PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří paní magistře Kateřině Váňové za cenné rady, vstřícný přístup, trpělivost a čas věnovaný odbornému vedení této práce. Děkuji také své rodině a přátelům za jejich podporu, kterou mi po celou dobu poskytovali.
ANOTACE Teoretická část práce charakterizuje žánr dívčího románu a jeho základní rysy. Následně se věnuje historickému vývoji tohoto žánru od jeho počátků až po současnost, přičemž v jednotlivých kapitolách zmiňuje také významné autory daného období a jejich nejpodstatnější díla. Poslední kapitola teoretické části práce představuje autorku Sandru Lanczovou a její tvorbu. Praktická část práce představuje analýzu sedmi vybraných děl Sandry Lanczové, přičemž analýza je zaměřena na rovinu tématu, hlavní postavy, prostředí a žánr. Výstupem práce je charakteristika žánru dívčího fantasy románu, jehož je Sandra Lanczová představitelkou.
KLÍČOVÁ SLOVA Dívčí román, dívčí fantasy román, Sandra Lanczová
ANNOTATION The theoretical part of work characterizes the genre of the girl's novel and its essential features. The following part describes the historical development of the genre from its beginnings to the present – in each chapter also mentions the major authors of the period and their most important works. The last chapter of the theoretical part presents the author Sandra Lanczová and her work. The practical part presents an analysis of the seven selected works of Sandra Lanczová. The analysis is focused on the topics, the main characters, environments, and genre. The outcome of this work is characteristic of the genre girl's fantasy novel, which Sandra Lanczová represents.
KEY WORDS Girl's novel, girl's fantasy novel, Sandra Lanczová
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 8 1
2
3
DÍVČÍ LITERATURA .............................................................................................. 9 1.1
DEFINICE DÍVČÍ LITERATURY .................................................................... 9
1.2
KOMU JE DÍVČÍ LITERATURA URČENA.................................................. 10
HISTORIE A VÝVOJ DÍVČÍ LITEREATURY ..................................................... 11 2.1
KOŘENY DÍVČÍ LITERATURY .................................................................... 11
2.2
VZNIK DÍVČÍ LITERATURY ........................................................................ 11
2.3
MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ ............................................................................. 13
2.4
POVÁLEČNÉ OBDOBÍ .................................................................................. 14
2.5
OD 90. LET 20. STOLETÍ AŽ PO SOUČASNOST ....................................... 17
SANDRA LANCZOVÁ ......................................................................................... 22 3.1
ŽIVOTOPIS ..................................................................................................... 22
3.2
KNIŽNÍ TVORBA ........................................................................................... 22
3.2.1 4
ANALÝZA DĚL..................................................................................................... 27 4.1
5
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA KNIH .............................................. 24
TÉMATA DĚL ................................................................................................. 27
4.1.1
MILOSTNÁ TEMATIKA ........................................................................ 27
4.1.2
TÉMA PŘÁTELSTVÍ .............................................................................. 30
4.1.3
TÉMA MENTÁLNÍHO ONEMOCNĚNÍ ................................................ 31
4.1.4
TÉMA NEÚPLNÉ RODINY.................................................................... 32
4.1.5
TÉMA FANTAZIJNÍCH SVĚTŮ............................................................. 34
4.2
HLAVNÍ POSTAVY ........................................................................................ 39
4.3
PROSTŘEDÍ .................................................................................................... 42
DÍVČÍ FANTASY ROMÁN ................................................................................... 44
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47 BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................. 50
7
ÚVOD Cílem této bakalářské práce je představit díla autorky Sandry Lanczové, analyzovat dílčí roviny děl, provést jejich komparaci a ze získaných výsledků vyvodit obecné závěry o tvorbě autorky. Teoretická část práce je rozdělena na tři kapitoly. Kapitola první je věnována žánru dívčího románu, přináší charakteristiku tohoto žánru a jeho typických rysů. Druhá kapitola představuje stručný historický vývoj dívčího románu, věnuje se proměnám jeho hlavních rysů, zmiňuje nejvýznamnější představitele literatury pro dívky a jejich díla v jednotlivých obdobích. Třetí kapitola je věnována autorce Sandře Lanczové, přehledu jejích děl v chronologickém sledu a jejich stručnému představení, především s ohledem na hlavní postavy a stručné shrnutí děje. Praktická část práce je věnována analýze sedmi knih Sandry Lanczové. První kapitola přináší tematickou analýzu, která mapuje hlavní a nejrozsáhlejší vedlejší témata děl. Druhá kapitola se věnuje hlavním postavám děl a jejich srovnání. Třetí kapitola je zaměřena na prostředí. Poslední kapitola je zaměřena na charakteristiku žánru dívčího fantasy, kterého je Sandra Lanczová představitelkou. Závěr práce shrnuje zjištěné poznatky analýz a hodnotí jejich výsledky.
8
1 DÍVČÍ LITERATURA 1.1 DEFINICE DÍVČÍ LITERATURY Dívčí román je žánr populární literatury, který je určen primárně dospívajícím dívkám. Jeho obsahem je emotivní příběh, který dívkám napomáhá odpovídat na nejdůležitější otázky dospívání. Podstatou dívčího románu je ztotožnění se dospívajících čtenářek s hlavní hrdinkou podobného věku. Příběh zaznamenává vývoj osobnosti hlavní hrdinky, její vztahy s rodiči, učiteli, vrstevníky i s širším společenským prostředím, a často také obtížné životní situace, do kterých se hlavní představitelka dostává. Obtížnými situacemi můžou být např. změna školního prostředí, smrt v rodině či špatná ekonomická situace.1 Typickými znaky dívčího románu tedy jsou: dívčí hrdinka, její emocionalita a prostředí, ve kterém dochází ke konfliktním situacím a jejichž řešením se děj zabývá.2 D. Mocná a J. Peterka v Encyklopedii literárních žánrů rozlišují pro dívčí román dva typické modely příběhu, kultivační a emancipační. Hlavními hrdinkami kultivačního modelu jsou neposedné, ale dobrosrdečné, dívky, které nabýváním nových zkušeností dospívají, a stávají se z nich rozumné mladé dámy. Emancipační model příběhu obsahuje naopak tiché a bojácné hlavní hrdinky s velmi nízkým sebevědomím, které se však získáváním nových zkušeností vyvinou v sebevědomé a úspěšné ženy. Díky své výchovné tendenci má dívčí román blízko k lidovýchovné povídce nebo chlapeckému románu. Součástí dívčích románů bývají většinou i první milostné zkušenosti, které mají dokonce mnohokrát i hlavní roli. V takovém případě se dívčí román stává dívčí variantou červené knihovny. Z příslušnosti k populární literatuře vyplývá u dívčího románu důraz na dějovou linii, která většinou končí happy-endem.3 I přes mnohá kvalitní a hodnotná díla bývá dívčí román většinou sentimentálním a stereotypním dílem s povrchním a velmi zjednodušeným náhledem na život. Právě z tohoto důvodu je dívčí román často řazen mezi triviální literaturu a brak.4
1
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 114, ISBN 80-7185-669-x. 2 VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Čsl. spisovatel, 1984, s. 78. 3 MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 114, ISBN 80-7185-669-x. 4 PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, s. 81, ISBN 80-718-2124-1.
9
1.2 KOMU JE DÍVČÍ LITERATURA URČENA Dívčí literatura je speciálním odvětvím literatury pro děti a mládež, které je určeno primárně dospívajícím dívkám. Označení literatury psané pro dívky má spoustu možných variant, je tak možno setkat se s pojmenováními např. dívčí četba, dívčí próza, dívčí román, dívčí románek, román s dívčí hrdinkou, četba pro dívky, próza pro dívky, která všechna označují totéž. 5 Faktem však zůstává, že se literatura pro dívky i její rysy v průběhu let značně proměňovaly, což bylo způsobeno především postupnou změnou společenských podmínek a tedy i změnou postavení žen a jejich priorit, přičemž některé z vyjmenovaných názvů se více či méně pojí s konkrétními obdobími. Týká se to především dívčího románku, názvu označujícího sentimentální literaturu pro dívky z konce 90. let 19. století, která byla určena pouze dívkám z vyšších vrstev společnosti, ale také současnou brakovou literaturu z oblasti dívčí literatury. Naopak román s dívčí hrdinkou se pojí nejčastěji s obdobím obnovení vydávání dívčí literatury po poválečném období a je určen zcela obyčejným dívkám z běžného prostředí.6
5
VAŘEJKOVÁ, Věra. K diferenciaci prózy s dívčí hrdinkou v 60. letech. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. - 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity, 1998, s. 125-133. ISBN 8072480030 6 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 130.
10
2 HISTORIE A VÝVOJ DÍVČÍ LITEREATURY 2.1 KOŘENY DÍVČÍ LITERATURY Stejně jako každé jiné žánrové odvětví, ani četba pro dívky nevznikla ze dne na den. Své počátky má již v 80. letech 18. století, kdy se začíná utvářet specifická literatura pro ženy. Jednalo se o sentimentální romány, ve kterých „ideálem ženských ctností byla trpělivost, věrnost, zbožnost, úplné podřízení muži.“7 Tyto romány odpovídají rázu tehdejší společnosti, kdy ženy neznaly rovnoprávnost, a emancipace byla pojmem daleké budoucnosti. Chceme-li znát autora prvních ženských románů, musíme jít za hranice našeho státu, a to konkrétně do Anglie, ve které spisovatel Samuel Richardson jako první vytvořil romány určené primárně ženám. Jednalo se o knihy Pamela (1740), Clarissa (1747-1748) a Sir Charles Grandison (1757-1759). Richardson se rázem stal velmi vyhledávaným autorem. Prostřednictvím jeho knih dámy unikaly z reálného světa do světa fantazií, citů a romantické lásky, což však bylo proti všem konvencím tehdejší doby. Proto záhy také začaly vznikat „opoziční“ romány didaktické, plné mravoučných kázání. U nás didaktickou podobu románu reprezentuje například Marie Antonie Pedálová se svou knihou Myrtový věneček (1828), nebo také Dobromila Rettigová s dílem Mařenčin košíček, dárek malý pro dcerky české (1821). Jednalo se o literaturu veskrze nezábavnou. Jelikož však relaxační četba byla v té době ojedinělou výjimkou, vyhledávány byly především překlady děl, sice též mravoučných, alespoň však o něco zábavněji psaných, a to například překlady knih francouzské spisovatelky Mme de Genlis – Nehody malé Žofie (1859, u nás 1909). Jednalo se sice o příběhy určené dětským čtenářkám, o to více je však očividné, jak byla situace na poli dívčí literatury zoufalá.8
2.2 VZNIK DÍVČÍ LITERATURY Ve druhé polovině 19. století se již literatura pro ženy proměnila. Převažovala v ní stále především funkce výchovná, změnilo se však postavení žen – v této době se v literatuře začal odrážet proud emancipace vládnoucí tehdejší společnosti. Ženami a
7
GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 130. 8 Tamtéž, s. 130-132.
11
dívkami byly velmi vyhledávány knihy, jejichž ústředním motivem byl útrpný život sirotků. Tyto knihy původně dívkám určeny nebyly, ony samy si je však velmi oblíbily, a tak se knihy staly neintencionální součástí dívčí literatury. Nejznámější je první část románu Charlotty Brontëové Jana Eyrová (1847), vydaná pod názvem Sirotek Lowoodský. Později, mimo přejaté knihy původně určené dospělému čtenářstvu, začaly vznikat i knihy s tématem sirotků určené již přímo dívkám. Mezi nejznámější patří Heidi, děvčátko z hor (1881) Johanny Spyriové, Anna ze Zelené hůrky (1908) Lucy Maud Montgomeryové či spousta dalších. Důvod, proč takto tematizovaná díla slavila úspěch, tkví, mimo přirozeného soucitu s nebohými sirotky, ve společenských podmínkách té doby – především co se týče emancipace. Dívky mají právo na vzdělání, na pracovní uplatnění či nezávislost – a tuto skutečnost knihy plně podporují.9 Koncem 90. let 19. století se u nás „vysoká“ literatura poměrně kvalitně rozvíjela, spotřební literatura však na tom již tak dobře nebyla. V této oblasti u nás převládala německá produkce, takže i čtenáři běžně vyhledávající literaturu českou se museli spokojit s relaxačními knihami v němčině. Nakladatel Rudolf Storch byl první, kdo se rozhodl tuto situaci změnit, a to překladem některých německých děl. Požádal Elišku Krásnohorskou o přeložení díla Trotzkopf, dívčího románu německé autorky Emmy von Rhodenové. V překladu se dílo jmenuje Svéhlavička (1887). Zpočátku Krásnohorská dílo téměř doslovně překládala, později však začala děj upravovat dle svého, až následně vydala tři pokračování, již zcela odlišná od originálu, a to Svéhlavička nevěstou (1900), Svéhlavička ženuškou (1900) a Svéhlavička babičkou (1907). Mimo série čtyř knih o Svéhlavičce vydala Eliška Krásnohorská ještě další dívčí romány, dvě knihy o Célince – Célinka (1901) a Célinčino štěstí (1902). „Krásnohorská se tak stala skutečnou zakladatelkou tohoto žánru populární četby u nás.“10 Ze zahraničních se u nás vyhledávanými staly hojné překlady ruské autorky Lydie Čarské, která se však více než dívek z penzionátu drží šlechtických hlavních hrdinek. Hlavními rysy dívčích románů jsou: hlavní hrdinka z lepší společnosti, která je naivní a sentimentální, mužští hrdinové – nebojácní, ušlechtilí muži přiměřeného věku, odloučení dívky od rodiny, život v penzionátu s nechápavými vychovatelkami, „přesládlá“ atmosféra, přemíra romantických citů, touha dívek po výhodném manželství 9
GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 132-133. 10 MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, s. 49, ISBN 80-718-5075-6.
