é'^~^ i-
fl
STAÍ MLÁDENCI
SEBRANÝCH SPIS
IGNÁTA HERRMANNA VYDÁNY POSUD SVAZKY:
I.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky drobné episody z maloVydání druhé^
nejstarší
a
mstské
kroniky.
—
325 stran II.
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VARA. Drobné píbhy ádané
Vydání
TCHÁN KONDELÍK A VARA. Drobné píbhy ze
ZE
CHUDÉHO KALAMÁE.
Z
nárty. Vydání
K
5-20
K
5-50
K
4*80
K
2*20
šesté,
VEJ-
života spoádané rodiny pražské. Vvdání druhé, ' 636 stran IV.
3*40
ze života spo-
pražské rodiny.
487 stran III.
K VEJ-
Drobné
tetí.
PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání tetí.
PAN MELICHAR.
Obrázek z »tiché< Vydání druhé.
pražské domácnosti. 453 stran V.
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ.
Z
HumoriVy-
stické a rázové kresby ze života. dání druhé, 213 stran
VI.
STAÍ MLÁDENCL —
Humorné
obrázky ze života »pespoetných«. 225 stran VII.
U z
VIII.
SNDENÉHO
KRÁMU.
pražského života. Vydání
—
tetí.
U SNDENÉHO KRÁMU.
— K
Líení DíIL
II.
Díl IIL IV.
)
i
I
2*40 Yycllázi y
sešílectl.
SEBRANÉ SPISY
Ignáta Herrmanna ^9*^2
SEP 8
^
^%?5/r^
DÍL
)i
OF
TO!^^'
VI.
^^TAl MLÁDENCI. .
.
v PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1908.
KNIHKUPEC
STAÍ MLÁDENCI. HUMORNÉ OBRÁZKY ZE ŽIVOTA »PESPOETNÝCH<
IGNÁT HERRMANN.
v PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1908.
KNIHKUPEC
Právo pekladu do všech jazyk a všechna práva vbec vyhrazuje
TISKEM »UNIE« V PRAZE.
si
autor.
píteli
GUSTAVU SCHMORANZOVI
/.
V Praze,
v
beznu
1908.
H.
VŠECHNY POVÍDKY TÉTO KNIHY OTIŠTNY BYLY pfivODN V NEDLNÍ ZÁBAV. PÍLOZE NÁRODNÍCH LlST, V LETECH 1894—1905.
Pespoetný. (Psáno v lednu 1896.)
Doktor
Václav Lopota netrpliv pešlapoval ve
Ml ješt nutnou pochzku ped polednem a nechtl odejít, aby zanechal v kancelái jenom písae. Byl to mladý, nezkušený lovíek, skoro nováek. Sedl tu teprv dva msíce, neznal ješt „strany". Advokát ekal na návrat koncipienta, který již ped dvma hodinami odešel k stání. „Kde ho rarach nosí!" huboval v duchu. Misvé kancelái.
,,
zerné Stániko
dávno víno.
je
—
ti zlatky z
skoneno!
Zašel
Nepochopitelno
!
on
nho si
budou
Bradá
Ale prvního
jist
nejspíš na
Ti mladí lidé nemají žádné
lásky k povolání, svdomitosti, smyslu
nost!
—
pkn
pro povin-
penn
natahují ruce po
...V Doktor Lopota zapomnl v té chvíli, že to dlával práv tak, že stejn vesele zkracoval svého nkdejšího „starého" o ty plhodiny a hodiny po stáních a komisích, jak jen mohl. Nikdy se nebál, že mu kancelá utee, ale život utíkal, a Lopota svzích
Staí mládenci.
\
:
lo
domit
se snažíval, aby pro sebe lurval, co bylo lze
urvati.
Tásl
kem". Ale na
také svými okovy,
pokud byl
„otro^
to zapomínají všichni šéfové.
Odbila jedenáctá, odbila tvrt
dá
vrazil
koli
nemilou poznámku
—
doktor Bra-
do kanceláe. Oddychoval spchem jako parostroj a vida „starého" sklonna nad diariem, mrzutého, ekl horliv, aby pedem zažehnal jakou-
„To
mnou
doktor Paštyka se se
—
tahal jako žid. Ale vyrovnali se
jsem jim za to útrat
Doktor Lopota že
-
se to protáhlo
.
té
Bradá byl erstv oholen, níku vyníval
Patrn
bílý
mu
na koncipu a vidl, Doktor
se podíval
že nebyl až do
lže,
namastil
." .
chvíle u stání.
pistižen, a z kapsy zim-
balíek. Starý uhodl, co to
nákrník a rukavice.
Je
Mladý koncipient postehl pohled starého
rdl
se.
Proklatá neopatrnost!
kapsy náprsní, šéfové mají
oi
je.
masopust!
Pro
a za-
to nestril
do
jak draci.
„No, ješt že se stydí!" pomyslil
si
Lopota a
skoro se v duchu usmál nad rozpaky koncipiento-
nm
vými.
Te opravdu se
práv
takhle také to dlával.
stíhat v hodinách dal
o
v
se také dával holila
kanceláských, aby se neokrá-
vlastní volné chvíle.
zeptal se
ozvala vzpomínka, že
Že
A
skoro
s
úastenstvími
mladého doktrka:
„Kam pak dnes máte namíeno, kolego?"
11
„Je Národní beseda, pane doktore," odpovíBradá. „Tedy jsem si honem icestou koupil nákrník ." /' ekl skoro pro „Hle, hle, Národní .beseda dal
.
.
.
.
sebe doktor Lopota.
Potom
rychle oblékl zimník,
povdl strun ten i onen, a
kdyby pišel
koncipientovi, oo a jak,
vstriv do záprsí njaké spisy, vyhrnul se ze dveí.
vyprávl po jeho odchodu Oima div že podlahu
,,Ten už tu chodil \"
písa koncipovi. „Jako nepropálil.
a!"
„I
bude.
Nadu
A žel
že nestrh'
je dost,
bouku !"
odsekl mladý doktor. se
rozbaliv
mu práv
,,
Tohle bylo a
tak dost!"
bledmodrý hedvábný
znova a dkladn,
Potom z
To
lev!
si
zabaliv vci, stril je
jehož druhé kapsy
vyal
papír prohlí-
dobe. opatrn do zimníku,
zdali
to
koupil
doutník, podal j] pí-
sai a ekl:
„Tu máte. Koínku, asech !"
a
také
víte
o dobrých
Bylo to ptikrejcarové kuba.
Doktor Lopota spchal do jisté zámožné ros návrhem závti. Neumíral tam nikdo, ale chtli mít manželé všechno v poádku, dokud jsou oba zdrávi a pi dobrém rozumu. Doktor Lopota doporuoval to každému je to nejmoudejší. diny
—
Mají-li již lidé duši
na jazyku, tžko dlají kšafty.
.
.
12
V
dsivé pedtuše smrti vždy
cosi
opominou. Kvap-
né takové poízení bývá pak zárodkem
din
spor
v ro-
a neutšených procesv. Stává se tak v nej-
lepších rodinách.
vovati
.
.
Dnes však „Vzácný
hu komnaty, jsem
Doktor Lopota by mohl vypra-
si,
vážil
doktor cestu marnou.
domácí pán na pra-
píteli," uvítal Jej ,,
prosím
tisíckrát
za odpuštní.
Když
zapomnl
jsem,
vás na dnešek vyžadoval,
—
máme
Národní besedu! Podívejte se..." Pootevel dvée do pokoje druhého, v nmž to vypadalo jako filiálka njakého konfekního závodu. Po lenoškách a pohovkách táhly se tam modré, ržové a bledzelené oblaky lehoukých, nachmýených, jako pnových toalet ženských, na klikách
že
nové šnrovaky (oi doktorovy topily na koberci stálo nkolik pár rznobarvých atlasových stevík, jako Popeliných všechno to vyvolávalo zcela jinou náladu, než jaké
oken
visely
se v nich
.
.
.),
—
teba k poslednímu poízení.
asu
.
K tomu
dnes nebylo
.
Doktor Lopota byl pozván na pozejtek a porouel se. A odcházel v jakési nevrlosti. Teprv tunad spoustou tch bálových píprav, dotklo se ho zavanuti mocného, podivnou vní nasyceného proudu masopustního. Vzpomnl na kancelá, v níž to,
se
už po
adu
stenci (proklatá
kterak v
let
lopotil,
aby
uhájil
slušnou
konkurence na všech stranách
tom prachu a
vném
exi!),
a
procesování byl jako
vystren ze všeho svžího, veselého ruchu
života.
—
.
13
Doma
ho netrpliv oekávala paní Bábi Lopota, aby ml jako njakou „domácnost", vzal si hospodyni, kuchaku. Zprotivily se mu konen hospodské obdy. Ovšem, to-
s
již
obdem. Doktor
mlo
hle zaízení
Sotva že
také stinné stránky
skoro
mluvil,
.
.
nechutí obdval,
s
a
když vypil ernou kávu, poal se hrabati v dopisech, pozvánkách, programech na etažérku.
visitkách, ,,
Vždy
taky
já
tu
Národní besedy," mumlal byli
—
vyrazili ze
mám nkde lístek do si. Vždy u mne také ,,
— — kde
mne ptku
pak
je
tuhle!"
Našel
Sfoukl
iej.
nho
s
prach, položil
jej
si
ekl k hospo-
navrch, a když odcházel do kanceláe,
dyni:
„Paní Bábi
— o šesté
pijdu
kanceláe rovnou
z
domia. Pipravte mi isté prádlo, límec, ananšety
vy kartáujte mi erné šaty podívejte
—
se,
— otete
nkde
jsou tam
koupím si nové. pohotov, abych se mohl obléci
ce
nebo
ne,
mi lakýrky
zánovní
A
to
— —
bílé rukavi-
mám
všecko
." .
.
Paní Bábi všecka vyjevena podívala se na pána.
,,Kam pak pan doktor...?" sklouzlo ,,Do bálu se podívám
„Pan doktor
spodyn
!"
—— —
jí
se
rt.
ekl advokát strun. do bálu?" volala ho-
udivena.
„Nu, co pak na tom?" ekl doktor nevrle. ,,Inu,
véhle
vci
myslela jsem, že pan doktor už na tako-
—
Staí mládenci.
nemyslí
." .
.
2
14
„A
pipraveno!"
je to
velel
doktor
úsen
a
bouchl dvemi.
„U
d—
—
ert
všech
bruel, sestupuje se scho-
lovk
bie! Už ta se diví! Co bych nemyslel? Jsem njaký bubák? Že jsem nadosmrti odsouzen jsem nkolik let nešel depti doma nebo v hospod jen? Zas budu choditi! A dnes uiním poátek. Ano!" takhle na sebe
plete
i
—
A
do kanceláe mimo veliké výkladní do lesklých skel úkradmo jako do zrcadel. Nu ano, má na sob tyicítku, pravda, ale vypadá statn. Pro by neml mysliti na bál, medle jak šel
skín,
pohlížel
pro?
hospodyn
Ale ano, taková
je
plna
žárli-
zvtí, že by se její pán ješt chtl podívati na veselý svt, a dokonce na ženské. Bojí se, aby se neoženil! Aby nepozbyla vlády. Nebo vosti,
jak jen
takovéto
hospodyn chtjí skuten
vládnouti.
Po
nkolikaleté služb domnívají se opravdu, že jsou
paními v
dom.
Ne, ne!
nho
Z toho on Bábinku
vy-
pozd. A zamane-li jí, mu se poslouchati, že si k tomu pivede mladou, ipernou panovnici. Teba z njakého toho bálu. tyicítka! To je práv nejhezí vk. Všichni tyiléí.
Okáže
že u
není
cátníci tak ujišují.
Upímn ulhával. Bylo Arci, i
má
eeno,
mu
doktor Lopota
hlavu
již
dv
tak trochu prokvetalou
vousy. Ale vlas jtsit dost.
zle,
si
dvaatyicet.
taková hlava .melírovaná'.
A
nevypadá
léta
—
to ani
15
Bradá
byl od páté hodiny již jako iiai doma, už lby se myl, esal, kadeil, Šéf pozoroval jeho nepokoj a chtje být
,Koncipa'
Už aby
trní.
strojil
—
!
byl
hodn
jednou
liberální,
pl
ekl o
šesté:
„No, kolego, necht toho a jdte ste se
mohl
pipraviti
dom,
si
aby-
do Národní besedy. Však
se
tam pak uvidíme."
Ne nad
Koncipient otevel ústa. Šéf tak
že
tím,
jej
mu
dává
utajiti
svoje
milostiv propouští díve, ale že
na shledanou na plese.
„Pan doktor také pjde?" nemohl pekvapení.
„Což
je to jen
pro takové mladé zajíce?" od-
vtil advokát.
ertova ženština.
historie!
hloupá,
je
diví!
obimezená
Což pak
na tom podivného?
je
Veer, když
mu z
Bábi
Ale že taky koncipa se se doktor
Lopota oblékal, zdálo se
všechno tak trochu nepohodlným.
tch erných šat.
j]
škrtil,
hotov.
A
—
,,
dy
..
se odrážejí
Musím
.
si
lovk
K osmé ník,
vyrostl
ztloustl?
že jeho „melírované" vlasy a
padn
Njak
Límec u košile vázáním nemohl být nákrníku s bílého když se podíval do zrcadla, zdálo se mu, Ci
vousy
ponkud
zas koupit kelímek té tmavé se
ná-
od erného odvu.
náramn zanedbává
vyšel z
domu. Ve vratech
pozoruje hrící koáry a nahlížeje
vnit.
Uctiv pozdravil advokáta.
pomá-
..." stál
domov-
zvdav
do-
16
„Dnes, tatíku," usmíval se Lopota, ,,vyburciiju
hodn pozd,
vás
Pipravte „I
se.
Na
nebo Ješt
bále se
zdrží ..."
Marjá," zvolal domovník, „milostpán
Ježíš
taky jde na bál
.
.
?"
.
Doktor Lopota
mu
hodn asn.
lépe:
lovk
elo
svraštil
a vykroil
z
do-
beze slova. Starý pitomec! Je to njaké bláznov-
do plesu? Kráel. Bylo umrzlo na kost, sucho. Nevsedne do vozu. Pjde pšky. Ovšem cítil za chvíli, že ho v tenkých lakýrkách zebe. Vzpomínal, že ho druhdy že jde
ství,
nezáblo, když tak chodíval na Žofín
ped
ješt
ped
dvacíti a
desíti lety.
pi desíti stupních pod ? pece ta tyicítka Když se blížil k mstku, vedoucímu na Žofín, pocioval jisté rozpaky. Po obou stranách stály tu hlouky zvdavc, nahlížejících do všech voz, hrících po dlažb a zatáejících nia mstek. Nechyblo tu Tenkrát býval rozpálen
i
——
nulou. Snad by
ani
muž,
ník, i
staré,
mladých
i
báby
i
podívat, aby
pokikujících uli-
starších, ani
pevahu mlo nžné
ale
plesnivé,
pohlaví,
aspo pohledem
panny mladé
všechny pišly se
kteréž
na šastné bálenioe
a báleníky urvaly pro sebe kus masopustního požitku.
A
co jim závistiv zastírala zamžená okna
povoz, doplovaly „Ach,
namakány
ta
si
ti, jakl je tarn
žová tuhle, podívejte ji
vlastní
byla krásná!
vezou na bál!
—
se,
Inu,
— jen
ješt
te
bujnou obrazností. Hlete, tuhle jsou isložili!
—
uinné
aby
si
A
(dít,
ta
r-
a už
pospíšila, která
"
!
17
—
chce ulovit ženicha! ky!
—
A
chudáci, co
ti
No, každý nemá na drožku
——
Doktora Lopotu rozrazilo horko, když
bží pštato slo-
va uslyšel. S chutí by byl obrátil, aby kdesi opodál
do nkterého prázdného vozu, ale sudiek a nemohl zpt.
vsedl
v
již
se octl
té živé ulici
Pidal do kroku, pece však neunikl dost rychle, aby za sebou nezaslechl: ,,
ten
Koukejte ho, chudáka, taky jede po svých.
práv
ml
jet
—
Poznámka byla
odmnna
smíchem, který znl
v uších Lopotových zlomysln,
„Holota!" pronesl rad no
A
nemá asu nazbyt!"
ped
sebe
urážliv.
zuiv.
,,Je-li
pak
"
nkam
pebhl mstek. Vru Pevn si umioval, že budoucn tedy pojede. A shrne záclony pes okna povozu. Jakým právem je lovk Zhluboka oddechl, když
nestojí ta
ostuda za zlatku, kterou ušetil.
vydán takovým pošklebkm?
Konen Složil v
dával
byl v
šatn
výborm svj
smírnou
budov.
zimník, dopjal bílé rukavice, polístek.
uctivostí, jako
lému pánu. Pozoroval, bízejí
u
Uklánli se
mu
s
ne-
njakému starému, zasloužiže mladým taneníkm na-
tanení poádky, jemu ho nenabídli. Jakoby byl zbytený. Nepatrná ta vc rozladila ho
nho
ponkud. Však až nahoe
A
— —
zvolna tedy vystupoval
po širokém scho-
.
18
dišii,
ale
pak pj-užnými nkolika kroky vstoupil do
sálu.
Šumlo
kolkolem,
to
sálem
procházely
již
jednotlivé páry, dychtivý poátku, zazníval tlumený,
ostýchavý hovor.
—
Doktor Lopota rozhlédl se po dvatech nenalfzi ani jediné známé tváe. Všechny ty díviny pipadaly mu njak jako dti. Jestliže se nkterá na
nj
podívala, jak vkroil, byl to pohled
nesmírn
A
hned zas odvracela oi jiným smrem. Nevzbudil pražádného zájmu. lhostejný.
tora,
Piskoil jakýsi mladiký výbor a pobízel dokaby „ráil na estrádu, mezi pány" .
.
Ano, tam se shromažovali notáblové, dokonce již lysohlaví pánové, nkteí
šediví a
dy na prsou. Honorace,
jejichž
staí, i
jména budou
s
á-
zítra
v novinách.
Doktor Lopota skoro nevrle podkoval, zápor-
n
hlavou zavrtl. Jak se ta mládež roztahuje a všechno sob nepohodlné odklízí. Což pak tihle mladíci jsou ce
—
njaké
partie?
On
je
partií!
A pe-
Ze všeho nan vanul podivný chlad, jakého ped tanení dvoran nebyl pocítil.
tím nikdy v
Šumlo
to
kolkolem, vznášely se tu panenky
—
ani jediný pohled nebyl vnován jemu. Divná vc! Tihle mladíci v kole nemohou se ješt ženiti Ale o n by mohl
po boku taneník
!
!
19
mu
Ustoupil na okamžik do pedsín. Nebylo v sále nikterak volno.
Tu šumly s
—
zase šaty
—
ohlédl se
dceruškou. Doktor Lopota se
maminka
když jeho
zarazil,
zraky se setkaly se zraky panicky. Bože, Bože
to
ckém, šeptával
jí
—
lichocení
pane doktore," pronesla paní,
hle,
jejíž
tváe
„Na bále?"
živji zahoely.
A
nžná
v tanci
dceru!
dnes vede sem »,Aj, aj,
dvacíti lety
na téže Národní besed, v akademi-
tancíval s ní
a
ped
ona, kterou obletoval kdysi
— —
podávala
mu
ruku.
„Provázím dceru," vysvtlovala a ukazovala na dívku jak malina. „Utíká
máme
ad
.
da-li?
vytancováno .
.
Také
Na
jste
—
co?
to,
te
je
—
Nu
zas
my
už
mládež na
ta
pišel jenom na podívanou, prav-
chvilku na estrádu, a co nejdív zas ute-
ete? Páni ve
vašich letech to jinak nedlají.
Do-
brou zábavu, pane doktore ..."
Doktor Lopota polkl cosi zahoklého a hledl za panikou, za její dcerou. Ano, takhle vypadala
A
maminka
—
dnes
podlo tch
tenkráte
ped
dvacíti lety
!
Práv
jde už jen jako gardedáma.
dvacet let?
A te
Kam
tak.
se
ho taky posílá na
estrádu
Doktor Lopota stál, díval se na rej mladých, svého „koncipu", kterak lítá jako blázen, rozpálenými tváemi, kterak se smje na svoji
zahlédl s
i
tanenici, povídá, povídá
koby
zej tra
—
nebylo žádných
žertuje, stání,
dvoí
se,
ja-
kanceláe, sou-
20
du
—
Jakoby byl jen ten ples a potom konec, ko-
nec všemu.
O
n
hodinu pozdji doktor Lopota oblékal v
zimník,
zlostn
vrazil
bílé
šat-
rukavice do kapsy,
vyhrnul límec, upjal se a vyrazil na ostrov.
„ert
mn
napískal
jsem sedt už hodinu
—
že jsem tam
lez'.
Mohl
klidn si zahráti. A te až tam dojdu, snad budu pespoetný, pišel-li dnes profesor Vrána..." A ubíhaje pes mstek, pustý a dávno již opuštný všemi tmi zevlovai, vrel k sob nevrle: ertova vc tady jsem byl také pespoetný."
—
,,
—
,u
páva' a
v erné
hodince.
(V lednu 1904.)
V
vpli
kancelái stmívalo se pomalu. Bylo sice l-edna
teprv,
ale
znenáhla natahuje. želo na loket
snhu
A
bylo patrno, že se den
již
dnes,
ponvadž venku
a obloha byla
cista,
o hezkou chvíli déle než vera. Všechno,
obloha stilo
po
nedle
tíhotna,
spadlo
ím
v noci,
le-
den
trval
byla
vyi-
se. ,,
starý
Abychom
pane Vejmolo!" ozval se
rozsvítili,
koncipa Netesk od svého stolku,
truhlíku se
již
v jehož
hodinu hrabal, pebíraje se ve
sta-
rých papírech, naatých konceptech, uválených dopisech soukromých, obálkách a
podobném
braku,
jakého se v každé staré kancelái a v každém šuplí-
ku a
hojn
najde. Trhal na
drobné kousky ty archy sme do
plarchy, dávno nepotebné, a házel
velikého koše na papír po pravé stran stolu.
„Hned, hned, pane doktore," odpovídal po-
malouku pan Vejmola, íkal koncipovi
,,juž
protahujii cylindry."
,,pane doktore", ale byl to je-
22
nom estný kdysi
který
doktorát.
ped
Netesk
byl starý kandidát,
ptadvacíti
o první rigorosum a
již
se
na
lety
n
klopýtl
hned
nikdy nerozbhl.
Ani ho netrápilo, že se nedostal k
dli,
j^jz
mu
byl starostlivý nebožtík otec v dáli vytyil. Byl tak-
svým stavem, díval se na na zmaené nadje dokonale fleg-
hle docela spokojen se
svj
celý
život
,a
A jeho šéf, doktor Havrda, byl taky spoAspo mi koncipa neutee, íkával si. Nebo
maticky. kojen.
ert každého bere, ^sotva si svoji sedmiletou praxi po doktoráte odsedí. Už už aby složil advokátní zkoušku a jen už aby otevel kancelá vlastní. A
asy
nejsou podle loho. ,,Tak je
protáhnte, ,pane editeli," ek' lín
Netesk.
„Pane editeli" bylo odsluhou za „pana dokVejmola totiž byl skuten editelem advokátní kanceláe Havrdovy. Byl to jeho úední ti-
tora".
tul.
Pocházel arci z dob, kdy se v kancelái Havr-
dov i
hemžívalo sedm, osm
mundant. Tehda
bylo
lidí
u stol, koncip
skuten teba njakého
nadízeného. Léta však míjela, personál se tenil, každý koncipient, který od Havrdy odcházel zizuje vlastní kancelá odloudil mu nco klien-
—
—
t, a doktor Havrda se ani nosti ubývalo, a tak zachoval
nezlobil. si
nco
Stárl,
klient
pružsetr-
vaných, kteí sestárli s ním zárove. Stailo mu to. Hospodail dobe za mladých let a plody práce té byly dobe uschovány v ohnivzdorné v bezpených papírech. Byl by se podkoval, aby n-
23
kdejŠí
shon tak zaal na novo.
ten
podkovali všichni
tri,
dohromady
Poítali
tancováno, jak
si
asi
Byli
by
se
Ne tesk, Ve mola. stoptašedesát let, mli odHavrda,
j
íkávali.
Odpolední práce pán Vejmolova záležela skotom protahování cylindr k lampám. Sotva tak trochu ulebedil u stol a zahál údy, vy-
ro jen v se
táhl ze šuplíku starý
dýchal na cylindry
kus flanelu, odšoural sek oknu, i
do
nich,
otíral
i
protahoval,
nacpávaje flanel dovnit zbytkem zlomené hlky, a
díval
které
ízeny
pi tom do
se
oí již
ulice.
Byla to práce, pi
nenamáhal. Kanceláské vci bývaly vy-
dopldne,
a
nkdy mli
co
jim tak staily až do dvanácté. Doktor
dlat, aby Havrda sám
sotva se odpoledne v kancelái okázal.
Bydlí ve
druhém pate, a pijde-li náhodou nkdo, kdo si peje hovoit jen s šéfem, skoí pro nj pan Vejmola. To však málokdy se stávalo. Hodinu již cídil editel Vejmola cylindry a skoro soudil, že jsou cisty dost a že by tedy mohl
V kancelái sešeilo lovk v temnot té
rozsvítit.
se tak, že jen bystro-
zraký
byl
postavy, jež
Práv když na
tu
se ulici
by rozeznal
dv
dýchaly.
chtl Vejmola otoit a jít pro sirky, zaznl cinkot a chestot zvonk a
ada
sání a povoz hnala se mimo po ujetém snhu. Vejmola vyhlédl zvdav. Heleme, svatba, pane doktore," pronesl tónem, jakoby zval Neteska taky na podívanou. ,,Jo, jo, masopust toho bude." ,,
I
Te
:
24
Lín pes,
„Blázni byli, kordy z
ka-
druhému oknu. Zamrkal pod
se k
lhostejn sleduje povozy, a
okuláry,
do
zdvihl se koncipa a zaraziv ruce
pihoupal
zívl.
<
mli \" ekl opovržhv. „Co
toho mají!"
„No, to.
Už
pro To
spolenost. se
„Hezké
pak!" namítl Vejmola.
veer
tenhle první
A
je jich!
v Praze vzalo
stojí
je to
sání.
.tolik
za
—
nco
venkovské, kde by
Z njakého
pkných
^pár
desítek.
dvorce
Paneku,
u Prahy, jedou «i nejspíš k Chodrovi.
praskne to
Chtl bych
sedt mezi nimi, ale aby mne nevidli." Netesk rozevel ústa k nehoráznému a tleskaje
dlaní
si
n
pes
je
veselá
tak
zívnutí
vyrážel ze sebe neko-
—
nené: „Va-va-va-va va!" Zvonky venku doznly, povozy zmizely, Netesk se vracel ke stolu. pod
Dosedl, zas ruce v kapsách, a natáhnuv stolem nohy, ekl do
mi,
tmy ped sebou
„A když
se
pro jste Z kouta
sám neoženil?" u druhého okna ozvalo
vám
to
tak
líbí,
editeli,
povzte
se
se
hluboké
bych byl rád," znlo zé tmy,
„ale ne-
vzdechnutí. „Jo, já šlo
to."
„Pro pak?" „Inu,
nedal
pane doktore, existence! Taky mi ert
dobe
dlat,
zbhl jsem
se studií a šel
do
kanceláe. No, ani to by nebylo vadilo, co mne. se
tejkalo.
brzo-li
Kluk jsem byl adret, jak na
pak není známost.
A
tak jsem
si
obrtlíkii, ji
udé-
25
d\'€
lal,
\ikt
v Konvikte, v
Kon-
No, ani otec by nebyl býval proti matka její matka, ta chtla mít zet
bylo.
to
—
tomu, ale
pod
—
bylo jako kytka
Kdepak u nás pense, v advokátní kanlovk moh' mít každý den vylejvák! Ale
pensí.
celái!
ješt bych to byl vychodil, jako se vydrží servitut
—
^vyk
víte,
vlez'
se nevidli
vc, holka by byla trochu byli dali. Tu mi do toho
velká
pak by mi
zastárla,
nkdo
je
ji
— vlastní kolega —arci, pár už jsme — byl u financí, mel hvzdiku, áku let
nho
na pensi. Hned byla matka do
celá hrc prc,
—
málem že si ho sama nevzala no, a dceru doma njak pemluvili. Nebo 'ert ví, jestli to bylo jen z trucu. Jednou jsme se s Boženkou njak nepohodli pro njakou volenku to bylo, šla pro hnvali takového šmatlu aspiranta od železnice
—
—
jsme
se.
Takové
Myslil jsem
hnvy
si
trvají
je
pak jsem vidl, že
si
kolega financ.
—
A
vyhnváme
njaká zábava.
mne
za
Tak jsem
to
Chvilku bylo hlas
jako vždycky.
I
toto!
Teprv
sedl na teplou židli
už nevstal. jMatka ho držela jak
a Boženka,
—
inu nic jinak než z trucu,
abych vidl, že nejsem sám vzali.
se,
u zamilovaných práv do dru-
hé nedle, kdy zas
polyp
:
ml
—
za
pl
roku se
vyízeno."
ticho,
naež
ze
tmy ozval
se
Neteskv: „A
to
už jiná holka na
svt
nebyla?
Aspo
jedna?"
Zas ozval se z kouta od okna hluboký vzdech a
mkce
linulo
se
z úst
neviditelného
Vejmoly:
26
„Ne, pane doktore, taková ne! z
poátku
to žralo,
ale
ím
pak
pozd
dál,
bylo.
mne
pane doktore, tím více
tím silnji jsem
dovdl,
se
—
si
myslil furiantsky: pro jedno kvítí slunce
—
nesvítí
Taky jsem
o
cítil,
že to bylo
jsem pišel. Já
skuten
Pro nás oba.
A
z trucu.
Jó
chudák, co se
pak naplakala!"
Vidl jste ji?" zeptal se fiedviv Netesk. „Ba vidl. Chodili jsme jednou ulicí a co by na svt nikdo nevidl, vidl jsem já, ponvadž byl moje srdce rozumlo. Každý její pohled už itelný. Inu, dávno jsme vyhasli oba. se na sebe díváme bez boje a bez pokušení." „Prosím vás, kde pak? Kdy pak?" ozvalo se táhle z úst Neteskových. ,,
—
mn
—
Te
„Doma, pane doktore. Každý den." „Co!" zvolal te ku podivu živ Netesk.
,,Paní
Kalinová?" ,,Paní
tech
Ptám
—
Kalinová, ba práv.
už ,mla
pt
se jako starý
Bylo po
desíti
dtí — potkala
le-
mne, uplakaná. dobrý známý, co se stalo.
