No title

číslo 1 (13)

ročník 4

březen 2012 http://www.obec-hlina.cz

Malá vzpomínka na „Kvetoucí třešňové sady na Hlíně“, duben 2008.

2

Hlínské rozhledy, číslo 1 (13), ročník 4

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Ulice Křenová, 1938; zleva domy č. p. 9, Obecní pastouška č. p. 7, není vidět č. p. 8, potom č. p. 6 a 5.

Ulice Křenová, 2012; zleva domy č. p. 9, 8, 6 a 5, č. p. 7 zbouráno.

3

Hlínské rozhledy, březen 2012

M

ilí čtenáři a čtenářky zpravodaje, věřili byste tomu, že toto vydání Hlínských rozhledů je již čtrnáctým vydáním v pořadí? A protože je to první vydání Rozhledů v roce, píšeme tedy už čtvrtý jarní úvodník. Letí to s námi, co říkáte? První vydání, nulté, tedy zkušební, spatřilo světlo světa v prosinci roku 2008. Začal nám nový rok 2012 a s ním nový ročník obecního zpravodaje. V době, kdy naše redakce připravovala jarní vydání Rozhledů, tedy někdy v první polovině měsíce února, nás venku za okny trápily dvacetistupňové mrazy. A tak jsme si co nejvíce chtěli navodit atmosféru jara. A hledali jsme, až jsme našli krásnou písničku: „Dunění kopyt večer slýchávám údolím, jarní kurýr jede k nám, v peřejích řeka zvoní a jarem vítr voní. Přijíždí jarní kurýr, dobře ho znám.....“ Pamatujete? Znáte? Tahle písnička, co se zpívala kdysi u táborových ohňů, přesně vystihla naše pocity. A jaké má pocity z každoročního návratu jarního období, plně vystihla i jedna nejmenovaná autorka na internetu. Nám se to moc líbilo a tak se s tím krásným jarním zamyšlením chceme podělit i s vámi: Ve věku teenagerovském jsem milovala to jarní vlání a často jsem ráda běhala ve větru se svými tehdy dlouhými vlnitými vlasy, s rozepnutou bundou... Dychtivě, natěšeně, euforicky. Těšila jsem se na celý svůj život. Později mě oslovilo setí a klíčení, sela a vysazovala jsem na svou tehdejší zahradu, co se jen dalo, s megalomanskou vášní jsem pěstovala skoro veškerou zeleninu a většinu dostupných květin, oslovilo mě vlastnění a budování... A teď? Jsem na jaře spokojená. Že zase jaro přišlo. Je tak málo jistot na tomto světě... i to, že se zeměkoule otáčí, mi působí radost a uklidnění. A po radostném jaru přijde hříšné a poživačné léto a po létu zadumaný a rozjímavý podzim a pak zima, doba klidu a odpočinku... aby s prvním vyklíčeným semínkem se opět člověk probudil s novou silou, nadějí a plány. Opakování je dobré. Matka moudrosti, říkají. Ano, znám touhu po novém, dalším, ještě zajímavějším, ale miluji též opakování. S opakováním opravdu přichází moudrost. Tolikrát vidět rozkvétat stromy a tolikrát vidět květy uvadat, aby je vystřídaly plody... člověk začne chápat nějak víc a začne si vážit každého dalšího opakování, každého květu a každého plodu. Už ví, co přijde pak, může se těšit, může se na to připravit, může si to vychutnat... jako vynikající víno. Už ví, co pije, co dělá a proč. A pokud je jeho dílo a víno dobré, je věru proč se radovat. Z každého doušku, z každého dne, z každého dalšího jara…. Krásné moudro… Zbývá jen dodat, že i my jsme rádi, že

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 7 Jízdní řád 9 Události v obci 24 Kalendář připravovaných akcí 24 Společenská rubrika 25 Potok Šatava 25 Mužácký soubor Šatavan Žabčice 27 Páté narozeniny rozhledny 30 Kukla - Ráj permoníků 32 Rozhovor s Marií Čechovou 34 Historické okénko 40 Hlína na starých mapách 8 46 Povídání o rodinných svátcích 3 55 Recepty aneb dobroty pro vás 59 Za hranicemi obce 60 Zkušenosti 2 61 Závěrečné slovo 62 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4


můžeme každé jaro znovu začít psát nový ročník Vašeho zpravodaje a že Vy nám zachováváte přízeň. V letošním jarním vydání si popovídáme s vedoucí spolku žen Babinec, paní Marií Čechovou, zeptáme se starosty obce pana Miloše Dostalého na pár otázek týkajících se rozhledny, připomeneme si potok Šatava a také nedaleký důl Kukla v Oslavanech a v historickém okénku také nahlédneme na události z konce druhé světové války, jak je uváděno v kronikách. Přejeme Vám tedy krásný jarní start, spoustu energie, pohody a příjemných setkání a radostných dní! Za redakci Kamila Veselá

Vážení spoluobčané, opět uplynuly tři měsíce a Vy držíte ve svých rukou nové a letošní první vydání Hlínských rozhledů, zpravodaje pro svou kvalitu hodně chváleného. Já Vám ve své části přiblížím dění v obci a budu také reagovat na některé záležitosti, které se zde za tři měsíce staly. V první části bych se zmínil o hospodaření obce v loňském roce, tedy pár čísel na úvod. V příjmové části rozpočtu obce tvoří největší položku příjem z daní a ten byl 2 659 000 Kč. Ostatní příjmy tvořily dotace (celkem 213 000 Kč), správní poplatky (odpady, psi, veřejné prostranství - celkem 126 000 Kč), pronájem pozemků a částí obecních budov (rozhledna, hřbitov, obecní úřad atd. celkem 73 000 Kč), poskytování služeb (vstupné rozhledna, prodej propagačních předmětů celkem 146 000 Kč) a prodej druhotných surovin (železo, plasty, sklo, papír celkem 32 000 Kč). Celkově tedy obec získala 3 123 153 Kč. Nyní bych uvedl pár informací, které mají vliv na příjem obce. Především příjem obce tvoří hlavně daně a ty se přepočítávají dle počtu obyvatel a dle příjmu právnických subjektů (firem, společností atd.), které mají sídlo v katastru obce. Naše obec měla na po-

čátku roku 2011 dle statistických údajů celkem 425 trvale bydlících obyvatel a v průběhu roku došlo k odhlášení téměř 100 obyvatel a dvou subjektů. Důsledkem této skutečnosti pak byl výpadek v plánovaném příjmu o téměř 500 000 Kč, což není malá částka. Zastupitelstvo obce tuto skutečnost potom vzalo na vědomí při přípravě rozpočtu na rok 2012, který byl na veřejném zasedání v únoru schválen. Jistě nyní mnohé z Vás napadne kde by se na Hlíně vzalo tolik obyvatel? Vysvětlení je prosté a srozumitelné. Na několika rodinných domech v obci jsou přihlášeni cizí státní příslušníci, kteří jsou v České republice zaměstnáni v různých firmách, ale v obci se však vůbec nezdržují. Protože je jejich činnost povolena úřady, tak také platí daně a ty jsou součástí příjmu obce. Stručně řečeno, ubylo obyvatel, ubylo peněz. Jinak pro Vaši informaci, obec má nyní 262 trvale žijících obyvatel a statistický úřad k 1. 1. 2012 uvádí 323 obyvatel. S výdajovou částí rozpočtu jsem Vás seznámil již v minulém vydání a tak nyní uvedu jen to, co tehdy ještě nebylo známo, lépe řečeno částky podle paragrafů rozpočtu. Nejvyšší ale nutná částka je na činnost místní správy (vše co se děje na obecním


úřadě – 706 000 Kč), další potom odměny zastupitelům obce 355 000 Kč, územní rozvoj (opravy budov, údržba, nákup pozemků) 563 000 Kč, požární ochrana 140 000 Kč, komunální odpad (svoz popelnic, kontejnery, nebezpečný odpad) 220 000 Kč, vzhled obcí, veřejná zeleň 280 000 Kč, zabezpečení školní docházky 135 000 Kč a ještě další spousta menších výdajů. Přesné znění bude v závěrečném účtu hospodaření, který bude zveřejněn a každý z Vás do něj může na obecním úřadě nahlédnout. Výdaje byly celkem 3 050 600 Kč. Ke konci roku měla obec na účtu 1 045 000 Kč. Tolik tedy minulý rok. A co nás čeká a nebo co je v plánu letos? Zastupitelstvo při přípravě rozpočtu přepokládá, že bude konečně letos realizovaná akce vodovod a dešťová kanalizace v Křenové – náklady asi 500 000 Kč, oprava sochy sv. Panny Marie umístěné v malé kalvárii u kostela – 250 000 Kč, výměna oken na hasičce a zadních vchodových dveřích ve škole. To jsou takové hlavní plány. Dále pokračuje příprava na budování kanalizace a stále sledujeme možnosti na získání dotace na úpravy okolí rozhledny a spoustu dalších věcí. Jak jsem již výše uvedl dlouho slibovanou akci Křenová, dovolím si malé vysvětlení. V průběhu povolovacího řízení došlo k nepředpokládaným skutečnostem a tak jsme museli nechat celý projekt přepracovat. V současné době je zažádáno na stavebním úřadě o územní rozhodnutí a tak to snad již letos vyjde. V další části bych se trochu více zmínil o urnovém pohřebišti – kolumbáriu – na místním hřbitově, které obec na své náklady vybudovala. Záměrem výstavby bylo nabídnout možnost uložit ostatky svých blízkých v důstojném prostředí těm, kteří o to projeví zájem. Kapacita našeho hřbitova již neskýtá velmi mnoho možností rozšíření o další klasická hrobová místa. V urnové stěně je připraveno 20 míst a každé místo má prostor pro uložení maximálně 6 uren, které jsou zakryté

5

záklopovou deskou. Na čelní stěně je potom epitafní, tedy nápisová deska, na kterou si nájemce na své náklady může nechat vyznačit jméno a datum narození a úmrtí svého blízkého. A zde právě dochází k tomu, že pokud se na desce objeví nějaký nápis, tak je již pro další použití nevhodná a proto je nutné, aby si nájemce tuto nápisovou desku koupil do svého vlastnictví. Nyní zastupitelstvo projednalo podmínky za jakých vše výše uvedené bude probíhat. Náklady obce na jedno toto místo při stavbě byly 21 000 Kč a od této ceny se také odvíjí sazba pronájmu a cena nápisové desky. Pronájem jednoho místa byl tedy stanoven na 300 Kč za rok, přičemž smlouva se uzavírá na 10 let. Nápisová deska pak má hodnotu 5 000 Kč a obec ji také za tuto cenu pronajímateli prodá. Myslím, že tyto podmínky jsou rozumné a dostupné všem spoluobčanům a vše s pronájmem spojené vyřídíte na obecním úřadě. Když uvážíte, že pořízení pomníku se řádově pohybuje v desítkách tisíc korun, tak nyní Vám obec nabízí finančně poměrně nenáročné řešení těchto situací. V minulém čísle rozhledů jsem také slíbil, že se vyjádřím k mé nominaci do soutěže starosta roku a tak se nyní o to pokusím. Hned v úvodu však podotknu, že nejsem příznivcem takovýchto soutěží, protože podle mého názoru postrádají smysl a pokouší se vyhodnocovat něco, co nemá pevná kriteria a je postaveno na úsudku nějaké poroty. Proč tak soudím? Nedovedu si představit, jak někdo porovnává starostu obce malé s pár obyvateli, který navíc není ani uvolněný a má své zaměstnání, s tím co, vede větší obec, která má školu, provozovny příspěvkové organizace a také placené spolupracovníky. Podmínky pro práci starosty jsou v každé obci jiné a má na to vliv spousta dalších záležitostí a okolností. Dle mého názoru je to jen pokus o zviditelnění některých velmi aktivních a ambiciózních jedinců, mezi které já osobně určitě nepat-

6

řím nebo rozhodně mezi ně patřit netoužím. Když jsem tuto funkci přijal, tak s vědomím, že budu pro obec v rámci možností dělat, o což se také snažím bez nároku na nějaké ocenění či chválu. Něco se již snad podařilo a tak mám čisté svědomí. A zde se dostávám k druhé části, kde jsem trošku v rozporu s tím co bylo zveřejněno v přihlášce do této soutěže. Připadá mi, že až moc prostoru ve výčtu toho, co se po dobu mého starostování udělalo, zabírají záležitosti týkající se společenského života a propagace obce. Jistě, výstavba rozhledny, její úspěšné otevření a současný provoz jsou věci, které naši obec velmi proslavily a dá se říci i zviditelnily, stejně jako velmi úspěšné divadelní představení v přírodě. To však pro obyčejného občana hliňáka není to nejdůležitější. Toho zajímají věci, se kterými se žitím v obci každý den setkává. Zda všude svítí veřejné osvětlení, zda teče voda, kdy bude kanalizace, zda je posypaná a odhrnutá cesta, co vyřídí na obecním úřadě, jak jezdí autobusy a spoustu dalších drobných starostí, které mu každodenně znepříjemňují život. A tento pohled mám já také.


Proto mě velmi udivilo, že akce, kterou já ve svém období považuji za největší a nejdůležitější, byla v charakteristice v jedné větě a přitom na ni dlouhá léta čekala celá obec – výstavba vodovodu. Jistě, nebyla to samozřejmě zásluha pouze moje, ale spousty dalších, kteří v té které době v zastupitelstvu byli a pro obec pracovali. A tím se dostávám k další části a to je, že se nerad chlubím cizím peřím, jelikož všechny záležitosti vznikaly vždy iniciativou (některých) zastupitelů a spoluobčanů. Můj podíl spočíval pouze v tom, že jsem v té době byl starosta. I přes to, co jsem výše uvedl, si nesmírně vážím Vaší podpory, děkuji za ni a nebudu zastírat, že mě i velmi potěšila. Nicméně považuji za nutné Vás s tímto mým názorem seznámit a proto jsem této příležitosti využil. Pro toto vydání již toho bylo napsáno dosti, i když by bylo možné rozebírat ještě spoustu dalších záležitostí jako například webové stránky obce a diskuse na nich, virtuální prohlídku a třeba zásahovou jednotku obce při SDH Hlína. Ale o tom snad zase příště. Miloš Dostalý, starosta obce

Informace obecního úřadu Poplatek ze psů

- sazba poplatku činí za kalendářní rok a za jednoho psa 70 Kč (sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu činí 50 Kč), - u druhého a každého dalšího psa staršího 3 měsíců se sazba poplatku stanovená touto vyhláškou zvyšuje o 50 %, - poplatek je splatný jednorázově, a to nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku.

Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

- sazba poplatku činí 500 Kč (úleva ve výši 200 Kč z ročního poplatku platného pro příslušný kalendářní rok se poskytuje fyzické osobě, která má v obci trvalý pobyt a která v příslušném kalendářním roce je mladší než 18 roků nebo v tomto roce dosáhne věku 18 let), - poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci, - poplatek je splatný ve dvou stejných splátkách, vždy nejpozději do konce února a konce srpna každého roku.


Změny v jízdních řádech

Tento jízdní řád linky 422 je platný od změnového termínu 4. března 2012. Dochází k úpravám časových poloh spojů tak, aby byla lepší vazba na linku 406 směrem do Brna a linku 423 směrem do Ivančic i Rosic. K největším posunům došlo u spojů 14, 16 a 18, které byly posunuty o 10 minut dříve (odjezdy z Hlíny 13:41, 14:41, 15:41).

Masopustní rej, 11. února 2012.

7

8


Masopustní rej, 11. února 2012.


Průvod andílků a čertů na Hlíně

9

V neděli 4. prosince 2011 se na Hlíně konala velmi příjemná akce a to průvod andílků a čertíků s nadílkou Mikuláše. O půl páté odpoledne se před budovou obecního úřadu shromáždil zástup několika desítek andělů, andílků, čertíků i dalších lidiček bez těchto pěkných masek, kteří společně v průvodu s mnoha světýlky v lucerničkách vyrazili k procházce naší obcí. Za zvuku vánočních písniček z místního rozhlasu prošly téměř celou obec a poté dorazili do Pohostinství paní Koudelné. V útulné hospůdce, která byla doslova našlapána obecenstvem, pak děti hrály hry a hlavně netrpělivě očekávaly příchod Mikuláše, anděla a čertů. A také se dočkaly. Svatý Mikuláš s vypůjčenou knihou hříchů se dostavil v doprovodu anděla a tři čertů. Pak děti postupně předstupovaly před Mikuláše, který je upozorňoval na jejich drobné hříchy a podle zásluh jim naděloval sladkosti a někdy taky trošku uhlí, pilin nebo kukuřici, za to když děti trošku zlobily. Báječná atmosféra, výborná nálada a hlavně šťastné úsměvy dětí, to vše dále pokračovalo a všichni se velmi dobře společně bavili. Poděkování patří hlavně všem organizátorům a také všem andílků a čertům, kteří s námi šli do průvodu.