12
a bohatství a všudypřítomný šťastný konec – polibek, zasnoubení, svatba a předtucha dlouhého a spokojeného života. Knihy byly určeny dospívajícím dívkám, velké třídní rozdíly tehdejší doby však zamezovaly rozsahu pro všechny dívky – v penzionátech, kde se románky převážně odehrávají, žily pouze dívky z bohatých rodin, a problémy, které řešily a byly jejich hlavním trápením, byly velmi vzdáleny strastem „dívek obyčejných“.11 Dějová výstavba dívčích románů nebývá příliš rozmanitá, spíše naopak se setkáváme se stále se opakujícími a podobnými modely. S rostoucím počtem přečtených knih nabývá člověk dojmu, že čte stále tutéž knihu. Stejný popis hlavních hrdinů, stejné prostředí, stejné situace lásky, stejné zakončení příběhu apod. Podobné fabulační modely opakovali autoři stále dokola, a kromě různých způsobů kombinování fabulačních modelů s ničím novým nepřicházeli. Mohlo by se zdát, že takovýto typ literatury se nemůže setkat s úspěchem a nebude mít příliš dlouhého trvání, než začne čtenáře nudit. U dívčích románů je tomu ale právě naopak – dívky stále dokola vyhledávají stejné dějové konstrukce se šťastným koncem. Vycházející recenze či informace na zadních stranách knih seznamovaly čtenářky téměř s celým dějem, často i včetně rozuzlení celého příběhu. Jak dokazuje zájem čtenářek, tyto odhalené informace dílu nijak neškodily, naopak podněcovaly dívky k ještě větší touze po jeho zakoupení.12
2.3 MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ V meziválečném období si dívčí román získal ještě větší oblibu, než v období předchozím. Vycházelo velké množství děl a existovalo velké množství edic specializovaných právě na dívčí četbu. Mezi nejznámější můžeme řadit edici Vilímkova knihovna Dívčím srdcím, produkující již od roku 1902. V dalších letech se přidaly další dívčí edice, např. v roce 1933 edice Dívčí knihovna nakladatelství Rodina, 1936 Knihovna šťastných dívek nakladatelství Zmatlík a Palička, téhož roku edice Knihy nové dívčí generace vydavatelky Boženy Smolíkové-Mečířové či o rok později edice Radostné mládí Vladimíra Zrubeckého.13
11
GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 136-137. 12 MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, s. 93-99, ISBN 80-718-5075-6. 13 MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, s. 153-154, ISBN 80-718-5075-6.
13
V tomto období se setkáváme s o něco rozmanitější škálou témat než doposud, a došlo také k jistým změnám podoby dívčích románů. Dříve byla láska pouze čímsi doprovodným k hlavním zápletkám týkajících se problémů hlavní hrdinky ve škole, ve vztazích se spolužačkami apod., nyní je tomu přesně naopak. Láska vystupuje do popředí, hlavní podstatou knihy je řešení milostných problémů a situací kolem nich, školní prostředí je spíše pouze doprovází. Tento typ dívčího románu začal jako první produkovat Josef Roden se svým souborem románů o Irče. Prvním z nich je Irčin románek, který byl vydán roku 1917. Díky nečekaně obrovskému zájmu o něj bylo realizováno celkem osm vydání, což je považováno za nebývalý úspěch, a roku 1927 byl dokonce natočen stejnojmenný němý film. Na Irčin románek navazovaly Irča v penzionátě (1918), Irča a Lexa (1919), Irča v hnízdečku (1926) a Irčino tajemství (1929). Dále úspěchy sklízela např. kniha Sextánka (1928) od Vladimíra Neubauera. Hlavní hrdinkou je mladá studentka Stáňa, která se zamiluje do svého středoškolského učitele. Neubauer byl jedním z prvních, kdo použil tuto fabuli – láska mezi studentkou a učitelem, nicméně se poté stala velmi oblíbenou a hojně se vyskytující.14 V tomto období se můžeme také setkat s podobou dívčího románu, který podporuje dívky v emancipaci a osobnostním rozvoji. V tomto typu dívčího románu si hlavní hrdinky jdou za svými cíli, mají možnost výběru zaměstnání, vzdělání či sportu a lásce není věnováno příliš mnoho prostoru. I zde se většinou dočkáváme romantického happy-endu, mnohem podstatnější je však splnění vytoužených cílů.15 Za nejznámější autorku tohoto typu dívčího románku je považována Jaroslava Hüttlová. Za svůj život stihla vydat více než 40 dívčích románů, které byly velmi oblíbené a hojně vyhledávané. Jako příklad můžeme uvést knihu Jirka, děvče bez talentu (1934).16 Dalšími představiteli této podoby dívčího románu jsou Fringilla, Adolf Wenig, Lída Merlínová a další.
2.4 POVÁLEČNÉ OBDOBÍ Poválečná léta literatuře pro dívky vůbec nepřála. Byla považována za něco naprosto zbytečného, přežitého. Vládlo přesvědčení, že v době emancipace a koedukace dívky nemohou mít jiné potřeby či starosti než chlapci, tedy dívčí literatura je zcela 14
Tamtéž, s. 154-158. MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, s. 153-170, ISBN 80-718-5075-6. 16 SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, s. 116. 15
14
nepotřebná. Kniha Zdenky Bezděkové Říkali mi Leni tak vyšla roku 1948 téměř bez povšimnutí, stejně tak kniha Bohumila Říhy Na útěku vydaná o rok dříve (nyní známá v přepracovaném vydání pod názvem Stázka). Obě knihy se zaslouženého čtenářského zájmu dočkaly až kolem roku 1960 v jejich obnoveném vydání. 17 Marie Majerová v roce 1935 vydala pojednání Knihy pro dívky, v němž se vyjadřuje k nepotřebnosti dívčích románů. Dle jejího názoru v době emancipace a koedukace jsou dřívější dívčí romány velkým přežitkem, pozitivně se však staví k próze s dívčí hrdinkou, která zachycuje reálný „zápas dospívající dívky o živobytí nebo o životní určení.“18 O pět let později, jako by chtěla svá slova Majerová potvrdit, vydala knihu Robinsonka (1940). Jedná se o naprosto odlišné dílo od všech předchozích dívčích románů, je zde rozvíjena dobrodružná složka, citová stránka se nezaměřuje na lásku partnerskou, ale na lásku k rodině, a o mnoho detailněji se autorka zabývá psychickými procesy hlavní hrdinky. Tato kniha si rázem získala velké množství čtenářů – a to právě z důvodu, že se naprosto vymykala běžné koncepci dívčí literatury do té doby psané. Byla naprosto jiná a neotřelá – byla knihou s dívčí hrdinkou, ale v žádném případě ne zamilovaným sentimentálním dívčím románkem. Majerová tak dala základy nové podobě dívčí literatury – realistické próze s dívčí hrdinkou. Robinsonka však byla na tuto dobu ojedinělým dílem, na další podobná díla si čtenáři museli ještě několik dalších let počkat.19 V roce 1956 byla ve Zlatém Máji vydána stať Michala Sedloně, který si po létech odmlky dívčího románu pokládá otázku ohledně potřeby románu s dívčí hrdinkou.20 „Potřeba této četby je dána odjakživa mentálním rozdílem, který je mezi děvčetem a hochem v době dospívání: zatím co chlapci touží po napínavých příbězích plných dobrodružství a objevů, v nichž hlavní úlohu mají stateční hrdinové, nasazující život v boji proti přírodním živlům a zlým lidem, dívky budou vždy zajímat spíše příběhy jemného, citového rázu, odpovídající na otázky po vztahu mezi dvěma pohlavími, po smyslu přátelství a lásky.“ 21
17
SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, s. 117-118. GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 140. 19 SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, s. 116-118. 20 VAŘEJKOVÁ, Věra. K diferenciaci prózy s dívčí hrdinkou v 60. letech. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. - 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezké univerzity, 1998, s. 125-126. ISBN 8072480030. 21 SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, s. 118 18
15
Podle výzkumu, který uvádí Z. K. Slabý ve své stati Dívky pro román (1967), dívky
nejraději
čtou
příběhy
plné
dobrodružství,
detektivky
apod.,
jako
nejvyhledávanější autorku však uvádějí Helenu Šmahelovou. Dívky tedy nepotřebují sentimentální románky, chtějí zažívat dobrodružství, avšak chtějí také porozumění jejich osobnostnímu vývoji, který je, a vždy i byl a bude, odlišný od toho chlapeckého.22 A tak tedy, i přes několik let téměř naprostého útlumu a velké snahy kritiků o absolutní vytlačení žánru, se literatuře pro dívky podařilo vydobýt si zpět své místo na literární scéně. Stalo se tak především prostřednictvím knih autorky Heleny Šmahelové, která se jako jedna z prvních odhodlala narušit několikaletou pauzu, přičemž její první kniha Mládí na křídlech (1956) byla dobrou počáteční základnou pro obnovu postavení dívčí literatury u nás, avšak až dílo Velké trápení (1957) přineslo skutečnou jistotu pro tento žánr.23 Dívčí literatura jako by náhle dostala povolení být opět produkována a začala vznikat nová díla. Roku 1959 vyšly od Aleny Santarové Káťa, Katrin, Katynka, Dům u nemocnice Valji Stýblové, Děvčata a řeka Eduarda Petišky a znovuvydání knihy Říkali mi Leni od Zdeňky Bezděkové, kterému se konečně dostalo zaslouženého úspěchu.24 Hlavní hrdinky „nového dívčího románu“ se radikálně liší od hlavních hrdinek předchozího typu dívčí literatury. Jestliže to dříve bývaly dívky vynikající nad ostatní svým talentem a krásou či dospívající slečny, jejichž cílem je dobře se provdat, je tomu nyní přesně naopak. V této chvíli je prototypem hlavní hrdinky dívka obyčejná, ničím zvlášť výjimečná, bez jakéhokoliv speciálního nadání, kterým by se jakkoliv vyvyšovala nad ostatní, ve škole je průměrná, odlišuje ji naopak jakýsi, často domnělý, nedostatek – např. zrzavé vlasy, neoblíbené jméno apod. Jedná se o velmi citlivé dívky, samotné se sebou nespokojené. Nejčastějšími starostmi dívek jsou komplikace v rodině, ve škole či s přáteli. Díla jsou hloubavější, mají propracovanější psychologizaci postav, mnohem důvěryhodněji odrážejí realitu a řeší skutečné problémy. Dívky se často mohou ztotožnit s hrdinčinými starostmi, čímž pro ně kniha nabírá na atraktivitě.25
22
Tamtéž, s. 118-159. VAŘEJKOVÁ, Věra. K diferenciaci prózy s dívčí hrdinkou v 60. letech. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. - 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity, 1998, s. 126. ISBN 8072480030. 24 SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, s. 131-132. 25 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 142. 23
16
Velký zájem o dívčí literaturu vedl k založení nových specializovaných edic, přičemž tou nejvýznamnější je edice Veronika od nakladatelství Albatros.26 Mnoho autorů tohoto období je známo i dnešnímu čtenáři, jejich knihy stále patří mezi vyhledávané. Za všechny můžeme jmenovat např. Ivu Hercíkovou s dílem Pět holek na krku (1967), Hermínu Frankovou a její Jednu zrzku navíc (1976) či Blázny a Pythagora (1966), Jana Procházku a jeho dílo Divoké prázdniny (1967) či velmi známého Stanislava Rudolfa, který se těší zvlášť velké oblibě. Jeho neznámějším dílem je Metráček, aneb nemožně tlustá holka (1969), které bylo pro velký úspěch i zfilmováno.27
2.5 OD 90. LET 20. STOLETÍ AŽ PO SOUČASNOST Po roce 1989 se literatura pro dívky proměnila radikálním způsobem. Na trhu se začalo objevovat mnoho nových specializovaných edic, nakladatelství vydávala větší počet děl od mnoha autorů. Pro nakladatelství se stala podstatou kvantita děl, nikoliv jejich kvalita. Nebývalý rozmach zažívala masmédia a spolu s nimi spojená komerce, což se na literatuře pro dívky neblaze odrazilo. Pod jejich vlivem začala vycházet spousta knih, které mají spíše publicistickou povahu a hraničí téměř s reklamou. Na základě těchto faktorů a přesycení trhu nekvalitními knihami začala být dívčí literatura považována opět za laciný žánr a přešla zpět do oblasti triviální literatury.28 V předchozím období se dívčí literatura pokoušela vymanit ze své pokleslé verze, dívčího románu 20. let, který byl sice dívkami hojně vyhledáván, ale kritiky odsuzován pro svou nereálnost, kýčovitost a absenci jakéhokoliv hodnotného přínosu. Po nastalém delším útlumu si dívčí literatura začala opět vydobývat své místo, tentokrát však zcela změnila své zaměření – nezabývala se již povrchními hodnotami, nýbrž morálními a citovými problémy dívek a jejich psychikou, podporováním v samostatnosti a cílevědomosti. Dnes jde však toto směřování stranou, autoři přestali klást důraz na psychickou stránku hlavní hrdinky a přešli k pouhému nepříliš důvěrnému popis situací a nálad. Podstatou většiny děl se stalo získávání prvních 26
Tamtéž, s. 144. VAŘEJKOVÁ, Věra. K diferenciaci prózy s dívčí hrdinkou v 60. letech. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. - 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity, 1998, s. 126 - 127. ISBN 8072480030. 28 URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, s. 169-183, ISBN 80-704-2668-3. 27
17
intimních zkušeností, a více než o skutečné city se jedná o sexuální poblouznění. V předcházejícím období, kdy v dívčí literatuře převahu získala realistická próza s dívčí hrdinkou, byla podstatná část obsahu knih věnována rodinné problematice, v dnešních románech jí však často není přikládána příliš podstatná role. Dívky se v knihách zabývaly starostmi v rodině, rodinná situace měla vliv na jejich celkové rozpoložení a autoři se podrobně zabývali psychikou dívek, pro kterou bylo rodinné zázemí jednou z nejpodstatnějších záležitostí. Dnes však rodina zastává v knihách pouze funkci vedlejší, stává se něčím, co v životech dívek sice existuje, jejich životy ovlivňuje (např. pravidla a zákazy), ale není předmětem jejich starostí. Velký význam začalo mít značkové oblečení, drahá kosmetika apod. Tyto materiální hodnoty se staly měřítkem pro postavení dívek mezi vrstevníky. Díla jako by opět ztratila snahu po vyšším přínosu dívkám, opět se opakují stále dokola stejná témata a knihy nepřinášejí nic nového, podstatou je pouze okamžité uspokojení.29 Prostředí, do kterého současní autoři své knihy umisťují, je nejčastěji město, nebo naopak místo dále od civilizace, nejčastěji pak táborové osady. Umístění děje do městského prostředí je typické pro díla, v nichž hlavní hrdinka prožívá běžný školní rok. Nejčastěji se pak děj odehrává převážně ve školních prostorách, což navazuje na dlouholetou tradici prostředí dívčích románů (penzionáty, gymnázia). Dívky však také navštěvují různá místa, jako jsou diskotéky, bary, kina apod. Knihy, jejichž děj je umístěn dále od civilizace, se nejčastěji odehrávají v období prázdnin v táborových areálech či chatových osadách. Oba dva typy zastupují např. díla Lenky Lanczové, vůbec nejznámější autorky současných dívčích románků.30 Z těch městského typu můžeme jmenovat např. Most do země lásky (1999), Zlodějka snů (1996), Zašeptej do vlasů (2006), a prázdninového typu jsou např. Prázdniny pro zaláskované (1994), Sólo pro Kristýnu (1997) Létem políbená (2011).31 Mezi nepřeberným množstvím děl i autorů jsou čtenářkami nejvíce vyhledávány romány mladších autorek, a to především z důvodu, že jejich blízká věková hranice dodává jejich dílům na autenticitě. Jsou to autorky Lenka Lanczová, Markéta Herasimová, Jana Tomanová apod. Mimo to jsou ale též často paradoxně vyhledáváni autoři se skoro třígeneračním odstupem, mezi které patří Eva Bernardinová, Ilona 29
URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, s. 169-183, ISBN 80-704-2668-3. 30 Tamtéž, s. 177-179. 31 Lenka Lanczová : knihy Lenky Lanczové, dívčí romány [online]. 2006 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://www.lanczova.cz/
18
Borská, Stanislav Rudolf i další. Zájem o jejich díla je přisuzován především té skutečnosti, že to byli právě oni, kteří se vymanili ze zažitých konvencí a přizpůsobili se moderní době, která přináší nové tematické okruhy, nové problémy a situace. „Zahrnují do svých témat sex, diskotéky, drogy, promiskuitu, lovestory mezi dívkou a starším mužem, homosexualitu, konzumnost, handicap.“32 Málokdy jsou však vyhledáváni konkrétní autoři – až na pár zmíněných výjimek jsou mnohem častěji vyhledávány samotné edice, přičemž jména autorů zůstávají téměř nezaznamenána. Autoři nemají svůj vlastní „rukopis“, styl jednoho díla je téměř totožný se stylem díla druhého, a to je tím důvodem, proč jména autorů zůstávají v „anonymitě“. 33 Nově vyhledávanou a oblíbenou dívčí literaturou se také staly příběhy životopisné, zachycující životní události známých osobností. Knihy většinou popisují životy celebrit od dob, kdy ještě byly „obyčejnými dívkami“, přes složitou cestu ke slávě až k jejich úspěchům. Nejčastěji se jedná o modelky, herečky či zpěvačky. 34 Z těch známějších můžeme zmínit knihy Ivony Březinové – Kateřina nejen ze zámku aneb Jak se stát herečkou (1998), Miss sympatie Petra Faltýnová aneb Jak se stát modelkou (1999) či knihu Martiny Kopřivové Ať si na to každý přijde sám. Zpověď modelky. Povinná četba pro -náctileté a jejich rodiče (2004). Dílo Martiny Kopřivové nabírá však ještě zcela jiného rozměru, a to proto, že se více než cestou ke slávě zabývá velmi častou nemocí současné doby, anorexií. Obecně spousta sociálně patologických jevů se stává hlavním tématem literatury pro děti a mládež. I zmiňovaná Ivona Březinová se této problematice ve svých dílech věnuje, velmi úspěšná a oceňovaná je její trilogie knih Holky na vodítku, která se odehrává v léčebně, přičemž jednotlivé příběhy se navzájem částečně prolínají. První z knih, nesoucí název Holky na vodítku – Jmenuji se Ester, byla vydaná roku 2002, a vypráví příběh gamblerky, druhou v řadě je kniha s titulem Holky na vodítku – Jmenuji se Alice, taktéž z roku 2002, vyprávějící životní osudy narkomanky, a poslední Holky na vodítku – Jmenuji se Martina, vydaná roku 2003, pojednávající o anorektičce a bulimičce Martině. Knihy jsou vyprávěny v přítomném čase, zaznamenávají pobyt dívek společně s dalšími pacienty v léčebně, přičemž dívky si vedou deníky, ve kterých se retrospektivně vrací do minulosti, a díky
32
URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, s. 172. ISBN 80-704-2668-3. 33 Tamtéž, s. 171. 34 Tamtéž, s. 171.
