No title

��

��

��

��

��

Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen

PhDr. Tomá Novák PØESTAÒTE SE PODCEÒOVAT! Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2248. publikaci Odpovìdná redaktorka Mgr. Alena Herbergová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 124 Vydání 1., 2005 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2005 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS

(tištěná verze) ISBN 80-247-1165-6 ISBN 978-80-247-6491-7 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

1 Prestante se podcenovat osvit.vp 19. dubna 2005 13:03:31


OBSAH ÚVODEM

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

I. MÁME PRÁVO BÝT SAMI SEBOU . . . . . . . . . . . . 9 Komu je kniha urèena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 II. KDE SE VZALY (TU SE VZALY) NAE REAKCE NA STRESUJÍCÍ PODNÌT . . . . . . . . . . . . . Být rád = mít se rád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maminka, jak veobecnì známo, má vdycky pravdu . . . . Jsou spoleèenská pravidla realizovatelná? . . . . . . . . . Pùvod stresových reakcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Inventura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíbìh eny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Test: Vìøíte si? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 13 15 16 18 20 21 31

III. Z ÈEHO VZNIKÁ MÍNÌNÍ O SOBÌ? . Pasti, pasti, pastièky aneb Jak na M-L syndrom . Tyran obì zachránce, jak se to rýmuje? . . Dìkuji, ale zachránit se musím sám . . . . . . . Nechoï Vaku s pány na led . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . .

. . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . .

. . . . . . . . . .

39 39 48 50 51

IV. VIZE ROSTE Z KRIZE . . . Specifikace cíle . . . . . . . . . . . Péèe o zvolený cíl . . . . . . . . . Pøístup k ivotu a pocit nedostaèivosti Jsme dospìlí a svéprávní . . . . . Jaká máme práva . . . . . . . . . . Jaké máme povinnosti . . . . . . . . Mluviti zlato? . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

55 56 59 60 63 64 68 70

BEZ ZTRÁTY KYTIÈKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . .

. . . . . . . . . .

73 77 80 82 83

V. JAK JEDNAT S LIDMI Test manelského tìstí . . . Naslouchání . . . . . . . . . Zvlátní dieta . . . . . . . . Test: Ach, ty jsi úasný . . .

|5|


. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .


Setkání s kritikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Test: Jak snáíte kritiku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Co s kritikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 VI. CO NÁS (V DISKUSÍCH S MANIPULÁTORY) ASI ÈEKÁ A (NE)MINE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Eristika vìda je? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Vìènì zelené triky aneb Jak mít pravdu, i kdy ji nemáte . . . . . . 107 Ochrání vás fráze? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 VII. JUDO PROTI KOMPLEXÙM . . . . . . . . . . . . . 112 Sám k sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 K vlastnímu judistickému postupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 PØED ZÁVÌREM ZÁVÌR

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

PØEÈTÌTE SI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

|6|



ÚVODEM Pochybuji, e nìco je skuteènì náhodné. Vechno, co se pøihodí, je v podstatì podobné èlovìku, kterému se to pøihodí událost se jaksi nevysvìtlitelnì pøizpùsobuje, mìní se její jakost, aby se hodila pro povahu kadého, s kým souvisí. Aldous Huxley Nae sebehodnocení je vnitøním filtrem, který rozhoduje o naem úspìchu èi neúspìchu v ivotì. Archibald D. Hart

Tento text je o sebeprosazení a o tom, co v nìm brání. Nejistý, podceòující se èlovìk má strach ze veho moného. Má strach z autorit, o nich se domnívá, e by jej mohly znièit. Má strach i z lidí na stejné úrovni, na jaké je on sám. Mohli by ho pøedstihnout, zalíbit se autoritám, a výsledek bude stejný jako v pøedchozím pøípadì. Je pouhým uzlíèkem nervù. Ve se ho snadno dotkne. Jeho opakem je sebejistý èlovìk. Ten se pøedevím necítí být pøedem ohroen. Má pro strach udìláno, co z nìj pøímo vyzaøuje. Agresory kolem sebe nepodceòuje, ale ani nepøeceòuje. Bere moné ohroení vánì. Pokud jej napadnou, bude se bránit. Nad pasivními a zakøiknutými se nijak nevyvyuje. Nepotøebuje to. Neví prostì, proè by to mìl dìlat. K tomu, aby èlovìk obstál bez pocitù nedostaèivosti, potøebuje víc ne nìkolik málo rad, postupù nebo komunikaèních trikù. Právì takové jednoduché rady, na první pohled jasné a pøímo instantní, nadìlají víc kody ne uitku. Místo jednoduchých trikù zde nabízíme nároènìjí cestu. Pùvodní název kníky znìl Asertivitou proti pocitùm nedostaèivosti. K tomu je nutné dodat, e (nejen) na kniním trhu je dnes pøeasertivitováno. Zmínìná metoda je obvykle rozebrána pomocí nìkolika základních pravidel, odkazu na základní práva a prostøednictvím nácviku komunikaèních technik. Nic proti nim, ale samy o sobì problém pøimìøeného prosa|7|



zení nevyøeí. Chceme spíe naznaèit, jak jinak má k sobì i k druhým lidem pøistupovat èlovìk, který si doposud nevìøí a podceòuje se. Díky jinému pøístupu (postoji k situaci) se bude i jinak chovat. Jiné chování vzbudí i jiné odpovìdi. Slovo asertivita bude uíváno opìt a v závìru této knihy. Proè, je vysvìtleno a na jejím konci v závìreèném upozornìní. Jde nám o ponìkud odlinou variantu asertivity ne je v naich krajích zvykem. Ve v textu bude smìøovat k zmínìné postojové zmìnì. Je to cesta od sebehodnocení jsem smolaø, od dìtství, které nebylo jednoduché, mám vlastnì smùlu, a nemohu s tím nic udìlat k postoji jako vìtina lidí i já mìl v dìtství urèité problémy; jsem schopen je zvládnout a vyvodit z nich pro sebe a své dalí jednání patøièné pouèení; tøeba to, je je obsaeno v tvrzení co tì nezabije, to tì posílí. Ano, je to fráze. V naem pøípadì je to ovem i formulka shrnující konstruktivní postoj: Netrápím se minulostí, vyrovnám se s pøítomností a budu jednat tak, aby ani v budoucnu nebyly zbyteèné problémy. Nepotøebuji ádné berlièky. Zvládnu to!!