Společná fotografie všech andílků, 4. prosince 2011.

10


Průvod andílků a čertů s mikulášskou nadílkou, 4. prosince 2011.

11


IV. ročník turnaje v mariáši ve čtyřech

Dne 10. prosince 2011 se konal v Pohostinství paní Koudelné na Hlíně již 4. ročník Turnaje v mariáši ve čtyřech. Turnaje se zúčastnilo celkem 36 hráčů, kdy jeden z hráčů byl až z Prahy a dokonce mezi samými muži byla v turnaji i jedna žena. Turnaj vyhrál pan Petr Trnka, který si odnesl hodnotnou cenu. Poděkování patří všem nadšeným hráčům a také všem sponzorům této akce.

IV. ročník turnaje v mariáši, Pohostinství paní Koudelné, 10. prosince 2011.

12


IV. ročník turnaje v mariáši, Pohostinství paní Koudelné, 10. prosince 2011.

Připomeňme si, jak na první setkání s mariášovými kartami vzpomíná v knize Vzpomínky z dětství Josef Lada, malíř nezapomenutelných obrázků: „Tak se také u nás hovořilo, že se ve stodole nedalekého statku zjevil tchoř a že strýcové na něj půjdou s puškami. Toho tchoře jsem si ihned představoval jako něco, co vyplňuje nejméně půl stodoly a je podobné žaludskému esu z karet, které jsem si prohlížel vždy s mimořádným zájmem. Karty byly také snad vůbec první malované obrázky, jež jsem ve svém dětství viděl. Všechny jsem měl rád, jen právě to eso jsem nenáviděl. Připadalo mi jako příšera, jež požírá malé děti, a proto mi vždy přeběhl mráz po zádech, když jsem na ně přišel. Rychle jsem je vždycky zakryl jinou kartou, aby třeba neoživlo a nezatáhlo mě do díry, jež se pod našimi kamny černala jako dračí doupě. Ta potvora s rozevřenou tlamou mohla být všeho schopná.“


Adventní koncert

13

Měsíc prosinec je již tradičně spjat s adventními koncerty. Ani na Hlíně nechyběl dne 11. prosince 2011 tento koncert, na který opět přijeli zahrál a zazpívat učitelé a žáci Základní a umělecké školy z Oslavan. Úvodním slovem provázela paní Gábina Nosková. V kostele sv. Kunhuty na Hlíně, který se zaplnil lidmi, se rozezněly krásné písně a příjemné hudební skladby. Po skončení koncertu se konalo malé pohoštění pro všechny účinkující na obecním úřadě.

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty, 11. prosince 2011.

14

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty, 11. prosince 2011.



Babinec se na svém setkání v prosinci učil jak krásně zabalit dárky

15

Na poslední setkání Babince v roce 2011 se dostavilo dvacet jedna žen všech věkových kategorií. Podvečer krásně ubíhal při povídání a příjemném pohoštění a přitom se účastnice Babince naučily od Terezky Mezníkové jak s péčí, láskou a vtipem zabalit vánoční dárky.

Balení vánočních dárků pod vedením Terezy Mezníkové, 16. prosince 2011.

16


Balení vánočních dárků pod vedením Terezy Mezníkové, 16. prosince 2011.


Štědrodenní zpívání u kostela

17

Na Štědrý den odpoledne se hlínští pravidelně schází u místního kostela a zazpívají si společně vánoční koledy a písničky, které ještě více umocní celkovou atmosféru nejkrásnějšího dne v roce. Pak si popřejí krásné svátky a rozchází se do svých domovů.

Setkání občanů Hlíny se zpíváním koled před kostelem sv. Kunhuty, 24. prosince 2011.

18


Setkání občanů Hlíny se zpíváním koled před kostelem sv. Kunhuty, 24. prosince 2011.


Novoroční výšlap

19

Hlínští po silvestrovských oslavách nelenili a hned na Nový rok 2012 se dali do pohybu. Udělali si pořádný výšlap a to k pomníčku, kde tragicky zahynul 15. března 1965 (chybou pilotáže při provádění cvičné zteče nárazem letounu MIG-15 SB do země) npor. letectva Rostislav Minks z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, ve věku 25 let.

Novoroční výšlap aneb za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, 1. ledna 2012.

20


Babinec pořádal první bleší (zkušební) trh na Hlíně

S novinkou pro rok 2012 přišel hlínský spolek žen a dívek, Babinec. Rozhodnuly se totiž uspořádat první bleší trh. A tak v sobotu 14. ledna 2012 se v prostorách obecního úřadu zaplnily předem nachystané stoly nejrůznějšími věcmi, které hlínští nabídnuli k odprodeji. Nejvíce převládalo dětské oblečení, hračky, ale také drobné dárkové zboží a další věci. Ceny za nabízené věci se pohybovaly od 5 korun za kus do 300 korun. Celkem se prodalo zboží v částce 2200 korun. Na tuto akci se dostavilo 40 lidí. Účastníci akce, prodejci i kupující byli spokojeni a tak se Babinec rozhodnul, že určitě tuto akci zopakuje, třeba na podzim letošního roku.

Bleší trh v prostorách OÚ na Hlíně, 14. ledna 2012.


21

Hasiči – valná hromada 14. ledna 2012

Masopustní rej masek s večerní zábavou

V sobotu 11. února 2012, se i navzdory velkým mrazům sešlo několik nadšenců k masopustnímu průvodu obcí. Asi patnáct masek procházelo od 14. hodiny odpolední obcí, za hudebního doprovodu harmoniky, vozembouchu a trubky. K vidění byly různorodé masky, čertice i čert, kovbojové, tygr, Mexičanka, jeden člen týmu A JE TO, bílá paní, šerifka, zahradnice a další. Masky tancovaly, zpívaly a v některých domech byly i pohoštěny. Od 15. hodiny se v místním pohostinství paní Koudelné konalo masopustní veselí pro děti, kterého se zúčastnilo 7 dětí. Tedy hodinka zábavy, her, soutěž a sladkých odměn pod vedením slečny Terezy Mezníkové. Největší návštěvnost však měla večerní zábava s tombolou ve zmíněném pohostinství, kdy k tanci a poslechu hrálo Duo Lesczynski a skvělým moderátorem večera se stal Jakub Havlík. Poděkování patří všem organizátorům a hlavně účastníkům této akci, zejména maskám, které vydržely i v tak malém počtu se veselit i při tak velké zimě.

22

Masopustní rej masek, 11. února 2012.



Masopustní rej masek, 11. února 2012.

23

24


Březen 2012

• Sobota 24. března 2012 – 6. ročník koštu slivovice a jiných pálenek v 19.00 hod. na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. Už nyní si uschovejte minimálně 0,4 dcl pálenky do této soutěže. Bližší informace k soutěži budou včas uveřejněny. _______________

Květen 2012

• Neděle 13. května 2012 – Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. _______________

Červen 2012

• Neděle 3. června 2012 – Den dětí u rozhledny. Od 13. 00 hodin bude již po čtvrté probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. • Sobota 9. června 2012 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů požárních družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 14.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

V dubnu 2012 oslaví významné životní jubileum pan Jaroslav Hlavoň, v měsíci květnu se přidají další oslavenci, paní Miroslava Čechová a pan Jaroslav Vašulín. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled, radost a příjemné chvíle strávené v kruhu přátel a rodiny.


25

Potok Šatava

Ve zpravodaji číslo 1, březen 2009 jsme si připomenuli říčku Šatavu, která pramení nedaleko Špidlen. Tok Šatavy se během svého 42,5 km dlouhého toku mění. Ve svém horním toku je to lesní potůček, dále u obcí Prštice a Silůvky proudí napřímeným korytem, jehož tok se vsakuje u Mělčan. Dále na jeho toku nalezneme také naprostý unikát mezi jihomoravskými lužními lesy nacházející se na ploše 112,9 ha v přírodní rezervaci „Plačkův les a říčka Šatava“. O této zajímavé přírodní rezervaci si více povíme v některém z příštích čísel zpravodaje. Dnes se seznámíme s mužáckým sborem Šatavan, propagujícím svým jménem název „našeho“ potoka. Tok Šatavy v horní zalesněné části pod Hlínou.

Mužácký soubor Šatavan Žabčice

Na vrších a dolinách v kraji Dyjskosvrazeckého úvalu, kolem říčky Šatavy, kde vyzrávají vynikající odrůdy vinné révy leží vesnice Žabčice, Přísnotice a Unkovice. Tady v červenci roku 2006 vznikl mužácký pěvecký soubor Šatavan. Založila ho parta dobrých kamarádů, kteří mají v srdci moravskou lidovou písničku, která spolu s tradicemi, folklorem a vínem patří k našemu životu a dobré náladě v našem kraji. Pamětníci ví, že v těchto vesnicích se vždy zpívalo a zpívat bude. Doma, při vaření trnek, draní peří, loupání kukuřice i na svatbách. Zpívalo se při mrskutu, na májových zábavách, ostatcích, dožínkách, hodech a hlavně ve sklípcích. Všude tam se ozývaly naše písničky. Víme, že je na nás starších předat tyto krásné moravské písničky dalším generacím, aby nikdy neutichly. Jistě se někteří ptáte, proč mužácký, proč Šatavan a proč Žabčice. Mužácký proto, že mužák je starší moravský výraz pro dospělé ženaté muže. Většina členů souboru je dospělá již hodně dlouho a také ženatá. Šatavan podle již dříve zmiňované říčky Šatava, od níž pocházejí zakládající členové souboru. Žabčice se v názvu objevují proto, že zde byl soubor založen a pravidelně každý týden se

26


scházejí na zkouškách pod vedením žabčického rodáka pana Ladislava Matzky. Od svého založení v roce 2006 po dobu 2 let si obnovili spoustu písniček, které zpívali za časů svého mládí a naučili se mnoho dalších písní. Písničky, které se naučili a na pravidelných zkouškách zdokonalili, rádi zazpívají nejen pro sebe, ale i pro CD vydané mužáckým souborem Šatavan, 2011. ostatní posluchače, kteří mají rádi pěkné moravské písně. Když jeden z posluchačů uviděl věkové složení souboru, navrhl, aby se Šatavan přejmenoval na Šatavan – Pozdní sběr. On to myslel trochu ironicky s ohledem na věk souboru, neboť většině je přes šedesát roků. Ti to však vzali s humorem, neboť jsou zároveň i drobnými vinaři a pozdní sběr bývá dobré víno a dají se při něm zpívat ty nejkrásnější lidové písničky. V repertoáru tohoto dvacetičlenného souboru jsou zejména písničky z Hanáckého Slovácka, Podluží, z oblasti kolem Pálavy. Nevyhýbají se však ani písničkám z jiných oblastí, či jiného žánru. Zpívali na hodech v Přísnoticích, Unkovicích, důchodcům v Modřicích a Žabčicích. Dále na stavění máje ve Velkých Němčicích, Hrušovanech a Přísnoticích, nebo rozsvěcování vánočního stromu v Žabčicích a Přísnoticích. Další akce byla vystoupení na výstavě vína v Žabčicích a svěcení vína v Přísnoticích. V Pohořelicích se zúčastnili předvánočního zpívání a dvakrát přehlídky Mužáckých souborů. Mimo jiné vystoupili na ochutnávce vín v Říčanech, májových oslavách v Hrušovanech a otevírání Lidového domu v Žabčicích. Doposud posledními akcemi byl večer moravských písní v Židlochovicích a vystoupení v Rajhradě. tavané Dojeli k vám Ša tavané Dojeli k vám Ša ívat dojeli vám zazp ně vrané ko á oj st u [: venk iňák :] bř že starodávný ed hospodů Včíl verbujů pr tramínka u nk v ruce sklé adijů hl po ů, šij tě po [: énka :] srd em ět sv ludom é zvony Až zazvoňá star stela ko o éh sk ot z přísn ívajů zp za [: tam si eště :] la se ve z a lů vese půlnoci A keď už je po ně ko na jů da vyse cestu [: zpívajů si celů spodě :] je to čut až k ho

Mužáci Z moravské sm e všichni pěkn é dědiny, pocházíme ka ždý z dobré ro diny, [: potvrdí to aj tatíček, maměn ka, maměnka, ale taky každá pěkná panenk a. :] Koncem týdne když už máme po práci, sobě zanotuje m vždyť jsme m užáci [: a při tom se napijeme víneč ka, vínečka, jak se sluší na správného syne čka. :] Náš kapelník te n má všechno v malíšku, objeví i sebem enší chybičku, [: nepovolí doku d nota nesedí, nesedí, na výmluvy na še nikdy nehled í. :] O hodech si za zpíváme pod m ájí, lepší jsme než mnozí naši šoha ji, [: a když potom popijeme z po hárku, pohárk vzpomenem si u, na svou první frajárku. :]


27

Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně zanedlouho oslaví páté narozeniny! Aneb povídali jsme si se starostou obce Hlína o rozhledně

Jak se dočteme v moudré encyklopedii, rozhledna je vyhlídková stavba s vyhlídkovým prostorem vyvýšeným nad okolním terénem, přístupná veřejnosti. Mezi nejznámější rozhledny na světě patří Eiffelova věž v Paříži, v České republice patří mezi nejznámější pražská Petřínská rozhledna. Rozhledna bývá často vybudována jako součást jiné stavby, například na Malé Prašivé je součásti horské chaty a na Kozubové je součástí kaple. Česká republika spolu se sousedním Německem jsou zeměmi, ve které je největší hustota rozhleden na světě. Naše krásná rozhledna, Rozhledna Vladimíra Menšíka, se nachází na okraji obce Hlína na Hlínském kopci v nadmořské výšce 447,5 m. Jméno nese po populárním herci Vladimíru Menšíkovi, který se narodil v nedalekých Ivančicích. První dřevěná rozhledna zde stávala už od roku 1910, návštěvníkům sloužila do roku 1938, kdy musela být pro špatný technický stav stržena. V roce 2005 začala výstavba nové rozhledny, kterou financovala obec Hlína a na které se finančně podíleli i dobrovolní dárci. Rozhledna byla slavnostně uvedena do provozu 29. dubna 2007. Protože v dubnu tohoto roku oslaví hlínská rozhledna již páté narozeniny, nemohli jsme toto opomenout a pozvali jsme k rozhovoru osobu, která toho o rozhledně ví nejvíce. Přivítejme tedy starostu, pana Miloše Dostalého, který nám prozradí spoustu zajímavých informací ze života hlínské rozhledny. Rozhledna v dubnu 2012 oslaví již páté narozeniny. Je to krásné výročí. Připravuje obec Hlína nějakou významnou oslavu nebo něco jiného? Touto otázkou se zastupitelstvo zabývá již delší dobu, ale zatím není definitivně rozhodnuto. Převládá však názor, že spíše žádná oslava nebude. Já osobně bych také nic neorganizoval, protože se nám zatím nedaří získat finanční prostředky na úpravu okolí a prostředí je stále stejné jako při otevření a není se čím při slávě pochlubit. Odložil bych takovou akci na pozdější dobu, až okolí vybudujeme. Snad bude i lepší ekonomická situace než, v jaké se nacházíme nyní, kdy je třeba vážit kam obecní finance směřují, protože ta oslava by jistě nebyla zadarmo.

