®
SPISY VIKTORA
DÝKA
XIII.
KONEC HACKENSCHMIDV (1901 - 1904)
Akta psobnosti ertova kopyta
1940 FR.
BOROVÝ
-
PRAHA
li
KONEC
HACKENSCHMIDV Román
Akta psobnosti ertova k o py t a
VIKTOR DYK
1
FR.
940
BOROVÝ
-
PRAHA
KONEC
HAGKENSCHMIDV
Pa matce L. K.
Hofmana autor
ÁST
PRVÁ
Kapitola úvodní,
v níž se líí místo
dje
;
nkterých osob
Romanov
struné nacionále
též
se podává.
pod horami krkonošskými. ráz. Také vzduch je tam chladnjší a volnjší. Jsou tam vysoké vrchy, hluboká údolí, pitvorné skály, srázné lesy a pkné vyhlídky leží
Krajina nese už celkem horský
na
vlnité
ady kopc
daleko široko
do Krkonoš, za hranice až rozeznáte každou horu.
je
se prostírajících.
odtud vidti.
Pole jsou chudá, neúrodná, horská. Je tu ješt les,
a
se
siln kácí, vlivem sousedství hlavTi.
k Birkenwaldu
hranice
poíná už
národnostní,
hodiny velmi volné
tovární ruch.
nedaleko odtud.
chze tam
cesty. Jsou-li tu, jde
proud
mnoho
Smrem
Tam také je pl druhé
Za
dojdete.
Krajina není píliš navštvována s
Až
Je-li jasno,
spíše
turisty.
Leží jako
od Birkenwaldu než
stedu ech. Ale ten proud je malý. A nezapudí-li sem nkoho povinnost nebo zisk, nezstane. Spojení
ze
i
není píliš vý'hodné, pohodlí není tu valné. Je to odlehlý
konec svta.
11
.
Co
týe,
se lidu
asem
venek;
chloubavého a rváti
se
.
.
je .
v jeho
lid, hluný nápad. Cos
prudký, drsný
je tu
divných, až bizarních
vždycky ochoten
krvi, je
pro sirku, pro stéblo trávy
.
.
.
navy-
lháti
pro cokoli.
A asem
je také
Sedne
na zdejšího lovka a nepustí ho to. Sedí a a nehne se z hostince. Pijde-li žena, je.
to
sedí, pije
.
.
zcela slovanského typu
.
.
.
he
Sedí a sedí a
Pl
hýivý
pije.
A
krajina je chudá.
druhé hodiny odtud
je
ono msto Birkenwald.
Vedle romantiky industrialismus. Protivné, nudné tovární hnízdo s hnusnou, nevkusnou nádherou, které je schopen kapitál. Pýcha a z
každého kamene. S
moc
kií ped
tohoto kapitálu
uctivostí sklánjí se hlavy
ním. S uctivostí se couvá a ustupuje. Tento kapitál rozlézá se
do
kraje.
Dlnický vlak
er
jezdí každé soboty a
údolím táhnoucím
Romanova a
se
ped
svátkem ve-
hluboko do eského kraje.
Do
V
daleko za Romanov.
pondlí ráno nebo po svátku nese zase píliv dlník do Birkenwaldu. Tento dlnický vlak podivn dojme turistu, který prochází krásným, pvabným, poetickým údolím romanovským. Pekvapuje.
tákou. Neslyšel
Z okna
Vynoí
se
náhle za klikatou za-
Což
to
nehluela Kamenice?
jste nic.
hledí plno hluících, smjících se postav. Je
ten hluk a ta veselost až nepirozená skorém. Ven, tro-
chu
volnosti! Její iluse!
a dále jede vlak a mizí
buduje
cizí
Kií nco dol .
.
.
vlak
kapitál a cizí moc.
12
A
s
.
.
.
pracovní
okamžik silou,
.
.
.
která
krajina je krásná,
p-
vábná a poetická; sníme o idyle. Nic nevyruší dobromyslného turistu. Pízrak zmizel, náhlé strašidlo; což vbec vidl zde
nco krom
obláku?
bílého
Jde dál a poslouchá, jak dole slunci svítiti
na spravedlivé
nemá
Polní práce
zde
i
huí eka. A
Bh dává
nespravedlivé.
mnoho
ceny.
Výtžek statk
nepatrný. Není to pouze všeobecnou agrární
pda
horská
horských dostí míti
denní
as
málem
pesn, pece
teba u ra-
evnivostí na dlníky.
A
mají
se,
jen lépe. Pracují uritý
srov-
svj
a mají uritou mzdu. Nic více nelze žádat.
ení, a výsledek
je
má vc Na Romanov se
nme. Nkolik
Hodn
s
svobodni proti nim.
Toho nemá hospodá.
Tak
je
Ta
pozemky.
pomrn
náme-li to
jaké práce
na šikmých plochách! Není zde
Rolníci se dívají proto
Jsou
A
valn úrodná.
není
polí, polí
krisí.
žádá otroení,
mnoho
otro-
v okolí Romanova.
malý velkostatek, ekmajetkem pana Kopulenta. táhne jeho pda. Vtšinou jsou to však je velkostatek,
let
daleko se
Pda
na konec pochybný.
už
je
skály a lesy.
Pan Kopulent Nyní zavalitý. je
je
dobrý pán.
je skoro šedesátiletý,
prostední postavy,
spíše
Vlas jeho už siln problává, ale pohled jeho
dosud ilý a jasný. Starý pán
pícího zdraví.
je
dosud jako rtu. Ky-
Mladíku nezadá. Všady 13
je
ho vidt. Je
k
lidu,
rád
si
s
ním pohovoí a docela
vede; jako rovný
s
rovným. To
lichotí
pyšn si horákm.
nic
ne-
Starý pán miluje pírodu. Od rána do veera trávil by v ní všechen as. Je milovníkem procházek; chodí dlouhé hodiny a neunaví se. Mnoho projekt má;
hnedle ho napadne vystavti prádelnu. Vyhlídne místo,
dlá rozpoty, líbí.
Zde by
uvažuje. Hnedle jiná továrna se
to
mohlo
mu
za-
býti! Prosperita zajištna, reálni
hoí pro nový projekt. Hovoí Po njakém ase ani slechu o projektu; zapadl a zmizel. Ale což, nový zase pijde. Vždy nco nového zasvitne nad Románovém. Jako fáta morgana stkví se v dáli optimistické sny podnik. Je jako v ohni; s
lidmi,
domlouvá
Jeho paní
je
se.
už dávno mrtva. Syn
je
ptadvacetiletý,
dcera dvacítiletá.
— doktor mu zde íkají, akoalma mater negraduovala — vzhledný
Mladý pán Kopulent
liv ho dosud je mladý muž, trochu bledý, nervosní a tkavé povahy. Celkem dobrý hoch. Nemá však ilosti svého otce. Nco unaveného je v nm. Do svého deníku napsal kdysi po-
vážlivá slova
—
„Mj život ml mnoho drobných vášní, ale ani jednu se. A pece jsem toužil pouze po Nejsem hloupý; schází mi pouze impuls mysliti. Drobné vášn mne unudily a veliké nyní nejsem schopen. Ztratil jsem schopnost oddat se pln emukoli.
velikou. Rozptýlil jsem
velikém.
—
Nedovedu
se rozpálit.
Ohívám 14
se
pouze
"
Zlá
Deník,
slova.
tušíme,
obsahuje více
takov>'ch
zlých slov.
Piveme Slena
tuto
smutnou knihu.
pkná,
je urostlá,
domysliti jejích
cit a myšlenek. Co
ušlechtilým klidem?
elo
Jde životem zamyšlena, vota a nezná
milá, ale zamlklá. Nelze se
lidí;
ale
s
je
skrývá za tímto
se
hladké
.
skrývá
.
.
nco?
pátravými zraky. Nezná
mnoho
ži-
o tom myslila. Je píliš
ochotná vidti formule. Cosi slepého
je
v
její energii,
která existuje. Nevybila se nikdy v život, ale je v
ní,
tuhá a skrytá.
Nemýlíme-li
se,
pan Kopulent
Paní Kopulentová byla ješt,
totiž
než pan Kopulent
Sebevraždou, chceme-li
ml
koupil
vit
panství
povsti.
šíjn udržuje. Kdož ví? Jsou tomu už
Samotu Kopulentových sestra Sdílí
pán ji,
a
nevlastní dceru.
vdovou. Tato dcera
sdílí
Aspo
nebo
se
tvrdo-
léta.
paní Severová. Je to
Kopulentová; milá, píjemná, ne vždy ráda,
umela
romanovské.
starší
dáma.
miluje spíše ruch, pro-
menády, msto
Dole u
eky
trám, vryla
je
devný
domek. Vzadu, na
neznámá ruka lakonický nadpis: „Zlo
se vrací."
15
kterýsi
Kapitola druhá,
v níž se objevují na
Slunce zapadalo nad
Celou krajinu už
scén dramatis Románovém.
opustilo.
dvr pán Kopu-
Pouze
lentv byl ješt ozáen jeho rudým
meku
personae.
jako by krvácela;
svitem.
pecházely barvy. Celá nádhera hasnoucích vylila se
rozmaile na
pesunovala
ta krev
Okna
zá-
v nejjemnjších odstínech
ta okna.
—
A
s
ervánk
tabule na tabuli se
„Chudý lovk bije na vaše dvee. Co mu odpovíte?" Posmšný, jízlivý hlas zaznl z lesa, jenž idl a idl cestou ke dvoru. Nebylo vidti dosud ani toho,
V z lesa
komu urena
záptí však vynoilo a zaboili na
mluvího, ani
ta slova. se
nkolik mladých
muž
silnici.
—
—
Hackenschmid šel neon byl ta slova pronesl nucené se klát s nedbalostí v každém pohybu, po boku maje suchou, vytáhlou postavu doktora Hilaria. Mladý, pihlédly Kopulent vedl hlouek; a dobromyslný, ilý Tuzar mnil každou chvíli souseda. Všichni byli draží
ponkud
unaveni píkrou cestou od ná-
do romanovského vrchu.
16
Zastavili
se.
„Zde bychom byli u cíle," ekl melancholicky Ko„Tusculum nebo Sibi, jak libo. Místo vyhnanství. Civilisace zde zhasíná a zaíná spiritismus a blázinec. V pozadí Birkenwald a fabriky, v popedí zázraný pramen panny Marie. Heu nos miseros, picházíme po ztroskotání, abychom poali robinsonádu. Sem utíkají
pulent.
ti, kdož zkrachovali. Jednou už jsem tak utíkal. Jsou výitky a svdomí tíž... Byl jsem sobcem, když jsem vás sem zval. Neodsuzujte mne pro to. Byl bych tu
se
umel
"
melancholií
Doktor Hilarius, vysoký, kostnatý, trochu tvrdých,
ale
pohyb, pohledu ostrého a pronikavého, se po krajin okem stratéga, který pehlíží promýšlí v hlav píští manévry.
energických rozhlédl
terén a
tu
„Nezdá se, že by tu bylo tak nepíjemno. Myslím, bude možno pracovat."
že
Kopulent pokril rameny.
„To
já nedovedu. Ale to je tvá
Hackenschmid
se zasmál.
„Budeme
i
nost?
Jak
Bh
si
to
tedy
vc."
zde pracovati? Žádná sladká nein-
mu odpus!
Pravý nezmar. Pracuje neustále!
pedstavuješ? Kurs pednášek?
eská
otáz-
ka? Myslím, že jim to bude trochu odlehlé."
Doktor Hilarius zavrtl hlavou.
„Potete Boha, potete
vlast,
potete
krále.
Potete
bžky! J'accuse, j'accuse, j'accuse! A s tím židovským pízvukem ch'accuse! Ten chudý lovk bude tyto ti
2
17
na
tlouci
Neodpovíme
dvee.
mu
Mže
nic.
dále
tlouci!"
Doktor Hilarius
stál
nehnuty a chladný; lehký
úsm-
šek cukal jeho rty. Neodpovídal.
Románovém. Zmizely žhavé a
Slunce zapadlo nad
krvavé barvy, obrysy vystízlivly.
— Nepicházel ješt
pravý soumrak. Kontury krajiny byly ješt urité a ztrnule prostíral se
ped
ty z ertova kopyta
zrakem
Pechodní
horizont bez plachého šera veerního.
budí dojem nejistoty.
chvíle
tato
Byla to píina, že
se
hlouek odmlel? Po chvíli teprve Hackenschmid pokraoval:
— není — idea u Hackenschmida? pozastavil bych „Býti apoštolem spravedlnosti
to
komická
se
ponkud
tím. Pro je to uritý lovk, který tlue na dvee? Pro hýbe se veejnost, vzrušují žurnály, otásají ministerstva, zachví vá celý svt k vli tomuto lovku? Pro
nad
ochotn Jediný
hynou
— klidný
filosofové a
se
do jeho služeb
staví se
lovk, takový
jediný
se
se,
lovk
že uritý
i
talent?
bez ducha! Tisícové
— nepohnou
hynou nedá na pochod.
je svt. Statisícové
pravda
hynou, stamiliony hynou, není stane
fráze, doktrína
lovk
dvod
A
miliony
k protestu. Ale
tlue na dvee. Žurnalistika se A pravda se na
hne, filosofové se hnou, svty se hnou.
pochod tostí; .
.
.
dala. Jsou jisté rozdíly
a pojem
má
nkdy. Jaké
mezi cenou lidských by-
svou váhu a svou efektnost, ale jen
štstí pro židovského setníka, že vy-
pozoroval onu vhodnou chvíli! Tolik
18
mnohem
lepších
nemlo
bu
klidnému svdomí. Uinili velebn a tiše prostírá ped našima oima; hory velebn mlí a soumrak snese se velmi brzy. Bume klidni! Co možno namítati proti ádu svta? Zasmáti se lze, jediné zasmáti. A chudý lovk tlue na dvee. Jaký je to lovk?" to štstí. Blaze
jsme svou vc. Krajina
Doktor Hilarius
se
ovládal
se
úpln
za
prud-
této
ké Hackenschmidovy invektivy. Nebylo to pouze tím, že
mu
dal se
útoky Hackenschmidovy nebyly novinkou. Ovlá-
vbec podivuhodn v
nivé útoky, hukot
takových pípadech. Váš-
pobouených zástup,
mžiku jako by stupovaly jeho
klid.
kritinost oka-
mu
Obdivovali se
stoupenci a posmívali se mu odprci. Ale on se ovládal. Nikdo se nemohl chlubit, že ho pivedl z rovnováhy. Rys nepohnutého a neoteseného pesvdení byl v jeho tvái a nic nedovedlo zmniti tento výraz.
„Není dvodu, který by bránil hlásání spravedlnosti.
Mže
být nepíjemná, ano. Ale je to jediná poctivost
lovka. Uvaž píznanost
celého pípadu! Nejedná se
zde už o jedince: ale o
mže-li
to,
se pipustiti
justiní
vražda pro kterékoliv zaujetí. Jak budeš moci hájiti
ob
kteréhokoliv spiknutí, neuiníš-li tak dnes?
Vždy
zstane zde precedenní pípad. Stává-li se tisíc takových pípad, budiž; bude to tvou zásluhou, poukážeš-li na n. Ale hešilo-li stane se
mén
se
v
kapkou pekypí
pohár;
práv
pro
ta
tisíci
a milionech
híšným pípad
kapka,
ne
nyní ty
2*
19
tisící
budeš
pípad,
ne-
a prvý. Uritou uvažovat:
pedchozí?
Mn
pro
je Iho-
která
stejno,
byla
to
kapka. Nezbývá,
pravd. To je jediné poslání, se tomuto poslání!"
cestu
urovnat
než
piznávám.
které
Podrobuji
nco
Bylo
energického a úctyhodného v tvái dok-
tora Hilaria a jeho postoji. Stanul, bez pathosu, prost.
oi
Jeho
se
dívaly oste a skoro
výrazem sebevdomé
zjev byl
Hackenschmid
Ve
asem
s
tím byl v protikladu výraz
se
sídlit
vrásky. stáli,
Tuzar
A
s
to
utajiti
proidlé,
byly
Hackenschmid nebyl peci tak
na
stár.
tváí v tvá, okamžik. zasmál, pozoruje
se
záhadná umdlenost,
v melancholii. Nebyl
k podráždnosti. Vlasy jeho
Tak
netrplivost a ne-
se
pecházející
ele
se
k zachmuení, od lhostejnosti k vzru-
hyby jeho byly prudké; jeho oí, v nichž zdála sklon
celý
pechody rychlé a takm nepozorovatelné. mnil dojem. Zjev jeho byl robustní. Po-
šení byly
Neustále
jeho
ten výraz.
všech jeho pohybech zraila
Od úsmvu
klid.
neml
A
tvrd.
síly.
je.
„Výborn uspoádaná scéna. Ale nezbývá nám mnoho asu na potlesk. Tedy i hrdinské látky, Hackenschmide? Kdož by byl hledal u tebe tragické momenty!
A práv snad u
—
zde, v tušení cíle,
qa. ira!
Dojem
gessnerovských
Kopulente? Les
Zapemež vyvanul.
idyll!
aristocrats á la lanterne
ale zatím svá lepší
Spolenost
se
pesvdení."
hnula.
vtein docházela ke dvoru romanovskému.
20
Ale jsme
A
za
málo
Kapitola tetí
vede ze
zámeku do hostince „Na bahýnku".
Romanovský dvr
byl
prostorný a bílý; ve
form
tverhranu vévodil kraji; byl to jeden z tch milých dvorc, které neznají ani bídu a uskrovnní malých, ani chlad a nudu velikých dvor. Vše bylo drobné a
úsmvné, od panského domu ním. Jednou
ek
jí
k hospodáským stavebyla budova, záme-
frontou tverhranu
íkali, jednopatrová a prostá, bez
pesného slohu
a zvláštních ozdob. Po obou stranách dvora se kupily
hospodáské budovy. Naproti zámku, na druhé front, romanovského patil k panství pivovar. veeru, bylo k bylo ješt živo na dvoe. Nkolik voz stálo na nm. Poínala práv doba žní, tak stálo sídlo sládka
;
A
pozdní
na
zde
horách. To, co zde stálo, bylo
tém
vtšinou Romanova. Ostatek bylo tu jen nkolik chu-
dikých a malých
ísel. Sídlo
pán
Kopulentovo,
nevynikalo ani slohem ani nádherou, bylo
ádného v
této krajin.
Za zámekem
Už dávno zahrady, v
a
nco mimo-
se
byl
malý parík, konící u malé
v ní nesloužily služby
její zeleni,
šího výrazu.
boží, a zde,
nabývala ta kaple
Mohutné kaštany 21
ji
jaksi
zaclánly.
v
kaple.
kvtu
slunnj-
Nco
málo
;
osob mohlo se vtsnati do jejího malého prostoru; jak
domácky musil zde hovoiti Bh! Bylo tžko, spojovati pojmem Boha té kapliky pojem nekonenosti. Byl tak pravdpodobn konený. I neumlé malby na stnách mly ráz dvrnosti a tklivosti; ani zbla neho
s
nž možno
Bh
Jisté smutné píbhy, na pohnutím a sympatií. Nebyl to
nebylo v nich.
velkolepého
se dívati s
potopy ani posledního soudu,
Bh
Michelangela
Bh spíše nejvýš milosrdný nežli nejvýš Bh dobrých lidí Bérangerova kupletu,
spraved-
byl to livý,
smutnjšími osudy.
—
že se
žel,
Instinkt nkdy iní nám pedem píjemnou i nepíjemnou nkterou budovu. Vstoupíme nkam, je to cizí, šerý dm, a tesknivý pocit nás seve. Nebo se zastavíme ped jeho vchodem. Jaké tušení nás pojímá? Odkud ta nevysvtlitelná nevolnost? Stane se nco smutného v dom tom; naše noha váhá. Dvody nedovedli bychom íci. Ale pocit trvá.
Nebo vkroíme na nkteré místo venku, v prostoe.
— Je
to melancholické pastvišt, budiž, ale
o nic me-
lancholitjší nežli kterýkoli úrodný lán; podivný pocit
nás
tísní,
a
kdybychom
se neostýchali zdáti se zba-
blými, piznali bychom pocit bázn. Les šumí nad hlavou. Cesta Kotliny v ní vydlabaly stenají melancholicky;
Co
se stalo
se níží
a klikat vine.
dešt. Cesta je nejistá. slunce zašlo a šeí se
Vtve
po
lese.
v tchto koninách, že vyvolávají takové
teskno?
22
!
práv musí
díti zlé
Podivnjší
ujících
—
bychom niím pekvapeni zde
Nebyli
nkdy
že
je,
zde
se
a neobyejné vci.
tch
není
to teskno: nelze íci, že
by
okolností,
dm byl
podmi-
píliš šerý
mimoádného
není v budov. Fasáda ornamenty stejn všední. Nkolik melancholických ad oken. Ale to vše bývá jinde. A pouze zde ten dojem melancholie. Je to tušení, je to
nebo pustý. Nic
mnoho
jako
jiných,
úzkost?
Nco zbyli z
podobného sevelo ást spolenosti
ertova
mnohem
kopyta. Ale
A
vysvtliti zde.
dvr
útulný
jem vyrovnaného a milého
mén
ty,
kteí
bylo to lze
mohl vyvolat prý do-
pocitu,
a
pravá
byla to
secunda post naufragium tabula, kde mohlo býti ticho a klidno, zastavili
se
Hackenschmid a Tuzar vrtošiv
ve vratech.
Kopulent upel zrak tázav na n.
„K
mé
za tvé pohostinství. Znáš
leben
lassen.
libo-li
mi.
—
V
nemyslíš?
domu
do
pták
prvé
—
...
Usídlím .
Uznáš
k
.
.
smýšlení však. Lebcn und
Chci míti pokoj a dáti lidem pokoj
to
se
ho
míti.
není v našem
nkde a
ve
—
Pobyt u vás vadil by
stranám. Host do domu,
K emu
Piletím
to jist
ad
obma
snadno Boha... neš.
pedem
vci," poznamenal Hackenschmid. „Dík
stylu;
nevidíme
Bh tak
tedy se obtžovati? Promivsi.
odletím.
—
Kopulent zavrtl hlavou.
23
Chci býti volný
Zde
bych
.
byl
.
.
Jako
vázán.
„Víš, co je
Romanov? Máš ješt
neíkal jsem, že liti?
ekáš
je
zde
zde konec svta?
hotely?
nebo jHotel na zelené Nevnucoval bych se
—
Zde
iluse
Kde
o
nm.
Ale
chceš se usíd,Hotel Píkop'
je nejvýš
mezi'. Letní byty? Pensionáty? jinak. Ale
Naše pokoje jsou stranou.
i,
u nás budeš mít co
libo,
ti
klid.
ne vyrušíš
nikoho."
Hackenschmid se zahledl znovu na romanovský dvr. Ale jeho pocity se nezmnily. Cosi výstražného ozvalo se v
nm.
„Znáš tak málo Hackenschmida, že se domýšlíš takových ilusí u mne? Ale jsem já takovým pítelem pohodlí?
Jsem demokrat, len
není-li pravda,
demokratického národa;
Tuzare? Nás, Aristidy,
ruší komfort. Je
známkou zchátralého mšáctví pro nás nost, volnost, volnost!
Volnost a špínu,
vého demokrata. Liška
má
své
doup
vka, zvaný Hackenschmidem, najde na zelené lépe!
bute
Nco
mezi,' velmi
dobe
— ,Hotel
Aristidy. Vol-
to ...
heslo pra-
a syn lo-
též jakés.
Píkop'
,
Hotel
— ješt
Nežádám nádhery, palác; chaloupky
naše,
požehnány! Jen pibližnou stechu nad hlavou. málo mže skrze ni téci déš. Reumatism je pod-
mínkou hloubavého ducha. Pibližnou pdu pod noóóg fiol, Ttov OTú hama Nuže, Tuzare, revolucionái, veliký popraví lidu, který váhá se bouit
—
jsi,
doufám,
—
se
—
mnou?"
„Chtl jsem íci nco podobného, Kopulente. Tvá vle je nejlepší, pedpokládám. Ale bude lépe uvolniti
24
A
pro
zdejší
lid,
se.
mne bude
zajímavjší
odpus
—
poznat
jeho život, než pobývat u vás, kde tohoto
zájmu pravdpodobn nebude.
dvr
dvr, panský
„Trváte-li na
vidn
—
netšil
nehodí
se
svém, tím
Konen,
he — "
„Výbr
tento obrat.
je
to
panský
pro mne!"
Kopulenta oi-
pro ten pípad ne-
máte. Je zde jediná možnost. Je tu jediný hostinec ,Na bahýnku'. Ty, doktore," Kopulent se obrátil na Hilaria,
„doufám,
že
aspo
ty
mne
neopustíš?"
Doktor Hilarius, anglický, klidný, sledoval
V
oka-
dvorem,
sm-
stup trochu roztržit. Pozoroval život na dvoe.
mžiku, kdy ho oslovil Kopulent, mihl
rem k panskému domu, Doktor
se zadíval za
štíhlý,
se
ten vý-
pvabný, díví
zjev.
ním.
„Zstanu." jako na vysvtlenou dodal: „Myslím, že si nebudeme vzájemn pekážeti?"
A
„Aspo jeden nám na
jdete k
tedy," pravil Kopulent. „Ale vy
„Hle, jak vypadáme," smál zuje
p-
aspo?"
chvíli
na svj zaprášený
odv
se
Hackcnschmid, uka-
a obuv. „Máte tu origi-
nální cestu nahoru; je drsná jako srdce Hilariovo. Poz-
dji
sob
—
není-li
sídlo
Najdeme
—
to
„Rovnou
pravda, Tuzarc? Bude
DivorQons!
—
,Na
nutno
pojistiti
bahýnku,' ekl
jsi?
snad?" cestou
od
lípy,"
Kopulent mávl rukou.
„Vyprovodil bych vás; nemžete však zbloudit. Prvý
domek.
Na
shledanou
—
pijdu pro
25
vás."
„Nejvyšší as, že jsme zmizeli," pravil Tuzar, když
zaboovali na polní cestu udaným smrem. „Zdá
práv pan
mi, že vycházel
Kopulent.
A
bude
se
lépe,
budeme-li volni."
mn
„Také by to vadilo. Chci být prost všech ohled. Umel bych v té slušné atmosfée. To není nic pro starého barda ertova kopyta. Upímn eeno, Tuzare, hyneme. ertovo kopyto není tím, co bývalo díve. noci z níci
Kde
dn?
nadšení starých
je
anno domini? Noví
lidé
Bláznivé
mezi nás pišli, emesl-"
od kusu, jak praví staeek Kondor. Pravý smysl
ertova kopyta bovali.
byl jim neznám. I
my
jsme
se
opote-
Jsme otelí jak mince, která byla dlouho v oblesk zmizel. Záhy bude záit pouze naše
hu. Starý pleš."
Zatím
byli sešli trochu
nuli starou, košatou lípu,
hadného tinec ,,Na
svatého.
s
romanovského vrchu; mi-
v jejímž stínu
stála soška zá-
Nkolik krok ped nimi
stál
hos-
devný,
jen
bahýnku".
Neosloval
nikterak
nádherou.
Byl
Ml
nco, co se mohlo se znanou dávkou optimismu nazývat prvým poschodím. Okna maltou zabílený.
byla malá, stavba nízká. Vedle vlastního stavení byla
ješt pístavba jakás,
není
sál
mnohem novjšího pvodu,
romanovský. Vlastní
dm
ta-
byl starobylý a
ctihodn špinavý. „Hle, sem speciální
se
utíkáme, umdlené
požehnaná
chaloupka.
26
duše.
To
je naše
Nezapomeme na
:
mozolnou ruku. Líbat Tuzare. s
ovšem nechci,
ji
Vejdmež do
tohoto
námi. Jednoho chraniz nás
ducha ctnosti
A sem
a
neesti
naše
moralismu.
basovém svým
Hackenschmid improvisoval
(mj
—
vc,
Od
vysvobo nás, pane! Od úkladu vysvobo nás, pane!"
istého
—
—
sídla;
Bh:
to je tvá
nm
pivní bas, íkal o
V
s
chloubou)
moralismu naše škoda, i,
Masaryk i,
a, o,
je
mlká
voda,
a, o.
Principy jsou maska i,
filosof je i,
a,
o,
pro ostudu, a, o.
S politikou
je
a,
o.
i,
blud,
to
bda,
Palacký byl naivní dda, i,
Pokroku i,
a
my
a, o.
se zvrhla
kašlem na Havlíka, i,
a, o.
Rád bych chtl i,
nikdo,
bryka,
a, o,
žel, i,
se zaprodati,
a, o,
mne
nezaplatí,
a, o!
27
hla-
Kde
v hlav
je i,
lze se
hodn
hnoje,
a, o,
nadchnout pro Tolstoje, i,
a, o.
Poínání Hackenschmidovo, který poskakoval tvornými pohyby
úinkem. z
U
okna objevily
domu vybhl
natý, který
m
zavalitá
pes,
zaal
schmida, jenž
Za psem
pede dvemi
se
dv
štkati a sápati
se
se
zvdavc
a
srst-
na Hacken-
zdvoile uklánl.
vyšla volným, trochu
paní
hlavy
pi-
s
neminulo
pravý domácí hafan, erný,
zuiv
mu
se
hostince,
hostinská, okikujíc
mužským hlasem:
„Nilsone, dáš pokoj, Nilsone!"
28
kolébavým krokem psa hlubokým,
té-
,
Kapitola tvrtá,
kde
kde bard Gertova
se obhlíží terén a
kopyta nezvykle melancholickým
do velké
Vešli
rove
ložnici
místnosti, která byla zá-
Nkolik hezoukých, krope-
kuátek pobíhalo po podlaze, ne práv
natých istší.
hostinské
a kuchyní.
se stává.
Na okn
se
protahoval
s
nej-
línou rozkoší kocour.
Bylo tu nkolik zelených stol. Pouze u jednoho sedli hosté, starší lidé,
emi
zvtralými
ošumlého odvu, upracovaní, mnohými bouemi, hranatí,
s
tvá-
drsní
nedviv zrak na píchozí, kteí pod jakýmsi komickým barvotiskem. Hackenschmid pozdravil dstojn. „Chtli bychom pokoj, matko!"
lidé
Upeli
hor.
usedli v rohu,
Nahoe
„Pokoj.
—
je
pokoj," odvtila paní
toila se
eháková
—
jméno majitelky hostince „Na bahýnku" však klidn dále lhostejn u kamen; vaila
to bylo
polévku. Nejevila žádné další pohnutí
—
Hackenschmid a Tuzar nespchali. Rozhlíželi se po Spolenost u protjšího stolu upoutala jejich pozornost. Nejstarší z ní sedl ponkud stranou, ostatní jako by se ho stranili a nechtli v jeho bezpromístnosti.
29
stední sousedství. Byla to divoká tvá, zrytá etnými
skuten
A
pece
zdálo se
cosi
muž pipadá mnohem
ten
ukazovati, že
problával.
už
vráskami. Vlas
starší,
nežli
je.
Polohlasn hovoili. Píchod
cizích hostí je
n
znateln
chvílemi nedvivý pohled. Pona a muž s onou zvolna však pekonávali nedvru divokou tváí mluvil, trhan, rozilen.
vyrušil. Vrhli
„Co
dl
—
chcete! Zabil jsem
jsem dvanáct
mi za jiným a
let.
já
ji
A
ji.
ji
vyvolají,
Mluví udeil
a
.
.
se
niema
ten
ji
prý vyvolávají duše mrtvých
A
za
.
to.
Se-
vyíst? Chodila
Ale peci bych rád
zabil.
ml-li jsem pravdu, a ml-li
mediány?
mne
soudili
Kdo mže mi
vdl,
— Mediáni
Což kdybych šel mezi mi ekne!"
pizná,
pstí prudce do
a
stolu.
Jeho spolusto-
lovníci odsedli plaše trochu dále.
„Pjdu diány. let
mediány,"
mezi
Nemám
sedl jsem za
vdt. nyní
to,
mám
ji
rád,
Hlas jeho
klesl
teba mi a
a
tišeji
nebyla-li vinna, co
su? Stále
ji
vidím.
musím
ji
dvanáct dlouhých
Což, nebyla-li vinna?
vidt, vlastníma oima,
„A
pokraoval.
pokoj a
tak
Ml
jsem
„Mezi me-
vidt. Dvanáct let, ji
a chci
to
rád, a ješt
celý život zkazila. Chci
se
ji
pizná!"
pokraoval: si
ponu?
Nepjdu
Jak to potom snemezi mediány, nechci nic
vdt, nic mi už nepomže. Kueti jsem neublížil, nom jí, protože jsem ji ml rád. Tak vydšen se 30
je-
dí-
"
vála
tenkráte;
vera
bývalo.
Hlas jeho
Hlava
pamatuji
A
stalo se
na
se
—
jako
to,
by
to
bylo
se tásl.
na stl.
klesla
Utichl.
Trapné, šeti
ticho nastalo v místnosti. Bylo sly-
ti snivé
tikání hodin.
Tuzar pohlédl na Hackenschmida. Toho se bylo zmocnilo záhadné pohnutí. Byl bledý; rty se chvly, jako by chtl nco v oích
„Co
ml spí,
njaký
íci,
a
zvláštní lesk.
polohlasn pravil
to spáti nech,"
konen.
„Ale peci: Exoriere nostris ex ossibus ultor!"
A zela
zvolal na hostinskou, klidn za svou prací:
„Není možno „Jíti,
A
pro
která, nevyrušena,
obchá-
do toho pokoje?"
jíti
ne?"
pomalu
hrnec na
odložila
lavici
a vedla je na-
horu.
Hackenschmid vrhl ješt pohled na protjší stl. Divoký muž
„Má
už
se
nehýbal.
dost,"
lhostejn hostinská, která
pravila
pozorovala pohled Hackenschmidv.
Schody, po hodlné,
nichž
ponvadž
vedla, byly
je
byly
nepomrn
klikaté
a nepo-
píkré. Zábradlí u
nich nebylo.
„Zcela urit, jednou
si
tu
31
zlámu vaz," ekl Hacken-
schmid.
„Mže mne
ostatn
potkati
nco píjemnj-
šího?"
Matka eháková stanula. „Tady je to!" Otevela dvee velikého sálu,
rozmr
dolejší míst-
nosti.
Byl to díve tanení sál, ne práv velký tanení Tuzar poítal, kolik pár tu mohlo tancovat.
„Pi dobré vli pece nkolik. Tady všemi
se
historiemi
erotické
Huse
fantasie.
všech I
bude
spáti
taneních. Jaké pole pro
zábav
romány, tragedie!
Idyly,
se
sál.
budou pi s námi
vášní
postel
nás.
bude
tan-
iti."
„Nepál bych
si
to," prohodil jaksi roztržit
Hacken-
schmid.
Svíka osvtlovala jenom chatrn zar
vzal a procházel
ji
nebyl zaízen
tuto místnost.
sálem. Tolik
Tu-
bylo zejmo, že
práv nádhern. Pouze na
jedné stran
okna; na druhé stran nahrazovaly je vikýe. Strop skládal
hoe
z
devných trám, vbec
neobílených.
se
Na-
znaného potu papavuin v každém kout. Vbec jako by byl opeden jakousi pavuinou. Ani podlaha, ani stny nebyly valn isté. Tuzar pozvedl svíku ke stn a pátrav na ni upel zrak. byl
seník.
Sál
vouk, soud podle
byl
sídlem
rozsáhlých
Pak zavrtl hlavou.
Ti ti
postele stály v jedné
židle,
stl
blíže
okna,
ad. Krom všák,
32
toho byly tu
umyvadlo
a
jakýs
"
na
nmž
ležela
zaprášená harmonika. Za-
ízení doplovala almara v
kout u dveí. Bylo tam
veliký kufr,
nkolik starých
krom
mánu,
kalendá nkolika
a dva
krvavého ro-
díly
a nepoteb-
tretek vetchých
ných.
Tuzar
se ohlédl.
eháková
Paní
schmid z
vzdálila
zatím
se
Pohled
zamyšlen.
stál
——
Hacken-
Tuzarv ho
vyrušil
dum. „Jak
se
„Líbí
íkat
tu
ti
se,
tu
Tuzare?"
líbí,
ovšem.
Má
to starobylý ráz.
A hlavn
,U pavouk'.
Mohlo by
se
Pár
minulost.
ta
vedle páru, ani hnout se nemohou. Krásné zvuky
.
.
.
eho
asi? Škoda, že není tu nkdo, kdo by tancoval. Mohli bychom tu uspoádat intimní tanení zábavu. Umíš hrát na harmoniku, Hackenschmide? Tanení
zábavu
—
intinmí
——
intimnjšího
tanení zábavu. Nebo
nco
ješt
Ale ku podivu, jindy divoký Hackenschmid nereagoval na Tuzarovy která
inila ho
k plápolající svíce,
„Hú,
A
mám
ei. Pecházel
mnohem bil
to
se
svraštlou tváí,
A
jak se
do oí nápadný
piblížil
rys únavy.
už dost toho všeho," vybuchl na konec.
vrhl sebou prudce na
„Jaká
starším.
nuda, vlak.
ke Kopulentovým
židli,
A
která zapraštla.
pak, verejší flám!
A
ješt
Nechce se mi do toho, proklat nechce. Radji bych se nehnul. Je to tu roztojít
!
s
33
Schze lidu by se tu mohla poádat. Únava u Hackenschmida, divíš se, vi? Nastal dnes
milé hnízdo.
slavný v historii den:
svta. Ticet
ped
ticeti lety
uzel jsem svtlo vnost? Ticet
Tuzare, není to malá
let,
A
selý
nejsem niím. Nejsem nic. Hackenschmid, vekumpán, JUC, vný JUC. Stále candidatus.
Kde
je
let.
njaký pístav pro mne? Nemohu
Jen dále,
dále
stále
do nekonena, dále! Opojit
s
stále dále!
se,
ímkoli
A
pistáti.
Do moe,
vlajícími plachtami.
A
a hluk a kik!
vír
se opojit!
ješt
Zaplašit starou vý-
itku. A léta míjejí v tom hluku a víru. Jak skoní JUC. Hackenschmid? Tahle díra je vhodný protjšek k mé existenci. Dekorativní pavoukové mne oblezou a zapedou do svých pavuinek jako n.
co zapomenutého,
jako
nco
.
.
mrtvého. Erkláre mír,
Graf Oerindur! Je to únava, nebo stáí? trapný pocit, jako by mne mlo potkat
Mám nco
stále
nepí-
jemného."
„Co
Na
tak
to
na tebe sedlo? Stane
šíme odtud ty
A
se z tebe
nevhodném míst. Není
Tuzar
s
libo
melancholik.
taneek? Vypla-
noní mry."
komickým posunkem
nabídl
rám
Hacken-
schmidovi.
„Mein schónes
Fráulein, darf ich
wagen?"
Hackenschmid potásl hlavou. „Bin weder Fráulein, weder schon. Ne, to by nepomohlo dnes, Tuzare! Dnes ne! Nechápu sám dobe, co na mne sedá. Vi, dovedli jsme se smáti! Všemu
34
"
smáti! Byl to krásný smích, pamatuješ se? Ale stane
t
že zlý jakýs vítr
se,
když
lépe,
A
mi už docela náladu. v
Stále nositi
žíti.
a snad se
dole, všim'
ume
nkoho
srdci
nemže
už
zstalý, který
ovane. Vzbudí se nco, co je
Ten chlap
spí.
nemlo
s
emu
mrtvého! Takový po-
zapomenouti. Stalo
leccos státi.
budiž. Ale vléci se stále
ho? Zkazil
sis
chlap, nemá-li
A
snad
tím balastem.
se
se VTaždilo
—
— —
Žel, neustále
nepozorovateln, tiše pibíráme balastu Kteréhosi dne to praskne! Není už sil ho nésti! Prokletý to chlap. Pro trpíme tak na své minulosti? .
.
nemá
A lými,
.
.
.
.
Dvod
—
Hackenschmid pešel nkolikráte lokálem, rychdlouhými kroky a mechanicky opakoval:
„Dvod
to
nemá."
Tuzar pokril rameny.
„Pejde
to,
doufejme
Hackenschmid Náhle
stále
se
se zastavil a
„To peci jsme
.
.
.
Chvilkový' záchvat."
ješt tak procházel.
vypukl v nervosní smích.
etli u Hálka, za lepších
ííymnasijní mladosti?
Staiký mezi duby kmet, pes dv st nezastesk' si let. Dnes zda
ptákm
víte,
stého kolena,
co to znamená?
3»
35
dn
své
'
Jak
je to
dojemné,
dojem. Nic
vi?
Ale nechce
se nestalo, nic
mne
opustiti ten
nevím, co by zde bylo
skli-
nenápadn a neškodn. A tak si íkám stále; nic se nestalo, vrný Hackenschmide, panoši osudu, barde ertova kopyta. Jsme v hnízd, ujícího. Vše vypadá
zvaném Romanov. Nic není podezelého v tom. Jsme v hostinci ,Na bahýnku'. Ani to není pece nic
Jsme v krajin, která
gického.
me-li to všechno,
padám pkn," šat;
je
mediány,
mrtvých?
,
ješt
tíže
pošetilý
—
ta
kraj a
A
zdá pknou.
tra-
shrne-
záhadná výslednice. Vy-
dodal, vyprašuje
„prach, kolika
prach
že
nicmén
se
cest
kartáem svtlý svj
A
prach?
ten druhý
setásti;
prokletý život! Jdi mezi
starce;
což
Oh, jak
ješt
nevidíš
dost
zní ty protivné verše?
Rci, co ruší tvj klid, ó stíne božského Goetha, mlhavý a chladný bloudíš kolem vlastního hrobu?
—
ekni Goethe
mi,
Tuzare,
ze Sesenheimu!
nejsem
To
peci
vše je
Goethe;
únava,
vi?
ani
Pa-
trn peci je únava. Ale ta nebyla nikdy pro tebe, barde ertova kopyta, vrný Hackenschmide. Noci šly, nekonené flámy bylo té únavy. Dlo se ledacos a ledacos pešlo. Bard ertova kopyta ne-
—
pohnul
se
ani, jako
císa Julián Apostata
charovy, blahé pamti.
To
je
tch
ticet
básn Malet.
Elso, stárnem, stárnem, jak dí jediný náš poeta.
36
Sleno
Impavidum ferient
A ným
ferient ruinae, milý
Tuzare!
Hackenschmid
se
zasmál
ruinae
nuceným, nepíjem-
smíchem.
Pak
A
ruinám!"
se
vztyil a hodil
„Mžeme
kartáem na
jíti."
37
stl.
Kapitola pátá,
v níž se stupuje sklíenost bardova.
pomalu k panskému dvoru. Svží jetele zavanula z polí. V tom ovzduší vonném a istém poal mizeti neklid Hackenschmidv. Sejmul slamný klobouk s hlavy. Výraz jeho se vyjasnil a jeho oi mly svj ironický vzhled. Hvízdal si. Šli
vn
Nkolik krok od „Bahýnka" potkal
je
mladý Ko-
pulent.
„Picházím práv pro vás. Otce velmi mrzelo, že nek nám. Aspo nyní musíte pijíti. Hilarius káže. Dostal se do proudu. Našel horlivého posluchae. To ho musí okouzliti. Moje sestra totiž tla nkteré jeho lánky a zajímá se o jeho innost. Pedstavte si pocity Hilariovy. Opustil jsem je, nemoha chcete
dobe
poslouchati jeho výklady.
víte, trplivost.
jezdm
— Jak tiž?
A
uvážím-li, že
musím tím spíše litovati vaší vám líbí Romanov? Ujde to
se
,Na bahýnku' se
pro
sám,
to,
jak
abstinence.
— krajina
je to dost primitivní, že?
zstati u nás. Místa je dost.
Co
Nemám
budu vystaven jeho ná-
Mn
i
vám by
Mli
tojste
bylo lépe.
týe toho obmezování, nikdo by nebyl obmezo-
38
ván. Spas se každý podle svého zpsobu.
Nenávidím
oktroj ování."
Melancholický Kopulent
se
rozmluvil a jeho bledá
tvá zardla se ponkud. Byl ponkud vzrušen: prostedím domova? Vzpomínkami? Spoleností? Mlu-
jindy
vil
ke
neobyejn slovUj
s
prudkými,
rychle, jako
by nechtl pipustiti nikoho
nervosním chvatem: a svá slova provázel
bezdnými
pohyby. Nakonec však pišla
ochablost; utichl náhle, vzrušení vyprchalo.
Jeho
pomr
k Hilariovi byl podivný. Nebyl velikým
jeho pítelem.
Jeho temperament byl píliš
dogmatické tvrdosti
cizí
Hilariov. Energie Hilariova, jejž nazý^val
asem
vínem a obrazoborcem, vzbuzovala jeho úctu, byla však
zárove trochu nepíjemná.
všech chorých totiž
v
vi
zdravým.
Nco
nm. Podivným zpsobem
nejvíce z celé spolenosti.
jeho vlivu. lariovi,
Cítil
by
Nemohl
kal-
mu
nervosní závist
churavého bylo
stýkal se
s
se jaksi
Hilariem
x^ymknouti
odpor
vi
Hi-
byl rád, odporoval-li jiný. Byl v
tom
jistý
Nemohl
stupe podízení
projeviti
pímo
se.
Hackenschmid ho asto ironisoval pro to. Jemu samotnému byla nepíjemná tato závislost, které si byl jasn vdom. asem mu byl Hilarius dokonce smšnou figurou a potom nechápal, odkud jeho vliv. Nemohl se rozhodnouti mezi tmito dvma pocity. Kolísal jako ve všem vbec. A nebylo popudu, který- by ho ponoukal k rozešení této záhady.
39
Vkroili do dvora.
Okna zámeku byla osvtlena. Setmlo se už hodn. Ze
stájí se
ozývalo melancholické buení.
diný zvuk, který
rušil ticho
To
byl je-
veera.
Starý pan Kopulent uvítal je u dveí.
„Není
smutné, uvítati výitkou?
Pro
jste,
páni,
nešli
k nám, osvžit trochu naši samotu? Místa
je tu
dost.
Je tu trochu pusto, že ano? Je to rozdíl mezi Pra-
to
—
hou a Románovém? Praha mám rád ty, kteí picházejí z ní sem do tchto zapadlých kout. Jako by kus jejího ruchu a života pišlo sem. Já sám už necítím se doma v Praze jsem venkovan, homo rustikácus simplex tolik se zmnilo tam, vše je jiné
— na kameni —
—
men
nezstal
zelo.
Teba
z
také
nás stane laudator temporis
více
Mnoho
mnoho pkného
zmi-
Mimodk se stárneme-li. A do-
pouze v mých starých snech.
vedeme pak teprve je
—
nežli
Ale není
ticho.
tu lze vidti.
acti,
Tady špatn na Romanov.
cenit klid a ticho venkova.
A
hlavn:
klid!
A
krajina!
Zdrávo
tu býti!"
Zatím prošli temnou chodbou. Hovorný vedl je do salonu. „Není tu pílišná nádhera, jak
nový
sloh. Jste zajisté
vidíte.
pro nový sloh
starý
pán
A hlavn
Zde v Romanov jsme píliš usedlí a tžkopádní a jeme ve vzpomínkách o ticet let zpt. Náš sloh trochu archaistický.
asem
ne
— právem mládí?
ži-
je
jako by ješt byly tu dny
40
deklarace se
.
.
reskript
.
.
.
Vše
.
pamatuje
tu staré a
je
na mnohé." Starý pán
zamlel, njakou vzpomínkou
se
jsa dojat.
Zaslechli hlas doktora Hilaria, který stál odvrácen
u
nich,
hovoe
okna,
—
dámami
s
lépe
eeno,
od se
slenou.
„Promite, nezachovám-li obvyklé formule salonní. Jsem v tom barbar. ,Nemá as na zdvoilost/ praví tuším Montesquieu o Anglianovi, A mohu to íci o sob. Neml jsem na také nikdy as." „Nectila jsem nikdy formy bez obsahu," odvtila slena Pavla jasným svým melodickým hlasem. Hackenschmid se zarazil znateln, sl^^e ten hlas.
n
píchod spoleu piana, bubnuje nervosn prsty. Slena senmu, u okna, oi pozorn na nho upeny.
Doktor Hilarius nosti; stál
dla
proti
Paní
Severovou
mén;
hledla
nepozoroval
Hilariv
výklad
sice
ani
upoutal
trochu ironicky na
nho,
mnohem ale spíše
pro neobvyklý dojem, který v ní budil,
enické nálad,
„Je ve své jeho
pohled,
gesto.
Ml
pravil tiše Tuzar, usmívaje
jsi
jeho posice, jeho
pravdu,
Kopulente,"
se,
„Žádný okamžik není pro nepednášel svj
hle,
program,"
nho
dost nevhodný, aby
rovnž
tak
poznamenal
Hackenschmid,
Píchodem
hostí
perušen hovor. Paní Severová byla
tím patrn potšena. Doktor Hilarius obrátil
kud mrzut k píchozím. Slena
41
vstala.
se
pon-
„Moji
noví
hosté,"
pravil
pan
Hackenschmid, pan Tuzar. Moje
Kopulent.
sestra
a
má
„Pan
dcera."
Hackenschmid byl se vyhýbal do té chvíle pohledu do tváe sleny Kopulentové, jež byla odvrácena od nho. Nyníj kdy se k nmu obrátila, letmo pohlédl na ni. Ale okamžit sklopil zrak.
Nápadná
bledost zbavila jeho
tvá
barvy.
Zachvl
se lehce.
Uklonil se
Nebyl
s
mlky.
to pronésti slova.
njaké ei, hovor, tkal od bodu k bodu, Hackenschmid nechápal. Slyšel
Byl
nkde
daleko odtud
—
kamsi do prázdna.
42
a jeho zrak zahledl se
Kapitola šestá, v níž vykládá doktor Hilarius za nepozornosti velké ásti obecenstva.
„
— —
Pekvapila
voru doktor Hilarius,
vás, „jistá
sleno," pokraoval v hoa nepochybná tvrdost
vi
nazývá národním. Je to pirozené. Práv vám, v bezprostední blízkosti tení obou národ a všemu, co
se
volného pohlcování jednoho druhým, musí
ním celá
se
zdáti
mnohem nepochopitelnjším. Ale u nme ada disposicí, které mne pedurily k
je té
tvrdosti.
Pedevším Otec
rodinné.
mj, musím
podotknouti, byl žurnalista.
Vlastenecký žurnalista,
On ml za
bídn
placený.
úkol plniti asopis vlasteneckými tirádami,
On musil psáti nadšené lánky On musil budit nadšení, bouiti
šovinistickým pathosem.
a bezohledné útoky.
národní záš.
iny.
Kdo
To
On
bylo
vidí tuto
to
musil vyrábti drobné, krajské velinejtrudnjší, to
ony hrdiny, kdo prohlédl celou bídu být
naplnn
\'yrábní
veliin.
machinaci zblízka, kdo zná v nedbalkách hokostí.
Kdo
jejich duší,
vidí frivolnost,
43
s
musí
jakou se
vyrábí akce národní, projevy, schze, volby, zrádco-
— musí
vání
být zhnusen.
A
kdo
vidí celou
onu pod-
tch, kteí potebují žurnalisty, jeho pomoci,
lízavost
jeho péra, jeho vloh, a tupost a nadutost tch,
s
jakou
ním nakládají ti, které povznesl a z nichž uinil polobžky, musí býti naplnn odporem. Památka mého otce, který ml tento zlý úkol sloužiti tomu všemu, utkvla mi v mysli. Pamatuji se na jeho zlobu všemu tomu, emu sloužil, co podpíral, co zveleboval a hájil, na jeho opovržení k celému tomu prostedí, hnusnému a malichernému. Nemohl se vymknouti; mohl jen reptati a ineti svými pouty odpuste mi
s
vi
—
tento výraz, to prázdná,
jízlivých
ponkud v
Písní otroka', ale není
co se
z tónu,
jakým
to atavismus. je
ist
pípad. Z
posmšk
krvavých
jeho
má
vyrostla
nazývá oficiáln ,vlastenec-
Slyším syeti ješt dnes ten
tvím'.
hodn
,
poetická fráze v tomto
narážek,
nenávist k tomu,
To
stylu
posmch, tu záš ,náro. Je
otec pronášel slova ,národní',
Ve
mn vyvrcholil
ten odpor.
osobní stránka problému, a to by roz-
nepostailo zdraznit ten odpor.
Druhá souvisí s celým mým názorem svtovým, s celým mým hodnocením života. Jsem rozhodný utilitarista a dívám se utilitásky na celý národní náš zápas. Národ není nic, co by samo sebou mlo právo k životu, za jistých
pedpoklad
mže
chování záslužným. Problém
spchem
pro všeobecno,
pro
44
je:
být pouze jeho za-
bude
lidstvo,
s
vtším
jeho
pro-
vývoj
a
i pimkneZkoumám, badám
pokrok, udrží-li se naše národní jednotka li
k vtšímu národnímu celku?
se
a vážím. Jisto
je^
míti právo
život."
na
nemže
že to, co je škodlivé lidstvu,
„Klademe dobro lidské nad dobro národní," vpadl do ei mladý Kopulent. Z výrazu, s jakým pronesl tento citát, tžko bylo uhodnouti, ironisuje-li i mluví-li vážn. Byl se díval delší dobu na Hackenschmida, vyzývaje ho beze slova, aby mluvil on; ale Hackenschmid byl zamyšlen a bylo patrno, že neposlouchá. Výraz se nezmnil.
„Klademe," pronesl suše
zmnným
A
Hilarius.
pokraoval
s
ne-
klidem:
„Není pochyby, že každé mizení národního organismu, jeho penárodování, spojeno je
Nelze popírati jeho znemravující
vého zjevu ubije nkolik generací.
mne
Pro
A práv
odpov
na otázku,
rodní probuzení skutkem záslužným
pán
sebou
trhl
nouti do
ei;
úpadkem.
s
Ovzduší tako-
vytváí národy
že takové promíšení krve gické.
vliv.
tak je
bylo-li naše ná-
i
zloinem
(starý
pi tom slov, a zdálo se, že chce vpadale pemohl se s námahou), je odvislé
od odpovdi na otázku: má-li naše národnost sah, jsmc-li
jisto,
a ener-
silné
ním
me-li jako národ
svérázným v koncertu
mu
jistý
lidstva,
ob-
má-
co íci, existuje-li prost národní
naše poslání.
Vývody logické
profesora
Masaryka v tom
a pesvdující.
Nemže 45
se
smru
jsou
vystaiti
s
pesn prázd-
.
nými
hluchý nacionalismus je neestí a pe-
hesly;
kážkou sociálního pokroku. Udržovat nco, aby udrželo, je setrvanost, ale ne
dvod.
to
se
Superlativy šovi-
nist nás nezachrání. Pomoc ciziny nás nezachrání. Nikdo a nic, než vdomí uritého poslání, urité ideje Zdálo by se tedy, že zjištní tohoto národního po-
—
slání je
Co
unum
však
Vdomí
se
necessarium pro nás.
dje zatím?
uritého
poslání
u
neexistuje
širokých
u tak zvaných inteligent. Kolik tisíc uvažuje o tom? Kolik jich si uvdomí, že vlastn myslíme nmecky? A ví-li o tom kdo, jako tonoucí stébla chytá pomže sympatie se naivních a marných prostedk vrstev, ani
.
Evropy,
pomže bauška
Francie.
Pomže.
To
je
car,
.
.
pomže
republikánská
Nedopustí.
naše débácle, to je národní katastrofa. Bez
ideje není energie a bez energie není práva k životu.
Ty vci
souvisí jedna
s
druhou. Ztrácíme tak
Nejen že nepostupujeme, nýbrž
moráln
ztrácíme
i
pdu.
couváme. Fysicky
pdu. Pekvapuje nkdy,
i
že o náš
národnostní zápas je tak nepatrný zájem. Jaký byl tu kulturní podklad národnostní? Jaká výše mravní? Jaká
energie u nás? Jaká hloubka myšlenková?
A
buto má
problém:
to je tedy
naše
existence
buto existuje naše poslání, naše myšlenka, to, máme dáti k velikému dílu pokroku lidstva, a nám
smysl,
co se
podaí
zvýšiti
mravní úrove
.
energii,
stupovati intelektuální a
.
46
.
Anebo ne
.
.
Ale pak není nutno, aby náš národ existoval. Ale pak je škodlivá jeho existence. Ale pak je lépe
Pak
je
Pak
a
To
státi se
hnojištm pro
kulturu.
—
národnostní zápas bez podkladu.
pijde potopa.
—
rozumové. Nemiluji národ,
naše stanovisko
je
nm
vidím v
cizí
pouze pozoruhodný prostedek k dosa-
Nemže
býti niím, naše vyplovalo co by sob samo postailo a co by
uritých,
žení
cíl.
všelidských
touhy.
To
„To
ei
"
vše
—
jen Schauer
vtami Hilariovými
jsa
ze svého snní.
mé mínní
„Chceš-li, Schauer;
Doktor Hilarius domluvil. výmluvný. Jeho
e
Ml
prost."
draznost a
jistou
pesvdení. Nebyl, pesn
tón pevného, nezviklaného vzato,
do prudkými posledními
vše to ješt není," vpadl
Hackenschmid, vyrušen
byla tvrdá a bez plynnosti
enické. Ale peci neminul
se
úinkem, u dvou
z
pítomných
a
se
osob aspo.
Slena Pavla
Lpla na
A z
dívala se na
zájmem.
když domluvil, trhla sebou jakoby vzrušena náhle
hlubokého sna. Imponoval
tost,
nho upen
jeho rtech.
jeho tvrdost,
síla
jeho
47
jí
tento muž, jeho uri-
pesvdení.
Mén
uspokojen byl starý pán. Nkolikrát chtl
n-
co namítnout, protestovati.
Nyní, když Hilarius skonil, chopil „Jste ideolog,
A
umti.
se slova.
pane doktore, pokud mohu tomu
roz-
zakládáte vše na ideích. Idea nás spasí, idea
A
nic, krom rozumu. Nepodobné argumentace. Ale nezahladíte jí vnitní hlas v nás. Naše iny nemají mnoho spoleného s rozumem, a totéž platí o celých národech Historie národ je historií tajemných sil. Vzniknou
nás zachrání.
nepipouštíte
chci popírati možnost
.
.
.
a zanikají
— vysvtlete, jak?"
Doktor Hilarius na
se
z nichž tika,
trhl
sebou netrpliv, ale pak vzal
tvánost povýšeného klidu. Slova starého pána,
nho zavála mu píliš
na
zdála se
vzdálená a
cizí
jakás roman-
nesmyslnými, než aby
s
nimi
polemisoval. „Jste ovšem historikem, pane doktore," pokraoval pan Kopulent. „A pobuuje vás naivní názor laika. Jsem skuten laikem; a zde, mezi lesy, v pírod, od-
vykl jsem je
si'
píliš abstraktnímu hloubání.
Mj
snad nemotorný a nepesný; a nedovedu ani
íci, co myslím.
Nemohu
souhlasiti
s
výraz
pesn
vaším popíráním
pudového. Otázka existence národa dá se mnohem spíše omeziti na sílu tchto pud než na ideologické rozbory. Vidím, že tato síla klesla, že
všeho živelného,
naše vytrvalost je
mnohem
menší, než bývala, že živo-
išná, ekl bych, energie životní mizí, že zakrujeme
sociáln a národn. Tajemná
48
síla,
která bývala, ubývá,
chadne
Co
bohužel.
Uvažte jen:
cení.
Tisícové jdou
pdu.
neštstí? Volné vykrvá-
je naše
stálé
vysthovalectví, stálé odpadání.
každoron
moe. Opouštjí domácí
za
i
Mizejí a hynou, díve
aspo
pro nás. Ne-li už oni, cejí; byl
jejich
nerozumly rodim. Což tam
se
pro nás ztrá-
pane doktore;
Jste ideolog,
ty ztracené.
A
A
a za Birkenwaldem.
Tisícové od-
žádná idea nezachrání
ale
neztrácejí-li se hned, co
pro
pdu, vody nám více,
moem!
nyní hynou tisícové v Birkenwald
prakticky znamenati
tomu. Ba co
za
Mizejí a hynou, ztrácejí se nám.
.
svou
dti
jsem v Berlín, v eské rodin, kde dti už
cházejí do Ruska.
nám
pozdji. Nemají ceny
ji
Nedovedeme odnášejí a neiníme nás?
rozklad
šel
i
mohou
upevniti nic proti
dále: není už národ,
jsou jen tídy, jež jedna by pohltila druhou. Nebude-li
moci kapitálu, nebude-li vzrstu hospodáského, nebude-li Síly je
u
vosti
naše
schopnost k životu
nám teba nás.
...
Tady na
by bylo možno
ne
Ale
ideí.
vtší, žel,
nebude
lépe.
není podnika-
rozhraní by se dalo pracovati, zde
Budil jsem zájem
postaviti hráz.
rz-
ných osobností pro veliký podnik, který by byl pode-
pel
celý kraj
A
národn."
pán se rozhovoil o blouznivých svých pláDlouhou samotou vše se mu pebarvilo falešn a romanticky. íslice rostly, úžasn rostly; miliony se kupily. V oích starého pána blýskal mladický ohe, mluvil se zápalem a prudce Rozehíval se všecek starý
nech.
.
.
.
a opojoval svými vlastními slovy a fantasiemi.
49
Doktor Hilarius sedl bez hnutí; bylo tžko slouchá-li ili nic.
Jeho výraz byl
nezmnný,
íci, postálý ten
výraz povýšeného klidu. Starý pán gestikuloval, horlil;
mladý Kopulent
mu se
díval se
bylo odlehlé a
.
na .
.
nho
s
údivem
.
.
.
Pohlédl na Hilaria
To ;
že
nická slova:
„Slovanstva orel bílý."
50
vše
zdálo
má trochu posmšný výraz. Pohlédl na který nco šeptal; Kopulent zaslechl pouze
mu,
zara,
cizí
Tuiro-
Kapitola sedmá, v níž
si
všimneme Hackenschmida,
závažné otázkv kladoucího.
Hackenschmid byl zatím zaujat leným
námtu
Nervosní chvní bylo znatelné u
Nebyl
ním
docela vzdá-
hovoru.
nho
neustále ješt.
aby se uklidnil. Obas díval se na slenu Pavlu nesmlým, váhavým pohledem, v nmž byla ncvypsatelná smsice pocit: hrza, nha, lítost, bolest. to,
s
Slena
toho nevšímala. Její všecka pozornost byla
si
upjata k debat.
Výhodou Hackenschmidovou
ponkud stedila
v
stínu,
mimo
svj zájem
A
pozorování.
jinde.
Hilarius,
Jediné paní Sevcrová s
jakýmsi
pednáška šení
—
úsmvem,
ale
Stále tak
ihned
Starý pán
Tuzar
i
mla asu
A
ta sou-
neml asu na
ostatní byli odvráceni. dosti:
debatu sledovala
týmž, který díve vyvolala u ní
Zdálo
Hilaria.
bylo ostatn, že sedl
dohled spolenosti.
se,
se zadívala
že pozorovala jeho vzru-
jinam.
dumal Hackenschmid.
Nyní, kdy zmizel
s
jeho tváe posmšný,
51
fri volní
vý-
pravideln nesla, zdál se bezmála tžkomyslným. Dojem smutku vanul z jeho zbledlé tváe a v unavených oích byla nepopiratelná melancholie. raZj který
„Dies nefastuSj dies nefastus/' zamruel zcela
hlasn za
ei
Stále nositi
v
„Nikdy
Hilariovy. srdci toho
A
stále
výraznji! Jdi, Hackenschmide, nikdy
ne-
toho nezbaviti!
mrtvého! Což
musí stavti v cestu?
ustále
se
se
mi
to
urputnji^ se
nestále
nezbavíš stra-
Odkud pišla, pro pišla? Dvody, HackenOdkud je to rozilení, ten neklid, ty vzpomínky Ta tvá ... ta mrtvá?" Nežli mohl nkdo odpovdti, zvedl se nenápadn šidel.
schmide! ,
.
.
Hackenschmid a
tiše oslovil
mladého Kopulenta.
Smrtelná bledost polila tvá Hackenschmidovu znovu.
Pozvedl mechanicky ruce, jako by chtl zaplašit
pízraky
—
„Nelze tak dále, opravdu ne. Mluviti, debatovati, cokoliv."
Téhož okamžiku skonil starý pán Kopulent. Byl unaven svou eí, dýchal tžce, a jeho tvá byla všecka zardlá. Znenadání, nelogicky vpadl Hackenschmid do ei k všeobecnému pekvapení všech.
„To
recept Hilariv: tikrát denn polykat ideu. nad vámi nemilosrdný, krutý, se svým neoblomným: recipe. Tikrát denn je málo, pane Kopulente. Nerozumíte mládeži? Ideovost se musí zvýšiti. To jsou ti fantastové, snílkové, bohužel na svou pst. Pro vázoStojí
52
lezci
Jdete
ideí.
Tch
s
tmi
ideami. Pejedli jsme se ideí.
není teba, ovsem ne, pane Kopulente."
„Skuten perušil
jsi
se
pejedl ideami, Hackenschmide?"
suchou
se
schmida. „Nevšiml jsem
Slena Pavla
doktor
ironií
Hilarius
Hacken-
toho dosud."
si
k Hackenschmidovi, když
se obrátila
Hackenschmid chtl nco odpovdti Hilariovi. Ale vtom se stetl s pohledy jeho a sleny Kopulentové; zachvl se znovu a zarazil se v
chopil slova.
byl
se
pl
slov.
Tenkráte
si
všimla slena jeho pohnutí, které ne-
ponkud
Odvrátila se zase k Hilariovi,
chápala.
za-
ražena. „Jsi stálá negace,"
chom
A
se
pokraoval
Hilarius.
„Nikdy by-
nedohodli."
obrátil se k
starému pánovi.
„Ano, jsem ideologem, pane Kopulente. Nepoklá-
dám
to
mysliti.
ha. je
za vadu. Naopak. Mým ideálem je Nevím, dosáhnu-li toho. Vše, co mám,
A mže tak
se pipustiti
u
pesn je sna-
kde logiky a soudnosti
nás,
málo. Tolik jiných vcí se pipouští: sporty,
—
umní, híky Jenom ne „Nemohl bys na okamžik Kopulent
tato snaha?" vyjíti se
mnou?"
vstal.
Sli tiše.
Tuzar zatím vykládal
Ve dveích dvora
Msíná
cosi
.
.
.
stanuli oba,
pekvapeni.
noc, jasná a malebná, rozlila
53
svj záhadný
svit
po širém dvoe. Postíbila
vozy,
vše:
stechy, stromy,
pdu.
Hackenschmid popošel nkolika kvapnými kroky; pak se zadíval na stechu a ssál hlubokým dechem chladný a osvžující noní vzduch.
Kopulent by
ti
obrátil
se
—
k
dobe? Je sklenka koaku?"
„Není
ti
nmu. snad z
to
cesty.
Neposloužila
Hackenschmid kývl. „Vždycky!" Trochu nucený úsmv pelétl pi tom jeho tváí. Za nkolik vtein vrátil se Kopulent s koakem. Hackenschmid uinil veliký doušek. Vrátil pak sklenku Kopulentovi.. „Heje to, pekeln heje. Je mi lépe. Mohl bych íci, že
mne zniil Hilarius svými tlachy; bh, je-li, mže pouze jediné
je stále nesnesitel-
njší;
ho. Ale
mj
provésti: zatratiti
žaludek snesl píliš mnoho, žaludek
sta-
rého námoníka; nechci být nespravedlivým."
Váhav upel „Dovol
zrak na Kopulenta a pokraoval:
indiskretní
otázku.
Tvá
sestra
je
ovšem
mladší než ty?"
„O pt
let,"
odpovdl Kopulent
udiven. „Jak
t
napadla zrovna tato otázka?"
Hackenschmid zaboil
se
do svých myšlenek a neod-
povídal na otázku Kopulentovu.
„O pt
let
Kopulent
svraštil
A neml
jsi
druhé sestry?"
elo. Otázka nebyla
54
mu
píjemná.
„Nevlastní, ano. Je už dlouho mrtva." jí podobná?" „Trochu snad," mrzut odpovdl Kopulent. Promi, že t obtžuji jako vy„Tedy mrtva šetující soudce. Je to uritá podoba. Napadlo na kohosi. cosi a nejde mi to z mysli. Uritá podoba Nahodilá podoba, nic více. Nevlastní sestra tedy? Ne-
„Byla
.
.
.
m
—
jméno?"
nesla tvé
Kopulent
odvtil
aby
rychle,
se
dalších
zbavil
otázek.
„Ne. Byla
prvního
z
matina
Zadíval se roztržit na nebe.
na
msíc.
chvíli
pda,
Dvr
vše ztratilo
„Dátko
svj
ztemnl
z
manželství."
Mráek
jakýs zakryl
istá jasná
.
.
.
stechy,
lesk.
bude sedt," znlo
mu
v
duši.
To
byla
její slova.
A
utkvívaje pohledem v
temnu dodal:
„Jmenovala se Ronzová." Hackenschmidovi nemohl vidti do tváe. Odvrátil ji.
Bylo
mimoto temno
ostatn ani nepohnul je
pi
té
Hackcnschmid
chvíle.
vyslovení toho jména.
se
ekal
patrn.
„Ronzová
Mráek vrátilo
.
.
.
Helena," dokonil Kopulent.
pelétl.
Msíc
byl istý.
A
jeho svtlo zase
dvoru dojem pohádky. Hackenschmid
stál
do-
sud odvrácen.
„Trochu koaku, Kopulente, ješt škodit. A co bude zítra?"
nemže
55
trochu
koaku
Kapitola osmá, v níž se setkáváme se s
potokem
a
slenou Pavlou,
básníkem francouzským.
bylo, bezvtí, slunný den polovice ervence. Po nkolika deštivých dnech pišel pímo horký Slunce tém pálilo. A ovzduší stalo se den dusným. Den jako stvoený pro neinnost pvabnou a snivou, pro klid zákoutí lesního, pro chlad jeho mechu. Napravo od rozvalin hradu romanovského sestupovala slena Pavla k ece. Rozvaliny hradu byly truchlivým zbytkem neho, eho nebylo možno ani dobe dohádnouti se. Nejisté povsti opádaly jej romantickou gloriolou. Ale doba kolik jeho slávy byla dobou mythickou. kdysi století tomu? hrd nad údolím, tvrdý, nepístupný, vysoký. Nebylo s žádné strany snadno se piblížiti. Mezi panským dvorem a hradem byla kotlina hust
Ticho
nl
—
zalesnná.
hradu
Vbec
les kryl
nyní rozvaliny tak, že obrysy
zdola zanikaly. Bylo nutno napjati
uritým smrem, aby
se
—
vypátralo
nalo na hrad.
56
pozornost
nco, co upomí-
Pomrn
ješt
d-
byla vž, jejíž
nejzachovalejší
kladné zdivo v celku odolalo asu. Ale ostatek hradu ležel
v rozvalinách. Staré zdi
pozvolna pahýly.
sesouvaly.
Mimoto
bu
Zbývaly
sesouvala se
se sesuly už
nich
z
pda
nebo
se
neforemné
jen
zvolna, vždy na
jae, na stran k údolí. Vrstva za vrstvou padala do údolí po prudkých jarních deštích. Tak soustavn mizela celá jedna strana a mizel kus his-
hlubokého torie
V
—
hradu. Rozvaliny stále více
se
ztrácely.
kdy nebylo píliš teplo, bylo milo posedt zde v tichu, na pkné vyhlídce do údolí. Ale dnech,
dnes
Slena Pavla
ne.
rozvaliny
zbžným
tu nezastavila. Pelétla jen
se
pohledem. Vše tu bylo
háto žárem slunením, ídkých nkolik skytovalo mnoho ochrany ped ním. Sestupovala
Vinula
lesní,
dol
se
zdálo, že zaniká;
vany.
A
teba
Mnohdy
bylo teba obejíti velké, skalní
opatrnosti; špatný
Byl
dost
se
bal-
krok mohl míti ná-
píkrý
sráz.
pišlo ke Kamenici.
se
Huela balvany,
pro-
sotva znatelnou stezkou.
klikat a nepravideln.
sledky velmi nepíjemné.
Pak
píliš
borovic nepo-
dole a lesními stromy prokmitaly
pes
nž
se
ist horská Nad ekou, mezi
Byla to
pnily
její
její veliké
vlny, chladné a divoké.
dekorace. skalami, úzká a
pochybná vedla
cesta dále.
Slena Pavla pecházela na mýtinu. Bylo
to
nco, co bylo možno nazvati loukou,
57
ale
v
té
louce kvetly balvany, zakryté
tém
bujnou
tra-
zádumisvým objemem divn
vou, hnily v ní veliké paezy, zbytky to po
vých velikánech, kontrastujících s
drobnými stromky,
nov
vysázenými.
Mezi lesem, jeho melancholickým a chladným šerem a zalitou sluncem mýtinou stékal prudký potok do Kamenice. Hlun se valil s výše, tvoe drobné vodo-
dn,
pády; že bylo deštivo minulých hojný.
Hluel mezi kameny, tíšt
umírnn
dole,
U
se vlévaje
se
o
byl píliv vody
n,
a pak
tichl
do Kamenice.
tohoto potoka na balvanu rozvaleném u
behu
usedla slena Pavla.
Bylo to zádumivé místo.
Kámen na
kamen
kameni; sporá zele; a vlhká pda, kde
nebylo. Zvláštní
chlad vanul
z toho všeho,
chlad osvžující za dusného dne. Potok
tvárn a urousala
vytrvale.
Voda
sukn sleny
stíkala
až
huel
jedno-
sem a málem
Pavly.
Slena Pavla nedbala však
toho.
Naslouchala písni potoka.
Co íká Drala
se
tato bystina? Její
obtížnou cestou,
e
byla drsná a tvrdá.
záhadn a nevypoitateln.
Píkrý spád dol, energický sklon po plynutí upoutal slenu Kopulentovou.
A
potok huel a hovoil.
Zadívala
se
sklonila se až
do jeho isté vody; jata náhlou touhou k ní a pokropila
58
si
elo vodou.
Byla
chladná
svží,
to
voda. Ukonejšoval
ji
ten
chlad. Jako znovuzrozená rozhlédla se kolem.
Stromy se ani nepohnuly. Kameny mlely. Nebylo melancholitjšího než tento tábor vcí mrtvých.
nic
Odkud zbloudily všechny ty kameny sem? Která boue servala je s výšin .sem dol do tohoto snmu? Byl
snm
to
záhadný a
tichý,
protjšek
to
boulivé
písn potoka.
Slena Pavla Zrak
její
se
zadumala.
byl utkvle
upen
k potoku, na vodu, která
mizela. Sledovala všechny fáze vlny, jež se shora roz-
bhla; peskakovala kameny, pníc se, uklidovala se, rychleji rozbíhala, klesala stemhlav dol a na konec mizela v Kamenici. Pišla druhá vlna; šla touzase
též cestoUj
zákonn
odmen.
a
Byl to rys osudovosti, logiky vnitní, který tak ná-
padn
jal
slenu Kopulentovou?
Ješt jako by cítila chladivý dotek vody pramene. neuritý vír myšlenky, nejasné touhy ožily v ní. Záhadné pedstavy se loudily v její mysl. Nebyl to pouze
A
pozorn sledovala, jeho vlny divoké Nebo byl pouze záminkou neho, eho si neuvdomovala ? potok, který tak
a zanikající?
Logicky,
odmen,
vlna za vlnou. Byla
si
s
rysem osudovosti
vdoma
posledních
valila
se
dsledk
divokého spádu?
Skoro
se zdálo;
bylo
nco uvdomlého 59
v tch bou-
livých zvucích, v
tom šíleném tempu. Jako by
s
rozkoší
do své zkázy. Nehnut sedla tak slena Pavla. Bylo zde pološero, akoliv byl den
ítila se
šero,
jasný. A ono ony ztlumené barvy inily záhadnjší a nejasnjší
její
myšlenky.
Nenacházela
nedo-
formule,
jejich
vedla jich zachytiti.
Z druhé bylo
tud, ale
A
nkde od
strany eky,
trati
tak, že
ho vidti nebylo,
tch
zvucích? Stromy
nkdo
štípal
jednotvárný ten tón ukolébal do
vot v
k Birkenwaldu,
ješt jiný jednotvárný zvuk. Nedaleko od-
slyšeti
díví.
Hynul žinezachvly pi
fantasií.
kolem
se
nich; nevy tušily z nich agónii druha. Stály upjaté a
chladné ve své
e
Záhadná
A
výsosti.
stejn znla píse pramene.
pedtuch
šelestila
kolem v tom tichu
a chladu. Nejasné touhy rostly v nitru, byly to známé
tváe, jež pinášela fantasie. Hra šela hlasy z reptání
její
unášela
pramene, rozkládalo
se
v
ji:
n
sly-
jeho
huení. Debata v proudu, rozeznáte slova; jak odolati
tomu tónu? Vše
je
v
nm hodno
který zní z nich. Je to
Slena Pavla
men ped
její
pak
strany
.
úcty.
To
nový
život,
hlas?
knihu, kterou nesla, na
položila
omšenou plochu.
sebou, na jeho
v zadumání nicky, ale
známý
.
.
Její
zvláštní jakous
verše knihy:
60
A
ká-
rozevela
pohled nejprve mecha-
mocí zájmu upoutaly
„Je vaisj je ne
Cest
o.
sais
féte et joie
Que m'importent Le
Je vais, je suis heureux.
en
ma
caillou sonne et luit, souš
étre immense de meler
et
tre
monde
le
mes
aimer
Je marche avec Torgueml
et
poitrine.
droits et doctrines?
talons poudreux.
Tair et la terre,
fou
et tout
á cet enivrement de vie élémentaire. II
me
semble jnsqu'á ce jour n'avoir vécu et non pour tombeaux creusent
que pour mourir
vivre.
Oh!
les
et
Pour
quels
que de fronts armés
premire
le
Mon
fois,
mer áme humaine
briller
dans
la
ils
livreSj
rendent vaincus.
je vois les vents vermeils
des branchages. n'a point áge,
tout est jeune, tout est
nouveau souš
J'aime mes yeux, mes bras, mes mainSj
le soleil.
ma
chair
ma
force.
mes cheveux amples et blonds. Et voudrais, par mes poumons, et
boire Tespace entier pour en gonfler
Oh! Ces marches a travers bois, plaines, oú Ttre chante et pleure et crie et se
dépense avec fúrie
et s'enivre
de
soi,
ainsi
qu'un insensé."
61
forts,
Tento chladný kout v tžké atmosfée uvolnní a touhy.
léta dal
Pavle
pocit
Daleko
rozlétly se její myšlenky.
tla nestailo jejich
Kniha vypadla Pivela oi.
jí
Zmalátnní
z ruky.
To, co bylo dále, byl sen letního dne
nkam strom.
daleko,
neznámými
Les, který
jejího
letu.
.
.
.
touha,
jíti
cestami, v stínu prastarých
nedovede
zaplašiti
pedstavu neko-
nenosti úzkými svými obzory. Sladká jeho jednotvárnost;
šumot jeho pták a hmyzu, šelest jeho vtví. Do pramen, a slena Pavla opakovala,
dum tch huel
rozesnna a zmatena, ne však smutná, verše oné básn: „Zdá se mi, že nežila jsem do tohoto dne."
62
Kapitola devátá
pedvádí doktora
Hilaria,
který objevuje nkteré své zásadní antipatie.
Smrem se
od hradu, cestou, kterou
šla
Pavla, ozvaly
kroky. Chvílemi zarachotil kámen, pošinutý jimi a
valící se se svahu.
Nkdo Pavla
šel.
se obrátila,
chem. Bylo vyspalá;
jí,
ješt všechna jsouc vzdálena du-
jako by byla vyrušena ze sna a ješt ne-
dívala
se
zmaten
a
nechápav na vci
kolem.
Ale pouze okamžik.
Kroky
blížily se
sem, a slena Pavla, pohlížejíc
sm-
rem, odkud znly, poznala chodce. Byl to doktor Hilarius.
Poznal slenu a pozdravil; okamžik jako by váhal;
pak
se zastavil
„Neruším
nkolik krok
vás,
ped
ní.
sleno?"
Pavla zavrtla hlavou.
„Lenoším, jak
„Zdálo
„etla
se .
.
.
vidíte.
Jaké vyrušení?"
mi, že jste
nco
jakési verše
— 63
etla?"
ale to není nutno."
:
„tete verše dokonce?" „Obas. Vy ne?" Doktor Hilarius
oí
Pavliných
se zadíval
potom ekl
a
do pátravých a temných nádechem s lehounkým
ironie
„Já ne. Nerozumím kráse." A vida jisté podivení v jejích oích dodal:
„Nerozumím
estetice.
Nerozumím veršm. Nechápu,
mne
pro
se píší.
je za
pojem zbytený. Anebo
Neexistuje pro
toto krásno.
— lépe eeno:
pod tím pojmem nco docela jiného." „Váš zájem je tedy jen rozumový? A toho odsuzujete? Je to snad píkré. Nejsem lecké duše," ohrazovala se
umní mnoho znamená
mi, že
A
kvapn
ji
píliš
me
pro vývoj lovka."
bolela
„Mohl bych
pjení
jí
ponkud; a si:
semble jusqu'á ce jour n'avoir vécu."
Hilarius pistoupil blíže.
knihy
vás prosit té
Pavla podala
um-
Pavla, „ale zdá se
kání a zvuení pramene opakovala „II
krom
vše
zadívala se do istých vln potoka. Verš
v pamti; slova Hilariova
Pokládám rozumím
—a
je to
utkvíval
za trys-
—
nevhodné
— za
na okamžik?"
mu
Doktor Hilarius
ji
mlky.
etl na stránce, kterou byla ozna-
ila. Sledovala jeho výraz. Byl to stále ten
sebevdomý
klid.
Doetí. „Je možno barbaru komentovati?
—
64
J
Je vais, je ne
Nevdti
kam.
píznak všeho:
balastem, nepibírejme balastu. Je
K emu
teba
snaha? Není
se
Bída
to však
Umyjeme
býti,
Tisíce
bohatost.
ruce.
si
je
Vci
Vezmeopaný. aby mohla
býti smysl
politováníhodná, musí však
je
existovati estetická
únavná
tento moderní.
mže
jiné stránky,
s
cíl
droits
o právo; co
se
starati
— pipustí
býti takové
emu
hlavy myslitel, k
pravda? praví Pilát moderní.
li
Que m'importent
je naše štstí.
jíti
et doctrines?
mohou
nevím
jdu,
cíle.
heurcux. Pro žádnou ideu, pro žádný
pouze
jejich
To
nemíti
nám
Zásady jsou vais, je suis nejíti:
c.
sais
nic^
vydávají své
lidí
mohl jíti bez cíle a býti šasten a psáti veršíky. Právo? Zákony? Doktríny? Hlavní vc je marcher avec Torgueuil tre immense et tre fou Býti velikým, ohromným. A býti pracují do úmoru, aby jeden
síly,
.
padlo do
Slunce
me semble
.
zharmonisováno v pojetí
bláznem. Jak ního.
.
jusqu'á
hlavu, sleno,
ped
ce
temnot, nutno jour
J'aime mes yeux, mes bras,
pro
místo
sebe?
Je
to
jsme právo,
n
zní z
já,
já!
mes mains,
prosté a jednoduché:
jsme svt,
tch mlh
my
jsme
pokoiti.
skuteným
oí, ramen, rukou, tla
my
se
II
vécu! Skláním
n'avoir
tímto novým,
moder-
toho
ma
neíci
životem. chair
úhrnem:
milovati sebe. vše.
—
Urit
My
a pes-
a nejasností jenom ono slovo: Já, je tajemství moderního. Sláva
Tato sebeláska
est titánm dneška. Skláníme se ped nadlovkem. Co zbývá? S'enivrer de soi, ainsi qu'un insensé. Nic a
65
nového pod sluncem; pokud vím, ekl to Baudelaire, praktikoval Poe. Je to poslední program, jediný pro-
gram moderního:
A
této
s'enivrer.
smsi, mám-li
Opíjejme
zmatenostij nadutosti a exotismu
A
toto
tilého?
se
s
mnohem
maskou. Krása
íkati:
pýcha
je
Umní? ušlech-
škarp,
poctivjší a jasnjší:
touto maskou: pikrývá
a k tomu
hnus a prázdnota
jí
mám
Probatum est. této snšce
—
umní mám klást za nco záslužného, Alkoholik, lovk svých vášní, ležící ve
toulající se silnicemi, je
nechodí
se.
vážn
mluvit
chladná, sobecká
"
Uprosted své filipiky zastavil se doktor Hilarius. „Zdá se mi, že vás píliš obtžuji svými názory. Nechci nikterak dlat z vás prosely tku." „Pokraujte," ekla Pavla. „Vidím v
umní
šení individua.
zmnožování
jen
Za ním
sobectví: jen když je
mže
pkná
býti
sobectví.
Vyvý-
mravní bída, nahé
metafora a lahodný
ryt-
Kde koní inteligence a charakter, poíná umní. to zbra samovládc. Augustus bude páti Horá-
mus. Je
ciovi. Car bude blahovolný k Puškinovi. Goethe nebude neoblíben u knižátek. Umní kvete v tch bai-
Cím spolenost více znemravnna a zotroena, umní. Umní vitoí na smysly lovka, uspává jeho energii a rozum. Narkotikum. Chtl nách.
tím vtší rozkvt
bych užitené, ne krásné. Vítzství etiky nad
to
proces Tolstého,
hroby. Ukolébávají.
My
estetikou,
píznaný. Estetikové bílí chceme buditi. Požitky, krás-
tak
66
opojivé
ne,
—
ciésní
tvary
—
pvabné
jak je to
a gra-
hledat piléhavý výraz, vkusnjší formu, zatím
co naši
nco
Píjemné sny
tedy žádné povinnosti?
fantasie, rozkošné
nemají co
bližní
Poslechnte hudbu
jísti!
co kolébá a dráždí zárove
.
