7
E L l T N ív z D Ě L Á N ín n r u r l o s v í c e r u s r v í Prijde'li všechnopodle plánu, v Eu'opě se to bude za několik ]et jen hemŽit elitními vědeck}ÍmizaÍizenimt, excelentními uskupeními, technologiclírrri instituty, špičkovÝmivÝzkumn1eni pracovišti a univerzitami světové rolrně. Jakmile Ewopská unie lryhlásí European lnstitute of Tbr:hnology@IT),lry' brané německé univerzity otevŤouexcelent,nístudijní programy a v b),'valém ner"vovémsanatoriu Maria Guggingv Dolních Rakousíc}rjako kouzlem vznikne za pár let rovrrou celá elitní univerzita, nebude uŽ tňeba mít obavy o budoucnost kontinentu. Prijde-li vše podle ewopsk;ich plánovač vzdělání' HaIward bude brzypatŤit do starého že|eza,MIT @4asso,chusetts Insťitute oÍk chnolo g p okle sne rra r'egi on á,ln írir ov eĎ a brain drutn ze Singapuru do alpskéhopodhriŤínabere rozměryberoucí tlech.Nová ewopskávědecká elita' konečněkon]
86
Je-li spotufinancováníz externích zdrojú kvalitatir,rrím kritériemvědy, je neschopn}íten' kdo takovéprostĚedkyvribec nepotŤebuje,protoŽe mu k myš. lení stačíhlava. Mal institut humanitních věd, kterxímá minimální nákla. dy na jednoho profesora a jednoho asistenta, lxrkazuje však jen mal1ipočet absolventri, je proto ti'eba z flnančních drivodri zrušit. Stovky miliÓnri' které se jen tak lxzhodív rámci špatněplánovanéhotechnologickéhoinstitutu, naopak vúbecnehrajíroli. Na novémpropojení excelentnosti, vyzkumn ch priorit a elitního vzdělání nevadí princip usilujícío dosaŽenír,1nrikajícíchvědeckfchl sledkri' kteréje tŤeba podle nejlep Šíh o vědomí a svědomípodporovat' a'|eto, že se za ním skr:,'vá zníčqiíciideologie,j ejímŽ smyslem není podpora v z kumu, nybrž plánovánívědy podle pŤedemdan ch pĚedstavo qislednlích cíIech.Investuje se jen do oborri, u nichž se vblízké budoucnosti větŤícelosvětovÝ trh, stačíjensemo zky,,, aby se nějakéinstituci prop jčila hnat peníze a nakoupit ,,nejlepší váha a reputace, a to celéje poháněno diktátem rankingu. Všechno ostatnÍ se tím nutně odsouvá stt:anou. Bylo by naivrrí věňit, že fixace natakzvané špičkovévfkony neovliwtí kaŽdodenní chod univerzit. PoŽadavek elitnosti a excelentnosti poslouŽí velmi rychle k tomu, aby se ty oblasti vyzkumu a studijní obory, které upadly v nemilost, nejdŤívefinančně podvázaly a poté kvrili nedostatečnym vy. sledk m zrušily. Protik]adem etity byl vždy obyčejnÝlid. Ve vědě to není jinak. Proti hÝčkaqÍm institutrim stojí zchudlé univerzity a r,rysokéškoly'které musí Žít ŠpičkorrÍm s cejchem nekonkurenceschopnosti. Všichni fascinovaně upírajízrak na nové elity, k nimž se samozŤejmě počítají.Pňíklon k elitě a k etablování elitních in. stitucí má samozŤejmě svédťrvody.Strrrčněto lzewjádŤit jednouvětou: Poté, co byly univerzity reformami posledních desetiletí beznadějně zruinovány, musejí b1,'tznourobjeveny pod jinyrn jménem. Pňinejmenšímje nápadné, Že všechno' co bylo v posledních letech univerzitám vnuceno' vnovfch elitníchzaÍízenicltnikdo nechce .Tato zaŤízeníuž pochopitelně nebudou určenapro masy' apokud nanichbude ještěvribecprobíhat vÝuka, tak jen pro ty pŤírodovědce,kteŤíuž absolvovali qzsokoškolské studium a excelentnímivÍsledky se kvalifikovali pro dalšívzdě|ánízaměŤené K A P | T o L A 7 . E L | T N ÍV z D Ě L Á N í A A N T | o s v í c É N s T V Í
