IVO ROZSYPAL SKLO KRESBA MALBA Moje vyznání NOVÁ KNIHA GLASS DRAWING PAINTING My confession
Publikace je přihlášena do soutěže o nejkrásnější knihu roku 2009. Vážení přátelé, dovoluji si upozornit, že v červenci vyšla rozsáhlá publikace Ivo Rozsypal sklo kresba malba - glass drawing painting s podtitulem Moje vyznání - My confession. Neobvyklé pojetí si vyžádalo moje absolutní autorství. Nikdo jiný by při nejlepší vůli nemohl dát dohromady tak sofistikovaný projekt. Z původních koncepčních mlhovin se rodil definitivní tvar pět roků, s předcházející shromažďující archivací osm roků. Kniha totiž nehovoří pouze o mé práci, chtěla se stát rovněž plnokrevným dokumentem doby. Příkladem jsou slavná Mezinárodní sklářská sympozia v Novém Boru. Od vydání do dnešní doby vyšla řada článků a recenzí v České republice. V nedávných dnech bylo toto dílo zmíněno i v zahraničí - v Neues Glas - New Glass v článku „Confessiones“ psaným přímo paní šéfredaktorkou Utou Klotz, čehož si velmi považuji.
Kniha je dvojjazyčná - česky a anglicky. Německý překlad hlavní textové části knihy je v současné době zpracováván. Tento překlad bude možné dodatečně zaslat.
Kompletní design knihy vytvořil Ivo Rozsypal osobně. Autorem prakticky celé textové části knihy: Ivo Rozsypal. Navíc kniha obsahuje komentáře významných teoretiků: RICKE HELMUT
úvod kapitoly A - pohledy teoretiků
BOHDÁLEK JIŘÍ BROŽEK JAROSLAV BUECHNER THOMAS S. - WARMUS WILLIAM DRDÁCKÁ - ROSSINI PAVLA HLAVEŠ MILAN HOLEŠOVSKÝ KAREL HORNEKOVÁ JANA KLEIN DAN KOENIGSMARKOVÁ HELENA KOVÁČ PETER LANGHAMER ANTONÍN MAJERUS MALOU Vedle toho je každá z deseti kapitol PALATA OLDŘICH uváděna komentářem SEKORA ONDŘEJ J. renomovaného teoretika SCHMITT PETER nebo přítele. TAKEDA ATSUSHI (jejich jména viz poslední stránka) VÍCHA JAN
Článek ve významné mezinárodně respektované revue NEUES GLAS - NEW GLASS, číslo 4/2009, str. 9 Autorka recenze Uta Klotz Vychází německo-anglicky, český překlad Ivo Rozsypal
Pravděpodobně nejstarší autobiografické „Vyznání“ pochází od svatého Augustina. V jeho „Confessiones“ popisuje proslulý teolog a filozof (354 -430 n.l.) sebeanalytickým způsobem fáze svého duchovního vývoje. Jeho záznamy jsou považovány za první autobiografii, která skrze vlastní portrét ukazuje pohyby historie. Vlivný spisovatel a filozof Jean-Jacques Rousseau (1712 - 1778) později použil, mezi jiným, pro svou životní zpověď jako předobraz a model „Confessiones“ tohoto světce. Nyní, v roce 1942 v Brně narozený umělec, designér a takřka multitalent Ivo Rozsypal použil, ne bezdůvodně a ve smyslu literáta v autobiografii, která se právě objevila, podtitulek „Moje vyznání - My Confession“. Toto v každém ohledu rozsáhlé dílo - statisticky: 420 stran, téměř 4 kg, poskytuje svými početnými vyobrazeními obšírné a podrobné nahlédnutí do jeho životního díla a současně zachází do ještě větší hloubky. Jeho uměleckému charakteristickému rukopisu odpovídá design knihy, která se stává dokumentem nejen jeho vlastního díla, ale také určitého období, mohlo by se takřka říci, éry. Vedle umělce samého, který se vyjadřuje k různým fázím své umělecké tvorby, přicházejí ke slovu početné mezinárodní hlasy. Hojnost „privátních“ fotografií a faksimile je impozantní a působivá. Umožňuje čtenáři vcítit se do autora, různých fazet jeho umělecké práce a současně i doby. Signované vydání „IVO ROZSYPAL SKLO · KRESBA · MALBA / GLASS · DRAWING · PAINTING“, text česky a anglicky - ISBN 978-80-239-2057-4, může být objednáno přímo u autora za 120 Euro (plus poštovné)
[email protected]
[email protected]
Tel.: 487 727 177 Fax: 487 728 177 Mobil: 724 753 085
Cena signované knihy: 3.000,- Kč. Způsob a cena dodání podle dohody. Možnost objednání rovněž na adrese: Ivo Rozsypal ak. mal., U Studánky 679, Nový Bor 473 01
http://www.prazskagalerie.cz/zpravy/z-redakce/ivo-rozsypal-sklo-kresba-malba-krest-publikace Ivo Rozsypal – Moje vyznání Petra Ajšmanová - 16. 9. 9:44
INTERNET
V letošním roce spatřila světlo světa výjimečná monografie jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků: IVO ROZSYPAL - SKLO, KRESBA, MALBA s podtitulem MOJE VYZNÁNÍ. Kniha je to výjimečná hned v několika ohledech. Za prvé rozhodně tím, že jejím autorem je výtvarník sám. To je velmi neobvyklý počin. Nicméně v případě Ivo Rozsypala krok zcela pochopitelný a logický. Pohnutky, které ho vedly k rozhodnutí pustit se do tohoto náročného úkolu, vysvětluje krásně hned v úvodu knihy: „Před několika roky jsem dospěl do životní fáze, kdy jsem začal cítit potřebu ohlédnutí se. Abych si ujasnil, zda jsem s darem existence na tomto světě alespoň částečně naložil tak, že jsem učinil něco, co mělo smysl, nebo že jsem se alespoň snažil být lidské společnosti nějak prospěšný.“ S ohledem na to, jak je Rozsypal poctivý ve všem svém počínání, jaký neuvěřitelný je to perfekcionista, a jak vycizelovaný smysl pro detail má, nelze si ani představit, že by k tomuto úkolu přistoupil někdo lépe a zodpovědněji než on sám. A protože Ivo Rozsypal je maximalista, jde o publikaci nebývale rozsáhlou. Jedná se patrně o nejrozsáhlejší monografii sklářského výtvarníka, která kdy u nás vyšla. „Rozsypalova bible“ komplexně a přehledně mapuje jeho dosavadní práci na poli designu, volné tvorby skleněných objektů, realizací pro architekturu, kresby a malby. Díky této ucelené bilanci si uvědomíme, kolik za Ivo Rozsypalem stojí práce a jak umělecky všestranná a kreativní osobnost je. Ivo Rozsypal je vynikající a velice vtipný vypravěč a jeho kniha se čte jedním dechem. Ve svém vyznání prochází životem profesním i osobním a vyprávění nenásilně prokládá úvahami o umění a hudbě, vzpomínkami na dětství a dospívání nebo nejrůznějšími veselými historkami o všem možném. Kniha o Ivu Rozsypalovi ale není jen o něm. Přináší i jeho osobní pohled na vývoj českého sklářství posledních několika desítek let, což je další významný aspekt této publikace. Nesmírně zajímavě píše o zákulisí sklářského oboru, úskalích i pozitivech práce sklářských výtvarníků v tuhých dobách socialismu nebo o atmosféře legendárních novoborských sklářských sympozií. Často se také dotýká práce mnoha svých kolegů výtvarníků. Zajímavé je, kolik prostoru Rozsypal ve své monografii věnuje spolupracovníkům. To u podobných monografií nebývá běžné. Autor zde slovem i obrazem zmiňuje snad všechny, s nimiž měl během dlouhé kariéry profesionálně co do činění, zvláště pak celou řadu sklářských mistrů. Rozsypal tím dokazuje, že si je plně vědom toho, jak stěžejní je při procesu vzniku díla řemeslná stránka. Mozaikou svých spolupracovníků vzdává hold nejen jejich řemeslnému umu, ale obecně českému sklářství jako jedinečnému fenoménu. Ivo Rozsypal věnoval své knize několik let usilovné a vyčerpávající práce. Je nejen autorem textů, ale také grafické podoby publikace. A nutno dodat, že tato kniha je sama o sobě uměleckým dílem. Stejně jako u Rozsypalových výtvarných prací, máme na první pohled při letmém listování knihou pocit jakési báječně ladící nahodilosti, který je však jen zdánlivý. Při druhém pohledu zjistíme, že nic není náhodné a i sebemenší detail má svůj smysl a konkrétní vypovídací hodnotu. Rozsypal sám o sobě říká, že je systematik a analytik. Stejným způsobem jako pracuje na svých skleněných objektech či obrazech, dělal i svou knihu. Beze zbytku využil svůj po léta dokonale vedený archiv. Použití nejrůznějších kreseb, pozvánek, plakátů, fotografií, novinových výstřižků či pohlednic dělá z knihy živý organismus, který člověka nepřestává bavit. Rozsypalova kniha je nesmírně kultivovaná a noblesní, zároveň ale zábavná, svěží a živočišná; a troufám si říci, že je to monografie výjimečná v kontextu českého výtvarného umění celkově, stejně jako autor sám.
Ačkoli se mohlo zdát, že Ivo Rozsypala v posledních letech zcela pohltila práce na knize a jeho umělecká tvorba ustrnula, není to pravda. Souběžně totiž vznikala celá řada obrazů a kreseb. Kromě toho pracoval a stále pracuje na monumentální figurální kompozici pro exteriér budovy Ajeto Art Glass Museum v Novém Boru. V neposlední řadě, v období vyčerpávajícího finiše vydání knihy, se účastnil sympozia 10. International Glass Symposium 2009. Nejenže se účastnil, ale Ivo Rozsypal zazářil a znovu potvrdil své výsadní postavení mezi sklářskými výtvarníky. Kolekce osmi objektů, v nichž Rozsypal rafinovaně spojuje užitné tvary s plastikou, je opět čímsi novým, dynamickým a velmi mladistvým, a přitom zcela v duchu jeho autorského rukopisu. Velmi potěšen byl Rozsypal tím, že nestor českého sklářství René Roubíček hodnotil jeho prezentaci na sympoziu jako „výrazný nadčasový krok do budoucnosti“. Ivo Rozsypal oslavil 12. srpna 2009 své 67. narozeniny. Vydání monografie je bilancí jeho dosavadního profesního života, ale zdaleka ne tečkou za jeho dílem, ba právě naopak. Ivo Rozsypal má po umělecké stránce stále co říci a ještě nás jistě Autor textu: Bc. Petra Ajšmanová, ředitelka Sklářského muzea Nový Bor
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY DESIGN VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU. ill. 13,14,15,16
ill. 9
MODRÝ PTÁK / 1975 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, koncipováno pro malosériovou výrobu, tenkostěnný foukaný mělký talíř, modrá, zelená a purpurová transparentní barva malovaná štětcem, modrá transparentní barva stříkaná pistolí, plochá krycí barva bílá a černá, dopracováno malbou štětcem reliéfní linkou, /zobák, struktura bříška/, průměr 35,6 cm, publikováno mimo mnohé jiné v knihách: A. Langhamer “České sklo“, 1985 S. Frantz, “Contemporary Glass“, 1989 R. Kirsch a kolektiv, “Historie sklářské výroby v českých zemích“, 2003 The Corning Museum of Glass, Corning New York - USA, Sklářské muzeum Nový Bor
BLUE BIRD / 1975 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, drawn up for a low-volume manufacture, thin-walled blown flat plate blue, green and purple and blue brush painted inks, blue gun sprayed transparent paint, flat covering colours white and black, finished in relief lines by brush painting /the beak, the structure of the belly/, diameter 35,6 cm, published among others in: Langhamer A., “Czech Glass“, 1985 Frantz S., “Contemporary Glass“, 1989 Kirsch R. and others, “History of Glass Production in Czech Lands“, 2003 The Corning Museum of Glass, Corning New York - USA, Glass Museum Nový Bor
v tom logika vývoje. Nepovažuji takové práce za nikterak ponižující. Byl jsem na to z domova a zejména z vojny zvyklý. Docela problém mi ale dělalo putování v montérkách po městě s károu, ve které jsem mimo jiné vozil třeba dřevěné piliny, nezbytné pro čištění vitráží slože ných do olov. Byla to totiž doba, kdy jsem ještě, zvyklý z Brna, dbal na zevnějšek, na to, jak působím na slečny, a nosit montérky na veřejnosti mi činilo potíže. Dnes chodím v montérkách pomalu i do společnosti. Byl jsem ve Vitrážích již třetí rok a získával nedocenitelnou praxi. Nebyl to jen zisk řemeslných zkušeností. Vzhledem k tomu, že tam byla realizována řada různých děl pro architekturu, přišel jsem do styku se zajímavými osobnostmi. S malířem a slavným bubeníkem Olympicu Janem Antonínem Pacákem /kapitola G - Historie, str. 371, ill. 119, 120/ jsem během jeho dlouhodobých pobytů v Boru spáchal spoustu rošťáren. Práce ve Vitrážích přinášela tedy i zajímavý společenský profit. Děly se tam neustále pozoruhodné věci. Zabrušoval jsem a posléze ze štaflí navlékal na tyče proslulé Roubíčkovy sloupy. V parku před novoborským kinem se konal první test, který předcházel jejich expedici do Sao Paolo. ● Bydlel jsem v podnájmu, intenzivně jezdil na kole a snažil se studovat cizí jazyky
řekla: „Tys to vyhrál“. Ta výhra v ten moment prakticky nic neznamenala, ale pro můj další vývoj a mé sebevědomí měla velký význam. Udělal jsem to také hlavně pro mého otce, který nezaslouženě velmi trpěl výčitkami, jak jeho osud dopadl na potomky. Byla to rovněž moje jediná možná, naivní, ale nutná pomsta. Marný, nerovný, ale přece jen boj. Na maturitní večírek jsem nešel. Moji spolužáci za mé problémy nemohli, ale byli tehdy již většinou přijati na různé vysoké školy a zákonitě se radovali. Já jsem však byl bez perspektiv a žádný důvod k jásání neměl. Bylo to vakuum, ze kterého mě vysvobodilo přijetí na sklářskou průmyslovku v Kamenickém Šenově. /tohoto tématu se dotýká kapitola B - Počátky, str. 30/. ● Mohlo by se
ill. 9
PTÁCI / 1974 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, koncipováno pro malosériovou výrobu, tenkostěnné foukané válcovité vázy, ručně provedené prototypy pro kombinaci velkoplošného obtisku, střiku pistolí přes šablonu a ruční malby štětcem, ploché barvy, transparentní barvy a matfond, některé další varianty byly dopracovány malbou štětcem reliéfní linkou sbírka Jan Vícha, Mnichov, Německo - D
BIRDS / 1974
at that time, but was highly important for my further development and my self-confidence. I also did this especially for my father who felt wrongfully regretful because of how his own circumstances affected his offspring. It was my only opportunity to carry out my naive, howe ver necessary revenge. It was futile and unequal, but still a fight. I didn´t attend the farewell party. My schoolmates were not to blame, but the majority of them were admitted to various universities and, naturally, rejoiced. At that time I had no prospects and so no reason to rejoi ce. I was in a vacuum from which I was liberated upon entering the glass school Kamenický Šenov /this theme is discussed in the chapter B - Beginnings, p. 30/. ● It may seem that I am
industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, drawn up for a low-volume manufacture, thin-walled blown cylindrical vases, hand made prototypes for the combination of a large decal, gun spray painting via stencil and hand brush painting, flat colours, transparent paints and matfond, some other versions finished in relief lines by brush painting Jan Vícha Collection, Munich, Germany - D
oborový podnik Crystalex Nový Bor
návrhářská práce pro průmysl
projects for industry - branch company Crystalex Nový Bor
42
D ES IGN
-
zdát, že jsem od tématu designu více odbočil, ale souvislosti byly tak rozhodující, že bez jejich objasnění by mi nemuselo být rozuměno nejen v kontextu s vlastní tvorbou, ale i s mými životními postoji. Byla to absurdní doba a dovolím si úsměvné dobarvení atmosféry tehdejších maturit. Všichni jsme museli maturovat v modrých košilích se znakem ČSM /Československý svaz mládeže/. Já jsem sice takřka povinně formálním členem byl, ale v životě jsem nešel na schůzi, neabsolvoval jediný průvod prvního května a košili nevlastnil. K maturitě jsem si ji musel vypůjčit, ale sehnal jsem pouze dívčí model s nabíranými ňadry, což bylo docela komic ké. ● S odstupem mnoha let si uvědomuji ne nepodstatný fakt, jak často jsem byl v životě stavěn do vůdčích pozic. Ještě dříve na osmileté střední škole /tzv. osmiletka, dříve měšťanka/, mezi dvanáctým až čtrnáctým rokem mého života, tedy ještě před otcovým uvězněním jsem byl zvolen spolužáky předsedou třídy. Před každou hodinou jsem před nastoupenou třídou podával vyučujícímu hlášení o počtu přítomných a připravenosti k vyučování. Byla to škola zbavování se trémy hovořit před fórem, rovněž také i určité trémy při komunikaci se spolužačkami. Pět prvních tříd, tedy do jedenácti let, jsme totiž absolvovali od dívek odděleně na chlapecké škole v Sušilově ulici. Škola následující, známá měšťanka na Kotlářské byla půvabnými dívkami hojně požehnána a odchovala řadu osobností a krásných dam. Mimochodem jedna z nich byla v ročníku o tři roky vyšším. Modla, která jako bohyně s kytarou zcela všechny kluky fascinovala, včetně pana ředitele Sáňky. Pojem a osobnost - zářivá Eva Bojanovská - později Pilarová, slavná hvězda jazzového i popového nebe. ● Ne vždy mi však vůdčí pozice byla po chuti. Byli jsme v té době tlačeni do organizace Pionýr. Stal jsem se ve dvanácti letech pionýrem a hned mě i tam zvolili předsedou. Podruhé jsem však nepřišel a pionýrem jsem
digressing from the theme of design, but these circumstances were so decisive that without explaining them, I might not be understood in the context of my own creation and my views on life. It was an absurd time and let me to give a funny example of the atmosphere of the leaving exams. All of us had to do the exams in blue shirts with the emblem of ČSM /Czechoslovak Union of Youth/. Although I was practically obliged to become a formal member, I never visited a meeting, didn´t join any political parade on May Day and owned no such shirt. I had to bor row one for the exams but instead I got only the girls’ version with breast frills, which was quite comic. ● Over the years I realized a not unsubstantial fact about how often I was put in positions of leadership. Even at the eight-year secondary school /the former burgher school/, between when I was twelve and fourteen /i.e. before my father´s imprisonment/ I was elected by my schoolmates to become the head of the class. At each lesson opening in front of all my schoolmates I reported to the teacher the number of pupils present and their readiness for learning. It was good training for getting rid of any stage fear when speaking in public, as well as eschewing certain uneasiness in communicating with girls. The initial five years, i.e. until I turned eleven, were spent separated from the girls at the boys’ school in Sušilova street. The following school, the famous burgher-school in Kotlářská street, abounded in attractive girls and educated numerous personalities and beautiful ladies. Incidentally, one of them was in the class three years above. An idol, she mesmerised all of the boys /including the headmaster Sáňka/ like a goddess with her guitar playing. She was both a name and a personality - the shining Eva Bojanovská - later Pilarová, a famous star of both jazz and pop heaven. ● However, I did not always like being in a leading role. In time we were forced to join the Pioneers.
WOR K FOR SERIAL INDU STRIAL PRODUCTI ON
TVORBA PRO PRŮMYSLOVOU SÉRIOVOU VÝROB U
-
D ESIGN
43
VASE / 1978 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, an item of the collection of vases and dishes, thin-walled blown glass, blue glass, decorated with brush rim painting, the set awarded a medal by an international jury in a competition of excellent art - technical products at the 3rd International Exhibition of Glass and Porcelain Jablonec ´99, published in: Langhamer A., “Czech Glass“ 1985, Glass Museum Nový Bor, private collection Germany - D
e.g. for the decoration of the circular surface of plates. I was also attracted by a teal /a species of duck/ with a very interesting feather texture, and so asked for a direct transposition into relief lines typical for the hand brush painting in Nový Bor. In terms of composition it was also not a bad idea; the body kept certain stationary mass somewhere in the centre and painters had more freedom for brush painting in the wings. The first prototype of a blue plate - a duck motif with relief lines - was reproduced many in the diferent reviews. I very much appreciated its purchase from Crystalex for the museum collections of Corning, N.Y. USA /pp. 46, 47, ill. 13 - 16/. I drew numerous sketches and studies after live models and often even from naturalistic analyses in various atlases. I made an unbelievable number of semi-abstract compo sitions with birds. I really experimented with them. Though several things were made as production samples, nothing got to the manufacturing process with the exception of a few trials. After having realised that they probably wouldn´t reach the manufacturing stage, I decided to take advantage of my previous work in free glass art. I was experienced enough in sandblasting because as a former Stained Glass Plant employee I had sandblasted, among other things, the well-known beautiful lead crystal dishes by Master Oliva. This experience brought me to the idea of transferring some ideas for painting into spectacular sandblasting and overlay /“überfang“/ technologies, i.e. glass which includes layers of several colours. The discs were fared and the first of them was manufactured by a great master glassblower Mr. Flek /chapter H - Process of Origin, p. 391/ in the hotshop at what was then the Research Institute. One of the first is the piece owned by the Museum of Applied Arts Prague /chapter D1 - Free Glass Art I, pp., 88, 89, ill. 81, 82/. A number of discs of this sort were made; from elaborated
and complicated stylizations of birds to quite sober abstract compositions. This was a success for me, as the works can be found in many collections all over the world. Pictures of some of them appeared frequently in various publications and articles, which made me happy. To design new things or to modify older pieces is not easy. ● There are many reasons why, such as the habits of the craftsmen. I was sometimes quite surprised at how some quite promising ideas for development weren’t carried through. When painting everyday in the plant, there are various uncontrollable factors. Painters are naturally used to manual mechanisms, which have their own rhythm. For example, they lay up individual leaves round the centre with brush-strokes when hand turning the glass. That was the stumbling block. When trying to apply several samples of the same plastic elements like ostrich feathers, I had to unfortunately admit that the production would be too expensive. Different methods were needed to keep up with the pace of the manufacturing process. Nevertheless, the result was rather interesting creatively. It was worth the experience. My efforts to innova te glass painting were based on a clear principle: A definite form should be given by a decal transfer or a stencil, which contrasts with the freedom of brushwork. The large area decal transfers
DESIGN
-
stejně pilně jako taje dámského světa. Kreslil jsem a maloval také, ale s dalším studiem jsem si již hlavu nelámal a nechal běhu života naprostou volnost. Uvažoval jsem pouze, že se možná pokusím o dálkové studium oboru dějiny umění nebo etnografie. Přišel však rok 1966, objevil se můj spolužák z Kamenického Šenova Jiří Šuhájek /kapitola H - Proces vzniku, str. 395/ a moji osudovou rezignaci prolomil. ● JIŘÍ ŠUHÁJEK A ZKOUŠKY NA VŠUP. On byl již coby stipendista Moser Karlovy Vary v prvním ročníku na VŠUP. Přiměl mě k tomu, že jsem se znovu přihlásil ke zkouškám na tuto školu. Přivezl přihlášku a po uzavření termínu ji ještě protlačil na studijní oddělení. Byl dalším, kdo v mém životě sehrál důležitou roli. Bez Šuhájkova impulzu bych pravděpodobně vysokou školu nikdy nevystudoval. Zkoušky vyšly a byl jsem přijat. ● I tomu však předcházely dramatické chvíle. Souviselo to se slibem, který jsem dal při nástupu do Vitráží. Abych byl připuštěn ke zkouškám, bylo nutné získat doporučení a posudek zaměstnavatele. Musel jsem o tyto nezbytnosti požádat stejného pana Kejzlara, kterému jsem se před třemi roky zaručil, že z Vitráží neodejdu. Přiznám se, že jsem se na tento rozhovor posílil celou lahví Gold King Whisky od jedné ctitelky. Měl jsem pro konzumaci alkoholu
ill. 16
TV OR B A P R O P R Ů M Y SL O V O U S É R IOV OU VÝ R OBU
Thus, working in Vitráže brought about an interesting social advancement. Extraordinary things were always going on there. I was the first grinding and finally standing on a stepladder assembling the rods on the famous columns by Roubíček. Near the cinema in Nový Bor in the park there was the preliminary test before their expedition to Sao Paolo. ● I was living in a sublet apartment, rode my bike intensely and tried to study foreign languages as hard as the secrets of the female world. I was drawing and painting as well, but didn´t beat my brains with further studies and let take life its course. I considered distance studies of history of art or ethnography to be just beyond possibility. But 1966 came, my schoolmate Jiří Šuhájek from Kamenický Šenov appeared /chapter H - Process of Origin, p. 395/ and ended up resigning. ● JIŘÍ ŠUHÁJEK AND ENTRANCE EXAMS AT VŠUP. A scholar from Moser in Karlovy Vary, he was already a first year student at VŠUP. He made me re-enrol for entrance exams at the school. He brought along the application and pushed it through the study department after the expiry date. He was another person who played an important, deciding role. Without Šuhájek´s impetus, I would have probably never graduated from university. I passed the exams
W OR K FO R S E R IA L IN D U S TR IAL P R O D U C TION
-
DESIGN
47
ill. 29
VELIKONOČNÍ VÁZY - PTÁCI / 1975 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, Hantich /1/, prototypy váz zoomorfního tvaru pro malosériovou výrobu, hutní sklo, předfouknuto do dřevěné formy, špinováno, heftováno, osekáno, stříháno, volně dopracováno u pece /profouknuta hlavička, oči, zobáček/, křišťál, opál, modrá barevka, ambr, možnost vložení květů, výška 25 cm, soukromá sbírka Česká republika
EASTER VASES - BIRDS / 1975 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, Hantich /1/, prototypes of vases of a zoomorphic shape for a small-scale manufacture, free-hand blown glass pre-blown into a wooden mould, wound, pontiled, chipped, trimmed, finished free at the furnace /head, eyes, beak blown through/, clear glass, opal, blue glass, amber, flowers can be inserted, height 25 cm, private collection the Czech Republic
were still being developed at the time, thus some areas were finished by hand using lining varnish. Because of this, painters applying the varnish didn´t have to feel where the surface should be even or wavy. The curves were quite sophisticated and any small change conside rably damaged the work. It was built for the exact decal form and to substitute the exact work with the lining varnish wasn´t easy. Therefore, deformations appeared, changing it into some thing different to my intentions. A small series of cylindrical vases was manufactured in such an imperfect shape. They were even sold in the Crystalex company shop on Malé náměstí in Prague opposite the house U Rotta. Despite one letter from a delighted fan, I was happy when the imperfect production was finally over. Contrary to that master painters Josef Pugner, Vladimír Váňa and Mr. Jan Gruncl began to produce quite perfect prototype samples /chapter H - Process of Origin, p. 393/. The large-area decals /the production of which I had tried to establish/ were developed only after I had left Crystalex. Thereafter Bohumil Eliáš started to use them very intensively for individual work. ● Later on, even more simple processes came about. The method of making rims, carried out with sufficient regularity, is creatively quite re warding. Numerous simply shaped “striped“ vases were manufactured and painted with covering enamels and transparent paints. Eva Švestková designed a lot of them. For me, the series
ill. 26
prvky do houfu coby peří pštrosa, musel jsem bohužel konstatovat neúnosnost výrobní ceny. Jiné seřazení bylo pro potřebné tempo výrobního procesu v zažitém stereotypu absolutně vyloučené. Výsledek mě přesto uspokojoval. Za pokus, alespoň kvůli té zkušenosti, to ale stálo. Moje snahy o inovaci malby na skle stály na jednoznačném principu. Jasná tvarová forma daná obtiskem či šablonou a v kontrastu určitá volnost v práci se štětcem. Velkoplošné obtisky se v té době ještě teprve vyvíjely, a tak se leckteré nosné plochy vytvářely zatím ručně za pomoci obkrývacího laku. Malíř pak nemusel při obkrývání lakem cítit, kde to má být rovné, či kde se to má zavlnit. Křivky byly značně promyšlené a jakákoliv malá změna věci dost ublížila. Návrh byl postaven na přesném tvaru obtisku a suplovat přesnost práce s obkrývacím lakem není v tomto smyslu jednoduché. Docházelo proto k deformacím, které z návrhu dělaly něco jiného, než jsem zamýšlel. Vyrobila se malá série válcovitých váz právě v takto nedokonalé podobě. Dokonce se prodávaly v podnikové prodejně Crystalexu na Malém náměstí v Praze naproti domu U Rothů. Přesto, že jsem dostal nadšený dopis od jednoho zákazníka, byl jsem rád, že takto nedokonalá výroba nakonec skončila. Na vzorcích prototypů naopak velmi dokonalých se v počátcích podíleli mistři malíři Josef Pugner,
ill. 15
ill. 14
46
ill. 13
Vladimír Váňa a pan Jan Gruncl. /kapitola H - Proces vzniku, str. 393/. Velkoplošné obtisky, jejichž výrobu jsem se snažil prosadit, nakonec vyvinuty byly, ale až když jsem byl již z Crys talexu pryč. Poté je začal velice intenzivně využívat Bohumil Eliáš pro individuální tvorbu. ● Později došlo v malovaném skle i na jednodušší záležitosti. Metoda ráfkování, pokud je provedena s potřebnou pravidelností, je výtvarně velmi vděčná. Těchto „pruhovaček“, váz jednodu chých tvarů malovaných krycími emaily i barvami transparentními se udělalo hodně. Stejně tak Eva Švestková toho navrhla velké množství. Zajímavá je pro mne jedna série, která má v sobě něco vůně secese. Jednoduchý dekor zazněl i částečně na vnitřní ploše tvaru /str. 50, ill. 23/. Další kolekce, která v pravidelném paralelně řazeném lineárním dekoru uplatnila detail vybočení z tohoto rytmu ukončeným tečkou, získala medaili na III. Mezinárodní výstavě skla a porcelánu Jablonec ‘99 v Jablonci nad Nisou. ● AUTOMATICKÁ VÝROBA - DRUHÝ ÚKOL. Zcela přirozeně a logicky v souladu s výrobními a odbytovými požadavky doby byl Crystalex v rostoucí míře orientován na automatickou výrobu. Byl to prakticky dominantní sortiment. Pro nápojové sklo to byly vysoce produktivní linky typu Linkuž. Vedle tohoto systému se během mého působení instalovala linka Walter, tedy zcela jiný princip šestipozicového lisu, který rov něž fungoval ve velkém tempu a umožňoval produkci talířů, talířků, misek a pohárů na zmrzlinu
ill. 28
VÁZA / 1978 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, část kolekce váz a mís, tenkostěnné foukané sklo, modrá barevka, dekorováno ráfkováním štětcem, soubor byl v soutěži o výtvarně - technicky vynikající výrobek oceněn mezinárodní porotou medailí III. Mezinárodní výstavy skla a porcelánu Jablonec ‘99, publikováno v knize A. Langhamer, “České sklo“ 1985, Sklářské muzeum Nový Bor, soukromá sbírka Německo - D
Poloabstraktních kompozic s ptáky jsem udělal neuvěřitelné množství. Opravdu jsem si s nimi hrál. Leccos se sice jako vzorek realizovalo, ale do výrobního procesu se s výjimkou několika pokusů nedostalo. Když jsem pochopil, že se to ve výrobě asi neuplatní, napadlo mě využít tuto vynaloženou práci ve volné tvorbě. Měl jsem dost zkušeností s pískováním, protože jako někdejší zaměstnanec Vitráží jsem mimo jiné pískoval známé slavné a krásné mísy mistra Olivy z olovnatého křišťálu. Tyto zkušenosti mě přivedly k tomu, že některé vybrané záměry pro malbu převedu do efektní technologie pískování a broušení přetahů /„überfangů“/, tedy hmoty skla, obsahující více barevných vrstev. Byly to roztáčené disky a první z nich dělal na huti tehdejšího výzkumáku velký mistr pan Flek /kapitola H - Proces vzniku, str. 391/. Jedním z prvních byl i exemplář, který vlastní Uměleckoprůmyslové museum v Praze /kapitola D1 - Volná tvorba I, str. 88, 89 - ill. 81, 82/. Těchto disků vzniklo mnoho. Od pracných a kom plikovaných stylizací ptáků po zcela střídmé abstraktní kompozice. Nakonec jsem z vynaloženého úsilí dost profitoval, protože tyto práce se nachází v mnoha sbírkách po světě. Fotografie některých z nich se objevovaly v různých publikacích a článcích velmi často, což mě těšilo. ● Navrhovat nové věci či modifikovat stávající staré není snadné. Těch důvodů proč je mnoho. Jedním z nich je zaběhnutý rytmus práce řemeslníka. Byl jsem někdy překvapen, na čem docela nadějně se vyvíjející záměry skončí. Pokud člověk sám dennodenně v provoze sériově nemaluje, leccos při nejlepší vůli nedomyslí. Malíři jsou pochopitelně zvyklí na manuální mechanizmy, které mají svůj rytmus. Když například dělají plastické šeříkové kvítky z vysokého smaltu, pokládají tahy štětcem jednotlivé lístky kolem centra, jak si se sklem v ruce otáčejí. A tady byl ten kámen úrazu. Když jsem se na několika vzorcích pokusil seřadit tytéž plastické
on it. ● LIFE AS AN ARTISTIC GLAZIER IN THE FAMOUS VITRÁŽE OF BORSKÉ SKLO. I took the opportunity to join the centre as a great honour. I was the first “yardbird“ joining a team of workmates older on average by ten years. I started the bottom of the pile; my duties occasionally including bringing snack, sweeping and ancillary work, which was the right and logical path. I don´t consider such works as degrading in any way. I was used to this work from home and especially from the army. On the other hand, it was rather difficult for me walking round the town in dungarees, carrying, for example, the sawdust necessary for cleaning of stained glass enclosed in lead, as well other things. In my time in Brno I was used to looking after my appearance and impressing young women, and to wear dungarees in public was awkward for me. Today, I wear dungarees every day, almost ven when going out. I was alrea dy spending my third year at Vitráže, gaining invaluable practice, and it wasn´t just the practical experience. As they ran architectural projects there, I got into contact with various intere sting personalities. During his long-term stays I committed lots of rogueries with Jan Antonín Pacák /chapter G - History, p. 371, ill. 119, 120/, a painter and famous drummer for Olympic.
ill. 29
ill. 27
ill. 26,27
DISKY - TALÍŘE / 1975 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, koncipováno pro malosériovou výrobu, série mělkých talířů, plochá bílá a červená barva, modrá transparentní barva, stříkáno pistolí, dopracováno malbou štětcem, průměr 35,6 cm, Sklářské muzeum, Nový Bor
DISCS - PLATES / 1975 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, drawn up for a low-volume manufacture, a set of flat plates, flat white and red colours, blue transparent paint, gun sprayed, finished by brush painting, diameter 35,6 cm, Glass Museum, Nový Bor
52
D ESIGN
-
či kávu atd. Byl jsem pověřen úkoly pro tento směr výroby, což byla velká výzva a možnost se konečně výrazněji výrobně uplatnit. ● Zadání však bylo poněkud divoké. Doslova přes noc jsem musel navrhnout sérii talířů se strukturálním povrchem ve stylu skandinávských výrobků. Tato analogie mi moc nevyhovovala, ale musel jsem ji akceptovat. Bylo nutné jednat bleskově. Do plynosilikátové cihly jsem vyškrábal negativ reliéfu v podobě motivu jakéhosi listu. Druhý den se na huti do takto vzniklé formy nafoukl skleněný polotovar, ze kterého byla po vychlazení sejmuta lukoprenová forma. Po převodu této struktury do litiny a náležité úpravě byla do konce týdne hotová konečná forma a výroba série, kterou jsem dodatečně nazval “Příroda“, mohla začít. Můj pracovní název “Zelí“ byl však výstižnější /kapitola C - Design, str. 66, 67, ill. 53 - 56/. Živost a bohatost tomuto sortimentu dodávala také možnost dodatečného ručního dotvarování za tepla pomocí kopyta /ill. 54, 55/. Tyto úpravy však mohly být uplatňovány přiro zeně pouze v menším množství jako doplněk. Široká produkce zejména talířů a malých talířků přinesla nečekaný úspěch a pro mne satisfakci. Vznik byl extremně rychlý díky velkému nasazení a nadšení všech zúčastněných složek. Mnou počínaje, přes formaře a další řemesla po vlastní tým, obsluhující linku. Byl to tým Jana Šmída, zejména formař Antonín Suchopár a na závodě 2 - kombinát mistr Josef Kronika /oba kapitola H - Proces vzniku, str. 394/ a kon struktér Výzkumného ústavu skla Ervín Nerad /kapitola H - Proces vzniku, str. 393/.● S velkým nadšením jsem se pustil do další práce na tomto poli. Toužil jsem, aby následující série
ill. 28
TV OR BA PR O PR Ů M Y S L OVOU S ÉR IOV OU V Ý R O B U
W O R K FOR SER IA L IN D U S TR IA L P R OD U C TI ON
-
DESIGN
53
W OR K FO R SER IA L IN D U S TR IA L P R O D U C TI ON
-
D ESIGN
59
54
DESIGN
-
was interesting, bearing a little Art Nouveau flavour. A simple decoration even appeared on the interior /p. 50, ill 23/. Another collection which applied a regular ordered linear detail, straying from the convention of the culmination point, won a medal at the 3 rd International Exhibition of Glass and Porcelain in Jablonec nad Nisou in 1999. ● AUTOMATIC PRODUCTION - SECOND TASK. According to manufacturing and market requirements, Crystalex was largely oriented towards automatic production. It was practically the leading line. The prolific range of Linkuž drinking glasses were designed and the Walter line was also established during my time there. It was a quite different principle, requiring a six-position press working at a quick rate, allowing manufacturing of plates, small plates, bowls, cups for ice cream and coffee etc. I was entrusted with the task of directing this type of production. It was a great challenge and a chance to assert myself more in production. ● The assignment was however rather crazy. I had to design a set of patterned plates in the Scandinavian style literally overnight. The required similarities were quite objectionable to me but I had to accept it. It was necessary to act immediately. I scraped out the negative relief in the shape of a leaf in a gas-silicate brick. The next day the glass work-in-progress was blown into this mould, which was used for making a lucopren mould after annealing. After the structure had been transferred to cast iron and treated, the final mould was finished by the end of the week, and so the manufacture of the collection I called ”Nature” could begin. But my working name “Cabbage“ was more appropriate /chapter
W OR K FO R S E R IA L IN D U S TR IA L P R O D U C TION
TVORBA PRO PRŮMYSLOVOU SÉRIOVOU VÝROBU
-
D ESIGN
55
ill. 37,38
VÁZY / 1975 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor /Chřibská/, část kolekce váz a mís, vyvzorováno jako prototypy nové koncepce pro závod Chřibská, hutní sklo foukané do dřevěné formy, heftováno, zapalováno, křišťál, opál, modrá barevka, špinováno, vršek za tepla dotvarován do tvaru sukýnky /tedy kombinace typického hutního zpracování tzv. od volné ruky používaného dlouhodobě v Chřibské s předfouknutím do formy/, výška 27 cm, publikováno v knize A. Langhamer, “České sklo“ 1985, v katalogu “Ivo Rozsypal - deset let spolupráce s oborovým podnikem Crystalex“, 1983, sbírka Jan Vícha, Mnichov, Německo - D
VASES / 1975 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, /Chřibská/, a part of the collection of vases and dishes, manufactured as prototypes of a new conception for the plant Chřibská, coloured glass blown into a wooden mould, pontiled, fire rounding, clear glass, opal, blue glass, wound, the upper rim hot finished forming a skirt /i.e. a combination of the typical so-called free-hand manufacture applied for years in Chřibská and pre-blowing in a mould/, height 27 cm, published in: Langhamer A., “Czech Glass“ 1985, in: “Ivo Rozsypal - ten years of cooperation with the branche company Crystalex“, 1983, Jan Vícha Collection, Munich, Germany - D
ill. 37
prvořadě zajišťovat, aby výroba běžela, a nedá se nic dělat, byla to výroba odpovídající vkusu, který je po celém světě většinou jaksi, řekněme, průměrný. Mimo jiné zde jistě hrála určitou omezující roli naše příslušnost k východnímu bloku. Výtvarné oddělení zastřešoval šéf přípravy výroby Josef Hřivna. Podle mého názoru to dělal dobře. Přesto jsem přesvědčen, že při kompaktnější spolupráci a lepší komunikaci by leccos šlo lépe. Kdyby mě nechali jednat přímo se zákazníkem, který přijel odněkud z ciziny, rovnou bych se s ním domluvil bez tlumoč níka. Nás výtvarníky k těmto jednáním ale nezvali. To byla, myslím, obrovská chyba. Informa ce jsme získávali /zvláště ze začátku/ přenosem přes několik stupňů jakési vojenské hierarchie, tudíž často zákonitě - třeba i neúmyslně - zkresleně a často jsme vůbec nevěděli, proč a pro koho děláme. Takže jsme přirozeně mohli postupovat nevhodným směrem. Tento nedo statek byl po mém příchodu do Crystalexu v roce 1973 velmi výrazný. Později se systém infor movanosti velmi zlepšil, ale k přímým jednáním se zákazníky jsme během mého působení do roku 1983 zváni nebyli. Ale budiž, přesto se nějaké výsledky dostavily a věci byly v pohybu. ● VÝTVARNÁ RADA CRYSTALEXU A VZTAH S MANAGEMENTEM. V inovačních tendencích sehrála výtvarná rada Crystalexu velkou roli a vnesla do vývoje dynamiku. Vedl ji sice Pavel Hlava, ale rozhodujícím katalyzátorem byla osobnost profesora Libenského. Byl to vy vážený tým výtvarníků, ekonomů a obchodníků, který vytvořil důležitou pracovní platformu. Členy rady byli také lidé z ÚBOK /Ústav bytové a oděvní kultury/ Praha a Skloexportu Liberec. V závěrečném období mého působení na Crystalexu jsem se členem této rady stal také. Jedním z nesmírně důležitých přínosů bylo prolomení bariér vzájemného nepochopení či nedůvě ry mezi výtvarnou frontou a vůdčími osobnostmi, které výrobu a obchod řídily. Když to hodně zobecním a zjednoduším - výtvarníci postupně pochopili, že nejsou na tomto poli středem vesmíru, že tato práce je řízena mnoha kompromisy a naopak řídící úředníci si uvědomili
58
D ESIGN
-
very responsible and she created the Diana set, which in my opinion incorporated all of the positive and key aspects of existing artistic and technological expertise. The result was excellent. The other basic key programmes became a domain of Pavel Hlava who stuck to the grand challenges. Nevertheless, I was practically already leaving the enterprise. I didn’t mind the fact that I did not design for Linkuž. I had been working on Walter so I wasn’t jealous at all, as the factory work wasn’t really the main focus of mine. ● PROBLEMS OF PUTTING INNOVATION INTO PRACTICE. To push through the new designs wasn´t easy. Naturally, artists tended to see errors in the management, but I already understood well enough then /and today perfectly/ that the situation of those who were to promote and to sell wasn´t easy, so I didn´t dare to criticize. Moreover, they had to primarily oversee the operation and constantly keeping production in conformity with a style, which is really rather similar all over the world. Among other things, our belonging to the Eastern bloc limited our opportunities. The creative department was supervised by Josef Hřivna, the head of the work scheduling section. In my opinion he did a good job. Despite this, I am sure things would have gone better with a closer cooperation and better communication. Being allowed to deal directly with the customer coming from abroad, I could speak with them directly without an interpreter. But we artists were not invited to the business negotiations. This was a great mistake. The information was transferred /espe cially at the beginning/ to us using a military style hierarchy. Thus, the information was often naturally /although inadvertently/ distorted and we often didn´t know why and for whom the work was done, and so we could naturally be working with the wrong aims. That was quite a significant problem when I started work in Crystalex in 1973. Later on, the fow of information became much better, but by 1983 we still weren´t invited to direct negotiations with customers. Nevertheless, things were always produced and the production kept moving. ● ART COUNCIL
v potřebné intenzitě, že výtvarníci nejsou nepotřebnou a jen trpěnou nutností a komplikací. Zástupci průmyslu přece jen občas jezdili po různých veletrzích a nemohli si nevšimnout, že dobří designéři jsou ve světě pro obchod a úspěch velmi důležitými činiteli a váženými osobnostmi. Ze začátku mého desetiletého působení bohužel někteří řídící pracovníci nebyli způsobu naší práce příliš nakloněni. Byli jsme docela pilní, například Eva Švestková hodiny a hodiny kreslila soubory a pořád je pilovala. Byl jsem však svědkem, jak jí bylo jedním nadřízeným až urážlivě vytknuto, že si jen vymýšlí práci pro práci. Všechno však plynulo ze vzájemného, zcela zbytečného nepochopení. Vývoj vztahů ale nabíral postupně uspokojující pozitivní a smysluplný směr. Nám
OF CRYSTALEX AND RELATIONS WITH THE MANAGEMENT. The council played an important role in the innovative tendencies of Crystalex. It brought dynamics into the development. Despite Pavel Hlava´s chairmanship, the decisive catalyst was Prof. Libenský. It was a well-balanced team of artists, economists and businessmen setting up an important working platform. Other members were also ÚBOK /The Institute of Housing and Fashion Culture/ from Prague and Skloexport /glassexporters/ from Liberec. In my final period of working at Crystalex I became a member of the council. One of the extremely important contributions was the break-through of barriers in mutual misunderstanding and lack of confidence between the artists and the leading figures managing the production and business. Quite simply; the artists gradually realized that they weren´t the centre of universe and that the work was subject to numerous compromises. On the other hand, the management became acutely aware that artists were not useless and only tolerated necessity and complication. Yet industry representatives visiting fairs sometimes couldn´t pass over the fact that good designers were very important and esteemed persons for business and success in the world. Unfortunately, at the beginning of my ten-year stint, some managers weren’t too supportive. We were rather hard working. For example, Eva Švestko vá was drawing sets and constantly improved them for hours.