|8|



I. MÁME PRÁVO BÝT SAMI SEBOU Vyli jsme z rodiny, která nás formovala, zformovala a nìkdy i deformovala. Pokud nastal i poslednì zmínìný typ ovlivnìní, nebude snadné porozumìt tomu, e jsme bytostmi obdaøenými mnoha právy. Mají-li ona práva respektovat druzí lidé, musíme je plnì pøijímat sami. Brát je se samozøejmostí za své. Ne jen kòourat, e je ztrácíme. A u vùbec ne o nì bojovat tak agresivnì, e znechutíme jak sebe, tak i druhé. Klidná jistota, to je to, oè tu bìí. Kadý èlovìk (pokud se sám o dále uvedené subjektivním popøením nepøipraví) má právo být sám sebou, vyuívat vlastní rozum, nebát se. Nemusí být zbyteènì závislý na psychologických hrách a kamufláích lidí v okolí. Nemusí se nechat vyuívat, ba dokonce zneuívat. O tom se zde píe a je zde i naznaèeno, jak toho dosáhnout. Opìt ale platí, co ji bylo popsáno v úvodu, jednoduché triky nepomáhají. Maximálnì mohou vést k pøedstíranému sebevìdomí. To sklouzává dle situace na jedné stranì k agresi vùèi sobì a na stranì druhé k agresi vùèi druhým lidem. Podceòující se èlovìk vystupuje nejistì, úzkostnì a podrádìnì a v okolí vyvolává srovnatelné reakce podrádìné pøezíravosti. Ji legendární Jára Cimrman zjistil, e se takto postienému nabízejí dvì monosti. Buï se s daným stavem smíøit, nebo nesmíøit. Pokud se smíøí, pak opìt existují dvì varianty. Pøijmout je se vím vudy a pohrouen do svého podceòování se nikdy a nikde neprosadit. I tak lze být spokojen. Nebo zatrpknout a dopøát si jen povrchní smíøení se situací. Kdy se s tímto stavem nesmíøí, má opìt dvì monosti. Jednat ji známým postupem, tedy pøipomínat poetilce, který si usmyslel povìsit obraz na skobièku upevnìnou do panelové stìny pomocí kladívka. Zbytek ivota mùe trávit buením do panelu a pøemýlením, jakou má smùlu oproti tìm, kteøí své cihlové nebo panelové byty mají plné obrazù. Èasem zatrpkne. I zde je samozøejmì druhá varianta. Vyaduje zmìnit chování i postupy uívané k dosaení cílù. Na panel si lze poøídit pøíklepovou vrtaèku. Na prosazení mezi lidmi zvolit pøimìøenì sebevìdomé, vyrovnané chování. Takové, které si pøedem rozhodnì nepøipoutí |9|



monost prohry. Pravdìpodobnost, e lidé sebejistì vystupujícímu èlovìku vyhoví, je relativnì vysoká. Jak k takovému chování dospìt? Uvìdomit si, e sám fakt lidské (tedy i mé) existence je vlastnì zázrak. Kadý z nás bez ohledu na své pohlaví, vìk, majetek nebo postavení, je stvrzením tohoto zázraku. Profituje z nìj. Kdy ohromnou hodnotu svého bytí patøiènì ocení, nemùe si pøipadat nijak nedostateènì. V naem pøípadì by se ètenáø mìl zamyslet nad koøeny svých pocitù nedostaèivosti. Poté je buï s nadhledem pøijmout a netrápit se jimi, nebo zmìnit své chování. Konkrétnì tak, aby zakøiknuté a snadno do agrese unikající chování, typické pro vyrovnávání se s pocitem nedostaèivosti, bylo posléze vystøídáno klidným jednáním s patøièným nadhledem. Dotyèný se pak bude zákonitì cítit lépe. Druzí lidé se pøizpùsobí tomu, jak se bude prezentovat on sám.

K om u je kniha u r è e n a Knihu chci pøipsat klientkám manelské poradny, s nimi jsem se setkal a nabyl dojmu, e se nejen zbyteènì podceòují, ale navíc jetì polykají oprávnìné pocity zlosti. Dalo by se øíci, jsou to obdivuhodné eny. Dosáhly a jetì dosáhnou mnoho. Zvládnou práci i rodinu jak to jen jde. Ve svìtì, který je ve jiné, jen ne dokonalý, si ovem usmyslí, e právì ony musí své role zvládat dokonale. Zcela pochopitelné a vlastnì i nezbytné odchylky od nereálné vestranné dokonalosti je drtí. Aby toho veho nebylo málo, jetì si namluví, e mají dejme tomu køivý nos, pár (nìkde i ètvereèních) centimetrù nad èi pod míru nebo ne dosti lesklé, husté a dlouhé vlasy. Fakt, e si deklarovaných handicapù sám od sebe nikdo nepovimne, prostì neberou. Trpí jimi a zbyteènì na nì obracejí pozornost. Pøipomínají èlovìka, který nechce být druhými lidmi kopán. Proto si sám na sebe pøipevní nìkolik tabulek s textem: Plnì si uvìdomuji riziko kopnutí! Vím, e to okolí bude k podobnému èinu svádìt. Pøesto prosím, radìji nekopat!

