No title

^Yyiyh

IGNÁT HERRM ANN 1A

ERSTVÉM VZDUCHU Sebraných spisu Ignáta Herrmannasv 47

Topiova

edice Praha XÍL, Poiská 52.

Topiovy

Bílé knihy

zrcadlo literám iti o

svta

PAMTI BABIKY KAVALÍROVA vydal dr. F. F. Fric za spolupráce Olgy Zielecké. 3.

vydání,

autotypické

rozšíené o rodopisné poznámky a rodokmen pérové pílohy, faksimile rukopisu a tíbarevni podobizna autorky.

i

kniha klenot. Ped asem se jí v úct a obdivu poklonil nág jaykozpytec prof. J. Zubatý, shledav v ní pravé poklady zdravé a isté mateštiny. Zde se jde opravdu ke koenm. Ale jde se stejn i k samým hlubinám zdravé a krásné eské povahy, eské zbožnosti, pracovitosti a lásky, která nebourá, nýbrž iiví, pomáhá rst. Snad bude možno se vrátiti k této bohaté knižní kráse zvláštním lánkem pod arou, aby se ukázalo, CO je v ni „

.

.

.

zvnlý

zlatých zrn a buditelských

náznak pro

dneini

tžký

vét.** Národní Politika

Cena knihy

Ke 34-,

s

pvodním devorytem

v

plátn

váz.

U

TOPIOVA

EDICE,

K 44*—,

20. XI. 1838.

Boudy o 235 sranácli 59 —. v polokži

C.

K

knihkupc.

PRAHA

XII.,

POLSKÁ

52.

—

Sebrané spisy Ignáta Herrmanna 1.

blednouc! obrázky. Vzpomínky

nejstarší a

drobné epi-

•ody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. 2.

OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. ze života

3.

spoádané pražské

TCHÁN KONDELÍK A

ZE

Drobné

K 35'—

píbhy

rodiny. Vydání Šestnácté.

VEJVARA. (Pokraování

,,

35'

.,

40

Otce

Kondelíka.) Vydání dvanácté.

—

CHUDÉHO KALAMÁE.

Drobné nárty. Vydání šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z «tiché" pražské domácnosti. Vydání páté. „ 45'— 5. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ Humoristické a rázovité obrázky 15'— ze života. Vydání tvrté. ,, 6. STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života .pespoetných". Vydání páté. „ 22'— 7.-8. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského života. L a 11. Vydání osmé. „ 55*9. BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdí a ulic. Vy28'— dání pité. ,, 10. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydání druhé. „ 18 — 11. DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY, Vydání tvrté. „ 21'— 4.

12.

Z

DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva stínové obrazy z

manželského života.

„ 20'—

Vydání tvrté. 13.

ŽENITBA

PÁN

KARAFIÁTOVA

a jiaé povídky staromlá-

denecké. Vydání druhé. 14. 15.

16

PES DEVÁTÉ. Ticet nedélních povídek. Vydání tvrté. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka. — Pouhé smyšlenky. Strašidelné. - „Ameríkánské".) Vydání tvrté.

PÁTÉ

KANCELÁSKÝ PRACH z ovzduší

17.

—

19.

k&nceláského a kupeckého. Vydáaí druhé.

FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ.

,,

Vy„

BURLESKY, Vydání Z

21.

tetí.

,,

PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A

KRATOCHVILNÉ.

20.

.,

28'50

SMÍŠENÉ ZBOŽÍ. Drobné rty

dání tvrté. 18.

„ 20'— „ 25'50

20'

—

16 19'50

JINÉ HISTORKY

(Povídky o paní Angeliné Knedlhansové,

bývalé kvartýrské. — Mládenci a ženichové.) Vydání druhé. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Dli O literátech, umlcích a hercích. — Dv vzpomínky zcela intimní. Vydání druhé, PÍBH DUŠIKOVÝ. Rodinná historka z let sedmdesátých.

„ 14'—

I.

Vydání

tetí.

,,

24'

„ 21'—

Z NOTÝSKOV PAVLA AMRDY, písae pi výpomocnéa úad. Díl prvý a druhý. Vydání tvrté. „ 44 24.-25, VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO SE KOLEM NICH SBHLO. Díl I. a II. Vydání šesté. „ 56'— 26, EVIKA A JINÉ VÝJEVY RODINNÉ. Vydání tetí. „ 18'—

22.-23.

27.-28.

DROBNÍ

UD,

1.

a

II.

32. 33. 34.

O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Díl

35.

ŽENITBA

30. 31.

—

díL Vydání páté.

PED PADESÁTI LETY, PED PADESÁTI LETY. MUŽ BEZ TINÁCTKY a jiné PED PADESÁTI LETY. IIL

29.

I.

„ 50 „ 20„ 24'— „ 18

dli.

II.

díl.

—

povídky nedlní.

Vydání druhé. Kniha drobných vzpomínek. IL díl.

BRATÍ ADAM.

díl.

II.

Podivuhodný

píbh

„ 24'— „ 24'— „ 28'—

amerikán-

„ 24'—

ský a jiné historky.

\j^ 4 X'

36.

O

TECH

NEBOŽTÍCÍCH

I.

44.

VÁNONÍ KOLEDY. ské.

45. 46. 47.

K 28'— 20'—

a jiné historky acdilnl.

PÍBH

JEDNOHO DNE & jiné. 33.-39. HISTORIE JAROMÍRA TYK VY. a II. dU. 40.-41. FELÍKOV ROMÁN. 42. PAN KORIANDL A SPOL. 43. ROZHÁZENÉ KAPITOLY. 37.

I.

a

II.

„ „ „

díl.

Vydání drahé.

PED

Drobné historky Tanení a sylvestror.,

PADESÁTI LETY.

— — — 28

„ 32 „ 28

Vydání druhé.

ARTUR A LEONTYNA. Píbh z

4252-

doby nedávné. Vyd, druhé.

IV, díL

„ 24'— „ t4'-

NA ERSTVÉM VZDUCHU. Samostatn vydáno:

JÍRA ZBOJNÍK, knížka pro Telké i malé. Brož. K12'—, ypcrg.Tazbé „ 48'— UDIKY A zvíátka. Ilustroval Prokop Lsichter. Nákladem 32'— F. Topie 1926. .. ^ ^ 48'-, TRÉ KAPITOL Z MALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz.

K

podpisem autorovým ,, 180'— MANŽELOVA PÍTELKYN. 2ert z mladé domácnosti o fednom fcdnání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku na

runím papíe v pergamtnu,

s

Karla Šípka: Starší závazky.)

ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O ZVÍÁTKÁCH. Topiova Edice (Sbírka souvislé etby školní). Tetí vydání. Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deíct kratších delších hittorek. ARTUR A LEONTYNA. Pražský pibéh t doby nedávné. TOBÍÁŠKOV

i

FELÍKÚV ROMÁN. Dva

díly. Celkem 462 stran. K-KE-KU. Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro vše-

obecnou potebu.

OJCIEC KONDELIK

Peklady do polštiny: NARZECZONY WEJWARA. Za pozwoleniem

autora Pavel Laikowski. (Bibliotéka dziel wyborowych. No. 257—259.) Ve VarSav 1903. Druhé vydání 1924. KONDELIK I ZlE WEJWARA. Z czeskiego przetlomacayla Kari. miera Uilenfsld. (Bibliotéka dciel wyborowych 736-738 ) Ve Varšavé 1912. ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach. „Dzennik dU wszystkich". Ve Varšavé 1905. I

z czeskiego przeložyl

TEŠ

Peklady do charvatštiny

DOMAA

SREA.

(Domácí štstí.) Dvie slike iz brainoga života. Peložil Makso Kuntarí. .Národn novin" v Záhebe, záí-listopad 1905.

OSVTA ZAUUBLJENOGA DRUGE HUMORESKE. V Záhebe Do holandštiny: I

19i7.

VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA.

Klein, gebeurtenissen van een Prager gezia. Naar bet Boheemsch doo S. J. BarentzGeautoriêerde uitgave. Amsterdam. H. J. W. Becht 1909. SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebaurtenitaea uit het leven van een Prager familie. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schdnberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam. uit het leven

Schóaberg

H.J.W. Becht 1911. MIJNHEER MELCHIOR.

(Pan Melichar.) Geautoriseerde vertalio van Jo Arenberg. V amsterodamském deníku Het Volk v listopadu 1912. KINDERLOOS. (Bezdtná). MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) Naar het Boheemsch van Igoát Herrmann. (Scbriivcr van Vader Kondelik.en bruidegom Wejwara enz). doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave. 185 stran. Amsterdam. H. J. W. Becht, v listopadu 1914. DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V deníku Het Volk. Amstero-

dam,

1923.

Do

OE

slovinštiny:

IN ŽEVIN VEJVARA. Z artorjevlai doToljenjem poib Tcnil Staako Sretiaa. .Národní daeTaik" t Cdja (Štýrsko), 1910. TAST KONOEUK IN ZET VEJVARA. (Tchán Kondellk a zet Vejrara.) podPotloTcnil Stanko Sretina. „Narodni dnevnik' y Celju (Štýriko), zimu 1910, IN NKOLIKO VESELIH POVESTIC O ŽlIVANCKOV SVETI VALCAH. (Tobiáškv Stédrý den atd.) Pevel iz eSine dr. Fran

KOMDELIK

veer

Bradá. Lublt 1923. KAKO SE JE KULICHOVA NANINKA MOZlLA IN KAJ SE JE OKOLi NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Dr. Bradá, Ig. Kleinmayr & Fcri. Bamberg t Lublani.

Do

franštiny:

MONSIEUR KONDELIK ET SON FUTUR GENDRE

(Otec Kondellk a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. .Gazette de Prague", 1923.

Do CHILDLESS. (Bezdtná.) Ve

anglitiny: worls

abfrce Tiie

classics

(Selected Czeck

Peložila Marie Buschová, 1925. CHILDLESS. Druhý otisk pekladu ve velik* antologii Grcat Short Novela oí tbe world z roku 1927. London, Wiliiam Hcinemaon. tales

Oxford uniyeriity

presa).

Do FARA

COPIL. (Bezdtná.) Ve

rumunštiny: sbírce

Biblioteca dimineata avazek 147.

Bttkureit 1932.

Do nminy: HERR MELCHIOR.

(Pan Melichar.)

DER FRATER AUS PODSKAL.

(Frá-

DER TONl LIEFERT. (Tonda odvidí.) Deutach von Johanu Michael. .Prager Zfitung*, 1896-7. ter z Podakalí.)

VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA.

Kleine Epiaoden Bua dem geordaeten Hauahalte einer Prager Búrgetfamilie. Autorisierte Uberaetzung aui dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermsnn, 1907. Dva svazky.

SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Erben, 1911. AUSGEWÁHLTE GESCHÍCHTEN Von Igaát Herrmann. Autorisierte Uberaettung aus dem Boîmischen vón Annie Auedaíek (Slavische Romanbibliot&ek. Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv pražské idylly.) Peložila Klára Hiibschová. „Uaion" v Praze, únor- kvten 19 0. HAUSLICHES GLOCK. (Domácí štstí.) Autoi aovaný peklad Em. Schicka. ,Union" v Praze, 1911. Též aamostatné nákladem Ed. Beauforta. FOXL-SPITZ und andere kurzweilige Geschichten. (Foxl-VoHšek.) Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. „Union" v Praze, prosinec 1913

Autoi I íerte Úbersetzung

W. Hayn'a

Berlin, A.

—

bezen

1914.

ALLERLEI TlERCHEN UND LEUTCHEN. (Lidiky von

J.

Praha.

a zvíátka.) Deutsch Reissmann, mit Zeichnuagen von Kochmann. Roland Moravitz,

K

10

—.

FOKSO-NUKSO. Olomouc

1932.

Do

esperanta:

(FoxI-Vo«ek.)

Eldonia

Moraviaj

Esperanto Pioniroj.

SEBRANÉ SPISY

IgnAtaHerrmanna DÍL XLVII.

:^»^

NA

ERSTVÉM VZDUCHU PRVÉ KNIŽNÍ VYDANÍ

SOU

cUÍ V7 v

PRAZE

TOPIOVA EDICE

NA ERSTVÉM VZDUCHU DROBNÉ VZPOMÍNKY Z MINULOSTI

VYPRAVUJE

IQNÁT HERRMANN DRUHÉ VYDANÍ

© V

PRAZE

TOPIOVA EDICE

Právo pekladu do všech jazyk, jakéhokoli zdramatisování neb zfilmování a všechna

práva

Tiskla

vbec

si

„Osvta", spolenost

autor vyhrazuje.

s o.

r.

ve Valašském Meziíí.

NA ERSTVÉM VZDUCHU

z feriAlní tury. I.

Dyly posud

rozliné, více

mén

spolehlivé znám-

i sebe nedbalejšímu pozorovateli asových událostí naznaovaly, že prázdniny a s nimi krásné dny letní mají na kahánku. Jisté zjevy

ky, jež

s takovou uritostí, že omyl byl nemožný. Byly to pedevším drožky, hrící od rzných pražských nádraží s karakteristickým nákladem, drožky, pi nichž nebylo možno nepomysliti na nacpané posady s kuaty a slepicemi, jak se dopravují na pražský trh. Že se do takové drožky vejde rodina teba devítihlavá, chápal jsem, ale že je v ní místa i pro devt páru noh, šlo mi již do hlavy. Pán, paní, kolekce dtí, napí guvernantka, na kozlíku vedle koího kuchaka. Kuchaka na klín kufr, koí na klín kufr, kolem krku velocipéd, mezi koleny košík s máslem a vejci — na zadní náprav kolosální koš s prádlem, nad tím nade vším pyramida škatul s klobouky, milostpaní

vystupovaly

he

I.

Herrmann, XLVII. Na ersivém vzduchu.

1

10

v ruce pugét

—

ach, jak

pohodlný a blažený ná-

vrat z kteréhosi venkovského zátiší! Jestli

však

sthovavého ulic ní,

vám unikly tyto návraty pražského vám náhlé zalidnní

ptactva, neušlo

studentstvem a ješt drobnjší mládeží školspchající ke

pasáž feriálních

zídlm vdní. Tatam volná msíc, a Pražan, který za er-

venec a srpen uvykl bloumati zcela lhostejn a nedbale po chodnících, musil v rostoucích prou-

dech lidstva dávati pozor, aby mu neušlapali nohy. Bylo-li možno, aby komu ušly také t)d:o píznaky prchajícího léta a nastávajícího podzimku, nemohl nikterak pehlédnouti známek, jimiž mateská obec pražská naznauje zmnu saisony. Dívám se na to dvacet, ticet let, a ješt mne to nezklamalo. Pokud je Praha prázdná, oddychují i naše dlažba, naše kanály, plynovody a vodovo-

dechem klida dlaždii jsou patrn

dy, naše tramvajové koleje tichým

ného letního spánku

—

taky na letních bytech. Ale jakmile férie se schy-

byt do verejška vytáhnou a jakmile se pražské ulice oživí obyvatelstvem domorodým i pílivem venkovan a cizinc, tu pokyne ona neviditelná, rozšafná ruka z hospodáského oddlení na radnici a tajuplné síly rozryjí hladiny trotoár jízdní dráhy, navezou barikády dlažebního kamene a celá pohoí íního písku, vytrhané i nové kolejnice tramvajové protahují zkoprnlé údy v malebných skupinách, na kižovatkách hromadí se lují,

jakmile žaluzie v oknech

opuštných

se

i

11

drožky,

koáry

i

tžké nákladní povozy, nemo-

houcí ani dál, ani zpt, nespoetné ulice jsou

bec ci,

vozb uzaveny,

malí

vyvrtují

i

velcí, klopýtají

si

v-

a nevinní, nic netušící chod-

o kámen, koleje roury, hlav do bezedných i

nohy a padají po

jam a jímek. A pak nastanou dešt a naprší do toho všeho, jámy se zalejí vodou a zaplaví bahnem, pochod Prahou je spojen s nebezpeenstvím života, a pak — ano, pak vidíme neklamn, že nastává podzimek...

Ale kdyby všecky tyto známky selhaly, kdyby se nám letos nebo napesrok nezjevily pecpané drožky s vracejícími se „feriálními emigranty^ S kdyby se pražskými ulicemi pestala roznejiti školní mládež a kdyby jednou i ta pokojovaná dlažba pražská nebyla práv na pod-

vn

zim rozkopána — pak máme jiný, a to fialovsky neklamný píznak, že se k nám snáší jese jsou :

to cestopisné rty, jimiž skládají

poet

z toho,

nám

turisté

kde a jak

svdomit

ztrávili

svoje

prázdniny, jaká zažili dobrodružství, v jakých se ocitovali nebezpeenstvích.

Komu

Svatobor nebo Akademie napchova-

kdo jel s podporou njaké nemocenské pokladny, na útraty vlastní nebo svých vitel, kdo se vydal za národním vyšíváním Eskymák nebo aby vyzkoumal, zda je voda v teplých rybnících stejn mokrá jako ve stude-

ly náprsní tobolku,

12

ných: jed váže se

první mlhou a

s

v obvyklé sídlo své, píše cestopis.

Bohužel, všichni

pozd

trochu

tu

umyl

m

rýmou

vrátil

se a pevlékl, sedne a

pedešli. Vrátil jsem se

a shledávám, že je vše obsazeno.

a vidím, že všichni

bezdní

soudruzi turisté

mnohem

víc a lepších vcí na zemkouli Zkrátka — zmeškal jsem pívoz. Proto upouštím pro letošek ode všech cestopis. Pedpokládám totiž, že každý tená, jen trochu setlejší a honnjší, dovede si pro vlastní potebu ze všech posavadních skutených vymyšlených cestopis zkomponovati cestopis tak

vidli

než

já.

i

pkný

pouný, že ani sám neuví, kterak po sedl doma. A proto také nemohu jinak, než výstražn upozorniti a varovati každého, aby moje další a

celé prázdniny

ádky etl

s

nejvtší opatrností a nepokládal

nikterak za líení z cesty.

Hodlám

voiti o vcech, jichž jsem

mohl povšimnouti,

si

je

ponejvíce ho-

v letu

vbec

ne-

a kde se mi tohoto spolehH-

vého materiálu bude nedostávati, uchýlím se prost k podrobnostem vymyšleným, jako inili mnozí jiní cestovatelé. Nejlépe pak uda iní lá, kdo po tchto upímn výstražný slovech toto nedlní mé íkání klidn odloží. O nic nepijde. Pomíjím naprosto okamžiky tklivého louení se svým douptem, s domem, pod jehož stechou je lovku tak útulno a bezpeno. Ach ano, kdybyste mohli cestovati se svou svtnicí, aspo i

13

domu na srdaby pokud možno nepouštl do mého bytu nikoho, kdo by mi chtl odtud nco odnésti, a když jsem pod tíží svých zavazadel piletl na nádraží všecek udýchán, vzpomnl jsem, že sice mám tlumok nacpaný mnohými vcmi, kterých nejspíše nebudu potebovati, ale že jsem nechal na stole ledacos jiného, eho budu velmi tžce

se svou postelí! Vložil jsem správci ce,

postrádati.

V

této

vci nejsem nikterak výjim-

kou, stejných nedopatení dopouštjí se risté

a cestovatelé.

ped

lety jel s

(Vzpomínám

—

drahou,

rem

i

s cylindrem, jak

silnicí

i

mi

s

pravil. Jeli

sebou

m

jsme

vlakem, koá-

žebiákem, nám ze

obluda pítelova pekážela ce. Mlel jsem arci, když

jiní tu-

dkladnou koženou

polními cestami,

„holštýnským^^

i

kterak jsem

pítelem na svatbu. Vlekl

celých patnáct mil tžkou, krabici

si,

a kožená ta

všeho nejví-

pítel ujišoval, že

by bez „téhle vci^^ nemohl vbec jeti na svatbu, nebo v tlumoku má k cylindru frak, a k fraku zas nemže narazit na hlavu nic jiného než cylindr. Když však jsme mli nastoupit cestu do kostela a pítel otevel krabici, seznal k svému neskonalému pekvapení, že cylindr v krabici není, ale že zstal doma na všáku; potom jsem arci nechápal, pro tedy jsme se tahali dva dny

prázdným futrálem.) Uícenému a polámanému bylo mi na praktickém nádraží pražském útchou, že se nemua noc se zatraceným

sím tlaiti ke kase,

nebo

v náprsní kapse choval

14

jsem peliv sešitek kombinovaných lístk

jízd-

rovnž tak mj soudruh. Rozumí se ovšem, že po chvalném zvyku našich konduktér a ,,našich^^ železniních správ n.ích,

vbec

nacpali nás do

vevše vozy

vagón

již

plných, neote-

po nejvtším naže rakouské dráhy iní tak pro-

zcela prázdné ani

léhání. Praví se,

aby v pípad srážky nepišli k úrazu lidé, kteí by v tchto vagónech sedli — potlouci se mohou nanejvýš jen v tch nacpaných. Možno, že k tomu vede bohatá zkušenost našich železnic — ostatn tomu nerozumím. Úmysln pomíjím popis nejbližšího okolí pražského, maje zato, že jak po stránce krajinné, tak i ve smru botanickém a geologickém dostaten jest prozkoumáno. Krom toho musím doznati, že jsem si ho tentokráte blíže ani nepoto,

všiml, nebo v prvních okamžicích jízdy bylo se nám obma starati o to, abychom se ve voze vbec njak uhnízdili a bychom si pomocí pléd a

vlnných pokrývek tvrdá sedadla tetí tídy upraco nejlépe na „tídu druhou". Což se nám po delším šouchání a vzteklých pohledech utištných soused podailo. V prvních okamžicích jízdy — jak známo vili

—

zavládá pravideln ve vagónech nálada stísnná, stlumená. Stídají se zkoumavé hledy, snažíte se vypátrati, jaké

i

podezívavé pomáte sousedy, a

dobromyslný pozdrav jen zavreli nebo vbec pysky nehnuli, jste v rozpacích v pí-

ježto na váš

i

15

in

jejich národnosti. Arci tu bylo

i

nkolik pí-

slušník národnosti zcela evidentní, o kterých jsem nebyl na rozpacích pražádných. Ti všichni mli v rukou ranní íslo „Neue freie^^ a usilovn hroužili se v jeho obsah, chvíli

dostaten

vírané^^

aby ješt v poslední

se pipravili a nadchli pro „uza-

území, jehož hranice jsme

mli

zane-

dlouho pekroiti.

Po njaké dob stejnomrného

a jaksi hy-

pnotisujícího natásání vozu byli však tito tená-

i

své

syti

hovoili.

etby

U

a rozhlíželi se,

našeho okna dávno

neúnavn pemílali

s

kým by již

se roz-

dva Prušáci

cestovní své dojmy. Vraceli

Alp a jeden vidl ohromnjší vci než druhý. Co je v baedekru, i co tam není, chrlilo se z nich jako z natažených ariston. Že dlouho manžety polovlncestovali, bylo patrno. Límce se z

i

ných strakatých košil byly bezpíkladn usmolehusny, vesta jevila stopy veškerých ídkých i

omáek

rzných stanic pobytu, a krky ruce jejich svdily o tom, že v krajích, jimiž putovali, je asi nesmírn zle o vodu. Hortých piv a

z

i

liví tito turisté

rou projíždli tu

nestarali se pranic o krajinu, kte-

—

jejich

baedekr patrn na nic

je

neupozoroval. Až když se na pravé stran Mlníka, který tu tak ma-

objevila hezká silueta

lebn ovládá

krajinu, zarazili se milí sousedé na

okamžik, vyhlédli a navzájem se otázah:

„Melnik

—

Melnik? Tady roste to víno...^'

!:

16

A

nyní nadešel okamžik jinému našemu spo-

lucestovateli.

Za pažením za námi sedl obstárlý Semita. Ah, dávno již nesedl, ale netrpliv posedával, vrtl sebou jako rtu. Hovor obou Prus jej dráždil, s chutí by se byl vmísil, ale tito dva neúnavní eníci neinili nejmenší pestávky, na okamžik nepomleli, v jejich rozmluv neobjevila se nejmenší štrbinka, kam by byl Semita mohl klínkem njaké slvko. Ale te, jak vykli svoji otázku a na padrtek asu se odmleli, vyskoil posavadní mlitel z donucení a pes paženíko letlo do našeho oddlení ,,Ja, meine herren, melniker wein, da lassen zí zich was zágn .. .!^* Da lassen zí zich was zágn! Ano, te byl náš soused na rán a mluvil. Má-li každý vlak anebo snad každý vagón pacifické dráhy americké svého kazatele neznámé posud jakés církve, který všem spolucestujícím rozdává z bezedných kapes traktátky a všechny snaží se pevésti na svou víru, má-li krom toho každý ten vagón i svého ernocha v pemrštném úboru a s tuctem prsten na prstech, mají naše vagóny, jedete kterýmkoli smrem, svého cestujícího žida, který všecko ví a nejlépe ví. Lassen zí zich was zágn Ano, jen si dejte íci Rozepjali jste si snad v horku vestu. Podívá se vám na šle, rozepne svoji vestu, okáže svoje vraziti

a

!

šle.

Kde

jste koupili

svoje?

17

Pff!

On je koupil tamatam — to jsou

Dívá se vám na boty Pff!

Da

lassen

zí

Ale hlavn zná a v

tch

— co jste za n

zich zágn

jiné šle!

dali,

kde?

— jeho boty, co?

všechna msta hospody. Ví zpa-

cestující žid

„nejlepší^^ hotely a

jejich štíty, ulice a ísla dom, vzpomíná si dopodrobna, kdy a kde posledn byl a co tam

mti

co za to

jedl,

platil.

A pi tom

luská prsty i jazy-

ješt záchu posledního sousta, a doporouí vám drazn, abyste neopominuli

kem, jako by

cítil

tam a dáti si totéž, ale rovnž nesmíte zapomenouti íci restauratérovi, že vás tam posílá „der alte Pfeffermann^^ A pak uvidíte! zajíti

Na, da lassen

zí

zich wsís zágn!

(Nár.

listy, 24. 9.

1899.)

II.

L)er

alte

Pfeffermann, jakmile se dostal k slo-

„utel^^ nadobro oba mnohomluvné Prusy, kteí pozd seznali následky svého odmlení. Všechny jejich pokusy, aby našli ztracenou kolej, byly naprosto marné, ,,der alte Pfeffermann^^ opanoval situaci. Ale nejen bodí ti dva Prušáci pišli o vzájemné pokraování svých cestovních dobrodružství a dojm, také my ostatní jsme byli spláchnuti pívalem výmluvnosti pán Pfeífermannovy a marn jsme si ve vlnách podávali vu,

18

ruce,

abychom

se dostali zase na sucho. Jenjen

že jsme tak chvílemi popadli dechu.

Jak jsem ho poslouchal, pipadl mi tak man na mysl virtuos šachista, který hraje souasn deset partií na rzných stolech, nebo koncertní biliárista, který šouchá karambol na nkolika kulenících vedle sebe, pes mantinely, pes pikola, kterého si na zelené sukno posadí, ba i pes lustr. Vidl jsem kdysi takového umlce, mistra Goffarta.

„Der

alte

Pfeffermann^^

rovnž udržoval

v šachu celý vagón. Napravo nalevo metal svoje horlivé výkiky, do všech kout rozdával štde nezištné rady a jako z rukávu sypal všechny jubilejní vtipy, které

zejména v železniních vagó-

nekonený, stále se ohrožujíce. nech žijí V prachu železniního kupé žije bacillus rajzendrovského vtipu nezmarný svj život a rozplozuje se do milion. Sotva je na svt desinfekní prostedek, jímž by se proti nmu mohlo úinživot

kovati.

do Drážan a tu jsme teprve ztratili nezdolného eníka, když nám byl ješt v rychlosti doporuil nkolik hotel — „von den feinsten, lassen zí zich zágn!'^ Byl ješt den, když jsme vylezli z vagónu. Tak tedy rychle se opláchnout a honem na pro-

Tak jsme

dojeli

cházku! Arci nebylo

již

tak

asn, abychom

se

mohli podívat do galerie nebo na „zelený kabine'. Ostatn — kdož ví, stojí-li posud oba ty

19

objekty. Provádjí-li v

Drážanech

také

njakou

po píkladu jiných moderních mst poboili nejpamátnjší vci, aby nepekážely volnému rozvoji. Jen když se potomkm zachovají asanaci, jist

fotografické pohledy.

Drážany rostou, pouliní jejich život pimnohem rušnjší než pi poslední mé návštv ped lety, ale jinak musím škodolib doznati, že se v mnohém smru daly pedhoniti msty jinými, pedevším arci Prahou, která zapadal mi

nedlouho bude slynouti nejmodernjšími vymoženostmi.

—

jsem se ohlížel — na píklad po výzdob, které nám poslední dobou v Praze tak pibývá a která starobylému mstu našemu dodává takové ladnosti — po onom zdrátování ulic, pod nímž projíždjí vozy elektrické

Marn

vzdušné

V Drážanech nemají tohoto pvabného napodobení práce pavuí, aspo na nejpknjších námstích a tídách ne. Snad kdesi v ulicích postrannjších, ale kdo se s tím má hledati? Drážany se v svém šosáctví obmezily na vedení spodní — marn se oko poutníkovo pne do výše, marn se pídí po drátech, rozpjatých jako šry na sušení prádla, po drátech, které krom elegantramvaje.

ce dodávají

mstu

i

pevnosti.

Rozhlížel jsem se dále, zraky

Nebo

stejn

marn

mé

víc a více

jsem hledal taky rozkošné ty plechové stavby ve tvaru obrovských železných kamen i kolmo postavených parních

se kalily.

20

kotl, vzácná ta nemehla na umístní pepína elektrických, jimiž Praha ozdobila poslední dobou svoje prospekty. Což v Drážanech nepoje umisují tak hloup tebují pepína? kdesi v zákoutích, že jich nelze vidti? Vidl to

i

svt, aby se vc, která

ladn

je

stojí tolik

penz

a tak

formována, zastrila kamsi do nevidi-

telna?

Soudil jsem z toho ze všeho, že otcové sta

Drážan, kteí pece ped

dvacíti lety jezdili

m-

snad ješt se dívat na mosaikové naše ticíti a

dlažby, dávno

již u nás nebyli. s mkokdyž jsem se rozhovoil o té lika drážanskými domorodci, ani jsem jim netu vlastn mohl dost pochopiteln vysvtliti, bží, a musil jsem se uchýliti k nedostatenému

vd

A

o

pirovnání.

as, pánové^* — vykládal jsem „kdy nebylo v Praze dokonalé kanalisace, byly zizovány pi domech na jisté rodinné odpadky žumpy ve tvaru studní, obyejn okrouhlé, hodn hluboké a vyzdné. Tyto žumpy, nazývané „Za starých

jim

—

také cisternami (do nichž však nebyla chytána

dešová voda jako

kdysi v Palestin) poskyto-

valy neskonalý požitek ichový, který pominul,

žumpy plny a zazdily se. Arci pak bylo poato s naplováním jiných hned vedle. Když te v Praze boíme — a tam poád nco boíme — picházíme na tyto staré zazdné ciaž když byly

sterny. Dlníci,

kteí jsou zamstnáni

jejich od-

21

krýváním a vyprazdováním, obyejn rovnou cestou putují do špitál. Nuže, pánové, tyto cisterny nemohly býti zachovány z rozliných píin, a také by zachování jejich nemlo významu, ježto jsou v zemi a tedy zdaleka neviditelny. Avšak Praha zachovává, co zachovati mže, a tak tedy správa nynjší na památku onoho nkdejšího systému cisternového dala na nejkrásnjších prostranstvích postavit obrazy nkdejších cisteren, ze silného plechu a trící do vzduchu. Plastická tato výzdoba má nám pipomínati neúnavnou snahu našich otc i kmotr msta o zachování všeho, co bylo zachování hodno. A tyto ple/^ chové trouby tedy „Aha,^' perušil mne dvtipnjší jeden poslucha, „tyto trouby jsou tedy jakési „wahrzeichen^^

msta

„Tak slovo.

Prahy?^^

jest,

Nebo

„Inu,*'

pane, wahrzeichen, to je to pravé

jiných ponenáhlu v Praze nebude.^^

povzdychl

pro takové vci

mne co,

nemá

si

Drážaák,

smyslu!**

A

„naše obec závistiv na

pohlížel.

A mn se dmula prsa eho jinde nemají. Arci mají v

pýchou, že

Drážanech

máme n-

zas jiné vci.

Na

píklad mutoskopy. No, ano, koukáte. Taky jsem koukal, když jsem v živé tíd, ústící v námstí, stanul ped

krámem, osvtleným elektinou, v nmž byly rozestaveny nespoetné stojany a na tch jakési

22

truhlíky,

mor^^

podobné onomu kukátku na

asi

ped

vint „Hu-

ticíti lety.

„Mutoskop^^ stálo na štít nad krámem a krám nad každým stojanem. „Vstup volný/^ lákal jiný nápis. Ponvadž vlezu všady, vlezl jsem taky tímto volným vstupem. I hlehle, truhlík je vlastn automatem. „Vhote deset fenik a zatote si klikou,^* svádí zase nápis na každém. Rozumí se, že jsem vhodil a toil, a hned uinil tak soudruh mj. A dívali jsme po se na živý dj, který se ped námi rozvíjel. Inu, starý známý — kinematograf jsme se o národopisné výstav dívali jako na zázrak, k emu jsme se nemohli nkdy pro nával dostat, a když jsme se dostali, cosi v kastlíku si postavilo hlavu a najednou se nechtlo hýbat — tu toho je plný krám, a každé dít si mže hrá kou zatoit, jen když má ten desítifenik. slovo to se opakovalo v

mn

!

Díví

souboj,

válený

Na

parník, plovoucí z

pí

útok jízdy zmaené dostaveníko, hasii jedoucí k požáru psaní od nebožky tety — deset, dvacet, padesát živých obraz, vyberte si! Arci, v každém truh líku jen jeden obrázek a každý stojí deset fenik Sami si toíte klikou, rychle nebo pomaleji stavu,

rychlovlak

chcete-li,

pacifické

aby vám výjev déle

hrkne, klapne, tma

—

dráhy,

trval.

Najednou to

konec. Jdete k sousednímu

Za chvilku jsme nemli ani jediného

desítifeniku

23

Ale podnikatelstvo zenec, jehož

je chytrák. Stojí

úkolem není

ovati publiku peníze mnili jsme si a toili

—

zde zí-

nic jiného, než

vym-

drobné za marky. Pro-

dále.

Pkná hraka pro rodinu s dtmi, zábavný kousek náadí pro spolky, hezká pomcka do škol. Hned jsem se ptal, co takový aparát stojí. „Nejsou na prodej,^^ odpovídal zízenec. „Vše to náleží veliké spolenosti, která je vystavuje ve vlastní režii na podívání.^' Ano, rozumím. Nkde v Berlín sídlí ta mutoskopová spolenost nebo její zastupitelství a vystavuje svoje aparáty po celém svt. Až slízne med, až se lidé na novotu dost vynadívají, bude je arci taky prodávat. Zatím sama trží feniky, které se do bezedného automatu propadávají.

Na

další

cest

staly se

nám mutoskopy klet-

bou. Kdekoli jsme se zastavili, všude plno muto-

skop. V Berlín na padesáti snad místech, v Heringsdorfu, v Ahlbeku, v Misdroyi tuším taky,

— lovku

to nedá, vždycky se

vat „ješt na jeden obrázek^^

musí podí-

A hlavn rodim

dtmi jsou mutoskopy nevysychajícím zdrojem rozkoše. aby desítifeniky pršely s nebe! Pánubohu dkuju, že k nám každá novinka trefí až za deset let. Byla by to zkouška chodit s dtmi kolem nich! Dobe jsme se vyspali v Drážanech, dobe za to zaplatili, ješt se podívali, co kde hezkého, s

Tm

24

pokud stail as, a v deset hodin jsme vyjíždli ohromného nádraží drážanského k Berlínu.

z

Samo toto kolosální nádraží stojí za podívanou. Schovala by se v všechna nádraží pražská — a ješt nkolik jiných. Nádraží, kde vám jezdí vlaky také nad hlavou v prvém pate.

nm

—

Cestovní svízele — jak známo rozmnožovány jsou vždy tou proklatou a pece nezbytnou „pakáží^^,

A

s

níž

se

svtem

vleete, zavazadly.

nejsvízelnjším bývá dostati se

s

nimi z ná-

draží do hotelu.

Nu, a

jeti s

do drožky, prásknout do eknete mi.

naložiti

nimi,

koní,

Ani to není tak snadné, jak to vypadá. Stane se vám, že dostanete od policajta na berlínském nádraží plechovou tabulku s íslem povozu, který stojí

uprosted všech

ostatních, a

berlínskými nádražími bývá drožek na

bezpeenstvím života propletete se k svému íslu a mžete v pak

nm

s

sta.

ped S ne-

tlumokem

pl

hodiny sedt, než se hne, nebo se nemže hnouti. Musí vykati, až jich odjede padesát ped ním. Všemu tomu se nyní snadno lze vyhnouti. Na všech berlínských nádražích má svoje úadovny berlínská paketní dopravní spolenost. Tam složíte všechna zavazadla, oznaíte hotel, i

do nhož mají býti poslána, a sami jdete pšky nebo si vezmete drožku kousek od nádraží, první

25

prázdnou, kterou potkáte. Za zavazadla zaplatíte nepatrný poplatek a za hodinu, za dv je máte

Zaízení výborné. Zbavivše se takto své pítže vyšli jsme lehce z nádraží. Vdli jsme, kam na obd. „Zum Franziskaner^^ Neposlal nás tam sice „der alte Pfeffermann^S ale znám jej z dívjšího pobytu. Pod sedmi klenbovými oblouky berlínské „Stadtbahn^^ ve Fridrichstrasse je zízena ohromná restaurace s velikou zahradou vzadu. Jí se tam dobe a lacino. Dvacet fenik polévka, tyicet, padesát, šedesát fenik ádný kus peené, hovzího masa nebo jiného píkrmu. Nkdy i s pív hotelu.

kuskem

z

mouky

a se sklenicí piva stojí

obd

necelou marku.

Ale z nádraží

tch

drožku. Nu,

je

tam hodný kus

je dost.

Tu

cesty, tedy

jedna, jejíž vztye-

ný plechový praporeek oznamuje „frei^^

Už

stojí.

Pražský

lovk

je s

drožkami opatrný. Tak

koímu: „Co dostanete k Františkánu?" S kozlíku, ze šttinaté tváe zachrochtalo

tedy pistupuji ke

to:

„Jen rate vstoupit!'^ „Ale co dostanete k Františkánu?'^ „Jo, to

Aha bám

se

s

—

nevím

—

jen vstupte

pražská praktika! myslím

si,

a nehý-

místa.

„Ale pedevším, co to

Herrininn, XLVII.

stojí?''

vdt,"

chrochtá to na koz-

Na ersfvém vzduchu.

2

„No, to nemohu I.

!''

26

Zachrochtalo ješt nco,

líku.

sto

emu

jsem napro-

nerozuml.

te

jsem se dohál. má ke všem ertm vdt, když vy ne!^^ rozkikl jsem se na vozku. Zase zachrochtal nco nesrozumitelného a mávl rukou za sebe. Jen jediné slovo z toho jsem Ale

„Kdo

to

chytil: taxametr.

Vzešlo mi svtlo. Aha, taxametr! Vlezli jsme zahanbeni, že to nevíme a neznáme, a drožka se

rozhrela.

A te

tedy jsme studovali celou cestu

„taxametr^^ automatický pístroj za koím, oka-

uraženou cestu a poplatek. Prvních 800 metr stojí — 50 fenik. Padesát fenik! Ticet krejcar! Mohl by se lovk v Praze odvážiti s ticeti krejcary do drožky? Ale ani nechci pražské pomry povoznické pirovnávati k jiným. Jsou tak skandální, že v tom smru je Praha daleko široko povstná. V Berlín jedete ve drožce s taxametrem (nebo všechny ho nemají; je to novjší spolenost, jejíž koí mají bílé lakované cylindry rVrné cylindry jezdí se starou taxou) lán cesty za pl marky, 800 metr, a za každých dalších 400 metr piplácíte — deset fenik. Dlouho jedete, než rafika pístroje skoí s padesátky na šedesátku, a hodn dlouho trvá zas, než skoí na 70, na marku. 80, 90 Skoro se divíte, když slézáte s vozu a podáváte ástku rafijí oznaenou, že se s vámi voz-

zující

;

—

27

ka nehrdlí o píplatek, že neve, že za vámi nepokikuje — zkrátka, že jste tak se ctí vyvázli. A platili jste všeho všudy 70 trojník. Co my v Praze pi takových píležitostech užijeme! Ale konen máme býti taky o tyto požitky pipraveni. Pan Jech prý dostal koncesi na poízení desíti nebo dvacíti takových taxametrových drožek — a najednou bude lze i v Praze jezditi

bez

kiku

A pjde-li

a bez dovolávání se policie. to tak hladce!

Víme pece, co

zakoušela pražská tramvaj na poátku od svých

odprc. A

ve Vídni prý drožkái „starého sy-

stému'^ pevrhli první drožku taxametrovou, jak-

mile se objevila, polili

ji

petrolejem a

zapálili. Je

neuvitelné, ale tvrdil mi tak oban, který prý to vidl. Cos podobného sotva by se mohlo státi v Berlín. Tamní veejné orgány mají silnou ruku, jak se zdá, a zejména ve vcech, kde bží o dopravu a pohodlí obecenstva. to

(Nár.

listy, 1. 10.

1899.)

III.

N ebylo

asu k dlouhému pobytu

v Berlín. Popekrásné, mnohá podívaná lákala, ale cíl a úel cesty byl jiný. Tak jsme pespali v pruské metropoli jenom dvakrát, trochu jsme jí proputovali, trochu projezdili, ztrávili jsme plden v krásném akváriu, jež poskytuje

así bylo

tém

sice

28

vždy nových a nových zajímavostí, plden vnovali jsme zoologické zahrad (ach, kde jest naše pražská „velezahrada^M), jednoho veera jsme zašli do nového operního divadla, nkdejšího Krollova, a již jsme vázali tlumoky na další cestu, k moi. Však se ješt zastavíme v Berlín, až pojedeme

K moi! jmy

ze

dom. si ony dopo prvé, ale

Snažil jsem se, vyvolati

dn, kdy jsem vidl

moe

poznával jsem, kterak se mi tehdejší jeho obraz ztrácí jako v mlhách. Vždy od onoho asu uplypldruhého desítiletí. A jakkoli jsem nulo

tém

se na

moe

vosti, s

tšil: oné dychtivosti, oné nedokajakou jsem se k nmu vydával po prvé,

tentokráte nebylo.

Nekonal jsem pouhý k behm

jeho jako

vení. Stále

kání

jsem v

— dozvuky

výlet, ale

míil jsem

lovk „defektní^^ pro

sob

cítil

—

uzdra-

jako výstražné

týravé choroby a

pi

nejlepší

a snaze nemohl jsem se pemluviti k oné

uvli

dve

moe, jaké teba kažsama o sob jest polovi-

nezvratné v léivý úinek

dému

neduživci a jež

ním vyhojením. Bude-li mi dost slané?

Mimoto

v pomyšlení na pobyt u

mi hoká

moe

roni-

krpj

vzpomínky. Když jsem k nmu vyjíždl po prvé, bylo to ve spolenosti drahé, milé hlavy, s níž jsme si pozdji astokráte umlouvali a slibovali, že se zase co nejdíve nkam k moi podíváme. Ale tyto cestovní pak plány zstaly neuskutenny. Spoleník la

se

mj

I

29

navždy odešel v kraje beze

beh

a bez oblohy,

beze slunce a beze vzduchu, do temna neznáma.

A

tak se tšíval na nové a nové výlety! Podivná

vc! Na

nm

zkušenosti, že

i

na jiných jsem se dožil tesklivé

lovk

zámpráv ne-

obírá se cestovními

ry a kochá se peludy lákavých výprav dlouho ped tím, kdy se duše chystá k odletu na tajuplnou, dalekou cestu, z níž není návratu.

Z

Berlína jsme vyrazili rychlíkem nkolik

ped

polednem, a vlak uhánl krajinou, než tra z Dráždo Berlína. Znenáhla se ztrácejí výbžky velikého msta nad Sprévou a ím dále více pibý-

minut

která jest

nemnohem utšenjší

an

vá krajiny suché, písené, šíí se rozsáhlá vesovišt, vystupují a zas mizejí ídké a jako vyprah-

tém

lé lesy, a nikde vody, která každé krajin dodávala tolik života. Tento nedostatek vody mi pipadal tím citelnjší, ježto byl slunný, horký den. A když se za dlouhou dobu naskytl pohled na njaký nuzný potok nebo na osamlý a v tom suchopáru jako ztracený rybník nebo jenom na

nepohnutou bažinu, odpoinuly si zraky a mysl se osvžila. Ale taková oasa zmizela nám stejn rychle, jak se objevila, a zas uhánl vlak bezvodnou krajinou. Konen ke tetí hodin stanice Ducherov — blížíme se k ostrovu Uznojmu (Usedomu). A zanedlouho zjevily se nám po pravé stran hroty

stojatou,

30

vysokých stožár, již pod nimi vyskoily úzké plachty, vtrem nadmuté, pod plachtami luny

—

a hle, tu

se leskne zelená hladina širého,

již

nepehledného limanu, menší

etné

to polovina veliké

eka

Odra, malý Haff. luny rybáské, nákladní lodi a malé par-

zátoky, v níž se vylévá

níky kolébají se na hladin lehounce

zeené.

Vpíjíme se chtiv v ten obraz, spouštíme všechna okna a svží vítr od vody náhle provanul vagónem. Vlak hrí pes most, klenoucí se pes úžinu obrovské vodní nádrže, na levé stran blyse v odpoledním slunci zelenavé zrcadlo Peeny (Pny), a za nkolik okamžik ztrácíme pvabný ten obraz s oí. Jen že jsme v hloubi pod ští

sebou nalevo zahlédli veliký parník, konající tu službu pívozu, a jsme zase na suchu, na

Po nám

ostrova Uznojmu.

Doufáme, že

optn

zjeví

se

—

zátoce

již ani

pd

památky.

za kterousi oklikou trati

marn. Kmitla

se

nám

jako

pe-

ludná fáta morgana. Zas jedeme lukami, pastvišti,

lesy.

Místy na pokraji ídkého lesa zjevují se

houštiny obrovských kapradin.

Ke tvrté hodin de,

a ve tvrt na

stanul vlak ve Sviînemún-

pt

zarazil

v Heringsdorfu.

Zde koní jeho pou, dál to nejede. Tak to jest Heringsdorf! A kde je moe? lovk totiž oekává, že ho vlak vyklopí nkde na písitém behu, ne-li málem do vody. Ale nic, po

moi

ani slechu. Nádraží celkem dost venkov-

ské a za ním houština vysokého stromoví. Do-

!

31

konce jsme se domnívali, že uslyšíme hukot moe nebo aspo líbezné šumní, ale pivítaly nás docela jiné zvuky.

Na perone vava. Je tu plno lázeských hokteí již déle tu oživují pobeží moské a te oekávají známé, pátele, leny rodiny, nebo se pišli jen podívat, kdo zas pijel. A do té vavy te vychrluje rychlík spoustu svých pasažér, erstvých to lázeských hostí, kteí zas ode dneška a zítka budou se hemžiti na „štrand'^ Výkiky, pozdravy, mávání, vítání, objímání — Bože, jak je to protivné, když to neplatí nám Vpravo vlevo mlaskají hubiky. No ano, známe to. Manželové a tatíci, kteí pijeli za svými rodinami, vezou nejen sebe, ale erstvé peníze. Rozhlížím se po všech tch tváích — a nesmírnou vtšinou pevládá tu typ, v nmž se nemžete zmýliti, typ nám tak známý. A kdybystí,

i

ste se

pece

mýlili: tuhle jakýs otylý tatík, zla-

vest nákrníku jak okovado náprsní kapsy, vytáhl cosi, shodil obal hedvábného papíru a mává malé sleince

tem na

prstech, na

i

ný, sáhl

ped oima

fantastickým

vjíem:

„Haste gezén, Elza?^' A kueravé, opálené vyžle chaplo po vjíi. A tatík sahá do všech kapes a vyndává a podává starší dcei a panice, a všechny ruce se natahují a popadají rozliné trety a všechna ústa volají: „Gott, wie schon!^^ Pivezl každé po kusu njaké parády — a ta

32

paráda

je zde

moská

voda.

mnohem

dležitjší než sama ta

Naším cílem však není Heringsdorf (nebo „Herynkov^^, jak jsme

si

jej

pro snadnjší vý-

slovnost pektili), nýbrž Bansin, vzdálený odtud

pl hodiny na západ. Ale tam se vlakem nedrožkou nebo po svých. dostaneme; Samým spchem jsme neobdvali v Berlín, aniž bylo asu se nasytiti kdesi na stanici, a rovnž jsme nepamatovali na proviant do vagónu. asi

bu

žíze — zde v Herynkov se tedy posilníme. Svili jsme zavazadla prvnímu

Mli

jsme hlad

i

nebo z Bansinu není žádného omnibusu, žádného povozu, jímž bychom své tlumoky mohli poslati naped. Dojíždl sem loni malý omnibus, ale jízdy byly peruzlámalo kolo. Majetník šeny, když se na pivítal tu nehodu, nebo ambulance skoro pravidelné jízdy se mu nevyplácely. Jezdil omnibus týden s prázdnem, než nkoho pivezl, a tak hostinský kolo nespravil a porouchaný omnibus ulehl do kolny na neuritý odpoinek. Neobdvá-li lovk v obvyklou dobu polední, ztrácí jaksi rozmr asový. Bylo málem pl páté, ale nám pipadala ta doba jako ped polednem. A proto dopustili jsme se pošetilosti, že jsme mermomocí chtli obdvat. A ješt vtší pošetilosti, že jsme vlezli do první haluzny cestou z nádraží, na níž byl nápis „Restauration*^ Uvnit bylo nkolik lidí. zízenci, který se namanul,

tu

nm

vdn

33

Zde jsme tedy obdvali. Ale ježto jsem se hned pi polévce zapísáhl, že tento „obe^jímž nás Herynkov uvítal, potopím ve vné zapomenutí, pomíjím jej opovržlivým mlením. Provytrávení jsem požádal o ernou kávu, ale té jsem se nedokal. Vytrhli jsme s rozhoením a s pevným úmyslem, že zapadneme na kávu do njaké jiné restaurace.

Piznávám

se

upímn

a nepokryt, že tato

naše zastávka byla první pitomostí, které jsme se dopustili

— a v záptí

Totiž tak:

ml

jsme provedli druhou.

jsem dost informací od zku-

šených turist a zejména od cestovatele, který loni

neznámé a tajuplné koniny Bana „dal jsem si v Praze íci^^ abych od náherynkovského šel pímo až na štrand, tam

probádal

sinu,

draží

i

že najdu všeho dost. Ale

te

jsem na to njak

zapomnl a také mi cesta z nádraží pipadala nesmírn dlouhá a nekonená (a netrvá ani dvacet minut), snad jak jsem byl jízdou rozházen a hla-

dem unaven. A putovali adami

vil, samých to klecí na lázeské pod korunami vysokých strom — He-

hosty, a

rynkov

tak tedy, když jsme zase chvíli

skuten

se rozkládá v jediném velikém

—

parku spativ útulnou verandiku s kulatými kavárenskými stolky, mezi nimiž se proplétal jediný ospalý sklepník, ekl jsem: dost, ani krok dál. A tam jsme sedli ke káv.

„Kde pak

je to

moe?^'

ptal se

mne

mj

34

spolucestovatel, když dosrkl kávu a zapálil

si

poslední berlínský smotek.

„Moe? Taky je uvidíme, jen co si odpoineme/^ promluvil jsem prorocky. „Te je jen hlavní vc, abychom opatili vz do Bansinu. Sami bychom tam sice došli, ale s tlumoky se ne-

mžeme

tahat/^

„Tuhle nco jede. .!^^ Jelo. Drožka, jejíž „pyšná^^ kdysi klisna si te pohazovala hlavou ke každému kroku, jako by si napumpovávala nových sil k další své trudné pouti. Pokynuli jsme a vozka zastavil. „Jste volný? Mžete nás dovézti do Bansinu? Co dostanete?" Ti marky požadoval kapitán tohoto zdejšího korábu poušt. Odevzdal jsem mu lístek na zavazadla, povelel, aby pro na nádraží zajel a .

n

zde se zastavil.

„Vozataj" hrel k nádraží. Trvalo dvacet vrátil. Nebyl bych z daleka pohnal ani jeho, ale utkvlo mi v pamti rytmické pohazování hlavou jeho kobyly. Tu byl. minut, než se

„Nuže, jedeme?

„Mám, tuze

— ml

" táži se.

bych ryta

—

dámu na Kulm (Chlum) nazpt.

„Máte vaky?"

pane, ale prosil bych, nespcháte-li tuhle a

mám

dovézt jednu

tam odtud zas nkoho

." .

„A

co naše vaky?"

,,ó,

prosím, ty

mohou zstat

ve voze!"

i

35

Výborný muž! Jezdil s našimi vaky po Herynkov, pevážeje pasažéry s místa na místo.

A

jen když jel zase

tivý a

mimo

nás, hodil

dobromyslný pohled,

slibující

nám pívnám:

,,Taky pro vás pijedu, pánové, a odvezu vás/^ Inu, arci,

vdl,

že

mu neuteeme,

když

má

naše zavazadla v zástav!

Únava z cesty a vedra znenáhla mizela, zájem na všem, co nás obklopovalo, stával se živjším. Soudruh dokouil a skoil si te vedle pro njakou pohlednici, aby napsal první ilustrovaný pozdrav do Prahy. Obrátil jsem si židli smrem k zahrad, která se rozkládala opodál a mezi jejímiž stromy se míhali chodci. A jak tak hledím skrze kmeny, tu za nimi do daleka a do výše obzoru krabatí se mi tmavozelená plocha s tisícerými lesklými, jako stíbrnými hebínky, které se stále pesejpají. Chvje se to a eí v zái klesajícího slunce jako tžká hedvábná látka, provívaná vtrem, pne se do výše jako stejnomrn stoupající po-

hoí a konen daleko na obzoru se to vlní neuritou chvjnou linií jako vrchol vzdáleného — vzdáleného lesa. Zahledám to skrze mížoví strozahrady jen jako skulinami — hledím na to a nepovstávám, nedýchám, aby mi ten obraz nezmizel. Tu pichází soudruh a já kynu mu do dáli a šeptem pravím:

m

,,

Podívej

se, víš-li

pak, co to je?^^

36

Dívá

se, dívá,

„Ježíš

Moe!

k

a náhle vyhrkne:

Marjá — to Sedli jsme

moe!^^

je

pl

hodiny padesát kro-

od ,,štrandu'^ zády k nmu obráceni, pod verandou u Lindemanna, a netušiH jsme, že jsme

již

u

moe.

Te

probhli restauraní zahradou, pes promenádu, a tu pod námi a do daleka a v dáli do výše našich hlav eila se zelená

hla

jsme

vyrazili,

Baltického

moe. Jako

kající se hladiny, nesly se v dáli

rackové, dotý-

lunky

s

bílými

plachtami, na nejzazším obzoru pak a jako na

ostrém hbetu vln plul veliký bílý parník.

Kolkolem šumla a hluela ,,promenáda^^ tisícerými výstedními toaletami, tisícerými kroky a tisícerými hlasy, splývajícími v jedinou zm, nalevo na terase kasina zapoínala kapela jakýs valík, ale nic,

ped

my nemli

sluchu a zraku pro

než pro velikolepý obraz

moe

pod sebou a

sebou. Ani nás v té chvíli nelákal pohled na

obrovský pístavní „mstek*^ Fridricha Viléma skoro v rovné

áe

pod námi, dkladný

jehož hlava je zdobena

to

most

vžikami podivných

tva-

r, most, který vybíhá na mohutných jehlách

m

na

pl

kilometru do

ly pistáti veliké

parníky

Nemohli jsme se

s

nmumoh

hlubokým ponorem

nasytiti tohoto

neoekávan ped námi jsme musili pomýšleti na

který se tak

konen

moe, aby k

té

pohledu

vypjal, ale svoji

„dili

37

mla

našemu domovu, do Bansinu. Nu, vždy tam je taky moe! Tžko jsme se louili, vrátili jsme se pod verandu a po chvíli tu tedy byl náš „vozataj ^S odbyv si svoje „ryty*'. A za nkolik okamžik hreli jsme „zadem*' genci^^ která nás

dopraviti k

k Bansinu. Pardon! Reknu-li hreli, platí to jen o kuse pevné pdy, pokud jsme jeli Herynkovem. Ale jak jsme vyboili z jeho hranic, nehreli jsme docela nic. Kola naší káry boila se sténav do hlubokého, bezedného písku. Ped njakými staletími nebo tisíciletími šplouchalo snad moe až v tato místa, a když znenáhla ucouvlo, zstavilo tu jen svj drobounký, jemný písek. A tímto pískem prodírali jsme se nyní. Ubohá klisna již nepohazovala hlavou, ale napínala krk dopedu a pod kží vyvstával jí každý sval. Brzy slezl koí s kozlíku a kráeje namáhav podle kon utápl se v písku. Pak v jednom okamžiku stanula kára — nemohl dále. Slezli jsme taky. Jako ohlédla se po nás klisna, zaboila kopyta a táhla dále. Po chvíli pobídl nás koí, abychom zase vsedli, a tak stídavezouce se nebo vytahujíce nohy z písku „dojeli** jsme do Bansinu, který je nejmladší odnoží moských lázní herynkovských. Po celé té cest nebylo ani potuchy, že jsme tak blízko moe, od nhož nás oddlovala vysoká písková hráz napravo.

vdn

v

k

38

Asi po plhodinné jízd stanuli jsme v No-

vém

Bansinu, který se skládá asi z patnácti

zízených jen pro hosty, lou

s

tsn

u

pyšným názvem „Wald und

inním

jsme

slezli

s

lesa,

ped

See^', a s

vil,

vi-

dík-

káry.

Po pti minutách smývali jsme

se sebe ce-

stovní prach a po dalších desíti nebo patnácti

minutách byli jsme zelenému moi.

na „štrand^', tváí v tvá ho užijeme!

již

Te

(Nár.

listy,

8.10. 1899.)

IV.

(Dopis píteli)

V Bansin,

** srpna 99 v noci.

Milý píteli! Nkolik ádkii chceš od moe? Tu jsou, až snad omrzí. A nedlej si z toho nic, žes nevdl podnes o Bansinu. Nevdl jsem o vyprávl dobrý taky do loska, kdy mi o pítel, který sem zavezl rodinu, aby se mu dti

T

nm

nm

zotavily.

A nevdí

o existenci tohoto nejmladší-

ho lázeského místa ani mnozí Nmci, jak jsem se v Berlín pesvdil, když jsem se pídil po nejnovjších informacích. A pece leží vedle samého ,,Herynkova'S tohoto nejživjšího „ped-

mstí berlínského^^ jak mu íkají. Zdejší lázn jsou vlastn v plenkách a vznikly jinak než všecka ostatní místa lázeská,

39

prospekt zdejší správy. Všechny ty lázn (patrn jsou mínny lázn zdejší koniny) se vyvíjely ze starých rybáských vesnic, a „bylo prý teba dlouhých let, aby se sebe

jak

praví

ostatní

setely vesnický

svj

ráz se všemi

tmi

chýšemi

(Rohrhiitten), kdežto Bansin prý je istou osadou

vilovou/^

tu-li tato holedbavá slova správy bansinvesnicím ryskoro závidím nkdejším

tm

ské,

báským

jejich houževnatost, s

jakou vzdorovaly,

setely svj vesnický ráz^^ Kdyby se ta jejich snaživá editelství lázeská byla podívala k nám do Prahy, mohla mnoho získati. Byla by než

,,

my nepotebujeme žádných dlouhých abychom setásli nkdejší starobylý ráz Prahy. Tam jej stíráme zcela hrav, takka pes noc. Rybái v Pobaltí vzdorovaH mnohem

seznala, že desítiletí,

Snad práv proto, že

déle.

byli

hloupými rybái

a ne inženýry, staviteli, architekty a podnikateli.

A

tak tedy zdejší chloubou

n nevznikaly odtud

jiné,

jest,

že tyto láz-

nýbrž vznikly náhle. Sta-

skutenou

rý Bansin, leží

jako

asi

prost

stát,

stavli

r.

pl

to vesnici rybáskou, která hodiny dále do zem, nechali

a na zdejším prázdném pobeží vy-

18Q6 koupele.

O

rok pozdji, 1897, za-

lázeskou sezónu, a tu již bylo pro hosty pipraveno 11 vil, loni stálo jich patnáct a do letoška pibylo osm nových domk. Podnikateli hájili

byli

nem

ml

taky zdejší „malí lidé'^ Kdo „nos'S hostavl. Tak na píklad pan „bademajstr*^

40

zdejších lázní, který

tam ždímá a na slunce vyvdáváme po pti feni-

šuje plavky hostí a jemuž

(vypadá skuten tak, že bys na potkání dal krejcar), je také majetníkem vily. Arci je na ni asi devt desítin dlužen, ale — však on svj dluh z tch fenik zaplatí. Když cích spropitného

mu

stavl, založila jej obec.

Vc

zajímavá, kterak

tady rozumli vzájemnosti a jak ochotn svým lidem dovedli pomáhat. Možná, že nkterý z pk-

ných tch

domek

náleží také

kovi a ponocnému a

komu

ješt.

Arci pak stavli zde také

samý

tu sice

nm

v

obecnímu poslí-

Ud

písek, ale prozíraví

tuših ,,zlato^^ a

neomyln

z Berlína. Je ti

lidé

dobe

hádali, že toto

podnikatelství v krátké budoucnosti se vyplatí.

Le

jako všady,

i

zde zmocnila se

již

pdy

spekulace. Akciová spolenost herynkovská, náležejí tamní lázn, vidouc, jaký

jíž

soupe vyrstá

Bansinem a co se tam dá vyzískati, skoupila zbývající pozemky, snad asi za tvrt milionu marek, a te je po kousku

honem všechny

pkn

rozprodává.

Zatím však jest Bansin zcela primitivní. Není tu lázeské taxy, není tu koncert, není tu kasina, divadla, koncertní sín, není tu kaváren a heren. Je zde jen poštovní ,,agentura^^ a žádný telegraf, není tu žádného bazaru, žádných Arménení zde s bezcennými titrami, a — hrza! žádné módy! Jak jsem dojel, psal jsem Ti na lístku. Prv-

n

—

41

nocleh nebyl píjemný. Místo objednaného

ní

nám pokojík pízemByl to pokus, spokojím-li

pokojíku v pate vykázali

ponvadž

ní,

je dražší.

Avšak protestoval jsem. Bylo ml nejen o peníze, ale nemiluji taky pízemních byt. Pipadám si v nich jako utopený. Rád se dívám do krajiny s výše. A v tom pízemku išela z kout plíse, vlhko. Domácí namítali, že je hoejšek obsazen, ale již druhý den byli jsme pece pesthováni do druhého patra, pod samu stechu. Hned zrána jsme spchali do koupele. Musím Ti íci, že tyto moské lázn v jise

s tím.

m

stém

smru

z líení

ml

vyrostla ve

jsem v

mn

francouzských v budce na

Z obrazových publikací a sob pedstavu zcela jinou, popis a obrázk zejména

zklamaly. z

lázní.

behu

síek po kousku

Tam

se

mžeš

odstrojiti

a pak vstupuješ do vody kou-

pímo

s

písku

do libovolné

hloubky, a když ses nabažil vody, vracíš se touž cestou, a

mžeš

hrabati se do

se vyváleti v

nho,

horkém

písku, za-

vypéci se na slunci, jak

t

Pánbh

stvoil, a zase do vody, libo-li. Tento zpsob, myslím, je nejpíjemnjší. Tohoto úzkého spojení moské koupele s ,, koupelí v písku'' zde není. Zdejší lázn jsou nepvabné prkenné haluzny na jehlách, zaražených do moe. Vystupuješ do tchto stodol po píkrých schdkách, svlékáš se v kabin, a s mstku, který vybíhá od kabin do moe, sestupuješ zase po tolikerých schdkách do vody, kde jsi hned po pás. I.

Herrmann, XLVII. Na ersívfm vzduchu.

3

42

Není toho nenáhlého pechodu a nemžeš se tak

vod plácati. Dívám se z moe toužebjemouký písek na behu, cítím jeho pe-

mile v té

n

na

inovou k

nmu

teplotu, jeho šimrání

jenom padesát,

sto

po celém tle,

krok —

je

nic naplat.

jsme pišli, musíme zpt, do ani ped kabinami není vyhívání, vše je tu tsné a také by „vymísta k hívání^^ nepsobilo rozkoš. Schází tam teplé lože písené a vane v té výši stále ostrý, kousavý vítr. lovk nemže dosti spchat, aby již zas byl ve své kukli. Potom arci vycházíme na štrand a roztáhneme se tam na slunci jako žáby, ale upjati v svém odvu! Není onoho pímého úinku sluneních paprsk na tlo, na kži, což je tak blahodárné. Ve vod dlouho nevydržíš, nejdéle

Touž

cestou, jakou

kabiny. Ani na

mstku,

dvacet minut, ale to jenom nejsilnjší

nátury

máme

mnohem díve stále velmi

rozráží

lidé. Slabší

tam zima,

jakkoli

píjemnou a teplou vodu. Ne-

klesla pod 17 stup Celsia, ba v tchto dnech mla jednou dokonce 20. Není sice zakázáno vystoupiti z moe na písek, ale nikdo to zde neiní. Provedl jsem to první den se svým spoleníkem, ale ostatní se udiven dívali, jakou to zavádíme novotu, a tak jsme od toho upustili. Vidíš tedy, že se zdejší koupání

koná zpsobem zcela emeslným, fádn stízlivým, je to pouhé namáení. A pec by tuto pi útvaru zdejšího pobeží mohla býti „láze v písku" znamenitá a beze vší úhony, nebo oddleni i

43

mužské a ženské jsou od sebe vzdálena na

pl

kilometru.

Tak tedy naprosto nev onm pohlednicím, odtud se do svta rozesílají a jež zobrazují takový veselý rej na pobeží v lázeských

jež taky

kostýmech. Je to naprostá fantasie malíská, a ty obrázky jsou snad importovány z Francie.

Dokonce pak

již

nev tm

„pikantním^^ scénám

na nich Takových pikantních scén zde !

vbec

ne-

pouhopouhá poetická licence^^ litograní. fických závod. Nikdo tu v plaveckém kostýmu nesedí v lunu — ostatn by tam ve vtru zmrzl.

To

A

je

,,

takové jsou zdejší lázn, a v Herynkov a — a jist všude jinde. Jedinou rozkoší je tedy otloukání a taky nejlepším úinkem

v Ahlbeku

—

píboje (když

—

je

píboj!) a trochu plavání do

hlubší vody. Jenže, vzdálíš-li se kousek za pro-

hned za tebou píská „bademajstr^S aby ses onehdy starý jeden pán s nesmírnou kuráží do vody, vyjádil se opovržliv o „škopíku^S ímž myslil ohrazené místo, a hnal se dále, do vtší hloubky. ert ví, zda neuml plavat nebo popadla-li ho ke, za okamžik ozvalo se úzkostlivé volání a starý pán klesl pod hladinu. Koupající se, kteí mu byli nejblíže, vytáhli ho a pomohli mu zas do „škopíku^S ale od toho dne se starý pán ve vod již neukázal. Ml po sezón a zmizel vbec. Tážeš se, jak se zde žije? Zcela prost a tiše. Za celé léto nevystídá se tu ani tisíc lázeských vaz,

neutopil. Inu, opatrnosti nezbývá. Vlezl

44

hostí

kem

—

kdož

ví, je-li

nás tu v tom okamžiku

cel-

tch domcích. Kdo zde má rodinu nebo aspo ást rosto, a to

vše je rozlezlé v roztroušených

diny, žije zcela útuln a vesele. Rodina mže si najmouti byt i s kuchyní, a ty byty a kuchyn jsou všude zaízeny. Postele, šatníky, prádelní-

ky, stoly,

A

pohovky, umyvadla, zrcadla, všáky.

v kuchyních všechno nádobí, porculán, sklo,

lampy, dezy, pánve, pekáe. Mnohé rodiny si tedy vaí doma, a to je dosti pohodlné, nebo vše tu

pinesou

lidé

do domu: maso, peivo, ryby

erstvé, uzené, mléko, zeleninu. Život nudnjší kyne tomu, kdo je zde sám, a tak je nyní se mnou. Pítel, který provázel, pobyl tu jen

nkolik

do Prahy. Den pechodím na štrand, ry jsou zcela poustevnické,

mne sem

dní, a již se vrátil

ale

vee-

aspo posud. Do

své-

ho podstešního pokojíku vracím se pravideln o osmé, s njakým salámem nebo kusem syrové šunky v kapse od pana Wille, jediného zdejšího kupce. Jinak si objednávám u své domácí rybu k veei — platejsa, úhoe, okouna, co rybái pinesou. A to je vzácný požitek, tyto erstvé ryby moské, a výborn je zde upravují. Peené, smažené, a

nkdy

„Fisch grún**, na zeleno, se

zadlávanou petrželovou omákou.

Chodím proto dom, abych 2držel.

(Nesmj

se!)

osm hodin, bezpen Pak je to drahé. ízek

v

Tam jej

o

stojí

se v hostinci ne-

když objednáš ízek

pl desáté dostaneš. pt tvrtí marky, bif-

!

45

tek pldruhé, tvrtinka litru „helles Bier^^ 15 feni-

k,

a to je bídná brynda.

Tetinka plzeniny

(pra-

fenik, ale takových tetinek udlají aspo tvero. Z toho vidíš, že by „zá-

vé!) stojí 25

zde z

litru

tž'^ normálního flekovského pijáka stála zde

malý

kapitál.

Dále, nechci zdržovati hostinského, kterýž

mne

vidí-li

tak samotná

sedt v kout, pokládá

mn

za svoji povinnost pisednouti ke

a bavit

mne. Pokud vypravuje o moi a zdejším život, rád poslouchám, ale jak vepluje do politiky, volám ,,íšníka-pobertu'^ a louím se. Krmáova politika je tak je

ídká jako jeho

vbec všechna

Konen —

tch

zde

ství

vbec

vytahuji.

umí

mizerná politika tak protivná

mému

nevede k

nýbrž po kolena

nohy

ta

— a mn

,,helles^^

není

bytu žádný trotoár

— ani tu neníkandelábr,

moského

K tomu

písku, z

ke všemu v

nhož

mém

sotva

soused-

jakási psí potvora, na každého pozdní-

ho chodce

zuby a takové noní debaty? cení

jej

oštkává

—

k

emu

Tak se tedy uchyluji ve svj brloh, poveeím, pak rozložím na stole noviny a došlé dopitu, odpovídám, chvílemi se dívám do bukového a borového lesa, jehož vtví bych málem rukou dosáhl, a naslouchám hovoru nájemník v prvém pate, kteí tráví veer na balkon, lépe sy,

,

eeno

na verand, slyším smích z

a pozoruji zdejšího jednoho

vily

na právo

Romea, který pi-

46

chází k vile na levo.

Zapadá za blondýnou, kuch-

tou z Berlína.

O

desáté zmlká znenáhla všechen diškurs

pode mnou se rozestírá

i

v sousedství a tichá, hluboká noc

nad krajinou. Jist

nejdéle ze všech. Les

šplouchá,

nkdy huí

já tu svítím a

nehybn jako

jez,

stojí,

bdím

moe v dáli

a po nkolik dní,

kdy byl „hoher Seegang^', tíštilo se s evem na plochém behu. V ty dny bylo koupání nejkrásnjší. Vlny jak chalupy se vaHly k bíjely se nám o nastavené hbety.

behu

a roz-

Za takového píboje nesmíš se po vlnách píliš ohlížet, nebo náhle dostaneš ránu do hlavy, na ucho, až ti v

nm

zahuí.

Rozumí se, že jsem se hned první den vydal po štrand do Herynkova. To je práv ticet minut. A tam ten šum obecenstva, nabitá terasa kasina, houpavé valíky lázeské kapely, kaleidoskopický život na promenád, frekvence na pí-

most

(na njž je vstupné 10 fenik) Le když jsem tam piimponovalo. vše to mi šel po druhé a po tetí, zmizelo kouzlo prvního dojmu. Podíval jsem se tomu bysteji do oí a vidl jsem tolik maškarády, tolik drobné komedie, tolik zálud a zas nudy, až z toho bylo

stavním

—

trudno.

Pedevším

Ti

musím

íci, že to byl

bu klam

do Malé Asie, jak nás uili ve škole. Palestina je zde, v Herynkov. Tato krajina byla zaslíbena a darována neb omyl, když

kladli Palestinu

47

jemuž zde co do potu konkuruje jenom ten písek na štrand. Nco málo kesanského lidu mizí zde v moi vyznava talmudu. Sjíždjí se sem hlavn z Berlína, ovšem taky

lidu Mojžíšovu,

z

Vídn

a

—

z Prahy.

Ženské v Herynkov stídají toaletu nejvýš ptkráte za den. K snídani, na promenádu, k obdu, na odpolední promenádu, na štrand nebo k svain, veer do koncertu nebo do divadla. Ah, tady teprv vidíš, co je „žena^^ Nezena pro domácnost, pro dti, ale pro parádu, žena k pivonní, jako pugét, k vystrojení, na dráždní jiných žen a — muž, na závidní, žena s vyrafinovanými tvary a vnadami až na hrot. Mohlo by se ti to snad líbiti, mohlo by to dokonce mámiti, kdyby v tom nebylo tolik úmyslnosti a kdyby to nkdy nebylo až ,,plump^S jak Nmec íká. Nemohu si pomoci, ale pi pohledu na tyto vyšoené dámy vždy mi pipadají na mysl ti známí cirkusoví kon, klisny kulaté a vyparádné, s tmi polštái na hbetech a s tmi lesklými kovovými cetkami. Je v tom jakási podobnost, v tom rejdní. Také zde chodí poade do kola, v pl hodin potkáš touž postavu desetkráte. i

Mimochodem eeno,

vidím v

vou módu. Dámy — paniky ní díví výrostkové — nosí tu

i

tenké a

n

hodn

modré nebo

Herynkov no-

sleinky, ba i drob-

hlky, rovné, zcela vysoké. Jsou ržové, zelené, jaslila,

obyejn

v tónu toalety, se

stužkou téže barvy, a dvakrát nebo tikrát za den

48

jsou zdobeny erstvými kytikami. Vypadalo by to

pkn,

kdyby

je

dámy umly

nosit.

Nkdy na-

stává potíž: v jedné ruce hlku, ve druhé kytice tiebo \h]\x

zdvihnouti

— kterou ji,

stevíek pod

rukou se chopiti

aby došel platnosti ní

a pokud

a vy-

bílý safiánový

možno

punoška nad stevíkem? Zde

sukn

pruhovaná jasn, že se jako v Praze i

vidíš

dámám

nedostává tetí ruky (asi nám, když chceme vhodit dopis do našich no-

nesmírn praktických poštovních schránek, zvlášt v dešti). Zde ostatn po prvé mi byly otevíny oi, abych vypozoroval, že není malým umním, zdvihnouti sukni vbec. Nebo každá vých,

móda má svoje

zvláštní zdvíhání.

že se kdysi sbíraly a zvedaly

Pamatuješ snad, Pona stran, pravé

sukn naped?

zdji bylo zákonem, zdvíhati je nebo levé, už nevím. Nuže, letos je zase zcela nový zpsob zdvíhání, a zde hlavn se to dje zezadu. Tam se sukn (patrn po dlouhém a pracném cviku, nebo kde vzít oí?) sebere v umlé varhánky a petáhne se co nejvíce do pedu, až t pojímá obava, že tam vzadu kdesi praskne. K tomu ke všemu trup se musí nahnouti dopedu, aby byl obraz dokonalý. Móda výborná, nebo dovoluje mladším doktorm doplovati studia anatomie.

Což,

panikám

je hej!

Ale ty starosti matek,

sem picházejí s dcerami! Konen ani lázeská sezóna netrvá vn, a konkurence je nesmírná. Znáš vtipy nm.eckých satirických list. které

49

jejichž

terem

jsou „dívky pobežní^S „Strand-

bohat zásobený sortiment, všeho stáí a každé míry. Ddicové továren, bankovních závod, „rittergut^^ nebo jen pouzí privátníci mají nekonený výbr. Konen jungfern^^?

Zde

jich jest

však by mohl selhati štrand

promenáda, a tak tyikrát v týdni

i

v sále kasina herynkovského je ,,réunion^^

venky

tanení zábava.

Tam

se pachtí

veze-li

dí-

vlaštovími hrudníky do únavy nu, zas všechno spraví. Jen pose odtud zásnubní prstýnek!

s

zítejší

i

—

moské lázn

O moi Ti mám psát? Píteli, etl jsi tolik moe a seznal jsi, že ho nikdo nemže

popis

popsati. Ale když na

mn

závist,

zdejšímu

I svta em,

n pohlížím, probouzí se ve

skutená

lidu.

závist.

Závidím

Moe — aspo

volná! Jsme tam

je

tomu

jedna strana do

doma obklopeni

také

mo-

jakým! Bije druhá s plnoci, koním. Že bije, pravím jen obrazn. Zde není vže, není hodin, není zvon. Po tom se mi stýská. Neslyšíš poledne, neslyšíš veerního klekání, soumrak se snáší tiše, a jen moe šumí vnou svou melodií. V tuto hodinu vydávají se rybái v svých lunech daleko na moe, aby vytáhli provazce s udicemi, jež veale

ra v podveer nakladli s tisícerým vnadidlem. Ale o tom a o jiném zas jindy. zdráv! (Nár. listy, 15. 10. 1899.)

Bu

50

v moJ ako skoro ve všech lázních, dlí se ských lázních pobaltických sezóna na dv polovice. První polovice je drahá, druhá „hciná^^ „Šastnou'^ shodou všech okolností stalo se, že jsem padl do sezóny laciné. Lázeské období v Herynkov poíná 15. kvtna, v Bansin až 1. ervna, a trvá až do konce záí. Hranicí mezi drahou a lacinou poloi

Jinými slovy ekl bych, že první polovina sezóny je pro hosty, kteí mohou utratiti tisíce, druhá polovina pro ty, kteí si mohou vicí jest 1. srpen.

Tím však naprosto není esezón rovnž nemohl komu by na tom záleželo.

odlehiti jen o

sta.

eno, že by v

„laciné^^

probendit tisícovky,

eená „láce'' se týká vlastn jen byt, jak mi zdá. Vše ostatní jest asi stejné. Jen tak pro orientaci nkolik íslic. Pkný byt v Henrykov na celé období o tech, tyech pokojích s píslušenstvím stojí 1000—1200 marek. To prý je prostední cena. V koninách ústrannjších mže dostati rodina stejný byt o tetinu, až o polovici levnji, ale naopak nkde na rán mže bydliti dráže, zvlášt najme-li si celou za 2000 marek, vilu. Slyšel jsem arci také o bytech za ti a tyi tisíce marek, ale to již jsem ani neposlouchal. V takových snad mže zstat pes zimu, komu libo. Ovšem, kdo si tam piveze na píklad šest jízdeckých koní (jako mi jednoho lázeského se

i

i

.

51

hosta

ukázali),

kvartýr o

nco

potebuje na všechen

zpsob

vtší.

V Bansin jsou byty mnohem levnjší, a není tam vbec dom a hotel tak pepyšných jako v Herynkov. Prohlížel jsem nkteré vily ze zvdavosti a nabízeli mi tam domácí páni byty o 3— 4 svtnicích s kuchykou a verandikou na moe za šest, pt tyi sta marek na celou sezónu. Pipomínali mi pitom starostliv, abych si je v pípad poteby zamluvil již v beznu, déle že by nemohli ekati, nebo v dubnu již je silná poi

Musím nezapomnl

ptávka.

.

dát

vru

pozor, abych v

beznu

.

První polovina je tedy vyhrazena ,,noblesse^S zejména penžní, „hotvolé^* berlínské, která zalidní všechny vily. Tu prý je skuten o byty zle. Ale vtšina tohoto vznešeného panstva bankéského a fabrikantského odjíždí posledního ervence, proto, že mládež musí do školy, do nkterých vnitrozemských lázní k ,,náchkúe^^ — k zotavení po prvních lázních a 1. srpnem se tedy mže nasthovat ta ,, chudší pakáž^^ Ponvadž jsem tentokrát všechny své jízdecké kon nechal v Praze, najal jsem si prost jediný pokojík ve druhém pate, pod stechou. A neznaje pomry, zamluvil jsem si jej ponkud ukvapen již z Prahy, objednal jsem jej. Proto stál tento pokojík 18 marek na týden, vedle toho

bu

bu

—

2

marky za posluhu. Slena domácích, když jsem

dorazil na mí-

52

po mých zavazadlech zkoumav a mám peiny? Nu, snad s sebou nebudu tahat peiny po nmecké íši!

sto, dívala se

tázala se, kdeže

Patrn prý

A veer

si

tedy peiny ,,najmu^^

Nu arci!

vlnná pokrývka a dv marky týdn z nich. Jakáž

byly tu ,,peiny^^-

podušky pomoc!

—

a zas

dv

Po prvním noclehu porozuml jsem dobe bádekrovskému pokynu, že je nkdy vhodné vozit

peiny

s

sebou. Shledal jsem, že v najatých

poduškách je peí nedrané, a porozuml jsem tu dále poznámce v jiné cestovní knížce, že v nkterých krajích líné.

Nmecka

Na tom pobeží

jsou ženštiny

nesmírn

baltickém je zima jist zou-

dtmi štde požehnána a pece nesderou trochu toho peí do nkolika podufale dlouhá, rodina je

Spal jsem jako na drtinách. Desetkrát za noc natásal jsem podušky, ale brky stále se mi boulily do cíp jako ezanka. Noclehoval jsem po echách taky již ledakde, ale nedrané peí nenašel jsem nikde v peinách. Spíše jsem si mohl stžovati do pílišného pecpávání sýpek peím dobe draným. Jsa již na míst, ubytován, seznal jsem, že bych byl beze všeho objednávání našel byt hojnost. na každém domku byly vyvšeny tabulky, nabízející písteší, mnohde byly prázdny celé vily. A jaké vily! Jaké rozkošné domeky! Jak pvabné, útulné, vhodn zaízené! Co den chodil šek.

Tém

53

jsem po štrand kolem tchto domk a pemítal jsem usilovn — a nikoli tuto po prvé kamdisi tvrcové našich dom, vil a rodinných domk chodí studovat k svým stavbám. Jest nepochybno, že Mnichov, a Drážany Berlín mají mnoho staveb ohavných, ale mají taky mnoho budov pekrásných, na nichž zraky spoinou se zalíbením, do nichž se divák pímo zamilovává. A podívejme se na naše víly/ Jen malý poet jich zasluhuje tohoto pojmenování. Veliká vtšina jich jest vystavna podle vzoru bud, jsou to krychle zdiva beze všeho rozlánkování, domy zednické, postrádající ladných silhuet. Surová plocha, v ní díra — dvee, nkolik jiných dr vila! okna A zde na pobeží ty pekrásné domky polozdné a polodevné nebo zcela devné, jako z pohádky! Ani dva nejsou stejné. Rozkošné lomenice, krásné stechy, malebné výstupky, arkýe, verandy, balkony, útulné kouty a jako rozmarné úkryty, stvoené k veernímu posezení, tichému hovoru, zvoucí k odpoinku. Všechny tyto prostory lákají k sob a kynou hostinn. Šastné dti, jimž je páno vyrstati v nich, vraceti se do nich co rok! Pouhý pohled na n, pouhé tkání tmi ladnými prostorami musí v nich tíbiti smysl pro krásno, pro úelnost zaízení, zcela bezdky, teba všemu nerozumly a ješt nechápaly, jak je to hezké. A šastní staí, kteí takovouto stechu mohou zváti svou! Když všechen život venkovský, veejný znudí a zmrzí, toto pvabné pí-

—

i

i

—

54

steší teple objímá a v tchto prostorách vrací se duši khd, mysl se rozjasuje. Tu se bydlí jako v hnízdech.

Co den

domk

chodil jsem kolem

tchto šastných

a pokaždé jsem nalézal cos nového,

eho

vera ješt nevšiml. A pece, hledíte-li na n, pipadá vám, že je vše tak prosté, že še to rozumí samo sebou, že umlec, který je vytváel,

jsem

si

nemohl uiniti jinak. A vzpomínáte s lítostí, jak se staví u nás doma, ve velkém v malém. Jak se tu kecá hmota na hmotu, jak se tu budují stavitelská monstra pímo o závod. Ostatn vám neschází pirovnání hned na míst samém. Také tuto zasáhly místy jen iré ruce zednické a srdce se ve vás kormoutí pi pohledu na dm, jímž jeho tvrce i

chtl konkurovati sousedním výtvorm ducha a Patrn kdesi njaký závod štukatérský uinil bankrot a v licitaci prodávali pak hotové

krasocitu.