TV OR B A P R O P R Ů M Y SL O V O U S É R IOV OU VÝ R OBU
že činnost pro průmysl byla v té době nazírána a přijímána mnoha „velkoumělci“ s despektem. Dokonce mi byla položena jedním kolegou nepříliš taktní otázka, proč tu výstavu vlastně dělám. Já jsem řekl: „Nezlob se, já jsem v té sklárně deset let pracoval. Vím, že to nejsou žádné výtvarné průlomy, to ani nebylo možné, ale chci to mít zbilancované.“ A navíc jsem byl pře svědčen, že při všech kompromisech se mi podařilo dát těm věcem otisk nálady doby i svého já. Také jsem v té době vystavoval průběžně na společných výstavách i mé kreace, které s průmyslem neměly nic společného. Takže obě tyto kategorie byly naplněny. Moje vlastní hodnocení tehdejší činnosti je s časovým odstupem stále pozitivnější. Hodně jsem se naučil. Přesto, že výsledky mých designérských aktivit v průmyslu jsou dnes čtvrt století staré, jsou vlastně naprosto současné. Tlumočím názory dost fundovaného okolí. Ti, kteří tehdy takovou práci považovali principiálně za umělecky až méněcennou a někteří i „starou“, se mýlili. Toto vědomí mě naplňuje uspokojením. Tomuto nepochopení ale rozumím, protože probíhala doba velkého boomu ateliérového skla. Objevily se čisté skulpturální výtvory, vedle kterých se zá -
glass industry. ● However, its scope was wider than this and there was giant free advertising even for those independently active. I finished a substantial period of my work, which wasn´t simple. Therefore, I was rather pleased with my own work as I really tried to do it as well as possible under the given conditions. The aforementioned exhibition was a logical culmination. This was important because many ‘great’ artists regarded work in industry contemptuous at the time. I was even asked not too tactfully by a colleague why I was doing the exhibition. I said: “Don´t be angry, I have worked at the glassworks for ten years. I know there was no creative breakthrough as it wasn´t even possible, but I want to have it reviewed.“ And moreo ver, despite all that compromising I was convinced I had succeeded in giving the works an impression of both the spirit of the times and my ego. At the time I was continuously exhibiting my non-industry creations in joint exhibitions. Thus, both of the categories were fulfilled. My opinion of my performance at the time becomes more and more positive over the years. I have
ill. 43
POSTMODERNA / 1976
název doplněn později
průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, /Prácheň/, série váz, hutní sklo foukáno do dřevěné formy, heftováno, osekáno, stříháno, zapáleno, křišťál, barevky, rubíny, keramické glazury, obalovačka - drť, výška nejvyšší vázy 45 cm, Sklářské muzeum Nový Bor, sbírka Jan Vícha, Mnichov, Německo - D
POSTMODERNISM / 1976 the name supplemented later industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, /Prácheň/, a collection of vases, coloured glass blown into a wooden mould, pontiled, chipped, trimmed, fire rounded, clear glass, colour glasses, rubys, ceramical glazes, frits - crushed glass, height of the highest vase 45 cm, Glass Museum Nový Bor, Jan Vícha collection, Munich, Germany - D
ill. 44
KVĚT / 1976 průmyslový návrh pro oborový podnik Crystalex Nový Bor, /Prácheň/, váza - hutní sklo foukáno do dřevěné formy, heftováno, osekáno, stříháno, zapáleno, volně dopracováno u pece, křišťál, červená barva tango, opalín výška 23 cm, soukromá sbírka USA
BLOSSOM / 1976 industrial design for the branch company Crystalex Nový Bor, /Prácheň/, a vase - coloured glass blown into a wooden mould, pontiled, chipped, trimmed, fire rounded, finished free at the furnace, clear glass, red colour tango, opaline, height 23 cm, private collection the USA
ill. 38
konitě užitkové věci pro průmysl mohly všeobecně jevit jako dekorativní pitomosti. Obsah mé výstavy v Nové síni byl Crystalexem zdarma nabídnut Uměleckoprůmyslovému museu v Praze, které ale tuto možnost nevyužilo. Jedním z překvapivých argumentů bylo, že nejsou dostatečně velké depozitáře. Obecný nezájem UPM o design té doby chápu, protože v nákupech skleněných skulptur vlastně tehdy suplovalo Národní galerii. A díky Bohu, že se ateliérové objekty touto cestou kupovaly. To byl jedi ný možný způsob, jak tvorbu individuálních objektů ze skla, pohybující se již v rovině volného umění, dostat do sbírek. Odpadal zde aspekt ideovosti, protože v tomto kontextu to bylo „pouhé“ užité umění. V nákupech Národní Galerie by často z důvodu eventuální „ideové nevhodnosti nebo závadnosti“ tatáž tvorba ze skla neprošla. ● Pokud jde o výsledky mé práce pro fabriku, něco z toho naštěstí vlastní novoborské Sklářské muzeum díky Crystalexu, který systematicky muzeu něco ze vzorků poskytoval, něco málo mám doma. Leccos jsem taky rozdal. Prototyp té nejlepší hranovky pro Exbor má například herečka Zlata Adamovská /kapitola C - Design, str. 76, ill. 71/, další jsem před mno ha roky věnoval prof. Danu Kleinovi v Londýně. Foukanou hutní slepici od Hantichů má Darinka Rolincová - Dara Rollins, se kterou jsem se octl v televizi ve studiu Jezerka /kapitola C - Design, str. 56, ill. 31/. Byl jsem přizván do tohoto pořadu v souvislosti s tématem “Nej“ /nejlepší cyklista - Jiří Škoda, nejmladší zpěvačka Darinka, nejlepší výrobek roku Rozsypal, atd./. takže výsledky jsou různě rozptýleny. Naštěstí poměrně slušný průřez touto tvor bou vlastní sběratel Jan Vícha v Mnichově /kapitola A - Úvod a pohledy teoretiků, str. 25/, takže někde ty věci žijí. ● POSTMODERNA. V příspěvcích Dr. Petera Schmitta /kapitola A - Úvod a pohledy teoretiků, str. 24/ a pana Jana Víchy v úvodu jsou
a dociloval jsem jí kombinací ostrých opakních tónů přetažených tenkou vrstvou transparentní barevky. Tak se stalo, že např. ostrá žluť tzv. tangobarvy získala překrytím jemným závojem modré zvláštní olivově hráškový, opravdu lyrický nádech. Víčka měla navíc čtyři tvarové varianty, aplikovatelné na všechny tvary souboru. Byla to taková hra a čišel z toho velice svěží vzduch z luk a polí. Tvarově to tedy recenzentovi spadlo do nálad lyrického konstruktivizmu, ale stejnému souboru byl také přisouzen MINIMALIZMUS. Nenamítám nic ani proti této kategorii, protože koncepce této kolekce je postavena na tvarově úsporné jednoduchosti. ● DESIGN A VLIV DOBY. Zmínil jsem se o určitých aspektech, které mají v sobě výraznou hravost, až téměř hračkovitost. Toto je ovšem evidentní všepojímající odraz nálady doby. Na str. 321 se v kapitole F - Kresba, malba zmiňuji, jakým způsobem byla ovlivněna barevnost i tvarosloví figurální malby té doby, t.j. šedesátých a počátku sedmdesátých let, doby Hippies, Beatles, studentských nepokojů v Paříži a posléze v celé západní Evropě. Mnoho se dělo i v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu a v neposlední řadě to bylo naše Pražské jaro korunované invazí cizích vojsk. Svět chtěl změny a tak se taky stalo. Dnes s odstupem čtyř desetiletí je skoro úsměvné, jak shodné a současně protichůdné byly touhy lidí na dvou stranách Železné opony. Srpen 1968, tedy vpád hord Varšavského paktu do vlasti jsem zažil ve Francii. Nebyla to tedy doba příliš vzdálená od měsíce května, kdy propukla legendární studentská revoluce zejména v Paříži. Dlouho to ještě doznívalo. Bydlel jsem nějaký čas se svojí tehdejší partnerkou na koleji v Nanterre, kde v květnu 1968 nepokoje začaly. Byla to PhDr. Simeona Hošková-Vomočilová, v té době
ill. 61
ill. 44
shapes in the range. It was a game with the flavour of a “very fresh wind from meadows and fields“. Thus the reviewer understood the shapes in the mood of lyrical constructivism, even though the same range was also said
321 in chapter F - Drawing, Painting, I mention the way in which both the colour scheme and forms of painting during the period of Hippies, Beatles, student protests in Paris and then across Europe, i.e. the 1960s and early Prague Spring, resulting in the invasion of foreign troops. The world wanted changes, and they happened. Today, with four decades hindsight, it is almost laughable how identical and simultaneously contradictory the aspirations of people on both sides of the Iron Curtain were. I experienced August 1968, i.e. the invasion of Warsaw Pact troops into my country, in France. It was not too long after May, when the legendary students´ revolution had br oken out in Paris. It took a long while to calm down. At the time, I was staying with my then partner in a student hostel at Nanterre, where the commotion started in May 1968. She was Dr. Simeona Hošková-Vomo čilová, at that time a history of art student at the Faculty of Philosophy, Charles University in Prague /chapter
learnt a lot. Despite the fact that the results of my efforts in the design industry are now a quarter of a century old, they are actually quite contemporary. I am interpreting it in this way from an informed position. Those who saw such work as inherently artistically inferior and others as ”old”, were mistaken. This feeling gives me satisfaction. Nevertheless, I can understand the miscomprehension at the time of the studio glass great boom. In contrast with great sculptural works, the fruits of industry could naturally appear to be decorative silly things. Crystalex offered the exhibits from the New Hall for free to the Museum of Applied Arts Prague, but it didn´t take the advantage. One of the most surprising arguments was that there were no large enough depositories. I can understand the general lack of interest in contemporary design, as it was more commonplace for the National Gallery to purchase glass sculptures. And thank God that studio objects were bought in this manner. It was the only possible way of getting individual glass objects onto the plane of “free“ art for collections. Ideology was not considered, as in that con
ill. 62
ill. 63
studentka historie umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze /kapitola B - Počátky, str. 34, 35, kapitola F - Kresba, malba, str. 312, 313 a kapitola G - Historie, str. 370, ill. 10 - 18/. Měl jsem tedy možnost dost z toho, co bylo ve vzduchu absorbovat a taky porozumět tomu, že oni studenti proklamující často velice vehementně učení čínského vůdce Mao Ce-tunga nebo myšlenky Che Guevary či Castra vlastně chtějí opak toho, co my. Velice zjednodušeně vzato, oni chtěli až systémově odbourat něco, po čem jsme my z Východu toužili. Každopádně tam ale společný jmenovatel byl. Definovat jej je složitější a proto se omezím pouze na výsledek a dopad. Pokusím se to ovzduší promítnout do nálad doby a přirozeně i logického vlivu na umění a tedy i tvář mého designu. ● NADŠENÍ A UVOLNĚNÍ ŠEDESÁTÝCH LET. Do světa šedesátých let opravdu foukl silný vítr, který vyčistil ovzduší. Velmi intenzivní proměny vyza řovaly ze všeho. Potřeba uvolnění, svěžesti a legrace se promítala do atmosféry doby s úžasnou silou, přesunula se i k nám a žila stejně nějak dál i poté, co nám socialistická normalizace utnula tipec. V tom byl onen společný jmenovatel pro Západ i Východ. Velmi se tehdy uvolnil i sexuální život. Ve Francii se hovořilo přímo o sexuální revoluci. Když jsem studoval rok francouzštinu na Univerzitě Caen /kapitola B - Počátky, str. 34, 35 a kapitola G - Historie, str. 370 - ill. 24, 25/, zapůjčila mi jedna učitelka střední školy, kterou jsem nedaleko Deauville navštívil s malířem Jiřím Sopkem, knihu Emanuelle. To byl tehdy silný trhák. Z dnešního pohledu však velmi lehké porno. Jelikož učitelka Maguy Buchens /kapitola G - Historie, str. 370, ill. 27/,
ill. 43
62
D ESIGN
-
TVORBA PRO PRŮMYSLOVOU SÉRIOVOU VÝROBU
WORK FOR SERIAL INDUSTRIAL PRODUCTION
-
D ESIGN
63
70
D ESIGN
-
TVORBA PRO PRŮMYSLOVOU S ÉRIOVOU VÝROBU
B - Beginnings, pp. 34, 35, chapter F - Drawing, Painting , pp. 312, 313 and chapter G - History, p. 370, ill. 10 - 18/. Thus I got a chance both to absorb much of the atmosphere and to understand that the students often very vehemently proclaiming doctrine or ideas of the Chinese leader Mao Tse-Tung, Che Guevara or Castro actually wanted the contrary of what they did. Greatly simplified, they wanted systemic removal what we from the East wished for. Anyway, there was still a common denominator. Defining it is difficult and therefore I will limit myself just to outcome and impact. I try to show the sentiment of the time and its influence upon art, which affects the form of my design as a result. ● EXCITEMENT AND LIBERALIZA TION OF THE 1960s. The 1960s was a decade, which exuded change on all levels. The need for liberalization, freshness of thought and laughter summed up an era of amazing intensity, which changed our country and lived on even after the socialist regime had clipped our wings. This applies to both East and West. Sexual relations also became very free at this time. In France, the “sexual revolution” was talked about openly. During my year studying at the University of Caen /chapter B - Beginnings, pp. 34, 35 and chapter G - History, p. 370 - ill. 24, 25/, a secondary school teacher near Deauville, whom I visited with the painter Jiří Sopko, lent me the book Emanuelle. At the time it was a bestseller. In retrospect, it was just a very soft porno. As Maguy Buchens /a sexual revolutionary from Le Mans/ was fashionable at the time, /chapter G - History, p. 370, ill. 27/ I got to study Emanuelle very closely. She did well. In the
WORK FOR SERIAL INDUSTRIAL PRODUCTION
-
D ESIGN
71
Rozsypal vidí své úspěchy i omyly bez sentimentu Ve své monografii nezapomíná na žádného ze svých spolupracovníků Eva Vlastníková
Českolipský deník, Pátek 25. září 2009 Pod fotografiemi: KNIHU POKŘTÍ V AJETU. Novoborský výtvarník Ivo Rozsypal pokřtí svou jedinečnou monografii 1. října v 17.30 hodin ve Sklářském klubu v Novém Boru. Rozsypalova díla na letošním IGS.
Nový Bor/ Knihou s názvem Sklo kresba malba s podtitulem Moje vyznání představuje novoborský výtvarník Ivo Rozsypal svou dosavadní a jak už je z názvu patrné rozsáhlou tvorbu. Jde o obsáhlou monografii, která s technickou přesností dokumentuje zrod a vývoj výtvarníka, a to vše je zasazené do kontextu doby. Co je na knize jedinečné, je fakt, že se nevyhýbá hodnocení podmínek tvorby v době předrevoluční, čtenáři přibližuje fáze vývoje jak návrhů pro průmysl, v tomto případě pro Crystalex, tak i volné tvorby. Nehovoří jen o sobě, vyzdvihuje um českých sklářů a v textu i obraze se často odvolává na jednotlivé konkrétní mistry a dílny. Procesu vzniku a portrétům spolupracovníků věnoval celou kapitolu. Dalším jedinečným prvkem je celistvost. Ivo Rozsypal je autorem nejen obrazové části, ale i textu a sám knihu také graficky upravil. Ti, kdo jej znají, chápou, že na tak významné a obšírné práci musel pracovat sám. Jde o upřímnou, otevřenou zpověď osobnosti, jejíž tvorbu rozeznáme na první pohled. Proč knihu připravil sám, vysvětluje hned v úvodu: „Stál jsem před nutností inventury, pořádku a čistého stolu,“ píše autor. „Sumarizující výstava je prakticky nerealizovatelná. Moje skleněné objekty i řada kreseb se nachází většinou v zahraničních sbírkách… Některé práce pro architekturu již neexistují. Vzhledem k tomu, že takto široce pojatý soubor by nikdo jiný nedal dohromady, stalo se to ryze autorským dílem.“ Kniha Ivo Rozsypala představuje umělce bez příkras, bez sentimentu, s maximální snahou o objektivitu. Přesto on sám v úvodu píše: „S velkým ostychem a po dlouhém váhání jsem se odvážil k vlastnímu slovnímu projevu, který vyústil v toto vyznání.“ Autor si sám před sebou nebere servítky, věci nazývá pravými jmény. Někdy i překvapivě otevřeně. Vychází to ale ze záměru. „(Kniha) nechce být představením oslavujícím mé dílo vypreparovaným způsobem v záři reflektorů, ale prostým zrcadlem, ve vší nahotě reflektující vše. I možné chyby, pozadí, zákulisí a kořeny vzniku.“ Jediným, čím kniha skutečně není, pomníkem za skončenou prací výtvarníka. V arnultovickém ateliéru vidíme obrazy, které nesou Rozsypalům rukopis známý z jeho opaxitových kompozicí, z nichž je patrné, že Rozsypal je nejen člověkem mnoha emocí, ale také naprostým systematikem. Zabývají se více tématy, ze kterých zaujme rozpracovaná série velkých rozměrů k poctě československým horolezcům. Jak důsledně a pečlivě má horské systémy a horolezecké cesty prostudované, ocenil i Josef Rybička, mimo jiné účastník dvou slavných prvovýstupů severní stěnou Eigeru, který se stal i důležitým poradcem. Tak se do obrazů dostávají i detaily, kterými by se jako výtvarník vůbec nemusel zabývat. Rozsypal je však posedlý faktograf, takže se z díla stává zároveň dokument, který však nepostrádá příslušnou výtvarnou šťávu a vzrušující tajemno. Při vstupu do ateliéru uhodí do očí figury sklářů, jazzmanů a rockerů vznášející se v prostoru. „Připravuji pro exteriér restaurace Ajeto náročnou a složitou figurální kompozici. Vedle záznamů úžasných figurálních pohybů tam bude i atletická postava Petra Novotného, písmo, sklo… Bude těžké najít způsob, jak všechny prvky technicky propojit,“ říká Ivo Rozsypal. Většina lidí by si řekla: něco z toho vynechám. Ne tak Rozsypal. I když bude nutné hledat originální cesty, najde je a dílo bude bez kompromisů, bez omezení takové, jaké si předsevzal. Letošní jubilejní desáté mezinárodní sklářské sympozium potvrzuje, že Ivo Rozsypal rozhodně nepomýšlí na ukončení své tvorby. Vystavuje instalaci osmi artefaktů, každé z nich jedinečné. Ve své monografii zmiňuje přínos sympozií. Zajímalo nás, jak se dívá na to poslední, které bylo kvůli krachu Crystalexu jiné než ta předchozí? „Je dobře, že sympozium proběhlo, byť se tak stalo v době nelehké. Je tím totiž řečeno, že české sklářství šlo sice do kolen, ale nevzdává se a neháže flintu do žita. Jakožto člen přípravného výboru prvního sympozia jsem se od počátku snažil prosadit myšlenku, aby díla, která na sympoziích vznikala, dostala také vlastní výstavní prostory. K tomu bohužel nedošlo.“ Vydáním jedinečné knihy, která jako suverénní dílo bude aspirovat na titul nejkrásnější publikace roku, nekončí Ivo Rozsypal ani svou literární tvorbu. „Nevešlo se tam všechno, co jsem chtěl a co mám zpracováno. Rád bych proto vydal jakési volné pokračování, v němž se budu věnovat například lingvistice či jazzové improvizaci, pochopitelně ve vztahu k výtvarnému zápolení. To vše bude doplněné o mnoho vyobrazení, která stávající kniha nestačila pojmout, třebaže má čtyři sta dvacet stran a váží čtyři kila,“ slibuje Ivo Rozsypal. Autor článku: šéfredaktorka Eva Vlastníková 25. září 2009
Recenze knihy
Vyznání Ivo Rozsypala
Recenze knihy Zora Šepsová
Nový Bor/ Monografie v oboru sklářského výtvarnictví si stále pracně nachází cestu do tzv. vysokého umění. Jde o práce sporadické a s trochou smutné nadsázky lze říct, že těch několik málo exemplářů ještě jaro neudělá. Proto nezbývá osobnostem našeho sklářství buď čekat na toho svého historika, nebo vzít osud do vlastních rukou. Druhou cestou se vydal svérázný a neobyčejně výrazný výtvarník Ivo Rozsypal a nemožné se stalo skutkem. Namísto obvyklého skla, kterým se proslavil i v zahraničí, zvolil jako materiál papír a jako výrazový prostředek slovo. Výsledkem mnohaleté snahy je práce stejně celistvá a precizní, jako Rozsypalovy známé opaxitové objekty, a to nejen obsahově, ale i formálně. S tvrdohlavostí sobě vlastní si totiž autor prosadil svou nejen v designu celé knihy, ale přes zažitá pravidIa i v typografii. To je v kontextu současné knižní tvorby věc téměř nevídaná a snese srovnání snad jen s mistrem knižní tvorby Josefem Váchalem, který počínaje textem tvořil na svých knihách vše včetně písma a vazby. Všechny oddíly Rozsypalova textu jsou způsobem odpovídajícím profesionálně sestavené monografii umělce uvedeny a podepřeny texty odborníků na danou oblast, popisky podrobně informují o rozměrech, materiálu i umístění díla a v závěru neschází podrobná bibliografie veškerých textů, v nichž je Ivo Rozsypal alespoň jmenován. Jednotlivé kapitoly postupně sledují vývoj autorovy tvorby od studií přes designérské návrhy užitkového a hutně tvarovaného skla, přes autonomní opaxitové objekty až po práce pro architekturu, kde figurují i vitráže. V dalším úhlu pohledu se pak objevují po celý život vytvářené kresby, malby a užitá grafika a nakonec i autorské fotografie, které představují významný ilustrační prvek. Dokumentují totiž nejen Rozsypalovu profesní stránku, ale také to, co je za ní: spolupracovníky, rodinu, přátele, události a oblíbená místa. Pozoruhodným prvkem, který posunuje knihu od typické monografie do oblasti životopisu, je samotné tělo, tedy autorův vlastní text. Rozsypal dokázal jazykem přijatelným pro většinu čtenářstva nejen vhodně charakterizovat a vysvětlit to, co jej vedlo k tvorbě, ale také předat své zkušenosti a nastínit obrovský kus dějin našeho sklářství, jejichž přirozenou součástí se stal nástupem do kamenickošenovské školy. Zároveň se mu podařilo poodhalit zákulisí vzniku některých prací a spojit je s konkrétními lidmi, spolupracovníky z řad řemeslníků, jejichž jména se zpravidla nikde neuvádějí, byť bývá jejich účast na vzniku díla klíčová. Podtitul Mé vyznání tedy dokonale vystihuje všeobsažnou podstatu díla a dokonce upomíná na stejnojmenný opus svatého Augustina, mapujícího život člověka, který pracně nalezl Boha a zasvětil mu celý život. Z Rozsypalova vyznání jasně plyne, že nalezl smysl života v umění, které jej pohání stále dál a dodává mu další 1. říjen 2009 energii k tvorbě. Jeho esteticky i obsahově vytříbená kniha je toho nejlepším důkazem.
Pod obrázkem Ivo Rozsypal - Disky, skleněné objekty z let 1974 - 1985
VÝTVARNÍK IVO ROZSYPAL VYDAL VELKOLEPOU KNIHU O SOBĚ I ČESKÉM ATELIÉROVÉM SKLE
To není krok dopředu, ale skok do budoucnosti Ivo Rozsypal patří mezi žijící klasiky českého ateliérového skla, jehož jméno je odborníky vyslovováno s úctou v USA, Německu i v Japonsku. Místo velké bilanční výstavy se rozhodl, že vytvoří a sám vydá obrovskou knihu o své tvorbě, která je současně kronikou českého sklářského výtvarnictví za posledních čtyřicet let.
Vzniklo tak nepřehlédnutelné dílo, dokumentární, vzpomínkové i krásné na pohled, prostě svébytný literárně-umělecký artefakt okouzlující stejně jako Rozsypalovy skleněné objekty. "To není krok dopředu, to je skok do budoucnosti!" prohlásil o počinu René Roubíček, jeden ze zakladatelů slávy českého skla. Rozsypal se narodil v roce 1942 v Brně a patří ke studentské generaci, která Evropu i svět poznávala na konci 60. let. V osudovém šedesátém osmém odjel s přítelkyní do Francie na prázdniny. V Avignonu ho zastihla zpráva o okupaci Prahy vojsky Varšavské smlouvy. Využil možnosti legálně studovat ve Francii a v Německu. Zažil tu kult Žluté ponorky i sexuální revoluci, francouzštinu se učil při četbě Emanuelly, skladby Beatles byly pro něj Azurové pobřeží a Stouni zas keltská Bretaň. Prý má sám v sobě něco z Kelta a až magicky ho přitahuje sever Evropy... "Jsem-li výtvarníkem, tudíž dělám umění výtvarné, bez ohledu na to, zda jde o design, obraz, sochu či architekturu, znamená to, že dávám věcem tvar. Zvládnout tvar je naprostá nutnost, ať jde o jakýkoli druh umění... Ale aby se tvar uměním stal, musí z něj vyzařovat emoce, napětí, něco vzrušivého a zajímavého." Tvrdí také, že umění činí uměním tajemná nedefinovatelnost, která je vznešená, nicméně samotný vznik uměleckého díla je "dělničina" - ducha i těla. Vytvarovat pěknou skleničku dá podle něj stejnou práci jako namalovat dobrý obraz. V roce 1979 se jeho skleněné objekty dostaly v rámci české kolekce na obrovskou výstavu ateliérového skla do nejprestižnějšího světového muzea skla v americkém Corningu. Kritik The New Yorker Times tehdy napsal, že ze 427 exponátů tu mají Čechoslováci 24, ale jejich díla všemu zcela dominují. Nápady i kreativitou. A mezi nejlepšími přímo jmenoval Ivo Rozsypala. Rozsypal byl jako host v Corningu. Slávu tak zažil v přímém přenosu. "Říkal jsem si, že něco podobného musí asi prožívat členové vítězného národního hokejového mužstva." Doma ho po návratu čekala socialistická realita: "Pustili jsme tě, ale aby sis o sobě moc nemyslel." Osudovým materiálem se Rozsypalovi stalo sklo opaxit. Tmavé, neprůhledné. Fascinovala ho jeho hutná barva. V barevnosti ho ovlivnila příroda a motýl Babočka admirál. Černá, bílá a červená, základní akord strun Rozsypalovy umělecké duše. Sám je vlastenec i světoběžník. Oba pojmy bere vážně. Věci nevidí černě nebo bíle, šmahem nic neodsuzuje. Reprezentační role českého sklářského výtvarnictví je podle něj neoddiskutovatelná mnohaletá hodnota. Expo v Bruselu, Montrealu, Ósace, Seville i Aichi se stalo jeho mezinárodním triumfem. "Ke cti každého českého umělce budiž přičteno, že na rozdíl od hýčkaných
sportovců šlo o reprezentaci v naprosto převažující míře dotovanou vlastními finančními prostředky." Současně však tvrdí, že bez skláren, školství a státních peněz na kulturu by poválečný boom českého skla nikdy nenastal. Rozsypal o sobě tvrdí, že nikdy netušil, že se stane sklářským výtvarníkem. "To osud ze mě udělal uměleckého profesionála." Žít a tvořit v Čechách podle něj není jednoduché. "Češi často nemístně zesměšňují sebe sama, ironizují hodnoty pro jiný národ posvátné. Pokud se nepovažuji za hadr na podlahu, vážím si svého okolí a tudíž i národní a vlastenecké příslušnosti, stávám se suverénním článkem společnosti a sebevědomým občanem." To je základní předpoklad zdravě fungující společnosti, k němuž máme podle Rozsypala dost daleko... V umění, v politice i v běžném životě. čtvrtek 24. září 2009, 10:35
Peter Kováč, Právo
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY VOLNÁ TVORBA 1 VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 81,82
MODRÝ PTÁK / 1975
/přední i zadní strana/
objekt - hutní vrstvené přejímané sklo, disk volně zpracovaný u pece roztáčením, křišťál a barevné vrstvy - modrá barevka, červená tangobarva, pískováno, broušeno, leštěno mechanicky i chemicky, průměr kruhu 42,5 cm, publikováno v knize - A. Adlerová “Současné sklo“ 1979, v knize - katalogu M. Hlaveš, A. Langhamer “Sklo a světlo, 150 let sklářské školy v Kamenickém Šenově 1856 - 2006“, 2006, sbírka Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Praha
BLUE BIRD / 1975
/face and reverse side/
object - free-hand blown cased overlaid glass, a free hot flared disc, clear glass and coloured layers - blue glass, red tango glass, sandblasted, cut, polished, both acid and mechanically, the circle diameter 42,5 cm, published in: Adlerová, A., “Contemporary Glass“ 1979, in the book - catalogue: Hlaveš, M. - Langhamer, A., “Glass and Light, 150 Years of the Secondary School of Glassmaking in Kamenický Šenov 1856 - 2006“, 2006, The Museum of Applied Arts Prague Collection, Prague
disky - kruhové kompozice • ptáci přejímané pískované a broušené sklo discs - circul ar compositions
•
bir ds
overlaid, sandblasted and cut glass
ill. 81
či architekturu, znamená to, že dávám věcem tvar. Zvládnout tvar je naprostá nutnost, ať jde o jakýkoliv druh umění. To se týká i hudby a literatury, třebaže tvar je v těchto případech v nehmotném skupenství. Ale aby se tvar uměním stal, musí z něj vyzařovat emoce, napětí, něco vzrušivého a zajímavého. Česká slova výtvarné umění, výtvarník, jsou naprosto výstižná, protože tvar je jejich součástí a je v nich obsažena všepojímající šíře této práce a nejpodstatnější, elementární hodnota. Mám za to, že ani jeden ze světových jazyků nemá tak dokonale demonstrativní ekvivalent. ● Takto chápaná problematika znamená, že dělat design je v podstatě totéž, jako dělat cokoliv jiného v kategorii výtvarnictví. Samozřejmě v případě designu zde přistupuje funkce užitkového předmětu. Je úplně jedno, jestli zpracováváme tvar chápaný v ploše jako např. v případě barevné skvrny coby součásti obrazu, nebo plasticky trojrozměrně v prostoru rozvinutou vytvarovanou hmotu. V tomto smyslu opravdu rozdíl mezi designem a volným uměním neexistuje. Ona dobře vytvarovaná skvrna na obraze je totéž, jako dobře vytvarovaná skvrna v podobě blinkru vkomponovaného do celkové kompozice formy karoserie auta. ● U obrazu k tomu přistupuje eventuálně obsah. Častá otázka, co je prvořadé - forma, tedy tvar, nebo obsah? Jsem naprosto hluboce přesvědčen, že prvořadá je forma, protože prostřednictvím oné formy ten obsah vyjadřuji nebo sděluji. Zpracovat obsahové sdělení bez skutečně uměleckého zvládání formy je prostě vyloučené. Existuje celá řada soch či obrazů, kdy nezvládnutá forma je nějak přebíjená nebo maskovaná „silným obsahem“,
or architecture, which means I am giving the form to things. Mastering of the form is the absolute necessity, whichever kind of art it is. It relates both to music and literature as well, even though the shape is in an abstract state here. But to become art, the form must beam with emotions, tension, something exciting and interesting. The Czech words výtvarné umění, výtvarník /creative art, artist/ are absolutely apposite as the form /tvar/ is their part and they include the all-encompassing scope of this work and the most essential, elementary value. I believe none of the world languages bears such a perfectly demonstrative equivalent. ● In this way understood problems mean that making design is in principle the same activity as making anything else in the art category. Naturally, in case of design the function of utility objects comes in. It is all the same to process a form understood in a plane as for instance in case of a colour spot as a part of a painting or a plastic three-D spatially extended formed mass. In this sense there is really no difference between design and free art. The well-formed spot at the painting is the same as one in the form of a trafficator cover composed into the total car body form arrangement. ● In case of a painting, there is eventually the content added. A frequent question, what is primary - the form or the content? I am absolutely quite sure the form is primary as I can express or transmit the content by means of that form. It is simply impossible to process a pictorial expression without the really artistic mastering of the form. There are numerous sculptures or paintings where the unmastered form is somehow trumped
skulptury vznikající souběžně s prací pro průmysl
Individuální autorská díla /I.etapa/
individual works /Period I/ - sculptures created parallel to the works for industry
88
VOL N Á TVOR BA I.
-
ill. 82
OB J EKTY S VYU ŽITÍM R Ů ZN Ý C H S KL ÁŘ S K ÝC H TE C H N OL OGIÍ
OB J EC TS U TIL IZIN G VA R IOU S GL A SS MAKIN G TE C H N OL OGIE S
ill. 109
-
FR EE GL ASS ART I
89
ill. 113
ČERVENÝ PTÁK / 1976
HOT JAZZ / 1975 - 76
objekt - hutní vrstvené přejímané sklo, disk volně zpracovaný u pece roztáčením, křišťál a barevné vrstvy - červená tangobarva, hnědá barevka, pískováno, broušeno, leštěno mechanicky i chemicky, průměr kruhu 45 cm, soukromá sbírka Německo - D
vázy - početnější skupina variant, hutní sklo foukané do formy, heftováno, osekáno a zapalováno, křišťál, opál, barevky a tangobarvy /rubíny/, broušené a leštěné špulky, výška 45 cm, prezentováno poprvé na výstavách: “Ivo Rozsypal - sklo, Blanka Nepasická - šperk“, Galerie Karolina, Praha, 1978, “Glas in Bewegung - Brüder Kepka, Ivo Rozsypal“, Galerie J.& L. Lobmeyr, Wien, Rakousko - A, 1978, soukromé sbírky Česká republika, Rakousko - A, Německo - D, Francie - F, USA
RED BIRD / 1976 object - free-hand blown cased overlaid glass, free hot flared discs, clear glass and coloured layers, red tango glass, brown glass, sandblasted, cut, acid and mechanically polished, diameter of the circle 45 cm, private collection Germany - D
HOT JAZZ / 1975 - 76 vases - a wider group of versions, hand-blown moulded glass, pontiled, cracked-off and fire rounded, clear glass, opal, colour and tango glasses /rods/, cut and polished bobbins, height 45 cm, first displayed at exhibitions: “Ivo Rozsypal - Glass, Blanka Nepasická - Jewel“, Karolina Gallery, Prague, 1978, “Glass in Movement - Kepka Brothers, Ivo Rozsypal“, J.& L. Lobmeyr Gallery, Vienna, Austria - A, 1978, private collections the Czech Republic, Austria - A, Germany - D, France - F, USA
chatě v Kanicích u Brna /kapitola G - Historie, str. 369, ill. 11. - 13/ poslouchali gramofon na kliku značky His Master’s Voice. Hudebním nosičům se tehdy říkalo desky. Zcela výstižně, protože to byly prostě desky v pravém slova smyslu. Byly vylisovány z tvrdého materiálu. Deska nesměla spadnout na zem, protože se tak s největší pravděpodobností roztříštila. Byl tam repertoár velice různorodý, od různých limonád přes nádherná tanga a klasiku po několik bonbonů výborného jazzu. Měli jsme tam pár relikvií. Nejfrekventovanějším exemplářem a pokladem byla deska, jejíž střed zdobila černá etiketa s krásným stříbrně zlatavým nápisem firmy Brunswick. Pod ním zářil název úžasné jazzové skladby hrané Louisem Armstrongem a jeho orchestrem, “Struttin’ with some Barbecue“. Dalším kouskem bylo dynamické klavírní boogie, které bylo již tak opotřebované, že jsem ho nazval “Šumák“. Přesto byl jeho drive neudolatelný. ● Mám vždy nějakého přítele v podobě stromu v místech, kde se zdržuji /viz můj strom na Práchni na začátku knihy/. V Kanicích to byl zvláštní osamělý propletenec osiky a javoru, můj strom snů, na mezi nedaleko chaty. V koruně tohoto stromu jsem taky spřádal sny a představy, zpíval si a někdy při tom poslouchal hudbu z tohoto gramofonu. Často jednu skladbu několikrát dokola. Problém byl v tom, že po dohrání jsem musel ze stromu slézt, natočit kliku a znovu nahoru. Na dvorku u chaty jsme měli pumpu na vodu a v ní si udělaly hnízdo sýkorky. Jednou se stalo, že nedávno vylíhnutá mláďata z hnízda vypadla. Pod tím mým stromem jsme jim udělali s bratrem a otcem hrobeček s křížkem. Ke vztahu k životu a přírodě jsme byli vychováváni i touto cestou. ● Když jsem se zmínil o zpěvu, nesmím zapomenout na svého dědu Emila, matčina otce, který byl výborným zpěvákem, rovněž jako jeho bratři. Děda zpíval ve významných sborech, ale i jako sólista v operách. Našel jsem nedávno fotografie z ochotnické inscenace Smetanova Dalibora ve Vyškově, kde zpíval roli krále. Než jsem začal s kytarou, rád jsem také muzicíroval na foukací harmoniku. Když jednou otec o prázdninách přivezl harmoniku Hohner, která měla i mačkátko tvořící půltóny, byla to událost. ● STŘEŽENÁ TAJEMSTVÍ. Během venkovských prázdninových pobytů jsem tedy žádná tajemství jako v Brně střežit nemusel. Před spolužáky a kumpány z hřiště tomu tak ale bylo. Ke klukovským hrám toho věku se sklony k hudbě a odhalení citlivosti nehodily. Otázka citlivosti je problém. Někdo ji skrývá celý život. Je to typická mužská vlastnost, která
jsem tehdy výborné sovětské životopisné filmy o skladatelích Musorgském a Rimském-Korsakovovi, které mé vrstevníky nezajímaly. Brzy poté spatřil světlo světa film o Bedřichu Smetanovi „Z mého života“ s úžasným Kar lem Högerem v hlavní roli. Výborné, dodnes silné dílo. Viděl jsem ho sám v oblíbeném kině Studio /také Kino mladých/, které se nacházelo v těsném sousedství krásné funkcionalistické budovy komornějších rozměrů Masarykova studentského domova /autor arch. Bohuslav Fuchs/ na rohu Botanické a Cihlářské ulice. Film o Smetanovi mě velmi dojal a šel jsem domů jak ve snách. V těch dvanácti či třinácti letech jsem to opravdu silně prožíval. /Otázka věku není však tak rozhodující. Stejné pocity jsem měl o více než třicet let později, když jsem v Paříži šel jako v tranzu pěšky od premiérového kina v blízkosti Opery až na nádraží Gare de Lyon z Formanova Amadea. Je to docela dálka, kterou jsem ale v tom opojení nevnímal/. Šlechtovi jsem se následu jícího dne ze silného zážitku z filmu o Smetanovi vyznal. ● Zanedlouho jsme šli na tento film povinně se školou. Když se po skončení dav žactva vyvalil ven, létaly kolem posměšné poznámky, kritiky, hihňání, co to bylo za blbost a podobně. Snažil jsem se být vůči tomu imunní a zdrženlivý, ale bohužel však, když jsem k tomu byl přímo vyzván, davu jsem vyhověl a utrousil na adresu filmu hloupou posměšnou poznámku. Šlechta šel za mnou a slyšel to. Jen poznamenal se slušností jemu vlastní: „Včera jsi měl ale jiný názor.“ Propadal jsem se studem a dodnes, pokud se vidíme, což je velmi zřídka, protože žijeme daleko od sebe, se ten pocit vrací. Zachoval jsem se tehdy jako velký pokrytec a zrádce svých citů. /Je až neuvěřitelné, že v momentě, kdy se takto zpovídám, volala mi moje dcera „jako na zavolanou“. Coby pedagog připravující se na vyučování literatury mě vyzvala k vyslovení názoru na italský neorealizmus. V rozhovoru jsme se dostali až k Albertu Moraviovi a výbornému filmu Konformista zpracovanému podle jeho významného literárního díla s J. L. Trintignantem v hlavní roli./ Tento náhodný rozhovor mi pomohl lépe definovat popisovanou situaci a stav. Ve své sebekritice bych měl místo pokrytectví hovořit spíše o KONFORMIZMU. ● Domnívám se, že v určité míře se chová konformisticky až na velmi malé procento výjimek každý jedinec. V totalitních socialistických dobách to byla permanentní nutnost
of a barrack intensively recalling the Labská chalet in the Giant Mountains. There, I was emotionally dreaming with the beautiful music, looking at the charming scenery and felt well in the loneliness. Thus, sometimes my returning parents found me sleeping and dirty after outdoor activities. These moments dramatically formed my spirit. Otherwise that all was such a closely guarded private secret of mine. ● HOLIDAY MUSIC IN THE COTTAGE AT KANICE. During holidays in our cottage at Kanice near Brno /chapter G - History, p. 369, ill. 11 - 13/ we listened to a hand crank gramophon His Master´s Voice. Music carriers were then called record discs. Quite concisely, as they were simply discs themselves. They were pressed in a hard material. The disc was not allowed to fall to the ground because it would be most likely smashed. There, the repertoire was highly diversified from schmaltzy music through excellent tangos and classics up to some outstanding jazz bonbons. There were several relics. The most frequented piece and treasure was a disc the centre of which was decorated with a black label bearing the nice silver-goldish inscription of the Brunswick company. Below it, the name of the amazing jazz piece played by Louis Armstrong and his orchestra “Struttin´ with some Barbecue“ shone. Another piece was a dynamic piano boogie, worn in such a degree, that I called it “Sherbet“. Despite, its drive was insurmountable. ● I have always a tree-friend in places of my stay /see my tree at Prácheň at the beginning of the book/. In Kanice it was an unusual lonely intertanglement of an aspen and a maple, my dream-tree, on a balk near the cottage. In the treetop I was also dreaming and fantasizing, singing and sometimes listening to the music from this gramophon. Often one composition again and again. The problem was I had to get down from the tree after finishing, crank up and back again. In the cottage yard there was a water pump with a titmouse built nest inside. Once, recently hatched little birds happened to fall out of the nest. With my brother and father we made for them a small grove with a cross under that my tree. Also in this way we were brought up to the relation to life and nature. ● When mentioning singing, I must not leave behind my grandfather Emil, mother´s father, an excellent singer as his brothers were. Grandfather was singing in outstanding choirs as well as a soloist in operas. Not long ago, I found photos of an amateur staging of Dalibor by Smetana in Vyškov, where he was singing the role of the king. Before I began with the guitar, I liked to make mouth-harp
anticipated something similar would happen to our family his father had spent already several years in the egregious Jáchymov condemned to life imprisonment. Jan came to the burgher-school from native Jaroměřice nad Rokytnou from where his family was blasted apart. He found asylum in Brno at his aunt‘s. I think I can afford to say our common interests were really noble-minded, which was well known for a part of our neighbourhood. Respected by reasonable individuals, for the wider public it was, say at least too exceptional and mysterious. However naturally cautious, Šlechta was more reserved and used the occasional protective stylization less intensively. Until now, I am ashamed of him recalling an incident illustrating it. Then I saw outstanding Soviet bio graphic films on the composers Musorgskij and Rimskij-Korsakov which were of no interest for my contemporaries. Soon thereafter, a movie on Bedřich Smetana “From My Life“ came into world with amazing Karel Höger in the lead role. An excellent, until now very impressive work. I saw it alone in the popular cinema Studio /also Cinema of Youth/ situated alongside of a more modest beautiful functionalist building of the Masaryk Students´ Hostel /author Arch. Bohuslav Fuchs/ on the corner of Botanická and Cihlářská streets. I was deeply touched by the film on Smetana and I went home as if in a dream. At my age of twelve or thirteen I experienced it really very intensively. /But the problem of age wasn´t so decisive. Some thirty years later, I had the same feelings when as in a trance walking in Paris from a premiere cinema near Opera as far as the Gare de Lyon station after seeing Amadeus by Forman. It is a quite long way but I didn´t notice it in the rush/. Next day I confessed the intensive experience from the movie on Smetana to Šlechta. ● In a short time, we visited the film compulsorily from school. After its finishing, when the crowd of pupils debouched, there flied mocking remarks, tittering, comments on the stupidity et cetera. I tried to be immune and restrained from them, but unfortunately after direct asking I acquitted claim of the crowd and threw in a stupid ridiculous remark on the film. Šlechta came after and heard me. With his peculiar propriety he just noticed: “But yesterday you took a different view.“ I didn´t know where to put myself and until now, when we meet each other, which happens seldom as we live wide apart, the feel re turns. Then I behaved like a great hypocrite and traitor of my feelings. /It is almost unbelievable in the moment of this confession my daughter called me “in the nick of time“. As a pedagogue preparing her lecture on literatu re she asked me to tell my opinion on Italian neo-realism. In the discussion we got to Alberto Moravia and the
závěr období tvorby pískovaných a broušených disků finishing of the creative period of sandblasted and cut discs
108
VOL N Á TVOR B A I.
-
OBJ EKTY S VYU ŽITÍM R ŮZ N ÝC H S KL ÁŘ SKÝCH T ECH N OL OGIÍ
ill. 109
OBJEC TS UTILIZIN G VAR IOUS GL ASS M AKIN G T E C H NOL OGIES
-
FR EE GL ASS ART I
109
112
VOL N Á TVOR BA I.
-
OBJ EKTY S VYUŽITÍM R ŮZNÝC H SKL ÁŘ SKÝ CH T EC H NOLOGIÍ
ill. 113
hutní sklo silnostěnné dobrušované
/ negativní protipól principu nálepů tzv.“Makarony“/
hot shop thickwalled cut glass / negative contra-pole of the “Macaroni“ principle /
OBJ ECTS UTILIZIN G VAR IOUS GLASS MA KIN G T ECH NOL OGIES
-
FR EE GL ASS ART I
113
ill. 121
ill. 128
ill. 127
ill. 121
KVINTAKORD - PROUDY / 1976
detail
přípravná kresba - malba, úvaha k řešení dynamických skleněných objektů zpracovávaných z křišťálu za tepla u pece, hutní sklo foukané do formy, paralelně tažené nálepy se vlní, odpoutávají se od základního tvaru a vznášejí se do prostoru, hudební tematika, papír, tužka, tuž, tempera, 100 x 70 cm, archiv autora
COMMON CHORD - STREAMS / 1976
detail
preliminary drawing - painting, thought to the design of dynamic glass objects hot manufactured of clear glass at furnace, hand-blown moulded glass, parallel drawn applications billowing, coming loose from the basic form and hovering into the space, musical theme, paper, pencil, Chinese ink, tempera, 100 x 70 cm, author´s archive
desky/ lze ve výsledném tvaru docílit silného emocionálního účinu. Používám ve své práci i určité detaily, které jsou s touto hudbou sice vzdáleně, ale přece jen analogické. Některé barokní skladby odvíjející se v mollových stupnicích končí náhle akordem v dur. Je to velice vzrušující koncovka. Zamyšlená meditace je náhle zasažena svitem naděje a radosti. Jako by se otevřelo nebe nebo další cesta. Mám tím na mysli určité ukončující barevné i tvarové akcenty ve své tvorbě. Je to ale samozřejmě velmi smělý příměr. S úvahami o zmíněné výlučnos ti barokní hudby jsem se nikde nesetkal. Je to můj velice osobní názor. Přesto, před mnoha roky jsem v novi nách narazil na článek, který s mým vnímáním silně rezonoval. Byla to zajímavá fundovaná řeč. Bohužel si již nepamatuji autora. Byl jsem tehdy velmi rozrušen a šťasten, že nejsem ve způsobu mého přemýšlení osamo cen. ● Moje výtvarná práce je s hudbou propojena přímými i vzdálenějšími vazbami. Hudba mě zajímala harmonická architektura hudby. Vzájemné vztahy hudebních akordů jsou velkým dramatem a zdrojem emocí pro výtvarné transpozice. ● Přímé spojení s hudební tematikou bylo charakteristické pro můj široký program u pece, jsou blízké baroknímu tvarosloví. Je to rozhýbaná, rozevlátá hmota příbuzná plastické monumentalitě tohoto období. Vlnám paralelně řazených nálepů proudů letících prostorem jsem dal název “Polyfonie“. Následně jsem seskupoval tyto prvky do systémů skleněných hudebních “Akordů“. Hudební obsah i název mají i výrazné práce z opaxitu. Velmi si považuji prostorové kompozice “Cool jazz“, která vznikla ve dvou variantách a je vyobrazena na obalu knihy. ● Dovoluji si říci, že hudební aspekt je obsažen nejenom ve všem, co jsem výtvarného stvořil, ale stal se součástí mého já ve smyslu komplexní substance. ● Vnímám zázrak hudby jako celistvý dar od Pána Boha. Nevidím tudíž žádné hranice mezi jejími slohy, styly, atd. ● Rozhodující je pro mne pouze emocionální účin. To je kvalita, která si ale pochopitelně vlastní diferenciaci vynucuje. Existuje dost zá koutí v hudební oblasti, kde tento účin postrádám, nebo nejsem schopen vnímat. ● Při poslechu Mozarta,
covering spiritual effect motivated by severe catholicism is similar within the style, however reached in other ways which is to my mind perceptible in results. ● For me and my objects, all this is an important reflexion as an intensive emotional effect can be in its flnal form reached even with a rigidly tectonically constructed work /opaxite sheets/. In my work I use certain details analogous however distant with this music. Some baroque compositions running in minors end suddenly with an chord in major /dur/. It is a very exciting ending. A pensi ve meditation is abruptly hit by a shine of hope and pleasure. As if the sky or a new way opened. I mean certain closing both coloured and formal accents in my work. Of course, it is a very daring comparison. Nowhere I have met consideration about the mentioned exclusiveness of baroque music. It is my very private opinion. Nevertheless, many years ago I came across n article in the newspapers dramatically resonant with my perception. It was an interesting erudite paper. Unfortunately, I don´t remember its author. At that moment I was very agi tated and happy as I wasn´t alone in the way of my thinking. ● My creative work is linked with music with both direct and farther structures. I was always interested in music in context of art. Similarly to my interest in the formativeness of all things surrounding I am inspired by the harmonic architecture of music as well. The mutual relations of musical chords are a great drama and a source of emotions for creative transpositions. ● The direct linkage with musical themes was characteristic for my wide programme in the period of so-called “Macaroni“ /Free Glass Art I/. In contrast to opaxite arrangements these sculptures originated hot at the furnace are approaching the baroque accidence. It is activated, drifty mass allied with the sculptural monumentality of the period. Therefore, I named the waves of parallel ordered applications - flows flying in space “Polyphony“. Sub sequently I arranged these elements into systems of glass musical “Accords - Chords“. Also the distinct works in opaxite bear both a musical content and name. I think highly of the spatial arrangement “Cool Jazz“ created in two versions and displayed on the book cover. ● I dare stating a musical aspect is included not only in all my artistic creations but it became a part of myself in the sense of a complex substance. ● I am feeling the wonder of music as a complex God´s blessing. Thus I don´t see any borders among their styles, modes etc. ● Just the emotional effect is decisive for me. Nevertheless, this is a quality naturally enforcing its own differentiation. There are many corners in the musical field where I either miss or cannot feel this effect. ● But when listening
náročné tvarování objektů za tepla u pece
SVĚTOVÁ VÝSTAVA SKLA
WORLD GLASS EXHIBITION Series of six cylinders - composition “Streams“ was chosen by an international jury for the exhibition „New Glass - A Worldwide Survey“, The Corning Museum of Glass, Corning - NY / USA 1979, the important exhibition was reviewed in numerous media, a period example of an article by Paul Hollister in The New York Times, April 26, 1979, mentioning “Streams“
tzv. “Makarony“ - proudy paralelních nálepů vznášejících se do prostoru demanding hot forming of objects at furnace - so-called “Macaroni“ - streams of parallel prunts floating into the space
120
V OL N Á T V OR B A I.
-
OB JEK TY S V Y U ŽITÍM R ŮZN ÝCH S K L ÁŘS K Ý C H T E C H NOL OGIÍ
OB JE C TS U TIL IZI N G VAR IOU S GLA S S M A KIN G T E CH N OLOGIE S
-
F R E E GL A S S ART I
121
ill. 127
série šesti válců - kompozice “Proudy“ byla mezinárodní porotou vybrána pro výstavu New Glass - A Worldwide Survey“, The Corning Museum of Glass, Corning - NY / USA 1979, tato významná výstava byla recenzována v mnoha médiích, dobová ukázka článku Paula Hollistera v New York Times, 26. dubna 1979 “Proudy“ zmiňuje
126
VOL N Á TV OR B A I.
-
ill. 128,129
PROUDY / 1978 - 79
čtveřice z celkového počtu šesti válců, které tvoří uzavřenou kompozici, křišťálové hutní sklo, základní tvar foukán do formy, technologie vznášejících se nálepů náročná na vlastní provedení i chlazení, výška 34,6 cm, vytvořeno pro světovou výstavu New Glass - A Worldwide Survey“, The Corning Museum of Glass, Corning - NY / USA 1979, reprízy 1979 - 82: Toledo Museum of Art, Toledo - OH / USA Renwick Gallery - Smithsonian Institution, Washington - DC / USA Metropolitan Museum of Art, New York - NY / USA California Palace of the Legion of Honour, Fine Arts Museum of San Francisco, San Francisco - CA / USA Musée des Arts Décoratifs, Paris, Francie - F publikováno mimo mnohé jiné v knize - katalogu “New Glass“, T. S. Buechner, A. E. Snow, W. Warmus, soukromá sbírka tehdejšího prezidenta The Corning Museum of Glass T. S. Buechnera
OBJEKTY S VYU ŽITÍM R Ů ZN ÝC H SKL ÁŘSKÝC H T EC H NOLOGIÍ
ill. 128,129
STREAMS / 1978 - 79
Four of totally six cylinders forming a closed composition, clear hot formed glass, the basic shape blown into mould, technology of hovering applications demanding both in the workmanship itself and in annealing, height 34,6 cm, created for the world exhibition „New Glass - A Worldwide Survey“, The Corning Museum of Glass, Corning - NY / USA 1979, subsequently: 1979 - 82: The Toledo Museum of Art, Toledo - OH / USA The Renwick Gallery - Smithsonian Institution, Washington - DC / USA The Metropolitan Museum of Art, New York - NY / USA The California Palace of the Legion of Honour, Fine Arts Museum The of San Francisco, San Francisco - CA / USA The Museum of Decorative Arts, Paris, France - F published among others in the book - catalogue: “New Glass“, Buechner, T. S., Snow, A. E., Warmus, W., private collection of the former President of The Corning Museum T. Buechner
OBJECTS U TILIZING VAR IOU S GLASS MAKIN G T ECHNOLOGIE S
-
FR E E GL A S S ART I
127
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY VOLNÁ TVORBA 1 VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 134
ill. 134
ill. 135
PODZIMNÍ VÍTR / 1980 jediný exemplář v těchto barvách byl poslední z komorních útvarů celého dlouholetého programu, který byl charakteristický především použitím křišťálu, výška 13 cm, barevných exemplářů bylo vytvořeno jen několik a všechny jsou prezentovány v této knize, soukromá sbírka Nizozemsko - NL
AUTUMN WIND / 1980 the only piece in these colours was the last one of dainty works of the complete years-long programme, characterized first of all by the utilization of clear glass, height 13 cm, only a few pieces in colours were created, all of them presented in this book private collection the Netherlands - NL
ill. 135
KVINTAKORD I. / 1978 - 79 křišťálové hutní sklo, základní tvar foukán do formy, technologie vznášejících se nálepů, náročná na vlastní provedení i chlazení, sklo zasazeno do chromovaného podstavce ze železa a mosazi, výška 42 cm, vytvořeno několik variant, publikováno mimo jiné v knize A. Langhamer “České sklo“, 1985, varianty ve sbírkách: Kunstmuseum der Stadt Düsseldorf, Düsseldorf, Německo - D Glasmuseum Frauenau, Frauenau, Německo - D Uměleckoprůmyslové museum, Praha varianta na této reprodukci - soukromá sbírka USA
COMMON CHORD I / 1978 - 79 clear hot shaped glass, the basic form blown into a mould, technology of hovering applications demanding both in the workmanship itself and in annealing, inserted in chromium-plated iron and brass support, height 42 cm, several versions created, published among others in: Langhamer, A. “Czech Glass“, 1985 other versions in the collections of: The Art Museum of Düsseldorf, Düsseldorf, Germany - D The Glass Museum Frauenau, Frauenau, Germany - D, Museum of Applied Arts, Prague here reproduced version - private collection USA
kontrast cítím ve srovnání Michelangela a Rafaela. Je to extrémně zjednodušující, ale přesto jsem přesvědčen, že je to tak. ● K Mikoláši Alšovi mám silný vztah. Tuším, že již někdy v osmi letech jsem velice studoval malířskou výzdobu Národního divadla v Praze v krásné publikaci „Národ sobě“. Samozřejmě spousta lidí se usměje s upozorněním, že ve srovnání s tím, co se dělo v té době v umění např. ve Francii, byla tato tvorba značně zpožděná. To je mi jedno. Tady se zkrátka žilo se zpožděním. Ale umělo se to. Podle mého názoru čněl Mikoláš Aleš z malířské generace, při vší úctě k Ženíškovi, Hynaisovi, Brožíkovi atd. daleko výše jako pilíř. Jeho lunety, zejména v přípravných kartonech se nějak vymykají. Této řadě kraluje „Ža lov“, který jsem několikrát kopíroval. Tehdy jsem nevěděl, čím mě přitahuje. Dnes to vím. Jasná, lapidární, kompaktní a monumentální kompozice, holá krajina, opět onen vnešený smutek, nostalgie, fatálnost - nekompromisní gesto ruky osudu, cosi z Keltů a Bretaně. Není to nic jiného než blues se svojí těžko definovatelnou přitažlivou mocí. ● PROČ TOLIK SLOV O HUDBĚ. Uvědomuji si, že jsem věnoval ve svém vyprávění hudbě možná až neproporcionální množství prostoru. Považoval jsem však za nutné o ní hovořit, protože jsem přesvědčen, že jejím prostřednictvím se mi podaří vrhnout více světla na pochopení mého výtvarného přemýšlení. Samozřejmě zde sehrála velkou roli moje silná náklonnost k hudebnímu uměleckému projevu, poněvadž se mi to doslova vymklo z ruky a nechal jsem se unést. I tak jsem neřekl zdaleka vše, co bych si přál. ● Myslím, že pro vykreslení charakteristiky čehokoliv obecně je vděčná metoda srovnávání - komparace. Pro objasnění uměleckých tendencí to platí velmi intenzivně. Jsem si vědom rizika, že mohu být považován za bluesového maniaka, ale současně doufám, že citlivý čtenář přijme a pochopí, proč jsem se na tuto oblast hudby zaměřil a zvýraznil ji. ● Jednou jsem byl postaven před nevděčný úkol. Měl jsem formulovat názor na dvě výtvarné osobnosti. Bylo položeno rovnítko mezi tvorbou prof. Stanislava Libenského a amerického umělce, jménem Dale Chihuly, jakožto významem rovnocenných osobností. Nesouhlasil jsem. Napadla mě spontánní, ale myslím, že výstižná reakce. Opět mi pomohly hudební příměry: Libenský je přirovnatelný k Beethovenovi ve velké šíři a duchovní hloubce projevu. Chihuly je opereta. Operet si dovedu vážit /viz moje oblíbená Polská krev/, ale jsou zde přece jen určité nepřekročitelné žánrové hranice. Libenského skulptury jsou mnohoplánovou vážnou zamyšlenou tvorbou. Jeho díla jsou tajemstvím. Jsou to sochy se závažným niterným tajemným obsahem a poselstvím. Chihulyho přírodní útvary jsou zářivými veselými
134
VOL N Á TVOR BA I.