87
na \,T7zkum.Správa má b t minimální a samozĚejmě se nepŤedpokládá, že by se elitnívědci muse]i zab,fvatadministrativou, plánováním a pracív grémiích, shánět penize alrypracovávat statistikyvšeho druhu, tedyvším, co tak ztrpčuje životna současn ch univerzitách. V elitních ristavech má pla' tit premisa, z univerzit :,ryhnanájako prázdné tlachy, žewfzkum potŤebuje pŤedevším časa svobodu. KaždÝ'kdo pracuj e n a univ er zitě, má j edinou to uhu :j ednou se v kli du a be z všech urějšíchtlakrivěnovattomu' pročjetu ridajně zaměstnán -pňem Šlet,zkou. mat' experimentovat, psát. Není dir,'u'Že pĚedmlu.u1zvědec\Íchpublikacíjsou plnépoděkovánír znymínstitucím, kolegrim a stav m, které autora alespoĎ na pár měsícriosvobodily od jaŤmauniverzitního všednídne. Cely ten nesmysl s nastaven rni prioritami, cíli a vÝsledky, kte4i na univerzítácttuž něj akou dobu ňádía p o znáni deftnuje j ako produkt plánování, proto nebu d e platit tam, kde má pracovat elita. StručněŤečenona elitních univerzitách, alespoĎ v oblasti vfzkumu, opět oŽiie něco z toho, co podle Humboldta charakterizuje univerzitu a co se po desetiletí odbfvalo jako nemoderní, reakcionáŤské'pŤekonanénebo neodpovídající době' To musí dost naštvat lidi' kteŤíchtěli takové poměry alespo rámcově zakotvit pro všechny univerzity, abyli zato ocejchováni jako nepŤáteléreforem. Skutečnost, že seryzelljrzkumné instituty, na nichŽ se uŽ prakticky nebude učit,budou nazjrvat elitní univerzity, není jen značkovf podvod, ale také to znamená, že se mlčky zruší koncept univerzity jako vědeckého zaŤízení,vněmž jde základnivfzkum av1'uka ruku vruce. Zatimco tradičníuniverzity se vzdělávacími programy vice číménězaměŤení'rni k získání profesní kvalifikace se nedostatkem pŤidělovanfch firrancíhroutí, proměĎuje se humanistická idea univerzity, redukovaná na polovinu, vkoncept elity' kterf se zrodi| z neoliberálního ducha konkurence. Hege|nazluá takové znetvoŤenílstí rozumu. Nakonec bude dopŤánozískat fundovanévědeckévzdělání právě oněm tŤemnebo procent m studÚících' kteŤípŤedreformami studova]i na tehdy ještě čt5rňem fungujícíchuniverzitách' Vysoké procento qzsokoškolákri však bude díky inflačnímuudílenítitulu mosÚervšeho druhu zachováno, cožje ve skutečnosti největším zastíracím manéwem politikyvzdělánívnovověku. TEoRIE NEVzDĚtANosT|
88
Volání po elitě neníjen projevem touhy po vysokoškolskéšpičce,indikuje také neradostny stavuniverzit jako celku. Programy, které se univerzitám oktrojovalypomocí hesel,,lysoké školyprovŠechrry'emancipace a demokratizace,,, A ro ne v zási1;uace. nakonecwrranéwovalyvysokeŠkoIsMdo bezvyr.hodné koncepty a politikav oblastivzdělání sadě proto, Žeby společensko.politické byly čirynesmyl, n brž proto, žese toho chtělo dosáhnout s prostŤedkyaza podmínek, které nebyly dostačující.Po otevŤeníuniverzit širokéveŤejnosti muselo byt brzy zŤejmé,Že katastrofa vzdělání, které se tím měIo zabrátit, se musela zacyklit a proh]oubit v pŤímériměŤes tím, jak se z univerzit stávala špatně lryb avená, pŤecpaná a zb1r'okratizovaná monstra. Univerzity byly