„balustrády'', karyatidy, krakorce, atiky, sloupy

a

a

iónské, korintské nebo ímské, arabesky a girlandy renesanní nebo barokní. A kterýs polír bansinský šel a koupil si toho va-

a hlavice

gón a

postavil z toho

vlepiti

dalo. A te

tasie polírské

dm

a vlepil,

kam

mezi

tmi

lepými, vzdušnými

ky ostatními jako ztlesnné pikázání: „Nefušuj do architektury, komu dal ruce jenom na míchání malty!"

Na Ve

ty

mst

se co

tu stojí strašidlo cihláské fan-

devné domky

je zvláštní

Bolehošti (Wolgastu)

totiž,

dom-

Pánbh

„továrna".

odtud ne-

55

daleko.

Tam

vyrobí se

domek

ve všech podrob-

nostech, stny, balkony, schody, podlahy, ky,

dvee,

štíty,

pí-

lomenice, stechy, pivezou to

sem, vyzdí základy, podezdívku a postaví na to vilu.

Vše souhlasí na milimetr. Ani dva ty domky

nejsou stejné, jak

povdno. Ke stavb

jich se

používá amerického deva, jehož jméno jsem zapomnl, zvlášt pevného, hutného, a prý také co nejvíc ohni vzdorujícího. Rovnž prý se nerozesychá, nebortí a netrhá.

pimená.

A

Se vším všudy

cena

tch

domk

je

takové staveníko za dvanáct, trnáct, šestnáct tisíc marek. Hle, kdyby nkterá naše probudilá vesnice lze poíditi

nebo msteko v pvabném Posázaví, Povltaví, na Lužnici i jinde postavily na pokus nkolik pimejen podobných domk našim ných a opatily je zaízením — neshledaly by se s náležitým úrokem? Nepronajaly by je jako na

pomrm

draku? Jak jsem hledl na ty domky a do nich, táhla mi hlavou naše pražská „legenda^^ o zamýšlených ástech vilových, o domcích „rodinných^^ o koloniích úednických a dlnických. Kdysi prý byly projektovány na Vinohradech takové partie vilové. Arci tam na nezbylo místa, nebo horeka žravé spekulace zastavla by, kdyby mohla, námstí, ulice, vzduch, svtlo, slunce! Pak prý v Praze! Ach, nesmjte se, pánové,

n

i

vždy

to není k smíchu.

My

Kde

v Praze?

jenom na výstavách architektury a

inže-

56

vídáme vždy jako na laskominy takový „dlnický^^ nebo „úednický^' — arci po našem zpsobu zízený — a když zmizí výstava, zmizejí také „vzorky'' a všechny projekty. Ale kde byla poízena njaká kolonie dlnická — vzpomínáte si, jak hromada takových zoufale jednotvárných domk vypadá? Nepipadlo vám tu na mysl cosi jako trestnická kolonie? A nepocítili jste pi pohledu na neskonalou truchlivost? nýrství

domeek

n

Viktor

Hugo má

o

krajin. Nezdá se vám, že ze zdiva

„zlé''

išeti

nkdy

v kterémsi

>

je

kapitolu

mže

zoufalství?

(Nár.

Ootva

román

na širém

nesetkali s krajanem

listy, 22.

10. 1899.)

VI.

svt

konina, kde byste se

echem. V

žiskách zlata byli byste se svého

australských lo-

asu

sešli s ne-

božtíkem Pacltem, v jižní Africe s doktorem Holubem, v Yokoham byl by se na vás usmál pí-

vtivý obliej pana Koenského, v pampách a savannách nebo v pralesích jihoamerických dnes i zítra potkáte neúnavného, bledolícího cestovatele a pednašee Vráze. Ale tyto cestovatelské a turistické hvzdy prvého ádu konaly a konají své výpravy ve velikém stylu — s tmi je vlast-

n

tžko setkati se, nebo kdo z nás ostatních droboukých „poletoun" mže tak daleko za

57

nimi! My se spokojujeme jenom s okružními, kombinovanými nebo sezónními lístky a jezdíme jako po s uritou maršrutou, od štace ke štaci, a domníváme se v božské naivnosti své, že taky ,,cestujeme^^ Zatím kdyby nám z „kombinovaného^^ sešitku vypadl jediný lístek, kdyby nám ujel jediný vlak, kdybychom dostali v ho-

še,

o nco kratší postel, ocitujeme se v nesmírných nesnázích a naše obraznost vybavuje si ohromná dobrodružství. Vru bych si pál ztráviti jen jedinou noc v táboe njakých Indián, ale zcela krotkých a mírumilovných, takových, kteí se již dávno vzdali nkterých prostonárodních zvyk svých, hlavn onoho nevlídného a po stránce zdravotní ne zcela prospšného skalpování. A myslím si, že i mezi nejsnášelivjšími Indiány bych ml noc dosti nepokojnou. asto si myslívám: kam tam toho pana Vráze erti nosí! lovk má mnohdy co dlat, aby vyšel po dobrém s obyejným policajtem, neku-li s Indiánem. Arci mi ekl kdysi pan Vraz, že mezi policajtem a jihoamerickým Indiánem je neskonalý rozdíl. No, snad! Ale tam na pobeží Baltu se to krajany echy telu jen

jen hemží.

Od nkolika

módou, a Misdroyi

se

let se

toto

pobeží

stalo

dokonce íkalo „pražská

kolonie^^ Poslední dobou prý Misdroyi upadá.

Doptával jsem se píiny, a tu mi bodrý jakýs „velkorybá^' ze Swînemíinde ekl, dvojí vc že prý jest I.

píinou toho úpadku.

Herrmann, XLVII. Na erstvém vzduchu.

Pedn komái

a 4

58

za druhé prý jsou tamní lidé „grobe Leute'^ Bylo

Nmci —

a grobe Leute? Což pak bychom o tom nevdli? Pedn tedy komái. Vyrojilo se jich— praví

by to možno?

se ští

—

po nkolik sezón takové množství, že láze-

hosté pokousáni, poštípáni

kvapem

prchali.

Zoufalá obec misdroyská nevdla si pomoci, až prý kdosi poradil — petrolej. Pivezli stíkaku, naplnnou petrolejem, a postíkali prý celý štrand,

aby zahubiH komáí larvy, jimž se v mkkoukém, vlhkém a teplém písku tak výborn dailo. Ovšem o této radikální kue nezvdl celý svt, a když pak nkdo zavítal do Misdroye a tázal se úzkostliv, nejsou-li tam komái, tu Mispokládajíce to za dobírání, odpovídali

droyští,

nezdvoile,

asi

jako kdysi Kocourkované, když

na tu trávu na vži a na sklize zaseté soli. A když se otázky množily, utrhovali prý se domácí lidé již jen s úšklebkem: ,, Pineste si aparát a ofotografujte si je.^* se jich

pespolní

ptali

Nebo: ,,

Zítra z nich bude ragú na jídelním lístku.^*

A j

rybá, který mi toto vyprávl, dodával: jo, so habens' g^sprochen und die gas

Jo,

gVorden und sind fort!^^ Nevím, co na tom pravdy. Snad je v tom trochu konkurenní nevraživosti, nebo zde si každý chválí jen své a mnohdy v hovoru proskoí trochu žárlivosti na vzrst souseda. Snad byla slova rybáova výrazem mínní sviînemúndsind fuchsteufelvîld

i

59

žehrav na rychlý rozkvt Misdroye, jako na bájený vzrst Herynkova a Ahlbeku. Což teprv, uskutení-li se, o bylo ských, kteí se dívali

em

na sklonku léta v Herynkov jen tajupln šeptáno Dostavili se tam jacísi a f iguranti, vymovali, vymovali — a kterýs oban mi tlu-

mii

!

men ,,

sa

pošeptal:

Posud

je to

tajemstvím

tu dal zakoupit lán

—

pdy

ale

nmecký

a vystaví

cí-

zde

si

bude zde v lét bývat se svým aby se tu všechen lesk soustedil/^ Nenahodilo se nikomu, aby se byl na to nmeckého císae pímo pozeptal, ale mohlo by to být, on má takové nápady.

nádhernou

dvorem —

vilu a

chce,

V Herynkov

tedy brzy zavadily o

mj

sluch

eské zvuky. Hned, jak jsem onoho prvního dne pekvapen vyšel na štrand. Náhle se za mnou ozvaly zvuky

z

žen-

ských úst: ,,Šla

sem

—

šla

—

no, poslouchala

.

.

/^

jsem se obracel, abych krajanku objal — podle zvuku hlasu bylo to na objetí — když táž ústa pokraovala: ,,No so komm sie doch her!^^ Zatím totiž došla panika v živý tlum prochaze, v jádro promenády, a tu již pokládala za vhodnjší mluvit nmecky. Paže moje sklesly, podíval jsem se za panikou, byla to cho Již

60

— a te myslíte, že eknu eského poslance, eského purkmistra, eského prmyslníka, eského advokáta, eského Hádejte

jakkoli,

nikdy

Jinak dle pravdy

musím

nebudete

pravdy

daleko.

nám

chvíle zavadil

hovoeno jování.

jany.

—

Mnoho

zeigru^'

eský

a že bylo

zcela bez ostychu, bez tísn, bez uta-

A pes

soudím

se piznati, že co

o sluch hovor

—

tu chvíli setkávali jsme se s kra-

jich

bylo v Herynkov, ješt více

v sousedním Ahlbeku. Arci v „An-

eská jména

Z eského Kikavy

podléhají

malým zmnám. Lošáka

stává se Krikava, z

Lostak atd. Ale tu má vinu sazeská kasa, v níž není literek s našimi háky, tím mén, ježto Anzeiger je tištn švabachem. bylo

A když jsem se vybral na štrand mým prvním pomyšlením: zdali

v Bansin,

pak

i

zde

najdu krajana? Chodili jsme kížem krážem, natahovali jsme uši veer v restauraci pana Wille — marn. Ani

slvka eského se neozvalo. Nu, zbývala ješt druhá restaurace, pán Borchardova, tam pjdeme zítra. Ale kde by nebylo krajana! Ani jsme nemusili ekat na poledne u Borcharda. Sotva jsme vstoupili druhý den dopoledne na ,,plovárnu^^ ozval se se schdk k vod hlas: „No tak, pane editeh!^^ „Už už, pane Libeský!^'

61

A zvolna,

dva staí pánové v adamitském úboru se žejbrovali do zelených vln

zvolouka

moských. Tak tedy

našinci! Nemohl jsem se zdržeti, abych je nepozdravil. Podkovali sice, ale velikou pozornost nám nevnovali, velikou audienci nedávali, jak se íká. Inu, stáí, pomyslil

jsem sob. Staí páni ne-

dviví. Ostatn, abych druhému nekivdil, stár byl jen jeden z pán, siln pes šebývají vždy

desát bych byl hádal, ale jinak iperný a ilý.

(Pozdji jsem zvdl, že

již

mu

plosmá podle mého

táhne

pes padesát mnohem tžší než jeho starší souponvadž byl o pl metru v pase ob-

desítka!)

Druhý

byl

odhadu, ale druh,

jemnjší. Potkávali jsme se pak co den, dopoledne k veeru, ale páni byH poád jen do sebe zavrtáni. Podkovali za pozdrav a zase šli svou i

cestou.

„Jsou spoleník.

njak

tvrdohubí/^ poznamenal

mj

V Bansin neobdvali. Denn táhli v pravé poledne po štrand k Herynkovu, kde vynašli cosi chutnjšího, paškrtnjšího. V Bansin jim to „nejelo^^

Chápal jsem

to,

když jsem pozdji zvdl,

že jsou to Plzeáci. Plzeáci rádi

dobe!

Zdálo se mi, že tito dva mužové provádjí cosi tajného. Hlavy stále pohromad, a když jsme se blížili, utichovali. Ale chvílemi, kdy se domní-

.

62

nepozorováni, házeli samými íslicemi, dodatkem njaké poetní záhady, o nichž patrn již díve byla e. Konen jednoho dne v lese nevidn jsem je vali býti

a

luštili

dopadl, vlastn vyslechl. Skrývali se za

podle hlas.

A

kovím,

jsem

ale poznal

je

hlasy ty byly živy, plny ráže a

rozilení.

,,Te vy

jste

na rán!^^ volal pan editel.

—

kule!'^ odpovídal pan Dobrá — pozor Libeský. Pro Pánaboha, snad nejde na krev ,,

.

A

mlasklo

„A

—

zas kule

a kule

—

.

to.

—

a žaludy, žaludy, žaludy

—

a dost!^'

na štrand je hezky, moe je široké, obzor daleký, ale den dlouhý, dlouhý — a když to všechno oba pány zmrzelo, uchýlili se nkam do lesa, do koví, na paseku, a hodili si partii. ,,Nádobíko^^ si patrn pivezli. A jednou v podveer, když se vraceli z Herynkova, zaslechl jsem, kterak starší pán povzdechl: „Kdybychom byli aspo ti, na šístku!^^ A pan Libeský odpovídal tžkomysln: „Co by nám to bylo plátno, když tu nemáInu,

me

špády!^^

V nmecké íši skuten není „špád^^. Všechno mají, vojska dost, kanón, válených lodí sice mén, než by si jich pál neohrožený Vilém, ale pece taky

dost,

lun

torpédových, až jim

lítají

63

do povtí, a v herynkovské kavárn proti kasinu berlínští bursiáni celý den nic jiného nedlají, než karty hrají, skat, bezik, piket, spíše však barviku, makao a jak se všechny ty hazardní hry jmenují, ale špádu neznají ani podle jména.

Tam

by nebyl mohl Klicpera napsati své rýmované ponauení o bulce a tam by rakovnití bulkái nemohli poádati sjezdy. Vc podivná: výroba karet v íši tak rozkvetla, že kartáské továrny lifrují dokonce celé garnitury karet, upravených pro falešnou hru — jak se ukázalo pi i

nejnovjším v Berlín —

skandálním

nemají pontí. nálezem. Snad

procesu

o „trapulkách^'

ale

A pece je

„Neviátek^^

ani tyto továrny

nejsou špády naším vy-

bulka a šístka hrou píliš ne-

vinnou, nebo naopak složitou? „Kozáci" berlínští

na píklad potebují k okrádání bližních o

tisíce

prostedk

sta-

jednodušších a rychlého stídá-

Jen jednou jsem se díval na hru hazardní, kde o výhe ní.

ped lety z daleka i prohe rozhodo-

valo pouhé obrácení karty (ani nevím, jak tu hru

m

po zádech, když jsem jakou úžasnou rychlostí se sthovaly bankovky do zásuvky bankéovy! Byl jsem divákem, nepatil jsem do „partie^^ ale makal jsem v kapse úzkostliv svoji ptku, aby mi ji

jmenovali), a mrazilo

vidl,

s

hrá

ten

banké pouhým pohledem

v takové

vášni

nevytáhl.

hazardní hry je

Nebo

skuten

cosi

o dva

krej-

ertovského.

Kdež

proti

tomu nevinná

šístka

64

cary! Musil by hráti takový kavalír sto let ve dne

v noci, aby dovedl probrati všechny své panství a

mohl

se

Pánm z Plzn

konen

spokojen

kon

a

zasteliti.

jednoho dne splnilo jejich pání. Pijel nový lázeský host, dobrý známý z Vinohrad,

se

a tu se objevilo, že jsou plzeští

dobí známí a že zde v Bansin vlastn mají smluvené dostaveníko. A tak pojednou jsme se všichni sesedH, abychom píjezd nového osadníka eského oslavili spolenou vepáni zas jeho

eí. V cizin se doma spolu ani

tak rádi slízáme,

teba bychom

nemluvili. Objevilo se to

pozdji

ješt nkolikrát. Nu a jak nový píchozí vybaloval svoje vazadla

—

ejhle, tu

ký objevil se na

njaký

stole.

Legrov

za-

balíek, malý, uzou-

Nebyl nám

arci tak

pod-

Procházkov „Vpádu^^ dobrodruhem Filipem ubohému starému Valenvržen, jako v

a

zejm a upímn. Špády! Oslava zakonila šístkou, v níž plzeští naši pátelé utrpli naprostou porážku, spojenou s válenou náhradou — patnácti fenik. Když ucouvli do svých opevnní — táhlo na desátou — ekl mi vinohradský oban a nový náš spoleník: „Kdybyste si byl od editele nebo Libeského vypjil padesátku, teba na vnou oplátku, nemrzelo by je to tak, jako tch patnáct prohraných fenik. Musíte vdt, že to jsou šampi-

tovi, ale zcela

óni a ve své vlasti že jsou pokládáni za

nepe-

!

65

možené. Také to nesmíte nikdy nikomu prozradit, aby neutrpli na své povsti!...'^ A podnes, jakkoli jsem ani nebyl zavázán smrtelnou písahou, slovíkem jsem se o tom nikomu nezmínil. Vždy to byla irá náhoda, že se nám povedly dv dvaapadesátky po tyech fenikách

(Nár.

listy, 29. 10,

1899.)

VIL

Lázn

bansinské

pujícího,

vrchu^^

—

leží

tsn

na úpatí

mírn vystu-

pi moi však píkrého „Dlouhého Langebergu, porostlého lesem buko-

vým a jehlinatým. Tento Langeberg je výletním místem lázeských hostí z Herynkovaize vzdálenjšího Ahlbeku. Z Bansinu jsme mli na jeho vrchol patnáct — dvacet minut cesty. Nahoe je zcela primitivní restaurace, spíše pouhá nalévárna, se špatnou kávou a s pivem ješt horším. Komu se vzpírá žaludek proti tmto požitkm, spokojuje se s pouhou „selterskou^^ nebo mlékem — výbr tu není veliký. Ale nmecké publikum klidn popíjí popelavé kávy, jaká by každou naši kavárnu uvrhla v bankrot. Nemohu pijíti na kloub zvláštnímu umní, kterak se z pražených bob kávových, práv takových jako u nás, a z obyejného kravského mléka, práv takového jako u nás, dovede vaiti káva tak bídná.

66

m

Bylo mi pravým osvžením, když nový len eské kolonie bansinské, vinohradský krajan stavitel,

pozval jednoho dne na kávu svojí, kte-

rou pipravily ruce eské kuchaky, jeho paní tety, jež dlela v

Bansin

již

o nkolik

provodivši sem mladšího syna

pán

dn

déle,

stavitelova

a upravujíc vše ku píchodu hlavy rodiny.

Jak jinak vonla tato káva, po našem zpsobu upravená! Jak jinou chu ml pojednou doutník, jejž jsem k íšce líbezného moku zažehl, ve-

neobyejných rozmr,

liký a bachratý, doutník

jakých jsem v

si

nakoupil ve skladu tabákovém

Herynkov. Prohlížel jsem

krabice,

a zdá

se,

zkoumav

totiž

krásn upravené,

—

umjí

tam

že tu

jak jen v

Nmecku

to

vru vnují mnohem

více pozornosti ,,ambaláži^^ než

obsahu

úslužný mladý prodava, domnívaje

hu

všechny

—

se, že

a

pe-

nemo-

nalézti „svj^^ druh, otázal se:

„Wollen sie eine gute Zigarre rauchen? Chcete dobrý, záživný doutník? Pak mohu doporuiti tento druh/^ A otevel krabici s tmi bakorami. ,,Kus

jenom

Zarazila

bachory, a

„Jak ,,

to je

m

pece

pt

fenik!^^

tato levná cena.

Doutníky jak

ze všech nejlacinjší.

to, že jsou tak levné?^^ táži se.

To jsou pravé americké

mžeme

doutníky, a jen pro-

tak lacino prodávat, že se v

^^ rice na jejich vývoz platí zvláštní prémie.

Ame-

67

Koupil jsem

si

jich deset a dle

pravdy mu-

sím doznati, že to byly doutníky trvanlivé, ne-

takka ohnivzdorné. Chápal jsem hned pi prvním, že Ameriané platí zvláštní odmnu za

zdolné,

vyvážení

jich,

a jen bych

si

Herynkov

se byl taky v

byl ze srdce pál, aby

našel

který by je byl vyvážel zas odtud,

lovk lidumil, nkam dále na

sever. Také mne tyto doutníky pesvdily nezvratn o bezdvodnosti domnnky kuák, velmi rozšíené, že totiž doutník horší jakosti plavbou pes moe získá na chuti. Byly dávno v tom smru inny mnohé pokusy doutníkái hamburskými i jinými, kteí evropské fabrikáty vysílali na Kubu neb až do Ameriky a zas je piváželi dom, pipisujíce aroma havanských doutník

zásti úinku dlouhé plavby po slané vod. Ale brak se vrátil brakem.

Tak také nemohu než rovati

ped americkým

Arci

mli

v

nální rakouské.

Herynkov

umlé

viržinky, prý origi-

byly

jejich

neobyejn

podobu a

ohebné, že by

ruce díví, robící rozliné ty „hand-

hrav

byly mohly plésti košíky na

vi-

stojánky na hodinky a známé praktické

v-

arbajty^', sitky,

i

Mly skuten

,,strukturu^^, ale

z nich

co nejsvdomitji vaexportem „prémiovým^^

šáky na kartáe

—

zkrátka všechny ty vzácné

runí práce ženské, jež nkdy dostáváme k svátk narozeninám, k Ježíšku, jež po nkolik let s pietou uchováváme, do nichž se od poátku

ku,

68

konen po házíme do pece.

vžírá všechen okolní prach, až je ších letech plni zoufalství

dal-

Piítal jsem vlhkost viržinek pízemní místherynkovské trafiky a doufal jsem, že je na jsem pak svou zásobu na horkém písku a ekával jsem nad ní celé honosti

slunci vysuším. Rozkládal

diny, až se v

Le

i

sluneném žáru

upraží.

nevysušené, vlhké nalezly své milov-

A to mezi rybái bansinskými. S rybái na behu rád jsem se zastavoval a závistiv jsem pohlížel na jejich bronzovou ple, na svalnaté paže, na ruce jako železné, na jejich níky.

pímo

nohy, zapené v písek a sloužící

za „he-

pi vytahování tžkých lun z vody na supi otáení a vsouvání jich zase do moe.

very^'

cho,

Každý

sval tu byl napjat a vystupoval

pod

jako houžev, a tžké bemeno pevného, zernalého lunu neodolalo námaze tí pár paží. Ti

kží

rybái

totiž

tvoí pravideln

„partii",

lunem a obsluhují jej, vydávají leko na moe, až nkdy za obzor. s

ti zápolí

se na lov da-

Ba vru, se závistí jsem pohlížel na vysmahlá tla tchto rybá, složená jen z kostí, provazových sval a kornaté kže. Tito šastní obojživelníci neznají

rheumatismu, na

se ischias, o nervech snad

n

neodvažuje

vbec nevdí

noci jist nejsou bezesné. Vábilo

m

a jejich

to k

nim

nebo mi pipadalo, že z jejich trup jako rybím tukem nasáklých iší pouhá zdravota.

stále,

A

byli vlídní, rádi odpovídali.

69

Hned

první den

jsem vzel po

Domníváme

m

léta a se

se totiž, že

vyvedli z klamu, v

mnou

zajisté

rybái na

nmž

mnozí

moi

jiní.

loví je-

nom do sítí. Pedstavu tu vzbudily v nás nejenom „námoní^' romány a novely, ale také obrazy, na nichž rybái vždy vytahují plné sít ryb nebo na nichž se sít suší na behu. Zatím tuto na pobeží Baltu loví rybái všechnu svou koist moskou na udice, aspo v lét, kdy ryby couvají do vtších hlubin, a teprve v podzimku nastává lovení sítmi, kdy se ryby pibližují k pevnin. Takováto rybáská trojice loví na udice, na vnadu. Vnadou jsou drobní úhoíci moští, smackové písení ,,Sandaalen'^ Ti se ovšem loví do sítí blíže behu, kde není znaná hlubina. Sí podoby dlouhánského pytle, na jedné stran jako rozpáraného, ponoí se až na dno. Po nkolika hodinách pitahují pak rybái postranice sít, ješt mnohem delší, než sí vlastní, stejnomrn ke behu, a v pytli sít uvázne na sta a nkdy na tisíce drobných smak jako hádk. Rychle se vybírají a honem s nimi do devných sádeks dírkovaným dnem a víkem, které se až do lovu pohrouží do vody blíže behu, aby vnadidlo nepolekalo. A k veeru vydává se trojice rybá na moe. Každá taková trojice vrhne do moe okolo 2000 udic. Je to dvanáct až trnáct „šr'', provazc

tenkých, ale pevných.

Na každém provazci visí pes pldruhé-

180 provázk krátkých, ne snad

:

70

ho metru, jako tásn, a jeden od druhého zas na pldruhého metru. Každý pak je opaten udicí a na tu za hbítek se pipevuje smaek. Je-li rybika nad normální míru, rozeže se na dva, ti kousky. Toto nabodávání se dje již na moi, aby byla vnada ponoena co nejerstvjší. Zdlouhavá tato práce koní za soumraku. Ke dnu klesnou provazce zatíženy kameny, velikými kusy pazourku, jehož je tu na pobeží hojn, a na hla-

din to

„praporeky^S kusy jakýchkoli na žerdi v korku, kde jsou udice

zas naznaují

hadík

vrženy.

„Naše práce není tžká,^^ ekl mi dobromysln jeden z rybá pomoanským svým náeím, „ale málo spaní je pi tom." j > •

•

•

,,No, v

osm veer

se vracíme s

moe,

a

již

plnoci zas musíme být na nohou; vydáváme se tu opt na moe, abychom koist vytáhli. Ráno musí být ryby na behu. Arci, nkteí naši jsou na moi pes noc, ale to není bezpené. V noci se náhle zmní povtrnost, a pak má lovk co dlat, aby se vrátil. Už tak leckoho to zahnalo do šírá. A v noci lovk se tžko vyzná v hodinu s

ve

smru." „Umíte plavat?" táži se. Rybá se na mne podíval

s

úsmvem

a

odvtil

„Z nás nikdo neumí

plavat.

Na behu

to ne-

71

s

námi lun tam-

—

ani plování nás

potebujeme, a pevrhne-li se hle, — mávl rukou k obzoru nespasí/'

Odmlel s

se

a

náhle

se

ke

mn

obrátil

otázkou:

„Vy

jste

sem taky pišel, abyste

se v

moi

koupal?^'

„Ovšem." „To je podivná vc. Z daleka sem

jezdí lidé,

aby se koupali, ale my se nekoupáme. Já se nekoupal už dvacet let." Arci, po našem zpsobu se nekoupá. Ale skoro všechny ty rybáe jsem vidl poád zmáchané, pokud jejichž

holen

nemli

svoje nepromokavé boty,

sahají až k hýždím, a tu jsou pi-

držovány šlemi nebo jenom provázky pes ramena, aby se neshrnovaly. Dvacet a dv marky stojí pár takových bot, a nejsou z juchtoviny, nýbrž z hovziny.

„Ano," liboval si starý Camradt, jehož ple byla jak uzená šunka a tvá jediná brázda, „díve jsme platívali ticet, jednaticet marek, ale te si je objednáváme spolen, a jsou o tetinu lacinjší."

„A nenatee do nich nkdy?" „Hone!" odpovídal Camradt a honem z nich pesvdil. A ty nohy vytahoval nohy, aby

m

byly opleteny povísly, až bylo ku podivu, kterak se ta spousta

slámy krom nohy do boty

vešla.

72

mi musejí vydržet," tvrdil Cam„plná ti léta, nebo by ert musil ševe vzít."

„A ti radt,

léta

Co mluvil, pronášel Camradts biblickou vážMálokdy šlehl mu tváí úsmv, ale jinak

ností.

ležel

na

ni stále

vitá hlava, jeho

výraz dobromyslný. Jeho rázos vyholeným podnosím a po-

tvá

hustým ryšavým a prošedivlým podbradkem jako vncem, jest uinným modelem pro malíe. o Ale v lázeské sezón vlastn starý Camradt nerybaí, aspo ne pravideln. Prováží na své „Auguste" — tak njak jmenuje se jeho lun hosty lázeské na moi, což stojí za hodinu ti marky. A jest nesmírn pyšný na svou jollu. Dívá se na ni, jak se v slabém píboji kolébá, a vypravuje tžkými, zdlouhavými slovy: ti sta a padesát marek, ale nedal „Stála nosí už tyi léta. bych ji za tyi sta, akoli Byl tu pán, bohatý pán z Berlína, podával za ni plpáté stovky, ale nedal jsem. Za šest bych ji dal, ale sotva bych už takovou dostal. Má tu kdesi sestru na moi, byly dv, ale neprohodil bych ji. Ta umí tancovat na vod!" Ba, vidl jsem, jak tyto luny umjí tanit na moi vzedmutém a ve vtru. A na chvíli jsem to zkusil. Vraceli jsme se jednou s panem stavitelem z Herynkova v takovém lunu za pohnutého moe, a vítr a vlny zanesly nás hodn od kraje a daleko nad zamýšlený cíl. Lehl s námi nkdy lun až na bok a vody nám nateklo dost. dertím, ale

s

—

m

i

m

:

73

Nesmírn jsem

se tšil na beh, vida tu spoustu rozvlnné vody kolkolem, ale byla to nejkrásnjší chvíle snad z celého pobytu na pobeží. Mnohem píjemnjší, než pozdji plavba na „Sequensu^' z Herynkova do Misdroye. Ta nám dala! Za vlídné vysvtlivky rybá nemohl jsem se

jinak

odvditi než doutníky.

Tmi

nikdo nepo-

hrdne. Vyprázdnil jsem tedy kapsu a podlil své

Odpus mi Pánbh, že v tom bylo nkolik amerických ,,prémiových^^! Ale starý jeden rybá vidl v mých ústech viržinku. Dotkl se jí prstem a ekl: „To musí být znamenitý doutník, takový

informátory. i

tenký!''

Ta

vlastnost viržinek

již

ledakoho svedla

k domnnce, že to je doutník mírumilovný. Sáhl jsem po tobolce a rozdlil jsem zbytek viržinek. Dostalo se práv každému jedné. Byly to ty ,,ohýbavé'' z Herynkova. Tetí den jsem se setkal s rybái zase. A staroch, vida u mne opt viržinku, tázal se „To nejsou zdejší, je-liž pravda?" i

i

<„Ne, to jsou rakouské.''

„Myslil jsem

si to," odpovídal staroch. „Nechutnala vám?" „Ó, dobrý doutník," kýval staroch, „a dlouho vydrží. Kouil jsem jej vera celé dopoledne a potom odpoledne kouil zas syn, co mi zby-

mj

lo

—

až do

lovk 1.

veera nám musí

Herrinann, XLVIl.

jít

to vydrželo

až k

Na erstvém

moi, aby

vzduchu.

." .

.

se

dovdl, 5

74

Že je viržinka vlastn

herynkovská

,,

rodinným ^^ doutníkem. Ta

totiž !^^

(Nár.

listy, 5. //.

1899.)

VIII.

V

bádekrech

jist ale

i

jiných

cestovních knihách jest

mnoho dobrých rad a pokyn pro turisty, pece ješt nkolik jich tam schází. Že kaž-

dému, kdo na cestách nebo z cest chce psáti, nutno vzíti vlastní pero do tlumoku, rozumí se samo sebou. bývá v tomto oboru poslouženo cestujícím v nejlepších hotelech, jest politováníhodné mrzácké náiní, jímž snad možno pro-

ím i

vozovati všechna jiná umní krom psaní. Jsou to násadky a pera podobného kalibru, jaká jsou vyložena k ,,pohodlí^^ p. t. obecenstva na našich c. k. poštách a telegrafních úadech. V privátním ,,loží^^ (logis) ovšem nedostane lovk ani takových nástroj. Byty privátní kdekoli jsou v té píin zaízeny práv tak dokonale jako teba nejpednjší pražské domácnosti. Však víte, jak to v nich vypadá. Jsou tu drahocenná piana, jsou tu etažéry a kredence, jsou akvária a kvtino-

vé stolky, jsou lustry a perské koberce, ale hroz-

ný zmatek nastává, dostaví-li se listonoš s doporueným psaním. Podepsat recepis! Kriste pane, jaký shon! ó, je tu kdesi taky kalamá, ale obyejn rozbitý a vyprahlý jako Sahara, s tvrdým

75

na dn; ba, bylo tu kdysi jakém je ubožátko stavu! Má jedinou nožiku. A kdyby konen panna kuchta nevytáhla z úkrytu svého v kuchyni lahviku s inkoustem a pero, nemohla by milostivá podepsati recepis. Nevyítejte kuchtám jejich milence. Vru by mnohá rodina nemla ím napsati konskripní lístek, a slena domácích, pedkládající hosti k podpisu památník, odešla by s prázdnem, kdyby kuchaka nepispla se svým písaským náiním. Stává se! Nu a vyjedete-li si do Vídn, pranic neškodí, opatíte-li se na cestu krabikou perského — prášku víte, ped spaním tak trochu posypat

erným škraloupem i

pero

—

ale v

i

prostradlo. Ujišuji z vlastní zkušenosti, že to je i

vc

dležitá. Ve Vídni nás to žere ve dne

v noci.

Ale kdo se vypravujete

nkam

na delší pobyt,

aniž s sebou chcete vláeti zásoby prádla na celé

msíce, a spoléháte

neopomite vody! kal.

Na

vložiti

vám tam taky vyperou, svj tlumok láhev kolínské

se, že

v

to jsem nepipadl, a

tžce jsem py-

Byl jsem opaten jen Horákovou-Klenkovou

antiseptickou

vodikou

ústní.

A když mi paní

domácí odvedla erstvé prádlo, rozestel se mi celým pokojíkem protivný zápach, který za tvrt hodiny byl nesnesitelný. Je to nedostateným vymácháním? Vždy jsou límce

i

kapesníky jako z cukru. Soudil jsem, že spopi prádle mýdla na

ivá hospodyn používala

i

76

—

mýdlem je to. A zde mainky vonné, aby se „vn^^ erného mýdla potlaila. Což

podlahu

nic jinak než

ne-

bylo ni levandule, ni

pe-

kelná

ne-

mají

ti

nos?

lidé

Sbéhal jsem Bansin, desinfekního prosted-

ku nebylo lze nalézti. Konen mi vypomohl plzeský pan editel, jemuž jsem vycákal pl lahviky opoponaxu nebo eho. A tak prosím: nejezdte bez kolínské vodiky, ve vlastním zájmu! Konen si rate zapamatovati: nepište na majácích korespondenní lístky! Je to málem na kriminál.

Byly-li nudné mnohé dni všední, nedle je pekonávala svojí nudností. Není-li vlastní domácnosti, není-li té útulné

—

vždy

svtnice,

kam

se

lovk

pražská nedle nudná. Nkteí eští kolonisté z Herynkova i zAhlbeku utíkali té nedlní nud, vyjíždjíce do Swi-

zahrabe

jest

i

výlety mly uritý cíl — jelo se do kostela. Snad jen ze zvyku, ale víte, jak je samému tam zvyk mocný. ekl jsem již, co na pobeží scházelo, po em se mi stýskalo: po

nemnde. Tyto

mn

zvonech. Stýskalo se jist také jiným.

Celý týden to ticho ve vzduchu, žádné poveerní klekání! Ano, z rána po nkolik dn byl vzduch rozechvíván dlostelbou, tam u Swinemiinde manévrovaly a cviily dlové lodice, stílely do ter na moi, sjíždli sekváledne, žádné

I

77

léné

té

he

lidé, ale

k

nám do Bansinu

doléhalo

to jako vzdálený rachot hromový.

Tak jsme jedné nedle

smluvili

vyjížku do

Swinemiinde. Úastnila se

jí celá naše kolonie, na tikrát. První tlupa se vydala hned ráno na nádraží herynkovské; k tomu vlaku jsem se nedostal. Rozmýšlel jsem se vbec na cestu. Bylo chladné jitro, od moe vál jízlivý, kousavý vítr východní,

ale dostavili

až

m

tlo

se

jsme se

porážel.

asi

Nedobe

se

kráelo po štrand a

chvlo hladem.

Jen dvacet minut jízdy je z Herynkova do Suînemiinde, ale tam bylo poasí

neno

pímo jižní.

Slu-

a bezvtí.

Oddíl plzeských

vbec pšky

pán

se vydal na cestu

a dorazil k nám, sedícím

v pravé poledne, po

chzi

asi

již

tyhodinné.

u obda,

A

ježto

pibyly i dv rodiny z Ahlbeku, obsadila tu eská naše spolenost nkolik stol. Sviînemnde má pldesáta tisíce obyvatel, a ve všední dny vládne tu rušný život u pístavu, kde kotví i veliké, zámoské lodi. Malé parníky a motorové luny proplétají se mezi tmi velikány jako dti, rozvážejíce obecenstvo všemi smry, jako omnibusy. Je zde i divadlo, v nmž se v lét hraje nkolikrát v týdnu. Herecká zdejší družina vyjíždí však i jednou za týden — tuším pravideln ve tvrtek — do Herynkova, kde v sále kasina poádá pedstavení. Však jsme si tam vyšli jednou z Bansinu na Kontrolora spacích

78

vagón. Vábilo

m

abych porovnal, jak hrají proti nkdejší družin našeho divadélka výstavního. Ale jak vysoko stál nad nimi náš Kontrolor! Jediný pedstavitel Georgesa Godefroida uspokojoval, jakkoli se nevyrovnal panu Jiíkovskému, ale pedstavitelé Montépina a Raoula de Saint Medard byli by vyvalovali oi na pány Liera a Šípka, co ti ze svých úloh dovedli vytvoiti.

V nedli

to,

bylo ve Swînemíinde velmi klidno,

mlo

tvánost msta zcela venkovského. Na Swinemiinde mám vzpomínku velmi ržovou, ba skoro fialovou. A zavru-li oi, posud se mi dlají ohnivá kola, jako bych ješt hledl na tu taslavou sladkou huspeninu, kterou nám na závrku obda pinesli. Dámy v naší spolenosti uštíply po kousíku a ponkud se ušklíbly. poA tu jsem — ert ví, pro jsem to ekl znamenal, já že to velmi rád. Uinil jsem to proto, že jsem posunky dam pokládal za vybíravost? Nevím, ale na všechen zpsob moje slova byla nepomyšlena, nebo jsem takovou huspeninu vtu

—

bec nikdy nejedl.

„Ó, prosím rate!" a dámy jedna po druhé pisouvaly mi svoje talíe. A ponvadž mi íšník moji porci poád ješt nenesl — dávaje pednost a pondámám, jak se samo sebou rozumí vadž dámy nutily, že jim košíkem nedám, sáhl jsem po lžice a — Pardon! Ráili jste nkdy vidti, ím alounici lepí tapety na stny? Nebo jste náhodou rá-

—

I

79

ídkého, ale zcela ídkého studeného vcí jsem arci sám taky ješt nejedl, ale soudím, že vím, jak chutnají. Když jsem uštipoval a polykal taslavý ten výtvor kuchaský, pipadalo mi, že slunce njak zachází za mraky, že se vzduch ochlazuje a celá píroda se mi njak zasmušovala. A dámy tak líbezn a tak — zlomysln pobízely: ,,Jen rate ili okusiti

klihu?

—

Tch

jen rate

.

.

/'

Myslil jsem do té chvíle, že jen moe jest nezmrné. Ale jak jsem se díval na fialový ten rosol

ped

sebou na

talíi,

pipadalo mi, že tato

hladina jest nezmrnjší, nepekonatelnjší. Zra-

ky

mi zakalovaly, všechno kolkolem se mi jeržovým, fialovým, konen planoucím. Ani

se

vilo

krupice v tom nebylo

—

vc krupicí — odpoinuly. A pojednou

podobnou

v

Bansin vyzdobovali

aby si jsem

dásn na si

nem

vzpomnl, že

tchto koninách piotrávily dv rodiny, jimž podobná lepkavina byla pedložena, ponvadž kucha bu z pohodlí, nebo že byl milovníkem živjších barev, obarvil huspeninu anilinem. A jak jsem na vc te hledl a vzpomnl si na ty doby, kdy jsem taky pracoval s anilinem se loni v

— Bh

to je anilin!

ví,

Njak lovk se svta musí. Mám se moi nebo tuto otrávit ... A te pi-

Budiž! utopit na

zákený ten muž! mi dodávala odvahy: že s námi sedl u stolu léka. A druhá vc zachránila: nášel íšník mojí porci,

Jediná

vc

m

:

80

konen

Že jsem

želatiny nechal a užil kazijedu,

erné kávy. Ale mé zraky byly ješt dlouho potom zasteny jako fialovým závojem. Naším cílem po poledni byl maják. Vídal jsem

jej

co den zdaleka, se štrandu bansinského.

Mocné jeho svtlo vyskakovalo

již

asného

za

soumraku, a praví se, že je viditelné z dáli

ty

Motorový lun nás pevezl k pat majáku malém namáhání slezli jsme ti sta žulových schod, jež vedou nahoru. S galerie maják je pekrásný rozhled na msto, mil.

za nkolik minut a po

na moe, na vzdálené výšiny, Dozorce ochotn vykládal, kde to jmenuje, ale to všechno A když jsem se dosyta nadíval

na okolní

lesy.

co leží a jak se

jsem zapomnl. na krajinu a na mravení ten život v závratné hloubi pod námi, sáhl jsem do kapsy a vyal jsem lístek, abych odtud napsal pozdrav do vlasti. To je moje stará nectnost. Psal jsem — dávno ped tím, než byly zavedeny pohlednice — s výše Notredamu v Paíži,

s

Vendomského sloupu,

psal jsem s

vže dómu

s

vže

štrasburského,

a z podzemí,

—

Eiffelovy, s

kopc a

kterak bych

s balonu majáku! Ale sotva jsem nartl adresu, položila se mi ruka na rameno a píkrý hlas zaznl mi do uší „Zde se nesmí nic psáti, pane!" Uniformovaný zízenec majáku! A jeho zrado oí, ky hledly na lístek, na tužku a zas jako by byly pátraly, nejsem-li dokonce špehoun.

z

tunel,

nepsal

s

mn

81

Pkn Afrika,

dkuju! Dreyfus, ábelský ostrov, Kamerun — všechno mi tanilo ped oi-

m

byli zavezli nejspíš do ma. Nebo Prusové by Kamerunu. Nu arci, zapomnl jsem, že tuhle pod námi je opevnný pístav, bašty, kasematy, že tam s hradeb ní lan dvacet jícn dlových,

pípadného nepítele. A já tu píšu! kdo pak si všímá všech zákaz, že se tu

íhajících na Arci,

nesmí ani psát, ani kreslit, ani fotografovat. Opatrnost skoro zbytená. Pijde sem tolik lidí a pevnost pod námi je tak jednoduchá, že by ji

mohl zpamti namalovat

k vyšpehování.

A

—

vlastn tu není nic

ten zízenec byl

modrý lovk,

nejspíš: Zas takový Nu, a nezaveli mne! A když jsme sešli dol, vidím dva nebo ti pány, kteí se podpisují do tlusté knihy u východu. Nad nimi stála zase jedna uniforma s pijavým papírem v ruce. Aha, „kniha cizinc^^ I podepišme se taky! Když se tedy cizí pánové podepsali, sedl jsem ke knize. A tu jsem uinil nco, co iní každý, maje ped sebou knihu cizinc, návštv, hostí. Dívá se, kdo tu byl vera, pedevírem, a teba se taky dívá na první stranu a na rozmanité podpisy a poznámky. Dlávám to vždy tak. Le sotva jsem se podíval na titulní list, na datum „založení" knihy a pemítl nkolik dal-

a vida lístek, pomyslil

blázen s pohlednicemi!

si

—

82

mn

eená uniforma a pikroila ke jejích úst zaznlo: „Pane, kniha se nesmí prohlížet !^^ erta^ co se tu všechno nesmí? Ml jsem

ších list,

z

te zákaz práv

dost.

„Dovolte, pane, k

emu

pak

ji

tedy vyklá-

dáte?^'

„K podpism, pane;

uite jí

tak, ale

chcete-li se podepsat,

pedešlé strany a podpisy nesm-

se ísti/*

pro?" ,,Ponvadž jsou tam podepsány mnohé „Ale rate mi vysvtliti,

nosti, jež nechtjí,

osob-

aby bylo známo,žetubyly .." .

Jsou dvody, kterých lovk nechápe. A tu jsem tedy nechápal, že se tam ty „osobnosti" vbec podpisují, když jim na inkognitu tak záleží. A zas ten pronikavý pohled uniformy, ja-

kým vbec orgány zdejší se umjí na lovka dívat. No ale podepsal jsem se, až uniform oi pecházely. Tu máš A ke svým návodm cestovním pipojuji další radu: Fremdenbuch pod !

majáky

si

nevšímejte. Vzal je ert!

(Nár.

listy, 12. 11.

1899.)

NA

JIH. I.

PRVNÍ DOJMY. Projevili jste jist všichni vli nejlepší, pátelé drazí, jih,

když

jste

mi

k vyjížce na

radili

a bez úmyslu, zcela

bezdky

jste

,,slunný^^

ve

mn

za-

krásnou ilusi, kterou jsem v sob nosil od mládí, ba od samého dtství. Tak dlouho ve žila, do šedin pro jste mi s ní nedali zemít? Prakticky bych z toho arci nebyl ml taky nic, ale což nemá každý z vás njakou pošetilou, nepraktickou domnnku? A když ji z vás bezohledná skutenost vytese, nemáte-liž pocit lítosti a tesklivosti, že jste o nco vzácného chudší? „Na jih l'^ ekl ke pítel léka a pronesl to tak vážn, pesvdiv, že mi bylo hned o mnoho lépe, když jsem od nho odcházel, opakuje si: „Tak tedy na jih!^^ „Jenom na jih!^' radilipátelé,a já všem dtinsky vil, nebo jsem vdl o prvém, druhém desátém, že mluví ze zkušenosti. Všichni tam byli, všichni tam ztrávili po nkolika nedlích ze

bili

mn

—

mn

i

školních prázdnin, všichni se vraceli opálení až

84

do bronzova a výmluvnými slovy líili úinky A když mi te tak upímn pimlouvali, opakujíce mi znova a znova své zkušenosti, skoro jsem pocioval, jak zdaleka tamodtud donikají ke hejné paprsky Fébovy, a srdce mi poskakovalo radostí pi pomyšlení, že by se mi zdailo zaputovati k pímému zdroji nebeského tepla a procházeti se pod smokvonmi, oli-

jižního slunce.

mn

vami, chlebovníky, oranžemi, dýchati líbeznou

vni

jižní kvteny a ponenáhlu se opékati, do ržová, do ervena, do bronzova. Zde bylo tak

sychravo, nevlídno, sníh poletoval, pichlavý

déš

mrazil, ledový vítr pronikal kosti.

Shledával jsem všecky pátelské pohlednice, které

kdy ke

mn

z

tou mlsností jsem požitky, které

onch konin

si

m tam

ekají, jako inívají vyško-

lení „paškrtníci", dráždíce se

pravenou bohatou

Na

všech

ré jak šmolka.

zalétly, a s jis-

inil laskominy na všechny

pohledem na pi-

tabuli.

tch

pohlednicích bylo nebe modAdrie byla jako šmolka, a co kde

z rostlinstva, bylo zase zelené jako brál.

šavnatá zele jako prvního k zakousnutí.

Taková

salátu, zvoucí

pímo

Byl však teprv leden, a jen z pouhé opatrnosti jsem odkládal. „Je tam teplo, sluneno,*^ se, ,,o tom není pochyby. Ale o mpozdji bude pece ješt lépe.'^ Byl únor. „Únor jest msíc ošidný. Mohlo by se poasí zvrhnouti pokejme ješt chvíli.*'

ujišoval jsem síc

—

85

Konen tedy bezen. Dny utíkaly, již uplynuprvá tetina, již se schylovala polovice jeho. A spoleník, který se chtl pipojiti, naléhal den ode dne: „Neotálejme, jeme !^^ A bylo tedy práv polovin bezna, v den svatého Longina, kdy jsme vyrazili pražský prach z obuvi své a la

v

zamíili k Vídni.

„jen tak z opatrností/^ povídám k soudruhu na cestách, „pro všecky pípady, kdyby se n-

kdy náhodou

lovk

ochladilo,

nikdy neví

vezmeme taky

zimníky.

." .

.

Ba práv lovk nikdy neví A my dva dohromady nevdli jsme vbec nic. !

!

Ale taky na teplo jsme byli dokonale pipraLehounké prádlo, lehounké stevíce, lehounké epice byly v tlumoku a na vrchu byly složeny lehounké orleánové bundy do tch paren. Lehounké, že by z nich mohl našíti vzdušných sítek na motýly. Vždy jsme táhli na jih, veni.

pkn

na slunný

jih!

Pkný

kousek jižnji od Prahy. Tistapadesát kilometr podle jízdního První štace Víde.

ádu. Vzpomínám, jak nás v elementárce Prahy do Vídn ticet mil. Trochu

že je z

to neshoduje

trn

s

tmi

uili,

se

mi

tistapadesáti kilometry, pa-

o nkolik mil dále; tip lip. k Vídni, tím pronikavji to foukalo. Z pouhé opatrnosti, než jsme z vagónu vylezH, oblékli jsme zimníky. A ve Vídni nám vítr je to

ím

již

blíže

kosti lámal. Stará zkušenost: ve Vídni stále

86

echy

fouká tamodtud i na hodnou vzdálenost ledov. Však tu dlouho nezstaneme.

fouká, a na nás

Nejpamátnjší budovou vídeskou jest beze pochyby parlament. Zašli jsme tam druhý den, z vdnosti za vše dobré, co nám z nho do ech pichází. Mluvil práv pan doktor Stránvší

ský o volební reform a dole ve snmovn hemžilo se asi tináct poslanc všech národností a stran na dkaz, jaká dležitá vc se projednává. Uinivše zadost své povinnosti, svázali jsme

tlumoky a dále Jižní drahou do Štýrského Hradce. Probudili jsme se tu do prvého slunného dne a sváteního ruchu. Bylo 19. bezna, svatého Josvátek zasefa, zemského patrona štýrského svcený, proto se nebíko bodrým Štyanm tak vybralo. A v poledne dále, k Terstu. Slunný jih !

—

se

nám

pibližoval.

Budiž Bohu žalováno, tu ekalo prvé zklamání. Nad Terstem visela sychravina, do ulic a námstí dul mrazivý vítr, chvílemi peprcháválo.

Pod zataženým nebem jsme putovali k Miramaru a pranic nám nebylo vedro v zimnících, jež jsme mli pro všechny pípady. Klíilo ve teskné tušení, nebudou-li tyto „všechny''

mn

pípady

pravidlem.

Miramar se tyil v zachmuené krajin jak onen opuštný zámek v pohádce. Kráejíce od

pedmstí

kam vede tramvaj z Terjsme jen jediný koár, v nmž se

Barcole, až

stu, potkali

87

vracel

osamlý

turista

od zámku.

—

„Z Barcoly

budete v Miramaru za dvacet minut/' povídali

nám

v Terstu. Ale zdá

se,

že

tam mají minuty

svt, jako taky u nás v echách. jsme hezky rázn plné ti tvrti hodiny. Ped zámkem stál vojín na stráži, hled zá-

jako všady na Šli

dumiv Zde

je

k Terstu, kde

tušil veselý,

rušný život.

ponuro, jako bychom vstupovali do veliké

hrobky.

Na

otázku, zdali volno vstoupiti, jen ru-

kou pokynul.

V zámku

se vybírá vstupné, tuším 60

za osobu, a další

halé

njaký šesták za pechování

hole nebo deštníku. Starý kastelán se nás ujal

provádl nás mrtvými, opuštnými prostorami. Starý kastelán jest pamtníkem, souasníkem nešastného císae mexického. Okazuje, vya

svtluje, z každého jeho slova vane tesklivost

starého oddaného sluhy, který za mládí zažil vše-

chnu tu krásu novou, svží, dny rušných slavností a nadjné výpravy za moe a zažil pak tžkou dobu trudu po ztroskotalém krátkém panování a tragickém skonu Maxmiliánov. Vzpomíná stále nkdejšího svého pána, vzpomíná císaovny Šarloty, okazuje podobizny Maxmiliánovy z dtství, jinošství, admirálskou, upozor-

—

i

uje na veliký obraz, jenž znázoruje vyplutí za trnem zaoceánským, okazuje nádhernou sí, v níž pijal Maxmilián deputaci mexickou, stolek,

nmž

podepsal závažný dokument. Vypravuje vám to bhví kolikatisícímu, vypravuje to po

na

88

svj

bude snad vyprávti až do smrti, a pece vám pipadá, jako by se jeho hlas pi tch vzpomínkách lámal, vlhl, a zase zní dut jako z hrobu všech tch nadjí, jež se v jeho okolí k zámoskému panování Maxmiliánovu upínaly. Je skuten vždy tak pohnut? je to výkon dlouhou dobou mistrn nastudovaný? Je to úinkem pochmurného dne? Probouzejícího se jara, které po tolikáté již rozkvétá nad opuštným tím nádherným sídlem prince, jemuž nebylo dáno, aby se z daleké, osudné výpravy navrátil a dožil život klidný a šastný po boku milující choti? Ale nálada starého sluhy sdluje se vám za vyprávní píbh, jež jste ítali v svém dtství a kterých jste tehda nechápali. A jest pirozeno, že se vám ta nálada pelévá v duši. Veliký, tragický osud lidský vystupuje ped vámi, znova živený vším, co se vašemu zraku jeví. Vše tu stojí a leží jako tehda, když princ odcházel, jako by stále vykávalo jeho návratu. Táhne tu myslí cosi jako stará pohádka o zakletém království. Nevrátil se princ, království zstalo zakleto. celý

život posavadní a

i

Procházíte skvlými sály, ociujete se v nádherných dvoranách pijímacích, konversaních, ve zbrojnici, v knihovn, jídeln, hern, ba je tu

korunovaní. Ale všechna ta nádhera zaléhá vás svou tíží, masivností. Nebo plebejský zrak váš nevidí nikde útulného koutu, kde vlastn taky bydlili oni, pro nž nádherné to sídlo bylo stai

sál

89

vno. Takového

teplého,

útulného,

dvrného

útulku není zde po vašem rozumu. Vše jest jako jediné nost.

museum, vystavné na Život vyhasl,

odiv,

pes všechen

pro veej-

lesk dýší ty

prostory pouhou mrtvou obadností. Vydechli jsme zhluboka, když jsme zas vykroili na vzduch, do sadu kolem zámku. Zbývá ješt se podívat na malý, skrytý pístav, chránný drobným molem. Zde se houpávala ozdobná bárka, na níž Maxmilián se svou chotí podnikal malé výlety, odtud se vyplavil taky na veli-

kou výpravu zaoceánskou. Pístav je prázdný, a vlny Adrie, dorážející na nízké molo, rozplývají se tu v nekoneném šplounání, jako by ply tesknou ukolébavku.

Vracíme se zeleným, rozrostlým sadem. Bylo prý zde ped trnácti dny krásn teplo, povídal nám prve kastelán, a všechna flora se probudila ze zimního odpoinku a kvapem vypuela. Ale dnes

je

sychrá vo a rozrostlé

ke

stojí

nehybn,

jako by znova usínaly. Zmeškali jsme teplo, které je probudilo

k životu.

Ve velikém vodojemu blýskají se zlaté rybky. Jen jsme pistoupili ke kamenné obrub, a rázem stelhbit se všechny shromáždily u našich nohou, vystrkujíce špulivé tlamiky až nad hladinu. Je to snad zakleté hradní dvoanstvo, vykávající, až

zámek mocnou ranou zatese, aby na sebe vzalo nkdejší lidskou podobu? Ne, jsou to prostí zlatí se

I.

Hernnnnn, XLVII. Na erstvém vzduchu.

6

!

90

karáskové, picházející

si pro sousto, pro drobek housky. Navštvovatelé Miramaru nauili je tak. Schyluje se k veeru, vracíme se k Barcole

a zachvíváme se lehce v zimnících. Jak jsme byH obezelí, že jsme na pamatovali! Jinak by-

n

chom na prahu

jihu byli užili

zejtra

pojedeme do Benátek

nen

teplo.

Snad by opvali?

—

pkné

zimy. Ale

a tam bude ko-

V Benátkách pece nemže

být zimy je

kdy

vás prosím, kdo pojedete do Terstu,

pá-

byli nelhali všichni básníci,

kteí

II.

TERST.

onažn

telé milí,

prokažte mi malou ochotu: ubytujte se

v „Hotelu Balkán" na Piazza della caserna a dejte

mi pak

kán"

vdt, jaké

nebyl,

a

n doporuen. ta

to

mi byl

tam je. Já nkolika

s

totiž

v „Bal-

stran

upím-

Stalo se mi, co se stává tak zhus-

mnoha turistm. V

poslední chvíli, kdesi na

nebo ve vagón, anebo teba již blízko za Prahou padnete do ruky nkomu, kdo vám doporuí cosi ješt lepšího a zvrátí vás. „Do hotelu „Balkán" mííte? Nu, dobrý hotel, povídá se, dokonce prý slovinský, ale je tam

pestupné

stanici

taky hotel docela krajanský,

tam bych vám sluha

radil.

eský

eského rodáka, eská ob-

majetník,

." .

A

.

již

vás má.

A

tak tedy padl „Balkán" a

my

91

eknme

zamíili do hotelu rodákova,

k panu

Krajanovi. Skoro dkujete Prozetelnosti, že vás v poslední chvíli svedla ve který

vám doporuil

hotel

vagón

pán

s

krajanem,

Krajanv. Posílá

na nádraží dokonce vlastní omnibus. Jen prošli peronem, a tu vás již polapí. „Hotel Krajan ?^^ tážete se.

odpov.

„Jawohl,^^ zní

jste

„Bitte einsteigen.^^

Ale hned vzpomenete, že nejspíš teprve portýr vám porozumí, a pak ,,ob-

Trochu se

zarazíte.

sluha^^

Hrí

s

vámi omnibus po terstkých

za deset minut stane

ped

hotelem.

ulicích,

Vybhne

portýr.

„Máte slušný pokoj

s

dvma

postelemi

?^^

Ale portýr se dívá, jako by ho byl oslovil A nerozumí vám taky nikdo

Tatar. Nerozumí.

jiný z celého personálu.

chvilku

nahoe

Pesvdíte

se

o tom za

v pate, dole v jídeln. Jídelna

naplnna, plno tu bzukotu taliánského, místy stl nmeckých byrokrat s píslušnou garniturou mladých aspirant, praktikant, auskultant, kteí se mohou polámat protivnou, podlízavou úslužností ke zkoprnlým, škrobeným pedstaveným a potrhat nuceným smíchem nad jejich nechutnými vtipy, kterým se smávali zase ti staí kdysi

ped

plstoletím jako praktikanti.

Dobrovolný rekomandér ve vagón ujišoval vás, že se v hotelu

eská spolenost,

pán Krajanov sousteuje

ale ani slovo

eské nezavadí

92

íšník — marn. Na nkterých seznáte neomyln pvod vídeský, ostatní jsou neomyln pvodu vlašskéO váš sluch. Pokoušíte se u všech

Nu, zkrátka, za

ho.

ruuje. Stejn se jinde dobré,

by

i

pesvdíte, že není vám za krajanské dopopesvdíte, že není vše

chvíli se

všecko krajanské, co se

bylo krajanské, jako jsme vidli

nco pozdji

v Gruži. Ale žádná zkušenost není zbytená. Poslouží aspo jiným. Naproti tomu hotel „Balkan^^ prý je skuten stediskem slovanských cestujících. Že slovanských tená, o tom jsem se sám pesvdil v kavárn „Balkánu'^ Tam jsou vyloženy etné slovanské asopisy, taky nkteré eské, a tam jsem slyšel hovoit snad všemi jazyky slovanskými. Na budov samé jest jenom nápis Hotel Bal-

o

kon, na pohlednicích však, jež tam prodávají, jest

byli

oznaen jako „Narodni dotn^^ v Trstu. Neby jim snad Taliáni dovolili dáti nápis taky

Maai

dm?

udlali, že jim Slovákm to tak na na Národním dom v Turanském Martin zkonfiskovali slovo „Národní^S a zstalo tedy na bu-

dov

jenom slvko „Dom^^ pipadající vám jako

hoká

ironie

maarské svobodomyslnosti

a rov-

noprávnosti.

Za malé zklamání

s krajanským hotelem jsem druhý den malé zadostuinní, když jsem na potulce mstem shánl drobné informace o smru cesty atd. Jsem náruživým ctitelem

ml

moských

„plodin^S ústic, rak, ryb

—

hledal

93

jsem tržnici na tu koist z moe. Zastavím pána, uniformovaného, ml dost hvzdiek a taky njaký prýmek. „Kde tu tržnice na ryby, pane?^' „Sehn sie diesen briick und hinter ist eine kleine ríiedrige haus, das

ist

fischalle."

kdyby nebyl míval tak ukrutn ježaté kníry pod nosem. Vida, vida! Povdl mi docela dobe, co jsem chtl vdt, a šlo mu to taky bez ,, dkladné ^^ znalosti druhého, vlastn tam v Terstu tetího jazyka. Opakoval jsem tento pokus nkolikrát, vybíraje si schváln osoby úední, a slyšel jsem víc podobných odpovdí. Vida, vida, u nás by Byl bych pána radostí

políbil, jen

nadlali rámusu, a v Terstu to

jde.

Ješt mi bželo o jiné. Vlezl jsem do krámu papírníkova pro njaký zápisníek. Žádám ho nmecky. Talián se ani nehne a povídá: i

„Non capisco tedesco, signore !^^ (Nerozumím nmecky, pane!)

A pane, ozval by se to do íše, aby se to tak pihodilo njakému Nmci u nás na Píkopech nebo na Ferdinandov! Jste chlapíci, Taliáni, myslil jsem si. A povídám: „Pane sousede, já zas nejsem Nmec, ale ech, a však se domluvíme !^^ A domluvili jsme se, po esku po taliánsku, a prodal. A když prodal a dodal, povídám: „Výborn, vlastene non capisco tedesco Ale Bylo to na korsu.

výkik

bolesti

i

:

má

to vadu.

Kde bží o

!

to, abyste porazili a pod-

94

tam kapišete dobe tedesko, tam spolen'/' Pršel pichlavý déš, vál ostrý vítr, který kosti pronikal. Nebylo nám do dalších vycházek do okolí, pry tedy, do Benátek! Ale parník pluje z pístavu o plnoci, ráno o šesté dorazí do Benátek. Za té nálady pírody není valné chuti k plavb. Tedy vlakem. Dopoledne vysvítilo sice sluneko, ale již jsem mu nevil. Pouhý zálud, nic jiného. Okolo poledne vsedli jsme do vlaku. V kupé dv dámy, ovšené zlatem a drahokamy, v prvodu pána

robili Slovince,

se domluvíte a bijete

vysmahlého, jak uzeného. Vlaši. Vedle nás pár mladých manžel, ale zdá se, že ne již docela nových; zdá se, že teprv te dohánjí svatební

podzimku odloženou. Zdá se, že jsou takové „odložené'^ svatební cesty rozumnjší než ony rovnou cestou od oltáe. Mladí manželé nebývají už tak protivn sladcí a hluší a slepí jako tetevi, nejsou tak nešikovní, nezapomínají zavazadla v ekárnách nebo vagónech a nepej ížd jí je to píjemnjší. pro stanice. Nepochybn okolí je tak protivn umírnnji a Chovají se cestu, v

i

n

„nešrumuje^^

Má to arci taky vadu. Mnohá taková odložená cesta svatební se již nikdy nevykoná. V první radosti by se mladý manžel rozdal. Za njaký as nabudou pevahy ohledy praktické. Znáte ty pohodlné, nasycené muže. „Proboha t prosím, ženuško,

máme

se tahat

po svt!''

Nkdy to zna-

95

mená:

Mám

snad

pece nejlépe na svatební cestu hned od Což ponechávám k laskavému rozhodnutí

se 5 tebou tahat

po

svt? A

proto

je

oltáe.

všem tm,

jichž se to

týe.

III.

DO BENÁTEK. 1 rojí jazyk byl zastoupen v kupé vagónu, do nhož jsme v Terstu usedli, a vypadalo to jako trojí nepátelský tábor, aspo s poátku.

„Má tlustými

úcta!^^

pozdravil jsem, proplétaje se

damami Taliánkami a hubeným

Taliá-

nem, kteí se usadili hned na kraji, u okna po levé stran vlaku. Ani nevím, bylo-li to zavrení nebo odkašlání z úst suchého Taliána, nebo byla-li to odpona mj pozdrav. Jinak se na mne Talián ani

v

nepodíval.

Rozumí

se, že

jsme se usadili na

konci kupé, u druhého okna.

A

opaném

než se vlak hnul,

pibyl k nám onen párek zánovních manžel, kteí te musili vzíti zavdk již zbylými sedadly prostedními. Z úst pánových ozval se velmi zdrželivý pozdrav povdomým naším „druhým^^ zemským jazykem, potom jsem zas odpovdl svým: Má úcta! A pán usedl jako socha. Ani se mi tuze nelíbí tento náš milý pozdrav,

ponvadž

je velmi

asto

lží,

pravým opakem

na-

96

šeho smýšlení. íkáme „má úcta", a radji bychom pozdraveného utopili na lžíci vody. íkáme to velmi asto v pípadech, kde není k úct žádné píiny, kde bychom nejradji pozdraviH hromem. Ale na drahách a mezi cizími dsledn tak íkám. Jest velmi mnoho lidí, zvlášt drakteí hých nám a vlídn naklonných

Nmc,

o eštin nemají ani pontí, ale dv slova z milé naší mateštiny znají: má úcta. To je zásluhou dlouholetého psobení tak zvaných humoristických list vídeských, poslední dobou taky berlínských i jiných, kteréž, aby karakterisovah njakou stálou svoji eskou figurku, vždy jí vklá-

do úst nejen „hromapeklo", ale taky „má A když tedy eknete „má úcta", jako byste ekli: rate dovolit, já jsem s odpuštním taky

dají

úcta".

ech. Zkrátka, dvma tmi slovy uvedete se bez dlouhých a zbytených výklad jako našinec. Že tím nkdy svému sousedu v kupé, zarytému a zapísáhlému odprci, pokazíte na hodnou chvíli dobrý rozmar, za to ovšem nemžete. Tlusté všelikých

dámy Taliánky

košík

ohradily se spoustou

a krabic, jejich

prvodí

ohra-

nevšímavostí zdánliv pyramidální. Málokdy jsem pozoroval nkoho, kdo se tak okázale

dil se

snažil ignorovati své sousedy.

Ml

tu po

svém

svatém pesvdení dva páry krvežíznivých nepátel: Slovan a Hovoil jsem se svým soudruhem a slova naše zdánliv doletovala vzájemn jen k našim

Nmc.

97

uším. Talián slyšel jen sebe, zánovní manželé

Nmci

chovali se uprosted zcela trpn.

Pán

vy-

njakou knihu, panika chvílemi se k nmu naklonila s njakou otázkou, a pak jen šeptala.

táhl

A

skoro šeptem zas odpovídal

Panika

nkde

manžel.

byla velmi hezká a stále mi pipa-

dalo, že jsem tento

mované

jí

jemný

profil, tyto

rty a ty hluboké, snivé a

vidl.

A

náhle mi vyvstala

krásn for-

oi již ped oima posmutné

Doréovy bible. Jako by k ní moje sousedka byla za model sloužila. Zánovní párek manželský byli skuten Židé, ale tak zcela odlišní od židovských zjev nám známých, tak neobyejn tiší, skromní, skoro ostýchaví. Marn jsem pemítal a kombinoval, z kterých asi oblastí pocházejí, a v duchu jsem komponoval njakou hebrejskou povídku. Milý soudruh sledoval mé pozorování a vidl jsem mu na oích i na rtech, že chce se mnou sdliti pozorování svoje. Jen mu svaly kolem úst hrály. Šlápl jsem mu velmi energicky na nohu. Vím, jak mládež mluvívá, obával jsem se ehosi, nebo stále mi pipadalo, že i v tomto kupé, kde jsme všichni sedli jako za pehradastava krásné židovky z

mj

mi, plni zdánlivé ledovosti a nevšímavosti jed-

nch k druhým, pece nám nkdo

rozumí.

JeH jsme tak již plnou hodinu, a pehrady se neboily. V Terstu na chvíli vysvitlo slunce, jako by nás bylo lákalo tam dále do Benátek, ale te se nebe nad krajinou mrailo, slunce zmi-

—

98 zelo. Byli jsme v pasti, z vlaku jsme nemohli, již nebylo sluníku teba, aby se petvaovalo. Dráha

vede krajinou, která jako by nebyla osídlena. domky s plochými stechami vyskakují podél trati a zapadají zas, tu tam njaká vesnice, ale vtšího stediska lidí jako by tu nebylo. Vlak zastavuje, vidíte staniní, nkdo Jednotlivé

i

dm

vystupuje,

kam

nkdo

zas vlézá do vozu, ale neuhá-

zamíí onen, jenž vystoupil, a odkud pichází, kdo pibyl. Nebo krom stanice není tu široko daleko stavení jiného. Táhnou se dáte,

asi

vinice, jejichž réva

nemá ješt lísteku

zeleného,

táhnou se rozsáhlá jakási strništ od loska, chvílemi se kdesi v polích

vynoí

lidská postava,

a zas vede tra lány jako pustými. Jen po dlouhých, pedlouhých mezerách vynouje se vtší skupina a domk. Zdá se vám chvílemi,

dom

jako byste

jeli

stojí stanice

po eské trans versálce.

Tam

taky

jako na poušti, bez okolí, bez do-

vám pipadají, jako by odsouzeni k samovazb. A ty mraky, jež pohání vítr nad námi, zvyšují jen melancholii volání, jejich obyvatelé

byli

,

krajiny, která dýše sychravinou a je tíhotná vo-

dou zdola, vodou shora.

Dívám

se starostliv

do

krajiny,

povleené

jako šedivinou, a mysl napluje se obavami. Sna-

žím se je zaplašiti a pravím k soudruhovi: „Myslím, že je dobe, že se to te vymraí a snad vyprší. Do" Benátek máme šest hodin jízdy tam pak bude jist hezky.^^ i

—

99

Tu

se vyjasnila

tvá mého souseda, zánov-

ního manžela krásné paniky, ruka rychle odložila

knihu a pán povídá

„Myslím

nmecky:

m

bude hezky. Ujišovali v Terstu, že je konec nepohody. A když se tak vybíralo, poslal jsem si zimník dom, se abych se s ním netahal. Je to taky smšné !^^ zimníkem do Itálie Nemýlil jsem se, nkdo nám tu rozuml. taky, že

pkn

Ale to

—

m te mén

zajímalo než ta okolnost, že

pán poslal zimník dom. Skoro mi pipadalo, že je v jeho pohledu trochu ironie, když se podíval na naše zimníky. A skoro jsem se tou chvílí zastydl za svoji zimomivost a skoro jsem taky v okamžiku tom pocioval váhu bemene, jakým v teplé Itálii mže být zimník. Že mne nenasoused! padlo, abych uinil stejn, jako A te se vmísil v hovor i hubený Talián: „No, no, tak docela jisté to není. Ješt nás to mže pekvapit !^^ Sáhl jsem po zimníku, jenž visel vedle na háku, a pohladil jsem ho, jako bych jej byl odprošoval za dívjší svoje pomyšlení. Talián letitý již pán je jist muž zkušený a ví, co vše v tchto koninách lovka oekává. A teprve te jsem si všiml, že taky on má nad cho a švehlavou zimník a že jeho paniky si

mj

pkn

vdn

—

—

—

kruše

A

—

mají

rovnž v

když jsem se

vrátil

síti

silné a teplé plášt.

pohledem k svému souseobavu ve výrazu

dovi, skoro jsem postihl jistou

100

jeho tváe a s

zárove

se v srdce

ním. Jeho zimník odváží

již

mé

loudil soucit

tou chvílí pošta

—

na Moravu, skoro na samé hranice Slezska jak mi pozdji povdl a on smrem opaným jede v ústrety neznámým, netušeným utrpením. Pehrady padly, již jsme všichni hovoili spolen. Talián chvílemi svou mateštinou, jejíž tok by byl uvedl v zoufalství i nejkomornjšího stenografa, chvílemi nminou tvrdou, hranatou a hrotitou jak ty skály, kolem nichž jsme jeli.

—

A

divil se, že

ste

chápeme tžko jeho

vlaštinu.

„Ano, pane, rozumli bychom lépe, kdybyvy Vlaši nemluvili tak rychle,^^ namítl jsem.

„My že mluvíme rychle? Pakdo mluví rychle? Vy Cechové I Santa Maria, my mluvíme rychle! Já mluvím nmecky, slovinsky, chorvatsky a rozumím taky esky ale byl jsem nkolikrát v echách a v Praze a tam jsem nemohl pochytit ani slova, jak rychle vy echové mluvíte. Kde je proti tomu naše „Jak!^* zvolal.

ne, víte,

—

Vlastina!"

Bylo mi

vru

pekvapující a neskonalou norychleji než Vlaši, a myslím, že to bude neslýchanou novivinou, že

my echové hovoíme

nou jiným. i

A to

vše vychrlil ze sebe Talián, div

se nezajikl.

Vlak ujíždl,

hovor

plynul,

schylovalo, nebe se mrailo. nuli Mestre, poslední stanici

odpldne

se

Konen

jsme mina pevnin, a brzy

se vlak octl na velikolepém viadukte,

pes pl-

101

tvrtá kilometru dlouhém a spoívajícím na 222 obloucích.

Nákladné toto spojení s pevninou zbudovalo a Benátkám na památku zanechalo Rakousko. Vypínáme se z oken, zdánliv do nekonena vede železný pás kolejí, po obou stranách hemží se v

mlkém moi

stožáry lodí, a

první gondoly. dají

na

O

n

všeliké vodní ptactvo, v dáli

již

A

se našim

zrakm

hodin

krpje

vlekoucí zavazadla,

ine

vou

jeden

nás dovésti ke gondole

chuti vsednouti

dešové...

stanul vlak v nádraží benát-

ském, útokem ženou „fakýnové^' na mají-li

jí

jak vystrkujeme hlavy, dopa-

také první studené

šesté

n

objevují taky

do gondoly.

Z

pes

—

cestující,

druhého,

avšak není

šedivých

mraen

se ledový, pichlavý déš, a jedva jsme vy-

stoupili z nádraží, ovanul nás studený vítr.

,,Na parník!" velíme fakynovi.

Upínáme

se

v zimníky, ohrnujeme límce, vrážíme klobouky

tsnji na hlavu. Ohlížíme se a poslední sbohem dáváme doktorovi z Moravy, jehož zimník ujíždí

neodvolateln ke slezským hranicím.

Ubohý muž, pro sním nepokal aspo den! IV.

V LAGUNÁCH.

Nám

rostencm z let padesátých a šedesátých minulého století dostávalo se prvních vdomostí o Benátkách od starých voják. Díve jes-

102

t

než jsme pekonali „kohoutka^' neboli

slabi-

ká, slýchali jsme o Fenetychu, mst podivuhodném, vystavném „na vod^^ Arci nám, tehdejším analfabetm, bylo jejich lícení vždy mezerovité, neurité, mlhavé. Staí ti vojáci mli taky ponkud obmezené hledisko. Jejich pozorování se vztahovalo ponejvíc ke stránce strate-

hned potom týkalo se žaludku. Vzpomínám, že se zmiovali hlavn o zup a polent, s vtším ješt pohrdáním že hovoili o pokrmech na oleji pipravovaných. Co se týkalo národopisu, mli ustálené mínní, že „Taliáni jsou neádi". Sluší poznamenati, že o slabším pohlaví tamním nepronášeli se tak píke. Mnohý z nich tam na jihu nechal své srdce, mnohý mén šastný pivedl si tamodtud vrnou družku života. A tebas i nebyl pozdji naprosto spokojen s volbou svého srdce, jestliže v píkrý svj úsudek zahrnul pak i nžné pohlaví Itálie vgické,

bec,

svoval

to jen vlastnímu sluchu a jen ve

nejdvrnjších. Mnívalo se asto po jeho boku slabé to pohlaví v pohlaví silnjší. Ale budiž pravd prchod, nebyly to jen Bechvílích

nátanky.

Promite

mi, že jsem odboil od vlastního Ale tak man vytanula mi vzpomínka z dtství na ty tehdejší poloeské, polotaliánské párky manželské. Bylo jich dost, a soukromé

pedmtu.

našinc ským dopadalo skoro stejn jako to spojení jednotlivých

s

živlem vlaš-

celé to bývalé

!

103

a

prý Be„pipojení" Talián k Rakousku, nátky a Benátané ješt dlouhá léta po koneném rozvodu s Rakouskem lítostiv vzpomínali bývalých pán svých, za nichž prý se jim lépe dailo než v prvých dobách sjednocení. Jest ovšem pravda nepopiratelná, že Rakousko tam nastrkalo penz dost. A Benátanu hlavn bží o peníze.

Benátky

V samém jmén tom spoívá

již

jakési

kouzlo. Uslyšíte slovo, a vaše obraznost se roze-

kdy etl njaké cestopisné líení Benátek, vždy se setkal s neobmezenou

hraje. Kdokoli z nás

chválou tohoto starého msta „návodního", svého druhu jediného, tohoto „starce mezi msty", jak je nazval Neruda. Kdokoli tam zavítal a sáhl

pak po pée, aby vylíil své dojmy, rozepl se v nadšený obdiv tohoto podivuhodného bydlišt lidí, vystavného na 118 ostrvcích, jak praví jeden, nebo na 120, jak praví druhý, nebo na 122, jak psáno kdesi na míst tetím; nesnadno jednotlivci je spoítati, a konen na nkolika ostrvcích nezáleží. Uznejte si poet nejmenší, a vždy jich je dosti. A toto množství ostrvk je nyní spojeno 450 mosty a mstky. Osty Vlach jsou Benátky nazývány „labella Venezia", po nich zve je „krásnou Venecií"celý svt, samy se nazývaly „královnou Adrie", a

po dlouhá

staletí

stedovku tehdejšímu vzdlanému svtu. Slávou Adrii, ale ve

L

modrou

taky nejen že ovládaly

celému a mocí ne-

byly velmocí

i

104

pekonatelnou vládla republika benátská sousedomácím. Pekypovala poklady umleckými, o nž olupovala vzdálené koniny, aby vyzdobila vlastní domácnost, a ze všech konin slévalo se tam zlato všeho obchodu. Nebo Benátky ovládaly spojení s východem a byly pánem svtového obchodu. První rána tomuto svtovému panství Benátek byla zadána, když v polovici patnáctého století opanovali Turci Caihrad, a druhou, snad ješt vtší ranou bylo, když na samém sklonku téhož století (1498) Vasco de Gama objevil novou námoní cestu do Indie. Svtový obchod spadl do klína Portugalcm. Velmocenský význam Benátek byl zlomen, panství slavné kdysi a zdánliv

dm a celé cizin, hrzou

i

nezdolné republiky chadlo.

konen

na sklonku

ku samu

dorazil.

Benátek,

tyi dny ped

byly na

Veliký Bonaparte osmnáctého republikvtna 1797 vtáhl do

století

Dne

16.

jeho píchodem spáleny námstí svatého Marka odznaky dsto-

jenství dóžecího a „zlatá kniha^S obsahující jmé-

na „nobil*^ nadaných nejvtšími právy. Díve když se hrozný dobyvatel nového vku blížil k Benátkám, vzdal se poslední dóže Lodovico již,

Manin své

hodnosti.

Tak

vzala za své tisíciletá

sláva Benátek, jejíž umírání trvalo vlastn celá

as

Bylo po republice. Od tch jsou Benátky „svtovou starožitností^^ Ale velikolepou, krásnou, tklivou, nevyrovnatelnou. Jedinou v cestaletí.

lém svt.

105

Nikde prý na svt nezáí slunce jasnji než nad Venecií, praví kterýs cestovatel; „nikde nesvítí prý msíc tak sniv, mkce jako v Benátkách", napsal Neruda. Bohužel, nebyl jsem tam úcasten ani stkvoucího jasu sluneného, ani snivého,

mkkého

msíného. Náš skromný vbec nebyl provázen onou

svitu

vstup do Benátek

nedokavou dychtivostí, oním rozechvním a la„dojm", což vše napluje jist každého

ností

navštvovatele, kterýž tam pichází za pohody

jae za jasu sluneného, nímž blíží-li se po parníku vystupují Benátky v kouzelných obrysech za jitního šera a rozvinou pak celý nádherný svj píznivé, v rozkvetlém

nebo

—

ped

—

obraz v zlatém lesku vycházejícího slunce. Nás uvítal pichlavý vítr,

déš

z šedivých

mrak,

jízlivý

šedivina kol dokola. Nebylo lze obrátit, a

tak tím okamžikem, kdy jsme vyšli z vagónu,

pipadala nám tato výprava do Benátek jako nevyhnutelný „úkol", který má a musí býti vykonán. Ale nic nám neslibovalo ony „radostné a

námahy

prosté požitky, k nimž pozývají Benátjiné msto na svt", Prvodce po Benátkách.

ky jako žádné kapesní

jak praví

Zamrazilo nás, když jsme jen zraky zavadili

o zmoklé a stále víc a více moknoucí gon-

doly. Tolik jsme se

plavbu v jedné z

ek, na

vdomý I.

na

onch

n

tšili,

na první tu

dlouhých, štíhlých lodi-

pevn, jako pirostlý, onen gondoliér, známý nám

jejíž zádi


stojí

z

po-

tolika 7

106

mn

zvláš z jedné staré bárkadtských, a mocnými rázy, jediným veslem pohání své plavidlo kupedu, íd levou nohou kormidlo. Rvali všem nám, jež básní a písní a

nmecké od

roly

let již

vlak vychrlil, vali chali

mu

vát

nám

v ústrety, ale

my

je ne-

a spchali jsme k „vaporettu^^, malé-

„tramvajovému^^ parníku, který se kolébal

pi nábeží nkolik

jen

krok od

nádraží. Jeho

paluba mla plátný kryt, který chránil ped pímým útokem dešt. asy se mní. V dobách, kdy psal Neruda

peoval ješt aby vozba po kanálech byla vyhrazena jen gondoliérm, aby se onch tehdejších 3000 „pívozník^^ benátských slušn uživilo. Pravda, úzké vedlejší kanály jsou posud výhradním „revírem*^ gondoliér, ale hladinu Velikého kanálu brázdí ada malých „vaporett^S zastávajících tu službu tramvaje, a za deset centesim plujete pohodln hezký kousek cesty i s tlumokem. A na nárožích uliek, vedoucích na Veliký kanál, vidíte nyní veliký poet nápis s ruikou, ukazující k pístavištím parník: AI vaporetto. Požadavky doby byly mocnjší než nkdejší naízení magistrátní. Pravdaže, když s vámi takový vaporetto šumí a funí mezi staletými paláci, vroubícími oba behy Velikého kanálu, pipadá vám, že moderní to dunivé a funivé plavidlo nesluší té minulosti; pipadá vám, že by na této hladin mly sklouzati svá „Benátská

zrcadla^^

sám benátský magistrát o

(1868), to,

107

erné gondoly tichým, neslyšným letem, aby ponoené v hluboký tžký sen o nkdejší sláv.

jen

nebudily staré, vetché paláce, a

Vaporetto nese nás po kanále, vinoucím se

podob

mstem jak obrovský had ped zraky rozvíjí se nám

v

nevyliitelný obraz jako

fantastická

otazníku, a

na obou jeho bezích pohyblivá dekorace divadelní. Z šedivé oblohy drobí se déš a ševelí na placht, kterou znenáhla promáí, a již stíkají nám krpje za krk i do tváí. Drobí se

déš na

hladinu kanálu a zrývá

body a brázdí

zimomiv

ji

v tisíceré vrásky. Tiskneme se

ji

v chránivjší koutky, pokud

vzdušné, otevené

kových, a zraky velikolepou

tisícerými

hltají

scenerii

vbec

na

njakých koutk taneskonale tklivou a pece

palub na

je

bezích.

A

pojednou

mi pipadá, že jenom tato ponurá a skliující nálada pírody souhlasí a co nejpronikavji se snoubí s náladou okolí, s náladou naší vlastní, již vzbuzuje vše, co se tu na oi staví. Co plocha vedle plochy, budova vedle budovy, to palác za palácem; nelze íci, že jeden krásnjší druhého, ale jist že jeden dojímavjší druhého.