-
it is just my guess. Thereby I don´t want to say those not such blues fanciers are idiots. They can have their blues encoded otherwise and elsewhere. ● Anyhow, I am sure blues must be enchanted in good fine arts. I would have a good mind to present examples of numerous authors in whose works I miss this value nevertheless I can´t afford it. Despite I will be so impertinent and help myself by history. Delacroix is blues, Ingres isn´t. Mikoláš Aleš is blues, Mánes less. The same contrast I can feel comparing Michelangelo and Rafael.It is extremely simplified, but I am sure that´s right. ● I have a close affinity to Mikoláš Aleš. I think sometimes when I was eight I intensively studied painting decorations of the National Theatre Prague in a wonderful publication “The Nation for Itself“. Naturally, many people smile saying this work was far behind compared to what happened in arts e.g. in France at that time. I don´t care. Here, the life was simply always behind. But people knew how. In my opinion Mikoláš Aleš like a pillar dramatically exceeded the National Theatre painters´ generation, despite of full respect to Ženíšek, Hynais, Brožík etc. His lunettes, especially in preliminary drawings, are somehow beyond expectations. This line is reigned by “Žalov“, copied by myself several times. Then, I didn´t know what attracted me. Nowadays I do. The clear, lapidary, compact and monumen tal configuration, bare landscape, again the introduced sorrow, nostalgia, fatality - rigorous gesture of the fatal hand, something of Kelts and Brittany. Nothing else than blues with its hardly definable attractive power. ● WHY SO MANY WORDS ON MUSIC. I realize, I might give music even unproportionally too much space in my telling. Nevertheless, I deemed necessary to speak about it as I am sure to bring more light into understanding of my artistic thinking by means of it. Naturally, here an important role was played by my strong affection to the musical art expression, thus things literally spun out of my control and I was carried away. Even so, I haven´t said by far all I wished. ● I believe, the method of comparison is suitable to depict characteristic of anything. It is very intensively valid for the explanation of artistic tendencies. I realize the risk to be considered a blues maniac but simultaneously I hope that a sensitive reader can accept and understand reasons of my focusing on and highlighting of this sphere of music. ● Once, I was facing an ungratifying task. I had to formulate the attitude to two artistic personalities. Prof. Stanislav Libenský´s creation and an American artist Dale Chihuly´s one were equated in the quality of two in their importance equivalent celebrities. I disagreed. My mind crossed a spontaneous, but I think concise idea. Again musical
OBJEKTY S VYU ŽITÍM R Ů ZN ÝC H SKL ÁŘSKÝC H TEC H N OL OGIÍ
OBJEC TS U TIL IZING VAR IOU S GL ASS MAKIN G TEC H N OL OGIES
-
FR EE GL ASS ART I
efektními artefakty a jejich síla je prvořadě v barvité zdobnosti a dekorativnosti. Rovnítko mezi tyto dva umělce podle mého názoru klást nelze. To jsou dvě zcela odlišné filozofie. Jediným spo lečným jmenovatelem je zde pouze sklo, a to je pro položení rovnítka málo. Hudební příměr je zde, troufám si říci, velmi výstižným demonstrativním prostředkem. Prostřednictvím těchto srovnání mluvím vlastně i o výtvarnictví a umění obecně. ● ZPĚV. Zmínil jsem se, jak jsem v dětství zpíval na stromě a nejen tam. Vůbec se nějak více zpívalo. Babičky si zpívaly při práci, děda byl takřka profesionál a byla to nádhera. A hlavně to bylo aktivní. Dnes lidé přijímají zpěv většinou pouze pasivně, což je škoda. Když pochodovali naší ulicí v Brně vojáci, vesměs zpívali a my děti jsme za nimi hopsaly a napodobovaly zpěv i krok. Vojenský zpěv je nádhera. Ve Vysokém Mýtě jsem sloužil ve starobylých klasických typických kasárnách, kde jsme večer pod kaštany pochodovali a zpívali. V naší baterii nás bylo několik, kteří jsme byli schopni zpívat vícehlasně a byla to paráda. K tomu samozřejmě patří krok. Moje normální civilní chůze se nevyznačovala věru nikdy žádnou elegancí, ale vojenský parádemarš jsem uměl kupodivu velice dobře a několikrát jsem byl velením vyzván k příkladnému sólovému vystoupení, jak se to má dělat. Měl jsem při tom vojenském zpěvu za pochodu příjemné pocity. Možná, že to souvisí s mou silnou potřebou rytmu. ● Nedávno jsem se procházel s našimi dvěma pejsky, Tomáškem a Tedíčkem /krásní střední stří brní pudlové, otec a syn, kapitola G - Historie, str. 369, ill. 71 - 73/ v půvabných uličkách Nového Boru II - Arnultovicích. Najednou proti mně kráčela dívenka, školačka, a již z dálky byl slyšet její zpěv. Když mě míjela, zastavila se a slušně pozdravila. Na můj dotaz, zda si zpívá často, se mi
135
ill. 137
comparisons helped me. Libenský is comparable with Beethoven because of their wide scope and spiritual depth of expression. Chihuly is an operetta. I can respect operettas /see my favourite Polish Blood/, nevertheless there are certain unsurmountable genre borders here. Libenský´s sculptures are a multiplanned serious thoughtful creation. His works are a mystery. His sculptures have serious internal mystifying content and message. Chihuly´s natural formations are sparkling jolly effective artefacts and their power consists primarily in the colourful fineness and decorativeness. In my opinion, it is impossible to equate these two artists. They are of two quite different philosophies. The only common factor is just glass, which is not enough to equate. I am bolt to tell the musical comparison is a very concise demonstrative instrument. By means of these comparisons I am actually generally speaking also of artistic work and art. ● SINGING. I have mentioned my singing up the tree and not only there in my childhood. Somehow, there used to be more sin ging. Grandmas were singing at work, grandpa was almost a professional and it was wonderful. And primarily it was active. Today, people receive singing mainly just passively, which is a pity. Soldiers marching in our street in Brno, were prevailingly singing and we children were hopping and skipping behind them echoing back their singing and marching. The military singing is magnificent. In Vysoké Mýto I served in archaic classical typical barracks where we were marching and singing under chesnut-trees in the evenings. In our battery, several of us were able to sing in multiple tones and it was great. A part of it is naturally quickstep. My common civil walk had real ly never been characterized by any elegance, but surprisingly I mastered the military parade march very well and several times I was called out by the command to an exemplary solo display to show how to do it. During the military singing when marching I got pleasing feelings. It may be related with my intensive need of rhythm. ● Not long ago, I was walking with our two little dogs Tomášek and Tedíček /nice standard silver poodles, father and son, chapter G - History, p. 369, ill. 71 - 73/ through the nice-looking narrow streets of Nový Bor II - Arnultovice. Suddenly, a little schoolgirl appeared against me, and even from a distance I could listen her singing. Passing me, she stopped and properly said good afternoon. My question if she sings often, was answered positively. She made a jump, turned left and went forward. She set off again: “Beskyde, Beskyde“
dostalo kladné odpovědi. Poskočila si, rozloučila se, udělala vlevo v bok a vykročila vpřed. Spustila znovu: „Beskyde, Beskyde“ a do stran se kývajícím, roztomilým krokem jako kačena, se vzdalovala. Doslova mě to dojalo a hned bych jí dal pusu. Batůžek jí v rytmu poskakoval na zádech a bylo mi v ten moment na světě krásně. To se totiž dnes již nevidí a neslyší. ● Vzpomněl jsem si na dědu Leopolda, kultivovaného pedagoga, který již velice starý, v 95 letech nás při loučení ve Vyškově držel s bratrem za ruce a rozechvělým hlasem kázal „...chlapci, vzdělávejte se, kultivujte svého ducha, muzicírujte, zpívejte...“. V potkání té dívenky bylo něco slavnostního a věčného. Na pár hodin mi rozsvítila svět a voněla z toho naděje.
and sidled away in side-to-side duck-like swinging lovely steps. I was literally moved and I would kiss her right away. Her satchel was hopping at her back in the rhythm and in that moment I was feeling fine in the world. Actually, something like that cannot be seen and heard these days. ● I remembered my granddad Leopold, a polite pedagogue, who, already very old, at the age of 95 holding my and my brother‘s hands during leave-taking in Vyškov and sermonized “... boys, be learning, cultivate your brain, make music, sing...“. In meeting the girl there was something festive and everlasting. For several hours, she lighted up the world for me and the hope smelt sweet.
hutní sklo foukané do nerotační formy
ill. 136
136
V OL N Á TVOR BA I.
-
OB J EK TY S V Y U ŽITÍM R Ů ZN Ý C H S K L Á Ř S K Ý C H TE C H N OL OGIÍ
ill. 136,137
MUŠLE / 1983 skupina objektů - foukáno do nerotační náročné dřevěné formy, křišťál, opál, barevky, částečně špinováno, výška 60 - 70 cm, vytvořeno pod názvy jednotlivých objektů “Le Coquillage de st. Jacques“, pro výstavu “L´Art Tchécoslovaque à Monte Carlo“, Monaco Art Center, Monte Carlo - MC, 1983/84, ve sbírce Monaco Art Center
SHELLS / 1983 group of objects - blown into a demanding non-rotating wooden mould, clear glass, colour glass, partly wound application, height 60 - 70 cm, created under names of individual objects “Le Coquillage de st. Jacques“, for the exhibition “Czechoslovak Art in Monte Carlo“, Monaco Art Centre, Monte Carlo - MC, 1983/84, Monaco Art Centre Collection
hot shop formed glass blown into a non-turning solid mould
OBJ E C TS U TIL IZIN G VA R IOU S GL A S S M A K IN G TEC H N OL OGIE S
-
FR EE GL ASS ART I
137
Ivo Rozsypal Sklo kresba malba. Moje vyznání. Text Ivo Rozsypal. Grafická úprava Ivo Rozsypal. Ivo Rozsypal, Nový Bor 2009. 420 s. obr., texty česko-anglicky ISBN 978-80-239-2057-4 Tato výpravná impozantní (zhruba čtyřkilová) monografie renomovaného sklářského umělce je již na pohled závažným počinem. Dodáme-Ii, že jde o léta připravovanou "one man show" - výtvarník si knihu sám napsal, vybavil řadou vlastních fotografií, graficky upravil a více méně na vlastní náklady vydal -, je pochopitelné, že recenzent pociťuje váhu úkolu dvojnásobně. Ivo Rozsypal je čtenářům Ateliéru jistě dobře znám. Na sklářskou scénu vstoupil v 70. letech, po absolvování Libenského speciálky se jeho jméno objevovalo pravidelně jak na důležitých přehlídkách českého i světového skla, tak v závažných publikacích i sbírkách. Již léta se zabývá výlučně volnou sklářskou tvorbou. Část knihy je však věnovaná jeho designérským začátkům, konkrétně ve Vitrážích Borské sklo a zejména v Crystalexu Nový Bor, kde strávil 10 let jako návrhář průmyslově vyráběného skla. Tady dokonale poznal výrobu a osvojil si jako málokdo dovednost řady sklářských technik. I s odstupem doby působí jeho návrhy ze 70. let velice svěže, dynamicky, jsou stylové a mají vtip. Vynutí si dokonce otázku, proč se k designu již nikdy nevrátil. Také etapa přechodu od designu k volné tvorbě, tak jak ji autor v knize popisuje a fotografiemi dokumentuje, je jednou z nejzajímavějších partií knihy a je zřejmé, že pro Rozsypala je 2. polovina 70. let ohromně plodné období hledání a nalézání. V této době vznikají jeho ikonická díla - barevné disky s ptáky, cyklisty a hudbou inspirované hutnicky tvarované kompozice. Podkladem monografie se stala dlouhodobě a pečlivě shromaždovaná dokumentace. Hlavním textem je jeho vlastní vyprávění o dětství, mládí, studiu, cestování. Dozvíme se podrobně o kultivovaném rodinném prostředí, které ho silně ovlivnilo, o jeho vztahu k hudbě, knihám, přírodě, přítelkyním, zahrnuty jsou i jeho teoretické úvahy, kupříkladu na téma formy a obsahu v umění. Jsou to ve velké míře vzpomínky na vzdálenější minulost, o současnosti a nedávné minulosti se dozvídáme málo. Text autora je doplněn koláží z textu odborníků, jejichž škála se pohybuje od drobných osobních postřehů ze setkání s umělcem až po seriózní a podrobné formální rozbory. Některé údaje týkající se zmíněných odborníků by si zasloužily aktualizaci a pomohl by i index, který v knize chybí. Největší půvab a hodnota Rozsypalova textu jsou v jeho autentičnosti, dostává se nám informace přímo od pramene. Přitom je to informace cenná nejen pro pochopení díla autora samého, ale také obecně z hlediska poznání spolupráce umělce-designéra
s výrobou a seznámení se s výrobním procesem a sklářským prostředím vůbec. V tomto ohledu je kniha bohatší než leckterý rozbor kunsthistorika, který na výrobní a technologickou stránku (u skla ještě náročnější než v jiných oborech) často zapomíná nebo nemá potřebné informace. Knihu je třeba hodnotit i jako umělecké dílo, patrně časově a citově nejnáročnější výtvor tohoto všestranně talentovaného umělce. Extrovertní osobnost autora se odráží zejména ve slovním projevu - vládne tady trochu princip hrnečku, vař: tak jako autor překypuje energií a aktivitou v životě, i jeho vyprávění je těžko ovladatelný živel. Někdy dokonce text přetéká z kapitoly do kapitoly, autor se nechává unést vzpomínkami a vrací se k tématům podle zásady, že vše souvisí se vším. Tento styl nicméně o něm vypovídá více, než by udělala upravená a zredigovaná forma textu. O Rozsypalově nadání kreslíře a grafika víme již z jeho skleněných kompozic - malovaných, leptaných či broušených. Grafická úprava knihy, které se ujal také sám, je potvrzením jeho všestrannosti i jeho stylu. Ve formě i obsahu knihy zápasí Rozsypalův racionální smysl pro řád a systém se spontánní přemírou nápadů a idejí, které po vizuální stránce knihu činí místy až příliš členitou a plnou. Tím, že je kniha vlastním životopisem a ne kritickým materiálem, vyvstává nutně problém vlastního zhodnocení - chvála zní přece jen lépe z úst jiných než vlastních. Na druhé straně opatrný a ostýchavý introvert by takovýto intimní pohled do vlastního života nedokázal, a tak autor zaslouží především poklonu za kuráž, se kterou se do vyznání pustil. Patří mu ocenění za opravdovost, s níž se vyjadřuje k nejrůznějším tématům, za snahu o objektivitu vůči minulému režimu a jeho roli ve vývoji skla. Sympatické jsou i projevy uznání řadě spolupracovníků. Zmínila jsem se o tom, že autora známe především jako tvůrce volných skleněných objektů. Publikace představuje zejména v kresbě, malbě a práci pro architekturu Rozsypala méně známého a je mnohem komplexnějším pohledem na jeho život a tvorbu, než by mohla přinést výstava. Vzhledem k významu Rozsypalovy tvorby a jeho postavení v centru a na špičce sklářského života je samozřejmě jeho výpověď originálním svědectvím o celé jedné velice zajímavé, důležité a mezinárodně nanejvýš úspěšné kapitole českého sklářství. Paralelní anglický text zpřístupňuje toto svědectví i zahraničnímu čtenáři (i když mám podezření, že místy se Rozsypal pustil také do překladu). Zbývá doufat, že bilance životní tvorby, kterou si Ivo Rozsypal dopřál, mu poslouží spíše jako inspirace k dalším výkonům než k uspání na vavřínech.
PhDr. Irena Goldscheider, Londýn 2009
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY VOLNÁ TVORBA 2 ill. 247
ARCHITEKTURA / 1999
detail
objekt - sklo opaxit černý a bílý, optický křišťál, červená tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, prostorová kompozice, vlastní objekt 72 x 70 x 75 cm, na celkové ploše 120 x 150 cm vytvořeno pro samostatnou výstavu “Architectonische schoonheid in glas - Ivo Rozsypal - glassculpuren en tekeningen“, Galerie Groll, Naarden, Nizozemsko - NL, 1999, soukromá sbírka USA
ARCHITECTURE / 1999
detail
object - black and white opaxite glass, optical crystal, red tango colour, glued, cut, polished, spaced composition, the object itself 72 x 70 x 75 cm, total area 120 x 150 cm created for the individual exhibition “Architectonische schoonheid in glas - Ivo Rozsypal - glassculpuren en tekeningen“, Groll Gallery, Naarden, the Netherlands - NL, 1999, private collection USA
pohled má hlubší kořeny a s komunizmem nijak nesouvisí. ● V Legendě Emöke od Josefa Škvoreckého mě již kdysi dávno zaujala pasáž, která analyzuje a kritizuje automaticky tradičně ne vždy právem přijímanou nadřazenost práce třeba i špatného učitele nad prací výborného továrního mistra. ● Vážím si dělné třídy jakožto důležité součástky běhu mechanizmů lidské společnosti už proto, že výtvarnictví je částí své činnosti rovněž dělná práce v montérkách. Je třeba tuto rozměrnou sociální skupinu respektovat a zacházet s ní velice citlivě jako s rodinným stříbrem. Bohužel se několikrát v historii stalo, že se tato u nás obzvláště kvalitní a vysoce kvalifikovaná třída nechala hodit do jednoho pytle s příživníky, pijavicemi a fákači, aby s nimi vytvořila proletariát a jeho diktaturu. To byl základní omyl a jedna z příčin převratu v roce 1948. Komunismu se to však nevyplatilo a myslím, že tato anomálie byla jednou z příčin jeho pádu. Kvalitní tvůrčí dělnictvo opravdu není žádným lumpenproletariátem a každá moudrá společnost ho musí opatrovat a ctít. ● ŘEMESLO. Vzpomínám si, jak jsem byl již jako dítě fascinován řemeslnou prací sklenáře a vůní jeho kytu. Vycítil jsem tu úchvatnou nezbytnou rutinu a fortel. Nedávno jsem měl možnost denně pozorovat při procházce s pejsky vznik klasické roubené stavby takřka v sousedství. Pan truhlář předváděl koncert a pastvu pro oči. Pozorovat práci tohoto mistra, který navíc dělal prakticky všechno sám, mě přivádělo do stavu blaženosti tak jako kdysi ten sklenář. Pro mne má tento člověk mnohem větší cenu než občasný „nezbytný“ a nezřídka i pitomý nafoukaný úředník, který se cítí být „výše“ společensky zařazen. Navíc práce jakéhokoli dobrého řemeslníka vyžaduje zdravou kreativní inteligenci a dosti náročnou práci hlavou. ● Byli jsme s bratrem vychováváni tak, že jsme pracovní povinnosti měli. Samozřejmě nám to často moc pod nos nešlo. Ale než jsme se třeba na chatě mohli připojit ke kamarádům hrajícím si na indiány, museli jsme fyzicky pracovat včetně třeba nenáviděného trhání rybízu. Přiznám se, že jsme se vždycky modlili, že keře budou sezobány kosy. Navíc se nedá říci, že by se život se mnou nějak mazlil, na leccos jsem si musel vydělat, a když se ohlédnu, co jsem všechno v životě dělal, je to velmi bohatá mozaika. ● ČÍM VŠÍM JSEM BYL. Drobné brigády všeho druhu jsem dělal již od dětství. ● Jako gymnazista jsem kopal kanály, sbíral a trhal lipový květ. ● O rozvážení ledu a práci závozníka u restaurací a jídelen, kterou jsem dělal dvoje prázdniny jsem hovořil. ● Na vysoké škole jsem se Simeonou a filozofkami absolvoval před Vánoci roku 1970 brigádu v podniku Interlov nedaleko nemocnice v Krči. Tento podnik za devizy vyvážel zvěř, dokonce i vysokou, ale hlavně živé zajíce odchytané v našich lesích, zejména do Francie, kde je pravděpodobně bezprostředně po vypuštění z beden postříleli. /Ve Francii je snad každý třetí chlap „chasseur = lovec“, patří to k dobrému tónu a pánové se tak náležitě cítí býti muži./ Interlov představovala hlavně obrovská hala se stovkami kotců plných zajíců. Některým se podařilo prchnout a vyděšeně lítali a skákali v prostoru za neuvěřitelného drásajícího křiku podobného dětským nářkům. Byli jsme tam proto, abychom je přenášeli uchopením za zadní běhy ke stolku, kde se zjistilo pohlaví a poté byli nacpáni s kouskem řepy do bedny. Při přenášení se někteří prohýbali a zvedali hlavy jako hadi. Působilo to jako apokalyptický sen. Hrozné, co dovede
216
VOL N Á TVOR BA II.
-
its unbearable superior proclamation of the labour “I am the worker, who is more?“, thus the actual situation may be a logical reaction. Partly yes, sure, but the traditional bourgeois arrogant view has deeper roots and doesn´t relate to communism at all. ● In the Legend Emöke by Josef Škvorecký I was already long ago attracted by the passage analyzing and criticizing not always rightly automatically traditionally accepted superiority of an even bad teacher´s work against one of an excellent factory master. ● I respect the working class as an important part of the human society mechanisms also because the visual arts in a part of their activities are a labour in dungarees as well. This sizable social group is to be respected and treated very sensitively like with the family silver. Unfortunately, several times in history this in our country particularly quality and highly qualified class was lumped together with parasites, horseleeches and loafers to set up with them proletariat and its dictatorship. It was a cardinal mistake and one of reasons of the revolution in 1948. Nevertheless, it was disadvantageous for communism and I think this anomaly was one of the grounds of its fall. The quality creative workpeople are really no lumpenproletariat and any clever society must look after and respect them. ● CRAFT. I remember, already in my childhood I was fascinated by the workmanship for example of a glazier and the smell of his putty. I smelled the delightful necessary mastery and skill. Recently, during my daily walk with dogs I could observe the origin of a classical timbered building almost in the neighbourhood. The joiner performed a concert and a feast. Watching this master working, moreover making almost everything himself, I was delighted similarly when watching the glazier once. For me, this man is much more worthy than an occasionally “necessary“ and often also silly conceited clerk feeling himself to be “higher“ socially ranked. Moreover, the work of any good craftsman needs a good creative wit and rather demanding headwork. ● With my brother, we were brought up with working duties. Naturally, it wasn´t to our liking. Nevertheless, for instance in the cottage, before being allowed to join our friends, playing the Indians, we had to work manually including e.g. the odious currant picking. I avouch myself, we were always praying for blackbirds to pick the berries. Moreover, I can´t say, I lived in splendour, I had to make money for various things and when looking back, what all I was doing in my life, it is a very rich mosaic. ● WHAT ALL I WAS. I had minor jobs already from childhood. ● As a grammar school student I was digging drains, gathered and picked lime blossom. ● I was already speaking about the ice distribution and working as a driver´s help in the company Restaurants and Canteens, where I spent two holidays. ● In 1970 at the university, I got a job in the Interlov company near the Krč hospital, together with Simeona and girls from the faculty of philosophy. This enterprise exported game, even deer, but mainly live hares trapped in our forests, primarily to France, where they were probably immediately after having been released shot all. /Perhaps each third man in France is a “chasseur = hunter“, it is proper thing to do and the gentlemen feel themselves to be proper blokes/. Interlov was in the first place a huge hall with hundreds of hutches full of hares. Some of them happened to escape and in panic were running and jumping in the place with unbelievable horrible crying similar
OB JEK TY S VÝ R AZN Ý M POU ŽITÍM S K L A OPA XIT
ill. 247
OB JEC TS SU B STA N TIA L LY U TIL IZIN G TH E OPA XITE GL ASS
-
FR EE GL ASS ART II
217
půvab okouzlující fascinace a rozpaky muže před probouzejícím se ženstvím. ● UMĚNÍ A SEXUALITA. Jakékoliv dílo, které tuto vazbu postrádá, nemá náboj. Když se tuto otázku pokouším vysvětlit, používám vždy názorný příklad. Na Pankráci stojí již řadu let zdařilá budova Motokovu. Svou uhodnutou proporcí a těžko definovatelným „něčím“ připomíná suverénní vztyčený mocný falus. To není pouze v triviálním vysvětlení, že to je vertikálně vybudovaná dobře zvládnutá hmota. Vedle této budovy byl později postaven hotel Panorama, je to také vertikála, ale je to v tomto smyslu chudinka. Erotické charisma Motokovu naprosto postrádá. A při tom v působnosti staveb nejde o žádný literární obsah a podobenství. Sexualita a napětí je zde dílem vztahů základních architektonických hmot, ale často je to otázka pouhých jemných tvarových nuancí. Totéž lze opět zobecnit, protože stejné principy jsou platné pro objekty ze skla, kresbu či obraz. ● Alexandra Berková, spisovatelka, se kterou jsem měl naprosto otevřený vztah a téma sexu často probíral, se mi svěřila, že poprvé v životě pocítila ve svém těle erotické záchvěvy v Sixtinské kapli při pohledu na Michelangelem znázorněného Boha, jehož prsty se takřka dotýkají prstů Adama. Příklad, kdy nejde vůbec o sexualitu jako téma a ona tady přesto je. Potenciální napětí mezi prsty, které se takřka dotýkají je ohromné. Podle mého názoru platí obecně, že jen tajemné napětí náznaku gesta je da-
ill. 242
krác, there is standing a successful building of Motokov already for years. It evokes a sovereign erected powerful phallus thanks to its nicked proportions and hardly definable “something“. It doesn´t lie just in a trivial explanation, it is a vertically built well mastered mass. Next to this building, the Panorama hotel was built later on, vertical as well, but in the sense a misery. Absolutely mis sing the erotic charisma of Motokov. Whereas, the impact of building isn´t the matter of any literary content and simile. Here, the sexuality and tension are results of the basic architectonical masses relations, nevertheless often just the question of mere fine shape nuances. Again, the same can be generalized as the same principles are valid for glass objects, drawing or painting. ● Alexandra Berková, a writer, with whom I had an absolutely opened relation and often discussed the theme of sex, confided to me she felt her first erotic vibrations of her body in the Sixtin Chapelle looking at the God, depicted by Michelangelo, the fingers of whom almost touch the Adam´s ones. An example, where there is no sexuality as a theme, and despite, it is present. The po tential tension of almost touching is huge. In my opinion, the fact is generally valid, just the mysterious tension of a gesture inkling is much more erotically effective than a plain shape and contextual visualization. What pretends and stylizing itself to be quite
VOLNÁ TVOR BA II.
210
-
ill. 226
ill. 243
leko eroticky účinnější, než polopatistické tvarové a obsahové znázornění. Může se stát, že co se tváří a stylizuje bůhvíjak sexy, tuto schopnost vlastně postrádá. ● Existují projekty výškových staveb v podobě falických tvarů, které však podle mého názoru toto erotické charisma v sobě tlumí skoro až zbytečnou popisností. Téma je příliš konkrétně vyřčeno a ono tajemné napětí se vytrácí. Sexualita architektury je v napětí tvarů a něčeho nedefinovatelného a ne v naturalistickém znázornění. Sama ve své podstatě je ohromným tajemstvím. ● V hudbě, opět v podobě blues shledávám toto úžasné napětí např. v tzv. blue tónech. Jsou to mírné deformace, které jsou sexualitou takřka přesy ceny, kdy tón je položen o něco níž /něco mezi dur a moll/, což úžasně dovedly zejména zpěvačky
ill. 242
LET / 1994 přípravná kresba - malba, návrh skleněného objektu 100 x 70 cm, papír, tužka, tuš, tempera, lak, pastelka, latex
ill. 226,227,228
FLIGHT / 1994
OB J E K TY S VÝ R AZN Ý M P OU ŽITÍM S K L A OPAX I T
PRAVÝ ÚHEL II. / 1994
preliminary drawing - painting, design of a glass object 100 x 70 cm, paper, pencil, Chinese ink, tempera, lackquer, crayon, latex
objekt - kombinovaná technologie skla a kovové konstrukce, sklo opaxit černý a bílý, linárně digitálně ryté ploché sklo, lepeno, broušeno, leštěno, 100 x 80 x 100 cm, vytvořeno pro výstavu “Aperto vetro“ Benátky, Itálie - I, 1996, publikováno v knize - katalogu aut. A. Dorigato a D. Klein
RIGHT ANGLE II / 1994
object - combined technology of glass and a metal construction, black and white opaxite glass, linearly digitally engraved flat glass, glued, cut, polished, 100 x 80 x 100 cm, created for the exhibition “Aperto vetro“ Venice, Italy - I, 1996, published in a book - catalogue by A. Dorigato and D. Klein
-
FR EE GLASS ART II
ill. 239
whole and details
object - black and white opaxite glass, crystal and opal with an inner structure, red accents hot shaped tango colour, glued, cut, polished, height 58 cm, length 58 cm, depth 10 cm, created for the exhibition „Cycle Contemporary Czech Art I - Ivo Rozsypal“, AGB Gallery, Prague, 1995, private collection the Czech Republic, versions - Museum Jan van der Togt, Amstelveen, the Netherlands - NL, Dr. Alfred Dittrich Collection, Vienna Austria - A
FLIGHT / 1995
OB JE C TS S U B S TAN TIA L LY U T IL IZIN G T H E OPAX ITE GL A S S
celek a detaily
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál a opál s vnitřní strukturou, červené akcenty, hutní sklo, tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, výška 58 cm, délka 58 cm, hloubka 10 cm, vytvořeno pro výstavu “Cyklus současné české umění I. - Ivo Rozsypal“, Galerie AGB, Praha, 1995, soukromá sbírka Česká republika, varianty - Museum Jan van der Togt, Amstelveen, Nizozemsko - NL, sbírka Dr. Alfred Dittrich, Vídeň, Rakousko - A
ill. 243
LET / 1995 sexy, may actually miss this ability. ● There are projects of high-rise phallus-form buildings, in my opinion suppressing this erotic charisma in them because of their almost useless descriptiveness. The theme is expressed too specifically and the mysterious tension thus withers away. The sexuality of architecture consists in the tension of shapes and something indefinable, not in the naturalistic depiction. It is a deep mystery itself. ● In music, again in the form of blues, I find this fantastic tension for example in so-called blue tones. These are mild deformations, almost over saturated with sexua lity, where the tone is set a bit lower /something between major and minor/, amazingly mastered especially by the singer /Billie Holiday/ and trumpeters. This lowered tone is then slowly swimming into the normal position, provoking an amazing erotic tension with this action. In this way, I have
jsem neustále. V roce 1991 jsem se se svým věrným, již pátým v pořadí, autem Lada Žiguli combi sovětské výroby řítil atlantickou dálnicí z Paříže do Poitiers. Dělal jsem tam rozměrnou prostorovou kompozici do architektury - foyeru futuristické stavby kulturního multifunkčního prostoru Centre Devenir - Espace Pierre Mendès France, nacházející se v bezprostřední blízkosti katedrály a nedaleko dalšího skvostu ze 4. století, jedné z nejstarších památek, románského baptistéria svatého Jana. Kompozice se nazývá “La naissance du verre = Zrození skla“. Dílo vyžadovalo složitou kovovou konstrukci, o jejíž výkresové zpracování, výrobu a montáž na místě se postaral tým Ing. Petr Rydygr, konstruktér, a pasíři Josef Budíček a Rudolf Pospíšil /kapitola H - Proces vzniku, str. 393/. Prostor pro vyobrazení v publikaci jsem pro toto dílo jako pro mnohá další již bohužel nenašel. Možnost seberealizace v tak mimořádných kontextech byla skvělá. Moje dílo bylo sice úvodem reprezentativní výstavy českého skla „La poésie du verre tchèque“, ale zůstalo poté nadále součástí výborné architektury, kdy sousedství úžasných historických sakrálních skvostů vyvolává vždy ohromné emocionální napětí. Setkání minulosti s budoucností. ● Během cesty mi díky kvalitním kultivovaným informačním panelům neušlo, že budu míjet město Meung. Okamžitě se mi vybavila postava hraběte de Rochefort. Zde se d´Artagnan poprvé s tímto padouchem, mužem s jizvou střetnul. I když moje vozidlo bylo přetížené, neváhal jsem a musel jsem Meung /mimo jiné opravdu půvabné městečko vypadající tak, jako by se tam Dumasova epizoda odehrávala včera/ navštívit. Ze stejných pohnutek jsem v Paříži prostudoval i dům, ve kterém na náměstí Place des Vosges bydlel kardinál Richelieu. Navštívil jsem i rodiště tohoto muže v oblasti řeky Loiry. Během jiné cesty jsem se seznámil s Béthune, odkud pocházel kat, který sťal potvoru Mylady de
ill. 227
211
202
VOL N Á TV OR B A II.
-
zpaměti i mnohé pasáže francouzsky. Ale to není ono. Ta krásná romantická vzpomínka je spo jena s určitým věkem a promítá se mi v češtině, včetně tehdy špatně vyslovovaných některých jmen. Velice kuriózně jsme například pokroutili jméno Mousquetona, což byl sluha mušketýra Porthose. Moje matka, která ovládala skvěle francouzštinu mě opravovala, ale já jsem dále vyslovoval Mousquetona špatně, abych před klukama „nedělal zase chytrýho“. Rovněž trpím tím, co z posvátného děje dovedou vyrobit za hrůzostrašné modifikace filmaři. To je pro nás muške týrology doslova odsouzení hodný zločin a svatokrádež. ● Oddaným příznivcem tohoto románu of fences. ● Until now, I insist on the precise interpretation of the Three Musketeers and many years later, I learned numerous passages by heart even in French. But it does not sound that nice. The beautiful romantic reminiscence is connected with certain age and in my mind it is projected in Czech, included some then wrong pronounced names. For instance, very curiously we distorted the name of Mousqueton, who was a servant of the musketeer Porthos. My mother, who perfectly mastered French, corrected me, but I continued in wrong pronunciation of Mousqueton, so as not to “play the know-all“ among boys. I also suffer from horrible modifications
ill. 228
of the sacred story, produced by filmmakers. They are literally damnable crimes and sacrileges for us musketeerologists. ● I am still a devotee of this novel. In 1991 I was rushing along the Atlantic motorway from Paris to Poitiers with my trusty, already fifth in sequence, car Lada Shiguli kombi of Soviet production. There, I did a large spatial composition for architecture - the foyer of a futuristic building at a cultural multifunctional area Centre Devenir - Espace Pierre Mendès France, situated in the vicinity of the Cathedral and near another jewel from the 4th century, one of the oldest monuments, the Romanesque St. John Baptistery. This arrangement is called “La naissance du verre = Born of Glass“. The work needed a complicated metal structure, whose drawing documentation, manufacture and assembly in place was provided by the team of Ing. Petr Rydygr, a design engineer, and Josef Budíček, Rudolf Pospíšil, metalworkers /chapter H - Process of Origin, p. 393/. Unfortunately, I did not find space for illustration of either the work or many others in this book. The possibility of self-fulfillment in such extraordinary contexts was amazing. My work was the entrance of a representative exhibition of Czech glass “La poésie du verre tchèque“, but then it remained a part of the outstanding architecture, in the vicinity of astonishing historical religious jewels, evoking always a huge emotional tension. A meeting of the past and the future. ● During the way, thanks to good-quality infor mation signs I didn´t miss the fact I would pass the town Meung. Immediately, I recalled the character of the count de Rochefort. There, d´Artagnan met that scoundrel, the wounded man, for the first time. Despite of my overloaded car, I didn´t hesitate and had to visit Meung /among others a really charming town looking like the Dumas´s story happened there yesterday/. For the same reasons in Paris I explored also the house, where the cardinal Richelieu lived in the Place des Vosges square. I visited also the birthplace of this man in the Loire river region. During another trip I visited Béthune, where the executioner, who beheaded the beast Mylady de Winter, came from... and other musketeer places of interest as La Rochelle, the island of Ré,
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
OBJECTS SUBSTAN TIALLY UTILIZING T HE OPAX ITE GLASS
-
FR EE GL AS S ART II
203
OB JE C TS S U BS TAN TIAL LY U TIL IZ IN G T H E OPAX ITE GL A S S
-
FR EE G L A S S ART I I
195
Zážitek. Ovšem ráno jsem byl takřka bez peněz a nejen proto, že jsem musel nějaké opatřit, ale i v rámci jakéhosi sebemrskačství a nutné katarze, prodal jsem do antikvariátu několik svých těžkým šetřením nabytých knih, které jsem doslova oplakal. Takovou situaci jsem zažil asi ještě dvakrát. Přišel jsem tak tehdy o bibliografické vydání Havrana Edgara Allana Poea ilustrované Františkem Tichým /bylo to na ručním papíře/. Tak ode mne odputoval také grafik Jacques Callot, Fillovy krajinky Českého středohoří a další parády. S odstupem doby však kiksů tohoto druhu nelituji. Patří k životu a jsem dokonce rád, že jsem taková extempore občas páchal, protože sekundární dopad období pocitu provinění měl vždy pozitivní výsledky. Býval jsem v očistném procesu velmi pilný, ukázněný a udělal spoustu práce. Antikvariát mě několikrát neminul i hodně později, když jsem již měl rodinu a protože svobodné povolání je někdy potvora, stalo se, že jsme doslova neměli na chleba. Díkybohu to však byly situace krátkodobé. Jinak jsem kupoval knihy stále a obzvláště při výjezdech na Západ jsem si dal závazek, že mi vždy musí zbýt peníze na nějakou výtvarnou publikaci. To jsem vždy dodržel. Dnes se všechno dostane zde, ale v dobách socializmu tady toho bylo velmi málo a takto přivezená věc, to byl prostě svátek. Stejná situace byla s gramofonovými deskami. ● CO MI LITERATURA A ČETBA DÁVÁ. Odpověď na otázku, k čemu je mi literatura dobrá, je věc složitá a má více hledisek a rovin. Např. pokud jde o beletrii, je pro mne důležitý aspekt rezonance, hraničící možná s egocentrickou touhou potvrzení mého Já. Když totiž spisovatel vyřkne nebo definuje obdobným způsobem totéž, co cítím nebo si myslím já, vystihne to přesněji, tudíž vidí věci pod stejným zorným úhlem, zažívám velmi libé pocity. Cítím se ihned méně osamocen a nějak jistější. Pomáhá to mé identitě. Nemám tak jako v hudbě žádné potřeby vyhraněných žánrů, stylů a nejsem tím typickým sečtělým člověkem. Čtu často velmi pomalu. Přistihnu se, že se najednou vlastně zastavím, medituji a začne se mi
ill. 241
bookshop. I experienced a similar situation about two more times. Then I forfeited a bibliographic print of The Raven by Edgar Allan Poe, illustrated by František Tichý /on hand-made paper/ in that way. In the same manner I was left by the graphic artist Jacques Callot, the Czech Uplands scenes by Emil Filla and other fineries. Nevertheless in the course of years I haven´t regretted the howlers. They are a part of life and I am even glad I fell into such extempore as the secondary stroke of the guilt period always showed positive results. I used to be very hardworking, well-disciplined and profession is sometimes a beast and it happened we didn´t literally have a bite to eat. Thanks God the situations were just momentary. Otherwise I was buying books all the time and especially during journeys to the West I pledged myself
nechci. Zůstane navždy nerozluštitelným tajemstvím, což je právě krásné. Žádná vědomá souvislost zde není. Podobné vize mám při poslechu Rolling Stones. Proto nemám v oblibě videoklipy. Vnucují mi něco, co se s mými asociacemi a vizemi střetává. Když jsem již dlouho znal skvělou hudbu a dobré texty kapely Pink Floyd z alba „Another Brick in the Wall“ a potom poznal film, byl jsem zklamán. Fantastickou hudbu degraduje, protože jeho výtvarná úroveň je např. narozdíl od Žluté ponorky podle mého názoru chabá a daleko méně hodnotná než hudba. ● Naprosto zřetelné optické vize se mi okamžitě dostavují při poslechu jakékoliv hudby a nikdy se již nemění. Je to zrovna tak nepochopitelné, jako že v opačném směru se mi do mozku nahrne jedna a tatáž hudba, pokud míjím v autě jedno a totéž místo. Několikrát jsem se pokusil tuto skutečnost výtvarně zpracovat, ale zatím se mi to nepovedlo. Je to fascinující. Mám třeba vyzkoušené, že při míjení místa X na mne padne úzkost, jinde naprostý opak, ale prvořadě je to neměnné. ● Naopak prožitek z poslechu francouzských šansonů byl mnohoná sobně umocněn od dob, kdy jsem textům začal rozumět. Velmi mnou vždy pohnul silný obsah repertoáru Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda, Jacquese Brela, Georgese Moustakiho a dalších. Nedovedu si momentálně uvědomit, kdo zpívá píseň, myslím, že to byl Bécaud, která mě svým nádherným textem doslova uchvacovala. Dlouho jsem ji neslyšel, ale dodnes její text umím částečně zpaměti. Těžko krátce popsatelný skvost s pravděpodobným názvem „Une petite fille entre neuf et dix ans = Malá dívka mezi devíti a desíti roky“. Je v tom
of socialism there were just few here and any in such way brought thing was simply a festivity. Similar situation was with gramophone records. ● WHAT LITERATURE AND READING BRING ME. Answering the question of helpfulness of literature for me is complicated and represents several aspects and levels. For example in the matter of fiction the aspect of resonance may be bordering on an egocentric effort of verification of my Ego. Namely if a writer tells or defines in the same way what I feel, if he describes it more precisely, thus seeing things under the same point of view, I am experiencing very pleasant feelings. Immediately, I feel less lonely and somehow more confident. It helps my identity. Analogous to music I have no need of settled genres, styles and I am not a typical well-read man. Often I read very slowly. I catch myself suddenly stopping, meditating and following quite a number of associations. I am resona ting, taking thinks, an inspirational impulsion is sufficient for me and I may put the book off. Often I come at it no more.
ill. 212
ill. 213
ill. 212
VĚŽ V. / 1993
kresba - úvaha o skleněném objektu, 100 x 70 cm, papír, tužka, tuš, tempera, použito pro samostatnou výstavu “Architectonische schoonheid in glas - Ivo Rozsypal - glassculpturen en tekeningen“, Galerie Groll, Naarden, Nizozemsko - NL, 1999, soukromá sbírka Česká republika
TOWER V / 1993 drawing - consideration of a glass object, 100 x 70 cm, paper, pencil, Chinese ink, tempera, used for the individiual exhibition “Architectonische schoonheid in glas - Ivo Rozsypal - glassculpturen en tekeningen“, Groll Gallery, Naarden, the Netherlands - NL, 1999, private collection the Czech Republic
a large beach on the Pacific shore. I shall never have known why the vision of the beautiful relation between father and son arises always with Isis, and I even don´t want to. It will remain an insolvable mystery, which is just nice. There is no conscious connection here. I have similar visions when listening to the Rolling Stones. Therefore, I don´t like video-clips. They push me in something interfering with my associations and visions. I was disappointed, after having seen the film “Another Brick in the Wall“, whereas the outstanding music and good texts in the album by the Pink Floyd group had been known to me already long before. It degrades the fantastic music, as in my mind its artistic level is poor and much less worthy than the music in contrast for instance to the Yellow Submarine. ● When listening to any music, I have absolu tely clear optical visions, which are never more changing. It is as incomprehensible as the fact that on the contrary if I am passing one and the same place by car, my brain gets occupied with one and the same music. Several times, I tried to adapt it artistically, but I haven´t succe eded yet. It is fascinating. My tried-and-tested experience is that when passing a place X, I feel anxiety, somewhere else the contrary, but primary it is unchanging. ● On the contrary, the enjoyment of listening French chansons has significantly risen since I started to understand
ill. 240
kresba 40 x 25 cm, papír, tužka, tuš, tempera, archiv autora
DEMARCATED SPACE IN THE LANDSCAPE / 1991
THALIA II / 1995
-
OBJEK TY S VÝ RAZNÝ M POU ŽITÍM S KL A OPAX IT
neboť obsahovaly velké množství nahých ženských. Mým favoritem byl Rubens. To samozřej mě moudrý otec předpokládal a přístup byl zcela volný. Přesto ale určitá část knih byla pod zámkem. Mezi těmito libri prohibiti to byly nejen opravdu výjimečně drahé publikace a bibliofilie, ale také právě tematika sexuální, v podobě např. Dějin mravů, které byly sice v němčině /Die Sitten Geschichte/, ale obrazově často velmi peprné a tudíž do určitého věku nepřípustné. Takže velmi mlád jsem byl přiveden k dějinám umění také skrze pubertální erotické zájmy. ● Protože se rodiče stýkali s inteligentními lidmi, nehovořilo se doma o pitomostech, a hlavně také díky zmíněné knihovně měl jsem často před svými vrstevníky vědomostní předstih. V žádném případě jsem však nebyl přemoudřelé dítě a bláznivý nesympatický knihomol. Ta kovou chybu by rodiče nepřipustili. Ty informace a vědomosti se dostavovaly a konzervovaly za pochodu zcela nenásilným, přirozeným způsobem. Na měšťance nás měl již zmíněný ředitel Sáňka na češtinu. Byla to známá figura z řad brněnských intelektuálů, měl velké vědomosti a jeho výklad také často do všech možných oblastí vědění odbíhal. Byl velmi překvapen, že jsem v jedenácti letech věděl nejen kdo to byl Cicero, ale taky co je cicero, tedy termín
OBJEC TS SU B STAN TIAL LY UTILIZIN G T H E OPAX ITE GL AS S
big
-
FR EE GLASS ART II
RITUAL SPACE / 1992 - 94 object - black and white opaxite glass, crystal with an inner structure, flat glass float, coloured hot shaped glass - blue and red, glued, cut, polished and partly sandblasted, exploited also the technology of water jet cutting, height 64 cm, diameter of the outer circle 80 cm, created for the individual exhibition, “Ivo Rozsypal - Glass Architecture“ Rob van den Doel Gallery, Prague, 1994, Dr. Michael Dolff Collection, Bocholt, Germany - D
209
ill. 209
194
VOL N Á TV OR BA II.
-
ill. 214
OB JE K TY S VÝ R AZ N Ý M P OU ŽIT ÍM S K L A OPAX IT
ill. 215
ill. 215,216
ŽLUTÁ ETUDA / 1994
HROTY I., II. / 1991
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál a opál s vnitřní strukturou, žlutá tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, 15 x 15 x 17 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Laminated Objects“, Galerie Rob van den Doel, Den Haag, Nizozemsko - NL, 1995, soukromá sbírka Nizozemsko - NL
kresby - úvahy o skleněných objektech, 100 x 70 cm, papír, tužka, tuš, pastelka, archiv autora
YELOW STUDY / 1994
drawings - considerations of glass objects, 100 x 70 cm, paper, pencil, Chinese ink, crayon, author´s archive
TIPS I, II / 1991
object - black and white opaxite glass, crystal and opal with an inner structure, yellow tango colour, glued, cut, polished, 15 x 15 x 17 cm, created for the individual exhibition „Laminated Objects“, Rob van den Doel Gallery, Den Haag, the Netherlands - NL, 1995 private collection the Netherlands - NL
ill. 217
KONTAKT / 1991 kresba k realizaci skleněného objektu, 100 x 70 cm, papír, tužka, tuš, tempera, akryl
ill. 210
ANIMÁLNÍ KONSTRUKCE I. / 1992 bibliophilias but also the sexual themes as e.g. History of Morals however in German /Die Sitten Geschichte/ but with pictures often very peppery and thus non-permissible until certain age. Thus I was brought to the history of art by pubescent sexual interests as well. ● As my parents kept company of men of brains there were not any stupidities discussed at home, and I was often in advance of my schoolmates because of knowledge thanks to the mentioned library. In no case I was an over clever child and crazy unsympathetic book-worm. My parents wouldn´t allow it. The information and knowledge appeared and preserved continuously in a peaceable, natural way. At the burgher-school our Czech teacher was the already mentio ned headmaster Sáňka. He was a known person ranging among Brno intellectuals, with huge cognizance and also his explanations often wandered in all possible spheres. He was very surprised I knew not only Cicero but also cicero, i.e. a term connected with printing, when I was eleven. ● First I fully realized the unusual disposable knowledge reached thanks to the library after entering the glass school in Kamenický Šenov. I knew the major part of what my schoolmates learned in the history of art lessons. It was why I started to appreciate books even more. Later, I have not only inherited a lot of books from my father, but throughout the life
ill. 214
RITUÁLNÍ PROSTOR / 1992 - 94
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál s vnitřní strukturou, ploché sklo float, barevné hutní sklo - modrá a červená, lepeno, broušeno, leštěno a částečně pískováno, použita rovněž technologie řezání vodním paprskem, výška 64 cm, průměr vnějšího kruhu 80 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Ivo Rozsypal - Glass Architecture“ Galerie Rob van den Doel, Praha, 1994, sbírka Dr. Michael Dolff, Bocholt, Německo - D
object - black and white opaxite glass, crystal with an inner structure, optical crystal red tango colour, metal /circle/, glued, cut, polished, height 60 cm, width 60 cm, depth 55 cm, created for the exhibition Kanazawa ´95 - JAP, catalogue, won the Silver Prize, Dr. Michael Dolff Collection, Bocholt, Germany - D, a picture from the exhibition catalogue - ill. 239, diplomas of the Kanazawa prize and their highly aesthetic adjustment - ill. 240
in front of the wakening feminity. ● ART AND SEXUALITY. Any work without this link has no drive and charge. If trying to explain this question, I always provide an illustration. At Pan -
VOLNÁ TVOR BA II.
drawing 40 x 25 cm, paper, pencil, Chinese ink, tempera, author´s archive
velká
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál s vnitřní strukturou, optický křišťál, červená tangobarva, kov /kruh/, lepeno, broušeno, leštěno, výška 60 cm, šířka 60 cm, hloubka 55 cm, vytvořeno pro výstavu Kanazawa ´95 - JAP, oceněno Stříbrnou cenou, sbírka Dr. Michael Dolff, Bocholt, Německo - D, snímek z katalogu výstavy - ill.239, diplomy ceny Kanazawa a jejich vysoce estetická adjustace - ill.240
Gilbert Bécaud, Jacques Brel, Georges Moustaki and others. I can´t actually realize, who was singing the song I was literally smitten with due to its wonderful text, maybe Bécaud. For a long
208
ill. 213
VYMEZENÝ PROSTOR V KRAJINĚ / 1991
ill. 239,240,241
THALIA II. / 1995
CONTACT / 1991
objekt - sklo opaxit černý, křišťál a opál s vnitřní strukturou, žluté hutní sklo tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno,výška 40 cm, šířka 45 cm, délka 55 cm, soukromá sbírka Německo - D
drawing for realization of a glass object, 100 x 70 cm, paper, pencil, Chinese ink, tempera, acryl
ANIMAL CONSTRUCTION I / 1992 object - black opaxite glass, crystal and opal with an inner structure, yellow hot shaped tango colour, glued, cut, polished, height 40 cm, width 45 cm, length 55 cm, private collection Germany - D
ill. 209
ill. 210
kresba - nezbytný počátek vzniku objektu ill. 216
drawing - necessary outset of object origin
190
VOLNÁ TVOR BA II.