.
zatím co
.
—
máme
tak málo asu. Tak málo asu! Chápe se to? Je to, jako kdyby se valila pohroma, a nkdo zatím poítal zrnka písku, /ivot jako
rtm
motiv k básnikám, komposicím, ná-
Co je n. Pohrdá davem.
a ne už život.
sen nad
Genius
lidstvo?
Pehlíží
A
jej.
je
povzne-
vidí-li jej, je
pouze materiál k jeho velikému epochálnímu
to
jehož velikost bohužel bývá viditelná pouze jemu.
as
i
je to
napíše
móda, a
ped ním šený,
— blahovolný —
on
že
nutno
a klanjí se je
jediný!
psáti.
nkolik Jinak
mu: on
Ob-
slov soucitu; že
—
nech padnou on
je vzne-
vychovává
všechny
je veliký,
Literatura
dílu,
špatné pudy. Ecrasez Tinfáme! Jako chorobu, jako zlý
píznak! Z koene
ovšem musí vyvrátiti. Úkol je, vštípiti vdomí mravní povinnosti sob samému lidem. Nejen ezat, ezat, ezat; neustame pi tom bodu vývoje; také podpírat, uit, posilovati. Do všeho vniknouti. Všechno ozdraviti. Všechno ujasniti. To je se
vi
i
dnešní úkol. Vyrovnati rozpor jedince se spoleností, dáti je
mu
nutno.
mravní základnu,
A
jíti
vdomí
od vesnice k
poslání a úkolu, to
vesnici.
A
obtovati
se
teba. Nutno trochu cestovati v ideách." Hilarius umlkl na okamžik a mluvil pak ztlumenji.
„Posmívají
se
mi
proto, a je vaše právo, sleno, smáti
67
se také.
Smáti
Hackenschmid
mne
se je se
pohodlné; nezavazuje to k niemu.
smje. Jak závidníhodné
!
Ale pro
vskutku není nic naléhavjšího, nežli býti agitá-
torem ideje. Jejím podncovatelem. Celá minulost revidována a vyložena, odkrytý její smysl a pouení pro
— to mé pontí
budoucnost
borný jako
historik.
umní
pro
historie.
Nejsem dost od-
mne není vda umní. Dívám se i jinam,
Budiž. Pro
pro vdu, za své do-
pítomnost pochopena a vyléena, její bdy, její krutosti, její zla. Jsem z chudých rodi, poznal jsem to od asného mládí. Má nejkrásnjší léta byla chzí po školách a kondicích, zapražení od rána klady.
Celá
do noci. Pomoz si sám, znlo nade mnou. Tomu jsem rozuml. Ale umní nerozumím. Nechci mu rozumti. Ony toulky do nekonena, ono opojení je mi daleké.
Nekoneno bylo
vynalezeno pro
nepíjemným;
tak, jak se pojímá.
je to
ty,
jimž
vyhnutí
Nerozumím
se.
konené na konec Nerozumím kráse,
radosti ze života, tak,
jak se chápe. Jen kráse ideje rozumím, krásu práce
chápu. Bez toho vyšší hodnocení ideje práce není
ni-
ím, nežli flirtem a humbugem." To mluvil doktor Hilarius. Nepochybná tvrdost znla z jeho slov. Ale byla v nich také energie. Hranatý, neohebný vzhled táhlé jeho postavy vystoupil výraznji.
Ml
nco
z
fana-
tismu zuivých kazatel reformaních.
Celý tento zjev odlišoval
se píliš
výrazn od
obklopovalo Pavlu, než aby nepojala
68
toho, co
zájem o toho
mu
muže. Byl ve všem odlišný. Vše, co chtl, bylo
jasné; nikdy nebyl v pochybách; jeho cesta byla od-
mená, vyené
žádná odchylka nebyla možná. Formule byly a nezmnitelné. Zarážely
ji
asem, a
mla
že nejsou správné. Ale nebyla
instinktivní pocit,
polemisovati, namítati. Psobil razností a uritostí. Její
na
ni
také to
s
d-
píliš svou
pedstavy byly prchavé a ne-
urité.
hudbu, odsuzujete umní, odsuzujete
„Odsuzujete
co
literaturu, vše,
A
idea je krásná?
nám zpsobuje není nic
mimo
život.
Což pouze
Neoišuje
užitek?
umlecký dojem?" Ale slova, kterých užila Pavla, nevyhovovala jejím
myšlenkám. Pohodila netrpliv hlavou a pravila: „Ne, to není to." „Nevím, jak bych oišoval umlecký dojem. Necítil
jsem
Ale pak je to náhražka. Prosté slovo,
to nikdy.
prostá idea nezíská, jsouc zakuklena a
skutené
je
jsem vidl
vyšoena. Pouze
krásné; dj, který se udal, pohled, který
—
to,
co je více, to je smyšlenka.
opravdu nebylo a není asu na
A
pak
to
to."
Pavla zavela knihu.
„Ale což
chudý by
„Mohu se s
má
ml jít
smysl,
odvraceti se ode všeho?
Tak
Nemíti pro nic as?"
býti život?
jen svou cestou, v niž
vím,
a neohlížeti
napravo ni nalevo. Co by mi prospívalo, kdybych ní sešel? Vše, co
mne od
ní odvádí, je škodlivé a ne-
pátelské."
69
Pavla
se
Úsmv
usmála.
zjasnil její
svží a jemnou
tvá.
„Odvedla jsem
vás, obrala vás o váš
M-
drahý as.
žete to prominouti?"
Úsmv
její
nezmátl Hilaria.
„Nepracuji je
té
doby," pravil zcela klidn.
pesn vymen.
Myslím
si,
Tato
chvíle
že zde jsem neztratil
je
„Mj as
urena
svj as
.
.
zotavení. .
nikterak
"
ne
Zraky obou
mav
setkaly a
se
utkvly na vteinu zkou-
na sob.
Tato vteina byla výmluvná. Pavla vstala.
„Musím
jíti.
Promite."
Doktor Hilarius
Vtom dova.
se uklonil.
mihla mezi stromy postava Hackenschmi-
se
Kráel
pasekou.
Stanul. Zpozoroval je patrn.
Pak
se obrátil
Pavly
se
vysvtliti.
a
jiným smrem.
šel
zmocnil nepíjemný pocit,
ani v tomto setkání.
Hledl její
si
nedovedla
Nicmén mla nepíjemný
Ale doktor Hilarius
lehkým,
jejž
Nic nebylo peci závadného v tom rozhovoru
si
pocit.
nevšímal nieho.
za ní upjatým pohledem, jak mizela svým
pvabným
krokem. Mezi stromy blal
živtek.
70
se
ješt
Kapitola desátá
pedvádí
konflikt v
a
Týe,
ln ertova kopyta
studujícílio.
Bylo odpoledne téhož dne^ kdy setkal larius
se
doktor Hi-
Pavlou.
s
Vedro neustávalo. Blíže Kamenice, nedaleko místa, kde snila Pavla, za onou pasekou, z níž vyšel Hackenschmid, dleli tyi 4.
ertova
kopyta.
Hackenschmid sedl na balvanu nad ekou, nahý; jeho nohy se chladily ve vlnách íky. Tuzar ležel na dn eky, vydávaje své tlo proudu, jenž ho málem unášel. Kopulent ležel v tráv v píjemné malátnosti po koupeli. Doktor Hilarius stál open o strom, zamyšlen.
Bylo úplné bezvtí, ani lísteek
„Ale to
nemže
nemá vbec
smyslu.
kraovali v zábav.
híky Ale
Popíráš
byly vysvtlitelné.
as
míjel
za
se
nehnul.
A
ticho.
ertova kopyta; a to Jsme trochu staí, abychom po-
být smyslem
A
to,
Hackenschmide? Ty
prominutelná
i
toho hluku. X^^ysvtlcme
hodláš podniknouti? Žíti tak jako dosud?'"
71
tvá maska. si
vc:
co
Hackenschmid eil
podivn a
Šklebil se jaksi
pravou nohou.
stíkaje
vlny,
školácky recitoval:
jménem
„Byl jeden strýek
Kajec,
jenž snášel miliony vajec,
onen
od
víly získal
jíž
stevíc kdys
Dl
dar,
spravil pár.
tehdy vesel: Jemine!
Štstí
mne
jist nemine.
Vidti budou
strejce,
jak snáší vejce!'
"
„Jaké blaho býti tak živoišný!
Jediné
blaho
tla,
smyslný pocit lahodný a milý. Zanechme úvah, nepatí
do toho
živlu," volal Tuzar.
„Zavedla viti
o tom.
se
sem
e,
a snad není bez významu mlu-
Co chce ertovo kopyto? A
co chceš
Hackenschmide? Tvé improvisace nemohou
gramem, na vky aspo Hackenschmid se vrhl se celý.
po jeho
Kapky padaly
s
ne. s
A
co chceš initi?"
balvanu do vody a ponoil
vlhkých jeho vlas, Hnuly
oblieji, když zase vstal a stále
íkal:
„Však záhy vidl zdšen, jak vejce klesly na cen.
A
záhy
z celé vesnice
poaly mizet
ty,
býti pro-
slepice.
72
se
týmž tónem
Na našem dvoe zmlkl šum: však hlavn bda kohoutm. Vždy mají ve vsi strejce, jenž snáší vejce!"
„Neiníš dobe, odbýváš-li vc. Uvaž, nejsi malým hochem. Což nemžeš ani chvíli býti vážný? Tvé žerty se
Hackenschmide, dokud byla
snesly,
mlo
ertovo kopyto
své dtství, a snad "
ta hravost. Ale nyní
Hackenschmid
„Le
jejich
mu
doba.
byla nutná
se uklonil.
brzo v celém okolí
to
vzbuzovalo nevoli.
A
soused pravil k sousedu:
,Jsem také toho náhledu,
kdyby
je
ženská snášela,
by se to docela, však nehodno je strejce,
sneslo
by „Maska, nejsi
stále
snášel vejce.'
"
maska, Hackenschmide.
Nevím
už trochu unaven svou maskou? Grimasa
jí.
A
nemže
vyhovti pro vky. Nebude tob samotnému úlevou odložiti ji?
Nemže
Mn
ti
Smích, smích, smích; a vci jsou tak vážné. to
stait;
a nestaí. Staí-li
ne."
73
ti,
tím
he.
„Ml prý
dve
strejek Kajec
léta
Pán
rád
jedenkrát.
Rodie páli tomu
Nemlo dve
svazku.
nmu
k
lásku.
Svtnicí chodí a jen vzdychá:
Já
nechci Kajce za ženicha.
Já vidla jsem jak
snáší
strejce,
vejce.'
"
„Nevyléitelný," pravil doktor Hilarius. „Ani trochu
porozumní pro vážnost chvíle; nutnosti obratu. Nebo se skrýváš? vuješ už, píteli.
Hackenschmid
To se
je
k sliné
poznání
možno. Una-
všeho."
Kajec, nebesa,
víle
do
,Jsem nyní na psu že spravil
trochu
zasmál.
„Tu strýek šel
prbh
ani
I to je
jsem
lesa.
velice,
vám
stevíce.
Já vejce snášet nebudu, z toho jenom ostudu.
mám
Najdte
a
jiného strejce,
snáší vejce.'
"
„Neutkvíš nikde? Stále budeš
Jak
píjemn
to?
Mže
Svým
se
lo
to staiti?
životem,
se
kymáceti ve vlnách?
houpá, napravo, nalevo! Ale staí
Nenajdeš bod, kde bys mohl
svým duchem. Tuláctví
74
—
státi?
stále tulác-
a neklid. Neprovedeš
tví
nevykonáš
nic,
nic,
všechno
pouhý zlomek a disonanní tón." Nyní Hackenschmid zvážnl. Pronášel poslední slohu s nádechem trudnomyslnosti, která psobila neodolatelnou komikou.
„Od doby
toho ctného strejce
slepice zase snáší vejce.
as,
Jsou také dražší u všech než byla za onoho asu.
A dí
obzvlášt-li stoupla v
cen,
hospodyn zasmušen: jŠkoda, že strejek Kajec snášeti pestal vajec!"
Hackenschmid vystoupil z vody dorecitovav, setásl kapky perlící po tle a poal se oblékati. Nyní teprve pohlédl na Hilaria.
„Byl
jsi
velmi laskav, kázati mi," pravil. „Nuže, mlu-
víme-li už o maskách, píteli, doktore Hilarie, co
jsi
.
ty? je
Neboj
se
ostatn — nemám nic
krásná vc.
Kdybych
A
proti masce.
chodil tak, jak jsem,
nahý Olympan, po
cích,
myslím, že by policie zakroila;
býti
nahým,
A
na
Fauni nepipouštjí
ale
mnohém
a nesouvisí
je se
nkdy
uli-
požitkem
na promenád.
krom jeho masky. Pipusme jsem ti nco jiného íci, co sou-
není nic
tedy masky. Ale chtl visí
Maska
život je maškaráda. Je tudíž logická.
s
vcí.
Vidl jsem 75
t
dopoledne
.
.
.
u
potoka." Hackenschmid oznail rukou smr. „Mluvme oteven, a libo-li, sejmeme masky. Chceš ji. Ucházíš se
o
v
její
Jaký
ni.
hlav
A
dobe.
Co
jsi?
jsou
nezná
dáš? Je naivní^ nezkušená,
jí
peludy. Vidí mnoho a málo vidí
lidí,
možno
nezná, nedovede oceniti slov.
na
Ona
ni.
Pipouštím
chce
její
Ani tebe nezná. A že Uritost psobí
Ví jim.
neochvjného. Snad
Nebude šastna
to.
nebo
šastna,
nco
íci.
s
tebou.
ji
Bude však možná pozd,
líto?
neuvdomlé
plných
Budeš
moci
ji
Nicmén
Tváíš
suchá a hluchá. Není
Nepocítíš ani trochu
ani na okamžik?
se
až prohlédne.
srdce. se
d-
prozatím partii svými reformátorskými
získáš
ale duše tvá je
gesty,
trochu
být
zrak je píliš otevený, než aby na
konec neprohlédla tvé vacuum, chudobu tvého
stojn a
získáš.
Nemže
Pohle do
ukojiti? Ne, tisíckráte ne.
získáš
snad
partii,
jí
jejích pátrá vých
Budeš hoden
touhy.
ti
nebo
ani
studu? Nezalekneš
ji
A
té
oí,
touhy?
ty to víš.
chceš získati;
jsi
výhod. Je zámožná, budiž; a za tvou láskou k lidem, za tvým posláním dost chladný
mže obsah.
co
je
se
velmi
To
hrá, a ten
dobe
je ve
skrývati kariéra. Jiná slova, stejný
hodná doktora Hilaria! To pod maskou." A pešel do tónu popvku: je idea,
„Hubený jako Don stízlivý jako
je to,
Quijote,
Sancho Panza."
Pak pokraoval: „Karty jsou v rukou, hra zaala; si však pozor na pekvapení! Dostaví se mnohdy
dej
76
v poslední svou
pipraven je všecko. Nepravdobas skuteným. Ale zatím jdi za
chvíli; být
podobné stane za
frází,
se
svým posláním, za svou kariérou;
kaž,
horli, bij se v prsa; reformuj lidstvo a spas nás pošetilé
bloudy bez tvého pevného svtového názoru, loky, jež vítr žene napravo, nalevo.
co
pouhou skuteností
je
Hilarie?
—
To, co
— jak
bych
je za
tím vším,
to ekl, doktore
to je písloví polské, slovo doktora " ale zdrowo
Grégra:
Nie honorowo,
Hackenschmide/' odmítav pravil Hilarius.
„Blázníš,
To je tvá vc. Neple sem však onu dámu; nevím, jak pichází k té pochybné cti. To je ostatn tvá vc, Kopulente, ohraditi se proti beztaktnosti. Bží o tvou sestru!" „Vidíš trávu rst.
honorowo,
„Nie
Chtl nco
schmid. se
smrem
od mostu
ale
opakoval
zdrowo,"
dodati, štíhlá
téže
ale
po
objevila
postava mladíka, šestnácti-,
sedmnáctiletého. Byl bledý a kráel ností
chvíle
Hacken-
s
nepirozenou váž-
behu eky.
Pozdravil
mlky,
jda
kolem
odmeným zpsobem
chze.
„Homo
novus," dodal Tuzar.
„Ob
stedoškolských
muíren. Produkt zvrácené výchovy, sociální nedoroz-
umní." Kopulcnt pohlížel za ním.
„Má
dobré oi."
„Vc mládí," zabruel A obrácen k Hilariovi,
Hackenschmid. pokraoval:
77
„Kopulent promine.
Znám
tebe.
tvou
Ty
sebe, Hilarie.
sílu
Ne-li,
he.
tím
tvou slabost.
i
jsi síla
formule.
Ty
Hilaiic, znáni
Znám
tob
Nic není základního v tob; ale všechno v jedné
Tvj
síle.
.slouží
pathos, prsní tón, tvá dialektika, tvé
dobe
vývody
slouží
kud
nutno padlateli
je
tebe jako
niemnost.
jsi její
a
jí
Klameš
slouží.
jí
Na
se klamati.
se
sám, po-
konec bží o
mohou být rozHackenschmidv ti jinam. Budeš pso-
o psobení, o moc. Cesty k ní
vliv,
asem
liné, že ano?
i
nihilismus
vyhovoval; není teba obrátiti
budeš
biti,
v cestu.
A
to,
co
se
—
význam
moc,
mít
nepijde-li
nco
v cestu, bývá zhusta komická
se staví
úspch
malikost. Jaké ledabylosti urují
Tyto Cechy jsou psobišt.
A
s
i
ztroskotání!
jistého hlediska,
urité
podmiuje, budeš ty nositelem pokroku. Kdybys pobouil peci ty, kteí prohledají? Jdi, Hilarie, jdi a
brýle
su
to nic, které nese
híku
a vesla,
Kaž
liké.
si
výhody; ony larie!
fráze,
Duše
též maskují.
k
jsi
nmuž
vci
jsi
lo
bez kormidla
jsi
pro jsi
jest tvá
nco? Oddal
nkdy
;
mají své
maska, Hi-
když jsou blahovolné
Miloval
posloužiti.
bude ve-
tvé gesto
Jak dobrá
je pustá, budiž; jen
ochotné
v tob? Stál
jméno, tu
svou lásku a své nesobeckosti
nkdy emu? Zapomnl Vzplál
mé
náhody a osud;
jsi jsi
nkdy nco? nkdy n-
se
vše pro to veliké, co bylo
v kosmu, pehlížeje ho pro jediný bod,
upel zrak a
slepý, vida jen
upjal svou duši? Pro
jednu? Ne, ty
veci.
78
jsi
vždy vidl
mnohé mnoho
„My
dva
si
nebudeme rozumti,"
pravil doktor Hi-
larius.
„Opravdu
ne," odvtil Hackcnschmid. „Ale
dát na pochod,
nebo
se
pipozdívá.'"
79
teba
se
Kapitola jedenáctá,
v níž
se citují zápisky
Týe,
studujícího.
Duben, Je mi
sedm msíc. Co vím v bezmála co bych mohl vdti! Plýtval jsem
šestnácte let a
sedmnácti letech?
A
svým asem. Uvázl jsem na mlinách. Lehkovážn jsem promarnil svá nejlepší léta. Zvuí mi v hlav neustále melancholický refrén na rozpustilý Berangérv le temps perdu. Jaký smuasu! ku píkladu studium eí: kam jsem to
combien
text:
je regrete
.
.
.
tek toho ztraceného
Vezmme
hanebné,
pivedl. Je
neznáti
anglitinu tak, abychom
Má
mluviti.
Dále:
Vda unikají
A
to
filosofie?
ji
za následek
Sociologie?
vbec? Nejdležitjší
mé
ani
franštinu,
mohli plynn
ísti,
ruštinu,
neku-li
ohromné zúžení obzoru. Národní zjevy
hospodáství?
souasného
života
pozornosti.
hlavn:
Jak vyídil jsem nejdležitjší otázku, otázku nábose jí mimochodem, povrchn, Neblahý diletantismus! Kolik natropil škod! Pipadám si opovrženíhodný, kde je cílevdomá sebe-
ženskou? Zabýval jsem ledabyle.
80
výchova? Hanbiti
musím. Vezmu-li do ruky knihu širších obzor a mohutnjších
se
skuten tžkou, knihu rozptí, je
mi nad každým ádkem jejím stydno nad
vlastní mlkostí!
Znamená
Ignoro.
to ignoraho?
Kvten^
V
tch dnech
sem
kvt
a
mou
v
lásky, vtírá se
vn,
mínka. Sentimentalita
je
jež
úhrnem
mysl
náš
nazývají
a-
melancholická vzpo-
nepítel,
íkám
si;
ale
snní se mne zmocuje, neest naší slovanské rasy; a neodolám Vidím šerý pokoj s dvma okny, na nichž nkolik kvtiná. Kvtinám se nedaí valn. Ani jejich listí ona
neodchází.
nechce
Neblahé
se zazelenati.
sem proniká málo. a vyhublá; celý
U
její
oblomovské
Protjší
okna
dm
—
je vysoký,
sedí sestra
život se soustedil
a slunce
Ema. Je bledá v
oi, jež
její
záí; planou nepirozeným žárem, který stravuje.
Ty oi Tak
hledí za
co ekají ty
v daleko
myslím na
oi? To, co ona
hanba,
tisíckrát
Ona
ním
to bylo vloni, a
pouhým
.
.
hledají,
.
to stále.
marn.
Pijde nco,
nazý"vá láskou, a co je,
sobectvím,
touhou požitku?
tom šerém pokoji. Ten, kterého eká, jehož hledají horené ty oi, se prochází nkde ulicí. Co je mu po tom? ume, nemže-li žíti. Roztrpí
a umírá v
A A kvty voní a vn — úhrnem as
hlíží se
zatím po jiných; je ješt
tam dole. tomu
lásky
6
81
mnoho krásných
jsou tak
tžké
a
žen,
íká
se
"
Sedím zatím schýlený nad knihou, hledám slovíka je do sešitku. Píši pomalu, bojím se býti hotov, ponvadž pak budu nucen hledti v její zrak. Ona eká, trpliv eká, teba by sebe více trpla tím ea vpisuji
káním.
konen
Sešit
mne
a ptá
zaven, kniha odložena. Pohlédne na
se:
„Je venku hezky, že ano?"
„Je venku hezky."
„Ale ven „Jsi
jíti
nemohu?"
ješt slabá;
víš,
Nadje
Skloní svou hlavu.
ho potkala, kdož
ví.
co íkal doktor!" její mizí.
Ale je zavena a
Snad peci by
nemže.
„Nevím už ani, jak venku chodí lidé. Všechno jsem zapomnla. Jak dlouho už jsem nebyla venku? Ale musí to býti, vi? Až zesílím zase
—
Lépe, že není možno. byla by
její bolest
vtší.
Kdyby ho skuten
A
je tak slabá, vítr
potkala,
by
ji
od-
Lépe, že není možno.
vál.
Tak vždycky se rozesním a je mi smutno. Procitnu-li, musím se pesvdovati: není to ten pokoj, šerý a tesklivý, není tu sestra Ema, která už odpoívá nkde v smutném kout hbitova, kam se bojím jíti. To vše byl
pouhý
pro
to vše je,
je,
A
vzpomínka myšlenky mé
sen,
trochu se
— a snad 82
Nevím,
matou, jediné, co cítím,
že láska je surové sobectví, to je smysl toho snu
bolestná.
hnusná váše lidská! je dobe, vdti to
—
erven, Konec roku
se blíží.
Jsem trochu churav. Pepracován. má zbytené starosti.
Kašlu trochu. Matka
„Práv
Emu
tak to bylo
k životu.
sílu
s
zabila bolest;
Mám
ješt tu
citlivstkárství. Vyložil to
Emou! Práv sílu.
jsem
jí
tak!"
když pestaneme míti
hyneme,
Bolí
mne mnohdy
to
své stanovisko, ale bylo
marné.
„Musíš ven, ven, na zdravjší vzduch! Ven, jakmile
budou prázdniny!"
Konen
bude dobe, odeberu-li se na nkolik nedl dvod rozumových. Ne pouze, že tlo venku zesílí a ozdraví, ale možno tam prostudovati mnohé, co zde," v hluných ulicích msta, uniká pozornosti. Budu si všímati sociálních pomr na venkov, zkoumati duševní stav našeho lidu, celý jeho ži-
Také
ven.
ada nedorozumní má svj pvod neznáme dosti dobe náš lid.
vot.
že
z
Celá
A
pak
Chci
.
se
.
.
v tom,
pak potebuji samoty. soustediti.
Mnohé problémy
jsou
neroz-
ešeny, mnohé otázky nezodpovdny. CerveneCj
•
—
Nevím ani, jak se vlastn stalo, že jsem na Romanov. Pan Malý doporuil mi to místo: pobyt laciný, zdravý vzduch,
ten
pkné
výlety,
ticho a samota. Potebuji sku-
upevniti své zdraví.
Matka
6»
83
byla všecka zoufalá
z
To mne iní
každého mého zakašlání.
nervosním.
A
vsugeruje to na konec opravdu chorobu.
pée
Ano,
tom Jsou pítží býti v
podmiuje péi o tlo. Musí nemli by existovati. a šíí nákazu a nemoc dále a roz-
o ducha
soulad. Churaví lidé lidstva
zbytených a škodlivých bytostí. Nemocní Vzpomínám na sestru; je lépe, že zemela. Bude teba, aby lidé se zbavili falešné sentimentality. Soucit je mnohdy zloinem: pro jednoho churavého obtuje se pt zdravých. To není žádná
šiují tak kruh
mli by
se zahlazovati.
hospodárnost.
A
konc: máme vbec právo
konec
k soucitu?
Nemohu
si
jemn. Je mi je
jinak
stžovati, že
vihled
lépe.
by zde
bylo nepí-
Pouze duchovní strava
zde omezena na minimum. Vynahradím to v Praze.
16.
Nevím, jak jsem mohl napsati verejší Nkdy se probouzí zvíe v lovku.
ervence.
slova.
Poblouzení ducha.
Vk To
náš je veliký, ano, jaký to paskvil! je
naše humanita!
Humanita našeho
století?
Ta
slova tak surová a sobecká.
Jediná správná cesta nity
s
o choré, jednak
Stanu
se
o
to,
slouiti požadavky
je:
Mlo
požadavky rozumu.
by
se
aby choroba
huma-
peovati jednak se
nerozšiovala.
lékaem.
Je to velkolepé povolání,
je-li
84
léka
si
vdom
své
d-
!
a své odpovdnosti.
ležitosti
množitelem
On je ochraovatelem a záhadný a velkolepý boj
Jaký niivou silou! Jaké triumfy, jaké dostijiž umírající takoka! uinní, vyrvána-li smrti Stanu se lékaem, zcela urit.
s
života.
to
tajuplnou,
ob
17.
Lid
ervence.
zanedbaný.
je
Výchova
politická,
náboženská, mravní, národní je
v plenkách. Je žalostné, jak inteligence zanedbává lid. Musíme jíti mezi lid. Pry s falešným aristokratismem! Nedáme se zaslepiti cetkami, zastírajícími bídu a ubo-
tch zapadlých kout domova. S pravdou
host
chceme sil
pohlédnouti v tvá.
jí
toho?
tyto kraje
Pekonané žvanní o Hejslovanní,
ven;
se
mu-
národnosti, odbyté už Ne-
kdedomování!
vstíc úplnému úpadku. Naše doba
Nechci
by
pravý nacionalismus! Ale co vidíme místo
starati
rudou.
O
nésti
vinu
spolu;
stanu
je se
Spjeme
takto
dobou kíse. uitelem, zcela
urit. Jak krásný pocit, nositi v tyto kraje svtlo! Plašiti pedsudky, pipravovati pokrok. Vychovávati, od nejmenších dítek poínaje, až k dosplým obaníím! Jaké
uinní, Stanu
pole
psobnosti!
osvítili-li
se
Jaké
triumfy,
jaké
dosti-
jsme tmy!
uitelem,
zcela
urit. Cesta
trnitá, ale
záslužná
Tak zvané
inteligence je tu malounko.
85
Na dvoe romanovském, nahoe, bydlí syn majitele, pana Kopulenta. Vidl jsem ho dnes u eky s doktorem Hilariem a dvma neznámými muži. Pan Kopulent je bledý, štíhlý, vyžilý mladý muž; typ zlaté mládeže. Divím se, jak doktor Hilarius se s ním mže stýkati. Doktor Hilarius je muž, který se vypracoval a stojí na svých vlastních nohou. Je to muž energický a cílevdomý.
Imponuje mi. Ti dva, kteí
byli
s
nimi, bydlí prý
nahoe „Na
ba-
— Tak odporn jmenuje horní „Bahýnku" jsou — Záhadná spolenost. Oni dva — kiklouni a boucharoni. okolo hoszdá hýnku".
hostinec.
se
z
Jdu-li
se
tince, stále slyšeti
tam
hluk.
Plno života.
Pan Kopulent má mimoto
Ta
prý
Mne
se
dceru.
jmenuje Pavla; tak jsem aspo
28.
Zdá
se,
slyšel.
ovšem nezajímají ženy.
že jsem provedl
ervence.
hloupou vc.
Dnes ráno napsal jsem nkolik slov matce, donesl je šel pak podle eky k rozvalin romanovské. Cesta, by ponkud píkrá, nebyla nepíjemná. Ne-
k vlaku a
nastalo ješt
horko
stoupil až k hradu,
mu,
asi dvacítiletou,
pozdjších hodin. Když jsem vy-
spatím
tu z istá jasná sedti dá-
blondýnku,
štíhlé postavy.
Vytušil jsem, že je to slena Kopulentová.
86
Nepozorovala mne. Stanul jsem váhavé, nechtje
ji
rušiti.
Byla to nepíjemná situace.
—
Zervenal jsem jsem
Obrátil
Vtom
jsem pišel. hoda!
jsem
Stíží
Hluk
podle horkosti v tvái soud.
a chtl jsem odejíti
— jaká
sklouznu
tak
jak
tiše,
nemotorná ná-
to
se zachytil borovice.
vyrušil slenu.
Obrátila
Má
se
se.
oi
krásné
a výraznou
tvá, pokud jsem
ve
svých rozpacích mohl pozorovati.
Vidl
jsem, že nutno
nco
piznávám, trochu rychle
a
—
uiniti, a proto jsem
nesrozumiteln vypravil
ze sebe:
„Já jsem Týc, studující." A vida, že se dívá na mne udivena, dodal jsem:
„Nerate
nieho
se
chtl jsem vás
„Nevyrušujete
„Jmenuji
se
báti.
Jsem Týc,
A
studující.
mne
naprosto,"
ujišovala
slena.
Kopulentová."
Mluvila klidným, pívtivým, prostým tónem. Byl jsem v
Co stati,
ne-
vyrušiti."
nekonených
pronésti, co
—
rozpacích.
íci? Zstati, vzdáliti
se? Jak
z-
jak se vzdáliti?
„Klouže
to tady," podotkl jsem.
„Opravdu. Dejte
Tato
prostá
si
slova
pozor."
rozmnožila ješt
87
mé
rozpaky.
Kdyby se
se
aspo lovk nejmenoval
jmenovat
hloup;
tak
mže
nkdo Týc?
Mechanicky poal jsem znovu: „Já jsem Týc, jménOj sleno?"
„Pro?"
ným
Vám
studující.
patrn
se nelíbí
toto
zeptala se slena Kopulentová tímže klid-
tónem.
Bylo mi strašn horko; myslil jsem, že shoím. Stál
jsem neohraban
ped
ným. Pešlapoval jsem
vdl
jsem, co
Pro
jsem
mže
být
se
stále
si
neskonale
nervosn. Bylo
odpovdti na
ícij jak
vbec
pipadal
ní a
Trapné
ptal?
mnohdy okamžik
smš-
ticho.
Ne-
tuto otázku.
ticho to bylo. Jak
dlouhý!
„Jste zde na letním byt, pane Týi?" perušila slena muka toho mlení. Byl jsem jí za to z celého
srdce viti
vden.
Zdálo
se mi, že
nyní nastal as, napra-
špatný dojem, vzbuzený minulou neobratností.
„Ano, už tvrtý den zde jsem, sleno. Je zde velice pobyt. Nebylo mi, sleno, docela dobe.
píjemný
Pijel jsem sem zotavit se
jaksi.
A
výlety.
istý
vzduch.
každá drobnost
A pkné mne
Je tu
pkná
krajina.
Neznám venkov
a
Názory lidu, jeho život, mravy, zvyky, pomry hospodáské. Zajisté že vás to také zajímá, sleno? Otvírají se mi nové obzory. Skoda jen, že zde málo píležitosti k vzdlání se. Mám nkolik knih s sebou, ale ty jsem peetl už prvé dny. tete zajisté také ráda, sleno? Já musím pitu zajímá.
—
znati, že neužil
jsem svých
let tak,
88
jak by
si
bylo páti.
Nedovedu se, sleno, vyjáditi tak, Je mi sedmnáct let a nevím skoro dti; chci
si
pál.
v-
Ale chci
nic.
být nositelem
vzdlati; chci
se
bych
jak
kulturního
uvdomení." Píval mých slov náhle perušilo nepkné poznání. Všiml jsem Vytékala
si,
že jsem se pilepil
z ní totiž
cítil
jsem toto trapné
býti
nepochybn
pulentová
se
na
kru
své borovice.
pryskyice. Jak jsem sebou pohnul, zajetí.
celý rudý.
To mi dodalo. Musil jsem ekal jsem, že slena Ko-
smje. Bál jsem
Trvalo to dlouho, než jsem
se
pohlédnouti
se odvážil
jí
do oí.
stranou se na ni
podívat.
Nesmála Její
se.
oi mly
výraz dobroty a klidu.
A
nevím
eho
ješt.
Ale nesmála Cítil
se.
jsem hlubokou vdnost, že
Pryskyice bohužel nešla
s
se
kabátu.
nesmála.
Marn
jsem
jej
istil.
Je ho škoda.
Noc Myslím a
dumám
a kmitá
njak divn.
se
...
a podivno je
mi.
téhož dne.
Svíka hoí
v tom ncúhledném mi dnes úzká, njak úzká. rozumné nespati tak dlouho. Ale Polosvit je
pokojíku, jehož prostora je
pozd: není to nemohu jíti spát. Je mi hoko. Jsem vlastn smšný lovk. Každý
Je už
prohlédne a musí prohlédnouti.
89
to
Smšné vci dlám. Jak jsem dnes musil k vli slen Pavle. (Jak je mne
—
Bolí
vypadati! to krásné
a lahodné jméno!)
Noc
svtlo
je,
se
chvje, venku
a okna jsou
je vítr
otevena. Jaké podivné zvuky pro toho, kdo poslouchá
v noci a sám!
Ten
aby byl
život nestojí za to,
žit.
Život je bolest. Bolest je v myšlence. lest.
na
Bolest je
dn
ponoíme
všeho;
íkám
si:
I to je
smšné. Vím
A
v citu
se
je bo-
tam.
Pavla. Jak je to harmonické. to.
Zdá
že nejsem zcela nor-
se,
mální.
Nesmím
Nemám tný
se
sebe: nejsem pošetilé dít, zteš-
kluk, neuvažující jasn.
Potlaím s
dojmm.
poddávati tak
omluvy pro
ním,
s
to jedno.
to
bláznovství.
tím bolestným a
A
Zadupu
hokým
je.
Snad zhynu
šílenstvím
—
ale je
radji, zahynu-li.
Zasmál bych
se,
hoce
zasmál.
Slena Pavla a já Je to smšné, opravdu. .
Nelze mysliti
A
dívá se
tak
.
.
vážn na to. Je matesky, klidn.
mnohem
sebe.
90
mne.
jsem já? Syn dopracuje k nja-
chudé rodiny, který bhvíkdy se kému obstojnému postavení, k živoení, votem. Vskutku smšné by to bylo. Nebudu mysliti na to. Mám ješt dost trpl a dotrpl pro
starší
A ím
jež se zve ži-
energie,
abych
Pozdji.
V
tom smutném
vítr stená,
lese
a zní to jako rekviem.
Tys první lásky hodná žena, níž setkal jsem se v
s
žití
svém.
Ano, mohl bych býti šasten.
Nebudu
jím.
Jaká to tragedie ztraceného života. rozkoš, vidti vše jasn.
bytost je
Mohu
A
jaká rouhavá
rozbírati své stavy.
takoka rozpoltna ve
Má
dví.
Jedna kývá sebou strašn komicky, vc hodná smíchu a opovržení, a íká plativým hlasem: Já jsem Týc,
sleno. Týc,
studující,
A
studující,
neslyšela
jste
snad dobe, Týc
...
ped
zraky
druhé, bezmocné a rozjitené, která
íká
vztekle:
té
stále
Nejsi Týc,
se
tak pitvorn tváí
studující,
ale
.
.
.
hlavn Týc,
osel.
Ale ona
má
hluboké a dobré oi.
Ona se nesmála. Poínám blouzniti. Pokládám
zdvoilost za
známku
sympatie, pošetilec, kterým jsem.
A
vítr
kvílí.
Svtlo
se
chvje.
chtl mne udusiti dnes. Oh, co se stane do rána? Jaká
91
A
ten pokoj jako by
to noc!
Kapitola dvanáctá
obsahuje dva dopisy odeslaný a neodeslaný. :
Co
se
docentury týe, nezapírám svých
oné
Pokládám je za oprávnné. Jsem potebný, vli pracovati, mám dost energie provésti svou snahu. Zde je pro mne místo vhodné. Chci je. To je ambicí.
mám
pece jednoduché. Nejsem píliš oblíben. Vím, jak dívají se na mne. Jsem jim píliš málo historikem, a ješt mén formalistou.
uhlazuje
To se.
horší.
Co
Zavedli slohovou školu: piluje a
na, tom, že jejich škola vede k minia-
turám?
Že
je
Pak
neplodná a marnivá
nco
který
má
historik, který
chce, který
?
urité zájmy
nemá as na
mimo svj
to pilování
.
obor, .
.
Fi
donc!
Ale já myslím, že není úkolem historikovým, psáti A že jsem nikdy nepebíral slovíka,
slohová cviení.
že jsem nikdy nekroutil periody, že jsem nikdy
toho
asu na
jejich
duchaplné
vtší hích. Dokonce,
jíti
mezi
svj program!
92
floskule, to je lid;
neml
mj
nej-
mluviti k lidu; míti
Nicmén:
chci a
pes
Nepoddám
jejich hlavy chci.
a neustoupím bez boje.
se
Ani chování Masarykovo
se
mi
modlou. Kriticismus náš nesmí
nelíbí:
ostatn není
se zastavit
ped
pednost nesmí nás uiniti
osobou; a jeho
jeho
slepými
k vadám. Zaslouží vždy, aby byl slyšán. Ale je snílek
—
mnohém. Nemá
v
dost stálý; tíští
se.
A
schopnosti
Dkujeme jemu
chceš?
soustedivé. Není
není dost praktický. Ostatn, co za
emu
to,
nás nauil: non
iurare in verba magisti.
Soustavná práce zích.
Ustává
To
se
pehlíží asto v oficiálních kru-
na negaci a kritice. pohodlné stanovisko. Myslím však, že
je
se
úkol
náš je jiný. Desorganisace byla provedena; zbývá nyní organisovati.
Mám
rzné myšlenky o
tom.
Pohovoíme
si
o tom
v Praze.
Má
práce zde
pokrauje v rychlém tempu. Nikdy
jsem nebyl tak disponován pracovati.
Pi
posledním našem rozhovoru rozmlouvali jsme
o manželství.
Zabývám
se
Zvláštní
se
stala
vec akutní.
jí.
Setkal jsem
mým
náhodou
se
zde se ženou, která
by vyhovovala
podmínkám.
Slena Kopulentová je inteligentní, myslící, tichá. mj ideál rozumného manželství. S ní by bylo možno jej uskuteniti. Znáš
Das „cwig
vvcibliche" je u ní
93
omezeno na minimum.
.
Nerušila by. Nepekážela. Lze
s
ní
hovoiti vážn.
Je zámožná. Vše, co je nutné.
Myslím, že by ženitbou
mé
postavení získalo.
Mj
dosavadní život je rozptýlený a neklidný.
Jsem každou chvíli vyrušován ze své práce. Je vždy nkolik lidí kolem, kteí zamstnávají a obtžují .
do
jisté
míry. Nyní se
chci-li žíti. I to
uvolniti
Tázal
by
musím
mnoha
tíštiti
Ml
se zlepšilo.
.
pracemi,
bych vtší možnost
se. jsi se
mne po mém mínní
Konalo
své služby,
Nalezli
jsme
se
pokud
tehdy,
ertov
o
se jednalo
kdy
kopytu.
o desorganisaci.
typití
pedstavitelé
eského šovinismu srazili nás v jeden šik. Uprosted žurnalistických výpad, rozilení veejnosti, národního zrádcování rostlo ertovo kopyto. Lákalo k sob romantickým jakýmsi kouzlem mladé hlavy.
ertovo kopyto bylo platným initelem. Nyní pozbylo smyslu. Rozešli jsme se
—
Zbylo
kruh, malé
nkolik
každý jinam.
hlouky. Jaký
to
má
ješt smysl?
ertovo kopyto
stalo se
obadem,
jenž
nemá pod-
kladu.
Ten
stojí zde,
Nechci
druhý onde;
popírati
stálé
význam tohoto
podncující. Zel, pravideln vše a malicherné.
94
se
tení a nesoulad. tení, jeho
úinky
omezuje na osobní
Chci tím
íci,
že
se
er-
necítím zcela volným v
tov kopytu. Vezmi Hackenschmidal
talent,
jenž se ubil,
smšnou
a pokládá to
to
Je
bohužel. Obrací vše na stránku
za originální; je to pouze pohodlné.
Jak
je
možno,
abychom
se
s
Hackenschmidem
snesli?
as
pinese ostatn své rozešení.
——
Romanov, ervenec
Hilarius.
Tento dopis byl odeslán.
Sleno!
Chtl bych vám
íci nkolik
Jsem nkdo, o nmž bude asi nic dobrého. Nemusíte
slov
víte
mých
dbáti; je to
pipadá mou vcí, promluviti omyl. Nebyl by to
mj
slov.
málo, a
k
to,
co
víte,
Vaše vc.
Vám. Možná,
ne-
Mn
že je to
prvý.
Nevím, jak bych zaal. Co soudíte o doktoru Hilariovi? Myslím, že se uchází o Vás. Není
hodn
slušné
íkati
Vám
práva. Ale z jistých
to.
Nemám
dvod
pozornost.
95
k tomu roz-
prosím pece o Vaši
Zdá
On
Váš zájem. Nebylo by té vci
mi, že vyvolal
se
ynluví
divu.
obratn. Vzhledem k
dosti
(škrtnuto).
Neuvažujte o píinách, pro které
ml
Vám
Snad
píši.
rád, kdo byl Vám blízký, snad profil Váš pipomíná mi nkoho drahého; a snad bylo by mi mukou, vidti Vás ženou jeho. Chápete tento druh
nkoho
jsem
žárlivosti?
Myslím, že
nevyjaduji
se
dost
srozumi-
teln.
mže
Nebo
hoch. I jiné
Vašeho bratra;
to býti pro
píiny mohou touha po
dilá sympatie,
býti,
zmn.
dlouhá
je to
hodný
chvíle,
naho-
Dívejte se na to jak-
koli.
Co
chci vlastn íci?
Vás
milovati a nebude
Zdá
Onen
doktor Hilarius neumí
milovati.
byla hodná lásky.
se mi, že byste
Miluje pouze sebe nebo také Chiméru. Také to pípustno.
Snad
se
Mj
výklad
mu
mýlím. Snad
je
Chimérou je on. kivdím. Nenauil jsem se
že za tou
je,
býti spravedlivým.
Hlavní Jste
Tuto
vc
poteba
soké. iti,
že
on nebude nikoho milovati.
pece ženou, že ano? A Vy máte potebu lásky. potebu mžete jmenovati, jak libo. Máte své
formule, své je
je,
myšlenky, své
lásky.
Váš
názory. Ale za
profil je elegantní,
tím vším
Vaše elo vy-
Vaše oi mají svj záhadný lesk. Chcete-li vmžete, že vidl jsem kdysi podobné oi. Njaký
jiný zjev snad se plete
do mých pedstav a rozrušuje
96
mne. Jedno je jisto z toho všeho: jste krásná, hodná lásky, a Hilarius Vás nebude milovati. myslím; to
Jste dobrá,
rem. Ale
škodí;
mn
n,
i
že
— — Nco pochyby -
rozhodn
mže
víra
nco, co není
by mne, kdybyste
bolelo
pílišnou vírou
je
se
obo-
býti zrazena
je zdrávo;
to uškodilo, ale nyní
mnoho
vidím
jas-
škoditi.
Vám
Jsem pustý lovk, jak o tom: nehodí
mla
mým
jste
snad ekli.
Nemluvme
Ale naše híchy jsou
to pro Vás.
nkdy nedorozumní našich srdcí. To nedorozumní pvod všeho. Nelze už nic uiniti, lavina se valí.
je
Má
zde dojíti k takovému
to konec
— nkdy.
Mluvila
jste
s
Mluvil jsem
s
nedorozumní? Znamená
ním tam u onoho potoka. ním také.
Znám
ho.
A by
málo, myslím, že
i
Vás trochu znám. Nedo-
rozumní, to zlá vc. odpus; budu struný.
Bh
Uvažte, zkoumejte. Najdete v
rozhodn vty,
hodn
a
sestrojené
bez pochyb.
nm
jiskru? Najdete
obratn, které pronáší
Nebo
doktor
Hilarius
nepochybuje o tom, co praví. Nedovede se
mu
A
staí to
stala
pravdou, jakmile by
ji
lháti;
pronášel.
roz-
nikdy lež
Staí
by to?
Vám?
Pochybuji.
Ale staí-li Vám to, pak jsem se mýlil; mluvil jsem nco, co nemlo smyslu, slova do vtru.
97
Ale pak mi nezbývá, než omluviti toekost.
VrUj
poínám
si
se
pro svou pros-
ponkud
neobvykle
—
což je vina okolnosti.
A
vci mají se jakkoliv, píši Vám peci, sleno. Nejsem už zodpovdný za prbh. Budu klidný. Varoval jsem.
Co mohl jsem
uiniti ješt?
Hackenschmid.
Tento dopis nebyl odeslán. Dlouhý, energický
zbrzdil jeho
škrt
ádky; a
Hackenschmidova pipsala k nická záhadná slova.
vosní ruka
Nco
jiného
98
——
nmu
nerlako-
•
;
Kapitola tináctá
jedná o jízd z Birkenwaldii do
Romanova
též o zlu, které se vrací.
„Milostivá paní a slena dovolí?
jemná; obávám
A
To
náhoda, pí-
mn."
se,
že
pouze
Hackenschmid
se
usmíval trochu záhadn.
Bylo to ve stanici v Birkenwaldu, chvíli
ped
od-
jezdem vlaku, mezi cinkáním zvonk a návští. Birken-
wald byl malým stediskem: ti menší kaly.
Na
trati
tu stý-
se
nádraží byl tedy dosti ilý ruch; nástupišt
naplnno cestujícími. „Máte zbytené obavy,"
bylo
jste
pravila paní Scverová. „Byl
dnes po prvé v Birkenwaldu?"
„Po mi, že
prvé.
mne
prošel jsem
Ml tu
jsem ráno takový nápad: zdálo
nco eká.
msto, podivoval
tu nebylo; až nyní ,,Stal jste se
na nádraží
se
jeho fabrikám, a nic "
podivuhodn zdvoilým," smála
Scverová. „Myslila jsem už, že to není v
„Ne
se
Vystoupil jsem, nebylo nic;
se
paní
mód."
píliš zdvoilým."
„Krom
toho
nemáte mnoho ispchu, zdá
Pavly aspo."
99
se,
u
skuten
Pavla
jmem;
nestopovala hovor
stála zamyšlena,
se
sledujíc vlak
zvláštním zá-
mizející za zá-
hybkou.
„Neml bych nikdy tak veliké „A skuten mi
schmid.
v Birkenwald; jsou
echy híkou
tužby," pravil Hacken-
bylo už chvíle,
to
nepíjemno v ulicích kdy se cítíme píliš
méncennými, šlapanými echy, kapitálu, který k tomu je nesmysln hloupý. potom msto, jež nemá minulosti, nemá tradice; .
A
.
.
docela
amerikánské msto.
Vera
to byla vesnice, nyní se roz-
tahuje po okolí a vstebává jeho
každém kroku; Jsem
novosti.
Ale zvoní
rád, že
se,
síly.
Novost
cítiti
pi
druh nemotorné a nesolidní vidím nkoho, kdo nepatí tam.
zvláštní
nemýlím-li
se;
bude nejvyšší
as
na-
stoupit."
Dámy
vstoupily do vozu.
Hackenschmid
stál
okamžik v rozpacích.
„Nevím, smím-li vás obtžovati; co zdá
se,
že
jí
má
se
sleny týe,
pítomnost není píjemná."
„Nikterak nepíjemná," pravila slena Pavla. „Ne-
chtla jsem vás zapuditi; mluvná."
Hackenschmid „Jak
se
vám
vstoupil líbí
v
víte,
že
nejsem
mnoho-
do vlaku.
Romanov?"
ptala se paní Se-
verová, když se vlak hnul. „Zdálo se mi, jako by se
vám
nelíbilo
—
aspo u
nás," pravila paní Severová,
zkoumajíc výraz Hackenschmidv. „Nedivila bych
100
se
tomu ostatn, v Praze
je veseleji, není-li
pravda?
Mn
samé Hackenschmid v prvém okamžiku byl zmaten, což paní Severová zpozorovala. Ale vzpamatoval se záhy. je tu tak pusto."
„V Romanov?
Velice dobe. Paní
eháková peuje Co
o blahobyt tlesný a doktor Hilarius o duševní.
mohu
si
známku,
páti více? Dodal bych ješt galantní poale obávám se písného pohledu sleny
Pavly."
„Galantnost je vila
s
jistého stanoviska
urážkou," pra-
slena Pavla.
„Doktor Hilarius pednášel o tom." rová usmívala
neumly
se
trochu
pi
A
svých slovech.
paní Seve-
„My
dívat tak hluboce na svt," dodala.
se
jsme
„Vy-
chovali nás trochu zpátenicky, není-li pravda, Pavlo?
Nic není ztraceno;
„A
uíme
doktor Hilarius také
se
stále."
uí
stále;
nemluví, ale
ped-
náší; nedebatuje, ale káže."
Pavla upela na Hackenschmida vážný a zkoumavý pohled. Vycítil z
nho,
„Obávám
se,
že nevyvolil správnou cestu.
že nesouhlasíte se
„Nevím, co máte
proti
mnou, sleno?"
doktoru Hilariovi.
Nemám
práva, abych ho tak posuzovala."
„Co za
to,
mám abych
proti doktoru Hilariovi? Ale stojí kazil
vbec
dojem krajiny nevlídnými úvahami?
Odvolám vše; Hilarius je výborný muž, jediný, spasitel. Nenamítám už nic, nepozastavuji se nad niím." 101
"
Bylo by lépe, kdybyste mluvil
„Mluvíte ironicky.
upímn
o svém píteli."
Obávám
„Píteli?
mžeme
se
„Kdo
je
mým
pítelem; já
známým,
ohe
shodnouti, jako
ohe
mým
že není
se,
jeho pítelem nejsem. Je
s
aspo Ne-
nic více.
vodou."
a kdo je voda?" ptala
se
paní Seve-
rová.
„Nechci rozhodovati,
milostivá:
já
ohnm
už
ne-
—
vodou ješt ne docela. Co se jeho týe Hackenschmid nedopovdl. „Nebylo by hezké, abych pomlouvala hosta," dla paní Severová. „Mám jenom vždycky podivný dojem, jako by byl mnohem starší mne."
jsem
... a
Pavla
mimovoln
se
„Opravdu tak.
mám
em
Nevím, v
mohu
Mla
íci.
radost:
ten dojem:
Když
dtinská a
už
vzí: v
se,
hlase, tónu,
ráda,
býti
že
mnohá z
mohu
se
cítit
z
eho má
se.
Snad tím
malikost, která už netší
vážný na n. Co
nemáme
tomu zpsobu, neale je
Nevím,
je to divné.
je píliš
mám
Smješ
nevidla jsem ho smát
nás
t.ší
pana doktora: stáí?
to
bych
pece
mladší, že? Ale
pan doktor
usmála.
ten dojem.
nieho
radost.
ráda smích. Ale mladší,
je to
vlastn
Jsem trochu ti
jsou dnes
velmi zamraeni. Není-li pravda, Pavlo." „Nevíš, nemá-li radost," namítala Pavla. „Jeho radost
mže
„Tváí
býti se
prost
jiná."
vždycky velmi písn; skorém až
strach z jeho vážného pohledu;
a
vzpomínám
mám si
na
102
i
škamny a pana uitele
školské
pravda.
je
my
Ale
rákoskou.
s
vlastn hezky pomlouváme, jen co
Máte
to
všechno vy na svdomí, pane Hackenschmide." ,,Chci býti
mismus,
beránkem obtním; beránek,
mlo
„Není teba
ným,"
—
nco
by se íci býti
to je eufe-
jiného."
beránkem obtním ani ímkoli jiznl velmi urit a trochu po-
a hlas Pavly
hrdliv, aniž byla chtla. ,,Ale zdá
se mi, že
vci, jež
zde íkáte, bylo by lépe íci do oí."
„Neuvíte
sleno, co jsme
ani,
krásných poklon. Bohužel, že by
už ekli
si
mu
my
dva
nebylo už nic no-
vinkou." „Stala ses advokátem doktora Hilaria," pravila paní
Severová. ,,
„A myslím,
mínky
z
pozoruje
bych
mrak na jejím ele
se
jakés nejasné vzpo-
—
Zlo
— „a mám jedinou omlu-
se vrací a
pemže
ku píkladu zbavil Hilaria,
to je tragické, ta
Slena Pavla z
mám
práv. Jsem vinníkem," dodal Hackenschmid,
vu: zlo se vrací.
A
on nepotebuje advokáta."
že
Kurátorka nepítomného;
vnost
však
vrátil
zla, není-li
neodpovdla.
nás.
by
Kdy-
se zase.
pravda, sleno?"
Hledla
mlky
mohli
sblížiti,
okna.
„Nemáte když
jste
si
se
skuten
rádi.
Jak
jste se
tak nepíjemní?"
„Milostivá
paní,
to
byla
minulost,
minulost velmi
trudná a hluná. Vis maior, jak íká právník, a hloupost, jak
íká Cech. Bylo
to
103
(a
Hackonschmidv
hlas
"
ml
ironické zbarvení)
kopyto
——
ertovo kopyto
pi
Hvízdnuti vlaku perušilo
ertovo
prvních slovech jeho
výklad. Byla to stanice romanovská.
„Slenu jsem
pohoršil; není se
mnou
spokojena.
Sli-
buji nikdy více nehešiti a veškeré píležitosti ke
hí-
chu
se varovati.
Paní Severová
Hackenschmidv
Ale zlo se
se
nicmén
vrací."
usmála. Pokorný a zkroušený výraz
byl
skuten smšný.
Ale slena Pavla
nehnula ani brvou. Vstala klidn a pravila chladným a odmítavým tónem:
„Nevím,
pro bych mla
býti
104
s
vámi spokojena."
Kapitola trnáctá
pedvádí
liistorickou exkursi,
ovšem tendenn od
zbarvenou
autora.
„ertovo kopyto," pravil Hackenschmid. ertovo kopyto mlo svj pvod ve sto tyicíti.
Kdo
bylo
Generace
onch let
sto
tyicet?
devadesátých
mla dv
vývojová ob-
dobí: rok devadesátý a šestadevadesátý.
Pokrokové hnutí. Persekuce. Bory
A ertovo
kopyto.
Sto tyicet sešlo se roku 96.
Tehdy bylo slyšet poznámku o plnoci mezi ernou kávou v kavárn noní:
dvojí
„Nemli jsme býti buzeni! Prokletí buditelé!" To byl závr úvah, výsledek etby žurnál: Nemli jsme býti buzeni. Stalo se módou mluviti tak. Na schzi studentské pronesena slova: „Stydím
se za
svou národnost, tak, jak
se
dnes po-
jímá."
Z
toho zbyla záhadná a
posmšná ozvna: Stydím
se
za svou národnost.
Do
knihy interpelaní studentského spolku napsáno:
105
!
„Jií
z
Podbrad! Kdyby
žil,
by takovým
byl
policaj-
tem jako Thun. Pronásledoval eské bratry." V programu kandidátní listiny v témže spolku tlo se:
„Klademe dobro
To
byl
citát
z
lidské
nad dobro národní."
Palackého; pochybno, myslil-li Pa-
lacký totéž, co sto tyicet.
zem,"
„Prokletá
—
napsal o své vlasti mladý
literát,
jeden ze sto tyiceti.
V
sousteov^ala
revue, která
isolovaných peložen lánek
mo
V
vše". lavici
s
nadpisem „Mi-
Toto struné slovo charakterisovalo dobu. gymnasijní byla glosována tato práce:
„Zcela správn,
diný
tehdy mládí, v revue
Zodaxv
my
jsme
mimo
vše.
A
v tom
je je-
pvab!"
Generace byla ironická.
dechem opovržení íkala nectví.
Stupidní
Posmch
pevládal. S ná-
se slova: vlast,
mšácké mozky
—
to
národ, vlastebylo oblíbené
slovo.
Almanach
Secesse ve
svém doslovu nazval národní
požadavky všivými.
íkalo
se:
Finis Bohemiae.
Pro
ne
finis?
Hluk je unavoval. Skutenost je odpuzovala. Na hory sn. Tak stálo ve Vy bouených Gotické
duše.
smutcích.
Manifest Moderny byl stvoen minulého roku.
Hlas jeden znl: Naše bytí
nismem
106
je zajištno.
Pry
se šovi-
!
!
Hlas druhý,
mnohem
píkejší: Je ztraceno.
Pry
se
šovinismem
ekala se tanící hvzda, ponvadž Ale hvzda nepicházela. To, co
se rodilo
Nastávalo tídní
chaos už tu
—
byl.
v hnutí pokrokovém, zklamalo.
duch.
Podzim roku 1896 byl poplachem. Sto tyicet hlas obdržela kandidátní
listina
zv.
t.
internacionální ve Slavii. Užili jsme toho oznaení.
Mezi tmi Realismus
sto
tyiceti byly odstíny.
kvetl.
Tolstoj vábil.
Nietzsche imponoval. Sociální demokracie hlásila se k slovu.
Dekadence
Zmínná
se
objevovala.
revue otiskla tento výrok, vyhrocení pro-
vokativního, ironického
Co
je
lánku:
umní?
Tolik co život.
A
co je život?
Sport.
íkalo íkalo íkalo
se:
umní
se:
akt jako akt.
se:
tato
pro
umní.
bažina. Schauer. to
byla výborná
hlava
Všechno
se
íkalo, všechno popíralo
Nikdy tak nebylo všeho
zneužito,
trplo vším.
107
souasn.
nikdy
se tak
ne-
Politika národní
nemla dvry;
a
nemla
jí
politika
vbec.
dvrné.
Byly schze
Debaty.
Schzky. Mystické
pletky.
Trety rozrušovaly: vážné vci byly tretami.
Nezapomeme na
p. J. S.
Machara.
v pozadí.
Stál
Byl milován. Propagoval
se.
Nikdo už po
nm neml
té lásky.
Autor tchto
ádk
byl
svdkem
nadšení, které vzbu-
zovaly jeho verše. „Tristium Vindobona" nebyla ješt píliš
Ale slova, která pronášel tehdy, znla
daleko.
už jinak nežli
závr
této knihy.
Tedy
piráti
.
.
.
tmto
napsal hymnus. Sto tyicet se
Z
Dráždili.
cítilo piráty.
Prkopníky. Provokovali.
vnitní poteby.
Nebume
píliš písní ke sto tyiceti.
Chtli nco. Vtšinou aspo.
Za tou
mlhavostí, za
tmi posmchy,
za tímto zmat-
kem nco
bouilo. Ti, kteí mluvili tónem nejvtšího
opovržení,
mli
echy couvati
.
své bolesti.
byly smutné. Zdálo .
.
Z Vídn
se,
jako
bychom poínali
trochu píliš brzo.
docházely hanebné zprávy, nepochopitelné
prozíravým.
Veejné mínní
bylo ochotno prohlásiti celou
delegaci za hlupáky.
108
eskou
„Co
nho?"
chcete od
íkali inteligenti. „Je to po-
slanec!"
Totéž veejné
nní
mínní nemlo
o tom, co by
se
mlo
ani zbla pevného mí-
initi.
V tom zmatku sto tyicet pozvedalo hlas: skeptický, posmšný, revoluní, doktrináský. Cítila se malichernost; vtšinou se jí trplo. Mnozí se zlobili na svj osud
... a
na svou rodnou zemi, která nedovedla býti
velikou.
Hackenschmid, Tuzar, Hilarius, Kopulent
byli
u
sto
tyicíti.
To
bylo ovzduší
ertova
Jediný rok stail k
kopyta.
rozbití.
Po podzimu 1896 pišel podzim 1897. Prosinec.
Prosinec rozdvojil sto tyicet.
Prosinec rozdvojil
ertovo
kopyto.
Všeho vinou byla trikolora, maliká Nkteí, kteí v beznu 1897 nosili kteí volali kteréhos veera beznového námstí „A žije Ddic" ne snad z
—
—
nosili
v
vc. rudý karafiát, na Václavském lásky k
nmu!
prosinci téhož roku trikoloru.
Nkteí pocítili v sob instinkty, kterým se byli Nad bolestmi jednotlivec na okamžik zvítzila
smáli. bolest
rasy.
Tídní
pokraovalo.
Sto tyicet se rozešlo;
šli
útvar se rozpadl.
109
svými cestami. Nahodilý
Trosky ješt trvaly; ne
To
víc než trosky.
byla krátká historie Gertova kopyta. Po stránce
vnjších osud.
Vrátíme
se
do Romanova.
110
Kapitola patnáctá
pedvádí dobrodružství Tuzarovo
za dne
povážliv horkého. Téže verovou
asi
a
doby, kdy Hackenschmid provázel paní Se-
slenu Pavlu na
cest
zpátení
z Birkcn-
waldu, sedl Tuzar v podivné spolenosti.
Opravovala Bylo
práv
se
totiž silnice
vedoucí k Stakovu.
poledne.
Dlníci sedli v
píkop pi svém
skrovném
obd.
Odpoívali.
Tuzar opustil hostinec „Na bahýnku", kde bylo jako po vymení. Nahoe se nudil, dole ješt více. Nedbaje sluneního úpalu, vyšel.
Dv
vci ml pi sob. Láhev koalky a notes. Ml své zámry. Došel až k
dlníkm.
Pozdravil je velmi
srden
a
pisedl k nim do píkopu.
„Na
A
vaše zdraví^ kamarádi!"
vytáhl láhev.
„Pipijte
lým;
si,
pátelé.
Na
vaše zdraví.
ímkoliv, vínem, láskou,
koalkou. Zavdejte
si.
pátelé!"
111
poesií.
Nutno býti opiDokonce teba
Dlníci
—
prvý staík už, dosud však statný, bru-
nátný v oblieji, blovlasý, druhý statný horal, icátník, svalnatý, zaprášený, v vali se
asi
modrých šatech
ty-
—
dí-
na nedviv.
Zrak jejich spoinul na okamžik jen na jeho zjevu. Pak sedli netení. Tuzar nedal se však tak snadno odbýti, nutil a
Konen podlehl blovlasý, osmahlý staík. Zamžoural chytrácky oima, vzal láhev a napil se.
nutil.
„Na
zdraví milostpána."
„Píteli, lépe,
žádný milostpán. Svt, který nemá pán, je pánem, ale ne milostpánem, je
kde každý
mj ideál. Jsem z lidu. Nenáležím tíd vyssava. Jsem proletáem jako vy. Cítím s vámi. Pipijte si." „Pán je pán," zamruel mladší z dlník. „Klamete se, soudruhu. Jsem pro volnost. Svobodu všem! Smrt vykoisovatelm." Dlníci vymnili spolu pohled. Staík
„Tomu my „Zavdejte
si,
soudruhu!
„Bude as pracovat," chu jsa zamraen.
pousmál.
A
pijte,
kolik libo!"
pravil k staíku soudrvih, tro-
Tuzar jako by peslechl íkovi, který statn
„Tžký
se
nerozumíme."
tato slova. Obrátil se k sta-
pil.
život tady, že
ano?"
Staík kývl tžkomysln a sáhl po blýskly.
112
láhvi.
Oi mu
„Tžký Jako pes
se
Druhý „Opiješ
se;
si
Staík pimhouil oi a Zápisník
„A
a nic z toho.
odplivl.
„Jakou máte mzdu," ptal
Bál se
lovk
nech toho."
Vytáhl zápisník a chystal
na.
se
nade."
dlník
z
Nade
tžký.
život,
Tuzarv
njakého
se
Tuzar.
se psáti.
obrátil
se
povzbudil
k druhu mrkaje
nedvru.
patrn
opletáni.
tak onak se platí. Jak dá
Bh. A
musí
mu
se
dkovat za to," pravil opatrn. Obsah láhve mizel a mizel. Tuzar vycítil z odpovdi staíkovy nedvru. Zamrzela ho. „Bojíte se?"
A
schoval zase zápisník.
„Nemáte,
mn
pro
báti.
se
Nejsem udava.
mluviti jako k svému.
Mj
pracoval do úpadu. Jsem z vás
Té
chvíle upravil
si
otec byl "
fakta zvláštním
Mžete
ke
dlníkem a
zpsobem,
který
ho samotného dojímal. Byl ochoten uviti tomuto upravení. Jeho otec nebyl dlníkem, ale bylo možno si tak pedstaviti vci. Tuzar si je pedstavoval a byl tím pohnut.
Dlníci
vycítili
toto
pohnutí,
Nechápali jeho chování, ale
aspo
kterému nerozumli. to, že
nesmýšlí
s
ni-
mi lstiv a obmysln.
„A
je
to psota,
psota zlá," pravil staík.
113
„Za pár
krejcar
se
tu
lovk
de, dokud mže.
A
co
pak?
Chcípni, mrcho!"
Staík zlostn škubl hlavou. Bílý jeho vous dodával ctihodného vzezení. Jeho pohled byl dosud ilý
mu
a jiskrný.
mi zavdat, milostpane. Darmo mluvit. Zmpomže mluvit o tom? K niemu to není. Jsou nyní takové spolky a mluví tam a slibují hory doly; všechno bude celé jinaí, svt na ruby. Žádný pán a žádné dení a všechno se rozdlí a bude
„A
dají
nedá a co
niti se to
jeden
abych
mu
Ale k niemu to není. Jsem už starý lovk, tomu vil. Nikdo nepomže lovku, nikdo
stát.
nedá
sousta. Chcípni,
mrcho, nemžeš-li dlat."
„Stala se tu jednou srážka," pravil Tuzar polotázav.
Staík na okamžik nechápal. .,
Stíleli
jednou do
lidu," pipojil Tuzar.
Staík teprve nyní porozuml.
Zamžoural oima.
„Také
se stalo.
byli mrtví.
Je
tomu už dávno.
Co na -tom? Pohbili
je.
Stíleli.
Nemusili
A nkteí se
už dít.
Bylo dobe. Jiní dostali práci. Nikdo ani necek'. Páni
dobe. Ten, u kterého se to stalo, stal se baronem. Jezdí v koáe, velicí páni pijíždjí k baronu Poprovi. Je to veliká est pro chudáka, vidtij
zstali, páni se mají
|
veliké pány.
Jednoho z tch, co tehda zstali ležet, jsem znal. Byli dobrý kamarád. Nevím, jak do toho pišel. Byl to veselý hoch. Samý zpv a samý smích. A holky, ty] to
114
uml
prohánt. Toho dne jsme
nkoho nco
Ml dv
byl
najdete
jsou ješt na
když pijdete za
dole,
dobrý hoch a dobrý kamarád. Nyní
matuji na
to.
Zapomene
se.
A
se
Chleba
mysliti.
Má
kdo
Ticet
let je
pamatuje,
Di
je chleba.
pan baron.
On
Je hezká, milostpane.
místo.
to
starosti. Jiní lidé.
se
už nepa-
ticet
Jiné
let.
nemá as na
se a chcípni
to
Má
potom.
pane barone!"
úcta, ,,
Ty
dovolí-li
políbí,
Tam
Dcera dlá lehkou holku. fabriku,
Napadlo
ješt.
fabriky, tam, co zastelili tátu.
pane barone. Ruku
úcta,
vidH
dti, jen tak bez knze.
Kluk chodí do
živu.
se
takového?
Rodinu nemáte?"
„A
mám
ert,
ví
A
pancharti.
rodinu,
se starají
nikdy nestaral.
Budu
se
nemám. Jsou doma njací
o sebe!
O
dít pro
n?
mne
nikdo
se také
Chci
nco
mít za
tch pár krejcar. Tlouci
štrk, stále tlouci štrk, po
celý den, za pár krejcar!
A
Co
je
mi do
Staík
Nikdo mi
se rozkikl.
Byl
nejisté.
toho.
„A budu jako pán
„Mjte
oividn se
Oi mu
si
seženou, co potebují. "
nemže porouet svítily.
Pohyby jeho byly
podnapilý.
dít? Pracovat? Nic nebudu dlat
.
.
.
." .
.
rozum, kmote,'' oboil
se
kamarád na nho.
„Sežral jste se a mluvíte do vtru. Musíte ješt pracovat.
A
necht tch vcí." se pi tom hnviv na Tuzara.
Díval ,,
Pkn
jste to nastrojil,
jen co je pravda.
115
Co
si
s
ním
ponu? Nic dlat
nebude. Nic nesnese.
Pro
pije,
když
nic nesnese?"
Vytrhl láhev staíkovi z rukou.
„Abyste
A
se neochlastal
ješt víc!"
jedním douškem vyprázdnil láhev.
„O
jakých spolcích
to mluvil?" ptal se Tuzar.
jste
„Jsou tu njaké organisace?"
„Tam, tam/' ukazoval staík smrem k Birken„A lehnu si jako pán ... a dejte mi sem láhev. Chci se napít. A nebudu dlat. si pojdou hlady dít se nebudu jako pes
—
waldu, nejist se klát.
A
dít
A
.
...
A
si
pijde
.
.
.
nkdo
.
.
.
povím
mu
.
.
..."
zahrozil svou kostnatou pstí.
Slunce hálo plným žárem.
Den
byl jasný; ani mrá-
ek
na nebi. Ospale tžký vzduch polední zmalátoval. Staík se naklonil na mez a poal dímati. Koalka ho zmohla. Druh, vyježený, s posmškem v tvái obrátil se na
Tuzara.
„Do zítka máme
býti hotovi.
pomoci, milostpane, když
Kumr
Nechtli by trochu spí?
i
mám
to do-
dlat sám? Mnoho práce, mnoho práce."
V
Tuzarovi rostlo veliké odhodlání.
„Jsem z proletáské rodiny," odvtil hrd. byl dlníkem. Pomohu vám."
A
sám k sob
otec
polohlasit, aby ukonejšil nevyslovenou
námitku, pravil:
„Musí
Mj
se buditi
revolucionáské pudy."
116
I
Pohlédl na staíka.
Spal pevn.
Vzal nástroj a chystal „Dejte
pozor,
si
a
si
k práci.
se
neutluete nkolik prst. Ta-
kového štrku není teba na
„Bute
kliden, soudruhu,
zdejší cesty." qa.
ira!"
Bylo to ovšem nepíjemné, že tak siln pálilo slunce.
A
ta situace
Tuzarov,
vlastn byla hloupá. Pot
je buditi
Pocítil
„Krom
my-m vlastním po-
duchy!"
Údery znly, štrk vala.
na tvái
sotva zaal.
„Bezduché, strašn bezduché;
voláním
se perlil
se drobil.
v pravé ruce
Únava
ho zmoco-
se
bolest.
toho tlesná práce otupuje."
Vyježený jeho druh díval
se
na
nho
se
sotva zta-
jeným posmškem.
To ješt Nicmén
více
Tuzara
rušilo.
bušil vší silou
do kamene. Jaká nepovolná
hmota!
Láhev prázdná a opuštná stálo
vysoko na nebi.
A
válela se v
píkop. Slunce
Tuzar, všecek zroseny potem
a zervenalý nezvyklou námahou, bušil a
117
bušil.
Kapitola šestnáctá
uvádí nás do pokoje sleny Pavly a naznauje
dávno minulé.
události
V
pokoji sleny Pavly bylo
naveer toho dne dosud
svtlo.
Sedla zadumána a
dívala se utkvlyTn
kus zažloutlého papíru, který Prohlížela
ped
ch\'ílí
ped
ležel
pohledem na ní.
skryté v psacím
staré papíry,
u okna.
stolku
Nebylo
to
romantické vyvolávání starých
lásek.
Ni-
žádné milostné dopisy tam nebyly, nižádné milostné relikvie.
Minulost
dob. Byly
dob;
tam
byla prosta; nebylo v ní vášní
její
dopisy,
letmo
zápisky
tužkou, výtahy poízené
nebo které dalo
ovšem dopisy z dtských ješt poznámky nartané
zachycené;
pi etb:
slovo, které dojalo
se zamysliti.
Celá historie jejího vý-voje a osamní Nejhloubji, opatrn skrytý
rým
se
ležel
onen
šla list,
ped nad
ní.
kte-
zadumala.
Byla to jediná památka po seste. List byl
záhadný a struný.
Pišla za ním smrt; a to
jej
inilo záhadnjším; po-
slední slova nabývají jiného smyslu
118
.
.
.
.,
Nechtj
mnoho
píliš
opakování, opakování
Bu
íci.
s
krásy, chccš-li
žíti.
Život je
ti
nemohu
krásné. Více
není '"
Bohem
To byla ta záhadná slova. Vzpomnla si na celou tu událost. Byla ješt nedosplé, dvanáctileté dít, když Pišla
stalo.
v oblieji všech.
A
I
ji
to
se
chmurného bylo
Cosi
pokoje jak by
jak pozvolna
cítila,
Matka
dom.
školy
ze
zachmuily.
se
zaléhá ten smutek
ji
pivinula k sob.
V
oích
Otec pecházel rozezlen a beze
mla
slzy.
slova.
njakou katastrofu, ale bála se ptáti. Upela oi na matku, jako by chtla vyísti
Cítila
oí, co
z jejích
se stalo.
Matka
vytušila
nmou
otázku.
Sklonila hlavu a políbila její elo.
„Modli
Helenu. Je mrtva.''
se za
Mrt\a, mrtva, znlo býti
Vidla
vše,
Skuten
jako by
Nechápala její
bila
na
si
ji.
ni
to,
Helena
Helena mrtva.
to stalo dnes.
se
Byla
mnohem
starší nežli
mnohem prudší pehánly mraky
a bylo
jí
to vzdáleno.
mocným dojmem.
pohyb vtiskovaly
se
v
Její
její duši.
vosti; jak vítr nestálá.
k
mže
Jak
ona
píliš blízké.
obloze stále se
Nechápala vše jeji
to pochopiti.
byla mrtva. Byla
a proto nebyly
Na
to její hlavou.
mrtva? Nedovedla
119
a
neklidnjší.
a jasná
Nicmén pso-
slova,
její
pohled,
Byla plná pohybli-
Poslední dobou nebyla Helena doma. Byla u píbuzných v Praze, asem dom posílala psaní, struná a suchá. Sestra byla píliš díttem. Zdálo se, že se jí líbil
mnohem
více život v Praze.
podráždná a neklidná. Msto, jeho ruch, jeho
Na venkov
neklid, jeho vír, jeho hluk,
osamlé
to vše se její povaze více blížilo nežli tiché a
veery, dojmy opuštných míst, rozlohy
krajin.
Znova a znova Pavla tla nkolik tch
slov.
událost psobila na ni mnoho. Podrobnosti
Nedozvdla
o nich. Tušila jen
se
bývala
nco
jí
Celá ta unikly.
záhadného a
smutného.
Kdysi ptala
po tom paní Severové.
se
„Neptejte se po Helen," odvtila
„Necht
ji
jí
melancholicky.
spáti; té neklidné duši je tak lépe."
Paní Severová byla dobromyslná; a Pavle že z
oí
Vc
jí
vytryskla slza
pi tch
se zdálo,
slovech.
musila být smutná.
„Nerozumíme obrátivši
mnohému," dodala paní Severová,
ponkud
hlavu.
„A
je
snad lépe, že neroz-
umíme. A nemžeme-li co zmniti, lépe je nemysliti na to. Úlevy to nepinese." Otce se neodvažovala ptáti. Matka umela nedlouho po tom. Poslední její okamžiky byly tžké. Nkteré dtské povahy jsou pístupné v neobyejné míe dojmm. Takováto událost je zarazí. Mají vydšený výraz v oích; a v pohybech nco nesmlého; celá jejich bytost uzave se do nitra. Bojí se každého
120
doteku. Couvají
chými.
Tžko
ped
ním. Stávají se smutnými a
se pátelí; lidé
ti-
neradi se pátelí se smut-
svých bližních. Tvoí si zvláštní svty pro sebe svty samotá a snílk. Takovou stala se Pavla. Žila samotásky zde venku; žila samotásky v Praze, ve spolenosti, vždy uzavena a málo pístupná. Nyní po letech mohla posouditi, jaký byl vliv tchto událostí na její nitro, její život, její vývoj. Zmatek její duše, který zmocnil se jí posledních dn, naladil ji ke vzpomínkám. Opedla se jimi. Cele množství domnnek vyvolal u ní prostý fakt Heleniny
kem
.
.
.
smrti.
Mla
jediné
její psaní.
Ale památku na ni
mla
ješt
jednu. Mezi papíry, které nechala Helena doma, našla
po
—
náhodou ádky, psané neznámou a mužskou rukou. Byly to verše. Ty si poUchovala je ve svém stolku. Byly psány
letech
zdálo se nechala.
—
drobným, nervosním písmem.
Pavla hledala v
vysvtlení.
Nenacházela ho.
Tak znly ony
verše:
Tak pronesla se prý sage femme: Hoch podivn a vztekle kií. Já, nutno íc', už praxi mám. Však dosud neznl Jak odhadnout
hlas tak nií.
smr 121
jeho vloh?
nich
Já vídám jindy zcela jasn.
Má
jist talent tento hoch.
Jen kdybych znala, k
emu
vlastn!
A
pravila tak milá má: Chiméry podivné má v hlav. On hledí v modra neznámá. Je snílek. Ano. Snílek práv! On bude dumat, tesknit, psát!
A
jaký smysl mají
básn?
Prý talent má. Já nevím. Snad. Jen kdybych znala, k emu vlastn!
Smrt zubatá až pijde kdys a
zainí svou
ostrou kosou,
uprosted vty skoní
spis.
oi všech, hle, vlhké rosou! Podivn žil, dí, divn mel. Co znamená to slovo: krásn? íkali: talent k emus ml.
Jsou
Jen kdybych znala, k
emu
vlastn!
Verše byly bez podpisu.
Byly v souvislosti
se
smrtí Heleninou?
A
kdo byl
autorem tch verš? Pavla
se snažila zjistiti
to.
Napadlo
ji,
nejsou-li
n-
kde tištny. Nenašla jich nikde.
Shánla knihy zapadlé 122
a za-
pomcnuté. Shánla asopisy se
z
onch
dob. Ale ani
nikde neobjevily. Nakonec ustala vidouc, že
tam
jest její
snaha marná. Bylo v tom všem tajemství. bylo pouze, že ty verše byly ureny Helen. Pro? Kdy? Za jakých okolností? Kým? Byl patrn njaký vztah mezi tmi verši a Heleni-
Jisto
ným
osudem. Ale jaký byl ten vztah?
hoké vzpomínky.
Pavla nechtla u nikoho vyvolati
Neptala Byl to
píbuzných.
se dále otce ani
patrn smutný bod.
A na jítiti? A upela optn
zrak na struné ádky, záhadné a
lakonické.
„Život je opakování. Opakování není krásné."
A
zvláštní
Hilaria
asociací
jasn v
vystoupila
její mysli.
Jako by
pedstava slyšela
doktora
jeho prudká
a tvrdá slova.
vlastn na
nm?
Ecrasez Tinfáme,
kií
Co
je
drsný ten
hlas.
Savonarola,
který ubíjí renesanci, krásu a hích; krása je neest,
knihy jsou neest; všechno
se upálí!
Hle, jaká krásná
hranice.
Marianno,
siiBcr Volksverderber,
kennst du das Evangelium?
123
Hraky. Nemám asu pro
to.
Je to zloin.
Co máte
tomu? Mluvte, sleno! Hajte, dá-li se co hájiti. Mlíte? To je odsouzení! A ona nemže pronésti slova. Doktor Hilarius mluví
proti
a mluví.
Jeho zrak ji ovládá. Nemže se mu vyhnouti. „Hájíte sobeckou lyriku? Chorobnou romantiku? Virtuosy? Tenoristy? Slabost
charakteru? Moral in-
sanity?"
Doktor Hilarius mluví. Je to
„Zlo
se vrací.
Pro
tak nenávidí
A
jiná slova
„Nechtj
Tak
A
Tu
zazní ostrý smích.
Hackenschmid. Hilarius se vrací!"
Hackenschmid doktora Hilaria?
slyší.
píliš
mnoho
krásy, chceš-li žíti."
zní slova.
doktor Hilarius hledí na
ni.
Jaký je doktor Hilarius? Svtlo ješt hoí u sleny Pavly.
Okna jsou otevena. Vniká sem svží noní vzduch. Noc je krásná. Ticho kolem. Ale
slena Pavla
nemže
až úzko.
124
spáti.
Neklidno
je jí
a
Kapitola sedmnáctá líí setkání bratra a sestry
vzpomíná
;
se
na prosinec a Jana Marii Plojhara.
Ale ješt byl nkdo, kdo nemohl
spáti.
Mladý pan Kopulent pecházel po pokoji. Rozevel knihu. Nemohl ísti. Písmena míhala ped oima. Smysl mu unikal. Chodil už spal
;
tiše,
mu
se
aby nevzbudil doktora Hilaria. Doktor
chodíval vždy
pesn
spát.
Všechno u
nho
bylo
pravidelné. Nelze jinak, má-li se pracovati, íkal. Ne-
pravidelný spánek
vka.
je
—
hlavní
moderního lo-
neestí
Pišla zlá chvíle na mladého Kopulenta.
Celá jeho hokost, celá marnost jeho života vyvela
v takový okamžik. Byly Vše, co bylo, zdálo se
krutých sebeobžalob.
planým,
ne-li
K niemu
Nic neprovede.
kdyby mohl nkoho
zabít.
nemá
Tyrana
.
Hluché a prázdné dny. Prázdnota
Ta
špatným; celý
schopnosti. .
.
ped ním
prázdnota zela jako propast. Stál nad
dol. Nic
dAspo
neplodným. Budoucnost byla nco, co ho
život jeho silo.
to chvíle
mu
.
.
.
nic
.
.
.
stále nic.
125
ní
a v
nm.
a hledl
Pro nic nevzplanout,
ni-
ím
Stále býti stízlivým. Stále
se neopojit.
chladným.
Vyhlédl z okna.
Dvr
byl tichý.
Byla teplá, ervencová noc. Nebe plno hvzd. Lehký
vánek
vál.
tyi
stny
Kopulenta. Dusil
tísnily
se tu.
Musil ven.
Vyšel na dvr.
Chtl
jíti
pl
k lesu; na
cest
se
však zastavil. Pojala
ho úzkost nevysvtlitelná.
Té
chvíle se
les
bál.
Byl to dojem jediného pohledu.
ped ním tmavé, záhadné v noním šeru. Zdálo mu, že ho nco strašného v nich eká. Njaká tra-
Ležely se
gedie duševní, úžasná muka, veliký ds. Stály tak po-
nue; obrysy
jich se dloužily; a les jako
ada strom,
život.
Nebyla
lstivý
a zrádný. Protahoval
to už
vzhledem. Choulil
se
vel, zardousil svou Stanul
se,
by
ml
bytostný
byl to jediný tvor,
mraivý
a nepátelský
potuteln, aby náhle vypadl,
se-
ob.
chvíli, která se
mu
zdála
vnou.
Pak se prudce obrátil. Sel zpt. Otec už spal. Bylo aspo temno v jeho oknech. I správce spal. Doktor Hilarius spal. Paní Severová spala. Jen v oknech jeho sestry bylo svtlo.
A
jeho pojala nepekonatelná touha, býti
bytostí, zbaviti se
s
živoucí
svého naptí a svého neklidu.
nahoru chodbou.
Tiše
šel
Stál
nkolik okamžik pede dvemi sestinými.
Bylo tam ticho.
126
Zaklepal.
Pavla otevela dvee.
Byla udivena a
ponkud
zaražena touto nezvyklou a
pozdní návštvou, které nechápala. Dívala
na svého
se
mlenlivým pohledem. „Picházím trochu pozd, že ano, Pavlo. Ale musím
bratra tázavyTn,
nkoho
Musím
býti
u
tost.
Je mi smutno
.
.
.
.
.
míti
ped
sebou lidskou by-
velmi smutno ... že bych chtl
.
umíti."
Kopulcnt byl velmi bled a chvl
horený
Pavla ho vzala
„Sedni co? Není
si," ti
jemn
pravila
,,Jsi
rozilen. Stalo se
ti
n-
dobe?"
se nestalo," pravil
Nejsem k niemu.
A
nic
smyslu, život všech ho
tedy ješt
žíti?
nemá
Nemám
Nevím
Jsem nula, která
se
síly.
Marné
smyslu.
nemá; a
Vše tu hyne beze smyslu a chránit nelze.
to škublo.
trpce a sklesle. „Nic se ne-
a to je to strašné.
stalo, nic se nestane,
K emu
oi mly
jeho
za ruku.
tiše.
Kolem rt Kopulentových „Nic
A
se.
jakýs lesk.
život
v
logiky.