| 10 |



I. KAPITOLA

I ten, jemu není nic vzdálenìjího ne úvaha koho potkám toho nakopnu, zaène pøi setkání s podobnými chodícími tabulkami o kopancích pøemýlet. Pøinejmením se bude ptát, proè je zrovna toto téma tolik zdùrazòováno. Je to proto, e tabulkáøi nejsou sami sobì soudcem, ale rozmrzelým, mstivým prokurátorem, kterého bolí zuby. Ten je rozhodnut delikventovi tedy sobì samotnému øádnì zatopit. Dámy, o nich je øeè, dovedly k mistrovství sebemrskaèskou hru nikdo mne nejen nemá, ale ani nemùe mít rád, protoe jsem: 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

tlustá × hubená, velká × malá, mám nohy tlusté × tenké, mám òadra velká × malá, èernovláska × blondýna zesmìòovaná hloupými vtipy, zrzka × mám fádní katanové vlasy, mám velký zadek × nemám sice velký zadek, ale i tak je to chyba, takový se muským líbí, mám brýle × nemám na znaèkové brýle, chudá × bohatá, mladá × stará, vzdìlaná × nevzdìlaná, mám povolání takové nebo makové, jsem × nejsem inteligentní, umím cizí jazyky × neumím jinak ne èesky, jsem × nejsem panna, jsem z mìsta × z vesnice, bydlím sama × s rodièi, jsem stále jetì svobodná × rozvedená, vdova, nechci partnerovi dìlat sluku × chci o partnera peèovat, jsem × nejsem Èeka, jsem × nejsem sirotek, jsem ena × nejsem mu, jsem mu × nejsem ena.

| 11 |



Proè je trápí nedokonalost? Ne proto, e by samy, opravdu jen pro sebe a své potìení chtìly být dokonalé, ale protoe si myslí, e musí. Kdosi jim kdysi vnutil názor, e musí být perfektní. Ony, nespornì kvalitní osobnosti, neumí øíci ne na poadavky, které pro nì nejsou pøijatelné. Radìji strpí ledacos z toho, co nechtìjí, ne by jasnì sdìlily, co chtìjí. Jednoho dne je i na nì zátìe pøespøíli. Potom se rozèílí a spustí od podlahy nebo spíe od Adama. Poté se samy pøed sebou stydí. Pokud s nimi nìkdo druhý nesouhlasí, mají dojem, e je nemá rád, e mu nejsou sympatické a e je nepochopil. Slzy buï potlaèují (to ménì èasto), nebo je nevìdomky povaují za formu komunikace. Pouívají je místo hodnotícího soudu nebo jako prostøedek nátlaku. Nìkdy i jako zvolání SOS. Milují (druhé) pøíli a sebe pøíli málo. Neprohloupí, pokud si knihu pøeètou i mui. Poslední øádek sloupku zdùvodnìní proè mì nikdo nemùe mít rád nech si jen malièko upraví na jsem mu. Ètenáøi by mìli být zejména ti pánové, kteøí mají pocit, e jejich partnerka s nimi hodlá ve zlém zatoèit nebo ji zatoèila. Právì zde mohou najít vodítko jak dál. Ne jak to té potvoøe osladit, ale jak zaèít znovu.

| 12 |



II. KDE SE VZALY (TU SE VZALY) NAE REAKCE NA STRESUJÍCÍ PODNÌT Bý t r á d = m í t s e r á d Pocit míry vlastní hodnoty, oceòování sebe sama a jeho rub, pocit nedostaèivosti, ba dokonce ménìcennosti zajímal psychologii od starovìku. Dodnes se traduje pøíklad øeckého øeèníka. Byl jím Demosthenes jako dítì koktal a tvrdým cvièením zvládl jak tento nedostatek, tak i pocity s ním spojené. Jeho moderní obdobou byla Wilma Rudolphová, trojnásobná olympijská vítìzka ve sprintu, v roce 1960 vyhláená nejlepí svìtovou sportovkyní, která pøekonala onemocnìní obrnou. Místo vozíku stupnì vítìzù na OH v Øímì kompenzace, pøed kterou se sklonil svìt. Téma vyrovnávání se s nedostatky patøí k velkým otázkám moderní psychologie. Alfred Adler (18701937) zkoumal pocit ménìcennosti. Za nejdùleitìjí lidskou hnací sílu, potøebu, povaoval touhu po sebejistotì a pøevaze a pøekonání pocitu ménìcennosti. Zmínìné pocity se mohou projevovat jako plachost, rozpaky, skromnost, ale také ménì sympaticky jako jeitnost, nadmìrná potøeba uplatnìní, touha po ocenìní, pochvale a uznání. Mohou vést a k bezohlednosti a pohrdání druhými. Karen Horneyová (18851952) popsala pojem musismus a jeho vliv na dìti. Konkrétnì na ty, které jsou vystaveny nadmìrnému tlaku ve stylu musí to udìlat. Neúspìch je okolím vnímám málem (nìkdy zcela) jako katastrofa, co dítì tìce poznamenává. Musismus od dospìlých bývá pøijat a zvnitønìn. Dítko pak provází celým dalím ivotem. Dává si èasto nereálné úkoly, které musí zvládnout. Kdy je nesplní, trápí se, podceòuje, je úzkostné, podrádìné.