Jak hodnotíte po uplynulých pěti letech, co je rozhledna v provozu, její dopad na turistický ruch, na návštěvnost obce a celkově, jak je oblíbena u turistů? Začnu vzpomínkou na období příprav výstavby a diskuse o tom jak bude asi rozhledna navštěvovaná. Nikdo z nás tehdy ani v nejmenší naději nečekal takový úspěch, jaký rozhledna u turistů má. Návštěvnost rozhledny se dá rozdělit do třech kategorií. O víkendech, především v dopoledních hodinách, je to pěší turistika, v odpoledních hodinách potom autoturistika a po celý den cyklistická turistika. Obliba rozhledny je dána dle mého názoru jednak její polohou a rozhledem, ale v nemalé míře se na tom podílí také její název, věnovaný ivančickému rodákovi Vladimíru Menšíkovi. Sdělovací prostředky, tedy novináři, se ptají především na souvislosti

28


pojmenování po významném herci, ostatní pak po tom, co je z ní vidět a jak je vysoká. Rozhledna za těch pět let přivítala mnoho školních výletů, zájezdů, podnikových akcí, oslav, dva sňatky a spoustu drobných akcí o které jsme byli požádáni. Na rozhledně je vedena návštěvní kniha, ze které lze zjistit mnoho zajímavostí od nejstaršího návštěvníka (92 let), přes návštěvy z různých částí světa (Kanada, Austrálie, Německo, Holandsko a převážně Slovensko) až po různé poděkování a přání. Za těch pět let je tam pouze pár kritických názorů, Návrh rubu a líce průkazu č. 001 pro volný vstup což nás velmi těší a také se dá zjistit, na Rozhlednu Vladimíra Menšíka, že mnozí se k nám rádi vracejí. rozměr 54 × 85 mm, plastová karta. V loňském létě přivítala rozhledna na svém vrcholku již padesátitisícího návštěvníka. Prozradíte nám, jaký je vývoj návštěvnosti aktuálně a vůbec záležitosti týkající se provozu? Aktuálně je oficiální číslo 54 453 prodaných vstupenek a dá se předpokládat, že letos přijde 60 000. návštěvník. Provoz rozhledny zabezpečují naši spoluobčané na základě smluvního vztahu s obcí a spočívá v otevření, prodeji vstupenek a propagačních předmětů, dozor nad návštěvníky a také drobný úklid. Ostatní záležitosti spojené s chodem potom zabezpečuje obecní úřad. Na základě vydané směrnice je vedena přesná evidence a statistika, což bylo pochváleno i pracovníky odboru kontroly Jihomoravského kraje. Chtěl bych také připomenout, že i ekonomický provoz si zatím vede velmi dobře. Příjem ze vstupného 540 000 Kč, z prodeje propagačních předmětů 100 000 Kč, pronájem telekomunikační společnosti 590 000 Kč. Na straně výdajů jsou náklady zatím pouze na odměny obsluhujícím ve výši 120 000 Kč. Všechny údaje jsou za 5 roků provozu. V blízké době nás čekají také první náklady spojené s údržbou, jako je obnova nátěrů, oprava schodů a další. Musím také v této chvíli vyslovit pochvalu a poděkování všem, kteří se na rozhledně jako obsluhující vystřídali, za naprosto bezproblémový provoz a chod. Za celých pět let jsme zatím nezaznamenali žádnou mimořádnost nebo snad kritickou situaci. I když vše není úplně tak jak vypadá, protože jsme zaznamenali i dvě situace, které sice nebyly dobré, ale nakonec dobře skončily a ještě vzbudily úsměv na tváři. O co vlastně šlo? Krásné letní nedělní odpoledne, velká návštěvnost a tak jak téměř vždy před zavřením největší zájem a obsluha přetahuje otevírací dobu. V momentě, kdy nahoře již nikdo není, zavírá a odchází. Jenže dotyčný se nepřesvědčil přímo na místě (myslím nahoře), kde bohužel zůstala dvojice návštěvníků. Stalo se již dvakrát a v prvním případě se dovolali pomocí cyklistů, kteří přijeli a v obci vyhledali odpovědnou osobu, v druhém případě použili mobilní telefon a vyčkali příchodu vysvoboditele. Další nepříjemnost byla, když se někdo pokoušel dostat na rozhlednu páčením dveří, poškodil zámek a ten musel být vyměněn. A tak by se dalo zmínit ještě mnoho dalších zajímavostí. Na webových stránkách obce Hlína byla na počátku letošního roku umístěna velmi pěkná virtuální prezentace, která umožňuje nahlédnout do jednotlivých částí obce a také skýtá velmi pěkný pohled z rozhledny do okolí. Můžete nám blíže sdělit podrobnější in-


29

formace k této prezentaci? Těší mě, že říkáte pěkná virtuální prohlídka, protože v obci, jak pozoruji, trochu více rozvířila poklidné dění. Je to moderní elektronická prezentace, která je nyní v popřední zájmu všech turisticky atraktivních míst, mezi které patří i naše rozhledna. A odtud také pramení úmysl tento produkt získat a naše internetové stránky tím vylepšit. Jistě dá se diskutovat o ceně, ale kvalita je velmi dobrá a význam poznáme až s odstupem času. Obecní úřad je neustále kontaktován společnostmi, které se tímto zabývají a mohu Vás ujistit, že ceny takových produktů bývají mnohem vyšší, než zaplatila naše obec. Jen pro jistotu uvedu, že náklady byly 84 000 Kč, pro ty co to ještě neví. Zatím slyším jenom samé pochvalné zprávy a těší mě, že i diskuse na webových stránkách se točí kolem názvů částí obce a ceny, ale neřeší se kvalita. Názvy necháme opravit a snad již budou všichni spokojeni. Jinak je to takový průvodce po významnějších částech obce z pohledu turisty, který umožňuje také se pomocí tlačítek v tomto prostoru pohybovat a velký význam má především v pohledech z rozhledny, kdy je možno pohlédnout až do velmi vzdálených míst. Jsou nějaké novinky, které byste nám chtěl sdělit, týkající se rozhledny, propagačních materiálů, provozní doby apod.? I v této oblasti připravujeme pro letošní rok novinky, které se týkají vstupenek a propagačních předmětů. Tedy nejprve ke vstupenkám. Myšlenkou výroby speciálních vstupenek se zabýváme již delší dobu, ale vždy jsme od toho upustili, protože náklady na výrobu jedné vstupenky byly velmi vysoké. Až nedávno jsme dostali tip na tiskárnu v Tišnově, která splňuje naše požadavky v rozumné ceně. Došlo k dohodě, pan Radek Neužil a paní Kamila Veselá připravili grafický návrh a podklady pro tiskárnu, za což jim patří poděkování. Vstupenka bude žlutočerná, s perokresbou rozhledny a pořadovým číslem, navazujícím na současnou návštěvnost. V oblasti propagačních předmětů připravujeme výrobu plechových štítků na hole, na kterém bude v pohádkovém motivu nakreslena rozhledna. Výrobce těchto štítků z Jižních Čech, je velmi uznávaná firma, která v tomto směru rozjela sběratelskou vášeň v celé Evropě. O to více nás těší, že náš požadavek na výrobu přijala a do své kolekce nás zařadila. Dále bychom v letošním roce měli dát do prodeje plechové magnetické štítky rozhledny a samolepící etikety neboli nálepky s rozhlednou. Ještě bych uvedl, že všechny tyto záležitosti nijak nezatěžují rozpočet obce, ba naopak jejich prodejem obec jen získává. I v této oblasti bych měl jednu zajímavost. V období předvánočního shonu v loňském roce se na obecní úřad obrátila jedna paní s dotazem, zda by bylo možné získat

Návrh vstupenek č. 55001–65000 na Rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně, rozměr 118 × 42 mm, černý tisk na žlutém papíru.

30


za úplatu volný vstup na rozhlednu na delší časové období. Svou žádost vysvětlila přáním věnovat svému blízkému takovýto dárek pod stromeček, protože naši rozhlednu velmi často navštěvuje a moc se mu u nás líbí. Popřemýšleli jsme, zastupitelstvo schválilo částku 100 Kč za rok, pan Neužil připravil návrh vzhledu kartičky a zajistil její výrobu. A tak v současné době již existuje průkazka na volný vstup s pořadovým číslem 001. Uvidíme jaký bude další možný zájem a kolik se jich ještě vyrobí, ale v každém případě je to další zajímavost naší rozhledny. V otázce otevírací doby předpokládáme, že i v letošním roce bude v období prázdnin rozhledna otevřena každý den, protože tento model nám loni poměrně výrazně zvýšil návštěvnost a tím i příjem financí. Je něco, co byste chtěl sdělit, prostřednictvím tohoto rozhovoru budoucím návštěvníkům rozhledny a také občanům Hlíny? Domnívám se, že vše podstatné již bylo řečeno a tak jen snad popřát návštěvníkům krásný výhled z rozhledny, ať se jim u nás líbí a ať se k nám rádi vracejí. Děkujeme za příjemný rozhovor a zajímavé informace a přejeme hlínské rozhledně stále tak velký zájem turistů a také to, aby se podařilo realizovat co nejdříve pěkné zázemí rozhledny.

Ráj permoníků – zpřístupnění kulturní památky těžní věže Dolu KUKLA v Oslavanech

Ráj permoníků je koncipován jako zábavně - naučný park s příběhem, jehož součástí je i nově zrekonstruovaná kulturní památka těžní věže dolu KUKLA. Nachází se v bývalém areálu Rosicko-oslavanského uhelného revíru z přelomu 19–20. století, 30 km jihozápadně od Brna, na kraji města Oslavany. Má dobrou dopravní dostupnost jak hromadnou, tak individuální dopravou. Přímé vlakové spojení je zajištěno vlaky z brněnského hlavního nádraží, jedoucími směr Znojmo. Z brněnského autobusového nádraží Zvonařka jezdí pravidelné přímé linky směr Moravský Krumlov a Mohelno. Dopravní spojení automobilem je přes dálnici D1, exit 184 směr Rosice, dále pokračuje silnice 1. třídy směr Ivančice 15 km. Celý areál KUKLA je majetkem výrobní strojírenské firmy STROJÍRNA OSLAVANY, spol. s r. o., která je hlavním investorem projektu. Díky svému umístění již téměř 100 let dotváří areál KUKLA reliéf města Oslavany, kde se před více než 240 lety započalo s těžbou černého uhlí. Park je od zbývajících objektů areálu KUKLA, v nichž probíhá moderní strojírenská výroba, zcela oddělený, s možností samostatného přístupu návštěvníků i příjezdu cykloturistů. Bude zapojen do již realizovaného projektu cyklotras v regionu (Hornická, Pivovarnická, Zámecká, Energetická, Permonická). Pro návštěvníky je zajištěno samostatné parkoviště s kapacitou 100 míst hned u vstupu do parku. V obklopujícím prostranství těžní věže, členěném do dvou výškových úrovní, vzniká na 6 000 m2 zábavný park se 26 různými, hornickou hantýrkou nazvanými uzly (atrakcemi). V nich se bude odehrávat interaktivní hra „Magic Permon“, řízená pomocí moderních informačních technologií. Návštěvníci zde naleznou největší nadzemním bludiště v ČR imitující na povrchu styl důlních chodeb, důlní jezero, sopku propojenou s lanovým centrem, prales, reálné štoly, v nichž jsou umís-


31

těny další atrakce. Oproti jiným zábavným parkům se jedná o „zábavný park s příběhem“, kde každý návštěvník může zapojením do interaktivní hry „Magic Permon“ projít deseti nástrahami některé ze šesti tras oslavanských permonů. Princip hry spočívá v plnění 10 různých druhů úkolů – vědomostních, dovednostích , fyzických, adrenalinových, které jsou zadávány pomocí indicií ve verších. Hra je určena pro rozdílné věkové kategorie, proto má tři úrovně náročnosti (level 1 – děti do 10 let s doprovodem; level 2 – dospívající mládež – tzv. „náctiletí“; level 3 – dospělí). Ke zvýšení atraktivity a podpoře cestovního ruchu Oslavanska přispějí i další plánované doplňkové služby – cukrárna na terase věže, hornická kantýna, cykloúschovna, turistické informační místo s prodejem suvenýrů. V hornické kantýně i v cukrárně na terase těžní věže budou podávány tématicky zaměřené speciality, respektující gastronomii z přelomu 19.–20. století. Celkový rozpočet projektu činí téměř 40 mil. Kč, přičemž maximálně 14 mil. Kč bude spolufinancováno v rámci Regionálního operačního programu Roz- Noční záběr na současnou podobu voj udržitelného cestovního ruchu v regionu soudrž- těžní věže dolu Kukla po rekonstrukci, 2011. nosti NUTS II Jihovýchod. Dotace zahrnuje pouze aktivity spojené s rekonstrukcí těžní věže Dolu KUKLA a její využití pro potřeby cestovního ruchu, kultury a ekologické výchovy dětí a mládeže. V roce 2011 byla dokončena samotná rekonstrukce těžní věže a její přebudování na vyhlídkovou věž s muzeem, zpřístupněnou panoramatickým výtahem i osobám se ZTP. Vznikl zde prostor s neopakovatelným Geniem Loci pro pořádání různých informačně-vzdělávacích a kulturně-společenských akcí. V nejvyšším patře těžní věže ve výšce 41 m vzniká netradiční obřadní síň. Rodinám s dětmi, dospívající mládeži i dospělým tak nabídne Ráj permoníků poznání, zábavu i adrenalinové zážitky spojené s historií technologií těžby černého uhlí v regionu Rosicko-oslavanského uhelného revíru. Výsledkem úspěšně zrealizovaného projektu bude živá a veřejnosti přístupná kulturní památka s interaktivní náplní, která se stane zajímavým turistickým cílem pro opakované jednodenní výlety či zastávkou na toulkách po cyklotrasách Rosicko-Oslavanska. Otevření Ráje permoníků pro veřejnost je plánováno na 1. května 2012. Více na www.rajpermoniku.cz PhDr. Alena Lubasová, Ph.D. – manažer projektu

32


ROZHOVOR s paní Marií Čechovou – vedoucí spolku žen Babinec

Energická, milá a usměvavá dáma, která se s chutí pustí do nejrůznější práce. Před více jak rokem se stala zastupitelkou obce Hlína a posílila tak počet žen v hlínském obecním zastupitelstvu. A také před rokem převzala vedení úspěšného hlínského spolku žen Babinec, který kdysi založila paní Jana Vašulínová. Rok je určitě celkem dost dlouhá doba na to, abychom mohli trošku hodnotit. Hodnotit, co se podařilo, co mělo úspěch i také to, co bude dále. Jisté ale už teď je to, že za poslední rok vzrostl zájem žen a dívek o aktivity, které Babinec vedený paní Marií Čechovou začal pořádat. A tak Marušku Čechovou vyzpovídala i naše redakce: Převzala jste před rokem po paní Janě Vašulínové místní spolek žen BABINEC a podařilo se Vám hned v úvodu přilákat více žen, zejména těch mladších k atraktivní činnosti v Babinci. Jak hodnotíte uplynulé roční období, kdy jste začala BABINEC vést? V květnu loňského roku jsem převzala Babinec od paní Jany Vašulínové. Přesvědčila jsem se, že vhodné využití volného času stojí za to v každém věku, zvláště spojí-li se mladé a starší ženy. Atmosféra našeho scházení byla vždy přátelská, někdy laděná více dovesela, nikdy ne však dovážna. Kromě sdílení vlastních zážitků a prožitků byly náplní našich setkání také výrobní a tvůrčí schopnosti, kterých se ženy zúčastňovaly každý měsíc v různém počtu. O které akce v Babinci je největší zájem a které akce přilákají nejvíce návštěvnic do Babince? Největší zájem podle mého názoru měly návštěvnice o výrobu adventních svící a adventních věnečků, protože nic vám neudělá větší radost než to, že se pochlubíte vlastní výrobou. Pro každou kreativní ženu je důležitý tvůrčí duch a dostatečné množství inspirace. Občas se ale i ty nejlepší dostanou do stavu, kdy se každý nápad zdá obnošený a nic není dost dobré. Proto není nic špatného na tom, když se někdy každá žena podívá, jak se to dělá jinde, prostě najde inspiraci v tom, jak to dělají ostatní. Důležitá však je společná dobrá vůle, stejný cíl a vzájemný respekt. Jaké jsou Vaše plány pro rok 2012? Prozradíte čtenářům zpravodaje, na co se mohou těšit? Plánů v tomto roce mám několik, ale budu je postupně realizovat. V první řadě to budou ukázky panenek z kukuřičného šustí a malování kraslic pomoci voskové techniky, které si naše ženy budou moci vyzkoušet. Dostaví se k nám i známá kosmetička, aby nám předvedla ukázky líčení pro různé příležitosti a vše co do této kategorie spadá. Dále bych si dovedla představit v našem spolku BABINEC kurz první pomoci, který by se hodil zejména řidičkám, když se stanou svědkem nějaké závažné dopravní nehody, ale i ostatním ženám a dívkám. Také bych si přála, aby některé z nás navštěvovaly staré a nemohoucí občany naší vesnice. Proč by člověk, který je starý a špatně se pohybuje, musel sedět sám doma a jeho život by měl končit mezi čtyřmi stěnami? Člověk potřebuje člověka a vlídné slovo by udělalo určitě radost každému a dalo mu chuť do života. Kdyby někdo z Vás měl nějaký jiný návrh nebo nápad co ještě uskutečnit v našem spolku, sdělte mně ho a pokud to bude v mých silách, budu se snažit ho realizovat. Bude se BABINEC věnovat i některým charitativním akcím, jako třeba v minulosti pletení obvazů pro malomocné nebo šití panenek pro nemocné děti? Mohu-li se přiznat, nad těmito akcemi jsem zatím nepřemýšlela. Uvažovala jsem, že by se mohla zrealizovat Tříkrálová sbírka, jako je tomu v okolních vesnicích. Tuto sbírku pořádá Charita Česká republika po celé ČR. Peníze jdou přece na podporu projektu pro nemocné, handica-