Vzácn dlená

a

lenná prelí

slavné

benátské gotiky, jedno vedle druhého, aniž spa-

nahromadna tu po obou bezích Velikého kanálu jako snesená v gigantické museum pod širým nebem, na odiv svtu a títe dvou stejných,

na dkaz, jaký pepych umní vyrostl z pepychu bohatství. A zas mi pipadá, jako by se ped

108

námi rozvíjela nekonená pohyblivá dekorace divadelní a je v tom pirovnání jistá smutná podobnost. Jako divadelní dekorace v plynovém osvtlení nebo elektrických žárovek vzbouzí ve vás klamný dojem skutenosti, ale nesnese stíz-

—

livého je

osvtlení denního, aby nevyzradila, že

pouhým režným hadrem, pomalovaným nkdy

jako náhodou kivolakými pruhy kiklavých barev,

—

tak

i

toto vroubení nádherných kdysi pa-

lác vyžaduje

také osvtlení veerního, a tu tedy

onoho snivého, mkkého, magického svitu luny, aby vám vyloudil klamné zdání, že jsou to prelí palác netknutých a neporušených v kráse

hrd

posud v nádhee a sláv, jako tehdy, když hotovy vyšly z rukou svých své,

tvrc,

se tyících

slavných mistr benátských. Oprchalé,

omítkou otískanou, se zperáženými a vylámanými sloupky nádherných nkdy balkon a s

galerií; s

vytískanými okny

i

bez oken,

s

pe-

hnilými a ztrouchnivlými, spuštnými žaluziemi

devnými jící

stojí tu

jako neduživí

mimochodem odporné neduhy

starci,

okazu-

a zmrzaení

aby vzbudili soucit. Vzorkované nátry živých kdysi a jasných barev vyrudly a roztekly se ve špinavou sms po fasád. Kamenná opasvoje,

žení vrat a vrátek palácových zbortila se a po-

souvla vlevo, kamenná opažení oken prvního patra nahnula se vpravo, vyššího patra zas vlevo

a tak dále, že vám fasáda pipadá jako proata

I

I

109

arami a domníváte se, že v nejbližším okamžiku zhroutí se vám palác ped oima. Ne, ješt se nezhroutí. Je jako zdrátován klikatými

železnými pásy vpravo vlevo, znejtován a utažen

hmotnými železnými kleštmi

—

št

století

vydrží, snad

i

století,

snad

njaký as jeješt nko-

Neruda napsal: „Pijde den, kdy rozežrané

lik.

ásti jejich (Benátek) vyplní mezery bahnitých lagun. ^^ Zhroucení benátské Campanily dalo je-

ho

slovm

se toho

za pravdu, jist

sám

mnohem

díve, než

nadál.

Vzpomínáte na truchlivé to proroctví, na pohled tvrdé, nemilosrdné, ale vidíte neomyln na tchto hrdých nkdy palácích, že stní vleklou a nevyléitelnou nemocí: sešlostí vkem.

V.

BENÁTSKÝ HOTEL.

Na váží

nm

NCO O CESTOVNÍM PRÁDLE.

palub vaporetta, který nás od nádraží oddo msta, není píliš hluno. Ani Taliánení v tom nevlídném poasí tuze do ei,

a z cizinc, kteí se na palubu nahrnuli, teprve

málokdo promlouvá. Hledí skoro každý v nmém obdivu na veliké to plastické panorama, jímž proplouváme, otáeje zraky stídav na

tém

popravý i levý beh Kanálu, jehož obraz hádkový stále se mní. pipadá, jako by skupiny palácové,

Mn

II jimž se blížíme, znenáhla z

modrozelených

vln,

ped námi

vystupovaly

a jakmile jsme pepluli,

jako by za námi zase v bezednou tni zapadaly.

Zapomínám, lo stojí

zrak

zde

že toto veljkolepé, úchvatné divadstále,

po

staletí,

že

již tisíce

tisíc

by se kouzelnou mocí jakousi vynoovalo toliko na ten okamžik pak zapadne, utone navždy. Náhlý šum, zraky všech se upírají kupedu, mnozí cestující spchají na pídu paluby. V zatáce, kterou se Veliký kanál ohýbá zase smrem západním, zjevil se náhle nad vodou mohutný, vysoký most Rialto, mocný oblouk mramorový, v rozptí celých 28 metr, plosma metru zvýši, vystavný na dvanácti tisících jilmových kmen, zaberanných do dna moského. Hukot nasytilo, ale jest mi, jako

—

tém

lodního stroje se ztlumil, a v

obav, aby ho

moském

tiše,

hladce, jako

starý velikán nezalehl a na

nerozdrtil, proklouzá parník

dn

pod ob-

loukem.

Naším cílem

pístavišt San Marco, nedaleko Piazetty a Rivy degli Schiavoni, proti Punt della Salute, na samém konci Canalu grande, kde se rozšiuje v kanál sv. Marka. Tu, nkolik jen krok od paláce Giustiniani, vystoupili

je

abychom vyhledali hotel. „V Itálii je dávným pravidlem,

jsme,

do nkterého z nejlepších hostinc; je vždy ješt dost špatný.^^ Ped 38 lety napsal tak Neruda v „Benátských zrcadlech'^ (Obrazy z ciziny). jít

111

asy

se

mní. Dnes aspo o Benátkách

vrená vta

zá-

tam hotel, že by jimi Veliký Kanál ucpal, a dobrých. ídili jsme se však eeným pravidlem a zamíili do nejlepšího, a jako výborný hotel byl nám doporuen BauervGríinwaldv. V nkterých, ne-li snad ve všech neplatí. Je

cestovních knížkách, jest

Pravda,

nmecké

uvádn na míst

prvém.

hlavn jej doposluší po pravd do-

„wêgweisry^^

rouí jako hotel nmecký, a tomuto odvtví obchodu katelé rozumjí znamenit.

znati, že

nmetí

podni-

V místech, kde jsme pistáli, a zmínným palácem Giustiniani zapoíná skupina velikých benátských hotel, zaujímajících krom to-

již

hoto také další paláce Tiepolo, Contarini-Fasan

dm

(tak zvaný Desdemonin) Ferro, Fini a Gritti. Fasády všech tchto bývalých sídel benátských nobil jsou obráceny na Veliký kanál, a dnešní prosaický úel tch palác jest vlastn jejich záchranou. Jsou tak udržovány v dobrém stavu, kdežto tolik jiných soudruh jejich, nkdy stejn slavných a na „vné asy^' pro rody nobil postavených, bortí se a chátrá den ode dne. Malou chvíli ped tím, než jsme pistáli, spatili jsme s paluby ve skupin té nápis hledaného našeho hotelu, „Bauer-Grnwald^S Hotel Itálie, ale to jest budova nová, vystavná v palácovém slohu 14. století. Zatím však jsme cíl

svj

ztratili s

,

oí, a starý fakýno, který se ujal

nás a našeho kufru, vedl nás do hotelu úzkými,

112

ztracenými ulikami, až jsme po chvilce stanuli u domu dosti skromného vzezení, patrn starší,

pvodní ásti

hotelu.

,,Máte slušnou svtnici

s

dvma postelemi?'^

Pán, vypadající jako rada nebo vicepresident

i bhví

jaký hodnosta, na všechen zpsob však sekretá hotelu, uklonil se, pokril rameny a velmi vlídn odpovídal: „S dvma postelemi, bohužel, zbývá nám už jediný pokoj. Ale stojí patnáct Hr..." Velmi šetrn to ekl, doznávám, skoro tlumen, jako by se byl obával, aby nás neranila mrtvice.

Podívali jsme se na sebe. Tásli jsme se

mou, venku náct

lir

déš, soumrak se

šelestil

jsou hezké peníze.

pkných abychom

bot.

Doma

Ješt jsme tak draho

se vydali na další

levnjším? Ale venku šelestí fouká studený vítr Naše rozumli jsme si. Budiž, pro mžeme pesthovati. „A nás tam dovedou !^^ .

.

.

zi-

snášel. Pat-

je za

n

pár

Snad Po písteší

nebydlili.

pou?

déš, omývá dlažbu, pohledy se setkaly, jednu noc. Zejtra se

ekl jsem hodnostobych byl spal denn hotelu tak lhostejn, jako za patnáct lir vlastn jen za plsedmé. „íslo 151,^^ zvolal sekretá. Jiný hodnosta hotelu sal s veliké erné tabule klí, podal nám jej, pokynul tetímu hodnostovi, a ten nás dovedl ke schodišti, tam nás pevzal hodnosta tvrtý, zatím co se pátý chápal našeho tlumoku. vi

—

113

Stoupáme do rií,

patra, hodnosta vede nás gale-

vroubící výkroj, jímž se hledí

dol do

bulu; vede nás chodbou vpravo vlevo,

vesti-

njaký

schdk vzhru, úzkou chodbikou, jejíž ob strany jsou zaskleny barevnými tabulkami a na jejímž konci jsou dvee oznaené íslem 151. Celou tou cestou kráíme po silných kobercích, jež tlumí kroky, všady vzorná istota, všady žárovky. Vstoupíme do své patnáctilirové ložnice. Hodnosta otoil jen kohoutek u dveí, uprosted zaplane lustr s pti žárovkami, každá pod sklem jiné barvy. Libo-li prý nám do restaurace, je prý hned za mostem, jak vyjdeme z hotelu, v ulici 22. bezna (datum revoluce v Benátkách r. 1848, kdy za vrtohlavé správy rakouského námstka a velitele bez boje schdek dol, nkolik

zmocnil se

msta

lid

a vyhlásil republiku).

Všechna est, nocleh drahý, ale

Komnata snad o

asi

stojí za to.

padesát tvereních metr,

tyech oknech se starobylými kovanými míPes celou podlahu jediný veliký koberec,

žemi.

tžký

nábytek, ne sice slohu staroitalského, ný-

brž moderního nevkusného „altdaj^', ale tolik, že by stail pro celou rodinu.

Skín,

kredence,

otoman, stolky, tžký stl uprosted, obklopený židlemi a lenoškami, dv postele jak pevnosti, k tomu celkem pt zrcadel po komnat rozvšených a rozestavených. Stny pokryty tíživou, utlaující rudou malbou, „bordó", na strocosi figurálního, tvero roních poasí nebo

trymó,

p

114

CO.

Tvrce

tohoto stropu, nepodepsavší se ve

své skromnosti, v

njakém neblahém okamžiku

po vzoru slavných italských mistr, ale vypadá to, jako by se byl kdesi „zhlídl^^ Nu, vždy to není galerie, nýbrž hotelová komnata, a co nejsvdomitji mohu ji doporuiti zvlášt cestujícím mladým manželm. Budou tam snažil se tvoiti

dobe

schováni.

Mj

soudruh otvírá všechny skín, dívá se

pod pohovku, pod

postele.

„Co hledáš?" „Dívám se, není-li

tu

njaký

starý, zaschlý

zapomenutý dóže ..." Vru, komnata jako dóžecí a vynaložíme-li trochu obraznosti, tedy jako penesená z minulých století v moderní hotel. Prostraná, ale i v jasu pti žárovek polotemná a jako zdušená v silných, masivních zdech. Kouty se ztrácejí v hloubkách, z nichž jako by náhle ml nkdo vystoupit s lesklou dýkou v pravici napažené k rán. Staré dvee nemají uvnit zámek a klíe, jen železnou závorku. Pes to p. t. mladí manželé

butež bez obavy.

povolaný

nemže

Je tu

bezpeno

a nikdo ne-

vniknouti. Ani hlasitý hovor a

bránivé výkiky v laškování

nemohou pronikoddlena ode

nouti na chodbu. Jesti komnata

všeho okolí dvojitými dvemi, kteréž tlumí každý zvuk. Dvma okny se hledí do starého dvora

—

s

všelikými galeriemi a schody, druhými

dv-

115

ma

na malé námstíko, na

nmž

stojí

jakási

kaple nebo kostelík.

Teprve druhý den, když jsme za svtla obešli

hotel, seznali jsme, že tato naše

komnata

jest

jedinou prostorou malého, starobylého patrové-

ho domku, který stojí už mimo hotel, ale je sním spojen onou malou chodbikou s barevnými okny, která jest vlastn mstkem pes ulici. Tak se rozšiuje hotel na všechny strany a tak dle po-

teby rozšiují se hotely jiné, zabírajíce stále bu nájmem nebo koupí sousední budovy a spojujíce je s pvodním hotelem krytými mstky. i

Grnwaldv

Hotel

ltaHe

plochu, rozprostíraje se

zaujímá nyní velikou

od Campo

S.

Mois

až

po Canal grande, kde vrcholí ve zmínné novostavb s terasou. Na tyi sta pokoj zaízeno tu pro cestující z celého svta. V pízemí jsou pohodlné ítárny pro pány, dámy, salon pro kuáky, zvláštní salon pro dámy, salon pro korespondenci, herna, salon s kuleníky bhví, není-li tam nkde taky salon pro vtroplavbu. Avšak ani toto rozprostranní nestailo, aby hotel v sebe pojal taky vlastní restauraci, do níž se musí z domu, mostem pes úzký kanál, do ulice výše eené, ovšem asi jen dv nebo ti sta

—

krok. Hotel

je sice

„pro

Nmce",

ale

rozumí

se,

sem zamují cizinci z celého svta a slyšíš hovoit rznými jazyky. Z picházejí jen

že

Nmc

oni v bílém

prádle.

Ostatní vyhledávají malé,

116

drobné hotýlky, po pípad soukromé byty, a chodí pak taky po laciných restauracích, odkud si památkou na Benátky odvážejí žaludení katar. To jsou pravideln Nmci v „jágrov-

dom

kách^^

tená

se trochu pozastavuje, pravda-li? Ale

význaná

je to

rozlišovací

známka, to prádlo.

Kterýsi dobrý pozorovatel a znalec mi ekl:

„Dávejte si pozor. Podaí-li se vám nahlédnout sousedu za límec nebo za vestu, hloub do to je nepochybrukávu, a spatíte-li jágrovku

—

n

Nmec.*^

Ml

skoro pravdu. Díval jsem

skoro vždy

Nmci. Nmecký

turista

se,

a byli to

navlékne na

kauukový nebo celuloidový namodralý límec, rovnž takové manžety, a cestuje teba kolem svta. Až se vrátí, oblékne doma zas druhou jágrovku. Nkdy ani sebe

doma

jágrovku, nasadí

si

píliš nepeuje, aby jágrovka byla zakryta vyso-

kou, upjatou vestou,

nkdy

ani

nemá

celuloido-

vé manžety, a pak vlnná ta stávková košile

anebo lépe eeno „lajblík** všeten vyzírá do svta. A teba se byl potáhl proslulým tím nmeckým povlakem, v tom okamžiku zcela erstvým, vždy vám pipadá špinavým, utahaným, což je následkem šedivé jeho barvy. Nejastji se však setkáte s jágrovkou hodn zmounnou.

Dobí

ti

lidé

mají za

nevšimne, ale všimne

to, že to si.

Jiný pozorovatel mi ekl:

nikdo nevidí, že

si

117

národní píznak. Je to ást odvu, která nemohla spatiti svtlo svta jinde

„Jágrovka

než v

je

Nmecku. Nemohla Anglian

pijíti ani z Francie,

Francouz dbají pedevším bezvadného, istého prádla. Taky na cestách. A jemný jejich ich pozná na sousedu pi spolené tabuli kdesi v hostinci, je-li to Nmec. Ne, že by Nmec njak zvlášt páchl jako anebo Hotentot, ale jeho jágrovka. Všimnte si, že i Nmci, kteí se odívají vždy jen blostným, žehleným prádlem, sedávají zvláš." Všímal jsem si a pesvdil jsem se o pravani z Anglie.

i

ían

d

tch

slov.

informace se

Skoro jsem

si

m

Vc ím dále více zajímala a ím dále vrohodnji potvrzovala. vzpomínal na turisty „rýžové" a

„švestkové", o nichž ve svém „Tartarinu v Al-

pách" mluvil Alfons Daudet, turisty totiž „tvrdé" a „mkké" nátury. Ale po zkušenostech, kterých jsem v tomto smru nabyl, po pravd musím íci, že tak necestují jenom Nmci, ale tu i tam setkáte se s našincem, který na cestu teba nkolikatisícikilometrovou vydává se tém s prázdnýma rukama, ve zdravotní, patentní jágrovce, výtvoru šastného vynálezce lidské duše. A setkáte-li se s takovou jágrovkou kdesi v neposkvrnném, panenském ovzduší háje, sadu, ovane ichové vaše ústrojí jistý výpar, kterýž ve vás vzbouzí skoro

podezení, že majetník praktického toho „prádla" je napouští pro vtší trvanlivost špekem.

118

VI.

DÉŠ

NEUSTÁVÁ. -PRVNÍ ÚTEK.

Alobozi, kteí se tentokrát nad Benátkami rozlítili, zdáli se neúprosnými. Nevím, bylo-li by je snad usmíilo, kdybychom byli vypluli na nádherné státní galeji Bucentom a uvrhli do moe skvostný prsten, jako je tam vrhávali benátští dóžové, zasnubujíce se tak již

s

mladou

Adrií. Ale

ani není té nádherné galeje, ani jsem

sob neml podobného

pi

vzácného snubního prstenu, ani se mi nedostávalo potebné víry, že by taková smírná spomohla, aniž konen se mi chtlo na galej sebe nádhernjší do nepetržitého lijáku, který se inul na mosaikovou dlažbu, piln rozmnožoval vodu v kanálech, obetkával celé Benátky šedivými, neprhlednými závoji a na dalekém obzoru splýval s moem v jedinou mlhovinu. Ti dny jsme ekali na vyjasnní, na slunce, aby ped námi vystoupil onen slibovaný, toužený obraz Benátek, stkvoucích se šatem svátením, ale vždy probudilo se jitro tak šedivé, mrazivé a nevábivé, jak se nám umí probouzeti jen v Praze o Dušikách. Prý námstí svatého Marka nikdy není liduprázdné. Vždy prý se na hemží obyvatelstvo domácí cizinci, a veerní korso na dle souhlasného líení turist jest prý vlastn jako výjevem z pohádky. Nuže, bylo mi pochybn vzácným údlem.

ob

nm

i

nm

119

m

Že jsem

námstí

to

vidl skuten prázdné,

jako vymetené. Když jsem stanul

té-

ped kou-

zelným architektonickým konglomerátem basiliky sv. Marka krom oekávání nižší, než byla má utkvlá pedstava z obraz, a jako zásti pohroužené trousil se v lijavci tu i tam turista jednotlivec nebo se jich objevila skupinka, stejn zmoklých jako my dva, stejn se rozhlížejících v tiché resignaci a stejn zase mizejících v loubí Prokurácií, kde sice bylo již taky dost vody a bláta na dlažb, ale kde neteklo aspo

—

—

bu

shora.

m

na námstí sv. chtl a mohl vynutiti vlídnjší tvánost. Byl jsem tam ráno, v poledne veer, v každou dobu denní, avšak námstí se nenaplovalo, i když chvílemi déš

Zas a zase táhlo Marka, jako bych byl na

cosi

nm

tém

i

povolil.

Jen svtoznámí holubi, vrni sob, tradici benátské a turistm, vzlétali a snášeH se, vzlétali a zase se snášeli, kdykoli se objevili ojedinlí

stj co stj chtli doma vyprávti, Marka^^ Tak tedy krmili. O to se staral dobrý muž, po-

chodci, kteí

že „taky krmili holuby sv.

my jsme je dobný zdaleka nkterému z našich koevák, s košem na emeni pes rameno. Nemá v sardinek nebo pražených oíšk, ale drobné kornouty, naplnné kukuicí, kornoutek za pt centesim. Turisté kupují jako blázni, sypají holubm, podávají plné dlan a mají nehoráznou i

nm

120

radost, když jsou za chvilku pokryti holuby, kteí svým živitelm sedají na ramena, na hlavy, na paže, zachycují se v záhybech odvu, za kapsy a zobají zrní, kdežto jiní, nemajíce již kde se zachytiti, tepotají ve vzduchu, srážejí své nenasytné soudruhy a tlukou dárcm kídly do tváí. eládka žravá, nevdná. Sotva zmizelo poslední zrnko kukuice s dlaní frrr! houf se zdvihne, rozprchne se nebo pepadá krmitele jiného, který práv koupil nový kornout a zaal sypati. A zobají tak hltav a jak o závod, že len skupiny krmitel, který se snaží kodakem zachytiti toto krmení a své soudruhy, holuby jak obrostlé, sotva má asu, aby aparát namíil a v pravý okamžik pero stiskl. Snažil jsem se vypátrati, které jest ono historické okno starých Prokurácií, o nmž se zmiuje Neruda a z nhož prý denn o druhé hodin sype se holubm obecní porce zrní. Ale jsem zmeškal pravý okamžik anebo se mstští

—

—

bu

otcové benátští asem umoudili a škrtli v. rozpotech svých vydání na toto krmení, vidouce, že je za

kout lubi

n

svta.

obstarávají pošetilí turisté ze všech

A

tak snad jsou nyní benátští ho-

odkázáni jenom na veejnou dobroinnost.

Žije z ní v Benátkách tolik

lidí,

tolik

žebrák.

Ale z vlastní zkušenosti o tch žebrácích mluviti nemohu, jsem na byl dostaten pipraven. Dostalo se mi pedem tolik výstrah a návod, jak si mám poínati, že jsem byl obrnn

a

n

121

domnní pímo nedobytný. Ale všechny ty výstrahy a všechna pouení byla tentokráte zbytená. Žebrák nebylo vidti. Nemyslím, že by zatím byli vymeli, ale v drsné a po vlastním

tém

povtrnosti patrn poklesli na duchu, pozbyli odvahy, aby se vydávali v mokrou a mrazivou

té

tu psinu, zstali

nou

sice

pecí,

radj za pecí doma. Za ale

aspo

v suchu.

A

stude-

tak,

co

se toho týkalo, mohli jsme Benátkami prochá-

Skoro nikdo neoslovil nás, jsme vnikali v uliky nejužší, nejšpinavjší, skoro odstrašující, a natáhl-li asem kdosi zeti

zcela

bezstarostn.

a

ruku, byl to volal:

Un

obyejn

kluina, který skotácky

saldo, signore!

—a

volal to tak, jako

by sám byl nedvoval, že dostane ten krejcar, jako by byl chtl jen škádlit, snad proto, aby zachoval svým Benátkám starou povst. Nebo ani to nebyli chlapci otrhaní, žebrátí, bosí, ale

malí nezbedové

dobe

ošacení, v botkách, kteí

patrn chtli na mlsek. „Zvlášt v kostelích se mjte na pozoru,^' radil mi kterýsi zkušený turista. „Tam vás pepadne žebrák nejvíce. Chcete-li pozorovati njaký obraz nebo sochu, tvate tím svatým modlil.

se,

jako byste se

ped

Tak vás nebude nikdo vytrho-

—

budou vás pokládat za domácího, turisté jsem si vždy tak pomohl." Ale nebylo teba ani této petváky. Taky kostely byly bu jak vymeteny nebo navštíveny zas jenom turisty. A tak daleko pece ješt ne-

vat

se nemodlí. Já

1.

Herrmann, XLVII. Na erstvém vzduchu,

S

122

došlo, aby se turisté navzájem ožebrávali,

teba

v Benátkách.

Tíse z nepohody svírala vše a všechny, Benátané zapomínali na své zvyky a zlozvyky. Neuvitelno, ani v hostincích se nepepoítávali, ani nedodávali falešnými penzi. Kdokoli by pei

kroil italské hranice, aniž se nadál, hned ml v kapse njakou falešnou minci. íšník v hostinci, kramá s památkami, kasír na dráze dodávaje vám na vtší bankovku propašuje vám v drobných falešnou njakou nebo z obhu vylouenou liru, kterou pak od vás žádný Talián již nepijme. íšník vám spisuje útratu na lístek, sítá pak zdánliv tak peliv a svdomit, že nemáte ani zdání o njakém úkladu. Shrábnete peníze, lístek necháte ležet. Teprv po chvíli nedá vám cosi, sítáte po ejhle, malá chybika o pouhou liru, arci ve váš neprospch. Sáhnete do kapsy, prohlížíte drobné ejhle, mezi nimi lira neberná. Vida, to již jsou liry dv. Zavoláte íšníka: „Eccola, tuhle chyba a tuhle njaká numismatická antikvita. Vrate, nahrate.*' „Signore!** Tváí se uraženým, pepoítává, ošívá se, vrátí snad liru, nepimázne-li ji zatím nkam v úet, ale nebernou minci již nepijme. „Ta není ode mne, signore!" Pokloní se a jde. Sute se s ním! My mli štstí. Jen jediný íšník se nám

nm —

—

a

pepoítal tickou

a jen jediný

liru, ale

nám

když jsme

vrazil jakousi exo-

je pohnali

k odpovídá-

123

ní,

vše napravili. Díval se však každý na nás

pi

tom jako ovce tak vyjeven a tak jako sám ped sebou zahanben, a jeho pohled vyjadoval asi: „Per Dio, jsem již takový nešika, že ani tohle se mi nepovede?^* Marn v té psin lákali gondoliei do svých gondolí. Benátští gondoliei mají nechvalnou povst, že s nimi nikdo po dobrém nevyjde, že se nedohodne, skoro jako s našimi drožkái. Vyprávl mi námoní léka, co ho kdysi potkalo. Vsedl s pítelem do gondoly, naídil kam že má veslovat. Již odrazili od behu, když mezi páteli vzni-

Mli

jsme vyjednávat, co doDruhý: hotovi.'' „Abychom nebyli! Taxu dostane, a pl Hry zpropitného.'' Prvý: „Nebude spokojen, gondolier nikdy není spokojen.'' Druhý: „Že nebude spokojen? O deset lir, že bude spokojen!" Dru-

kla neshoda. Prvý: stane, jinak s

—

ním nebudeme

hý chvilinku rozvažuje,

O

hoduje: „Platí!

ale

vcí svou

byla krátká, za chvíli

jist,

roz-

—

Dobrá, plavba byla gondola u cíle.

deset Hr."

Pítel, nabídnuvší sázku, vystupuje poslední

—

desítiliru, gondoly a podává gondoliérovi o niž byla sázka, a hledí vítzoslavn na druha, jako by chtl íci: „Podívej se, je-li spokojen anebo ne! Prohrál jsi." Ale ješt neuinil dva kroky, když se ozval žebronivý hlas gondolie-

z

rv: „Signore! Udiven se

." .

.

obrátil,

gondoliér

maká

levicí

peníz a natahuje prázdnou pravici: „Signore, pro-

124

sím, pidejte mi dvacet centisim, rád bych

koupil tabáku

A

— škoda mnit desítiliru

.

.

si

/*

tak naléhav žebronil, že dostal dvacet

centesim. Dokázal tak skvle a nezvratn, že gondoliéra benátského nikdo neuspokojí, a ne-

rozuml

nikterak,

pro štdrý signor odchází pro signor druhý se tak

tváí tak kyselou a nezbedn ehoce. s

Avšak že není v

tentokrát, jako

tom poasí

kám na vod vání zvali

by

byli

sami uznávali, ku projíž-

veliké nálady

potom k dlouhému smloudo svých lunk a zárove vy-

a ješt

vav

volávali:

„Dv

liry,

pane, a nic víc!

Pojte, krásn

poplujete!"

A

hned konkuroval druhý:

„Pldruhé liry, pane, nic víc než pl druhé!" Marné lákání. Nebylo chuti vsednouti do gondoly, do níž pršelo a v níž bylo stále vody jako v neckách, do nichž se chystáte namáeti prádlo.

Skromní a nevtíraví byli sami ciceroni beJen polohlasn, aby vás tuze nepolekali, nabízeh své služby, ale hned umlkali, když se turista o krok vzdálil. Toliko ciceroni na námstí sv. Marka mli zvláštní naháky, aby nás vylákali do skláren muranských. Jeden pes druhého chytali nás za kabáty, a s poátku, jako by nátští.

nám

chtli íci cosi

dvrného, skoro jen šeptali:

„Vynšen sén glásfabrik Murano?"

125

Jdte k ertu, nic nechceme. U nás je bychom je sami mohli ukazovati!

sklá-

ren, že

Ale

tmi

s

bylo

he.

Drželi se nás jako

pipínáci, stíhali nás v patách, apali do louží,

až voda vystikovala, prvý, druhý, desátý, dvacátý, a stále vábili,

vždy hlasitji a hlasitji:

„Glásfabrik sén, majne herr? Glásfabrik

Mu-

rano? Šéne glásfabrik, šéne blázn, interessant! Komen mit, verde cajgn! Groše glásfabrik!^* Rvali, až chraptli. A jiní, njak šišlaví, kríce se v dešti a

tesouce

se

zimou

volali jen:

Murano? Gefelik?*' Chlapi mají patrn provisi z každého „Glaššfabrik

šastníka, kterého zavlekou do sklárny, kde pak

ne-

a

ubohého turisty vemluví njakou kehkou nádobu za drahé peníze. pivezete stepy Tahejte se s tím pak po svt do Prahy. A my máme doma tolik pekrásného skla harrachovského, máme tu nevyerpatelný se brání jak brání, vždy do

—

sklad

pán

Pinka vv!

Skoro jsme se pak

již s

náhoními muranské

„glaššfabriky** potýkali.

„Do

pekla a nikam do fabrik v té slot!"

drkotali jsme.

„Pry

odtud, z té potopy svta,

do Terstu nazpt a pak na parník, ke

behm

Dalmácie!" O polednách jsme vsedli do vlaku. Promrzlí, zklamaní benátským nebem hmli jsme k Mestre. A práv jsme pejíždli hranice drahé rakousské vlasti, když se nad námi rozpoutala chvaln

I.

126

známá „první

jarní

boue", blesky

šlehaly

nám

nad hlavami a vpravo vlevo tískal hrom. Jako by byla i ta bouka letla z Benátek, letly erné mraky s vlakem jak o závod. Byl to velmi pípadný a harmonický závrek naší neblahé benátské výpravy. Jarní „vlažika" snášela se jako nejdrob-

njším sítem na vali z

Terst,

když jsme veer vystupo-

vagónu. Cosi mi našeptávalo, že bych ui-

kdybych se prvním vlakem vrátil do A jako slunením úpalem zmueného, žízní mroucího poutníka saharského šálí podvodná paní Fatamorgana peludnými zjevy mst a šavnil nejlépe,

Prahy.

natých oas, tak

i

pede mnou

vystupoval jakýsi

pohádkový, nedostižný zjev, dráždící všechnu moji obraznost: vyhátá, milým teplem dýchající kamna. Ale byla tak daleko, tak daleko!

VII.

NA PALUB „BOSNY".

Když

jsme v Praze sdlávali rozvrh cesty na jsme v nj adu námoních stanic, jen abychom z pobežních míst Istrie a Dalmácie seznali co nejvíce. Zamýšleli jsme vystoupiti a zastaviti se skoro všady, kde jen parník pistane, zdržeti se od rána do veera, po pípad penocovati a pak nejbližším parníkem dále. Avšak po prvních mokrých zkušenostech s Terstem a Bejih, pojali

127

nám chu

nátkami odpadla

nadrobiti

si

takových

zbytených zastávek, harcovati se stále se zavazadly na beh a do hotel a zas na palubu. Krom toho však nelze parníky cestovati jako vlaky, jimiž v perušené jízd mžeme ješt toho dne a teba nkolikrát pokraovati. Parník odpluje, a jest vám pak ekati teba nkolik dní, než pirazí jiný, jenž pluje

smrem

nátkách netoužili jsme

již

vaší cesty.

Po Be-

po niem než co

nej-

nkam, kde skuten svítí slunce a kde tlo zmoené zimou sklíený duch okeje. dále na

jih,

i

Tak ád,

tedy, prohlédnuvše ješt vyškrtli

stávky

a

jsme

z

jednou plavební

programu svého všechny

za-

v Pulji, neb Losin, v Zadru, Šibeníku

nebo Trogiru, a nejbližším cílem své cesty uinili jsme Split.

Ve

vlacích

nelze

mnoho

vybírati.

Sedíte

v jednom jako v druhém, a jen rychlost rozhoduje. Máte-li

hodn asu a trplivosti, jedete osob-

ním. Spcháte-li, vstoupíte do rychlíku. Ale

krom

pi

padá na váhu i pohodlí a pomrná vtší bezpenost. Lloyd, rakouský nebo uherskochorvátský, má spoustu parník, ale jen nkolik z nich je známo turistm. Jejich jména jsou jako uritá hesla, o lodi ostatní se parnících

rychlosti

a

nikdo nestará, ostatních se „nepoužívá". Tak i my ješt než jsme paty z Prahy vytáhli, vdli jsme zcela urit, že ze Reky na p. lze plouti „Pannonií" nebo na palub „GodoHó", a pojedeme-li z Terstu, že nemžeme jinak než ,,Wurm-

bu

Í2Š

To

brandem^'.

jsou nejvtší,

nejrychlejší parníky

nejpohodlnjší a

obou Lloyd.

My

tedy, za-

míivše na Terst, mli jsme podle všech informací plouti „Wurmbrandem^^ Potvrdil nám to taky vrchní íšník terstského hotelu, starý Talián, mluvící tvrdou

nminou.

„Jen „Wurmbrandem^^, pánové! vám nikdo nemže poradit. Plavba je

Na menší vbec ne-

možná. Hrozné nepohodlí! Nahrnou se tam báby s kozami, husami, nšemi, nemžete se ani hnouti.

lžko špatné — a dostane— nejspíše byste spali na lavice

Strava mizerná,

te-li

vbec

jaké

na palub. ^^

Rozumí bylo docela

se,

jisto,

že po téhle poslední informaci že vstoupíme na palubu

„Wurm-

branda^^ Jen se nám pak v rozpotu pihodila malá chybika. Z Benátek jsme se vrátili v pátek veer a „Graf Wurmbrand^^ vyplul z Terstu do Splitu ve tvrtek ráno. A nejbližší svou plavbu nastoupí zas až v úterý.

—

ekati tyi dny v zamoklém Terstu senám nechtlo. pluje

V

zítra,

pístave ležela „Bosnia^', která vyv sobotu. Nezbývá než vydati se

„Bosnou^'.

Informace jsou výborná vc, vlastní zkušepece nad informaci. S jistými obavami vstoupili jsme na tu „barabinu^S jak to kdosi pojmenoval, ale nebylo na ní ani bab s kozami, husami a nšemi, a stewârd vykázal nám zcela

nost je

129

sice tymi, ale hned tam nevrazí nikoho, že je místa dost, že tam budeme nocovati jen my dva. „Wurmbrandem^^ byli bychom bývali ve

roztomilou kóji

nás

ujistil,

Split

asi

že

lžky

s

již

za 24 hodin, ,,Bosnou^^ kynula

nám

plavba ptaticítihodinná. Mrzutý prtah, žehrali jsme, ale jaká pomoc! Jen aby

boue Ráno ped osmou

žádná

nám do toho

!

jsme na palub. Ješt inely etzy jeábu, a jeáb, vztyený jak obrovský chobot sloní, obracel svj zobec k molu, nabíral tam etzem bedny, sudy, žoky, otáel se voln, jako rozmysln, a spouštl bemena do hlubokých útrob lodi, zdánliv bezedných. Sud za sudem, obrovské bedny a ješt obrovštjší žoky mizely v prohlube podpalubní jako do sklepa. Nakladai s neobyejnou obratností zaškrcují veliká ta „colli^^ oprátkami z lan jak rameno silných, zavšují je na hák jeábu, jehož hídel parou hnaný rachotn se otáí, etzy chrastí, povytahují bemena do výše, nosec jeábu zatáí jimi nad skladišt a odvíjející se etz spouští je do hloubi. Diváku pipadá celé to veliké nemehlo železné jako živé a rozumem nadané. Co by množství lidských ruk ani na pí nezdvihlo, vynáší tu neodolatelný jeáb do výše byli

mocný jeho etz vrže a chrastí, gigant skípl zuby. Divíte se, že

jako hraku, jen jako by jakýsi

ohromná

lana, obepínající

silky, nerozdrtí

mnohacentové ty

svou koist na padr.

A

zá-

zdola, ze

130

dna podpalubí, kam se všechno zboží skládá, rány jako výstely, kdykoli dopadne. Paneku, myslím sob, jsou ty bedny z dobrého deva a dkladn heby sbíjené a bednné, že se nerozsypou; jsou ty dužiny sud po ertech vzdorné a pružné, obrue skuten jak Vulkánem kované, že se sudy nerozozývají se dunivé

bemeno

skoí, a žoky z nepodajné pytloviny, že jim náhle

bicha nepuknou a že se obsah nevysype. Celý ten hlomozný výkon práv není žádnou lahodou pro pochroumané ivy, pochoutkou pro citlivé uši, ale je ve všem tom chvatu a ruchu, v tom evu dlník a rachotu železných pístroj cosi opojného, je v tom kypní života a projev mocné lidské síly. Stojím nad velikým tím lodním „propadlištm'* a sleduji s jakousi rozkoší poínání naklada na molu a vyklada v útrobách lodi. Pomýšlím, jakého vynaložení svalové síly bylo teba k takovým lodním nákladm ped sty lety, pokud lovk ješt netušil a sob nepodrobil sílu páry a jen primitivním rumpálem a kladkou hýbal tžkými bemeny. Poslední kus, poslední zadunní v podpalubí, etz jeábu se vytáí vzhru, hídel ustal ve svých neúnavných obratech, skípot utichl, jena nkolik hodin dopáno áb trí nehybn mu oddechu. Lodní zvonec posledn zaznl. Pl

—

deváté.

Píšala zahoukla zhluboka,

celé

nitro

lodní se rozechvlo, parní stroje spuštny, pod se vchází zádí rozvrtl se šroub. Mstek, po

nmž

131

na lo, byl odpoután a zainel na kvádrech mola, nárazníky mezi boky lodi a molem vytaženy na sucho, z lodního komínu zafunlo to do

otes, mezera mezi lodí a molem se rozšiuje, „Bosnia'^ odráží. Výkiky smola, výkiky s paluby, na rozlouenou i na shledanou, kapitán na svém mstku sklání se k „pysvzduchu, nkolik

km^^

roury, kterou velí neviditelnému strojní-

smažícímu se dole u horoucí pece, kormidelník stojí jako pikován u svého kola, otáí kovi,

jím vpravo, vlevo

—

a

již jest

molo

terstské da-

leko za námi a pod bradlením paluby šumí to a

šplouchá jako ve vzdoru, jako by se

moe

ralo propustiti plavidlo, zarývající se v

vzpí-

n ostrou

pídou a rozrážející jeho hravé, eivé vlny, že ranny tryskají do výše. Pod zádí „Bosny*^ moe šroubem zvíené syí jak ve varu a pní jako

do daleka za námi táhne kudy parník hladinu moskou rozbrázdil. Jsme na modré Adrii, která se shlíží v modré obloze bez obláku, a nad námi plane slunce se v oslující blosti, a

se rýha,

nezastené ani stínem šediviny minulých dn, kdy se zdálo, že zátopa dešt nebude míti konce. Bylo se z rána vybralo a vzduch jako rozjiskený, solí nasycený vstí nám nejlepší pohodu. Ach te vrátiti se do Benátek, jist taky vyjas-

nných

!

Ale kdož ví! Po tolikerém zklamání náhlá ta pívtivost zlatého nebeského kotoue vypadá jako zálud. Jeho úsmv, drolící se k nám tpyt-

132

nými paprsky, hledí dol skoro potmšile a jako by chtl íci: Jen to zkuste, a hned ustoupím bratru Pluviovi! Marná touha. Benátky jsou

—

v dáli za obzorem, a

smrem opaným,

k

my

Istrii,

na ,,Bosn^', plovoucí k Pulji.

Terst se vzdaluje za námi, zapadá níž a níže,

konen

zmizel jako v moské tni. Ped námi po pravé stran šíí se do nekonena modrá hladina, po levé stran máme skalnatý beh istrijský. Kam zrak dohlíží, jediná šedivá skála. Není tu stromu, není kee. Vysoko se tyí kamenné ty stny, oste rýsují se hebeny jejich. Skalná ta hradba jako by za námi zavírala všechen život. Upjali jsme se co nejtsnji v zimníky, prudký vítr vane proti nám, uchvacuje krpje stíkající vody moské a šlehá nám je do tváí. Lan nabírají plíce svžího vzduchu, nozdry se chvjí, zraky náhle jako zbystené hledí pronikavji a i

V nitru lodi huí to a duní, ale sluch jako by pro tento hukot byl otupl, postihuje toliko vábivé šumní pod lodními boky. Ped vidí dále.

námi se rozlévá nesmírná veleba moe, hru se uvoluje, jako by s ní padala všechna tíže, která nás tísnila na pevné zemi. Není prachu, není špíny kolkolem, istá hladina

moe

v tisícerém

zmítání drobných vlnek hraje ve všech odstínech

modrozelené barvy. Nejvyšší eivé hebínky vln lesknou se prhledností a svítí v paprscích sluneních mniv jak opál. Ale za námi, v hluboké brázd vyryté parníkem, skoro se ernají vlny

133

temnými tóny indychu. Žádný však ten utkvívá na chvilku. Stále se se rozplývá. Zachytili jste

n

mní

zjev ne-

povrch, stále

okem prohlubinu tem-

modrou, jako dutinu ohromné, ocelov se

lesknoucí škeble, ale ní jak v

heben

—

již

se škeble zvrátila a místo

perlivém smíchu bží po hladin bílý

a již jej zas pohltila jasná, smaragdová vlna. Tisíce, miliony záchvv, skok, zvrat, miliony a miUony lesklých, oslujících zrcadélek

po hladin. Ale pes všechnu tu míhavou, laškovnou drobnohru jediný veliký obraz neobmezené, se,

nekonené

obloho,

síly.

Skryj

se, slunce,

povlékni

šedivými mraky, zaduj vichice a

zasopti, blesku

—

a náhle pod námi rozeve se

bezedná erná tn, a lo ve smrtelných keích zmítána bude jako pleva a zmizí bez památky. Ne, modrá obloha se klene nad námi nepo-

skvrnná a „Bosnia^' staten spje kupedu. Ryk svta utichl za námi, pitvorné mraveništ lidské zapadlo. V tom okamžiku ani nechápu, jak

zmna

udala, jak jsem se tu octl, ale uchvaneskonale touha, aby tato pou trvala co nejdéle, aby nemla konce. Je-li ješt nkde njaké štstí, nerušený klid, tu zdá se mi ozývá se tucha jeho v mých prsou. Mysl done-

se ta

cuje

m

—

—

dávna spoutaná tisícerými starostmi, tisícerými obavami tlo sklíené a ztýrané chorobou až k malátnosti a neschopnosti vzdorovati déle: obé tu pojednou na vlnách moských znova ožívá a jako by nabíralo nových sil z nevyerpá-

—

134

telného toho zdroje života, z

všechny paprsky slunení od

moe,

vk

jež vypíjí

vkoucích a

po vky zas je vyzauje všemu svtu na posilu. Moe, moe! Line se to s poátku tiše, šumí kdesi nade mnou a pojednou již hímá celým prostorem. Moe, moe! A jest mi, jako bych

ml

rty okoralé

vtrem vnoiti

a hltav ssáti kouzelnou

v jeho slané vlny

sílu, jež

se v

nm

tají.

A

zraky nemohou se nabažiti toho pohledu. Pane, pkná to „barabina^S naše „Bosnia^*! Zdá se nám, že není ani mnohem menší než

„WurmbranS

jejž jsme zahlédli hned pi prvém píjezdu do Terstu, ale jist tak veliká, že by jí naše Vltava ani nejvtší svou hlubinou nestaila. Sedla by tam do písku dna a nikdo by jí ne-

pohnul.

Na palub níci, všichni

aspo zdánliv

dstoj-

Taliáni.

Obcovací

eí na Lloydo-

nmeckého tu taliánsky a znjí zízencm Rozkazy

vých parnících neslyšeti.

zní jen vlaština. Kapitán,

vyšší hodnostové jen Taliáni nebo

je vlaština.

Slova

stejn zízenci odpovídají. Cestujících nemnoho, a taky ti mluví jen vlašsky. Jaké národnosti je steward, nerozeznávám dobe, ale jeho píruí, cosi jako pikolo (sice málem dva metry vysoký), pisluhova v kuchyni i v jídeln, „pokojcidi bot v jedné osob jest ská^^ v kójích Chorvát. Domlouváme se s ním po esku a tebai

že

si

ne všechno rozumíme, vycifuji z jeho chojsme mu pro píbuznost jazyka sympatití.

vání, že

135

Budeme-Ii prý na lodi obdvati? A že budeme! Všechno zkusíme. Ostatn jsme s sebou žádných zásob nevzali. Mli jsme dosti starostí se svými zavazadly, s tlumokem runím a velikým košem prádelním. Poplatek za zavazadla na lodi je pímo smšný. Za koš, za njž jsme z Prahy do Terstu platili asi ke ticeti korunám, málem že by za to byl mohl jeti kdosi tetí s námi, zaplatili jsme na lodi z Terstu do Splitu

—

halé! K obdu zavolali

dvacet

nás

pesn

o polednách.

Jídelna první tídy malá, snad celkem asi pro

dvacet osob, ale útulná

i

dost pohodlná.

K obdu d-

zasedlo nás jen nkolik. Kapitán, dva jeho stojníci,

jakýsi

starý

pán,

bu

vyšší dstojník vojenský na

kapitán anebo odpoinku, jakýsi

obchodní cestující a my dva. Ostatní neetní pasažéi „Bosny^* obdvají na palub ze starší

svých kabel a vak, zásobili se

dostaten v Terstu

na víno. Na stole všeliké kompoty a mezi nimi misky s nevyhnutelnými olivami v oleji, píznakem každé lodní tabule. Je to pídavek obdový, jehož si mžete nabrati po libosti, ale není pro každý žaludek. Doporuuji všem, ped kýmkoli se kdy octnou, moudrou opatrnost. Je to sice konserva chuti dost pikantní, znan pitrpklá, ale tžká, tžká. Obd hojný. Výborná, hustá polévka rýžová,

a pamatovali

i

sardele v oleji, k

tomu eené již olivy, smažená hovzina s dušeným zelím a

ryba, jakýsi píatejs,

136

peené

špenátem, telecí

se

s

polním salátem,

sortiment sýr, od smrteln bledého

ovího

až

tsdo oranžového holandského „eidamu^S pomorane, erná káva. Na každého úastníka poítána tvrtka erného, velmi trpkého vína. Také plzeské tu mají, cosi z

ta jako dort, jablka a

i

v lahvích, akciové, jehož zástupcem jest terstský hoteliér Volpich, krajan tuším lounský, ili Volpi,

jak

mu

íkají Taliáni.

obd

tu pi na „Bosn^^ konen jsem se setkal s originálem proslulých pražských „talián^^ po nmž jsem se všady marn pídil.

A

hle,

Zde jim

arci

neíkají

talián,

zde se jmenují

,,bo-

loa*' (Bologna), a byly pidány jako „garnihovzímu, na dél v pli pekrájené. k Okusil jsem, rozumí se, ale vydávám slavné svdectví taliánm kdysi z ateliéru pana Uggé, tak zvaným „užovkám", a nyní nástupcm jejich „machákm", že jakostí svou nesmírn pevyšují druh pvodní, bolou. Tuk v nich byl trochu žluklý a nemly nikterak oné opojné vn, jež se ine z našich pražských talián, když se tura^^

—

víko nádoby odklopí.

práv ta i snad že práv

Zdali to zavinila

vn jejich?

—

mén

lahodná

ve chvíli

obda

námi „Bosna" trochu rozkolébala? —zkrátka, když stevvârd pinesl a podával obloženou hovzinu, položil milý mj soudruh náhle lžíci po polévce, zpopelavl, zdvihl se a mdlým kro-

se

s

kem

kobrtal z jídelny a

vzhru na

palubu, na

137

k dalšímu sytému obdu pinášel nahoru aspo pomoran, sedl na lávce a zdánliv dímal. Vzbuzen, podíval se na mne mroucími zraky, ale ani pomorane ho nelákala. Ubránil se sice staten moské nemoci, ale nejedl, nepil. Zavzduch. Nevrátil se a když jsem

mu

po

již

chvíli

vn

mhouil

zas

oi a podimoval, tak njakou

Obd na „Bosn^^ Kdo k nmu zasedne s

stojí

pl

hodinu.

páté koruny.

žaludkem neohroženým,

spolehliv vzdorujícím všem útokm moské nemoci, užije dokonale svých penz a snad odchází od obda s njakou dividendou. Ale o koho zavadí píšera moské nemoci, stoluje pak po eri

Pokud

tech draho a na své peníze se nedostane.

mne

se týkalo, myslím, že jsem tak užil jen asi

mj

za padesát procent, soudruh

pak

ml

za své

plpáté koruny jen polévku.

Nkdy tak v Pulji.

o

pl

tetí

s

poledne pistáli jsme

Hodina zastávky, pebhli jsme mstek, i

vystoupili na nábeží, vhodili do poštovní schrán-

ky njaké pohlednice, nakoupili jsme obešli arsenál a zapadli do kavárny „Miramare^^ práv „Bosny", ale pak jsme spchali

Aby

nových,

zvdav

pak na

„bílou^^

proti pístavišti

zase na palubu.

tak parník odrazil bez nás!

Byl bych soudil, že „podzemní" prostory

„Bosny" jsou vycpány zbožím až na prasknutí z Terstu, ale to byl omyl. V Pulji pohltily toho ješt množství. Za hrozného ryku všelikých již

zízenc, I,

nosi

a

naklada

Hcrrmann, XLVII. Na ersívém vzduchu.

nasypali

tu

do 9

138

„Bosny" poštu a pak naložili spoustu prázdných od vína a vagónový náklad soudk s pivem Dreherovým, urených na ostrov Loši (ital.

sud

Lussin) v zálivu kvarnerském, pro pístavní a

zeské msto Malý Loši v posledních letech

(Lussinpiccolo),

zamuje

ravých a neduživých a

kam

i

lá-

kam

množství lidíchuv

zim

se lázeští

hosté uchylují.

Podivuhodno, co piva se doveze do tchto konin, oplývajících vínem dobrým a levným. Vedle dreherovského piva vidli jsme na lodích celé náklady akciového piva plzeského, které snad po celé Levant rozváží eený již krajan pan Volpich. Práv když jsme meškali v Terstu, byl pan Volpich na obchodní cest do Kahýry, kde má veliký sklad piva, a nemýlím-li se i v Alexandrii. Nu, ano, pivo snad korán Mohamedá-

nm

nezapovídá, o plzeském aspo ani prorocký duch Mohamedv nevdl. Ale co by tak

íkali konsumenti levanští, jak by pomlaskávali, kdyby jim bylo dopáno prazdroje z mšanského? A kdyby je kouzelný pláš Faustv penesl na njaký pllitr od epu a ledu k Šnelovi, k Ježíšku, k Pinkasovm, k Chodrovi?

139

VIII.

NÁMONÍ

V

EPISODKA.

„Bosnia" zdržela hodinu. Po celou dobu pracoval její lodní jeáb a trousili se taky noví cestující na palubu, zamující na Losin, do Zadru, Šibeníku, do Splitu do Metkovi. Te, když Pulj ležela ped námi v plném jase slunením, litovali jsme skoro, že se na ni Pulji se

tu

i

nemžeme žeti,

lépe podívati,

nebo

ného msta,

aspo

den se v ní zdr-

vzbuzovala dojem pívtivého a ruš-

a

bývá líena vždy jako pouhý tábor vojenský a námonický, beze všeho pvabu. Ale již bylo pozd, a my musili dále. Litovali jsme nejvíce, že se nemžeme pokochati pohledem zblízka na zbytky staveb ímských, velikolepou arénu, chrám Augustv, vítznou bránu ímského tribuna Sergia Lepidla. Ani na prohlídku námoního arsenálu nestaila doba zastávky, nebo k tomu teba opatiti sob díve svolení admiralátu. Tak tedy jsme aspo chtiv pohlcovali, co se

zrakm

likém celku. Pístav je

jevilo nejblíže a ve ve-

naplnn válenými

pla-

vidly rozmanitých typ. Kotví tu obrnnci podivuhodných rozmr a silhuet, nkolikapatroví, hrozivého vzezení, o nichž se laik domnívá, že to jsou strašliví a nepemožitelní bojovníci námoní. Zatím vám hned soused poví, že to jsou válené lodi staré soustavy, s nimiž by se již do moderní vojny námoní nesmlo, a te že

.

140

slouží

jen

za

lodi

školní,

cviné.

jist

Stály

spoustu milion. Lesknou se sice vydrhnuty, vy-

ištny, hrd

pece

se vypínají nad hladinou

moe,

a

jen jsou to vysloužilci. Ale opodál plavidla

jako železné domy, z nichž na všechny strany trí dlouhé roury strašných dl otáivých,

jiná,

ím

dále k jícnu užší, jako povytažené obrovské

dalekohledy, a to jsou lodi

typ

nových, zpur-

né a podnikavé kižáky; lodi bitevní, torpédové

luny

—

zkrátka, dokonalý

námoní

orkestr, je-

rozechvje vzduch moe Na nkterých hlavních dlových, vynívajících daleko nad moe, sedí po osmi, po desíti námonících, obkromo jako na koni. Kolkolem samé opevnní. Kde jaký ostroh, skalní hrot, vyvýšenina, vše samé zdivo, obrnní, otáivé vže, jícny dl. Vše jako železné a z oceli. Pimhuujete oi, zamýšlíte se, a v duchu vystupuje ped vámi obraz bitevní. Z jícn šlehají blesky, hromový rachot ozývá se po nich, v táhlých obloucích sviští a jeí strašlivé, niivé projektily, do bok plavidel pod vodní hladinou vnikají torpéda, rozrážející nejvtší tlesa námoní, ponoující se vraky jsou zachvacovány hrozným, neodolatelným vírem, moské pny se barví krví, jevišt strašlivého dje se halí v mraky dýmu dlostelby Ne, smysly jen vás klamou. Slunce svítí a nad váleným pístavem vládne klid. Na sta stžhož hudba když a

hrzou

spustí,

naplní každého tvora.

.

.

i

141

n

nehybn aneb

trí

výše, steré

v lehkém zachvívání do

vlajky všech

barev tepetají se a

kišálném vzduchu a dlouhánské, úzké stuhy, jakými se smjí zdobiti jen válené lodi, splývají do hloubi s hrot stž. Na „vantech^* (provazových žebících) šplhají mladí námoní-

kmitají v

ci,

sedí na rahnech, mávají

apkami. S paluby

„Bosny^^ zaznlo zvonní, opozdilci chvatn vyskakují na

mstek,

spojující

lo

s

mostem, a za

odrážíme.

chvíli

s sebou mli fotografický aparát, soudruh rád by byl zachytil pestrý ten obraz váleného pístavu, ale ješt vas padly naše zraky na tabulku nad schody „Bosny^^s varovnou výstrahou, že pod tžkou pokutou každému zakázáno vytasiti se s aparátem na blízku všech opevnní a míst vbec vojensky dležitých, v obvodu celých pti kilometr. Abychom si to tak nebyli petli! Za chvíli by nás byli vysadili na beh a snad v poutech by nás byli uvrhli do vzení jako špehouny. O njaký týden pozdji málem by se to bylo pihodilo dvma turistm v okolí Kotoru. Odnesli za svoji neprozetelnost jen dkladné vynadání

Taky jsme

mj

z úst kapitánových, a jak byli rádi, že jim jen vy-

nadal! puje,

— lovk

eho

všeho

ani netuší, když na si

má

lo

všimnouti, co vše

vstusi

má

peísti. ,,Bosnia^' brázdí

znovu hladinu

moe a Pulj

ustupuje v pozadí, až za chvíli všichni

ti

velcí

142

obrnnci vypadají jen jako krásné dtské hraky tžké opevnní jako by bylo vystavno z kot-

a

vové stavebnice. O dv hodiny pozdji ociujeme se v zálivu kvarnerském, peplouváme jej, a tu se „Bosnia^^ znenáhla rozkolébává pohybem, jako by klopýtala.

Vody kvarnerské jsou vždy nepokojné,

ko by kdesi v hlubinách

ja-

moe

velo, a tam taky postihuje cestující asto moská nemoc. Vlevo ped námi vystupují skupiny ostrov, ale všem se lo vyhýbá, nebo nejbližší zastávka jest až

na Losin. Bohužel, do pístavu lošiského dorazili jsme

osm hodin veer. A práv když jsme se blížili, volali nás k veei do jídelny. Tak jsme spatili ped sebou jen temné obrysy ostrova, pístavní svtla, vroubící nábeží, a molo. pistála a hned potom nanovo zaala hudba lodního jeábu, trvající po celou dobu zastávky, pl druhé hodiny. Potom „Bosnia^^ vyplula dále, k Zadru. Již díve, jakmile slunce zapadlo, rozestel se po moi citelný chlad, mrazivé vanutí vtru pronikalo kosti. Nebylo radno meškati na palub, již

za tmy, v

Lo

a

ponvadž

se

moe

s

veerem

rozvlnilo, pora-

nám, abychom co nejdíve ulehli. Nebo, až rozhoupá Takové „nebo^* z úst zkušených lidí zaslouží vždy pozornosti a uposlechnutí. Nebo nic nás tak málo nelákalo, jako sebe menší moská dili

prý se to

he

143

nemoc.

Ml

jsem

sice trochu pochybnosti,

zdaH

práv vodorovná poloha tla — po veei! — je vbec polohou nejpimenjší, ale uposlechU jsme. Již proto, že jsme byli prostydlí na kost a že jsme doufali na lžku se zahát.

A ulehli,

vru,

zlatá

rada! Spchali jsme,

než zas vyplujeme. Poloodni

abychom

—

nebo

—

taky v naší kajutce bylo zima vklouzli jsme v úzká, pes to však dost pohodlná lžka, a

jednotvárný rachot jeábového etzu znenáhla nás ukolébal. Tak dokonale ukolébal, že jsme nepocítili ani, když lo vyplula, že nás neprobudily nárazy vln, prudké kolébání, a procitli jsme teprve, když chvíli.

lo

pistála v Zadru. Ale jenom na

V pístave zaderském odpoívala „Bosnia'^

až do šesté ranní, jen se lehce zachvívala na

Vykládali sice zboží, nakládali, hídel

vod.

etzu

skípal, jeel, hrel, sudy a bedny dopadaly, ale

našemu sluchu jako zdaleka, pedaleka a zas nás objímal spánek. Takto, majíce po celý ten as vzdálené vdomí, co se kolem nás dje, pece jsme spali spánkem zotavujícím, posilujícím, a když o šesté ranní se rozvše to doléhalo k

—

huely všechny vyskoili jsme

s

na palubu! Ale

stroje a zakroužil šroub lodní,

lžek. Rychle, umýti již

se, obléci,

byla ,,Bosna^^ z pístavu a

Zader se vzdaloval. Nebyl to svží vánek, ale po ertech ostrý vítr, který nás na palub uvítal. Nestaily nám ruce, abychom se drželi bradlení, aby nás vítr

144

neporazil.

útokm

Za pl hodiny

musili jsme se jeho

do krytého salonku pro kuáky. A zatím v tom kousavém ranním vtru tanil po palub malý námoníek, výrostek vzdáti a couvnouti

asi trnáctiletý, s rozhalenou košilí na prsou, bez epice, bos, rozléval po palub vodu, klouzal v tch studených kalužích a ohánl se smetákem

provaz. Byla nedle, drhl podlahu paluby. Div že ho vítr nesmetl do moe. Snad proto, že byl tak malý, že nebylo do eho se opíti. Poskakoval jako lešti pokoj, pohvizdoz tlustých

val

chvílemi vyjekl jako z nesmírné rozkoše.

si,

erný byl jako kominík. Zdálo se mi, že jinam než na nohy dlouho se mu krpj vody nedostala. Bylo nkdy po osmé hodin — dávno již nám Zader zmizel s oí — když na palub vznikl neobyejný se sbíhali na

taky.

A

ruch.

vrazili

„Co

Pobíhali námoníci,

pedek

lodi.

dv

se,

cestující

vybhneme

jsme do Chorváta pikola.

jest?^'

Drmolil kvapnou jen

Rozumí

slova: Šipan

odpov, ale rozuml jsem

— skála.

Skal bylo kolem dost,

nevdl

jsem však, co je Šipan. Tam na píd dívají se lidé do dálky. Ano asi na dva kilometry ped námi vynívá z moe skalisko táhlé, ostré, a na nm, jako velryba plí tla na beh vyvržená, spoívá erný parník, naklonný, šikmo z moe vysunutý, pídou na skalisku, zádí v moi. Na jeho palub kmitá se nkolik postav.

—

145

To

je

„Šipari^S

nákladní parník lloydový.

moe zmýliv si smr plavby nabhl na skálu, „sedP^ na ni a te sedl nepohnut, jako pikován malomocný ten velikán. Opodál, asi kilometr od „Šipana^^ a stranou

Za

noci

a nepokojného

kilometr od nás manévruje jiný lloydový parník, ,,Jason^^ a taky naše „Bosnia^^ zatáí blíže ke

Všechny ti lodi náležejí Lloydu rakouskému, povinností kapitán jest, aby si navzájem pomáhali. V dáli se zjevuje tvrtá lo, bílá. Domníváme se, že jde taky na pomoc, ale zakrátko vidíme, že se vzdaluje a pluje svou cestou. To jest „Godóllo^^ Lloydu uherskochorvátského. Spativ ,,Bosnu^S odrazil od „Šipana'^ lun a blíží se. Kapitán ,,Bosny^^ se chápe dalekomluvné trouby, vykává lunu, táže se cosi. Z lunu odpovídá dstojník. Hned potom spouští

skalisku.

„Bosnia^^

lun

s

dstojníkem a

tymi

veslai,

paluby hodili do lunu konec lana jak rameno siln^ého a lun táhne lano k nešastnému ,,Šipas

nu^^ Není to malé

bemeno;

lano je asi

pl kilo-

metru dlouhé, znenáhla se s paluby vytáí, ponouje se do moe, lun táhne vždy vtší kus jeho za sebou, a he, že vodou nasáklý. Konen však dospl ,,Šipana^^ vytáhl konec lana na skalisko, na palubu, a provlékl obma otvory pro kotevní etz. Konec lana zstal na naší palub a zaklesnut na hídel jeábu. Stejný manévr vykonán souasn ,,Jaso-

.

146

nem^', a

te, když

ob

pevn

lana

zadrhují „Ši-

pana^^ na dané znamení spuštny na obou lodích stroje, zpátení parou, couvá „Jason'^ couvá „Bosnia^S ob lana vynoují se znenáhla z moe, napínají se

Všichni se hrneme na pídu lodi, abychom vzácné divadlo vidli co nejblíže. Ale dstojník, dozírající tu na práci, velmi rozhodn nás od-

Kdyby lano prasklo

hání dozadu.

blíže

lodi a

mrštilo se na palubu, zmrzailo by nás. Stalo se

tak nedávno

ped

tím,

pi podobném

pokuse, že

konec petrženého lana urazil nekrytému námoníkovi ob nohy u samého tla. Po té výstraze arci všichni couváme. Stroje pod palubou duní, supají, celá „Bosnia" se

chvje jako

v

kei,

ustupujíc, lano se natahuje,

jako drát, pipadá nám, jako by z divák nikdo zvonilo nesmírným naptím nehlesne, sotva dýšeme, upírajíce zraky na „Ši-

natahuje,

již je

—

již do vln Pojednou se ozve dunivý zvuk, jako vzdálený výstel z dla lano „Bosny" se petrhlo práv uprosted. Oba jeho konce jak obrovští hadi aly do moe, až se v tom míst zapnilo a vysoko stiklo mocným proudem jak vodomet. a „Šipan'^ sedí na Konce lana se ponoily skále dále jako pikován! Kapitán vidí, že je všechno marno. Zachraovací ten pokus stál nás asi pldruhé hodiny asu, lo pišla o polovinu lana a po navinutí

pana^S sklouzá-li

.

—

—

.

147

zbytku plula dále, zstavujíc „Šipana^^ osudu.

Stejn uinil ,Jason^^ Pozdji jsem zvdl, až v Dubrovníce že ,,Šipanu^^ pomohl „na nohy^^ válený kižák „Szigetvár^S který tou dobou manévroval v blízkých vodách, a byv zpraven o nehod, dostavil

—

—

se na místo.

koských

tápi hrav

sil

má

o njakých pár tisíc mohutnjší stroje, a když jeho po-

,,Szigetvár^^

arci

ohledali ,,Šipana^^, nemá-li díru ve

dn,

na vodu. Nestalo se pi tom ,,Šipanu^^ nic jiného, nežli že mu byl rázným tím trhnutím utržen kus paluby, kde bylo lano pijej strhl

pevnno.

IX.

V SOUMRAKU. Dosnia^^ pidala páry, aby dohonila, co marným pokusem o vysvobození ,,Šipana" z nemilého postavení promeškala, a bylo k jedenácté, když pirazila ke Zlarinu, velikému ostrovu v archipelu šibenickém. Zastávka trvala tu jen pl hodiny a pluli jsme dále, proplétajíce se mezi

etnými ital.

bo

=

ostrvky a skoliemi (scoglio, Obezele proplouvá tu lo, ne-

ostrovy, úskalí).

skolie jsou jen hroty skalin, skrývajících se

pod hladinou a mnohdy daleko se táhnoucích.

Jsou

i

místa v Adrii, kde za klidného

moe

lze

148

pobeží pebroditi na výbžek blízkého ostrvku. Po plhodinné plavb ze Zlarina pistáli

se

s

jsme v Šibeníku, jehož nejnižší ada dom jakoby se ze samého moe vynoovala; msto vydo poloviny homolovitého stupuje pak kopce, na jehož temeni je trojí opevnní z rzných dob, nyní již vojensky bezvýznamné. Pi pohledu s paluby jeví se Šibeník jako skupina a domk, nebo uliky mneprostupných sta jsou úzké, jako všech dalmatských mst, aby

tém

dom

palivým paprskm sluparném lét nco stínu a

co nejvíce zabraovaly

nením

a zachovaly v chladu, možno-li mluviti o chladu, když teplo-

mr okazuje

i

ticet

stup

Réaumura po západu

slunce.

Pece jsme mli opoždní, dvouhodinná zastávka zkrácena

a tak obvyklá a

po poledni

plula ,,Bosnia^^ dále.

Den krásn zapoal, jasem slunením na obmráku, ale odpldne vystupovaly na obzoru mraky bílé sice, nicmén vštící blíz-

loze bez

poasí. A ím níže klesalo slunce, tím nevlídnji tváilo se nebe. Ke tvrté hodin zatáhla se nad námi obloha, zadul a zaskuel vítr, první veliké krpje dopadly na palubu, moe

kou

zmnu

pozbylo modré barvy, zšedivlo, rozvlnilo se. Ve mžiku vyprázdnila se paluba, vše se uchylovalo do salonku pro kuáky. A jen jsme byli pod stechou, snesl se na „Bosnu'' prudký liják

149

s

kroupami, jako by

hlubin

moe

ji

byl chtl

i

s

námi do

vetlouci a zasypati.

Zažijeme tedy malou boui moskou, tšili jsme se. Ale nesplnilo se nám to. Stejn náhle, jako prudce se rozsypal, utichl divoký i

lijavec, mraky se potrhaly, nad námi znova se otevela a zaleskla modrá hlubina nebeská. Než ani to dlouho nepotrvalo. Zas postela se obloha sivým závojem, slunce zmizelo, a když jsme o páté hodin pistáli v Trogiru, visel nad námi a tkal se do širé dáli tesklivý, sychravý podveer. S výše paluby hledli jsme dol na nízké nábeží trogirské, jako sklouzající do vln moských, poseté hlouky lidí v malebných krojích dalmatských. Bylo snad po požehnání nebo po nešporách, od chrámu pibývaly nové zástupy muž a hlavn žen, spchajících na nábeží; byla nedle a všechen ten drobný život pod námi byl ztlumen svátením klidem, vše bylo v istém, svátením úboru ale pesto vanula na nás z celého toho obrazu neskonalá tesklivost. K našemu sluchu nedonikal obvyklý šum pístavního

—

msta; zvdav, ale tiše vzhlíželi obyvatelé trogirští vzhru k lodi; nebylo žádného hemžení, žádných výkik. Pipadalo mi to jako zakleté

msto z pohádky, k nmuž po dlouhých, dlouhých letech piplula z dalekých konin lo, zjev neznámý, na njž kdekdo s podivením zírá.

jakési

Tesklivý dojem ten byl zvyšován mohutnou

150

jakousi

vží nebo

baštou, ve výši jako náhle

ua-

vkovitá stráž u samého pístatžkou, pochmurnou, hrozivou. Opodál na-

tou, stojící jako vu,

pravo,

ná

ponkud v pozadí,

úmr-

vystupuje štíhlá,

vž krásného a památného

chrámu. Nezbývalo

asu, abychom vyšli z lodi a prohlíželi msto, nebylo k tomu ani nálady, nebo lépe jsme na

n

pohlíželi s paluby.

odtrhnouti

s

Nemohl jsem

zrak

ani

tohoto obrazu malého msta, svd-

ícího o prastarém pvodu, msta stedovkého, uzounkých uliek, budov jako slitých z kamene, které jist svoji tvánost po staletí nezmnily. Na všem jsou patrné stopy nkdejšího života benátského, a jest vám, jako by v nahromadném a nemnivém zdivu byly spoutány tisícileté djiny. Diváku pipadá, že lidé, kupící se na nábeží v pestrých odvech, nenáležejí do tohoto starobylého bydlišt, ale že se vám pojednou otevrou vrata všech dom a že se vyrojí obyvatelé praví v

starobylém kroji a dlouhým prvos hudbou podivných zvuk,

dem vytáhnou k lodi,

hlaholem starých, neslýchaných, vážných písní, pi nichž se vám srdce v tle zachvje poháds

kovou hrzou.

Soumrak

se snášel níž a níže, zaléhal

msto.

Pracoval lodní jeáb, ale neslyšel jsem jeho chesdoninerozeznával jsem odkud tot. Zdáli

—

—

kal

sem

jakýsi táhlý, snad

hrdel. Linul se

skoro žaln.

nábožný

zpv mnoha

veerním tichem tak dojímav,

151

Hodinku

trvala zastávka v pístave trogir-

otoila zvolna

— nebo pímou plavbu

nám zabraoval devný

most, spojující pobeží

ském, s

lo

blízkým ostrovem, a Trogir se znenáhla utápl

za námi v zesivlém

moi.

V posledním skoro okamžiku vskoili pes mstek na palubu dva junáci — pivítalo je zaklení kteréhosi z námoník, že tak dlouho otalovali;

tém

pod

jejich

nohami jim

strhli

m-

Ale jonáci na kletbu neodpovdli. Byli rozjaeni patrn požitkem vína do poslední chvíle, tváe jim plály, oi jiskily, a jak vskoili na

stek.

palubu, obrátili se k nábeží a zajeeli

tam ko-

musi pozdrav. Ze skupiny divák jim zavál v soumraku bílý šátek na pozdrav, na rozlouenou. Junáci odpovdli novým zajeením, mávali svými šátky, zesilovali hlas, volali opt a opt njaké jméno. se vzdalovala, postavy lidí na nábeží byly menší a menší. Tu pojednou oba junáci vyskoili jak v kroji dalmatském opice na bradlení paluby, zadržujíce se drátného lana, jásali nezkrotn do daleka. Pojednou seskoili, svlékli kazajky, znovu vyskoili a visíce nad moem mávali kazajkami do dáli. Vzpomínal jsem: u nás! U nás už by je držel policajt nebo by je strhoval nkterý lodní zízenec. Byly by chrleny nadávky, vznikla by tahanice, rvaka, násilí. Ale tu nikdo nebránil poínání junák, kteí každé chvíle mohli stem-

Lo

—

—

tém

152

moe. Vždy

hlav sletti do matští,

umjí

jsou to junáci dal-

chodit a šplhat a viset mezi

nebem

a palubou.

n

chmurným pohledem na mstku, ale ani nehlesl a z muž-

Díval se sice kapitán se svého

stva taky nikdo si jich nevšiml. A když už se nábeží trogirské utopilo v šeru, když mládenci nepostehli zrakem vlající bílý šátek a seznali, že ani jejich mávání kajdami nemže být pozo-

rováno, seskoili

s bradlení, semkli se rameny, ráznými kroky mili palubu po déli, dokola, o nikoho se nestarajíce, jako by tu byli sami, a

z jejich úst zaznívala

dumivého nápvu,

píse jednotvárného,

z níž

zá-

jsem zachycoval jen

opakující se verše:

„

posedy se

moje milená, na me, posedy se na me kolena !^^

Pozdji jsem se s nimi rozhovoil. Odchádomova, aby nastoupili službu vojenskou na válené lodi, na celá tyi léta Pluli tuším až do Metkovi. Dul vítr, stmívalo se, ale junáci ješt mili palubu dunivým stejnokrokem a prozpvovali táhle nekonenou svoji píse: zeli z

.

„Moje milená

A

—

.

.

moje milená...!''

tou dobou snad milená tam v

erné

dáli.

153

tmou zavaleném Trogiru, v nízké svti
V tsném, nici

po sedmé hodin,

Na moi

ležela noc.

Bylo

tu na obzoru probleskla

tmou

niž vál jízlivý vítr.

již

svtla, zelené, ervené, žluté jich,

— —

moe

a znenáhla noila se z

pibývalo

hmota ernjší

moe

samo, obrysy táhlé, s nižšími, vyššími Blížili jsme se k cíli plavby, ke Splitu. Lodní píšala houkla k temné obloze, a pojednou vyskoila ped námi skupina svtel molo splitské a tam dále nalevo ada plamen v lunež

výnlky.

—

—

cernách, obrážejících se v „obala^^ splitská

iH

erné hladin

vodní,

nábeží.

X.

VSTUP DO SPLITU OKAMŽIK V MRTVÉM MÉ^T. Lodní

stroj

znenáhla zarážel, obraty šroubu pod

zádí parníku byly pomalejší a trhavjší, utichly

konen,

paluby hozeno silné lano pístavním na molo, nkolikeré ruce je popadly, ovinuly je kol mohutného železného jjknoflíku^S ozval se praskot mocného tení lodního boku o devné desky nárazné, „Bosnia^^ posledn se zakolébala a stála. V zái míhavých svtel vystupovaly ped námi neurité obrysy s

pomaham dol

Splitu, Spletu I.

nebo Spljetu

Herrmann, XLVII. Na erslvém vzduchu.

—

dle toho, vyšlo10

154

vuje-li

kdo jméno jeho ikavštinou, ekavštinou

nebo jekavštinou. Te, když jsme byli u cíle, louili jsme se skoro lítostiv s pohostinnými prostorami ,, Bosny", na jejíž palub jsme zažili tolik arokrásných výhled na moe, na ostrovy, na pobeží dalmatské,

i

pohodlí

tolik, že jen

sta

mže

se

na poátku obávali plavby,

šestaticet hodin, želíce velmi, že loparník.

Pro

Pozdji

byli

jsme

té

plouti Adrií rychlostí tak

plavba po

zhýkaný

turi-

po lepším. Doznávám, že jsme

toužiti

moi

trvající

tém

nám ujel rychnáhod vdni.

pekotnou? Vždy

vlastn nejvtším požitkem celé té cesty, oddechem pro plíce, rozkošnou pastvou pro zraky, utišením pro nervy. A kdybych ml komu poraditi, má-li voliti plavbu parníkem nejrychlejším nebo zdlouhavjším, který kanály dalmatské od stanice ke sta,, šnruje" nici, od pevniny k ostrovm a naopak, poradil bych upímn, aby plul jako my. Užije tak nejlépe

pvab

je

moe, nám „pozemním krysám" tak

vzácných. Rozhlédli jsme se posledn po palub a slezli jsme pes píkrý mstek na molo. Tu jsme se octli

v divoké strkanici, v ohlušujícím ryku, až

oi pecházely,

až uši brnly. Obrovští, ramenatí

nosii, žádostiví výdlku, pobíhali, tlaili se a hulákali jeden

pes

druhého, nabízejíce se cestují-

sob navzájem zdánliv neurvalé výkiky jejich

cím, chápali se zavazadel, rvali je z rukou, drsné,

155

smšují

se v jediné nepetržité vaní, až nezvyk-

lého cestovatele pojímá strach, do jakých rukou

kam bude zavleen. Ale

to upadl a

prvního setkání te

mezi

n

zítra,

s

tmi

nezvyklými

n

podívejte se na

klam

to jest zjevy.

Pij-

za dne, po-

zorujte je déle a shledáte, že tito velikáni osmáhlých,

bronzových tváí, pronikavých zrak,

kých

plecí,

ohromných rukou,

širo-

strašlivého hlasu,

podobajícího se chrochtání, v dalmatském kroji

svém,

dobí,

nkdy bohopust rozedraném, ochotní a mkcí jako jehata.

Padli jsme taky v tenata

jsou lidé

jednomu takovému s obavou sv-

velikánu „Petrovskému^^ a skoro

ili jsme mu svj tlumok, ekajíce ješt, až nám bude z nitra lodi vydán koš s šaty a prádlem. Chopil se vaku a beze slova zapadl obrovskými kroky kamsi v tlum ostatních, že jsme se málem s tlumokem louili. Ale pojednou se vynoil zase, veda chlapce výrostka, jejž si vyhledal na pomoc. Jemu dal vak, sám se chopil koše, mocným rozmachem vyhodil si jej na rameno a mílovými kroky zamíil k „obale^S k riv ih nábeží. První zastávka byla v celnici, kde konal službu velikánský strážník celní, taky Dalmatinec.

I

Na dl

jeho otázku, co jest v zavazadlech, za nás nosi, jako by byl

cestoval, že

s

námi

odpovnedle

již

tam není než odv, prádlo, a

šli

jsme

starou obalu, propletli jsme se

Pešli jsme nkolika úzkými ulikami a octli jsme se na Gospodském trgu (Panském námstí), kde proti

dále.

156

Opinskému (obecnímu) domu

stojí hotel

Troc-

coli.

Je to jediný splitský hotel. Stojí sice na obaješt hotel jiný, na nejkrásnjším míst Splitu, s výhledem na moe, budova výstavná, obsáhlá, zcela prý zaízená, Hotel de la ville, byl mi doped lety bydlil, poruen pítelem, který v ale hotel ten již po nkolik rok je zaven. Bývalý nájemce prý tam nepochodil a není nájemce jiného, který by se opuštného, hynoucího hotelu ujal. Tak má hotel Troccoli monopol na ubytování a pohoštní cestujících, a vypadá taky podle toho. V jistých dobách je cestující vbec le

i

nm

rád, dostane-Ii se

ím

mu tam

mže

písteší. Není-li

s

n-

—

pasažér za jednoho jiných pt. Nevím, jak vypadají komnaty jeho v pate prvém a druhém, vše bylo plno a nám se jako z milosti dostalo svtniky v podsteší, jejíž okno bylo vlastn pdním vikýem. Ale do té svtniky nikdy již bych se nechtl vrátit. Mnozí cestující uchylují se ve Split dobytu soukromých. Také nás, jak jsme kráeli s nosiem, zastavilo nkolik postav s otázkou: „Eine spokojen,

jít

prifátvónung gefelik?^' Neznajíce místa a pomnetroufali jsme si pozvání tomu vyhovti.

r

coli

Naproti tomu slušno doznati, že hotel Trocmá prostornou jídelnu, obstojnou kuchyni,

a velikou kavárnu, v níž je od rána do

mnohdy

veera a

do noci šumno. Lépe však než v „Troc-

coli^^ jídá

se u

pana Smodlaka, jehož malá

res-

157

taurace je na skrytém plácku, na

njž pijdete

úzkou ulikou z Gospodského trgu kolem opinského domu. Tam jest v dob obda a veee jako v úle, u Smodlaka vystídá se pokaždé nkolikerá „šichta^^ obecenstva. Paní Smodlaková jest nepopirateln výborná kuchaka a typ hostinské, jak bývá líena v románech a povídkách ze ,, starých, zlatých^^ as, jak ji na píklad líí Dickens v „Klubu Pickwick^S v kapitole o obchodním cestujícím. Piln a bedliv pracuje se svými pomocnicemi v kuchyni, a když je na pánvích, kuthanech a v troub, vše uvaeno a hotovo, pichází do místnosti a s vlídným úsm-

vem svuje známjším hostm, co dnes je zvlášt dobrého pipraveno. Vaí výborné polévky, upravuje znamenité peené, a

—

moské

ryby z její

moské ty ryby! Není lepší podobré víno nalévají u Smodlaka, „crno trpko^^ A když byla hospodyn v míe zvlášt dobré, postoupila nám láhev „proseká^'

kuchyn

choutky!

ach,

A

i

(Prosecco), ale jen z ochoty,

nebo

víno, kteréž pravidlem neprodává.

jak jsme tam s

dv

pívtivým krajanem

vyprázdnili

láhve na rozlouenou, ale když jsme žádali

za tetí,

odpovdla nám

mi nezbylo, vše byste mi je

to bylo její

Vzpomínám,

s

úsmvem:

vypili!^'

Atén

„Nic by „prosek^'

tak lahodný, ale taky leze do prst. Vypije ho

láhev a pokuste se pak zatnouti pst, podaí-li se

vám

to!

Odboil jsem trochu

— nehnvejte se! Avšak

i5d

ve Split zas nás pronásledovala zima, bóra, a útulná

hospdka Smodlakova

byla

nám osvžu-

jící

oasou. Sic ani u Smodlaka nebylo píliš tep-

lo,

ale jeho „crno trpko^' rozpalovalo a oslazo-

valo

nám

i

pes

svoji trpkost mrazivý

pobyt ve

Split.

Jen jsme se v hotelu

ponkud

upravili a vy-

jsme se z domu, na Gospodski trg. Bylo již po osmé veerní, ale byla nedle a „celý Spli^ byl na nevelikém tom prostranství. Obecenstvo „proudilo'' po námstí. Ale ne tím tasemnicovým, stevovitým pochodem, jakým se vine na píklad naše nedlní promenáda dopolední po tíd Ferdinandov. Celé námstí bylo naplnno brali

i ší, obecenstvo netáhlo se prostorem jako kolomaz po našem zpsobu, ale rtuovit se proplétalo všemi smry. Již tu byla zjevná jižní, ilejší krev. Mnohé dívky byly odny jako do spolenosti nebo do plesu, šustily hedvábím, ale nemly klobouk. Jenom naesané bujné tmavé vlasy byly jim ozdobou hlavy, po

procházecí na dél

vlašském zvyku. Hlaholil živý hovor, zvonil smích. Ale tu jsem po prvé pozbyl jedné iluse. Když jsem kráel od pístavu, když jsem se octl v ulikách splitských, všiml jsem si, že nápisy na rozradovalo, jakkoli se to sebou. Ale

te, když jsem

m

to Njak má rozumti samo

nárožích jsou jenom chorvátské.

se octl v

hustém

tlu-

mu obecenstva, oddávajícího se veernímu besedování na námstí, bystil jsem sluch a lapal ho-

159

A

vor.

co jsem slyšel, byla

tém

samá

vlaština.

domnle

mezi Chorváty, ale bylo mi, jako bych byl kráel Benátkami. A jsem pece ve mst, kam zajíždly i eské koující Octl jsem se

spolenosti divadelní a kde se jim dobe dailo. Zašli jsme pozdji do jídelny hotelu Trockolem nás znla vlaština. Šli coli na veei

—

jsme po veei vypít kolkolem hlaholila

—

svt?

ekala pení,

sklenici vlaština.

m pozdji ješt

eknte

kávy do kavárny Jaký to podivný

jiná

malá pekva-

snad, že zcela malicherná. Ale já

soudím, že píznaná. Vyhlédl jsem ráno z vikýnaší podstešní svtniky, a zraky mé padly

e

na vývsní

štít

na protjším

dom, který

hlásá:

„Pivo eské pivovare u Budweisu. Birra di Budvêis.^'

Vstoupil jsem do trafiky, byl jsem uvítán

na poštu pro korespondenci, úadující slena expeditorka tvrdošíjn odpovídala na všecky otázky taliánsky. Na uHci jsem shlédl plakát, oznamující na veer Program koncerta priredjena u Opinskom kazalištu (v Obecním divadle) od pjevakog zbora sveuilištnih gradjana iz Zagreba uz dobrovoljno sudjelovanje splitskog muzikalnog društva ,,Zvonimira'^ Koncert ídili pánové uitel Hatze a V. Benkovi. Na programu byli skladavlašsky. Došel jsem

si

160

Benkovi, Hatze, Novák, Lisinski, HajDvorak, Rozumí se, že jsme koncert nezameškali. Divadlo jest pkná, nová budova. Bylo postaveno za pispní zámožnjších oban splitských, kteí svými píspvky zakoupili si snad navždy stálá místa pro své rodiny, na píklad lóže, jako to bylo se Stavovským divadlem v Praze. Po dv hodiny hlaholily prostorem chorvátské písn. Poadatelé pedvedli i sbory díví a smíšené, ale sbory ty, hlavn díví, nejsou arci ješt dokonale vyškoleny. Sóla tenorová zpívali dva mladí juristé, jeden záhebský, druhý domorodý. Domorodý zvlášt byl njak oblíben, po jeho íslech se ozýval zteštný potlesk, že musil pidávat. Ale tu jsem poznal cosi zcela opaného, než na jsme uvyklí pi vystupování našich tenor. Nžné pohlaví zstalo po jeho zpvu zcela lhostejné, myslím, že ani jediná ruka ženská se nehnula, netleskala. Zato však nadšená mládež mužská v parteru div si riíce tele Zajc,

drih,

neutloukla.