19
informacím z nich se dostáváme k jádru problémů, které dívky vedly k závislostem či onemocněním.35 V současné literatuře pro dívky se rozmohl nový trend – knihy o upírech. Jedná se o kombinaci dívčí literatury s fantasy prvky, především s nadpřirozenými postavami, kterými jsou nejčastěji upíři a vlkodlaci. Tyto fantazijní postavy jsou běžnou součástí světa reálného, přičemž se dělí na dobré, které se snaží svůj život lidskému co nejvíce přizpůsobit, a zlé, které se zcela poddávají svému údělu. Hlavní postavou těchto knih je dívka, která se citově sblíží s některou z nadpřirozených postav, odhaluje se jí tak svět nadpřirozena se všemi jeho temnými stránkami, díky nimž čelí mnohým nebezpečím. Nejznámějšími představiteli tohoto typu literatury ve světovém kontextu jsou americké autorky Stephanie Meyerová s čtyřdílnou Twilight ságou (2005-2008) či Lisa Jane Smithová se sedmidílnou sérií Upířích deníků (1991-2011). Těmito bestsellery se inspirovalo velké množství autorů, proto je současný trh zahlcen mnohými tituly dívčí literatury s nadpřirozenou tematikou. Nejčastěji na českém trhu vycházejí překlady zahraničních děl, ale i u nás se vyskytují autorky podléhající trendu upírských deníků. Jako příklad můžeme uvést Petru Neomillnerovou a její šestidílnou sérii knih o upírce Tině Salo (2010-2013), Danielu Mičanovou s knihou Jakubovi housle (2011) či Karolínu Limrovou s knihami Dvě zrcadla (2011) a Dva meče (2012). S fantasy prvky v dívčí literatuře se nemusíme však setkávat pouze v podobě upírských knih, např. autorka Sandra Lanczová využívá jiné cesty propojení těchto dvou žánrů. Upíři a vlkodlaci, ale i další nadpřirozené postavy, se tu objevují jako typicky záporné bytosti a hlavní hrdinky s nimi bojují. Tvorbou těchto knih se autorka stala představitelkou nového žánru, který bychom mohli označit jako dívčí fantasy román. Knihy Sandry Lanczové jsou předmětem této bakalářské práce, následující kapitoly se tak věnují jejich analýze – tzv. dívčích fantasy románů i běžných dívčích románů, kterých je Lanczová taktéž autorkou. Literatura pro dívky je na literární scéně tedy již více než jedno století, a i přes několikaletý útlum a snahu kritiků vytlačit ji úplně, si svou pozici udržela – od dívčího románu přes prózu s dívčí hrdinkou až po současnost, kdy trh nabízí velké množství titulů, více či méně kvalitních, s velmi rozmanitými tématy, velké množství 35
ŠUBRTOVÁ, Milena. Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 67-79. ISBN 978-80-904218-3-7.
20
specializovaných edic dívčí literatury či nepřeberné množství autorů. I přes veškerou kritiku, kterou musí dívčí literatura snášet, si vydobyla své pevné místo, těší se velké oblibě čtenářek a dočkala se i jakéhosi uznání kritiků a literárních vědců o jejím místě na literárním poli.
21
3 SANDRA LANCZOVÁ 3.1 ŽIVOTOPIS Sandra Lanczová se narodila 22. 5. 1986 ve Slavonicích do rodiny spisovatelky Lenky Lanczové, velmi populární a vyhledávané autorky dívčích románů, a Ivana Lancze, který zemřel již v raném dětství Sandry. Lanczová vystudovala střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě a následně Vyšší odbornou školu publicistickou v Praze, kde až do současnosti žije. Během studia na VOŠP začala brigádně pracovat jako skriptka v České televizi, následně se stala referentkou na Rozhodčím soudě při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, kde pracuje do současnosti. Sandra Lanczová je autorkou současných dívčích románů a dívčích románů s fantasy prvky, které jsou novým žánrem v oblasti literatury pro děti a mládež. Společnými rysy všech autorčiných knih jsou dospívající hlavní hrdinka, tematika prvních milostných zkušeností a nekomplikovaná syžetová výstavba. Knihy žánru dívčího fantasy románu jsou navíc obohaceny o přítomnost fantasy prvků. Autorka debutovala v roce 2003 knihou Balírna. Již o čtyři roky dříve však napsala dílo Frajeři jsou na draka, které vyšlo ale také až roku 2003 a jako druhé v pořadí. Kmenovým nakladatelstvím autorky je nakladatelství Víkend, ve kterém vyšlo všech jejích deset publikovaných titulů, a to v letech 2003-2008. Kromě knižní tvorby vyšlo i mnoho jejích povídek, které byly otištěny v dívčím časopise Top Dívky. Ostatní tvorbu Sandry Lanczové můžeme nalézt na jejích internetových stránkách, které nazývá Sanin web. Na nich kromě povídek dívčího románu můžeme nalézt povídky žánru fantasy či autorčiny kresby. I přesto, že se Sandra Lanczová stejně jako její matka věnuje tvorbě žánru dívčího románu, má svůj osobitý styl, který její díla od těch matčiných odlišuje. Poslední titul Sandry Lanczové vyšel v roce 2005, v současnosti se již psaní nevěnuje vůbec. 36
3.2 KNIŽNÍ TVORBA Sandra Lanczová vydala do dnešní doby celkem deset knih. První kniha, kterou vydala ve svých sedmnácti letech, nese název Balírna (2003). Po ní následovala díla 36
Sanin web [online]. 2010 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://sandralanczova.cz/sandra/?q=node/2
22
další – Frajeři jsou na draka (2003), Kdysi dávno (2004), Andílci a machři (2004), Kluky neřeším (2004), Jak to bylo poprvé (2005), Moje druhé já (2005), Z deníčku neobyčejné patnáctky (2005), Mezi námi děvčaty (2006), a poslední vydanou knihou jsou Lásky a nelásky (2008). Kniha Jak to bylo poprvé není pouze její vlastní tvorbou, jedná se o společné dílo šesti autorek – Jarmily Dědkové, Šárky Junkové, Jely Mlčochové, Kristýny Pivodové, Sandry Lanczové a rovněž její matky Lenky Lanczové. Kniha je souborem šesti povídek, v nichž každá autorka po svém rozvíjí oblíbené téma dívčích románů – jak to bylo poprvé.37 Všechny publikované knihy Sandry Lanczové jsou dívčími romány, tři z nich jsou označované za dívčí fantasy román. Jelikož pro mne dostupných bylo jenom sedm knih z celkových desíti, následné analýzy se budou týkat právě jich, níže vypsaných a stručně charakterizovaných. Všechna analyzovaná díla mají chronologickou kompozici, dvě díla také navíc kompozici paralelní. O tu paralelní se jedná v knihách Kdysi dávno, kde hlavní hrdinka prožívá dvě rozdílné dějové linie, jejichž společným rysem je pouze ona sama, a Andílci a machři, ve které dva hlavní hrdinové prožívají dva rozdílné osudy, které se nakonec propojují. U ostatních děl vyprávěných více osobami se jedná o společnou dějovou linii. Všechny knihy jsou vyprávěny v ich-formě, přičemž ve vyprávění se většinou střídá několik hlavních postav. Vypravování probíhá v čase minulém, promluva vypravěče je prokládána přímými řečmi, texty sms zpráv či internetovou komunikací. Všechny knihy jsou psány deníkovou formou – vyprávění událostí bezprostředně po jejich konání. Text je členěn na kapitoly. U knih, kde je pouze jeden vypravěč, se jedná o klasický deník – jednotlivé kapitoly začínají oslovením Můj milý deníčku a jsou členěny dle jednotlivých dnů. V případě knih s více vyprávějícími jsou kapitoly členěny dle jednotlivých osob, současně většinou i dle jednotlivých dnů. Deníková forma se v současné literatuře pro děti a mládež vyskytuje velmi často, jelikož dodává dílu na autenticitě a čtenář má tak možnost se s dílem více zosobnit. 38 Mnoho dívek si v době dospívání píše své vlastní deníčky, tato forma vyprávění je jim proto velmi blízká a z toho důvodu autory využívaná.