—
Muž se.
jí stonal, dti stonaly, jedno umelo. Zadlužili Velkým pánem nebyl. Pod pensí ano, ale na ple-
chový límec poade eká. Vyprávla, jak mají ní
pokojík
pi byt, nábytku do
nho
zvlášt-
nakoupili,
—
aby mohli pronajmout, vytrhnout se ješt více se zadlužili. Nikdo nezavadil. Špatná konina. Chtli
—
pece poádného lovka co by tak byli platili tyry zlatky mít
nevím, jak
mi to vyjelo z
úst,
a
hlásili
msín.
se lidé,
—
Ani
když jsem ekl:
:
— 27
—
Boženko boval
byt,
Popadla
m
kdybych nepekážel, práv bych potemoje kvartýrská dostala výpov. za ruku a na prvního jsem se tam
—
sthoval."
„Co pak
muž, Kalina?" otázal se Netesk.
jtji
Vždy
„Nic. Ani slova.
ležel
tenkrát na smrt,
nikdo neekal, že vstane. Sloužili jsme
nic
mezi námi; chuas,
byl živ,
jsme
mu
oba, pi-
co jsem sehnal, vykísali jsme ho.
nášel jsem,
nebo všechno
zvykli, že
nám
s
A
ml
nejdív co dlat, aby
ním
viselo
bylo
tžko
na
vlase.
rozejít se.
A
Te
tak
už
dobe. lovk se s životem dohovoí. Ale bývaly na poátku zápasy. A vte, pane doktore, když se na paní Boženku podívám, na její dti, na její syny, dcery, a pomyslím to mohly být moje dti, vte
je
:
mn
"
erný
kout u okna odmlel
se.
Jen po chvilce
ozvalo se cosi jako škytnutí.
Od
stolku
Neteskova zahouklo pojednou
,,Ale stakra, tak
te
už pece jen
ert starého pinesl Zašáraly
Škrtlo to,
kroky,
i
Kdyby
.
chrastily
.
prsty v krabikách.
vyskoila hvzdika, a po chvilce hoely
jasnými plameny
vým"
rozsvítit.
." .
ob
lampy, nad stolem „doktoro-
„editelovým".
Pan Vejmola utíral erveným kopivovým šátkem nos a zajel ^nkolikrát výš, do oí. Zdálo se, že mu náhlým pechodem ze tmy v trhavé to svtlo i
zervenaly.
28
Skoro nestálo za kyvadlových odbíjelo
to,
že rozsvceli.
pl
šesté
—
Na
a ve
starýcli
ti tvrti
na šestou beztoho oba hodí nádobíkem. Takové staré,
ze zvyku vyšlé kanceláe
dýchaly už Jen životem
advokátní jakob}^
minulým.
Reserva. (Psáno v únoru
\" Pá\'ku, Páveku Muž, na njž bylo
otoil se a
dí\'al
se
1
897.)
takto
do proudu,
zvoláno, stanul,
valícího se
po pra-
vém chodníku Václavského námstí. Z kterých pak úst zaznlo jeho jméno? Ale
již
vím kypící se,
prodíral
se
muž
vztahoval
s
ob
zástupem
zdra--
široplecí,
velikými okuláry na masitém no-
ruce a opakoval:
„Pávku! Páveku!" „I
Bože
—
Matýsku!"
,,No, je dost, že
mne
poznáváš, stará vojno!"
lých hustým, ryšavým,
hrel z úst, obrosttupým vousem, a ob ruce
Matýskovy chápaly
rukou
Zdravý, radostný smích
živ?
,,Jsi
,,2iv,
pán
Pávkových.
Zdráv? Páveku!"
jak vidíš, a zdráv, jak se
tebe se ani neptám. ,,
se
Jsi
na prasknutí.
domnívám. A
A
co
cho?"
Zdráva!"
„A dti?" ,,Ale
„A
zdrávy!"
smál se zrzoun.
kolik už.^"
Stái mládenci.
3
:
30
Matýsek zdvihl
pravici
do výše a roztáhl všech-
ny prsty jak roubíky.
„Pt?" pokud zásoba staí. Kdybychom se pozdji, musil bych už o nkolik
,,No pt, byli setkali
as
pidat jeden prst z levaky." zasmál se tence pan Pávek.
„Ichichichi!"
smj
„Inu
A
se,"
hlaholil Matýsek.
budeš mít po ertech co dohánt
„Je veseleji. ." .
.
,Já?" zastavil se pan Pávek. „Ty, ty!
Netva
ped
se
A
jakoby se nechumelilo!
Už
vím všecko! Všecko vím.
kamarád, kteí mi
kolik
mimo
„— že
že
—
—
se
—
s
drazem
pan
—
knoflík a odpovídal
„Chtl
—
ekli
mn
ve škole:
Pávek
—
—
bu
de
nit!"
Pan Pávek, ptatyicetiletý, dobe zaopatený erných vlas a vous, zastavil
chal
A
jako
valý mládenec,
týska za
n-
jsem dnes našel
ledacos ekli.
Matýsek popadl pana Pávka za knoflík
zimníku a slabikoval
—
—
v Kolín
jsem
"
jiné
Te
starým kamarádem,
si
to
— se — ~ ho!"
že
—
nit
pomrn
zacho-
likvidátor,
posud
se,
stejným
—a—
popadl
Ma-
zpsobem le
—
ne^
—
Matýsek vykulil oi.
mn
„Ale povídali to jako zaruenou zprávu! Dokonce prý to mlo být hned po post, ne-li ješt v masopust." Pan Pávek pošinul skipec ha nose, zamrkal, ;
31
Matýskv
pustil
knoflík a
vykroiv zase a kráeje
podle pítele hovoil:
„No mlo. Leccos na
U mne
svt mlo
být a není.
Ani v masopust, ani v po-
také nebude.
st." ,,Co ,,A
se
stalo?"
to
byly
vyjel
Matýsek.
mu oi
otevíny,"
starý
nedovtipo!"
deklamoval
pan
Pávek.
„Komu?"
mn,
,,Nu
,,Tys tedy
opravdu zamýšlel
.
.?" .
„Zamýšlel!" ,,A
nechal
toho?"
jsi
„Nechal."
„Docela?" ,,Na
cky
se
Doufám, že na vždycky. Vždydm, který by ti otevel
dobro.
nenajde starý
oi." ,,
Starý
dm?
Tys chtl nový?"
volal
Matýsek
dychtiv. „Jak to?" tázal se pan
„Nu, ona ,
.Nikoli,
mla
starý
Pávek.
dm...?"
nemla žádného."
„Ale tys peoe ekl, že
ti
starý
dm
otevel
oi."
„Ano, tak ,,A
„Už
kde
je
jest."
ten
dm?"
nikde."
„Ale ty mluvíš jako nemoudrý," durdil se Matýsek.
3*
:
32
,.
I
>
se ptáš jako
nemoudrý/' smál
se
pan Pá-
vek.
„Tak tedy povídej!" doléhal Matýsek. Pokej, kamaráde, mám hlad a žíze. Zajdeme tuhle do plzeské pivnice vedle naší kavárny. Málem by ji byl zabil jeden náruži\ ý doktor, je,,
muž •
kuchaka nechtla dopáti
spanilá
sluchu. Ura-
pátelm,
žen ve své samolibosti dal povel svým kterými se tam obklopoval, a vyvedl
odtud
je
jak
Mojžíš z Egypta židy. Proto tam chodím. Je tam dost místa a pispívám svým žaludkem a chtánem,
krmáe
aby
Aby nezamoe."
nepotkal osud Faraoniu'.
hynul ve vlnách vlastního erveného
love," durdil se Malaný bližších zpráw Bodí venko\'ané rádi pinesou njakou novinu z Prahy, s\'ým chotím, známým. Novinu, které se noxinách nedote. ,,Ty mluvíš jako bible,
týsek,
\'
Pojedli, popili.
a sotva lehl
Matýsek polykal jako zjednaný
poslední sousto a zapálil viržinku, do-
zalil
na pítele Pávka:
„No
tak!"
Pan Pávek zatváil
oi a ,,
Ztracený ve spoust budov, v
vého msta,
památný, starý
stál
„Nech toho domu dej"
pimhouil
se jako vštec,
spustil
všem
ke
ásti
ticjié
dm
No-
." .
.
ertm
a poví-
o své známosti."
„Ten
dm
„Vždy „Jí ne,
mého
jsi
k
tomu
ekl, že
nevím komu,
milostného
patí, jí
Matýsku."
nepatil!"
ale je to
dramatu.
nezbytná kulisa
Ach, Matýsku,
ped
33
o tom nebyl povídal s takovým msícem bych humorem — byl jsem zdrcen. No, zdrcen je silti
Ale skropen,
né.
jsem /
ml
Nuže,
byl.
že
se,
polit,
jest
jako
poslední
jednoho loského
výletu,
a
vznikla na Národopisné."
to
nebylo ,,Ne,
vyrušil
Ježíšmarjá,"
jsem
slepice
známost. Domníval
a rozhodná.
n
,,No,
zmoklá
skuten
jsem
se
Pocházela
piznám, že
vlast-
Matýsek,
,,snad
jej
nco pamtihodného?" obdivuhodného. Bylo
al'e
známil jsem
se,
to
poup.
Se-
mn
od-
chodil jsem. Podrobnosti
pus. Jen musím íci, že jsem tak vzorné rodiny Nic nechyblo, než katechismus a vy-
nepoznal. hlášky.
nkud
te bohu
Jak
dkuji, že jsem
po-
s tím
otaloval!"
„No?" ,,M1 a poslouchej. Chodil j&em tam. a byl jsem
pesvden, že jsem prvním nápadníkem dívky — aspo prvním vážným. Budiž, a mla nkdy studentskou lásku. Ale doufal jsem, že na mne pohlížejí s úctou a dvrou. Nemyslil jsem na jiného než na ni. Hoel jsem, když jsem byl u nich, a když jsem pišel domu, otevel jsem okno
m
—
a díval jsem se
„Vidl ,,
jsi
há
ze,
jediný starý
dm.
i
v
zi-
bydlela."
k nim?"
Byla
Nikoli.
oné, jež dlila
smrem, kde
—
mezi
Pyrama
podobná Ba vtší. Ne pou-
námi pekážka,
a Thisbu.
Ale vlastn jsem
nevdl,
že jen ten
dm a že hned za ním mj Byl to dm a vzhlížel jsem k nmu úctou tém
posvátnou.
je
ráj.
s
I
pojal
mne pímo
vztek,
když jednou
34
Z rána
po steše toho domu
housenky, se
jali
trhali
vbec
bourati starou
malebn uprosted
velmi
rozlezli se
lat,
prejzy,
shodili
lidé
barabinu,
tu
jako
stechu a stojící
— Te
zahrad a dvor.
poznamenám, že jsem k své zbožované chodil pravideln od pldne, mezi pátou a šestou, a byl jsem vždy uvádn do salonu, který ml okna na ulici. Do zadní komnaty neuvedli mne nikdy. Patrn to byl pokoj domácký, bez nádherného zaízení, kde se nejspíš slézali pi teplých kamnech. Tak boujsem si to vysvtloval. Dobrá. Ten
—
rali
dva,
dm
Mírná
ti dny, týden.
letošní'
zima do-
podobnými pracemi mohlo brzo zaít. Ano. Jednoho veera vrátil jsem se od své zbožované, a ješt než jsem rozsvítil, vyhlédl jsem z okna. Ejhle, byl zbourán až do prvého patra a pes to zboeništ hledl jsem na pouštla, že se
s
—
dm
v
Kemencové
—
ulici
o n a se svojí matkou.
vidl jsem postavy \'šech
patrech.
dm
dm,
na
v
nmž
bydlela
Vidl jsem osvtlená okna,
.muž
žen,
dtí a
V druhém pate
bydleli
i
služek,
ve
oni. Aui
ale náhle mi šeptalo nco: ,— vem si kukátko! Vzal jsem. Vzdálenost obnášela asi stopadesát krok rovnou arou, vidl jsem tedy kukátkem dobe. Dívám se, beru na mušku všechna okna ha, tu jsou okna oné zadní komna-
nevím, jak se
stalo,
—
ty.
ei.
mu
V komnat
matka,
Postírají stl.
ti?
Vždy
mi, nikdy jsem
dcera.
Pinášejí
Chystají
ti
já jsem doma!
neveeel.
Matýsku, nehnul jsem se
se
píbory.
Neveeím
k ve-
K es
ni-
bude veeeti? Kdo od okna. Všechno jsem to
35
vidl jako ve stereoskopu. Holka pinesla džbán piva. Postavila
—
strojila
Vypadalo
chu.
ti
na stl
sklenice.
Dcera
se ješt
upravovala, všechno se konalo ve jako
to
ti
—
divadlo.
Stál
spjsem
u okna, mrzl jsem, ale nebyl bych zavel za nic
svt. Sedm hodin Patrn se tam zvonilo, hladam .se obrátily ke dveím. Otevely se,
na
!
vy obou
ruku matce,
vstoupil oficír. Políbil
zasedl ke stolu
laš,
—
byl džbán.
si
z dálky pozoroval.
—
kuchyn
Když
te
!
,,A
,,Ne tak; šel jsem
mn
jsem
v
Oficír
hlav mi
a posadil
do
dlouho bušilo,
si
posadil
dceru si
na
." .
.
tam jeŠt, ale jen jednou, nepovím ti nikdy, už
bylo,
nevím. Stahoval jsem nad nimi zdaleka sí. Za-
al jaem o píbuzných, dlá veer. A tak dále. by
to
tam tedy vícekrát nohou nepáchl?"
druhý den. Jak to
— —
Nechtj, abych vyprávl dále tys
karty,
Hodn
Moji Minu, moji nevstu
—
—
jednání vyvrcholilo.
tepny jen jen ^e nepraskly klín.
njaké
vypili pivo, šla stará
použil nepítomnosti staré a
klín
Hráli
patrn vait aj. Ano.
tam byla. Píteli,
hodn, piva pes župan
a pozoroval jsem dále,
tonula v blaženosti
stará
se,
Pili
nohy peinami, ovázal jsem
Nansen severní tonu.
smáli
na
pil!
jsem navlékl
vlnnou pokrývkou
hlavu
jako
i
já
— tedy
dcei
shodil pláš, odpásal pa-
jedl,
Zatím
zimník, obložil jsem si
— —
nebyl syn a bratr!
to
mly
njakého
u vojska. se jen,
Žijí
—
pátelích, jak kdo
syna, bratra, bratrance
samy;
a tu na
žije,
Zkrátka, nepiznaly
sedají celý
mne Mina
se,
co že
nebo koho
veer pospolu a tší pohlédla tak nyv.
:
36
nyv
ach, tak
—
až
budeme
nkdy
sedat
Ml
ti.
jsem všeho práv dost a poal jsem rozmarn vy-
dom
patrn jest ješt jedna matka s dcerou, které mají známého na vojn, a že jsou to dámy nesmírn podobné mým dámám, A nyní jsem jim celé verejší divadlo vylíil. Matýsku, pál bych ti vidti, jak mnily barvu, jaká to byla duha na jejich tváích, až opanovala jen nevdouc jiné smrtelná bledost. Mina konen právt, že tedy v tomto
—
—
rady
padla do mdlob, a toho okamžiku jsiem
abych odešel. Zlatníkem
použil,
domovníkova. Ctihodný ten muž do druhého patra dochází reservní
ústa
že
jsem
rozpeetil
mn
svil, ale
oficír,
že to není týž, který chodil loni, nýbrž jiný. Ejhle,
to
je
se ožjenit
román.
Matýsek,
te
ím
možno
Nebylo-li
reservou,
vbec nechám. Nu,
toho
a
mj
než s
víš
rozhodl jsem
jinak se,
že
dost?"
dál ke konci, tím více poulil oi,
ekl bez dechu
,,A
tohle
se
mže
stát?
To
mže lovka
potkat?"
,,Mže, jak že jsem
vidíš.
S tím toliko poznamenáním,
zamnil jména. Nechci kompromitovati
Kemeacovou
ulici,
ani svoji Minu,
tenosti jmenuje se jinak.
pisvdil
,,Jsem,"
skaje dodal
vypovím
!"
:
Jsi
ani
která ve sku-
spokojen?"
upímn
Matýsek,
„To bude zená koukat, až
jí
a
mla-
tohle
Halucinace. (Psáno v ervenci 1903.1
Objexilo
den jeho tyicátých naLépe eeno, v noci po nich. Jindra
se to prá\'
rozenin.
\'
dom
Cliocholá nikdy se nevracel kdy za v-eera, pravideln hezky toho osudného dne byl ,,zejtra
umínil,
A
zcela jist, jen
Jindra
Chocholá
kdyby taky
mu
byl
užiti,
livosti.
tvrdošíjn
si
s
pá-
ped jisté
tím,
tesk-
namlouval, že ten den
uritou mezí v jeho život.
louím
den," šeptával
ten
,,V s
železný
Tak
mládím
!
si,
,,
^
nadobro
roz-
se
Tím dnem nadejde mi skuten
vk!" líto
mu
^
bylo života, který
hledl do toho
tak teskliv
,,
mu
uplynul, a
zbytku", jak to na-
zýval.
Arci
I
již
jaké slovo nil,
až ná-
osudného dne.
tak sám, a dávno, dávno,
Tém
i
A
by dodržel,
než se osudný den rozbeskl, propadal
jest
vrátí
vytrvah jeho
byli
kteréž sezval na oslavu svého
íkal
v noci.
že se
ráno", toho dne chtl dokonale
stavkem noci.
telé,
si
za dne, málo-
pozd
dí\'e šlehlo v jeho sluch
o staromládenectví, ale
zuby nehty se
bránil,
že
astji
Jindra se
by svt
ml
nbrá-
právo
38
ho tak svých
dokud Ale až osudný
nazývati,
let.
v Šedivinu všech niti
pak
se,
dn
minulých, pak marno brá-
tomu
je
tvrtou desítku ten den pijde a zapadne
n-edo vršil
tak!
Je
po kvtu rží, po
milostných dobrodružstvích, po všech nadjích, po
luzném obraze domácího krbu, jak malovával
—
a zbude ze
všeho jen
necký pokoj u kvartýrské Kostkové studený,
ani na to
cosi lepšího.
kdys
jej
ten
mláde-
ach, takový
náhražek útulného domácího
bezbarvý
Nebo
krbu.
—
si
Co by
již
si
nepomýšlel, aby hledal
vymnil? Pokoj
za pokoj,
kvartýrskou za kvartýrskou, stejn vyschlou a lho-
domovníka za domovriíka. Leda že by vynikde jinde vlastní domovní klí, po nmž kdysi tolik tou žíval, tehda ješt, když bydlil v Kemencové ulici, v tom zákoutí na konci chodby, tehda, když se nevracel dom sám a když mu tak vadily zpytavé pohledy domovníkovy, snažící se, aby pronikaly hustý závoj, jímž bývala zastena
stejnou, získal
Ah, to
Réza.
je
mu
taky
již
lhostejno.
Kde
je
Réza!
Tak
chtl míti tyicátý den svých naboulivý a ti zbablci všichni se roztrousili do hodiny s plnoci. Ml tam zstati sám ? Se zívajícím íšníkem Alojzem, který ho v duchu jist posílal ke všem ertm? Tak tedy šel. A jak vykroil v chladný noní veselý
rozenin,
tak
vzduch,
zakolísal
zilo
—
se.
Jindicha Chocholáe
to.
„Je to horší, než jsem se domníval,"
do
zara-
límce.
„Viklám se
—
tu to
je,
zahuel
stáí se ohlašuje.
39
Píroda má své
hranice, mezníky, oddíly. Co, deset
mi podrazí nohy?"
sklenic, a to
V
tom okamžiku probudilo se v Jindrovi svDíval se do minulých dn a pipadalo mu, jakoby hledl na Rudé moe. Bezpoet vypitých sklenic sléval se ped ním v ohromnou jedinou hladinu. Pnila se, vzdouvala, nadýmala velikými domí.
hebene tch vln zmítalo se cosi jak oechová skoápka. Rozbouená hladina hrozila povlnami, a na
hltiti
ji.
„To je zdravý rozum," vyteštil Jindra oi. ,,Ano, rozum Ješt se drží, jeŠt odolává ^- ale nový náraz, nová vlna, a skoápka se pekotí." !
Chocholá zafunl, vydechl
Jindra
staten
a
vykroil.
„Zaneme
jinou! Pestane to!
Konen
je
as,
ml rozum a podržel jej. Ku pedu!" Šel a pemítal, není-li vlastn pozd.
abych
,,Není," povídal
kdo pak
si.
,,
Vždy
jsem etl
—
byl? Hýil do tyicátého
to
u erta,
roku,
pil
ual a byl z nho nejádnjší lovk. A dožil velikého vku. Kdo pak to byl, u jerta! Voltér? Ne, pletu se; Rusó? Ne. Kazanóva? Ne, ten zstal flámou, a pak ani nepil, myslím. Vzal ho ert, kdo to byl, ale vím' to, etl jsem. Dobrá, zmníme taky program. Pro koho
jako nezavený, ale pojednou
vlastn
mám
v nejlepším
Do eky, je
ludrait? Pro
ty
oškleby,
uteou? Ne! Víc vody,
Jindro!
psáno, že
mám
Plavat!
A
víc
mí
procházek!
pít deset sklenic?
porný! Fuj, starý zhýrale!"
kteí mi alkoholu!
Jsem
si
Kde od-
40
Chocholá umlkl
Jindra
sebou
Ž€
k
píliš
Pipadalo mu,
náhle.
A
opovrhuje.
pozbude-li
sob samu, je vše ztraceno. Dom! V jistém záchvatu velkomyslnosti dal
a
movníkovi dva desetníky,
dnes do-
proto,
aby do-
stav jeho,
v jakém
ne-li
movník shovívavji posuzoval
iict\
navracel.
se
A když pešel dvr staré budovy a vstupoval do schodišt zadního domu, Škrtl sirkou a pracné rozžehl sloupek.
Stupej rovn, Jindro," napomínal
,,
se, ,,a
dobe
poítej. Bydlíš ve tetím pate. Dvakrát po trnácti
tyikrát po dvanácti. A budeš doma. Kde klí od pedsín? A potichu, Jindro! Nemusí baba vdt, kdy jsem pišel. A co je jí do toho!" zahuhlal náhle rozdurdn. „Vždy pla-
a pak
mám
pak
—
tím
!
Její
\'cí je
poádek
a istota. Nic jiného ne-
žádám."
Šastn zase,
vykobrtal
se
nahoru, otevel,
po prstech došel do svého pokoje. Z
zamkl
kuchyn
ozývalo se zdravé chrupání a Jindrovi se ulehilo. Paní Kostková Postavil hlížeje
A
rozepínal
kabát,
vestu,
roz-
kde jsou trepky.
se,
tu
spí.
sloupek,
pojednou kmitlo
se
mu
cosi
—
cosi
er-
ného, uhánjícího pi zdi kamsi za kamna, cosi malého, s a hle, s
—
dlouhým ocáskem, jako stín, beze šustu za prvým druhý stín, stejn malý, rychlý,
ocáskem
V
— — —
Jindrovi
zatajil
se dech, Jindra vypoulil
a hledl, hledl ztrnule ke zdi,
me
ji
oi
od okna ke
41
kamnm,
a zíral
hou stranou tásla,
že
v kout
kamen, vybhne-li dru-
ii
za nimi cosi. Kolena se
musil opít o
se
a
stul,
tesení nezmírnil, došoural se na
svtnice a ,,
opanou
,,už je to
—
Alkoholismus!
Práv
tu!
stranu
Myši! Vidím jak
tak,
onehdy doktor CvTek vyprávl. To nní.
tím
na pohovku.
klesl
Jindro!" zasténal,
myši!
pod ním rozkdyž ani
je
o
tom
první zvo-
m
Te
Myši myši a pak Jsem ztracen popadne delirium, teštní, a pak m"od\'ezou, ob!
!
léknou ve svrací kazajku až
A mu
ústa
slzy
prsty protékaly,
petékala
horkou
slinou,
vlhalo. Plakal jako dít.
své dtství, kdy ješt
na svého
V
Jindro!"
Jindro,
dlaní a rozplakal se,
hrudí to v nose
lomcovalo,
pláem
za-
tom plái vzpomínal na
nevdl, co
moudrého, stídmého
matku, na všechna
božky
— —
opel hlavu do
Jindra
vzpomínal
je pití,
otoe,
na dobrou
nauení, vzpomínal na ne-
její
na nebožtíky bratry, a huhlal v use-
sestry,
davém brekotu do
dlaní:
ti dobí, poádní lidé, lump tu zstal, abych utopil rozum v pití! Myši, myši! Vidl jsem myši!"
,,Ach,
ti
všichui odešli,
já
dlouho tak sedl, ale konen již pramen jejich vyschl, jen oi ho páhrudník se dmul a lomcoval sebou a
Nevdl,
jak
neplakal slzy, lily
a jen
z hrdla již dralo se jen stkáni na sucho.
Konen vzhlédl
Jindra
Chocholá
oddálil
ruce
a
do pokoje, jasn ozáeného. Povytažený
kousek sloupku byl dohoel až ke klubíku, kteréž chytilo celé, a
te hoel
sloupek
desíti knoty,
vosk
42
po
s€ rozléval
jím napojená hoela
stole,
vlnná pokrývka
Vydšen
stolní.
kruhem
i
Jindra
zíral
ním stolku a vychrstl
na
no-
plamen, vyskoil, chopil se sklenice vody na
do plamene. Zaprskalo,
ji
zaadilo, zasmradilo se v pokoji, bylo tma. Jindra se
chvl ulekáním,
stu,
malým
nonímu
tápal k
tvá
s
nahmatal
zpsobenou. Potom zraky
tím požárem
nhož na
jeho zabloudily do zrcadla, z zarudlá
stolku,
a díval se ztrnulý na spou-
sirky, rozžehl petrolejku
opuchlýma oima, tvá,
pohlížela
jaké v zrca-
—
dle ješt nikdy nevidl.
Když ráno paní Kostková vstupovala byla okna
daní, nicí
vanul chladný vzduch.
bokém spaní pohížen zanou runíkem, vody.
Stl
aspo
na
se
sní-
svt-
pokoje Jindrova otevena,
Na
posteli
ležel Jindra,
u postele
s
ješt v hluhlavou ová-
umyvadlo plné
stálo
pokryt novinami a knihami, aby
byl
byly zakryty stopy ohníku.
chvíli
Paní Kostková
postavila
tác
s
kávou a po
Ale než unikla,
prstech se vykrádala ze svtnice.
pohnul sebou Jindra a zachroptl jako ze spaní: „Myši! Myši!"
„Mj
Bože," vzdychla kvartýrská, „obávala jsem
se toho! Jak to
Toho dne veer
mo
z
úadu dom,
vrátil se
ji
znepokojilo
líkem do pokoje, zavel vou pokrývku, sházel se a vyškrabal
Jindra
Chocholá pí-
což pekvapilo nejvíc paní Kost-
kovou, ale zárove
klidil
"
dopadne! Pjde-li opravdu
se.
Spchal
s
Z balíku vyal
stolu
ba-
no-
knihy, noviny, od-
peliv všechny
stopy verejší ne-
43
hody, prostel novou pokrývku, prohoelou vecpal zatím do kamen. Snad
Spoádav
to,
druhé, vstoupiv do
pozdji paní
kuchyn
spálí.
Kostkovou poaby mu pi-
a žádaje,
veei.
nesla
.ale
ji
pekvapil
„Pan doktor dnes nikam nepjde?" „Ne, zstanu doma. Jenom ješt na procházku, za hodinu jsem zde." „Pivo taky njaké?"
„Ne. Jen tvrtku vína a syfon.
dobré spaní,"
Mám njak
ne-
lhal Jindra.
A
Paní Kostková starostliv se zatváila.
když
Jindra odešel, vzdychla všechna stísnna:
„Mj
Bože, Bože, jak to
s
ním dopadne!"
Ale hned kvapila do pokoje, prošukala, kde co,
horliv se obírala koutem u kamen a potom spchala pro
veei, pro
Celý týden
žil
víno.
tak Jindra
zárove však
Chocholá
a nabýval
dávno nepoznané. S lehkou hlavou ulehal, netrýznn dalšími halucinacemi, asnji a ile vstával A co dávno již nebyl klidu,
uinil se
:
mu
taky
te doma
pracoval. Psal
i
etl, a skoro
ani nezastesklo po obvyklé spolenosti.
nedli ráno, Jindra Chocholá
ležel
oima dávno otevenýma, pece
však
iBylo to v
na
svžesti,
lžku
s
uvažoval, nemá-li dnes ješt chvilku poležet, když je
nedle.
Polehounku otevely vplížila se
se
dvée,
potichounku
paní Kostková, první }]i pohled
v kout za kamna.
A
tu
padl
pojednou zapomnla na
všechnu opatrnost a zvolala tlumen:
44
Konen, A sehnula ,,
,,Co
potvory!"
do kouta.
se
pak?" vymrštil se Jindra na lžku.
,,Tady jsou, pane doktore!" volala paní Kost-
ková vítzoslavn, vztycujíc
ob
hlavou, v každé
V
se
dv
ruce vysoko nad
jedné pasti
tetelily
myši, ve druhé ti.
,,To
pomla
jsem
—
vzaly, tu se vzaly
mly
podlahou
Bh
vedly.
pane
ouzkostí,
tisíc
hovoila matrona horliv.
tore,"
ped
pas.
ruce
myši zde.
dok-
Najednou kde se Zde za kamny pod ,,
skrýš, díru prokousaly, rodinu vy-
odkud. Poprvé jsem na to pišla
ví,
trnácti dny, nasypala jsem do díry tlueného
skla, sádry,
—
popela, jedu
nic
myši po-
naplat,
Bh
ád. Políila jsem, nadarmo. ví, co žraly, ale na vnadu nešly. Až dnes v noci. A proto pan doktor nespal, proto
pan doktor
pana doktora bolela hlavika, proto
otvíral
dá pan doktor
okna
výpov.
doup cementem
—
já
a bude
umírala ouzkostí, že
máme
Ale
pokoji
je,
a
te
Chvála
zaleju
Pánu-
bohu!" Ji'ndra
v
hlav
jeho
líce,
kové
Chocholá
mu
se
díval se na pasti, vzpomínal,
radostný
jasnilo,
a vzpahuje
ob
výraz
zaplavil
ruce, volal k paní Kost-
:
,,
Dejte
Jejej, jejej,
zlíbal
je
sem, potvrky,
celá
byeh vás!
To
Vyjevena dívala
pojednou vytrhla vala,
a
se na
myší rodina! Myšky,
mu
aby zas myši
n
podívám.
zlaté
myšky,
jste byly vy!" se
kvartýrská na Jindru, ale
pasti z
nepustil,
rukou,
nebo
se obá-
jakou radost z nich
45
ml.
Vytrhla, odkvapila, a za chvíli
že jsou
„Chudákové!" vzdychnuv.
jí
politoval
,,Za to, že
emuž Jako
mu
oznamovala,
utopeny.
paní
mne
zhluboka
Jindra,
zachránily!"