sice ideologickyvyzbrojené konceptem spolurozhodování, ale ve skutečnosti ochromené v drisledku rozložení politicky clt zájm ,nizkymi rozpočty a obyčejnírnpŤetíženim'. StraŠidlomasové univerzity by ovšem ztratilo mnoho ze svépŤizračnosti, kdy. Fakt, že na jedné univerzitě by se vzniklé problémy hned pŤiměŤeněŤeŠily. studují tisíce studentri' sám o sobě žádnou tragédiínení. Dne s vzírvaná idyla anglosaskéhoffilu univerzity - kampusu, v nížsdílínemnoho pedagogri s nemnoha Studentyducholrií společenství,je sice poetickynastaven mprotikladem reálné situace pŤeplněnych poslucháren, avŠakideu velkéuniverzityto nikterak nediskriminuje. Tákénaveftich univerzitách mriže blítpŤiměŤeně ke student m _ za pŤedpokladu,žeje dostatekqrdobr1ipoměrrn,rrrčujících s oko škols]<Ýchpedagogri. Thkéna masovÝch univerzitách s e mri žepr ov ozo. vat prvotňídnívlzkum _ za pňedpokladu, žeSe zátěžvÝu|qr aadministratir,ry pŤiměŤeněrozdělí av pŤípaděpotŤebydeleguje. I na masovfch univerzitách mají nadaní a aktivrrí studenti možnost se profilovat - za pŤedpokladu, Že je dostatek semináŤri, v nichž mohou r,'priknout. Na druhou stranu byvelká univerzita moh]a nabídnout vÝhody' j eŽ nej sou v moŽnostech univerzity anglosaského typu. Díky množství učitelri by se v rámci univerzity mohl zrodit plodnf pluralismus metod a jejich konceptuální spor' rozsáhlá nabídka rriznfch oborri a bohaté pole pro vfzkum by mohlyvdechnout starému ideálu uniuersitas litterarum novÝ život a čelit provincialitou zatiženémukonceptu stěžejních oborri a profil a v neposlední Ťaděby mohla masová univerzitanabídnout to, co je atraktivrrí na každémetropoli K A P | T o L Az . r l t r n í v z o Ě L Á N íA A N T | o s v í c E N s T V í
89
anon)'lnitu. Možnosti kontroly jsou v pňehledném prostoru s mal1ímmnožstvím posluchač podstatně r,yŠŠí nežve slušně zaplněné velké aule, a lecktery svobodny duch nepotŤebujeani tak permanentní vedenía péči,jako pocit, že sem žeopravdu rozvíjet teprve v anon;rrnitě velkého společenství' Thkovéa dalšímoŽnosti ovšemprovozovatelémasov ch univerzit promarnili, protoŽe sleclovalijenjediny cíl - co nejhladšíprritok velkéhopočtustudent od imatrikulace po absolutorium. To se mohlo za danfc|l okolností realizovat j en sníženímnáročnosti a lrykoupit zttátou vědeckosti. Místo aby se nyrrí tento trencl zwátil a univerzitám se wátila univerzalita, prosazují se elitníinstituce. Skutečnost,ževewfborechpro za|oženi,těclttoinstitucíjsou zastoupení i rektoŤi univerzit, z nic|tžse mají stát jen pouhé posky'tovatelkvlry.ulcy'dokresluje obraz charakteristic|f propojením ideologického pění chvály a praktiekéhocyrrismu. Ale i pokud je takovÝqÍvoj povaŽován zanutn{l, kde se bere ta nová fascinace pojmem elita? Proč nestačípŤiznat ztroskotání reforem univerzit a \T/So\fch škol a podporovat zak|ádánímal ch, ale dobŤer,xrbaven ch institucí' abybyl _ alespoĎv těchvědních oborech, kteréjsou na trhu žádané,zajištěn neruš en$,ulrzkum'?Proč se nediferencuje mezi takzvan5,rnivyššími odbornymi školami, k nimŽ patŤívětšina takzvawlrch univerzit, a oněmi univerzitami, v nichž se skutečně Sou Sta\'rrě nabiz ejístudij ní obory Ťídící se jednotou vfzkumu a