Druhý den odpldne sedím v kavárn TrocPojednou se ze zadní, kuleníkové místnoozývá hovor, živjší a živjší, rozhoívá se v horlivou debatu, slova jsou prudce chrlena, vypadá to jako vzájemný zápas dvacíti, ticíti hlas, a je to vlaština. Zvdav zajdu do místnosti, a hle, tíž jinoši, kteí vera rozplameovali posluchae u opinskom kazalištu chorvatskými coli.

sti

161

zpvy, debatují tu ohniv vlašsky a nejplamenji hovoí verejší triumfátor, domorodý tenorista. Když jsem ke krajanu echovi projevil podivení nad tou splitskou vlaštinou, vysvtlil mi,

dívjhovoí vlaš-

že je to u starších obyvatel zvyk ješt z ších dob. Jsou prý to vlastenci, ale

sky, jako prý taky naši staí vlastenci hovoili

nmecky. Ale kde

dík

se vzal ten starý zvyk

dvacetiletých, u

len

u mla-

chorvátského pvec-

kého sdružení? Podobných zjev, podobných otázek naskytlo se mi za pobytu v Dalmácii ješt více.

Hned

v pondlí

pála nám náhoda,

se v jídeln hotelu Troccoli setkali s

že jsme

dvma kra-

do Dubrovjsem se seznámil s krajanem, usedlým ve Split. jsem sice z Prahy nkterá doporuení pro pípad poteby k vynikajícím hodnostm atd., avšak rozhodl jsem se, že nepoužiji žádného. Chtl jsem se dívati na vše vlastníma oima, naslouchati vlastníma ušima. Snad mi tímto vzdáním se informací a všeho vedení za ruku zstalo mnohé utajeno a zasteno, ale mám za to, že se mi celkem dobe osvdilo. Hned po našem píchodu zakalila se obloha a vštila pro nejbližší dny nevlídné poasí. I sp-

jany, kteí pipluli ze Rjeky a míili níka, a skrze

n

Ml

chali jsme,

abychom

si

zavas vyídili návštvu

Salony (Solinu), vzdálené

asi

hodinu jízdy oby-

162

ejným vozem. nabídl za

Splitský krajan se

prvodce

nám ochotn

a taky opatil povoz.

Salona (colonia Martia Julia Salona),

jejíž

do tvrtého nebo dokonce pátého století ped Kristem, byla pozdji mocnou ímskou kolonií, nejvtším a nejslavnjším mstem dalmatským, honosícím se krásnými stavbami, chrámy, paláci, vznik jako staroilyrské osady klade se

již

velikou arénou, silným opevnním, bohatstvím a blahobytem. Byla nejednou obléhána, dobyta, znovu opevnna, mnohému nábhu nepátel se

znovu rozkvetla, konen však na století po Kristu zapoaly vpády Avar, jichž poslednímu a nejdivjšímu Salona ubránila a

sklonku šestého

neodolala. Pitrhli roku 639, vydrancovali, zpua nakonec vypálili msto, že obyvatelé, kteí se ped barbary utekli na ostrovy v Adrii, nalezli pak pouhé zíceniny, msto zkažené, zniené, a usadili se v pevných zdech paláce Diokleciánova (ve Split). Zbytky zdiva nádherných staveb salonských, umle tesané kameny poboených palác a pahýly sloup byly rozneseny okolními obyvateli na stavbu nových píbytk. Ze slavného nkdy msta zstaly pouhé rozvaliny, jež pak za celá staletí zavály vtry prstí a zaplavily vody hlínou blízkého Kozjaku, na dva, na ti metry vysoko. Pece však z tchto návjí a nános pdy vynívaly jednotlivé ásti budov a sloup nkdejší slavné Salony, takže starého msta v okolním obyvatelstv nikdy stošili

i

pam

163

nevyhasla. Ale teprve za návštvy císae Františka roku 1818 byl objeven starý jeden sarko-

1820 naídil císa zízení musea ve Split njaké peníze na vykopávky. Od doby ponenáhlu, a jak prostedky staí, od-

fág,

r.

a povolil taky té

ímského msta, DalPompeje. Obrysy palác a chrá-

halují se zbytky starého

mácie

m,

má

po

svoje

staletí

zemí pokryté, vystupují na svtlo, se zjevují navštvova(od r. 1883) monsig-

pdorysy a pahýly staveb telm. Nynjší práce ídí

nor Buli, editel splitského musea, který již roku 1885 objevil nejzajímavjší, nejdležitjší památnosti salonské, totiž velikou basiliku se

hbitovem ji obklopujícím, který je té doby nejvtším a nejzachovalejším pohebištm zpoátku kesanství. Tu trí do výše sloupy

basiliky, je-

kolkolem v i porznu stojí mohutné sarkofágy s tžkými, stechovitými píklopy. Mnohé ty píklopy jsou proraženy, mnohé dokonce shozeny, jak bylo pátráno po kostech nebožtík a jak snad

jichž hlavice bohužel jsou zuráženy, a

ad

ped

dobývaly se do nich ruce chtivé ozdob a šperk, s nimiž staí nebožtíci byli pohbíváni.

již

tisíciletím

Uprosted tchto

rozvalin,

vyvstávajících

znova na svtlo denní, stojí pvabný domek jako vila s ervenou prejzovou stechou. To je tusculum Bulíovo, zbudované z jednotlivých úlom-

k a kus kvádr,

starých antických staveb salonských,

hlavic sloupových a skulpturních desk,

164

podivuhodn lem

zladná

pldruhatisícileté

stavbika,

dýšící

architektury,

z

kouzníž

je

Zde pebývá editel Buli, když pokradohlíží. Pízemní uje ve vykopávkách a na ztmelena.

n

jest plna vyhrabaných starožitností, na hosty dýše dávná minulost ímská i starokesanská. Zde mžete odpoinouti a zde taky strážce domku poskytne vám na osvžení íši tmavého vína za nepatrný peníz. Avšak vylíení tohoto památného, staroby-

svtnice z nichž

ped staletími nádherným a pepyšným životem bujejícího msta spadá v obor djepravce, archaeologa. Turista laik sotva dovede vylíiti pouhý dojem, jakým na psobí tato mrtvá, téz koene vyvrácená osada, pouhý skelet slavného nkdy sídla ímského. Dospli jsme na místo za pochmurného, tesklivého odpoledne. Obloha byla povleena mraky, z nichž co chvíle hrozil spadnouti lijavec. Putovali jsme vykopaninami po cestách vroubených rozmarinou, rostoucí zde tak bujn, jako u nás ploty hlohové. Není to pouhá naše kvtina rozmarina, je to husté koví, které dýše omamnou vní. A nad toto houští rozmarinové vypínají se nevysoké, hladké kmeny smokvoní (f íkovník), podivn rozeklaných a rozsochatých korun s velikým, ídkým, jasn zeleným listovím, pod nímž nasazeno již drobné, vákovité ovoce. Podivuhodný strom je smokvo. Vyrstá ze skalnaté pdy, mnohdy z rozsedliny skalní bez pehoušle lého,

m

165

mnohdy

prsti,

áním trojí

ze spáry staré zdi, zachytiv se ko-

v suché, drolící se malt, a vydává za léto

ovoce! Putovali jsme podél dlouhé

pohebišt podmstského

ady sarkofág

(necropolis

suburba-

málokterý má neporušený píklop. Vandalské ruce do všech se dobývaly, píklopy roztíštily, pátrajíce po cenných pedmtech. Ddéš v poslední stánek rami vnikaly vzduch antických nebožtík, a jejich úinkem rozpadly se kosti v prach a popel.

na), z nichž

i

Povoz náš

již

zdaleka vzbudil pozornost.

A

když jsme se octli na hranici mrtvého msta, dosplými, již jsme byli uvítáni dtmi, výrostky ke koupi. všeliké památky kteí nám nabízeli ímské mince, hlinné kahance na olej, drobnou mosaiku, kosteky to jako smaltové, na nichž jsou posud patrný stopy nkdejšího pozlacení. ,,Što stojí ?^^ zní pokaždé naše otázka. „Deset novica!^^ (deset novák) zní odpohoch, a podávají nám bronzové plíšky, zei

v

lenou

rzí

rozežrané, neznatelné.

Náš prvodce nás pouuje, abychom ptali píliš

horliv a

mátek. Pak že vati.

A

dnes

ti

vbec

malí lichvái

práv

se ne-

nejevili chtivost pa-

nevdí co požado-

že radno býti opatrný,

nebo

zejtra má sem pijeti výprava „Inglez'' (Anglian), a ti kupují stj co stj, a snad nás domorodci pokládají za jejich pedvoj. Nebo nás

bylo celkem pt.

166

jsem se nevšímati si malých obchodkteí podnikají drobné vykopávky na vlastní vrub a koist pak zpenžují. Ale víte snad snažil

I

ník,

z vlastní zkušenosti, jak

lovkem

škube takový

pohled na tisíciletou relikvii, jak rád by ji získal, a jakou má cenu pro turistu a sbratele památka, kterou si odnáší od samého pramene, o jejíž pravosti nemže být pochybnosti? Hoši vidouce, že se tváíme lhostejn, pidávali k

prvému

plíšek druhý, tetí, tvrtý, a za

vše pak požadovali deset novica. kupovali. Ale teprv když

sme,

která

jak byla s

rzí

již

nemla

nám

Te tedy jsme

prodali nejhorší

ani aversu, ani reversu,

rozežrána, vytasili se malí spekulanti

penízky lepšími, zachovalejšími, vtšími, a zanovica za kousek. I vy tajtrlíci zatrápení! Takhle na nás! Ale

se: deset

jsme mli plnou dvaciáš za nkolik desítník a niklových hrst ímských mincí, celou numismatickou sbírpožehnej

vám

to

Pánbh! Za

chvíli

ku, arci trochu nesoustavnou. Ale

vždy

je to

na

A teprve

když nám prodali penízky, vytasili se jednotlivci s hlinnými kahánky. „Co za nj?'* „Dve krune (dv koruny).'^ „Korunu dám, chceš?'^ Dali po korun, každý jsme si odnášeli kahánek. Ale bylo pak starostí s kehkým tím zbo-

pouhou památku.

žím,

abychom

V

je cestou nerozdrtili!

basilice se za

námi pihnali drobní hoši a

167

ernýma rukama ryli v suché skípaly, aby nám obnažili

pd,

až jim nehty

zbytky mosaikové

A hned potom: „Dej dva novica, gospodine (ti gospodyne)!^' Rádi jsme dali. A když jsme odcházeli, všiml jsem si, kterak hošíci odkrytou mosaiku zemí zase zahrabávají, udupávají. Ale arci! Vždy pidlažby.

jiní

zvdavci, budou znova hrabati,

novou

odmnu

požadovati. Šlakovití malí spe-

kulanti

!

jdou zase

Ml

jsem ješt jednu laskominu. Rád bych si byl odnesl takovou starou ímskou lahviku na slzy, jaké vkládali nebožtíkm do hrobu. Ve splitském museu je jich plno, tu jsem se chlapc

marn ptal. Konen,

když jsme se vraceli k vozu, který

nás oekával pod návrším, nachomýtl se tu rý,

sndý

šírných gatí a vytáhl modravou,

viku na

A

slzy. Ejhle,

žen, a

lah-

plížil

zástup jiných

muž

nco na prodej. A náhle mému sluchu: „Inglézi!'^

ekl náš prvodce. Lahvika bude drahá." „Co stojí?" táži se. „Aha,^^

zor.

mnivou

moje touha!

za starochem se

každý ml zástupu doletlo k i

sta-

Dalmatinec, sáhl do kapsy svých ob-

„Te

ze

dejte po-

„Pet kruna, gospodine." „Nekupujte," varuje prvodce. „Všechno pokazila zvst o Anglianech. Jindy byste ji dostal za pár šesták."

168

Ano, jindy! Ale kolikrát se lovk vydá až do Dalmácie, aby si koupil drobnou lahviku ve vykopaninách Salony? „Dám tri, starý brachu. Dost je to/' ,,Pet!'' odpovídá bronzová tvá, a ruka spouští nádobku do bezedné kapsy. Nkteí z ostatních mu radí, aby slevil, jiní domlouvají, aby se držel. Blížíme se k vozu, zástup za námi roste a provází nás. „Chceš tri, tatíku?'' volám již na stupátku. „Daj etyry, gospodine,'' odpovídá staroch. Sedíme ve voze. „Je!'' velí splitský krajan

mladému koímu.

Koí jíždíme

práskl do koní,

se.

kon

trhli

vozem. Roz-

Staroch poklusem za vozem.

„Kup' si, gospodine!" „Chceš tri?"

„Uzmi!" Povoz zastavil, oban podává mi lahviku jako s obavou, abychom neujeli. Vysázel jsem mu na dla ti koruny, jeho tvá se spokojen usmívá. ,,Hvala (dkuji), gospodine!"

Nové cest se

prásknutí,

konen

kon

divoce ubíhají. Vpolou

déš, pijeli jsme do Bylo po šesté veer, rychle jsme se pevlékli, pojedli nco a spchali jsme do koncertu, o nmž jsem se výše zmínil. A byli jsme šastni, že jsme ze starobylé Salony odnesli vzácnou koist. Splitu

promoklí.

spustil

169

XI.

VE SPLITÉ.

Krom

výletu do

Salony nepodnikli jsme ze Splitu jiného výletu do vzdálenjšího okolí. Krásná pohoda, za níž jsme pluli po Adrii, rázem pominula, nebe se zachmuilo, vítr hvízdal, chvílemi stíkal déš. Nastalo sychravé poasí, tásli jsme se zimou v upjatých zimnících, a to nejenom na ulici, ale v jídelnách, v kavárn, i vnáší podkrovní ložnici. Nikde netopí a všady jsou jednoduchá okna, která konají lepší službu ventilaní než sebe patentovanjší ventilátory. I ve svtnici je stále mrazivo jako na ulici, ba ješt i

i

nevlídnji.

nemáme

ve svém podsteší kamen? když byla touha po zahátí nejvtší, požádal jsem portýra hotelu, aby nám dal na veer dokonale zatopit.

Ale což

Pravdaže!

A

„Bitte, bitte!^^

odpovdl njak

Pro vtší bezpenost

roztržit.

jsem se i k jeho píruímu, jakémusi „ficiportýru^^ a do tetice všeho dobrého k pokojské, nebo jsem již seznal, že teba dáti rozkaz nkolikrát, aby aspo jednou byl vykonán. obrátil

,,Molim, gospodine!'^ odpovídali zízenci.

A veer

n

šel

jsem se pesvdit, zdali skute-

zatopeno. Ó, jak jsem byl

svtniky, a I.

proti

pekvapen Vstoupil jsem do vyrazil hustý, erný dým, !

mn

Her.mann, XLVII. Na erslvím vzduchu.

II

170

jímž byla ložnice naplnna, že nebylo rozeznat

pedmtu. Zvoním, svolávám

žádného

služeb

nictvo.

„Co „No

se to ništa,

dje?" kouí se.

Vítr,

gospodine; zdes(

nikdy netopí/^ Proklestil jsem

kamnm,

si

dýmem

cestu k železnýn

otevru dvíka, tu doutná nkolik syro-

vých polen, cpavý, dusivý

dým

dere se mocnji

do svtnice.

Co

zbývalo? Káži vyhrabati a vynésti doutdvee, okna. Vnikla sic(

nající syrovinu, zotvírati

sychravina zvení do svtniky, ale nevypudili

všechen dým. Do plnoci musilo zstati oteveno, že bylo zima jako v psinci, a pece jsm( spali jako v udírn a probouzeli se ráno s hlava-

mi jak opuchlými, se v

odv

nasáklý

s

oima ervenýma,

oblékal:

kouem. Dva dny ješt

jsm(

páchli jako zkažená uzenina. Ó, slunný jihu!

Pes to jsme nepozbývali dobrého rozmaru, Zajímavost nového nám života, starý Split, krásné jeho položení, pvabné okolí a výhled m pásmo hor v pozadí byly nám odmnou za všechny drobné trampoty. Split slyne jako nejrušnjší msto Dalmácie. Kvete obchodem prmyslem, zvlášt obchodem s vlastním vínem („vino nero di Spalato") z nejbližšího okolí a z nkolika blízkých ostrov, vyvstávajících mezi Splitem a Dubrovníkem. Samo položení Splitu na moi jest velice píznivé a téi

171

m m.

uruje msto za hospodáské stedisko zepirozeným

Veliká, obloukovitá zátoka jest

pístavem, jejž dlouhá (skoro pl kilometru), vlnoborná hráz (Diga) s majákem chrání ped

moským

vlnobitím.

Život

msta

nejtsnji s životem námoním. moi, abych tak ekl. Pístav je

se snoubí co

Split otvírá se stále pln parní-

bárek plachetních i lun, z nichž piln se vykládá zboží na nevysokou obalu (nábeží), je-

k, jíž

jedna ást (Stará obala) se opírá o Stari Grád

(Staré

Zde

msto) a tvoí velmi

jest

živou promenádu.

plno kaváren, vináren, smnáren, do-

pravních závod, jednatelství plavebních spoleností,

obchod

a pijímá, co Split

1900

ml

a

j.

moe

Pevnina tu podává ruku

moi

donáší.

sám neiní dojem velikého msta (roku pldes pedmstími borghi i

—

—

vatenácta tisíce obyvatel), ale to je tím, že je

pomrn neveliké. Jeho uliuliky jsou úzké, že nemžete v každé roztáhnouti ob ruce, jsou takové, kde ani jednu ruku rovn od tla nevztáhnete. Je to následkem jižního zpsobu stavby. Nutno se brániti slunenímu úpalu. Vzhlížíte vzhru, a pipadotýkadá vám, jako by se stechy dom ly. Nájemníci si mohou z okna do okna podávati ruce a skoro by mohli pes uHci hráti v šachy nebo v karty. sražen na prostoe ce a lépe

eeno

i

tém

V

Ale tato stísnnost má taky velikou výhodu. tchto úzkých ulicích nedrní a nehuí tram-

172

vaj,

nejste v nebezpeenství, že vás

nco

pejede.

co chvíle

Na

hlavním námstí nikdy nespatíte vozu, koáru, nebo by se tam úzkými ulikami nepromákl. Nanejvýš tu vidíte asem njakého mezka nebo mula s tvrdým, devným sedlem na hbet a s bemenem díví, s pytlem. asem narovnáno na mezka nákladu vyššího než je sám, až se pod ním ztrácí, a vypadá to, jako by ulicí putovala živá hromada pytl a všelikých ranc. Trplivým, flegmatickým tmto zvíatm neodpínají prý devných sedel ani na noc, ba dje se prý tak vbec jen jednou do roka, na nkolik snad nedl, aby se zvíe trochu zotavilo.

Což má za

následek, že pod sedlem,

niím

neru-

masa mezk a mul svá zásobárn líhnou se larvy, jitíce krky a hbety zvíat velikými boláky, a žijí v tchto otevených ranách až do dosplosti. A snad se na mase tchto skromných šeny, kladou do živého

vajíka mouchy a v

pomocník

živé té

bez nichž by Dalmatinec neobdo roka nkolikerá generace muší. Nejvtší památností a vlastn základem nynjšího Splitu jest palác Diokleciánv. My, pišedše za veera, nespatili jsme ho hned, ale kdo pipluje za dne, prvním pohledem utkví na zbytku monumentálního prelí jižního, obráceného dle k moi. Tato ást, jež obsahovala kdysi stál,

lidí,

vyživí

—

domnní

—

komnaty císaské, opírala

dorských sloup, z nichž podnes osmaticet.

je

se o 50 zachováno

i

^Bjus

^»

73

—

narodil se roku 245 po Kristu. Jeho rodištm dle starších domnnek byla prý Doclea ernohorská, ale z té okolnosti, že si za „odpoinek^^ zvolil Salonu, soudí jiní, že jeho rodištm byla Salona sama nebo kterási obec v blízkém jejím okolí. Byl to muž malého pvodu, jako tak mnohý jeho ped-

Aurelius Valerius Diocles

chdce

i

následník. Jeho otec byl

písaem

dd

jisté-

ješt pouhým nevolníkem. Ale byla to hlava bystrá, pravý muž svépomoci. Dal se na vojnu, sloužil jako prostý voják až nkde v Belgii, rychle však postupoval a po zavraždní císae Numeriana provolaly ho ímské legie za císae (v Chalcedone 17. záí 284). Stav se imperátorem, pojmenoval se Diokleciánem a šastn válil na všech stranách proti nepátelm íše ímské. Vydával moudré zákony, obklopil se nádherným dvorem, uinil se polobohem. Byl to muž moudrý, prozíravý. Vda, že nad imperátorem ímským stále se vznáší osudný Damoklv me, po pípad pouhá dýka, zvolil si dva spoluvladae, aby nebyla íše docela bez representanta, kdyby nkomu napadlo jej zavražditi. Znal z historie, jaké zmatky vznikají po takovém zdaeném atentáte na monarchu. Jeho panování bylo slavné, jenom na sklonku je poskvrnil pronásledováním kesan, jež pokládal za škdce ímského zízení. Snad jen v ho nemli rádi, ponvadž za své sídlo zvolil Nikomedii

ho senátora, jeho

ím

174

V

Malé

boval

Asii a více v

si

Itálii

Za dvacet rok r.

uinil pouhou provincií. Li-

orient než na západ.

303, že pišel

se nasytil panování. Stalo se

do íma, aby tam

triumf nad Peršany, které

ímané

ztropili

jim pinesl málo

pemohl,

slavil

ale tu

svj

mu

jakousi oposici, prý proto, že

dar

a že jim vystrojil chudé

radovánky v arén. Dal snad potrhati málo kepotlouci málo gladiátor. Rozmrzev se neuctivým chováním íman, odešel z íma v prosinci toho roku, vrátil se do Nikomedie, a ponvadž prý ho taky trochu ranila mrtvice, rozhodl se, že odejde na odpoinek. Svolal velikou a valnou schzi na pole u Nikomedie, svlékl tu ped shromáždním císaský purpur (1. kvtna 305) a jako zcela prostý privátník vsedl do antické drožky, dal se odvézti na pobeží, vstoupil na lo a peplavil se do Salony na behu Dalmácie, aby tam v klidu a pokoji dožil. Moudrý muž! Ušel tak aspo vražednému mei n-

san,

kterého pretoriána.

Tu v Dalmácii, samém behu moe, stavbou paláce, jejž stavba se

njak

Dioklecián taky spíše

již

si

muž

již

dávno zapoato se

chystal za své bydlo. Ale

vlekla.

Je nepochybné, že byl

praktický. Zotavil se nej-

ze záchvatu mrtvice, a aby popohnal

stavbu svého paláce

—

poblíže Salony a taky na

bylo

—

vždy mu

bylo šedesát

se sám do lom Frušky Gory (Srmské pohoí ve Slavonii), aby urychlil do-

let

vybral

175

—

právu stavebních kvádr na svj palác. Podívejte se na mapu a pomyslete si, jaká to byla expedice staviva tehdáž, bez železnic, pes hory a doly, ze Slavonie na behy Adrie! Dioklecián

patrn muž velmi energický. Byl to nepochybn císa moudrý a osvdený, jeho resignace se nemile dotkla onch, byl

jimž záleželo na zdaru íše, a zvlášt jeho kdejších spolucésar,

Maximiana a Galeria,s

nni-

miž se roku 307 sešel na konferenci v Carnunt na Dunaji (podivuhodná vc, jaké cesty ješt starý monarcha konal!). Tu jej vybízeli, aby se zase vrátil na trn, patrn nemohouce nalézti

dstojného následníka. Avšak Dioklecián, který byl syt panování, slávy i trampot vladaských a jemuž zachutnal klid výslužby, odpovdl: „Kamarádi, jsem rád, že to mám s krku! Kdybyste vdli, jak je mi te blaze v mých zahradách salonských, kde se mi tak výborn daí zelenina!''

Rate

práv historicnjak to povdl

prominouti, nejsou to

ky zjištná jeho

slova, ale tak

a vrátil se zase jako šastný privátník do Salony a pokraoval ve stavb svého paláce. Dokonale moudrý muž! Ale závrek života pece mu byl zkalen.

Bylo mu se toho dokati, že toleranním ediktem Konstantinovým r. 311 zvítzilo nad starým státním náboženstvím ímským kesanství, kteréž on pronásledoval, i toho, že z ptek a spor

176

jeho následník vyšel Konstantin jako samovládce,

v

ímané

pipravili

ím pomníky

s

mu

hokost, že pokáceli

jeho podobou, a

konen cho

jeho Priska a dcera Valerie byly vyhnány do

Ke všemu

Sýrie.

681etý

Dioklecián,

ho nemoc, a

sklíila

jako

se

kdysi

starý,

dobrovoln

vzdal trnu, vzdal se po všem tom utrpení a zklamání taky života a sešel vlastní rukou r. 313 se svta. A tento muž zbudoval velikolepý palác, který podnes má jeho jméno a je jednou z nejza-

ímského stavitelství. Ovšem dnes již stavba Diokleciánova není palácem, pouhým zbytkem. A co zbylo, zachováno jen tím zpsobem, že se v mstišti paláce, chovalejších památek

obdélníku to 216

metr

metr

dlouhého a

tém

180

širokého, usídUH nkdejší obyvatelé Sa-

lony, zbsilými

Avary vyvrácené. Jinak by byl

nho taky již byly ssutiny. Avšak Saloanm dobe se hodily

propadl zkáze, jinak by z

pouhé

pevné, dvoumetrové zdi paláce, v nichž byli bez-

peni

proti

hrad

aspo

divokým nájezdm, a tak nádherný zásti

vla do jeho

pekal

tisíciletí.

Staletí sta-

prostor a prostranství, a okrsek

p-

msto, vodního paláce obemyká v nmž bydlí asi ti tisíce lidí. Mezi mohutné sloupy a nkdejší vže nastavno množství dodnes celé Staré

m, nkdejšími tymi ství

uliek,

tvrtmi proplétá se množkrom hlavního chrámu je do býva-

lého paláce Diokleciánova vestavno ješt

n-

177

ty

kostel klášter sv. Kláry, jedna ze bran (Porta aurea) posud stojí v zachované ásti severního prelí a nad ní se vypíná pod ímsou pevné obloukoví. kolik

i

V místech, obehnaných druhdy pevnými zdmi hradebními, na nichž dunly kroky etných stráží, na prostranstvích, jimiž projíždl kdysi ímský imperátor, život, žije

v

prostorách,

nyní na

tisíce

kde lidí,

bujel

pepyšný

proplétají se úz-

kými ulikami, a rušno zde a šumno od rána do veera jako v mraveništi. Ve množství drobných krám, skladiš a dvor nakupeno rozmanitého zboží a

dvee

se nikde netrhnou.

Tento drobný život a nad ním stíny ponu-

pes nž peletlo pldruhého tisíce nemžete se ubrániti mocnému dojmu!

rého zdiva, let:

—

XII.

VRCH MARJAN HBITOV SUSTJEPAN. aky Split, jako jiné obce na pobeží dalmatském, náležel kdysi Benátanm. Zmocnili se ho roku 1420 a panovali nad ním až do r. 1797, do zániku republiky benátské. Nejpatrnjší a nejpronikavjší památkou, kterou tu po sob zanechali, je snad práv jen vlaština, kterou slyšíme v tomto chorvátském všady a všady, je tu Vlach pouhá osmina všeho obyvatelstva (a v celé Dalmácii prý jen patnáct tisíc). 1

mst

a

178

Na

stavbách nikterak minulost benátská nevy-

vlastn jen jediný Opinski dom (radniroku 1432, jest vystavn v benátské gotice. Podlehl jisté roku 1891, niká, a

ce), pocházející z

zmn

kdy byl

dkladn

pvabná budova

opraven, ale je to rozkošná,

se nesmírn ode všeho svého okolí. Také nkdejší divadlo splitské bylo vlašské. Na jeho míst bylo vybudováno jmenované již nynjší Opinsko kazaliste. Toto divadlo nemá však stálou spolenost. Jest odkázáno na obasné sezóny koujících spoleností víme, že tam se zdarem hostovala také putující spolenost eslišící

—

ká. Jinak picházívají herci ze

Záheba. Na

stálé

divadlo Split ješt nevyzrál, nedostává se

mu

posud oné stední vrstvy inteHgence, která jest bezpenou oporou a jádrem takového

jedinou

podniku.

Ale taky Vlaši mají ve Split divadlo, lépe stálé, nebo bylo-li tam na as jen tehda. Písteší poskytuje mu

eeno divadélko. Nevím, zdali

Marmontov trgu. Je to diloutkové. Zdi našeho pobytu hrála tam

Sála filarmonica na

vadlo

—

„Compagnia

A

dávala

meno del

di

pkné

marionette

kusy!

Na

di

29.

Attilo

Grossi^^

bezna bylo ozná-

„lo spetacollo in 5 atti ricavato dair opera

Maestro Com. Verdi,

AV/a,schiava con Facanapa ed

intitolato:

etiope alla corte dei Faraóni

—

Ariecchino, servi di corte^^ Kašpárek

smí chybti, a

je

ovšem

ne-

snad hlavní pitažlivostí. Po-

179

jsme se do tohoto malého divadla o den díve nepamatuji už, jaký to byl kus, taky jsme málo rozumli, ponvadž „osoby^^ hovoily dívali

—

ponejvíce dialektem, ale dialog byl vtipný, váci se velmi bavili.

A

di-

výprava byla znamenitá.

Hluboké prospekty, dóžecí palác benátský, kanály a na nich gondoly, svtelné efekty, v pozadí

vycházel

msíc

—

veritábl divadlo, a za chvíli

marionetách osoby docela živé. Taky do šantánu zavedli nás krajané. Je v kafan na obali v pístave, u samého mola sv. Petra. Ale šantán ubohý! Pobyli jsme chvíli a zdrceni jsme odcházeH. Takovéto zábavišt všady najdete, vždy v njakém zákoutí, v brlohu, ale všady vypadá jako na vyhynutí. Veliká divadla variétní zaala žílu všem podobným podnikm drobnjším. Bylo to, jak se mi zdálo, pevahou taliánské, trochu nmecké, trochu také srbské, vtšinou velmi nesrozumitelné; politováníhodné „pvkyn^^ se zlomenými, uši rvoucími nebo hrobovými hlasy zmítaly sebou po pódiu jako v keích, namáhajíce se, aby „strhly^^ posluchae, ale posluchai sedH jako zoufalci nebo jako odsouzenci k tžkému trestu. Když jsem díve zaslechl o šantán v samém pístave, skoro jsem se trochu zarazil, vzpomenuv si na námonická doupata v Hamburce. Ale nikde nemohlo být bezpenji. Zima v místnosti, studené pivo nebo velmi prhledné a velmi „tenké^^ víno a k tomu trudná posunina na povidíte v

tém

180

—

diu ze všeho nic nebylo s to, aby vznítilo njakou váše, hádku, rvaku. Z hluboká jsme vydechli na nábeží,

pes nž skuel

jízlivý, proni-

kající vítr.

Pece vábící

nám

vybralo krásné jedno

do pírody.

abychom

užili,

a

se

nkam

jitro,

Honem jsme ho

po-

se vybrali na vrch Marjan.

Split leží na poloostrov skoro tvaru jazyka nejzápadnjší výbžek tohoto poloostrova,

hbet

asi

pltvrta kilometru dlouhý,

jest

ne-

vysoký vrch Marjan, pnoucí se do výše necelých 180 metr nad moem. Až na úpatí Marjanu sahá západní pedmstí Splitu, Veli Varoš. Tu jsme již vidli mandlon a smokvon, a úboí vrchu jest porostlé révou, olivami, rozmarinou, šalvji, ba taky

ki kaparovými

(„kaprlata^^).

Tu

prý taky hojn se vyskytuje kudlanka nábožná, která však nikterak nezasluhuje toho jména, nebo je to strašlivý loupežník a davi v íši hmyzu, dravec neobyejný, který nešetí ani vlastního druhu. Pírodozpytcm je známo, že samika sežere i vlastního sameka, sotva se z jeho objetí vyprostila. Vražedný hmyz. Nevidli jsme však

posud její doba. Marjanu, k mstu obrácené, skoro již pod samým temenem, rozkládá se hbitov židovský. Prostý, neohrazený, obklopený koenitou vní, stranou cesty. Klidn tu odpoívají nebožtíci a poslednímu dlouho je státi na stráži, než jest novým vystídán. Židovská obec splitská je ani jediné, snad nebyla

Na

stráni

181

I

nmé obce mrtvých na úboí Marjanu pibude nový tichý

prý neetná, a dlouho trvá, než do té

obyvatel.

nhož pes

Vystoupili jsme na vrcholek, s

nevelikou výši Marjanu jest rozkošný výhled na

modrou východn od Splitu,

pístav, na lanski

v

zaljev,

Adrii,

na Split

i

na krajinu

a tu ach, na sever na Kašte-

na jehož protjším

behu

svítí

zái slunené bílých sedm

nic, zhlížejících se

v

kastelu, sedm to vesmodré hladin zátoky.

Unášející, okouzlující jest pohled s temene Marjanu a tžko jsme se s ním louili. Koho kdy vás šastná chvíle prázdnin zanese do Splitu, neopomite vylézti na Marjan; nepatrná námaha bohat vás odmní. A dobe tam taky odpoinete. Najdete tam útulnou „gostionicu^^ kde vám

úslužná

krmáka

poskytne

oberstvení,

bu

vejce nebo kus „pršutu'^ (šunky), a íši výbor-

ného

jsem ve Split vína všelikého, než do obyejného zlata hrajícího vína na Marjan jsem nenalezl. Peklopilo se poledne a zafiel vítr. Spchali jsme do msta k obdu, hlavn milému krajanu k vli, jehož oekávali doma. Slunce však stále svítilo a asn odpldne vydali jsme se ješt jednou na úpatí Marjanu, tentokráte smrem ponkud odchylným, jižnjším, na nejzazší skalní výbžek pod vrchem, k Sustjepanu na hbitov u sv. Štpána. To jest pohebišt splitské a krásnjšího ješt vína. Okusil

ale myslím, že lepšího

v

—

—

—

—

182

jsem nevidl. Skalní ten ostroh souvisí s poloostrovem splitským úzkou pevlakou, jako stopkoldokola omývakou, a na tom skalisku, ném jasnými vlnami Adrie, rozkládá se hbitov nesmírn poetický. Skoro celé to prostranství jest pokryto zelení jehlancovitých cypiší a pod touto zelení svítí pevahou bílé náhrobky. Cypiš je tesklivý, skoro hbitovní strom,, a tu jich plný hbitov, jako vážných, zádumivých strážc, aby klid spících nikdo nerušil. Vzpomnl jsem na a tu ve skuteBocklinv „Ostrov mrtvých^' nosti jest podobný ostrov mrtvých, jimž do ného snní šumí jen moe pod skalou svou dlouhou, nekonenou píse.

tém

—

v-

Kráíme stromoadím cypišovým neme u

bílé

na zlatou

i

pyramidy náhrobní, která pestrou mosaikou.

Na

a tu staje

zdobe-

vrcholku jest

bronzové poprsí, podoba výrazné hlavy, a na náhrobku prostý nápis:

Dru Gaji

F. Balatu

Hrvatí.

Tu odpoívá jeden

z

vdc

chorvatských,

Dr. Gajo Bulat, narozený r. 1836 na Brai, nejvtším ostrov dalmatském, advokát, nkdejší pedseda klubu chorvátských poslanc, purkmistr

úporný a neohrožený bojovník proti itadívjší pomry a dobyl Splitu Chorvátm. Byl tak obávaný odprce Ita-

spíitský,

lianismu, kterýž zvrátil

183

lian, že usilovali, aby

jej

se

svta

sprovodili,

což se však nezdailo.

Bohužel, že odešel

pece

píliš brzy. Bylo

ho tu ješt teba, na nkolik aspo let, aby setel i ten taliánský nátr, který vás ve Split zaráží. Dlouho jsme pobyli na krásném hbitov splitském a tesklivi jsme odcházeli. Na úzké cest, na zmínné pevlace potkali jsme zvláštní pohební prvod: naped se hnalo nkolik bosých uliník, kteí po sob i ped sebe házeli kameny. Hned za nimi kráeli ne, poklusem spchali tyi mladí muži, junáci, nesoucí rakev. Nenesli ji na márách, jako u nás, ale na dvou sochorech napí, tedy taky ne na ramenou, ale držíce sochory v rukách svislých. Hovoili z plných hrdel a hlasit se smáH, jako by

—

tém

njaké vydaené zábavy. Stejspchalo nkolik mladých ženštin a dvat, rovnž v hluné zábav, a teprve na závrku tohoto neobvyklého prvodu bylo nkolik starších žen ve tmavém odvu, byli odcházeli z

ným poklusem

vážn

za junáky

se tváících.

Snad byly to

truchlící

pí-

buzné, snad jen „ženy plaící^'; udýchány dohá-

nly prvod,

ale

mezera mezi ním a nimi

stále

se vtšila. Mládenci s rakví kvapili jak o závod.

Ješt nikdy jsem nevidl podobného prvokiklavém odporu s obrazem hbitova, z nhož jsme práv odešli a jímž

du, a tento výjev byl v

vanul posvátný, varovný klid, nerušené ticho.

184

XIII.

BÓRA DRUHÝ ÚTK. Zíávidníhodnou a tedy taky Split:

vc

mají

moské

pímoská msta,

ryby, tuto lahodnou,

chutnou, záživnou potravu. Nebudiž nikterak ublí-

ženo našemu eskému kapru, zvlášt je-li z rybník blatenských nebo švarcenberských na Tebosku nebo je-li to malohlavý kapr z eských

rybník „návesník^^ Ale kdo pak je všechny pojí? Jdte se podívat, když se loví rybníky teboské, kam se nesmírná vtšina eské úrody rybí odváží: do Vídn, do Mnichova, ba, až do Hamburku. Nejmén se nám jí dostane doma, a za drahé peníze. Kam se podla ona báchorka o eledi, která si vymiovala pi nastoupení služby u hospodáe, že smí dostat lososa k obdu jen dvakrát za týden! Ostatn losos, toto nevyhnutelné „íslo^^ každého banketního programu, je jakási rybí

tak

kehká

hovzina, v

jako

máená

jistých

dobách skoro

houžev. Ano, pstruh

nebo candát, tyto ryby královské! Teprve v porozumsledních letech uznávají ekonomové, že né hospodáství rybnin se mže vyplácet, a nadýmají zas nkteré rybníky, ped plstoletím nebo stoletím zpuštné, jako se dje na píklad na Pardubicku. Zato moe poskytuje hojnost nejrozmanitjších druh a nakoupíte tam ryb za levný peníz. i

Taky

Split

má

své zvláštní tržišt, ribarnicu, a

185

ta byla naší denní zastávkou v

ledních. Procházeli jsme

jí

hodinách dopo-

opt

a opt, obdivu-

pepodivným tvarm barvám nmých obyvatel hlubin moských. Mnohé ty ryby barvou krásn modrou nebo duhovou neb ohniv ervenou lákaly již za syrová; mén lákaly malé jíce se

rybky

i

hndé nebo

stíkané jako ropucha,

jsou chuti také dobré. Ale

nejmén

a

vábily

prý

—

a

eeno,

skoro odporné byly sepie, tla podivn netvárného, hadrovitého, ryby nepodobající se rybám, ale spíš ohavným njakým vnitlépe

nostem. Plny erného, modravého slizu tísnily pulty

i

dlažbu, zanechávajíce kaluže jak inkou-

Taky jsem pozoroval, že si jich paniky nevšímaly. Pekou prý se jednak tyto nevábné ryby, jednak prý se z nich pipravuje njaká kaše. Nadlavše si v ribarnici laskomin zasedali jsme pak o polednách u Smodlaka, kde nám kynul úho peený na oleji, ržové barboni na rožni stové.

nebo orada bílého masa. Propletete se nkolika ulikami a stanete

típatrový

ped

dm,

cesního slohu.

z ribarnice

jinou znamenitostí Splitu.

Nový

v celém Split snad jediný se-

To

jsou minerální, sirné, slané,

jodobromové lázn, tuším díve

,,Cattani^^, je-

podnikatelem je nyní firma Nagy&Co. Cítíte lázn již zdaleka vní vyleželých vajec a nasycen je tím zápachem celý dm. Silný pramen vydává prý za 24 hodin na dva miliony litr vody. Rozumí se, že jako všechny lázn, léí

jichž

i,


12

186

taky tyto všechny nemoci na nervy,

ledviny,

játra,

bolavá

svt.

Žaludek,

hlava,

migréna,

všechno se tu vypere. Arci taky rheumatismus. Tak tedy do koupele! Za chvíli uvyknete podivné vni a láze je velmi píjemná. Umiovali jsme si, že tam budeme chodit co den. Ale za vytrvalého sychravého poasí nebylo radno se rozpaovati, zstalo pi prvém pokuse. Také se ta voda pije a lázeský prospekt praví, že dosplému staí tvrt litru denn. Vypil jsem tvrt litru a potvrzuji, že staí. Úinek lázní prý je skuten výborný. Na jod brom jest prý ten pramien nejbohatší snad ze všech podobných pramen na svt. V celém Split pozorujete ilý ruch obchodní a emeslný. Podivil jsem se, co je tam na píklad klenotník na poet obyvatelstva pomalý a jak bohaté mají sklady. Zdá se, že odbyt sahá do vnitrozemí a na blízké ostrovy. Na všechen zpsob, soudím,, zasluhoval by Split pozornosti eského svta obchodního, a nemla by v zapomenutí upadnout myšlenka i

mrn

i

i

pana Hofmana, prokuristy Lublaské úvrní banky ve Split, který doporuil svého asu, aby ve Split byla zízena eská kancelá pro Dalmácii, sloužící výhradn slovanským vzájemným stykm obchodním, prmyslovým, informaním atd. Takováto kancelá, arci svdomit, peliv spravovaná, mohla by znamenit prospívati, a konen bychom se od pouhého platonického

I

187

horování

octli

poesie, ale v

na

pd

obchod

reálné. síla. Již

se turistika potebovala by

V

národopise jest sama vzmáhající

njakého praktického

pojítka.

dál

Poasí se nelepšilo, naopak, obloha byla ím hrozivjší. Nic nelákalo, abychom pobyt

v milém Split prodlužovah. Jen dále, na jih, tam bude lépe, tšili jsme se. A tak rozhodnuto, že nejbližšího pátku, 30. bezna, uprchneme vší té nepohod. Byl nejvyšší as. Milý náš krajan, okresní zvroléka pan W., který nás ochotn doprovázel do Salony na vrch Marjan, povdl nám, že bóra pichází pravideln sedmého, sedmi

i

náctého a sedmadvacátého. Tentokrát se

kud opozdila, ale vše vstilo

její

pon-

blízké píští.

Její zbsilost nic nezadržuje na dalmatských bezích. Je nepochybné, že kdysi byla Dalmácie uinným rájem, plna bujné vegetace, plna les,

háj. Jinak bylo by nepochopitelné, že tam ízakládali bohaté kolonie, stavli nádherné paláce, ímští bohái pohádková letní sídla, plná pohodlí a pepychu. Vše to je dávno v ssutinách, a když plujete podél beh dalmatských, nevidíte než neutšenou, nahou skálu, kam vaše zraky dohlédnou. Plujete dny jen vápencové hbety zejí na vás, zbavené všeho stromoví. Tu a tam jen trí ojedinlé cypiše, ponejvíce zakrslé, málokdy vznosné, tmavá jejich zele teskliv vás dojímá. Jako by truchlily nade vší tou zkázou kolkolem. Po

mané

—

188

ímanech pišli Benátané,

a

ti

potebujíce zpev-

niti svá bahniska, svoje laguny, aby na pevném podklad mohli vybudovati, co je dnes taky již pohádkou minulosti, odrali Dalmácii o všechnu

hradbu proti zlým vtrm ze severu, o její krásné lesy. Vykáceli, odvezli kdejaký kmen lesy dalmatské jsou zaberanny do bahnitého dna benátských lagun. Nahá Dalmácie trne od tch dob jako biovaná stálými útoky

zdobu

i

—

zbsilé bóry, ale tam se nezastavuje její vanutí. Letí i pes moe a podnes íkají Benátané:

„Venecia orvala kdysi Dalmácii se nám za to bórou."

A

— Dalmácie mstí

na bezích dalmatských íkají:

„Bóra v Sen ji se rodí, v Rjece ji ktí, v Pulji se vdává a v Terstu umírá ..."

V Dubrovníce se, že se rodí

slyšel jsem jiný variant, zdá na míst nejednom a souasn že i

v nkolika umírá.

Na

Split

nepikvaila tentokrát sedmadva-

cátého, ale nechala

si

to na poslední náš den, na

ticátého bezna. Myslím, že na ten pozdrav jihu nikdy nezapomenu. Noc ped tím již lomcoval vítr žaluziemi ped okny, jako by je byl chtl strhati, a

hned

z

rána bodal déš jako ledový. ulici, nevycházel. Oblékli

Kdo nutn nemusil na

189

jsme na sebe, co jsme

pes nj

zimník a

unesli,

pláš, a

dva kabáty pod

pece

V nkterém okamžiku

vítr kosti

nám

uhodnouti, odkud pichází; dul ze všech úhl, otáel nás a mrskal jako „káu^^, až se v nás dech zajíkal jako v prudkém pádu s výše. Pokoušeli jsme se brániti se dešti deštníky jaká pošetilost! Ani otevít jsme je nemohH. Chvílemi nás lámal.

nebylo

lze

—

vítr porážel, ale zas nejbližší

jeho náraz

nás narovnal. Tak jsme se potáceli

opaný

mstem

a

vždy zase musili jsme se vzdáti neodolatelnému tlaku

vtru a

hledati útulek v

kavárn

Troccoli.

Byl to dlouhý den k nepekání, a parník

,,un-

garokroaty'^ Gódollo pipluje teprv o jedenácté

noní

a o

plnoci vypluje dále k Dubrovníku.

Veer

nevlídného toho dne sešli jsme se pokrajanem zvrolékaem a jeho pívtivou chotí, jakož i s druhým krajanem geometrem v dobré pán Smodlakov a posledn jsme pili splitské „crno trpko^^ Schylovalo se k jedenácté, když jsme zamíili ku pístavu. Trojice krajan nikterak si nedala zabrániti, aby nás nedoprovodila až k parníku, a tak všichni jsme putovali noní tou slotou k molu sv. Petra. A te, když jsme se octli na obali, na nábeží, v dešti a vichici, která jako by nás všechny chtla smésti do moe, pipadal mi nehostinný

sledn

s

krm

i

ten

vikýový pokojík v

„Troccoli^^ jako teplé

hnízdo. Bude-li v prostorách „Godólló" lip?

Tu

nlo

bílé

to plavidlo se svítilnami

na

190

jeáb vykládal a nakládal, ale skípot jeho etzu byl skoro pehlušován vichrem. Vždy nám jeho dutí rvalo slova od úst, stožárech, lodní

i

že jsme se sotva slyšeli, sotva

Poslední nazdar!

mém mstku

i

si

rozumli. po

na shledanou!

—

šik-

jsme na palubu, krajané postáli dole na molu, pokud jsme jim nezmizeli s oí a rychle jsme spchali v podpalubí, abychom si pojistili dobrý nocleh. Pál nám osud. Steward nám poukázal pívtivou, elektricky osvtlenou kóji. Vstoupili jsme a jako jednmi ústy zajásali jsme: „Teplo! Teplo !'^ Nebylo to mámení smysl, nebyl to klam horeky, ne skutené teplo dýchalo na nás, až se duše rozhívala. Nebo na „Gódollo^* se topí, nevím, zda vzduchem nebo parou, a krom toho naše koje byla kdesi nablízku nad lodní topírnou. Mohli jsme shoditi promoklý odv, mohli jsme se pevléci do suchého jasného svtla byla plná koje, bylo nám, jako bychom sedli doma u vyhátých kamen. Jaká to líbezná zmna, jaké nenadálé pekvapení! Ješt nám íšník pinesl láhev svží minerální vody, hned potom jsme se vydrápali na vysoká lžka, popadli svoji cestovní vylézali

—

—

—

;

nám tak vždy víte!

lekturu a bylo

stm

—

ale

blaze jako

onm

pti

„Godóllo*^ je docela moderní parník anglic-

ké stavby z

r.

1902,

nem pro kuáky,

s

s

velikou jídelnou, se salo-

množstvím kojí na noc, skou-

191

—

pelnou

vbec

se vším

zaízením na pohodlné

cestování.

O jeáb

plnoci zaznl posledn zvonec na palub,

dunní a šumní svdilo o tom, že Chtl jsem sledovati, jak se bude bórou, ale znavenost pemohla nás

utichl,

parník odrazil. potýkati oba.

s

Zhasili

jsme

elektrickou

žárovku,

zane-

dlouho jsme usnuli a vzbudili se až ráno. Pesvdili jsme se tak sami, že severní boreáš jest plavb píznivjší než jižní širokko. O šesté jsem se vzchopil a po chvíli jsem byl na palub. Vítr dul ješt a drtil každého teplokrevného živoicha, ale mraky byly roze-

hnány a krásn

práv

svítilo slunce.

„Godolló^^ brázdil

vlny „Mljetského zaljevu'^ (Canale di

Me-

když jsme o chvíli pozdji snídali, vyprávli si naši sousedé v jídeln, krajiny již znalí, že jsme práv pepluli ústicová ložiska a lovišt humr. Pozdji v Dubrovníce jsem se dovdl, že se tam iistice dovážejí ze Stoná leda), a

(Stagno), a

skuten

eené dob

v

byl parník

náš asi proti Stonu. „Hvala Bogu!'^ volal jsem

si

v duchu po Chorvatsku, v Dubrovníce shledáme

Nebo

od pobytu v Terstu jsme je nevidli. V Terstu je roznášejí po hostincích jako u nás edkviky. Pijde starý Talián podstrí vám do jídelen elegantních hotel košík, jsou v ústice. Nabízí vám je po pti se zase s ústicemi.

—

—

i

nm

krejcarech.

Hned vám

je zotvírá,

bližšího talíe, položí je

ped

vás,

chopí se nej-

pokropí ša-

192

vou

deln vždy chuti.

lis

již

Nebo

tucet, dva, je

Ale nás našel starý Talián pravi-

z citronu.

po veei, kdy není na ústice

ty jsou nejlepší na

ti tucty

—

laný

ostrým vínem (v Paíži se po nich a dostanete ho všady v

lem ústední

tržnice,

žaludek,

kolik jich snesete, a zalít

každém

kde jsou

ústic z ložisk u Havru). Jen

se,

pije

Chab-

„cinku^^ ko-

celé

pyramidy

prosím, varujte

po ústicích piva! Po tom se ústice bouí. Asi o pl deváté, když jsme byH minuli ješt adu ostrov a ostrvk, krom jiných taky „Šipan^^ (Giuppana), dle nhož byl pojmenován onen nešastný parník lloydový, jenž nabhl na skálu blíže Zadru, vplul „Gódólló^^ do zátoky gružské, která tvoí pirozený pístav, chránný na jih rozkošným poloostrovem Lapadem. Gruž, to jest vlastn pístav dubrovnický a

zárove jeho pedmstí. Odtud pšky do Dubrovpl hodiny, vozmo 15—20 minut. Tak tedy jsme u cíle nebo skoro již u cíle

níku jest asi své pouti!

Parník pirazil k molu. S paluby vidíme obnám jevil ve Split. Shluk

raz podobný, jako se

nosi, povozník, osob

oekávajících a zas

tu-

rist vstupujících na palubu, ale tlum lidstva jest

patrn následkem jedovatého vtru. Vše se krí, vše hledá úkrytu za barikádami beden a kopci žok. idší,

Pojednou

zní s

mola moje jméno. Udiven

193

hledím, neznámý

mn

pán

opt

je

vykikuje a

kyne mi. to „Pojte, stakramente, páni, nebo shodí do vody! ei<ám tady na vás hodinu! Už se zimou ani necítím !^^ Jaké pekvapení! Nikomu jsme nepsali, a jsme oekáváni. Kdo nás avisoval? Pravda, nejspíše oni dva krajané, ech a Moravan, s nimiž jsme se setkali ped pti dny ve Split a kteí odpluli druhý den potom. Kvapem slézáme, pán se nás chápe. „Jsem profesor X., vás jsem poznal po nose, a ert aby vzal tu psinu! Ješt abyste tak nebyli pipluli, to bych se vám byl podkoval. pojte, tamhle si sedneme do toho automobilu s tmi hndouši, chcete-li. To jsme se na vás naekali! Já už to prolezl všechno kolem dokola.^' Je milé, oekává-li vás nkdo, o kom víte, jemuž jste se ohlásili. Ale oekává-li vás tak ochotn kdosi, o nmž nemáte ani potuchy, je to ješt milejší. Po desíti minutách pipadalo nám, že se známe s profesorem odjakživa. Arci

m

Te

to nebyl profesor jako profesor, nýbrž profesor

malí, abyste rozumli jeho bodrému zpsobu vyjadování. Ped námi Gruž (Gravosa), táhnoucí se podél nábeží, obec vzhledu pedmstského, jediný veliký hotel „Petka^^

penívá

své okolí. Života,

ruchu dost, ale hned uhádáte, že

je to

jako

pe-

stupní stanice a že celý ten proud a ruch pídí

194

ješt kamsi jinam, co

zatím vašim

je

zrakm

ukryto.

Po malé s

odvem,

nám

chvíli vydali

jsme

naložili

jej,

z

podpalubí koš

usedli jsme,

koí

práskl do malých koní, a ne klusem, ale cvalem

do vrchu, k Dubrovníku. „Jsou tu njací krajané?'^ táži se. „Budete pes padat,^^ odpovídá profesor. „ech jako na Václavském námstí. Kde pak

šlo to

n

chcete bydlit?^*

„Byl

nám doporuen Hotel de

la ville.^'

„Tak tedy de la ville. To je náhoda. Tam všichni obdujeme. Dva stoly nás tam jsou.^* Cesty ubývalo, po chvíli jsme se octli na nejvyšším bodu, odkud se silnice povlovn snižuje zase k Dubrovníku. „Bellavista^^ to (Krásná

tém

pod námi šumí Adrie, do daleka daleka, až oi pecházejí, a tam ped námi v slunení zái zjevuje se vytoužený Dubrovník, opírající se o bok mohutného vrchu sv. Sergeje, s jehož temene jako by se tam kril, íhaje na nepítele shlíží do širošira tvrz Imperiál. A vpravo od Dubrovníka, zdánliv co by kamenem dohodil, vynouje se z moe homolovyhlídka), napravo

—

—

vitý,

zelený

stráž, která

Ješt svítí

eliti

chvíli, a

a skoro

vysnný

ostrov

má

jsme v Dubrovníce. A slunce háti. Byl by tu skuten již

poíná

ten jih?

Lokrum (Lacroma), jako prvému útoku s moe.

195

XIV.

PRVNÍ STAROSTI. Li Gruže po „Bellu vistu^S což je tak asi polovina cesty, jedeme stále do kopce, odtud pak

znenáhla klesá ku pedmstí Pile. Zakrátko bríme mimo velikou budovu uprosted rozsáblé zabrady po pravé stran, to jest bolnica (nemocnice) zabradou se kmitají njaké ebolsilnice

;

nice,

nevím, zda sestry šedivé

i

milosrdné, které

peují o nemocné. Odtud se již nepetržit tábnou vily se zahradami po obou stranách silnice, mnohé z tchto letohrad ustupují od silnice a jsou zpola zakryty bujnou florou, nám seveanm neobvyklou, neznámou. domk pibývá, již se tu

Dom

tísní

i

jeden vedle druhého, mezi nimi uzounké,

do zelena. Pojednou se vztyuje nalevo vysoká a rozložitá budova o nkolika patrech, s dlouhými adami táhlé uliky, ztrácející se kamsi

oken, všelikými balkony a galeriemi,

ped

ní se

palmová zahrada. To jest hotel „Imperial^^ Již se ocitujeme ve stromoadí košatých strom, platan a moruší, a tu jest promenádní prostor ped samou branou pevnostní, Brsalje. brány má Dubrovník. Tato, na stranu ke Gruži, severozápadn, nazývá se Vrata od Pila. Vede k ní most pes píkop; nalevo, již ve hradbách pevnostních, vypíná se nejmohutnjší dubrovnická okrouhlá bašta, Mlneta, napravo pak. prostírá

Dv

196

mimo moe,

hradby, na skalním útesu, ustupujícím do

stojí bašta druhá, Fort Lorenzo. Ale my nevjíždíme pímo branou do msta, sráznou cestou do hloubi. Vozka zatáí nalevo, silnicí kolem hradeb mstských, v nedávných teprv letech zízenou, na úpatí vrchu St. Sergia,

a

po

chvilce

vjíždíme do Dubrovníka druhou

jeho branou, vraty na Ploe, od jihovýchodu.

„Ale nevím, ^^ praví milý prvodce profesor, „dostanete-li v hotelu

„De

la

ville^^

pokoj. Je

tam nával cizinc. Snad budete musit hledati byt soukromý'^ Inu, nezbude-li nic jiného, jakáž pomoc. Ale niemu se tak na cestách nevyhýbám jako soukromým bytm. Každý mívá jinou vadu, a

o

jsou lacinjší, o to se více nazlobíte. S chutí

tedy k hotelu.

na poljan (námstí) Gunduliov, Stanul vz, vnikám do hotelu. Jakýsi domestik velmi skromného, pokorného vzezení pokroil mi vstíc. „Mžeme zde bydlit, pane sousede?^' „Šastny dobrytro, vašnosti, myslím, že Stojí

—

se

nco

najde.''

„Krajane!'' volám potšen. „Musí se najít, již

se

A

nehneme!" krajan pan Kalina

skuten zaonail vc.

Musili jsme sice ekat, ješt v

,,

našem" pokoji

nkdo bydlil, vysthuje se teprv po obd, ale písteší tedy bude. Svili jsme zavazadla zatím

197

péi krajanov

a vydali jsme se s profesorem na

první obchzÍ
„Což pak, hlad nemáte?^'

táže se milý

pr-

vodce.

„Mén nkde

chu. Kdyby tak byly ústice,*^ odpovídám váhav. spíše

hlad,

dobré

—

„Vy to jíte?'^ „A jak! Arci tuze málokdy, jednou za deset

n

kdesi padnu. V Praze jsou trochu když na drahé a nespolehlivé. Ale zde je moe, zde by let,

mly

rsti.

*'

„No, to se vám divím, '^ praví profesor, a ze zvuku, jakým to pronesl, vyznívá jisté opovržení. „Jen jednou jsem to zkusil, jen jednu ^^ jsem pozel, ale zvracel jsem jako Diana.

Otásl

se v

nepíjemné vzpomínce.

„Ale tedy pojte, tady jich užijete.^^ A vedl nás málo jen krok od hotelu, k blízkému pístavu dubrovnickému. Porto Cassone. Neveliký pístav,

a

dobe chránný.

Kotví-

valo tu kdysi všechno dubrovnické lostvo, do set lodí poítající,

lostvo republiky dubrovnic-

nová doba vyžaduje pístavu obsáhlejšího hlubšího. Parníky obou Lloyd, všea patrn lodi válené plují chna velká plavidla vbec do pístavu gružského, kdežto dubrovnický Porto Cassone poskytuje útulek hlavn malým plachetním bárkám z ostrov, ba z Itálie, které pivážejí na dubrovnické tržišt víno a jižní ovoce. Taky však tam asem vídáte parníky menšího

ké, ale

i

i

i

198

typu, za našeho pobytu kotvil tam

lecký parník „Petka^^

Nkdy

soukromá jachta njaká,

jejíž

i

vysthova-

zakotví tam štíhlá,

majetník

si

zapluje

do každého pístavu na cest, a stále tam kotví maliký parníek pívozníek motorový, který peváží turisty na ostrov Lokrum. Živo je stále v pístave dubrovnickém a zvláš je tu rušný trh na ryby moské. Chcete-li nakoupiti pomo-

ran, sudu

chcete-Ii se napíti

—

trpkého vína

tuto, pozor, dejte se

kou lávku,

pímo

opatrn pes

ze úz-

pod vámi prohýbá. Netrpíte-li pejdete na palubu bárky, a osmáhlý barká za nkolik „novica^S za njaký niklový peníz natoí vám tmavého, trpkého nebo sladkotrpkého moku. Jen pozor, nedejte si píliš asto nalévat, abyste se zase šastn pes houpavou lávku vrátili! Neutopili byste se sice, hned by vás vytáhli, ale taková nezamýšlená láze je vždy nepíjemná a moe je tu trochu stojaté. Již jsme u postranní branky do pístavu, vedle njakého vojenského úadu, a tu tedy ve brance, na špalku nebo na kamen sedí jediný prodava ústic. Má je na ošatce a další zásobu v hrubém pytli na dlažb. „Máte-li ústice, tatíku, a erstvé?" „Dobré, erstvé," ujišuje nás bratr Chorvát. jež se

závratí, lehce

„A za?" „Za

novica." Po tech novacích! Ejhle, zaslíbená zem paškrtník, jedlík ústic. Po tech krejcarech! tri

199

V Praze stojí tucet aspo dv zlatky, nkdy taky více. V Paíži jsem platíval za tucet frank, nej(„koská kopyta'0

lacinjší

tim. Ale

stály

osmdesát cenlet, možno,

to je skoro ticet a dvacet

že jsou dnes taky dražší.

„Otvírejte, sousede

Obratn citron,

otvírá,

zkrápíme

opodál a

s

si,

!^^

velíme prodavai.

podává nám, labužíme.

rozkrojil taky

Profesor

nepokrytou, netajenou

stojí

nedvrou

a

nechutí pohlíží na náš kanibalský hod.

Ostice jsou výborné. Ale jím je jenom já. Soudruh spolkl jen dv a vzdal se dalšího

mj

závodní, až prý se otuží. Podivná vc! Msto na moi, zvyklé jeho

všem úlovkm a plodinám, denn tu sedí oban ústicemi, a pece, sotva jsme poali hodovati, kupili se kolem nás diváci, až jsme byli obklíeni neprostupným kruhem. Jako by jim to bylo s

cosi nového.

Posnídali jsme, zaplatili, diváci se rozcházejí, je

„A

po komedii.

te

na víno, profesore!'' Zavedl nás kolem hotelu do úzké

ulice, do nadpisem „Prodaja pia'', což znamená „prodej nápoj'', do krámku plného sud. Mladý muž nalévá nám žlutavého vína do tvrtlitrových sklenic po pti krejcarech a víno

krámku

s

—

znamenité.

„A

te

na Stradou,"

velí profesor.

200

Propleteme se jinou úzkou ulikou, ješt jednou, a jsme na Stradon.

Stradone ili Placa jest jedinou širokou ulicí Dubrovníka, asi tak širokou jak Ovocná* ulice

msta. Táhne se od brány Pile k pístavu Porto Cassone. Je to jediná parádní ulice dubrovnická, ulice obchodní a promenádní, korso. Jediná ulice, do níž mže povoz, ale málokdy spatíte jej zde. Na Pláce pražská. Je to osa

rovn smrem

najdete celý dubrovnický svt.

Sem smují

vši-

chni turisté zrána, hledajíce se a nalézajíce se zde, zde

šumí promenádou všechno domácí oby-

krámy klenotník, bankovní pisárny, jednatelství, a plno brija (bradý). Nikde jsem nevidl tolik holi na prostoru tak malém, jako v Dubrovníce. Skoro co nebo aspo každý vatelstvo za veera, zde jsou

galanterní,

papírnické,

dm

druhý co na

dm,

to brija.

starosti

Jako by

než dávati se

lidé

nemli

holit, stíhat,

jiného

esat,

pálit.

„Tady najdeme své

„A bodej, támhle

„Má

míní profesor.

úcta, milostpaní!"

„Pane

A

lidi,^'

jde žena!"

již

— !" jsem se

nedivil, že

m

profesor zná.

Vždy, milý paneku, setkával jsem

se s jeho

tehda arci ješt slenou, v Mšanské besed, o merend, o vnecích, na koncertech Pozor, ty Bože, kolik pak je tomu let chotí,

—

mj

*

Nyní

ulice 28. íjna.

Pozn

red.

201

pozor,

pi panikách

se ta léta do minulosti ne-

poítají!

A

tu jiná

dáma

ze Sarajeva, a tu

krajanka, paní rytmistrová

slena uitelka

há slena uitelka, a tetí

—

z Prahy, a dru-

a tu krajan dobro-

— mj

volník od zdravotního sboru ty pane, najednou nás byl plný Stradou. Seznamujeme se, staré známosti obnovujeme, a již celou Placou hlaholí hovor jen eský. Co chvíle nás pibývá, s poátku malá tlupa, te již tlupy dv,

ech

ti, a všichni

máme

radost, jako

bychom

se byli

na poušti. Vypravují, kde kdo byl, co kdo vidl, kam ješt hodlá a kam taky my prý všady musíme. sešli

„K Omble musíte !^^ volá prvý. „Do Trstena musíte!'^ druhý. „Na Lacromu!^^ tetí. „Do Brena!^^ tvrtý. „Do Cavtatu (vyslov ca-y nikoli ka-) „Na Lapad, pánové !^^ šestý. „K San Giacomu!'^ sedmý. „Díve na Ploe!^^ osmý. „Pedevším na Dance !'^ devátý. „Ale hlavn do musea !^^ desátý.

!^^

pátý.

„Pánové, neroztrhejte je/^ napomíná jede„Vždy ješt nevidli Dubrovník vbec !^* Však se nám z toho programu málem hlava motala. Vidli jsme, že nám dlouhá chvíle nebude. Nu, asu máme dosti. Nebo v Dubrovníce jsme si hodlali pobýti.

náctý.

I,

Herrinann, XLVII.

Na erstvém

vzduchu.

13

202

XV.

DROBNÉ ZKUŠENOSTI. JJubrovník se vám jeví jako stedovká pevnost a, ješt spíše jako rozlehlý hrad, vysunutý skoro v celém svém rozsahu do moe. Kolkolem jest obehnán vysokými hradbami, z nichž nejmohutnjší se opírají o úpatí vrchu S. Sergia (Srgje), zárove elíce útoku se strany zemské. O nco nižší jsou hradby na protjší stran námoní, spoívající na táhlém skalisku. Se stran zesíleny jsou tyto hradby mocnými baštami, z nichž nejvzdornjší je zmínná již Mineta, tvrz Lo-

ty

renzo (Lovrjenac) a nižší v

moe

sice, ale

jako na

vky

zakotvená rozlehlá bašta, ochraující pí-

stav Cassone (Porat).

V nedli

jsou tyto hradby

pístupny vbec, ve stedu na požádání u vojenského úadu. Pak je vám dán za prvodce poddstojník, jenž vás po hradbách provede. Obejdete tak celý Dubrovník ve výši, pohlížíte na s ptaího zoru, a peje-li vám pohoda, zažijete podívání neskonale krásné.

zemské

i

Od

hradeb se strany

protilehlých se strany

námoní

sestu-

pují úzké ulice terasovit níž a níže, ke stedu,

msto samo

mezi tmito

hradbami jako v kotlin, jako v chránném hnízd. Stradou leží

nco rovnobžných píných ulic a smrem k moi jest nejnižší ástí msta,

(Placa) a

uliek

ale taky nejrušnjší;

i

po pirozeném zákon

fy-

203

sickém slévá se sem všechen život z uliek schodovit položených.

Na Stradon

(Place) toulali jsme se

nkolik

prvých hodin pobytu dubrovnického, zde jsme dýchali nový ten život. Nynjší Placa nebývala odjakživa ulicí, pevninou. V pradávných dobách až sem zatékalo úzkým zálivem moe, oddlujíc

ást námoní od poloviny, spoívana úpatí vrchu Srgje. Ponenáhlu byl tento moský jazyk zasypáván, moe vytlaeno docela, a na tak získané vznikla pozdji Placa. Na svém jihovýchodním konci ohýbá se v úhlu tépravém, vedouc tu k Rektorskému dvoru a ke chrámu Panny Marie (Veliká Gospa), ale toío pokraování jiným smrem nazývá se Stradonem, Placou; prostranství ped Rektorským palácem sluje taky Ped dvorom. Nkdejší republice Dubrovnické byly vzorem Benátky. Benátky mly svého dóže, Dubrovník rektora. Benátky dóžecí palác, Dubrovník Rektorský dvo. Tento palác anebo lépe jeho zbytek, krom toho pak Divona neboli Sponza, Dogana (nkdejší mincovna, nyní celnice), jsou skoro jedinými stavitelskými památkami po vzoru benátském. Jsou to dv krásné, pvabné butakto nynjší jící

pd

m

i

dovy, které byly ušeteny strašlivým

zemtese-

ním roku 1667. Rektorský dvo pochází z roku 1388, Divona ili Dogana byla dostavna roku 1520. Ješt nco má Dubrovník po vzoru benátském. Na námstí sv. Marka v Benátkách od-

204

hodiny na vži dva giganti, mouenínové v ele dubrovnického Stradonu,

bíjejí

tuším, a

tém

vž

vedle památné Divony, stojí ník),

no

s

hodinami (zvo-

na níž hodiny odbíjejí dva bronzoví, dáv-

již

zelenou patinou pokrytí rytíové v plné

zbroji.

Mocnými pažemi tímají po velikém kla-

divu, a

když se dovrší hodina,

bijí

tato

ramena

zvon. Tento zvoník jest hroziv naklonn, po zemtesení, a bylo prý v posledních kladivy do

dobách všelikými komisemi zjištno a rozhodmá býti zboen, aby neohrožoval bezpenost. Zatím však stojí vž dále na kivo, rytíové odbíjejí hodiny, jako by poítali, kdy

nuto, že

jejich hodina. Kéž usnesení eených konepedejde njaké nové zemtesení! A ješt cosi má Dubrovník po vzoru benátském. Znakem Benátek po vky jest okídlený lev sv. Marka, znakem Dubro vniku jest socha

udeí misí

svatého Blažeje vás hned na

— sveti Vlaho,

brán u

pimen dlouhým doplnní dostalo ze,

se

Pile,

na vás

pes

znetvoená krkem

ne-

a netvárnou hlavou, kteréhož jí

po njakém úrakrkem byla uražena.

nejspíše

když pvodní hlava

Shlíží

san Biagio. Vítá

s

tu chvíli z

v hradbách, je na druhé

njakého výklenku

brán

u Ploe, stojí jak

na stráži na všech kostelích, klášteích, kaplikách, na

hbitov, kam

se podíváte, všady na

asto velmi neumlá, pouhá kamenická práce. Kdyby všecky tyto vývás hledí soška

sv. Blažeje,

205

socha

tvory oživly,

a

kameník njakým zázrakem

tvoily by celou posádku Dubrovníka.

Rozumí se, že tu taky chrám sv. Blažeje. Stojí na ohybu Stradonu k Rektorskému dvoru a pochází z roku 1715, když byl starý chrám

znien požárem r. 1706. Mezi Rektorským dvorem a zvoníkem stojí Opina, obecní dm, v nmž jest umístno taky mstské museum, a hned vedle Bondino pozoriste, divadlo, teatar.

Dospli jsme k hle,

nmu

na své procházce a

jako by nás chtlo uvítati pozdravem,

teme

na plakát:

„Danas u subotu

31.

apriía

predstavljae

u 3 ina, eski napisao Ferd. Šamberk.^^ Naše Jedenácté pikázání! Hned prvý den. A již jsme vdH, jak strávíme veer. Krom toho kynul nám ješt požitek jiný, nebo plakát oznamoval tunými písmeny: „Naš poznati umjetnik gospodin M. Dimitrijevi, jedan od najomiljeniji lanova Zagrebakog opinstva, lan Hrvatskog Narodnog zemaljskog kazališta u Zagrebu kao gost.^' Tšili jsme se na veer od samého dopoledne a hned jsme taky agitovali, aby úastense: Jedanaesta zapovjed, veselá igra

ství

eské kolonie

turistické bylo co nejvtší.

Piblížilo se poledne, rytíi na zvoníka za-

smovali k hoJeho zevnjšek nikterak se nepodobá stavb hotelové. Z „Prvodce'^ se do-

mávali kladivy, a ponenáhlu jsme telu

„de

la

ville^^

206 vídáte, že je to bývalý šlechtický palác, ale ne-

pipodobujte tickým

si

palácm

ho taky nikterak starým

šlech-

pražsi<ým. Výstavností podobá

domm

všem ostatním

se tento palác

dubrov-

nickým a ony jemu. Zvláštní stavitelské krásy tu nezíte. Všechny domy jsou vystavny z vápencových kostek, ne vtších nebo nemnohem vtších než naše pražské kostky dlažební, jsou bez omítky a skoro všechny jako po stejném

tém

vzoru.

Taky o Dubrovníku jediný hotel, Hotel de la

lze íci, že ville.

Jsou

má vlastn

sice v ústran-

ních ulikách ješt asi dva hotely jiné, o

však nikdo nemluví.

Lacroma, ale to

jest jakýsi

byt, ale nestoluje

hotel Sarajevo,

Krom tch

stojí

tam

i

tch hotel

„Qarni", poskytuje

se tam. Nanejvýš tedy ješt

napí pes námstí

proti naše-

hotelu má dobrou pízemní restauraci. O jeho pokojovém zaízení nemám bližších informací. Veliký, s pepychem zaízený hotel Imperiál není

mu

v

mst,

;

nýbrž

vnjškem by

ped

lákal

Svým zenám však nemže

branou, na Pile. nejvíce,

prý je zaízen kapitálem akciové spolenosti rjecké, jakkoli prý ve správní rad zasedá taky hrab Harrach, jeho nátr jest naprosto nmecký, ceny vysoké, a neslyšel jsem ani jediného lovka, který by byl pochválil jeho „kuchyni". Po celý msíc, co jsem v Dubrovníce meškal, bylo o polednách i veer v „De la ville" nejenom nabito, ale vystídala se býti sympatický. Jakkoli

207

tam v poledne

i

veer

dvojí, trojí „šichta^^ jed-

lík. Nic neprospívaly hotelu Imperiál tabulky,

vyvšené prý ve všech jeho pokojích,

že „kdo se

v hotelu nestravuje, platí za byt o korunu více^^

Pes

denn

tuto pokutu picházeli do svratište

pana Roberta Odaka taky mnozí pasažéi z Imperiálu. Až prý se jednoho dne v Imperiálu vyskytlo návští pasažérm, že každý, kdo tam nebude pojídati, zaplatí nejen pirážku korunovou, ale krom toho celý obnos za table hote, jako by jedl! Nechtl jsem uviti, že by bylo možno „másréglovat^^ takovouto pímo erární manýrou hosty, kterým tam ne(hotelu) „de la ville^^

m

ujišoval, že tomu tak chutnalo, ale krajan skuten, a ješt toho dne pesthoval se do našeho hotelu. A pece je mnohem prostší prostedek, aby hosté byli pilákáni do jídelny hotelové:

dobe, chutn jim uvaiti. Dovede-li to kuchyn pán Odakova, pro ne v Imperiálu? Abych se sám pesvdil, vydal jsem se jednoho veera se spoleností do Imperiálu a zkušenosti, že jsme platili vali

mohu sice

íci z vlastní

více,

ale stolo-

he. Zato u pana Odaka bylo vždy jako v

a jestliže jste

si

úle»

dovedli personál naklonit štd-

ejším spropitným, byli jste vždy rychle a peliv obslouženi. Je vbec stará zkušenost, že se nemístná skoupost nebo dokonce špinavost v tomto smru špatn na cestách vyplácí a zavinuje mnoho zlostí a nepohodlí.

208

V

jídeln jsem nalezl další krajany. Nkolik

stol sestavených do úhlu bylo den co den obsazeno eskými turisty. Sedávalo nás tam nkdy pes dvacet, a nikdo již nezasedí místa u „eského stolu^'. A byla to ku podivu dobe zladná, družná spolenost, pes to, že mezi námi sedávali choí, strádající, nemocí sklíení. Na tu chvíli spoleného besedování padala s nich všechna tíse a pokaždé zavládl veselý rozmar. i

Zde taky bylo slovanské,

i

slýchati všechny

vlašsky,

sedávali obchodníci

i

tém jazyky

maarsky, nmecky. Zde

ministi ze slovanského jihu,

úedníci dstojníci, kapitáni na dovolené i ve výslužb, bohatí soukromníci s rodinami, asem kmitl se njaký „Ingléz^^ nebo Amerian. Denním hostem býval tu jistý admirál pensista, letný sice pán, ale posud plný síly, postava statená. A když nám na as zmizel, vdli jsme, kam. Vždy tu podnikl njakou plavbu po moi, kratší nebo delší, a jako osvžen a posílen vracel se zítra nebo pozejtí. Vábila ho stará láska, lákal ho živel, s nímž po celý život zápasil a na nmž i

i

se kolébal v

hravém

eení

vln.

Soudil jsem, že tento proud cizinc je Dub-

rovníku a jeho obyvatelstvu vítán, ale krajan déle již

v Dubrovníce usedlý

„Dubrované

pouil

Jednak

si

o jiném.

nevidí rádi, že se jejich

stalo cílem turistických výprav.

životní

m

Ze

dvojí

msto

píiny.

stýskají, že jim tento píliv zdražuje

poteby a snad

i

byty.

Nebo mnoho

zdej-

209

ších

pivydlává

rodin

zincm

tím,

pokoje. Vše bylo

že pronajímají

díve

ci-

lacinjší, ale

od

toho asu, kdy se proud cestujících sem obrátil, zdražilo se vše. A za druhé (informátor

mj

ohlédl se obezele a ztlumil hlas) vidí zdejší

lid

nerad nemocné. íkají, že jim sem z celého svta vozí souchot, nákazu. A proto zde cizinci nejsou s

otevenou náruí vítáni.'^ Až zamrazila tato

m

skoro

toto

té

mi

stanovisko

necitelné

Zdali všech?

—

slova, odhalující

mi

Dubrovan.

tžko povdti. Dotkl jsem

se

vci ješt nkolikrát a slova krajanova byla i

s

jiných stran potvrzena.

A mínní

to sdílí jakýkoli

poet

obyvatelstva

domácího nebo jacíkoli initelé, proud cizinc tím nebude zamezen; naopak, bude ho stále pibývati.

A

jestliže se

Dubrované

obávají, že jim

tam kdosi zavlee nemoci a zvlášt plicní: pak myslím, že nemoci toho druhu mají dosti píznivých podmínek v nejbližším okolí Dubrovníku, ped samými jeho branami. Nebo jakmile vysvitne slunce a smje se nkolik dn na obloze, mžete se na silnicích ke Qruži nebo na opané stran ke Brenu v prachu utopiti. Vápe-

a

nec, rozdeptaný

oukou

bílou

chodci

mouku,

i

koni,

mní

se v jem-

a jdte pak nebo jete,

po nkolika vteinách ocitujete se v oblaku, jenž vás zahaluje, nozdry,

pluje, na

odvu

lebíte nebe,

oi

zalepuje, uši, vlasy na-

silnou vrstvou se usazuje. Ve-

když se spustí kiša (déš).

Je-li cosi

210

s to,

aby vyrovnalo tento úinek, pak

je to

svží

moský

vzduch a lahodné podnebí, které nejsou ani zásluhou ani výhradním majetkem Dub-

rovan. Ale zdá se skutené, že Dubrovníku na ciTak na píklad krom vojenského kupališt není tam jiných moských lázní upravených, a koupati se „na divoko^^ nelze razincích nezáleží.

diti

ším,

nikomu než plavcm lezcm nejstatenjnebo behy pod Dubrovníkem a v celém i

jeho blízkém okolí jsou nepístupné, skalnaté,

krkolomné. Bylo by teba vyhledati kus místa ponkud schdnjšího, uiniti je pístupnjším, zkrátka, umožniti etným turistm, aby se mohli vykoupati, kdykoli se jim zachce. Vojenské ku-

má svj

pališt

slunce jakkoli a

A

ád. praží teba o msíc díve, vojenská železný,

erární

plovárna oteve se teprve v kvtnu. Do té doby zavena, nezízena, pustá. Avšak nejen to:

je

Dubrovník vbec nemá veejných lázní ani v mparních dokonce ne. Kolem dokola moe, vody do daleka sira a v Dubrovníce byste se nevykoupali, kdyby nebylo koust, vanových

—

—

—

pelny v hotelu!

Ta

slouží

nejenom

obecenstvu, pokud doucí.

A

mu

hostm jest

pro všechny ty hosty

v hotelu jediná kabina

s

hotelu, ale taky

láze potebná a i

žá-

pro ostatní jest

jedinou vanou. Toužíte-Ii

po osvžení, musíte si láze zamluviti o celé hodiny a teba o plden i den díve.

211

Marn

se tedy tšíte, že se vykoupáte ve

moské, jako na píklad mbezích moe Baltského, kde jsou místy zízeny veHké lázn pro každého, kdo nemže nebo za studena nechce do moe. Pravda, nesmíme zapomenouti, že jsme v Rakousku a že Rakousko má solný monopol. Snad by nedovolilo zíditi takové lázn. Vím aspo o pípadu, kdy rodina, které léka pro churavé dcko doporuil teplé koupele z moské vody, musila si vymoci úední svolení zempanského úadu, aby denn smla pro churavé dít nabrati z moe tolik a tolik litr vody a zvaiti ji. Tuším, že se musila zaruiti, že po každé lázni vodu moskou zase vyleje, aniž by ji odpaovala na sl! Možno taky, že se ty koupele daly pod kontrolou finanního zízence nemohu to však vlažné lázni z vody

žete uiniti na

bu

—

urit

tvrditi.

dalmatském léta pán 1 906!

Stalo se na pobeží

A

proto snad není v Dubrovníce veejných lázní a Dubrované se nekoupají. Jsou vci, které „nejdou

lovku

do hlavy^S jak íkáme.

XVI.

NA CHVÍLI V DIVADLE. MNOHO A MÁLO

A\UZIKY.

V oné ásti hlavní tídy dubrovnické — nu

—

která tvoí kratší

rameno

Strado-

jejího pravo-

úhelníku, stojí mezi vojenskou hlavní stráží (stra-

212

sousedkou to zvoníku, a vzdálenjším Rektorským dvorem Obecní (Opina), vystavný r. 1862 na míst starého domu Veliké rady z r. 1344, který roku 1816 shoel. Nynjší Opina je zbudována v slohu lombardském, jak praví „Prvodce^^ po Dubrovníku, ale na jmén vru nezáleží; nový ten obecní vyjímá se mezi krásnými zbytky staré dubrovnické archižarnica),

ám

dm

hlavn

tektury a

vedle vzácné benátské gotiky

vážného, ponurého Rektorského dvoru nesmír-

n chud, stízliv.

A

hlaviky zasloužilých Dubmedailon na fasád, vypadají skoro malichern, jako hraky. V tomto

rovan,

které vyhlížejí z

je krom obecních úad taky mstské museum, ve druhém pate, otevené pro obecenstvo vždy ve stedu a v nedli od desáté hodiny do poledne. Zde jsou uloženy mnohé nálezy pedhistorické, z doby kamenné bronzové, jakož pírodovdecké, hlavn fauna dalmatská

dom

i

i

a

moe

ho

e

adriatického. Vidíte zde zbytky jeskynní-

medvda hercegovského, obrovské exemplákoky dubrovnické (Dubrovník jest vbec

jakýmsi eldorádem koek, jaké množství se jich tu

vyskytuje),

vidíte

(v nitru ostrova

kolik

tule

—

pekvapí vás

beží dalmatském, ve žijí

tuleni,

vycpaného

slujích

šakala

žije šakal),

n-

na

jx)-

velice, že

u Punty Ostro,

a prý velcí chlapíci, jakož vás

kvapuje, že v poletouni

dále

Koruly posud

moi

— má

jich

i

pe-

Adriatickém se vyskytují ryby taky museum nkolik. Hlav-

213

n

veškerou úctou se zastavíte ped vycpanými exemplái žralok, polapených ve zdejší konin. Jeden z tchto moských, lidožravých dravc byl polapen u blízkého ostrova Šipanu, druhý dokonce v pístave gružském, a nkdy prý se objevují u samého Dubrovníka. Snad nevívšak

s

tané „zájezdy^^ tchto bestií jsou

píinou, že Dubrovník nespchá se zízením njakých moských koupelí pro civilisty, by se tak nejlíp mohl zbaviti nemilých turist; žraloci by je ponenáhlu zposnídali. V jedné té potvoe, nyní arci

a

již

docela neškodné, bylo nalezeno asi dvacet

dokonale vyvinutých mláat. Také jsem jich tam nkolik vidl ve sklenné nádob místo zavaeniny. Z nkolika jiných žralok chová museum pouhé kostry hlav, lépe eeno elistí, a vru, když se díváte na tyto tlamy, vyplnné adami nespoetných, nazad zvrácených zub, skoro vás na chvíli pejde chu na moskou láze. Vyprávl mi aspo jistý „pamtník^^ starý byl dost a jist ledaco pamatoval jak tam jednou

~

—

zabloudil žralok, jak se jeden z

ped ním

plavc na útku

opozdil, jižjiž sice se chytal

žebíku

nebo ohrazení, ale již mu taky byl v patách žralok, popadl nešastníka za nohu a serval prý mu maso od hýžd až dol, že zbyl pepadenému pouhý hnát, „jako nohavici když prý mu svlékne^^ Snad starý pamtník trochu naléval, odpus mu Pánbh, ale když vidíte ty hrozné tlamy žraloci v museu, skoro víte. Vidíte tu

m

214

dále hojnou sbírku dalmatských had, zvlášt jedovatých zmijí, vycpaného vlka z Krivošije,

poetnou sbírku ptactva moského dravc orl, sup, sokol atd., pak hmyzu, brouk, motýl, i

pro odborníky pravá pastva. V pízemku obecního domu jest Opínská kavárna, jejímž nájemcem je toho asu taky pan Odak, majetník hotelu „De la ville^^ Má hezkou terásku na Stradou, kde se mile sedí mezi oleandry, když nefouká. V kavárn Opinské je dostaveníko krajan zrána, po polednách a asto hezky pozd v noci. Dva milí krajané malíi trávili tam vtšinu svého asu, pokud nemalovali. V levém boku Opinského domu je dubrovnické divadlo, neveliké sice, ale pívtivé. Založil je roku 1862 Luca de Bonda (Bondino pozorište).