Nemám
Mj
je to vše.
život
národa rovnž.
Není Prospt
tu
to.
úelu.
nelze,
vlohy. Nic
piítá k njaké
nemá
za-
nemám.
jednotce, a ne-
jsem ješt tak hloupá nula, aby mi to dalo smír. Chtl bych umíti. Vtšinou se to snese; ale asem pijdou šeredné chvíle."
Vzpomínka do ní.
bleskla
pamtí Kopulcntovou
127
:
zabral se
Veer ped
„Bylo to v prosincových bouích.
šením stanného práva. Zmocnila
Zdálo tily.
se,
že
mohu aspo nco
vykonati.
Vojsko postupovalo. Bylo se blýskaly.
mly
nový, jiný ráz.
krev.
Co by
se stalo?
Co by
ran.
slyšeti
jakási
horeka.
Bubny
Šli
racho-
dupot koní. Bo-
íkal jsem se stalo?
si.
Tady
Krev.
je revolver.
Mže
co jiného
vzbuditi tuto línou rasu? Jen krev! Jen krev!
nco
prohlá-
Svtlo jako by krvav hoelo a ulice A to rachocení bubn bouilo mou
dáky
Nkolik
se
mne
Nuže,
uiniti.
jsme ti, Hackenschmid, Tuzar a
Jako na Bavil se
jDejte
posmch znla
slova
já.
Hackenschmidova.
patrn výborn.
mého srdce,' umít pro vlast.' svým posmšným hlasem:
mi
paní
trikoloru,
volal
na
dívku, která šla kolem. ,Jdu
A
recitoval
Já dla k
,Kam
nmu
místo planých vzlyk:
kráíte, o krásný náelníku?'
Pohlédne na
mne
a pak
odvce mi:
,Jdu zemít, dcerko, za oteckou zemi!'
et
,Umíti pro vlast, paní mého srdce/ opakoval. ,Dulce decorum est.' A vpadl z pathetického tónu do banál-
ního
popvku
šantánového:
Dekadenti, co
nám
ti
jsou první,
otrávili svt.
128
!
,Oh,
mám
dojem Vdkc Revoluce. Amazonky v ele A malá v\'prava do Versailles!'
národa, pátelé! ,
Docela píjemná nálada/ pravil Tuzar. ,Skoda, že
Vtší
píliš úzký rámec!
bychom mli! Ale velké Bubny rachotily.
je
Amazonky
Vyšší idea!
idea!
revoluce ne!'
Zástupy couvaly do postranních
Nikdo
ulic.
se
neod-
Nikdo. Nikdo.
vážil.
,Mé dámy
skonena koZde nám nevzkvetou rže. Hle, nevlídn a blíží se sem. Sbohem, pánové.'
odcházejí. Zde, jak se zdá,
medie.
Pojme
policie
tváí
Tak
volal
Šli jsme.
Tam
se
jinam.
Hackenschmid, smje
se
na
Zaboili jsme do postranní
se vytloukala
okna.
Do
noci
celé kolo.
ulice.
znl podivn
cin-
kot skla a zmatené hlasy.
Hackenschmid
se dal
Ti
cihly
do zpvu:
ml
jsem v kapse,
v své kapse cihly Je lidem než
lip je
Bohu do
jen.
házet
oken.
Tesk Skuten,
tabule sypala se do ulice.
Hackenschmid oval
k
se shýbl
Rána
k zemi. Zvedl cos a pokra-
:
Lid v
Ten
v
byla dobrá.
úct chová úct mám 129
zákon. i
já.
! !
Sklenáe
živí
Pánbh
a panna Maria!
1
Tesk Jiná tabule byla zasažena kamenem. Sklo
se sesypalo
práv ped nohy Tuzarovy. Tuzar
se roziloval.
Hackenschmide Jaký Chceš být sebrán pro takovou hloupost? pokoj,
,Dej
!
to
A
má co
smysl?
ti
udlali
nešastníci, které znepokojuješ?'
Hackenschmid
se
Styk ten
nedal vyrušiti.
s c. k.
policií
lidi zostudí.
Kdo
spí, je
vinen pouze,
ne kdo ho probudí.
Tesk Tetí okno bylo roztlueno.
pojme!'
,Dílo je dokonáno, vlast spasena,
Byl jsem poodstoupil zatím nkolik krok. tjší
stran bombardoval
nkdo
jakýs palác.
Na
pro-
Myslím,
Salmv. Naproti od trestního soudu dívala se patrným zájmem hlídka na stráži. Jinak bylo
že to byl
na
to
s
klidno.
Jakés odhodlání vzniklo ve
mn,
náhlý záblesk myš-
lenky, donquijotiáda vlastenecká, jak Hilarius.
130
by ekl
asi
doktor
Snad peci bude možno vzbuditi jsem
tuto línou rasu,
ekl
si.
smrem
Obrátil jsem se
meny, a zvolal jsem
s
k hlouku, jenž házel ka-
nejnmetjším pízvukem,
jehož
jsem byl schopen:
Hunde! Ráudige Hunde!'
jCzechische Obrátili
Hnali
se
ke
se
mn,
upustivše
od
bombardování.
na mne.
Vytáhl jsem revolver, zaujav malebnou
posici.
,Zuruck, ihr czechische Schufte, oder ich schieBe!' zvolal jsem.
A
namíil jsem revolver.
Nebyl nabitý.
Hlouek
zastavil se
Ani jeden
zaražen a váhav.
se neodvážil.
Pouze kámen letl kolem
mé
hlavy.
Byl
zdaleka
hozen.
A
chraplavý- hlas výrostka ozval se na protjší stran
ulice. ,
Pitomec, pitomec'
,
Pitomec, ein groBer pitomec,' volal
posmšn,
paro-
duje tónem. ,Ašanti jdou,' zvolal
Všichni se
Zdaleka bylo
Hlouek ,Co
nkdo
výstražn za hloukem.
obrátili. slyšet klusot. Jízdní policie se blížila.
prchl.
tropíš,'
zvolal
Hackenschmid.
o«
131
,
Mohlo
se to ne-
vyplatiti
.
.'
.
to nebylo
a dodal
trochou opovržení:
s
Pojme.
u nás
Zoufalá bolest
mne
Hackenschmid
vzal
,.
.
.
kdyby
Je nejvyšší as!'
pojala.
mne pod
loktem a odvádl
mne
násilím. skleslý, než abych se vzpíral. Plojhar/ bruel Hackenschmid. ,Vlez Maria Jan nkam do Itálie a dostán tam souchotiny! Nehodí do našeho ovzduší. Co t posedlo?'
Byl jsem píliš
Šel jsem Šli
si
se
neten.
jsme po nábeží.
Musil jsem býti strašn bled. Hackenschmid podíval se
na mne a pravil ,Dej
A
mi
tiše:
revolver.'
hlasit dodal:
jTady se neumírá.' Vzal jsem revolver a hodil dal do prudkého,
jej
do eky. Pak jsem
se
keovitého smíchu a opakoval jsem:
,Ne, tady se neumírá.'
Odvrátil jsem se
V
oích mi
pi
tom.
stály slzy.
uvnit hnus, zoufalý hnus ze všeho — Kopulent ustal ve vypravování a zhluboka si oddechl. Byl vysílen. Pavla hledla na nho beze slova -"
A
soucitným pohledem. Bylo
nco
uklidujícího v tomto
pohledu.
„To
je
pestávce.
ta
píhoda," pokraoval Kopulent po malé
„To mne
dorazilo.
132
A
dnes pišel takový den.
Není
nic,
v co by
se
tohoto bídného života, který
nemohu obtovati
Nemám
mohlo viti.
za nic.
K
nemá
niemu
nic^
smyslu.
A
krom
ani ten
nejsem; ani k
to-
mu. Býval bych tak rád umel. Líná rasa
nevzbudí, líná rasa se nevzruší. Jsme tu
se
niemu, mimo život jaksi! Prokletá kaluž! Hyneme v bahn. To je nejhnusnjší. Pro si aspo nevšichni k
mohu
zvyknouti
na
tu
sprostotu,
sprostým? Ibsen to praví: Lidé
Pro
so-va-ti.
se
je-li
dovedou
nutno
býti
a-kli-ma-ti-
nedovedu já aklimatisovati? Ne, ne-
se
chci!" Klesl unaven.
Pavla pejela lent
mu
rukou elo. Bylo rozpáleno. Kopu-
tžce dýchal.
Stiskla
mu
„Co
tebou poíti, hochu? Schází
s
ruku. ti
klid
a víra
v sebe." „Schází mi trochu sprostoty, abych byl vtil prudce Kopulent.
133
echem,"
od-
Kapitola osmnáctá líí
pán
bloudní
Kopulentovo
;
též jeho
vzpomínky a sentimentálnost.
S tmito
slo\'y
odešel Kopulent.
Vyšel znovu ze dvora. Nešel však šími vraty,
Okamžik
pvodním smrem
smrem
zastavil se
Slyšel hlasy a
Ale pak Šel
po
Kráel protj-
u
nho
váhaje. Bylo dosud svtlo.
se odvrátil. Nevešel.
silnici
k Stakovu.
Naproti rýsovaly se
lesu.
poznával Hackenschmida.
Silnice se nížila; vedla
Vzepjaly
k
k „Bahýnku".
se
v údolí.
urit
protjší svahy hoenické.
nad údolím tak oste,
že
i
nyní daly
se
vy-
tušiti.
V
zamyšlení
šel
Kopulent dol a dol.
Míjel Haurovu prádelnu.
Byl to
pvodn
mlýn,
z
nhož podnikavý
tento
oban
pádelniku. to pouze pádelnika. Voda byla po ruce. Potok tekl údolím. Okolo bylo nco luk. Nyní byla prádelna v rozvalinách. Vyhoela. íkalo
zídil
si
Byla
134
že nebylo to
se,
samo
ml
Tondra
sebou.
dluhy a byl
pojištn.
Bylo tu nyní opuštné místo. Dokonce prý tu šilo.
Nco
mluvilo pro tuto
domnnku
.
.
.
stra-
mohlo aspo
mluviti.
Kopulent
zaslechl
v této smutné
Stalo se toto spáleništ, tyto rumy,
i
Kdo mohl
vzdechy.
jakési
býti
konin? schzkou
strašidel
lásky? Obojí miluje noc.
Kopulent
dále.
šel
zahýbala
Silnice
zde nalevo k Stakovu.
se
Odtud
zase zvolna stoupala.
Pusto bylo cestou. Kopulent nepotkal
U
záhybu
schdnou
nahoe.
lesu
kraji lesa,
Kopulent
Opel Nyní
lovka. píkejší a ne-
polní cestou.
Vedla k
Na
opustil silnici a šel kratší,
nad údolím,
z
nhož práv
vyšel,
pan
se zastavil.
kmen mohutného
o vysoký
se se
už nebál
stromu.
lesa.
les utichl, nezašuml vítr, neslyšeti Žádný pták noní nerozeil vzduch. Nižádná
Bylo zde klidno; hlasu.
bytost lidská.
Mladého Kopulenta
tišil
tento klid.
Cosi velebného bylo v mohutných a ztuhlých kontu-
rách údolí.
hadným
a
A
noc zvyšovala tuto velebnost svým zá-
dumavým
šerem, kterému pozvolna jen
navykaly.
135
oi
A svj
ped
Kopulent jako by
tváí
této noci
vidl celý
život minulý.
Od poátku
jej
Dít chápavé mlé.
dít
druh,
osa-
vzpomínky byly vzpomínky na blouz-
Nejstarší
nivé sny:
vidl.
a ilé, odíznuté od svých
hlavou kmitají divná svtla.
sedí a jeho
Jak podivn zbarvují život! Pepych kolem nho a jakás zmkilost. Uitelé, kteí lichotí: jak geniální dít! Pátelé, kteí lichotí: jak výborný kamarád! Oh, lichDtí všecko. Jen jeden nelichotí: to je sestra Helena. se
trochu
posmchem na
s
„Dátko Naveer
bude sedti; hodné dátko!" vezme ho k oknu. Je letní noc.
otec
vypráví. Jeho
sah jeho
eí
píjemný
stanou; ale snad se
nebudou;
otec
.
fantasii. .
.
mohly
Vci,
které se nestaly a ne-
Svty, které nebyly a
státi.
možná, mohly by
ale
A
hlas zní mile pokojem, a ob-
ukolébává
Je to ovzduší fantasií
Dívá
mladšího bratra.
býti.
Fantasie se budí, za fantasiemi jdou touhy. Jak lehko jsou ukojitelné ony touhy.
zdá;
a jak
To
jest,
jak lehkým se lo
prchavé jsou ony rozkoše.
Není elegantní? Vše se poddává, nebude sedti; celý svt je jeho.
Není hezký?
chce-li.
Ne,
dátko
Paní Severová íkala o tom:
má
„Toto dít
píliš
mnoho
štstí. Vše,
co chce, se
stane."
A
dodala
s
posvátným pízvukem klasického vzd-
lání:
136
"
„Der Ring dcs Polykrates
—
to
je
Schillerova
ta
ballada?"
Paní Severové ku podivu imponoval Schiller ... od jehož dob zhynula poesie. Žel, toto blaho
má
svou zlou stránku.
Vci
pozbývají
ceny, osoby pozbývají ceny. Jak protivné je to lichocení
všeho! síly.
A
jak se podlamuje vše, co
Ochouje
trýzní,
se
nevolné,
prostým. Není
Dívá
se
do
msta
velikého
energie,
civilisované
možno ulice,
víí.
se
mohlo
slábnou
býti
nervy.
není
okolí;
zárodkem Okolí ho
možno
býti
vymaniti. Dusí to a dusí.
msto huí pod To je tedy život.
Snad pece ješt pijde njaká
ním, promenáda
veliká
váše, ne-
smírné opojení. Pijde.
Musí
pijíti.
Teba
hledati,
teba vrhnouti
se
do
víru.
Ale ono nepichází.
A jenom hoká slova zní z minulosti. „Nemohl jsem íci nemiluji vás, a nemohl jsem že miluji. Což já vím?" Kde
A A
je ten listopadový
kde
veer, kdy ekl ta slova?
je ona, jíž byl je pravil?
sarkasticky cituje Kopulent:
,,Zen postavy, jež miloval jsem kdysi
Kdyby
íci,
—
byly tu urité podnty, urité vlohy. Ale ne-
lze je zastaviti.
Tkal. Od pedmtu k pedmtu, od ideje k ideji. Neutkvl nikde, ncsrostl s niím. Semohl utkvti. Nemohl srsti.
137
v
hluku a chaosu mladých
dn
nová
vc
rýsuje se
na obzoru:
ertovo Zachvl ludnjší
kopyto. se
pi
té
vzpomínce. Noc byla
mnohem
zá-
té chvíle.
Tam
se
sešli,
podivná spolenost. Nejrznjší pro-
gramy, nejrznjší temperamenty.
Jaký byl úel Gertova kopyta? ertovo kopyto kácelo modly. Tak Byl to duch kriticismu a
posmchu;
se
ten
pravilo.
posmch
byl
jedovatý.
Bylo
to
mnoho posmch
Všichni se
doby;
kteí
zlé
octli
shrnutých v jeden.
v zakletí podivného toho kouzla
posmchu se jich zmocovalo. Nnkteí z nudy, nkteí z doktríny, n-
opojení
z bolesti,
z módy: všichni podléhali. ertovo kopyto táhlo je k sob. ertovo kopyto útoilo. ertovo kopyto
kteí
valo: nic nezstalo
asem
nedoteno,
se
posmí-
ideje ani lidé.
bolela hlava z tohoto smíchu, který vše uvedl
v pochybnost, co mohlo být štstím.
Opojení vyprchalo, a bylo pak ošklivé ráno vystízlivní.
Kopulent vzpomínal.
ady lidí, kteí se mihlo v ertov kopytu, dv mla svj zvuk, dv fysiognomie vtiskovaly se pamt Kopulentovu. Z
celé
jména v
Ml
pravdu Hackenschmid nebo doktor Hilarius?
138
Byl správný cynický
posmch
prvého? Jeho zuivé
napadání všeho? Jeho nihilismus mravní? Jeho rouhavé poznámky? Jeho smích znl mu v uších, rezavý,
Ozvna
posupný, vytrvalý smích.
zem
mizérie rodné
celé
znla v nm. A ta bída všeho, ta skleslost, to to bylo, zdálo se, pravým živlem Hackenzbahnní schmidovým; poteboval toho všeho jako ryba vody. Cos zálibného bylo v jeho posmchu, jako sebeukojení,
—
jako dostiuinní. Popírání morálky, popírání
ml
ml
Anebo
Kopulent zachvl
Z
idejí,
nedvra
k lidem
—
pravdu Hackenschmid? pravdu ten druhý? jako pod chladným dotekem.
se
Takový chlad na nho chlad jisdo sklepa ... Je to hloubka
bytosti Hilariovy vál
cítíme, vstoupímc-li
.
.
.
.
.
.
tého ovzduší a temnoty.
ml
Doktor Hilarius
svou uritost. Nikdy nebyl na
pochybách. Nikdy neváhal. Nikdy názory,
Ml svou uritou Všechno u nho I
se nezmátl.
vyhranné a pevné. Nebylo možno cestu.
Nebylo možno, aby
z
Vil To
s
ní seŠel.
idejí.
Uinil
lidí.
Zreformovati, obroditi Slyšel
své
byl rozum, stízlivý' a klidný rozum.
jeho fantasie byly rozumové; byly to hry
by abstrakta
Ml
je zviklati.
kazatelský
i
jeho
sebe, okolí, národ, hlas;
svt!
nepipouštl námitek.
v sebe a své poslání. byla jeho
síla.
Nikdy nepropadl pochybovanosti.
139
Nechápal, jak možno
propadnouti. Byl utilitaristou
jí
v mravních otázkách.
Nechápal neesti: vždy
je
vlastn svými následky ne-
pohodlná. Nechápal zloinu:
vždy pináší urité
ne-
píjemnosti.
Nechápal
nic,
co se vymykalo jeho rozumu. Byl osví-
cen.
Potebovala tohoto mladá mysl? Obojí neuspokojovalo. stál nad údolím trochu naklonn. Jako ekal odpov na své úzkostlivé pochyby; mlelivého kraje, jeho vonících luk a sv-
Kopulent
by
z
nho
odpov
žího potoka
.
.
.
mlí
Ale údolí
a mlí.
To
je také
funk-
ce Boha.
Nahoe na šero,
nebi hvzdy.
Kolem
šero.
A
také
uvnit
a to nejzáhadnjší.
Jaký to život, jaké to dny! Vse ušlechtilejší a lepší zabedá, vše krásné hyne. Není tu kultury duch, není
možno
tu jejich ušlechtilost. Jak
Vteiny tžce srdná jako
se vlekly
inkvisitor.
na soudcovském svém nýma, pichlavýma oima. se
stolci
se za dost silného,
také
sil
umíti.
í vinou? Hledá
životem inkvisitor:
a pátrá svýma chlad-
piznati tomu inkvisitoru!
Nepokládá
A nemá
tak?
a každá byla krutá a nemilo-
Nad celým
sedí
Chce
žíti
se vrah!
140
aby
žil!
!
Kopulent sám
se zalekl
tohoto chechtotu, který
pipadal chechtotem satana. Zachvl „Ne, tady
se
Bute
vlasti!
mu
se.
Bu
neumírá.
pozdraveni,
pozdravena moje dobrá spíznní duchové! Hnijme,
synákové, vespolek! Je as. Hyne tu cosi. Jako hyeny ktejdeme za tím puchem. Vám pozdrav, brati, " rýmikoli v hoíte lety, pozdrav vám, o pyšní Kopulent sám se zalekl tohoto chechtotu, který mu pipadal chechtotem satana. Zachvl se.
a
Sklonil hlavu.
Hledá
se
Naptí
ochablo.
vTah!
Jaké to umírání všude! Jaká to stísnnost, jaké to
možno zvíiti toto prostedí mrtvé zátoky, kde Venku je moe; koráby je brázdí a asem ztroskotávají. Zde nic. Zde mlko a hnus. Prosted-
zlo!
Je
hnije voda?
nosti, které vítzí. nosti, jež
vi
mají
Všednosti, které triumfují.
úspch.
Sms
poníženosti
cizin. Olezlé myšlenky, olezlé iny.
s
A
Niem-
nadutostí
to
umírání
všude
Naše heslo ši
je
mén
pyšné
nežli devisa
Paíže, tak
pravil: Fluctuat ac mergitur!
Nedostatek energie, opakoval
Kdo
Hledá
se
Zem
leží,
vrah!
nevinná, klidná. Je
je klidné a vážné; je jasní.
si.
zavinil?
Jsou lidé vinni? Jako by
nebylo viny
zem
vinna? Nebe
nebe vinno? Lidé jsou klidní a
—
141
se
nedlo
nic,
jako by
A pesn
vzato, co se
dje vlastn? Nejsou
to
pe-
ludy jeho rozpálené hlavy? Fantastinost chorého?
Kopulent
stál
nad údolím. Chvl
se
jakoby v ho-
rece. Vteiny vlekly se liknav a tžce a každá byla krutá a nemilosrdná jako inkvisitor
142
Kapitola devatenáctá líí,
co se dalo zatím „Na bahýnku" s
poátku
bhem
tichá se
;
scéna
kapitoly oživí.
„Deset hodin, Tuzare; a pusto."
Hackenschmid vech.
—
„Romanov
opovržliv ušklíbl
se
je prokleté hnízdo.
A
den, paní hostinská.
Dnes
„Všelijak bývá.
Hostinská nedala
byl
tak, zítra
nco
skuten
kdo na koalku, na er. Pak zase bylo
Neudlal
práv znak
z noci
slo-
ješt
pokroku."
onak."
vyrušit ze své lhostejnosti. Šu-
se
kala po lokále, stále
Hostinec
to je
pi tch
kutíc, ale bez chvatu,
Sem tam
pustý.
sklenici piva, ti,
A
ticho.
voln.
stavil se
tyi
n-
lidé za ve-
tak bylo po celý dnešní
den.
Lampa
nestaila na osvtlení celé rozsáhlé sín
.
.
.
Bylo v ní pološero.
„Ve
dne
bhají
Hackenschmid. „Ale
aspo
tu
te
je
Nilson se nehýbe, potvora.
tu
Sndl
kuata," prokleté
pokraoval ticho. Ani
náš celý salám a
má
krásné sny."
Paní
eháková
se blížila
svou kolébavou chzí. Ne-
odpovídala.
143
"
Sedla si u vedlejšího stolu, nasadila veliké brýle a tla „Politiku". „Kde byl dnes Kopulent?" ptal se Tuzar.
„Nevím. Nepišel. „Nevím, státi.
A
Vše tu
Spí.
spí."
neklidný njak."
„Jsi dnes
ím
Mám
to je.
zatím všechno
A
„Všechno.
dojem, že by
nco mlo
se
spí."
nelze probudit," melancholicky dodal
Tuzar. „Pokoušel jsem se dnes buditi revolucionáské
pudy."
Hackenschmid pokril rameny. „Ein jedeš Tierchen,
„Není šího.
Hackenschmide. Je to nco hlubtmi lidmi. Utisky mne pobuují. Nemne uráží. Nežiji jako jednotlivec pouze,
s
spravedlnost
Ale tak
stranou všeho
je to
nuda a mrtvo."
chceš? Chtli jsme zapadlý kout. Není
zapadlý? Je tu pokoj.
Hackenschmid
stále s
„Naprosto stravitelný.
nic.
býti
—
ti
dost
se
pouze do nich. Idyla doktora "
na píklad
„Co máš
Mohl by aspo
se zasmál.
„Jaké idyly! Vžíti Hilaria
jak to zní?"
to plaisir,
Cítím
„Co
víš,
Hilariem?"
Tžko ho
Ale jedné
pouze polykám. Je neosob pec zdá se býti stravitel-
ný."
„Vím,
na
narážíš," odvtil Tuzar.
Od
„Co
káží? Jaký zájem
na tom máš?
tvou pozornost ta
dáma? Pro? Naposledy
144
ti
to
pe-
které chvíle poutá "
Hackenschmid ho perušil. „Neoddávej se píliš odvážným domnnkám. Je
nco
to
docela jiného."
A
po
dodal
chvíli
tišeji:
„Máš ostatn pravdu. Mám nco proti Hilariovi. Co by na tom bylo jinak? Ožení se, bude míti dti, ddice svého vrtáctví. Mohl bych klidn spáti pi tom. Pro nespím klidn? Ale mne ta mašina na ideje roziluje. A co mne moí, je možný úspch tohoto mi
typu, který se
v sebe u
tolik
víry
vit
v sebe."
„To nak
zdá
je,
žíti?"
„U
echy tmito zvíáttchto doktriná bez ducha! A
duše protiví.
z
Ob
ky zalidnné!
nich.
podmínkou
se,
erta,
sebekritiky? ti
je
možno
doktrinái,
je krásná:
que
...
ti
ješt
žíti.
sofistov
Jak bych jinak
žil
idejí!
doktrinái
žije,
sebe?
Že nemám
píliš jasn.
Máme
slovanští!
o lásku, o
—
Všechno dok-
Tolstoj nebyl poplván, neuto-
kesanské život,
Ale
neblahý
ta jejich
své lásky. Tuzare, jediná
va banque! Stále va banque!
jeme. Karta padne
to je
jinak
vím
Ubozí
ve výkalech
vc
ped
ji-
všechno zotroila, všechno zabila
trína. Tolstoj pil se
Jak možno
života.
njak v Že nevidím? Vidím až
temperamcnt. zabila,
nkdo
namítal Tuzar.
já? Myslíš, Tuzare, že
oni,
Uráží mne, mže-Ii
o
vše.
umíti.
tím ješt pevrhnout stl
Karta
Pro
—
Va
—
bana
ži-
ne umíti? Ale
to je
bankrot! Ale ten jejich život.
145
padne
banca
rotta,
Promyšlený, ose-
kaný, pistižený život. Všechno se váží po miligra-
mech:
a
nepehoupnou
se
na
vážky. Fuj, plivám
Tuzare! Nikdy jsem nevážil, nikdy jsem nepoítal
va banque! Ale Všichni s
ti
to,
—
to nenávidí stízlivý doktor Hilarius.
reformátoi. Nesmí
se
hazardovati.
bytostí vlastní, ani se statky národními.
A
Ani
hazardo-
vání bylo peci to jediné krásné, co bylo na život.
Co Co
jsou nejkrásnjší stránky historie? Zoufalý hazard!
nejgeniálnjší bytosti?
jsou
rody.
Ale
Zoufalý hazard pí-
to není sympatie doktora Hilaria.
Chce
rozum, poádek, šablonu, prostednost. Vše, co je nad
prmr, stík!
pistihne
Genius
se
se.
Mravní požadavky, obsáhlý rejpod dohled policejní. Sem,
postaví
psychiatrové! Jsou ješt urité rozdíly sujte!
Uniformujte! Jediný tón, jediná
stádo, jediná humanita.
všechnu váše. Co
je
duch.
Niveli-
teorie,
jediné
Zuniformujte lásku. Vylute
váše doktoru
Hilariovi? Ne-
blahá neest, hodná politování. Znáš jeho teorie pece?
Vypravoval celou noc jednou o svých názorech na
Má pesn
lásku a manželství.
zpsobem
zplodí dít. Jak je
budou jeho vztahy
——
na programu, jakým
bude vychovávati. Jaké
Všechno
rozvážil,
všechno
rozešil, všechno ví.
Znáš mne, Tuzare.
Jsem pustý kumpán. Ale nikdy bych tak život."
Hackenschmid umlkl.
146
nesnížil
Vzpomínka, nemilá patrn, zachmuila ho. Celo bylo plno vrásek.
To
„Pivo, pani hostinská. Sklenice je prázdná.
zloin. Nesnesu
A
ped
vyprázdnil sklenici jedním douškem.
dl Tu-
„Doktrína Hilariova není mi sympatická," zar.
je
sebou prázdné sklenice."
„Je píliš katedrová a mravokámá.
tivné.
jeho evoluce! Jak
On
si
—
on je pro pedstavuje vývoj
Jsem revolucioná
Co
se leká krve.
jej
uspíšiti.
On
bude píštipkovati. To
mi pro-
je
Bda,
evoluci. lidstva?
nás spasí
Nutno
krom
ní?
A
já
od základ. Dansons
la
je celý
Zmna
nesnesu píštipkování.
Obé
jeho program.
carmagnola."
Tuzarv vyrušil paní ehákovou Udiven pohlédla na Tuzara. nestalo, paní mého srdce! Spte dále jako
Vášnivý výkik z její ospalosti.
„Nic
se
blanití rytíi."
Po tch slovech Hackenschmid pokraoval, obrátiv se
k Tuzarovi: „I to by bylo krásné. Ale nebude
se ztrivialisoval
Nesnesli
„Qa
Nevím. Svt
a bojí se krve. Jsme lidé slabých nerv.
bychom
ira,"
to.
gilotiny."
zasyel dobromyslný Tuzar;
ped
jeho zra-
kem mihl
se fantastický obraz: veliká revoluce,
mšácké
krve; osvobozené
prapor. Byl velmi krvežíznivý ve svých snech, takto dobráek, a bylo
ezává
husa.
„Qa
ira,
mu
proudy
miliony; nade vším rudý
a
byl
strašno vidti, jak se pod-
Hackenschmide. Jen až procitne
147
:
Až se zvrátí moc klerikalismu. Až se pote šovinismus národ. Dohodnou-li se národové, bda vyssalid.
vam!" Hackenschmid
se zasmál.
a zstaneš fantastou.
„Jsi fantasta
Pro konen
bys
!" jím nebyl? Je to píjemné sníti Tuzar chtl Hackenschmidovi odpovdti. Ale prá-
v
když otvíral
lidí
ústa, zarazil
hulákajících vkroilo
Bylo tžko rozeznati,
patrn
s
ho
Nkolik
zvláštní úkaz.
velkým
hmotem
do sín.
nebo opilí; kieli jeden víc než
jsou-li spíše rozilení
obé. Gestikulovali
živ
a
druhý. Hostinská procitla a vstala
s
trochu ospalým
\^razem.
Mladík, který kráel v ele hlouku, ozdoben vojenskou epicí, blahopál.
„Tady nás máte,
teto.
Deset dní, deset dní."
Hackenschmid upel na „Psi zatracení,"
nuv sebou na
A
statný
zrudlou
n
zvdavý
vytáhlý,
pohled.
hubený horák, vrh-
lavici.
staec,
tváí
kiel s
vlasem už našedivlým, ale
vzntlivého
typu, opovržlivým
pravil
„Není spravedlnosti na svt."
148
se
hlasem
Kapitola dvacátá líí, jak se stala vražda.
V
íjnu minulého roku mohovitý ezník Babulák
v sousední
vsi,
Doubravicích, poslal svého pomocníka
Bínu do Liberce, aby odtamtud
pi sob nco pes
sto zlatých
Vyšel z Doubravic ráno. Podle
druhých v
šest
pivedl
krávu.
jednch v pt, podle
hodin.
dom
se
propadl, íkali.
A
Bína do Liberce nepišel, krávu nepivedl, nevrátil.
Ml
na zaplacení.
Jako by do
zem
se
tom nco pravdy. Myslilo sCj že s tmi penzi
byl
bylo na
uprchl.
Byl sice
muž jinak. Ale kdo dnes mže viti. íkal prý lidem, že ho zde nic netší a Ameriky. Ovšem bylo podivné, že by byl ken svj majetek
Skuten
za
legram z Brém,
s
že
ádný
pjde do
nevzal všec-
sebou. Ale to uvážil málokdo.
nkolik dní pišel do Doubravic je-li
te-
Antonín Bína píslušníkem obce
Doubravic. Jména byla ne zcela správn psána, ale
patrn vinou
To úpln
telegrafisty.
utvrdilo
ty,
kdož vili v uprchnutí Bí-
novo. Pátralo-li se dosud v okolí, ustalo nyní pátrání
úpln.
149
asn
z jara,
pi
zorávání pole blíže Trojánek, našel
kterýs rolník mrtvolu. Podle
rozmr,
jakož
i
nkoli-
ka drobností na témže míst nalezených, které byly vlastnictvím Bínovým, poznáno, že je to mrtvola Bí-
nova.
Nyní teprv obnoveno usilovnjší pátrání. A tu se že u pomocníka Babulákova, jménem Tondry, který byl zatím Doubravice opustil, nalezeny nkteré stalo,
pedmty,
jež byly
urit
Bínovy.
Tondr zapíral tvrdošíjn dlouhou dobu. Ped pelíením teprve se piznal. A zárove udal, že vraždu spáchal z návodu Konráda, píbuzného Babulákova. Že ekali na Bínu v lese u Trojánek, vdouce, že tudy pjde. Tam že on ho postelil, Konrád dobil. Mrtvolu že nejprve schovali do píkopu a zakryli
hustým píkro vem
v na Dušiky, mu
ze
hbitova
ji
veer
roští.
Po nkolika dnech, práhudba k to-
zahrabali do pole;
hrála.
Na základ údaj Tondrových také Konrád obžalován. Mnoho svdilo proti nmu. Špatná povst z minula. Nápadné jeho chování. Známá jeho neurvalá povaha. Pravdpodobnost, že ani vražda, ani zahrabání mrtvoly nebylo provedeno jedinou osobou.
Rzné
svdecké údaje. Ale Konrádovi podailo se opatiti alibi. A pes rzné usvdující náznaky, pes urité výpovdi Tondrovy, které pi místním ohledání uinil, byl Konrád osvobozen.
Tondr odsouzen k
150
smrti, dostal však milost.
To
pesvdení
nebylo po
—
právem Konrádovu. Lid
i
lidí.
neprávem
— pevn vil
Tondr byl mírné povahy, tvrdilo Kueti neublížil. Byl plachý a
pral.
se.
ve vinu
Nikdy
ne-
se
bázlivý. Byl, po-
mínní lidu, Konrádem sveden. Výpovdím jeho úpln se vilo. Jaký zájem, uvažoval lid, mohl by dle
míti
na tom, aby jmenoval nepravého vinníka? Nikdo
neprokázal, že by
ml
Konrád, soudil u
nho
nic.
záští
ke Konrádovi, ani
Konrád
dvod.
sám. Nebylo
lid,
pouze
byl
Bh
Nenašli
chytejší.
Stril to radji Tondrovi, který
si
to ne-
jakým zpsobem opatepatrn pro všechny pípady už alibi. Pipravil se no pedem. Alibi mu dosvdovali jeho pátelé. ezník
chal, hlupák. Alibi?
Babulák byl jeho
strýc.
ze byl vrchní inženýr
iti
takovému
Nastrojil
Tak
ví,
Mluvil v jeho prospch.
V
Pra-
Babulák jeho strýcem. Jak
v-
alibi?
si
to
dobe, íkalo
soudili všichni
se.
v Doubravicích.
Po celém okolí tak vili.
Zájem o
vc
ncutuchl vynesením rozsudku;
práv
naopak. Stále, jak to bývá, hlásili se noví
dli
nco
proti
svdkové, kteí
Konrádovi. Hovoilo
podrobnostech
— ovšem
milovali soud.
A
se
v-
o pitžujících
po hospodách. Svdkové ne-
soud, zdá
se,
151
nevšímal
si
jich.
Podnikavý jakýs muž jeden z vymírají cích která se
zdomácnla po
váleným
z
Doubravic, vtipná hlava,
písmák celé vsi,
hor, složil o
tom píse,
ba po celém
kraji. Stala
heslem. I školní dti
ji
zpívaly
ped domy
píbuzenstva Babulákova.
Tak znla nežli
ta
píse, vynikající
spíše
svou
básnickými krásami:
„Nedaleko Trojánek je neveliký hájek,
tam ekal na
svoji
ob
istý eznický párek.
Jeden vedle druhého ekali na tetího.
Konrád ,To
pravil k Tonderovi:
je Bína,
cvakni ho!'
Tonder sedí za míží a Konráda vyhlíží. Jestli pak se peci sejdou oba
tito
Je to
raubíi?
te
nemlo
falešný
lid,
peci být, aby Tonder dostal provaz, a Konrád moh' dom jít! to
152
ízností
Nedivte
tomu,
se jen
Konrád dom,
že pišel
neb inženýr ezníkovi
podmazal všecko tomu."
Kam jeho
vrtl
se
pízn
nkdo
z
rodu Babulákova,
tán touto zlidovlou písní. berce.
obsáhlé
z
rozvtvené daleko po horách, tam byl uví-
Konráda vypudila do
Babulák zstával. Byla
Li-
Pvodn
to tvrdá hlava.
písn nevšímal. Domníval se tím odzbrojiti. Marn. ped njakým týdnem se stalo, že byla zábava „Na bahýnku". Pišel tam také Babulák. Když úast-
si
Ale
níci
rozjaíli,
se
myšlenku,
Babulák soudu.
trnáct
zazpívat
nkdo
„Nedaleko
rozilil
zrudl,
se,
z
doubravických na
Trojánek".
Stalo
odešel a udal ten
Zavedeno vyšetování pro všemožné
obsažené
v isté
pipadl
v
poslední
stání
a
úastníci
delikty,
Práv onoho dne
sloze.
odsouzeni na
dní.
153
se.
pípad
sedm
bylo až
i
Kapitola dvacátá prvá
pedvádí souzené
mínní To vrazil,
—
a soudící
rzná
též
o právu.
onen hlouek, který tak hluné do hostince novinu. aby pinesl tuto smutnou pro
byl
n
Zuili všichni.
Vdce hlouku s vojenskou epicí, zamraený, volal: „Pivo, tetko, hodn piva!" A obrácen k Hackenschmidovi a Tuzarovi kiel: „trnáct dní jsem
dostal, páni. Je to spravedlnost?
Pro písniku trnáct dní. Že prý jsem zaal. Že jsem
nave. trnáct dní. A je to peci pravda pro to všechno!" „Všichni to víme," kiel chraplavým hlasem Jeho oi zahoely. .
.
.
Ale já
vím,
Hackenschmid
„Dobí
lidé.
se šklebil
staec.
na Tuzara.
Spravedlnost!
Co
s
ní?
Není
jí
teba."
Ale jeho slova zanikala v hluku. „Dejte pozor," pravila hostinská k
starci.
„Zavrou
vás znovu."
ahoun „A
bouchl
a nás
sklenicí.
zavrou. Zpívat se bude.
154
Po celých Doubra-
bude
vících se
zpívat.
a
Všechny
zavrou. Jednoho po
ves. Na konec nebude mimo Babuláka a jeho celý
druhém, celou
nikoho v Dou-
bravicích
rod.
bude
A
Pak teprve
ticho."
zpíval
nepstným, drsným „Nedivte že pišel
hlasem:
tomu,
se jen
Konrád dom,
neb inženýr ezníkovi
hm hm hm hm hm Vypuštné
místo
tomu."
ahoun
nahrazoval
toto
velmi
srozumitelnou gestikulací.
Hostinská
se
usmála.
Ml
„Vidíš, co z toho máš.
„Svdci na
to jsou,"
A
to tak zpívat
vpadl staec.
boží, teba by muedníci, a pravda
na svtlo Byli
jsi
se celý
svt
zvítzila.
hned!"
„A pravda musí stavl.
proti ní
Pravda
je
pravda.
neustaneme."
Sektáská zarytost mluvila tradice
jakás
dlouhého
odporu. Obrátil
se
z
jeho pohledu. Staletá
vzdorování,
nepekonaného
na Hackenschmida.
„Pan doktor z Prahy tomu rozumí. Pan doktor se nás ujme. Nechceme to zadarmo. Zaplatíme to. Všechny útraty zaplatíme. Vzali jsme to za svou vc a nepovolíme.
A
všechno obstaráme. Peníze sebereme
(a zamyslil se okamžik, jakou
by
cifru udal),
zlatých sebereme po Doubravicích. Je v
Neupustíme od toho. Pravda
155
je
pravda."
i
ticet
tom naše est.
Ostatní shrnuli se k Hackenschmidovi.
druhého
volal,
vysvtloval,
Jeden pes
pesvdoval.
„Pro nevzal Babulák psa, když hledali Bínu?" „Pro se nestarali o to, odkud pišel ten telegram?" „Pro Babulák nejprve íkal, že Bína odešel v pt a
potom v
„Pro
šest?"
nevolali k soudu hajnou, co
Konráda vidla
utíkat ke dráze?"
„Pro ní-li
byl tehda na
Dušiky
zde tak vyjevený? Ne-
pravda, matko?"
V
obecném hluku mizela souvislost. Hackenschmiznl v uších chaos otázek a tvrzení chaos, který ohlušoval. Hackenschmid nesnažil se ani dostati se k slovu. Sedl trpliv se založenýma rukama.
—
dovi
„Zostudil nás na dlouhá léta."
„Kdekdo se smje: to u vás cvakají lidi?" „Konrád je vším vinen. A práv jeho pustili." Svedl ho, lump." „Tondr nebyl zlý lovk.
—
práv tak lump, že se dal svést," pravila urit a píke. „Dobe se mu stalo!" pro pustili toho druhého? Je to právo, pane
„Byl
hostinská
„Ale
doktore?"
„Co
je
mžitého
právo?" tázal
utišení.
se
Hackenschmid, využiv oka-
„Bylo vcí soudu rozhodovati;
soud
rozhodl, rozsudek byl vynesen a stal se pravoplatným.
To
vše jste
zetel.
vdli díve; rozsudek nebral se nco podstatného,
Nenajde-li
známo tehdy soudu, nová
jakás
156
okolnost,
však na to
co
nebylo
nový,
ne-
známý dkaz,
konc
dlati
nelze
na tom,
A
nic.
co
záleží
konec
Konrád v kriminále nebo ne?
je-li
Jaký zájem máte na tom? Jaký prospch?" Starý
zmil zamraen
zachmuil a
se
Hacken-
schmida.
„Oko
zub za zub. Spravedlnost musí být
za oko,
na svt."
„Pro?"
ptal se
Usená
a
Hackenschmid. provokativní poznámka úinko-
trochu
vala.
Starý
se
„Je také
nich," pravil ukazuje na Hackenschmida.
„Všichni spolu
Pro? Co
ml
pobouen k svým spoleníkm.
obrátil z
všichni táhnou za jeden provaz.
drží,
je spravedlnost?
Což Konrád! Klika
eho
Není pro pána. Tondr neje zákon pro takového.
nikoho pro sebe. Dobrý
být spravedlnost na
Hackenschmid „Naposled nikoho.
se
najde,
svt? Pro,
—
Pro by
ptá se pán."
Babulák,
ani Konráda.
Co
je
ote! Neznám mi po nich? Pro
svou osobu pustil bych každého, býti soudcem. bží. Zloin
je
nejsem soudcem Ztrnule díval
Od
musila
se zasmál.
mne podmazal
Tondru
paragraf zkroutí.
Ruka ruku myje.
jsou páni?
mén
—
se
nudný
nežli ctnost.
všelijaké lapalie
staík na
tomu
A
si
Ale bohužel brání."
nho.
—
Tomu „Takové tedy to je. máme knihy a uenost panskou. koalku, matko; pjdeme." 157
my
nerozumli. Ne-
— Dejte nám na cestu
A
povstav, pistoupil blíže k Hackenschmidovi, který
stále se usmíval.
„Zabil se zabil,
má
Co by
lovk," pokraoval potom. „Ten, kdo ho by neml mrtvý pokoje. aby lidé se mohli zabíjet? Aby druhý ne? Nedopustíme to. Tu
býti potrestán, jinak
to bylo za právo,
jeden by^trestán,
uenost neznáme my z Doubravic." Zachechtal se posupn.
máme.
„Pochválit ješt to
prove. Byl
pkný
to
ml
a možná, že mrtvý
nco
za své namáhání
Zabil
hochu, hezky
jsi,
ml
kus. Ale
jsi
s
jsi
tím práci,
pi sob. Tady máš na pilepšenou!"
toho málo
—
Hackenschmid lhostejn kývl. „Hoden jest dlník mzdy své, praví písmo." Staík ustrnul ješt více. Zrak jeho jako by probodával Hackenschmida.
Hluk a šum
utichl.
Pozornost v^ech
se
nmu.
soustedila k
Byl všecek rudý a chv^l ruku, jako by chtl odstriti
se
rozilením.
nco
od
Vztahoval
sebe, co
mu
bylo
nepíjemné.
„Za mé doby
se
tak neuilo,"
dl
potom. „Dje-li
pkný poádek na svt. Co je na svt, není-li spravedlnosti? A co tu máme my, kteí se lopotíme a deme? Celý život jediná lopota. Nakonec pijde nkdo a ekne: Del jsi se. K emu se tak nyní, je to
vlastn? Zabít roste,
—
a všechno
se
nezabít,
kdo by
zapomene. Tak
158
trestal?
Tráva vy-
— onak —
všelijak
to
mže
kohoutek
Je to
být.
—
hraka
a
my
A
dali se
se
mže
a všechno je
tak nemyslíme, hoši? Právo je právo,
je držíme.
kriminál.
A
my
Stiskne se
na svt; dávno už
je
mrtvý pekážel v cest. Užívat dobré. Ale
nkoho.
zabít
Více místa
bác.
Kdyby
tisíc
soudv
nepovolíme. Zpívat
se
odsoudilo.
Radji
bude."
do zpvoi.
Hackenschmid
se
usmíval lehce jako po celý ten
výjev.
Avšak uprosted slohy
Na chodb
byli
vyrušeni.
ozvaly se kroky.
Kdosi prudce otevel dvee
domu
a pirazil je za
sebou.
Naptí
polevilo.
Zraky odvrátily
dveím. Byl to mladý pan Kopulent.
159
se
od staíka ke
"
Kapitola dvacátá druhá líí rozpor dvou
svtv.
Kopulent stanul ve dveích.
neobyejn
Byl se
rozrušen.
Nepirozená
erve
rozlila
jeho tváemi. Jeho pohyby byly nervosní. Chvílemi
vypukával v náhlý, hysterický smích. Chtl
podobn
zdáti
Smutný
rozjaeným.
se
pravdkterý
to pokus,
selhával.
Namíil ke svým kamarádm, rozpoznav
nen
„Nepjdeme kopyta ská.
je
ko-
v hustých oblacích koue. se
dnes
uhájí. Píti,
A pro
jste
dom, hodn
že
ne?
píti.
Povst ertova
Pivo, paní hostin-
pestali zpívat, hoši? Zpívejte dále."
A
zaal prvý: „Nedaleko Trojánek Ale nikdo ho nenásledoval. Nastala
—
chvíle upjatého
ticha.
„Prokletá žíze," perušil ská.
—
O em dati
jste
\'rahy
se.
„Umru
jí,
paní hostin-
Nezmohu to, pátelé, sám. mluvili práv? Pokraujme v debat. Hlepráv jsem pipadl na to. že nutno
Proklaté
ticho.
—
hledati vrahy. Byl spáchán zlý in. Všichni to cítíme.
160
Hledejme tedy vraha. Jsme pro nadchne pro ni. Nutno jen uknout, lehce uknout! Národové jsou kulturní. Národové mají útlá svdomí. Slyší trá\ax rst, by asem hrom neslyšely. Kriminální pípady tší se zájmu. Je to zájem o ctnost nebo o hích? Rubrika ze soudní sín pokvete. Ta píseií, kterou jste pli, je Napravit
jej
teba.
spravedlnost. Celá spolenost se
vskutku krásná. Je v ní poesie. Je v ní život. Starozákonní duch. nás všech je právní pud. Hle, tažení
V
Celým svtem lze pohnouti, víme-li pevn. Jak je krásné, býti bojovníkem neho. Ale až najdeme vraha!" „Bží o to," odpovídal Hackenschmid, tváe se pojednou vážn, „jaké máme právo trestati lidi. Nechádreyfusardv.
pal
nikdy
jsem
Byly vymyšleny
toho práva.
jedna krásnjší než druhá, teorie absolutní, smíšené
—
cskamotáže. záleží.
pamatuj i-li
Možno
uhájeno.
se
dobe;
vybrati
si
Konen
se
z
a vše vysvtleno a
tch
Mají ráz
teorií.
však praktikují.
Na
Život je otázka moci a spravedlnost
quisque tantum juris habet, Trestání je
fakt,
quantum
více ne-
též.
Unus
potentia válet.
není právo. Pijme,
ale
teorie,
relativní,
pátelé!
A
žije síla!"
Kopulent piukl
„Na te-H,
nepipíti
podivným úšklebkem.
A pro
násilí
nepipíti? Chce-
tedy krev. Chcete-li, humanitu. Chcete-li, spra-
vedlnost. Chcete-li,
co se
s
síle?
vám
líbí.
laissez
Starý,
faire.
Tupost,
energie
—
nový zákon. Oko za oko, nebo 161
budeš milovati svého bližního. Morálka
Co
vám
se
nco
Ale k ertu,
libí!
i
plavá
uritého
už.
bestie.
Pote-
nco uritého. Kolem nás bylo už píliš mnoho možností. Vezmte nám tyto píliš etné možnosti. bujeme
se nám, pestane nás tlait dotrná mra navku. Pro bylo nám dáno žíti v tak pechodné dob? Konen njakou nutnost!"
Uleví šeho
Tuzar sebou
škubl.
„To všechno mají
as
mšáctva, tch, kteí
jsou problémy
sami. Jsou to plody nudy,
týrati se
tragedie!
Máš zbytený as, To je ta mra, která
mnohem
horší zla, jako
neinnosti.
Kopulente,
t
tlaí.
by nebyly tu
sladké
to je celá
Jako by nebyla tídy udu-
celé
pané a zdolané. Celé tídy, které žádají o slovo a jsou
umlovány, Deset
a
chleba
žádají
nahoe nemá pro
tisíc
mrou v
které
filosofují,
masách,
jsou
pokud
nutnosti.
plují mysl hoejších
n
to
a
nedostávají
as;
práv
tisíc.
Tam
jde.
Jemnjší
deseti
ho.
ty se baví svou dole,
otázky však na-
Sofismata je zamst-
návají. Ti dole hynou, že nemají dost co
jíst;
ti
na-
hoe, že mli píliš mnoho. A nemožno se ani horšiti na vás; mjte si své vrtochy a nervosity. Vše má svou
píinu disté
a úel. Jsou
konen asem
nutní encyklope-
a jejich duchaplné systémy a floskule.
nutný posmšky Voltairovy. Vše
má
své
A
místo.
jsou
Vy
pipravujete revoluci, a ona pijde."
Kopulent ozval
„Kdyby už
se
pišla,
vášniv: ta
tvoje
162
revoluce.
Kdyby! Ale
ona nepijde. Prokletá pechodní doba; Nic nelze uiniti, o nic vede ke zkáze; hni
prý
se
vede naše logika?
klatá
pechodní doba!"
„To
a zašlápneš. Ale
tedy šlapati.
K
to vše? Pro-
koncm
jakým
Systémy
vše je slabost.
Každý máme
sklonnost
jsou mani-
filosofické
Naše vady
festací našich chorob.
ctnost.
podepíti! Každý náš krok
se
se
Kam
se
povýší v nich na
k tomu.
Nedejme
se
— to co zbývá. Na klopit hlavu? Nco kolem Bábel, zaime dje — passons! — A
zlomiti se
nco
vidíme pouze nabubelá bicha. Prokletý Bábel!
rodí:
jediné,
se
je-li
Co mžeme
podle toho.
Všechny naše bo-
initi více?
pocházejí z toho, že jdeme za sebou a že pouštíme
lesti
k sob. Daleko ode všech, daleko ode všeho, koví
mli bychom
býti.
Co
nás
mže
—
sví
co
raniti,
la-
mže
nás ponížiti? Je to všechno pouhý materiál pro náš smích.
Máme
ostatním? tož
své
poteby, své touhy. Co
Nebudeme
va banque.
Va banque
bez ohledu na okolí
— va
— bez ohled na
Co
je vaše
je jakkoliv bídný.
práce?
Co
co bude nebo
pro
to,
má
volný
Je-li
a
Nemáme práv
prbh!
Tuzare?
—
organismus chorobný,
cítí
potebu
—
spasit ty
163
Není
druhé?
to
býti
krom
nic
reformovat? roziluješ
se
A
vše
udrží se
to.
nás?
Lámat
zahyne.
tím, co se stane se spoleností?
každý
K emu
Pro co nebude nkdy po Je-li nco zdrávo, chceš,
asa,
dsledky,
banque! Vyžít život
spasen podle svého zpsobu.
toho života,
nám po
je
smlouvati. Hrajeme-li už, u
si
smšné,
Neml
že
hlavu
u nás
by trochu
více
pée vnovat svým zájmm
pod
teoriemi,
vlastním? Zakrníte
povleete svou kouli galejníka, a které-
hos dne pijde okamžik, kdy nelze
Pelud
vléci tuto kouli.
Uprosted
ei
stal se
zarazil
jíti
tžkým
Hackenschmid
se
už
dále, nelze " ;
chmura
peletla jeho elo, a bylo pozorovat lehké zachvní. Byl to však pouze okamžik.
„Slavnostn mluvíš, Hackenschmide," Kopulent
opt
nostn
musím
já hrát tvou úlohu. Jak zní
vzrušující
hymnus, hymnus eských
mluvíš, a tak
tvá
píse,
tvj
duší
dobe
smýšlejících?
zdá
se
zasmál nepíjemným, chorobným smíchem. „Slav-
se,
jak bych
se živoí,
hyne.
kurníku.
A
jej
Z
žije
—
slyšel.
,Nejsem pítel smutnosti';
Z
celého našeho kraje, kde
našich myšlenek, které
máme
eský kurník! Nejsem pítel
v tomto
smutnosti!
Ergo bibamus, Hackenschmide! Tuzare, ukni, nebo také ty nejsi pítel smutnosti.
mohlo teli
pošpime
žíti,
se
smutnosti a nevyruší nás trochu špíny.
možno
žíti,
ba na konec
Zapjme hymnus dobe chu
Vysmjme
naši v
A
prázdná!
Hluná
dobách je
všemu, co
všechno, co bylo isté, nejsme
se
nám mže
smýšlejících
I
pá-
v špín
státi nezbytností.
eských
zlých. Paní hostinská
duší,
út-
— sklenice
je
teba pipíti!"
spolenost doubravických byla utichla. Ustou-
pili
do pozadí. Píchod Kopulentv
mu
jiný
smr. Mli
jakousi úctu
je zarazil a dal vše-
ped synem
majitele
panství. Celá ta diskuse v jejich pítomnosti byla jim
ním nesrozumitelným.
Cítili
164
nco
nepirozeného v
ce-
lém chování Kopulentov:
e
sledoval
utkvla u
to bylo také vše. Jediný,
slov
Jeho výraz byl pracoval tžce
mluvích; visel takoka na jejich rtech. stále zamraenjší pi tom. Jeho mozek
Nehnuta debatou pecházela hostinská Zvykla
mnohem pohnutjší
na
si
kdy už iny nastupovaly místo snu,
s
oima pivenýma,
okamžikem doopravdy
Mla
strany, z
síní
zívajíc.
hmotnjší
výjevy,
Chodila jako ve
slov.
jako by se chystala každým
pozd. Cekala.
usnouti. Bylo už
imelic. Nepicházel dlouho,
urit pijde
pijde,
a
na ruku jakéhosi Rydla, vdovce
totiž
kdo
napjat, byl staec. Celá jeho pozornost
— Odešla
z
protjší
a íkal, že veer
naepovati piva a šou-
ravý'm krokem vracela se ke stolu.
Ale
práv, když Kopulent sahal po
sklenici rukou,
která znateln se chvla, povstal staec.
„Pojme,
pjdeme.
hoši,
Slyšeli
jsme
pkné
vci.
Jsme píliš sprostí na n. A nerozumíme tomu dobe. Jenom tomu jsem rozuml, že se mže dlat to, ale snad ono a zkrátka, že každý udlá nejlíp, když dlá, i
co
mu
libo,
na sebe jak
chce.
platí:
když neohlíží
hledí.
To
Tak platí
každý, jak
tedy musíme, nás nál.
Pro
se
na nic v celém svt, pouze
se to asi
po sprostu ekne: každý,
ovšem pouze pro pány. Pro nás
musí. Jiný trestají.
lovk,
jiný
zákon.
My
Pro nás jsou soudy a krimi-
nás trestají? Mají právo v moci. Je to v po-
ádku; nebo vrchnost jo od Boha. Ale zabíti není nesprávné, jak íká pán. Všechno se mže, co kdo chce. 165
Jen
proti tomu,
kdo vystoupí
ten,
aby
— druhému onak, jen ten
milo
se
nomu
tak
soud
pihlédne a nalezne vinným. Mají na
knihy,
tam každý
taková
je spravedlnost.
mže,
vzpomene, že
dobe, ví,
že
eho
na
by
najde, co hledá.
Ale což
co chce?
to nemyslí.
se domyslili.
Na
A
právo
je-li
uili, mladí
až
budete
rostou
to
si
to
je
tlusté
právo a
také ten
chudý
nemyslí páni, a
Bylo by to nepohodlné, a kdo
Nic ve
pa; špatn ho uili za mladých
moudejší doby.
Takové
jestliže
jed-
Slavný
je trestný.
zlé let.
nyní nevím,
od sprostého chla-
Spatn
je-li
uili, pišly
Pánbh
ili nic,
vbec je a co není. Spatn nás i budou mnohem chytejší! Všimnte si jich, ne, a co
asu.
mít
smrem
Tam
dole
si
k Birkenwaldu, lidé
chytejšími; také
ti
všimnte: chytejší se stávají
chudí pochopí, že každý
mže
mnohem
mže d-
jenom zlodj neale jenom opatrn, aby na to nikdo nepišel. Mladí tomu už lépe rozumjí, lépe je uí; a stále lépe bude na svt, jen až všichni se umoudí! Ale já zstanu ve své hlouposti. Po mém sprostém rozumu mže býti jen jedna pravda a lat,
co chce. Že
smí
platí
dát
se
chytnout.
pro všechny
Že
krást, že se
se
mže
stejn. Povídal
zabíjet,
kdysi
—
tak uili
—
mne, hlupáka veliký pán za starých dob: co je pravda? Jmenoval se Pilát, íkali mi, a tak se to te v evangeliu. Pan doktor íká taky tak: co je pravda? Nu, on jí nepotebuje asi. Pravda je jen pro nás chudé.
Pan doktor íká: hoden dlník mzdy své a smje se tomu. Pro by se nesmál? Evangelium je jen pro
166
mžeme-li uinit
smích, je
A
už pozd.
A
dou.
co chceme. Pojte, hoši,
vše,
zpívat se bude!
bál bych
na míst
se,
A pravda zstane pravpán doktorov, mzdy,
bych byl hoden. Pan doktor se nebojí, a to je pkné. Nic ve zlé, páni, jsem sprostý lovk a špatn mne uili." Staík povstal, pokorn se klan. Pistoupil ke Kokteré
také
—
pulentovi.
„Pana
otce
uit? Nemluví
taky špatn uili, tak.
— Je
i
nás nechtl
—
dobrý pán
to
po-
ale neuili
ho dobe. Abychom litovali, že jsme se narodili tak brzy, celý svt se brzy pevrátí škoda, že se toho už my sotva dokáme. Nic ve zlé. A sbohem, matko!" ;
—
Za ním
Šel.
Notn
byli
si
ostatní z Doubravic. Potáceli se trochu.
pihnuli, a nebyla
stávka na cest z msta. Kolísav
Podivné ticho nastalo v hluku.
mu
— Kopulent
položil
síni,
to šli
ped
prvá jejich za-
do
noci.
chvílí
ješt plné
horkou hlavu na stl. Bylo
k smrti smutno. Po jeho záchvatu nastala reakce a
pinesla ochabnutí. Tuzar vytáhl zápisník a psal
si
ja-
poznámky pod rubriku „Právo v pojetí lidu". Hackenschmid sedl, škleb se jako satyr; ale ten pošklebck nenalézal ozvny u pítomných.
kés
Hlasy odcházejících a jejich kroky doznívaly. Vte-
iny
se
trapn
Náhle
do
stráži dlící.
vtí
vlekly.
tohoto
ticha
Ale nebylo
zaštkal Nilson, venku
to nevraživé
cizího vetelce, štkání, jež tak
167
štkání
na
psa, který
asto rušiv pro-
nikávalo
Bylo
to
noním
tichem v stráni tohoto horského
znamení, že picházel
Matka
zátiší.
pátelské jakés zaštkání, radostný pozdrav,
se
nkdo
známý.
probrala ze své dímoty, v niž
valo ticho po svtnici, protela které ležely
si
ji
ukolébá-
zrak a nasadila brejle,
nad íslem novin.
„To bude Rýdl." Kroky zel
v
se blížily
k domu.
Nkdo
pedsí pádným, vojenským
Kopulent sebou
škubl,
bral za kliku a vchá-
krokem.
probuzen ze svého otuplého
snní.
Matka eháková Byl to
skuten
se
neklamala.
Rýdl.
I
168
Kapitola dvacátá tetí
pedvádí Rydla, vzdálený jakýs hlas a odchod do temnot noních.
Rýdl
hmotn
vešel
do svtnice.
Byla to stará vojna. Byl v
Itálii,
ve Šlesviku, u Hradce.
vidl mnoho
šel,
dosud pi
Vlas
síle.
Bylo
lidí.
mu
vous jeho byl
i
Kus svta
ptašedesát
pro-
Byl však
let.
nco málo
prošedi-
vlý, jeho držení dosud pímé. Léta ho dosud neudolala.
Vysoká postava,
zarostlý obliej, mrštné
pohyby,
ilý pohled, vše inilo vzezení jeho mladším. Šedesát
mu
by
mnoho
nebylo
„Poslušn
„Pkn
se hlásím,
lidí
hádalo.
paní hostinská, tady jsem."
podívejte se na hodiny?
tu jste;
Kde
jste
sedl?" „No, zdržel jsem
se.
Cesta je dlouhá.
Pro
se nesta-
na minutku? Jde se tak zdlouhav od nás. A zastavím se na minutku a pijde ten a pijde onen. Hovoí viti
se,
e
sejdou. nesluší,
je
v proudu a uplyne as. Staí kamarádi
Mže
se
ncní-li
prospaný
je
as
pak
stále
mrkat na hodiny? To
pravda, pane ztracený, a
doktore?
mže-li
169
se
A
as dobe
ostatn
posedt,
se
se ani
je.
A
žíze
hasit
také dobe. Jak byste pochodila,
je
kmotra, kdyby lidé u vás neposedli?
ješt vzhru. Potkal jsem hochy Enler byl také co
divit.
pkná
nho
s
A
divn rozbruený. Není
se
nimi
dopadlo. Pro písniku!
A
Nekale to
s
hostinská jste! Hosta nepohostíte, sklenici
e
sem, soudek
Nyní
to už
tam.
Rýdl?
Ped
tváí
mu
Sedli jsme
Hraka
mlada? Kde
tyiceti bylo jinak!
mi tedy nedáte pivo?" Rýdl byl zejm podnapilý. Hostinská
lip.
—
tak nejde. Léta lezou na nás.
byste se netoila, kmotra, jako za
tajit;
ped
nepostavíte."
a popíjeli, soudek
starý
starý
nimi. Byl
„Bodej, málo jste ješt pil." „Nemnoho. Za to nestojí. Bývalo byla.
páni jsou také
z Doubravic;
Vdl
hrál tverácký
mrzut
šla
asy
bží.
to
Taky je ten
A
vy
to a nesnažil se to
úsmv.
pro pivo.
Rýdl vrel ješt cosi. „Pkná vc, trnáct dní pro takového lumpa. Odvolal bych
nic za nic. se.
Do
Sedt pro
nejvyšší instance
odvolal!"
Nikdo však neodpovídal. Ticho, perušené píchodem Rýdlovým, nastalo znovu. I Rýdl se octl pod jeho mocí. Tichl pozvolna a umlkal.
Náhle pohodil Hackenschmid hlavou.
„istá spolenost, sedíme tu jako duchové. Od jaké doby je ertovo kopyto tak rozespalé? Vzbume se
170
z
mrákot. Tuzare, nespi nad sv\'m zápisníkem, Kopuze
lente, procitni
dávno, co jsi
jsi
své
mravní kocoviny! Jak
tomu
je
pronášel hrdá a vznešená slova, co chtl
pt hymnus
vznícených srdcí! Vzpamatuj
vra
se,
—
me-
zanám! Povinností naší je smích; tracenou povinností, jak by ekl dr. Rieger pro ta ztrnulost? Což není už nieho v nás? Vzpomeme si na krásné dny minulosti! Vzpomeme si, ote Rydle! Na chvíle rozkošné a rozpustilé! Na smích, jak znl ped lety! Ani to nás neprobudí? Bda, stáváme se kapucíny; melancholie z nás tee jako voda z šos vodníkových. Voda, kterou jsme nenávidli, my, ." staí námoníci
lancholický spái;
.
se
—
.
„Kteí milovali rum a prodaj ných holek lásku," bruel Tuzar. „Certovská historie; je to píliš moralismu. Stává se nebezpeným žíti po Cechách. A je tžko, býti
doopravdy veselým.
morálky
mohou
Farizejství kvete.
pikrýti
vše.
Morálky;
My, kteí jsme
ty
to vše
as
renese neasovými. Ruiny z Temperament, trochu temperamentu! Není to komedie? Nejprve se slaví prvý kvten. Pak se slaví po druhé, po tetí, po sté. Milion prvých kvtn se bude slavit. Psa by to nebavilo, to opakování je hnusné. Není zde živý píklad? Hle, Kopulcnt. Nejsi ve své
nenávidli, stáváme sance.
kži; stává
se z tebe
plativý patron, ozdoba mravo-
kárných povídek. Promluvím k tob slovy Kristovými, zatvrzelý
bohatce: vezmi
Odlož své kapitály.
kíž svj
A pjdeme 171
mne! kupedu! Tvé
a následuj
dále,
"
mry t jenom
"
mezi
opustí, jdi
a
lid
tohle ne. Ale to jsou
bu
jeho.
bemena
Rvi
bohatce
se,
per,
evan-
z
A to je útcha nám chudým. Myslil jsem, že osvžíme tady venku, že zmna vzduchu nás vzkísí, Nevypadá to tak, že, Hackenschmide zachytit momentní fotografií tuto scénu! Trochu ohn, k asu! Trochu pohybu! Hni se, plativý patrone; i tvá veselost psobí tak, jako kdybychom vidli kostlivce o plgelia.
;
noci na
hbitov
zpívat kuplet."
Kopulent, ochablý, vzpružil
se
ponkud pi
slovech
Tuzarových.
„Není
to špatná myšlenka," pravil
„Co?"
ptal se Tuzar.
„Myšlenka?
v zamyšlení.
— Nevím o žádné
myšlence, už dávno ne."
„Na hbitov. Nu, nemusí Hackenschmid
to býti
zrovna hbitov."
Tuzar upeli tázavý pohled na Ko-
i
pulenta.
„Chtl jsem íci
—
-
„Ano. — A bohužel
se
—
peci o Bínovi o tom také zpívalo, zní mi
Mluvilo
se tu
to
ješt nyní v uších."
„Což stala? Je
kdybychom
pkná
ohledali
místo,
noc, nejkrásnjší
kde
chvíle
se
vražda
návštv Co se ku-
k
Bude to jist zajímavé a náladové. týe „Návrh zasluhuje uvážení. Hlásí se nkdo k slovu?" „Já," pravil Tuzar. „Taková noní procházka mohla
takové.
pletu
by sebe
—
píjemná. A také snad píjemné, nechat na psobit hrzu."
býti
172
"
,,Hú, hú, hú," ozýval se
Hackenschmid.
„Neznáme
terén,"
aspo
„Natolik
—
tuším,
však,
abychom
ne,
se
pokraoval Tuzar.
v noci vyznali v cest.
Ne pouze krávy jsou potm erné." To slovo vyrušilo Rydla, který' byl naslouchal
bez
zájmu. „Pejí-li
jsem
pjdu
páni,
tamtudy
šel
s
nimi.
Každou tam
nocí.
znám. Chodil jsem
koutek
tomu
si
sice
dávno, ale
pamt mne
dnes bych mohl tamtudy
„Toho není teba;
ale
jíti
chvíli
za
Stokrát
to.
noní. Každý
lepších
as;
je
dosud neopustila. Ješt
se
pojte
Znám
s
zavázanýma oima." otevenýma. Pijato?
Nyní k podrobnostem. Proviant?" „Vše vypito, vše sndeno," mruel
teskliv
Kopu-
škodit,"
pravil
lent.
„Láhev Rýdl.
„Nco
nemže pánm
slivovice
„Mn
také ne."
sndku?"
k
„Dobrá. Láhev hostinská. Výzbroj
ptala se hostinská.
slivovice.
—
Zabalte k tomu nco, paní
„Není teba," odvtil Kopulent. „Hole staí, já mám poádný obušek," ekl Rýdl. Paní
eháková
se
odebrala do špižírny, aby \7bra-
kovala své nebohaté zásoby.
Kopulent
Noc ,,
se
Pjdu
vyšel ven.
byla ochladila. si
pro svrchník
Zachvl
—
do svtnice.
173
se.
pokejte trochu,"
zvolal
A
zmizel v tmách.
Hackenschmid
vyšel za ním.
Noc nebyla
chvíle
vily
té
na obloze.
Oi
práv
jasná.
Mráky
se
obje-
nezvykly dosud na tuto tmu^ a tak
možno pouze dohadovati místa a smru. Msíc byl zastínn. Jenom nco hvzd prosvitalo. V Hackenschmidovi mocnji rostla touha jíti do té tmy a dobrodružn jíti, jak vonla pda a vábila dálka! Až sem bylo cítiti les! Vzduch byl silný, horský, bylo se
opojivý.
Nedokav
pecházel.
„Zima, jaká zima? Leda tam uvnit
je zima."
Bylo úplné ticho.
Tma
mén
stávala se zvolna
záhadnou. Vytušil ob-
rysy dvora.
elo
jeho
se
nkolik
svraštilo a
slov
polohlasit
se
vydralo z úst; mávl rukou proti dvoru.
„Pro práv sem? Pro
ta strašidla minula?" Pecházel po mezi netrplivým, rozileným krokem. Kopulent se nevracel.
Obrazy, patrn smutné, vynoovaly se. Byly to asi tžké vzpomínky. Nevolný sen tížil Hackenschmida. Bylo by potebí zapomenouti mnoho, aby se mohlo voln jíti do nejistých dálek s mladou touhou a mladým ješt srdcem. Pecházel pólo ve vzpomínkách Náhle v noním tichu zdálo se mu, že slyší hlas, ženský, melodický,
tlumený
dvora. Ale muselo to býti
hlas.
mnohem
174
Znl smrem ode dále, nkde velmi
"
daleko,
nebo
hlas
znl slab a
Hackenschmidovi zdálo, že
se
„Pes
žárlivost
umeme
— ídké
To
je dobré.
posmšn
trochu
kleté
spolu, jestli chcete!
nabídka
— Hihi! A
sudby
nyní
slova rozeznává.
ídká pec!
je
ídit v skonu
budem' dle Dekameronu.
se
A
sotva slyšiteln. i
To
zvláštní milenec!
—
a trochu tragicky znla ta slova
sotva slyšitelná z dálek.
Hackenschmid
se
zachvl pi tomto ozvání
tem-
se
not a couvl o dva kroky k osvtlenému oknu hostince.
Tam
Nilson.
Tam
Rýdl.
Tady
Jsem peci pi smyslech ješt? Nic tu
není,
„Blouznní! leží
sedí Tuzar.
stojí
nic neslyším, nic nevidím, nic nechci slyšeti a vidti."
Ale neodvážil
odkud
se slova
se obrátiti
posmšná
smrem, odkud znl
Zdaleka za jeho zády vynoila tova. Slyšel jeho kroky. otrlý
její
postava Kopulen-
se
Neobracel
bard ertova kopyta,
„Docela
hlas,
a tragická chvla.
se.
Hackenschmid,
se bál
krok," šeptal.
„Má nco
ženského na
sob."
Dív dvee,
trochu zvolal
,,Hola!
sklonný vzpímil
se
náhle a otevev
zvýšeným hlasem:
Kopulent na obzoru.
175
Na
pochod!
Na
po-
"
chod! Strašidla nás ekají! Je as, je as, termezzo ,Máje'
Tuzar chtlo
se
—
a Rýdl
mu
vyšli.
vyjít
svtlo? horší.
ptal se Tuzar.
nám pomže
dost," odvtil Rýdl. „Ale co
na cestu nemžeme. Bylo by
Svítit
Musíme
si
pjdu naped.
A
pobíhaje. Za-
na potulky.
„Máte njaké svtlo?" „Svtla
kuel,
Nilson
praví in-
jíik
na tmu zvyknout. Promite,
to
ješt
páni, ale
Pozor na cestu. Tudy!"
Rýdl odhodlan odboil
se silnice
nkam
do
polí,
jež byla tmou.
Hackenschmid petel si rukou elo, jako by chtl njaké mry. Potom však zvolal, jako by nic nebylo se stalo, posmšným svým hlasem, který mu bylo té chvíle tžko nalézti.
zbaviti se
„Kupedu,
zvolal
a oni hnali
kde
A
tak, že
jistá
nebylo
se
smrt
slyšet
vdce
ped
nimi!"
drásavou
dodal Hackenschmid sám pro sebe: „Hihi!
Ten
k nim,
za ním,
zvláštní milenec."
176
jízlivost
jeho
slov,
Kapitola dvacátá tvrtá líí cestu
též v ní
;
a
ChzCj do podmínek
ml
Hackenschmid uvažuje
Rýdl vzpomíná.
tato spolenost za tak zvláštních
níž se
dala, nebyla docela pohodlná.
ráz zteštnosti, omluvitelné pouze
A
celý podnik
mimoádnyTni
okolnostmi. Nebyla to silnice, ani pravidelná, urovnaná
Byly to hrbolaté a nepravidelné polní
cesta, jíž se brali.
meze, malé pšiny,
lesní
na pláni bylo málo vidti. Záhy pišli do
lesa;
cesty, a což polní cesta: polní
stezky. I
tam byla kluzká
Každou Zde
cesta a tma.
kdo, Rýdl nestail je upozorovat.
zde je dolík, zde je píkrý svah, zde Byl zvyklý pehlížeti
nenapadlo
mu
ani, že
leží
chvíli se
padal
zvyšuje
n-
pda,
poražený kmen.
samozejm takové by nkdo mohl jich
malikosti a nepozorovati
neb neznáti.
Nicmén po a puchem,
cítili
ovzduší hostince,
peplnném dýmem
všichni tlesnou úlevu. Ovzduší istší a
volnjší obklopovalo
je.
nejvtší únavu. Klesala
Noc
tato dovedla elektrisovat
z nich,
bylo
možno
íci.
i
Dýchali
volnji. Jejich smysly prosakovala nová svžest.
Záhadn tmly
se lesy,
každý strom jako by skrýval
177
tajemství.
A
ve všech to zrádné a
báze
Dojem vraždy inil vše ponuejším —
vzbuzující ticho. i
vci, které ne-
A ta vražda jako by hrozila se opakoNikdo neíhá tu skryt? Nikoho tu není? Nic se nehýbe? Kdo mohl proniknouti temnoty? Vraždí-li den, jakž by ne vraždila noc?
byly ponurými. vati.
asem
se zalekli:
šelestní ozvalo se odkudsi z lesa;
k nim. Napjali pozornost,
blížilo se
Na
náhle do smíchu.
zastavili se a dali se
cest, houštím
se prodíraje, objevil
se Nilson.
Bhal po
enichaje a slíd; Rýdl nestail ho
lese,
volati a hroziti.
„Pijde-li
do
lesa.
je
to
zastelí ho. Zakazoval
lesní,
Zajíce honí a íci
si
nedá.
A
asto brát ho
byla by ho škoda,
dobrý pes!"
se nikdo vyznal v cest. Náho slep podle jeho píkaz. Z dobrých dvod. Nikdo už nepoznával smr. Cesta vedla klikat, rozmanitými záhyby. Bylo už tžko vdti, kde je Romanov, odkud vyšli a kudy se brali. Ale Rýdl šel klid-
Nebýti Rydla, nebyl by
sledovali
—
Vystízlivl, jak do rozpak v. zdálo, zde v noním chladném vzduchu. A jako by
ný, uritý; nepicházel se
zde byl v pravém svém živlu.
„Pkn spáti
v
je
po
nm. Na
lese,"
lesní
pravil Rýdl.
pasece se to
„Bylo by krásné,
pkn
spí.
noc teplá skoro."
Kopulent
„Tomu
se schoulil
ve svém svrchníku.
íkáte teplá noc?"
178
A
dnes je
„Tady jsme
zvykli na vtší chlad. Je to u hor.
—A
je noc."
mže
„Kdy smál
„Nebál
„Na
není-li
se a
bát?
Co
To
si
dobré pro dti.
je
nm?
vezme na Ale
neublíží.
Kdo by
Nebojím
Rýdlovi
udlat,
Mladému pánu
zima," pidal Rýdl na vysvtlenou.
bude
co udlal
se.
mohli bychom
zastávku
pravda? Jeden doušek neuškodí.
totiž
je
nikdy v lese?"
jste se
se
Rýdlovi? nikdo
být chladno našim rozpáleným srdcím?"
Hackenschmid.
se
„Zaheje
veseleji."
Vytáhli láhev z tlumoku.
„Dobe to dlá," liboval hem lépe. Roztancuje to." Ohlédl
„Tam
Rýdl.
„Pjde
se to
mno-
se.
je
hoecká
lidi.
Byli to
napravo
narazím tam na Vyhnul jsem se. Ale pak
si
mne
to
Nemám
smysl pro takové komedie.
—
pece mrzelo; aspo jsem si ml proMám Za horekou pasekou
hlédnout, kdo tam byl
—
žíze, pane doktore, to
mi v hrdle,
Jdu jednou nocí a mediáni a mli tam schzi. paseka.
mám
je
—
tím vzpomínáním, vyprahlo
už takovou slabou stránku."
„Toho bohdá nebude, abychom trpli
žízní," pravil
Hackenschmid a podal mu láhev. „Ovlažte své vzpomínky, muži dobrý," dodal. „Vyprahne pi nich asem ne pouze v hrdle."
už
„Za horekou pasekou na vršku býval domek, a lomu je dávno. Samota a vypadala k svtu, teba byla
179
jako
mimo
svt. Nyní není
tam, je to dost z ruky pro
dve,
tam nho,
nic.
Starý Líbal niá
pole.
Ml
a tomu už je strašn dlouho. Nevím,
doktor na tom bídném
vypadá na
svt;
zdá
ale
jsem tam už pan
byl-li
se mi, že ne.
Ne-
dosud a dlouho ješt nebude. Je to tak dlouho, že už to není skoro pravda. Bylo to nejhezí to
dve
z tch, co jsem ml. Snad ani nebylo tak hezké, pipadalo mi vždycky mnohem hezím nežli všechna dvata široko daleko."
ale
„Každý jen
„Ml
jsem svých více;
nám
první se
a od
líbí
pro práv
ta? Je pravda, ty
více nežli ty druhé; a
mli mnoho,
už jsme jich
Znám
tu svou," zpíval slavnostn Tuzar.
na konec, když
není skoro žádná hezká.
celé to místo, celé okolí, chodíval ní.
Mohu
íci, co se
zmnilo, kde tehdy
kde tehda byla paseka, kde byla
A
ní je jiné.
pole,
—
jsem tu k ní
nebo
to
stál les,
zde ny-
chvílemi mi. pipadá, jako by to nebylo
vlastn tak dávno, a zrovna abych vzal kalendá a podíval
který
se,
zrovna,
máme
tam nahoru.
dve
rok.
Tehda jsem
šel
do vojny
— Ta chalupa vyhoela, když jsem nkde
za horami. Nenapadlo mi, Rýdl nebral to tak písn, když byl mlád. Byla pry, spánembohem. Byly zas jiné, a nemyslilo se na to. Ale asem potom, když jsem šel cestou tudy, ml jsem rzné myšlenky o tom. Mohu se vrátil,
shánti
a
se
po
bylo
ní, starý
—
íci, jak to
za
kusem
z
všechno bylo, pozoroval jsem, jak mizí kus
ohoelého
stavení.
ani stopy. Byl jsem vždy do
A
po
letech nezbylo tu
svta a kus tuláka; a íkal
180
spíše: všude dobe, doma nejh. A skoro u nás na horách. Nevydržel jsem nikde dlou-
jsem vždycky tak je ho.
mne
Stále
se vrátil,
bylo
nkam
hnalo
to
mi divn
jako by do vody padla;
Ale když jsem
dále.
z toho, jak zmizí
pry
dve
taková vc,
a stavení
míst toho nyní rostou brambory." „Také nco; na vašem míst bych
pry, a na
neživil se
niím
než brambory z tchto posvátných míst."
„Smjete nebyl dnes
A
máte pravdu. Kdybych
se,
pane doktore.
pil
trochu více, nebyl bych tak plativým,
že? Ale
pijdou kamarádi
na nás;
ze všech
už povídat takové
pouze toho, kdo
ze starých let
kout nco na
A
zažil.
tak okolo, napadlo
mne
sedne to
Nechci také
mnoho
a baví
toho baví teprve potom,
když už ho mnohé jiné vci pestaly šli
—a
civí.
Bylo by jich
historie.
je
vás
bavit.
Ale že jsme
to zase."
„Myslím, abychom uinili zastávku; kde
je
to
po-
svátné místo, Rydle?"
Rýdl
se
usmál.
„Nkde tady: nezáleží na tom. Máme ješt cestu ped sebou. A neruím za sebe, kdybychom zstali na onom Pi nejmenším bych
míst.
vyprázdnil celou láhev na
oslavu toho, co tu bylo; a pak by se
bylo
co
se
vbec s
nic.
Ale
ní stalo a
nikdy o to
—a
mnou možná
kam
ji
tolik let
život zavál. Nestaral
už tomu
je.
—U
umela-li, musí z ní býti hezká babka už; tetka; a to
ne-
— peci jen bych asem rád vdl, asi
jsem
se
erta, nejako naše
by ani nebylo pkné. Páni doktoi, nedlá
181
to dobrotu,
pojme
dávno, dávno
dále,
neeká
eká
Bína nás
—
nikdo.
A má
—
a zde už
rozum, že ne-
eká, není-li pravda?" Rýdl cosi ješt bruel. „Milostné intermezzo," smál
Tuzar.
se
„Co
se
mže
když jdeme navštívit mrtvé!"
stát,
„Bohužel
nežli
více,
si
myslíme," pravil zamyšlený
Hackenschmid. Šli
dále nocí.
„To je cesta do neznáma," „Vhodný námt pro lyrika. Noc.
pravil
jako by už
nemlo
jitro.
lesy, spí vsi.
Bude ješt ráno? Noc
a
píroda jako by
svítání.
Sekejme
pijít žádné
Hackenschmid.
Propast. Konec. Skoro
se
Spí krajiny, spí
zdá tak tžkou
—
Jako by za hodinu nepišlo budou ervánky, slunce a den.
ztuhla.
chvíli,
— Vhodný námt pro
lyrika."
Mávl rukou. „Stará komedie," pokraoval. „K asu, co bude z toho? Ráno jako ráno, slunce vychází dnes jako vera.
Kulisy jsou nehybné, kulisy jsou lhostejné. Pod tako-
vým píkrovem snil
noci
dumal Napoleon a v takovou noc
Tamerlan. Takové
jitro vítal
Alexandr Veliký. Ne-
mluvím už o Alexandru Dumasovi a tech mušketýrech, nemluvím ani o otci Rýdlovi. Kulisy zstaly, kulisy petrvaly.
Co
se stalo
zatím
Propast a tmy. Liliputáni pišli. Liliputáni, to jsme bohužel
182
my.
s
herci?
My, drobouncí lovíkové, jdeme temnotou a ekáme ráno. My, trochu ubozí a více smšní, máme své teorie a koníky.
Všechno znžnlo, všechno zdrobnlo. Proklatá doba! Pouze noc zstala stejná; a tváí v tvá cítíme
asem
vanutí
neho
velikého;
njaká chmurná kídla osudu, je
té
noci
my
tušíme nejasn
která v ní šelestí?
propastná a hluboká, jako bývala, a
i
má
Noc
milosrdnou
nepozornost k nám.
Jsme zjemnlí, ach, bože, jak! Neseme každý v sob njakou svou skrupuli, vezeme svoji mrtvolu na palub, njaké vyhoelé stavení, není-li
—
ote Rydle? my Tajemné hlasy se ozySají.
pravda,
lehne.
liliputáni.
—
A
Zlo nás za-
vytvoili jsme
si
krásný název pro svoji slabost a zbablost: svdomí!
Noc sobit
je stejná.
svému
Nemže osvítiti
býti vichr
noc?
I ty
bychom mli uzp-
se státi
boue rokokovjší?
Kulisy stejné.
stylu!
Nemže
nžnjší a galantnjší?
Nemohou
Nemže
se
se snížiti hor^'?
Snad to pjde; doba je podnikavá a xynalézavá. Pokusme se o to, my liliputáni!" „Kotvíš v minulosti," pravil Tuzar. „Tvou touhou jsou lidé verejška. A není pak divu, že vidíš pouze noc. Mne poutá svítání. Tuším to svítání, by bylo sebe temnji. Není tak, jak by mlo býti; ale bylo už he; a bude lépe, to je má víra v život. A neslyšíte rudého kohouta kokrhati?
On
183
nás budí, a pronikav.
drsn
zní hlas jeho, jako signál
narodit se nový
„Nebylo by
libo
„A pán
slyší
Rýdl.
nových
lidí.
— Necht
vk!" trochu koalky?"
vpadl do
ei
—
neslyšel
Hackenschmid.
„Dík,
kohouta? Stárne Rýdl
jsem nic!"
„To
skutenost,"
miste,
pronesl
Tomu
za vaše slova!
se
íká chladivý dotek
Nezamítneme poslední útchu! zdraví vyhoelých stavení, ote Rydle!" skutenosti.
„Vydrží náš proviant? Jak
je
—
Na
vlastn daleko na místo
inu?" „Dojdeme. Není už daleko. Však já oznámím." ertu, je to podivný pocit, lézti slep kamsi do
„K
temnoty.