33

pované a sociálně potřebné lidi. Výtěžek sbírky je určen především na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí a to zejména v regionech, kde sbírka probíhá. Nejméně desetina výnosu sbírky je každoročně určena také na humanitární pomoc do zahraničí. Věřím, že by se nám to mohlo podařit. Sbírka, která nejenom pomáhá druhým, ale také spojuje společnost, zvláště v dnešní době, která se zaměřuje na úspěšné, zdravé a silné by byla pro nás i přínosem jak vychovávat naše děti a mládež, která by nemyslela jen sama na sebe, ale i na druhé. Jaké jsou Vaše koníčky a záliby, co děláte ve volném čase? Chodím do práce a tak moc času na koníčky nemám. Protože v práci sedím celý den u počítače, tak se věnuji sportům. Třikrát v týdnu chodím cvičit na místní obecní úřad kondiční cvičení. Zahrádka je pro mě v současné době nejen záliba a koníček, ale stále více nutnost o ni Marie Čechová, 17. února 2012. pečovat. Ráda pěstuji květiny, hlavně muškáty v truhlících za okny a pokojové květiny. Největším koníčkem jsou moje tři vnoučata. Těm se snažím věnovat svůj volný čas pokud je to jen trochu možné. A když mně něco nejde? Tak si řeknu každý člověk je dobrý v něčem jiném, ale pílí se dá zvládnout spousta věcí a brzy vám mohou jít i věci, se kterými jste dříve měli problémy. No a posledním koníčkem je můj pes, s kterým se ráda procházím po lese a učím ho poslušnosti a stále se mně to nedaří a nedaří. Máte jedinečnou možnost vzkázat všem čtenářům zpravodaje něco zajímavého, poučného nebo podnětného. Zkuste jim něco říci… Chtěla bych říci, že vstup do tohoto roku by neměl být jen kalendářovou záležitostí, ale také výzvou pro všechny občany naší vesnice, aby se snažili zlepšovat mezilidské vztahy v obci, aby jim nešlo jen o osobní prospěch ale i o blaho celé obce. Ten pospolitý život umožní totiž našim občanům jako celku někým BÝT, nejenom MÍT majetek. Každý z nás má své poslání. Nesmíme však podlehnout dojmům, že v dnešním globálním světě nemůžeme nic změnit. Musíme si uvědomovat, jaké schopnosti a talent mají naši spoluobčané. Úkolem nejen starosty, ale i všech zastupitelů je dodávat lidem nejen optimismus a důvěru ve své možnosti, ale i hrdost na naši krásnou vesnici, aby každý z nás v ní našel jen to dobré. Člověk by se měl řídit příslovím: raduj se z toho, co máš a netrap se proto, co ti schází. Všem těm, které mně doposud pomáhaly, mnohokrát děkuji. Marie Čechová Děkujeme paní Marušce Čechové za velmi příjemný rozhovor a věříme, že Vás, kteří jste ještě trošku váhali, zda-li do Babince přijít, to možná přesvědčilo, že by to mohla být zajímavá činnost a veselé setkání, zkrátka pohodově strávený čas.

34


Kde ty hroby jsou – aneb nechme mrtvé spát

Přestože od konce druhé světové války uplynulo již 67 roků, stále slýcháme v médiích o nových nálezech nevybuchlé munice, která ohrožuje naše životy a majetky, neboť i po tolika letech bývá často plně funkční. Občas se také přijde na nějaký ten zapomenutý hrob vojína. Sklonek války v dohledu a s ním se rychle blížící fronta, mnohdy nedaly příliž času k řádnému pohřbívání vojáků a tím spíše německých. A tak byli tito často narychlo zakopáni, někdy i v mělkých hrobech tam, kde právě uhasl jejich život. Léty se změnil terén, orientace v něm a tak i na ty, o kterých dříve pamětníci s určitostí věděli, kde jsou, se již zapomnělo. Jedním takovým příkladem je místo posledního odpočinku německého vojáka naproti samotě Špidleny, (po dobu války německé to bašty), který odmítl kapitulaci a do poslední chvíle bojoval s přesilou rudoarmějců. V této souvislosti je v kronice obce Hlína popsána událost při osvobozování Rudou armádou 18. dubna 1945: „Němci měli týž den ráno velmi naspěch, aby se dostali rychle co nejdále od Rudé armády… Německé zadní Plukovník F. D. Šitikov, pomocník gardového generála Bělousova, velitele 13. gardové voje byly dopadeny sovětskými průzkumníky jezdecké divize, která osvobodila Ivančice. u Špidlen a další u Boží muky nad Neslovi- F. D. Šitikov sloužil po válce jako důstojník cemi, kde také padlí Němci byli pochováni. u námořnictva a bydlel se svojí rodinou Z Rusů nepřišel o život nikdo.“ Tolik výňatek v lázeňském městě Jalta na Krymu. ze zápisu o tomto střetu ruských a němec- Je čestným občanem města Ivančic. kých vojáků, jak jej zaznamenal obecní kro- Na jeho uniformě vidíme poměrně vysoká vyznamenání – Řád rudého praporu, nikář. V podobném duchu se nese i zápis Řád velké vlastenecké války, Řád rudé hvězdy kronikáře Patočky v neslovické kronice: a ozdnak příslušníků gardových jednotek. Stuha nad Řádem rudé hvězdy a velké „Na hlínské silnici u Boží muky motorizovlastenecké války je za těžké zranění. vaná sovětská hlídka dohonila opožděné ně- Na výložce vidíme symbol dělostřelectva mecké vozatajstvo a všech 19 mužů německé (zkřížené hlavně).


35

posádky na vozech, tam skončilo své válečné tažení.“ Podstatně bližší informaci pro nás zanechal očitý svědek této události, neslovický rolník Jaroslav Mecerod, jehož vzpomínku pan Karel Patočka zapsal do rodinné kroniky. „Jaroslav Mecerod byl na poli v Kopaninách u Božích muk, kde válel s koňmi. Okolo jel německý trén (zásobovací jednotka). V tom momentě přijel od Hlíny ruský motocykl s přívěsným vozíkem a dvěma muži. Předjeli v něm trén a zahájili palbu. Němci jako na povel zvedli ruce. Přijelo ještě malé pancéřové auto se třemi muži. Němce odzbrojili. Někteří Němci chtěli prchnout do lesa, ale tam postupovaly přední kozácké hlídky, které vše Němcům zmařily. Rusové Němce prohlédli, vše jim odebrali a pak je postavili do řady. Nastal pláč, prošení, ale nic nebylo platno. Pár ruských vojáků nemohlo vzít Němce do zajetí a tak těchto 19 Němců Rusové z automatických pistolí ihned postříleli a nechali je na poli Fotografie německého poddůstojníka z původní skleněné desky. volně ležet.“ Potud vyprávění neslovického rolníka Má na sobě letní uniformu používanou v Itálii, stužka je od vyznamenání za zimní tažení na Meceroda. Nedlouho po této exekuci byli východ 1941–1942, takže musel projít také Němci pohřbeni. Místo jejich společného východní frontou. hrobu je popsáno poměrně přesně a mnozí je také znají. Případná další bližší publicita není v tomto ohledu na pořadu dne. Tato poněkud drsná epizoda je pouhou vzpomínkou na krutou realitu válečné doby, odehrávající se tehdy poblíž obce Hlína. Dle sdělení Vlastimila Schildbergera z historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně byl v této lokalitě prováděn 17. dubna 1994 výzkum, který vycházel z informací tehdy žijícího pamětníka Františka Trojana z Neslovic (*1921). Pomocí detektoru kovu zde byla nalezena vystřelená sovětská nábojnice ráže 7,62 mm, která se používala do samopalu PPŠ Špagin vz. 41 nebo Sudajev vz. 43 a také do pistole Tokarev. Vladimír Voborný Poznámka: K příspěvku bylo jako ilustrace použito snímků zhotovených ve fotoateliéru Karla Doubravy v Ivančicích.

Tento příspěvek je poslední, který pro náš zpravodaj napsal pan Vladimír Voborný (25. 7. 1956–2. 4. 2011).

36


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1913/1914

Počátkem školního roku bylo v matrice školní zapsáno 32 chlapcův a 35 děvčat, celkem 67 žáků (o 1 méně než loni). Z nich chodili do měšťanské školy v Ivančicích 3 chlapci, v ústavě pro hluchoněmé byl jeden chlapec, v německé škole měšťanské v Brně bylo 1 děvče a v německé škole obecné (klášterní) v Brně také 1 děvče. Do zdejší školy chodilo tedy 28 chlapcův a 33 děvčat, celkem 61 žáků. Dne 15. října odstěhoval se učitel náboženství pan Karel Krčál, farář v Neslovicích, a na jeho místo přijel administrátor P. Adolf Tesař, který vyučoval náboženství na zdejší škole až do konce školního roku. Počátkem školního roku začala na zdejší škole a ve škole v Něm. Bránicích působiti učitelka ženských prací ručních, Marie Seidlová z Brna. Narodila se dne 30. května 1895 v Jevíčku, č. 556, a slib složila 15. září 1913. Poněvadž bydlila v Brně a částečně v Mor. Bránicích, odepřel jí zdejší obecní výbor příspěvek na byt 48 K, které platil učitelce minulé jež bydlela na Hlíně. Pan ministr kultu a vyučování jmenoval pro příští šestileté funkční období (od 1. 1. 1914) cvičného učitele při c. k. cvičném ústavu ku vzdělávání učitelek v Brně, Františka Anderla, okresním školdozorcem pro druhý český dohlédací okres Brno-venkov (soudní okres Ivančice) a pro český školní okres Brno-město. Pan místodržitel potvrdil výnosem ze dne 30. prosince 1913 jmenování, pokud se týče volby následujících osobností za členy české okresní školní rady pro Brno-venkov na nejbližší funkční období: 1. P. Julia Koubka, děkana v Bystrci, jako zástupce církve římsko-katolické, 2. Václava Pokorného, superint. a náměstka evang. faráře v Brně, jako zástupce církve evangelické, 3. Konstantina Zenottiho, odb. učitele při chlapecké škole měšťanské v Žabovřeskách, 4. a Vincenta Havlíčka, učitele I. třídy při II. chlapecké škole obecné v Husovicích, jako odborníky úřadu učitelského, 5. Josefa Konečného, zemského poslance v Troubsku, 6. Viléma Votrubu, říšsk. a zemsk. poslance v Králově Poli, 7. Ferdinanda Franze, úředníka všerob. dělnické nemocenské pokladny v Brně a obecního radního v Maloměřicích a 8. Bruna, šlechtice z Bauerů, starostu v Jehnicích, jako zástupce školních obcí. Všeobecných úlev v docházkách školních požívalo zač. šk. roku 5 chlapcův, 7 děvčat a koncem šk. roku 3 chlapci a 5 děvčat. Vyučování nebylo po celý rok ničím přerušeno. V kreslení bylo letos poprvé kresleno v III. oddělení také štětcem. Návštěva školní byla po celý rok pravidelná, procento zameškané návštěvy bylo 1,6 oml. a 0,4 neomluvených, celkem 2,0 %. Inspekce zdejší školy nebyla letos vykonána. Také se nekonala učitelská porada okresní. Zkouška z náboženství byla vykonána dne 13. května 1914 v Neslovicích. Naše škola obdržela od Občanské záložny 20 K a od J. Synka, obchodníka v Brně dar 10 K. Dne 2. prosince konal se za obvyklého již pořádku III. Dětský den. Sbírkou školních dětí sešlo se 5 K, jež zaslány téhož dne České zemské komisi pro ochranu dětí v Brně. Tamtéž za-


37

slány dne 27. června výsledky měsíčních sbírek dvouhaléřových v obnosu 4 K 26 h. Před počátkem školního roku dala obec opraviti omítky zdí na školním dvoře a zahradě, dále opraviti schody, zdiva, krytbu, nátěry dveří a oken za celkový obnos 601 K 39 h. Zemský sněm přijal de 28. února 1914 předlohu zákona o právních poměrech učitelstva. Na školách obecních stanoveno základní služné 1.000 K, 1.400 K a 1.600 K, přiznáno 10 K zvýšení služného a přebýtečné. Zato zrušen dosavadní přídavek drahotné, takže pro zdejšího správce školy znamená tato úprava platů dočasné snížení příjmů. Dne 31. března 1914 byly oznámeny disciplinární senáty při c. k. zemské šk. radě pro běžné funkční období. Ministerstvo kultu a vyučování nařídilo výnosem ze dne 20. dubna 1914, aby učitelky v řídícím postavení, byly oslovovány v úředním styku „paní“, i v tom, případě, jsou-li svobodné. C. k. zemská školní rada vydala výnos ze dne 31. 3. 1914, č. 7939, aby byl při vyučování kreslení brán zřetel k námořnictví. Opatřování přístrojův a předmětů k didaktickým účelům, jakož i jiných učebných pomůcek má se díti na základě výnosu ze dne 26. 4. 1913 č. 5333 u tuzemských firem. Ministerstvo kultu a vyučování vydalo výnos ze dne 6. 7. 1913 č. 23531 o poučování školních dětí o významu návštěvy cizincův. V tomto šk. roce vypukl v naší obci třikrát požár. Dne 30. 7. 1913 vyhořela stodola domkáře J. Červinky. Dne 29. 8. 1913 vyhořely stodoly rolníků J. Dostalého, J. Čecha, J. Šťastného a Fil. Vykoukala. Dne 10. 9. 1913 vyhořela kolna s chlévy a zásobami píce (uhořely dva kusy hovězího dobytka) zdejšího velkostatku, propůjčená hajnému J. Ivenzovi, od ní vzňala se část kolny domkáře Dudy. Na zdejší rozhlednu vystoupilo od začátku do 13. 9. 1914 – 7 218 osob. Dne 20. 8. 1914 zemřel svatý otec Pius X. Dne 3. 9. 1914 zvolen byl papežem kardinál della Chiesa, přijal jméno Innocent XV. Do konce tohoto šk. roku spadá počátek pohnutých událostí politických dějinné důležitosti. Dne 28. 6. 1914 zavražděn byl rukou úkladného vraha v Sarajevě následník trůnu J. c. a k. Výs. Nejjasnější pan arcikníže František Ferdinand a Jeho vznešená paní choť Žofie vévodkyně z Hohenbergu (rozená hraběnka Chotková). Za všeobecného ohromení a rozrušení obcovali žáci a správce školy zádušním službám Božím v Neslovicích dne 8. 7. 1914. Za vzniklého napětí mezi naším mocnářstvím a Srbskem podala naše říše 23. 7. Srbsku notu s podmínkami a po neuspokojivé odpovědi vyhlásila Srbsku dne 28. 7. 1914 válku. Dne 21. 7. Arcivévoda František Ferdinand d’Este s vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousku manželkou vévodkyní Žofií z Hohenbergu do 38 let. Dne 2. 8. vyhlásilo Německo válku (rozenou hraběnkou Chotkovou) a svými dětmi.

38


Rusku. 4. srpna vypověděla Anglie válku Německu a Německo Belgii. Francouzskému vyslanci v Berlíně dány dokumenty. Dne 5. srpna Rakousko vypovědělo válku Rusku. Němečtí vyslanci opouštějí Paříž a Brusel. Dne 6. srpna vypovědělo Srbsko válku Německu a 7. srpna vypověděla Černá Hora válku naší říši. Dne 11. srpna doručila francouzská vláda našemu velvyslanci v Paříži pasy a 12. 8. vypověděla Černá Hora válku Německu, 13. 8. přerušila Anglie styky s naší říší. Dne 21. 8. povoláni u nás nováčci a domobranci od 38 do 42 let. Dne 25. 8. vypovědělo Japonsko válku Německu a naše říše přerušila s Japonskem styky. Dne 27. 8. opouští náš velvyslanec Belgii. Z naší osady bylo povoláno k válečné službě 17 mužů. Za nejprudších bojů, kdy takřka denně docházely zprávy o rekovných výkonech naší armády, chystali jsme se zahájiti Jeho královská výsost, korunní princ a rakouský nový školní rok. arcivévoda František Ferdinand Karel Ludvík C. k. zemská školní rada vydala provolání Josef Maria Habsbursko-Lotrinský Rakouský k učitelstvu, by bylo zářivým příkladem neúd‘Este (18. 12. 1863–28. 6. 1914). morné práce, by líčilo dětem vítězství našich chrabrých vojsk, by budilo ve škole i v obci vroucí lásku k vlasti a prokázalo tak svou oddanost, věrnost a vděčnost našemu vroucně milovanému císaři Pánu. Učitelstvo uposlechlo tohoto vyzvání s nadšeným srdcem. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

Rakve Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie. < Vyhlášení války Německem, 1914.