učení?Proč se rozšiŤujepojem univerzity na takĚka veškerépostsekundárnívzděLání, a zároveĎ' se volá po elitnosti a excelentnosti? Znor,rrobjevená láska ke sta4fm pojmrim je motivovaná politikouvzděIáníau!,zkumuazároveĎ sociálněpoliticky. Elitu lzevždychápatjenjako společenství wvolenÝch. odhlédnemeJi pro tuto chvíli od otázky, kdo a podle jalrych kritériívÝběr provádí, elitní vzděIáni znamená ustavení sociální jednotky, která je za|oženána podivné diferenci oprotivšem ostatním. Ti ostatní jsou už z definice saméprostě ti horší.Laskavé ujišéováníkonstruktérri elit, žetoto budou funkční elity, pracovrrí elity, a že nikdo nepom;fšlína to, aby se z faktu vědecké špičkovépráce odYozovala sociální privilegia, je prostě pohádka' Z pŤíkladuexistujících elitníchuniverzit je známo, ženejsou jenr.lrnikďící mi místypro rry/.zkuma někdyiqiuku, ale pŤedevšímsloužíi jako produkční trontE rutvzoĚLlruostt
90
a reprodukčníinstituty sociáInípŤíslušnosti,která zdaleka nekoreluje s in. telektuálními nároky, jeŽ bychom rádi na elitu kladli. Internacionalizace věd je celosvětovy sociální segregačníproces' v němŽ krysta. zpravidlakomunikujíjen se soběromjrrri, hzujeuzkáwstvalidí, jejíŽčIenové nechávajíse oceĎovatjen sobě rour;/mi aq'bvaŤejípomocírituálri, svazkri avzá. jemnévílpomoci pŤizachováníveškerékonkurence spi.kleneckéspolečenství. elitního vzdělánínijak zvlášťneprospěje. Elity Vědeckému pokroku vy'bváŤení a sabotujíkaŽvl'bvďejíneformá]nítlakna sociá]níaintelektuáInípŤizpťrsobení déneortodoxnj' a svétáznémyšlení,bez něhož není možná žádná inovace. Koncept elitního vzdělání razantnímtempem osl,abujeexotericlqícharaktervěd pouíšenÝod počátku novověku na program' jejich otevŤenosta veŤejnost, ambice osvícensky spolup sobit a bl,'tnositelem osvěty. trlity se wdělují' jazykem,kterypoužívají'obrovskou rychlost, s níŽse ang]ičtina pŤedevším etabluje jako jediqí vědeck! jazyk, není tŤebahned označovat za čiry imperialismus., PŤestoŽeje nepŤeh]édnutelnykonkurenčnínáskok víech'nat;tue speakers oproti těm, kteŤímají jinÝ rodny jazyk a anglicky se musí nejdŤív naučit, nelze nelryrímatulehčeníkomunikace. Ale nesmějí se ani zavírat oči, pŤed skutečností,Že v pŤímériměŤe s tím, jak pŤestávajíbr,'tnárodní jazyky i jazykyvědec[foni, pozbyváplatnosti právě ten motiv, kterxív době oSvícenství a díky o svícenskjrm náz or m ved] k tomu, žebyla latina j ako někdej ší univerzální vědeclď j azyk nahrazoy átanárodními j azyky. Christian Thomasius kon cem t7 . stoletípožadoval,abyvěda směňovala ke vŠem, a pro Immanuela Kanta byla věda nene jen k elitáňskémukruhu učencťt,. oddělitetně spj atá s tím, co nazlv a|veŤejnépoužívánírozumu.a Skutečnost, Že se dnes ivneanglickojazyčnlchzerntchotevírá stáIevíce studijníchoborri v angličtině, možná podporuje Žádoucí internaciona|izaci, ale zároveĎ obsahuj e nebe zpečí,žept o r o zLlodujícíoblasti vědy, techniky, ekonomiky a ve stále většímíŤei politiky a práva bude ve vlastním jazyce chybět pojmosloví. Kdo byl svědkem toho, jak něja[f expert zoufa|e h]edá ve svém rodném jazycevÝrazpro pojem, kteryje pro něj běžqijenvang]ičtině, tuší'jalryvÝvoj se dá očekávat. NejdŤívese pŤíslušn;iterminologic]ry pojem pozapomene' potom u Ž Se neYí' že takovy vw az v r o dnémj azy ce existoval, a nakonec dotyčnéslovo zcela v5rmizí. K A P | T o L Az . e l t r N Ív z o Ě t - Á NAÍ A N T I o s v Í c E N s T V Í