37
Sanin web [online]. 2010 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://sandralanczova.cz/sandra/?q=node/2. Jako příklad můžeme uvést tvorbu některých zahraničních autorů, např. 11. dílů Deníků malého poseroutky (2007-2015) Jeffa Kinneye, Drby z dívčích záchodků (2014) Rose Cooperové. Ale i na poli české literatury pro děti a mládež se knihy psané deníkovou formou hojně vyskytují – např. u již několikrát zmiňované Ivony Březinové s třídílným cyklem Holky na vodítku (2002-2003). 38
23
3.2.1 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA KNIH BALÍRNA (2003) Balírna je prvním publikovaným dílem autorky, které bylo vydáno již v jejích sedmnácti letech. Kniha byla vydána nakladatelstvím Víkend, které je mimo jiné kmenovým nakladatelstvím její matky Lenky Lanczové. Sandra Lanczová byla v době psaní tohoto díla studentkou střední grafické školy, podává proto velmi autentický pohled na skutečnosti probíhající na školních chodbách či v prostředí penzionu. Jelikož jsou hlavní hrdinky ve věku dospívání, jejich zájem se točí především okolo kluků, které se snaží různými způsoby „sbalit“, a proto autorka zvolila pro knihu příhodný název Balírna. Kniha je vyprávěna z pohledů čtyř dívek – kamarádek, spolužaček a spolubydlících ve školním penzionu – svérázné a impulsivní Natálie, domýšlivé a zákeřné Alice, tiché Žanety a velmi citlivé Kristýny, které má sklony k sebepoškozování. Šestnáctileté dívky trápí jejich první lásky, ale také vztahy mezi nimi samotnými – často totiž nad jejich přátelstvím vítězí žárlivost a konkurence. FRAJEŘI JSOU NA DRAKA (2003) Tato kniha byla opět vydána, stejně jako předchozí Balírna, nakladatelstvím Víkend. Byla vydána sice až jako druhá v pořadí, ve skutečnosti se jedná ale o první dílo autorky. Příběh vytvořila již ve svých třinácti letech, a jelikož v této etapě života sama trávila prázdniny na táborech, stal se přirozeně tábor i prostředím, ve kterém se odehrává děj této knihy. Děj se podobně jako v předchozí knize točí kolem milostných záležitostí, tentokrát se však jedná o milostný trojúhelník mezi táborovým instruktorem Filipem, instruktorkou Míšou a členkou Filipova oddílu Lindou. KDYSI DÁVNO (2004) Kdysi dávno je již třetím vydaným dílem S. Lanczové. Kniha vyšla opět v nakladatelství Víkend. Toto dílo v autorčině tvorbě představuje změnu oproti předchozím knihám, a to proto, že zde poprvé dala průchod svému oblíbenému žánru fantasy. Spojila dohromady dívčí žánr s fantasy prvky a dala tak vzniknout novému 24
žánru v oblasti dívčí literatury u nás – žánru dívčího fantasy románu, jak bychom ho nejlépe mohli nazvat. Příběh je vyprávěn očima šestnáctileté studentky gymnázia Kristýny, která z počátku prožívá zcela obyčejný život – prožívá zamilování k o rok staršímu Danielovi a první rande s ním, následně však zázrakem objevuje svůj paralelní život ve snovém světě, kde je hrdinkou, která zachraňuje oba světy, a pociťuje zalíbení v Orleethovi, jejímu společníkovi na cestách. Až díky paralelnímu fantasy světu objeví své onemocnění anorexií, s kterým se rozhodne po počátečním odmítání bojovat. ANDÍLCI A MACHŘI (2004) Stejně jako předchozí díla S. Lanczové byli i Andílci a machři vydáni nakladatelstvím Víkend. Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů nejlepších přátel – introvertní osmnáctileté Anděly a extrovertního devatenáctiletého maturanta Daniela. Anděla přichází o panenství s klukem, s kterým o to nestojí, zamilovává se do chlapce, o němž se ale dozvídá, že je gay, a randí s klukem, který se jí nelíbí. Úniky z reality do fantazijního světa jí pomáhají lépe se vyrovnat s různými situacemi v jejím životě. Daniel se věnuje nezákonnému sprejerství, které až do zatknutí jeho kamaráda nepovažuje za špatné, prožívá poblouznění ke starší dívce, která se však bude vdávat. I přes spoustu omylů obou hlavních hrdinů si Anděla i Daniel nakonec uvědomí, že milují jeden druhého a dávají tak konečně průchod své skutečné lásce. KLUKY NEŘEŠÍM (2004) Kniha Kluky neřeším byla již tradičně vydána nakladatelstvím Víkend. Autorka se zde přesouvá z dění města do klidné chatové oblasti, přičemž příběh je vyprávěn střídavě z pohledu dvou povahově velmi odlišných sestřenic – drsné šestnáctileté Pavlíny a náladové a upjaté osmnáctileté Adély. Společné léto v chatové osadě u rybníka již není taková zábava jako kdysi, pro velkou povahovou odlišnost si dívky nerozumí a každá prožívá svůj vlastní příběh. Zatímco nezávislá Pavlína sbírá sexuální zkušenosti s chlapci ze sousední chalupy, Adéla prožívá hluboké city ke svému nevlastnímu strýčkovi.
25
Z DENÍČKU NEOBYČEJNÉ PATNÁCTKY (2005) I tato další kniha Sandry Lanczové byla vydána nakladatelstvím Víkend. Autorka se zde již potřetí dostává k fantasy tématu, nyní se však fantazijní rysy stávají součástí běžné reality. Toto dílo je také v tvorbě Lanczové výjimečné věkem hlavní hrdinky, jedná se totiž o čtrnáctiletou, brzy již patnáctiletou dívku, která není stejně jako hrdinové ostatních knih již v průběhu dospívání, ale stojí teprve na pomezí dítěte a dospívající. Čtrnáctiletá, brzy již patnáctiletá, Nera se stěhuje se svou matkou do nového města, kde se od kněze Antonia dozvídá o svých nadpřirozených schopnostech a o skutečnosti, že je Nedotknutelná. Setkává se také s vlkodlaky, duchy i upíry, často se jí jedná i o život, přesto však stíhá prožívat i obyčejné starosti – přátelství, konflikty se spolužáky či své první zamilování do Michaela, který, jak se později ukáže, je padlý anděl, který se zpronevěřil Bohu. LÁSKY A NELÁSKY (2008) Posledním dílem Sandry Lanczové je kniha Lásky a nelásky, vydaná opět nakladatelstvím Víkend. Autorka v knize poprvé vstupuje na půdu vysoké školy, tentokrát i na konkrétním místě, a to v Brně. Autorka sama již ve věku, kdy psala knihu, byla absolventkou vysoké školy, dokázala proto opět velmi autenticky zachytit prostředí vysokých škol a život na kolejích. Příběh vypráví ze svých pohledů dvě spolubydlící z koleje – introvertní Julie a extrovertní Nataša. Mezitím, co Nataša svádí kluky na potkání, přičemž nehledá lásku, nýbrž pouhé pobavení, a nebrání se svádění syna a otce zároveň, stejně stará Julie prožívá své první milostné zážitky, přičemž díky své nezkušenosti není schopna rozpoznat skutečnou lásku od pouhé sexuální manipulace.
26
4 ANALÝZA DĚL 4.1 TÉMATA DĚL 4.1.1 MILOSTNÁ TEMATIKA Ve všech knihách Sandry Lanczové jednoznačně převažuje milostná tematika. Autorka zachycuje životy dospívajících dívek a chlapců, kteří prožívají své první milostné a sexuální zkušenosti. Autorka tyto záležitosti popisuje zcela přirozeně a velmi autenticky, přičemž hlavním důvodem této skutečnosti je fakt, že autorka je téměř stejného věku jako hlavní hrdinové jejích knih. Autorka má tak možnost čerpat z vlastních zkušeností, dokáže velmi důvěrně zachytit pocity hlavních postav a vcítit se do jednání aktérů. Hlavním zájmem hrdinek jsou vztahy s chlapci. Některé z nich touží po skutečných citech a některé hledají pouhé sexuální zkušenosti. Jelikož většina děl je vyprávěna z pohledu více hlavních hrdinů s velmi rozdílnými povahovými vlastnostmi, autorka právě na jejich základě umocňuje kontrast mezi hledáním citů a pouhých sexuálních zážitků. Nejzřetelněji můžeme tento rys shledávat v knihách Kluky neřeším a Lásky a nelásky, ve kterých jednou hlavní hrdinkou je dívka téměř bez sexuálních zkušeností hledající pravou lásku, druhou hlavní hrdinkou je naopak dívka toužící pouze po dobrodružství a nových zkušenostech. Pro všechny hlavní hrdinky je typické sexuální experimentování, prostřednictvím něhož se většinou snaží ujasnit si své cíle a to, co od života chtějí. V dívčích románech je hledání sebe sama jedním z nejpodstatnějších rysů, protože samotné čtenářky v dospívání procházejí formováním osobnosti, přičemž odpovědi na mnohé otázky spojené s touto problematikou mohou nalézt právě v knihách určených přímo pro ně. Dospívající čtenářky se tedy v knihách hledají, s hlavními postavami se ztotožňují, a větší množství postav s různými povahovými vlastnostmi v knihách Sandry Lanczové jim tak umožňuje větší možnost identifikace s nimi. Každá z hlavních postav v závislosti na svých povahových vlastnostech využívá rozdílných cest, podobné modely se však napříč všemi knihami autorky opakují. Některé hlavní hrdinky si pomocí nich chtějí dokázat svou nadřazenost, jako např. Alice z knihy Balírna či Julie z knihy Frajeři jsou na draka. „Snad by mě i políbil, jeho tvář byla nebezpečně blízko a zdálo se mi, že se ještě přibližuje, ale nedala jsem mu k tomu příležitost. Ještě na to není vhodná doba. Tohle si 27
vychutnám až jindy až u toho budu mít svědky. Vlastně potřebuji jen jednoho – Kristýnu… „Přesně tak,“ culila jsem se na něho. Už se nemůžu dočkat. Spokojeně jsem se vrátila do třídy, kde se ostatní lopotili se svými abstraktními výtvory, sedla jsem si na židli a přezíravě se rozhlédla po kamarádkách. Kdybyste jen věděly, co chystám! Brzy pochopíte, co ve mně je. A snad si mě i začnete vážit!“ 39 Jiné dívky prožívají zmatené pocity, a tak, aniž by vlastně chtěly, zažívají mnoho sexuálních zkušeností, touží však přitom pouze po jediném citu, po lásce. Příkladem mohou být Natty z Balírny nebo Anděla z Andílků a machrů. Následná ukázka z knihy Andílci a machři zaznamenává, jak Anděla přichází o panenství se svým bývalým přítelem. Ona sama o to nestojí, bývalý přítel však ano, a jelikož jí je již osmnáct let, což je věk, ve kterém je podle jejích vrstevníků nejvyšší čas se sexuálním životem začít, zcela bez emocí se milostnému aktu podvolí. „Jasně, že to nechci! Ale to mu přece nemohu říct…Pevně jsem zavřela oči a nechala Aleše dělat to, co se mu zlíbí. Heh, takhle jsem si své poprvé tedy nepředstavovala, pomyslím si, když na mě leží funící Aleš.“ 40 Jiné dívky se snaží prostřednictvím citů najít ztracenou sebedůvěru, jako např. Kristýna z Balírny, která se do doby, než najde pravou lásku, sebepoškozuje. Ukázka zaznamenává chvíli, kdy se chce Kristýna potrestat za to, že přebrala své kamarádce kluka – ale právě nově nalezená láska jí v počínání zabrání. „Když jsem přišla domů, první, co jsem udělala, bylo to, že jsem pozdravila mamku, šla do pokojíku a vzala do ruky nožík na otevírání dopisů. Chtěla jsem se potrestat za to, co jsem udělala Monice. Pak jsem se ale zarazila. „Už ne,“ řekla jsem si a nožík odložila. „Už ne.““ 41 Co se týče sexuality v knihách Sandry Lanczové, její díla jsou této tematice zcela otevřená. Jak již bylo řečeno, milostná tematika je téměř ve všech knihách autorky tou hlavní, a sexualita je zde její přirozenou součástí. Pokud do sexuality zahrnujeme veškeré sexuální projevy, jako je líbání apod., vyskytuje se v knihách v hojné míře. Ve většině knih ale nezachází autorka do příliš podrobných detailů, situace tak nepůsobí vulgárně. Jako příklad uvádím úryvek z knihy Z deníčku neobyčejné patnáctky, ve kterém hlavní hrdinka Nera přichází o panenství.
39
LANCZOVÁ, Sandra. Balírna. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, s. 73, ISBN 80-7222-292-9. LANCZOVÁ, Sandra. Andílci a machři. 1. vyd. Praha: Víkend, 2004, s. 10, ISBN 80-86891-02-x. 41 LANCZOVÁ, Sandra. Balírna. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, s. 116, ISBN 80-7222-292-9. 40
28
„Michael mě za to potrestal pořádným polibkem a pak… Prostě… Jak to napsat, aby to nebylo jako nějaké oplzlé konstatování „tak jsme si to konečně rozdali“? MILOVALI JSME SE, ano, to z ní lépe. A hezky… Na gauči, na kterém jsme seděli. Strhali jsme ze sebe nedočkavě oblečení, ale Michael se stále starostlivě vyptával, zda to chci, zda si tím jsem jistá, jestli mě to nebolí a podobně… Byl ohromně ohleduplný! Bolelo to, to ano, ale jenom chvilku. Pak to bylo prostě… Prostě nádherný. NÁDHERNÝ! Jinak jsem si své POPRVÉ ani představit nedokázala…“ 42 V několika knihách autorka zachycuje milostné akty podrobněji, především v titulech Kluky neřeším a Lásky a nelásky, a jak uvádí na svých webových stránkách, např. kniha Lásky a nelásky musela projít před jejím vydáním rozsáhlou cenzurou. Sexuální pasáže ale ani přesto nepůsobí vulgárně, jsou pouze více detailní a otevřené, než v knihách předchozích. Autorka kromě běžné heterosexuální orientace začleňuje do svých knih i homosexuální orientaci. Dříve byla homosexuální orientace považována za něco nepatřičného a opovrženíhodného, nemluvilo se o ní, byla tabu, přičemž homosexuální jedince často doprovázely pocity méněcennosti. V současné době je tato odlišnost přijímána téměř bez výhrad, a někdy by se až mohlo zdát, že se homosexualita stala módním trendem. Proto se s ní velmi často můžeme setkat nejen v dílech literárních, ale i v televizní produkci apod. Velmi často se pak jedná ne o samotnou orientaci, ale pouze o experimentování a touhu vyzkoušet něco nového. V knihách Sandry Lanczové se s homosexualitou setkáváme rovnou několikrát. V první knize Balírna dvě dívky mezi sebou vyzkouší polibek, v knize Andílci a machři se hlavní představitelka zamiluje do chlapce, o kterém se později dozvídá, že je gay, v knize Lásky a nelásky šestnáctiletý bratr jednoho z hlavních představitelů zjišťuje, že dívky mu nic neříkají a začíná „randit“ s chlapcem, a v téže knize se hlavní hrdinka Nataša přiznává ke své bisexualitě. Autorka homosexualitu využívá spíše jenom z důvodu její atraktivity, dotýká se jí pouze povrchově a její podstata zde spočívá jen v zajímavém rysu osobnosti. Nezabývá se tedy jejími možnými příčinami, vyrovnáváním se jedinců s ní apod., pouze ji konstatuje jako fakt. Experimentování s homosexualitou je taktéž jedním z mnoha znaků hledání sebe sama, o kterém je již zmínka výše. Homosexualita patří mezi jedno z kontroverzních témat, které se dříve v knihách neobjevovalo z důvodu jeho tabuizace. Podobně je na tom několik dalších témat, která autoři dívčích 42
LANCZOVÁ, Sandra. Z deníčku neobyčejné patnáctky. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2005, s. 150, ISBN 80-7222-383-6.
29
románů ve svých knihách využívají, Sandra Lanczová např. v knize Kluky neřeším. Hlavní hrdinka Adéla naváže poměr se svým nevlastním strýčkem téměř před zraky své tety a sestřenky, s kterými tráví léto na chatě. V knize Lásky a nelásky hlavní hrdinka Nataša má milostný poměr nejen se svým spolužákem Dominikem, ale i s jeho otcem Maxem. Jedná se o sexuální témata, která patří i v dnešní době mezi kontroverzní, autoři je v knihách pro dívky ale často využívají, protože jejich knihy tak získávají na přitažlivosti a zájmu čtenářek. Většina děl Lanczové je tedy postavena na přitažlivosti milostné tematiky a otevřené sexuality. V současném dívčím románu to není ničím výjimečným, naopak je to zcela běžným jevem – na přitažlivosti sexuality staví svá díla např. i matka Sandry L., Lenka Lanczová, ale i mnoho dalších autorů.