Kostková nadobro nerozumla.
taky nešlo do hlavy, že se pan doktor tak
nadobro rozžehnával
s
dívjším svým
teba že byly myši polapeny,
A
životem.
klidu nenabyla.
Se-
dává v kuchyni zamyšlena a pemítá: ,,
Pijdu o nj, odejde
mi,
vím
to.
A
možná,
dost možná, že ho ty myši na to pivedly. Jakživy tu nebývaly.
Kdo by vil,
myš rozbhne na
ženidlo.
že se
A
lovk
pro njakou
takového pána už
ni-
kdy nedostanu. Ne, takových není nazbyt. Tšívala jsem se vždycky, že to
A zatím budu nkohk neád
A klína, ty rské
mj
poslední nájemník.
zvykat na jiného.
Mj
Bože,
pro
myší!"
hlava paní Kostkové, plná starostí, klesá do
nad kostkovanou zástru. Málem
do pláe.
Staí mládenci.
je staré kvar-
za jednoho."
a všichni
„
(Psáno v ervnu
Tenkráte, když zakládali
]8()i).)
advokáti a doktoi veškerých práv
fond vdovský a sirotí, nešla
vc
hromada ,,Associace" ba pohnuta, a jen rozmyslnému
zcela hladce. Ustavující valná
hodn
byla
živa,
ízení pedsedy dra. Kalousa bylo dkovati, že nedošlo ke srážkám.
eí
odprných tu
Pes
to
bylo prosloveno dosti
a pichlavých poznámek. UtkaU se
dva tábory: tábor ženatých a tábor svobod-
ných.
Za svobodné nejbojovnji vystupoval mladý doktor Lazárek,
lovk
plný
ohn,
plný života. Ze-
jména jeden paragraf nešel mu pod vousy, akoli jeho vousy byly posud velmi skrovný a hledly teprve vstíc budoucímu svému rozvoji. Pánové pihlásil se pi druhém tení navržených stanov, když si byl pi prvém nadlal adu poznámek nemám sice mandátu, abych mluvil za všechny svobodné kollegy, kteí se do této vá-
—
,,
—
Jsou zde a mohou se ohrapípad, když uznají za dobré. Ale vystupuji dobrovoln s nandátem za svobodné kollegy nepítomné a jejich jménem a hlavn jménem
žené schiize diti
dostavili.
v každém
4/
svým
má
jakým právem nám svobodným
se táži:
abychom
býti ukládáno,
pispívali na cizí
vdovy
se, jakým právem ?" Doktor Lazárek uinil pestávku a s výrazem pevahy rozhlížel se po shromáždných. Pedseda,
a
na cizí sirotky ? Táži
který byl zpraven, že je uchystána oposice, poslou-
eníka od prvého
chal s napjetím
když
mírn
A
slova.
nyní,
Lazárek uinil pestávku, použil toho a
dr.
pronesl:
,,Pan kollega promine, poznamenám-li, že zde
nebží
vdovy a o
o cizí
padné vdovy
A
sirotky kollegí;i.
vbec
postaráno
abychom sami
o
píslušník,
pense
tím
mén
vdov a sirotk, nezbývá nám, než
o pense našich
nil
nýbrž o pí-
Sirotky,
cizí
po nás všech, o vdovy a ponvadž pi našem stavu není
a sirotky
." .
.
Doktor Lazárek usmál
se lehce, ironicky, poklo-
dkaz
úcty ke keslu pedsed-
se však jako na
nickému a pokraoval zdánliv zdrželiv,
d-
ale s
razem na každém slov: ,,
Zajisté,
pán
natých
ada
pane pedsedo, a pokud se týe žekolleg,
vách a sirotcích, jsem
souhlasím
tený ,
má
to
vdom,
oktrojováním,
státi
Má
se
mže
je
cizích vdo-
co pronáším. Ne-
pánové,
a
paragraf tvrtý jest oktrojírkou.
lenem
stavu.
s
si
Avšak tu
smysl.
nás svobodných, a mluvím-li o
práv pe-
Nebo
zní:
každý graduovaný píslušník
se jím však státi
po dosaženém doktoráte,
nejdék do dvou
a iní-li
jeho vdova požívala doživotního
let
nárok, aby kdysi
dchodu
a zsta-
vené dti podpory na výživu a vychování do dva4*
"
"
48
cátého tvrtého roku.' Avšak, pánové,
my
že
všichni svobodní
oženíme-li
,,
ozval se
zenou do
míry souhlasím. Avšak, pánové,
jisté
pro všechny
— —
jmní
—
se
následkem
statistika,
pípadech
zcela
Jakoby
se
bu
nebo
pak nikdo
v ten smysl, že
se
lenem
po svém nové!"
otci
— —
man-
jejich
my
svobodní mli by-
doasného pipláceti do nám blízký nemže míti
proto navrhuji, aby sporný paragraf byl
zmnn státi
stávají se
pokraoval eník:
tedy, kterak
nhož
A
ídkých
hlas.
doživotního
užitku.
týe, pánové,
nuceni po celou dobu svého celibátu
býti
fondu, z
se
že šedesátiletí mladí manželé jen
neslyšel,
„Nechápu
chom
míti
taky eventuální vdova
nevyluuje mateství
však
,,Což
želek," ozval
býti
hlas.
ehož
zabezpeena. Pokud pak dtí
dokazuje v
padesátém rooe
ozval
,,Má-li!"
„—
jistý
má lovk pípady zabezpeen, že má
filosof napsal, že v
je
shromáždní.
hlas ze
— chápal se doktor Lazárek na— teba že s poznámkou proho-
jinam
zas
mítnutého slova
již
v padesátém,
úsudek o takovém pozdním ženní ná-
,,
leží
Ale
— —"
roce
Pošetilci!"
tak jisto,
se tak stane? Jsou
mnozí teba až
žení
se
ba šedesátém
je
oženíme?
taky
kdy
jest otázka,
se,
pípady, že
se
o
promovaný
kollega
mže
„Associace" nejdéle do dvou
ženní! To
by
mlo
rozum,
let
pá-
49
V v
tábore ženatých ozxalo se
ad
svobodných však
bat, jež následovala,
ím
se
jevilo
bží o
dál
Trvala debata hodinu, až jtji
K ei
konec.
muž
rozvážný,
že
se kolísati.
konen uinn
ná-
však byl pihlášen ješt
ml
doktor Dámus, mládenec, který sebou, a
více,
na poátku
již
návrhem stanov, zdáli Snad má doktor Lazárek pravdu? souhlasili zcela s
vrh na
de-
Ženatí se-
krk.
oni svobodní pak,
strkovali hlavy,
V
souhlas.
se
jevil
,,oktrojovanému" paragrafu
mruení odporu,
ticítku
již
za
pemítavý, stízlivý. Vše
umlklo, když povstal. Ženatí zbystili sluch, žádojak se
stiví,
k
nmu
Dámus
to
nmu
nejpovolanjší
Proto
nechal
si
pesvdeni,
paragraf dorazí.
,,oktrojovaný"
nior
zárek hledl k
svobodní
zachová,
jsouce
vzhlíželi,
Doktor
La-
dychtiv, zcela bezpeen, že
harcovník
e
dychtiv
že jejich se-
za
vc
svobodných.
na konec!
zapoal doktor Dámus, „chci býti po A v této vci objektivnost za jeden mém soud spoívá v hesle všechny a všichni za jednoho!" Ženatí zlehounka oddechli a pohodlnji se „Pánové,"
—
zcela objektivní.
—
rozložili
na
:
svobodní stihli ušima.
židlích,
jeden za všechny a všichni za
,,Ano, pánové,
jednoho.
Bylo
tu
proneseno slovo o pozdní že-
nitb. Pánové, kdybych byl zákonodárcem, vymezil
bych
vk
padesáti
let
jako nejzazší
hranici
k že-
nní. Ženit se v šedesátém? Pánové, ani nepoukazuji
šinec
zvlášt k tomu, že v takovém
pravideln do
jisté
vku
míry lazarem
bývá na-
—
(shro-
"
60
máždním
zcela
prolétl
kradmo
diblík smíchu)
—
nenarážím nikterak na váženého
pardon, pánové,
kollegu Lazárka, ale na žádný
zpsob
šedesátiletý
mládenec nemá initi nárok, aby hlava jeho, mnohdy politováníhodn opelichala, byla vnena myrtou "
ženicha
„Výborn!"
emuž
proti
„To jsou
ozvalo se z tábora ženatých, na-
svobodných zaznl výkik:
z tábora
vtipy,
ne dvody." pánové,"
„Nevtipkuji,
doktor Dámus,
mohu
„ale
Ano, pánové, kdyby známo, pánové,
na mladý
i
.
dvodem
ím
salátek,
odpor
„Kladu
odmen posloužit.
padesátiletí a šedesátiletí,
sob nevsty pimeného
níce se, brali je
pokraoval
stáí! Ale
mlsnjší
starší labužník, tím
na mladé husiky proti
že-
— —
husikám!"
zvolal
doktor Lazárek.
„Nuže opravil se
tedy,
na
mladá
doktor Dámus.
V
kuátka,
pánové,"
labužnictví arci
vc
pi uzavírání manželství však pírod. Ano, pánové, takka proti pírod, " je dvod. Mj dvod. A tedy, pánové
nezávadná, pánové, proti
a to
,,Ale to vše nenáleží k
vci
!"
volal doktor La-
zárek. ,,Vše náleží k vci, pánové," mluvil s
doktor Dámus. „Ale dále. Bylo sáti letech
eeno. nové,
má
eeno,
drazem
že v pade-
mít každý jmríí. Theoreticky
výborn
Ale praxe vždy pokulhává za theorií. Pá-
nechtje
se
nikoho dotýkati, musím
jen konstatovati, že ani lidé
pece
našeho povolání nemají
"
"
51
vku
vždy v tom na píklad
—
,,Checheche
!"
jmní.
Zvnlý
kollega Lopata
ozval se ironický
úsmšek.
„Budiž, pánové, 'mohl mít, ano; ale
konen
pouhými lidmi. A pánové, dojde-H nkdy k tomu, že bude zrušen numerus clau-
jsme všichni
— —
sus
„Oho! Oho!"
„Mže
k tomu dojíti, pánové, a pak nás bude mravenc. Kde bude jmní? U notábl, kteí budou mít šlechtickou klientelu, konkursy bank a fabrik a tak dále. Ale nehledím.-li k tomu všemu, i
jako
pánové, s\'ému i
:
což
vzájemnost? A
všichni za jednoho
v množství je
graf.
síla.
!
tu
dospívám ke
Pánové, ve vzájemnosti
Nic lehího, než zmniti para-
Ale pak musí nastati taky dsledek. Cím pozdji
kdo pistoupí, tím vtší bude quota jeho píplatku nebo tím nienší quota dchodu, pipadající jeho (a te dokeventuální vdov a sirotkm. Pánové
—
Dámus
—
kdo na sebe chcete hlas), vdov a plá sirotk, kdo chcete, aby vám každý ržový okamžik budoucnosti byl zastírán ernými šlojíi laných vdov a dravými stevíci nuzn obleených sirotk, zvrhnte paragraf tvrtý. Konen vám píroda vložila do kolébky tor
povznesl
uvaliti stesk
i
cit,
pánové, a pál bych, abyste
sob. Caveant
Z
—
consules,
jej
mli dnes pi
pánové!"
tábora ženatých ozval se potlesk souhlasu
tábor svobodných utrpl nesmírný úraz v opev-
nní. Bylo prosteleno,
52
Vzájemnost,
Tato slova doktora Dániusa
cit!
nevyznla na piano. Paragraf byl pijat. Okázale doktor Dámus, pikroil ke stolu pedsedovu, položil na desku obnos zápisného a celoroní píspvek. A návrat na židli protáhl se tisknutím rukou povstal
a gratulacemi,
jimiž
jej
osnovatelé
zasypávali
stainov.
A
když se rozcházeli úastníci yalné hromady, postávali ženatí ve skupinách na chodníku a pi-
svdovali
si:
Dámus nás vytrhl. Výborný muž! NeCo mu na tom záleží! Ale dobe uhodil na
„Kollega zištný!
vzájemnost, na cit!"
Doktor Dámus byl zvolen do výboru, doktoru Dámusovi byl píležitostn podán zvláštní diplom
—
nu,
zkrátka,
zachranitele
pesn
doktor
Dámus
A
,,Associace".
nikdo
pokládán
za
neplatil
tak
dochviln píspvky, jako doktor Dámus.
a
Léta plynula, doktor
Dámus
však a úastenství neochabovalo.
nž
byl
šedivl, jeho
A
pée
jeho zdraví rov-
zdálo se skálopevným. Život jeho byl spoá-
daný a koen výborný. Ale nic na i
svt
netrvá
vn.
A konen
na doktora Dámusa ulehla nemoc
—
tedy
nemoc po-
slední. Již
ho bylo pedešlo nkolik
storii
založení a zásluhu
dobyl. kávali s
zakladatelii sdru-
dorstali noví lenové a všichni znali
žení, ale
A
jak slýchali
upímnou
Dámusovu,
jíž si
hi-
o spolek
o postupu jeho nemoci, í-
lítostí:
!
"
:
53
„Chudák dobrý! Budoval pro
—
jiné
a sám
zmírá tak opuštn. Ale tak scházejí mnozí statení bojovníci.
A
co
Neklidí,
zašili."
náhle jednoho dne objevil se v listech
erný
rámec kolem jména doktora Spytihnva Dámusa. Avšak
— —
lenové
opt
a ,,S
livou
,,Associace" poulili zraky
—
opt
žádný klam. Tu
—
tli a tli
bylo
hlubokým žalem podávají podepsaní trucho nenahraditelné ztrát, již utrpli
zprávu
manžela
smrtí milovaného
A
to
— —
otce
a
podepsaní:
Eliška
Dámusová,
Spytihnv, Bernard,
roz.
manželka,
Sylabova,
Eliška, Vincenc, Ladislav, dti.
„Pánové," oznamoval pedseda ve schzi výboru hned na zejtí svolané, „truchlivá povinnost ukládá mi, abych
s
vámi sdlil, že jsme
mi-
ztratili
lého soudruha, spoluzakladatele a horlivého funk-
cionáe spolku, doktora Spytihnva Dámusa. Nežil
mu
jinému, než povolání svému a povinnostem, jež ukládalo
jeho
úastenství
na spolené naší
vci,
a smrt nedopála mu, aby se tšil z radosti života
rodinného, ze svazku manželského, jejž uzavel na
smrtelném
loži.
Zarmoucená vdova a pt dtí opla-
kává manžela a otce.
—
chom
povinnost."
A
vykonali svoji
pozdji bylo zjištno
narození nejstaršího dalo v
Pánové,
dobu
na
nás, aby-
kestných
dítte doktora
založení jednoty.
pro zvnlý
z
jest
list,
Dámusa
že
spa-
Nikdo však nechápal,
tak dlouho\odkládal siíatek
svj, k
n-
.
:
54
muž
ml
zárek,
pateronásobnou píinu. Jen doktor Lajako vždy, poznamenal
ironický
„Vždy kollega
víme, pánové, kterak byl
zapomntlivý
.
,"
zvnlý
náš
Poslední. (Psáno v lednu 1901.)
I.
Podivná vc,
jak pan Jarolím Salášek
jednoho dne
zmizel, odešel, zapadl na vždy, jakoby se ne-
chumelilo, a skoro zery.
Arci,
nm
po
pan Salášek
žil
nezstalo žádné metak
staromláde-
tichý,
sob, svým sloupkovým hodinám, svému bytu s výhledem do staré pražské zanecký
hrady,
život,
zcela
pvodn
krásné,
sem zastavné
se všech
vých, vysokých
inžák,
i
ale
a-
slepými zadky no-
jež zamezily
stup slunci na záhony druhdy
mnily zahradu
slunené,
veselé,
stran
všechen pí-
peliv pstné
a pro-
v tsný, stinný kout, oddychující
v nejparnjším lét
vlhkým
chladem!
a stuch-
Unou.
Abych mu
neublížil,
ale
zdá se mi, že pan
Jarolím SaláŠek nevyvedl nikdy nic užiteného,
a
ml
to
by k tomu snad byl
dosti
píležitosti.
však nevyvedl taky nikdy nic zlého, k
každý ve
lovk
hvzdách
ješt
více
píležitosti.
psáno, že bude
žíti
Za
emuž má Jemu bylo
beze všeho roz-
ilování, prost vášní a náruživostí, ušeten jakých-
56
koli
útokv
neubrání,
a
vbec
kdo
omoí. Pan
nepíjemností, jimž se nikdo trochu v život
jen
Salášek
veejném
si
nikdy neomoil. Jeho jméno
si
jakživo se neobjevilo v novinách, neoctlo na žádné
nkoNovém roce, a muž byl prost vší
kandidátní hstin, ani spolkové, teba že do lika již
spolk
se
o
platil.
Zaplatil
nic nestaral.
Šastný
ctižádosti, jakživo ani
bylo
ten
ve snách
o
mu
nepipadlo, aby
reformoval, aby se uplatnil, aby
kdesi cosi proraziti s
pesn
njakou zásadou.
vbec
Upímn
dosti nejasno, co je zásada, a
—
chtl
eeno, jemu snad
—
ješt lépe
eeno
Ani v píiny, že
úad neml nepíjemností, z té prosté neml žádného úadu. Nepoteboval ho,
v žádné zásady nevil.
což bylo zásluhou jeho nebožtíka otce, který po
život rovnž tichém zstavil synu svému takový
zabezpeen na život nejdelší. S tím vdomím otec jeho mohl zavíti oi. Znal svého syna a vdl, že nerozhází lehkomysln, co on, starý, po celý svj vk byl piln shromažoval. Tím lišil se pan Jarolím Salášek od jiných pražských synk. majetek, že byl
blahým
Bylo jist
mnoho
lidí,
kteí
mu
závidli jeho
šastný, bezstarostný život. Ale jaké štstí v tom,
nkomu tyiadvacet hodin jako dvaasedmdesát? Jaké štstí v tom, nevíme-li, jak bychom ubili den od rána do veera, dnešek, zítek, pozítek? Klademe-li se veer na lžko s prázdným, vlee-li se
dutým vdomím, jako dnes
a jako
že nás taky zítra nic
v^ra?
neoekává,
57
lo\k
Však taky pan SaláŠek nevypadal jako šastný, spokojený.
Oblomovský jeho
Na
na jeho tvái.
val se
tvái tohoto šastného,
muže jakoby
bezstarostného
násobná vrstva nudy.
rýso-
život
byla ležela
Vráska
tsn
nesetnými
vrásce, stále jich bylo víc, a
mnohoke
piléhala
rý-
jejich
hami jakoby protékala nekonená mrzutost. Snad bylo jeho nejvtším neštstím, že ani nechápal, jaký jest
pvod
jeho omrzelosti, že
mu
nikdy nepipadlo,
aby zanechal svého neplodného trubího a vzchopil se k
nemu.
neml pojmu od
Bože chra, ku
neml
O
té
nebo jemu
nejútlejšího dtství,
nebylo teba práce. Ale
života
práci!
ani libstky njaké.
Mládí jeho, bohužel, spadalo v as, kdy ani nejrozmailejší pražští
synkové
nemli ješt pojmu
kdy snad ani kdy nebylo pohlednic, zkrátka, kdy nebylo nieho, ím se mže a dovede zamstnávati jinoch a mladý muž, který nemá zapotebí sáhnouti ku práci, aby si chleba dobýval. A když dospl mužného vku, tu bylo vru pozd, aby zaínal s ním, v em by ho každý
o velocipédech, o míi,
známky
se
o kopané,
nesbíraly,
.
chlapec byl pedhonil.
Avšak, lím Salášek,
všechen
ním
pece na
zájem.
zamstnával
nco pece
Dvma
„prázdných" okamžicích
se
pan Jaro-
upjal svoji pozornost,
sbírkami svých,
se
jimiž
obíral
ve
byly vypl-
nny
všechny hodiny a dny jeho
lístky
snubní a úmrtní, jež shromažoval peliv, do píhrad a srovnával abecedn s archivá-
kladl
skou pelivostí.
Byl
života.
Byly to
z ,,patricijské" rodiny a
pe-
58
rozmanitými svazky a styky znám, spojen a spávšemi
telen se
tém
ostatními patricijskými rodi-
nami pražskými.
hodn
Jakkoli
k
otcm svým pece
nebylo plný^ch dvacet
vou" rodiny, které
dosti
pt
pan
jeho
odešel
stár,
otec
asn, kdy
Jarolímkovi
naež on
se stal „hla-
let,
vlastn nebylo. Prozkoumá-
tu
hodný fascikl, známých lidí a rovnž partecedule rozžeh návsích se se svtem. Byly v tom staré, sežloutlé listy se jmény, na nž tatínkovu
vaje
v
nmž
pozstalost,
nalezl
svázány byly oznámky
satk
pamatoval se Jarolímek jen z vypravování, a byla tu
jména v rezavjící erni, o nichž vbec nikdy neZcela bezdky, bez myšlenky, bez uritého
slyšel.
zámru
svázal
pan
a uschoval jej v
Jarolím
knihovn
Salášek
své,
eho
tak málo, jako knih.
další
oznámení toho druhu byla
zas
Rozumí
se,
se,
plnila se.
zasílána po smrti
Dostaviti se
rodiny,
jíti
knihovna
vyrstala,
Arci,
do
hlava rodiny kostela,
ni-
že všechna
otcov panu Jarolímovi, hlav rodiny. A uchovával. Tak jeho podivná, smutnveselá množila
fascikl
v níž nebylo
mla
pán
zas je
sbírka
Saláškova
své povinnosti.
když byly vdavky ze známé
na poheb, když odnášeli
nkoho
z jeho
vrstvy.
A
po jednom takovém
Jarolímu Saláškovi, že
již
pohbu pipadlo panu za jeho
poet jeho rostenc, vrstevník. Ubývá nás njak!" povzdechl se, svlékal erný odv. Kolik pak ,,
,,
ješt?"
pamti zemel si,
když
je
nás vlastn
vrátiv
59
A
toho veera poal pan Jarolím Salášek
psáti
seznam v&ech ^rod a rodin, jež toho byly dstojný, aby je vadil do své vrstvy, lena za lenem, po abeced. Nebyla to práce snadná a nebyl s ní pan Jarolím hotov za veer jediný. Rada
jmen množila se a co den vzpomínal na nkoho, koho vera opominul. Nedle, msíce trvala mu tato veerní práce, až konen jednoho dne ekl si:
,Jsou všichni!" Již
co tu práci konal, meli
pérem. Kdykoli se to
stalo,
mu
vrstevníci
kdykoli došel
list
s
pod er-
nou obrubou, vzchopil se pan Jarolím Salášek svdomit a šel na poheb. A vrátiv se, piinil ke jménu pohbeného kížek. Plynuly nedle, msíce,
prvod
pohebních
léta,
táhlo
na sta truchlivých
pražskými ulicemi,
se
umírali advokáti, lékai, editelé, profesoi-, obchod-
—
soukromníci
níci,
na žádném „lepším"
nechybl pan Jarolím Postava jeho,
pohbu
Salášek.
ponkud
sehnutá,
kráela po-
každé za rakví ješt pihrbenji; slova nemluv, na smutnou zdlouhav po schránku menší, tsnou, e-
chvílemi povznášel zraky a upíral tu
schránu na kolech,
dlažb a vezoucí
jinou
je
drkotající
meny k podlážce pipjatou, v níž ku poinku bral se nebožtík, s nímž za lášek
vnému živa
od-
pan Sa-
teba slova nepromluvil, jehož snad nikdy
nepozdravil, j^jz byl znal jen dle jména. Ale byl
nebožtík z a náležela
onch, k nimž
mu
se
poítal pan Salášek,
tedy pocta posledního doprovodu.
?
60
Ti desítiletí chodil tak pan kížk v jeho obsáhlém seznamu
Jaromír Salášek,
pibývalo, archy
byly jimi posety, nkteré strany byly jako v -úetní knize,
poet
již
,,
uzaveny",
živoucích scvrkal se den
ode dne. Smrt mla hojnou že i v písmen S, nesmírn bohatém, v oddlení, v nmž taky zeteln bylo napsáno jméno tvrce toho seznamu, jméno pán Saláškovo. V nejbližší blízkosti jména
tsn nad ním pod ním. Vidoucímu, kterak se tení poet lidí, jimž ješt
jeho vyrstaly kížky,
i
má
jíti na poheb, kmitlo se panu Saláškovi jednoho veera hlavou, aby seznam rozmnožil, aby jej doplnil jmény z vrstev mladších. Nebo onoho veera poprvé mu pipadlo, že konen budou oznaena všechna jména kížkem a zbude jen jeho, a
—
pak
Ale po krátké úvaze zapudil pan Salášek myšlenku. lest
—
Pipadlo mu dále, že by to vypadalo jako a koho že chtl pan Salášek obelstít?
Smrt? Zas plynul as, a jednoho pochmurného dne vrazednéh
listopadu chápal se pan Salášek péra, ) ab/ nartil v seznam nový kížek. A pi tom za-
chvla se mu njak ruka. Nebo jméno jediné Jarolím Salášek.
již
mu
zbývalo
61
II.
Ode již j
dne, kdy pan Jarolím Salášek seznal,
jen u jediného
—
o
e h
zbavil.
mu
mu
—
že-
u jména
mozku a nebylo lze, Jemu samému pipadalo nkdy,
zavsilo se
aby se toho jakoby se
jména schází kížek cosi v
tam byla roztáhla pavuima, která
každým jeho pohybem, roztásá pi jakémkoli jeho pomyšlení a vplétá se do nho, ba, za krátko vystoupilo toto pociování vnitní pavuiny ven, z hlavy, a panu Saláškovi bylo, jakoby mu jakýsi tetelivý chmýr visel s ela pes oi a kalil jim jasný výhled na všechno, co bylo se lehce zachvívá
se
pedmt
kolkolem, a postíral každý
Tak uritý byl dojem
vinou.
dky
mnohdy
rukou, aby podivnou tu pápeinu
foukl
vzhru
práv
tak,
k nozdrám, aby
jako odfukoval
pekážky,
této zdánlivé
pan Jarolím Salášek mávl
že
šedivou mlho-
ji
nkdy
zcela strhl,
bez-
nebo
dechem odvanul, sazi, jež
mu
pro-
cházejícímu se pražskými ulicemi na nose uvázla.
Ale s
pavuina
vázla
ela, závoj táhl se
bližším
okamžiku
v mozku,
pocítil
Byla to utkvlá
šimravý vlas
pes oi neodbytn to
visel
dále, v nej-
pan Jarolím Salášek.
domnnka. Myšlenka,
že do-
kdyby tehda, ped lety, nebyl jméno vepsal v seznam Bylo te marno bezúelno vzpomínat, pro to uinil. Nebo
chází na nj. Ano, taky svoje a to
!
—
chápal nyní teprv jasn
psal zcela stále
zbyten.
O
v patrnosti, sebe
Staí mládenci.
—
své
jméno tam na-
ml
s-ob pece
vdl,
nemusil
uvádti na pa-
si
sebe
g
62
met ernými, výraznými písmeny v tom neveselém seznamu. Až kdysi odejde, nebude ho tu prost již. Pro se zapisoval? A ješt z jedné píiny to
Pro psal jména vrstevník svých? pidlával kížky po pohbech. Ale pro taky sebe? Což po vlastním pohbu mže ke jménu Jarolíma Saláška postavit kížek? Nic naplat, stalo se již. Kmitlo sice hlavou pán Saláškovou, aby svoje
bylo zbytené.
Aby
k
nim
i
—
snad by se pak zbavil jméno njak odklidil té pavuiny v mozku svém. Ale zapudil brzy tento úmysl, práv jako díve zámr, aby seznam svj rozšíil jmény novými. Pipadalo mu, že by to bylo jakési zfalšování dokumentu. Tu stojí jméno i
jeho celých ticet
let,
inkoustem
již
rezivým, ale
ho vyškrábati, nebo inkoust pronikl dobou všechnu tká papíru až na druhou stranu. Vyškrabal by díru, zbyla by zející mezera, a neúprosný Osud si dovede po svém takovou mezeru vyplniti. Ani by nespomohlo, aby nevyhubitelným.
své
Nelze
jméno do neitelná peškrtal.
Vdl
pan
Ja-
rolím Salášek, že tak staré rysy inkoustové vystupují
mnohdy
ším.
A pece
zeteln pod zátrem novjby tam zstalo, ba, to peškrtání bylo by jako smuteným píkrovem. Utkvlá myšlenka pracovala neúnavn dále a zcela
znenáhla
.blížilo
Jarolíma
Saláška
V
první
se
dob
co hrozilo sklíiti
zasvitla
pana
panu Saláškovi nadje v seznamu?
skuten posledním Nepehlédl nkoho? A
jakési záchrany. Je
Neomýlil se?
cosi,
tsným poutem. Hypochondrie.
dva, ti ve-
63
ery
strávil
pan Salášek bedlivým zkoumáním svého
papírového hbitova.
ádek
Jménem
zprvu v duchu,
si
precítal,
ádn
všechno
má-li
ádkem, jméno
za
A
zútováno.
za
pak nahlas,
nedohledal se
omylu.
Pavuina v jeho hlav Ale bží-li
»
lovku
o
houstla.
život,
panu Saláškovi bželo o be. Po dlouhá léta nebylo pro ta,
vynalézavý.
je
A
život,
tušil
nho
než tento pochmurný seznam. Pro
než
lidé,
jiní
tito
—
práv jeho svt
byl
jimiž se
zde,
nm
mení, nebo v odnášejí na hbitov
zbývá sám.
sv-
nj
nežili
To
obíral.
stále
svt
a tento
do-
to
jiného
na vy-
je
Co na
tom, že
také jiné, kteí nežili v jeho
adresái ?
Tak tedy vynalezl
si
pan Salášek novou prá-
že na to nepipadl
již
dávr
pan nový úkol šek byl jist, že Morana nemže a nesmí po vztáhnouti ruky, pokud úkol svj nesplní.
Salá-
ci,
a dost se
Ale
no.
podivil,
dobe
tak.
—
Má
nm
Jaký nesmírný nedostatek objevil pan Salášek
pojednou v seznamu svém
pouhá znaménka, že
cm.
Ale
samodílné
kdy
!
Pidlával kížky, ano,
lovk
ten a ten
tam odešel? To
statistice
taky
jest
dležité,
odešel k ot-
vlastn v jeho ba,
velmi
d-
ležité.
