„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
Karviná – Mizerov, Majakovského 2219
Určeno pro
9. třída
Sekce
Rozšířená
Předmět
Dějepis
Téma / kapitola
ČSSR v 70. letech – normalizace
Zpracoval (tým 1)
Mgr. Aleš Homan, Ph.D.
ČSSR v 70.letech – éra normalizace V této kapitole se dozvíte:
O tlaku Sovětského svazu na ČSSR po srpnové okupaci 1968
O přijetí tzv. moskevského protokolu
O nástupu tzv.normalizátorů a utužení komunistického režimu
O kultuře a všedním životě lidí v 70.letech
Budete schopni:
Vysvětlit záměry Sovětského svazu po okupaci Československa
Vysvětlit pojmy normalizace a konsolidace
Informovat o dalším vývoji v Československu
Klíčová slova této kapitoly: Srpen 1968, okupace, vysočanský sjezd, moskevský protokol, konzervativní komunisté, konsolidace, normalizace, A.Dubček, G.Husák, Jan Palach, MS v hokeji 1969, srpen 1969, čistky, Poučení z krizového vývoje, oficiální kultura, samizdatová a exilová literatura
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 hodiny
Československo v 70.letech – éra normalizace
1. 2. 3. 4.
Tzv.moskevský protokol 70.léta v Československu – éra normalizace Rozdělení kultury na oficiální, samizdatovou a exilovou Všední život v Československu v 70.letech
Ad 1) Tzv.moskevský protokol
21.srpen 1968 – Československo bylo okupováno vojsky Sovětského svazu (a vojsky čtyř jeho spojenců z Varšavské smlouvy – Polska, NDR, Maďarska, Bulharska) Vedoucí představitelé KSČ (Dubček, Černík, Smrkovský a další) byli zatčeni a odvezeni do Sovětského svazu 22.srpna proběhl v závodě ČKD v Praze –Vysočanech mimořádný sjezd KSČ; přítomno bylo téměř tisíc řádně zvolených delegátů, tedy nadpoloviční většina; sjezd prohlásil, že uznává pouze zákonně zvolené ústavní činitele a A.Dubčeka jako 1.tajemníka ÚV KSČ Celonárodní odpor proti okupaci znemožnil konzervativním komunistům (Biľak, Kolder, Indra), kteří spolupracovali s Moskvou na vojenském zásahu proti ČSSR, vytvořit novou „dělnickou vládu“; Sověti tedy museli jednat s oficiálními představiteli čs.vlády
2
23.srpna 1968 došlo v Moskvě k československo – sovětským jednáním; v Moskvě byli odvlečení představitelé čs.vlády doplněni prezidentem Ludvíkem Svobodou; čs.představitelé byli vystaveni hrubému nátlaku – výsledkem jednání byl tzv.moskevský protokol – čs.vedení muselo souhlasit s pobytem sovětských vojsk v ČSSR a odmítnout závěry tzv. vysočanského sjezdu KSČ
Představitelé reformního proudu v KSČ postupně zatlačováni do pozadí, naopak do popředí se dostávají konzervativní komunisté (odpůrci demokratizačních reforem, zastánci tvrdého komunistického režimu, spolupracují se SSSR)
Ad 2) 70.léta v Československu – éra normalizace
Konsolidace – návrat k totalitnímu komunistickému režimu (žádné demokratizující reformy)
Normalizace – uvedení poměrů v ČSSR do „normálního“ stavu, tedy do období před lednem 1968 (kdy začal reformní proces), čistky v celé společnosti, odstranění reformních komunistů, stíhání, věznění a umlčování odpůrců režimu, cenzura, utužování tvrdého komunistického režimu
Konzervativní komunisté označovali reformní proces 1968 jako kontrarevoluci a sovětskou okupaci jako bratrskou pomoc
Typický rys normalizace – Sovětský svaz výrazně zasahoval do vnitřních záležitostí Československa
Sovětská vojska zůstala na území Československa a čs.vláda musela podepsat smlouvu mezi ČSSR a SSSR o časově neomezeném (dočasném) pobytu sovětských vojsk v Československu