4.1.2 TÉMA PŘÁTELSTVÍ Přátelství je druhým nejzastoupenějším tématem v knihách Sandry Lanczové. Převážná většina příběhů je vyprávěna více hlavními hrdiny, jedná se tak především o přátelské vztahy právě mezi nimi. Jak jsem již zmiňovala výše, autorka volí postavy velmi rozdílných povah, což přátelské vztahy podstatně ovlivňuje. Velké povahové rozdíly hrají důležitou roli již v první knize Balírna, kde se jedná o čtyři spolubydlící dívky a zároveň spolužačky, které spolu tráví téměř veškerý čas. Panuje mezi nimi velká rivalita, co se týče vztahů s kluky, což se neblaze odráží na jejich přátelství. Dívky jsou velmi často zákeřné a podlé a milostným záležitostem dávají přednost před přátelstvím. Přátelské vztahy mezi nimi proto nejsou trvalou záležitostí, často se mění podle aktuální situace s kluky a ostatními kamarádkami. Povahové rozdíly hrají podstatnou roli i v dalších knihách, a to mezi sestřenkami Adélou a Pavlínou v knize Kluky neřeším či mezi vysokoškolskými spolubydlícími Julií a Natašou z Lásek a nelásek. Mezi dívkami, které sice mají snahy o porozumění si navzájem, povahové rozdíly a z nich plynoucí rozdílný názor na život snahy o přátelství komplikují. Autorka však kromě těchto nepovedených přátelství zachycuje ve svých knihách i skutečná přátelství, která navazují např. Natty a Žaneta v Balírně či Nera v knize Z deníčku neobyčejné patnáctky se svým spolužákem Tomem. Kromě přátelství mezi dívkami autorka v některých svých knihách zachycuje přátelské vztahy mezi dívkou a chlapcem, přičemž v knize Andílci a machři je na jejich základě postaven celý děj knihy. Ve všech případech přátelství mezi dívkou a chlapcem se minimálně z jedné strany jedná o hlubší city. Např. v knize
30
Z deníčku neobyčejné patnáctky Tom, kamarád Nery, stojí o více, než o přátelství. V knize Andílci a machři se z dlouholetého přátelství vyvine láska. Následující ukázka je záznamem SMS zprávy, kterou píše Daniel své kamarádce Anděle na její dotaz, zda vyznání lásky nasprejované na zdi před jejím barákem je určeno pro ni. „ANO, NAPSAL JSEM TO JA. PROSTE JSEM MEL JENOM STRASNOU CHUT TI VSECHNO VYSVETLIT. UVEDOMIL JSEM SI, ZE TE VLASTNE VELMI MILUJU, A TYS BYLA ZROVNA V KINE S TIM LIBOREM…TO MNE HROZNE MRZELO. TAK, A TED SI O ME RIKAS, ZE JSEM NEJVETSI PITOMEC POD SLUNCEM, VID?“ 43 Téma, kdy se z přátelství stává láska, je velmi oblíbené jak v knihách pro mládež i dospělé, tak i ve filmech či seriálech, a to proto, že i v reálném životě velmi často láska začíná právě přátelstvím. Smyšlené příběhy často končí happy-endem, což může čtenářům (či divákům) dodat víru ve šťastný konec i v reálném životě. V knihách Sandry Lanczové je přátelství nejčastěji založeno na porozumění, vzájemné podpoře a upřímnosti. Nepřátelství nejčastěji vzniká kvůli rivalitě v milostných záležitostech, neporozumění si a zradě. Autorka díky svému téměř totožnému
věku s hlavními
postavami
přátelské vztahy zaznamenává velmi
důvěryhodně. Sama se v prostředí dospívajících pohybuje, je přímou pozorovatelkou, a ví proto, jaké priority má dnešní mládež, proto její díla působí velmi autenticky.
4.1.3 TÉMA MENTÁLNÍHO ONEMOCNĚNÍ V některých knihách je také věnována pozornost onemocnění hlavních hrdinek. Konkrétně se jedná o sebepoškozování v knize Balírna a o anorexii v knize Kdysi dávno. Jedná se o sociálně patologické jevy typické pro dnešní dobu, proto se také přirozeně stávají i součástí literárních děl, přičemž často mají za úkol odradit čtenářky od zahrávání si s touto problematikou. O to se primárně snaží ve svých knihách již několikrát zmiňovaná Ivona Březinová se svým třídílným cyklem Holky na vodítku, přičemž jedna z knih, s podtitulem Jmenuji se Martina, se zabývá právě mentální anorexií a bulimií.44 Primárním cílem Sandry Lanczové však nebylo v jejích knihách poukázat na tuto problematiku a snažit se čtenářky poučit, nemoci pouze použila 43
LANCZOVÁ, Sandra. Andílci a machři. 1. vyd. Praha: Víkend, 2004, s. 157, ISBN 80-86891-02-x. ŠUBRTOVÁ, Milena. Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 67-79. ISBN 978-80-904218-3-7. 44
31
k podtržení osobnosti hlavní hrdinky, jako jeden z jejích zajímavých rysů. Onemocnění umocňuje projevy chování hlavní hrdinky, zdůrazňuje její nadměrnou citlivost a vnímavost. Dívky velmi emotivně reagují na podněty z okolí – sebemenší maličkost je dokáže rozrušit, a důsledkem toho je právě vznik onemocnění. Je nutno podotknout, že v obou případech byly onemocnělými dívky z rozvedených rodin, které se tak snažily zaujmout pozornost zaneprázdněných rodičů, ať již vědomě či nevědomě, což je právě častou příčinou vzniku těchto onemocnění. Kristýna v Balírně na sebe sice sebepoškozováním chtěla upozornit svou zaneprázdněnou matku, nakonec jí však pomohly její všímavé kamarádky a definitivně rozhodujícím pro ni bylo nalezení skutečné lásky. Následující ukázka z knihy Balírna zachycuje moment, při němž se Kristýna „trestá“ řezáním do zápěstí. „Au.“ Sledovala jsem, jak mi krev stéká po ruce, a pocítila jsem, že se mi navzdory všemu dere na tvář úsměv.“ 45 Kristýna v knize Kdysi dávno si svou nemoc dlouho nechce přiznat, díky vstupování do svého fantazijního světa si ji však začne uvědomovat a s vidinou možnosti navázání vztahu se svým idolem se začíná uzdravovat. U obou hlavních hrdinek je tak možno sledovat, že díky rozvráceným vztahům v rodině trpí určitou citovou deprivací, která je přivede k psychickým onemocněním. Tuto deprivaci dívky překonávají až díky nalezení citu jinde, než u vlastní rodiny. S ukončením citového strádání dívky nacházejí sílu a odhodlání k boji s nemocí. Primárním záměrem autorky sice nebylo prostřednictvím svých knih varovat čtenářky před těmito onemocněními, přesto je však podává jako něco negativního, a hlavní hrdinky nakonec, i přes prvopočáteční odmítání, nacházejí cestu, jak s nimi bojovat.
4.1.4 TÉMA NEÚPLNÉ RODINY Velmi častým tématem knih Sandry Lanczové je neúplná rodina. Toto téma je zastoupeno v každé knize, přesto nikdy není podstatou děje a je odsunuto spíše na okraj. Jeho důležitost spočívá ale v tom, že má velký vliv na osobnost hlavních hrdinů, jejich jednání, chování apod. V současné době je u nás téměř 50% rozvodovost,46 a děti tak zcela běžně vyrůstají v neúplných rodinách. Důvodem neúplné rodiny kromě rozvodu může být také smrt jednoho z rodičů. Děti z neúplných rodin často trpí různými, 45
LANCZOVÁ, Sandra. Balírna. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, s. 23, ISBN 80-7222-292-9. Český statistický úřad [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015, 26. 01. 2015 [cit. 2015-08-12]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/rozvodovost. 46
32
nejčastěji citovými, deprivacemi, které se negativně projevují ve formě psychické poruchy či určitého způsobu chování, které je pro ně jakousi podvědomou kompenzací nedostatku. Knihy Sandry Lanczové reagují na záležitosti současné doby, proto se i tato situace na její literární tvorbě odráží. V knihách autorky se můžeme setkat s již výše zmiňovanými psychickými poruchami (anorexie, sebepoškozování), které jsou následkem především právě citové deprivace, jelikož obě dvě hlavní hrdinky pocházejí z neúplné rodiny a obě dvě se tím trápí. Již díky informacím v předchozí subkapitole došlo ke zjištění, že až nalezení citů v jiné podobě (chlapec, kamarádky) dívkám dodá skutečnou sílu a odhodlání s nemocí bojovat. I jednání obou hlavních hrdinek v knize Kluky neřeším může být považováno za následek života v neúplné rodině. Osmnáctiletá Adéla vyrůstá pouze s matkou a mladším sourozencem, a její zájem se nesoustřeďuje na věkově podobné chlapce, ale na starší muže. Je proto pravděpodobné, že si touto potřebou kompenzuje absenci otce v rodině, u starších mužů podvědomě hledá otcovskou autoritu a pocit bezpečí. Šestnáctiletá Adélina sestřenka Pavlína, taktéž vyrůstající pouze s matkou, se naopak snaží dokázat sama sobě i všem mužům, že je k životu nepotřebuje a slouží jí pouze na sex. Pavlína se tedy naopak snaží potlačit potřebu jakéhokoliv muže, ať již otce či partnera, protože má strach z opětovného zklamání. Další možností, jak se hlavní hrdinky knih Sandry Lanczové vyrovnávají se životem v neúplné rodině, jsou úniky do fantazijních světů. U Kristýny v knize Kdysi dávno je její fantazijní svět, který se objevuje ve snech, spojen i se zmiňovanou anorexií. Kristýna v něm nachází odvahu bojovat, posílená se plně navrací do reálného života a fantazijní svět mizí. V knize Andílci a machři žije z důvodu smrti maminky osmnáctiletá Anděla pouze s mladší sestrou a otcem. Jedná se o tichou dívku, která však odvahu nachází ve svých fantaziích, do kterých si převádí situace z reálného života. V nich se stává nebojácnou princeznou plnou odhodlání, která neváhá za své názory bojovat. Se smrtí maminky se vyrovnává i Linda z knihy Frajeři jsou na draka. Jejím řešením nejsou úniky do fantazijních světů, ale snaha být ve všem nejlepší a dokázat to nejen sobě samotné, ale především celému okolí. Lindiným cílem je nikdy neprohrát a nedat na sobě znát jakoukoliv slabost, čehož důvodem může být právě chybějící maminka. Jak jednotlivé případy ukazují, každá z dívek se s absencí jednoho z rodičů vyrovnává po svém. Téma rodiny bylo aktuální v dívčí literatuře v dřívějších obdobích, jak již bylo zmiňováno v historickém vývoji, kdežto dnes, jak říká Svatava Urbanová,
33
již rodině není přikládána příliš velká role.47 Je proto příjemnou změnou, oproti tvorbě ostatních autorů, že Sandra Lanczová přikládá váhu i rodinné problematice a ukazuje, jak rodinná situace ovlivňuje životy hlavních hrdinek.
4.1.5 TÉMA FANTAZIJNÍCH SVĚTŮ Ve třech knihách Sandry Lanczové se také setkáváme s tématem fantazijních světů, pro dívčí román velmi neobvyklým. Jedná se o knihy Kdysi dávno, Andílci a machři a Z deníčku neobyčejné patnáctky. V každé z těchto knih existuje fantasy svět v jiné formě – především co se týče vstupů do něj, ale i výskytu postav a prostředí. V knize Kdysi dávno hlavní hrdinka Kristýna začne jedné noci vstupovat do fantazijního světa prostřednictvím svých snů. 48 V této knize představuje snový svět dominantnější linii, větší část děje knihy se odehrává právě zde. V životě Kristýny má výskyt jejího fantazijního světa vážnou příčinu. Hrdinka totiž trpí mentální anorexií. Jejím úkolem ve snovém světě je jeho záchrana, ona je jedinou možnou spasitelkou, závisí na ní veškerý osud této země. Boj za existenci fantazijního světa může tedy znamenat synonymum pro boj za její vlastní život, protože právě díky nebezpečným situacím ve snovém světě nachází odvahu a sílu bojovat nejen s nadpřirozenými úkazy fantazijního světa, ale především se svým onemocněním ve světě reálném. Fantazijní světy jsou v literatuře pro děti a mládež častým jevem, v dívčím románu však nikoliv. Nejčastěji se vyskytují v pohádkách a v dobrodružné próze pro děti a mládež. 49 Konkrétně u pohádek se jimi zabývá ve svém referátu Na krídlach fantázie Zuzana Stanislavová, ve kterém říká, že „fantastika v rozprávkovej tvorbe však dokáže slúžiť aj ako spôsob semiotizácie životných problémov.“50 Úniky hlavních hrdinů z reálného světa do světa fantazií mají často příčinu v nějakém jejich osobním nedostatku. Ve svém referátu Skutečné pocity z neskutečného světa aneb Kam za (s) fantazií rozebírá tuto tematiku Mgr. Váňová. Po-
47
URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 457 s. ISBN 80-704-2668-3. 48 Podstatou fantasy literatury je vstup do jiné dimenze, je však více možností, jak se v ní hlavní hrdina ocitne. D. Mocná a J. Peterka v Encyklopedii literárních žánrů rozlišují tři základní typy – 1) vytvoření celého imaginárního světa, 2) vytvoření paralelního světa s naším, 3) vstup do pseudohistorie našeho světa. 49 ZACHOVÁ, Alena. Mýty a mýtotvorné příběhy v četbě dětí a mládeže. In: URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 457 s. ISBN 80-704-2668-3. 50 STANISLAVOVÁ, Zuzana. Na krídlách fantázie: (Slovenská literatúra pre deti a mládež v 21. storočí). In: Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec 16. – 17. března 2006. 1. vyd. Technická univerzita v Liberci: Nakladatelství Bor, 2006, s. 37. ISBN 80-7372-139-2.