Pan Salášek nebyl povaha boulivá, ohnivá, aby byl njak
zajásal, že nalezl
platn odvodní
další
nepokládal za záminku. Nebyl pišlo
to
záminku,
jíž
zcela
svj pobyt na svt. Ani si
vdom
lsti
to
njaké,
samo sebou. 15*
64
A
jakou se vyzna-
s trplivostí a setrvaností,
oval celý jeho posavadní neplodný život, dal s^ do práce. Vytáhl objemný fascikl papír s ernými obrubami a jal se pipisovati ke jménm funerálního seznamu data úmrtí. Nebyla to práce ani radostná, ani rychlá. Ale život pán Saláškv
vbec
nevykazoval radostných,
i
radostí a trudem,
smyslu nikdy chati.
Cíle,
oval — vot —
nebo
nmuž
ani trudu v
Taky
nepocítil.
hodn
mu
pravém slova
nebylo teba sp-
jedin smžádných jiných cíl v ži-
celý jeho život
ponvadž neml
svoji práci
objevil
okamžik njak zvláštn
dojde vždy dosti
Trvalo
vou
k
nikdy
nepocioval ani žádného rozdílu mezi
aan.
dlouho, nedle, msíce, než no-
dokonil.
A
co se tím zamstnával,
znamenitou vc. Vlastn objev ten vyhoupl
mu
skonené. Tu si uvdomil, nový oddíl statistiky .své, byla hlava jeho prázdna oné pavuiny, jako kdysi
se
až
po
práci
že po celý as, co tvoil
dávno, až zmizel závoj, který Ale pak,
mu
byl
kalil
zraky.
po nkolika dnech, kdysi za sychravého
rozestela
jitra, i
již
se
mu
ped oima. Utkvlá
neúnavn, týrav.
A
tu
ta
šedivina
opt
v hlav
myšlenka z^se poala
vrtiiti,
pan Jarolím Salášek seznal
jednoho dne, že koen jeho života jest njak podežrán. Toho dne po dlouhých letech zamíil po prvé k lékai.
Z
celé
rozmluvy
s
lékaem uvázla
mu
v
pamti
nevyhladiteln jedna otázka. ,,Jak
jste stár?"
Jak jsem stár!
Bylo dost podivno, že musil
65
aby
pijít jiný,
nenalezl
povšiml
zcela
lehce
ft
panu
Saláš-
Léka
žádné zjevné choroby,
sice
lášek
mu
urit
tak
V
nevytanula.
otázku vyvolal.
tu
samém nikdy
kovi
si
dobe
a
zapamatoval,
odpovdl:
na jeho otázku
osm
léka
jak
hlavou, když
a sotva znateln zakývl
„Padesát
pan Sa-
ale
..."
Co znamenalo
to
zakývnutí? Což
nad nímž teba kroutit hlavou? Je
vk,
to
je
stáí? Jak
to
—
v jeho seznamu? nový háek, na njž upjal te pan Salášek všechnu svoji pozornost, nejvnitrnjší zájem. Podívejme se! A tu došel pan Jarolím Salášek ke tetímu
staí umírali všichni, kdož jsou Hle,
oddílu podivné práce své. Zas vytáhl fascikl list
ern
orámovaných, zase sedl k seznamu svému a pipisoval každému nebožtíku vk, v. jakém se
svtem
se rozžehnal.
Déle než práce práv pedešlá trvala proto, ježto nebylo stáí zesnulého na
tato.
Déle
každém
parte
vyznaeno, a panu Saláškovi nezbývalo, než aby jiným zpsobem zjistil uritou íslici. Ale nepokládal to za obtíž. Ba, tšilo ho, že z téhle
píiny
bude déle zamstnán. Vypisoval, co vypsati mohl, a data scházející zjednával
si
pak na vycházkách
nespchaje. Bylo mnohdy teba
svých,
zajíti
n-
kolikráte do rodiny, než se naskytla vhodná píležitost,
otec
aby
—
lášek, že
se otázal
pan manžel
:
Prosím
—
vás, jak stár byl
pan syn
—
?
není sluŠno, aby vpadl všady
jak se íká.
i
Nebo každou nepedloženou
pan
pan Sa-
Cítil s
dvemi,
a náhlou
66
otázkou mohl vyvolati trudné vzpomínky. Bylo te-
ba zavádti hovor, bylo mnohdy nutno znanými blížiti se k cíli. Tolik taktu ml pan Sa-
oklikami
Vždy
lásek.
A
byl z dobré rodiny.
—
pepodivná vc! Na celou tu dobu, než tato práce vykonána, zmizela rmutná pavuina z mozku pán Saláškova, aniž sám postihl, kdy a jak. A když byl seznam jeho v této píin doplnn, vdl dobe pan Salášek, co dále initi. a soetl Setl jména ó, kolik jich bylo set! zase
i
i
—
všechna
A
léta
—
vku
A
zesnulých.
když byl hotov
s
dlil.
dlením, když
úzkostlivém poítání objevila
prmrná
mu
se
po
vku,
íslice
pipadající na jednotlivce, zadíval se na ni skoro ztrnule
dlouho nad
a dlouho,
Te —
sedl.
ní
—
zdálo se mu rozumí onomu podivnému po^ šunku lékaovu, onomu kývnutí nebo zavrtní hla-
Nebo prmrný vk
vou.
jména
ped ním
tu
jimž
všichni,
než jeho
kdysi
všech
ležela,
tch
tak
byl
náležela,
osob, jejichž
mrtvá,
jako
mnohem
byli
kratší,
léta vlastní.
Nu, pan Jarolím Salášek byl by
mnohem
snad-
nji a jist dospl stejného poznání, kdyby se byl podíval do jakékoli statistiky ouadní, kdyby se poptal
byl
jiných
nezáleželo.
v asekuraním ústav, avšak do
nebylo
ti
lidé,
neznámých!
O
nic
mu
tom, jak umírá lidstvo
v-
mu
Co mu po
všichni
bec,
zcela lidé
kdesi
výpot
kteí ty
pranic.
žijí
mu
za
Na tch
podmínek jemu
nebželo. Ne,
tu jsou
jeho vrstvy, životních podmínek jeho podmín-
:
67
kám podobných, a napluje ho úžasem, že prtchto Udí, kteí pece tvoí zcela svoji, zvláštní spolenost, klesá tak hluboko pod jeho vlastní vk. Dlouho sedl pan Jarolím Salášek nad svým
mrný vk
seznamem, pln úžasu nad nenadálým objevem, a znenáhla v vyrstalo pekvapující poznání, kteréž šiti
nm
— —
mlo
místo co by ho bylo mohlo a
}]
pímo
pot-
zdrcovalo
„Já všechny pežil!"
Pan Jarolím Salášek zavel seznam. Byl hoNezbývá mu, co by dále podnikl. Jediné vdomí ho proniká: pežil všechny! Ani mu nepipadlo na mysl, že by mohl žíti teba do sta let a že by všem lenm jeho soukromého pohebišt pibylo jen po malém zlomku roku, a že tedy není píliš dlouho na svt. Ani mu dále nepitov.
tmi
padlo,
že mezi
kmeti
sedmdesátiletí,
šlení
jeho nebožtíky byli starci a osmdesátiletí.
vymenou,
že
ba,
tom
pehlédnutí njaké vyšší moci, v
neznámu mohou co nevidt
a
pak
— — —
A
pak se
stalo,
že pan
svt
ale
pomyjemu
života,
njakým nedopatením
dostalo nadávku. Že zbyl na
padl
Jediné
ho naplovalo: že vyerpal míru
z
se
že kdesi
seznati
mu
pouhého tam
svj omyl,
Jarolím Salášek pro-
tomu neúprosnému, co po
nm
z daleka vzta-
hovalo ruce a co bylo jako avantgardu vyslalo tu šedivou
pavuinu do jeho
hlavy.
Píšera hypo-
chondrie zachvátila ho nadobro, aniž pan Salášek
sám poznal,
že jest
její
obtí.
68
A se ani
kdysi dvée bytu pán Saláškova neotevely posluhovace, když v obvyklou hodinu ranní
se dostavila, se ani stí
aby pána svého obsloužila, neotevely
domovníkovi,
}>tjž
posluhovaka plna úzko-
byla vzbouila, a neotevely se ani
sedm, známým
pán
to
dvma nž
Saláškovým, pro
souzne-
pokojený domovník byl dobhl. Bylo teba povolati
taky zámeníka, a pak se objevilo, že pan Ja-
rolím Salášek nemohl otevíti,
staromládeneckém
loži
nebo
ležel
na svém
bezduchý, studený, ztuhlý.
oi byly zaveny, jakoby spal, ale' tvá divn svraštlá, jakoby ten zdánliv spící
Jeho tak
že
mu
na
ni
padl
njaký
závoj,
byla cítil,
kterýž vadí vol-
nému oddychování. Avšak, co bylo nejpodivnjšího: na stole
ped
pohovkou ležel rozevený sieznam jeho nebožtík a pi jmén pán Saláškov byl pevnou rukou narýsován
kížek,
lesklý,
pan Salášek házíval
si
skoro j^sit vlhký.
Nebo
do inkoustu kousek cukru, papíe a dlouho ne-
a takový inkoust leskne se na
usýchá.
Ale tajemství, kdy a v jaké pedtuše ten kížek
udlal,
vzal
pan Salášek
s
sebou do hrobu.
\
pán
Turistika
Kotrova.
(Psáno v záí 1899.)
Na DO svta! Rok od Kotrovi vždy
cestu!"
roku ozývala se
padalo -mu, jakoby živ,
zvun
tato slova v
silnji, ba, v jistých
to
je
volalo
panu
okamžicích pi-
kdosi hlasit pronášel. Tak
—
byl to skoro sluchový
pelud.
Ven z rozpálené Prahy, vrhnouti se do vagónu a pak letem pes pole a luka, pes eky a lesy, po tratí na vysokém náspu, pod nímž se prohlubuje krajinka jak ohromná mísa, a zas úzkou soutskou, vyrytou ve skále, která neprozeteln vstoupila železnicným inženýrm do cesty! Pan Kotr vše to vidl vždy znova tak živ ped sebou, jakoby již sedl ve voze, a v obraznosti jeho pisám podíl na tom vepadalo mu, jakoby ml likém díle moderním, jímž nkdejší vzdálenosti svi
tové
ím
dále více se zkracují a jednotlivá veliká
stediska lidstva víc a více se pibližují.
Do
svta!
Na
cesty
—
na cesty! otásalo jím
vždy mocnji. Arci celý
svt
— je
jenom v
jisté
dob
roní, kdy
tém
v pohybu, kdy nastává moderní
ta-
70
národ
žení
všemi
smry
prostedky do-
a všemi
pravními.
Po celou zimu sedl pan Kotr klidn u ho psacího
stolu,
po
jaro
celé
tolikéž,
své-
ho
a nic
neznepokojovalo. Vytrval tak až do ervence a ne-
na své
myslil na nic než na své íslice v pisárn,
úty, knihy, výpisy, kontokorenty a obchodní koAle když pak v ervenci se rozlémládež ze škol a když jednotliví známí a pá-
respondenci. tala
když v „jeho" restauraci pan Josef skoro co den o polednách oznamoval mu, že ten a ten stálý host obdval vera posledn telé
a
již
se ztráceli
z Prahy,
nepijde,
ponvadž
nem Kotrem bytost,
jindy
to
jel
mocn
hodinov
,,ven"
—
tu taky pa-
zalomcovalo. Celá jeho pravidelná a klidná,
roz-
myslná, byla náhle znepokojena.
Pan Kotr podíval se v takovém okamžiku na datum pod velikým zrcadlem, letn zaprášeným a slepým, utel ubrouskem posledn ústa a ekl, jakoby odpovídal na zvsti
n
pán
Josefovy, ale vlast-
pro sebe:
as — pojedeme taky ..." Pan Josef obyejn odcházel se svšenou hlavou. Bože, kdo pak v té hospod zstane, koho ,,No,
no,
však
je
bude obsluhovat, od koho bude bráti svoje krejcary zpropitného, když všichni uteou když utee pan Kotr?
—
i
Znepokojení
pán Kotrovo
dostoupilo vrcholu,
když od známých a pátel pilétaly z venkova a z ciziny první pohlednice. Ti
tam
již
jsou
—
a
on
posud v Praze! Panu Kotrovi pipadalo, jakoby
71
v tomto
se
posílání
lístk
skoro
tajila
zlo-
jistá
myslnost.
my
„Vidíš, z
jsme
již
vyrazili
domácí
prach
obuvi své a sedíme v tomhle krásném míst
prachu kanceláském
a ty posud ve svém
A
Na
vypadaly vždy tak lákav.
ty lístky
—
." .
.
všech
voda jebyla obloha jasn modrá, modrá byla zer a ek, stromy brálov zelené, z nich vykukovaly samé palácové, jako z brusu nové budovy s erveoukými stechami hákovými nebo s kryi
tem se
ocelov
z bidlice
po
oelé té
šedé.
Slunený
malované krajince a
jas rozléval
park
z krásných
vysokých stromoadí dýchal osvžující chlad. To byly obrázky krajin a mst, v nichž nikdy neprší, a
v nichž není bláta a prachu, nad nimiž nikdy ne-
zuí vichice a neshlukují
aspo
se
panu Kotrovi. hlednice jakoby ho pozývaly: v koniny, odkud picházíme! se zdálo
erná mrana. Tak
A
všechny ty po-
rozbhni
se
taky
ím hustji ho doletovaly tyto lákavé vzpomínky šastnjších pátel, tím nevrlejší byl pan Kotr. Peet lístek, hodil jím pokaždé, ale pak opanovav se opt se jich chápal a znova a pozornji peítal jejich obsah, optné prohlídce podroboval „pohledy" a nejlákavjší? se
je
jal
se porovnávati
je.
nejkrásnji? Kterým
aby co nejlépe
dáti,
nz? A
Kde
užil
Co
je
smrem
dovolené, poasí, pe-
když dospl k tmto úvahám, poala vlastpán Kotrova. Práce kombinaní. A v kom-
ní práce
binaci byl
pan
Kotr dokonalý
a
dkladný. Vyplý-
72
valo
vdl ml adu
jeho obchodního povolání, že
z
o spojení svtovém, a vedle toho
ných zápisník,
pokyn
plných
poznámek
a íslic,
a zkušeností pátel svých. Sledoval
hovory známých, kdykoli
odnkud
se
kam
se vraceli, a neunikla
mu
dosti
drob-
chystali
rad,
pozorn nebo
již
podrobnost sebe
na jeho cestách mohla býti prospšnou. Bedliv zapisoval, co slyšel o cizích zemích a mstech, a zvláštní zápisníek tvoil index všech tch svazek poznámek a zárove adresá hotel, hostinc kaváren, kde cestující dobe nebo levn mže bydleti a stravovati se. Nikdy nebyl pan Kotr v Mnichov, v Drážanech, ve Vídni nebo v Berlín, ale ml skoro v hlav celý jízdní ád, znal z pamti všechna nejkratší spojení drahou a dobe vdl, do kterého hotelu, aby ho nepetáhli, kam k snídani, k obdu, k veei. Rozumí se, že ve Vídni by se podíval ke Zlaté kouli, k ervenému ježku a do Riedhofu konen k Leidingrovi se mže odvážit. V Mnichov? Nu, na všechen zpsob tam zapadne hned prvního veera do Hofbraje a podívá se druhý neb tetí den na sklepy „Hakru", tam nad nádražím. Zná menší, která
bu
i
—
i
i
už celou tamní manipulaci. S police sejme „krýgl",
vypláchne j) v mramorové kašnice hned vedle a
pjde
toili.
si se džbánkem pímo k sudu, aby mu naOstatn koupí si tam takový džbáneek
—
na památku. Slyšel
arci, že si je mnichovští mado svých atelier prost kradou, ale on si džbáneek koupí. Co mže stát? Marku, pl druhé. A bude mít vnou památku na Mnichov.
líi
u
73
si
džbánek
hotelu
popíjeti.
Koupí k
a vypadá prý
pomnl
v
:
dá porci
to
Pan
pivem a bude ješt cestou
Dlají prý
to
velmi žertovn.
v
Mnichov
laciná.
v
že
markami na den,
Tam se vbec lacino jí. Mnichov vystaí práv kolik
by na píklad vSalc-
purku poteboval zlatek. Až pak se tam udomácní (ubytuje u
tak
Ah, aby neza-
nkterém tom pivovae mnichovském si To prý je výborná specia-
Kotr vdl,
s tolika
s
,,piklštajner".
mnichovská, a
lita
i
nádraží
v hotelu
,,u
císae
se
hned
nmeckého"; tam
prý turista bydlí slušn a levn), až se posilní a
mstem obhlédne, zamíí rovn do obrado pinakothek. Ml dobe poznamenány dny a hodiny, kdy jsou pinakotheky pístupny, a tšil se na nesmírn. Nebo pan Kotr miloval obrazy. trochu záren,
n
Tam
uvidí
konen
proslulou Rafaelovu
Madonu
pardon! opravoval se pan Kotr, ta je tam uvidí všechny ty drážanské galerii!)
(pardon,
v
—
„Holbeiny,
Murilly,
liných kopií znal
Rubensy" je
—
dávno, ale
bože,
te
z rozli-
stane
ped
nimi a pohrouží se ve všechny ty krásy vlastními zraky.
ml
Dobe, syt
se
nasnídá, aby tak brzy ne-
zstane v pinakothece až do poslední minuty, až již dozorci jednotlivým opozdilcm ukazují dvée. Probere pkn jednu po druhé, nejdív starou, pak novou. Arci, do glyptotheky podívá se také. Ví sic od pátel, že by v paížském Louvr vidl mnohem bohatší sbírku skulptur nu, však pozdji podívá se do Paíže taky. Ne-li dív, jist o nejbližší svtové výstav. A od? hladu, a
—
74
obd, zajde si do Anglické vž arci nepoleze, tam' již ne-
pldne, po slušném Na ínskou
zahrady.
pouštjí, je prý na spiadnutí, slyšel pan Kotr, ale
zahrada sama o
pldne tam 7p to varie".
Ví
jest
krásným parkem a od-
koncerty,
bývají
si
vyleze až do hlavy veliké sochy „Ba-
sice,
že
v lét sluncem se
sob
ohromný
rozpálen
ten kolos
jako
kovový bývá by
ale .kterak
pec,
mohl po návratu piznati pátelm,
že ;nebyl
na Bavarii?
A
pak, za krásného dne, podnikne
hned ráno modro-
výlet na Štarnberské jezero. Ach, to krásné,
Majestátn brázdí veliký parník jeho vlny (pátelé mu radili, aby vstoupil na ,,Wittelsbach", zaízený se vším pohodlím), a skoro hned
zelené jezero
!
na poátku plavby uvidí na
behu zámek
víka
II.,
východn
v temné zeleni
Berg, zamilované sídlo krále ^Lud-
a nedaleko
nho
památ-
bílý kíž, tesklivý
ník tragického skonu tohoto nešastného, fantasti-
ckého panovníka. Pan Kotr nebyl povahy romantické,
avšak život krále Ludvíka, jeho dobrodružné
podniky á tajemná smrt podivn ho dojímaly.
Pak vystoupí v Leoni, vyjde na Rottmannshohe a zde poobdvá. Za jasného dne odtud pkn pehlédne bavorské alpy. Slyšel o tom tolik vyprávt, že v obraznosti své vidí celou tu scenerii
živ ped sebou. S druhým parníkem ,vydá další cestu,
a s
veerem
obepluje oelé jezero, stanici za vrátí se
do Stambergu,
se
na
stanicí,
^kde vstoupil
na lo, a odtud zase drahou do Mnichova.
Rozhodnuto. Pan Kotr pojede tedy do Mni-
75
Když
(iiova.
kombinovati
byl stanoven cíl cesty, poal ^^ixin Kotr smr. Nebo na všechen zpsob po-
okružních hstk. Jen kterak nyní? Máise vy-
užije
do Mnichova rovn? Ta protivná dlouhá zaMá jeti pes Rezno, Norimberk? Má si nechati tato msta na cestu zpátenou? Nebude unaven? Konen rozhodl pan Kotr, že si zkombinuje dati
stávka ve Švándorfu!
smrem
cestu
dvojím, a než nastoupí svoji dovo^
rozmyslí
lenou,
se,
kterak
jeti.
Na nco pi tom ziapomnl na pokušení svých pátel. Ku podivu, práv toho léta nikdo z nich :
nepsal z Mnichova, jemuž se všichni jako .schváln \
Toho roku jakoby nebylo bývalo
yhnuli.
dráhy.
Posílali
z Berlína,
konen
z
mu
Frankfurtu,
z
tajemník Kaírek se ozval
A
.západní
.Drážan, z Lipska, Kolína nad Rýnem, a
z
h'stky
'až
-^
iz
Ham-
lákav pvaby hansovního .msta, neproniknutelnou prý houš stožár obrovských burku.
líil tak
plavidel oceánských v pístave a zas hravé
lehkých ,,
parník
a
lun
rejdní
na Alsterbassin; plavbu
Patriotem" do Cuxhavnu širokým ústím Labe,
hož druhého pokojené vlny
hmdu
je-
behu již nelze dohlédnouti; znemoské na další plavb k Helgo-
a pronikavý
inrana vznášejí
skek rack, kteí
se
nad
lodí;
v hejnech jako
nenáhlé mizení jihon
amerických a indických parník na dalekém obzoru
moském
—
\-ých
a majestátní
Kotrovi pi tení dech
moi
!
vjezdy lodí nových a no-
vše líil slovy nadšenými, až se v panu
Krásné
je sice
tajil.
Ach ano, plavba na
Starnberské jezero, jak
je znal
:
76
Kotr
pan
z vypírá vo vání,
co
ale
jest
malá
tato
moi! Šasten, komu dopáno
nádrž vodní proti
moe! zámr pán Kotrv poal
podívat S€ na P-evný
se
viklati.
První známkou, že Mnichov padá, byl dopis
Kotrcv tajemníku Kaírkovi kudy tam
s
celou
pán
adou dotaz
ml
zkombinované lístky, kde se a kde by ho po pípad nalezl, 'kdyby se za ním Vydal? obratem pošty byla tu odpov. Tajemník Kacírek obšírn a pesn odpovídal na všechny otázky, vypsal všechny stanice, udlil panu stavil,
co
jel,
jak
stojí cesta
—
Tém
Kotrcovi
adu
na konec
drazn, aby
v
Hamburce
praktických se za
pokyn
a vyzýval ho ním vydal. Že poká
a že spolu podniknou
moe. Tou dobou
nastoupil
již
pan
pkný
Kotr
výlet na
svoji
ty-
—
nedlní dovolenou ale Kacírek se odpovdi jeho nedokal. Nebo zatím došly pohlednice a listy jiz Travemíinde, z Warnemnde, zeSwinemnde, z Heringsdorfu, z Ahl.becku a z Mizdroje. Pan Kotr ležel celý den
ných pátel
se k pobeží baltickému. Tak lákav mu Tak lákav mu líili písené ,,štrandy" a krásné, nezkalené poasí a mírný ráz moe Baltického, vždy klidného, jasného, mnícího barvu svoji za rzných dob denních, že pan 'Kotr nedokonil ani kombinaci cesty na Hamburk a poal kombinovati novou, k Baltu. Praha, Podmokly, a chýlil psali!
Drážany,
Berlín,
Angermnde
—
a tu uvázl;
má
77
pes Ducherov pímo na
se dáti
ostrov
;
Má
Alá zamíiti na Šttin?
Mizdroj? Arci
je
zvoliti
Usedom?
Heringsdorf nebo
blízko, sebe, ale ko^
to vše'chno
neone musí kasírovi na dráze naznaiti pesný
cíl
oesty.
Než uvážil všechny tyto eventuality, než se dostaten pouil o pípadných závrených stanicích z poznámek a z cestovních knížek, byl tu nový lístek: z ostrova Bornholmu. Tam sedl kterýsi
pán Kotrv
spolustolovník
a vychvaloval horliv
dánský ostrov. Ovšem, nezstane tam celou ;dobu. Popluje do Malmo, kdož
ví, zda ne ^ž do Štok^petne" úžinu moskou a popluje do ^^Stralsund Kodan, odtud vrátí se 'pes Rujanu neml by pan Kotr chuti? A pítel naznail, ^|e by pan Kotr mohl hned ve Šttin ivstoupiti na
holmu, pak
,,
.
—
—
palubu parníku.
neml
Kterak by
chuti
na mapu a seznal, že plavby, po
toužil,
snad boulivé,
nepokojné,
—
a
Dobrá!
A
pekoná
žoval
Pan Kotr podíval
!
je
a
poal
jen
ale
moské nemoci pan s
Kotr
.se
konen i^ádný kus to po moi tichém,
Nu, snad až tam u Švédska
klidném.
pitál" a
tolik
'níž
to
je
trochu
hrav
ten >kousek se
spoítal
.Jieobával.
svj
,,
výletní ka-
novou kombinací. Vlastn prodlu-
posavad ní.
Avšak na moe teba pece ponkud jiných, dkladnjších píprav a prostedk než do pouhých Imst na suché zemi. Ješt tedy trochu informací
— —
Staí mládenci.
6
78
Ani pi toím nepozoroval, kterak den óde idne ubíhá a že
Náhle a
již
uplynul první týden jeho) dovolené.
zkalilo se
déš
poasí, Prahu dusila tžká
mrana
stídal se s hromobitím. Nu, za takové ne-
pohody není píjemno vydávati
se
na
oestu.'
Uply-
nul druhý týden, a bornholm.ský pítel psal
Stralsundu
—
vracel se ze Švédska
zdrží v Berlín, dnech bude doma.
se
již
ze
Dánska.' JeŠt
i
—
v Drážanech
a
v desíti
Bornholm, Švédsko, Dánsko tedy odbyty! Pán Kotrova tvá zkabonila se kterak by '.mu kdo mohl raditi, aby se vydával do sloty? Nepomyslil pi tom, že jinde snadi je nejkrásnjší pohoda. A ekaje vyjasnní oblohy, osekával svj cestovní plán.
—
Dobrá, spokojí se se ,,štrandem" heringsdorfským.
lam
taky
uvidí
moe,
i
vyplouti
si
mže.
Dv
A dny míjely. nedle utekly. Nu což, snad by pro letošek staila vyjížka do Berlína? Vždy je to msto, na jehož prohlédnutí a užití staí sotva deset, nice,
trnáct dní. Divadla, museum,
gallerie, zbroj-
akvárium, zoologická zahrada, Charlottenburg,
Postupím
——
Ješt uplynul týden, než byl pan Kotr pevn náhle, jakoby se byl ze snní
odhodlán, když
pnobral, zpozoroval, kterak se den krátí.
Nu
<arci,
srpen schyloval se ke konci.
A
pak nazejtí v poledne, když se dostavil shledal opuštný posud
do své hospody k obdu, stl
neobyejn
oživený.
Ti
o nichž se domníval, že kdož
kamarádi tu sedli, ví
kde ješt se honí!
"
:
79
Zatím uplynuly objevili
prázdniny a dnes poprvé zas
jejich
u vyhrazeného stolu.
se
'
.
„Kde vy jste se toulal, pane Kotri?" „Já?"' Pan Kotr petel" elo dlaní. ,Já teprv 'hodlám..."
„Teprv?
^
Te? Na
pro Pánabdjha! Všady
podzim?. je
Kam
pak
cíhcete,
po 'sezón!"
již
Pan Kotr vyplašenými zraky podíval se na datum pod zrcadlem, pelítl opálené, plné tváe soustolovník a vyhrkl
vždy
„Ale
byqh
jsie
tady bylo boží dopuštní
v tom byl vydával
„No," prohodil stování
plují -ipamíky
—
Pan Kotr tajil
kasír
.pán Kotrovo,
Nováek,
,,na
—
kterak
který znal ce-
Zbraslav
•
poád
jeŠt
takhle v nedli na celý den..."
hrot
postihl
lítosti,
výsmchu,
který
se
A
hluboká melancholie
že zas
uprchlo jeto, které
ve slovech kasírových.
obestela ho z
——
promeškal v samé nerozhodnosti, kam že by vyrazil.
Tak „cestuje" pan Kotr
V
theorii
zná všechny
,,
již
asi
patnáct
rok.
pražské výpravy", vykom-
binoval jíi všechny smry, zná z etby a doslechu všechna msta, která jsou cílem letních turist, zná jejich
pvaby
a znamenitosti, touží po jezerech a
moích, provází všechny své pátele v duchu a zažívá s nimi pi vypravování jejich všechny zkušenosti cestovní; ba, pan Kotr :mnohdy si zapolemisuje s páteli o vcech, kterých sám nevidl, kollegm v kancelái vypravuje o cizích svtech, jakoby jimi léta byl cestoval, novákm dává rady 6*
.
80
na cestu
— ale sám
po celých
již
patnáct
let
marn
bezvýslen
se chystá nia cestu s páteli nebo Bývá se svými rozpoty a odhodláním hotov práv ve chvíli, kdy jeho dovolená již vy^ pršela, a pak smutn se vrací ke svému pultu v pisárn s bodavou výitkou hloupému osudu, že byl „zas o jedno léto okraden". Zádumciv pak naslouchá v podzimku a v zim
a
za nimi.
pátelm, kteí pfepodivná dobrodružství jen jen vysejpají, pracuje celý
as
cestovní
u stolku svého
v pisárn jako stroj a tší se myšlenkou, že tedy
„na pesrok ..."
Ani netuší, že jeho theoretické cestování vy-
mu u pátel pezdívku turisty na studeno"Nechápe útrpných jejich pohled, nerozumí skrytým narážkám, neuhádá, kterak ho pemrštným' neslo
,,
lícením vymyšlených dobrodružství mají za blázna.
Ale jakmile se blíží iprázdniny, noí se v nové a nové cestovní kombinace a duchem putuje neznámými, vytouženými koninami svta .
.
Pán
Šalamounúv poslední
koš.
(Psáno v únoru 1903.
Konen
tedy se pan Eugen Šalomoun rozhodl,
že se ožení.
rozhodl,
aniž
ml
za
,,
roz-
konen"
co krátkozrakosti
te
tu doznává, má-li za to, že teprv
A
dobe
si
že se
to,
vdom,
byl
si
abychom
Totiž,
umli, pan Šalomoun
-se
si
rozhodl.
by se nesmírn podivil, ba, snad by, byl kdyby kdokoli z jeho pátel byl pišel, obma palci mu víka oí vytáhl až na elo, že by nemohl ani mrknouti, a ekl mu Podívej se te dobe, starý pošetile, na ';celý svj život až po dnebyl
užasl,
:
šek
— vždy
ženichem
Není byl koli,
jsi
ženichem
sice jisto,
uvil,
pravdu ml. tak
zas že se
jeho oženní.
mohlo
býti
píin
let!
Vným
zda by pan Eugen Šalomoun
O
ale
Jistá
a
jeho
yc
by
to
byla, že
nkdejší inedokavosti
pochybnosti žádné, o nedokavosti
ných však velmi óasto se v
po ticet
byl ekl kdoŠalomoun kdysi nebyl nedokav, jako žienní, a pozdji domníval, že jiní nemohou se. dokati
prohlédl,
nieho
již
1
ženní
vládl
mýlil.
neji-
Všemi jeho zámry
podivný,
nepíznivý osud.