| 13 |



Harry Stack Sullivan (18921949) povaoval sebeúctu za nejlepí dar. Zøejmì poprvé pouil v této souvislosti obrazu vìno z rodiny. Velmi potøebná sebeúcta se sniuje, pokud se cítíme opomíjeni, izolováni, ostatní o nás neprojevují patøièný zájem. Galerii slavných mùe v této souvislosti doplnit pojetí na klienta zamìøené psychoterapie i poradenství Carl Ransom Rogers (19021986) se slavnou triádou empatie (vcítìní se) vøelost opravdovost postuluje poadavek kladného pøijímání druhých. To zlepuje jak jejich sebehodnocení, tak i zpìtnì jejich kladné vnímání okolí. Ve tøicátých letech minulého století napsal Louis Bisch posléze velmi populární a do èetiny pøeloenou knihu Buïte rád, e jste nervózní. V jejím úvodu klade krásnì archaicky øeènickou otázku: Musí se neurotici cítit ubohými? Odpovìï, jak se dá pøedpokládat, je záporná. Bisch rozvádí mylenku nemá se èím chlubit, kdo je normální. U neurotikù nachází mimo jiné vyí citlivost, citovost, aktivitu i schopnost kompenzace nepøíznivých okolností ne u bìné populace. Dle autora lze být na neurotický predikát pyný. Tento paradoxní pøístup lze uplatnit i dnes v souvislosti s proitky pocitù nedostaèivosti. V postmoderním svìtì vichni mluví do veho a alespoò pøedstírají, e vemu rozumí. Na vechno moné najdete návody snadno a rychle a pokud mono bez námahy. Ne si myslet, dejme tomu, e se za 24 hodin nauèím anglicky, je zralejí pøiznat si pocit nedostaèivosti související s nedostateènou jazykovou výbavou. Ne být mluvka, je lépe mlèet. Ale pozor netrápit se tím! Znát své limity a ty respektovat. Radìji ke svému horizontu zvolna, promylenì kráèet, ne naopak po støetu s realitou padat dolù a nadìlat pøitom mnoho chyb. Tím není øeèeno, e si máme své stavy hýèkat a podporovat. Nic takového. Máme poznat jejich koøeny, brát je jako souèást osobnosti a posléze je kultivovat. Úmyslnì nepíi odstranit je. To by bylo sice ideální, ale a pøíli nároèné a nìkdy i velmi radikální. Osobnost by se zøejmì zmìnila natolik, e bychom se nemuseli poznat. Na nìco takového se (doufejme) máme a pøíli rádi. Je lépe nebýt po vech stránkách ideální, ale svùj, ne popøením vlastního já naplòovat vnucené pøedstavy nìkoho jiného. | 14 |



II. KAPITOLA

M a m inka , ja k v e o b e c n ì z n á m o , m á v dy c ky pr a v d u To ovem neznamená, e vdy ví, o èem vlastnì mluví, a kadý její výrok je hoden obdivu a následování. K tomu patøí v pøípadì nutnosti jistá opatrnost pøi pøijímání jejích dobøe mínìných slov. Pouijeme jetì jeden citát z dostupné literatury. Jde o knihu Mìjte vech pìt pohromadì! patøící do oblasti americké návodové psychologie. Podtitul je patøiènì lákavý: ikovné zkratky na cestì ivotem. Celek tvoøí øada více èi ménì dobrých návodù jak se vyrovnat s nástrahami ivota. Ve psáno takøíkajíc lehkým perem a v barvách mladých ètenáøek, je se chtìjí poprat se ivotem. V textu plném dobrých, by ponìkud zjednoduujících rad, je mono s lehkým mrazením nebo pro nìkoho i se zadostiuèinìním èíst: Kdy vám matka øíkala ,Vdycky se musí chovat slunì´ vìdìla o èem mluví. Autorky tvrzení, Tina S. Fleheryová a Kay L. Gilmanová, právì v této zdánlivì samozøejmé vìtì jsou v roli kozla zahradníkem. Pøinejmením samy nevìdí, o èem mluví. Proto jim zøejmì ono tvrzení nepøipadá vùbec podivné nebo hodné dalího rozboru. Prostì to tak je a basta. Maminka ví, co øíká! Èest a sláva maminkám. Jejich pravda coby osobní ivotní zkuenost je ovem jedna vìc a vìdìt o èem mluvím ve vztahu k dìtem je vìc jiná. Pøi ví lásce a úctì právì matky ve svých autoritativnì pronesených výrocích k dìtem bývají poplatné výchovì, která je formovala, mýtùm, kterým vìøí a nìkdy i mixu povrchního usuzování okolí. V dobré víøe pak dítkám nasadí brouka do hlavy. Advokát maminky mùe samozøejmì snadno namítnout: Kam by to vedlo, kdyby se lidé nechovali slunì. Sodoma Gomora! My, kteøí patøíme ji mezi dítka odrostlá a ivotem otrkaná kontrujeme asi takto: pøijmout závazek, e budu vdy nìjakým zpùsobem jednat a onen zpùsob pøesnì nevymezit, je srovnatelné s cestou do pekla (neurózy). Nic na tom nemìní, e cesta je dládìna dobrými pøedsevzetími. Kdokoliv chce kdykoliv kritizovat, má tak po ruce biè. Nikde není pøesnì vymezeno to, co je podstatné. Namátkou:

| 15 |



8 8 8

Kdy se èlovìk jetì chová slunì a kdy se nechá citovì vydírat? Kdy ji nejde o sluné chování, ale o pøílinou slabost? Co vlastnì je ono kýené sluné chování?

Staèí srovnat knihy pravidel spoleèenského chování. J. St. Guth Jarkovský a jeho kodex platný na dvoøe republikánském je jiný, ne pøíruèky z èasù kolem poslední tøetiny minulého století. Ty se zase dosti odliují od stávajícího, nejen diplomatického, protokolu. I velmi sluného, korektního, druhé respektujícího èlovìka, mùeme dnes oznaèovat, se spoleèenským klasobraním zmínìného J. S. G. v ruce, jako tvora, který se vlastnì neumí chovat. Etiketa z nedávných èasù nyní pokulhává za technickým i jiným vývojem. Namátkou: dobrý spoleèenský tón práce s PC nebo s mobilními telefony nedávno jetì ani existovat nemohl. To pro neexistenci onìch technických vymoeností. Kritik snadno namítne: Základní pravidla obecné ohleduplnosti a korektnosti platí stále. Z nich lze usuzovat a posléze aplikovat na nové situace.

