zahřáli. Uvádí se, že každým rokem spálíme zhruba tolik fosilních paliv, jako se kdysi vytvořilo za milion let. Problém je hodně v té rychlosti, ani ne tak v množství, protože byly doby, kdy na Zemi bylo víc oxidu uhličitého, než je dnes. To, co se děje, si můžeme představit tak, že existuje nějaké pole stability, nějaký stav stabilního počasí, jako je třeba pozdní jaro, a to tady bylo dlouhou dobu. Pak se změní podmínky a počasí se rozkmitá. Představte si to jako počasí třeba v březnu, v dubnu, kdy vlastně ten měsíc ještě neví, jestli je zima, nebo už je strana 4
ORL 2016-1 léto, tedy aprílové počasí. Takže je pravděpodobné, že se ocitáme v nějakém delším období, mezidobí mezi dvěma póly stability. A že to, co nás čeká za čas, za padesát, za sto let, bude nějaké nové pole stability a tam se zase nějakým způsobem naučíme žít. A teď jsme v nějakém jakoby přechodném období mezi tím. Jak tenhle přechod od jednoho pólu stability k druhému může probíhat? To vůbec není jasné, protože na počasí má vliv třeba i vulkanismus nebo intenzita slunečního záření. Dokonce existují studie, které říkají, že se bude mírně ochlazovat, protože se ocitáme v podobné situaci, co se týče slunečního záření, jako v malé době ledové, dejme tomu, jako v sedmnáctém a osmnáctém století, kdy bylo výrazně vlhčeji a chladněji. Takže předpokládám, že během několika dalších let, pěti nebo deseti, budeme mnohem lépe vědět, jak na tom jsme. Řada lidí si myslí, že už to ví teď, protože těch posledních deset, patnáct let bylo extrémně teplých. Ale také už může být za těch deset let pozdě. Jak mohou na hrozbu klimatických změn reagovat lidé nebo jednotlivé státy? Jako vždy se státům především vyplácí klimatické kroky předstírat. Tedy jet na konferenci do Paříže a něco, co je víceméně ne-
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... závazné, podepsat, mluvit o tom a nejít proti tomu konsensu, aby se politici vyhnuli kritice. Více CO2 rovná se zvýšená teplota. Není to úplně přesné, ale rámcově to pravda je. Kdyby šlo o to udělat skutečné kroky, tak by se musela nejdříve omezit populace. Málo platné, každý člověk spotřebovává určité množství výrobků, jídla i domů, a to všechno stojí energii a většina té energie je závislá na CO2, na oxidu uhličitém, na fosilních palivech. Druhá věc, kterou by bylo zapotřebí udělat, by byla naprostá změna energetiky, a to je záležitost velice drahá. Víte dobře, že dostavění Temelína je investice, na kterou stát téměř nemá a zřejmě by se na to musela najít nějaká privátní firma. Prostě energetika je moc drahá. Můj odhad je takový, že během nějaké doby, kterou těžko umím odhadnout, může dojít ke dvěma situacím. Buď se ukáže, že skleníkové plyny a oxid uhličitý nehrají ve změně klimatu tak velkou roli, jak jsme si mysleli, anebo, a to je mnohem pravděpodobnější, poznáme na vlastní kůži, že se něco děje. V čem konkrétně to budeme na vlastní kůži pociťovat? Za prvé to asi budou velké bouře. Protože v tom teplém světě, jak se vypaří víc vody, tak se na odpar vody spotřebuje hodně energie. A když voda kondenzuje zpátky na vodní páru, tak se to teplo uvolňuje. Tím vlastně vznikají obrovské hurikány. Další jev, podle něhož
uvidíme, co se děje, je velké rozmrzání okolo severního pólu. Tam už jsou doopravdy teploty o tři, o čtyři stupně vyšší, než by měly být. A to větší oteplení, které se pravděpodobně bude šířit do České republiky, překvapivě přichází od severu než od jihu. Jak zimní, tak letní. To je nečekaná záležitost. Existuje o tom celá řada publikací, autorem jedné z nich je profesor Gardiner, vyšla v nakladatelství Oxfordské univerzity, a on v ní používá termín dokonalá morální bouře. Dokonalá morální bouře znamená, že se lidstvo začne stydět za to, jak svým počínáním negativně působí na klima? Pod pojmem dokonalá bouře se většinou rozumí souběh dvou nebo tří faktorů. A Gardiner říká, že v okamžiku, kdy začneme brát vážně klimatickou změnu, třeba že ji vůbec zpozorujeme, tak budeme mít pocit viny. A ten bude trojí. Bude to pocit, že jsme zničili planetu našim potomkům. Druhý, že jsme zničili životní prostředí korálům, rybám, nosorožcům, prostě mnoha druhům zvířat. A třetí pocit viny bude za to, že jsme zničili životní prostředí přírodním nebo chudým národům. A v tomhle okamžiku očekávám, že veškeré konference, jako byla ta pařížská, budou víceméně zapomenuté, a že lidé změní svoje vnímání světa. Ale aby to neznělo moc idealisticky, tak pokud to vnímání světa opravdu změní, tak ho změní doopravdy až pod tlakem velmi silné evidence. Tou může
strana 5
ORL 2016-1 být zaplavování států jako Bangladéš. Může to být lokální vymírání, kdy lidé v mnoha místech světa nebudou mít dost jídla, ale ani nebudou mít energii někam migrovat. Teď to není strašení těmi migranty, protože musíte být aspoň trošku bohatý, abyste se mohl někam vydat. Ale tihle hodně chudí lidé nemohou odjet, ti mohou buďto žít, nebo umřít. Takže je docela pravděpodobné, že uvidíme jako v přímém přenosu několik humanitárních katastrof. A ty vytvoří tu morální bouři. Pokud dojde k té zmiňované dokonaé morální bouři, co především se změní? Bude následovat to, že začne být nemoderní nebo zpátečnické jezdit příliš daleko na dovolenou, jezdit si pro radost. Tedy že byste jenom z důvodu, abyste si něco málo užili, spotřebovávali více fosilních paliv, víc energie. Pokud ovšem už mezitím nebude existovat způsob, jak se dostat k té tzv. čisté energii, třeba k fotovoltaické. Čekal bych tedy, že nějaký hypotetický pocit viny, o kterém nevíme, jestli a kdy se dostaví, způsobí změnu spotřebních návyků. To může otřást ekonomikou, a to směrem k lokálnímu měřítku věcí – nejezdit daleko, jezdit na kole, být hospodárný. Řekl bych, že teď není ve hře politické vyhlášení, ale v té potenciální hře je pravděpodobný nebo možný neobvykle velký problém s klimatem, jehož
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... důsledkem bude změna ekonomických a kulturních návyků. K výsledkům klimatické konference v Paříži se pohrdlivě vyjádřil bývalý prezident Václav Klaus. Podle něj byla zbytečná a mířila na falešné cíle připomínající komunistické poroučení větru a dešti. Co si o podílu člověka na globálním oteplování myslíte vy? Můj osobní postoj je takový, že člověk může za většinu klimatických změn, ale pořád si ještě nechávám určitý prostor pro mechanismy, které nebudou objevené. Třeba se málo mluví o kombinaci magnetického pole Země, které se proměňuje a slábne a do určité míry stíní kosmické a sluneční záření a zároveň kosmické záření je stíněné slunečním větrem. To znamená, je-li víc Slunce a je-li víc magnetického pole Země, méně záření dopadá na povrch planety nebo do nízkých vrstev atmosféry. Ale když máte nějakou kosmickou událost a je puls většího kosmického záření, který pronikne do nižší vrstvy atmosféry, tak to za sebou zanechá mlžnou stopu. Jako se kdysi dělaly pokusy ve Wilsonově mlžné komoře, že se tam nechala proletět nějaká nabitá částice. Tyhle události kosmického dopadu mohou mít poměrně velký vliv. A tenhle mechanismus není dodnes dobře prozkoumaný a většina klimatologů ho odmítá a nezahrnuje do výpočtů.
Jak klima na Zemi ovlivní hydrometeorologický jev známý jako El Niňo, jenž má dosáhnout až dvakrát větší intenzity než v roce 1997, kdy způsobil katastrofální záplavy na západě USA a následné sesuvy půdy, stejně jako i sucha v Indonésii či rozsáhlé požáry v Austrálii? Když se podíváte na historii toho El Niňa, tak je to takové nepravidelně periodické, jednou za čtyři nebo pět roků, takže to spíš vypadá jako rozkmitané počasí, jako když máte harmonické kmity související s oceánickým prouděním. Ale některé epizody El Niňa souvisejí s vyšší zemětřesnou aktivitou. Vypadá to tak, že v Tichém oceánu, když je víc zemětřesení, tak dochází k lepšímu ohřevu vody ve spodních částech oceánu, a to omezuje oceánské proudění. Takže existuje mechanismus, který se uplatňuje ne vždy, ale jenom někdy, že děje, které probíhají hluboko v plášti, několik set kilometrů pod našima nohama, mají najednou vliv na okamžité počasí na povrchu. Takže to je další mechanismus, který je zatím málo rozebraný. Pořád mám představu, že v modelu počasí, jak ho používáme, je nějaké zjednodušení. Ale řekl bych, že v každém případě vypouštět méně oxidu uhličitého nebo obecně plynů do atmosféry je dobrá věc. Ať už to víme přesně, nebo ať už je situace složitější než si myslíme, tak to omezení spalování fosilních paliv je v každém případě krok dobrým směrem.
strana 6
ORL 2016-1 Často varujete před suchem jako nebezpečím pro velké části světa. Souvisí s jeho výskytem činnost člověka, nebo je na ní naprosto nezávislé? Je to jeden z faktorů, o kterém se mluví. Ale poslední dva roky to vypadá pro severní polokouli spíš tak, že tím, když přišlo El Niňo na jižní polokouli, tak má takový dopad, že „vrazí“ do systému na severní polokouli a je silnější proudění směrem od Atlantiku. A to způsobuje větší činnost vody. El Niňo znamená v našich podmínkách, i když ne vždy, jeden až dva vlhké roky, kdy se k nám dostává víc vzduchu, dejme tomu, ze subtropického Atlantiku, který přináší silnější deště. A když se podíváte na aktuální mapu jednak teplot a jednak vlhkosti, tak je anomální vlhkost u Britských ostrovů. Nedávno tam byly poměrně velké záplavy. Také je anomálně teplé Středozemní moře, takže blížící se rok a ten následující bychom měli zažívat spíš vlhké počasí. Ve kterých částech světa je reálné, že by sucha mohla přivodit katastrofu a třeba i hromadnou migraci, pokud by udeřila? Je takto ohrožena i Čína, kterou před lety sucha postihla? Čínská vláda je kupodivu poměrně efektivní při humanitárních katastrofách nebo při katastrofách ze zemětřesení, nebo ze zátop. Je to země, která si vypěstovala v tomto přípa-
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... dě až západní návyky. A ti lidé mají zkušenost z hladu a všech nepřízní počasí. Už před deseti lety to bylo tak, že čínská vláda tehdy musela dovézt potraviny pro nějakých dvě stě milionů lidí. To, že se doveze deset procent spotřeby pro dvě stě milionů lidí, dá nakonec tak velké množství potravin, že se zvýší ceny potravin. A pokud se zvýší ceny potravin, třeba ve Venezuele, nebo v těch hodně chudých zemích, tak dochází k lidovým povstáním. Takže vazba je spíš ten sociální neklid způsobený vysokými cenami potravin a ty jsou iniciované klimatickými proměnami, které mohou a nemusí být přírodní, nebo mít umělý základ. Z opačného soudku než sucha jsou hrozby, které se čas od času objevují v souvislosti s Londýnem a jeho možným zaplavením. Sofistikované protipovodňové bariéry na Temži, vystavěné v 70. letech, by prý byly se zvyšující se intenzitou bouří snadno překonatelné. Je to reálná hrozba nebo to je spíše námět z šuplíku tvůrců katastrofických filmů, jako je třeba film Potopa? Rozhodně částem Londýna, ne tedy celému Londýnu, to nebezpečí hrozí. A může to být způsobeno souběhem několika faktorů. První faktor jsou ty skoční přílivy, tedy ty extrémně vysoké přílivy. Druhý je ten, že když máte příliv a zároveň ve směru toho přílivu fouká silný vítr, tak dochází k dalšímu navýšení hla-
diny. Při tomhle souběhu je to doopravdy nebezpečná situace a někdy do osmnáctého století byly v některých hrabstvích těmito přílivy ničeny celé vesnice, celá městečka, než potom bylo rozhodnuto přemístit ta sídla dál od moře, což se povedlo. Ale přemístit Londýn dál od Temže je rozhodně větší problém a dražší záležitost. A další věc je ta, že když je teplejší klima dlouhodoběji, tak se zvedá hladina oceánu. Jednak proto, že teplejší voda má o trošku větší objem, takže to naroste. A jednak něco přidají tající ledovce, zejména na severu. Když máte kombinaci toho, že vody na světě může být o dvacet, třicet centimetrů víc, tak to se hodně těžko odhaduje. Ty mechanismy nejsou lineární, do toho přijde silná bouře, která bude mít svůj původ v teplejším Atlantiku, v subtropickém, nebo tropickém, a celé se to zkombinuje s vysokým přílivem, tak to doopravdy může být pro část Londýna velmi nebezpečné. Ale jenom pro část Londýna. Takhle podobně dopadal hurikán Sandy v New Yorku a podobné nebezpečí hrozí většině míst ležících u mořského pobřeží. Kde jsou z vašeho pohledu na planetě nejcitlivější místa, na nichž by se klimatické vlivy mohly projevit způsobem dopadajícím na významnou část lidstva? Rizika z globálního hlediska jsou dvojí, sucho a vysoká voda. Sucho hrozí tam, kde už teď sucho je, tam vždy hrozí zesílení. První věc jsou suché oblasti a druhá, o čemž se mluví
strana 7
ORL 2016-1 nejvíc, jsou právě ty nízko ležící přímořské oblasti. Z hlediska zemědělské produkce je to delta Nilu a Bangladéš. A z hlediska obyvatel jsou to prakticky všechna nízko ležící přímořská města. A jak lidé mohou těmto nebezpečím čelit, jak se na ně mohou připravit? Ono toho zase není tak moc, ale zase ani tak málo. První věc je dívat se na činnosti, které vykonáváme z hlediska toho, kolik uvolňují oxidu uhličitého. Já třeba nemám rád obaly v samoobsluhách nebo příliš mnoho papíru, protože mám pocit, že naprosto zbytečně utrácím za něco, co už je teď odpadem a recyklování i výroba bude stát oxid uhličitý. Druhá věc je, že by neškodilo o něco málo omezit cestování. Nemyslím nějak radikálně, ale třeba o pět nebo deset procent. Doopravdy pomáhají stromy, takže má cenu je sázet. V půdách je hodně uhlík. Půdní zásobník uhlíku je mnohonásobně větší než cokoli v atmosféře, takže má cenu vracet organické látky do půdy. Humus, co tam uložíte, ten uhlík se zpočátku chemicky váže nebo jeho část jenom velice volně a později poměrně pevně. Takže pečovat o půdu. Hodně organického uhlíku ukládají mokřady. Když se podíváte na rybník, který přechází do močálu, to je optimální. Máte něco, co dává vodu nebo vyrovnává klima a zároveň ukládá uhlík. Takže v rámci našich malých možností je šance něco dělat. Ono
A až lidem dojde, že přichází katastrofa, začnou se dít děsivé věci... to, o čem všem mluvím, nebude mít pravděpodobně velký vliv na globální klima, ale je to dobrá příprava té nové mentality zacházení s klimatem, na kterou si tak jako tak budeme muset zvyknout. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/A-az-lidem-dojdeze-prichazi-katastrofa-zacnou-se-dit-desive-veci-Vaclav-Cilek-o-tomco-ceka-nasi-planetu-414095
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč? Eric Zuesse Podle britského Telegraph a jeho poslední zprávy americké protitankové rakety TOW, které americký prezident Barack Obama poslal v říjnu islámských sunitským bojovníkům v Sýrii k použití proti silám nesektářského tamního vůdce, Bashara al-Assada, byly proti ruským silám, které Assad pozval, tak účinné, že Rusko – bránící (na legální žádost Sýrie) síly prezidenta Assada – je nyní nuceno poslat do bitvy drahé ruské tanky T-90, které nejsou americkými raketami tak zranitelné. „Nasazení T-90 zdá se odráží frustraci Moskvy z tohoto selhání (nechat se zatáhnout do nákladného a možná zdlouhavého boje), jakož i obavy ze škod způsobených protitankovými raketami ozbrojenců, dodaných arci nepřáteli režimu ve státech Zálivu (Saúdská Arábie, Ka-
tar, UAE a Kuvajt) a Turecku.“ Všechny tyto agresorské země (mimo Spojených států) jsou řízeny sunitskými aristokraty, stoupenci a vynucovateli práva šaría, kteří (podporováni USA) hodlají převzít kontrolu nad existující sekulární vládou Sýrie, řízenou Basharem alAssadem, a zavést právo šaría. Telegraph, coby propagandistické médium britské aristokracie, která je napojená jako „pudlík“ na americkou aristokracii, nezmiňuje dokonce ani USA, ani jejich rakety TOW, které byly poslány do Sýrie přes Turecko, právě aby chránily jejich teroristy proti ruskosyrským silám. Tyto americké rakety byly nakoupeny a jsou nyní ve vlastnictví „států Zálivu“ – tedy královských klanů Saúdské Arábie, Kataru, UAE a Kuvajtu – které financují teroristy (příklady viz zde a zde). Nicméně článek Telegraph význačně poznamenává, že „nasazení tanků T-90 je poslední známkou, že Kreml je nucen eskalovat svoji intervenci ze vzduchu na pozemní válku.“ Cena rakety TOW je pouhých 180,000 dolarů. Cena tanku T-90 je 4,5 milionu dolarů, což je 25 násobek. Jde proto o bojovou strategii vykrvácet ruskou ekonomiku k smrti. Tak Obama zamýšlí nyní dobýt Rusko, na bojištích v Sýrii – použít Sýrii proti Rusku, stejným způsobem, jakým „jsme“ použili Afghánistán proti Sovětskému svazu. A Zbigniew Brzezinski je dlouhodobým osobním přítelem a poradcem Obamy. Je strana 8
ORL 2016-1
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč?
opakována identická strategie, ale tentokrát bez ideologického pozlátka konfliktu mezi komunismem a kapitalismem. Jde jen o drsné dobývání, které americká aristokracie chce, a je odhodlána ho dosáhnout. Džihádistické sunitské aristokracie pracují ruku v ruce s americkou – a nakupují americké zbraně, jako zde a zde. Přidejte si k tomu americkou alianci NATO a je to úctyhodná kombinace, kterou proti Rusku používají. Strategie a zbraně přichází především z Ameriky; peníze přichází především od saúdské rodiny. Ale článek v Telegraph nezmínil vůbec nic z toho.
Tento článek v Telegraph je tak nejlepším příkladem profesionální propagandy, která dovedně využívá stupidity čtenářů a kulturní podjatosti (je v podstatě pro-americký) a zakrývá skutečné viníky (kteří podporují Telegraph a kupují tam reklamu pro své společnosti), a tvrdí, že oběť invaze americké aliance do Sýrie, protidžihádistický syrský prezident a jeho síly, jsou místo toho strůjci a zdrojem invaze Ameriky (ilegální, což je ignorováno). (Samozřejmě, že čtenář musí být stupidní, aby něčemu z toho věřil, ale PR vždy využívá stupiditu a blbost lidí – tak funguje a fungovat má).
Tento propagandistický článek v Telegraph pak jemně obviňuje syrského proti-džihádistického prezidenta Assada z toho, že se džihádisté pokouší ho svrhnout: „Experti říkají, že ruská intervence prodlužuje konflikt, který si již vyžádal životy více než čtvrt milionu Syřanů, vedl k útěku milionů lidí do zahraničí, kdy se světové mocnosti spojují, aby se přidaly k eskalující občanské válce.“ Jinými slovy, podle Telegraph: pokud by se Rusko, 30. září 2015, nepřipojilo do bitvy proti džihádistům, kteří tam byli posláni americkými a sunitskými aristokraty, pak by EU nebyla zaplavena uprchlíky ze Sýrie, přestože uprchlíci utíkali již dlouho předtím, než Rusko vůbec s bombardováním 30. září začalo.
Ve škole žurnalistiky bych tedy uvedl tento článek Telegraph jako příklad toho, jak prohnanou a komplexní propagandistická operace Západu proti Rusku a jeho spojencům je. Studenti „žurnalistiky“ (obzvláště ti, kteří hodlají pracovat pro finančně dobře dotovaná „zpravodajská“ média) musí vědět, jak to dělat, protože za to budou placeni, jakmile se dostanou do světa „žurnalistiky“, aby si „vydělali“ na chleba (ve skutečnosti sloužili aristokratům). Neformálně se tomu říká „potěšit klienty“. Vojenští kontraktoři jsou stále důležitějšími klienty a v těchto „zpravodajských“ médiích jsou na tom dobře – ale nejsou jediní. Například korporace, které chtějí ovládnout klíčové přírodní zdroje, také, a Rusko je na zdroje nejbohatší zemí na světě. (A dokonce i Světová banka má „kurz o přírodních zdrojích“, ačkoliv ho nezmiňuje, a
ignoruje, že ty jsou základem hrozby a skutečné invaze zahraničních aristokracií – jako americké – a tím jsou určité instituce, jako Světová banka, nepřímo z velké části financovány těmito invazemi). Propagandistickou funkci neplní pouze tisk: plní ji také akademická obec a sama aristokracie – která financuje jak tisk, tak akademickou oblast. Jak je při čtení „zpráv“ obvyklé, je tento článek v Telegraph mnohem spolehlivější a informativnější v tom, co odhaluje mezi řádky, než svým textem. A mezi řádky odhaluje, jak svět funguje. strana 9
ORL 2016-1 Shrňme si to následovně: zachraňování vítězství pro džihádisty Amerikou v Sýrii dává skvělý smysl. Ale to v textu západních „zpráv“ nestojí. Je to jen mezi řádky, kde lze najít skutečný smysl. 15. prosince zástupci všech z četných džihádistických skupin, které tvoří západní koalici v boji proti Assadovi a Rusku, se sešli v Riyadhu v Saúdské Arábii, kde saudská rodina vybrala (na radu a za souhlasu USA), které z teroristických skupin jsou „umírněné“ a budou tudíž podporovány Západem, aby ovládly Sýrii.
USA možná zachraňují vítězství pro džihádisty v Sýrii: Jak a proč? tických útoků. Dá se něčím z toho, co se v něm událo, označit za přelomový? Skoro všechno bylo přelomové… Problémy mají tendenci nechodit samy, ale ve skupinách, což se v roce 2015 bohatě naplnilo.
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků...
Před rokem vypadala EU jako funkční celek. Dneska je to rozhádaný klub, kde každý postupuje na vlastní pěst, protože z Bruselu chodí jen knížecí rady. Řecko si půjčuje na to, aby splácelo starší půjčky, a nikdo mu nedovolí zbankrotovat, což by přitom bylo svého druhu vysvobození. Na východě Ukrajiny panuje neřešitelná válečná situace, kde se nikdo nechce vzdát, ale nikdo také nemá takovou převahu, aby vyhrál. Islámský stát metastázoval jako rakovina – do Libye, Mali, Nigeru, ale i do Paříže. Musím říci, že na přibližující se rok 2016 hledím s pocitem mírného děsu.
Matematik a publicista Marian Kechlibar si na ParlamentníchListech.cz získal v letošním roce popularitu svým svědectvím o skutečných poměrech v Německu v časech migrační krize. Nyní pro vás shrnuje celý rok a předkládá odhad, čeho se můžeme dočkat v budoucnosti.
Na migrační krizi Evropská unie dlouho nereagovala, než přišla s povinnými kvótami pro členské země a později s nápadem třemi miliardami eur uplatit Turecko, aby na její území uprchlíky nepouštělo. Co si o váhání a tápání špiček EU v této věci myslíte?
Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské války na Ukrajině, řecké krize i teroris-
Eurošpičky jsou v zajetí tzv. humanitární paralýzy. Na jedné straně jim je jasné, že příval milionů lidí se dá zastavit jedině prostředky, které v televizi vypadají nepěkně. Vzpomeňte
http://zvedavec.org/komentare/2015/12/6709-usa-moznazachranuji-vitezstvi-pro-dzihadisty-v-syrii-jak-a-proc.htm
si třeba na maďarský drátěný plot u Röszke a bitevní scény mezi migranty a policií, které se tam odehrávaly. Na druhou stranu se bojí takové prostředky zavést uvnitř Evropy, protože by je přebujelý neziskově-aktivistický sektor začal okamžitě trhat v médiích. Tak vzniklo šalamounské řešení – zaplatí se Turecku, aby problémy vyřešilo těžkou rukou, a to daleko od území EU, ještě na syrské hranici. Tam si evropští novináři moc netroufají, je to daleko, nepohodlné a navíc nebezpečné. Tudíž žádné ošklivé scénky v televizi nebudou, a pokud náhodou ano, tak se to stalo v Turecku, ne v Německu. A na Turecko nejsou takové lidskoprávní nároky jako na Německo, že. Tím vznikla situace, kdy cizí mocnost rozhoduje o vnější bezpečnosti celého kontinentu. A kdo rozhoduje o vnější bezpečnosti, ten má vliv i na bezpečnost vnitřní. Ideální situace pro vydírání. V podstatě se EU stala kvůli vlastní změkčilosti rukojmím Turecka, což znamená jednoho člověka – prezidenta Erdogana. Ten si teď může říci o cokoliv, peníze jsou ještě to nejmenší. Tohle zazlívám Angele Merkelové nejvíc. V naší společnosti převažují v souvislosti s migrací obavy, i když od zastánců přijímání uprchlíků znějí hlasy, že jde o chudáky prchající před válkou, vůči nimž máme morální povinnost přijetí. Má strach v tomto případě velké oči a jsou Češi xenofobové, jak jim o hlavu otloukají strana 10
ORL 2016-1 mnozí komentátoři a také někteří politici? Myslím si, že ten naivní názor o chudácích prchajících před válkou už pomalu mizí i v západní Evropě. V takové mase lidí budou zastoupeny všechny možné typy, od andělů po zabijáky. Bohužel stačí pár procent zabijáků k tomu, aby z nějaké země udělali peklo, to je historická zkušenost po tisíce let. Vždycky mě rozčiluje, když slyším něco o zanedbatelné menšině. Podívejte se, kolik pachatelů stačilo k tomu, aby v Paříži rozpoutali lidská jatka. Vešli by se do jednoho většího taxíku. Bohužel kromě těch pachatelů samotných je i další mlčící skupina, která třeba nevezme do ruky kalašnikov, ale klidně ubytuje či nakrmí ty, kdo jsou k tomu ochotni. Případně se bude dívat stranou, když se k sousedům nastěhuje divný člověk. Tahle skupina je ještě nebezpečnější než ti pachatelé samotní, protože jim poskytuje „podhoubí“, životní prostor. Bez něj by nedokázali existovat. Každý organizovaný terorismus ve světě funguje na takové základně mlčících podporovatelů. Ať už je to irská IRA nebo buňky Islámského státu v Evropě. Co se EU týče, podívejte se na praktické reakce jednotlivých států. Ne na řeči politiků, ale na každodenní praxi. Uvidíte, že na-
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků... příč kontinentem panuje masivní pokrytectví. Takový rakouský kancléř na jednu stranu hlásá nutnost solidarity, na druhé straně ale rakouská vláda rychle omezila kapesné pro běžence na 40 eur měsíčně a vysloveně se snaží o to, aby co nejrychleji pokračovali dále do Německa. Dokonce přistavují speciální autobusy na slovinské hranice kvůli okamžitému odvozu těch lidí směr Bavorsko, jen aby je probůh nenapadlo žádat o azyl v Rakousku. Francie nepřijala letos ani deset tisíc lidí, čili množství, které do Německa dorazí za jeden – špatný – den, načež zavřela hranice. Finové začínají ubytovávat běžence v izolovaných táborech v polárním lese, desítky kilometrů od měst, protože jejich kontakt s finskými občany vedl k násilnostem všeho druhu. Německé obyvatelstvo pro změnu zapaluje ubytovny, už jich shořelo několik desítek. Tahle myšlenka nedávno přeskočila do Skandinávie, kde je to samozřejmě mnohem snazší, protože více skandinávských budov je ze dřeva. Jak hodnotíte přístup našich médií, konkrétně i veřejnoprávních, k tématu migrace do Evropy? Nedávno jsem četl v Die Welt, že 35 procent německých novinářů volí Stranu zelených. Běžné volební výsledky Zelených v SRN při volbách do federálního parlamentu jsou přitom kolem 8 procent. Dá se říci, že mediální vrstva v Německu má naprosto jiné politické
preference než průměrný volič. A podle toho samozřejmě vypadá zpravodajství. U nás naštěstí zatím není mezi novináři a lidmi taková propast, ale jsou i případy, které mi připomínají to Německo. Taková Česká televize na mne působí jako izolovaný svět, komunita uzavřená do sebe. V izolovaných komunitách pak kvetou ideologie, které ve venkovním světě dávno zanikly. V našich médiích vnímám špatně tu okolnost, že mnoho novinářů je na štíru s cizími jazyky. Pak jsou odkázáni na to, co přeloží ČTK. Kdybych měl radit velkému médiu, doporučil bych mu, ať má ve svém týmu jednoho novináře, který umí dobře francouzsky, jiného, který rusky, třetího zase se španělštinou a tak dále. A pokud nemá, tak ať strana 11
ORL 2016-1 jim zaplatí intenzivní kurzy. Zpravodajství bude hned pestřejší. V souvislosti s migrační krizí se začala polarizovat i česká politická scéna. Prezident Miloš Zeman je obviňován z toho, že rozděluje společnost, premiér Bohuslav Sobotka o něm dokonce prohlásil, že šíří nenávist. Jak lze přední české politiky hodnotit podle přístupu k migrační krizi? Názory Miloše Zemana na migraci a Blízký východ se za posledních dvacet let nijak nezměnily. Tímto způsobem se vyjadřuje, co si jej pamatuji. Zeman je Zeman, nelze po něm chtít, aby se stal, dejme tomu, Sobotkou 2.0. Na české vládě vidím dvě těžko smiřitelné tendence – na jednu stranu neochotu skočit do propasti nezvládnutelné migrace spolu s Němci, na druhou stranu snahu udržet si kladné vztahy s Bruselem. To je v současné konstelaci EU vzájemně neslučitelné. Brzy si budou muset definitivně vybrat, zda Visegrád nebo Brusel, potažmo Berlín. Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější postavou české politické scény uplynulého roku a proč? A do jaké míry splnil v končícím roce očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman,
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků... Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek? Já nemívám od politiků žádná očekávání, takže je nelze splnit, nebo nesplnit ... Řekl bych, že co se mediální výraznosti týče, nejvíce došlo ke zviditelnění lidí, kteří se zapojili do rozhořčených „duševních bojů“ kolem migrační krize. V širokém spektru od Martina Konvičky a Petra Hampla až po Annu Šabatovou a Jiřího Dienstbiera. Také rocková kapela Ortel má zadarmo reklamu, o které se jí asi ani nesnilo. Naproti tomu většina zavedených stran dost zapadla. Schválně, jestli si vzpomenete, jak se jmenuje současný předseda ODS. Já jsem taky chvilku přemýšlel, než jsem si vzpomněl. Prezident Miloš Zeman má před sebou ještě dva roky z prvního funkčního období a zhruba za rok má oznámit, zda bude usilovat o zvolení ještě i pro druhé. Rýsuje se někde jeho možný nástupce, nebo vážný konkurent do přímé volby? Prorokovat nástupce dva roky před volbou, to je ošidné. Zeptejte se tak o prázdninách 2017. Jestli tou dobou nebudeme mít úplně jiné starosti. V intelektuálních vrstvách, které Zeman nazývá „kavárnou“, vidím určitý druh horečnatého hledání „proboha najít někoho, kdo není
Zeman“. To je pro ně velmi špatná taktika, protože ideální kandidát pro tuhle skupinu lidí by byl páter Halík, který by ale ve všelidovém hlasování nepřekročil, no, dejme tomu 15 procent, ať jsme štědří. Někteří politici a mnozí publicisté opakovaně varují, že nám hrozí ztráta svobody, a poukazují přitom na Andreje Babiše. Spočívá v jeho osobě ohrožení demokracie u nás? Spíš si myslím, že ne, ono se to totiž říkalo o spoustě dalších lidí – Zemanovi, Paroubkovi, Topolánkovi, Kalouskovi – a nikdy to tak žhavé nebylo. ANO je politický subjekt, který nemá moc jasné myšlenkové ukotvení, navíc nedrží úplně pohromadě. Podívejte se na magistráty velkých měst. Kdekoliv se hnutí ANO ocitlo v koalici, nastaly hádky a chaos: Praha, Brno, Ústí nad Labem, České Budějovice, Ostrava, Opava. Takhle nestabilní strana nemůže pevně uchopit moc ve státě, ani kdyby stokrát chtěla. S pojmem demokracie se často operuje i v Evropské unii. Strany, jež jsou označovány za nedemokratické, však zažívají v poslední době velký vzestup. V rakouských regionálních volbách to byli Svobodní, ve francouzských Národní fronta
strana 12
ORL 2016-1 Marine Le Penové, u našich západních sousedů roste podpora Alternativy pro Německo. Trnem v oku špičkám EU je i vítězství strany Právo a spravedlnost v Polsku. Čekáte překreslování politické mapy v Evropě, a co by mohlo přinést? Ten trend trvá už zhruba pět let a rozhodně není u konce, spíš akceleruje. Nevím, jak přesně ty strany pojmenovat, možná „protisystémové“, protože ony se od sebe dost liší, ale jedno mají společné – odmítání současného uspořádání Evropské unie. Ještě před deseti lety byly marginální, dneska sestavují vlády, třeba ve Finsku, nebo se na to těší, protože nejbližší volby jim slibují vítězství, třeba v Rakousku nebo Nizozemsku. Tenhle úspěch má samozřejmě vliv i na politiky z ostatních stran, hlavně z těch středopravých, kterým voliči přebíhají k protisystémovým stranám. Ti politici pak začínají přebírat myšlenky od radikálů, aby ten proces zastavili nebo zbrzdili. Když se třeba dnes podíváte na program francouzských republikánů (UMP, Sarkozy), tak ve věcech vnitřní bezpečnosti v podstatě opsali program Marine Le Penové. Co jim také zbývá? Dokonce i socialista Hollande se u Front National viditelně inspiruje a najednou je z něj velký jestřáb. Zároveň dochází k propadu „multikulturních“ stran, kterými jsou na Západě
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků... hlavně sociální demokraté a Zelení. Nakonec i u nás mají Zelení podle posledního průzkumu 1,3 procenta preferencí, přitom není tak dávno doba, kdy byli dokonce ve vládě. Jenže to jejich nadšené „refugees welcome“ a „#přijímám“ jim už dnes nikdo neodpáře a z nich samotných se stali tak trochu političtí uprchlíci. Po událostech v Paříži mají ty jejich naivní slogany pachuť krve. Takže ano, politická mapa Evropy se překresluje, a to přímo před našima očima. Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu? Mám upřímnou hrůzu z představy, že by se Turecko a Rusko do sebe pustily. To by znamenalo ne miliony, ale desítky milionů utíkajících lidí. Takové Bulharsko, kde žije část mé rodiny, by nejspíš vůbec přestalo existovat. Snad se to nestane. Ale pokaždé, když si přečtu o tom, že se jejich ozbrojené síly dostaly do kontaktu, mám z toho husí kůži. Takové konflikty velmi snadno eskalují a těžko se zase uklidňují.
Rusům se v Sýrii podařilo významně zdecimovat islámské bojovníky ze vzduchu. Jejich angažmá nejspíš zaručí Bašáru Asadovi přežití. Ale zničit IS úplně, to už by vyžadovalo rozsáhlou pozemní operaci a je otázka, zda se do něčeho takového bude komukoliv cizímu chtít. Popravdě nejlépe jsou na něco takového připraveni Kurdové, kteří to bojiště dobře znají, znají i svého protivníka a mají v sobě tu ochotu bojovat na život a na smrt – jde o jejich vlast a bezpečí jejich rodin. Pro Rusy i Francouze je to přece jen cizí země. A nikdy není snadné posílat svoje syny umírat do cizí země. Co říkáte na debaty prezidentských kandidátů ve Spojených státech a především na to, že mezi těmi republikánskými si udržuje navzdory kontroverzním výrokům jasně nejvyšší podporu Donald Trump? Ne navzdory. Právě proto. On totiž tvoří nápadnou výjimku v trendu „uniformizace politiků“. Nebýt jej, tak se vlastně nemáme o čem bavit a tato otázka by ani nepadla. Když se podíváte na americké politiky, tak je poslední dobou těžké je od sebe rozeznat. Nažehlení panáci a panenky se zářivým úsměvem, kteří pronášejí nějaké opatrné, nic moc neříkající fráze. Hlavně nikoho neurazit. Oni jsou totiž závislí na svých sponzorech, protože prezidentská kampaň snadno přijde na pár set milionů dolarů; a ti sponzoři mají zase strach strana 13
ORL 2016-1 z médií, aktivistů a tak dále. Ve výsledku panuje tuhá politická korektnost. Trump je sám sobě sponzorem, takže si může dovolit nebrat ohledy. Zvolil přesně opačnou taktiku – na každém veřejném vystoupení někoho pořádně urazí, klidně pronese třeba deset kontroverzních výroků, z nichž jeden každý by běžnému americkému politikovi stačil k neslavnému konci kariéry. A další den znovu. Vždycky z něj máte pocit, že už dosáhl hranice možného, aby vás další den překvapil, že to jde ještě trumfnout. Jenže to je právě ono. Když někdo vychrlí pět set politicky nekorektních výroků během půl roku, tak se jeho protivníci nedokážou koncentrovat na jeden jediný a spojit své síly, aby mu jej „omlátili o hlavu“. Každého odpůrce naštvalo něco jiného, výsledkem je křik zmatených vzteklých hlasů – a nesmírná mediální pozornost. Novináři nemají rádi Trumpa, ale nikdo si nemůže dovolit o něm přestat psát, protože z něj padají neustálé „špeky“, a všichni jejich kolegové o tom s radostí napíšou reportáž – tak musíte i vy, ať se vám to líbí, nebo ne. Tím se Trumpovi podařilo zaujmout nevoliče. V USA je poměrně dost lidí, kteří volby vysedí doma, protože jsou jednoduše zhnusení celou politikou, ostatně jako u nás.
Teď už jen stačí jeden taxík zabijáků... Účast u prezidentských voleb je mezi 50 a 60 procenty, čili dalších 40 až 50 procent lidí nehlasuje. Pokud se Trumpovi z téhle masy podaří zmobilizovat třeba jen čtvrtinu, tak nebude k zastavení. On je byznysmen s tvrdými lokty, různé konflikty a boje má rád, tudíž se do kampaně vrhne na 200 procent. Čím víc jej budou nenávidět, tím větší energii mu to bude dodávat. Nevím, co od něj případně čekat, kdyby se stal prezidentem. On to možná neví sám. To je jeho největší slabina, absence konzistentního názoru na různé věci; je tak trochu chaotik, což je samozřejmě v dlouhé perspektivě nevýhoda. No, to jsou předčasné úvahy, může se stát spousta věcí.
tech, ale i na dobrovolnících. Projdou fyzickými a psychologickými testy, úspěšní pak dostanou na hlavu čepici s elektrodami a polknou tabletku psilocybinu. Tuto drogu obsahují houby lysohlávky. Psilocybin je podobný LSD, tedy látce se kterou českoslovenští psychiatři prováděli experimenty v 50. a 60. letech minulého století. „Pamatuju si, že jsem tam seděla, o něčem jsme se bavili. Říkala jsem: Já nic necítím,“ vypráví socioložka Jiřina Šiklová a pokračuje:
Přeji všem čtenářům krásné a klidné Vánoce a šťastný nový rok. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/MatematikKechlibar-o-straslivem-prusvihu-ktery-na-sebe-Evropa-letos-uchystala-Ted-uz-jen-staci-jeden-taxik-zabijaku-414127
Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky Po 40 letech zákazu se do Česka vrací výzkum psychedelických drog. Psychiatři z Ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy testují halucinogenní látky nejenom na zvířa-
Aršík papírků napuštěných LSD
„Asi po hodině jsem říkala: Pane doktore, to opravdu nemá cenu, tak se mějte pěkně, třeba někdy se sejdeme a uvidíme. Podávám mu ruku a říkám: Vidíte, mám kolem ní takovou zlatou ořízku. On řekl: Tak si sedněte, paní doktorko, budeme pokračovat,“ vzpomíná Šiklová na první dobrovolný test LSD.
strana 14
ORL 2016-1
Po 40 letech se do Česka vrací výzkum psychedelik. LSD vystřídaly lysohlávky lenkou jdou do výzkumů i dnes. Jan Srnec ale připouští, že léčebný účinek u nemocných neprokázali. „Odeznělo to a vrátili se do původního stavu, zatímco u zdravých lidí a hlavně u kumštýřů to skutečně ovlivnilo i tu jejich tvorbu,“ popisuje. Dvacet let výzkumů LSD v Československu se tedy na objev léčby s prokazatelně prospěšným účinkem ukázalo jako krátká doba. Současný výzkum psychedelických drog vedou lékaři v Ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy. Vedle potkanů testují i 20 dobrovolníků. „Pro mě je hodně důležité zprostředkovat psychedelika pacientům. V případě psilocybinu si myslím, že jsme něčemu takovému nejblíže. Můj cíl je popsat a nějak kodifikovat a mít v lékařském doporučení, za jakých okolností je možné psilocybin používat,“ vysvětluje psychiatr Filip Tylš.