34
zornost věnuje především dílu Nekonečný příběh Michaela Endeho. Hlavní hrdina Bastián trpí sociální nezačleněností a šikanou, prostřednictvím knihy uniká do světa fantazií, kde sehrává hlavní úlohu – na něm závisí záchrana Fantázie, jak se svět jmenuje. Jedná se tedy o velmi podobný typ příběhu, jako v knize Kdysi dávno – jedinec trpící určitou deprivací nachází porozumění a odvahu ve světě fantazijním, kterou si pak odnáší i do světa reálného. Mgr. Váňová ve svém referátu říká, že „oba světy jsou světem jedním, „světem ve světě“, fantazie je přestupní, často záchrannou stanicí na cestě k dospělosti.“51 V literatuře pro děti a mládež mají fantazijní světy často význam jakési iniciační cesty, jež napomáhá jedinci v sebehledání, v cestě k dospělosti a k důležitým životním poznáním. 52 Z pohádek a mýtů se existence paralelních světů postupně přesunula do dobrodružných románů s dětskými hrdiny a zde nově do prózy s dívčí hrdinkou. Funkce, kterou zde paralelní světy plní, je však totožná. V knize Kdysi dávno fantazijní svět dovede hlavní hrdinku k uvědomění si svého onemocnění anorexií, k vyrovnání se s životem v rozvedené rodině i novými partnery svých rodičů. Fantazijní svět má v této knize autorka velmi důkladně promyšlený, od názvů měst, přes rozličné druhy postav, až k jejich magickým schopnostem. Děj se odehrává v historických kulisách – král země sídlí na hradu, dopravními prostředky jsou koně a koňské povozy, ve městech se lidé občerstvují ve středověkých krčmách, v bojích je používána běžná historická výzbroj – meče, luky apod. Pro fantasy linii v dětské literatuře je typické černobílé vidění postav.53 Vyskytující se postavy jsou buď na straně dobra či zla. Mezi záporné postavy patří vládce zla Thaar, jeho armády démonů, ale také skřeti, obři, draci či wraithové, kteří jsou popsáni na způsob zmutovaných psů, snažících se prokousnout člověku hrdlo a vypít krev. Mezi kladné postavy patří rody beinů, aytarů, dále jednotlivci jako např. stopař či čarodějka. Některé z těchto druhů postav jsou pro fantasy příběhy typické, některé si však autorka vymýšlí zcela sama – např. beiny, aytary či wraithy. Podle typického modelu fantasy příběhů tvoří výpravu společně s hlavním hrdinou několik dalších postav – druh hlavního hrdiny, mistr (učitel, zpro51
VÁŇOVÁ, Kateřina. Skutečné pocity z neskutečného světa aneb Kam za (s) fantazií. In: Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec 16. – 17. března 2006. 1. vyd. Technická univerzita v Liberci: Nakladatelství Bor, 2006, s. 24. ISBN 80-7372-139-2. 52 ZACHOVÁ, Alena. Mýty a mýtotvorné příběhy v četbě dětí a mládeže. In: URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 457 s. ISBN 80-704-2668-3. 53 NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako prostor duchovního hledání a proměny. Bohemica litteraria [online]. 2013, 16(1) [cit. 2015-08-18]. ISSN 1213-2144. Dostupné z: http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/129583/1_BohemicaLitteraria_16-20131_8.pdf?sequence=1.
35
středkovatel magie), protivník a fantastické stvoření.54 Roli Kristýnina druha v tomto příběhu zastává Orleeth z rodu aytarů, zprostředkovatelkou magie je čarodějka Mystery, protivníkem ztělesnění zla Thaar a jeho démoni, a fantastickými postavami jsou již jmenované postavy draků, obrů apod. Největší důraz v příběhu je kladen na dějovou linii, na Kristýnin úkol zachránit fantazijní svět, přičemž její cesta za vítězstvím je plná jak bojů, tak i magie. Podstatou fantasy linie v této knize je tedy dobrodružná výprava, poslání v paralelním světě a překonávání různých překážek – boje s rozličnými druhy postav, ale i s přírodními živly (např. silný proud řeky), jimiž hrdinka pomůže jednak paralelnímu světu, jednak sobě samotné. V následující knize, Andílci a machři, má fantazijní svět hlavní hrdinky Anděly velmi podobnou povahu, jako v knize předchozí. Anděla je neprůbojná dívka, která se cítí nepatřičně v současné společnosti. V dětství ztratila matku, která jí nyní v dospívání velmi chybí. I přes to, že podstata je stejná, jako u knihy předchozí – úniky do světa fantazií za účelem vyrovnání se s realitou a nalezení odvahy k životu v ní – v této knize se nejedná o samostatný paralelní svět, do kterého by dívka vstupovala prostřednictvím snů. Do svých fantazií Anděla vstupuje během každodenních situací, ve kterých potřebuje získat odvahu, zkrotit svůj hněv apod. Tyto situace pak nejsou v knize popisovány běžným způsobem, jak se ve skutečnosti odehrávají, ale očima Anděly, která si je představuje jako hrdinské události, ve kterých je ona sama bojující princeznou. Podstatou těchto krátkých fantazijních vstupů je souboj hlavní hrdinky s protivníky, kteří jsou obdobou postav z reálného světa. Nejčastěji se jedná o postavy, které Andělu něčím vyvedou z míry – překvapí, rozčílí apod. Tyto fantazijní souboje jí pak pomáhají vyrovnat se s realitou. Nejedná se však o celistvou dějovou linii, jako v knize předchozí, jedná se o pouhé situace, které mezi sebou nemají žádnou dějovou návaznost. Fantazijní svět Anděly nemá povahu cesty či úkolu. Nevyskytuje se tu tak ani typická sestava postav pojících se k hlavní postavě fantasy světů zmiňovaná výše. V jednotlivých fantazijních vstupech se většinou vyskytuje pouze hlavní hrdinka jako princezna a její protivník, kterým je např. učitelka v historickém provedení, otec jako král apod. Několikrát se objevuje zmínka o nadpřirozených postavách, např. Anděla se zmiňuje se o meči z aytarské oceli – přičemž aytaři jsou fantazijní postavy vyskytující se již v knize Kdysi
54
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 188, ISBN 80-7185-669-x.
36
dávno. Prostředí je také typicky historické (hrad, hradby apod.), stejně jako postavy však také není příliš podrobně popsáno. U obou zmiňovaných knih je zajímavostí věk hlavních hrdinek. Fantazírování je totiž typické pouze pro děti v mladším školním věku a částečně i pro pubertu, v adolescenci (15-21 let) již zcela běžné není, stává se spíše individuální zvláštností, která se projevuje právě u jedinců, kteří trpěli v určitém vývojovém období nějakou deprivací. U obou dívek se jedná o dospívání v neúplné rodině a tedy chybějící (či nedostatečné) citové podněty, které jsou zde tedy pravděpodobným důvodem výskytu fantazijních světů v psychice dívek za účelem vyrovnání se s realitou.55 Třetí kniha, Z deníčku neobyčejné patnáctky, je postavena na jiném principu začlenění fantazijního světa do děje knihy, než obě knihy předchozí. Čtrnáctiletá Nera již od dětství pociťovala, že je „jiná“, než její vrstevníci, až nyní však zjišťuje, že je vyvolenou v reálném světě, jejímž úkolem je chránit svět před zlem, které se na světě vyskytuje v podobě duchů, vlkodlaků a upírů. V této knize se tak nejedná pouze o duševní paralelní svět hlavní hrdinky, ale o součást reality. Nera není totiž jedinou, která nadpřirozené jevy vidí. Seznamuje se s několika dalšími „zasvěcenými“ – s knězem Antoniem, který se stává jejím zasvětitelem a učitelem v boji proti zlu, se spolužákem Tomem, který se v noci mění na vlkodlaka, stejně jako její soused, setkává se s upíry, kteří v noci pijí krev nic netušícím lidem, mluví s duchy mrtvých i žijícími mrtvolami či navazuje milostný vztah s padlým andělem Michaelem. Nejedná se tak o pouhé úniky hlavní hrdinky do světa fantazií z důvodu jakéhosi nedostatku či potřeby terapie, autorka v této knize vytváří jakousi „vylepšenou realitu“, ve které náš zcela běžný svět prostupují fantasy postavy, jako jsou vlkodlaci, upíři, duchové či žijící mrtvoly. Všechny tyto postavy tedy nejsou pouhými fantaziemi, ale jsou skutečné. Hlavní hrdinka je předurčena k boji s těmito postavami, je vyvolená. Na první pohled by se mohlo zdát, že se u této knihy jedná o nápadnou podobu se současným fenoménem upírských deníků. Tento fenomén odstartovala Stephanie Meyerová s Twilight ságou (2005-2008), čtyřdílnou sérií, které následovala velká spousta podobných děl. Mezi nejznámější takové patří Upíří deníky, které se proslavily sice až po Twilight sáze, první díl byl však napsán již roku 1991. Každý autor pracuje s touto tematikou trochu jinak, jejich světy odlišují rozdílná pravidla, vlastnosti postav apod., společné však mají to, že nadpřirozené posta55
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 117-186. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.
37
vy koexistují s lidmi v reálném světě, a jsou jimi nejčastěji právě upíři a vlkodlaci. Sandra Lanczová ovšem popírá inspiraci tímto fenoménem, jelikož dílo napsala dříve, než přišel tento „boom“, což dokazuje rok vydání knihy, který je totožný s vydáním s prvním dílem Twilight ságy Stmíváním – rok 2005. Po přečtení knihy může i sám čtenář poznat, že i přes výskyt stejných nadpřirozených postav je podstata děl jiná – v dílech ovlivněných zmíněným fenoménem vystupují mýtické postavy, většinou upíři či vlkodlaci, v roli kladných hrdinů. Tyto postavy se snaží bojovat se svým údělem zla, nacházejí cestu, jak se své zlé podstatě vyhýbat, přizpůsobují se lidskému životu, což v nich probouzí lidské city, a stávají se milostným objektem hlavních hrdinek. U knihy Z deníčku neobyčejné patnáctky tomu tak není, do děje takto nezasahují, jsou jen něčím, co je na světě navíc a proti čemu se Nera učí bojovat. Větší inspiraci bychom mohli spíše shledávat v televizním seriálu Buffy, přemožitelka upírů (1997-2003).56 Struktura příběhu je zde již více podobná, dívka se zvláštním poselstvím bojuje s mystickými postavami a chrání před nimi svět. Nadpřirozené postavy v knize Z deníčku neobyčejné patnáctky mají záporné vlastnosti, fungují jako ztělesnění zla, před kterým má Nera ochránit svět. Jedná se o bytosti, které si autorka vypůjčuje z mýtů a bájí. Lidé si v dávných dobách mnohé nevysvětlitelné situace, např. drastickou smrt, odůvodňovali právě výskytem smyšlených postav – vlkodlaků, upírů i duchů, které tyto zlé činy páchaly. Tyto postavy tak byly metaforizací zla, které lidé nebyli schopni si jinak vysvětlit. Sandra Lanczová tyto postavy používá velmi podobným způsobem. Hlavní hrdinka nebojuje se zlými lidmi, ale s nadpřirozenými postavami, které představují zlo ohrožující společnost. Nera se jako vyvolená narodila, proto se v průběhu života dostávala do komplikovaných situací, které se jí ale vysvětlily až zjištěním, že je vyvolená a má některé schopnosti (např. rychlejší reflexy), které ji do nich přivedly. Zjištění o jejím vyvolení jí přináší kromě negativních stránek i pozitivní změny v jejím životě – musí sice obětovat volný čas učení se boji a obraně, dostává se často do nebezpečných situací, pozitivním ale je, že nyní umí již lépe ovládat své schopnosti, což ji zbavuje mnohých komplikací v běžném životě, umí také bojovat s nadpřirozenými bytostmi, které ji dříve ohrožovaly zcela nepřipravenou, a potkává také svou první lásku právě ze světa nadpřirozených bytostí. I přes to, že výskyt fantazijních jevů je tu jiný, než v předchozích 56
Buffy, přemožitelka upírů (v originále Buffy the Vampire Slayer) je americký fantastický dramatický televizní seriál, jehož první epizoda byla odvysílána 10. března 1997 a poslední epizoda 20. května 2003. Autorem předlohy je Joss Whedon, který je zároveň scénáristou, společně s Marti Noxonem, Jane Aspensovou a dalšími. Hlavní představitelku ztvárnila herečka Sarah Michelle Gellar.
38
dvou knihách, i zde slouží jako jakási forma iniciační cesty, která má přivést hlavní hrdinku k poznání, odvaze a síle. Hlavní hrdinka se cítila vždy být jiná, neměla přátele a cítila se nesvá, a až objevením svého vyvolení nachází něco, v čem vyniká. Naučí se díky tomu lepšímu sebeovládání, získává více sebevědomí, a nachází si tak poprvé přátele apod. Typický model ustálené sestavy postav tu i přes odlišnosti projevů fantazijního světa od běžných fantasy děl můžeme najít. Druhem hlavní hrdinky je padlý anděl Michael, který je jí téměř vždy nápomocen v boji, učitelem je kněz Antonio a protivníkem jí jsou fantastická stvoření (upíři, vlkodlaci, duchové). Postava padlého anděla Michaela je pro knihy Lanczové neobvyklá, poprvé se tu totiž autorka dotýká božské tematiky. Ta však nespočívá v náboženských tématech, stává se pouze jedním ze zajímavých aspektů fantazijního světa v této knize. Michael je Neře pomocníkem i oporou, zároveň jí však milostným aktem předává tíži svých hříchů. Tuto tematiku autorka používá pouze pro ozvláštnění knihy, nezabývá se zde náboženskou podstatou. Propojením dívčího románu s fantasy prvky u nás vzniká nová žánrová forma v dívčí literatuře, kterou bychom mohli nazvat dívčím fantasy románem, jelikož nejlépe vystihuje její podstatu. U každé z knih volí autorka jiný postup začlenění fantasy tématu do příběhu. Někdy linie fantasy světa převažuje nad reálnou linií příběhu, někdy je naopak pouze doprovodným jevem reality. Projevy jsou pokaždé rozdílné a mají i rozdílnou úlohu v životech hlavních hrdinek. Autorka tak nevytváří stereotypní model příběhu dívčího fantasy románu, pokaždé příběh něčím ozvláštňuje a každá kniha je tak jedinečnou a přináší něco nového.