J s ou s pole è e n s k á p r a v i d l a r e a liz ov a t e lná ? Tak tøeba dvì zásady bontonu moderních komunikaèních technologií. U U

První zásada: pùjdeme-li na koncert nebo do divadla, mobil nutno vypnout nebo za kulturou nechodit, zùstat v soukromí a na pøíjmu. Druhá zásada: do partnerova mobilu ani do souborù v PC v souladu s listovním tajemstvím nenahlííme

První zásadu je mono pøi troe taktu zvládnout. S druhou je to podstatnì horí. Proè by to mìlo být horí? namítnou stráci dobrého chování. Budou to ti, je shodou okolností nevìdí, co je to ataka patické árlivosti. Dle nich jsou vìci, jako i postupy a formy chování, buï správné, a pak je dìlat máme, nebo nesprávné, a pak se nelze na nic vymlouvat. Ty druhé | 16 |



II. KAPITOLA

dìlat nemáme. Èlovìk je bytost racionální, má vùli a má se v souladu s pravidly sluného chování ovládat. Opravdu je to jednoduché v bìných situacích. Tj. v tìch, je nae emoce nevypìní do poslední mydlinky. Zkuste ale ctít tabu partnerova mobilu èi e-mailu v poryvech árlivosti Není snad árlivostí se trápícího mue nebo eny, který by s výrazem kajícího se padoucha v manelské poradnì neprohlaoval:

Vím, e se to nesmí, ale podíval(a) jsem se jí (mu) do mobilu a Dotyèný árlivec si k drtivým zjitìním, zaznamenaným v rámci moderní informaèní technologie, nese jetì subjektivnì tìké stigma nezdvoøáka. Bývá a tragikomické, jak se snaí s poruením zásad vyrovnat. Nìkdy chce vysvìtlit, e vlastnì lo o omyl. Vlastnì ano nosiè moderní informaèní technologie byl poøízen coby odpis z daní árlícího, leè uíván jeho nevìrným protìjkem. árlící se jen zmýlil. Jen se snaí nepøipustit, e okolnosti a duch Othellùv byly silnìjí, ne dobré vychování. To bylo kdysi jasnì a pøesnì øeeno za nás: Kdo komu má vyhovìt, kdo a do jaké míry se má pøizpùsobit. Kdo má za koho rozhodovat, kdo se má (musí) komu podøídit. K jakému cíli ivot smìøovat, do jaké míry a jaké respektovat autority Dnes je ve sloitìjí. To, co jeden snadno øeí jako naplnìní sluného chování vysvìtleného a pøedaného rodièi, mùe druhý vnímat ji jako svoji zcela soukromou doménu. Je pøesvìdèen, e mu rodièe, ale ani jiné autority, vlastnì nerozumí. Lidé, kteøí nám zprostøedkovávají zásady, jednají podle svého pøesvìdèení a chtì nechtì naplòují vlastní cíle. Pod roukou kýeného sluného chování s druhými manipulují. Moná k správnému, moná k jinému cíli. Kam, to nebývá pøedem jasné. Ti, kteøí nám dobøe radí ovládej se, zvládni to, buï nad vìcí zapomínají na nìco, co je zcela podstatné. Emoce pøi zátìi nezískávají vrch jen u lidí slabé vùle a disharmonických osobnostních rysù. Obvykle vítìzí i u jiných, zastávajících Foglarùv modrý ivot. Bojovat s tím je tak trochu boj s vìtrnými mlýny. Vyhrát jej dost dobøe nelze. Lze se pokusit o nové, pøesnìji øeèeno jiné naprogramování. Situaci pak budeme vnímat jinak a jiné | 17 |



*

budou i nae odpovìdi. Na jiný vjem i jinou odpovìï zareagují jinak i osoby v okolí. I ony (oni) se pak budou chovat jinak. Ve velice zjednoduené podobì tak nahradíme napø. návyk reagující na podnìt stylem útoè nebo uteè nìèím novým. Mùe to být odpovìï nadechnu se, pomalu vydechnu a zùstávám klidný nebo nádech, výdech a situaci promyslím sám. Mùe to být ovem i zcela netradièní reakce uvítám monost tréninku a cvièím novou reakci na podnìt. Pokud ovem chceme jednat opravdu novì, musíme se pøedevím vyrovnat s tím, jak probíhaly a co byly reakce staré. Je to jako pøi uèení se matematice nebo jazykùm. I zde je vhodné pokraèovat lekci po lekci tak, jak jsou øazeny v uèebnici. Pøedstava, e je mono navázat na první lekce hned lekcemi závìreènými, není ta pravá inovace výuky.

Pùv od s t r e s ov ý c h r e a k c í Dávného praotce Janeèka, který ve stresu z napadení buï útoèil nebo utíkal, necháme stranou. Je to toti u opravdu hodnì dávno a tudí pøece jen ne tak docela aktuální. Nae reakce více ovlivòují vlivy pùsobení blízké pøedchozí generace. Tj. tìch osob, které nás bezprostøednì formovaly. Konkrétnì tedy rodièe a osoby, které v naem emoèním svìtì zaujímaly místo srovnatelné s jejich významem. Pokud nám dokázaly v dìtství vytvoøit podmínky pro ivot nejen pøijatelný, ale i pochopitelný, byl to dobrý vklad do budoucnosti. Pokud tomu bylo jinak a svìt naeho dìtství nebyl jasný, zøetelný a pochopitelný, poznamenalo nás to. Ne, e bychom situaci své dospìlosti zákonitì museli nezvládnout. Jen ve budeme zvládat obtínì. Nìkdy se budeme podceòovat, zda to vùbec dokáeme. Proè je tak dùleitá pochopitelnost a monost neproblémového pøijetí vlivù pùsobících na dítì? Je to proto, e kadý podnìt, pùsobící na èlovìka zvenèí, je nositelem urèitého stresu, stresorem. Máme-li situaci pod kontrolou, zvládáme ji, rozumíme jejím poadavkùm, pak jde o stres pøijatelný uívá se termín eustres. Jeho opakem je tzv. distres. Stres kodlivý a kodící, vznikající v souvislosti s podnìty a situacemi, kterým dobøe nerozumíme, nevíme, jak si s nimi poradit, proè nastaly, a jaký je ná podíl na nich. Pøináí nám | 18 |