Čeští psychiatři po desetiletích zákazů znovu testují halucinogenní drogy. Tentokrát však nejde o LSD, ale psilocybin z lysohlávek. Přístup lékařů k tehdejšímu výzkumu byl tak trochu partyzánský. LSD zkoušeli i na lidech nemocných, na dětech, někteří dobrovolníci si odnášeli LSD domů. Drogu
ale zkoumali lékaři především na sobě, i klinický psycholog Jan Srnec. „Snažil jsem se pochopit, co to je, když člověk halucinuje,“ říká.
Klecany jsou jediné místo v Česku, kde lékaři psylocybin testují, v Evropě jsou podobná pracoviště pouze dvě. Výzkum zakázaných psychedelických drog se tedy znovu pomalu rozjíždí a čeští psychiatři opět patří mezi průkopníky. http://www.rozhlas.cz/zpravy/veda/_zprava/po-40-letech-se-doceska-vzraci-vyzkum-psychedelik-lsd-vystridaly-lysohlavky--1566848
Vědci se snažili pochopit účinek LSD, o kterém se domnívali, že pomůže léčit řadu psychických onemocnění. Ostatně s touto myšstrana 15
ORL 2016-1
Čína zažívá obrovský rozvoj křesťanství
Čína zažívá obrovský rozvoj křesťanství Peking – Křesťanství v Číně zažívá boom. Za vlády Mao Ce-tunga bylo náboženství tabu, dnes vláda jeho rozvoj toleruje. Věřících rychle přibývá kvůli výraznějšímu materialismu a úpadku duchovních hodnot. Komunistický režim se ale snaží dění v kostelích kontrolovat, a tak rychle přibývá i tajných svatostánků a věřících. Křesťanství je v Číně na vzestupu, avšak v trošku jiné podobě. Oficiální křesťanství v Číně se vyvíjí tak, aby ladilo s čínskou kulturou. Mnoho kněží jsou členové komunistické strany a až na vzácné výjimky nejsou biskupové v Číně jmenováni papežem, ale komunistickou vládou. Duchovní totiž musí uspokojit potřeby Pekingu ne Vatikánu. Pro tento účel jsou registrovány i kostely. Věřící „Situace v Číně je špatná. Ubývá morálky a mravů. Podvody a zlodějina jsou všude. Časté jsou případy hazardu, nestřídmého jedení a prostituce. Mezi lidmi chybí laskavost. Lidé se navzájem podezíraji. Potřebujeme Krista, aby vyhnal temnotu z našich srdcí.“ Podle jednoho z kněží Paula Shi rozvoj křesťanství ukazuje, že Čína má svobodu náboženství. „Můžeme si dělat, co chceme, a kázat všechna evangelia, pokud to děláme v
lutní moci komunistické strany a její ideologii. Mnoho nestranných pozorovatelů jim dává za pravdu. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1167021-cina-zazivaobrovsky-rozvoj-krestanstvi
rámci kostela,“ popisuje Shi. Obrovskému množství čínských věřících ale komunistická kontrola bohoslužeb vadí. Podle čínských úřadů je v zemi dvacet devět milionů věřících. Tento počet však zahrnuje pouze lidi navštěvující zaregistrované kostely kontrolované vládou. Počet věřících, kteří se scházejí v ilegálních kostelích neposvěcených vládou se odhaduje až na sto milionů. Liou Feng-kang, kněz „Oficiální kostely organizuje vláda. To znamená, že je omezuje. Často se v kostelích musejí zpívat písně oslavující komunistickou stranu a socialimus. To by věřící neměli přijmout. Věřící by v kostele měli naslouchat hlasu boha, ne vlády.“ Na jihu země, jako například v provincii Kanton, existuje nejvíce neoficiálních kostelů. Každou neděli se v nich modlí tisíce lidí. Agresivita čínských úřadů podle kazatelů prozrazuje nejistotu čínské vlády. Tvrdí, že v obrovském růstu křesťanství vidí hrozbu abso-
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace Dezsö Csejtei Evropa v souvislosti s přílivem imigrantů dokonce činí pokání za své hříchy v uplynulých staletích. Maďarský filozof Dezsö Csejtei se ptá: Bude po tomto pokání následovat nějaké rozhřešení? Studium historie je na rozdíl od přírodních věd ztíženo tím, že jeho předmět se nachází v bližší či vzdálenější minulosti a bezprostředně není nikdy přítomen. Člověk je vždy konfrontován s bezprostřední přítomností, která se neustále mění v minulost. Dokonce tento text, jenž právě vzniká, se dotýká přítomnosti jen ve stadiu vzniku. Každá řádka se stává součástí minulosti. Když se tudíž dějepisci zevrubně věnují historii některého dřívějšího období, nenoří se nikdy absolutně do „minulosti“, přestože právě to je jejich cílem, nýbrž pouze do toho, co z minulosti zbylo v aktuální přítomnosti. Proto německý historik 19. století Gustav Droysen (1808–1884) prohlásil: „Údaje pro strana 16
ORL 2016-1 historická bádání nepředstavují věci minulé, neboť ty již zmizely, nýbrž to, co tady a teď dosud nezmizelo.“ Historie a trvalý úspěch Kvůli přítomnosti, jež se bez přestání obrací do minulosti, se často říká, že v historii nelze provádět experimenty. Toto tvrzení je však třeba upřesnit. Historie se totiž neskládá z ničeho jiného než z lidských experimentů, které – řečeno trochu jízlivě – skončily většinou fiaskem. Tak už to vnímal i francouzský státník a diplomat Charles Maurice Talleyrand (1754–1838), podle něhož je historie „kronikou nehod“ lidstva. V novější době vyjádřil podobný názor současný německý historik Alexander Demandt: „Kniha historie je stylistickým cvičením ďábla se spoustou červených oprav.“ Na základě historie tudíž lze mluvit o nepomíjejících a trvalých úspěších pouze zřídka. Rovněž německý filozof Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770–1831) soudí, že „šťastná období jsou v historii jen prázdné listy“. Ve vědeckém smyslu o opakovaných experimentech v souvislosti s historií skutečně nemůžeme mluvit stejně jako v případě přírodních věd, neboť v pozdější době nikdy nelze vytvořit tytéž „laboratorní“ podmínky. Výjimečný historický okamžik
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace Kromě nemožnosti metodického experimentování existuje ještě jedna komplikace, která zkoumání historie krajně ztěžuje – tedy, že pozorovat v historii se odehrávající procesy a přehlédnout je v jejich úplnosti mimořádně obtížné, především kvůli časovým měřítkům. Tyto procesy jsou totiž většinou příliš dlouhé a pomalé, abychom je při pohledu hledajícím smysl dokázali plně obsáhnout. Toto specifikum jsem již dříve shrnul následovně: „Historie je obrovský živý organismus, živá bytost s obrovským rozsahem, jejíž začátek i konec se ztrácí v nekonečnosti času. Její zkornatělé tělo staré mnoho tisíc let je členěno hlubokými brázdami – jednotlivými dějinnými obdobími, její trup a páteř jsou tvořeny tendencemi táhnoucími se někdy celá staletí či dokonce tisíciletí nazpátek či vpřed, části jejího těla, její končetiny představují jednotlivé národy, zatímco miliardy jejích buněk, štětinek a šupin jsou jednotlivé lidské bytůstky. Pohybuje se pomalu a těžkopádně, každé její pohnutí, ospalý – zastřený – pohled jejích očí trvá desítky let a k sebemenší změně směru jsou často třeba stovky let.“ Mimo jiné i kvůli těmto okolnostem je těžké pronášet o historii jakékoliv shrnující výroky. Nyní jsme naopak svědky výjimečného historického okamžiku, na který jako by se předešlá tvrzení o těžkopádnosti nevztahovala. Během pouhých několika měsíců totiž nastaly změny, jež nemají precedent. Na mysli mám proces zvaný migrace, který se právě před námi odehrává.
Imigranti se přes naši vlast i jiné evropské země valí nebo plíží ve skupinách čítajících desítky či spíše stovky lidí, přičemž většinou obcházejí všechny kontroly. Na tomto místě si snad mohu dovolit jistou profesní zaujatost, neboť tentokrát mě nezajímají příčiny, jež se za tímto procesem skrývají, dokonce ani klíč na jeho řešení, pokud nějaký existuje, nýbrž mě spíše přitahuje samotná tato podívaná. Nyní se totiž můžeme na úrovni bezprostředních vjemů ujistit o tom, čemu se jinak – teoreticky – obvykle říká krize či agónie západní, křesťanské civilizace. Bydlím v Szegedu a stačí mi pouze projít jednu ulici, abych viděl, jak po Velké okružní třídě proudí denně stovky imigrantů k nádraží. V historickém měřítku, což může trvat
strana 17
Na základě historie lze mluvit o nepomíjejících a trvalých úspěších pouze zřídka
ORL 2016-1 ještě celá desetiletí, zažívá Evropa své poslední hodiny. A tato konkrétní podívaná, i pokud se na vše dívám jako nezaujatý pozorovatel, ve mně zároveň vyvolává určitý výjimečný pocit. Mohu být očitým svědkem jednoho z vzácných okamžiků, kdy se určité tušení a vážné historické tvrzení, které se až dosud formulovalo jen na úrovni abstrakce, naplňuje konkrétním obsahem – navíc za mé osobní účasti. Pozoruji ruch před budovou szegedského nádraží. Dobrovolníci a členové pomáhajících organizací rozdávají vodu a jídlo. Pro jejich práci mám uznání, neboť imigranti představují lidi v nouzi, i kdyby se mezi nimi našel i někdo takový, kdo se za 20 let obrátí proti nám. Nerozumím však tomu – lépe řečeno ani tomu –, proč když se ucházejí o status uprchlíka, ničí své osobní doklady. Vidina Napadá mě, že kdybych toužil po statusu uprchlíka, řekněme ve Francouzské Guayaně, pak bych si s maximální pečlivostí uchoval všechny osobní dokumenty, neboť, veden střízlivým rozumem, bych viděl větší šanci, že mě nepošlou zpátky. Nikoli však ti, kdo své dokumenty trhají na kousky. Ti si přejí zachovat anonymitu, neidentifikovatelnost, aby mohli brázdit celou Evropou. Proto také vehementně protestují proti snímání svých otisků prstů. (No fingerprint! ozývá se často po celé zemi, na úřadech cizinecké policie.) Chtěli by být světovými
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace občany, jen k tomu nejsou vedeni bezmezným blahobytem, ale bídou a bezvýchodnou existenční situací. Tato podívaná dozrává přede mnou ve vidinu. V duchu vidím vládní organizace, které plny obav podnikají občas úspěšné, jindy poněkud neúspěšné kroky, aby tento příliv lidí zadržely. Vidím i levicově-liberální opozici. Kromě toho, že jen papouškuje neexistující „evropské řešení“, využívá této mimořádné situace, aby mohla bodnout do slabin vládní strany. Představa Říše římské Vidím však také, jak jsou osočováni z projevů nenávisti i ti, které by ani nenapadlo tyto nešťastníky nenávidět, jenom by rádi, aby pro vykonávání své potřeby nepoužívali jejich zahrady a dvory a nepodupali jim několikrát za den záhony. Podívám-li se ještě dál, vidím velké západoevropské a severské státy. Jejich představitelé se většinou jen bezmocně snaží stíhat události. Ruce jim svazují pouta, která si v podobě liberální demokracie a právního státu překračujících jakoukoliv střízlivou míru sami zacvakli na zápěstích. Nakonec vidím vedoucí představitele Evropské unie. Na některých z nich neulpělo invence, smyslu pro realitu a rozhodnosti, ani co by se za nehet vešlo. Ti se jednoho krásného dne, snad právě mezi konzumací ranní kávy a koňaku, dočtou v novinách, že po Evropě je – alespoň v její současné podobě – veta.
Unese-li mne představivost ještě dál, do hlubin historických dob, vytanou i mně, stejně jako řadě dalších lidí, na mysli poslední hodiny Říše římské, které – opět je důležité historické měřítko! – trvaly několik set let. Mám na mysli doby, kdy se u římských limes, obdoby dnešních „schengenských hranic“, nezjevovali Syřané, Afghánci, Eritrejci či Nigerijci, ale Gepidové, Sarmati, Frankové, Sasové, Vandalové a bůhvíjaké další národy, rovněž s ženami a dětmi. Je poměrně komické si představit, jak se na hranicích hlídkující legionáři s nemalou dávkou zmatení dohadují: „Ty, Rufe nebo Klaudie, mám je tam pustit, nebo ne? Ty už jsi dostal nějaký pokyn z ústředí?“ Odpovědnost lidí V jedné Schillerově básni se lze dočíst verš: „Die Weltgeschichte ist das Weltgericht“ (Světové dějiny jsou soudem světa). Chmurná slova s hlubokou pravdou. Nikoli náhodou se tato báseň jmenuje Rezignace. Friedrich Schiller (1759–1805) se domnívá, že to, co nazýváme světovými dějinami, nejsou jen události, které se nám dějí, nýbrž že také my lidé jsme odpovědní za vše, co se děje. Stručně řečeno, že to, čeho se nám dostává, si plně zasluhujeme. Jako by spravedlnost rozdávala v historickém čase každému, jen co si zaslouží. A tím určovala osud, který se mu naplní.
strana 18
V historickém měřítku, což může trvat ještě celá desetiletí, zažívá Evropa své poslední hodiny
Jsme svědky výjimečného historického okamžiku. Během pouhých několika měsíců nastaly změny, jež nemají precedent – proces zvaný migrace, který se právě před námi odehrává.
Unese-li mne představivost do hlubin historických dob, vytanou mi na mysli poslední hodiny Říše římské, které trvaly několik set let
ORL 2016-1 Tato schillerovská formulace platí v malém také pro Evropu. Ta v souvislosti s přílivem imigrantů, jenž se na ni valí, rovněž pyká, ba dokonce činí pokání, za všechny hříchy, které spáchala v uplynulých staletích a jichž se dopustila jak na zbytku světa, tak na sobě samé. Jejich výčet není krátký: Poroba celé Země, kolonizace a vykořisťování, krvavé světové války, totalitní diktatury, jednostranně konzumní mentalita její blahobytné společnosti v uplynulých desetiletích, jalový hédonismus, jejichž konečným důsledkem je osudný úbytek vlastní původní populace, bezdětnost a sebelikvidace. Zdalipak bude po tomto pokání následovat rovněž nějaké rozhřešení? Obávám se, že odpověď na tuto otázku dostaneme ještě za našich časů. http://ceskapozice.lidovky.cz/imigrace-jako-agonie-zapadnikrestanske-civilizace-f8x-/tema.aspx?c=A150901_232546_pozicetema_lube
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů ROK 2015 – A CO DÁL? „Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu,“ uvedl v bilančním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bezpečnostní analytik Martin Koller. Podle něj jsme již v rasové válce, jejíž výsledek je z dlouhodobého hlediska stejný jako u na-
Imigrace jako agónie západní, křesťanské civilizace cistů – likvidace Evropanů jako rasy a jejich nahrazení úzkou panskou vrstvou a podivnou otrockou směskou se sníženým intelektem.
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový? Rok 2015 není přelomový. Pouze graduje dlouhodobý negativní ekonomický a bezpečnostní vývoj ve světě. Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu a nová vlna americké, prozatím studené války proti Rusku. V mohutné záplavě propagandistického povyku si naprostá většina politiků i všemožných analytiků (u některých vystupujících v ČT by bylo vhodné vyzdobit druhé a čárkou), redaktorů a novinářů neuvědomuje totéž, co v případě atentátů v Paříži. I v případě záplavy ilegálů z Turecka se jedná o test. V Paříži to byl test akceschopnosti a obranyschopnosti vůči agresivnímu islámu. Z hledis-
ka současného islamizačního tažení se jedná o test odolnosti evropského obyvatelstva vůči islamizaci a schopnost jeho odporu. Dále o test akceschopnosti sluhů amerických zájmů v Bruselu i jednotlivých členských zemích v obelhávání a zastrašování Evropanů ve vztahu k islamizaci. Ve výsledném efektu se jedná o především test programu EuroMed, který má umožnit volný pohyb 150 milionů muslimů směrem do Evropy. Válka na Ukrajině již pomalu mizí ze zájmu evropských médií. Spojené státy a jejich sluhové z Bruselu i řady členských zemí uspěli jen částečně. Otázkou je, zda se nejedná o Pyrrhovo vítězství, tedy z dlouhodobého hlediska porážku. Z evropského hlediska o další krok k vlastní řízené likvidaci, spolu s islamizací a smlouvou TTIP. Na Ukrajině nezvítězili lidé toužící po lepším životě, ale oligarchové, kteří tuto zemi systematicky rozkradli. Evropská pomoc jim umožnila krádež uzákonit a dále pokračovat. Výsledným efektem bude růst imigrace z Ukrajiny, která prakticky ztratila budoucnost a žije na dluh. To povede k tlaku na evropské finance a sociální systém a k dalšímu tlaku na snižování mezd domácích zaměstnanců a likvidaci dalších českých živnostníků a malopodnikatelů. Americké reprezentaci se ovšem nepodařilo obsadit Krym a umístit tam námořní základnu, stejně jako obsadit východní prostory Ukrajiny, kde měly být dislokovány dvě pozemní základny blízko ruských hranic. Zato se podařilo získat obrovské rozlohy k pěstování genestrana 19
V duchu vidím vládní organizace, které plny obav podnikají občas úspěšné, jindy poněkud neúspěšné kroky, aby tento příliv lidí zadržely
Friedrich Schiller se domnívá, že to, co nazýváme světovými dějinami, nejsou jen události, které se nám dějí, nýbrž že také my lidé jsme odpovědní za vše, co se děje
ORL 2016-1 ticky upraveného obilí a dalších plodin, které pravděpodobně poslouží k chemické likvidaci evropského obyvatelstva. Zde můžeme připomenout spolupráci Agrofertu a společnosti Monsanto. Řecká krize se z řady hledisek podobá ukrajinské. Řecko bylo vytunelováno a rozkradeno pravicovými vládami, nikoli prožráno pracujícími a důchodci, jak tvrdí americká propaganda. Sociální systém v Řecku nebyl štědřejší než například německý, nebo francouzský. Podle mého názoru byly hlavní cíle řecké krize dva. Především kolonizace silně vlasteneckého státu a zlomení odporu jeho obyvatelstva vůči diktátu amerických a eurobruselských, především německých zájmů. Dále oslabení obraných možností Řecka, které mělo za povinnost chránit evropskou hranici. Díky tomu se nepostavilo s dostatečnou razancí islamizační vlně z Turecka podporovaného z USA. Teroristické útoky nelze vyloučit nikdy, jestliže je pro ně vytvořena základna ve formě paralelní islámské civilizace v Evropě. Agresivita takzvaných uprchlíků, kteří požadují domy, byty, auta a peníze bez ohledu na to, že do Evropy ničím nepřispěli a pravděpodobně většinou ani nepřispějí, rozhodně poroste. Domů se jim nechce, pracovat rovněž ne. Ve Francii z nich nepracuje dlouhodobě 80 %, zato tamní muslimka má údajně v průměru osm dětí. Lze však očekávat spíše malé teroristické akce vyvolané frustrovanými imigranty ovládanými jednot-
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů livými mešitami realizujícími vlastní džihád. Touha po bezpracné vysoké životní úrovni vytvoří spolu s islámem výbušnou směs. Zároveň roste napětí v evropské společnosti okrádané a šikanované z Bruselu, které se může rovněž projevit v násilné formě. Každopádně teroristický test v Paříži ukázal nevalnou schopnost boje zemí EU s imigrantským islámským terorismem ve formě malých skupin podporovaných z paralelní islámské společnosti v Evropě. Na druhé straně se Evropané, především na východě víc naštvali, než lekli. Výsledkem tedy není vyděšený pád na kolena před prorokem a jeho hlasateli, ale všeobecný růst vlastenectví, což islamizátoři nečekali. Proto se hlavní politický tlak v médiích i státní správě zaměřil na zastrašení vlastenců, nikoli na obranu Evropy, nikoli obranu před agresivními muslimy. Teroristické útoky nepřinesly očekávaný výsledek. Proto bych spíše předpokládal dočasné omezení velkých útoků a naopak mediální komedii o láskyplných muslimech nespravedlivě napadaných evropskými xenofoby a rasisty. Jinak malý muslimský teror ve formě napadání evropského obyvatelstva, rostoucího počtu znásilnění, rozsáhlého obchodu s drogami a parazitování na sociálním systému stále pokračuje, jen se co možno korektně zamlčuje. Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v
roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly? Žádné úspěchy z hlediska ilegální imigrace a porušování evropských zákonů nevidím, pouze záplavu impotentních žvástů. Kancléřka Merkelová se pasovala na fýrera Evropy, bohužel amerického, a prohlašuje, že Evropa to zvládne. Zatím nezvládla vůbec nic, Evropa ani Merkelová. Paní kancléřka by navíc neměla přesouvat výsledky svojí katastrofální zahraniční, bezpečností a do budoucna i ekonomické politiky na další země. Komedie s procenty růstu připomínají socialistické statistiky budovatelských úspěchů. Pokud něco roste, tak konta velmi úzkých zájmových skupin a zároveň vztek těch ostatních, kteří mají nést dopady islamizace Evropy. Záplavu ilegálů z Afriky a okolí pozvala kancléřka do Německa, nikoli do Evropy, ale nějak na to zapomíná. Celé vedení EU je dokladem toho, že v politice chybějí lídři a zůstávají pouze bývalí socialističtí svazáčci posilovaní lidovci jako je Juncker, ale všichni se chovají jako bezprávní sluhové politiky USA, Turecka a Saúdské Arábie. Selhání vidím především v tom, že Evropané vůbec něco takového zvolili. Ve vedení EU není vidět jediná osobnost. Pouze žvaniví, neschopní, vystrašení, ale zároveň arogantní byrokrati, či spíše šedí úředníčci třesoucí se o svoje korýtka pod tlakem amerických šéfů. Od vedení EU nemůžeme čekat nic dobrého, pouze další vlnu islamizace a strana 20
ORL 2016-1 transatlantickou smlouvu TTIP, která dokončí přeměnu Evropy ve stále chudší americkou kolonii, jaké vidíme v Latinské Americe. Dopady podobné smlouvy na Mexiko jsou katastrofální, což nám naši politici i média zamlčují. Nelze se divit, že celý drahý a byrokratický kolos utápějící se v nereálných ideologických chimérách není schopen jakékoli akce ani pro záchranu vlastních obyvatel. Plky o evropských hodnotách, multikulturalismu, svobodě, demokracii, lidských právech a především o evropském národě připomínají svazácké častušky z padesátých let. Dále je třeba připomenout, že reprezentanti „evropských“ zájmů delegovaní svými občany nesou plnou odpovědnost za Lisabonskou smlouvu. Jen bych připomněl, že prezident Klaus byl obětí nevybíravého nátlaku a různí aktivisté se ho dokonce snažili soudně napadnout, když smlouvu nechtěl podepsat. Přitom především Lisabonská smlouva, ale i další dokumenty, slouží k tomu, že vedení EU arogantně rozhoduje bez ohledu na národní státy a názor jejich voličů. V takových otázkách jako je islamizace, TTIP, ale i jiné zásadní bezpečnostní a ekonomické problémy by mělo rozhodovat referendum všech občanů členských zemí, nikoli rozhodnutí slouhů amerických zájmů. Lisabonská smlouva dále obsahuje program EuroMed, který má umožnit integraci všech zemí na pobřeží středozemního moře, tedy v naprosté většině muslimských, včetně volného
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů pohybu obyvatel. Jedná se zhruba o 150 milionů lidí, především 80 milionů Turků. Nikdo z nás by neměl přehlížet dopady Lisabonské smlouvy na život každého z nás. Rozumní vlastenci, kteří vůbec chtějí přežít a mají zájem o civilizovanou budoucnost našich dětí, by měli prosazovat zrušení Lisabonské smlouvy, případně odstoupení naší republiky od ní. Evropské elity v Bruselu nejsou žádnými elitami. Podlézavý lokaj cizích zájmů se nestane elitou, ani když to o něm tvrdí zaplacená média. Stále je lokajem, někdy i kašparem podle přání svého pána. Evropští i většina našich politiků připomínají partu kluků, kteří rozbili okno a schovávají se jeden za druhého. Jeden se vymlouvá na evropské hodnoty, druhý na Brusel. Panstvo z Bruselu selhalo úplně ve všem a těším se na tunelovou komedii typu evropská pohraniční stráž na ochranu ilegálních imigrantů. V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působila tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Musím vřele nesouhlasit. Politická scéna se příliš nepolarizuje. Vládní i opoziční strany otevřeně, potajmu či formou komedie podporují islamizaci Evropy i naší země v americkém zájmu. Komunisté zarytě mlčí a jako vlastenecké lze hodnotit pouze dvě malé parlamentní strany, které vznikly rozpadem bývalého Úsvitu. Přitom všichni politici jsou povinni plnit požadavky a respektovat názory občanů, kteří jsou z minimálně 80 % proti islamizaci. Jestliže tak nečiní, nemají smysl jakékoli volby a jsme v situaci arogantní politické totality řízené z Bruselu a Washingtonu. To vše v době oslavování Václava Havla, který nám spolu se svými kamarády sliboval svobodu, demokracii a lidská práva. Jen nějak zapomněl na to, že ta svoboda, demokracie a další se bude vztahovat pouze na sluhy amerických zájmů a opory zločineckých teorií nového evropského euroafrického národa vytvářeného podle zločineckých rasových teorií Coudenhove Kalergiho a Thomase Barnetta. Takže žádná velká polarizace na českém komediálním politickém jevišti. Ti, co jsou u moci, se bez velkých výjimek klanějí k Bruselu, Washingtonu, Rijádu a Ankaře. Pokud bychom měli mluvit o nějaké politické polarizaci v naší zemi, má podivnou podobu. Stojí proti sobě vlastenecká většina národa a oficiální politická reprezentace s podporou většiny médií a různých politických neziskovek a aktivistů. Americká demokracie v přímém přenosu.
strana 21
ORL 2016-1 Zeman opravdu rozděluje národ, a to na vlastence a lokaje cizích zájmů. Stejně rozděloval naši republiku prezident Masaryk v době hilsneriády. V obou případech se jedná o boj proti lži a cizáckému nakomandovanému myšlení. Dále bych připomněl útoky protektorátních médií a politiků na prezidenta Beneše v době druhé světové války. Opět boj zla a lži proti pravdě a národu. Prezidenta nenávidí především bezpáteřní lokajové cizích zájmů, hlavně různí političtí aktivisté a neziskovkáři, a samozřejmě některá média, především ČT, která by měla ze svého názvu odstranit slovo Česká. Prezidentovy vlastenecké postoje jsou jim solí v očích. Každý den se v ČT, někdy i dalších stanicích a na mnohých serverech objevuje aspoň jedna negativní či nepřátelská informace o našem prezidentovi. A stejně to nepomáhá a jeho preference rostou. Tato skupina představuje malou menšinu v české společnosti. Jen dostává maximum prostoru v médiích, takže se zdá početná. Stejné je to s mládeží a studenty. Naprostá většina myslí vlastní hlavou, ale v médiích mají místo jen ti, kteří mají v americkém zájmu formovat pomocí Facebooku názory spolužáků a obyvatel naší země. Takže žádný antizemanovský podzim, pouze tažení nepočetných reprezentantů cizích zájmů a mediálních trpaslíků proti vlasteneckému prezidentovi. Stále více se ukazuje, že svobodná volba občanů byla správná. Někteří politici se ve své malosti snaží zviditelnit aspoň
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů útoky na prezidenta, případně na vlastenecké občany, organizace a iniciativy. Nenávist a sprostotu šíří především takzvaní aktivisté a političtí neziskovkáři. Typickou ukázkou je facebooková výstava „Silná káva“ prezentovaná Tomášem Břicháčkem. Můžeme zde vidět výrazovou úroveň těch, kteří se v naší zemi považují za elity a reprezentují takzvanou pražskou kavárnu. Je zajímavé, že nikdo nedal podnět k trestnímu stíhání za některé výroky. Chápu, že ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), všemožně podporovaný v médiích, se nežene do útoku proti reprezentantům amerických a islámských zájmů, jestliže jeho bratr je přední český muslim. Na druhé straně se státní správa hrdinsky vrhá na každého, kdo si dovolí ostřejšími výrazy kritizovat islám, nebo nepořádky v zemi. Ale v takovém případě by ministr financí a vůdce ANO neměl hrát komedii o potřebě obrany proti ilegální islámské imigraci, jestliže Roberta Pelikána otevřeně podporujícího islamizaci a pronásledování vlastenců, evidentně blízkého spolupracovníka, posadí na pozici ministra spravedlnosti. O tom, že prý jsme právní stát lze pochybovat, jestliže základem práva není spravedlnost, na každého je jiný metr a vracíme se k politickým procesům jako v době totality. Stačí připomenout Martina Konvičku a Martina Holkupa. Právo na vlastní názor a jeho vyjádření násilně umlčovali rakouští, nacističtí i sovětští okupanti a jejich sluhové. A máme to tady zase, navíc v době oslav Václava Havla a jeho řečí o svo-
bodě, demokracii a lidských právech. Ne, že bych některé výroky pánů Konvičky a Holkupa bral zrovna za své, nicméně jiní se vyjadřují podobně i hůře, a nic se neděje. Co si například myslíte o výroku, že Češi jsou debilové a primitivové z východu? Tento a podobné výplody ducha samozvaných českých elit prezentuje Silná káva. Něco takového může vědomě přehlížet, případně podporovat jen ten, kdo není Čech a vlastenec, nebo zcela podléhá cizímu vlivu. Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte? Osobně jsem přesvědčen, že islámská invaze do Evropy je produktem osy zla tvořené Washingtonem, Bruselem, Rijádem, Ankarou a Islamábádem. Píšu to stále dokola. Názor pana Syručka považuji za velmi realistický. Jak jsem uvedl, teroristické útoky spíše společnost původního evropského obyvatelstva stmelily proti přistěhovalé paralelní islámské společnosti. Dost záleží na tom, co zadají jako hlavní úkol do budoucna ve Wastrana 22
ORL 2016-1 shingtonu a Rijádu. Podle mého názoru muslimské teroristické útoky přinesly opačný efekt. Na druhé straně v americké politické reprezentaci přetrvává myšlení padesátých let, takže dočkat se můžeme čehokoli. Ideologický boj potřebuje sofistikované vykladače, lokajské papoušky k opakování jejich názorů v médiích a v neposlední řadě omezené fanatiky na špinavou práci pro vítězství džihádu. Především těch posledních je v islámské paralelní společnosti v Evropě obrovská zásoba a další přibývají s podporou vedení EU. USA zasahují ve prospěch islámských teroristů již dnes v Sýrii. Jejich nenávist k Rusku a prezidentu Asadovi nelze přehlédnout. Jde jim především o islamizaci tamního prostoru pod vládou Rijádu a Ankary s cílem převzetí těžby a transportu ropy. Konec konců, USA podporovaly ve válce proti Sovětskému svazu islámské teroristy v Afghánistánu i jinde. Proč by to nedělaly v boji o kolonizaci Evropy. Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders? Otázkou je, co je normální prezidentský kandidát v USA. Podle mého názoru by byla nejhorší Hillary Clintonová se svým kuřným manželem. Vysoce inteligentní zarytá feministka, která při vstupu na toalety neví, zda
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů má jít na pány nebo dámy by se chtěla předvádět jako nejtvrdší chlap. Fakt, že dostává miliony dolarů na svoji volební kampaň od ukrajinských oligarchů je dokladem její nebezpečnosti pro světový i evropský mír. Podle mého názoru poslední opravdu dobrý prezident USA byl F. D. Roosevelt. A poslední, který chtěl pracovat samostatně a pro všechny občany USA, nikoli jen pro zájmové skupiny byl J. F. Kenedy. Také podle toho dopadl. Poslední, který údajně měl odbornou úroveň byl podle amerických odborníků nepříliš známý Gerald Ford. Bez ohledu na nadšenou kampaň v našich médiích nemám valné mínění o Ronaldu Reaganovi. Byl jen hlásnou troubou svých poradců a sám nikdy nic nevymyslel, stejně jako jeho následovníci. Z hlediska českých zájmů žádný normální kandidát na americký prezidentský post neexistuje. Každý bude nakonec prosazovat smlouvu TTIP a americké zájmy v Evropě i jinde. Donald Trump však jeví smysl pro realitu z hlediska přístupu k islámu, který již není náboženstvím, ale ideologií. Jeho snaha o samostatnější politiku se stává cílem mediálních útoků, stejně jako vlastenci u nás. Jeho deklarovaná snaha o snížení napětí s Ruskem vypadá rovněž rozumně. Otázkou je, jaká bude realita. Obama s také plácal po zádech s Putinem a NATO je na pokraji války s Ruskem kvůli Turecku. Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak
zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek? Nejvýraznější figurou byl v roce 2015 nepochybně a bezkonkurenčně prezident Miloš Zeman. Osobně ho řadím do čtveřice osobností současné české politiky. Jsou to opravdoví a viditelní myšlenkoví a političtí lídři. Nemusí se mnou každý souhlasit, ale jedná se o Miloše Zemana, Václava Klause, Miroslava Kalouska a Miroslava Ransdorfa. Tím nechci říci, že by se jednalo o osoby bezchybné a že s kterýmkoli z nich vždy souhlasím. Z hlediska hodnocení osobnosti je zcela lhostejné, že zaujímají i zcela protichůdná stanoviska. I oni se mohou dopouštět omylů a prezentovat názory, které nemusí vždy a každý akceptovat, zvláště služební trpaslíci, kteří dostávají místo v řadě médií, především v ČT. Každý z nich je nějakou skupinou ve společnosti permanentně, mnohdy neobjektivně kritizován. Všichni z uvedené čtveřice vynikají rozhledem, myšlenkovou pružností, analytickými schopnostmi a výbornou schopností slovně prezentovat svoje myšlenky. Především jsou schopni přicházet s vlastními myšlenkami, což je v naší politice velká vzácnost. Bohuslava Sobotku považuji za člověka v zásadě slušného, ovšem politicky zdegenerovaného tím, že se od mládí zabývá politikou. Osobně jemu a rovněž pánům Špidlovi, Zaorálkovi a dalším vytýkám podraz na Miloše Zemana v době prezidentského souboje s Václavem Klasem. Uvedený fakt politické zrady dodnes neblaze strana 23
ORL 2016-1 působí na členskou základnu ČSSD. Tehdy se reprezentanti ČSSD nepopiratelně zasloužili o pravicový vývoj republiky pod vedením ODS s ostudnou nečasovskou koncovkou, ale především podle amerických zájmů s tahem na současnou transatlantickou smlouvu TTIP. Proč se tak zachovali, nikdo z nich dodnes řádně nevysvětlil, ale každopádně na tom neprodělali, především ziskem skvěle placených korýtek. Bohužel ČSSD již dávno nelze považovat za stranu levého středu, která obhajuje zájmy většiny obyvatel, dokonce ani většiny svojí členské základny. Zvýšení důchodů o 40 korun a jednorázových dvanáct stovek prezentované jako úžasné vítězství politiky ČSSD lze hodnotit jako arogantní výsměch. Jen na vyrovnání propadu kupní síly důchodů za posledních 15 let by měl dostat každý důchodce měsíčně navíc kolem 2500 korun. ČSSD nelze zbavit odpovědnosti za tristní hospodářský vývoj v naší zemi s negativním dopadem na většinu obyvatel. Výsledkem je stát topící se v nesplatitelných dluzích, přesun průmyslu do zahraničí, otrocká práce za minimální platy v cizích fabrikách, neschopnost zajistit ani potraviny z domácí produkce, aktuálně kolem 800 000 nezaměstnaných a hledajících práci, třetinové i nižší platy a důchody ve srovnání s Německem, které jsme naopak dostihli v cenách a životních nákladech. Moc a peníze získané od mládí bez práce deformují názory i charakter. Obzvláště viditelné je to u mnohých socialistických levičáků u nás i v Bruselu. Politikou by se ne-
Vrcholí americká kolonizace Evropy pod prapory islámu. Hrozí likvidace Evropanů
měl zabývat člověk, který nepoznal reálný život. Bohužel takových je v našich politických partajích více. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Martin-Koller-proPL-Jsme-ve-valce-Vrcholi-americka-kolonizace-Evropy-pod-praporyislamu-Hrozi-likvidace-Evropanu-414301
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali. ROK 2015 – A CO DÁL? V končícím roce začaly procesy, které přímo povedou k fatálnímu úpadku Evropy. Jde o vyústění dlouhodobých tendencí, které ohrožují
naši civilizaci, varuje uznávaný publicista a nakladatel Alexander Tomský. Pohovořil například i o zoufalé politické nabídce v Evropě, kde jsou nositelé názorového oživení přirovnáváni k Hitlerovi. Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový? Nepochybně rok 2015 znamená zlom a počátek markantního úpadku Evropy. Kulminovala destabilizace Blízkého východu a severní Afriky. Největší migrační vlna muslimů do Evropy v celé její historii, teroristické útoky v strana 24
ORL 2016-1 Paříži v lednu a v prosinci a dokonce teď i v USA. Ekonomickou stagnaci eurozóny i řeckou krizi tyto události zatlačily do pozadí, náklady spojené s migranty však rozpočtový deficit zejména Francie (bezpečnostní náklady) a nyní i Německa (výdaje na školství, živobytí a přístřeší milionu přistěhovalců) nepochybně prohloubí. Pokud se nepodaří další příliv uprchlíků zastavit, projeví se krize především v politice. Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly? Těžko mluvit o selhání. Evropští politici už půl století mluví o západní společnosti jako o humánní otevřené společnosti bez hranic. Uctívají lidstvo, nikoli národy a tradici. Obrana civilizace je nezajímá, vždyť už od poslední války budují na zelené louce novou ahistorickou společnost individuální zvůle a tolerance. Už půl století proudí do Evropy přistěhovalci ze všech koutů světa bez ohledu na definici azylového zákona, která se týká jen rasové a politické perzekuce. Západní Evropa má zhruba dvacet procent obyvatel, kteří se narodili mimo její území, plus jejich děti a vnuky. Teprve pod tlakem veřejného mínění a zoufalým nedostatkem ubytovací kapacity začalo Německo (s Unií) vyjednávat s Tureckem (což je poněkud ab-
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali. surdní, hranice si má hlídat každý sám) a nesměle budovat jakous takous vnější ochranu. Zima proud příchozích sice snížila na několik tisíc denně, mají-li ale váleční uprchlíci právo na přijetí, lze očekávat další nápor na jaře. V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií způsobila, že mnozí nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat? Bude-li příliv migrantů pokračovat, bude se nenávist mezi většinovou společností a politiky globálního lidstva prohlubovat i bez Zemana. Demokratická většina ovšem extrémní nacionalisty nevolí, jazyk nenávisti nemá politickou budoucnost, ani Marine Le Penová nezíská podstatně více než 30 % a ve francouzském většinovém volebním systému, tak jako UKIP v Anglii, nemá šanci. Lidé očekávají konzervativní změnu od mainstreamu nebo nějaké nové rozumné, důvěryhodné strany. Příkladem by mohly být Maďarsko a Polsko. Projevy nenávisti jsou hloupé a kontraproduktivní. Zeman jako mnozí si přihřívá jen svou politickou polívčičku (znovuzvolení), to ale neznamená, že islám není vážný problém. To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Ev-
ropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové. Každý jen trochu střízlivý ví, jak nefunguje soužití s islámskými přistěhovalci. Zhruba čtyřicet procent delikventů ve Švédsku a ve Francii pochází z muslimských zemí a chudinských ghett jejich dětí. V Anglii, která má jen 2, 2 procenta muslimů, si momentálně odpykává trest šestinásobek. Kriminalita (včetně násilí a vražd), a nikoli občasný terorismus náboženských fanatiků, představuje hlavní neštěstí, o nákladech ani nemluvě. Levice, i ta umírněná, ovšem dlouhodobě paradoxně mysogynní a antitransgenderový islám toleruje, vidí v chudých přistěhovalcích své budoucí voliče a raduje se z oslabení národní soudržnosti. Extremisté až na výjimky (UKIP, Geert Wilders, AfD) ovšem nejsou normální pravice, nýbrž nacionální levice a pravici de facto oslabují. Je velký propagandistický úspěch internacionální levice, že Hitlera a Mussoliniho úspěšně zařadili napravo. Oba byli extrémní socialisté, ovšemže naciostrana 25
ORL 2016-1
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali.
nální. Dnes je politika ideologicky rozdělena na globalisty a antiglobalisty. Rozumní antiglobalisté mohou, tak jako Orbán, Poláci nebo Wilders v Nizozemsku, podporovat tržní mechanismus, ale zároveň musejí nabízet sociální kompenzaci velkému počtu globalismem zbídačené nižší střední a nejnižší vrstvě. Řemesla ztratila zlaté dno a manuální práce stále ubývá.
