Poděkování Především bych ráda touto cestou poděkovala vedoucí bakalářské práce PhDr. Luďce Hrabákové, Ph.D. za podnětné rady a připomínky a vedení, které přispělo k dokončení mé práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za morální podporu a cenné poznatky a nápady.
ANOTACE Bakalářská práce pojednává o základních charakteristických rysech islámského umění a architektury s cílem demonstrovat jednotlivé rysy na nejvýznamnějších stavbách. Práce rovněţ poukazuje na vliv islámu na umění islámského kulturního okruhu, zejména architekturu. V práci je zmíněn i vliv islámského stavitelství na architekturu západního kulturního okruhu. V přílohách jsou fotografie dokumentující nejvýraznější prvky islámského umění a architektury. Klíčová slova: Islám Islámské umění Islámská architektura Stavby islámského kulturního okruhu
ANNOTATION This Bachelor Thesis deals with basic characteristic features of Islamic culture and architecture with the aim of demonstration of these particular features on the most significant buildings. The Thesis also adverts to the influence of Islam on the art of Islamic culture area, especially architecture. The thesis is also concerned with the influence of Islamic architecture on the buildings of the western culture area. In the supplement are many photographs proving by the evidence the most significant features of Islamic art and architecture.
Key words: Islam Islamic culture Islamic architecture The buildings of the Islamic culture area
DIE ANNOTATION Die Bachelorarbeit befasst sich mit den Grundzügen des islamischen Kunst und Architektur mit dem Ziel die einzelnen Züge an den bedeutendsten Bauten zu demonstrieren. Die Arbeit weist auf den Einfluss des Islams auf die Kunst des islamischen Kulturkreises hin, vor allem auf die Architektur. Die Arbeit erwähnt auch der Einfluss der islamischer Architektur auf die Architektur des westlichen Kulturkreises. Die Beilagen beinhalten Bilder, welche die signifikanten Elemente der islamischen Kunst und Architektur erfasst. Schlüsselwörter: Islam Islamische Kunst Islamische Architektur Die Bauten des islamischen Kulturkreises
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................ 11 1
Vznik a vývoj islámu ........................................................................................ 12
2
Islámské umění ................................................................................................. 16 2.1
Vliv náboţenství na umění ........................................................................ 16
2.2
Umění v architektuře ................................................................................ 18
2.2.1
Ornamentální výzdoba ...................................................................... 18
2.2.2
Kaligrafie ............................................................................................ 20
2.2.3
Keramika ............................................................................................ 22
2.3 3
Islámská architektura ...................................................................................... 27 3.1
Vzhled tradičního islámského města ....................................................... 28
3.1.1
Bázár.................................................................................................... 29
3.1.2
Karavanseráje .................................................................................... 29
3.1.3
Lázně ................................................................................................... 30
3.1.4
Zahrady ............................................................................................... 30
3.2
Nejčastější stavby islámské architektury a jejich znaky ....................... 31
3.2.1
Mešita .................................................................................................. 31
3.2.2
Madrasa .............................................................................................. 34
3.2.3
Hrobky, mauzolea .............................................................................. 35
3.2.4
Opevnění a paláce .............................................................................. 36
3.3 4
Ostatní islámská umění ............................................................................. 24
Stavební konstrukce, materiály a dekorace ............................................ 38
Významné architektonické památky .............................................................. 40 4.1
Egypt ........................................................................................................... 40
4.1.1
Mešita al-Azhar .................................................................................. 40
4.1.2
Ibn Túlúnova mešita .......................................................................... 41
4.2
Indie ............................................................................................................ 44
4.2.1
Tádţ Mahal ......................................................................................... 44
4.2.2
Červená pevnost ................................................................................. 46
4.3
Írán ............................................................................................................. 48
4.3.1 4.4
Královská mešita ................................................................................ 48
Izrael ........................................................................................................... 51
4.4.1
Skalní dóm .......................................................................................... 51
4.5
Španělsko .................................................................................................... 54
4.5.1
Velká mešita v Córdobě ..................................................................... 54
4.5.2
Alhambra ............................................................................................ 58
4.6
Turecko....................................................................................................... 61
4.6.1
Süleymaniye ........................................................................................ 61
4.6.2
Palác Topkapi ..................................................................................... 64
ZÁVĚR ...................................................................................................................... 69 SLOVNÍČEK POJMŮ ............................................................................................ 71 POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................ 73 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 76 PŘÍLOHY ................................................................................................................. 78
ÚVOD Ačkoliv je islám označován za nejmladší monoteistické světové náboţenství, je velmi rozšířen po celém světě, a to zejména díky své otevřenosti. Islám nemá vymezené území, není ohraničen státními hranicemi, coţ napomohlo k rychlému rozšíření nejen v prostředí arabské kmenové společnosti. Jedinec, který se rozhodne stát se muslimem je odpovědný jen jedinému Bohu. Z tohoto důvodu bylo snadné pro obyvatelstvo dobytého území a jeho kultury, stát se součástí islámské říše. Víra pouze v jednoho Boha a otevřenost tohoto náboţenství dopomohly ke spojení různých tradic a vytvoření islámské civilizace, která je podepřena dědictvím starých kultur dobytých území.1 I přesto, ţe jde o tak rozšířené náboţenství, z hlediska umění a architektury je do značné míry přehlíţené. Islám je znám spíše z náboţenského hlediska, a to ne vţdy v kladném slova smyslu. Ovšem tato skutečnost zcela zastiňuje neopakovatelné a nádherné umění, které vzniklo pod patronátem právě islámské společnosti a vládců. Tento fakt do jisté míry ovlivnil i mé rozhodnutí o výběru tématu bakalářské práce. Cílem mé práce není nikterak soudit ani oslavovat islám z náboţenského hlediska, nýbrţ poskytnout alespoň základní znalosti o umění a architektuře, jeţ vznikly v rámci šíření této víry. Práce popisuje jejich hlavní znaky a demonstruje je na významných památkách. Abychom částečně pochopili, jak se odráţí tato víra v umění, je nutné se podívat na vznik tohoto náboţenství chronologicky. Z tohoto důvodu se první kapitola zabývá vznikem islámu, jeho zakladatelem, místem a datem vzniku. Jak náboţenství ovlivňovalo umění, ale i architekturu, ukazuje další kapitola, jejímţ cílem je ukázat výjimečnost islámského umění a uvést jeho nejrůznější odvětví. Architektura je zřejmě nejvýraznějším prvkem islámského umění a je jí právem věnována dostatečná pozornost nejen v četných odborných pramenech, ale i v této práci. K porovnávání a analyzování jednotlivých znaků mi pomohla kniha Islám: umění a architektura od autorů M. Hattsteina a P. Deliuse, jeţ poskytuje detailní popis těchto znaků, ale i příkladů, dále pak kniha sepsaná předními odborníky na tuto tématiku zvaná Islám: ideál a skutečnost, jeţ byla velkým přínosem k dokončení této práce. Informace o jednotlivých památkách mi poskytly zejména různé turistické průvodce a velké mnoţství dostupných literatur zabývajících se těmi nejkrásnějšími divy architektury. K lepší ilustraci a představě poslouţí fotografie umístěné v přílohách.
1
Encyklopedie náboţenství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 120-121.
11
1 Vznik a vývoj islámu Po dlouhou dobu, ještě před příchodem islámu, byl vládnoucí velmocí ve Středomoří Řím a jeho následníkem se stala Byzanc. Počátkem 7. století ho jiţ ale ovládala spolu s byzantskou říší i říše perská. Byzantská říše následovala křesťanský Řím a jeho impérium, které se rozkládalo na území počínající Konstantinopolí a končící Atlantikem. Oproti tomu druhá velká říše, sásánovská Persie, vyznávala zoroastrismus, coţ bylo staré náboţenství uctívající boha Ahuru Mazdu, které mělo velký vliv na judaismus ale i na rané křesťanství. Neustálé války tyto dvě velké říše tak oslabily, ţe nedokázaly zabránit arabským výbojům.2 Arabský poloostrov je území poměrně velké, plné neobydlených pouští a stepí. Některé části s trochou pastvin a oáz umoţnily kočovným pastevcům, kteří tuto část země obývali, přeţít. V Jemenu, jenţ leţí v jiţní části poloostrova, byla kdysi civilizace, jíţ se díky monzunovým dešťům dařilo pěstovat zemědělství. Západní část Arábie byla velmi hornatá, existovaly zde staré cesty, které spojovaly Jemen s Egyptem. V oblasti ve středu západní Arábie se nalézala významná sídliště z římských dob, nejvíce v Hidţázu. Hidţáz se stal místem zrození islámu, rozprostíral se od Mekky aţ po Medínu. Mekka byla centrem obchodu i pohanského kultu uţ před Muhammadovým vystoupením.3 V 6. století se v Mekce vytvořil oligarchický systém, jehoţ nejdůleţitějším kmenem byli Kurajšovci. Mekka byla v té době vyhledávaným místem mnoha poutníků, jejichţ cílem byla Ka'ba. Tu dle Koránu nechal postavit Abraham, který tak učinil na počest „Jediného Boha“ a pojmenoval ji „Dům Boţí“, i přesto se Ka'ba později stala polyteistickou a byly do ní zaneseny modly.4 Muhammad ibn Abdalláh ibn Abd al-Muttalib z rodu Hášim z kmene Kurajš se narodil v druhé polovině 6. století, někdy kolem roku 570.5 V této době byl Hidţáz na vrcholu hospodářského rozvoje. Velký vliv na tento rozvoj mělo přesunutí skoro všech obchodů směrem na jih, blíţe k arabským cestám, jeţ vznikly při dlouholeté válce mezi dvěma vládnoucími říšemi. Muhammadovo dětství bylo velmi těţké, jelikoţ jako malý přišel o otce a poté i o matku. Po smrti matky se o něj staral dědeček. Kdyţ zemřel i on, ocitl se Muhammad v opatrovnictví svého strýce, který 2
LUNDE, P. Islám. Praha: Kniţní klub, 2004, s. 16. DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 34-35. 4 LUNDE, P. Islám. Praha: Kniţní klub, 2004, s. 17. 5 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 30. 3
12
mu poskytl potřebnou ochranu kmene i v jeho pozdějším věku. Klan, z kterého Muhammad pocházel, nebyl vlivný ani bohatý, a tak vyrůstal jako sirotek mezi chudými. Vyslán do pouště za beduíny se naučil arabštině a také techniky jak přeţít cestování v poušti. Kdyţ byl o něco starší, začal pracovat pro zámoţnou vdovu v jejím karavanním obchodě. Později si ji vzal za ţenu. V této době se zde, dle tradice, prosadila skupina muţů, kteří se stavěli proti rozšiřujícímu se pohanství, říkalo se jim hanífové, ti co „jdou správným směrem“. Muhammad měl být jedním z nich. Věnoval se duchovnímu rozjímání, k němuţ se uchyloval do jeskyně nedaleko Mekky, v níţ se stal svědkem andělských zjevení.6 K prvnímu zjevení a vlastně ke vzniku islámské víry došlo v roce 610. Muhammad spal v jeskyni na svahu hory Híra, kdyţ k němu sestoupil archanděl Gabriel, který mu oznámil, ţe je Boţím poslem.7 Tato zjevení, jeţ měl Muhammad přijmout, pokračovala dále a stala se základem Koránu. Zjevení hlásána nejdříve Muhammadovi a jím předávána ostatním, se nazývají qur'ány neboli „recitace“. Muhammad kázal lidem a získal věrné stoupence ale i spoustu nepřátel, především mezi kurajšovskými vůdci, kteří v něm viděli hrozbu. Obávali se, ţe naruší náboţenský a hospodářský systém, jenţ uplatňovali. Muhammad, věrný pouze jedinému Bohu, se stavěl proti modlosluţebnictví, které panovalo v Ka'bě a které bylo hlavním zdrojem jejich příjmů. Kurajšovci začali přívrţence Muhammada pronásledovat, a proto většina z nich uprchla přes Rudé moře do Etiopie. Muhammad chráněn svým strýcem zůstal. Avšak po strýcově smrti přestala platit i jeho kmenová ochrana, kterou Muhammad potřeboval. Zanedlouho nato zemřela i jeho ţena a Muhammad začal přemýšlet o jiném místě pro své věrné. Kdyţ byl v roce 622 pozván do města Jathribu, Muhammad se této šance chopil a odebral se tam. Tomuto odchodu z Mekky do Jathribu, později zvaném al-Madína, se říká hidžra.8 Rok 622 se stal důleţitým mezníkem dějin muslimů a výchozím datem islámského kalendáře.9 V Medíně uţ Muhammad nevystupoval jen jako náboţenský vůdce, ale především jako vůdce politický a vojenský.10 Vznikla zde také první muslimská obec, umma. Rozvíjející se umma potřebovala jiné, mnohem praktičtější, vedení. Tato potřeba se také odráţela ve zjeveních, která Muhammad poté kázal. Týkala se 6
DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 40-43. ROBINSON, F. Svět islámu. Praha: Kniţní klub, 1996, s. 22. 8 DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 44-47. 9 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 30. 10 ROBINSON, F. Svět islámu. Praha: Kniţní klub, 1996, s. 22. 7
13
především právně-politických otázek, jeţ bylo potřeba řešit. Z Medíny Muhammad organizoval různé útoky proti Mekce, sestavil skupiny přepadávající mekkánské karavany. Po získání práva uskutečnit pouť do Mekky a uzavření příměří, které Mekka později porušila, se Muhammad rozhodl Mekku přepadnout. Nechal odstranit veškeré modly z Ka'by a zasvětil ji opět islámu.11 Mekka se svatyní Ka'bou a Medína, jakoţto první místo islámu a poslední místo odpočinku Proroka, se staly nejdůleţitějšími posvátnými místy islámu.12 Kdyţ Muhammad roku 632 zemřel, byl jiţ islám poměrně dost rozšířen mezi arabskými kmeny. Po Muhammadově smrti začala vláda prvního nástupce chalífy, Abú Bakra, kterého vybrala skupina Muhammadových nejbliţších s cílem zajistit správné nástupnictví. Nástupcem Abú Bakra se stal Umar ibn al-Chattáb, jenţ jako chalífa řídil islámské výboje v Palestině, Sýrii, Egyptě, severní Africe, Iráku a na Íránské vysočině. Po Umarově smrti byl vybrán Uthmán ibn Affán, který byl z kmene Banú Umajja a také byl představitelem mekkánské oligarchie. Jeho nástupcem a také jedním z posledních „správně vedených“ se stal Alí ibn Abí Tálib, který byl Muhammadův zeť a bratranec.13 Během vlády těchto čtyř chalífů byla dobyta byzantská území na Blízkém Východě, Sýrie, Egypt a také dnešní Irák a Írán. Po Alího smrti se vlády ujali Umajjovci a zaloţili tak první muslimskou dynastii.14 Názory no to, kdo by měl být nástupcem po Prorokovi, rozdělovaly obci na dvě části. První se zastávala nároku Alího, který tvrdil, ţe nárok na to být chalífou by měl mít pouze člověk, který byl v přímé linii Prorokova nejbliţšího pokrevního příbuzného. Tato strana se nazývala ší´a, ti co uznávali tyto nároky, se nazývají šíité. Druhá část obce se řídila tradicí, sunnou. Tuto část tvořila většina muslimů. Ti co, se drţeli tradice, se nazývali sunnité. Tradice vznikla po Muhammadově smrti a říkala, ţe vůdčí osobností obce, ummy, se můţe stát jakýkoliv muslim pocházející z kmene Kurajš, kterého zvolí přední muţi obce. V rámci sunnitského směru vznikaly v průběhu 8. století čtyři právní školy. Tyto školy, ačkoliv kaţdá po svém, znázorňují
11
DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 48-49. MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 30. 13 DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 51-52. 14 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 30. 12
14
islámské náboţenské právo šarí'a. Školy se nazývají podle svých zakladatelů: hanafijská, málikovská, šafi'ovská a hanbalovská.15 Prvním chalífou dynastie Umajjovců se stal Mu'ávija. Během vlády této dynastie se stal hlavní městem Damašek. Podařilo se jí vybudovat silný stát a rozšířit hranice islámského světa od severní Afriky a Španělska po Francii, dále pak k Indu, k řece Jaxartes v jiţní a střední Asii. Vládli skoro devadesát let aţ do roku 750, kdy je vystřídala nová dynastie Abbásovců. Abbásovci získali své jméno podle otce prvního abbásovského vládce Abdulláha. Během své vlády vyhlásili návrat k rovnostářství a bratrství, jeţ panovala za Muhammada a staré Medínské obce. Za jejich vlády islámská kultura dosáhla největšího rozkvětu. Kromě umění a architektury se začala rozvíjet také řemesla a obchod. Dosáhlo se také pokroků v matematice, lékařství, zeměpise, astronomii, filosofii a jazykovědě.16 V roce 1258 Mongolové zničili Bagdád, abbásovské hlavní město, došlo na území Egypta k pokusům o obnovení nástupnictví. V 10. století byl jiţ Egypt pod vládou Fátimovců, kteří zaloţili v roce 969 Káhiru a mimo jiné i univerzitu al-Azhar. Islámské říše kromě Egypta vznikaly i jinde například v Íránu, střední a jihovýchodní Asii a v Indii. V 15. století byla obzvláště silná osmanská říše, která postupně ovládla arabské země na Blízkém východě a v severní Africe, země leţící kolem Černého moře a území na jihovýchodě Evropy. Za Safíjovců se vytvořila velká perská ší'itská říše. V Indii vznikla dynastie Mughalů, kterou zaloţil Bábur. Mughálové vládli na indickém subkontinentu aţ do 18. století.17 Velký význam v dějinách islámu sehrál neustálý vliv arabských tradic, jeţ se zachovaly především díky arabskému jazyku, ale i dřívějšímu stěhování Arabů.18
15
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 31. 16 DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 54-56. 17 DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 57-58. 18 DENNY, M. F. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 27.
15
2 Islámské umění Islámské umění bylo do velké míry ovlivněno historickými událostmi a zejména pak politickými seskupeními. Povaha tohoto umění odráţí předislámské tradice těch území, jeţ si Arabové při svých taţeních podrobili. Nejvýraznější prvky islámského umění jsou arabského, tureckého a perského původu. Všechny tyto tři prvky se objevily v umění po celém islámském světě. Arabský prvek se z nich prosadil nejvíce. Ztělesňoval podstatu islámu. Písmo a geometrický ornament se staly typickými rysy islámské abstraktní výzdoby. Abstraktní ornamentální výzdoba se stala výrazem i tureckého prvku, stejně tak jako ikonografie. Turecký prvek je do velké míry zastoupen v islámském umění, protoţe po dlouho dobu byly turecké národy vládnoucími dynastiemi v islámských říších. Podoba perského prvku tkví v pocitovém a výrazovém vyjádření. Odráţí se nejen v malířství, ale i v architektuře, kde popírá tektonickou sloţku stavby. Tyto tři prvky se společně podílely na rozvoji islámského umění a dodaly mu rysy, jeţ se staly pojivem umění rozsáhlého muslimského světa.19
2.1 Vliv náboženství na umění Náboţenství se stalo nejen nedílnou součástí islámského umění, ale dokonce tím nejvýznamnějším prvkem ve všech státech, jeţ přijaly islám. Arabský jazyk, jakoţto jazyk Koránu, a mešita, představující posvátné místo, se staly centrálními body tohoto náboţenství. Jedním z nejposvátnějších míst je pro muslima Ka’ba v Mekce, k níţ se mají věřící vţdy při modlitbě obracet.20 Jak jiţ víme, Ka’ba kdysi bývala místem polyteistickým a byly v ní umístěny modly, coţ se s islámskou vírou neslučuje. Před vznikem islámu ale byli Arabové pohané a uctívali různé idoly. Se vznikem islámu musely být tyto idoly odstraněny z kultovních staveb ze strachu z modlářství. Tento negativní postoj se nejvýrazněji odrazil v umělecké sféře, hlavně co se figurálního zobrazování týče. Důvodem byla jedinečnost Alláha, jakoţto stvořitele všeho ţivého. Autor obrazů či soch by se svými výtvory přibliţoval samotnému Bohu.21
19
GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 8-10. GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 10-11. 21 NEUŢIL, Oldřich – MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 38-39. 20
16
Většina velkých kultur z období před vznikem islámu uznávala ve svém umění figurální zobrazení a zpodobnění. Takto by se dala popsat umění vzniklá ve starověké Mezopotámii, v Íránu a také v antické kultuře, kde tradičně ztvárňovaly sochy či reliéfy.22 Otázka zobrazování osob či zvířat je hlavním předmětem mnoha sporů tykajících se islámského umění. V Koránu se ovšem nikde přímo neříká, ţe se takto nesmí zobrazovat. To, co potom následovalo, by mohlo být označeno jako odpor k uţívání těchto výjevů v prostředí se silnou náboţenskou představivostí. Ovšem za pouţití různých interpretací Koránu dosáhl tento odpor hned teologického a intelektuálního ospravedlnění. Pasáţ, kde Jeţíš oţivuje hliněného ptáčka, dokazuje, ţe pouze Bůh má tu moc darovat ţivot. Tato Boţí všemohoucnost ovlivnila celý vývoj islámského umění a nutně vedla k zatracování model. Za podobu modly bylo některými teology označováno právě figurativní ztvárnění. Tradovalo se, ţe umělci, jeţ vytvářejí figurální výjevy, budou muset v den Posledního soudu dát ţivot svým dílům. V případě, ţe se jim to nepodaří, budou svrţeni do pekelného ohně.23 Tato omezení velmi ovlivnila tvůrčí činnost umělců, jeţ byla zúţená kvůli zákazu zobrazování. Musely se tedy hledat jiné způsoby vyjádření, které se staly specifickými rysy islámského umění. Arabské písmo a ornament zastoupily plně místo figurálního zobrazování a rovněţ naplňovaly také duchovní principy islámu. Jejich cílem bylo vyplňovat velké plochy kultovních staveb a vyjadřovat hlubší představy. Oba tyto způsoby jsou spojovány s islámskou doktrínou tauhídu, jeţ je synonymem Boha samotného, ale také značí svět jím stvořený. Tento princip poskytl nejen výtvarnému, ale umění jako takovému, abstraktní výraz, jenţ se stal jeho základním rysem. Abstrakce a ornament jsou nejviditelnějším projevem tohoto principu. Objevují se na různých architektonických dílech, také na keramických předmětech, ale i na dřevě, kovu, kameni a tkanině. Pod tímto vlivem se vyvíjela i stylizace. Skrze ni se v tomto duchu rozvíjely motivy z rostlinného a přírodního prostředí, jeţ se staly součástí ornamentální výzdoby.