—
Nevidím
nic,
jdu jen za vámi. Rydle.
Což kdybyste z istá jasná zmizel? Byla by to krásná cesta!
Nevdli bychom, kudy kam.
Ale už není da-
leko do rána."
„Za
chvíli
zane
svítati.
Brzo budeme krásn vidt.
Na mne mohou pravda. Pro by
nepil
Umít
Spánembohem! Beztoho co
jsem nco, kamarády? Má málo jiných radostí. Jde to už pomalu ke konci, když se poneme obraceti zpátky. Dlouho to trvat nebude. Nejsem už mladík. A pojednou to pijde. My horští jsme tvrdší nežli v kraji. Hlava se nosí vzhru, pímý krok. Ale pak to pijde a jako by to rozfouklo. je nutno.
pánové spolehnouti.
lovk,
te? Holky bývaly Darmo mluvit! Mnoho vota
Pil
setká-li se
s
je ze ži-
a pitky bývaly a veselo bylo.
jsem
184
prošel,
v Tyrolích jsem
ve Štýrsku jsem
byl,
jsme rád
prošli, si
vzpomenu
a pilo a
byl.
ješt.
A
K emu A
se nutno.
to
ad
tetí, a bez
a na pochod.
vlastn lovk, který
je
býti naposled
—
odpoinku
A
a
sneslo se
nemže
užít ži-
Škourat a v kout sedt, nemoci jdou a
vota?
na
Nmecko
vidl.
co se tropilo tehdy! Sedlo se
den a druhý a
pilo,
bez spaní a pak marš do to.
Uhry jsem
jak jsme táhli na Šlesvik. Veselo bylo
šetit
na obtíž jiným a sob. Pro
nejsem stvoen. Jsem stará vojna a chtl bych umít koni. A veselo ješt musí býti. Mli bychom se po-
Vera
dívat do isté.
noc a
zítra.
Na
jíti
bude Povedu pány!
byl trh, jist
dom?
živo, celou
A
není to
daleko už. Za malou chvilku jsme tam, jen co
si
po-
hovoíš."
„Dobrá. veni
A
Mžeme
nechme v
klidu.
do isté. Je pravda. Ohoelá stase vracet? Dost na to asu!"
Na
obrácen dozadu zvolal Kopulent.
,,Do isté, že ano? Je už
A A
Zvuk
návrat!"
na jakousi trubku, kterou
zatroubil
cestu.
pozd na
její
tesav
zatepetal
si
vzal
na
noním
tichem.
oste.
Musíme
jako by se tásla ješt jeho ozvna. ,,
Pochodem,
dále,
vyrušiti ze spaní
Hlasy
zaply zvuky
jejich, píseií
allons,
pjdeme
pírodu. Qa
ira,
Tuzare!"
mnohem zvunjší v noním
nesrozumitelnou
její.
185
Rýdlovi.
Mam
tichu,
lapal
Les bourgeois s'étaient bien promis
en Mais on
de
faire
la chair
á
profit.
leurs calculs sont vains,
les
expropriera!
„Le jour oú Fon
s'insurgera,
fourches et
^a ira
—
Que
faire
fusils,
a nous travailleurs
faut-il
rendre gorge aux voleurs
aux exploiteurs la guerre! Le travail entre frres, part égal a chacun!"
„Bylo v tom nadšení, bezpochyby: part égal a chacun! Jaká spravedlnost," volal Hackenschmid. díl
každému,
Neuznati ného!
je-li
opojení
jistá
ta
vtšího,
Hlasovací
A pece Všeho
nic
a
síla
lístek
je
„Rovný
spravedlnost nespravedlivostí? nic silnjšího,
rozhodne.
v tom.
nic
K
Vzájemn
urn,
mimoádobané!
nasugerované
dav. Kupedu, kupedu, nezvratn kupedu! dosáhne, všichni budeme spokojeni: volnost, bratrství. Nebude zla na svt; pijde den,
se
rovnost,
kdy slunce bude svítiti všem. A bída bude už jen pohádkou pro dti, nesrozumitelnou lidem budoucího vku. Le jour Ton s'insurgera, fourches et fusils, ga
o
Jaká zloba a jaká dvra pi té zlob! Jaký optimismus! Davy jsou vždy šastny ve svých hnutích, poira!
nvadž
mají svj pathos a svj optimismus. Dovedou
186
se pobláznit,
a
to je
Cos dtského
krásné.
víe. Jsou optimistické
i
tam, kde
je
boí a
v jejich
Rže pdu
nií.
pokvetou na zíceninách a krev gilotin zúrodní pro blaho lidu
.
—
není krásný sen
neví
jedinec, o jehož
Obecné blaho
.
.
o obecném blahu? To, v co dosažitelnosti
pochybuje
dvru dav?
Byly
i
—
vzbudí to na okamžik ne-
pro nás dny, kdy bylo možno
dchnout. Byly dny, kdy jsme
ástkou tch dav, se
na
jíti
A
k vítzství!
v davech,
jde
se
nebo pouze
vždy k vítzství, jdeme-li
jednotlivci
krásného a dojímavého vzdoru,
pi
vosti
nerv
se
písni
,
mohou
chvje; dále
všechna
cha,
hynou na
pl
jen, dále jen
dvra,
— nebyla
všechno
hrdinské obta-
Oi
jiskí,
trestejte:
v tom všechna pý-
pesvdení?
zlé
náš prapor nade
trny
zaslíbenou zemi?
V
ono qa
ira,
vlaje!
to
stává
po echách, a
z
už?
Nuže,
V
onu
tak slibné a vítzné?
Procitli jsme, vystízlivli, chlad se prostel je
Tisícové
zahynouti tak. Odsuzujte,
trudný úkol, neviti v
Sychravo
každý
vznesme zpv! Náš
pro dán nkomu
nco
býti pora-
cest, tisícové se vykrvácejí. Není krásné
muedníkem? Není
vznte,
tolik
Rudého praporu'?
prapor nade trny vlaje
city,
v adách,
jíti
a vždycky vstanou noví bojovníci. Nebylo tolik
ženi;
býti
na-
sou-
Pamatuji
které jsou optimistické.
Je to jako dnes. Jaká to radost
to.
se
úpln
se cítili tak
kolem
nás.
francouzského futura
se
asto triviální praesens: nejde to! Peloží-li se do eštiny, stává se to vždy triviálním: myšlenky, programy. Není tu už hnutí, které by opojovalo.
187
Jsme nepipnuti. To osamocení
má
svou cenu, uchrání
jednotlivce jako takového. Ale jaké utrpení, býti
mimo
proud! Za takovou cenu uchrániti jednotlivce! Proud podle
se valí spontánní,
odvkých zákon, živým
mní
jem, pohoími, skalami; trhá behy,
kra-
tok, prodírá
cíle.
mohutnou svou energií, posvátnou svou bezNikdo ho nezastaví, nikdo jej nesvede od nic víc než pud a Jde neuvdomle, pudov
síla.
Ale
si
cestu
hlavostí.
—
bolest
kdo
a žádnou
proud! se!
ten,
I
ty,
Njaká
o hnutích
stojí
z
mimo
jeho
Tuzare!
radostí!
My
moe. Zdrobnlé
—
echách, neklam
všichni v
zmírnn, nejasn dovídáme
zátoka, kde se
hnutí, posílit nadšení
má všechnu jeho A my jsme mimo
proud,
maliké. Vyvolat
vše a
to bylo
by
jediné, co
by
za-
echy. Kdo vyvolá to hnutí? Kdo posílí ochablou energii? Za námi leží zklamání a hokost! chránilo
U
nás bohužel, nekonilo všechno písní, ale ostudou.
A
konce kteréhokoliv hnutí byly horší poátku.
taková
mra
musila pijít,
noní
mra
— Až
realismu!
Ten
chce umrtvi ti všechny pedpoklady opojení; a umrtví
organismus
celý.
Nižádný národ
bez onoho vzrušení citového:
nemže
odporovat
messianismus,
šílenství,
jenom ne kritiku a rozum. A tak jsme mezi dvma mlýnskými kameny jak to skoní? Všechny sympatie mé jsou na stran nadšení, opojení, rozptí. A není pi tom sklon pro toto nadšení. Vím, že cokoliv,
—
je nutné, ale co to je zlé a
pomáhá vdti
podobá
se to
to?
Nemožná
katastrof?"
188
nutnost,
„Stálý nacionalista, stálý nacionalista," zvolal Tuzar.
„Nikdy
na
se nepovzneseš
spektiva bude
nárdek, co jeho drobné zájmy
dním? Co lidí,
vi
Tvá
vyšší stanovisko!
proti
pošlapání milion?
je
našeho bytí
je celé to šarlatánství
Lidé
per-
tvj maliký velikým svtovým
Co
tak maliká, žabí.
vi bíd
šlapou, lidé se
se
ponižují, lidé se vyssávají, lidé se prodávají: vraždí se,
zákonn než ten
A
máš stále svj nárdek a nic více nárdek. Svty mohly by zahynout, aby se tvj vraždí.
nárdek
ty
Chceš ješt bouiti nacionalismus?
zachoval.
Je na to trochu pozd. Pežil se. Není jeho doba. A to se nezmní tisíci marnými pokusy. Ten mrtvý už se ne-
Nech ho Pedevším jsme
vzbudí.
v tom, že
nemžeš
se to
je
píliš
spáti, zavinil
lidmi.
A
celá
mnoho
ten spá.
neblahost
situace
je
dav, opojení, omezeném územn uzounkém, v
nechápe. Chceš-li hnutí
hledati
hnutí."
„Zde
je tvá
šablona a tvoje neštstí: nevidíš nic než
Význam hnutí odhadNe velikost vnitní. Poet. Cena myšleodhadne penžit v obecní cen. Není ti asem
šablony. Zevšeobecuješ všecko. neš podle rozsahu.
nek úzko
se
z té stízlivosti, z
ne pouze úzko
toho zamerikanisování ideí?
— nejímá t asem hnus? A
si
se
rozhodnouti pro jeden
Necht
svj poet
žije
pretium affectionis; a
Rýdl byl
je
vedl
a
z
si
platiti
svou obecnou cenu.
žije
A
váše!"
mlky, upozoruje 189
A
systém
poet. Je obou systémv. Necht
Liliputánv! Ncplatí-li jedinec, musí
nutno
žije
je
nyní astji.
Obával
se,
že se stane
nehoda pi
této
rozprav. Byla
cesta píkejší. Byl netrpliv a ohlížel se starostliv okolí.
Za
ei
upel zrak na znamoval
se
inu. Sehnul k
tem
z
Hackenschmidovy
lesík, s
se,
který ležel
ped
se
nimi. Zrak jeho se-
pedmty. Zkoumání netrvalo vzpímil
ertova kopyta
po
Pátrav
zastavil.
ani vte-
se zase bleskurychle a
obrácen
ukázal rukou napravo.
,,Tady to bylo!"
190
II
;
Kapitola dvacátá pátá
pojednává o právu vražditi
Rýdl
Ti
z
s
Hackenschmidem
ertova kopyta
nesouhlasí.
se zarazili.
Hackenschmid byl zabrán do rozhovoru s Tuzarem a Kopulent zadumán bhví do eho. Slova Rýdlova vyrušila je všechny. Byli už zapomnli na cíl své cesty a
šli
mechanicky, bez úvah,
Poínalo už zvolna
Tma jasných
kam vlastn
Obrys za obrysem
mizela.
konturách,
hodlají dojíti.
svítati.
trochu
se
vynooval.
zamžených,
V
ne-
vystupovala
krajina.
Stanuli v
klidný, jen
Na
se
modraly. Picházelo ráno. Les
nco málo zeený vtrem.
jedné stran
bina,
Šero mezi haluzemi prosvítalo; malé
lese.
výseky oblohy
pda
píkop, dlící
smrem Rýdl
ji
stoupala; byla
od
té
Nebyl
ležel
veliký.
tam nevelká
úžla-
strán. Výše byly už pole
k Doubravicím. se naklonil
k zemi.
„Musí tady býti. Bývá tu vždycky vyrytý v zemi kíž. Dti ho tu vyhrabou. Musí tady býti."
A
kynul hlavou a uspokojen
191
se
vzpímil.
„Ano, tady!"
Skuten
tam primitivn v
byla
pd vyryta podoba
kíže na cest.
„Není
A
„Nedaleko odsud
to veliký les," pravil Rýdl.
jsou Trojánky.
To
tyi
jsou jen
v zapomenutí sebe díval
„Tady," ukazoval,
Nenašli ho. Je to husté vedle cesty, krok od
ní,
se
Rýdl na kížek. pokrytý vtvemi.
píkop
v
„ležel
Byl
roští.
ísla."
dobe
pikryt. Zrovna
a nenašli ho. Byl jsem tu ná-
hodou, když byla komise tady. Tondr ukazoval, jak vše bylo.
Stelili
ho nejdíve, a Bína
nebyla
utíkal;
smrtelná rána. Ale oni za ním a dobhli ho, byl zeslaben ranou.
Šero obestírající vil
Kamenem ho
les
to
ponvadž
dotloukli."
mlo chmurný
ráz; a
Rýdl mlu-
lidé
budou tady stát. Za
pohnutým hlasem. Pak nastala trapná pomlka. „Je to znamenité místo, a dlouho
vzpomínati.
Malý
lesík je to,
bílého dne se to udalo.
mže
smle
jít,
si
a mohlo se to tu
Bwal bych ekl každému,
že nikdo neublíží.
A
pihodilo
strom zstala. kielo a hrozilo a
jako by stopa toho na vtvích lesem, jako
by
nco
pomoc. Strach sedne den,
teba
sedne.
svítí
stále i
na toho, kdo
slunce, je
se
—
vidl a nebojím
A
Jdeš tím prosilo o
nebojí.
krásný as, a
Tenkráte byl také bílý den.
že tu
se to.
A
bílý
báze pece Mnoho jsem
se tak snadno. Nebál jsem se tehdy, v ohni a padali kamarádi vedle mne, a tehdy jsem ješt ml co ztratit. Co ostatn po ži-
kdy jsem
stál
mn
192
vot? Rok
mnou
za rokem, desítka za desítkou; život je za
šel
umít
a
se musí.
ert
to ani strach není.
Staroba ví^
„Slabost jakási," bruel
lovk. Kolik .
.
vlekle
.
.
.
aby
tak,
se žilo
snad
Hackenschmid. „Zabije
A
tolik
kiku pro
dlouhá
se
omesoustavn
tuto
není ostatn zlé; horší je zabíjeti
letu. Zabíti .
zabije?
lidí se
A
na krku.
je
co to je."
léta se smrtí
v
srdci.
Ale rána, která bére život najednou? Není nic nepí-
jemného na tom. Je si
tak zemíti:
jíti
to krásná
vou, naslouchati ješt
jasná býti sklácen
Pál bych
šuml nad mou hlazpvu ptákv a najednou z istá
neekanou
Pak bych mohl
ranou.
zde po smrti a zde by se to dost
strašit šilo,
smrt naopak.
lesem, který by
píjemn
stra-
myslím; ptáci, kteí mi zpívali tehdy, štbetali by
nad mou hlavou. Ptáci vbec nebojí. Pouze lidé
se
Píroda se jí jenom nepirození. Ti
nebojí smrti.
se bojí,
mají své citlivstkáství, své skrupule." „Všichni
chvjícím
proti
se
„Má že
sílu.
síla
nutno
Kopulent nejistým
hlasem. Byl siln rozilen.
právo vražditi,
Která
všem," podotkl
to jest: silnjší
má
Není práva. Právo
to
— „A
lidé
mají
právo!"
je fikce.
Jsou jen
síly.
zvítzí? Záleží na jejím uplatnní. Stane
zabíti.
Aby
se,
byla volná cesta, aby odvalen byl
kámen, aby byla petržena pouta. Život jednoho bývá
nkdy
druhému. Ne pouze druhému: teba i tisíse, že nemohou dva žíti vedle sebe. Co i-
smrtí
cm!
Stane
niti?
Mají
rit?
Nebo ertovo
živoiti, skomírati, podíditi se? Jaké auto-
kopyto neuznává pece autority.
193
To Co
to právo
je naše výsada,
nás
mže
na
zastaviti
všech, kteí jdou
této
morálka? Pijde okamžik, kdy mile
totiž
kupedu.
cest? Morálka? Co se
je
utvoí autority; jak-
dobývajících stanou se beati possidentes.
z
na ase uchránit koist, uschovat ji v suchu. Autorita bude uznána, zákoník ustálen: vlastnictví je
Pak
je
svaté, život je svatý, vše se
gere, jehož stvrzením a
opatí slavnostním
podepením
nice. Jest nejvyšší autorita, drželi,
úelem
za tím
Bh svt. Bh
Bh.
stvoil
noli tan-
je kriminál a šibe-
chce,
abychom
chce,
aby naše
práva byla zachovávána: Nezabiješ! Nepokradeš!
—
Bh
knz
požehná a vysvtí. Pijde soudce, uzná a upevní podle pání Boha. nyní pedjímati pojmy,
chce
Na
které nesouhlasí
naší situací?
s
Výsada
existuje;
nejsme
dosud beati possidentes. Není dosud autority pro Ale není-li autority,
výsady? Jediný
je
emu
se
podizovati?
zloin: stane se
totiž,
Na
nás.
neužíti
že menší síla
hyne pídimužíkem. Co dím, pídimužíkem? Hmyz ho pote. Každého dne uzíme takové divadlo. Takovýto in je zlem: bohužel je asto nií velkou,
skuteností,
že Herakles
—
— není zde vhodné místo k úvaze, — není možno odsouditi vraždu jako takovou.
S tohoto hlediska pátelé?
Mže býti sice nepíjemným faktem, bezpenost. já
nemám
A
ohrožujícím osobní
zákon uritými paragrafy
dvod
Což vrahové v
odsouditi; jak
-^an,
madného vraždní!
ji
ji
odsuzuje. Ale
odsouditi,
Tuzare?
mužové inu? Uznáváš právo hro(^a ira, že
194
ano? Nejsi dost evolu-
svátek,
eichová. ekáš ten t opojujc. njaký nový ^áí. Pedstava o
Mžeš
logicky odsouditi ojedinlou vraždu? Nevraždí
ním, nejsi dost soudruhem typu
se,
nm
dejme tomu, aby
vlast byla
svobodna, veejné blaho
pojištno, nevraždí se za uritých formalit, za pathetic-
mnohem skromnji a pokoutnji; nižádný vdnost lidu! Není forma tribunálu, tato
kých eí. Ne, nárok na
maškaráda
Ale
revoluce.
pouze dekorace
jiná.
A
Kopulente? Kolísáš sem a tam,
— pochybuješ o všem mnoho mínní
nním bližší
vražda
mže
i
je
nco
býti zcela
zlého.
inil výjimku zde?"
v jeho nitru uiniti,
„Smrt moci
je
nalézti
než by
tomu, kdo
Možno
nco
se
Chvl
jako
Nicmén
Musil
hlásilo se k životu.
zvLištního a fantastického.
ím
Ahasver ji
se
ho zmocovala. nerozumné
vlastn dobrodiním," ujal se takovou smrt. .'\le mnohdy je
se zdálo.
se nalézá.
stín.
se rodilo jakés rozhodnutí,
zcela, jak uznával.
nco
lety Desatero.
Neuznávám morálku.
Kopulentovou tváí peletl tžký osika. Místo ho rozilovalo. Horeka
A
je
Mínní tvé nejjak mohu od-
A ped
opané.
suzovati já? Opustil jsem natrvalo
ty,
máš jenom tvým mí-
lépe,
pesvdení. Snad
Jiného jsem nenašel a nepijal.
Pro bych
stejný,
je
nepiznáváš zákon
ale
a netvrdíš nic,
a žádné
chvíle, že
chvíle
vraždní
fakt
jak chceš odsouditi vraždu
je
hledá.
se také zabíti.
„Jen umíti,
slova. tíže
více se hledá ta smrt, tím
mén
hluboká postava: smrt vyhne
Kdo nemá \\c to už je
195
co
ztratiti,
nco
je
jiného, a
se
gefcit.
mže
takovému zpsobu. Kdybys vyšel na svému bližnímu, kterého potkáš na rohu vracejícího se od obda, do ruky revolver a požádal ho, aby ti prokázal malounkou laskavost a zabil t^ nevyhoví ti pravdpodobn; ml by s tím jisté obtíže; pi nejmenším by byl odsouzen pro nedovolené nošení zbran, pedpokládaje dobromyslnost poroty. A pravdpodobn by špatn trávil pi nejmenším. Dlouho bys hledati mohl takovou ochotu. Je to, jako by vrah ml jakýs vnitní požitek z vraždy hlavn tím, že tuší u zavraždného vli k životu. Jsoucnost této viile podmiuje patrn požitek, takže mizí, není-li té vle. Kdyby byl Bína chtl býti zavraždn, vrahm bylo by pravd-
býti
ulici,
antipatie k vtiskl
podobn hnusným
Nebo je
zabíti ho, a nedošlo
by jist k vražd.
nedochází nikdy k tomu, co bychom chtli.
mé mínní „Nevím,
chvíle,
je-li
To
jak ekl Hackenschmid."
smrt dobrodiním," pravil Rýdl. „Jist
však bych to neekl, být tak mlád jako milostpán. Jsem staré železo,
bezmála už k
niemu
a
umít pece zrovna
spánembohem. Ale tehdy, v mladých dnech, chra Bh, abych tak mluvil. Ani minutku mi nenapadlo mysliti na smrt. A což teprve, kdybych byl na míst milostpána." nechci. Musí-li to být,
Rýdl zálibn
zakroutil
kníry a
si
kývl nkolikráte
v píjemné vzpomínce.
„Cím
to bylo, milostpane?
o všem. Jsem neuený,
mnoho
to nestojí.
A
Nebylo asu na
umím
nebylo asu.
196
to,
mysliti
trochu íst a psát, za
A
jiný život byl. Ne-
chtlo k
ani
se
sob
holku
byl
nkdo
Stále se
tomu
Kdybych
A
ta
e mi pi-
Nikdy jsem
se ne-
páterm do emesla, nejsem pámbikáem
a není
se
—
Ale mrtvý
se modlit.
místu.
kdo by byl vidl starého Rydla
široko daleko nikoho,
o tom tžko mluvit. Jako by
A
zabít
Co bude po
smrti,
milostpán volal nco, na co radji nemyslet.
nkoho
dokonce! Je to zlá myšlenka. nevím; a nevím v njaké soudy a je to horší.
hraka druha
zabíti, jist
zabíjel.
Kdyby by
he
s
— a ne-
tebou
toho nebylo, kdyby to bylo bylo,
na potkání by druh
Ale není to hraka, není to jen
život to zkazí,
tak. Celý rozumuj jak rozumuj. Znal jsem tako-
vého lovka: omylem myslí, že to zvíe.
chtl ani
tresty; ale za živa
Celý život jde ten mrtvý
zbavíš se a nezbavíš.
zabít.
A
A
zabil.
Jde lesem a vidí cos a
byla to shrbená žena. Zabil. Ne-
od tch dob byl jakoby v\'mnn.
Páni od soudu ho ovšem
dl
byl
dlo.
zabit, milostpane.
padá jako rouhání pletl
nco
pitisknout
pipít,
nebyl na myšlení as.
mohl tak mluviti?
Tady
zavýsknout,
mysliti:
—
pro neopatrnost. Ale
pustili, dostal
neml
jen nkolik ne-
Nkolik svtem. Jednou jdu lesem a najdu ho, houpal se na vtvi v oprátce. Nebylo to daleko od toho místa. Jako by ho bylo volalo místo, kde se to stalo. let se
radosti v život.
tak tloukl
Vzpíral se a bránil, nic to nepomohlo; pitáhlo ho
A
to
se
zabije
v
nebyla vražda, pouhý omyl. Jak
šiku,
a
mže
to.
když rozmyslem? Také jsem zabil. Ale to bylo ženou t kupedu, komandujou t a bij se,
s
197
být,
nevidíš,
A
kolem,
padne.
stílíš dál.
vidl
To
toho,
jsi
se
je bitva
koho
—
nevíš, neznáš, musil
Neznal
jsi zabil.
jsi
Ne-
jsi.
ho. Je-li vina,
tch, kteí komandovali. Zabil jsem a nemyslím
je vina
na
A dla duní a kou kupedu a stílíš. Nkdo
a padni, nechceš-li.
jenom ženeš
chceš-li;
to; též já
mohl být
zabit, stál
byla rovná; netrefila žádná kule, dobrá;
To je v poli. poíhat na nkoho a zabít. starého Rydla.
— sázka
jsem jako ter
nebylo
trefila,
Ale což, skrýt
se
do koví,
Jde, nic netuší, a ty vy-
padneš. Nezabiješ. Raníš jen. Utíká na smrt vydšen; celou jeho hrzu. Utéci nemže, doháníš ho. Vzpomínka na rodinu doma napadá ho; dti, kdo bude
vidíš
jeho dti? Prosí v smrtelných úzkostech. Marn. Nemusí se pak cítiti ten jeho strach a jeho zdšení a .muka po celý život? Mže se ten, kdo tak zabil, ješt nkdy od srdce zasmáti? Mže mít njakou veselou chvíli? Jsem takto veselý chlap, do vtru i ve svých letech ješt, kdy už to není tak docela veselé. Byl jsem vždy pi každé zábav, neodekl jsem nikdy. Nezarmouživiti
til
jsem nikoho. Ale
že nic
mé svdomí
to jen tím, že
podobného mne
je isté,
netíží."
Hackenschmid pohodil rameny.
„To se
je
nikdy
vcí temperamentu. skrupulí.
Stále
mžiku k okamžiku. Stále zabíjí.
A
ublížili,
se
se
kdo písný, nezbaví
Je-li
dje
nkdo
kivda,
díváme-li se na všechny strany,
zpytujeme-li, ohlížíme se
konec ani hnouti. Pozor, napravo
198
od
raní, stále se
—
abychom
nemžeme
ublížíš,
oka-
nkdo se
ne-
na
pozor, nalevo
uiníš kivdu.
—
Jíš, piješ
odnímáš jinému
'-
jídlo a pití.
— bereš místo jiným. Jdeš kupedu — pozor, šlápneš nkoho. Couváš — pozor, nkdo pipletl Žiješ
za-
se
k nohám.
A
ti
tak neuiníš na konec nic, utkvíš a nehýbáš
Dojdeme pak až k svatosti Buddhov. Má Jsou-li vci neschopné života, slabé, špatné se.
to smysl?
—a
se
ím
díve, tím lépe. Je to plevel, býlí; ujme ješt místo vcem lepším a krásnjším. Není to z života vypudí,
dvod
dostatený
dobe, pro
slabé
vdli
k odsouzení? Staí Sparané
dti
do Taygetu. Ale šet
vrhali
všechno ubohé, bídné, mrzácké
— a zakrátko
vše,
to
co je
bude udušeno a znieno v té záplav ubohosti, ba ješt he, bude nuceno napínat síly, aby ta ubohost mohla žíti. Ani okamžik bych neváhal," pravil Hackenschmid se zvláštním pízvukem. „Od onoho mrtvého dovedl bych si již pomoci. Ale nesilnjší, života schopnjší,
chme toho je vyprahlé. tovi
už.
Requiescat in páce!
Dávno jsme
na Golgot! Sem
s
nepopili.
lahví.
Z ruky do ruky kolovala trvalo ticho. Té chvíle ozval slyšeli.
chod
Mám
nežli Kris-
Rydle!" láhev.
Nkolik okamžik
se šelest,
ei
jehož za
Vítr se zvedal, ochlazující, ranní se
žíze; hrdlo
He mi
vítr.
A
ne-
na vý-
už jasnilo.
„Allons, enfants de la patrie!" volal Hackenschmid.
„Do rána
Opusme
nedaleko.
dm
Kupedu! istá
mrtvých a
jdme
mezi
nás
oekává.
živé.
Vykonali
jsme pobožnost.''
A
zvuk trubky vesele zatepetal šerem. Dolehl-li ten
199
bujný a provokativní
hrzu.
val podiv a
lém míst? Stailo šidelné:
že
z\'uk
do Trojánek,
— Kdo mohl
Rýdl, Hackenschmid a Tuzar
šli
ídl
les.
Z vysokého
lesa
stíralo se údolí. Svítání
dále lesní stezkou.
jejich
bod,
to
Krkonoše.
smrem
„To
je
oima
i
pro-
ranní dopávalo vidti daleko.
obzoru, daleko za údolím pod nimi
— Byly
stra-
v noci
pešli v mlází. Pak
Ped
to leželo za nimi. Byli v polích.
V
oz)-vá se
zabit,
—
chvíli
vzbuzo-
podeze-
povsti hrzné a
to k vzniku
tam, kde Bína byl
zvuk posmšné satanovy trubky.
Za
vru
býti na tak
— Rýdl
tmly
se
vrchy.
stanuv ukázal na malý
napravo. Byla to kostelní vž.
istá."
..Chvála Bohu!
Vše vypito, vše sndeno," podotkl melancholicky Hackenschmid. „A tentokrát ne pouze obrazn." Téže chvíle napadlo Tuzarovi, neslyší
krok
za sebou. Pohlédl
Trubka sice pišla znovu k daný byl bezúinný. Kopulent nebyl nikde. ekali chvíli.
že jsou
nazpt
—
platnosti,
pouze ti a že volal ale
Nepicházel. Zmizel, jako by se do
zem
200
byl propadl.
kupedu. signál
jí
Kapitola dvacátá šestá
pedvádí vidní Kopulentovo.
Kopulentov na míst
Boj, který se rozhostil v nitrp
vraždy, byl dobojován.
Kopulent zstal. Les ho nepustil.
„Homeopathie," mruel
noním
znívaly v
odcházejících
tichu na
druhv.
polohlasit,
opuštné
zatím co
lesní stezce
„Strašidly plašit strašidla.
rušením léiti rozrušení.
Zstanu
do-
kroky
Roz-
tady.'"
Byl také u konce svých tlesných
sil.
Bylo zapotebí
nadlidského naptí jich, aby zatajil své neobyejné roz-
pi tom podporován šerem noci. Nyní naptí ustalo. Ale zárove pišlo úplné ochabnutí. Jako by ho zachvacovala mdloba. Nebyl by došel ani o sto rušení; byl
krok
dále.
Musil
se
„Vlhko
opít o strom, aby nepadl. na zemi," mumlal. „Rosa. Dobe, že
je
mám
svrchník."
Zaslechl zvuk trubky za lesem.
Zavrtl hlavou. „Nelze." Bylo
slyšeti
ješt jiné zvoiky.
201
\'itr
zesílil.
Zrádn
to
šelestilo,
ale
jako by
nicmén
Kopulent
nkdo
šel
bylo ješt šero. se zahalil
lesem. Svítalo sice už,
tiše
—
do svrchníku.
Byl až k smrti znaven.
I
podpíraje
se,
na nohou. „Vlhko na zemi. Nejkrásnjší píležitost
Co
chladit.
to
pomže
Ahasverovi?
Pes
stží se držel
ádn to
si
se
na-
lehnu."
si do trávy. Rozilená jeho obrazVšemožné halucinace ho znepokojovaly.
Klesl spíše než lehl nost pracovala.
Jeho myšlenky stávaly
se
zmatenými. Ležel tak mezi
snem a skuteností. Sem a tam víily jeho pedstavy; úseky rozhovor; záhadná slova; nejasné vzpomínky.
Ml
ješt urité
vdomí
ne
mnoho
o tom, kde
je; ale
pkn
íkal Rýdl.
více.
„Na
lesní
pasece se to
spí,"
Usnout, ach, usnout kdyby tak mohl. Ale bylo to
marné. Byl píliš vzrušen, než aby mohl usnouti. Jeho nervy byly pedráždny.
Mohl
se
vysílit,
ale
nikoli
Jeho pedstavy víily pitvorným, záludným a netancem karikatur. Dojmy celé noci ležely na mohl se zbaviti té tíže. K tomu se poal zvolna jeviti úinek vlhké pdy.
uklidnit.
nm
Horeka
chystala se zmocnit Kopulenta.
A
vítr kvílel
nad Kopulentovou hlavou, smuten a teskliv jako dnes rekviem nad tím, kdo tu zahynul dávno Kopulent nevdl. Pedstava asu mizela pro nho; ne-
—
—
—
dovedl rozeznávati vzdálenost.
Upel svj
zrak na místo, kde byl vyryt kíž. Bylo to
202
krok od nho. Namáhal Dlouho nerozeznával nic. Ale co se
nkolik rem,
mu,
podepen trochu
se
kíž rozeznat.
díval
oním sm-
loktem, aby lépe vidl, zdálo se
že slyší kroky.
Stále blíže šly ty kroky, a nyní rozkvílel se vítr
hem
mno-
prudeji. Jako by to byla živoucí bytost. Stromy
naklánly
Kroky
Nco
vn
se
se blížili
k
nmu.
mihlo mezi stromy neurit,
se
tvor živoucí
Kroky
pod jeho vanutím a na hlavu Kopulennco jehlií. Silná ho opojovala.
se
tovu sneslo
.
.
.
mátožn
.
.
.
pízrak?
se blížily až docela blízko k
nmu,
tam, kde
kíž.
asi stál
Kopulent pivel oi. telná ho jímala. Slova Rýdlova znla
Jako by ho
Báze
mu
neuritá a nevysvtli-
v uších.
to bylo volalo k místu,
kde
se to stalo.
—
Vzpíral se a bránil, ale nic to nepomáhalo.
Pitáhlo ho
í
Tušil,
„To
to
jsou to kroky.
jist on, vrah," mihlo se jeho myšlenkami.
šel; stojí
a dívá se na místo, kde je kíž.
To
je
„Pi-
Kon-
rád, beze vší pochyby."
Kroky
utichly.
Kopulent
Tak
se
zachvl.
vypadá: vysoká postava, vzpímená, postava Kainova. Zrak nejist tká. Ruce jsou ješt zkrváceny. asi
Na ele
je
mrak. Vlas vlaje ve vtru.
203
A
krev kape
s
jeho
rukou vytrvale, pravideln, krev zbarvuje zemi. Kaluž krve se tvoí. Stojí a hledí. Kdyby ho chtl zabíti!
K
Kdyby on mohl umít! plevel,"
„Býlí,
bere jim podmínky
Co
zašlape.
už
jsou
není jeho
Zašlap blázny!
životní.
tomu, který tu
to ublíží
zkrváceny.
niemu
Hackenschmid. Dusí
pravil
stojí?
život.
ostatní
a
jeho
a
I
Jeho ruce
Budou dva kíže místo jednoho.
Hrza je stejná a trest je stejný, je-li hrza a trest. A on bude mít klid, kterého nenašel v život. Tak asi vypadá vrah.
Stojí
tam
by mohl a zcela
blízko, zvolati
tiše.
váhal Kopulent:
Chvíli
skuten
tu
stojí
nkdo?
Tak, jak ho vidí? Shlédne ho, vlastníma oima, pe-
svditi
se musí.
Otevel, váhaje, oi. Byl v
bez krve, smr-
té chvíli
teln bledý.
Skuten
postava jakás stála na míst. Vysoká povzpímená, postava Kainova. Na ele je mrak,
stava a
zrak nejist tká. Vlas vlaje ve vtru.
vaveny. Pohlíží na
jisté
místo nkolik
A
ruce jsou zkr-
krok od nho.
nehnut, zrak upen na ten bod. Hledá kíž, vy-
Stojí
rytý od školních dtí. vrátiti
k
tomu bodu.
Marn A
se
odvrací; vždy se musí
vítr se rozkácel,
vtvemi tese
a ohýbá stromy. Slyšeti jeho melancholický
nek
A
se stává vichicí.
jak
tak
Tak
je to
patí Kopulent,
kvil.
Vá-
dobe.
vidí:
pod nohama po-
nkdo nehybný a mrtvý. Mrtev Kámen zkrvavlý leží vedle nho;
stavy leží
leží
více.
kámen, který
204
Bína. Nic
ho
ubil.
Svt se voln a
pohozena
Nedaleko
zem
nehnul,
bez ustání a kaluž
se dotkl
ohebné. Zabit?
ji
tento mrtvý?
Ped
myslí Kopulent.
zabit,
Kdyby
zabit.
Bína.
leží
Pro
ne-
inu?
prchá od místa byl
Mrtev
roste.
Nedsí
Postava se nehýbá.
Nyní
puška.
nezachvla. Krev zbarvuje trávu
úd,
jeho
A posupným
oima
jeho
byly by ješt teplé a
nkde
hlasem íká
za jeho
zády hlas Hackenschmidv, píkrý a tvrdý:
Pro
„Zabíti?
ne zabíti? Není
to zlo.
bych neváhal! Citlivstkáství. Síla proti výmysl. Gestem
je
transit gloria
Vysoká pohne se.
vzpímená,
„Malikost. Veliká
malikost.
—
Místo novým
stríš
a valí se se svahu
Citlivstkáství.
ne-
Nkdo
pestane
dý-
více místa. Balvan u cesty
-
dol. Okamžik
— Zašlap
—a
je
—
ticho.
blázny!"
jiný hlas se ozývá:
více krve
—
jméno naše
gilotiny!
Krev
—
Blaho vlech vyžaduje toho.
A
je prokleto,
kdy povstaneme
A
Sic
postava Kainova
„Do zbran, obané. Ve jménu
ira!
— právo —
stolzen Rossen.
dále mluví hlas:
chati.
A
auf
mundi!"
postava,
A
noch
Ani okamžik síle
9a
ira!
s
a
revoluce!
lidstvo je
svobodno!
vidlemi a runicemi
— pjde
V
den,
to!
^a
5a ira!"
veliký chorál, hlasy
zuivé a mstivé:
„Krev naše prolévána katy
205
—
my
oplýváme
slzami.
— Však pijde jednou den odplaty — a potom budem' my!"
soudit
Pro utkvívá Pro nemže se odvrá-
Ale co hrozného chce íci ten mrtvý?
na
nm zrak
záhadné postavy?
od ní? Podivná
titi
mrtev
Bína,
leží
pece má je?
musí býti v tom pohledu
—
hmota v poátku rozkladu, nic víc, a sílu. A mohl by pi-
ten mrtvý, to nic svou
— táhne a
sob Nemožno
tisknouti k síla
síla
táhne, neodoláš.
Odkud
ta
prchnout, nemožno uniknout. Jaká
jsou to pouta?
Tradice staré hlásí se k slovu, dávno pod práh
domí zapadlé pedstavy
ped
ním, školní
oživují. Je hoch,
U
lavice.
stražn zvedá ruku, jeho tvá stává se
písným
— pokud
to
tabule
velebný
se svrašuje,
v-
katechismus
pán vý-
jeho pohled
pipouští lhostejný výraz
obtloustlého, starého pána:
„Nezabiješ!"
Deska pikázal. dají.
je
dána na Sinai, Mojžíš sestupuje s je zamraeno, hromy a blesky
Nebe
Zde
ní.
Bh
se stí-
je vaše desatero!
Stará dogmata, staré hlasy.
A
záhadná postava vraha nabývá vtších rozmr. zosobnn vzdor Bohu. Je vzpímena a odbojná. zkrvavlé ruce se pohnou té chvíle. Kain se vzbou-
Je v ní Její
il a vzdoruje Bohu.
Kopulent chtl Nebyl
s
povstati.
to zvednouti se. Byl
206
strašn
slab.
Trochu
se
nadzvedl a pak k
se
titi
A
do
klesl
nmu. Kéž
trávy.
by ho
jako by to nejžhavjší jeho
nno,
obrací
pustila
ho
se
ten,
kdo
leží
— Musí
pání
v téže
mlo
býti spl-
chvíli.
Mrtvola
Postava obrací
— Nyní
se to stane.
— Uzí
skuten na
Kopulentovi.
trvalo setkání jejich oí.
oích toho pízraku?
bylo v
Kopulent
se
zachvl. Bezedná zoufalost a
bída zírala z nich. Bylo
tmy.
nezmrná
to jako propast, jako
Oi
ho zmily a pively chtly sevíti víky celou svou hrzu. Nebo byla v nich hrza. nost její
se
uzíti.
zrak vTahiiv spoine
Vteinu
Co
obrá-
Kopulcnt. Záhadná, trochu mrazivá
rozkoš schvátí Kopulenta.
A
stojí
— na okamžik — vbec?
k místu, kde
ho.
Kdyby vrah chtl
zabil!
se,
záhad-
jako
by
Strašná a omrzelá hrza, která zvykla sob samé. Není útchy, není úlevy, není spásy, není odpuštní;
pouze hrza, vytrvalá hrza. Dnes, ta
hrza.
Stále ten zjev,
nemnný
zítra,
vn,
stále
a vyítavý'.
Krev zavraždného barví zatím lesní pdu mohutní kaluž. Mrtvola pluje v ní. Na všechny strany roztká krev. Hle, i jeho nyní
—
Stále roste a
— A nezvedne — Více krv^, — A mrtvý' pluje na — a krvácí — Proudy, moe — Rudé moe. A pí-
topila, zkrvavila již.
se.
vtší záplava. ješt.
— za-
zrak je
ní
stále
jezero,
nehybný
a stává
se
vzbouil a vzdoruje Bohu.
207
vtším. Kain, který
se
S poslední námahou, sil
chce
se
optn
se
zoufalým naptím veškerých
zvednouti Kopulent nad tu záplavu,
svj proud údsu
hrzy. Upírá pohled na nehybnou postavu s pivenými víky. Vše splývá a mate se v jeho oích, nevidí už jasn, jenom která ho strhuje ve
krev všude hle,
vidí, krev, krev, celé
nepedvídan vzpomene
ped
moe
a
krve.
—
A
ná-
na slova písn, kterou
si
chvílí zpíval:
„Le jour oú Ton fourches et
s'insurgera,
fusils, qa. ira!"
Vzpomene si, a záchvat keovitého smíchu chytne pi té vzpomínce Kopulenta. Smje se hlun, pepjatým, chorobným smíchem; v tom
noním
tichu zní
píšern jako posmch ábla. Nehybná postava upe k nmu znovu svj nmý a pece tak výmluvný pohled. Zvedá svoji ruku. Oteve oi; zpod jeho víek, to
pod tmi hustými brvami bleskne se cosi jako zlý plamen. A Kopulent smje se ješt, jako šílený se smje a kií, vzchopiv se v zoufalém úsilí a vrávoraje k pízraku,
nmému
a
nehybnému
pízraku, jehož
ruce
zbroceny krví:
Jungamus dextras!"
„Qa. ira!
Ale klesá
síly
a Kopulent
Zmocnila
pízraku pravice Padá znovu do trávy.
nestaí. Vztažená naproti
se
Vítr vane
se
zapotácí.
ho mdloba. melancholicky
208
lesem. Ptáci
se vzbouzejí
už.
v
kalíšcích
kvt
je
bývá už zbarvení rána. vánky
ranní rosa.
Mod
Na východ
Konec ásti
209
prvé.
oblohy na-
objevují se er-
DVOJÍ INTERMEZZO
Intermezzo prvé.
„Nilson žere trávu,"
dla
„Bude pršet!" jméno? Karla, Karla," jméno!"
prvá.
„Myslíte, že Karla je ošklivé pravila druhá. ,Je to ošklivé
Tetí, Marie, neíkala
Ti
nic.
tyto dívky bydlely dole
u eky. Prvé
dv
jme-
nad vcí bezstarostn, letem motýlk. Nic nedovedlo píliš rozrušiti tyto bytosti; a jejich bezpeí bylo v snadnosti, v které podléhaly dojmm. Druhý vytlail prvý, aby ustoupil tetímu. Nemohlo býti smutno tmto lehnovaly
se
Horovy. Byly smavé a lehké, vznášely
se
tíhou
kým
srdcím.
Marie Brandlerová
byla jejich
píbuzná. Byla
tu
sama.
Hackenschmid
ji
znal. Bydlel
ped adou
Nepíliš dlouho. Domácnost byla
A
ku podivu,
ta zasmušilá,
jeho ostych. Nebylo
mu
mu
malá dívka
píliš
let
u
nich.
mšácká.
tehdejší budila
volno, dívala-li se naií.
A
bylo
mu
tžko odpovídati, ptala-li se. Nyní vyrostla v hezkou brunetu píjemných rys, sndé pleti. Ale ani dnes nemohl se zbaviti toho dojmu oí, jež se mu noily
píliš
hluboko.
Man
se setkal
213
s
tou spoleností,
"
bloud
A
lesem.
byl rád, že
jednotvárnost života na rav,
nahoe
njaký nový dojem
Romanov. Kopulent
bylo nudno. Bloudil. Smích
zvonil lesem, pivábil ho; a nyní
a trochu ironické oi.
byl chu-
dívek, který
ho poutaly zádumivé
krásné, býti zasnoubenu.
to
„Je
—
zaplaší
Není-li pravda?"
pravila Anna.
Marie
totiž
byla zasnoubena.
„Chtla bych býti milována. Ale nemíti ani pkné jméno Kdo mne mže milovati? Jenom naše ko.
.
.
má
zika mne
ráda. Znáte naši koziku, pane
Hacken-
schmide?"
Marie mlela.
„Nevdl schmid.
jsem, že jste zasnoubena," pravil Hacken-
„Mohu vám
„Chcete-li
—
„Každý týden sem od
nho?
Byla
blahopáti?" pijíždí ženich. Není
bych ráda, kdyby
nkdo
to
pkné
jezdil
za
mnou." Marie se zamraila, jako by se jí nco nepíjemného dotklo. Usmála se pak trochu nucené. „Musí to být skuten velice krásné. Zkuste jen." Hackenschmidovi neušel pízvuk tch slov, zjitený a nervosní.
„Nebudu nikdy šastna," vzdychala
Karla. „Nejsem
dost hezká a jmenuji se oškliv."
Úsmv umiteln
Mariin zmizel.
A
polohlasn,
pravila:
214
tém
nesroz-
'
„A pijde
štstí tvé.
ml
Hackenschmid Karla j,Co
A
štstím tvým už není."
bystrý sluch.
Rozuml.
se obrátila.
íkala? Neslyšela jsem."
jsi
„Njaký Anna se
verš,"
ekla Marie. „Verš nebo
nic."
zasmála.
„Jaké to vci mluvíme!
Hackenschmide
„Skuten; promite, kdo ohromen
se
prosím.
vaší krásou.
„Nedobírejte
„Stávám
— Ale vy nic neíkáte, pane
! '
si,"
Tak
to
dopadne,
je-li
Onmi."
mraila
Anna.
se
Kdyby
mladým, vida vás
to
bylo možno." „Nejste
pece
tak stár, pane Hackenschmide."
„Ticet vností. Není to dost? Nebo každý mj rok byl vností. Slena Marie dovede posouditi, jak jsem stár. Znala mne ponkud mén pedpotopního, nežli jsem."
„Ano," ekla Marie roztržit.
Dívky
se
„Na co
daly do smíchu. Pohlédla na myslíš,
n
Ráda bych vdla,
Marie?
myslíš?"
„Nevím!" pravila Marie.
tázav.
A mla
*
«
«
215
pravdu.
na
ženich pijel.
Ženich byl pívtivý, slušný, v nejlepších
ml
žádné vady, pokud bylo
možno
letech.
Ne-
pozorovati. Jeho
píjmy byly slušné. O jeho minulosti nebylo nic mimoádného známo. Nebyl píliš duchaplný, pravda. Ale duch není podmínkou
Ani
štstí.
království nebeské
nepodmiuje bohatost ducha. Naopak. pijel v dobré nálad; dost úctyhodné, ne-
Ženich
bo
cesta je bídná a
dovede zniiti náladu sebe
Bude brzy jmenován — Má nyní ped dva
Je to
nemožný lovk, naprosto lehkomyslný.
Zbýval by druhý. Ten
Má
je
povážliv churav už od zimy.
dovolenou nyní. Zdá
Nevra tí-li
on na
sebou už jen
Je nadje, že jeden z nich bude preterován
starší.
z trestu.
lepší.
se už,
ad.
Pak by
mu
vysychá mícha.
pravdpodobno, byl by
nic nestálo v cest jejich satku.
Uvažoval o tom, kde by být ani ve stedu Prahy. bylo by tramvají.
že
se.
což je velmi
si
vzali byt.
eknme
A pece
tam
je
Nemusilo by
to
na Letné. Spojení lepší
vzduch. Ne-
chodí už do téhož hostince jako díve. Posledn, když si dal vídeský ízek, pinesli mu jej s usmaženou mouchou. S usmaženou mouchou, nepehání. Je mu ješt nyní nevolno, pomyslí-li na to. Nyní má ponkud
daleko, chce-li vybrati slušný hostinec. Ale
cházka
mu
Doufá, že
neuškodí. se
zde
Vymí-li
se
pesn
malá pro-
as, staí
to.
mají dobe. Vzduch jim svdí, jak
patmo. On, bohužel,
nemže 216
ješt
na dovolenou.
—
—
Poteboval dobu;
by
jí
ml
ovsem;
njak ješt
ale
to vydrží.
mnoho
práce poslední
-
Ženich byl jako blahovolný protektor. Byl své dstojnosti.
míti veliké
ným
in
Není jeho
vno.
A pece
si ji
vdom
si
hrdinský? Marie nebude
vezme, on,
s
tak zajišt-
postavením a nezajištnými vlasy! Toto hrdinství
si uvdomoval v každém okamžiku; zdál se dávati pízvuk každému jeho slovu, ráz každému jeho pohybu. Oekává, že i Marie bude si vdoma této hrdinnosti a povinností, které z toho plynou. A trochu ho uráželo, že nebylo zcela tak, jak ekal podle svého názoru plným právem. Nechápe vše zcela jasn, ubezpeoval se. Ale ponkud ho to uráželo.
své
— —
—
Ženich
se
procházel podél
mnoho
Mluvil ješt
trati.
podobných eí. Jeho pobytu ovšem nebylo nadlouho. S jeho stanoviska bylo obtí jeti sem. Neopominul ukázati s
na obtíže
a nepíjemnosti cesty, jakož
tím náklad. Jeho postavení bylo
ale jak se zdá,
val to
ím
i
spojený
vbec adou
obtí;
nedovedla to Marie pochopiti. Pocio-
dále, tím více jako
kivdu.
Marie neodpovídala. Myslila na svou matku.
Pála
si
ten satek.
Chtla
mít dceru zabezpeenu.
„Aby mohla oi klidn zavíti," jak íkávala. Její matka nebyla zcela zdráva. Mnohdy na ni picházely smutné myšlenky. Co si pone, nevdá-li se? asy jsou ím dále, tím horší. Jmní nepatrné. Co poít? Satek 217
je jediná spása.
pijmouti
Ženich pinášel zabezpeeni.
Pro
ne-
spasitele?
Marie myslila na svou matku. Poslouchala slova spasitelova po svém boku. Bouila se pi nich. Její hrdost ji jitila. Chvla se. Ledvaže dovedla zatajiti svj odpor. Ale myslila
A
je klidná;
na svou matku. a
mže
zavíti své
bylo lépe, kdyby to nebylo nutno. žíti
jinak.
— Snad
její
oi v
pokoji.
A by
— Snad bylo možno
touhy vedly by jinam.
Když ženich odjel, vracela se Marie osamlou stezkou podél trati. Utekla všem. Schovala se do temného koutku nad ekou. Dívala se do vln. Tíštily se o balvan, pnivé a lehké. A Marie kousala do krve své krásné
rty.
„Hráti divadlo, to je velice pkné," pravila Karla.
„Mla
bych ráda
pkný
kus."
„To
nkoho
za blázna, zahráti
Máš
je nehezké, Karlo.
to ošklivé
mu njaký
nápady. Ne-
chtla bych hráti komedii." „Je
to
krásný
nechat
život:
svtem, neustále v
lesku
a
se
kráse.
obdivovat
celým
Každý den
jiná
úloha, jiné kouzlo."
„A
jaké úlohy!
Hanebné úlohy!
A
všechno musit
hrát!"
„Každá úloha
mže
mít
nco pkného do
218
sebe."
„Hereky! Co „To, co
Nkdy víc,
V
nkdy mén. Co
víc,
nkdo
„A
hereky?" každém je trochu divadelní
to jsou
ostatní.
je
Nkdo
na tom.
krve.
hraje pro
pro jednoho."
Karlo?"
ty bys tak hrála,
„Pro víc nebo pro jednoho?"
„Pro obojí."
„Pro
ne? Jenom že
— ani tch
nemám
Marie naslouchala, a hokost hráti jakous úlohu, k níž
hráti,
komu bych
nikoho,
hrála
toho jednoho."
víc, ani
—A
špinavou a nízkou.
se
vzmáhala. Ano,
jí
máme
to byla lež, to byla hra; jak
mohla
se vy-
ekla
své ano;
to uiniti?
Lež volá
baviti z bludišt, do kterého zabloudila.
druhou: a nyní musí
odpor! Úlohu
co je nejhorší, nemoci
lháti bez ustání.
A
takové je obe-
censtvo, kterému musí hráti: spasitel, kterému se ubližuje.
a
Klame ho
nemže
milovala
a
ví,
— nebo
ho klame; je jí z duše protivný, tváit naopak tak, jako by ho aspo chtla dát milovati. A co to že
má
to íci;
se
se
bude, dá-li se na konec milovati? láskou v
ei
To
jest,
co
se
nazývá
lidské?
Je v bludišti, nevyvážné. Není to k vli ní; uinila to pro
matku. Ale
Protivila se
jí
je to
ta lež.
ospravedlnním?
A každým dnem jí pipadala své ano, mla své iluse; nyní
tžší. Tehdy, když ekla ovšem nemá ženicha ráda; a snad ho mít ráda nebude; ale bude možno udržet jakýs pomr, který se blíží lásce,
by
láskou nebyl.
To
si
íkala; ale bylo
219
ím
dále tím
he.
Vidla jasnji den ke
milovati, ale že die,
trochu smutná. Musí
práv To
to,
práv
dni, že nejen
ho nebude kome-
je nesnesitelný; to byla ta její
jí
nco
uinit pro matku. Ale
to?
byl konec blouznivých
sn, budoucí
cíl
životní;
žít po boku nkoho, jehož klameme a jejž musíme klamati, nebo jinak by nebylo možno žíti. A nikdo nesmí vdti o tomto klamu. Role musí se sehrát dobe, k spoAle kojenosti obecenstva. Za každou cenu. Úloha. herec má chvíle pestávky, oddechu; bude míti ona
—
ten oddech?
„Ty
bys nechtla hráti,
„Ty
bys
krásn
vi,"
ptala se Anna.
hrála," ujišovala Karla.
„Je to nehezké a sprosté." „Je to krásné."
Ob na oporu
ni dorážely, hodlajíce
svého
mínní;
ale
k úsmvu, jenž byl utrpením,
dvojsmysln jako vštba
„To
mže
stj co stj
Marie,
získat
pemáhajíc
v ni
se
odpovdla záhadn
až
a
delfická:
všechno býti."
„Protože vtšina z nás neumí už milovati. Schopnost ta byla ztracena
bem. Zbyly
nám
v zlých asech náhražky."
220
— jakýmkoliv
zpso-
Hackenschmid mluvil tentokráte vážnji než jinak tváí v tvá Marii.
Nemohl
— A což
„Náhražky.
Hlas Mariin
„Musí
nestaí-li
jindy.
nám?"
se chvl. Byla bledá.
staiti,
to je ta
bolest.
— nebo
Teba se smíiti prázdno asem pro tu více.
Musí
staiti,
ztroskotati.
není-li
Jenom
že je
ztracenou schopnost. Jste píliš
ženou, než abyste nevinila muže. Jiná
vc
je,
máte-li
pravdu."
„Jakým právem
Mám „Co
„A
mám
býti odbyta tou náhražkou?
právo býti milována."
Váš ženich je ctihodný muž." druzí pokud muži jsou. Tak mluví Anto-
chcete?
všichni
nius v Caesarovi. Slyšela jsem to kdysi."
Zasmála
se trpce.
„Všichni druzí hodní muži jsou. Oni všichni pišli
bhem asu o tu schopnost milovati tak, jak míníte, že mla byste právo býti milována. Za nimi leží njaké pohromy. oni.
mli právo
snili
Jaké bylo v tom právo, že ty pohromy pišly?
Kdo
je chránil
Pak
oni snad
milovati tak, jak
se
I
ped
katastrofou srdce? Nevíte, netrplo-li
snad mohly býti osudy jí
býti.
se.
snad otuplo. Nyní je jen prostednost a chlad;
Kdo
dopustil,
jiné.
To, co
je pouští,
nemuselo
aby zprahla?"
„Chtla bych být mužem. Mít cestu \'olnou." „Žena má na tisíc cest." „Ano, mnoho cest, tisíce pokoutních cest zbývá žen. Vy máte volnou a pímou." 221
Hackenschmid
usmál.
se
„Ano, cesta volná a pímá, nepál bych vám „Vy mžete voliti. Žena má právo trpti, veliká, a vládnouti, je-li
— Chtla bych
hnusné.
dost
Obojí
nízká.
ním
zraky planuly,
je-li
je
nežli jste, jste-li
skuten
prsa se dmula. Byla
její
dost
stejn
mužem."
býti
jiným, „Jak možno chtít býti tak krásná?" pravil Hackenschmid. Její
té cesty."
krásná té chvíle. Hackenschmid nemohl odvrátiti poJakés opojení se ho zmocovalo.
hledu od
ní.
bouila v
nm. Nemohl
Krev
se
ovládnouti svoji touhu, která
Zdálo se mu, že vidí zjev dva kroky od ní, docela blízko. Pistoupil k ní a chtl ji obejmouti. Vší silou v^'manila se mu. Couvl, vida tak energický
byla trochu vzpomínkou.
dávno zmizelý.
—
Stál
Nepíjemný odpor
odpor.
Neprchala;
stála
tak
ho zmocnil.
se
ped ním
jako výitka, roz-
cuchaná trochu, blzu smakanou.
Z oí
jí
vytryskly slzy a odkudsi zhluboka vydral se
zoufalý náek.
„Nikdo mne nikdy
Nco zjevu
chvl mohl
A
i
se
neml
rád."
neskonale smutného, bezútšného bylo v jejím
v jejích slovech. Hackenschmid,
pi
nich.
Chtl nco
ona opakovala, jako by
tásti: ..Nikdo
mne neml
Kroky ozvaly
se
a
íci, vysvtliti
vše,
co
ji
tížilo,
otrlý,
—
za-
ale ne-
chtla
se-
rád."
za nimi. Marie vztyila se a šátkem
222
setela
si
rychle
tvái vzhled
Sleny
slzy.
as.
klidu. Byl také
se objevily,
„Budeš
S nadlidským úsilím dovedla dáti
zajisté
kvapíce
s
novinou.
Tvj
potšena.
ženich pijel."
Po klidu Mariin bylo veta. Na to nebyla pipravena. Sdlení dvat ji ohromilo. Keovité to hnutí zbortilo její
úsilí.
Nedovedla potlaiti
slzy.
Slena Anna pistoupila k ní, udivena ptala se, tšila. Slena Karla pravila Hackenschmidovi, šelmovsky se '
usmívajíc: „Slzy! kat!
Má
To
jsou
píjemné
slzy!
ho pece jen ráda!"
223
Chtla bych
tak pla-
Intermezzo druhé.
Vidní Hackenschmidovo.
Zapadlou ulicí malostranskou, docela blízko schod, vedou na královský hrad, jenž nemá svého krále,
které
chodívá padesátník vysoké postavy a pronikavého zraku. Je to
vybra
kos.
Kosové práv poali
veseleji
pti; doba zimní mi-
nula a jaro pineslo teplo a kvty. Oživly zahrady a pole.
V
hnízdech
kos
za dlouhých zimních
nastalo blaho, kterého nebývalo
dn. A
padesátník pronikavého,
zkoumavého zraku jde, aby vybral kosy. Vždy, kdy je jaro, teba více vybírati kosy; jich
mže
rušiti
prohloubena.
mnívají
se,
A
zpv
je-
vážné meditace; jejich existence není
na jae zpyšní
že není nic
tito létaví
krom
nich a
tvorové a do-
krom
podivné
magie, kterou provádí jaro.
Vybra kos kráí osamlou, zapadlou ulicí malovdom jsa svého úkolu, asem ho potká stu-
stranskou,
dentík, který
ho pozdravuje;
a úctyhodný, který ho
asem
mí 224
též
mštnín
zrakem, v
nmž
vážný je
ne-
dvra.
Jak
mže
Vybra kos
mšan
poestný
vovati nkomu, kdo
jde zamyšlený;
pozoruje pohled
malostranský
d-
vybírá kosy?
mštnínv,
zamyšlen dkuje, myšlenka ho
jakási
neza-
mstnává. Vybírat kosy
mže
býti krásnou
šedesátky, pomýšlíme na ddice,
sové nebyli vybráni; a
Marn
znl
má
vcí;
nebo
ddice
byla marná;
Chodec dumá, Pichází
z
a minulost pichází
vybírat kosy.
ml
pade-
není ddice.
msta na modrém
zval Dalilou a jiný
íná
nebo
najíti.
pesvdivý; marné
bylo kouzlo osobního vztahu. Moc, kterou sátiletý,
nám do
ješt všichni ko-
to svou svízel
hlas tak sympatický a
jde-li
ped
jeho zrakv.
Dunaji, které kdosi na-
nevstkou Rakouska. Pichází a po-
A
vybírá kosy, jichž hnízda byla do-
sud posvátná a jichž
se
muž
neodvážil
dosud nikdo do-
ml
onu odvahu. Cechy se bouí, ale to nezaleká toho, kdo má svtlý cíl: on elí bouím a vytrvává. On vysvobodil myšlenku od všeho, co ji poutalo. Co bylo Bohem, stalo se modlou; a tato modla mla se skáceti. Nikdy už nebudou tak zpívat tknouti.
Padesátiletý
kosové v zahradách.
Vybra kos
byl
písný a
ml
pravdu.
Demagogové byli, hulváti byli a ti, kteí líbali ruku; zmatek byl v adách a fráze panovala; starý pán hledl na to svým stízlivým a fantastickým zrakem. Je ješt pokrokovost u vln modrého Dunaje, kde se taní sladké
valíky,
je
tam ješt pokrokovost, která nás
225
spasí. Není-li to ušlechtilý
program, bojovati proti zpá-
tenictví? Národové se sejdou in hoc signo; a o vítzství
V
už nebude pochyby.
krom
budoucnosti není nieho
humanity a míru.
Vybra kos
asem
bojoval; bojoval
proti všemu. Bojoval ve
svádl viti, neustával
proti
jménu míru. Jeho
uedník
znít;
všem a
hlas, který
nescházelo, obec
vncích hluela kolem nho. Ale nyní jde padesátiletý sám a rozjímá: uplynula léta a není nikoho, kdo nastoupí po
nm,
není ddice. Nyní se rodí
opt
cosi
nového v eském vzduchu, co už neuvítá bezvadnými verši
Svatopluk
ech. Nová
Ddice vybrae kos
generace jde.
není.
Ale doktor Hilarius je zde.
Doktor Hilarius organisuje.
Do schzí chodí a mluví a mluví; není místa, které by nebylo uneseno jeho výmluvností. Shovívav pehlíží chyby pedchdc, naznauje, že nemže se úpln ztotožovati
s
vybraem
kos, nesoucím do zákoutí
malostranského, do ulice zapadlé a tiché, své úvahy.
Nemže se ztotožovati; Nebo ten má podivné že národ
totéž,
nemže vybra kos.
co
v jedné z nich ekl, po nekoneném. Dok-
chvíle; a
Chelického musí
bažit
tak; jeho vcí osamlého chodce,
tor Hilarius nesoudí
nené.
A
A
to tísní
—
náhle vidí fantastický
je
pedevším
vybra kos,
tožná a úctyhodná, kdyby nebyla
226
ko-
který rozjímá.
mnoho
osobnost ublížila,
má-
n-
;
koho, kdo kráí jemu vstíc. Je to zjev hubený, po-
divný a chladný. Je to doktor Hilarius.
Jde proti vybrai kos a nehodlá sejíti podivná myšlenka pepadá padesátiletého; brání myšlence, která se
mu
s
marn
vnucuje;
a
cesty;
marn
se
vzpírá
se
a bouí.
Ddic! Zjev hubený, podivný a chladný kráí vstíc lému.
A
když
na dosah ruky, stane zjev a
se piblížil
vybrai kos
promluví slova, která zní
„Krev
tvé krve a
Vybra kos tak
svdná
osam-
pamfletem.
myšlenka tvé myšlenky."
odmítav vztáhne ruku;
a pesvdující,
mam
a jeho slova,
se pokoušejí nabýti
pízrak a jako
své výmluvnosti; doktor Hilarius jako
výitka opakuje:
„Krev
tvé krve a
myšlenka tvé myšlenky."
Vybrai kos nemže diskuse
byla vždy
jeho
obtížno
být
polcmisovati
Výrok doktorv, ve
živlem.
svtle písné logiky, je neudržitelným. Lze uvésti bod za
bodem odchylky
brai kos Jenomže
a nesouhlas.
Jenom
nalézti dialektiku starých
nemže
ji
nalézti;
až bude lze vy-
dnv.
že slova Hilariova
ví,
nejsou správná, ale slova váznou na rtech, a tíse, ne-
vem na
ulici,
která
A
pohrdavým úsmmá obvyklý svj vzhled, na lidi,
zvyklá a dotrná, ho pepadá.
vymenými sv\'mi úsmvem na toho, jenž
s
kteí kráejí
cestami,
hrdavým
stojí
227
ba
ped
i
s
po-
ním, opa-
kuje doktor Hilarius po tetí zlá a znepokojující slova:
„Krev
myšlenka tvé myšlenky." samozvaný ddic, zdá se, že uinil smutnjším msto. Nezbývá než nkolik ar, kde byla ped chvílí krása; nezbývá než stízlivost, kde byla
A
ped
tvé krve a
takj jak stojí,
Zem
pohádka.
chvílí
dochází ideálu:
není už
ctnosti ani neesti, jsou jen rovné linie, je jen povin-
ád,
je
jen doktor Hilarius.
Konen
se
vzpamatoval
nost a
Pejel
si
vybra
kosv.
rukou elo.
Zamená,
jak se zdálo, ústa se otvírají. Ale není to
proud výklad, není
to bystrá dialektika, není
to
po-
lemika, obratná a jízlivá, kterou tak vládne padesátiletý;
zcela
nco
Odmeným
jiného je
to.
má pízvuk slovenský, vtu: „Národ Chelického musí bažiti po nekoneném." Ale úsmv trochu pohrdavý nernizí se rt doktora hlasem,
který
pronáší prostou
Hilaria.
A vybra se
kos, tak
do zapadlé
kos
ulice
stízlivý a tak fantastický, vrací
malostranské.
Jaro je a
vybrat nutno. Pízrak ješt daleko ho
aby jej zapudil, íká „Národ Chelického musí
hlasit,
228
si
tíží;
mnoho a polo-
padesátiletý:
bažiti
po nekoneném."
CAST DRUHÁ
Kapitola prvá
vede k
Mladý pan Kopulent
loži
chorého
spal.
Ticho bylo po pokoji; a smutno, jak bývá u
loží
chorých.
Tvá
—
pacientova byla bledá
mrtvolné
tém
ble-
dosti.
To
dsilo starého pána.
Sedl
pravidelnému dechu svého klánl, svalil
u
tu trochu zhroucen
lože a
syna.
naslouchal ne-
Starostliv
na-
se
aby ho nevzbudil. Spánek ten jako by byl
tiše,
balvan
s
kterému bylo
jeho prsou; vše záleželo na tom spánku, posíliti
organismus nadmíru zesláblý.
Uplynuly ti dny od neblahého toho výletu k místu vraždy, z
blahém jíti.
nhož
Byl v horece a
ho do Romanova. Nemohl sám
nesmírn
mluvil nesouvislá slova, zrazující
mil
ds.
zesláblý.
asem
Horeka dlouho
Doma
blouznil,
vyrážel výkiky,
nepolevovala.
pro-
Doktor
teplotu a vrtl povážliv hlavou.
Paní Scverová, se
mladý Kopulent v tak ne-
se vrátil
stavu. Donesli
duší
domu.
náhle milosrdná samaritánka,
Zdálo
se,
jako by
231
ji
stala
nepekvapovala
:
Smutek zrail se v jejích oích, ale ne kdo stál docela blízko a nebyl zaujat trudpohledem na chorého, mohl slyšeti polohlasitá
tato událost.
údiv.
ným
A
slova
„Der Ring des Polykrates."
A
ješt
tišeji,
když už byla sama u lože nemocného,
rovnajíc podušku
„Je to one7i
den
pod rozpálenou hlavou,
—
práv
je to podivné,
šeptala
ten
si:
den.'''
Den, který myslila, byl den smrti Heleniny.
A
nic už
ji
nemohlo pekvapiti.
Nesvila nikomu svou myšlenku. Zachovala jediná jasnou hlavu; energie vrchu v zmatku všech; aniž byla otesena se
její
nabyla
ním,
ujala
otží všeho. Starý pan Kopulent byl jakoby nalo-
men. targii;
A
sleny Pavly zmocnilo
nco podobného
se
njaká hádanka zamstnávala
a neodbytn.
—
Nyní už bylo
Její
elo
neslo
pee
její
mysl
le-
úporn
zamyšlení.
lépe.
Krise byla odbyta, íkal doktor. Starý pán díval se na tuto bledou tvá. Zle dolehly ti dni na starého pána.
ho zmocnil; a jeho, který býval tak ilý a pepadala úzkost. Bál se o syna; a bylo mu, jako by ml býti od všeho opuštn, pekat sám všechny, kterým dal život, sám utkvt na osamlém dvoe. Nikdy nebyl v píliš dvrných stycích se synem. Neklid
se
energický,
Hovoili
spolu, ale jaksi
zbžn 232
a o všeobecných ve-
!
meze v Bylo možno,
cech. Byly jisté vali
jíti.
nepíjemný Nenalézal
pocit,
chtl
se
ty se obá-
znala je lépe,
lidí
Mladý Kopulent
kdykoliv
asem
slov.
vtšina
že
oni sami se znali.
nežli
pes
jejich hovoru;
ml
takový
piblížiti k
otci.
jim to bylo trapno. Ale slova
se
nedostavovala.
Tolik bylo jasno, že názory jejich se
lišil
temperament.
jejich
A
se
liší,
stejn jako
jasno starému
tolik bylo
se mu, že má vše, co by mohlo initi šastným. Mládí, volnost, klid. Ne-
pánu, že syn není šasten. Zdálo
vdl, cosi,
A
emu
to pipsati,
nevdl,
jak to napraviti, ale
vidl, na synu hlodá a hlodá.
po prvé v život
cítil
se starý
pán starým.
Jako by nyní tíha celé minulosti lehla na jednou: praviti
a
nelze
uiniti,
nic
nic
polepšiti,
nho
na-
nic
na-
!
Nerozumli
si
jaksi
Ovzduší, v kterém zcela jiné.
s
dtmi. starý
rostl
Nebylo pohodlí,
Krušná byla jeho mladá obtížných situací. Divil se
léta,
až,
pan Kopulent,
nebylo upravených plná
trpkých chvil a
co vše bylo
možno
Statnou jeho postavu to nezlomilo, jeho oslabilo,
bylo cest.
unésti.
dvru
ne-
jeho optimismus, jeho nadšení nezvrátilo.
Byl z generace, která rostla v období vzruchu, vzeptí, nedotena persekucemi a útiskem. která
A
snila
o
teba porážky
nekonených pišly,
stále
úspch 233
Z
vítzných dále,
a
té
generace,
pochodech.
jednou pijde
ady Umela
umela
jeho dcera,
a ilý a
stále
vše, vzrušovalo
nho,
kolem
ídly
optimista a nadšenec.
ho
lety jeho domácnost. Ale
nášely
nco
ho
neudolalo.
Pobuovalo ho
vše.
Ani nechtl vzpomínati na
ped
to
ale
jeho žena. Byl stále statný
katastrofu, jež i
rozbila
jeho vlastní dti pi-
cizího.
Jak dorstaly dti, jiná atmosféra loudila se do domu. Nemly dtské hravosti a rozmaru. Ku podivu, starý pán pipadal si mnohem spíše díttem než onen bledý,
stravovaný jakýmsi vnitním
zamyšlený hoch,
a zadumaná dívenka
ohnm, nežli tichá dem rozumným a vra a pochybnost
s
tím pohle-
ned-
klidným. Bylo mu, jako by se
Mdlý a
pibližovaly.
lhostejný
výraz jeho syna vyjádil únavu myšlením a nedostatek víry, a co bylo v oích dcery? Byla mu záhadou.
—
Jako zcela a
Nebylo k nim
jednati, jak
A vbec mu kolem nho, zeli
noví a
Na
mu mu
jiní lidé
neznal.
pipadali, jakých nikdy nevidl jasno,
co
s
jak
nimi poíti,
najíti cestu.
pipadalo,
jak by se všechno
mnilo
jako by nastávaly nové útvary, pichá-
cizí lidé.
Stále
cítil
se
vzdálenjším dni
psacím stolku synov nalezl kdysi papír, na
napsáno nervosním,
„leh
und
zbžným
komme
jeho písmem:
aus anderen Zeiten
hoffe in andre zu gehn."
234
.
.
.
nmž
—
Tehdy ho stísnilo cosi, a on se zadumal. „leh korame aus anderen Zeiten," znlo mu v mysli. „Jiné asy," opakoval cítil
to
vru,
Odložil tenkráte papír
mu možno
Neodvážil
„lepší?''
si,
se
íci.
že jiné. Jinak se myslilo, jinak se s
Jiné, žilo.
rozechvním, které nebylo
zakrýti.
Vstal zamyšlen.
Zamil
do své knihovny. Otevel skí, kde se tísnil svazek vedle svazku v
sta-
romódních vazbách. Hledal
etl
s
chvíli.
úsmvem,
Pak
„Mníte, že jenž se
zpv
mn
bylo trochu trpkosti:
mj mým
jest
jen želem,
leskne ve zraku?
Pravím vám, jesti
vám shry na hlavy deštm
který
do
nenovou knížku a
v)'a.\ tenkou,
nmž
v
se
eavým mrak
uhlem,
metati budu,
srdcí jeho vrhati pal,
sypati žhavý
na
cesty, dráhy,
aby vás bodal, zvukem svý-m žhal:
v
zajetí lid,
vrah šlape
mu
v okovech národ, v prachu
v
šíji,
se svíjí
rozkotán Sión, boží hrad!"
Odložil blízko v
„A
tu
s
povzdechem knížku a vyal
ad.
—
tady."
235
jinou, docela
Malý
špalíek,
v^al,
který
tásl
se
mu
v ruce.
Stží rozevel knihu. ,,
je
—
smšné
A
—
Spolubojovníku v eských Thermopylách.
vnování. Thermopyly
—
to
nebylo by jim to trochu
a naivní?"
sarkasticky dodal:
komme
„leh
aus
anderen
Vrhl ješt pohled na
ných známých
z
adu
Zeiten!" knih,
starých
a
minulých dob. Potom zavel
s
dvrpovzde-
chem skí.
mu
Bylo
teskno
v šeré
ponkud
v^zduch, svží horský vzduch,
smutné, co zalehlo jeho reflexe.
klobouk
honn
a
kráel
ním
—
dlouho
Poteboval
Mechanicky
zrychleným krokem,
ven,
trapným a nepíjemným;
a zamíil rychle do
Ale
síni.
aby vy\tral všechno
prošel
to
vzal
jakoby
dvorem
polí.
ho
neopouštl ten skliující dojem; dobromyslný úsmv, který obyejn projasoval jeho tvá, ustoupil melancholickým stínm; a ješt, jak
kráel mezí na vrch, opakoval
„leh
s
nhož
byl
nejvtší rozhled,
si:
komme
aus anderen Zeiten."
Zpívají ješt ptáci tak jako za starých dob? Kvetou
vn
kvtiny stejn? Není mén a mén zpvu? Skoro mu zdálo. Kvvl hlavou a trochu sarkasticky dodal: „und hoffe in andre zu gehn." Jaké budou ty nové asy? Kam povedou tyto cesty? Nebyla hokost v tch slovech, pouze trochu bolesti. se
236
ml
Ale
jeŠt
síly
tehdy tuto bolest pekonat.
Chvíli
pod modrým nebem, chvíli dýchal svží a silný vzduch Podkrkonoší, naslouchal písni skivanv a ševelu obilí a pak se vrátil s úsmvem na rtech, vzpímený, pevný. A teba byly jiné asy, on zstane na svém míst, dokud bude sil. Teprve tato událost ho vyburcovala. tak chodil
Tíživé poznání, že se
mu
A
vtírati.
osamlý
.
.
celý život
nebude
—
.
bál
blíží
poslední akt, poínalo se
v tomto posledním aktu bude
že
se,
on, který tolik miloval
marný? Celá
Byl by tedy zbytená? Nic
lidi.
existence jeho
než on sám, který pežije všechno? let o jiné zim. Rod jeho, kolem nho, a není to vlastn
Sníval za paren minulých
energický a
silný,
kupí
konec; král je mrtev,
—
se
a
žije král.
Nyní syn? Také dceru má, ovšem. A zstane ta u nho as je, aby se vdala. Odejde tedy. A co Romanov? Zstane tu opuštn. Doktor Hilarius mihl se jeho myšlenkami. Bylo tžko pehlížeti to. Chce se ucházeti patrn
vn?
o jeho dceru.
A
zdálo
se,
že
ona našla v
nm
zálibu.
Starý pan Kopulent nemohl chápati tuto zálibu. doktor Hilarius nebyl dvakrát milým zetm.
„Pedstavujeme pijde. lidé?
A
si
—
vše jinae,
zcela jinae,
— Jací jsou
Tak mladý, tak mladý. Mraky na tvái, trochu ohn
stále
rozumovat."
237
Jemu
nežli to to
nyní
nezajiskí v oích.
A
byl tak sklíen, neubránil se úsmvu, trochu mdlému ovšem. Napadla ho pesnost Hilariova, od-
menost
každého
pedureno, se
hozeného
pi všem
a
pesn
pracuje,
kroku,
maní,
který uinil.
jasný,
prochází,
úsmvu,
logický
pesn
spí.
Vše
je
jasn
dvod. Pesn
—
který by nebyl
Ani slova
zdvodnn.
Jací jsou to mladí lidé?
Ale co initi, jak zameziti nco, co
se
mu
zdálo tak
nepíjemným? To nevdl. Znal svou dceru pece tolik, že vdl, jak marný by byl pokus psobiti na ni. A dvody? Jaké dvody uvésti? Jaký pesný podklad
mla
Doktor Hilarius nebyl zámožný,
jeho antipatie?
pravda. Starý pan Kopulent byl by poslední, který by
uvedl takový
Nebylo
dvod.
jinak?
nepíjemné
to než takové
že valí se
nco
emu mamo
zlého,
ruce a pihlížeti, jak
To
A
se
tušení.
brániti.
A
vdomí,
—
Složiti
vci vyvinou.
ho skliovalo nyní, když dlel u lože chorého Jenom ho nevzbuditi, jenom ho nevzbuditi! Bude mimo nebezpeí, íkal doktor, usne-li. Ale velmi opatrný musí býti a chrániti se pevše
a naslouchal jeho dechu.
devším každého rozilení.
Kdyby
bylo
možno
uchrániti ho! Ale jak ho uchrá-
niti?
Romanov
obestely
chmury; tak
se zdálo
starému
pánovi.
Noc,
která
šla,
byla
neklidná
238
a
znepokojující.
A
vzduch tžký a dusný jako
ped
bouí. Pijde to
boue? Hodiny bylo;
tikaly
nerachotil
mrtvá nálada
pomalu, pomalu vlekl
hrom,
noci.
Starý pan Kopulent sklonil hlavu.
Bylo
mu
mdlo
.
.
.
se
nekmitaly blesky;
mdlo
a
239
smutno.
as.
Ticho
jenom
ta
Kapitola druhá
pedvádí zápisky Týe,
studujícího.
21.
ervence.
dobe žít. A není mi veselo. zamraeno dnes; déš na spadnutí. A jak tak Je chodím, pipadám si nesmírn pošetilý. Mluvím s ní a nejsem s to pronésti rozumnou vtu; všechno mne opouští, myšlenky, slova. Ostýchám se vbec nco tvrditi a nco popírati. Za jakého hlupáka musí mne Myslím, že není
ona pokládati. Bolí to asem, ale lépe tak. Nezbývá mi, než býti hlupákem v jejích oích. Bylo by smšné to druhé. Je mi souzeno odíkat se. soudí špatn o mn. To bude nejrozumnjší. eknu mnohdy nco takového
A
pro smích, íci;
jenom
oí. (Bože,
psobí mi se
oi!) Ale ona
v)'šel
se
zdá
pi tom do se,
jejích
nesmje.
Bál jsem se
ji
potkati.
Mám
Vyjdu a naschvál jdu nkudy, kde, ona nebude. Zdá se, že by pálila zem pod
chvíle.
myslím, že
se,
pošetilého
po njakých hloupých snech mi-
nulé noci ješt unaven.
takové
nco
úlevu moci
neodvážím podívati
její
Dnes jsem
to
240
nohama, kdybych
stál
u
ní.
myšlenky. Neovládl bych
se,
—
Mám
konfusní a bláznivé
myslím
si.
Pjdu
do
sa-
moty pijde to pece. Jenomže se pak vrátím a je mi pusto a teskno. Vidt ji z dálky; a vidím ji z daleka, a komedie zaíná znovu. Nemohu odporovati! Ach,
stále ty bláznivé
Jak by žíti.
Co
myšlenky!
umíti
to bylo krásné je
mj
—
život bez ní?
s
ní.
Umíti,
Živoení.
nelze-li
Stín života.
Paskvil na život.
Snad pece ekal mne njaký
lenem
být užiteným
svou myšlenku. je
svého národa.
Snad jsem mohl
Mohl jsem
Mohl jsem vykonati svou
vtšího nad to? Ale zavraždit
v sob, navždy
úkol.
se
práci —
to všechno,
íci
co
udusit to
odmlet!
Tak jsem dnes šel, a chmurná obloha se hodila k smutku mých myšlenek. etl jsem, že krajina je stav duše. Ta krajina je smutná. Vítr se rozhuel a jako by na mne hlasy
volaly. Stával
jsem
se
sentimentálním a
nad údolím, na protjší stran hradu íkal jsem vtru Macharovy verše: na
skále
„To pejde vše. Mé kosti tlíti pod zemí nkde budou snad. Ty vyjdeš v sad váš vonné kvítí si k svatb natrhat. O,
vzpome
jenž oblétal
si
na pelud bledý,
tvj mladý vk.
241
A
vezmi šat ten svtlošedý
a rudý klobouek."
pede mnou.
Propast se rozevírala
Jediný skok
—a
A
pro-
konec. Nehoda, nic více. Vítr je zde nahoe. past se rozvírala.
A ona,
jako by mi byl
bylo mi,
chra Bh, nevyítám
ím
Jak by ne? A má ho vedle
sebe.
Hilariem
studující?
Týc,
nkdo
Není
to
Je tak rozumná a dobrá.
jsem já?
mže
Jak
ublížil.
a nežaluji. Pehlíží mne.
se
Mám
miti
s
doktorem
velikou
píliš
úctu
k muži tak prohloubených názorv, abych tu myšlenku nepokládal za šílenou.
Ale
pece
uvažuji,
jako by na
mne
argumenty uvádím,
cosi volalo.
pro
se
Rozumn
vše
nedá pesvditi
mj
poteštný cit? A k emu je všechno toto? Pekonám tu slabost. Musím ji pekonati. Není dstojná muže. Zaplaším ty myšlenky.
22.
Nic
nemže
se rovnati
ervence.
doktoru Hilariovi!
Kdybych mohl dosáhnouti nkdy výše jeho klidu, již neporuší nikdo a nikdy! Kdybych mohl míti sílu jeho energie! Ví, kam jde; soudí jasn a logicky; nikdy nevyboí z cesty; nikdy nedá se strhnouti vášnmi a slabostmi! Ah, a já
Má
dobe
vím, jak je to tžké.
o všem jasný a pesný soud. Je
242
mnohdy písný,
až mrazí mne to, když suchými vtami uvádlo mne v dtinné nadšení. Ale nemá práva býti písný sám, když je tak písný k sob? Kéž by jeho rozumové poznání stalo se všeobecným! Nikdy neužívá frází; jeho je prostá a vcná. A odcházím vždy uklidnn a jasnjší od nho. Chápu, že musí imponovat tento mužný zjev slen Pavle. Chápu to, a nemám práva pozastavovat se nad co jsem já? Ttina vtrem tím. On je zralý, hotový se klátící, nco, co bylo zabito v zárodku ... ba ješt he: jest mi pronésti smutné Confiteor!
zdá
mnohdy
se;
popraví, co
e
—
jak
Pozoruji,
visí
na jeho rtech
jakýmsi krásným leskem ...
Což
A mne
mne! Ale on u
.
oi záí
její
.
jímá hokost.
—
doktor nevidí?
to
Jak bych byl šasten, kdyby
neml
.
vášní.
nho
ty
oi
upeny na
byly
klidný a nedá se vyrušiti. Je, jako by
je
Všechno
Noli tangere circulos meos.
produševnno.
promyšleno,
Nkdy
píliš.
Tyto úkazy podmiuje intelektuální
života.
A
snad
smr
je
až
jeho
není naším úkolem, ovládnouti a vésti racio-
náln temné
své
pudy?
A
on
je
racionální,
velmi
racionální.
nkdy
Jen tvrdost
mi
se
velikých
zdá, že je
lidí,
ponkud
kteí mají svj
tvrdý.
cíl,
svou cestu. Všechno, co by ho odvádlo od zuje píliš tvrd.