Rusko dělá ramena, ale je v podstatě bezvýznamné. Má pravda nukleární i kvalitní konvenční zbraně, ale poklesem světových cen surovin výrazně zchudlo, rubl klesl o čtyřicet procent. Má mizerné nevýkonné hospodářství, demografický pokles a tak jako Amerika nehodlá riskovat svou armádu. Syrského diktátora dlouhodobě neudrží, stabilitu rozvrácené země leteckými útoky nezajistí.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Negativně. Řecko prošustruje další peníze. A Evropané to zaplatí. Můžou si za to ale Řekové sami, když se drží eura jak hovno košile. Kdyby ze společné měny vypadli, mohli mít daleko menší nezaměstnanost, nakonec i ekonomický růst a nižší emigraci nejschopnějších mladých lidí. Řecko tak jako Španělsko, Portugalsko ztratilo celou generaci. Deflací (snižováním platů a zvyšováním daní) se z bídy nikdy nevymaní, respektive dlouhá léta nedosáhnou na svůj potenciál. Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii, mířící na radikály z Islámského státu?
Konspirativní teorie jsou hloupé. Pletou si důsledky s příčinou. Samozřejmě že ta vlna živelná je. Uprchlíci v lágrech po čtyřech letech ztrácejí naději a ruské bombardování situaci ještě zhoršilo. Evropa má nechráněné hranice a její politici vyznávají kult lidství. Dokonce si většinou myslí, že jsou migranti pro vymírající společnost hospodářským přínosem. Vlastně si je sami pozvali. Není se čemu divit.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzejí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomiky EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení… Amerika na rozdíl od Evropy vůbec nestagnuje. Je hospodářsky inovativní, energeticky téměř soběstačná (ropa, plyn), má výhodu rezervní měny a její vědecký a technologický rozvoj nemá ve světě obdobu. Stále vytváří nové globální firmy. Jak dopadne rostoucí zadlužování světa, nevím. Podle standardní ekonomické teorie by měly přijít inflace a finanční bublina, nadbytek úvěru (akcie, nemovitosti) zase splasknout jako minule. Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „... je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na mezinárodních vztazích? Čína má podle HDP $14 000 na hlavu proti Americe $55 000, je to chudá země. Je ovšem lidnatá a její nedemokratický režim má velké prostředky. Prudce zbrojí. Prudce také stárne. Připomíná tak trochu nešťastný vývoj nedemokratického Pruska ze druhé půlky 19. století, který vedl k válce. Její ekonomika už léta zpomaluje a neradí si s korup-
strana 26
ORL 2016-1 cí, což je základní index špatného vývoje. Taková Jižní Korea nemá téměř žádnou korupci. Na vyšší hospodářské úrovni, kterou už dosáhla, je zapotřebí systém přebudovat. Partajní vládu by měla zastoupit vláda zákona, což se Číně nedaří. Ztrácí i výhodu levné pracovní síly. Ke světové hegemonii má ještě velice daleko. Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders? Nemám ponětí, může vyhrát Clintonová a všechno zůstane při starém, Donald Trump zřejmě většinu nezíská a může se objevit i někdo neznámý. Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici? Nerad předpovídám, ale demografický úpadek Evropy je zcela nepochybný, stárnoucí a multikulturní společnost znamená pomalou stagnaci. Džihádisté Evropu neporazí. Žádné regenerační síly zatím nevidět. Je snad návrat ke křesťanství pravděpodobný? Jakou vírou žije Evropa? Proč nezakládají mladí lidé rodinu? Chtějí se jen bavit?
Letos začal markantní úpadek Evropy. Naprostý marasmus, všichni zklamali. Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život.
Zklamali všichni. Naprostý marasmus. Vůdčí osobnost musí nabídnout nějaký cíl, politickou přestavbu dosavadního směrování. To by dnes znamenalo vyhranit se vůči Unii asi jako Orbán v Maďarsku. Jako se o to marně pokoušel Klaus.
Václav Klaus ml.
Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového? Nemyslím. Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Silně pochybuji. Nic tomu nenasvědčuje a bezdůvodné teoretizování nemá smysl. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Letos-zacalmarkantni-upadek-Evropy-Naprosty-marasmus-vsichni-zklamaliUznavany-publicista-Tomsky-odhaluje-neradostnou-budoucnost414459
Při pohledu na to, co nás podle všeho čeká a nemine, zjišťuje, že migrantská krize svléká do naha všechny takzvané demokraty, kteří ve skutečnosti jdou náckovsky po krku všem, kdož si ještě odváží vidět realitu bez růžových brýlíByly doby, a byly to šťastné doby, kdy jsme se mohli při příchodu nového roku utěšovat vtipem, že nadcházející rok bude tak nějak průměrný. Sice horší než ten minulý, ale zase lepší než ten napřesrok. Bohužel takový optimismus dnes není namístě. Nemyslím, že v České republice hrozí aktuálně apokalypsa s bandami hrdlořezů v ulicích. To si případně užijí v Německu, Francii, Británii, Švédsku a dalších zemích s dlouhodobě „moudrou“ imigrační politikou. A upřímně, ani tam si nemyslím, že v nejbližších letech zvítězí takováto forma středověkého násilí. Spíš nějaká forma státní totality, ať už s hnědou, zelenou, nebo modrožlutou barvou. Přituhuje Z mnoha důvodů si, při vší bídě, můžeme gratulovat, že žijeme v České republice, protože
strana 27
ORL 2016-1
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život.
některé zmíněné země jsou již z hlediska svobody slova a myšlení o parník dál.
či CDU – ti si již nikdy neuspořádají své akce v tomto podniku – „radši si to rozmysli“.
U nás také přituhuje. Policie sleduje sociální sítě a vládnoucí politici vyhrožují vězením lidem s nesprávnými názory, pokud je prezentují. Za urážku úředníka má být 10 000 Kč pokuty. Před deseti lety (to vládl nebožtík Standa Gross,pozn. autora) by si to sice nikdo nedokázal představit ani ve zlém snu, ale pořád je to slabý odvar oproti atmosféře v Německu, Francii a jinde.
Připadá Vám to přitažené za vlasy a hysterické?
Vzduchem se dnes často míhá osočování z nacismu. Většinou zcela účelově. Ale co je tedy podstatou nacismu a podobných totalitních hnutí? Je to snaha umlčet lidi s jiným názorem, prezentovat jedinou pravdu všem jednotně. Zglajchšaltovat myšlení, spálit nevhodné knihy, zastrašovat či likvidovat případnou aktivní opozici či lidi s jinými názory. V Německu představuje občanskou opozici strana AfD (Alternativ für Deutschland). Strana v otázce imigrantů sice protivládní, ale ve velmi „soft“ verzi. Něco jako u nás třeba ODS. Nyní mají preference k 17 %. Jejich místopředsedkyně má obrovské problémy si pronajmout v Lipsku byt, protože majitelé domů čelí výhrůžkám. Již tři proto radši odřekli. Málo hospodských pronajme AfD sál, protože pak čelí podobné kampani. Nejenom od extrémní levice jako Antifa, kteří vyhrožují vypálením a zdemolováním objektu. V měkčí verzi i od socdem
Kdo je tu ten nacista? V Německu dosahují počty členů pouličních bojůvek ke stovkám, a to velmi agresivních aktivistů. Policisté mívají desítky zraněných, a to víceméně jen chrání oficiální průvod. Předseda AfD mi vyprávěl, že nebýt obětavých a profesionálních policistů, na mítinku v Norimberku by šlo o život. To je právě nacismus. Mlátit lidi na ulici, aby se báli demonstrovat za to, čemu věří. Mně se nelíbí řada názorů různých hnutí a stran, ale v životě bych nešel na jejich demonstraci je tam napadat a řvát, že nemají právo na svoje názory a jejich pouliční prezentaci. To bych byl nacista. V Británii nasbírali stovky tisíc podpisů na petici, aby Donald Trump nebyl vpuštěn na návštěvu do země. Ten člověk aktuálně vede v republikánských primárkách USA na příštího prezidenta. Média ho asi zničí a prosadí demokratku Clintonovou, ale nevpustit ho do Británie? Respektive – snažit se o takovou šikanu? To je demokracie, nebo nacismus? Ve Francii napsal poměrně známý novinář v rámci předvolebního boje, že Front National (jedna z nejsilnějších politických stran) je jako Islámský stát. Paní Le Penová reagovala
zveřejněním pár drastických videí z Iráku a Sýrie a žádala omluvu. Výsledek? Je vyšetřována ona, za zveřejnění těch videí, protože „podněcuje“. Středověcí preláti postupovali stejně. Svobodné myšlení není povoleno a musí se trestat. Tvrdě. Natož svobodné vyjadřování a opozice už vůbec ne. U nás, možná tradičně, ještě zbytkově funguje demokratické prostředí. Ale ne že by se někteří „demokrati“ nesnažili. Vypečený „akademik-aktivista“ Putna počmáral 10. prosince (Den lidských práv) na fakultě pozvánky na přednášku docenta Robejška nápisy „RUSKÝ ŠVÁB“. Protože Robejšek zastává jiná stanoviska k současné Evropě. Nacistické uvažování. A hodně v duchu Etického kodexu Univerzity Karlovy. Cituji: Část I. - Společné zásady 1. … 2. … 3. Jedná charakterně a čestně, ve vší své činnosti se varuje nepoctivého a neetického jednání. Vůči členům akademické obce i ostatním zaměstnancům nevyvíjí nevhodný či nemístný nátlak. Případné kritické podněty podává věcně podložené. 4. … 5. Obhajuje svobodu slova a kritického myšlení, samostatného bádání, svostrana 28
ORL 2016-1 bodnou výměnu názorů a informací. Kritiku a alternativní názor uplatňuje korektně. No, snad bude nadcházející rok jen takový průměrný. … a PF 2016 (to štěstí budeme potřebovat). http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2151-prituhuje-vevrope-i-u-nas-jsme-hosty-na-pohrebni-hostine-svobodneho-mysleni-v-nemecku-uz-jde-o-zivot-kdo-je-tady-nacek-svabni-kulturapod-putnou-prejme-si-stesti-budeme-ho-potrebovat.htm
Krach jasnovidců v Česku? Josef Staněk Nutno uznat, že v pátrání po zmizelé dívce Aničce jasnovidci zcela selhali. Podávali zmatečné údaje, jak se následně prokázalo. A to v zemi, o které se povídá, že co Čech, to šaman a léčitel! Své paraschopnosti neukázali ani „zástupy“ těch, kteří esoteriku školí, ani jimi vyškolení. Setkávám se dokonce dost často se zájemci o esoterické poznání, kteří jdou z jednoho esoterického kurzu do druhého a mají tolik absolventských diplomů jako svého času sovětští generálové metálů. A to není nějak málo. Vždyť až sem se z Egypta po roce 1968 „donesl rozhovor“ dvou krokodýlů z Nilu, ve kterém si jeden stěžuje druhému: Je to na tom světě čím dál horší! Představ si, před týdnem jsem sežral jednoho ruského
Jsme hosty na pohřební hostině svobodného myšlení. V Německu už jde o život. vojenského poradce a ještě po týdnu prdím kovové metály! V případě Aničky nejen selhali všichni jasnovidci a telepatové, ale také „kontaktéři s přítomnými mimozemskými civilizacemi“. Ufouni jim zjevně neporadili. Také jasnovidní „pisatelé s dvanácti čakrami“, kteří ve svých knihách a přednáškách o minulých a budoucích dějinách lidstva naprosto přesně popisují, co se odehrávalo v „Atlantidě a Hyperboreji“ před 324841 roky a co bude na světě v roce 8453, mlčeli jako ryby. Není divu, vždyť je pravidlem, že naprosto mlčí o tom, co ve státě a světě bude za týden, měsíc a rok. Zdá se, že před eventuálními kalamitami nedokáží varovat obyvatelstvo ani tak, jako to učinili sibiřští šamani před pádem tunguzského meteoritu. Zřejmě to s jejich schopnostmi nebude tak horké. A tak, ať se nám to líbí nebo ne, v reálných prognózách lidé citlivci za zvířaty „o třídu“ pokulhávají. V souvislosti s nejistou prognózou další existence života jako celku na této planetě není nakonec mizení druhů formou „útěku“ zvířecích druhů ze zeměkoule jako před tsunami? V těchto souvislostech se u mnoha lidí oprávněně vynořuje otázka, nakolik a jak časově dopředu je individuální a kolektivní budoucnost předurčena? A jestli je v dispozicích člověka alespoň s určitou přesností ji zachytit? A také, jestli existují vlivy, které tyto eventuální schopnosti pozitivně či negativně ovlivňují?
Těmito otázkami a vlivem těch kterých vlivů na přesnost mimosmyslového vnímání se zabývám od osmdesátých let. Nejprve jsem se samozřejmě přesvědčil, že jevy „vidění na dálku, do minulosti a budoucnosti“ skutečně existují. Z prvotního „sisyfovského typu skepse“ mě před čtvrt stoletím pomocí přesných telepatických diagnóz a dat úmrtí jednotlivců vyvedl brněnský „šaman“ Karel Kožíšek. S ním jsem se blíže seznámil v souvislosti s jeho prosbou, abych ho „vyučil“ včelaření. Při té příležitosti jsem poznal, že Karel Kožíšek byl nejen nesmírně srdečný a kamarádský člověk, ale skutečný telepatický fenomén. Jím předvedené výkony mě tak zaujaly, že jsem mu později při jeho pokusech asistoval. Tak jsem se mimo jiné přesvědčil, že je to tak disponovaný člověk, který z fotografie kohokoliv pomocí automatické kresby bezchybně zjistil, zda nejen dotyčný žije, ale jaký je zhruba jeho zdravotní stav. Přede mnou bez jediné chyby určil podle fotky nebo písma žití či nežití stovek lidí. Nezaznamenal jsem však, že by byl věrohodně schopen zjistit, kde se dotyčný mrtvý nachází. (Týká se to také úsilí o nalezení hrobu Metodějova a Anežky České.) V době oněch pozorování a následných ověřovacích experimentů mě ovšem, jako každého, strašily dvě skupiny mých známých a kamarádů. První množinou „strašičů“ byli vědecky a rozumově pracující kamarádi, kteří vyzbrojeni sisyfovskou logikou mi vědecky předvídali „zbláznění se“. Druhou skupinou strana 29
ORL 2016-1 „strašitelů“ byl ideovou jednotou sevřený klan jen o bibli se opírajících křesťanů. Ti mě na základě scholasticky (ne)pochopených biblických citátů jasně viděli v pekle. Znejistěn těmito nevábnými „vyhlídkami“ začal jsem jezdit po republice, abych se u informovanějších poradil o rizicích prováděných pozorování a pokusů. Mimo jiné do Prahy, za dalším Kahudovým esoterickým „esem“, paní Bohunkou Cíchovou. Ta na mne po přesně postavených dotazech vždy přísně pohlédla a se zdviženým prstem řekla: „Víte, co o těch věcech napsal Abdrushin? Jak je to nebezpečné!“ Říkám, že vím. Ale život je souborem rizik. Bez rizika nemůžete jít ani na rande! Kvůli překonání rizik dokonce žijeme. Po takovém úvodu paní Cíchová otočila své oči bělmem ke mně, kamsi pohlédla a řekla: „Ale vy můžete! V záhrobí jste za omyly minulého života, i když vedené dobrou vůlí, tak trpěl, že máte v sobě mimořádně vysokou míru opatrnosti. Máte dostatečnou citlivost se nástrahám oněch transcendentních dimenzí vyhnout. Stejně časem magických kousků a experimentů necháte.“ Měla pravdu! A navíc mi řekla jak omyly minulého života, tak budoucí klíčové životní události dopředu. V té době naprosto nepředvídatelné a dokonce nepředstavitelné osobní události! Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil. Ale překvapení bylo na mé straně. Předpovězené se stoprocentně naplnilo! Dokonce na roky
Krach jasnovidců v Česku? přesně! Až na jednu předpověď, která má čas až po smrti. Po těchto zkušenostech nepochybuji, že budoucnost jednotlivce i národů jsou naším duchovním vedením v hrubých rysech předurčeny. Její jednotlivé události mají nenahraditelný smysl pro náš duchovní vývoj a proto je můžeme měnit jen v detailech. Přesně předurčit průběh nemoci ostatně uměl konec konců i Kožíšek. Když k němu přišel na „magnetickou léčbu“ nemocný, o kterém jinak nic nevěděl, tak ho „přeléčil“. Pacientovi se obvykle ulevilo, ale když odešel, Karel mi řekl: „Toho volají ‚nahoru‘, má tolik a tolik času. Toho jsem léčil jen na oko. Já se s Pánem Bohem neperu!“ Když jsem naplnění prognóz následně kontroloval, s asi desetiprocentní chybou a mírnými časovými „plus mínus“ předpovědi vycházely. V souvislosti s možnostmi předcházení a identifikace zločinu pomocí intuitivního poznání jsme samozřejmě také prováděli pokusy. Vždy neúspěšně. Karel mi ukazoval, tehdy na Saddámovi Husajnovi, jak místa zločinných dějů a myšlenkový svět zloduchů je tak nabit „černou energií“, produkovanou démony, kteří je řídí, že on nemá šanci je prorazit. Temná energie kolem okamžitě rozhodí stabilitu každého duchovně nedokonalého, který do kruhů temných duchů vkročí. Tyto energie jsou tak silné, že rozvrátí rovnováhu je detekujícího citlivce a dovedou jej k zesměšnění. Pro temné duchy je takové „laškování“ s citlivci povyražením. Ve stylu:
takový šašek nám sem leze! Silou kolem zločinů nashromážděné negace by mohl projít jen dokonalý člověk. Negativní energie by se v tomto případě nemohly na negacích duše uchytit a její intuitivní integritu rozladit! Přítomnost a účinek negativních energií v dimenzi astrálu bylo příčinou toho, proč staří zasvěcenci (faraónovi velekněží, Pythagoras, Orfeus apod.) přibírali do iniciačních rituálů egyptských a řeckých mystérií jen eticky čisté osobnosti. Stejný důvod, proč esoterické metody nejsou použitelné v současném lidstvu, uvádí Abdrushin. Píše, že síly duchovních temnot jsou v astrální dimenzi současného upadlého lidstva tak silné, že nechají kohokoliv uhádnout jen věci podružné!!! Použijí-li se k prognóze hmotné esoterické „pomůcky“, např. kyvadlo, virgule, temný duch stojící za každým člověkem, výsledek ovlivní směrem ke zlu. Zmýlí jej, dá argumenty hmoťákům a udělá z citlivce před druhými „blázna“. Podstatné vědomosti, které by mohly být duchovně užitečné, nelze esoterickými školeními zvýšit. Lze je oživit jen všestranným duchovním úsilím k povznesení duše. Pak se v každém člověku přítomné intuitivní schopnosti samočinně otevírají. Vždyť jsou zablokované právě k dobru nezralého! Při použití esoterických prostředků k intuitivnímu poznání jsem po létech hodnocení mimo jiné dospěl k závěru, že čím je člověk ve zkoumaném oboru rozumově kvalifikovanější, tím lepšího výsledku může intuitivním poznáním dosáhnout. Ale i intuice má strana 30
ORL 2016-1 své háčky. Uvedu dva mně se přihodivší konkrétní ale protikladné příklady. Zkoušel jsem využít intuitivní (esoterické) diagnostiky ve včelařství. To byl obor, který jsem tehdy poměrně slušně vědomostně zvládl. Nejprve jsem šíření roztoče varroa v Česku v tichosti sledoval i esoterickými metodami. Vycházelo mi stále, že invaze roztoče v krajině postoupila dále, než bylo zjištěno oficiálními laboratorními metodami. Z takové situace vyplývalo, že oficiální „radikální metoda likvidace varroázy“ nemůže být úspěšná. Počkal jsem v tichosti rok a když se správnost minulého testování následným laboratorním vyšetřením potvrdila, dostal jsem odvahu a veden čistě altruistickou pohnutkou, zabránit státním zbytečným výdajům a šikaně kočujících včelařů, napsal jsem osobní varovný dopis tehdejšímu řediteli SVS Dr. Polákovi. O esoterickém způsobu získání informací v něm ovšem nebylo ani slova! Jediný v celé veterinární službě a včelařské veřejnosti jsem na celostátním fóru vystoupil proti navrženému způsobu tlumení invaze. Proto mě možná „temní“ nechali správně roztoče najít kyvadlem a virgulí, protože po onom vystoupení nastal všeobecný „hon“ na mne. To jsem si užil! Obvinili mě z „rozvracení schváleného ozdravného postupu“ a někteří funkcionáři navrhli i zbavit mě titulu. Prý jsem nepochopil základní vyučované protinákazové postupy. Následovalo kárné řízení na Krajském veterinárním zařízení a z následného
Krach jasnovidců v Česku? trestního obvinění pro rozvracení ekonomiky ve státě mě tehdy zachránil právě ředitel Státní veterinární správy. Ke zklamání přesvědčených „radikálů“ mne navíc přizval do komise SVS pro nákazy včel. Průběh následující invaze roztoče mi však dal tak plně za pravdu, že se mi většina těch, kteří na mne původně pořádali „hon“, přišla po několika létech omluvit. Dobrodružné „individuum“ se v jejich očích náhle proměnilo ve včelařskou „kapacitu“. Po tomto úspěchu v esoterické prognostice postupu roztoče varroa mě „začal brát fantaz“, že bych těchto utajovaných dispozic mohl využít také pro sebe, zejména komerčně. Např. v diagnostice počátku rojové nálady ve vlastních včelstvech bez prohlídky včelstva. Doufal jsem v možnost odstranit nasazením kyvadla nebo virgule pracnost při ošetřování vlastních včelstev a podstatně zvýšit medný výnos. Ale v tomto případě jsem zaznamenal úplný krach esoterické diagnostiky vzniku rojové nálady. Nespolehlivost byla neúnosně veliká. Přičítám tento neúspěch „kvalitě“ pohnutek, tj. vlastnímu egoizmu a zištnosti. Tyto pohnutky otevřely vstup rušivých energií do neurosvalových reakcí, řídících pohyby virgule a kyvadla. Později se mi to mnohokrát potvrdilo, že jakmile citlivec nechá do své duše vstoupit duchovní vadu, dochází k poruchám intuice a následně ke krachu správnosti intuitivní diagnostiky. Došel jsem tak vlastními pozorováními k potvrzení správnosti výše zmíněného Abdrushi-
nova názoru o tlaku temných jemnohmotných energií na lidstvo. On dále uvádí, že nepokřivené esoterické sdělení může být v současnosti získáno jen bez hmotných pomůcek, tj. vizí ve změněném stavu vědomí nebo skrze správně vyluštěné poselství snů. I to mohu potvrdit. Po tomto obšírném úvodu jsem dospěl k vyjevení těžiště článku. Vidíme kolem sebe pozoruhodné společenské a přírodní události, jejichž další vývoj se jeví jako nevypočitatelný. Společenské procesy jakoby rozkládaly a znevěrohodnovaly všechno, čemu věřili naši předkové. Lidstvo se samo k sobě a k přírodním zdrojům chová tak, že už i vědeckými (rozumovými) prognózami je možné vypočítat jeho zánik. Západní civilizace (např. EU) je sice schopna nařídit normy upravující zakřivení banánů nebo šikanování slušných občanů nesmyslnou byrokracií, ale není schopna zvládnout na jedné straně mafie spekulujících zbohatlíků, žijících parazitním a rozmařilým životem; a na druhé straně rychle narůstající vrstvy tzv. nepřizpůsobivých občanů. První neschopnost vládnoucí mocenské elity je způsobena tím, že bohatí paraziti mají vždy čas a peníze na to, aby podplatili za kvalitní zákony odpovědné strany a politiky. Než to hodnoty vytvářející občané zjistí (nemají pro práci čas), padlé mocenské elity vytvoří zákony, vyhovující jen bohatým. Jsou úmyslně vytvářeny tak, aby je bylo možné obcházet pomocí mafií „informovaných drahých“ advokátů. Tím je zákulisní pseudoelitě vlastně dovoleno strana 31
ORL 2016-1 vše. Viz běžné odsuzování malozlodějíčků soudy a žádný odsouzený velkotunelář. Snad kromě sólo diletanta z H-systému. Obcházení zákonů se děje také pomocí jejich „správného“ výkladu „pozitivně“ motivovanými úředníky a soudci. Současná zdánlivá demokracie u nás i na Západě je nynější společenskou pseudoelitou pojata jako forma manipulace krátkozrakých konzumních „hejlů“ prostřednictvím volebních kampaní a ohlupujícího působení médií. Mají to snadné. Materialistický člověk opuštěním svých transcendentních tradic ztratil vazbu na nadčasovost a tím nevědomky rezignoval na budováním sebe sama jako samostatně uvažující osobnosti. Druhá neschopnost současné vládnoucí vrstvy se vyznačuje neschopností zvládnutí tzv. nepřizpůsobivých vrstev a občanů. Tuto neschopnost vyvinout účinný tlak na asimilaci necivilizovaných přistěhovalců vytváří blokující kampaň ateistických pseudohumanistů. Pseudohumanisté vnucují veřejnosti ateisticko-anarchistické pojetí svobody člověka. Jeho základním paradigmatem je teze, že není-li vyšší moc, rozumí se svobodou libovůle člověka. Zejména když tento má dost peněz nebo drzosti. Takto pojatá svoboda není vázána na předchozí naplněnost povinností jedince, uložených mu jeho „Konstruktérem“. U věřících Bohem, u agnostiků (něcistů) svědomím. Kant jej agnostikům definoval jako tzv. „kategorický imperativ“. Podle domněnky ateistů se
Krach jasnovidců v Česku? člověk sestavil sám od sebe. Tím není odvoditelná příčina jeho bytí a tudíž mluvit o smyslu života či odpovědnosti jednotlivce je „nevědecké“. (Viz vědecký světový názor.) Před 20 roky „uhynul“ komunismus na neschopnost nastoupení opravného vývoje. Ke škodě celého lidstva se západní demokracie se ztrátou svého ohrožení komunismem nejen neuvolnila a nerozkvetla, ale naopak rychle začala působením jen na peníze věřících finančních mafií degenerovat. Jejich vliv zesílil vytrácení vnímání transcendentního rozměru v celé civilizaci! Svět začal žít zásadou, že kdo má sílu a peníze, má všechno. Alespoň po dobu svého života. Říkám a píši již dávno, že vzhledem ke své povaze jsou Češi jakousi „zkumavkou“ nastupujících společenských procesů v celé Evropě. To proto, že jsou povahou neurotici (genetická promíchanost) a postrádají „móresy“ (vychování, protože to leckdy zastírá skryté smýšlení). Že Česko touto zkumavkou nastupujících procesů je, si můžeme ověřit na průběhu evropských dějin. Zde začala husitstvím jak reformace křesťanství, tak sektářská náboženská 30letá válka. Zde se současně s německým objevil úzkoprsý nacionalismus. Mezi Čechy byla v roce 1938 nejsilnější antinacistická fobie – v době, kdy jinde v Evropě hleděli ještě na nacisty jako na neškodný „pochodovací a hulákající kolorit“. Zde v Česku následovala nejsilnější poválečná protiněmecká msta, která nerespektovala netotožnost nacistického a německého. Po ní, nebo v je-
jím důsledku, následovalo nejsilnější „prokomunistické“ národní pominutí smyslů, vyjevené ve volbách 1946 (KSČ 41% hlasů), následované nejzběsilejšími stalinskými procesy v „lidodemo“. Tyto šílenosti vystřídala kocovina z předchozího konání, která většinově prostoupila komunistickou stranu (nikde jinde) a vyvolala v roce 1968 jediný pokus o reformu komunismu. Potlačení tohoto pokusu sovětskou armádou opět vystřídalo odporné, jinde neviditelné lízání okupantských důtek. A následoval opět kotrmelec původně prvomájových normalizačních „jásačů“. Stejní lidé vystupovali o několik let později při kolabování komunismu ve světovém „maxikinu“ známém pod názvem sametová revoluce. Není proto divu, že opět v Česku lezou první z „pytle“ degradace, do kterých upadla celá občanská společnost. Zjevují se příznaky „mafiánské demokracie“. Tyto přemety myšlení davu v Česku se mohou dít jen proto, že v důsledku postupného vytěsňování výchovy etických principů mase národa, dříve vsazovaných dětem skrze školu a církve, vystoupily na povrch již důsledky této výchovné absence. Masa národa přestala žít základní duchovní principy. Její myšlení se stalo tržním. Žitý ateismus většiny vyjevil prázdnotu lidiček konzumní společnosti a ten se již několik let manifestuje ve formě neřešitelných vládních krizí. Jaký národ, takové vlády! Neřešitelnost společenských problémů už i méně chápavým vyjevily, že formální znaky demokracie mohou být v ústavě sice strana 32
ORL 2016-1 zakotveny, ale v mase lidiček „se nekonstituují demokrati“! Ve veřejném životě se až na výjimky neobjevují osobnosti státního, ba ani okresního a místního formátu. V jiném provedení zase vyplavala na povrch stará „totáčová“ vada: „Nejsou lidi!“ (Myšleno na práci.) Na „fasuňk“ jich zde vždy bylo dostatek! Právě tak jako dnes uchazečů o funkce! Je čas se zamyslet nad tím, proč ty osobnosti nevyrostly? Odpověď je jasná. Protože z komunistického ani z konzumního školství vyrůst nemohly! A už vůbec se nemohly konstituovat z veřejného života! Vždyť po jeho dehonestaci komunismem se politika pod vlivem vyhraněného prospěchářství opět zvrhla v prováděnou „pozitivní a negativní motivaci“! Jak pravil mládežnický odchovanec ODS poslanec Morava, nyní se přetransformovavší do zjevu poslankyně Kočí. Prohnilost stavu společenských věcí navíc dokresluje jev, kdy kulisy těchto žabomyších šarvátek osobnostních nul po celou dobu spokojeně „tvrdí“ osazenstvo právní soustavy státu. Její představitelé jsou svým základním principem myšlení nastaveni tak, že na nic víc než na rozbor větný zákonů v kontrastu s napsaným a nahraným nemají předpoklady! Pro ateistu a postmodernistu přece Spravedlnost jako projev přirozenosti věcí neexistuje! Realitou mají být jen psané zákony a zájmy za nimi skryté! Jako republika jsme v kontextu zeměkoule zanedbatelný subjekt. Kdyby nebylo vidno z
Krach jasnovidců v Česku? výše zmíněného, že zdejší rvačky jen předznamenávají otřesy celé civilizace, nestála by situace za zmínku! Pozorný pozorovatel si ale musel všimnout, že společenské destruktivní síly stejně bezzábranového typu jako u nás, působí i na Západě. Jen mají lepší mimikry. Tuto obecnou civilizační bezvýchodnost cítí lidé už i tam, o rozvojových zemích nemluvě. Takto pociťovaná situace bez viditelného řešení vyvolala jev negativního a apokalyptického očekávání. Na internetu si jejich variant může každý přečíst „zdarma kornout“. I Indiáni, když dostanou zaplaceno, jezdí do Evropy prorokovat konec starých časů! Zvědavé a již ne příliš dobré zítřky tušící Evropany zajímá, jak i předkové Indiánů, když upadli do transu, popisovali děje soumraku této civilizační éry. Éry posledního století, kterou je možné po právu považovat za éru vzestupu různých forem „vědeckého světového názoru“ (cudný název ateismu). Mne chod dějů úpadku lidstva zajímá také! Ale ještě více mne zajímá, jaké je východisko z toho duchovního úpadku člověka! Již dávno nedbám na „vědecké prognózy“ renomovaných společensko-vědeckých institucí, které skrze materialistické brýle ekonomického růstu stále ještě rýsují pochod za bohy se považujících ateistů do velkých „konzumišť“. Protože realitu světa kolem nás vnímám jako směs racionální a irracionální dimenze bytí, používám k předpovědi vývoje ve světě kombinaci metod racionálních a esoterických. Popisovat je nebudu, protože by je bez zku-
šeností okamžitě použili mnozí čtenáři a napáchali by si škody podle staré antické pravdy: neučený horší nedoučeného. Z racionálních metod pozorování zmiňuji mj. závěry z pozorování na diagnostickém přístroji Oberon (viz internet včetně hesla Metatron), z esoterických výklad snů a vizí. Předpověd vývoje uveřejňuji proto, že moje pozorování a závěry mohou být mnohým užitečné. Navíc si je všichni mohou následně porovnat s reálným děním. V posledních 40 letech mi prognózy dost přesně vycházely, až na častý časový posun. To časové opožďování mě štve, ale nemohu to ovlivnit. Např. konec éry normalizace se mi z pěti let protáhl na dvacet. Někdy si připadám jako onen na Štědrý den olovo lijící pilot z „Pelíšků“ s jeho výkladem: „Dávám bolševikovi rok, nejvýš dva!“ Časový posun předpovědí přičítám své duchovní vadě – netrpělivosti. Netrpělivost je projev nižšího vnímání faktoru věčnosti duší. Otec mi ji často vyčítal se slovy, že se celou válku modlil, aby se na mně ty válečné nerváky „nepodepsaly“. Ale ony se zřejmě do mé psychické konstituce promítly, a to ve formě netrpělivosti. Ale i tento nedostatek vyjevil svou kladnou stránku. Skrze tento můj duchovní nedostatek jsem poznal, že a jakým způsobem duchovní vady citlivců ovlivňují odečítání dějů z astrální roviny reality. Tak tedy, níže uvedu své výsledky dlouhodobých pozorování a předpověď dalšího dění. Pozoruji (jako pamětník) zásadní poznenáhlé změny jak klimatu, tak rovnovážných stavů v strana 33
ORL 2016-1 přírodě, ale i chování zvířat! Dále si všímám, že navzdory prodlužování průměrné délky života lidí klesá jejich celková vitalita, zhoršuje se jejich metabolická odolnost, nervová rovnováha, mezilidské a rodinné vztahy. V poslední době se tento vývoj z nějakého důvodu jakoby urychlil. Pozorovanými změnami klimatu, mám na mysli celkové oteplení, zvýšení výkyvů počasí ve stylu sucho, pak záplavy, neúměrné teplo pak velký teplotní pád. Jako změny rovnovážného stavu v přírodě vnímám degradaci lesů (např. mizení lesních plodů), degradaci ornice na polích (mizení humusu), zmizení rozmanitosti flory na mezích (i těch přetrvávajících), změny poměru zvířecích druhů v přírodě a stěhování některých za člověkem. U lidí mj. pozoruji rychlé narůstání poškození celé nervové soustavy neznámým činitelem. Na Oberonu se poškození vyjevuje tím, že přístroj příslušné nervy a nervové pleteně označuje červenou barvou. Zatím jsem nenašel ani jediný prostředek, který by postupující nervovou degradaci zlepšoval. Tím neznámým negativním působením může být jak působení všudypřítomného elektrosmogu, tak jedovatý účinek civilizačních reziduí v prostředí. Ale také účinek života ve stresu, nebo i působení dosud se v dějinách lidstva nevyskytujícího typu záření z kosmu! Dále nacházím poškozený cévní (arterioskleróza) a imunitní (brzlík) systém. U těchto degenerační tendencí jsem pozoroval příznivý účinek snížení hladiny homocysteinu v krvi Ravitem a dodání mastných omega
Krach jasnovidců v Česku? kyselin potravními doplňky. Další příznivý účinek na tyto degenerace jsem zaznamenal také konzumací šťávy z červené řepy, černých jeřabin a z přidávání česneku. Celkově nepochybně příznivě působí omezení potravin živočišného původu! Kromě nárůstu degenerativních změn se projevuje i rychlé zvyšování incidence obecných metabolických poruch, tzv. civilizačních nemocí. V případě diabetu jsem zaznamenal velmi negativní působení kombinace lepku (pšenice), rafinovaného tuku a cukru!!! Tato kombinace třeba v „čokoládových“ oplatcích se zdá být přímo „diabetogenní“. Na oplatcích už dávno mělo být varování ministerstva zdravotnictví, jako na cigaretách: Způsobuje časem cukrovku! Manifestací poruch nervové rovnováhy lidí je obecný nárůst mezilidské agresivity a vzrůst incidence vykořeněných lidí a „úchylů“ všeho druhu. Rodiny se masově rozpadají a z dětí jsou typem výchovy a působením okolí vychováváni sobci a bezzábranoví asociálové. To na ně má působit ona reklama: Nevaž se (předsudky správného chování), odvaž se (ke svobodě bez hranic)! V rozpoložení z těchto výsledků jsem v meditaci usnul. Ocitl jsem se v malém městě (asi Břeclav), kde bylo pusto „jak po vymření“. Pohybovalo se tam velmi málo a jakoby otřesených lidí. Neviděl jsem žádná auta. Snažil jsem se s lidmi komunikovat, ale nikdo mě neregistroval, jakoby mě nevnímali. Jen otřeseně bloumali kolem prázdných budov. Tak jsem šel dál a na kraji města jsem viděl něja-
kou „rozbředlou“ opuštěnou kolonii z umělých hmot. Sloužila původně k bydlení, ale byla nějak podivně stavěna. Jakoby na oddělený pohodlný život jednotlivců, tzv. singls. Komunita byla vyprázdněná, černá a rozteklá. Když jsem se z vize probral, snažil jsem se jejímu sdělení porozumět. Došel jsem zatím k tomuto: během relativně krátké doby společenské, přírodní a kosmické katastrofy zničí vše špatným směrem se ubírající. Zřejmě ve dvou fázích rozvrátí to, co nyní považujeme za vyspělou civilizaci. Nejprve se rozpadne globalizovaná dělba práce a mezinárodní obchod. Tento rozpad by mohl být kromě společenských otřesů posílen i nepříliš vzdáleným klimaticko-katastrofickým zásahem. Rozpad vyjeví zbytečnost masové dopravy všeho. Kolabování mezinárodní směny zboží vynese na povrch reálný stav věcí, jako že v zemích, kde mají naftu a nemají zemědělství, zahynou lidé v hladomoru. Naopak v zemích, kde jsou zemědělství a řemesla mechanizovaná a závislá na energii, zhroutí se produkce těchto odvětví kvůli nedostatku nástrojů a energie. Zhroutí se dělba práce ve společnosti. Co si kdo neudělá a nevypěstuje, nebude mít. Ekonomů a manažerů bude náhle „za halíř kornout“. Ve městech začnou řádit loupeživé bandy vybíjející se v bojích o zbytky zásob potravin. Teprve po tomto psychickém rozvratu přijde záchrana pro zbytek těch, kteří si i za těchto těžkostí zachovají relativně neporušeného lid-
strana 34
ORL 2016-1 ského ducha. Zřejmě nějaké záření z kosmu, typu zmizení ionosféry, magnetického přepólování země nebo slunce, záření galaktického rovníku, zapůsobí na vše živé? Vliv tohoto záření masově „probudí“ v dosud přežívajících ale psychicky rozvrácených lidech skrytá metabolická onemocnění. (Možná už, zatím slabě, působí?) Chemoterapeutické léčebné postupy klasické medicíny přestanou zabírat! Za odumřením oné „vymřelé kolonie z umělých hmot“ stavěnou pro „singels“ cítím jednak rozpad konjunktury umělých hmot v životě člověka a jednak konec civilizace bez kvalitní rodiny. Klimatické výkyvy a úder záření z vesmíru přežijí jen ti, kteří žijí přirozeně, tj. bez stresu, s rovnováhou v duši, s přirozenou a převažující vegetariánskou stravou. V následném snu se mi k mému překvapení jako nejjednodušší a všem srozumitelný návod pro nastolení oné žádoucí rovnováhy v duši vybavilo vnitřní žití osmi Ježíšových blahoslavenství z kázání na Hoře! Dokonce za nimi prosvítala tvář z Turínského plátna. Zopakuji je ve zkratce, jak jim rozumím já: 1. 2. 3. 4.