39

Hlína na stránkách dobového tisku Kašpárek na výletě

Nazdárek děti! Slavily jste už svátek maminek? Je to s tím svát- Hlavička přílohy Lidových novin, č. 243, kem nějak popletené. Některé vydané v neděli 14. května 1933. děti jej budou slavit teprve tuto neděli. Já jsem si přispíšil a slavil jsem jej už minulou neděli jako děti v Žabovřeskách. Ale v Žabinách jsem nebyl, jel jsem s našimi na výlet. Tatínek už v sobotu večer hlásil, že se zítra brzy vstává, protože půjdeme oslavit svátek maminky do přírody. V neděli brzy ráno jsem vyskočil z postele a byl jsem jedna dvě nachystaný. Ještě jsem jedním okem mrkl do Lidovek na zprávy o počasí, druhým okem jsem mrkl na tlakoměr a když jsem oba ty mrky dal dohromady, vyšlo z toho, že bude pěkně, ale že pro jistotu mám si vzít deštník. Místo deštníku jsem si vzal nepromokavou kajdu, do kapsy radiovku, do ruky valašku a už se šlo. Na nádraží jsme přišli tak, tak. Děti, tam bylo národa! Ve vlaku jsme byli namačkáni jak sardinky. Počkat, sardinky jsou bez hlaviček, bez ručiček, bez nožiček, a my jsme toho všeho měli ve vlaku navíc. Takhle namačkaní jsme jeli až do Střelic a odtud do Silůvek. Tam jsme vystoupili a rázným krokem šlapali na Hlínu. Vzduch voněl, ptáčci zpívali, obilíčko se zelenalo, no vůbec bylo ráno jak ze zlata. To jistě k vůli maminkách bylo tak krásně! Jen jsme vstoupili do lesa, zaslechli jsme kukačku. Tatínek honem sáhl do kapsy, vyndal hrst drobných peněz, přehodil je z ruky do ruky a pak se mne tázal: „Slyšíš kukačku, Kašpárku?“ „Slyším dnes po prvé,“ odpovím. „Tak na!“ povídal tatínek a dával mně hrst drobných peněz. Toť se ví, že jsem hned nastavil obě ruce a v duchu se divil, proč že je tak najednou tatínek štědrý. Poděkoval jsem a chtěl jsem peníze dát do kapsy, ale tatínek honem zas po nich sáhl a povídá: „Počkej, počkej, já ti je jen půjčil, když kukačka kukala, aby se tě držely peníze.“ Tak vida, pro mne to kukání neplatilo, protože se u mne peníze dlouho nedržely. Najednou se udělal vítr a mamince začal rozčechrávat vlasy. Maminka se sháněla po hřebínku, ale ten jsme zapomněli doma. Slíbil jsem tedy mamince, že požádám prvního kohouta, kterého uvidím, aby mně pro ni půjčil hřebínek. Když jsme došli na Hlínu, začalo se kapánek mračit a s mračny se začal mračit i tatínek. Měl obavy, že zmokneme, proto rozhodl, že půjdeme do Tetčic místo do Ivančic, jak jsme původně chtěli. Ale já chtěl a chtěl do Ivančic. Tak jsme chvíli stáli nerozhodně a dohadovali se, až mi nakonec tatínek řekl, že jsem jako skřivánek. „Tak maličký?“ táži se. „Ne,“ praví tatínek, „tak paličatý.“ Děti, slyšely jste někdy o paličatém skřivánkovi? Já ještě ne. Ale tatínek mně to hned dokázal. Skřivánek prý na hromnice musí vrznout i kdyby měl zmrznout, a já prý musím do Ivančic, i kdybych měl zmoknout. Vtom se zase slunko rozzářilo a svítilo a svítilo, jako kdyby vědělo, že mají maminky svátek a že jim musí den ozlatit. A já, abych nebyl jak ten paličatý skřivánek, přestal jsem odporovat a šel, kam nás tatínek vedl. On Lidové noviny - Příloha Lidových novin pro společnost, módu, domácnost, děti, auta, cesty, šachy a jiné věci, na které se o všedních dnech nedostane, číslo 243, 14. května 1933, str. 8.

40


V našem seriálu jsme se probili od starých vojenských mapování přes stará katastrální mapování až do třetí čtvrtiny 20. století. První celostátní topografické mapování v měřítku 1 : 10 000 stojí na samotném předělu map starých (archívních) a moderních a je mu věnováno toto 8. pokračování. Seriál končíme příslibem, že podaří-li se shromáždit dostatečně solidní materiál k nějaké další archívní mapě, bude v Hlínských rozhledech publikován jako dodatek (samostatně).

Díl 8.

Hlína na Topografické mapě 1 : 10 000

Mapa TM10

Topografická mapa 1 : 10 000 (TM10) vznikla v období 1955–1971 původním mapováním Československa v uvedeném měřítku. Spolupracovala civilní i vojenská kartografická služba. Převážná část území státu spadala pod civilní sektor, tj. Ústřední správu geodézie a kartografie (ÚSGK). Pohraniční území a vojenské újezdy mapovala vojenská topografická služba Generálního štábu ČSLA. Mapování pokrylo celou bývalou ČSSR v počtu 6 432 mapových listů, z toho 20 % v gesci armády. Jeden mapový list TM10 pokrývá území o rozloze 21,2 km2. Tam kde to terén umožňoval, bylo využito metody letecké fotogrammetrie. V lesích byla doplněna tachymetrickým pozemním mapováním. Bylo použito Gauss-Krügerova zobrazení, souřadnicového systému S-1952 a výškového systému „Baltského -0,46 m“, resp. tzv. Baltského po vyrovnání ve vojenských újezdech a pohraničí. Polohopis je mapován velmi podrobně. Mapa poskytuje nesmírně přesný a obsahově bohatý obraz krajiny. Výškopis je zobrazen vrstevnicemi (výškový interval 2 m) a technickou šrafou. Celkem je mapa sedmibarevná: polohopis a kilometrová síť černě, hydrografie modře, lesy a zeleň nad 4 m výšky sytě zeleně, nižší porosty světle zeleně, půdorys zděných budov a výplně silnic I. – II. třídy oranžově, výplně spalných budov a silnic III. třídy žlutou barvou, vrstevnice hnědě. Hospodářsky významné oblasti (např. Rosicko-Oslavansko) byly mapovány dokonce v měřítku 1 : 5 000. Mapa se dočkala pouze prvního vydání. Téměř souběžně (1953–1958) prováděné vojenské topografické mapování 1 : 25 000 se stalo pro armádu prioritním – je dodnes živé, obnovované a aktualizované. Navíc civilní sektor započal v roce 1971 také se zcela novým mapováním, rovněž v měřítku 1: 10 000 (Základní mapa ČSSR). K vojenské topografické mapě vznikla paralelní měřítková řada ZM10, ZM25, ZM50, ZM100, ZM200, která je


41

rovněž dodnes platná a mapy v ní několikrát obnoveny. TM10 ustrnula ve svém vývoji a z dnešního pohledu se stala archiválií. Proto ji můžeme zařadit mezi staré mapy, třebaže absolutní věk díla není značný. TM10 není součástí státního mapového díla ČR. TM10 byla určena potřebám národního hospodářství a armády. V pravém horním rohu každého listu stojí velkým písmem „TAJNÉ“. Jelikož armáda od využívání mapy ustoupila, není divu, že téměř všechny výtisky byly skartovány. Pokud je autorovi známo, existují nyní pouze dvě kompletní sady TM10. Za prvé v Ústředním archívu zeměměřičství a katastru (ČÚZK) v Praze, kde je toto dílo k dispozici každému zájemci (černobílá kopie mapového listu v ceně 20 Kč, možnost vlastního skenování, vlastního fotografování - vždy v badatelně archívu). Za druhé v archívu Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu (VGHMÚ) v Dobrušce. První z uvedených sérií je již kompletně převedena do rastrové digitální podoby. Na mapovém serveru Ústředního archivu geodézie a kartografie (http://archivnimapy.cuzk.cz) je mapa připravena ke zveřejnění, a to v režimu prohlížení. (V době uzávěrky tohoto čísla HR jsou mapy k dispozici v modulu „Zkušební verze“ pod názvem „Topo S-52“.)

Hlína na TM10

Obec Hlína a její katastrální území se rozprostírá na čtyřech mapových listech: M-33-105-D-b-1 (mapováno 1959, tištěno/vydáno 1962) M-33-105-D-b-2 (mapováno 1959, tištěno/vydáno 1963) M-33-105-D-b-3 (mapováno 1958, tištěno/vydáno 1961) M-33-105-D-b-4 (mapováno 1959, tištěno/vydáno 1963) Mapa tedy zachycuje obec v roce 1958 a katastrální území obce v rozmezí let 1958–1959. Jelikož mapa zachycuje Hlínu a okolí teprve před půlstoletím, bude nejlépe srovnávat situaci na TM10 se současností. Rozsah zástavby odpovídá počátku 21. století v téměř celé „podsilniční“ části vsi. Výjimkou je novější budova družstva (kravín již stojí) a také domy na pravé straně cesty na Paloučky. Přibylo i několik budov naproti Kozím horkám. Vlastní Kozí horky již stály, ovšem chyběla protilehlá strana uličky, tedy směrem k lesu. Nejvíce domů přibylo za kounickou silnicí. V podobě symbolické značky najdeme pod Kopcem objekt transformátoru na konci elektrického vedení od Neslovic. Velkým překvapením je, že v témže místě chybí značka pro hlínská Boží muka. Patrně byla z obsahu mapy vytěsněna „důležitějším“ objektem – trafostanicí... (viz obr. 1). Všechny hlínské kříže jsou v mapě zobrazeny a vybaveny i výškovou kótou. TM10 je jistě první mapou, na které najdeme pomníček V. Hledíkové, zavražděné (1959) nad křižovatkou kounické a silůvecké silnice. Na druhé straně je mapa posledním snímkem, na kterém je zachycen rybníček Na paloučkách před přestavbou na požární nádrž (1965). Studánka pod Čagankou je zobrazena typickou symbolickou značkou pro pramen, vodní zdroj.

42


Obr.1: Obec Hlína na TM10 (výřez mapového listu M-33-105-D-b-3)

Zřejmě poprvé mapa zachycuje vedení velmi vysokého napětí 110 kV, procházející severní částí hlínského katastru v těsné blízkosti prštické silnice. Vedení přenáší proud ze sokolnické rozvodny (400/110 kV) do oslavanské rozvodny (110/22 kV) a je doprovázeno průsekem lesa o šíři 45 m. V hlínské plužině vidíme ještě značné množství rozptýlené zeleně, zejména skupin stromů a stromů o samotě. Snad jedinou „čistě polní“ tratí tehdy byly Kopaniny, a to v prostoru za Špidlenami. Hranice lesa byla velmi podobná té dnešní, přičemž lesa bylo tehdy o něco méně. Od počátku 60. let totiž postupně zarůstaly náletem plochy v západních Hlinkách, Na kopci směrem od dědiny k rozhledně, západní část Staré hory, meze nad Martálkou a několik dalších drobnějších lokalit (viz obr. 2). Lesní porosty jako takové jsou velmi pečlivě rozčleněny a popsány (viz obr. 3). Ze symbolické značky a alfabetické signatury se dozvídáme charakter lesa – listnatý, jehličnatý, smíšený. Pokud grafická náplň mapy dovolila, je zapsána také převažující dřevina (např. „dub“, „habr“, „bor.“ apod.), resp. dominantní dvojice dřevin. Následuje matematický výraz, kde v čitateli zlomku čteme průměrnou výšku porostu, ve jmenovateli průměrnou tloušťku kmene v prsní výšce a za zlomkovou čarou údaj o průměrném rozestupu kmenů (vždy v metrech). V nižších (mladších) porostech figuruje za signaturou pouze průměrná výška. Nesmíme zapomenout na zobrazení (větších) lesních školek, oplocenek a lesních průseků s údajem o šířce. Alfanumerickými kódy jsou opatřeny také silnice. Víme tak, že v době mapování měla


43

ještě jak kounická (č. 395), tak i prštická silnice štěrkový povrch (signatura „Š“). Šířka vozovky činila 4 m, s krajnicemi pak 6, místy jen 5 m. Neobvykle bohatě je mapa vybavena popisy. Pod názvem obce („Hlína“) stojí číslo („105“), tj. skutečný počet domů. Vedle je zkratka („MNV“) a informuje o umístění Místního národního výboru v obci. Druhým místním názvem Hlíny je „mysl. Ve špidlenách“. Po celé ploše území je značné množství (absolutních) výškových kót. Relativní výškou jsou vybaveny přírodní (rokle, strže, erozní rýhy) a umělé (úvozy, odkopy, náspy, meze, stupně apod.) tvary zemského povrchu. Ve všech uvedených příkladech se jedná výškový

Obr. 2: Katastrální území Hlíny na TM10 (výřezy mapových listů M-33-105-D-b-1, 2, 3, 4)

44


Obr. 3: Údolí Martálky pod Hlínou (výřez mapového listu M-33-105-D-b-3)

údaj v metrech s přesností na decimetry. Je zkrátka vidět, že mapa měla sloužit armádě! V katastrálním území Hlíny najdeme názvy polních tratí Kopaniny, Kozí horky, Hlinky, Na paloučkách, Veselá hora, Stará hora; lesních tratí Dobrá drva, Dobré dřevo, V Americe, U školky, Blatiny, U potoka, Velké líchy, Zajíček, Na pískách, U dubu, U Brněnky, Kaliště, Čekanka. Zajímavým doplňkem pomístních názvů jsou jména trigonometrických bodů (v závorce uvedeno číslo bodu): NA KOPCI (42), Tuřanka (45), Špidleny (65), Na pískách (85). Jako oronyma, tedy jména hor, pohoří, údolí a tvarů zemské povrchu vůbec byla na Hlíně vybrána dvě, a to: „NA KOPCI“ a „VESELÝ KOPEC“. Zatímco pro dominantu nad dědinou (450,4 m n. m.) je použití uvedeného typu názvosloví na místě, v případě Veselého kopce jde spíše o chybu, posun či špatné vystižení situace. Popsán měl být Hlínský kopec v lokalitě trigonometrického bodu Ve špidlenách. Ten reprezentuje nejvyšší kótu Hlínské vrchoviny (460,9 m n. m.). Dokonalost záznamu terénních tvarů je dobře patrná z obr. 3. V levé části vidíme k východu skloněný (ivančický) svah údolí Martálky s pestrou paletou tvarů spontánní liniové eroze (rýhy, strže, rokle). U užších rýh je kóta udávající šířku i hloubku, u širokých (půdorysně věrných) pouze kóta hloubková. Na západně orientovaném (hlínském) svahu martálského údolí je dobře patrné využití technické šrafy pro ilustraci umělých tvarů reliéfu – mezí, stupňů, úvozů, zářezů, náspů či hrází. Většině z nich náleží výšková/


45

hloubková kóta. Cesta od náspu přes brod Martálky a Syslice k sv. Jakubu a Ivančicím je ve stoupání od potoka ještě v podobě pěšiny – koncem 20. století byla rozšířena v účelovou komunikaci.

Závěr

Topografická mapa 1 : 10 000 pokryla beze zbytku území naší vlasti vrstvou doslova nabitou informacemi. Přebohatou informační náplň se navíc podařilo vytvarovat do esteticky vyváženého i kompozičně zdařilého díla. Dobou svého vzniku umožňuje čtenáři nahlédnout třeba do nezatopených údolí většiny pozdějších přehrad. Na pole, kam ještě pořádně nevyjely buldozery, kde ještě doznívala mozaika rozmanitého využívání půdy. Na okraje vesnic, kde teprve začínaly vyrůstat družstevní budovy. Na vesnice a městečka, kde bylo teprve zaděláno na bytovky a paneláky. Tak jako většině dříve zmíněných map v našem seriálu, se i TM10 dostalo odtajnění, resp. zveřejnění, a to je dobře. Ve spojení s již spuštěným internetovým serverem leteckých snímků z 50. let 20. století (http://kontaminace.cenia.cz) je každému zájemci umožněno „prolétnout se“ nad rodným krajem či nad územím, které ho prostě zajímá, třeba nad Hlínou... Ti prostředního a staršího věku mohou zavzpomínat „jak to tehdy bylo“, „kde to ještě nebylo“, „co tam tehdy rostlo“, „kudy to vedlo“ atd.