Letos v se
mi
zim
Pi tom on
Je to
své úkoly, ní,
posu-
hlásá etiku velmi písnou.
etl jsem Ibsenova ..Branda". Chvílemi
zdá, že doktor Hilarius
243
má
takovou tvrdost, ne-
asem
citát z této
má
dáti
má mnoho
Conto
ale tvé
Caritatis
Opakuji, že
to nespravedlivé
nco
podobného;
toho
pocitu dost isté?
skuten,
o tom. se
—
mi zdá
mé
s
jsou
strany, vyítat
p>ohnutky
nco
evnivosti
Zkoumám
sebe a uvažuji
chci se omluvit
ped
že hluboká a krásná duše, jako
zasloužila
by
býti
milována
žhavjí, takovým milováním, jež
více,
je
—
oh,
což já vím!
Píši
sebou
slena
prudeji,
silnjší nežli smrt,
je
celou bytostí, celou vášní, že by bylo nutno se dati
mu
poslední
Není v tom
dtinské a zatraceníhodné?
Pavla,
satis,
stran,
jediný, jenž nepopsán."
list
samým? —
napadá mi
básn:
mužné vle, quantum
,,Je
tvé
Ale také
A
týž rys krutého apoštolství.
oblomnost,
hloupost
a
jí
od-
romantiku
Jenom Osjenom kdybych si nepipadal smšným. Co se to dje se mnou? Odkud to vše? Chaos je ve mn, tanící hvzda se však nechce zroditi. Bda, zlý chaos, nevím, co mysliti a co cítiti! Zlé to hoe! Ona je tak dobrá a teplá. Není možno cítit u ní žádnou bolest, a pece ji cítím. Všechno, co muí a co v slohu zašlých
století.
Werther
redivivois.
v
sian schází. Nezb)-vá než vzdychati
souží, utichlo
by u
ní
— kdyby 244
.
.
.
svitu luny;
Oh, jak by musilo
uklidniti,
kdyby
rukou
pejela svou drobnou
mé elo. Odkud mi zní
rozpá-
lené
myslí tyto verše?
„Mou kdyby já též
byla tato žena,
bych provždy
Nevím, nepamatuji
se.
ztich'!"
etl jsem
je
vbec?
Proboha, jaké nápady!
23.
Ten Hackenschmid
ervence.
je protiva.
Popírá za každou
cenu;
jaký význam
má
taková
negace?
A práv vdomím
tohoto mravního a intelektuálního
defektu stává se kousavým a jedovatým; býti je
ped
na pozoru
snaha po tom,
nelze: dráždí
slabých
nutno
eho nemá
eho
a
dosáhnouti
mu
ho ucelený a prohloubený svtový názor.
Proto ironisuje. Nic není pohodlnjší nad
zbra
stále
jeho žihadlem. Dráždí ho vše, kde
duch, etl jsem
kdesi.
ironii. Ironie,
Zdá
se
mi
to
správným. Ale Hackenschmid je
i
jinak protiva.
Potkal jsem ho nedávno u Kamenice. Zastavil
mne
—
seznámili jsme se
náhodou ped-
tím kdesi, když jsem provázel slenu Pavlu a doktora Hilaria; mluvili jsme nkolik slov.
do ei.
Má
bolest intimní trýzní
Nebylo mi zrovna mne píliš, než abych
dovedl mluviti o vcech, které jsou mi na hony vzdá-
245
mé
leny, a
Vci,
Ale nebylo vyhnutí.
city bojí se lidí.
má nepíjemný zpsob ei,
—
Mn
se
o nichž mluví, bývají velmi opepeny.
ei.
z duše protiví jeho
Nco
On
cynický a protivný tón.
jsme mluvili, a on
z
istá jasná na mne:
„Pstujete holky?"
A
abych nebyl ani na okamžik v pochybnosti, jak
to myslí, dodal:
— žádná pkná tla!"
„Fabriky to tady zkazily
Nevdl
jsem, co odpovdti na to. Pipadalo mi hnusným, vidti v tomto svtle neblahý a politováníhodný vliv sociálních pomr, jež nejsou na prospch
našeho
lidu,
nemíti ani trochu soucitu k jeho
útisku a zíti to vše jen
požitkáe, ale nebyl jsem
hnus
—
práv
s
pov. Ml
s
to
formulovati tento svj
na mne, jako by ekal kladnou od-
jsem dojem
neho
odporného, jako by
znesvcoval brutáln moji marnou
Usmál
a
jsem mnoho chuti Hackenschmidem. Nejvíc mne však
uráželo, že díval se
nkdo
bíd
hledisk nejpustšího egoismu
upímn eeno, neml
a
debatovati
s
se
— chápal patrn
lásku.
mé mlení. Mravokárcem se mžete
falešn
„Carpe diem, praví Horác. až na konec pak je to pimeno situaci. Sáhnte do plného života, a kde jej chopíte, bude za-
stát
.
.
.
jímavý, praví starý Goethe. Goethe byl veselý patron;
a
on sahal velmi asto do plných život; žijí ímské žije veselý Výmar, elegie, žije besídka v Sesen-
a
a
heimu."
246
Tu
na okamžik, jako by váhal. Zdálo
se pozastavil
— nebyla
mi
se
to iluse?
na jeho tvái a on
jevil
— jako by
s
ním
by
že jsem se mýlil; pochybuji, že udržitelnost svých
niím
se
nelišil
A
názor. od
si
kterém pokraoval,
tón,
díve vnucoval
jímž
toho,
mrak se byl obMyslím však, byl uvdomil ne-
zápasil.
své
nestoudnosti.
„Cras amet, qui
nunquam
Nejsou
amet!
cras
to
amavit, quique amavit,
krásná
pokraoval pak Hackenschmid.
hodná pamti?"
slova
—
„Stane
se
vám
i
kteréhosi dne, vstanete a shledáte, že nejste sice slavný
jako Byron, ale zato starý.
Ba
ani sláva
ani
nemže
Vte,
že je to
tšiti, jsme-li staí.
nepíjemné.
— Což
není-li
Nakonec nezbude než vzpomínka na mrtvé Njaká ohoelá stavení. Zachyte nco z tchto
té?
lásky.
dn. A
ješt nco;
lovíte-li
ryby,
hlete, abyste ne-
chytl píliš tžké; taková ryba stáhne nakonec dobro-
myslného r\'báe do své hloubky. Pstujte lehí genre, iperné, tkavé grundlc, veselé, iperné grundliky, mrskající sebou
nad hladinou vodní,
rejdící podle
h,
aby pilákaly pozornost chodcovu.
n
nestáhnou dol, pane
Ty
be-
vás rozhod-
Týi. Jmenujete
se
pece
tak?" Pokusil jsem se vložiti všechen svj odpor a mravní rozhoení v suchou a odmítavou poznámku:
„Myslím, že životu rozumíme každý jinak!"
Zasmál
„Oh, vy
se.
jste solidních,
mravních názor. Jednožcn-
247
že
ství,
ano? Morálka! Kreutzerova sonáta! Tolstoj!
Vykleštní! Je to ctihodný systém a každý má právo spasiti se podle své fasony. Mou fasonou by to nebylo
—
a nevím, bude-li to vaší. Jací
jste
te
rozšafní a
rozumní páni. Zajisté máte už hotový svtový názor. Prohloubil
rodu kyne
A nemáme
jste
jej
je
vám
dost ucelený?
budoucnost; vite,
my
dosud, mám-li býti pesný.
A
tedy jinak životu. lik
dostaten? Je
jej
lepší
pane
let,
Ná-
nemli.
ho
Rozumíme
mu vbec? KoTýi? Sedmnáct, eknme! Jak
což rozumíme-li
krásné je to mít svtový názor v sedmnácti letech. Ne-
bo jak ohavné, tisíc
A
libo-li.
Lepší je gaudeamus igitur nežli
svtových názor."
brue
jakousi hnusnou odrho vaku, která
špinila vše,
co je velikého a istého v nás, co
odešel
hrub
vytvoilo hanebné toto
století
— odrhovaka,
z níž se
pamatuji jen na konec:
„Kde lze se
v hlav mnoho hnoje, nadchnout pro Tolstoje."
je
Nu, Tolstoj nezeme proto! A pustý posmch Hackenschmidv marn bude chtíti pokáleti Jasnou Poljanu!
To byla tedy minulá nvadž souvisí s tím, co luje to, aniž to
už historie; dotýkám se
mi pihodilo
se
jí,
po-
dnes, a vysvt-
ovšem omlouvá. totiž dnes hnusný výjev, který mi
Zpozoroval jsem
248
Hackenschmida úpln
lovk
ralisovaný
A
a sluncno.
teplo
Je to naprosto zdcmo-
koupat do Kamenice. Bylo pí-
Sel jsem dnes se
jemn
zošklivil.
bez veškerého mravního cítní.
voda eky
istá a
je tak
Hackenschmida ležeti v kypré tráv paseky, nedaleko behu Kamenice. Bylo v nco faunovského. Vedle nho ležely ženské sukn. Obrátil jsem se a odcházel jsem. Vtom bylo svží. Pišel jsem k ní a spatil
nm
slyšeti jakýsi šelest.
vody. Jakmile
z
chtla
se
Dívka, spatila
jíž
sukn
patily, vracela se
Hackeschmida, vzkikla
a
schovat.
„Nelekejte se mne, spanilá dvo," volal na ni Hackcnschmid. „Neublížím vám, pojte do mé nárui. Chtl bych dnes milovati, krásná dvo. Den je tak jasný,
k
milování.
Ostatn
dom
Do mého
ležím na vaší sukni,
nejdražší.
v tomto úboru? Neostýchejte
spolenosti.
Blíže,
Hoím
náruí!
má
se,
Sem na má
blíže!
touhou!
Chcete
jste
prsa!
jíti
v dobré Nevidíte
mou touhu?"
A honil
vyskoil
pi tom
s
nev^,'líitelným
kiící dívku a chytl
ji
posunkem, do-
za ruku.
„Nemáte smysl pro poesii, krásná vílo? Budu vám vden za vaši malou pozornost. Malikost, pouhá malikost. Neubere vám to na vaší kráse. Máte ostatn tuze
krásný hlas, ale trochu pronika\ý."
Nevýslovný hnus hodlání;
mne
pojal, ale
zárove pevné od-
nemohl jsem dále Hackenschmida nechati
provádti jeho
zpustlost;
šel
249
jsem dále
smrem
k
n-
mu. Chtl jsem jsem vyšel
Dve
zrak.
mu
pohlédnouti
z roští, sklopil
jsem
kárav do oí. Ale
— protivná
slabost!
jak
—
vykiklo a vytrhlo Hackenschmidovi sukni
a bleskurychle zmizelo kdes za kovím. Hackenschmid se ušklíbl.
„Ahj nejsme sami."
A se
posmšným
s
—
cítil
jsem
—
pízvukem
obrátil
mn.
ke
„To
jste vy,
mladý muži. Picházíte
píliš brzo," a
dodal recituje:
„V
zestárlý
viska; jinak se
záhy svt!
obávám,
Píliš brzy
s
jistého
stano-
že chtl-li jste zachránit nevin-
nost této dívky, musil jste pijít o nkolik let díve," a dal se do pustého smíchu, pohlížeje na
Nesnesl jsem toho pohledu;
A
šel
mne
cynicky.
jsem co nejrychleji.
úprkem ke Udýchán jsem dostoupil nahoru. Divím se, že jsem nespadl. Tak jsem letl. Ale mrzí mne, že jsem se mu nepodíval kárav do sotva jsem zmizel z dohledu, utíkal jsem
hradu.
oí, jak jsem chtl.
25.
ervence.
veer z Boskova. Výlet byl zdailý. Byl jsem dobré mysli. Když jsem se octl v polích, dohonil jsem mladou dámu, které neznám, ale která bydlí u mostu ješt s njakými slenami. Je z Prahy. Chtl Vracel jsem
jsem
ji
se
minouti; pozdravil jsem a
250
práv jsem
zrychlo-
mne
val krok, když
zastavila
nkolika rozhodnými
slo-
vy.
„Máme,
tuším, stejnou cestu?"
„Jdeme-li do Romanova, ano, sleno!"
Nesmí se
o
si
mn
mysleti, že
jsem dít. Uklonil jsem
zdvoile a pedstavil jsem se: „Týc, „Marie Brandlerová," ekla ona.
Pokud jsem mohl však
nkdo
slena Pavla
je
pozorovati, je hezká.
krom
hezký
studující."
(Mže
býti
sleny Pavly?) Je bruneta;
blondýna; je trochu vyšší postavy,
pr-
mn
neklidzrané skoro pleti. Její pohled utkvl na n. Také její oi by mohly býti krásné. Vadí mi pouze
tento výraz neklidu.
„Nezdá
se,
že
vám iní potšení
mým
býti
rytíem,"
pravila, když jsme šli chvíli mlky. „Tváíte se velmi utrápen. A mlíte jako hrob; promluvte nco, pane Týi. Je soumrak a smutno padá na pole. Promluvte nco!"
Octl jsem
Jaká
se
v trapných rozpacích.
je sféra jejího
„Bojíte se
O em
mluviti?
zájmu?
mého pohledu? Neubránu
vás! Jste ješt
mlád, že ano, nejste ješt spasitelem?"
Mé
rozpaky
„Ostílíte se
rostly.
—
tak
Nerozuml
jsem.
tomu muži
íkají,
tuším? Jaké
blaho, býti ostíleným! Vpravíte se do všeho za kolik
n-
týdn. Co íkám, dny staí!"
Ani nyní
neml
jsem slova odpovdi. Nechápal jsem
251
než že slena Brandlerová je rozilena. Mluvila
více,
prudce, všechna rozechvna.
Pak
její
hlas klesl a
znl pidumen.
„Byla jsem v Boskov navštíviti Matku Bolí. Prý ulevila velmi
mnoha
mne
by
no
tak, jak
si
bolestem. Ale
tak pustými poli.
jít
A
bylo páti.
Vy
je
mým
ne. Neuvítala
už veer, že? Smut-
se nebojíte,
vy
Ah, ano! a Matka Boží neodpovdla mi na by; ani slova neekla na
mé
svt, mlí-li ona?" „Víte, že mže pomoci se
stesky.
a
—
jste
muž-
mé
pros-
mám
Koho
odpovdti?"
tázal
na
jsem
trochu skepticky.
„V
co
mám
viti, nemohu-li ani v to?"
Bylo tžko dáti
odpov
na tak komplikovanou pi
své jednoduchosti otázku. Snažil jsem se tedy dáti ho-
voru
jiný,
mén
smr.
choulostivý
„Cesta je ovšem dosti pustá. Ale nic stalo,"
odpovdl
jsem.
—
vzpomnl na pípad Bínv. pohled
smrem
báze;
ale ta
se tu
Ale ješt mezi
—
Mimodk
nikdy ne-
eí
jsem
si
upel jsem
k Trojánkám; nechci íci, že jsem
cítil
vzpomínka nebyla povzbuzující. tch, kteí tlo zabíjejí, ale ducha zabíti nemohou," sarkasticky pravila slena Brandlerová. tlo i ducha. Co se mže státi?" „Jiní zabíjejí „U dámy je to nco jiného," pronesl jsem neobratn. Ale záhy jsem pozoroval celou svou nešikovnost. „Nebojte
se
—
„Ach,
A
to
máte pravdu. To
je
nco
zcela
jiného."
smích, kterým provázela ta slova, byl ostrý a
252
zlý.
„Což kdyby nás nkdo pepadl a zmocnil se nás? Bylo by to bez ceremonií. Jiní užívají ceremonií. Jinak je to totéž. Zmocniti se, zmocniti se, to je heslo. Žena na míti trochu úcty k žen? Je to tak smšné, poznáte to! Nejlépe vidti ve všem a v každém bahno; nezklamete se. Ah, Bože, a Matka Boží mlela!" Slena Brandlerová umlkla, a já se neodvážil pronésti slovo. Zmatek byl v mém nitru; trochu údivu, sleny Brandlerové trochu soucitu a trochu bázn! mi pipadala trochu neženskou. Pak jaká povrivost, doufati pomoci od obraz a soch, kdy pouze víra by mohla pomoci! Její podráždní mi bylo záhadou. Slena Pavla nemluvila by tak. Cítil jsem povinnost íci nkolik potšujících slov, ale jsem neobratný a bál jsem se, abych se nedotkl n-
—
-
—
e
jakých vnitních ran.
mn
to
Mlel jsem
tedy radji, ale bylo
tžko.
Ostatek cesty byl trapný a
vém podala mi ruku
Ped Románo-
tísnivý.
a zmizela, aniž promluvila. Ale
zdálo se mi, že stží potlauje
slzy.
Nerozumím tomu.
Rozumím
pouze,
v nitru; ale což
že
není
dobe
jí
mohu pomoci
já,
a
jenž
harmonicky
sám sob
ne-
pomohu? 26.
Jaký
to rozdíl
vera a
dnes!
Je jako po boui: svže a voln.
253
ervence.
istší atmosféra, široké obzory. Vše je jasno: naše úkoly a naše povinnosti. Smysl života. Staí poslech-
vt doktora Hilaria. Klidno je v nich. pochyboval, ví. Uí mravní odpovddosud kdo A nosti, vyššímu pojetí života. Vše je tak vážné a tak
nouti nkolik
Ani
nutné.
neho,
špetka
co
stálou
je
vlastností
Hackenschmida a tak mnohých a co bych nazval frivoDuch neistý, tato neest naší doby, je zaplašen
litou.
daleko. Jak
on, historik,
dovede
nebezpeí a škody, vzrstající ricismu. Jak
pesn
litice.
s
pesn
histo-
lichý a chlubivý šovinismus.
národními
elekticismu,
literárnímu
Naše
kramaení v ponašemu myšlen-
statky, naše
S jakým zápalem mluví proti
kovému
odhadnouti
upílišnného
dovede vytknouti a odsouditi plané
žvanní o národnosti, hazardováni
z
diletantismu!
bitce odsoudil chorobný nietzchanismus
!
Jak
S jakým po-
výšeným klidem analysoval literárního „nadlovka". Obra na hlinných nohou, trochu k smíchu a trochu k politování! Jak on hluboce a krásn chápe pravou radost života, to heslo, jehož se tolik a tak asto zne-
užívá ke života,
A
svodm
na kluzké cesty immorality! Radost
to vdomí vykonané
povinnosti.
z hlubokých oí sleny Pavly. Je to jasný, kišálový pramen horský, žádnou neistotou neporušený! Neodvažuji se hledti
do
jaká istota a jaké dobro hledí
nich.
Jen jednou uinil jsem pokus. Ale
jsem okamžit zrak. Doktor Hilarius oí.
Mže
býti
mže
sebevdomým, nebo
254
jí
sklopil
hledti do
ním
skuten
nco
je,
opravdu znamená. Ale já?
jsem dobyl toho prá\'a?
Co mám,
opíti?
O
se
ím
jsem
já,
ím
mé sebevdomí mže
není než trochu snahy
— snahy, vím,
dosud nezralé a neujasnné. Jaký Jak
v jejích oích, jaký klid v jejích slovech.
klid
daleko od sleny Brandlerové! Jejího zmatku
je to
tžko chápati! možno pochopiti, co je to harmonický duch. Slena Pavla je tak dobrá. Bolí mne pouze asem,
a rozrušení, které tak
U
ní
mnou jako s díttem. Nemá zlého úmyslu pi tom, není v tom potuchy po urážce. Patrn chovám se tak, že musí mne za dít považovati. A je to dobré nechtl jsem tomu sám? mne pehlíží, tím lépe! Ale muí mne to, nemohu toho popírati, a trpím, jak mnoho trpím! Ne, nejsem docela tím díttem, jak ona myslí. Trpím. A co divného je pi tom: nechtl bych netrpti. To utrpení má nicmén trochu blaha.
že jedná se
—
Bylo by si
A
hrakou
zbaviti se všech tísní a
zmatk,
vrátiti
klid.
Odjeti
Co
—
jsou
proti váze
trpti.
—
to
by byla
všechny
spása.
mé dvody,
Nemohu. tak
tohoto slova? Jsem rád,
A
—
Nechci.
peliv sestavené že mohu pro ni
chci xoibec klid?
ponkud; pršelo ráno; potom slunmraky a vyjasnilo se. Hledali jsme se slenou Pavlou u trati lesní jahody; byly ješt njaké. Když odešla slena Pavla s doktorem Hilariem, zstal jsem na cest u trati. Nechtlo se mi opustiti to místo. Bylo dnes vlhko
ce rozptýlilo
255
v
trochu
stevíc.
pd
rozmoené
—
Sedl jsem
kámen a sedl u
si
nich.
zbyl otisk malých jejích na omšelý, jako stl široký Kdosi šel okolo, vstal jsem,
abych uchránil drahé stopy jakýs muž, který vil,
couvl
porušena.
z
šel
cesty a vyhnul
s
A
Byl to
která odešla.
té,
práce z blízké továrny. Pozdrase.
Má
stopa zstala ne-
vzduch svží a vonný vyvolával pedstavu
roztoužení májového dne. Bylo to trochu blaha, které
má mé To
utrpení; sny fantastické a neskutené.
trochu bláznivé; co by ekl o tom doktor Hi-
je
larius? Jist
by toho nechápal. Je
chorobné, myslím-li
s
to
bláznivé, je to
jeho stanoviska; ale vzpomenu-li
na zjev sleny Pavly, nemohu už uznati
to bláznivým,
a bál bych se být prost tohoto
Ptala se
šílenství.
mne
dnes na moji matku a pronesla nkolik dobrých slov. Oh, ona je dobrá. Což kdyby byla víc než dobrá? Pál bych si bezmála, aby matka umela. Litovala by mne.
Možno a
mla
si
páti
více,
než aby chvíli myslila na
stejnou bolest se
pipadám; pobouiti
to je
zlé,
mnou? Oh, na
mysliti
tak.
A
nad tak bezohlednou a
lenkou.
mne
jaké nápady
všechno
se
egoistickou
musí myš-
—
nemohu. Nemohu si pomoci však Pro nejsem doktorem Hilariem? Pak jsem sedl a blouznil nehled k vlhku. jsem svoji
„A
dnes
úpln
smutnou
sentimentalit, bolesti, která
rozkoš.
Povolil
mla
Oh, mohu umíti!
co vaše matka," ekla mi slena Pavla, když jsem
256
jí
nco podobného
A
ekl.
její
hlas
znl pi tom
tak
Ješt mi zní. Vlak jede mimo, slyším hukot, mihne se za mnou, trochu koue ješt, pak vše zmizí a ticho. A já sedím a sedím a hledím na stopy ve tkliv.
zemi a duší zní mi krásná a nžná slova. Pro, Bože, nejsem doktorem Hilariem?
zvlhlé
27,
„Ty luji
lesy, miluji je,"
ty srázy a skály a celý ten kraj. I
zamlklo miluji. Je to
ervence.
ekla slena Kopulentová. „A mi-
mnohdy
jeho pusto a
tak slavnostní ticho; nic
ne vyruší klid. Sednete na pasece a jste tak daleko hluku msta, jeho neklidu a vzrušení. Myšlenky stanou se jasnjšími a istšími ve vzduchu tch les, duše se uklidní.
pak zase
zvuk teny
Nebe
je
šelest
modré, a
ta
Msto
—
kterou z
cítíte!
A
jakých tajných
Pouze zde by
se skládá toto šelestní?
knihy.
vn,
a bzukot kolem vás
mly
není místo ke tení knih
býti
—
ne-
máte oddechu pro své nitro, vždy nco brání vám úpln vnoiti se do sebe. Stále njací lidé, stále njaký hluk a rozptylování. Vím, co ekati od lesa. My dva si
rozumíme." Mluvila vroucnji a vznešenji, nežli
erve
vívá.
Lehká
jivý,
intimní timbr.
Chápal jsem vše a
mu nemalému
—
cítil s
obyejn
mlu-
tváe a hlas ml hekrásn dovede vše íci! Jak ní. Ale doktor Hilarius k mé-
polila
její
pekvapení povážliv zavrtl hlavou.
jjaký cgoismus, sleno!
A
257
což
lidé,
kteí musí
žíti
a pracovat v dusné atmosfée den ode dne, rok od
A
roku?
v
mst
mnoho
— Je
mst? Ne
kteí vadnou a hynou tam v
— nedaleko od
Nedaleko od nás
vás.
morek a
bídy. Jsou fabriky, jež ssají
pouze velmi
je
kazí krev.
to kulturní požitkáství, cítiti tak. Vizte,
sleno,
píjemno sedti na pasece, ísti knihu, oddávati se snní a míti pedstavu, že provozujeme nco sebe dstojného, nco, co lze nazvati ušlechtilým. Les je prost
je
nm
užitený. Je v
zdravý vzduch.
vinnost býti zdravými
To
vek.
A my máme
po-
nejvážnjší mravní požada-
•
ostatní?"
Zaráží
mne asem
druh myšlení.
dvod;
úel, význam,
u doktora
až tenhle utilitarismus
Hilaria, zvláštní tento
zdravé.
—
zlo
—
etiku;
má
ponvadž
špatné,
je
Tak odvoduje asem
Vše
asem
míti
není
ne pouze
—
To vše tak. Mnohdy je také aprioristní, zdá se mi. mne zaráží a pi tom to psobí na mne: mé myšlenky ponou se mi zdáti naivními a smšnými. Tak mám dojem puritán, kterým byl Shakespeare pohoršením doktor Hilarius
a
neestí;
Z
toho povstane ono víení
Jsem ve
zvat. je
víru
—a
na
asem mých lo-li
ni
mne
Bolí
psobí jeho
ei
snad práv, že
proti doktorovi?
námitek,
by tomu
—
jinak
bezmocný
smutné. I
tak
také
—
to
Je to
chvílemi soudí.
nemohu
proti
teba by
258
to na-
—
To
nesouhlasila.
Bouí mne to píinou mého odporu,
pozoruji?
mých protest? Bylo by tak!
nmu.
to nízké, by-
Mladý pan Kopulcnt zase
vuje
mnohem lépe. se vihled.
byl churav; ale nyní už je
Vyvázl Slyšel
z
mu
nebezpeenství a uzdra-
noním
jsem cos o jakéms
nepíjemný konec. Byl v tom pirozen Hackenschmid. Jak by ten mohl scházeti pi výletu, který vzal tento
nem,
ehož
z
vyjádil
se
nco špatného? Doktor Hilarius píke o té události a hlavn o nm.
vzejde
velmi
Nemohl jsem než
souhlasiti
„Hackenschmid
se zabíjí
zabíti více lidí
s
ním.
a chtl by
pravdpodobn
sebou."'
s
To
Svatá pravda.
je
snad klí k životu Hackenschmi-
dovu. Ale ku podivu, slena Pavla nesouhlasila tentokráte
nhu, to
tak bez jí
výhrady.
vlastní;
tím divnjší, že
mla
poznámka
Její
bylo nutno
ji
jakous
pro ni milovati; bylo
mám mnoho píin
domnívati
se,
že
Hackenschmid není jí práv milým. „Neznám pana Hackenschmida tak, abych mohla souditi; a kdybych znala, snad bych také nesoudila."
Kde
je
vlastn pravda? Tápá v tmách. 27.
„Neekám
spásy od žádné strany; ale
možitelní, jestliže
vtší poet
muž
ve
ervence.
budeme nepe-
všech stranách a tídách bude
opravdových a myslících, kteí beze
všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v okru-
hu svém, pracovati budou
za stejným cílem. Jako vi-
ditelná církev žije církví neviditelnou, tak
národ budeme
bezpen
žíti,
259
jestliže
nás
i
my
jako
znaný poet
budeme tím tichým souhlasem,
spojeni
jenž vzniká ze
správného posouzení našeho postavení svtového a ze
správného vysouzení toho, co a jak kde kdo
máme
pracovati."
z
Tchto krásných a hlubokých slov Masarykových „eské otázky" užil doktor Hilarius za téma úvahy, Masa-
kterou dnes pronesl, a ku podivu, rozcházel
se
rykem. Masaryk nechce stranu, Hilarius
chce;
staí
sarykovi
tichý
„správné posouzení" nou, má-li
souhlas,
—
musí
význam;
míti
z
ji
Hilariovi
s
—
ne;
získat platnost
Maono
všeobec-
inteligence
musí
Musí
napomáháno
pejíti
v masy — masy musí být organisovány — teba zatím
díve agitan
nežli
su.
ideov.
býti
nebo nemáme zbyteného aTedy propaganda. Ne idea sama sob; nýbrž idea
myšlence, která
uvedená v
To
je
„To
je
se rodí,
praxi.
credo doktora Hilaria. všechno, co pináší propaganda?" ptala se
slena Pavla. „Také všechno
to,"
odpovdl
doktor Hilarius.
28.
ervence.
A
Není nic krásnjšího a úchvatnjšího nad Tolstého. mu laje Hackenschmid, štkají psi na msíc. Není
a
divu,
že jeho
klidná
velikost
našich
Hackenschmid,
jejících
bžk. Pipadám
ny, která
mne
jejich si
pobuuje malichernost titrné uctívání pomí-
jako
hrozila zatopiti.
260
oištn od
Zde
je
vší té špí-
záchranná ruka,
která se podává tonoucímu,,
Vidím i
mnohem
vše
jež
nit,
vyvádí
nebezpeí
jasnji:
z
bludišt.
smyslnosti
zhoubnost ego ismu. Ne, smyslnost ne! Smutná minu-
ped mýma oima. A
jeví se
lost
tesklivý a
A
vyítavý zjev ubohé mé
stále
mne
jaký byl to pocit, když jsem sedl na
meni u
trati
provází
sestry.
onom
Byl to také duch neistý?
Co
men tch pocit? Nechci
ani mysliti, že by bylo
cítím k ní? Jaký je pra-
píbuzného mezi tím a onou neskonalou zove požitkem.
se
chtl jsem íci: nic telství
trn
duší?
ka-
a hlídal ony stopy? Bylo to také bahno?
Je
to
více.
nco
hrubostí, která
pátelství duší, nic jiného;
Ale
mže
býti více než
pá-
Jaký nesmysl! Užíváme mnohdy neopa-
slov.
Oh,
býti istý-m a
Vru,
dobrým!
mi volno. Není už bludišt. Jdu lesem, a se srdce. Nikdy nebyl les tak istý a vzduch tak istý. Všechno je isté a jasné, zeje
jako by balvan mi spadl
m,
nebe, srdce, vše tak krásné
Ptáci pjí;
záí
vzduch voní; vše
slunce.
261
je
.
.
.
jako v prvý' den.
—
dobré a krásné, na co
"
Kapitola tetí
pekvapí Barda
líí návštvu, která a
uiní ho trochu sentimentálním.
Hackenschmid odpoíval.
—
„Na bahýnku", byl té Tuzar odešel do Birkenwaldu. Jeho pohyblivost nesnesla pobyt na jednom míst; podnikal výlety na všechny strany hledaje všude nco, co by Sál,
který byl jeho sídlem
chvíle tichý.
povzbudilo jeho zájem:
Hackenschmidovi
lidi
krajinu.
i
nechtlo provázeti ho; den byl
se
parný. Lenivost ho pemáhala.
Náhle rozletly
se
dvee
a
Dímal.
nkdo
prudce vstoupil.
Hackenschmid protel oi a rychle se vzchopil. Udivení zrailo se v jeho zracích; díval se jakoby ješt ve snu; a mechanicky pronesl pi tom polohlasit:
„Slena Brandlerová „Ano, zde máte slenu Brandlerovou!" Byla to vskutku ona, Hackenschmid váhal !
a
to
viti. Její tvá byla nesmírn divným ohnm. Prsa její
bledá, její zrak vzplanul pose
262
dmula, vlas byl v nepo-
ádku. Celý
zjev prozrazoval hluboký
její
njaký
otes.
„Divíte se," pravila nervosním, chvjícím se hlasem.
„Není
se
emu
Což
diviti.
pirozenjšího? Jdu okla-
je
mati spasitele!"
Hackenschmid dosud neodpovídal. Jeho pohled utkvl s výrazem, v nmž mísil na vzrušeném jejím zjevu nedovedl by definovati co zmateným, se údiv s .
.
.
ním
a co ho inilo truchlivým.
„Sednte
si,"
nakonec
pravil
tiše.
„Je
vám zapotebí
klidu."
„Není toho teba. Jdu provésti mne pece chtl?"
lež až
do konce.
Vy
jste
Hysterický výraz,
kterým pronesla
s
pokojoval Hackcnschmida. Vzal nebyl zvyklý, vedl
ji
k
židli
a
ji
ta slova, zne-
za ruku,
tém
ji
jemn,
—
Musíte prominouti: nemáme „Sednte si. liš velký pepych."
Dala
se vésti
a zhroutila
se,
jak
nutil usednouti.
tu
pí-
sklonila hlavu a ztrnule
dívala se k zemi.
„Neuinila
jste
dobe,
že jste pišla ke
mn. To
jest,
bylo to velmi neopatrné."
Slena Brandlcrová
„K emu
je
se
zasmála.
zapotebí dlouhých
eí?"
Procitla ze své ochablosti, vztyila se a jako se
pemáhajíc
pravila
násiln
vyzývav:
„Chcete nebo ne?" „Klid, trochu klidu,"
mumlal Hackenschmid.
263
„Mám
"
vám
co íci, jak se mi zdá. Nevím, co
nco
ale
patrn
zlého to
Pohled hlubokého soucitu vyšlehl její
ruku, zvedl
„Hlete, stalo?
lem
mám vám
Mohu
to
si
a políbil
co íci. Ale
vdti?
— mžete-li
tehda,
rtm
ke
ji
Myslete
to mysliti.
ped mnoha
si,
A
dv
z
vám
se
jeho oí. Vzal
pedem,
co se
vám
že jsem vaším píteže je jako
si,
dvátko
ješt mladé
lety; že jste
stalo;
ji.
— Myslete
zvdavýma oima, hloubavé
se
—
bylo. Slyšte
dvátko."
a rozumné
bylo to komické, hrubý, drsný hlas Hackenschmi-
znl njak
Posadil svého hosta na staré
nejist.
místo, vzal židli a sedl
si
naproti
Díval
ní.
se
pátrá
v
do jejího oblieje a mlel. ekal trpliv. Nastala dlouhá pausa. „Nestalo se nic, co by stálo za e," pravila nakonec Marie Brandlerová. „Ale všechno mne muí, Bože, jak je to vše hnusné. Nenávidím svého spasitele a mám mu lhát. Není to strašné? Matka tomu chce. Vše
—
—
—
—
tomu chce. Kdybych byla aspo sama kdyby nebylo závazk! Ale tak spasitel eká, a se zdá, jako bych už cítila studený, hnusný jeho dotek. Vykiknout svoji bolest komu, komu! Není nikoho na svt; a ani Matka Boží nemá úlevy pro mne. A já už nemám dost
mn
—
dále tak lhát.
sil
—
Mla
jaká to bolest a jaký hnus.
jsem
A
já
mu mu
psáti dnes; nevít', psala.
neopovrhovati sebou samou? Všechno lež.
—
A
já to vím, já to
Vysílena
vím
píliš
prudkým rozilením
264
je
Jak možno lež,
hnusná
dobe!"
klesla
slena Brandle-
rová zpt. Hackenschmid chopil se
k
za ruku a naklonil
ji
ní.
„Není
smšné, Hackenschmid jako milo-
to trochu
sob
srdný samaritán?" zahuel spíše sám k jež tu dlela bez vlády a
než k
té,
a která by ani jeho slov ne-
sil
byla slyšela a chápala.
pi
Ale kousavý pízvuk zmizel
„Neuinila lidem
jste
dobe,
ale
mn
vzp>omínám.
Mé
drahého,
—
lování.
mla Na
Nevím
vida vás?
mohl
milovati. Ale co
by
znamenati láska ruiny? Zasloužíte jiné mi-
Jenom stejn svží
mladá srdce by
a
se
setkávati." chvíli pelétl jeho
„Ml
tvá bezradný
výraz.
bych pronésti njaká slova útchy. Potebujete
jich. Ublížil
jsem
vám krom
Hackenschmidovi,
vám
k vli
že vzpo-
srdce je mrtvo, píliš mrtvo,"
dodal. „Jinak bych vás snad
nám mohla
mn;
Víte,
jinak jste uinila dobe.
totiž,
mínám na nkoho pro,
píštích slovech.
že jste pišla ke
tak íkal.
toho
odpuste,
— odpuste starému
Marie,
abych
dovolte,
Pipadáte mi jako dít, kterým
jste ten-
kráte byla."
Slena Brandlerová však nervové povolilo, a dala
se
do prudkého
nila hlavu,
aby nebylo vidti
dovi
velmi
bylo
skoro fysickou, ale Cítil, že je jí
tžko;
Peptí
neslyšela jeho slov.
její
jejích
265
Hackenschmi-
plá psobil mu
neml odvahy
potebou.
slz.
stkaní. Sklo-
vyrušiti
ji
z
bolest
nho.
Neklidný jeho pohled tkal od
A
k oknu.
ní
jeho
myslí míhaly se nejrznjší reflexy.
Nevidl-li
Není se
to trapné,
takového
— Je
nikdo.
jí
vidt, jak
A mimodk
„Ped
škoda,
skutená škoda. protiva zmocní
dvete?
Tuzar ješt nepijde, ská?
jí
njaký suchý
poal
je dost
pamatujete
lety,
Tehdy
velmi dlouho.
asu. Což paní hostin-
hladiti její vlasy,
Marie,
se,
jste
tomu
je
byla ješt dít,
se
velmi,
zvda-
výma oima, vyhublé a neforemné. Jenom oi, oi,
A
byly stejné.
nkolik konvalinek
dírce
dom,
jednou jsem pišel
— konvalinek
v knoflíkové z
drahé, snad až píliš drahé. Pišla jste ke
n
vala jste se na
mi
,Dejte
ty
pamatujete dar
se
a pravila
konvalinky!'
—
ješt
Usmál jsem
nému dveti;
že
by
to bylo
a dívala se mi
jste se
podí-
—
tehdy
se
—
nco, jako
že
nota bene, dáti
ji-
a povídal jsem
zrada, jak jsem íkal, velmi
ruky velmi
mn,
prosebným hlasem:
jste
lásky nesmí se zase dáti
z
ty
bezmála jako nevra, jako
vážn
se
tváe.
Zamraila
pátrav do oí.
,Kdo vám dal konvalinky?' jNkdo, koho mám rád.' ,A co ,Nic.
Kývla ,To
A
jste
To jste
vy dal za n?' se
pece
dává, aniž se
hlavou a pravila
jste
nco
za to chce.'
—
pak znalecky:
je pravda.'
dodala
jste
k
tomu
s
pohledem, na který
vzpomínám:
266
si
asem
,
Chtla
bych, aby mi
mu
jA vy byste
A
vy
jste
nkdo
nosil konvalinky.'
za to nedala nic?'
odpovdla vážn:
,Ml
by dost na tom, že by je mohl nosit!' Léta uplynula od onoho naivního hovoru, a ješt
se
na ten pokojík, v kterém se udál; bylo u okna v tetím poschodí až; a vyhlídkou byly
pamatuji. to
I
stechy protjších
dom. A
zdálo
že se díváte
se,
daleko, za ty stechy, ba snad ješt dále
nevysplé dít ,Es
se
—
zvdavýma oima.
bui
hat seine Griinde', jak dí
nkam
— neforemné, Pamatuji
se.
Heine, jehož tak
milovala císaovna."
Marie
uklidnila
se
nesmírn smutný. tím tcsklivjší.
schmidov o
nkom
—
Její
ponkud. Ale
oi nemly
Naslouchala ale tak, jako
výraz
její
byl
Ale to bylo
již slz.
nyní vzpomínce Hackcn-
by
se
cizím a vzdáleném!
poslouchala historie
Jeho slova
ji
ponkud
ukolébávala v sen melancholický a tichý. „Jste hezká, Marie. Jste mladá, Maric.
vci.
A
možná i Najdou
bytost, které
bych pál, aby tam našla
že byste to byla vy. není-li
Dv
pkné
oi se ješt dívají daleko, za stechy, dále. To už je zvyk jejich za našeho jara. tam nco? Vím pouze tolik, že byla-li by
vaše
pravda?
A
Oh, Marie,
po
em
touží,
hanebná vc,
nejhanebnjší, co dovedeme pežíti.
Ta, která mi dala ony konvalinky,
nejsem víc než mrtvý? Ohlušuji
Nic už nebude, nic
to,
život je
se nevrátí,
267
se
je
—
mrtva. to je
A
mj
já
—
život.
nikdy už nepijde takový
už ten hluk a povyk nesnehanebnou sitelný? Ano, je vci, propaseme-li svou chvíli. Anebo pežili-li jsme ji. Nevím, zdali jsem Ale což,
jarní den.
je-li
život
pry
propás' nebo pežil, ale vyšlo to na stejno: je
ji
a mrtvá, jako je mrtvé vše, co tvoilo
ješt
eká
smutná. Snad pijde nkdo, kdo
život.
Nebute
kdož ví?
snad ta chvíle,
mj
vám bude
Vás píliš
nosit kon-
Hackenschmidv obliej pijal té chvíle trochu ironický a trochu dobrácký úsmv. „Kdož ví?
valinky,"
a
Mohu vám
Umuí
Necht
Marie?
raditi,
svého
spasitele.
Ohledy sem, ohledy tam; jedná se pedem o vás. A nakonec zbývá jedna útcha: že život je nco, co možno ukoniti. To je \^e, co vám mže íci vás.
Hackenschmid." se ho nyní. Zdálo se, jako mdloba pešla na nho. Jeho ruka klesla bezvládn a jeho oi dívaly se ztrnule na jeden bod. Jeho elo bylo plno vrásek; a rty zkivil nepíjemný jakýs
Neskonalá únava zmocnila
by
její
úsmch. Té chvíle
zdálo se
ped cizí mysli. Njaký
slen
Brandlerové, že
prchá
bolestí.
z
smutný, hlodavý
po kuse tuto bytost
Nechtla všechny s
pátrati její
úsmvem, „Ti,
pravda?
trochu
kdož
A
rysy;
trpí,
zdá
Vypadla
— njaká
dále;
jí
—
žal
její
bolest
na okamžik
—
musil lámati kus
bolest stará a neodbytná.
zvláštní
mkkost
projasnila
bezvládn visící, a trochu smutným, pravila:
chopila ruku,
nžným
a
musí býti dobí k sob?
se mi, že trpíte!"
268
Není-li
Hackenschmid jako by
dobe
„Zahrál jsem pro trpícího
pedvésti
je,
Zasmál
procitl ze sna.
se.
svou úlohu? Vidíte, nejlepší lék
mu
ješt vtší
Vdl
bolest.
jsem, že není jiné pomoci; a dosáhl jsem svého úelu.
ostatn dobrá,
Jste
vám
a dkuji
Marie,
Hackenschmidovi není ješt
za
to.
Ale
A
nyní
pravda?
zle, není-li
Což kdyby u mne? Byl bych ponkud v hloupé situaci a vy byste byla ješt v mnohem hloupjší," dodal pecházeje z lehkého tónu posmchu v tón vážnjší. „Tuzar mže se nakonec vrátiti. A co si pomyslí k vci: bude nutno pomýšleti na návrat. vás
nkdo
našel
—
lidé, uvidí-li
vás odcházeti ode
povst svtce.
A
kých asech.
Nejlépe bude,
i
svtcm
se
mne?
sejdu-li
nemám
Bohužel,
nedvuje
v tch tž-
dol
a prozkou-
mám-li terén."
A
Hackenschmid
Když se hnal mruel k sob: nosti.
krokem
rychlým
vyšel
z
míst-
rychle po píkrých schodech, za-
„Bylo dobe, že ta historie skonila!"
dol do
Nahlédl
místnosti
hostinské.
Krok
hostinské bylo slyšeti v zadní
se za
práh; po
silnici
Byla
komoe.
—
pustá.
Díval
nešel nikdo.
Rychle Hackenschmid vyletl nahoru. „Cesta
odpuste Marie?" Nabídl
jest volná, je hostiteli,
jí
rám
teba pouze
který
vyhání.
a vyvedl
ji
269
z
využíti
Uvidíme
pokoje.
okamžiku; se
ješt,
„Zde,
u schod. „Jdte,
bohužel,
A
musíte
jíti
poznamenal
hlasem tlumeným ekl:
Marie. Snad
ješt pijde
vzbudí z toho zlého snu.
Jsou
nikdy nevzbudí."
A
sama,"
rychle zmizel zase v sále.
270
lidé,
princ,
který vás
které nikdo
už
:
Kapitola tvrtá
vážný rozhovor, který otevírá
neutšenou perspektivu.
Starý pan Kopulent procházel svou pracovnou, jak
bylo po
obd
procházku.
ekal netrpliv na
Doktor Hilarius byl a starý pán
Odbýval obvyklou svou
jeho zvykem.
mu
doktora Hilaria.
pokoji mladého Kopulenta,
\-
vzkázal, že
by
s
ním promluvil
rád, až
se vrátí.
Byla to rozmluva, k níž
aby bylo jasno. Syn kávání dobe;
dlel
se
už
se
už dávno chystal. Chtl,
uzdravoval; vše
mimo
lože,
byl
mimo oepouze ponkud šlo
Žádné znepokojivé píznaky se neobjevovaly. Nicmén byl Kopulent neklidný. Rovnováha jeho jeden-
slab.
kráte porušená nechtla se vrátiti. blíží
nezadržitelné,
železným
Ml
dojem,
katastrof, a chtl uiniti, co mohl, zjednati
Dvee a
se
otevely; doktor Hilarius
ekal; když starý pán
se
že se
svým chodem záhadné
vybral
vešel.
ze
si
jistotu.
Stanul
svých
oslovil ho:
„Pál
jste si
mluviti se
mnou, pane Kopulente!"
Cosi škublo tváí starého pána.
271
tiše
dum,
Pál
jste si. Spíše se mohlo íci: bál. „Nkolik slov, pane doktore," pravil tlumeným hlasnad bál se, že sem sám neuvdomil si ani pro. zvuk jeho hlasu vyburcuje nco, co lehce spí a co je neradno vyburcovati? „Rád bych mluvil o chorob svého syna. Stýkáte se s mým synem dlouho a znáte ho patrn dobe. Myslíte, že pvod její byl ist fysický?" „Nejsem lékaem, pane Kopulente; nemohu odpovdti urit na tuto otázku. Ale na to se mne snad ne-
—
i
ptáte, nýbrž
na
co myslím."
to,
„Nevyjádil jsem pán.
„Chtl jsem
stálo
v
souvislosti
ptáti,
nevíte-li
touto chorobou?
s
ei nem,
dobe," vpadl do
se
se
o
Vím
starý
co by
v njaký
duševní podnt, v píinu, jež je mi skrytá a nesrozumitelná. Neustálá, hlodavá bolest, rána njaká, otes
— což
já
vím?
Mohu
byl rozilen už
slyšel,
pouze dohadovati.
se
zveera a ne ve
své
Jak jsem
míe. Nevíte
nic o tom, pane doktore?"
Doktor Hilarius jeho
ruka
svraštil
elo a
naklonil se
mechanicky sebou
zcela
trhla.
kupedu; Okamžik
mlel, jako by uvažoval.
„Nevím, pane Kopulente, co bych mohl íci o onom s ním, nevidl jsem ho v dob,
veeru. Nemluvil jsem jež
bezprostedn pedcházela nešastné noní výprav.
Nepozoroval jsem
nic,
jsem lékaem a jako správné ili bolesti
nic.
neznám.
laik
než obvyklou nervosu.
nemohu
íci, je-li vaše
O zvláštním otesu nevím, V em by spoívala? Nic, 272
— Nemínní
zvláštní
co bych
vdl,
neudalo
se
v jeho život, co by mohlo k ní za-
vdat píinu. Váš syn
A
vím. se
eknu, co
je
pouze neklidný, to
myslím o tom. Je
si
je vše,
co
to neklid, který
zmocnil generace a vystupuje tu silnji, tu slabji;
je to neklid, který je
co
to,
píznakem
kritických období.
znanou ást mladé
charakterisuje
To
naší inteli-
on nemá nic, pro co by žil, a chtl by pro nco Nedovede se pipoutati k žádnému centru. Ptá se: ,Pro žiji?' Odpoví dnes tak, zítra jinak, potom opan pozítí. A nakonec ekne: ,není vlastn záhodno žít.' gence
:
žíti.
To odpov
tch, kteí odpovdi nenalezli. jinak u
netrpí se píliš tím stavem;
Obyejn
nho. Není
dost
nemuilo; není dost nekritickým, aby nepovrhoval svým diletantismem. Má jakýs umaby ho
egoistou,
to
lecký sen o život,
znám už stav.
dlouho.
ale provésti jej nedovede.
Od
velikého,
lismem,
katastrofu,
kde možno
naplnn falešným
všecek
byl
lépe
eeno
—
ba
musily. skleslost
tím
paskvilem,
staly se bohužel
ním ješt
To
Po jeho
—
jeho život
jím otáslo. je to
a
Události ho zkla-
usmál trochu opovržliv.
boue zstaly
Snil
Bylo to blouznní,
šovinismem.
maly." Hilarius sincové
e.xal-
obtovati,
jít
se
se.
nezdravým naciona-
a
v záptí.
se
vystízlivní musilo
býti,
se ten
Tehdy, za prosincových bouí, stoupla jeho
tovanost; byl to jeho poslední pokus upoutati
nco
Tak ho
minulého prosince piostil
—
„Pro-
kterým musily
horším, nežli býti
exaltaci pišla úplná
pirozené. Pozbyl tím poslední opory:
nemá obsahu,
jak vidí.
18
273
A
tudíž
nemá,
pro
by
žil.
ležitost
lente.
Nevím, kterými píinami se zase piostila záale v tom smru rate bádati, pane KopuMluvil jsem zcela oteven a nemám, co bych
—
Zde
dodal.
je
vbec kámen sob. vám
základ choroby. Zde je
úrazu. Odvalí se
s
cesty?
Pál bych
to
—
i
Bylo by ho škoda."
Nezdálo
se,
by byl Hilarius píliš dojat pi po-
že
slední
vt.
aspo
zdálo starému pánu.
chladn
Své výklady pronášel
Ten
— tak
se
naslouchal napjat;
když Hilarius skonil, pozvedl tázav hlavu. Bylo
mu
patrn mnohé nejasné. „Nerozumím tomu dobe, nerozumím tomu," opakoval. „Ale vy ho znáte a bude tedy na tom mnoho prav^dy. Pro
Kde
nco
vznikl tento
—
oh, to práv, druh neschopnosti?
žíti
že to všechno je neschopnost,
mže
vati se
moc;
ale
co poíti
Kdyby aspo toto pání v
A
mže s
pane doktore. Rozumo-
byl zlý
ústech
býti zlé, ale
má
to
léivou
imaginárními jakýmisi bolestmi?
—
-
nezdá
se
—
otcových?
jist není bez schopností.
koen
poznávám,
o tom, ale skuteností to zstane. Trpti
skutenými
bolestmi
emu nerozumím. Nebo
Kde
je
vám nepirozeným Ne, on není tedy vada?
zlý.
Kde
je
zla?"
„Máte pravdu,
nazýv^áte-li
to
neschopností,
pane
Kopulente. Je to píznak takových nešastných povah, že nedovedou v nic pln viti. A nelze existovati bez
vdomí než
svého poslání. Váš syn a
mnoho
hrdin naší doby; nežil
274
mj
pítel není horší
he
nežli tito hrdi-
nové, ba, jeho neštstím je práv, že je lepším než oni.
Jenom v
n,
neví v své poslání. A nám pda pod nohama,
že
mizí
K emu Všechno
síla
ješt život?
nevíme
života
s
se
—
pece vcí pevných a jistých. mla njaký smysl; jinak teba
víry v
aby naše
Je potebí, je
hnusno robotovati. Je to choroba
práce smyslu pro nás?
už
nemá-li
skepticismu. Je
lovka
nebo v Boha; více
nezbývá. Skepticismus, který popírá vše rozumové, gické,
mže
smyslném,
v
na
konec
utkvíti
v
njaké samospasitelné
vytrvale na zázraky,
illogickém,
kde
církvi,
Credo,
které nepicházejí.
ím
absurdum! Ale neviti v nic není štstím. njší
povaha,
tím více
trpí
nedostatkem
pítel není tak slepý, aby to nevidl a a vidí; ale
mže
ní.
Jeho užitek? Jeho existence? popelo, všechno se zviklalo a je teba
práce
A
jakmile
a
nemá
to býti
oprávnnost.
i
To
sil
b,
je
víry.
necítil.
lo-
nad-
eká quia
jem-
Mj
Cítí to
odpomoci tomu. Piznávám a, ale c by mlo
za jistých okolností
vc
pevnými, všechno kolísá
chvilky.
ped
i
Nejsme-li sami dost
našimi zraky."
tomu tak?"
,,Co tu však initi, je-li
„Nevím, není moci, která by povahu nevící dovedla donutiti k víe. K víe bez povry, k prosté víe v mohoucnosti rozumu a úel existence
lidské.
í-li se organismus sám, není tu lékae. to
pouze pechodný
vota,
stav,
pohodlného
a
že je
uritá perioda lidského
naklonná k wertheriádám. Možná,
jeho píliš
Nevylé-
Možná,
bezstarostného mládí.
275
ži-
že je tu vliv
Do-
pane Kopulente? Musil se starati o píliš málo, stoleek se vždy sám prostel, nebyla nutnost tužiti
volíte,
vli; a tak ochabla. íkal jsem, že
Pro
až píliš jemný, pane Kopulente. V)'
He,
klady?
je-li
to
trvalý stav.
Možno ekati nápravu od
jemný,
je
násilného
je
snad
nepipustiti tyto
Co
tedy initi?
njakého otesu,
vyšinutí z kolejí jeho života, od radikální zmny. Je to metoda ponkud riskantní, ponvadž vý-sledek byl by nejistý. V tom pípad by bylo lépe, kdyby se stal tento otes spíše díve nežli pozdji. Kdož ví? Tváí v t\'á njaké katastrof snad by se vzbudila jeho energie. Mou by tato metoda nebyla. Je i druhá cesta. Možno psobiti pomalu, nenápadn, nenásiln. Bude to míti výsledek? Nevím, musil bych být vládcem nesíslného potu náhod, které existují. Musil bych za-
všechny
plašiti
nepíznivé
vlivy.
Musil bych potlait
všechno, co ty stavy podporuje; vésti a íditi celý jeho \Tiitní život.
Mohu
rozrušena; vše je na
každý náraz psobí ciální útisk, utrpení
to vše?
Zasmušilá jeho bytost
nm živé a bolest.
zjitené.
Rozruší ho
Každý
cizí bolest,
národa. Namísto, aby
s
je
dotek, so-
uritého
hlediska pozoroval všechny jevy životní, vzruší se dnes
tkav, peletav. Je asem teba, abychom v neúspších a zklamáních mli oporu ve své víe a svéin pesvdení. On té podpory nemá. Pi tom tím, zítra oním,
nemže bráti
zapomenouti verejšího dne:
pln
dnešek. Stále neklidný, stále
a to
zde by musilo nastati uklidnní a otužení."
276
mu
brání
podráždný
A
—
hlasem,
ml
který
snad býti uritým, trochu
konil
rychleji
„Uiním, co budu moci! Nepopírám nezmohu toho práv píliš mnoho!"
doktor Hilarius: však, že
„Což
pán
nyní
se
tak?" a
žije
má
zdravý organismus
pes rozpory a
mli
své
my
i
mnohé.
bolelo
dosti
krise nitra,
krise,
njaké pohnutí
„Dalo by
Kopulentova.
Bolesti
se
sil,
bývalo
jsme
které
aspo
mli
dusilo slova
své
lidské nejsou
by
mladý,
že
souditi,
jej
tak. I
penesly
my
pochyby,
jsme nás
i
zrozeny dnes, zlo
mnohem díve. Pro jsme nepodlehli Pro bylo v nás nicmén tolik radostmladého? Pro jsme vidli tolik vcí, pro které
života existovalo
chorob my? ného a
bylo krásno
Vše tu pece
žíti?
bylo, vše
muiti, stejn másti a zneklidovati.
Nedovedlo
mátlo.
rží,
bolesti.
úsmvu; se
A
Jediný
nmu
k
zmnilo, co
úsmv
se
dal zapomenouti na
krom
okamžik
nic nebylo pro
a ne-
opojení
to zkalit jas jarního dne,
radost cesty!
všechny
mohlo stejn
A nemuilo
toho
Co
upjal každý nerv, celá bytost.
je jiné?
A
odkud
se vzaly
všechny tyto
stíny,
pochybnosti, nejistoty, slabosti? Existuje ješt týž
svt?
i
to
se
ukrutný
zmnila rozdíl,
scéna, a není to už totéž? Jaký
pane doktore!"
Hlas selhal starému pánu uprosted uklonil
se
mlky
a
ei.
rychlým krokem odešel
Zarazil
Doktor Hilarius na nkolik vtein utkvl ve svém
nickém
postoji
s
rukou
kams na jeden bod
s
ponkud
se,
z pokoje.
pozdviženou.
e-
Patil
výrazem pevnýin a energicky-m.
277
jako by hrozil tmám, jež picházely na Romanov, vz jejich tajemství.
Kroky
pána doznly. Doktor Hilarius hr sebou pi posledním jejich zvuku a opouštl pok Chtl nco namítnouti zprvu, pronésti nkolik starého
kastických slov o
optimism zbyteným
Úsmv
pomru
a nadjí.
generací a
Neekl mu
zmn doby,
jich.
Zdálo
její
se
;
cokoliv nci.
trochu chladný a trochu vítzný objevil
na jeho tvái.
Úsmv Dvee
ten se
ml
svdka.
byly otevely a kdosi
málem
se srazil
s
d
torem Hilariem. Byla to paní Severová.
k
278
Kapitola pátá
(
schzi v rozvalinách, jakož Gertova
líí
'
kopyta štstí a konec.
Noc
byla jasná,
msíc v úplku.
Takové noci bývají krásné na horách.
Dv
moci sloueny v záhadný
obojí
moc dává svou
tvar, obrysy jasné a zetelné;
st
svtlo a tma.
ale
ono zbarvení
dává tomu všemu záhadnou nhu. Svit
ly
á cos
v
liká
iní
strhujícího;
né, jasné
celé
msíní
panorama mohutnjším;
denní svtlo dává vystupovati všednosti;
msíní
noci;
hrubé, denní je vytlaeno.
mnohem
údolí: není zcela jiné,
ie, jí
celek,
krásu takové noci. Je zde uri-
krásnjší než
jsme znali za dne? Nejsou ty kontury jeho
ta
— to,
mnohem
lalebnjší, bohatší
na odstíny? Všechny tóny svtla až
tm. Nebo
staí krok, aby svtlo zmnilo se ve
Iplné
Je
lu.
stín.
•t. le
Z hradu lehce
les,
lese. Nad námi štít skály brání msínímu, a my se potácíme v tem-
Jsme v
oniknouti svitu
houkají sovy; to listí
jtmách a tichu po it
msíce
je
lstivý'.
je
jediný zvuk. Pak se
jinak ticho.
šelestí;
—
Temno
Mní
rozdíly,
lese.
279
je
Divno bývá
nebezpené,
klame oko.
ale
Zde
v tmách vidíme ped sebou skálu; není jakoby zmnohonásoben její malebný zjev? Oživuje náhle jako by pod dotekem prutu arodjova; za malý okamžik vztáhne své ruce po nás. Je vtší a mohutnjší než ve dne; stží ji poznáváme. Strom je zcela jiný než v den-
ním
každá malikost
svitu,
Zdálo nuré
se však, že
svahu
ticho
se
proteovsky
úryvky
samotou.
písní,
Stra-
spolenost, která oživila náhle po-
romanovského,
Nebylo stísnného mlení, které
chzi noní
mní.
jenom otevíti oi!
šidla se dostavují,
smích
se
Zvuný
—
nebála
se strašidel.
zmocuje asem pi hovor
podivná
bylo
slyšeti,
znesvcující
hra
v tchto romantických kulisách. Smích, jenž dozníval,
ml
— znl do
od údolí provoco by bylo možno vzbouiti? Ta hra pipadala nebezpenou. „Píse poutníka," kiel Hackenschmid (to byl prvý ze ty, kteí tu šli; kráel první a práv provázel zaklením své klopýtnutí). „Nutno probuditi rozvaliny. Zašimrat mrtvé na bradách." A zaal do noního ticha zpívat: zvláštní
kativn a
pízvuk
cize.
Nic tu
Za hory
skal a
skuten
nespalo,
slunce zašlo mi,
bonhomní ervená rže, lovk-li vaz
si
Satanu dkovat
Dole
se
nezlomí.
mže!
sklouže jehlií
nahoe stromy
šustí.
280
v
lékách,
Bh
jež
nalíí,
ti
nás peklo neopustí!
Nic není nad
klid
chaloupky,
zpívá tu bludný kámen.
Kdo s
sjede tady
do hloubky,
tím bude navždy amen!
„Uinili jsme, co bylo v našich
stínm
lenost
loupeživých
silách; poskytli spo-
rytí
a baladických krá-
Nyní nezbývá, než aby v^'stoupila nkde socha komtura a ztrestala naši lehkomyslnost. Ale socha komtura si to rozmyslí. Es hat seine Grnde. Adjuva nos Satan," dodal Hackenschmid. „Zde stojíme, jinak nemžeme. Jediný falešný krok as Bohem, zem šejdív a troup, jinak vlastí naší zvaná, s Bohem, drobné naše soukromé obchdky. Adjuva nos Satan, sek.
—
veliký
nám
píznivce svého Kopyta,
naposledy ješt.
Jest
nám
Pomoz
patrone náš.
dohráti frašku;
nolj
tangere circulos meos."
Zatím
ostatní
tápající
tmou
dostihovali
Hacken-
schmida.
Bylo livé této
skuten zapotebí býti opatrným pi noní procházce. Cesta zrazovala.
Vinula Chvílemi
se
klikat,
šlehl bílý
stoupala,
klesala,
pruh svtla do tmy.
a hlubinami. Pod nimi bylo údolí, a
huela
z
nho
pováž-
odboovala. Šli
nad srázy
Kamenice temn
pozdravem ponkud melancholickým.
281
"
„Nevím, jaký
to
má
všechno smysl," tázav podotkl
doktor Hilarius; vytáhlý jeho stín rýsoval se
práv na
zemi. „Nebylo možno odbýt celou komedii mezi
—
ty-
zde, mi stnami? Co ses obával fora veejnosti Romanov? Nechápu t, Hackenschmide. Ani dostatek proviantu nemáš. Nebylo lépe zstati u pramene?
v
Soudím, že ztotožuješ Spiritum a germánské.
dici
hrdlem,
i
poruuji
„Na
Pro
je to první
—
to
hledt na
se
po
tra-
zprahlým
píznak píští abstinence? Do-
ne trochu staré romantiky? Nkolik
larie,
zub
spirituosy,
nyní chceš zde rokovat
vezmi kíž svj a následuj mne." pokáš ješt chvíli. Co máš proti rozvalinám?
ti
to
A
nás!
To by mohlo
míti svoje
století
bude
pvaby, Hi-
nemyslíš? Nedráždí to vše tvou výmluvnost nad
asu
hlodavjší, reformátore doby, jež nechce býti
reformována?"
Doktor Hilarius
neodpovdl.
kohosi. „Jsi tu,
Kopulente
Obrátil
se
hledaje
—
„Adsum," zaznlo trochu mdle a unaven. Doktor Hilarius pistoupil k nmu. „Bojím se, abys neodstonal nápad Hackenschmidv!" „Nic mi není," pravil kvapn Kopulent. „Kdyby nebylo neho jiného." Druhá ást jeho poznámky znla tžkomysln. Doktor Hilarius patrn chystal se odpovdti, ale vtom se ozvalo hned za nimi patheticky:
„Pro jsem
A
socialistou?"
využívaje
intermezza
svitu
282
msíního, tanil na
malém výstupku Tuzar
fantastickými pohyby a šaš-
s
ko vitými grimasami. Pohyboval
se s
Pak
balansoval na pokraji srázu.
bravurou na
kraji,
položil
ruku
ustal;
na srdce a odíkával patheticky:
„Pro jsem Jsem
socialistou?
socialistou,
ponvadž jsem
ního proletáského postavení.
vadž
mám
vdom
svého tíd-
v sob pirozené sobecké pání, postavení
zlepšiti.
svoje
rodinou
žíti."
Hackenschmid
sepjal
„Milost," volal
Nelze
pi
prosebn
tom,
,,
ruce.
chceš odíkávat úvodník?
schzi ertova kopyta. Ostatn
znesvtiti
tak
jsme u
cíle!"
Bylo tomu
skuten tak. Pšina stoupala v<še. Trosky Vešli v n. Stanuli u zábradlí. Rozhlédli
se
vynoily.
se
okamžik. Pohled byl krásný. Hluboké údolí
stíralo
mezi
dvma
v pimodralém svitu
po
ní,
bylo by
Odmleli nulo
rostly
;
možno ho vidti odtud.
se všichni
na
chvíli.
z té krajiny, která zdála se
\ynoí
pro-
Vrchy jako by Bylo vidt jasn linii u ní a ješt, kdyby nkdo
hebeny.
šenost mytických a hrdinských se
se
msíním.
trat, bylo lze rozeznati cestu šel
pon-
socialistou,
Jsem socialistou, ponvadž vidím, že vzdlání musím prodati co zboží, abych mohl
svoje
s
si
Jsem
Cos velkolepého vamít hrdost a neporu-
as. ekalo
by
so.
že
dole obrovitá postava dob, že zmizí, kráejíc
sedmimílovými
kroky.
Uzdvihne
nejvyšší,
nejsilnjší
strom a peklene jím prohlubinu jako mostem; prost
283
nemožným žádné iny
nezdály se
drsné a silácké po-
hádky.
Kopulent polohlasit pravil Hilariovi:
„Kivdil sem;
jíti
jsi
Hackenschmidovi. Nebyl to jeho nápad
chtl jsem
to já.
A
nelituji
Není
toho
to
krásný pohled?" Hilarius pokril rameny.
„Krásný, nekrásný. Sotva své nemoci. to
Což
ses
nachladíš-li se?
jakž takž vykesal ze
Nepamatuješ
se,
jak
zaalo?"
Jsem zdráv, docela zdráv. A nemám noc nkde na zemi." Hackenschmid stál u zdi, ve výklenku jejím, který otvíral pohled v druhou stranu, ke stanici. Stál mlky. Opíral se o kmen, vyrostlý u zdi na malé troše pdy. „Bez
chu
Nyní
starosti.
ztrávit zde
se naklonil
zpt.
„Jsme dti noci," zahuel. „Není cítiti, jak všední den? Jsme dti noci, my, ertovo kopyto. Noc byla naší doménou. Z ní jsme vyšli. Ona jest naší vdkyní
je
a
my
pracovali pro
ni.
Nkolik
nocí, to
zbývá z toho,
co je za námi ... a chceme-li pointovati sentimentáln a
mšácky, veliká noc ped námi. Jak rzné tvánosti v sob ty noci! Nkteré nadje, nkteré zoufa-
mly lost,
mla
jiné opojení,
své
grimasy,
ješt jiné omrzení a hrzu. Každá
svj
hlas,
své
strašidlo
plnoní.
Bourali jsme, že ano? Bourali jsme ve znamení nocí. Bourat je právem mladých. Místo sem, místo sem! Boit je posvátné privilegium. Užili jsme toho privile-
284
gia.
A padají
a
zdi,
ze
kvt, ínská
se bortí baštily.
klesla;
modly
To
byl náš roz-
kácely a
se
pedsudky
Pak již byla v bourání prakse. Vybra kos stál nad námi a nocí ozývalo se velebné velení: Hej, rup! Nejprve pedsudky, nejprve modly; pak se šlo dále než mínil vybra kos. A bouralo se ješt mnoho jiného krom pedsudk a model. Nyní je práce hotova; vše povaleno a poboeno. Nyní jsme v rozvalinách. Nezdá se ti s toho stanoviska, že se hodí tato scenerie? Že jsme ji volili s nep>opiratelným taktem? Tady jsou stíny minulých vk; tady spí dávno podvracely.
.
Všude
mrtví.
hbitov a
pl
.
.
všude
trosky,
rozvalina.
My
echy
mrtví;
pl
jsou
jsme tomu chtli."
„Musilo tak býti," pravil Tuzar.
„Sen prosince, sen prosince," šeptal Kopulent. „Romantika, k
nemu „Dojdu
nic v-íce,"
„Pejdi
opakoval Hilarius.
positivnjšímu!" k
positivnímu,"
odvtil
Hackenschmid,
„hned!"
A
obrácen ke
pokraoval
Kopulentovi,
Hacken-
schmid:
„Chtl
jsi,
abychom
se sešli.
Bylo toho teba, uzná-
vám. Odehrálo se mnohé, co nutí z ertova kopyta? My tyi, zdá jx)jilo?
Bourali jsme
skonena, naše
role
spolen,
už v
n neví!
Ti
že
vykonána.
konservativní, dogmatické.
se vysloviti. se.
Modly
Kde
Co
je to,
ano? Naše práce
je
Podvrátili jsme staré,
jsou skáceny: mládež
modly, které napadal Heine:
285
zbylo
co nás
Bh,
stát,
vlastenectví.
To
byl negativní program, a ten je
již u nich kopyto? ertovo co boiti. Co U tebe, Hilarie, a tebe, Tuzare, ze spáleništ a z rumu vzlétne fénix. To je krásný pták. K tomu nezbývá než blahopát. Máte své teorie o spasení. Stará formule bude vystídána novou, stará modla se zamní. Máte léky pro chorého. Jsou to hlavn pilulky, prášky trochu odpuzující. Jenom dá-li se pacient léiti! To je však vaše vc; ale co je pak spoleného ješt mezi námi? Jaká je pak base ertova kopyta? Nesmál jsem se sta-
vykonán. Ti, kteí pišli, vyhovují pání; není nyní podniknout
abych uznával nové;
rému,
mže
vbec
nechci
nic uznat
krom toho, co je. Nechci nová dogmata, nechci dogmata vbec. Onoho okamžiku, kdy bych jednal jinak, pestávám být tím, ím jsem. Sim ut sum, aut non sim. Byl jsem dít noci par excellence; vaše budoucí dny
mne
zarážejí; nechci se udusit vašimi
prostedností.
Chci
schmid. Nikdo
nemá práva na mne,
Jsem
vogelfrei.
kopyto
s
— Ale
humanitou,
compositum. Než nost.
býti
to,
ertovo kopyto
juje nás
sluovalo.
již.
ztracen,
již
není
et cetera; to je
radji konec. Divorgons, ztratilo
vaší
Hacken-
jako
ani lidé ani ideje.
k vci: to pak
Marxem
formulemi a
ale
ertovo mixtum
to
nut-
svou oprávnnost, nespo-
Nemáme-li co napadat, mizí své dsledky z toho.
to,
co nás
A zhyne
Uime
to,
co není schopno života."
„Máš mnoho pravdy," odvtil pojila,
positivní
Hilarius.
program nás rozvede.
286
„Negace nás
Cas
to obratu
Dost
pišel.
nutno pistoupit k druhému
negace:
již
dsledkem boení,
bodu. Je logickým
znovu. Chci tak uiniti. Staí-Ii staí, Hackenschmide. Chceš-li
ti
nutno stavt
že
rozvaliny,
mn
boení pro boení,
ne-
je to
tvou vcí. Já chci stavt. A íkám ti, že nelze žít, aniž v nco ví. co víš, Hackenschmide? Ruku na
V
se
srdce,
Klameš že
ti
Víš
Hackenschmide.
staí? Já to
Kdyby
byl
úpln
tak
ve svou
vlastn klamat.
p>okoušíš se
se,
nevím;
má
je to
nevru?
pesvden,
Jsi
skepse!"
Hackenschmid stranou,
nestál
mohl pozorovati Hilarius záblesk zrakem pi posledních slovech,
záští,
byl
by
kmitnuvší jeho
mohl
který
záblesk,
znepokoj iti, ale tak doktor Hilarius pokraoval klidn:
„Pi nejmenším, jiným
žíti
Ize-li
tak; je to tvá
okamžik, kdy unaví
t
zajímavost je v tom? tvé poslání,
tob, nelze
vc,
boit pro
A
žádná tvá
mn
a
dovedeš-li tak nic,
bez
nesetným žíti.
shledáš-li, že neexistuje
idea,
Pijde
dvodu. Jaká žádné
žádná víra? Hora
ruit.
Hackenschmide! My, kteí boili, chceme dát hlubší smysl všemu, otázce národní, sociální, mravní; je to konec za
to,
konc
zatracená povinnost, dát
nco
positivního
co jsme podvrátili. Nutno piložit ruce k inorodé
práci.
Znamená
\'anou
odpovdnost
chceš
žádné
to
úkoly,
ovšem stupííovaný
úkol,
a podízení se jednotlivec.
stupo-
Ty
ne-
žádnou odpovdnost a vyvyšuješ
Zde je bod, kde se rozejdeme. Nelze jinak. Piznávám, ertovo kopyto nemá dnes smyslu. Pežilo se. Na uchovávati nco, co .se pežilo? ekl jsi: dijednotlivce.
287
Což jsme
vorgons!
míle
sob
Hukot
vzdáleni!
už dávno nerozešli?
se
ozval se za poslední
Mimodk
xŠichni
S hlukem
mnohem
Stojíme na
A tedy padne, co nemá vty
tam pohled:
upeli
podstaty."
Hilariovy v údolí.
\'tším nežli za dne
byl
vlak.
to
valil se
tichým
ním vinul se kou. vtším rachotem mizel v tunelu; jen kou zb>A-al za ním ješt. Rušiv psobil na pítomné tento zjev. Jako osud, jako nutnost sama ítil se vlak nocí po údolím, ruše tu scenerii kraje; za
Písknutí se ozvalo; vlak
své
vymené
s
dráze.
Nadešla chvíle trapného klidu.
Hackenschmid zadí\al na koui, jenž zbyl.
„To
podivné, ten
se
vlak.''
do údolí
a
utkvl zrakem
mumlal nesrozumiteln.
Dlouho se neprobíral z tohoto obestení podivnými mlhami; ti^-al v nehybné jakési ztrnulosti. „Theologie,
nco
theologie,"
namítal
konen,
jako by
pi tom, a ješt sledoval obláky koue. „To x^še je má vc; díky za tvou péi a za tvá nauení, Hilarie. Ml ses stát kazatelem; církev^ mnoho ztratila. Byl bys pravdpodobn \ybvu-coval mnoho
myslil na
jiného
rozespalých svdomí. Jest povinností, starati se o sebe.
To
Nechce se mi do tvých mi nesrozumitelné; dovolíš to? Peloženo do eštiny znamená to pouta, na \-sech stranách jsou hranice jednotlivce, že?
formulek,
pouta že
;
jsou
to nic
bylo
pro starého barda. Pamatuješ
jinak?
Co
tvoilo
288
ertovo
kopyto,
se pecí^.
to bylo
mladé, neumélkované opojení, které se zmocnilo boících.
emu, bylo.
To hnutí nicmén mlo svou cenu
Spontánní pathos negace. budiž,
nevedlo k
byl život. A v tom život bylo ješt nco více: tom naše mladost! Nemohu se smíiti s tvou
To
byla v
suchostí, Hilarie. Hlásáš neustále povinnost a
a
práv vdomí práv
je
pouze sebe.
Kdo
pak život? Nic
uznávám
opráNTin, aby mi diktoval: to a
Nižádný lovk, nižádná idea;
to máš, to a to musíš?
nejsem služebný nikomu. Nežiji pro národ,
je
Nechci uznati povinnost: jest
ne práva;
zapotebí k životu. Nemáme-li
už práva, jen slovník povinnosti, co pro mne, Hilarie.
koliv,
ni-
jako vše, co
pro
lidstvo, nežiji
Mohl bych umít pro copro malikost, hraku, kdyby se mi práv chtlo.
Vše na
žiji
pouze pro
svt má
sebe.
pouze pretium
affectionis,
ne cenu
mi neuznávám; obávám se zkažení žaludku. Tvé doktríny nedovolují mi žít ani umít podle mého vkusu. Jdte mí k asu, moralisování nad každým krokem. Možno pak ješt nkam dojíti? Nejvtší skutky se konají nemoráln, ve vzeptí energie, jež zbavila se pout konvence; nebo je aspo jiná moabsolutní a nezmnitelnou. Ale tvé doktríny diktují životosprávu,
rálka, než
t\'á,
jíž
Hilarie!"
„Hcrrenmoral," jízliv podotkl Hilarius.
„Jak
Chápu, že to tvou stízlivost znamená pro mne? Ty nemáš pocit
to chcete nazvat.
dráždí; ale co to
pro velikost." ..Co je tvá velikost,
Hackenschmide?
19
289
ekni mi
den,
kdy se projevila, in, v kterém se zraila. Provedl jsi nco, Hackenschmide? Jaká je tvá že za tak mnoho asu? Jedinou velikou vc! Zkoumej, mžeš-li! Otevi oi, nejsi-li slepý. Hle kolem sebe a za sebe. Pamatuješ se na Tacita, Hackenschmide?" „Tacitus,
mnou
Tacitus.
co initi."
Ano.
Je mrtev.
Vzpomínka
tato byla
Nemá
to nic se
zejm
Hacken-
schmidovi trapná. Hilarius nechtl se však tak lehce nechat svést jin>Tn
smrem. Pokraoval tónem ,,Je
mrtev; a
mám
inkvisitora.
dobré
dvody
mysliti, že jsi spo-
lupsobil na jeho konci, na podlomení jeho životních
Nebyl
schopností. gaci.
likou? jsi,
Mže Ty
jsi
niem
v
velikým, než v své ne-
nemá
být negace, která
jaké konce jsou slov hozených
va neznamenávala
totéž
tob
mluvil, existují.
A
existuje,
to je
man
do vtru?
Slo-
a Tacitovi, ekneš, tvé
city byly zcela jiné; vyvrací to
schmide? Odpovdnost jsi
svého kladu, ve-
neuznáváš svou odpovdnost ovšem. Uvážil
odpovdnost, Hackenbohudík; pouta, o nichž
práv dobe."
„Zase ten kazatel," ekl Hackenschmid.
„A
nyní do-
konce ješt veejný žalobce. Nuže, tedy vrah. Zdá
se
nemáš pravdu. A he, máš-li ji. Tvou pravdu bylo by nutno nenávidti. Co se týe Tacita, byla to bytost pedurená k svému osudu (a nebyl jeho konec mi, že
náhodou?).
Je-li
zasazena rostlina do
zahyne. Není to vina té sadil.
pdy,
Nebyl jsem jím."
290
pdy,
ale toho,
jíž
kdo
ji
nesnese,
tam
za-
„Nestvoil
tedy
jsi
ertovo kopyto? Neuvedl
jsi
tam
Tacita?"
mlo
„Zcela možno. Ale co to Tacitus
vru nepoteboval
initi
kopyta
s
jeho koncem?
k své melancholii.
Koenila hloubji. Byl jsem snad formáln vinen; ne víc než formáln. Jist ne tolik jako Kadeábek, kte(a Hackenrého ostatn nechci viniti. Je mrtev
—
schmid polohlasit
doložil: „skoro tak jako jiní").
Za-
ložil
jsem ertovo kopyto ovšem," pokraoval pak hla-
sit.
„Tehdy, kdy byly naše hlavy
dogmatm; kdy zaal
sv^ží a
nepodrobeny
po echách, kdy se chystalo k bouím, kdy se zdálo o nových obzorech. Co bylo z toho všeho? Rozpadlo se to. Huse rašit
nový
život
\7prchaly, mdloba se dostavila; na konec smích a karikatura.
átcích
Jako
posmch
na
strhly se šarvátky
to,
co
se snilo kdysi,
v po-
roku šestadevadesátého. Ne-
blahá verbalistní aféra; šikovný manévr vaší strany."
Hackcnschmid obrátil se k Tuzarovi: „Pivedl symvám. Mladá inteligence vám dala své sympatie. Pak byly prvé volby do páté kurie; pamatuješ se, Hi-
patii
larie,
co íkal jsem na oné povstné „schzi inteligen-
ce"? Boj pro nco, co nouti.
Zde zaalo
cestami. Bál bych
která nepijde;
budeme
první nuceni napad-
to vaše positivní; se,
pítel
a pak to
šlo
svými
Tuzare, o tebe a tvou revoluci,
eicha t
zadusí.
Jsi
trochu
bude teba obchodních talent. Semité vám dodají. Bál bych se o tebe, Tuzare. Kam se zachrá-
pošetilec a je
níš? Ale k historické exkursi. Prohlášení vašich 19*
291
poslanc
Badenimu;
proti státnímu právu; obstrukce proti
Mommsen,
topad ve Vídni, prosinec v Praze,
Kopulent
lis-
Zatec."
zachvl.
se
„Poslední iluse!" „Poslední
iluse.
dn.
a šedosti
Tehdy
se
poalo nco
Bylo nkolik
nud
v
rodit
které slibovaly
chvil,
—
Konec? Smšnost, ohromná smšnost, zcela hodná ertova kopyta. Jako bych slyšel bubny víit pi prohlašování stanného práva.
Tak skonily Kadeábkovy
,ti
dny'."
V
Kopulentov pamti mohutn ožila celá ta scéna; ruch, bubny, trikolory; a ve všem tom chaosu díví tvá, ponkud zastená slzami. Ten prosinec ležel zle na jeho duši; a nevdl, kdy se sprostí jeho dusivého tlaku.
„Tehdy
se
poínalo ertovo kopyto boiti. Pro
ciální demokracii,
nily
se
leckde
obojí. Bylo
proti
nutno hlavn
se rozpadl;
karafiáty
ervenobílými a nakonec se smáti.
to bylo heslo doby, která se
bor
ervené
ní?
dv
Smúch
so-
zam-
odložily
se
a karikatura,
zklamala v mnohém. Tá-
strany elí sob. Jsou zatím vedle
sebe, ale není to totéž, co nepátelství?
ozvuk, poslední údobí. Zbyli jsme
To
je poslední
my tyi
z
pvod-
ního šiku, kde jsou ostatní? Rozváti po vlastech, mrtví.
Pamatuješ
se
noch? Chtlo velikou víru.
pece, jak svého se
To
mu
žít.
umíral
er-
pracovat.
Ml
asu tžko
Chtlo
se
mu
ješt bylo v dávných dobách, v roz-
kvtu našem. Nyní by snad 292
umíral
nco
leheji. Pi-
chází
nová generace, která nezná
která byla v nás. Byl v
matuj i-li vy, lidé se
zteštnosti,
veliké
tom pece jen jakýs
sloh,
pa-
dobe. Picházíte do flóru, doktore Hilarie, suché rozvahy. Zteštnost byla udušena, násilí se
A
odsoudí.
pece,
je
nco
krásnjšího než násilí?
dsledek každé síly. Jen slaboch se dožaduje humanity; to jest, bude mu prostedkem zesíliti. Jakmile pijde k moci, odloží nkteré ostýchavosti, pokud které ml, o tom se neklamu za mák, HilarieV*
Násilí je
„Nebyli jsme nikdy jednolitým organismem," pravil Tuzar. „My, kteí jsme došli na jinou stranu, jin\Tn
smrem,
dejme tomu,
než,
otupí
asem;
kopyto.
To
ty,
mli jsme od poátku
a jiné zbarvení. Rozdíly
jiné disposice
to
se
nemže znamenati mnoho
neutrální stedisko, kde
piostí
pro
možno
i
ertovo
dlcti.
Na
B^Vá asem dobré, být mimo stranu. Mohu vdti velmi dobe, jak strana tyranisuje. Nkolik hrob o tom svdí. Což není možpopraviti toto neutrální stedisko?
no existovat takto?" Hackenschraid zavrtl hlavou.
„Zdá
se,
neukoniti
nemá
že ne.
vc?
Rozpory rostou
Je smutno,
vidt
—
porostou.
existovat
Pro
nco, co
smyslu."
my vbec nemli existovat," v zaA váhaje ponkud, dodal ne„eknu vám nco: v prosinci, veer
„Pak bychom
myšlení pravil Kopulcnt. jistým hlasem:
ped koncem,
íkal mi Kadcábek, že vidl pízrak Ta-
citv. „Zdá se," pravil tehdy Kadeábek, „že
293
ertovo
:
kopyto
má
svou Ahnfrau. Vždycky, než
nkdo bude
umírat, pijde Tacitus." Hlas jeho ml cosi podivného v sob; a slova tch, kteí zemeli, nabývají zvláštního významu.
jsem
vám
Nemli
vidl Tacita.
Mlení
Mžete
jste
volat
Kopulentv
íci," a hlas se
se
Chtl
mrtvé.
chvl, „že jsem
mi smát."
nastalo.
mávl opovržliv rukou. „Což jsme povrivé baby, Kopulente?" „Vidl jsem ho," pokraoval Kopulent oddechnuv
Hilarius
si,
„zde, za tebou, Hilarie, mezi tebou a Hackenschmi-
dem! Zdálo se mi, že kyne rukou." „Tedy já? Hackenschmid? Oba?"
ptal se Hilarius
jízliv.
Hackenschmid
Úsmch „Nuže,
objevil se
konen
pekonal
trapný
dojem.
na jeho tvái.
nkdo ume. Bude
to
ertovo kopyto?"
Toto slovo zahnalo chmuru, která padla na tyi.
„Povrivé baby," opakoval zcela zdráv, Kopulente. To je
Hilarius. „Jsi ješt ne-
jediná omluva a jediné
vysvtlení."
Poznámka Hilariova zdála
se
být
pirozeným vý-
kladem; Kopulent nenamítal nieho;
pronesl
pouze
skeptické
„Možná."
A šidla
dodal: „Všechno
má
svou renesanci; snad
i
stra-
najdou ješt svou dobu."
Lehký
vítr
pohnul vtvemi, podezelý
294
šelest se ozval.
Stíny kmitly po zemi, jak sebou hnuly vtve.
pulentova byla velmi bledá; trhl sebou a ješt dlouho
lestu;
t
Horeka
dokud
jít,
nám
vyjasnila. Nelze
Trpím
Nco
tím.
A
še-
lépe,
pjde-
pepadá."
zase
Tuzarv
Ale Kopulent odmítl
„Nechci
Ko-
chvl.
se
opravdu churav, Kopulente: bude
„Jsi
me-Ii.