stav pokory v duchu vnímání nedokonalosti sebe a lidí umírněnost ve všem konání vnitřní snaha každého po dosažení spravedlnosti 5. milosrdenství
Krach jasnovidců v Česku? 6. čistota úmyslů 7. vlastní uklidňující účinek na okolí 8. nemstivost Kdo tedy nyní „neuklidí v duši“ negativní vibrace, tomu zářivý úder z vesmíru tyto negativní vibrace přemění v duchu pravidel psychosomatických zákonů v nemoc těla. Takoví jedinci nemají šanci na přežití obratu světa. Zářivý úder tedy zasáhne nerespektováním Řádu stvoření narušené duše a očistí tím zemi. Poučený zbytek přežilých lidí, odnaučených „hvízdat“ proti přirozenosti (Řádu stvoření), vytvoří pak postupně novou vyšší civilizaci, ono indiánské šesté lidstvo. Mohlo by se zdát, že takové události by byly nespravedlivé vůči těm, kteří, dle svého názoru, nic špatného nedělají a k rozhodování o dění a politice nejsou připuštěni. Zejména ateisty by mohla napadnout myšlenka: Kdyby byl Bůh, tak by se na utrpení těchto relativně nevinných nemohl dívat! Takto uvažující neberou do úvahy božskou Prozřetelnost při zrozování jednoho každého z nás! Bůh nás vždy a všude uvádí do pro duši dotyčného správné doby a na správnou planetu. Třeba se nyní rodí mnoho těch, kterým konání proti Řádu stvoření za života v těle, v minulém životě nebo i na jiné planetě, zdánlivě prošlo. Proto konají, jak konají. Jejich podvědomí se na základě toho domnívá, že si mohou v dimenzi hmotnosti (vesmír) dělat co chtějí. Dočasně sice mohou, mají svobodnou vůli, ale vždy sklidí následky. Třeba i tak, že na zákla-
dě minulého života jim boží mlýny vyplatí dlužný otcovský „výprask“!!! Z hlediska věčnosti je to projev lásky a pozornosti k nim, protože výprask potřebují k vystřízlivění z ateismu. Po něm už si určitě nebudou myslet, že jsou bohové a že si na „pronajaté vinici“ (zeměkoule) mohou dělat, co chtějí. Možná, že právě pro inkaso „Otcovského výprasku“ se narodily právě na tuto zeměkouli a v této době. Z výše uvedeného vyplývá, že bez ohledu na současný šílený způsob myšlení a nepříčetné konání okolí za účelem zbohatnutí je třeba se starat o střídmost těla a klid v duši! Ostatní je moudré neboli nevyčerpávající ponechat božím mlýnům. Až se přicházející krize zase odvalí, bude svět a lidstvo určitě daleko krásnější, než před tím. Tak ně-
jak to už v roce 1929 říkal Abdrushin! http://hledani.gnosis.cz/krach-jasnovidcu-v-cesku/
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. ROK 2015 – A CO DÁL? „Hlavně ať je mír.“ To slýchává na svátečních setkáních signatářka Charty 77, spisovatelka a aktivistka Lenka Procházková. S ParlamentnímiListy.cz hovořila nejen o hrozbě války a terorismu, ale i o svých „věčných“ tématech, jako je odmítání církevních restitucí či kritika ČT. Zmínila též krátký film „Lavička Františka Havla“, přičemž opravdu nejde o chybně uvedený název.
strana 35
ORL 2016-1
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový? Události roku 2015 jsou pokračováním dějů z let předchozích. Lze to přirovnat k televiznímu seriálu, při jehož tvorbě se střídají scénáristé, takže výsledkem je chaos, který děsí a odpuzuje „diváky“. Producent to hodlá řešit tím, že v příštím roce pár protagonistů vymění, ku příkladu roli prezidenta USA obsadí neokoukaným hercem, možná bude předčasně ukončena i pracovní smlouva s andělskou heroinou M. a k výměně zřejmě dojde i v kyjevském týmu. Zlí jazykové tvrdí, že herec představující ukrajinského premiéra, už se beztak chtěl z natáčení vytratit, ale na letišti ho chytili a odvezli jej zpátky na plac. Jarní epizoda věnovaná Řecku se obzvlášť nepovedla a u těch, kteří ji sledovali pozorně, vzbudila soucit s poníženým státem,
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. kterému bylo zakázáno jít cestou vlastních reforem, protože by se dotkly oligarchů. Charismatický představitel ministra financí na svou roli rezignoval, protože se do ní vcítil natolik, že neunesl předepsaný převod řeckých majetků do cizích rukou. Největší problémy však v tomto roce nastaly s komparsem, který se neukázněně vymkl pokynům režie, a tak se některé davové scény s imigranty musely dotáčet, jindy dokonce vzniklý chaos řešila policie, čímž se seriál nejen značně prodražil, ale začal „diváky“ děsit. Teď o Vánocích je naštěstí jeho sledovanost menší, lidi si chtějí od toho rozčilujícího a nelogického tyjátru odpočinout, dát si pauzu a věnovat se chvíli sami sobě a svým blízkým. Mnozí se totiž obávají, že v příštím roce by mohli přijít o copyright na vlastní příběh a stát se nedobrovolným komparzistou v dalším epizodě seriálu. Někteří si pořizují zbrojní pas a ti nejbohatší budují bunkry a zásobují je „balíky pro přežití“. Nejkvalitnějším výrobcem a dodavatelem těchto balíků je prý Finsko. Kromě vakuovaných potravin a léků prý obsahují i tablety, které z každé vody udělají pitnou. Na těch několika předvánočních setkáních, kam jsem byla pozvaná, bylo nejčastějším přípitkem přání: „Hlavně ať je mír“. Z úst některých analytiků však opakovaně slyšíme konstatování, že už ve válce jsme, pouze nám to ještě neřekli. A politici to konkretizují, když tvrdí, že jsme ve válce s terorismem.
Globální terorismus je už dlouho jedním z hlavních témat seriálu. Museli bychom si ale starší epizody pustit znovu, abychom zpětně pochopili, kdo to dračí sémě zasel, vycvičil a vyzbrojil. A proč do něj investuje. Už bez hořkého humoru podotýkám, že používání terorismu jako metody k dosahování mocenských a politických cílů je zhoubné a nakonec se obrátí proti svým kmotrům. Když někdo v jednadvacátém století prosazuje své záměry za pomoci smeček zdivočelých ozbrojenců, kteří mají i protiletadlové rakety, není to krok zpátky, ale skok do tmy. Připadá mi tedy, že jsme ve válce s šílenci. Jenže ve svěrací kazajce se místo nich ocitá pravda. A co Česká republika? Názorová polarizace v naší společnosti se v tomto roce ještě víc prohloubila. Myslíte si, že v příštím roce bude ještě gradovat? Zatímco rozmanitost názorů je přirozený jev, který demokracie podporuje a garantuje, vyostřená polarizace společnosti, to znamená její rozdělení na dvě antagonistické skupiny, může vyústit ve střet. Někdy jde o střet dopředu naplánovaný a po vypuknutí organizovaně usměrňovaný. V českých poměrech by se zřejmě neodehrál na ulici. Že Praha není Kyjev, pochopili podporovatelé „našich majdanistů“ a vrhačů vajec už loni, takže si prohloubili znalost české národní povahy a nad Hradem zavlály místo praporu se lvem červené spodky. Jenže zase to neodhadli. Češi se sice umí vysmívat druhým i sami sobě, ale když jim někdo ukradne symstrana 36
ORL 2016-1 bol, který mají na dresech i hokejisté, tak sranda končí. A ona skutečně končí, když lze beztrestně strhnout ze stěžně i prezidentskou standartu, přestože pachatelé byli ztotožněni. V demokratických státech existují tři složky moci: zákonodárná, výkonná a soudní. Každá z nich má mechanismus kontrol proti selhání. Pokud těmto „kontrolkám“ dojde baterie, takže nespustí alarm, má demokracie v záloze ještě hlídací psy, tedy média. Jestli ale někdo v předstihu vybaví tyto obranáře obojky, které je svými impulsy od štěkání odradí, pak nám z demokracie zbývá jen etiketa na prázdné flašce. V naší republice má koncesi na objektivní, ověřené a vyvážené informace Česká televize. Její vysílání je zákonem deklarováno jako služba veřejnosti. V současnosti je to ale právě ČT, která přispívá k polarizaci společnosti. Není její zpravodajství spíše jenom zpětným odrazem toho stavu? To by se nesmělo přiklánět k jednomu z oněch pólů. Rada ČT taky vyfasovala obojky proti štěkání, a na stížnosti diváků tihle námi živení psíci zvysoka kálí. Hodně koncesionářů už to pochopilo a pud sebezáchovy je zahnal k internetu. Ti setrvačnější ale ještě „své“ televizi dávají šanci a doufají, že jde o přechodný jev, který pomine. Já tak optimistická nejsem. Známe sice případy, kdy se trénovaný alkoholik někdy propil až
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. ke střízlivosti, ale to neznamená, že by se trénovaní lháři mohli prolhat až k pravdě. Podle průzkumů ČT je však značná část dotazovaných diváků s jejím zpravodajstvím spokojena. I kdyby tyto průzkumy byly věrohodné, o čem to vypovídá? Proč ti „spokojení“ koncesionáři ČT necítí potřebu ověřovat si placené informace i z jiných zdrojů a porovnávat míru manipulace? Nejspíš proto, aby nemuseli měnit svůj postoj. Místo postoj bych mohla říct postroj. Připodobnila bych je ke koňům zapřaženým do vozu. Takový kůň, když má nasazené klapky u očí, táhne káru a nevnímá, co se děje kolem, protože nemá širokoúhlé vidění. Ten žebřiňák, ke kterému jsou zapřaženi, je oblepený billboardy a hesly. Například: Zeman není náš prezident! Nebo: Putin je válečný štváč! Případně: NATO je zárukou naší bezpečnosti. Nebo nejnovější heslo: Turecko bude pro EU přínosem! A co ne zrovna televizní heslo: Nic než národ! To se vám líbí víc? To je primitivní slogan, převzatý z jiné kultury, který má být reakcí na aktuální imigrační vlnu do Evropy, ale o dlouhodobé příčiny úpadku našeho národa se nezajímá. Na tento typ demonstrací nechodím. A na jaký druh shromáždění chodíte? Akce, kterých se účastním, společně s dalšími zneklidněnými občany a iniciativami, mají vždy konkrétní témata a navrhují řešení. Mo-
mentálně například plánujeme veřejnou konferenci o historii NATO, z které by měl vzejít návrh zákona o speciálním referendu, v němž by se občané vyjádřili k tomu, zda by ČR měla v tomto agresívním paktu, který nedodržuje ani vlastní pravidla, nadále setrvávat. V březnu a v srpnu jsme žádali vládu, aby zveřejnila hlasování svých členů, kterým byl vysloven souhlas s průjezdy amerických konvojů republikou. Z úřední mnohomluvné odpovědi vyšlo najevo, že žádné hlasování neproběhlo. Herec v roli ministra obrany zřejmě usoudil, že takovými „detaily“ se kabinet suverénního státu zdržovat nemusí. Souhlas s přelety vojenských letadel nad naším územím dává vláda a parlament ad hoc. Zřejmě to ani nečtou, prostě věří, že jde o smysluplnou věc. Takže v době, když naše pronajaté gripeny hlídaly nebe nad Pobaltím a potom Islandem, nebylo nikoho, kromě vševědoucího Boha, kdo by tušil, kdo a s jakým vybavením lítá nad hlavami nám. Očekával jsem, že ve výčtu vašich protestů připomenete boj proti církevním restitucím. Už jste se smířila s prohrou? Ne. Stále pokládám přijetí tohoto zákona za nemravný čin. Národ se vytváří a kultivuje stovky let a jeho vývoj vždy souvisí s nějakou základní ideou. Pro Čechy a Moravany to bylo hledání a hájení pravdy a přesvědčení o tom, že pokud podvody a lhaní jsou povýšeny na zákon, musí se společnost bránit. Pro menší národy a jejich státy je smrtící, když na odkaz předků rezignují a přizpůsobují se strana 37
ORL 2016-1 cizím vzorům a zájmům. A to se nám právě děje, je to proces, který za další generaci už může být nevratný. Jaké svébytné zdroje naše republika má? Býval to průmysl, vzdělanost, um našich občanů, specifická kultura, věda. Takže slogan „Nic než národ!“ je plytký, když vnímá pouze vnější nebezpečí a přehlíží, že sami svou přizpůsobivostí a pohodlností postupně přicházíme o hodnoty, na které náš národ býval hrdý. Když před několika lety, ve výroční den Pražského povstání, církev sloužila v korunovační katedrále mši, v níž děkovala veřejnoprávní televizi za propagandistickou pomoc při prosazování zákona o tzv. církevních restitucích, byl to výsměch českým dějinám, Masarykovi a všem kriticky smýšlejícím občanům. Vlastně tím žehnala zbraním hromadného ničení zdravého rozumu. Není ale právě křesťanství tou hodnotou, kterou lidé, obávající se islamizace Evropy, chtějí bránit? Křesťanství nepodporuje zlodějnu. Hamižným hromaděním majetků se tedy kredit církve svaté nijak neposílil, naopak jej ztratila, což vyvolalo nezadržitelný pokles věřících. A to osudově právě v době, kdy se schyluje k lámání chleba. Když církevní hodnostáři dávají svými skutky najevo, že nevěří v existenci vyšších zákonů, než jsou ty, které přijímá zkorumpovaný parlament, působí to jako vyklízení pozic. V tomhle mi to připomíná atmosféru v Evropě v předvečer druhé světové války, kdy tehdejší papež
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. pomohl nekřesťanovi Hitlerovi k posílení moci. Dnes se tvrdí, že nerozeznal velikost nebezpečí. Neomylnost papeže však nepodléhá zkoumání, neboť je jedním z dogmat katolické církve. Vy jste evangelička? Nepatřím k žádné konfesi, ale srdcem a rozumem jsem to, čemu se říká český kacíř. Takových je nás pořád hodně. My „kacíři“ hledáme oporu v evangeliích a ne v církevních dogmatech. Z tohoto hlediska je i současný papež František „kacíř“. Milióny lidí na světě nacházejí oporu v Koránu... Korán byl inspirován jak Starým zákonem, tak i Novým. Judaismus, křesťanství i nejmladší islám mají společného Boha a mnoho téměř totožných principů, například Desatero. Líbí se mi, že islám neuznává dědičný hřích a že z evangelií, která byla sepsána o stovky let dřív než súry, převzal nabádání k odpouštění. Nový zákon je ovšem přehlednější, dodržuje časovou posloupnost a také je vroucnější, takže jeho poselství působí i dnes jako dobrá navigace, která vede člověka k lásce a k naději, že Boží království může existovat už na zemi. V modlitbě Otče náš pokládám za nejdůležitější verše: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Ze zkušenosti vím, jak složité a opravdu těžké je někomu odpustit. Je to běh na dlouhé trati, který vyžaduje i ochotu vcítit se do situace
našeho „viníka“. Když ale pochopíme jeho motiv a okolnosti, část hněvu se rozplyne. Pocit ukřivdění ještě setrvává, ale právě v této fázi přichází ke slovu láska, když cítíme, že „viník“ je schopen lítosti. Odpustit mu je pak velikým oboustranným darem, protože člověk svého „viníka“ neodsuzuje doživotně, přestane jím pohrdat a tím rozváže uzel, kterým si sám coby „oběť“ blokoval další svobodnou cestu. V tomhle je křesťanství geniálním návodem, jak si kromě pokory zachovat i úctu sám k sobě. Může to fungovat i ve vztahu mezi národy? Může, ale tam je odpouštění mnohem delší proces. Můj táta tvrdil, že malý národ musí umět odpouštět i veliké křivdy, aby přežil. Zauzlovaný vztah našich lidí k Němcům je sice politicky dávno překonán, ale skutečné odpuštění se uskuteční až rozhodnutím potomků těch ponížených či zabitých v době protektorátu. Tu dlouhou cestu za nás nemůže zástupně projít žádný ministr, ani premiér, taková pouť za odpuštěním závisí na vnitřním rozhodnutí statisíců lidí. Platí to i o našem vztahu k Rusku? Tady mám s odpouštěním vlastní zkušenost. V roce 2008 jsem byla pozvaná do Moskvy, kde jsem ve výroční den Palachovy smrti měla přednášku pro tamní novináře a studenty. Promítala jsem jim dokumentární záběry ze srpnové invaze, mluvila o Pražském jaru a četla úryvky ze své knihy o Palachovi. Trvalo strana 38
ORL 2016-1 to víc než dvě hodiny. Sál byl plný, několik set lidí. Pak byla ještě debata. V jejím průběhu vstal muž v poslední řadě. „Nejsem novinář,“ řekl. „Jsem jeden z těch vojáků, kteří v noci jednadvacátého srpna přijeli obsadit Prahu. Bylo mi dvacet. Tak jako Janu Palachovi. Dnes jsem přišel, protože se chci omluvit...“ Sál napjatě čekal, co udělám. „Omluva se přijímá,“ řekla jsem. A pak jsem tomu muži stojícímu v poslední řadě šla podat ruku. Takový silný zážitek ale nemůže prožít každý. Nemůže, proto jej předávám dál. Ten večer byl jedním z nejdůležitějších v mém životě. Osvobodil mě od nenávisti a přiměl ke studiu odtajněných politických dokumentů a k rozhovorům s pamětníky. Takže dnes už vím o motivech k invazi víc. Ve skutečnosti nešlo jenom o potlačení Pražského jara, ale i o reakci Varšavské smlouvy na rozmisťování základen NATO vybavených jaderným arzenálem v Bavorsku atd. Přesto si stále myslím, že invaze byla osudová chyba. Strach bývá zbrklým rádcem. Nejvíc se tehdy báli představitelé NDR a Polska, kteří invazi prosazovali nejhlasitěji. Někteří kremelští politici byli proti, ale nakonec je přehlasovali jestřábi. My jsme za jejich tehdejší rozhodnutí zaplatili demoralizací v průběhu dvacetileté okupace – a v důsledku toho i pozdějším rozdělením a rozkradením státu, když v nás (dočasně?) odumřel obranný instinkt. Maďarsku, které se také invaze
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. účastnilo, ale dnes pomáháme střežit hranici Schengenu, a to společně se Slováky, u kterých mají Maďaři víc vroubků než Češi a Moravané. Zdá se tedy, že aktuální společné ohrožení může být urychlovačem při odpouštění starých křivd. Černé brýle, kterými setrvačně hledíme na dnešní Rusko, které se komunistické ideologie někdejšího SSSR dávno vzdalo, nám ale bohužel stále zabraňují vidět skutečnou roli Ruska v dnešním chaotickém světě. Mluvit o nutné obraně křesťanských hodnot Evropy, a přitom nedokázat, a ani nechtít odpustit některým našim viníkům, a jiným ano, je nejen poněkud pokrytecké, ale i hloupé. Jak hodnotíte politickou kariéru a vůbec osobnost ruského prezidenta Putina? Dalo by se říct, že ve světě, kde je naprostý nedostatek politických osobností, je pro Vladimira Putina snadné vyniknout. Ale ono je to jinak, protože v současnosti žádný vrcholný politik žádné země neprošel tak těžkými zkouškami a nečelil tolika útokům, a přitom to nevzdal. Od chvíle, kdy z Kremlu konečně odešel Boris Jelcin, jemuž byla za „dobrovolnou“ rezignaci slíbena beztrestnost i pro členy jeho zlodějské rodiny, se rozvrácená země, která byla celá léta kořistí pro supy a místní lidé tam doslova umírali hladem a zimou, krok za krokem začínala zvedat ze dna. My jsme to tehdy sledovali jen v útržcích škodolibě zkreslovaných informací a teprve zpětně si někteří z nás uvědomují, že šlo o
srovnatelnou obnovu jako po válce. Nové vedení mělo proti sobě zpočátku silnou opozici, která měla oporu v zahraničí. Boj s oligarchy, který nás možná teprve čeká, probíhá v Rusku vlastně od nástupu Putina, ale výsledky začínají být zřetelné až teď. Záchranný program, který postupně obnovil zaměstnanost, zreformoval školství a zmodernizoval zdravotnictví, nově vybudoval armádu, stavěl obytné domy, továrny, rozvíjel vědu, výzkum a kosmonautiku, tak rozsáhlý program byl soustavně narušován teroristickými akcemi, nutnou obranou proti vnitřním zrádcům a v neposlední řadě i přírodními katastrofami, rozsáhlými požáry a podobně. Přesto se za pouhých patnáct let v Rusku mnohonásobně pozvedla životní úroveň, snížila emigrace a postupně zvedá už i porodnost. V důsledku toho se tamním obyvatelům vrátila energie a duševní síla, které jsou při budování a obraně státu podstatné. Dnes svého prezidenta a jeho tým podporuje více než osmdesát procent občanů Ruské federace, a to včetně muslimských enkláv. Nedivím se jim. Pohledem Západu je ale Vladimir Putin vnímán jako diktátor a dokonce agresor… Už dlouho mi připadá, že „Západ,“ abychom mluvili zaobaleně, uznává a věnčí jen ty, kdož zpívají podle jeho not. Každý státník, který se pokouší o samostatný nápěv, je vnímán jako nebezpečný rival. Záminka k jeho výměně (občas i zabití) se vždycky najde. Někdy jsou odstřelováni i jeho vlastní, samostatně myslící osobnosti, třeba John Kennedy. Žijeme ale v strana 39
ORL 2016-1 době, kdy se začíná schylovat k výměně samotného dirigenta. Konkrétně řečeno vedoucí úloha USA ve světové politice končí. Otřesy, které tu historickou změnu provázejí, jsou nebezpečné hlavně pro Evropu. Když v roce 2007 na konferenci v Mnichově, kde se debatovalo o bezpečnosti, přednesl Vladimir Putin odvážný projev, v němž dokazoval, že unipolární model je nefunkční a že vojenské konflikty vyvolané snahou o jeho udržení, se budou stále vršit, a když předvídavě volal po dialogu mezi civilizacemi, tak na něj zástupci čtyřiceti států hleděli studenýma rybíma očima. A ani dnes, když se ono proroctví začíná naplňovat, se většina z těch lídrů a jejich následníků nepoučila a nevzchopila. Pro administrativu USA stále platí doktrína Zbygnieva Brzezinského, kterou popsal v knize Jediná světová velmoc, v níž hlásá, že je nutné za jakoukoliv cenu zabránit tomu, aby se Německo v budoucnu sblížilo s Ruskem, protože německý průmysl a um a ruské suroviny musí být navždy odděleny, aby nebyly zájmy USA ohroženy a Evropa se nestala suverénním hráčem světové politiky. Že tento návod kopírují i ministři zahraničí států EU je známkou jejich zpozdilosti. Připadá mi, že osud Evropy leží víc na srdci Putinovi než jim. Jak se říká v evangeliích, po ovoci poznáte je. Média stále připomínají Putinovu někdejší službu v rozvědce. Vám nevadí, že byl pracovník KGB?
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. Pokud je neodstranitelnou skvrnou v životopise politika to, že byl za mlada řadovým pěšákem v rozvědce, jak je možné, že George Bush starší byl jedenáct let ředitelem CIA, a přesto se pak stal uznávaným prezidentem USA? Ostatně tento Bush otec dnes kritizuje rozhodnutí svého syna pro invazi do Iráku. Jak vnímáte sankce proti Rusku? Není spravedlivé trestat stát, který porušuje mezinárodní právo? Mezinárodní právo porušují především Spojené státy, když používají vojenskou sílu bez rozhodnutí OSN a když zatahují členské státy NATO do svých výbojů. O spolupráci amerických scénáristů při psaní „majdanských epizod“ se jistě podrobněji šířit nemusím. Také o svém odsudku sankcí už jsem mluvila vícekrát, takže jen stručně. Je to obranný manévr, který má zpomalit ekonomický rozvoj Ruské federace. Ale nejen to, sankce přece zpětně dopadají i na Evropu a to „náhodou“ zrovna v době nejméně příhodné. Jistě to souvisí nejen s vybuzenou imigrací, které Evropa dnes čelí, ale i se smlouvou TTIP, která, pokud bude v příštím roce přijata, vyluxuje i ty drobky demokracie, které nám v Evropě ještě zbyly. Jednání o TTIP probíhají v utajení, ale i z informací, které zatím pronikly (například na Wikileaks), je zřejmé, že legislativa národních států EU má být podřízena zájmům korporací, že vzroste nezaměstnanost, zhorší se životní prostředí, internet bude pod poli-
cejním dohledem, obrovský dovoz modifikovaných potravin zničí evropské farmáře i naše zdraví... Z toho všeho a z dalších poznatků odborníci usuzují, že jde o protizákonnou smlouvu, která odporuje Chartě OSN. Protestní petici STOP TTIP už podepsalo víc než tři miliony lidí, z toho pět set tisíc ve Velké Británii, v říjnu se konala obrovská demonstrace v Berlíně, farmáři protestovali i v Bruselu. Ovšem politici EU neberou hlas veřejnosti na vědomí. Zatím! Je nutné v odporu pokračovat. Smlouvu ACTA nakonec Evropský parlament zamítl, protože proti ní občané bojovali. Tehdy i za zřetelné podpory obyvatel naší země. Nejsme tak bezmocní, jak si připadáme. Nakonec mi dovolte osobní dotaz, co teď píšete, kromě komentářů a projevů na demonstracích? Na psaní románů není správná doba, ale shromáždila jsem své četné politické texty za rok a půl do sbírky s názvem „Nejsou to bohové!“ V těchto dnech kniha vychází v elektronické podobě, v příštím roce bude i tištěná verze. A před několika týdny jsem v náhlé inspiraci napsala scénář pro krátký film. Jmenuje se „Lavička Františka Havla“. S několika přáteli jsme to natočili. Herci jsou amatéři, ale kameru, střih, hudbu a zvuk dělali profíci. Zadarmo a s chutí. Takže jde vlastně o jakýsi samizdat. Na Silvestra budeme mít premiéru (se štábem a rodinnými příslušníky) a pak to dáme na internet. Je to jen desetiminutovka, ale poměrně „výživná“. V strana 40
ORL 2016-1 roli bezdomovce se představí docent Radim Valenčík, městského policistu hraje Jan Korál a metařku Evička Novotná, mluvčí iniciativy Ne základnám. Na natáčení jsme měli jenom jeden den, takže v posledních záběrech už svítí pouliční lampy a okna žižkovských činžáků, což snímku dává patřičnou atmosféru. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sranda-konciCesi-se-nastvali-Praha-neni-Kyjev-Lenka-Prochazkova-na-konciroku-o-akcich-proti-Zemanovi-CT-islamu-chamtive-cirkvi-a-dalsich-vecech-414743
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my? Květa Pohlhammer Lauterbachová Máme nejdelší hranici s Polskem. Proto nelze nesledovat s obavami vývoj politické situace v této zemi, která má ambice stát se novým vůdcem Evropy ve studené válce proti Rusku. Prozatím studené, ale to se může změnit. Nová polská vláda nastartovala překvapivě silně konfrontační kurz vůči EU, píší 2. ledna DWN . Mediální zákon se bude měnit, státní televize a rozhlas má sloužit národním, nikoliv cizím zájmům. Emancipuje se polská mediální sféra od vlivu Bruselu, který rozhoduje o tom, co se smí a co nesmí vysílat? Ale na druhé straně: emancipuje se
Sranda končí, Češi se naštvali. Praha není Kyjev. mediální sféra od propagandy americké? Vždyť Brusel doposud nic jiného, než zájmy Američanů ve skutečnosti neprosazoval. Nejlépe to bylo vidět na příkladu Řecka, kterému bylo dovoleno zůstat v eurozóně na nátlak USA, přestože by bylo v jeho zájmu z eura vystoupit. Proti Německu a proti Rusku Polský prezident Andrzej Duda již před několika týdny řekl, že si Poláci přejí méně EU, ale zato více NATO. A NATO je především militaristická organizace, v níž vládnou Spojené státy. Polská vládnoucí stran Právo a spravedlnost je na jedné straně euroskeptická, ale navíc silně proti Německu a hlavně velmi agresivní vůči Rusku. V případě válečného konfliktu s Ruskem, který se pokoušely USA se svými vazaly vyprovokovat v průběhu roku 2015, spoléhají USA především na Polsko a pobaltské země. To, že se Polsko přihlásilo tak aktivně k prosazování politiky jestřábů z Washingtonu a je ochotno umožnit rozmístění jaderných zbraní na svém území, čímž dochází nejenom k porušení uzavřených dohod o omezení šíření jaderných zbraní z Reaganovy a Gorbačovovy éry, je známkou, že Poláci mají zájem na eskalaci napětí v Evropě a ohrožení Ruska a slibují si posílení své vlastní pozice a dosažení ambicí v Evropě vůči slábnoucímu Německu. Jaká ideologie se skrývá za polskou politikou "více USA"?
EU se rozpadne, jak tvrdí Stratfor. Přispěla k tomu jednak imigrační politika Angely Merkelové, která otevřela i Pandořinu skřínku terorismu, jež má Evropany řádně vyděsit, rozdělit, ale hlavně odvést jejich pozornost od skutečně klíčových hospodářských problémů Evropy, které se v podobě dlouhodobé stagflace – což je nejhorší možný scénář vývoje (kombinace výmarské inflace a růstu nezaměstnanosti), valí na Evropu. Stačí sledovat indexy námořní přepravy surovin, abychom si udělali obrázek o hospodářském růstu v následujících letech, o kterém básní mainstreamová média. Tomu bude ale blíže věnován rozsáhlejší rozbor v některém z dalších příspěvků. Západní, konzumem zhýčkané a stále méně vzdělané obyvatelstvo, které se brání a není ochotno snížit svůj životní standard ještě dále ve prospěch světového nejbohatšího jednoho procenta a pracovat méně než za minimálních 8 euro, není pro koncerny nenahraditelnou pracovní silou. Zvláště, když vědci pracují pilně na vzniku umělé inteligence a vzniku robo-člověka. Nastolená ideologie střetu civilizací má pouze přikrýt hlubokou krizi kapitalismu a urychlit etapu historického zlomu. Teorie pánů Thomase Barnetta a Coudenhove–Kalergiho jsou rasismem naruby. Místo německého nacismu 30. let ideologie opačná: Nový evropský člověk, smíchaný z různých ras a národů různé kulturní úrovně. Spíše než neofeudalismus se připravují podmínky pro neo-otrokářský, strana 41
ORL 2016-1 na nových technologiích založený řád všeobecné kontroly a poslušnosti. Poláci si vybrali stranu a roli, kterou chtějí hrát a utěšují se nadějí, že odmítnutí migrantů a postavení se proti Německu v této otázce jim projde. Sanitární kordon Intermarium od Baltu až po Černé moře a Jadran Americká soukromá tajná služba Stratfor hovoří o vytvoření sanitátního kordonu Intermarium v duchu ideologie legendárního polského vůdce Jozefa Pilsudského. Jde o ideální koncept, jak od sebe oddělit Německo a Rusko. Pás s EU nespokojených spojenců, jež si Američané stačili ochočit po pádu železné opony v 90. letech, a které představují Polsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Slovensko, Madarsko, Rumunsko a Bulharsko. A chtěli by, aby tam patřila i Česká republika. Dalšími spojenci v obkličování Ruska pak jsou Turecko, Ázerbajdžán a Gruzie. A zapomněli jsme na Moldávii, kde také právě probíhá vládní krize. Samozřejmě nelze vynechat Ukrajinu, do té nebyly investovány miliardy dolarů marně. Ostatně za zmínku stojí studie z kanadské Ottawy, která potvrzuje, kdo objednal snipery, střílející zezadu do Ukrajinců, kteří se nechali napálit. Janukovyč to rozhodně nebyl, takže je dobře, že si s tím dal práci někdo za oceánem a nemohou nám vyčítat, že šíříme ruskou propagandu. Podrobnosti najdete zde
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my? Intermarium jako zahraničně politická doktrína USA Jak již bylo řečeno, Intermarium má za cíl zabránit dominanci Německa a Ruska, které už nelze na mezinárodní politické scéně jako důležitého hráče přehlížet. Tato koncepce stojí za hospodářskými sankcemi vůči Rusku, za politikou USA na Ukrajině (politiku odtržení Ukrajiny od Ruska a její využití ve válce proti Rusku již mimo jiné definoval Bismarck). Polsko se má stát hlavním motorem prosazování amerických zájmů v regionu, což se projevilo i v prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku ze strany EU, proti kterým začala protestovat hospodářská sféra jednotlivých zemí, neboť tyto sankce poškozují především členské země, hlavně Německo, Francii a Itálii. Dřívější polský premiér a dnes dosazený prezident EU Donald Tusk uspořádal jednání o prodloužení sankcí tak, aby diskuse o nich nebyla vůbec možná ani z časových důvodů. Prodloužení pak bylo bez velkých řečí schváleno. EU jako nástroj vojensko- průmyslového komplexu funguje špatně Státy jsou rozhádané, pokus přes euro násilně centralisticky ovládané unie ukázal na neschopnost bruselských eurokratů vůbec něco řídit. Brusel není pro Washington partnerem a ten se podle toho chová. Naproti tomu Varšava i Washington sledují stejné cíle - vybudování
silného militaristického bloku proti Rusku. Tomu jsou pak podřízeny i další dílčí cíle. Jako například urychlené připojení Srbska do bloku NATO zuby nehty. Ukrajina je v NATO již jednou nohou přes asociační dohodu. A v Moldávii a Gruzii probíhají vládní krize. Co ještě píše STRATFOR Jedinou starostí, kterou mají Američané, je, aby nová nacionalistická vláda nebyla příliš emancipovaná ve vnitřní politice. Aby neprováděla „nepromyšlené kroky“, které by mohly poškodit zájmy amerických koncernů a bank v Polsku. Vláda totiž plánuje snížení daňového zatížení obyvatelstva a Stratfor se obává, že by mohlo dojít ke krácení finančních prostředků na modernizaci armády. Americké zbrojní koncerny totiž očekávají od polského ministra obrany Macierewicze velké objednávky. Evropané vypadávají ze hry. Jaká bude pozice České republiky za daného stavu? Dokážeme si vůbec uhájit naši státní suverenitu? Staneme se součástí bloku ovládaného Německem a Rakouskem, které se chová vzhledem k proklamované neutralitě velmi podivně, nebo se s námi počítá jako se součástí projektu Intermarium? Sledujme s velkou pozorností vývoj v Polsku. Rok 2016 totiž bude zřejmě rokem vzrůstající moci Poláků, zaštiťující se v odporu proti Bruselu podporou USA. Brusel však začíná mobi-
strana 42
ORL 2016-1
Poláci chtějí více USA, méně EU. Kde skončíme my?
lizovat a hrozí sankcemi. Čeká nás pěkné horko hned od počátku roku.
brat zřetel. Všichni byli dobří lyžaři s mnoha zkušenostmi ze ski-treků. Byli na vrcholu sil, nejstaršímu bylo osmatřicet, nejmladšímu jednadvacet. Navzájem se znali, devět členů skupiny studovalo na Uralském polytechnickém institutu či bylo jeho absolventy, ten desátý byl profesionálním horským průvodcem a lyžařským instruktorem.
Zdroje: 1) DWN ZDE
a ZDE
2) Defensenews ZDE 3) Stratfor ZDE http://news.e-republika.cz/article3459-Polaci-cht%C4%9Bji-viceUSA-men%C4%9B-EU-Kde-skon%C4%8Dime-my
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy
Žádní nováčci. Uralská výprava, která měla absolvovat okruh o více než čtyřech stovkách kilometrů z vesnice Vižaj zase zpět, měla být ostatně pouhým tréninkem na polární misi. noční můra. Dodnes se neví, jakou měla podobu. Desetičlennou výpravu měla odradit už jména, která dal místům, jimiž měla putovat, místní kmen Mansi. Jeden z vrcholů, přes něž měla přejít, nesl název Otorten, v řeči domorodců to znamenalo něco jako "Místo, kam nechoď", a cestou na něj měla mise zdolat horu s výhružným názvem Cholat Sjachl, Hora mrtvých.
Mrtvoly byly poházené ve sněhu, navzdory uralskému mrazu mnohé téměř nahé. Dvě měly rozdrcenou hlavu, dvě zlámaná žebra, další vytržený jazyk, některé vykazovaly známky radiace. Na účastníky mise Igora Djatlova čekala v roce 1959 na Uralu oživlá
A nejprve šlo vše dobře. "Chlapci slavnostně odpřisáhli, že po celou cestu nebudou kouřit. Mám ale pochybnosti, jak silnou budou mít vůli, zda to bez cigaret zvládnou," napsala sice do společného deníku 23. ledna 1959 Zoja Kolmogorová, důvod k závažnějším obavám však nebyl. "Všechno je v pořádku (…) Povídali jsme si a říkali vtipy do tří v
Právě tam životy členů výpravy vyhasly. Za nikdy nevyjasněných okolností, o nichž víme jen to, že musely být děsivé. Mrtvoly, jak je našla záchranná mise, křičely do pusté, ztichlé a zmrzlé krajiny své svědectví o tom, jak bezmezná hrůza smrti předcházela. Pro úplnost musíme podotknout, že výprava nebyla pošetilým podnikem a že její členové měli dobré důvody, proč na výhružné názvy, jimiž před pohořím varovali domorodci, nestrana 43
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy se mu, nakonec se však s druhy loučí, vrací se zpět a je tak jediným, kdo přežije. Pak jde zase vše, jak itinerář předpokládá, až přijde první únorový den (podle jiných zdrojů to bylo 2. února) a horalové stavějí svůj poslední tábor. Pod Horou mrtvých.
noci," líčí zábavu o čtyři dny později Jurij Dorošenko. Nakonec ovšem mířila správným směrem Kolmogorové otázka: "Přemýšlím, co nás na téhle výpravě čeká. Co potkáme nového?" Studentka radiotechniky tušila správně. Jen dodnes nevíme, co záhadného za smrt její a jejích druhů mohlo. Nejasný jízdní řád tragédie Projeďme si klíčové momenty výpravy tak, jak se daly zrekonstruovat na základě fotografií a deníku, který po sobě skupina zanechala. Jen s tím ovšem nevystačíme. Při těch nejdramatičtějších okamžicích budeme muset vycházet z důkazů, které našli záchranáři a které interpretovali pozdější vykladači neštěstí. Poprvé cestovní plán zakulhal 28. ledna, kdy onemocněl člen výpravy Jurij Judin. Nechce
"Unaveni, vyčerpáni jsme začali připravovat základnu pro stan. Není dost dřeva. Nevykopali jsme díru na oheň, byli jsme příliš utahaní," zapsal onoho večera do deníku vůdce výpravy Igor Djatlov. Ani tehdy však nic neupozorňovalo na hrůzu, která měla nastat. "Večeřeli jsme přímo ve stanu. Je těžké si představit takový komfort kdesi na hřebenu, stovky kilometrů od lidského obydlí." Asi v sedm se dovečeřelo a po deváté už zřejmě byli členové výpravy uloženi ke spánku. Pak už do deníku nepřibylo ani písmeno. Nebyl čas na svědectví. Hrálo se o život. Ve stanech zřejmě propukl hrozivý zmatek, něco děsivého jejich obyvatele vyrušilo. Trhají a rozřezávají stanová plátna a vrhají se do sněhu a mrazu. Mnozí bosí, někdo v jedné botě, leckdo ve spodním prádle, nikdo se neoblékl pořádně. Jako zkušení horalové ví, že v mrazu pod 18 stupňů Celsia, do něhož se o překot vydávají, nemohou dlouho přežít. Jenže je děsí něco tak hrozného, že nemají čas jednat jinak. Nejprve zmateně pobíhají kolem tábora. Asi tři sta metrů pod ním se sejdou, zpátky se však neodváží. Společně vyrážejí k více než kilometr vzdálené borovici u lesa. Pokoušejí
Nejasnosti, neprokázané verze a fantazie
•
Příběh výpravy popisuje (kvůli úřadům notně zfalšovaně) kniha Jurije Jarovoje, která vyšla v roce 1967. V roce 1980 spisovatel i jeho manželka zemřeli při autonehodě,v jeho pozůstalosti se však prý nenašly žádné písemnosti, nahrávky a poznámky k Djatlovově cestě.