24
Avšak zákaz figurálního
zobrazování nebyl vţdy striktně dodrţován, a tak se můţeme setkat nejen s ornamentální výzdobou a kaligrafií, ale i s výtvarnými díly, jeţ se staví proti islámským zásadám. Jen málokteré dílo se dokázalo vyhnout figurálnímu motivu. Ovšem zcela potlačeno bylo sochařství jako výraz trojrozměrného zobrazování. Na
22
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 223. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 39. 24 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 227-228 23
17
kultovních stavbách se uţívalo pouze nefigurálních motivů, zatímco na ostatních stavbách či v jiných uměleckých oborech se figurálních motivů uţívalo tak často, ţe se staly součástí islámského výtvarného projevu.25
2.2 Umění v architektuře Zákaz zobrazování ţivých bytostí, jak jiţ víme, dodrţován sice nebyl, ale výrazně determinoval ráz dekorativního projevu islámského umění. Obrazy ani sochy se nesměly vyskytovat uvnitř posvátných míst, takţe oproti křesťanství byl islám o takovéto způsoby podpory či reprezentace víry ochuzen. Ovšem to neznamená, ţe by islámské stavby pozbyly veškerého zkrášlení nebo zvýraznění. Bylo nutné ozdobit tento prostor jinými prostředky. K tomuto účelu dokonale poslouţily dva způsoby, a to ornament a kaligrafie, jeţ by se daly označit za speciálně islámské dekorativní prostředky. Ornament a kaligrafie se vyuţívaly při výzdobě nejen kultovních, ale i světských staveb. Uplatnily se i jako dekorace předmětů běţně uţívaných. Společně s keramickými obklady utváří zcela nezaměnitelný rys islámského dekorativního umění.26
2.2.1 Ornamentální výzdoba Islámské umění je z velké části ovlivněné náboţenstvím a vědomím, ţe lidská existence není stálá. Nejtypičtějším projevem této myšlenky je nekonečný ornamentální dekor. Je výrazem abstraktního racionalismu a zároveň odrazem Boţí nekonečnosti. Neustálé opakování jednoho abstraktního motivu lze interpretovat za prvé jako výraz hluboké víry ve věčný ţivot, nebo také jako intelektuální vyjádření uvědomění si své vlastní omezenosti.27 Ornamentální dekor se stal hlavním ozdobným prvkem ve všech obdobích islámského umění. Arabesky, geometrický dekor a písmo se dostaly do popředí islámského umění zřejmě také z důvodu zákazu figurálního zobrazování. Tyto motivy, zvláště pak motivy rostlinné a geometrické, se ovšem objevovaly jiţ v době předislámské jako součást figurálního umění a v době islámské se staly jedním z jeho hlavních témat. Původ těchto prvků bychom nalezli jiţ v antickém a byzantském umění.28
25
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 230-231. NEUŢIL, Oldřich - MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 31-32. 27 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 213. 28 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 124. 26
18
Zásadou geometrického ornamentu je opakování jednotlivých prvků. Ke změně můţe docházet buď uvnitř jednotlivých celků, nebo spojováním a rozpojováním geometrických linií. Tato ornamentální výzdoba vychází z motivu vinné révy a do podvědomí se dostala spíše pod názvem arabeska. Dalším typickým rysem, který geometrický ornament vytváří, je dojem pohybu. Ten způsobily změny v seskupení jednotlivých mnohoúhelníků, jeţ jakoby rotovaly kolem pevného bodu. Ornament ztělesňuje estetický ideál islámského umění. Odráţí jednak vztah muslimů k přírodě, ale i k hmotě a skutečnosti. Symetrický ornament se obohacuje o přírodní prvky a to ve formě květů a lístků. Ačkoli se vytvářely nejrůznější vzory, ve své podstatě byly jednotné. Vzory se uţívaly na rozmanitých materiálech a občas se jeden materiál záměrně podobal jinému. Například kobercové vzory se objevují i na keramických obkladech.29 Další zásadou islámského umění je popření hmoty. Právě k tomuto účelu slouţí také ornamentální výzdoba, která je utvářená z různých materiálů a nekonečně se opakujícím motivem pomáhá zakrýt hmotnou strukturu. Štukové a dlaţdicové obklady za sebou ukrývají velké zdi, rostlinný ornament je vyuţíván k pokrytí kleneb, aby skryl jejich funkci a strukturu. Výzdoba tímto způsobem dodává architektuře neuvěřitelný vzhled. Arabeska se stala bezchybným zobrazením zásad islámské výzdoby.30 Počátky uţívání ornamentu můţeme spatřit jiţ na památkách pocházejících z 9. století. Hlavním městem abbásovké dynastie v tomto období bylo město Sámarrá a byl zde zbudován palác, jehoţ stěny pokrývaly plochy vyřezávaného a odlévaného štuku. Ze začátku řemeslníci pouţívali jasně zřetelné listové a květinové vzory v geometrickém rámci. Postupem času přecházeli k ornamentům více geometrickým. Spojováním těchto ornamentů se vyplňoval zdobený povrch nebo se jeho pomocí potlačoval rozdíl mezi jednotlivou dekorací a pozadím. Ornament nebyl nijak omezen. Bylo moţné ho rozšiřovat jakýmkoli směrem, čímţ vznikal dojem nekonečna a jednolitosti celku. V této podobě se ornament objevuje jiţ v polovině 10. století.31 Dle druhů výzdoby nalezené v Sámarrá můţeme mluvit o třech stylech. První styl se hlásí k pozdně antické tradici. Druhý styl se naopak odvrací od antické tradice. Plochu plně zaplňují abstraktní rostlinné vzory. Poslední styl se stal velkým přínosem islámu. Představuje přechod k úplné abstrakci. Hlavním tématem je 29
NEUŢIL, Oldřich – MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 32. 30 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 11. 31 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 124.
19
nekonečný abstraktní ornament, který významně ovlivnil výzdobu ve všech islámských zemích. Ve Španělsku se pouţívaly speciální keramické ornamentální dlaţdice, které se nazývají azulejos. Stavby zbudované v seldţukovském období byly zdobené tesanými kamennými ornamenty, jeţ byly působivé svou hrou se světlem a stínem. Záměrně se vyuţívala vazba zdiva, zejména cihelného, k estetickému účelu. Poprvé takto byla vyuţita v první polovině 10. století v Buchaře.32
2.2.2 Kaligrafie Kaligrafii právem náleţí významné místo v islámském umění. Je nejváţenějším a nejtypičtějším výrazem islámského ducha. Arabské písmo a jazyk se pro svůj původ staly velmi důleţitými pro všechny muslimy. Jelikoţ Bůh mluvil arabsky, tak i jeho slova byla zpočátku zaznamenána arabským písmem. Muslimové svou vděčnost za tento jazyk a písmo projevují ve všech oblastech islámského umění.33 Dodnes jsou tato slova inspirací všem opisovačům Koránu, kteří se nechávají unášet tímto krásným písmem. Nejvýznamnější díla tohoto umění pocházejí z 8. století a byla napsaná jednoduchým perem na papír. Ovšem k ovládnutí tohoto umění bylo potřeba mnoho let cvičení na to, aby mohla vzniknout mistrovská díla, jeţ se těšila obdivu, uznání, a která se sbírala a prodávala za vysoké sběratelské ceny.34 V průběhu 7. století se jako koránské písmo začalo uţívat písmo kúfické. Toto písmo je masivní a hranaté a má velmi zřetelné obrysy. Písmo nese název podle města Kúfa v Iráku a ve své době se rozšířilo po celém světě. Kúfické písmo klade důraz na vertikálnost linií jednotlivých znaků. Nejvíce se pouţívalo v prvních pěti stoletích islámu, zejména v architektonické výzdobě, dále pak i na textilu a keramice a také v rukopisech Koránu. Známe několik typů kúfického písma, avšak v islámském umění jsou nejdůleţitější jen tři typy tohoto písma. Prvním z nich je typ listový, který vznikl zřejmě v Egyptě v 9. století. Odlišuje se vertikální částí znaků, jeţ je zakončená listovými lalůčky nebo polopalmetami. Druhý florální typ má navíc květní prvky a rozviliny, které se přidávají k lístkům a k polopalmetám. Tento typ vznikl také v Egyptě a svého největšího rozkvětu dosáhl za Fátimovců. Posledním typem je typ prostý vyznačující se rovnými a kolmými tahy s hranatým tvarem písmen.35 32 33 34 35
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 213-214. ROBINSON, F. Svět islámu. Praha: Kniţní klub, 1996, s. 200. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 574. GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 11-12.
20
Kúfické písmo se pouţívalo aţ do 12. století, jenţe s rozšiřováním islámu do jiných zemí, kde se nemluvilo arabským jazykem a kaţdý jazyk si přebíral arabštinu po svém, se objevily i nové nároky a tlaky. Po dlouhou dobu se psaly běţné obchodní či administrativní zápisky i soukromé korespondence okrouhlejší formou písma. Předpokládá se, ţe právě z ní se vyvinulo „šest stylů“, k jejichţ vzniku přispěl vezír Ibn Mukla na začátku 10. století v Bagdádu a které slouţí i dnes jako pomůcka všem islámským kaligrafům. Rozlišujeme těchto „šest stylů“ písma: naschí, muhakkak, rajhání, taukí, rik'a a thuluth. Tento systém měl měřit poměr písmen vůči sobě navzájem vyuţitím teček vytvořených perem. Ačkoliv je arabské písmo jednoduché co do základních tvarů, naopak nepravidelné je v proporcích. Vyváţeného účinku dosahují kaligrafové například protáhnutím horního konce písmen do listových tvarů nebo ponecháním písmen, aby se proplétala a vinula kolem sebe navzájem. Někdy se konce písmen rozšiřovaly i do lidských nebo zvířecích hlav, ovšem jen na budovách nebo nádobách.36 Z kúfického písma a z „šesti stylů“ písma se později vyvinuly další dukty, z nichţ obzvláště vyniká nádherné písmo ta'lík, které se rozšířilo v Íránu. Toto písmo je typické svými horizontálně se prodluţujícími tahy a slovy, které se píšou se sklonem šikmo napříč stránkou. Dalším písmem, které vzniklo ze zmiňovaných písem, je nasta'lík kombinující arabské naschí a perský ta'lík do půvabné a lehce čitelné podoby. Během úpadku tvořivosti Osmané převzali toto umění a během jejich vlády vzniklo několik stylů zahrnující díwání, pojmenovaný dle slova díwán, které značí státní radu. Zpočátku to bylo písmo uţívané zejména při psaní dokumentů, které vydávala osmanská státní rada. I přesto ţe je to velmi zdobné a krásné písmo, často zdobené silnými diagonálními ozdůbkami, jeho čitelnost je mnohem horší neţ u jiných stylů.37 Umění kaligrafie vţdy bývalo a stále ještě je vysoce ceněno. Míst, kde můţeme nalézt dekorace ve formě písma, je nesčetné mnoţství, zejména se však s nimi setkáme na náhrobních kamenech, na látkách, na keramice, kobercích, zbraních i kachlích a v různě utvořených tvarech zdobících budovy. Kaligrafie se stala stejně významným prostředkem zdobení mešit jako Kristova zobrazení v kostelech.38
36
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 574-575. LUNDE, P. Islám. Praha: Kniţní klub, 2004, s. 90. 38 ROBINSON, F. Svět islámu. Praha: Kniţní klub, 1996, s. 202. 37
21
2.2.3 Keramika Barvy pro islámskou architekturu jsou tak typické jako pro ţádný jiný kulturní okruh. Zářivé odstíny barev a bohaté vzory pokrývají budovy jak uvnitř tak i zvenku. Keramické kachle se staly dokonalým prostředkem k dosáhnutí tohoto barevného účinku. Kachle se objevují v různých stylech jako je kaligrafický, geometrický, květinový a arabeskový a ve dvou způsobech pouţití, zejména jako mozaika sestavená z rozřezaných kousků utvářející vzor nebo jako celé kachle tvořící velké kompozice.39 Výzdoba zdí, kleneb i kupolí na islámském východě se skládala z kachlů sestavených do geometrických a rostlinných vzorů někdy i epigrafických motivů. Na západě převládaly geometrické motivy a kachlem zdobené zdi a podlahy. Vyuţití podobně stavěných glazovaných cihel můţeme spatřit jiţ v asyrské, babylonské a achajmenovské architektuře. V islámské architektuře se začínají pouţívat aţ v 9. století z důvodu upřednostňování byzantského typu mozaiky z barevného skla při výzdobě budov. Glazované dlaţdice se vyvíjely spolu s keramickou výrobou v období, kdy vládla dynastie Abbásovců a hrnčíři začali vyrábět velkou škálu druhů svítivě barevných glazur.40 Jedny z prvních dlaţdic vznikly technikou, při níţ se na glazovaný povrch malovaly vzory oxidy všelijakých kovů a následně byly vypalovány v redukčních pecích. Několik takto vyrobených dlaţdic se objevilo při vykopávkách v tehdejším abbásovském hlavním městě Sámarrá v Iráku. Keramická mozaika má zřejmě svůj původ v severní Africe koncem 11. století, jelikoţ z této zmíněné doby pochází nemálo nálezů takto utvořené výzdoby palácových podlah. Jiţ ve druhé polovině 12. století se objevily keramické kachle ve výzdobě minaretů, které byly postaveny u mešit. Na západě, zejména pak v Maroku a jiţním Španělsku, se hojně začalo vyuţívat keramické mozaiky ve 14. století. Tehdejší stavitelé u některých staveb, jako byly madrasy a paláce, pouţívali na pokrytí dolních částí dlaţdice. Ty pak různě barevné skládali jednu vedle druhé, aby z nich vytvořili sloţitý a nepřerušovaný vzor. Dlaţdice byly zelené, světle hnědé a bílé, méně často se pouţívala barva modrá, ţlutá a černá.41 Vývoj keramických dlaţdic, slouţících jako obklady, neprobíhal všude stejně. Na východě stavitelé k dosaţení větší barevnosti a kontrastu začali pomalu přidávat 39
ROBINSON, F. Svět islámu. Praha: Kniţní klub, 1996, s. 204. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 448. 41 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 448. 40
22
při výzdobě glazované prvky. Nejprve zasazovali malé části mezi cihly, pak přešli k dlaţdicím s tyrkysově modrou glazurou. Později začali přidávat i další barvy jako bílou či tmavě modrou, aţ se plocha vymezená pro obklady postupně zvětšovala. Text zasazený do této plochy byl mnohem čitelnější a více vynikal. Jinak se také přistupovalo k obkládání chráněných vnitřních prostor budov. Nejhodnotnější keramika s listrovou malbou se vyráběla ve městě Kášán. Tato listrová keramika patřila k těm nejdraţším kvůli své výrobě a materiálu. Největšího pouţití se listrové technice dostalo u dlaţdic ve tvaru hvězdy a také u dlaţdic tvaru obdélníku či čtverce, jejichţ spojením vznikaly dlouhé vlysy s nápisy. Větší pozornosti se dostalo velkým souborům, jeţ byly určeny pro mihráby mešit, a panelům pokrývající kenotafy.42 Keramická mozaika se skládala do předem vyznačeného vzoru. Po vyskládání se tyto mozaiky zalily sádrou a vytvořily velké desky, jeţ se poté snadněji připevňovaly na zdivo. Ačkoliv byla tato technika velmi namáhavá, poskytovala svému tvůrci do značné míry velkou svobodu, co se vzhledu a vzoru týče. Ve 14. století se keramická mozaika natolik rozvinula, ţe řemeslníci byli schopni pomocí mozaiky obloţit jakýkoliv povrch, ať uţ byl vypouklý anebo prohnutý. Keramická mozaika se skládala převáţně ze sedmi barev a to z bílé, světle a tmavě modré, černé, okrové, zelené a světle hnědé. Ze vzorů se nejvíce pouţívaly přírodní a květinové arabesky a nápisy. Později se začala uţívat jiná a mnohem jednodušší technika zvaná cuerda seca, při níţ se nanáší glazura rozmanitých barev na velké dlaţdice. Přestoţe technika cuerda seca není tak náročná jako mozaika, vypalování všech barev při stejné teplotě nemůţe dosáhnout tak zářivého efektu jako při uţití keramické mozaiky. Avšak i s touto technikou dospěli umělci k vytvoření bezesporu nádherných kompozic, co se íránské islámské architektury týče. Tato technika se často, oproti technice keramické mozaiky, uţívala na méně významných stavbách, ale některé z dlaţdic takto upravených byly vyuţity i pro paláce íránské šlechty 17. století v Isfahánu.43 V 17. století samarkandští umělci kombinovali techniku cuerda seca s technikou zvanou banná'í, při které se střídají glazované kachle ve tvaru obdélníku s neglazovanými cihlami. Technika je typická svými tkanými vzory, jeţ mohou tvořit i posvátná jména. Technika cuerda seca se dostala i do osmanské říše začátkem 42 43
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 448-449. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 449-450.
23
15. století, kam ji nejspíše s sebou přinesli řemeslníci z Íránu nebo Střední Asie. Díky tomu je tzv. zelená mešita v Burse hojně obloţená dlaţdicemi cuerda seca a její mihráb září do dálky svou výzdobou, která kombinuje jak techniku cuerda seca, tak keramickou mozaiku.44 Podglazurová malba se jako technika začala poprvé pouţívat ve 12. století, ale k jejímu rozšíření došlo aţ v průběhu 13. a 14. století, kdy byla vyuţita i při výrobě obkladových dlaţdic. Iznické dlaţdice různých velikostí slouţily velmi často ke zdobení královských mešit, postavených v 16. století v Istanbulu a Edirne. Z těchto dlaţdic vznikaly působivé kompozice, jeţ byly zdobené širokou paletou barev a různých motivů. Koncem 16. století tato výroba klesá se sniţujícími se zakázkami od panovníků. Ovšem Osmané našli velkou zálibu ve zdobení vnitřních prostor právě dlaţdicemi ve tvaru čtverce s podglazurovou malbou tak, ţe se tato výzdoba rozšířila nejen po celé osmanské říši, ale zalíbení v ní našli lidé od Levanty aţ po Tunisko, Alţír a Balkán.45
2.3 Ostatní islámská umění Malířství se na půdě islámských zemí nevyvíjelo stejným způsobem jako v evropských zemích, jelikoţ zde platil zákaz figurálního zobrazování. Ačkoliv tento zákaz platil po celém islámském světě, nikdy se, jak uţ bylo řečeno, zcela nedodrţoval. Snaha umělce zachytit svět tak, jak se jeví v celé jeho kráse, poměrně často nad tímto zákazem převládala. Neustálý souboj mezi dodrţováním zákazu a naopak snaţením se realisticky zachytit prostředí velmi poznamenal vývoj tohoto umění. Pozornost se přesunula na stránky knih, kde toto umění plnilo jak funkci dekorativní, tak i informativní.46 Koberce patří k dalším arabským výrobkům, které se proslavily po celém světě. Muslimové převzali některé vzory od Koptů, Byzantinců a sásánovských Íránců a přidali k nim kaligrafický ornament.47 Vázání a tkaní koberců bylo uţ odedávna činností kočovných pastevců, kteří si jimi zateplovali ale i zvelebovali svá obydlí. Nejstarší vázané koberce mají svůj původ v Anatólii v době, kdy vládli Seldţukové. Vlněný vázaný koberec tvoří jednu z několika výtvarných forem úzce spojených s představou islámského světa i jeho kultury.48 Vázané koberce vznikaly
44
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 450. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 450-451. 46 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 241. 47 PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 207-208. 48 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 101-102. 45
24
jako napodobeniny koţešin. Jejich pouţití, tvar a výzdoba nejlépe zachycují základní rysy muslimské kultury. Jsou odrazem způsobu ţivota a původu většiny vládnoucích národů muslimského světa. Po celou tu dlouho dobu jsou hlavní částí výzdoby interiéru. Koberce se staly také prostorem vyuţívaným k rozvinutí ornamentální výzdoba. Nekonečnost dekoru je symbolickým odrazem muslimského chápání dočasnosti všeho na světě. I kdyţ se na konci 15. století tato abstraktní výzdoba koberců přeměňuje v rostlinnou či figurální, stále si uchovává zásadu nekonečného opakování výzdobných prvků.49 V islámském světě se nalézá pět významných oblastí výroby koberců: Írán, jiţní Asie, Turecko, Kavkaz a Střední Asie. Rozlišujeme dva hlavní typy uzlíků. První je ghiordeský, který se pouţívá v Turecku a na Kavkaze. Druhý se nazývá senneský (perský) a pouţívá se v Íránu, jiţní a střední Asii. Tradice výroby umělecky hodnotných loveckých, vázových a zahradních koberců se uchovala v Íránu. Kavkazské koberce se úplně odlišují od koberců ostatních zemí zřejmě proto, ţe jsou výhradně geometrické. Posledním místem tradiční výroby je Střední Asie. Vzory v této oblasti byly ovlivňovány Čínou. Koberce z Buchary a Samarkandu patří mezi ty nejznámější typy koberců.50 Tradice výroby a úpravy skla na území dnešního Egypta a Sýrie pochází jiţ z doby 5. - 4. tisíciletí př. n. l. Tato tradice se prostřednictvím kontaktů, které se postupně navázaly v průběhu křiţáckých válek, dostala i do Evropy, kde se výroba skla od té doby velmi změnila. Sklářské výrobky z Východu se uchovávaly zejména kvůli jejich hodnotě, a tak si nalezly místo v různých uměleckých sbírkách.51 V Egyptě vznikly sklářské dílny, které se zabývaly zdobením skla technikou listrové malby jiţ v době předislámské. Tato technika se uţívala i při zdobení keramiky, jak jsme jiţ mohli poznat. Různé barvy skla vznikaly pouţitím oxidů několika kovů.52 Výroba skla v průběhu 11. století vzkvétala i na území Egypta, kde vládli Fátimovci, kteří se také zaslouţili svou iniciativou ve výrobě skla o nové techniky jeho zdobení. Zpracovávalo se a zdobilo se zde tavené sklo, ale také se prováděly řezby a broušení nádob z křišťálu.53 Listrovou techniku pomalu střídalo zdobení emailem, jeţ se doplňovalo zlacením. U této techniky se dekor maluje na povrch skla barevným 49
GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 151. ROBINSON, F. Svět islámu, Praha: Kniţní klub, 1996, s. 206. 51 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 288-289. 52 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 97. 53 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 138. 50
25
práškem. Tato technika se spolu se zlacením stala velkým přínosem sklářského umění v egyptském a syrském sklářství v druhé polovině 12. století.54 Ovšem svého vrcholu dosáhlo malování emailu aţ v mamlúcké době, kdy mamlúčtí řemeslníci v Sýrii a Egyptě dovedli toto zdobení k naprosté dokonalosti.55 Výroba předmětů z kovu, stejně jako sklářská výroba, se stala uměním, které má jiţ svou nejlepší část vývoje za sebou, ačkoliv jim nelze upřít jejich význam v celém vývoji tak velké civilizace.56 Kov se stal díky svým cenným vlastnostem velmi ţádaným materiálem. Barevnost a lesk povrchu kovů byly odrazem pouţití konkrétní slitiny. Vyráběl se nejen bronz, ale i další slitiny na bázi mědi. Bronz z nich byl oblíben zřejmě nejvíce pro jeho trvanlivost a vzhled. Na islámských nádobách, jeţ byly vytvořené v raném období, se ukazuje, jak tehdejší řemeslníci čerpali inspiraci ze starověkých vzorů. Byly vytvořené odléváním a zdobeny jen jednoduchými výčnělky a ţlábky. Některé dochované předměty dokazují i islámské potřeby po ornamentální výzdobě. Tyto předměty z kovu jsou typické svými vyváţenými a uţitečnými tvary. Takto se třeba vyráběly olejové lampy, jejichţ cílem bylo osvítit co nejvíce prostoru. Děrování se také uţívalo při výrobě stínidel a kadidelnic zejména ve východních islámských zemích. Dalším účelově vyrobeným předmětem jsou mohutná klepadla pocházející z oblasti Eufratu a Tigridu. Byly součástí velkých dřevěných dveří s bronzovými deskami vsazených do mešit. Často se zdobily draky, jelikoţ se věřilo, ţe ti odeţenou temné síly zla a zabrání jim ve vstupu dovnitř. Dokonce i hlavičky hřebíků, kterými se připevňovaly ke dveřím, měly ve tvaru lvích hlav. Do podkladového kovu se vzorem mohly vtloukat plátky zlata, stříbra nebo mědi.57 Mezi významná centra výroby prací z mosazi patřily Mosúl, Damašek, Káhira a Herát. Výrobky pocházející z těchto dílen jsou stylově jednotné. Svícny a nádoby z mosazi byly tauzovány stříbrem a objevují se na nich epigrafické ornamenty, ale i motivy rostlinné.58
54
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 167 a 169. 55 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 234. 56 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 290. 57 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 202. 58 PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 200.