91
Kromě nepopiratehfchvfhod, kterétento V}'VojpÍinášíscienffic community,to ale také ztamená, žeostatní ewopské jazykypostupně ztrácejikompetence adekvátně označovat stĚedníoblasti moderní společnosti* vědu, techniku, ekonomiku a právo - byťjen terminologicky, a to ne proto' Že byv jejich jazyce taková slova nebyla, ale protože jsou programově potlačována, nebo se uŽ nerozvijeji. Jazykověda označuje tento fenomén jako ,,ztrátu domény.. jazyka, kterou definuje jako ,,zttátu schopnosti komunikovat ve v]astním jazyce na ušechrirourích vědění, protože se nerozvíjejípotŤebnéodborné j azykovéprostŤedky...s Abychom wlouči]i nedoro zuměni, zdÍrazněme, ženám nej de o nějalqÍomezeny jazykovypurismus, nybrŽ o fakt' žemnohéewopské jazyky ztrácejívrozhodujícíchoblastech moderního Života kompetenci. TYká se to menšíchskandinávslqfch j azykŮ,, ale rostoucí měrou i němčiny a něktenich románskÝch jazykit. Pokud zristane jedinymmožn{,rn polem pro uplatnění národních jazykti krásná literatura, pŤestanoublÍttakovéjazyky integrální součástí kultury. Nemusíb1t daleko doba, kdy se začínajícímspisovatelrimbude doporučovat, aby svá díIapsali rorrnou v angličtině' jestliŽe chtějí hrát v prrmí lize. V d sledku toho by se starxímevr'opslqfonjazykrim pŤiznával jen statut regioná]ních dialekt ' v nichž postačíumět pojmenovat věci denní potŤeby, ale jakmile by se začalomluvit navyšší rolrri, profesionálně, nebo dokonce vědeckírm j a zykem, chyběla by slova a pŤešloby se do angličtily. Takowvwoj není ničímnoqfon. Dlouhou dobu byla latina církeurím avědechfon jazykem, potom zaujíma|a statut elitního jazykafrancouzština ave stŤedo. vfchodní Ewopě němčina. Dosud byla dominance vfše postavenfch doro. zumwacich jazykti vždy spojená s dominancí sociálních Skupin, které pou. žívaIyjazyk jako nástroj moci a znak svého postavení. Nyrií je tomu zŤejmě tak, žeangličtinu ovládávíce lidí než svého časulatinu nebo francouzštinu. Ale dokud nebude angličtina pro všechnylidi takzvaně pnmím jazykem _ což je velmi spornÝ ideáI - dominance angličtiny znamená, že se etablr{e preference jednoho jazykaa s ním nedílně spojenékulturyrnyšlení oproti jinÍm tradicím národnějazykovÝch kultur' PŤivšínewhnutehosti, která se takoqim proces mv kontextu globďizace pŤipisuj e, udivril e z ápal a horlivost, s nížse pŤedevšímv německéj azykovéoblasti TEoRlE NEVZDĚLANosT|
92
pracuje na odstranění němčinyjako vědeckéhoa profesníhojazyka. TéměŤ to vzbuzuje dojem, jako by se mnoha Němcrim a Rakušanúm naplĎovalo tou. ŽebnépĚáníkonečněse osvobodit od poskwny němectví a nacionalismu. Ti, kdo ve svéprofesníkomunikaci a rostoucíměrou i v soukromé- zde ovšem se spiklenec|ym pomrkáváním - preferují angličtinu, dávaj ínaj evo, Že j sou světoobčané,jeŽ se zb),'tkemzabedněného ob}.vatelstvanic nepojí' a jsou imunní vrjčikaždéformě reakcionáŤského zdrirazĎování němectví. Taková snaha se múžez historickéhohlediskajevit odrivodněnáaje jistě ctyhodná - ovšem zdá se, žetito