Nemá

stálé

sezónu divadelní;

spolenosti, jen

krom

obasnou

toho se tam poádají

také všeliké zábavy tanení atd.

Tam tedy hned prvého dne hráli „Jedenácté pikázání^^ Slušn hráli, ale arci výkon spolenosti nedostihoval provedení

zteštné hry Šam-

berkovy v našem Národním divadle. U nás vyrstá vc z tradice. Je to výlupek z malomstského života eského, jemuž podobného v Dalmácii arci není. Teštihlava originálu, Bartoloi

mj

Pecka, soustružník a velitel

hasi

i

ostro-

stelc, jest v peklade chorvátském jen „vojnebo voda vatrogasca^' velitelem hasi tam našich zasloužilých šorfšic neznají. A jak-

—

—

215

Bartola Pecky konal se byl, nemohl nám ani zdaleka nahraditi klasického našeho Mošnu. Zato však slibovaný „naš poznati umjetnik gospodin M. Dimitrijevi** ze Záheba, který pedstavoval „inovoika Emanuela Stelu^' peníval výkonem svým všechny své soudruhy na jevišti ne o jednu, ale o nkolik hlav. Tak mistrn mluvil svou úlohu a tak nenucený byl každý jeho posun, že se diváku ponenáhlu zdálo, že to již není pouhý nauený výkon herecký, ale koli pedstavitel

že tu vstoupil na jevišt kdosi

pímo

z ulice, ze

nemaje potuchy, že jest pozorován sterými zraky, odehrává si tu kousek vlastního, skuteného života. Mne zajímal pan Dimitrijevi ješt z jiné píiny. Svou maskou. Jakmile se objevil, pipadlo mi, že tohoto nebo takového pána jsem života, a

již

kdysi kdesi vidl. Jen kde, jen kde!

m rozpomínáním

vám podobn, jako s

kýmsi, jinak

as

A

hlava

až rozbrnla. Nevím, dje-li se

mn

nkdy.

Setkám-li

se

dobe mi povdomým, v neobvyklý

a v neobvyklém míst, vzdáleném jeho pra-

videlného psobení, živou mocí

pomenouti, kdo

jest,

odkud, a

skipci. Jen stéblo, stéblo

Tak Jeho

erné

se mi dalo

mírn

i

s

nemohu

pamt

se roz-

je jako

na

pomocné!

panem Dimitrijeviem.

otylá postava, jeho prokvetalé, kdysi

rovnž takové

vlasy,

kníry, jeho

úsmv,

tém totožný — kde jen, kde?

pokyn ruky, hlas Nešastná hlava! Až ve tetím akte se mi i

216

V ní rozsvtlilo.

To tém

dvojenec milého a

íena správního výboru divadelního! Jak žije a tyje! K nerozeznání od originálu. A tu jsem pomyslil, kdyby tak nkdy pan Dimitrijevi náhodou a v stejné masce se octl

známého profesora

a

na jevišti Národního divadla, byla by vru rozkošná podívaná na obecenstvo, jež by zrak svých nemohlo odtrhnouti jednak od hrajícího, jednak od divadelní lóže. V pozorišti dubrovnickém seznal jsem taky, jakým dobrodiním je meziaktní hudba, když nehraje. Ó, nemá to být eeno na újmu divadelní tamní kapele vbec, jist hrála dobe, ale byla samý dechový nástroj, samý plech, žádné nástroje smycové. A hmlo to malou prostorou Bondina pozorište, až nervy praskaly, kdežto by

—

útulné to divadélko sneslo orkestr sebe menší, ale diskrétní, tlumený.

Hudba, zdá se, není Dubrovanm potebou. Pomeškal jsem tam celý msíc, ale o hudb J<desi pod širým nebem, v restauraci nebo v sadech jsem nezvdl. A mají tam mstskou kai

pelu,

taky

i

jejího kapelníka jsem poznal, který byl

njaký as na pražské konservatoi.

Ptal jsem se pak jistého domorodce, mají mstskou kapelu, když jí není slyšet?

„Ó, taky hrává,^^ o volbách."

odpovdl

mi,

na

„ale jen

Bylo trochu daleko do voleb, a tak jsem se kapely nedokal.

výkon mstské

217

XVII.

DUBROVNICKÉ PROCHÁZKY. VÝLETY. Pile, Brsalje,

Ukolí Dubrovníka

Gradac, Dance.

skýtá turistovi

mnoho

mi-

lých vycházek a zajímavých výlet. Nechce-li se

vám bu pro nepíznivé nebo zas píliš parné poasí daleko, máte hned za Pilskou branou první promenádu. Pilské podmstí nebo lépe eeno „nadmstí^^ ponvadž leží výše než samo

—

msto

—

nejhezí ástí Dnhvovxvikai.K Brsalje prostranství ili plácek u samé brány, je nejrušnjší a nejpívtivjší kout toho pedmstí. Brsalje, abych tak ekl, jest pedsíní Dubrovníka, jeho uvítacím salonem, chcete-li. Zde slézáte z vozu, pijíždíte-li od Gruže, a dol do msta kráíte již pšky. Jste-li unaveni, zde vám kyne k prvnímu odpoinku a zotavení kavárna, zvoucí bohužel jen taHánským nápisem „Archiduca Federico^^ Ale to vás nezarážej Povelte si jen hezky, jak vám zobáek narostl, po zas,

je

neveliké

!

esku

vína, kávy, minerálky, a íšníci

a pinesou. Sem spchají se jim snídati v

rozumjí

turisté zrána, nechce-li

Opinské kavan, zde

je

šumno

do samého poledne, sem chodíme na íšku erné kávy po obd, zde u malých stolk ped kavárnou vysedávají churaví a zemdlení odpldne, sluníce se a vykávajíce píchodu známých, zde jest rušno podveer, ba mnohdy do noci. Plái

I.

Herr.Tianr..

XLVl!.

Na

trslvéir. vzduciu.

14

218

cek Brsalje zkrátka jest obvyklým zastavení-

kem a dostaveníkem, a to za den nkolikrát. Nkolik jen krok od kavárny, smrem k úpatí vrchu Srgje,

stojí

budova poštovního a telegraf-

ního úadu, do níž k poledni

kteí

V

m

si

dávají psáti z

poštovní

úadovn

zamují

domova poste

turisté,

restante.

slýcháte hovoiti všemi té-

jazyky a dorozumíte se zde zcela dobe po ježto esku na rozdíl od pošty splitské úedníci jsou Chorváté nebo aspo chorvátské-

—

—

ho jazyka znalí. Ped poštou, pod mohutnými korunami morušového stromoadí, je stanovišt dubrovnických povoz, vesms dvouspežných. Vozu s jediným koníkem zde nevidíte. Kráí te-li mimo n, uleknete se s poátku, pro na vás hulákají hromovými, basovými nebo rezavými hlasy, ale jen se nelekejte. Není to hulákání, jsou to pirozené a asto velmi dobrorayslné výkiky koích, a že se rozpínají nad obvyklý objem hlasový, vysvtlete si tím, že jsou to tém samé obrovské postavy, hranái a ramenái s mocnými hrudníky závidníhodné resonance. Mají sice dubrovnití vozkové taky njaký tarif, jako pražští drožkái a fiakristé, ale opatrnost káže, abyste s každým vyjednâli pedem jeho odmnu, nebo po návrate z výletu sotva jednání s nimi skoncujete. Není radno používati voz v nedli a ve svátek, kdy vru koové nevdí co požadovati, nebo tu celý Dubrovník nkam vyjíždí. Ale za všedního dne a menší po-

219

ptávky vyjedete spolenosti,

tyi

pomrn

lacino, zvlášt ve osoby ve voze. Koníci jsou

si

malí, uherští nebo turetí (hercegovští), a pražský drožká by hledl s úžasem, jak cválají s vrchu i do vrchu. Jako asi jezdí dalmatští koové, s bravurou podobnou jako uherští, a zdá se vám, že tu ubohé spežení koná svou poslední jízdu, že u cíle padne, zdechne. Avšak po krátkém odpoinku nastoupí cestu zpátení stejným prudkým letem. A koí, který vás jednou svezl, zapamatuje si vás, a kdykoli kolem nho kráíte, zve vás opt co nejdraznji do svého povozu.

Smluvíte-li se pak s jiným, který

píznivjší, vznikne mezi

potyka,

vytrvávající,

oí,

má podmínky

obma rozpálená slovní

pokud nezmizí povoz „zkrá-

nebo

vy jste „jeho páni'', byli odati. Brsalje taky jest nejvelkolepjším „balkonem" Dubrovníka. Trí vysoko nad moem, na nž je pes kamenné bradlení vzácná podívaná. Hodiny vystojíte u tohoto zábradlí, pod nímž se do daleka modrá a Jadransko more, když je tiché, ale pod nímž hromn huí a vysoko bílými pnami stíká, když nastane „široko".* V takové dny se tísní vždy mnoho diváv bezpené výši u zábradlí a obdivuje se velikolepému píboji, vždy novým a novým obrazbouených vod, které na skály pod vámi ženou divokým útokem, a když se tu po marném ceného^'

jste

s

mu druhým Námstíko

eí

k

zm

•

Italsky sirocco (scirocco)

=

teplý,

prudký

vítr.

220

vytrysknou do nesmírné výše zpchocholy svými. Je zachována momentní podobizna takového píboje za „široka'^, tuším Úsilí zlomí,

nnými z

1902, kdy rozlícené vlny pestikovaly až

r.

kasárny Mariánské, a ty stojí na skalisku hezky vysokém, ba, moská sprcha zkrápla prý i nádvoí vojnické bolnice (vojenské nemocnice), a ta stojí ješt výše. Je to divadlo nádherné, nezapomenutelné. Ale snad zatoužíte podívat se ješt blíže k moi, až k samé jeho hladin? Pak se dejte širokou

silnicí

krok vzhru, v níž stojí

c.

pedmstí

pilského, asi

tyi

zaboíte pak vlevo, úzkou k.

sta

ulicí,

ženskij preparandij* a dále za

ním nová budova soudní, vystoupíte ješt výše a dojdete po skále ke dvojím vratm. Pravými vstupujete v líbezný, mstský park Gradac, vykouzlený na strmém behu skalním hlavn zásluhou a piinním podplukovníka Filousa. Neveliký ten sad je líbezné, rozkošné místeko promenádní a k odpoinku, odtud je arovná vyhlídka na moe. Avšak my se dáme vraty levými a sestupujeme dílem pohodln, ale pozdji cestami krkolomnými níž a níže po rozrytém skalisku, kterémuž (jakož zátoce skaliskem tím utvoené) íkají Dance. Tento skalní výbžek, plný všelikých bizarních záez a slují, i

v

nž

zatéká

cizinc, •

moe,

je cílem denních

hlavn churavých. Tu není

ženský uitelský ústav.

procházek

stínu, slunce

í

221

praží do skal, že sedíte jako na horké peci a do-

páváte tlu blahodárné lázn slunení. Ale pozor, když nastane „široko''! Pak se vlny rozhoukají, jako varovn, abyste ucouvli. Ale dráždí vás to, blížíte se víc a více, uskakujete, hrne-íi

máte nesmírnou

se vlna, a

radost,

když pokro-

Nesmjte se, nebute škodolibí nadjete, pikvaí vína vtší pedešlé,

pila souseda.

Než

se

narazí, rozbije se

jako

o

a velikým

útes,

ohromná snhová plachta

obloukem nad

zasviští

vámi, dopadne náhle, srazí vás na skálu

—

a

Te

se smjí milí sousedé, a vám nezbývá než zpátky do hotelu, abyste se pevlékli. Ale je rozkoš z takovéto moské láznit

na vás není suchá.

n. Má jen za následek, že odv po ní zkornatí, a teba vyschl, je pokryt lesklou, tpytivou šedivinou.

To

je

moská

sl. Zdá se vsak, že tako-

véto vyrábni soli není stíháno. Chodil jsem kolik dní v takovém „osoleném''

od financí mne

odvu

n-

a nikdo

nezastavil.

Lapad.

Píjemn

jest

na

Daních, krásn v parku

Gradci, ale vrate se nyní na

vzhru k

Belaviste, a tu,

silnici

kde se

a

silaice

zamte rozvt-

vuje (vpravo ke Gruži), dejte se vlevo a vbrzku se octnete na Lapadu, poloostrov, který tvoí zaljev gružský.

222

Lapad

je

stupuje vrch

arovný kousek zem. Na Ptka,

s

nhož

nm

vy-

je neskonale krásný

výhled na Adrii, jihovýchodn pak na Dubrovník a homolovitý

ostrvek Lokrum.

Slezte zas

a zajdte hloubji do stromoadí a kovin lapadských a za vámi zapadne všechen rušný svt. Za jarního dne a jestliže na štstí teplý déš ocitujete se jako spláchl prach cest a silnic

—

—

—

v pohádce. Krajina je ztopena ve svží zeleni. Kráíte piniovými lesíky, vinicemi, pod korunami oliv, vysoké cypiše njí k nebesm, divoký, bujný betan pokrývá staré zdi dom, zícenin. Nebo Lapad celý jako by zahrad a byl pohížen v hluboké snní o nkdejší sláv a nádhee starého Dubrovníka, Dubrovníka republikánského. Na tomto poloostrov, který s pevninou souvisí jen úzkým pruhem zem, budovali svá sídla staí, bohatí Dubrované, sem chodívali odpoinout po všech starostech státních a

—

obchodních, zde se ukrývali

ped hmotným

ži-

votem mstským a zde, pod bohatými korunami mandloní, zaznívaly zvuky louten, ponášel se k moi zpv šastných a pepyšných oban šastné republiky. Vynáší se ostrov Lokrum nade vše, ale po mém vzácnjší jest Lapad. Celé dny mžete putovati

maiým tím kusem

zem

a stále nalézáte

nové pvaby. Jeho cesty a cestiky jsou jako labyrint. Jsou místa, na nž jako by Hdská noha nikdy nebyla vkroila, a pojednou zas se ped i

223

vámi vynoují stará sídla nkdejších rod šlechdávno vymelých. Vnikli jsme v jedno takové sídlo, o nmž

tických,

nám povdl

milý krajan, fregatní léka.

„Nalezl jsem

kouzelnou,

zaarovanou

za-

zvstoval nám kdysi, když byl samoten dne ztrávil toulkou po Lapad. A líil tak lákav, svdn, že jsme se druhý den vydali s ním. Nebylo snadno nalézti zas ústranní tam byl vera. Ale tu cestu, ani doktorovi, hradu,*^

asi

pl

a

konen

pece! Vysoká ohradní

ze

ale

marn.

Konen

pevn zamená

a

stavila naše kroky. Zvonili

se

v dalmatském kroji, vracející se

by

ped námi

byl ze

vrata

jsme dlouho, trpliv, objevil jakýsi staík

zem

odnkud, jako

vyrostl.

do zahrady, do vily?*' a staík vytáhl ze klí. Byl to hlída osamširokých spodk lého a jako zakletého sídla. Odemkl, uvedl nás. A ve všech tajil se dech, když jsme procházeli zahradou jako z pohádky. Terasa na terase, vzácné stromoví a kvtiny skoro tropické, skleníky, arkády, sloupení, loubí, stinná houš, a náhle zas výhled na celý Lapad a na záliv gružský. A v té zeleni se ukrývá rozsáhlá vila, spíše zámek. A vše to je jako opedeno pavuinou, pokryto jako závojem z lehouké mlhy, vše dýše kouzlem dávných, uprchlých dn. S jakým pepychem, s jakým pohodlím bylo vše to kdysi

„Což nemožno tu

vejít

„A možno, gospoda!**

—

224

zaízeno! V pízemí chladné prostory „preshúzu^^ na víno, hned vedle lisovna na olej olivový, konírny, kolny na povozy, byty pro ele, zahradníky, v zámeku veliká dvorana a komnaty ale ze všeho iší chlad pro rodinu i hosty opuštnosti, ze všeho zní ona podivná, nmá píse života minulého. Tuším, že krásné toto sídlo náleží nyní ro-

—

din Bravaiov, ale majetník tráví dva msíce v lét, o prázdninách. Tžko, s lítostí jsme se louili

zde jen asi v

podveer

A takových je na Lasnad jeden krásnjší druhého. I celá polní hospodáství jsou tam, s budovami prostšími, obývanými skutenými venkovany, a s

rozkošným tím koutem.

pad

a

více,

opuštná a rozpadávající se. A z jejich trhlin a z rozestouplých spa vyrstá smokvo betan, nový život. A ještrky jak smaragdové kmitají se beze šustu ve zdiv po ceszase stavení

—

i

i

sluncem ožahovaných, a nespoetné ptactvo nade vším krouží a jásá a beze strachu úklady prožívá vzdušný a neposedný svj život. Proputujte Lapad a poznáte, co jest onen

tách,

pe

—

vybájený „život v pohádce^'. Lapadem pohádka oživla, a

chcete-li,

šumní háj opt

vás v

ni

zkolébá.

Gruž. Dáte-li se

vým,

jste

po

však od Belavisty

chvíli v Gruži, z

smrem

Dubrovníka

pracel-

225

kem

asi za

25—30

minut. Zmínil jsem se

již,

že

Gruž úvodem, pedmluvou k Dubrovníku. Zvlášt však za delšího pobytu seznáte, že Gruž k životu dubrovnickému nerozlun náleží. Ve je

zdejším pístave zakotvuje všechno lostvo, a

tém

u samého pístavu je nádraží bosenskohercegovské dráhy. Odtud, libo-li, mžete podniknouti výlet do Trebin v Hercegovin nebo do Nového Hercegu (Castel Nuovo) a do Zeleniky v Boce Kotorské, odtud vede dráha do Mok Záhebu nebo staru a Sarajeva a dále

bu

k Pešti a na Víde. Co nového, všechno pichází k Dubrovníku od Gruže, a tamní pístav co den poskytuje nové divadlo. Silnice mezi Gruží (nebo Gružem) se netrhne, stále pijíždjí povozy a v hodinách odpoledních provozují levnou dopravu k pístavu dva nebo ti dostavníky, v nichž platíte za halé, za „retúrku^^ pak celkem ticet. Jsou to stará, dosti nepohodlná hrkadla, ale teba šetiti noh na píjemnjší pochody než touto zaprášenou silnicí. asi

místo dvacet

Gruž sama je cílem výletním, chcete-li jen nkolik hodin pozorováním života pístavního, plného jeku a spchu a pekotu, jako na tržišti, mnohdy jak na njaké „národní slavnosti^', kdy sotva najdete místo u stolk ped zdejšími kavárnami a vinárnami, pod širým nebem, ale Gruž je taky nevyhnutelnou „pestupní^' stanicí, chcete-li podniknout výlet vzdálenjší, k výstráviti

226

toku Ombly (Rijeky) v údolí stejného jména, nebo do Trstenu (Cannosy) malým, vratkým parníkem „Idou^^ Pak se jen v Gruži osvžíte douškem vína, kávy, a vydáte se na cestu další.

V

údolí

Ombly.

Z Dubrovníka se dostanete nesnadno pímou nkam dále do vnitra zem. Jako mocná a nepekroitelná hradba ní nad ním zmínný již vrch Sv. Srgje, jehož hbet se táhne na jihocestou

východ

i

na severozápad a na jehož skalnaté

stráni se rýsuje klikatá cesta (serpentina), ztrá-

vysoko v šedi skal. Jen houževnatí horalé, domorodí Dalmatinci a blízcí Hercegovci zlézají trpliv se svými mezky a muly píkrou strá Srgje, jejich postavy se menší a menší cející se

v nebetyné výši, až se podobají

rým

kvtm,

a

konen

njakým

mizejí vašim

pest-

zrakm,

aby zas na druhé stran sestoupili. Kamkoli však smchce pohodlnjší turista, musí se dáti jihovýchodrem severozápadním pes Gruž, ním k Žup Brenské. Úpatí vrchu Srgje sahá až po nejzazší hranici Gruže. Svou strání k moi obrácenou tvoí s protjším poloostrovem Lapadem zátoku Gružskou, na opané pak stran Srgje vezává se

bu

bu

v horstvo krásné údolí, jímž protéká Rijeka ili

Ombla.

227

Ombla náleží k nejoblíbenjším nejpohodlnjším výletm krajiny dubrovnické. Neboj íte-li i

se

nkolikahodinného pochodu, vydáte se tam

pšky; je-li vám chze obtížná a nutno-li hospodaiti asem, najmete si hned u brány Pilské povoz. Nebo použijete omnibusu do Gruže a tu vstoupíte do jiného, jenž vás dopraví asi po prvou tetinu údolí Ombly, k Sušepanu, odkud k vývru eky samé dorazíte asi za hodinu pt tvrtí hodiny pšky. Nebo konen najmete v Gruži veslae, který vás svým lunem doplaví až k samému cíli. Pobýti v Dubrovníce teba jen nkolik dn vru, sotva a nepodívat se k výtoku Ombly

—

—

—

Ombla! smli pochlubit. Ombla jméno hned prvého dne, sotva vstou-

byste se tím Slyšíte to píte

na dubrovnickou dlažbu, a slyšíte je pak dne, aby se k ní nevydala

denn, nebo nemine nová njaká výprava.

po

druhé, po tetí.

za-

jímavostem, ale

A mnozí zamují tam Nebo Ombla náleží nejen k i

k tajemnostem Krasu.

Vlastn na vás iní dojem moského prplavu, kanálu svou mohutností. Celý tok

Ombly iní

pl

jen asi

druhého

sta

pt

metr,

eky

kilometr, ale šíe skoro v poslední teprv

tetin

se zužuje.

Zahnete kolem paty vrchu Srgje, a náhle smrem východním rozeve se ped vámi pvabné údolí, uprosted široký pás toku zelené Ombly, jejíž proud zápasí s vodstvem moe. Ne-

228

daleko jejího ústí spatíte pívoz, jeka petíná

nebo

tu Ri-

od Gruže, vedoucí k Metkovim, jejíž pokraování je na druhém behu. Strán na obou bezích Ombly jsou plny bujného, svžího rostlinstva, zahrady pak zdejších obcí, roztroušených po obou bezích, a jednotlivých hospodáství jsou plny jižní vegetace. Podél Ombly najdete jednotlivé ke oleandru, silnici

i

zato množství vavínu. pstují zeleninu, kterouž se zásobuje celá krajina, krom toho provozují obyvatelé taky rybáství. Úboí skalnatých vrch výše a jejich hbety jsou však holé, nahé, šedivé. Povoz hrí s vámi kolem obcí, v každé zve

divoce rostoucího,

ale

V celém údolí odedávna

vás

njaká

gostionica k odpoinku, v každé gos-

tionice zásoba dobrého, levného vína, bílého neb

—

erného, a všady dostanete taky pršut, šunku, vepovou nebo kozí (kozicu), všady syrovou. Ale s tímto oberstvením odkládáte až k cíli i

hodinu pibližujete nmu, a tu se ped vámi zavírá údolí mocnou, píkrou stnou šedého Sokola (Soko) jste u pramene Ombly ili Rijeky. Nad Sokolem pak a nad Ostrou Glavicou a Vlašticou v dáli a výši kupí se jiná vzdorná temena skalních vrch, zdánliv nepekroitelná, ztrácející se v oblacích. cesty, netrvá dlouho. Asi za

se k

—

Skalstvo nahé, hrozivé, beze stromku, bez ku, bez travinky, a to jsou

kí-

pirozené hradby ka-

menité Hercegoviny.

Povoz stane ped vlídnou

krmou

Pera Ko-

229 lie, který má i v Praze dv filiálky, v nichž prodává své víno. Pekvapí vás, jak se s vámi mladý syn slušn po esku dohovoí. Odtud jest vám uraziti pšky ješt malý kousek cesty k velikému mlýnu, který svými základy z vody vyrstá. Nikoho z domácích nespatíte, nikdo se o vás nestará, musíte projíti domovní chodbou a nkolikerými vraty. Jen domácí pes vás vítá, ale ani nezaštkne. Lísá se k vám, uvykl tmto astým návštvám. Projdete budovou, octnete se na pavláce pevn hrazené, pod níž huí a šumí tok se splavu a nedaleko ped

krmáv

a

—

vámi, ze samé skály Sokola, v šíi asi dvacíti

metr

vyvírá

mocný proud eky

z

tajemného

Díve se inul pes skalní balvany, ale úrove byla zdvižena vysokým prahem, tak-

podzemí. jeho

že nevidíte skalního otvoru.

Jenom vení vody

tsn

u skály, jako var, naznauje diváku vznik proudu. Dnes pokládají zempisci za jisté, že jest Ombla pokraováním eky Trebišice, která se na drlihé stran horstva, na vysoin hercegovské, stejn tajupln ztrácí a zaniká v podzemí. Aby se zjistilo, kde se zas voda objeví, byly prý inny všemožné pokusy. Sypali do Trebišice

hoblovaky ale

i

v žádné

papírky, nalévali

vod

barviva,

anilinu,

jinde vyvírající nenašli

tch známek. Hoblovaky

pak

kdesi v podzemí uvázly,

zbarvená voda dalším tokem koryty tajemného podzemí se zfiltrovala, vyistila. Pes to odbor-

230

níci,

jak

eeno,

soudí nyní, že je

pvod Ombly

zjištn.

Tajemných takových tok jest ostatn na U Mostaru v Hercegovin na píklad Buna a Radobolje. Pod mocným horstvem Krasu jsou podivuhodné dutiny a nádrže vodní. Vracíme se po krátkém odpoinku do Gruže. Taky údolí Ombly hovoí k vám tesklivou eí minulosti a je plno stop nkdejšího pejihu více.

—

pychu. Vidíte stavby

nepochybn pvodu

šlech-

tického, stavby s krásnými portály, schodišti, ve-

randami, dokonce

i

se znaky v

prelí

— ale n-

kdejšímu tomu panskému píbytku chybí stecha, stropy jsou propadlé, sochaské ozdoby otískány a v zedraných palácích tch sídlí

—

nyní chudina. Vidíte štíhlá sloupení v zahradách s

nými kdysi

pvab-

hlavicemi, sloupení, která tvoívala

kdysi útulná loubí,

bujn

zarostlá

popínavými

sloupky nkdejších besídek, krytých samorostlou zelenou stechou, zadržující rostlinami

;

vidíte

palivé paprsky jižního slunce; vidíte již pouhé stopy nádherných nkdy vodních nádrží, z nichž tryskaly chladné vodomety. V tch loubích, v tch besídkách a glorietech šeptání a

zaznívalo kdysi tajené

dvoení mladých nobil, jemuž odpo-

vzpírání nebo tlumený smích krasavic. Dávno, dávno vše pominulo. Loubí jsou strhána, besídky se rozpadly, vodojemy zpustly, záhony rody nobil vzácných kvtin byly rozmetány

vídalo

~

231

vymely, a dnes

v nkdejších jejich nádherných

a jen rozkoši zasvcených zahradách pstují ven-

kované

zelí,

okurky, saláty.

Jenom na jižním behu Ombly, nedaleko Gruže a zmínného pívozu pes vodu, stojí opodál silnice vila hrabte Cabogy, skrytá v krásném, stinném parku. Z pramene Ombly vede do Dubrovníka severn a západn kolem vrchu Sv. Srgje vodovod asi osm kilometr dlouhý, na pedmstí Pilské. Než odjedete od pramene Ombly, ješt si zajdte nkolik set krok jižn, asi v pravém úhlu, kde se otvírá další, díve zrakm vašim skryté údolíko, a v spatíte rozkošný háj cypišový. Rádi byste tu pomeškali, nebo místeko to dýše kouzlem, ale slunce se sklání, zanedlouho utone v moi, a brzy po západu nastává tma. Litujete, ale není pomoci. Musíte dom, do hotelu. Tkáte zraky po všem okolí,

nm

si vtiskli jeho arovný obraz v pamt. Ne, na Omblu nezapomenete. Ale jist vám letí hlavou pomyšlení: zdali se sem ješt nkdy za-

abyste

toulám? Trstno (Cannosa). Asi dvakrát v týdni byly stoly v jídeln ho-

„De la ville'^ pokladeny plakáty, jež oznamovaly, že odpldne podniká „ I da^^ výletní plavbu do Trstena. O Trsten hovoí se jak o po-

telu

232

hádce, bylo by híchem zameškati. Rychle tedy obdváme, abychom vas byh v Gruži, kde „Ida^* leží na kotvách, jak se po námonicku íká. Myslím, že „Ida^^ vbec nemá kotev. Slyšeli

jsme již, že je to „menší lo'', ale tak maliké jsme se pece nenadali. Ohlíželi jsme se, kde leží, nikde nic. Až nás kdosi upozornil, že tamhle pod molem Ano, skuten pod molem tulilo

se plavidlo kalibru asi

známých pražských

„šroubk'' nkdy Goldmannových, a myslím, že ješt o hodný kus menší. Tázav jsme po sob hledli ale nic naplat; lístky jsme již mli od íšníka z hotelu, a tak tedy chut na „palubu"! Vlastn na paloubku. Málem nám visely nohy do moe, když jsme se podél bradlení usadili. Asi ticet osob „Ida" pojala, zazvonila, a vyrazili jsme z pístavu. Vru, pouhá námoní hraka. Nedej Pánbh, aby se práv dnes njak moe „znepokojilo"! Ale moe mlo rozum a den byl jako kišálový. Motorek drcal, drcal pod palubou a šediv natená „Ida" sklouzala po vlnách smrem severozápadním, minula ústí Ombly a plula podél a nedaleko behu plnou hodinu. Ped našimi zraky se rozvíjel arokrásný obraz. Po levé stran naší vynoují se ostrovy, po pravé se rozkládá nádherná krajinka pobežní na úpatí píkrých, skalných vrch Krasu. Co v našem podnebí jen zídka vídáme ve sklenících a vždy jen zakrslé, jako zastuzené, tam bují a kvete pod širým nebem. Sady mandloové, smokvoové, mo-

—

233

rušové, háje olivové, cypišové, a zas rozsáhlé

ke

oleandrové a stromoví ovocné, stálé z nádherného toho roucha zelen, jímž jest pokryt úzký pruh pobežní, vyrstají vinice,

stídání,

a

zámožných a veselé domky venkovan. Ale tam rozpadává se v ssutiny mnohý starý, nádherný kdysi palác. Nebo nikde zas nespatvily

tu

i

i

íte tolik zícenin prostých, malých

—

a nejen palácových, ale

domk

obanských, jako v Dalnaskytne se vašemu pohledu kamenná krychle, zdaleka jako z dtské stavebi

mácii.

Co

chvíle

nice „kotvové^^ zbudovaná, zdivo dlouho vzdo-

ruje cha,

všem úinkm povtrnosti. Stržena je stevylámána jsou opažení vrat, rámy oken, co

kde bylo ze deva nebo z železa, všechno odneseno kýmsi potebným. Jen domek z kamenných kostek zstal na svém míst, bývalý život v vyhynul. Mnohý vypadá na pohled zcela zá-

nm

novn, nechápete, kam

ím

zmizeli jeho obyvatelé.

jih, tím astji se mi Boce Kotorské a teprv na erné Hoe! Našinec to nechápe, u nás podobných zícenin venkovských, malých domk

dále jsem pak šel na

zjev ten naskytoval, v

tém

nevídati.

Bylo mi podáno dvojí vysvtlení. Jednak prý jsou to domky lidí, kteí odešli za štstím do Ameriky. Odešli s majetkem pohyblivým, domek ostavili. Zdali jej dív taky zedraH ze všech ástí, jichž bylo možno jinak použíti, nebo stalo-li se tak teprve po jejich odchodu, nevím. Ale poI.

Herrman^í, XLVII.

Na

ersfvéni vzduchu.

15

234

slouží-Ii

vysthovalcm

štstí v Americe, vrátí

prý se po letech, opraví svj domek nebo vybudují nový a dožijí život v rodné zemi. Však Dubrovníce mi ukazovali nádherné vily ni v kdejších vysthovalc do Ameriky. Odešel muž, prostý loa, jenž ani íst neuml, a v Americe vyšinul se až na majetníka veliké lodnice. Po letech se vrátil jako milioná dnes bytuje v krásné, pohodlné vile. Takových pípad je prý

—

hojn.

Za druhé prý jihozemec opouští svou kuu, když v ní vypukl ohe. Shoí stecha, vyhoí stropy, co ze deva, lehne popelem. Obyvatel unikl, ale již prý se do nešastného domu nevrací, stechou ho nepokryje. Teba hned vedle zbuduje si nové obydlí. Po hodin plavby zatoila „Ida^' v malinký pístavek, a spolenost se vydává vzhru, po strmém úboí, které by se nesnadno zlézalo, kdyby nebylo opateno schody. Asi v polovin odbouje cesta vlevo, ke vchodu do parku a letohradu hrabte Guetie ili Gozze mnohá rodová jména dalmatská mají dvojí tvar, vlašský a slovanský. Gondola Gunduli, Ghetaldi Boni, Getaldi, Sorgo Sorkoevi, Bona erva Crijevi atd. Guetiové jsou potomky staré šlechty. Však taky proslulé jejich letní sídlo v Trstenu dýše starobou, starou, minulou nádherou a chátrá, schází. Babka u vrat si nás spoítala, vybrala od

—

—

—

—

—

—

—

—

235

každého asi padesát halé a vpustila nás dále. A po tomto prosaickém uvítání vstoupili jsme tedy v sad, jemuž kdysi íkali Versailles Dubrovníka. A leží tu skuten park hrabat Gueti na svahu skály jako dojemná báse z minulých

as,

hatá

snška

jako fantastická dekorace, jako bovšeho,

emu

kdy

zem

dopála

vy-

rsti a vykvésti, v bohatý plod vyzráti. Flora jižní se tu snoubí s florou až nejzazšího severu. Tu réva, která vyzrává v ohromné hroz-

tém

ny, z nichž prýští

tžké

víno, které arci nelze

nikde koupiti. Jen pevzácným hostm dostává se ho pohár od majetníka. Tu bambus a opodál severní borovice, tu chlebovník, strom kafrový,

cypiše, a zase hlohy,

smrí

a duby (mezi nimi

TOOletý velikán). Rostliny tohoto pohádkového

sadu nikdy nepozbývají své zdoby, listoví, a v zimních msících kvetou tu vzácné, nádherné rže. Koruny prastarých platan šumí vám nad hlavami, opodál se nalévají plody mandloní. Kolik bylo by teba místa, abych mohl vypoítati, s ím vším se tu setkáváte! A z parku a s letohradu bájený výhled na modrou Adrii, na blízké ostrovy.

peletla nad tímto vzácným sadem, vepsáno kus historie. Z hrabcího rodu, jemuž náleží, vyšlo nkolik rektor, náelník dubrovnické republiky. Velmožové dubrovnití trávili zde chvíle odpoinku, slavnosti a Staletí

a je do

nho

plesy šumívaly tu všemi prostorami, za blouz-

236

V a-

nivých jižních nocí záila tu tisícerá svtla.

rovném tomto kout

em

zem

zasníval se nad

mo-

slavný Tizian a korunovaní panovníci bývali

tu hosty, tak na píklad císa František, císa-

ovna

Karolina, zde pomeškal arcivévoda

Max-

pozdjší císa mexický, s chotí Šarlotou. Básník, romanopisec nalezl by tu vdné a

milián,

vzácné djišt pro své výtvory, a scenerii, kteréž Hotový motiv k opei libretista.

není rovn. Ba

e (a není-li již napsána) podává v Prvodci svém po Dubrovníce A. Schmalix, látku sice ne novou, ale taky život opakuje svoje dramata. Roku 1640 byla zasnoubena Tereza de Basegli

jistému

patriciovi,

srdce nenávidla

mén ji

—

jehož

však

z

hloubi

jist milovala jiného a snad

vzácného a vynikajícího muže, kterému by

nebyli dali.

Marný

byl její odpor, oddali

ji

ženichem nemilovaným. Nedokal se noci svanešastná nevsta uprchlá po oddavkách do Trstena, do snivého toho parku, šílená tkala jeho houštinami a zoufale volala po milenci pravém, ale vzdáleném a snad i zavražnkolika dnech marného kdož ví? Po dném, pátrání našli ji v sad mrtvou. Její vlasy byly propleteny ržemi a vavínem. Obraz nešastné s

tební

—

—

krasavice visí v

zámku trstenském.

—

Ale as kvapí, nutno ješt podívati se výše do samé obce Trstena. Stoupáme tedy a brzy jsme nahoe, na rovince, kde se rozkládá malá

vesnika. Uprosted krma, a

krmá

již

nedo-

237

kav

vynáší na stoly pod platany víno, sýr, jaja

salám a kruh (chléb). Vidl dávno zdola spolenost. Krásné to místo, ale bylo nám spchati dol ku pístavku. Shltli jsme malé oberstvení, více pozornosti však jsme vnovali dvma ohromným, vkovitým platanm, jimž snad není v svt podobných. Kmen vtšího z nich má u zem ptadvacet krok v objemu, a koruna jeho je tak rozsáhlá, že kráíme-li pímo od severního konce vtví k jižnímu, teba nám uiniti sedmdesát krok! Kolik století uplynulo od toho dne, kdy byl zasazen? Zdali ne celé tisíciletí? Ale rychle, rychle, aby nám „Ida^^ neutekla! Nebo na vše, na prohlídku parku, na pobyt nahoe v obci vymuje její patron celou hodinu! A polovinu toho asu ztráví turista výstupem a sestupem, okamžikovou zastávkou kdesi u vzácného stromu, u nevídané kvtiny. Prý eká parníek jen hodinu, aby nespálil dole mnoho uhlí. Ale za krátkou tu plavbu dává si platit dva zlaté za osobu, což za ticet, ptaticet osob iní 60—70 zlatých. Bezpíkladné toto vykoisování obecenstva celou spolenost roztrpilo. A kdo kdy podniknete výlet do krásného Trstenu, radj si najmte povoz! Je to dražší, ale zato pomeškáte nahoe, jak dlouho libo vám a ne podnikateli „Idinu^^ Nebo vykejte dne, kdy pluje vtší parník („Gruž^^) smrem k Trstenu; ráno vás vylodí pod parkem a (vejce),

blížící se

—

238

veer na zpátení cest

zase vás vezme na pa-

lubu.

Ano, ale toho všeho jsme se dovdli pozd, kdy jsme sedli již na palub vratkého plavidla. Chystali jsme se sice na optnou výpravu do Trstena, ale již k ní nedošlo. A všichni jsme si pak slibovali: „Nu, tak tedy, až pijedeme do Dubrovníka po druhé.^^ Nebo Trsteno stojí za to, abyste tam ztrávili

celý den.

XVIII.

DROBOTINY. jsem celou adu vyobrazení Dubrovníka, barvotisk i kolorovaných ili iluminovaných fotografií, litografií atd., avšak ani jediné z nich nesouhlasilo se skuteností. A nedivte se tomu. Iluminátor kteréhosi závodu švýcarského nebo nmeckého uruje barvy podle obvyklé šablony: jakousi zahndlou barvou pokryje zdivo a hradeb a nebývají-liž stechy taškové? a a tak dopadne všenejsou-li tašky ervené? chen kryt msta erven! Ale tak Dubrovník nevypadá. Krom nkolika málo jen stech ervenikde neuráží oko diných a to novjších

Vidl

dom

—

—

—

—

vákovo barva kiklavá. Jeho kolorit má jediný základní tón, svtlou še, materiál, z nhož jest msto vystavno, je šedý vápenec. Hledíte na

239

—

Dubrovník s okolních návrší od Bellavisty od Ploí, ze schodovitých ulic na svahu vrchu Srgje od kláštera sv. Jakuba za Ploemi —za každé doby denní, z rána, v podveer i za plného jasu slunce poledního, a vždy a se všech stran jeví se vám obraz vzácné harmonie s modrou hladinou Adrie pod mstem: Dubrovník blavý a nkdy jako zahalený jemným, stíbitým závojem. Stechy jeho nejsou ervené, ale jsou pokryty prejzy neb taškami rovnž svtlými, jako šamotovými, a tato jist bezdná zladnost dodává obrazu zvláštního pvabu. Vypadá Dubrovník z povzdálí, jako by byl vybudován z jediné jen hmoty, od základu po komíny, a pece není jednotvárný. Pokaždé, když vracejíce se z vycházky blížili jsme se k mstu, dívali jsme se s optným zanícením na blošedé jeho roucho, a když se o hmotnou skupinu slitých jeho ulic a tulících se k sob stech opíralo plnou silou slunce, pipadal nám Dubrovník, jako by práv byl i

i

vystoupil z

mléné

Kdybych

jej

koupele.

ml

pojmenovati

vlastkem, nazval bych

jej

njakým pí-

Dubrovníkem bílým.

Mohl bych jej však taky pojmenovati Dubrovníkem erným. Nebo ješt jsem nevidl, aby se kde hemžilo tolik hndých a erných kuten, komží, klerik a širák jesuitským podobných jako v Dubrovníce. Vidíte v nich a

pod nimi

staré

240

pány, vidíte mladé kleriky a vidíte

konen pr-

vody chlapc výrostk dvanáctiletých a trnáctiletých, jako zašitých v kutny až po paty, s širokými límci a v širokánských erných kloboucích, protažených ernými šrami. Nevím, jakých internát jsou to chovanci, ale tmto dtem slušel eholnický ten kroj nejmén. Kontrastoval

tolik

s

jejich

mlaoukými,

oblými a posud bezvýraznými tváemi, z nichž vyzíraly zvdavé neb udivené zraky na všechen okolní, živý a jim skoro již neznámý svt, z nhož byli chlapci odvedeni v klášterní klausuru. O Veliký pátek naskytla se nám neobvyklá podívaná. Když se setmlo, vyšel z hlavního chrámu (Veliká Gospa chrám Panny Marie) za Rektorským dvorem dlouhý prvod, znázorující tuším poheb Kristv. Kráeli v e-

=

nm

ení

chlapci,

již

knží

klerikové, mniši, svtští

v ornátech, spolkové, hudebníci, zpváci, muži i

ženy. Zdlouha táhl

prvod mstem,

množství

voskovic rozlévalo žluté svtlo, znla tlumená

hudba,

již

šíila se

vystídá val jednotvárný, žalný zpv,

vn kadidla.

Prvod

mizel v dáH,

domíral, ohnivé jazyky rozžehnutých šely se

zpv

svc

ponájako bludiky.

po obou stranách prvodu noní temnot obraz pochmurný,

Byl to v

pímo

stedovký.

Na míst, kde py, stávala za

nyní stojí chrám Veliké Gos-

dávna stará katedrála dubrovnická,

založená prý anglickým králem Richardem

Lvem

241

(Lvísrdce) z

vdnosti,

že se

mu

v Dubrovníce

dostalo útulku. Ale stará katedrála byla zniena

zemtesením r. 1667, 6. dubna, na Škaredou stedu, a v ssutinách svých pohbila všechny zbožné, kteí se tu byli shromáždili. V Rektorském paláci zahynul náelník republiky, rektor Šimon Ghetaldi s celou rodinou. Zahynula veliká ást obyvatelstva, že jen asi pt set lidí bez pohromy pežilo strašlivou, skuten všechny paláce šlechškaredou tu stedu, nejzboily a vzal za své Stradon se tické na takže vtší díl šlechty i bohatého mšanstva, aby mohla být znova zízena vláda republiky bylo po zemtesení senátem povýšeno mnoho obanských rodin ve stav šlechtický. Bylo to strašlivé neštstí, zhoubné to zemtesení, ale v následovavším povyšování oban za šlechtice vzí kus hoké ironie. Jako by tíž lidé bez erb nebyli dovedli íditi osudy republiky! Ostatn Petermann ve své knize o Dalmácii uvádí, že z rod po zemtesení zušlechtných zbývá je-

strašlivým

tém

i

— —

diný, poslední, rod Natali.

(Nár.

listy r.

1906.)

XIX.

DO KOTORU.

Konen

se

vajíc v nás

po nebi

se

nám

chvílemi ukazuje slunce, vlé-

nový život po dlouhé letošní zim; sice ješt honí šedivá oblaka, ale nad

242

hlavami vane proudní svžího, vonného vzduchu a v hru vkrádá se tucha nového jara. Pod paprsky sluneními, pod prosvítající

modrou oblohou vracejí se s novou silou vzpomínky na behy dalmatské, na bílý, snivý Dubrovník, a jim v záptí probouzí se mocná touha: kéž mi v život ješt jednou dopáno spatiti krásný Dubro vnik, Lapad, Omblu, San Giacomo! A jako na Dubrovník, vysunutý na skále do modrých vln Adrie, vzpomínám na idylickou i

zátoku, na rozkošný kout svta, který

nazván „zátiším Adrie^^ na

mže

být

pvabnou Boku Ko-

torskou.

Konen

jsme se tam

vybrali.

Probudila se krásná sobota 21. dubna.

n

jsme

as-

na nohou, vše bylo zchystáno na výlet. Sehnali jsme místo velkých svých zavazadel malé tlumoky vypomohl nám i vzácný byli

—

krajan rytmistr ze Sarajeva

—

na Pilech vsedli jsme do vozu, po dvacíti minutách byli jsme v pístave gružském, a tu nad molem houpal se již veliký bílý parník Ungarokroaty (chorvátskouherského Lloydu) „Godólló^S týž, jímž jsme ped temi týdny pipluli ze Splitu. Zakotvil tu asi ped hodinou a již se chystá na plavbu další, do Kotoru. To jest jeho konený cíl. Rychle jsme zakoupili lístky a to druhé tídy; na tuto krátkou plavbu neteba vyhazovati za tídu první vybhli jsme po šikmém mst-

—

—

243

ku na palubu, pátelé nás provázející zvolali za námi sborem nazdar! zamávali šátky, a deset minut po deváté „Gódollo^^ odrazil.

—

Pt

nás bylo. Profesor z Prahy, editel gym-

nasia z Bosny, i

mj

ech,

továrník z

Moravy

a já

mladý spoleník.

Jaká rozkoš plavby! Klidné bylo moe, jen eilo. Propluli jsme mezi ostrovem Lokrumem a Dubrovníkem, jejž jsme teprve nyní s paluby parníku vidli v celé jeho velikolepé výši na skále nad hladinou moe, brzy potom šumla parolo mimo skalnaté, rozervané pobeží San Giacoma, plné ostrých útes a slují, hluboko se vezávajících, nad nimiž ve výši se rozkládají terasovité zahrady, plné vzácné vegese lehounce

tace, a

bohaté vinice.

cestujícím výhled v

O

chvíli

pozdji otvírá se

pvabnou Župu Brenskou

a

za nedlouho na poetický, starobylý Cavtat.

Jako pohybHvá dekorace divadelní rozvíjí krajina pobežní. Tu šavnatá zele zahrad a stromoví kolem obcí, tu zas nahé, šedivé skály, a vysoko i daleko nad nimi, skoro již v oblacích, tyí se výnlky mocných hor hercegovských a Krivošije. Hodiny patíte na velikolepý ten obraz a zraky se neunavují. Schylovalo se k poledni, parník se rozkolébával. Bylo to známkou, že se blížíme k Oštru (Oštri Rt, Punta dÔstro), ke vchodu do Boky. Ped tímto vstupem do veliké té zátoky se

ped námi východojižn

panuje vždy vtší proud,

moe

je neklidnjší.

244

„Nepromeškejte Oštro/^ upozorovali nás již

v Dubrovníce.

Kterak

Vždy

bychom promeškali,

myslili

jsme.

paluby nehneme. Ano, ale práv tou dobou volali nás k obdu do salonu pod palubou. Ptáme se starostliv, nezmeškáme-li tím veplutí v Boku. „Nezmeškáte,^^ odpovídali. „Proto dáváme

obd

se

s

o chvíli díve.^^ to jsme spchali, abychom

Pes

nahoe, a mli jsme vru as.

již

Již se

zase byli

ped námi

otvírala veliká „huba^^ Kotorská. (Vlašské slovo

bocca znamená ústa, hubu, ale taky ústí, otvor, vchod do zátoky, i samu zátoku.) Vstup do Boky je stežen dvma skalními jazyky; vlevo se tyí Ostro, Oštri Rt, vpravo Punta Arza ale tyto dv skalní výspy jsou píliš vzdáleny, a jako by sama píroda chtla vchod lépe ochrániti, vyzdvihla skoro uprosted ostrvek Rondoni. A tento s protjším výbžkem Oštrim jsou vlastními hlídai Boky. Na obou tch skaliskách, vysoko nad moem njí pevné tvrze (tvrz na ostrov Rondoni se nazývá Mamola), dležité pro pípad námoní války. Boka Kotorská jest nejvtším pístavem Rakouska. Všechno válené lostvo a by bylo stonásobné ukryje se tam bezpen a tvrze u vchodu by zabránily každému nepíteli vniknouti za ním. Arci zas íkají stratégové, že by nepítel stejn snadno mohl celé takové lostvo v Boce uvz;

—

—

i

245

nalíením zloeených, ábelských podmoped ústím Boky, a žádná lo neodvážila by se uniknouti. Ale na nic takového jsme te nemyslili. Noniti

ských min

vé, velikolepé divadlo se

nám

zjevilo. Vzhlíželi

jsme vzhru ke tvrzím, které trí na skalách jak orlí hnízda.

Propluli jsme, ale ješt nejsme v Boce samé.

Veliký basin, který nás

te

pojal,

podobá se

pedsíni Boky. Ješt nám jest proplouti užším hrdlem, na jehož pravé stran vystupuje ostroh Luštica, na levé Kobila.

Boka

mu né,

se skládá ze

ty velikých záliv. Prvé-

pvabrozkošné msto na vysokém skalnatém bevévodí Herceg Novi (Castelnuovo),

hu; druhý je záliv Tivatský (Teodo), tetí Risanský a tvrtý konen Kotorský, a v tomto nejzáze, v samém jeho kout, leží starobylý Kolor, pod mohutným pohoím, pod skalami již erno-

horskými. Ale tyto veliké zálivy vnikají zase

je-

št množstvím zátok malých hloub do pevniny. Vepluvši do Boky, nastupuje parolo kivo-

napí od stanice ke od pístavu k pístavu, vyloujíc cestu-

lakou cestu vlevo, vpravo, stanici, jící,

vykládajíc zboží.

Zde

se

moe

neeí, ale parník oleji, hladina Boky jest khdná jezera. Tak nevinn vypadá, jako by neviní, ani

sklouzá jak po

jako zrcadlo

se její povrch nikdy nezachvl, jako by

mohl pohnouti, jako by

se každá

boue

jí

vítr ne-

bez úin-

246

ku pes ni penesla. Ale pravda, jen za krásného, slunného dne, jakým je práv dnešek. A vašemu zraku naskytuje se zcela odlišná scenerie, než jaké jste posud uvykli. Nevidíte již skalnaté pobeží po jedné stran a po druhé nedohlednou plá moskou. Parník šumí obrovskými, rozsáhlými vodojemy, obklopenými pobežím tu plochým, znenáhla vystupujícím, tu

stránmi

píke

vzestupujícími, a

beh

je vrou-

ben osadami vtšími, menšími, jednotlivými domky, zahradami, vinicemi. Všady zdá se vám plno života bezstarostného, klidného, veselého, nad modrou hladinou. Zdá se vám, že tu jste se octli v oné pohádkové konin, po níž touží, o níž sní všichni básníci.

(Nár.

listy 24.

3.

1907.)

XX.

OPIÍ RUKA". 1

ehda

cel z

ped

nkolika

dvoumsíního

lety,

když jsem se

vra-

výletu do Dalmácie, nastou-

jsem zpátení cestu po dráze pes Hercegovinu a Bosnu. Nejradji bych se byl plavil zas parníkem do Terstu, a njakým hodn zdlouhavým, abych co nejvíce užil moe. Avšak mj spoleník pil

si

pál vidti

ob eené zem,

tehda ješt oku-

pované a posud nepivtlené k mocnáství, a již z Prahy ml zaplaceny okružní lístky pes Mo-

247

Sarajevo, Slavonský Brod, Peš a Víde, nezbývalo nic jiného. Pozdji jsem arci nelitoval, ale tžce jsem se louil s Adrií. A když nás vlak vynášel výš a výše, po srázných skalách a pes úzké hbety, stále výše k Sv. Ivanu, a když Star, i

nám posledn zmizela modrá hladina Adrie, bylo tesklivá tumi neskonale trudno. Zachvátila

m

moe

neuvidím, a v té chvíli byl bych obtoval celý okružní lístek a vrátil se do Gruže. Ale vlak neúprosn supl výše a te se cha, že

ped

již

nikdy

našimi zraky rozkládalo jen

moe

skalné.

U veer

jsme byU v Mostaru a ubytovali jsme se ve velikém hotelu „Narenta^^, vystavném v první dob okupace vládou, aby cizinci a zvlášt vysocí vojenští hodnostové mli kde bydleti,

nebo

„hotely^^ z

as

tureckých posky-

málo pohodlí. PespaH jsme v prvém pate ve velikém sále, v nmž bydlely za návštv Mostaru i nejvyšší osobnosti ode dvora a jehož ohromná okna byla asi dva metry nad podlahou, a brzy ráno byli jsme na nohou, abychom si prohlédli msto aspo povrchn, než se dostaví objednaný prvodce, mladý Srb mohamedán. Již v Dubrovníce slibovali nám pátelé dv nejlepší vci, jimiž prý Mostar vyniká: nejlepší

tovaly

víno „crno^^

e

i

bílou

v Mostaru

i

v

Žilavku a nejryzejší jazyk. okolí prý

mže

býti

na-

zvána srbskou toskánštinou. O vín jsme se pesvdili hned prvního veera. Pili jsme tmavé „crno'^ které se rozlévalo

248

ohe

všemi žilami, rozjaovalo mysl, rozpoujsme za dalšího pobytu mohh posouditi jazyk, i nám nezkušeným jevil se znaný rozdíl mezi mluvou zdejší a „dalmátštinou^^ dubrovnickou, která se srbochorvátštin podobá asi tak, jako se kdysi podobávala eštin povstná pražská mluva tohoto rázu: „Hausmistr pucuje fotrovi na koku štábríí šláfrok/^ Taky chorvátština dubrovnická jak

távalo jazyk, plašilo všechny chmury.

Mén

a

je

asto

jen

slovanskými,

zpaškudná

aspo

vlaština

s

koncovkami

jak se na uHci mluví.

První naší pochzkou v Mostaru byla cesta na poštu pro dopisy. A jak tu kráíme dlouhými kroky za krásného, svžího jitra májového, rozhlížejíce se novým okolím, zdá se mi pojednou, jako by o krok za mnou popleskávalo cosi

po chodníku. Ohlédnu se a tu cape malé, ernovlasé, ernooké dve asi osmileté nebo desítileté, sndé jak uzenina, v odraných šatekách. Jeho bosé a prachem pokryté nohy tepou pdu a psobí

—

pleskavé ty zvuky. ruku. již

vý,

z i

A dve

vztahuje ke

mn

Rád bych slyšel její hlas, jako jsem slyšel nkolika dtských úst, pelíbezný, dojímatáži se: „Co chceš, dít?^^

Dve nou ruku. „Snad

neodpovídalo, jen vztahovalo hubeje

nmá,*^ pravím k svému spolení-

kovi.

Ale tu

odpovdl

za

dve

kdosi jiný.

:

249

Po druhé naší stran a tém v patách za a krajan. Nenámi kráel vojenský šikovatel bo uslyšev moji otázku, pronášel ochotn: „I není nmá, jen kdyby chtla mluvit! Je

—

to takový

neádný

mstem. Má ich

spratek z cikánské ulice za

jako pes, každého cizince hned

vyenichá a žebrotou obtžuje. To je mostarská jen se podívejte. A nic jí nedájOpií ruka^

—

vejte

!*'

Slova krajana šikovatele znla mi tvrd, neciteln. Budiž,

a

jí

nedá, nechce-li. Avšak

my

jsme tu dnes a zítra kdes. Co záleží na njakém krejcaru. Nevím, rozumla-li taky malá cikánka

každému jeho slovu, ale nepochybn chápala, že šlehla nás poddstojník varuje, nebo po

nm

hnvivým pohledem. Teprv te, upozornn

jeho podivným po-

jmenováním holice, které jsem posud hledl do tváe, povšiml jsem si otevené dlan její vztažené pravice. Vskutku opií ruka! Dlouhá,

útlá, tenkých prst, a plocha celé dlan šediv modrá až do fialová, a kže plná drobných vrásek a rýh, jako vídáme ve zvincích u malých opic. I samy lánky tenkých prst jako by byly njak nepravideln rozdlené. Uinná ruka opií.

Ješt se k nám ohlédl

te

již

ped

šikovatel, kráející

námi, a pronesl opovržliv

„Zhlídla se

máma

nejspíš na

njakém

oran-

gutanu...!^' I.

Herrmann, XLVII, Na erstvém vzduchu.

16

250

Nevím, slyšela-li a rozumla-li ili nic, ale druhý hnvivý pohled „Opií ruky^^ stihl vojína za jeho projev. Avšak to nebyl pohled oí dtských. Bylo to jako vyšlehnutí zrak dosplé bytosti ženské,

vdomé

si

dokonale, že tu

initi s nepítelem, jenž chce zabrániti,

má

co

aby ne-

dostala krejcaru almužny. A kdyby pouhý lidský pohled mohl na smrt uštknouti, rázem otráviti, šikovatel byl by se skácel. Tolik nenávisti vyšlehlo ze zrak drobné té postaviky v cárech. Kdyby se nebyl šikovatel vmísil, snad by z cikánské tvrti pod Mostarem cabylo palo dále za námi neobdarováno. Ale zdálo se

dve

mi, že

teba

je za

utrpné píkoí usmíiti,

i

vlo-

jsem do vztažené modré dlan drobný peníz. nepromluvilo, ale malá ruka rázem se zavela, zaala, jako by se žebrácká byla obávala, že jí kdosi dárek zas vyrve. Zastavila se a podívala na dla, teprv když jsme popošli, naež loudavými kroky dala se v jinou stranu. Za chvilku jsme dohonili krajana šikovatele. Pohodil hlavou, podíval se na mne stranou a ekl ke pólo soustrastn a pólo kárav: „Te ji máte na krku, když jste jí dal jednou. Potkáte ji teba desetkrát za den a vždy bude znova žebrat a nezbavíte se jí, dokud nedáte zase krejcar. Holenku, to je s ní svízel, žil

Dve

mn

s

panchartem!^'

Zdálo se, že správn prorokuje. Odpldne, když jsme podnikli procházku v blízkém okolí

251

Mostaru, a to

ma

zdejšími

s

vtší spoleností krajan a s dv-

obany, kde

Opií ruka. Ani

se vzala tu se vzala

nehlesla, jen úzkou,

modrou

ruku vztahovala, upozorujíc tak na své podivné znamení a zdvodujíc tím svoji žebrotu.

Domácí ce, že

malá

ta

lidé

ji

zapuzovali, poznamenávají-

neodbyta

je horší

než zimnice, ale

od krajan pece dostala njaký krejcar. „Tím již naše náklady cestovní píliš nevzrostou," odpovídáme, „a na nás malá ta nešastnice nkdy vlídn vzpomene.*' Nebo dívina byla patrn pece jen nmá.

a

Ale zato tím

výmluvn jŠí

byly

její veliké,

erné

zraky.

Bylo k veeru, když jsme se vraceli do mnás cestou pepadl prudký déš. PekaH jsme jej v malé „kavan** u silnice, jejíž majetník Srb mohamedán vail nám hustou ernou kávu po turecku v malých mdných konvicích (djezve) pímo v peci, na žhavém uhlí, a naléval do drobounkých íšek, íšku za ti krejcary! A to již proto, že v nás vidl „panstvo'^ Den ped tím cestou do Mostaru platili jsme ji na njaké zastávce dvma krejcary. ByH jsme kdesi blízko nádraží mostarského, když jsem si chtl zažehnouti doutník, avšak moje pouzdro bylo prázdné. A tu upozoruje kamarád, který adil jen cigaretami, že snad na nádraží dostanu. Ale ovšem že! Vždy jsem si vera všiml tamní trafiky. sta, ježto

—

m

252

Omlouvám

se spolenosti,

spchám

za kui-

vem. Nová nehoda! Nemám drobných, teba proto chvíli, nebo promniti desítku. Zdrželo davaka zkoumá bedhv bankovku, není-li to

m

snad padlek. Sáhovými kroky spchám potom ke spolenosti, aby dlouho neekala, a cestou chvatn zastrkuji drobnou minci do kapsy.

Chrupe mi pod nohama erstvý štrk a náhle za ní padl

mnou

stíbrný peníz.

Skuten

vypadla korunka. Zastavím

z hrsti

kamení

je tak

silnice

cosi zazvoní, jako by na kame-

zdá se,

se,

že mi

hledám, ale

vysoko nasypáno, že upadla-H mi

korunka, zmizela v

nm,

utopila se. Nechci hle-

abych druhy nezdržoval, a skoro se taky stydím za svou nepozornost. Ješt nikdy jsem

dati,

penz, pokud pamatuji. Ale vše zavinil spch. Nikdy nespchejte, a nic neztratíte! Ani jsem si hrub nepovšiml nkolika malých uliník v ervených fezech, skotaících opodál, peroucích se, a ješt dále sotvaže se mi jen tak mihla malá postavika díví v rozedrané suknici. ert vzal korunku, pravím k sob, a neztratil

chvátám dále. Ale tolik jsem jen jsem tušil než

nco krok

si

chyby, zaslechli to

A

ješt o

i

a spíše

vidl, že jedva jsem

urazil, shlukli se

místo, kde zazvonil

dají.

pece uvdomil,

oima

malí skotáci na to

upuštný peníz. Nebylo poti mládenekové a te hle-

chvíli

pozdji ozval se podivný

:

253

vášnivý zvuk,

nepodobný hlasu lidskému,

ale

zajeení nebo skek ptáka dravce. donutilo, abych se ohlédl. A hle, To tvero nebo patero malých tch bosých uliník válí se tam v jednom klubku na ostrém, bodavém štrku. Rvou se o nco, všichni se všemi, a jeí pi tom a ií. A mezi nimi válí se dve v rozedrané suknici. Chlapci útoí na dve, dvnutká, abych šel dveti na chlapce. Cosi na pomoc, nebo je zejmo, že v nejbližším okamžiku podlehne pesile a snad zkrvaví. Ale než cosi jako

m

m

e

jsem domyslil a rozbhl se, tu již dve se vzchopilo, poráží kluky jednoho po druhém neodolatelnými ranami drobných svých pstí, poslednímu kleká na prsa, buší do nho, rve mu cosi z hrsti. A z hrdla vyráží pronikavé skeky, pona bitku upozornil. dobné prvému, který malá litice zdolala i kluka posledního, rázem cosi mu vyškubla, vzchopila se a bží ke s pravicí vztyenou. Mezi palcem a ukazo-

m

Te

mn

vákem

leskne se v zái slunené cosi bílého

—

moje ztracená korunka. „Opií ruka'^ vyrvala ji malým nálezcm, jejichž poínání byla sledovala. Pibíhá s porvanými vlasy a v suknici ješt rozedranjší než ráno, sndé její tváe jen hoí, úzká její dtská hru pracuje, až jí z hrdla supí, oi vítzn planou. Mlky podává mi peníz. Zcela bezdn sáhl jsem po nm, ale hned se vzpamatovav, vracím jej holici a pravím

„Tu máš, nech

si,

co

sis

vybojovala.^'

254

Ale

dve

prudkým posukem odmítá, vrtí modrou opií rukou do kapsy

hlavou, a sahajíc

suknice vytahuje a okazuje mi, co ode

mne

do-

stala ráno a co dostala ješt pak odpoledne, jako by chtla íci: „Nechci víc než co jsi mi dal korunka je tvá."

—

A z

nepijala

ji.

Tetího neb tvrtého dne odjíždli jsme Mostaru a „Opií ruku" jsme již nespatili. (Nár. Ušty

6. 4.

1913.)

XXI.

U KRAJANKY DOKTORKY. HOSTEM U

OTC

FRANJEVCD.

Oedli jsme

v mostarském hotelu „Narenta",

obdvajíce. Ješt jsme nebyli hotovi, když pišel pikolo:

„Ve vestibulu

je

njaký

pán,

peje

si s

vámi

mluvit."

A pikolo mi podával navštívenku: Gjuro Džamonja, redaktor „Osvitu". kdo ví. NiPodivil jsem se, kterak tu o koho zde neznám a jsem tu vbec teprve nkolik málo hodin, od verejšího veera. Vzchopím se, spchám do hotelové pedsín. Tu mne pozdravuje mladý, urostlý, statený muž vlídného po-

mn

hledu.

„Molim (prosím)

zvuným

hlasem.

vás,

„Zvdl

promite," pronáší jsem, že jste zavítal.

:

255

Zdráv

jste došel!

a nabídl

Picházím, abych vás pozdravil

svj prvod,

Velice

m

nevyznáte-li se/^

potšila tato vzácná kolegiální

pozornost.

Gospodin Džamonja ješt rušuje

pi obd,

penji

se omluvil, že vy-

ale poítal, že nás tak nejbez-

zastihne, než zase

vyjdeme do

msta

ne-

bo v okolí. Umluvili jsme tedy schzku na druhou hodinu. A když potom pišel, bylo skoro první jeho otázkou

„Vidli jste již svoji krajanku, gospodjicu (slenu) Keckovu, naši Ijekaricu?^^ Odvtil jsem, že znám doktorku slenu Bohuslavu Keckovu dávno z Prahy, ale zde jsme jí posud navštíviti nemohli, prohlížejíce dopoledne msto. Hned nabídl, že nás k ní zavede. Slena Keckova bydlila v útulném, starém

kamenném domku, Uvítala nás velmi

jehož

pívtiv

celé

patro

obývala.

mla upímnou

a

dost, že vidí zas krajany a známé.

Skoro

jí

ra-

zraky

zvlhly.

Nepíznivý osud nedopál této dám, aby psobila ve vlasti. Byla prkopnicí vyššího ženského vzdlání, vystudovala fakultu lékaskou, doktorátu medicíny nabyla tuším na švýcarské universit, potom se nkdy v letech osmdesátých usadila v Praze. Ale pišla

pedasn. V

Praze

nebylo této první eské lékace dovoleno vykobylo jí dovoleno toliko návati praxi lékaskou

—

256

babii. Její snahy se však nesly výše,

i

uposlech-

po nedlouhém pobytu v Praze vyzvání zemské vlády okupované tehda Hercegoviny a usadila se v Mostaru jako státní lékaka a setrvala tam již na celý život. Do své vlasti se navrátila jen, aby tu zemela (17. íjna 1911). Avšak tehda byla slena Keckova ješt v plné síle, zdráva a plna chuti ku práci. A byla hodn zamstnána. K mohamedánkám nebyl pipuštn léka, a by i mly dušiku na jazyku. Byla tu tedy lékaka velmi vítána a taky piln zamstnávána, arci nejen u mohamedánek. Slena doktorka provedla nás celým svým píbytkem, v nmž bylo zajímavo pobýti. Nevla

—

emu

dli jsme,

se

nné museum. Za

dív

Bylo to uisvého psobení

obdivovati.

dlouhá

léta

mnoho žen a dtí v rodinách nemajetných, kde nepožádala a nepijala v Mostaru léila slena

i

pomoc žádné odmny penžité. Avšak ženy a matky nebo jejich muži a otcové

za svou

vdné

dostavili se

mátku. Ale ce, že to

po ase mnohdy

njakým dárkem na

s i

pacienti zámožní,

pa-

vdou-

gospu (paní) doktorku zajímá, pinesli

krom honoráe njaký dárek jmouti.

Nebo

mnoha

slovy a z

co tamní

a nezbývalo než pi-

lid s

vdného

vážnou tváí,

s ne-

srdce podává, nelze

Mnoho vcí pak

slena sama natak za léta vyzdobila svj píbytek množstvím pedmt drobných i vzácnjších, nad nimiž srdce každého sbratele a milovníka zvláštodmítnouti.

koupila.

A

i

257

ností a starožitností musilo zaplesati.

Bylo tu

pestrých výšivek, záclon, pokrývek a koberc, bylo nádobek mosazných a mdných, nož a

nástroj pepodivných tvar a nám neznámého úelu, náiní híek vyezávaných ze deva i z kosti, sedátek a taburet, obrázk, trepek i pás slovem hotové domácí museum. Hrálo to všemi barvami, blyštl se kov sklo, všelikých

i

i

—

i

vzorný poádek i istota panovaly v malé slenin domácnosti. Všechny tyto levné nebo vzácnjší pedmty byly potchou milé eské doktorky a snad snad jí dávaly chvílemi zapomenouti na starou, milovanou domovinu. Zvolené povolání, jemuž se vnovala se vší láskou a mnohdy sebezapením, poutalo ji k jejímu psobišti, ale srdcem zalétala do ech. Slena nám okazovala jednotlivé vci, vysvtlovala, avšak nový náš pítel pan Džamonja

bu

—

i

abychom se vybrali do msta v okolí, po nedlouhém pobytu odcházeli z kamenného domku. Z úst sleny doktorky jsme zvdli, jaká byla v Hercegovin a Bosn za vlády okupaní zavedena censura. Politikou ovšem slena Keckova se nezabývala. Avšak i práce odborné, vnaléhal,

i

a tak jsme

decké, tedy

i

lékaské musely

býti

v rukopise

pedkládány nadízeným úadm a teprv po „úedním^^ schválení a povolení smly býti uveejnny! Vláda okupaní v takovýchto pracích vtila „státní nebezpeenství^^ i

258

Cestou ulicemi jsme vidli, jak

je

janka známa a oblíbena. „Dobar dan!

naše kra-

—

dobar

znlo stále kolem nás, a mohamedánští Srbové v svém pozdravu vznášeli pravici a kladli

dan!^^

ruku na elo. Pítel redaktor vyprávl

nám zas ncookon-

fiskaní praksi okupaní. Bylo-li íslo asopisu zabaveno, s

nesmlo

vyjíti

nové opravené vydání se dje nkdy u nás,

prázdným prostorem, jako

pouhým nápisem „Konfiskováno^'. Musilobýti vyplnno zase textem, aby tenástvo nebylo „znepokojeno^*. Ale ponvadž nebylo vždy hoto-

s

vého materiálu po ruce, pomáhal si redaktor tak, že prostor zabaveného lánku nebo zprávy vypl-

oval

—

citáty z bible,

nkdy

celými kapitolami.

Naše vycházka v pvabné okolí Mostaru, v rozkošnou zelenou krajinku (bylo na

poátku

kvtna) se prodloužila, nebo na zpátení cest zastihl nás prudký lijavec. Posedli jsme tedy v „kavan*' u silnice ve stromoadí. Tam jsme vidli originální

hmoždí na

kávu. Byl to

paez

skáceného, uíznutého stromu, tkvící ješt všemi

koeny v pd, ez byl umle

pl

metru vysoký. Tento pavykotlán, vyhlouben, a do této dutiny sypal kavárník kávová zrna a palicí je drtil na mouku. Vraceli jsme se pozd odpoledne. Do blízkého nádraží vjíždl práv dlouhý vlak nákladní, plný mohutných kmen, smrem k Dalmácii. asi

259

Sta a sta

—

ale ne, snad tisíce

kmen

bylo tu

naloženo.

„Odkud to díví?^' táži se. „To všechno z Bosny/' dostává se mi v odpov. „Den co den až šestnácte takovýchto i

vlak plných

kmen

Mostarem, tak se

projíždí

moi."

odvážejí bosenské lesy k

Podveer byli jsme Džamonja praví:

zase

již

v

mst. A

tu

pítel

„Pánové,

libo-li

vám, navštívíme otceFran-

jevce (Františkány). Jsou to

„Nevyrušíme

dobí moji pátelé.*' „Nebudeme obt-

je?'' táži se.

žovati?" „ó, rádi vás uvítají."

Zamíili jsme ke klášteru Františkán, zazvonili u fortny. Ale tu se rozpomínáme: vždy je s námi dáma, krajanka doktorka! A ženy, jak známo, nemají do kláštera mnich pístupu. Fráter fortný otevel. Nad zjevem gospy se ponkud zarazil. Avšak již pichází pedstavený, a když prvodce náš Džamonja uvedl a pojmenoval dámu, uklání se dstojný kvardián a pokynem ruky pobízí dále: „I gospa doktorka nám vítána. Vejdiž. Vejdtež, gospódo (páni)!"

Uvedli nás do pijímací svtnice, vlevo z chodby, prostorné, klenuté, temné, a

starobylé. šesti

Za okamžik jsme

byli

pece

vlídné,

obklopeni

asi

nebo sedmi klášterníky. Samé statné posta-

vy mocných hlav, výrazných tváí, zarostlých hu-

260

temnými vousy. Brady nkterých sahaly až po pás. Zde všichni mniši a snad i knží nosí brady vousaté, nebo muž bezvousých mohamedán si neváží. Jiný kraj, jiný zvyk. Slušely stými,

tmto eholníkm temné jejich oi jiskily.

dlouhé ty brady zjevu velice,

rytíského

Zvdli

jsme pozdji, že se tito brati Fransvého kláštera oddávají všelikému studiu. Jeden pstuje zempis, jiný djepis, jiný hvzdáství, lékaství, slovem, každý

tiškáni v ústraní

má svj

obor.

„Vy tedy z Prahy?'* oslovil nás „Ó znám Prahu eskou, dobe znám.** „Jakže, byl jste

i

jeden.

v Praze?** vyhrknu po-

tšen. „Nebyl, avšak tuto ji znám,** a popošed k polici, na níž byly mocné folianty ve vazb ze svinské kže, pinesl foliant a rozevel jej. Nevzpomínám již, jakého jazyka to byla kniha se starými devoryty, vypsání Prahy. Hned nám bylo útulnji. A jen jsme se rozhlédH, fráter sklepník pinášel dv baky jiskrného vína, er-

ného

i

žilavky, a íše, a jiný fráter položil

nás krabici si

lé,

zažehli,

i

kteí nás „Jste

A

s

ped

výbornými cigaretami. Všichni jsme krajanka doktorka, i vlídní hostiteuctili chlebem a vínem.

vzácní hosté, zdaleka, popijte vína.

pozdravujte svou milou Prahu.** Milou hodinu ztrávili jsme v kláštee.

stojní mniši

zpytav nám

pohlíželi v

D-

tváe, súa-

261

stenstvím se vyptávali na Prahu, hovor plynul,

te

jsem vzpomínal, co nám v Dubrovníce povdli o srbské toskánštin mostarské. Srozumli jsme se s otci Františkány nad oekávání, jak jadrn, krásn mluvili, a kde se vyskytlo slovo nepovdomé, pítel Džamonja nebo krajanka doktorka tlumoili je nám. Kázala slušnost, abychom nezdržovali nad míru, ale neradi jsme odcházeli. Potásli nám rukama a páli nám další „sretan put^* (šasta

nou cestu) a zvali, chom zase pišli.

zavítáme-li

kdy ješt, aby-

Doprovodili jsme slenu doktorku k jejímu píbytku. Srden se s námi rozlouila a vstupujíc

do domku ješt volala „na shledanou!^' Bohužel, bylo to poslední setkání. Snad

št nkdy pekroí nkdo

je-

práh pohostinného kláštera „Franjevc^S snad se setkáme s milým Gjurou Džamonjou, avšak milou krajanku doktorku eskou v Mostaru již nenajdeme. Vrátila se do vlasti, ale tu navždy ulehla v rodnou pdu, zachvácena pedasnou smrtí. z nás

i

(Nár.

listy 20. 4.

1913.)

XXII.

NEUTŠENÁ ZASTÁVKA.

ÚTK

Prvním naším prvodcem,

jejž

ZE SARAJEVA.

nám

z

hotelu

„Narenty^^ objednali, byl mladý, asi dvacetiletý Srb v kroji domorodc, patrn hoch, který se

262

dával zjednati na všechny práce, jež mohl ko-

na

nati,

donášku zavazadel

poselství,

atd.

Pišel, uklonil se a položil ruku na elo, z

ehož jsem

soudil, že jest

vyznavaem

islámu.

„Tys mohamedán?'^ táži se. Zdálo se mi, že se jeho tvá njak zachmuila. „Co ti mám vykonati?" tázal se místo odpovdi. Byl jsem potom kýmsi upozornn, že moslimové neradi slyší slovo „mohamedán", vnmž se jméno jejich proroka jaksi bere nadarmo.

Neml se

jsem o tom arci ani potuchy a

snažil

jsem

mladého mohamedána udobiti nkolika

ci-

garetami.

„Provedeš nás po mst, okážeš nám, co tu hezkého a památného.'^ „Bádeker" je sice dobrá vc, „Mayer*^ taky a jak se všechny ty knihy pro turisty jmenují. Ale živý a zdejší prvodí je vždy nejlepší. Pekvapil znaný poet „harém" ili hbitov (na rozdíl od slova „harém", píbytek žen), v ulicích velmi rozložených po celém mst,

m

i

živých. Arci bylo

zejmo,

travou zarostlé a

s

že na

nepohbívá. na tak zvaný „ím-

mi náhrobky tureckými dávno

Rozumí ský",

se,

že nás zavedl

skuten

mnohé hbitovy,

propadávajícími se podivný-

i

se

však turecký most, vypínající se

jediným obloukem Neretvou. Tu nám

asi dvacet líil,

metr

nad ekou

kterak malí cikáni ská-

263 s mostu pro pouhý krejcar, vržený do prhledné vody v hloubi, a turisté házeli neúnavkrejcary do eky, aby se nabažili krkolomné-

kávali

n

ho toho divadla. Ale nyní jsou produkce ty zakázány a malí kloukové tam jen o krejcárek žebrají. Za mostem, jist v nejstarší ásti Mostaru, uvedl nás prvodce taky do malého mlýna, jehož stoupy valchovaly práv hrubé vlnné houn. Veškeré zaízení tohoto mlýna bylo tak prvotní, starodávné, jako jist bývalo již za dob ímských, za všechna ta staletí nic na se nezmnilo. Mlýn byl zamen, když jsme k nmu pišli, a mladý náš vdce musil teprv kdesi sehnati „pana otce^' mlynáe, taky mohamedána. Pišel, ochotn odemkl, mlýnkem nás provedl. Byl to letitý muž, ostýchal jsem se jemu za prokázanou ochotu nabídnouti odmnu, ale pitarabil se od-

nm

kudsi jeho synek, prohlížející

Tomu

tedy

si

zvdav

podávám njaký peníz

nm

a

cizince.

chlapec

dychtiv po sáhl. Ale než dosáhl a než jsem mohl bakšiš vpustiti do jeho umounné dlan, rozpáhl se starý mlyná a vrazil kloukovi takovou herdu, že odletl na pt šest metr a pak všecek zahanben se odplížil. Po všem, co jsem kdy o bakšiši a jeho vymáhání etl a slyšel a posud i vidl, bylo mi toto poínání starého mohamedána nepochopitelné. Dostalo se mi však pozdji v Dolní Tuzle další lekce v té vci, a tu jsem vyrozuml, že moha-

264

medáni Srbové mají k bakšiši stanovisko zcela než Turci. Mládež arci ochotn a vztahuje po ruce. Nkdy k poledni jsme se vrátili zase do stedu msta a piblížili se k jedné z mostarských

vdn

jiné

nm

džamijí, tureckých modliteben, s jejíhož mina-

práv muedzin vyzpvoval svoje prpovídPoskrovnu scházeli se mohamedáni, setábosi nebo sali s nohou trepky a škrpály a v silných, jako plstných punochách vstupovali dovnit na polední modlitbu. Rád bych byl taky vstoupil, abych vidl, jak taková svatyn turecká a pobožnost v ní vyparetu

ky.

bu

dá, ale

nevdl

jsem, jak se zachovati,

Máme

nikoho nepohoršili.

abychom

se taky zouti? Ale

bylo po ranním dešti a všady plno bláta, moha-

nm

medáni apali v a nabírali ho na punochy. Náš mladý vdce, vida To není vc píjemná. ty rozpaky, mávl nedbale rukou a ekl: Vstupte jak jste! Vešli jsme tedy, ale náš vdce nás

—

—

neprovázel.

Pokal

venku.

Patrn

se již zrána

namodlil na celý den.

Vnitek modlitebny byl holý, studený, bez ozdob. Toliko v ele byla jakási malba na zdi, napodobující cosi jako koberec. Pod ní stál mla-

dý ješt muž, vztyující se a zas se ohýbající a sklánjící, vzpínající ruce a jednotvárným hla-

sem

cosi provolávající.

Kolem

nho bylo roztrou-

šeno nkolik postav, pokleká va jí cích, shýbajících se, dotýkajících se ely dlažby a mumlav opa-

265

po pedikávai, jenž však nebyl knzem, toliko njakým ochotníkem. Pomalounku jsme se odvažovali dále do stedu, blíže ke skupin. Nikdo si naší pítomnosti nepovšiml, nií zraky neotoily se po nás. I všichni, kdož pokujících

mimo nás, oima o nás Mysl všech se upínala jenom na vlastní pobožnost, na výkon modlitby, a my jsme pro celé to skrovné shromáždní zstávali zdji picházeli, kráeli ani nezavadili.

mruení vících a náš sluch, a bylo v tom

jako neviditelní. Polohlasné

modlících se zaléhalo v cosi ponurého.

duší svých?

Za

Nebo

se modlili? Toliko za spásu

i

za to, aby jejich domovina

byla vrácena panství

zas

islámu? Nerozumli

jsme ze všeho ani slova. Beze šustu a pozpátku jsme se vytratili z džamije, venku ovanul nás opt svží vzduch a dech rušného života. Po dvoudenním neb tídenním pobytu louili jsme se s Mostarem a nastoupili další cestu k Sarajevu. Litovali jsme pak velmi, že jsme pobyt v Mostaru a krásném pvabném jeho okolí neprodloužili,

nebo

v Sarajev oekávalo nás

netušené pekvapení. Pibyli jsme tam po úzkokolejné dráze nkdy po sedmé hodin veerní, 3. nebo 4. kvtna. Na nádraží jsme spatili nkolik krajan, s nimiž jsme se setkali již v Dubrovníce, ale ti práv odtud odjíždli. Vyprovázel je krajan major, výborný muž vzácn jemné povahy, který díve taky n-

nepamatuji, zda

I

Hcnmann, XLVII, Na ervivém viduchu.

17

266

jaký

as

meškal

s

námi v Dubrovníce. Tehda

nás pozval, až se zastavíme v Sara je ve, abychom

Mli

jsme ostatn doporuení k nvyšším hodnostm úedním, kteí nám mli umožniti návštvu a prohlídku veliké sarajevské továrny na koberce a tabákovny. Ve chvatu píjezdu a odjezdu vlaku, v podivném nepokoji a pebíhání na nádraží, v kvapném nastupování do vagón a letmém louení krajan^ kteí jakoby ped prchali, nebylo asu na otázky ani na odpovdi. Teprve když vlak zase vydunl z nádraží^ dále ke Slavonskému Brodu, bylo nám strun oznámeno, že v Sarajev práv vypukla stávka dlnictva v tabákovn i kobercovn. Závody byly zaveny. A prádnes, asi dv hodiny ped naším píjezdem, vytáhlo vojsko proti lidu, srocujícímu se a hluícímu na ulicích a námstích, a když neuposlechl vyzvání k rozchodu a vyklizení prostranství, bylo do nho páleno. Hovoeno o potu zastelených a tžce zranných pozdji, bohudík, obmezil se pvodní poet na dv toliko obti. Smrteln byl zasažen prý jistý student a dstojnický sluha, jenž spchal za svou po-

ho

navštívili.

kolika

osobám,

i

ním

v

—

—

vinností.

Vlak byl pry, nocleh v

nám

nezbylo než zstati a vy-

mst

takto znepokojeném a hezký kus od nádraží vzdáleném. Pan major projevil nadji, že zítra zas nahledati

267

stane klid, zval nás co

nejupímnji k sob na

druhý den a rozlouil se Plni nevlídných

s

dojm

do msta. Jen aby nastal

Omnibus nás

námi. jeli

jsme omnibusem

klid!

zavezl do jednoho z prvních

hotel, jehož majetník nebo nájemce byl

žid,

jako skoro ve všech hotelích hercegovských a

bosenských. Je to výnosná živnost a nevyskytli se podnikatelé jiní. Taky prý podnikatelm ži-

dm kynuly podmínky co

nejpíznivjší, okupaní

vláda všady prý je podporovala, pokládajíc je na

obsazené se

pd

tam židé

z

za živel nejspolehlivjší.