Byly doby, kdy jeho návrhy byly odmítány jako
Š2
—a
pedasné
Eugen nemohl. A pak
za to arci pian
nadešly doby, kdy se pravideln opozdil, a to
již
bylo vlastní jeho zavinní.
K
prvému „vyjádení"
a požádání za r.uku vy-
volené srdce svého odhodlal sotva ptadvacet
let.
Tehda
se,
mu
když
poád
byl
bylo
ješt prak-
tikantem kterési pojišovny a jeho salér obnášel do-
be
poítaných tyicet zlatých rnsín. Byl
to
hezký
na tu dobu a na mladíka, který byl odešel
plat
mizerným úspchem z kvinty gymnasia g který ani v obchodní škole neprojevil žádné geniálnosti. Mnohem lépe se držel v tanení škole Linkov a množství kotillonových si lodnesl z etných vnek. A když mu jednoho dne slena Dolfina s
ád
PetrnouŠkova pišpendlila na frak veliké srdce, proložené stíbrným tepením jak záícími paprsky, pokládal
pan Eugen za prst boží a v nedli po
to
vneku
odhodlal se k panu J^etrnouškovi, kterýž
nejenom dcery sleny Dolfiny, ale domu, v jehož zadním trakte pan Eugen
byl majetníkem
náhodou
i
bydUl.
Budiž spravedliv
eeno,
že pan Petrnoušek
mladého nápadníka velmi vlídn, že rovnž trpliv a shovívav vyslechl jeho rozpaité a koktavé vyjádení, naoež odkašlal a otázal se „Co pak vám banka platí, pane Salomoune?" pijal
:
„tyicet gen,
zlatých, vašnosti,"
a sluší doznati,
zazdálo, že platit víc,
by
aspo
že
se
mu aspo
odpovdl
mu tento
pan Eu-
v tom okamžiku
msíc
byla
mla
padesát.
Otec Petrnoušek se tehda usmál, sotva zna-
83
tln, a Eiigen teprv mnohem, mnohem pozdji porozuml tomu úsmvu. Co jv nm bylo útrp^ co v
nosti,
nm
bylo pohrdavosti k
tm
tyiceti
Ješt po letech se pan Eugen stydl. „No, pane Salomoune," ekl pan Petrnousek a zas tak vlídn a shovívav pokáme. Vždy nebudete praktikantem, co? A Dolfinka má zlatkám
!
—
—
vn
taky
msu
dost.
Vždy
,,
vás udlají taky korespon-
dentem, likvidátorem nebo pokladníkem, pravda-li?"
To byl arci výhled ve vzdálenou budoucnost. Což mohl mladý Šalomoun za to, že pišel Ndo banky poslední, že jeho pedchdci byli samí mladí lidé a že na likvidátora nebo pokladníka bylo po ertech daleko?
Podivnou náhodou mácí Petrnoušek velmi
stalo se za krátko, že do-
nutn poteboval
Snopkové, u níž pan Eugen
bytu paní
prý pro nja:-
bydlil,
kého píbuzného, a náhodou praosudnou
stalo se
slena Dolfina Petrnouškova provdala se o nkolik msíc pozdji za vojenského lékae. Vždy pece ekl pan Petrnoušek, že má slena asu dost! Nejpodivnjší vsak bylo, že pan Eugen ani nepocítil žádné bolesti, nebo zatím v jiné pražské ulici, v novém byt zahoel milostnou vášní k jiné dívce, náhodou zase dcei domácího. A snad neuplynul ani rok od jeho prvé výpravy za nevstou, když pan Eugen se rozhodl, že požádá za ruku sleny Hedviky Vopálkovy. Vydával se taky,
k
otci
že
mnohem
srdnatji,
nebo
hrdostí odpoví na otázku jeho:
má padesát msín.
Ml
se
tšil,
kolik?
je
s
—
skuten.
jakou že -už
84
Ale byla to njaká nešastná éra nenasytných tatík.
ti
Panu Vopálkovi neimponovala ani ta padebože, uvažoval mladý Šalomoun, co pak
Mj
sátka.
chtjí? Kdyby pan Vopálka mladým manže-
lidé
lm
vykázal slušný byt ve svém
byl
domácím?
ron
stovek cích
dom —
k
emu
nebylo by za tch istých šest
O
krásné živobytí?
mohli by taky u
pece
nedlích a
starých obdvati — a
svát-
konen
Eugen bude taky vtším pánem. njaké stanovy, dle nápadníkm rázu pán Eugenova cho-
jen pan
Ale
tátové jakoby (mli
ti
nichž se k vají.
—
má
Prý taky Hedvika
A
pan Vopálka.
pl
za
asu
ješt
roku
si
ji
dost, povídal
odvedl .mladý,
podnikavý advokátní koncipient.
pán Eugenovy
Výpravy
tém
sledkem o
vždy stejným.
mu
rozdurdil, když se
se
nm
kolegové v bance
Jaká pak spekulace,
Nejedná zcela
opakovaly se
A
vý-
doneslo k uším, kterak íkají,
ie
když se chce
moude
s
jednoho dne velmi
taky
již
je
spekulant.
dobe
oženií?
v zájmu své bu-
doucí rodiny? Léta poval,
utíkala,
nebo
Šalomoun skuten postu-
pan
pojišovna mohutnla, a jednoho dne
ho jmenovali sekretáem. Táhlo mu tenkrát na tyicítku jako útokem. Pan Šalomoun ani tak nepoítal
vlastní
léta,
jeiko
obskakoval na plesích
ped
jako
ád
se
zorn
mu
-léta
—
dívek,
ovšem
již
jež
patnácti a dvacíti lety u Linka líbila
dvátka
je prohlížel,
jen tak
do
bankovní život nauil
jisté
pružn
—
dvacíti
pebíral, vybíral, a
ješt
stále
ne tak
a po-
let.
Po-
ponvadž ho
obezelosti, vždycky taky
85
ml
na zeteli
hypotéky otcv. Ba, zdálo
že
se,
témto vnuje pozornost ješt vtší než duším a
povahám královen ples. Lacino ae neprodá, te, když je sekretáem. Paneku, nyní kdyby si tak mohl promluvit s pány Petrnouškem a Vopálkoii a všemi ostatními, co jich kdy navštívil! S jakou hrdostí
to
odpovdl by
Nebo te by
nosti!
jim nyní
to
:
dva
tisíce, vaš-
ekl sumárn, za
nerozpoítával na msíce, jako jindy.
Na
ty
mže
si
o tom byl
vybrat! Sleinky se na
pesvden,
pesvden.
byl taky vzíti
si
n
provázet životem?
mla
o
nynjšímu jeho
pt
tisíc víc,
ptadvacet. Pan Šalomoun byl
vždycky v
as
smávaly,
O
tom
když po-
ale
vypadne, zdávalo se mu, že to
kterak nevyhovuje hle Julinka
nj
ješt
by
tisíce!
Inu ano, bylo by velmi hezké
Boženku, Rženku, Pavlinku,
co na
ítal,
Dva
a tak dychtiv ekaly, aby
mne
ekl: Sleno, chcete
rok, už
postavení.
ale taky, stále
jí
ni-
Tam-
už bylo
na skoku,
ale
zarazil.
Pokej, hochu, nemáš zmeškáno," íkával si. teprv zaínají ty pravé dorstat!" A pi tom žil v takovém blahobytu duševním, ve šastném vdomí, že 'má asu dost a že by ,,
„Te
chybil,
kdyby
se
ukvapil.
Co zmešká?
Zatím zmizela z ples Boženka, Rženka, Pav-
—
linka, Julinka asem dostával pan Šalomoun oznámení satk. Ku podivu, konen se byl odhodlal nabídnouti srdce své všem po ad, ale všady pišel pozd. Tak podivn se usmívaly ty dámy,
když
mu
oznamovaly, že jsou zasnoubeny, tak tuze
podivn, že
to
pan Eugen ani nechápal.
A
koho
86
pak zvolily? Takové mladíky nezralé
lomoun ani nechápal, lehkomysln žení.
V
mu povdl,
mohl
pan Ša-
kterak se takové zelené mládí
polou páté desítky byly pervány jeho ma-
sopustní rozhledy.
léka
—
býti
Pepadl ho žaludení
že by to
taky následek
katar
a
— ne:ní-h jiných píin — vcných obd a veeí
hospodských.
„Moudrou domácí
stravu,
pane sekretái," po-
mu. „Domád kuchyni!" když se pan sekretá uzdravil, když se zotavil v lázních, zaídil se po rad lékaov. V mládenecký jeho byt zavítala hospodyn. radil
A-
Byl podle toho zaízen. Pokojík vedle
práv
se
hodil za ložnici.
jí
A
vru,
péci
kuchyn kuchaky
Šalomoun pedešlé pevnosti. Taky více tšilo. Jenom ríad 'ním se chvílemi pozastavoval. Pipadalo mu, jakoby mu pestálá nemoc byla pidala o deset let. Tak njak nesmírn ho bylo vzdáleno, v em žil až do onemocnní. Díval se do minulosti jako do šedivá. A nemén zádumiv díval se do zrcadla. elo se své nabýval pan
ho
to
nyní
mu njak
doma
prodlužovalo, až na temeno, a co zbý-
valo z nkdejší jeho
zdoby vlasv, bylo jako pokde to všecko je! Z eho pak by mu te vlásenká napálil takových prsténkv, jakými okouzloval o tom byl pesvden tolik dívích zjev! Život plynul klidn jako voda, pan Šalomoun pelavé, bez lesku. Bože,
—
—
zcela potichu oslavil svoji padesátku.
mu
hospodaila t)anna Markyta.
A
Pt rok
již
toho dne po pa-
r
87
desátých narozeninách uzrálo v panu Eugenovi
o
em
mu
by se
ješt
cosi,
ped pti lety nebylo ani adu narážek svých koleg,
Pipomenul si pipomenul si nepehledný poet významných po-
zasnilo.
hled, jimiž
nejbližší okolí jeho utkvívalo
domácnosti, a ekl
„Hochu, udláš tomu všemu konec. hle
vede?
na jeho
si:
Konen
bys pece
ml
Kam
to-
pomýšleti, aby
ses oženil."
A
to bylo to
nevrátí;
ml
konen.
jakous
Ano. Do hospod se povrenou báze, aby se ne-
taky žaludení katar. Namluvili mu v bance, podruhé je z toho žloutenka, pak erná žlou-
vrátil
že
tenka,
a to
prý
konec.
je
„Ano," pisvdoval pak ekání?
ád
ješt myslil, že
takové
k
teštidlo
pan Šalomoun. ,Jaké
njaké mladé teštidlo? (Pozáleží, aby mladé jenom na
nm
sob
kými požadavky? Zvykat
Markytko
si
Na? Na
pipoutal.)
nemu
ert
ni,
s ja-
novému? Ne!
—
!"
Z kuchyn pibhla panna Marky tka. na
ví,
jakoby
tom, že je
jí
Podíval se
do dna chtl prohlédnout. Co na inejmí tyicet! Vlastn je to tak
ji
pimené. Pan sekretá vyhrkl náhle: „Co pak, Markytko, nenapadlo vás nikdy,
a-
byste se vdala?"
Panna Markytka
— mn
„Ježíš Marjá „Neíkejte
vzte
upímn:
se
zapálila.
Imilostpán
milostpane,
"
Markytko.
chtla byste se vdát?"
A
po-
"
88
Marjá, milostpane,
.Ježíš
Co
pak
nima bude
to s
jak
vn
bych nechtla?
trvat?"
Na ele pán Eu^enov vyskoilo nkolik sek; to je divný poátek. Ale zaplašil
vrá-
nepíjemný
dojem, srovnal myšlenky a ekl po pestávce:
„No píklad
A
tak.
co
íkáte,
byste
vzala
si
^. ,na
— mne ?"
Panna Markytka dívala se na milostpána napekvapena, polykala, polykala, a odpov-
nejvýš
dla konen: tohle
.,Jo,
kdyby
mn
tak byl milostpán
ekl
ped tyma lety. Ale já už mám svého — poádný lovk, statný, imilostpane, pilný, pracovitý, má pknou dílnu — jen jsme tak .ekali, až si ješt nco zahospodaím.e — já to mla vy-
ped
pti,
poítáno ješt na tenhle
my sob
A
— jako
pán hnvat,
ale
dva
hodíme
k
lip 'než
se
pak bych byla
rok, a
lostpána poprosila o knížku.
já
já
mi-^
neráí milost-
se
a
mj
Franc
a milostpán.
—
A ^k
vrn sloutaky ním pi-
doufám, že milostpán uzná, že jsem
žila, a až budeme mít.oddavky, že spje do ,naší domácnosti Pan Šalomoun polpelavl za té ei, sotva oddychoval, a když Markytka domluvila, ekl jednotvárn ." „Vidíte, já vás jenom tak .zkoušel „Vždy jsem si hned myslila, že to milostpán
—
:
.
ze
mne
Markyta.
a
upejpak
'chce jen
vytáhnout,"
„Nkdo
,nco povdl,
nehnvá
—
se
panna
pravda? No,
vždy
se
hodná, rpoádná, poctivá.
A
se .milostpán
hospodyn
je-li
.
zas
najde
milostpána
\
!
89
snad taky na
hezky
—
jon
vky je
neztratím s
Pan Šalomoun iosaml. klo v jícnu
chtl k
sob
i
— mj
odpuštním
v duši.
A
tak
Koinen
již
se
chtl
,'povznésti ženštinu, která se
to byl poslední koš
dobe,
milostpane."
hrozn mu ho-
štstí ani ve snu nenadálá, a dostal
A
pracuje
švec,
oženit,
takového
kosem
pán Šalom^unv. Nebo
nikdy potom ani boha ani erta, nepokoušel.
„Šklábovy" prázdniny. (Psáno v záí
1903.)
ouad nebo ústav, jemuž pan Cyriak Vonka ped ptaticeti lety zasvtil život svj. Všech'no se mi zdá, žeBnad njaký zemský, nebo — nemyl ím-li se píliš — epice pán Vonckova byla zdobena bílým lvíkem.
Již
nepamatuji, jaký to byl
Nebo
to byl
pece
císaský, byl to
Nebo zenci
co irok mívali
Vonka
a
zemský nebo
krásný, ideál všech všichini
aspo tínedlní
Arci,
ouad.
jeho úedníci a zí-
prázdniny.
nebylo tak od poátku. Když pan Cyriak nastoupil,
s tím jsou
trvaly
prázdniny
jen
týden.
dom,
myli okna a drhli podlahy
konen
v každé spoádané domác-
Smejili v celém
—
jen orlíoek? Ale
ouad
mnoho. po desíti letech šel „starý" na zasloužený odpoinek, pišel nový „starý", a ten použil hned (prvních „smejin", aby taky dal penosti za týden hotovi, není-li svinstva píliš
Ale pak
stavit totiž,
nábytek ve všech kanceláích.
Objevilo se
pod každým úedníkem
podlaha vy-
že
šlapána,
vidn
.asi
se
uinný
dolík,
propadají,
dosahují na stoly,
tak
ímž
že že trpí
židlioe
ruce
je
s
úedníky oi-
personálu sotva
všeobecná výkonnost.
91
Postaveny tedy stoly na ty dolíky a židle na podlahu
dosud netknutou. To byla manipulace tak mimo^ ádná, že vyžadovala prázdnin aspo o týden delších. I naízeny tehdy férie trnáctidenní, což se setkalo s naprostým souhlasem všeho úednictva. A ponvadž sám editel uznal, že prázdniny dvounedlní mnohem ,píjemnji se tráví než týdenní, \'ymohl si po roce od nejvyšší své instance, že mže dát vyspravit podlahu pod stoly, následkem ehož opt povoleny vakace dvounedelní. Tetí rok bylo teba bílit a malovat, tvrtý rok bylo nutno pestavti kamna v kanceláích, pátý rok zavádn plynovod zkrátka, vždy byla njaká neodkladná oprava nebo úprava, a prázdniny již se nezkrátily. Nesmírný obrat pak nastal v celé budov, když i
—
po
desíti
zavedeno osvtlení
letech
skán tak tetí týden
férií
v
rooe.
Zí-
elektrické.
Nebo
teba
personálu bylot by stailo posavadních trnáct dní
—
v topírn dole vyžadovaly dokona-
stroje a kotle
lého vyištní, oprav, a tak
že
pi
po
namazání, té,
elektrice
pípad drobných
zavedeny obligátní prázd-
niny tínedlní. Nebránil se jim ani personál, ani
pan president. Nebránil se jim ovšem ani pan Cyriak
Nebyl ším
to editel,
pílem
pouhým Sám
nebyl ani
nejniž^
na tom celém ouedním žebíku, byl
sluhou. za
to
nemohl, že
jej
místo tak podízené. Míval jiné v mládí jinou kariéru.
pežské
Vonka.
úedníkem. Byl
armád
—
Byl
osud
postavil
zámry,
na
nastoupil
se dal naverbovat k pa-
tam kynulo
pkné zaopatení
92
avanž
a hezká
sloužil sotva
bez
velikého
nkolik
krveprolévání.
nastala
let,
njaká
vojna,
Ale Itálie
území pojednou splynulo, rozpuštno Cyriak Vonka
se sjednotila, papežské
papežské
—
vojsko
dom. Nkolik až konen pevn
vrátil se
místo,
mu
dal
na hlavu epici
pevn
dráha byla
sín
s-e
léta,
zakotvil v
prýmkem, a
s
úad,
který
životní jeho
ped-
stanovena. Posadili ho do
presidiální kanceláe, a
další jara,
potácel se s místa na
let
tam tedy prožíval svá
podzimy, zimy.
Tam
mládí
dožil
svj mužný vk a. tam taky nadcházel mu podzimek života. Když jsem jej po-
své,
tam
strávil
znal, byl to již
tem pihrblým,
vždy na
mu
<jsob
celý
hezky letný pán, chodil se libes
nosil
Paneku, Hlava
plnou šedesátku.
již
zblela, plnovous jeho byl spíše žlutý a ze-
lený než bílý, z uŠí srsti
naklonnou.
hlavou
mu
vyrstaly Šttky podivné
barvy ryšavé. Ale byla doba v roce, kdy se pan Cyriak Vo^
nka
pes noc -promnil. A to byly prázdniny, kdy nepatil úadu, ani panu presidentu, ale jedin a zcela
sám sob.
Dokat
se jich nemohl a jen se tetelil úzkostí, aby do nich nco nevlezlo. Nebo taky to již potkalo ho v minulosti. Všichni odešli, všichni se rozjeli,
ale jen
jej,
Cyriaka
Vonku,
pan ipresident, poslední den „Slyšej,
Vonko,
ped
voni
zavolal k
fériemi a
tady
sob
ekl mu:
musej
zstat.
ert rgz:náŠí po svt, perazit se mže každý, jak odtud utíká a zde bude plno bab smejit a drhnout, zedníci tu budou, malíi, kamVšechny
je
—
93
nái,
voni
na všecko daj
tedy
tam
tolik
je
—
papíru
zodpovdnej
to
a
mi
rozumj ?\Hlavné pozor na
nezapálí,
Vonka
Ráno
pozor.
okvrou, veír za nimi zavou, a
jim
nikdo
tu
registraturu,
rozumj, voni jsou mi
^za
!"
po tomto proslovení svsil hlavu. Luz-
ný sen o odpoinku rázem se rozplynul. „No, pro boha
sva
jich
mne
prosím, co na
Snad nemyslej, abych babama zstal já?" jak
z nudlí!
Vonka sice avat nesml. Svsil hlavu ješt
Cyriiak íci to
tma ale
myslil,
to
si
koukaij
tu s
na znamení,
níže.
konen
pan presidenti odešel a Vonuka osaml, zaal zuby a zaskípl jimi. Tenkráte ješt to do\ecil. Vyléval si pak zlost že
podrobuje, a kd>'ž
se
Jialbabách
mykách
a na karnnáích, ale co'si z
uho
dlali!
A hrozn kovy
starý,
mu
Jeduou
ta^
neohrožený
kamná
po-
b\i nešasten,
umounný,
ale
když
\dl: ,,Co
si
takový škláb
námi
nad
a
Vonka Škláb ný,
nás
mlel. Starý
otrok,
je,
hrom do
kamná
otvírají!
nestáli
jsou
by tu
vyražení!^'
udeil na praxdu.
toho, a nic víc! Mizer-
oušlapný škláb! Pana sekretá^: pan president
nemohl ani
poade tak luibii jako my! Dyby ]icbyli, honili by nkde svoje
'ua
pana
k
babám komaudovat, oficiála
jeho,
Vonuku.
škláb.
Vždy
i
Staí mládenc).
Tam
to
jsou
ten portýr dole,
odevzdává, sotwi
ani
pana adjunkta,
-- ba, ani kancelistu
mu
Imtru,
onadníci, a on
když
jen je
mu veer klíe
dá dobrou noc. Pravda, ten 7
94
nemže
taky
na
celý rok. Stojí
makou
v
hub,
má
ten vlastn
férie, ale
\'e
šklebí
mu 'ta
den tam Jen puchne, puchne, sotva že
A konen
staí.
Ale míjela
prázdniny
od rána do- veera s uise na celou Prahu a celý
vratech
je to
léta,
vrata
taky jen škláb!
Vonka
sestaral, tu a
tam pi-
njaká mimoádná „akcidence", byl tedy komandován nkdo z mladších. Pece však, dokud posledního dne
byl
njaký
ped
sluha nový, mladý, a když byla
fériemi pan president paty nevytáhl, stracho-
val se
Vonka,
nco
aby ho na
neu vrtal.
Zapla Bh, posledních deset let <ml pokoj. A když pan president veer odcházel a když ekl
rozmarn Vonkovi: ,,Tak napravj si za ty ti nedle \'
—
rzaný skelet!"
tak
tu
se
trochu ten jejich roz-
yonka
tak
hluboko,
vdn uklánl, a jen mu president zmizel
zapráskl
dvemi slavného
portýrovi
do okénka a
po-
Cyríjáku,
servus,
oí,
s
presidia, zamkl, hodil
aby
prchal,
ml
klí
,,ouad"
co nejdál za zády.
A
ráno v první den
nepoznal. škláb,
férií
pana
Vonku
To nebyl žádný rozvrzaný
žádný utýraný sluha. To
skelet,
byl, zkrátka,
nikdo
žádný na po-
hled nejím í privátník.
Toho dne s
odznakem,
flíky.
asn sosák,
komisní kabát
z rána vstal,
spávali, oblékl
hndý
nevzal na hlavu
ani
ohmatanou epici mosaznými kno-
s
ješt ostatní v
erné spodky, na hlavu vmákl
dom
vy-
bílou vestu, svátení cylindr,
v bílé stávkové rukavice, chopil
bovou berlikou nebo deštníku
sie
s
nadl
ruce
španlky apí hlavikou, s ro-
!
95.
vzdákné
do
íxamíil
ho
kde
ulice,
o
neznali,
bradýrovy. Vlasy ostíhat, vousy dol, šttky
^"<)ficiny
vystíhat!
/ uší
pl
Za
hodiny vycházel z oficiny
muž.
Ijiný
Hlaouký, línskou
s tváí zaržovlou po vydrhnutí kovodikou a poprášenou bloukým pudrem,
A te pímo
rovný jako prut.
Vypail
povelel
se,
na oiohou
namazat
rukou,
i
na Žofín, do
masáže, dal
si
lázní.
oštípat nehty
si
snídat.
a šel
vlasy,
Celý rok snídal ráno polévku, ale o prázdninách
ulebedil
Co na tom záleží ddice neteba spoit, na
v kavárn.
se
Starý mládenec byl, pro
pamatováno v pohebním bratrstv. A když posnídal, pomalu, vážným krokem loudal se po Praze. Potkával známé a smál se pod kží, kterak ho nikdo nepoznává. Bodej by poznal. ,,Škláb"
furius je
s
nho
a
spadl,
pánem. Co
svým
na ti nedle
je
je
te svtu
pánem
—
do jeho ouadního'
karakteru
K pil
desáté
již
míil v koninu Vojtšskou, kou-
u Lufra dva taliány, a
si
letního
beze
klidn,
dopoledne,
jeho snem od prázdnin do
Sndl dva
mu
taliány,
Vašnosti!
Žádný
Kdyby
ho nehoní. dal, tají
vypil
íkala „vašnosti".
presidentovi.
žvýkal v
dv
Práv rozdíl.
si
ouad
je
si
to.
a íšnice
Jen tu,
asem
krásný!
život
po celý rok.
v pohodlí.
každé sousto.
—
bylo je
jakoby íkala panu
Jak
zuiv. Vzpomnl
teplého
—
A te
erné
tak,
do Ke-
za
spchu
prázdnin.
tak bylo
Pojedl
te rovn
Posedt u Flek
mencové, k Flekm.
nikdo
když
dojí-
mu
vyí-
jak si
A
tak
zatouží
96
po kousku bku, po párku, koupí cestou, pinese do své presidiální pedsín, kvapn v kterémsi kout polyká. Ale pokaždé ert vynese z presidia starého, a starý, fun nosem jako hroch, lapá ze \^zduchu stopy snídaníka a plísní: ,,Zas mi tu smrdj udírnou, Vonko! Taky nemaj myšlenky na nic jiného než na futráž, jakoby nebylo co dlat. Koukaj, honem dobhnou do registratury, ale hodj frakem!"
A
Vonkovi, ouhá
jemu,
kam
z úst, ani neví,
ješt
pl
párku
a starej se pase na jeho
s tím,
rozpacích.
Te poádá
by
ho
si
dva
s\'é
tu
pál
mít,
u Flek, když ^tak
a starý aby
taliány,
sedl naproti
soli, natáhl by by zdvoile: Rate dovolit... Ano, ekl by to, protože by ho taky nepoznal. Rate dovolit Vonka se až rozesmál nad vysnnou
taky jedl, a když by poteboval
a
a ekl
ruku
—
uhlazeností starého.
Vonka zpropitného, -
-
položil
na stl
ekla:
pt novák
Dkuju,
vašnosti!
a „vaŠnost" odchází šastna, spokojena. Je
su,
zaplatil,
íšnice zas
mu njak
že ani
neví,
dlouhá co
s
ch\'íle,
ním.
pravda. Tolik
Rád by
se podíval
ana
Skuten tam zamíí, ale Brání mu v tom cosi, sám
,,ouad", aspoi z daleka.
prsního dne nedojde.
co. Jakoby se obával, že ten „ouad" náhle sebou hne, že odnkud vyrostou njaká chapadla, ne\'í,
že
ho
polapí,
vrata
že se rozzívnou
a pohltí ho,
popadne jej a hodí do presidiální pedsín, odkud nebude moci. Ne, nepjde tam, síla
jakási
97
Ale druhý, tetí den Vonurka neodolává. Podí\-á
se.
V
A
jde.
ulici
nikdo ho nepoznává. Nikdo
kdož znají taskw v jeho krok epici
jeho
\idí
knofh'ky
s
jak
Vonko! vrnosti:
s
jabh'kem,
pukhce
Anebo dokonce starej, kam
Hej,
jiní
kabát
Dobrýtro,
pane
nkomu ale že
by
oku
dívají se
na
vypjatou hrudí kráí mimo. Snad pipadne: To je njaký povdomý pán --
který
s
to byl škláb
Vonka,
Jde po druhé stran
po
d-
v nestydaté válej?
zas
Dnes nikdo ho nezná. IJiostejn ,,pána",
již
komisní
jelio
a volají:
onch,
z
z dálky
iinidní,
na
neuhádá nikdo. z daleka
ulice,
ouední budovu.
hledí
již
Je tichá, zamlklá. Jen
um
umí.
portýr se klátí ve vratech, zívá, plivá,
si Po íy ti nedle nezná ho Vonuka. paátu, nePešel, a ouad nevztáhl po všiml si ho. Vonka ukojil zvdavost, obešel ve!
nm
likým kruhem koninu,
vrátil
se
do
,,
svta"
a vy-
odpldnem. No, do Chuchle, do Bráníka, do Hodkoviek. Tak nkam. Ale s \'eerem spchá zas do té veliké za-
mýšlí, co s
hrady flekovské,
zem.
sob
která
mu pipadá
Pravda, jindy tam taky cítí
jak
mže,
ale
zaslíbená
jindy na
jho svého bídného postavení, nedovede
se zapít, stále nosí na odiv šklába.
Te
je jinak.
Zdá se mu, jakoby chodil s larvou. S poátku netroufá si pisednouti ke stolm hust obsazeným, živým. Zalézá do kouta a pozoruje
sms
lidí.
znenáhla uvyká a odvažuje se do spolenosti. ,,j€
dovoleno?"
Ale
.
9S
,,
rate."
Prosím, jen
Jak
mu
—
Jen rate, vaŠnosti!
mu
padá dávali
tak
A dokonce
lahodí!
to
ekne-li kdosi: slyší.
Pi-
jakoby
mu
Ó, to slovo rád
ním,
vznešeným, tak
diplom Šlechtický.
Skromn píležitost, že
si
em
o
naslouchá,
na pozoru, aby
mže
omoit
—
d, o ouadech vbec
hovor,
a
má
se
Ale jakmile nadejde
neškodil.
si
a zahovoit o
pak
je
oua-
ve svém živlu.
Mluví, vysvtluje, hází presidiem, registraturou, protokoly" historkami ze skryta kanceláí, až milo po-
pojednou zpozoruje, že hovoí sám a A když komu
slouchat, a
zájem všech u stolu že upjal k sob. je
co nejasno, zaznívá k
rate
dovolit,
A
pa'n
stou, až nosti!
A
vašnosti
,
nmu pije
nad ním náhle zazní:
Je
libo?
vašnost
dává
,,
tvrtou, pátou,
še-
Poslední pivo, vaš-
vašnosti?"
Kolik, si
tu chvíli: Ale
.
Vonka
Cyriak
pes
']
dv. Vždy
zejtra
m-
že vyspávat.
Stane ve,
že
se,
nkdy
Vonka
odchází dí-
uctiv se rozlouiv se spoleností.
proplétá,
iby o nikoho nezavadil
zaslechne otázku je
pan
u stolu, od
—
nhož
pán? ,,Njaký ouedník," odpovídá
a
Vážn
se
pojednou
odešel:
Kdo
ten
Blažené
vdomí
rozleje se
kdosi.
celým nitrem
pán
Tak tedy vypadá, tak pkn si vede*, že ho pokládají za ouedníka! ty božínku, vždy by taky nebylo neštstím, kdyby sedl na
Vonkovým.
Mj
kesle
aspo pán
kancelistpv. Jaké pak zázraky!