lidéjsou motivovaní nenávistí k sobě sam rn, která by mohla blÍtvlrazem dosti zabedněné a povfšenecké negativrrífixace. Vzhledem k dyrramice tohoto vÍ'voje bude zŤejmě marny nejnovější pokus německé Vědecké rady, aby Se aleSpoř v některych humanitních vědách zachovala němčinajako vědeclqijazyk,ikďyž pro to uvádí dobréd vody. Jak dramatickytentovlrroj probíhá, se ozŤejmí,kdyŽ sipŤipomeneme' Že Hans Georg Gadamer ještěkoncem osmdesát57chlet minulého stoletÍzdrirazioval funkčnost a nutnost jednotného jazyka pro pŤírodnívědy' avŠakpro humanitnívědytento požadavekjednoznačně odmítl. ,,LzeŤici, žerozmanitost evropskfch jazykri je pŤímoniterně srostlá s existencíhumanitníchvěd a jejich funkčníhovÝznamu pro kulturní život lidstva. Nelze si ani pŤedstavit, žeby se tento kulturní svět, i kdyby to bylo sebevícpraktické, sjednotil i v humanitníchvědách na jednom mezinárodně platnémjazyce, jak se to už dlouho prosazuje v pŤírodních vědách...6 PŤijetíangličtiny jako kongresového a dorozumivaciho jazyka i pro humanitní vědy' jež se odehrálo takŤkabez odporu, naznačuje,žepozbylaplatnost souvislost mezi j azykem, kulturou' historic\fon vědomím a schopností reflexe, která byla ještě pro Gadamera zcela evidentní. oslnění fantazmatem internaciona]jzace a z obaw.,aby se neocitlivpodezŤení,žejsouvzajetínacÍonáIního nebo dokonce nacionalistického myšlení,se reprezentanti humanitních věd vzdali možnosti tento transformační proces podrobit kritické reflexi pŤeza nanejvÍšnevhodné devšímv německojazyčnémprostoru. Je p oyažoyé1no zamfšlet se nad tím, ževědec, kterf musí mluvit, psát a mysletv cízim jazypŤedmětemjehobádáníje jazyk samotnf avztahkněmu, musí ce, pŤičemž rezignovat na pŤesnost,poznání a schopnost detailní diferenciace. o tom se K A P l T o L A 7 . E L | T N ÍV z D Ě L Á N ÍA A N T I o s v í c E N s T V í
93
nemluví, protože jakmile kyrre světová elita, nikdo si nepŤeje,abybyl Ťazen k provinčníEwopě ajejí r znorodosti' Ke kulturnímu pluralismu Setak Zpravidla hlásímev nol:movanémj ednotn émjazyce. Vědecké elity se tedy většinou nemusí bezpodmínečně r,ryznačovatkreativitou a originalitou, n brŽ pŤedevšímr,rrějšímznakem _ užívánim angličtiny. Tento znak mriŽe nab1ít,jako všechny znaky elit, absurdních rys . Pokud k něna konferencích konanych v Německu hovoŤíněmečtípŤednášející meck}jm posluchačrimanglicky, aby dokázali svou internacionalitu' tak je to pňinejmenšímstejně nesmyslné jako skutečnost' Že Žádosti podávané na projekty s tématem rakouské literární historie musejí br,'tnapsány ang]icky' A je otázka,jestti pŤispějek mezinárodní prestiŽi' když jsou v jisté alpské univerzitě hygienická zaŤízeni misto známé anglické zkratky WC označenáamerickjrm qfoazemrestroorn. A jistě je věcí diskuse, zdaozttačováníakademickÝch titulŮ' názvy studijních oborri, vědeckfch institutti' doktorand sfy'ch pro gramri a qízkumn ch proj ektri angliclq,mi názr,1yskutečněsignalizuje, že jde o světovou špičku,nebo se to jen pňedstírá.ZŤejmě také pŤedpokládáme, Že elitní kole govéze zámoŤínemají ani špetku j azyko. vé kompetence, která by jim napŤíklad umožnila správrrě identiflkovat tak exoticky název, jako je Universitát