26
3 Islámská architektura Inspirací při vytváření různých architektonických děl se v průběhu dějin stala víra. Ve víře, ať uţ to bylo křesťanství či buddhismus, člověk nalézal důvod svého bytí. Islám, jakoţto jedno z monoteistických náboţenství, spojil mnoho národů s různými tradicemi, na odlišném stupni vývoje a s odlišnými jazyky. Vytvořilo se tak společenství, jeţ bylo silně podpořené vírou a které předčilo ostatní civilizace v mnoha směrech po několik století. Nejcharakterističtějším projevem této kultury se stala právě architektura, jejíţ díla patří k těm nejkrásnějším, které člověk vytvořil.59 Islámská architektura se zrodila jako výsledek několika historických událostí. V kaţdé oblasti se trochu liší, jelikoţ byla ovlivněna různými kulturními tradicemi. Její originalita spočívá právě v tomto spojení domácích tradic a islámského náboţenského a politického systému, přičemţ arabský prvek se stal dominantním po ideové stránce. Nejenţe je arabština jazykem Koránu, ale plní navíc i estetickou funkci.60 Islámská architektura je typická svou různorodostí ovlivněnou domácími tradicemi, avšak často uţívá podobné prvky při výstavbě budov s odlišnými funkcemi.61 Takovým tvarem budovy se stala mešita, jeţ vznikla v Hidţázu a byla jediným stavebním typem, jenţ je spojován s datem vzniku muslimského letopočtu. Tento tvar mešity, který byl kompozičně přenášen do nově vzniklých měst a přetvářen do různých podob bez změny v základní kompozici, se přeměnil později i v jiné stavební typy budov, jako madras, karavanserájů a paláců.62 Kromě mešity, středového bodu stavitelů, a dalších jiţ zmíněných druhů staveb se také stavěly důmyslné pevnosti a mosty. Islámskou architekturu charakterizuje dále velmi často uţívaný podkovitý oblouk či oblouk ve tvaru trojlistu, ale také stalaktitová klenba. Islámské umění, a architektura vůbec, je známé popíráním hmoty, jeţ přímo vychází z muslimského chápání světa a pomíjivosti lidského ţivota. Dosaţení tohoto cíle se
59
NEUŢIL, Oldřich – MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 55. 60 DUDÁK, V. – NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Díl 1. Praha: Baset, 2000, s. 430. 61 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 182. 62 NEUŢIL, Oldřich - MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 55.
27
jim podařilo pomocí ornamentální výzdoby nebo obkládáním stěn budov glazovanými dlaţdicemi.63 Islámská říše nabývala na síle a velmi rychle se rozšiřovala od Iberského poloostrova aţ k Indii, stejně rychle si vytvářela i svůj osobitý slohový charakter. Postupně získala lehce rozpoznatelný slohový výraz, přestoţe se toto umění velmi lišilo pestrostí technik i pouţití nosných soustav. Hlavním determinantem tohoto slohu se stala abstrakce. Po zániku islámského středověku se slohový výraz islámské architektury vyvíjel v různých na sobě nezávislých slohových proudech. Z tohoto období můţeme nalézt památky ve Španělsku, státech severní Afriky, ale i v Egyptě, Sýrii, Jordánsku, Libanonu, Palestině, Izraeli, Iráku a Střední Asii. V novověku se islámská architektura rozšířila po celém islámském světě, tedy od Indonésie aţ po Senegal a od Sibiře aţ po Madagaskar. Stopy islámského stavebního umění můţeme spatřit ve 102 státech a v necelé polovině z nich tvoří tyto památky většinu dochovaného fondu.64
3.1 Vzhled tradičního islámského města Různé typy měst převzaly arabské kmeny z Byzance a také z Íránu, jelikoţ jako kočovníci neměly své vlastní stavební tradice. Místem pro zakládání nových měst se staly křiţovatky obchodních cest, oázy nebo poutní místa. Jiţ od rané doby se města zakládala strukturálně a plánovitě a udrţovala si základní jednotnou koncepci. Městské čtvrti se skládaly z vymezených celků, které se oddělovaly na základě národnosti, profese, kmenů a náboţenské příslušnosti jejich obyvatel. Centrálním prvkem tradičního muslimského města se stala mešita, která symbolizovala nadřazenost víry a politickou moc města. Ústřední moc představovalo sídlo panovníka, které bylo oporou moci mešity. Avšak kromě mešity se stavěly i další instituce, které s ní byly spojeny, jako například školy niţší a vyšší, starobince a nemocnice. Na obranu města se zakládaly citadely a různé typy opevnění. Nedílnou součástí města byl bázár, jehoţ funkce ho spojovala s útulky pro obchodní karavany, karavanseráje. Místem odpočinku se staly lázně.65
63
DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Díl 1. Praha: Baset, 2000, s. 430. 64 NEUŢIL, Oldřich - MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 55-56. 65 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 246-249.
28
Součástí města byly muslimské domy, které měly také svůj osobitý charakter. Pro všechny domy bylo typické, ţe byly projektovány tak, aby zachovaly soukromí obyvatel domu. Zvenčí byly většinou holé, jejich dominantou byl dvůr za zdmi domu, který byl vybaven kašnou. Kaţdý dům se rozděloval do dvou částí. Soukromou část obývaly především ţeny a často byla v prvním patře. Druhou částí byla část reprezentační, která slouţila spíše muţské části domu. V přízemí se nacházela tzv. mandara, přijímací prostor. Okna se umisťovala vysoko, aby nikdo neviděl dovnitř domu. Domy bohatších muslimů doplňovaly i zahrady.66
3.1.1 Bázár Střediskem islámského města je bázár. Bázár vznikal nejčastěji v okolí nejvýznamnější mešity. Skládal se z pravoúhlé sítě krytých ulic. U trţiště se také vyskytovaly lázně, kde mohli muslimové, především muţi, vykonávat rituální očistu dle své víry.
67
Zákazníci, kteří bázár navštívili, měli moţnost porovnávat a vybírat
zboţí dle kvality a ceny, jelikoţ obchody byly rozděleny dle druhu zboţí. Mimo jiné tu existoval dohled nad trţištěm a dohlíţitelé měli velké pravomoci, aby mohli v případě nevhodných praktik zasáhnout. K trţišti bezpochyby patří noclehárny nebo hospůdky. Byly zde také sklady pro uskladnění zboţí a stáje pro taţná zvířata. Po ukončení prodejní doby se bázár uzavřel a v těch obchodech, kde se prodávalo vzácné zboţí, byla zavedena jiná bezpečnostní opatření, aby nedošlo ke krádeţi.68 Toto uspořádání krámků se vytvářelo s ohledem na mešitu a bylo třeba dodrţovat určitou hierarchii. Nejblíţe k mešitě byly například prodavači knih a papírů a nejdále obchody s textilem aţ po okraj města, kde se prodávalo obyčejné zboţí.69
3.1.2 Karavanseráje Karavanseráje se objevovaly i jako součást města. S rozrůstajícím obchodem a řemeslem se rozrostla i výstavba dalších karavanserájů. Tato výstavba se ukázala jako dobrý způsob pro feudální vládce jak ukázat své bohatství a majetek. Moţná právě díky tomu se staly karavanseráje tím nejpočetnějším typem budov vedle mešit, které se nám dochovaly ze středověké Anatólie. Vznikaly na cestách mezi městy a slouţily jako ubytovny pro cestující, většinou kupce, kterým zajišťovaly i ochranu. 66
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 209. KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 209. 68 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 326-327. 69 ROBINSON, F. Svět islámu, Praha: Kniţní klub, 1996, s. 216. 67
29
Byly vystavěny i při takových cestách, jako byly hedvábné cesty, které spojovaly Evropu s Čínou, nebo také podél kupeckých cest, jeţ probíhaly severojiţním směrem mezi jiţními částmi Střední Asie a také slovanskými říšemi na severu. Postupně se z karavanserájů stala střediska obchodu s různým zboţím od koţešin z Ruska a jantaru ze severu, aţ po koření ze Střední Asie. Karavanseráje byly velmi často opevněné a občas k nim patřily i mešity a paláce.
Součástí karavanseráje byl
obvykle pouze jediný dvůr, který byl obklopen řadou místností. Tyto místnosti slouţily jako stáje, skladiště, hostinské místnosti, kuchyně a také ubytovny. Převáţně anatolské typy karavanserájů byly velmi rozlehlé a opevněné mohutnými a vysokými zdmi z kamene, které byly ještě zesílené věţovitými baštami.70
3.1.3 Lázně Představovat si tradiční muslimské město a nezmínit se o lázních by bylo velkou chybou. Kdekoliv se muslimové objevili, zanechali tam po sobě budovu lázní.71 Nejpopulárnějšími a také hojně vyuţívanými byly po celém islámském světě tzv. turecké lázně hammam. Tyto lázně jsou svou funkcí velmi podobné lázním římským. Na rozdíl od velkolepých reprezentačních prostorů typických pro římské lázně, mají turecké lázně charakter spíše intimní. Lázně se skládají z několika základních částí. Největší prostor lázní tvoří shromaţdiště džam'an, také zvané „místo pro klid“. Obvykle je tento prostor čtvercový a zaklenutý kupolí, navíc bývá reprezentačně vybaven. Uprostřed místnosti je fontána a estráda probíhající skrze ni. Estráda slouţí jako místo odpočinku po lázni, ale je vhodná i jako místo k debatování či pití kávy. Další částí je vstupní prostor, který se podobá bazénu s vlaţnou vodou vyskytující se také v římských lázních. Poslední částí je harara, která je sloţená z oddělených cel opatřených bazénem s teplou vodou a umyvadlem s kohoutky se studenou a teplou vodu. Lázně nebyly jen místem pro tělesné očištění, ale slouţily i k setkávání střední a niţší vrstvy, které zde vyjadřovaly své názory a uzavíraly mezi sebou obchodní dohody.72
3.1.4 Zahrady Jak jiţ bylo řečeno, zahrady, stejně tak jako lázně, bývaly často součástí palácových sídel. Vznikaly však i v lepším klimatickém prostředí dál od města. Byly 70
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 363. KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 281. 72 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 210. 71
30
zakládány i zahrady veřejné. Zahrady tedy neodmyslitelně patří k lidským obydlím.73 Typickým znakem islámských zahrad je jejich symetričnost. Lidé si představují ideální prostředí jako něco, co má daný řád. Tento řád se v našem povědomí přetváří do podoby souměrných tvarů a symetrie. Přesně tento řád je charakteristický pro islámské zahrady.74 Základem dnešních islámských zahrad jsou zahrady perské, odtud také pochází název základního útvaru těchto zahrad, čehár bágh neboli čtyři zahrady. Jedná se o čtverhrannou plochu, která je rozdělená kolmo se křiţujícími vodními kanály na čtyři části. Voda byla různě vyuţívána tak, aby zdůraznila určitou část stavby, nebo naopak aby opticky rozšířila prostor. V zahradní architektuře se také pouţívaly různě velké kamenné desky, které vytvářely nakloněné plochy. Důleţitá byla v architektuře zahrad síť vodních kanálů, která rozdělovala celou plochu na jednotlivé menší části a také udávala častokrát směr výsadby vegetace, která jakoţto součást architektury se jí musela podřídit. Součástí původních islámských zahrad byla masivní zeď, která měla za úkol je chránit před nepřízní přírodních vlivů.75
3.2 Nejčastější stavby islámské architektury a jejich znaky 3.2.1 Mešita Termín mešita pochází z arabského slova masdžid, které značí místo klanění před Bohem.76 Mešita není vnímána jen jako stavba, ale jedná se o prostor zasvěcený pro rituál. Mešita je po celém islámském světě povaţována za základní kultovní stavbu, jeţ byla jako vzor přijata všemi muslimy. Je to posvátný objekt navţdy spojený s islámem. Mešita má čtvercový půdorys a jejím nejdůleţitějším prvkem je výklenek ve stěně neboli mihráb slouţící k určení směru při modlitbě. Mihráb je často přirovnávaný k oltáři, který se nachází v křesťanských chrámech. Pro zdůraznění tohoto místa se často uţívalo umístění mihrábu doprostřed kruhu nebo také na místo, kde se kříţily dvě chrámové lodě. Tento výklenek označuje stěnu směřující k Mekce a symbolizuje tak nejposvátnější místo pro muslimy, které se nachází tak daleko za stěnou. V mihrábu někdy stávají rozsvícené svíčky, ale jinak bývá spíše prázdný. K dalšímu vybavení mešity patří minbar neboli kazatelna, odkud 73
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 273. KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, 275. 75 NEUŢIL, Oldřich - MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 78-80. 76 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 201. 74
31
jsou imámem pronášena páteční kázání a k níţ bývá někdy připojena i lóţe pro vzácné osobnosti.77 V ose mihrábu se nachází obvykle dikka, coţ je nízké pódium, a vedle něj je umístěn kursi neboli pultík slouţící k odkládání Koránu. Pro svolání muslimů je vyuţíván tzv. minaret, který je umístěn vedle mešity nebo přímo na ní. Uvnitř mešity se také nachází kašna nebo nádrţ, kde se mohou věřící omýt. Kdyţ vejde věřící do mešity, měl by být jiţ zut a zanechat obuv buď na polici anebo si ji můţe odnést s sebou, poté by se měl jít omýt.78 Interiér mešity není vybaven lavicemi či ţidlemi tak, jak to známe z kostelů, ale podlahu pokrývají koberce, přičemţ výzdoba je převáţně ornamentální a kaligrafická. K modlitebně přiléhá dvůr, na němţ jsou často vysázeny stromy. Dvůr bývá lemován arkádovým ochozem a nachází se tam také kašna.79 Mešity se v průběhu jejich vývoje rozdělily podle slohu a také dle místa jejich výstavby. K základnímu půdorysu se kromě minaretů připojovaly vstupní brány, školy, knihovny, útulky pro chudé tzv. maristány nebo také mauzolea. Nejstarší dochovaný typ mešity se nazývá hypostylový typ mešit. Jeho název je odvozen od hypostylu neboli sloupořadí, jeţ obklopuje dvůr u modlitebny. U tohoto typu je dispozice mešity velmi široká, aby se do ní vešlo co nejvíc věřících ve stejné vzdálenosti od mihrábu. Původ má tento typ zřejmě v táborových mešitách, jeţ byly zakládány pro vojska během válečných taţení. Ty se stavěly s příkopem, také ve směru k Mekce, ale jen spoře zastřešeny palmovými listy. Takto byla například postavena umajjovská mešita v Damašku, jejíţ nádvoří je ze tří stran zastoupené sloupořadím. Čtvrtá strana obsahuje trojlodí, jeţ protíná kolmá loď skrz celou šířku mešity. Při stavbě této mešity byly uţity inovační prvky, a to mihráb a minaret, zřejmě proto se stala vzorem pro ostatní stavitele. Nejvyššího vrcholu dosáhl tento typ mešity u Velké mešity v Sámarrá, jeţ se proslavila vnějším točitým schodištěm na minaretu. Tento typ se uţíval i v následujících stoletích, zejména na nově získaných územích, kde představovala mešita princip islámské víry.80 Další typ mešity, jeţ vznikl za vlády seldţuckých Turků v Íránu, je tzv. ívánový typ mešity. Nejvíce se rozšířil na území Íránu a Střední Asie. Doba vzniku tohoto 77
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 252,254, 257258. 78 ROBINSON, F. Svět islámu, Praha: Kniţní klub, 1996, s. 184. 79 DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s. 586. 80 DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s. 587.
32
typu mešity se odhaduje na počátek 12. století v prostředí Isfahánu. Tento typ mešity se skládá z jednoho postranního vchodu a hlavního dvora, jehoţ čtyři strany obsahují velké otevřené klenuté síně- zvané ívány.81 Íván byl s největší pravděpodobností převzat z otevřeného stanu kočovníků. Uţíval se jiţ v perské sásánovské architektuře, kde byl pouţíván u výstavby královských paláců v Ktésifontu. V islámské architektuře se íván zprvu pouţíval při stavbě madras, ale od 12. století se uplatňoval zejména u mešit. Nejčastěji se vyskytovaly ve formě čtyř ívánů ve středu čtyř stran, kde čtvrtá strana kibly měla o dost větší íván a skrývala za sebou modlitebnu s kupolí a mihráb. Kryté části mešity byly tvořené z rovnoběţných kleneb, jeţ byly neseny pilíři, nebo malých kupolí rozprostírajících se nad půdorysem
čtvercového
tvaru.
K obohacení
tohoto
typu
došlo
v období
timúrovském, kdy se začala stavět monumentální vstupní brána zvaná téţ pištak, jeţ byla utvořena z niky s lomeným obloukem. V nice je na svislé ose postaven menší vstupní otvor. Tato kompozice důmyslně uţívá kontrastu světla a stínu, ale také kontrastu menšího a většího otvoru. Postupně se utvořil další typ mešity s ívány, tak ţe se za ívány na nádvoří stavěly kupolové sály. Některé kupole utvářely dvě klenby, jejichţ výsledkem byl zaklenutý vnitřní prostor plochou klenbou a vztyčená vysoká klenba v prostoru vnějším. Nejznámějším příkladem tohoto typu je Velká mešita v Isfahánu.82 Posledním typem je mešita s centrální kupolí. Pro tento typ je typická kupole umístěná nad centrálním prostorem, jehoţ součástí velmi často není dvůr, jako u předešlých typů. Předchůdcem tohoto typu jsou maloasijské seldţukovské mešity, které měly uzavřenou modlitebnu. Stejně jako typ mešity s centrální kupolí, ani tyto mešity neměly dvůr. Důraz byl kladen více na modlitebnu, jeţ byla vybavena několika podporami a jednou nebo více kupolemi umístěnými nad stěnou kibly. Část, jeţ byla zaklenutá kupolemi, se neoddělovala nikterak od prostoru, v němţ byla umístěna modlitebna. Cílem bylo utvářet jednotný prostorový tvar. Modlitebna bývá uspořádána podélně, přičemţ lodě jsou utvářeny kolmo ke stěně kibly. Představitelem tohoto typu je Alaeddínova mešita v Nigde zbudovaná v roce 1223. Tato mešita má tři rovnoběţné kupole, jeţ nad stěnou kibly uzavírají modlitebnu tvořenou ze tří lodí. Velký důraz u těchto mešit je kladen na vstupní portál, jeţ má
81
DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s. 587. 82 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 203-204.