Použitá literatura: Hojovec V. a kol. (1987): Kartografie. Geodetický a kartografický podnik. Praha. S. 194–195. Novák V., Murdych Z. (1988): Kartografie a topografie. SPN, Praha. S. 278. Mikšovský M., Zimová R. (2004): Soudobé vojenské státní mapové dílo na území České republiky. Geodetický a kartografický obzor č. 12, roč. 2004. Veverka B. (2004): Topografická a tematická kartografie. ČVÚT Praha. S. 103–105. Vašulín J. (2007): Hlína – od minulosti k současnosti. 126 s. Adam D.: Topografická mapa 1 : 10 000 na internetu – http://www.tm10.unas.cz

Dušan ADAM, Ivančice

46


Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část třetí: Jméno, narozeniny a jmeniny, svátky malých dětí

JMÉNO

Výběr jména patří k oblíbeným povinnostem budoucích rodičů. Záleží jen na nich, kterou z mnoha možností pro svého potomka vyberou. Snaží se, aby se jméno líbilo jim i dítěti, případně aby ladilo s příjmením. Po otci V minulosti bývala volba jména jednodušší. Jednak jich nebylo k dispozici tolik, jednak se výběr řídil určitými pravidly. Přírodní národy věřily, že v dítěti se vrací některý z jejich mrtvých předků a tak používaly jejich jména. Tento zvyk byl rozšířen po celém světě a existuje dodnes, i když důvody jsou jiné. Může to být úcta k některému z předků nebo touha, aby dítě zdědilo se jménem i jeho vlastnosti. Pojmenovat prvorozeného syna po otci je velmi starý a rozšířený zvyk.


47

Starověk Ve starém Egyptě dostávaly děti jména plná emocí, vyjadřujících pocity rodičů (v překladu znamenala Přišla krásná, Bud‘ vítán apod.). Staří Řekové dávali většinou synovi jméno po dědečkovi a dceři po babičce. Římané to měli složitější, jejich jména se skládala ze tří částí. Prvních, osobních, měli k dispozici jen několik. Proto se tak často opakují jména jako Marcus, Gaius, Lucius, Publius či Titus. Další jméno bylo rodové a třetí příjmení, které původně nebylo dědičné a vzniklo jako označení nějaké vlastnosti nebo zásluh (Cicero — hrášek, Magnus — veliký). Dívky svá osobní jména neměly, používaly pouze rodové jméno v ženském rodě (např. Aurelia),. a pokud bylo víc sester, odlišovaly se pořadovým číslem (první — Prima, druhá — Secunda atd.), případně měly druhé jméno po otci. Jméno a příjmení Křesťané dávali svým dětem jméno při křtu. Proto se mu dodnes říká křestní jméno, i když mnohé děti už pokřtěny nejsou. Nověji se někdy užívá i termín rodné jméno. Dlouho měli lidé jen jedno jméno, pouze urozené rody k němu přidávaly tzv. šlechtický predikát, který většinou označoval místo jejich panství (z Chlumu, Z Rožmberka). V době vzniku měst, kdy se začalo víc lidí soustřeďovat na jednom místě, objevovala se přízviska i u obyčejných poddaných nebo měšťanů, aby se od sebe daly odlišit osoby se stejnými jmény. Vyjadřovala většinou nějakou charakteristickou vlastnost nebo povolání, např. Dlouhý, Nový, Truhlář, Kokta apod. Mnozí lidé časem přijímali druhé jméno podle předchozího majitele své usedlosti. Pokud usedlost, v níž bydlel Švec, zakoupil někdo jiný, říkalo se jeho domu stále U Ševců, a tak i nový majitel jméno používal. Nešlo jen o tradici, tyto názvy domů byly totiž uvedeny ve vrchnostenské evidenci (dokud se ve druhé polovině 18. století v souvislosti se zpracováním katastrů nezačala používat popisná čísla). Z těchto přízvisek a šlechtických jmen se později vyvinula naše příjmení, která se dědí po otcích nebo matkách. Dlouho nebyla povinná. V Rakousku-Uhersku (a tedy i u nás) příjmení jako povinnost uzákonil až Josef II. v 18. století. Jména na výběr Jaká se u nás používala křestní jména? Kdysi slovanská (Přemysl, Boleslav, Vojtěch, Libuše), od středověku se k nim přidávala další jména různých původů: latinská (např. Marek, Klára), řecká (Alexandr, Kateřina), německá (Bedřich, Karel, Hedvika), hebrejská (Matěj, Daniel, Marta aj.). Po nástupu katolické církve se začala pozvolna uplatňovat i jména křesťanských svatých. Často se opakovali Jan, Josef, Petr či Marie, časem k nim přibývala další podle toho, jak se lidé seznamovali s novými světci. Jméno pro dítě při křtu volili rodiče. Nebrali výběr na lehkou váhu, snažili se vybrat jméno hezké, a hlavně šťastné. Věřili, že může ovlivnit život dítěte. Často se opakovalo jméno otce, matky nebo jiného příbuzného běžné bylo pojmenovat dítě podle jeho kmotra nebo podle světce, kterého rodina obzvláště uctívala, nebo byl zrovna mezi lidmi oblíbený. Příslušný světec byl vnímán také jako patron a ochránce. V době, kdy už byly církevní kalendáře se jmény svatých běžně k dispozici a lidé uměli číst, dávalo se někdy jméno světce, který měl zrovna svátek. Říkalo se, že si dítě své jméno přineslo na svět.

48


Říkali jim Emerich, Melichar, Eustach a Ludmila. V městě se nemálo neobyčejným jménům synů pantatínkových smáli, ale z toho si pantatínek pramálo dělal. Držel se pevně prastarého rodinného zvyku, a jakmile se mu potomek narodil, hned se podíval do kalendáře a podle svatého, jehožto památka se právě slavila, musilo se děcko také jmenovat. Karolína Světlá, Z rodinné kroniky Každá země brzy vydávala své církevní kalendáře, aby se do nich dostala jména místních svatých, kteří v jiných krajích nebyli tak známí a oblíbení, U nás jsou to např. svatý Václav, Vojtěch, Ludmila nebo Cyril a Metoděj. Všichni svatí by se však do žádného kalendáře nevešli, a proto katolická církev vydává tzv. martyrologia, kde jsou soustředěna všechna jména světců a mučedníků. V poslední verzi je jich kolem 7 tisíc. Věřící rodiče mají opravdu pestrý výběr. Stále více jmen Škála jmen se během staletí rozrůstala o další domácí i zahraniční světce, jejichž jména k nám přinášeli cizinci z okolních zemí. Změna nastala v 18. století v době baroka, kdy se výrazně zúžil počet používaných jmen pouze na některé světce. V té době vrcholil kult Panny Marie, velmi oblíbený byl sv. Josef a Jan Nepomucký, ale i někteří noví svatí jako Terezie, František, Antonín... Národní obrození v 19. století přineslo snahu vracet se ke slovanským jménům (Jaroslav, Přemysl, Bohuslav, Svatopluk či Vojtěch z ženských Svatava, Libuše, Božena a mnohá další), dokonce byla ve slovanském duchu i uměle vymýšlena nová jména (Čechomil, Krasoslav). K největším změnám došlo ve druhé polovině 20. století, kdy se množství užívaných jmen začalo výrazně rozšiřovat. Do povědomí vstupovala moderní jména pocházející ze zahraničí. Snižoval se vliv církve a mnozí rodiče necítili nutnost vybírat jméno světce. Jediné, co se ve výběru jmen stále zachovává, je rodinná tradice. Databáze Z jakých křestních jmen tedy dnes můžeme vybírat? Databáze je rozsáhlá, zahrnuje jich tisíce. Jsou to jména registrovaná na matrikách. Když se stane, že rodiče vyberou pro své dítě jméno, které se v této databázi nenachází, záleží na matrice, zda je přijme. Pokud ne (jedná-li se např. o slovo, které se jako jméno dosud nikde nevyskytlo), zbývá možnost obrátit se na soudního znalce a posléze na soud. Při zápisu neprojdou pouze zdrobněliny a zkomoleniny, chlapci nemohou mít ženská jména a naopak, stejné jméno nemohou mít sourozenci. Od roku 2001 je možné zapsat ještě druhé křestní jméno (např. Marie Anna). Upravuje to zákon č. 301/2000 Sb. Všechna použitá jména v České republice jsou seřazena podle četnosti do tabulek a celkem je jich neuvěřitelných 120 tisíc. Většina z nich se ale vyskytuje jen jednou, dvakrát nebo třikrát. Lze říci, že u nás je možnost výběru dost volná a není předem nijak výrazně omezována. Není tomu tak ve všech zemích, například Francie má předem daný závazný seznam. Naopak v některých státech USA je povoleno pojmenovat dítě v podstatě jakkoliv.


49

Nejčastější jména Podle statistik je v České republice kolem 150 jmen, která se vybírají nejčastěji. Favorité se v průběhu času proměňují, protože i ve jménech se uplatňují módní trendy. Na předních příčkách se umisťují Jakub, Jan, Tomáš, Tereza, Marie a Natálie. To se však týká jen posledních let. Z hlediska nejvíce zastoupených jmen v průřezu všech generací stále vedou Jiří, Jan, Petr, Josef, Pavel, Jaroslav, Martin, Tomáš, Miroslav a František, u ženských jmen jsou v první desítce Marie, Jana, Eva, Hana, Anna, Věra, Lenka, Kateřina, Alena a Lucie. Své favority má každá země. Na Slovensku vedou Ján, Jozef, Mária a Anna, v Německu Maxmilian a Marie, v Polsku Anna a Jan, ve Francii Lucas a Lěa, v Anglii Jack a Emily, v USA Jacob a Emily a například v Japonsku Šun a Misaki. V poslední době můžeme u nás pozorovat touhu některých rodičů hledat neobvyklá jména. Někdy jsou staročeská (Kašpar, Matylda, Kajetán), jindy cizokrajná či přímo exotická, stoupá i počet dětí se dvěma křestními jmény. Občas se objeví i módní vlna související s oblíbeným filmem nebo televizním seriálem (Esmeralda, Manuela). Při výběru jména pro své dítě mohou rodiče uplatnit svou fantazii. Měli by však myslet na to, aby jejich potomkovi nebylo jednou na obtíž. Zajímavé je i vědět, jakého původu je vybrané jméno a co znamená. K tomu existují jak publikace, tak přehledy jmen na různých internetových stránkách.

NAROZENINY A JMENINY

Oslavy svátků, které souvisejí s datem narození nebo s křestním jménem, jsou dnes velmi oblíbené a běžně se pořádají ve všech rodinách. Jejich historie je však rozdílná.

JMENINY

Jmeniny neboli svátek, jak se dnes říká častěji, se slaví v den, na který připadá v kalendáři jméno oslavence. Jejich tradice je velmi stará, mnohem starší než oslava narozenin. V minulosti měla trochu jiný význam, než má dnes. Oslavy světců Oslavencem totiž nebyl člověk, ale světec. V den, na který připadal svátek světce, jej oslavovali všichni kteří nesli jeho jméno, a také ti, kteří si jej zvolili za svého patrona, třebaže se jmenovali jinak. Každý věřící křesťan měl svého patrona, kterého uctíval a od něhož očekával ochranu a přímluvu. Oslavy svátků nejvýznamnějších světců, uznávaných v celém katolickém světě, bývyly velkolepé. Konaly se slavnostní mše, lidé se vydávali na pouť do míst, kde byly uloženy světcovy ostatky nebo kde se stal nějaký zázrak. Později putovali do některého z kostelů, které byly příslušnému svatému zasvěceny. V každé vesnici se konala posvícení, spojená s dobr jídlem a zábavou, a to vždy k poctě svátku místního patrona. U nás byla velmi oblíbená také posvícení na svátek sv. Martina (svatomartinské 11. listopadu) a sv. Havla (svatohavelské 16. října), která se konala téměř všude. Tak tomu bylo až do roku 1787, kdy císař Josef II. velkou část těchto církevních oslav zrušil. Obával se, že lidé věnují víc času zábavám než práci.

50


Světci nebyli jen patrony lidí, ale také řemesel a povolání, nebo celých zemí. U nás, stejně jako v sousedním Německu či ve Francii, byly oblíbené anenské poutě s velkými procesími, protože sv. Anna (26. července) byla kromě jiného patronkou horníků, tkalců i truhlářů, služebných, švadlen a krajkářek. Také svátek sv. Václava (28. září), který se stal patronem České země (ale i např. vinařů a sládků), se mohutně oslavoval na slavnostních mších, poutích a lidových veselicích. Dodnes se v mnoha městech pořádají svatováclavské slavnosti. Občas se konají srazy Václavů, Josefů a dalších s hodně rozšířenými jmény. Ještě v 19. století chodívali na Annu, Josefa či Václava muzikanti oslavencům zahrát, v mnoha vesnicích museli obejít řadu domů, jak byla tato jména častá. Například na Slánsku se těmto obchůzkám říkalo štandrle. Dodnes se pořádají taneční zábavy — josefské, anenské apod. Kalendáře Kalendáře s církevními svátky a jmény světců sestavovala a každoročně aktualizovala církev. Pro jednotlivé země byly různé. Musely obsahovat jak nejdůležitější světce společné pro všechny křesťany, tak i místní, kteří byli v každé zemi jiní. Mohlo jít o svaté nebo jen blahoslavené, o křesťanské mučedníky nebo osobnosti, jež se významně zasloužily o katolickou víru v příslušné zemi. Samozřejmě že jejich svátek slavili nejen ti, kteří se po nich jmenovali, ale všichni věřící. Dnes kromě liturgických kalendářů existují i kalendáře občanské, které uvádějí nejčastější místní jména. Náš současný občanský kalendář sice z toho církevního vychází, ale v průběhu času byl upravován a měněn. Jmen křesťanských světců tam zůstala jen část, ostatní jména byla postupně rušena a doplňována podle aktuálních potřeb. Od 50. let 20. století existovala speciální komise pro kalendárium, která se řídila zejména oblíbeností jmen, takže nepoužívaná vyřazovala a nová doplňovala. Od roku 1989 podobná instituce neexistuje, proto nakladatelé, kteří vydávají kalendáře, vycházejí zpravidla z jejich podoby z doby před tímto rokem. V českém kalendáři je ke každému dni (kromě církevních či státních svátků) přičleněno jedno jméno. V jiných zemích je to většinou podobné, někde ale mají jmen více, např. polský kalendář uvádí vždy dvě na každý den. Katolíci sice stále slaví svátky světců, u nás však dnes převládají oslavy podle vlastního jména. Jmeniny patří k příjemným rodinným svátkům s pohoštěním a malými dárky pro oslavence. Pokud některé jméno v českém kalendáři není uvedeno, volí lidé svátek podobného jména nebo se řídí kalendářem jiné země, někdy si prostě sami zvolí datum, kdy své jmeniny oslavují. Příjmeniny Je to svátek obdobný jmeninám, ale týká se našich příjmení. Nápad na jeho slavení vznikl nedávno jako recese. Nemá žádnou tradici, ale mnoha lidem se zalíbil. Nejčastější česká příjmení jsou rozdělena na jednotlivé dny roku a autoři tohoto nového kalendáře si dali práci s tím, aby zařazení nebylo jen náhodné. Proto mají Svobodovi svátek 17. listopadu na Den boje za svobodu a demokracii, Slavíkovi 14. července na narozeniny Zlatého slavíka Karla Gotta, Sokolovi 16. února na výročí založení tělovýchovné jednoty Sokol atd. A ti, kteří se už do kalendáře nevešli, slaví společné příjmeniny 30. dubna.