-
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
ill. 174
POHLED DOVNITŘ III. / 1992 objekt - sklo opaxit černý a bílý, opál, křišťál s vnitřní strukturou, lepeno, broušeno, leštěno, výška 12 cm, délka 21 cm, šířka 12 cm, Essener Glasgalerie - Gerd Kruft, Essen, Německo - D
LOOK INSIDE III / 1992 object - black and white opaxite glass, opal, crystal with an inner structure, glued, cut, polished, height 12 cm, length 21 cm, width 12 cm, Glass Gallery of Essen - Gerd Kruft, Essen, Germany - D
ill. 175
ZMATEK V MÉ DUŠI / 1992
objekt - kombinace hutního skla s vnitřní strukturou a lepeného opaxitu černého a bílého, výška 14,4 cm, délka 13,9 cm, šířka 12,5 cm. Publikováno v souboru “Tschechische Glaskunst, 1945 - 2000“, sbírka Dr. Alfred Dittrich, Vídeň, Rakousko - A
CONFUSION IN MY SOUL / 1992 object - a combination of hot shaped glass with an inner structure and glued black and white opaxite, height 14,4 cm, length 13,9 cm, width 12,5 cm. Published in the collective volume “Tschechische Glaskunst, 1945 - 2000“, Dr. Alfred Dittrich Collection Vienna, Austria - A
OBJECTS SUBSTAN TIALLY UTILIZING T HE OPAX ITE GLASS
-
FR EE GLASS ART II
191
196
VOLNÁ TVOR BA II.
-
křišťál a opál s vnitřní strukturou
ill. 155
ENERGIE II. / 1987
object - black and white opaxite glass, crystal with an inner structure, orange-red tango colour, glued, cut, polished, height 28 cm, width 16 cm, depth 6 cm, created for an individual exhibition “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Air, Water, Earth, Civilisation/, Gottschalk - Betz Gallery, Frankfurt am Main, Germany - D, 1987, 1988 exhibited at an individiual exhibition at the Sanske Gallery, Zürich, Switzerland - CH, published in the book by Tsuneo Yoshimizu “The Survey of Glass in the World 6“, 1992, private collection USA
OBJECTS SUBSTAN TIAL LY UTIL IZING T HE OPAX ITE GLASS
-
FR EE GLASS ART II
163
150
V OL N Á T V OR B A II.
-
151
AGGRESSIVE RAIN II / 1987 four-pieces object - combined technology of glass and metal, black and white opaxite, red tango colour, flat glass float partly painted, the structure of glass formed in kiln, height 120 cm, width 100 cm, depth 150 cm, created for an individual exhibition “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“ /Air, Water, Earth, Civilisation/, Gottschalk-Betz Gallery , Frankfurt am Main,1987, Dr. Michael Dolff Collection, Bocholt, Germany - D
ill. 164
výše zmíněná výstava, odshora objekty : “Následek, Agresivní déšť I., Agresivní déšť II.“
A PART OF THE INSTALLATION OF AN EXHIBITION / 1987
ill. 157
the above mentioned exhibition, the objects from above : “Consequence, Aggressive Rain I, Aggressive Rain II“
výboru, dalších čtyř jako tvůrce. /V době porevoluční jsem byl účastníkem IGS popáté v roce 2000./ Pro první dvě sympozia jsem rovněž vytvořil plakáty, upomínkové předměty a diplomy /kapitola D 2 - Volná tvorba II., str. 232/. Plakát pro druhé sympozium, pohled na sklářskou huť z ptačí perspektivy, chci zmínit v souvislosti s výzdobou města, resp. výloh mnoha novoborských obchodů. Můj kolega a spolužák z VŠUP Miroslav Čermák /kapitola G - Historie, str. 370, ill. 8/, vtipný a invenční umělec, nahradil příslušné ukázky prodejního zboží úsměvnými objekty ze skla, které onen artikl mírně karikovaly a byly seřazeny v zajímavých kompozicích, jejichž druhou složkou byl můj plakát, který probíhal prostorem v dynamických masivních proudech. Např. měkké tvary fotoaparátů foukaných ze skla na mě působily tak roztomile, jako kdyby Josef Lada dělal popart. Nebyl přímým oficiálním účastníkem sympozia. Jen tak pro zábavu a z recese se zde však objevil mimořádný počin, podle mého názoru zastiňující mnohé výsledky sympozia. Obdivuhodný výkon, který by neměl být zapomenut jako neoficiální výrazné dílo 2. IGS. V recenzích se o tom kromě krátké zmínky
poster for the second symposium - a bird´s eye view of a glasshouse in context of the decoration of the town and/or shop windows of various shops in the town. My colleague and VŠUP schoolmate Miroslav Čermák /chapter G - History, p. 370, ill. 8/, a witty and inventive artist repla ced the appropriate samples of sold goods in many shops at Nový Bor with smiling glass objects mildly caricaturing the goods and arranged in interesting compositions with my poster as the other object running through the space in dynamic massive streams. E.g. the soft shapes of cameras blown of glass affected me similarly as if Josef Lada would make popart. He wasn´t a direct participant of the symposium. There for entertainment only and mischief-making he realized an exceptional enterprise in my opinion overshadowing many results of the symposium. An wonderful achievement which shouldn´t be forgotten as an unoffcial outstanding work of the 2 nd IGS. Reviews except of a brief notice by A. Langhamer made no reference. I thought of my colleague Čermák´s work highly. It is visible from the obituary I wrote upon his untimely death in 2003 /chapter G - History, p.383/. There are artists visible and less visible ones. The others used to be sometimes very good. So the Čermák´s case was. The theme of visualization would
ill. 158
ill. 156
OB J E C TS S UB S TAN TIALLY U TILIZING T H E OPAX ITE GL A S S
v průběhu pobytu jeho průvodcem a poradcem. Stal se tedy i mým osobním hostem, neboť mi bylo trapné nechávat ho napospas socialistickému hoteliérství a ubytoval jsem ho i s asistent kou v našem domě. S mojí ženou jsme se mu snažili vytvořit příjemné prostředí a zajímavou mimopracovní časovou náplň. Byl roztomilý zejména svým zájmem o večerníčky a televizní zprávy, kterým samozřejmě nerozuměl a nechtěl je překládat. ● Toto všechno byla předehra k velké události, která ve stejném roce na podzim Novým Borem doslova zatřásla. Bylo to první sympozium IGS. Psal se rok 1982, tedy ještě hluboce předrevoluční normalizační doba socializmu, a pozvat do malého města zástupy lidí ze Západu, zorganizovat vše finančně atd., to vyžadovalo velkou odvahu. Protože nejen toto první sympozium, ale i následující v roce 1985 - to nějak překračovalo realitu, jako kdyby zde přistáli Marťani. Protože o tom poměrně dost vím, je skoro mou povinností o pozadí tohoto úctyhodného počinu něco sdělit. Nemělo by se zapomínat na ty, kteří se akci odvážili v nelehké době prosadit, vzít na svá bedra veškerou odpovědnost a velení. Nebylo to vůbec samozřejmé a již tehdy jsem poměrně obtížně vysvětloval svým kolegům, že bez Pavla Hlavy a Ing. Františka Arnošta, který tomu všemu coby ře ditel Crystalexu dal průchod, by nikdy sympozia nevznikla. Hlava coby umělec i jako funkcionář u sklářské výtvarné obce příliš oblíben nebyl. Nejsem žádným protektorem jeho osoby,
ill. 163
AGRESIVNÍ DÉŠŤ II. / 1987
ČÁST INSTALACE VÝSTAVY / 1987
movement, intensive primarily at American universi ties inspired by activities of the great guru Prof. Harvey Littleton, who promoted work with glass within the polytechnical education. The Glass Art Society was established and its head was Marvin Lipofsky. That all influenced Europe too and a period of very agile activities, contacts as well as symposia began. ● In our country a more expressive contact with the world took place entirely through exhibitions by then. In addition those were just exhibitions abroad we participated in. Nobody was too much invited to our country. Though we lived behind the iron curtain something started to move. The glassworks Škrdlovice afforded first symposia with an international participation in comparatively medium-sized extent.● PROLOGUE TO THE SYMPOSIA IGS. In Nový Bor something started to happen. The first guest invited by Crystalex, impulse given by Pavel Hlava, in the spring of 1982 for sampling was the above-mentioned President of Glass Art Society, a known Ameri can artist Prof. Marvin Lipofsky. I was asked by the director of Crystalex Ing. František Arnošt, Prof. Stanislav Libenský and the chairman of the creative council Pavel Hlava to be his guide and advisor
OB JEK TY S V Ý R A ZN Ý M P OUŽITÍ M SK LA OPAX IT
objekt čtyřdílný - kombinovaná technologie skla a kovu, sklo opaxit černý a bílý, červená tangobarva, ploché sklo float, částečně malováno, skleněná struktura tvarovaná v peci, kovová konstrukce, výška 120 cm, šířka 100 cm, hloubka 150 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Luft, Wasser, Erde Zivilisation“ /Vzduch, voda, země, civilizace/, Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt am Main, Německo-D,1987, sbírka Dr. Michael Dolff, Bocholt, Německo - D
ill. 163
IVO ROZSYPAL CZECH REPUBLIC
crystal and opal with an internal structure - dynamic organic movement - an important contrast of strictly parallel tectonics of opaxite layers
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
F R EE G L A S S ART II
intenzivním na amerických univerzitách, inspirovaných aktivitami velkého guru prof. Harvey Littletona, který v rámci polytechnické výchovy propagoval práci se sklem. Vznikla Glass Art Society a jejím šéfem byl Marvin Lipofsky. To vše mělo dopad i na Evropu a nastala doba velmi čilých aktivit, kontaktů a také sympozií. ● U nás se výraznější kontakt se světem odehrával doposud výhradně prostřednictvím výstav. Navíc šlo pouze o výstavy, kterých jsme se účastnili my venku. K nám jsme nikoho příliš nezvali. Žili jsme za železnou oponou, ale přesto se začalo něco hýbat. První sympozia s mezinárodní účastí si dovolila sklárna ve Škrdlovicích v poměrně komorním měřítku. ● PŘEDEHRA K SYMPOZIÍM IGS. V Novém Boru se však také začalo něco dít. Jako první vlaštovka byl na jaře roku 1982 pozván Crystalexem na popud Pavla Hlavy ke vzorování právě výše zmíněný Prezident of Glass Art Society, známý americký umělec prof. Marvin Lipofsky. Byl jsem ředitelem Crystalexu Ing. Františkem Arnoš tem, prof. Stanislavem Libenským a předsedou výtvarné rady Pavlem Hlavou požádán, abych byl
dynamický organický pohyb - důležitý kontrast přísné paralelní grafické tektoniky vrstev opaxitu
-
-
ENERGY I / 1987 object - black and white opaxite glass, crystal, orange-red tango colour, glued, cut, polished, height 30 cm, width 30 cm, created for an individual exhibition “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Air, Water, Earth, Civilisation/, Gottschalk-Betz Gallery, Frankfurt am Main,1987, Dr. Michael Dolff Collection, Bocholt, Germany - D
proud I was there and might partly have merit in it. ● THE PRE-REVOLUTION SYMPOSIA ARE NON-REPEATITIVE. Today no private company even with the best will can´t afford it in such intentions. It is logical as there is no support of the occasional socialist megalomania for the companies. Therefore it is very respectable that the symposia are periodically continuing under given possible intentions however in a smaller scope. ● Our country showed off itself with the events. For the Czech national image all the symposia did a giant job which is essential. It is really something like a common patriotic achievement which is very valuable. We artists may gradually learn not to take similar donations for granted. Symposia brought profit for artists not for those who financed them. I believe the artists have realized it. It brought surely publicity both for the pre-revolution Crystalex and for its present privatized state.
ill. 154,155
VOLN Á TVORBA II.
197
ill. 156
ENERGY II / 1987
156
FR EE GL ASS ART II
ENERGIE I. / 1987
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál s vnitřní strukturou, oranžovočervená tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, výška 28, šířka 16, hloubka 6 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Vzduch, voda, země, civilizace/, Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt am Main, Německo - D, 1987, 1988 vystaveno na samostatné výstavě v Sanske Gallery, Zürich, Švýcarsko - CH, publikováno v knize Tsuneo Yoshimizu “The Survey of Glass in the World 6“, 1992, soukromá sbírka USA
-
-
objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál, oranžovočervená tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, výška 30 cm, šířka 30 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“ /Vzduch, voda, země, civilizace/, Galerie Gottschalk-Betz, Frankfurt am Main,1987, sbírka Dr. Michael Dolff, Bocholt, Německo - D
ill. 175
VOLNÁ TVOR BA II.
Thanks to what I read my own creativity grows profusely whereby I am getting to the other aspect of the influence of reading which is an inspiration. ● ŠVEJK AND CANDIDE. There are people with marked barriers of interests in literature. Some people have Švejk at their bed as calmative. Instead of Švejk I have Candide by Voltaire. When speaking of Švejk, I have to say I have an ambivalent relation to the work similarly as my father had, as I realize its unexceptionable, often deforming impact onto thinking and behaviour of the Czech basin inhabitants. I am going to try to explain why. Without doubts it is a genius multilevel work. Unfortunately majority of people choose just something of it, especially bearing a pub odour, which is almost a cultic value in our country. The sound of beer bottles clinking in plastic bags is still for numerous fellow-citizens a dulcet music and a he-mannish proof. And unfortunately this is a part of certain reasoning, celebration of spivery and inclination to narrow-minded Czech thinking and to praising for cunning. I think a high percentage of people similarly do not fully understand Hrabal or some early movies by Forman reflecting the human mediocrity. It is misinterpreting to see it as its celebration. These works do state, not glorify the mentioned properties. Thus if speaking about an ambivalent relation, then just because Švejk is a work able to influence, unfortunately also negatively, and
OBJECTS SUBSTAN TIALLY UTIL IZING T HE OPAX ITE GLASS
ill. 154
162
ill. 217
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
vytrácí. Náš národ by si měl sebe sama více považovat. Skákání při sportovních kláních je pomíjivá davová hysterie. To není sebevědomí jedince, občana a souručenství příslušníků národního celku. ● Věnoval jsem tomuto tématu hodně prostoru. Jsem pyšný, že jsem byl zkrátka při tom a snad nesu část zásluh i já. ● PŘEDREVOLUČNÍ SYMPOZIA JSOU NEOPAKOVATELNÁ. V takových rozměrech si dnes obdobnou akci žádná soukromá firma při nejlepší vůli nemůže dovolit. Je to logické, protože za firmami dnes již nestojí opora občasného socialistického megalomanství. Proto je velmi úctyhodné, že v daných možných intencích, byť v komornější míře, sympozia přesto nadále periodicky pokračují. ● Naše země se těmito počiny velmi blýskla. Pro image národa českého vykonala všechna dosavadní sympozia obří dílo, a to je podstatné. Je to opravdu něco jako obecný vlastenecký čin, a to je velmi cenné.
ill. 174
odvíjet celý řetězec asociací. Rezonuji, zamyslím se, inspirativní impuls mi v ten moment stačí a třeba knihu na čas odložím. Často se k ní již více nedostanu. To, co jsem přečetl, rozbují moji vlastní kreativitu, čímž se dostávám k druhému aspektu vlivu četby, a tou je inspirace. ● ŠVEJK A CAN DIDE. Jsou lidé, kteří mají vyhraněné mantinely zájmů o literaturu. Jsou lidé, kteří mají u postele na uklidnění Švejka. Já mám místo Švejka na uklidnění Voltairova Candida. Když jsem se již dotknul Švejka, musím říci, že mám, tak jako měl můj otec, k tomuto dílu ambivalentní vztah, protože si uvědomuji jeho neoddiskutovatelný, často deformující dopad na myšlení a chování obyvatel české kotliny. Pokusím se to vysvětlit. O tom, že je to geniální vícevrstevnaté dílo, není pochyb. Bohužel velká část národa si z něj však vybírá pouze něco, zejména to, co má hospodský odér, což je u nás hodnota téměř kultovní. Zvuk cinkání pivních lahví v igelitkách je přece pro mnoho našich kompatriotů libou hudbou a vizitkou chlapáctví. A to bohužel patří k určitému zdůvodnění, oslavě flákačství a sklonu k čecháčkovství a chvále vyčuranosti. Myslím, že velké procento národa vůbec v plné míře obdobně nechápe Hrabala či některé filmy počáteční Formanovy tvorby, nastavující zrcadlo lidské pro střednosti. Je mylné chápat to jako její oslavu. Tato díla totiž zmíněné vlastnosti konstatují, ale neglorifikují. Pokud tedy
ill. 159
during his stay. Thus he became also my personal guest as it was painful to me to leave him at the mercy of the socialist hotel care and I accommodated him with his assistant in our house. I and my wife tried to create a pleasant atmosphere and an interesting leisure program for him. He was lovely especially due to his interest in bedtime TV stories and TV news he could not understand naturally but he didn´t want to have them translated. ● That all was a prologue to the great event which literally shook up Nový Bor in the same year in the autumn. It was the first symposium IGS. It was in 1982, thus even deeply pre-revolutionary normalized period of socialism and to invite crowds of people from West to a small town, to organize it financially etc., it needed a great courage. As not only the first symposium, but also the following one in 1985 - got over the reality, it was something like UFO landing here. As I know quite a lot about it, it is almost my duty to say something about the background of the event. Those who dared to enforce all of that in such complicated period, to take on their shoulder all the responsibility and management, shouldn´t be forgotten. It wasn´t easy at all and already then I explained to my colleagues that the symposia would have never originated without Pavel Hlava and Ing. František Arnošt who as the Crystalex director supported all. Hlava as both an artist and an official wasn´t too popular with the glass creative community. I am a protector neither of his person nor of his work. But to be objective I will try to set matters right. The popular personality of Professor Libenský played his role in the symposium preparations, adding lustre especially in the course of the event, but he, however respected, had no necessary power due
ill. 157,158
OÁZA I., II. / 1987
objekty - sklo opaxit černý a bílý, křišťál a opál s vnitřní strukturou, žlutá tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, I. - výška 10 cm, šířka 20 cm, hloubka 20 cm, II. - 10x10x10 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Vzduch, voda, země, civilizace/, Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt am Main, Německo - D,1987, soukromá sbírka Švýcarsko - CH
OASIS I, II / 1987 object - black and white opaxite glass, crystal with an inner structure, yellow tango colour, glued, cut, polished, I - height 10 cm, width 20 cm, depth 20 cm, II - 10x10x10 cm, created for an independent exhibition “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Air, Water, Earth, Civilisation/, Gottschalk-Betz Gallery, Frankfurt am Main, 1987, private collection Switzerland - CH
DÍRA - STUDNA / 1987
ill. 159
dvoudílný objekt - sklo opaxit černý a bílý, žlutá tangobarva, lepeno, broušeno leštěno, rastr ze skleněných tyček stavovaný a lehaný v peci, průměr 40 cm, výška 14 cm, vytvořeno pro samostatnou výstavu “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“ /Vzduch, voda, země, civilizace/, Galerie Gottschalk - Betz, Frankfurt, Německo - D, 1987, 1988 solo výstava “Ivo Rozsypal - Neu Werke“ Sanske Gallery, Zürich, Švýcarsko - CH, soukromá sbírka USA, druhá varianta Muzeum Narodowe, Wrocław, Polsko - PL
HOLE - WELL / 1987 ill. 164
two-pieces object - black and white opaxite glass, yellow tango colour, glued, cut, polished, pattern of glass sticks kiln fused and slumped, diameter 40 cm, height 14 cm, created for an individiual exhibition “Luft, Wasser, Erde, Zivilisation“, /Air, Water, Earth, Civilisation/, Gottschalk-Betz Gallery, Frankfurt am Main, 1987, 1988 a solo exhibition “Ivo Rozsypal - Neu Werke“ Sanske Gallery, Zürich, Switzerl.- CH private collection USA, the other version National Museum, Wrocław, Poland - PL
OBJECTS SUBSTAN TIAL LY UTIL IZING T HE OPAX ITE GLASS
-
FREE GL ASS ART II
157
152
VOL N Á TVOR B A II.
-
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
ani díla. Ale ve snaze býti objektivním se pokusím věci přivést na pravou míru. Populární osobnost profesora Libenského v přípravě sympozia sehrála svou roli a zejména v průběhu dodávala akci řádný lesk, ale on, byť respektován, byl v té době v pozici, kdy z důvodů politických neměl potřebnou moc. Hlava tu pozici měl. Byl natolik chytrý, že v rámci budování osobní kariéry podnikl tento tah „pro kolektiv“. A my jsme se, marná sláva, s tou kariérou často vezli. Kdo si to nepřizná, není buď v obraze, nebo tak činí odmítavě a priori. Ale i pro Hlavu musela být tato zcela mimořádná akce velmi těžkou úlohou. Další nepříliš populární osoba, prof. Jozef Soukup coby předseda Českého fondu výtvarných umění sehrál velkou pozitivní roli jak ve fázi počáteční v souvislosti s financováním akce, tak ve fázi závěrečné pokud šlo o dohody, které rozhodly, že výsledky IGS zůstaly jako celek v majetku Crystalexu. To je málo známá skutečnost. Taková byla prostě doba. Poměrně dobře informovaný jsem proto, že jsem byl členem přípravného organizačního výboru prvního sympozia. Zdůrazňovat pod jakým drobnohledem tajné policie jsme byli, není asi nutné. To opravdu nebyla žádná legrace.
to political reasons. Hlava had the position. He was clever enough to carry out the move for “the collective“ within the scope of his personal career building. And we were often somehow involved in it. Who doesn´t admit it is either out of picture or is refusing it a priori. But even for Hlava the quite extraordinary event must have been a very difficult aim. Another not very popular person, Prof. Jozef Soukup as the chairman of the Czech Foundation of Fine Arts played a very positive role both initially in context of financing the event and in the final phase concerning agreements determining Crystalex as the holder of complete results of the IGS. This fact is not known very well. It was simply the time. I know a lot about it as I was a member of the preparatory organizational committee of the first symposium. It isn´t probably necessary to bring back our secret police supervision. It really was no fun at all. ● Especially the first two symposia 1982 and 1985 were literally a creative and social blockbuster. Our town seemed to “blow up“. Also our new house was blowing up, passers-by coming and going, and I am often thinking of how many secret observers and recorders were among so
OBJECTS SUBSTAN TIALLY UTILIZING T HE OPAX ITE GLASS
-
FR EE GL AS S ART II
153
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY VOLNÁ TVORBA 2
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY VOLNÁ TVORBA 2
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 261
ill. 261
ill. 262
STUDIE / 2000 přípravná kresba k realizaci objektu “Pocta Ikarovi“, papír, tužka, tuš, tempera, 100 x 70 cm, sbírka Dr. Alfred Dittrich, Vídeň, Rakousko - A
STUDY / 2000 preliminary drawing for realization of the object “Homage to Icarus“, paper, pencil, Chinese ink, tempera, 100 x 70 cm, Dr. Alfred Dittrich Collection, Vienna, Austria - A
ill. 262
POCTA IKAROVI / 2001 objekt - sklo opaxit černý a bílý, křišťál a opál s vnitřní strukturou, opál, červená tangobarva, lepeno, broušeno, leštěno, vnitřní partie zpracována řezáním vodním paprskem, výška 50 cm, šířka 52 cm, hloubka 8 cm, sbírka Dr. Alfred Dittrich, Vídeň, Rakousko - A
HOMAGE TO ICARUS / 2001 object - black and white opaxite glass, crystal and opal with an inner structure, opal, red tango colour, glued, cut, polished, the internal part processed by cutting with water jet, height 50 cm, width 52 cm, depth 8 cm, Dr. Alfred Dittrich Collection, Vienna, Austria - A
k jeho trýznitelům. Je to prostě vnitřní potřeba. Někdo se tak prostě narodí a nemůže jednat jinak. Ostatně to potvrzuje i literatura. Velmi blízkou paralelu můžeme nalézt v povídce Alexandra Solženicyna „Jeden den Ivana Děnisoviče“ /první dílo tohoto autora, které se oficiálně v naší vlasti objevilo/. Když skupina muklů opouští rozestavěnou zeď a vrací se pod samopaly do lágru, Ivanu Děnisovičovi to nedá, a i když riskuje, povystoupí z řady, aby zkouk nul, jestli zeď opravdu postavili řádně a rovně. Samozřejmě takové vlastnosti mohou vést až k extrémům, jaké známe z Mostu přes řeku Kwai, ale tam je to dáno ještě jinými, řekl bych až patologickými rozměry a to nebyl případ Ivana Děnisoviče, ani mého otce. Kdyby mohli sabotovat výrobu nacistických bomb, určitě by to udělali. ● Vím, že obdobné vlastnosti jsem po rodičích zdědil, protože matka měla stejný přístup k práci jako otec. ● Když v počátečních větách této knihy říkám, že ten, kdo peče chléb je důležitější než já, není to póza a fráze. Byl jsem vychován v úctě k hodnotám a chléb byl pro nás opravdu božím darem. Ostatně narodil jsem se za války v roce Heydrichiády a vyrůstal v nejednoduchém poválečném a potom stalinském období a prosté potraviny nebyly zdaleka samozřejmostí. ● CO TO TVOŘENÍ VLASTNĚ JE? CO ŘÍKÁ MOJE OSOBNÍ ZKUŠENOST? Povolání, které mám je nelítostné. Pokud má za něco stát, prvořadou nutností je emocionální vypětí doprovázející vznik díla, ze kterého má vyzařovat nějaká síla. Ta síla se tam musí nějak dostat a já ji musím hlavou a rukama dodat. Emocionální složka musí být vybičována na maximum a výkon může být velmi sžírající. Nevím již, kdo to řekl, ale tuším to byl Delacroix, že pokud má vzniknout silné dílo, musí se duch umělce svíjet jako had v ruce věštkyně. Je to výstižné. Tvorba je věčný zápas a náročná bitva. Jinak výsledek za nic nestojí. Míra tohoto prožívání je asi u každého jiná. Já ale patřím k těm, kteří tvoření prožívají velmi intenzivně. A to nemusí jít vůbec o něja ký sdělný obraz či monument. I řešení designu, např. nápojového souboru, je ve finální fázi stejnou bitvou. ● Obrovský výdej fyzické i duševní energie se netýká pouze vlastní tvorby, nýbrž i otázek existenčních. Dát se cestou výtvarníka ve svobodném povolání je pohyb na tenkém ledě. Je to věčná ekonomická nejistota, protože často jde o značně riskantní tahy a investice do něčeho, co se vůbec nemusí vrátit. ● DAŇ Z EMOCIONÁLNÍHO NASAZENÍ. Kdybych se stal lékařem, geodetem, geografem, jistě bych se i v těchto povoláních snažil odevzdat maximum. Přesto jsem však přesvědčen, že bych žil úplně jinak a vypadal bych i fyzicky jinak, neměl bych kila navíc a nepochybně bych žil prvořadě zdravěji. Neměl bych za sebou tisíce hodin noční vypjaté práce, množství cigaret a dříve i vypitého vína. V mém případě to bylo spojeno i s hodně těžkou prací fyzickou, zejména pokud šlo o realizace v architektuře. ● Prof. Libenský vždycky zdůrazňoval, že dělat UMĚNÍ JE ŘEHOLE. Nepředpokládám, že to bylo z jeho hlavy, ale důležité je na to nezapomínat. Je to opravdu práce, vyžadu jící absolutní nasazení, permanentní hledání. To ovšem neznamená, že výsledkem by mělo být něco upracovaného a upachtěného. Naopak čím více je umělec potentní a invenční, tím je to těžší, neboť je bombardován množstvím nápadů. A pokud se potopí do řešení nějakého úkolu, odvíjí se najednou úplná řetězová reakce variant a možností. Vybrat a zvolit nejlepší cestu bývá dřina. To je můj případ a někdy závidím těm, kteří nápady z hlavy těžce dolují. Já jsem většinou z množství řešení, která mi projdou hlavou i na papíře značně vyčerpaný. Tím ovšem popisuji proces vzniku, jehož komplikovanost nesouvisí s vlastním výsledkem, který musí mít náboj, svěží jiskru a životodárnou šťávu. Za každých okolností musí věc ve svém výsledku zářit a ten vysilující proces zůstat ukryt v pozadí. Pokud tam ale ta bitva není cítit, na výsledku je to stejně nějak znát. ● HRAVOST. Zdá se mi, že je dnes trochu v módě
226
V OL N Á TV OR B A II.
-
an internal need. Someone is simply born that way and can´t do otherwise. Besides, it has been proved also in literature. A very close parallel can be found in a story by Alexander Sol shenitsin “One Day in the Life of Ivan Denisovich“ /the first work of this author, officially pre sented in our country/. When a group of cons leaves a semifinished wall and returns under kalashnikows back to camp, Ivan Denisovich can´t resist and despite of risk falls out to check if the wall is built properly and evenly. Such properties can naturally lead to extremes known from the Bridge over the river Quai, however there are decisive even other, almost pathologi cal proportions, which was the case neither of Ivan Denisovich nor my father. If they were able to sabotage the Nazi bombs production, they would surely do so. ● I know, I inherited similar properties from my parents, as mother had the same approach to work as father did. ● If in the opening sentences of this book I say, who bakes bread is more important than me, it is no pose and phrase. I was brought up to revere values and bread was really blessing for us. By the way, I was born during the war in the year of Assassination of Heydrich and grew up in the uneasy post-war and then Stalinism period, where the basic foodstuffs were by far not that common. ● WHAT IS ACTUALLY THE ART WORK? WHAT SAYS MY PERSONAL EXPERI ENCE? My profession is merciless. Should it be worthwhile, the emotional tension, accompanying the work origin, is the primary necessity, which must irradiate some power. The power has to get in somehow and I have to bring it in with my head and hands. The emotional element must be whipped to maximum and the achievement can be very scathing. I don´t know any longer who, maybe Delacroix, said that for creating an impressive work, ...the artist´s spirit must wriggle like a snake in pythoness´s hands... It says it all. Creating something means an everlasting fight and a demanding battle. Otherwise, the result isn´t any good. Such experience extent is probably individual. Nevertheless, I belong among those experiencing creating very intensively. And it needn´t be some communicative painting or monument. Even a design, e.g. a drinking set, presents similar battle in its final stage. ● An immense expenditure of both physical and intellectual energy concerns not only the actual work but also life questions. Turning to an artistic free-lance profession means moving onto the thin ice. It is an everlasting economic uncertainty, as there are often very risky moves and investment into something that does not have to return. ● EMOTIONAL ENGAGEMENT TOOL. If I were a doctor, geodesist, geographer, even in these professions I would surely endeavour to turn in maximum. Despite, I am sure, I would live and even physically look differently, have no overweight and primarily and undoubtedly live in a more healthy way. I wouldn´t have passed through thousands nights of demanding work, lots of cigarettes and earlier even so much wine. In my case it was also in connection with very hard manual work, especially concerning implementations in architecture. ● Prof. Libenský always emphasized that making ART IS AS HOLY ORDERS. I don´t as sume it was from his head but it is important not to forget it. It is really a work, requiring an absolute engagement, a permanent searching. It doesn´t naturally mean, it should result in something overworked and worn-out. On the contrary, the more potent and inventive artist, the more difficult work, as he is bombed by a lot of ideas. And if submerged in solving a task, suddenly an entire chain reaction of variants and possibilities unwinds. To choose and select the best way is a hard work. This is my case and sometimes I am envious of those hardly mining their ideas from mind. I am mostly quite exhausted by the numerous ideas, passing through my head. Thus, I am describing the process of origin, the complexity of which doesn´t relate to the result itself, which must have a drive, refreshing sparks and life-giving vivacity.
O BJ E K TY S V Ý R A ZN Ý M P OU ŽITÍM S K L A OPA X IT
ill. 200
O BJ E C TS S U B S TA N TIAL LY U TIL IZIN G TH E O PA X ITE G L A S S
-
FR E E GL A S S ART II
ill. 200,201
227
ill. 203
KRESBY - STUDIE / 1991 pracovní návrhy pro realizaci skleněného objektu, kresba na papíře, tužka, tuš, tempera, 100 x 70 cm, soukromá sbírka Německo - D
DRAWINGS - STUDIES / 1991 working layouts for realization of a glass object, drawing on paper, pencil, Chinese ink, tempera, 100 x 70 cm, private collection Germany - D
ill. 202
STUDIE / 1991
detail
pracovní návrh pro realizaci skleněného objektu, kresba na papíře, tužka, tuš, tempera, 80 x 80 cm
PRIDE / 1991
detail
working layout for realization of a glass object, drawing on paper, pencil, Chinese ink, tempera, 80 x 80 cm
ill. 203
PÝCHA / 1991 - 92 objekt - sklo opaxit černý, bílý a šedivý, křišťál, opál a opalín s vnitřní strukturou optický křišťál, červené hutní sklo, tangobarva, volně lité sklo křišťál a opál, lepeno, broušeno, leštěno, výška 60 cm, soukromá sbírka Německo - D
PRIDE / 1991 - 92 object - black, white and gray opaxite glass, crystal, opal and opaline with an inner structure, optical crystal, red hot shaped glass tango colour, free cast glass, crystal and opal, glued, cut, polished, height 60 cm, private collection Germany - D
ill. 201
ill. 202
186
VOL N Á TVOR BA II.
-
OBJEKTY S VÝR AZN ÝM POU ŽITÍM SKL A OPAXIT
OBJEC TS SU BSTAN TIAL LY UTIL IZIN G TH E OPAXITE GLASS
-
FR EE GL ASS ART II
187
Vyznání Ivo Rozsypala V letošním roce završil Ivo Rozsypal několikaletou práci a dokončil svou, všemi dlouho netrpělivě očekávanou, knihu nazvanou „Sklo, kresba, malba“ s podtitulem „Moje vyznání“. Světlo světa tak spatřila výjimečná monografie jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků. Jejím autorem je navíc výtvarník sám. To je naprosto neobvyklé, nicméně v případě Ivo Rozsypala zcela pochopitelné a logické. Při jeho perfekcionismu, smyslu pro detail i úžasnému vypravěčskému talentu si ani neumím představit, že by k tomuto úkolu přistoupil někdo poctivěji a lépe než on sám. Měla jsem tu čest být, byť vzdáleným, svědkem zrodu této knihy. Sám Rozsypal si už během příprav dělal legraci, že je to Ďáblova bible č. 2. Vtipné, leč s trochou nadsázky, trefné označení! Sklářská výtvarnice a Rozsypalova dlouholetá kamarádka Eva Švestková se dokonce vyjádřila v tom smyslu, že Rozsypal musí mít smlouvu s Luciferem, protože jeho pracovní výkonnost a produktivita je rovna práci celého týmu. Je to skutečně až neuvěřitelné, že dal sám dohromady tak složitou knihu, která nejen podrobně mapuje jeho život profesní a osobní, ale přináší také autorův osobní pohled na vývoj českého sklářství posledních několika desítek let. Zajímavým aspektem je, kolik prostoru ve své monografii věnuje Rozsypal spolupracovníkům. Zmiňuje zde slovem i obrazem snad všechny, s nimiž měl během dlouhé kariéry profesionálně co do činění, zvláště celou řadu sklářských mistrů. Rozsypal tímto ve své knize vzdává hold nejen jejich řemeslnému umu, ale obecně českému sklářství jako jedinečnému fenoménu. A zároveň tak významně přispívá k popularizaci a reprezentaci našeho města - jednoho z tradičních center sklářské výroby. Ačkoli se mohlo zdát, že Rozsypala v posledních letech plně pohltila jen kniha a jeho umělecká tvorba ustrnula, není to pravda. Souběžně s prací na knize vznikala celá řada obrazů. Kromě toho pracoval a stále pracuje na monumentální figurální kompozici pro exteriér budovy restaurace Ajeto Petra Novotného. V neposlední řadě se, v období vyčerpávajícího finiše vydání knihy, účastnil 10. International Glass Symposia 2009. Nejenže se účastnil, ale Ivo Rozsypal zazářil a znovu potvrdil své výsadní postavení mezi sklářskými výtvarníky. Kolekce osmi objektů, v nichž Rozsypal rafinovaně spojuje užitné tvary s plastikou, je opět čímsi novým, dynamickým a velmi mladistvým, a přitom zcela v duchu jeho autorského rukopisu. Velmi potěšen byl Rozsypal tím, že nestor českého sklářství René Roubíček hodnotil jeho prezentaci a instalaci na sympoziu jako „výrazný nadčasový krok do budoucnosti“. Ivo Rozsypal 12. srpna oslavil 67. narozeniny. Vydání monografie není ale zdaleka tečkou za jeho dílem, ba právě naopak. Ivo Rozsypal má po umělecké stránce stále co říci. A pokud mohu mluvit sama za sebe, už teď se velmi těším, čím nás ještě překvapí. Bc. Petra Ajšmanová, ředitelka Sklářského muzea Nový Bor, září 2009
Bezprostřední, spontánní reakce Rád gratuluji k neobyčejně skvělé knize, ale jsem lehce na rozpacích z některých příspěvků, které s marností o Vás referují, aniž b se přiblížili Vaší renesanční osobnosti. Prostě nenalézáte rovnocenného teoretika. Kniha bude svou záviděníhodnou jedinečnou nepochybnou záležitostí "sui generis" a nepřekonatelnou událostí, jež má můj obdiv, protože pro současnou kunsthistorii je nenásledovatelným příkladem. Máte můj obdiv a upřímný kompliment váš k h SMS zpráva od PhDr. Karla Holešovského 17. 8. 2009 dříve zástupce ředitele a vedoucí uměleckoprůmyslového odboru Moravské galerie v Brně
Zaujalo mě...
Jiří Bohdálek, výtvarný teoretik Právo, červenec 2009
Ojedinělá kniha skláře Ivo Rozsypala s názvem Moje vyznání, která je jeho autorským dílem. Překračuje veškeré běžné představy o umělecké monografii. Jde o nejúžasnější výtvarnou publikaci, jaká kdy u nás vyšla. (kč)
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY ARCHITEKTURA
ill. 276
262
AR C H ITEKTU R A
-
Ke konci druhé světové války bylo 20. listopadu 1944 Brno bombardováno spojeneckými svazy, které měly původně zlikvidovat důležité železniční uzly a zásoby benzínu ve Slezku. Byla výrazně postižena oblast Starého Brna. Škodám se nevyhnul ani gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí. Tlaková vlna zničila část prosklení nad portálem. Rozeta se zachovala celkem nepoškozena, nicméně pod ní zbyly pouze fragmenty, často části figur bez jakýchkoliv souvislostí. To, co scházelo, bylo po válce zaskleno provizorně plochým sklem /A/. Tento stav trval až do roku 1971, kdy po nekonečných diskusích a jednáních s památkáři a dalšími institucemi bylo rozhodnuto, že z nedostatku dokumentů nemůže dojít k renovaci původní vitráže. Bylo nutno najít východisko. Výsledkem bylo rozhodnutÍ doplnit stávající stav novou kompozicí s tím, že bývalé fragmenty musí zůstat. Za situace, kdy zbytky okna starého byly doslova rozházeny po celé ploše, to nebylo touto cestou šťastně řešitelné. Protože rozeta byla vlastně v pořádku, dospělo se pod mým tlakem k závěru, že je tedy opravdu konstantou a zbytky starých výplní budou z celé plochy soustředěny do krajních svislých pásů, kterých je celkem šest. Tím byla vytvořena jakási bordura a vnitřní čtyři svislé pásy se tudíž vyčistily pro novou kompozici, která s okolím srostla. ● Výplně, které byly odstěhovány do krajních pásů, neměly žádné návaznosti, ale tvořily onu borduru v určité jasné struktuře barevných skvrn, přibližně stejně traktované, granulované jako růžice /rozeta/. Vyplýval z toho jediný možný postup, kdy jsem musel v uvolněném poli - ploše vytvořit kompozici skvrn respektujících okolí, které ale oproti borduře musely být traktovány jinak. Musely být větší. Vlastně systém tapiserie. Bylo nutno také pracovat poměrně intenzivně s černou barvou. ● Pokud šlo o obsah či téma, byl jsem si vědom toho, že fragmenty odstěhované do stran postrádají jakoukoliv obsahovou vazbu a rozhodl jsem se pro abstraktní řešení, které jakousi dynamickou dramatičností barvy a hmoty mohlo evokovat meditaci. či vyzařovat potřebnou emocionální výbušnost. Jsou tam i určité náznaky fgurativnosti. Kompozici jsem nazval “Meditace o stvoření světa“. ● Návrh byl schválen v Praze tzv. velkou komisí, která zasedala v Mánesu. Rozkres 1:1 jsem zpracovával v Brně, na půdě Čápkova 18 v dost nepříjemných prašných podmínkách na zemi. Realizaci v materiálu jsme provedli s Jaroslavem Skuhravým v Novém Boru a rovněž sami dva v Brně osadili. ● Když jsem viděl celek pracně vytvořené kompozice v intencích rozhodnutí památkářů a úřadů /varianta B/, konstatoval jsem, že mi výsledek nevyhovuje a že styk mé nové plochy je nahoře nějak useknutý a rozhodl jsem se pro demontáž. Již bez další konzultace s památkáři jsem to risknul a vysadil jedno horizontální pole původního prosklení nad novou částí, protože jsem cítil, že to nové musí do růžice prorůst nenásilně a hlavně postupně. ● Došlo tedy k nové kompozici /varianta C/, kdy byla celá vitráž přepracována, prodloužena a osazena v konečné podobě. V této fázi jsem si uvědomil, že nová část musí dostat jakousi patinu - jemný povlak černé barvy, aby se starou lépe srostla. Následovala další demontáž a montáž. Bylo to náročné a vyvíjelo se déle než dva roky.
Towards the end of the World War II on November 20, 1944, Brno was bombarded by the Allied Air Forces originally sent to eliminate important rail junctions and petrol reserves in Silesia. The old town was dramatically damaged. Even the gothic church of Assumption of the Virgin Mary in the Mendel Square was damaged. The shock wave destroyed a glass window above the portal.The rosette survived quite undamaged, nevertheless only fragments bellow survived, often parts of figures without any relationship. After the war the missing parts were temporarily glazed with flat glass /A/.The situation lasted till 1971, when after endless discussions and negotiations with conservationists and other institutions it was decided that because of lack of documents the original stained glass window couldn´t be reconstructed. It was necessary to find a solution. The resulting decision was to add a new composition to the existing situation with former fragments having had to stay. As the rests of the old window were literally scattered all over the area it was not a good solution. As the rosette was actually in good order it was decided under my presure to accept it as a constant and the rests of old panels to be centralized from the whole area into totally six outer upright zones. In that way a certain skirt was created and four interior upright zones were thus cleaned for a new composition grown into its surroundings. ● The panels moved to the outer zones had no relationship but formed the shirt in a certain structure of coloured spots, tracted, granulated similarly as the rosette. It was based on the only possible way to work in the released field - area, creating a composition of spots respecting their surroundings however tracted in another way than the zones. They had to be larger. Actually something like a tapestry system. It was also necessary to work comparativelly intensely with black colour. ● In the matter of content or theme I realized the fragments moved to sides missed any contentual linkage and I decided for an abstract design which could evoke a meditation due to certain dynamical extremeness of the colour and mass or emanate the necessary emotional explosivity. There were also certain figurative suggestions. I gave the composition the name “Meditation of the World Creation“. ● The design was approved in Prague by the so-called great committee at its meeting in Mánes. I prepared the drawing 1:1 in Brno, in the attic of Čápkova 18 under rather uncomfortable dusty conditions, on the floor. In material it was implemented by me and Jaroslav Skuhravý in Nový Bor and fixed by ourselves in Brno as well. ● When I saw the complex of the hard created composition according to conservationists and authorities /version B/, I wasn´t satisfied with the result and that the contact of my new surface was overhead somehow chopped and I decided for disassembly. Now without any other consultation with conservationists I took the risk of getting out one horizontal field of the original window above the new part as I felt the new one had to grow through the rosette non-violently and especially gradually. ● It resulted in a new composition /version C/, where the complete stained glass window was remade, prolonged and fitted into its final shape. In the stage I realized the new part had to get some patina - a fne coating of black colour to grow better through the old one. It was followed by further disassembly and assembly. It was demanding and developing itself for more than two years.
ill. 272
ill. 269 vstup do kláštera, kde se zrodila geniální teorie genetiky biologa Gregora Mendela the entrance of the monastery where the Gregor Mendel´s genious theory of genetics was born
nakonec jsem zpracovával tuto plochu o své vůli bez dalších konzultací s investorem a dalšími institucemi
situace po dohodě s památkáři fragmenty odstěhovány do stran vzniknul tak kompaktní prostor, který jsem měl k dispozici
ill. 278
přibližná situace po válce /není dokument/
very demanding task the solution of which needed a great courage and effort
velmi obtížný úkol, jehož nezvyklé řešení vyžadovalo velkou odvahu a nasazení
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 269,270,271,272
MEDITACE O STVOŘENÍ SVĚTA / 1972 - 73 Brno, Starobrněnský klášter, gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie založený královnou Eliškou Rejčkou, vitrail malovaný a skládaný do olov, antické a ploché sklo, zakomponování nové části do starého celku, celkový rozměr okna s rozetou - výška 1400 cm, šířka 450 cm, nová část 800 x 300 cm, provedení autor a J. Skuhravý
MEDITATION ON THE WORLD CREATION / 1972 - 73 Brno, Old Brno Monastery, gothic church of Assumption of the Virgin Mary founded by the Queen Eliška Rejčka, stained glass painted, imbedded in lead calmes, glass Antic and flat glass, new parts incorporated into the old complex, total size of the window with rosette - height 1400 cm, width 450 cm, the new part 800 x 300 cm, implemented by the author and J. Skuhravý
chrám Nanebevzetí Panny Marie v Brně
ELIÁŠ A MŮJ PRVNÍ EXCELENTNÍ ÚKOL PRO ARCHITEKTURU. Jako umělecký sklenář, zaměstnanec Vitráží Borského skla jsem byl svědkem či přímým spoluúčastníkem mnoha realizací výtvarných děl v architektuře. Byla to velká škola nejen pokud šlo o řemeslné zkušenosti, ale i příležitost k nahlédnutí do procesu vzniku a vývoje takových věcí, protože práce tohoto druhu vyžaduje řadu předběžných konzultací. Jak jsem se již zmínil, přišel jsem tehdy do styku s řadou výtvarníků. Jedním z nich byl Bohumil Eliáš. Znal jsem ho ovšem daleko dříve, již z období studia v Kamenickém Šenově, kde se objevoval coby student Kaplického školy v malířské dílně a realizoval tam s dalšími /Kopecký, Volráb, Matušík/ semestrální práce. ELIÁŠ AND MY FIRST EXCELLENT WORK FOR ARCHITECTURE. As an art glazier, employee of Vitráže Borského skla I was either a witness to or a direct participant in numerous implications of art works in architecture. It was a great school not only due to the experience of the craftsmen but also to the opportunity to watch them at work, from the beginning of the developmental process to the end. As I already mentioned, at the time I was surrounded by a number of artists because work of this type requires a lot of consulting. One of them was Bohumil Eliáš. I knew him naturally much earlier, already from my time at Kamenický Šenov, where he appeared as a student of the Kaplický school in the painting workshop where he carried out his semestral work together with others /Kopecký, Volráb, Matušík/. Eliáš was very
spolupráce s architekty - výtvarné dílo jako integrální prvek architektury ill. 270
ill. 277
PRÁCE PRO VEŘEJNÉ PROSTO RY - INTERIÉR - EXTERIÉR
WORKS FOR PUBLIC AREAS - INTERIOR - EXTERIOR
-
AR C H ITEC TU R E
263
258
A RC HITEK TU R A
-
ill. 271
co-operation with architects - a work of art as an integral part of architecture
PR ÁC E P R O V E Ř E J N É PR OSTO RY - IN TE R IÉ R - E XTE R IÉR
W O R K S FO R P U BL I C AR E A S - IN TE R IO R - E X T ER IOR
-
AR C H ITEC TU R E
I po škole byl Eliáš velmi agilní a brzy měl různé zakázky pro architekturu, které se také ve Vitrážích realizovaly. Jednou z takových zakázek byla plošná, poměrně rozměrná pískovaná věc. Možnosti realizační, které později nabízela v této technice vstřícná rodina Kepků v Kostelci nad Labem, tehdy kolem roku 1964 nebyly. Mám na mysli prostorné pískovací kabiny. Potřebám zakázek, které byly v rámci této technologie velmi časté, bohužel ale žádné stávající vybavení nevyhovovalo. Na tzv. pětce /závod 5 Borského skla/ u nádraží byly pouze běžné boxy pro zušlechťování skla poměrně komorních rozměrů. Byly ve špatném technickém stavu, ucpávaly se, kolísal tlak, občas nešel kompresor vůbec a byla to otrava. Jednou vybuchnul přetlakový kotel, naštěstí umístěný v exteriéru, a jeho jakési víko přistálo jako UFO o sto metrů dál před nádražním vchodem. Naštěstí se nikomu nic nestalo. V prostorách pískovny jsem strávil mnoho osamělých hodin. Přijel jsem vždycky z naší vitrážnické základny na kole. Naše pracoviště bylo v budově tehdejšího ředitelství Borského skla, což byla později poliklinika a dodnes jako soukromý majetek slouží lékařským účelům. Vitráže byly tam, kde je dnes lékárna. Nad Vitrážemi sídlili výtvarníci Borského skla. Členy tohoto týmu vedeného prof. René Roubíčkem byli Karel Wünsch a Ladislav Oliva. Později přišel z Chřibské Josef Hospodka. ● Hlavní odborník na pískování Josef Matějček /kapitola H - Proces vzniku, str. 390/ mě mnohému naučil a na těchto doslova křápech pískoval skvěle třeba známé nádherné Olivovy talíře. Později jsem byl k pískování těchto talířů připuštěn také, ale jakožto bažant jsem byl
ill. 273
ambitious even out of school and he soon got various orders for architecture that he carried out in Vitráže as well. One of them was a rather large surface sandblasted piece. The implementation facilities offered later in this technique by the helpful family Kepka in Kostelec nad Labem, didn´t exist until about 1964. I mean large sandblasting boxes. Unfortunately, absolu tely no existing equipment was suitable for very frequent orders within the technology. At the so-called fve /plant 5 of the Borské sklo/ near the railway station there were just common boxes of comparatively small size for decorating and treating glass. They were in a bad technical state, they got clogged up, the pressure varied, and sometimes the compressor didn´t work at all and it was troublesome. Once the compressed-air boiler exploded, fortunately it was situated inside, and its cover landed like a UFO 100 m away in front of the station entrance. Fortunately nobody was hurt. In the sandblasting plant rooms I spent many lonely hours. Always I arrived there by bike from our stained glass base. Our working place was in the building of the then headquarters of Borské sklo, which later became a private health centre. The plant Vitráže was situated where the pharmacy is now. Above Vitráže there was the wor king site of the Borské sklo artists. Members of the team headed by Prof. René Roubíček were Karel Wünsch and Ladislav Oliva. Later on Josef Hospodka came from Chřibská. ● The leading expert in sandblasting was Josef Matějček, /chapter H - Process of Origin, p. 390/, who
ill. 273,274,275,276,277,278
ill. 273,274,275,276,277,278
MEDITACE O STVOŘENÍ SVĚTA / 1972-73 celek a detaily
MEDITATION ON THE WORLD CREATION / 1972-73 complex and details
Brno, Starobrněnský klášter, gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie založený Eliškou Rejčkou /Alžběta Richesa, dcera polského krále a švédské princezny/ v roce 1323, vitráž malovaná a skládaná do olov, antické a ploché sklo, zakomponování nové části do starého celku, celkový rozměr okna s rozetou - výška 1400 cm, šířka 450 cm, nová část 800 x 300 cm, provedení autor a J. Skuhravý. Důvod vzniku nové části této vitráže je podrobně vysvětlen na str. 263, včetně složité historie tohoto procesu, na ukázkách je patrná patina, která musela být vytvořena dodatečně proto, aby nová část se starou srostla, poněvadž po prvním osazení se bez tohoto zásahu „propadala“. Na detailních záběrech ill. 273, 275 provedených z lešení těsně po instalaci je čitelná struktura ochranné sítě, která byla po ukončení prací zvenku instalována, po nějaké době však odstraněna, jak je patrné z exteriérových záběrů, které byly dělány o mnoho let později.