33
často velmi hojně zdobené průčelí. Dalším typem, který se rozvinul z kupolové mešity, je osmanský typ. Vznikl přibliţně kolem roku 1400. Aby dosáhli stavitelé sjednocení prostoru modlitebny, museli rozdělit prostor determinovaný obvodovými zdmi na menší části tak, aby se kaţdá část dala zaklenout kupolí. Avšak vyskytl se problém s větším počtem kupolí, který celým dojem spíše rozděloval. S řešením tohoto problému přišel architekt Sinan Hodţa, kdyţ stavěl Selimovu mešitu v Edirne. Posunul čtyři pilíře, jeţ nesly kupoli, blízko obvodovým zdem hlavního prostoru, tak aby se stěnami splývaly a prostor osvětlil pouţitím velkého mnoţství oken. Další ukázkou rozvinutého typu mešity s kupolí je mešita Sulajmánova a Ahmedova v Istanbulu.83
3.2.2 Madrasa Postupem času se z mešit stávalo místo slouţící nejen k modlitbě, ale také místo vhodné pro disputaci a výuku. Výuka si však vyţádala jisté stavební úpravy. Tyto úpravy se vyvinuly v objekt, který měl své charakteristické znaky vyplývající z jeho účelu. Vznikla tak stavba zvaná madrasa.84 Významově se pojem madrasa (medresa) liší. Rozšířenější je madrasa ve významu označujícím v historickém kontextu školu zaměřenou především na výuku teologie. Madrasa je náboţenská škola skládající se z několika budov a svým uspořádáním se velmi blíţí mešitě. Také proto probíhala výuka náboţenství v prvních staletích ještě v mešitách. Stejně tak jako v křesťanské Evropě, i v muslimském světě byl vývoj stavby škol spojen s náboţenstvím. Jejich vznik připisuje mnoho historiků vnitřnímu boji v islámském světě. Boj sunnitského proudu proti rychle rostoucí moci šíitského proudu. Místem vzniku madras se pravděpodobně stala muslimská Persie. Madrasy a vyšší veřejné školy se v mnohých islámských zemích objevily jiţ v 11. století. Jedny z prvních madras jsou madrasa al-Qarawíjín, jeţ byla postavena v roce 859 ve Fesu v Maroku, a univerzita al-Azhar v Káhiře. Avšak svého vrcholu dosáhla stavba madras koncem 11. století a během vlády Seldţucké říše. Nejvíce se v těchto školách vyučovala arabská mluvnice, literatura, právo, aritmetika, také zeměpis, medicína, ale náboţenské vědy i tak převládaly. 85
83
DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s. 588. 84 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 260. 85 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 153.
34
Madrasa se skládá z otevřeného dvora a místností, které k němu přiléhají. K základnímu objektu madrasy byly přistavěny další části jako knihovny, učebny, kabinety, ale i prostory zajišťující ubytování pro studenty. Madrasa mnohokrát vytvářela velký komplex a někdy byla přímo v jejím areálu umístěna hrobka jejího zakladatele. Během seldţukovského období vznikl typ madrasy s otevřeným dvorem a ívány. Čtyři ívány vystavěné v madrasách představují obvykle čtyři hlavní náboţenské a právní systémy islámu, zejména sunnitského proudu. Často se vyučují všechny v jedné škole, takovým příkladem je Hasanova madrasa v Káhiře. Ovšem v případě, kdy se kladl důraz jen na jednu školu, se nádvoří utvářelo pouze z jednoho ívánu. Typickým a nejvíce viditelným prvkem madras je vchod zvaný pištak, který se rozšířil do všech západních zemí islámu. Další typ madrasy, jeţ vznikl v seldţukovské Malé Asii, tvoří uzavřená madrasa s kupolovou síní umístěnou uprostřed stavby.86
3.2.3 Hrobky, mauzolea Raný islám nepřipouštěl stavbu sloţitých hrobek, avšak zakrátko se tento zákaz začal porušovat a první mauzoleum se postavilo jiţ v 8. století jako hrobka pro umajjovského panovníka.87 Zakládání mauzoleí pokračovalo v 10. století, byly stavěny
tureckými
nebo
jinými
panovníky
i ší'itskými
muslimy,
kteří
upřednostňovali kult světců. Sunnité naproti tomu uctívali svatostánky biblických proroků, nejvíce Abrahama v Halabu a Hebronu či Jonáše v Mosulu. Mauzolea stála osamoceně, nebo se připojovala k dalším stavbám.88 Budování komplexů obsahujících mauzoleum v kombinaci s mešitou a madrasou se stalo ohniskem soupeření mezi sultány a amíry. I přesto, ţe výstavba mauzoleí byla povolena většinou z ulamá neboli duchovenstva, byla zde menšina, která se proti tomu stavěla. Dle této menšiny tato výstavba vedla k nevhodným poutím a přímluvným modlitbám.89 K tomuto mínění vedla obava z narušení víry v jednoho Boha. Úcta k mrtvým, kterým se za jejich ţivota podařilo získat velkého uznání, se projevila také ve vnější stavbě mauzolea. Hrobky se později staly významnými stavbami a některé byly přímo součástí mešit. Prostřednictvím mauzoleí mohl panovník demonstrovat svou sílu a bohatství. Velká mauzolea mohou obsahovat navíc obřadní síň, 86
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 206. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 359. 88 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 207. 89 O’KANE, B. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. Praha: Kniţní klub, 2009, s. 64. 87
35
jednoduché obývací místnosti, kuchyně, dále třeba i knihovnu i ubytovací zařízení pro hosty. Mnozí věřící, kteří navštěvují hrobky, se v nich chovají dle jejich chápání náboţenské víry. Při výročí světcova úmrtí se konají v hrobkách světců bohosluţby.90 Mauzolea mají nejčastěji čtvercový nebo polygonální půdorys s kupolí, coţ se nazývá baldachýnové mauzoleum, v rozích tohoto půdorysu jsou umístěny čtyři malé dekorativní kupole. Dalším typem hrobek, které se stavěly v Malé Asii za vlády Seldţuků, jsou věţové hrobky zvané také türbe. Tyto věţové hrobky bývaly zakládány v půdorysu tvaru čtverce, mnohoúhelníku nebo kruhu. Byly překlenuty nevysokou kupolí, kterou pokrývala střecha ve tvaru připomínající stan s hroty. Jedním z příkladů věţových hrobek je mauzoleum Gunbad-i-Kabus, jeţ se nachází v severovýchodní části Íránu. Je vysoké 61 metrů a stojí na kruhovém půdorysu a jeho střechu ve tvaru kuţele podpírají trojúhelníkové ostré pilíře. V Malé Asii vznikl další typ hrobky, jeţ měla otevřený ívánový výklenek. Hrobka sama se nacházela v podzemní kryptě. Největšího rozkvětu dosáhla pohřební architektura v období vlády Mughalů v Indii, jejímţ nejvýznamnějším představitelem je Tádţ Mahal.91
3.2.4 Opevnění a paláce Reprezentativní stavby civilního rázu zřejmě vznikaly z důvodů čistě praktických. Se ziskem území vznikala potřeba je ochraňovat, spravovat a podporovat. Postupem času se vyčlenilo několik druhů staveb, které se svou podobou lišily od ostatních. Úkolem těchto staveb bylo reprezentovat státní moc. Na druhé straně také vznikaly i stavby s čistě obrannými znaky. Často dohlíţely na bezpečnost pohraničních oblastí. Stavby tohoto typu kladly důraz na vyzdvihnutí moci a síly, jiţ představovaly.92 Opevnění vznikalo jiţ za vlády prvních chalífů, zejména v umajjovském období, kdy tato opevnění získala jak prestiţní, tak i dekorativní význam, ale funkčně se začala uţívat aţ v době Abbásovců. Představitelem pevnostní architektury bylo město Bagdád, jeţ mělo kruhové opevnění. Toto opevnění se skládalo z pěti řad hradeb, jeţ lemovaly hlavní náměstí.
90
ROBINSON, F. Svět islámu, Praha: Kniţní klub, 1996, s. 186. DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Díl 1. Praha: Baset, 2000, s. 441-442. 92 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 262-263. 91
36
Součástí ochrany města byl i vodní příkop.93 V 10. století se začaly stavět i citadely, jeţ slouţily původně jako obydlí pro vojska. Citadely se stavěly se záměrem nejen ovládat město, ale zůstat ve spojení s okolním světem. Příklady této stavby nalezneme třeba v Sýrii, kde se nachází Halabská pevnost, jeţ obsahovala sluţební prostory, ale také mešity. Její součástí byly i obytné místnosti pro obyvatelstvo města. Z této myšlenky opevnění se ve středověku vyvinul typ vojenského a administrativního centra, který se také nazývá kasba. Dalšími ukázkami vojenské architektury jsou citadely nacházející se v Maroku, Turecku a ve Střední Asii.94 Později se vyvinul i typ honosného sídla, který vynikal jak obrannými prvky, tak přepychem. Tyto honosné paláce byly sídlem panovníků, feudálů nebo úředníků, kteří dosáhli vysokého postu. Paláce tvořily komplexy skládající se kolikrát z několika reprezentačních a obytných objektů, dále pak také měly harémy, lázně, zahrady, knihovny a privátní mešity. Jejich nutnou součástí byly kuchyně a místnosti pro slouţící zaměstnance, jejichţ úkolem bylo udrţovat celý komplex. Příkladem palácové architektury je palác Topkapi v Istanbulu, který dnes slouţí jako muzeum prezentující nepřeberné mnoţství reprezentačních prostor a vzácných sbírek. Největšího rozkvětu dosáhla palácová architektura na západě islámského světa palácovým komplexem Alhambra nacházejícím se ve španělské Granadě. Islámské paláce můţeme členit na tři části. První je tzv. mešvár, veřejně přístupná část, kde vládce soudil poddané. Druhá část zvaná díván, slouţila jako reprezentační místnost s trůnním sálem. Poslední část tvoří haram neboli soukromé vládcovo obydlí.95 Významnou část palácové architektury tvoří tzv. umajjovské pouštní zámky. Tato sídla ale neslouţila jako lovecká sídla nebo pouštní útočiště panovníků, slouţila jako hospodářská střediska oblastí, které byly kdysi úrodné. Z dochovaných pozůstatků rané islámské architektury pouštních paláců můţeme odvodit jejich typické prvky, hlavní palác sledoval ve výstavbě typ římské pohraniční pevnosti s jediným hlavním vchodem. Pro ty, kteří se ucházeli o audienci u panovníka, zde byly u vchodu postavené lavice. Vnitřní i vnější výzdoba byla velmi bohatá, objevily se zde mozaiky, řezby ve štuku a také nástěnné malby. Tyto palácové rezidence měly ústřední nádvoří s arkádami. Uprostřed jedné strany byla široká opevněná brána, 93
DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. Díl 1. Praha: Baset, 2000, s. 442. 94 CHATELET, Albert. Světové dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, uţité umění. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004, s. 234. 95 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 264-265.
37
která procházela celou výškou paláce. Touto branou se vstupovalo do síně, jeţ vedla do arkádového nádvoří.96 V prvním patře byla umístěná rezidence s uvítací halou, která byla zaklenutá kupolí. V přízemí se oproti prvnímu patru nacházely prostory pro zaměstnance, druţinu a stáje. Tato sídla můţeme nalézt v Sýrii, kde leţí Kasr al-Chajr, zámky Cherbet al-Mafdžar a Cherbet al-Chajr se nachází v Palestině. Dalším místem je Jordánsko, kde byly postaveny zámky Kusajr Amra a al-Mšattá.97
3.3 Stavební konstrukce, materiály a dekorace Rané období islámské architektury nepřineslo, co se týče nových technologií a materiálu,
nic
nového.
Stavitelé
vycházeli
převáţně
z místních
tradic.
V 8. a 9. století docházelo k postupnému rozvoji v uţívání pálených cihel pří výstavbě budov, zejména v Iráku, Sýrii, Egyptě a Íránu. Místo podpěrného systému pozdějších dob se uţívalo v raném stavitelství k podepření střech a stropů zdiva nebo podpory samotné. Z předislámského období pocházely i sloupy a hlavice, jeţ pocházely přímo ze starších staveb, jeţ se vyskytovaly v místech poblíţ nově vzniklých, nebo byly napodobovány.98 V 10. století se na území Íránu začala pouţívat valená klenba a kupole. V tímúrovském období se uţívaly při některých stavbách i kupole dvojité nebo kupole ve tvaru cibule, z nichţ některé byly podpírány ţebry. „Výlučně islámským vynálezem je stalaktitová klenba (ruó arnas). Tuto klenbu tvoří kombinace křivolakých trojrozměrných buněk (drobných klenbiček), poschoďovitě řazených nad sebe.“99 Tato stalaktitová klenba získala své pojmenování podle podobnosti s krápníky, jeţ visí ze stropu zvané stalaktity. Častěji se ale připodobňuje k včelím plástvím, jeţ se arabsky řeknou mukarnasy, odtud také pochází nejrozšířenější název mukarnasové klenby. Podobně jako mukarnasy se skládaly téţ tzv. trompy, jeţ slouţily k přechodu mezi základnou čtvercového či mnohoúhelníkového půdorysu a kupolí. V podstatě šlo o menší klenby mušlového tvaru, jeţ se klenuly nad pravým úhlem mezi dvěma zdmi. Velmi často se trompy skládaly do větších útvarů. Při vytváření trompů se stavitelé inspirovali sásánovským uměním, kde se tyto útvary pouţívaly mnohem dříve. V uţívání oblouků převládaly zejména ty ve tvaru podkovy, půlkruhu, 96
GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 14. DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s. 955. 98 ENCYCLOPEDIA BRITANNICA. Islám: náboţenství, historie a budoucnost. Brno: Jota, 2010, s. 228. 99 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 211-212. 97
38
trojlistu, ale i oblouky segmentové, hrotité a drapériové. Ke sloupům se přidávaly hojně ozdobené hlavice. Typickým prvkem islámské architektury je její snaha popření hmotnosti a zeslabení tektonické stránky. K tomuto účelu se uţívalo jiţ zmíněných mukarnasů a nebo také ornamentální výzdoby či glazovaných dlaţdic.100 Charakteristickým prvkem rané architektury islámského okruhu se staly dekorace. Pouţívaly se mozaiky a nástěnné malby, jejichţ původ spatříme v antickém umění. Nejčastěji byly uţívány v Sýrii, Palestině a Španělsku. V Íránu zdobila stavby zejména štuková, ale i kamenná výzdoba. Příznačné pro ornamentální výzdobu uţívanou v islámské architektuře je vyuţívání stejných technik jako v uměleckých řemeslech. Příklady keramické výzdoby nalezneme třeba ve Velké mešitě v Kajruwánu. Motivy a prvky ve zdobení staveb se vyvíjely v průběhu století. Některé zvýrazňovaly tvar budovy pomocí rostlinných pásů na vodorovných prvcích architektury nebo napodobenin mramoru na spodních částech zdí. Příkladem této výzdoby je umajjovská mešita v Damašku nebo Skalní dóm v Jeruzalémě. Jiné měly zase spíše ikonografický význam, který byl zejména v mešitách vyměněn za nápisy z Koránu. Těmito nápisy je zdobená Ibn Túlúnova mešita v Káhiře. Další typ výzdoby se skládal z ornamentálních, především štukovaných, panelů jaké můţeme nalézt v Mšattá a Sámarrá.101
100
KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 212. ENCYCLOPEDIA BRITANNICA. Islám: náboţenství, historie a budoucnost. Brno: Jota, 2010, s. 229-230. 101
39
4 Významné architektonické památky 4.1 Egypt 4.1.1 Mešita al-Azhar Mešita al-Alzhar byla zaloţena při vzniku al-Qáhiry slavným vojevůdcem chalífou Dţauharem, aby plnila funkci hlavní mešity, zejména měla slouţit pro páteční modlitby a náboţenské a politické bohosluţby. Byla umístěna blízko panovníkova paláce a oproti ostatním mešitám nenesla jméno svého zakladatele, nýbrţ byla nazvána al-Azhar neboli vzkvétající. Zpočátku byla střediskem šiítského proudu, avšak v osmanské éře, kdy dosáhla největšího rozkvětu, uţ byla zasvěcená směru sunnitskému. Během prvních let se zde vyučovalo právo a teologie.102 Později se zde začala vyučovat i gramatika, rétorika, ale i logika. V průběhu 14. a 15. století nabývala vysoké prestiţe a byla nejvyhledávanější univerzitou nejen mezi muslimskými studenty. V této době se také rozšířila škála vyučovacích předmětů o astronomii, matematiku, dějepis a v neposlední řadě i o přírodní vědy. Vyučování se zakládalo spíše na výměně názorů a bádání. Al-Azhar se stal významným střediskem vzdělanosti a svůj post si udrţela aţ dodnes.103 Se zvyšujícím se zájmem o univerzitu, vzrůstala i potřeba ji rozšiřovat jak do výšky, tak do šířky. Z tohoto důvodu se z původní mešity dochovalo velmi málo, ovšem základní styl si drţela i při rekonstrukcích. V průběhu přestavby byla mešita obohacena o madrasy, brány, předsíně a minarety.104 Al-Azhar je typickým příkladem velké mešity se čtvercovým půdorysem, jenţ je lemován arkádami po všech stranách. U stěny kibly se nacházely arkády tvořené z pěti lodí, ostatní arkády sestávaly z pouhých tří lodí. Za Fátimovců se začalo uţívat jedné kupole nad mihrábem a druhé na začátek hlavní lodě. Takto byla obohacena i mešita al-Azhar. Druhá kupole byla umístěna nad hlavní loď, jeţ vede z nádvoří k mihrábu, aţ za vlády chalífy al-Háfíze. Za jeho vlády bylo přidáno k mešitě vyvýšené monumentální průčelí. Jako nosný prvek zde bylo uţito antických sloupů, jeţ byly zdobeny korintskými hlavicemi. Sloupy měly nejen architektonický účel, ale také slouţily při
102
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 111. 103 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 40. 104 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 40.
40
výuce. Učitel si usedl k sloupu a kolem něho se shromáţdili studenti. Skrze tyto sloupy prochází sít dřevěných trámů. Zprvu byly arkády zastřešeny půlkruhovými oblouky, ale poté se změnily v tzv. kýlové oblouky. Ty představují tvar kýlu převrácené lodi a zároveň také další inovační prvek této dynastie, jenţ se uchytil v islámské architektuře aţ do příchodu Osmanů. Tyto kýlové oblouky se vyuţily i při stavbě minaretů, které byly přidány k mešitě aţ za vlády Mamlúků v průběhu 15. a 16. století.105 Z výzdoby mešity z prvních let stavby za Fátimovců se dochovala štuková výzdoba zdobící omítky na lodích. Kupole se skládá z oken, jejichţ mříţe jsou vyplněny barevnými sklíčky a jsou zdobeny sloţitými štukovými mříţemi. Mihráb, jenţ pochází ještě z období vlády chalífy Dţauhara, je lemován florálním kúfickým písmem ve dvou řadách ve štukovém provedení, přičemţ jeho horní klenutá část je arabesková s florálním motivem. Štuková výzdoba a kúfické nápisy se dochovaly i na průčelí na nádvoří. Toto průčelí pochází z doby al-Háfizovy. Se zánikem dynastie Fátimovců výstavba a rozšiřování mešity nekončí, ba naopak nadále pokračuje v ajjúbovském, mamlúckém i osmanském období. Dnešní dva minarety, madrasy a školy zasvěcené náboţenství pocházejí z doby mamlúcké. První minaret byl zbudován v roce 1483 a je umístěn nad hlavním vchodem. Druhý minaret, jenţ nese dvě cibule na svém vrcholu, nechal postavit sultán al-Ghúrí v roce 1510. Na pravé straně se nachází madrasa amíra Tajbarse, jeţ má uvnitř vlastní nádherný mihráb. Po levici se tyčí madrasa amíra Aqbughy z roku 1339, k níţ byl připojen minaret. Na severu od vchodu byla později postavena madrasa Dţauhara al-Qanaqbá’ího. Největší proměnu zaţil al-Azhar v době osmanské, kdy byl znatelně zvětšen prostor pro modlitby. Bylo také zbudováno hlavní průčelí mešity s centrálním vstupem do ní. Zdobí ho dva půlkruhové oblouky a cypřiše. Za osmanské vlády prošla tato mešita nejvýznamnějšími proměnami, jeţ jí daly podobu známou v dnešní době.106
4.1.2 Ibn Túlúnova mešita Přestoţe není Ibn Túlúnova mešita tou nejstarší dochovanou mešitou v Káhiře, je právě ona, z historického hlediska, tou nejdůleţitější, a sice proto, ţe jako jediná 105
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 113-115. 106 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 115-116.
41
z dob prvních islámských dynastii v Egyptě, se zachovala skoro v původní podobě. Mešita se nalézá ve čtvrti zvané Salíba poblíţ citadely. Za vlády Ibn Túlúna a jeho nástupců se z Egypta stala nezávislá země. Ahmad ibn Túlún se narodil jako syn tureckého otroka a byl prodán. Dostal se tak do sluţby v panovníkově gardě. Ovšem jak moc tureckých vojáků rostla, stejně tak i získával většího postavení Ibn Túlún. Po studiu islámských věd, arabštiny a vojenské akademie v Sámarrá, byl v roce 868 poslán chalífou do Egypta, aby zde zosobňoval moc abbásovského chalífátu a zasílal vybrané daně. Avšak netrvalo dlouho a chytrý Ahmad ibn Túlún vyuţil situace a chopil se vlády nad Egyptem úplně sám. Později k tomuto území připojil i Sýrii.107 Jako výraz svého vítězství nad abbásovským chalífátem se Ibn Túlún odhodlal postavit své vlastní město. Své nové palácové město nazval al-Qatá’i‘. Ve městě nechal zbudovat nejen mešitu, ale vládní budovy, paláce, hipodrom, nemocnice, bazáry a lázně. Bohuţel se z tohoto města dochovala jen mešita, jeţ se stala jednou z mála zachovaných památek z abbásovské doby. Ibn Túlún se inspiroval mešitami v Sámarrá, zejména pak Velkou mešitou. Ibn Túlúnova mešita byla dostavěna v roce 879 a opisuje základní půdorys mešit v Sámarrá. Sestává se z centrálního nádvoří, jeţ je lemováno riwáqy. Zatímco mešity v Sámarrá mají spíše obdélníkovou základnu, mešita Ibn Túlúna má základnu tvaru čtverce.108 Stavba měří 47 x 37 metrů a uzavírají ji tři stěny, jeţ jsou opevněny zijádou měřící 162 metrů na jednotlivých stranách. Toto opevnění mělo zabránit pronikání hluku z rušného města.109 Materiál, jenţ byl pouţit při stavbě mešit, se sestává převáţně z cihel. Jedinou výjimkou je minaret, který byl vyroben z kamene. Zatímco v pozdějších stavbách nalézajících se v Káhiře podpěrný systém zajišťují antické sloupy, u této mešity je podpěrný systém řešen pomocí zděných pilířů. Je to z toho důvodu, ţe se zde projevuje opět vliv sámarrských staveb, u nichţ byla hlavním stavebním materiálem právě cihla. Tyto pilíře slouţí jako podpěrný systém v riwácích. Mají obdélníkový průřez a jejich výzdoba se skládá z kulatých zděných sloupů, jeţ jsou umístěny v rozích. Prostory mezi pilíři jsou zaklenuty lomenými oblouky. Stěny stavby jsou pokryty omítkou a štukaturou.110 107
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 82-83. 108 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 83-84. 109 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 113. 110 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 84-85.