51

NAROZENINY

Ani u panovníků, pokud neměli schopného kronikáře, neznáme den jejich narození, někdy dokonce ani rok! Natož u prostých lidí. Proto nebyl žádný důvod k oslavě. Nebylo co slavit Církev uznávala jen oslavy svátků světců a modlitby jejich lidských jmenovců. Lidé dlouho neznali ani rok svého narození, natož přesný den. To se měnilo teprve v průběhu 17. století, kdy se začaly vést církevní matriky. Do jedné knihy zapisovali katoličtí faráři narození, sňatky a úmrtí obyvatel své farnosti. V 18. století díky reformám Marie Terezie a Josefa II. se začaly vést také protestantské a židovské matriky, o sto let později teprve civilní (lidí bez vyznání, kteří nepatřili k žádné církvi), vedené obecními úřady. A teprve v polovině 20. století se u nás zavedla jednotná a povinná matrika pro všechny. Nejdřív se zřejmě narozeniny slavily v protestantských zemích, protože se tu k nim církev nestavěla tak odmítavě jako katolická. Od konce 18. století se oslavy objevují ve šlechtických rodinách. Programem byla hostina, zpěv a tanec, tehdy oblíbená domácí divadelní představení někdy i ohňostroj a samozřejmě dárky. Trvalo však ještě nějaký čas, než se zvyk slavit narozeniny ujal a rozšířil i do měst a na venkov. Záleželo totiž i na tom, jestli si chudé rodiny s více dětmi mohli něco podobného dovolit. Jubilea Dnes jsou narozeniny velmi oblíbeným svátečním dnem, v mnoha rodinách významnějším než jmeniny Často se na oslavu zve celá širší rodina, zejména tehdy, jedná-li se o narozeniny významné nebo „kulaté“. K těm patří kromě 1. narozenin hlavně dovršení 15. a 18. roku věku, kdy se dítě stává dospělým Často se více oslavuje také 33. rok života (říká se mu Kristova léta, protože právě tolik bylo podle legendy Ježíši Kristovi, když byl ukřižován) Největší oslavy většinou patří tzv. kulatinám a z nich hlavně padesátinám. Velké oslavy kulatých narozenin rodičů a prarodičů se u nás začaly objevovat v první polovině 20. století a dnes jsou všeobecně rozšířené. Schází se rodina a příbuzní připraví s Pohoštění a hlavně dort se svíčkami nebo číslicemi, nechybí množství přípitků blahopřání. Mnozí oslavenci ještě slaví s přáteli, případně se spolupracovníky ze zaměstnání. S blahopřáním ke kulatým narozeninám počítají i některé obce. Dětská party V poslední době se k nám z angloamerického prostředí dostal nový zvyk, a to je dětská narozeninová oslava. Jejím hlavním znakem je, že se koná bez dospělých a je určena jen pro malého oslavence a jeho kamarády. Rodiče ji pouze připraví a zpovzdálí zabezpečují její hladký průběh. Nejčastěji se tyto akce pořádají pro menší děti ve věku 4–10 let, a tomu je také přizpůsobena výzdoba bytu nebo zahrady, občerstvení i program. Party může být tematická, zaměřená třeba na oblíbený film, knížku nebo hru. Děti mohou přijít v kostýmech, což je sice náročnější na přípravu, ale o to veselejší. Pokud jde o občerstvení, zkušení rodiče říkají, že je třeba pro jednou zamhouřit obě oči nad jindy zakazovanými nezdravými pochoutkami včetně hamburgerů, sladkostí a kokakoly, anebo si dát tu práci a připravit atraktivní nazdobené menu se skrytými vitaminy. Místo nádobí se větši-

52


nou používají papírové či plastové talířky a kelímky, které jsou veselé, barevné a zároveň vhodnější, protože se nakonec prostě vyhodí. Party trvá dvě až tři hodiny, na které je třeba připravit program plný her a zábavy, aby se děti nenudily. Vyvrcholením bývá dort se svíčkami, který se slavnostně přináší po zhasnutí světel a který se malý oslavenec za povzbuzování ostatních snaží sfouknout. V Anglii nebo v USA, kde jsou tyto „birthday parties“ velmi rozšířené, bývá zvykem rozdávat pozvánky a po skončení zase poděkování za účast a za přinesené dárky, anebo dětem připravit malou výslužku s dobrotami, kterou si odnesou domů. Rodiče tu přípravě takových oslav pro své potomky věnují značnou pozornost a nelitují času a námahy pro jejich zdárný průběh. Třebaže se může zdát, že dětem přinášejí jen zábavu, mohou je nenásilně učit i základům společenského chování a kamarádským vztahům. Starší děti si většinou oslavu narozenin s kamarády organizují samy, ale jistě nepohrdnou podporou rodičů v podobě uvolněného bytu či připraveného občerstvení.

SVÁTKY MALÝCH DĚTÍ

Většina rodičů připravuje s radostí pro své malé potomky různé drobné i větší oslavy. Odměnou je jim dětská tvář, rozzářená nad dárky a dobrotami. To jsou však zvyky moderní doby, která malým dětem věnuje hodně pozornosti.

DĚTSKÝ SVĚT

Ve středověku nebyly děti pro dospělé tak důležité, aby jim věnovali příliš pozornosti, nevnímali ani jejich pocity a problémy. Děti byly pouze budoucími dospělými, kteří musí rychle vyrůst, aby se mohli začlenit do života, a hlavně do práce. Malí dospělí Děti vyrůstaly zhruba do 6 až 7 let v péči matky. Pak jejich dětství končilo, chlapci se přidali po bok otců a děvčata se zapojila do práce v domácnosti a v hospodářství. V židovských rodinách platilo rčení, že malé dítě se stane člověkem, když mu vypadají mléčné zuby. Pro malé děti neexistovaly dětské šaty, natož dětský nábytek, ani hraček nebylo mnoho. Důvodem nebylo jen to, že dospělí je nevnímali jako zvláštní kategorii. I on měli většinou jen jedny šaty, které jim vydržely mnoho let, nezřídka celý život, Nemělo by smysl zhotovovat pro děti, které rychle rostly, něco speciálního. Oblékaly se tedy stejně jako jejich rodiče, ať už pocházely ze šlechtických, měšťanských nebo venkovských vrstev. Někteří badatelé tvrdí, že ve středověku si rodiče nevytvářeli k malým dětem žádný hlubší citový vztah, protože dětská úmrtnost byla tehdy příliš vysoká. Ve skutečnosti toho o vztazích mezi lidmi z této doby moc nevíme. Můžeme ale předpokládat že lidé byli v zásadě vždycky stejní, tedy i schopni podobných citů jako my dnes, jen jejich chování bylo tvrdší a uzavřenější. Život ve středověku byl drsný a na sentiment a příliš velké projevy citů v něm nebylo místo. Škoda rány Rodiče bývali na děti mnohem přísnější, než jsme zvyklí dnes. Ještě před sto lety se jich děti bály, musely jim vykat, nebo dokonce o nich mluvit v množném čísle, často


53

byly bity podle hesla „metla vyhání děti z pekla“ nebo známého „škoda rány, která padne vedle“. V písničce z 18. století se praví: Pohleď otče, pohleď matko, jak zlé činí tvé dítě, sáhni rychle k metle na to a potrestej ho hbitě. Neprav, že nemá rozumek, z mládí ohýbej ten stromek. Ale neplatilo to vždy. Přísná výchova se začala rozvíjet až po třicetileté válce. Do té doby děti svým rodičům nevykaly. Ani nemohly, protože rozdíl mezi vykáním a tykáním neexistoval. Všichni si tykali, vykání se začalo pozvolna zavádět v 16. století. Přehnané projevování pokory vůči rodičům měli na svědomí jezuité, kteří ve svých školách tvrdě prosazovali návrat úcty a poslušnosti do běžného života. Jan Amos Komenský, na svou dobu velmi ohleduplný, také tvrdil, že „žák má ucho na zádech“. Trestání žáků ve školách záleželo i na jejich učitelích. V době, kdy kantoři v městských i venkovských školách byli závislí na tom, co dostali od rodičů svých žáků, byli na ně vlídnější. Za Josefa II. začali být učitelé placeni státem a jejich nezávislost se projevila větší přísností. Je to řečeno trochu zjednodušeně, ale v zásadě tento princip platil vždy a platí i dnes. Století dítěte Koncem 14. století poznamenal Tomáš Štítný ze Štítného v jednom ze svých spisů, že děti mají nejen tělo, ale také duši. Trvalo ještě hodně dlouho, než to zcela přijala celá společnost. Teprve v průběhu 15. a 16. století se na obrazech začaly objevovat skutečné děti, nikoliv zmenšeniny dospělých osob, jak se portrétovaly do té doby. Děti renesanční a později barokní šlechty mívaly už vlastní komnaty, ale skutečný dětský pokoj s odpovídajícím nábytkem se objevil až v 19. století. Podobné to bylo s dětským oblečením, vhodným pro malou postavu a dostatečně pohodlným, aby se v něm dalo pohybovat. Také větší výběr hraček je záležitostí moderní doby. Nikdy v minulosti se nevěnovala dětem taková pozornost jako v současné době. Dospělí se snaží vyplnit snad všechna přání svých potomků, vytvořit svět, který vyhovuje jejich potřebám a rozmarům. Proto si 20. století vysloužilo název „století dítěte“ a 21. století v tomto trendu zdatně pokračuje.

SVÁTKY

Mezi opravdové svátky dětí ve věku do 10 let patří dnes kromě každoročních oslav narozenin a jmenin snad jen nástup do základní školy. Pro děti z katolických rodin je navíc významný den prvního přijímání. První přijímání Jako jedna z mála církevních slavností si první přijímání zachovalo oblibu dodnes. Neplatí to jen u nás, ale i v dalších katolických zemích světa. Pro věřící rodiče je to důležitý okamžik v životě jejich ratolestí a zejména holčičky se nevzpírají stát se na chvíli obletovanými princeznami. Někdy se mu také říká dětská mše, protože mše spojená s prvním přijímáním je vlastně věnovaná dětem. Ve slavnostně vyzdobeném kostele se děti ve věku kolem deseti let poprvé zúčastní svatého přijímání (dostanou do úst oplatku, Tělo Kristovo). Předtím ovšem projdou jakýmsi školením, aby chápaly, jak a proč probíhá mše a jaký význam

54


má svaté přijímání. Zároveň jdou poprvé v životě ke zpovědi. Je to pro ně první důležitá církevní událost od pokřtění. Děvčata bývají oblečena v krásných bílých šatech, ve vlasech věnečky nebo kytičky. Chlapci mají vestičky nebo saka. V moravských obcích s folklorní tradicí bývají děti ve slavnostních krojích. V rukou drží svíčky, které si zapalují od paškálu, velké velikonoční svíce. Také jejich rodiče a kmotři jsou ve slavnostním a po skončení mše se společně vyfotografují, případně uspořádají na počest dětí slavnostní oběd. Slavnost prvního přijímání se většinou koná první neděli po Velikonocích, termín vychází často na konec května nebo začátek června. Počet zúčastněných dětí bývá různý. Tam, kde není příliš silná komunita věřících, jsou to jednotlivci, v silně katolických zemích, jako je např. Španělsko či Polsko, přistupují k prvnímu přijímání společně celé školní třídy. První den školy Oslava dne, kdy se dítě stane prvňáčkem, se stala tradicí až ve 20. století. Většinou je spojena s návštěvou restaurace (dnes často fast foodu) nebo cukrárny a s menším dárkem. Většina dětí i rodičů chápe vstup do první třídy jako životní zlom, kterému je třeba věnovat pozornost. Vždyť malý školák se pouští maminčiných sukní (mnohdy poprvé v životě), přebírá část zodpovědnosti za své činy a s taškou na zádech vstupuje do samostatného života. O slavnostní atmosféru se stará i škola, která prvňáčky vítá vyzdobenými třídami a uvítacími proslovy, někde se připojí i obec a starosta pozve děti na setkání s pohoštěním. V historii něco podobného nenacházíme. Slavnostní uvádění žáků do studia organizovaly jen univerzity, ale to se netýkalo malých dětí. Ty sice od 14. (u nás spíše od 15.) století do školy mnohde chodily (především ve městech, na venkově vznikaly školy později a šlechtické děti měly většinou domácí učitele), ale nástup do výuky nebyl nijak slavnostní. Teprve školní reformy Marie Terezie z roku 1775 daly základ k povinné školní docházce. Do první třídy se vypravovalo stále více dětí najednou a tento den se stal hodný pozornosti (v polovině 19. století už chodilo do školy 75 % školou povinných dětí). Poslední den školy Závěr školního roku, spojený s rozdáváním vysvědčení, má sice slavnostní ráz

55


na všech stupních škol, ale malé děti jej vnímají přece jen víc. Záleží na tom, jak moc se těší na okamžik, kdy předloží rodičům své vysvědčení, a také na rodinných tradicích. V některých rodinách je tento den opravdu sváteční, děti dostávají dárky a jde se na oběd nebo na zmrzlinu. (V dalším vydání zpravodaje si můžete přečíst o dospívání a zkouškách dospělosti.) Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2

RECEPTY aneb dobroty pro vás Česnekové roštěnky

600 g zadního hovězího masa, sůl, mletý pepř, hladká mouka, 2 velké cibule, česnek, olej, 80 g anglické slaniny. Omyté a osušené maso nakrájíme na plátky, naklepeme, osolíme, opepříme. Oloupaný česnek rozmačkáme a do každého plátku masa vetřeme cca 1 stroužek česneku. Maso obalíme v mouce, oklepeme a prudce opečeme na rozpáleném oleji. Opečené maso vyndáme a udržujeme v teple. Do výpeku nasypeme nadrobno pokrájené cibule a anglickou slaninu. Za častého míchání opečeme dozlatova. Na cibuli se slaninou uložíme maso, podlijeme vývarem nebo horkou vodou a pod pokličkou dusíme do měkka. V hrnku vývaru nebo vody rozkvedláme lžíci mouky a přes sítko nalijeme k téměř měkkému masu. Promícháme a dodusíme do úplného změknutí masa. _______________

Tvarůžková buchta

Těsto: 450 g polohrubé mouky, 3 lžičky prášku do pečiva, 500 g bílého jogurtu, 2 vejce, špetka soli. Náplň: 250 g tvarůžků, 200 g uzeniny (klobása, kabanos, ...), 200 ml zakysané smetany, 4 vejce, sůl, mletý pepř, drcený kmín, oregano. Suroviny na těsto promícháme v míse a vyklopíme na vyšší plech vyložený papírem na pečení. Rukama potřenýma olejem je roztáhneme po celém plechu. Tvarůžky a uzeninu pokrájíme na drobné kousky a nasypeme na těsto. Podle chuti poprášíme kmínem a oreganem. Smetanu a celá vejce vidličkou rozšleháme, osolíme, opepříme a rovnoměrně rozlijeme na buchtu. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a upečeme dozlatova, cca 30 minut. Po vytažení z trouby necháme chvíli vychladnout a můžeme podávat. Vhodnou přílohou je sterilovaná zelenina. _______________

Bábovka s kávou a skořicí

4 vejce, 150 g másla, 150 g práškového cukru, 3 lžičky kávy (nejlépe instatní), sůl, 1/2 lžičky strouhané pomerančové kůry, 1/2 lžičky mleté skořice, 300 g polohrubé mouky, 3/4 prášku do pečiva, 200 ml mléka.

56


Žloutky s cukrem a máslem ušleháme do pěny. Přidáme kávu, skořici, pomerančovou kůru, špetku soli a zašleháme. Pak přidáme mouku smíchanou s práškem do pečiva, mléko a promícháme. Nakonec opatrně vmícháme tuhý sníh z bílků a dáme péct do vyhřáté trouby. Pomalu upečeme, zkoušíme špejlí. Po vychladnutí pocukrujeme. _______________

Bábovka s jablky a skořicí

180 g cukru krupice, 180 g polohrubé mouky, 3 vejce, 6 lžic mléka, 4 lžíce rostlinného oleje, 1 lžička mleté skořice, 3 středně velká jablka, 1/2 prášku do pečiva. Žloutky s cukrem vyšleháme do pěny. Přidáme vrchovatou lžičku skořice a zašleháme. Pak přidáme olej, mléko a všechno společně vyšleháme. Po částech do hmoty zašleháme mouku smíchanou s práškem do pečiva. Zlehka vmícháme sníh ušlehaný z bílků a na kostičky pokrájená oloupaná jablka. Těsto nalijeme do vymazané a vysypané formy. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Po 20 minutách snížíme teplotu na 170°C a pomalu dopečeme, asi 40 minut. _______________

Mazanec - bábovka

250 ml mléka, 1 vanilkový cukr, 100 g cukru krupice, půl lžičky soli, 80 g rozpuštěného másla, 1 žloutek, 1 lžička citronové kůry, špetka muškátového květu, 200 g hladké mouky, 380 g polohrubé mouky, 20 g čerstvého droždí, rozinky naložené v rumu, bílek na potření, mandlové lupínky. Do vlažného mléka nasypeme cukr, rozdrobíme droždí a necháme vzejít kvásek. Do mísy prosijeme mouku, osolíme, přidáme rozpuštěné máslo, žloutek, kůru, muškátový květ, rozinky, vzešlý kvásek a vypracujeme hladké těsto. Formu vytřeme důkladně máslem, vysypeme mandlovými plátky, a těsto do ní přemístíme. Ve formě ho necháme kynout asi hodinu. Pak potřeme povrch bílkem, posypeme mandlemi a pomalu upečeme (170 °C, cca 40 minut). Pokud nemáme hodně velkou formu, rozdělíme těsto do dvou menších. Nebo uděláme jeden až dva bochánky a upečeme je na plechu. _______________

Plněný chléb zapečený

1 bochník chleba libovolné velikosti, máslo (na 500 g chleba asi 130 g), sůl, česnek, libovolný salám, plátkový sýr, cibule, paprika, případně cokoliv jiného nás napadne.