Wien, a tak abychom e]'iminovali riziko, že nás nesprál'ně lokalizují, jmenuje se někdej šíalma mater Rudolphina pŤinejmenšímv oficiáIním korespondenčním styku dnes také Uniuersity of Vienna. PodIézavost vričianglosaskévědecké kultuŤe povÍšenéna idolvede k tomu, Že je nepŤímopokládána za jazykovélto idiota, cožpatŤi k četnlfon nechtěn rn pointám tohoto pĚístupu. Ale to j sou maličkosti, součást onéabsurdity, která jde na wub bolestivÝch dtisledkri globalizace. Podstatnějšíje, že se už ani nesmí mluvit o negatimích stránkách vÍvoje, kte4f popítáyztaltmezi jazykem a kulturou, jak ho ještě definoval Gadamer. tr}iedrich Nietzsche Ťíkána jednom místě v díIeLidské, pŤí]išllid,ské, ženaučit se cizíjazykznamenánejen nap]nit sipaměť slovymísto myštenkami ,n,fbrž žecizíjazyk je i,,sehnou, jížutínáme koŤínkyjemného citu pro nuance rodnéhoja zyka,kterÝ se tak nenáwatně poškozqie a zanjká,,. Adodává:,,Dvanárody, z nichžvyšlinejvětší stylisté, Řekové atr.bancouzi,se nlkdy cizi j azy ky neučily."' TEoRIE NEVZDĚLANosT|
94
Jedním dechem se ovšemNietzsche zasazova|okosmopolitismus a nutnost celosvětově jednotného dorozumívacího j azyka _ cožmu ovše.mnebránilo rozpoznat cenu' kterou je nutné za takovy pokrok zaplatit. Mluvit o ztrátě stylistické riror,rrěa jemného citu pro bohatství nuancí, které s sebou pňinášejí nové mezitárodní jazykové standardy, a o tom, co to znamená pro kvalitu myšlenía psaní,ie dnes samo sebou nepŤípustné. A dodejme, Že právě nové vědeckéelityjsou občasnuceny argumentovat heslovitě a nediferencované, čímŽse poškozujeonen elitní status, ktery se stálevíce Ťídílerějšími zadáními a postoji a stále méně se cítívázan,lrskutečn1rnmyšlením. Koncept elit a excelentnosti skr$vápro human,itnívědyještějinézáludnosti' Na rozdíl od aplikovaného pŤírodovědnéhobádání spočíváužitek humanitních věd nikoli v produktech a technologiích,jejichž široképouŽití ner,xzŽaduje pochopení vědeckych zá|
95
poukazujc naroz. tradicí a dlouhou historií pŤedzrušením.Avědec, kterTí sáhloupublikačníčinnostvesvézemi,jezasekrttizovánzanedostatekinterjeho pŤemetrim nacionality. Lepšíbybylo místo poklonkování duchu doby a i zmizet. zri stat pĚímou věci, akdy žto mu síb5it, s tí vědami se beztak Mluví{i se o elitách a excelenci, s humanitními a kulturn'ími nepočítá.Aťužseprezentujíjakkolivinovačně,seriÓzněauznávaně,Šan. cinato,abybylyzabrnutédoprogramriexcelence,majíjentehdy,slibujili jedinou pŤidanou hodnotu, kterou humanitní vědy mohou posky'tnout: ideologickéslužby.Mezičt5Ími(sic|)programyhumanitníchasociáIníchvěd' jsou tedy které obstályvpnznímŤízenív excelentnosti německychuniverzit, takduchaplnéprojektyjako,'Média:Materiálnípodmínkyakulturnípraxe.. nebo,,Kulturnízákladyintegrace...Tákovésp\nutíduchadobyakonceptu excelentnostir,trpovídávšeopovazeh'umanitněvědníprácevesvětěelit.HupŤírodnímvědám. manitní vědy j sou podŤízenytechnicky orientovan;fon se točíkolem fanelity vědecké Většina snahvytvoŤit na elropském kontinentu jedinyvhodn:i zŤejmě zdá se tazmagorie zyanéInstitute ofkchn,ologa,kterÝ podezňel;i nejvíce PŤitom k tomu, aby stwdil světovost Ewopyv