99'
A krpj" /u jícího
horkostí vyplyne na povrch
\'domí: /a trnáct
/a své toto inkoiínito. Zas s
komisní epicí. Skoda
Nesmí sem pak
hodn
tuhc obhi-
za týden
bnde šklábem,
vezme
Vonkou,.
vh'dné spolenosti zde.
té
dlouho, dokud nezaroste
-- a vlastn lépe, poká-li
mu
chií,
s
tím až za rok. Ale jak
mohl do pense, sekne tím^ od hodiny, a pak zstane vašností do smrti. vyprší služba, aby
Ti nedle
Vonka
—
ráno nastupuje Cyriak
službu, naposled ješt hladký a bez št-
tek v uších.
zarstá,
\'ypršely
Ale
ím
dále
hlava se sklání,
do podzimku, tím
hbet
se
hrbí.
více
Chze
je
njak šáravjší, krok nejistý. A jen jedno pomyšlení napluje Vonku novou nadjí do života a jeho rozkoší. Že za rok zas budou tínedlní férie.
Pípad
pítele Kaliny.
(V íjnu 1903.)
pesvdení:
ím dále pevnji jsem nabýval
I
V^
pítel Kalina je sobík, zcela
Ano, tehda,
ped
peskoí všechny
poátky
života,
až
sobík.
Nemohl
se do-
dvacíti lety!
kati, až
konen
obyejný
ty mety,
kterým se íká
peslouží svoje
praktikantství,
bude jmenován" a až jeho í^áže vyleze na tolik, aby si taky mohl zíditi vlastní domácnost. Byl všecek žhavý, jak íkáme, jen se oženit.
až
,,
lovk zmní. Prokousal se svými konen ho udlali pánem, konen ml
Ale jak se
poátky,
aby mohl pomýšleti na
tolik,
vlastní
krb
—
ale
skutek útek'. Pítel Kalina zaschl na starého mládence.
Vysvtloval jsem
si
to,
jako
jsem
si
do-
pípadech jiných. Váše ve vyhoela, zásoba nevypoítavé náklonnosti vybila se, místo všeho toho nastoupil chladný rozum a tak zvaná zralá úvaha". Kalina poítal patrn a vedl
vysvtliti
dvacíti
,,
že sám ze svého muže žíti jako kavalír, kdyby se ml dliti s nkolika krky, že by nastalo asté utažení. Sobík, zcela obyejný sobík.
vypoítal ale
'si,
im
Mne navždy
/ivot nás roz\edl.
úad
Kalina ve svém uritou,
nekonenou pou
vrací se
lovk
do Prahy po dlouhých
šedivý rada, velmi asto
pak
vbec
již
ješt po Praze.
Nebo
jeho
Ne mnl. A roku.
s
nkolika
s
poátku domní-
ho vypouštl
—
tak,
evidence.
z
dopis. Obšírný dopis.
tyicáté narozeniny --
a pravím-li, že
že sedím
dívám
piletla
Novému
kdy pítel Kalina vzpo-
si
znenáhla jsem
,,Osla\aiji
Kalina
nkdy
slovy, k svátku, k
pravideln. Jak
Tu pojednou
letech jako
taky venkov zajme
že by bez Prahy umel. Jenom
visitka
ne-
na-
jen jako pensista, touží-li
na celý život mnohého, kdo se val,
Praha,
/.ajala
onu dlouhou, po venkov, z níž
nastoupil
,
oslavuji',
psal
pítel
rozumj tomu
sám ve svém pokoji mládeneckém a teskliv na vše, co je dávno za
velice
se
mnou. Pipadá
jako
mn,
bych útoval
Kdysi, když mi tak man mi, zcela jinak jsem tyicet! --
s
životem.
pipadlo: až mi bude
v
si
pedstavoval
V
duchu jsem vidl, kterak sedím v útulobsáhlejším, pece jenom skromném, pívtivém, ném píbytku, po mém boku njaká milá žena našeho' stolu nkolik dtí. Všichni zvea kolem ten den.
a
,
dají
nek!
íše a
a
volají:
A moje
jako
jí
leskne
jí
pokrývám polibky
cosi
ím mne
obdaila.
pokládal
vlastn
osladiti
nám ješt dlouho ke
žena sklání se slza,
líbá
mn,
žije
tatí-
v oku
mne upímn,
a
se já
ob
ruce za vše, co mi dala,
Nebo
rodina, rodina, to jsem
za
cíl
života
svého.
Mla
mi
suchopár úadního mého povolání. Pama-
j02
vzpomínáš, Jak jsem se na
tuješ,
my doma
proto, že taky
diný celek.
'
tšíval? Snad
všemi nitkami života, vším myšlením v
splývající
A
to
jsme takovou rodinou,
byli
Nebo my
—
zatím
všichni
mli jsme
je-
se tak rádi.
jsem sám.
Ó, chtl jsem se
a ne jednou. Ale po-
ženiti,
malým pánem, podruhé nedošla moje náklonnost ozvuku, po tetí jsem byl pekonán Šastnjším soupeem, kdy již jsem se domníval prvé jsem byl
být u
cíle
—
léta
poád
Ale
bovala.
rodiny.
vidina
míjela,
výbojnost moje ocha-
ješt vznášela se
pede mnou
zbyten mám v sob
ne proto, abych jen
Ó,
rozmnožil plemeno
lidské. Cítil jsem, že
abych ovládl a do s\'ta nkolik nových bytostí, jimž bych rozdlil
síly a lásky
jest
ve
dost,
mn,
a které bych uinil
postavil vše,
co
svým pokraová-
ním ve svt.
t
Nuže, nechci
nezdaených pokus, Bylo
ped pti
to
týrati
jen
lety.
výpotem
všech svých
o posledním
Tehda nám
ti
povím.
dosadili
no-
vého soudce. Picházel z Prahy. Dost mi bylo podivno, že dal Prahu za venkov. Sám bych tam sedl po celý život jako adjunkt, ctižádost nevypudila by
mne
ven.
Ale
nkdy
se
všechno
vy-
svtlí.
Ml stále je
hezkou ženu a
vidím
jako u lekané.
vk.
—
paní
Korábcové,
Ješt
dv
dti. Takové dti
—
ped sebou, jako z vosku, tichouké, A Korábec byl pece tak dobrý lotu
byl
jeden
len
rodiny.
Sestra
slena Hedvika. Spatil jsem
ji
103
;i
mé
podivné hnutí zvlniío všechno
Slena Hedvika! v pr\ém rozpuku dívím. Byla pes
rozhodnuto.
Nebyla dvacet, ale
již
pes
to
bylo v celém jejím zjevu cosi
ponkud
neskonale svžího. Jen
ponkud
padala,
vážnou.
shoda. Toužíval jsem
bylo
vkem
Ale
mentní.
Bylo
nitro.
i
zamlklou mi pi-
V tom
byla jediná ne-
v mládí po dívce temperatu
se
mní
A
vkus.
mn
ptaticet.
Soudce Korábec
oblíbil
si
—
mne
ó jak mi
bylo vítáno. Sml jsem ho astji navštvovati, astji bývati na blízku Hedviky, dýchati s ní týž vzduch nu, jak to ti básníci vždycky íkají. to
—
A er
pak tedy jednoho dne jsem
—
nebo nikdy.
Víš,
ekl
si
dnes ve-
:
v jistých letech
je
teba
takového energického rozhodnutí.
Korábec sedl v dtském pokoji pomáhal mu pi njaké školní úloze. Potom jsme veeeli a po veei zas odešel Korábec k dtem. Obírával se s nimi vbec astji Pišel jsem,
u
synka,
než sama matka.
Ani nevím, tak
nco
nosti,
hovoil.
v
se
sbhlo,
ale
ekl jsem
Mlo A
o tom,
kterak
se
duše
—
v
zrcadlí
se rozbíhal.
vu
rodinném,
o štstí
rodi
kterak
o teple rodinného krbu, o útulné domác-
to
nevím sám, co jsem dtech býti úvodem k tomu, na jsem
tu náhle vpadlo v
mj
hovor, v osno-
mého rozhodného útoku cosi, eho jsem se této situaci nejmén nadál. Pravím, nejmén,
nebo slen
jsem
se
mohl domnívati,
Hedvice zcela lhostejným.
že
taky
nejsem
:
104
di,"
,,Aiio,
pikysle.
,,Ale
Praxím nit
je
paní Korábcová njak bemeno, hrozné bemeno!"
pronesla to
tmi
ti,
slovy
byki
petržena
rázem
povdti. Bemeno! A
všeho, co jsem ješt chtl
paní Korábcová pokraovala:
„Mužm je
že
a
—
mluviti,
Vidíte,
byla Praha?
Když jsme
kdo
ale
proto jsme taky
jsme mohli sedt v Praze.
Ale
emu
k
se vzali, myslila jsem,
nový zWoí. Tolik jsem se tžít. Ale dlouho to neNež ubhl rok, chovali jsme. Dovedete si
mi nastává
šila.
tom snadno
o
otrokem? Žena.
tu
tady,
mn
je
Konen
trvalo.
jiný,
tedy trochu
pedstavit, jak jsem byla uvázána. Tšila jsem jen co Sláva trochu povyroste, že
jinak, jak
A
pak jsem
bývalo. Ale po Slá\'Ovi pišla Božka.
nebyla
jsem
já
hlavní
tu
mla
nebylo víc
ale
tak,
šla.
A
jsem
já
A
ztu
—
dti bys nechala samotný? není Nany? A Nany bys je svila
snad na celou noc? plakala!
Boha
dti.
ale
otroky ní. Byl ples, ráda bych byla
vždycky muž:
Což
jich
dom,
Chvála Bohu, zstalo
dost dvou. stala
aby
prosila,
osobou v
se,
bude
— — Ó,
co já jsem
Ponvadž Nany dtem
nocí pro-
nestaila,
jsem být jak ve vzení. Víte, tehda
u nás
musila
Hed-
maminka a Hedbylo vždy. Chtla jsem do di-
vika ješt nebyla, tehdy ješt žila vika
s
ní.
A
tak
do varieté, na koncert, na výlet, a mj vždy A co dti? Ó, vy nevíte, co znamená mít dti
vadla,
-
a být jen jejich otrokyní!
Nebo, když trochu
konen
poleví,
Na
vždy, na celý život!
vyrostou, dospjí, že otroctví
pak jsme zatím sestárlé
matrony,
105
A
nám
je
ži\()t
pi-oto
otuply jsme,
lhostejný,
jsem ráda prchala
do
Píteli,
je
po všem.
—
Prahy."
vidl jsem
chvíle
té
z
jen
do-
líc
mácnosti Korábcových, tato slova paní Korábcové
pede mnou pojednou
odestela
rub
krý\ala
domácnosti
clonu,
Hlas
té.
která
za-
soudcové,
paní
cím déle mluvila, tím vtší nabýval hokosti. Vypoítávala mi spoustu pípadu, kdy
dvou drobných
pekazila
bytostí
njakou zábavu. Vzpomnl jsem ku
na
s\t a
svoji
njaký požitek, v tom okamži-
nebožku matku, pro niž nebylo na té malé skromné domácnosti,
nieho krom bezdk\'
tak
mi na mysl
pišlo
moje matka nkdy, že Ale,
tch
existence
jí
jak
mnou,
jsem
tomu
jist
Mlel
jak
znal,
ji
plakala
:
tak>'
—
otrokyní svých dtí?
jest
obraz
její
pede
tane
tak nebylo.
jsem, a mluvila jen paní Korábcová.
A
od jejího nekoneného stesku tak podivn se odrážely z\uky, kteréž k
nám
doléhaly z vedlejší svt-
Tam sedl Korábec a malý Sláva jednotvárn, tenkým, nesmlým hlasem odíkával njakou úlohu.
nice.
Co všechno chvlo se
mi tak zdálo,
se
v
aspo
tom jeho jsem
si
hlase!
to
Aspo zvuk
v jeho
vkládal.
Mlel jsem
a naslouchal
jen.
Chvílemi odvá-
pohlédnouti ve tvá sleny
žil
jsem se
ale
vždy jsem sklopil zraky. Mrazilo
Hedviky,
mne pi
slo-
vech paní Korábcové -^ a když jsem pohlédl na
Hedviku, prchalo všechno teplo jsem dnes byl pišel,
mn
na
z
jsem se
duše mé. S tšil,
ím
vše se ve
rozpadávalo. Mrazivé tušení vznikalo ve
mn,
106
Vzpomínám, že již jako v tžkém snu jsem závrku trapného žalování paní Koráb-
naslouchal
cové:
„A když promyslím všechno,
vte
mi,
a když se
bych podobného."
ze srdce
V
jí
podívám na
pála, aby
co jsem zažila,
Hedviku,
sestru
nebylo souzeno nic
jí
tomto okamžiku musil jsem se podívati na Na tom, co mi vyšlehne z jejích zraku,
Hedviku.
osud
závisí
mj.
Bylo mi teba sebrati všechnu na
ni
mohl
podívati
—
na n
i,
sílu,
abych
kteréž jsem
se
práv
chtl nabídnouti ruku a celý život svj. Zraky její nehledly ani na mne, ani na roz-
trpenou jejich
byl nezbádatelný.
Jistotu, jistotu!
mi zadrhovalo,
ale
Snažil jsem se
rem
-- jako
Byl to pohled sfingy.
bouilo
to
ve
mn.
Hrdlo
se
musil jsem promluviti.
—
usmáti
nevím, zda se zda-
bych kruté sebeobžaloby podivné mat-
vážn
ky ani
kamsi do neuritá, výraz
sestru. Upíraly se
nepojímal,
a pronesl
jsem,
jak
jen
jsem v tom okamžiku neskonalé tísn dovedl, pokoušeje se hlasu dodati zvuku pouhé lhostejné davosti
„A
kterak vy soudíte o stesku milostivé paní,
sleno Hedviko?" Bez dechu jsem ekal na
Te
teprv
zraky
její
odpov.
obrátily
se,
a
na
spoinul pohled neskonale mrazivý. Zaišelo z
zv-
:
nho ledov
do duše, do
rozmysln odvtila:
srdce.
A
mn mi
dívka tvrd,
107
mPo všem, hlasím
eho
jsem se na seste dožila, sou-
naprosto.
s ní
Mojí první podmínkou by
nebudu otroky ní dtí!"
bylo:
Její
pohled vytr\ával, jakoby mi v duši etla,
jakoby neprojevený posud útok
mj
odrážela.
Ale já se ho taky po všem tom neodvážil. Bylo rozhodnuto. Kdykoli jsem díve pemío své ženitb, vždy jsem si pimýšlel k sob d\'e, které bude nedokavo radostí mateských, tal
které se
bude chvti touhou, aby k adru svému
pitisklo
drobná,
/
hladová
ústecká
bytosti,
našeho
nejžhavjšího
nejvroucnjšího,
vzešlé spojení.
Nikdy mi na mysl nepipadlo, že by mateství komukoli bylo totožno s otroctvím. Teprve tohoto dne spadlo mi blmo s oí. Vedle tchto dvou ženštin, v nichž jsem do té chvíle byl vidl zosob-
nné
štstí
domácího krbu.
Kterak jsem
aby
mým
s
ktcM-áž jest
se
ži\'otem
nyní mohl
odvážiti
život
spojila
návrhu,
svj Hedvika,
prosycena názory vdané své sestry? Ne-
bo toho veera taky jsem porozuml domácímu štstí
Korábce
politováníhodného
jsem život jeho dvou nesmlých,
—
a
jako
pochopil
voskových
dtí.
Ne, nechtlo se mi do takového života rodinného. Pln hokosti jsem se louil se svým snem, ale
ml
jsem
hlahoeím ale
tolik
chvíli
zase žije
té.
síly,
že
jsem
Hedvika
u své sestry.
se
rozlouil.
se vdala
pozdji
A
—
Odešla od muže. Roz-
umíš?" "Skládal
jsem dopis,
.v
duchu odprošuje Ka-
108
linu
a lituje
ho.
A pece
vání,
kdyby
mu
nebylo bývalo dopráno
nouti v kouzelné cl: vstal.
zrcadlo
byl
by
více
budoucnosti,
k polito-
nahléd-
jakou
si
Setkání. (V srpnu a záí
1
900.)
I.
Z
n
Úst
konduktoru ozvalo
hoto\o",
d\'ojí
neb
nkolikeré
se
dvíka
trojí
,,ertiíí
voz
-
posled-
zataskla, všechny vagóny dlouhého vlaku trhly
sebou po
ad
a z
komína lokomotivy vyrazilo hlu-
boké zasupni, jakoby
železný
o
dechu
nabíral
na dalekou cestu. Roztoila se kola, a jakoby sám
po
toužil
erstvjším zavanuti vzduchu, kvapn z dusné prostory kr\tého perronu stát-
vyjíždl vlak
ního nádraží
pražského, v
nmž
sráželo se
zhu-
a
šovalo \'edro prxního dne srpnového. Všechna okna byli spuštna, a cestující, vtsnaní do úzkých a
rozpálených
do
jící
chtiv
a \'yišující
pachem, jímž
stn
kupé,
\oz
sálal
a sedadel
se,
prvan,
šleha-
prosycený
zá-
vyhátý lakový nátr devných
tídy tetí a kožené povlaky tídy
druhé. Supání lokomotivy,
urychlovalo
lokali
xzduch,
s
až splynulo
s
poátku
dunním
táhlé,
tžké,
celého vla-
ku v jediný hukot, parní píšala zajeela pronika-
vým, rvoucím zvukem Vlak
ítil
se
do
Staí mládenci.
širého,
—
a
Praha byla za zády.
volného svta. o
110
v jednom cestující,
kupé druhé tídy sedl samojediný
z jehož
na blízké njaké
poínání bylo patrno, že nesleze stanici,
že nastoupil delší
Ješt v nádraží svlékl kabátec stídal jej lehounkou halenou
al
z
z
cestu.
esané píze
a vy-
z režné látky, již vy-
objemného, elegantního tlumoku, hlavu po-
mu do vlas nenachytalo mouru a sazí z lokomotivy, a na ruce navlékl jemné stávkové rukaviky. Vdl ze zkušenosti, jak nepíjemné jest olepení rukou mastným prachem a spinou vagónovou, jemuž ani pasažér druhé tídy se nevyhne, nepamatuje-li na píhodný obal. Vzdtišné, lehké rukaviky pletené nevadí volnému pohybu a hmatu, netísní a skoro píjemné chladí. stáhl vlnnou záclonku okna tenkou hedvábnou epikou, aby se
kryl
Te
do poloviny, vyhodil oharek doutníku zažehl erstvé havanna a labužn bafaje
proti slunci
na koleje,
pod záclonkou v krajinu. byl pan Artur Komenda, editel bankovního závodu, kterýž dopoledne stásl se sebe kanceláský prach a odpoledním vlakem nastupoval svoji šestinedlní dovolenou. Po mnohých letech první dovolenou tak dlouhou a první dovolenou vyhlížel
To
jako editel, jímž byl od pedešlého podzimku.
pedcházelo, nazýval pan
Komenda
Co
v duchu otro-
inou; teprv posledních nkolik msíc dýše tak a sebevdom, co je pedstaveným tém neobmezeným, zodpovdným jenom správní rad, nktepedstaveným všech bývalých koleg, ba
voln
i
rých svých nkdejších pedstavených, kteí na
druhdy „sedli".
Jisto
a
nepochybno
jest,
nm
že pan
111
Komenda dkoval
náhlé v>švihnutí své nad vlohám svým schopnostem, ale lovnž ne^pochybno, že spolupsobily také vlastnosti, jež vbec pomáhají dlati kariéru". Pí>lušná dávka úhoovité hladkosti a vlichocení se tuto, smlosti onde, opatrnosti bezohlednosti, jak práv vyžadují vhodné okamžiky a nálady initel, rozhodujících o postupu. Pan Komenda vždy vdl, do kterého ohn položit své želízko, a jemu
Artir
ostatní
personál
i
,,
i
nikdy
nevychladlo.
\šech
svých
Ostatn,
vrstevník,
celkem
mu
a co
nebyl
horší
vytýkali
a
ím
ho pomlouvali nynjší jeho podízení, stejn by byli vytýkali
povdomý
žehravost
žárlivost,
Te
jel
se
—
Pi
takového
své
tyicítce
ale
nebyl
naivního
tšení.
ve
svt
pátel svých
již
pan
Tšil
editel se
jako
Byl posud mládencem s
pevným úmyslem,
že nedá minouti žádné píležitosti, kde se
toho
vzácného,
protixné
kontroly
by kynulo
volného žixota
douškem, daleko od Prahy, beze
\
T-
nebylo by to
etl a nejvíce od šastnjších slyšel.
vydával se dnes na cestu
napiti
a za ním
kterýž dosti zažil sám, o ledajakých dobro-
družstvích
a
—
a trampoty ouadní.
ekl bych, jako dít,
schopen
nkdy
vzbuzuje taky
a závist.
starosti
správné.
lovk,
mrou
Komenda do svta
pan
zstaly všechny šil
úad onen
komukoli jinému. Pináší-li
rozum, stejnou
známých, pátel
svdk, a jejich
plným bez
té
stíha-
vch pohledu.
Ješt dnes okolo jedenácté noní bude v Bernení cíl jeho cesty. Zdrží se tam jen
lín, ale to
!
u;
dva,
teba ti dny, ale pak dále k moi, peetl jakous nejnutnjší sta z o jejichž spoleenském život erpal své hlavn z illustrovaných asopis
do
lázní,
o nichž
Bedekra,
ale
vdomo-
sti
nmeckých
stických,
Jel sice
do moských
nervózu, za
mu,
nervózu
„z
proklaté
té
pes
jak se ubezpeoval, ale
ješt
síly
emu
—
vle
a dobré ale
velmi
mrzutým.
lékai své-
diny kanceláské", nervózu ml pece
aby
nevyhnul
se
potkati
lovka
od hlavy po paty a
ni-
v nej-
— spinou
novém, neznámém. Ne-
Ach,
byla
zajímavou, tajenou
sice
idyllu
o ticeti
msín.
zlatých
také
doba,
kdy
plnou vášní mladic-
kých, ale tenkrát byl takovým
tísnil
svoji
ztišil
vden
v tom oboru poskytovala Praha, popouhý surrogát, nkdy se zakonením
za
tem
aby tam
mu
kládal
žil
dosti,
nem
tobolkou. 2íznil po
co
tu
niemu, co muže
lepších letech, elegána
bo
lázní,
objevení byl
jejíž
humori-
francouzských.
i
bídným praktikanJak asto ho tu
nedostatek zlatky, ba šestáku
Pan Komenda pokuoval, mhouil oi, vyhlíz okna, a jak mimo nj letly ty stromky po mezích a telegrafní tye a strážné domky, a jak žel
se
v dáli
a stechy
kmitaly
mu, jakoby nulost. sto v
vísky,
zámeku
Jeho
tu
osamlé chatre, hájovny
ovroubení zelen, pipadalo
z
letla
kolem
nho
celá
jeho
mi-
povolání a zápasení o píslušné mí-
život smetlo
s
nho
všechnu sentimentálnost
mladíka dvacetiletého, avšak
te zmocoxala
náhle tesklivost, jaké dávno nepocítil.
Ml
se
co
ho
d-
.
113
aby
lat,
k tomu,
\\ba\il a naladil
se
.
eká
ho
co
dnech -- snad Ješt dnes
v nejbližších
.
Ne, tam v Berlín nenalezl pan Artur, o
a
blouznil,
múžeme-li
blouznním,
a zkrátiv
rozpoložení
jeho
svj pobyt
v
Sprévou" spchal na pobeží Baltu. v
mkkém, vyhátém
písku
,,
em
nazvati
nad
Paíži
Již
týden šlape
,,štrandu",
týden po-
slouchá koncerty na terase kasina, celý týden kouí
nmecké
bachraté
doutníky, a jeho touhy po do-
posud nedošly zkojení.
brodružstvích
mu nco
Vadilo
tam
tch známých pražských
se
setkával.
proto
Hle,
A
jel
—
Herin^ísdorfu
\'
lik
t\^áí,
s
daleko,
tak
to-
nimiž co den
aby zase
Komenda umioval si, že zajede dále. asu má dost, penz taky. Což na Bornholm? Což do Švédska? i je pod dozorem
byl
celá ta zítra
?
pan Artur
A
konina krajany tak prolezlá? je jakkoli: svj a prvním parníkem vydá
sváže tlumok
Ale dnes ješt zajde na veerní koncert
se
dále.
ve
dvoran
kasina.
Plakáty
ního vystoupení nkolika
oznamují
umlc
cosi
zvlášt-
kteréhosi
dvor-
nmeckého. Kterého práv, zapomnl pan Komenda, sotva byl plakát i^eetl. V Nmecku je tolik dvorních divadel!
ního divadla
Veer sedl jevišt, se
v sále
trochu
pan editel na
nudil.
den po druhém, a co turu
židli
v
ad
blízko
skrovn naplnném, a skoro Vystupovali pvci a pvkyn, je-
dost
Komendovi
tak
zpívali,
cizím.
pipadalo panu Ar-
Bylo
mu
tak
tesklivo
114
mezi tmito cizími lidmi proto, ze se ohlašovala
rozladnost
známa?
odjezdu kamsi do ne-
z nastávajícího
únava
B3'la to
z lenošivého a
lázeského? Byla hluivá prázdnota kolem
života
zyka? Sám to
Dopl
nevdl
jakýs
ta
nho? Zvuky
a ja-
vysvtliti.
pipadal panu
kterýž
z cirku
rušná cizího
mohl
a nebyl by
tenorista,
Komendovi jako klaun
bezúelného
všechna
to
v salonním
úboru
Artur nem.ohl se ubrániti myšlence, že vy-
(pan
zpívaný
ten
tenorista
udlá
jevišt,
nebo že
náhle
zjevn domýšlivý
a
kotrmelec
na
erné
odstupu
s
ržovém
bude metati mosaznými koulemi, což by bylo božským podíváním pro nžné pohlaví v sále), a po krátké
shodí
šaty své a v
triku
pestávce vystoupila na jevišt dáma.
Komenda
Zatím neuznal pan na
ni
namíil svoje kukátko.
neb ti
—
a zstal
Již
dobré, aby
za
byly pešly
dv
chladným, zcela chladným.
Pianista udeil úvodní akord na klavíru a dá-
ma
se rozepla.
První zvuky hrdla jejího zavadily o sluch obecenstva, a pan
vzepjalo,
Jaký
to
Artur,
vztyil hlas?
trup
—
jakoby se v na
židli
nm
bylo cosi
a vyteštil
Ruce jeho sáhly
zraky.
po kukátku,
nadnesly je do výše, a hodn musily kostnou obrubu pitisknouti k elní kosti, jak se mu roztásly.
V oích mu
zamžikalo, sluch jeho
tóny zvuného, plného chal kdysi hlas lý,
klidný,
jistý
altu.
podobný,
—
arci
tém
hltal
Bože, tento hlas! Slý-
ne tak plný, okrouh-
kdy, kde? Pan
Komenda od-
115
dálil
n
vytel batisto\'ým kapesníkem oi, opt-
skla,
kukátko
pitiskl
do tvái pvkyn. V duchu vytonul
pod elo a zkoumav hledl
A náhle jakoby mu srdce mu známý obraz z dávné
ržové mlze vedle pan Komenda poznal.
stanul jako v
losti,
—
jevišti
a
Chvjící
neudržely
ruce
se
stiskl.
minu-
pvkyn
na
kukátko,
déle
aby odpoaly. Panu Komendovi stailo hledti beze skel. Prsa jeho nkolikráte mocdo
klesly
klína,
n
vydechla,
ral
na
opel
jevišt
jako
se
tžce o lenoch
na pízrak.
krásná píse rozezvuelo se
mskem
neskonalé
hokosti,
Cosi
mu
židle
jako
a
zí-
stará,
v hrudi, alespí-
lítosti.
Martika?" zašeptal pan Komenda. Vyslovené jméno jakoby mu bylo dalo vnuk,,Je
Sáhl
nutí.
Tu
to
stálo:
po pro.ííramu a oi letly pes ádky.
Martha Wohlthan." Wohlthan," opakoval si v du-
HofopernsánR:erin
,,Wohlthan
—
chu pan Komenda. ,,Bože, není pochyby, Martika Voldánova!"
Práv dopla dáma
na
jevišti
svoji árii
je
to
a sá-
lem rozlehl se potlesk.
Všem, kdož kyní,
palu sti,
tleskal sice,
pan
byli
taky,
snad po píklad jiných, ale
kyn
touto
prost všeho
pvzá-
bez nadšení, jen ze zvyku, ze zdvoilo-
tleskot pokaždé, kdykoli se pišel
podkovat. má-li neb ruce jeho prost rozkazu k tomu
žoval,
ped
vystoupili
Komenda
Avšak
tleskal,
a
optoval
umlec neb uml-
žen netleskal. Neuvaneml žádného úmyslu,
této
nemá-li,
nedostaly od píslušného ivstva
výkonu.
116
be/vládn
Ležely
oi jeho a pece
co
zatím
v klíne,
vážn
na jevišt a pohlco\^aly dámu,
zírah'
se uklánjící. A když sleny Marty Wohlthanovy ve višhedvábném šat, vroubeném ernými, jako
pvabn,
neskonale šetrn
ztepilá postava
ovém
nadechlými rysky, objevila se sklonivši
její
jako
ze
optn,
poslucham,
k
se
hru
když
adry
panu Komendovi
zamotala se
slonoviny,
a
zasvítila
hlava.
Za tch nkolik vtein zaletla mysl jeho ná,
mladá
žil
celé
sebe,
kách
léta,
v dáv-
a co trval potlesk obecenstva, pro-
msíce nkdejší
své
mladé
lásky.
Vidl
mladého bankovního praktikanta o ticeti zlata po svém boku vidl malou" Mar-
msín,
,,
tiku Voldánovu, divadelní choristku, tak štíhlou a
skromnou jako ptáe,
ketním chvílích
ních
i
bavlnných rukavikách, kráel
tmi zapadlými a
pozýval
ji
ke skiox
malostranské, hrál
malá ouška, srdce,
\eei
iié
bal
jí
ekal na
ulicemi,
raci
jího
v laciných šatekách, s ko-
kloboukem na hlav, bez nho ve dvrných, — tiskl ruky její v polovi-
tiskl
si ji
k
v zákoutní restau-
s jejími
sob,
opt všemi ped divadlem
s ní
ni
náušnicemi a
až
cítil
lí-
tlukot je-
plného nadjí a zas beznadje, šeptal
o své lásce a neskonale blažen naslouchal jejímu
šeptání, jímž jeho ujišování, sliby a lichocení tovala, doprovázel
byla sama
doma
vnikal v prostý
domoxu, bezpena, že
ji
a
její
k
a ve chvílích, se
matka
opkdy
nexrátí,
píbytek a
Panu Komendovi dmula se prsa pocity dávno zapomenutými. Jen ješt vzpomnl na ten veer
117
na den ro/ehodn, kd\/
poslední,
on
\-oláním, a
ani
ji
plaící dopro-
na nádraží. Odcházela do ci/iny /a s\\'m po-
\'ázel
mladý Artnr
-
vle, aby ekl
v jeho srdci
neml
Zbyla
!
síly a
snad
prázdnota
sice
v duši po jejím odchodu, avšak taky
i
u
nho osvdilo
s
mysli.
ono
se
Dávno na
mnoho
nakladl
Zsta
:
—
staré: sejde s oí, sejde
—
nevzpomnl
ni
nových
vrstev
A
na všechny ty vzpomínky.
tu
život jeho
nových událostí
a
mu
náhle se
zje-
vuje!