II. KAPITOLA

nadmìrnou zátì. Podnìty, prezentující svìt v dìtství jako sice ne bez nárokù, ale pøijatelný a pochopitelný, nás utuí k zvládání problémù v pozdìjím vìku. I s nìjakou tou nepochopitelností, je osud èasem pøinesl, se lépe vyrovnáme. Naopak podnìty nepochopitelné, negativní, nesrozumitelné a v dìtství traumatizující nás poznamenají a do budoucna zablokují. V dospìlosti se nám pak zle povede. Znaènì nás ovlivòují i formy chování a reakcí které jsme vidìli u rodièù. Jedna z mála výzkumnì provìøených zkueností, s nimi disponuje vìda o manelství, uvádí, e rodièovská osoba stejného pohlaví výraznì formuje vzorce chování potomka v budoucích partnerských vztazích. Obdobnì rodièovská osoba odliného pohlaví výraznì ovlivòuje nae oèekávání reakcí od protìjku ve zmínìných vztazích. Tyto vzorce je mono buï vìdomì pøijmout nebo odmítnout. Jednoduí je pøijetí. To pak reagujeme jako doma jak jsme to vidìli, proili, jak se nám dané reakce vtiskly do pamìti. Ve bez ohledu na to, zda jsme s nimi tehdy souhlasili nebo ne. Existuje ovem i druhá monost odmítnout, vìdomì se rozhodnout pro odliné reakce. Je podstatnì nároènìjí ne varianta pøedchozí. Popírá pøedem vytvoøené ablony odpovìdí, nutí vytváøet nové. Je tudí nejen mnohem nároènìjí, ale vede i k neurotizaci. V prvním pøípadì zùstáváme, obraznì øeèeno, v známém rodièovském bytì, kde se nám moná sice nelíbí, ale ve je na známých místech. Snadno a dobøe se vude vyznáme. Orientace nám neèiní problémy. V pøípadì druhém se rázem ocitáme v novém prostøedí. Tøeba by to byl i byt moderní, krásný, dobøe vybavený, pøíli se v nìm nevyznáme. Potøebnou reakci musíme hledat. Není vùbec jisté, e ji hned, nebo alespoò vèas, najdeme. Hledání je proces vysilující. Od vysílení není k ji zmínìné neuróze pøíli daleko. Zaèátkem pro formování nových, uiteènìjích reakcí je pochopení pøíèin tìch starých. Zøejmì to alespoò èásteènì platí i jinde ne v partnerských vztazích. Rodièovský vzor se v naem mozku jakoby otisknul a nabízí vodítko. Jaké? Moná na takovou otázku mùe odpovìdìt následující.

| 19 |



Inv e nt ur a Budeme vzpomínat na to, co jsme zaívali v dobì, kdy jsme byli malí a tvární. Na to, co jsme si vtípili jako bìné reakce. Ty, které se objevovaly jako øeení rùzných situací u imponujících lidí. Nìco se podaøí vybavit si hned. Vechno to nebude. Na kadou otázku se nemusí zákonitì podaøit najít odpovìï. Po èase je moné se k ní vrátit a odpovìdi upøesnit. Mùeme se zeptat i sourozencù èi jiných pøíbuzných. Své vlastní vzpomínky budeme konfrontovat se vzpomínkami druhých osob. Paradoxnì nemá pøíli význam ptát se tìch, kterých se otázka bezprostøednì týká. Tedy napø. zeptat se otce, jak a proè se kdysi choval tak, jak se choval. Vyslechli bychom spíe soubor jeho stylizací, obran pøed kritikou. Jen málokdy by lo o sdìlení odpovídající reálné skuteènosti. Otázka, na ni hledáme odpovìï, zní: Jak se projevovali? 8 8 8 8 8 8

Jak dávali rodièe najevo (otec i matka kadý zvlá nebo spoleènì) své emoce? Radost, smutek, spokojenost, nespokojenost Co mi øíkali, kdy jsem byl(a) malý(á)? Na co se mì nejèastìji ptali? Co mi sdìlovali jako základní a dùleitou zásadu pro mé chování? Na co kladli dùraz? Jak mne hodnotili?

Jak se chovali? 8 8 8 8 8 8

Jak reagovali na radost, smutek, problémy? (Jde o jejich vlastní problémy.) Jak reagovali na tyto problémy jeden u druhého otec u matky, matka u otce? Jak reagovali na tyto problémy u mne? Jak hodnotili jeden druhého otec matku a matka otce? Pokud mám sourozence, co øíkali a jak se chovali vùèi nim? Jak hodnotili mé sourozence?

| 20 |



II. KAPITOLA

8 8 8 8

Byl jsem jim blií ne ostatní sourozenci, nebo naopak blíe jim byli mí sourozenci? Kdo byl moji oporou v problémech? Na koho jsem se obracel, kdy mi bylo ouvej? Komu bylo pøi problémech lépe se vyhnout?