Tvá
pi tomto
se
návrh.
nerozhodne. Chci, aby
obcházeti jako
koka
se
horkou
vc kaši.
vším trpím. Nelze dále tak existovat.
rozhodného,
nco
bych byl pevnou pdu
jistého! Je mi, jako
neustále v závrati. Stojím vaibec?
Mám
pod nohama? Chci mít tu pevnou pdu!" Zraky Tuzarovy a Hackenschmidovy se stetly, a Hackenschmid kyVl. „Nutno býti struným. K emu ješt další debaty? se noc oddlí od svtla a zem od moe! Poniž
A
svt existovati. Jdu pro svou osobu s nocí a moem. Ve jménu ertova kopyta, které podvracelo a napadalo, divorgons! Kritický jsou rozdleny, náš
A
okamžik cíl
nadešel
prudkým, rozileným tónem, v
dlouho tajená nechu, obrátil
„Nižádná veliká vc, dlouhý as. Ale
.
.
.
Cesty
naše
protichdný!"
neml
mžeš
se
nmž
se
zraila
k doktoru Hilariovi:
mít pravdu. Nic za tak
bys to pipomínati; je to zlé
Ano, veliký njaký in. To naše touha. Žena potebuje dti. Muž potebuje in. A my ho nemáme.
slovo.
A
kdo
hlavy,
je
vinen?
tuná
srdce
Ta zem,
která spí tam dole? Líné tam za vrchy? Odvký, znemrav-
295
ující útisk? Doba a Hilarie?
Nebo vbec
její
se
Kdo
neschopnost?
je vinen,
bohužel nedjí veliké vci.
Ne
pouze u mne. Pináší to místo? Pináší to as? Je to nutnost? Co se mže podniknouti? Co se mže provésti?
Chceš reformovat;
je
možno napravit nco,
co
Hledíme v koutku, jak se dlají djiny. Protestoval bych, bouil bych, alarmoval: je možno vbec nkoho vzbuditi? Toto klima je prokleté; je to Capua duch. je?
Lidé stávají
Každá
se
zde menšími.
velikost chce svou atmosféru; a tady
Nelze vyrsti. Není pedpoklad. Nelze veliká lož
vc,
se vyžíti.
jí
není.
Žádná
Hilarie: tož chceš provést sto malých.
Pi-
tedy ruce, možno-li, kaž a pracuj. Blahopeji
k tomu.
A
ti
Mn nelze — "
tišším, skoro
nesrozumitelným hlasem pokraoval
v zmatených, temných vtách.
„A snad
ješt
nco
jiného. Musilo se to stát
tokráte? Stále na to myslit, stále nelze
vc
zapomenout? Nelze
—
stala
si
—
ten-
uvdomovat! Což
se ^'^^nknout
osudu? Veliká
nemožnou tehdy? Nebo nebyl jsem vci? Jak je to trpké, položí-li se mezi
se
schopen veliké
nás a velikost hrob. Dost odvahy, peskoiti
jej!
Co
více?'
Spoinul zrakem zlobným a nepátelským, z nhož temná jakás hrozba, na doktoru Hilariovi, který naslouchal klidn a bez hnutí.
plála
„Což provedeme-li ješt svou velikou vc? Aspo jein s velkým in, po nmž
;
denkrát velikou vc.
296
stnme.
Na
Nemyslíš
to,
pedem?
zoufat
nevíš
I
Hilarie?
to,
to
by
mohlo
stát.
bys být
pe-
se
Mohl
kvapen takovou vcí!"
A
Hackenschmid z istá jasná, bez dvodu se roznepíjemným, ostrým smíchem. „Jdme mezi ztracené existence. Není nkdo, kdo nevykoná svou vilohu, ztracenou existencí? Vejdme do noní krmy, ovzduší neistého a dusného. Zde sedí naše ztracená existence, smje se po pípad. Není v oích jeho pece nco velikého? Má svj malý plán! chechtal
—
Rozvaliny, budiž! zde.
Z
jara kus
ty mají svtlé
I
zem
zmizí dešti; je to už
To
co se sesula do údolí.
nout
dol
s
chvíle,
je
jako tyto
hodn pdy,
poestnost rozvaliny, spad-
okázalostí a zasypat. Tož,
chtl jsem íci:
takové existence hrají va banque, a to je
práv
krásné.
Hazard byl raison tre ertova kopyta, jeho cíl, jeho opojení. Nyní pichází stízlivost, výpoty, rozum. Pes to však bylo by možno provést ješt nco velikého. Ale oddalujeme se od vci. A ty se teseš zimou, Kopulente.
Odbume
tedy
„Ano," pravil doktor
vc! Konec, doktore
urit
Hilarie?"
a rozhodn.
„Konec, Tuzare?" „Ne,"
pevn
prohlásil Tuzar.
„Konec, Kopulente?"
„Nevím," váhav pronesl Kopulent.
„íkám
své:
ano,"
tedy poslední chvíle niká.
To
je
pravil
ertova
pirozený
prbh 297
Hackenschmid.
„To
je
kopyta. Bylo, kvetlo, za-
vcí. Nelitujme toho, co
"
ertovo kopyto
je nutno,
Hilarius vstal
pi
postava prodloužila svj
a
bylo. Requiescat in páce!"
posledních slovech. stín.
Vysoká jeho
podepen
o strom
ironickým pizvukem opakoval:
s
„De
mortuis
v pokoji
—
nihil
mu
leskly
„Byl to
Bylo.
bene.
nisi
Ostatní mleli. Kopulent se
Stanul
chvl
se
Odpoívej
nervosn a zraky
horen.
pece
Tacitus," šeptal.
Hackenschmid utkvíval ješt pohledem na Hilariovi. Jeho elo bylo zachmueno a pemítal patrn. Pojednou se probral ze svých dum.
„Na ce.
prodlužovat
poheb? Naše
záležitost je
u kon-
Jdme!"
Hluk se ozval pi tch svým pohybem kámen se tichou nocí. Dopadl.
Kroky
hluný
ty
nežli
A
Hackenschmid
strhl
Zarachotil, padaje
dol,
slovech. zdi.
bylo ticho.
doznly v
lese.
Odchod
jejich byl
mén
píchod. Nebylo zpvu, nebylo hovoru,
nebylo smíchu.
Rozvaliny snily svj
sen.
Cosi zahoukalo
polozícené vži.
A
dále byla noc.
298
nahoe
na
Kapitola šestá
vede nás v spolenost veselých dívek aelegického Barda genese záhadného nápisu ;
se
Kozika
pásla se u eky.
Byla opletena „Je to
„Alpy!
pedvádí.
ržovou
pentlí,
bezmála jako na Ledovce!
na
salaši,"
Ledovce
tu
níž visel
zvoneek.
íkala slena Karla. vzdychala
nejsou,"
slena Anna.
Sedly na
stráni
u cesty pod svatým Antonínem.
Svatý Antonín tváil vítati
ty,
se
dstojn; jeho úkolem
kdož kráeli nahoru. inil tak
s
bylo
taktem a
Za ním byl pkný stín. Svatý byl poSleny Horovy se usadily v jeho stínu. Slena Anna vyšívala. Slena Karla se bavila s kozikou. ncstranností.
hostiný.
„Marie se ztratila nkam. Kde je Marie?" „Marie vždycky nkam se ztratí." „Je tu vlastn pusto." „Skoro pusto."
„Možno tu umíti nudou. Žádná spolenost!" Sedly na stráni. Kozika skákala a její zvonek kal. To byl jediný zvuk.
299
cin-
Tu se ozvaly „Nkdo jde."
kroky.
„To bude pan Hackenschmid/' by
to byl jiný nežli
„Kdo
pravila Karla.
on?"
Skuten byl to Hackenschmid. muchomrku v ruce.
Nesl obrovskou, nád-
hernou
„Odpuste, sleny, že ruším vaše idylické ticho; toulám se po lese. Není co dlati, není-li pravda? Nesu
vám
krásnou houbu, vlastn více krásných hub.
mám
Nebo
nkolik v kapse. Jsou patrn všechny jedovaté, jsou totiž hezké. A jak by mohly být krásné jich ješt
houby jedlé?"
„Dkujeme pkn: piuíte nám pkné vila
dárky," pra-
slena Karla.
„Muchomrky
a sebe; to
je skoro
totéž,"
smál
se
Hackenschmid.
„Jsme rády, že nás pijdete trochu pobavit," ekla Anna. „Jsme tu samy, vzdycháme celý den. I Marie nás opouští!"
„Kde
je
slena Brandlerová?"
„Kdybychom vdly: utee a je pry. Ani ní není. Patrn nkde v njakém kout leží.
stopy po
— Budete
zde ješt dlouho, pane Hackenschmide?"
„Nemyslím."
„Že byste nám odjel? Co
„Zbývá „Jste
si
poneme potom?"
tu ješt kozika, sleno, zmizí-li kozel!"
dsný, pane Hackenschmide!"
300
„Jste velmi vtipný,
pane Hackenschmide. Opravdu
tedy jedete?"
„Bohužel, odjedu
Co
asi;
nevim ani kam. Do neznáma.
bych zde ješt inil dále? Pohbili jsme mrtvého,
mžeme
jíti."
„Mrtvého?"
„Skuten, pohbili jsme mrtvého. ertovo kopyto Chadlo a dochadlo." „ertovo kopyto? Co je to ertovo kopyto?" „Chcete íci: co bylo ertovo kopyto? Bezmála to-
neexistuje už.
též jako naše mladost.
A
to je
nyní vše pry, ztraceno,
navždy ztraceno!" „Ale vy neíkáte „Jakýsi
stále nic
o tom, co to bylo vlastn?"
Bund der Tugend, sleno. Dovedete
si
to
minulých dob tak bujní a svží jako vaše kozika. Pentli jsme nemli. Zvonec také ne. Náš ceremoniel byl jiný. Náš Bund der Tu-
živ pedstaviti?
gend
ml
své
Byli jsme za
zvláštní obadnosti.
kruh, kde bylo živo až
hluno a
ertovo kopyto pestalo
žíti.
Ale prost byl to
bylo také veselo.
Není
to tragická
Nyní
vc?
—
Tugend?"
Bund der Tugend pry, což zmizí-H také Co „ertovo kopyto! Jaké to jméno!
—
to
má
za
smysl?"
„Nerozumím „Nelíbí se
mu
dobe.
vám? Znlo
hledaly tajné spolky.
smysl?"
to strašideln. Ale tehdy se
Pro by nemohla
existovati spo-
záhadnyin tímto názvem? Zídili jsme ji. nyní jsem pišel do Romanova, abych pohbil své
lenost
A
A má vbec
se
301
dílo. Jsem sentimentální jako zemelo. Vše ztraceno."
„Obrate
se
jehož jediné dít
otec,
na svatého Antonína, pane Hacken-
schmide. Snad se to zase najde."
„Stží
Ne pouze
Plái. Vše je ztraceno, sleno.
už.
ertovo kopyto. Mnohem více. Jsem sentimentální. Zahuely hory. Vad retro, Hackenschmide Drobná dívenka, která se dívala do chlapeckých mých sn,
—
!
titrnými copy, na nž byla pyšná, dámy, který tak imponoval. Drobná dívenka mla krom toho oi; ale ty pivírala, akoliv byly hezké. A i ty pimhouené oi mly svj pvab; nechcete pimhouiti oi, sleno? Co se stalo, sleno Horová? Kde je má drobná dívenka mých dvanácti let? Vyrostla z krásy, žel; vše vyroste z krásy; pak
drobná dívenka
s
pohledem
s
veliké
pišla druhá; ta první byla blond, ta druhá bruneta; ta
prvá vyrostla
z krásy, ta
druhá do
miloval jsem stídání. Byla to legy; dívala
se
na
mne
Snžkou jsem ostatn ta byla prosaická;
ní
starší
vbec
velice
Krom
ko-
nebyl, sleno.
Pak pišla
tetí:
nebyla princeznou; nebo spíše byla
svých pohádkových
skutenými
mého
jako Montblanc na Snžjcu.
zakletou princeznou. Ostatní smrtelníci služku.
nedorostla;
sestra
pvaby.
—
ji
nárok
Mla
sice
pokládali za honosila se
Dienstmád-
chengesicht, jak praví se v Žluté koce. Ale Dienst-
mádchengesicht nemusí ve všech situacích vadit. Doleji
to bylo
hezí."
„Fuj, pane Hackenschmide!"
302
A
slena Anna zacpala
si
uši.
Slena Karla nenásledovala se
na
nám
„Nechcete ten
jejího
parafrasovat dona Juana? Kolik jich
ml?"
„Leporello íci,
pikladu; smála
celé kolo.
má
jeho rejstík, sleno.
—
Ale musím
že v rejstíku nyní jsou žalostné partie, které se
Hackenschmid se ostýchá, slehned s poátku; co by zbylo pro pokraování? Nicmén pokusím se. tvrtá byla ba-
ostýchám pednášet. no. Zacpala jste
si
I
uši
bikou satana." „Babika satana," smála se Karla. ,,To už je bezmála ertovo kopyto!" „Babika satana. Nevím, zdali její papíry byly v poádku. Ale poznal jsem
to.
Nebyla na oko ani tak
stará;
nedosáhla ješt ani kanonického vku. Byla ale velmi zkušená, jak
sluší
pyto — znal jsem
na babiku satanovu. ertovo ko-
ji velmi dkladn, ale ertova kopyta nemla. Zasteme závojem tuto kapitolu. Dále defiluje ada: nyní už je tžko odhadnouti poad; souvislost se mate; zmatek nad zmatek. Je zastoupena ctnost i ne-
est, krása
i
ohyzdnost;
pvab
mládí a
pvab
zralosti.
To je všechno, co kvete v stínu ertova kopyta. Nebo v prvodu žen, jež pipravily jemu cestu, pišel Satan. Musíte uvážit, že za naší doby byla žena Satanem;
ímž
nechci se dotýkati
jsem
ml
dám; naopak; pro svou osobu
—
Satan
Mlo
velmi
vždy hluboké sympatie k satanu.
tedy pišel; a tak
žilo
ertovo
303
kopyto.
málo morálky, což musím konstatovati s politováními; ale bez morálky možno se tím lépe baviti." „Ješt mluvíte," volala slena Anna. „Bolí mne už ruce. Smilujte se!"
„Mluvím ješt; ale mj hovor není už nebezpený; nebudu vám vypravovati pikantní anekdoty ani nic podobného. Dokonce ani, kdybyste mne k tomu vyzvala." „Jste
skuten od tch muchomrek
pane Hackenschmide. Skoda, že
jste
velmi jedovatý,
neíkal
více.
Po-
slouchá se to zábavn."
Slena Karla se zvedla, Hackenschmid stál mlky. Teprve nyní slena Anna odhodlala se poslouchat. Ale neslyšela nic.
„Budeme musit „Už?" „Zdržely jsme
jíti
se.
pomalu," pravila zklamána.
Musíme k svain."
„Nepozvete mne, sleno?"
„Mžete
se
pozvati sám!"
na koziku a vedla pentli cestou podle Kamenice. Došli k domu. Hackenschmid vyal z kapsy nž.
Slena Karla
zavolala
„Chcete nás zabíti?" ptala
se
Karla.
„Vás, sleno, ne," odvtil Hackenschmid.
„Tedy koho? Mne?" dla Anna. „Ani
vás, sleno, ne."
„Koziku?"
304
ji
na
""
"
„Ani koziku ne."
„Na koho
nž?"
tedy taháte
„Zatím na nikoho. Vidíte, sleno, tento trám? Vyežu zde pknou vtu, hlubokou a filosofickou, vtu, v níž
se shrnují zkušenosti
Sleny
honem,
„Ale
dona Juana a Fausta."
Kozika poskakovala
se zastavily.
Hackenschmide,"
pane
slena Karla. „Nezapomeite,
„To
napomínala
že hladovíme."
„Nezapomenu." Hackenschmid pracoval skuten Sleny nahlížely na první písmeny. „Zlo
cinkajíc.
s
možnou
rychlostí.
-" je celé?"
„Není toho mnoho!" „Zlo
—
se
„Co pijde ješt?" '" Vr „Co znamená to vr?" „To je vrení Nilsona." „To jsou zkušenosti dona Juana
—
Hackenschmid. „Zlo
„Vta
— vrhá —
a
Fausta," pravil
veskrze hluboká a filosofická."
se vrtá
„Zlo
se
„Zlo
se vrací," pravil
Zavel
nž a
Hackenschmid.
uschoval
jej s
velikým gestem.
Dílo joho bylo hotovo.
Sleny byly ponkud zklamány. Hledly na aniž by dovedly
si
nco
z
nho
20
305
vybrati.
nápis,
„To „To „To
je všecko,
pane Hackenschmide?"
je ta vaše
hluboká vta?"
je všechno.
—
To
výsledek rejstíku Leporel-
úvah Faustových; to
lova a
a strakatých paradox. Zlo rovala jste to
Anno? vrací.
-
—
Ani
nikdy, ty,
S poátku
se to pozná. I
to
resultát veselých
kupletv
se vrací, bohužel.
Nepozo-
sleno Karlo? Ani vy, sleno
moje koziko?
vy poznáte, že
dkladn
Skuten,
zlo
se
zlo se vrací."
„Zatím, pane Hackenschmide, ale zato
—
snad nevidíme. Ale pijde den, kdy
vrátil se
pouze hlad;
nás pudí dovnit."
A sleny zmizely smjíce se. Hackenschmid stál ješt chvíli zadumán nad písmenami na tram. Pak pomalu odcházel, hvízdaje si jakýs kuplet. Ze zahrady bylo slyšeti cinkání koziky a veselý
smích sleen Horových.
Když se
vystoupil na strá, pestal hvízdat. Jeho výraz
zmnil. Zastavil
se
na
kraji
cesty a zadíval se
do
údolí.
„Zlo
se
skuten
vrací,"
zamumlal.
A
jako by
nco
—
tak to
pece
táhlo ho k sob.
Zadíval
„A
se
k tunelu.
tedy padne, co
nemá
ekl?"
306
podstaty
Kapitola sedmá pedvádí setkání.
Bží
o
nkoho,
jenž
je
nkoho,
mrtev, a o
jenž je na odchodu.
Dovolíte, sleno?
„
Na
zcela
malou
chvíli.
Mám
pro sebe polehující okolnost, jsem-li neskromný. Jedu totiž
z
Romanova,
snad? Neunavím vás píliš
víte
Hackenschmid nemluvil obyejným tónem; každým jeho slovem vibrovalo rozilení a jeho pohled tkal s
postavy sleny Kopulcntové do neuritá, jako by po-
Slena Pavla byla ponkud pekvapena; po dobu svého pobytu v Romanov Hackenschmid se jí vyhýbal. Tváila se jinak k tomu indiferentn; nemla rovnával.
píliš ráda
Hackenschmida.
mn
to nikterak nevadí." „Jak vám libo; „Nevadí vám to tedy. Dkuji vám."
Hackenschmid by
se
chtl
se sarkasticky
usmál.
Tón
nadšeným pozváním. Chvíli
nebyl píliš
vzdáliti.
Musil to být vážný
slov jejích
váhal, jako
dvod,
který
ho donutil zstat.
„Snad byste jedu.
Kdyby
se
mne mohla
se tak stalo,
zeptati,
ekl bych,
20*
307
pro
jedu a
že nevím.
—
kam Ale
-
vy nechcete být indiskretní, že ano? Hlavní vc jest, že jedu. Prosím o milosrdenství pro sebe. Záhy nastane
—
perpetuum silentium
s
mé
strany.
Myslete
si,
že
jedu na popravu a že mi prokazujete milost. Budete "
mít klid
Toho dne rána
vítr
prudce burácel nad Románovém, od
Ve Vlkovinách
už.
se
skácelo to starý, dosud statný
tžkomysln; a kalné mraky honily
strom. Lesy kvílely
po obloze. Kraj zvážnl njak a nabyl drsného
kéhos rázu. Hackenschmid od rána toulal
se
ja-
v tom
Ani u obda nebyl; marn Tuzar ho oekával. Nikdo nevdl, kam zmizel; nebyl to pípad Bínv? Tak, jak zmizel, vynoil se nyní ped slenou Kopuvichru.
lentovou.
„Budu hrub netaktním, dovolíte-li, sleno. Neodpovzte mi ostatn, bylo-li by vám trapno. Ml jsem tu est znáti vaši zesnulou slenu sestru. Mohla byste mi o ní nco íci? Není to všetenost, zájem lhostejného; neurážejte se tím."
'
Slena Kopulentová zastavila se pekvapena, nedbakterý uchal její kadee a uvádl v nepoádek vlas. Byla by ekala cokoliv jiného. Ztrnulá. A nebylo jí možno odpovdt — jíc vichru,
—
„Vc
je
vám
trapná, sleno. Považujte
mou
otázku
za nepronesenou."
Odmítav odpovdla slena
Pavla:
„Byla jsem velmi mladá, když Helena umela."
Chtla
pvodn
íci více: ale pak slova uvízla
308
jí
na
rtech.
K emu
íkati
nkomu,
o intimních svých pocitech? sestin na celou
znly v jejím
její
mladost?
srdci sporé
jehož tak málo znala,
O vlivu, který ml skon O zvláštním tónu, kterým
vzpomínky na ni? Vzpomínky
K emu? Nenco neobvyklého a záhadného bylo vbec pošetilé, že Hackenschmidovi odpovdla? na
.
Poínala toho
Tváe
.
.
litovati.
zržovly. Byla v rozpacích. Rovnala si vlasy a odchýlila hlavu, aby unikla pozornosti Hackenschmidov.
Když
ji
se
zraky jejich setkaly, zpozorovala vážný a
teskný výraz u Hackenschmida.
Nechtla být píkrou
a vysvtlovala.
„Skuten
je
zájem o to?"
A
mi trapné mluvit! Jaký máte vlastn pohled utkvl pátrav na Hacken-
její
schmidovi.
Nyní bylo Hackenschmidovi rozpakovati
dvod
pro svou otázku,
jejž
by bylo
Hledal
se.
lze uvésti;
a ne-
nalézal dost vhodný.
„Pedstavte
n seste nádherný
si,
že jsem byl
blízkým a kdo zjev.
ml
Omlouvám
nkým, kdo
byl vaší sle-
jakýs záhadný
se
cit
pro
vám; nebylo pkné
—
její
chtíti
—
od vás podrobnosti tak smutné. Ale myslete si a omluvte tím, možno-li že moc vzpomínky musila
—
být vtší nežli všechna spoleenská konvence."
„Kdy
jste znal
mou
sestru?
Nepamatuji
vás byla vidla nebo slyšela vaše jméno!"
309
se,
že
bych
:
v
pohledu sleny Pavly byl trochu údiv a trochu
nedvra. Hackenschmid
„To
vycítil.
ji
velmi pravdpodobné; nebyl jsem osobou
kového významu, aby byla to doba
ped
se
o ní mluvilo.
se
ta-
týe doby,
"
jejím skonem
Vzpomínka na ony dny
Co
blýskla její myslí.
A
první
okamžik mla touhu, zeptat se Hackenschmida po bližším. Ale ovládla se a s výrazem zdvoile odmítavým odvtila „Je mrtvá a nechtjme rušit
její klid.
Byla prudká
a živá; nebylo lze viti, že umela. Zvykli jsme
konen; na
to
„Ani
já
ji
bych
to
nechtl,
Hackenschmid. „Ale užila lze
si
na
omlovival
se
volat?"
jste
sleno,"
krásného slova: nebylo
Nevím až podnes tomu tak dodvod; nyní po letech ješt ji vi-
viti, že umela.
cela,
dím
a ne snad bez
tváí, v níž bylo vše, co lze definovati vzrušenou
s
krásou
— jemnost,
pohyblivost,
hledem, který diktoval,
s
jejím
—
duch as jejím poposunkem tak piivab-
ným a tak energickým. Nevyšla z mé mysli. Byla z mimoádných zjev, který nezaniká v pamti. Nesetkal jsem
se
s
ženou, jež by se
osudem, že jsem
jí
se setkal
s
vyrovnala ... a bylo
mým
ní."
„Nemluvte o tom," pravila Pavla ponkud nepíjemn dojata a znepokojena jeho vzpomínáním. „Nerušte mé vzpomínky. Jsou záhadné a dojemné zárove; a
práv
to
neurité, co je na nich, iní je milými.
mi mžete íci? Vše, co by
rušilo
310
mou
vzpomínku,
Co nic.
co
by
uinilo
ji
krásnjší.
Nemluvte o tom," opa-
kovala skoro úzkostliv.
„Máte pravdu, sleno. K emu mluviti o tom? Slova každému znamenají nco jiného. A mže se penésti dojem vlastní vzpomínky v nitro cizí? To je prostá nemožnost. Bylo to pošetilé; ne prvá, ale doufejme, že
jedna
z posledních,
by
To
ne zcela poslední.
je jediné,
co mi dává nadji na prominutí této pošetilosti."
Hackenschmid zmlkl a šli tak tiše k Romanovu. Rušivý dojem utkvl u obou, a nemohli se z nho vymaniti. Kráeli, jakoby úpln cizí. Slena Kopulentová cítila
jakousi stísnnost
Hackenschmidovi.
mlo
hovoiti o tom?
I
sob mlo
I
na sebe
a
K emu
spolu skoro jí
i
nevoli
vi
íkal to vše? Jaký smysl
A nepíjemný
pocit
šel
dále.
i
Pro vbec nco íkala? Bylo to jako znesvcení dvrných jejích vzpomínek, které dosud úzkostliv skrývala ped lidmi. Zachmuila se. co vytknouti.
se zlobila.
To nemohlo Ale nemohl
vyve. pravil
s
A tak u špýcharu nade dvorem úsmvem trochu sarkastickým:
„Vyskytne ustále
uniknouti pozornosti Hackenschmidov.
pomoci. Byla to stará bolest, která náhle
si
se
vracíme
nepocítili
romanovským
takový bod, sleno, ke kterému
...
po
letech.
Tehdy, v
onch
jsme snad ani celou osudovost okamžiku;
neekán a nepozorován. Nyní Co soudíte o vt, že muž je
vynouje
pišel
se
ky.
takový-,
láska,
a
se ne-
chvílích,
má
týž osud, jako jeho láska?
311
z dál-
jaká jeho
Nahodilé
shle-
dání, slova hozená
do vtru, pohled, který vyhasne
minuli jsme bod,
ale
Pro
Kruh
vynoil znovu?
se
nkdy
jdeme
zdánliv
nho?
z
—
Zmizel v obzoru.
jen.
náš je zaarován;
Stále ten bod.
Možno
vy-
se smáti,
Maškaráda skonena, jediná podrobnost zbývá: nevyrveme ji z pamti. Mijinulost splývá; tehdy zanikala ta podrobnost v
možno
ten bod.
se opojiti: stále
ad
ných; nyní jsme dále a vidíme zejí,
— Nemžeme
couvají.
vají jiného
a
významu,
ji
oste, ty ostatní mi-
odvrátiti oí. Slova nabý-
hozena do vtru; nahodilé
se-
tkání stalo se katastrofou; pohled, který uhasí, plane
vytrvale a tragicky. Jak
ano? Býti tak
úpln v
náladov k tomu huí
vítr, že
jeho moci, být nesen do neko-
nena, bez cíle, beze smysl. Býti nepatrnou vcí, jíž hýbe neznámá síla, a nechtíti být nikdy více než vcí! Jsou to to
ei
tesklivé,
vte
nebe nad námi.
krajina hrozí?
povtí
vého
mi, sleno, tak tesklivé, jako
Pohlete
Katastrofa
nemže
proto, že zahynul
kdo
což
vstáti
už
pekvapiti za takose roztrhne.
A
pece
Mrtví
Jedin
kdysi miloval život, slunce
a prostor? Katastrofa nenápadná k svému rozjímání,
dán ten
—
musím poznamenati,
— vypouštím obadnost v by zde pkn — mla ten je
vám, že
Syn lovka. Zahynul, aby vykounechce vykupovati? A kdo nechce
tetího dne?
kterým
se
a veliké události se tak ohlašují.
vstanou z hrob, opona chrámová
pil;
nezdá
jen,
rys.
té chvíli,
a vrátím-li
promite, neznla
rys osudovosti.
Nutno
312
se
se
že vaše sestra
Jsou ženy,
zachvti pi
nm.
Pedtím a pozdji neuzí
má
statisíc
podobného. Jedna ze
se nic
ten ráz; zde se odehrávají tragedie. Nejsou
to obanská, šedá, realistická dramata: ne, malé stupuje a nabý^^á rys velkolepých, a kyn,
úsmv má
zcela jiný smysl.
Nevyanalysujeme.
dové?
toto osudové.
Já,
Rod
nebo hyne,
osudové dje
odehrává
se
pro
A
mimo
rasa
vzmáhá Tragedie
to vše.
Setkávají-li se
tragedii.
Z
se
je to osu-
z milosti boží,
jinak se zachovává,
plyne z toho katastrofa. z
vlastn
zde
slovo,
nemají smyslu pro
Hackenschmid, bard
miloval osud. ale
V em
— Lidé
se
dva osudy,
vytrhne osudové
cista jasná
obvyklé cesty, vyšlapané tolika; vytrhne na okamžik.
potom
pee
nelze už
jít
starou cestou, jako jsme
osudového, jeho stigma.
To
šli.
stigma je na
To
je
mém
ele!" Ustal
v
nm;
na
okamžik,
lehká vzpomínka
vybavila
se
a za prudkého pohnutí Pavlína citoval slova
rukopisu, který kdysi našla:
„íkali, talent k
Jen kdybych
emus ml.
vdl,
k
emu
vlastn."
A
Hackenschmid dodal k tomu melancholicky: „Nyní vím, k emu byl ten talent. Ale vy se chv-
jete,
A
sleno! Není
vám dobe."
starostliv naklonil se k
Pavla škubla sebou, doteku, a vyrazila
s
ní.
couvla,
nadlidskou
313
jako by
námahou
se
bála jeho
ze sebe slova:
"
—
„Není to nic Hackenschmid upel na
„Nyní
jste jí zcela
ni pohled.
podobná," ekl, a toto poznání ho
promrazilo.
„Hledím-li na vás, jí
Typ
podobna.
který nebylo
mohu
si
utvoiti
váš je jiný.
možno zapomenout.
ono osudové. To
ale není to
Nemáte
muí
Pavla tžce,
a
hnte ješt
stála,
její
bledá
eknu vám
slova
—
dobrá
vše,
pobouena;
všecka
prsa se dmula.
také odejíti;
Jste tichá,
nejste
pohled,
její
—
ale
co bylo
dnes."
a
v každém jejím pohybu; však
A pece
ten
dobré pro vás
je
pamatuji na ony oi. Chcete-li, a co
ji.
dýchala
Prudké pohnutí zrailo ale nepromluvila.
Hackenschmidova jako by
pikovávala na místo, kde
stála.
Pi
se
Nemohla ji
posledních slovech
sebou škubla, a když Hackenschmid domluvil, ekla:
„Nechci
A
— nechci,"
opakovala.
rychlým krokem, jako by
se
bála stíhání, zmizela
ve dvoe.
Hackenschmid charu.
A
stál
ješt dlouho nepohnut
vichice neustávala.
314
u špý-
.
Kapitola osmá,
kde minulost nabývá hlasu a
písn
bulí
kapliky
se tváíí.
Když Pavla probhla dvorem, nedbajíc udivených pohled lidí pracujících tam, vrhla sebou celá udýchaná do lenošky ve svém pokoji.
Ješt nyní chvla
a srdce prudce
se celá;
žila se
nad
Rozmluva
uklidniti.
Krev
bilo.
Marn
obíhala rychle, teplota byla nepravidelná.
Hackenschmidem
s
sna-
visela
pod
ní jako pízrak. Její myšlenky, její city byly
tím vlivem. Nelogicky vynoovaly se pedstavy, úryvky
ei, vzpomínky
nejasné a zmatené. Rys pitvomého byl
ve všem; a za tím, a to
ji
pobuovalo, byl zjev Hacken-
schmidv, posmšný, cynický. seste bylo velmi ublíženo;
ona
i
o
tom práv
s
se slovy, která
dopis napadl
školaky
ji,
že
Pro
Myšlenka
znla odkudsi si
její
vinnou, aniž
mluvila o tom?
—
rostl
nula. Byla to slova sestina, na než Její
jí,
Hackenschmidem?
pedbíhala myšlenku; chaos Slova jeho mátla
cítila se
pro
dovedla íci, pro. Ale pece: mluvila
Pipadalo
z
vzpomenula
mi-
te?
pak pišla náhodná vzpomínka
— dávná jakás jízda 315
.
.
.
vzdálený kraj
.
.
"
Pak pišla únava
z
toho všeho.
Zmalátnlá sedla, a
vše
jí
pipadalo snem.
Blíží se
záhadné postavy a možnost doteku se blíží, a ona nevstane snaží se vzkiknouti ... a nevzkikne. Záhadné, ;
pitvorné postavy tch, kdož jsou daleko a snad mrtví
a
nmí.
Je to tžké a
vzepíti se; ochablost se
úmorné snní. Není energie zmocnila úpln.
jí
Minuty jdou pomalu a trapn;
vzpama-
nelze se
tovati.
Zešeilo
v pokoji zatím, a
toto šero doplovalo hmotnjšími v tom šeru; tlesn je cítila. Ba, bylo možno i vidti je zcela nablízku. Podivná slova znla z jejich úst a budila ozvnu v jejím znepokojeném srdci. Jaká to byla vzpomínka, se
atmosféru snu. Postavy staly
které chvíle?
Jaký byl
se
to stín,
ten
svdný
a opojivý
Byly to obrysy ženy nade vše vábné, byl to po-
stín?
hled hluboký a vášnivý, byla to ramena prudce objímající.
Kade
vlas rozcuchaná padala pes elo, tvrd v lehkém úboru noním, a
prsa rýsovala se stála
u okna a dotýkala
a neodolateln
šeptala
se
Pavlína ramene.
cosi.
A
A
její
tak
tajupln nejdíve
neslyšitelná
slova stala se slyšitelnými:
„Niemals sah ich die Nacht beglánzter, diamantisch reizen die Fernen
Cítila
ten
drahý.
A
pohyb,
lekala
se
ho a zárove
ten dotek jako by pelil
316
—
cizí,
jí
byl tak
neklidnou krev
do
jejích žil; krev proudila prudeji, její starý klid pa-
touhy picházely, obrazy
dal, nejasné
mly
svou dráž-
divou svdnost:
Diamantisch reizen die Fernen
Tak
se pistihla, že cituje jakési verše,
letech se vybavily v ní.
A
nyní,
kdy
ji
— nevdla,
zarazil ten fakt,
lekla se toho:
Pes
umeme
žárlivost
spolu,
sudby
kleté
chcete?
jestli
— To nabídka ídká pec! — ídké dobré. ídit v skonu budem' Dekameronu. — Hihihi! Zvláštní milenec! — Zvláštní? nevím. Milující je
je
dle
se
to
je bez
úhony, možno íci.
Chcete-li,
umem'
—
váš je lásky ješt vtší,
Šprým
v stejném ase?
a znáte mluvit zlaté
Než
mlme
—
ei.
o tom, vám-li zdá se?
Tak veer onen
Tircis kdysi,
Dorimenou usedli pár Faun moh' je z
když
s
317
í. Po
si,
houští zíti!
—
zlé
chyby
té
dopustili,
se
propásli krásné smrti chvíli.
Hihihi! Zvláštní milenci
Odkud znl
myslí zvláštní onen smích, který prová-
když
zel ta slova,
slyšela je
nyní: zvolna, p)omalu
po prvé?
uvdomovala
za rysem se vyjasoval,
si
Pamatovala
se
podrobnosti, rys
mlha padala, a vidla náhle
jako by roušku se starého obrazu
onu scénu,
celou
ti!
sejmula. Její sestra
pijela
spolu ven. Bylo
kapky,
Vzduch
lesklé
dom
práv po
kteréhosi jarního dne. Vyšly dešti.
strom ješt padaly
diamantové v záícím jarním
a
byl lahodný a opojivý, jako
pivlhlých a teplých dnech. zastavila se náhle se
Se
slunci.
bývá o jarních,
Šly stromoadím.
Helena
u stromu a zatásla jím. Pamatovala
dosud, jak se ulekla.
„Budeš
mnohem
hezí," pravila Helena.
bys být nejkrásnjší na
Zasmála
se.
„Nejkrásnjší
nco
krásného,
na svt," tak ekla, a bylo vskutku krásného v jejím zjevu. Byla
mimoádn
sejmula klobouk a bujné šíji.
„Nechtla
svt?"
její
kadee
splývaly
po
její
Byl to obraz pekypujícího života; byl to život sám.
Mla
krásné, jak uhel
erné a
lesklé vlasy.
Na
nich
se
tpytily krásné kapky, veliké kapky svlažující vlasy a
Jako by jí to psobilo zvláštní rozkoš, kterou vyjádit tžko, stála tu, záící zrak upírajíc do dálky.
její hrdlo.
318
„Nejkrásnjší na svt," opakovala. „Já bych chtla svt, chtla mít nejkrásnjší vci
být nejkrásnjší na
svt
na
a pak
umít
ve
chvíli,
kdy bych byla
nej-
šastnjší. Musí to být krásná smrt."
A sem
melodickým, nejjemnjší modulace schopným hla-
utkvly v pamti Pavle a Nerozumla jim dobe: cí-
recitovala verše, které
vybavily se po letech dnes. tila
jen jejich dojem, spíše z recitace než z obsahu.
Cosi osudového, napadlo vou,
jako
by chtla
ale
jí;
setásti
hned pohodila hlaupomínku na
každou
Hackenschmida.
Vášniv a opojiv, plna svod znla báse v Heleniných ústech; ale pak
Helena zasmála tím
se
zvlášt-
ním, ostrým smíchem. „Smilujte se nad
ubohým Kašparem,"
dodala. Pavlu,
a
nieho nechápala ze záhadných a úryvkovitých slov, ten smích bolel. „Ubohý Kašpar je skuten hoden politování. A modlete se za nho, je-li teba!" Pak zesmutnla, mrak jako by zachmuil oblohu,
úsmv
zmizel a ona pravila
„Kdyby
bylo
možno
tišeji:
vyssáti
Což
všechnu krásu!
je
krásy tak málo?"
To
byla ona scéna, na niž
stava, která se opírala o její
vždy neuritjšími stávaly
si
nyní vzpomnla.
A
ramena, jako by mizela
se
po.
.
.
obrysy ... a pak prázdno.
Nebylo nikoho v pokoji a Pavlou otásl chlad. Sedla
A
tu v šeru.
Vteiny byly nekonen dlouhé.
vbec as?
Nepozorovala toho! Šero kolem, šero v ob-
319
míjel
zoru
postavy a
šeré
.
.
.
hlasy z dálky
šeré
.
.
Stín
.
Hackenschmidv mihl se jejími upomínkami. Odpor ji pojal; a chtla utéci ped ním. Náhle padlo
jí
na-
podivného a pekvapujícího.
cosi
„Pjdu do
kaple," zašeptala.
Podivná tato myšlenka upoutala
neodolatelnou
ji
mocí.
a
Vstala,
znavena.
Jako duch mihla
tichým a zalekaným krokem. ovanul
její
spchu.
Na
se
horké tváe a donutil
ji
ni.
Doletla
spíše
vítr
k vtšímu ješt
štstí nepotkala nikoho; lidská
mukami pro
chodbami,
Vyšla do zahrady;
tvá
byla by
než došla ke kaplice.
Váhajíc trochu otevela.
Dvee
zavrzaly rušivým zvukem.
Pavla
se lehce za-
chvla.
V
kaplice bylo šero;
rušilo
tmu.
Ne
pouze
vné
svtlo na oltái
píliš; a tak bylo tu plno stín.
A vné
svtlo v tchto tmách inilo dojem kapliky smutnjší. Zvláštní pocit sevel Pavlu;
vící a
nikdy nebyla horlivou
dobou vbec už
poslední
ne.
A
prchajíc do kaple, nehledala Boha, ale asyl.
nenalézala slov modlitby skryta,
pede
že
.
.
Ale zdálo
.
ped
zde je schována
vším,
co
v
sob
se
jí,
také nyní, Její ústa
že zde je
sprostotou a híchy,
krylo záhadné a nepátelské
jméno Hackenschmidovo. Nerozeznávala
pvodn
v tom šeru
nic; pozvolna
vystupovaly jednotlivé obrysy vnitku kapliky.
320
Oltá
ped
rýsoval se
poínala
ní;
obrazy na stnách a
tušiti
úzké laviky. Stála tu a ekala; zdálo se
jí,
njaké náhlé svtlo osvtlí tmy,
nmž
zmatku, v
se octlo její srdce.
Ale nic nepicházelo.
Bh
snad že nepicházela k
A
té
nmu.
nco stane, nkdo ji v^-vede
že se
že
že ze
ekala.
kapliky nepromluvil; Ticho
leželo
na všem.
v tom šeru kaplika ztrácela svj slunný a dobrácký
Chmury
ráz.
také bolesti.
se
Bh
možnými;
stávaly
dobrých
ných forem;
Pavla
jímati úzkost.
Pro
cítila
lidí
a snad existovaly
nabýval zde starozákon-
tuto
pemnu
a poínala
ji
pišla pokoušet tohoto Boha?
zvení burácení vtru, které se stupíio« pedzvsti jeho hnvu. Nebo on se hnvá. Kdyby nebylo té tmy, snad by spatila jeho písné, ztrnulé oko; oh, ono oko, jemuž nelze uniknouti, zlé oko nemilosrdného soudce mraky zahaleného Jehovy. Bylo
válo
A
;
slyšeti
to jsou
cosi
ji
napadlo
pi
tom, nesouvisle, jak
vbec
šly její
myšlenky.
„Je
Madonna
krásná?" ptala
se kdysi sestry.
„Nevím. Myslím, že jsem krásnjší než Madonna."
Rouhavý
tento výrok byl pronesen
s
celou lehkostí
a bezprostedností temperamcntu Hclenina;
nyní znl
ono oko, jemuž nelze uniknouti, trestalo svým písným pohledem to rouhaství; a venku kvílel její duší,
vítr.
Den
a
posledního soudu.
nina vybavila
se
jí-
321
A
další
ást výroku Hcle-
„Nechtla bych být Madonnou. To
dvka Pán. Chci
Tmy
je
hloupé. Aj, já
býti svou!"
kolem ni a chmury obestíraly ji svými netopýími kídly. Ale ona jako by náhle cítila dvrný dotek; prochladlá krev se rozohnila pod ním; náhle
rostly
vše
to
kolem
prchaly. Zbyl tu
uvdomila,
s
otásla
zapadalo;
njaký
se,
trochou vzdorovitým výrazem
který z fioha
té
a
stíny
teplý a vášnivý pocit, a aniž
kapliky
stal se
vi
si
tomu,
Jehovou, pravila:
„Niemals sah ich die Nacht beglánzter, diamantisch reizen die Fernen."
A vdla,
že to byla Helena.
vzpímena, pevná elila vtru. Došla do domu bez spchu. Vstoupila do svého
Vzpímena, pevná
vyšla;
pokoje klidná.
Ale nebyl tu už starý
její
322
klid.
—
Kapitola devátá cituje zápisky
Týe,
studujícího.
31.
ervence.
Zlý den.
Od se
rána vichr.
njak
A
jaký vichr zde v horách!
rozbhne po dálkách; nic
neomezuje; a to tlumí
jej
Zde
se vzpírají skalní
Nelze
mu
se
ponkud
mu
V
kraji
nevzpírá, nic
jeho boulivost.
stny.
uniknouti. Stále je na oích.
Snad
je to
podobná boue? Vše to se hodí k nálad lovka, který- chce unmti. Píroda sama jako by zoufala: i nejsou to její zdšené výkiky, také tím, že v nitru je také
jimiž kvílí vítr?
Mám
zlý
dojem a nevím pro. Je mi velmi smutno Napadá mi ono slovo Verlainovo:
a nevím pro.
„Bez smyslu strach ve zhnuseném
mém
je ten srdci.
Jak, tedy nezrazen?
Bez smyslu strach
je ten."
Stávám se poetickým poslední dobou. Ale není to pouhý žvast. V srdci je mi skuten smutno. Ncbude-li 2l»
323
pro by se nezbavil Týc, stuho dusí? Nemá nikoho, komu by se svil. Sestra je mrtva. Matka? Možno týrat ji ješt svou bolestí? A kdo zbývá? Nemám nikoho jsem
nikdo íst tyto ádky, dující, tíže, která
.
sám, tout
Takový den jako dnešek odbojné
reky,
pece
a
je
.
stvoen pro byronovské
atmosféra
pyšné;
Nejsem byronovským rekem,
písluší.
.
seul.
cítím za toho rozpoutání živl
nekonvenního. Zdá než pohodou; obzor
se
mi,
a
nco
velkolepého,
bouemi více vidíme mnohem dále a
že
se šíí,
bouí jedin jim bh chra! Ale
rosteme
Což teprve boue na moi, balansování mezi
jasnji.
životem a smrtí!
Nco
velkolepého, psal jsem, ano; ale je to velko-
lepé štstím pro nás? Nevím, nevím, zdá se
mi naopak!
Štstí a velikost vyluují se patrn.
Nuže, nemohu-li
ml To
bych je
potom
se státi
se pokusiti
šastným
o to druhé.
(a to je jasné!),
Mám
dost
sil?
smutné. Nebýti ani šastným ani velikým
Nevím.
— na
existovati?
„Hle, k jakým myšlenkám vede vichr a
boue!"
*
„Býti
aspo
velikým."
Tak jsem rozjímal v romanovském lese u Vlkovin. Zvláštní píhoda vyrušila mé rozjímání. Skípavý, dis-
324
harmonický tón a strom,
se ozval, cosi se
mohutný strom
se
kmitlo ve vzduchu
kácel.
vtrem
Byl
—
nalo-
men. Taktak, že jsem uskoil a že mne vtve nezasáhly.
Pád jeho
rozryl celou
sebou zacukal,
vtve
mnou, mrtvý velikán Hle, dílo boue!
Dumal jsem nad
pdu;
tak byl prudký.
Ješt
pak
pede
chvly, a
se
—
ležel
nim, všecek už romantický, jaký
dnes jsem. Je to zvláštní pocit, býti tak blízko smrti.
Málem
byl by konec,
kdyby mne
byl
konec všemu.
ve svém pádu?
zasáh'
nyní rozdrcen,
umakán, opuštn všemi
ješt dnes?
—
našli
tovala.
A má
Je
—
mi
líto
Nebylo by
—
lépe,
Ležel bych
—i
zde. Zítra
by mne. Slena Pavla by mne
li-
matka?
mé matky;
a dkuji-li osudu, že jsem ne-
byl zasažen, není to pro mne.
Všechno
je
mimoádné
dnes, jakoby
mimo
své
bž-
né cesty.
Té
chvíle,
kdy
se
nejvíce vzpírala
boue o
skály,
písné a nepohnuté, kdy ohromné stromy chvly se jako stébla trávy, jako osika té chvíle potkal jsem
—
pana Hackenschmida. Nevidl mne. A nikdy jsem ho nevidl tak rozileného. Šel rychle a skoro jako by utíkal
oi
ped nkým. Byl bledý, nesmírn bledý, tup do prázdna upeny a na zkivených
byly
325
jeho rtech
nepíjemný, zlý úsmch. Celý jeho zjev nesl znak nesmírného utrpení. Vrásky zbrázdily jeho elo; šel s šíjí trochu sehnutou, velmi sklíen, typ stísnnosti duševní. Nebyl bych ho, smíška a povrchního diletanta, cynika k tomu, pokládal za schopna tabyl
kového strádání. Ale zde
je jasno, jak
má Nemžetom úpln s dokneblahý vliv
nedostatek prohloubeného svtového názoru.
me
být klidni než
torem Hilariem. opory;
nutno
se
bouím. Ani
energii vzdorovati ní-li této
ním. Souhlasím v
s
O nco
boue hrav
opít, máme-li míti
velikost nedostaí, ne-
smete
i
to veliké.
Ale není
to vše, co jsem shora psal, paskvilem na takový uce-
lený svtový názor? Ta romantika, Jsem daleko od svého ideálu; dnes
Musím
jindy.
—
propracovati
se
ta sentimentálnost?
dále, nežli kdykoliv
a
Ale nutno vinu na jeho bolest pipsati jemu, nemohl jsem se ubrániti hlubokému dojmu; a byl bych málem mohl pojmouti lítost. Hackenschmid zmizel
smrem, kterým píinou bolesti tak
bleskurychle; ale díval jsem se dlouho šel.
Jaká
silné?
A
to
byla cesta?
Co
jak jsem uvažoval, zdálo se mi, že jde tu
o zlý in. Nevím, co
se
stalo,
bál bych se Hackenschmida.
snad bez
lovk,
—
nevím, co
—
dvodu ale v jeho tvái nemže už nic ztratiti.
A
už byl daleko, kdož ztratiti;
já stál a ví,
kde:
stane, ale
byl výraz, jejž
má
a
vítr
Šeilo
se už,
hledl ješt za ním, který
lovk,
ano, to byl ten výraz.
326
se
Bál bych se snad, a
který
burácel bez ustání.
už
bylo
který
nemže
nic
K
tomu
sobení ahruismu. Soucit
s cizí
zbavuje nás vlast-
bolestí
Mezi altruismem a egoismem
ní.
p-
blahodárném
chci pipojiti pozorování o
není,
pesn
vzato,
zásadních rozpor; jedná se spíše o prostedky, jakými k
se
dospívá.
cíli
úpln. Což
Teba
je horšího,
o
se zmíniti
Nepochybuji, že
Hilariovi.
té
vci doktorovi
body
tyto
si
Romanov
spolenost na
objasníme
se
prý roz-
prchne. Jak bylo by možno, aby doktor Hilaríus ode-
Bylo by to možno?
šel? si
Mám
toho více lekati nebo
se
toho páti? Lekati se? Jsem jako Hackenschmid
nic.
A nemohu
Den
hlupáku. Odejdi, jak je nutno.
dál tím horší?
A pece pi
trpti
v sluch
práv
ztratiti
t
Romantika
dnem
se,
posunuješ
sebou; není to
s
posedne úpln.
nemohu, ješt nemohu. Dnes mohu aspo ní,
pedstavit
za
dnem smlouváš sám
odjezd, den za
ím
nemohu
:
nabýti nieho. Situace je jasná. Utiš
si,
její
trpti pro
ni.
Je
možno
Ale
chtít více?
nebudu vidt. Že nebudou mi znít dobrá a uklidující slova. Že vlak, který že
jí
jede údolím a
mizí v jeho záhybu,
žel,
píliš
rychle odveze kdysi mne. Lze nebýti sentimentálním, lze
nemíti bláznivé nápady
vtrové!
A
nech padá do
vše
pevn, nezdolán a vaši zlobu
vzpírati se
Jak slední myšlenkou na cítiti
jemství
pi
!
je
té
myšlence? Dujte,
ssutin!
vám!
Mé
krásné zhynouti
ni,
!
Chci
327
slova,
s
zde
mi
s
po-
sebou
ta-
Zhyriouti
zhynouti a odnésti
zapeetné, nevyená
státi
srdce nedá
utajené pocity!
Vidím
se
asem
rove
líto
sama
tak mrtvý a sebe.
nehybný
Lze chápati tu
...
a je mi zá-
vc? Což možno
tak se objekti viso váti?
A ta tvá Hackenschmidova Možno zapomenouti na ni? Té chvíle vidím ji jasn. Nic než utrpení není pijde boue, nechci nic, než umíti! na svt. !
A
Ale matka, matka! Ustarala rou svou
vynaložila na
sílu
je asi tžká.
Vidím
a v nich
jakási
je
se
mou
péí o mne. Veške-
výchovu.
Jaká by byla
samota
výitka pro mne: Pro, pro? Co
jsem uinila, že odcházíš? Nic není, co
—
Její
dobré oi, neskonale smutné;
její
samota potom?
její
t
zadržuje?
Musím
sklopit
cítím, mé bomého srdce to mi pipadá malým a naivním. Matou se mi pedstavy, jsem nerozChci vbec nco? Chci žít, chci hodný, bez vle. umít? Mám k nemu sílu? Jak možno, že zdrtí mne
svj
zrak, hledí-li takto
lesti
a smutky, utrpení
na mne. Vše, co
—
—
Nemohu
se
rozhodnouti, já osel Buridanv.
dopadne volba? Žít? bod; což ten;
nemohu
jediný
Umít?
získati
onen jediný bod? Jsem zmavyvésti z tohoto laby-
rintu. s
Jak
Jediný bod, chci jediný
lovk mže mne
Nutno mluviti
—
doktorem Hilariem.
328
Kapitola desátá
pedvádí rozhovor
s
lehce nadhozenou
otázkou.
„Víš,
co jsem
vyzvdla?"
pravila paní
Severová.
„Švarc odejde."
Kam?"
ponkud
roz-
Sedly na lavice ped domem; slena Pavla
vyší-
„Odejde?
ptala
se
Pavla
tržit.
vala.
Hlava
její
byla
ponkud
nachýlena; ale zdálo
se,
u její práce. Ani stopy nebylo už po prudké verejší boui; jako
že její pozornost není zcela
hledlo-li se do té bli. Slunce
blav modré; zrak mlo velice vlídný,
nný
]íst(^k se
by
ani nebylo.
jí
Nebe bylo
žár; a vše bylo klidno,
bolel,
umír-
nepohnul na ko-
šatých stromech zahrady.
„Odejde.
Kam, nevím
dosud. Celá historka je
ani
ta: ožení se."
„Ožení se?" opakovala mechanicky slena Pavla. „Bude potom teprve smutno na Romanov. Pak už bude docela pouští. Je tu tak málo lidí, že odejde-li jeden,
Ml
cítí
se to;
a dokonce
svj šprýmovný zpsob
329
i
když odejde pan Švarc.
dvornosti."
"
„A pro
tu
nezstane?"
„Chce zaít
nco
sám, najme prý
si
statek
nkde,
jsem o tom."
slyšela
„To bude skuten škoda; tatínek si zvykl na nho." Tak se vci mly. Odchod správcv nebyl by niím nepíjemným. Ale jisté povahy nerady se louí s osobami,
s
kterými
Kopulent zvykl
se stýkaly, si
s
okolím, v
nmž
žily.
A
pan
na Š várce.
Švarc nebyl nijak
lovk nadprmrných
schopností.
Byl to typ venkovana; tuhý a sentimentality prostý, bez vtšího rozhledu,
ale
svém oboru. Zapracoval
Ve
se
se
na
zdravým instinktem ve
Romanov bhem
let.
spolenosti byl neobratný, v pohybech hranatý; ale
pesn panu Kopulentovi. Byl svdomitý ve služb, pilný pracovník a spolehlivý úedník. A pan Kopulent poteboval nkoho, s kým mohl jíti, s nímž mohl hovoiti zcela prost. Nebylo divu, že si zvykl na Švarce. Dámy znaly jeho zálibu. A to byla práv závada pi tomto odchodu. Jak jej pijme pan Kopulent? „Mám z toho strach," pravila paní Severová. „Bude tu ješt smutnji než dosud. Umru z tolika vážných a smutných tváí. To není mj živel. Budeme tu brzo jako v kláštee trapistv. Ovšem, ješt se mluví; ale jaké jsou to ei? Zábavy není, veselosti není; mohlo by se místo toho íkati memento moi nebo jak to vyhovoval jinak zcela
zní
—
„Není snad tak
zle."
330
he;
„Bude možná
Romanov
zpustne;
co
soudíš
o doktoru Hilariovi, Pavlo?"
Otázka byla pronesena beze všeho pechodu a pekvapila slenu Pavlu pirozen. Její
rdla.
A
stále tato
elo
její
se
tvá
se
lehce za-
ponkud zachmuilo.
K emu
otázka?
„Jak k tomu picházíš?" „Nevím, jak mne napadlo; docela náhodou." Výraz, který provázel tato slova, nesvdil však
práv
o jejich pravdivosti. Paní Severová hledla trochu
iro-
nicky na Pavlu.
„Každý se mne ptá, co soudím o doktoru Hilariovi. Což mám podati kritiku o každém, kdo je naším hostem?" Hlas sleny Pavly znl nervosn.
t
„Ptala jsem se
jen.
náš host.
Mn
ponkud
dvoí. Nesmíš
trochu
mladší,
uklidnný.
se
pravda.
To by
vdti, co bys
A eknu
ti,
pro. íkáš pouze:
však zdá, že se mi doktor Hilarius se
tváiti tak
Ale
pi tom
tedy tolik nevadilo.
nedviv;
je
je rozvážný
Chtla jsem
a
jen
soudila o tom."
Pavla pohledla rozhorlen na
tetu.
„Víš, tetiko, že nemiluji
podobný druh žert."
„Myslíš, že žertuje pouze.
To by ovšem
od nho! Ne, není uvitelno,
že
nebylo hezké
pan uitel by
toval."
„Nemluvíš vážn. Nelze mi tak hovoiti."
331
žer-
Paní Severová
se
optn
zasmála.
„Nemluvím vážn; tedy
^
tak;
což
ale
tom
jen pravdu o
což je tak ukrutný
kláštee.
hích
Romanov; mám „Nemá se žertovati
na
„Ah, ano, jaké
—
Tváíš
žertovat? Je
já být jako
i
je
Mla
nutno neustále mluvit jenom vážn?
se
opravdu
jsem pece
velmi
písn;
tak dost smutno
i
mrak?"
uritými vcmi."
s
to jsou
vci, ty urité? Doktor Hi-
Tedy mi neekneš svj soud?"
larius?
„Opakuji, tetiko, co jsem už ekla: nechce
vbec
se
mi
souditi!"
Nechtlo
se
jí
skuten
souditi;
a
nejmén
dnes.
Znala dnes soud svj sama?
„To myslíš.
„To
A
je
opravdu škoda; byla bych ráda
Nevím,
shodly-li
asi ne," pravila
bychom
se
jsi
to
co
Pavla klidn.
„Tedy aspo nco: vím, že bychom to má také svj význam."
„Nevdla
znala,
o tom."
se
nedohodly.
díve?" poznamenala Pavla pon-
kud mrzut. „I to by mohlo býti," klidn ekla paní Severová.
A
tónem, o
nmž
tžko
bylo
ili melancholický, dodala:
íci,
„Romanov
byl-li
ironický
zpustne, jak se
zdá. Není ješt podzim, a ptáci odlétají. Je škoda, pan Švarc odejde, není-li pravda?"
Pavla
neodpovdla
už.
332
že
Pokládala rozhovor ten za zbytený. Cítila jedno: larius nebyl tím,
nesmírn
stala se
ím
lhostejný.
njaká zmna: a doktor Hi-
díve. Pipadalo
—
Stín mrtvé je dlil. Jak
znla
333
jí,
ta slova
jako by
jí
v kaplice?
byl
Kapitola jedenáctá
vede nás k starému pánu, sklíenému
dojmy neveselými.
Bylo to téhož dne.
Na
nejvtší výšinu kraje, zvanou „Pouš", bral se
starý
pán. Šel po mezi. Po obou stranách se vlnilo
obilí.
Pšenice napravo, po stran k isté
Na Romanov
ješt po žních.
zraje obilí
žito.
Nebylo
mnohem
poz-
dji. Zita však už byla ke žním zralá; pan Kopulent
chvílemi naklánl se pozorn, vzal klas do ruky a zkou-
mal jeho Nevšímal Šel
zrnitost. si
Klasy šlehaly jeho ruku, jak
šel.
toho.
voln a trochu unaven. zestaral mnoho v
Pan Kopulent choroba synova
mocn
posledních týdnech;
Syn byl zase zdráv se ale starému pánu se nevrátila jeho svžest. Byl jako rtu, íkali; nyní však se ho zmoco-
— tak
zdálo —
vala malátnost.
ho
Krok jeho
ztrhla.
byl
mén
pružný
nežli
ped
by více problával. A veselý, milý úsmv, který utkvíval na jeho rtech, dnes zminedávném.
zel.
I
vlas jako
—
Dostupoval vrcholu.
334
na
Díval se
zrak jeho
a
pole,
Utkvl na skvrn,
leko vidti; až k hranicím. blízko.
nesl
k horám.
se
znamenala Birkenwald
jež
Ty
hranice jsou
.
.
Da-
.
nepíjemn
Chmurná myšlenka ho pepadla.
Hranice ho znepokojovaly.
A slova, která mu opt ze rt.
pronesl nedávno k Hilariovi, drala se
„Mnozí jdou do Birkenwaldu a za Birkenwald," Odtud, tím k
nejvyššího
s
smrem
nmu ...
bodu Romanova,
a míval taková vidní, že
díval se
blíží se
asto
sem
.
.
.
na dosah ruky; nepíjemná ochota tvrdého
souseda.
Starý pán stanul.
Tžké
myšlenky ho zamstnávaly.
A
opakoval:
„Mnozí jdou do Birkenwaldu a za Birkenwald." Leccos
bhem
se stalo
dne, co uvedlo ho v nepí-
jemnou náladu. Správce Švarc odjel na den. Ráno pišel starý pán do chléva, dobytek teskliv buel, nebyl napojen; když starý pán káral eledína Tomáše, který
odvtil
mu
pišel
mu
„Nemusím celou
noc?
V Nmcích
vstíc nevyspalý
zde býti.
A
a
oi
si
protíraje,
posmšn:
tento
za
je lépe.
co?
Mám
se
Mohu
zde dít celý den a jíti
do
Birkenwaldu.
Psota je tady a ješt nechat se
trhat jako kluk."
Vzdorovitý výraz v jeho tvái pekvapil starého pána.
Nco
podobného nebylo
335
se
mu
stalo.
Nebyl scho-
pen odpovdi; ruce se mu poaly chvti; potom pokril rameny a pravil úsen;
„Mžete
A
jíti!"
kvapným krokem a ješt mumlal za ním: odešel
slyšel,
jak
Tomáš
„Mamonái, vydiduchové!" To tížilo starého pána a byl tím všecek zmaten. Sedl tup v kancelái, neschopen práce. A tu se stalo to
druhé.
Správce Švarc pišel.
Hledl ponkud rozpait na pana Kopulenta.
„Ml
jste
„Velmi
dobrou cestu?" dobrou,
„Tak dobrou,
že
pane
ptal se starý pán.
Kopulente," pravil
Švarc.
musím pednést žádost, která vás mi tžko ji pednést. Byl jsem srostlý
snad pekvapí. Je Románovém, zvyklý na každý koutek, na každé pole."
s
Podivení
pán
Kopulentovo
rostlo
s
každým slovem
tohoto podezelého úvodu.
„Žádám
za propuštnou, pane Kopulente."
se zmnilo v na správce utkvlým pohledem a ptal
Podivení starého pána
ztrnulost. Zíral se
nepíjemn
jaksi dojat:
„Pro?" Správce
„Chci
se
se chopil slova. ženiti,
dobro rozhodlo.
A
Vera nkde v
pane Kopulente. chci
najmout
se
to
na-
stedních
Cechách statek. Podmínky nejsou nevýhodné. Snad by bylo možno, šlo-li by vše dobe, statek i za njakou
336
dobu koupit. Byl jsem zde rád; ale bží o to, hospodait na vlastní pst. Na Romanov a na vás, pane Kopulente, budu rád vzpomínati. Hospodám nesluší sentimentalita: ale byl jste velmi laskav ke
mn."
,Jc zlý as, pane Švarci; víte sám," namítl pan pulent.
„Hospodáské pomry nejsou
Ko-
dobré. Víte sám,
jak to chodí."
„Tam
A
nepomrn
je
piženit.
chci se
pdy. Jsem
Ml
trochu
pda, pane Kopulente.
lepší
bych rád trochu své
sedlák,
pane
vlastní
Kopulente, a
lnu
k ní."
„A
což,
nepjde-li vše dobe?
Co
vaše rodina? Ne-
budete pak sám!"
„Špatný voják, který poítá smí
A
se
víibec
na
ni
Bude nutno pracovat.
pracovat, trvám, dovedu."
„O tom
jsem nepochyboval.
Pemlouvat vás dobe, velmi dobe." zdá.
Mám
všechnu
Jste
rozhodnut, jak se
ale
rozmyslete
nechci:
,,Vše už je rozmyšleno.
vci. z
možností prohry. Ne-
s
myslit.
Nyní
je
nadji, pane
as
si
vc
myslit na jiné
Kopulente. Jsem
hrubého deva a leccos snesu."
„Mamo
tedy vás zdržovat, jak vidím.
Pát vám mnoho
štstí.
Co mohu?
Bude vám ho teba. Mnoho
štstí tedy."
A
pan Kopulent podal Švarcovi ruku.
Nastalo nkolik vtein
mlení v kancelái
337
pán
Ko-
ponkud
pulentov. Starý pán Švarcova rozpaitost
poodvrátil
„Dkuji vám, pane Kopulente," stal-li
nkde
bych
—
tvá
a
vzrostla.
pravil
konen. ,,Z-
rád, je to jist zde. Ale
musím
jít
za vlastní existencí."
„K tomu máte plné právo," pravil Kopulent. „Ale nám bude zde trochu smutno. Je teba si zvykati znovu. A to je už tžké. Ale co dlat? Mnoho štstí." Pání pán Kopulentovo
bylo drazné.
Správce
se
porouel. Starý pán sedl zadumán.
mu
Ale nebylo
ješt
Energické klepání pení
pán
popáno
se ozvalo.
A
klidu.
k nemalému pekva-
Kopulentovu vkroil doktor
Hilarius.
Chlad
píchodu na starého pána; tušil, eho se týká tato neobyejná návštva. Ale pece ne zde? namítl si. Ale námitka hned pozbyla síly: co by mohl zde
zavál z jeho
jinak doktor Hilarius chtíti?
„Promite, obtžuji-li,"
pravil Hilarius.
„Picházím
k vám, pane Kopulente, abych uinil dotaz ve vážné vci. Chci žádat o ruku sleny Pavly.
A
tu se táži
pe-
devším vás: nemáte nic proti tomu, dovolujete, abych
slen
Pavle svoji žádost pednesl?"
Pan Kopulent Zajisté,
proti i
byl
tém
sobem; lehký
pekvapen
ml-li by mluviti
tomu
.
.
.
tímto zvláštním
tón Hilariv psobil
upímn, ml
proti Hilariovi. Byl
nepíjemný. Nikdy by
si
byl
338
mu
zp-
na
trapn.
velmi
mnoho
cizí ...
a skoro
nepál tohoto zet.
nm jakés tajené
Vycioval v hrdání
se vším,
mu
co
a
asem
mu
co
totéž,
Má
„Nelíbí se mi. že se
A
Hilariovi."
takový nepíjemný pohled. Zdá
toí njak podezele kolem Pavly."
dodala, jako varujíc:
„Nevzešlo by pro
dvod,
dvod!
íkala paní Severová.
„Nevila bych doktoru „Pro?" se,
netajené po-
bylo drahé. Ale byl to
který by postail? Spíš instinkt nežli
Bylo to
i
toho nic dobrého. Bylo by
z
nho, opravdu
„Víš
nco
uritého?" ptal
„Nelíbí se mi," opakovala. zaráží.
Bojím
jí
škoda
škoda." se
jí.
„A má asem
výraz, který
o Pavlu, vidím-li ten výraz."
se
Ale co bylo to vše?
dvody.
Instinkt a ne
Nelíbí se mi.
Což jemu se líbil? Doktor Hilarius oekával
odpov pán
Kopulcn-
tovu trpliv. Ale vida, že se odmlel, pokraoval:
„Vím, co
dá namítati.
se
skvlé, srovnáno je to postavení
s
pomry
doasné.
byl postavení, které
Nyní byl nucen
Mé
nynjší postavení není
sleninými. Ujišuji vás, že
Mám
dost energie, abych do-
by bylo v lepším souladu." starý
pán chopiti
se slova.
„Nechci omezovati svou dceru; rozhodnutí
Není mi známo o dávalo
dvod
vás,
pane doktore,
omezovati toto
22*
339
její
nic,
je
u
ní.
co by mi
rozhodnutí. Ale krok
je
vážný a
Pavlíno.
Co
je lépe
záleží
neukvapovat
Bží
se.
zde o svolení
mn?"
na
Doktor Hilarius nemohl nevycítiti z hokosti posledních slov nechu Kopulentovu. Ale zdálo se mu vý-
hodnjším, nepozorovati
ji.
„Dovolujete mi tedy, pane Kopulente, pednést svou
slen
žádost
Pavle?"
mlky
Starý pán pokynul
.
.
.
„Dkuji vám."
A
doktor Hilarius, ukloniv
To
tížilo
A
starého pána.
se ješt, odešel
proto
.
.
.
trochu zka-
se díval
leným zrakem do dálky. Bylo to trochu
z
Vše jde tak toho. Doktor
stavoval si
si
uvdomil
A
tak
starý pán, jako
odpov
mu
smutno
vcí
jist,
Pedtrpce
by ani na okamžik nepo-
Pavlína vyzní.
Pomalu
tak zbude sám, sám.
už to opravdu
odejdou.
To
nebo chabý
náhle každým krokem.
nemže
se
osamní
jejich právo,
sám, chabý a starý;
že
Bylo
Hilarius, jaké štstí pro Pavlu!
Co
bylo horší,
pán o tom nepochyboval.
lekal: není
Dti
jediný den. stízliv.
vše tak? Zdál se býti svou
chyboval, jak ani starý
mnoho na suše,
I
spluje
aby
odešly.
a starý je;
pojednou rozeznat hranice a že
ji
s
eho
se
Zstane cítil
to
zrak slábne; nebo to není tím,
tmlo ped oima? Úloha poslední výjev; hrál
to,
posledního jednání?
se
mu
se-
jde ke konci, zbývá už jen
chutí a snad nebyla tak špat-
ná; nkteré výjevy bolely ovšem;
340
to
pirozeno. Starý
.
pán, vzntlivec, nadšenec míval své bolesti, smutné pí-
hody hrál
ním a nebylo radno dotýkat
ležely za
nicmén
se jich.
Nyní Vyhívat
chutí, hrál svou krví a svou duší.
s
není už, co by dal. Pichází podzim invalidy. se
na sluníku, když trochu studí v
srdci ... a postu-
povat své tlo pozvolna smrti. Vše odumírá
pomalu. Takový
je tedy
konec?
Lidé jdou za svou vlastní existencí
Lidé jdou ješt v
komu brát to ve zlé? Mnul si rukama elo. málo na
myslil
rými
cítil,
Ale
to, že
spolužáci,
—
— pomalu, možno n-
život
.
.
Byl to skliující pocit.
všichni
ti,
s
kterými
Dosud
rostl, s kte-
pátelé, druhové mládí, že po-
zvolna odcházejí. Nepozorovateln. Sítal pátele mla-
dých
let,
kdo ješt zbývá? Kde
je
jeho generace? Ne-
míval ve zvyku pemítat mnoho o tom; to
hoce
ale
nyní
cítil
a jasn.
—
ostrvek za ostrvkem se propadá v šiSám, sám rém oceánu a jak praví kdesi oblíbený autor jeho mládí: Není nic než moe... Generace se stídají. Kdo bude vystídá jeho? Kdo vstoupí na jeho místo? ;
í
Romanov? Starý pán zadíval se do údolí na tichý a milý kraj.
Každý
ten
bod
mu
byl milý; každý
hál svými vzpo-
Kdo pijde sem? Komu pedá tento koutek? daleku tváí se mnohem N-yhržnji a skoro, a
mínkami.
Hory v
je jasné nebe,
zel by nu^ana nad hlavou.
Vystídat tedy!
Kdo
to
bude?
341
—
mdlý a unavený? Bude to on? Co uiní, Bude on elit prudkému pívalu? Doktor Hilarius? Ne, ten není mdlý a unavený. Chce vésti a má poslání; nevykládá stále o tomto poslání? Poslání, idea, program ta slova bzuí jako dotrné mouchy v myšlenkách starého pána. Slova, slova, slova! On tedy pijde vystídat, on? Nevane to chladný Jeho syn
co provede?
—
vítr
od hor?
Starý pán
cítil se
staryTn
.
.
.
obrazy, které víily
mu
hlavou, byly pusté a bezútšné. Byla v nich samota a smrt. Svsil hlavu s
sklíen, a jemu, který
takovou prudkostí,
s
žil
tak rád,
takovou horoucností, po prvé
se
chtlo umít.
Opel
se
o tmavou sosnu a hledl do prázdna.
Slunce stoupalo ješt do se
vy'še
na své
dráze.
Blížilo
k poledni. Vše, slunce, myšlenky, vzpomínky ukolé-
bávalo v jakous tžkou mdlobu.
342
Kapitola dvanáctá
pedvádí rozhodný též
mén
cin doktora Hilaria;
rozhodný cin sleny Pavly.
Téže asi chvíle malátné a dusné, kdy starý pán dumal na „Poušti", setkal se v jiném kout Romanova doktor Hilarius se slenou Pavlou.
Doktor Hilarius stalo,
a jakmile se rozhodnutí
se rozhodl,
nechtl ani okamžik váhat.
Proto navštívil sta-
rého pána, proto ješt týž den chtl mluvit
Nezbývalo
A
— musil
asu
chtl pivést
záležitost
odjeti; jeho volný
ped odjezdem
by také možno prodloužit dovolenou.
s
Pavlou.
as
ubíhal.
ke konci. Bylo
K emu?
Lépe,
rozhodne-li se vc.
Vyšel k rozvalinám, kdež
A
nezklamal
schdnou
se.
cestou.
se
domníval, že
ji
potká.
eky klikatou a ncponkud zardlé stou-
Vystupovala od
Tváe
její
byly
páním; byla zamyšlena. Pozdravil a pistoupil k
ponkud; ncvidla ho „Prosil Hilarius.
není
ní.
Trhla sebou, pekvapena
picházet.
bych vás o nkolik okamžik, sleno," pravil „Vím, že místo, na nmž vás o žádám,
n
práv vhodné,
nad ohledy na
ale
pokládám vás za povznesenou
etiketu."
343
;
odpovdla
„Nic nevadí,"
„Neumím vás, nejste
Nemám pedsudk." znám
vystupovat patheticky, sleno; a jak
romantická."
(Doktor Hilarius
pi tch
pelétl
zaražen.
Pavla trochu
„Mluvte, prosím, docela voln.
nepozoroval
mohla
slovech;
stín,
to
tak
který
elo
její
dobe
o
sob
nci
„Mžeme myslím,
se
tolik,
dohovoiti klidn. jak lidé se
mohou
Známe znáti.
se
píbuzné názory, píbuzné snahy, píbuzné vota.
Myslím, že
cítil
oprávnným
vc
je
to jsou
by
urité
pojetí
všechny podmínky, abych
ži-
se
žádati za vaši ruku. Nechci íkat více
jednoduchá jako vše vážné. Nechci nic mluviti
za sebe, nechci nic slibovati. koli
ponkud,
Máme
Lze
vbec
pijmu
slibovati? Jak-
je dopadne vaše rozhodnutí, teba i lítostí. Pijmouti, odmítnouti,
právo. Chci, abyste rozhodla: je
mr mezi mnou
s
rozvahou, to je vaše
mi teba jasných po-
a vámi; to je právo mé."
Mnohem výmluvnji
nežli
tváí v tvá starému pánu
promluvil doktor Hilarius tuto
e.
Poítal patrn na
posluchaku vdnjší. Úmysln formuloval svou žádost co nejchladnji. Chtl, aby jeho úmysl nesl ^^ecky znaky promyšlenosti a rozumového rozhodnutí. Sám byl ponkud pekonán svou vlastní výmluvností. Mluvil
tak, jako kdykoli jindy,
s
touže uritostí,
s
touže
pesvdení, která jindy tolik imponovala slen Pavle. Co budilo tedy dnes vnitní nepokoj u sleny Pavly? Co zpsobilo, že jeho slova podnco-
výmluvností
344
vála tajený odp>or v ní? Nabídka Hilariova nemohla
niím neekaným,
býti
a musila sama íci, že
je to vše
zejm prchod
svým sympatiím až do verejška. Ani jeho tón nemohl pekvapovati u nho. A ješt vera byl by snad bylo to pirozené úinek nabídky Hilariovy jiný, ješt vera by klidn a pirozené. Dávala
.
.
.
—
—
rozpak ekla své ano. Co jí bránilo dnes? Co se zmnilo? Pro neodpovídala? Pro její pohled vyhnul se Hilariovu pímému a pevnému pohledu? Co
bez
dnes
se
Nebyly už snahy
mezi nimi?
stalo
pojetí
jejich
jejich,
Mlela, dlouho,
tak
života
možno-li
názory
jejich,
píbuzné jako díve?
nkdy okamžikm
pipsati
delší trvání.
Zmatek
se
zmocoval,
jí
Nejkrásnjší vci na
jasn. Zarazila
se.
u ní až a dívala šeptala
jí
se
nevysvtlitelný
ncbý-valý,
zmatek.
svt
—
znlo
jí
v mysli zcela
Jako by Helena byla zcela
na
ni sv\'ma
planoucíma
blízko,
oima
a
hlasem, který omamoval:
„Niemals sah ich die Nacht beglánzter, diamantisch reizen die Fernen."
Chvla dily
se
nžném vidla ralo
se
pohnutím docela
v jejím a
srdci.
A
opojném pojímala
cestu,
cizím. Nejasné city vzbu-
úzkostlivá ji.
nevidla rozvaliny. Jen
náru vášniv
a prudce.
345
touha po
Nevidla
nco
nem
Hilaria, ne-
v dálce
otví-
Hilarius ekal klidn. Stále ješt upíral na ni pevný svj pohled. Celý systém ležel v tch oích, víra, pesvdení, pathos dogmatu a formule. Zrak, kterému tak asto podléhala, utkvíval na ní. Ale dnes na ní utkvíval
marn. Hluboce
citla ze sna, pravila
oddechnuvši, jako by pro-
si
tónem ponkud nejistým,
s
pozoro-
vatelným výrazem zmatku:
„Nemohu vám dnes odpovdti!" „A trval-li bych na tom?" „Nemohu." Hilarius se uklonil.
„A kdy
To n
e
znlo nyní urit.
odpovíte?"
„Nevím."
A
jako na vv^svtlenou dodala:
„Jsem neklidná
...
a nevím
...
co chci. Potebuji
se
uklidniti."
Ale
vdla,
dotíralo
na
co chce, a ni,
to,
co chtla,
nenechávalo klidu;
huelo
jí
v uších,
slyšela ten
hlas,
vášnivý, opojivý, který jitil její krev a budil neoby-
ejné
sny.
Nejkrásnjší vci na
svt!
nkolik krok
tiše. Pojednou za záhybem cesty Hackenschmidem. Sedl na skále, s níž skoil zrovna ped n. A s pohledem uštpan na Hila-
oli
setkali se
ria
s
upeným
smekl klobouk a zvolal patheticky:
„O, tikrát evoe!
—
Do
Co vlastn chce
prachu sklote hlavy!" ten podivný
346
lovk?
—
kmitlo
—
pedstavami Pavlinými. cestách jako
A
její stín.
Hilarius,
„Co
Objevuje
chce od ní?
podráždný
se
—
vždy na jejích
nezvykle, ptal se:
znamená?"
to
Hackenschmid „Váš
Co
se
dal do smíchu.
Nemohu si vzpomenemohla byste pomoci?
ušlechtilý syn se zbláznil.
nouti na jakýs citát, sleno;
,Má
jist talent tento hoch,
jen kdybych znala, k
emu
vlastn?'
Ale vy mi nepomžete, sleno?" Uklonil
se
znovu
a
postranní
odcházel
pšinou,
volaje ješt z dálky:
„Váš
ušlechtilý syn se zbláznil!"
Slena Pavla nervosn
chvla.
se
Toho
si
konen
doktor Hilarius všiml.
„Není vám dobe, sleno?"
A
hlasem, který tlumoil nevoli, dodal:
„Šašek, protivný šašek!"
Slena Pavla
chvíli
mlela; pak
„Nic mi není. Potebuji pouze
se obrátila
k
nmu.
klid."
Nebylo možno nerozumti tomu \7zvani. Doktor Hilarius, trochu ncpíjenm dojat vším, co se sbhlo, se
porouel
a
zmizel,
zvoliv
smr.
347
opaný Hackenschmidovi
Slena Pavla jeho v
lese.
v neurito
stála bez hnutí, dokud nedoznly kroky Pak mávla netrpliv rukou a šeptala si,
se dívajíc:
„Nejkrásnjší, nejkrásnjší."
348
Kapitola tináctá
vede nás v spolenost ne zcela soustednou. Bylo odpoledne.
V
zámeckém salonu bylo
Byl to jeden
z
posledních
živo.
dn
pobytu
hostí.
Hackenschmid již díve ohlásil odjezd. A po rozmluv se slenou Pavlou odhodlal se doktor Hilarius, že odjede pozítí ráno. dopadne odpov její tak
A
i
vci
onak, lépe nechati
toho
skuten
nebylo
vyvíjeti se z dálky.
mnoho asu;
Krom
povinnost ho volala.
ekal úspch mnohem pronikavjší, a to bylo nho. Nevzdával se však nadje; jak mohlo by se nco nepodaiti jemu? A tak ml svj výraz pevný a tém vítzný; tak se Byl
trochu zklamáním pro
aspo
Hackcnschmidovi a ten vítzný výraz Hackenschmida dráždil zdálo se mu, že ví, co jest jeho píinou. Mluvil dnes ješt neklidnji než jindy, skákal s námtu na námt a nebyl s to pronésti celou vtu. zdálo
;
;
Nedokonoval
U
ji.
sleny Pavly bylo pozorovati rovnž pozorná jako obyejn.
byla
tak
slovo
znlo
jí
jako
z
daleka;
návaly.
349
její
neklid.
Dívala
myšlenky
se ji
Ne-
do tmy;
zamst-
Starý pán pozoroval
Nemohl zmoudeti
ji,
jako Hackenschmid Hilaria. Stalo se rozhodnutí?
z ní.
Mluvil
doktor Hilarius? Svolila? Zamítla? Chvílemi byl ocho-
viti to, po chvíli ono. Také paní Severová nespustila zrak se sleny Pavly a doktora Hilaria. Hledla vyzkoumati, jak se vci mají ten
mezi nimi. Ale vše mátlo Pozorovala zvláštní
zmnu
pedpoklady.
na Pavle.
ím
se
udáia?
Namáhala svou pamt: koho pipomíná? Namáhala marn. Zatím znl prosto-
Jako by to
její
to nebyla ona.
rami salonu rozhovor, nepravidelný a zmatený.
„Úpadek Francie?" „Nevím; doasné umdlení snad; národ, encyklopedisty, velkou revoluci,
„Národ,
jenž
stvoil
jenž stvoil
komunu."
Luthera,
Goetha,
Schopen-
Co
je protes-
hauera a Marxe."
„Co
je
Luther?
Co
je evangelictví?
tantství?"
„Což Anglie?" „A Rus?" „Rusko je knuta a altruismus." „Anglie! Obchodník, který se poíná obávat konkurence."
„eská
otázka?"
„Otázka
sociální."
„Otázka mravní." „Otázka síly." „Anglie! Znáš dost Anglii, abys mohl soudit?"
350
jMn
Hugo
se líbí více
než Shakespeare, více Mus-
Hume."
než Byron, více Pascal než
set
má
lehkost,
nco
zlého?"
jOtázka osobních sympatií; galský duch esprit."
,A povrchnost a frázi."
,Také
frázi;
teba ovládati
,To obhajoba
frázi.
Je to
verbalismu."
,Slovo je materiál, který musí být ovládnut."
D
,Cette canaille de
." .
.
,Aféra, jež se stane leckde."
mínní Liebkncchtovo?"
jZnáš
,pí
z toho bursa."
jZola je poctivec." jStudie
Masarykova?"
jNcmá co dlati ,Nás
se
s
•
aférou."
otázka netýká."
píznaná, bohužel." náhoními Nmecka." jVlastenci náhoními klerikalismu." ,Je klerikalismus nebezpeím pro Francii?" ,Je nebezpeím pro každého." ,Jc
jDreyfusardi jsou
,A zvlášt pro nás." ,A tedy proti klcru?" ,A což Morava?"
,ím ,
,
je poslední
Pkná
oporou Polákv."
ofxjra."
Protestantismus by byl horší."
,Kdož ví?"
351
:
„Protestantismus je
„Vezmte
nmecký."
statistiku."
nco
„Statistika je
ohebného; každý
si
vypoítá, co
chce."
„Fakta
nedají oddisputovati."
se
„Ale dají
se zkroutiti."
Rozhovor perušilo pinesení aje. Paní Severová Slena Pavla byla ponoena v zamyšlení. S leh-
vstala.
kým úsmvem
pravila paní Severová:
„Nezbude, než abych podávala aj
A
já."
obrácena napolo k panu Kopulentovi pravila
je to v bibli? Marto, Marto, pelivá jsi ve vAle mnohých, ale Marie lepší ást vyvolila Marty zapotebí vyvolila horší ást, je nicmén,
„Jak
cech
.
.
.
a
v
dom
Marií."
Starý pán, ohlušen jaksi hovorem a svými myšlen-
—
kami tžko se dvorn.
íci,
ím
— lehce
více
„Chceš poklony od nás? Máš Ale zárove
nyní
se
stihl
—
Ta
teprve
vybrala ze své zádumivosti. se
„Snila jsem," pravila, „o došly
mé
A
ty
na otce a paní Severovou.
nem
dalekém.
— Nevím,
myšlenky, byla to podivná jakás
hvzdnaté nebe, možno.
usmál. Uklonil
je míti."
jeho pohled Pavlu.
Trochu roztržit dívala
kam
se
tak
hvzdy
blízké,
že
ho
dosáhnouti
zem, bylo
vábily záhadnou mocí ... že jsem
chápala astrology dávných
vk,
352
kteí v nich vidli zá-
"
—
To hvzdnaté nebe uchvaspojitost osudu. svým kouzlem. Hledala jsem svou hvzdu. A jak jsem ji hledala, naskytlo se mi nkolik jich, zcela blízkých. Jedna z nich
hadnou covalo
—
byla má, ale která? Sahala jsem po ní; a cosi volalo:
Nesahej
;
druhá. Potom zmizely hvzdy, a bylo tma."
ta
„Nenašla schmid.
tedy pravou hvzdu," pravil Hacken-
jste
„To
by bylo
zlé;
nevím
tomu, sleno!"