Brno, Old Brno Monastery, gothic church of Assumption of the Virgin Mary founded by Eliška Rejčka /Elisabeth Richesa, a daughter of a Polish King and a Swedish Princess/ 1323, stained glass painted imbedded in lead calmes, glass Antic and fat glass, new parts incorporated into the old complex, total size of the window with rosette - height 1400 cm width 450 cm, the new part 800 x 300 cm, implemented by the author and J. Skuhravý, the reason of origin of the new part of the stained glass is explained in detail on page 263, including the complicated history of the process, in examples visible patina set up additionally in order to allow growing of the new part together with the old one as after the first assembly it was „sinking down“, from the detailed snaps ill. 273, 275 taken from the scaffold immediately after the assembly there is visible the structure of the safety net installed after finishing works from outside. After a time it was removed as visible on the exterior snaps taken many years later. ill. 274
260
A R C H ITE KTU R A
-
PRÁ C E PRO VEŘ EJN É P R OSTORY - IN TE R IÉR - E XTER IÉR
ill. 275
WOR KS FOR P U B LIC AR E AS - IN TE R IOR - EXTER IOR
-
AR C H ITE C TU R E
261
259
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY ARCHITEKTURA
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 313
ill. 313,314,315
LEDOVEC / 1993-94 práce pro architekturu, Ústí nad Labem, Česká národní banka, monumentální skleněný objekt sloužící současně jako pult, blok plochého skla float, 5 mm, zpracováno technologií řezání vodním paprskem a pískováním, horní deska Corian, hloubka bloku skla 25 cm, délka 1100 cm, výška 100 cm, provedení autor s týmem, AWAC Praha - vodní paprsek, vnitřní konstrukce a horní deska Ahrend Praha, architektonická spolupráce arch. M.Gabriel - autor budovy, publikováno v knize S. Petrová - “České sklo“, 2001
GLACIER / 1993-94 work for architecture, Ústí nad Labem, Czech National Bank, monumental glass object serving also as a desk, flat glass block float 5 mm, processed by the technology of water jet and sandblasting, the upper sheet Corian, depth of the glass block 25 cm, length 1100 cm, height 100 cm, implemented by the author with a team, AWAC Praha - water jet, internal structure and upper sheet Ahrend Praha, architectonical cooperation Arch.M.Gabriel - the designer of the building, published in the book by S. Petrová - “Czech glass“, 2001 ill. 314
ill. 315
Česká národní banka v Ústí nad Labem příležitost vytvořit integrální výtvarný prvek nového architektonického objektu vysoké úrovně je vždy velkou ctí a výzvou pro každého tvůrce the occasion to create an integral creative element of a new architectonical object of a high standard is always a great honour and challenge for any author
292
AR C H ITEKTU R A
-
PR ÁC E PR O VEŘ EJN É PR OSTORY - IN TER IÉR - EXTER IÉR
pro architekturu bývá ve vztahu se zadavateli a investory. Veslařský klub si chtěl nějak vyzdo bit vstup do objektu. Obrátil se na vedoucího vitráží pana Kejzlara, aby něco vytvořili. Disponovali však obnosem natolik malým, že na realizace čehokoliv v rámci Vitráží Crystalexu /dříve Borské sklo/ to nestačilo. Tak jim doporučil mne, že bych mohl něco vymyslet a realizovat ve vlastní režii. Přijal jsem to, neměl jsem po škole peníze, ovšem představu pana zadavatele a investora v jedné osobě - zavěsit na zeď kovářsky zpracované „cosi“ ze železa doplněné skleněnými kameny, něco absurdně indiferentního, jsem odmítl. Žádný architekt u této akce nefungoval. Takových podobných hrůz se tehdy objevovalo v restaurantech či jiných veřej ných prostorách plno. Poukázal jsem na výtvarnou nádheru, kterou dává jejich vlastní sport, protože ty různé osmiveslice atd. jsou dokonalými výtvarnými artefakty. Třeba pohled na pá rovou čtyřku s kormidelníkem z ptačí perspektivy je nádherný obraz. Přesvědčil jsem investora, že by klubu takový obraz na stěně v určité stylizaci slušel. Vytvořil jsem řadu kresebných studií, namaloval návrh 1:1 a umělecká komise v Liberci tím byla nadšena. Nad výší nízkého honoráře kroutila hlavou, navrhla jeho zvýšení, ale suma byla nepřekročitelná. Použil jsem techniku pískování a malbu vypalovanými i studenými barvami na tabulích plochého skla seřazených ve třech vrstvách za sebou. Samotný proces malby štětcem v kombinaci se stříkáním sklářských barev pistolí probíhal v podmínkách neskutečných, v mém nepříliš velkém pokoji svobodárny v Palackého ulici, odkud jsem na platech převážel skleněné tabule v mé Škodě MB 1000 na různá místa k vypálení. Fixovány byly v kovovém rámu, který mi kamarád za přijatelnou cenu vyrobil. Myslím, že to je docela slušná věc s lapidárním názvem “VESLAŘI“ /str. 264, 265, ill. 279 - 281/. Nikdo však si nedovede představit, na jak negativní reakci jsem po osazení díla u zadavatele narazil. Byl jsem tehdy rozhodnut, že vše demontuji a nechám si to. Vydělal bych stejně pouze pár tisícovek. Teprve až po velice kladném hodno cení výsledku komisí v závěru dílo nějak se zaťatými zuby přijal a zaplatil. ● To bylo jedno z důležitých hořkých, ale velice poučných poznání na počátku mé kariéry. Pochopil jsem, že toto povolání nebude při mém způsobu práce a přístupu žádná legrace. Kdybych k úkolu přistoupil tuctovým způsobem, bezduchou průměrností, vyhověl onomu podivnému vkusu, šel bych v klidu domů, nelámal bych si hlavu s kompozicemi, materiály atd. a žilo by se mi snáze. Ale já jinak pracovat nemohu a ani neumím. Takových zážitků bylo více. Byly však i příklady naopak velmi vzácného souznění a nadšeného přístupu investora a architekta. Opravdu jako z učebnice. ● LEDOVEC /str. 292 - 297/. Toto rozměrné dílo situované v hlavní hale budovy České národní banky v Ústí nad Labem z roku 1994 si sice vyžádalo svoji daň v podobě značného napětí, které vyplývalo z rozhodnutí použít zatím pro mne nevyzkoušenou technologii
WOR KS FOR PU BL IC AR EAS - IN TER IOR - EXTER IOR
-
AR C H ITEC TU R E
293
WOR K S FOR P U B L IC A R E A S - IN TE R IO R - E X TE R IO R
-
AR C H ITEC TU R E
271
Mr. Kejzlar to create something. But they had such a limited budget that it wasn´t enough to commission anything from Vitráže Crystalex /former Borské sklo/. Thus he recommended me to design and implement something for them at my own costs. I accepted, I didn’t have much money after leaving school, but rejected the ideas of the master submitter and investor - they wanted to hang “something“ of iron completed with glass stones, something idiotically indifferent on the wall. No architect worked at the event. Restaurants or other public spaces were full of such or similar horrors. I pointed out the creative beauty provided by their own sport as the various eight-oared rowing boats etc. are perfect art artefacts. For example the bird´s eye view of four pairs of rowers is a beautiful picture. I convinced the investor that such a stylised picture on the wall of their club would look good. I created a number of drawn studies, made a scale model and the art committee in Liberec was charmed. They shook their heads over the low fee, proposed its increase, but the sum couldn’t be exceeded. The techniques of sandblasting and painting with both fired-on and glass colours and enamels were used on flat glass sheets arranged in three layers subsequently. The process of brush painting combined with the application of glass colours using a spray gun took place under unbelievable conditions in my not too large room of the dormitory on Palacký Street, where from I transported glass sheets on plateaus in my Škoda MB 1000 to different places for firing. The work was set in a metal frame made for me by my friend at a reasonable price. I think it is rather good work, and is aptly named “ROWERS“ /pp. 264, 265, ill. 279 - 281/. Nevertheless nobody can imagine the negative response by that submitter I met after mounting the work. I then decided to disassemble the piece and keep it to myself. Anyhow I would earn just a few thousand. It was not until the very positive appreciation of the result by the committee, that he finally and with clenched teeth somehow accepted and paid. ● That was one of the very important but bitter experiences at the beginning of my career. I realized that this profession wouldn´t be fun due to my approach and system of working. If I approached the task in a trivial way, with a sense of vacant ordinariness, accommodated strange tastes, I could go home quietly, without beating my brains with arrangements, materials etc., and live easier. But I neither can nor am able to do it any other way. Similar experiences became more frequent. Nevertheless there were also examples of a good relationship between myself and enthusiastic investors and architects. Like in a textbook. ● GLACIER /pp. 292 - 297/. This sizable work, that was situated in the main hall of the Czech National Bank house in Ústí nad Labem from 1994, took its toll in the form of a high tension resulting from the difficult decision for me to cut glass with a water jet, a technology that was completely new to me. However, the complete process from the origin of the
ill. 286
ill. 286,287
SVĚTELNÉ SLOUPY / 1983 Kravaře, Okresní vlastivědné muzeum Česká Lípa - Vísecká rychta - expozice lidového bydlení, světelné sloupy - šest osvětlovacích plastik, kombinace dřeva, lana a skla, výška 180 cm a 100 cm, provedení autor a Jan Frydrych, architektonická spolupráce akad. arch. P. Fuchs - autor koncepce rekonstrukce objektu
LIGHTING COLUMNS / 1983 Kravaře, Regional Country Museum Česká Lípa - Reeve House of Víska - exhibition of folk living, lighting columns - sixt lighting sculptures, combination of wood, rope and glass, height 180 cm and 100 cm, implemented by the author and Jan Frydrych, architectonical cooperation Acad. Arch. P. Fuchs - the designer of the reconstruction concept of the object ill. 287
270
AR C H ITEKTU R A
-
P R Á C E P R O V E Ř E J N É P R OS TO RY - IN TE R IÉ R - E X TE R IÉ R
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY ARCHITEKTURA VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU. ill. 279
veslařský klub Neratovice
ill. 322
ill. 324
ill. 322,323,324
FONTÁNA / 1995 - 96
Monumentální objekt pro exteriér ze skla a kovu, Teplice - zámecký park. Ploché sklo foat 6 mm, opaxit bílý a černý 6 a 9 mm, barevné akcenty hutní sklo, kovová část nerez ocel, vyřezáno strojově i ručně z 45 tun skla, průměr čočky 900 cm, výška 550 cm. Provedení autor s týmem se spoluúčastí Glavunion Teplice /později Glaverbel, nyní AGC Flat Glass Czech a.s.- současně investorem/, PP Svor /kovová část/ a Olpe Teplice /technologie systému oběhu vody/. Architektonický koncept a spolupráce arch. M. Gabriel. Po vzájemných diskusích o zásadní tvarové definitivně zpracoval Gabrielův atelier AGN náročnou technickou dokumentaci. Kromě architektonického konceptu navrhnul architekt rovněž definitivní tvar kovové horní části díla. Mým úkolem bylo výtvarné zpracování spodní skleněné části včetně organizace a realizace díla a jde tedy o práci spoluautorskou. Publikováno v revue Neues Glas, New Glass, č. 2, 2002, Uta Klotz “Sklo v architektuře a krajině, Ivo Rozsypal“- rozhovor
FOUNTAIN / 1995 - 96 Monumental object for exterior in glass and metal, Teplice Castle park. Flat glass float 6 mm, opaxite white and black 6 and 9 mm, colour accents hot shaped glass metal part stainless steel, machine and hand cut out from 45 tons of glass, lens diameter 900 cm, height 550 cm. Implemented by the author with a team participation of Glavunion Teplice /later on Glaverbel, now AGC Flat Glass Czech Ltd. - simultaneously investor/, PP Svor /metal part/ and Olpe Teplice /water circulation system technology/, architectonic concept and cooperation with Arch. M. Gabriel. After mutual discussions of the fundamental shape demanding technical documentation finally elaborated by the Gabriel´s studio AGN. Besides the architectonic concept the architect designed also the final shape of the metal upper part of the work. My task was the artistic designing of the lower glass part including the organization and implementation of the work, so it is a co-author work , published in review Neues Glas, New Glass, no. 2, 2002, Uta Klotz “Glass in Architecture and in the Landscape, Ivo Rozsypal“- interview
ill. 323
ill. 280
nasazován prvořadě na různé raubířské úkoly. Jedním z nich byla realizace výše zmíněné stěny navržené Eliášem. Představovala jednu z prvních prací po absolutoriu VŠUP. Muselo se to pískovat mimo kabinu. Desky ležely v příšerné pískovně na kozách v horizontální poloze. Pak se na ně nasypal kopeček korundu, na něj se vertikálně přisadila jakási roura asi 40 cm vysoká o průměru cca 15 cm, do které ústil husí krk, přivádějící natlakovaný vzduch. Přípravek byl speciálně pro tuto akci vymyšlen nějakým opravdu „mimořádně fundovaným“ technikem. Hrůza. S tímto zařízením jsem při neustálém dosypávání korundu putoval po povrchu skla ve zvláštním rytmu a pohybu, protože jsem musel dávat pozor, abych příliš dlouhým setrváním na jednom místě „nespálil“ klihovinový kryt vytvářející šablonu. Musel jsem striktně držet
taught me a lot and who was an excellent sandblaster, for example this can be seen in the famous beautiful plates by Oliva using very old equipment. Later I was allowed to sandblast the plates but as a rookie I was put mainly on the various difficult jobs that nobody else would do. One of them was the implementation of the aforementioned wall designed by Eliáš. It represented one of his first works after leaving VŠUP. It had to be sandblasted outside the box. Sheets were lying horizontally in the terrible sandblasting plant on saw bucks. Then, a blob of corundum was poured on and a tube that was some 40 cm in height and about 15 cm in diameter with a flexible hose supplied compressed air. The fixture was developed especially for this operation by a really “extraordinary funded“ engineer. Terrible. While continuously adding corundum I was running over the glass surface in a special rhythm and movement and I had to be careful not to stay too long in one place or else I would “burn“ the glutinous cover that served as stencil. I strictly had to keep the upright position which wasn´t easy as I was
264
A R C H ITE K TU R A
-
PR ÁCE P R O VE ŘE J N É P R OS TO RY - IN TE RIÉ R - E X TERI É R
ill. 279,280,281
VESLAŘI / 1974 Neratovice - veslařský klub, bylo vytvořeno mnoho fotografických, kresebných a malovaných studií /ukázka vlevo/, skleněný obraz v kovovém rámu, ploché sklo malované a pískované v několika plánech za sebou, výška 150 cm, délka 300 cm, provedení autor
WORK S FOR P U B L I C AR EAS - IN TERI OR - E XTE R IOR
ill. 282
monumentální fontána v Zámeckém parku Teplice
ROWERS / 1974
jako šafránu. Odehrávalo se to v různých kvalitativních rovinách a někdy tak nemohoucmě, že jsme věc připomínkami v několika kolech jako členové komise dodělali či úplně přetavili. ● Architekt totiž postupuje správně pouze tehdy, když již v prvopočátku vstup výtvarníků do hry jasně koncipuje. To znamená ve fázi prvních úvah, když se dělají první skicy, plány a uvažuje se o tom, jak bude budova, architektonické dílo vypadat např. materiálově a jak to bude působit v základním rozhození hmot atd. Nemělo by se nikdy zapomínat na onoho ducha, na to k čemu je ta budova určena a co se v ní bude dít. Rovněž výtvarník by měl, pokud je vůbec nutné jeho služeb použít, být schopen přispět k tomu, aby se koncept vyvíjel komplexně a současně, a aby se tedy výtvarné dílo nestalo pouze dodatečnou nálepkou. V tomto smyslu jsem se vždy snažil pracovat nejen jako výtvarník, ale i jako člen uměleckých komisí. ● SKLENĚNÉ VÝTVARNÉ DÍLO V ARCHITEKTUŘE. Sklo jakožto výtvarné dílo se již po dlouhá staletí objevovalo jako exkluzivní medium zušlechťující architekturu v interiérových souvislostech. To se týká nejen dutého skla, tedy váz, nápojových souborů, ale v přímé vazbě s architekturou osvětlovadel, zrcadel a v monumentální formě vitráží v architektuře sakrální. Moderní doba však posunula použitelnost skla do zcela jiné roviny. Není to již role interiérová doplňující, ale stává se doslova podstatou. Současná budova, jejíž kabát je prakticky ze skla, je vlastně jakousi obrovskou plastikou, která spoluutváří město. Sklo je jedním ze základních
Neratovice - rowing club, made numerous photographic, drawn and painted studies /an example left/, glass painting in metal frame, flat glass painted and sandblasted in several plans one after another, height 150 cm, length 300 cm, implemented by the author
ill. 281
-
AR C H IT E C T U R E
ill. 283,284
265
ill. 284
298
ARC H ITEK TURA
-
PR ÁC E P R O V EŘ EJN É PR OS TO RY - IN TER IÉ R - EX TE R IÉR
WO R KS FO R P U B L IC A R EA S - IN TER IO R - EX TE R IOR
CANYON
ill. 333
ill. 333,334
SESTAVENÍ NA MÍSTĚ Poté, co byla podstatná část skleněné hmoty, sestavena v Novém Boru v prostoru ateliéru a pod přistavěnými stany, byly jed notlivé vrstvy očíslovány, převezeny a sestavovány na místě. K přesnému ukládání byly zhotoveny důmyslné pomůcky. Velké nasazení fyzických sil celého týmu, protože bylo potřeba usadit ručně 45 tun skla, které tito pracovníci vlastně přenášeli, překládali a ukládali minimálně třikrát. Na záběrech vlevo jsou zřetelné působivé optické barevné efekty docílené vkládanými mezivrstvami z bílého a černého opaxitu.
Navíc věkový rozdíl mezi námi nebyl tak výrazný.
SKLENĚNÁ STĚNA I. / 1982
GLASS WALL I. / 1982 Břeclav - House of Culture, relief arrangement in the foyer, 1 st foor, combined technology of glass and metal structure, system of vertically ordered silvered cylindrical glass elements and flat mirrors, height 300 cm, length 1200 cm, implemented by the plant 15 stained glass - branch enterprise Crystalex Nový Bor, architectonical cooperation Arch. M. Steinhauser - designer of the building, published in the book by A. Langhamer - “Czech Glass“, 1985
266
AR C H ITEKTU RA
-
dragging the flexible hose behind me. Naturally half of the poured corundum flew immediately into the air or better said filled the room with the slightest movement. And despite having a respirator I inhaled a lot of the powder. In light of the environ mental and hygiene standards we have now, it was absolutely crazy. Nevertheless at that time I was full of energy and was I able to exhale the horrible chemicals in the afternoon when riding my bike for many kilometres. /Later I will try to find place for mentioning the large-area etching in the yard. I was the chief-etcher and acid filler and remembering how often I did it alone... it is rather grim humour. But I think back on it with great nostalgia/. ● Master Eliáš was satisfied with the result. It can be said as good-natured Moravians from Haná we were connected by mutual sympathy and were actually friends. Moreover, the age difference between us wasn´t too big. Thus I became Bohouš´s personal glazer for some time. At that time he couldn´t cut glass yet, rather he was afraid of it and I helped him with set-ups and adjustment of various works and I often did some jobs on the
PRÁCE PRO VEŘEJNÉ PROSTO RY - INTE RIÉR - EXTERIÉR
ASSEMBLY IN PLACE After the main part of the glass mass was assembled in Nový Bor in the studio and under built up tents individual layers were numbered, transported and assembled in place. For an accurate assembly ingenious tools were manufactured. Considerably physically demanding for the complete team because of the need to lay 45 tons of glass by hand, which was actually carried, reloaded and assembled by the workers at least three times. The snapshots on the left show distinct impressive colour effects reached by inserted interlayers of white and black opaxite.
WOR KS FOR PUBLIC AREAS - INTERIOR - EXTERIOR
-
AR C H ITECTU RE
ill. 285
267
ill. 285
304
AR C HITEK TU R A
-
PR ÁC E P R O V E Ř E J N É PR OSTO RY - IN TE R IÉ R - E XTE R IÉR
TECHNO / 1986
-
ARC H ITEC TU R E
305
ill. 289
návrhy a realizace
designs and implementations
Work for architecture, Prague, Ministry of Electrotechnical Development of the Czech Republic. Entrance room, sandblasted flat glass elecrofloat 6 mm in two plans one after another, fixed in a metal structure, length 900 cm, height 300 cm, very demanding implementation especially in the matter of precision of wokmanship. The sheets were coated with glue stock /floated whiting, glycerine and glue/ with cut-in motifs, with problematic sequence of parallel lines because of their passing the divided surface of glass zones in long draughts. I myself made all preparing works, cutting-in and the sandblasting itself in the workshop at Kepkovi - Kostelec nad Labem, all the designs on the right paper, pencil, Chinese ink, tempera, crayon 100 x 100 cm
okresní vlastivědné muzeum v Kravařích
-
frst step of the project was a commission approval of the project and the amount of royalty for the project. There were certain relatively stable and especially clear patterns. If the relevant project was approved by the commission, the royalty was reimbursed. I can confirm, in the North Bohemian commission we were anxious to evaluate the fees as discerningly as possible, to consider their proportionality, and there were no declared excesses. The amounts of fees for projects were different and depending naturally on total costs of the whole object. It was a preliminary stage, financially clear, followed by the manufacturing one. ● If the artist got approval of the work implementation according to the commissioned project at own expenses, sometimes high amounts under the socialist conditions, the transparency was already rather misty. It offered the chance for the artist to line his own pocket with a high portion of the amount. A lot of operations couldn't be documented, as done half illicitly or on the sly in all kinds of self-help, as there was no other way. In my case, I came off a loser several times in the “implementation“ /Culture House Česká Lípa/. I wasn't able to scam anything and never regarded a task as a mere business. It is not a self-glorification, but that’s how it is. I regarded any job as a challenge even if it concerned a fairly unimportant building /Neratovice/. Then, there were many smart guys, especially in hardly transparent Prague, who committed literally barbarities with their “artistic activities“ for plenty of money. Political leaders even publicly promoted many of them. In that way, many Prague public spaces and cinemas were devalua ted with horrible and monstrously implemented creations of various giant walls and other monuments. ● The SANDBLASTING TECHNIQUE, able to make wonders, was literally degraded to the lowest degree in the context of architecture. It became almost a synonym of cheapness and bad quality for the wide public and crowds of less informed artists and architects. I will take
ill. 288,289
TECHNO / 1986
Selection of numerous considerations and searches, preparation for forming sculptures in shape corresponding to the time period, operating moreover as lighting fixtures, a very interesting project because of their designation for the interior of an ancient timbered building. Therefore I selected a material harmony of wood, glass and rope and I was convinced the mutual relation of the materials would form the necessary creative tension and simultaneously the result would echo with the ancient atmosphere and materials of this exceptional building. Preliminary designs of various sizes, drawing and painting, paper, pencil, Chinese ink, tempera, author´s property.
AR C H ITEKTU R A
aby výtvarníkovi zůstávalo z tohoto obnosu v kapse dost. Leckteré operace se nedaly dokladovat, protože se dělaly všelijakou svépomocí načerno nebo napůl načerno, protože to prostě jinak nešlo. V mém případě došlo několikrát k tomu, že jsem na „realizaci“ prodělal /Kulturní dům Česká Lípa/. Neuměl jsem nic odfláknout a nikdy jsem nebral zadaný úkol jako pouhý kšeft. To není žádná sebeglorifikace, ale je to tak. Vždycky jsem zadání bral jako výzvu, i když šlo o nikterak významnou budovu. /Neratovice/ Fungovala tehdy totiž řada chytráků, zejména v těžko čitelné Praze, kteří „výtvarnými aktivitami“ páchali za hodně peněz doslova zvěrstva. Většinou to byli lidé opírající se dokonce okázale o přízeň politických vůdců. Tak bylo znehod noceno příšernými a v provedení nehorázně odfláknutými kreacemi mnoho pražských veřejných prostor a kin různými pískovanými obřími stěnami a jinými monumenty. ● TECHNIKA PÍSKOVÁNÍ, se kterou lze dělat zázraky, tak byla doslova v kontextu s architekturou degrado vána na nejnižší úroveň. Pro široké okolí a frontu méně informovaných výtvarníků a architektů se stala skoro synonymem lacinosti a záporné kvality. Dovolím si zdůraznit, že podřadnost role, kterou začala hrát, jsem přece jen několika pracemi vyvrátil a zachraňoval tak její reputaci. Vedle zmíněné kompozice Techno jsem osobně vypískoval několik dalších velkoploš ných děl, která držela standard dobré úrovně. ● V roce 1986 jsem současně s Technem navr hl a provedl dva metry vysoký STÁTNÍ ZNAK pro krásnou budovu radnice, tehdy Národního
Práce pro architekturu, Praha, Ministerstvo pro elektrotechnický rozvoj České republiky. Vstupní prostor, pískované ploché sklo elekrofloat 6 mm ve dvou plánech za sebou, fixováno v kovové konstrukci, délka 900 cm, výška 300 cm, realizace velmi náročná hlavně pokud šlo o peciznost provedení. Tabule byly natřeny klihovinou /plavená křída, glycerin a klih/ a do ní byly motivy vyřezány. Problematická byla návaznost paralelních linií, poněvadž ty probíhaly v dlouhých tazích dělenou plochou skleněných pásů. Všechny přípravné práce, vyřezání a vypískování jsem osobně provedl v dílně u Kepků, Kostelec nad Labem, návrhy vpravo papír, tužka, tuš, tempera, pastelka 100 x 100 cm
DESIGNS OF LIGHTING COLUMNS / 1983
268
soudně, zvažovat jejich úměrnost, a že k vysloveným excesům nedocházelo. Výše honorářů za návrhy byly různé a odvislé přirozeně od celkových nákladů na celý objekt. To byla fáze přípravná, finančně jasně čitelná, a následovala fáze výrobní. ● Pokud byla výtvarníkovi schválena realizace díla podle schváleného návrhu ve vlastní režii, a to byly na socialistické
WOR K S FO R P U B L I C A R E A S - IN TE R IO R - E X T ER IOR
ill. 288
NÁVRHY SVĚTELNÝCH SLOUPŮ / 1983 Výběr z mnoha úvah a hledání, příprava k vytvoření současné době tvaroslovně odpovídajících plastik, které měly navíc ještě funkci svítidel, úkol velmi zajímavý, poněvadž byly určeny do interiéru starobylé roubené stavby. Volil jsem proto materiálový souzvuk dřeva, skla a lana a byl jsem přesvědčen, že vzájemný vztah těchto materiálů vytvoří potřebné výtvarné napětí a současně výsledek bude rezonovat se starobylým ovzduším a materiály této výjimečné stavby. Přípravné návrhy různých formátů, kresba a malba, papír, tužka, tuš, tempera, majetek autora.
A tak jsem se na čas stal Bohoušovým osobním sklenářem. On tehdy ještě neuměl řezat sklo, spíš se toho bál, a tak jsem mu pomáhal při úpravách a osazování různých prací i formou tzv. melouchu. Objevil se však oficiální úkol závažného charakteru. Dostavilo se pro mne velké dilema, když jsem byl v přípravném prvním ročníku na VŠUP. Eliáš byl pověřen význam ným úkolem, fontánou pro EXPO ´67 Montreal. Nosným materiálem řešení bylo vertikálně vějířovitě řazené ploché sklo, velké desky tvarované vlnovitými výřezy. Autor chtěl, abych to realizoval, dokonce domlouval na VŠUP, abych byl pro tuto akci mimořádně uvolněn. Já jsem si však přijetí na školu příliš vážil, než abych hned na začátku studia absentoval, i když to lákavé bylo. Byla to šance. Světová výstava, jet za moře, docela dobrý výdělek, škola by mě dokonce pustila, ale odmítl jsem to. ● STAROBRNĚNSKÝ KLÁŠTER - VITRÁŽE V CHRÁMU NANEBEVZETÍ PANNY MARIE. Brzy přišla doba, kdy Bohouš začal vytvářet svoje známé kompozice z vrstvených desek plochého skla, zejména pro sakrální architekturu. Jedním z takových úkolů bylo i nepříliš velké okno v gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně /str. 258 - 263, ill. 269 - 278/. Zadání zakázky mělo však podmínku, že Eliáš najde řešení, jak dát dohromady částečně provizorně zasklené rozměrné okno s rozetou v průčelí příčné lodi nad hlavním vstupem, silně poškozené při bombardování Brna koncem druhé světové války, a že zajistí návrh a také provedení. /Problematika tohoto úkolu je podrobně popsá na na str. 263/. Byl to tak neuvěřitelně komplikovaný úkol, spojený s restaurováním starých fragmentů vitráží, že se to Eliášovi vůbec nechtělo dělat. A tak mě do toho zkrátka navezl. Ten úkol vyžadoval výtvarníka schopného věci i řemeslně provést. Věděl, že jsem vitrážník a jako výtvarníka mě také nepovažoval za blbce, neboť prohlašoval: „Ivane, nejlepší dva malíři jsme my dva.“ /To byl ovšem jeho typický humor./ A tak jsem se na řešení této neobvyklé úlohy hodil. Já jsem v té době byl však ještě studentem na VŠUP, měl jsem pomalu před státnicemi a dělat jsem to nechtěl, tak jako kdysi zmíněnou fontánu pro EXPO. Tady jsem se měl stát navíc autorem návrhu. Přesto mě ale dostal docela roztomilou lstí se skicou k velké komisi, zasedající v Praze v Mánesu, která to kupodivu naprosto bez problému přijala. Já jsem tu malůvku udělal s tím, že stejně neprojde a budu mít pokoj. Pak mi nezbývalo nic jiného, než do toho jít. ● Byl jsem do tohoto úkolu vržen. A tak se stalo, že moji první práci do architektury jsem dělal coby student. Před prof. Libenským jsem to tajil, protože jsem to považoval za šílenou drzost. Bylo s tím spojeno totiž mimo jiné mnoho jednání s úřady v Brně, památkáři atd., /vzpomínám si, že jedním z úředních odborných činitelů, kteří nám byli nakloněni, byl prof. PhDr. Jan Sedlák, CSc., dnes děkan Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně/ a tak jsme s Bohoušem jezdili do Brna a vesměs nás doprovázela Alexandra Berková /kapitola G - Historie, str. 366, 370, ill. 35 - 37/, se kterou jsem tehdy žil. Dodávala mi odvahu. Eliáše jsem měl rád. Jeho „střelenost“ mi byla sympatická. Byl to bláznivý workholik. Komisí schválený návrh, který se nezachoval, jsem rozkreslil do pracovního velkého rozměru 1:1. Tuto abstraktní kompozici - klasickou vitráž malovanou a skládanou do olov jsem nazval “MEDITACE O STVOŘENÍ SVĚTA“. Se spolužákem ze sklářské průmyslovky a později kole gou z Vitráží Borského skla Jaroslavem Skuhravým /kapitola H - Proces vzniku, str. 390/ jsem věc v letech 1972-73 realizoval a osadil. Byl to naprosto mimořádný, dlouhodobý proces, obrovská výzva a boj. Mnoho se za pochodu měnilo. Náročné bylo nalézti vztah se starými fragmenty a rozetou. Můj vstup do koexistence s pracemi pro architekturu byl skokem do vody z nejvyššího můstku bez přípravy a bylo to asi dobře. Ne vždy ovšem jsem stál před tak významnou stavbou, jako byla cihlová gotika kostela na Starém Brně. ● VZTAHY S INVESTO RY. Těsně po absolutoriu školy vysoké jsem řešil značně nezajímavý prostor domu veslařské ho klubu v Neratovicích. Prostřednictvím tohoto úkolu chci sdělit, jak nejednoduchá práce
ill. 334
Details of the glass mass of the fountain, pregnant complete fundamental lens-shaped object is cut through with this violent interference with passing water and allowing a view inwards the mass centre, forming a dynamically waved core. Already a year before the implementation itself a test of comparatively large block of glued float sheets was done, the block was left outside for the whole winter to be tested for the frost influence, despite of it the behavior of the huge complex was a great unknown. Layers only spot glued with silicons and epoxyde, so that a permanent fine water film stays among them and it is almost unbelievable the film doesn´t get frozen tearing the surrounding glass even in extreme frosts.
svislou polohu, což nebylo jednoduché, protože jsem za sebou tahal husí krk. Pochopitelně při sebemenším naklonění polovina množství nasypávaného korundu vlétla hned do povětří, lépe řečeno naplňovala prostor pískovny. A třebaže jsem měl respirátor, hodně jsem se toho prachu nadý chal. Z hlediska dnešních ekologických a zdravotních norem to bylo něco absolutně šíleného. Já jsem v té době byl ovšem jura a odpoledne jsem se při mnoha kilometrech na kole z té hrůzy vydýchal. /Pokusím se ještě později najít prostor a zmínit se, jak jsme velkoplošně na dvoře leptali. Byl jsem hlavní leptač a nalévač kyseliny a když si vybavím jak jsem to dělal často sám... je to dosti šibeniční humor. Ale vzpomínám na to s velkou nostalgií/. ● Mistr Eliáš projevil s výsledkem spokojenost. Dá se říci, že jsme byli vázáni vzájemnými sympatiemi
Břeclav - Kulturní dům, reliéfní kompozice v předsálí, 1. poschodí, kombinovaná technologie skla a kovové konstrukce, systém vertikálně řazených vystříbřovaných válcovitých skleněných prvků a plochých zrcadel, výška 300 cm, délka 1200 cm, provedení provoz 15 vitráže - ob.pod. Crystalex Nový Bor, architektonická spolupráce arch. M. Steinhauser - autor budovy, publikováno v knize A. Langhamer - “České sklo“, 1985
299
Detaily skleněné hmoty fontány, pregnantní celkový základní čočkovitý tvar objektu je protnut tímto výrazným zásahem, kterým protéká voda a zároveň umožňuje nahlédnout do nitra centra hmoty, tvořící dynamic ky zvlněné jádro. Již rok před vlastní realizací byl proveden test poměrně velkého bloku slepovaných desek floatu, blok byl ponechán venku přes celou zimu k ověření působení mrazu, přesto jak se zachová v zimních podmínkách obrovský celek bylo velkou neznámou. Vrstvy byly lepeny pouze bodově silikony a epoxidem, takže mezi nimi zůstává permanentně jemný film vody. Je až neuvěřitelné, že i při extrémních mrazech tento film nezamrzne a netrhá okolí.
Břeclav - House of Culture, relief composition in the main hall, combined technology of glass and metal structure, grid of blown glass elements, opal and silvered clear glass, flat mirrors cut and painted, height 300 cm, length 1200 cm, implemented by the plant 15 stained glass, branch enterprise Crystalex Nový Bor, architectonical cooperation Arch.M. Steinhauser - designer of the building
ill. 282
AR CHITE C TU R E
KAŇON
GLASS WALL II / 1982
ill. 283
-
ill. 332
ill. 332
SKLENĚNA STĚNA II. / 1982 Břeclav - Kulturní dům, reliéfní kompozice v hlavní hale, kombinovaná technologie skla a kovové konstrukce, rastr foukaných skleněných prvků, opál a vystříbřovaný křišťál, plochá zrcadla broušená a malovaná, výška 300 cm, délka 1200 cm, provedení provoz 15 vitráže, ob.pod. Crystalex Nový Bor, architektonická spolupráce arch. M. Steinhauser - autor budovy
komplex budov Kulturního domu Břeclav
complying with those relationships much more distinctively than the people from the Academy. Thus, it has been given by the character and differences of these universities. There were just few miracles of the real symbiosis of an artwork complex with the architecture itself. It took place in different levels of quality and sometimes so incompetently, that we as members of the committee often completed or quite recast the project by means of suggestions in several rounds. ● The architect proceeds properly just when he clearly conceives the participation of artists from the very beginning. It means, in the stage of initial considerations, with the first sketches and plans done, when the look of the building, architectural work is thought over e.g. in light of materials and with the view of its acting in the basic distribution of masses etc. One should never forget, what the building is designated for and what will happen inside. Also the artist, if it is in general necessary to use his service, should be able to contribute to the complex development of the concept and simultaneously not to allow the work to become just a supplementary sticker. Both as an artist and as a member of art committees, I tried to work in this way. ● GLASS ARTWORK IN ARCHITECTURE. Glass as an artwork appeared as an exclusive medium refining architecture in the interior context for many centuries. It concerns not only hollow glass, i.e. vases, drinking sets, but also lighting units, mirrors directly connected with architecture and monumental form of stained glass windows in church architecture.
side for him. But an offcial task of high importance appeared. It was a serious dilemma for me in the preliminary first year at VŠUP. Eliáš was entrusted with an important order, a foun tain for EXPO ´67 in Montreal. The basic material of the design was fat fingers of glass arran ged vertically. It concerned large sheets shaped with wavy cuts. The designer wanted me to implement it and even discussed at VŠUP me being allowed time off school for that event. Nevertheless I made much of my entrance the school and didn´t want to be absent at the beginning of studies, however it was an attractive offer. It was a chance. The world exhibition, to travel overseas, rather good earnings, even the school would release me, but I refused it. ● OLD BRNO MONASTERY - STAINED GLASS WINDOWS IN THE VIRGIN MARY ASSUMP TION CHURCH. Soon the time came when Bohouš started to create his known arrangements of layered fat glass sheets especially for religious architecture. One such order was also a not too large window in the gothic church of the Virgin Mary Assumption in Brno /pp. 258 - 263, ill. 269 - 278/. The contract letting was conditioned for Eliáš by asking him to reconstruct a temporarily part-glazed large window with a rosette in the face of the transept, above the front gate; the window was heavily damaged during the Brno bombing at the end of the World War II. /Questions of this task are described in detail on p. 263/. It was such an unbelievably complicated task connected with renovation of old stained glass fragments that Eliáš didn´t want to do it at all. And so he simply put me up to it. The task needed an artist able to provide also craft implementation. He knew I was a stained glass window maker and didn´t consider me as a silly artist as he used to say: “Ivan, both of us we are the best painters.“ /It was naturally his typical humour/. Thus I was suitable for the unusual task. Nevertheless I was then still a student of VŠUP, nearly facing state examinations and I wanted to refuse, as I had once the mentioned fountain for the EXPO. Moreover I was to become the designer. Despite this, he caught me using a quite lovely trick with a sketch for the great committee sitting in Mánes, Prague, and it was surprisingly accepted without any problem. I did the little drawing supposing it wouldn´t pass through and it would be over. ● So I had no choice, I was thrown into the task. And so my first work for architecture happened to be done during my studies. I kept it back from Prof. Libenský as I considered it to be terrible impudence. Among others it was connected with extensive dealings with authorities in Brno, conservationists etc., /I remember that one of the official skilled agents who wished us well was Professor Jan Sedlák CSc., today he is the Dean of the Faculty of the Technical University in Brno/, thus I and Bohouš travelled to Brno usually accompanied by Alexandra Berková, /chapter G - History, pp. 366, 370, ill. 35 - 37/, I was living then with. She encouraged me. I liked Eliáš. I enjoyed his “crackedness“. He was a crazy workaholic. I redrew the unpreserved authorized sketch in the large working size 1:1. I called that abstract composition - a classic painted and lead supported stained glass “MEDITATION ON WORLD CREATION“. In 1972 - 73 I implemented and mounted the work with my glass school-mate and later on colleague from Vitráže Borského skla Jaroslav Skuhravý /chapter H - Process of Origin, p. 390/. It was an absolutely extraordinary long-term process, great challenge and fight. A lot changed over time. It was demanding to find a relati onship with old fragments and rosette. My entering the coexistence with works for architecture was a dive off from the highest tower, which was probably good. Not always I faced such an important building as the brick gothic church in Staré Brno was. ● RELATIONS WITH INVESTORS. Just after leaving the university I re-designed one of the quite uninteresting spaces of the rowing club house in Neratovice. I use this order to describe how works for architecture can be uneasy in relation to submitters and investors. The rowing club wanted to have the object entrance decorated somehow. They contacted the stained glass head
Ministerstvo pro elektrotechnický rozvoj Praha řezání skla vodním paprskem, ale celý proces vzniku tohoto monumentu od prvních skic do kolaudace byl nezapomenutelným pozitivním zážitkem, přesto, že jsem kráčel cestou neprozkoumanou. Prvořadě příležitost vytvořit dominantní objekt hlavní haly nového, velmi zdařilého architektonického celku, není tak častá, zejména pak pokud jde o stavbu takového významu, jako je krajské finanční centrum. Dílo architektů Michala Gabriela /kapitola H - Proces vzniku, str. 395/ a Miroslava Johanovského se povedlo. Ředitel banky /tehdy rovněž v roli investora/ ing. Jiří Ládiš, který je zjevně mužem na svém místě i ve své profesi, neboť řídí tento ústav i v roce 2008, je současně velkým sympatizantem umění, kterému navíc dobře rozumí. Vstup výtvarných děl do kontextu s exteriérem a interiérem objektu byl již od počátku zrodu této budovy chápán naprosto koncepčně tak, aby tato díla byla citlivě integrovanými prvky, jednoznačně s celkem srostlými. A pokud se k sobě dostanou osvícený inves tor, který ví co chce, dobří architekti a výtvarníci, vzniká tým, který má pouze v takto vzácné symbioze šanci přivést na svět pozoruhodný harmonický celek. Obrazovým i textovým informacím o této práci jsem věnoval široký prostor na str. 292 - 297, protože si takový rozměr zaslouží. Tato akce byla skutečně něco mimořádného a předřadil jsem ji bez ohledu na chro nologickou posloupnost svých počinů v souvislosti s architekturou. ● TECHNO /str. 272,273/ z roku 1986 je dalším příkladem velmi pozitivních vazeb a okolností, kdy je opravdu radost pracovat. Samozřejmě vždy, kdy nejde o banalitu, nechá na díle autor kus svého života, ener gie a „mozkového sádla“, protože každá realizace přináší problémy. Tato skleněná stěna
monument from the first sketches up until its approval was an unforgettably positive experience, even though I was walking through yet an unexplored way. First of all, the chance to crea te a dominant object for the main hall of a new, very successful architectonic complex, isn't too frequent, especially for an important building such as the regional financial centre. The work by architects Michal Gabriel /chapter H - Process of Origin, p. 395/ and Miroslav Johanovský turned out well. The bank director /then also in the role of an investor/ Jiří Ládiš, Eng. /Master of Engineering/, evidently a man in his proper place and profession, as he has been directing this institute even in 2008, is also a great friend of art, who moreover knows a lot about it. From the origin of this building, it was understood that the admission of art works in context with both exterior and interior of the object had to be sensitively integrated elements, unambiguously inter-grown within the entire complex. And when an enlightened investor who knows what he wants and good architects and artists come together, a team is created. And only in such a rare symbiosis there is a chance to bring a remarkable harmonic complex into being. I extensively presented both visual and verbal information about this work on pages 292 - 297, as it deserves such an extent. This event was really something extraordinary and I gave it priority despite of the chronological sequence of my works within the context of architecture. ● TECHNO /pp. 272, 273/ from 1986 is another example of very positive conditions and circumstances under which it is really a pleasure to work. Except for banalities, the author naturally gives always a piece of his life, energy and “brain fat“ to the work as every implementation brings problems. The glass wall for the former Ministry of Electro-Technical Development of the Czech Republic in the Karlovo Square in Prague was a demanding work based on the
PRÁCE PRO VEŘEJNÉ PROSTO RY - INTERIÉR - EXTERIÉR
WORKS FOR PUBLIC AREAS - INTERIOR - EXTERIOR
-
AR C H ITEC TU R E
ill. 290
269
ill. 290
272
A R C H ITE K TU R A
-
PRÁCE PRO VEŘEJNÉ PROSTO RY - INTERIÉR - EXTERIÉR
WORKS FOR PUBLIC AREAS - INTERIOR - EXTERIOR
-
AR C H IT EC T U R E
ill. 292
273
ill. 293
DYMAMIKA POHYBU VODY / 1986 kresby, malby, skicy a úvahy o řešení skleněné stěny, reliéfu pro vstupní halu velmi rozměrné nové budovy úpravny vody v Bedřichově, výběr návrhů na celkové ploše 100 x 100 cm, papír, tužka, tempera, lak, majetek autora
DYNAMICS OF WATER MOVEMENT / 1986 drawings, paintings, sketches and considerations on a glass wall design, a relief for the entrance hall of a very large new building of a water treatment plant in Bedřichov, selection of designs in the total area of 100 x 100 cm, paper, pencil, tempera, lacquer, author´s property
ill. 291
VODA / 1987 realizovaný výsledek ve vstupní hale úpravny vody v Bedřichově, skleněná stěna v kovovém rámu, kombinace sklářských technik, tři vrstvy plochého skla, zpracováno malováním a rytinou, aplikace plastických skleněných prvků volně zpracovaných litím na huti, výška 300 cm, délka 600 cm, provedení autor v závěrečné fázi s pomocí týmu, architektonická spolupráce arch. J. Hanel - autor budovy
WATER / 1987
pro tehdejší Ministerstvo pro elektrotechnický rozvoj České republiky na Karlově náměstí v Praze byla náročnou prací založenou na grafické přesnosti obrazce, provedenou technologií pískování skleněných tabulí skla elektrofloat. Všechny práce tohoto druhu jsem prováděl od návrhu přes početné přípravné operace, t.j. přípravu klihovinového krytu, vyřezávání motivu do tohoto krytu po vypískování naprosto vlastnoručně. Díky vstřícnosti pana Vladimíra Kepky jsem mohl celou tu rozměrnou kompozici provést v jeho dílně v Kostelci nad Labem. Stalo se, že mi jednou vylétla pod tlakem z pistole tryska, kterou jsem málo utáhl a celou jednu pracnou, takřka hotovou tabuli zničila. To se stává, ale malér jsem nesl statečně. Pro zajíma vost udávám, že to byla doba, kdy vybuchla atomová elektrárna v Černobylu na Ukrajině. ● Výsledek však investora nadchnul a již při osazování díla, což se dělo za plného provozu, tedy značného množství procházejících lidí tímto foyerem, padala příjemná slova pochvaly včetně výrazů jako krása, paráda, noblesa atd. To je vždy velmi povzbudivé a pro mne leckdy cennější než honorář. Výsledek působil opravdu velmi kultivovaně a hlavně to v sobě mělo něco, co náplň zaměření ministerstva nesla. A o to jsem se vždy snažil - abych nedodával bezobsažné dekorace, což se tehdy od špatných výtvarníků hojně objevovalo. Tato akce měla pro mne ještě jeden velmi světlý bod. Realizoval jsem dílo mimo výroby rámu a pomoci při montáži sám, a sám jsem jednotlivé pásy skla transportoval na střeše svého přítele a věrného dělníka, automobilu Lada combi. Při nakládání a skládání mi však naprosto nezištně pomáhal živý přítel, spolužák Jozef Sekyra /na str. 272 je se stěnou vyobrazen/. Bylo to mnoho jízd mezi Prahou a Kostelcem nad Labem a je až neuvěřitelné, jak tento legendární pražský bohém byl vždy ukázněně a obětavě ráno připraven k akci, kam jsem pro něj ze svého doupěte
the resulting implementation in the entrance hall of a water treatment plant in Bedřichov, a glass wall in a metal frame, combination of glassmaking techniques, three glass layers, painted and engraved, application of sculptural glass elements free cast in hotshop, height 300 cm, length 600 cm, implemented by the author, in the final phase with help of a team, architectonical cooperation Arch. J. Hanel - designer of the building
graphic exactness of the pattern, implemented using Electrofloat glass sheet sandblasting technology. All works of this type from design, numerous preliminary operations, i.e. prepara tion of a glue stock cover, motif carving into the cover and the sandblasting itself were done entirely by myself. Thanks to the helpful Mr. Vladimír Kepka I could implement the whole siza ble configuration in his workshop in Kostelec nad Labem. Once, I destroyed an almost finished sheet of glass when a loose nozzle few off the end of the gun. It can happen, but I bravely faced the trouble. As a matter of interest, it was at the time of the nuclear plant explosion in Chernobyl, Ukraine. ● Nevertheless, the investor was enchanted by the result and already during setting the work, which was made under full operation, agreeable words of appreciation could be heard including expressions like “beautiful“, “outstanding“, “magnificent“ etc. This is always very encouraging and for me sometimes more valuable than the fee I receive. The result was really very cultivated and in particular it included something contained in the administrative schedule of the ministry. I have always tried not to deliver decorations having no thing to say, which was a frequent action of bad artists in that period. This event had for me one more positive output. I implemented the work alone apart from the manufacturing the frame and I also had help setting up the artwork. I myself transported the individual glass sheets on the roof of my friend and workmate - Lada Combi car. My living friend, schoolmate Jozef Sekyra /his picture with the wall on page 272/ unselfishly helped me with loading and unloading. There were many journeys between Prague and Kostelec nad Labem and it was almost unbelievable that in the morning the legendary Prague Bohemian was always properly and selflessly ready for action on Myslíkova street where I ran in every day from my den on
kompozice je jako celek obtížně fotografovatelná, proto prezentuji detaily a dva pohledy z centra doprava a doleva a composition as a complex is hardly to photograph, therefore I present details and two views from the centre right and left
úpravna vody Bedřichov v Jizerských horách
ill. 291
274
AR C H ITEKTU R A
-
PR ÁC E P R O V E Ř E JN É P R OS TO RY - IN TE R I É R - EX TE R IÉ R
W OR K S F OR PU BL IC A R E A S - I N TE R IOR - EXTER IOR
-
AR C H ITE C TU R E
275
ill. 306
STUDIE “Život našeho okresu“ / 1987-88 model prostorové kompozice 1:10, zadáním bylo výtvarné řešení prostorů bočních “kapes“ rozsáhlé hlavní haly, uvádějících vstupy do sálů prostřednictvím dvou skleněných monumentálních prostorových objektů - reliéfních stěn, tato nerealizovaná varianta pravé stěny předpokládala velkoryse pojaté rozpětí dvou velkých skleněných ploch vykloněných a protínajících prostor jako křídla motýla, skýtající zajímavé průhledy, stylizovaný pohled na Českou Lípu z ptačí perspektivy, mezi plochami páteřovitý plastický geometrický útvar se symbolikou důležitých míst v okresu, délka modelu 175 cm, dřevotříska, ploché sklo částečně malované a pískované
STUDY “Life of Our Region“ / 1987-88 model of the spatial composition 1:10, desired a creative solution of spaces of the lateral “pockets“ of the large main hall, opening the auditorium entrances with two monumental spatial glass objects - relief walls, that unimplemented version of the right wall presumed a generous spread of two large glass sheets bent out and intersecting the space like butterfly wings giving interesting throughviews, a stylized bird´s eye view of Česká Lípa, between the sheets a backbone-like sculptural geometrical formation with symbology of important places of the region, length of the model 175 cm, chipboard, flat glass partly painted and sandblasted
budova Kulturního domu Crystal Česká Lípa a takových nádherných zážitků jsem měl více. Je rovněž třeba zdůraznit, že tato publikace, zejména pokud jde o práce pro architekturu a veřejné prostory, zdaleka nemohla pojmout všechno, co jsem na tomto poli spáchal. ● ZÁŽITKY PONĚKUD ZAKALENÉ. Absolvoval jsem kromě již zmíněných “Veslařů“ několik akcí, které naopak opravdu nebyly procházkou růžo vým sadem. Nemluvím o výsledku, ale o realizačních a jiných problémech, které na věci vrhaly dočasně stín, s odstupem času jsou nepodstatné, ale tehdy byly zdrojem docela velkých stresů. A přitom to bylo tak zbytečné. Vznik zmíněných osvětlovadel v divadle Nový Bor a celkové rekonstrukce interiéru probíhal od určité fáze bohužel ne zrovna v ideálním konsenzu s investorem, ale přesto vzniknul výborný výsledek. V těžkých porodních bolestech se prý rodí občas silní jedinci. K pompéznímu znovuzahájení provozu v roce 1983 náš tým včetně architektů, kteří odvedli vynikající práci, nebyl vůbec pozván. Tak to tehdy chodilo. Totéž se mi stalo ještě jednou. ● Po dlouholetém restaurování komplexu roubených staveb Vísecké rychty - OKRESNÍHO VLASTIVĚDNÉHO MUZEA V KRAVAŘÍCH /str. 268 - 271/, kam
was a fabulous working atmosphere and there were more such beautiful experiences for me. It is also necessary to underline this publication could hardly include everything I did in this field, especially regarding works for architecture and public spaces.● EXPERIENCES RATHER CLOUDY. Besides the already mentioned “ROWERS“ I experienced several events, which on the contrary were really no walk in a nice park. I am not speaking about the result, but about problems with implementation and other temporarily casting clouds over things, now they seem minor things, but at that time, they were a source of quite serious stress. Nevertheless it was so unnecessary. Unfortunately, the origin of the aforementioned lighting units in the Nový Bor theatre and the total reconstruction of the interior didn´t go in complete agreement with the investor from a certain moment, but despite this the result was excellent. Sometimes strong individuals are said to be born with serious labor. Our team, including architects who did a very good job, wasn´t invited at all to the pompous re-opening in 1983. That was the way things were done then. The same happened to me once more. ● After a long-standing
pokračování na straně 294
to be continued on page 294
ill. 306
ill. 307
COOL JAZZ / 1987-90
původní název Kruh
ill. 307
práce pro architekturu, Česká Lípa - Dům kultury, levé křídlo hlavní haly, objekt nad vstupem do velkého sálu kombinovaná technologie skla a kovové konstrukce, ploché sklo float malované, ryté /ručované/ a částečně lepené, kompozice se vyvíjí na ploše 1750 cm délky a 550 cm výšky, provedení autor s týmem, architektonická spolupráce arch. J. Suchomel - autor budovy, na řešení tohoto úkolu byla vypsána soutěž
COOL JAZZ / 1987-90
originally Circle
work for architecture, Česká Lípa - House of Culture, left wing of the main hall, object above the major auditorium entrance, combined technology of glass and metal structure, flat glass float painted, engraved and partly glued, the composition developed in the area of 1750 cm long and 550 cm high, implemented by the author with a team, architectonical cooperation Arch. J. Suchomel - the designer of the building, the project was put out to tender
zajímavá dispozice vnitřního prostoru byla the interesting disposition of the internal space was
286
AR CHITEKTU RA
-
P RÁCE PR O VEŘ EJN É PR OSTO RY - INTE RIÉR - EX TER IÉ R
identická podle středové osy jako hmota celé budovy a skýtala zajímavé průhledy na dvě monumentální stěny nad vchody do kina a sálu in the centre line identical to the mass of the whole building and offered interesting throughviews of two monumental walls above the cinema and hall entrances
WORKS FOR P UBL IC A REAS - IN TERIOR - E XTE RIOR
-
ARCHITECTUR E
287
276
ARCHITEKTU R A
-
hotel Forum Praha Pankrác
ill. 292,293
PIVO / 1988
detaily
Práce pro architekturu, Praha, hotel Forum, prostor pivnice a bowlingu ve spodní části hotelu. Skleněný paravan v dřevěném rámu, vitráž, původní zadání - “Vývoj výroby piva v Čechách“ se nakonec jevilo jako příliš popisné téma, proto se koncepce nakonec naklonila ke značně abstrahovanému projevu. Určitým partiím /pivovarnické kotle/ byly ponechány nicméně poměrně reálné formy. V rozsáhlém prostoru je paravan předsazen před velkorysé prosklení orientované směrem k Nuselskému údolí a mostu. Abych dosáhnul určité hmotnosti malby a vlastně eliminoval průhlednost, tabule jsem napřed zmatoval, tím bylo dosaženo pergamenové průsvitnosti. Malované vypalované ploché sklo, dvě vrstvy za sebou, kombinace stříkání a malby štětcem, celková délka čtyřdílné horizontální kompozice s pauzami 24 m, výška 80 cm, provedení autor se spoluúčastí provozu 15 vitráže, oborového podniku Crystalex Nový Bor, architektonická spolupráce arch.Trávníček - autor budovy a arch. Mayer, na tento úkol byla vypsána soutěž.