•
Po roce 1990 měl získat přístup k originální policejní složce k incidentu novinář Anatolij Gušin. Ze svazku nicméně údajně zmizelo množství záznamů.
•
Podle Judina si na každé výpravě psal Kolevatov osobní deník. Nenašel se.
•
Pečlivou zprávu o celé události si měl vyžádat sám Nikita Chruščov a hned poté byl případ podle nařízení shora uzavřen.
•
Zolotarjova mrtvola měla kolem krku fotoaparát. Proč si při úprku z tábora, při němž se ostatní neměli čas pořádně obléknout, bral fotoaparát? A proč byl oblečený nejlépe ze všech? Judina též překvapilo, že měl zřejmě přístroje dva. Ten, o němž všichni věděli, nechal údajně ve stanu.
•
Magické devítky Hory mrtvých. Podle legendy kmene Mansi u vrcholu zmizelo devět jeho bojovníků. Kromě Djatlovovy skupiny má údajně na svědomí další neobjasněná úmrtí. V roce 1960 zemřelo při třech leteckých neštěstích celkem devět lidí, v roce 1961 byla objevena těla devíti leningradských turistů.
se založit oheň, Jurij Krivonišenko a Jurij Dorošenko se pokoušejí vyšplhat na strom, aby měli lepší výhled. Záleží jim na tom, aby na tábořiště, které je výrazně nad úrovní jejich stanoviště, viděli co nejlépe, větve má strom zlámané do pětimetrové výše. Všichni jsou víc a víc podchlazeni. Vyděšená, ale odhodlaná trojice Kolmogorová, Rustem Slobodin a Djatlov se odhodlává k nadlidskému výkonu. Najdou odvahu vrátit se tam, odkud je něco strašného vyhnalo. Je to marný pokus, po třech stovkách metrů umírá na podchlazení neobutý Djatlov, po dalších 180 metrech Slobodin: tatáž příčina úmrtí, navíc však
strana 44
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy podjazykových svalů a patra, bez očí. Smrt však způsobila kromě podchlazení i masivní vnitřní krvácení, nejen do srdce. Na pravé straně měla přeražena čtyři žebra, na levé šest. Podobně na tom byl lyžařský instruktor Semen Zolotarjov, pět přeražených žeber, chybějící oční bulvy. Lékař Boris Vozrožděnij, který jejich mrtvoly zkoumal, uvedl, že sílu, která vnitřní zranění způsobila, by člověk nevyvinul, a přirovnal ji k nárazu auta.
osmnácticentimetrová fraktura lebky a spousta modřin. Jen o 150 metrů víc zvládla Kolmogorová. I ji zabilo podchlazení. Někdy v tu chvíli, či již předtím, pod borovicí umrznou Krivonišenko a Dorošenko. Záchranná výprava je najde bez bot, po jejich smrti se o ně podělili, stejně jako o kusy jejich oblečení, ostatní. Zbývající čtveřice se nakonec vydává opačným směrem než ke stanům s teplým prádlem a veškerým proviantem. Kvůli podchlazení už možná nejsou příčetní, možná se však stále ještě víc než mrazivé rokle, do níž sestupují, bojí nebezpečí v táboře. První umírá Nicolas Thibeaux-Brignollel (francouzské jméno dostal po otci, francouzském komunistovi, jehož popravil Stalin, on sám se narodil v gulagu), podchlazený a s frakturou lebky. Tělo Ludmily Dubininové, s nohama obalenýma do podvlékaček, našla pátrací výprava ve zvlášť děsivém stavu: bez jazyka,
Údajně poslední vydechl Alexandr Kolevatov. Zemřel do osmi hodin po něčem, co je vypudilo z tábora. V celé oblasti se kromě stop nebohých účastníků výpravy nenajdou ve sněhu doklady po přítomnosti nikoho jiného. Žádné známky fyzického boje. Oblečení na několika obětích naproti tomu vykazovalo stopy vyšší radiace. Navzdory mrazu byly jiné kusy šatstva rozvěšeny bez využití na větvích borovice. Podle účastníků pohřbů měla mrtvá těla tmavě hnědou barvu. I tyhle otazníky vlají nad Djatlovovou misí, kraluje jim však ten základní:
Co vlastně vyhnalo výpravu v takovém spěchu ze stanů, byť dobře věděla, že to znamená jistou smrt? Křížovka bez legendy Odpovědí nabízí nejrůznější dohady celou řadu, s nejrůznější mírou absence příčetnosti. Jako první je tu verze, kterou se uzavřelo oficiální vyšetřování: úmrtí způsobila prostě neznámá moc, kterou se nepodařilo objasnit. Strohý závěr, který však ponechává obrovský prostor fantazii. A našlo se hodně těch, kteří ho dokážou zaplnit, jedním z nich je ostatně sám hlavní vyšetřovatel případu Lev Ivanov. Mezi únorem a březnem 1959 se totiž podle svědků, mezi něž patřila i meteorologická instituce a armáda, nad oblastí vznášely zářící koule. Vůdce skupiny horalů, která tábořila asi 50 kilometrů od místa neštěstí, je viděl též. Ano, Lvov (a nejen on) vidí za tragédií UFO. "Již tehdy jsem měl podezření a dnes jsem si téměř jistý, že ony zářící koule měly přímou souvislost se smrtí skupiny," uvedl v roce 1990 jednomu kazašskému listu. Šťastlivec Jurij Judin má jiného favorita: tajné vojenské testy zbraní. Myslí si to například proto, že v táboře svých druhů našel brýle a lyže, které jim nepatřily. Svědčí to podle něj o tom, že na místo nejprve, před oficiální pátrací misí, přijela armáda, aby odklidila stopy. (A nenechala ve sněhu žádné stopy po sobě, dodal by skeptik). Avšak Judin není strana 45
ORL 2016-1
Hrůza na Uralu: mysteriózní tragédie Djatlovovy výpravy Úvahy jiných míří prstem na domorodce. Nevypověděl snad Judin, že před startem slyšel, jak kdosi místní říká Djatlovovi, aby si dali na kmen Mansi pozor a změnili plán cesty? A nezapsal snad neznámý člen skupiny 30. ledna do deníku "Mansi, Mansi, Mansi. Tohle slovo opakujeme při rozhovorech stále častěji."? Na severský kmen, který se mimochodem účastnil pátracích akcí, však tragédii těžko shodit, jeho členové by po útoku nenechali v drsné oblasti stan plný proviantu nedotčený.
sám, v roce 2008 organizovala v Jekatěrinburgu Uralská státní technická univerzita a Djatlovova nadace konferenci, jíž se zúčastnilo šest členů původního pátracího týmu a 31 technických expertů. A jako důvod celého neštěstí navrhla právě tajné armádní zkoušky. Další frekventované vysvětlení je lavina. Nebo spíš paranoia z laviny. Východní svah Hory mrtvých je totiž sice potenciálně nebezpečnou lavinovou oblastí, že by se po něm ale lavina právě v onu dobu prohnala, pro to nejsou důkazy. Co když však výpravu probudil nebezpečný zvuk, který lavinu připomínal, a její členové si mysleli, že se blíží? Proč se však poté, co se ujistili, že to byla mýlka, nevrátili zpět? Tahle teorie nevysvětluje ani vážná zranění mnoha členů výpravy.
Chceme-li přitvrdit ještě o kousek, sáhneme, samozřejmě, po yettim. Tomu sibiřskému se říká Almas a jeho obžalobě hraje do karet lísteček, který se našel poblíž tábořiště a na němž stálo: "Odteď víme, že sněžní muži existují." Viníků se nabízí ještě mnohem víc: uprchlí vězni z přilehlých táborů, pikle některých členů výpravy se západními tajnými službami (ano, odtud prý ony stopy radioaktivity), ale i duchové kmene Mansi. "Je to jako sněhová koule, roste s každým dalším svědkem a podrobností," říká Jurij Kuncevič, který vede jekatěrinburgskou Djatlovovu nadaci. Novinář Oleg Kašin připomíná údajnou národní vášeň pro mýty: "Jak dlouho se můžete hádat o Stalinovi? Djatlovovo neštěstí je pořád relativně čerstvou věcí." http://xman.idnes.cz/djatlovova-vyprava-041-/xman-styl.aspx? c=A130425_172724_xman-styl_fro
Rusko straší dávná tragédie, v Djatlovově průsmyku našli další mrtvolu Ruská média i veřejnost zaujal nález mrtvoly muže v oblasti severního Uralu, kde před lety záhadně zahynula celá početná výprava. Náčelník oblastní správy ministerstva pro mimořádné situace v pondělí slíbil vypravit na nehostinné místo expedici záchranářů a vyšetřovatelů. Experti by měli tělo ohledat a přepravit do civilizace. „Riziko je velké. Naše nejbližší základna je vzdálená 280 kilometrů a na místo se lze dostat jen sněžnými skútry,“ řekl novinářům Andrej Zalenskij. Dodal, že v Djatlovově průsmyku je momentálně 30 stupňů pod nulou, vane silný vítr a neustále sněží, a proto není možné tam doletět vrtulníkem. Expedice má vyrazit v úterý a potrvá zřejmě několik dnů. Mrtvolu asi padesátiletého muže, ležící ve stanu, objevila v průsmyku turistická výprava již v pátek. Dosud se neví, odkud osamělý muž pocházel ani jak zemřel a proč se ocitl v průsmyku. Podle policie se v širokém okolí nikdo podobný nepohřešuje. Úřady mezitím musely dementovat pověsti, že se ztratili i turisté, kteří mrtvolu objevili, a ujistily, že jsou ve spojení s touto výpravou, která putuje po ohlášené trase. strana 46
ORL 2016-1
Rusko straší dávná tragédie, v Djatlovově průsmyku našli další mrtvolu Mrtví měli zpřerážené končetiny a rozbité hlavy, jedné z obětí chyběl jazyk. Stan, v němž expedice nocovala, byl protržený zevnitř, lidé v třicetistupňovém mrazu opustili nocleh z neznámých důvodů bosí. Známky boje ale prý vyšetřovatelé na místě nenašli.
První filmový dokument o uralské tragédii vznikl v roce 2000 ve studiích uralské televize TAU. O rok později se tématu zmocnil televizní kanál History Channel. V této dekádě natočil finsko-americký režisér Renny Harlin horor Incident v Djatlovově průsmyku (The Dyatlov Pass Incident), který se pod názvem Záhada Hory mrtvých objevil i v českých kinech.
Smrt členů výpravy není dodnes vyřešena
Střední Brdy -hory uprostřed Čech
Djatlovův průsmyk je pojmenován po Igoru Djatlovovi, vůdci desetičlenné výpravy, která se v únoru 1959 vydala zdolat horu Cholat Sjachyl (Hora mrtvých) vysokou 1 079 metrů v severní části pohoří Ural.
Podle úřední zprávy tehdejších sovětských vyšetřovatelů způsobila smrt turistů blíže neurčená přírodní pohroma. Veřejnost ale tehdejší vysvětlení neuspokojilo tím spíš, že úřady oblast tragédie na tři roky uzavřely.
Když záchranáři ztratili se skupinou rádiový kontakt, vydali se výpravu hledat. V jednom z průsmyků, který nyní nese Djatlovovo jméno, našli devět mrtvých těl.
Sám Judin, který jako jediný přežil, se po celý zbytek života snažil vnést do záhady jasno. Jeho pátrání bylo ale bezvýsledné, on sám v dubnu 2013 zemřel.
Desátý účastník, Jurij Judin, si zachránil život tím, že se od výpravy kvůli nevolnosti dříve oddělil. ̈Tajemná a dodnes nevysvětlená smrt devíti jeho druhů při výstupu na horu dodnes dráždí fantazii ruských i zahraničních amatérských badatelů. Stala se i námětem několika filmů.
Spekuluje se, že příčinou tragédie mohla být lavina, útok vězňů uprchlých z některého z okolních táborů, loupežné přepadení, hádka mezi členy expedice nebo „nadpřirozený jev“. Skutečná příčina smrti devíti lidí zůstává i po víc než padesáti letech záhadou.
http://zpravy.idnes.cz/rusove-resi-nalez-mrtvoly-v-udoli-kdezahadne-zahynula-cela-expedice-1i7-/zahranicni.aspx? c=A160111_133753_zahranicni_jkk
Uprostřed hustě zalidněných středních Čech leží pohoří, které se podobá Šumavě. Posledních skoro sto let jej navštěvovali jen vojáci a lesníci. Nyní se Brdy opět otevírají lidem. Při této příležitosti vychází v nakladatelství Dokořán výpravná kniha autorského kolektivu v čele s Václavem Cílkem.
strana 47
ORL 2016-1 „Snažili jsme se vytvořit knihu, ve které si děti mohou listovat a prohlížet obrázky a větší děti a dospělí číst,“ píší v úvodu autoři publikace. Soustředili se na jádro oblasti – Srdce Brd, které chápou jako nejvyšší plochý hřeben kolem Toku, Prahy a Třemšína. Ve svém díle popisují zejména bohatství a vývoj přírody. Významnou součástí knihy jsou ilustrace a rekonstrukce Renáty Fučíkové, které zde vědomě navazují na malířskou a mytickou tradici díla Jaroslava Panušky a Jana Konůpka. Kniha pojednává o významu Středních Brd z pohledu skal, stromů i samotného člověka, který v těchto místech nikdy nedokázal založit trvalé sídlo. Les zde dosud vládne a určuje hudbu pramenů i šum podzemních vod. Střední Brdy se opět otevírají lidem a je třeba toho využít, protože čas se nikdy nevrací a zde to platí dvojnásob. Ukázka z knihy: Krajinu nejčastěji vnímáme podle současných měst a nejvíc ze všeho podle umístění vůči Praze, kde se protínají prakticky všechny důležité železnice a dálnice většiny Čech, a tím určují další urbanizaci krajiny. Podívejme se však na Brdy, a to zejména na jejich střední, vysokou část, pravěkýma očima. Tři nejvíc nápadné vrcholky – tedy Plešivec nad Rejkovicemi, Žďár u Rokycan a Třemšín jsou pravěkými hradišti, která byla osídlena skoro stejně
Střední Brdy -hory uprostřed Čech dlouhou dobu, jakou trvá i samotné město Praha. Všechna tři místa mají prostorový vztah k těžbě či zpracování kovů. V případě Plešivce to je bronz, u Žďáru železo a u Třemšína zlato. Všechna tři místa mají špatné zemědělské zázemí a je u nich předpokládána alespoň nějaká kultovní funkce. Přitom samotný Třemšín je třetím nejvyšším hradištěm na českém území po Obřím hradu na Šumavě (980 m) a Sedlu u Albrechtic nedaleko Sušice (902 m). Nejvíc nápadný a nejmohutnější je však nejnižší z těchto brdských vrcholů – Plešivec, protože se zvedá z hlubokého údolí Litavky. Širší oblast Středních Brd zároveň představuje střed pravěkých Čech, na kterém se setkává kolonizace přicházející ze severu s vlivy od jihu a západu. Mnoho archeologických otázek bude teprve nutné vyřešit, přesto si dovolujeme navrhnout, abychom se na brdskou oblast dívali nikoliv z pohledu míst, jako je Příbram, Hořovice, Rokycany či Rožmitál, ale z pohledu pravěkých sídel a možná i tří horských svatyní na Plešivci, Žďáru a Třemšínu. Zůstalo něco z tohoto pocitu v srdcích místních obyvatel? Možná to je pověrečná stránka tradice předávaná uhlíři, pytláky a obecně lidmi brdského hvozdu. Nejedná se v ní ani tak o bohy přírodních náboženství, jako o přízraky a strašidla. Hořovický spisovatel Karel Sezima vzpomínal počátkem 20. století na Plešivec „obletovaný
všemi démony, co jich ještě žije v představách zdejšího lidu“. Dokonce uvažoval o románu, ve kterém by se vnitřní běsy člověka promítaly do démonologie tohoto kraje. Ještě kolem roku 1900 zpívaly děti bizarní pořekadlo či snad zaříkávadlo, zaznamenané již Václavem Krolmusem: Babí Jan, Fabián, pase koně na průhoně. Karel Sezima byl jednou při návratu domů svědkem, jak jeho maminka klade květiny před kamennou zčernalou sošku sv. Jana Křtitele, vládce nad živly, a považuje ji za Fabiána, pána zdejších lesů, který byl podobný Krastrana 48
ORL 2016-1
Střední Brdy -hory uprostřed Čech působil na škole indického mudrce a nositele Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranátha Thákura. Později se vrátil do Hořovic a podle Sezimových pamětí se trochu pomateně vciťoval do duší motýlů a bříz a promýšlel obrazy bytostí tvořených poloprůsvitnými závoji. Podobně jako Panuška studoval po nocích archeologii i paleontologii a stejně jako Hofmeister se dotýkal indické filozofie a nauk Buddhových.
konoši ještě před tím, než z něj mladší tradice udělala pohádkovou figuru. Pravěké cítění se rovněž projevuje v dílech dvou významných místních umělců – malíře Jaroslava Panušky a v prózách a básních Rudolfa Richarda Hofmeistera. Hořovický rodák J. Panuška byl krajinářem z Mařákovy školy, ale celý život tíhl k obrazům pravěku, ke starým mysteriím a středověkým hradům. Maloval nádherné oparem zastřené obrazy o zániku mamutů, neolitických vesnicích a obřadech ohně, ale i veselé a zároveň hrůzostrašné vize dlouhých rukou, zemřelých,
kteří si přicházejí pro svoji ukradenou lebku, a mlžných děsů malých dětí. Sezima byl svého času uhranut poznáním, že podobně jako Panuška prožíval opojení nad archeologickými nálezy, pohřebišti a obrovskými valy zdejších hradišť.
V Mýtě nedaleko Rokycan prožil své dětství František Alexandr Heber, jehož monumentální pětidílné dílo o českých hradech bylo teprve nedávno přeloženo do češtiny. Heber je sice dnes téměř neznámý, ale jedná se o jednoho z velkých poutníků a sběratelů pověstí o českých hradech. I on je zasažen mýtem pravěké, „pohanské“ krajiny a její heroickou středověkou historií. Je možné jej číst jako deníkový doplněk k básnickému dílu Karla Hynka Máchy. Je ostatně možné, že inspirací Máchových kreseb „Hradů spatřených“ bylo kresebné dílo dosud nedoceněného Heberova spolupracovníka Karla Brantla, se kterým se Mácha pravděpodobně seznámil v Doksech. Objevte dílo Františka Alexandra Hebera a nikdy se jeho knih nezbavíte!
V něčem se podobnou cestou vydal malíř Jaroslav Hněvkovský z nedalekého Žebráku, který spolu s Otokarem Nejedlým podnikl dobrodružnou výpravu na Cejlon a do Indie. Jeho barevné, od tlumených českých barev oproštěné obrazy měly na londýnské výstavě úspěch, takže malíř opět zamířil do Indie, kde
Svého času známou osobností byl Rudolf Richard Hofmeister z Rožmitálu. Vysnil si obraz dávné duše „Eopsýché“, která jako kosmická síla proniká živými tvory včetně jineckých trilobitů a vede je k dalšímu rozvoji nejprve těla a pak i ducha. Jde o motiv nějakého vesmírného programu, který se stává učitelem strana 49
ORL 2016-1 člověka, jehož vlastní domov leží ve hvězdách (viz vidění „Robinson kosmu“). Ve více akčním pojetí jej známe ze slavné knihy 2001: Vesmírná odysea Arthura C. Clarka. V Neffově a Adamovičově Slovníku české literární fantastiky a science fiction je proto R. R. Hofmeister zařazen mezi předchůdce tohoto žánru. V každém případě patřil společně s Eduardem Štorchem mezi průkopníky pravěkých příběhů, které Štorch psal jako skaut milující dobrodružství a Hofmeister jako pozdní symbolistní básník a vizionář. Rožmitálu rovněž pocházel antropolog Emanuel Vlček (1925–2006), který zpracovával pozůstatky třetihorních opic ze Zlatého koně, a to nejen makaky, ale také druhy blízké paviánům. Společně s Františkem Proškem a Vojenem Ložkem se věnoval výzkumu českých a slovenských neandertálců a fosilním zbytkům člověka. Odtud již vedla přímá cesta ke srovnávacím popisům Přemyslovců a českých světců i k pozůstatkům Karla Hynka Máchy. Nepíšeme však literární místopis Brd, ale snažíme se kvůli ochraně území nalézt základní motivy genia loci tohoto kraje. Určitě jsou spjaty s lesem, hornictvím, sběrem lesních plodin, neustálou bídou a četnými pohromami způsobenými jak válkami, tak i opakovaným úpadkem zdejších dolů, hamrů a cvočkařských dílen. Nejblíže pocitu této oblasti snad stojí strašidelné historky uhlířů a pytlácké příběhy. Na samém začátku však
Střední Brdy -hory uprostřed Čech můžeme postřehnout tři mohutná horská hradiště lidu kovových kultur. Tento vtisk se vlil do tvorby těch místních umělců, kteří byli se zdejší krajinou silně provázáni – se spisovatelem Rudolfem R. Hofmeisterem a malířem Jaroslavem Panuškou. V posledních letech zažíváme obrovský věhlas, skoro bychom řekli kult Josefa Váchala a oslavu jeho čarovné Šumavy, ale podobný, dokonce ještě starší, byť dnes už skoro zapomenutý motiv provází Střední Brdy, kde kromě „divočiny“ navíc obkružuje neustále přítomný a zdaleka viditelný motiv hradišť a dalších pravěkých památek mezi nádhernou Otmíčskou horou na severu, Kokšínem na západě a velkolepou kruhovou Bozní na jihu. http://www.literarky.cz/literatura/cteni/21199-stedni-brdy-horyuprosted-ech
Ukázka z knihy č. 2: Pojďme vyprávění o pravěkých památkách na chvíli přerušit, abychom k nim dokázali najít nějaký osobnější vztah. Téměř určitě nejsme jen Slovany, ale směsicí mnoha starých ras; v naší krvi jistě kolují alespoň „kapičky“ krve starých lovců i prvních zemědělců. O nějaké částečné a přerývané etnické kontinuitě se však mluví až od kultur z konce doby bronzové. Zde již někteří archeologové, a to i přes četné evropské migrace, nalézají kořeny směřující k lidem železné doby, Keltům a posléze i Slovanům. Chceme tím říct, že naše národní
dějiny nezačínají příchodem Slovanů, ale že k nim tu větším, tu menším dílem náleží i památky starších kultur. Uvědomuje si to stále víc lidí, a tak po celé Evropě, včetně sousedního Německa, kde je většina pravěkých památek podobně nenápadná jako u nás, pozorujeme rozvoj pravěké turistiky. Není proto divu, že anglický Stonehenge patří mezi nejnavštěvovanější evropské památky, a něco podobného se týká i megalitických řad a velkých menhirů v Bretani a na dalších místech. Výhodou těchto lokalit je to, že „jsou vidět“ a že nás jako lidi žijící v technokratické společnosti udivuje dovednost pravěkých stavebních hutí, protože některé stavby určitě nestavěli místní „amatéři“. Zdá se, že i velká brdská hradiště navrhovali tehdejší architekti putující možná podobně jako pozdější stavitelé katedrál z jedné oblasti do druhé. Dá se to spíš vycítit než přímo poznat ze způsobu, jakým jsou vedeny brány a valy, a jak dovedně navazují na přirozené skalky a hřbítky. Pokud si obejdete valy třeba na Plešivci, budete překvapeni velikostí a mohutností celé stavby, dosahující větší rozlohy než běžné středověké město. Pravěkou krajinu si v Brdech můžeme představit díky existenci tří velkých hradišť na významných vrcholech – na Plešivci, Žďáru a Třemšínu – doopravdy plasticky. Les je sice jiný, ale jinak země vypadá skoro stejně jako za prvních Keltů. Otmíčská hora sice leží na strana 50
ORL 2016-1 samé hranici zájmového území, ale zdejší osídlení a možná i opevnění je staré skoro pět tisíc let, pochází tedy ze stejné doby jako velké egyptské pyramidy. Abychom se dostali do stejné časové roviny, nemusíme jezdit do neklidné Káhiry, stačí se zastavit kousek za Hořovicemi. Naopak poslední záchvěv pravěku přerůstající do raného středověku můžeme nalézt na rozsáhlém vrchu Šance nedaleko Březnice. Pravěká turistika v Čechách bude vždy záležitostí poučeného návštěvníka, který si bude muset o tehdejších lidech něco přečíst, aby si vůbec mohl představit, jak tato prastará sídla vypadala a fungovala. Je zajímavé, že podobně k nim přistupovali básníci, literáti a malíři, jakobyli již zmiňovaní J. Panuška, L. Stehlík, K. Sezima, R. R. Hofmeister a další, protože tato místa v sobě skrývají nějakou jemnou, ale hlubokou inspiraci. Tato inspirační rovina pravěkých památek přitom není nějakým českým specifikem, ale setkáme se s ní v Německu a obzvlášť silně v romantické, „grálové“ i „tolkienovské“ Anglii a v dalších zemích. Jako jeden z prvních českých umělců ji objevil malíř Josef Vojtěch Hellich (1807–1880), který je dnes spíš známý díky portrétu Boženy Němcové, a po něm vyloženě archeologicky naladěný Mikuláš Aleš, který svůj cyklus „Život starých Slovanů“ nakreslil již v roce 1891. Je dobré vědět, že v silném vnitřním zájmu o pravěk máme své předchůdce, ale nic se ne-
Střední Brdy -hory uprostřed Čech vyrovná skutečným cestám do české prehistorie. Bronz, mohyly a opevněná hradiště – první vrchol osídlení kraje Ve starší době bronzové (celá doba bronzová cca 2200 – 800 let př. n. l.) se osídlení Hořovicka a Berounska začíná zahušťovat, kdežto na jihovýchod od Brd zůstává velmi řídké. Sídla únětické kultury se nachází severozápadně (Neumětely, Lážovice, Bezdědice, Zdice) i jižně od Brdské vrchoviny. Kromě rovinných osad zůstávají v popředí zájmu i výšinná sídliště, časté jsou také nálezy hrobů či celých pohřebišť. Vzácně se v oblasti vyskytují také doklady věteřovské kultury (Lážovice). Od konce tohoto období dochází k ukládání měděných a bronzových pokladů, tzv. depotů, jak se označují hromadné nálezy kovových předmětů a polotovarů. O významu těchto
souborů se toho mnoho neví, spekuluje se o uschovaných skladech obchodníků nebo řemeslníků, popř. o zakopaných majetcích tehdejší elity. Vzhledem k záměrnému poničení některých nálezů (ohnutí, roztavení) se uvažuje i o rituálním „zabití“ předmětu, tedy obětině silám, které přebývají v místních horách.
strana 51
ORL 2016-1 Z tohoto období můžeme kromě Plešivce zmínit např. depoty z vrchu Housina či od Bavoryně. Střední doba bronzová je charakteristická nekropolemi s velkými mohylami o průměru aždesítky metrů obsahujícími bohatě vybavené hroby tzv. mohylové kultury. Taková mohylová pole byla nalezena např. v Lochovicích, v Chodouni u Zdic, v Háji u Hořovic (lokalita Kotopeky), případně jihozápadně od Brd v Kozelském polesí,v místech Na Hájku a Javor-Hádky. Výbava hrobů na Hořovicku hovoří opět o kontaktu více kultur – ze středních Čech sem postupuje středodunajská mohylová kultura, kdežto z jihozápadních Čech českofalcká mohylová kultura. Do závěru tohoto období je datován rovněž nejstarší bronzový depot vykopaný na úpatí Plešivce. V mladší a pozdní době bronzové dochází, poprvé od neolitu, k výraznému posunu v osídlení: osady jsou zakládány téměř všude s výjimkou vysokých poloh Brd. Knovízská kultura tohoto období je hojněji nalézána dokonce i na Příbramsku s centrem zřejmě ve středním Povltaví. V některých hrobech Kozelského polesí jihozápadně od Brd je zastoupena jiná kultura tohoto období, kultura milavečská. Výraznější je i osídlení Rokycanska. Na Hořovicku opět dochází ke kontaktu obou těchto kultur, postupujících ze středních (knovízská) a jihozápadních Čech (milavečská). V rámci tohoto období
Střední Brdy -hory uprostřed Čech se výrazně uplatnily i brdské vrcholy. Nejznámější je případ Plešivce, který po většinu mladší doby bronzové fungoval jako velké metalurgické a obchodní centrum, možná i s náboženským přesahem. Menší „vesnické“ slévárny pak byly provozovány v některých osadách. Do této časové fáze je datována většina bronzových depotů, jen z Plešivce známe na 15 souborů. V závěru knovízské kultury se vyčlenila tzv. štítarská fáze. Do tohoto období zřejmě spadá výstavba řady pravěkých hradišť z Brdské vrchoviny – kromě výše zmíněného Plešivce se jedná o vrcholy a ostrožny Třemšína, Hradce u Dobříše a Žďáru. Datování jednotlivých poloh je problematické, bližší informace snad přinesou novéarcheologické výzkumy. Zdá se, že brdské polohy navazovaly na systém hradišť pozdní doby bronzové širší oblasti zakládaných u důležitých komunikací, neboť severně od Brd nacházíme velmi podobné situace: na Závisti u Zbraslavi, na Tetíně, na Kotýzu nebo ve Svatém Janu pod Skalou. Dle rozměrů hradišť a opevnění byly nejvýznamnější z těchto opevněných poloh na Plešivci a na Závisti, regionálního významu pak jistě dosahovaly i lokality Tetín a Žďár. Hradiště situovaná na strategických pozicích s dobrým rozhledem do krajiny jistě nesoustřeďovala pouze sociální, ekonomický a náboženský život, ale sloužila i jako strážní a kontrolní stanoviště. Na přelomu doby bronzové a železné tato velká hradiště na několik staletí pravděpodobně zanikají, ale
jejich plocha byla často využívána i později v mladších fázích halštatu či jako např. na Třemšíně či Hrochově hrádku i ve středověku, kdy zde byla vystavěna středověká opevnění. V souvislosti s existencí hradišť v samém závěru této epochy se nabízí teorie, že jejich výstavba mohla souviset s posledními snahami udržet buď pod přílivem cizinců, nebo pod tlakem cizích elit stávající civilizaci. Prošli jsme nejedním civilizačním kolapsem a nikdy to nebyl úplný konec. http://art.ihned.cz/knihy/c1-65095170-cilek-mudra-suvova-strednibrdy-hory-uprostred-cech
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří. Sociolog Petr Hampl patří k těm, kteří nejhlasitěji varují před nebezpečím, hrozícím naší společnosti v důsledku událostí posledních měsíců. Podle něj po událostech loňského silvestra desítky milionů muslimů vědí, že v Německu jim projde úplně vše, včetně násilné kriminality. A projde jim to tak, že se dokonce mohou chlubit přes internet, jaký z nich domorodci mají strach. U nás podle Hampla stoupá fanatismus „vítačů“, který už začíná dosahovat úrovně svazáků v časech stalinismu. strana 52
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří. Po silvestrovských útocích běženců na ženy v Kolíně nad Rýnem se zásadně změnil postoj evropské veřejnosti k imigraci. Z pohledu sociologa – proč právě tato událost přinesla tak zásadní zlom ve veřejném mínění? Nemyslím, že by došlo k nějakému zásadnímu zlomu. Lidé přece od začátku věděli, že když se do Evropy navalí miliony mladých mužů ovládaných zvrácenou totalitní ideologií, kteří nás ještě navíc nenávidí a pohrdají námi, výsledkem bude katastrofa. A přesně to se děje. Politici a profesionální aktivisté z neziskovek rovněž od začátku věděli, k čemu to může vést. Takže taky žádná změna. Změnilo se jen to, že na chvíli povolila cenzura velkých médií, takže aspoň na pár hodin se pravda dostala na televizní obrazovky a na stránky deníků. Ale nečekejme, že to bude dlouhodobé. Cenzura se zase rychle vrátí. Německá kancléřka stále drží linii „uprchlíci, vítejte“ (byť s určitými korekcemi), zatímco mezi veřejností stoupá frustrace. Volby přitom v Německu mají být až za dva roky a mezi hlavními politickými silami není v podstatě žádná, která by mínění veřejnosti vycházela vstříc. Jaká vyústění toto obrovské napětí může mít?
Merkelová má pro tuto chvíli nejhorší za sebou. V kritických dnech po silvestrovské noci nedošlo k dalším kriminálním činům, demonstrace se podařilo potlačit, žádný policejní oddíl nevypověděl poslušnost, takže kancléřka může pokračovat v dosavadním kurzu. To znamená dostat do Německa další miliony imigrantů. Myslím, že na tom je její strategie založena. Pokud by za pár let Němci skutečně povstali, budou v Německu miliony radikálních muslimů, řada z nich s vojenským výcvikem, a ty bude možné použít proti původnímu obyvatelstvu. Pro Merkelovou hovoří i to, že Němci nemají zbraně, zatímco muslimové si je dovedou snadno obstarat. Navíc se desítky milionů muslimů celého světa z médií dozvěděly, že v Německu je možné beztrestně ponižovat a znásilňovat tamní ženy. To přitáhne ty nejhorší a nejbrutálnější radikály. Zároveň můžeme čekat další radikalizaci těch muslimů, kteří se v Německu narodili. A můžeme čekat i další posouvání hranice, co je muslimům tolerováno. Teď je to přepadání žen na ulicích, za pár měsíců bude přijatelné, aby muslimský gang vyrazil dveře jakéhokoliv bytu a vzal si všechno, co bude chtít. Luxusních čtvrtí s ochrankou se to pochopitelně nedotkne. Zatím. Aktivizuje se ale také veřejnost. Dokonce se hovoří o formování domobrany.
Jsou to jednotlivé a v podstatě izolované aktivity a vše nasvědčuje tomu, že Merkelové se podařilo zastrašit hlavní proud německé veřejnosti. Lidé jsou zděšeni, zuří, ale bojí se otevřeně mluvit, bojí se sdružovat, bojí se projevovat solidaritu s oběťmi. Svou negativní roli sehrává již tradiční německá poslušnost vůči autoritám. Navíc se německé vládnoucí elitě vyplácí, že investovala obrovské prostředky, aby zdiskreditovala Pegidu a vykreslila obraz nebezpečného fašistického hnutí. Mimochodem, stejný postup využívá i česká vláda, když se snaží přesvědčit veřejnost, že hnutí jako Islám v ČR nechceme a Blok proti islámu jsou kriminálníci. Nejde jen o dvě hnutí. Jde o vyvolání pocitu, že každý, kdo se staví na odpor islamizaci, je nebezpečný zločinec. Takže v této chvíli to vypadá, že pozice Angely Merkelové zůstává neotřesena. Nicméně ve skutečnosti je křehká. Stačí jeden mrtvý a můžeme mít „německé jaro“. V České republice od zastánců migrace často slýcháme argument, že se bojíme něčeho, co nám nehrozí, když u nás prakticky žádní imigranti nejsou. Co říci k tomuto uvažování, že bychom se neměli vzrušovat, dokud, řečeno s Čapkem, mloci nebudou v Praze? Je to průhledná lež. Lidé, kteří tuhle nehoráznost tvrdí, velmi dobře vědí, že se to může strana 53
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří. změnit během několika dnů. Hranice jsou otevřené a policie je přetížená už dnes. Pokud by do země vtrhnul mnohatisícový dav, nikdo jej nezastaví. A to se dříve či později stane. Stačí, aby někdo v arabském světě upozornil na půvaby českých žen, a budeme je mít tady. Že tu nejsou vypláceny tak štědré dávky jako v Německu? No a co! Islámští imigranti si bez ptaní vezmou všechno, na co budou mít chuť. Situace je tím horší, že v České republice už vyrostla cílevědomá a agresivní islámská menšina. Agresoři se tak mohou opřít o domácího spojence s perfektní znalostí místních poměrů. Přitom vláda měla na přípravu více než půl roku. Ale nepodnikla na obranu země ani to nejmenší. Místo toho připravovala program převýchovy české veřejnosti, rozdala další peníze proimigračním neziskovkám a pokusila se dostat do vězení kritiky svého postupu. Když prezident Miloš Zeman o Vánocích prohlásil, že tato země je naše, vzbudil tím značnou nevoli. O týden později Angela Merkelová varovala, že nikdo nemá právo přivlastňovat si „němectví“ a odpírat je někomu jinému. Nabízí se otázka, co vlastně v dnešní společnosti je to „my“? Jak podle vás v globalizovaném světě definovat „národ“, aby si ještě podržel své atributy?
Těmi atributy jsou jazyk, dějiny, kultura a podobné představy o tom, jaké poměry by v té které zemi měly panovat. To znamená, že Čechem se může stát i někdo, kdo má jinou barvu pleti, pokud se naučí česky a pokud si osvojí náš způsob života. Ale Čechem se nemůže stát muslim, pokud chce svůj islám dál praktikovat. Nemusí si v restauraci dávat vepřové a každý večer může tlouct hlavou do modlitebního koberečku, ale není třeba možné, aby svoje děti vychovával úplně jinak než ostatní. To není jen otázka přicházejících muslimů. Ani dnešní elity už fakticky nejsou české, i když ti lidé vyrostli v českých rodinách a mají dosud české občanky. Kolem otázky migrace dnes zažíváme i dost nepříjemné věci, jako jsou zásahy do základních lidských svobod. Vážně se mluví o „boji s nenávistí“ a ospravedlňuje se tím mazání příspěvků na internetu, dokonce i blokování facebookových stránek. To jsou věci, které se nikdy v minulosti neděly. Proč právě nyní dochází k takto masivním útokům na svobodu? Elity se snaží získat čas a využít jej k tomu, že doplní původní obyvatelstvo o statisíce nebo miliony muslimů. Muslimům nebude vadit korupce v politice. Nebudou se zajímat o to, kolik peněz dostává která neziskovka. Nebudou kritizovat štědré dotace úplně zbytečné „umělecké“ tvorbě. Zkrátka, muslimům vy-
hovuje život v orientálních despociích. Pro dnešní evropské politiky a aktivisty by byli úplně ideálními poddanými. Proto se snaží umlčet diskusi a doufají, že než si lidé všimnou, co se děje, budou muslimové v jejich zemi pevně usazeni. Zároveň ale mají v záloze druhou strategii. Pokud by si toho lidé přece jen všimli, začne politik pravidelně vystupovat se siláckými vyjádřeními proti imigrantům, ale zemi ponechá otevřenou a bezbrannou. To mu pomůže získat další čas. Mimochodem – je zajímavé, jak je pracováno se slovem „nenávist“. Mohlo by se zdát, že se za něj dá schovat jakýkoliv nepříjemný názor. Je s ním nakládáno velmi volně, ale o to častěji je užíváno jako klacek. Jak se na to díváte jako sociolog? O žádnou nenávist nejde. Jde o to, že evropské vlády opustily základní principy demokratického vládnutí a snaží se lidem předepisovat, co si mají myslet. S čím vláda nesouhlasí, to je označováno jako nenávist. Je zajímavé, že chování dnešních mladých bojovníků proti nenávisti je až neuvěřitelně podobné chování mladých komunistů ze Stalinova období. Po útocích v Kolíně média několik dní o celé kauze mlčela. Přitom již od prvního ledna o těchto událostech psali občané na sociální sítě. Jenže správci těchto sítí jejich strana 54
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří. názory mazali. Co toto vypovídá o dnešní společnosti? O společnosti to nevypovídá nic. Hodně to ale vypovídá o korporacích, které předstírají, že se orientují na zákazníky, a ve skutečnosti jsou jen prodlouženou rukou státní byrokracie. Ukazuje to také, že pokud některá sociální síť dosáhne určité velikosti a významu, nemůže být rozhodování o ní ponecháno čistě manažerům, ale měla by nad ní být nastolena nějaká forma veřejné kontroly. Ještě větší skandál podle všeho nastal ve Švédsku, kde se agresivita imigrantů zamlčovala zcela cíleně několik let. Jak ze sociologického pohledu objasnit situaci, kdy teoreticky vládne svoboda slova, ale ve skutečnosti jsou některá témata přinejmenším v novinářské obci všeobecně akceptována jako tabu? Nepředpokládám, že by existovala nějaká kolektivní školení, kde by jim to bylo explicitně zakazováno… Protože mediální prostředí znám, mohu potvrdit, že lidé v redakcích jsou pod obrovským tlakem. Pokud na někoho padne i jen podezření, že má jiný názor než oficiální, může to být konec kariéry. Je to prostředí, kde každý podezírá a sleduje každého. Znovu se nabízí ten příměr ke komunismu ze Stalinova období.