42
Obvodová zeď uvnitř mešity se skládá z 22 dveří, jim podobné dveře se nacházejí i ve vnější části, a 128 lomených obloukových oken, kolem nichţ byly umístěny malé sloupky a byly k nim přidány i štukované mříţe. Okna mezi sebou skrývají menší okénka s mušlovou hlavou. Lomený oblouk se objevuje i na arkádách, jeţ lemují nádvoří. Na vnější i vnitřní obvodové zdi se nalézá sloţitě vyzdobené cimbuří s omítkou z cihlového zdiva. I na tomto cimbuří se objevuje vliv sámarrských staveb. Nejvýznamnější částí mešity je její kamenný minaret, jenţ byl postaven vedle mešity v severní zijádě. S mešitou je minaret spojen kamenným mostem připevněným ke střeše mešity. Původ dnešního minaretu je nejasný. Točité schodiště nacházející se na vnější straně minaretu dokazuje Ibn Túlúnův příspěvek, zatímco volba výzdoby a kamenného materiálu odkazuje k mamlúckým stavbám. Další odchylkou je zde čtvercový půdorys minaretu, jenţ se přibliţně v polovině mění v kruhový. Tento typ není vídaný ani u památek v Sámarrá.111 Během úprav za vlády mamlúckého sultána Ládţína, jenţ vládl ve 13. století, byla postavena i fontánka uprostřed nádvoří, jeţ slouţila pro rituální omývání. Ještě před touto fontánkou zde stávala původní fontána z doby Ibn Túlúnovy, bohuţel ale byla zničena poţárem v roce 986. Nynější podoba fontánky stojí na půdorysu ve tvaru čtverce otevírající se do svého okolí průchodem na všech stranách a je zaklenuta kupolí. Pod kupolí je ukryt bazén o osmi stranách, z něhoţ lze spatřit stalaktitovou výzdobu na přechodech stavby. Jako typicky mamlúcký prvek se zde projevuje střídání kamene v různých barvách, které vytváří ve zdivu pruhy. Ve středu stěny kibly byl postaven mihráb, jenţ pochází ještě z období vlády Ibn Túlúna. Vnitřní výzdoba byla změněna, skládá se z malovaného dřeva, skleněných mozaik s textem šahády a nakonec z mamlúckých panelů z mramoru. Na výzdobě mešity se projevil vliv jak byzantské tak sámarrské architektury. Převládá zde štuková výzdoba například na obloucích v riwácích nebo na oknech, mříţích a mihrábu.112
111
MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 85. 112 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 86-87.
43
4.2 Indie 4.2.1 Tádž Mahal Dobytí Indie se stalo velmi významným a slavným vítězstvím, jehoţ v průběhu století muslimové dosáhli. Islámské umění zde vzkvétalo a utvářelo se pod vlivem místního umění a naopak inspirovalo celý islámský Západ. Mughalové stavěli přenádherné paláce s pavilony a bazény, ale i mešity a minarety. Původ této dynastie se odvíjel od Bábura a jeho nástupců. Bábur byl vzdálený příbuzný Tamerlána, jenţ vládl tímúrovské říši. Kdyţ se Báburovi podařilo dobýt Indii, začal s uměleckými a architektonickými úpravami v Ágře. Po jeho smrti pokračoval jeho syn Humajún tam, kde jeho otec skončil. Po Humajúnovi následovalo ještě mnoho panovníků a kaţdý z nich přispěl něčím novým k rozvoji architektury či umění. Nejdůleţitějším, z hlediska architektury, byl Šáhdţahán, jehoţ dílo Tádţ Mahal proslulo nevídanou krásou po celém světě.113 Tádţ Mahal nechal zbudovat Šáhdţahán pro svou manţelku Ardţumand Bánú Bégam, jeţ je spíše známá pod jménem Mumtáz Mahal neboli „Vyvolená palácem“.114 Mumtáz Mahal byla Šáhdţahánovou největší láskou. Porodila mu čtrnáct dětí, ovšem při porodu čtrnáctého potomka v roce 1631 zemřela. Říká se, ţe vládce byl natolik zarmoucen smrtí své oblíbené manţelky, ţe mu během noci zešedivěly vlasy i plnovous. Na její počest se rozhodl postavit stavbu, jeţ by předčila svou krásou, materiálem a velikostí všechny ostatní.115 Stavba začala ve stejném roce, kdy Mumtáz Mahal zemřela. Pravděpodobně byla dokončena někdy kolem roku 1653, takţe trvala dvě desítky let. Po jejím dokončení se dostal k moci Šáhdţahánův syn Aurangzéb a otce svrhl z trůnu. Poté ho nechal zavřít do Červené pevnosti v Ágře, kde ho nechal po zbytek jeho ţivota. Šáhdţahán mohl aspoň z dálky sledovat pomník své milované. Kdyţ v roce 1666 zemřel, pohřbili ho hned vedle manţelky Mumtáz. Zřejmě kvůli osudu Šáhdţahána a jeho manţelky, je Tádţ Mahal označován za „nejmarnotratnější památník lásky, jaký kdy byl postaven“.116 Pro vstup do areálu, ve kterém se Tádţ Mahal nachází, musíme projít hlavní vstupní bránou, jeţ je sama o sobě architektonickým skvostem. Sestává se 113
PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 194-195. BARTOLINI, F. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. Čestlice: Rebo, 2004, s. 218-219. 115 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 78. 116 SINGH, S. Severní Indie, Praha: Svojtka & Co., 2008, s. 411. 114
44
z mramorových oblouků, jeţ jsou napojeny na kupolovou klenbu se čtyřmi rohovými víţkami. Kupolová klenba obsahuje jedenáct menších baldachýnových věţiček, které jsou umístěny ve dvou řadách.117 Mauzoleum leţí v severní části velkého prostoru, jenţ má tvar obdélníku. V kaţdém rohu tohoto obdélníku se nacházejí osmiboké pavilony. Kolem dokola se rozprostírá zahrada, jeţ odpovídá perskému typu zahrad čehar bág. Tyto zahrady jsou rozděleny do čtyř částí. Zahrada má pravidelnou geometrickou kompozici, která se skládá z vodních kanálů a velkých obdélníků se zelení. Vodní kanály vedou v pravých úhlech od ústředního bazénu.118 Zahrady mají představovat ráj, do kterého se měla po smrti vydat Šáhdţahánova choť. Mimo to vodní kanály a bazén dokonale odráţejí všechny barvy a mramorové obloţení stavby. Velké obdélníky jsou osázeny travnatými plochami a cypřiši.119 Průčelí mauzolea je dlouhé 56 metrů a od podstavce aţ k vrcholu měří přes 73 metrů. Mauzoleum se skládá ze čtyř dvoupatrových ívánů, mezi kterými jsou tři identické stěny. Tyto stěny jsou vybaveny výklenky, které ztělesňují tvar ústředních ívánů. Stavba má zkosené rohy, naproti nimţ se nacházejí minarety. Ty jsou zasazené do stejného podstavce jako samotné mauzoleum. Budova je završena centrální kupolí, jeţ se zvedá nad ívány.120 Vedle této centrální kupole tvaru cibule jsou tu ještě další čtyři menší kupole, jeţ ji obklopují. Po stranách mauzolea se nachází dvě úplně stejné budovy. Západní budova slouţí jako mešita a je vyrobena z červeného pískovce. Stavba na východní straně se nazývá džaváh a byla určena pro cestující či návštěvníky. Zřejmě byla vybudována, aby utvářela protějšek mešitě a doplňovala tak symetrický a harmonický ráz celého komplexu.121 Centrální budova mauzolea je zbudována ze skoro průsvitného bílého mramoru, jenţ je zdoben květinovými rytinami a intarziemi, které byly vyrobeny z nesčetného mnoţství polodrahokamů. Stěny jsou tvořeny klenutými oblouky. Ty jsou vyzdobeny spirálovými ozdobami technikou pietra dura a kaligrafiemi, jeţ nesou citáty z Koránu a jsou zhotoveny z jaspisových intarzií.122 Výzdoba Tádţ Mahalu se skládá především z květinových motivů a pietry dury, coţ je umění, kdy se při intarzii pouţívá polodrahokamů. Uvnitř nalezneme 117
ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 76. BARTOLINI, F. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. Čestlice: Rebo, 2004, s. 219. 119 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 76. 120 PRYCE, W. Mistrovská díla světové architektury, Praha: Slovart, 2009, s. 240. 121 SINGH, S. Severní Indie, Praha: Svojtka & Co., 2008, s. 412. 122 SINGH, S. Severní Indie, Praha: Svojtka & Co., 2008, s. 412. 118
45
ostění z vyřezávaného mramoru s florálními motivy. Většina květin jsou fantaskní, jen málo z nich je moţné rozpoznat, například se tu objevují tulipány. Vrcholem budovy je vnitřní komora. Nachází se tu nejluxusnější zástěna a kenotafy, které kdy byly vyrobeny. Zástěna je zdobena arabeskovým vzorem, také s květinovými motivy. Objevíme zde i umění pietra dura. Kenotaf Mumtáz Mahal leţí v centru komory, zatímco kenotaf Šáhdţahána je asymetricky umístěn po jedné straně. I přesto, ţe mauzoleum mělo být určeno pouze pro jeho manţelku, je Šáhdţahánův kenotaf mnohem honosněji vyzdoben, takţe veškerá pozornost je věnována jemu. Je větší a místo nápisů, jak je tomu u kenotafu jeho chotě, ho zkrášlují květiny vyvedené technikou pietra dury. Podlaha je pokryta dlaţbou se vzorem osmicípých hvězd a kříţů, jeţ poukazují na oktogonální osu plánu budovy.123 Tádţ Mahal se zapsal do listiny Světového kulturního dědictví v roce 1983 a vypadal stejně nádherně, jako kdyţ byl dostaven. Pokud ho nerozkradou zloději a nezničí vandalové, jak tomu bylo v letech minulých, a kvůli kterým byla nutná restaurace ve 20. století, nebo ho neponičí měnící se prostředí, bude nás okouzlovat svou pohádkovou krásou ještě po dlouhá staletí.124
4.2.2 Červená pevnost Mughalští stavitelé se inspirovali v architektuře i z oblastí, jeţ byly od Indie tak daleko jako například Arabská poušť. Architektura této říše se proslavila míšením různých tradic a znalostí z umění například perského, hinduistického a timurovského. Všechny tyto odlišné kulturní vlivy daly vzniknout stylu, jenţ je charakteristický zejména pro architekturu Mughlaské říše. Tento indoislámský styl vzkvétal především za vlády císaře Šáhdţahána a Červená pevnost se stala odrazem tohoto rozkvětu.125 Červená pevnost neboli Lál Kila vznikla na popud Šáhdţahána, jenţ chtěl přenést své dosavadní sídlo z tehdejšího hlavního města Ágry do Dillí. Tato stavba svou okázalostí a bohatou vnitřní výzdobou z tesaného mramoru působí spíše neţ pevnost jako císařův palác. Předpokládá se, ţe se na její stavbě podíleli stejní architekti jako na stavbě jedné z nejvýznamnějších staveb světa, Tádţ Mahalu.
123
O’KANE, B. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. Praha: Kniţní klub, 2009 s. 202203. 124 SINGH, S., Severní Indie, Praha: Svojtka & Co., 2008, s. 412. 125 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 188.
46
Pevnost byla dostavěna v roce 1648 a stala se nejdominantnější stavbou Starého Dillí.126 Červená pevnost získala svůj název podle pouţitého stavebního materiálu, tedy červeného pískovce. Stavba začala roku 1639 a měla být součástí nového města, které mělo nést jméno Šádţahánabad.127 Z jiţní strany pevnosti se tyčí Dillíská brána, jeţ je obohacena o sochy dvou slonů. Ty představují zbytky figurální výzdoby, jeţ byly svrţeny v 17. století Šáhdţahánovým nástupcem Aurangzébem z náboţenských důvodů. Ze západní strany se do pevnosti prochází skrze Láhaurskou bránu, za níţ se rozprostírá bázár. Při této stavbě se císař nechal inspirovat svou návštěvou Bagdádu. Dále se tu kromě těchto dvou bran nachází Bubnová věţ. Z ochozu této věţe kdysi za vlády mughalských císařů zněl orchestr a přijíţdějící návštěvníci císaře zde sesedali ze svých slonů. Za touto věţí se nalézá první z audienčních místností, Diwan-i-Am.128 V překladu znamená Diwan-i-Am, Síň veřejných audiencí. Tuto síň společně s ostatními částmi pevnosti ochraňovala masivní zeď, jeţ dosahovala výšky aţ 30 metrů. Síň veřejných audiencí je patrně tou nejkrásnější částí celé pevnosti. V dobách své největší slávy zdobily červené stěny této síně hladké zlacené štuky. Ty se nám bohuţel nedochovaly. Nachází se tu majestátní arkádové průčelí, jeţ tvoří devět oblouků. Na tomto místě, uchváceni nádherou prostředí, čekali vyslanci a dvorní hodnostáři, aţ budou přijati na audienci k císaři. V síni se nacházel trůn, jenţ byl hojně zdoben mramorem a stával na podstavci, který byl zdoben technikou pietra dura. Síň uzavírá plochý strop a do tří lodí ji dělí 60 tesaných pískovcových sloupů. Sloupy jsou propojeny mezi sebou oblouky. Dále se tu objevují cvikly, jeţ byly kdysi zlatě rámovány.129 Druhou audienční síní je Diwan-i-Khas neboli Síně soukromých audiencí. Tato místnost slouţila pouze císaři a jeho hostům, s kterými jednal pouze v soukromí, často jen mezi čtyřma očima. Síň nalezneme na levé straně palácového komplexu, odkud je nádherný výhled na řeku Jamunu. Místnost sestává z mramorových sloupů, jeţ jsou bohatě dekorovány, a z lomených kleneb. V roce 1739 vpadl do dillíské Červené pevnosti perský dobyvatel Nádir Šáh spolu se svou armádou. Jeho cílem 126
ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 68. Divy světa: Fascinující stavby a památky: Od Kolosea k Tádţ Mahal. Praha: Kniţní klub, 1993, s. 118-119. 128 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 68-69. 129 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 188. 127
47
bylo zmocnit se místních klenotů od zlata a drahokamy obloţených stěn po nejcennější památku, Pavího trůnu. Nad místem, kde měl usedat vládce, jímţ byl i anglický král vládnoucí v první polovině 20. století, se táhne nápis: „Je-li na světě někde ráj, pak je to právě a pouze tady a nikde jinde.“130 Na východě od těchto prostor se nalézají císařské pokoje, jejichţ hlavní síní protékal vodní kanál. Ten protékal celým prostorem pevnosti, propojoval budovy a osvěţoval vzduch horkých dnů. Císařská část sestává z obytného pokoje, jenţ byl vymalován bílou a zlatou barvou s jemnými modrými a zelenými odstíny; z loţnice, jeţ se dále rozdělovala do tří částí; soukromé modlitebny a věţe, z níţ se prý kaţdé ráno před svítáním zdravil císař se svými lidmi. Výzdoba prostor se skládá ze zástěn a ozdobných motivů květin, luny a hvězd, jeţ byly charakteristické pro perské dekorativní umění.131 Součástí pevnosti je i částečně zachovaný palácový harém zvaný Rang Mahal neboli Barevný palác. Výzdoba a nástěnné malby postupem času vybledly, ale působivé ornamentální mozaiky, nacházející se v šesti místnostech, jeţ kdysi slouţily konkubínám, stále září a mají svůj lesk. V jedné z částí harému zvané Mumtaz Mahal se dnes nachází muzeum uměleckých děl z období vlády Mughalské říše.132 V neposlední řadě je třeba zmínit Perlovou mešitu, jeţ byla v pevnosti postavena Šáhdţahánovým synem Aurangzébem v roce 1659. Své jméno dostala podle perlově bílého do dáli zářícího leštěného mramoru. V 17. století obklopovaly pevnost uličky, v nichţ ţili obchodníci, umělci, básníci a dvořané. V dnešní době se tu z této doby nachází domy, které utvářejí spletitou síť ulic, ve které se ukrývají známé orientální bázáry a tradiční restaurace.133
4.3 Írán 4.3.1 Královská mešita Za vlády safíjovského šáha Abbáse I. se stal hlavním městem Isfahán leţící v srdci staré Persie. Isfahán byl centrem východního islámského umění a kultury. Safíjovská architektura se projevila zejména na isfahánských stavbách pocházejících ze 17. století. Poté co se stalo toto město hlavním městem říše, došlo zde k významným změnám, především co se šířky města týče. Byl zde postaven 130
ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 69. CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 189. 132 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 70. 133 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 189. 131
48
palácový komplex a také známé pólové hřiště, zvané Majdán-i-Šáh.134 Toto hřiště, dnes slouţící jako náměstí, je jedním z nejrozlehlejších náměstí vůbec. Součástí tohoto náměstí jsou čtyři nádherné stavby: Lutfulláhova a Šáhova mešita, zvaná téţ královská, dále palác a monumentální vchod. I dodnes si Isfahán svým kouzlem a nádhernými stavbami drţí pověst slavné a proslulé metropole. Je popisováno jako „ Isfahán nesfe dţahán“ neboli „ Isfahán je polovina světa“.135 Královská mešita vznikla na příkaz šáha Abbáse v roce 1611, jehoţ cílem bylo postavit výraznou stavbu, jeţ by dominovala ostatním vznikajícím stavbám v novém hlavním městě Isfahánu. Šáh měl zkušenosti jiţ z výstavby předchozích budov obklopující náměstí a s velkým zájmem sledoval i tuto výstavbu. Téměř hotovou budovu i s kupolí mohl spatřit Abbás aţ o několik let později v průběhu jeho posledního roku vlády.136 Šáhova mešita měla nahradit páteční mešitu ve staré části města, jeţ byla postavena během seldţucké vlády. Mešita byla pojmenována jako Šáhova, ale nedávno byla přejmenována na Imámovu mešitu. Její výstavba pokračovala i za vlády šáhova nástupce Safího, který panoval v letech 1629 aţ 1642. K mešitě byly za jeho vlády v roce 1638 přidány alabastrové sokly. Celá stavba měla slouţit nejen pro účely nové shromaţďovací mešity, ale také jako náboţenské a obchodní středisko města.137 Mešita se nachází v jiţní části náměstí. Vchod, skrze nějţ se vchází do vnitřního prostoru mešity, má velké rozměry a utváří protějšek dalšímu vchodu Velkého bázáru, jeţ se nalézá v severní části náměstí. Oba tyto monumentální vchody spolu dohromady vytvářejí soulad a dávají náměstí jasný řád. Ačkoliv portály sledují zřetelnou základní osu, Šáhova mešita se v této přímé ose nenachází. Důvodem tohoto vychýlení je umístění mihrábu, který musí nutně směřovat k Mekce. Architekti zvolili důmyslné řešení pomocí kupole, aby tento problém vyřešili. Mešita je spojena s portálem kupolovým vestibulem, jeţ prochází severním ívánem mešity a to pod úhlem 45°. Tímto systémem dosáhli zachování harmonického řádu celého náměstí. Vchod do mešity je vysoký 27 metrů a je velmi bohatě zdobený.138 Půdorys stavby o rozměrech 100x130 metrů je stejný jako u jiných íránských pátečních mešit. Skládá se z ústředního nádvoří, jeţ je lemováno 134
GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 169-170. BRŮHOVÁ, S. Krásy osy zla: Írán a Jemen. České Budějovice: Jiří Brůha A+U DESIGN, 2003, s. 55-60. 136 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 114. 137 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513. 138 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 114. 135
49
arkádami. Kaţdá ze čtyř stran sestává z ívánu, za nímţ se vţdy nachází kupolová síň. Za ívánem, jenţ se nachází na straně kibly, je kupolová modlitební síň.139 Modlitební síň má po stranách klenuté obdélníkové místnosti, které se vyuţívaly pro modlitby v zimním období. Obdélníkové dvory s arkádami jsou také součástí ústředního nádvoří a slouţí jako náboţenské školy. Vstupní portál a íván se svatyní jsou obohaceny o dva minarety. Vchod do mešity je opravdovým mistrovským dílem. Jeho keramická výzdoba je utvářená z mozaik v sedmi barvách. Objevuje se zde barva světle a tmavě modrá, ţlutá, zelená, bílá, černá a biskvitová. Vstupní portál se skládá z ívánu, jenţ je rámován pásem s náboţenskými texty v bílé barvě a písmu zvaném thuluth na tmavě modrém podkladě; a oblouku lemovaného světle modrou hůlkovou kanelurou. K výzdobě polokupole u portálu byla pouţita mukarnasová výzdoba. Na některých panelech můţeme spatřit hvězdy, popínavé rostliny, ale i pávy. Strany vchodu jsou pokryty alabastrovými deskami a panely zpodobňující modlitební koberečky. Uvnitř ívánu se vyskytuje další nápisový pás o zaloţení mešity. Je zhotoven stejným způsobem jako předchozí nápis, ale na jeho konci je jméno autora, umělce Alího Rezy, a datum zhotovení rok 1025 hidţry, tedy rok 1616.140 Nad Královskou mešitou se tyčí do výše 52 metrů obrovská kupole. Ta má tvar cibule a je posazena nad vysokým tamburem. Kupole má dvojitý plášť a její vnější část je o 14 metrů výš neţ vnitřní polokoule. Výzdoba kupole sestává z obkladů z dlaţdic, které mají na sobě vzor spirálové arabesky v béţové barvě, ty jsou namalovány na světle modrém podkladě. Kupole, stejně jako zbytek mešity, je zdobená polychromními glazurovanými dlaţdicemi. Většinou se zde vyskytují v barvě modré, ale kryté síně se skládají z dlaţdic v barvě ţlutozelené. Tyto dlaţdice byly zhotoveny technikou polychromní glazury, jeţ se persky nazývá haft rang, značící „sedm barev“. V ostatních částech islámského světa je známá téţ pod názvem cuerda seca. Technika byla vyuţívána proto, ţe byla mnohem rychlejší a nenáročná jako technika keramické mozaiky.141 Výzdoba této stavby působí více neţ znamenitým dojmem. Velmi dobře ji vystihl E. J. Grube kdyţ napsal, ţe „vytváří
139
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513-514. 141 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 514. 140
50
dojem ostrova plujícího ve volném prostoru, kde se podařilo překonat všechny fyzikální vlastnosti hmoty.“142
4.4 Izrael 4.4.1 Skalní dóm Nejvýznamnějším příkladem prolínání různých tradic či umění a utváření nového zcela nového typu umění je nejčasnější stavba islámské architektury, Skalní dóm v Jeruzalémě. Tento chrám byl zaloţen a dostavěn na příkaz chalífy Abd al-Malika v roce 691. Skalní dóm měl ztělesňovat politická a ideová práva islámu, zejména jeho nadřazenost nad ostatními náboţenstvími, křesťanstvím a judaismem. Jeho vystavění na tehdejším posvátném antickém místě mělo rovněţ symbolický nádech. Značilo konec ţidovské a křesťanské doby a naopak začínající vládu islámské kultury.143 Skalní dóm, jenţ je častokrát chybně označován jako Omarova mešita, byl postaven na podezdívce Šalomounova chrámu. Stojí na skále, kde kdysi býval obětní oltář, odtud také pochází jeho název Kubbat as-Sachrá.144 K místu, kde Skalní dóm leţí, se váţe velmi zajímavá minulost. Ţidé a křesťané nazývají tuto skálu Chrámovou horou, zatímco muslimové Vznešenou svatyní, pro něţ je to po Mekce další posvátné místo.145 Na počátku prvního tisíciletí před Kristem se král David ujal nelehkého úkolu, a to sčítání lidu. Rozhněval ale svého Boha a ten na lid seslal mor. S cílem si ho udobřit vystavěl David na skále oltář. Jeho syn Šalomoun zde nechal postavit velký chrám.146 V tomto chrámu se nacházel „mosazný oltář“, z něhoţ se zachovala Zeď nářků, která je významným poutním místem Ţidů. Toto místo má význam i pro muslimy. Říká se totiţ, ţe je místem nanebevstoupení proroka Muhammada. Ten se údajně vznesl na nebe i se svým koněm, kterého měl dostat darem od archanděla Gabriela. V letech 1099 aţ 1187 získali mešitu křiţáci, kteří z ní udělali kostel a vztyčili zde symbol Kříţe. V kostele pak skládali přísahu věrnosti. V roce 1187 se vlády nad Jeruzalémem ujal Saladin
142
GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 170. GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 13. 144 PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 173. 145 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 61. 146 Divy světa: Fascinující stavby a památky: Od Kolosea k Tádţ Mahal. Praha: Kniţní klub, 1993, s. 97. 143
51
a nechal odstranit symbol křesťanství. Místo kříţe nechal upevnit na mešitu symbol islámského půlměsíce, jeţ se tam tyčí i dnes.147 Skalní dóm se nachází uprostřed Chrámové hory na plošině, jeţ má tvar vyvýšeného lichoběţníku. Stavba je osmibokého tvaru a zakončená nádhernou pozlacenou kupolí. Z chrámového prostranství vede na plošinu schodiště, jeţ je korunované arkádami. Tyto arkády se také nazývají „váhy“. Váţe se k nim tradice týkající se Posledního soudu. Říká se, ţe v tento den bude Bůh váţit lidské duše na miskách zavěšených na arkádových obloucích. Pod skálou se nachází Studna duší sestávající se ze dvou malých oltářů. U těchto oltářů se měli modlit David, Šalomoun, Elijáš i Muhammad. Na tomto místě, dle věřících muslimů, mají čekat duše zemřelých na rozhodnutí. Za arkádami se nalézají vchody do mešity, jeţ jsou otevřené do všech čtyř světových stran.148 Budovu lemuje osmiúhelníkové spodní podlaţí, které je tvořeno osmi sloupy sestavující kruh. Sloupy jsou spojené arkádami a rozdělené do dvou lodí po stranách. Světlo se dostává dovnitř skrze 16 oken v tamburu a 40 oken, které jsou po pěti rozdělené v kaţdé stěně osmiúhelníkového spodního podlaţí.149 Kupole mešity se skládá ze dvou soustředných a na sobě umístěných kupolí, které jsou podepřeny dřevěnými ţebry.150 Vnitřní část kupole je pokryta mozaikami s květinovými motivy, štukovou výzdobou a zlatými kaligrafickými nápisy.151 O výzdobě kupole se vypráví příběh, ţe k jejímu pozlacení bylo nutné rozdrtit a roztavit 100 000 zlatých dinárových mincí. Kupole je kromě své zlaté barvy charakteristická svou skoro perfektní symetrickou a geometrickou formou. Výška a průměr kupole se od sebe odlišují jen o 25 centimetrů. Takto téměř dokonale vyrobená kupole ovlivnila svým tvarem a formou pozdější islámskou architekturu.152 Uvnitř dómu se nachází ochoz lemovaný sloupy v řadách, jeţ opisují osmibokou základnu dómu. Dále je tu šestnáct sloupů z mramoru a osm pilířů, jeţ jsou srovnané s vrcholy osmiúhelníku. Na obloucích nad rovným překladem se objevují mozaiky ze skla. Skálu v centru mešity lemuje dalších dvanáct sloupů, které utvářejí kruh a pocházejí ze starších staveb, zejména křesťanských. Hlavice sloupů 147
BARTOLINI, F. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. Čestlice: Rebo, 2004, s. 185. 148 BOURBON, F. Průvodce svatou zemí: Izrael, Sinaj, Jordánsko. Praha: Slovart, 2001, s. 38. 149 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 65. 150 BOURBON, F. Průvodce svatou zemí: Izrael, Sinaj, Jordánsko. Praha: Slovart, 2001, s. 38. 151 BARTOLINI, F. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. Čestlice: Rebo, 2004, s. 187. 152 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 60-61.