BEER / 1988
details
Work for architecture, Prague, hotel Forum, the pub and bowling rooms, in the hotel basement. A glass screen in a wooden frame, stained glass, the original project “Development of beer brewing in Bohemia“ finally appeared too descriptive, therefore the concept finally moved towards greatly abstracted expression. Nevertheless some parts /brewing boilers/ were left in comparatively real shapes. In the large room the screen stands out from a large-scale glass wall oriented to the Nuselské valley and bridge. To reach a certain weight of the painting and actually eliminate its transparency I matted the sheets first and reached in this way a pergameneous transparency. Painted fired flat glass, two layers one after another, combination of spraying and brush painting, total length of the four-piece horizontal composition with breaks 24 m, height 80 cm, implemented by the author with participation of the plant 15 Stained glass of the branch company Crystalex Nový Bor, architectonic cooperation Arch.Trávníček - the designer of the building and Arch. Mayer, the project was put out to tender.
P RÁCE PR O VEŘ EJN É PROSTO RY - INTE RIÉR - EX TER IÉ R
ve Veverkově ulici nad Strossmayerákem denně zajížděl do Myslíkovy ulice. Dělal to opravdu z ryzího přátelství a nezbývá, než smeknout. ● “VODA“ z roku 1986, reliéfní skleněná stěna pro vstupní prostor obří stavby úpravny vody v Bedřichově v Jizerských horách vznikala za okolností rovněž docela příjemných. Vztahy s investorem a autorem objektu panem architektem Lubomírem Hanelem byly skvělé a rovněž přístup vedení provozu Vitráže Crystalexu /ing. Petr Zajác, kapitola H - Proces vzniku, str. 390/, které mi umožnilo připravit a vyrobit dílo v jeho prostorách, nebyl tak samozřejmý /str. 274, 275/. ● Stejně tak mi bylo vstřícně vyhověno provést rozsáhlou malovanou vitráž v roce 1988 pro nový hotel Forum v Praze na Pankrá ci /str. 276, 277/. Tehdy můj dlouhodobě rozestavěný ateliér nebyl ještě zdaleka provozu schopný a navíc jsem kromě velkého prostoru potřeboval možnost stříkání a vypálení barev. Bez této pomoci bych práci nemohl provést a jsem za to vděčný. Opět spolupráce s investorem, ředitelem ing. Filipem, autorem budovy architektem Trávníčkem a architektem Mayerem, který měl na starost interiéry, byla výborná. Potom přišla jiná doba, dnes se hotel Forum jmenuje jinak, je v soukromém majetku a převážná většina výtvarných děl včetně mé dlouhé vitráže - paravanu pro prostor pivnice a bowlingu nesoucí lapidární název “PIVO“, byla v rámci rekonstrukce odstraněna k velké nelibosti pana architekta, autorů dalších děl i mé. ● “FONTÁNA“ v Zámeckém parku v Teplicích z roku 1995 - 96 nás všechny, kteří se kolem jejího vzniku pohybovali, velmi potrápila. To je přirozené, protože jsme řešili úkol po všech stránkách náročný, riskantní a nezvyklý. Proto jsem také v rozhovorech s novináři použil několikrát příměr „terra incognita = neznámá půda či země“. Hlavním problémem a základním otazníkem byly povětrnostní vlivy, mráz atd. Samozřejmě, že jsem předcházející zimu provedl několik testů, jejichž výsledky byly kladné, absolutní jistotu jsem však nezískal, protože v celkové obrovské defnitivní hmotnosti se všechno mohlo chovat jinak. Ale nervozita byla zbyteč ná. Dnes fontána existuje již 13 roků a přežila několik neuvěřitelně krutých zim bez sebemenších negativních dopadů. Přesto jsem ji musel již několikrát restaurovat, neboť utrpěla za tu dobu mnohé šrámy vedené vandalskou rukou. Tento fakt sice vrhá na náš pozoruhodný počin stín, ale dílo, které získalo již zvláštní patinu existuje hrdě dále a mám k němu otcovský láskyplný vztah. Celý proces vzniku a následující opravy opět byly vysilující, ale
WOR KS FOR PUB LIC ARE AS - INTER IOR - EX TERIOR
-
AR CH ITEC TUR E
277
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY ARCHITEKTURA
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 330,331
ill. 331
FONTÁNA / 1995 - 96 detaily monumentální objekt pro exteriér ze skla a kovu, Teplice - zámecký park, ploché sklo Float 6 mm, opaxit bílý a černý 6 a 9 mm, barevné akcenty hutní sklo, kovová část nerez ocel, vyřezáno strojově i ručně z 45 tun skla, průměr čočky 900 cm, výška 550 cm, provedení autor s týmem se spoluúčastí Glavunion Teplice /později Glaverbel, nyní AGC Flat Glass Czech a.s.- současně investorem/, PP Svor /kovová část/ a Olpe Teplice, /technologie systému oběhu vody/, architektonický koncept a spolupráce arch. M.Gabriel, publikováno v revue Neues Glas, New Glass, č. 2, 2002, Uta Klotz “Sklo v architektuře a krajině, Ivo Rozsypal“rozhovor
FOUNTAIN / 1995 - 96 details monumental object for exterior of glass and metal, Teplice Castle park, flat glass Float 6 mm, opaxite white and black 6 and 9 mm, colour accents hand shaped glass metal part stainless steel, cut both by machine and by hand from 45 tons of glass, lens diameter 900 cm, height 550 cm, implemented by the author with a team participation Glavunion Teplice /later Glaverbel, now AGC Flat Glass Czech a.s. concurrently the investor/, PP Svor /metal part/ and Olpe Teplice /technology of the system of water circulation/, architectonical concept and cooperation Arch. M.Gabriel, published in review Neues Glas, New Glass, no. 2, 2002, Uta Klotz “Glass in Architecture and in the Landscape, Ivo Rozsypal“- interview
ill. 330
/str. 268-271/. ● PŘÍSTUP ABSOLVENTA LIBENSKÉHO ŠKOLY KE SPOLUPRÁCI S AR CHITEKTY. Sklo je pro architekturu jedním z nejlogičtějších prvků nejen jakožto materiál transparentní, nosný, tektonický a řekněme nějak duchovně současný. ● Má úžasnou technicistní vůni, ale přesto je i dnes často používáno archaickým zdobným způsobem. V současné postmoderní otevřenosti vůči všemu je závan starobylé dekorativnosti nezřídka z mnoha pochopitelných nostalgických důvodů vítán. Já jsem ale připoután trvale a logicky ke způsobu myšlení a trendům výuky, kterou jsem v ateliéru prof. Libenského na VŠUP prošel. Tedy ná zoru, který v mnoha směrech preferoval naopak nezdobnost, tvarovou čistotu a vylučoval bezduchou dekorativnost. Zdůrazňoval, že podstata skla je prostá. Tím ovšem nebyla dekorativnost odmítána a priori, protože i v této poloze je možno nalézt mnoho výtvarných hodnot dokonale rezonujících s naší dobou. Výtvarné dílo, které z tohoto materiálu vznikne v interiéru či exteriéru opět nemá být pouhým dozdobováním, ale součástí podstaty celku. ● OBECNÉ PRAKTIKY PŘI VZNIKU DĚL V ARCHITEKTUŘE PŘED ROKEM 1989. Když padl starý režim normalizovaného socializmu, byly tržním hospodářstvím nastoleny naprosto jiné vztahy. Organizační a právně obchodní otázky uplatnění výtvarníka v architektuře jsou logicky zcela jiné, než v předrevolučních dobách a jejich zákonitosti již neznám. Mám za to, že třebaže se staví daleko více, není spoluúčast výtvarníků tak častá a tomuto tempu přímo úměrná. Tehdy to při vzniku nových budov byla vlastně neodmyslitelná složka. Umělecká i ostatní řemesla opět ožila v soukromých rukou, takže dřívější suplující role výtvarníků odpadla, rovněž jako již zmíněný usus tak zvané Hlavy V. Je to dobře, protože za „socíku“ si řada lidí udělala z umění pouhý kšeft. Dnes je to již historie, ale možná několik zmínek by si toto období zasluhovalo. Kvalita výsledků byla často velmi diskutabilní. Vše záleželo na morálce, výtvarných schopnostech a etice tvůrce. Byli mezi námi jedinci, kteří v rámci socialistické zglajchšaltovanosti výdělků přicházeli paradoxně často až ke značně neproporcionálním ziskům. Dělo se to způsobem,
302
AR C H ITEKTU R A
-
and past. Actually, I endeavored to reach such a relationship already in case of the window in Brno /pp. 259 - 263/ as well as intensively in case of lighting columns for the open-air museum in Kravaře /pp. 268 - 271/. ● APPROACH OF A GRADUATE OF THE LIBENSKÝ´S SCHOOL TO THE COOPERATION WITH ARCHITECTS. Glass is one of the most logical materials for architecture not only because it is a transparent, bearing, and tectonic and somewhat spiritually contemporary material. ● It has an astonishing technical flavor, however even nowadays often used in an archaic decorative way. In the present postmodern tendency to use a taste of ancient decorativeness is often welcome for many understandable nostalgic reasons. Nevertheless, I am permanently and logically connected with the way of thinking and educational tendencies I passed in the Prof. Libenský´s studio at VŠUP. The approach that prefers in many respects the un-decorativeness, purity of shapes and eliminating a spiritless decorativeness on the contrary. It accentuated the simple essence of glass. Naturally, in this way deco rativeness wasn't a priori refused as even in this position many artistic values can be found, in perfect resonance with our time. An artwork, originating of this material either in interior or exterior, shouldn't just be a bare by-decoration, but a part of the complex substance. ● COM MON PRACTICE AT ORIGIN OF WORKS IN ARCHITECTURE BEFORE 1989. After the fall of the old regime of normalized socialism quite different relations were introduced by the free market economy. The problems of organization and commercial law valid for activities of ar tists in architecture are logically quite distinct from the ones in pre-revolutionary times and I don't know their patterns. I assume the participation of artists is not so frequent despite the increased rate of construction and without a direct proportion. Then, it was actually an inseparable component of new buildings. Artistic and other handicrafts revived again in private hands in so far that the former substitute role of artists as well as the already mentioned usage of the so-called Section V were thus eliminated. It's a good thing because in “socialist“ times a lot of
PR ÁC E PR O VE Ř EJ N É PR OS TORY - IN TER IÉR - E XTER IÉR
kdy výtvarníkovi bylo schváleno dodání díla „na klíč“. Tedy zadání realizace ve vlastní režii. Ono to často, nebo spíše většinou ani jinak nešlo, neboť firmy, které by byly schopny takové atypické zakáz ky přijmout, prostě neexistovaly. ● První fází akce bylo komisionální schválení návrhu a výše honoráře za tento návrh. To mělo jakési poměrně pevné a především čitelné zákonitosti. Pokud komise příslušný návrh schválila, byl honorář proplacen. Mohu potvrdit, že jsme se v severočeské komisi snažili tyto částky hodnotit pokud možno opravdu
people did art only for business. Today, it is history, however the period deserves a few remarks. The quality of results was often very debatable. All things depended on morals, creative abilities and ethics of the author. There were individuals among us reaching anomalously often even un-proportional profts within the average socialist earnings. It was done in the way that the artist got an approved contract for “turnkey“ work. Thus an implementation letting at own expenses. There was often or even no other possibility as companies, able to accept such atypical orders, simply didn't exist. ● The
WOR KS FOR PU BLIC AR EAS - IN TER IOR - E XTER IOR
-
AR C H ITE C TU R E
303
ill. 343
SPIRIT OF HIMALAYA /1997-98
dv do eře or z of be th zp e e sa čn fe os ty tn gal hí o ss sk Co la ne Co x ne
x
práce pro architekturu, Heilbronn, Německo - D, nová vila majitele známé aukční síně Dr. Jürgena Fischera, prostor bazénu a relaxace, jeden ze čtyř objektů vytvořených pro tento prostor, stéla v jeho čele sloužící současně jako regál, výška 220 cm, tvar trojbokého hranolu, horní blok absolutní křišťál Schott, pod ním litý blok na huti, křišťál s vnitřní strukturou, modrý geometrický pruh lité desky hutní bižuterní sklo, následuje partie broušeného a lepeného opaxitu černého a bílého, celá tato horní partie je vrcholem sestavy nosného základu z tabulového skla, které má precizně strojově dokulata zabrušované hrany, bílé a modré aplikované skvrny - kry jsou vyřezány vodním paprskem, realizace autor s týmem madla ve tvaru ryb • fish-s haped ha ndl es
SPIRIT OF HIMALAYA /1997-98
ill. 344
work for architecture, Heilbronn, Germany - D, new residence of a renown mart owner Dr. Jürgen Fischer, swimming pool and relaxation rooms, one of four objects designed for the room, a stela in its front serves simultaneously as a rack, height 220 cm, triangular prism shape, the upper block absolute crystal Schott, below a hotshop cast block, crystal with an internal structure blue geometrical zone cast sheets hot shaped jewellery glass, followed with a part of cut and glued black and white opaxite, the whole upper part forms the top of the bearing fundament assembly of sheet glass with preciselly machine rounded edges, white and blue applied spots - floes are cut up with water jet, implemented by the author with a team ill. 343
dvsa o • tw ste
ftness - bazén vila Fischer Heil bron n Německo
ps “Kh um bu
mi říkal: „Mistře, to co děláš ty, by mě za dva týdny sklátilo do hrobu.“ Nestěžuji si však a jsem za možnost takového sebeuplatnění vděčný. Byly to příležitosti, živilo mě to a vážím si toho. Celá moje práce pro architekturu se snažila ctít prostor, jeho charakter a materiály. Otázkám prostorového ladění předcházela většinou řada diskuzí s architekty, řady modelů a návrho vých variant. Snažil jsem se, aby mé dílo bylo s prostorem i obsahově srostlé a abych svým Já neznásilňoval poskytnutý prostor, vědom si toho, že jsem pouze jeho součástkou. ● Zdařilá architektura je zázrak. Někdo moudrý prohlásil, myslím, že to byl Schopenhauer, že ARCHITEKTURA JE ZKAMENĚLOU HUDBOU. Dovolil bych si dodat, že může být i hudbou skleněnou.
Ice Fall“
P R Á C E P R O V E Ř E J N É P R OS TO RY - IN TE R IÉ R - E X TE R IÉ R
u“
-
b Kmu ádh
AR C H ITEKTU R A
dop
310
“Le
for the same room, object “Sphere“, height 80 cm, hollow shape blown into a wooden mould in a hotshop, clear glass, opal, blue, diameter 30 cm, partly cut-off with a set-in cut part of clear glass with internal structure and of opaxite, cylindrical stand of several materials, hot shaped glass clear glass with opaline, opaxite, cut and polished, base and neck turned brass covered with white comaxite, glass door of safety glass with fish-shaped handles, cut and glued hot shaped glass and opaxite, /Fisch - Fish, relation to the name of the owner/ two entry glass steps “Khumbu“ /an glacier below Mount Everest/, actually a complex art artefact, safety glass, inner structure of stainless steel, glued and cut opaxite, float, water jet cutting technology applied too, implemented by the author with the aid of a team, published in review Neues Glas, New Glass, no.2, 2002, Uta Klotz “Glass in Architecture and in the Landscape, Ivo Rozsypal“- interview ill. 344
dy
OTHER THREE OBJECTS 1997 - 98
cho
DALŠÍ TŘI OBJEKTY /1997- 98 pro tentýž prostor, objekt “Koule“ výška 80 cm, foukaný dutý tvar do dřevěné formy na huti, křišťál, opál, modrá, průměr 30 cm, částečně odřezaná, se vsazenou broušenou částí z křišťálu s vnitřní strukturou a opaxitu, válcová noha několik materiálů, hutní sklo křišťál s opalínem, opaxit, broušeno a leštěno, základna a krk soustružená mosaz pokrytá bílým komaxitem, skleněné dveře z bezpečnostního skla a madly ve tvaru ryby, broušené a lepené hutní sklo a opaxit, /Fisch - ryba, vztah ke jménu majitele / dva vstupní skleněné schodové stupně “Khumbu“ /ledovec pod Mount Everestem /, vlastně současně složitý výtvarný artefakt, bezpečnostní sklo, vnitřní konstrukce z nerezové oceli, lepený a broušený opaxit, float, uplatněna rovněž technologie řezání vodním paprskem, realizace autor s pomocí týmu, publikováno v revue Neues Glas, New Glass, č.2, 2002, Uta Klotz “Sklo v architektuře a krajině, Ivo Rozsypal“- rozhovor
pre-revolutiona ry symbols. The five-pointed star was the most outstand ing of them . ● FINA LLY, THE WORK FOR AR CHITECTU RE can be designated as a very hard “job“. My excellent coop erator Václav Šim ánek, an eyewitness of many drama tic situations I had to manag e diplomatically or come to terms with , used to tell me: “Maste r, I would be in grav e within two weeks if I did the same as you do.“ Nevertheless, I don't com plain and am gratef ul for the possibil ity to assert mysel f. There were chance s, I earned living from the m and I appre ciate it. All my works for architecture were aimed to respect space, its character and materials. A spac e solution was most ly pre ceded by numerous disc ussions with architec ts, lots of mo dels and design ver sions. I tried to make my work an elem ent of the space around it and not to violate the provided space by my Ego, realizing I am just a part of it. ● Successful architecture is a miracle. Som eone wise, I think Schope nhauer, said ARCHITECT URE IS FOS SILIZED MUSIC . I woul d like to take the liberty to add that it could also be m usic of glas s.
WOR K S FOR P U B L IC A R E A S - IN TE R IOR - E X TE R IOR
-
AR C H ITEC TU R E
311
KRESBA A MALBA tzv. volná zaujímá v mé tvorbě vlastně rovnocennou pozici vedle objektů ze skla. Je to naprosto svébytná samostatná oblast, která byla v podobě obrazů vytvořena bez jakýchkoliv souvislostí se sklem, přesto však je s touto tvorbou zákonitě myšlenkově provázána. Je proto obtížné separovat volný obraz a třeba kresbu či malbu /obzvláště v případě obdobného rozměru/, která je spíše vizí budoucího projektu provedeného ze skla. Navíc by to bylo úplně zbytečné a není to nutné. Dokonce i kresby a malby, které jsou od počátku jednoznačně zaměřenými a konkrétními návrhy skleněných plastik do této řady patří jak svým tvaroslovím, tak myšlenkovým pozadím, neboť inspirační zdroje jsou jasně vyřčeným společným jmenovatelem. ● VZTAH SKLENĚ NÉHO OBJEKTU A KRESBY je důležitý a úzký, v mém případě vlastně neodmyslitelně nutný, protože mé objekty jsou ve většině útvary takřka architektonicky vystavěnými, systémy předem vyprojektovanými, kterým kresebná příprava předcházet musí. To je ovšem zcela racionální, předrealizační fáze, kterou provází většinou řada vysloveně pocitových, emociálních skic a kreseb v různých měřítcích. Ty jsou alfou a omegou veš kerého původního hledání řešení. Něco se často rodí z mlhovin představ, směřujících k výsledku, který snad dosáhne kýženého napětí, emocionálního úderu a naléhavosti. ●
ill. 345
DRAWING AND PAINTING, so called free or independent, are as important to me as is creating glass objects. Painting is quite a separate discipline to glass making, though the creative spirit inevitably links them. Thus, it is difficult to separate a drawing or a painting /especially in the instance of a similar size/ from a vision of a project made of glass. Moreover, to do this would be unnecessary. Even drawings and paintings, which were originally intended as designs for glass sculptures fall into this category due to both their form and conceptual origin. Both modes of creation clearly have the same origin of inspiration. ● GLASS OBJECTS AND DRAWINGS are very closely related, and in my case are actually an inseparable necessity, as my objects are generally built almost architecturally. They are pre-planned sys tems, which are inevitably preceded by preliminary drawings. This is naturally quite a normal preparatory stage, followed by a range of feeling-based emotive sketches and drawings on various scales. They are essen tial for the entire process of searching for a solution. Often something is born from a collection of images, pointing to a result, which may reach the desired tension, emotive impact and passion. ● However, I don’t see the initial drawings just as a straightforward technical project support. Here, I attempt to create functional paintings or graphics, which can stand alone on a small scale. ● Beside drawings or possibly paintings directly related to realization of a particular glass object,
ill. 346
figurativní projevy - tendence prostupující celou tvorbou figurative displays - a tendency running trough the complete work ill. 348
ill. 345,346,347,348
ŽENSKÁ FIGURA / 1968 - 1970
Série kreseb, které vznikly jako součást studijního programu na VŠUP, pro ateliér sklářského výtvarnictví, charakteristická tradiční neodmyslitelná průprava. Sochařsky monumentálně chápaný přístup, druhý ročník studia /ill. 345, 346, 347/ a čtvrtý ročník po návratu z Francie a Německa. Tato skupina z roku 1970 nese již zřetelně jiné rysy /ill. 348/, papír, úhel, výška 200 cm, /ill. 346, 348/, nebo formát 100 x 70 cm /ill. 345, 347/, zachovaly se pouze menší formáty /ill. 345, 347/, které jsou v majetku autora.
FEMALE FIGURE / 1968 - 1970 Series of drawings ensued as a part of a study programme at the VŠUP, for the Art Glass Department, characteristic essential training. Sculpturally monumentally understood approach, the second year of studies /ill. 345, 346, 347/ and the fourth year after returning from France and Germany. This group from 1970 already bears obviously different attributes /ill. 348/, paper, Chinese ink, height 200 cm, /ill. 346, 348/, or 100 x 70 cm format /ill. 345, 347/, preserved just smaller formats /ill. 345, 347/, owned by the author.
lidská figura - studijní zdroj pochopení výtvarných vztahů a souvislostí human figures - an educational source of understanding of art relations and connections
314
MAL B A A K RES B A
-
LIDSKÁ FIGURA - VÝCHODISKO A ZÁKLAD VŠEHO
ill. 347
SU M AR IZU JÍC Í PR Ů Ř EZ T VOR BOU
SU MMAR IZIN G OVERV IEW OF T H E WOR K
-
PAINTIN G AN D DR AW ING
315
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY MALBA A KRESBA VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 358
ill. 359
VSTŘÍCNÉ KAMARÁDKY / 1971 a 1979
VOILÀ LA VRAIE EXPRESSION D´AMITIÉ 1979 a 2005 hle opravdový výraz přátelství
ženské pozadí - dokonalý útvar a nádherná skulptura Série obrazů tvořící uzavřenou řadu, ponechán charakter rychle nahozené skicy či podmalby, ale není vyloučeno, že tato díla budou dopracována ještě důkladněji a detailněji jako příklad na následující stránce ve smyslu kresebném i barevném. V každém případě určitá monochromnost této skupiny zůstává zachována. Malba na pevném podkladě - sololit, tužka, tempera, olej, laky, formáty cca 110 x 110 cm, majetek autora.
Malba na pevném podkladě - sololit, tužka, olej, laky, 103 x 85 cm, soukromá sbírka Česká republika. Spontánně namalovaný obraz, jeho kompozice však byla předem pečlivě připravena a nakreslena, jeho živelnost a smyslnost byla uvážlivě i při promyšleném dotahování zachována ve stadiu připomínajícím spíše skicu ve snaze nezbavit věc dynamického napětí a bezprostřednosti. Přesto, že obraz má podobu určité nedodělanosti, je ve svém definitivním stavu hotovým dílem. I červená plocha připomínající divoce vylitou barvu je ve své struktuře pečlivou detailní prací provedenou miniaturním štětcem. Prapůvod tohoto obrazu je staršího data, již z roku 1971, neboť obdobné skicy byly součástí příprav k řešení figurativní kompozice v rámci státní závěrečné zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Tento pohyb figury se ve zcela jiné stylizaci /určeno pro foukané plastické malované tvary kombinované s plochým sklem/ objevuje v levé části malovaného návrhu z roku 1973, /viz kapitola Počátky str. 33/.
ACCOMMODATING FRIENDS / 1971 and 1979 female backside - a perfect shape and a beautiful sculpture A series of paintings in a closed range, retaining the nature of fast sketched outline or field painting, however the works may be finished even more thoroughly and in detail, an example both in sense of drawing and colour on the following page. In any case the group remains monochromatic to a certain extent. Painting on a solid base - sololite, pencil, tempera, oil, lackquers, sizes c. 110 x 110 cm, owned by the author. ill. 358
nás, byl něco jako příchod poslů nebes. Můj citový obzor byl rozšířen a obohacen novým chápáním života a světa prostřednictvím lásky ke zvířatům obecně. Nějak dnes chápu i toho, kdo doma chová třeba krajtu tygrovitou. ● KŮŇ, ZÁZRAK PŘÍRODY. Naši sousedé pracují v lese. V těsné blízkosti žil donedávna jejich starý kůň, můj kamarád Fricek. Tento lesní dělník, krásný a ztepilý dříč přebýval v malé stáji. Každé ráno pokorně zapřažen odcházel tahat klády do lesa. Pozoroval jsem občas toto nádherné stvoření s jakou odevzdaností plní tu každodenní úlohu, a přiznám se, že jsem tam stával dojat a občas mě to až rozbrečelo. Možná ze mne mluví stařecký sentiment. Kůň je opravdu zcela výjimečným ušlechtilým darem a zázrakem přírody. Nádherná bytost s úžasně vybudovanou figurou, která navíc vyrostla pouze z voňa vých trav a bylinek a není to zákeřný predátor. ● Co všechno toto plémě tak neodmyslitelně spojené s dějinami lidstva zažilo ve válkách, bitvách, kolik zastalo otrocké dřiny a často i příšerného zacházení, ale také lásky! Člověk žije s tímto druhem pospolitě po staletí. ● Krávy nemají takovou noblesu jako koně, ale dojímají mě neméně. Jsou to požehnané družky, které nás obdarovávají vlastně životem. ● Nedávno jsem při procházce se psy zahlédnul starší paní, která přenesla na druhou stranu cesty traverzujícího šneka, protože téměř jistě by ho někdo přejel. ● Možná, že to vyzní jako sentimentální bláboly, ale neodpustil jsem si to. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že opravdu asi platí, že KDO NEMÁ VZTAH KE ZVÍŘATŮM, NEMŮŽE MÍT VZTAH K LIDEM. ● Ale i příroda neživá, horniny, hory, tektonika zem ských vrstev, to všechno jsou neméně fascinující zázraky. Lomnický štít a seskupení horských mas, v jeho těsné blízkosti tvoří jedno z nejkrásnějších sousoší, které úžasný reliéf povrchu
LO A REAL EXPRESSION OF FRIENDSHIP 1979 and 2005 voilà la vraie expression d´amitié
to the forest for timber hauling. Sometimes, I watched this beautiful creature with resignation performing everyday tasks. I confess that I used to stand there moved, sometimes to tears. Maybe the old man´s sentiment speaks from me. The horse is really a quite exceptional gift and wonder of nature. It is a beautiful being with an amazingly built figure, grown from a diet of fragrant herbage. Furthermore, it is no sinister predator. ● This species has experienced so much and is so inherently linked with human history in wars and battles and has been through much enslaved drudgery and often even terrific cruelty, but also love! Men have lived with this animal gregariously for centuries. ● Cows don´t possess such nobleness as horses, but they affect me no less. These blessed companions give us life. ● Recently, when walking the dogs, I saw an older lady putting a snail traversing the street to the other side as it would be almost surely driven over by someone. ● This may sound like sentimental babble, nevertheless I couldn´t refrain from mentioning this. The older I am the more can realize the truth of saying that HE WHO DOESN´T LIKE ANIMALS CANNOT HAVE A RELATIONSHIP WITH PEOPLE. ● But even inanimate nature; minerals, mountains, the tectonics of earth layers, are no less fascinating wonders. Lomnický Pike and the agglomeration of mountain masses in its vicinity form one of the most beautiful sculptural groups found in the astonishing relief of the Earth surface. Already from my childhood I have been affected by the formation like an altar, a tri ptych or some space for unknown rituals, even as a throne or the meeting place an unknown civilization. Maybe this statement would not be seen as revolutionary, NEVERTHELESS, LIFE AND NATURE AROUND ME IS SUFFICIENT AS A SOURCE OF INSPIRATION. I don´t look
Painting on a solid base - sololite, pencil, oil, lackquers, 103 x 85 cm, private collection the Czech Republic. Spontaneous painting, nevertheless its composition carefully prepared and drawn in advance, its spontaneity and sensuality despite an elaborated drawing up ponderously kept in the stage reminding more a sketch so as not to get off a dynamic tension and naturalness of the work, the seemingly unfnished painting in its final appearance a finished work. Also the red area reminding a wildly poured out ink represents in its structure a careful detailed work done with a miniature brush. The very origin of this work is older - already from 1971, as similar sketches were a part of preparations for designing a figurative composition within the State Final Exam at the Academy of Art, Architecture and Design Prague, the movement of the figure appears in a quite different stylization /intended for blown sculptural painted shapes combined with fat glass/ in the left part of a painted design from 1973, /see chapter Beginnings, p. 33/.
ill. 360
PŘÍKLADY TÁHNOU
ill. 359
dočasné výrazné vlivy popu a nové figurace
Nic nového pod sluncem, téma není objeveno ani novou figurací, ani pop artem, je to téma věčné - příklad obrazu “Intimité“, připisovaného velkému mistru francouzského realizmu Courbetovi.
certain temporary influences of pop and new figurations
EXEMPLA TRAHUNT Nothing new under the sun, the theme found neither by a new figuration, nor by pop-art, an eternal one - an example of the painting “Intimité“ attributed Coubert, the great master of the French realism.
ill. 360
ill. 358
320
M AL BA A KR ESBA
-
SU MAR IZUJÍC Í PR ŮŘ EZ TVOR BOU
ill. 361
SU MMARIZIN G OVERVIEW OF THE WOR K
ill. 362
LA FEMELLE - SAMICE / 1969 - 1999 holubičí modrá
ill. 361
-
PA IN TIN G AN D D R AW IN G
LA FEMELLE - SAMICE / 1999 - nedokončeno
pocta Artemis z Efesu malba na dřevotřísce, tempera, olej, laky, 70 x 80 cm, soukromý majetek Česká republika
kresba na papíře, fixovaném na pevném podkladě, tužka, černý akryl, 150 x 150 cm
LA FEMELLE - FEMALE / 1969 - 1999 dove-blue
drawing on paper, fixed on a solid base, pencil, black acryl, 150 x 150 cm
honour to Artemis of Efesos painting on chipboard, tempera, oil, lackquers, 70 x 80 cm, private ownership the Cz. Rep.
321
ill. 363
LA FEMELLE - FEMALE / 1999 - unfnished LA FEMELLE - SAMICE / 1969 - 2002 Bojovnice
ill. 364
malba na plátně, tužka, tempera, olej, laky, 160 x 130 cm, majetek autora
LA FEMELLE - SAMICE / 1969 - 1999 čertovská
ill. 362
malba na plátně, tempera, olej, tužka, laky, 130 x 115 cm, umístěno v kulečníkové kavárně školy - restaurantu AJETO Nový Bor, sbírka majitele Petra Novotného, Česká republika
LA FEMELLE - FEMALE/ 1969 - 1999 devilish painting on canvas, tempera, oil, pencil, lackquers, 130 x 115 cm, situated in the billiard cafe room of the school - restaurant AJETO Nový Bor, collection of its owner Petr Novotný, the Czech Republic
ill. 364
LA FEMELLE - FEMALE / 1969 - 2002 Fighter painting on canvas, pencil, tempera, oil, lackquers, 160 x 130 cm, owned by the author
LA FEMELLE - SAMICE / 1969 - 1999 holubičí bílá
ill. 365
malba na překližce, tužka, křídy, tempera, olej, laky, 130 x 115 cm, sbírka Vladimír Ťoupalík, Česká republika
LA FEMELLE - FEMALE / 1969 - 1999 dove-white painting on chipboard, pencil, chalks, tempera, oil, lackquers, 130 x 115 cm, collection of Vladimír Ťoupalík, the Czech Republic
ill. 365
ill. 363
abstrahované stylizace ženské figury směřující ke skleněným plastikám abstracted stylizations of female figure leading to glass sculptures
322
MAL B A A KR ES BA
-
SUMARIZU JÍCÍ PRŮŘEZ TVOR BOU
SUMMARIZING OVERVIEW OF THE WORK
-
PA IN TIN G AN D D R AW IN G
323
342
MAL BA A KR ESBA
-
- tušené nepřímé návrhy skleněných objektů
ill. 389
polyphony - harmonic connections and musical chords - sense of indirect glass objects designs
polyfonie - harmonické souvislosti a hudební akordy
ill. 387
SU MARIZUJÍCÍ PRŮŘ EZ T VORBOU
KVINTAKORD G DUR / 1978 a 2001
ORGANIZOVÁNÍ A TRANSPOZICE HMOT V PROSTORU
ill. 387,388
kresba představena v rámci série výstav “Stanislav Libenský a jeho škola“ 2001 - 2003 Praha, Salzburg, Taipei, New York, Bezdružice, papír na překližce, tužka, tuš, tempera, akryl, 150 a 122 cm, publikováno v knize katalogu O. Palata, “Stanislav Libenský a jeho škola“, 2001, soukromá sbírka Česká republika
COMMON CHORD G DUR / 1978 and 2001 the drawing showed within the exhibition series “Stanislav Libenský and His School“ 2001 - 2003 Prague, Salzburg, Taipei, New York, Bezdružice, paper on chipboard, pencil, Chinese ink, tempera, acryl, 150 and 122 cm, published in the book - catalogue O. Palata, “Stanislav Libenský and His School“, 2001, private collection Czech Republic
DOMINANTNÍ SEPTAKORD F DUR 7/9
ill. 389
platné všechny údaje z předcházejícího příkladu, oba obrazy jsou bratři a mají stejné roky vzniku i stejného majitele
DOMINANT SEPTCHORD F DUR 7/9 all the data given in the above example valid, both pictures are brothers and have the same year of origin and the same owner
SUMMARIZING OVERV IEW OF T HE WORK
-
ill. 388
PAIN TING AN D D R AW IN G
343
UKÁZKY DVOJSTRANVYBRANÉ Z KAPITOLY MALBA A KRESBA UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU. ill. 397
ill. 397
TAJEMSTVÍ TIBETU / 1994 - 07 kompozice vycházející z forem pohoří a vzdáleně také tvarosloví chrámů a tzv. lapačů démonů, malba na plátně, tempera, tužka, lak, 90 x 90 cm, soukromý majetek, Česká republika
MYSTERY OF TIBET / 1994 - 07 composition based on forms of mountains and indicating also a shape of temples and so-called demon catchers, painting on canvas, tempera, pencil, lackquer, 90 x 90 cm, private ownership the Czech Republic
ill. 398
PŘECHOD K NÁHORNÍM PLOŠINÁM / 1991 plátno, tužka, tempera, 115 x 130 cm, majetek autora, obraz chápaný jako svébytná malba, původně však byl sondou zkoumající plastickou hru horských masivů, směřující ke skleněnému reliéfu
PASSING TO TABLELANDS / 1991 canvas, pencil, tempera, 115 x 130 cm, owned by the author, a painting understood as a peculiar one, originally a probe studying the sculptural action of mountain massives, leading to a glass relief
ill. 399
PRŮHLED DO NEKONEČNA velkoplošná kombinace kresby a malby, papír, tužka, tuš, akryl, laky, fixováno na pevném podkladě, kovový rám, 150 x 150 cm, sbírka Jan Frydrych, Česká republika
THROUGHVIEW TO INFINITY large-scale combination of drawing and painting, paper, pencil, Chinese ink, acryl, lackquers, fixed on a solid base, metal frame, 150 x 150 cm, Jan Frydrych Collection, the Czech Republic
ill. 398
Vaculík, pan Ivan Medek a další/, že by něco takového, byť v civilní podobě, mělo existovat dále. V určitém věku jsou totiž nutnost podléhat kázni a občas si proběhnout překážkovou dráhu velice zdravými vklady pro život. Je prospěšné občas dostat za uši. Je to také dobrá škola poznávání široké škály lidí a tudíž orientace v lidské společnosti. ● NUTNÁ SELEKCE V MÉM VYPRÁVĚNÍ. Bylo mým přáním, aby tato kniha měla jasnou, přehlednou a pevnou kompozici, o jejíž důležité roli jsem na několika místech hovořil. Domnívám se, že se tak v celkovém rozvržení a obrazové části stalo. Hlavní textová část, moje zpověď, je však takřka spontánním projevem psaným prakticky ala prima. To byl vědomý záměr, předpokládající, že se z projevu nevytratí bezprostřednost a živost. Vím, že někde jsem až příliš podrobný a navíc mám obavu, že obzvláště pro cizince mohou být některé části nezajímavé a nepochopitelné, protože hovořím často o vysloveně interních specifckých českých věcech a těm cizinec ne musí rozumět. Věnoval jsem možná příliš velký prostor obecným tématům, než abych se třeba detailněji zabýval jednotlivými skulpturami z opaxitu. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec zvítězila potřeba prezentace mého vnímání a myšlení v širších kontextech. Pokoušel jsem se držet jakéhosi hrubého obsahového skeletu, ale často jsem nečekaně odbíhal do různých paralel. Nepodařilo se mi také zdaleka říci vše, co jsem měl původně na srdci, i když jsem hurdle drill are very healthy contributions in life. It is benefcial to get a hiding sometimes. It is also a good training of identifying a wide range of people and thus orientation in human society. ● EDITING MY STORY. I wished the book to have a clear, transparent and consistent arrangement, the important role of which I discussed on several places. I suppose it was achieved both in the general layout and the pictorial part. However, the principal part of the text, ‘my confession’, is an almost spontaneous expression written practically ala prima. It was a conscious intention supposing that the expression wouldn´t lose its immediacy and vigour. I know that in some places I am too particular and moreover, especially for foreigners I am afraid that some parts could be uninteresting and incomprehensible, as I often speak about pronouncedly internal Czech matters, unintelligible for an outsider. I might give too much spa ce to general themes instead of being concerned with individual opaxite sculptures at length. The decision was difficult, but in the end the need to present my perception and thinking in wide contexts won. I tried to adhere to some rough contextual skeleton, but often unexpectedly strayed into various parallels. I wouldn’t have managed to say all I originally had on my mind by far, even if I had compressed the text by means of typeface reduction. Thus, my text may seem unbalanced – it isn´t at all literary. I kept the writing process running quite free, a lot of material was gathered and so I had to give up numerous notes. ● FATEFUL PERSONALI TIES. It is said that everyone is master of his own destiny, but I do not think this is quite right,
350
M AL B A A K R ES BA
-
ill. 399
organizování hmot v prostoru - transpozice horských systémů Himaláje arrangement organization of masses in space - a transposition of mountain systems of the Himalayas
S U M A R IZU J ÍC Í P R Ů Ř E Z TV OR B OU
S U M MA R IZIN G OV E RV IEW OF TH E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
351
ill. 395 ill. 396
nemá nic společného s prušáckým drilem či se sklony k militantním chorobným tendencím. To je něco, co vyvěrá ze zdravé a tvůrčí podstaty a sebevědomí. ● V naší zemi je však znač nou částí národa považován za sekáče ten, kdo se vyčůraností této povinnosti vyhnul. Já vůbec nepovažuji svůj pobyt na vojně za ztrátu času. Udělal jsem pro sebe z toho ctnost. Neulejval jsem se např. z rozcviček a získal jsem vynikající fyzickou kondici, která mi vydržela ještě dlouhou dobu poté. Žádné nadšení jsem při nástupu na vojnu nepociťoval, ale o modrou knížku bych v životě neusiloval. ● Výsledkem byla vítaná IDENTIFIKACE SEBE SAMA. Považuji vojnu za velice důležitou životní školu obecně. Dnes již tato povinná služba k velké radosti mladých mužů neexistuje. To chápu, ale přesto se domnívám, že více hledisek, které tato služba vlasti s sebou nesla, bylo hodně pozitivních. Myslím /tak jako spisovatel Ludvík cunning are considered as champions by a great part of the nation. I don´t see my time in the army as a waste of time. I did it for my own gain. I didn´t shirk, for instance, from doing sit-ups and got an excellent physical condition lasting a long time thereafter. I didn´t feel any euphoria when enlisted, nevertheless I would have never struggled for the “blue book“ /military service exemption certificate/. ● SELF-IDENTIFICATION was a welcomed result. I consider the mili tary service as a very important school of life in general. This compulsory national service doesn´t exist anymore, to the great delight of young men. This is what I can understand, but after all I believe there were some very positive sides associated with this national service. I think /much like the writers Ludvík Vaculík, Mr. Ivan Medek and others/ that something simi lar in a civil form should continue. At an age, being subjected to subordination and passing
348
M A L BA A K R E S BA
-
S U MAR IZU JÍC Í PR Ů Ř E Z TV OR BOU
ill. 395
LEDOVÉ KRY - PÁD KAMENÍ / 1993 - 94 původně detail studie pro realizaci v architektuře - objekt “Ledovec“, Česká národní banka v Ústí nad Labem, převedeno do velkého formátu, papír, tužka, tuš, 150 x 122 cm, majetek autora
ICE FLOES - FALL OF STONES / 1993 - 94 originally a detail of a study for an implementation in architecture - object “Glacier“, Czech National Bank in Ústí nad Labem, transferred to the large format, paper, pencil, Chinese ink, 150 x 122 cm, owned by the author
METEORIT / 2002 - 05
ill. 396
velkoplošná kresba, která je rovněž vizí objektu ze skla, zatím pro svoji realizační náročnost vizí velmi vzdálenou, proto je toto dílo dotaženo do podoby definitivy svébytného obrazu, papír, tužka, tuš, akryl, fixováno na pevném podkladě, kovový rám, 150 x 150 cm, sbírka Jan Frydrych, Česká republika
METEORITE / 2002 - 05 large drawing, also a vision of a glass object, for the time being a vision very distant because of its demanding implementation, therefore the work finalized as a peculiar painting, paper, pencil, Chinese ink, acryl, fixed on a solid base, metal frame, 150 x 150 cm, Jan Frydrych Collection, the Czech Republic
organizování hmot v prostoru - transpozice anorganických minerálních struktur arrangement organization of masses in space - transposition of inorganic mineral structures
S U MMAR IZIN G OV ERV IEW OF TH E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
349
336
asociace a podvědomé představy vyvolané poslechem živého vyprávění M A L BA A KR ESBA
-
ABSTRAHOVANÉ PŘÍRODNÍ ÚTVARY, JEVY A STRUKTURY
ill. 380
VYPRÁVĚNÍ O CASABLANCE 1969 a 1970 “ETUDA V.“, součást dříve prezentované série. Během poutavého vyprávění mého přítele ve Francii vznikly tyto dvě malby, které k sobě patří. Zcela podvědomá reakce na verbální projev, později úvaha o ztvárnění ve skle, papír, tužka, tempera, rozměr celku 70 x 40 cm, instalováno v rámu na ploše 80 x 60 cm, majetek autora.
STORY OF CASABLANCA 1969 and 1970 “ETUDE V“, a part of the earlier presented series. These two paintings related to each other originated during an interesting story telling of my friend in France. Quite subconscious reaction to the verbal expression, later an implementation in glass considered, paper, pencil, tempera, total size 70 x 25 cm, installed in a frame of 80 x 60 cm, owned by the author.
ill. 381
associations and subconscious imaginations evoked by listening to a live story telling
ill. 380
V PODHŮŘÍ POHOŘÍ ATLAS 1969 a 1970 Tato kompozice vznikla za stejných okolností jako předcházející ukázka, papír, tempera, lak, asfalt, později úvaha o ztvárnění ve skle, prostorová vitráž, kombinace malovaného plochého a foukaného skla s kovovou konstrukcí, 100 x 70 cm, majetek autora.
IN THE FOOTHILLS OF THE ATLAS MOUNTAINS 1969 and 1970 This composition created under the same circumstances as the above example, paper, tempera, lackquer, asphalt, later an implementation in glass considered, spatial stained glass, combination of painted flat and blown glass with a metal structure, 100 x 70 cm, owned by the author.
ill. 381
žádostí o azyl, tak jako např. ve Švýcarsku, a možnost návratu do vlasti zůstávala otevřená. Byla to ideální situace, kterou jsme se Simeonou radostně uvítali, které jsme si také patřičně vážili a snažili se studovat co nejlépe. Možnost zadarmo studovat na jedné z nejstarších evropských univerzit založené r. 1432 v Caen, městě Viléma Dobyvatele a královny Mathildy /Normandie, departement 14, Calvados/ byla obrovskou šancí. ● Stalo se jednou, že pravidelné měsíční stipendium se zdrželo o několik dnů. Reakce ne zrovna malého počtu našich studentů byla nedůstojná. Chovali se jako by Československo roku 1968 bylo středem světa, dar Francouzů přijímali neuctivě jako samozřejmost a někteří ještě dosti nafoukaně nad skvělým kurzem francouzštiny ohrnovali nos... vysokoškolští studenti lingvistiky dokonce University Karlovy či ekonomie v Praze. Oháněli se strukturalizmy a skvělou francouzskou výuku v Caen, která mě mimo jiné naučila systematicky pracovat, nazývali kurzem pro blbé. Až urážlivé bylo, že z přibližně dvaceti pěti lidí se dostavila k závěrečným zkouškám snad jen pětina. Byli jsme se Simeonou mezi nimi. /Tady bych se ale nerad některých kolegů dotkl. Například malíř
SU M AR IZU J ÍC Í P R Ů Ř E Z T V OR B OU
monthly scholarship happened to be delayed by a few days. The reaction of more than a few of our students was disgraceful. They behaved as if Czechoslovakia in 1968 were centre of the world, receiving the French grant ungratefully and as a matter of fact, and some of them bigotedly turned their noses up at the splendid French course... even Charles University students of linguistics or economics in Prague. They bad-mouthed structuralism and called the excellent French education in Caen, that taught me to work systematically above all, a course for pin-heads. Almost outrageous was the fact that maybe just one fifth of some twenty five students appeared in final exams. We were among them. /Here, I am not trying to upset some of my colleagues. For instance, the painter Jirka Sopko was longing for Prague so much that he didn´t endure it and had to go back to his wife-to-be Rajna Miluničová, a sister of Vlado, the outstanding architect known among other things for his cooperation with renowned Frank Gehry. Together they created the famous dancing house in Prague./ ● There were more mis representative events and we tried to save face, sometimes at the cost of unpleasant ridicule
SU M MA R IZIN G OV ERV IEW OF T H E WOR K
-
PAIN TIN G AND D RAW IN G
337
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY MALBA A KRESBA VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
ill. 366
ill. 366
ill. 367
ŽLUTÉ ETUDY / 1970 - 72 Vedle figurálních rozměrných maleb, které v té době vznikaly ve školním ateliéru, zabýval jsem se v čase mimo školu záznamy menších rozměrů, které jako protiváha poměrně živelné a živočišné malby reflektovaly pocitové a vizuální záznamy kontaktů s přírodou. Vznikla tak série obrazů nazvaných “ETUDY“, instalovaných v rámech na plochách 60 x 80 cm, toto je “ETUDA IV.“, papír, tempera, lak, rozměr obou částí dohromady 70 x 25 cm, majetek autora.
YELLOW ETUDES / 1970 - 72 Besides figural large paintings, originating in the school studio at that time, I employed myself in records of a smaller size at my lesiure time, refecting feeling and vizual contacts with nature as counterbalance of comparatively uncontrolled and sensuous painting. In that way a series of paintings called “ETUDES“ was created, installed in frames with the area of 60 x 80 cm, this is “ETUDE IV“, paper, tempera, lacquer, size of both parts together 70 x 25 cm, owned by the author.
ill. 367
OPYLENÍ
-
Kontinuita života / 1970 a 2000
Obraz, jehož základní podoba vznikla 30 roků před dokončením, kdy byly dopracovány jemné detaily, olej na plátně, detaily laky, 160 x 130 cm, horní podstatná část obrazu, svým smyslem a obsahovou náplní je pokračováním “ETUD“ ve velkém měřítku, majetek autora.