—
pipomíná uprosted vty a uvdomila
„Stáváš se romantickou; to mi
Ale zarazila nelze
jí
se
dopovdti. Chtla
co nemohla uhádnouti
to,
íci
—
.
.
ta
„Helenu".
.
si,
To
že
bylo
podoba, kterou roz-
poznala.
Pešla tedy v jiný tón:
„Budeme mluviti o „A vykládat sny?"
ptal se
„Bez výkladu. Sny
se
jich
pvab,"
„Nemám se
ironisoval
mj
nemám
se je-
mladý Kopulent.
spánek
je
nemá sn; má „Z toho ješt nco mže jsou
dobrý."
žádných sn," pravil Hilarius.
„Hilarius
„A kde
Hackenschmid.
nemají vykládati, zkazí
žádné významné sny," ekl Tuzar. „Jest mi
zastydti:
„Ani já
snech."
snhy
jen poslání." býti; ale
kde jsou naše sny?"
zašlých let?"
„Pavla ekla svj sen; íkejme po
poadu
své."
„Podle stáí." „Brr!" protestovala paní Severová. „Mládež zane."
„Kde
je
mládež?" sarkasticky zvolal Hackenschmid.
23
353
„Jsem velmi málo oprávnn me-li o snech,
mohu
ji
lou odchylkou: propásl jsem
Nebe val,
svj as. Hvzda
je
fu.
temné. Kopíruji; celý svj život jsem kopíro-
je
—
Ani
to ne-
nepochodíme dobe. Kde jsou
tvé
sny?"
sleno; vzor
mj
možno vždycky
bylo
zastupovati. Ale mluví-
opakovati sen sleny Pavly. S ma-
„Takto
nebyl dnes malý. íci."
mladému Kopulentovi. „Sny ml jsem njaké," mruel tento. „Zdálo se mi ku píkladu, že spaluji nevící v službách inkviobrátila se paní Severová k
—
sice; že
který
jsem pyšný grand španlský
škrtí.
Madona
že
mi peje,
s
vysokým límcem,
Escurial též; zdálo se
jiné sny
mi, že jsem Catolicissimus.
I
v dob mluvím esky. Je teba ješt
více
jsem
ml:
že
Biedermeier a tajn probouzím národ:
žiji
„To
sn? Snu
o Weltluft?"
ubozí jsou snílkové,
kteí jdou smál se Tuzar. „Ale
sníti
v svitu luny,"
aspo druhé dva
verše stží se na
tebe hodí:
Jich
penženka prázdná
hrad
jejich kdes
je,
u Pampeluny."
„Není teba hledati vtrné zámky tak daleko „Inkvisice a Biedermeierové jsou ješt jisté
míry
je to škoda.
Ubozí snílkové v
mohl bys mít pravdu, Tuzare."
354
dále
." .
.
—
svitu luny
do
—
„Snílek není ubohý," pravila paní Severová. „Snílek je
šastný; pouze kdo
se probouzí,
mže
být nešast-
ným."
„Obyejn
se
také vzbouzíme ze sna.
To
ne-
je to
píjemné."
sn
„Ze
nebude
nic. Zby-váš
jenom
ty," pravila
paní
Severová k starému pánu.
„Mj
sen,"
„Mj
dl
tento
úsmvem
s
trochu melancho-
mnil; nkdy jsem míval podivné sny; byly to nebetyné výše, s kterých jsem padal; byly to ohromné hloubky, v nž jsem se ítil. Všelicos se mi zdálo. Byly také ržovjší sny, dobrodružné, smavé. Sny se mní nepamatuji se už tak dobe na n. Kdybych ml íci, jaký byl mj nejkrásnjší sen, bylo by to tžké. Vím pouze, že byly, a je lickým.
sen se neustále
—
škoda, že jich už není.
asu
zvláštní
snilo se s
—
sny; je až
Všichni jsme mívali svého
smšno
otevenýma oima.
—
—
mže
Trochu píliš mnoho pak vskutku tesklivé. A starý pán zahledl se na svého syna. „Jsou to nebezpené sny, které
oima," „Vše
sní s
se
býti
se snilo."
otevenýma
pravila paní Severová.
má svj as
—
i
asp)o kdyby to trvalo dlouho.
pkné. Na
jakousi
dobu
Nemla
snní.
ráda ubohé snílky, kteí jdou
„Pro
ba
mluviti o nich; Procitnutí
mže
sníti
Snní to
ze
doktor Hilarius.
pane doktore."
23*
355
.
.
.
emesla není být píjemné."
n — pro jiné stží," odvtil
„Jste píliš zlý k nim,
bych zrovna
v svitu msíce
:
„Ne
nám
Snní
píliš zlý.
mnoho.
píliš
s
otevenýma oima
— Cítíme
to
dobe
uškodilo
sob
všichni na
dnes."
Pan Kopulent se zamrail. „Možná. Ale bez nho snad by bylo
Tžko
diti lehko.
„Tžké,
ale
he —
odsou-
však býti spravedlivým."
ne nemožné."
„Snad," vyhýbav prohodil starý pán. Nechtlo
mu
se
rokovati o tom.
Nepíjemné
ticho nastalo.
Doktor Hilarius
mlel
akoliv
se,
vycítil
námt
nechu
ho
lákal.
starého
pána a od-
Ostatní
nemli
menší chuti oživovati rozhovor. Hackenschmid
posmšn
na
nej-
se díval
strop; jen paní Severová oživovala sku-
pinu, nabízejíc ješt aj.
Starý pán zahloubal se do svých myšlenek. Hilariova stala
se
ho
dotkla. Zdálo se
mu,
Slova
že se tu
kivda. Nebylo pece všechno tak odsouzeníhodné,
nemohlo
ten
trapn
býti.
Ale
nco
neustávalo hlodat: byla tu sku-
vina?
Mladý Kopulent sedl u
Mkce
piana,
aj
byl dopit. Ticho
do kláves a zaal preludovati; pak pravil Hackenschmidovi trvalo.
sáhl
„Sny, staré naše sny.
„Oddanost!
— Znáš ješt Oddanost?"
Jak bych
ji
tu píse."
„Nechtl bys zpívat?"
356
neznal!
Mli
jsme rádi
.
„Nemám
mj
odvahy.
dosti
—
Slena musí omluvit
to
ješt staím;
.
.
zkažený hlas."
„Budeš provázet."
„To
spíše.
—
Snad na
uml
jsem
trochu hráti za dob mladosti."
Hackenschmid usedl k pianu.
—
Kopulent poal pti slabým, ne píliš školeným,
ale
Kopulcnt
A
píjemným
vstal,
hlasem:
„Když s milou mou jsme má matka tolik plakala, že pod víky už život celý noc v jejích oích zstala. Ale jíž
má
milá, oslnivá,
vášní hurisek zrak plál,
pravila ke
mn
,Chci zít
t
A
odcházeli,
lichotivá:
smáti
se,
ah, ah!'
já se smál.
Sepjala
ob
ruce matka,
jež kolébaly kdys
Žebrácká
stará,
mne v sen. stáím vratká,
a já byl v duši zahanben.
V
ržových prstech mojí milé vtom neklidný jsem pohyb zel. Na ele rýhy zarputilé ekla mi: Zpívej, A já jsem pl! ,
tralala!'
357
:
•
Umela matka
z té vší
umela, odpustila
Když dodýchala zel v tvái
V
bdy,
však.
naposledy,
úsmv
tkvt
jí
zrak.
den však, kdy pochována
byla,
žár šílený ve zraku svém,
mne
jak pardal sevela
a dla: ,Tani,
A
milá
tralala!'
tanil jsem."
Kopulent
vložil
písn; unaven
klesl
všechnu
na
sílu
židli,
a všechen
do
cit
dýchaje tžce.
A
této
zklamán
melancholicky zastenal
„Nestaím
— nestaím!"
Hackenschmid však byl ve vzpomínání. Doba, kdy slyšel tu píse po prvé, se mu vybavila.
„Nebo má
píse
silnjší nežli smrt je milování," pravil.
svou váše.
V
poadu
Yvetty, jsou populárnjší. Ale tato
„Ta
Guilbertové, božské
píse má svou vá-
še; kdybychom my ji mohli míti! Silnjší nežli smrt kdybychom mohli dát le meilleur de notre vie. — Znáš ješt tu píse Silvestrovu: Že nepoznal jsem tebe v ase mládí. Je to melancholická píse," pravil
—
—
Hackenschmid k slen
Armand
Pavle.
Silveste? Všechno
nadje, láska;
pro nemže
poslední verš: Nejlepší v
se
„Kdo by
ek', že
znovu vrací:
se vrátiti naše
žití
358
že jsem
mládí?
nemoh'
ji
psal
jaro, den,
A
dáti.
ten
Ne-
dáti to nejlepší, vyjíti
naplano
s
nejlepšími silami, jak
svt." Slena Pavla prudce sebou škubla. Poslední veta Hackenschmidova živ jí pipomnla slova její sestry. smutné
to je
.
.
nedáti to nejkrásnjší na
.
Nevila
Byla to nahodilá shoda? se
zmocovalo a
mezi
zdálo se
jí
tomu. Rozilení
opt, že
Hackenschmidem. Picházela
ní a
svt!
í
Neíká
jsou to slova?
znovu hlasem, který prochvívá srdce Pavlíno? že neslyší všichni ostatní? Otec,
Nebo
jí
svt
z jiných
a nesla sem jejich dech. Ledový chlad vanul z nejkrásnjší na
i
sestra stojí blízko,
nikdo
bratr,
To
ní.
je
ona
A
jak
neslyší.
bratr neslyší patrn: nestaím, šeptá sob. Priant
comme une o njaké
mendiante, jak daleký je ten jeho sen
lásce, která
a také otec
probudily?
Nebo
ztraceno
zdá
jako by
tak schýlen,
byla v minulosti!
Nemže
zamyšlen. Jaké vzpomínky v
stojí
ped pl
se,
se
jako by
i
on vzpomínal.
Poíná
vzpomínati.
Odpov, odpov, nemže
tvái není žádného dojmu; eká? Dívá
ekati!
co
U n-
kterých povah je to konec. Je tu doktor Hilarius. také neslyší.
se
Stojí
nem,
chtl shýbnout po
stoletím.
vidti;
nm
Ten
V jeho
vyrovnan
se
na vci toho svta. Jemu nebylo nic ztraceno, za ním neleží žádný smutek. Ono fluidum bolesti, jež se šíí salonem, jeho
se
nedotýká. Citlivstkáství, ekne. Jeho
budou zníti rozhodn. Citlivstkáství; on to ekl pedevším chce odpov! Nemá totiž asu; jeho po-
slova
a
slání
A
vede ho jinam. tak tu stojí sestra jako pízrak; pouze
359
ona
ji
vidí;
kam
ji
odoLati.
dovede ten pízrak? Bojí Pudí
touhy a
její
mla
dráhy. Je slabá, jako by stát
její
sny
se
ho.
nkam
Nemže mu na nezvyklé
omdlíti; nedovedla
na svých nohou; vše poíná víiti a másti
lena, bratr, otec,
nco
na
Hackenschmid, Hilarius,
svt? To
nejkrásnjší na
se.
by He-
Je ješt
sál.
svt?
A co se vzbouzí ve starém pánu? Není mu, jako by ho ovanul horký dech vzdálené mladosti? Byly písn, bylo opojení, byly slunené dny, oh, jak daleko nyní. Pocit osamní se stupoval u nho: býti tak sám se svými vzpomínkami. Vše mrtvo, nadšení a nadje to jemu neodbytn huelo hlavou. Bolest, stále bolest; což tolik bolesti navalilo se na prsa lidská a duNyní, silo je? Díve, zdá se, nebylo tolik bolesti k odchodu, stává se vše smutným; i radost byla po-
—
.
kryta
pohebním
Do dum
.
.
závojem.
Pavly a starého pána zaznla slova nové
písn. Tentokrát
zmnny
úlohy.
A
pana Kopulenta
vystídal drsným a hlubokým hlasem Hackenschmid.
„Umdlen na ulici dlíti, kameny dva v okno vme Tabule
jich rozbil
Ale tebe nelze
Smješ
zíti.
se mi, já se sázím.
Zítra ti
ti
v okna vházím.
360
jsem.
hned jsem.
ped
Nalíil jsem
kameny ti tyry
vrata
tvá
zrádné.
Kdo jde k tob, nech tam padne, smeka pátel tvých bu klatá. Zítra zanu od poátku. Zabiju tvé milé vkrátku. Nebud^š-li jiná ke
kameny dva
mn,
oi
tvoje elo, tvoje
smoí,
krví
hlavu škrábnou nepíjemn. Peci, peci
jsi
mi
milá.
Tolik však's mi ublížila.
etník
se
mnou ada
za
po tom inu hnáti bude.
Na
krk oprátku dát pjde.
Skryje Její
mne má
barikáda.
vrhnu na kameny
smutek srdce roztesknný. Kolik v
svt kamen
kamen
to velkých,
tolik
smutk hokých,
srdcem
mým
Hynu, hynu
To
je
konec
se
z
je,
drobných, zlobných
pKDtuluje.
toho všeho.
zpvu mého."
361
Smutný
refrén naivní
—
dových ústech.
písn doznl v Hackenschmi-
Nastal
•
okamžik
ticha;
okamžik
teskný.
„Pro
„Ke každému z tch slov pimladosti. Opojme se tím je-li nutno
píná se kus naší
Kdož
se opojiti.
smutku
na chvíli?" peru-
nestáti se sentimentálními
Hackenschmid
šil
...
ticho.
ví
— snad
—
bylo
nco
krásného v tom
a naše bolest byla tím nejkrásnjším na
svte.
Jako pízrak sotva vyplašený vzrušila tato slova sle-
nu Pavlu.
Její srdce bušilo prudce, její
valo vrcholu.
A
naptí dostupo-
Hackenschmid roztržit opakoval:
„Pour trois et
faire
tomber
tes
quatre pavés
j'ai
amis mis."
Utkvl pohledem na planoucích tváích sleny Pavly,
se
pronášeje tato slova.
mu
jako tehdy v
mrtvá a
A
boui
jež dnes ožila
—
byl to klam?
tolik
podobna
té,
—
zdála
jež byla
v jeho vzpomínkách mocí,
nebylo možno se vymknouti; týž pízrak, který
stál
jíž
mezi
ním a Pavlou, jako by nabýval i jemu uritých tvar. Zmatek se ho zmocnil. Vidí dobe, klamou ho smysly? Nebo léta neuplynula, nikdo neumel, život nebyl ztracen a ubit? Neskonalá únava nepichází? To vše nebylo pravda, pustý sen, hluk, kik orgie, smíchy? Kal, kterým bylo
se
nutno
nco, co
broditi, neistota, špína,
se zdálo, sen píliš
362
hnus?
To
vše
dlouhý a nepíjem-
.
Zde
ný.
je
Helena
rým žárem, ta
—
a dýchá,
žije
její
oi planou staneumela
její gesto je vášnivé a prudké;
nádherná a hrdá
bytost,
akoli chtla umíti. Hrot,
který léta ho bodal, byl snem. Vše bylo snem.
A
kde
vlastn? Kdož jsou všichni okolo? Je to ona, a on slova ironická a zlá:
„Pes
žárlivosti
umeme
To Den
jarní,
sudby kleté
spolu, jestli chcete
nabídka
je zvláštní
Kde
.
.
pec!"
nádherný den, a oni jdou
vnukl ta tragická slova?
je
slyší
spolu.
Kdo
jí
vznikl tento podivný cit?
z onoho chmurného spánku; unavil na všech údech; kdyby se jwdíval do zrcadla, nalezl by na ele hodn vrásek. Ale vrásky zmizcjí zase nepochybn. A snad bude možno žíti.
Ah, nyní procítá
hodn,
to
cítí
Vtom povstal doktor Hilarius slen Kopulentové.
a vážným krokem mí-
il k
„Zdá
že není
se,
vám, sleno, volno," pravil vážn
a starostliv.
Jako úder v tvá dotkla da.
Všechny sny
schmid
se
se tato slova
Hackenschmi-
rozváty, skutenost se vrátila.
probudil a pocítil
Hacken-
siln bolest, nezapome-
nutelnou a krutou, a tato bolest pecházela v prudkou zlobu proti tomu, kdo perušil jeho sen tak opojný a tak krutý. Ne,
to nebyla
ona; vše bylo pravda, bo-
hužel.
363
Pouhý sen. Nyní vidl, gesto.
že nejsou to
ony
rysy,
onen pohled, ono
i
Ale pozoruje doktora Hilaria, nemohl pemoci
záchvat zuivosti, který
vový podstavec na a kousal
se
tento proud
stole,
se
ho zmocnil;
do rt. Celá jeho zloba
—
eí
ria,
mluvil
tiše,
aby nikdo
pohled, který nenávisti.
A
neslyšel, slova
„Pour
faire
stiskl
jakýs ko-
jako by ho chtl rozmakati, se
pelila v jeden
upel na doktora HilaHackenschmid opakoval písn:
tomber
tes
amis."
I
364
Kapitola trnáctá
pojedná o paní more a možných jejích osudech.
Pavla riem.
nápadn
erve
vrátila se jí
se
zachvla, oslovena doktorem Hila-
jejích
tváí
instinktivn.
zmnila v vší
bledost.
silou,
Pood-
která ješt
zbývala, snažila se ovládnouti toto pohnutí, a hla-
sem, který
ml
„Ne, zcela
Na
zníti
nic.
klidn, odvtila:
Potebovala bych jen trochu
klidu.
okamžik."
Bratr naklonil se k
„Vyvedu
t
se
Nicmén
t
ní, pKtzoruje
celou tuto scénu.
ven na nkolik minut,"
pravil.
„Osvží
snad trochu volný vzduch. Chceš?" Pavla kývla.
Mladý Kopulcnt sám ješt nebyl zcela klidný; vdomí, že kdo potebuje podpory jeho, dodávalo
ponkud
síly.
„Nedejte záhy.
Nabídl
jí
rám
a vedl
ji
ven.
pravil k ostatním.
se rušiti,"
— Malá nevolnost,"
ale
mu
„Vrátíme
se
pravil k starému pánu, který
starostliv sel za nimi.
Temnou chodbou
klopýtajíce
doucím do zahrady. Chýlilo
365
se
došli
k dveím,
ve-
už pomalu k veeru.
Bylo trochu dusno
zde v zahrad; ve vzduchu bylo
i
vní
plno tžkých
záhon. Kopulent vedl
ze
—
podle zdi pokryté psím vínem k altánu.
sestru
Byl celý
zarostlý zelení a skryt; nyní tu bylo zamlklo a šero. „Jsi vzrušena,"
na laviku. „Zde co se
A
stalo,
ti
tob
také k
Uklidníš
ale
tíží-li
t
co,
jemn
usadil
Nechci
se.
povz
to.
ji
se ptáti,
Pišel jsem
tehdy."
Kopulent
Pavla
Kopulent a
pravil je ticho.
se
odmlel, zasmušen vzpomínkou. a mlela. Sedli tak chvíli.
se schoulila
Pavle nechtlo
oividn do ei.
se
„Podivné," vyrazila ze sebe náhle. „Podivné a nesrozumitelné. si
Njaká
cizí byla.
mi
tak
Nerozumím sob samé dnes
— jako bych
bytost vzbouila se ve
cizí
mn —
pipadá. City a touhy, kterých nechápu.
to
Jako dít," pokraovala trochu klidnji, „jako dít jsem mnohdy lesní cestou,
a
lesní
zv
touhu
odejíti
a silnjší, byla to
—
úsmvy slunce mne nelekalo v cos
jiné než
u
nás.
Lidé byli vtší
zem obr;
a
vše,
kvtiny, plody,
vše neslo tu
pee
obrovitého. Nic
dobrodružných tch pedstavách.
pohádkového,
mimoádného,
rozum zde neml práva. Chovala jsem v úkrytu, bála jsem
se
o
n;
To
fantastického: své sny
peliv
neíkala jsem nikomu
mnohdy veer, když zvonilo klekání, bouila v mé dtinské hlav ta touha. To není nezvyklé
o tom; ale se
mla
pustou
osamlá. Stromy a skály byly kolem mne a ptactvo. Ta chze vedla do neznámé
koniny, kde vše bylo
bylo
daleko,
daleko,
366
u dtí; všechny
sní
dob,
však uskuteni onu
kolik jich
sny v urité
takové romantické
družstvími?
A
ony mizely;
stízlivost a chlad byl
já jako
dve?
pou
lím.
jsem
se stala
dobro-
Rostla jsem a choutky
kolem mne. Chlad,
trvalý chlad, který padal se všech stran.
a tak jsem
za
Mlela
jsem;
klidnou a rozumnou, pokud mys-
Smíila jsem se s tím vším. Ba dokonce povýšila se nad ony bláznivé touhy. Rozum, stále rozum;
teorie,
srostla
Tak
moudrost.
jsem
s
uzpsobilo
to
rozumem. Od
tím
mou
mysl,
že
rána do veera
ani
chvíle poblouznní, noci klidné."
A Pavla se zamlela, jako by naslouchala šelestní strom. Zcela mírný vánek naechrával listoví, proplétající skuliny altánu. Mlela, jako by chtla vyslechnouti tyto hlasy. Její rozilení nabylo jiného tva-
Hlas
ru.
její,
chvjící
se
a tesoucí
s
poátku, našel
svou jasnost.
„Stane již
se
nicmén," pokraovala Pavla po
slov,
na
„že se vrátí
sestru
nežli
ony záchvaty. Pamatuješ já?
tomu, že vposled
leké, fantastické,
emu
její
všechny ony touhy?
to
se
pece
více
pipsati? Jak rozumti
jméno ztlesnilo v mé fantasii znamenalo pro mne to da-
Ono
mimoádné;
jejího jména, aniž jsem se to
chvíli,
bratr neodvažoval se perušiti jsa zcela v moci jejích
a nedovedla jsem
slyšeti
nezachvla ponkud. Nebyl
pouze smutný dojem jejího osudu, který zpsobil
toto
chvní; ani
to bylo. Byla
katastrofa, která pišla. I
jsem schopna
ísti,
367
nco
jiného
rozumovati, hloubati,
'
chápala jsem abstrakce a nic mi nebylo
pece
badání; a
zbylo to jméno.
zase a budí ty pocity, liti
nkomu?
to vše
cizí
To jméno
z
oboru
se objevilo
kterým nerozumím. Jak vysvti kdybych umla
Slova nedostaují,
sebe pesnji formulovati. A nestaí-li, co íci ješt? Domnívala jsem se býti zcela klidnou a rozumnou, domnívala jsem se, že všechny ty záchvaty dávno od-
byty a pekonány. Nebylo tomu tak, jak
Oddechla
si
„Tehda
pišlo
to
A
ony osudné ,11
me
z hluboká.
ne
,Je vais, je
onmi
s
sais
verši:
Je vais, je suis heureux.'
—
semble jusqu'á ce jour n'avoir vécu et
non pour
vivre
—
tam dole u pramene; a zde také poalo to rozum rozešel se s citem a každý jde
bylo
Mj
rozdvojení.
svými cestami. Jak
moe,
o.
verše:
que pour mourir
To
se zdá."
paní
moe!"
to snésti, bože, jak to snésti?
zvolala
Paní
prudeji a vášnivji. Cho-
pila bratra za ruku.
„Pamatuješ se na paní moe? V denní existenci, ve všem tom spoádaném, tradiním, konvenním, v okruhu domácnosti, kde není už eho si páti, zachvátí záhadné touhy paní moe. Moe, to je vše divoké, záhadné a dobrodružné. Rozumíš mi pece?" Bratr kývl pal
úpln
mlky.
a bylo
mu
Cítil cosi
píbuzného v sob; chá-
smutno, že
368
tolik
mže
chápati.
„Cítil
jsi
nco
Není
to stejná
ten
život
n
podobného, když
ke
jsi
mn
pišel.
A
žíze? Není nic než tento život?
životem?
me
II
semble
jusqu'á ce
je
jour
avoir vecuiI"
A
šeptala naklonivši se až k
nmu:
„Ráda bych vdla vše o ní. O jejích myšlenkách a citech. Ráda bych vdla. Ale nelze se ptáti, ne! A jak mže existovati on? On mne muí, on mne týrá!
On
Jsou vci, jimž nerozumím.
špiní
památku!"
její
Pozorovala, že bratr nechápe, ale nebylo
možno
jí
vyložiti svá slova.
moe,
„Paní
paní
my
rozené, že
hutném, dravém? Není tolik
odeknuto?
bylo
opakovala. „Není to pi-
moe,"
nem
zde toužíme po
to vysvtlitelné Je-li
kdo
velikém,
u
peduren k dny šed
všednímu a suchému, plynou-li jeho
mo-
kterým
nás,
životu
a bez-
novém vzntu, A teba by horlil on njakém opojení neznámém. sebe více, teba by kázal, teba by pesvdoval, teba
významn,
by
jsou pochopitelné touhy po
—
to vše bylo
sny
—
zdá
tedy nic
se
zhoubné, škodlivá romantika, nezdravé
mi pece,
krom
že
nemá pravdu. Nebylo by
formulí?! Nižádná vzrušení, nižádná
velikost?"
„Mluvíš o Hilariovi?" tázal
„Mluvím o se zbavit
Hilariovi. Je
jeho moci. Ne,
se
Kopulent.
mi úzko
z
nho
a
nemá pravdu, íká
mj
rozum? Pro nenaleznu východiska Myslíš, že Hilarius má pravdu?"
369
z
nemohu
mj
cit;
toho zmatku.
Mladý Kopulent pokril rameny. „Co je pravda, pravil Pilát. Nemám, co bych k tomu dodal."
„Ale jak možno takto
„To práv A pipojil:
žíti?"
problém, který ešíme!"
„Myslíš snad, že ironisuji?
vc
má
diná
moudrost, a ta je trochu negativní. Ale
—
výsada mládí, negace!
To
bylo
ertovo
kopyto.
Ano, oddanost;
za
nám
to
možno oddati
není
my
Ani v nejmenším. Ta
není toho rázu, aby svádla k tomu. Ale je to
se
nemžeme. A
to
—
moe
A
nejsme dosud mladými?
—
pravda?
schází, není-li
Pro
emukoliv, komukoliv! Ale bude lákati. Paní ta však
—
ním nepjde. Zstane. Nedá
se svésti.
Bh
žehnej
moe!"
paní
Paní
pece
moe neví
v
n;
a není
komu
se oddati.
Má
Hilarius pravdu? Ale pak by vše bylo rovné a
Pro
smrnice jasné a nepochybné. tžko viti v nco?
vyložené,
Tma
bránila,
aby bratr
bavých oí. Dívala lesa,
je-
to
se
horený
mnohem
všiml výrazu jejích hlou-
v dálku. Nebyly
ješt nyní zetelné
zrak ... a
si
je tak
to ztrnulé obrysy
— mnohem dále upírala Pavla
jiné rozpalovalo její
tvá a dávalo
lesk zraku.
„Lidé tady
ví
a zoufalá víra. Ale
by možno
slyšeti
v jsoucnost
duch
—
je to
pece bych ráda vila v
od nich
slova, která
370
nám
smutná ni.
Bylo
zapomenuli
íci?
Chodíme mimo
asu.
bychom
sebe a vtšinu toho, co
íci mohli a chtli, íci zapomínáme.
Máme
ješt dosti
zstanou nevyená, a hroumla by být koncem? Myslím,
Zítra, pozítí. Slova
da, jež
dopadá na rakev,
že je záhadná
moc v takových
slovech. Bytost, která
jim svá slova do snu. Nepozoroval „Blouznivost krajiny, poslední
mohu viti v
íká
krouží tajupln kolem živých a
jich nepenesla,
jsi
nic
útcha chudých. Ne-
Vše kolem nás
to vše.
podobného?"
má
tolik jsouc-
do toho vložíme. A my nemáme už sílu, mnoho jsoucnosti do nich. Nikdo už nepromluví,
nosti, kolik jí
vložiti
kdo odešel."
„Slýchám „Paní
asto, docela blízko."
ji
moe?"
„Helenu!"
Kopulent
trhl
sebou nepokojn.
„Nerozuml jsem Helen,"
pravil
divu byli jsme jaksi zaveni
ped
do druhého.
Nco
já nevnikli jsme
mi
zdálo, že
která
její
mnou
slova
po
lena
silné.
mla
pohrdá. Bylo snad tomu
Její
kdo
N-
tak.
doposud mne muí. To mne skliovalo,
A
zdá
že
se,
nevidla ve
Ona
milovala
mn
sílu.
He-
jinak pravdu, což to popírám? Ale bolelo
Pravda rmoutí nejvíce nežli
po-
sebou. Ani ona ani bránilo. Chvílemi se
a nemohl jsem se zbaviti toho dojmu.
všechno
„Ku
chvíli.
jiný.
A
rysy po smrti
.
.
.
tak tedy
mly
Byli jsme
si
umela, hrdá
tedy až
ten výraz pohrdání
371
cizí
to.
více
do konce. .
.
.
Neí-
kala nic, nevysvtlila nic. Její hrob je mlenlivý. nesla
Na
rtech Pavliných
mlela
nutno
své tajemství a je
si
chvla
vážiti
si
njaká
se
Od-
ho." slova dotazu,
Jaké to mohlo býti tajemství? Dohado-
však.
neho
a bylo jí úzko z toho. Jak souditi o udátemné? Jakou úlohu hrál tehdy Hackenschmid? A ím byl její seste? Byl píinou on? A co
vala se
tak
losti
mezi nimi? Stále uritji klonila
se stalo
se
k výkladu,
pravdpíin. A ku podivu, její prvý odpor, když pronesl zmínku o mrtvé seste, ochaboval. Byl-li on píinou, trpl za to. To bylo zejmo. A byla to vbec vina? A na kom?
jejž
potvrzovalo rozilení Hackenschmidovo
podobn,
nebyl-li
píinou, byl jednou
„Je nutno vážiti
pece
Ale
vážiti
výraz.
„Paní který
moe,
jí
byl
stane:
nm
bouilo a hledalo
mluvili jsme o ní? Je
dost
uren.
moe
síly
Její
odtrhnouti
touha
i
se
druhá možnost:
od kusu pdy,
vtší nežli
je
její
setr-
svým osudem. A hle, co se za každým pocitem, za každým uskutenním
vanost. Paní
její
zadumal. Cosi v
se
Nyní promluvil:
moe má
paní
záhadný a blízký. Není pipo letech náš nepokoj? Ale je nut-
klidu mrtvých.
si
Kopulent
svj
opakovala roztržit.
tajemství,"
to byl život,
rozené, vzbuzuje-li
no
si
;
z
jde za
touhy jde smutek písné
to než to? to než to?
vty
— není než Nekoneno — není
Moe
to
372
to? to
Stendhalovy: není
— Láska? — Není
než to?
Vty
se
opa-
kují;
to je
A
celá katastrofa.
paní
moe
svj
našla
osud."
Hoký, smutný zoval, kolik
která
dotkla
se
tón,
jímž mluvil Kopulcnt, prozra-
v jeho slovech bylo vlastní i
srdce
Jako by
Pavlina.
ztuchlý a mrazivý vzduch sklcpení.
osud
paní
moe? To
bolesti; bolesti,
— To by
dsledky
poslední
ovanul
ji
byl tedy
fantastické
touhy?
Zachvla se. Ten chlad oddálil „Tedy to druhé?"
i
stín té, která
Postava Hilariova vyvstala
— Oh,
klid?
klid,
ped
a jaký bude
ní;
zemela.
mže
klid, který
dát
on
jí
jí
toto
mže
dáti?
Když žela
se
se
probrala ze ztrnulého svého zamyšlení, ohlí-
marn
po
bratrovi.
Byl zmizel po svých posledních slovech.
Ale
jí
ješt znla v srdci hlodav a
která zapuzovala
„Moe? Únava
Není
svdná
muiv
slova,
a dráždivá pislíbení pízraku.
to než to?
Láska
—
není to než to?"
se jí zmociíovala.
„Budiž; tedy
ano.
Klid, klid, klid, ncní-li to druhé/'
373
Kapitola patnáctá
pedvádí Bardovu propagandu „Na bahýnku".
Když se Hackenschmid s Tuzarem vraceli do svého „Na bahýnku", byla nápadná Tuzarovi Hackenschmidova zamyšlenost. Nemluvil, hvízdal sob samyšlen nápv njaké zapomenuté písn. Tuzar mam optovn zavádl hovor na nejrznjší námty. Pozoroval,
sídla
že každý pokus
Hackenschmida
rem; umlkl tedy
„Na bahýnku"
Kou
sazeny.
rozptýliti
konil nezda-
také.
bylo ješt živo.
Dva
stoly
byly ob-
pl.
naploval místnost a nepíjemn
Atmosféra byla dusná.
Hackenschmid
Mli
s
Tuzarem
sedli
do svého kouta.
vyhrazený svj stl, výsada, jakou jim
—
mlky
povolili zdejší hosté.
„Byl tu starý Sebesta," pravila hostinská.
komedie za Boha.
A
groš.
On
totiž
tak pijde a klekne a
zane
smiluj se
nade mnou. Narodil jsem
Nemohu
se
a
híchem
zbaviti
jest
jí
„To
byla
chodí a íká, že hledá Pána
Má
híchu.
se zbavit.
se modlit: ,Bože,
se;
Moji rodie
374
a to byl hích.
tlesnost je byli
híchem v híchu,
moji prarodie byli v híchu. Smiluj
jednou vstane, jde a povídá: pít?'
,
Bože!'
se,
— Na-
Nechtli by mi dát na-
"
„Tlesnost ho pemohla," smál
se
Tuzar.
Ale Hackenschmid poslouchal na pl ucha; a nezdálo se, že by ho to rozesmálo. Sotvaže pojedl nco; zbytek nechal
Hosté
státi.
zatím; stedisko tvoil u prvního stolu
se bavili
usmvavý; ruku
staík jakýs, blovlasý, a hovoil a
pil
„Sny, necht to
ped
býti.
mne
týdnem, že
Je
nco
obvázanou
na tom; zdálo
kousla svin.
jsem chtl zahákovat
vrazil
tele,
ruky. Oteklo to a chodím.
A
se
mi
druhý den, když
jsem
si
hebík do
íkají, že je to špatné
se
mi jcdnasedmdesát a mám mladou žeZamordovala by mne beztoho; tak je to jedno; a
A
innou. nu.
ml
nepetržit.
jMJu
co: je
a piju."
Blovlasý staec zakýval hlavou a pihnul si koalky. „Není-li pravda?" obrátil se k stolu jejich.
„Pokraování
snii ze
zámku,"
šeptal Tuzar. ,,Alc zde
jsou, tuším, jadrnjší."
Hackenschmid „Píti a píti;
Kdož
ví,
co bude
covat? Je v nás
trochu
—
k
se
vzpímil.
to jediná s
tomu
námi
chvíle
si,
ote.
— Tuzare, nechceš tanNco
vhodná.
protivná melancholie
v^'plašit
ukneme
medicína;
zítra?
mne
mrtvého
posedla.
je
Musíme
netopýry. Nelze snésti tu mrtvost. Ne-
jsem, jak známo, pítel smutnosti.
375
A
není zde místo,
kde by
pravda, matko? Je tedy libo
se plakalo, není-li
tancovat? Hurónský tanec?"
Tuzar byl pekvapen náhlým pechodem Hackenschmidovy nálady. Vstal a poali taniti pitvorný a
krkolomný
tanec/
tiky; byly to více
bijící v tvá všem pravidlm pemety clowna nežli tanec, a
Tla
hrával se více na zemi než ve vzduchu.
ode-
proplé-
na zemi, vymršovala; bylo že nkteré i v tom,
tala se fantasticky, klesala
v tom skuten
este-
cosi divošského:
skuten hurónským evem. ponkud pozornost od
postoje provázeny
Celý tento výjev odpoutal starce.
Oba
prudkým a namáhavým tancem;
udýchali
se
a na ele vyvstával Tuzarovi pot. „Satis," volal, „to je
„V mých
práv
tak dobré po jídle."
okolnostech nedbá se na zkažený žaludek.
Ostatn, babo! dbali jsme toho
nkdy vbec?"
Tuzar vrhl sebou unaven na
lavici;
Hackenschmid
následoval ho voln.
po zpsobu
„Žízriím, matko,
nak
nemám mnoho
Spasitele,
spoleného. Žízním
s
kterým
mravn
ji-
a t-
lesn."
Zasmál
se
tžkým, nuceným smíchem a obrácen
k hostinské pravil
vážn
se
tváe:
„Alors festins et jeux; rien de ce que dít
Táme
ne s'entend.
On
boit,
on mange, on chante, on danse, on
infáme
et content.
376
est
To
nejkrásnjší slovo velikého krasoeníka
je
znal se v té chvíli. Pijeme, jíme, zpíváme,
— a spokojeni. Není-li pravda,
bezectní slovo?
Pojem
Mžeme
a
je
cti
nám
se
obsah tohoto
jakýkoliv je
je to
pípadné
problematický, praví Sudermann.
do nho, co
klásti
po-
;
taníme, jsme
Ale
líbí.
slova, schází
jistota, že,
nám
—
jak
popírat tu jistotu? Cítíme to v slabé chvíli. Poslyš mne, lide pravoslavný.
bezectní?
Kdož
Jsme ví!
otce a sebe samé. Ale co je
voslavný?
Nejsme dost
v nás nco, co
se
í
bezectní.
je to vina, že
práv
zralí
to šeredné, lide pra-
pro tu bezectnost a je
bouí proti ní. K emu ten zbytek náprav? A pro se neoddat své
studu, který nestaí k
bczectnosti, lide pravoslavný?
bume On
est
pyšní
—
infáme;
Do koue, dova. Nikdo
jsme
Lze pomluvit mnohé; dobu, své
bume
pro
Pijme
drzí,
— opíjejme — se
máme-li
býti beze
cti.
ne content?^'
hluku sklenic padala slova Hackenschmi-
mu
neodpovídal a nikdo
mu
nerozuml;
na tvái všech tkvl výraz neuritý, trochu zvdavost a trochu rozpaky. Žertuje Hackenschraid? Nevdli.
Vykávali zatím; snad
se
všecko ješt v^'svtlí. Zatím .
se spokojovali tím, že naslouchali
slovm Hackenschmi-
byli nerozumli. dovým, by by jim Hackenschmid se odmlel na nkolik vtein, pozoruje strop. Mruel pi tom cosi nesrozumitelného. Pak i
upel pohled na
své
posluchae a pikroil
blíže
k
je-
jich stolu.
„Vy
vstanete ráno, budete
377
se
lopotiti
do
veera.
Druhý den
vstanete zas a budete se lopotiti znovu. Bu-
dete se díti za mizerných pár grošv. Celý život neodložíte to jho.
jim
chtíti,
práci
.
.
Budou pi tom
pány rozmar; a
padne-li
.
kopat, na-
ano? Celý život ve fabrice vnovaný
že
Jednoho dne umete, nebo ješt
že nebudete schopni práce.
se,
asem
vás
pustí vás z práce, bude-li se
cené pojišování; bude nutno
cizí
lépe, stane
Na štstí zavádí se nunco strhnouti ze mzdy,
život?
obané! Jak nemilovati tento Máte ostatn právo opíti se. Jen abyste zítra
mohli
opt
píteli! Jak krásný život,
A
žilo.
A
pracovati!
já vás chci
obrátil se
od
—
Život
krásný,
dlník
blazí
to
drobné políko. Cha-
to palác, jsme-li skromní.
vbec nco
A zem
Ovšem
úroda by mohla býti vtší.
A
pda
není nejlepší
špatný rok,
je-li
být nespokojeni. Bohužel, vtšinou jsou léta.
— ne-
míti? Jsme majetníci, vykoisovatelé,
bezmála Rotschildové.
špatná
se
k stolu vesnianv.
„Máte svou chalupu, njaké
lupa — jaký
aby
hodný,
bouit!"
a
mžeme
nyní
Jednou pijde vlhko, po druhé pro
taková
zmnu
možno býti postiženu krupobitím. Bh má rzné zpsoby zkoušení lidí stvoených k jeho obrasucho; tetí rok
zu.
Dan
nutno ovšem
platit,
ale
pijdete-li o
—
celou
že, snad vám je odepíší. Dan jak by bez nich mohl obstáti stát, který platí tolik vcí? Od rána do veera lopota; s tím rozdílem, že neeká vás v sobotu uritá mzda. Deli jsme se nakonec zadarmo? I to se stane. I to je hodno závidní. A já vás chci bouiti!
378
— Což není jinéHo života? pt
dtí a ženu; nestaráte o sebe samy; to je
starají
Pro
byste
neml
n
o
se
A
a to je dobré.
to nejlepší,
co
mže
se
se
státi.
trochu potšení za svou práci? Ale
doma
což nenajdou-li
doma
Hle, Vedrale, máte
A
chleba?
bude-li jich
starost
marná ?
— Vás
pustili z práce,
Holíku; nepohodl
jste se, tu-
Snad najdete novou. Snad ne. Doby jsou zlé, íká se tomu krise. Všichni si stžují, musí to být tedy pravda. Bute dobré nadje; nad vámi všemi je Bh. Bez
ším.
jeho te-li
vle
ani vlas nespadne
náhodou hlady, byla
staral-li se tak
— Vy, jiný,
to jeho
svt. Bohužel nevíme
doufati, je-li zoufalost
— Nemá-li cenu slušným zpsobem.
Myslím
On
to
si,
est
zcela
eká
,in
pro
ne-
znamená:
hleme
náš život,
Ne
tichý
jej
ukonit pí-
odchod; njaký
infáme
—
et content.
Hugova? Po
—
je
prý
jistá
Není-li
—
a
se
dalo zváti
nelpme
tolik
pece
císaství pi-
dslednost v
ských vcech. Nižádná krev, nižádná krásná hra?
nadjí
pkný
že to vše je fraška, která jako fraška
komuna
bec nic, co by
nás
urit;
nepíjemná?
tak spokojen onen rek citátu
jde Sedan a
ume-
to krásné,
o nás?
dubiis in mitius,' praví latiník; to
nekoní.
a tudíž,
vle. Není
ote, snad umete; pro ten pípad
lepší
aktus.
—
hlavy
s
lid-
A v-
inem? Nepouštjme pece na té hrud, nclpme na
život bídném a beznadjném.'"
379
A vem
nachýliv se k Tuzarovi, mumlal
s
širokým
úsm-
:
„Mužn padnout není menší chvála. — Qa. ira, Tuzare. Dokáme se pece neho? Cí život vždy bude mrtvý a bez událostí? Kalendá je trochu nudný, a dny chodí, aniž se od sebe liší. To není správný poad
vcí, a pjde-li to dále, budeme
nezbývá
i
se
všeho?
nám
píliš
nudíme
Bh
se
nuditi.
Na
štstí
mnoho asu. tak proklat stranou
proto, že jsme
zatra národ, zatra malé eské dušiky,
—
pokud je Bh. Kdybych zatra obskurní tribuny mohl pobouiti nkoho! Kdyby byla njaká ozvna! Ale nco podobného není. Plahote se dále, služte, hyte, množte se! Osud váš se nezmní a nezlepší, ale vy budete otroiti. Peji vám k tomu mnoho štstí a dobrou zábavu.
Mn není milé
žít takto,
lide pravoslavný.
Bezectní mají býti drzými.
Strašidla straší
bitvy
na
Bílé
ješt v Rakousku
hoe
—
Tak pje nmeckoliberální vtipká, píležitostný poeta; straší skuten? Je aspo málo tch, kdož se jím dají strašiti.
Skonil jsem, která
Peji
lide pravoslavný;
nás rozvádí
—
takže
se
jdme
vám mnoho dobrého humoru
Potebujete ho."
380
svou cestou,
už záhy neshledáme.
k takové
existenci.
Hackenschmid domluvil. Mlení perušilo hlasité chrápání Byl
to
Holík,
s
nastalo;
náhle je
lavice.
který za proslovu Hackenschmidova
usnul. ,,Spí .,
na vztek; také
Každý
to
je
to dobré," pravila hostinská.
neumí, bohužel," pravil Hackenschmid.
\^yprázdnil sklenici a odcházel
Za
chvíli zvedl se
mlky.
Tuzar.
Dole znl hovor dále; intermezzo minulo bez a
dojm
bez následk; veselá nálada vrátila se zase. Šprý-
movný staík
popíjel dále, a
do rozmluvy a smíchu pí-
tomných znlo chvílemi chrápání Holíkovo.
381
Kapitola šestnáctá
pedvádí idylu besídky a
„V
myšlence
leží
její
lež,
v
Sesenheimu
zlý stín.
jak v slupce jádro
leží.
Kde
jsem etl ty verše?"
Hackenschmid
Zby teno bylo
díval se mluviti,
do prázdna pi tch slovech. ale
bylo
možno mlet? To
byla jiná otázka. Dusila ho atmosféra sálu, dusily ho
jeho úvahy a jeho vzpomínky; trochu svžího vzduchu, trochu svžího vzduchu!
mruel Tuzar. „Co se ti stalo, Nerozumím tomu všemu. Jsi podráždn vším a hlavn Hilariem. Nedal bych se tak vyrušovati teba ze svého klidu. V každém je nco zajímavého „Jsi jaksi rozilen,"
barde?
.
.
.
—
to
jen
nalézti.
U nkoho
je to gesto,
odstín slova,
forma, u jiného obsah, idea, váše; není možno žádati
od lidí. Ty dole neuiníme revolucionái za tyiadvacet hodin. Zatím je lze pouze opíti, jak vi-
totéž
díme. Poznávám to nyní docela jasn. Milieu, tradice,
odvký
život,
cizímu.
Pro
všechny ty vlivy psobí.
mj
temperament
jako pro tvj. Ale jsem ochoten
382
je i
to s
A
oni
neví
stejn bolestné
tím zatím
se smí-
nejsem
it. Víš, že
úkosem,
ti
vátky v
mých
Oni
mimo
které tak pathe-
tribun; a oni nejsou rádi prohlíženi.
s
nebudou nikdy milováni, od straník Nehlásím se k zvláštní originalit, ale také tucet
hlavn ne. ne k onomu
tuctu.
Posekej okamžik: nemohu
A
thesemi.
žilách a nespokojuji se jejich
že prohlížím jejich fráze,
vidí,
ticky pednášejí
Lidé
Dívají se na mne vdcové, pedáci. Není dost syro-
z orthodoxních.
oficiální,
Tuzar vytáhl
z
ti
nco
ukázati?"
náprsní kapsy balík
rzných
ko-
respondencí.
Hledal
pak
chvíli;
zasmál a podal Hackenschmi-
se
dovi psaní.
„Posvi Trochu je
to,
neten
menek, na
„To
na
si
veliké,
uiníš dobe."
hledl Hackenschmid na
je
eicha."
—
Hackenschmid etl.
A
srozumitelným.
muž?"
„Ne
odpovdl
zcela,"
se pozoruje,'
jsou
mimo
kalo by se
pravil
že se
stranu, ale to,'
Obsah dopisu byl mu nev jeho výrazu.
jakýs údiv zrail se
„Blázní ten
lib
,
pís-
eicha?"
„Ano, to
Bda
ady
vypsané písmo.
na konec.
Tuzar. „Peuje o mne. ,Ne-
stýkám
pímo
s
živly,
proti
kteí nejenom
ní útoí. ,Nevytý-
kdyby mé místo nebylo tak exponované. to jsem já.
tomu, od koho pohoršení pochází; a
Nejhorší
je,
že neschází ani
a orthodoxnosti
námitek proti
mé
innosti
mých názor.' Uvdomlí tídní 383
sou-
druzi
neradi, že jsem
slyší
hostem venkovského vyko-
isovatele. Není to žertovné?"
„Žertovného nevidím v tom nic;
hnusné
ale
pravdu ponkud;
ml
mimo
stranu.
kládá;
ml
Ml
bych
mám
žurnalistou strany a
se cítiti
oíslovaným; jsem žít. Nic není
jako takový
bych viti
bych initi
je to."
eichy? Má
písný; co možno ekati od
„Jsi píliš
vše,
co se k
vení ped-
co iní vedení."
vše,
„Co udláš?"
eicha mže
„Nic; to je to nejjednodušší;
dále pe-
ovati."
„A myslíš, „Co mže
že to tak
nechá?"
initi dále?"
„To, co dosud;
nestaí to nakonec, Tuzare?
Musíš
znáti své postavení sám."
„Znám
je;
„A
a
si
Nebylo by Budu-li
píliš se
do
dopadne."
Bude-li nutno, to škoda.
dlouho.
Mám
zpsoby. Nehodím
uiní, co mohou; jsem velmi
co, vzbouí-li je proti
„Budiž.
už
to
rádi; a právem.
jejich dnešní
nynjšího kursu. Ale
zvdav, jak
mne
nemají
horkou krev na
Zmna je
Zaínám
vyvržen,
tob?"
pjdu. Zane nco nového.
chodit
smíím
se
zábavná.
A
já
kolem svého s
tím.
ji
nezažil
žentouru.
Nebude
to
na
dlouho."
„Myslíš?"
„Vím.
Nynjší kurs nebude
384
trvati
vn.
Musí
{
pijíti okamžik, to píliš ošklivé,
kdy
hne stojatými vodami. Bylo by
se
tomu nevím."
a tedy
skuten „Pro ne? Ml bych
velmi klidný!"
„Jsi
Hanebné „Je
ti
mysliti!"
možno závidti
prese všechno.
A
eichou?
nechati rozrušiti
se
Nemám
lehkost,
s
jakou
v tom okamžiku
se té
penášíš lehkosti.
bylo by jí velmi teba." Hackenschmid odložil dopis, který byl za rozhovoru
ml
v rukou.
pkný
„Doklad,
doklad.
velmi dojemný; kdo by
v
dnech
slávy
usmíval náš
ertova
eicha;
Konec ertova kopyta
to byl
ekl?
Kdo by
kopyta?
Jak
jak pátelsky
nám
je
to byl tušil
dobrácky tiskl
se
ruku; jak
srdený byl jeho rozhovor. Nyní už s nelibostí pozoruje. Oh, pedstavit si takový nátlak, to staí, aby bylo z toho hnusno. Tebe to nerozilí, Tuzare? Usmíváš se vytrval jsi naposledy. Jsi poješt? Vavín je tvj slední, který se dovede u nás smáti."
—
—
„Bohužel poslední."
„Nebo skoro poslední," dodal, smje se Tuzar. „íkal jsem Kopulcntovi o téhle píhod. Tváil se velmi dojemn, puchýe strasti naskoily na jeho oblieji a poal ponue troubiti. Pak zaal s tou starou historií; býti mimo echy. Mezi cizími lidmi, pod cizím nebem, bez naší bolesti prý. Chtl prý by utéci echám. Ovšem, jemu se to pkn utíká; jsou lidé, kteí jsou k tomu uzpsobeni. Mohl bych konec konc
385
bláto, které se pilepilo lety
mne echy drží. Je to jako na mou obuv. Slyšel jsem ped
Ale zatím
také utíkati.
povídku o temperamentu
:
lepilo;
nalézti. Bláto se
kdybych byl Kopulentem, mohl bych
— DaíJ
ich
bequem
povídka
je to táž jako
o spokojeném. Nebylo ho možno
pi-
recitovati:
verbluten kann,
gebt mír ein edles weites Feld.
O, laBt mích nicht ersticken hier engen Krámerwelt.
in dieser
Co
Hackenschmide? Je me-
myslíš o Kopulentovi,
lancholický
svých
ze
ubožák. Musil
si
neml
penz;
je opatiti.
—
A má
je.
nikdy
starostí,
Jinak je to sym-
patický hoch."
„Snad
mu
trochu kivdíš," mumlal Hackenschmid.
„Trpí tím doopravdy!"
„Ale což já
Mám
popírám? Ale bží o
to
Hypochondr
vod podstatný.
jinak Kopulenta rád:
ale
ten
to, je-li
také vidí,
postav ho do psoty
dne, mezi pletichy a soení, a uzíš, co provede. toho, tuším,
mnoho.
A pece
kových zapotebí, kteí se smáti.
Z
musí
býti.
Nebude
A
je ta-
v takové atmosfée dovedou
i
erpám mravní posilu, abych mluvil má existence je nutná." vdomí, Tuzare. To je tvj vavín."
„Máš pyšné „A ty druhé, kdyby
to
toho
vysokými slovy:
je,
i
d-
že je chorý.
cítili
i
v, mj
to zlobí.
hnv;
Nevidí to rádi. Tšilo by
ale
386
jsem toho dalek, dávati
jim píležitost k triumfu. Byla vždycky njaká bláznive
vost
mn;
a
mi
to
mi vždycky
umožnil
jsem lehký jako pták.
„Lehký jako to
o sob „Znám
pocit.
A
tulácký pokus
nikdy jsem
mé
to je
se
nevázal;
blaho."
pkné
pták, to je velmi
mže je
A
Mj
prospívá.
odejíti;
pro toho, kdo
íci."
všecky
dobe
znám každý jejich dmyslnji sestrojeny,
zblízka;
by
jejich pletky,
sebe
nejsou mi skryty. Jsou chytí, více než já; ale co dává
úspchy, není jen
není to zcela možné.
Z
toho jsou nervosní."
„Také
„Co
Znám
mí
pkný
své
Vyhýbám pravil
život,"
chceš?
— Rádi by
chytrost.
A
Rozhodn
Pappcnhcimské.
svou doktrínou!
se
mne
se
zbavili.
rozhodné srážce.
Hackenschmid.
život.
Oni,
A
to
hlavní.
to
je
kteí všechno veliké
kteí vyloží Chelického,
Oni,
pomry! Jak možno se vždycky netrplivý. Vidím,
Goetha, Kanta hospodáskými shodnouti?
Na
štstí nejsem
práv má doba; ale pijde. Vím, že pijde. by bylo skuten odporné tak žíti. Potebuji
že není
Jinak
njakou svou
víru.
schmide? Nebojím
to
Je
se býti
snad komické,
komickým.
Pro
Hacken-
nebýt opti-
mistou? Je to nutností každého revolucionáe. Je potelx)u míti trochu
koií povahy:
jsme-li svrženi
s
výše
abychom mohli klidn kráeti dále. A já jsem pro veliký poprask, pes jejich evoluci! Ale náš salon má píležitost vyslechnouti vci svých
ilusí,
dopadnouti
tak,
duchaplné!"
387
odvu na
Tuzar
se svlékal,
„Je
ti
smíil
se
ješt tak truchlivo zde jako po prvé? Já se vším; s eichou i se soudruhy; s tím sálem
i
s
házeje ásti
jeho krásnou výzdobou, se starým a
na zámeku,
židli.
mladým buržoou
volným polem pro vykrvácení, které tanení minulost kolem? Napluje moje nenastane. Ta sny. A asem sním o jiném tanci. Mais leurs calculs sont vains, zklamou se, ti buržoasní, kterými myslím ten nejvsí poet, celistvou, usedlou vtšinu dneška. Jejich líná a tukem zarostlá svdomí nejsou chránna ped myšlenkou. Ano, buržoové hrají i u nás v adách s
hnutí úlohu, a to velkou úlohu, bohužel.
tch
eichu
Co
je to
e-
u nás?
Mais leurs calculs sont vains! Církevnictví nezvítzí! Zhasneme už, libo-li Hackenschmidovi! I ve tmách bude planouti hvzda nad Betlémem." „Nech ješt hoeti svíku," pravil Hackenschmid icha,
co je to
tisíc
v zamyšlení.
Neml
se
dosud k spánku; sedl
úpln obleen.
spoe osvtlený byl nyní veer mnohem pitvornjší. Hackenschmid rozhlížel se po nm; sedl na svém loži a pohlížel na matné odlesky, které vrhala svíka na podlahu devnou a nevaln istou. Napadlo ho, že Sál
by byl
as
uiniti zde poádek.
V
záptí
divil se
nadšení pro poádek, tak nezvyklému u
rameny a obrátil se k Tuzarovi. „Víš-li v nco, co má pijíti, blaze tob. Já už
nevím
—
388
snílku,
a to je
tomuto
nho. Pokril mesianisto,
práv
mrzuté.
Bylo
by
myslíš,
„Dulcc Sladko
vlastn velmi krásné pro
nco
umíti,
ne-
Tuzare?"
dccorum; pravím,
et
Pro
je žíti!
nutno-li.
Pro
ne
žíti?
neustále smrt? Dosti asu, Hackcn-
schmide!" že dost asu? Nevím, nevím, Tuzare. Boneznám poslední prpov. lovk musí pece umít s njakou prpovdí, jmenuje-li se Hackenschmidem? Všichni velcí lidé umeli s píslušnými prpovmi. A tžko nalézti, co by vyhovovalo složitosti
„Myslíš,
hužel
mé
mému
povahy,
obchodn:
—
nebo,
mc-li: zastavuji platy. Zastavuji platy
smysl.
jsme tak ledaím,
Platili
Vezmeme
vkusu a temperamentu.
ohlašuji insolvenci
eštji,
—
má
to
chceto
svj
dokud byly drobné
v kapse; zdravím, vášnmi, smíchem, mladostí
—
ale
drobné v kase zvolna ídly, a nakonec kteréhosi rána jich nebylo
.
.
.
„Nkolikráte.
Vidl jsi nkoho umírati?" asto dokonce. Nic na tom
není."
„Choroba je horší, že ano? Není-li nic na tom, pro váhají lidé umíti? Tak choí, že již nic jim nekyne?" „Podle
mismu,"
Elišky
odvtil
Krásnohorské Tuzar.
je
„Vidím
to vyvrácení pesi-
však,
že
nehodláš
spát!"
—
„Nemohu naprosto dnes nemohu." „To je žalostné; já totiž mohu; a velmi mohu. Nuže, mluv; usnu-li pi tom, nepohoršuj se nad tím. Jinak mi tvé výklady nevadí; jejich rytmus mne uspí. Budou rytmické, doufám. Miluji rytmus!
389
Pokud bude možno,
budu
dlati posluchae; usnu-li^ nepipisuj to sob.
i
Spal bych tyiadvacet hodin!"
—
jedno, „Dobrá, Tuzare. Je mi teba promluviti komu. Usneš-li, nezáleží na tom. Tím lépe." „Pour faire tomber tes amis," pešel Hackenschmid Náš pítel jinam. „Myslíš, že Hilarius udlá kariéru?
—
Hilarius?"
„Možná;
k tomu
je
pán Kopulentv „Ze? Není
ze
domýšlivý; ostatn
dost
nepotebuje
jí."
jím ješt."
„Skoro jako by už byl." „Jediný krok miti vaz
mže
pi tom
„Hilarius
—
to jest
Viti v Pro
ona vc.
sebe sám, je tak
Nemám
v sebe
té ješitnosti.
A
„Jako vci
lidské;
sebe
v-
— pouze malicherné!" vždy malicherná —
Jak
je to
jednotka je
Mže
najde-li ty nuly. Genius je
viti v
obtíž ten ne-
nemít víru v nic
— pro práv v sebe?
nenajde-li nuly k sob.
na
která nahrazuje
dostatek víry? Víra je ješitnost,
dní.
zlo-
si
dá pozor."
si
„Prokletý Hilarius.
sám
znamenati mnoho; možno
kroku."
však
práv
mnoho
znamenati,
jen velké soustední
nul pod tou jednikou."
„Je Hilarius jednikou?"
„Je energií. nuliky."
„Oh,
mým
je
—
Dovedl by rozhodn sousteovati své
to vše hloupé.
nebo
býti
Zavíti
oi ped
sebou
sa-
trochu šilhavým ... a vidti vše
390
Dlám
jinak.
vrátíme
nad tím kíž. To
se už."
„Ale ono
to
se
—
vrátí
zavená
je
kniha. Ne-
usmál
revenants,"
les
se
Tuzar.
Hackenschmid
se
zachvl.
„Les revenants. Strašidla. Každý
o tom. Nebo lépe
eeno, mluvme
vhodná doba k tomu." „Dvanáct mže být již všemu sobil
... .
.
A
jim.
i
Hodinky
brzo.
ona
se mstí,
bolest
.
.
jsou
se,
na
Nemám
nic
.
.
Nemám
.
se
Hokost
p.
.
.
nikoho."
synové Evini. Nejsi sám!"
Nemám
existence?
a unavuje
stole."
smích byl zlý;
„Kteréhos dne padne únava na nás, Tuzare.
mi
že je
ješt nyní trhá a škube mi to rty
.
a snad celým nitrem.
„Vyddní
Nemluvme
oškliv mstí.
Mj
tam hluboko na dn.
.
své.
Hackenschmid. „Smál jsem
„Strašidla," opakoval
zbývá
má
o tom; zdá
mne
škoditi.
zájmu,
i snad
nkomu
abych
ím je prospl,
ješt ne docela?"
Hackenschmid se zamyslil. „Neber píliš vážn, co ti povídám snad budu povídati. Každý tvor má
...
a co
ti
ješt
chvíle sentimen-
tality."
„I
Jaký
ty,
mj
synu? Tento
to obraz!
„Dejme tomu, rius,"
že
pokraoval.
ším-li
ho.
ného
tvora.
sál
psobí na
tebe neblaze.
Hackenschmid, bard ertova kopyta." i
Hackenschmid!
„Mám nkdy
— Oh, ten
Chtl bych zpolikovati takového Nic
mu
neublíží, nic
391
Hila-
fysickou bolest,
ho neporaní.
sly-
spokoje-
Soudí.
Analysuje. Kritisuje. Jeho srdce nevisí na
Nemá
my
tak
kterou
máme
nevím, je-H Achillova,"
mruel
Tuzar.
všichni."
mám;
„Patu
Hackenschmid pokraoval zoufale a
visí-li
nulo, a vrací-li se neustále to strašidlo? to
co kolem nás všechno
vysílí
hodiny
chvíle plynou,
co dávno mi-
To
unaví,
není smutnjšího
Nic
nakonec.
zare,
srdce ješt na
nem,
bezútšn, na
bdíti,
poznámky:
neslyše jeho
„Ale jsme-li otroky minulosti,
nem,
jde;
A
niem.
Achillovy paty,
je nezranitelný.
spí.
Noc
bijí,
jde, tak
nepichází
Tunežli
pomalu
klid;
my
bdíme a pecházejí pízraky. Co je to vše, co nás obklopuje? Co znamená to zrádné mlení kolem nás? Ta netenost všeho? Chtli bychom vzbuditi nkoho, ale budili jsme dosavade
marn:
„Skuten, nebudeš k všeobecnému spánku?
možnost nezkrocené sny. Mé sny asem se mi z
lásky;
nikdo neprocitl!"
spáti?
ti
Jaké blaho,
fantasie.
Možno
jsou plny krve, a to je zdá,
pure Menschenliebe.
budou
brání pipojiti se usnouti! míti
mén
ti,
Je ješt
To
nco
Hackenschmide?
ponurá.
i
Jediná
revoluní
i
píjemné ve
že gilotinuji celý svt.
v láhvi; neposloužil by rozjímání
Co
snu.
všechno
cognacu Snad tvá
stane se z tebe,
Hackenschmide, abstinent? Nechceš? Nehodný konec, píteli.
Laudabiliter
se
subjecit.
Abstinence.
Hrza
a hnus!"
Tuzar
srden
se
pevalil jaksi ospale na druhou stranu a
zívl.
392
„Laudabiliter
„Skuten
je
To všechno
zare.
Vím
hotov.
mám
opakoval Hackenschmid.
mi teba cognacu, TuPil jsem. Jsem
tak? Není
bylo a
nemá
v>'znamu.
o tom dobe, Tuzare.
Jakou
sílu?
subjecit,"
se
tomu
Na
energii?
K emu
Co jsem?
to tajit a zalhávat?
si
Nebudu niím. Hackenschmid, bard ertova kopyta, takto žva-
Já,
vný
JUC. s nkolika velmi pochybnými talenty. Nezdá se ti, že vlastn umíráme na své schopnosti? Nikdo nehyne neschopností, naopak: schopnosti naše nás zabíjejí. Podlehneme jim, dáme se jimi vléci. Schopnosti nás vedou svou cestou katastrofa pijde nakonec. Schopnost je nco, eho bychom se mli báti nil
a
:
jako
ti
nosti.
A
tisícové a
Ony dobe
miliony.
ty
odhadují
Ony
její
tuší
hrvizu schop-
svody a nebezpenost.
proto se stane neschopnost ideálem. Je nejbezpe-
njší a nesvede
s
cesty.
nikdy neopojí;
ošálí,
Hackenschmid podezele „
—
Nikdy nás neomámí, nikdy ne-
bu
ustal
neschopnosti est!"
na okamžik.
možno
Tuzar
mrt\^m
uším.
—
tak parafrázovat Lenaua, básníka melan-
cholických pust a vášnivé tento
se.
Tuzare milý, neposloucháš, tuším,
však básník zvyk' už kázat
Je
Ohlédl
ztichl.
Lenau? Je
hudby cikánv. Co pipomíná
to stará obtloustlá
zlatou vazbou. Generace
kniha
s
vybledlou
dávno zemelé rozteskovaly
393
nad jejími verši. A kniha pecházela jako ddictví. Nakonec zddil ji otec. Nebo je to smutné, že tu je také otec. Ale je tžko se
vyhnouti
se této historické souvislosti.
skoro tak smutná jako
Lenauovy
A
to je historka
verše, které otec mí-
Hrál také na housle, improvisoval rád;
val rád.
celou svou bytostí v
— Smutná
historka,
hudb. Byl
v
to jeho
boulivý
byl sen.
mi, Tuzare. Staík žije dosud.
Je bázlivý a uzavený. Je tomu už dlouho, co k jeho sluchu nedolehlo nic dobrého; bojí se nyní nco slyšeti.
tomu už dlouho, co
Je
nic dobrého
mu
neuinili
nejradji sám. Je trochu podivín; ten starý své vrtochy a slabstky. Boulivá improvisace do-
lidé; tož je
má
nkde hluboko; nesahá jeho oi utkví na skíni,
znla; jeho skladby uschovány
už na housle; pouze chvílemi která v sob chová minulost; sáhnouti na
To
se
mi
nemá už odvahy
ale
n. nelíbí
na
nm; ml
by pece ješt na Snad
sáhnouti; musila by to býti poctivá hudba.
sonanní;
ale
Tón tch
v tom by byla
práv
její
n di-
tragická krása.
houslí je píliš sentimentální,
Tuzare? Je
Pejdme k druhé kachata, má zvláštní
teba trochu drsnjších zvuk v. osob.
která vysedla na vodu. Pipisujeme jí je aspo. Takové pocity mohla míti moje matka. Chápu pítomné pocity své slepice. Nyní zbývá ješt otázka; bylo to Slepice,
pocity, jdou-li
skuten kachn,
co
šlo
na vodu?
est!
394
Bu
neschopnosti
Otázka kachnte a vášnivá improvisace mže utvoharmonický celek. Lze to vzít z jiného konce:
iti
ástený
genius.
ástený
genius a totální
Pul-
osel.
cher ac fortissimus.
Nuže,
kovou
spi sladce,
bravurou
Pejdme
milý Tuzare, který nahrazuješ
nemu
k
stejn. Jediná
vc
i
s
ta-
mj
mj
na pozoru,
se
to už!
povaha tvá
štstí
s
supa.
Možno pi tom spáti skuten
jinému.
vycpaný supe, nepjde
Na
vycpaného
je truchlivá: myslím, že to
pes tvou píse;
už nepjde
nakonec;
Lenauova
úlohu
eichou
je
se
šastná;
tím
s
i
ekne
smííš; a
se
smííš
tomu
se
ká-
ze. Až umeš, zmíní-li se o tom orgány strany: vždycky zachová vals káze. Laudabiliter se subjecit Co jsem íkal: hyneme na své schopnosti? Mli jsme njaké? .
Tedy
.
.
Tuzare, to je jediný skutený
nebýti niím,
výsledek našeho rozumování. Býti všude
pedhonnu
—
Býti však odraponvadž jsme nešli jednou cestou žen, ponvadž nikde jsme dost nesoustedili síly. Mi.
.
zerná strategie zabíjí sobí
i
nejodvážnjší armády.
hoké chvíle. A vším byla vinna Kdyby byl mladý Goethe
heimu.
dvry
.
v besídce scsenheimské
—
—
To p-
besídka v Sesen-
ml mén
sebe-
kdyby byla Fride-
utkvla v jeho velikosti jaká bolest, cítit, jak pda pod nohama; jak mizí víra, kterou jsme na okamžik budili. Besídka mže se státi katastrofou za
rika
mizí
takových okolností. jevi-li se
Co
zby^vá, není-li
mladý Goethe, jenž
395
už
té víry?
A
ob-
více sliboval, než plnil?
híka a marnost? Což zátom na krásných oích Frideriky a mnona její lásce? Mžeme býti malí a pi tom
Jehož všechny talenty byly leží-li
hem
mu pi více
po
míti neukojitelnou touhu
Oh, míti jen
m
ty
veliké jakési lásce.
drobné talenty a žádný veliký; kro-
toho býti špatným!
Teba pece zare.
Jak
je tu
trochu cognacu;
musím
se posílit,
Tu-
chladno!"
Hackenschmid pecházel rozilen sálem a mluvil trhané a nepokojn. Chvílemi se zastavil, jako by nemu naslouchal. Ale nebylo slyšeti hlasu. Tuzar tváil se s poátku, jako by naslouchal, ale potom ho pekonávala únava. Ješt nespal docela, ale slyšel slova Hackenschmidova jaksi v polosnu a nechápal už dobe jich smyslu. Chvílemi chtl nco íci; ale jako by jeho ústa byla zamena; neml dost sil, aby mohl promluviti. Noc šla, v okamžiku pomlky zarachotily staré hodiny a bily pomalu dvanáctou. Hackenschmida vyrušil ponurý tento zvuk z dum; zachvl se.
—
„Dvanáct hodin, jaká asociace! Dvanáct hodin pamatuješ se ješt bije na scén v staré osudové tragedii, zvané ,Vina' Dobrý Miillner! Ale kdyby
—
.
pece
bylo
nco
ve vzduchu, stíny bytostí neviditelných
a zázraných? Snad slyšely naše slova
smutek pro n,
kdyby ješt nyní
hodin, nejkrásnjší chvíle noci!
—
jak pozdní
litovaly!
Víš,
jak
Dvanáct
ertovo
ko-
pyto ve dnech staré romantiky poádalo tehdy schzi
na hbitov? Byla
to pošetilost dosti odvážná.
396
Ale
stalo
Vzývali jsme duchy, my, kteí se smáli;
se.
Nicmén
duch.
Mj
chvíle?
všiml
nepišel
tehdy, jak jsem zbledl jedné
sis
duch pece tenkrát pišel; tak mi
to
pi-
padalo. Zdálo se mi, že slyšeti docela jasný hlas, hlas,
mne
který
mrazil.
Ta
bytost byla mrt\-á, jež jím mlu-
mrtvá
žila
ve
vila, ale ta
zabíti.
bíjel
Opojením jsem
—
ona
ale
mn
žila stále
Co
starému bardovi.
stále,
zabíjel,
ji
a
a nemohl jsem
vášnmi jsem
žije ješt,
uiniti ješt?
ji
ji
za-
možno-li viti
Jediná
vc
zbývá!
Jediná vc, jediná vc.
Všechno mne Ale já chci
a kdybych mohl zavíti oi! Ruce si na dám: vidím. Opíti se vidím, teba bych vrávoral sem a tam. A tak bolí ...
n
stále vidím.
—a
mi nkdo íká: ,Hotov, tedy hotov, dalo se to tušiti'; a ten známý hlas muí mne, teba neznl tvrd, ale
práv v tom, že nevyítá. Je to jako závr, ekaná katastrofa. Hlas nevyítá,
jeho zlo nejvtší je
nutný logický zjišuje jen.
Musilo tak
býti.
A
to
pobuuje
nejvíce.
Chtli bychom aspo dokázati, že tak býti nemuselo. Tuzare, slyšel jsem asto výitky, s vtším i menším pathosem pronášené. O tom se nemluví a pejde se
pes
to
klidn. Ale
se odvrátili
to stále snášel. cítí.
Na
si
lidé,
a odešli
Ty
—
kteí nic nevyítali, kteí jen
u erta,
nemám
nervy, abych
tak snad necítíš a ani jiní tak ne-
pipomínati, co jsme nezavinili, co
za nás nikdo obžalovat nemže? A pece se tak dje. A tak vlastn mj osud byl psobiti zlo.
se
udalo
bez nás,
397
Ješt vidím
jak se na
Tacita,
— tehda.
smšné oživuje.
Budu
t
mne udiven dívá. Jak mi to bylo Mrtev vše hotovo. Ale smrtí vše
—
navštvovati, Tuzare, až umru.
Mohu er-
vystídati Tacita. Tacitus byl na poslední schzi
tova kopyta. Nezdá se
Kdy
já ho vystídám.
ti,
že
i
chceš,
sem pišel Tacitus? Ale abych picházel k tob,
Tuzare? Musíme si smluviti dobu. Myslím, že se spolu budeme dobe baviti. Hackenschmid jako strašidlo —
Hackenschmid. Jsme pece mezi spiritisty. Spíš, Tuzare? Nevadí. Tím lépe vlastn, vycpaný mj supe z Lenaua." to je lepší nežli strašidlo jako
„Ne docela," zívaje pronesl Tuzar, vyrušen spíše chem než otázkou Hackenschmidovou. Protáhl
„Mžeš
ospale.
A
klesl
se
pokraovati, Hackenschmide."
zpt.
Hackenschmid
stanul
u okna a otevel
osvžující
noní vzduch ho
vni
Hackenschmid
lesa.
ti-
ovanul.
ml
je.
Chladný,
nm
Bylo v
pocit fysické úlevy.
cítiti
Ne-
chal okno oteveno.
—
strašn dusno. Pro se vlastn zaokna? Je tu pak v sále jako v rakvi má to atmosféru ztlívání. Není to píjemné pipomínati sob „Bylo tu dusno
vírala
.
rakev. Ale co se slibu týe, navštíviti
a budu
hlasem: Qa.
ira.
s
platí,
.
.
.
.
Tuzare? Pijdu
t
tebou zpívati docela oduševnlým
Nebo
doufám, že duchové nezáporní'
vci smutné. Besídku v Sesenheimu ku píkladu.
nají
.
leda
398
A,
co by zbylo
z
mého
celého
Tvoi
—
nás naše bolest
truchlí
kdybych na
života,
Nikde vtší
stupnici
tón.
ni
nevzpomínal?
naše osobitost.
je
Ten
nikde není tak bohatá škála
jiný onak;
tak,
pocit!
v ní
ada
Radost
možností!
Ale bolest!
Jak
je
má
menší
rozmanitých tvar!
Jaké tu odstíny!
Tedy
Friderika ...
Hleme
o ní?
i
jak
ji
pojmenovati, mluvíme-li
pi tom jmén. Nebyla
zstati
Pastorstochter a ne tak prostoduchá; ale
—
jméno Friderika
to
je
to sice
nechme
energické jméno;
jí
to
a ona
energii milovala.
Také Goethe nebyl
tak olympský jako
ovzduší, v kterém rostl, nebyla
men
korektní rodina.
byly jiného, laškoval,
mén
psal-li
Goethe by
upjat
Talenty jeho,
objektivního rázu.
o ,des
to nenapsal
Frankfuran;
patricijská, od-
pipustíme-li,
Goethe
ponkud
Lebens ernstes Fiihren'; náš
vbec.
Tento mladý Goethe, ne zcela hodný toho jména, nebyl však bez jedné krásné vlastnosti, která nahraditi
mže
nedostatek tolika jiných:
záily
tmi plameny
byl mladý.
Jeho
oi
mládí, které chtjí zapáliti svty
a nakonec neohejí jediného srdce
;
jeho život byl volný
a nespoutaný, jemuž nepostaí kosmos a jenž nakonec
nedobude ani kusu hrudy pod svýma nohama; jeho duch tkavý a neklidný, který se zastaví až u velké bolesti. Od vci k vci, od ideje k ideji, od srdce k srdci.
A
zmíníme-li se o Friderice, byla to bytost hrdá a
krásná,
hodná
býti královnou. Bylo cosi tak vznešeného
399
Neumla
v jejím zjevu. íkati.
K emu by
touhách, a to bylo
práv
Mladost klame; dává
Oklamala
se
neumla
skloniti a
se od-
byla královnou? Byla veliká ve svých to osudné.
slibné zabarveni lidem.
ta mladistvost, která obestírala celý zjev
ji
tohoto negoethovského Goetha? Jeho lehkost, jeho svžest,
jeho bezprostednost? Stalo
v spolenosti jinak nudné
(i proto
to bylo?).
pružnost, jeho duch, jeho bytost získaly
blahým jakýmsi zpsobem
To je Možno
pro
žalostné býti
den
upoutal
se kdys, že
ji
A
úpln.
ji
Jeho ne-
idealisovala svého Goetha.
zklamání,
není-li
pravda?
pružným, možno míti ducha, míti lehkost
a bezprostednost
— a pece nebýti Goethem.
Tento mladý, negoethovský Goethe pišel do Prahy, v
dob
pohnutí a vzrušení, a oddal
se
jí
celým svým
temperamentem. ,
Právnická fakulta zeje nudou a nedostatkem ducha.
Vnuji které
se právnictví. Je
nudou;
usínají
vyschlé
je
teba oživiti ty mrtvé lavice, teba jiskrou ducha zapáliti
mozky budoucích byrokratv.'
,Naše beletrie je chatrná; vnuji
se beletrii.'
,Nic není krásnjšího nežli hudba; ,Naši
malíi
jsou
schopnost k malíství.
bez
ducha a
Vnuji
se
vnuji
se
hudb.'
mám
myšlenky;
mu.'
A tak se vThl na vše se zápalem a optimismy mládí. Nebyl bez schopností, pravím. Snad, snad, pravím; kdyby
se byl
dovedl soustediti.
Ale to bylo,
scházelo, to byla jeho základní neschopnost.
400
Co
co ji
mu
okla-
málo,
ji,
tak pronikavou a
jasn
vidoucí, že této vlast-
nevidla?
nosti
ona svého Goctha, pilnul on k
Idealisovala-li
celou
bytostí,
vzplanul pro
To
ni.
Její
byly pedpoklady.
mu prvodím
duch byl
schopná
zvláštní bytost,
krásných
údlem
síly
a
a pobídkou.
Byla to
nhy, schopná
rozpla-
pvabným
meniti jediným slovem,
svých
ní
kterého byl schopen,
veškerým žárem,
a tmavých oí.
ženy inspirovati,
pohybem, pohledem
—
byla to
nejkrásnjším
Je-li
práv
ona,
která to
dovedla.
A
tak se stalo, že se
Její
dny!
úsmv A cítil
sešli ti
dva.
byl
mu
se
mnohem lehím
podnícením: jaké u
to byly rozkošné
u vdomí
ní,
krásné bytosti. Míjely týdny, stále úže spjali se
slena Friderika a negoethovský Goethe. senheimu poínala jako všechny idyly
Ipravila
.
.
ti
její
dva,
Idyla ze Se.
jMohl byste mne milovati hodn, nade vše milovati?'
dodávala: veliké
A
drobnou rukou pikrývajíc mu ústa, ,Ncchci drobnou lásku každodenní; pouze
kdysi.
vášn mají právo
Dosud snad
zní
mu
života.'
v srdci
ta slova,
dosud snad vidí
pízvuk vášnivý' a pesvdil zvuí srdcem. Pouze veliké vášn. Je možno, že tak dlouho se žilo bez nich? Krev, která proudila v žilách ten planoucí zrak a její
tehdy,
vzrušena
jejími
slovy,
že
ješt dnes v nich
proudí? Je to ješt totéž? Idyla pestávala býti idylou,
401
tragedie
Ne
poínala
vynoovati
se
—
mlh budoucna.
z
každodenní, což dovedl on býti ne každodenní?
Nebylo možno už milovati tomu, kdo miloval bylo jasné.
to
ji;
Pro si neuvdomil to vše mladý negoethovPro neuvážil, má-li dosti energie, dosti
ský Goethe? sil,
dosti
žiti?
vášn, kterou žádala tato žena? Ale mohl uváPed tímto pohledem, ped
Mohl couvnouti?
touto krásou, ne klasickou a pravidelnou, ale teplou a
svdnou? Bylo možno slova síly;
mla ale
ne u
uvažovati tváí v
jež strhovala.
sílu,
Lze
ní.
Snad
ovšem;
to omluviti
tvá
se bál
jí?
Její
chvílemi ale
té
osud ne-
odpustil."
Hackenschmid
na okamžik.
umlkl
Vzpomínky ho
vysilovaly.
„Hrdina Octl nesl
se
—
této
povídky tedy neuvážil
mimodk
dobe
svou vc.
v proudu, který strhoval. Proud ho
a zanesl ho daleko, daleko, tam,
kam by
byl
nechtl.
Nenápadn, ukryt odehrála zniila dva
lidi.
klepy a sotisy
se
tato historie,
která
Nikdo neznal jejich vzájemné vztahy; spolenosti
je
míjely. Byla
to
jejich
obezetnost, byla to šastná náhoda? Bylo tomu tak.
Nepozorovatelné nost.
jejich
styky
Setkávali se v salonech, na
nevzbuzovaly
pozor-
promenád, na kon-
certech, v divadle, chovali se tak, že nikdo nepozoroval nic.
On
byl tehdy snílek, který nebyl
nepíjemný
li-
dem, svžího, mladistvého temperamentu. Spolenost vídala ho ráda; dovedl ji oživovati svým pekypujícím
402
:
rozmarem. vše:
výtený
Byl
hudbu, malbu,
Jedinou
improvisoval.
improvisátor.
verše,
zdaile,
Improvisoval
pouze
rychle, žel,
improvisaci
—
zkazil
byl
to
jeho život. Idyla v Sesenheimu pokraovala. Skryté ty vztahy dvou bytostí
mly nco
opojujícího.
Byly to vzdálené a nepochopitelné narážky, jemné doteky oblastí erotických a vlastn to vše bylo dráždivým
stupováním touhy. Pibližování se a oddalování, dotek duch, nco, co bylo stále slibováno a co inilo ovzduší horkým vášní. A její slova utkvla v pamti reka mé historie ,
Pouze veliké vášn!'
Doufala patrn, že pece vykeše njakou
vytvoí
nco
ovala
velikost a
velikého; a to byl
zbožovala
její
sílu.
jiskru,
že
smutný omyl. ZbožBylo možno klamati
když nepoznala pravý stav vcí bytost tak proni-
se,
kavá a jasná; bylo
peceování jistých duch, skvhrav a lehce, ovládajících všestranných talent. Bda, jejich
to
lých, blýskavých, tvoících vše, cokoliv chcete,
lehkost s
má
v
sob
tžkopádnými a
svoji zradu!
diti
k
utkví na
urité
pomru
vlekle pracujícími hlubšími duchy.
Ale jejich nedostatky vývoje,
Vyniknou v
bijí
do
oí
záhy. Nejsou schopny
jednom bodu, nedovedou
práci,
jejich
schopnosti,
se
souste-
kterés
doby
a imponující, srovnáváme-li,
mizejí
prbhem
doby, blednou, ztrácejí lesk a vimi
práv
tím, že se
svdné
403
— Dosáhly
nevyvíjejí.
Tžko
záhy uritého stupn
pak už
dále.
uvažovati,
zdali
nevyvíjejí se
Zdá
Friderika.
kdy nemohla
a kdy po prvé
mého
se
nevidti,
zcela
je málo.'
,To
je
sebe více násilím
zkoumav na
míti tehdy pravdu.
snu.'
Zavrtla hlavou.
ten
to je málo.
chcete uiniti?
byl
mj
cholickém tónu,
jistotu
hudebMichel-
sílu?'
rek uvažoval o
tch
slovech a o melan-
jímž byla pronesena, byl by stísnn.
Její otázka byla pochybností; a
mnila v
pece uiniti nco?
Chcete býti spisovatelem,
Máte k tomu
Kdyby
— Chcete
vdcem? Vše dohromady?
níkem, malíem, angelo?
i
pohled
velmi mnoho; ujišuji vás, že není možno míti
krásnjšího
Co
by její
sen,' pravila.
ekl rek a mohl
,To
,Sku
to
hrdiny.
,Jaký je váš poslední ,Vy,'
v)'cítila
však, že to vycítila. Pišel okamžik,
pivírala oi. Kdysi spoinul rysech
vý^voje; a
pochybnost pomalu
mezi otázkou. Ale
její
se
slova zapadla
kamsi pod práh vdomí; tehdy. Jak bylo
vm
než
nevnoval jim pozornost... možno vnovati více pozornosti slo-
jí?
Ale jsou
slova,
která
nabudou svého významu po
událostech, které se po nich zbhly. ,
Chtla bych
stále
stupovati život
—
až k
tomu
nejkrásnjšímu na svt,' pravila kdysi Friderika rekovi
404
dvma
mezi
jednáními
žitky,
mocnjší a
stále
njší v život
je
práv
,
stále vyšší
že
a mocnjší po-
vzrušení. Ale nejsmut-
silnjší to,
konvenního
francouzského
kusu ve foyeru divadelním,
po takovémto okamžiku
A
velikém a vzrušeném pichází ochabnutí.
mne
to je, co
nejvíce dsí.
možno
cházelo. Jak
nejvtšího vzrušení?
povalo.
A
To
je
nejvtší hrubost
jenom
by mli
Lidé
ochablost,
vše,
co
ped-
existovat déle, došli-U jsme toho
že dostupuje se výše
je,
To znesvcuje
proto,
umírat
v
aby
Smutno
lidí.
se s ní sestu-
takových
chvílích.
musilo by být píjemné, umíti, když jsme dosáhli
toho nejkrásnjšího na svte/
ekala Ale
stále
s
poátku njaký jeho úspch,
uritji
jevila se jeho vloha
vzpružování
bylo
její
Sím
padalo na skálu.