„Marto, Martiko
Zmizela
menda zela
mu
zavolalo to v jeho hrudi.
pan Artur Ko-
s jevišt, potlesk ustal,
se vytrhl ze vzpomínek.
Martika,
,,malá"
ta
ale
Zárove
s ní
zmi-
dnešní nevyšel
zjev
z hlavy.
dv
Zbývala ješt
Marta k
!"
nemla
již
novým úderm
povstal a zaplašily
o patnáct
V slyšel.
chystal
Pianista
se
Komenda
v klávesy, ale pan
ale
zas
rychle
spchal ze sálu, aby mu jiné zvuky nedojem hlasu jejího, hlasu, jenž ho let
dáli
V
neb ti ísla programu,
pijít.
vrátil
do minulosti.
huelo moe, huel píboj
ale
nm
toho pan Artur ne-
dojm,
silných
jimž tak
rád se poddával. Hle, lezl
po dobrodružství
toužil
svoji Martu,
musil
dlouho
jisto.
Vyhledá
doka\'osti se
musí
uvažovati: ji,
že
obejme
ho zmocnilo
tu jest!
hovoit.
s ní
ji
!
zítra
--
A
O nemi neodjede,
jaké
chvní
Nanejest
ne-
ješt toho veera
"
118
Komenda, kde Marta Wohlthanova
pan
vypátral bydlí.
A
pan Artnr skoro oka nezamhou-
noci
té
il.
II.
Noc,
prožil
již
cert v kasin,
pan Artur Komenda po kon-
mu,
zjevila
by mohla
jak
\\ padati
skutená nervóza. On,
kterýž
jakmile
usínal,
a
dolehl',
spával
dudek do bílého dne, marn zavíral a s\ívíka oí, marn poítal nejen do sta, ale do set, marn v duchu odíkával násobilku, malou velkou spánek prchal od nho a nedal se pivábit. jako ral
i
—
jeho i\y,
Zjev Martin tak byl rozehrál všechn\ že
noc
zesná íkal
Jaká trýze, takováto
nedaly uhýkati.
se
Ti
loži!
takové
pan Komenda, a snad by se
si
ne,
te
vše
mu
covalo,
horkém
na
když nalezl
se nezblázní,
benoci,
Ale
zblá/nil.
Martu
svoji
!
Co
projíždlo hlavou této noci, co jím lom-
na
vzpomínal a o
em
snil
s
otevenýma
oima! ,,
dal
Chybil jsem," vyítal
,,že
si,
Martu hned po koncert!
eí\'á,
a
není
svém \-ýkon
— ml
že
veia
jsem se
náhle
ped
ni
zažil
jinou
noc,
nebyl
hledati
bych
pak
— —
/e
ne\\ hle-
a/
po
kam cho-
vstoupiti
bych
ve-
tak\
\i'ef\'la
do:M;í\ati,
ji,
dívá,
muil
pochyby,
jsem
Zajisté,
a
se
byl
takto
119
Pan Komenda \yteštil zraky do tmy ,
jež
klopující,
znenáhla idla,
rozeznávaly obrysy jednotlivých
mu
Zdálo se
zcela
nepochybným,
jemuž byl podlehl,
ilení,
a v
a
pedmt. by
že
se
V
roz-
nekonenosti
této
nebyl od Marty odlouil, naleznuv
již
ob-
jej
oi uvykaly
jak
ji.
dnešní noci jakoby se byla propadla dlouhá
a-
sová mezera, jež uplynula od posledního rozlous ní. Tak živ zas vytanuly mu na mysli ty na jednotdávno uplynulé okamžiky, vzpomínal zvuk hlasu livá slova, ba bylo mu, jakby slyšel
ení
i
i
Martina,
jakoby se Martin
A
utápjící se v lítostném stkáni.
mu
znova
ten
kladl
vlhký
polibek,
žhavý
a
na rty
dlouhý
poslední,
zárove,
poli-
v njž vložila všechnu svoji mladou, nadjnou lásku, a když te zavel oi, jakoby
bez-
bek,
z na-
temna byl vyšlehl poslední Martin pohled, všechnu bolest rozlouení. Malá její ruka zamávala pak šátkem a vlak ji unášel do svta, za novým povoláním. Panu Komendovi bylo, jakoby teprve v tomto okamžiku pln a jasn vy-
stalého
v
njž
vložila
—
cioval,
huení
jen
elo se
o
to
tehda
zvuky skutena se již
moe. Tak sluovaly snním pán Komendovým.
ráno,
když na víka
pán
Arturova
potrhaný spánek, a zcela na
Nebyl pan Komenda ranním ptákem
nebylo
a
znepokojené
v dáli
Bylo
zrakm
Zmizela jeho
vlaku ješt doléhalo k jeho sluchu. Hu-
se snesl neklidný, ko.
pišel.
jeho
zásluhou,
že
tak
asn
oi jeho po malém zdímnutí znova
vstal,
se
krát-
a taky
když
otevely.
120
Avšak pokoušeti
se o
optné
usnutí znamenalo no-
vou trýze. tak
Jen
tak
moské tlo bdním
pak do žil
obliej a spchal k holii,
svlažil
osv-
koupele, aby chladnou lázní
znavené, a
z
koupele do kaxárny
na hlavní promenád.
Dlouhá
mu
byla dnešní noc, ale stejn dlou-
jitro. Devt hodin Tak asn Mart. Tak tedy zase k vlásenkái, aby upravit hlavu, a domu, aby se jak náleží
hým pipadalo mu
nemže si
dal
!
k
vystrojil.
Konen
bylo jedenáct. Pan Artur
nahlédl ješt jednou již
v
—
pamt:
cestu.
kem v
aby
si
vryl adresu Martinu
Waldweg-,
—
do zápisníku íslo
tolikáté
nezapomenutí
k a
15.
Komenda
po
\ydal
na
se
Kterak rostla jeho nedokavost každým kro-
a jak se
nmž
mu
rozbušilo srdce, když nalezl
obývala jeho Marta
—
dum,
Martika.
Bohužel, všechno to chvní bylo pedasné. Pana Komendu pivítala jen Martina komorná, ne již mladá a ne píliš hezká Nmkyn, oznamující mu, že její velitelka dopldne vbec nepijímá ná-
vštv,
ponvadž
hodinu chodí do
v tuto
koupele. Libo-li, až ode
ty
do šesti, nebo pak A koho že má oznámiti?
déle
Již
sahal
pan
se
moské
hodin odpldne, nej-
vydá\á na procházku.
Komenda po
tobolce, aby
nechal navštívenku, ale cosi ho zakiklo. Ne, kvapí
ji.
,,Ani
kdosi
za-
pe-
se
zmiovati své Pijdu odpldne."
nemusíte
vyhledával.
paní,
že
ji
"
121
„Pece by bylo Milostivá
ne.
Chce
kdybyste se
lépe,
hnvává,
se
nevím-li,
Ar
že zde byl pan
pokloniti
m
starý
milostivá
Komorná a
otevela
ne, rcete, že se
známý pijdu pijme nepochybn -
,,rcete
chtl
jí
—
jist
zcela
— —
velitelku
mu
ofoto^íírafovati,
jej
si
poklonila
dvée.
Z hluboká vydechl pan Komenda, když octl
na
zas
pokládal za
Nenadal
ulici. jisté,
Martu v náruí.
že
A
teba hle,
se
žádných
Marta všechnu
tu
spikly
slenu proti
se
Není doma. Ah,
dobu? Kde
V í spolenosti? Nco pán Komendovou. A pece
se
pekážek,
jen pijít a sevít
okolnosti
nmu. Nepijímá dopúldne hostí. št plných pt hodin má ekati. tráví
a
•
podíxala se na hosta, jakoby
chtla pro svou se
byl.
pipravena."
býti
„Nuže," odhodlával se pan Komenda, jí,
pa-
ohlásil,
kdo zde
s
as
kým
Je-
pro-
obdvá?
jako žárlivost projelo hrudí
Komenda
Pan
nezbývá než ekati.
as, jak bylo lze. Zamíil pobežní cestou k sousednímu lázeskému místu Ahlbeku, ale brzy se obrátil a vracel k Herin,Q:sdorfu.
Není radno, aby
se
vzdaloval.
Stále
a
mu zbývalo tolik hoaby nezmeškal, Bylo poledne. Zamíil na pístavní most, pro-
se obával, din.
prolandal
hlížel chvíli
zboží ve krámcích, vroubících
ob
stra-
ny mostu až k turniketu, prošel tímto a usedl v stauraci
na
výbžku mostu.
Pohlížel na rej
po hladin moské, sledoval parníky,
tv
dáli.
a pojídal
re-
lun
ztrácející
velmi roztržit a bez chuti.
se
Ani
121
pl
druhé hodiny a na zbytek asu svého vydal na terasu
se
A
kávu.
aby vypil obvyklou ernou
kasina,
hodin
ke tvrté
vybral se tedy po druhé
na Waldweg.
A
rozbušilo
zas
po schodech do
nou a
K
tísní.
dozníval
když stoupal
srdce,
bytu své Marty. Zdali ho
jak
nedokav
patra
a stanul,
pivítá tak radostn,
chá? Vystoupil do
mu
se
patra, k
on k
sp-
ní
seven podiv-
jeho sluchu doléhaly zvuky klavíru
domu lahodný
z nitra
alt
—
hlas
to
Martin.
Pan Komenda sekal nkolik okamžik, aby klidu, a hltal sluchem líbezné zvuky zná-
nabyl
mého k
hlasu. Ach, ješt chvíli, a tento hlas zvolá
již
nmu:
Arture,
Konen
jsi
ty to!?
odhodlal a
se
kého zvonku. Zajeelo utichl
zpv
knoflík elektric-
pedsíni a touž
to v
Dvée
uvnit.
stiskl
se
komorná.
zjevila se
„Milostivá je doma," ekla, aniž ky.
,,Koho
mám
vykala
Pan Komenda sotva že trefil chvjící záprsí. Tedy pece musí pedeslati
A
tém
tato
otáz-
ohlásit?"
kou v
venku!
chvílí
otevely a na prahu
obadnost,
jakkoli
zcela
se
ru-
navští-
obvyklá
psobila na jeho dychtivost jako sprcha. Kterak se mu pokazí pekvapení. Po desíti vteinách vrátila se komorná.
a
nevyhnutelná,
„Rate
A
vstoupiti."
ped ním dokoán. Pan Komenda vstoupil do prázdného pokoje,
z
otevela
nhož
vedly
dvoje
dvée
dále.
Dvée
na levo
:
123
zaveny, na praxo
ly
iveeje a tam taky
nikoho
jakkoli
st,
tušil
ob
byfy oteveny
\'šak
Komenda
Artur
nevidl.
I
dal
živou by-
na
se
právo,
áeje po mkkém, vysokém koberci, jenž tlumil ho kroky. A kratikou tou cestou snažil se, aby vpravil do okolností, jak je shledal. Nebo od amžiku, kdy podal komorné svoji visitku, pedvoval si svj vstup jinak. Martika pete jeho jméno, vstíc
výkikem
tu vzal? Jak
o
ni
má
praští vším, co s
jsi
mne
Hochu
!
!
vybhne mu Kde
jsi
se
nalezl?
A zatím ho vítá pt minut díve
nejbližší
v rukou, a
Arture
:
hrobové
ticho.
Hle,
kterak
nelze vytušiti, jak se utváí
myslil si pan Komenda. A te komnaty druhé, pravého to útulku
události,
byl na prahu
'sleny Marty. Blíže oken, plných kvtin, hoících
rudými a bílými kvty, stál krátký klapovstala dáma, zoivši hosta.
'a svítících
nhož práv Úsmv, s nímž blížil, pohasl mu na
vír,
\
od
hledem,
jejž
na
se
s
byl
píchozího upela domácí
Jak zcela jinak pedstavoval Jejích
Komenda
Artur
nabízivým
pi-
tvái pod cizím, tázavým po-
a
prvé stetnutí
si
poddávajícím
se
paní.
zrak
výrazem,
Což ho nepoznává? Vždy jí byla dodána jeho navštívenka, peetla jeho jméno. Ale nebylo asu k úvahám. Nkdo musil promluviti — a Marta mlela. Artur Komenda roz-
s
nímž picházel.
páhl ruce
a zvolal
„Marto! Martiko drahá!"
Domníval
se, že
co nejveseleji, tak
slova ta
vyhrknou
njak radostn
mu
z hrdla
a kamarádsky, a
124
ješt co znla,
zatím
nných
pvodn
než
více,
vycházejí ze
jak
cítil,
prsou a kterak se v nich zachvívá vložiti
v
n
zamýšlel.
Ve chladné tvái dámy nepohnul Z
levé
sitka,
dv
ruky vyklouzla na desku
její
posud b>la
ji/
držela.
stís-
mnohem
A
se ani r>s.
klavíru
vi-
ústa pronesla
její
slova:
„Mein herr...!" Ze dvou tch slov
pekvapení a podivení
mluvena, jakoby vyznívalo
nad oslovením odmítnutí
ováno.
i
A
jakým byla pro-
a ze zvuku,
neoekávan
dvrným
a
zárove
aby nebylo v tom tónu pokraže byla slova pronesena nmecky, dopovel,
dávalo jim zvláštní tvrdosti.
Vše to chápal Artur Komenda, byl zmaten, a pece nechtl rozumti, ba nemohl. Stála ped ním
vyzrálá
v lehkém, i
žena
plných
tvar, energické tváe,
pvabném domácím odvu,
prosvítavým zárove, lnoucím
ke
kyprému tlu,
no!
byl
se byli
yera
rozešli, pocítil
Vždy
o
let
ah, tak dáv-
je
A
zase,
ja-
odlouení, jakoby
Artur všechny ty dávné a novou,
rozkoše v plné svžesti žádost zárove.
—
tolikrát objímal.
koby nebylo tch dlouhých
zahalujícím
ve své asnatosti
Artur kdysi
jež
tolikráte,
i
to
pece
nezkojitelnou táž
Marta, ale
dnes krásnjší než kdysi Martika, když byla
je
ubohou, plachou, odstrk()\'anou choristkou, trpnou milosti a plnou vlastní nejistoty, zda do-
jako z jde
úspchu a Vera
novala.
cíle ji
v povolání, jemuž se byla slyšel
a
poznal,
že
uplatnila
va
rozvinula svoje nadání, n>ní piblížil se k ní a po-
125
kterak
znává,
pvab A
náhle
a kterak
pomyšlení, v
je
A
za-
stojí
kmitlo hlavou toto
z pokárání,
stud
pocítil
ono obranné
vlastn
tu
mu
jak
vdoma
je
si
svým chováním.
jista
uvdomil, že
si
hanben jako školák. ženo
kterak
upevnila,
se
svých
a odstrkává
bylo vlo-
jež
Mein
zvolání:
herr!
Pochopil z
onch
Ano,
nadobro.
mladých, pošetilých
Martika
není
to ta
let,
kepelika, vzdá-
mladému, neznámému praktikantu, beze všech výhrad a nárok, milující plnou vášní mladého srdce bez pomyšlení, co bude zítra. Ó, ten zítek byl dlouhý! Bylo dosti asu, aby ji všemu nauil svt, do nhož vydávala se s takovou obavou se
vající
a
vnitním mrazením.
Má
pan Artur
odejíti
se zmýlil, žádati
uinil,
to
za
kdyby
Komenda? Má
ml
zující
zvolání
—
že
a zmizeti?
pes
že byl taky poznán, jist poznán,
cítí,
íci,
Snad by na tvái škrabošku, ale on
odpuštní
ohra-
Jeho odchod byl by
a vytrvá.
nenapravitelnou porážkou.
mu klesaly k tlu a hlas mu ponkud, když pokraoval:
Ruce zvolna zadrhl se
„Tolik jsem
tika
nepoznává?
se
A
zmnil, že mne já tebe
—
znal hned, jakmile jsem zaslechl
jakmile
zasvítily
vera v koncert,
do
sálu
A
t
drahá Mar-
drahé dít
—
po-
tvj arovný
hlas,
—
jsem
oi
byl
jsem t, slyšel jsem t,
spatil
poznal jsem t, a jen v
jsem
tvoje
v hrdle
nem
jsem pochybil: že
ihned nevyhledal. Ale byl veer, skoro noc.
nyní picházím, abych Staí mládenci.
ti
zlíbal ruce, a ty
na o
mne
"
126
Což
voláš: mein herr!
naprosto
jsi
zapomnla na
svého Artura?" Byl
vdom,
si
co v tom smlosti, že
dvrném
tyká a že pokrauje v
stále
jí
tónu, jakým
s ní
druhdy hovoíval. Avšak, možno-li vyhráti partii, k níž se tak lehkovážn byl odhodlal, možno vyhráti jenom takto. Nesmí dáti na jevo, že byl zaražen a zklamán pijetím, jehož se
mu
dostalo.
Sotva znateln trhlo to rty Martinými dvakrát
neb
stailo nal,
když
tikrát,
ješt,
se
ale již kolísá.
A
„A Martika
ani
A
o krok
pistoupil
Ale
mluvil.
Opanovává
to.
panu Komendovi dobe to zname-
rychle dodal:
ruky mi nepodá?" blíže.
jako ímsi dotlumen, s patrnou snahou, aby se jí hlas nezachvl: „Skuten pan Artur Komenda? Nebyla bych
krásnou
Vztáhla bílou
nucena,
a pronesla
se vás tu
zvolna
———
nadálá
Pan Artur chopil aby
mu
zas
a drže
líbil,
ruku,
a
se
chvatn podávané
neunikla, políbil ji
a
stiskl
ji,
ruky,
opt
po-
ve své mluvil:
„A ty bys mne nebyla poznala, Martiko, kdybych se nebyl prohlásil? A taky moje jméno ti vypadlo z pamti? Neetla jsi navštívenku?" Jakoby lístek,
klavíru
jí
vymkla
bylo vítáno, že
mu
se
a chopivši
se
lehce
pipomenul
ten
pikroila ke
navštívenky pronesla:
„Co jsem mohla vyísti? menda' a jméno
jí
z ruky,
jakési
banky
Stojí tu
—
,
editel Ko-
jména
lidí
jsou
12?
si
podobna a o banky jsem se nikdy mnoho ne" Nuže, dobrý den, pane
starala.
Odmlela
Nevdla,
se.
má-li doíci
,editeli'
nebo Arture'. ,
„A to jest vše, Martiko?" zvolal Artur Komenda, osmlený zdánlivým kolísáním nkdejší své lásky. ,,Nic jiného mi neekneš, než: dobrý den, pane ? A stále mi vykáš i znamená to,
— —
—
abych taky
nám
já se vzdal
kdysi bylo
toho slova
dvrného,
jež
— — ?"
spoleným
Opt
rozpáhl paže, jakoby chtl Martu sesi dodal smlosti k tomuto inu, couvla Marta ke klavíru a odvtila: víti v náruí. Ale než
,,
Tomu
Kdysi!
dávno.
—
je
dávno,
Ostatn, posate
milý
se, jste-li
píteli,
velmi
unaven, a taky
abyste mi spaní nevynesl. Aíe nedopeji
vám dlou-
hého odpoinku, nastává mojf hodina, kdy chodím do vody."
„Což
to,
jsi
nebyla dopoledne?" vyhrkl Artur.
,,Mám dny, kdy se koupám dvakráte; snáším a léka to schvaluje. Brzy tedy vám eknu s Bo-
hem." „S Bohem,
dít moje?
A nevnuješ
dinu asu, nedopeješ mi, abych
il? Tolik jsem se
tšil,
s
mi ho-
tebou pohovo-
spativ t, a ty
mne takka
vyháníš!"
Jakoby se rozmýšlela, hledla Marta a náhle ,,
se
ped
sebe,
rozhodla:
Budiž, Arture, ale ne zde. Je zde tak dusno,
tsno, lépe pod širým nebem. Tedy odejdte a vy-
128
kejte
—
mne
promenád ped mostem. Za hodinu mne tam."
na
snad ješt díve potkáte
„A pro mám
odejít?" bránil se Artur. ,,Pro
mi nedovolíš, abych na tebe pokal s
." .
.
„Musím se obléci, píteli," ekla Marta jako lehkým výsmchem. „A k tomu je mi teba ko-
—
morné
vy byste jen pekážel."
,,Byly doby,
mornou
ti
zastával ko-
.
„Jsou
milý
chvíle,
ekla Marta stavou,
Martiko, kdy jsem
." .
jež
píteli,
nevracejí,"
se
drazem. A vzpímila
s
celou po-
se
jakoby chtla naznaiti, že dále nevyjed-
nává a že ze svého rozhodnutí
„Celou hodinu „Trvalo
nesleví.
Komenda
Povstal také pan
mám
mnohem
a vzdychl:
ekati,
déle,
než
Martiko!" jste
se
ješt dlouho bych to byla vydržela,"
objevil,
a
odpovdla
Marta ironicky. Artur
Komenda porozuml,
spokojiti se s
podmínkou.
Martinu a vzdálil
se.
Dvorn
že
nezbývá, než
tedy políbil ruku
Celkem byl spokojen. Nesama stanovila dostave-
podlehl, nedal se odbýti,
níko. Vlastn zvítzil.
•
•
Vyšed z domu a vzdáliv se od nho ponkud, rád by se byl Artur Komenda obrátil, dívá-li se za ním jeho Martika, ale odhodlal se k tomu teprve, když ml zaboiti za nejbližší roh. A použil uskoku, aby zjevn neprozradil svoji zvdavost. Ziimysla popošel kousek dále, jakoby z omylu byl pešel lik
pínou
hlavu,
ulici,
a vraceje se, pozdvihl jen to-
aby zpytavý pohled, jímž
se
upjal
na
129
okna Martina, zstal zastínn okrajem klobouku.
Marn
napínal zraky.
Krom ervených
a bílých
kv-
patrn již byla y^mit zela v oné komnatce na levo od salonku, ve své ložnici, aby se ustrojila. Za kvtinami bylo erno, nespatil nic jiného. Marta
prázdno. Tato lhostejnost Martina poranila skoro Artura
Komendu. Co by
za lo byl dal, kdyby se
za kvtinami byla jen kmitla
doznati, že v okamžiku,
kdy
hlava,
její
byl zasvítil cípek jejího roucha,
kdyby
si
se obrátil,
Kdyby mu byl mohl kdosi tam
za kvtinami uskoil
do temna pokoje. Artur" Komenda svsil hlavu a zahnul do píné ulice, vedoucí mírným sklor.em' do jiné a zas jiné, smrem k pobeží.
Kráel zvolna tmito odlehlými
ulicemi, vzdá-
lenými šumného ruchu lázeského, jaký panoval
tam níže na behu, tak zvohia, jakoby na ten kus cesty ku
pístavnímu mostu chtl vypotebovati
lou hodinu asu, jež zbývala do
schzky
Ale ubil tak sotva patnáct minut. stihl
ho
pi tom,
kráí
mnohem
A
í:e-
Martou.
náhle se po-
rychleji.
To
již
tkání na promenád, pestrým obecenstvem, jež do nedávná bylo
zachvátil vír splašeného
plnící se
se
že
s
oddávalo odpolednímu odpoinku v bytech, v za-
hrádkách a na balkonech, krytých plátnými stechami. Slunce nížilo i
villy
se,
a hotely, nájemné
vychrlovaly svoje obyvatele,
znudné
domy leno-
šením celého dne, aby se tu na korsu dolenošili veera. Artur
Komenda zmírnil chzi, vypjal hlavu oima do smsice postav, v níž po-
a potopil se
130
pevládalo, jak ho opájel tento svt
hlaví ženské
—
prvního
dne
mlkým
pipadal
lezl si
A
Martu!
a jak
mu
jak
i
porovnával,
na mžik uvdomil, že vlastn porovnává
jediná
tch lázeských
z
a
od okamžiku, kdy na-
bezdky
tak
bezduchým
rázdným,
nyní,
aniž
—
nevyrovnala
rusalek
ni
se
Mart. Ó, byly tu ženy všeho stáí, paniky v plném kypní bezstarostného, blahobytného života, sleny dozrávající pezrávající a zas dívky v prvém rozpuku, na vybranou na vybranou, a pec nevidl ve všem Komenda dnes, co byl vidl nebo tušil do verejška. Celá ta promenáda pipadala i
—
mu te
jako
poznával Komenda,
jedny jako
stati,
jediná velká na-
velké tržišt, jako
bídka. Pojednou, jakoby
mu
spadla rouška
všechny
že
milenky,
jiné
ty
za
ženy
s
oí,
lze
do-
manželky,
ale
všechny bez dlouhého seznamování, beze všeho
nžnjších
rozechvívání
strun, bez
bouzení hlubší náklonnosti.
nkdo
našeptal, že
Te
povlovného projakoby
mu
byl
všechny sem pijely nebo byly
pivezeny, aby se tu udaly.
A
kdokoli pistoupí
uritým návrhem ke kterékoli z matek, bude pijat s rozpaženým náruím, jen když nabídnutí jeho bude vyhovovati požadavku, a hned mu vloží dceru do rukou a veer mohou slaviti zasnoubení. s
Nebo
mýlím? kmitlo hlavou Komendovi. takto, ponvadž od verejšího veera nemám žádného zájmu ni pro jedinou z nich, ponvadž jsem nalezl Martu? Hledím na
A
jak
se
n
vzpomnl na
Martu,
pestal
sledovati
131
hled do
Ženské ty postavy a
trpliv po pšinách.
Konen til v dáli
však vypršela, a
tkal ne-
prázdna,
dlouhá
Jak
je
hodina!
Komenda
náhle spa-
ženskou postavu, smující v místa, kde
pecházel. Byla tak vzdálena, že nemohl rozeznati rysy
její
pece
bhl
tváe,
k ní a po
se
„Martiko aby
by
sebe více
napínal
zraky,
nezvratn poznával, že to jest Marta.
jí
setkali
chvíli
ruku,
již
ped
tolika
zraky
zdráhati
se.
Komenda sklánje mu nyní, nemohouc
zlatá!" zvolal
políbil
a
Roz-
se,
se
mimojdoucích, musila
okolk. napomenula ho Marta tlumeným hlasem. „Víte dobe, co je tu krajan, neteba, -^Dy náš hovor byl sledován." ." pronesl Komenda. „Ale, mj Bože podati beze všech
„Mluvte
tišeji,"
.
.
Aniž uznala, by se obírala námitkou,
zvuku hlasu Komendova, pobídla „Pojte,
jej
mne doprovodit
chcete-li
spchám." „Do koupele?"
vyhrkl
ležící
Marta: k lázním
ve
—
Artur zklamán.
„Ano," odvtila Marta. ,,A
pak?" otázal se Artur.
,,A
pak
pjdeme
vídala Marta lhostejn. koli
vám
libo.
Kam
každý svou cestou," odpo,,Já
do vody
—
„Ne, Martiko drahá," vzpíral se pan da,
„tak
jsem
Kdyby nebylo s
vámi,
již
to
vás
vy,
kam-
chodíte jindy."
nemyslil.
—
Kam
Komen-
chodím jindy!
verejšího koncertu, setkání
bych zde nebyl. Byl jsem pipraven
k odjezdu, dnešníhO' rána."
"
132
„Nuže, odjedete
zejtra."
„Neodjedu, Martiko, když jsem vás
našel. Již
—
po niem jiném netoužím a zstanu tak dlouho „Jako já? Pak pece nebudete déle, než do
Nebo
zejtka.
odjíždím."
zejtra
Slova
její
Toto
rozhodnutí
vyznívala
ohromilo. Tušil, ba, byl jato
teprv
skoro
Martino
pesvden,
po rozmluv
dnes,
zlomysln.
Komendu
Artura
s
že
ním.
bylo po-
Chce ped
to je zjevno. A pojednou propanu Komendovi svták. Ne prchnouti drážditi ho chce! Jak by byl pošetilý, kdyby vil prvému. Pro by prchala? Dáma tak zku-
ním uprchnouti,
budil se v
—
A Komenda odpovdl:
šená.
„Budiž, jak uznáš za dobré. Ale dnešní
vnuješ
mi,
pravda-li,
nerozlouíme,
Martiko? Do zítka
veer se
již
vi?"
Mrazivý pohled oí Martiných utkvl na panu Komendovi, že sklopil zraky. Aby vyvázl z roz-
pak,
promluvil:
rychle
pedevším,
„Ale
mne te
a
abych
s tebou,
šel
pohovoil
necho
Martiko, neodhánj do vody. Poj a dovol,
dobrá již
kamkoli, tak rád bych
.
,,Vru, uznávám, že
obtuji vám
mnoho
A
tebou
.
je
pohovoili," odvtila Marta
je
s
."
dnešní
teba, abychom spolu
odmen.
„Budiž tedy,
druhé koupání. Pojte, zde
lidí."
zamíila
s
ním k parku.
Mlky
kráeli
po-
pod mohutnými korunami širého parku, podobného spíše lesu. Pan Komenda dle sebe, až se octli
"
133
nemluvil,
ponvadž chování Martino
porvalo
'
mu
jeho osnovu, chování naprosto nepochopitelné, jak
A
soudil.
Marta nevidla potebu, aby sama za-
ínala.
Šum
a
ruch
je
vzdaloval
více,
lovka. A
Martiných, posud
te
se,
konen
a
pšin,
obklopilo ticho. Byli na lesní
leko nebylo
svta
lázeského
vrtohlavého
umlkal za nimi víc a
široko da-
splynula otázka se
rt
pevn sevených:
„Nuže, mluvte, co mi chcete íci?" Pan Komenda podíval se na Martu prosebn a ekl žadoniv: odlož to chlad„Pedevším, zlatá Martiko né vykání, jež mi zní skoro jako nepátelsky. Ty-
—
kej
——
mi tykávala kdysi Chvíli mlela Marta a konen ekla urit: „Budiž! Snad budu pak moci mluviti ješt
mi
zase,
jako
jsi
mne
upímnji. Nuže, pro
jsi
jsem
t,
„Nestopoval
Komenda, sila
—
a
viti.
,,
ta
Náhodou jsem
a vykládáš
mi ve
spatiti, pozdravit
kládati?
tin.
to
t s
zlé,
a
zcela
t
spatil
že
jsem
— mj
zvolal
upímn,
t že
tob
mám
vy-
jsem
za-
neozvalo
— v tob nic nezbylo z naší minulosti?" Na pana Komendu ulehl vážný pohled Mar-
nic
A
její
hlas vyzníval
tém
tvrd:
„Zbylo, Arture. Nesmírná hokost ve la,
pan
mu-
chtl zase
Bože, co
tebou? Což v
že
vera poprvé
nepochopitelné,
tak
po setkání
toužil
se
Je
znla
slova
vystopoval?"