Vídn

a

hlavn

z

A hrnuli

Maarska.

jsme zavazadla a vydali se ješt veer na malou procházku mstem. Vypadalo to všady skuten jako „klid^^ ale my, kteí jsme podobných výjev zažili již dosti v echách, v Praze, víme, jak se takový „klid^^ zjednává. Krámy byly zaveny, mnohé ulice jako vymeteny, a potkávali jsme nejen jednotlivé hlídky vojenské s nasazenými bodáky, ale i celá oddlení, Složili

nesvdily práv o spolehlivosti klii pod našimi nohami jakoby cosi velo. A vzezení domorodc, jež jsme potkávali, bylo pochmurné, zamraené, písné. a tyto zjevy

du. Kdesi v dáli

Pozdji nám pikolo

—

v hotelu šeptem

—

svo-

že je radnice val jako by se bál vyzrazení demolována. A rozumí se, že již dávno letly telegramy do všech vídeských list o „hrozné^^ té demolaci. Bylo to nesprávné, jako skoro vždy.

!

268

asn

zrána jsme se vzchopili a šli se podívat na „poboenou" radnici. Byla celá, jako kdy

ped

tím, nestalo se

jí

nic jiného, nežli že v ní

bylo vytlueno nkolik tabulí v oknech.

Tomu

žargonu zpravodaj vídeských novin íká „Verviûstung" a „Demolierung'^ Ale byla to první stávka v Sarajev a v okupovaném území vbec a nikdo nevdl, jak to skoní. Pro jsme nezstali v krásném, klidném Mostaru Jen jsme trochu prošli mstem, položese v

ným pvabn

v údolní rovin a se všech stran obklopeným zelenými vrchy, a zamíili jsme do tureckého bazaru. Nemohli jsme dlouho prohlížeti vyložené tu pedmty a pihlížeti ku práci

ped oima všeho obeopanká, atd. Bylo asi pl

živnostník, robících tu censtva, krejích,

sem zavanula vichice, šum od konce na konec, ozvaly se výki-

desáté, když náhle jakoby

vznikl

ky, strhl se chvat, zboží skládáno, házeno do-

vnit, lo

krámy kvapn

dom.

zavírány, obecenstvo prcha-

Kdesi v dáli se ozvaly vojenské polnice

bubny. Bylo po klidu. Znamenalo to, že zase kdesi se shromažují stávkái s nezbytným ovšem prvodem zahale a chasy chtivé výtrži

ností, která

vlastn vyvolává pak „ostrá" opa-

tení. Potkal nás jakýsi neznámý lovk a vida, že jsme tu cizinci, poradil nám: Jdte do svého hotelu, pánové, bude vám tam nejlépe. Abyste se nedostali

do njaké vavy.

269

dobe. Za chvíli již všemi smry podšení muži ženy, za nimi se objevily ady voják s napaženými runicemi s bajonety Poradil

prchali

i

jako k útoku.

Na

štstí byl náš hotel nedaleko,

njakými postranními ulicemi dostali jsme se brzy pod stechu. A tu se nám naskytlo milé divadlo. Okna pízemní jídelny i sousední kavárny byla zabedována silnými prkny, prkna tarasena pínými bevny, v místnostech pojednou ztemnlých byla rozžehnuta svtla. Vrata hotelu zamena a vpouštn dovnit, jen kdo tam náležel. Hoteliér pecházel pln starostí a obav prjezdem, na nás hledl njak nedviv. Roz-

uml jsem tomu. Zdálo se mi vbec od prvého okamžiku, co jsem pekroil hranice Hercegoviny, jako bych byl pod njakou dohlídkou. Šimralo to njak. Jako v Mostaru, taky zde, než nás uvedli do hotelního pokoje, musil jsem vydole nesmírn obšírný „meldecetl'^ Odkud jsem, kam smuji. Kde a kdy jsem se narodil. Kam písluším atd. No, a jakého povolání, arciže. Psal jsem ovšem všady, že konám cestu pro zotavení, výlet, ale pipojoval jsem taky svdomit „len redakce N. L.^^ A proto všady

plniti

ta

„pozornost^M

Jedné chvíle pistoupil ke

mn

hoteliér a

ekl mi: „Pijel jste

ml

jste

nevas. Nic tu neuvidíte. Radji

jeti dále.

„Pokám,

Co

tu budete dlat?''

až bude ticho.

Rád bych

se podí-

270 val do továren, do okolí. Sotva sem zas nkdy pijdu/^ „Nevím, nevím," odpovídal hoteliér, „budete-li moci do továren. Všechno zaveno." Byli jsme v hotelu jak uvznni. Nebylo pomyšlení na procházku mstem. Všady plno hlídek. Co chvíle zazníval odnkud ryk, štrbinami v bednní oken vidli jsme hlouky pebíhajících aneb honných lidí. Venku jasný den, my tu v jí-

deln pi veerním Chvílemi jsme vyšli nás to táhlo dol,

Velmi zábavné. do pokoje nahoru, ale zase

osvtlení. i

aspo

ke vratm, skrze jejichž míženi pece jsme vidli na ulici. Bylo k poledni, když za mnou nahoru pibhl hoteHér, všecek udýchán: „Jste hledán, pane."

„Kým pak?"

—

„Vojáky! Rate dol." Zatrápená vc! Co mi chtjí vojáci? Sešel jsem dol do vestibulu. Tam dva vojíni s nasazenými bodáky, ped nimi desátník s njakým dopisem v ruce. Salutuje. „Jste pan Y.?" táže se nmecky. „Jsem.

ím

mohu

sloužit?"

„Pan major X. vzkazuje poruení, dopis,

mám

pinést

posílá

odpov."

Vzácný krajan major poslal mi strunou zprávu: „Posádka je konsignována, jsem od verejšího

veera

v kasárnách, nevím, kdy se vrátím

dom, nemohu

vás tedy u sebe uvítati. Chcete-li

271

však navštíviti moji cho, velmi

ji

to potší.

TŠÍ

se na vás/^

Hoteliér stál opodál pln oekávání, zdali

m

odvedou. Zhluboka oddechl, když jsem odpov a když tento pozdraviv se svými vojáky odešel. Od té chvíle hledl na mne s velikým respektem. Již jsem nespatil pana majora ani jeho cho. Nebo ulice Tepebašina byla vzdálena asi pl hodiny cesty a nebylo lze pšky proniknouti tam uzavenými ulicemi jinými. Žádal jsem, aby mi z hotelu opatili povoz, ale nebylo lze jej dostati. Nikdo nechtl jeti. Uvznní naše trvalo dále. Snídali jsme, obdvali i veeeli v zabednné jídeln. Ven jsme vycházeli jenom na nkolik set krok od hotelu, pokud vedla rovná ulice obma smry, abychom stále mli na oích, co se kde dje, bychom se mohli vas uchýliti pod stechu. Tohko druhý den veer odvážili jsme se k veliké džamiji nedaleko, s jejíhož minaretu muedzin vyvolával. Byl pátek, mohamedánm svátení den, a když se setmlo, vyskoila na minaretu zdola až k vrcholku etná svtla barevná, ervená, modrá, zelená, jako když veliké svtlušky ji obletují. A jako by v byl nejvtší klid, znlo s hora do tiché noci táhlé vyzpvování muedzinovo. Nikdy toho veera nezapomenu. Celé ti dny jsme ekali na uklidnní, ale marn. Sice ráno tetího dne táhl ulicemi jakýsi vojáci

desátníkovi odevzdával

mst

272

mstský

zízenec, v kroji bosenském, provázený bubeníky a trubai, a když nástroje utichly, vyvolával hlasit všemi smry: „Slobodno otvorit! Slobodno otvorit! Slo-

bodno

A

otvorit!^'

prvodem svým dále. Avšak lidé poád ješt nedvovali, nikdo krámu neotvíral. Taky náš hotel zstával i nadále zabednn. táhl s

bych byl rád unikl, když jsme tu jen cas Mli jsme tžká zavazadla, lodní kufr, nebylo lze dostati nosie, sehnati povoz, a nádraží pl hodiny od msta. Nikdo nechtl jíti, nikdo jeti. Zamrzli jsme tu. hoKonen tvrtého dne ráno popadl teliér na schodech: „Pane, chcete odjeti k Brodu ?*^ „Velmi rád.'^ „Tedy rychle, v devt odjíždí omnibus na již

maili, ale to nebyla snadná vc.

m

nádraží."

„Kdy jede vlak?" „V jednu hodinu." „Pojedu tedy pozdji."

—

a pak „Nemožno. Jede jen tento omnibus Jsem rád, že mohu aspo tento vz

celý den nic.

vypravit..."

Bylo

pl

my

jsme nebyli pipraveni. Nahoru tedy! Sebrali jsme své svrchky a knihy, naházeli, nacpali je do kufr, našlapali, zúdeváté, a

273

tovali

s

hoteliérem a byli jsme

když se kola omnibusu

„Pokat!

již

práv

hotovi,

rozhrela.

—

Ješt nás vzí/^ Vyházeli nám kufry na stechu omnibusu, a sbohem Sarajevo, tys nás vlítli jsme dovnit

—

pkn

uvítalo,

Tu

pkn

vyastovalo!

hlídky, tu kordon, tu etníci

— ale jinak

k nádraží volná. Za dvaa tam jsme jsme na nádraží

ulice prázdné, silnice

—

minut byli ekali plné tyi hodiny, než pijel vlak, jenž nás pak odvážel nkam k Doboji. Nejbližším naším cílem byla Dolní Tuzla a nedaleká Kreka se svými uhelnými doly, kde nás oekával starý pítel,

cet

editel dol.

Tak jsme

prchali ze Sarajeva.

(Nár.

listy 4. 5.

1913.)

NA PALUB

„THÁLIE".

L

VELIKONOCE NA MORi! — HOTEL V TERSTU. — EŠTÍ ÚASTNÍCI PLAVBY.

Koho

píznivý osud nebo snad i týravá choroba jedinkráte zanesly na palubu parníku, bráz-

dícího hladinu

moskou, nezbaví

se již

touhy po

optné

pouti široširou a bezednou íší Poseido-

novou.

Nebo

ní,

jen tam, na

nekonené

pláni vod-

dýšete nejvolnji a nejšastnji, vzdáleni vše-

ho pozemního tesku a rmutu. Po tech letech ociuji se poznovu na palub parníku rakouského Lloydu, tentokráte ne lodi obchodní, jako byla „Bosnia^S kterou jsem se plavil r. 1906 podél beh dalmatských, ale parníku pepychového, jediného z celé flotty lloydové, ureného jenom ku plavbám zábavním, vý-

palub „Thalie^^ nkolik nedl díve nezdálo

letním, na

O

se mi o tom Pojednou však zcela znenadání, zaznla pátelská otázka: „Nechtl bys letošní velikonoce zažíti na moi?^* Jsou otázky, na nž místo štstí.

—

odpovdi vyvalíte oi. Tak jsem odpovdl já v prvém okamžiku. — „Nu," znlo pokraování. i

275

poádá velikononí výlet moe. Sicílie, Malta, Kandia,

„Thalia ní

ny, Korint

— to jsou tentokrát

na StedozemPiraeus, Athé-

její stanice.

Prvé-

ho dubna vypluje z Terstu, šestnáctého se vrátí do pístavu. Pluješ s námi?'^ Malta, Kandia, Athény kdo jen ítal o tchto koninách, komu jména ta byla po celý život pouhými toHko pojmy bez urité pedstavy a kdo se do smrti nenadal, že by jen okem spat-

—

il ty kolébky starých kultur a

pas:

náhle až hlava se

mu

vkodjných

zá-

zamotá pi pomyšle-

že by ml uzíti místa mnohatisíciletých památek a nohou na vstoupiti.

ní,

n

„Ó,

jel

bych,

s

radostí,

avšak nutno uvážiti

'' nkteré okolnosti, zejména „Všechno jest uváženo a vyízeno, kabiny vyhledány a objednány, zde na píklad lístek pro tebe, íslo 46, tém v samém stedu lodi, koje nejmén pohyblivá za nepokojného moe *^ bude nám veseleji, pojede-li nás více

—

—

Vyzvání takového rázu sotva snáší námitek. Bylo vyízeno. Velikonoce na moi! Pichystali jsme se jako k severní ton. Ani kožich nechybl v obšírném kufru. Zažil jsem již, jak tam na slunném jihu dovede mraziti, uhodí-li nepohoda, a na palub rychloparníku fií skoro vždy. Tak tedy koncem bezna jsme se vydali do Terstu, s pestávkou na nocleh v Selzthale. Zavedeno sice v poslední dob nepetržité spojení rychlíkové s Terstem, vyjedete dnes

—

276

O páté hodin odpldne

pl

Prahy a

z

dvanácté dopoledne v Terstu,

jste zejtra

—

avšak hodiny pece jen ponkud unavuje. Není-li to nezbytné pro úsporu asu, lépe rozdliti cestu na dva dny. A Selzthal je skoro v samé polovin. Dorazíte tam po osmé

o

tato jízda osmnácti a

pl

veerní, když jste ráno o

V

líkem z Prahy.

n

pl

osmé vyjeli rychpohodln lev-

hotelu u dráhy

i

pespíte, druhý den o desáté vstoupíte do

vlaku a jste o osmé v Terstu.

V

Terstu nás oekával vytopený pokoj ho-

podniku slovanské-

telu „Balkán^*, velikolepého

Ohromná

budova na Piazze della caserhotel, výbornou restauraci kavárnu s množstvím slovanských asopis. i Krom toho je umístna v „Balkán^' slovinská ho.

ma pojímá

ta

v

sob

tiskárna, spoitelna. Sokol, divadlo,

pvecký spo-

Veliké plakáty v prelí oznamovaly prochudých stn^^ vozování Šubrtova „Dramatu na nejbližší nedli, na týden pak pozdji koncert lek.

ty

ízený Oskarem Nedbalém. Vyspavše se, spchaH jsme pedevším k pístavu, uvidíme-li „Thalii^S na jejíž palubu zejtra vstoupiti.

jiných plavidel

A

hle, tu

kem zcela

ve spoust všelikých

ní pi molu

bílý parník; jak se blížíme,

„Sanita^S vysoký,

rozeznáváme kukát-

nápis „Thalia^^ na pídi.

nehybn, jako ve

máme

Zdánhv odpoívá

spaní, ale

uvnit jest plno

na bocích parníku visí tu a tam plavíci, zavšeni na lanech, a drhnou, naruchu a chystání.

I

277

a šperku jí

tírají

lo,

která zítra vytáhne kotvy,

moe

aby své pasažéry vyvezla na a zažila tam

s

Byli jsme

Stedozemní

moi^^ úastník první,

nimi „velikonoce na

snad ze všech

kdož jsme pekroili mstek s mola, abychom se otázali zízenc, kdy mžeme na lo dopraviti svoje zavazadla. Odpovdno nám, že teba již zítra dopoledne. Odpoledne ve ti hodiny „Thalia^* vypluje.

Poslední den bezna

kou Terstu, pi jsme shlédli, jak

emž

ztrávili

rozluštil Terst

nou, o jakou v Praze

jsme prohlíd-

skoro pouhou náhodou již

po

otázku podob-

léta se jedná, totiž

prkopu do

ásti msta, oddlené vysokým návrším.* Terst uinil tak vysokým a širokým tune-

lem i schodištm nad tunelem. Podmínky terénu jsou tam arci jiné a Praze pec jen lépe bude slušeti volný prkop se štafáží zelených, kovinatých strání.

V

jídeln „Balkánu^' setkali jsme seopoledkrajanem lékaem, který rovnž zejtra vypluje s vtší spoleností eskou zas do Egypta parníkem „Semiramis^^ velikým to erným plavidlem, jež jsme pak taky v pístave zahlédli. Plavby této úastní se taky dvorní rada prof.

nách

s

Goll. Jiný krajan, dvorní rada prof. Pavlík, tou již v Egypt mešká. Veer jsme spchali na

dobou

Oalleria di

Montuzza

nádraží

— Via

jižní,

Silvio Iêllico.

aby-

278

chom uvítali dr. Pemysla Šámala s chotí, kteí pijíždjí do Terstu pes Víde. S nakladatelem Beaufortem, který pijede až zejtra o poledni, setkáme se teprv na palub. Dr. Šupich s chotí pibude od Opatije, a tak s pítelem Albrechtem Chválou a

mou

malikostí bude nás na „Thalii^^

krajan sedm. a Ješt tedy poslední nocleh na pevnin kolébavých lžna zejtra již budeme odpoívati

—

kách „Thálie".

II.

DUBNA. - OBZOR SE ZACHMURUJ E. — VSTUP NA „THALII". — TRUBASKÝ POZEV DO JÍDELNY. — LODNÍ DINER. - SIRÉNA, — SETKÁNÍ V NONÍ MLZE. - ŠASTNÉ VYHNUTÍ.

TVRTEK

1.

Malá horeka

nedokavosti, oekávání, pi tom stálé pozorování meteorologické, zraky všech se pes tu chvíli upírají na oblohu a bloudí po obzoru. Jitro se probudilo pekrásné, ale k poledni pozbývá daleký obzor moský uritých hranic, splývá s mléným oparem, slunce ukrývá se chvílemi za bílými mraky, hladina Adrie s po-

zatemuje. Úty v „Balkán" jsou vyrovnány, doprava zavazadel na palubu naízena ke druhé hodin s poledne. Ped polednem zamujeme do restaurace Antica Bonavia ve spleti úzkých, páchnoucích uliek starého Terstu za municipalitou (za radnicí), kde lze

átku modrá

se

279

kuchyn italské. My svj lístek po vkuse vídeském nebo pražském nebo jihonmeckém — jak chcete. Z opatrnosti, abychom v poslední chvíli ped plavbou žaludkm njak neublížili, Antica Bonavia jest proslulá restaurace, pokrmy nápoje zde jsou výborné a ceny nejsou pe-

pojísti

ist

podle receptu

však sestavujeme jídelní

i

mrštné.

Již cestou

potkáváme a

též zde v restau-

nalézáme oividn turistické, cizinecké, a hádáme, kdo z nich jsou asi taky pasažéry našeho parníku. Neomýlili jsme se pozdji na palub shledali jsme se s nimi. Ke druhé hodin jsme na molu, tu eká sluha z „Balkánu^^ se zavazadly. Sjíždjí se povozy s úastníky plavby, jiní picházejí pšky, omnibusy a vozíky skládají a vyvršují tu barikády tlumok a velikých „námoních^^ kufr zvláštního podélného, nízkého tvaru. Ruch a hlomoz nevyliitelný. Halas a ev lidí skládajících na molu, smsice výkik na lodi nad mstkem. Doprovod sluh hotelních tu pestává, nesmjí s námi pes mstek až na palubu, to jest privilejem posluh s ervenými epicemi v pístave, za zjevy

raci

—

to nejspíš, že

pi pistávání parník lloydových

pitahují je tlustými lany silou dvacíti, ticeti

pár

rukou k molu a vsouvají tžké mstky na kolech s mola na paluby. Jsme na palub. V ele zástupu camerierii (stevârd,

íšník)

prohlíží

apo

(vrchní steward) naše plavební lístky,

cameriere

podízený

280

Na každé kabin kovovém rámeku trí již bílý lístek se vtištným jménem cestujícího. Poádek na lodi jest vzorný. Kabiny jsou vyvtrány, lžka pipravena a zastena istými záclonami, niklová umycameriere uvádí nás do kabin.

v

vadla v úzkých vysokých skíních teprv po stisknutí knoflíku

—

—

viditelná

lesknou se jako

Pod lžky nkolik zásuvek na prádlo a na šaty, v koutku uzounká skíka na nejnutnjší odv. Nad lžky síky na všeliké drobotistíbro.

Svtlo vniká malým okrouhlým okénkem, mosazném rámci je nanejmí centimetr silné, aby odolalo všem nárazm rozboueny.

jehož sklo v

ných

vln.

Rychle odkládáme deštníky, hole, kukátka a ješt jsme ovšeni, a spcháme na promenádní palubu, odkud jest pohodlný, povýšený pohled na molo a na pístav. Na mole se zatím shromáždil zástup divák. Provázejí zraky každého nového výletníka, vzhlížejí k bokm a na paluby bílé Thálie. Každé vyplutí lodi vzbuzuje nejen obyejnou zvdavost, ale i jistou tesklivost. Tu stojí v plné sláv své, za chvíli zdvihne

ím

kotvy, odrazí

—

ale zdali se také

šastn

na-

vrátí?

Schyluje

se

ke tetí hodin, parní roura

Thálie vyráží náhle nehorázný zvuk, podobný

zajeení strašlivé njaké pedpotopní nestvry. Znamení všem úastníkm plavby, kdekoli ješt meškají, aby spchali na palubu. Zajeení to se

281

mocnou ozvnou od monumentálních budov na nábeží a na velikém námstí u pístavu. Na lodní pídi rachotí obrovský etz kotevní, navinovaný parním strojem na hídel a zvedající kotvu. V prostranjším kout promenádní pa-

odráží

luby sešikovala se lodní kapela a spouští veselý pochod. Jednotliví opozdivší se pasažéi spchají o pekot na lo. Parní roura vyráží po druhé

ohromující hukot, konící hvízdavým zajeením do vzduchu. Barikády zavazadel zmizely smola,

Kotva se vynoila Lodní kapela notuje druhý pochod. Tlupa posluh dole na mole klade ruce na bradlení mstku, aby jej na povel stáhla na molo. Tu od nábeží vjíždí na molo povoz a tryskem piváží opozdilého, posledního úastníka. Zastavuje ped mstkem, s vozu vystupuje vysoký muž brunátné tváe a klidn kráí pes mstek. „To je Šternberk,** praví kdosi vedle mne. A byl to skuten íšský poslanec hrab Vojtch Šternberk. Pišel v poslední minut jak Anglian, zcela jist, že nezmešká. Pešel mstek, parní roura zajeela po tetí, s paluby iní tetí pochod, lodní jeáb nadzdvihl konec mstku, deset posluh na mole zatáhlo za konec druhý a spojení s pevninou je perušeno. Pod zádí lodi zašumlo to náhle, jako když se moe vaí, šroub se víiv otáí, celé tleso Thálie se zachvívá, kormidelník manévruje, kapitán na velitelském všechna

již

pohltila Thálie.

z vody, již je

pevn zavšena.

—

I.


18

282

mstku

k mluvné roue a dává povely lodi, mezera mezi Thalií a molem se rozšiuje, diváci zdola mávají klobouky a volají na shledanou, cestující na palub optují pozdravy a mávají šátky molo, pístav, Terst ponenáhlu se vzdalují. Vyplouváme do síra a do lehké mlhy, která se snáší kolkolem jako hustší a hustší závoje v divadelní férii, což nejednoho z nás, nezvyklého astým plavbám, napluje znanou starostí. Tento poátek plavby není práv nejslibnjší. Rozcházíme se po palub, vylézáme po strmých schdkách na palubu vyšší i nejvyšší, prolézáme jednotlivé prostory lodní, jídelnu, salon pro kuáky a pro korespondenci, bar ili salon restauraní, snažíme se orientovati všemi smry na lodi, která na celých šestnáct dní bude naším domovem, noclehárnou, hostincem. A Thalia skuten jest velikým plovoucím hotelem, v nmž pranic nechybí. Na všechno pohodlí tu pamatováno. Je tu léka s lékárnikou, studené teplé koupele z moské vody, je tu holi, poštovní schránka na dopisy, které se pi každé zastávce dopravují na nejbližší poštu, a vysoko nad námi na stožárech jsou napjaty dráty Marse sklání

do strojírny na

dn

—

i

coniova telegrafu.

—

Terst zmizel dávno za Ke tvrté hodin námi v lehké mlze, zmizel pvabný zámek Miramare obchází promenádní palubu truba i

—

kapely a vytrubuje.

283

„Pro

ten

vlastenec

vytrubuje ?^^

táži

se

druha.

Práv kráel mimo, i zastavil, otoil se a vysvtluje ochotn: „Vašnosti, to svolávám na aj ..." Inu pro pána, aby tu mezi muzikant}^ nebyl taky njaký Cech! „A to jste tu sám, pane sousede?" „Dva jsme tu, vašnosti, ješt houslista mista

—

pri-

taky krajan."

Hned nám

bylo na lodi veseleji. Sestupujeme tedy do jídelny. Tam se již shromažuje spolenost, samé neznámé tváe, a cameriei roznášejí aj i kávu, podávají k tomu housky, máslo, suchary, keksy, marmelády. Po tomto prvním oberstvení na lodi poznovu se rozbíháme na všechny strany. Nejvíce nás vábí paluba promenádní; tam vychýleni pes bradlení pozorujeme moe. Není dnes modré, jako bývá Adria za jasného dne sluneního. Slunce je skryto za mraky a

moská

hladina je

tmavozelená až do hndá. Se zádi paluby díváme se na hejno rack, kteí nás vytrvale provázejí, plovouce nám ve vzduchu skoro nad hlavami. A chvílemi se ozývá jejich chechtot, jako by si o nás navzájem vyprávli. as uplývá, o pl sedmé se ozývá optné troubení na palub. První vyzvání k obdu, který se tu podává o sedmé. Paluby se vyprazdují, všichni cestující mizejí v kabinách, aby se ustrosivá

i

284

k dineru. Ke snídani ráno dopoledne, kluno jedné hodin ke svain mžete se do-

jili

i

chi

i

odvu

v cestovním

staviti

a

teba v holínkových

botách, ale veerní diner vyžaduje úboru salonsedmé hodin troubí truba po druhé, ního.

O

a v již

tom okamžiku cameriei polévku.

A te

vnášejí do jídelny

pány ve fraas bí-

plní se jídelna

cích nebo ve smokingu, v bílých vestách

lými nákrníky, v bezvadných lakýrkách, a dámy se objevují v toaletách až i plesových, ovšeny

perlovými náhrdelníky, záící množstvím briliant. Zasedáme ke stolm jako pikovaným na podlahu, do kesel otáivých sice, ale spodkem taky pipevnných. Vylíení dineru

musím

zdjší. Jeho aranžmá a celý

odložiti na chvíli po-

prbh

je

tém kus

režisérské práce, jako na divadle.

obd

Pi tomto

na palub Thálie prvním jest položen na každý stl seznam úastník plavby. Je nás celkem ptašedesát krom velitele a dstojník i lékae. O sto a pes stovku mén, než nás býti má, nebo Thalia pojme celkem 171 cestujících. Avšak letošní úastenství utrplo pedcházejícím váleným hlomozem. Mnohý úzkostlivjší setrval doma, a mnohý krom toho snad byl odstrašen i první zastávkou výletní, v Messin. Nejenže obraz hrozné zastávkou

—

zkázy sám o

chvje je

se

sob

tam

není lákavý, ale

pda

pod nohami,

toho v Messin stále ješt dost.

pes

tu chvíli

a na spadnutí

285

V pedsíni jídelny, v prostoru, z nhož vede ozdobné schodišt do salon výše položených a na promenádní palubu, hraje po dobu stolování smycový orkestr lodní kapely, asi dvanáct muž, a pednáší velmi pkn árie celé ouvertury operní, valíky a všelikou sms. Skvlé osvtlení i

sálu žárovkami, kvtinová výzdoba na stolech, nádherné toalety dam, blesk drahokam, obasné zavanuti jemných voavek, šumný hovor nkolikera jazyk, kmitání uniformovaných camerier, zvuky hudby a k tomu lehké kolísání podlahy pod námi vše to psobí zvláštním dojmem. Hrudníky jako by se šíily, nebo plíce nkoUkahodinným dýcháním svžího, slaného vzduchu moského na palub již se propraly. Zapomínáme na starosti, jež jsme nechali tam daleko za sebou, doma, bezdn se poddáváme nové, neznámé rozkoši doasného písteší, tšíce se na dny budoucí, které nám mají pinésti vzácnou podívanou a nepoznané dosud zkušenosti. Jen chvílemi zalehne do všeho toho veselého šumu nálada tesklivjší to když se ozve táhlý zvuk lodní sirény nahoe kdesi nad námi. Nebo zatím se setmlo, mlha zhoustla a siréna houká v uritých pestávkách stále. Je to zcela jiná tónina, než jakou zahoukla parní roura tikrát v pístave na znamení vyplutí. Zní to varovn, výstražn, a zárove jako v obav možné nehody. Konen však tomu uvykáme a oddáváme se jistému upokojení. Houkáme-li tak do noci

—

—

i

286

a vstíc jakémukoli

pípadnému

setkání, zdá se

každá nehoda vylouena, tak soudíme. Stolování trvalo asi hodinu, cameriei podnášejí odraženou vodu v bronzových miskách na opláknutí prstu i rt po jídle a sladkém desertu, jídelna se prázdní, a celá spolenost se vyhrnula o patro výše, kde ve schodišti podávají dva cameriei ernou kávu v miniaturních íškách. To je denní zakonení veerního obda. V tomto útulném prostoru lze již kouit, zde se scházejí malé skupiny, jež se spolen vydaly na výpravu od samého poátku, nebo se poznenáhlu seznamují lidé stejného jazyka a píbuzných zájm. Tu zaznívá hovor eský, nmecký, vlašský, chorvátský, maarský i francouzský a do všeho veselý, bezstarostný smích ženský. Popili jsme kávy, spcháme do kabin pro svrchníky i zimníky a vycházíme pak na promenádní palubu. Temné moe šplouchá pod námi, vystikujíc nám chvílemi krpje až do tváí, a erná noc pluje kolem nás

— ^ —

Nikoli, není to

erná

noc, bohužel. Je bílá!

Mlha nás obklopuje se všech stran, jako bychom pluli mlékem, mlhová bloba ní do nedozírné výše a staví se

nám

v cestu, že

s

píd

lodní

není vidt ani na padesát krok. Siréna Thálie

houká

stále,

nyní v pestávkách kratších než díve.

„Co znamená

to houkání?^* táže se

panika

poblíže nás svého chot, zírajíc úzkostliv do bílé

zátopy kolkolem.

287

—

signál komukoli, „Je to signál, ženuško kdo by nám byl v tchto vodách na blízku. Ne-

bo lucerny na stožárech „A

pluje

nám

nejsou daleko viditelné/^

tu kde cosi na blízku

?^^

„Nevíme, taky nevidíme. Lépe by bylo, aby neplulo-.

." .

Hodiny plynou, znamení

výmny

Tam

je desátá

veerní,

s

píd

a tesklivý zvuk lodního zvonu,

zaznívá slabý

stráže.

na konci

pi

zobce choulí se

píd,

v ostrém úhlu lodního

bradlení

tyi

postavy,

tyi

mladí námoníci, jen hlavy jim vynívají pes obrubu, a jejich zraky se upírají do šedivé noci ped námi. Jsou to Chorvati, a je to naše noní stráž.

A te,

nkolik minut po

znlo houknutí

naší sirény, ozvalo se blízko

pímém

námi, v

desáté, jedvaže do-

tém

ped

smru, jímž Thalia po

vlnách se sune, táhlé houknutí sirény

jiné, s cizí,

avšak neviditelné lodi. Houknutí nevrle, jako hnvivé. V záptí tomu houká znova naše siréna a hned houká i siréna plavidla cizího. Rázem se všichni pasažéi se všech konc paluby shromáždili na pídi, poulíme zraky vped, nic však nevidíme. Jenom ze zvuku druhého houkadla rozeznává ucho, že cizí lo se blíží. Thalia i

zmíruje

zmíruje rychlost Sirény obou plavidel hou-

rychlost,

parník neviditelný.

tém

jist

nepetržit, kratšími neb delšími zvuky. Neznalec nerozumí, co tyto rzné vý-

kají nyní

buchy žalostných zvuk znamenají, ale jsou to nepochybné signály, naznaující, jak a kudy se

má lo

lodi vyhnouti.

Pojednou se

lo,

z

mlhy vynoila ped námi

ni-

dv

svtla vysoko na neviditelpod nimi ervené a zelené. ných stožárech, jest utopena v neproniknutelné temnot mlhy. vedle sebe, což znaí, že Ta svtla jsou míí pímo proti nám. Zatím však již signály vykonaly svou povinnost, a náhle ob svtla cizí lodi se od sebe oddalují, cizí lo manévruje, kormidlo zabralo jiným smrem, lo se natáí napí, zamuje velikým obloukem nalevo kolem nás, již ji máme po levém boku, Thalia uinila pohyb „vpravo vpí** a oba parníky se koli

toliko

Lo

tém

—

v neveliké vzdálenosti od sebe míjejí. Ješt okacizí lodi se utápjí v mlze za námi vlevo Snad každému z úastník vydralo se z prsou

mžik, a svtla

hluboké oddechnutí. Nebýti na lodích houkadel, snad byla srážka nevyhnutelná. Tak aspo usu-

zujeme

my

neznalci.

Takový jest význam lodních sirén. Jsou prý vhodnjší pro vyvarování nehodám než elektrické reflektory, které prý v podobné mlze nejsou daleko viditelné a editelm vlastní lodi jen vadí ve volném výhledu vped. Malé toto rozilení zahnalo nám ješt na chvíli chu ke spaní. Dlouho jsme pecházeli po

palub, naslouchajíce tíštivému šumotu rozrá-

289

zených vln a hledíce do mlhy. A tu se náhle vyhoupl z mrak nad námi msíc a zatpytila se tu a tam hvzda. Jaká podivná hra na nekonených lánech moe a nebe! Mlha i msíc zároi

ve. Zjev nebeského souputníka nás uklidnil, k plnoci jsme odcházeli s paluby, do svých kabin. Lodní stroj pod námi dunl, veliké tlo parníku se zachvívalo a v pevných svorech roubení, stroj i podlah ozývalo se chvílemi luskání, siréna houká dále do síra žalné své zvuky, jež domírají na dalekých, dalekých vlnách, a konen i toto houkání nás ukolébává po vší denní

A uvítal 2.

únav

ve spánek.

když jsme se zrána nás

ped

šestou probudili,

slunený den pátení

nejkrásnjší

dubna.

III.

DRUHÝ DEN. -

SNÍDANÉ.

-

MINULOST „THÁLIE".

— LODNÍ PERSONÁL. -MODRÁ JESKYN OSTROVA BISEVA.

Probudil se kišálový, krásný, slunení den 2. dubna. Za noci jsme unikli nevlídné mlze, ale taky nám zmizela každá stopa pevniny na obzoru. Zdá se nám, jako bychom byli na širém oceán. Kam zraky dohledají, všady se rozkládá mírn zeená hladina Adrie. Konáme malou procházku po palub, vykávajíce, až se shromáždí celá naše eská spolenstka ke spolené snídani.

290

Plíce se rozšiují a

lan

nabírají svžího, slané-

ho vzduchu, který usnaduje dýchání, okysliuje vydatn krev a rozveseluje mysl. V lesku ranního slunce ohraniuje se moe na obzoru kruhem jako stíbrným, až

Konen

jsme

oi

pecházejí.

všichni,

pejeme

si

dobrého,

šastného jitra po mlhavé, tesklivé noci, a mííme k snídani. Než jsme se vydali z Prahy kdosi s pochybou a jak moi, pronesl ke kousi útrpností, jen „abychom prý se na lodi najedli!^* Nevím, kudy a za jakých okolností se dobrý ten muž kdy plavil, ale abych ekl upímn: zde na Thalii jsme jako na krmníku! Rate

mn

posouditi

—

snídani:

cameriere naleje

—

vám

bu

nebo kávy. Záaje kolik chcete koflík rove vám podá vejce na mkko nebo na hniliko, kolik vám libo. K tomu nkolikeré peivo, výborné máslo, ízky studené peené, šunku, jazyk. K tomu zavaeninu, marmeládu. A jest úžasné, co všechno pasažéi pojedí. Tak tráví slaný moský vzduch. A kuchyn Thálie vyhovuje nejvtším požadavkm a zdá se nevyerpatelná.

Po snídani vyrojují se všichni cestující na paluby, na slunná místa, usedají na nízké, rozkládací židle, obalují se pokrývkami, doítají verejší noviny nebo rozezávají literaturu, nakoupenou na cestu. V paterých, šesterých rukou vidím po

exemplái Hauptmannova „eckého

jara^S výtisky z brusu nové. Bylo cestujícím do-

porueno

jist vzhledem k nastávající zajížce

291

do Athén, Korintu atd. Taky mám výtisk dávno vábí více v Praze rozetený v kabele, ale te Thálie a vše, co je na ní pro nás nového.

m

Štíhlá Thálie je sliné plavidlo.

Pojme pes

3500 tun, je sto metr dlouhá, dvanáct široká, pldeváta metru vysoká a pluje rychlostí trnácti

námoních

mil za hodinu.

Nevypadala však vždy jako dnes a nebyla tak modrobíle natena. Námoní tato múza nastoupila svoji dráhu skromn jako obyejná služebná, jako lo obchodní, dopravní. A vlastn byly dv sestry, dv lodi dvojata, ve všem si podobná. Ponvadž pak se Thalia osvdila jako lo poslušná, obratná, poddajná i stabilní, byla po nkolika zkušebních letech urena k jinému poslání. Byla dopravena do lodnice, z níž pvodn vyšla, a tamodtud se vrátila po ase celá zmnna. Byla pestavna a upravena na lo pepychovou a byla povýšena na „jachtu výletní^^ A te již po ti roky brázdí hladinu Adrie a moe Stedozemního v neposkvrnné barv bílé, vyplouvá úžinou Gibraltarskou na oceán Atlantický, smujíc jednou k ostrovm Kanárským, po druhé do Holandska (Amsterdamu), do Hamburku, ba i na Špicberky. Na letošní podzimek zamluvil si ji vídeský pvecký spolek „Schubert-Bund^S složil 200.000 korun, a 200 jeho len popluje Thalií do norských fjord. A koho jednou penesla v útulných prostorách svých po hladin moské, od pístavu k pí-

—

292

od ostrova k ostrovu, nemá pak jiného pání, než aby se na ni napesrok vrátil. Nebo není vtší rozkoše nad obrazy krajin a mst, které se vynoují nám suchozemcm, pohlížejícím s paluby bez dechu na ty zjevy jako pohádkové. Jako je Thalia jediná svého druhu ve flott lloydové, tak i celá její posádka je jako vybraná, nanejvýš pívtivá, úslužná. Šarmantní muž je velitel parníku svobodný pán Karel z Bretfeldu, nco málo pes padesát, jehož pedkové žili kdysi v Praze. V Nerudov ulici na Malé stran stojí na rohu Svatojanského vršku veliký nkdy Bretfeldovský. Náležel snad již praddu našeho kapitána, lékai dr. Bretfeldovi, který žil za asu císae Josefa 11. stavu,

tém

dm

Podkapitán, dstojníci, lodní komisa, léka, náelník strojník a všichni ostatní vlídn podávají cestujícím žádaná vysvtlení. apo cameriere bdí vážn nad malou armádou svých podízených, kteí skoro bez výjimky se vzornou ochotou peují o pohodlí a bezvadnou obsluhu. Na palub se domlouváme s bodrými hochy plavíky, Chorváty, s jejich náelníkem, stai

rým námoníkem skála, který

mi

lehlivý faktor,

pevným jako pipadá jako zkušený, spoa jist rozumí svému povolání složité postavy,

stále

jako diplomovaný kapitán. A dole v chodbikách kmitají se postavy dvou Hind, zelenohn-

dé

pleti,

kteí konají práce nejpodízenjší. Me-

293

tou, myjí, istí v kabinách.

V našem oddlení

iní tak malý, drobný staec, na pohled

asi

sedm-

všecek scvrklý jako mišpule, který vždy plaše ustupuje s cesty, kdykoli se s ním

desátiletý,

kdo setkává, a na pozdrav klade ruku na spánek. Tito Hindové chodí bez šelestu jako stínové a jako nmí. Však by asi bylo nesnadno s nimi se dorozumti. K poledni vystupují po levé stran obzoru hroty nkterých vzdálených ostrov dalmatských a po poledni vynouje se ped námi ostrov Vis (Lissa), proslulý r.

námoními

bitvami

r.

1811 a

1866. Šedivé skalní boky ostrova sklánjí se

k moi, a na samém úpatí jejich, jako by se již do moe noilo, nad širokou zátokou rozkládá se msteko Komiža (Comisa) asi se 4000

Jeho domky, rovnž šedivé a splývapozadím, rozeznáváme teprve kukátkem.

obyvateli. s

jící

Na

tu vzdálenost

nco

msteko jako z dtské Po pravé stran pak a

vypadá

stavebnice zbudované.

dále na jihozápad vynoil se malý ostrov,

pouhá

skalní výspa, asi

tyi

kilometry dlouhá,

dva kilometry široká. To jest ostrvek Biševo (Buši), vzdálený od Komiže devt kilometr, od jihozápadního výbžku Visu toliko pt. Na

asi

výsp žije nco pes pldruhého Chorvát, kteí pstují révu, ovoce, velaství, hlavn však se zabývají rybolovem. Zátoky Biševa oplývají sardelemi a makre-

této skalnaté sta obyvatel,

lami (scombri).

294

O pl žili

b tz

jedné

s

poledne, kdy jsme se piblí-

k Biševu na necelý kilometr, vzniká na paluzvláštní ruch. Šroub se neotáí, kotevní

e-

rachotí, kotva klesá ke dnu, vše se vyrojilo

na palubu, zaznívají otázky, odpovdi, a z jed-

výkik

pochycujeme slova: Modrá jeskyn modrá jeskyn. Skuten, ve schodišti nad jídelnou je vyvšen psaný plakát, oznámení lodního velitelství, že o pl jedné bude podniknut malý výlet. Kapitán rád své pasažéry pekvapuje, rád jim pipravuje požitky mimo program, pokud notlivých

—

okolnosti dopouštjí.

Moe

jest klidné

—

nuže,

dá nás doplaviti do modré jeskyn ostrova Biševa, podobné jeskyni na Capri u Neapole. Již spouštjí námoníci parní barkassu (malý lun motorový) a ti luny veslové. Rychle jsme pipraveni, schdky ke lunm jsou spuštny, sestupujeme, naplujeme luny, barkassa vzala nás do vleku, hudba na palub vesele hraje, a již celý etz lun odrazil od parníku. Netrvá ani deset minut, a barkassa stanula u strmé, kolmé, nebetyné skalní stny ostrvku, luny se od ní odpoutávají a jeden za druhým veplouvá otvorem v dutinu skalní. Ob-

tém

loukovitý ten otvor, podobný brance, je toliko pltetího metru široký a pldruhého vysoký, všichni se musíme ve lunu shrbiti, abychom hlavami nenarazili. Za neklidného moe nelze do jeskyn veplouti. Moské dno pod námi je tu

295

pi vchodu le

plují

pt metr

toliko

hluboké.

—

Obeze-

veslai do temného prostoru, plného

bitkých skalních útes vápencových. Šero; dech se v nás

luny

ti,

tají.

zdá

Nechápeme, kterak sem veplují se,

že sotva jediný se proplete

kivolakou tou skalní spletí. Jsme ve lunu prvním. Jeho boky co chvíle narážejí duniv na hrotité, ostré útesy, kocábka proklouzá zvolna jako had, za ní druhá, tetí. Klenba nad námi se rozevírá; pojednou jako njakým kouzlem osvtlí se jeskyn modravým, jako msíním svitem, a hlubina pod námi se skvje safírovou modí. Tu je šestnáct až osmnáct metr hloubky, ale rozeznáváme na dn každý kámen, každou škebli. Celá délka jeskyn jest pes ticet metr, šíka 15—17 metr. My ovšem všelikými zatákami konáme cestu delší. Na konci sluje spadá skalní stna jen nco málo pod hladinu a tu pod povrchem tvoí bránu ke dvacíti metrm vysokou, pljedenácta metr širokou. Kdyby tu plavec skoil do hlubiny, vyplaval by podmoskou branou do širého moe. Touto branou vniká sem nepímo svtlo slunení a jeho lomem vzniká bájené to zbarvení vody. Vesla lunu svítí ve vod jako mdlé stíbro, pohádková klenba skalní nad námi leskne se jako slída nebo

—

perle.

A

—

v tajuplné, safírové nádrži vodní shlu-

luny a kolem nich na tisíce drobných rybek, jako vyplašených, udivených neoekávanou návštvou íše, která náleží jen jim.

kuje se pod

2% Jest arci menší tato

jeskyn než ona na Capri,

ale svtelný efekt prý je stejný. Je to divadlo

tomto

velikolepé, ale pobyt v

Zdá

ln skalním

pe-

vládnou jiné Tato jeskyn mocnosti a bytosti než lidské. je známa teprv od r. 1884, kdy byla objevena ce jen zaráží dech.

se, že tu

—

baronem Ransonnetem. S nejvtší opatrností otáejí veslai a na

zptném pochodu trou se luny o sebe, jak úzký tu prchod. Šastn jsme vypluli úzkým a nízkým otvorem, za námi druhý lun, jen poslední se njak vzpíil v úzké brance a chvilinku prai

coval, aby se vyprostil.

Barkassa poznovu pipoutává nás do vleku, a ješt plni nového dojmu vracíme se kThaHi. Zatím se na skalním úboí vysoko nad hladinou shromáždil zástup ostrovan, dtí i dosplých, Celá ta výprava a hledí za námi zvdav.

—

pl

hodiny. Jsme na palub, schody jsou vytaženy, barkassa i luny se vznášejí do výše, kotevní etz se navinuje, a než se lodní šroub nanovo rozvíil, shromažujeme se v jítrvala asi

deln k

lunchi, který se pro ten výlet o

nco

A

když jsme za hodinu vyšli na palubu námi již Vis a Biševo s modrou za daleko jeskyní, jako by je bylo moe pohlcovalo. To bylo první naše dobrodružství, a jsme opozdil.

—

vdni

kapitánu, že

nám

poskytl tuto podívanou.

i

297

IV.

SOBOTA 3. DUBNA. — DELFÍNI. — BEZDRÁTNÉ DOROZUMÍVANÍ S JACHTOU „HOHENZOLLERN'^ - POPLACH NA ZKOUŠKU, POPLACH POŽÁRNÍ, „MUŽ PES PALUBU^'. - PRVNÍ PLES

Toho

dne se nepihodilo již nic kromobyejobzor se prodlužuje ped námi do nekonena. Chvílemi se vynoí v dáli nalevo nebo napravo šedivý vrchol njakého ostrova, ného.

Moský

sotva zjevný v

modravém oparu,

a zase mizí,

jako by se potápl. Za noci jsme propluli prli-

vem Otrantským, vycházíme

na

„kramflek^'

a když zrána v sobotu

na

Itálie.

palubu,

3.

dub-

oplouváme práv

Nízké, skalnaté a pusté jsou

behy, široko daleko není známky njakého života. Jsme roztroušeni na všech stranách paluby jako stráže, abychom se navzájem upozornili, kde by se vyskytlo cosi nového. V poledne kyne nám s pídy dr. Šámal a volá: „Rychle, pojte,

tu její

delfíni!^'

Kvapíme na pídu, a vic,

tsn pi samém

hle, tu

párek plíska-

zobci Thálie, jako by s ní

chtl závodit, rejdí správa nalevo, ponouje se do hlubiny, zas vyplývá na povrch, druh druha stíhá, na okamžik mizejí nám s oí a zas se obJsou to prvé plískavice, jež spatujeme druhý pár, tetí, tvrod vyplutí z Terstu. tý a všem se líbí nejlépe ve vlnách, hrotem Thajevují.

Te

I.


19

298

vybrázdných a vysoko šplouchajících. Jako by vdly, že jsou pozorovány, a chtly se polie

svým umním, vyniršují

chlubiti

z vody, proskakují

n

hebeny

se plískavice

vln a na druhé stra-

stemhlav do hlubiny. Vždy pár a druh druha neopustí, vždy se v hlubin na-

vrhají se

pár,

jdou a

spolen

zas na povrch vyrážejí, podpla-

vávajíce se a druh druha peskakujíce. Je to uinná produkce akrobatická, která jim samým

psobí oividnou

rozkoš. Jsou

pes metr

dlouzí

pod námi hrav sko-

tito ssavci kytovití, a jak tu

taí, nikdo by neekl, že jsou to nenasytní drav-

kteí

píslušníky vlastního rodu hltav rvou a požírají, jakmile jest porann aneb usmrcen. ci,

Hodnou

i

chvíli tak laškují

nevídanými pemety

a skoky, ale pak náhle, jako by do nich stelil, mizejí ve hlubinách. Užili jsme tohoto divadla po

prvé a naposled, a

již

další plavbu neshlédli.

jsme plískavic po celou

—

Odpoledne se vyskytuje ve jídelnou oznámení

naší

stanice Marconiovy, že jsme nuli

nmeckou císaskou

schodišti

nad

bezdrátné telegrafické

o druhé hodin mi-

jachtu „Hohenzollern^S

z Kielu do Benátek, kdež vstoupí na palubu císa Vilém, který práv mešká v Benátkách návštvou, odkud se vydá do moe Egejského a pak zamíí na ostrof Korfu, na svj plující její

letohrad Achilleion, jenž býval majetkem císa-

ovny Alžbty. Jachta Hohenzollern plula kdesi hluboko pod obzorem a náš „Marconi'^ byl s ní

299

po celou hodinu v bezdrátném spojení telegrafickém.

K

ba

páté

hodin nová

událost na palub. Tru-

kapely, náš krajan, troubí „alarm^^

—

signál

mn

známý již z dtství z pevnosti hradecké. Vybíháme na hoejší palubu, co se dje, nebo tam

již

kvapí

ped námi

všechen lodní personál.

lo

la.

z

tonuJe to poplach na zkoušku, jako by Všichni matové se vrhají ke lunm, kdekdo

posádky pináší záchranné pásy. Všichni jsou

v nkolika minutách

nahoe;

lodníci, hudebníci,

kuchai, camerierové, bradý, i naši Hindové. Kapitán vyvolává podle lodního seznamu jména a naznauje každému, eho se má chopiti. Asi tvrt hodiny trvá ten poprask, a pak se všichni rozcházejí, každý po svém. Ale hned potom dán znamení jiný povel a zaznívá táhlé troubení požáru na lodi. Personál se hrne do vnitra lodi i na palubu promenádní. V okamžiku jsou vytaženy hadice, našroubovány k rourám vodovodu, který je zízen kolem celé paluby, hydranty otev-

—

eny

—

zaa hadice chrlí mocné proudy vody moe, aby nám nezatopily palubu.

tím arci do

A

když je tato zkouška vykonána, podniknuta S paluby shozen do moe záchranný kotou, opatený praporekem, to znamená, že tam tetí.

kdosi spadl.

„Muž pes

palubu!''

(Mann

iiber

Bord) zní poplašný pokik v takovém pípad. Stroje zmírují rychlost, lodní šroub se otáí volnji. S vidlic na hoejší palub spuštn lun.

—

300

do

nho

vskoili

tyi

veslai a dstojník, Chor-

vát p. Marini. Thalia uráží vlastní setrvaností ješt znaný kus kupedu a pes vlny její vodní dráhy houpá se lun se zachránci ke kotoui. „Tonoucí^' je šastn zachycen a o chvilku pozdji celá výprava je zas na palub. Ve skutenosti arci takováto záchrana málokdy se zdaí. Než je zpozorováno, že je „muž pes palubu^*, než zazní poplach, než je spuštn lun a zastavena lo, než ho zachránci dostihnou, má tonoucí co dlat, aby se udržel nad vodou. Ješt za dne a za klidného moe. Ale je-li moe rozpoutáno, anebo stane-li se nehoda taková za noci, pak je „muž pes palubu^* zpravidla ztracen.

Ale v nás po všech tchto tech zkouškách pesvdení, že jest na Thalii o všechno dokonale postaráno. Pes to vše pejeme si

zesílilo se

co nejupímnji,

abychom

i

nadále potkávali jiné

a bezpené vzdálenosti a ani nejnáruživjším plavcm nepipadá, aby na zkoušku skoili pes palubu. Je nám za tou bezpelodi ve slušné

nou bariérou zcela dobe. Ale ješt zorovali jsme

pi jí,

stolech

s

Bude

dnes

máme

pi veerním

nco

aby byly

o jde.

neho

být úastni. Posi dámy njak spcha-

dineru, že

šuškají a že taky

jídlem hotovy. Brzy jsme zvdli, ples!

Sotva jsme se vyrojili na ernou kávu ve schodišti, nastává po nás v jídeln horlivé kutní.

301

A

když o hodinu pozdji, o deváté, zaznívá hudební vyzvání k tanci, vstupujeme do jídelny

—

tanení sál! Prokesel byly zatím odšroubovány, složeny vzadu a zakryty ervenobílými látkami, rovnž takovou látkou ovinut a maskován jest komín, prostupující stedem jídelny jako ne, to již není jídelna, to je

stední

ady stol

i

sloup, na postranních stolech jsou erstvé kytice (a jsme již tetí den na je svinut,

—

podlaha jakoby

uinný Již

tanení

sál,

moi

,

veliký koberec

erstv

byla vyleštna

!)

jako Žofín v miniatue!

taky se procházejí tancechtivé párky sá-

lem, který byl zatím provtrán, kapela notuje

valík, a první páry vrhají se na pohyblivé porej. Kapitán sám pedchádobrým píkladem, veda do kola ztepilou krasavici, jež záí perlami a brilianty. V tom okamžiku zapomínáme, že jsme na moi, že nás kolkolem obklopují erné te vlny, jejich šplouchání jest pehlušeno hudbou šelestem tance. Díváme se na ten rej z pedsín, abychom taneníkm nepekáželi, a po nkolika valících

dlaze Thálie v tanení zí

i

— nebo riei

nic jiného se

dámám

netaní

— zatím

podávají mražené a

du, vycházíme v teplých

co came-

pánm

limoná-

odvech nahoru na

pa-

stráž^', k bratím Chorvátm na námi msíc a jiskivé hvzdy, kolkolem temná pouš moská, a kdesi daleko, daleko po pravé stran svítí cosi jako jiskika, jako

lubu, na

„noní

pí. Nad

302

ervená hlavika smírné

dohasínající sirky.

Maják v

ne-

dáli.

Vracíme se po hodin dovnit, abychom ulehli. V tanením sále ješt zní hudba a šumí tanec i hovor. Kráejíce schodištm teme vyhlášku lodního komanda: „Zítra 4. dubna o šesté ranní budíek. osmé pistání v Messin." O chvíli pozdji setmlo se v naší kabin. Te již neslyšíme hudbu. Do boku Thálie bijí erné vlny Iónského moe.

O

V.

PISTÁNÍ V MESSIN.

—

PRVÝ DOJEM.

—

VYLO-

DNÍ.— POCHOD ULICEMI. — BARIKÁDY TROSEK.

— ZBYTKY ŽIVOTA. — PO TYECH

MSÍCÍCH.

ODJEZD Z NÁDRAŽÍ.

mnohým úast-

oobotním plesem

zkrátila se sice

níkm

to však, když o

noc,

pes

zaznl v chodbách hornisty,

jsme se ného.

—

byli

plni

Na

lodi

šesté

ranní

budíek milého krajana

jsme všichni vzhru a oblékali

oekávání

sice, ale

první zastávku Thálie

nikterak radost-

—

na Messinu

netšil se snad nikdo z nás a rádi bychom

ji byli minuli. Avšak cílem naším byla Taormina, položená mezi Messinou a Catanií, a do Taorminy musili jsme rychlíkem z Messiny. Rychle jsme posnídali, a vzhru na palubu!

303

Po pravé stran tyí

ped

Kalabrie,

nám

jevil

behy

námi rozkládá se pístav messin-

ský. Ale není v

se

se hornaté, skalnaté

nm

onoho rušného

života, jaký

v pístavu terstském a jaký nás

Dv

pozdji oekával na Malt, v Pireu a jinde. nebo ti italské válené lodi leží patrn již dlouho na mohutných etzech kotevních. Šedivý jejich nátr je moskými vlnami nad ponornou áru ošlehán, vyžrán, boky lodí jsou ezem ervené. Jejich paluby jsou jako vymelé. Patrno, že posádky jsou ve mst. Ped námi Messina, jejíž pední, pístavu bližší

ást rozkládá

se na rovin, ale jejíž vzdá-

lenjší partie stoupá a vyvršuje se amfiteatráln na pahorcích, jež tvoí pozadí. Zdánliv a na

prvý chvatný pohled stojí msto jako neporušené, ale beze známek obvyklého života. Nad spoustou budov nevznáší se kou, který nad mstem

svdil

o probouzejícím se život za jitra a který tvoívá modravý onen opar závojový nad velkými mraveništi lidskými. Studen trí zdivo do istého

tak rozsáhlým a lidnatým

ranního vzduchu.

Chápeme

A

se

kukátek, obraz

msta ní do

se

msto

bylo sneslo strašlivé železné

nám

pibližuje.

tu

jindy

již

na všem, co

vzduchu, na patrech, vžích a všech ostatních výnlcích jeví se nám stopy nedávného hnutí podzemního. Vše vypadá, jako by se na

mrano,

kte-

neodolatelným vichrem peletlo obec do nedávná kvetoucí a jediným hromovým náré štváno

304

rázem drtilo vše, co mu v jisté výši kladlo odpor. Smetené stechy, roztrhané zdi domovní, pahýly chrámové bez vží, vejpl roztržené domy, pouhé osamlé rohy jednotlivých budov a domovní prelí prhledná, za nimiž nic již nestojí takový je dojem prvého pohledu. Thalia zarazila podál nábeží, spouští barkassu, do níž vstupuje lodní komisa s listinami, aby oznámil píchod lodi a úel cesty pístavním

—

úadníkm. Vykáváme

jeho návratu a všech

úastník zmáhá se rozechvní nad se nám již nyní naskytují. ží

zjevy, které

Jakmile Thalia zakotvila, odrážejí od nábeetné luny messinských bárká, pibližují

se a zakrátko obklopují náš parník.

V

italských

pístavech nesmí prý Thalia vyloovati své pasažéry vlastními luny, aby domorodci nebyli zkráceni na výdlku. Zatím vyjednáváme s pívozníky; za pldruhé liry (za osobu) dopraví nás na beh a zase nazpt na palubu. Pekvapilo nás, že nežádali peníze hned, ale

odpovdli,

že

na zaplacení as, až nás veer dovezou k lodi. Po njakých dvacíti minutách vrací se barkassa s komisaem. Ihned jsme obsadili adu malých lun a vydáváme se na pevninu. Po tom, co se tu bylo udalo a ehož ohromující náje

sledky již zdaleka vidíme, pipadá nám slovo pevnina jako ironie. Pevnina, která se stále

zachvívá

nohama?

—

kdož

ví,

neotese-li se

i

nám pod

305

luny

—

pirazily k nábeží, vystupujeme.

Ani sebe tragitjší momenty nejsou prosty pímsku komiky. Všechny nás bedlivými, zkoumavými zraky prohlíží finanní strážník, zdali do Messiny nepronášíme njaký kontraband Jaká by to byla finanní pohroma, aby tak nkdo z nás propašoval balíek cigár nebo tabáAle jinak než pronikavými pohledy neku! .

.

!

—

jsme obtžováni. Již pi prvních krocích zíme následky zemtesení ve zmn pdy. Nábeží pokleslo pod hladinu moskou. Kráíme pes prkna kalužemi i

a jsme na Korsu Vittorio Emanuele, v tomto bý-

„pijímacím salon^^ messinském. Tu stámohutné domy, monumentální paláce, budovy úední, nádherná brána Porta Messina. Stojí sice ješt mnoho toho zdiva z kvádr, i mramo-

valém ly

ru, stojí celá patra,

mnohde

celá

prelí

dom

na pohled netknutých; ale když se piblížíte, shledáte, že není stavby neporušené. Fasády jsou rozpukány, sloupy a pilastry zpelámány, vyšinuty, naklonny. A když se podíváte na prelí

—

okny pater irou oblohu. Co bylo za nimi, všechna patra od pdy se shroutila, v pádu strhla klenby pízemní a s nimi se propadla do sklep. A co uvnit nádherných tch budov dýchalo a žilo, co se práv k novému jitru probouzelo, rozdrceno, ubito

zdánliv netknutá

zdivem,

Do

pohbeno

vidíte

v troskách.

odjezdu vlaku zbývá

nám pes

dv

hodi-

306

ny asu. Pasažéi Thálie v malých tlupách, v jednotlivých spolenostech, jak je náhoda svedla, rozcházejí se

rznými smry. Kráíme nejprve

korsem Viktora Emanuela, které jest vlastn nyní již nábežím, na nmž stojí ada palác jen zbytky pyšných tch palác, pouhé rozvaliny, roztrhaná, rozpukaná prelí. Již r. 1783 zuilo v Messin zemtesení. Následkem toho paláce tyto, které po zemtesení byly zbudovány ve slohu pozdní renesance, byly toliko dvoupatrové. Avšak to je neuchránilo ped zkázou v posledních dnech prosince 1908. Paláce se zhroutily, ale jako by rozmar dsné innosti podzemní chtl ukázati, jak si dovede pohrávat, veliká fontána Neptunova v samém stedu korsa, opodál paláce di Citta (Municipia), zstala neporušena. Jako dív, nyní se tyí socha Neptunova s trojzubou vidlicí nad sochami Scylly a Charybdy. A jen nkolik metr od fontány propadla se dlažba ulice i chodníku z mohutných tvercových desk lávových, a vlny

—

tém

i

moské

ji

oplakují. Je-li pravda, že hnutí spod-

ních vrstev útoilo na

—

msto smrem od moe

moe ped vládcem Neptunem zastavihned za ním zhouba pokraovala a byla dokonána. Kráíme chvíli po korsu, smrem severním, až tam, kde poíná tída Viale Principe Amadeo, obraz všady stejný. Potkáváme jednotlivce malé hlouky Udí, podle všeho venkovan, picházetu se

lo, ale

i

307

jako by smovali do na mši. Ale nikde v Messin neslouží se mše, jsou i chrámy sesuty. Hledí na nás bez úastenství, chladn, ba, zdá se, jako by na nkterých tváích spoíval nevlídný výraz, jenž prajících se strany severní,

msta

ví:

Taky vás sem zvdavost zavedla? Taky

jdete na naše neštstí podívat? vozících,

se

Na dvoukolých

peste pomalovaných všelikými romanmezky v kiklavém po-

tickými výjevy, tažených stroji

—

erveném a

žlutém, projíždjí celé rodiny.

Snad smují na opanou stranu msta, kterou jsme posud nemohli vidti a kde se již mimo zdi messinské rozkládá na sta barák,

—

—

v nichž žije zbytek obyvatelstva.

Vracíme se a pínou ulicí vnikáme hloubji do msta. Vcházíme do ulic vpravo i vlevo, ale tu již není pochod snadný jako na korsu,s nhož jak se zdá nejhorší spousty pece snad byly odklizeny. Ani jediná z vnitních ulic nezdá se být schdná. Již jejich tsnost je toho píinou. Zdivo vyšších ástí i celých budov ítilo se do ulic, v nichž tak vznikly vysoké barikády. Chceme-li projíti, nutno nám slézati tyto barikády rumu, trám i železa. Místy jsou ulice zataraseny do takové výše, že s barikád pohlížíme do oken prvých pater, do nkdejších prvých pater, nebo vnitky dom jsou jako vykuchá-

—

—

dom

ny.

Jinde jsou zase

zboena prelí

dom

ce-

lých ulic a do výše trí jen zadní zdi se zbytky

stroj a podlah jednotlivých pater, se zbytky

308

na metr, na dva metry širokými. Pak vidíme takovéto kouty domácností: lžko s rozcuchanými peinami, ped lžkem židle, na židli položené šaty nocleháovy; u hlav postele noní stolek, na petrolejka; za hlavami umyvadlo, na hebu visí runík; nad lžkem hodiny, obrazy

nm

len

zbran, všeliké ozdbky; trámu dvee do vedlejší svtnice, ale trám s dvemi visí ve vzduchu, zdivo pod ním se propadlo; nade dvemi karnýzy s roztrhanými alouny, na prahu pipevnný koberec, jehož druhý konec na opané stran se utrhl, a nyní visí koberec do prvého patra. Takových kout vidíme mnoho, takových postelí, k nimž odnikud není pístupu, vznáší se na zbytcích podlah nepoítaných noclehái, kteí se onoho strašlivého jitra rachotem probudili a s lžek zdšeni vyskoili, propadli se do hloubky a odpoívají dole v ssutinách. Poítá se, že ješt pes tyicet tisíc mrtvol spoívá pod zíceným zdivem. A není k nim pístupu, nebo spousty na

rodiny, sošky,

píném

tém

—

trosek jsou nesmírné.

Rychle, pokud jen pes pekážky lze, pronikáme tmito úzkými ulicemi, nebo ásti roztržených a naklonných zdí domovních zdají se hro-

každé chvíle sesutím. Ociujeme se na vtším prostranství, kde jest nynjší poštovní a telegrafní budova. Tato budova jest vlastn nízká, dlouhá kolna, sbitá z trám a prken, nebo v žádné ze zbylých buziti

309

dov nelze úadovati. Chceme odevzdati svoje dopisy a vyžádati z

domova. Ale

si

pípadnou korespondenci neoekává, picházíme

nic nás tu

pak za námi putostedomoských. Ponvadž ped je nedle, jest úadovna plna venkovan, kolnou se tísní zástupy. Trvá hodnou chvíli, než picházíme na adu my.

díve než naše valy do jiných

zásilky, které

stanic

i

Na

prostranství

ped

poštou

je

živo.

Vý-

rostkové pobíhají s náruím plným potištného papíru a vykikují svj asopis. Je to dnešní di Messina e delle Calabrie, jediného zdejšího denníku; kupujeme si za nkolik centesim íslo na památku. asopis obírá se stále ješt zemtesením a taky toto íslo pináší hned ve druhém sloupci poátek lánku ing. Luigi Vianisi s nadpisem „Nátura del terremoto e sua potenza dinamica^^ (Povaha zemtesení a jeho síla dynamická). Jiní prodavai nabízejí cizincm série pohlednic o 24 kusech za pl druhé liry, na nichž jsou vesms zobrazeny zjevy zkázy, momenty nejžalostnjší a pokud byly

íslo Gazetty

fotografickému aparátu nejpístupnjší. „Messina Terremoto del 28. dicembre 1908^' je vtiš-

—

tno

na každou pohlednici, a jsou to detaily ze

všech ástí Messiny. Nejhroznjší snad spousta se jeví na lístku Piazza S. Martino, kde z celého

bloku zstal

státi

domu. tyiadvacet

jediný jeden roh típatrového

je

tch

pohlednic, ale

mnoho

310

by

jich býti

všech

má

V unica

na

sta.

A jediná

toliko pohlednice ze

nápis: „Casina del prof.

illesa

—

Domeek

Cammaieri

profesora Cammeiera

jediný neporušeným^ Je to rozložitá, pízemní villa v zahrad, s vysokými gotickými okny, s

A

nízkou stechou. Jediný neporušený dm! Messina mla stopadesát tisíc obyvatel! Proplétáme se dále úzkými ulicemi smrem

k nádraží, abychom unikli z tohoto strašlivého bludišt. Zas vystupujeme na barikády a zase s nich slézáme. A tu v rumech kolem nás celé kusy zdí, celá nároží, která se ani v pádu nerozdrtila, zpelámané trámy, traversy stoené jako hoblovaky, a v té drti zdiva a malty, z roztíštných cihel a tašek a bidlice vynívají kusy prostého i drahocenného nábytku. Lžka devná, železná i mosazná, lenošky a pohovky s povlaky brokátovými, žínnky, slamníky, peiny a podušky, roztískané a protrhané a potrhané padajícím železem a zdivem, nejednou promoené

snhem chuasu

Mnohému pohrom moh-

a deštm, pošpinné blátem. bez písteší po strašlivé

ješt tyto kusy pein, podušek, pokrývek pok zahátí za mrazivých nocí, ale když se ve zíceninách messinských rozlezli lupii a drancovali a když nad tmito hyenami vyhlášen náhlý soud a kdokoli byl pi inu dopaden, bez mipak již se nikdo nesml tchto losti zastelen zbytk dotknouti, a tak v prachu a blát hynou i tyto žalostné svrchky z nkdejších domácností ly

sloužiti

—

I

(

311

bu

navždy zniených, majetek lidí zabitých rázem anebo pod nepístupnými troskami zdlouhavou smrtí, hladem i šílenstvím zhynuvších. Kráíme nmi, bez hovoru. Tu u našich nohou dvacet krok dále kolébrozdrcená kolébka

—

—

ka a zas po dvacíti krocích kolébka. A pod tmito náspy rum a trosek tlejí nespoetné mrtvojen po rumištích ly nešastných Messian. pecházejí v kratších, delších vzdálenostech vojenské stráže s bodáky na nabitých runicích. Nkdy i ti vojáci vypadají, jakoby je ze ssutin byli vytáhli. Jsou zmazáni, skoro otrháni.

Te

A pece

ani v

tchto rozvalinách nezanikl poboeny domy,

zcela všechen život. Jsou sice

nkterých zstaly aspo pízemky ochránny a snad i jejich obyvatelé. Tak vidíte v dom až po prvé patro znieném vlásenkáský závod, jeho majetník stojí na prahu a eká na zákazníky. V jiném takovém dom zstal hokynáský

ale v

krám, a jeho majetník vykládá peivo i zeleninu, ovoce, slaninu. Jinde temná

várnika, obchod

Ba

i

s

krma,

vinárna, ka-

prádlem, obuvnická dílna.

knihtiskárnu jsme spatili v takové pízem-

do níž se vchází pímo z ulice. Ale tchto jednotlivých závod nikterak nezveseluje tvánost ulice, a z nás cizinc nikdo ní místnosti,

existence

by

si

netroufal dovnit.

Všemi smry, kam zraky dohledají, jediné zboeništ, zasypané ulice, mnohde pekážky nepekroitelné. A vše leží tak, jak spadlo 28. pro-

312

Jako by tu niím nebylo hnuto. A praví se, že peníze pro nešastnou Messinu a její obyvatele v celém svt sebrané zmizely, že byly rozchváceny. Nelze uviti, že by to bylo možno. Za nkolik dn po nás navštívil Messinu opt král italský a setkali jsme se po návrate do Terstu s vlašsj<ými ilustrovanými listy, jež pinášely vyobrazení krále, procházejícího ssutinami messinskými a pod vyobrazením ironický text: „Jak shledal král Messinu po tyech témé since.

msících od katastrofy zemtesením zpsobené

.

.

/' Shledal

ji

totiž

nezmnnu.

Ale když pohlížíte zblízka na tu spoustu, kterou nelze vylíiti ani slovem, ani obrazem v celku a která ohromuje dsivostí a rozsahem,

tžko

byste povdli, kde poíti s odklízením. Bylo by teba milionových náklad na pouhé vyvezení trosek z ulic msta, dalších milion na

zboení všeho, co samo nespadlo, co nebo sotva bylo by lze upraviti bezpená písteší pro budoucí generace z onch zbytk, jejichž zdi jsou potrhány a základy oteseny. A jakých milion bylo by teba stržení a

však musí taky padnouti

na znovuzbudování msta? A jaká budoucnost kyne novému mstu, pod nímž se v hlubinách zemských dje strašlivá revoluce živelná? Pod nímž se pda od 28. prosince 1908 stále, v kratších nebo delších pestávkách zachvívá? Na podobné úvahy tuším ani odborníci a geologických nemají urité odpoznalci

pomr

313

vdi. Neznalce, náhodné diváky pojímá ze vší té spousty závra. Pozstalí pak, oni, kteí zachrá-

nahý toliko život, propadli bu zoufalství nebo propadají netenosti, lhostejnosti, naprosté resignaci. Takový aspo ležel výraz na tváích všech, jež jsme na vtších prostranstvích messinských vidli bytovati ve stanech podobných stechám, složeným pímo na dlažbu, zrobených z prken anebo z plachtoviny a hadr a pozdji za mstem na jih ve starých vagónech nákladních nebo dobytích, do nichž padá pruh svtla jen pootevenými dvemi. Tam uvnit v polotm sedli staí lidé na bednikách a kalnými zraky, zdánliv beze všeho úastenství vyhlíželi na prostranství ped vagóny, na nmž mladší ženy chystaly obd pro rodinu a na nmž jen z dtnili

ských hrdel zazníval kik a smích. Jinak se sotva na které tvái lidí dosplých objevil zákmit smí-

tém

úsmvu. A kohokoli jsme potkali, každý ml levý rukáv kabátu ovinutý ernou páskou smutení. Konen jsme vybedli ze spleti ulic na volné prostranství ped nádražím. Nestojí celé, jeho prostední a podle všeho nejvyšší trakt zboil se taky, ale tu jsou aspo trosky odklizeny, poboené zdivo bylo odbouráno a zbývající pahýly asi na metr od zem zedníky zhlazeny a srovnány, aby nebyl uvítán kiklavým zboeništm hned pi vstupu, kdo pijíždí. Jízdní lístky se prodávají v prozatímní budce za nádražím. chu,

— —

1.

Herrmann, XLVII. Na erslvém vzduchu,

20

314

Asi o desáté jsme vyjeli z nádraží rychlí-

kem smrem ke

Catanii. Italské železniní vozy

jsou povstné, ale tyto vagóny sicilské vypadají

dokonce II.

již,

jako by pocházely z

sedeny a

isty,

spustlé

jsou

i

licitace.

vnitky

Ne-

voz

tídy.

Unikajíce z Messiny, volnji oddycháme. Vlak ujíždí mimo baráky, rozkládající se jižn za Messinou. Na sta jich tu stojí v soumrných adách a nejvíce vynikají svou úpravností a úelností baráky anglické. Jsou devné, mají po dvou oknech vele a bylo by radostné podívání na to msto z miniaturních domek, kdybyste nevdli, že jsou útulkem uprchlík, kteí pišli o všechen svj majetek. Výše na úboí vrch, uzavírajících panoramu messinskou, vidíme nový hbitov, od msta asi pl hodiny cesty. Náhle se krajina mní. Zmizela Messina za námi a po levé stran smrem jízdy eí se modré moe, kolem nhož vede tra, a po pravé stran rozkládají se nepetržité sady citrónové. Kam zraky dosahují, všady moe zelených korun stromových a z té zelen jako zlaté pla-

—

tém

ménky tu

svítí zralé

tém

i

dozrávající citrony.

plýtvá svými silami,

stromy jsou jako osypány již je

po prvé

sklizni

plod

pda

Píroda

kypí šávou,

tžkým ovocem, nejzralejších.

a to

A pes

pda, jež zdá se toliko neúnavn ploditi a bohatou žní láká a svádí, po celé délce trati jeví stopy zhoubného minulého zemtesení, tu men-

to

315 ší, tu vtší. Místy potrhané zdi, místy sesuté domky. Vlna zemtesení valila se na míle cesty,

podél

moe,

daleko, daleko.

VI.

TAORMINA. — ECKÉ DIVADLO. - V HOTELU SAN DOMENICO. — NÁVRAT NA LO.- MESSINA V TMÁCH. — PDA SE CHVÉLA.

Za jízdy k Taormin, zastavuje,

lík i

na

pistupují

stanicích,

do

kde náš rych-

vlaku

celé rodiny. Jiní slézají a brzy se

jednotlivci

nám

ztrácejí

oí. Ponvadž je nedle, vypadá to, jako by drobné ty hlouky i jednotlivci podnikali výlet. Tomu však nenasvduje všeobecná ztlumenost. Na žádné stanici není onoho ruchu nebo dokonce zteštného strkání, pedbíhání a prodírání, jakým se na píklad vyznauje nedlní a svátení, tak zvané výletní obecenstvo jinde, které se neobejde bez výkik a halasu, mnohdy i nadávek, a splašen útoí na vagóny, vše v cest Tu skoro porážejíc vídáme to taky u nás. všichni jako zaraženi vlézají do voz, mlky usedají a po celou jízdu slova nepromluví. Je to vrozeno tmto ohnivým, vášnivým synm Sicís

—

—

posud úinkem strašlivé kataješt po tyech msících skliuducha a tlumí jakýkoli výbuch veselosti? Sko-

lie?

Nebo

je to

strofy, která je

ro se tak zdá.

Celým tímto pruhem

pdy

brala

316

se zkáza a snad není v

tch koninách

rodiny,

by neoplakávala lena, píbuzného neb alespo ztrátu majetku. My sem picházíme pro zábavu a skoro se nám v nitru ozývá výitka. Ale již nic nelze zmniti. Nco pes hodinu jízdy, a rychlík zastavuje na stanici Giardini Taormina, na polovin dráhy Messina-Catania. Je to msteko asi o tyech tisících obyvatel. Avšak to není cílem naší cesty. Naše Taormina leží výše, stodvacet metr nad moem, tedy v dvojnásobné výši pražské jež

tém

rozhledny petínské.

Pro všechny ostatní pasažéry Thálie jsou na již díve obCookova (vyslov Kukova) pod-

nádraží pipraveny povozy, které jednala firma

;

nik to, jenž turistm ulehuje cestování. Stará se

jim o povozy, po

pípad o kon

a mezky,

sm-

výprava do hor, o cicerony, chystá na uritých místech odpoinek, obdy, provádí musejí, zíceninami, vykopaninami atd. atd. Vše to arci za zvláštní náhradu. Pro mnohé turisty je to znané ulehení. Neteba starati se o nic, o všechno stará se Cookv zízenec, sám úedník firmy, který se úastní plavby Thálie od poátku a má na lodi zvláštní kancelá, v níž se žete pihlásiti na jednotlivé anebo na všechny pozemní výlety, anebo kterýsi jednatel Cookv na míst samém, pokud je tam vbec zízena agentura firmy. My jsme však hned první tento výletek poduje-li

bu

m-

317

nikali

na vlastní vrub, ježto není namáhavý, a

hlavn bželo o povoz. Ponvadž pak piplutí Thálie vždy jest avisováno, sjede se pravideln

neb koní nebo mezk, než jich obmají všady již zkušenost, že jednal Cook krom „Kukovc" vždy se vyskytne jistý poet „divokých^S nejdoucích pod velením Cookovým. Skuten taky naše spolenost dostala naráz povozy pohodlné a levné, a první jsme vyrazili vped, abychom nepolykali prach zvíený ostatními povozy. Od nádraží vede dobrá silnice asi více

povoz

—

dva kilometry podél pobeží (smrem zpátením, k Messin), pak zabouje vlevo a píkrou klikatinou vzhru k severní stran Taorminy. samém doítáte se v Meyerov O „Prvodci" asi tchto struných údaj: „Taormina jest venkovské msteko s 3000 obyvateli, se starými hradbami, neskonale malebn na vrchu Monte Tauro položené, s pekrásnou vyhlídkou na Etnu a na moe. Nad mstem jí zíceniny staré tvrze, 396 metr nad moem, a ješt výše horské msteko Mola (636 Taormina byla založena po zniení blízm.) kého Naxu (Naxos) Dionysiem Syrakuským (403 ped Kristem) a pojmenována Taurotnenion.W^ válce vzniklé následkem vzpoury otrok jakož mezi Oktaviánem a Sextem Pompei v bojích jem sešla, pozdji zcela upadla." Ješt nutno citovati nkolik ádek z Ottova Nauného slovníku o pedchdci Taorminy,Naxu;

mst

n

—

318

„Naxos, nejstarší ecká kolonie na vých. posicilském, u mysu Schisa. Založili ji Chalkidití z Euboje kolem r. 735 ped Kristem. sto se vzmohlo záhy a vysílalo kolonisty do Leontin, Katany a jinam. Poátkem V. stol. p. Kr. byl Naxos podroben Syrakusám a Gele, osvobodiv se však r. 461 bojoval proti Syrakusanm po boku Leontian a Athéan. Kvetoucí msto zniil Dionysios I. r. 403 p. Kr. a vypuzené obyvatelstvo se usadilo severnji v Tauromeniu." Tak tedy vznikla Taormina. Jak strun se to poví: „založena roku 403 ped Kristem a pozdji zcela upadla*^ A mezi tmito dvma výroky leží lidské vky, tekly potoky krve, ly vzpoury a války, vraždna celá pokolení, z rozvalin se kouilo a dnes, po tisíciletích, nalez-

beží

M-

—

—

hm-

—

nete v cestovních knížkách: Taormina se

svým

okolím náleží k nejkrásnjším koutm svta. arovné výhledy skýtají se pozorovateli. Taormina je skuten jednou z nejkrásnjších konin svta. Nepetržitým cvalem vyvezl nás koí asi za ti tvrti hodiny na skalnaté návrší, na nmž se rozkládá tiché nyní msteko bez tiché, stísnobavy pede všemi tyrany svta né na malém prostoru a jako ze svta. Ze svta a nad svtem. Pohlížíte-li dol k moi, zdá se vám, že msto leží mnohem výše, než tomu jest

—

ve skutenosti, a ježto se

vám skrývá

i

cesta, kterou jste pijeli,

za všelikými skalnatými výstup-

ky, živými ploty a

záezy pdy, zdá

se

vám

taky

319

nepístupným.

Msto

lika kostely, asi

pti

malé, ale honosí se

nko-

kláštery, dílem již zruše-

svdí o nkdejší nádhee. Jsou neveliké tyto vynikající budovy, u nás by byly oznaeny jako domky, mnohdy jen o dvou, o tech oknech šíe, o jediném pate, ale tu se

nými,

i

stavbami, jež

jmenují paláce, a byly to kdysi skutené paláce. Kamenná, tesaná jejich prelí vypadají jako

nejjemnjší ezbáská práce, nkterá se poslední

dobou opravují.

Man

vám pipadá

otázka,

ím

se živí oby-

od svta odloueného msteka. Nikde nevidíte stopy njakého prmyslu. Doítáte se, že se zde pstuje víno a olivy, provozuje obchod s obilím. Ale nejhlavnjším pramenem výživy a blahobytu nynjší Taorminy jest asi pece jen proud cizinc. Neskonalé vatelstvo tohoto vysokého,

pvaby

krajinné, vysoká poloha, istý vzduch, lahodné podnebí lákají sem zástupy cizinc, ze-

jména Anglian, kteí tu tráví znanou ást roku. Když na severu ješt tuhá zima svírá zemi a ledovou korou poutá plodnou pdu, když i v nedaleké severní Itálii zuí vtry a vánice, zde pod nebem sicilským již dýše sevean vni jara, chorá prsa se uzdravují.

A k tomu vzácné památky historické. Malý kousek cesty od msta, vlastn na samém jeho obvodu a ješt o nco výše rozkládá se památné divadlo, amfiteátr, jeden z nejkrásnjších, nej-

320

velikolepji položených a nejlépe zachovaných,

co jich je vbec.

Bylo vystavno eky, pozdji ímany pestavno v nynjší podobu, konen Saracény ztroskotáno. ekové, ímané, Arabové, Normáni zápasili

o tuto

pdu,

jedni druhé pemáhali,

vypuzovali, hubili, v porobu uvádli, jedni po

druhých usazovali se a opevovali zanechali zde stopy své kultury a

tu,

—

všichni

niivosti.

A te je tento neveliký kout svta velikým archeologickým museem. Vyjíždíme vzhru k divadlu a tu podél silnice objeví se nám pojednou dlouhá nevysoká ze, lépe bych ekl zdivo, plné otvor, tsn vedle sebe, dílem klenutých, dílem tverhranných. Zdivo mocné, podobné kyklopskému, a ty otvory v

nm

jest.

neveliké, jeskyovité. Tážeme se, co to „Tombe saracene (saraene) V^ Hrobky sa-

racenské. Byly jist kdysi zazdny, ale chtivost poklad, skuten neb domnle s mrtvolami pohbených, otevela je pozdji, a te zejí otvory prázdné, kosti dávno jsou rozmetány. A co na-

dobro nezniila lidská niivost a hrabivost, rozpadne se po dalších staletích, nezbude než hro-

mada kamení. Vstupujeme do zícenin ohromného divadla, k nmuž pede dvma tisíci lety smovaly proudy obecenstva, žádostivého vzácné podívané. Na zízení hledišt použito pirozené, polokruhové vyhloubeniny návrší. Zevnjší prmr oblouku

321

dlouhý 122 metr,

je

v

prmr

orchestry 35 m.

adách vystupující jsou rozdlena devt klín, divák vešlo se do divadla na ty-

Sedadla icet

v

Na

tisíc.

nejvyšším okruhu bylo zízeno

výklenk, prý pro kovové nádoby resonanní k zesílení zvuku s jevišt. Avšak akustika divadla jest prý sama sebou tak znamenitá, že hlas s jevišt doniká i do nejvzdálenjšestaticet

ších

kout

divadla.

shromažovalo tyicet

divák, sem vystupovali po píkrých cestách a pšinách ze všech konin od moe, aby poslouchali klasické hry, aby se nadchli výjevy tragickými, zve-

Zde

se

tisíc

selili komickými, tu se hemžili tisícové takka mezi nebem a zemí, nebo zdánliv je tu k nebi jakkoli je uchvacovalo dílo lidské, blíže. Ale nelze pochybovati, že ješt mocnji je uchvacovala velikolepá scenerie pírodní. S tchto míst zejména od nynjšího malého musea, zízeného tsn vedle divadla na stran k moi jest neskonale krásný výhled na nekonené moe, hrající ve slunením jase všemi odstíny zelea modi, i nádechem ržovým a v dáli na obzoru blobou mlékovou, leskem slídovým a nakonec jako by bylo opásáno pruhem stíbra.

a

—

—

n

Na

stráních k

moi

splývajících

šumly

stíbro-

šedé háje olivové, zelenala se réva, a když diváci povznesli zraky nad sloupovím, uzavírají-

—

cím scénu podnes obé dobrým dílem zachováno patili pímo na posnženou homoli

—

322

sopky Etny, z níž vystupoval sloup bílého dýmu. A vlevo pelétaly zraky celé pobeží sicilské k Messin a dotýkaly se i Kalabrie. Široširá, nezkalená bá modré oblohy nad hlavami, eící se moe do nedohledna, mocný vulkán, svdek neutuchající tajemné innosti podzemní

beh

v pozadí

—

mohlo-liž býti divadla velikolepj-

šího?