POLLINATION
-
Continuity of Life / 1970 and 2000
A painting the basic appearance of which originated 30 years before its completing after finishing fine details, oil on canvas, details lacquers, 160 x 130 cm, the upper fundamental part of the painting, in its meaning and content follow-up of “ETUDES“ in a large scale, owned by the author.
zeměkoule obsahuje. Už od dětství na mne působí útvar tajemnou mocí jako oltář, triptych či nějaký prostor k neznámým rituálům. Dokonce trůn. Místo setkání s neznámou civilizací. Možná, že toto konstatování může být chápáno jako nijak objevné, MNĚ VŠAK ŽIVOT A PŘÍ RODA KOLEM JAKO INSPIRAČNÍ IMPULS VĚTŠINOU STAČÍ. Víc nehledám. Je to zdroj nesmírně uvolňující tvůrčí emoce. I tam lze permanentně nacházet dramatické příběhy. Inspirativní svět kolem má neustále dost tajemna a nevyčerpatelné krásy. Přesto, že moje Já se je pokouší odkrývat a vidět třeba silně transponovaně, ve výsledku zůstává jakási objektivita. Jsem pouze prostředníkem a zůstávám v pozadí. Nechci otravovat svým egem a veřejně pitvat své vlastní rozpory. V tom smyslu jsem velmi zdrženlivý. Prvoplánová demonstrace rozkrý vání rozervaného nitra umělce se mi příčí a nevím proč bych tím měl někoho zatěžovat. Když je mi těžko, zalezu do kouta. Babrání se v osobních psychických problémech by nemělo být úkolem či právem umělce. Tyto pózy se někdy nosí a využívají pouze důvěřivé lidi jako hnojivo pěstování vlastního ega. ● Nemám rovněž rád demonstrace, okaté, ujeté, nemocné, laciné projevy tzv. angažovanosti, charitativnosti a spoluúčasti na utrpení jiných. Viděl jsem výstavy, kde se ve vitrínách dělala ze střepin granátů a fotografií válečných utrpení jakási perverzní estetika doprovázená lacinými atributy v podobě třeba naturalistických řvoucích psů atd. Takové projevy bývají mnoha lidmi považovány za velmi silné, angažované obsahové umění, které bývá však většinou pouze povrchní šokovou efektařinou a ohavnou spekulací. Je to něco jako svatokrádež. ● Jaroslav Róna svého času vytvořil také psy, ale to byla skvělá díla velké vnitřní síly /viz moje recenze jeho státní závěrečné práce na VŠUP, kapitola G - Historie, for more. It is a source of an extremely relieving creative emotion. It also continually provides dramatic stories. The inspiring world around us always bears enough eeriness and inexhaustible beauty. Despite the fact that I try to express this in a transposed way, some elements of objectivity result. I am only a mediator and remain in the background. I don´t want to bother with my ego and dissect my own contradictions in public. In this sense I am very reserved. A deliberate demonstration of an artist´s chaotic heart goes against my nature and I don’t know why to bother anybody with it. If I feel miserable, I hide myself away. An analysis of personal psychopathic problems should be neither an aim nor a right of artists. These acts are popular and seek gullible people as a fertilizer for inflating their own ego. ● I dislike demonstrations; cheap and showy exhibitions of so-called public-mindedness, salvation and complicity in the misery of others. I have seen exhibitions which showcase a sort of perverse aesthetics accompanied by cheap attributes, for instance in the form of naturalistic furiously barking dogs etc. made from shell splinters and photos of war suffering. Many people see such expressions as very powerful, engaging, contentious art, though it is mostly just a shallow attempt to shock and speculate hideously. It is something of a sacrilege. ● Once Jaroslav Róna created dogs too, but those were excellent works of great potential /see my review of his final state work at VŠUP, chapter G - History, p. 382/. ● I feel that human society needs neither to holler about the power of fate to the world, advertising grief and horrors, nor to rouse and be cheaply ironic. I have no need to demonstrate bizarre things. We go through so many that it is necessary to calm through art, rather than to irritate. Of course, every work that stands for something must have a tension and an emotional power able to irritate the nerves and agitate the mind. In this
324
MA L B A A K R ES B A
-
nefigurativní projevy - abstrahované přírodní útvary, jevy, struktury a děje non-figurative displays - abstracted natural formations, effects, structures and events
S U MAR IZU JÍC Í PR Ů Ř E Z TV OR BOU
v tomto smyslu v jakémsi normálním běžném vztahu. Přesto však, když jsem se později octnul v zahraničí, zejména během pobytu ve Francii a Německu na vysokých školách, poznal jsem, že potřeba reprezentovat území a kulturu místa, odkud pocházím, ve mně je. Nikdy předtím jsem o tom moc nepřemýšlel. Někam ale člověk patřit musí. Snažil jsem se vždy nějak únosně reprezentovat sebe sama a reprezentaci země jsem nebral v úvahu. Musím však říci, že během prázdninové cesty po Francii v r. 1968 se Simeonou Vomočilovou - Hoškovou jsme, aniž jsme si to tehdy uvědomovali, dobře reprezentovali nejen sami sebe, ale i svoji zemi. Byli jsme mladí, Simeona byla mimořádně krásná mladá dáma, hvězda Filozofické fakulty University Karlovy, já jsem byl štíhlý blonďák a považovali nás často za Švédy nebo Američany. Budili jsme důvěru. Mimo to, že hlavní tahy cesty jsme absolvovali vlakem, prokládali jsme tento program častými odbočkami autostopem. V oblasti Loiry nedaleko známého zámku Saumur nás vzal mladý muž do Angers. Zaparkoval u typických nádherných hradeb tohoto města a odběhl do bistra telefonovat. Vrátil se s pozváním k víkendovému pobytu na rodinném zámečku v blízkosti města Château Gontier. Těm malým selským zámečkům se říká manoir. Tak se nám dostalo neobvyklé příležitosti a pocty pobýt v široké rodině prefekta departementu 53, Mayenne Laval, který je součástí regionu Pays de la Loire. To zajisté nebylo nic samozřejmého a svědčilo to o tom, že jsme něčím zaujali a rozhodně jsme nepůsobili jako barbaři. Francouzsky uměla trochu Simeona, já v té době vůbec a většinou jsme komunikova-
Simeona Vomočilová-Hošková, we were representing not only ourselves but also our country without being aware of it. We were young, Simeona was an extraordinary beautiful young lady, a star of the Faculty of Philosophy at the Charles University and I was a slim blond; we were often thought to be either Swedish or American. We built up trust. Besides the main sections of the journey by train, we inter-cut the programme with frequent hitchhiking trips. In the Loire territory near Château Saumur we were taken by a young man to Angers. He parked at the typically magnificent walls of this city and went off into a bistro to make a telephone call. He returned with the invitation to stay for the weekend at a little family castle near the city Château Gontier. The small rustic chateaux are called manoir. In this way, we got an unusual chance and honour to stay with the extended family of the prefect of ‘departement 53’ called Mayenne Laval, part of the Pays de la Loire region. It was surely nothing common and proved the fact that we were of interest and didn´t certainly act as barbarians. Simeona could speak French a bit, and I couldn’t at all and so we were mostly communicating English-German. It was classy and yet very modest and human. Under such circumstances, usually the guest would be called upon to make a speech. Then, I managed to play the Song of Love by Suk on the piano in an impressive way. Also, I played the guitar and sung with Simona the legendary song “Give Me More of Your Love” by Olympic, which was very successful. We made an impressi on. I was proud of this and can brightly recall by then unknown feeling of a strong emotional
KUKLY / 2007
SU M M A R IZIN G OV E RV IEW OF TH E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
325
S U MMAR IZIN G OV ERVIE W OF TH E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
335
ill. 379
ill. 377,378, 379
Tři ukázky ze série obrazů stejných rozměrů 100 x 95 cm. Kukly jsou úžasné plastické útvary, v jejichž nitru dochází ke krásné metamorfóze života. Obě ukázky nalevo jsou studiemi reality. Kukla mého kultovního motýla, Vanessa Atalanta - Babočky Admirála / ill. 377/. Kukla Danaus Plexipus - Monarcha stěhovavého /ill. 378/ mě zaujala nejen svým tvarem, ale i barevností. Navíc tento stěhovavý motýl je takřka americkým symbolem. Třetí ukázka vpravo /ill. 379 / je stylizací tvaru kukly bez vztahu ke konkrétnímu druhu motýla.
PUPAE / 2007
ill. 378
ill. 377
li anglicko-německy. Bylo to nóbl a přitom velice prosté a lidské. V takových situacích bývá host obvykle vyzván k nějakému projevu. Podařilo se mi tehdy zahrát efektně Sukovu Píseň lásky na klavír. Velký úspěch taky zaznamenala tehdy skoro nová legendární skladba Olym picu „Dej mi víc své lásky“, kterou jsem hrál na kytaru a se Simeonou jsme ji dvojhlasně docela dobře uměli vystřihnout. Udělali jsme dojem. Byl jsem na to pyšný a vzpomínám si velice živě, jak mi tehdy poprvé velmi intenzivně blýskaly hlavou do té doby neznámé pocity silné citové vazby k mé kolébce. Byl jsem tím až zaskočen, a když na nočním stolku mé ložnice ležel Švejk ve francouzštině, byl jsem překvapivě a nějak slavnostně dojat. ● Nesnažili jsme se vědomě o žádnou stylizaci a výrobu image. Chovali jsme se prostě slušně a nemluvili jako blbci. Pro image naší vlasti jsme tak cosi učinili. Bylo to pro mne objevné a velmi příjemné zjištění. V tomto případě jsme byli ve společnosti vzdělaných a informovaných lidí, kteří o Československu dost věděli, ale nedělejme si iluze o normální západní populaci. Obrovské procento zejména průměrných lidí obzvláště za mořem si dodnes myslí, když to nadsadím, že zde ještě skáčeme po stromech. Potom jsou obdobná setkání doslova průkopnickým činem. ● Takových příkladů bych mohl uvést mnoho. Uvádím je proto, že jsme činili, co nám velela výchova, vědomí a podvědomí a především slušnost. Bohužel ne všichni naši kompatrioti činili totéž. ● PROJEVY REPREZENTACE NEPŘÍLIŠ DŮSTOJNÉ. Když po vpádu invazních vojsk do naší vlasti v roce 1968 bylo francouzskou vládou československým vysokoškolským studentům nabídnuta možnost stipendia a ročního studia francouzského jazyka na různých univerzitách, byla přijímána většinou s díky a nadšením. Navíc toto gesto nebylo podmíněno
Three examples of the set of paintings of the same size 100 x 95 cm. Pupae are fantastic sculptural formations inside of which there happens a beautiful metamorphosis of life. Both the samples on the left are studies of reality. The pupa of my cult butterfly, Vanessa Atalanta - Admiral /ill. 377/. The pupa of Danaus Plexipus - Monarch /ill. 378/ Migrant attracted me not only with its form but also by its colourfulness. Moreover, this migrant butterfly is almost an American symbol. The third example on the right /ill. 379/ is a stylization of the pupa form without a relation to a factual kind of butterfly.
relation to my birthplace, a sparkling intensively abounded in my head. I was almost stunned when I found Švejk in French on the bed table in my bedroom, I was surprised and somehow highly touched. ● We didn´t consciously pursue any stylisation or production of an image. We simply acted reasonably and didn´t speak like idiots. Thus, we did something for our country’s image. It was a breakthrough and a very pleasant discovery. In this case, we were in the society of well-educated and informed people, who knew a lot of Czechoslovakia, but let´s have no illusions about the common western public. A huge percentage of especially average people, first of all overseas, still think of us to be jumping up in the trees. Therefore, such meetings were literally groundbreaking. ● I could give a lot of such examples. I give them, because we acted according to our education, mind, sub-consciousness and first of all propriety. Unfortunately, not all of our compatriots did the same. ● NOT TOO DIGNIFIED MANIFESTATIONS OF REPRESENTATION. After the military invasion of our country in 1968, when the French government offered Czechoslovak university students scholarships and the possibility of a year studying French at different universities, the chance was mostly accepted with thanks and enthusiastically. Moreover, the gesture wasn´t conditioned with an appeal for asylum as it was for example in Switzerland, and the possibility to return home remained open. This ideal situation was gladly accepted by Simona, and me properly regarded and we endeavoured to study very hard. The chance to study free of charge at one of the oldest European universities established in 1432 in Caen - the city of William the Conqueror and Queen Mathilda /Normandy, department 14, Calvados/ was great. ● Once, our regular
kukly - zázračný a tajemný mezistupeň zrodu motýla chrysalis - a marvellous and mysterious interstage of the butterfly birth
334
MAL BA A KR ESB A
-
S U MAR IZU JÍC Í PR Ů Ř E Z TV OR BOU
ÚNIK - Chotovický kopec 1976 - 1977
ill. 411
ill. 412
ill. 414
ill. 415
Ukázky ze série kreseb “Cyklisté“ /E, F/, dvě kruhové kompozice o průměru 45 cm, adjustované na společné ploše 100 x 70 cm, návrhy skleněných disků, zpracovaných brusem, pískováním a rytinou. Nosným prvkem v těchto kruhových kompozicích je tvar a hmota silnice či terénu. Studie vycházející z reality krajiny kolem Nového Boru, figura cyklisty akcentující plastickou miniaturou, ve sfumatu jemné grafické struktury se objevují tušené další figury pronásledovatelů, papír, tužka, majetek autora.
ESCAPE - hill of Chotovice 1976 - 1977 Examples of the series of drawings „Cyclists“ /E, F/, two circular compositions of 45 cm diameter, adjusted within a common area of 100 x 70 cm, designs of glass discs processed with cutting, sandblasting and engraving. The bearing elements of these circular compositions are the shape and the mass of the road or of the terrain. Study based on the real countryside around Nový Bor, the figure of the cyclist accenting by the sculptural miniature, in sfumato of the fine graphic structure other anticipated figures of chasers appearing, paper, pencil, owned by the author. ill. 411
ZÁVODNÍK / 1980 - 1981 Volně roztáčený disk na huti, křišťál, průměr kruhu 42 cm, zpracováno kombinací pískování, brusu a rytiny, provede no autorem, ryté partie zpracoval mistr Alfred Lorenz v Kamenickém Šenově. Příklad druhého protipólu koncepce této řady, kdy celkovou plochu kruhové kompozice ovládá oproti miniaturám v krajině naopak detail figury sportovce srostlé s konstrukcí kola. Je to jediný zrealizovaný exemplář v materiálu, byl vybrán pro významnou výstavu “Czechoslovakian Glass 1350 - 1980“ v Corning Museum of Glass, New York, 1981, publikováno v katalogu této výstavy 1981, brožuře Buechner T. S. - Warmus W. Czechoslovakian Diary 1980, 23 Glassmakers, totéž poté v New Work revue, Craft International Publications Inc., 1982, soukromá sbírka Kanada.
BICYCLE RACER/1980-81 At the hotshop free flared disc, clear glass, circle diameter 42 cm, processed with a combination of sandblasting, cutting and engraving, implemented by the author, the engraved parts by master Alfred Lorenz in Kamenický Šenov. An example of the other coun terpart of the concept of the series, where the total surface of the circular composition is dominated by the detail of the sportsman figure intergrown with the bicycle structure on the contrary to the miniatures in the countryside. This is the only implemented piece in material, chosen for an important exhibition „Czechoslovakian Glass 1350 - 1980“ at the Corning Museum of Glass, New York, 1981, published in the catalogue of the exhibition, 1981, and in the brochure: Buechner T.S.-Warmus W. Czechoslo vakian Diary 1980, 23 Glassmakers, the same then in: New York Revue, Craft International Publications Inc., 1982, private collection Canada. ill. 412
360
M AL B A A K R E S B A
-
ill. 416
se nesnaží být za každou cenu něčím epochálně objevným a šokujícím, ale v každém případě má ambice stát se jasnou a výraznou reflexí současnosti. Je to vlastně pokorná interpretace toho, co žiji, samozřejmě ovšem nepostrádající plnokrevný drive. Nehledá překvapivé efekty a líbivost, ale kvalitní kultivovaný projev, který nepochybně absorboval mnohé výdobytky z mi nulosti, ale rozhodně není eklektický. ● Nesnáším spekulace a tajemné, nesrozumitelné „intelektuální“ explikace, za kterými se dovede skrývat nedostatek invence a životodárnosti. Proto jsem záměrně nadsazenou formou až riskantně zdůrazňoval inklinaci k zemitosti svého vlastního projevu. Předpokládám však, že budu pochopen, protože moje tvorba není rozhodně dílem omezeně a triviálně pracujícího mozku. ● Kreslení a malování si dovoluje zabíhat od monumentálně chápané, vážné zadumané formy až do žánrových legrací typu novoročních zdravic, které ovšem chápu jako zcela rovnocenné výtvarné dílo. Je to kontrast mé protipolární intro-extrovertní povahy, ve kterém nacházím živnou půdu a zdroj potenciálního kreativního napětí a humoru. ● Moje sklo pozná okamžitě každý jen trochu zasvěcený divák. Přineslo dosud neobjevené hodnoty nejen v oblasti technologické, ale nový pohled na jakousi filozofii vztahu skleněné hmoty a světla. Apriorním hledačem průlomů a revolucí nejsem. Přesto vě řím, že moje tvorba k nějakému pohybu přispěla a odkazem doby se stala. Podařilo se mi vystavovat ve špičkových galeriích a jsem zastoupen ve výborných sbírkách. Jsem zcela
how I live, naturally not devoid of a full-blooded drive. It looks for no surprising effects and charm, but for a good and polite expression, having surely absorbed numerous elements from the past, nevertheless certainly not being eclectic. ● I don´t accept speculation and mysterious, obscure “intellectual“ explanations, which can hide a lack of invention and joie de vivre. Therefore, I have emphasized my inclination towards my own elemental expression in an almost precarious, purposely exaggerated form. Nevertheless, I suppose I will be understood as my work is surely no product of a limited and shallow brain. ● Drawing and painting have the privileged position of ranging from the monumentally understood serious, thoughtful gen res to the form of jokes, such as New Year wishes, although these are seen by me as a quite equivalent artwork. It is a contrast of my bipolar introvert-extrovert nature, where I find a very refined medium and a source of potential creative tension and humour. ● Every even slightly informed onlooker can identify my glass immediately. It has brought yet undiscovered values in the technological field as well as a new concept of some philosophy of the glass mass - the relation to light. I am no categorical seeker of breakthroughs and revolutions. Despite this, I believe my work has contributed to a movement and has a legacy. I succeeded in exhibiting in top galleries and am represented in outstanding collections. I am quite satisfied that whilst running with the spirit of the times, my glass manages to bear a sort of timelessness. ● I have
legendární mezinárodní cyklistické závody Bohemia Nový Bor legendary international cycling races Bohemia Nový Bor
ill. 413
POSTERS and town embellishment for the BOHEMIA RACES 1975, celebrations of the 30th anniversary of the World War II ending. I was charged with embellishment of the square, apart from others a column of painted panels celebrating human labour originated which was concurrently a successful accent of the place of start and finish line of the Bohemia races 1985 and 1992. I designed posters for the two years, but the first of them with changed dates was used for several years, the print format 100 x 70 cm, designed on even slightly larger formats, painting on sololite, tempera, car spray, lacquer, both designs in private collections, /yellow version Eng. Karel Hemzáček Collection, the Czech Republic/
circular compositions - proposals and realization of engraved glass disc
SU MMAR IZING OVERV IEW OF T H E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
361
ill. 413,414,415,416
PLAKÁTY a výzdoba města pro závody BOHEMIA Rok 1975, oslavy 30. výročí konce války. Byl jsem pověřen výzdobou náměstí, vzniknul mimo jiné sloup z malovaných panelů oslavující lidskou práci a současně byl zdařilým výtvarným akcentem místa startu a cíle závodu Bohemia 1985 a 92. Pro tyto dva ročníky jsem navrhnul plakáty, první z nich byl však se změněnými daty použit pro více ročníků, formát výtisků 100 x 70 cm, návrhy byly provedeny na formátech ještě mírně větších, malba na sololitu, tempera, autospray, lak, oba návrhy v soukr. vl. /žlutý, sbírka Ing. Karel Hemzáček/.
kruhové kompozice - návrhy a realizace skleněných rytých disků
SUM ARIZU JÍC Í PRŮ ŘEZ T VOR BOU
uspokojen, když s dobou rezonuji a cítím, že má práce by nadčasově mohla někam směřovat. ● Mám ještě mnoho plánů, vizí a rozpracovaných projektů, z nichž jsou některé již částečně v podobě prefabrikátů. Často je to praštěné, protože pro jejich dokončení bych musel žít ještě snad dvě stě let. Touto knihou jsem si chtěl srovnat v hlavě své myšlenkové síly a praktické možnosti jakožto start do další činnosti, která i tak v přitlumené míře permanentně probíhá s přípravou této publikace. ● POZNAT SEBE SAMA. Abych stihnul vše, co jsem si předsevzal, seriózně dal dohromady svoji minulost, do které se pořád při ladění budoucích vizí vracím, potřebuji množství soustředěného času. Proto jsem se v posledních letech výrazně společensky izoloval, vstoupil do klausury, „ilegality“ a výstav se zúčastňuji minimálně s výjimkou těch nejpodstatnějších. Stáhnul jsem se tak částečně z tzv. výtvarné scény /tuto formulaci nemám rád/, vědom si rizika opravdu málo frekventované viditelnosti, ale v mém způsobu práce a hi erarchii hodnot nebylo jiné volby. ● Chtěl jsem o sobě něco sdělit i proto, že to nikdo jiný za mne neudělá. Nikdy jsem nepatřil do skupin, spolků či sdružení, které mají obvykle své mluvčí a teoretiky. ● Jsem osamělým běžcem. Plyne to z potřeby tvůrčí koncentrace. Jako cyklista jsem jezdil nejraději sám. I věže a majáky, vojenské pevnosti a citadely mě asi přitahují nejen tvarem, ale i svou osamělostí. Uchovávají si něco ze svého tajemství i tehdy, když jsou doby ty cizími vojsky. Snažil jsem se být otevřený, poznat sebe sama, ale přesto si nyní v závěru uvědomuji, že to vlastně není možné, což je dobře, protože tak zůstává náš život vzrušující neznámou. Aniž bych se tomu bránil, zůstává „cosi“, co říci nebo pojmenovat při nejlepší vůli nešlo a VLASTNĚ TAJEMSTVÍM ZŮSTÁVÁ I PRO MNE.
362
MALBA A KRESBA
-
SUMARIZUJÍCÍ PRŮŘEZ T VORBOU
still many plans, visions and projects which are already in-process, some of them already partly made. Often it is funny, as I would have to live for some two hundred years or more to finish them. With this book, I wanted to separate my intellectual potential and practical possi bilities in my mind as an outlet for further activities, being undertaken in parallel with the preparation of this publication and of course permanently. ● TO KNOW MYSELF. I needed a lot of concentrated time in order to sort my past reliably, which I am always coming back to as part of the process of harmonizing my future visions. Therefore, in recent years I have dramatically turned away from society and gone into seclusion, “underground“, and taken little part in exhibitions, except of the most important. In part, I have excluded myself from the so-called “creative scene“ /I don´t like this phrase/, realizing the risk of a rarely being seen, I decided that there was no other choice in my way of work and hierarchy of values. ● I wanted to say something about myself because nobody else could do it for me. I have never fallen into groups, clubs or associations, which usually have their speakers and critics. ● I am a lone runner. It results from the need for creative concentration. As a cyclist, I preferred to go alone. I am attracted by towers and lighthouses, fortresses and citadels not only by their shapes, but also by their loneliness. They keep something of their mystery even being taken by foreign troops. I tried to be open, to know myself and despite of this I realize in the end that it wasn´t actually possible, which is good as in this way our lives remain as exciting unknowns. Even without constraint, there survives “something“ I was not able to say or express despite all my attempts, and that REMAINS A MYSTERY EVEN FOR ME.
SUMMARIZING OVERV IEW OF T HE WORK
-
PAIN TING AN D D RAW ING
363
VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
UKÁZKY DVOJSTRAN Z KAPITOLY MALBA KRESBA NARATIVNÍ REALIZMUS ill. 406
MAJÁK “LA MADONE DES PÊCHEURS“ / 1997 - 2007
ill. 406
ill. 407
“Madona rybářů“ malba na plátně, tempera, olej, laky, 134 x 118 cm, sbírka Jan Frydrych, Česká republika, obraz je fantazií, není to existující konkrétní maják, název přejat z rybářské bárky z La Rochelle
LIGHTHOUSE „LA MADONE DES PÊCHEURS“ / 1997 - 2007 “Fishermen´s Madona“ painting on canvas, tempera, oil, lacquers, 134 x 118 cm, collection of Jan Frydrych, the Czech Republic, the painting is an imagination, not an existing particular lighthouse, the name taken over from a fshing bark from La Rochelle
ill. 407
MAJÁK V GUILVINEC / 1970 malba na papíře, tempera, olej, laky, 62 x 45 cm, sbírka Roland Kirsch, Česká republika, zobrazení konkrétního majáku v proslulém rybářském přístavu v Bretani není naprostým realistickým přepisem jako příklad malé studie níže
LIGHTHOUSE IN GUILVINEC / 1970 painting on paper, tempera, oil, lacquers, 62 x 45 cm, collection of Roland Kirsch, the Czech Republic, depiction of an existing lighthouse in the famous fishing port in Brittany isn´t an absolutely realistic transposition as the example of a small study below
záleží velmi. Dost jsem to vydřel. Dokonce jsem se setkal u některých malířů s názorem, že to, co udělali dříve, je nezajímá, že neví, kde se díla nacházejí, že se zkrátka umělecky ukojili a tím to končí. Já jim většinou asi moc nevěřím a myslím si, že to je póza, nebo jejich vztah k vlastní práci nedovedu pochopit. Dokonce velký Picasso v dobách, kdy již zbohatnul, skupoval práce, které kdysi za pár sous prodal po hospodách, aby bylo na živobytí. Výsledků svého činění si vážil a nebyly mu lhostejné. Je to potřeba pořádku a tak to má být. Svou práci chci mít proto zmapovanou, což touto knihou činím se zpožděním. ● Nikdy jsem také prioritně nepracoval na tom, abych byl co nejdříve známým, nevytvářel jsem kolem sebe hluk, nechal jsem všemu volný průběh a čekal, až má práce toho bude hodna, dozraje a prosadí se sama. Nesnažil jsem se nějak výrazně vědomě cíleně zviditelňovat, jak se to v dnešní době dělá již během studia, a obzvláště tržní work. The great Picasso when he became rich started buying up the works he had once sold for a little in pubs etc., to make living. He respected the results of his activities and wasn´t neglectful of them. It is the need for order, which is good. Thus, I want to have my work mapped in this book, which is being done with a little behind schedule. ● I have also never been concerned with becoming well-known as soon as possible, I prefer to cut no slack and let things take their course in waiting for my work to be worthwhile, mature and self-standing. I didn´t deliberately endeavour to come to the fore, which is nowadays done already during studies. This especially refers to the current market and the intensity of such activities are quite repulsive for me. They misshape the abilities of authors and numb their talent. ● I believe those devoting more energy to this activity than their own work are mistaken, even if at any given time they are better known through the
maják - nádherný, suverénní, vznešený stabilní útvar
a jeho spasitelská funkce strážce světla ill. 408
lighthouse - beautiful, sovereign and majestic stable formation and its saviour feature - the light guardian
356
MAL BA A KR ESBA
-
SU MAR IZU JÍC Í PR Ů Ř EZ TVOR BOU
SU MMARIZIN G OVERVIEW OF TH E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
ill. 404
ill. 402
SKALKA / 1995
357
Krajina v bezprostřední blízkosti našeho obydlí, levá část triptichu, která však může existovat jako samostatný obraz. Papír, tužka, pastelky, tempera, olej, fixováno na pevném podkladě, 125 x 87 cm, majetek autora.
LITTLE ROCK / 1995 Landscape in the immediate vicinity of our residence, the left side of the triptych being able to exist as an independent painting. Paper, pencil, crayons, tempera, oil, fixed on a solid base, 125 x 87 cm, owned by the auth.
HORKÉ LÉTO a požáry v Lužických horách / 1977 a 1997
ill. 403
V té době byla již v provozu většinou modernější hasičská auta a technika. Pro mne však byla výtvarně zajímavější stará legendární Praga RN, byla zde až z Mladé Boleslavi a byla dokonale funkční. Malba na plátně, tempera, olej, laky, 145 x 130 cm, soukromá sbírka, Česká republika.
HOT SOMMER and Forest Fires in Lusatian Mountains 1977 and 1997 At that time already mainly more modern fire brigade trucks and technique operated. Nevertheless, the old legendary Praga RN, from as far as Mladá Boleslav and even in service, was more interesting for me in an artistic way. Painting on canvas, tempera, oil, lackquers, 145 x 130 cm, private collection, the Czech Republic. ill. 404,405 celek a detail Výtvarnou krásu map a plánů, grafickou hru vrstevnic a všech dalších prvků jsem použil jako důležitou kompoziční součást i v případech několika obrazů z této řady „narativního realizmu“. Malba na plátně, tempera, olej, laky, 130 x 115 cm, sbírka Jan Frydrych, Česká republika.
HORKÉ LÉTO a požár na kopci Klíč / 1977 a 1997
HOT SOMMER and a Fire at the Klíč Hill / 1977 and 1997 complex and a detail I applied the artistic beauty of maps and plans, graphical play of contour lines and all other elements as an important compositional part even in several paintings of this series “Narative Realism“. Painting on canvas, tempera, oil, lackquers, 130 x 115cm, Jan Frydrych Collection, the Czech Republic.
ill. 405
ill. 402
narativní realizmus
-
ill. 403
občasná potřeba faktografických záznamů dění, příběhů, událostí a pohybu člověka v krajině
narrative realism - an occasional need of factual records of events, stories, actions and movements of human beings in the landscape
náhoda, ale asi to tak má být. Pokud jde o otisk vlivu osobností v mém životě, uvádím pouze zásadní příklady, protože takových životních setkání méně či více důležitých bylo samozřejmě více a nechtěl jsem při jejich konkretizaci riskovat, že na někoho zapomenu. ● INFORMACE O HISTORII. Chtěl jsem také podat částečně zprávu o době, ve které mi bylo umožněno žít a realizovat se. Tam, kde se dotýkám obecně historie, jsem si přál, aby to byl pohled nezkres lený příliš subjektivním viděním. Historie bývá, jak známo, leckdy pokřivená, interpretovaná různě více, minimálně však dvěma způsoby. Existuje historie tzv. „ad usum Delphini“, tj. histo rie určená pouze pro následníka trůnu, panovníka, ta opravdu pravdivá, interní, ale vlastně neveřejná, tajná a neoficiální. Naproti tomu ta veřejná, oficiální, kterou si každý režim modifikuje podle svých potřeb, bývá někdy opravdu silně nepravdivá, jako naše nedávná, v mnoha směrech doslova zfalšovaná historie totalitní. Bývá někdy deformována vědomě a cíleně, ale někdy se pokřivuje sama, protože je o její záznam málo postaráno. Jako by se tvárná organická hmota vyhýbala úskalím. Někdy je možná milosrdnější tu pravou historii neznat a žít v jakémsi chlácholivém klamu nebo sebeklamu. To ale není dobře. Je potřeba nekřivit historii ani v maličkostech, tj. i v těch menších či nižších patrech specificky zaměřených, jako je třeba historie sklářství. Pokoušel jsem se poskytnout informace o skutečnostech, které nejsou moc známy, protože předpokládám, že to má smysl. ● POTŘEBA VÁŽIT SI VLASTNÍ PRÁCE. Důvody proč jsem dělal tak nákladný archiv a posléze tuto knihu, jsem již uvedl na začátku. Doplnil bych ještě v závěru některé další motivace. Že jsem nic neobdržel v životě snadno a zadarmo, je z mého vyznání zřejmé. To, že se mi byť se zpožděním podařilo vystudovat a pracovat v této profesi je velké štěstí, byl v tom však několikaletý posun a celý život jsem vlastně něco doháněl. O to více si vážím všeho, co se mi podařilo uskutečnit včetně toho, co se stoprocentně nepovedlo. ● Možná, že ti, kterým všechno v životě vycházelo automaticky a daří se jim snáze protančit životem, tak silně na výsledcích vlastní práce nelpí. Mně na nich
354
MAL BA A KR ESBA
-
S U M A R IZU JÍC Í P R Ů Ř E Z TV O R B O U
to describe the time in which I have lived and fulfilled myself. I wished to offer a view, which has been undistorted by too subjective vision where I was just touching upon history generally. History often used to be deformed; interpreted in at least two different ways. There is the history so-called “ad usum Delphini“, i.e. the history intended just for the crown prince or the monarch; the very true, but actually private, secret and unofficial history. On the other hand, the public, official one, modified by any regime as necessary used to be sometimes very untrue, as our recent and in many cases pronouncedly falsified totalitarian history was. Sometimes it was deformed consciously and with a target, but at other times contorting itself, because its record isn´t assured enough. It is like if the changing organic mass is avoiding difficulties. Sometimes it may be easier not to know the true history and to live in a soothing delusion or self-delusion. But this still isn´t a good thing. It is not necessary to contort history either in its minor details, i.e. in the smaller or lower levels such as the history of glassmaking. I tried to give information on the lesser known facts as I saw them. ● THE NEED TO RESPECT ONE’S OWN WORK. At the beginning, I have already explained my reasons for creating such an extensive archive and later on this book. Finally I would like to add some other motivations. As evident from my confession, I haven´t gotten anything easily or for nothing. It is fortunate that I was able to graduate with a delay and to work in this profession....nevertheless, there were several years of time-lag and I have been making up for something all my life, and so I appreciate all the more things that I have succeeded to do, including the not quite perfect things. ● Those automatically successful people who dance through life may not adhere as intensively to results of their own works. I do hinge on them very much. I had to work hard. Some painters even say that they don´t care about works they have done before and don´t know where they are now. In one word they were artistically satisfied and that is the end of it! I don´t generally believe them and see this as posing for those who can´t understand their relation to their own
S U M M A R IZIN G O V E RV IE W OF TH E WO R K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
355
KNIHA O SKLÁŘÍCH Světově proslulý sklářský výtvarník Ivo Rozsypal vydává v současnosti unikátní knihu. Představuje v ní nejen svůj život, ale přináší také ojedinělý pohled na historii sklářství v Libereckém kraji. Náklady na publikaci se vyšplhaly přes milion korun.
Zpověď severočeského skláře Nový Bor - Sklářství Lužických hor zažívá asi nejhorší časy ve své historii. V nejbližších týdnech na ně ale bude možné zřejmě na čas zapomenout. Světově proslulý sklářský výtvarník Ivo Rozsypal z Nového Boru, žák Stanislava Libenského, vydává unikátní monografii "Ivo Rozsypal: Sklo, kresba, malba", která ojedinělým a dokonale systematickým způsobem shrnuje jeho celoživotní tvorbu, ale i okolnosti -" otisk a charakter doby", ve které jeho díla vznikala. Kniha by proto měla být nejen definitivním představením života výtvarníka, pracujícího se sklem, ale také vhledem do historie sklářství v Libereckém kraji, jaký tu ještě nebyl. "Popisuju tam například zákulisí novoborských mezinárodních sklářských sympozií, o tom se málo ví," říká sedmašedesátiletý Rozsypal, již svého času působil také jako výtvarník a designér v Crystalexu. Náklady na unikátní monografii se vyšplhaly vysoce přes dva miliony korun. Na knihu přispěl Liberecký kraj, město Nový Bor i Státní fond pro kulturu, většinu nákladů si ale Ivo Rozsypal hradí sám. Kvůli "celoživotní" knize se vydal ze všech peněz, dokonce si i půjčil. "Jdu do totálního bungee-jumpingu," říká o své situaci. "Ale to jsem dělal celý život." Vydáváte si svou "celoživotní" knihu. Jak to vzniklo? Je mi šedesát sedm roků a já nemám webové stránky, nemám pořádný katalog, takže jsem si řekl: jseš už dost starej, ty si v té práci musíš udělat pořádek. Někdy člověka přepadají pochybnosti, co to během života vlastně páchá, jestli to vůbec mělo smysl, nebo jak to vlastně je. Tak jsem začal dělat archiv, to už je osm let, to jsou tady ty nepředstavitelné tuny alb. S tím, že archiv pak předám muzeu, nebo že si na základě toho udělám katalog. A ten katalog se nakonec vyvinul k mému překvapení tímhle způsobem. Zjistil jsem, že toho mám tolik, že to přeci jenom bude kniha. Vy jste si tu knihu ale připravil úplně sám. Není obvyklé, aby byl výtvarník autorem vlastní monografie. Vesměs se to dělá tak, že výtvarník sesbírá diapozitivy, dá to grafikovi, ten to dá dohromady, někdo to napíše a je to. Ale mně se ten způsob nezdál, protože jsem si uvědomoval, že moje fotky grafik změní, udělá z toho spíše vlastní dílo a nálada z nich zmizí. Bál jsem se, že to nebude podle mého gusta. Já považuji mnohé publikace za pouhé artistní hry, bez chutě, bez zápachu, nemá to život. Najednou se to proto začalo vyvíjet tak, že jsem si řekl, že to dám graficky sám dohromady, uvědomil jsem si, že to oživím kvantem vlastních fotek ze života, z výstav, že chci mluvit o době, o souvislostech, o novoborských sklářských, sympoziích, o jejichž pozadí se málo ví. Takže to nakonec vyústilo v naprosto nezvyklou věc, což jest totální autorství od A až do Z, to u takových knih nikdy nikdo nedělal. Takto pojatá koncepce knihy si mé autorství vynutila. Co všechno od knihy můžeme očekávat?
Já jsem se rozhodl rozdělit to tak, že to bude široký pohled na tvorbu v celém záběru včetně malířského projevu, který jsem ještě jako samostatnou kategorii nikdy nevystavoval a navíc jsem napsal jakousi svoji zpověď, nazvanou Moje vyznáni, které protéká tou knihou jako jakýsi paralelní tok. Volil jsem způsob, že to budu vyprávět tak, jak si povídáme my tady, jako bysme seděli v hospodě. Taky v té své zpovědi "odlétávám" do různých oblastí, tam se mluví o literatuře, o hudbě, o všem možném, co mě nějak ovlivnilo. O sympoziích, o té době, o tom, jak se to tehdy vůbec prodávalo, co to bylo Artcentrum Praha, pokud jde o exportování věcí ven. To si nikde nepřečtete. Popisuju zákulisí novoborských sympozií. Chtěl jsem, aby to bylo nejen o mně, ale aby to bylo o širším zákulisí a souvislostech. Je to kniha určená odborníkům i laikům. Je obohacena o pohledy světových kapacit, kritiků a teoretiků umění z celého světa. A také jsem chtěl, aby to mělo smysl pro budoucí generace. Ne aby to byla jen glorifikace mého já. Už jsem měl možnost část z vaší knihy vidět: A mě třeba fascinovalo, to jsem o vás vůbec nevěděl, jaké moderní designové věci jste už dávno navrhoval pro Crystalex. To se všechno vyrábělo, nebo to skončilo jen jako návrh? Hodně tam o tom píšu, velice detailně. Třeba pro linku Valtr jsem navrhnul lisované talířky, které se vyráběly masově. Ale třeba malované sklo, i když dostalo všelijaké medaile a spoustu ocenění, já mám z doby působení v Crystalexu velké množství ocenění, tak z malovaného skla se nakonec nevyrábělo takřka nic, používaly se potom třeba jen tvary. Ale mě to nevadí. Jsem vděčný za to, že to vzniklo. Hodně se v té knize dotýkám jedné otázky, která s tím souvisí. Ono se nosí takové klišé, a to přebírají kunsthistorici po celé generace, že nadaný žák opustil geniální školu Libenského, odešel do průmyslu a tam jeho báječné myšlenky pohořely proto, že tam seděli blbci, kteří to nedovedli prodávat. Takové tendence jsem měl také, když jsem přišel do Crystalexu, ale brzo jsem pochopil, že to je jinak. Ta fabrika, to vidíme teď v téhle době, ta musí především vyrábět. Oni se opravdu pokoušeli naše tendence do toho dostat. Mně stačí, že se moje návrhy vyvzorovaly, že dostaly cenu, že se někde objevily, byly hodně reprodukované. A teď zpětně vidím, že to všechno, vznikalo vesměs před třiceti lety, snese výtvarně srovnání s tím, co se navrhuje teď. Jednu kapitolu v knize jste také věnoval řemeslníkům-sklářům. I pan profesor Libenský, při vší úctě, proslavený technologií taveného skla, bez řady technologů a řemeslníků by své dílo do takové velikosti nedotáhl. Jsou výtvarníci, kteří si koupí blok skla, a teď na tom sami pracují - naučí se jednu technologii, tu vezmou za svou, to respektuji. Jsou ale i jiní, kteří dělají všechno možné, a k tomu pochopitelně - zvlášť když se pak dělá do architektury - potřebujete spoustu lidí kolem. Já jsem naprosto důsledně, vlastní rukou fotil na klasický film všechny své spolupracovníky - v kapitole Proces vzniku mám fotky sto deseti svých základních spolupracovníků, v textu se na ně také odvolávám. Jsou to lidé mnoha řemesel, která jsem nezbytně potřeboval, neboť bez nich by to nebylo. Když ode mě nějaké muzeum něco koupilo, trval jsem vždycky na tom, aby u toho bylo napsáno: že jsem to vymyslel já, ale foukal to pan XY. V knize jednu z kapitol uvádí také spisovatelka Alexandra Berková, která vloni předčasně zemřela. Jak dobře jste se znali? Ona chodila tady v Kamenickém Šenově do školy. Coby už vysokoškoláci jsme pak spolu dva roky žili. Měli jsme spolu velice silný vztah. Byla to nádherná ženská. Pak jsme se ale přes třicet let neviděli, nebyli jsme v kontaktu a když jsem připravoval knihu, narazil jsem na její fotografie z doby, kdy jsme byli ještě spolu. Tak jsem jí zavolal a požádal ji, jestli by mi do knihy něco nenapsala. Ona na to s nadšením kývla, začala to psát. Mezitím ji šlehla mrtvice, přitom byla o šest let mladší. Pak mi to dala k dispozici s tím, že to ale ještě vylepší, až na tom bude po následující operaci lépe, a zemřela. Ona ve svém textu píše, že je dobře, že jsme se nikdy nevzali, protože tyto výbušné, intenzivní vztahy nikdy manželstvím nekončí. MICHAEL POLÁK, Mladá fronta DNES, 28. březen 2009
Pod fotografií: NOVÁ KNIHA. Většinu nákladů na knihu si hradil Ivo Rozsypal sám, dokonce si musel i půjčit. Ivo Rozsypal akademický malíř, světově proslulý sklářský výtvarník žije v Novém Boru narodiI se v roce 1942 v Brně absolvoval sklářskou školu v Kamenickém Šenově na Vysoké škole umělecko-průmyslové byl studentem sklářského ateliéru - profesora Stanislava Libenského byl jedním z organizátorů prvního mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru proslavil se využitím speciálního materiálu opaxit ve své tvorbě v roce 2005 vybrala Česká republika jeho exponát Reflexe (z opaxitu) pro Světovou výstavu Expo v Japonsku v roce 2009 vydává knihu, která shrnuje jeho celoživotní dílo v souvislostech
Tato kniha je svědectvím mého životního zápasu MF DNES přináší několik úryvků z knihy Ivo Rozsypala Sklo, kresba, malba. Před několika lety jsem dospěl do životní fáze, kdy jsem začal cítit potřebu ohlédnutí se. Abych si ujasnil, zda jsem s darem existence na tomto světě alespoň částečně naložil tak, že jsem učinil něco, co mělo smysl, nebo že jsem se alespoň snažil být lidské společnosti nějak prospěšný. To není v mém povolání samozřejmé. Je to přece jen nadstavba, která pro existenci lidstva není na prvním místě, neboť ten, kdo peče chléb, je daleko důležitější. V každém případě, pokud má tvorba za něco stát, je to boj, bitva často velmi vypjatých emocí a stojící mnoho sil. Tato kniha chce být svědectvím mého životního zápasu. Nic není zadarmo a bez obětí. Dělat umění je totiž neúnavný motor, posedlý chtíč, který přináší jen čas od času i velmi intenzivní radostnou satisfakci. Stojí to za to a děkuji osudu a vyšší moci, že mi to bylo umožněno. Tajemno a skrytá krása tvůrčího dramatu je pouhými slovy nepopsatelná. K tomu, že jsem se stal výtvarníkem, mě dovedly vnější okolnosti, které nekompromisně nasměrovaly můj život a tím to rozhodnutí paradoxně usnadnily. Vyšší moc vzala vše do svých rukou. Osud ze mne udělal umělce profesionála. Nikdy, jsem navíc netušil, že se stanu výtvarníkem sklářským. Typickým sklářským umělcem však nejsem. Zabývám se rovnocenně i kresbou a malbou. Zcela nečekaně jsem v závěru vojny obdržel dopis Bohumila Čably, mého výborného učitele ze Šenova, kterým mi sdělil naprosto šokující zprávu, že mě doporučil do oddělení Vitráže Borského skla. To byla osudová událost. Toto oddělení bylo totiž součásti dřívějších legendárních Ateliérů Borského skla (později Crystalex). Tady se realizovaly naprosto mimořádné věci. Zejména první dvě mezinárodní sklářská sympozia v Novém Boru, 1982 a 1985, byla doslova tvůrčí a společenskou bombou. Zdálo se, že naše město "praskne ve švech". Praskal i náš nový dům, stal se z něj "průchoďák" a často myslím na to, kolik v tom množství lidí, mluvících všemi možnými jazyky a po práci popíjejících a tančících, bylo tajných pozorovatelů a zapisovatelů. Zažil jsem několik sympozií v zahraničí, ale ta, byť kvalitní, nesnesou srovnání. Ta naše z osmdesátých let se už nebudou opakovat .
Když má někdo charizma Je to neúprosné, jak to letí, ale od mého prvního setkání s panem Rozsypalem už brzy uplyne pět let. Někde jsem tehdy zaznamenal, že na připravované Světové výstavě EXPO v Japonsku má vystavovat i on, tuším, že jako jediný z Libereckého kraje. Po telefonu jsem s ním domluvil setkání. Hlavně jsem zjišťoval, zda to, co bude vystavovat v Japonsku, má ještě u sebe v Novém Boru, a zda si to můžeme do novin vyfotit. Z té první reportáže bylo příjemné setkání. Ohromen osobností pana Rozsypala i jeho úžasným ateliérem jsem věděl, že se musíme brzy sejít znovu - udělat velký rozhovor. Už jsem to jednou napsal: díky panu Rozsypalovi vím, jak se to pozná, když se o někom řekne, že má charizma. Na jeho osobnosti jsem to pochopil. Měl jsem a mám z něj podobné pocity jaké jsem míval, když jsem čítával různé vzpomínky na Nezvala nebo Wericha. Cítím z něj tu vůni umění, ale i bohémství. Na ten náš první rozhovor nikdy nezapomenu. Sám rozhodnul, že to musíme udělat někde v restauraci, abychom u toho mohli hodovat, že to musí být o víkendu, abychom nikam nespěchali, a že to musí být velké. A tak zamluvil v jedné nóbl restauraci v Boru jen pro nás dva rozlehlý salonek, aby nás nikdo nerušil. Z té restaurace jsme odcházeli asi v devět večer a já měl nahráno dobrých pět hodin povídání. Přitom to začalo strašným trapasem - to nejhorší, co se vám může stát. Když jsem chtěl začít nahrávat, zjistil jsem, že nemám v diktafonu baterky. I aktuální rozhovor byl docela - i když ani zdaleka ne tak jako ten první - dlouhý. Probíhal týden po tom, co do Nového Boru přijel Arnošt Lustig, kterého máme oba rádi a o kterém jsme si povídali už před těmi pěti lety. Díky té Lustigově cestě do České Lípy a Nového Boru jsme byli zase v kontaktu. Kruh se uzavřel. (mip) Pod fotografií: SKLÁŘSKÝ VÝTVARNÍK. Ivo Rozsypal se součástí svého výtvoru pro sklárnu Ajeto.
UKÁZKA DVOJSTRANY Z KAPITOLY HISTORIE VYBRANÉ UKÁZKY DVOJSTRAN NEJSOU PREZENTOVÁNY V POŘADÍ SHODNÉM S KNIHOU.
Na rozdíl od obytného domu, který byl od prvního kopnutí do země hotov v r. 1979 za tři měsíce, budování ateliéru se táhlo dlouhé roky. Byla to stavba budovaná klasicky a přesto, že se jí částečně již v předrevolučních dobách ujala jediná možná frma, OSP, velmi proces váznul mimo jiné i z důvodů fnančních. Vše bylo dokončeno až po roce 1989 nově vzniklými začínajícími soukromými frmami. Od roku 1994, tedy v mých 52 letech byl tento objekt plně provozuschopný a hned byl otestován. Umožnil sestavování monumentální skleněné plastiky “Ledovec“ pro Českou národní banku v Ústí nad Labem. Potvrdilo se tak, že můj krok ke zvětšení prostoru ateliéru byl správný. V rámci úvah o konečné tváři tohoto sídla jsem vypracoval mnoho kreseb a modelů. Třeba jen variantám rytmu dělení oken jsem věnoval mnoho času. U obou objektů jsem se dlouho zabýval usazením do terénu, modelací terénu a zejména podobou jejich propojení. Nedlouho po dokončení byl tento počin publikován v článku Pavlíny Blahotové “Dům a ateliér“ v revue Domov č.2/1995. In contrast to the house that was fnished in 1979, within three months from the start, the erection of the studio took several years. It was a construction built in a classical way and the process really stagnated because of fnances, even though it was partly taken on by the only possible company in the pre-revolutionary period, OSP. It was completely fnished after 1989 by newly formed private companies. Since 1994, i.e. from my 52 nd year onwards, the object has been fully serviceable and I could test it immediately. It allowed the assembly of a monumental glass sculpture called “Glacier“ for the Czech National Bank in Ústí nad Labem. In a way, the expansion of my studio space proved to be a good thing. When thinking over the fnal feature of the house I prepared many drawings and models. I devoted a lot of time for example, just to how the windows would open. I spent a long time while positioning both buildings on to the ground space, modelling the space and especially designing their interconnection. Shortly after fnishing it, the enterprise was published by Pavlína Blahotová in the article “House and Studio“ in the magazine Domov /Home/ 2/1995.
V roce 1978 se narodila dcera a bydleli jsme v paneláku v bytě 1+1. Ateliér jsem neměl. Kolébka s novorozenětem byla usazená mezi skleněnými rourami, bloky, kresbami atp. To bylo neúnosné. Je diným řešením jak zvládnout problém bydlení a prostoru k práci bylo vybudovat vlastní sídlo. Stavět v té době cokoliv byla náročná a trnitá cesta. Realizační možnosti u frem neexistovaly a dělalo se to tzv. svépomocí. Stavební materiál byl nedostatkový a problematicky se opatřoval. Tuto cestu jsem nebyl schopen a ochoten podstoupit. Rovněž k rekonstrukci staršího objektu jsem neměl odvahu a půjčky byly poskytovány jen na stavby nové. Proto ideálním řešením byl v té době montovaný dům OKAL v německé licenci. V té době to byl zázrak, byl dodán na klíč a byla na něj poskytnuta půjčka. Peníze jsme totiž neměli takřka žádné. Rozhodli jsme se jít touto cestou a za cenu velkých fnančních rizik vybudovat na “zelené louce“ nejen OKAL, ale i ateliér - komplex dvou budov. Úkol řešil původně renomovaný architekt a vytvořil půvabné návrh, kdy oba objekty spojil pergolou, nicméně v konečné fázi jsem to přepracoval po svém, ateliér zvětšil, odtrhnul a hmoty propojil jiným způsobem včetně terénních úprav podle svých pocitů. Vnitřní dispozice OKALU přesto, že jsou dané, jsem upravil maximálně možným propojením místností. In 1978 my daughter was born and we lived in a block of fats, the fat had 1 kitchen and 1 bedroom. I had no studio. The cradle with the newborn child was embedded among glass tubes, blocks, drawings etc. It was an unbearable situation. The only solution of living and working was to build our own house. To build anything, at that time, was a demanding and thorny process. Construction companies were unable to build anything, so it was a matter of do it yourself. Building materials were hard to come by. I was neither able nor willing to undertake such task. Neither was the reconstruction of an older building possible for me because home loans were only offered for new buildings. Therefore the prefabricated building OKAL in a German licence proved to be the best solution. At the time it was a miracle, as it allowed for immediate occupancy and it came with a home loan, which was good, because we had almost no money. Due to the high fnancial risks at the time, we decided to erect not only the OKAL but also a studio - a complex of two buildings - on a green feld site. The solution by a renowned architect was pleasing at frst and included the connection of both buildings by a pergola. However, at the last minute I adapted the project in my own way and changed the house orientation, detaching and extending the studio and interconnecting the buildings in another way and landscaped the grounds to my taste. I adapted the interior of the OKAL lay-out by making the rooms as interconnected as possible.
konečná podoba řešení našeho obydlí, ateliéru a terénu byla mým dílem the fnal design appearance of our residence, studio and terrain has been my work
H ISTOR IE
376
1
2
16
15
14
28
42
57
58
3
4
5
17
18
19
30
29
43
44
-
31
45
59
32
46
60
7
20
33
34
48
61
8
9
10
21
22
23
35
49
62
50
63
70
368
H IS TOR IE
-
“Quod vobis sit felix“- with this good luck wish in Latin my Father baptized our new residence on my daughter´s frst birthday October 6, 1979. He admirably made the inscription off hand with a pencil on a wall, in an uncomfortable position and with a very neat penmanship at the age of 78.