Události roku 1968 vyvolaly novou emigrační vlnu – desetitisíce lidí uprchly do zahraničí
V říjnu 1968 byl přijat zákon o federativním uspořádání Československa – republika je nyní federací dvou států České socialistické republiky a Slovenské federativní republiky
Většina lidí v Československu nesouhlasila se sovětskou okupací, ale strach a obavy z represí režimu (vyhazovy z práce, policejní stíhání, věznění) – postupně čs.společnost rezignuje, upadá do pasivity a lhostejnosti
16.ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze upálil student pražské Filozofické fakulty Jan Palach – chtěl tímto činem vyburcovat čs.veřejnost, která upadala do pasivity, chtěl protestovat proti neustálému ustupování okupantům
Pohřeb Jana Palacha (25.ledna 1969) se stal národní demonstrací proti sovětské okupaci; následovaly další sebevraždy – upálili se ještě dva lidé – Jan Zajíc a Evžen Plocek) – tyto činy společností otřásly, nezvrátily však postupující proces normalizace
SSSR stále vyvíjel tlak na československé vedení - Sověti chtěli dostat do vedení KSČ lidi oddané Sovětskému svazu a zastánce tvrdé linie, k závěrečnému útoku normalizátorů na A. Dubčeka byly využity události kolem MS v hokeji
3
V březnu 1969 probíhalo hokejové MS ve Švédsku, čs.reprezentanti dvakrát porazili reprezentanty SSSR, v Československu mezi lidmi obrovské nadšení, ulice českých a slovenských měst byly zaplněny jásajícími davy; největší dav nadšených občanů se shromáždil na Václavském náměstí, provoktéři z StB využili jejich radosti a strhli dav k útoku na kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot; SSSR ostře protestoval a normalizátoři tuto událost zneužili proti Dubčekovi
Duben 1969 – zasedání ÚV KSČ – odvolán 1.tajemník ÚV KSČ A.Dubček, bylo zvoleno nové předsednictvo v čele s Gustávem Husákem (normalizátor, spolupráce se Sověty); došlo k řadě dalších personálních změn – byli odvoláni poslední představitelé reformního hnutí, předsedou Národního shromáždění se stal Alois Indra, předsedou vlády Lubomír Štrougal
Srpen 1969 – první výročí srpnových událostí – po celé zemi demonstrace proto sovětské okupaci i proti normalizaci – komunistický režim tyto demonstrace brutálně potlačil – armáda, policie, lidové milice (4 mrtví, 400 raněných, 2 500 zatčených)
Následovaly rozsáhlé čistky v KSČ a následně celé společnosti – z KSČ vyloučeno 67 147 a vyškrtnuto 259 670 osob, tisíce lidí byly vyhozeny z práce, postiženy byly celé rodiny (zákazy studia)
Základem normalizace se stalo Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti (1970) – Vasil Bil´ak a Jan Fojtík – byl to manifest tvrdého jádra KSČ, přehodnocoval události v Československu 1968 – 1969, nazýval je kontrarevolucí a vstup sovětských vojsk označoval za bratrskou pomoc
KSČ vedená G.Husákem obnovila totalitní moc, v ekonomice opět centralizované plánování, odpůrci i kritici režimu stíháni a tvrdě trestáni, zároveň režim nabízel občanům svátky a slavnosti (spartakiády, MDŽ, 1.máj) v televizi seriály a estrády s populárními umělci
Ad 3) Kultura – oficiální, samizdatová, exilová
Kultura se definitivně rozdělila na oficiální (podporovanou režimem), samizdatovou a exilovou. Samizdatová literatura – autoři nemohli svobodně publikovat, texty se šíří opisováním mezi přáteli, tvrdé zásahy StB proti neoficiální umělecké scéně; exilová literatura – autoři emigrovali a svá díla vydávají v zahraničí (nejznámější exilová nakladatelství – 68 Publishers v Torontu, Index v Kolíně nad Rýnem)