Když lidé v televizních stanicích povykují o svobodě slova, rozhodně tím nemyslí, že každý může projevovat svůj názor. Myslí tím, že cenzuru mají provádět oni a nikdo jiný.
vyvozoval jste z toho, že míra fanatismu a nesnášenlivosti je větší na straně sluničkářských „vítačů“. Pořád to podle vás platí?
Nedávno jste představil svou přednášku s názvem „sociologický pohled na sluníčko“. Tak tedy – jak ze sociologického pohledu popsat skupinu, označující se občas jako „sluníčkáři“?
Jednoznačně. Znovu se vracíme ke stalinskému období. Když vidíte, kolik zavilosti, nesnášenlivosti a netolerance je mezi zastánci islámské imigrace, s jakou samozřejmostí jsou ochotni lhát, jak nerespektují žádná mravní pravidla… Bylo by to smutné, i kdyby v sázce nebyla budoucnost naší země.
Pokusil jsem se odpovědět na otázku, proč je tolik „sluníčkářů“ mezi mladými lidmi. Dospěl jsem k závěru, že ta základní prapříčina spočívá v tom, že přestaly vznikat nové firmy. Myslím skutečné firmy, které něco vyrábějí nebo poskytují reálné služby, ne konzultační pračky peněz. Když nevznikají firmy, neotevírají se nové příležitosti. Mladí lidé zjišťují, že svět patří čtyřicátníkům a že v příštích 20 letech se pro ně neuvolní dobrá pracovní místa. Začínají se ohlížet, kdo jiný jim nabídne příležitost. A v tom okamžiku přicházejí evropští byrokraté spolu se saúdskoarabskými penězi. Je zapotřebí změnit poměry tak, aby se začala vyplácet poctivá práce a aby vznikal dostatek takových příležitostí pro mladé lidi. Vy jste kdysi napsal, že odpůrci imigrace své oponenty nazývají spíše rozverně „sluníčkáři“, zatímco její sympatizanti druhou stranu označují za fašouny nebo nácky, přinejmenším hnědé xenofoby. A
A z druhé strany. Když normální lidé vidí naivní „sluníčkářskou“ ideologii, často se nemohou ubránit soucitu s lidmi tak hloupými, že jsou schopni uvěřit lžím o nebohých uprchlících. I proto ten laskavý nadhled. Onehdy mě v jednom časopise zaujala myšlenka shrnutá do věty „táta pravdoláskař – synek sluníčkář“. V podstatě tam bylo řečeno, že nejagilnější příslušníci této skupiny vyrůstali zhruba na přelomu tisíciletí v rodinách havlistických intelektuálů a vlivem prostředí, změny historických okolností, ale například i rebelií proti tatínky vzývanému boji proti komunismu se mezi nimi vyvinulo dnešní „sluničkářství“. Lze na této konstrukci najít něco smysluplného? Ovšem. Třídní příslušnost se přece do značné míry dědí. Pokud otec nechodil do práce, pohrdal obyčejnými lidmi a dokázal si sehnat státní podporu, není divu, že jeho syn dělá tostrana 55
ORL 2016-1
Evropské elity touží po muslimech, jsou to ideální poddaní. Hrají o čas, aby jich
přišlo co nejvíc, než se lidé vzbouří. též. V tom není mezi „havlisty“ a „sluníčky“ žádný rozdíl. To není jen případ mediálně známé rodiny Uhlových – Šabatových. Takových lidí je mnohem víc. Situace je však horší v tom, že jsou i mladí lidé ze slušných rodin, kteří vidí snadný život multikulturních elit a snaží se dostat mezi ně. Dostávají se tak do sporu se svými rodiči a uvnitř rodin pak zuří generační konflikty. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Evropske-elitytouzi-po-muslimech-jsou-to-idealni-poddani-Hraji-o-cas-aby-jichprislo-co-nejvic-nez-se-lide-vzbouri-Strach-a-fanatismus-jak-za-stalinismu-Hovori-Petr-Hampl-417605
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie • Evropa začala dobrovolně s procesem vzdání se svého liberalismu a tvrdého boje za své svobody. Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s rysy totalitní ideologie – tzv. „odpovědná“ svoboda slova: „svobodně“ jen, když to nikoho „neurazí“. • Touha mnohých evropských i jiných samozvaných vyznavačů „lidských práv“ po zakrývání, zlehčování nebo
omlouvání toho, co se v Evropě děje, ve skutečnosti představuje pravý opak k respektu k ostatním a k rovnosti před zákonem. • Omlouvání takovéhoto zločinného chování nejenže je pravým opakem spravedlnosti, je to něco na způsob „obráceného rasismu“ – namířeného proti svým vlastním domorodým Evropanům. • V letech 2014 a 2015 byli v Evropě Židé vražděni, znásilňováni, mláceni a pronásledováni jen proto, že jsou Židé. Na čmáranicích v ulicích se píše „Sale Juif“ („špinavý Žiďák“), „Smrt Židům“ a „Židé do plynu.“ Žádný z těchto vedlejších účinků muslimské imigrace, jak se zdá, liberálům, médiím nebo údajným obhájcům lidských práv nedělá starosti – i když ti hlasitě vykřikují, že jsou proti „rasismu“. Nebo snad v Evropě už zase jednou nejsou Židé do „rasismu“ zahrnuti? Po hromadných sexuálních přepadeních při oslavě Nového roku v evropských městech Kolín, Hamburg, Düsseldorf, Bielefeld, Berlín, Frankfurt, Stuttgart, Vídeň, Salzburg, Zürich, Helsinki a Kalmar je jasné, že v Evropě došlo k čemusi z hluboké podstaty hrozivému. Do neděle jen v samotném Kolíně podalo 516
žen trestní oznámení – asi 40% z nich ve spojitosti se sexuálním útokem. Počáteční reakce na tyto sexuální útoky ze strany německých úřadů, médií stejně jako feministek a dalších nemohl být více znepokojivé. Německá police nejdříve v surrealistickém prohlášení z rána 1. ledna tvrdila, že situace byla na nový rok „klidná“. Náčelník kolínské policie Wolfgang Albers později přiznal, že „toto původní prohlášení bylo nepřesné“ a za svou roli, která se jevila jako zakrývání, byl pak nucen k předčasnému odchodu do výslužby. Co se týče „mainstreamových médií“ německý veřejnoprávní vysílač ZDF přijal rozhodnutí o těchto útocích nereferovat dříve než čtyři dny poté, co k nim došlo. Bývalý vládní činitel Hans-Peter Friedrich, ministr vnitra kancléřky Angely Merkel v letech 2011 až 2013 média obvinil z uvalení strana 56
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie „blokády na zprávy“ o z operování v „režimu utajení“ ohledně negativních zpráv o imigrantech: „Je skandální, že to trvalo dny, než se média konečně těch zpráv chytla,“ řekl pan Friedrich. „Experti“, feministky a liberálové se za každou cenu pokoušeli tyto útoky zlehčovat a okecávat je. Jeden takový „expert“ německý kriminolog Christian Pfeiffer tyto muže popsal jako „převážně mladé, svobodné muže, kteří přijeli do této země a neví, co si se sebou počít… Vyřízení statutu azylanta trvalo tak dlouho, že jejich frustrace a hněv jen vzrostly.“ Tento velice respektovaný německý kriminolog dospěl k závěru: „Je to alarmující signál, že je třeba, abychom pro ně učinili více.“ Podle něj se ti imigranti sice dopouští zločinů, ale je to vina Němců, jelikož „je pro ně třeba udělat více.“ Mnohé feministky v Evropě tvrdily, že dochází k přílišnému soustřeďování na „etnicitu“ těch zločinců, což je, jak tyto feministky prohlašují, „rasistické“ – přičemž ignorují, že islám není etnikem, nýbrž náboženstvím. Tento argument měl prioritu zvláště u skalních feministek ve Švédsku a v Dánsku. I sociální média byla plná omluv pro muže, kteří se srotili za jediným účelem sexuálního přepadávání kolemjdoucích žen na veřejných náměstích. Ukázalo se, že tyto volnočasové aktivity – kolektivního znásil-
ňování – jsou v arabsko-muslimském světě oslavovány a mají své konkrétní jméno: „Taharrush“. Jak se mohl stát strach z nařčení z „rasismu“ daleko důležitější než oznamování hromadných znásilnění? Pokud vám některé z těchto pokusů o popírání zní povědomě, tak by měly. Evropské národní úřady, liberálové a média celá desetiletí ignorovala, „relativizovala“ nebo se pokoušela okecat jakákoliv nepříjemná fakta spojená s masovou imigrací muslimů do Evropy. Rozmohlé sexuální zneužívání 1400 dětí muslimskými muži převážně pákistánského původu v Rotherhamu v Anglii po déle než desetiletí mezi lety 1999 a 2013 bylo místním britským úřadům sice známo, ale nechaly ho pokračovat. V Paříži, v Toulouse a v Kodani byli Židé vražděni muslimy – jen za to, že jsou Židy. Imámové mají svobodu kázat a podněcovat z evropských mešit nenávist proti Židům. Imámové Židy prohlašují za potomky „opic a prasat.“ Teroristé, kteří loni zavraždili mladého židovského sekuriťáka v synagoze v Kodani, jak bylo odhaleno, byli vystaveni právě takovémuto podněcování v místní kodaňské mešitě den před spácháním této vraždy.
Sezóna volného lovu na Židy byla opět zahájena ve Francii a za poslední dva roky z této země odešlo 15 000 Židů. Už v roce 2014 75% všech francouzských Židů uvažovalo o opuštění země. V roce 2006 byl mladý francouzský Žid Ilan Halimi po 24 dnů vězněn a mučen gangem muslimů a pak byl vyhozen nahý a spoutaný v polích. V Evropě se o tomto příběhu prakticky nereferovalo.J ak psal v dubnu 2015 The Atlantic: „Těch 475 000 francouzských Židů představuje necelé 1 procento obyvatelstva této země. Loni však bylo podle francouzského ministerstva vnitra 51 procent všech rasistických útoků zaměřených na Židy.“ I statistiky v jiných zemích jsou podobné. V letech 2014 a 2015 byli Židé v Evropě vražděni, znásilňováni, mláceni a pronásledováni jen za to, že jsou Židé. Na čmáranicích v ulicích se píše: „Sale Juif“ (špinavý Žiďák), „Smrt Židům“ a „Židi do plynu.“ Žádný z těchto vedlejších účinků muslimské imigrace, vypadá to, liberálům, médiím či údajným ochráncům lidských práv – kteří hlasitě vykřikují, že jsou proti „rasismu“, starosti nedělal. To se v Evropě zase jednou do „rasismu“ už Židé nepočítají? Ve Švédsku došlo v srpnu na koncertě ve Stockholmu k „rozsáhlým sexuálním útokům“ asi 90 mladých mužů převážně z Afghánistánu a
strana 57
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie Sýrie. Největší švédské noviny Dagens Nyheter, jakmile zjistily, jaká je národnost zločinců, tak už o tomto příběhu referovat nechtěly. Teprve po kolínských útocích – tj. o pět měsíců později – projevily tyto švédské noviny zájem i o to, co se v létě dělo ve Stockholmu. V Norsku byly první statistiky o znásilnění odhaleny v roce 2001: incidenty znásilnění od roku 1999 do roku 2000 vzrostly o 40% a 65% všech znásilnění spáchali imigranti nikoliv ze Západních zemí (převážně muslimové). Profesorka Unna Wikan považovaná v Norsku za autoritu přes muslimy svalovala vinu za ta znásilnění na norské ženy. Obviňovala je, že když se chovají jako „norské ženy“, místo aby se „vnitřně ztotožnily s tím, že žijeme v multikulturní společnosti, a zařídily se podle tohoto faktu,“ tak k těm znásilněním „zvou“. … V převážně muslimských zemích se předpokládá, že žena si je svým znásilněním vinna a je jen úplně v pořádku, pokud si s sebou muslimští imigranti přináší toto přesvědčení, když se přestěhují do Norska.“ Liberálové otevřeně přiznávají, že o tom, co vidí, si nepřejí mluvit: „Takže není divu, že liberálové udělají vše, co mohou, aby zamezili rozdmýchávání těchto plamenů, jelikož my ve všem tomto spravedlivě se tvářícím rozhořčení spatřujeme ono nestoudně
rasistické dávno obehrané téma o barbarech před branami. Přiohýbáme to zpátky, aby se o tom referovalo odpovědně a zmírnila se tak ta supící zloba,“ řekla samozvaná britská liberálka o své neochotě mluvit o kolínských útocích. Avšak ukazuje se, že to zamezování „rozdmýchávání plamenů“ není opravdové. Mnozí liberálové nemají vůbec žádné problémy s „rozdmýcháváním plamenů“ rasové nenávisti, když muslimové nejsou na cílové straně. Na samém vrcholu jejich nenávisti jsou izraelští Židé. V médiích se mnozí škodolibě účastní na zaujatém, výběrovém referování o faktech, zejména ze Středního východu. Evropská média téměř ignorují současnou vlnu téměř každodenních palestinských pobodání, střelby, najíždění autem a vrhání kamenů – ani nemluvě o raketových útocích na Izrael z pásma Gaza. Tyto útoky jsou zaměřeny na nevinné civilisty a jsou rozdmýchávány palestinskými úřady s Mahmoud Abbasem u kormidla.
a eroduje právě ty hodnoty, o kterých tvrdí, že je chce uchovat. Omlouvání takovéhoto zločinného chování nejenže je pravým opakem spravedlnosti, je to rovněž způsobem „obráceného rasismu“ – proti svým vlastním rodilým Evropanům. Ukazuje se, že liberální étos je vším možným, jen ne tím, za co se prohlašuje. Ve skutečnosti je totalitarismem ve své touze upravit realitu, za každou cenu podle svých vlastních fantazií, agend a „povídaček“. S objektivní pravdou se zachází jako s postradatelnou. Evropa začíná s procesem dobrovolného vzdání se svých liberálních a tvrdě vybojovaných svobod. Svoboda slova už neexistuje, pouze – ta odvozená od totalitních ideologií – „odpovědná“ svoboda slova: „svobodná“ pouze, když nikoho „neuráží“. To ale už není svobodný projev; to je cenzurovaný projev. Projev, který nikoho neuráží, není třeba chránit.
Touha mnoha Evropanů a dalších samozvaných vyznavačů „lidských práv“ po zakrývání, zlehčování nebo okecání toho, co se v Evropě děje, ve skutečnosti představuje opak toho, co lidi znepokojuje na lidských právech a o co mají zájem: o respekt k ostatním a o rovnost před zákonem.
Ani náboženská svoboda už neexistuje. Židé už nemohou otevřeně nosit židovské symboly, aniž by těžce riskovali útok a mohou se shromáždit ke kázání pouze při přísném zabezpečení. Teď snad přestane existovat i skutečná svoboda pro dívky a ženy? A poté, kdo bude další?
Když společnost založená na vládě zákona začne zakrývat zločinné chování a omlouvat zločince z jejich odpovědnosti, tak tím jen oslabí
Judith Bergman Překlad: Miroslav Pavlíček
strana 58
ORL 2016-1
Rozhodla se Evropa pro sebezničení? Svoboda slova už neexistuje, pouze ta s
rysy totalitní ideologie Zdroj: gatestoneinstitute.org
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice centrálních bank Květa Pohlhammer Lauterbachová Dne 27. září 1929 řekl ve své přednášce na BBC pod názvem „Důsledky zvýšení diskontní úrokové sazby“ nejvýznamnější ekonom 20. století J.M. Keynes následující: Ode mne se očekává, abych jednoduchou formou vysvětlil důsledky zvýšení úrokové sazby z 5,5% na 6,5%, které bylo ohlášeno dnes ráno v novinách. Byl jsem postaven před obtížný, skoro nemožný úkol. Poněvadž úroková teorie není, řekněme ověřenou vědou, na jejíž pravdivosti a praktické ověřitelnosti by se shodla většina učenců. Bohužel se spíše podobá v současné době teologii. Jelikož není pouze pomýlená, nýbrž nanejvýš diskutabilní. Dnes večer bych se ovšem nechtěl zabývat tím, co je na této teorii diskutabilní, pokud tomu budu moci zabránit. Budiž jeho slova o úrokové teorii jako teologii věnována našemu guvernérovi České národní banky, který nám očividně lže do očí. Obhajuje kroky České národní banky, které naši zemi upevňují v pozici kolonie. Navíc jeho předchůdci svlékli prodejem zla-
ta v minulosti Českou republiku do naha, aby byla v případě turbulencí a chaosu bezbranná a nebyla schopna se vůbec bránit. Celý text z výše uvedené přednášky, kterou si čtenáři mohou přečíst pouze v němčině nebo angličtině, je napínavým čtením, se kterým by se měli seznámit všichni studenti dějin národního hospodářství a financí. Poněvadž jde o čtení nesmírně poučné pro dnešní dobu. Situace Británie za Keynese po WWI V době, kdy J. M. Keynes hovořil do rádia, byla anglická libra ještě vázaná na zlato. Zvýšení diskontní sazby centrální banky Bank of England, za kterou si banky mohly půjčovat od centrální banky peníze, souviselo s odlivem zlata z jejich trezorů, aby mohlo být provedeno vyrovnání platební bilance a aby byly provedeny úhrady dluhu do zahraničí. Deficit platební bilance souvisel se ztrátou konkurenceschopnosti britské ekonomiky. Jednak kvůli vedení neproduktivních válek, ale především kvůli nástupu nové hospodářské velmoci, tedy USA. Svou roli sehrály dluhy z I. světové války, kdy se velká Británie zadlužila u USA, aby půjčila svým spojencům prakticky ty peníze, které si sama půjčila od USA. Ty však odmítly zápočet a nastavily Britům vysoké úroky, které nemohly poražené velmoci, zejména Německo, splácet. Konec známe: nástup Hitlera k moci a další světová válka.
Odstřel nekrytého dolaru a nástup nového hegemona Centrální bankéři vědí, co činí. Na jedné konferenci v USA věnované Velké depresi třicátých let minulého století se vyjádřil tehdejší šéf amerického FED Ben Bernanke ke kritice Miltona Friedmana a Anny Schwartzové. Ti obvinili FED ze záměrného přilití benzínu do ohně Velké hospodářské krize, která nemusela být tak rozsáhlá, se všemi dalšími historickými důsledky. Bernanke to přiznal: Ben Bernanke napsal(a): Ano, my jsme rozšíření bankovní paniky a deprese umožnili díky chybné ekonomické teorii a institucionálním změnám. Chtěl bych říci Anně a Miltonovi v souvislosti s hospodářskou krizí: Máte pravdu, my (FED) jsme to způsobili. Je nám to líto. Ale díky vám se to v budoucnu již nestane. FED a centrální banky se poučily. Rotačky naplno, nulové úrokové sazby k vyvolání největší loupeže v dějinách lidstva. Takže se centrální bankéři polepšili a místo úvěrové restrikce nastoupil divoký tisk peněz a půjčování bankám a korporacím téměř zadarmo. A hlavně byl umožněn výkup státních dluhů privátními bankéři. Zcela jiná strategie, než krácení úvěrových zdrojů za Velké deprese. Tisknout ničím nekryté dluhové peníze dnes není zločin. To jenom kdybyste náhodou chtěli falšovat stokorunu, to vás hned zavřou.
strana 59
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
Tisk nekrytých peněz masivně poběží i v roce 2016 V první polovině 20. století to byl ještě „slušný kapitalismus“, máme-li ho porovnat s tím dnešním. Naivkové si myslí, že americký FED slouží zájmům USA. To rozhodně nedělá. Jeho monetární politika neslouží americké ekonomice, neslouží udržení kvality dolaru, ani prosperitě obyvatel USA. Dnes přispívá k rozložení USA a k odstranění dolaru jako překážky k nastolení centrální světovlády bankéřů a iluminátů v pozadí. K nastolení Nového světového řádu, k čemuž také slouží současné globální instituce. Tisk nekrytých peněz pod názvem „kvantitativní uvolňování“ a nulová úroková sazba byl promyšlený tah ke zničení USA.
Banksteři nemají zájem na stabilizaci ekonomiky, pane guvernére ČNB. Nejsou Keynes a vládnou jiné časy. FED a vy všichni následovníci, Evropská centrální banka, Bank of Japan, další západní centrální banky, ale i ta naše ubohá, malá ČNB, vedly svou monetární politiku přesně dle dispozic plánova-
čů NWO v pozadí. Skrze nulovou úrokovou politikou FED nepřivedl do bezvýchodné situace jen sám sebe, ale celou světovou ekonomiku. Stačí se podívat na indexy námořní dopravy , zajišťující pohyb surovin po planetě a zásobníky ropy, plné až po okraj, abychom pochopili, kudy se ubírá vývoj světové ekonomiky, evropské ekonomiky a s ní i té naší malé, české. Situace čínského yüanu Přijetím yüanu do koše měn se však začátkem roku stav čínského indexu začíná stabilizovat. Proč asi? Pro Evropu velmi vypovídající Baltic Dry Index je zde.
Pro internacionální globální elity, Pjakin mu říká globální prediktor, není dolar už nepostradatelný. Svůj účel již splnil, stejně jako ho splnilo euro. Jenže na zapojení yüanu do koše měn MMF prodělala nejvíce Evropa a důsledky ekonomické války proti ní se začínají projevovat velmi markantně. Projděte si ještě vývoj BDI od roku 2010 . Plány globálních elit a rychlý útok na Evropu Nyní, po obětování dvou základních pilířů stávajícího pořádku, tj. americké ekonomiky a dolaru, může nastat chaos. V první řadě ale musí být ovládnuta všemi prostředky Evropa. To je očividné. Procesy již nelze označit za pomalé, naopak problémy se kumulují a krize nabývá nebývalých obrátek. Z této krize má vyjít nové geopolitické uspořádání, které umožní vznik jedné světovlády, jedné světové měny a upevnění moci pár rodinných klanů, vlastnících téměř vše, nyní však toužících dostat úplně všechno. Jenom naivní hlupáci si mohou myslet, že se politici a bankéři po roce 2008 poučili. Kvantitativním uvolňováním a nulovou úrokovou sazbou se podařilo ještě prohloubit zadlužení států a připravit se na sbírání tučné kořisti. Levné peníze od centrálních bank umožnily bankám a korporacím zpětný odkup svých akcií. A hlavně umožnily výkup státních dluhopisů, takže mají na dosah majetek států a daňových poplatníků. Viz strana 60
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
Řecko jako malý experiment pro nás, obyčejné pitomce, kteří se ne a ne probudit. Banksteři se musejí doma popadat smíchy za břicho. No, ale aby byla odvedena pozornost, tak tu máme terorismus a uprchlickou vlnu. Opakujme pro nechápavé. Elity nemají zájem na tom, aby Spojené státy jako hegemoniální světová velmoc zůstala zachována. S ní ale bude potopena evropská civilizace, jak ji známe dnes. Ve 20. století padla Velká Británie, v 21. století padnou USA, ale i EU, jejich vazal, pokud se nezačne radikálně bránit. Z tohoto všeobecného úpadku a zmatku budou těžit elity, které vše naplánovaly. Mezitím bude privatizován do jejich bezedných kapes i majetek občanů a celých států, dovolí-li to. A my budeme mít co dělat, abychom zvládli problémy s uměle vyvolanou migrační krizí a abychom odolali importovanému terorismu. Než se nadějeme, bude vyhlášen v každé zemi výjimečný stav a budou omezena naše občanská práva. V první části úvahy nad očekávaným vývojem světové ekonomiky po zvýšení základní úrokové sazby americkým FEDem (najdete kliknutím zde ) jsme konstatovali, že začíná praskání nafouknutých akciových bublin a blíží se konec petrodolaru jako světové rezervní měny. A s tím lze očekávat i nástup dlouhodobé stagflace . Stagflace znamená kombinaci růstu ne-
zaměstnanosti, pádu ekonomik, který je doprovázen rozsáhlou inflací. Globální ničení ekonomiky Vše, co doposud FED prováděl, bylo vyvolání nejdestruktivnější politiky v nejméně vhodnou dobu s cílem vyvolat chaos a umožnit „globální hospodářský reset“ pod hlavičko u MMF a OSN. Proč v nejméně vhodnou dobu, přes veškerou samochválu Baracka Obamy za úspěchy posledních sedmi let jeho vlády, ukazují názorně všechny grafy a tvrdá fakta, uveřejněná na DWN.de, který jsme zveřejnili nedávno (Skutečný stav USA po Obamovi v grafech ). Přiznání Richarda Fischera, bývalého prezidenta dallaského FEDu: „FED manipuloval akciové trhy, pád je nevyhnutelný“. Je zvláštní, že když krysy opouští potápějící loď, začnou obvykle mluvit. Neříká nám sice nic, co by člověk s otevřenou myslí nevěděl, ale budiž. FED totiž často svou vinu na nafukování akciové bubliny popíral. A R. Fisher při tomto hlasování zvedl ruku pro nulovou úrokovou politiku a kvantitativní uvolňování. V interview pro televizi CNBC říká: Co udělal FED – a já jsem byl součástí této skupiny - bylo, že jsme od roku 2009 rozjeli enormní rallye na trhu. Nepřekvapuje mne, že po oznámení zvýšení úrokové sazby v prosinci 2015 šly okamžitě ceny akcií dolů.
Jinak se také Fischer vyjádřil, že „se Federální rezervy staly obrovskou zbraní, které došla munice. Všechny centrální banky ECB, Japonská centrální banka atd…, všechny jely podle jejího mustru, ve stylu velkého kvantitativního uvolňování, čili roztočení ďáblova kola tisku nekrytých peněz. To přece není způsob, jak by měly pracovat trhy. Další výroky tohoto finančního experta bez charakteru najdete zde . Je však na čase, aby bylo mlčení hlavních médií prolomeno a začala se říkat pravda, stejně jako v případě zamlčování událostí kolem Silvestra v Kolíně a jiných městech Evropy. Zvýšením úrokové sazby FED zasadí dolaru dle Triffinova dilematu smrtelný úder a urychlí konec petrodolaru. Ropná válka a konec petrodolaru Jak si vysvětlit, že producenti ropy odmítají snížit těžbu ropy, přestože jsou sklady plné a mezinárodní poptávka klesá. Tankery stojí dlouho v řadě na otevřeném moři a musí čekat na vykládku a dokonce se některé naložené v půli cesty vracejí do místa nakládky. Je to kvůli tomu, že se očekává diverzifikace fakturace ropy v různých měnách, aby se cena ropy opět stabilizovala? Právě Rusko i Čína v současné době připravují jiná kritéria pro hodnocení ceny ropy a odtrhnutí se od systému „benchmark“ Brent. Zkušebně už proběhla simulace tvorby ceny pod názvem „Ural“ na Petrohradské International Mercantile Exchange burze v lisstrana 61
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
topadu. Rusové nechtějí být dále závislí na účtování cen v dolarech, poněvadž ceny ropy dle značky Brent jsou ovlivňovány velkými investičními bankami jako Goldman Sachs, Morgan Stanley, JP Morgan Chase a Citibank. Podle nastaveného systému Brent běží oceňování dvou třetin světového obchodu s ropou, ačkoliv tento severský druh ropy ze Severního moře činí pouze 1 % z celkové těžby ropy na světě. Více najdete zde . Tady začíná být půda hodně horká, neboť ruský „benchmark“ pro ropu bude mít dalekosáhlé důsledky pro světový obchod s ropou a samozřejmě dolar. A z toho vyplývají i velká bezpečnostní rizika z hlediska možné horké války mezi USA (NATO) a Ruskem. Není bez zajímavosti, že Obama najednou zrušil 40 let starý zákaz exportu americké ropy. Tím se stává i USA dalším hráčem na trhu, soutěžícím o kousek koláče v době převisu nabídky na trhu. Jakou to má logiku? Silný dolar poháněný zvyšováním úrokové sazby Fedem potáhne cenu ropy ještě dolů a státy OPECu nebudou mít důvod setrvávat u dolaru. Koneckonců Saúdové již naznačili, že nebudou trvat na placení v dolarech. Konec petrodolaru však zlikviduje dolar jako rezervní měnu a jeho konec umožní nástup nové světové měny, která povstane ze SDR (umělé měnové jednotky Mezinárodní-
ho měnového fondu) jako Fénix z popela. O tom jsme psali již v loňském roce v článku (Strategické vykročení na cestě k jedné světové měně a jedné světovládě ). Mediální vytěsnění ekonomiky a vyvlastňování (bail-in) V Itálii a Portugalsku proběhlo za nezájmu médií na konci roku zachraňování bank a uplatnění metody „bail in“. Záchrana bank tímto stylem, kdy místo pravé kapsy daňového poplatníka a převedením dluhů bank na státy bail-out (EFSF, EMS, Bad Banks..) se sáhne do levé kapsy, lidem se seberou úspory z účtů a akcionáři a podílníci bank přijdou o své investice. Tato nová směrnice, která je vydávána eufemisticky za ochranu státních peněz a tedy nás všech, je v EU platná od 1. ledna 2016 pod vznešeným názvem BRRD – „Bank Recovery and Resolution Directive “ a byla vyzkoušena na Kypru. Renziho vláda a italský parlament však přijaly ještě před koncem roku mimořádný zákon, který dovolil vyvlastnit vklady i pod 100 tisíc eur ještě před platností evropské směrnice. Že to nebylo v souladu s EU směrnicí, která má chránit vklady pod 100 tisíc eur? Renzi si to nechal narychlo schválit v Bruselu Evropskou komisí. A šlo to tentokrát velmi rychle. A bez průtahů. Celkem čtyři menší italské banky (Banca delle Marche, Banca Popolare dell ´Etruria, Cassa di Risparmio di Ferrara a di Chieti) byly „zachráněny“. Ale o peníze přišlo
130 tisíc drobných akcionářů (neměly ony chráněné přednostní akcie) a 12 500 podílníků a střadatelů, zejména z řad věrných penzistů, kteří si zde šetřili na stáří a přišli celkem o 750 milionů eur. A dnes se otřásá v základech nejstarší italská banka Monte Paschi di Siena. O postupu v Portugalsku více zde . Evropské banky sedí na nesplatitelných úvěrech ve výši jednoho bilionu eur. To jsou oficiální data ze studie EBA (European Banking Authority), která proklepla 105 bank v 21 evropských zemích. To je údajně víc než u amerických bank. A o to od roku 2008 přece šlo: roztočit dluhovou spirálu tiskem peněz, aby se dosáhlo co největšího zadlužení evropských států a bank. Styl bankovního a politického teroru Teroristé zaplacení a teroristé opravdoví z řad chamtivých finančníků a politiků mají našlápnuto. Rok 2016 bude turbulentním rokem, kdy má být pozornost většiny obyvatel Evropy soustředěna na „boj proti terorismu“ a invazi uprchlíků. Brzy poznáme, zda události silvestrovské noci v Kolíně a jinde měly být pouhou generální zkouškou před skutečnými údery Západem vycvičenými a financovanými IS bojovníky. Vládnoucí elity v EU a USA potřebují tyto vedlejší scény, aby zakryly skutečný průběh akcí skutečných teroristů mezinárodních finančníků a elit, kteří chtějí centralizovat všechny globální politické a finanční struktury. To pochopitelně bude v obstrana 62
ORL 2016-1
Vyhlídky v roce 2016: Co můžeme očekávat po nulové úrokové politice
centrálních bank
dobí chaosu a represí vůči vlastnímu obyvatelstvu mnohem snadnější. Ale i jiné vedlejší dějové linie mohou být na programu. Například falešné paradigma typu "Západ proti Východu", tj. geopolitická úloha Číny a Ruska, možné vyvolání dalších regionálních válek a konfliktů, včetně té horké mezi NATO a Ruskem. Panika, hlad, loupeže, manipulace s počasím a zoufalství volá vždy po „pevné ruce“ a nakonec i po jednom Vůdci. Jen připomínám článek kolegy Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933 . Možná se zdá být přitažené za vlasy, že by pouhé zvýšení základní úrokové sazby FEDem mohlo vyvolat celosvětové zemětřesení a výše popsané negativní procesy, ale to byl znovu jeden důležitý moment naší historie. Ta se píše dnes stejně jako tehdy v roce 1927, když začal FED zvyšovat úrokovou sazbu z 5,5 na 6,5 procenta. Přestože není situace růžová, jedno pozitivum tu je: Pravda pomalu vylézá na povrch. http://news.e-republika.cz/article3476-Vyhlidky-v-roce-2016-Co-m %C5%AF%C5%BEeme-o%C4%8Dekavat-po-nulove-urokove-politice-centralnich-bank-%C4%8Dast-II
Je Západ stále schizofrenní? Bude následovat osud Byzance? Sledujeme-li přístup dnešního západního civilizačního okruhu k současné krizi v
Sýrii a jeho válku - neválku proti ISIL, není možné si nevšimnout znatelné schizofrenie, kterou je v tomto případě Západ postižen. Na jedné straně západní maestrem – hlásná trouba evropských „elit“ přináší důkazy o anticivilizační hrozbě ISILu a vzkazy o tom, že jeho hrůzné činy nás nesmí zlomit, a že je nutno proti němu bojovat. (Mimochodem - bylo by dobré, kdybychom si mohli ujasnit za co bojovat – zřejmě za ony stále zmiňované, ale v reálu těžko uchopitelné evropské hodnoty… ale o tom snad až jiný článek.), na straně druhé činy, které by svědčily o zásadovém boji Západu proti ISIL se jaksi vytrácejí, o jeho nějaké významné koordinované akci ani neslyšet. Jediní, kteří systematicky proti ISILu bojují je syrský „diktátor“ Assad se svými spojenci Hizzbaláhem a Iránem a samozřejmě s Ruskou federací, těžkou vahou v tomto konfliktu. Ruská federace si mimo jiného vyhodnotila, že Islámský stát je zřetelnou hrozbou pro její bezpečnou existenci a i z tohoto důvodu šla „s otevřeným hledím“ do jasně deklarovaného střetu s ním. Ne tak Západ. I když jsme dennodenně ujišťováni, že ISIL pro nás představuje smrtelné nebezpečí, prvotní reakce Západu na otevřený vstup Ruska do boje proti němu, zejména vyjádření amerických jestřábů, kdy se častovaly obraty jako „sestřelování ruských letadel“ či vyzbrojení „umírně-
ných“ protiassádových opozičníků (vzorek těchto umírněnců se nám představil při rozstřílení ruského pilota na padáku, když opouštěl své sestřelené letadlo), byla vyloženě záporná. Tak jak je to? Usilujeme o zničení ISILu, nebo to nestojí za to a problém se sám vyřeší? Nebo nám ISIL vyhovuje – pomůže nám zlikvidovat Assada a pak uvidíme? V současné době, bohužel díky pařížským atentátům, je v tomto nazírání znát lehký posun – Francie, Velká Británie, ale i USA intenzivnějšími nálety na ISIL deklarují boj s ním, ale stále se strachují o to, aby ruské nálety včetně dalších aktivit Ruské federace situaci více „nezkomplikovaly“… . Není snad jedno, zda islámský fanatismus představovaný ISIL, přímou hrozbu nejen pro Rusko, ale zejména i pro Evropu porazí ruské či západní zbraně, nebo jejich spolupráce? Tedy stále trvající boj – neboj západních států, které si na jedné straně obrovskou hrozbu ISILu uvědomují, ale nejsou schopny (či nechtějí) s historickým excesem, kterým ISIL bezpochyby je, udělat jednoznačný konec.
strana 63
ORL 2016-1 Situace až s mrazením připomíná osud byzantské říše, která byla v době její existence jedním z nárazníků západního světa před rozpínavostí islámu – v konečné fázi představovaného osmanskými Turky. Díky schizofrennímu přístupu západního křesťanstva k Byzanci, deklarujícímu formální soucítění s byzantskými bratry v Kristu v jejich boji proti islámskému nebezpečí a na druhé straně obviňování byzantské církve ze schizmatu a vyloženému nepřátelství k ní, došlo k podkopání úsilí Byzantinců v jejich boji a k jejich úplné porážce, což v konečném důsledku vedlo ke vzniku osmanské říše na bývalém teritoriu Byzance. Jedním z kamenů laviny, která na svém konci v r. 1453 smetla Byzanc jejím dobytím osmanskými Turky, byla i událost, která západním „bratřím v Kristu“ vystavila nelichotivou vizitku a oprávněně nás upozorňuje na schizofrenitu tehdejších západních pohlavárů. Totiž na konci čtvrté křížové výpravy v roce 1204, tedy výpravy, která měla bojovat proti muslimskému nebezpečí, byly Byzanc a její hlavní město Konstantinopol vypleněny křižáckým (křesťanským) vojskem a na jejich troskách založeno Latinské císařství poplatné tehdejšímu západnímu světu. I když byla Byzantská říše později (po 59 letech) obnovena nikaiským vládcem Michaelem VIII. Palailogosem, nedosáhla již nikdy své bývalé velikosti a díky zášti a nepřátelství západního světa prezentovanými zejména katolickou církví se jí v boji s výše zmí-
Je Západ stále schizofrenní? Bude následovat osud Byzance? něným nebezpečím nedostalo pomoci. Západ si tak sám podřezával větev, na které společně s „byzantskými schizmatiky“ seděl. Další sled událostí pak pro Evropu nebyl právě příznivý. Připomeňme si některé z nich. Obsazení teritoria dnešního Řecka a Albánie (1453 – 1520) osmanskou říší, dobytí Egypta a vyhlášení se chalífou osmanským sultánem Selimem I v r. 1517 (mimochodem v roce 2014 se za chalífu prohlásil nám nechvalně známý Abú Bakr al Bagdádí …), porážka Ludvíka Jagellonského u Moháče r. 1526, … . Střety s osmanskou říší pak vyvrcholily v roce 1683, kdy v bitvě u Vídně byla naštěstí pro Evropu vojska sultána Mehmeda IV. rozprášena - je nezbytné zde zmínit rozhodující podíl vojsk Karla V. Lotrinského a Jana II, Sobieského na tomto, z hlediska Evropy, důležitém vítězství. Evropa se pak mohla i přes další své obrovské názorové a vojenské střety dát cestou, na jejímž konci stojíme my, hrdé (?) evropské národy se svými výjimečnými (?) hodnotami. Pohlédneme-li na současnou situaci okolo boje s ISIL, ve kterém se Západ a Rusko střetávají s agresivním islamismem, jsme v tomto boji opět svědky jaksi nepochopitelného schizofrenního přístupu Západu ke svému přirozenému, ale odmítanému spojenci - Rusku. Budeme-li Rusko považovat, v souladu s teorií třetího Říma, za přímého dědice Byzance, zmiňovaná schizofrennost Západu se nám vyjeví v celé její nahotě. Jediná reálně a systematicky bojující síla proti ISIL (Ruská federace) je západními předáky sankcionována,
tupena a ideologicky znemožňována. Opět, přes vzdálenost věků, zde můžeme spatřit onu západní přezíravost vůči byzantským (ruským) „heretikům“, kteří reálně bojovali (bojují) proti společnému nebezpečí – tehdy proti bezprecedentní muslimské rozpínavosti, dnes proti muslimským fanatikům. Evropa a celý Západ opět neberou na vědomí, že jedině reálná spolupráce s Ruskem může militantní islám zastavit, a že svým schizofrenním přístupem si opět podřezávají větev své existence, kterou Evropa v minulosti horko těžko zachránila zmiňovanou bitvou u Vídně. Západní svět si musí jasně uvědomit, za jaké hodnoty bojuje a s kým je může sdílet, co je jeho bezprostředním nebezpečím a jaké spojence si v tomto boji vybere. Také by se mu mohlo stát, (i vzhledem k tomu, že reálný tlak militantních muslimů se nyní zvyšuje zejména v Evropě, ne v Rusku), že za halasného odkazování na ony své evropské hodnoty o ně jednoho dne přijde, aniž si toho, ve své schizofrenní pýše a přezíravosti, vůbec všimne. http://www.novarepublika.cz/2016/01/je-zapad-stale-schizofrennibude.html
strana 64
ORL 2016-1 Robejšek: Je to válka, už není čas slov
Robejšek: Je to válka, už není čas slov ální prostředí, ústupové cesty, své sympatizanty, je tam obrovská síla komunity. Tamní prostředí je pro teroristy dobrou nástupní pozicí pro přípravu atentátů. R24: Francouzský prezident Francois Hollande použil sousloví „válečný akt“. Co podle vás bude ze strany Evropy a její reprezentace po pařížských útocích následovat?