52
jsou odlišně vyrobené. Skála je orámována zábradlím a nad ní je umístěn tambur ve tvaru válce s šestnácti, jiţ zmiňovanými, okny, pomocí nichţ se do této části dostává světlo.153 Vnitřní výzdoba se zachovala skoro celá. Spodní části zdí jsou pokryty deskami z kamene, do nichţ jsou vyryté krásné vzory. Nad deskami se nalézají mozaiky se zlatým pozadím s motivy smyšlených zahrad. Antické prvky osahující palmety, akantové listy a úponky vinné révy, nalezneme na trámovém obloţení z bronzu.154 Dekorace exteriéru je nezapomenutelná. Nádherný světlý mramor zdobí spodní část stěn, ovšem vrchní část se skládá z fajánsových dlaţdic v pestrých barvách a umístěných tak, aby vytvářely květinové a geometrické mozaiky. Nejvíce zřetelný je patrně arabský nápis, jenţ lemuje nejvrchnější část keramického obkladu. Nápisy se objevují i na tamburu, avšak tyto nápisy jsou z veršů z Koránu. Tambur je rovněţ obloţen keramickými obkladačkami a má také okna.155 Arabský nápis v kúfickém písmu je zde pouţit úplně poprvé. Vybrané texty upozorňují na blízkost křesťanských svatyň. Zmiňují se o Alláhovi jako o Stvořiteli a Jediném Bohu, jenţ postrádá jakékoli jiné boţské postavy, jak je tomu právě v křesťanství. Cílem bylo upozornit na tento rozdíl mezi islámem a křesťanstvím, zejména o jeho učení o boţské Trojici. Ostatní texty sestávají ze zmínek o Muhammadovi jako prorokovi a nástupci, ale i o Marii a Jeţíši z islámského pohledu.156 Dekorace a zařízení Skalního chrámu je velmi podobná křesťanským formám umění, jeţ se vyskytovaly v Sýrii a Palestině. Příkladem obdobného půdorysu je katedrála v Bosře v jiţní Sýrii. Ta vykazuje pozdně antické znaky a její kupoli nesly čtyři pilíře, mezi nimiţ byly tři sloupy. Sloupy a pilíře se tu střídaly na stejném principu jako ty, jeţ se nacházejí ve Skalním dómu. Ovšem toto místo má svůj speciální význam nejen pro podobnost půdorysu, ale dle tradice se v Bosře měl setkat Muhammad s mnichem Bahírou. Ten mu předpovídal budoucnost, v níţ ho viděl jako proroka všech Arabů. Obě tato místa, Jeruzalém i Bosra, byly významnými mezníky v Muhammadově ţivotě.157 Ačkoli architektura Skalního dómu je do značné míry ovlivněná jinými formami umění neţ jen islámskými, výzdoba a nápisy jsou ryze islámským prvkem. Dekorace uţité na této stavbě se staly vzorem pro další 153
BOURBON, F. Průvodce svatou zemí: Izrael, Sinaj, Jordánsko. Praha: Slovart, 2001, s. 38-40. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 65. 155 BOURBON, F. Průvodce svatou zemí: Izrael, Sinaj, Jordánsko. Praha: Slovart, 2001, s. 38. 156 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 65-66. 157 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 66-67. 154
53
islámské stavby. Kaligrafie, zdobící spodní část kupole, přispěla velkou částí k celkovému rozšíření kaligrafie jako zdobného prvku v islámské architektuře.158
4.5 Španělsko 4.5.1 Velká mešita v Córdobě Abd ar-Rahmán I. jediný z rodu Umajjovců, kterému se podařilo uniknout vyvraţdění, zaloţil svůj vlastní nezávislý emirát ve Španělsku. Stalo se tak v průběhu 8. století a v této době se také vyvíjí v íránských a středoasijských kulturních střediscích nové výtvarné formy. Pod vládou Abd ar-Rahmána I. a jeho nástupců se stala Córdoba, jeţ byla zvolena jako jejich hlavní město, a Španělsko nejdůleţitějšími kulturními centry v islámském světě. Svým postavením se Córdobě v této době rovnalo pouze jen město Bagdád, mezi nímţ a Córdobou panovala otevřená soutěţivá atmosféra. Avšak zbudováním Velké mešity v Córdobě, jeţ je dodnes jednou z nejvýznamnějších děl islámské architektury, a palácového města Madínat al-Zahrá se španělské kulturní centrum zanedlouho vyrovnalo prestiţi Bagdádu a moc místního chalífátu dosáhla svého vrcholu nejen ve Španělsku, ale i v severní Africe.159 Zprvu, po zabrání Španělska, uţívali Arabové pro správní účely vizigótské stavby. Tyto stavby ale často poslouţily také ke kultovním záměrům. Muslimští stavitelé změnili některé katedrály v mešity nebo přeměnili jen část a to, co zbylo, přenechali křesťanům. Podobný vývoj měla i córdobská katedrála sv. Vincenta, jeţ nenaplňovala představy chalífy Abd ar-Rahmána I., jenţ vládl ve Španělsku v letech 756 aţ 788. Za účelem rozšíření katedrály a přeměnění na mešitu, bylo nutné odškodnit křesťany, aby jejich práva mohla připadnout muslimům. Mešita měla být přinejmenším stejně významná jako ty, jeţ byly postaveny Abbásovci na Východě. Zároveň však měla sledovat styl mešit v Damašku, který byli Umajjovci donuceni opustit po dobytí města dynastií Abbásovců v roce 750.160 Stavba mešity začala v roce 785 a byla několikrát rozšiřována a přetvářena. V druhé polovině 10. století poslední zvětšení mešity provedl al-Mansúr, přičemţ jeho úpravy přinesly mešitě podobu, v jaké jí známe dnes.161 158
CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 61. GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 65. 160 PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 182. 161 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 221-227. 159
54
V córdobské Velké mešitě nalezneme modlitební síň ve tvaru obdélníku, před kterou se nachází nádvoří. Toto nádvoří bylo nutné postavit tak, aby v případě, ţe se modlitební síň zaplní, bylo právě zde místo i pro ostatní věřící. Z tohoto důvodu je nádvoří téměř stejně velké jako modlitební prostor. Rozlehlost modlitební síně představuje nejen duchovní centrum v západní části islámského světa, ale vyjadřuje i potřebu tak početného města po místě, kde by se mohli všichni lidé modlit. Věřící ale nebyli svoláváni k modlitbě z minaretu, jelikoţ ten nebyl součástí původní mešity. K tomuto účelu slouţila věţ blízkého vizigótského paláce, jenţ byl uţíván také jako vládní palác. Původní mešita se skládala mimo jiné i ze čtyř vchodů, z nichţ se dochovala pouze tzv. Báb al-Vuzará neboli Brána ministrů, jeţ soudě dle nápisů nad překladem, byla přistavěna v roce 786. Dnes se nazývá Svatoštěpánská, jelikoţ se za ní nachází kaple sv. Štěpána.162 V dnešní době se uvnitř mešity nachází katedrála, jeţ tam byla postavena v 16. století po reconquistě, kdy pozemky mešity získala nazpět katedrální kapitula. Aby zde mohla katedrála stát, bylo nutné vybourat 63 sloupů. I přesto, ţe katedrála ve středu mešity změnila naprosto celý její ráz a zapříčinila zničení tolika sloupů, byla paradoxně důvodem, proč se aţ do dnešních dnů mešita dochovala téměř celá. Vysvětlení je ale jednoduché. Mešita nebo jakákoli jiná stavba vytvořená pro bohosluţby je udrţitelná jen v tom případě, ţe je v nich někdo vykonává a navštěvuje ji. Kdyţ v roce 1492 byli muslimové a Ţidé přinuceni opustit Španělsko, nezbyl tu nikdo, kdo by tuto činnost vykonával. Kdyby zde nebyla umístěna katedrála, je moţné, ţe by córdobská Velká mešita zanikla. Říká se však, ţe kdyţ stavba měla začít, nebylo ani jednoho dělníka či řemeslníka, kterému by se tuto práci chtělo udělat. Tak hluboko měli místní lidé zakořeněnou islámskou víru. Obrátili se dokonce i na samotného císaře Karla V., ale ten stavbu katedrály povolil. Ovšem kdyţ poté spatřil, k čemu dal své svolení, řekl prý:„ Kdybych věděl, co tu bylo, nikdy bych se neodvážil staré budovy dotknout. Zničili jste něco, co bylo na světě jedinečné, a postavili něco, co lze vidět kdekoli jinde!“163 V mešitě se nachází velmi mnoho průhledů v dvoupatrových obloucích, díky nimţ je přirovnávána k umajjovské Velké mešitě v Damašku. Její struktura se rovněţ sestává z arkád s dvoupatrovými oblouky. Z těchto faktorů by se dalo předpokládat, ţe dvoupatrové oblouky se pouţívaly v duchovní architektuře východních 162 163
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 221-222. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 222-223.
55
Umajjovců. Nevídaným rysem córdobské Velké mešity je její spojení oblouků kulatých
a podkovovitých.
Původ
podkovovitých
oblouků
můţeme
spatřit
u vizigótských staveb, ovšem vyskytují se i u staveb, jeţ pocházejí z předislámského období na Blízkém východě. Inovačním prvkem této mešity je střídání různě barevného stavebního materiálu, zejména kamene a cihly, v podkovovitých obloucích. Světlo v mešitě ji přidává na velikosti prostoru. Dostávalo se do vnitřního prostoru z nádvoří skrze otevřené arkády. Podlaha byla pokryta koberci různých barev, jejichţ úkolem bylo zahalit viditelné rozdíly. Sloupy, jeţ se v mešitě nalézají, nepocházejí z jedné stavby nebo nebyly vyrobeny přímo pro tuto stavbu, nýbrţ byly převezeny z římských a vizigótských staveb. Takţe některé sloupy nebyly stejně velké a ty, co byly vyšší, bylo nutné zapustit hlouběji do země. Sloupy na střední lodi jsou načervenalé, ale ty nacházející se v jiných částech jsou barevné, červené a černé. Hlavice sloupů jsou původu římského, vizigótského, ale i z východního Středomoří. Ty nejskvostnější se nalézají ve střední lodi, jejímţ cílem je upozornit na mihráb.164 Z důvodu zvyšujícího se počtu obyvatel nechal Abd ar-Rahmán II. zvětšit prostory pro modlitbu jiţním směrem, přičemţ byl odstraněn mihráb a stěna kibly. V této době byly přidány k římským a vizigótským hlavicím také hlavice islámské. Ty čerpaly inspiraci z antického korintského typu. Odlišnost spočívá v jemné výzdobě, jeţ sestává z techniky hlubokého tesání dlátem. Nejkrásnější hlavice jsou umístěny na sloupech v ústřední lodi. Důraz byl také kladen na podtrhnutí střední lodi, v níţ se před mihrábem nacházejí dva zkosené bílé sloupy z mramoru. Impozantně ozdobené hlavice nesou sloupy v posledním arkádovém poli končící před stěnou kibly. Další změnou prošla córdobská Velká mešita za vlády chalífa Abd ar-Rahmána III. v 10. století. Jeho úpravy na mešitě nebyly příliš velkého rázu. Nechal rozšířit nádvoří mešity a galerie pro ţeny. Odstranil minaret, jenţ byl postaven Hišámem. Ovšem místo něj vztyčil nový minaret na jiţní straně nádvoří. Bohuţel ani ten jiţ dnes na nádvoří nestojí, ale jeho vyobrazení můţeme nalézt na reliéfu na vnější straně ve východní části mešity, kde zkrášluje cvikl portálu východního vstupu.165 Největšího vrcholu dosáhla córdobská Velká mešita během úprav provedených chalífou al-Hakamem v období mezi lety 962 aţ 966. Chalífa ji nechal rozšířit směrem na jih. Počátek střední lodi byl obohacen o dvoupatrovou strukturu, která je 164 165
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 223-224. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 225.
56
propletená oblouky zaklenutými masivní ţebrovanou kupolí. Tato část se také nazývá „Capilla de Villaviciosa“. Al-Hakam se při rozšíření středové lodi rozhodl pro jednotný styl sloupů z mramoru červené barvy, zatímco boční lodě vybavil sloupy v černé a červené barvě. Hlavice sloupů nejsou různého tvaru a původu, ale jsou jednotné pouze s výstupky. Pilíře vrchních oblouků ve střední lodi zdobí ovšem islámské hlavice. Nejzajímavější částí mešity je asi mihráb, jenţ je zdoben zlatými mozaikami. Před ním se nalézá tzv. maksúra, coţ je prostor speciálně určený pro vládce, aby byl při modlitbě sám. Maksúra se pravděpodobně skládala ze dvou posledních klenebních polí v jiţní části pěti středových lodí a byla zdůrazněna příčnou stěnou utvořenou z arkád. Tato stěna byla navrţena rovnoběţně se stěnou kibly. K oddělení vládce od ostatních lidí poslouţily oblouky u arkádové stěny, které vystřídaly zábradlí z předchozích let. Tyto oblouky byly vyzdobeny s cílem upozornit na význam maksúry a mihrábu.166 Mihráb se skládá z centrálního podkovovitého oblouku, dále z alfízu, coţ je obloukový prostor s lemováním ve tvaru obdélníku. Horní část mihrábu tvoří několik slepých oblouků. Po stranách mihrábu jsou mramorové sloupy, jeţ pocházejí z mihrábu postaveného za minulé vlády. Základna mihrábu je z kaţdé strany pokryta mramorovými deskami s rostlinnými motivy. Obloukové cvikly zdobí zlaté štukové spirály a samotné oblouky zdobí alfíz s citáty z Koránu, jeţ jsou zhotovené ve zlaté mozaice na modrém podkladu. Slepé oblouky nad nápisy zkrášlují výjevy stromů ţivota vyrobené v mozaice. Kupole ve tvaru melounu se tyčí nad prostorem před mihrábem a je ozdobena zlatými kamínky v mozaice. Vedle této kupole jsou umístěné ještě dvě další, ale ţebrované. Tyto kupole jsou úzce spojené s obloukovými strukturami v oblasti maksúry. V takové podobě je nenalezneme nikde jinde na světě. Na východní straně mihrábu nalezneme pět místností ve tvaru čtverce, jeţ byly jakési úschovny cenností. Na západní straně je taktéţ pět těchto místností, ale tyto slouţily pouze panovníkovy jako tajné chodby vedoucí z maksúry do soudního paláce.167 Posledními úpravami prošla mešita pod vedením ministerského předsedy a regenta Hišáma II., al-Mansúra. Rozšíření stavby bylo moţné jiţ východním směrem. Al-Mansúr byl velmi pečlivý a udrţel správný směr k posvátnému městu Mekce. Během předchozích úprav na to nebyl buď brán zřetel, nebo bylo vychýlení 166 167
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 225-226. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 226-227.