oblastivěd. nenípokuspropojitvÍsledkyvědechíchr4fzkumri,koordinovatvěduaetab. tovatjizaconejlepšíchpodmíneknanejr,ryššímyslitelnéírror,rri,nÝbržbona rTÍsovacímprkhorormá pŤedstava, Že vědeckou reputaci lze naplánovat jednotlivych zemí. zákony nebo ně a prosazovat směrnicemi Ewopské unie Ťadě neposlední projevuje v plánovačťr elit Nepochopení vědy se u těchto rámcové pro se aby to, všechno právě tímto silím. očividně nestačíuděIat podmínkyprovědeckouví'ukuar4izkumztepšily,alemusísepŤitommluvit I kdybychomwo volné soutěži, vttézíc|laporaženfch, o excelenci a elitě. jenvurčitémbiotopu' provozovat cházehzmyšlenky, žerrynikajícívědase dá jížse takzvané elitní univernepostižitelné okolnosti, které založ1lypověst, zity momentálně těší,se naplánovat nedají. anitak zásadnÍ Prosazovánívědeckych elitaprincipu excelentnostinesignďizuje a ekonomik izolaci tendenci odhodlání zrrfšit qfkonnost, ale mnohem spíš
ivěda stálevíc interpretuje jako mezinárodnífirma' k jejímuŽprogramu uŽ nepatŤíidea vzdělávání lidi. Clověk mri Že, z dobrycltdrivodri, s takovou koncepcísouhlasit apLédovatzanáwat osvícenskéhoabsolutism'u,kterysice lid obšťastĎujepožehnánímvědeckéhověděni, avšakzátoveř ho držídaleko od center a procesťttohoto vědění. Lze si jistě dobŤepŤedstayit, Že taková dělba práce neprijde k duhu jenvědám, ale takélidem, kteŤíse tak osvobodíod všech nárokri, které pŤesalrujiziskání kvalifikace pro vykon povolání. Sklon k vícečiméněosvícenémuabsolutismu je v Evrclpskéunii beztak nepŤehlédnutelny. PŤinejmenšímbyse to ale mohlo jasně Ťíciavzít navědomí, žeEv. ropa Se tím loučís ideciuEwopy par excellence. osvícenské pojetívzděláníbylo principiáhě myšlen'éjako otevŤenéapŤístupné, mělo bl.t motorem emancipace, pŤedpokladempro to' aby lidémělivfchodisko z nesvépráwosti, aťuž zaviněné jakkoliv. Také klasická organizace ..nechápala univerzitu jako místo určenéelitám, vědyv ',republice učenc j ale mnohem spíše ako model rorzrrosti z aloženéna t o zlfmt), která by mohla byt vzorem pro uspoŤádáníspolečnostijako takové. Snaha lryhradit získanévědění celé společnostijen jedné lryvolenéskupině _ a pŤesnětak je míněná elita - je prostě pŤedmodernía zatlačujevědce do role kněze. Není sporu, žebyněkteŤítakovouroli ochotně arádi akceptovali _ avšakkonceptu osvícenstvíjepozice kazatele věděníb1tostně cizí.Slabost Ewopy v intelektuáhím Sporu S pŤedmoderními formami myšlení a života spočívámožnávtom, Že rysypŤedmodernostijsou charakteristickéi pro samotnykoncept elityvědění. Není zrol'rranejvhodnější zak]ínat se pŤikaždé diskusi o hodnotách osvícenstvímjako jádrem ewopské identity' a|e zátoveít se jí s radostn}ímvzrušenímvzdávat ve prospěch domněIéqihodnostivolné soutěže.AlespoĎ by se tito konstruktéŤiměIi h]ásit k tomu, co dělají.I celo. světově vládnoucí neofeudální kapita]ismus a pŤidruženévědy si zaslouží, aby byly nazÝvány praví.rnjménem. Je to projekt antiosvícenství.
zacivědecképrace.Stejnějakonejnovějšíreformydefinujíuniverzffikteré jako podniky, které jsou zodpobyly dosud financované z veŤejn;ich peněz, veŤejnosti, tak se jiné je reprezetttant než vědné dozorčíradě, jež všechno TEoRlE NEvzDĚLANosTI
96
K A P | T o L Az . e l t r t . tvíz o Ě t - Á NAí A N T l o s v Í c E N s T V í
97