Dramatická vyjádření a silná slova musí konečně vystřídat silná reakce a činy. Jsme ve válce, která je vedena asymetricky a musíme na ni najít odpověď, která se mnohým nebude líbit. Evropa se musí postarat o to, co je důležité pro ni a její občany. Tuto hlavní funkci její politici dostatečně neplní. Nesmíme mít ohledy stále a na vše a zapomínat na sebe, říká v rozhovoru pro Roklen24 politolog, poradce pro strategické otázky a zakladatel Institutu 2080 Petr Robejšek. Útoky v Paříži jsou dle něj krom jiného koncem Schengenu a volného pohybu osob po Evropě tak, jak platil doposud. R24: Krvavé teroristické útoky se opět soustředily na Paříž. Proč vaším pohledem právě na ni a v čem zejména je tento útok jiný? Že je to Francie, se dalo očekávat. V Paříži a jejím okolí mají teroristé optimální soci-
Dramatická vyjádření a silná slova jsou typická. Bohužel už chybí odpovídající silná reakce a činy. Já se musím ptát, jak se má chovat stát, který je ve válce, která je vedena asymetricky. Ve válce, která není vedena tak, že strany používají podobnou strategii a podobnou taktiku, podobné zbraně, ale která se odehrává ze zákulisí. Na tuto asymetrickou válku je potřeba najít odpověď a ta odpověď se mnohým nebude líbit. Chceme-li v ní obstát, tak musíme používat podobně nestandardní a nehezké způsoby a nesmíme mít takové ohledy, jako doposud. R24: V souvislosti uprchlické krize a přístupu zejména Německa k ní i ve stínu čerstvých útoků v Paříži už v této zjitřené chvíli zesiluje volání po demisi Francoise Hollandea i Angely Merkelové… Nejsem si jist, zda nyní je ta správná chvíle pro takový krok. Faktem je, že oba politici jsou příkladem těch, kteří dosud neprováděli dostatečně rozhodnou politiku. Jejich demise by ale nevyřešila tolik, jako kdyby se Evropa konečně probudila a pochopila, že musí
změnit svůj celkový přístup. Nestarat se již hlavně o všechny ostatní, nýbrž o to, co je důležité, zásadní pro Evropany. Musí chránit především svoje občany a stabilitu vlastní země a musí k tomu používat účinné a ne pouze „správné“ metody. To je hlavní funkce politické reprezentace, kterou však dosud neplní. R24: Je takto rozsáhlý a koordinovaný útok na více místech v Paříži, včerejší dění, koncem volného pohybu osob a Schengenu? Ano, je to fakticky bankrot Schengenu. Teroristické útoky v Paříži si vynucují výrazné zostření bezpečnostních opatření a tedy i jiný přístup k volnému pohybu lidí po Evropě. To je nutnou konsekvencí toho, co jsem odpověděl na vaši druhou otázku. R24: Ve Vídni dnes pokračují jednání o tom, jak řešit syrský konflikt. Právě ten je komunikován jako důvod či záminka útoků ve francouzské metropoli. Posunou útoky v Paříži podle Vašeho soudu vztah mezi západní Evropou a Ruskem a kam? Nějaké zdůvodnění útoků se najde vždycky. Ale spíše je to tak, že teroristé jednoduše hledají vhodný cíl a ten našli ve Francii a obávám se, že to z důvodů, které jsem uvedl na začátku, není naposledy. Pokud jde o vztah k Rusku, tak si nemyslím, že oficiální reakce Západu odpovídá faktické off record komunikaci mezi státníky. Řekl bych, že Západ
strana 65
ORL 2016-1 Rusku a jeho krokům v Sýrii rozumí a mnohý západní politik je i vítá. http://roklen24.cz/a/wkd44/robejsek-je-to-valka-uz-neni-cas-slov
Kto môže za islamizáciu Európy?
Jefim Schumann Knihou roku sa stal v Nemecku román Michela Houellebecqa Pokora, ktorý vyšiel v ten istý deň, ako teroristi postrieľali v Paríži redaktorov časopisu Charlie Hebdo a niekoľko mesiacov pred tým, ako iní islamskí fanatici usporiadali nové jatky vo francúzskom hlavnom meste. Houellebecqovej antiutópii sa dej odohráva v roku 2022, reč je o islamizácii Francúzska a celej Európy. Analytik DW Jefim Schumann píše o románe spisovateľa.
Robejšek: Je to válka, už není čas slov Časopis Der Spiegel venoval špeciálnu literárnu prílohu knihám roka. Hlavnou z nich sa stal román francúzskeho spisovateľa Michela Houellebecqa Pokora. Tento román už bol preložený aj do ruštiny, ale decembrové pokusy zakúpiť ho v Moskve skončili neúspechom: bol vypredaný aj prvý aj dodatočné náklady. Čo také v sebe skrýva tento román, ktorý redakcia najprestížnejšieho nemeckého týždenníka označila za „grandiózny“? A prečo behom dlhých týždňov trónil na čele zoznamu bestsellerov v Nemecku? Predovšetkým zdôraznime: reč je o literatúre. Je to, zdalo by sa, očividná skutočnosť – nie však pre kritikov Houellebecqa, ktorí ho obvinili ešte pred vydaním románu zo všetkých smrteľných hriechov: od podnecovania náboženskej neznášanlivosti až po idealizáciu extrémnej pravice. Houellebecqovi môžeme vyčítať hádam len to, že v jeho novom románe je prítomná príliš silná publicistická zložka. Ale predsa len je to literatúra — a dobrá literatúra. Názov románu Soumission sa zvyčajne prekladá ako Pokora, ale možnože Kapitulácia by sa hodila viac. Je to antiutópia, ktorá rozpráva o tom, ako vo Francúzsku v roku 2022 sa dostane k moci prezident moslim a ako sa v súvislosti s tým mení krajina: zavádzajú sa zákony šariátu, dochádza k islamizácii vzdelávacieho systému, z krajiny emigrujú Židia…
Realistická apokalypsa Všetko to sa sotva môže stať v realite — prinajmenšom nie o sedem rokov. Zoberme si napríklad už len takú skutočnosť: v románe za Mohammeda Ben Abbesa, lídra hnutia Moslimské bratstvo, hlasuje v prezidentských voľbách viac ako 20 percent voličov a vo Francúzsku je v súčasnosti iba cca 10 percent moslimov. Pričom nie všetci sú naozaj nábožensky založení a nie všetci chodia na voľby. Michel Houellebecq to nemohol nevedieť. Aj napriek tomu však považuje ním vykreslený groteskný apokalyptický obraz za „realistické videnie budúcnosti“. V Pokore pôsobia popri vymyslených postavách aj reálne osoby: súčasný prezident krajiny Francois Hollande, líderka pravicového Národného frontu Marine Le Pen, ďalší francúzski politici. Hrdinovia románu citujú alebo len jednoducho spomínajú Nietzscheho, Bakunina, Stalina, Trockého, ruských oligarchov, saudských princov, francúzskych spisovateľov a básnikov... Ale všetky tieto realistické postavy z dejín svedčia, z môjho pohľadu, nie o realistickosti prichádzajúcej katastrofy, ale o jej koreňoch. Z dvoch ťažkých otázok — „Čo robiť?“ a „Kto za to môže?“, ohľadne ktorých sa trápili ruskí intelektuáli, Francúza Houellebecqa zaujíma iba tá druhá. Na prvú neposkytuje žiadnu odpoveď a ak sa nad ňou aj zamýšľal, z knihy to nevidieť. Zato odpoveď na druhú otázku v podstate svojej tvorí celý obsah
strana 66
ORL 2016-1 románu. Môžu za to ľavicoví intelektuáli, prehnití, roznežnení, ľahostajní voči osudom krajiny. Môžu za to politici, ktorí si zvykli na hru na stranícku demokraciu a koaličný obchod s ministerskými kreslami. Môže za to tlač, ktorá pre stromy nevidí les a nahráva vkusu nenáročných čitateľov, fascinovaných uctievaním ikôn, ktoré striedajú jedna druhú: hviezd športu a televíznej obrazovky, modeliek...“ Média v Houellebecqovom podaní sú spolupáchateľmi „nového poriadku“. Sympatický islam „Sociálna demokracia v agónii“, „úpadok západného sveta“, voľby ako „deľba moci medzi dvomi súperiacimi gangsterskými klanmi“, — autor dosť drsne (čo je typické pre Houellebecqa, ignorujúceho akúkoľvek politickú korektnosť) sa vysporadúva so západoeurópskym spoločenskopolitickým modelom. Takže Houellebecqa by sa skôr dalo obviniť nie z islamofóbie, ako to robia mnohí kritici, ale z „eurofóbie“. Viac ako to: niektoré prvky politiky moslimského prezidenta Ben Abbesa sa na prvý pohľad dosť pozitívne odrážajú na živote Francúzska v roku 2022. Takto napríklad, mnohé ženy, pritiahnuté solídnymi príspevkami pre ženy v domácnosti, odchádzajú z práce, aby sedeli doma s deťmi. Uvoľňujú pracovné miesta — a úroveň nezamestnanosti, ktorá dosiahla hrozivý rozmer, klesá. Pravda, financujú sa tieto prostriedky z časti štátneho rozpočtu, určenej pre vzde-
Robejšek: Je to válka, už není čas slov lávanie a za Ben Abbesa sa stáva povinnými iba 6 tried školy, ale to zanecháva ľahostajnou väčšiu časť spoločnosti — „skleslých, deprimovaných, apatických“ Francúzov. Zdá sa, že aj hrdinu románu. Na islám sa pozerá s ostražitosťou, hoci sa mu páči, že za Ben Abbesa je povolená polygamia. Francois (tak sa volá hrdina) so zjavným pôžitkom počúva úvahy istého Redigera, svojrázneho islamského Mefista, o tom, koľko konkrétne žien by „mal mať“práve on, profesor Sorbonny (minimálne tri). Bez princípov Hrdina románu, v mene ktorého je rozprávaný príbeh, — je postava, typická pre Houellebecqa: nepokojný, hĺbavý profesor odborník na literatúru stredného veku, zohrievajúci v mikrovlnke polotovary, kúpené v susednom supermarkete, znudený a ľahostajný voči všetkému okrem krátkych sukní a holých kolienok mladých študentiek. To je hádam jediná vec, ktorá ho mrzí, keď sa Sorbonna stane islamskou univerzitou a študentky si obliekajú dlhý, uzavretý zdola nahor čádor. Rodinu Francois nemá, rodičia sú živí, ale posledných desať rokov s nimi neudržiava žiadny kontakt. Nemá ani rodinné, ani mravné princípy. Akési morálne predstavy ešte má, ale to už nie sú princípy, ale len predstavy, nič viac. Majú pre Francoisa iba relatívny význam.
Dosť príznačná je sféra profesionálnych záujmov hrdinu Pokory: špecializuje sa na tvorbe francúzskeho spisovateľa 19. - začiatku 20. storočia Jorisa Karla Huysmansa, tvorba ktorého (a obzvlášť román Naruby, ktorý často spomína Houellebecq) sa považuj za manifest európskej dekadencie. Kapitulácia Európy Čo sa týka Mohammeda Ben Abbesa, nie je to žiadny džihásista, nie je to bojovný fanatik ani diktátor. Ani na Chomejního, ani na Kadyrova, ba dokonca ani na Ergodana sa Ben Abbes nepodobá. Je to vcelku svetský, umiernený vo svojich prejavoch a skutkoch politik, ochotne pristupujúci na kompromisy. Pravda, na jednom mieste autor románu si zrazu spomína na situáciu vo Weimarskej republike na konci 1930-tých rokov a na intelektuálov a politikov, ktorí si spočiatku mysleli, že Hitler sa v konečnom dôsledku „spamätá“. Je to varovanie o tom, čo môže podľa Houellebecqovej mienky očakávať Ben Abbesovo Francúzsko? Mimochodom, reč je v románe nielen o Francúzsku. V roku 2022 islamské strany už sú súčasťou vládnych koalícií vo Veľkej Británii, Holandsku a Nemecku a v Belgicku sa vôbec stali poprednou politickou silou, pretože valónskym a flámskym nacionalistom sa nepodarilo dohodnúť medzi sebou. Z triumfálnej politickej expanzie islamu Houellebecq obviňuje predovšetkým nie samotný islam, pretože považuje expanziu a strana 67
ORL 2016-1 jeho imanentnú vlastnosť (uvádza tu paralely s komunistickou expanziou), ale západných intelektuálov a ich pokoru, ich kapituláciu. Rozkol spoločnosti, jej radikalizácia, ozbrojené etnické strety a v konečnom dôsledku príchod k moci moslimského prezidenta ako garanta jednoty a kľudu, — všetko to sa nestlalo zo dňa na deň. „Programový“ v tomto ohľade je trpko-ironický Houellebecqov výrok: „Veľmi mnohí intelektuáli v priebehu 20. storočia podporovali Stalina, Maa a Pol Pota a nikto ich za to vážne nikdy neodsudzoval. Francúzski intelektuáli nemusia byť ľuďmi zodpovednými, nie je to súčasťou ich povahy.“ A akoby ešte raz zdôrazňujúc túto myšlienku, Michel Houellebecq končí román slovami svojho pokorného hrdinu: „Nemám čo ľutovať.“ Naozaj nie?... http://inosmi.ru/social/20151217/234830551.html
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT A great new book by Graham St. John has been published that explores the rise of DMT in our culture. Knowing where we've been with this enigmatic molecule and how it has become entangled within our culture is vital to understanding where we are going as the second psychedelic rennaisance conti-
Robejšek: Je to válka, už není čas slov nues to unfold into the future. Herein you will also find art donated by DMT-Nexus members Cyb and Art Van D'lay. About The Book Since the mid-1950s, the psychoactive compound DMT has attracted the attention of experimentalists and prohibitionists, scientists and artists, alchemists and hyperspace emissaries. While most known as a crucial component of the “jungle alchemy” that is ayahuasca, DMT is a unique story unto itself. Until now, this story has remained untold. Mystery School in Hyperspace is the first book to delve into the history of this substance, the discovery of its properties, and the impact it has had on poets, artists, and musicians. DMT has appeared at crucial junctures in countercultural history. William Burroughs was jacking the spice in Tangier at the turn of the 1960s. It was present at the meeting between Ken Kesey’s Merry Pranksters and Tim Leary’s associates. It guided the inception of the Grateful Dead in 1965. It showed up in Berkeley in the same year, falling into the hands of Terence McKenna, who would eventually become its champion in the postrave neo-psychedelic movement of the 1990s. Its indole vapor drifted through Portugal’s Boom Festival and has been evident at Nevada’s Burning Man, where DMT has been adopted as spiritual technology supplying shape, color, and depth to a visionary art
movement. The growing prevalence of use is evident in a vast networked independent research culture, and in its impact on fiction, film, music and metaphysics. As this book traces the effect of DMT’s release into the cultural bloodstream, the results should be of great interest to contemporary readers. The book permits a broad reading audience to join ongoing debates in studies in consciousness and theology where the brain is held to be either a generator or a receiver of consciousness. The implications of the “spirit molecule” or “the brain’s own psychedelic” among other theories illustrate that DMT may lift the lid on the Pandora’s Box of consciousness. Features a foreword by Dennis McKenna, cover art by Beau Deeley, and thirty color illustrations by various artists, including Alex Grey, Android Jones, Martina Hoffmann, Luke Brown, Carey Thompson, Adam Scott Miller, Randal Roberts, along with Jay Bryan, Cyb, Orryelle DefenestrateBascule, Art Van D’lay, Stuart Griggs, Jay Lincoln, Gwyllm Llwydd, Shiptu Shaboo, Marianna Stelmach, and Mister Strange.
strana 68
ORL 2016-1 Regarded as the “nightmare hallucinogen” or celebrated as the “spirit molecule,” labelled “psychotogenic” or “entheogenic,” considered a dangerous drug or the suspected X-factor in the evolution of consciousness, DMT is a powerful enigma. Documenting the scientists and artists drawn into its sphere of influence, navigating the liminal aesthetics of the “breakthrough” experience, tracing the novum of “hyperspace” in esoteric and science fiction currents, Mystery School in Hyperspace excavates the significance of this enigmatic phenomenon in the modern world. Exposing a great many myths, this cultural history reveals how DMT has had a beneficial influence on the lives of those belonging to a vast underground network whose reports and initiatives expose drug war propaganda and shine a light in the shadows. This conversation is highly relevant at a time when significant advances are being made to lift the moratorium on human research with psychedelics. Praise “Meticulously researched and highly readable. St John covers every imaginable aspect of DMT’s place in the Western aesthetic and intellectual landscapes. Setting down his book, I came away with a new appreciation of just how embedded the DMT meme has become.” —Rick Strassman MD, author of DMT:
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT The Spirit Molecule, DMT and the Soul of Prophecy, and clinical associate professor of psychiatry, University of New Mexico School of Medicine “Graham St John’s book on DMT untangles the threads of this holy molecule, from anthropological antiquity to labs in Hungary, from hipster soothsayers to visionary art at festivals, including some of the best descriptions of the wonderfully weird tryptamine worlds inside all of us. Read Mystery School in Hyperspace and appreciate the miracle in our midst.” —Alex Grey, artist, and author Net of Being “Combining the breadth of a scholar, the savvy of an underground journalist, and the open spirit of a radical empiricist, Graham St John has written the definitive cultural history of the weirdest molecule on the planet (and in your body). Mystery School in Hyperspace tells amazing tales, sheds light on the shadows, and brilliantly referees the ongoing psychoactive rumble between the sacred and profane.” —Erik Davis, author of Techgnosis: Myth, Magic, and Mysticism in the Age of Information “Scholars and psychonauts alike will find much to appreciate in this lucid, thoughtful, provocative, and thoroughly enjoyable cultural history of DMT. Meticulously researched and beautifully written, Mystery School in Hyper-
space is remarkable in its deft interweaving of neurochemistry, countercultural thought, spirituality, and the arts. In years to come, anyone with a serious interest in the socio-cultural significance of induced altered states will have read this book.” —Christopher Partridge, Professor of Religious Studies, Lancaster University, UK. “Mystery School in Hyperspace is the textbook history of DMT for serious students of transdimensional evolution.… Graham St John’s tour de force through the tapestry of alchemists, hippies, DJs, scientists, shamans, mystics, and seekers of the mystery that DMT reveals is an exhilarating ride and a thoroughly researched achievement. St John successfully builds up a historical profile of both dimethyltryptamine and the quest to understand it, piercing the mystery to bring back translinguistic trip reports that illuminate the central gnosis of our time. As the latest generation of psychonauts explores the invisible landscape of Terra Incognita, Mystery School in Hyperspace could very well be the map that we have all been looking for.” —Rak Razam, director of Aya: Awakenings “Boldly going where no one had gone before, Graham St John takes his readers on a properly hallucinatory yet extremely well documented tour through the history of DMT. Analyzing six decades of radical countercultural experimentation and exploration at the limits of human consciousness and beyond, strana 69
ORL 2016-1 this is a significant contribution to the emerging study of entheogenic religion” —Wouter J. Hanegraaff, University of Amsterdam “Wrap your mind around the most ubiquitous and profound psychedelic on the planet, DMT! A multidimensional journey that provides a smorgasbord of information, and will give seasoned psychonauts, dogmatic academics, culture aficionados, and frankly any curious mind, plenty to chew on.” —Mitch Schultz, founder of MYTHAPHI and director of DMT: The Spirit Molecule http://the-nexian.me/home/knowledge/170-mystery-school-inhyperspace-a-cultural-history-of-dmt
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi Jižní Morava - Lék na všechny zdravotní problémy. To je podle Jana Zacha z Hodonína pyramidální energie. Pyramidy podle něj uleví od bolesti, uspíší uzdravení a zlepšují spánek. To vše díky energii, kterou v sobě mají kumulovat. Této metodě věří i slavný český žokej Josef Váňa, který léčbu pomocí pyramid dopřává závodním koním. Ovšem lékaři jsou k této formě alternativní terapie spíš nedůvěřiví. Únava, zimomřivost, deprese nebo i bolesti kloubů a hlavy. Tyto nepříjemnosti trápily
Mystery School in Hyperspace: A Cultural History of DMT nevyhledá těžiště správně. Reálně se nachází níž," vysvětluje. Určení těžiště se naučil od tibetských mnichů. Pyramidu propočítává podle krystalu. Nyní má dvaašedesátiletý léčitel velkou pyramidu ze dřeva na půdě svého domu, malou pod postelí a další v obývacím pokoji a ve sklepě, kde svou energií pomáhají mimo jiné uskladněným jablkům. „Dřív mi jablka hnila, ale od doby, kdy je tu pyramidka, už ne," tvrdí Zach. pacienty Jana Zacha z Hodonína do chvíle, kdy nastoupil terapii takzvanou pyramidální energií. „Uvnitř pyramidy se hromadí pozitivní energie. Má léčivé účinky na organismus," vysvětluje Zach. Pro pacienty vyrobil už přes dvě stě pyramid. Před sedmnácti lety začaly středoškolského učitele Zacha bolet oči i celá hlava. Ani po čtrnácti dnech v nemocnici mu doktoři nedokázali říct, co potíže způsobuje. „Nevěděl jsem, co mám dělat, aby se mi ulevilo od bolesti hlavy a migrén. Slyšel jsem o účincích pyramidální terapie. Zajel jsem tedy k ženě, která bydlela ve velké pyramidě," vypráví. Účinky terapie se zanedlouho projevily. „Bolesti ustoupily. A tak jsem se rozhodl, že si postavím vlastní pyramidu," popisuje začátky.Zjistil, že v těžišti pyramid se údajně hromadí silná pozitivní energie. „Podle pravidla zlatého řezu jsem hledal těžiště ve třetině výšky. Později jsem však zjistil, že toto pravidlo
Aby pyramidy správně fungovaly, musí splňovat několik pravidel. „Přesný tvar, vodorovná poloha a orientace severojižním směrem," vypočítává pravidla úspěchu muž. Malé pyramidy staví klientům na míru. „Každého změřím na energetická centra, zkontroluji v jakém postavení má čakry, a podle toho ji propočtu," popisuje. Člověk má prý sedm čaker, tedy energetických center v těle. Pokud je zdravý, jsou rozložená rovnoměrně. Pyramidy si pacienti ukládají pod postel. „Ruší geopatogenní zóny, které lidem škodí. Změny způsobené pyramidální energií se brzy projeví zlepšením spánku a snížením únavy," tvrdí Zach. Účinky potvrzuje jeho klient. „Výrazně se mi zlepšil spánek. Jsem nyní odpočatější než dřív," říká padesátiletý podnikatel Milan Foltýn.
strana 70
ORL 2016-1
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi
Terapii vyzkoušel kvůli nespavosti a vyčerpání. Změnu energií prý cítí. Je přesvědčený, že nejde o placebo, jelikož po čase si už neuvědomuje, že pod postelí pyramida je, a i tak se cítí lépe.rlatánství, říká lékař
Podle něj může být pyramidální energie vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím důvod, proč by ji pacient neměl využít, neuškodí mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj.
Brno - Terapie pyramidální energií podle Jana Zacha zabírá na všechno. Podle názorů brněnských lékařů, které Brněnských deník Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří metodu označují přímo za šarlatánství, další mluví o neškodné doplňkové metodě, která nemůže nahradit léčbu.
Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová praktikující ajurvédskou medicínu to vidí podobně. „Pro člověka je důležitá duchovní část, jakési duchovní propojení. Pokud vznikne, nevidím důvod, proč by to nemělo pomoci," myslí si. Sama však terapii pyramidální energií neprovozuje.
Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil.
Účinkům terapie věří i slavný žokej Josef Váňa. Naordinoval ji svým koním.
Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato terapie větší účinek než obyčejné placebo. Pracuje jen na principu víry," konstatoval neurolog. Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým svědomím nikomu doporučit, protože pokud něco pacientům poradí, musí tomu pevně věřit a ručit za úspěch. Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují účinnost této terapie, ale také nemohu říct, že je to nesmysl," uvedl.
O léčivých účincích pochybují lékaři. Třeba brněnský neurolog Jaroslav Lněnička si myslí, že jde o šarlatánství. „Podobné metody spoléhají víc než na metodiku na představení, kterým takzvané léčení doprovází," upozorňuje. Zach se za šarlatána nepovažuje. Podle něj se ale pacient musí léčbě otevřít. „Pyramida nikomu neublíží, ani těm, kdo ji odmítnou. Podle mě je to nejlepší přítel člověka," myslí si léčitel.
Pozitivní vliv na zdraví není doživotní. „Pokud nepřicházíte s pyramidou do styku praviderlatánství, říká lékař
Přesto nepřesvědčil ani svého švagra. „Jednou si přišel lehnout do velké pyramidy, ale jakmile okamžitě nepocítil účinky, odsoudil to jako nesmysl. Pyramida si ale člověka zharmonizuje po opakovaném ulehnutí, někomu stačí druhé, někomu až páté ulehnutí," vypráví.
Brno - Terapie pyramidální energií podle Jana Zacha zabírá na všechno. Podle názorů brněnských lékařů, které Brněnských deník Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří metodu označují přímo za šarlatánství, další mluví o neškodné doplňkové metodě, která nemůže nahradit léčbu.
strana 71
ORL 2016-1 Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil. Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato terapie větší účinek než obyčejné placebo. Pracuje jen na principu víry," konstatoval neurolog. Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým svědomím nikomu doporučit, protože pokud něco pacientům poradí, musí tomu pevně věřit a ručit za úspěch. Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují účinnost této terapie, ale také nemohu říct, že je to nesmysl," uvedl. Podle něj může být pyramidální energie vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím důvod, proč by ji pacient neměl využít, neuškodí mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj. Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová praktikující ajurvédskou medicínu to vidí podobně. „Pro člověka je důležitá duchovní část, jakési duchovní propojení. Pokud vznikne, nevidím důvod, proč by to nemělo pomoci," myslí si. Sama však terapii pyramidální energií neprovozuje.lně, časem
Pyramidální energie? Dle muže z Hodonína léčí, brání hnití jablek i vysušuje zdi účinky slábnou. Ale stačí dojít se zase dobít," vysvětluje Zach.
Pracuje jen na principu víry," konstatoval neurolog.
Se svými klienty se hodonínský učitel dělí o velkou pyramidu. „Pokud někdo potřebuje terapii ve velké pyramidě, může přijít ke mně. Za ulehnutí si účtuji tři sta korun," uvádí.
Dodal, že podobné léčení nemůže s čistým svědomím nikomu doporučit, protože pokud něco pacientům poradí, musí tomu pevně věřit a ručit za úspěch.
Když má někdo zájem o vlastní pyramidu, za malou z dřevotřísky a hliníku zaplatí do tří tisíc korun. Za velkou dřevěnou pyramidu si ještě asi dva tisíce připlatí.
Zato psycholog Jiří Brančík přistupuje k této alternativní léčbě méně skepticky. „Neviděl jsem přesvědčivé důkazy, které potvrzují účinnost této terapie, ale také nemohu říct, že je to nesmysl," uvedl.
Léčitel pomocí pyramid i vysušuje vlhká místa v domech, proces však drží v tajnosti a usiluje o patent. Jde o šarlatánství, říká lékař Brno - Terapie pyramidální energií podle Jana Zacha zabírá na všechno. Podle názorů brněnských lékařů, které Brněnských deník Rovnost oslovil, to ale není tak jisté. Někteří metodu označují přímo za šarlatánství, další mluví o neškodné doplňkové metodě, která nemůže nahradit léčbu. Nedůvěřivě se k pyramidální terapii staví ortoped Jan Poul. „Nevěřím podobným šarlatánům, obzvláště ne v ortopedii. Na takovouto terapii bych u sebe ani u svých pacientů nespoléhal," prohlásil.
Podle něj může být pyramidální energie vhodný doplněk k běžné léčbě. „Nevidím důvod, proč by ji pacient neměl využít, neuškodí mu to. Ale určitě to není dostačující samostatná léčba," vysvětlil svůj postoj. Brněnská celostní lékařka Michaela Ferancová praktikující ajurvédskou medicínu to vidí podobně. „Pro člověka je důležitá duchovní část, jakési duchovní propojení. Pokud vznikne, nevidím důvod, proč by to nemělo pomoci," myslí si. Sama však terapii pyramidální energií neprovozuje. http://www.denik.cz/z_domova/pyramidalni-energie-dle-muze-zhodonina-leci-brani-hniti-jablek-i-vysusuje-zdi-20160117-f4gz.html
Ani neurolog Jaroslav Lněnička léčbu neuznává. „Je to paramedicínská metoda. Neexistuje studie, která by prokázala, že má tato terapie větší účinek než obyčejné placebo.
strana 72
ORL 2016-1
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí
struktur EU. Měla by opravdu ČR někdy v budoucnu přijmout euro? A když ano, tak za jakých podmínek? Jaké klady a zápory by v současné době přineslo zavedení evropské měny?
Nemá cenu přijmout euro, když měnová unie nefunguje. S našimi platy a důchody bychom se stali žebráky. Přívětivá maska Evropské unie spadla a nyní je dobře vidět, že za ní jsou především mocenské zájmy. Ekonomická expertka Ilona Švihlíková kromě prezentace těchto názorů vyzvala v rozhovoru pro Parlamentnílisty.cz i některé politiky, aby si sundali růžové brýle.
Příznivci zapojení se do nových struktur často argumentují, že jedině tam prý budeme moci něco ovlivnit. Je to hezká úvaha, ale zcela mimo mocenskou realitu Evropské unie. Jediné, co by nám to přineslo, by byla možnost kývat hlavou tak intenzivně, jak by si přála paní kancléřka Merkelová. Euro je nepovedený projekt, protože nesplňuje základní podmínky pro fungování společné měny pro různě rozvinutá území. A tak funguje dlouhodobá redistribuce z vyspělejších částí EU do méně vyspělých. Takhle je to v USA, aby různě vyspělá území mohla mít jednu měnu – dolar. Podobně to bylo u Itálie s lirou i u Československa s korunou. Pokud je takováto úvaha ekonomicky a politicky nepředstavitelná, pak je možné založit hospodářskou a měnovou unii na trvalé restrikci. Země, kterou zasáhne nějaký problém, musí snižovat ceny a mzdy, což je bolestivé, neúčinné, sociálně neakceptovatelné a jedná se vlastně o opakování ve stylu a la zlatý standard 30. let. Je to pořád stejná chyba – vládnou mocenské představy a je zde odmítání reality. Buď se o tom nemluví (Finsko), nebo se z obětí udělají viníci (jižní část Evropy). Vstupovat do něčeho, co nefunguje, mi nepřijde jako příliš logický krok. A to už vůbec za
Co soudíte o silvestrovském sexuálním násilí v Kolíně nad Rýnem a jiných městech v Německu? Česká národní banka i naše ministerstvo financí opět zamítly přijmout v nejbližší době euro. Nicméně se k tomu naše vládní reprezentace stále připravuje a v současné době také zvažuje, zda se nezapojit do některých nově vzniklých
kurzu 27 Kč za euro, což je hluboko depreciovaný (záměrně snížený) kurz, který z nás dělá žebráky – přepočtěte si, co by se za takového kurzu stalo s vaším platem, úsporami, důchody… Jsem ovšem mírný optimista, neboť podle Jiřího Drašnara, kterého si dovolím parafrázovat: „Do Čech sice vždycky všechno dorazí pozdě, ale můžeš si být jistý, že když to dorazí, tak už je potom.“ Z toho by vyplývalo, že začneme zavádět euro v situaci, kdy se eurozóna začne rozpadat. Evropská unie se snaží v poslední době vytvořit některé mechanismy, jež mají zabránit zejména dalším dluhovým i finančním krizím a podpořit ekonomický růst. Jedná se například o vytvoření Bankovní unie, orgánů, které se budou zabývat makroekonomickými nerovnováhami v jednotlivých zemích, ustavením Národních rad pro konkurenceschopnost a podobně. Už nyní ale tyto kroky například kritizují Slováci za to, že se jedná o další zbytečnou byrokracii, která nerespektuje národní specifika členských států. Jaký je váš osobní názor na vznik těchto institucí a opatření? Mohou být skutečně úspěšná? Především platí, že představitelé EU rozhodují pozdě. Jejich reakce jsou zpožděné a většinou i chybné. Hodí se na ně bohužel Stiglitzův bonmot, že řešení krize by nemělo být horší než krize samotná. Chybí analýza problému a schopnost vnímat signály před tím, než krize plně vypukne – a to můžeme hovořit o krizi strana 73
ORL 2016-1 eurozóny, Ukrajině či migraci. Již tyto dva znaky ukazují na amatérismus elit, který ale je samotné neohrožuje, ony se cítí být „za vodou.“ Ohrožuje ovšem všechny ostatní. Jestli něco opakované krize ukázaly, tak je to skutečná tvář EU. Přívětivá maska spadla a nyní je dobře vidět, že za ní jsou mocenské vztahy, kde ve všem podstatném dominuje Německo. Řečeno jednoduše, je mnohem výstižnější hovořit o německé unii než o EU. Vytváření mechanismů a la Bankovní unie by bylo vhodné, kdyby skutečně byla v praxi naplňována subsidiarita (respektování pravomocí nižších úrovní řízení) a kdyby zde bylo rozšířené vědomí a přijmutí toho, že noví členové mají jiné potřeby a řeší trošku odlišné úkoly než „stará“ EU. Jenže ono je mnohem výhodnější si je držet jako koloniální území, ze kterých si bude Západ vytahovat zisky, a když si opováží s Německem nesouhlasit, tak se jim dá najevo, že mají držet hubu, jinak...! Problém českých elit ovšem spočívá v tom, že řada lidí do vyprávěnky o „hodné EU“ vložila nejen svůj politický kapitál, ale i své upřímné naděje a touhy. A pro ně je to často velmi kruté procitnutí, někteří proto pořád odmítají přijmout realitu a chovají se jako podle nějaké příručky. Neschopnost vnímat realitu ovšem nutně vede k vršení chyb. Pro mě osobně je myšlenka EU živá jen jako Evropa občanů, nikoliv elit.