57
směru záměrné, jelikoţ stavba byla natočena směrem k Damašku v Sýrii, kde kdysi ţil Abd ar-Rahmán. Mešita byla zvětšena východním směrem o 50 metrů a bylo přistavěno osm bočních lodí. Při stavbě bylo nutné nechat zazdít vchody na východní straně a ke vstupu bylo probouráno jedenáct otvorů, jeţ byly zaklenuty a kterými se vcházelo do nového prostoru mešity. Po dokončení prací se skládala mešita z 19 lodí a stěna v jiţním úseku byla prodlouţena aţ na necelých 129 metrů. Celková stavba dosáhla neskutečných 23 400 metrů čtverečných.168 Córdobská Velká mešita v sobě mísí křesťanské a islámské prvky, ovšem právě tento mix vlivů a dědictví dob minulých ji činí tak zvláštní a zajímavou, ţe se stala právem významnou památkou, na kterou můţou být obyvatelé Córdoby hrdí. Představuje genialitu islámských architektů, kteří ji vybudovali v průběhu 8. aţ 10. století.169
4.5.2 Alhambra Kdyţ skončila vláda córdobských Umajjovců ve Španělsku, ujalo se vlády několik méně významných dynastií, které ovládaly toto území aţ do konce 11. století. Ve 12. století uţ nebylo Španělsko nezávislým emirátem jako za vlády předchozích dynastií, ale stalo se dokonce součástí jiných dynastií v severní Africe. Situace se změnila aţ s nástupem Nasrovců, jeţ zde vládli od roku 1232 do roku 1492. Během těchto dvou set let dosáhla Granada, z které učinili své sídelní město, svého kulturního vrcholu. Začalo se s výstavbou krásných památek, jeţ mohly konkurovat i umajjovským.170 Granada byla kulturním centrem aţ do doby, kdy byla obsazena katolickými vládci, coţ se stalo v roce 1492. Zatímco Córdoba padla do rukou křesťanů jiţ v roce 1236, Granada si udrţela svou nezávislost ještě po 250 let. Nejvýznamnější památkou, kterou se dynastie Nasrovců proslavila, je palácový komplex Alhambra, jenţ symbolizuje vytříbený vkus tehdejšího islámského umění.171 Alhambra leţí na vrcholu pahorku La Sabíka, za nímţ se rozprostírá do dáli Sierra Nevada. Název tohoto palácového komplexu pochází z arabského názvu al-qala’at al-hamra, coţ značí červený hrad. Byla postavena nejdříve v 9. století jako pevnost.172 V sídlo Nasrovců se Alhambra proměnila v průběhu 13. a 14. století. Se 168
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 227. CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 20. 170 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 137. 171 BARTOLINI, F. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. Čestlice: Rebo, 2004, s. 58. 172 SIMONS, D. Jiţní Španělsko. Praha: Svojtka & Co., 2008, s. 379. 169
58
stavbou začal zakladatel této dynastie Muhammad I. ibn al-Amar. Ovšem jeho výstavba se nedochovala a podobu dnešního paláce známe jen díky Júsufovi I. a Muhammadovi V., kteří se rozhodli ve stavbě pokračovat. 173 Komplex se skládal z šesti paláců, kasárny, velké mešity a menšího města, které mělo vlastního soudce a spoustu obchodů. Město se rozprostíralo na ploše velké 14 hektarů a ţilo zde kolem čtyřiceti tisíc lidí. Proto také bývá Alhambra označovaná jako „madína“ neboli město a ne jako kasr značící palác.174 Slouţila jako správní a vládní centrum Granady a byla takovým opevněným malým městem ve městě. V opevnění Alhambry byly umístěny čtyři brány, z nichţ dvě byly v severním úseku a dvě v jiţním. Jednou z prvních staveb byla brána Puerta de las Armas. Její průchod byl dvakrát zakřiven, aby zvýšili obrannou funkci. Brána je ozdobena hrotitým obloukem s vlysem pásků, jeţ jsou propleteny listrem různých barev. Některé části oblouku byly zhotoveny neobvykle z kamene. Uprostřed průchodu se nachází tři místnosti za sebou, na nichţ se objevuje typický prvek nasrovské architektury malovaná omítka připomínající cihlové zdivo. Ve východní části leţí Puerta sel Arrabal neboli Předměstská brána, a nad ní se tyčí Torre de los Picos značící Bránu hrotů. V jiţní části hradeb směrem na východ je Puerta de los Siete Suelos, jeţ se nacházela nedaleko medíny Alhambry. Poslední hradební branou je Puerta de la Justicia.175 Komplex Alhambry sestává ze tří hlavních celků. První z nich byla pevnost s kasárnami. Druhou část tvořila oblast paláců. Poslední součástí je Medína, jeţ slouţila zejména pro účely úředníků, hodnostářů a umělců. Všechny tyto části byly na sebe napojené sítí ulic a průchodů, jeţ v případě napadení se daly uzavřít. Tyto průchody se uzavíraly dřevěnými dveřmi ozdobenými symbolickým klíčem, coţ byl typický znak nasrovské architektury. Takovou branou je například Puerta del Víno, na jejímţ protějšku se nachází věţe a hradby pevnosti Alcazaba. Ta slouţila zejména pro vojenské účely. Alcazabu odděluje na dvě části podélná ulice. Pevnost se skládala z deseti budov, jeţ měly typické rysy španělsko-islámského domu.176 Alcazaba a palác Partal jsou nejstaršími dochovanými stavbami v téměř původní podobě. Palác Partal nechal postavit Muhammad III. na začátku 13. století. Byl
173
PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 187. IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004. s. 25. 175 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 279-280. 176 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 281. 174
59
umístěn na východ od Lvího dvora, od kterého ho kdysi oddělovaly ulice. Z paláce se zachovala, tzv. Torre de las Damas neboli Dámská věţ.177 Další zachovanou stavbou je Palác myrtového dvora, který je v jiných literaturách nazýván také Palác Comares. Uprostřed dvora se nachází dlouhý bazén, jenţ je obklopen myrtovými keři. Palác nechal postavit Ismáíl I. v první polovině 14. století a po něm ve stavbě pokračoval Júsuf I., který byl před dokončením stavby zavraţděn, a tak se ujal tohoto úkolu Muhammad V., jenţ palác dokončil v roce 1370. Z původního nádvoří se nedochovalo vůbec nic, jelikoţ bylo odstraněno, a to, co se zachovalo, jsou jen nevelké části z druhého nádvoří. Tato část druhého nádvoří se jmenuje Machuca a skrze ni se vstupuje do další části komplexu zvané Mexuar, coţ znamená poradní místnost. Název této místnosti pochází z arabského názvu mušvar.178 Tato síň byla sídlem Rady vezírů, ale také slouţila jako trůnní sál, za nímţ se nacházela fasáda paláce Comares. Fasáda byla zhotovená ve 14. století a zdobí jí štukové desky, na nichţ se objevují geometrické ornamenty, ozdobné nápisy, arabesky a rostlinné motivy zvané atauriques. Ještě se zde nachází střecha, jeţ představuje vrchol tesařského umění v Alhambře. Sloupové ochozy paláce Comares sestávají ze sedmi velkých oblouků a štíhlých sloupů z mramoru, na kterých sedí mukarnasové hlavice.179 Místnosti a chodby palácového komplexu kdysi byly vybaveny koberci, závěsy a polštáři. Velký počet těchto textilií se zachoval i dodnes. Na kobercích se vyskytují motivy figurativní, zatímco na hedvábí se objevují čistě geometrické vzory. Všechny tkaniny z Alhambry, ale i všechny španělské tkaniny patří mezi ty nejlepší ukázky islámského umění. Ty, co se nacházely na zdech, se podobaly štukovým panelům.180 V severní části Myrtového dvora byla vybudována místnost zvaná Sala de la Barca, kterou se dostaneme do Síně vyslanců. Stejně jako u jiných místností komplexu není ani v tomto případě známo, k jakému účelu měla slouţit. Někteří odborníci se domnívají, ţe to byla loţnice nebo jídelna. Výklenky ve stěnách vchodu měly slouţit jako místo, kam se ukládaly vázy či dţbány. Nejznámější jsou tzv. alhamberské vázy. Síň vyslanců, do které směřuje Sala de la Barca, byla místem, kde panovník přijímal návštěvy. Nacházel se tu trůn, jenţ byl vsazen do výklenku s oknem. Klenbu stropu zdobí verše z koránu. Samotný strop je tvořený z osmi tisíc kusů cedrového 177
IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004, s. 29. IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004, s. 31-32. 179 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 180 IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004, s. 36-37. 178
60
dřeva a dvanáctistěnnými hvězdami. Mezi Myrtovým a Lvím dvorem jsou lázně, jeţ byly zbudovány Ismáílem I. a rozšířeny jeho synem Júsufem I.181 Myrtový a Lví dvůr byly součástí dvou paláců s tím, ţe kaţdý palác měl svůj vlastní vstup a nebyly spojeny. Otvor, jenţ je dnes propojuje, byl vytvořen aţ v 19. století. Zatímco Myrtový palác měl slouţit pro státní záleţitosti, je pravděpodobné, ţe Lví palác byl obýván samotným sultánem. 182 Lví palác představuje vrchol nasrovské architektury druhé poloviny 14. století. Místo jezírka je uprostřed dvora kašna z mramoru, jeţ leţí na křiţovatce vodních kanálů. Dvanáct lvů, z nichţ ani jeden není podobný druhému, podpírá nádobu kašny. Obytné prostory jsou uspořádány okolo dvora, které je lemováno sloupořadím. Na východní straně nádvoří je Královský sál, jenţ pravděpodobně dostal své jméno dle kupole, na níţ je vyobrazeno deset postav. Tyto postavy mají podle některých odborníků, představovat deset králů nebo sultánů. Na severu se ze Lvího dvora vchází do Sala de dos Hermanas neboli Sálu dvou sester a na jihu Lvího dvoru se nachází Sál Abencerrajes.183 Uvnitř jiţního sálu byla podlaha pokryta dlaţdicemi pocházející z 16. nebo 17. století. Uprostřed se nachází fontána. Síň dvou sester stojí na čtvercovém půdorysu a na podlaze má dvě mramorové dlaţdice, od kterých se odvozuje název této síně. Mistrovským dílem je mukarnasový strop.184 „V Alhambře se podařilo úspěšně uskutečnit jednu z nejzákladnějších ideí islámské architektury – vytvořit iluzi stavby vznášející se nad zemí.“185 „Alhambra představuje jeden z nejvýznamnějších dokladů islámské architektury. Její prvky jsou uspořádány tak, aby odrážely nejen výjimečnou krásu, ale také bohatou symboliku a metafyziku, například myšlenku obnovení zemského ráje.“ 186
4.6 Turecko 4.6.1 Süleymaniye Kdyţ bylo v roce 1453 dobyto město Konstantinopol, byla i tehdy katedrála Hagia Sofia přeměněna na mešitu. Její proporce a celkový vzhled se staly trnem v oku osmanských architektů, pro něţ představovala dílo dosud nepřekonané. Avšak 181
IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004, s. 45-48. O’KANE, B. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. Praha: Kniţní klub, 2009, s. 100-101. 183 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 184 IRWIN, R. Alhambra. Praha: BB art, 2004, s. 53-56. 185 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 138. 186 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 16. 182
61
netrvalo dlouho a tohoto těţkého úkolu se zhostil hlavní architekt Süleymana Nádherného,
Sinan.187
Süleymaniye
se
měla
stát
tím
nejvýznamnějším
a nejznámějším dílem, které by dokonale reprezentovalo panovníkovu moc. Süleyman inspirován svým otcem Selimem, který dobyl území v Sýrii, Egyptě a Íránu, vedl několik taţení do Iráku a na Balkán, kde také zvítězil. Jeho cílem bylo vytvořit architektonické dílo, které by dosáhlo aţ světové úrovně. Sám se také na stavbě podílel výběrem místa. Stavba měla být postavena nad Zlatým rohem, kde kdysi stával Starý palác, tak aby stejně jako Skalní dóm v Jeruzalémě, se tyčila do dáli. Výstavba měla začít 13. června 1550, kdy za přímé účasti sultána Süleymana byl poloţen první kámen.188 Architekt Mimar Sinan zde mimo mešity vystavěl čtyři základní madrasy, další dvě specializované madrasy, jeţ se týkaly studia medicíny a hadíthů, dále karavanseráj, hrobky pro sultána a jeho manţelku. Dále bychom tu našli knihovnu, lázně, hřbitov, školu, stáje, hospic a další. Před mešitou, jeţ je vsazena do mohutné zděné ohrady, se nachází nádvoří s arkádami a v rozích stojí dvě madrasy.189 Toto nádvoří se skládá z 24 antických sloupů, které pocházejí z hipodromu a jeţ jsou podepřeny 28 kopulemi. V centru nádvoří byla umístěna bohatě ozdobená kašna. Nádvoří a mešitu obklopují dva menší a dva větší minarety. Vše je velmi důmyslně promyšleno s velkým příklonem k symbolice. Například deset ochozů, jeţ se nalézají na minaretech, značí desáté pořadí sultána Süleymana v historii Osmanské říše. Samotný počet minaretů symbolizuje Süleymanovo postavení v Istanbulu, a sice ţe byl čtvrtým jeho pádišáhem.190 Mešita má klasický čtvercový půdorys, ovšem čtyři obrovské pilíři zde podepírají velkou hlavní kupoli. Zatímco v tomto směru se Sinan hodně inspiroval půdorysem Hagie Sofie, opěrný systém v Süleymanově mešitě ji svou sloţitostí daleko přesahuje. Na kiblové ose jsou rozmístěny dvě polokupole, kdeţto na ose, kříţící osu kiblovou, se nachází masivní obloukové stěny plné oken. Sinan kladl při stavbě této mešity velký důraz na rozsah a velikost konstrukce. Důmyslného efektu optického zvětšení hlavní kupole dosáhl Sinan uspořádáním podpěrných pilířů do tvaru prstence, čímţ navíc přidal mešitě na monumentálnosti. I přesto, ţe je zde pouţito častého vrstvení kupolí a polokupolí, působí stavba jednolitě a jednotvárně 187
CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 169. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 552. 189 PRYCE, W. Mistrovská díla světové architektury, Praha: Slovart, 2009, s. 193. 190 SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 52. 188
62
z jakéhokoli úhlu pohledu.191 Celá stavba umocňuje dojem postupného zvyšování od vyčnívající centrální kupole vstupní síně, přes polokupole, kupole rohové, jeţ jsou umístěny nad výstuţnými pilíři, aţ nakonec po kupoli hlavní s jasně viditelnými opěrnými pilíři. Tato hlavní kupole je charakteristická zejména svou výškou dosahující skoro 48 metrů a průměrem 26,5 metrů. Kupole a minarety jsou zakončeny pozlacenými špičkami, jeţ nesou tvar půlměsíce typického pro islámskou symboliku.192 Vnitřní prostor mešity je osvětlený 249 okny, z nichţ skoro všechna okna jsou zdobena barevnými skly s ornamentálními vzory. Ta okna, která jsou bez barevné výplně, lemují základnu kupole. Prostor pro modlitby byl účelově navrţen tak, aby ho narušovaly pouze čtyři pilíře podpírající kupoli. Stěny stavby byly pokryty matným kamenem, jenţ svým odstínem je podobný slonovině, zatímco střecha je v tónu tmavě šedém a obloţena olověnými krytinami. Dekorace je velmi střídmá a jednoduchá, ale v tom tkví její síla. Na hlavních obloukách se objevují červeně a černě zbarvené dlaţdice a precizní řezby se vyskytují na přepáţkách, jeţ jsou mezi sloupy galerií.193 Hlavní portál mešity, jenţ byl vyzdoben mukarnasovou klenbou, nad sebou nese i nápisy připomínající zakladatele mešity, zejména jeho postavení jako vládce a střeţitele islámské ortodoxní víry. Nápis byl vytvořen sultánovým vrchním soudcem a právníkem.194 Výzdoba komplexu se skládala z keramických dlaţdic, které pocházely z Izniku v severozápadní Anatólii. Takové dlaţdice zdobí Süleymanovu mešitu, kde byly vyuţity na stěně kibly ve formě polychromovaných panelů doplňující mihráb z mramoru. Nad mihrábem se pak objevují vlysy s náboţenskými nápisy a medailony po stranách obsahují nápisy z Koránu. Na těchto kaligrafických nápisech se podílel jeden z předních kaligrafů, Ahmed Karahisari. Medailony byly vyrobeny v iznických dílnách a bylo potřeba, aby se na nich podíleli jen ti nejlepší řemeslnící, jelikoţ jednotlivé pole písma se skládalo z 64 dlaţdic tvaru čtverce. Kaţdá tato dlaţdice obsahovala jen nevelkou část nápisu. Poprvé se v kompozici objevuje tomatová červená barva, dále i častá modrá v jemném odstínu na bílém podkladu. V obou jiţ zmíněných mauzoleích se vyskytuje výzdoba z keramických dlaţdic, na nichţ byly namalovány květinové úponky zaplňující celou plochu. Takto vytvářené kresby byly 191
PRYCE, W. Mistrovská díla světové architektury, Praha: Slovart, 2009, s. 193. Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 552,554. 193 PRYCE, W. Mistrovská díla světové architektury, Praha: Slovart, 2009, s. 193. 194 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 554. 192
63
charakteristické pro ateliéry v paláci Topkapi. Umělci vytvářeli takové květiny, které se nalézaly v osmanských zahradách, především tulipány, karafiáty, hyacinty a růţe. Pozadí sestávalo ze symetricky seřazených idealizovaných listů. Tyto kresby měly evokovat příslib textů z Koránu, čímţ se staly v islámském světě nebeské rajské zahrady a odvést tak návštěvníka z reálného světa.195
4.6.2 Palác Topkapi Palác Topkapi slouţil kdysi jako velmi významné centrum Osmanské říše. Nachází se na místě, kde bývalo řecké město Byzanc, jeţ se v průběhu let přejmenovalo zprvu na Konstantinopol a později na Istanbul. Tyčí se do dáli přes Zlatý roh, Bospor a Marmarské moře. Vzhledem k mnoţstvím úprav, během kterých byl palác rozšiřován, označení Topkapi za palác dostatečně nevystihuje, o jak velký komplex budov se jedná.196 Tento komplex budov a paláců spojuje dohromady několik různých nádvoří, průchodů a zahrad. Jen málokterý palác se dokáţe Topkapi svou krásou a velikostí vyrovnat. Vládci zde totiţ vybudovali nejen sídlo pro ně samé a jejich úkony s vládou spojené, ale také místo, kde je uchován veškerý jejich vzácný majetek, jejţ během své vlády nahromadili. A tak se v tomto areálu nacházely nejen školy, ale i klenotnice a mincovna. V dobách své největší slávy pojal tento palác aţ pět tisíc lidí. Od poloviny 20. století slouţí tento komplex především jako muzeum a turistická atrakce.197 Po dobytí Konstantinopole zde nechal vystavět sultán Mehmed II. svůj první palác, jeţ nazval Eski Saray neboli Starý palác. Ten obsahoval několik pavilonů, které byly umístěny v parku a bránily je dvojité hradby. Ovšem těsně po dokončení se rozhodl panovník pro vybudování nového paláce, jeţ by mnohem více splňoval jeho nároky. Kdyţ si prohlíţel město, aby našel nejlepší umístění pro stavbu, objevil ruiny byzantského paláce. Inspirován byzantským stavitelstvím nechal na tomto místě v roce 1459 započít výstavbu. Vznikl tak Yeni Saray neboli Nový palác, jeţ byl poté přejmenován na Topkapi Saray. Kolem paláce byly vybudovány hradby s věţemi a branami kvůli bezpečnosti. Je tvořen z několika různě umístěných budov se spoustou zeleně, jeţ dokonale vystihují význam přírody v islámské kultuře. Zálibu ve vytváření krásných zahrad si utvořili jiţ španělští Nasrovci v jejich palácovém 195
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 556. Divy světa: Fascinující stavby a památky: Od Kolosea k Tádţ Mahal. Praha: Kniţní klub, 1993, s. 108. 197 SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 35-36. 196
64
komplexu Alhambra. Stejně tak Osmané si zamilovali zahrady v geometrických tvarech plné květin a záhonů, jeţ byly doplňovány o fontánky a potůčky.198 K prvnímu nádvoří vede cesta skrze bránu zvanou Bab-i Hümayun, ta by se dala přeloţit jako Říšská brána. Kdyţ ji v druhé polovině 19. století poničil poţár, rozhodli se bránu obloţit mramorem. Na levé straně nádvoří se nachází mincovna pocházející z roku 1832. Ovšem nejzajímavější stavbou tohoto nádvoří je pavilon Çinili Köşk nebo také Fajánsový pavilon. Tento pavilon byl zbudován sultánem Mehmedem II. a to v roce 1472. V té době byl vyuţíván převáţně pro pořádání oslav. Jeho název vznikl podle výzdoby interiéru, jelikoţ celý vnitřní prostor byl obloţen dlaţdicemi. Skládá se z jednoho poschodí a jedné hlavní místnosti, kolem které byly umístěny další menší místnosti.199 Pavilon má rozměry 28 na 36 metrů a za jeho předsíní se nachází sál, jenţ je tvořen půdorysem ve tvaru kříţe a kupolí nad středem.200 První z místností je vybavená seldţuckou keramikou pocházející z 12. aţ 14. století. V ostatních komnatách nalezneme například ukázky keramiky osmanské
a seldţucké
ze
14. aţ
15. století
nebo
také
iznické
dlaţdice
z 16. a 17. století a další jiné.201 Branou mírového pozdravu procházíme při vstupu do paláce a dostáváme se na další nádvoří. Vznikla během období vlády sultána Süleymana I. a skládá se navíc ze dvou věţí. Zajímavostí tohoto místa je jeho minulost, jelikoţ kdysi právě nedaleko od této brány se nacházely také kobky, v nichţ byli věznění lidé odsouzeni na smrt a jejichţ hlavy poté byly vystavovány. Také proto se na levé straně brány nachází mramorová studna, v níţ si kat omýval svůj meč. Na pravé straně nádvoří byla kdysi umístěna kuchyně, kterou zdobí deset komínů. Její nynější podoba pochází z dob přestavby sultánem Muradem III., ke které došlo po poţáru z roku 1574. Obsahovala také ubytovnu pro zaměstnance, nemocnici i mešitu. Dneska bychom v těchto místnostech nalezli výstavu porcelánu, kamenin a kuchyňského vybavení.202 Nalevo od kuchyňského křídla se nachází menší brána, jeţ směřuje ke stájím, ve kterých dnes můţeme spatřit vystavené kočáry vládců převáţně z 19. století. Na nádvoří byla postavena i budova dívánu, coţ bylo místo, kde se setkávali nejvyšší vládci. Díván se setkával na místě zvaném Kubbe alti, značící pod kupolí. Po 198
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 561-562. SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 36-37. 200 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 563. 201 SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 37. 202 SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 37-38. 199
65
sultánovi byl díván tím nejdůleţitějším orgánem, který rozhodoval a utvářel zákony. Sultán sám mohl jednání dívánu sledovat z místa, z něhoţ bylo skrze okno se mříţemi vidět. Toto místo se nám zachovalo i s výzdobou a dekoracemi z 16. století.203 Druhé nádvoří je uzavřeno křídlem, ve kterém se nalézá třetí palácová brána zvaná Bab-i-Saadet neboli Brána blaţenosti. Skrze tuto bránu se procházelo do vnitřního dvora. Po průchodu branou se před návštěvníky rozprostírá Audienční sál, jenţ je součástí budovy postavené Mehmedem II. a také se nalézá na třetím nádvoří. V Audienčním sále můţeme spatřit trůn, jenţ byl hojně ozdoben drahokamy a zlatem.204 Uprostřed třetího nádvoří se nachází knihovna Ahmeda III., jeţ je ozdobená bílým mramorem a pochází z roku 1719. Interiér je vyzdoben dlaţdicemi z Izniku a ukrývá se v něm kolem 400 římských, řeckých a perských rukopisů. Na levé straně nádvoří se nachází palácová škola, jeţ se řadila k nejpozoruhodnějším školským zařízením v islámském světě. V této části byl také zbudován letní palác pro sultána. Ten byl ovšem Selimem I. změněn na klenotnici, ve které se nacházejí čtyři sály sestávající se z nejrůznějších pokladů světa. V prvním z nich se nalézá trůn Murada IV., jenţ byl vyroben z ebenového dřeva a ozdoben slonovinou, zlatem a perlami. I v dalším sále se nachází velmi cenný trůn, tentokrát je to trůn sultána Ahmeda I., jenţ byl vyroben z ořechového dřeva a vyzdoben drahokamy a perletí. Třetí sál se skládá ze sultánského trůnu, který se nazývá „egyptský trůn“, jelikoţ to byl dar od egyptského guvernéra strýce Murada III. Byl zhotoven z dubového dřeva a ozdoben plátky zlata a drahokamy. V poslední místnosti se nachází tzv. trůn Nadira Šáha, jenţ byl významným vládcem Persie a daroval tento trůn sultánovi Mahmudovi I. Byl vyroben z ebenového dřeva a ozdoben emaily, drahokamy a 12 tisíci perlami. Naproti klenotnici se nalézá rozlehlá budova s několika kupolemi, jeţ se jmenuje Dům relikvií. Tato budova byla postavená v roce 1478. Své pojmenování získala proto, ţe se v ní nachází mimo jiné kabát a pečeť proroka Muhammada, dále také jeho meče, odlitek jeho stopy, zub, ale i vousy a vlasy. Za vlády sultána Selima I. sem byl z Egypta převezen stříbrný prorokův trůn, truhla a jiné předměty, které jsou dnes uctívány muslimy.205
203
NEUMANN, CH., K., NEUMANN-ADRIAN, M. Istanbul. Praha: Jan Vašut, 2001, s. 42. SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 39, 41. 205 SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 41-43. 204
66
Čtvrté nádvoří je skoro celé utvořeno ze zahrad, v nichţ jsou porůznu rozmístěné pavilony. Před mnoha lety se tu nacházela tzv. Tulipánová zahrada, jelikoţ v té době byly tulipány v Turecku velmi oblíbenou květinou. K této zahradě se váţou i tulipánové svátky, které se tu pořádaly. Tyto zahrady se tu v dnešní době bohuţel uţ nevyskytují. Průchodem palácových zahrad narazíme na větší stavbu zvanou Mecidiye Kösk, jeţ byla postavena v druhé polovině 19. století a z níţ se návštěvníkům naskýtá nádherný výhled na Bospor. Dnes se v této budově nachází restaurace. Ve střední části tohoto nádvoří leţí Sofa Pavillon, jenţ byl postaven Ahmedem III. v 18. století. Tento pavilon slouţil kdysi pro pořádání tulipánových slavností. Na terase na pravé straně se nachází Bagdádský pavilon, Bagdad Kösk. Tento pavilon vznikl jako oslava vítězství sultána Murada IV. nad tehdejšími vládci Bagdádu. Stěny tohoto pavilonu jsou pokryty temně modrými dlaţdicemi a na vrchol budovy byla posazena pozlacená kupole. Vnitřní prostory jsou pokryty mramorovými obklady, jeţ jsou ozdobeny ornamentálními vzory. Stěny i klenba jsou pokryty nápisy z Koránu.206 Prostřední část terasy zaplňují mramorové bazénky s fontánami, které jsou součástí objektu zvaného Iftariye. Tato stavba, sestávající se ze štíhlých sloupů podpírajících zlatý baldachýn, byla zaloţena sultánem Ibrahimem v polovině 17. století. Na druhé straně terasy se nachází Sünnet Odasi, jehoţ stěny jsou pokryty modrými dlaţdicemi a klenba je podepřena štíhlými sloupy. Vedle této budovy leţí Revan Kösk, jenţ oslavuje dobytí Jerevanu téţ sultánem Muradem IV. Od tohoto místa se cestou zpět dostaneme na třetí nádvoří, kde byl postaven, zřejmě nejzajímavější část paláce Topkapi, harémový komplex. Harém zprvu slouţil pouze sultánovi a jeho rodině. Později se harémový komplex rozšířil a ţil zde velký počet ţen, otrokyň a eunuchů.207 V této době byl také vyroben keramický panel s nápisy, jeţ oznamovaly dokončení budovy nacházející se vedle sultánových lázní v letech 1574 aţ 1575. Výzdoba panelu se skládá ze symetrické květinové kompozice s tulipány, karafiáty, pryskyřníky a hyacinty. Podobně upravené keramické panely můţeme spatřit i v salonu sultána Murada, kde obklopují jeho vstupní část. Architektem této místnosti byl Sinan, jenţ ji nechal zaklenout kupolí na pendentivech. Ta byla zdobena arabeskami a medailónky s koránskou súrou. Základna kupole je vyzdobena pásem keramických dlaţdic. Ve zdi byla zabudována 206 207
SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 43-44. SOPOUCH, J., SOPOUCHOVÁ, H. Istanbul. Brno: Konvoj, 1992, s. 44-45.