Jaké bylo rozvrení sympatií a moci ve výchozí rodinì? 8 8

8 8

Kdo mi byl sympatický? Jak asi vypadal sociogram vztahù v rodinì? (Kdo by v rodinì volil koho za spolupracovníka, za nìkoho s kým by chtìl jet na dovolenou, a naopak, kdo komu by se chtìl v tìchto sférách vyhnout?) Kdo rozhodoval? Byl rozdíl mezi nositelem formální moci (iluze o rozhodování) a faktické výkonné moci v bìném ivotì?

Jak mì ovlivnili? 8 8

Co jsem pøijal a co jsem odmítal? Co jsem z pomyslného dìdictví rùzných výrokù a forem chování po své rodinì chtìl(a) zachovat, a naopak, co bych chtìl(a) co nejdøív zapomenout? Rozumí se v dobì, kdy jsem v oné rodinì il(a).

Pø íbì h e ny Pøíklad zápisu vzpomínek na podkladì výe uvedených otázek. Autorka: ena støedního vìku, vysokokolské vzdìlání, pracuje v zamìstnaneckém pomìru, prùmìrný plat, zamìstnání nepovauje za pøíli prestiní. Oba rodièe støedokoláci, jedna mladí sestra. V souèasnosti poprvé vdaná, dvì dìti kolního vìku. Jako základní problém v manelství uvádí nesnáze v komunikaci, manel má svùj svìt, o rodinu se stará spíe materiálnì, jinak se vìnuje svým koníèkùm a pøátelùm. Sama jako svùj | 21 |



vlastní problém uvádí: podceòování se, úzkostné pocity, nervozita, problémy s manelem vyplývající z nedostatku spoleèných zájmù, podrádìnost z jeho nezájmu o svìt rodiny. Nezájem je nìkdy vystøídán cholerickými a nìkdy i hypochondrickými reakcemi na problémy. Mu je dle partnerky ve vìcech, které ho lákají a týkají se jeho hobby, rozhazovaèný, ije bez úspor a nebojí se dluhù, ovem jen ve vztahu k pøedmìtùm a situacím, je ho zajímají. Pokud je nutnost v rodinì etøit, tak proti tomu nic nemá, ovem jen pokud se úspory netýkají jeho samotného. Toto ena uvedla: Øíká se, e eny bývají èastìji hysterické ne mui, ale v pøípadì mých rodièù byli oba asi hysteriètí stejnì. Jenome není hysterie jako hysterie. U matky to byla hysterie související s citovostí a u otce to bylo toté související s terorem. Asi si nebyl maminkou jist, chtìl ji ovládat, vìdìl, e se ráda muùm líbí, a e mu, kdy bude mít monost, zahne. Proto ji spíe sráel, snail se jí namluvit, e je k nièemu, e v zamìstnání nemùe obstát, a e jediná monost pro nai rodinu je mít svého pána a velitele, konkrétnì jeho samotného. Vzpomínám si jako malá holka, jak se nai hádali a otec køièel: Tady platím èini já! Dnes se tomu svým zpùsobem smìji. Asi mimo jiné i proto, e tenkrát ta èine byla opravdu velice nízká. Ale platil ji on a my mu mìli být za to vdìèní. Radost dávala maminka najevo hlavnì kdy otec nebyl doma. Kdy byl doma, tak to bylo jako v pohádce o zaèarovaném mìstì. V tom, co bylo kdysi pokryto èerným flórem a najednou pøiel princ a flór byl fuè To trochu pøeháním, ale ne zase a tak moc. Rozhodnì bylo ale lépe bez nìj, ne s ním. S matkou a se sestrou jsme pro nìj vymyslely pøezdívku Hromch. Byl to novotvar vzniklý spojením dvou slov, a to hroch a hrom. Pøipadal nám tak, a z toho je také vidìt, jak nám s ním bylo. Mluvím, vlastnì píi, v mnoném èísle. Já se vdycky ztotoòovala s matkou. Z nìho jsem mìla moná strach, moná jsem cítila nedùvìru, moná mi s ním jenom nebylo dobøe. Moná, e to skuteèný strach nebyl, jako spí nechu. Nezískal si mì a já jeho asi také ne. Dnes si to vysvìtluji tím, e byl tak zamìøený na sebe, e nemìl sílu ani chu vùbec myslet na nìkoho jiného. Øíká se, e rodièe touí po tom, aby jejich dítì dosáhlo toho, co oni nedosáhli, e dobrý uèitel chce, aby ho ák pøerostl Mùj otec sice pøál mému vzdìlání, podporoval mne na studiích, asi to pøece jen mìlo i pro nìj do urèité míry prestiní význam, ale vdycky dbal na to, aby jakoby vìdìl víc ne já. Je tìké øíci, e se mnou soupeøil na to musí být soupeøi dva. Já s ním rozhodnì soupeøit nechtìla. | 22 |