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí Podle názorů některých českých ekonomů, působících v orgánech EU, Řekové „pohlédli přímo do tváře své ekonomické smrti“ a začali brát výhrady EU vážně. Prý mění svůj měnový i penzijní systém a provádějí i další potřebné kroky, aby snížili zadlužení a nastartovali svoji ekonomiku. Myslíte si, že to je skutečnost a Řecko se v budoucnu stane řádným a prosperujícím členem měnové unie EU? Nebude potřebovat další, už čtvrtý balíček finanční pomoci? Řekové především pohlédli do tváře mocenské realitě EU. Podívejte se, řecká ekonomika je nějakých 1,5 procenta ekonomiky Unie. Tady přece o ty finanční záležitosti dominantně nejde. Jde o to nastavit německá ekonomická pravidla jako jediná možná pravidla, a to silou. A samozřejmě se nabízí možnosti zprivatizovat si letiště, přístavy, infrastrukturu… to jsou přeci pěkné dárečky. Představitelé Syrizy si sami – protože nebyli zapojeni v oligarchických strukturách Nové demokracie a Pasoku – dobře uvědomovali, co je třeba udělat. Jejich plány byly realistické, kdyby se jim jen povolil minimální prostor. Jenže platilo: radikální levice musí být zničena. Řecko je jen první obětní beránek mocenského soupeření v eurozóně. Veškerá opatření, která byla doposud v Řecku prováděna, jen zhoršila situaci – sociální, ale i ten dluh, který je samozřejmě naprosto nesplatitelný. Řecko potřebuje restrukturalizovat ekonomiku a veřejnou správu. To je obtížný a
dlouhodobý úkol, ale od protektora bych jeho splnění neočekávala. Ekonomové, kteří působí při EU shodně tvrdí, že migrační krize oslabí ekonomiku Unie jen krátkodobě a způsobem, který Unie určitě zvládne bez větších problémů. V budoucnu prý pak bude vymírající Evropa na tom profitovat. Souhlasíte s nimi? Neoslabí například utečenecká vlna Německo do té míry, že se to odrazí i na obchodních vztazích s Českou republikou? Jinými slovy, naše firmy dostanou od Německa s pokleslou produkcí daleko méně zakázek… U ekonomů, kteří působí při EU, mě to nepřekvapuje. Jsou koneckonců často velmi dobře placeni za to, aby nevnímali realitu, a daří se jim to velmi dobře. Nebudu se opakovat s tím, že migrační krize je řešena katastrofálním způsobem. Jen obecně podotýkám, že je rozdíl, jestli přicházejí lidé postupně, nebo ve velkých vlnách. Každá země má nějakou absorpční kapacitu, která je dána nejen finančními možnostmi, ale také organizačními schopnostmi a samozřejmě i psychologickou (ne)připraveností obyvatelstva. U Německa, v jehož případě se operuje s desítkami tisíc neobsazených pracovních míst, bych alespoň zmínila jeho paralelní snahu o přechod na vyspělou Industrie 4.0, tedy plně automatizovanou výrobu. Vyspělé státy EU (mimo země V4) už dojednávaly oficiální transfery válečných
strana 74
ORL 2016-1 uprchlíků z Turecka do Evropy. Skutečně je k tomu vedou jen chvályhodné humanitární aspekty, nebo mají v tomto kroku hlavní podíl negativní demografické křivky těchto zemí? A opravdu je „spásnou“ myšlenkou omladit Evropu přistěhovalci z Blízkého východu a Afriky? Nestačilo by třeba jen nastavit sociální podmínky pro mladé evropské rodiny takovým způsobem, aby se jim vyplatilo mít více dětí? Role Turecka je klíčová nejen pro migrační krizi, ale také pro geopolitickou situaci minimálně Blízkého východu. Musím říct, že platit zemi, která minimálně finančně podporuje Islámský stát a koncentrovaně útočí na Kurdy, kteří jako jedni z mála proti ISIL statečně bojují na zemi, to je skutečně ukázka „mistrovství“ elit EU. Erdogan má nejen vrabce v hrsti, ale holub mu ještě sám slétnul do ruky, protože si chce nechat zakroutit krkem. K Turecku se dobře hodí anglické přísloví: With friends like these, who needs enemies? (Máte-li takové přátele, nač by vám byli nepřátelé? nebo Máte-li takové přátele, potřebujete ještě nepřátele? ) Demografický vývoj je ve vyspělých zemích negativní již dlouho. Je to opravdu taková tragédie? Obzvláště tehdy, když se bude rozšiřovat automatizace? Proč nechtějí mít ženy ve vyspělých zemí děti, resp. mají jen málo dětí? Není to třeba tím, že systém, který zohledňuje jen výkon, chápe děti jako nákladovou položku? Ze špatné diagnózy
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí situace může vzejít jen špatné řešení. Jsme zase u bonmotu Stiglitze: řešení krize by nemělo být horší než krize samotná. V souvislosti s migrační krizí se česká veřejnost i politická scéna začala polarizovat na odpůrce přijímání uprchlíků a jejich příznivce. Rozděluje skutečně prezident Zeman společnost, jak to tvrdí někteří jeho kritikové, anebo je to jinak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat? Za co zaslouží prezident chválu, zač naopak kritiku? Jak kupříkladu chápete jeho výrok z posledního prezidentského projevu, že Česká republika je jen naše? A co říkáte jeho nejnovějšímu názoru, že utečeneckou krizi organizuje Muslimské bratrstvo? Různé názory na uprchlickou krizi nejsou žádné české specifikum, jak se nám někteří „znalci“ snaží namluvit. Ve vyspělých zemích, jak nyní vidno z Německa i ze Švédska, ovšem funguje lépe oficiální cenzura, která prostě určité informace zatajuje. Ale když se podíváte do diskusí například německých médií, tak nebudete mít pocit, že by ČR byla v jiném světě. Je to téma, jež je vnímáno s velkou emocionalitou a ve kterém se bohužel už jen nálepkuje mezi tzv. sluníčkáři a tzv. fašisty. Diskuse o příčinách krize, o tom, jaké funkce by měl plnit stát, co od něho očekáváme a podobně zcela mizí v nadávkách a sprostotách všeho druhu. Prezident je ve svých názorech dlouhodobě konzistentní. Je zvláštní, jak jsou média jeho
osobou posedlá, ale podle mého názoru on prostě vyjadřuje názory své voličské skupiny. Nemám pocit, že kdyby nebyl prezidentem, že by názory této skupiny byly jiné. Stejně tak mě fascinuje, co se seběhlo kolem prostého konstatování, že tato země je naše. Pro mě je důležité tomu „naše“ dát pozitivní obsah: ekonomicky, sociálně, společensky. Ono „naše“ pro mě znamená i společnou odpovědnost vůči této zemi. Koncem ledna by mělo dojít k zavedení zákona o elektronické evidenci tržeb, který vzbudil u části podnikatelské veřejnosti, ale i ve Sněmovně velké negativní emoce. Opoziční poslanci začali kvůli němu už v minulém měsíci s dosud nevídanými obstrukcemi. Jak vy sama posuzujete znění tohoto zákona, přinese skutečně do státního rozpočtu potřebné miliardy? A proč se vlastně opozice této nové legislativní normě tolik brání? Je opravdu tím hlavním důvodem fakt, že by zakoupení registračních pokladen a příslušného vybavení zlikvidovalo mnoho drobných podnikatelů? Víte... to, že hlavním politickým tématem je u nás rozprava, jestli se budou vydávat účtenky, ukazuje, že jsme skutečně periferie. Copak tohle je nějaké téma na obstrukce? U EET se často hovoří o zvýšení daňového inkasa. Ano jistě, úniky u DPH jsou realitou. Ale nejde jen o ně. Prostě NENÍ normální, aby určité skupiny neplatily daně a jiné ano. Jenže tohle prazvláštní podnikatelské podhoustrana 75
ORL 2016-1 bí se tady tak usadilo, tak zarylo, že vyrvat ho i s kořeny bude velice obtížné. Skutečnost, že některé ekonomické subjekty roky neplatí daně navíc vede k tomu, že stát takové podnikání vlastně „dotuje“. Se zavedením EET by navíc vyniklo, jak nízké jsou naše mzdy, když se kupní síla „povzbuzuje“ právě přes fakt, že některé subjekty neplatí daně. Samozřejmě, že ti, kteří říkají, že je třeba se koncentrovat na ty velké ryby, mají pravdu. Daňové ráje a vnitrofiremní ceny jsou tématem, které nelze vynechat, i když v řadě ohledů vyžaduje mezinárodní spolupráci. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Musime-drzethubu-Zadna-EU-je-to-Nemecka-unie-Ale-letos-nas-ceka-takovyprusvih-ze-tu-pravdu-vsichni-uvidi-tusi-Ilona-Svihlikova-417037
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Redakce Protiproud přináší několik vzpomínek Gabriele Amortha, nejvýznamnějšího žijícího exorcisty, a připomíná, že posedlost je reálnou hrozbou, nikoli jen námětem hororových filmů Exorcismus - vymýtání ďábla. Procedura stále potřebná a využívaná, zahalená rouškou tajemna. Nebýt popkultury, především kinematografie, neměl by dnes běžný člověk o existenci exorcistů v moderní době ani po-
Musíme držet hubu. Ale letos nás čeká takový průšvih, že tu pravdu všichni uvidí nětí. Hororové filmy totiž udělaly z fenoménu posedlosti ďáblem cosi velmi vzrušujícího - a současně banálního až k nepravděpodobnosti. To se ostatně týká i satana samotného. A v tom právě spočívá to největší nebezpečí (a často pravděpodobně i záměr) producentů této mystifikace. Jaký potom div, že pro většinu dnešních lidí (mnohé katolíky nevyjímaje), je exorcismus něčím archaickým, překonaným, téměř mýtickým. Mnohé případy posedlosti proto bývají diagnostikovány jako "pouhé" duševní onemocnění. Jenže "moderní léčba" v těchto případech zcela selhává, nanejvýš pouze tlumí některé z vnějších příznaků. Skutečná posedlost se přitom může projevovat různým způsobem, různou pravidelností či intenzitou. Vnější projevy nemusejí být zdaleka tak extrémní, jak si je lidé představují na základě béčkových filmů či komiksů. Jaká je tedy realita? Slavný exorcista Gabriele Amorth se za svůj dlouhý život setkal se stovkami případů posedlosti. Na některé z nich vzpomíná ve svých textech. Několik vzpomínek exorcisty Přinesli mi několikaměsíční dítě. Rodiče si neuměli vysvětlit některé jeho neobvyklé reakce. Pláč, který působil, jakoby pocházel z jiného světa. Nenormální křik na svůj věk. Lékaři ho vyšetřili, nic nenašli. A tak rodičům řekli:
„Počkejte, až vyroste. Postupně se vše vyřeší." Z jejich pohledu to je pravda. Dítě nemá takové problémy, které by se musely řešit léky. Spíše naopak, nejednou se stane, že pokud dítěti podají nějaký uklidňující lék, reaguje opačně. Je velmi podrážděné. Léky mu nepomáhají, mají opačný, nežádoucí efekt. Uběhlo několik dní a otec, který je praktikujícím katolíkem, si všiml něčeho neobvyklého. Sotva vkročí s dítětem do kostela, dítě začne zoufale plakat. Zčervená v obličeji a všude mu naběhnou žíly. Připomíná nezvládnutelný oheň. A tak v otci vzniklo podezření, že jde o cosi, co není lidské, co je třeba vyhnat. A proto přišel za mnou. Nikdy ke mně nepřivedli takové malé dítě. Mám pochybnosti, ale dobře vím, že exorcismus nikdy neublíží. Tak mi to mnohokrát opakoval páter Candido. Buď má pozitivní účinek, nebo žádný. A tak si dám na sebe štolu, do ruky vezmu knihu exorcismů, svatý olej, svěcenou vodu a začínám exorcismus. Stačí pouze několik slov a dítě začíná plakat a silně křičet. Přestože má jen několik měsíců, zdá se, že je schopno vytrhnout se z otcova náručí. Otec ho musí položit na zem. V rychlosti končím exorcismus a rodičům říkám, že exorcismus musíme zopakovat vícekrát, a to nejméně tři až čtyřikrát týdně. Takovým způsobem to trvá několik měsíců.
strana 76
ORL 2016-1
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Jak tyto děti rostou, objevuje se jasný příznak, který svědčí o jejich posedlosti: je to zákeřnost. Zákeřnost, která se vymyká rozumu a zejména věku. Je to způsob jednání zla, touha ničit. Zároveň to vypadá, jakoby vše bylo projevem osobnosti, jakoby tu šlo o výbušnost, kterou dokazují vlastní sílu všemu a všem.
Gabriele Amorth Ďábel nikdy nic neříká. Jediným viditelným znamením, kterým se projevuje, je strašný křik dítěte během celého trvání exorcismu. Když skončím, ztichne. Pláč dítěte během obřadu drásá srdce rodičů.
Existuje mnoho případů dětí i dospívajících, u kterých byla tato zákeřnost jasným znakem posedlosti. O některých psaly noviny, do televizních pořadů byli pozváni kriminologové a psychiatři, aby se pokusili vysvětlit takovou hroznou krutost. Na exorcistu se zapomnělo. Pokud by ho někdo zavolal, objasnil by tyto případy během několika minut. Řekl by: "Jde o posednutí ďáblem."
Zdá se, že pro jejich syna není žádné útěchy. Prosím je, aby se hodně modlili, postili se a denně přicházeli na mši svatou. Uposlechli mé rady, a tak se po několika měsících stalo to, co jsem v takovém krátkém čase nikdy nečekal. Rodiče přišli s dítětem opět. Začal jsem s exorcismem, ale dítě je klidné a nepláče. Usmívá se. Pomodlím se celý obřad, pokropím ho svěcenou vodou, pomažu posvěceným olejem. Je to neuvěřitelné: po několika měsících je dítě osvobozeno. Na vlastní kůži jsem se naučil, jaké strašné bývá posednutí dětí. Agresivní, divoké. Zároveň jsem pochopil, jaké jsou děti bezbranné a křehké.
Jon a Robert byli také v centru. Potloukali se po něm a pozorovali děti, které pobíhaly nedaleko vstupu do jednoho z obchodů. Najednou dostali nápad: "Co kdybychom nějaké dítě unesli?" Nejprve se pokusili přilákat dvouleté dítě, které si hrálo se svou sestřičkou, ale matka to uviděla a oba odehnala. James byl v obchodním centru spolu s matkou. Ta ho na chviličku nechala samotného před dveřmi obchodu. Když se vrátila, zjistila, že malý zmizel. James zatím kráčel sám až před samotnou budovu, kde ho chytili oba chlapci. Přišli k němu, chvíli s ním rozmlouvali, aby si získali jeho důvěru a pak ho vyvedli ven z nádvoří. Celou scénu zachytily bezpečnostní kamery. Jon a Robert vedli chlapce skoro čtyři kilometry. Dítě začalo plakat a volat mámu. Ale oni ho táhli dál. Nedaleko kanálu Robert ze žertu navrhl: "Co se stane, hodíme-li ho do kanálu?"
Dětští vrazi James Bulger se narodil v Liverpoolu 16. března 1990. V roce 1993, kdy měl pouze tři roky, ho unesli a zavraždili dva desetiletí chlapci, Jon Venables a Robert Thompson. K únosu došlo v obchodním centru New Strand v Botole v Anglii, kde byl tehdy James se svou matkou Denise.
Pak ho jeden zvedl za nohy a nechal spadnout. Způsobil mu tím hlubokou ránu na čele. Oba věděli, že tentokrát zašli příliš daleko. A tak se skryli se za nedaleký plot a přihlíželi se. Ale u chlapce se nikdo nezastavil. Vyšli tedy ze svého úkrytu a malého vzali. Namířili si to do města. Ránu na Jamesova čele zakryl Jon kapucí své vesty. Když přišli na křižovatku, chlapec se jim vytrhl z rukou a utíkal doprostřed cesty volajíc mámu. Robert strana 77
ORL 2016-1 ho doběhl a táhl ho pryč. Mnozí motocyklisté si všimli dítěte, které se zpěčovalo a nechtělo jít. Ale nikomu nenapadlo sesednout z motorky a zjistit, co se vlastně děje. Jon chytil Jamese za nohy a Robert za krk. Nesli ho tak až na trávník před jednu restauraci. Zde k nim přišla nějaká žena, která si všimla Jamesovy rány. Zeptala se jich, co se stalo. "Nevíme. Našli jsme ho pod kopcem," odpověděli Jon a Robert a tvářili se, že chlapce neznají. Žena upozornila nejbližší policisty. Ti se však dali opačným směrem. Křičela, aby se zastavili, ale marně. Všichni tři šli dál a jejich cesta vedla až do County Road. Po cestě se zastavili v různých obchodech. Pak přišli před železniční stanici Walton & Anfield na Walton Lane. Byla to malá, už nepoužívaná stanice. Vrátili se kolem cesty zpět, pak zašli do uličky, ale hned z ní vyšli. Policejní stanici měli po pravé straně a Robertův dům po levé. Rozhodli se vrátit k železnici, aby se vyhnuli policejní stanici. Tuto trojici během jejich dlouhé cesty vidělo třicet osm lidí. Nikdo je však nezastavil. Zatímco kráčeli směrem k železnici, Jon z chlapce strhl kapuci a hodil ho mezi stromy. Jeden z chlapců vzal modrou barvu, kterou koupili ráno v obchodě, a natřel jí Jamesovi tvář. Pak do něj začali házet cihly a kameny. Bili ho železnou tyčí. Jeden z nich ho začal kopat.
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Thompson kopl malého Jamese do tváře s takovou silou, že v ní zůstal otisk jeho boty. Stáhli mu kalhoty a jeden z chlapců mu kroutil genitáliemi. Do chlapcových úst nacpali tužkové baterky, které koupil před několika hodinami. James měl zlomeniny na různých částech těla. Ještě živého ho nechali na kolejích, hlavu mu zakryli kameny a doufali, že když ho přejde vlak, jeho smrt bude vypadat jako náhoda. Po chvíli opravdu vlak přeřízl tělo malého na dvě poloviny. Pitva později prokázala, že James byl mrtvý už předtím, než ho vlak přejel. V následujících měsících absolvovali oba chlapci hodně testů. Ty ukázaly, že Thompson, syn alkoholika, byl otcem opakovaně znásilněn. Stejně i jeho mladší bratr. Venables byl syn rozvedených rodičů, kteří oba měli v minulosti patologické deprese. Měl staršího bratra a mladší sestru, oba měli problémy s chováním. Proto se mu ve škole vysmívali a neustále byl předmětem šikany. Venables poznal Thompsona ve škole poté, co oba propadli. Společně chodívali za školu. Hnáni silou, pro kterou není vysvětlení, unesli malého Jamese a zavraždili ho, jakoby pili sklenici vody. Jak je možné, že udělali takový hrozný čin? Bohužel, logicky to není možné vysvětlit. Můžeme zkoumat jejich minulost a těžké dětství. Ale ať chceme nebo ne, ani to uspokojivě neobjasňuje tak velkou krutost a zákeřnost. A v tomto případě jde o ďáblovu zákeřnost.
Takový delikt nelze vysvětlit jinak, jen jako řízení ďábla. Byl to právě on, kdo se nějakým způsobem dokázal zmocnit těchto dvou chlapců a přivést je krok za krokem k nenormální a strašlivé zkaženosti, vraždě malého neviňátka. Takovou zákeřnost nelze vysvětlit. Je však velmi důležité všimnout si násilí otců vůči dětem, což je i Thompsonův případ. Násilí otců na synech je jedním z přednostních kanálů, kterými satan vstupuje do světa. To, že Thompson byl opakovaně znásilněn svým otcem, není zanedbatelným detailem. Chlapci jsou často posedlí démonem, pokud byly v minulosti znásilněni vlastním otcem. Otcovo násilí je velmi účinným kanálem, kterým přichází démon. Vina otců zasahuje děti pro zlo mimořádného charakteru. Ne všichni, kteří byli znásilnění svými otci, jsou později i posedlí. Ale mnozí ano. Otcové předávají synům duchovní dědictví, které matky nemají. Pokud otec často žehná vlastního syna, jeho požehnání mají pozitivní účinek, mnohem pozitivnější, než když žehná matka. Proto pokud otec znásilní svého syna, efekt může být devastující. Nešťastná Marinella Marinella měla osmnáct let, když ke mně přišla poprvé. "Proč si myslíš, že jsi posedlá?" ptám se jí. "Otče," říká mi," už od dětství nedokážu vstoupit do kostela. Nedokážu vejít na svatá
strana 78
ORL 2016-1 místa. Snažím se tam vstoupit, ale nějaká síla mi v tom brání." "Odkdy tím trpíš?" "Přibližně od mých sedmi let." "Stalo se něco, když jsi měla sedm let?" "Ano... Trochu se stydím ... " "Přede mnou se nemusíš stydět. Řekni mi všechno." "Otec mě znásilnil..." "Kolikrát tě znásilnil?" "Mnohokrát. Nyní je už mrtvý. Ale nic se nezměnilo. Můj život je plný neštěstí. Chci prosit Boha o pomoc, ale nedokážu to. Nedokážu se modlit a nevím, kdo by mi mohl pomoci." To znamená, že posednutí, pokud o něj jde, trvá už jedenáct let. Tedy velmi dlouhou dobu. Rozhodnu se proto neprovést exorcismus ihned. Jsem doma sám a nemám u sebe žádné asistenty. Obávám se možné agresivní reakce. Dohodneme se tedy na setkání za týden. Marinella přišla přesně za sedm dní. Mám u sebe deset osob. Devět laiků a mladého kněze, který mě poprosil, aby mohl být občas přítomen při exorcismu. Dívka si lehne na lůžko a nechávám ji spoutat. Dám si na sebe štolu, do ruky vezmu svěcenou vodu a svatý olej. Začnu s latinskými modlitbami.
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Marinella reaguje okamžitě. Hází sebou, ale pásy, kterými je připoutána, zatím drží. Mladý kněz vedle mě sleduje celou scénu s obavami. Pak ve chvíli lítosti nad dívkou udělá něco, co raději nikdy neměl dělat. Přistoupí k Marinelle, dotkne se jejího ramene a řekne: "Odvahu, brzy to skončí." Marinella se obrátí, pronikne ho očima zmije a řekne mu: „A ty jsi kdo, malá panna?" "Jsem ..." "Mlč!" Zasáhl jsem. Požádal jsem mladého kněze, aby ustoupil. Ale škoda, už bylo pozdě. Ďábel dívá na mladého kněze a vychrlí na něj: "Malá panna, co tu děláš? Neměla bys být o této hodině v posteli a spinkat? Aach, promiň. Ty, když jsou všichni v posteli, nikdy nejdeš spinkat. Ty v noci nespíš. Ty masturbuješ před televizorem. Baví tě marnit čas o samotě, ne? Oh, ano, je to pravda. Co děláš? Neodpovídáš? Bídná panna, odhalená tady přede všemi!" A hlučný smích pohřbí i to, co z mého společníka zůstalo. Ale teď na něj nemám čas. Musím pokračovat v exorcismu. Ďábel odrovnal mladého kněze a já vím, že prozatím s ním nic víc činit nehodlá. Vedle něj totiž stojím já. Můj exorcismus je pro démona strašným trestem. A s tímto trestem se teď musí konfrontovat.
"Mlč, ďáble!" křičím. "Mlč! Odpověz mi jménem Krista: Kdo jsi, že se opovažuješ obtěžovat tuto dívku? Kdo jsi?" Marinella sebou hází a z úst jí tečou sliny. Najednou se začne velmi silně třást a z úst jí zazní dlouhé vytí. "Mlč ty, kněz! Neodpovím ti!" křičí. "Nikdy ti neodpovím!" "Ve jménu Krista, odpověz mi! Kdo jsi? Řekni mi, kdo jsi!" Z hrdla Marinelle vychází ponurý hlas: Jsem noční můra Marinelly. Jsem její démon a její potěšení. Jsem ďábel a příčinou toho, že jsem ji posedl, je její otec. Bude mnou posedlá navždy." "Ne, nezůstaneš navždy u nikoho. Kristus vítězí. Kristus zvítězil. Kristus tě porazí!" Pokračuji v exorcismu. Zdá se, že latinské modlitby mají účinek. Marinella reaguje na moje slova během tří hodin velmi agresivně. Pak ukončím exorcismus. Marinella se nepamatuje na nic, co se před chvílí událo. Požádal jsem ji, aby mi vyprávěla něco o otci. Odpověděla: "Byl to násilník a já jsem byla jeho hračkou. Musela jsem splnit jeho požadavky. Jinak mě bil až do krve a stejně i mou matku. To vše jsem trpěla dlouhé roky, dokud nezemřel. Ale víte, co vám řeknu?'' "Co?"
strana 79
ORL 2016-1 "Řeknu vám, že ho nedokážu nenávidět. Byl to můj otec. Byl to můj otec ... " Marinella se pustí do pláče. Utěšil jsem ji a dohodl jsem se s ní na dalším setkání za týden. Poprosil jsem ji, aby se vyzpovídala a každý den se snažila přiblížit co nejvíce k nějakému kostelu. Říkám jí: "I když nedokážeš vejít do kostela, zkus stát před ním venku alespoň pět minut v tichosti. Uvidíš, že pokud to budeš dělat každý den, po několika měsících dokážeš do kostela i vejít." Rozloučím se s ní, ale vím, že mě čeká ještě jedna úloha; promluvit si s mladým knězem. Čeká na mě před místností, kde proběhl exorcismus. Hledí do země. Je zlomený a zároveň vystrašený. Říkám mu: "Vidíš, co se stane, když si příliš troufáš? Nejprve je třeba mít s démony jistou zkušenost. Ale především musíš vést svatý život. Jinak tě ďábel odhalí a před všemi poníží." "Otče, je mi to líto." "Bude to pro tebe ponaučením." "Otče ..." "Prosím." "Musím vás o něco poprosit." "Ano, prosím." "Můžete mě vyzpovídat?"
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Vraždící Erika 21. února 2001 v Novi Ligure v Itálii Erika de Nardo, která tehdy měla sedmnáct let, se svým přítelem Maurem Favara - "Omarem", také sedmnáctiletým, ubodala k smrti kuchyňským nožem svou matku Susan Cassinio - „Susy "a jedenáctiletého bratra Gianluca. Hrůza a dynamika tohoto činu člověka až mrazí. Susy se spolu se synem vrátila domů kolem půl osmé večer. Zazvonila u dveří. Otevřela její dcera Erika. Společně šli do kuchyně a tam se mezi matkou a dcerou začala hádka o zlých školních výsledcích dívky. Tehdy se to spustilo: první bodnutí. Po něm si dívka natáhla rukavice. Qmar, který byl ukrytý v koupelně v přízemí a rukavice už měl na rukou, přiběhl k Erice, aby jí pomohl. Společně zaútočili na Susy zezadu. Jeden z nich jí zacpal ústa rukou a druhý zasazoval rány nožem. Pak se přidal i druhý. Žena se snažila utéct, ale narazila do kuchyňského stolu, který se pod silou nárazu rozlomil na dvě části. Oba bodali nožem, dokud Susy nebyla mrtvá. Gianluca rychle přiběhl z prvního patra a zděšen viděl celou scénu matčiny vraždy. Oba si ho hned všimli a okamžitě zasadili ránu i jemu. Nejprve v přízemí, pak v prvním patře vilky. Tady, v Eričině pokoji, byl Gianluca zavražděn padesáti sedmi bodnutími nožem.
Erika a Omar se pak vrátili na přízemí. Společně plánovali, jak zavraždit i otce, který měl přijít. Ještě předtím však byli prozrazeni. Ani v tomto případě není co dodat. Může být na světě ještě větší ohavnost? Větší nenávist? Větší hněv? Zdá se, že je těžké si to i jen představit. Je to nelidská ohavnost. Je to ohavnost ďáblova. Podobná té, která zasáhla dívku z Cassina, naštěstí jen na jeden den. Laura měla v červenci 1988 čtrnáct let. V jeden večer ji kamarádka ze školy pozvala na krátkou procházku. "Kam půjdeme?" ptá se Laura. "Podívat se na něco, co jsi ještě nikdy neviděla," odpoví přítelkyně. Vyšly z města a zamířily do nedalekého lesa. Po chvíli přišly k horské samotě a vstoupily do domu. Deset osob zahalených kápěmi se účastní spiritistických seancí. Vzývají duchy, aby s nimi komunikovali. Pak obětují ďáblu nějaké zvíře, které krátce předtím chytili. Laura má strach, ale neodváží se utéct. Přítelkyně ji drží za ruku a přinutí ji zůstat. Trvá to asi hodinu. Poté, co se všechno skončilo, se obě přítelkyně vrátily do města. Podle Laury šlo o hloupou hru, ale neškodnou. Rozloučila se s kamarádkou a šla domů. Když přišla domů, rodiče ještě nespali. Pozdravili ji, ale Laura jim odpověděla vulgárními nadávkami. Je to neobvyklé, protože Laura nikdy nenadávala, ani se nechovala agresivně. V ten večer se k ní však vůbec strana 80
ORL 2016-1 nedá přiblížit. Pokud se jí ptají na důvod nadávek a vulgárních slov, které opakovaně vycházejí z jejích úst, okamžitě útočí. Plive, kouše a křičí. Je to kdosi úplně jiný. Vypadá jako posedlá. Otec je praktikujícím katolíkem. Slyšel mluvit o páteru Candidovi, exorcistovi od Svatých schodů, mém učiteli. Dlouho nepřemýšlí a uprostřed noci vezme dceru autem do Říma. Ke Svatým schodům přijel nad ránem. Zastavil auto a čekal, až bratři o šesté otevřou bránu. "Potřebuji mluvit s P. Candidem," říká prvnímu bratrovi, jehož uvidí. "Proč?" "Musím mu ukázat mou dceru,“ ukazuje na dívku vedle sebe, která nevrle hází nenávistné pohledy na řeholníka. "Páter Candido je indisponován. Musíte se obrátit na jeho nástupce. Jmenuje se páter Gabriele Amorth a toto je jeho adresa." Oba hned nastoupili do auta a přijeli ke mně. Počkali, až jsem se vzbudil. Pak mě zavolali. V to ráno jsem měl před sebou dva velmi tvrdé exorcismy. Proto jsem nechal otce s dcerou čekat na vrátnici, pokud jsem neskončil. O dvanácté mi připomněli, že mám s nimi dohodnuto setkání. Byl jsem velmi unavený, ale souhlasil jsem. Myslel jsem si:
Ďábel není pohádka: Nejznámější exorcista současnosti vypráví Dám jim nějaké rychlé požehnání a pak končím. "Dobrý den. Jak se jmenuje tato dívka?" ptám se. Odpovídá mi otec a ve vzduchu panuje napětí. Oba jsou velmi unavení. Ale ihned chápu, že jde o něco více než jen o obyčejnou únavu. Začínám požehnání. Hned jsem potrestán za neopatrnost. Stojím příliš blízko Laury, která skočí a kousne mě do zápěstí. Cítím, jak mi její zuby vnikají do masa. Vykřikl jsem a ustoupil. Pochopil jsem, že jde o vážný případ. Začal jsem se soustředit a modlím se pozorněji. Stačí deset minut a Laura jakoby splaskla. Zdá se, že je zničená nějakou nelidskou námahou. "Jak ti je, Lauro?" "Dobře,“ odpovídá. "Lauro, teď jsi svobodná, jdi." Laura vstala a vyšla na dvůr. Hned běhá a hraje si s míčem. Jak je možné, že byla osvobozena v tak krátkém čase? Je to zásluha jejího otce. Přesněji, jeho rychlé reakce. Pokud je posednutí odhaleno dostatečně brzo, nestihne se zakořenit. Ďábel se pokoušel Lauru dostat. Vešel do ní během spiritistické seance. Během několika hodin se však nedokázal zakořenit tak, jak chtěl. Proto její osvobození bylo jednodušší.
žijí tak, jakoby život neměl smysl. Ďábel všechno ničí a snaží se postavit jedny proti druhým. Pokud se mu podaří postavit proti sobě matku a otce, pokud dokáže rozdělit rodinu, dosáhne svého velkého cíle. Ďábel ví, že pokud se rodiče rozvedou, způsobí rozdělení a bolest všem blízkým, počínaje dětmi. Exorcista Gabriele Amorth (narozen 1. května 1925, Modena) je italský kněz a dozajista nejznámější žijící exorcista. Vystudoval práva a je členem Společnosti svatého Pavla. Je také členem Mezinárodní papežské mariánské akademie a zakladatelem Mezinárodní asociace exorcistů. V současné době vykonává službu exorcisty v římské diecézi. Vydání jeho knih o exorcismu bylo významným milníkem jak pro literární historii, tak pro vnímání exorcismu veřejností, šlo totiž o první literární díla věnující se exorcismu hlouběji určená pro veřejnost vůbec. Z jeho knihy "Poslední exorcista" pochází také tento text (zdroj; kráceno).
Děti jsou nevinné. Rodiče je však často nedostatečně chrání. A to i proto, že rodiče často strana 81
ORL 2016-1 Ayahuasca, réva duše „Jednou z nejhlubších a nejvíce zahanbujících lekcí, které ayahuasca učí – a kterou máme my tvrdohlaví lidé takové potíže pochopit – je vědomí toho, že ‚vy opice si jen myslíte, že máte všechno pod kontrolou‘.“ (Dennis McKenna) Šaman ve vězení Kolumbijský šaman a léčitel Taita Juan nedávno cestoval do Oregonu v USA, kde měl vést tradiční léčitelské obřady. Jenže na letišti v texaském Houstonu objevili celníci v jeho zavazadlech 30 litrů tradiční medicíny – odvaru ayahuasca – a nešťastný šaman putoval okamžitě do cely s vidinou až 20 let vězení. V USA totiž úřady jeho svátost a lék považují za nebezpečný halucinogen, protože jednou ze dvou účinných složek je N,N-DMT, látka zakázaná Úmluvou o psychotropních látkách. Onen léčitel se přitom doma těší velké úctě, má licenci Ministerstva zdravotnictví a je jedním z mála zbývajících domorodých duchovních vůdců. Není přesně známo, zda si byl vědom toho, že s ayahuascou se v USA může dostat do potíží (vědět to měli organizátoři, ale to už je jiné téma). Nám sice už přijde běžné házet do jednoho pytle s nálepkou drogy všechny látky a rostliny měnící vědomí, od konopí přes kokain, heroin a všemožná syntetika, až po přírodní
Ayahuasca, réva duše halucinogeny, jenže taková generalizace jde proti zdravému rozumu, mimo kontext západní civilizace nemá logiku a tradičním uživatelům je zcela cizí. Příběh měl tentokrát šťastný konec – šaman nebyl obviněn a po čtyřech týdnech ve vazbě byl vyhoštěn zpět do Kolumbie. Svůj vliv měl možná i tlak veřejnosti a obavy z mezinárodní ostudy. Nutno dodat, že ani v ČR nemají ayahuasceros na růžích ustláno – držení více než půl litru nápoje ayahuasca obsahujícího více než 150 mg N,N-DMT je považováno za trestný čin se stejnou sazbou jako za 1,5 g heroinu. Réva duše Ayahuasca je kečuánský název pro amazonskou liánu Banisteriopsis caapi a zároveň pro odvar z ní připravený. Jméno znamená réva duše či liána mrtvých. Ačkoliv se nápoj jmenuje podle liány (má však i stovky dalších názvů, např. yagé, caapi, hoasca, daime či prostě čaj), kromě ní vždy obsahuje i další složku, zpravidla listy rostlin obsahujících DMT jako Psychotria viridis (chakruna), Psychotria alba či Diplopterys cabrerana (chaliponga či chagropanga) – různé národy i lidé mají různé recepty a rozličné jsou i obřady, které užívání provází. Pozoruhodné přitom je, že použitá kombinace rostlin účinkuje úplně jinak a mnohonásobně silněji než jednotlivé složky samotné. Těžko říct, jak na to původní obyvatelé Amazonie přišli – hoascu užívají pro šamanské, náboženské, společenské a léči-
telské účely odnepaměti a říkají, že jim to prozradila liána samotná. Členové církve União do Vegetal (UDV) jí říkají síla a listům chakruny zase světlo. Nápoj má velmi silné halucinogenní účinky, trvající asi šest hodin. Po užití se často dostavuje zvracení, což však není vnímáno jako nepříjemný průvodní jev, ale jako prostředek očištění těla i duše. Vize vyvolané yagé přicházejí ve vlnách, kdy se fáze běžného vnímání střídají s intenzivním vizionářským pohroužením až transem. Nechybí ani okamžiky radostného smíchu. Pro původní uživatele byla ayahuasca zdrojem uměleckých
strana 82
ORL 2016-1
Ayahuasca, réva duše cabrerana byl odhalen již zmíněný halucinogen N,N-dimetyltryptamin, který je však při orálním užití neaktivní, protože enzym monoaminooxidáza (MAO) ho rozloží příliš rychle. Účinnou složkou B. caapi pak jsou harmalin a harmin, které MAO blokují (inhibují), čímž zpomalují metabolismus tryptaminů a dalších látek. Mezi tryptaminy patří kromě DMT také účinné látky lysohlávek psilocybin a psilocin (4-hydroxy-N,N-dimetyltryptamin) i neurotransmiter serotonin (5-hydroxytryptamin) a hormon melatonin (5-methoxy-N-acetyltryptamin), látky lidskému tělu vlastní. Říká se, že DMT se v mozku vyskytuje ve stopovém množství přirozeně, nebylo to však nikdy spolehlivě prokázáno.
Elfové a DMT
Samotné DMT je velice účinné při užití inhalací. Působí zážitky podobného druhu jako lysohlávky (psilocybin) či LSD. Srovnání jsou však ošidná – v případě DMT jde zpravidla o zážitky extrémně silné a bizarní. Podivuhodně často jsou popisovány „výlety“ do jiných světů, setkání s mechanickými elfy (výraz popularizovaný neúnavným psychonautem a vypravěčem Terrencem McKennou), komunikace s mimozemskými bytostmi a ztráta ega. Celý zážitek přitom trvá méně než deset minut – v 60. letech se DMT přezdívalo „byznysmenův trip“ v narážce na mnohahodinové tripy s LSD.
Západní vědci samozřejmě podrobili yagé zkoumání. Jako účinná látka P. viridis či D.
Společenství rostlin
motivů pro malování a vyšívání a koneckonců podobně funguje i dnes. Je třeba dodat, že o nějaké návykovosti nemůže být ani řeč a existence rekreačních uživatelů v běžném slova smyslu je sporná. Studie zkoumající členy UDV zjistila, že po zdravotní stránce na tom byli o poznání lépe než běžná populace.
Počátkem minulého století začalo povědomí o ayahuasce pronikat mimo tradiční domorodá společenství a záhy došlo v Brazílii k prolnutí s místním lidovým katolickým křesťanstvím, už předtím ovlivněným africkým animismem a místním šamanským spiritismem. Vznikla synkretická náboženství Santo Daime, União do Vegetal (Společenství rostlin) a Banquinha, jejichž ústředním bodem je právě ritualizované užívání ayahuascy a zpívání hymnů. V Brazílii je od roku 1986 užívání ayahuascy uvedenými církvemi legální. Ačkoliv ve srovnání s ostatním světem šlo o průkopnický krok, kritici upozorňují, že udělit monopol na užívání drogy několika vybraným církvím není z hlediska svobody vyznání úplně šťastný krok. Přesto jde o zajímavý model pro soužití západní kultury a psychedelik – Santo Daime a UDV nacházejí v poslední době věřící i v dalších státech, přestože z právního hlediska je jejich situace velmi problematická a mnohde si musí připadat jako pronásledovaní kacíři. Úřady se jim zpravidla snaží v užívání jejich svátosti zabránit, soudy je však leckde brání. V USA vyhrála UDV soudní spor a získala výjimku pro náboženské užívání ayahuascy. Stejně úspěšná byla Santo Daime v Holandsku i v Itálii, neúspěchem skončila její snaha ve Francii. Za osvícením s cestovkou Popularizace ayahuascy, kterou završilo rozšíření Internetu koncem 90. let, vedla k nestrana 83
ORL 2016-1 zamýšleným důsledkům, ke kterým patří ayahuascový turismus. Psychoaktivní odvar (v lepším případě spolu s příslušnými rituály) je totiž schopen vyvolat spirituální zážitek, po kterém mnozí lidé z materialistického západu prahnou. Yagé navíc, zdá se, účinkuje i na všemožné civilizační choroby. Spolupráce místních ayahuasceros a podnikavců ze západu dala vzniknout něčemu, co začíná čím dál víc připomínat velký byznys se všemi klady i zápory. V určitých kruzích je dnes ayahuasca vyloženě v módě a mnozí z těch, kteří ji „objevili“ už před lety, nad dnešními turisty ohrnují nos. Říkají, že komercializací se vytrácí posvátno a ničí poslední zbytky původních kultur. Jiní namítají, že naopak pomáhá domorodým komunitám přizpůsobit se globalizovanému světu a v nějaké formě přetrvat. Ať je to jak chce, vyplatí se pečlivě zvážit, do čích rukou se svěřit. Nejde o nic menšího než o naši mysl. Příběhy turistů, kterým pod vlivem ayahuascy udělali v hlavě paseku zisku- či mocichtiví mágové, jsou vskutku hrůzostrašné. V dobrých rukách je ayahuasca mocným lékem, v nepovolaných jde o hrátky s ohněm, ve zlých je to nebezpečná zbraň, což docela odpovídá i amazonské tradici. Analogy Ale lidé ze západu jsou možná až příliš vynalézaví. Jen co rozlouskli mechanizmus
Ayahuasca, réva duše účinku ayahuascy, začali s vlastními experimenty. Inhibitorů MAO (MAOI) je totiž veliké množství a dokonce i samotný harmalin a harmin jsou kromě B. caapi přítomny třeba v dostupnější syrské routě (peganum harmala). DMT a příbuzné tryptaminy (zejména 5MeO-DMT či bufotenin) jsou neméně časté a vyskytují se po celém světě – v mnoha druzích akácií, mimóz (citlivek) a rákosů. V kůře kořenů citlivky mimosa tenuiflora (dříve hostilis) je látka přítomna v množství okolo 1%! Stačí přidat výtažek z routy a analog k ayahuasce je na světě. Mezi další analogy patří aussiehuasca (směs australských rostlin s MAOI a DMT), psilohuasca (kombinace MAOI a psilocybinu) či farmahuasca (čistý MAOI s čistým DMT ve formě kapslí). Jeden zákaz nestačí? Zatímco DMT je zakázán mezinárodními úmluvami, o rostlinách tuto látku obsahujících to neplatí a jsou snadno k sehnání, ať už ve formě semen, řízků či sušiny, ze které je možné si navařit ayahuascu, nebo účinnou látku extrahovat (obojí je však už nelegální). To je trnem v oku Mezinárodní radě pro kontrolu narkotik při OSN, která letos doporučila vládám ayahuascu a její složky zakázat. Trochu to připomíná situaci ohledně listů koky, jejichž žvýkání bylo OSN prohlášeno za škodlivý zvyk, který je třeba vymýtit. I když je zřejmé, že toto rozhodnutí je místo
racionálního základu postaveno na rasových předsudcích, chybí vůle ho změnit, což vedlo až k tomu, že Bolívie od Úmluvy v červnu odstoupila. Nezbývá než doufat, že státy z oblasti Amazonie budou tohoto příkladu následovat a snahy o zákaz jedinečné součásti svého kulturního dědictví rázně odmítnou. Čeští zákonodárci však byli ještě rychlejší než protidrogoví válečníci z OSN – pěstování více než pěti rostlin obsahujících DMT je od 1.1.2010 trestným činem a nejen provozovatelé botanických zahrad, ale i mnozí skalničkáři jsou teď jednou nohou v kriminále. Autoři vyhlášky chtěli původně zakázat dokonce i pěstování rostlin obsahujících jakýkoliv inhibitor MAO, ale naštěstí se ukázalo, že vláda k něčemu takovému nemá pravomoc. Což je dobře, protože ve větším množství údajně podobně jako MAOI funguje i černý rybíz. Těžko říct, proč se naši volení i nevolení zástupci bojí psychedelik jako čert kříže. Jistě, v nezodpovědných rukou mohou nadělat škostrana 84
ORL 2016-1
Ayahuasca, réva duše
du, ale to platí o kdečem, řízením automobilu počínaje a extrémními sporty konče. Ayahuascový turismus, popularita jejích církví i šedý obchod s ingrediencemi svědčí o tom, že po ní existuje poptávka. A ta nezmizíjenom proto, že nějaký úředník rozhodl, že občané jsou nezodpovědné děti, které je nutné vodit za ručičku a vše potenciálně nebezpečné jim pro jistotu zakázat. http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/190ayahuasca-reva-duse
strana 85