4.2 HLAVNÍ POSTAVY Hlavními postavami knih Sandry Lanczové jsou převážně dívky, výjimečně i chlapci (v knihách Frajeři jsou na draka a Andílci a machři). Věk hrdinů se pohybuje mezi 14-20 lety. Autorka zvolila pro všechny své knihy vyprávění v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny. Ve většině knih je hlavních hrdinů více a ve vyprávění příběhu se střídají. Tento způsob vypravování zvolila autorka velmi vhodně, jelikož zabraňuje čtenáři v černobílém vidění postav. Čtenář má možnost nahlédnout do myšlenek každé postavy, u žádné tak nevidí pouze kladné či záporné vlastnosti, poznává vnitřní důvody a motivy každé z postav, které je vedou k určitému jednání. Záleží pak již jen na čtenáři, která z postav mu bude sympatičtější a osobnostně bližší, s kterou se bude chtít ztotožnit. Jak již bylo výše zmiňováno, jedná se o deníkovou formu 39
vyprávění, která dodává dílu na autenticitě, což je velmi důležitým rysem pro dívčí literaturu.57 Dívka jako hlavní hrdinka je pro dívčí román standardní, chlapec v roli hlavního hrdiny již tak typický není. Autorka však není první, kdo vypravování z pohledu chlapce zvolil. Použila ho např. i její matka Lenka Lanczová, konkrétně v knihách Lucky Luk I. (1995) a Lucky Luk II. (1996) či Stanislav Rudolf v knize Z deníku pampelišky (1991). Vypravování z pohledu chlapce tak pro dívčí román není zcela běžné, i přesto se s ním ale můžeme již v minulosti v knihách jiných autorů setkat. Dodáváním chlapeckého aspektu autoři mohou docílit většího čtenářského pole, kromě dívek pak bývají, byť ojediněle, čtenáři i chlapci. Sandra Lanczová se dokáže velmi dobře vcítit do chlapeckého myšlení, což je nejvíce znatelné v knize Andílci a machři. Kniha je z jedné poloviny vyprávěna devatenáctiletým Danielem, který žije se svými kamarády v pronajatém bytě. Autorka zachycuje velmi věrně typický studentský život chlapců, ale i jejich akce, na kterých je běžné požívání alkoholu i lehčích drog (marihuana), a dokonce i některé nelegální činnosti – v případě Daniela se jedná o sprejerství. Jelikož autorka studovala grafickou školu, přátelila se s mnoha umělci, a pravděpodobně i právě s lidmi, kteří považují za umění „zdobení“ budov. Její vypravování proto působí velmi důvěryhodně, skvěle vystihuje napětí při nebezpečných akcích i vztahy v partě kluků, které jsou často velmi odlišné od vztahů mezi dívkami. Sandra Lanczová však také nezapomíná na citovou stránku hlavního hrdiny, a myslím si, že i v tomto aspektu se dokáže velmi dobře vcítit do chlapeckého prožívání, které je často velmi odlišné od dívčího. Hlavní postavy v knihách Sandry Lanczové jsou různých povahových vlastností, ty se však v různých obměnách opakují, proto je možné na jejich základě vytvořit určitou typologii postav. Prvním typem jsou rozverné dívky, které jsou zcela bez skrupulí, s citovými záležitostmi si starosti příliš nedělají, kluky si jednoduše „užívají“ a sbírají s nimi sexuální zkušenosti, ve většině případů nikterak citově podmíněné. Tyto dívky jsou extrovertní, sebevědomé a přímé, nezaobírají se minulostí a žijí okamžikem. Jejich negativními stránkami je jejich občasná necitelnost, neschopnost se vcítit do ostatních a sebestřednost. Takovýmito dívkami jsou Pavlína z knihy Kluky neřeším či Nataša z Lásek a nelásek. Jak Nataša vnímá např. líbání ukazuje následující úryvek. 57
ŠUBRTOVÁ, Milena. Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. In: Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 69, ISBN 978-80-904218-3-7.
40
„Jakub mě vezme za ruku. Zvědavě na něj pohlédnu. Zajímalo by mě, jestli teď už pro něj po těch pár divokých polibcích znamená, že spolu chodíme. Podle toho, jak mě uchopí kolem pasu, asi ano. Zajímavé. Někteří kluci jsou roztomile patetičtí.“58 Druhým typem jsou postavy, které jsou extrovertní a nebrání se sexuálním zkušenostem bez citového podtextu. Rozdíl oproti prvnímu typu u nich spočívá v tom, že v nitru touží po opravdových citech, jsou to osoby značně citlivé, vnímavé, a ne tolik bezstarostné. Jedná se o Natty z Balírny či Andělu i Daniela z Andílků a machrů. „Nevím proč, měla jsem na Žanetu vztek. A to i když za nic z toho, co se stalo, nemohla. Zlobila jsem se na ni jenom proto, že je zamilovaná. To jsem já nikdy nedokázala. I když jsem si myslela, že cítím lásku k Da Vincimu, zmýlila jsem se. Měla jsem jen radost, že se mi podařilo sbalit kluka, který se mi líbil. To je vše. Nikdy jsem se nezamilovala. A asi ani nikdy nezamiluju. Zatraceně.“ 59 Dalším typem jsou postavy, které jsou více přemýšlivé a uzavřené a hledají opravdové city. Tyto postavy nemají potřebu být středem pozornosti, naopak, pozornost je jim často i na obtíž, jsou někdy až přecitlivělé a velmi vnímavé k podnětům z okolí. Vztahy, ať již přátelské či milostné, nenavazují tak snadno, potřebují více času na bližší poznání se. Jedná se např. o Kristýnu a Žanetu z Balírny, Filipa z knihy Frajeři jsou na draka, Adélu z díla Kluky neřeším, Neru z Deníčku neobyčejné patnáctky či Julii z Lásek a nelásek. Posledním typem jsou domýšlivé a sebestředné dívky, které se snaží vyvolat u opačné strany city, samy však žádné necítí, a jejich cílem je využít je k dosažení svých osobních cílů. Tyto dívky působí často až zle, a pokud je to v jejich vlastním zájmu, dokáží ostatním ublížit, když jim to přinese výhody. Jsou zákeřné, nebojí se intrik a s neúspěchem se nesmíří. Takovými dívkami jsou Alice z Balírny či Míša a Linda z knihy Frajeři jsou na draka. Jak již bylo řečeno, věk hlavních hrdinů se pohybuje mezi 14 až 20 lety. Věk na jednání a chování postav ve většině případů nemá téměř žádný vliv. Rozdíly jsou tvořeny spíše jejich povahovými vlastnostmi, jednání je pak ale většinou u mladších i 58
LANCZOVÁ, Sandra. Lásky a nelásky. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2008, s. 31, ISBN 978-80-7222-
521-7. 59
LANCZOVÁ, Sandra. Balírna. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, s. 118, ISBN 80-7222-292-9.
41
starších osob podobných povahových vlastností velmi podobné. Výjimkou jsou hlavní postavy poslední knihy autorky, Lásky a nelásky, Nataša a Julie. Poprvé se jedná o vysokoškolské studentky, prostředí, ve kterém se pohybují, je tedy jiné, a jejich uvažování zralejší a dospělejší. Tato skutečnost je dána však především z důvodu, že sama autorka dospěla a získané zkušenosti a vědomosti o životě předala svým hlavním hrdinkám. Je to možné dokázat na Filipovi a Míše z knihy Frajeři jsou na draka, kteří jsou sice také vysokoškolskými studenty, jejich uvažování bylo však i přesto srovnatelné s uvažováním mladších postav. Je tomu tak z důvodu, že autorka v době psaní knihy mohla aplikovat své dosavadní životní zkušenosti, které byly mladší věkové úrovně, což se na postavách a jejich jednání silně odrazilo. Tudíž by se dalo říci, že jednání, uvažování i chování hlavních postav se mění, ne však s jejich rostoucím věkem, ale s rostoucím věkem samotné autorky.
4.3 PROSTŘEDÍ Prostředí, ve kterém se děje knih S. Lanczové odehrávají, bychom mohli rozdělit na dvě skupiny. Prvním je městské prostředí, ve kterém je možné běžně se setkat s obchodními domy, bary, kavárnami, kiny, městskou hromadnou dopravou apod. V tomto typu prostředí se pak děj odehrává nejčastěji ve školních prostorách. Lanczová tak navazuje na tradici typického prostředí dívčích románů. Již od počátků žánru bylo pro dívčí román nejběžnější prostředí škol, školních penzionátů a gymnázií. Města, ve kterých se děje odehrávají, autorka ale konkrétně nepojmenovává. Výjimkou jsou pouze dvě knihy – první Balírna, jejíž děj je umístěn do města Bakov, a mimo toho se dozvídáme, že jedna z hlavních hrdinek, Natty, jezdí na víkendy domů do Pece pod Sněžkou. Zajímavostí je, že v souvislosti s městem Bakov můžeme zmínit také matku autorky, Lenku Lanczovou. Poprvé se toto město objevuje totiž v jejích knihách, a jak uvádí na svých webových stránkách, jedná se o fiktivní město, které má být propojením Ostravy a Českých Budějovic.60 Druhou knihou, jejíž přesné místo děje známe, jsou Lásky a nelásky. Autorka děj umisťuje do Brna, kde obě hlavní hrdinky studují vysokou školu a bydlí na koleji. U ostatních děl se pouze dozvídáme názvy restaurací, barů apod., názvu města či kraje se však čtenář nedočká. Druhým prostředím, do kterého jsou 60
LANCZOVÁ, Lenka. Časté dotazy: 5) Prostředí a příběhy. LANCZOVÁ, Lenka. Stránky Lenky Laczové [online]. 2006 [cit. 2015-09-03]. Dostupné z: http://www.lanczova.cz/castedotazy.php?otazky_druh=prostredi.
42
děje knih Lanczové umístěny, je přesný opak města, a to samota na okraji malých vesnic. Toto prostředí se vyskytuje pouze ve dvou knihách, a to Frajeři jsou na draka a Kluky neřeším. Autorka děje obou knih umisťuje dokonce na stejné místo, k rybníku Louže. Děj knihy Frajeři jsou na draka se odehrává v táboře u rybníka, děj knihy Kluky neřeším pouze na druhém břehu rybníka v chatové osadě. Ani zde se nedozvídáme, v jaké bližší části Čech rybník Louže leží. Tyto dva typy prostředí nejsou typické jen pro tvorbu Sandry Lanczové, ale pro autory současného dívčího románku obecně.61 Pro dívčí román velmi netypické, avšak v několika knihách Sandry Lanczové se vyskytující, je prostředí fantasy světů. Toto prostředí se týká třech knih – Kdysi dávno, Andílci a machři a Z deníčku neobyčejné patnáctky. Fantazijní prostředí nás neprovází po celou dobu knihy, ale střídá se (či je propojeno) se světem reálným. V první knize s fantasy tématem, Kdysi dávno, fantazijní svět autorka důkladně propracovala. Pojmenovává jednotlivá místa, popisuje krajinu apod. Děj se odehrává v přírodě či městech, která jsou popisována jako historická – vyskytují se zde krčmy, hrady, povozy s koňmi apod. Stejně tak je tomu i u knihy následující – děj se odehrává v historickém prostředí, popis již však není tolik podrobný, jako u knihy Kdysi dávno. Ve třetí knize je fantasy svět propojen se světem reálným, v realitě se tak objevují nadpřirozené bytosti, jinak ale podoba prostředí zůstává neměnná – stále se jedná o typické městské prostředí.
61
URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 177-179 s. ISBN 80-704-2668-3.
43
5 DÍVČÍ FANTASY ROMÁN Tato kapitola podává charakteristiku žánru, který bychom mohli označit jako dívčí fantasy román, vytvořenou na základě knih autorky Sandry Lanczové. Hlavní postavou takového románu je dospívající dívka, obvykle ve věkovém rozmezí 14-18 let. Většinou se jedná o zdánlivě obyčejnou dívku prožívající běžné starosti jejího věku. Zájem dívek je směřován na opačné pohlaví, prožívají svá první zamilování, získávají první sexuální zkušenosti, řeší přátelství či rodinné vztahy. Co však dívky odlišuje od jejich okolí, je přítomnost fantazijních světů v jejich životech. Na základě toho, v jaké části jejich životů se tyto světy vyskytují, bychom dívčí fantasy mohli rozdělit na dva typy. První typ se vyznačuje fantazijními světy vyskytujícími se ve snech či představách hlavních hrdinek paralelně s běžnou realitou. Hlavní hrdinky většinou trpí jakousi odlišností, psychickou deprivací či onemocněním, díky nimž unikají do těchto fantazijních světů, ve kterých hledají porozumění a cestu k odvaze. Nejčastěji se tak stává prostřednictvím hrdinských činů v bojích či dobrodružných výpravách. Dívky zde nacházejí vlastní sílu a odvahu, které si odnášejí zpět do reality. Díky fantazijnímu světu se stávají sebevědomějšími, jistějšími a odvážnějšími i v každodenních záležitostech. Fantazijní svět tu tak sehrává iniciační úlohu,62 dívky prostřednictvím fantazií docházejí určitých poznání, která jsou pozitivním krokem v jejich životech a pomáhají jim vyrovnat se s realitou. Prostředí fantazijního světa je zde velmi podobné prostředí historických románů – krčmy, hrady, koňské povozy apod. Kromě lidských postav se zde vyskytují také mytické postavy, ať jsou to již příslušníci lidské rasy s nadpřirozenými schopnostmi (např. čarodějové), modifikované lidské rasy (např. elfové) či zcela nadpřirozené bytosti (např. draci, démoni, skřeti). Často se v knihách vyskytuje pro fantasy literaturu typická sestava postav, které doprovází hlavní hrdinku na jejích cestách. Jedná se o postavy druha, učitele a protivníka hlavní postavy. 63 Roli hrdinčina druha většinou představuje jedinec modifikované lidské rasy, který je odvážný a statečný a je hrdinčiným pomocníkem v bojích a doprovodem na cestách. Roli učitele sehrává moudrý člověk s nadpřirozenými schopnostmi, který je hrdince rádcem. 62
ZACHOVÁ, Alena. Mýty a mýtotvorné příběhy v četbě dětí a mládeže. In: URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 457 s. ISBN 80-704-2668-3. 63 MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 188, ISBN 80-7185-669-x.