67
fontánka, aby šumění vody chránilo státní tajemství před ostatními lidmi. Vedle tohoto salonu byl v polovině 17. století dokončen Hünkar Sofrasi neboli Trůnní sál, v němţ se nachází trůn ve tvaru pohovky. Ten je vyvýšen oproti podlaze a kryt dřevěným baldachýnem.208
208
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 563-564.
68
ZÁVĚR Islámské umění je nepochybně spjaté s vírou. Tato víra se odráţí ve všech aspektech umění, od výroby keramiky či vázání koberců, aţ po architekturu, jeţ se stala tím nejviditelnějším a nejznámějším uměleckým projevem islámského kulturního okruhu. Zatímco se v evropském prostředí rozvinulo zejména malířství či sochařství, na islámském území se umění vyvíjelo odlišně. Zákaz zobrazování ţivých bytostí natolik ovlivnil směr vývoje umění, ţe se sochařství ani malířství ve velké míře neujalo tak jako v evropském prostředí. Do popředí se dostala kaligrafie a geometrické ornamenty. Tyto dva způsoby vyjádření se staly nejtypičtějšími rysy islámského umění. Objevují se v různých formách, zejména pak při výzdobě mešit, ale zkrášlují i stavby ostatní, jako např. mauzolea, madrasy atd. Ve výzdobě exteriéru a interiéru se nejvíce vyskytují ve formě keramických dlaţdic, které svými barvami udávají nezaměnitelný ráz islámské architektonické výzdoby. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo poukázat na znaky islámské architektury a na to, jak se jednotlivé znaky islámské architektury projevují při výstavbě významných památek, o nichţ většina lidí netuší, ţe jsou inspirované islámským uměním. Islámská architektura vznikla spojením tradic a kultur území, jeţ se postupem času stala součástí islámského kulturního okruhu. Islámští umělci a řemeslníci přidali do takto vzniklého umění i něco svého a vytvořili zcela nové umění nezaměnitelné s jiným. Mešita je nejvýraznějším rysem islámského stavitelství. Je ztělesněním islámské víry. Ačkoliv v průběhu dlouhých let prošla několika inovacemi jako přidávání minaretů, kupolí či ívánů, její funkce zůstala stejná. Stejně významnou stavbou jako je mešita je i mauzoleum, jenţ velmi dobře reprezentuje islámskou architekturu. Mezi známé ukázky islámského stavitelství se řadí i pevnostní architektura. Z těchto zprvu obranných staveb se vyvinuly paláce překypující luxusem a nádhernou výzdobou. Islámské stavby se nacházejí téměř po celém světě a poskytují pohled nejen na to, jak se vyvíjela architektura islámského kulturního okruhu, ale řadí se svou dokonalostí mezi ty nejvýznamnější památky světa. Z analýzy odborníků na islámské památky vyplývá, ţe islámské stavitelství bylo do velké míry přínosem i pro umění západního kulturního okruhu. Islámské stavby se objevují nejen na Blízkém východě, ale dokonce i v Evropě. V Africe, zejména Egyptě, se nachází nesčetné mnoţství ukázek mešit, ale i pevnostní 69
architektury. Jako příklad jsou v mé práci uvedeny dvě mešity, Mešita a univerzita Al-Azhar a Ibn Túlúnova mešita, jeţ demonstrují některé z prvků islámské architektury. Nejznámějším mauzoleem se stal Tádţ Mahal, který vyniká svou dokonalou architekturou a výzdobou. Indie nabízí také ukázky pevnostní architektury jako například Červená pevnost v Dillí. Zřejmě nejnavštěvovanější památkou v Turecku je Palác Topkapi, který dnes slouţí jako muzeum představující vrchol osmanského umění. Zatímco Skalní dóm v Jeruzalémě je příkladem splývání kultur a tradic, barevnost a vytříbenost keramických obkladů lze nejlépe vidět na Královské mešitě v Isfahánu. Vliv islámského stavitelství na architekturu západního kulturního okruhu můţeme spatřit na stavbách ve Španělsku, které je proslavené po celém světě zejména palácovým komplexem Alhambra či mešitou v Córdobě. Účelem práce bylo také poukázat na odlišnost islámského stavitelství a vyzdvihnout prvky, které by mohly zaujmout kaţdého návštěvníka a inspirovat k navštívení zmíněných památek, které si svou jedinečností právem vyslouţily své místo mezi ostatními světovými památkami a které jsou bohuţel do jisté míry přehlíţené.
70
SLOVNÍČEK POJMŮ209 Alfiz - orámování oblouku ve tvaru obdélníku Arabeska - druh ornamentu, který je tvořen rostlinnými motivy, nepodobající se přírodním vzorům, často v dvojrozměrném geometrickém vzoru Arkáda - jsou oblouky, jeţ jsou podepřeny sloupy nebo pilíři, často se vyskytují lemující nádvoří Bázár - trţiště či obchodní centrum Cuerda seca - technika glazování, která se pouţívá při výrobě keramiky Cvikl - je plocha ve tvaru trojúhelníku nacházející se vedle oblouku nebo také můţe spojovat dva oblouky arkády Email - při technice emailování se na skleněné či kovové výrobky nanáší roztavené různě zbarvené sklo Fajáns - typ keramického výrobku, většinou s velkou škálou barev Hadíthy - soubor skutků a slov, jeţ učinil či pronesl Prorok Hipodrom - místo, kde se konala koňská závodiště, součástí měst a paláců Hypostyl - síň, jejíţ střecha je podepřená sloupy, prostor nacházející se před kiblou v mešitě s nádvořím Chalífa - islámské označení pro panovníka Imám - předříkávač modliteb, náboţenská funkce Intarzie - ornament vyřezaný do dřeva či slonoviny atd. často zdobil minbar Íván - je klenutá síň, jeţ se otevírá do nádvoří Iznik - významné centrum výroby keramiky nacházející se na západě Turecka Ka’ba - svatyně nacházející se uprostřed Velké mešity v Mekce Kaligrafie - „umění krásného písma“ Kanelura - dráţky objevující se na sloupech, pilířích Karavanseráj - budovy zřízené pro obchodníky nebo poutníky umístěné podél hlavních cest Kasba - označuje hrad nebo pevnost Kenotaf - prázdná hrobka Kibla - určuje směr, kde se nachází Mekka, směr modlitby
209
Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 620-629.
71
Kösk - do češtiny překládáno jako kiosek, menší pavilon umístěný v zahradě Listr - listrová malba je technika zdobení skla, při které se kovové slitiny nanášejí na glazuru Madína - označuje město Madrasa - označuje školu Maksúra - místnost nacházející se v mešitě, jeţ je vyčleněna vládci Mešita - islámské místo určené pro modlitby Mexuar - neboli mešvár, místnost určená pro zasedání Mihráb - nika neboli část stěny kibly, jeţ udává směr modlitby Minaret - stavba podobná věţi, z které se svolávali věřící k modlitbě Minbar - kazatelna, místo kde původně usedal chalífa Mukarnas - skládání trompů stupňovitě do menších utvářejících dojem pláství, rovněţ označován jako stalaktitová klenba Palmeta - ornament, jeţ je utvářen z palmových listů Pendentiv - tzv. sférický trojúhelník, jenţ slouţí k přechodu z čtvercové základny do kruhového tvaru kupole Píšták - typický velký vchod do mešity, jenţ se skládá z oblouku a ívánu Podglazurová malba - nanášení malby na keramiku, jeţ je poté polévána průhlednou glazurou Reconquista
-
pochazí
ze
španělského
jazyka,
označuje
znovudobývání
křesťanského území Riwáq - arkády lemující nádvoří mešity Sunna - označuje skutky proroka Muhammada, jeţ jsou předávány skrze hadithů, tradice či zvyklost Šarí’a - islámské právo vycházející z Koránu a sunny Ší’a - strana, jeţ hlásala nároky Allího, Muhammadova bratrance, na nástupnictví. Její stoupenci se označují ší’ité. Tambur - válec podpírající kupoli Tromp - oblouk, jenţ má niky a je umístěn v rohu čtvercové základny Türbe - turecké mauzoleum či hrobka Ulamá - duchovenstvo schraňující islámské vědomí a víru Umma - obec nebo společenství Zijáda - nádvoří nacházející se mezi mešitou a vnější zdí
72
POUŽITÉ ZDROJE Odborná Literatura: 1) ALTMAN, Jack; ABRAM, David. Indie: průvodce do kapsy. vyd. 1. Bučovice: RO-TO-M, 2008. 255 s. ISBN 978-80-86704-47-0. 2) BARTOLINI, Flaminia. Divy světové architektury: od roku 4000 př. n. l. do současnosti. vyd. 1. Čestlice: Rebo, 2004. 319 s. ISBN 80-7234-359-9. 3) BOURBON, Fabio. Průvodce svatou zemí: Izrael, Sinaj, Jordánsko. vyd. 1. Praha: Slovart, 2001. 227 s. ISBN 80-7209-344-4. 4) BRŮHOVÁ, Stanislava. Krásy osy zla: Írán a Jemen. vyd. 1. České Budějovice: Jiří Brůha A+U Design, 2003. 229 s. ISBN 80-902796-2-7. 5) CABOT, Aria. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Vyd. 1. Čestlice: Rebo, 2010. 207 s. ISBN 978-80-255-0280-8. 6) DENNY, Frederick M.. Islám a muslimská obec. vyd. 1. Praha: Prostor, 1998. 194 s. ISBN 80-85190-69-9. 7) Divy světa: Fascinující stavby a památky: Od Kolosea k Tádţ Mahal. vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 1993. 240 s. ISBN 80-85634-06-6. 8) DOAK, Robin. Great Empires of the Past: Empire of the Islamic World. New York: Chelsea House, 2010. 144 s. ISBN 978-1-43812-786-6. 9) DUDÁK,
Vladislav
-
NEŠKUDLA,
Bořek.
Encyklopedie
světové
architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Díl 1, A - K. vyd. 2. Praha: Baset, 2000. 534 s. ISBN 80-86-223-91-4. 10) DUDÁK,
Vladislav
-
NEŠKUDLA,
Bořek.
Encyklopedie
světové
architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Díl 2, L - Ţ. vyd. 2. Praha: Baset, 2000. 535- 1029 s. ISBN 80-86-223-92-2. 11) Encyklopedie náboţenství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 407 s. ISBN 80-7192-188-2. 12) GRUBE, Ernst J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973. 201 s. Umění světa. 13) CHATELET,
Albert.
Světové
dějiny
umění:
malířství,
sochařství,
architektura, uţité umění. vyd. 2. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 784 s. ISBN 80-7181-936-0 (váz.). 14) IRWIN, Robert. Alhambra. vyd. 1. Praha: BB art, 2004. 183 s. ISBN 80-7341-341-8. 73
15) Islám: náboţenství, historie a budoucnost. vyd. 1. Brno: Jota, 2010. 379 s. Encyklopedie Britannica. ISBN 978-80-7217-628-1. 16) Islám: umění a architektura. vyd. 1. Praha: Slovart, 2006. 639 s. ISBN 80-7209-846-2. 17) KŘIKAVOVÁ, Adéla – MÜLLER, Zdeněk. Islám: ideál a skutečnost. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha : Baset, 2002. 311 s. ISBN 80-86223-71-X. 18) LUNDE, Paul. Islám: víra, kultura, dějiny. vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2004. 192 s. ISBN 80-242-1093-2. 19) MACHÁČEK, Štěpán; NOVÁKOVÁ, Hana; BENEŠOVSKÁ, Hana. Káhira: architektura a umění islámského velkoměsta. vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2009. 317 s. ISBN 978-80-7308-288-8. 20) NEUŢIL, Oldřich – MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. vyd. 1. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995. 119 s. ISBN 80-7028-075-1. 21) NEUMANN, Christoph K.; NEUMANN-ADRIAN, Michael. Istanbul. vyd. 1. Praha: Vašut, 2001. 128 s. ISBN 80-7236-218-6. 22) O'KANE, Bernard. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2009. 224 s. ISBN 978-80-242-2236-3. 23) PIJOAN, José. Dějiny umění. 4. vyd. 2. Praha: Odeon, 1983. 332 s. ISBN 09/03. 01-506-83 (váz.). Světové umění. 24) PRYCE, Will. Mistrovská díla světové architektury. Praha: Slovart, 2009. 313 s. ISBN 978-80-7391-250-5. 25) ROBINSON, Francis. Svět islámu: Kulturní atlas. vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 1996. 238 s. ISBN 80-7176-356-X. 26) SIMONIS, Damien. Jiţní Španělsko. vyd. 1. Praha: Svojtka & Co., 2008. 520 s. ISBN 978-80-7352-797-6. 27) SINGH, Sarina. Severní Indie. vyd. 2. Praha: Svojtka & Co., 2008. 920 s. ISBN 978-80-7352-798-3. 28) SOPOUCH, Jaromír; SOPOUCHOVÁ, Hana. Istanbul: Turecko. vyd. 1. Brno: Konvoj, 1992. 87 s. ISBN 80-85615-01-0.
74
Internetové zdroje: 1) Divy světa [online]. 2002 [cit. 2011-06-21]. Skalní dóm (692, Izrael). Dostupné z WWW:
. 2) FRÁNA, Štěpán. Levanta [online]. 11/2009 [cit. 2011-06-21]. Cesta do Dakaru 2009. Dostupné z WWW: . 3) SANSAL, Burak. Greatistanbul.com [online]. 2006-2011 [cit. 2011-06-21]. Istanbul. Dostupné z WWW: . 4) ŠULC, Roman; KUBKA, Jan. Cesty a památky [online]. 2008-2011 [cit. 2011-06-21]. Dostupné z WWW: . 5) Turecko.cz [online]. 6.4 2008 [cit. 2011-06-21]. Sulejmanova mešita. Dostupné z WWW: . 6) WOLF, Karel. Kolem Světa [online]. 2005 [cit. 2011-06-21]. Nové Dillí: hlavní město Indie. Dostupné z WWW: .
75
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Mešita Al-Azhar Zdroj: DOAK, Robin. Empire of the Islamic World. New York: Chelsea House, 2010. s. 52. Příloha č. 2. Mihráb mešity Al-Azhar. Zdroj: CABOT, Aria. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 40. Příloha č. 3. Ibn Túlúnova mešita. Zdroj: ŠULC, Roman; KUBKA, Jan. Cesty a památky [online]. 2008-2011 [cit. 2011-06-21]. Hasanova a Ibn Túlúnova mešita. Dostupné z WWW: . Příloha č. 4. Červená pevnost, Dillí. Zdroj: WOLF, Karel. Kolem Světa [online]. 2005 [cit. 2011-06-21]. Nové Dillí: hlavní město Indie. Dostupné z WWW: . Příloha č. 5. Tádţ Mahal-ukázka kenotafu Zdroj: O'KANE, Bernard. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. Praha: Kniţní klub, 2009. s. 203. Příloha č. 6. Tádţ Mahal-interiér skládající se z geometrických a přírodních ornamentů Zdroj: O'KANE, Bernard. Poklady islámu: umělecká sláva muslimského světa. Praha: Kniţní klub, 2009. s. 202. Příloha č. 7. Královská mešita Zdroj: ŠULC, Roman; KUBKA, Jan. Cesty a památky [online]. 2008-2011 [cit. 2011-06-21]. PROHLÍDKA ESFAHÁNU. Dostupné z WWW: . Příloha č. 8. Skalní dóm. Zdroj: Divy světa [online]. 2002 [cit. 2011-06-21]. Skalní dóm (692, Izrael). Dostupné z WWW: . Příloha č. 9. Skalní dóm-ukázka výzdoby. Zdroj: CABOT, Aria. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 61.
76
Příloha č. 10. Velká mešita v Córdobě- ukázka mihrábu. Zdroj: FRÁNA, Štěpán. Levanta [online]. 11/2009 [cit. 2011-06-21]. Cesta do Dakaru 2009. Dostupné z WWW: . Příloha č. 11. Velká mešita v Córdobě- ukázka podkovovitého oblouku Zdroj: FRÁNA, Štěpán. Levanta [online]. 11/2009 [cit. 2011-06-21]. Cesta do Dakaru 2009. Dostupné z WWW: . Příloha č. 12. Palác Alhambra-ukázka arabesky Zdroj: DOAK, Robin. Empire of the Islamic World. New York: Chelsea House, 2010, s. 49. Příloha č. 13. Palác Alhambra-Lví dvůr Zdroj: DOAK, Robin. Empire of the Islamic World. New York: Chelsea House, 2010, s. 44. Příloha č. 14. Süleymanova mešita- osmanské stavitelství, typ kupole Zdroj: Turecko.cz [online]. 6.4. 2008 [cit. 2011-06-21]. Sulejmanova mešita. Dostupné z WWW: . Příloha č. 15. Palác Topkapi Zdroj: CABOT, Aria. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 70. Příloha č. 16. Palác Topkapi-harém. Zdroj: SANSAL, Burak. Greatistanbul.com [online]. 2006-2011 [cit. 2011-06-21]. Istanbul. Dostupné z WWW: .
77
PŘÍLOHY
78
1 Mešita Al-Azhar
2 Mihráb mešity Al-Azhar
79
3 Ibn Túlúnova mešita
4 Červená pevnost, Dillí
80
5 Tádţ Mahal-ukázka kenotafu
6 Tádţ Mahal- interiér skládající se z geometrických a přírodních ornamentů
81
7 Královská mešita
8 Skalní dóm
82
9 Skalní dóm-ukázka výzdoby
10 Velká mešita v Córdobě -ukázka mihrábu
83
11 Velká mešita v Córdobě -ukázka podkovovitého oblouku
12 Palác Alhambra-ukázka arabesky
84
13 Palác Alhambra, Lví dvůr.
85
14 Süleymanova mešita-ukázka osmanského typu stavby kupolí
86
15 Palác Topkapi
16 Palác Topkapi-harém.
87