Starovcí národové neoplývali líením pízpsobem, jako to iní doba nová, nevyznaovali se výslovn smyslem pro to, emu my íkáme „romantika pírody^', ale svými vkovitými díly, svými výtvory starodních krás takovým

vitelskými dokazují, že nikdo

smyslu takového nad diný

její

n.

neml mocnjšího

Jediná Taormina,

je-

velikolepý amfiteátr dokazuje to vý-

mluvn. Zde jist zcela úmysln a v nepochybném vdomí, jaký úinek vyvolá jejich dílo, zvolili stavitelé divadla kout, jejž k úelu tomu jako by sama píroda byla vytvoila. Je to jevišt uchvacující síly, pekonávajícího úinku. Jestliže

nikde jinde, zde, na tomto kuse zázrané maleb-

kde se mohutné dílo lidské snoubilo s nejmohutnjšími výjevy pírody, odluoval se jist duch diváka a posluchae od hroudy zemské a zalétal v tajemné koniny nadsvtové. A v tchto místech, kde nás ovanul dech tisíciletých dj, tisíciletých zápas, tisícerých generací, opt zachvívá hrudí nadšeného diváka pání, jako se asem ozývá sjíad v duši lovka kažnosti svta,

323

dého,

pání

nesplnitelné, ale vždy a znova se

by bylo lze penésti se v onu dávnou minulost a zažíti jen jediný den života onch vracející: kéž

kteí svoji životní sílu projevovali takovýmito skutky, takovýmito odkazy dobám budoucím, výtvory, ped nimiž ješt po tisíciletích stojíme lidí,

v

nmém

obdivu.

Pobytem v Messin jsme prožili strašlivý, dsivý úvod k tomuto požitku, ale tu na zjevy dnešního jitra zapomínáme a jsme z duše vdní osudu, že nám dopál dýchati zde chvíli, jsme

vdni

podnikatelstvu plavby Thálie, že nás v tuto

koninu dalo

zanésti.

Bohužel, že sem picházíme

a znaveni šedivým životem,

starší,

otupeni

nímž znenáhla dovnímavosti mladého s

útováváme, nemajíce již ducha a srdce, abychom si obraz vidného kraje vtiskli k nezapomenutí a nemajíce již ani asu a možnosti, abychom z mocných dojm erpali pro život. Slunce se dávno sklonilo pes poledne, spjíc k západu.

Nkolik jen hodin bylo nám vymeno na pobyt v Taormin. Ješt tedy na chvíli do malého musea vedle divadla, v nmž jsou uloženy všeliké skulptury,

vykopané a zachránné ze zí-

cenin divadla, kteréž bylo roku 1784 co nejnut-

nji opraveno, ásti jeho na spadnutí jsoucí podchyceny; vlídný „custode" vítá nás, pobízí dále, a na otázku, co vstupného, odpovídá: „dle liboProdává také struné historické vylíení sti.''

324

tyech jazycích na nkoHka tyech sloupecích vedle A když jsme vyšli z musea, vykáváme

divadla, vydané ve

stránkách v tsných sebe.

ješt, zdali uvidíme vrchol Etny.

as, co tu meškáme,

je

Nebo

zahalen v bílá

po

celý

mrana,

která se stále

níží, víc a více vulkán zahalujíce. Ale pojednou, jako by i v tom nám vyšší moci chtly vyhovti, rozdul se nad Etnou vítr, mrana se trhají, ídnou, rozptylují se a náhle

—

zjevuje se

nám

bílý hrot sopky.

V slunením jase

tpytí se posnžený vrchol jako stíbrný a do vzduchu vystupuje z nho sloup snhobílého dýmu. Toliko dv neb ti minuty trvá ten zjev, a vrchol znova se zahaluje v mraky a již jsme

—

ho nespatili. Vracíme se do msteka, jehož pouliní život sotva se liší od života nkterého našeho malého

msteka.

Klidno, ticho v

nedln odní,

nm.

Ulicemi pe-

oken vyhýbá se tu tam hlava zvdavé Taorminanky za cizinci. Je nedle, ale všechny krámy jsou oteveny. A tu cházejí junáci

dm,

skoro co sklem,

to

krám

z

se starožitnostmi,

se

podobiznami, pohlednicemi a nejmalichernjšími „památkami z cest". s

výšivkami,

s

na památku podobiznu eckoímského divadla, nkolik pohlednic s podrobnostmi a spcháme k obdu do hotelu San Domenico, který je zízen z nkdejšího velikého kláštera. Zasedáme ve velikém sále, kde se shromažuje taky ostatní spolenost, vedená „panem Coo-

Odnášíme

si

325

kem'S jak íkáme úedníku firmy té s paluby Thálie, a hádáme, sedíme-li to v bývalém refektái nebo dokonce v bývalé kapli. Nebo stny sálu jsou ovšeny obrazy samých svatých. Nejvtší tento hotel má taky pekrásnou zahradu s pímým výhledem na moe taky eholníci umli vybírati krásné polohy pro své kláštery a z nkdejších cel klášterních upraveny jsou hostinské pokoje, rovnž na moe. Tento hotel bývá na jae pln Anglian. Tážeme se, co tu stojí pokoj na týden anebo na msíc, íšník jmenuje velmi slušnou íslici, ale hned poznamenává: „Letos však to bude lacinjší, mnohem la-

—

—

cinjší, libo-li snad panstvu

." .

.

Ano, letos krásná Taormina sotva bude peplnna. Zemtesení messinské a celého pobeží zastrašilo i samé Angliany, hotel za našeho pobytu byl prázdný a sotva se naplní. Vždy se chvla pda i na samém úpatí tchto skal. V zahrad pili jsme kávu a ztápli se zraky v moi. Kolkolem všady nejbujnjší vegetace, jako u nás v ervnu, všechny kvtiny v kvtu, v kvtu i ke ržové. Zahrada dýše vní. Rádi bychom tu byli posedli do západu slunce, rádi bychom byli pespali aspo noc v tomto hotelu, jehož pochmurné klenuté chodby ješt svdí o pvodním jeho urení, ale Thalia vytáhne veer kotvu. A o tvrté odjíždí rychlík do Messiny. Povoz vrátili jsme hned po píjezdu do m-

tém

326

sta,

nyní sestupujeme strmou, skalnatou cestou

pímo

k nádraží. Trval nám sestup malou plhodinku. Zakrátko sedíme zas ve vlaku, Taormina vzdaluje se a zraky naše bloudí zase po skupinách domk na pobeží, po celých osadách. Potrhané zdi, sesuté domky Vystupujeme v Messin. Jinou cestou, než jsme ráno pišli k nádraží, vracíme se nyní ku

—

pístavu,

ale

zase

slézáme

barikády

zícenin.

Krásný obraz Taorminy daleko za námi jako v mlhách a kolem nás opt obraz srdcervoucí spousty a zkázy. Již se nezdržujeme žádnými podrobnostmi, spcháme rychle k lodi. Pry,

pry

odtud!

Barkái ekají pi rozvráceném a místy na metry propadlém nábeží. Vstupujeme do lodk, blížíme se k lodi, na jejíž palub vykává našeho píchodu lodní personál. U vchodu na palubu odebírají nám cameriéi mosazné štítky s ísly jízdou, chzí kabin, naše „retúrmarky^^ a my, i pelézáním ssutin znaveni, spcháme na hoejší palubu, abychom ješt zachytili obraz Mes-

a

siny.

Brzy potom zní první trubav signál k veei. Chvátáme do kabin, abychom se pevlékli. Setmlo se úpln, než jsme pojedli, a již jsme zas na palub. Na píd rachotí etz, vytahuje kotvu. Parní roura vydává strašlivý ev,

—

znamení, že co nevidt vyplujeme.

Hledíme do tmy

ped

sebou.

I

327

Msto, osvtleno,

které jindy tou leží

dobou bývalo skvle

v tmách. Toliko na nábeží, na

Korsu Viktora Emanuela, mrkají v jistých vzdálenostech od sebe nepatrná svtla a také asi ve dvou tídách píných nkolik takových svtel. Jsou to petrolejky, upevnné na trámcích, do dlažby zaražených,

nebo

taky plynárna je zni-

ena, plynovody jsou strhány, kandelábry vyvráceny, naklonny. Hlavní a schdné tídy Messiny jsou nyní osvtlovány adou petrolejek. Avšak mimo n, kamkoli pohlédneme, není v Messin svtla. Ni jediný dm, ni jediné okno není osvtleno. Celá Messina

ponoena v hlubokou tmu. koen vyvrácené msto. erný hrob.

je

Je to zabité, mrtvé, Je to jediný veliký

z

etz dorachotil. Rozvíil se lodní šroub, moe se rozšumlo, plujeme z pístavu. Plni trudných

dojm

ješt pohlížíme do temna, napínáme abychom aspo obrysy msta postehli. Avšak do daleka široka rozkládá se jediná erná

zraky,

hmota.

Na palub stanul pi naší skupin lodní komisa a te, jak se vzdalujeme, sdluje s námi polohlasn:

„Ráno kolem sedmé, když jsem piplul barkassou do msta, práv v tom okamžiku bylo pocítno optné otesení pdy. Ale to je zde denním zjevem, nechtl jsem nikoho zne-

—

tém

pokojit

^^

328

VIL PISTÁNÍ NA MALT. — OPEVNNI MSTA VALETTY A PÍSTAVU. - VZHRU DO MSTA!

Další

stanicí „Tlialie^^ bylo

msto

ostrova Malty v

Valetta,

pístavní a hlavní

moi Stedozemním La

Plavba trvala celou noc a byla

klid-

ná, a když nás ráno probudil obvyklý ruch

na jsme byli u samého ostrova, jejž bylo již od šesté ranní vidti. Rychle k snídani, abychom se pak neomeškali! A když jsme se vyítili na palubu, Thalia minula první opevnné hráze velikého, rozsáhlého pístavu, zvolna plynula kupedu, rýha za zálodi

dí

—

byla

mlí

a

Thalia stanula a

mocný

tém

ejhle, tu již

etz

mlí, konen s

šroub utichl, rachotem poal se odvíjeti

kotevní, až jeho centové

lánky pes

hídele poskakovaly. Bylo asi pl deváté. Jak rozdílný obraz vystoupil ped našimi zraky proti verejšímu jitru nedlnímu! Ped tyiadvacíti hodinami stáli jsme v zamlklém, porouchaném pístave bez života, ped zpustošenou, mrtvou Messinou dnes jsme se octli v pístave plném ruchu a ilosti. Slunce vzešlo v plné kráse a na vše, co se jevilo oku, vrhalo zlatý lesk. Pístav, plný všelikých plavidel, z nichž nejvtší pozornost poutají šediví velikáni váleného lostva anglického, klidn sice zakotvení, ale jako pipraveni, aby kterékoli chvíle vyrazili na širé moe. Parníky obchodní rozliných stá-

—

329

t

a národ, štíhlé jachty soukromé, majetek to

bohá,

kteí

si

pro své výletní plavby

mohou

vydržovati vlastní lodi a na nich kižovati

em

Stedozemním po

libosti,

níky, konající službu

mo-

malé pevozní par-

omnibus

s

jedné strany

pístavu na druhou, a krom toho brázdí hladinu moe tmavé luny, podobné tvarem svým a vysokými ozdobnými zobáky benátským gondolím, ale jsou kratší a bachratjší.

A

nad tímto rušným životem pístavním pne pyšn a majestátn, velikolep, ale i jako usmvav v ranní zái slunení La Valetta, pojmenovaná po svém zakladateli Janu de la Valette, velmistru rytíského ádu Johanit, jimž byla Malta roku 1525 císaem Karlem V. darována. Všichni národové, co jich kdy bytovalo na bezích moe Stedozemního, rvali se o tento krásný ostrov, který s nkolika menšími (Gozzo, Comino, Cominotto) je zbytkem pevniny, jež v pradávné dob (tvrtohorní) spojovala Sicílii s Afrikou. Dvanáct set let ped Kristem založili zde osadu Foinikové, o tyi sta let pozdji usadili se zde Rekové, kteí pojmenovali ostrov Melitou. Zas asi o tyi sta let pozdji opanovali Maltu Karthagiané, kteí však r. 218 p. Kristem musili ustoupiti ímanm. O njaké sto let pozdji byla útulkem pirát, námoních lupiV polovin pátého století po Kristu ovládli ji Vandalové, na sklonku toho století Gotové, jimž však ji už roku 534 odala Byzancie (Belise do výše

.

I.

Herrraann, XLVII,

Na erslvém

vzduchu.

21

330

R. 870 opanovali

Arabové, roku 1090 Roger. Od roku 1525 náležela Johanitm, jejichž velmistr, eený již Jan de la Valette, odrazil divoké útoky lostva Solimanova a na vtší bezpenost ostrova založil nynjší hlavní msto Malty, které bylo pakMaltánskými rytíi dokonale opevnno. Když se pak Napoleon I. r. 1798 plavil do Afriky na svj výboj egyptský, obsadil ostrov a zanechal na silnou posádku, tu však po dvouletém obléhání vypudili Angliané. Mírem amienským r. 1802 sar).

sicilský

ji

král

nm

mla

sice Malta býti vrácena rytískému ádu Johanit, ale je známo, že Angliané nepustí, co jednou uchvátili, a tak mírem paížským r. 1814 byla jim nadobro piena. Stanuli jsme nedaleko bašty, njící uprosted pístavu a jej ovládající. Bašta je šestiboká a byla asi pvodn stanoviskem pístavní stráže, bodem velmi dležitým, o emž svdí její skulpturní ozdoby. Na zdi prelní jest vytesána ohromná heraldická lilie, podobná bourbonské, na bocích po obou stranách tohoto znaku jsou vytesány dv ohromné uši, na dalších bocích stejn ohromné oi. Kamenná tato mluva Tato bašta náleží znamená: Slyším! Vidím! snad k opevnní nejstaršímu, z dob maltézských rytí. Noví pánové Malty, Angliané, zesilovali všechna opevnní této své pedležité stanice a stavli nová. Dnes je Valetta s pístavem ohromnou námoní pevností, která jest pokládána za

tém

—

331

nedobytnou. Srázné zdi pevnostní vyrstají ze dna moského a tyí se vysoko k nebi, objímají-

msto. Je to spousta zdiva na pohled nerozborného, úinku tém drtivého. A pístav sám jest utvoen mocnými hrázemi kamennými jakozjedce

noHté hmoty, zesílené baštami a tvrzemi, z nichž se v nebezpeenství váleném rozhouká na sta ohnivé jícny jejich znií a zaplaší každého dl

—

A

vnci obrovitých, nepíopevnní ukryje se bezpen sebe vtší válené lostvo. Hledíme s paluby na všechny tyto výtvory starého nového válenictví, na krásné msto, dobyvatele.

v tomto

stupných, nedobytných

i

vyrstající za vysokými hradbami a stkvoucí se

v zái slunení veselými barvami, a pipadá nám, že to nejsme u paty ostrova samorostlého, píro-

dou utváeného, ale že vše, co ped sebou zíme, bylo vybudováno rukou lidskou, od samého moského dna poínajíc. Ovšem pracovala celá staletí na tchto opevnních a vyžadovala jist náklad, za nž by byl koupil celé království. Vystupuje sice msto vysoko za hradbami a nad nimi, ale již v samém pístave, dva metry nad hladinou a nkolik jen krok od moe, jako úvodem k mstu, tsn piléhajíc na zdi opevnní, táhne se ada úzkých, patrových domkamenných, a každý má v prelí devný arký balkónový, podobný skoro veliké ptaí kleci. V pízemcích domk jsou malé, drobné obchody s potravinami, krmy, vinárny a kavárny, navšti

k

332

vované asi nejvíce námoníky a rybái, kterým by do msta bylo daleko. Nebo vzhru do msta je nejlépe jeti povozem. Však již tu stojí ada voz, a to jsou vozy pro klienty pán Cookovy. Jiné vozy než u nás.

Na tyech

kolech je konstrukce o

tyech

sloup-

nad nimiž se pne látková stíška a po stranách, od sloupku k sloupku, lze roztáhnouti záclony dle poteby, prší-li neb je-li vtrno. Vozy jako stánky na kolech, jak je zdejší podnebí vyžaduje. Zde není zimy, zde nikdy nesnží. Pršívá jen a nanejvýš je krupobití. asto však i silné tu vanou vtry. luny Thálie pevážejí nás kolem deváté dopoledne na pevninu. Pobyt lodi tu vymen od rána do noci. Na posnidávku se vrátíme na palubu, po znova vyjdeme do msta. „Kukovci^^ obsazují vozy. Avšak manželé Šupichovi, kteí již konají nkolikátou plavbu, a my ti, totiž Beaufort, Chvála a já najímáme vozy na vlastní vrub, a nevadí nám, že je dohovor se zdejšími lidmi trochu nesnadný. Jsou to cích,

obd

sice Taliáni, ale zdejší vlaština je

nesmírn po-

míšena a pokažena arabštinou. Pes polovinu jazykového pokladu a dokonce prý ti tvr-

tém

tiny jsou

pvodu

arabského.

Nu, však nám koí rozumí, kam chceme, a svj požadavek dovede nám povdti taky srozumiteln. ást spolenosti hovoí francouzsky,, nkdo anglicky, já vyškrabuji zbytky zapome-

333

nuté Vlastiny

—

umívací „idiom^S že nám bude asi v

He

rodci.

Máme

komponujeme doroz-

a takto je

radost nás poslouchat.

ecku

—

s tamními domoVymazalovu novoetinu „snadv kufrech, ale ješt jsme se do kníž-

sice

no a rychle^* ky nemohli ani podívat. Totiž já již nkolikrát po ní sáhl, ale sotva jsem ji vzal do ruky, volali ostatní na njaké jiné zajímavé podívání. Jako s udláním! NalezH jsme do voz lépe eeno do vozík, osmahlí koové práskli do koní, a jižhríme cvalem vzhru do msta, do Valetty.

—

m

—

VIII.

STRADA REÁLE. — PRVODCI CIŽENY MALTANSKÉ. — FALDETTA. — KRAJKY MALTANSKÉ, — BAZAR NA PALUB.

VALETTA.

ZINC.

—

—

iVlaltanské hlavní

msto La

Valetta se rozkládá

na mohutném skalním výbžku, jenž má podobu jazyka, a tento jazyk rozdluje pirozenou zátoku moskou na pístavy dva: Veliký pístav (Svobodný), jihovýchodn pod mstem, a pístav Karanténní, nazvaný Marsa Muscetto, na stran severozápadní. Celé msto jest obehnáno mocnými hradbami, nad nimiž se na samém konci skalního jazyku vyvyšuje mohutná tvrz St. Elmo, vyhlížející již na širé moe. Na stran opá-

334

smrem

do krajiny ostrovní, jako na stráži St. John a St. James. Ve vnci hradeb spoívá msto, dlené pímoarými, pravoúhelnými tídami a ulicemi, podobno obdélné šachovnici. Se svými pedmstími má Valetta ptaticet tisíc obyvatel, celá Malta pak né,

stojí

pevnostní kavalíry

stošedesát

tisíc.

Píkrou ulicí vjíždíme od pístavu vzhru a brzy se ociujeme ve hlavní tíd, Strada Reále, která

dlí

msto

tvoí podélnou osu skalního jazyku, na dv ásti tém stejné a je bezmála

dva kilometry dlouhá.

ním konci

leží

Na

jmenovaná

jejím severovýchod-

tvrz St. Elmo,

jihozápadním Porta (brána) rozkládá pedmstí Floriana.

Reále,

za

na konci níž

se

Strada Reále jest hlavní tepnou msta. Po-

mrn

úzká (jsme pod jižním nebem!), avšak žipekypuje. Zde jsou nejvtší, nejelegantnjší obchody, banky, smnárny, klenotníci, knihkupectví. Pouliní prodavai vykikují své zboží, lehké koáry jezdí všemi smry, chodníky jsou plny lidí. V samém stedu Strady Reále otvírá se veliké prostranství, na jehož severozápadní stran jest hlavní stráž; ped budovou se procházejí dva anglití vojáci ve zbrani, ervení jak raci. Nahodili jsme se k tomu, když

votem

tém

tém

se hlavní stráži blížil

trn

njaký

vyšší hodnosta, pa-

inspekce; na dané znamení vyrojil se z budovy celý oddíl stráže a ne toliko rychlým krokem nebo poklusem, ale tém úprkem hnali se

335

ervenokabátníci ke svým runicím, vybhl za nimi a s v}d:asenou šavlí hnal se jako by bylo hoelo, sešikoval odvšichni

ti

taky dstojník díl,

presentoval píchozímu

vojáci odložili zas runice,

šavlí, hned potom odbhli do budovy a

dstojník v nejpátelštjším veselém hovoru ubíral se s „inspekcí^^ taky do strážnice. Celý ten kraouký poplach inil dojem pímo komický vypadalo to spíše jako hra na vojáky než vojsko skutené. velící

—

Proti hlavní stráži stojí veliký, rozsáhlý palác s

nádvoím

jako zahradou; je to nkdejší síd-

maltských rytí, nyní píbytek guNco dále za palácem na námstí di S. Giorgio, stojí krásná mramorová socha královny Viktorie. Na Strad Reále vylo velmistra

vernéra ostrova Malty.

—

pínají se staré, nádherné paláce z

doby rytí

maltských. Avšak rytíi vymizeli, jejich panství

pominulo, a nyní

budov jsou úady, školy. lých

mnohé

zmnny

z

památných, staroby-

v kasárny, nemocnice,

Vystoupili jsme z povoz, hledáme podle plánku v cestovním „Prvodci^^ abychom se orientovali. Vešli jsme ped tím do knihkupectví, abychom si koupili nejnovjší plán Valetty (ve výkladní skíni vidli jsme jen plány staré, z dob rytí), avšak vážná matrona, majetnice závodu, odpovdla nám, ze plánu Valetty není, že se

neprodávají. Je to patrn opatení z píin válených. Ale v knihách cestovních jsou plány

336

ovšem velmi drobounké, zrak namáha-

Valetty, jící

a pro rychlé hledání nedostatené.

—

uinná

Zato však

„prvodích

je

rána

egyptská!

cizinc^ ve Valett ^

Je-li

—

Benátkách tu ve Valett v

každý pátý lovk „ciceronem" jím každý druhý. Jsou rozlezlí po celé Strad i ve všech vtších ulicích a na námstích, zdaleka vtí každého cizince a každého taky hned poznají a v nejbližším okamžiku jste jejich koistí, jejich zví, poádají na vás uinnou je

—

štvanici.

po

Pší

prohlídka Valetty stává se takto

chvíli trýzní,

vagabund

nepetržité útoení všelikých

tch

roziluje vás až k zuivosti. Nelze

uiniti

pt krok,

mlým

individuem. Všemi jazyky, z nichž polo-

abyste nebyli zastaveni ošu-

vina jest naprosto nesrozumitelná, nabízejí se

vám, že ukáží, co tu stojí za podívanou. První vaší obranou jest naprostá nevšímavost; je to prostedek, který vás asto v cizin zachrání ped pílišnou ochotou. Avšak prvodí valetský se nedá odraziti. Sahá do kapsy a strká vám pímo

pod nos umounnou jakousi cedulku, visitku nebo co. To je njaká jeho legitimace. Odvracíte se od nho na druhou stranu nebesa! tu již konkurent prvého nastrkuje svou legitimaci. Obracíte se elem vzad ale picházíte z dešt pod okap. Noví dva ciceroni útoí na vás zeza-

—

—

du. Zoufalí

opt

se otáíte, chtíce

kupedu

—

jiní

dva ti ciceroni šermují tam svými lístky, hulákajíce, pekikujíce se. A tváí se pi tom již

337

hnviv, letty,

jako by volali: „Co, pišli jste do Va-

a chcete tu chodit bez

prvodce? !^^

„Jdte k ertu!'' voláme zuiv do zástupu. Pochytili jediné slovo, jež dovedli vysloviti.

„ertu? ertu?

Konen

— Si — ukážeme si

jsme se probojovali

vám

smekou

.

.

/'

do-

kráíme kupedu, radujíce se, že máme vyhráno. — Chyba lávky! Jeden z tch pipínak zavsil se nám na paty, sleduje nás

travc,

jako

rychle

stín. Stále

nco

vykládá

okázale ho neposloucháme.

— ignorujeme

Huí

strany, proto se obracíme na levou

a

huí nám do

uší s levé strany.

zimnice, to je mor.

— To

ho,

pravé obhl nás

do nás

s

již

není

Již je zjevno, že se chlapa

jinak nezbavíme než vraždou. Pronásleduje nás

nkolika ulicemi. Nejdéle se všemu tomu smje pan Beaufort, ale konen taky on pozbývá trpHvosti a zastaviv se volá k dotravci: „Jdte svou cestou a dejte nám pokoj!'' „Mohu si jít kudy chci!" odpovídá milý náš „prvodce" a nehýbá se od nás. Konen jsme došli na Baracca Superiore, vysokou to baštu, odkud jest úchvatný pohled na pístav a na protjší ásti msta Vittoriosu a Burmolu. Sedáme na laviku, abychom na náš nežádaný cicerone obchvíli odpoinuli chází nás neúnavn kruhem, s pohledem zavilým a s výrazem, jenž praví asi: „Však vy mi

—

neuteete!" „Pokejte," povídá pan doktor Šupich, „však

338 ^^ ho pece zbavíme Kráí k milému mužíku, podává mu pl franku. „Tu máte, nezdržujte se, nepotebujeme vás/^ „Co mi to dáváte? to je málol^* natahuje chlap ruku poznovu. Ale konen tedy pece

se

—

táhne.

Pobyli jsme na bašt, pokochali se výhle-

dem na rušný

život pístavu a pedmstí, vracíme se do msta, zase na Strada Reále. Prohlédli jsme njaký kostel, podívali se na njaký klášter, ale nejvíce nás vábí ruch msta a pohled na domorodé obyvatelstvo. Jako v jeho jazyce

pevládá koluje velicí,

arabština, tak se zdá, že v jeho žilách

mnohá krpj krve osmahlí,

nkdy

arabské.

Muži jsou

až erní, silných koster;

ženy jsou postavy menší, avšak úmrné, útlé; neskonale pvabné. Oválné tváe jsou pleti hebké, aksamitové, jak zralé broskve, pod dlouhými asami planou erné, ohnivé zraky; ruce Valefanek jsou nžné, tvárné, každý jejich zjevy

posun je ladný. Je na podiv pod tímto horkým nebem, že Valeanky se zálibou nosí erný odv, a zvlášt zajímavá jest jejich pokrývka hlavy, zvaná faldetta; je to roucho jako pláš nebo mantilla, sahající až k okraji sukn a zahalující zárove ramena hlavu, nad níž tvoí jakousi tam jest kukh v pevném oblouku až nad elo patrn všita kostice nebo pruh rákosu. Tuto kuka pidržuje žena jednou rukou a její hlava je v ní tak skryta, že mže vidti toliko dopedu, i

—

339

ne však stranou, leda by se plí tla otoila. Je to kroj podivný, bizarní, a zdá se, že vznikl poznenáhla z roucha kdysi písn orientálského,

tvá až po oi, anebo že se astého vtru, nad Maltou vanoucího. Avšak bílé i sndé tváe Valeanek rozkošn vypadají v tom erném rámci. Faldetta zakrývajícího ženskou

vyvinul následkem

podle stavu

i

majetnosti nositelek je z rozliné

bavlnná, polohedvábná, ale i z tždkladného, až lámajícího se hedvábu. Suknmi svými neplouhají zdejší ženštiny v prachu a blát, a pohlédnete-li na jejich štíhlé, jemné ktky, jako vysoustruhované taky uže starších a starých, porozumíte tomu. Vdouce, jaké mají krásné nohy, obzvláštní péi vnují své látky; levná

kého,

obuvi.

Tém

každá,

i

prostá

venkovanka, vy-

krauje si v lesklých, lakovaných stevících s vysokými podpatky, její krok je lehký, pružný, graciosní. Této chzi nelze se nauit v tanením sále

—

to jest grácie vrozená. Jest nepochybno,

nejpvabnjších žen na svt. Toto krásné plemeno ženské mohlo by na Maltu zlákati muže z celého svta. Pro dámy je tu lákadlo jiné pekrásné, vzácné hedvábné

že Maltanky jsou z

—

krajky maltánské.

Dámy

turistky se

u výkladních skíní malých jetníky jsou otylí

Arab

krám,

zastavují

jejichž

Levanané, snad potomci

ma-

n-

snad pisthovalci, a u vytržení upínají zraky na snhobílé krajky hedvábné. Nejsem celkem pílišným ctitelem podobkdejších

zdejších,

340

ných tret ženských, ale v tomto mkkém, nhyplném zboží byl bych se dlouho probíral, kdyby as byl tak nekvapil. Rukávce k ženským šatm, límce, vložky náprsní, krajkové pokrývky na lžka, na stoly, na pohovky, podložky pod sklenice i vázy, krajky k obrubám, krajkové zá-

—

clony

na

krajek užíti

jen pomyslíte a k

—

emu vbec

vše to palikují nebo pletou,

lze

há-

ješt vyrábjí malé ruce domorodých dlnic; vyrábí se i v malých domácnostech. To je zdejší, maltánská specialita. Vstoupili jsme do takového krámku a zavalitý principál zažloutlé tváe, naduelých rt a šibalských zrak nepochybný to syn pobeží afrického rozložil ped námi své poklady. kují a

kdož

ví jak

—

—

Krámek malý,

ale v

nm

celé bohatství v kraj-

kách! Klouzá to zbožíko skrze prsty jako kuté

stíbro,

vám mkkost lahodí vám jeho

lahodí

chladivost hedvábí,

i

te-

píjemná

lesk

—

ku-

povali byste, kupovali, kdyby byly tisíce v kap-

sách!

Tmito

v

ráji

—

Adam

—

i

krajkami byl by svedl had Evu tmito krajkami jist jsou svádny Evy dnešní doby. Dnes ovšem platí útratu jen sám chci íci

Schyluje se k

pan manžel.

hodin

s

poledne,

máme

co

na lo, na polední snídani. Kupujeme njakou malou památku, shánjaký níme taky pohlednice s Malty, sháníme anglický doutník, poštovní známky, a spcháme k pístavu. dlat, abychom se

vrátili

i

341

Tu eká

již

milá naše barkassa

s

vlajkou

Lloydovou a milí námoníci Chorvaté kynou nám zdaleka. Také s jiných stran vracejí se pasažéi „Thalie^^ každý s njakým balíkem v ruce, za chvilku je barkassa plna, odráží, a za nkolik minut vylézáme po schdkách na boku lodi na palubu. I

hlehle!

Co jsme

na palub Thálie

meškali ve

mst,

promenádní paluby

je

zmnna

v tržišt, v pravý

prodavai koberc, skíšátk, látek, voavek, závoj

orientální bazar. Jsou tu

nek, cigaret,

sešel se

podivný nárdek — pravá strana

—

podlaha paluby je pokryta vším tím zbožím, prodavai zvou pasažéry nejlákavjšími slovy ke koupi. Francouzsky, anglicky, vlašsky, arabsky. Je tu krásných vcí, ale i dosti braku. A hle, tu je taky kupa blostných, naechraných, hedvábných krajek maltanských nad nimi dámy se zanícenými zraky. Marné laskominy, já již své šilinky utratil

—

v

mst —

chceme

si

jdu snídat. Hodiny utíkají,

vyjeti trochu za

msto.

odpldne

342

IX.

—

NENÍ REKY. NENÍ STROMO. — CIPLODIVOST PDY. — ZAHRADA GUVERNÉROVA. - VALETSKÝ STRÁŽNÍK. — NÁROŽNÍ TABULKY. — SOUDNÍ JAZYK. — ZKOUŠKA NA

ZA MÉSTO. STERNY.

—

MINCI.

Nco málo

po druhé s poledne, sotva jsme poíšku kávy, vstupujeme do pipravených lun, jež nás pevážejí na beh, a tu již

jedli a vypili

eká

objednaný povoz, aby nás vyvezl kousek za msto. Bylo by sice zajímavé prohlédnouti i mnohé památnosti stavitelské v mst, chrámy, klápoštery, podzemní kapli nebo vlastn kryptu

—

dobnou naší eské sedlecké — v níž ,

jest

ozdobn

srovnáno na tisíce lebek len ádu maltézského, bylo by zajímavé prokteí padli v bojích; hlédnout jiné veejné budovy, historické zna-

—

i

menitosti, ale je

nám skoup vymeno nkolik

hodin pobytu ve Valett, abychom je ztrávili v chladných klenbách a sklepeních, v ponurých klášterech, v

nádvoích ohrazených tžkým zdina isté, modré obloze hoí slunce,

vem. Nebo nad krajinou se rozlévá zlatá jeho záplava. Brzy jsme na obvodu msta. Tu již není vysokých palác, rozsáhlých staveb; ulice se roz-

adami malých, úzkých, patrových domk, urených nepochybn pro jednu toliko rodinu. Domky roztomilé, vesms kamenné, z blošedého bíhají

vápence. Hladké plochy toho kamene iní dojem neobyejné mkkosti, ekl bych krájivosti, jako

343

by na ani nebylo teba kamenického dláta, ale jako by se dal zpracovávati a vyezávati pouhým kapesním nožem asi jako naše opuka erstv lámaná, která teprv na vzduchu tvrdne. Nahlížíme do oken malých domk a ve mnohých vidíme sedící ženy a dívky, any vyrábjí proslulé ty maltské krajky. Msto se pelilo znenáhla v podmstí, podmstí se mní v krajinu ist venkovskou, jedeme prášivou silnicí. Nelze íci, že by krajina nebyla hezká, a nás cizince poutá již zcela zvláštním rázem, ale cosi cosi chybí jí k naprosté dokonalosti krajinné. My, kteí si nedovedeme pomysliti pvabnou krajinu bez lesnaté dekorace, kteí jsme zvyklí na obzory zelených strání, na háje a hvozdy, pohešujeme zde stromoví. Malta nemá les vysoký strom je tu vbec vzácností. vtry, nad ostrovem vanoucí, za léta vysilující „sir oko' \ za zimy severovýchodní gregale snad skalnatá, vápencová pda nedopouštjí, aby se šumní velikáni ujali, vyrostli. Tu a tam jen tyí se jednotlivý cypiš, nkdy malá skupina jich. Pravda, v chránných údolích daí se pomorane, citrony, smokve. Místy vidti vegetaci tropickou, mohutné kaktusy, které tvoí

—

—

—

Vné

—

—

i

celé ploty.

A krom

toho nemá ostrov veliké tekoucí vody, ek, jež každé krajin dodávají totiž rozmanitosti, života a

kolik

potok,

pvabu.

které

Je na

nejspíš

Malt

za léta

jen

n-

vysychají,

344

nebo od kvtna do

srpna jest obloha nad ostro-

vem neposkvrnna, modrá, bez obláku. Toliko od prosince do února tu lijáky

—

skuten

prší

—

pak se snášejí

tropické, vytrvale

vje gregale

a to jest maltská zima.

Vidíme po krajin roztroušené úpravné kavypadající jako vily a snad jsou to vily Valean; každá má nevelikou zahradu, nkdy jen zahrádeku, obehnanou kamenným hrazením, se záhony kvtin zeleniny, s njakým nízkým kem, ale málokde je taky njaký strom. A je-li kde, pak skuten toliko jediný,

—

menné domky,

i

pdy dost místa pro koeny, a pyšn se vypíná, jakoby volal v okolí: hlete, tu jsem se uchytil a tady stojím, já strom! Ale všady vidíme množství cisteren, bednovitých to kamenných nádrží, do nichž se za doby deš chytá vzácná vláha, kteráž se pak rourojenž našel v trhlinách skalnaté

vody rozvádí k zavlažování vzdlávané pdy. Je tu vzácná ornice, avšak piinliví

Malané

do-

rozmnožit a stále rozmnožují umlým drcením skalnatého povrchu. Pda ta se pak vedli

ji

svým vzdlavatelm štde odmuje, vydávajíc do roka nkolikerou úrodu.

Na kterési zastávce slezl koí, pikroil k venkovskému hospodái, podal mu njakou drobnou minci, hospodá chopil se jakéhosi srpu nebo kosíe a nasekl koímu náru erstvého, šavnatého, na metr vysokého jemene (a je na

345

poátku dubna!)

I ostíhal

dlouhé,

—

koí vyal z kapsy nžky, osiny jemene a podal

ostré

šavnaté klasy a

stébla svému koni na posilnKde lze krmiti kon druhým, dozrávajícím jemenem, tam arci pda musí roditi ze všech sil,

nou.

a na

Malt

skuten úroda

až trojí do roka. Vše tu roste nevídanou bujností a vše kvete ohnivji než kdekoli. Zíte tu zvláštní druh jetele, jist pl metru vysokého, se sytým, hluboce erje

veným kvtem. Tuná

smokvon osypané

travina,

již

šavnatá

zelenina,

zelenými fíky, planoucí

mák, ohnivé rže! U nás v echách ješt mrzne a snží tou dobou. Asi po hodin jízdy slézáme s vozu, vstupujeme do zahrady, hrazené vysokou zdí. V té rovinaté a bezestromé krajin, jíž jsme projeli, takováto zahrada vzácností, oasou. Podivoihodné kvtiny, koviny a stromy zde bují, hojn jsouce svlažovány; zlatý déš, glycinus, clematis a mnohé jiné koviny a popínavé rostliny jsou v plném kvtu a košaté koruny vzácných strom je

pekypují šavnatou, tunou zelení. Rozumí se, že hned u vchodu se nás ujali ochotní prvodcové, íhající zde na cizince, a hlavn nás nesmírn horliv upozorují na vodní nádrže místy v zahrad, v nichž plovou zlatí

—

karáskové.

To

se jim zdá

patrn nejvtší

zdejší

vzácností a soudí nejspíše, že jsme zlatých ry-

bek ješt nevidli. Prošli jsme I.

Herrniann, XLVII,

velikou zahradou kížem, až

Na erstvém

vzduchu.

22

346

jsme dospli k zámku nebo paláci, ale tu nám njaký domestik oznamuje, že dovnit nelze. Bydlí prý zde práv guvernér, tuším vévoda Connaught, pamatuji-li dobe. Však jsme tam ani nezamýšleli, staí nám podívání zvení. Za hodinu jsme zase ve Valett, na Strada Reále. Hledáme poštu, tážeme se strážníka a poznáváme v vzor gentlemana. Uklání se a hned vykrauje, aby nás až na poštu dovedl. Je to mladý, pružný muž, dvorného chování, každý jeho posunek jest elegantní. Dovedl nás a dvornou úklonou se s námi rozlouil. Dívám se za ním skoro s lítostí. Kdybych si t tak odtud mohl vzíti na památku, dobrý, zdvoilý, chevalereskní muži, a na vzor, jak má strážník vypadat! Známe my koninu, vzácný muži a snad potomku nkdejších rytí maltézských, kde se veejní strážcové chovají nkdy jako stedovcí holom-

nm

ci

katovští.

Odevzdali jsme svoji korespondenci, obvykve form pohlednic pátelm do ech, lou nakoupili jsme kolekce poštovních známek pro

da

pátele

filatelisty

a procházíme se

mstem. Celé

Angliané ostrov Maltu, avšak nárožní tabulky uliní jsou toliko a výhradn století již

drží

vlašské; nápisy na obchodech a závodech jsou

rovnž

vlašské, tu a

firma anglická. že

tam

jen vyskytuje se

A konen

sluší

njaká

poznamenati,

soudním jazykem je taky vlaština. A to jest s nepatrným potem obyvatelstva ostrov,

ostrov

;

347

který byl co chvíle koistí jiného dobyvatele, ostrov, jenž jako

mí

pecházel vždy v ruce

byl uchvá-

vládci však

nepekáží

ného pána, ostrov, jenž tedy cen Angliany.

Novému

ji-

konen

jazyk domorodého obyvatelstva ani na ulicích, ani u soudu.

—

Ješt malá zkušenost lí

z Valetty.

Tamní „ma-

obchodníci*^ prodavai, zejména pouliní, po-

kládají totiž každého cizince

— jak se zdá — bu

za penzokaza nebo aspo za rozšiovatele falešné mince. Zdá se mi, že v tom pípad platí pro .** Taliáni v krápísloví „kdo v té peci bývá jak snad každý cestovatel po Itálii lovství totiž

n ví

.

.

—

—

velmi rádi strkají cizincm peníze neberné.

Zvlášt v dobách minulých dlo se tak, následvšelicí cestovní „Prvodcové** obsa-

kem ehož

hovali výstrahu turistm, aby byli co nejopatrpenz. Každý krnjší pi nákupu a pi má, každý sklepník, každý koí ml stále zásobu drobné mince, která dávno byla z kursu vzata, a když dodával cizinci na bankovku, podstril mu vždy njakou liru, kterou turista do smrti nikde nepromnil, Ba, byly pípady, že kasíi na drahách dodávali cestujícímu nebernou minci. Obávajíce se však spravedlivé „odvety**. Taliáni sami velmi bedliv prohlížejí peníze z rukou turist. O tch praktikách vdí asi dobe taky na Malt. A když t konen dotravý hausír valetský svepohlednic nebo drobných pamáde ke koupi tek, a ty mu podáš peníz, nedostaneš od nho

výmn

i

a

348

—

zboží hned

ó,

Valean

jest opatrný:

bodrý Va-

nebo šilink do zub a zkouší nejsnad ho uspokojila tato zkouška jediným jen smrem, ale ješt není zcela bezpeen. Otáí se, otáí, kde je hodný kus tvrdého kamene dlažebního nebo deska chodníku, a dvakrát neb tikrát udeí penízem o kámen, je-li dobrého, istého zvuku. A teprv když i tato zkouška dobe dopadla, podá vám zboží a dodá drobné. A t3d:o své zkoušky provozuje ped vámi beze všeho ostychu, nic nedbaje, že by vás snad mohl urazit, a dívá se na vás tak pohrdav, jako vyby chtl íci: Víš, kamaráde cizince, ty padáš na „žižkováky** a takové peníze zde nebereme. Div že holomeek nevytáhne z kapsy taky francouzský kámen a lahviku s luavkou, aby zkusil kov docela odbornicky jako páni cenitelé v císaské zastáváme!

lean

vloží liru

prve kousáním

;

mn

~

X.

O PLNOCI

Z VALETTY.

--

MOE

SE KUDRNATÍ.

— PEDZVSTÍ MOSKÉ NEMOCI. — NA BALT.

- MOSKÁ NEMOC

Znaveni procházkou

OB.

VZPOMÍNKA

LÉKEM.

—

ulicemi valetskými a

PRVNÍ

tém

opojeni ruchem v nich panujícím vraceli jsme se

po

šesté

obd.

—

veerní na palubu, abychom nezmeškali Ve schodišti byla sice vyvšena vy-

349

hláška lodního veHtelství, že

i

po

obd

znovu, po tetí a naposledy vyplouti do

lze

po-

msta a

pak nanejdéle do jedenácté noní se vrátit, ale naše spolenstka již tak neuinila. Jednak pro únavu po denním chození a ošlehání odpoledním proto, že jsme vtrem, jednak a hlavn si poslední chvíle ve Valett nechtli ztrpiti a pokaziti neustálým zápasem s dotravými a nkdy drzými cicerony. Ve Valett vru by neškodilo njaké opatení, jímž by turisté byli chránni ped pílišnou jejich horlivostí. Ale jinak jsme litovali, že se v tomto krásném a zajímavém mst nemžeme zdržeti dva ti dny, abychom se s ním dkladnji obeznámili, abychom se i hloubji do ostrova podívali. To je zase stinná stránka této plavby Thálie. Zaveze nás do krásné koniny, ukáže nám pvabný obraz, a když se nám na míst nejlépe zalíbí, když jsme sotva peklouzli pes poátky poznání a dorozumívání a dychtíme celou duší po dokonalejším proniknutí vzácného kusu zem, tu se ozve s paluby velitelský a odkladu netrpící zvuk strašného houkadla a hajdy, honem na lo a dál a dále! Po jídle se skuten ješt mnozí pasažéi vybrali poznovu do msta, ostatní se vyrojili na palubu, a tam již jsme všichni pobyli do posledního okamžiku, do odplutí lodi, což se stalo o plnoci. Stmívá se znenáhla, ale ím pibývá více veerních stín, tím bohatji se ozauje msto,

—

—

—

350

nábeží a celý pístav nespoetnými svtly. Lích vatný obraz veerního života pístavního rozvinul se ped námi. Na stožárech etných lodí zaplála svtla bílá, ervená, zelená, nábeží zahoelo množstvím luceren osvtlených píbytk, obchod hostinc jako illuminací, ást msta na druhé stran tone v moi plamen, lucerny pei

i

parník kmitají se všemi smry pístavu jako veliké bludiky a drobné, sliné bárky se svtly všech barev a s pestrými lampióny poskakují na vlnách. Naše zraky se vpíjejí v tento obraz ilého, neutuchajícího, bohatého života, obraz, jehož nelze vylíiti žádnými slovy. A naše vzpomínky man letí k Messin, kterou jsme ped tyiadvacíti hodinami opustili. Tam asi taky panoval život podobný tomuto. Slyšíme zpv z bárek, slyšíme i hudbu njakých nástroj, výkiky, smích, a zase varovné vozních

signály, píšaly, rachot

Ped

etz.

plnocí zarachotil

i

etz

naší kotvy,

ozvalo se houkadlo, kotva se vynoila z hlubiny a Thalia pluje z Valetty, mezi pístavním hraze-

ním, pod baštami. Valetta se vzdaluje, posled-

ními pohledy louíme se

s ní.

Minuli jsme po-

opevnní a za krátko jsme na širém, erném moi. Ješt nás pozdravují svtla maják, a potom se ubíráme mlky do kabin, pod jejichž slední

okénky tlukou do boku lodi zpnné vlny. A když se probouzíme z rána 6. dubna, není za námi památky po Malt, není vbec sledu po pevnin.

351

Jsme na širém moi, které pro naše zraky nemá hranic a konce. Poplujeme tak plné dva dny touto plání cíl

moskou, než

se

ped námi vynoí

naší pouti, ostrov Kréta ili

turecky Kirid, vlašsky Candia,

mu máme

novoecky

kam

další Kriti,

dle progra-

dubna dopoledne. „Pozemní krysy'^, jak námoníci pezdívají doraziti 8.

suchozemcm, obyvatelm

pevniny, mívají

nkdy

podivné pedstavy o „malých*^ moích, jako je na píklad Stedozemní. Na map vypadá skuten pomrn úzké, a vzpomínám, jak jsem ml v mládí utkvlou pedstavu, že lovk stojící na africkém nkde v Tunisu, zcela pohodln dohlédne „pes vodu'^ až na behy Itálie. Nebyl jsem sám v této domnnce, a ješt mnohem pozdji, kdy jsem se již dopracoval jakéhosi pontí o rozloze moí malých, setkával jsem se s nkdejší svou chlapeckou pedstavou také u lidí dosplých. Vzpomínám, že mi kdysi jistý velebníek naprosto nechtl viti, že by s behu Dalmácie Adria prý jest nebylo lze dohlédnouti Itálie úzký pruh vody. Pozdji však pekvapí zas lovka,

behu

i

—

který se octne na lodi na

mrn

moi, jak malý

je

po-

obzor moský. To nemají na širé té pláni vodní žádných mezník, odstavc, na nichž by mohly vzdálenost miti. Pes to vše dozírají naše zraky vzdálenosti malé. ekl mi kterýsi kapitán, že s nejvyššího hrotu lodi dohlédne plavec jen asi na šestnáct kilometr. Vzdálenost ostatn zcela úctyhodná, zvlášjest arci tím, že zraky

352

t

kdyby ji ml lovk moi Stedozemním,

A zejména zde, kde se již prohánjí žraloci. My však jsme posud nespatili ani jediného a nespatili jsme jich vbec po celou plavbu. bylo píliš asn, snad se tu vyskytuSnad na jí až za parného léta. Ale zato, když jsme po snídani vylezli na palubu, pozorujeme nco jiného. Seznáváme, že pda Thálie již není tak pevná jako posud v

peplavat.

n

bu

anebo že naše chze pozbyla jistoty. Podlaa chvjí se všemi hy pod námi se chvjí smry. Po dli na ší. Rozhlížíme se po mon» jeho tvánost je naprosto zmnna. Není to již pna „hladina*', teba mírn zeená, jako byla do verejška. Jako by byl vodní plá rozbrázdil obrovský pluh do hloubi zabírající, všady vlnní, všady zmítání, samá rýha a samý heben. Valí se toto drobné vlnní k lodi od jihu a obzor již není ohranien klidnou stíbrnou linií; zíme kruh kivolaký, jako vnec temných, nízkých pahork, jejichž tvar se však ani na vteinu nedodržuje. Kruh na obzoru stále se mní, pahorky vodní pevalují se do hlubin a jiné hned za nimi se vynoují. Vlna vlnu stíhá a všechny a se všech stran, jako by smovaly jenom k naší

—

i

lodi.

A te

—

si

uvdomujeme,

co se

dje

s Thalií.

—

houpá klátí se po Kymácí, se po šíce zárove. Když zvedneme nohu, abychom uinili krok, již nevíme jist, kam noha dopadne. Chvní lodi, kymácení ahourácenísddli, a hourácí,

353 luje se znenáhla

celému tlu

—

a pojednou v nás

vystupuje neuritá pedtucha nedaleké jakési ne-

píjemné

zkušenosti. Zcela veselí vstali jsme ráno

lžek, a náhle nás obestírá jakási tíse. A pojednou uhádáme, co se na Thalii chystá. Moská nemoc! Podivuhodné zlo jest moská nemoc. Sám posud nikdy jsem mu nepodlehl, ale vidl jsem s

nemoc moskou v nejhorším nou.

V tchto

jejím zjevu nejed-

okamžicích, kdy se zdá, že na nás

co chvíle skoí z

rozeeného moe, vzpomínám

na píklad na zjev

její

na

moi

Baltském, v zá-

toce Svînemiindské. Sešlo se nás

ped

desíti lety

nkolik krajan v HeringsdorfU, krom jiných ná-

mstek

starosty nejkrásnjšího

ského pan

B.,

který navrhl,

pedmstí

praž-

abychom podnikli

parníkem do Misdroye. Misdroy leží na opané stran zátoky Svînemundské, bílé její pobeží jest vidti z Heringsdorfu jako svtlý výlet

pruh, za

veera rozeznáte

i

jednotlivá elektrická

svtla na štrand misdrojském. Plavba z Heringsdorfu trvá tam asi hodinu, nanejvýš pt tvrtí.

Tedy pouhý skok. Byl krásný, slunený den, tšili jsme se na výlet. Smrem od Swinemnde vypadalo pifunl parník „Sequens", vše na

nm

velmi vesele.

Vstoupili

jsme na palubu, „Se-

pi

pes zátoku. quens" odrazil a kolébal se na nmeckých plno Živo bylo na palub, bylo tam paniek a dívek, plno hovoru a perlivého smí-

354

do vln kusy housek rybám

chu, sleinky házely

a ehonily se jako

ehtaky. Bylo radostné

podí-

Avšak milý „Sequens^* minutách poal sebou trhati, jako by

vání na bujnou tu náladu.

po

desíti

byl klopýtal

pes njaké pekážky

nastražené

pod hladinou. Chvílemi dokonce neviditelné ty pražce peskakoval. Pojednou zvonivého smíchu dívího ubývalo, sleinky pustily se bradlení paluby a jedna po druhé usedaly na laviky. Smích docela umlkl — již pouhý hovor ozýval se nei

smleji.

Pes

palubu fiel ostrý

vítr,

asem

vy-

stiklá nezbedná vlna až na palubu. Nepluli jsme ani dvacet minut,

máhav

nahýbaly se

lení,

ly

dámy

se zdvíhaly

sivly, popelavly, na-

s lávek, zachycovaly se brad-

pes n,

— ach, jaký trudný

div jim hlavy neupad-

pohled na ta stvoení,

ped

nkolika minutami tak veselá, rozpustilá. — Ale ani se každé nepodailo dojít až k zábradlí. Zapotácela se, zamávala rukama ve vzduchu, hle-

eho

dajíc,

by se zachytila

—

a

byla zde v plné hrze. Ba, ani k

moská nemoc pipraveným

ze-

leným škopíkm nedošla mnohá, a ponvadž vál vítr

prudkostí až zlomyslnou, a

kám,

a

valy

nemoc šatiky

práv

proti dív-

se obrátily kteroukoli stranou, odstonábatistové, zefírové, fulárové

—

ach, po celé pední stran, živtkem poínajíc, po samu obrubu podolku.

a jaké jiné ješt

A te vyrojili

již

se

bylo podívání strašlivé.

námoníci

s

Z

podpalubí

putýnkami vody a se

355

švablemi* v rukou, a jako když zedník

bílí

ku-

namáeli švable do puten a po celé pední stran omývali stonající dívky a paniky, stírajíce stopy moské nemoci, a pak odvádli ~ ne, vlastn odnášeli bledé pacientky dol do salonu. Neuplynulo ani dvacet minut od vyplutí chyni, tak

z Heringsdorfu, a paluba byla prázdna všeho ženského stvoení. S námi byly ti paniky krajanky, ani ty neušly osudu a byly sneseny dol. Pokládali jsme s panem námstkem B. za po-

vinnost navštíviti po chvíli krajanky, sešli jsme dol. Avšak toto samaritánství málem by nás bylo sklátilo. Námoníci nakladli tam obti moské nemoci jak otýpky, nejenom na plyšové lavice, ale na podlahu, že bylo nesnadno kroiti, i

i

celou prostorou vanul vzduch jako

morový

a ce-

lým salonem ozývalo se sténání, úpní, a zas ležely dámy jak mrtvoly, zsinalé a na pohled bezvdomé. Pikroili jsme ke krajankám a tázali jsme se: „Mžeme vám posloužit? Pejete A tu krajní dáma, všecka zelená jak si nco?'' špenát, pohlédla na nás jak dokonávající a mroucím hlasem pronesla: „Ach, vemte za hlavu a za nohy a hote do moe hote do moe!'' Bylo to sice jakési plnomocenství, ale bylo pece na pováženou vyhovti mu. Krom toho nás pohled na nešastné pekonával. Nohy

ním

—

—

m

—

—

m

m

* S v a b e jest nástroj podobný smetáku na dlouhé tyi, místo šttin však jsou provazy; slouží k omý' 1

vání paluby.

356

se

pod námi tásly, A kdybychom

unesli.

dámy

ani

bychom

jí

byli chtli

i

byly ti a na ostatní

dv

dámu vyhovt —

nebyli

jist naše síly ne-

staily. Vyklopýtali jsme zase na palubu a zamí-

jsme do stedu lodi, ke komínu. „Kume, píjen kume,^' nabádal mne pan B. a podával viržinku. Kouili jsme tedy a dívali se teskliv, jak odvádjí i starší pány kamsi do podpalubí. Skoro jsme na palub osamli a vynakládali jsme všechnu energii, aby náš hovor docela neuvázl. Chvílemi jsem se ohlédl, jak daleko ješt máme do Misdroye. Nebo se mi zdálo, že na dlouho již neodolám. Podíval jsem se na pana B. — to již nebyla lidská ple, ím jeho tvá byla povleena, ale jakýsi olivový nátr. Sklopil jsem zraky. A tu pan B., nabíraje dechu, povídá ke mn: „Kdybyste se vidl, kamaráde, jak hanebn vy.** padáte Bylo štstí, že o chvilku pozdji parník zastavil. Naskákali jsme do rybáských lun —a rázem jsme byli zotaveni. Vykládání dam bylo ili

teli,

.

.

arci obtížnjší.

Celá ta plavba trvala hodinu a zpsobila takové spousty. Jindy plujete celé dny a noci, po nemoci ani památky. Obyejná „pozemní krysa' vstoupí na lo, peplaví se do Ameriky, nezastn. Ale okázali mi kdysi kapitána, který vykonal již asi desetkráte plavbu do Ameriky a zpt a pokaždé propadl moské nemoci. Jsou lidé, kteí se neodváží na pohyblivou lo ani na hodi^

—

357

nu

moskou neneml potuchy, že by moskou nemoc dostal,

nesmírné obavy, aby netrpli

z

mocí. Ale donedávna jsem

kdo

na lo, aby

šel

A pece jsou takoví Ped temi lety i

z

Ameriky. Manžel

dámy kdo

již

asi

s

labužníci.

m

navštívila

známá rodina

chotí a její sestrou.

Ob ty

tikráte pepluly oceán. Pijde-li

Ameriky, bývá arci první otáz-kou, zdali ml píznivou plavbu. I táži se paniky taky tak. Zavrtla hlavou jako v nemilé vzpomínce a ekla z

žehrav: „Ne, nemli jsme dobrou plavbu!

Moe

bylo jako zrcadlo, ani na chvíli jsme nezastonali,''

„A vy

jste chtli stonat?** táži se s úžasem. „Ano. Jen proto jsme se tentokrát vydali na moe. Jsem nemocna. Léka mi ekl: Nic vám nepomže než moská nemoc. Proto tedy jsme šli na lo všem by nám byla udlala dobe. Ale nic nic a tolik penz to stálo! Ješt doufám, že ji dostaneme na zpátení cest.** Dovdl jsem se pozdji, že se vroucí pání panino splnilo, že skuten za plavby do Nového Yorku mla dokonalou moskou nemoc, snad sestra. Peníze pece tedy nebyly vyjejí cho hozeny. Podezíval jsem arci v duchu lékae, že nemoha se jinak zbaviti paniky, které snad pranic nechyblo, poslal ji na oceán. My však, jak jsme tu na Thalii byli, nikterak jsme si nepáli stonati. Nejen to: již v Ter-

—

—

—

i

i

—

—

358

stu jsme se zapísáhli, že stonati nebudeme. Jed-

nak proto, abychom ostatním váženým spolucestujícím neposkytli divadlo,

he

pi

nmž

úinkující

pochodí vždy mnohem než diváci, a krom toho jsme si umínili, že podnikatelstvu plavby nedarujeme ani jediný obd, ani jedinou snídani. Vzhledem k nákladu výletu i k tomu, jak dokonale se na Thalii strojí, bylo by to híšným plýtváním penz a zkracováním sebe samého. Ale dnes, kdy se Thalia pod námi tak rozhoupala, až jsme cítili lehké polehtávání, podívali jsme se na sebe a ekli si: „Pánové, vzhledem k tomu, že se moe tak

nemanýrn

kudrnatí,

program, který

me

se!**

se!

—

leží

pipomeme

si

prost svj

ve dvou slovech: Nedej-

Všichni jsme chtli zvolati sborem: nedejme ale v

tom okamžiku práv dva dvorní

d-

mimo nás mladou, slinou, ale velmi bledou a takka zezelenalou dámu, která sotvaže

stojníci vedli

vlekla

nohy za sebou. Byla

to první

ob

mo-

ské nemoci, která tím okamžikem vnikla na palubu Thálie.

hezky podle sebe na nízké palubní židle, pikryli kolena plédy a díváme se pes bradlení co nejdále. To prý je taky velmi dobrý prostedek, aby lovk moskou nemoc nedostal. Takových prostedk máme s sebou celou apatyku. Jen aby nám žádný neselhal! Sedli

jsme

si

!

359

XI.

HOUPÁ-LI SE LO, NEPROCHÁZEJ SE ZBYTENÉ! — „MRTVÉ" MOE.— STOLNÍ SPOLENOST IDNE. - ORKESTR NEHRAJE. - NEJLÉPE ULEHNOUT.

Vda

z

programu plavebního,

že

nám

z Valetty

na Krétu nastává dvoudenní nepetržitá plavba, zamýšlel jsem pvodn dlouhého odpoinku použíti k tomu, abych si do svého zápisníku nartl

„momentní fotografie*^ ze spolenosti nás pípadnou potebu budoucí. Ale nepedvídal jsem, že milá „Thalia** práv tento jakési

obklopující pro

dlouhý kus cesty bude tak „neposedná** a znekepením na vlnách klidné posezení a psaní. Uchyluji se na chvíli do salonu pro kuáky, který je zárove zaízen jako pisárna než na propro pasažéry, ale tam jest ješt je položen ponvadž salon o nco menádní palub, výše a povysunut ku píd, a proto kymácení a hourácení lodi je tu mnohem citelnjší. Nelze tu klidn napsati ani pohlednici. Salon je prázdný,

možní mi svým

he

a jakkoli mi zejména tato prostora od samého poátku byla velmi útulná, pojednou je mi zde

m

píšera moské opuštného, bezbrannénemoci tuto, nalezne ho, bez pomoci. Zpt na palubu a do spolenosti Tam zpt musil jsem však pes nkolikeré schody a pi tom jsem zažil podivnou zkušenost fysikální. Následkem houpání lodi nejen že tlo pozbývá pirozeného tžišt, ale každý pohyb, nevypoitatelný. Stoupáte každý krok je zcela nevlídno.

Pepadne-li

m

i

tém

360

na schody, kladete nohu na nejbližší stupe, ale náhlý posun lodi zpsobí, že si vlastním kolenem div bradu neurazíte. Slézáte se schod, sunete opatrn nohy níž a níže, již zbývá jediný krek, abyste došlápli na podlahu, v tom náhlé zakolébání, podlaha pod vámi uniká do nekonena, noha letí za ní, prodlužuje se v zdánliv neuvitelný rozmr, poád ješt chybí aspo pí, abyste dokroili, v tom bác! -- pohyb lodi se zpáí a chodidlem narazíte tak, až vás v celém tle zabrní a každý vlas se na hlav zježí. Cosi podobného, jako když potm slézáte se schod, domníváte se, že zbývá ješt poslední, a dopadnete no-

hou na pestávku schodišt, íte. Jenže za

div je celé neprobo-

kymácení a hourácení na

lodi jsou

všechny tyto nárazy zesíleny a stíhají se naprosto

nepedvídan. Je

ale dovídáte se

to chvílemi velmi žertovné,

pi tom,

že

vám na

zachycení a

zadržení se ehokoli nestaí jediný pár rukou a

výhod opiKrom toho vám chvílemi

že za takovéto plavby je v nesmírné ce,

která

má tyi

ruky.

pipadá, že se vám zejména dolní konetiny rozbhnou do všech kout lodi a že je ztží již kdy seženete dohromady. Díváte-li se na jiného, an provozuje tuto zpropadenou polonézu, je vám do smíchu; taníte-li ji sami, peskujete se v duchu, pro jste se vbec hýbali s bezpeného kesla na palub a pro vás ert nesl na místa, kam vás nikdo neposílal. Kolem vás kmitají se cameriei a námoníci, jako by

mli

kídla, a

a

se všichni

361

tváí zcela vážn a zdánliv si vás ani nevšímají, pece jim na oích vidíte, jak se vaší bezradnosti a potácení pod kží usmívají. Mají asi stejný dojem jako starý plavec na plovárn, pozorující zaáteníka, který se tepetá na provaze pi první nebo druhé lekci jako tídenní štn. Konen jsem ve vrátkách na palubu, a jen ješt nkolik krok, abych se zas octl mezi páteli, kteí zcela moude zstali sedt, kam v prvém okamžiku dopadli. Tu potkávám pana podkapitána. Jako bych kráel za mistrem Blondinem (proslaveným kdysi chodcem po provaze) na lan pes Niagaru, konám všemožný tlocvik, abych zachoval rovnováhu, a pravím k nmu: „Po ertech se to houpá, pane kapitáne !^^ „To nic není,^^ odpovídá mi zcela lhostejn. „Pokud ješt takhle chodíme, je zcela dobe. Zle je teprv, když nemžete ležet na lžku v kabin, nýbrž pod ním na podlaze, když se ho obma rukama keovit držíte a když vám všechno, co práv není pibito, v kabin oživne, když se kufr roztaní jako vlk a když nevíte, kde je podlaha a kde strop. Houpá se to ponkud, ponvadž máme vlnobití od jihu a vítr od severu. Boue tu te máme mrtvé moe.^' byla ped námi Podivuhodno, jak je názvosloví námonické rozmarné. Tomuhle íkají „mrtvé moe'^,azatím naší milou Thalií všichni erti šijou. dál k poledni houpání pibývá a pasažér s paluby zejména dam ubývá. Ztrá-

—

—

ím

—

I.

Hemnann, XLVII. Na erstvém vzduchu.

—

23

362 cejí se

nám nkteré

umn dív,

zcela nenápadn a zcela roznež dojde k nejhoršímu, nkteré však,

jež se snažily vzdorovati, jsou pojednou

nány a

již

nemohou bez

svých kabin, ale musejí být

peko-

pomoci dostihnouti

cizí

odvádny

galantní-

mi pány ze spolenosti nebo lodními zízenci. A když krajan truba zatroubil kolem hodiny s poledne k luni, sešla se v jídeln spolenost velmi proídlá. A bylo práv po polévce, když nadešla chvíle velmi nepíjemná. se rozkolébala, láhve s vínem a poháry se kácely, porcu-

Lo

lánové nádobí rachotilo. Nastal šumot, z

dam posud

vajíce dalších

mnohé

vzdorujících zalekly se a ne vyká-

náraz

prchaly do kabin.

Náš stl zstal pevn obsazen až do konce posnídávky. Dnešní polední tabule však se koná za neobvyklého ticha tuje.

Dva nebo ti

—

lodní orkestr nekoncer-

primisté,

kteí konají tento-

kráte první plavbu, ochuravli taky, a proto sešlo s

hudební produkce. Taky „stolní program^

dnes vyízen o

nco

rychleji,

patrn

^

byl

proto,, aby

se spolenost co nejdív dostala zas na erstvý

vzduch nebo do kabin, ponvadž podle staré zkušenosti ješt nejlépe lze uniknouti

moské

moci, setrvá-li tlo v poloze vodorovné.

ne-

Pro-

stedku toho arci dlužno užíti díve než nemoc nastane a teba ulehnouti jako k nonímu spánku, bez

usnouti, má výhodu moská nemoc lovka

odvu. Kdo dovede

ješt vtší. Ve spaní

nepepadá.

totiž

V

XII.

„eská reme

ulice'^

SE.

a

DOMÁHEJME

10

mosaika. — nepeCIZOTY. — NAŠE PODA. — SE ESKÝCH INFORMACÍ.

— OVAN

— eská

I

neklidné polední tabuli,

íškou kávy ve jících

zakonené

schodišti, odchází

do kabin. Jedni podívat

ochuravlým dámám,

jejich

se,

jiní

i

dnes

vtšina cestukterak se

daí

proto, že

cítí,

kterak co nejdíve taky onemocní,

jiní

konen

na pouhý a dnes velmi žádoucí odpoinek. Však jsme pak leckoho již po celý zbytek dne nespatili.

Taky my

smujeme

do své „eské

ulice*

jak jsme nazvali podélnou chodbu po pravé stra-

n lodi proti jídeln, v níž paní Náhoda jist zcela

bezdn

manžel

ubytovala všechny našince

krom

Šupichových, kteí mají zvláštní kabi-

nu ve vyšším pate. V naší „eské ulici'* bydlí hrab Šternberk, manželé Šámalovi, pan Beaufort, Chvála já. Skoro všechny ostatní kabiny této chodby jsou prázdny (mimo první, kterou obývá a v níž úaduje jednatel spolenosti Cookovy) poznamenal jsem již díve, že tentokráte má Thalia asi o stodeset pasažér mén, než jich mže pojmouti. Následkem toho prý taky podnikatelstvo Lloydu tentokrát na každého pasažéra šedesát korun doplácí, jak jsem jedné chvíle za hovoru zaslechl. To jest arci neutšené, ale doui

;

fejme, že dalšími plavbami zas tento schodek vyzíská.

364

Je nás

ech

tedy na

tám-li i komorníka, jejž

palub osm, a poí-

má hrab

bou, tedy devt, nehledím-li ke

muzikantm, kteí

Šternberk

s se-

dvma krajanm

k lodnímu personálu. Škoda, že tu není o nkolik našinc více! Náhoda jist by je vybrala tak, že by Thalia po moi Stedozemním plavila kompletní „mustrkarnáležejí

všech politických vyznání království eské-

tu*^

ho. Takto naše malá mosaika representuje tu jen asi

pt

ství,

realismus, klerikalismus a

vzpomínám na

nám

—

mladoešvida, sám ne-

K

úplnosti chybí

stran politických: staroešství,

tu

agrárník

tu pátou nuanci!

demokrat, národní a což vím, kdo ješt. Ale

sociální

—

socialista,

tolik se

mi

pak zcela dobe vycházeli. bychom Jsme na moi, jsou nám spolené všechny slasti a strasti, kynou nám stejné požitky a po pípad zdá, že

i

i stejná nebezpeenství. A jsme bezmála týden beze všech novin, nevíme o nejnovjších udá-

lostech, nic nás

zdálo

se,

pi

že se na

snídani neroziluje. Pravda,

palub Thálie strhnou

„hroz-

Šternberk, dovdv se, že na pan Beaufort, umioval prý si, že jakmile ho vypátrá, shodí jej do moe, ponvadž prý pán Beaufortova „Union'' pinesla neuspokojivý referát o jeho njaké ei v parlament. Naež zase my, kteí jsme tuto plavbu spolen s panem Beaufortem podnikli a tedy s ním aspo na tu dobu byli solidární, prohlásili jsme panu hrabti, jakmile shodí pana Beauforta, že ho shoné'* vci.

Hrab

lodi je taky

365

díme hned za ním. A proto nesletl do moe ani pan Beaufort, ani pan hrab Šternberk. Bylo ješt tuze asn na koupání v moi, voda byla studená.

Krom úastníkm

toho však již vzhledem k ostatním plavby tvoíme tu kroužek jedin eský, bez rozdílu odlišného vyznání. Tato obklopující nás veliká, cizorodá spolenost nemá mezi námi pozorovat žádného nesouzvuku. A nelze popíti, že nás ovanul dech cizoty, když jsme na palubu vstoupili. Jakmile zaznl po prvé eský hovor na lodi, tu jsme pocítili onu ledovou uzavenost, s jakou se u našich „superiorních^^ soused setkává každý projev našeho eského života. A když jsem k prvnímu spolenému obdu oblékl svoji amaru jako jiní oblék-

—

—

frak a jiní zase smoking pocítil jsem, teba nehled, mnohý pohled nevlídný. Avšak nic víc li

než

to.

Sami nikomu nepekážejíce, nedoznali jsme taky žádné nezdvoilosti. Pokládám za nutné poznamenati to výslovn vzhledem k mnohým krajanm, kteí pekroivše hranice království úzkostliv zastrkují svoji mateštinu až na dno svých nkam k obnošenému prádlu, a zejména ociují-li se mezi Nmci, sbírají honem všechnu svou nminu, aby se od nich nelišili a aby neprozradili, že jsou echy. Zažil jsem to nejednou, ale mnohokrát, setkal jsem se s tímto zjevem i na lodích lloydových. Ale tento terst-

tlumok

—

366

ský Lloyd je rakouský, a tu jsme my pece taky doma, pravda-li? Arci, ze seznamu pasažerského seznávám,

toho správa Lloydu není ve všech smrech vdoma a že v sazeských kasách terstské tiskárny Lloydu chybí nkolik pihrádek, z nichž by správn byla vysázena jména eských cestujících, jako jsou vždy správn tištna jména cesže

si

Nmc, Maar, Francouz a j. V tom seznamu jmenuje se dr. Šupich „Supich'^ dr. Pemysl Šámal „Pemysl Samal^S pi mém jménemohou státi Národní Listy, ale „Narodny Listy' S Chválovi pak nejen stali árku nad á, tujících

n

nco

ale zase

pidali, tak že se pro oblast

moe

Stedozemního jmenuje „Chvalla^^ Zdá se mi, že v tom je nco více než pouhá nepozornost; vypadá to jako tvrdošíjná úmyslnost.

A jestliže jsem se již dotkl této stránky, pak nelze zamleti výtku jinou. Mohou-li plavební programy, reklamní brožurky atd. vedle nmeckých být vydávány pro nkolik francouzi

ských cestujících francouzsky, pro Angliany anglicky,

pro

se nedostává

pis eských? Piznalif

našincm tchto tiskonám sami dstojníci a

se

úadníci, že není plavby Thálie, které by se ne-

úastnil je

ím

jistý

poet našinc

dále hojnjší. se

a že toto úastenství

je-li

pak pirozené a

vydáváme na plavby moem, obraceli na jih, kde se dotýkáme

správné, když se

abychom

A

již

367

konin slovanských a používali tedy lodí — než abychom zanášeli peníze na moe nmecká — pak je pece správné, abychom na tyto plavby byli pozýváni jazykem

tolika

svých, rakouských

eským

a píslušné skytovány eské.

pomcky

aby nám byly po-

Sluší uznati, že informativní cestovní bro-

žurky Lloydu jsou velmi sliné, dokonale vypraveny, názornými illustracemi ozdobeny, a byly by každému eskému úastníku v jeho jazyce nejen prvodcem naprosto srozumitelným a milou

památkou, ale povzbuzující reklamou pro všechny následovníky. To není jist žádným požadavkem pouhého šovinismu, ale prostou podmínkou obchodní, V tom smru projevili jsme hned na lodi píslušné instanci své stesky a pání a pednesl jsem je pozdji také v sekretariátu Lloydu v Terstu. Bude prý v té vci uinna náprava. i

XIII.

náš prostedek proti moské nemoci. — eský smích vítzí. — „všechno stCjné, jen echové ne." — zimy pibývá, k02lch na sebe! — vlnobití neustává. - naše „krétská otázka". — kréty neuvidíme. popoledním odpoinkem a spánkem jsme se opt na promenádní palub. Je žalostn prázdná, skoro opuštna. Kdyby nebylo

Posíleni sešli

368

bychom

nevdli, že do nemoc. Není tu výjev, jakých jsem zažil kdysi na „Sequensu*^ v zálivu Swînemúndském. Všechna est, naši spolucestující stou šetrn, nenápadn, skryt, ve svých kabinách, a to je snad píinou, že polovina cestujících, nemajíc na oích nakažlivé pí-

této prázdnoty, skoro

prostor Thálie zalehla

klady,

ani

moská

zstává uchránna tohoto moského

zla.

Jedné chvíle zastavil kterýsi pasažér lodní-

ho lékae a táže

njaký

se

ho úzkostliv, je-li mu znám neomylný prostedek

zcela spolehlivý a

a lék proti

Léka

moské nemoci. se jemn usmál prostedk

a odpovídá:

potmšilé ne„Je moci, o nichž vynálezci tvrdí, že jsou naprosto síla

spolehlivé.

Nkdy

proti této

staí jediný z nich,

selžou všechny dohromady.

lodi.

to

vcí

zachváceno však výborzachovati pedevším dobrý

ným prostedkem jest rozmar a na moskou nemoc Tazatel

nkdy však je

nkdy je rázem Po mé zkušenosti

zcela individuální,

všechno na

Nkdy

podkoval

ani nepomysliti.**

tvá ponvadž

dolctorovi a jeho

uinila pokus, aby se rozesmála. Ale

neml té chvíle ni zevní, ni vnitní pohnutky k smíchu, dopadl pokus velmi žalostn. Bylo zejmo, jak jeho úsmv je podložen kyselou nejistotou žádoucího úinku, a zakrátko jsem spatil ubožáka, an se nahýbá pes bradlení a vylévá nitro své do boulivých vln. Potom se odpotácel ke keslu a bledý jak stna tžce na dopadl.

n

369

Byl sám, chuas,

komu

a

emu

se

ml

smát?

K tomu teba nanejmí dvou lidí. Mnohem díve ješt, než lodní léka svoji radu

ztrápenému

turistovi,

udlil uhodla týž pro-

stedek jako pudem naše eská spolenstka. V tchto chvílích Thaliina kolébání a drcání na vlnách neodluujeme se od sebe, stále jsme pohromad. Kdo by nás hledal nepetržitý ehot bezpen jej vede po naší stop. Brzy na zádi» brzy na píd a zas uprosted paluby táboíme a každý svým zpsobem a svými zkušenostmi pispívá, aby veselá zábava ni na okamžik neutuchla. Vypravujeme veselé píhody z cest, žertovná dobrodružství, erpáme vzpomínky z minulosti, sdlujeme si navzájem biografické podrobnosti ze života proslulých našinc, nikde netištné a jenom ústním podáním zachovávané. Chvílemi vystelujeme nejpovážlivjší anekdoty jako rachejtle do fiení vtru a bezuzdný smích náš pehlušuje hukot vln. Máme naprostou volnost slo-

—

va,

nebo

ob

dámy

jistotu tráví ve

naší spolenosti pro všechnu svých kabinách. A pak již se sm-

jeme pouhému smíchu. Nebo zejména doktor Šámal umí se smáti tak srden všemu veselému, oi hrají mu již pi prvních slovech a rozplakávají se až smíchem na závrku, pi point že pouhý pohled na nj dráždí k novým výbu-

chm

veselosti všechny ostatní.

V tchto dnech moské nemoci vynalezli jsme tu zcela

bezdn

na Thalii léení smíchem.

-

370

podobné onomu, jakým jistý francouzský neb americký léka léí nervosu, neurasthenii a melancholii svých pacient. Ale o tom jsme se dotli až po návratu do Prahy, a tak naše léba smíchem byla zcela vlastní vymožeností naší a osvdila se nám.

Bouíme

rzných koutech paluby

v

nám

metené, jako by

jak vy-

bouíme

Thalia patila, a

tak suverénn, jako by bylo v naší moci, aby-

chom rázem

zakikli všechno to kymácení a hou-

rácení lodi a

ztišiti

vzedmuté moe. Ale

my

tak

iníme jen pro vlastní potebu. Náš dobrý rozmar je tím soudkem oleje, jejž vyléváme na vlny a plujeme pak po nich klidn.

asem

se

mimo

nás kmitne nkterý z

ci-

o nás zavadí. „Ti lidé se mohou smát!^^ myslí si. Zastaví se jako man, ope se o bradlení, hledí do zích turist a jeho zraky skoro závistiv

—

naslouchá našemu hovoru. jednou seznáváme, že mu rozumí. dálky, ale

A

po-

—

Pibližuje se druhý, tetí stejn náhodná zastávka blíže nás, stejn lhostejný pohled v dáli, stejn tváený, jak u prvého a potom peletí

tvá

naslouchajícího

úsmv. Rozuml —

rozumli.

Spolené utrpení prý vždycky však netrpíme v

té

chvíli,

sbližuje.

a sblížení

pece

dostavuje. Zatím zcela trpné, utajované

možno, ostatní

My se

pokud

nepochybn, že mezi námi a spoleností padá cosi jako hradba posud ale

cítím

371

nepekroitelná, rozplývá se jakási mlha, která nás posud obklopovala.

Byla to hradba a byla to mlha od samého

poátku

plavby. Pro

jisté

nemá nikdo tak jako my echové,

zjevy

bystrý zrak a tak citlivý sluch

kteí stží zápasíme o každou malikost, o sebe nepatrnjší podmínku vlastního života. Jest pravda, že se nás nikdo z celé spolenosti nedotkl ni ni posukem. Avšak jakmile po prvé zaznl náš eský hovor, vyvršila se mezi námi

slovem

zdánliv nepekroitelná hradba. Kráeli jsme prostorami lodi jako nevidni, hovoili jsme jako neslyšeni.

Vypadalo

zykem, jemuž na

na

svt

to,

svt

jako bychom hovoili

ja-

nikdo nerozumí a jehož

ješt nikdo nikdy neslyšel. Ale vypada-

e

naše nemla zvuku, jímž jakoby by pronikala k sluchovému nervu ostatních a lo to taky,

teba jen pouhou zvdavost, jak hovoeno. Práv tato okolnost však byla neomylným znamením, že ví každý, kdo jsme. Pojednou však zdánlivé úmyslné nerozum-

tím vzbouzela to

Bylo zjevno, že rozumí slodesátý. Brnní, našim prvý, druhý, tetí jímž se naši milí spolucestovatelé opásali, pukalo a padalo. Ejhle, to zpsobila moská nemoc. ní dostávalo trhliny.

vm

—

Náš kroužek osvdil náhle

jistou

pitažlivost

Co vtšina cestujících podléhala více mén úinkm moské nemoci, my se vrtli po palub jako rtu a ehonili jsme

se.

Zdálo

se, že je to

všem

:

372

ostatním

nco

nemže. Z

jaké

Na

nového.

moská nemoc

píiny?

Ejhle, zvítzil to náš

v té naší

nás

eské balad?

—

eský smích! Jak „Jedli,

pili,

je to

rozprávli,

dobrou vli spolu mli...'^ A my stolujeme kde jiní se na jídlo ani podívat nemohou, a jsme plni veselosti, kde j.iní hledí jen zádumina moe jak varem kypící, vykávajíce toužebn ztišení jeho hladiny. A když to trvalo již druhý den a když se nkteí vera ochuravlí odvážili na palubu, aby se osvžili na erstvém vzduchu, a ješt pobledlí a plédy obalení usedli na slunnou stranu paluby, tu hrab W., plukovník jízdy z Vídn, pronáší ke svým spoleníkm „Weiss der teufel — alles an bordistkrank nur die echen sind g'sund!** (ert ví, všechno na palub stn, jen Cechové jsou zdrávi.) s chutí,

v

—

Obveselil nás velmi tento výrok, jejž náho-

dou zaslechla dáma z naší spolenosti, a pozdji hrab Šternberk tlumoil hrabti W. odpov nás všech: „Vidíte,

pane hrab,

emu

musili uvyknouti za dlouhou s

všemu echové dobu svých zápas

nepízní na všech stranách a jak

svj

žaludek, že se

vzepou

i

ím více se schylovalo k kdy jsme

pi tom

moské

otužili

nemoci!*^

veeru onoho dne,

vypluli z Valetty, tím vtší síly nabý-

val vítr a kousavosti

pímo

jedovaté. Pesto, že

373

dráha Thálie na Krétu

samo pobeží na

píd

tuniské,

je

mnohem

jižnji než

chvjeme se zimou a zvláš

zaléhá do nás mrazivý van takovou

si-

odoláváme, aby nás neporazil. Jednotliví cestující, kteí se posud snažili mu vzdorovati v lehkých kabátech, ztrácejí se znenáhla s paluby a když se byli dole oháli, vracejí se lou, že stží

ve svrchnících, zimnících, obaleni ky.

A

hle,

te

huatými

šát-

milý kožich, pro njž spoleníci smáli, totiž po-

pišel ke

cti

—

mi díve nkteí kud slunce svítilo. Již jsem v nm, až po krk upjatý, již taky pan Beaufort oblékl svj, a pojednou objevují se jiní turisté v kožiších. Je v nich jako v peinách a jen v nich mžeme ješt další hodiny setrvati na palub, na erstvém se

i

vzduchu.

O pl

sedmé zaznívá obvyklé vyzvání

tru-

baovo k obdu, o sedmé shromažuje se spolenost v jídeln. Mnohý stl však zstává prázdný, spolenost velmi proídla, nálada sto-

lovník

je velmi stlumena.

to, že se

Hudba

Pes

nehraje.

lo nepíjemn

riei mísy s

houpá, vynášejí camepokrmy bez kolísání, jako ekvilibri-

sté z povolání.

Kvapn

se

pojídáme, nikdo se

zbyten

ne-

honem zase na palubu. Moe je erné a huí hroziv, rozbíjející vlny stíkají vzhru. Cameriei zamykají pe-

zdržuje, a

po

jídle

liv okrouhlá okénka v kabinách, tsn hují šrouby, aby do našich ložnic po

je

pita-

pípad

:

374

nenateklo. Tohoto veera nikdo nad potebu neprodlévá na palub velmi nehostinné. Dámy vbec brzy zmizely a pánové vykouivše doutník

taky spchají na lžka. Ve vtru a vlnobití a hlubokou, neproniknutelnou tmou kolísá Thálie dále k

svému

cíli.

dubna asn se probudíme, zvna davi dnešní pohodu. Bohužel, vlnobití jest silnjší než vera, pes to však plavba není tak nepíjemná, ponvadž pominuly nárazy do bok

Za

lodi.

jitra 7.