ŽIVOT, R OD IN A, PŘ ÁTEL É - PARAL EL NÍ VÝTVAR N É A J IN É AKTIVITY
6
47
“Quod vobis sit felix“- tímto přáním štěstí v latinském jazyce pokřtil můj otec naše nové obydlí v den prvních narozenin naší dcery 6. října 1979. Bylo obdivuhodné, jak v 78 letech nápis na stěnu provedl tužkou bez přípravy, v nepohodlné po zici a s vel kou grafckou kulturou.
36
51
64
11
37
52
12
24
38
53
65
66
71
13
26
25
40
39
55
54
67
72
27
68
41
56
69
73
Rodiče otce Leopold Rozsypal a Marie roz. Čumová, pedagogové ve Vyškově /1/. Malý otec Vojtěch Rozsypal a jeho starší bratr Jan s rodiči /2/. Život otce JUDr. Vojt. Rozsypala byl značně komplikovaný. Od úspěšného vzestupu kariéry bankovního právníka v nejvyšších funkcích po politického vězně a poté ponížení v neadekvátní práci /3-10/. Chata v Kanicích u Brna, místo našich krásných prázdnin a otcova relativního klidu ve stáří /11-13/. Moje prababička Marie Greplová, mimořádně všestranně schopná žena, podnikatelka /14-15/. Moje babička Božena Greplová, roz. Zemanová, kterou jsem nepoznal. Zemřela když mé matce bylo 5 roků /16/. Matka jako dítě s rodiči Boženou a Emilem Greplem, podnikatelem /17/. Život mé matky prošel rovněž propastnými změnami. Matka dítě, studijní foto /18-19/, její Tatra 75 /20/, foto z nelehké doby /21/ a relativně vyrovnaného zralého věku /22/. Děd Emil a jeho druhá žena Marie /23-26/. Sbírka motýlů na chatě /27/. Spokojené roky a svatba rodičů v roce 1936 /28-32/. Chrám sv. Augustína v Brně, Babákovo nám. - místo svatby a později mého a bratrova křtu /33/. Matka v r. 1942 - již brzy přijdu na svět /34/. Naše prostředí k životu bylo dílem vynikajícího představitele čs. funkcionalizmu arch. Ernsta Wiesnera z roku 1937 /35-38/, přítele mých rodičů /39/. Naše obydlí bylo jeho posledním dílem v Československu před jeho nutným exilem před německou okupací. Moje druhé narozeniny /40/. S dědem Rozsypalem a bratrem Vojtěchem /42/. Zajímavé dětství, dospívání se starším bratrem Vojtěchem /43-52/, maturit ní foto /53/, na vojně /54/, s rodiči /55/. Budoucí žena Miloslava, roz. Štastná Mgr., učitelka /57-58/, svatba na Praze 7, 1978 /59/. Dcera Zuzana, její dětství, dospívání, promoce na Universitě Karlově, Praha /60-69/. Naši pejskové stříbrní pudlové Tomáš a Ted, otec a syn /71-73/. / Engl. translation p. 373 /
ŽIV OT, R O D IN A , P Ř Á T E L É - PA R A L E L N Í V Ý TVA R N É A J IN É AK TIV ITY
-
L IFE, FAMILY, FR IEN D S - PARAL L EL C R EATIVE AN D OTH ER ACTIVITIES
H ISTORY
377
nekompromisní běh času
- prapředkové, soužití a sňatek rodičů, moje dětství a dospívání, domov, vlastní rodina, dcera the uncompromising march of time - ancestors, my parents´life and marriage, my childhood and and adolescence, home, my own family, daughter
L IFE , FAM ILY, FR IE N D S - PA R A L L E L C R E AT IV E AN D OTH E R AC TIV ITIE S
-
H IS TORY
369
DVOJSTRANY UVÁDĚJÍCÍ DESET KAPITOL KNIHY každá kapitola je uvedena komentářem renomovaného teoretika nebo přítele
Dr. HELMUT RICKE
dříve ředitel Sbírek museum kunst palast Düsseldorf a vedoucí Sklářského muzea Hentrich former Director of Collections museum kunst palast Düsseldorf and Chief Curator of Glasmuseum Hentrich
KOMPOZICE, STRUKTURA A ORIENTAČNÍ SYSTÉM
COMPOSITION, STRUCTURE AND ORIENTATION SYSTEM
Publikace je rozdělena do deseti kapitol. Každá kapitola má vlastní název a orientační písmeno, které je rovněž zvýrazněno v komplexním obsahu str. 10,11. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černými dvoustranami s bílým pruhem. Obsahují příspěvky odborníků a osobností zasvěcených do příslušné tématiky. ● Pro rychlou orientaci v rámci celků vymezených kapitolami jsou jako podstupeň uplatněna schematická hesla upřesňující smysl a rozlišnost jednotlivých částí, skupin a podskupin. Použití hesel považuji za důležitou informaci zejména pro toho, kdo se nehodlá zabývat četbou hlavního textu, knihu pouze prolistuje, ale přesto získá sumární přehled. ● Hlavní text, mé vyznání, probíhá knihou paralelně s obrazovou částí a není na ni přímo vázán. Není to bezprostřední komentář k vyobrazením, která míjí. Někde se problematiky dotýká, ale v principu je to nezávislý tok úvah, vzpomínek, zdánlivě vzdálených asociací, ale i věcných sdělení. ● Veškeré potřebné, pokud možno nejdůležitější a vyčerpávající okamžité informace, týkající se vyobrazení, se nachází v popiskách umístěných v jejich blízkosti. Zvolil jsem pro tento účel tvar rámečku, jakéhosi razítka, abych tyto údaje jednoznačně odlišil a separoval.
The publication is divided into ten chapters. Each chapter has its own name and orientation letter, highlighted also in the complex content, pp. 10,11. The individual chapters are divided with black spreads with a white stripe. They include entries of experts and personalities devoted to the relevant themes. ● For an easy orientation in complexes given by chapters there are applied schematic entry words as substages specifying the sense and differences of individual groups, parts and subparts. I consider the application of the entry words as an important information especially fo those who aren´t going to deal with reading of the body text, will just leaf through the book, but despite of it will get the summary. ● The body text, my confession passes through the book concurrently with the picture part and isn´t directly related to it. It isn´t a direct comment of the pictures. Sometimes it covers the problems but in principle it forms an independent flow of reflections, memories, seemingly distant associtions as well as factual messages. ● All the necessary, if possible, the most important and comprehensive actual information connected with the picture is given in the descriptions situated close to them. For this reason I have selected a box shape, certain stamp in order to distinguish and separate the data unambiguously.
• • • • • • • • • •
BOHDÁLEK JIŘÍ......................................Jistebník, Czech Republic .......................14 BROŽEK JAROSLAV ............................... Ústí nad Labem, Czech Republic ...........14 BUECHNER THOMAS S., WARMUS W. ..Corning, New York, USA .........................15 DRDÁCKÁ - ROSSINI PAVLA...................Copenhagen, Denmark, Prague, CZ ......15 HLAVEŠ MILAN ......................................Prague, Czech Republic .........................16 HOLEŠOVSKÝ KAREL ............................Brno, Czech Republic ..............................18 HORNEKOVÁ JANA .................................Prague, Czech Republic ..........................19 KLEIN DAN ..............................................London, Sunderland, Great Britain .........19 KOENIGSMARKOVÁ HELENA ...............Prague, Czech Republic ..........................19 KOVÁČ PETER ........................................ Prague, Czech Republic..........................20
A
• LANGHAMER ANTONÍN ...Jablonec n.Nisou, Czech Republic......... 20 • MAJERUS MALOU .......... Luxembourg ............................................. 22 • PALATA OLDŘICH........... Liberec, Czech Republic ......................... 23 • SEKORA ONDŘEJ J. .......Prague, Czech Republic ......................... 23 • SCHMITT PETER ........... Karlsruhe, Germany ................................ 24 • TAKEDA ATSUSHI...........Toyama, Japan ........................................ 25 • VÍCHA JAN....................... Munich, Germany .................................... 25
Prof. PhDr. JAN ŠKVÁRA
výtvarný teoretik a kritik, pedagogická fakulta Univerzity J.E.Purkyně, Ústí nad Labem art theorist and reviewer, Teachers´ College of the J.E.Purkyně University, Ústí nad Labem
• spolupráce s architekty - výtvarné dílo jako integrální prvek architektury • co-operation with architects - work of art as an integral part of architecture • • • • • • • •
chrám Nanebevzetí P. Marie, Assumption of the Virgin Mary Churh, Brno .....258 veslařský klub, rowing club, Neratovice...........................................................264 kulturní dům, House of Culture, Břeclav..........................................................266 okresní vlastivědné muzeum, Regional Country Museum, Kravaře................268 Ministerstvo pro elektrotech. rozvoj, Ministry of Electrotech.Development, Praha 272 úpravna vody, water treatment plant, Bedřichov .............................................274 hotel Forum, Praha Pankrác............................................................................ 276 hrad Schloss Berg, castle Schloss Berg, Nennig, Germany - D......................278
E
• vstupní hala Crystalex, Crystalex building, foyer, Nový Bor ............................282 • vzorkovna Crystalex, the Crystalex building, showroom, Nový Bor ................284 • Kulturní dům, House of Culture, Praha, Čimice...............................................285 • Kulturní dům, House of Culture Crystal, Česká Lípa.......................................286 • Česká Národní banka, Czech National Bank, Ústí nad Labem ......................292 • fontána v Zámeckém parku, Castle Park Fountain, Teplice ............................298 • vila Fischer bazén, fitness, Fischer Villa, swimming pool, Heilbronn, Germany - D 310
„Warum ist Ivo Rozsypal nicht vertreten?“ - die Frage tauchte vor zwei Jahren bei der Vorbereitung der Düsseldorfer Übersichtsausstellung „Czech Glass 1945-1980“ immer wieder auf. Die Antwort war eben so simpel wie unbefriedigend: Er war einfach zu jung; die Ausstellung galt der ersten Generation von Künstlern, die - geboren in den 1930er Jahren oder früher - den erstaunlichen, aber im Westen kaum wahrgenommenen Aufschwung der tschechischen Glaskunst nach dem Krieg bewirkt hatte. ● Doch es blieb so etwas wie ein schlechtes Gewissen. Ich hätte es lieber gehabt, wenn Rozsypal ein paar Jahre früher zur Welt gekommen wäre, weil kaum einer der namhaften Künstler der Nachkriegszeit auf ein so komplexes und gleichbleibend qualitätsvolles Werk verweisen kann wie er. Weitgehend unabhängig von Schulen und Gruppen hat seine stets individuelle und eigenständige Arbeit das Erscheinungsbild der Glaskunst seines Landes nachhaltig geprägt. Auch erschöpft sich die kaum zu erfassende Bandbreite seiner Kreativität nicht allein in der Auseinandersetzung mit den künstlerischen Gestaltungsmöglichkeiten des Glases; ebenso beeindruckend sind seine Leistungen als Maler und Graphiker. Dem Glas jedoch widmete er sich unübersehbar mit besonderer Konzentration - sei es als Gerät zum täglichen Gebrauch, sei es als heiß am Ofen fertiggestellte Plastik, als aus Teilen zusammengefügte, geschliffene Skulptur oder als architekturgebundenes oder an architektonischen Vorstellungen ausgerichtetes Objekt; ● Eigentlich wäre es an der Zeit, eine weitere große Übersichtsausstellung auf die Arbeit der zweiten Generation von tschechischen Glasgestaltern zu richten - eine Ausstellung, die den unterschiedlichen Wegen folgen müsste, die die Glaskunst in der Tschechischen Republik seither genommen und ihre Führungsrolle in Europas bestätigt hat. Ich bin sicher, der Name Ivo Rozsypal würde in sehr vielen der dann hervortretenden Gestaltungslinien an prominenter Stelle zu fnden sein. Dr. Helmut Ricke, Ehem. Direktor der Sammlungen, museum kunst palast Düsseldorf und Leiter Glasmuseum Hentrich
„Proč není zastoupen Ivo Rozsypal?“ - tato otázka se stále znovu objevovala při přípravě düsseldorfské souborné výstavy „České sklo 1945-1980“. Odpověď byla stejně jednoduchá jako neuspokojivá: byl prostě příliš mladý; výstava byla věnována první generaci umělců, kteří - narozeni ve 30. letech dvacátého století nebo dříve - ovlivnili podivuhodný, ovšem na západě téměř nezaznamenaný vzestup českého sklářského umění po válce. ● Přesto však zůstává něco jako špatné svědomí. Bylo by mi milejší, kdyby byl Rozsypal přišel na svět o pár let dříve, protože sotva některý z proslulých umělců poválečné doby se může pochlubit tak komplexním a vyrovnaným kvalitním dílem jako on. Jeho vždy maximálně na školách a skupinách nezávislá práce trvale ovlivnila obraz sklářského umění v jeho zemi. Sotva postižitelné rozpětí jeho tvorby se ovšem nevyčerpává pouze s ohledem na umělecké tvůrčí možnosti skla; stejně působivý je jako malíř a grafik. Sklu se ovšem věnoval rozsáhle s obzvláštním soustředěním - ať už šlo o předmět k dennímu užití, o hutní plastiku, z dílů složenou, broušenou skulpturu nebo ať už to byl architektonický či architektonickým představám přizpůsobený objekt. ● Vlastně už by bylo na čase připravit další velkou soubornou výstavu, zaměřenou na práci druhé generace českých sklářských výtvarníků - výstavu, která by musela sledovat různé cesty, kterými sklářské umění v České republice od té doby prošlo a potvrdilo tak svoji vedoucí roli v Evropě. Jsem si jist, že jméno Ivo Rozsypal by se nacházelo na prominentním místě mnoha zastoupených tvůrčích směrů.
12
Ú VOD
-
“Why Ivo Rozsypal not represented?“ - the question was posed again and again during preparation for the collective exhibition in Düsseldorf “Czech Glass 1945 -1980“. The answer was as simple as it was unsatisfactory: he was simply too young; the exhibition was devoted to the first generation of artists who - born in the 1930s or earlier - were influential figures in the prodigious advancement of Czech post-war glass art, which in the West attracted hardly any attention. ● Nevertheless, there is some compunction. It would have been better if Rozsypal had been born a few years earlier, since hardly any of the famous post-war artists can boast such intricate and consistently good quality work as he can. His work, which was always independent from that of schools and groups of artists, has had a profound impact on glass art in his country. Moreover, the scope of his creation stretches far beyond the possibilities of working with glass - Rozsypal is equally impressive both as a painter and as a graphic designer. But it was glass to which he devoted most of his artistic attention - be it a work of daily use, a hotshaped sculpture, a stapled cut piece or a work af architecture and/or an object based on architektonic ideas. ● In fact, we could argue that the time has come to organise another collective exhibition, this time directed towards the work of the second generation of Czech glass artists - an exhibition which should map the various directions that Czech glass art has taken since it confirmed its leading role within Europe. I am certain that the name Ivo Rozsypal would figure among the most prominent artists of many outstanding creative orientations.
ÚVOD
Výstava přípravných studií a realizací v architektuře severočeského výtvarníka Ivo Rozsypala nespočívá v efektních záběrech definitivních výsledků. Důraz je tu položen na vlastní tvůrčí proces a na jeho jednotlivá tvůrčí stadia. Přiložené studijní kresby jsou velmi zajímavé, nesou znaky vytříbené výtvarnosti, autorovy schopnosti suverenního zvládnutí problému a to i tam, kde se už jedná o definitivní nákres vysloveně technické povahy. Rozsypal prostě nezapře, že vyšel z ateliéru, kde se již od dob působení J. Kaplického kresba pěstovala jako základní výtvarná disciplina. ● Rozsypalově tvorbě nesoucí ryze autonomní duchovní a výtvarné kvality, jsou nejblíže ty realizace v architektuře a veřejných prostorech, kde autor zachází s jejich skladbou jako s vysloveně prostorovými fenomény. Byla by tu jistě zajímavá analyza vztahu k některým tendencím soudobé volné plastiky a malby, /byla tu nedávno řeč o Rozsypalově “lyrickém konstruktivizmu“/.● V řešení imaginativně působících kontrastů pohybů, barev, struktur a prostorových průniků ploch se autor nejvíce blíží soudobému architektonickému myšlení, nebo, máme-li být přesní, vlastně ho v našich poměrech vysloveně předchází. Rozhodně lze vyvrátit Rozsypalovu obavu, zda různorodost úloh i řešení nakonec nevyvolá na výstavě pocit určité nesourodosti. Je to zbytečná obava. Jeho rukopis je charakteristický u všech prací, přemýšlivý divák naopak ocení autorovo úsilí přistupovat ke každé úloze zcela nově.
POHL EDY TEORETIKŮ
I NTRODUCTION VIEW OF THEORETICIANS
POH LE DY TEORETIK Ů
-
VIE W OF T HEORETIC IA NS
IN TR OD U C TION
13
256
AR C H ITEKTU R A
-
The exhibition of preparation works and implementations in architecture of North Bohemian artist Ivo Rozsypal does not consist of effective views on definitive results. The creative process itself is stressed here as well as its individual phases. The study drawings added are very interesting bearing signs of refined creativity, the author´s ability of masterful problem solving even where the final drawing of a pronounced technical character is shown. Rozsypal cannot simply hide he comes from a studio, where drawing served as a basic creative discipline since the educational activities of J.Kaplický.● Rozsypal´s work bears pure autonomous spiritual and creative qualities. It is applied in realizations of architecture and public areas where the author works with their structure, as with pronouncedly spatial phenomena. There will surely be an interesting analysis of the relation to some tendencies of contemporary free sculpture and drawing here /recently there was a discussion about Rozsypal´s “lyrical constructivism“/. ● Designing imaginative contrasts of movements, colours, structures and industrial spatial surface intersections, the author is getting a maximum approach to the contemporary architectonical concept or to be precise in fact he is literally getting ahead of it in our conditions. Definitely Rozsypal’s fear of possible incongruity of the exhibition /due to its variety of tasks and solutions/ can be rebutted. It is an unreasonable fear. His hand is characteristic and visible in all works, on the contrary a thoughtful spectator would appreciate the author´s effort to approach every task in a quite new way.
sklářská výtvarnice a pedagožka, dlouholetá designérka společnosti Crystalex Nový Bor acad. sculptor, glass artist and pedagogue, long-time designer of the Crystalex Nový Bor Company
Kvalita lidského počínání je vždy určujícím způsobem poznamenána nejpodstatnějším - tím co bylo na počátku. I když vše má zákonitě další vývoj absorbující všechny možné okolnosti a vlivy, je zrod, či počátek neodmyslitelná hodnota. Jakýsi skelet, konstanta, která je v průběhu dalších etap schopna přijímat a nést všechna další poznání, která v životě přicházejí. A pokud jde o činnost výsostně kreativní, tedy např. uměleckou, myslím, že tam to platí ještě daleko výrazněji. ● Když se to povede, když ony počáteční vlivy jsou posvěceny kvalitou, sílou a zejména když dopadnou na nadáním, pílí, cílevědomostí a systematičností nabitou plodnou půdu, je to ideální situace, která musí zákonitě vést k pozoruhodným výsledkům. ● Život a práce Ivo Rozsypala je toho důkazem. Byli jsme dlouholetými spolupracovníky a jsme velmi blízkými přáteli neustále. Dobře ho znám. Poznala jsem ho v době jeho působení v Crystalexu v roli designéra a znám tedy jeho neobvyklý přístup nejen k práci, ale ke všemu co činí. Znám napětí jeho často až přetékající kreativity naprosto živelného a živočišného charakteru kontrastující a zdánlivě neslučitelné až s abnormální systematičností, důkladností a pečlivostí. Je to souhrn či systém racionálních a iracionálních hodnot, ze kterých se navíc při jeho schopnosti maximálního nasazení stává výbušná kreativní směs. Jsou to vlastnosti, které by ho pravděpodobně dovedly k úspěchu v každé jiné profesi. ● Nicméně teprve až prostřednictvím této knihy, když jsem byla vyzvána, abych uvedla její první kapitolu, která slovo POČÁTKY nese ve svém názvu, mi byl poskytnut překvapivý obraz souvislosti a udivující důležitosti různých právě počátečních vlivů, které výrazně ovlivnily jeho vývoj a růst. O tom jsem nevěděla vlastně nic. ● Objevila se přede mnou podivuhodná a opět kontrastní směsice řízeného i podvědomého vlivu v podobě kultivovaného rodinného prostředí a zázemí, výborných škol a pedagogů, a naproti tomu dopadu absurdních her osudu v podobě náhod i velmi nepříznivých, až zlých okolností. ● Je ale paradoxní, že právě tyto okolnosti se proměnily v klad a přivedly Rozsypala ke sklu. Nasměrovaly jeho život tak, že se stal výtvarníkem nejen ze záliby, ale profesionálním umělcem velkých kvalit. Mohl se totiž stát čímkoliv jiným a určitě by v tom vyniknul, protože škála jeho nadání je široká a univerzální. ● Zajímavým a poutavým způsobem se vyznává. Je si vědom obrovského významu genetických darů, vlivu předků, rodiny, škol a vynikajících pedagogů. Z textu intenzivně vyzařuje, jak si toho váží. Památce svých předků tuto knihu mimo jiné věnuje. Kapitola POČÁTKY, tak jako publikace celá je nevšedním velmi poučným dílem, které má v sobě i mnoho didaktických aspektů. I zde je zřetelná genetická kontinuita v podobě podvědomé pedagogické potřeby předávat vědění a um dále budoucnosti.
26
POČÁTKY
-
ANTONÍN LANGHAMER
DESIGN
-
BEG INNINGS S TU D IES - OR IE N TATION S AN D IN FL U E N C ES
VOL N Á TVOR BA I.
Prof. PhDr. SYLVA PETROVÁ
-
VOL N Á TVOR BA II.
Glass is a unique and mysterious material whose mystery lies in contradictions. Transparency, nobleness, delicacy and brittleness against air-tightness and certain rigidity. Indeterminacy. People have always been attracted to these properties. ● Among well-known friends and supporters of glass art there is the Essener Glasgalerie of Mr. Gerd Kruft. Proof of this cannot be found in recent exhibitions only, but especially in the current exhibition of three Czechoslovak glass artists Jelínek, Rozsypal and Vízner, that opened today. These authors constitute, in their diffe rentness, a typical demonstration of contemporary Czechoslovak glass art. ● The youngest of them, Ivo Rozsypal, works in quite a specific way. He is a glass artist and designer, but at the same time he is intensively concerned with free drawing and painting. Among his unique pieces there are not glass sculptures and objects only, but also pictures. ● His new crystal objects made at a glass works are quite extraordinary and innovative. They are mainly based on a strict geometrical form, e.g. cylinder, from which dynamic applications, reminiscent of wind movement, come loose. Parallel running elements draw close to the object, then break away and move up as a persistent flow in waves and billow like sails in a gust of wind. In this way they give the static cylinder a powerful dynamic charge. Thus, the strict forms of the hand shaped glass are in contrast connected with soft shapes.● Parallels as a compositional element appear not only sculpturally, but also in space. The principle of the parallel conducted elements and their multiplication appear in vases with expressive optical and sculptural roll-type cuts. Here this effect is even amplifed with partial colouring. Rozsypal often also uses cheerful colours delighting us also in the object group ”Toys” with softly bended upper part. ● The principle of the objects is a very perceivable connection with nature and landscape, the incorporation of surroundings, the setting of opaque surfaces against transparent, clear glass against colour. Thus contrast again. In his circular compositions, discs of overlaid cut and sandblasted glass, which are full of fantasy and colours, birds among others are a frequent motif. Its form is spread out on the surface of a large-scale composition. ● Each exhibition of such dimensions is a wonderful statement and evidence of the artist providing a high level of standard.
OBJEKTY S VYUŽITÍM RŮZNÝCH SKL ÁŘSKÝCH T ECHNOL OGIÍ
University of Sunderland, Anglie, dlouholetá hlavní kurátorka, Uměleckoprůmyslové museum v Praze publicistka, vědecká pracovnice a univerzitní profesorka v oblasti skla University of Sunderland, Great Britain, longstanding head curator, Museum of Applied Arts Prague publicist, art researcher and Professor in the field of glass
Za nejpozoruhodnější rys české sklářské individuální tvorby bývá všeobecně považována košatost projevu jednotlivých individualit, které se rekrutují z více jak tří generačních vrstev aktivních sklářů. Pestrost koncepcí a uměleckých forem vytváří zároveň určité názorové proudy, z nichž nejvýznamnějšími v posledním období jsou tavená plastika a malovaný objekt. ● Někteří tvůrci, a Ivo Rozsypal k nim patří, jdou cestou, jež je výrazně odlišná od jakýchkoliv společných jmenovatelů. Jako tvůrce není jen svůj, je diametrálně odlišný. Jak se postupně jeho práce čím dál víc vyhraňuje, je jeho orientace stále čitelnější. Nejde samozřejmě jen zdaleka o to, že používá téměř výhradně opaxit, který jiní berou spíše jako doplňkový materiál svých objektů, ani o to, že jeho postupy jsou z technologického hlediska náročné a velmi komplikované a také jiné, než je v české škole zvykem. ● Jde o to, že jeho objekty jinak vypadají a vznikají z gruntu z velmi speciálního koncepčního vzorce. Je opravdu jedním z mála sklářů, kteří se ve svých komorních dílech minimálně zajímají o dění uvnitř hmoty. Je trvale naopak přitahován vztahem opakní /neprůsvitné/ hmo ty skla s vnějším prostorem. Jako by mu šlo o popsání objektivních vztahů a zákonitostí tohoto světa víc, než o ryze subjektivní vyjádření vlastních emocí, zkušeností, názorů. Připadá mi, že sám sebe bere jako výchozí bod, a prvky, působícími velmi graficky, nám v úběžnících prostorové kompozice popisuje běh tohoto světa. V lo gice tohoto myšlení vytváří složité objekty symbolizující někdy určité jevy a přírodní živly, jindy městské aglomerace, či oppida vyšších civilizací, nebo, obecně řečeno, imaginární studie architektury. A tyto fantazijní vize jsou samozřejmě velmi osobní a marně se jejich vzdělaný, citlivý /a proto zranitelný/ autor jimi zaštiťuje a uniká zdánlivě nepoznaný z tohoto světa ...
-
-
The most remarkable feature of individual Czech glass art is considered to be the variety of expression found in the work of individuals from more than three glassmaker generations. This diversity of concepts and art forms also creates certain trends; recently the most important being the mould melted sculpture and painted objects. ● Some artists - and Ivo Rozsypal is one of them - follow a path which is very different from any other common denominators. As a creative author - he is not just original; he is diametrically different. His orientation seems easier to understand as his work becomes more and more focused. It is not only because he almost exclusively uses opaxite, which others mostly regard as a supplementary material for their objects, nor that his methods are technologically more demanding and complicated than those usually seen in the Czech school. ● The point is that his objects look different and are based entirely on a special conceptual scheme. He is really on of the few glassmakers who are minimally interested in the action inside the glass when it comes to his dainty medium-sized objects. On the contrary, he has been continuously attracted to the relation of the opaque /impervious to light/ glass and the external space. He seems to be more concerned with describing the objective relations and patterns of this world rather than expressing his own emotions, experience and views. In my opinion, he sees himself as the starting point and uses graphically looking spatial composition vanishing points to describe the course of this world. Following logics of such thinking, he creates complex objects which sometimes symbolize certain natural phenomena and elements, another times urban concentration, or opidda of superior civilizations or, in general, imaginary studies of architecture. These fantasy visions are naturally very personal and their well-educated, sensitive /therefore vulnerable/ author uses them in vain to shield off and escapes from this world, seemingly unrecognized...
OBJEKTY S VÝRAZNÝM POUŽITÍM SKLA OPAX IT
BEGINN INGS
• studentské práce - Střední průmyslová škola sklářská Kamenický Šenov........................................................................................................................ 38 student works - Secondary Industrial Glass School Kamenický Šenov ............................................................................................................................ 38 • studentské práce - Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha ............................................................................................................................................ 40 student works - Academy of Arts, Architecture and Design Prague .................................................................................................................................. 40 • návrhářská práce pro průmysl - oborový podnik Crystalex Nový Bor................................................................................................................................ 42 projects for industry - branch company Crystalex Nový Bor ............................................................................................................................................. 42 • ukončení 10 let spolupráce s průmyslem - výstava bilancující designérskou práci pro oborový podnik Crystalex Nový Bor ........................................... 84 the end of 10-year co-operation in the industry - a retrospective exhibition of design work for the branch company Crystalex Nový Bor ...................... 84
27
312
MAL BA A KR ESBA
ARCHITECTURE WORKS FOR PUBLIC AREAS - INTERIOR - EXTERIOR
historička umění, výtvarná teoretička a kritička, šéfredaktorka mezinárodní revue Grapheion art historian, theorist and reviewer, editor-in-chief of an international review Grapheion
-
WORKS FOR P UBL IC AREAS - IN TERIOR - EX TERIOR
-
AR C H ITEC TU R E
257
školního období a originálním způsobem se zúročily v designérské práci 70. let. Barevné akordy určované technologií barevných pigmentů modrého, rubínového, žlutého skla se naplno rozezněly v pozoruhodných kruhových terčích s motivy ptáků, mušlí, kokonů, jejichž. suverénní dynamické stylizace nás nutí myslet na formální dokonalost středověkých emailů, stejně jako se rytmizovanou linií dotýkají samých zákonitostí secesního ornamentu. Berou dech svou ambivalentní artistností, elegantní syntézou abstrahovaného a naturalistického detailu, zvláštní, jako by zakletou krásou šperku podobných, a jako do “jantaru“ skla zakletých těl, lhostejno, zda jde o volný objekt nebo užité dílo. ● Od poloviny 80. let, kdy se věnuje výhradně volné tvorbě, se kresba osvobozuje od „vnějších funkcí“ a plocha papíru stává se topologickým pro storem, v jehož energetickém poli krystalizuje konečná podoba skleněné sochy. Nepřeberné množství studií zkoumá existenci objektu v nečekaných pohledech pružného, plasticky homogenního, v reálu prakticky nedosažitelného prostoru. Proto vedle solitérních kompaktních
• figurativní projevy - tendence prostupující celou tvorbou ......................................... 314 figurative displays - a tendency running trough the complete work.......................... 314 • nefigurativní projevy - abstrahované přírodní útvary, jevy, struktury a děje .............. 324 non-figurative displays - abstract natural formations, effects, structures and events ......324 • rytmy - hudební reminiscence a transpozice ............................................................ 340 rhythms - musical reminiscences and transpositions ............................................... 340 • přímá souvislost kresby a realizace skleněného objektu.......................................... 344 direct relationship of the drawing and implementation of a glass object .................. 344 • organizování hmot v prostoru ................................................................................... 346 arrangement organization of masses in space......................................................... 346
• narativní realizmus - faktografické záznamy událostí a pohybu člověka v krajině .......... 354 narrative realism - factual records of events and movements in the landscape.............. 354 • cyklistická tematika - kresba, malba, plakáty a transpozice do skla ................................ 358 cycling themes - drawing, painting, posters and transposition into glass ........................ 358 • legendární mezinárodní cyklistické závody Bohemia Nový Bor ...................................... 362 legendary cycling races Bohemia Nový Bor .................................................................... 362 • pocty československým horolezcům - slavné historické výkony a prvovýstupy .............. 364 homage to Czechoslovak mountaineers - historical achievements and direttissimas..... 364
F
objektů vznikají členité architektonické či urbanistické celky relativizující vžité představy o světelných a prostorových kvalitách skleněné hmoty. Způsobem, jakým zúročuje vlastnosti dosud opomíjeného opakního skla - a v rozporu se vše
MALBA A KRESBA SU MA R IZU JÍC Í PRŮ Ř EZ TVORB OU
PAINTING AND DRAWING SU MM ARIZIN G OVERV IEW OF TH E WOR K
SUM ARIZUJÍCÍ PRŮŘEZ T V ORB OU
SUM MA RIZING OVERV IEW OF T H E WOR K
-
PAIN TIN G AN D D R AW IN G
313
G
C H STOR E
DESIGN T VO R B A PR O P R Ů M Y S L O VO U S É R IOV OU V Ý R OB U
H STORY
W OR K FO R S E R IA L IN D U S TR IA L P R O D U C T IO N
WORK FOR SERIAL INDUSTRIAL PRODUCTION
- historik umění, dlouholetý ředitel uměleckých sbírek Kunstsammlungen der Veste Coburg, Německo art historian, longstanding director of art collections Kunstsammlungen der Veste Coburg, Germany
Sklo je unikátním a tajuplným materiálem, jehož kouzlo spočívá v protikladech. Transparentnost, ušlechtilost, jemnost a křehkost oproti neprodyšnosti a určité tvrdosti. Neurčitelnost. Tyto vlastnosti vždy lidstvo přitahovaly.● K výrazným přátelům a podpůrcům sklářského umění patří také Essener Glasgalerie pana Gerda Krufta. Důkazem toho jsou nejen výstavy nedávné, ale především současná výstava tří československých sklářských umělců Jelínka, Rozsypala a Víznera, kterou dnes otevíráme. Tito tvůrci jsou ve své rozdílnosti typickou demonstrací mnohostran nosti moderního československého sklářského umění. ● Nejmladší z nich, Ivo Rozsypal pracuje zcela specifcky. Je to sklářský umělec a designér, ale současně se intenzivně zabývá i volnou kresbou a malbou. Mezi jeho unikáty patří nejen skleněné plastiky a objekty, ale i obrazy.● Zcela mimořádné a objevné jsou jeho nové křišťálové objekty vytvořené za tepla na huti. Vycházejí většinou z přísného základního geometrického tvaru, např. válce, ze kterého se odpoutávají dynamické, pohyb větru připomínající nálepy. Paralelně probíhající prvky se tulí k objektu, poté se odpoutávají a posunují jako neodbytný proud ve vlnách vzhůru a dmou se jako plachty v nárazech proudícího vzduchu. Tím dávají statickému válci silný dynamický náboj. Přísné tvary tohoto hutního skla jsou tak kontrastně propojeny s naprosto měkkými formami.● Rovnoběžky se jako kompoziční prvek prosazují nejen takto plasticky, ale i v ploše. Princip paralelně vedených prvků a jejich multi plikace se objevuje i v případě váz broušených špulkovitými výrazně opticky a plasticky působivými zásahy. Tento efekt je zde ještě umocněn částečnou barevností. Rozsypal používá často i veselé barvy, které nás potěší rovněž u skupiny objektů ”Hračky” s měkce zahnutou horní partií.● U principu dalších objektů je velmi citelné spojení s přírodou a krajinou, začlenění okolí, postavení neprůhledných ploch proti průhledným, křišťál proti barvě. Tedy opět kontrast. V jeho kruhových kompozicích, discích z přejímaného broušeného a pískovaného skla, které jsou plné fantazie a barev, je mimo jiné častým motivem pták. Jeho tvar je rozložen v ploše ve vel korysé kompozici.● Každá výstava takového formátu je obdivuhodným svědectvím a výpovědí umělce a vytváří vysoká hodnotová měřítka.
138
S TU D IA - O R IE N TAC E A V L IV Y
TVORBA PRO PRŮMYSLOVOU SÉRIOVOU VÝROBU
Dr. HEINO MAEDEBACH
86
In the 1970s the destiny of Czech glass art culture had been influenced by young graduates from Stanislav Libenský’s special studio of glass art at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. Results of their activities were accepted almost incredibly promptly both at home and abroad. Glass exhibition organizers abroad received them with open arms as bearers of progressive tendencies and inciters of further developments in the world of glass. No wonder that mainly beginning artists, influenced by the unfeigned interest in their work, overlooked the limited possibilities of unique art glass for exhibition purposes compared with industrial design used in production and instead focused their creativity on one area of issues. Ivo Rozsypal realized the mutual structures in time and dedicated both his talent and rich inventiveness in the industry. In doing so he didn´t neglect his studio work. He indicated the possibility of mutual influence and complementing of both spheres; that appealing designing can refer to some creative inventions of the free glass art, and vice versa some mass production demanding processes could be used for creation of unique sculptures. With properly selected means of expression one creative principle can be applied in individual cases both for the production and in the studio work with absolutely different results. After starting work for the company Rozsypal tried to make utility glass differently, wanted to distinguish his glass from traditional products, but didn’t want it to be original at all costs. As an independent Crystalex designer he did a good job and he indicated the direction that the designing and use of glass manufacture should go, so that Czechoslovak glassmaking would remain one of the foremost in the world. ● He faced the designing tasks with exemplary responsibility so that numerous pieces made according to his designs were awarded as the best products of the year by Crystalex Nový Bor, the Institute of Industrial Design in Prague, the Ministry of Industry of the Czech Republic and by the Federal Ministry of Technical and Investment Development. At the end of the last year he exhibited in Prague Nová Síň. Although that the 42 year-old artist can boast of many interesting works and unique sculptures he purposely exhibited only results of ten-year design cooperation with Crystalex.
PhDr. SIMEONA HOŠKOVÁ
vypovídá o střetávání svobodné tvůrčí imaginace s praktickými překážkami života, o tvůrčích kompromisech neklidného ducha, obdivně se sklánějícího před organickou dokonalostí světa. ● Pro Ivovu osobnost a rétoriku specielně je charakteristický osobitý pathos, jímž jako by se uvolňovaly vnitřní přepětí, tvůrčí posedlost a mimořádná životní vitalita „na plné obrátky“. Poznali jsme se jako studenti v době Pražského jara a společně prožívali okamžiky nových nadějí. Entuziasmus doby, nabitý nejčistšími ideály, souzněl s vírou v mravní očistnou funkci umění. Znovu se otevírající svět, stejně jako nálada v tehdejším sklářském ateliéru na VŠUP tyto tendence umocňovaly. Obzvláště charismatická osobnost prof. Libenského svými názory na práci se sklem jako na svrchovaně umělecký čin natrvalo ovlivňovala myšlení a zásadně orientovala hodnotová kriteria jeho žáků. Byly to devizy, které Ivo beze zbytku přijal, důsledně a s vědomím všech tvůrčích rizik rozvíjel. Díky nim jeho talent, pracovní soustředění a potřeba nových přístupů vytvořily dílo, které mohlo promluvit do moderních dějin českého sklářství. Avantgardní pojetí skla Libenského školy jako rovnocenného media k ostatním uměleckým oborům přehodnocovalo nejen dosavadní zkušenosti užitkového skla, ale s ním i tradiční pojetí ateliérové kresby a malby. Vedle klasického výrobního návrhu vzniká kategorie umělecké předlohy, v podstatě hotového estetického organismu, který modifikoval standardní vztahy mezi návrhem a výrobní realizací. Intenzívní prolínání umělecké vize s možnostmi její realizace se ztělesňovaly v kreslířských projektech, dokládajících pozoruhodné duchovní vzepětí. Důraz na kresbu byl ostatně příslovečný pro Kaplického a Libenského školu, která odchovala řadu výrazných uměleckých osobností /John, Šimotová, Burant.../ ● Vzpomínám na schůzky s Ivem v jeho strašnickém sklepním ateliéru se stěnami pokrytými obrovitými studiemi ženských aktů, uprostřed on sám, jako stvořitel. Uhlové, expresívně nasazené kresby nebyly jen školním cvičením či dokladem sochařské citlivosti k prostoru, ale i výrazem hlubokého respektu k nadčasové mytologii námětu, jako tvořivá síla procházejícího celými dějinami umění. Další leitmotivy našel ve Francii, kde jsme v důsledku okupace zůstali jeden rok a společně křížem krážem projížděli těmi nejvšemožnějšími způsoby. Vždycky měl v ruce skicák a k zá znamům, pořízeným o Velikonocích 1969, se po celý život vracel. V syrové, větrné, klimaticky nehostinné Bretani mu zvláště učaroval obraz majáku, pro jehož „kosmickou metafyziku“ hledal nové a nové interpretace. Vrozená citlivost pro autentické projevy ať už života či umění řídila Ivovo úsilí o přesvědčivost tvorby a objevování co nejpůvodnějších pramenů: Říká-li -„Mám rád Alše, méně Váchala“- vyjadřuje obdiv k tvůrčímu zápasu zemitého a autentického talentu, k étosu velkých ideálů vyvzdorovaných na životní realitě. Každé literárně zprostředkované umění je mu naproti tomu cizí. Vše, čím se mohl poučit, vždy důkladně a důsledně promýšlel, ať již jako zasvěcený znalec dějin umění, literatury nebo aktivní hudebník. Avšak tou nejzásadnější inspirací se mu stala příroda, mohutná, nekonečně tvořivá metamorfóza živlů a pořádajících energií, trvale dobíjející jeho neutuchající invenci. ● Z podnětů aktuálních výtvarných tendencí si vybíral jen to, co mu skutečně vyhovovalo a mohlo rozvinout aspekty dalšího směřování. Tak např. civilistní akcenty a plošná barevnost pop artu a nové figurace na zlomu 60. a 70. let znamenaly příliv objektivní noty do značně „romantizujícího“ subjektivismu
STUDIES - ORIENTATIONS AND INFLUENCES
promovaný historik* výtvarný teoretik a kritik, dříve ředitel Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou historian, art theorist and reviewer, former director of the Museum of Glass and Jewellery, Jablonec nad Nisou
B
POČÁTKY
STUDIA - ORIENTAC E A VLIVY
V sedmdesátých letech podnětně zasáhli do osudů české sklářské výtvarné kultury mladí absolventi speciálního ateliéru sklářského výtvarnictví prof. Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výsledky jejich činnosti byly až neuvěřitelně brzy přijaty doma i ve světě. Pořadatelé sklářských výstav v zahraničí je přijímali s otevřenou náručí jako nositele pokrokových tendencí a podněcovatele dalšího rozvoje sklářské tvorby ve světě. Není divu, že především začínající výtvarníci pod vlivem nepředstíraného zájmu o jejich činnost přehlédli omezené možnosti mimovýstavního použití uměleckého skla unikátního charakteru v porovnání s výrobně zhodnoceným průmyslovým návrhem a výtvarnou aktivitu zaměřili na jediný okruh problémů. Ivo Rozsypal si tyto vzájemné vazby včas uvědomil a svůj talent i bohatou invenci dal do služeb výroby. Přitom nezanedbal ani ateliéro vou práci. Naznačil, že se obě vzájemné sféry mohou navzájem ovlivňovat i doplňovat, že se na některé výtvarné objevy ve volné tvorbě lze odvolat v designérské práci a naopak některé pro sériovou výrobu příliš náročné postupy lze s úspěchem využít v tvorbě unikátních plastik. Při správné volbě výrazových prostředků lze v některých případech využít jediného tvůrčího principu jak ve výrobě, tak v ateliérové práci a přitom dospět k naprosto rozdílným výsledkům. Po příchodu do podniku se Rozsypal snažil užitkové sklo dělat jinak. Odlišit je od tradičních výrobků, ale nedosahovat originality za každou cenu. Jako samostatný výtvarník Crystalexu vykonal kus užitečné práce a naznačil, jakým směrem by se asi měla ubírat designérská činnost a výroba užitkového skla, chce-li československé sklářství zaujímat i nadále jedno z nejpřednějších míst ve světě. ● S úkoly designéra se vyrovnával s příkladnou odpovědností, takže mnoho předmětů vyvzorovaných podle jeho návrhů získalo ocenění o nejlepší výrobek roku, pravidelně vyhlašovaných Crystalexem Nový Bor, Institutem průmyslového designu, Praha, ministerstvem průmyslu České republiky a Federálním ministerstvem pro technický a investiční rozvoj. Koncem minulého roku vystavoval Ivo Rozsypal v pražské Nové síni. Přestože se dvaačtyřicetiletý umělec může pochlubit zajímavými díly v architektuře a unikátními plastikami, na výstavě záměrně shromáždil jen výsledky desetileté designérské spolupráce s podnikem Crystalex.
36
The quality of human action has always been affected in a determinant way by the most essential fact - what was at the beginning. Even when everything naturally evolves further, absorbing all possible circumstances and influences, the birth or the origin are in separable values. It is like a skeleton, or a constant, able to accept and carry any further knowledge and understanding coming in the life during its following periods. And I think, in case of such an eminently creative activity, as e.g. the artistic one is, it applies there even much more noticeably. ● The initial influences are consecrated by quality, power and if they find a fruitful ground charged with talent, diligence, self-discipline and orderli ness, the ideal situation arises that leads to remarkable results. ● Ivo Rozsypal´s life and work prove all the above. We were working together for a long time and we are still quite close friends. I know him very well. I met him during his time at Crystalex in the role of a designer and that is why I know his unusual approach not only to work but to everything he does. I know the tension of his frequently exuberant creativity of an absolutely unrestrained and animal character contrasting and seemingly incompatible with even abnormal orderliness, thoroughness and carefulness. It is a complex or a system of rational and irrational values, which thanks to his ability of maximum involvement form an eruptive creative mixture. They are properties that would have probably brought him success in any other profession. ● It was only thanks to the book with the word BEGINNINGS in the title of its first chapter, which I was asked to introduce, that I got a surprising image of connections and the astonishing importance of various initial influences that essentially influenced his development and growth. I knew nothing about it. ● A wonderful and contrasting mixture of controlled and subconscious influences emanated from his family environment and background, excellent schools and teachers, on the contrary the impact of the absurd games of fate; from occurrences to very unfavourable even cruel circumstances. ● Paradoxically, these circumstances became positive and brought Rozsypal to glass. They directed his life so that he became an artist, and a professional of the highest quality. He would have been great, no matter what his profession ● His confession is interesting and attractive. He recognises the huge importance of genetic dispositions, influences of ancestors, family, schools and excellent teachers. The text intensively reflects his great amount of respect to them. Besides he has dedicated the book to the memory of his ancestors. The chapter BEGINNINGS, as the whole book, is an unusual, instructive work including numerous didactic aspects. Even here the genetic continuity is visible in the form of a subconscious pedagogical need to pass on his knowledge and craft to future generations.
• rané výtvarné projevy, první učitelé a vliv rodinného zázemí ............................................................................................................................................... 28 early art expressions, first teachers and influence of the family background ....................................................................................................................... 28 • první oficiální odborná výuka - sklářská průmyslovka Kamenický Šenov 30 first official expert training - Secondary Industrial Glass School Kamenický Šenov 30 • Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, profesor Stanislav Libenský 32 university studies - glass design, Professor Stanislav Libenský, the Accademy of Arts, Archicture and Design Prague ................................................... 32 • cesty a studijní pobyt v zahraničí - nedocenitelné zkušenosti důležité pro další životní orientaci 34 travels and educational stays in abroad - important priceless experience necessary for further life orientation 34
PRÁCE PRO VEŘEJNÉ PROSTORY - INTERIÉR - EXTERIÉR
P RÁCE PR O VEŘEJ N É PR OSTO RY - INTE RIÉR - EXTERIÉR
Už při prvním pohledu na tuto knihu je zřejmé, jak významná role je tu kresbě a barvě svěřována. Čtyřicetiletou tvorbou, soustředěnou na umělecké ztvárnění skla, prochází obě media v podobě prvních záznamů, skic, návrhů až po definitivní obrazy, jsou přítomny v každém okamžiku jejího vývoje a přispívají k pochopení jejích proměn. Všudy přítomnou a dominant ní barvu provází kresba jako subtilní svědectví toho, „co se vaří v duši“, jako zralý koncept, nebo příležitostné, ze života bezprostředně odpozorované, mnohdy na hranici komixu či gagu komentované žánrové výjevy. Z kresby celé dílo vyrůstá, čerpá jistotu a nabíjí svůj potenciál. Podobná symbióza výrazových prostředků v komplexnosti formálních a ideových východisek, v tvůrčí důslednosti a časové kontinuitě je obecně dosti výjimečná. V jejím ohnisku se utvářelo dílo, jehož každý článek představuje jedinečný a mnohdy i dobrodružný příběh o mimořádné tvůrčí ctižádosti, disciplíně a službě umění. Mohutný tok obrazů, vzpomínek a dalších textů
akad. soch. EVA ŠVESTKOVÁ
ARCHITEKTURA
• individuální autorská díla /I.etapa/ skulptury vznikající souběžně s prací pro průmysl individual works /Period I/ sculptures created parallel to the works for industry • disky - kruhové kompozice, přejímané pískované a broušené sklo - ptáci ............88 discs - circular compositions, overlaid, sandblasted and cut glass - birds .............88 • úzká souvislost volné tvorby a designu ..................................................................90 close relation of the free glass art and design ........................................................90 • příběh vývoje variant kompozice “Vzlet“.................................................................96 a development story of “Taking off“ composition variants .......................................96 • příběh vývoje variant kompozice “Přistání“.............................................................98 a development story of “Landing“ composition variants .........................................98
-
DESIGN
• disky - abstraktní geometrické kompozice ........................... 100 discs - abstract geometrical compositions ....... ....... ....... ....... .. 100 • hutní sklo volně tvarované od ruky bez použití formy ..............110 hot shop off-hand shaped glass without a mould......................110 • hutní sklo silnostěnné dobrušované..........................................112 hot shop thickwalled cut glass...................................................112 • tvarování objektů za tepla u pece tzv. “Makarony“................... 120 hot formed objects at furnace, so-called “Macaroni“ ................ 120 • hutní sklo foukané do nerotační formy ..................................... 136 hot shop formed glass blown into a non-turning mould ........... 136
37
D
H
1
VOLNÁ TVORBA I.
PROCES VZN KU
OB JE KTY S VY U ŽITÍM R Ů ZNÝC H SKL ÁŘ SKÝ C H TEC HN OL OGIÍ
FREE GLASS ART I
PROCESS OF THE OR G N
OB JE CTS U TIL IZIN G VARIOU S GL ASS MAKIN G TEC H NOL OGIES
-
OBJECTS UTILIZING VAR IOUS GLASS MAKING T ECHNOLOGIES
FR EE GLASS ART I
• individuální autorská díla /II. etapa/: opaxit - dominanta určující charakteristický rukopis...140 individual works /Period II/: opaxite - dominant featuring the author‘s hand .. 140 • počáteční období - hledání technologie vrstvení desek opaxitu..................... 142 • kresba - nezbytný počátek vzniku objektu ........................196 the initial period - searching for a technology of opaxite sheets stacking ...... 142 drawing - necessary outset of object origin.......................196 • písmeno jako svébytný trojrozměrný objekt ................................................... 160 • prostorové intalace v exteriéru ..........................................230 a letter as an independent three - dimensional object.................................... 160 spatial exterior installation.................................................230 • křišťál a opál s vnitřní strukturou, dynamický organický pohyb ..................... 162 • podstatné výstavy mapující charakter této etapy tvorby ...232 crystal and opal with an internal structure, dynamic organic movement ........ 162 essential exhibitions mapping the work period character..232 • systémy seskupení, instalace - architektura krajiny ....................................... 166 assemblage systems, installation - landscape architecture............................ 166
87
2
VOLNÁ TVORBA II.
NFORMACE
OB J EK TY S VÝ R A ZN ÝM P OU ŽITÍM SK LA O PA XIT
FREE GLASS ART II
NFORMAT ON
OB J EC TS S U B S TAN TIA LLY U TILIZIN G T H E OPA XITE GL A SS
OBJECTS SUBSTAN TIALLY UTIL IZING T HE OPAX ITE GLASS
I
D
-
FR EE GLASS ART II
139