II. KAPITOLA

Ovem i v oboru, který jsem na rozdíl od nìj vystudovala, mì kdy mìl jen trochu monost vdycky rád poradil, a to samozøejmì ani by byl o radu ádán. Pouèování, to bylo jeho. To miloval nade ve, zvlá kdy mohl ukázat, jaký je on sám vestranný znalec a vzdìlanec. Matka se mnou v takovém ohledu urèitì nesoupeøila. Váila si vzdìlání, øíkala mi, e se mám dobøe uèit, e jí mám dìlat uèením radost, e jí na mì hodnì záleí. Otec mi nikdy nic takového neøíkal, nebo si alespoò na nic nepamatuji. Vybavuji si, e chtìl, abychom mu se sestrou øíkali tatíèku, abychom ho tak oslovovali. Dodnes nevím poøádnì proè. Na jedné stranì to vypadá málem jako recese. My byly v koalici s matkou, otci jsme nijak zvlá sympatie neprojevovaly, ostatnì on nám také ne, a najednou tatíèku Fakt je, e dost obdivoval, nebo se tváøil, e obdivuje, presidenta Masaryka, a e se mu moná chtìl alespoò tím tatíèkem pøipodobnit. Ale to je spí dodateèná, dnení, tedy souèasná úvaha. Pravé dùvody se u asi nedozvím. Rodièe se mnou rozhodnì nechtìli mít problémy. Mìli jich dost sami se sebou. Já jsem mìla být rozumná starí sestra. Spolehlivá a nenápadná. Jak mì doopravdy hodnotili, to vlastnì ani dodnes nevím. Je to u dlouho a opravdu to nedokái pøesvìdèivì dát dohromady. Matka mì vnímala asi dost dobøe. I kdy sestra jí byla urèitì blií. Hrálo v tom roli, e byla v jejích oèích zranitelnìjí, v dìtství byla èastìji nemocná. Také patnì jedla a byla dost hubená. Já problémy nedìlala. S odstupem èasu mohu øíci, e jsem si dokázala spí s problémy poradit. To bylo i nebylo dobøe. Na jedné stranì to tak nai chtìli a nikdo mi neøíkal: Buï bezradná, a z tebe máme radost Na druhé stranì si mì otec asi i proto drel, jak se øíká, od tìla. Radìji ádné velké projevy lásky, zájmu nebo nedej boe obdivu. Moná mì vidìl i jako konkurenci. Dobøe jsem vycházela s jeho rodièi, ti mì mìli opravdu velice rádi a on mi to snad ani nepøál. Jestli se tím cítil odstrèený, zda vlastnì docela obyèejnì neárlil, to nevím. Tenkrát mì to ani nenapadlo, ale dnes to vylouèit nemohu. Dost to tak i vypadá. Vlastnì se mi takové vysvìtlení vybavuje a dnes, kdy píi tyhle vzpomínky. On byl jedináèek. Nikdy se nemusel vyrovnat se sourozencem. e bych toto postavení zastávala já? Jetì se mi vybavuje, e otec nìkolikrát pøede mnou vyprávìl, jak mì zachránil. Nai byli se mnou na výletì kdesi u rybníka. To mi byly asi tøi roky. Hrála jsem si s koèárkem, ten se rozjel a strhl mì tak, e jsem se kutálela. Mohla jsem spadnout do vody. Otec prý tenkrát vyskoèil a chytil mì. Tím mì zachránil, protoe bych se jinak utopila. Nìkolikrát se mi to v ivotì vybavilo. Ne jak mì | 23 |



zachraòoval, na to si vùbec nepamatuji. Spí se v duchu ptám, jak o tom vùbec mohl mluvit. Dokonce na to být hrdý! Hromch zachránce batolat! Stát se nìco podobného mì v dospìlosti s mým dítìtem, tak se budu spí stydìt. Ano, stydìt, e ta situace vùbec mohla nastat, e jsem dopustila takové ohroení dítìte. On takhle vùbec nepøemýlel. Vidìl se málem jako hrdina a zachránce. Vlastnì se ani není tolik èemu divit. Otec si svùj podíl na vlastních problémech nikdy nepøiznal. Samozøejmì nelo zdaleka jen o to, jak hlídat dítì u koèárku na bøehu rybníka. Mìl problémy v práci. Znásobily se, kdy se dopracoval jakéhosi vedoucího postavení. Trampoty vysvìtloval vím moným, od intrik kolegù, a po politickou nepøízeò doby. Ne, e by tohle nehrálo také roli, ale pøinejmením nìkolikrát bylo vechno i jinak. Neumìl jednat s lidmi, choval se asi dost neastnì. Pánovitì, jako velký éf, i kdy býval jen éf malý. Nemìl smysl pro míru. Urèitì hodnì zdùrazòoval své klady. Øíká se tomu machroval! Abych ho nelíèila jen èernì. Myslím, e byl schopný èlovìk, ale schopnosti nejsou vechno. Jednak se na pracoviti moc nezdroval. Kdy mohl, tak odeel jetì pøed koncem pracovní doby. el domù, asi hlídat moji matku. To by mu snad i prolo. Horí bylo, e lidé kolem nìj asi poznali, e je povauje za hlupáky. Samozøejmì mu to vrátili. Postavilo se proti nìmu tehdejí ROH. Kdy o to své vedoucí místo pøiel, doma nám to líèil jako dùsledek vlastní stateènosti. Prý to je proto, e není v KSÈ. Vichni na pracoviti jej prý pro jeho zásadový postoj obdivují. Moná ano. Já si ovem vybavuji, e poté pøilo k nám domù pár telegramù. Byly napsány jednak na formuláøi Blahopøejný telegram, jednak na formuláøi smuteèním, uívaným ke kondolencím. Text znìl: Blahopøejeme k velkému dalímu pracovnímu úspìchu! Nebo: Upøímnou soustrast k neukojené ctiádosti. Podpis: Kolektiv spolupracovníkù. Vím, e staèí jen jeden anonym a mùe kalit vodu donekoneèna. Skoro bych ale øekla, e jich tady bylo víc a e lo o projev veøejného mínìní. Vybavuje se mi jetì jeden záitek, je to vlastnì naprostá drobnost, nic podstatného, ale já ho budu mít s otcem spjatý navdy. Bylo to v dobì brzy po roce 1989. Byla to jetì doba nadeného cestování do kapitalistické ciziny, jezdilo se pøes noc, nepohodlným autobusem. Jedly se konzervy z domova. Tenkrát s nìèím pomohl majiteli cestovní kanceláøe. Ten mu za to dal dvì místa v zájezdu do Francie. Jelo se a k Atlantiku. Vzal mì s sebou. Bylo ji po sezónì, hroznì patné poèasí vítr, dé, zataeno, pomourno. Dojeli jsme na místo, v tu chvíli to pùsobilo dost depresivnì chladno, lilo jako z konve. Ubytování nevalné, urèené | 24 |


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

No title

Recommend Documents