.
.
.
její
kariéru, slávu.
neplodnou.
inspirace
byla
Marné marná.
,Což vaše novela?' jNechal jsem
ji;
zaal jsem cyklus
karikatur.'
jVaše karikatury?' pravila píšt. ,
Studuji otázku práva k sebeobran.'
,Vaše studie?' ,
Zaal jsem dramatickou vc;
velmi
zajímavou,
uvidíte.'
jVaše drama?'
jDrama
je
podívejte se
otelé; nechápu, jak
do hledišt.
hudba!' ,
Píšete
lze psáti
pro divadlo;
Neurážejí ty oblieje?
nco?'
405
Ale
jDrobnosti, drobnosti.'
Skoupil spoustu právnických knih,
Vnoil
do nich a nadchl
se
se
ho napadaly, nové systémy. Zde
to
uených
foliant.
pro práva. Nové teorie
mu
kyne budoucnost,
pravý program.
v tom krása abstrakt,' íkal. Krása abstrakt neupoutala ho však dlouho. Práva jsou škola nepirozeného myšlení, zhanobení ,Je
,
logiky.'
Ponoil
A
se
neho
do
tak plán za
jiného.
plánem vznikal a zapadal. Nakonec
negoethovský Goethe poal studovati orientální jazyky. ,Orient,
Náš svt
orient,
to
je jediné, co
mže
—
zajímati.
obyejný; orient otevírá nové žhavou svou barvitost.'
je píliš šedý a
perspektivy, orient
má
,Což váš orient?' ptala se ,Je to tak pusté
dím-li vás!
—
a marné;
K emu
píšt Friderika. nemohu dlati nic,
nevi-
pracovati, mohu-li mysliti na
vas.-^
,Musíte pece pracovati; hle, tehdy jste mi pinesl poátek dramatu; je dobrý, vte mi. Pro je nedopíšete?
Musíte
je
dopsati.
Ujišuji vás,
zaátek
je
velmi dobrý.'
Negoethovský Goethe Nutil se
všemožn
slíbil.
splniti
svj
nyní hluše a prázdn. Nelogicky, scénou. Místo lichernost,
síly
slib.
Ale slova znla
pervan
šla
scéna za
nabubelost, místo pravdivosti ma-
místo citu sentimentalita
406
—
tak vidl
sám
'
svj
váhav
kus. Bázliv,
pinesl rukopis. ,Snad pece,'
jakous nejasnou
koncjšil
se
záblesk
toho, co
chtl
.
.
.
ilusí
snad
.
.
je
njaká scéna také píliš písným .
.
.
.
sám k sob. Ale snad tím, že práce byla slabá, a on
dvru,
dobe
snad také, že neetl
—
neml
v
ni
Friderika byla
V polovici ho zarazila. jNette, nette už,' zvolala hlasem chvjícím se. ,Je mi líto toho zaátku. Nemla jsem vás nutiti? Snad jindy byste byl ml více nálady k práci. Prosím za odpuštní, zaátek toho díla bolestn dojata.
—
Spálil
rukopis, sklíen a mrzut. Ale
spokojenost spisovatele; více ho
v jejích oích.
Ztrácel
mu
marn
domlouvala,
nebyla to ne-
moila obava,
že ztratí
sebedvru vihled. Marn ho podpírala.
stává
Cítil, že se
vbec nco provésti. pedevším sám sob viti. Není vám
den ke dni neschopnjším ,
Musíte
to
možno?' Slova
její
nžn.
znla dtkliv a
práv
Ne, nebylo to rekovi možno, a v tom bylo jádro otázky. Pocit nejistoty vzrstal v
nm
od vteiny k vtein. Pochyboval nyní
vbec
koliv své schopnosti.
tím úzkostlivji
váše klid
dalo
rostla.
se
mu
mu možno
byl-li
jasným, že
ji
o jaké-
více rostly jeho pochyby,
utíkal k Fridericc,
Nebylo
ho pepadal,
A ím
lavinovit
sám. Což
musí
ztratí-li ji?
ztratiti.
naploval ho opojením tak silným,
407
eknme.
Jeho
existovati bez ní.
Dotek
že byla
A
Ne-
pipa-
její
ruky
obava
ped
prozrazením
vztah v. Nebyl už
jejich
zcela opatrný.
Ztrácel sebeovládání. Friderika pozorovala ho
s
jakýmsi
záhadným úsmvem, jemuž nerozuml. Nemluvili jsme o lásce od oné chvíle; ale ona vloudila
se
do našich
nepozorovan; nejobyejnjší vta byla sytá vášní; zbarvovala vty, dávala pízvuk slovm a bylo to jako slov
krásná
jsem
se
by lépe
smysly
a
hudba.
opojující
její
svj zvláštní pvab. To byla chvíle, kdy cítil šastným; a kdyby bylo šlo po jejím, bylo pro mne. Mla porozumní pro situaci, kterou
pozd
"
pozoroval,
poal
já jsem pochopil pozdji a také
Aniž
Utajená
mla
existence
to
Hackenschmid
mluviti
v prvé osob; a jeho slova znla vášnivji a prudeji. ,
Pamatujete
se,
na
jsem
se vás ptala
tehdy?' pravila
kdysi.
Pochopil jsem,
hled v
její
planoucí zrak.
,Nade vše milovati!' ,Jak bych se ,
Milujete
mohl nepamatovati?'
mne opravdu
tolik?
Skuten
nade vše
milujete?'
Pokryl jsem
její
ruku horkými polibky místo odpo-
vdi.
To bylo na Belvederu. Pod námi se prostírala Praha v chladném podzimním slunci. Vzduch byl jasný, jako bývá poátkem podzimu. A kontury msta rýsovaly se
urit ped zrakem
jejím.
Vyprovázel jsem
hrála tennis.
408
ji
dom;
,
nco
v
takový sen?
také
jste
—
nco
Doufala jsem v
Ml
obzvlášt velikého.
Podmaniti toto
vše
své
myšlence?' Obrátila se ke
,A mohl byste
mn. odtrhnouti
se
Zvláštní pízvuk
který zarážel. Ale co
,Odc bylo
v
byl
.
.
ode všeho?' pravila. pízvuk,
slovech,
mohlo zpsobiti váhání?
všeho,' opakoval
mdlým
.
posledních
jsem
drazn. To
vše
— jak
to
a bezvýrazným! Vše: to bylo málo!
,Nuže, unesu vás
zítra.
— Nechci
tento život. Odje-
deme zítra nkam jinam. Ode všeho, íkal jste? Tedy zítra!' Krev vstoupila do mé hlavy, nebyl jsem s to mysliti. .
Opojení
.
.
mne zmocovalo.
se
Byl bych
slíbil
všecko a
Podivná
její slova, zvláštní její návrh nepekvapovaly mne v tomto vzkypní mé žádosti. Neuvažoval jsem o dsledcích fantastického toho plánu; a zapuzoval jsem každou pedstavu o jeho choulosti-
vykonal všecko.
vosti.
Co
se
— nelekal
mohlo
jsem
Pitiskl jsem okolí políbil
krásné
ji
se
ji
státi? jí
k
A pijde
—
cokoliv.
Potopa
té chvíle.
sob vášniv
a neohlížeje
polibkem, který pálil ... na
se ani
její
po
krvavé,
sndé hrdlo. Zachvla se pi tomto zavela oi a pak polohlasit pronesla:
rty,
políbení,
na
její
,Pak.'
Ale z
mého
v
okamžiku
objetí
jZítra,
tedy
se
Vyškubla
vzpamatovala.
o pohrozila prstem. zítra.
—
Na
nádraží.
409
—
V
devt.'
se
Byla ku podivu klidná; jmenovala nádraží,
umlou-
vala vše skoro chladn. ,
Nesmím
,
Pjdu
vás doprovoditi?'
sama. Není to daleko.'
ped domem,
Stanuli jsme
ruku; políbil jsem
ji.
Dlouho jsem zstal Vracel
jíti.
kraji
jsem
Vytrhla mi
A
vše
ji
ped domem;
se cestou,
svahu Belvederu jsem
žela Praha.
kde bydlela, podala mi
mlo
a rychle odcházela.
bylo mi tžko ode-
kudy jsme
se zastavil.
ráz touhy:
— Vše
šli
Na
spolu.
Pode mnou linie ulic,
le-
zm
je mým, chci-li. Hrdé sebevdomí mohlo býti Napoleonovi, když vstupoval do Kremlu. Vše je mým, chci-li. Ale co mi záleží na tom, otevírá-li se mi náru její? Pivel jsem oi a vidl jsem ji ješt ped sebou a slyšel její slova. podmaovati msto, které leží dole? Na vbec
barev a tón. bylo ve
mn;
tak
Na
ješt
nco
žíti?
Ale co pak, co pak? Mihla-li se
mi
ta
myšlenka mozkem, prchla hned.
Nebylo možno couvnouti a nechtl jsem ani. Zel jsem vše v jiném svtle; a byl jsem ochoten skuten, vren
svému to
slibu,
uiniti cokoliv, vzdáti se ehokoliv. Nebyl
pouze zmatek; bylo to
šílenství,
opravdu? Snad
to
byl jediný život.
Té
noci
ml
jsem divoké sny. Spal jsem neklidn.
Jakmile jsem usnul, procitl jsem záhy znova. Pochyboval jsem o tom, že fantasie hraje se
to,
mnou
co se udalo, je skuteností.
šalebnou hru, íkal jsem
410
si.
Má Po-
mr
mezi snem a skuteností
Nic už mi nebylo
Byla to nekonená noc,
vášnivé touhy byl skutený.
vnost
chvíle jako
.
.
Hranice zmizely.
se zvrátil.
všechno kolísalo; jediný pocit
jisté,
vnost
Tato
.
tehda mi pipa-
byla opravdu tak krutá?
dala krutou,
Volal bych
ji
rád dnes nazpt.
Ráno jsem záhy Co initi?
vstal.
Bylo ješt píliš brzo Býti
Nepokoj mne pro
smyslu
vyštval.
kolem
vše
jsem. Oslovoval
jsem tou
i
štval
lhtou Stál
onou
Probíhal jsem ulicemi beze sebe.
Nevdl mne
na nádraží.
jíti
doma?
nkoho?
Potkával jsem
mne nkdo?
Snad. Chodil
Nepamatoval jsem se. A znovu strašn záhy, hodinu ped urenou
ulicí?
nepokoj
;
byl jsem na nádraží a ekal.
jsem
chvíli
a naslouchal hvízdání vlak,
ná-
vštím, hTnotu pošinovaných vagón. Lidé picházeli, vlaky pijíždly a odjíždly, a já ekal, zrak
vchodu, kde
se
mla
objeviti.
Pišla nkolik minut jjsem
tu,'
ped
A
upev
ztrnul jsem
ke
v sochu.
odjezdem.
ekla prost. ,ekal
jste
dlouho?'
Zavrtl jsem hlavou. ,Nyní už ne. Nepamatuji
,Kam
se
aspo na
to.'
vás unesu?'
,Kamkoli.'
Koupil jsem
lístky
která nás napadla
man,
pi tení
do jakés zapadlé
stanice,
ádu. Byl
nejvyšší
jízdního
411
as, když jsme
Hvízdnutí
vstoupili.
se
ozvalo a vlak
se
hnul. Celou jízdu byli jsme zamlklí. Cos zvláštního bylo
v
Byla by skoro
jsme
Byli
chvíle
tato
nehledala
rušila.
sami.
Jediný spoleník byl jakýs
zabraný do teni Berliner Tagblattu a studu-
cizinec, jící
tém
A
ei.
co bránilo
situaci,
slova.
jakés
mapy.
Chopil jsem
její
ruku a pokryl
ji
polibky.
,Dkuji vám.' Trhla sebou lehce a
vdla
se
záhadným úsmvem odpo-
:
,Za?'
To „za" mlo podivný
zvuk.
Pak jsme mleli; nepustil jsem její ruky a cítil lehké chvní. Stanice mizely. Krajina zstávala jednotvárnou, as prchal. Utkvli jsme v malátnosti jakés, jež mi nebyla nepíjemnou.
Jméno
naší stanice vyrušilo nás náhle z tohoto snní.
Jak jsem
chvla její
jí
rám, pomáhaje
nabídl
se lehce,
Zraky naše
tvá.
jí
sestoupiti, za-
byla bledá; v záptí zbarvila zase krev se utkaly.
Pak
sestoupila ener-
gicky z vlaku.
Okamžik nato ujíždl
vlak;
kou
ješt zstal po
Byli jsme sami, opuštni.
Pravila
s
trochou melancholie v hlase:
,Nechtl byste Stiskl
jeti
jsem vášniv
vn tím její
ruku.
412
vlakem?'
nm.
Jsem nicmén
rád, že jsme zde.'
Rozhlédli jsme se po okolí.
Sem
Byl záí.
nyní málokdo
asi
Nebylo
jezdil.
to
oblíbené sídlo Pražan,
módní letní pobyt. Stanice nemla žádných pvabv. Snad ani díve nebylo tu cizincv. Co by chtli zde vidti? Dlouhé epné pole? Jednotvárnou, mrtvou rovinu? Vzduch, zamlžený ráno, nyní byl slunný a teplý, oné rozumné teplosti podzimní, která má zvláštní svou nhu. Té chvíle nebylo už na dlouho sluneního tepla.
Mraky
hrozily
zatopiti
je
svými
ernými
chuchvalci.
jsme
Stáli
tak
mlky; každé
hrubým. Hledl jsem na Byla krásná, cího v sob, srdce,
ale její
nové,
formuloval,
krásy.
A
býti
To,
kultivované
znepokojují-
co mohlo roztoužiti krásy,
bylo u ní:
pvab, nevím, jak bych jej trochu híšný a mnoho dráždivý, který
jemnost, pohyblivost a
stupovalo
mla nco
krása
zneklidovala.
dychtivé
slovo hrozilo
ni v touze.
jistý
vše, co odlišovalo
ji
od antické, pravidelné
pak ten pohled, který upoutával; bylo
nco
osudného v tom pohledu, a pece tak krásného. Šli
se
jsme krajinou
na obzoru. Byl
hlédli
jsme
ped
námi,
se
po
smrem
k jedinému vršku jevícímu
práv nad
stanicí.
Dostoupivše roz-
okolí. Stále ta rozsáhlá, širá rovina,
za námi,
ve
všech smrech.
Ležela tu
matná, jakoby unavená svou rozlohou, nemohouc vytvoiti nic,
co by vzneslo se v obzoru nad
413
její
rov-
nou a nudnou áru. Byl vin, který je
píznakem
to
melancholický smutek ro-
jejich
v dobu podzim.
jTa krajina nemohla by míti radost ze se
sebe,
kdyby
mohla vidti.' Usmála se lehce. jKrajiny nejsou koketní.
A
to je
práv
škoda!'
,Škoda?' ,Je to jako se
—
a
má
ŠU jsme
as
že je
manželka, která už necítí potebu
svou žalostnou nedbalost
dále, jak nás
oi
vedly.
vi
— Bál
líbiti
své kráse.'
jsem
se íci,
k odpoinku. Nakonec ona byla sama trochu
unavena.
,Kam hlavu
zde
Stiskl
A
Najdeme zde vbec, kam bychom
složili?'
.Musíme
leti.
jíti?
najíti.'
jsem prudce jemnou
Ale ona
se
její
ruku. Musilo to bo-
tomu usmívala.
poali jsme hledati po
vsi.
Ves byla rozstíknuta po kraji, sem tam nkolik domk. Prošli jsme ji bezmála celou, od stavení k stavení. Náš píchod vzbudil pozornost v této tiché vsi. Nápadný zjev upoutal mládež i starší. U vrat co chvíli zadívala se za námi selka v neforemn zavázaném kolem hlavy šátku, v sukních, jež visely na ní nemotorn, bez pvabu. ,Jak je tu býti zoufalé
málo krásných vcí,' žíti
pravila. ,A jak
v tom a pizpsobiti
414
se!'
musí
:
A
nervosn, rozilen doplnila svou
vtu
logickým
skokem ,
Nechci
pizpsobiti, ne!'
se
Nakonec, když už jsme pouštli nadji,
možno najmouti
hostinec, kde bylo
noposchoové
pomalované barvou,
stavení,
už žlu
byla žlutou. Nyní
njak
komické obrazy
visely
na
devByl to
pokojík, ne nepíjemný. Prastaré,
na stnách. Portrét dámy minu-
lého století podivného kroje a i, vyjíždjící
kdysi
jež
Po
vybledla.
ných, klikatých schodech dovedli nás nahoru.
staromódn zaízený
jsme
našli
pokoj. Bylo to jed-
Neumlé
lov.
rybá
s
obrazy
rybákou na mo-
mly
v sob
nco
komického. ,Hle, jak se dívá tato
dáma!' smála
se
Helena."
Hackenschmid zarazil se ve svém vypravování; ale Tuzar nejevil nijaké pohnutí pi vyslovení tohoto jméNezdálo
na.
se,
že
by
si
toho byl všiml. Spal spíše nežli
bdl. „
—
jVoní to tu po sušeném ovoci,' ekla. ,Není to
ostatn nepíjemná tu vzala tato Její
vn. Vdla
dáma: podivné
bych ráda, odkud
tváe hoely, byla velmi vzrušena.
Starý hostinský, který nás uvedl nahoru,
rozpait, nevda, chceme-li zstati. hledal
Žár
její
vysvitl
oi
Mj
stál
a utkvl na nich žádostiv a prosebn.
v jejím zraku, a ona kynula.
415
i
u dveí
pohled vy-
,Odpoincmc si, že ano?' Dosud zalije mne horký žár, rozpomenu-li
>
se
zajisté osudy.'
se
na tón
na jejich váše, dosud nemohu se zbaviti prudkého pohnutí, a jako by vyvolala znovu všechnu
jejích slov,
moji touhu. A možno zapomenouti ten její pohled, ono svdné nachýlení její rozkošné hlavy? Léta minula, dlouhý as, kdy tolik toho melo kolem nás i
v nás
...
a nelze zapomenouti. Vidím
kdy
chvíle,
ji
starý hostinský odešel a jeho
ped
sebou
té
pomalé kroky
vášnivou a hrdou ji vina schodech doznly dím a chtl bych ji vyvolati, na chvíli aspo. Bylo by možno zaplatiti píliš draze tuto chvíli? A jak bylo možno pežíti ji tak dlouho? Nuže, žil jsi, Hackenschmide! Jaký to byl život? Chtl bych tak mnoho vyjenom na jednu chvíli, všechno jmouti z nho .
.
.
jedinou krátkou
Pak
oích
by
se
úpln
.
byl
.
.
.
.
chvíli.
pl váše
stála
a v
.
a
pl nha.
ohe. Koho by
jím nedal rád
Její prsa se
nespálil ten
A
spáliti?
dmula
ohe? A kdo
tónem,
který
mne
zbavil rozvahy, zbyla-li ješt která, pravila:
,Poj!' Její
objetí
zivého bylo v
opojení
pi
bylo jako osud. Strhovalo. té rozkoši.
Nevím,
vzpomínce. Tehdy
A nco
cítím-li více cítil
mra-
dsu nebo
jsem obojí tak ne-
rozdlen, že nedovedl jsem odlišovati. Nyní, zdá se, pevládá hrza; není toho píinou více to, co následovalo? Vím, že to mrazivé stupovalo rozkoš.
Byla nádherná a opojivá, a
Nebylo možno
mysliti,
nebylo
dechu.
416
její váše zchvacovala. možno najíti chvíli od-
Nevím, jak minul onen den, jak pešla ona noc.
K
ránu
ponkud
—
pece jednou
a zadívala
se
— vztyila
vzešlo ráno!
se
na mne pátravýma oima. Ne-
smlé šero rána prostíralo se pokojíkem; a obry^sy poaly vystupovati zetelnji. Rybá s rybákou vyjíždli na moe, a starý portrét hledl ješt melancholicky ze své zašlosti; stará dáma mla trochu rozhorlený výraz
—
Zachvl jsem se, jak na mne hledla. Ani toho nezapomenu: ona, rozkošná a bílá, pololežící, polovzpímená, v tvái tak oduševnlá, ješt výraz vášn a vzruuritý a
šení; a její zrak, tak
nost v pološeru,
ráno, jež
—
podzimního slunce."
—
A
ta míst-
vzbouzí, první
paprsky
velitelský.
se
Hackenschmid vyhlédl ven. Rozbeskovalo
se.
Ne-
bylo to ješt plné ráno, slunce nevyšlo dosud; ale byla to už jeho
„To
pedtucha.
vše vidím," opakoval.
mne
a pronásleduje
ten obraz.
„Den za dnem to vidím Utkvl jsem na
nm —
a nelze se odlouiti.
>
Nuže, hledla na
mne
a pravila
,Umíti, když jsme dosáhli toho
svt
— není
Neodpovídal jsem; ve
HL
jVšechno
H i
jasn:
na
mn
byl zmatek.
opakuje, a to je
A
práv
smutné, že
se to
každým opakováním sete se nco prvotního kouzla. Mince se ote. Na to opakování?
^Hpouze
^^B
ale
to rozkošné a okouzlující?'
^
se
tiše,
— nejkrásnjšího
''
opakuje.
417
Jak
mže
Není
láska klesnouti ve Familienleben?
to
strašné?'
mn,
Naklonila se ke
cítil
chvl jsem tvá.
—A
se
pólo rozkoš, pólo
mne
svou bílou a
jsem dotek jejího tla a
pod ním. Horký
—
nžnou
Pes
mne
Její slova
nedovedl jsem
si
s
lehkým ,
úplného
mne
he,
ani vysvtliti své pocity.
a pronikav. Lehký
chvíle zdála se
nésti výraz
jsem, co bych ekl;
Zpozorovala ten zmatek; chvíli
zkoumav
—
lekala a dsila, a její zjev
Nevdl
opojoval a strhoval.
mou
obejmuvši
sudby kleté
spolu, jestli chcete.
Toho okamžiku musila má tvá zmatku.
dech zadechl
rukou.
žárlivosti
umeme
její
síla recitovala,
mrak
se
na mne dívala
zastel
mdlou a unavenou. Pak
úsmvem
její
to
tvá. Té
pišlo.
A
ekla:
Žertovala jsem!'
,Chápete pece
žert,'
vci, není-li pravda?
Važte
si
Hrot
té
dodala. ,Vás oekávají veliké
—
-
Budoucnost
leží
ped
vámi.
budoucnosti.'
ironie ležel
v
jejích slovech, a
nevil jsem pln
mne zmocovala.
jejímu
úsmvu. Úzkost
jsem
za ruce a pravil jsem, trochu neklidný výraz
ji
se
v oblieji:
jChtla byste umíti?'
418
Chopil
mne? A
jBojíte se o
vci? Kdož Neuritá její
liké
mne
který
myslíte, že
i
mne oekávají
ve-
ví?'
odpov
byla pronesena
trochu uklidnil. Není
pízvukem,
s
možno pece
mluviti
takovým tónem, chceme-li umíti. Nic mimoádného nebylo nyní v jejím chování; ani slovem už
se
nedotkla
svého pedešlého výroku; poínal jsem viti, že jsem snil,
že se nestalo nic.
Vlastn je to hloupé, jeti nyní dom. Co ekne teta? Bude to trapná komedie. Nemám ráda výklad. Ale je-li to nutno ... Je konen v jejích zámrech, aby,
chom
—
\yhnuly skandálu.
se
Doufejme, že nás ne-
potkal nikdo známý.'
Pes všechen slov tu
nemohl jsem nabýti plné
bylo,
njaký zbytek
tíživého v
dl, že ní
její klid, její živost,
sob. Lekal jsem
mamo
a zdálo
té
se,
tomu
úzkosti.
mou
jx)libky, naše objetí
^koro se
mi
zdálo, jako
o
jsem
slabost.
mly nco
pochybného
Situace
v smutnou náladu, kterou nebyl jsem
Naše
lehkost jejích
Nco
neho,
se
brániti. Cítil
že cítí tuto
pes
jistoty.
mla
em
slabým
se
cosi
jsem
v-
vi
To mne uvádlo to úpln skrýti.
s
lstivého
bychom chtli
se
v sob; a
vzájemn
obelstíti.
Pod tím dojmem ona mi mizela. Vstala a oblékala se rychle.
Chtl jsem Zavela
ji
políbiti
rychle
na bradaviky
živtek a
pravila:
419
s
jejích
energickým
prsv.
posunkem
jNechci.'
To „Nechci" znlo tvrd a mé tvái byla tak patrná, pravila mkeji:
zarazilo
v
že
mne. Sklíenost
piklonila blíže a
se
jjsem unavena.'
Vrhla
na
sebou
krásnjší nežli
A pece jsem
nebyl to
z daleka.
Ráno Cítil
Musil
možno mysliti si mdlou a kehkou? který mne jímal. Poal bylo
jsem vanutí jeho kídel
Cítil
za
ní.
a den, který picházel, inil
pronesena;
— kdyby
se
vyena, radji
tisíckrát
mi zdálo možným
rtech a
cítil
po-
nutn by
jsem, že
obžalobu,
bych
byl
to íci. Ale slova
falešn a že není možno už napraviti onu nevrátí okamžik zašlý.
njak
Budoucnost, íkala?
jsem výitku, která nebyla
mi na
vázla
okouzlení,
naši budoucnost.
nebyla
umel
cit
jíti
svítalo;
chybnou
pohovku;
krásu, nyní tak
osudu.
báti
se
která
její
nyní znla chvíli, že se
Smrt by už nebyla krásnou;
co mohlo být opojivým tehdy, nyní by pipadalo
to,
sla-
bošským a zbablým. Ne, nebylo možno, by bych byl ochoten. Jak jsem se díval na ni, byl jsem odhodlán ke všemu; umíti, což to nebyla rozkoš, umíti s ní, v opojení lásky?
mocný
byl
zírání.
Co
Její idea
její vliv,
bránilo, co stálo
Okamžik minul a už nelze,'
A
výraz, upjatý a
mne pozvolna; úpln jejímu
jsem
tak
na-
v cest?
se nevrátí.
opakoval jsem
,Nyní její
ovládala
že podlehl
si
tiše.
uzavený, zdál
420
se íkati totéž.
í
'
,Nyní už nelze!'
Odcházeli jsme mlky.
U
schod
zastavila se
Helena a recitovala ironicky:
— Tak Dorimenou spolu — pár Faun moh'
Tircis kdysi,
s
,
když v
usedli
lese
si,
je z houští zíti,
zlé
chyby
propásli
—
té se dopustili,
krásné smrti chvíli.
Hihihi! Zvláštní milenci
ti!
—
,Zlá chyba, kdož ví?'
Pak jsme oba mleli.
Náš pobyt v onom míst byl tesklivý, naše cesta ješt tesklivjší. To, co se mi zdálo tak lhostejným, nyní mne poalo muiti. Co dále? Co se stane? Jaký bude konec ?
Na
nádraží se zastavila Helena a pravila:
jBude dobe, rozlouímc-li
A
se.
usmívajíc se opakovala:
,ekají vás pece krásné vci?
eká
.
.
.
nás oba
.
.
.
S Bohem!'
—
Velká budoucnost
S Bohem!'
znla tak urit, že nebylo možno odporovati. Podala mi ruku; rozepjal jsem rychle její rukaviku a políbil ji do dlan. Usmála se podivn, maSlova
její
tesky skoro. ,S
Bohem.
—
Jste
dobrý hoch; myslila jsem kdysi,
421
že budete se
ním
dobrým hochem.
více než
pkn; mívám asem
—
Mjte
pošetilé myšlenky.'
Vstoupila do blízkého povozu.
Tak jsme
se rozlouili.
Nedobrá jakás pedtucha se
se
mne
zmocnila; bál jsem
budoucnosti. Idyla vzala podivný obrat.
Pedtucha má mne neklamala, bohužel. Neuvidl jsem jí už. Druhého dne byla mrtva. Byl jsem zdrcen. Ochuravl jsem; dlouho jsem ležel v horece. Vidl jsem pízraky, blouznil. Neustále byla u mne. Krisi jsem pestál a poal se trochu zotavovati. Tlesn, ne duševn. Stal jsem se neteným jako stroj jsem byl. Vy.
hýbal jsem
se
.
.
všemu, co souviselo
ní;
s
nikým o ní, uvésti na její
stopu.
Mj
ponkud zbytený;
s
nemluvil jsem
co by mohlo
bál jsem se všeho,
mne
Neetl jsem novin, bál jsem se zmínky; vyhýbal jsem se známým; narážky mne dsilv. strach byl
pokud možno
celá událost byla
nikdo
ututlána.
nevdl
nic;
Mrtvá mohla
a
klidn spáti. Ale jsem se snažil nabýti takto klidu, nedailo se mi. Vzpomínka na ni mne neopouštla.
A
jsem
cítil
Pro dne?
lítost.
jsem neumel tehdy za úsvitu ranního onoho
A,
jak se nyní
táži,
pro
ani
potom jsem
ne-
umel? Nechápu
Ona
to.
byla mrtvá a já pozstalý, odsouzen. Cítil jsem,
422
že její smrt
navždy bude podlamovati veškerou moji
mi
energii, že zabrání
umel
— když jsem ne-
umíti. Nyní
i
Tak jsem
tenkráte?
myslil a
žil
jsem.
Nebesa, jaký život!
On
on mange, on chante, on est infáme To vnitního hlasu, to marné opojování se;,
boit,
.
ohlušování
nemže
které
se
orgií
Utišit
tOj
co volá
.
.
Celý ten labyrint pustých
opojiti.
a kiklavých scén
.
.
.
uvnit a co nechce
utichnouti.
Bylo to možno?
Pozstalý
žil.
Pozstalý nyní pechází všechno a tžko více
okna?
I
se to
venku
Staroba a mrtvost
Nezbavíme se bude strašiti. Vtšina-
Moci
dusno.
oddechnouti. dusí.
To minulé
stále
pítže,
Tuzarc.
to
mne.
jsem umíti v onen den, vidím to nyní jasn. Musil jsem
stence.
jíti
To
byl vrchol
žíti,
že
exi-
a
si, že jsem neumel, nemám pro chodím dosud kolem, nemám dvodu
k tomu, že klábosím a klábosím že
mé
níže? Nebylo to krásné tehdy?
Ale pedstavím-li
vjší,
si
je to
otevíti
na všem a minulé dny vše
Nic nebylo více mi souzeno.
co
vzení
možno
zapomíná umíti v pravý okamžik:
z lidí
stihlo také
Ml
této
je tak
leží
Jako
sálem.
dýchá. Což není
zparodujeme vposled
—
i
a
to
to je to nejtruchli-
veliké,
co v nás
snad bylo! Bylo?
Pece
se
kloním k tomu, pcse všechno. Pa-
423
matuji
se
na velikou váše onch dn, na boue cit, Bylo
velké plameny.
rozkoš, opojení, a to
nco
velikého v nás,
mladost,
Nebo
dosud mrazí ze vzp>omínek.
to mrazí: vše to velké, co bylo, je nyní výitkou. Bylo
—a
a
hodí kdo kamenem,
—
moralisuje
odsoudí,
a
vše nezakryje ten fakt
to
rozumuje a
—
nádherné
—
a vše dny tehda, rozkošné noci, obzory otevené krása? Nebyla v tom naše. Ale tomu velikému a krásnému není to totéž? tomu jsme byli ním zavázáni. My závazku, žel, ne•
—
—
dodrželi. Ale jeho znesvcování, paskvil, který
nesmí
to ztropili,
mžik
zastaviti se
jíti
do posledních mezí.
a uiniti závry.
— Jak
zní ten starý
refrén, který shrnuje celou naši bídu?
— Bh,
stvoiv mne, ek' budiž k Opravdu, docela k niemu?
My
:
pozstalí
neho,
niemu
co je mrtvo,
jsme na
Pišel oka-
!
musíme
—
volá:
Kam
jíti
roz-
se
hodnouti. Volá to na nás z daleka, slyšiteln a
— jak?
urit
Za doktorem Hilariem?" Hackenschmid se zasmál, a smích jeho znl opt tím tónem zlým a nenávistným. Celá jeho záš soustedila se
v
nm.
Zastavil se a zadíval se
„Tam, tam,
do panského dvora.
za doktorem Hilariem!
opanovat bojišt?
To by
Tady on by
ml
byl poslední dozvuk blázni-
vého karnevalu? Taková popelení steda? To by
mlo
pedstavovati Cechy? Ne, ne, ne!
Nechceme, nesvolíme,
my
pozstalí.
424
A
to je poslední
závazek, který ješt
k
máme
niemu? Snad pece ne Pivedla ona mne sem,
smysl v
vi tomu, co bylo. svedla nás ona
tom byl? Tuším
všemu.
stín své sestry?
Drama i
fraška
s
Ah,
A mu
jaký
ní?
ten smysl a chci
umti po svém. Pro ona vzbouila vše, liv umleno? Jediný pohled, jediné vzburcovala
Opravdu
tak zcela!
roz-
co bylo zdánsetkání!
Pro
rozumti tomu
chci
— já jsem pro drama.
Hic
erit
Hackenschmidi!"
finis
Vysílen
vrhl
sebou
Hackenschmid na
okna. Židle zaskípala a div se nezlomila
—
židli
blíže
byla stará a
vetchá.
V V
té
poloze zstal Hackenschmid.
jeho tvái byl výraz veliké únavy
hodlání.
Tuzar už dávno
spal.
425
—a
také od-
Kapitola sedmnáctá
pedvádí doktora
Druhý den
Hilaria štstí a konec.
bylo pod mrakem.
Doktor Hilarius nedbal
hrozící
nepohody.
V
ob-
vyklou dobu vyšel na svou obvyklou procházku. Lesní stezkou sestoupil k ece, pešel po lávce a octl
kotlin romanovské
v
se
odetly-li se koleje
trati,
podél
trati.
Byla úzká, a
nezbylo mnoho. Trati
se uží-
pes asté zákazy jako cesty. Odtud byl píjemný pohled na zalesnné strán na
valo
obou stranách; zdvihaly lejí
se
tém
bezprostedn u ko-
dráhy a dostupovaly imposantní výšky. A nebýti který rušil svým hukotem a hvizdem, bylo
vlaku,
krásn v tom
údolí,
kde
huením svým
uspávala Ka-
menice.
Dnes
ped bouí
krásný.
neslo vše ráz ponurý, ne však
mén
Strán ztemnly, ocelové nebe nad nimi
do-
plovalo melancholii zjevu. Krajina zdála se pustou. Bylo tžko uviti, že zde možno uzíti lidskou tvá. Po trati
nebylo
skrýti se
dom;
k stanici bylo daleko; nebylo možno
pro pípad dešt,
ském. Nebyl veliký;
dv
krom
v tunelu romanov-
st, nejvýše ti sta
426
metr. Za
jasného dne pronikalo svtlo až do jeho vnitra a vlhké klenby
se
pak
leskly
nad hlavou; procházelo
He bylo v den zamraený a naveer. Tu
totiž.
se
jím
nastu-
povala temnota. Temný tunel vzbuzuje vždy nepíjemné city; svtlo, které hasne, stále více mizí; pak tmy, tmy a jen melancholické kapky slyšeti. Nezdá se vám, že z dálky duní vlak? Zde v tunelu bývá nepíjemno potkati jej. Teskno je. Doktor Hilarius neuvažoval píliš o tom všem. Byl úpln zabrán do svých myšlenek. Záležitost jeho nestála špatn, jak se zdálo. Zprávy z Prahy znly pízniv; úspch velice možný. Teba pouze v^^trvati, a to je
hrakou doktoru
mr, Co
Hilariovi. Nepovolil za horších po-
natož nynL se
týe sleny
První pokus neskonil úspchem,
zklamání verejší dáti
odinno.
vera, nedala
a to takovým
vc
Pavly, vzala
jak ekal.
Odpov,
sice také dnes.
zpsobem,
obrat píznivý.
Ale dnes
kterou nechtla
Ale dala
mu
nadji
který zdál se býti zárukou od-
povdi píznivé. Doktor Hilarius nerozuml ovšem pozadí události; ale to
mu
tak náhle hrozivší,
nou episodou.
celé
této
bylo také lhostejno. Odvrat Pavlín, její
Musí
váhání zdálo
býti
pekonána.
mu malicherA bude peko-
se
nána.
Dnes mohl podniknouti útování Hackenschmid
mu
kivdil.
427
se
svým životem.
Nebyl
to
Aspo mu zdál
výpoet, spekulace, chtl-li Pavlu.
tak ne, jak myslil Hackenschmid. Plán ten se
samozejmým; nebylo chtivosti.
Konený
cíl
to však sobecké ve smyslu zisku-
i
jeho byl jiný než vtší
menší
finanní úspch. Nechtl nic pro sebe sama. Chtl bylo
to
svou
jeho hlubokým
Hackenschmid; a ky.
To mu
pesvdením
Nebyl
myšlenku.
— vše jen
komediantem,
jak
pro
soudil
asem úlohu, hrál ji nevdomvdomí pevahy. Zámry jeho byly
hrál-li
dávalo
isté.
Prostedky nebyly snad vždy voleny správn;
aniž
si
to
—
uvdomil,
ml
ale,
v sob kasuistiku jesuit,
které nenávidl.
Jaký byl celý jeho život?
Nepehánl
tehdy,
mluv
k
slen
Pavle.
Dtství jeho bylo chmurné a zamraené, jinošství písné a lopotné; žádné úsmvy domova, žádný klidný pístav, žádné útoišt, žádná lehkomyslnost mládí. Cesta stoupající, strmá, prachu plná. Nebyly tu rozkoše ani radosti, hry ani snní; byla tu jen práce, od
prvních chvil práce. Pracoval jako hoch pracoval jako student, dávaje studiím
ue to,
se
a
ue;
co nechaly
mu jeho kondice. Pud neodvislosti a hrdost byly v nm; hranatá a energická mysl. Neml asu ne pouze na zdvoilost, jak íkal; také na mnoho jiných vcí neasu. Píkoí, ústrky vychovaly ho. Byla to výchova zlá, ale vydatná. Nebyl zhýkancem bohaté pa-
ml
tricij ské
rodiny; pracoval celý život bez oddechu.
Romantický
svit,
který šlehl
428
na
tak
cize
z
oí
mu chorobným
Pavliných, byl
poddá
To nepítel.
živlem.
Vše
musí poddati. Je v právu a není moci, která by mohla pekonati jeho pesvdení o tomto se
to se
i
j
právu.
Kdo
zaraziti
na
že chce se postaviti v cestu,
kdo chce zmaiti jeho
ní,
kdo ho chce Kdo z tch,
zná?
jež
Hackenschmid? Doktor Hilarius, tak zídka Byl to
usmál.
se usmívající, se
sebevdomý úsmv.
Nikoho nebude; pekážka,
On mže
odstranna.
Ostatn, co mohl .
sílu?
býti
je-li,
je tu jen,
aby byla
ne
zaražen.
zdržen, ale
Verejší stíny mizely; nepá-
chtíti?
telský živel couvl.
Neznámý
cit
vznikl v prsou Hilariových
;
pýcha
otce,
který chrání své dít, jevila se v jeho myšlence. Jsou, kteí jí
ho teba.
ho potebují: zem leží a nebude ekati
eká
ped
ním. Jest
mam.
Vykoná
svou povinnost. Je mnoho tmy, která musí býti vyplašena; ona vyplašena bude; on pinese svtlo, on
bude svtlem.
Tak hledl doktor mrak.
Hilarius
s
úsmvem
do hro-
zivých
Jeho, jejž
nevzrušil
svží díví zjev Pavlín,
šovala tato pedstava. Jeho, dogmatika, opojila tato
fikce.
Celá eská
zmatky, bludy a bídou;
zem je
leží
ped ním
se
vzru-
svdná svými
teba, aby léil a ujasoval;
teba pevné ruky chirurgovy. Vdl, jak roste úlohou a pekážkami. On dal nový obsah smutnému tomu
je
429
zdravjší krev proudí
životu;
ad
zdatný initel v
—
ideu.
Tak
myslil on, který
—
jeho
tak vidl
bouím
—
ped
Bu
cíl.
síle.
Je to
Žádný oddech, žádné
echy
nebudou
—
—
Mávl rukou; stahující
se
Ujasoval
na
se
nebi.
si
plány
své
do
jeho
bude odstranna. ná, a on dovede
A
Byl
budoucnosti!.
Tím satkem
jist.
si
otázka hmotná,
nadjím na
mže ekati. vdom své
potom
jíti.
nejbližší
základna;
sociální
jediná, která stála v cest jeho
si
On
poteboval
zdál býti u cíle; ano,
habilitaci,
Cesta je volenergie a své
nepochyboval ani okamžik, že dosáhne
co chce.
mrana
a jeho hrdý pohled vyzýval
posledních podrobností byl
podepe
síly;
takovou ne-
budou Hilariovy Cechy. kdo je ohrožuje, kdo jim brání? echy
to
Hilariovy
Do
svou
a katastrofám, zase se vzpru-
práce.
váhání, kyne-li takový
nebo
s
která žila
Síla,
vzpružila se v stejné
to odmna
dílo;
—
nacionalismus.
stíhal
staletími a odolala žila
své poslání,
takovou lhostejností
s
užitenosti svého národa,
uvažoval o chutí
v žilách národa. Jde,
národ; má
.
.
.
všeho,
a hýbati dušemi; nyní
vésti
on povede
.
.
se
.
Tvrdý a píkrý výraz vyhublé jeho tváe stupose ješt; a jeho oi hledly ješt uritji ped sebe. Nic ho nezarazí nikdy už. Tak kráel po kamenité trati. val
Ale
—
.
.
pohled Hilariv, jak
Dlouho
hrozící
.
se zdá,
provokoval
mraky poaly náhle
430
nebe.
plniti své hroz-
by.
Mruiv
zarachotil
cos
Doktor Hilarius
Blesk,
zarachotilo.
Souasn
blíže.
se
hrom
a potom
dalo do prudkého dešt.
rozhlédl.
se
Nikde nablízku nebylo úkrytu. Liják byl píliš prudaby deštník
ký, než
kryl.
Jediný tunel byl nablízku.
nmu.
Obrátil se k
Tam
ho ekalo pekvapení.
Na jeho okraji stál nkdo, mu práv nejpíjemnjší.
kterým
setkati
se
ne-
pohrával jeho rty; Hilariovi
se
ne-
s
bylo
Byl
to
Zvláštní
Hackenschmid.
úsmv
líbil.
„Nepíjemná píhoda," pravil Hackenschmid. „Budeme tady hezky zaveni, a zdá se, že pojede brzo vlak. Hezký lijáek, vru. Hle, jak se z les koui. Trochu dešt není nepíjemné; miluji jeho vláhu. Osvží to, že, Hilarie? A je nám osvžení zapotebí, nezdá
se ti?"
Hilarius
déš
i
postoupil hloubji
„Zvlášt tob suchý, Hilarie. tríny,
ncní-li
je
A
zapotebí osvžení a vláhy.
dokonce
se
Jsi
skoro
chceš ženiti, muži dok-
pravda?"
trapn dojat. „Prosil bych ostatn, abys mluvil o tom vážn." Velmi vážn mluvím o té vci, více, než se tob
„Možná,"
t
do tunelu. Vítr vnášel
do nho.
pravil Hilarius,
,,
zdá.
Nuže, ty suchý
muži doktríny, nebylo by
431
za-
:
potebí osvžiti jsi
úpln
tomu
ponkud k vcem
se
zdá.
i
lásky?
škrtl
slovníku? Bezmála
ten termín ze svého
Program, že ano? Vykládal-
se
svj
kdysi
jsi
se na onu noc ješt?" Doktoru Hilariovi byly nepíjemné tyto poznámky. Pecházel tunelem netrpliv a vyhlédl ven, zdali se
manželský program. Pamatuješ
mraky už siln.
dále
nerozptýlily.
Vrátil
Pršelo ješt
mrzut.
se
Hackenschmidem stávalo se mu ím tím nepíjemnjším. Pozoroval, že Hackenschmid Setkání
snaží se
ho
s
rozdrážditi. Ustanovil, že se
ze svého klidu.
Nicmén
mu
se
Hackenschmid pokraoval
nedá vylákati
to vše nelíbilo.
se
svým provokativním
úsmvem „A ubohá Nezdá
U
se
to
pikrýt
se
Hilarie! se
Hilarie,
tebe, který tak se
forma,
jeho
že
to
vše
To
forma.
jeho horší
Skrýt se
za
slovo
jsi
našel,
a to slovo
my
neušlapávali,
to
my
t
ideje,
vi,
kryje.
pohodlné
nedusili:
byla to idea, která uinila to vše.
se poslání.
A
chudá, tvj
Vše
slovo.
bylo to
Pokome
síla, nalézati zvuná slova. Jak uví. Tikráte ubohý! Tvá duše je
to je tvá
ubohý, kdo jim
Ubohá
To
vyhýbáš sobectví?
nejhorší
tom.
sobecké?
pláštíkem programu. Poslání, poslání,
nezabíjeli,
poslání,
trochu
je
jím dá omluviti, chceme-li. Jaké
My
pi
žena, odsouzená k spolupsobení
ti,
cit
je
chudý, tvé srdce chudé a zprahlé!
žena, doktore Hilarie!"
„Dovol nkolik devším jsme
slov," pravil doktor Hilarius.
se sešli necessitate coacti.
432
Není
„Pe-
slušné, vy-
abych hovoil
chuti,
hodil
rým
zpsobem
tímto
iižíváš-li
.
.
.
s
Po druhé nemám
situace.
tebou o námtech, jež
jsi
nad-
toto místo není pro to vhodné, a zpsob, kte-
mén
ješt
to iníš, je
vhodný."
Doktor Hilarius mluvil klidn, nikdo by nebyl pozoroval jeho mrzutou náladu. Taková byla síla jeho sebeovládání. Jen jeho pohled byl trochu nejistý. Ale v temnot tunelu nebylo možno vidti do oí. Sku-
ten
temno, odešlo-li
tu bylo velmi
se
od kraje
tu-
nelu.
„Máš úpln pravdu," místo se hodí
—
pravil
Hackenschmid.
vcem.
k docela jiným
„To
Nebojíš se
tmy, Hilarie, apoštole svta? Hle, jak krásný
je
ten
tunel."
Rozžehl sirku laria
—
zdálo, že
.
.
.
prvan
ale
svit
padl na nejbližší okolí a Hi-
záptí
zhasl v
má Hackenschmid
sirku. Hilariovi
v ruce njaký
se
pedmt,
který nerozeznával.
„Proklat, tak
tunel
takov>'
má
své
zmaen!
znepokojivé
tak podezele lesknou a
Skuten,
veliké vlhké
ný a melancholický
„Co klid.
obraz
poetický
Sic
transit
mundi. Jaká škoda! Chtl jsem poznamenati, že
gloria
s
stránky.
se
možno míti dojem hrobky." kameny stny mly |x>chmur-
r^'s.
tím chceš?" ptal
se Hilarius, který
Tón Hackenschmidv
stával se
tuace napjatou.
Hackenschmid
Stny
rozžehl
novou
28
433
sirku.
už ztrácel
výhružným a
si-
„Asi toto."
A
pistoupiv k Hilariovi zdvihl bleskurychle
ver, který byl skrý-val
revol-
v ruce.
Vypálil v bezprostední
blízkosti.
Rána zaznla. Hilarius se
skácel.
Hackenschmid
rozžal
tetí sirku,
chrán
opatrn
ji
rukou. Poklekl k tlu Hilariovu. Krev inula se mu ze skrán. slouchal, bije-li jeho srdce.
—
Nebylo
Hackenschmid
na-
slyšet nic.
Oddychl si nkoho, kdo kleel na
Pocit jakés úlevy osvžil Hackenschmida.
zhluboka, jako by byl setás'
jeho prsou a
škrtil
jeho hrdlo.
Pohlédl na hodinky. Vlak musil jeti v
—
Položil
nejbližších minutách. tlo Hilariovo opatrn na koleje,
vlak je rozdrtil. Nebylo to zcela lehké v této
nen
aby
uvedl tlo do vhodné polohy.
Oddechl
A
tak,
tm. Ko-
stoje
si
znovu.
nad mrtvým,
zašklebil se cynicky:
—
A
te
znaveny jsou Evropou.
„Zde máš svj
tvoje
pokrokové nohy
—
positivismus, Hilarie!"
Slova jeho znla hluboce tichem tunelu. Lekl
toho zvuku.
434
se až
„To by
bylo tedy skoneno.
To
byl poslední
mj
úkol."
Chvilkové vzrušení radosti, vyvolané smrtí toho, kterého
tolik
nyní,
kdy
„Bylo
nenávidl, pohasínalo. Ztrácel o
to nutno.
Eh, co na tom!"
Napjal sluch a piklonil
Tásly Vlak
to zájem,
se to stalo.
se
ke kolejím.
se.
jel.
Hackenschmid boil k ece.
vyšel
rychlým krokem
z
tunelu a za-
Byl vskutku as.
Za nkolik vtein, co Hackenschmid šel lesní cestou do romanovského s hukotem vjel
ke Kamenici, vlak tunelu.
I US*
435
Kapitola osmnáctá
pedvádí
zmnu Déš
úmvslu Bardova.
mezi tím, co
ustal
neekanou
zvláštní setkání a
Jako zhusta prudké
se
lijáky
odehrávalo toto drama.
pešel
práv
tak rychle,
jak se objevil.
Zbyl oberstvující jeho úinek: vzduch svží, istý, plný ozonu; a na stromech kapky zvolna
dol
se
i-
noucí.
Hackenschmid pešel primitivní, ze dvou svázaných vyrobenou lávku a stoupal k hradu. Njaké tžké bím leželo na nm.
kmen
Ne snad pocit viny bemeno tížilo ho té Divil se pouze, že jej
málo významu. Co koliv? Jaký je
je
pro vraždu chvíle.
mohl
lovka. Docela
Nelitoval
provésti,
smrt Hilariova?
když vše
A
jiné
svého skutku.
má
tak
význam toho všeho?
Pro zabíjí, když sám žíti nechce? To práv mu bylo záhadným, co
nemže žíti — nm. Kde byla
Áj stoupal nahoru.
tato myšlenka ležela prapíina, kde první dvod jeho choroby? Slova minulosti znla mu mysli,^ a les jako by opakoval nezapomenutelná slova:
Bylo jasno, že
jako
bím
na
'
co smrt koho-
436
'
i
I
—
Pes
žárlivosti
umeme Záhadné
sudby kleté
spolu, jestli chcete.
—
stíny ploužily se lesem. Byl to tábor Chi-
mér, které pivolaly jeho myšlenky.
Hackenschmid zamil k rozvalinám. Jaký instinkt zavedl ho na místo, kde sešlo
ertovo kopyto? ustal
déš, nevyjasnilo
nebi.
A
lese
A
v
se.
A
bylo šero.
se
posledn
Jako by píkrov byl na
vše bylo jiné nežli tehdy.
Kamenice huela mnohem prudeji. Dcš drobnými prameny, ítícími se se skal. Pomalu došel Hackenschmid. I
zalil
ji
Stanul u zábradlí.
Propast zela
ped
dobe vidti
Bylo možno
ním.
obrysy vrchu, kterým procházel tunel, v kterém se to stalo.
Hackenschmid tam upel Necítil
lítosti
lítost pocítil
tak
mohutn
On, který
mny,
.
.
pro
.
náhle.
ne
.
Nad temnou
.
.
tolik
Ale
docela
propastí,
se prostírajícími, pocítil
on, který
touhu
jinou
nad vrchy, života.
miloval život, jeho formy, jeho ob-
ml
takovou touhu po všem, on
tedy odejíti? Odejíti tváí v koleposti plání, vší
Je už vše
zrak.
to
tvá
bíd, která
skoneno? To
všechny cesty zataraseny?
s
ním
srostla,
vše.
už není pro
A
nezbývá, než
odejíti?
nho?
—
Rozpjal ruce do údolí, jako by chtl vášniv
437
ml
velebnosti hor a vel-
Jsou
n-
koho pitisknouti. Pece jenom žíti: obejmout všechno, míti vše! Rozkoš a bolest, vznešenost a bídu, ctnost a zloin, všechno míti! Smáti se a plakati
— nad neko-
neností všehomíra!
A
jeho rozpjaté ruce nezachytily
„To
je
tvj
jinak
lze
—
nic.
Nadarmo.
osud, Hackenschmide.
zdá
že
se,
Tady
nelze.
stál
A
ne-
Tacitus.
—
Nuže, než dokouíme jednu cigaretu."
A
zapálil
si
cigaretu.
Procházel se troskami.
„Vlastn z
vlhko.
je
A
promokl jsem.
Mohu
míti
toho nachlazení."
Rozesmál
se
pi
myšlence.
té
Zaletl jinam vzpomínkou.
— kám
Chceš-li ti,
„U
boení pro boení,
že nelze
žíti,
aniž se v
je to tvá
nm
ale í-
ví
nco
erta," bruel Hackenschmid
vc;
„doktriná až do
;
Nech odpoine Umeli, a my je pežili. Pro tedy nyní? Pro by nemohl žíti? Kdo dokáže, kdo obviní? Nikdo ho nevidl. Náhoda mohla se státi. My konce; bylo v
—
umeli mnozí,
máme
mnoho
sofistiky.
lepší jeho.
isté ruce.
Ale ruce, které
se rozpjaly,
zstaly prázdné. Nic ne-
nieho nedosáhneme. Jaká zbablost, Hackenschmide! Tak daleko bys klesl? Pravda, jednou obejmeme,
jsi
neml
dost síly
—
pamatuješ
se
ješt? Chceš opa-
kovati celou historii? Smrt bylo lze odroiti
438
—
aby
nastala za horších podmínek. Nevyhýbej
Hacken-
se,
schmide.
Pece
bys ješt miloval život,
Nezašelestilo
nco
takový zvuk.
slyší
A
který
ty,
jsi
tak mi-
tmy?
loval
kdo
to
mu
Je
mže horko
nyní v koví?
se
mu,
Skrý-vá
jak
rozpálen
je
.
není
.
.
logiky
v jeho myšlenkách. Není zákona, není Boha, není všechno
popeli
jsme
kteí jsme boili.
A
zbablci! lpíti
Je
chno
ty,
na život.
jasno,
roste
my, ertovo
.
.
.
Smjeme
nemá odvahy. Pro
která
.
.
.
se
aby
drž,
.
se,
síly
—
bíd
tvé ale
lidstva,
odvahy? Zbablci, nich? Také dokud mžeš. ochabují, únava z
se,
drž
prese vše-
se,
pro nkolik
okamžik
Hackenschmide, ješt
chvíli
síly."
Zastavil se
nad srázem.
„Jsme dti
propasti.
držeti se
,
zachoval
ses
utrpení a bolestí. Drž
staí tvé
.
nevytrváš, padneš
nic,
kopyto, my,
veškeré té
nad srázem, drž
nevytrváš
že
se
není
Hackenschmide, také
Visíš
že se?
Skutené zvuky? Halucinace?
býti? ...
Zdálo
nkdo pítomen?
Je
té
Vrame
vtve. Smyslu
to
se
do
ní.
Není teba
nemá, Hackenschmide.
—
ertovo kopyto hyne, ertovo kopyto jde s tebou bylo to pece nco velikého, co bylo za námi? Nevíš
—
dobe, starý skeptiku tvoje poslední pochyba! Jsme dti propasti a v.še bylo, jak to muselo býti. Cigareta je dokouena.
439
"
Tak veer onen
Tircis kdysi,
—
Dorimenou usedli si, pár Faun moh' je z houští
zlé
chyby
že
odroili
když
s
zíti,
—
té se dopustili,
smrti
chvíli.
Hihihi! zvláštní milenci
Galantní slavnost; schmide. Bylo to
pece toho
mnohem
—
ti!
byla škoda, Hacken-
krásnjší.
Zlá chyba, pro-
žluklá chyba."
Hackenschmid odhodil
Té
cigaretu.
chvíle však vystoupil
nkdo
ze
stínu
a zachytil
jeho ruku, jež namíila revolver.
Byla to Marie Brandlerová.
V
'
jejím výrazu bylo nejvyšší vzrušení.
„Vy
chcete umíti?"
„Nevím,
pro bych
„Chtla bych mohl byste?
—
Nedoekla, velmi bledá.
to
nemohl
zkusiti?"
také umíti; a bojím se
její
Její
sama
.
.
Ne-
.
—
doznla mkce v tichu. Byla oi lply na rtech Hackenschmido-
slova
vých.
Hackenschmid váhal. Podivná myšlenka
se
ho zmoc-
ovala vždy mocnji a mocnji.
„Vy
byste tedy chtla?"
„Ano."
„Mohla
byste
mi darovati den?"
440
.
X
Tázav upela
zrak na
nho. Nerozumla.
— Chcete?
„Vysvtlím vám.
as
kvapí!"
„Ale vy to slibujete?"
Hackenschmid zvláštní
úsmv.
„Jediný den
—
jí
podal ruku a jeho rty pohrával
jediný den!"
441
Kapitola devatenáctá líí
veer dvou
kteí jdou za svou
lidí,
fikcí
a za smrtí.
„Nebylo
jako
to,
by
prchali
Hackenschmid, vsedaje do vlaku.
skuten
romantická.
Aspo
vrahové?"
„Noní
pravil
naše cesta je
trochu romantiky na ko-
Vy jste nebyla pro modrý kvt." Hackenschmid nabyl svého klidu; skoro nic nápadného nebylo v jeho výrazu. Ale Marie Brandlerová nedovedla ho následovati. Sedla sklíená a neodponec.
vídala.
„Chvjete „Není to
pravil
se,"
Hackenschmid.
nic."
okamžit
„Litujete svého slibu? Jste
volná,
litujete-li.
Byla to pouhá ztráta asu. Ztratil jsem v život lik
asu, že ho „Nelituji
—
mohu nco
ztratiti
pi
to-
smrti."
zcela nelituji."
Marie Brandlerová vynutila razný tón svých
se
i
slov, ale ta
s
nejvtším naptím
d-
energie byla píliš nucená.
„To bych nemohl íci," dl Hackenschmid dívaje oknem do tmy, kterou jeli: „Lituji rzných mali-
kostí.
Ale to nepatí sem. Jsme sami; dobe, že jsme
442
sami. Spolenost nkdy vadí. Není mála jako svatební cesta?" A Hackenschmid usmál se jízliv. „Co o tom soudíte, Marie?"
—
Pohodila hlavou.
A pivela
„Spala bych, kdyby
to bylo
to
pvabné:
bez-
oi.
možno."
„Pivete oi; je nejlépe je pivíti, nechceme-li vidti nepkné vci. Brzy už nebude teba je zavírati, a to bude také výhodné. Ale ten vlak má hlemýždí klus. Nestaí naší touze Kdož by byl ekl, že nkdy tak pojedeme spolu. Byly to zvláštní osudy: utíkati svému .
.
spasiteli.
emu
.
emu
utíkám já? Anebo k
utíkám?
Honíme Jedeme. Snad ji zastihneme ješt. Ale ten vlak, probh, Marie, ten vlak: jak pomalu jede. Nikdo by neekl, že mže takový vlak pejeti lovka; dokonce mnohoslibného, mladého muže, jehož budoucnost mohla být tak významná. Jedeme a fikce svou
prchá
mohou
ped
fikci.
ped námi
má
námi. Jste unavena, Marie,
uspati.
Má vle
kdesi!
kujc jako všecko.
asu mla svj
nejlepší.
je
Mystifikujc
My
nás,
Naše
ta
slova vás fikce
tam
malá; mystifi-
jsme byli pro mystifikaci; svého
Vše bylo mystifikace: láska, touha, osudy. Ale nyní poal pevrat na burse, katastrofa. Vysoké kursy Byl
kurs.
klesly.
ponoen do
To
je
ho zmocovalo; jeho tep
tvá ré
lehce zardlá,
úpadek."
svých myšlenek. Jakési rozjaení bil
se
prudeji. Ale byla-li jeho
pekvapovala bledost Mariina. Spo-
svtlo v kupé inilo
ji
jaksi zsinalou.
443
Ale Hacken-
"
schmid nevšímal
si
toho.
Nevidl nieho. Byl
kdesi do-
cela jinde.
„Mysleme
si:
což kdyby byl náhodou zhynul doktor
Jaká škoda pro náš národ, jaká pohroma pro píští generace. O jedno svtlo mén v našich tmách, Hilarius.
o jeden mozek jednoho genia. Snad
Upadl. Vlak ho pejel. Nyní
je
se
gické? Zlá historie. Bína je také mrtev.
na jeho hrob?
— Ani
neštstí.
stalo
mrtev. Není to tra-
Co jsme
íkali
okamžik bych neváhal. Není-li
pravda?"
A
Hackenschmid se stále usmíval, jako by pronášel vtip. Marie Brandlerová patila na s údsem. Nerozumla mu. dobrý
„Lituji doktora Hilaria; je smutné skoniti takovou
nepedvídanou Stalo
se,
co
se
Ale nelituji sleny Pavly.
katastrofou.
musilo
státi.
Ve jménu Heleny
Marie Brandlerová rozumla ím Hackenschmidova ji lekala.
—
dále,
tím
mén;
za
to,
abyste
ale slova
„Neposlouchejte, poslouchala.
Marie. Nestojí
to
Blábolím jako obyejn. Snad jsem
pil,
Snad doktor Hilarius sedí na Romanov a vykládá a káže. Nezáleží na takových malikostech, máme-li ped sebou veliký cíl. Musíme, tuším, vystoupiti. Dovolte, abych vám podal ruku. Nastává jiné období budiž.
naší svatební cesty.
Za
jiných okolností mohlo by býti
píjemné. Pjdeme, Marie!"
Vedl
ji.
Potebovala toho opravdu. A.A.A.
Její
tlo bylo takoka
:
bez vlády. Ztrnulost se
zmocovala. Dojem
jí
jejího
zjevu byl skliující.
Nádraží, kde vystupovali, bylo dosti živé; co chvíli
daném okamžiku nebylo
stídaly se tu vlaky. Ale v
zrovna
hluno na
dilo se
sem mnoho.
Vyšli; dali se na
ješt vzdáleno nocí.
asi
Od
nástupišti.
cestu
Birkenwaldu nejez-
smrem
k mstu.
dvacet minut od stanice.
Hackenschmid nemluvil
už,
oddal
To
bylo
Šli tiše letní
se zcela
svým
myšlenkám. Také Marie Brandlerová mlela: oddala se zcela své
hrze.
ídké domy msta.
U
se
objevovaly, pak ulice. Picházeli do
nejbližšího hotelu zastavil se
Hackenschmid.
Zazvonil.
„Zde rozbijeme dlal podle
sv^'ch
sil
andla
strážce?"
Pokojská dovedla je do pokoje. Byl prostorný,
na
ulici;
zaízen byl velmi jednoduše. Bylo v
mnoho nábytku; rozmr jem
vám
abych
stánek, Maric. Dovolíte,
pokoje tím
rostl
s
okny
nm
ne-
a budil do-
nevlídnosti.
Pokojská
pár budil
je opustila,
její
pejíc jim dobré noci. Záhadný
pozornost.
A
když
se
vrátila
dol, vy-
kládala podomkovi
„Je to podivný párek.
Vypadají, jako by chtli
„Co
je
pije pán."
nám do
Nevila bych tomu dobe.
nco
provésti."
toho," pravil Josef.
„A
Hackenschmid a Maric osamli.
445
si
to vy-
Svíka hoela na letmo
se rozhlédl
stole nevlídn jaksi. Hackenschmid po pokoji a pak pohlédl na Marii.
„Jste unavena, Marie."
„Tady?" ptala
To
Marie.
se
„tady?"
mlo
ledový
zvuk.
„Tady ješt
ne," pravil
Zklamání zrailo
„Nepotebuji
se
Hackenschmid zamyšlen.
v jejím výrazu.
spáti," pravila.
si aspo tak! Budu bdíti u vás." Hackenschmid položil ji na pohovku. Nebránila jako by síly nemla: byla bezmocná jako dít. Hackenschmid sedl u stolu.
„Lehnte
A
A
„Mám
se.
zhasnouti?"
„Jak chcete."
Hackenschmid
sfoukl svíku.
Bylo ticho.
as
bylo
míjel;
jen
slyšeti
Hackenschmid dumal; hlavu ká.
Snažil
se
svou
dohoniti
neklidný dech Mariin.
položil fikci:
na stl; byla hor-
podaí
se
mu
to?
v svj sen. Vše bylo, co mohlo podporovati ilusi: temno kolem, malátnost v duši. Fikce bude dohonna. Co mohlo mu brániti, aby se v to vžil? Nebylo možno zapomenouti bídných nkolik let? Že vedle nho dýchá Helena? Pokoušel
Chtlo nesmla
se vsníti se
se
býti
mu nco
íci,
vzbuzena.
zašeptati v její
sluch; ale
Fikce toho žádala;
býti vysloveno kouzelné to jméno.
Sedl
hnouti sebou. Jen neklidný dech Mariin byl
446
nesmlo
tak; bál se poslyšeti.
A nkde
zblízka,
z
námstí bylo
slyšeti
hodiny. Bily
výzvdy
byly marné.
po dlouhých, vleklých lhtách.
Pokojská poslouchala. Ale Neslyšela nic. Tiše,
v tichu noním,
„Tak co
aby
plížila se
vidla?"
jste
její
její
kroky nevzbudily
šelest
dol. ptal
se
podomck. „Jsou už
docela mrtví?"
Skoro nevrle
odpovdla
„Neslyšela jsem nic.
Zdá
pokojská: se,
že spí."
Podomek se zasmál. „Bhví, co se vám zdálo. Mli patrn
z
toho milo-
vání strach; prosím vás, každá do toho nejde
vou kuráží jako vy."
A podomek
se
zasmál
mnohem hlunji.
447
s
tako-
Kapitola dvacátá
zachrauje lidský
život
:
Bard Gertova kopyta
poslední svou cestu podniká.
Vlak vyjel
.
.
jako
.
„Dkuji vám,"
tenkráte.
pravil
Hackenschmid. „A jsem vám
dlužen vysvtlení prosby
Jedná
své.
honím
pro
tu
se
o jakousi
Celý svj život
o níž jsem mluvil už v noci.
fikci,
ne ješt naposled? Chci
se
njaký fantastický sen. Namluviti si, že tomu dávno; že nejsem Hackenschmidem dneška. A
že
se
za fikcemi;
vnoiti v
vy nejste slenou Brandlerovou. Nesete abyste je
bute
mohla
bez
nést,
starosti.
zavru oi.
Den
Hlavní vc,
že
jiné
je
jméno; a
se chýlí ke konci;
umeme,
není-H
pravda?"
A
opatrn, rozhlédnuv
tlumená jeho „Totiž,
A
pokud vy
trochu
nemže-li
se,
mkeji
chcete."
„Jste mladá, krásná.
byla po
slyšeti
šeptal:
Opravdu chcete? Radil jsem
vám, abyste ekala! Chvjete Svraštila
nkdo
slova, pravil:
se celá."
oboí; mdlý výraz
celou noc spala.
448
její
tváe
vynikal. Ne-
„Co znamená ekat? Cekat znamená
mená
Mohu
jeho.
mu
ovšem
ekat
lež.
zna-
uniknout. Ale matka?
Ne, nechci nikomu být v cest. To, co by mohlo pijíti,
je
hnusné. Bojím
mysliti
se
na
Ostatn
to.
je
pozd nyní. Není možno vrátiti se takto." Chvla se opravdu rozilením. „Bojím se trochu ovšem. To není nic nepirozeného. Ale toho druhého
umná; mé
se
bojím
více. Vidíte,
nejsem rozPišla by
srdce se nehodí pro tento svt.
špína a bojím se
té špíny."
Hackenschmid mlel.
A
Pivel oi. dojem
pokoušel se vyvolati celou minulost,
rozilující té jízdy tehdejší.
Ona
sedí
u
nho
—
na dosah ruky. Je ticho. Nemluví. Nic více než touha. Zní jméno stanice; vlak se zase hne. Kdy dojedou k
cíli?
Touha, opravdu
touha?
ta
Celý ten v)let byl rafinovan>Tn pokusem oklamati
sama
sebe.
Obestíti konec ovzduším tehdejšího dne,
to byl jeho
která jede
plán. s
Nebude
to
ním; Helena
už Marie Brandlerová,
ožije,
Helena
je
po jeho
boku. Okamžik, který tehdy propásl, vrátil se; a ne-
propase už
jej
po druhé.
Vc
je
prostá:
ada
let
se
škrtne z života. Nebylo jich.
Co jemu
bylo po Marii Brandlerové?
Ani okamžik neuvažoval, má-li právo, hráti
s
ní tuto
hru; což byla ješt Marie Brandlerová? Naše fikce za-
brauje, abychom tomu vili.
A
tak, jako tehdy, míjela jízda vlekle a trýzniv.
449
Až pišla
jejich stanice.
Marie Brandlerová zbledla ješt a chvla
„Zde?" „Ano." A Hackenschmid
jí
se více.
podal ruku jako tehdy. Jako
tehdy bylo nástupišt prázdné. Jako tehdy hledli oka-
mžik za vlakem. „Litujete, že jste zde?"
„Chtla bych, aby
byl konec."
„Pijde," pravil Hackenschmid trochu roztržit. zrak jeho tkal krajem, hledaje
— Ale kraj mínkách
mu
pipadal
cizí;
známé
snad že
mu
bylo tu tolik nového a jiného, že baviti
si
ho ve vzpo-
bylo tžko vy-
se
ho poalo zmocovati.
podivu; není to tatáž krajina; ekl bych, že
klamu." Ale nemohl
se klamati.
jenom
odstín jiný.
vesnice
mu
Podrobnosti byly sprá\-né
Poznával onen vršek,
nebyla novou; v
Po pamti vedl Marii
té se
konci vesnice
Byl ješt
stál
kde
se
—
stáli;
málo zmnilo.
tehdejší cestou.
„Zde," ukázal náhle a nemohl
Na
—
scenerii zašlou.
Zklamání
„Ku
si
snad že nebyla doba táž
v-ykreslil jinak,
A
onoho dne.
z
se
ubrániti pohnutí.
onen hostinec, kde
stále té barvy, jež kdysi
byli spolu.
byla zelená. Po de-
vných, klikatých schodech dovedli
je
zase jako
ten-
krát nahoru. Byl to týž pokoj, kterým jim otevel starý hostinský, zešedivlý a nachýlený
450
ponkud
stáím. Byly
to z
A
obrazy,
tytéž
minulého
které visely
na stn. Portrét dámy s rybákou.
podivného kroje, rybá
století
jako tehdy byla tu ta
vn
Byl všecek zabrán v minulost;
po sušeném ovoci. neslyší
—
dech Helenin?
Nezní tu šustot jejích sukní?
Dohoní pece svou
fikci?
Hostinský odešel a byli tu sami.
zabrán ve své dojmy,
Hackenschmid, Neklid
jí
tásl.
zírala ta úzkost;
nepozoroval
naptí dostupovalo vrcholu. A bála se všeho. Z jejích oí jasn pak touha, aby vše bylo skoneno, a
slenu Brandlerovou.
Její
zárove hrza ped tím. Nevdla, má-li Hackenschmid pestal vzpomínati, i dlouho vzpomínal.
páti, aby
si
toužiti,
aby
Minuty, které míjely, byly utrpe-
ním a zárove almužnou. Všechny
dov;
detaily
oživovaly v
pamti Hackenschmi-
pokoj byl prosycen zjevem Heleniným.
pohlédnouti na ono
lože, které
bylo jejím.
—
Bál se
A pece
nemohl odtrhnouti zraku. Bude to pece to? Poínal už pochybovati o zdaru svého pokusu. Ale bylo možno pochybovati zde?
„Oh, Heleno," pravil vášniv a teskn. Marie Brandlerová se zachvla. „Helena?" Pízvuk, kterým byla pronesla tuto otázku,
možno
ml
tolik
slyšeti
ji
chladn.
Tolik úzkosti a odevzdanosti v osud znlo v
té
lhostejné
tklivého v sob,
že
nebylo
otázce. 29*
451
„Helena?" opakovala Marie Brandlerová.
ml
Hackenschmid trapný pocit výitky. Oh ano, ubohá bytost! Trpí skuten? Netrýzní ji celý den? Jakým právem týrá ji marným svým pokuPo prvé
sem, fantastickou tragikomedií?
Hledl na
ni dlouho.
Škubla sebou, vidouc jeho pohled.
Nžnost, trochu smutná, pojala ho. Nechtl aspo
jí
ublížiti.
„Vy
chvjete?"
se
„Nic, to není nic! Jen kdyby už byl konec!"
Sebrala všechny
ješt jejím
A
náhle
aby vyrazila toto pání. Bylo
páním? dala do prudkého pláe.
se
jsem
„Ublížil
síly,
vám,
Marie,"
pravil
tiše
Hacken-
schmid. „Zneužil jsem vašeho chorobného podráždní. Ublížil jsem
vám,
snad není ješt
ale
pozd
odiniti
vinu."
Sedl
si
k ní a hladil
její vlas.
„Hle, nejste ono dít, které jsem znal lety?
A
já vás
Ne, byl to marný a pošetilý ublížili;
ale
ped
tolika
chtl nechati hrát komedii tak smutnou.
znamená
to,
sen.
že
—
byste
Jste dít,
mla
kterému
ztroskotati se
mnou? Vy, která jste v poátku, já, který jsem v konci: nemohl jsem to dávno vdti? A já, místo co bych hledl ukonejšiti vás, vás svedl k této maškarád, tak bolestné pro vás. Plate, Marie; bude vám lépe, vypláete-li se. Nemohu už plakati; tím he. Nebyl by
452
mj
plá? Ne, vzdáme se toho ostatn trochu komický Vrate se; a vrate Marie. tak ne, nápadu; pošetilého abyste
se,
žila.
na
To znamená:
dáti se pohbíti, jste-li
mladá a krásná? ekejte na prince, pijde. Nedal jsem vám tu radu kdysi? A tak
kter>'
snad
já to
mohl
zapomenouti ?
Chtla Váš
jste
umíti; ne, tak
se
neumírá. Vše
v7let byla romantická choutka
;
vrate
se
se upraví.
do Prahy
a nikdo nebude vdti. Váš ženich nevezme si, tuším, život, uslyší-li vaše: ne. A snad pijde den, íci své: ano. Schovejte svou touhu a krásu pro
nkoho, kdo by
jí
byl hoden. My, kteí už neumíme milovati, nejsme
jí
hodni.
Jak bychom upravili Vyprovodím vás. Byla
Rozmar Jiná
zatlaí
který je snad cesty cf
se
nco
jste
Je snad ješt spojení dnes.
u
tety,
sestenice, kdož
ví.
vás zmocnil; rozmar, který se odpustí mládí.
se
vc
vc?
tuto
skuten
ku píkladu Hilarius, Vyprovodím vás; naše
událost,
mrtev.
dlí; chtl jsem
se
pokusit o klam, o
fikci,
fantastického a blouznivého. Byl to blud.
—
Jste klidnjší, Marie? Jste ješt uplakána. A to škodí vašim oím. Zde už budete v podezení. Ale doma ne-
bude nikdo
tušiti.
Což
jste
byla se
mnou? Což
jste
kdy
znala Hackcnschmida? Nikdo se nedoví o našem vý-
let; a to
vidti
shr^'.
je
dobe. Nyní
Co by
si
se
vzpamatujte;
nesmí býti
pomyslili lidé o nás?"
Marie pestala plakati. Prudký plá skuten vil. Krise byla pekonána. A tžký sen padal s
453
jí
ule-
ní.
„Máte prudkou povahu, Marie. Dáváte se strhnouti dojmem. Napadne vás umíti a umela byste. Ne, tak se nesloží zbra. Nemžete umíti, dokud se nevyplnil
Vy
váš osud. jej.
vím
Pál lepší.
Co snili snil,
dosavad nenašla, že? Ale najdete
jste jej
bych, aby byl lepší než jiných. Nebesa, pra-
je
—
dobré,
Marie? Zlé vci
špatné,
jsme ošklivý
sen.
za cenu toho, že bych se nesetkal
doopravdy
jsem nikdy
Marie,
nežil
Nechci
litovati
nieho,
co se stalo;
nimi únava. Je už trudno jíti. ale vbec njaký osud, Marie! s
Mžeme
sbhly a
se
Ale chtl bych, abych
jej
nebyl
ní?
Nikoli,
krom
tehdy.
s
ale léta pišla a
— Neíkám tedy
lepší;
na nádraží, Marie. Není nutno pospí-
jíti
ponkud
Mohl bych
chati, je
as. Opláchnte
políbiti?
Ne, nechci. Líbala by vás jakás bytost, která
si
oi.
nemá k tomu odejíti
práva. Dejte mi pouze ruku. díve? Chcete trochu samoty?"
Zvláštní pocity byly v Marii. Bolest cítila
jen touhu
—
žíti.
což nepoínala znovu
bylo
Ssála
žíti?
A
s
její
Mám
její ztratila sílu,
touhou v sebe vzduch;
ku podivu,
Hackenschmidovi vnuklo tento
bránilo vidti
—
je
sobectví, které
výlet,
které
utrpení, pešlo, jak se zdálo,
na
mu ni.
nkoho, kdo chtl umíti; jako by nebyla ohromná bolest a únava v pohledu Hackenschmidov a zlých pokusech jeho, usmívati se. Na to Jako by nebylo vedle
vše nemyslila nyní
díve na
to
ní
Marie Brandlerová,
Hackenschmid. — Život
454
se
jí
jako nemyslil otvíral
znovu;
a
práv
jako
ješt
se
vera
bála, toužila dnes
zmnu
po
nm.
Byl Hackenschmid pozoroval trochu smuten z toho, ale nepekvapilo ho to. A co to znamenalo pro nho? Bylo tu nco divného? Co bylo lze
jejích
pocit.
jiného ekati?
Usmjte
„Jste klidná?
už jasné. Bylo
trochu na mne." se sice, ale její
divn. Neskládala
jí
cit a oddávala
dojmem
se
nho. Neusmála
Pohlédla na
se jim.
mu, poddávala
se
úpln
úet
Cítila se trochu
Hackenschmidových.
slov
si
—
oi
byly
ze svých
díttem pod
Neodporovala
jeho vedení.
„Pjdeme." radostn, jako by
se
chystala vyjíti
vzení; a ne pouze vzení; byla
to
milost
Vstala z
skoro
udlená
na popravišti. Hackenschmid vrhl ješt pohled po pokojíku, který
mu
tolik
znamenal;
chvíli váhal vyjíti.
kala Brandlerová u dveí, a on
„Nemohl jsem," zvláštní dojem.
stál
pravil trochu se
— Na všechno
je
Dávno už e-
dosud na prahu.
pemáhaje. „Je
to
vzpomínka. Ale nyní
pjdeme." Krajina
se vyjasnila
pro Marii;
nebe bylo jasnjší,
pvabnjší. Ves nabyla zvláštního kouzla. A i stanice, chudá a všední, zdála se ním neobyejným. Lehký vánek echral její vlasy; bylo jí nesmírn
krajina
voln.
asu skuten
bylo dost. Spojení bylo.
Oddechla
uspokojením.
si
s
455
Hackenschmid jeho
to
vidl;
sarkastický
úsmv
zkivil
Musíte býti
silná;
velmi
rty.
v ekárn.
Stáli
„Budete hodná, Marie?
nkdo, kdo
než
více
silná;
jmenoval
se
Hacken-
schmidem."
Když
zachmuen. krásn v život.
vlak pijíždl, byl Hackenschmid
Mjte
„Jedete, a já zstanu.
se
—
se krásn; mám však o vás strach." Marie pohlédla nesmle na nho. Chtla se tázati, nemla však odvahy. Mlela. Mlela proto, že se bála smutné odpovdi. A bála se vidti cizí bolest. pijde princ, který vám „Peji vám mnoho štstí;
Mjte
a
bude
nosit konvalinky.
Úsmv,
A
mn
odpuste."
který se objevil na tvái
Hackenschmidov,
byl tesklivý až k smrti.
„Byla
dvod
jste velice blízko smrti," šeptal
Pomáhal její
jí
ruku a
vstoupiti
do vagónu.
vzpímen,
stál
vlak. Tentokráte
skuten
mén
když odjíždl
se usmíval.
zetelnou stávala
se
z
Vlak mizel. hlava. Pak bylo
okna.
její
vidti jen bod, který znamenal vlak, a s
naposledy
Políbil
nepohnutý,
Marie Brandlerová vyhlížela Stále
„Máte tedy
jí.
milovati život."
i
ten zmizel
obzoru.
Hackenschmid tak usmíval
se už;
onen \Tch,
s
mrak
nhož
stál;
dlouhou dobu tak
vyhlížel tehdy
456
s
A
stál.
Ne-
pak šel na Helenou Ronzovou.
byl na jeho ele.
„Bh
stvoiv mne,
sám k sob. „Ani je lépe tak
to se
budiž k niemu," pravil A kdož ví: mi nepovedlo.
ekl:
—
pro ni?"
Pokril rameny.
Pak kráel tžkým, mdlým krokem na vrch. Vysoká jeho postava byla schýlena, jako by hledal stopy koho, kdo tu dávno, velmi dávno
To
byla jeho poslední cesta.
Konec ásti
457
šel.
.
druhé.
n-
EPILOG
Zápisky
Mé
Týe,
politika.
zamstnání bylo namáhavé.
Bylo to
pece ponkud odvážné od právníka prvého
roku, pevzíti vedení rubriky vnitní tak povzneseného a takové úrovn,
Ml
strany.
jsem na omluvu ovšem
tak vhlasní a
vdetí
opak sami mne
z\'ou,
jako
mén
naší
zbankrotlé
lující,
to, že
lidové
list
když mužové
nenamítají proti tomu nic, na-
mám
tím
mén píin
Nicmén
kritická ást. politice
sisyfovskou
poHtiky orgánu
jako je
k odporu,
nezbytná nutnost dáti
nové cesty pedpokládá
námahu. Bylo
to
nad mé
vysi-
síly.
Odcházím ponkud churav. Snad nutno piísti mé nervose
jisté
zklamání, které
si
odnáším a které bych nad rznými doved-
charakterisoval údivem teoretika
nostmi praktik.
nutno údiv
ji
uvésti
v
teoretika
Nebží pouze o život.
Jsem však
mnohdy
je
to,
míti ideu;
také
nervosní, a proto ten
trapný;
rozhodn
je
tím
vinna nervosa, nic jiného. se do malého msteka v Bavoích, na bezích tak zeleného Dunaje trnáct dní jsem žil samotásky, studuje lid a cvie se v nm-
Odebral jsem
msteka
in mi
— nehled
stala tato
k nesrozumitelnému
píhoda:
461
— náeí — když
se
Nkolik krok od nádraží potkal jsem známého. Totiž domníval jsem se potkávati a dosud se domní-
—
—
není tomu píliš dávno svdkem temné a smutné události romanovské. Dva mladí lidé
vám. Byl jsem
tam smrtí ne úpln jasnou: doktor Hilarius a pan Hackenschmid. Podrobnosti jsou známy; píiny ne. Zhynul doktor Hilarius náhodou i vraždou? A pro zajel Hackenschmid do záhadné, neznámé vesnice, aby se zastelil? Doktor Hilarius znamenal mnoho pro hnutí; dosud skonili
je
cítiti
jeho ztrátu.
Onen, druh a
hostitel tehdejší,
panství.
Píši
jejž
pesvden
jsem potkal, byl pan Kopulent, jejich syn majitele romanovského
ponvadž prese všechno jsem totožnosti, pes nápadn zestaralý
„potkal",
o jeho
jeho výraz a jeho unavenou, sarkastickou tvánost. Oslovil jsem ho, maje radost, že spatuji krajana. Nejsem ani dost málo šovénem, ale bývá pece jen píjemno zaslechnouti v cizin mimo nadání zvuky naší mluvy. Krom toho chtl jsem se zeptati po jeho seste,
slen Kopulentové rou jsem
se
tehdy
Oslovil jsem
(jmenovala
se
tuším Pavla),
s
kte-
stýkal.
ho pirozen esky a jménem pana Ko-
pulenta. ^
Ale on podíval
mu
se
na mne plaše a ulekan, jako by
—
nepíjemné býti poznánu snad také, jako by nevidl rád nkoho, kdo mu pipomíná vci smutné
—
bylo
a
odpovdl kvapn
francouzsky:
462
„Nerozumím."
A
vážným hlasem,
Nmci,
„Bh vámi, A sotva jsem
íkají
zde
cizince!"
s
ml as
se
kvapení,
uklonil
Ani jsem
neml asu
Na
jak
„salbungsvoll",
dodal potom:
se
vzpamatovati ze svého pe-
zdvoile a
nápadn
ten kvap, ten zmatek, neznal-li
Nevím, Byl to
že
pece
by mne asi
rychle zmizel.
se omluviti.
má pamt
pan Kopulent. Konec.
463
mne?
tak byla zklamala.
POZNÁMKA Konec Hackenschmiedv
dem r.
Otty v Praze
J.
mona.
Druhé
1928.
kreslil
Na
r.
1904
vydání
s
titulní
nezmnné
nákla-
kresbou T. F. Šivyšlo
též
u Otty
obálku bylo užito podobizny V. Dýka,
H. Boetinger. Naše vydání
Pln pání
po prvé
vyšel
je
již
poadím tetí.
zesnulého poadatele Dykov^ch
Spis Arna
Nováka, provedl vydavatel v tekstu malé opravy, nahradiv jmenovit
nadbyten
uinna
zmínka
již
O
užívané cizomluvy stejno-
duchu tchto zásah byla v poznámkách k „Prosinci".
rodými výrazy domácími.
<
SPISY VIKTORA
DÝKA
Poádá Antonín Crund
Svazek XIII.
KONEC HACKENSCHMIDÚV Román 3.
vydání
Pebal navrhl
Ed. Milén
Vazba podle návrhu
Muziky
Fr. \ y
t i
s
k1a
Akciová moravská knihtiskárna Polygrafie
v
Brn
nákladem firmy
Fr.
Borový
roku 1940
v
Praze
AHK
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