44
Protivníky sehrávají nejčastěji nadpřirozené postavy, které má za úkol hlavní hrdinka porazit. Tento model se však vyskytuje pouze v knihách, kde fantazijní svět představuje ucelenou dějovou linii. V knihách, kde se jedná o pouhé krátké vstupy do fantazií bez jakékoliv návaznosti, se vyskytuje pouze rozdělení na postavy kladné – např. král, a záporné – učitelka, vlkodlak, protivník v boji apod. Druhý typ představuje výskyt fantazijních prvků a postav ve světě reálném. I přesto, že jsou tyto postavy součástí života všech lidí, rozpoznat je dokážou pouze někteří – vyvolení. Hlavní hrdinky příběhů se již jako vyvolené rodí, dozvídají se o tom však až v pozdějším věku, nejčastěji v období dospívání. V tu chvíli se v jejich životech objeví postava zasvětitele (např. kněz), který je s jejich úlohou obeznámí a zároveň se stává jejich učitelem a průvodcem v poznávání nadpřirozených stránek společnosti. Hlavní hrdinka je tedy vyvolenou předurčenou k boji, jejím úkolem je chránit před mytickými bytostmi zbytek společnosti. Hlavní hrdinka tak začíná žít dva životy – jeden běžný, kdy navštěvuje školu, tráví čas s kamarádkami apod., a ten druhý, ve kterém ochraňuje společnost. Mytickými postavami, které jsou v roli záporných bytostí, jsou nejčastěji vlkodlaci, upíři a duchové. Jedná se o bytosti známé již z dávných bájí a mýtů, které i zde naplňují stejnou podstatu – jsou metaforizací zla ohrožujícího společnost. Hlavní hrdinka tak nebojuje se zlými osobami, ale se ztělesněním zla v podobě těchto bájných bytostí. I v tomto typu knih se vyskytuje typická sestava postav vážících se k hlavní hrdince. Jsou to: moudrá postava, která je hlavní hrdince učitelem a zasvětitelem, protivníci, kteří jsou zastoupeni mystickými postavami (nejčastěji vlkodlaky, upíry a duchy), a druh, kterým je většinou bytost, která spadá do záporných postav, probouzí však v sobě city a stává se přítelem a ochranitelem hlavní hrdinky. I zde znamená výskyt fantasy prvků určitou podobu iniciační cesty. Hlavní hrdinka díky bojům nabývá odvahy, stává sebevědomější a lépe kontroluje své chování, což jí velmi pomáhá v jejím běžném životě. I přes to, že se knihy žánru dívčího románu s fantasy prvky dají rozdělit na dva druhy, základní rysy mají všechny společné. Kromě typických rysů dívčího románu zmíněných již výše se jedná o přítomnost fantazijního světa, ať již paralelního či propojeného s realitou, nadpřirozených postav, často vypůjčených z dávných mýtů a bájí, a hlavní hrdinku, která je (či se se cítí být) vyvolenou a předurčenou k boji. Ve všech knihách fantazijní světy také představují jakousi podobu iniciační cesty, která dovádí hrdinky k odvaze a sebevědomí, které posílí její osobnost v běžném životě, v některých situacích dokonce pomáhá řešit krizové životní situace (např. onemocnění). 45
Protože je Sandra Lanczová první autorkou u nás, která dívčí román s fantasy prvky takto propojuje, je možno ji považovat za zakladatelku nového žánru, který bychom mohly nazývat dívčí fantasy román.
46
ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo představit díla autorky Sandry Lanczové a vypracovat analýzu jejich dílčích rovin, přičemž hlavním výstupem práce je charakteristika žánru dívčí fantasy. Z výsledků analýz jsem dospěla k následujícím závěrům. Nejčastějšími tématy knih Sandry Lanczové jsou milostné zkušenosti a přátelství. Milostná tematika je rozvíjena
velmi
otevřeně,
autorka
dává
prostor
sexualitě,
která
je
často
podstatou příběhu. Hlavní hrdinové chtějí získat nové milostné zkušenosti, ať se již jedná o pouhé sexuální experimenty či skutečné city. Samotní hlavní hrdinové mezi nimi někdy neumí rozlišovat, pouhé poblouznění pak považují za lásku či milostný akt za pouhou sexuální zkušenost. Autorka se nezdráhá ve svých knihách rozvíjet dříve tabuizovaná témata, jako jsou homosexualita, poměr mezi rodinnými příslušníky (ač nevlastními) či promiskuita. Autorka tak staví na principu, že čím odvážnější její kniha bude, tím více bude i atraktivní pro čtenáře. Téma přátelství je druhou velmi podstatnou složkou většiny knih Lanczové. Jelikož je ve většině děl vyprávění zprostředkováváno více hlavními postavami, jsou provázány určitým vztahy. Občas se jedná o skutečná přátelství, často však můžeme shledávat spíše rysy rivality, závisti až nepřátelství. Dalším tématem, vyskytující se v každé knize, avšak pouze okrajově, je rodinná problematika. Ačkoliv to tak na povrchu nevypadá, při hlubším vhledu může čtenář vysledovat, že rodinná situace v mnohém ovlivňuje osobnosti hlavních hrdinů, především jejich chování a jednání. Autorka reaguje na vysokou míru rozvodovosti u nás, většina hlavních hrdinů tak žije v neúplných rodinách, což má vliv na jejich životy. S tím souvisí téma mentálního onemocnění hlavních hrdinek, protože většinou je právě špatná rodinná situace příčinou choroby. Jedná se o sociálně patologické jevy současné společnosti, díky jejich přítomnosti tak může dílo nabírat na atraktivitě. Posledním tématem, kterému jsem věnovala zvýšenou pozornost, jsou fantazijní světy přítomné ve třech dílech autorky. Autorka je do knih začleňuje buď jako součást psychického světa dívek, nebo se fantasy prvky stávají součástí světa našeho. Úlohu hlavních hrdinek v těchto světech je bojovat s nadpřirozenými bytostmi, a ochránit sebe i společnost, což jim dodává sílu a odvahu do vlastního života. Model kombinování dívčího románu a fantasy iniciačních cest, typických spíše pro dětskou literaturu, není v literatuře pro dívky zcela běžný, autorka tak vytváří žánr, který by se dal nazvat
47
dívčím fantasy románem. Co se týče hlavních postav, jelikož se většinou jedná o dva či více hlavních hrdinů, nejčastěji autorka staví na kontrastu jejich povahových vlastností. Nejčastějšími rozdíly jsou extroverze vs. introverze a sexuální otevřenost novým zkušenostem vs. hledání toho pravého. Pozitivum na vyprávění několika hlavních hrdinů shledávám v možnosti nahlédnout do nitra více osobám, což dovoluje čtenáři najít u typicky kladných postav i jejich špatné vlastnosti, ale především naopak, čtenář může zjistit, co je motivem jednání záporných postav. Díky tomu u tvorby Lanczové ani příliš často nedochází k tomuto jednostrannému členění hlavních postav na kladné a záporné, většinou každá postava má v sobě něco z dobrého i špatného. Tomuto aspektu napomáhá i fakt, že autorka volí u všech knih vyprávění formou deníku. Hlavní hrdinové tak sdělují nejen události, ale i své pocity, což umocňuje pocit autenticity a již výše zmiňované nahlédnutí do nitra postav. Děj autorka často umisťuje do takových míst, která velmi dobře zná, její díla proto tato místa naprosto věrně vystihují a tím taktéž dodávají na autenticitě díla. Jedná se např. o půdu středních škol, přičemž jedna kniha se odehrává přímo na půdě střední grafické školy, kterou sama autorka navštěvovala, dále táborové prostředí, v němž jako malá trávila své prázdniny, či později prostředí vysokých škol, přičemž na jedné z nich taktéž studovala. S výskytem fantazijních světů dochází také ke změně prostředí. Kromě běžného prostředí hrdinky prostřednictvím svých fantazií navštěvují místa, která jsou popisována jako historická centra – hradby, krčmy, koňské povozy apod. Jedná se o typické prostředí fantasy světů. V jedné z knih se fantazijní svět stává součástí toho našeho, jedná se tak o běžné prostředí dívčích románů, ve kterém se navíc ale objevují mytické postavy. Tím, čím se Sandra Lanczová odlišuje od ostatních autorů dívčích románů, je přítomnost fantasy prvků v jejích knihách. Jedná se o velmi zajímavý model, který spojením žánru dívčího románu s fantasy prvky nechal vzniknout žánru dívčího fantasy románu. Tento žánr tak vykazuje stejné rysy jako dívčí román, je však obohacen o nový rozměr – fantasy rovinu. Podle toho, v jaké oblasti života dívek se fantazijní světy vyskytují, je možno rozlišit dva druhy dívčího fantasy románu. V prvním případě se vyskytují pouze v představách dívek a znamenají úniky od reality. Dívky trpí určitým nedostatkem (psychická porucha, nízké sebevědomí), přičemž fantazie sehrávají úlohu iniciační. Vykonáním cesty či boje hrdinka získává sílu a odvahu, které si odnáší zpět do světa reálného. Druhým typem je příběh odehrávající se v jakési „vylepšené“ realitě, 48
což znamená běžnou realitu obohacenou pouze o existenci nadpřirozených postav. Úkolem hlavní hrdinky je chránit společnost před těmito bytostmi. Poslední kapitolu jsem tak věnovala charakteristice tohoto žánru, kterou jsem vytvářela právě na základě knih Sandry Lanczové. V současnosti, kdy jsou velkým trendem upírské deníky, akademie apod., tedy knihy s dívčí hrdinkou společně s fantasy rysy, mají tato tři díla Sandry Lanczové potenciál dostat se do pozornosti čtenářského publika. Pozitivním na knihách autorky je i fakt, že pouze nekopírují zahraniční díla úspěšných autorek, jsou naopak odlišné a tím jedinečné, protože jediné, co je s bestsellery spojuje, je přítomnost nadpřirozena. Příběhy jsou však odlišné, můžou tak být pro čtenářky příjemným zpestřením a opět něčím novým. Sandra Lanczová je tedy autorkou, která svá díla staví na atraktivních tématech, odráží v nich současnou společnost z pohledu dospívajících a nebojí se zapojit i jistá kontroverzní témata (např. sprejerství či otevřenou sexualitu). Podstatou jejích knih je cesta hledání hlavních postav – hledání sebe sama, své vlastní identity, postavení, kterého chtějí dosáhnout a toho, co od života chtějí.
49
BIBLIOGRAFIE SEKUNDÁRNÍ LITERATURA
GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež: ve srovnávacím žánrovém pohledu. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 245 s.
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 117-186. Psyché (Grada). ISBN 80247-1284-9.
MOCNÁ, Dagmar. Červená knihovna: studie kulturně a literárně historická : pohled do dějin pokleslého žánru. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1996, 240 s. ISBN 80-718-5075-6.
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, s. 704, ISBN 80-7185-669-x.
NEFF, Ondřej. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: Asociace fanoušků science fiction, 1995, 555 s. ISBN 80-85390-33-7.
PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 422 s. ISBN 80-718-2124-1.
SIROVÁTKA, Oldřich. Literatura na okraji. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 98 s. ISBN 80-202-0122-X.
SLABÝ, Karel Zdeněk. Dívky pro román. 1.vyd. Praha: SNDK, 1967, 176 s.
STANISLAVOVÁ, Zuzana. Na krídlách fantázie: (Slovenská literatúra pre deti a mládež v 21. storočí). In: Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec 16. – 17. března 2006. 1. vyd. Technická univerzita v Liberci: Nakladatelství Bor, 2006, s. 35-40. ISBN 80-7372-139-2.
ŠUBRTOVÁ, Milena. Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. In: Literatura pro 50
děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů, 2009, s. 67-79. ISBN 978-80-904218-3-7.
TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008, 271 s. ISBN 978-809-0424-722.
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, 1992, 98 s. ISBN 80-704-0055-2.
URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. V Olomouci: Votobia, 2003, 363 s. ISBN 80-719-8548-1.
URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004, 457 s. ISBN 80-704-2668-3.
VAŘEJKOVÁ, Věra. K diferenciaci prózy s dívčí hrdinkou v 60. letech. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity, 1998, s. 125-133. ISBN 8072480030.
VÁŇOVÁ, Kateřina. Skutečné pocity z neskutečného světa aneb Kam za (s) fantazií. In: Současnost literatury pro děti a mládež: Liberec 16. – 17. března 2006. 1. vyd. Technická univerzita v Liberci: Nakladatelství Bor, 2006, s. 19-26. ISBN 80-7372-139-2
VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Čsl. spisovatel, 1984, 465 s.
ZACHOVÁ, Alena. Topos "jiných dimenzí" v iniciační a fantasy literatuře. In: SVOBODA, Richard. Populární literatura v české a slovenské kultuře po roce 1945: sborník referátů z literární konference 40. Bezručovy Opavy 16. 18. 9. 1997. Vyd. 1. Opava: Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity, 1998, s. 25-31. ISBN 8072480030. 51
INTERNETOVÉ PRAMENY
LANCZOVÁ, Lenka. Stránky Lenky Laczové [online]. 2006 [cit. 2015-0903]. Dostupné z: http://www.lanczova.cz/index.php.
NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako prostor duchovního hledání a proměny. Bohemica litteraria [online]. 2013, 16(1) [cit. 2015-08-18]. ISSN 12132144.
Dostupné
z:
http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/129583/1_Bohemi caLitteraria_16-2013-1_8.pdf?sequence=1.
Sanin
web
[online].
2010
[cit.
2015-02-05].
Dostupné
z:
http://sandralanczova.cz/sandra/?q=node/2.
Český statistický úřad [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015, 26. 01. 2015
[cit.
2015-08-12].
Dostupné
z:
https://www.czso.cz/csu/czso/rozvodovost.
PRIMÁRNÍ LITERATURA:
LANCZOVÁ, Sandra. Andílci a machři. 1. vyd. Praha: Víkend, 2004, 159 s. ISBN 80-86891-02-x.
LANCZOVÁ, Sandra. Balírna. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, 125 s. ISBN 80-7222-292-9.
LANCZOVÁ, Sandra. Frajeři jsou na draka. 1. vyd. Praha: Víkend, 2003, 140 s. ISBN 80-7222-309-7.
LANCZOVÁ, Sandra. Kdysi dávno. 1. vyd. Praha: Víkend, 2004, 125 s. ISBN 80-7222-336-4.
LANCZOVÁ, Sandra. Kluky neřeším. 1. vyd. Praha: Víkend, 2004, 142 s. ISBN 80-86891-17-8
52
LANCZOVÁ, Sandra. Lásky a nelásky. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2008, 190 s. ISBN 978-80-7222-521-7.
LANCZOVÁ, Sandra. Z deníčku neobyčejné patnáctky. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2005, 157 s. ISBN 80-7222-383-6.
53