57


Máslo necháme rozpustit, trochu osolíme a vmícháme rozmačkaný česnek. Chléb nakrájímne na ne příliš silné krajíce, ale nedokrojíme až dolů, necháme ho vcelku. Česnekovým máslem potřeme všechny krajíčky z obou stran. Do každé mezery mezi dvěma krajíčky vložíme salám, sýr, kolečko cibule a kousek papriky. Takto naplněný chléb položíme na velký kus alobalu, potřeme ze všech stran zbytkem másla a pevně zabalíme. Položíme na plech a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Po 20 minutách rozbalíme a dopečeme ještě asi 10 minut do křupava. Nakrájíme na jednotlivé krajíce a podáváme se salátem z čerstvé zeleniny.

_______________

Cigánské řízky

500 g kuřecích prsou, 1 pórek, sůl, mletý pepř, kari nebo grilovací koření, 4–5 vajec, 4 lžíce solamylu, 1 lžíce sojové omáčky, olej na smažení. Omyté a osušené maso pokrájíme na kostičky, pórek nadrobno. Všechny suroviny dobře promícháme, můžeme nechat uležet (není nutné). Lžící klademe malé hromádky na rozpálenou pánev s trochou oleje a z obou stran opečeme dozlatova. Podáváme s libovolně upravenými bramborami a čerstvou zeleninou. _______________

Hrnkový beránek

1 hrnek polohrubé mouky, 1 hrnek hladké mouky, 1 hrnek moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, hrst rozinek, hrst posekaných ořechů, 1 lžička kakaa, 1 lžička sušené citrónové kůry, 2 vejce, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku rozpuštěného másla nebo Hery. V míse smícháme všechny suché suroviny včetně rozinek a ořechů. Přidáme celá vejce, mléko, tuk a dobře promícháme. Těsto nalijeme do vymazané a hrubou moukou vysypané formy a přikryjeme poklopem. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme asi hodinu. _______________

Medové jidáše

500 g polohrubé mouky, špetka soli, 250 ml mléka, 2 lžíce cukru, 2 žloutky, 100 g másla, 100 g tekutého medu, 40 g droždí, 1 vejce na potření. Do mírně teplého mléka dáme cukr a rozdrobíme droždí. Na teplém místě necháme přikryté vzejít. V míse utřeme máslo s medem a žloutky. Přidáme mouku se solí a kvásek. Vařečkou vypracujeme vláčné nelepivé těsto. Přikryjeme utěrkou a necháme nakynout.

58


Vykynuté těsto rozválíme na pomoučeném vále na tloušťku 1 cm a vykrájíme kolečka. Skládáme je na papírem vyložený plech. Kolečka potřeme rozšlehaným vejcem a každé propícháme vidličkou. Necháme ještě dokynout 15–20 minut a vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C. Upečeme dozlatova. Podáváme s miskou medu, každý si namaže jak je libo. _______________

Drožďová polévka s vločkami

3 lžíce oleje, 1 velká cibule, 1 kostka droždí (42 g), 1 vejce, 5 lžic ovesných vloček, sůl, mletý pepř, 0,5 lžičky mleté papriky, 0,5 lžičky kari. V suchém hrnci nasucho opražíme vločky a vysypeme do misky. Do hrnce nalijeme olej a necháme na něm zpěnit pokrájenou cibuli. Rozdrobíme k ní droždí a mícháme dokud se zcela neroztaví. Vmícháme koření a celé vejce. Až se vejce srazí, zalijeme studenou vodou (cca 1,2 l), osolíme, přisypeme vločky a vaříme až změknou (asi 20 minut). Na talíři polévku posypeme posekanou pažitkou. _______________

Chlebová polévka

2 hrsti kostiček tvrdého chleba, 1 kostka slepičího bujónu, špetka drceného kmínu, sůl, 200 ml mléka, 1 vejce, 3 stroužky česneku, zelená petrželka. Do hrnce nalijeme asi litr vody. Dáme do ní chleba, bujón a kmín. Vaříme, dokud se chleba nerozvaří. V mléce rozšleháme celé vejce, vlijeme do polévky a necháme přejít varem. Ochutíme solí a rozmačkaným česnekem. Na talíři posypeme petrželovou natí. Komu v polévce vadí kousky rozvařeného chleba, může ji před vlitím mléka s vejcem rozmixovat. _______________

Rohlíkové špízy

2 rohlíky, 2 libové párky (tlusté), 200 g tvrdého sýra, 3 vejce, 4 lžíce hladké mouky, 1 lžíce plnotučné hořčice, sůl, olej. Rohlíky a párky nakrájíme na kolečka, sýr na kousky. Střídavě napichujeme na špízové jehly nebo na špejle. Vejce rozšleháme vidličkou s hořčicí, moukou a solí, až vznikne hladké těstíčko. V něm obalujeme špízy a ze všech stran usmažíme v rozpáleném oleji dorůžova. Podáváme teplé se zeleninou. Zdroj: www.mamincinyrecepty.cz


59

• sobota 17. března 2012 – Hasičsko-skautský ples, Besední dům, Ivančice. • sobota 31. března 2012 – Velikonoční koncert, kostel sv. Petra a Pavla, Dolní Kounice. • neděle 1. dubna 2012 – Květná neděle, Křížová cesta s výstupem ke kapli sv. Antonína, Dolní Kounice. • sobota 7. dubna 2012 – Otevření kláštera Rosa Coeli, Dolní Kounice. • sobota 14. dubna 2012 – 3. narozeniny Stromokruhu Evropy, Ivančice. • neděle 15. dubna 2012 – Slavnostní valná hromada ke 100. výročí založení TJ Sokol Moravské Bránice, (12. 2. 1912), sokolovna, Moravské Bránice. • sobota 21. dubna–neděle 22. dubna 2012 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Dělnický dům Oslavany. • sobota 21. dubna 2012 – Oslavanská padesátka, Memoriál „Tondy Šaláta“, Oslavany. • neděle 29. dubna 2012 – Slet čarodějnic, Ivančice. • úterý 1. května 2012 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, zámek Oslavany. • sobota 5. května 2012 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Masarykovo náměstí, Dolní Kounice, 13–22 hod. Přehlídka a degustace vín od více než 100 vinařů, ukázka historických řemesel a výrobků spojených s vinařstvím. • pátek 11. května–neděle 13. května 2012 – 18. ročník Trampské noty, Padochov. • sobota 12. května 2012 – 19. ročník turistického pochodu „Z Ivančic do Ivančic“. • pátek 18. května–neděle 20. května 2012 – Slavnosti chřestu, prodej chřestu, trhy, zábavný program. Palackého náměstí, Ivančice. • pátek 25. května–neděle 26. května 2012 – Celostátní přehlídka volnočasových aktivit „Bambiriáda“, Ivančice • neděle 27. května 2012 – Pohádkový les, Ivančice.

Pohled na nádvoří zámku v Oslavanech.

60


ZKUŠENOSTI Březen

Vítr, déšť a sněh a led jako vítr o závod se honí; po suchu máš bláto hned, zima ku konci se kloní.

Zima, kterou Tomáš nese, dlouho ještě námi třese. (7. 3.) – Byť byl jarní den (21. 3.) jak na zakázku, přece nechoď ještě na procházku, ať tvé zdraví neztratí svou sázku. – Na den Zvěstování krásné jitro plní dobrou čákou naše nitro. (25. 3.) – Jehňata-li v březnu na pastvinách skotačí, v dubnu opět do chlévů se potlačí. – Radlice, jež v březnu oře, v dubnu odpočívá v dvoře. – Napadlý sněh březnový oseničku nehoví. – Nezapomeň nikdy na to, březnový prach že je zlato.

Duben

Na duben jen neměj spoleh valný, bývá jasný dnes a zejtra kalný. Takový se duben nejvíc chválí, v kterém bývá čerstvý chládek stálý. Na desátý v dubnu den setý bývá krásný len. – Před dvacátým pátým vřeskot žáby nepříjemnou povětrnost vábí. – Mokrý duben věští úrodu, suchý předpovídá nehodu. – Teplé deště v dubnu slibují žeň, v které si lidé libují. – V dubnu prorokuje rachot hromů, mráz že více neuškodí stromu. – O déšť, který v dubnu rosí, nechať každý snažně prosí; je-li duben příliš suchý, zastavuje zrostu ruch.

Květen

V květnu radost po kraji se hostí, ač má chladna prospěšného dosti. Veselí se město, raduje se ves, zvučným zpěvem ptáků ozývá se les.

Před Filipem deštík noční úrodu nám věští roční. (1. 5.) – První květen deštivý – polím, pícím škodlivý. – Mráz, jejž Mamert, Pankrác, Servác kuje, rád se v celém létě opakuje. (11.–13. 5.) – Urban-li nám pěkně hřeje a Vít deštěm vlaží, jak si člověk jenom přeje, tak jej pole blaží. (25. 5.) – Déšť na Páně vstoupení píci valně zacení. (20. 5.) – Květen-li se větrem, červen deštěm vlní, sejpky nazvíce i bečky plní. Moravan, kalendář na rok 1852


61

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

N

aši milí čtenáři! Opravdu už jste na téměř poslední stránce vašeho jarního vydání zpravodaje Hlínské rozhledy. Zpravodaj budete nadále čtyřikrát ročně dostávat do vašich schránek zdarma, vy, občané, chalupáři a také přátelé obce Hlína. Protože jsou věci, které si člověk může za peníze koupit a také jsou věci, k jejichž dosažení vám peníze nepomohou. Dnes lidé nakupují převážně ve velkých supermarketech a někteří si z toho dokonce udělali i kulturní vyžití. Žádný supermarket, byť se strašně „báječně levnými“ cenami, se však nikdy nevyrovná oněm malým a hlavně milým obchůdkům a krámkům, které tak smutně mizí z našich měst a obcí… Znám také jeden malý obchůdek, ve kterém je to skoro jako v rodině. V tomhle krámku, ve které vám odpustí i pár korunek, když vám chybí drobné, s tím, že určitě přinesete příště, ačkoli člověka třeba ani neznají. A když se budete chtít bavit o čemkoli, můžete. Hezky a teplo je v tom krámečku. A zákazníci? Každý má pocit, že tu paní prodavačka je jenom pro něj. Nic není problém: zvážit, když se to zapomnělo, vyměnit, když si to někdo rozmyslel, počkat, když si ještě na něco vzpomněl, pomoci s nákupem do tašky je samozřejmost, stejně jako poradit a stále mít úsměv na tváři a pochopení pro všechna přání nakupujících. Je tu prostě radost nakupovat a to vás tu nebombardují žádné lístky se slevami a akcemi. Cítíte se tu dobře, můžete se tu v klidu rozhlédnout, popovídat si s dalším zákazníkem či nadechnout vůni právě čerstvého pečiva… Svět vám nepřidělí žádné medaile za to, co víte, ale může vás korunovat slávou a bohatstvím, za to, co uděláte. A někdy stačí opravdu málo k tomu, abyste konali dobré věci a lidé vás měli rádi. K tomu vám peníze nepomohou… A o dobrých věcech napsal báseň i náš oblíbený Jan Skácel: Dobré věci Z těch dobrých věcí miluji oheň Každého roku se vrací, a černé stříbro hvězd jaro je dobrý úmysl. za opaskem noci. Z těch dobrých věcí miluji naši lásku, Černé stříbro a stará slova, tu starou, která nerezaví, kterými pasovali na rytíře: a říkám ti znova a znova: Snes tyto tři údery a žádný víc. Je včera Z těch dobrých věcí miluji den, bude dnes kdy jaro klade uzdy na dobré koně, a byla zítra. modré uzdy a růžová sedla. Snes tyto tři údery a žádný víc. Tak tedy krásnou jarní náladu, veselé prožití velikonočních svátků a hodně radosti a optimismu vám do rozkvetlých a vonících dní přeje celý redakční tým vašich Rozhledů, Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (13), ročník 4, březen 2012. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2012 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. března 2012.

62


Kvetoucí třešňový háj na Hlíně 16 Jedná se o nejnovější ze tří existujících vydání pohlednice s tímto známým záběrem, každé ale s trošku jiným výřezem. To ostatně můžete porovnat se starší černobílou verzí z roku 1915, se kterou jsme se blíže seznámili ve zpravodaji č. 1 (5), březen 2010, (pohlednice č. 01). S nejstarší variantou z roku 1910 se seznámíme opět za 2 roky. Pohlednici vydal kolem roku 1925 obchodník Theodor Seka, majitel skladu šicích strojů a velocipédů v Ivančicích, tisk Česká grafická Unie, a. s., Praha. Pohlednici napsal 17. 7. 1931 u rozhledny Franta Křópal s Ladislavem Janem Živným (3. 1. 1872–17. 3. 1949). L. J. Živný patří k nejvýznamějším osobnostem českého knihovnictví a bibliografie 1. pol. 20. století. Pohlednice oražena razítkem poštovního úřadu v Silůvkách s datem 18. 7. 1931 je adresována profesoru Bronislavu Joklovi (17. 1. 1896– 1. 5. 1945) do Vyškova. Jedná se o čestného občana Vyškova, nositele Československého válečného kříže 1939 in memoriam a světoznámého konstruktéra – jako přednosta oddělení vodních turbín v ČKD dospěl k významného vynálezu, patentovanému v mnoha státech, který mu získal mezinárodní věhlas. Šlo o úpravu regulace Kaplanovy turbíny. Se souhlasem profesora Kaplana Jokl upravil způsob regulace turbíny nastavováním lopatek oběžného kola soudobě s regulačními, aby se dosáhlo maximální účinnosti. Od té doby byly tyto vyráběné turbíny označovány názvem Kaplanova turbína – regulace Jokl.

Něm. Bránice 17 Pohlednici Německých Bránic (od roku 1946 Nových Bránic) vydal kolem roku 1925 obchodník Jan Chrást, Německé Bránice č. p. 20, který v tomto období zastával také funkci náměstka starosty místního obecního úřadu za stranu republikánskou. Pohlednice skládající se ze čtyřech kolorovaných fotografií zachycuje celkový pohled na obec, pohled na náves, pomník třinácti obětem 1. světové války z řad občanů a provizorní nářaďovnu TJ Sokol na letním cvičišti. Tělocvičná jednota Sokol byla v obci založena 16. listopadu 1919. Od r. 1920 cvičili v nové jednotě dospělí, dorost i žactvo. Cvičilo se v místím hostinci, na jaře a v létě pak na vlastním pozemku, který obec Sokolu darovala. Zde bylo vybudováno letní cvičiště s nářaďovnou. Roku 1947 byl na tomto místě položen základní kámen k nové sokolovně, jejíž stavba byla zahájena v roce 1955 a dokončena roku 1959.

Vyvázáním doposud vyšlých zpravodajů vám vznikne kniha, ve které budete mít všechny zpravodaje pěkně pohromadě a již nikdy se vám žádný nezatoulá, neroztrhá nebo nijak jinak nepoškodí. Na fotografiích na této straně je komplet všech doposud vydaných zpravodajů Hlínské rozhledy (č. 0, prosinec 2008– č. 4 (12), prosinec 2011) úhledně vyvázaný do knihy, doplněný titulním listem a obsahem jednotlivých čísel pro snadnější vyhledávání. Chronologicky je zde vložena i 30 stránková charakteristika obce Hlína, která byla vytvořena pro soutež Vesnice roku 2010 (Obec Hlína v této soutěži získala ocenění za příkladný kulturní a společenský život).

Hlínské rozhledy, březen 2012 63

Kvetoucí třešňový háj na Hlíně, vydal Theodor Seka, Ivančice, tisk Česká grafická Unie, a. s., Praha, formát 138 × 87 mm, kolem roku 1925.

Čtyřokénková pohlednice Německých Bránic, vydal Jan Chrást, Německé Bránice, foto Karel Bruchélt, Brno, Nová 81, formát 138 × 87 mm, kolem roku 1925.

No title

Recommend Documents