Pochod

lodi je pravidelnjší, klidnjší, pro-

stý hourácení,

tšíme

se, že

doplujeme k

cíli

bez

dalších nepíjemností.

Pojednou však, když se domníváme, že jsme nám na palub „krétská otázka' ^ Zastavil se s námi kapitán a

nejhorší pekonali, vyskytuje se

povídá

„Nevím, pánové, nevím, uvidíte-li Krétu. Je velmi pochybno, budeme-li moci zakotviti, a zakotvíme-li, budu-li vás moci vyloditi. Máme-li vlnobití tady, bude ped Krétou ješt he.'^ O chvíli pozdji béeme na potaz prvního dstojníka. A dovídáme se, že pistání na Krét je asto velmi nesnadné. Není na Candii velikézakotvuje v moi a ho uzaveného pístavu. teprv malými luny peplavuje pasažéry na beh.

Lo

Prchod

mezi hrázemi však je tak tsný a hráze

tak nízké, že se

moe

hráze a proniknutí ale

i

nebezpené.

za vlnobití pelévá

lunem

je

pes

nejenom nesnadné,

375

vylodíme a na beh dopak moci zas na lo vrátit. Staí plavci íkají o té konin, že tam tináct msíc do roka vane nepíznivý vítr. Jsou pípady, že obchodní lodi, smující s plným nákladem na Candii, marn se pokoušejí zboží vyloditi a vracejí se s nepoízenou a se vším ná-

„A

jestliže

pravíme, není

vás

i

jisto, budete-li

s

kladem až do Terstu.'^ Ješt pozdji ekl nám kapitán: „Budou-li si všichni cestující stj co stj páti, abych je dopravil ke Candii,

uiním

tak a

dodržím pvodní program. Ale nikterak nemohu zaruit, že vás vysadím na beh, a tak bychom jen

marn

vynaložili celý den.'^

To byla zvst

Nebo

jsme se všichni tšili na Krétu a na vykopaniny v Knósu,

tolik

nemilá.

rozsáhlé to zbytky prastarého paláce královské-

(1900— 1902), na nž jsme se pipravili knihou prof. Brtnického.* Ale ho, objevené teprv nedávno

kapitán

má

své zkušenosti a ví asi

nepochybn,

do zítka takového utišení moe, abychom klidn a bezpen mohli pistáti. A tak jsme po rozmluv s kapitánem s dstojníky tušili již urit, že Krétu, Hérakleion, Knóže se nelze nadíti

i

sos neuvidíme.

*

Eg

e

j

Dr. s

k

lové 1908.

é

Lad.

Brtnický

:

Dvanáct dní na

m. Vydal Bohdan

moi

Melichar v Hradci

Krá-

376

XIV.

POETICKÝ KRAJAN LODNÍ LÉKA.- VZPOMÍNKA NA „IMPERATRIX". - ZASTÁVKA NA OSTROVE KYTHERE. - SCENERIE Z BLUDNÉHO HOLANANA. - V NAUPLIJL — SÍDLO KATO. - PRED VÝPRAVOU DO MYKÉN. — ECKÉ EKYPÁŽE. — VYMELÁ ŽENSKÁ KRÁSA ECKÁ. vJnolio dne

7.

moe

dubna, kdy bylo

nejnepo-

líojnjší a l
binou vtší 2000 metr, objevili jsme na palub nového krajana v osob lodního lékae.

Mn

—

vlastn byl skoro od samého poátku „podezelý^ ^ Kmitl se astji mimo naši skupinu, astji blíže nás postál a

a se nikterak neprojevil, pece —

mi pipadalo, že nám rozumí a že náš hovor sleduje s jistým záteba od nás odvrácen jmem. Byl to Žid vysoké postavy, sndé tváe,

—

kaštanového, kueravého plnovousu. V naší blízkosti vždy se mi zdál njak ostýchavý. Pronesl

jsem z

jedné

chvíle

ech. Trvalo

domnnku,

že

celý týden, než se

je

nejspíše

má domnnka

potvrdila.

Toho dne z rána jsme se usadili jako vždy po pravé stran paluby, tém uprosted, v kout chránném ped jedovatým vtrem, abychom pozorovali vzedmuté moe. Dlouho však jsme nesedli. Pojednou se otevely dvee, vedoucí do vnitra lodi, a dva neb ti cameriei vynášeli na palubu slinou dívku, která byla na této plavb píjemnou spolenicí jistého mladého kavalíra

377

Z

—

tžce stonala moskou nemozlomena, vypadala, jako by jí na-

Vídn. Stonala Byla bledá,

cí.

stávala poslední hodinka. Provázel

lodní léka,

ji

jenž naídil, aby byla vynesena na erstvý vzduch,

a

te

ší

kde by

se ohlížel,

ten koutek byl

o

še,

nejlépe uložil. Nejlep-

ji

práv námi

obsazen. Uhodnuv-

bží, rychle jsme se vzchopili a uprázdnili

pro nemocnou.

lavici

„Dkuji vám, pánové !*' pronesl po esku léka. Podestlali

nemocnou dívku huatými,

lými plédy, jinými šátky

tvá zstala moe, upírala

ji

—

ukryli

tep-

jen bledá,

nyjící

nepokryta. Nesnesla pohledu

na

zraky na oblohu a vypadala

jako Dolorosa. bátko,

Po

chvíli dostavilo se

pimlouvalo spolenici, tšilo

mladé hra-

ji,

avšak ne-

mocná neodpovídala. Trpla. Naše malá úsluha,

jež se

sebou, seznámila a sblížila nás klubal se z

nho

nm

eské

Pozdji

úsmvem

lékaem. Vy-

s

krajan z krajiny votické a za

krátko jsme v poesie.

rozumla sama

pochlubil

seznali

se

dvma

nmeckých verš, ist,

i

horlivého

nám

s

tenáe

ostýchavým

rukopisnými svazky

kaligraficky psaných a

tém typograficky upravených. Pihlédl jsem, a hle — byly to peklady eských básní, Svatopluka echa, Vrchlického, Machara a jiných. „Mám na lodi dosti asu,'' ekl, „mnoho

nemocných nebývá, tžkých vbec I.

Hemnann, XLVII, Na erstvém vcduchu.

ne,

a tak i4

378

pekládám

z

eských básník, co

se

mi zvlášt

zalíbí../'

„Otiskl jste taky

již

nkteré ze svých pe-

klad, pane doktore ?'* „Ne,** odpovídal.

bavu. Popadne celé

m

to

„iním asem,

to pro vlastní zá-

a pak pekládám

dny." Na všechen

zpsob zajímavý zjev. Nenadali jsme se, že lékaova kajuta skrývá eské básn v nmeckém rouše, ve svazcích s pietou chovaných, a že tyto eské básn plaví se všemi moi, jichž hladinu Thalia brázdí.

Potom jsme se již co den bavili s krajanem lékaem a vyprávl nám taky mnoho o jiném lloydovém lékai, svém souvrci doktoru Járovi Flašnerovi, který vzbudil pozornost nkterými cizokrajnými rtami, k nimž erpal námty na svých námoních cestách. Vzpomínali jsme zejména na jeho indickou rtu „V Kiderpur Docku*S kterou pinesly Nár. listy 15. listopadu loského roku. Vzpomínali jsme i jiného krajana lékae kdysi ve službách Lloydu, doktora Fialy, který byl na palub nešastného parníku „Imperatrix'S jenž se asi

na skalisku

ped dvma

blíže Candie,

léty ztroskotal

k níž jsme práv

smo-

Tehda všem pasažérm „Imperatrix*' bylo ekati tyiadvacet hodin na vraku, než byli zachránni. Avšak arabští topii — asi ticet muž vali.

—

pes všechno

úsilí

kapitánovo a dstojník vykaU pomoci,

nedali se zdržeti na lodi, aby

379

nýbrž vrhli se do moe, chtíce doplaviti ke behu ostrova. Ni jediný však nedospl pevné zem

—

všichni utonuli.

K onm koninám dopluli jsme.

Odpldne

jsme se blížili, avšak neoznámil kapitán, že by

pistání na Candii bylo zcela beznadjné a že

smuje

s

lodí

k ostrovu Cerigu (erigu) ili

starodávné Kythee, kterýž náleží k nejvtším ve

skupin ostrov Iónských a leží pod tetím, nejdelším prstem eckého „drápu^^ a severozápadn nad Krétou. Již se

taky tyily na severovýchodním ob-

zoru šedivé, skalnaté jeho behy, a kolem páté

hodiny odpolední veplula Thalia do chránného pístavu Nikola (Nikolaos). Parní barkasou a dvma luny byli cestující dopraveni na beh, aby si prohlédli msteko, jehož obyvateli s obecní radou v ele byH vlídn uvítáni a provázeni.

Byla již irá noc, nkdy po sedmé hodin, když se luny vrátily k lodi, v jejímž drátném lanoví skuel a hvízdal vítr stále divoejší.

obda

nm

Za

bylo rokováno, máme-li pekati po kapinoc v tomto pístave anebo plouti dále i

—

tán prohlásil, že vyhoví

hodin podána

pání

cestujících.

O

de-

listina, podepsaná aby plul dále. O pl desáté zdvižena kotva, o tvrt hodiny pozdji vyplouvá Thálie z pístavu. Vysoko na obloze svítí ubývající msíc (úplnk byl dva dny ped tím), ale pod

váté

vtšinou

cestujících,

kapitánovi

380

ním pehánjí se erná, strašidelná mrana jako o závod, která chvílemi zatemují celou krajinu. Vichr skuí, temné moe bije do bok a šumí, po pravé stran lodi vystupují obrysy obrovitých

tém

Veer

neskonale tesklivý, scenerie píšerná, ale úchvatná vzpomínali jsme tu na scenerii prvého jednání „Bludného Holanana'^ skalisk.

—

Zde by

divadelní

malí

byl nalezl velkolepý vzor

pro píslušnou dekoraci. Ale ím výše jsme

smrem severovýsmrem severozápad-

pluli

chodním a pozdji zatáeli ním k zálivu Nauplijskému, ubývalo boulivé nálady a noc byla klidná. Probudivše se za

plujeme

moem

stupují skalnaté

vnec pohoí, svítí

již

jitra

klidným, po levé stran vy-

behy

nám

objevuje

snhem

pokryté

a v dáli se

jehož vrcholky

v slunení zái jak stíbro.

O

sedmé hodin ranní všumla Thalia do — ped námi leží Nauplie, která byla za prvních dob nové ecké samostatnosti mstem

pístavu

sídelním, residencí krále Ottona.

Parník vyhodil kotvu práv ped bývalou na vysoké skále, nyní trestnicí. Generál hraLudolf, stojící pi naší skupin, upozoruje, že v ecku zloinci na smrt odsouzení jsou ješt v samém stínáni. Na nepatrném ostrvku stedu pístavu, vlastn na pouhé skále z moe

tvrzí

b

tém

maliká pevnstka, spustlátvrz opuštná, pocházející snad z benátského panství. Toliko njaké kusy rozvševynívající, stojí

na pohled

zcela

as

381

ného prádla nebo jaké cáry nad nejvyšší hradeb-

svdí

ní zdí

o tom, že tam pece bytuje njaká

Ano, tato zchátralá, zícenin podobná tvrzika jest píbytkem zdejších katu, kteí jsou vybíráni z bývalých trestanc. O pl desáté, když zatím lodní komisa byl podle svého úadu uinil v pístavu sdlení o piplutí a úelu plavby Thálie, vyloují nás luny parníku na beh a hned jsme tu obklopeni prodavai pohlednic, vyezávaných holí a jiných drobností. ecké vlašské výkiky naplují vzduch. Z eckých zapamatovali jsme si tu jediné slovo. lidská existence.

i

„Kyrios, kyrios!^^

—

pane, pane!

námi byly do lun nakládány koše potravy a erstvého peiva, napeeného za noci v lodní pekárn, a láhve vína, a tlupa camerier pipojila se k našemu zástupu. Nastává nám výprava do zem, do nedalekých hor, do Argosu a Mykén, táhne tedy „sbor zásobní" s námi. Na nábeží, které se rozšiuje v námstí, upoutává naši pozornost pedevším štíhlá bílá

Souasn

s

cukráem zhotovená, uinná práezbáská. Kolkolem vidíme staré opevnní

zvonice, jako ce z

as

benátských, zdobené okídleným lvem

Marka.

Na pístavním námstí

pomník

s

ní:

francouzským nápisem

„Hellas Gallii.

vojín

i

Na

námoník

asi

tohoto

pam generála

zn-

Fabiera a

francouzských, padlých za

neodvislost hellenskou, vlast a svobodu. telství

sv.

vypíná se bílý

Hellady a Francie.'^

Na pá-

382

Ozývá

brení kol. Se všech stran sjíždjí se naše koáry, které nás mají dopraviti k cíli cesty dnešníbo dne, do Mykén. Ale koáry jsou tu jen asi dva neb ti — hlavn pro dámy a vlastn jen pro nkolik dam se práskání bii, dusot kopyt,

—

všechno ostatní jsou dvoukolé, vysoké káry s pevnými nápravami, bez „per^^ káry, jaké vídáme na obrazech, znázorujících dopravu odsouzenc na popravišt. Pouhé tvercové bedny

na kolech, v jakých materiál,

na

nco, co

se jinde dopravuje stavební

se

podobá našim „korbám'^

písek.

Ponkud „diligence*',

zklamáni hledíme na tyto ecké

mnohého pasažéra pebíhá

lehké

mrazení pi pohledu na tvrdé, hrkavé káry, a pi pomyšlení na tíhodinnou jízdu. Páte otásá se již nyní. Avšak „pan Cook^' obíhá své klienty a ujišuje, že na tchto hopsadlech pojedeme jen asi pl hodiny a „tam** že pak nás oekávají povozy jiné, pohodlné. Pouhé pl hodiny nu, vzal to as. Hlavní

—

vc,

že

nám

jiného nezbývá. Spolenost

již

se

rozdlila na skupiny po tech, po tyech, a skupinky ty obcházejí nyní káry, zkoumajíce, která z nich jest asi nejpohodlnjší,

nejmkí,

a který

vozka se zdá nejspolehlivjším. každá skuObešli jsme stídav všechny pina každou káru a všichni tuším shledali jsme totéž: že je ert jako ábel a že jsou všechny káry stejn tvrdé a všichni vozkové stejn

—

—

383

etí. Zubí se na nás

pívtiv

a zas ozývá se

volání: „Kyrios, kyrios!'^

Co pak

konen nám

starým sokolm jsme se vyšvihli na káru. bylo krátkonohým a dámám v úzkých moderních toaletách. Bylo teba všech rukou na pomoc, abychom je šastn naložili, bez úrazu pro údy a sukn, a bychom v každé káe tyi páry noh prakticky srovnali. Zatím nás obklopily zástupy zvdavých Nauplijan, z jejichž tlumu a

bylo

nohám! Rázem

He

asem zazní polohlasné: No bodej, jakoby

„Inglézil"

nemohl být

cizinec

ni-

kým jiným než Inglézem, Anglianem. Koové se obracejí s primitivních kozlík a podávají nám všeliké houn a pokrývky, naznaujíce posuky a nesrozumitelnými výkiky, abychom

si

posteli tvrdá sedadla a zaídiH se

co nejpohodlnji. Trochu podezelé jsou ty hou-

n,

ale

prkna jsou ješt tvrdší

stýláme lavice a

porouíme

—

se

a tak tedy vy-

do ochrany ne-

beské.

Bie skoro káry

zapráskaly, koníci zabrali a z každé

málem by byl vypadl, kdo se teprv Kdo jak dopadl na prkno, tak

chystal usednouti.

dopadl, a „dlúhým tahem^^ rozjely se káry úzkými ulicemi a z msta do širého. Kde jaké okno, kde jaký balkon, všady bylo plno divák, zejména ženských. Díváme se, díváme do oken, zkoumáme ty ženské tváe. Staí etí sochai robili krásné

384

sochy ženské, pekrásné, ješt dnes se do nich zamilováváme. Ale jestliže byly tehda v ecku ženy, které antickým socham sloužily za modely dnes by takových model staí ti výtvar-

—

níci nenašli.

umeli s

ti

To je njaká

docela jiná rasa.

starovcí umlci

nimi taky

—

Dávno

zdá se nám, že

vymela nkdejší ženská krása ecká.

A neshledáme-li

se s ní

pozdji

kdesi.

XV.

JEDEME — HUP! HUP! — ROZVALINY PRASTARÉHO KRÁLOVSKÉHO HRADU TIRYNTU. — KOÁRY „TAM" NEJSOU. — POMALU NA KÁE KOPRNÍME. — PRES REKU. — V JINÉM KRÁLOVSTVÍ. — V ARGOSU. — V PRADÁVNÉM AMFITEÁTRU.

V

naší vozatajské výpravy do Mykén pedony dva neb ti koáry, jakési velmi obnošené landaury, do nichž usedli jednak starší pánové

elo

jely

a

zárove nejvtší honorace, jednak nkteré, dá-

my, které kárách.

si

netroufaly vykonati cestu na tvrdých

V jednom koáe

na píklad sedí jeho

excellence bývalý rakouský ministr, tajný rada a

len panské snmovny šl. Bóhm-Bawerk s chotí dvorPavlínou a jeho píbuzný — tuším svak ní rada svob. pán Bedich Wieser, profesor vídeské university, se svou ztepilou a slinou dce-

—

rou Mariannou. Profesor Wieser psobil díve na

nmecké

385

universit pražské a

eské veejnosti utkvl v pa-

mti zejména svými výkony v oboru kteroužto vdou se po svém zpsobu jména

statistiky,

snažil ze-

váhu eského poplatnictví

stlaiti sílu a

v království a tím ovšem význam a

oprávnné

požadavky eského národa.

muž

Je to

vznosné, širokoplecí postavy, hu-

stého, vlnivého plnovousu, prototyp

píliš sndý, zabardo „havana^^ Zjev mužské krásy, již vlasy a vousy prokvétají.

tém

tebaže

V

—

Germána ponkud

jen je na

vení

Germána

mu

jiném

koáe

generálmajor

sedí

Oskar Ludolf, muž ne

sice

hrab

neobyejné výšky,

ale

vzácn širokého hrudníku a vzácn hlubokého basu, který vždy na palub k sluchu našemu zaznívá

i

ze skupiny nejvzdálenjší

a

již

jakoby

pírodou samou býval peduren, aby hímal povely celým sborm vojenským. Pak ješt njaký vyšší dstojník a nkolik dvorních rad, starších pán. — Rozumí se, že všichni dstojníci, kteí se plavby Thálie úastní, konají cestu v

odvu

obanském.

A jaký

pes

za

koáry

silnici

vyletí a

Tu nnjaký rigol

tedy jedou naše káry.

— hup! — hup! hup! —

kámen

tu zas

naše trupy vždy po-

pi každém dopadu na sedadlo zdá

nám prkno

tvrdší

se

a tvrdší. Není divu. Teprve

nauí

lovk

na tchto vozidaby tlo stále nevyskakovalo a zas nedopadalo, aby sedlo na delším cvikem

se

lech svou tíhou tak manévrovati,

386

prkn

jak pilepeno, jako to vidíme na svém

koím. Kdesi „tam** nás mají po plhodinné jízd oekávati koáry pro všechny, jak ujišoval „pan Cook'*, i nekrotíme tedy nikterak svého vozku

abychom radj byli co nejdív njaký pohodlnjší povoz. Zatím vysíláme slídivé pohledy dopedu, k obzoru, kdy se nám již slíbené koáry objeví. Jedeme snad asi plhodinku, tu po pravé stran a nepíliš daleko silnice vynoí se na ploché krajin ped námi nevysoký, podélný pahrbeek, šedivý jako celé okolí, a na pahrbeku jakési zíceniny gigantického, kamenného zdiva v prudké jízd,

„tam** a mohli obsaditi

kyklopského a výše kvádrového, šedivého jako skála, na níž se rozkládá. Staré, vkovité zíceniny terasovitého tvaru.

Dychtiv hledíme,

zastaví-li se první

zy na prohlídku. Ale vozy hrí dále.

povo-

Hríme

tedy

také, upírajíce zraky na rozvaliny.

Co

to

—

co to? Náhle zvolá doktor Šámal:

„Pánové, to

je Tiryns

—

nemže

to být nic

—

.** jsme tu v Argolid A skuten, jsou to zbytky pradávného msta a královského hradu Tiryntu, zbudovaného dle ecké povsti samými Kyklopy, ale již skoro pt set let ped Kristem sousedy Argejskými

jiného než Tiryns

zboeného, tedy málem ped pltetím tisícile„Za neznámých dob, patrn z Arga, znien .*' uvádí Ouv S!ov byl tiryntský hrad požárem

tím!

.

.

387

nik

Nauný

(díl

XXV.), kam tenáe pro bližší „ale ješt r. 479 p. Kr.

informaci odkazuji,

—

mužové bojovali spolu s Mykéany u Plataj. Konen r. 468 p. Kr. byla Tiryns od Argejských zboena .'^ Byla-li tedy ohromná ta stavba za neznámých dob ohnm zniena a poboena, byla za dob ješt neznámjších zbutiryntští

.

dována a

.

taky pokládána „za nejstarší zná-

je

mou památku mykénské nejstarší

tv

Slov.

památku

vzdlanosti v

lidské civilisace v

ecku

Evrop.

a

(Ot-

Nau.)

Jaký to kus lidských djin vane z té rozvapodobné na prvý pohled samorostlé skále! Jaké útoky sousedních král byly tu podnikány na mocného soupee, jaké zápasy tu hmly, jaké vraždní tu bylo pácháno! A zbytek hrdého, liny,

tvrdého opevnní petrval celá Ježto žádný z

povoz

tisíciletí.

nezastavil

ped

staro-

bylou památkou, nemohli jsme tak uiniti ani

my, abychom kali

koáry

se neodtrhli

od výpravy a nezmeš-

„tam'' pipravené.

Návštva

a pro-

zícenin tiryntských nebyla prost

„na programu'' dne. Pozdji jsme velmi litovali, že jsme se k nim nevydali na vlastní vrub. Nebo jsme jeli pl hodiny, hodinu, po slibovaných koárech nebylo památky a neshledali jsme se s nimi vbec. Stalo se patrn njaké nedorozumní neb omyl v objednávce. Zatím jsme se s jízdou na káe smíili, jsme již trochu devnli. Nebylo možno ani hlídka

a

388

nohou natáhnouti,

svj

rozšlapali

abychom

ne-

proviant, který byl složen na

dn

již

z opatrnosti,

káry pod sedadly. Nebo než jsme v Nauplii vsedli, rozdlili cameriei z Thálie zásoby. Každý cestující dostal lepenkovou krabici se studenými pokrmy a lahviku vína „Tavola'^ Polední sní-

dan mla

býti požita v

Když jsme cesty,

ujeli

Mykénách.

další

njakou plhodinku

dospíváme k jakési malé a velmi

tekoucí

vod. Byla

vbec

bývá v lét

to asi

eka

vyschlá, tou

mlké

Inachos, která

dobou však hoplmetrovou.

nosila se hlubinou místy snad až

Tu jsme

výhod

a

taženy

uvázly.

ecké dvoukolé káry jsou

vidli, že naše

ve

tykolým landaurm, párem koník, uprosted „eky" naproti

Pánové

které,

náhle

z nich musili vystoupit a doko-

malým tahounm pomohli pes

nale zatlait, aby

brod. Sice taky náš koníek, když se octl ve

vod

zaskípla pes tvrdé oblásky, tváil se, že by tu zstal radj i se svým bemenem. Arci nás bylo na káe s koím šest. Nepomoha kola káry

i

aby koni ulevil, vskoil do vody. Když všechno jeho pimlouvání a pomlaskávání

lo ani, že vozka,

bylo

hndoušem

naprosto ignorováno, chopil se

náhle otží pan Beaufort, sedící na kozlíku, zapráskal

—

biem do

vzduchu,

výkikem

pobídl ko-

druhém behu,

za-

tím co pasažéi posledního landauru ješt v

e-

níka

a rázem jsme byli na

išti se mozolili,

kamení na druhou

aby vytlaili svj povoz pes stranu.

389

Jedeme ješt njakou tvrthodinu nížinou znenáhla stoupající a ocitáme se na zíceninách

msta a hradu, Ve starovkém ecku vbec bylo njak

jiného starovkého královského

Argosu. plno království, z nichž každé

mlo

rozlohu tak

po nkolika jitrech. Ped plhodinou jsme minuli nkdejší království tiryntské, te jsme v Argosu, za

njakou

chvíli

budeme v rozvalinách

nkdejších král mykénských. Byla v tch dobách po ertech tžká konkurence pro královskou živnost, když král králi sedl pímo na krku, a tím se taky vysvtluje to asté „rušení držby ^*, sídla

pepadání sousední

„íše^^, vyhlazování nejen dy-

nastií, ale celých království,

a

pemoženého a podrobeného vlastních mst.

pevádní zbytk do

obyvatelstva

Ale byla to doba hrdinská! Pouhé zbytky starovkých tch království svdí o tom, jací to byli siláci, kteí takto stavli, královské íše zakládali! Celá tisíciletí se pevalila, strašlivé ná-

pory nesetných pokolení narážely na sebe navzájem. Litice válené bsnily nekonen nad pes to památky tmito kamennými osadami staré civilisace nebyly nadobro s povrchu zemského smeteny. Onde posud stojí obrovité kyklopské zdivo, vzdorovavší lidskému vzteku žikyklopské zdivo velným bouím (v Tirynt) z ohromných, netesaných balvan, kladených na sebe bez malty, z nichž dle Pausania ni nejmenším nemohlo pohnouti spežení mezk; a tuto.

—

i

—

390

V Argosu,

stoupáme do vrchu pes kamenné

ady sedadel amfiteátru, vytesaného v polokruhu pímo do boku skalnatého pahorku Larissy, na dávnovku

jehož vrcholku v

král

byl zbudován hrad

argejských.

Celá spolenost vystoupila tu z chni se

nichž se

cha

voz

drápeme vzhru pes kamenné

ped

rušené toliko

na

tisíciletími hemžili tisícové poslu-

antického divadla.

st nebo

a vši-

lavice,

Te

tu panuje ticho,

obas takovýmito výpravami

turi-

jednotlivými cestujícími, kteí se za-

dumávají nad tmito nmými svdky dávného rušného života a vniterným sluchem postihují

šum vzdálených

vk,

vybouených a vyvášn-

ných. Uplynou další staletí a skály larisské usednou na jiní poutníci,

dnes

nou

nemáme

tisíciletí

a na boku

kamenných

lavicích

úastníci života, o jehož vytváení ani potuchy, a zase

duchem

zalét-

v minulost, která jich bude o další ty tisíce

Míme

vzdálenjší než nás, divák dnešních. dobu, ale každá lidská míra jest krátká a rtialicherná. Nad skalnatými tmi koninami, na nichž let

vznikala a zas v rozvalinách pohynula všechna

nkdejší hrdinská království, peletly vky a peletí nové a nové bez konce. Odpoinuli jsme, posilnili jsme se trochu ze svých zásob studenými peenmi, bílým chlebem a douškem vína a za krátko jsme se vydali dále k Mykénám. Zbývá nám snad ješt hodina jízdy, snad pldruhé. Znenáhla se blížíme k pás-

391

mu v

hor, které na severu zavírají obzor, a

tch horách

kdesi leží

Mykény

—

tam

zdáli však

není po nich ani stopy. Šedivé jsou skály a šedi-

vé jest

zdivo starých

i

tch

osad, že nerozeznáte

rukou lidských od výtvor pírody samé., pokud se k nim zcela nepiblížíte. dílo

—

XVI.

VE „HROB AOAMEMNONOV". - PED „LVÍ BRANOU". - SCHLIEMANN. - V ROZVALINÁCH PALÁCE MYKÉNSKÉHO. — ZLATÁ KORiST Z KRÁLOVSKÝCH HROB. — MYKÉNY „ZLATEM OPLÝVAJÍCÍ". - ECKÁ DROBOTINA. — BAKŠIŠ! — RECKÉ „STAROŽITNOSTI". — CHROBÁK POSVÁTNÝ. — NA MALÉM eckém nádraží. — pan pednosta STANICE.

- MALÁ NEHODA PRl NÁVRATU — V „PEDSÍNI" ATHÉN.

THALII.

NA

»'

Argosu do Mykén trvá ješt snad asi hodinu. Znenáhla zdvihá se krajina k horám, jež vroubí obzor. Minuli jsme jakousi malou osadu, jejíž jméno mi vypadlo z pamti, a klus koní polevuje — káry stoupají do vrchu. Tu konen pestává naprosto cesta sjízdná, silnice se mní v pouhou kolej, hrbolatou a plnou kamení, na

J

izda z

úboí vozy

zastavují, turisté slézají, nastává

nám

DospH jsme pod Mynkdy rozkládalo podmstí

poslední kus cesty pšky.

kény, v místa, kde se

pod hradbami

paláce.

Odboujeme

s

hlavní cesty,

vdce smuje

392

k jakémusi pahorku. Octnuvše se elem k vyvýšenin, shledáváme, že k jejímu stedu vede chodba, úzký to vez do pahorku, pes 30 metr dlouhý, a na jeho konci vstupujeme mohutným kamenným opaením v podzemí, báovitý prostor, podobný svým tvarem ohromné láhvi bez hrdla nebo úlu, jaké bývají robeny ze slámy. Jsme v místnosti okrouhlé, zbudované z kvádr, kladených na sebe bez malty. A ježto je každá vyšší vrstva pošinuta o nco pes nižší, zužuje se stavba každým dalším kruhem k vrcholku, až mohla býti ve výši 15 metr uzavena kamenem jediným. „Hrobem Agamemnonovým^^ nazývá tuto dutinu lid, archeologové „klenotnicí Atréovou'^ ale jinak je tato koba pokládána za hrobku njakého achajského krále. Z toho báovitého prostoru vstupujeme nízkým otvorem do kobky další, menší, vytesané do skály. Zdá se vám, že pro tu stavbu byl pahorek vykuchán, ve skutenosti však byl vršek nad ,J
tou násypu na

kvádr hmo-

vky upevnny, uinny

neroz-

bornými. Starý tento královský hrob byl objeven

odkopávkou na poátku minulého století. Nyní ovšem báovitý velký prostor i menší sí jsou prázdné, holé. Není tu ani stopy zbytk njakého krále archajského, ani sebe menší padr „klenot'^ Atréových. Zbyly pouhé koby, jejichž primitivní tisíciletí.

a

pece dmyslná

stavba

pekala

393

O nco

dále zavádí nás

vdce do podobné tak dobe zachova-

podzemní bán, menší a ne „hrobem Klytemnestiným^'. Tuto druhou památku z prastarých objevil teprv proslulý Nmec Schliemann v letech sedmdesátých. Krom tchto dvou bylo podobných báno vitých hrobek objeveno ješt nkolik v oblasti nkdejších Mykén. A nyní stoupáme vzhru a již se nám zjevují šedé rozvaliny Mykénské. Skoro se v nás tají dech, když se blížíme ke zbytkm mocné hradby, k svtoznámé lví brán mykénské. Prastará tato brána jest utvoena ze dvou obrovských, do tverhranu pitesaných kolmých slouoba svými konci p, na nichž vodorovn leží penívaje ješt obrovštjší balvan tetí. Na tomto balvane, jehož hoejší plocha jest okrouhle pitesána, spoívá trojúhelná kamenná deska, na níž jsou znázornni dva vztyení lvi, kteí se né, kterou nazývají

as

—

—

pedními spáry

opírají o patku sloupu, jímž jsou od sebe oddleni. Tato skupina jest pokládána za nejstarší skulpturní památku eckou. Brána sama jest jako vsazena do gigantické hradby z ohromných kvádr zhruba pitesaných, kladených na sebe bez jakéhokoli pojidla. Chvíli sto-

jíme

nmi

klopeni

v neširoké chodb ped branou, vkopamátným zdivem, obrovským

lem neznámých budovatel, plni obdivu nad rou tou technikou stavitelskou.

Konen

obdí-

sta-

prochá-

zíme branou do rozvalin hradu. |.

Herrinann, XLVII.

Na

{ersiyin vzdiichu,

?3

394

Bylo by teba pera odborníka, pera archeologa a zárove básníka, aby dovedlo vylíiti dojem, jakým úinkují zíceniny tohoto pradávného msta Agamemnonova msta a hradu krále Agamemnona, jenž vedl ecké hrdiny k obléhání bájené Troje bájené, pokud ji nmecký ochotník archeolog z rum nevyhrabal. Nejen Tróju, také Mykény z tisíciletého prachu a návjí pdy vyhrabal a nové dob odkryl Nmec. Dnešní Hellenové jak se ekové

—

—

—

pyšn

nazývají

— jemu

dkují za objevení tchto

památek pedhellenské kultury, pedhistorického stavitelství.

Nkdejší nmecký kupík, který

se násled-

kem úrazu pi zdvíhání tžkého sudu musil vzdáti pvodního svého povolání, pozdji plavík na na holandském pobeží ztroskotala, ješt pozdji poslíek amsterodamského obchodního závodu a pak agent jiné firmy holandské pro Petrohrad, dopracovav se velikého malodi, která se

nauiv

jetku a s

ekyní

lé Asii

se asi desíti

jazykm,

a vykopal z vlastních

oženil se

prostedk v Ma-

Tróju. Pozdji podnikl vykopávky také

na místech, kde stál hrad mykénský. Zde objevil staré hroby královské a v nich pravý poklad vzácného významu archeologického a historického, zejména tovar z ryzího zlata, náelenky, poháry, prsteny, etzy i zlaté masky, jimiž byly pokrývány tváe mrtvol kladených do hrob. Krom toho mee, hroty kopí a mnoho ji-

pedmt

395

ných nástroj. Jen vcí, zhotovených z ryzího zlata, které Schliemann z tisíciletých tch zícenin na svtlo vynesl, bylo pes cent. Tento poklad, v

pravd

královský, jest uložen nyní v mu-

O dva dny pozdji procházeli jsme tímto museem, kolem zasklených skíní, v nichž jsou uloženy vzácné ty zlaté klenoty, šperky a zbran ve skupinách, jak byly z hrob mykénských na svtlo vyneseny. Homérova „Ilias'^ nazývá Mykény „zlatem oplývající'^; nálezy mykénské svdí o pravdivosti oznaení toho. Jakými asi poklady oplývali vládcové Mykén, když tolik ryzího zlata pohrouseu athénském.

žili

do tmavých hrob? Jsouce bohati,

také

mocni.

Ob

tyto

vlastnosti

byli jist

nepochybn

vzbuzovaly evnivost soused. Králové argejští pak byli sousedy skuten nepíjemnými. Oboili se na souseda krále v Tirynt a rozkotali jeho panství, potom se vybrali na Mykénské, s nimiž stejn naložiH. A byla asi nesmírná jejich koist, kterou našli na povrchu, že jim ani nestálo za to, aby dobývali oné, jež byla skryta v hrobech.

A

tak vzácné,

notnického byly v

tisícileté

ln

památky

zem

umní

kle-

zachovány až na

naše dny.

Mykény byly ztroskotány, obyvatelé vybiti, a co zbylo, uprchlo z msta nkdy slavného. Procházíme zíceninami, pokrytými ješt

ped nkolika desítiletími rumem a zemí, pelézáme trosky mocných hradebních zdí a vnikáme do

^ 396

zbytk malých, tvercových stavbiek, jejichž pdorysy jsou zcela zetelné a jejichž kamenné zdivo namnoze do znané výše je zachováno. Jsou i

ku podivu drobné domeky nkdejších obyvatel. Nejpamátnjší vcí však jest neobyejné

to

ohrazení kruhové, dvojité, z kolmých, tenkých

lovka, které tvoí úzkou chodbu kruhovitou, nanejvýš metr širokou. Okrouhlá tato chodba je nedaleko Lví brány a je pomrn dobe zachována. A tu práv objevil Schliemann slavné hroby královské a v nich ony zlaté poklady, o nichž je zmínka výše. Bohužel, as kvapí, musíme pomýšleti na návrat. Poobdvali jsme ve zíceninách mykénských a zbytky svých zásob jsme podlili drobnou mládež eckou, která patrn s tchto vysokých konin dávno byla zpozorovala adu voz, smujících z údolí k Mykénám, nahrnula se za námi do rozvalin a lanými pohledy i slovy, kterým ovšem nerozumíme, ale která pes to jsou velmi srozumitelná, loudí na nás nyní nejen chléb a maso, ale i njaký „bakšiš' Toto slvko, pvodn perské a pejaté do turetiny, zstalo Rekm odkazem z panství osmanského. Kudykoli jedeme a kráíme, kamkoli se vrtneme na ecké pd, zní za námi z úst malých uliník dvátek „bakšiš bakšiš!'* Pokud máme, rozdáváme drobné peníze ecké, potom vlašské, francouzské, konen rakouské dvouhalée. Ta ecká drobotina patrn ví, desk vápencových, asi zvýši

as

i

—

397

kde co udá, bere všechno, ale ím dále stává se dotravjší. A když konen není již, co bychom darovali nebo nemáme po ruce žádného pokladu mykénského a mincemi stíbrnými plýtvavyplázne na nás nejeden drobný ti nechceme

—

—

a

nadjný ek Taky nám

Stípky nádob,

jazyk. nabízejí památky, „starožitnosti'*.

všelijak pomalované, „staré**

ec-

ké mince, ale vše to jest falešné, padlané. Zdá se, že tady nkde nablízku jest njaká cihelna nebo kamnáská dílna, kde se „antické** nádoby vypalují, rozbíjejí a

všeteným hloupým

tm prodávají jako tisícileté

relikvie.

A

turis-

když klu-

prost stepy zahodí. Vídeský jeden židáek ze spolenosti, mladý filosof, nasbíneprodají,

ci

ral

takových památností plnou svoji lepenkovou obsah vyjedl, a táhl se s ko-

krabici, jejíž masitý

istí s

hodn

daleko, až

mu

jiný turista,

pokladem svým pochlubil,

jemuž se

upímn povdl,

jaký brak to vlee. S lítostivým výrazem filosof

zahazoval potom kousek po kousku, až zas krabici

vyprázdnil.

Já nalezl pod Mykénami na mezi njakého pole jinou koist: živého chrobáka posvátného,

po svahu vzhru blavou kuliku zvíci asi vlaského oechu, uplácanou nejspíše z ovího trusu. Pedními nožikami opíral se o zemi, zadními pak — a vlastn celým zadekem do výše vzepeným posunoval svoji homolku kamsi do podzemního doupte, v nmž kulican pracn

valí

398

ku petváí do podoby hruškovité. Do vkládá vajíko, a když se larva vylíhne,

ní

pak

žije z ob-

sahu trusové hruštiky, která staí práv do té chvíle, kdy se larva promní v dokonalého brouka. Sebral jsem toho chrobáka tajemství (ona

pemna

—

jehož životní

kuliky v hruštiku)

ne-

a

jim byl známo ani starým Egypanm, chrobák broukem tak posvátným a tak asto zpodobovaným. Setkal jsem se tu s ním v pírod

bylo

po prvé a odnesl jsem

lo

si jej

na památku. Po ná-

do krabiky od sido šuplíku v kabin. Po ase jsem otevel krabiku — byla prázdná, chrobák ten tam. Prohledal jsem celou kabinu, až jsem uprchlíka nalezl v nejtemnjším koutku. Uvznil jsem jej opt do krabiky, ovázal tkanicí, uschoval. Po návratu dom otevru krabiku, na níž byla jsem neshledal celkem žádné poruchy opt prázdná, brouk v pekle. Kudy z krabice a z pevného tlumoku unikl, nelze uhodnouti. Je to vratu na rek a

peliv

vsunul jsem

jej

uložil

—

skuten potvrka

tajemná!

Vsedli jsme na káry a po jízd asi tvrtho-

dinné zastavili jsme u malé obce nebo lépe sa-

moty pod Mykénami, v krm u silnice, abychom popili kávy, po tureckém zpsobu hodn husté. A po malém odpoinku zavezli nás naši vozatajové na železniní stanici v krajin rozlehlé,

uprosted

polí a taky

širé,

úhor, na

ploché, stanici

jako zakleté. Koleje se táhnou do daleka na

se-

390

verozápad, do daleka na jihovýchod. Na stanici nevidíme pednosty, nevidíme zízenc. ekárna vypadá jako vydrancovaná klna, vedlejší úadovna vypadá taky jako klna. Táboíme asi hodinu ped stanicí. Konen kde se vzal tu se vzal „pednosta stanice^ ^ Ale nemalujte si našeho pednostu staniního nebo dokonce nmeckého v plné úední parád. Tento pednosta

vypadal jako ponocný v njaké naší zapadlé vesnice. Opálený do hndá a špinavý ve špinavém, potrhaném burnuse, s umaštnou epicí na hlav, s usmolenýma rukama, velmi nevlídného vzezení.

Pendal njaké košt, pevrhl njakou bednu

sem, jinou tam, chodil po pusté úadovn jako medvd, tu mrštil prázdným pytlem, tam potžkal plný, a všechno, co dlal,

nemlo vlastn úe-

Konen nám vydal jízdní lístky. A konen pifunl velmi zvolna od severozápadu vlak. Vsedali jsme a za njakou hodinku jsme byli na nálu.

draží v Nauplii.

Bylo k veeru, když jsme v pístave vstupovali do lun. A tu by byl málem jednoho lena spolenosti stihl úraz. Naše spolenstka sedla již ve lunu, když pispchal starší pán, jistý vídeský dvorní rada, a vskoil do lunu. Njak vlny

moské

rý pán

si

kamenné

zašplouchaly, lun se zakolíbal, stašpatn vymil skok, lun pirazil ke

hrázi,

starý pán

zakolísal,

sklouzl a

noha octla se mezi lunem kik, a jenom duchapítomnosti lunaov levá jeho

a hrází.

Vý-

— kte-

400

rý vlastn taky trochu nehodu zavinil kovati, že rázem

lun

zadržel,

—

bylo

d-

aby nepirazil do-

pánu nohu nerozdrtil. Pomohli jsme pánovi na nohy, do lunu, na

cela a starému

se tážeme,

sedadlo, plni úastenství

utrpl pílišný úder, pán

te

si

nohu,

zdali

ne-

tvá

jeví

pán kácí sousedovi do nárui, omdlévá. Rychle k lodi! a voláme lékae. Zdálo se, že se dvorní rada po chvíli zotavil, nebo pišel o sedmé do jídelny k obdu. Ale sotva pojedl polévky, náhle zase se o nj pokoušejí mdloby, musili jej odvésti, uložiti na lžko. Po jídle vyhledali jsme lékae a tážeme se, jak se starému pánu daí, co u nho shledal. „Noze není nic,*^ odpovídá léka, „je toliko pohmoždna nárazem.'^ „Ale ty mdloby V' „Ano ty mdloby. Mohlo to dopadnouti velmi osudn starý ten pán trpí totiž znanou ** srdení vadou Potšili jsme se, když jsme jej ráno spatili na palub. Arci byl jako pepadlý, hodn sklíuleknutí

i

bolest, a náhle se

—

—

—

en

a trochu pokulhával. Ale potom se zas na-

dobro

zotavil.

Toho rána

veplula Thalia do pístavu Pirej-

ského. Piraeus jest branou

ecka

se strany ná-

moní, pedsíní Athén, vzdálených odtud jen šest kilometr.

U NORIMBERSKÉHO „MOUENÍNA". CHVILKA MEZI NMCI.

oylo

v poslední

tetin

srpna, k

osmé hodin

veerní, a byla tedy uinná noc, když s námi pražský rychlík pihml do rozsáhlého nádraží norimberského a tam vysypal skoro všechny své pasažéry.

Byla to naše prvá zastávka. Smovali jsme do Amsterdamu, a tam nevede pímá cesta pes Norimberk, ale tehda byla roku 1906 v Norimberce zemská výstava, a na tu jsme se sice

—

—

chtli podívat. Jakýsi bodrý Bavorák

ko

ped Norimberkem: „Nemáte-li pedem

ekl nám

již

nedale-

objednaný pokoj v hopak sotva dostanete nocleh v Norimberce. Všady strašlivý nával! Ale pak bych vám radil, abyste jeli radj o stanici dále za Norimberk, tam se ubytovali a zítra prvním ranním vlakem vrate se do Norimberka. Jinak budete nocovati na ulici.*^ Pes to jsme se spolehli na píznivou nahotelu,

:

402

du a

slezli

jsme v Norimberce. Bavorák

ml

skoro

pravdu. Všichni na nádraží shromáždní zízenci

hotel vrtli na dotaz

mli

mj

hlavami, nikde ne-

místa. Zízenci se dostavili jen aby uvítali

své hosty díve již ohlášené a dopravili je do hotel. Pepadl jsem tedy prvního fiakristu nedaleko nádraží, který jel s prázdnem, naházel jsem naše tlumoky do vozu, s obou stran jsme vnikli za nimi, a

te

velím

„Zavezte nás

nkam

na nocleh,

a

je jaký

chce!'*

No

zavezl nás, a byl to

vru

nocleh, „jaký

chtl.**

Nebyl jsem to po prvé v Norimberce, ale takový kousek „starého Norimberka**, jako byl náš hotel, nespatil jsem nikdy pedtím. Ctitelm starobylosti bylo by se radostí srdce tetelilo již na úzkých, devných, strmých schodech a v ložnicích by se byli samým nadšením zfanfrnli. Byla to pvodn asi njaká sušárna, ale dmyslnými prkennými pepážkami nadláno z ní „pokoj** o tech metrech délky, pldruhého metru šíky. Všechny ty prostory tšily se akustice tak znamenité, že jsem ve své separaci slyšel

výborn nejenom

sedství nejbližším, ale

dokonce

co se i

dje v sou-

v „salon** nej-

poslednjším. Všechny tyto pasažérské pokoje byly vybíleny vápnem, což jest nátr nejzdravjší, ale má

403

nm

vše vidt. A já vidl na stnách na nízkém strop nad sebou, jehož jsem rukou dosahoval, píšerné erné kotoue, jakoby se tam byl ert zaznamenával. lovk nezkušený byl by se zlekal. Páchlo to žhástvím, vraždou,

tu vadu, že je na i

lovk

zkušený však na první pohled poznal, že je to úinek plamene hoící svíce. Jsou pípady, kdy noclehá, trýznný nesnesitelnou palivostí, vyskoí s postele v nálad, že by vraždil, rozsvítí svíku, pátrá po zdech, po strostrašidly.

p—a

pálí, pálí, pálí, aniž

pomyslí, že by mohl

sám taky uhoeti. Podíval jsem se znalecky na ta ka, vykouzlená

mými pedchdci

ném bednní, a shledal svdomit. Nejenomže

erná

v tomto

obla-

dev-

jsem, že bylo vypalováno

bylo vápno oazeno, ale místy se plamen zahryzl i do deva, a tak jsem usoudil, že

budu

míti celkem

noc klidnou, že

jest

díve životem skromným a trpliv ekávalo teba celé msíce, až se vypáleno vše, co tam

žilo

zas vyskytne trochu erstvé lidské krve.

Nemýlil jsem v

mé

Noc

se.

byla klidná,

aspo

separaci.

Ale díve jsme chtli taky poveeeti, a tak jsme se vydali nazdabh Norimberkem, a nemýlím-li se, zlákala nás hospoda „U mouenína'*.

Vyvánly tamodtud všeliké peené a živo tam bylo

— tam

dobré bydlo. ve výklenku okenním u malého stolu bylo ješt kousek místa. Sedl je tedy jist

Vešli jsme, a tu v

kout

4Q4

tam pán, jenž na mj pozdrav docela vlídn podkoval, a druhý pán ihned se zdvihl a ustoupil nám. To byl sám krmá. Pojedli jsme, oboili jsme se do hndého piva a rozprávli jsme. Moji dva mladí spoleníci byli tu

po prvé na „veliké cest' a vše bylo ^

nové zajímavé. Vlídný „Baborák** vedle nás klidn a sv-

domit

prázdnil jednu sklenici za druhou, poku-

a

oval si, a se tváil, jako by si byl nás nevšímal, pece jsem uhádal, že nám naslouchá. A dokonce se mi zdálo, že

mu

to

njak

ústy pošku-

bává.

Konen ústa,

to prasklo.

oukl popel

Pán

s doutníku,

se

vyal

bolku, z tobolky visitku, podal mi

„Rate

dovoliti, to je

napil,

utel

ze záprsí toji

a ekl:

moje jméno.''

njak podobn

Ingenieur Pfefferkorn, tak

mu svou nado tobolky a te se otázal s velikým úastenstvím: „Dovolte, pane, jakou eí to hovoíte?" „esky, pane inženýre. Jsme echové z Prahy." znlo jméno na vštívenku. etl

visitce.

ji

Podal jsem

pozorn,

vložil

Inženýr zamyslil se zdánliv, ale brzy se zas ozval:

„esky, znat,

pane

—

to je zajímavé! Ale

naslouchám vám

musím

již

pl

se pi-

hodiny,

nerozumím však ani slova ..." „To jest arci velmi pochopitelné, pane.

405

se jakživ

Jestliže jste

nebyl,

eský hovor

esky

neuil, v Cechách

neslyšel, kterak byste roz-

uml?*^ „Ale dovolte, pane," ekl inženýr, „mám germánská?^* pece za to, že je eština

To

m vru

e

trochu pomátlo. Pán vypadal

velmi inteligentn, byl to

muž mezi

ticeti a

ty-

iceti lety, tedy z generace mladší, byl to inženýr

— jak jsem s visitky vyetl, zúastnn v závod jména tém svtového. Tak mi kmitlo hlaa byl

vou, zda by na píklad mladý

eský

inženýr

mohl

pokládati dánštinu nebo holandštinu za jazyk ro-

mánský? se, pane, eština je jazyk slovanský." „Nu, budiž," ekl pán v jistých pochy-

„Mýlíte bách, „ale

svým pvodem

je

to

germánština,

pravda-li?"

Takováto domnnka, pronesená v Norimnkolik hodin od hranic eských, pekvapí vás po ertech. Z úst inteligentního muže najisto. Povdl jsem pánovi, co jsem mu strun povdti mohl, že je eština sestra polštiny a ruštiny atd. a že vyrostla na velikém kmeni slovanských jazyk atd. Pán naslouchal, ale zdálo se s poátku, že mi njak neví, že mne má v podezení, že mu chci nco namluviti. Potom však jsme se dobe bavili. Pán se vyptal, kam jedeme, na úel cesty, a velice mu zalichotilo, když jsem poznamenal, že pes Norimberk jedeme jen proto, abychom vidli výberce,

406

Trochu jsem ho poškádlil, zeptav se, vyhodn mnichovského piva, naež on, mnichovského nepotebují, ponžádného že tu stavu.

pije-li se tu

vadž mají svoje norimberské, „a to je lepší než a dostali všechna mnichovská dohromady,*^ jsme se za hovoru arci taky na Prahu. Podíval prý by se do Prahy velmi rád, slyšel prý o ní mnoho, ale pátelé vždy ho zrazovali, aby tam nejel. Není prý Nmci radno o Prahu zavadit slovem, opakoval povdomou tu báchorku, roznášenou po Nmcích zásluhou nkolika nmeckožidovských štvavých smok, kterým se pi té eské zuivosti v samé Praze náramn dobe daí. Pozval jsem pana inženýra, aby jen do Prahy pijel, a slíbil jsem mu, že ho provedu

—

—

„nejnebezpenjšími^^ koninami a shromaždišti zuivých a že mu nikdo vlasu na hlav

ech

nezkiví.

Táhlo na jedenáctou, když k „Mouenínu** vpadli ti neb tyi noví hosté, domorodci, jak jsem uhodl, a snad velmi astí návštvníci, ježto ke všem stolm pozdravovaU a ode všech byli pozdravováni. Ale na všech bylo patrno, že nebudou tuto „U mouenína** píti první dnešní pohár, že již kdesi horliv popíjeli. Tváe jim hoely, zraky jiskily.

Jeden z pán zamíil rovn k našemu kouk panu inženýru Pfefferkornovi, a pan inženýr ve své bodrosti pokládal za povinnost, aby

tu,

m píchozímu

pedstavil:

:

407

„Dovolte, to je pan X. Y. z Prahy, a

ti

Pan inženýr nedoekl. starší již pán, sotva

oima po mých

ech

—

*^

dva mladíci

o

Nebo

mne zraky

nový

host,

zavadil,

mrskl

spolenících, mávl rukou a ekl

opovržliv „Gébn's mir hajlige Rú' mit ten tumen Bémen...!** Obrátil jsem se k inženýrovi:

m

chtl seznámiti „Dkuji vám, že jste svým krajanem, ale pán je ne'' pochybn v takovém stavu Pan inženýr mi nedal domluviti. Pan inženýr mne vbec neposlouchal. Pan inženýr sebou trhl, jako by ho njaká vzpruha byla vymrštila, s

tímto zdvoilým

zrudl ve tvái, oi mu vystoupily z jamek, prudkým zamávnutím odmítl ruku, již mu starší pán

podával, a vyhrkl:

„Dovolte, pane Kellermanne, zdá se, že jste mi nerozuml, pedstavuji vám tu pána z Prahy, s nímž jsem se dnes seznámil, a vy cosi blábolíte

''

„Abyste mi dal pokoj," ekl pan Kellermann, a po zpsobu mnohých uknutých opakoval tvrdošíjn dívjší svoji zdvoilost. se pan inženýr necítil. „Pane," zaburácel, „je to njaký mrav a zpsob, když vám tu pedstavuji cizího pána, který pijel na naši výstavu, abyste ho svými blbými a bezedn sprostými poznámkami urážel?

Te

408

Pane, ten pán je

ech, hovoím s ním dv hodidokal chvíle, aby lidskou kži zašitého, v pohos-

ny, ale stydím se za to, že se

spatil hrocha v tinném bavorském Norimberce, od boha zapomenuté individuum, na nž si odnese vzpomínku jako na nevídaného lidožrouta. Který zloeený vítr vás sem zavál, abyste tady rohatý svj kadávr dolil „tucherbrajem*^ a pi tom urážel cizince, který nikomu neubližuje, nikoho si nevšímá, ale velice laskav po dv hodiny se mnou se baví. Chtl jsem vám prokázati est jeho známosti, ale ert aby vás vzal a zatáhl tam, odkud /' jste pišel Bohužel, tohle jest jenom bledý stín úvod.

ních slov

.

pán

inženýrových, jimiž jal se kárati

neomaleného svého krajana za to, že se o nás tak nenucené a neuctiv vyjádil. Nkolikrát snažil se nešastný pan Keller-

mann

perušiti svého karatele, avšak milý

Z

mj

mu

inul celý vodopád roztomilostí, jimiž po uši zahrnoval neprozetelného Kellermanna. Když nešastný pvodce mely vidl, že pan inženýr neochabuje, nepestává, spustil taky hrubou stelbu, snaže se karatele umleti. Ale nepoinženýr nedopustil.

vedlo se

mu

úst se

to.

Znenáhla utichal šum po hospod, pozornost hostí se obracela k našemu oknu, ozývaly se otázky, cože se stalo, kdože to zavinil. Už je mi starého pána líto, chlácholím inže-

409

nýra, aby pestal, že to milý Norimberák jist

tak zle nemyslil, ale milý

mj

zastánce jest ne-

Do vavy se ozývají znenáhla Hoši vedle mne krí se úzkostliv.

úprosný. sy.

šeptá jeden, „zapla a pojme.'' táže se druhý,

„mám

—

jiné hla-

„Ote,''

„Strýce,"

vynést kabáty?"

„Sedt a nehýbat se!" velím. „Máte vzácnou podívanou. Pjde-li ta vc pochodem obvyklým, jak jindy chodívá, pak jsme za chvíli na

ulici

bez

piinní, nebo pravideln bývá mezi Nmci bit našinec. Ale aby se bodí Nmci porvali pro echa, jako tu práv pro nás, nevidl vlastního

jsem ješt. Važte

si

toho, možno, že to už do

smrti neuvidíte."

Snad plnou hodinu trvala potyka, a milý

opt a opt vysvtloval zvdavcm, jak jsme byli uraženi, zasypávaje prostoekého Bavora strašlivými, nekonenými složeninami, erpanými ponejvíce z názvosloví živoišného, až mi bylo trapno. Nebylo však lze utéci z hustého klubka a nechtl jsem odejíti, abych nevzbudil zdání, že jsme byli vinníky my. Po optovném naléhání mém umlkl konepan Pfefferkorn a vrel jen pod sebe, do vous, jako hrom v dáli doznívající. Dívka íšnice se tázala, má-li pinésti ješt pivo. Pokynul jsem jí, aby jen pinesla, a všem. A brzy po dvanácté hodin utváila se situace takto tuhle napravo sedl pan Pfefferkorn, tuhle nalevo pan Kellermann, a tuhle proti oknu já inženýr

n

:

I.

Hermann. XLVII. Na enhrém vzduchu.

26

410

s

hochy. íšnice postavila na stl erstvé skle-

nice.

Te

iv

a kajícn prohlašoval, že nechtl nikoho

pan Kellermann chopil se své a mru-

abychom odpustili, a následkem všeho toho „prosit^ M Pan inženýr ml malý doslov, on že nedopustí, aby v jeho pítomnosti

urazit, a tedy

—

byl urážen,

ne

kdo

se nijak neprovinil, ale

povídám

já:

že jste se tu nili,

—

hlavn

A konen Pánové, kdybych nkomu vyprávl, popadli pro ti echy a tak si vyi-

cizinec, a proto tedy

nikdo mi to

„prosit!^^

neuví. Ale

to je jedno

—

„prosit!'^

práv po roce, „U moujsem tam nikoho z pán, se za vylíených okolností se-

Sedl jsem enína^S s

nimiž jsem

známil.

zas loni,

ale nenašel

NAROZENINY MILOVANÉ KRÁLOVNY. OBRÁZEK AMSTERDÁMSKÝ. let, co se mi udalo zajeti do Holandska. Nebyl to výlet pro zábavu, nýbrž nezbytná cesta. Nikdy ped tím jsem po Holandsku zvláš nezatoužil. Jméno zem se mi spojovalo s pedstavou jednotvárné, nudné roviny, prosté les, krajiny únavných obzor bez jakýchkoli vynikajících bod, na nichž by zraky osvživ spoinuly. A hlavn zem plné vody a mlhaviny,

Je tomu nkolik

kde zevšad iší vlhko a sychravost. Ten dojem zanechalo ve

mn

jakési školácké

zempisné

lí-

ení, prosté všeho pvabu vypravovatelského, líení, jehož autor sám asi nikdy Holandska ili Nizozemí nevidl. Ostatn jméno hlavního msta té zem mlo pro mne již od samého dtství zvuk smšný, i pro všechny mé rostence a spolužáky hradecké normálky. Nebylo divu, pejali jsme

tém

podivný ten pojem od starších

Nebo poslati

chtl-li se

nkam

i

docela starých.

kdo komu posmáti,

chtl-li

jako na horoucí skálu, ekl

ho

mu

412

pízvuketn hanlivým, znevažujícím: „A jdi mi do Amstrdámu!'* A honosil-li se který chasník,

s

jenž se

práv

navrátil „z vandru'*

tech šedesátých se ješt piln

(nebo

v

le-

po vyuení van-

drovalo), kde všude byl a co vidl, posmívali se

bu

jiní, kteí vidli mén nebo docela nic: „Ano, ten byl až v Amstrdám'/' Což znamenalo, že byl kdesi v neznámé, nezvstné njaké

mu

Trantárii, které

vbec

strun: „Amstrdám''

nikdo nevidl. Abych ekl byl v chlapecké naší obraz-

vymyšleného nebo až kdesi na konci nebylo to na nás školáky ani tak podivné. Ješt ped nkolika lety, když jsem posílal poštovní balíek v tuhé lepence a dokonale ovázaný do Amstrdamu, ekl mi zízenec u váhy nosti cosi

svta.

A

na pošt „A to :

pes

nevíte, vašnosto, že zásilky

moe

mají být zašité do vikslajvantu?** Naež jsem ho co nejšetrnji požádal, aby to jen vzal a poslal do

mže po

Amstrdamu tou

Zmínná lety a

tením

zpozdilá pedstava z

mozk

zaujala pedstava jiná, lé

stranou,

kudy

se

tam

suché zemi.

ovšem

vykouila. Ale

eené

již

se

nám

místo

její

vodnatosti, stá-

mlhy, severního chladu, slovem

jisté

nehos-

tinnosti, neútulnosti.

Tím vtší bylo pekvapení, když jsem po dlouhé,

tém

polodenní jízd z Kolína na

Rýn

dospl veer krásných „severních Benátek* S jak se Amstrdamu íká. Arcif, „grachty'* ili kanály

amstrdamské mají zcela jinou tvánost než

la-

413

guna benátská.

Jejich

voda není modrozelená

jako v Benátkách, nýbrž hustá, stojatá, nepohyblivá,

erná jako dehet

a potažená mastnou

mázdrou, která v zái slunení hraje všemi barvami, ale nejastji temnfialovou. Je vám teskno, když se do té husté omáky díváte, a po-

by tam nkdo spadl, louíte se s ním v duchu navždy. Nebo tam odtud nikdo nevyleze, zdá se vám. Ale jako Benátky, taky pda Amstrdamu jest odervána bain a moálu, do nhož je zaberanno na tisíce tisíc „jehel'* ili celých kmemyslíte-li,

n,

že

spotebovány lesy, A teprv na tomto jehlovém základ je vystavno msto, které leží asi ti metry pod hladinou moskou. Kdyby se protrhlo kdysi hrazení, jímž je msto chránno ped vlnami moskými, za nkolik minut by byl Amsterdam pod vodou. všaAni pilotový podklad nemohl dáti dy naprosté pevnosti. Kdesi v hloubi stále to „pracuje**, zaberanné jehly lezou asi ponenáhlu a jen po milimetrech níže, a zajímavé staleté domy amsterdamské ukazují vám ten pohyb. Tu a nejspíše na

které tu snad

t)i:o

nkdy

piloty

bývaly.

pd

nahnut jeden v právo, jiný v levo, tu se naklání celou lomenicí dopedu, jako by se každé chvíle chtl porouet. Jsou tu celé kivé ulice, avšak lidé

bezpen

a bezstarostn po

staletí

bydlí

v starobylých domech, jejichž všechny linie jsou

:

414

tím

pohybem zrznny,

budou v nich

a snad ješt po staletí

bydliti.

Ostatn se hýbají i budovy nové, nesmírným nákladem postavené. Tak na píklad nová bursa, budova mohutná a tžká, jež byla vystavna ped nkolika lety a stála náramné miliony, jevila za rok znané trhliny v mocném svém zdivu. Ale vlastn jsem trochu zabhl. Chtl jsem vylíiti cosi jiného, co snad nikde jinde nelze spatiti.

Byl jsem sice v

mj

as

byl

vymen

Amstrdam

v srpnu, ale

a já musil asi po osmi

dnech pomýšleti na návrat. Tehda mi ekl mladý muž, s nímž jsem se seznámil „Škoda, že tu nemžete zstati až do kon-

Vidl byste nco

ce srpna.

„A

zvláštního.**

?**

to

„Oslavu královniných narozenin.** Nebylo lze se zdržeti, ale spatil jsem divadlo to o rok pozdji, kdy jsem zase v srpnu do Amstrdamu zajel a až do záí se zdržel. A tento den 31. srpna utkví jist navždy v pamti každému, kdo jen jedinkrát ho byl v Amsterdame úasten. Ani sám Haag, v nmž královna sídlí, nevidí prý výjev podobných. Probudil se poslední den srpna, jasný, slu-

nený,

slibující

královny.

všechen zdar oslavy narozenin

Možno

sice,

v Amsterdame prší

že taky bude pršet,

vám najednou

šího dne, z cista jasná, z

nebo

z nejkrásnj-

modré oblohy,

za jasu

415

sluneního. Ale ješt nikde jsem nevidl dešt tak veselého. Šlehne

lým vzduchem jako

vám

náhle, z nenadání tep-

pouhého taškáství, a rázem zas ustane. Ale nevycházejte tam bez deštníku, nebo bez nho v nkolika minutách promoknete na kži. Toto deštivé taškáství vypstovalo v Amsterdame zvláštní prmysl. Jde milý buržoust amsterdamský anebo cizinec, ani na nic nepomyslí. Jde panika, sleinka, a ta teprve na nic

A

nemyslí.

pojednou hrrr!

ky peklopil. vrat

—

myslí

sterdame

z

je

—

liják,

jako by nec-

Honem nkam pod pístešek, do si tená, pravda-li? Jenže v Ammnoho domovních vrat velmi úz-

kých, pouhých vrátek, a po celý den zamených,

a nesnadno se tam ihned schovati. Ale kde se vzal, tu se vzal,

—

má

lovíek njaký vám

—

nabízí dešt-

plnou náru deštník za celých ptadvacet cent (bezmála tolikéž našich krejcar) Arci to není deštník nový, nýbrž nkdy velmi spráskaný, každý drát z jiného smetišt, ník

jich

!

deštník slátaný, zašívaný, vyrudlý,

znanými

záplatami, ale

pece

mnohdy

se

jen deštník. Nuže,

deštm pekvapený, koupí si beze rozpak takovýto deštník „od panstva od-

milý chodec, všech

loženým^ a nestydí se za

hlavní

vcí

jest,

nj

docela

aby zachránil

nic,

nebo

odv, dáma

klo-

A donese deštník až dom a pkn jej uloNebo druhý den, když už je zas hezky, za-

bouk. ží.

zvoní

teba

týž verejší

prodava anebo

jiný a

416

vykikne: „Prodáte deštník?'' Dáma popadne deštník a prodá jej milému spekulantu za patnáct anebo za deset cent. Vyplatilo se jí pece vera, že za deset nebo za patnáct cent zachránila klobouk, toaletíi?

Ale tento 31. srpen ml minouti bez dešt. jsou plny oslavných, Chápete se z rána novin pozdravných lánk. Vyjdete na ulici, je sice všední den, ale vzduchem jakoby vanulo cosi

—

sváteního. Všechna okna, výkladní skín, štíty na domech i sama lakovaná prelí domovní byla již vera umyta, do sucha vyleštna, a místy

asn

z rána ješt se myje, oprašuje, otírá.

viký, z oken vlají prapory a vlajky plápolavé barvy královské, žluté, oranžové. Ve všech ulicích starých ástí Amsterdamu nataženy jsou z oken do oken provazce, šry a Se stech, z

dráty,

rovnž

plné

praporek a vlajek, znaky s adami lampión, chys-

královské, to se stídá

taných na veer.

V

ulicích

amsterdamských pa-

nuje sice stálý ruch, od rána do veera, ale dnes

zmnohonásoben. Tisíce lidí chvátá a kvapí všemi smry, jako by chtli co nejdíve vykonati denní svj úkol, aby se pak mohli oddati jenom zábav a ovacím své panovnici, kterou milují. Královna jim znamená státní myšlenku, znamená samostatnost a svébytnost národní, a den jejích zrozenin je všeobecným svátkem národním. Jakýsi neobvyklý šum letí celým mstem, které se podobá dnes mraveništi. je

417

Vcházíme do ších,

a zde

již

ulic strannjších,

zjevuje se

pomrn

nám pedzvst

tiš-

všeho,

msto

pozdji, v hodinách popoledních a zvláš veerních. Tyto ulice již dopoledne zvuí hudbou etných kolovrátk a velikých flašinet vlašských, pi nichž taní nejen co zachvátí celé

dti peste vystrojené,

ale

i

dvata dosplá

oi Holananek jiskí ohnm, tváe jim planou. Kepí neúnavn na oslavu a na zdraví své královny. V ulicích se i

ženy. Bledé, jako rybí

vozy komediantské a

objevily

jejich

koovní

obyvatelé procházejí lidem v rozliných maškarách, zpívají, vyvádjí všeliká taškáství.

K

hlavními ulicemi projíždjí jednotlivé lehké vozy žebinkové a vysoké brypoledni

již

i

ky plné maškar, pokikujících na mimo jdoucí, výskajících, a chodci optuji výkiky. Všechen ruch se zesiluje, a již nikde nevidíte klidné.

Vše

Po plein

tváe lhostejn

jest vzrušeno.

poledni dostáváme se na Rembrandt-

(námstí

s

pomníkem Rembrandtovým),

kde stojí veliká restaurace a kavárna „U tisíce sloup* ^ Za léta jsou všecky dvee tohoto velikého podniku restauraního vysazeny, aby se mohlo vcházeti všemi vchody mezi sloupy a pilíi pízemku. Ale te pozorujeme, že sklepníci a sluhové zavšují mezi sloupy kované železné dvee mížové. Pozdji k veeru, až nadšení dostoupí vrcholu, zavrou se všechny tyto vchody, nebo žádná stráž, žádný kordon by nezabránil.

418

aby se sín k umakání.

Hodiny ství

chodc

zem

rojili.

sloup'^ nenaplnily lidem

,,U tisíce

odpoledne se schyluje, množna ulicích vzrstá, jako by se ze míjejí,

Hudby

hrají,

zpv

zní.

Mnoho

míst-

zaveno. Užšími ulicemi procházíme, úzkými vbec nemžeme

ností obchodních už je

sotva

již

proniknouti. s

Tlaíme

smrem, píných ulic vy-

se toliko jedním

proudem, ale náhle odkudsi z proud opaný, který vše,

valí se

vá, zvrátí

mžiky tísn, že se v nás dech úzkost, že

s

smrem zptným. Pak budeme umakáni.

tají

ím

se setká-

nastávají oka-

a popadá nás

Již nelze z tohoto

vlnobití uniknouti, již se potácíme a kolísáme jen cizí

v

vlí

nmž

— je

vlí a tlakem nesmírného množství, k zadušení. Chvílemi již nestojíme na

pda pod nohama zmizela, strašlivá tlaenice nás zdvihla, a vzdáváme se nadje, že vyvázneme se zdravými žebry. Konen se kdesi po stran otevela ulice volnjší a neodolatelný proud lidstva vyvrhl nás tam. Na chvíli oddychujeme. Nad našimi hlavami šplhají jacísi lidé na kandelábry a pipevují na dráty pes ulici natažené rakety a jiné náboje dlažb,

ohostrojné. Úzkost se zmáhá diváka nezvyklého tmto výjevm. Je tu množství starých dom ješt polodevných a veer bude vypalován v tsných tchto ulicích i ulikách ohostroj! Prcháme, unikáme, abychom se dostali zase za Rembrandt-plein, kde ješt pece jest volnji.

—

419

Ponenáhlu nadchází veer, a tušíme, že s veerem nastane tlaenice o život.^ Ale neunikli jsme. Pojednou tu v kterési ulici huí proti nám cosi jako boue. Ne širší — jsou to lidské zvuky, a rozeznáváme jen boue háháááá jedinou slabiku: „Há— há hááá

—

—

—

áááá— !'^ Huí, ve to proti nám jako vichice, a te, když dav ped námi na ob strany se rona chodníky a lípaje se na domy, te teprve vidíme, co se na nás valí. Je to nový proud lidí v adách po celé šíi ulice pevn semknutých, pažemi zaklesnutých. Jakoby hnali útokem, poklusem a dlouhými skoky ženou se ulicí. Pán, dlník, dáma, pouliní holka, kozestoupil, unikaje

miník, hasi, voják, cukrá, policajt, koí, konduktér, výrostkové, chlapci

bez klobouk,

mnohé

které v

dvata, mnozí

i

tom šíleném

ženštiny prostovlasé

—

již

reji ztratili,

vše se ítí v ne-

kupedu. Všichni pevn, kepod rameny, nebo kdo by padl,

vylíitelné smsici

ovit

se drží

nevzchopil by

se.

A

krajnici tohoto letícího zá-

stupu chytají každého, kdo se

vas neuhnul nebo

—

uhnouti nemohl, uchvacují ho za rameno není mu pomoci, musí prodloužiti tento šik a

a

b-

žeti s nimi.

Prcháme ke zdi domovní, možno-li, do njakého výklenku. Šlapeme jiným na nohy, jiní šlapou po našich, nikdo toho necítí, nikdo se neomlouvá. Jen abychom nebyli taky popadeni.

420

Nebo nikdo neví, kde by mu plíce staily.

se tento

hon

zastaví a zda

Desatero, dvacatero takovýchto semknutých

ad

mimo nás jako boue, pláštíky úesy žen se rozplétají, klobouky

letí

vlají,

a závoje

a epice

padají s hlav, nikdo toho snad ani necítí.

ady

A

za

nové a nové, a „háá— hááá— hááá!'* hmí jako orkán ješt v dáli. Až tito nadšenci se unaví a kdesi v davu se rozplynou, vyvstanou za nimi bhouni noví a noví a zachvátí, kde koho cestou potkají. Vše vypadá, jako by život byl vyvrácen z obvyklých svých kolejí a jako by dnešek snad byl dnem posledním. Celé msto je jako ve varu, všady to kypí a šumí a hmí. Kdesi jakoby byla nevyerpatelná, tajemná záloha lidstva, která stále vysílá nové spousty úastník do ulic. S veerem je lidí na všech prostranstvích až erno, všecek Amsterdam snad je vzhru krostarc a neduživc, krom nemluvat a chorých. Divíte se, že v tento den taky vyjíždjí ylaky, že se pracuje na poštách a na telegrafech, že je vbec njaká služba kde v úadech. Nic divného by nebylo, kdyby každý praštil svou prací a povinností a pipojil se k rozjaenému množství. Pipadá vám, že i vzduch je zachvácen a všecek se chvje slavnostní horekou. Vzpomínáte bezdky na Verneovu „myšlenku doktora Oxe'^ a na bodré Kikandoany. Ješt jednou se dostáváme na Rembrandtnimi

m

421

„U

sloup'^ již jest zam ízena, a za tímto železným šprlením dívají se hosté a sklepníci na pouliní shon. Míže již se neotevrou, až snad nkdy o plnoci, a nikdo te nemže dovnit a snad ani tamodtud. Restaurace

plein.

Setmlo

msta strjci

se,

a

tisíce

te

v

tsných ulicích starého tisíce lampión a ohn-

zazáilo na sta a z povolání nebo z ochoty vypalují ra-

a

Díváme se na to již jen zdaleka, již se neodvažujeme do toho sopeného vení. Chvílemi rozzáí se nad stechami, jako by je byl už chejtle.

požár zachvátil, ale to jest zapálený bengál. Prská vky praskají, rachejtle syí, šumná hudba a zpv se utápjí ve výkicích rozjaeného množství.

Msto

záí tisícerými svtly elektrickými a

pelud z pohádky. jsme si nakoupili celuloidových nebo Již plechových jehlic s podobiznou královninou, oranžových kokard, nadívali se, až zrak pechází, naposlouchali, až sluchové nervy pobolívají. Všady jásot, výkiky, objímání, pipíjeni. vše vypadá zdaleka jako

„A

žije

královna!

A

žije Vilemína!'*

Chtli jsme pekati všechny tyto živelné výbuchy, dokati konce, avšak nebylo lze pro únavu dne. Nebo tém od rána jsme byli na nohou. Tedy nkam v ústraní, kde bychom si odpoinuli. A došli jsme daleko od stedu msta, do vinárny kdesi v nové tvrti, mezi domy zbrusu novými, jejichž prelí z malých šamotek jsou všechna stejná. Tam jsme usedli ve spole-

422

nosti

dem

Holanan. teklo víno

mali

se,

i

Ale arci klidu nebylo. Prou-

pivo, stolovníci pipíjeli a objí-

a zezadu val obrovský orkestrion, a

když ten umlkl, pisedl kdokoli ze stolovník ke kout a hrál, ostatní pak zpívali k tomu. A picházeli stále noví hosté, páni a dámy, a zasypávali nás spoustou konfet a metali po nás kotoui úzkých pásek nekoneného pestrého papíru, odcházeli a picházeli jiní s plnými kapsami nových konfet, až jsme jich mli plné hlavy a až jimi byla podlaha nadobro poseta. Je dávno po pl noci. Kráíme k doasnému domovu svému kdesi ješt dále v nové té tvrti. Ve mnoha píbytcích ješt jsou okna ozáena. Zaznívají klavíry, na záclonách oken rýsují se stíny tanících. Blížíme se k domu, jehož okna v pate jsou otevena, a do vlahé noci inou se zvuky splašeného piana, pi nichž spolenost kepí. Zvuky doznly, páry dotanily, ozývá se tleskot. Neodoláváme. Noní ta scéna tak klavíru v

nám líbí, že taky tleskáme z dola ulice. Pojednou dvee pokoje se otevrou a na balkon se vyhrnulo nkolik dam v plesovém úboru. „Výborn, výborn!*' voláme vzhru. Teba nerozumly, chápají smysl a zvuný, jasný smích zní k nám dol a v záptí tomu !'* pozev: „Pojte nahoru, pánové A již se za dámami objevují pánové a zvou se

nás

i

ti.

Velmi to lákalo, vidt

i

v domácnosti ho-

423

landské kus té oslavy, ale byli jsme všichni unaveni a píliš jsme toužili

po lžku. Podkovali

jsme, provolali jsme jim nazdar a dobrou noc a

A

ješt za námi znl perlivý smích šuml do noci záící, výskající Amsterdam. Vidli jsme oslavu narozenin královniných a kladli jsme se na lože s tisícerými myšlenkami a vzpomínkami na domov. táhli dále.

paní.

A

daleko za tím smíchem ješt

OBSAH.

......

Z FERIÁLNITURY

NA

9

JIH I.

II.

III.

IV.

První dojmy Terst

.

Do Benátek V lagunách

V. Benátský hotel. VI. VII. VIII.

IX.

Déš

XI.

95 101

Nco

neustává. První

o cestovním prádle

.

útk

.118

.

.

.

Na palub „Bosny"

126 139 147

Okamžik v mrtvém

mst

.

Ve Split Druhý útk

XIV. První

starosti

.

.

.177 184 195

XV. Drobné zkušenosti

202

XVI. Na chvíli v divadle. Mnoho a málo muziky. XVII. Dubrovnické procházky. Výlety .

.

.

XVIII. Drobotiny

Do

U

246

krajanky doktorky. Hostem u

otc

Fran-

jevc XXII. Neutšená zastávka.

211

217 238 241

Kotoru

XX. „Opií ruka" XXI.

153

169

Vrch Marjan. Hbitov Sustjepan

XIII. Bóra.

XIX.

109

Námoní episodka V soumraku

X. Vstup do Splitu. XII.

83 90

,

254

Útk

ze Sarajeva

.

.

261

NA PALUB „THÁLIE" 1.

—

U.

—

Velikonoce na moi! Hotel „Balkán" v Terstu. eští úastníci plavby .

tvrtek

1.

dubna.

—

Obzor

—

—

.

274

Vstup na „Thalii". jídelny. Lodní diner. Siréna. Setkání v noní mlze. Šastné vyhnutí Druhý den. Snídan. Minulost „Thálie". Lodní personál. Modrá jeskyn ostrova

278

Biševa

289

—

do

—

—

—

III.

.

zachmuuje. Trubaský pozev se

.

—

—

.

—

—

—

Bezdrátné dorozumívání s jachtou „Hohenzollern". Poplach na zkoušku, poplach požární, „muž pes palubu". První ples V. Pistání v Messin. První dojem. Vylodní. Pochod ulicemi. Barikády trosek. Zbytky života. Po tyech msících.

IV. Delfíni.

—

— —

—

—

Odjezd

—

z

—

—

—

nádraží

297

302

— ecké divadlo. — V hotelu San Domenico. — Návrat na lo. — Messina v tmách. — Pda se chvla Pistání na Malt. — Opevnní msta Valetty a pístavu. — Vzhru do msta! Valetta. — Strada Reále. — Prvodí cizinc. — Ženy maltanské. — Faldetta. — Krajky maltanské. — Bazar na palub Za msto. — Není eky, není strom. — Cisterny. — Plodivost pdy. Zahrada guvernérova, — Valetský strážník. — Nárožní tabulky. — Soudní jazyk. — Zkouška na minci O plnoci z Valetty. — Moe se kudrnatí. — Pedzvsti moské nemoci. — Vzpomínka na Balt. — Moská nemoc lékem. —

VI. Taormina.

....

VIL Vin.

.

IX.

X.

První

.

.

.

328

.

.

333

ob

XI. Houpá-li se

— „Mrtvé" — Orkestr

315

342

348

lo, neprocházej

moe.

—

nehraje.

Stolní

—

se

zbyten!

spolenost idne.

Nejlépe ulehnout

.

359

XII.

—

— eská mosaika. NepeOván cizoty. — I naše pda. — Domáhejme se eských informací Náš prostedek proti moské nemoci. es„eská reme

ulice" a

se.

—

.

363

ký smích vítzí. „Všechno stn, jen echové ne." Zimy pibývá, kožich na sebe! Vlnobití neustává. Naše „Krétská otázka". Kréty neuvidíme

367

.

.

XIII.

—

—

—

—

—

.... —

—

XIV. Poetický krajan lodní léka. Vzpomínka na „Imperatrix". Zastávka na ostrov Kythee. Scenerie z Bludného Holanana.

—

—

—

V

Nauplii.

—

melá ženská XV. Jedeme

—

Sídlo

kat.

—

ecké

krása

ecká

vou do Mykén,

hup! hup!

—

—

Ped

výpra-

—

Vy-

....

ekypáže.

—

ho královského hradu Tiryntu. Koáry Pomalu na káe koprníme. „tam" nejsou. Pes eku. V jiném království v Argosu. V starodávném Amfiteátru

— —

—

376

Rozvaliny prastaré-

—

—

.

.

384

—

XVI. Ve „hrob Agamemnonov". Ped „Lví branou". Schliemann. V rozvalinách paláce mykénského. Zlatá koist z královských hrob. Mykény „zlatem oplývají-

—

—

—

cí".

—

ecká

—

drobotina.

—

Bakšiš!

—

ecké

—

—

Chrobák posvátný. Na Pan pednosta malém eckém nádraží. stanice. Malá nehoda pi návratu na Tha„starožitnosti".

—

—

lii.

—

V

„pedsíni" Athén

.

.

U NORIMBERSKÉHO „MOUENÍNA" NAROZENINY MILOVANÉ KRÁLOVNY .

.

.391

.

.410

.

.

411

Topiovy

Bílé knihy

rcadlo literárního

AíOVIMHY p o d z m i

II f

svta

h o o lid o li

Hoger Martin du Gard:

Rodina Thibault LETO

Vn,

eložili

dr.

1914.

Hanuš

a František

Jelínkové.

posledním svazkem dovršeno monumentální dílo, poctné Nobelovou cenou 1937, osvtlující nejen zákulisí svtové V^lky, nýbrž i v mnohém dnešní stav Francie.

Cena

ií

viech

248'

—

,

7 dílu (1.902 strany) váz. v plátn jednotliv 288'—, ve 4 svazcích

K

338'—, ipolokii K 348'—. v

Roger Martin du Gard.

NOBELOVA CENA Winifred Holtby

:

olcreS.

JÍŽllí

Peložila Jarmila Fastrová. Dokumentární panorama anglického venkova let 1933 66' 56' 81' — v polokži 624 stran v plátn váz.

K — K PRÁV V AMERICE ,

Fred Bérence

:

Obsáhlé fresco 364

str.

K 42'—,

—

K

,

L

— 34.

M O VA N O

LuCrCZia Borgía. renesanní váz. v

plátn

K

kulturní i politické Itálie. 52'—, v polokúzi 69'—.

K

U KNIHKUPC.

TOPIOVA

EDICE,

PRAHA

XII.,

POLSKA

52.

DOTISKU JSME známý

a velice bledaixý

Mikoláše Aleše

list

ku slavné „Jitní

Svatopluka

písni"

echa

Jevme nikomu !'

na

svt

List

erný, 40/\50 cm

sirém

K 10-.

List barev.

45X60 cm

K

Ladislav Qiiis

11

li

-

18'—.

Mikoláš Aleš

O U PÝ H O M Ž

Veršovaná pohádka „

.

.

.

:

se

14

celostránk. ilustrajcemi

it

M. Ale

pohádka o našem národním rozumu satirou ná*nás „/ kdyby nebylo prokázáno stokrát, že Mikoláš Aleš .

—

." .

j

pi proht. (>pravdu eský a opravdu veliký umlec zení tchto obrázku byst si to musili uvdomit a* znát. Ta istota sladké linie, jakoby upomínající n melodii národní písn, bohotost vynalézavosti, bodr humor, láskyplná karakterisace pírody, vrný obra kroj a lidí vše to je naše, naše:** Kostnické jiskry.

p

—

Cena karton, výtisku

roíMCOX

\

K —

K

20' plátn váz. Dodá každý knihkupec.

IDICF. Tiskem

,

t;

PRAHA J.

XIL,

Jelena na Mlníce.

35'

—

,

v

polokži

POLSKÁ

40'

—

UL. 52

.

BINDING

gi;:.Oi-

1^

VI

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 H45 1905 dil 47

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

Herrmann, Ignát Sebraná spisy

POCKET

LIBRARY

No title

Recommend Documents