Filmová tvorba – oproti 60.létům pokles úrovně, přesto se některé filmy vymykají – režiséři František Vláčil, Jiří Menzel, Věra Chytilová, na Slovensku Juraj Jakubisko; v emigraci se prosadil Miloš Forman (filmy Vlasy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus)
Ad) Každodenní život
Lidé rezignovali – přes týden v práci, o víkendech ožívali – odjížděli na chaty a chalupy, pracovali na zahradě (práce na vlastním přinášela lidem více uspokojení než v řádném zaměstnání) Úpadek pracovní morálky – lidové heslo „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“, rozvoj tzv.melouchů – nezdaněná práce u někoho jiného Nedostatkové zboží – v obchodech nebylo k dostání všechno, co lidé chtěli (včetně běžných potřeb denní potřeby); nedostatkové zboží bylo často schováváno (tzv.pod pultem) – pro známé či pro lidi, kteří mohli nabídnout nějakou protislužbu (řemeslnickou dovednost, nedostatkové zboží z jiného sortimentu, přímluvu u známého na vyšším místě)
4
Shrnutí kapitoly. 21.srpna 1968 bylo Československo okupováno vojsky Varšavské smlouvy, vedoucí představitelé KSČ byli odvlečeni do Sovětského svazu, okamžitě se zvedl celonárodní odboj proti okupantům. V Moskvě přinutili Sověti čs.politiky přijmout tzv.moskevský protokol (podepsán pod silným tlakem Sovětů). Okupací došlo k přerušení tzv. reformního procesu v ČSSR (někdy označováno jako tzv. Pražské jaro). K moci se v Československu potupně dostávali příznivci tvrdého jádra KSČ, kteří spolupracovali s Moskvou a měli podíl na okupaci Československa (Indra, Biĺak, Husák). Sovětský svaz výrazně zasahoval do vnitřních záležitostí Československa a čs.vláda musela souhlasit s „dočasným“ pobytem sovětských vojsk na čs.území. Éra 70.let se nazývá érou konsolidace a normalizace – došlo k opětovnému utužení komunistického režimu, zavedení cenzury, proběhly čistky v celé společnosti, odpůrci a kritici režimu byli pronásledováni a vězněni. Normalizátoři začali reformní proces nazývat kontrarevolucí a sovětskou okupaci jako bratrskou pomoc. Společnost postupně rezignovala a upadala do lhostejnosti. Probrat veřejnost z této odevzdanosti se pokusil svým činem Jan Palach – upálil se na Václavském náměstí v lednu 1969, jeho čin vyvolal ve společnosti velkou odezvu, nicméně vývoj událostí již nezměnil. Do čela KSČ se dostal Gustáv Husák (nahradil A.Dubčeka) a došlo k odvolání všech proreformních představitelů ve vedení KSČ. První výročí okupace – v srpnu 1969 – lidé ve velkých městech vyšli do ulic a protestovali proti sovětské okupaci – bezpečnost a armáda proti nim brutálně zasáhla. Lidé se opět stáhli do svého soukromí a na víkendy odjížděli chatařit, chalupařit či starat se o své zahrádky. Typickým projevem socialismu bylo nedostatkové zboží – v obchodech nebylo k dostání vše, co by si lidé chtěli koupit (včetně naprosto běžných potřeb). Rozkvétal tzv.podpultový prodej – nedostatkové zboží bylo schováváno pro známé, kteří mohli posloužit nějakou protislužbou (dodat jiné nedostatkové zboží, sehnat nějakou zahraniční věc, poskytnout řemeslnickou práci či se přimluvit u známého na vyšším místě. Kultura se po roce 1968 definitivně rozdělila na oficiální, samizdatovou a exilovou.
5