Martiko!"
na dlouho. Nebo
delší
dob
jsem
lépe,
pocítila a
tuto
mn
zby-
hokost teprv po
pak se ve
mn
uložila
134
poátku byla
jako ssedlina. S
to
palivá
Vzpo-
lítost.
mínáš, kterak jsme se rozešli?"
„Martiko," mluvil Artir trochu stísnn,
Vzpome
se mladí lidé rozcházejí.
Dva
bylo.
mladí,
nco
mi bylo,
zas
skoro nerozumní
málo pes dvacet,
a
lidé
,,jako
jak vše
ty,
—
kolik
byla dít.
tys
bídným praktikantem o ticeti zlatých mmla patnáct. Mohl jsem pomýšleti na satek? Nebylo to smšné? Víš, že trvalo dalších Já byl
sín,
tys
pt
let,
let,
než mi
než jsem to dotáhl na tyicet, a zase dali
mn
utahala, mácnost? Nebyla by ses pi pila, po pípad s nkolika dtmi? A tu
—
nulo postavení lepší náš
pomr
pt
padesát? Bylo lze mysliti na do-
bohužel v cizin
—
utrá-
ky-
ti
další
byl by býval pekážkou, nuže, co zbý-
Z eho mne obviuješ?" Mart navalila se krev ke hlav,
valo?
vybuchnouti v povídala
další
jakoby chtla
výitky, ale ovládla se a od-
odmen:
„Z nieho již, Arture, a skoro bych na vás nebyla vzpomnla. Ale dnes, když jste se objevil, jsem
pocítila
Perušila ale
tlaiti,
„A
je
ditel,
se,
jakoby chtla
myšlenky po-
jasno mezi námi! Vytušila jsem, s
jakým
vi, máš hodný
jsi
další
náhle ekla:
jsem vytušila,
jel
"
nco
zámrem
jsi
plat, jsi starý
pišel.
urit e-
Jsi
mládenec, vy-
na dovolenou, na zotavenou, daleko z Pra-
—
hy a náhle jsi nalezl mne, svoji ,Martiku', vi, a tu sis lehce vypoítal, jak píjemn bysi strávil
zbytek své dovolené
— a
to
nco
stojí,
135
—
pípad
po
pravda-li
že jsem
A
piznej
pidále,
mla rozum. Proto Kam vede moje, dobe
dosplá, abych
dosti
—
tedy
kdyby ,Martika' byla
aspo upímným. A
budeš
znáš-li,
—
Piznej, že jsem uhodla!
tak pošetilá
každý svou cestou. "
vím
„Máš známost?" vyhrkl pan Komenda.
mnoho
,,Ó,
mém
vzí v
,,Byla
„Od kým
naší
snad
nkým
snad
jsi
zklamati.
te
známostí!"
zasmála se Marta. ,,To
povolání."
víš,
nedala jsem se
známosti
co
mi dal
tys
Víš, jsi
zklamána?"
chtl
—
vdti
již
vyuenou.
za
vrátíme
ni-
A se,
pravda-li?"
„Martiko," pronesl malomysln pan Komenda.
„Hnváš se nesmiiteln?" „Nehnvám, starý dobrodruhu
stejný
.
mi lho-
jsi
.
Pan Komenda sevel ,,
—
."
rty.
Naprosto lhostejný?" otázal
„Arture
mj
Dnešní ,,Co
se
po
chvíli.
—
jdme domu, abych nezmeškala. program není ješt vyerpán."
budeš dlat?"
ptal se
Komenda
s
úzkost-
livou zvdavostí.
,,Máme veírek, cert
zpívali.
,,Je
to
V
se
soudruhy, kteí vera v kon-
kasin."
neodkladné, nezmnitelné?"
,,Pro se tážeš?"
„Ponvadž se ješt nevzdávám nadje, veer vnuješ. Odíkám se pi tom
dnešní-
že mi
všeho.
136
ve
pvodn
jsem
rozkážeš.
doufal,
a
vzdálím
se,
jakmile
Odmítneš moji žádost nadobro?"
„Vyhovím jen s jednou podmínkou," rozhodla „Když pjdeš taky do kasina. Budu tak na blízku svým pátelm, a ty mne k nim na chvíli odpustíš. Oekávám taky ješt nkoho..."
se Marta.
Pan Komenda v radosti nad koneným svolením peslechl poslední
ruky
se
pil
a zlíbal
její
co nejdéle ve své, ale
vet.i ji.
již
Vden
Martinu.
Rád by
cho-
byl podržel
ji
zase v živjší ásti
byli
parku. Marta navlékla rukaviku a pidala do kro-
Vyšedši
ku. kovi,
aby
V osm
z parku,
zastavil,
hodin
ml
ji
nejbližšímu
pok}'iuila
vsedla
do vozu a
jela
voz-
dom.
pan Komenda oekávati na
terase kasina.
Artur hledl za koárem, až a
hledl ješt, když po
mátky, kamsi do prázdna.
—
mu
zmizel
s
oí,
dávno nebylo- pa-
V hlav
vše
mu
víilo
zmatených myšlenek jasnji a jasnji
ze spleti
vystupovalo
nm
ijakés
odhodlávání a
konen
urité od-
hodlání.
„Rozetnu
to
boká, jakoby
se
rázem!" zašeptal a vydechl sebe stásal
z hlu-
nesmírné bemeno.
Pan Komenda náhle se rozkroil a zamíil ke klenotníka pod kasinem, u nhož vybral prsten s krásným safírem.
skladu
„Mohl
byste
kroužku?" zeptal
mi se
opatiti
také
prodavae.
rytbu
,,Ale
ješt dnes, nanejdýl do osmi hodin."
„Za
hodinu,
pane,"
odvtil
uvnit
velmi brzy,
klenotník.
137
,,
Výborn
Zde
tím.
je
—
projdu
se,
hodinu se vrá-
a za
nápis do prstenu."
Pan Komenda napsal na papírek vedle datum, a podal klenotníkovi.
peliv, hodinu po-
cosi
O
zdji odnášel od klenotníka prsten ve skvostném
dom, aby vyídil, co zbývalo Rozilením tásla se mu ruka, když psal na drobný aršík nžného listovního papíru: pouzdérku. Spchal vyídit.
Artur Komenda snažn prosí milou Martiku, aby na památku dnešního setkání, na znamení od,,
puštní a smíru pijala pipojený kroužek." Ovinul pouzdro lístkem, obé zabalil peliv, zapeetil,
,,
jej
Odevzdejte
nete-li
adresu
napsal
zízence poslal
dám,
doma,
ji
a
a
domovního
vyhledav
na Waldweg, do ísla které zásilka
neekaje na
nic
svdí,
15.
zastih-
bez prodlení
se vrate."
Doba, než
se posel vrátil, byla
dovi vností. Ale když ho z
by radostí
zajásal.
Posel
panu Komen-
daleka spatil, byl
vracel
se
s
prázdnýma
rukama. Zastihl tedy Martiku, nebyl odmítnut, a dárek byl pijat.
Pes
to
tisícerá
pochybnost zmí-
panem Arturem.
tala
Jest
dosti
možno, že Martika neshledala jeho posla tlumoníkem své odpovdi, že
spolehlivým
o ní uvažuje, že
kem pošle menda byl
ji
— má
bitce napíše a pak také svého
horen rozechvn
posla
i
—
s
prstýn-
pan Ko-
a nechápal
ani,
že
posud schopen takového rozechvní. Snad ml pece léka pravdu, když u nho objevil nervosu.
je
To
jsou patrné
její
píznaky! Hle, do dneška skoro
138
sám
se
pokládal
za simulanta,
a zatím
chu-
jest
dokonce snad vážn churav. Nevydržel déle doma ba, prchal v obav, aby se nedokal odmítnutí, jež by ho bylo neskonale pokoilo. Zamíil ke kasinu, usedl na terase a snažil se býti co nejklidnjší. Ale když rafika rav,
—
na hodinkách dospla osmé, ozvala se vóza".
Do té chvíle odkud mla Marta
hledl pijíti.
kroila osmou, tkal
oima
—
upen
,,ner-
ruika pe-
Ale když
všemi
opt
na promenádu,
smry
a jen chví-
—
pohlédnouti úkradmo k širokému, nekrytému schodišti, odkud Martu oekával. Chtl býti pekvapen náhlýrn zjevem jejím lemi odvážil se
zcela
zcela na blízku.
A te
se objevila. Spatil
ji
teprv,
když byla
na posledním stupni, jen že mohl povstati, aby
pt krok
jí
vstíc popošel. Vypadala oslniv v er-
váncích zapadajícího slunce, ve vkusné toalet z tem-
nrudého
hedvábí. Lehce pokývla hlavou na po-
zdrav a usedla ke stolu proti
nmu,
svlékajíc
ru-
kaviky.
Komenda
sledoval
jeho zaplály radostí,
pohyby když na
jejích
rukou a tváe
levici
Martin
za-
skvl se prsten se safírem. „Díky, Martiko!" zvolal, chápaje se její ruky a líbaje ji. „Obával jsem se, aby ses nepohnvala." Martino
líce
zvážnlo.
„Uvažovala jsem skuten, mám-li tvj dárek pijmouti,
konen
jsem tak uinila
—
abych
ztrpila naše druhé a poslední rozlouení."
Komenda
zbledl.
ti
ne-
"
139
„Rozlouení
—
tiko drahá
?
Ale
to
krutý žert! Naopak, Mar-
znamená
mého prstýnku ?" „Tvj prsten hovoí?" ekl mi
šastné shledání bez
to
rozlouení na vždy. Nebo
neporozumla
jsi
ei
podivila se Marta. „Ne-
ani slova!"
Rychle smekla otáela, a na
její
kroužek
tvái
s prstu,
rozlil se
zvdav
jej
podivný úsmv, když Na vždy Arturova!
uvnit objevila a etla rytbu Zraky Komendovy lply na tvái Martin, jeho :
ústa
chvla
Mlení
se.
mu
trvalo
její
dlouho, trýz-
nilo jej.
Sametové oi Martiny povznesly s
konen
se
prstýnku k Arturovi a v pohledu jejím
šotek jakýsi, když ústa ,Je mi
t
líto,
„Pro mne
její
mkce
skoro
tajil
se
pronesla:
hochu!"
lituješ?"
otázal
se
Komenda,
ne-
chápaje.
„Proto že ses opozdil." ,,
Kterak to?" zvolal Komenda, na jehož tvái
se objevil výraz úzkosti.
„O
celých
zdráv a silen
pt
—
let,
Artuši!
—
A
mj
muž
je
,,Tvj muž?" vyjekl Komenda.
„—
n
a velmi pochybuji, že
by
se
„Tvj muž?" opakoval Martu vyteštnýma oima.
„Mj
dobrovol-
Komenda, hled na
muž, ano."
„Ale, Martiko," vyrážel ze sebe ro
mne
vzdal."
plativ Komenda, „vždy
jsi
nic
vyítav neekla
a sko."
.
.
"
140
..Neekla, starý dobrodruhu,
jsem sou-
ježto
—
nebude nutno íci ti. Neekla jsem a mla to býti moje malá pomsta za to, že jsi mne kdysi tak lehce od sebe pustil. Ml jsi odejíti v domnní, že jsem posud svobodna, v nadji, že stále ješt dosažitelná, a já byla bych zmizela, abys dila,
že
mne
nikdy nespatil. Ale tvoje vyznání na prstene
pece ekla pravdu."
donutilo mne, abych
„Martiko," zastenal Komenda,
— A já poutati — — krutá!
t
chtl
„Pozd, milý
mj
objeví se
mne
odveze.
Artuši,
jsi,
sob
je
pi-
pozd. Za nkolik minut
muž, jenž pijíždí
Nevil
pomsta
,,tvá
na vždy k
unésti,
když jsem
z Berlína, a zítra ti
ekla, že
zítra
Moje prázdniny schylují se, a mj muž doprovodí mne do nového engažmentu. Splnilo se odjedu.
konen
dávné naše pání, budeme spolu u téhož
divadla,
u
chvíli ,,
da,
nhož
manžel
je
smím-li
ti
pokud jsme
„Jen
kdejšího
"
tak ješt íkat
sami,
mj
Artuši.
muž
Bylo by na-
tob svého šastného pedchdce."
prosto zbyteno, aby
držíš
Za
kapelníkem.
Martiko drahá," pronesl malomysln Komen-
„a
,,
mj
uvidíš."
jej
v
Nešastného, Martiko, zoufalého!
mj
prstýnek?" dodal
„Smiuješ-li se posláním, podržím
s jej
tím,
—
Komenda že
se
seznal
n-
—
po-
A
sklíen.
minul se svým
na památku našeho po-
sledního setkání, na rozlouenou. Ale zdá se mi, že je nevyhnutelno, abych tvé nahraditi
jméno v
nm
jménem svého chot. Uznáš pece,
dala
že po
141
jeho boku
nemohu
býti, ,na
vždy Arturova'
Budu
!
—
tvj svatební dar, nenamítáš-li nic. muži svému pedstavím t toHko jako svého
jej nositi
A
jako
krajana."
Komenda libek na bílou
bo
schýlil se a vtiskl dlouhý, vroucí po-
ruku Martinu. Byl
Komenda
sotva se
to poslední.
muž v runím tlumokem.
širokých schodech ke kasinu statný
ním odvu, Martino
elegantním
s
líce
cestov-
zahoelo.
,,Mj manžel," pronesla chozího
Ne-
zase vzpímil, objevil se na
a vzchopila se, aby pí-
uvítala.
Sbíraje všechny síly vzchopil se
i
Komenda
a
vážn, obadn sal klobouk, upíraje pronikavý, zkoumavý pohled na šastnjšího následníka svého.
Staí mládenci.
10
Okružní cestovatel. (V srpnu
1894.)
Setkali jsme se s ním poprvé na tíd Maxmiliánov v Mnichov. Byli jsme vyšli po snídani jsme do tídy Re-
z Luitpoldovy. kavárny, zahnuli
pes námstí Maxe Josefa do Maxkde jsme stanuli ped njakou výkladní
sidenní, odtud miliánovy,
skíní
jsme
s
obrazy, soškami a
vzájemn
si
mínní svá o nám neznámý
cizince, a
hlasit pronášeli, obrátil se k
rovnž ped skíní
umlstky ím.
—
„Ach, a
pece
slyší svoji
A sal Stál
a prohlížející
úkosem, jedním okem, po páni
jaksi
jsou
nesmle.
krajané!" ,,To je
pronesl rád,
nich pán,
vyložené
zpsobu
lovk
pta-
radostn že zase
mateštinu."
klobouk na pozdrav.
ped námi muž
suchý, plavých vlas
vous, plavých skoro do blá,
a
modrých Byl patrn
jasných,
oí, které hledly skrze silné okuláry.
hodn
jak
ukazovali rozmanité drahocenné
památky, nastražené na
stojící
A
starožitnostmi.
krátkozraký. Asi tyicetiptiletý.
„Ba že krajané," pisvdovali jsme a
hned
143
mu
jsme
podávali ruce.
V
cizin,
potká-li
Vdomí,
krajana, snadno se seznamuje.
že
lovk potkal
nkoho posiluje. A pokládali
velmi
svého jazyka, že tu není sám,
zas
pedstaviti
jsme za spoleenskou slušnost mu, naež také neznámý se jme-
se
noval.
„Alexandr Vyšohlíd, tajemník Bylo
nám
jedno,
z B."
tajemníkem okresním ne-
je-li
bo obecním, záložny nebo njakého státního úadu. poví on nco nám nebo my Je to krajan, a
bu
jemu. „Jak dlouho
„Už
dlouho jsem
ho,
a na jeho krásy.
dalo
mn to
je zde,
Mnichov, pane tajemníku?"
v
již
ti dny," odpovídal tichým hlasem. „Dlousi
pál podívat
A konen
jsem se uprázdnil
—
Hezky
práce. Našinec je jako uvázán.
tuze hezky."
„Copak
jste
již
vidl?" tážeme
mst,
„Nu, chodím po
má
do Mnichova
se
se.
orientuji
se.
lovk
co dlat, aby se vyznal."
„Ale v
Mnichov
je to
snadno, zde každý brzy
zdomácní." „I
šlaka,
velkého, asi
Pijde-li
snadno.
skorém.
zpitomí
Ale
z
malého do
však
já
zde
tak
ješt
tyi dny pobudu." „Byl
jste již
v pinakotéce?"
Pan tajemník
se
„Pinakotéka?
Co
zpytav na nás je
podíval.
to?"
„Nu, proslulá sbírka maleb všech mistr. Jsou dv, stará a nová."
vk a všech
144
Žádnou sbírku jsem neulicích do výkladních hodn obraz."
„To jsem nevidl. vidl.
Koukám
se
po
tak
Tady je také mV glyptotéce jste „V glyptotéce?"
skíní.
A
také nebyl?"
zvuk jeho otázky naznaoval, že
neví,
co
je glyptotéka.
„Totiž ve sbírce skulptur, sochaských
výtvor
antických."
„To
podívám," ekl pan tajemník. Vytáhl
se
zápisníek, naslinil tužku a napsal
si
na prázdnou
stránku: pinakotéka, glyptotéka.
Ješt
se
lovk
ada
otázek.
Zdali se
na Maxmilianeum,
vidl-li
v národním museu, v pano-
byl-li
ím. A
starém
hrnula
propyláje,
sochu Bavarie,
ram, kde
nj
na
se
na
podíval
marku
za
rady,
ocitne na chvíli ve
aby nezapásl mezinárodní
umleckou výstavu ve sklenném paláci, rovnž vý„odštpenc" v Regentstrasse, aby se podí-
stavu val
do Anglické zahrady, aby
pldne a
se za
pkného
od-
Nymfenburgu, by nikterak neobmeškal podniknouti pldenní výpodíval
parní
tramvají do
na Starnberské jezero, kteréž se za ti hodiny obepluje na nkterém ze skvostných parník, Witlet
telsbachu,
—
Luitpoldu,
Pan tajemník slyšel
zcela
se
neznámá,
—
díval
Bavarii.
Atd. atd.
plnýma oima, jakoby
nepovdomá
jména,
a pak
ekl trochu malomysln: „To vás provádí njaký Mnichovák, pravda^" „Ba, nikoli. Tuhle je zcela spolehlivý prvodce."
.
145
A
jsme
vytáhli
výatek
,,
Malého prvodce Mnichovem," Mnichova", v ervenavé
Trautweinova
z
,,
obálce.
„Kde pak ,,U
to
lovk
dostane?"
tázal se turista.
každého knihkupce, za marku.
A
máte v tom
plán Mnichova, který vás spolehliv vede, že nezbloudíte."
Pan tajemník
,,Nu ano, marka.
—
lovk
aby peníze
beze všeho,
Tu
v
A
taky se
v Lowenbraji,
Hackerbráukeller,
je
marka
vždycky chodívám
Já
kam oi nesou. Kde pak
Hofbraji,
vidl jsem
marka, tam
je
potil.
všecko najednou peíst. byl
trochu elo.
svraštil
to
má lovk vci.
vidí
Já
v Augustinerbraji,
Bavariakeller
—
to
jsou závody, tam se vycepuje piva!"
„Studujete snad pivovary ze zvláštní ,,I
toto!" odmítl pan tajemník.
—
neudlám
ani
mn
píiny?"
,,Pivu
mnoho
zde nechutná, není nad naše
mn
doma by se vysmáli, kdybych jim nemoh' vypravovat. Že jsem nic nevidl! No, a ty ostatní vci však já na pijdu Budete zde ješt dlouho?"
svtlé. Ale
o tom
—
n
.
.
—
,,Dva, ti dny snad," odpovídáme. „Pak se dáme do Solnohradu, a na hory a na jezera."
„Také tam pojedu
—
mám
to
také
na pro-
gramu."
A pan tajemník vytáhl svj okružní Skuten — stanice za stanicí, práv Mnichov, Salcburk,
my.
íká
se
Išl,
Linec,
tomu „pražská
Budjovice
túra".
lístek.
jako my.
—
jako
146
Rozlouili jsme se
jsme ho
Již
panem tajemníkem,
s
kam ho „oi
dále,
šel
my po
nesly", a
nespatili
ani
Mnichov,
v
v Solnohrade, ani na jezerech, ani v
dni
Až
náhle, sedíme
ve
Varieté
v
který
svém. ani
Išlu.
po nudném nedlním odpl-
—
Linci
hle,
opodál
tu
náš
plavo vlasy a plavo vousy pan tajemník. ,,Hle,
nás náhoda svádí.
jak
hle,
Jak jste se
ml, pane tajemníku?" dobe. Ale jsem
„I
Hrozn „A
rád, že
už se to schyluje.
unaví taková cesta." prohlédl
jste si
„No, co bylo „Byl
Mnichov?"
vidt, vidl jsem."
pinakotékách ?"
v
jste
lze
„To nebyl. Chtl jsem do tam v sobotu, kdy
je
staré a pišel
jsem
zavena."
„A v národním museu?" „Tam jsem chtl, ale byl pátek, a vstupného. Zadarmo je to ve tvrtek tvrtek jsem zmeškal, v nedli jsem
to je imarka
a v
nedli.
odjel."
„Což ve výstavách obraz?" „Ale když ka
—
ník.
a nejvíc
je
hntlo
Odpustil jsem „Vyjel
jste si
„Ale kde!
si
to
to stálé placení za dešt."
.
.
na Starnberské jezero?"
Pldruhé marky
osmdesát parník hají.
všude vstupné a katalog zase mar-
m
Vidl jsem
—
a
kdo
to jezero
ví,
s
dráha,
ím
marky
namalované v jedné
várn."
Už jsme
dv
tam ješt í-
se neptali na Mnichov.
ka-
:
147
nalo
Pan tajemník se rozhovoil o Solnohrade. Chutmu tam zase svtlé naše pivo, plzeské v ho-
telu Pittrov.
„Byl
na rozhledn na Mónchsbergu?"
jste
„Tam je njaká rozhledna?" „Ovšem že. A skvostná vyhlídka." „To jsem nevdl." „Ale na pevnosti
nkdejším
hrad,
byl
jste
to
nahoe na
zajisté,
salcburských
sídle
arcibi-
skup?" „No vidl jsem to z msta. Nahoru jsem nedostal. Pšky nemohu, mám krátký dech, a lanová dráha — já jim nevím. Utrhne se to, a
se ta je
."
po všem
.
.
Pomleli jsme, až za
nkdo
se
chvíli
z nás
optal ,,A
Wolfgangské jezero
,,0
bože, to je
pkné!
—
to
je
krása,
co?"
Jen jedno takové
je-
zero mít v Cechách."
„A na Schafberg
jste
vyjel
si
ozubenou
tou
drahou, což?" ,,Tam ,,
je
Ovšem
sedmnáct
dráha?"
set
tázal se
udiven pan
tajemník.
Na Schafberg, který je osmdesát metr nad moem. A jaká závratná!
že,
vyhlídka tam odtud.
trnáct
jezer se
spatuje za
pkné pohody." ,,Vy jste
tam byli?"
tázal
se
nedviv
pan
tajemník. ,,Byli.
dne
Až
se
nám
hlava
je
vidt až na Šumavu."
A
na
doklad
vytáhli
motala.
Za jasného
jsme všecky knížky
a
148
„Prvodce", jemník se
které
„Vida, vida," povídal
si,
ta-
tomhle všem jsem
,,o
nevdl." A vyav zápisníek
a nasliniv tužku
jal
názvy brošurek.
se zapisovati
Náhle se
„A co
Pan
jsme cestou zkoupili.
prohlížel, knížky až u brejlí.
díval,
otázal:
stojí ta
„Plpáté
dráha na Schafberk?"
zlatky,
tam
dol."
i
Vyvalil oi.
„Jdte k šlaku! A stojí ,,Jak by nestálo! Vidí vot."
to za to?"
lovk
to
jednou v
Zase jsme se rozlouili a posledn jsme se tkali s
se-
panem tajemníkem, když jsme po dvou dnech
v Budjovicích již
ži-
vstoupili
do
Pan tajemník
vlaku.
byl uveleben v kupé, také ujíždl ku Praze.
Ml
plný
klín knížek.
„Salzkammergut
&
Festungsbahn",
,,Die
Tirol",
,,
Prvodce Mnichovem",
„Hohensalzburg und die
—
Schafbergbahn"
a
piln
etl.
Vida
nás,
zavel na okamžik jednu z knížek,
njak
poklepal na ni prstem a pronesl
„To byly zajímavé vci na
té
teskliv:
Te
cest.
mne
skoro mrzí, že jsem tak ledaco z toho nevidl. Ale
víte,
pánové,
je to
nesmírný
všady
vejít,
na vše se podívat,
Vy
rozdíl.
ve spolenosti, se svými panikami, a tu s
je
nkým
—
jedete
radostno to sdílet.
Ze všeho máte dvojnásobný, trojnásobný
požitek.
Já však jsem sám, starý mládenec, a všecko mi kalí
pomyšlení: co z toho vlastn máš? ty peníze
vyhazuješ?
—
Mžeš-li
to
—
pro koho
nkomu
vy-
149
líit,
nkomu
zanechat?
samém poátku, zmáhá bezúelnost Výsady
vší té
se
tak
mi hokne vše na
mne
trapná
neviiost,
námahy, neplodnost všech
jako
stojím
A
kl
v plot,
všady mi
útrat.
chybí
—
druhý pár oí, druhý pár uší vedle mne víte, kdosi, jenž by na všem bral stejný podíl se mnou, kdosi velmi blízký, s nímž bych pak ješt v zim mohl tráviti ze zažitého. A pak bych se nejradj octl
rázem doma a nejradj bych zaspal
marn
jsem tak
pánové
mne
jen
padám
si
si
vše,
co
Ano, ano, je
hodná figura. Dálky cizích svt lákají doma, ale jakmile se octnu v cizin, pijako plavec bez vesla. Nu, te- to do-
—
honím, všechno že
—
paniky, starý mládenec na cestách
a
politování
a bez užitku podnikl.
si
petu. Ale pec
jen se mi zdá,
lovk má
koupit hned na
takovéhle informace
zaátku, aby nic nezameškal ..."
Mlky
jsme pisvdili. Skoro nám ho bylo
líto,
jak se ve svých rozpacích a beznádjnosti zpovídal.
A
pemítali jsme, kolik
asi
takových „okružních"
cestovatel jezdí svtem, jehož nepoznají.
Ped
plnocí (V
Deset
— po
beznu
plnoci.
1895.)
hodin veer.
Do
besedního sálu vstupují dva opozdih'
po špikách, ponvadž program
hosté, a vstupují
veera posud není vyerpán. jsem
íkal
„Vidíš,
ti,
že
jdeme
tuze
asn.
Poád ješt se mluví a pednáší! Mohli jsme zcela klidn sedt ješt hodinu dole v restauraci a vypít ješt dv sklenice. To si potrvá dobrou hodinu, než to všecko vydeklamují, než odtud vyhodí židle a než se
zane tanit..."
Zašeptal to
náramn mrzut
ke staršímu, povytahuje
uje
tuhý límec košile
manšety
bys tancoval!" vytýká
leník, také šeptem.
„Mne
opozdili. Chceš-li tancovat,
bývají
jeho spo-
cho dol je
tolik
ke Kaskovi,
pednáška. Proto
." šli
„Já ne,"
To
starší
mrzí, že jsme se
tam se taní poád. Hlavní vcí jsme sem
muž
z
pod lalokem.
klavý nákrník
„Poád
mladší z
rukáv, uvola upravuje po pamti kisi
.
.
vzdorn namítá
mladší, „já pro tanec.
nejpknjší zábavy, po pednáškách. Hol-
151
ky jsou znudny, mají vztek, že musely tak dlouho poslouchat a mlet, a jsou pak do tance jako
To znám
a
„Ticho,
nikdy
kati.
!"
nevzal
Starší
nkdo
nás
neosykne! Za to bych
ptku!"
ani
vybroukl tato slova
již
polohlasit a od-
od mladšího na krok, aby znemožnil každou odpov. Však se již opodál otoila njaká hlava
stoupil
výborská a výborský fáborek zatepetal se na
men
pod
To níci
ra-
ní.
byli
z banky.
pánové Mrsko a Hyrán. Oba úadPan Mrsko tam sloužil „od piky",
pišed ped patnácti lety do banky pímo z kupeckého krámu, pan Hyrán nastoupil mnohem pozdji, když byl nejkrásnjší léta života prosuploval po šesti
potom vdomostí mže
stovkách. Teprv
tematických užitkovati
v bance,
v
plat.
Mrsko
lépe a
výnosnji vy-
njakém výpoetném
kovém oddlení, kde mu vstupoval
dali
ve
ma-
seznal, že svých
tabul-
hned dvojnásobný
své
ticáté
páté
jaro,
Hyránovi míjela znenáhla tyicátá zima. Oba
byli
mládenci.
o veeje, a pro
Stáli chvíli, opírajíce se
Mrskoe
by byl njaký mecenáš musil vypsati cenu aspo dvou set korun ve zlat, aby povdl, o eník na pódiu pednáší; stílel oima po ženských hla-
em
vách a zlobil
ml dá,
nejlepší
se,
vli
a poslouchal
že
jim
židlí,
s
ješt,
co
se
zachytiti
napjat a chytal slova
s pódia.
Pojednou však jeho oi
pes ady
do tváí. Hyrán
nevidí
zachytiti
zcela
hry dol,
a
man
sklouzly
se
utkvly na uritém
"
52
bodu ady pedposlední. Rozevíraly se, rozevíraly víc, víka již mu dávno zmizela v jamkách, jamky sotva staily, oi vystupovaly na vrch hlavy. Neodvraceje zrak, posouvl se zas o krok ke svému spoleníku, a hled stále upjat na jednu vždy
hlaviku, kterou zdobil úes,
,
koií
zahrádky', za-
horliv:
šeptl
ona
„Ježíš Marjá, Karlíku,
„Kdo pak?" znla „Ta ona, jsem
—
ti
v tom
víš,
tamhle
jak tu
jednou byla
hlava
ta
zde!"
je
lhostejná otázka.
s
,
koií
jasnomodrém, blankytném
Mrsko
—
povídal
zahrádkou'
—
— —
kam letl hlavu a Hyránv, našel skuten pijav}^ pohled sice mén dle oznaení koií zahrádky', jako spíše podíval se lhostejn v stranu,
,
po ,tom blankytném', a lhostejn, jako díve, prohodil zase:
—
?" „No a Bájená hlavika!"
šeptal nadšen Hyrán. Bájená hlavika!" V tom okamžiku zapraštl sálem potlesk ,,
,,
—
eník
se zvýšil. se.
A
uklánl
byl dokonil,
A
se,
odcházel.
Potlesk
pijde poklonit se ješt jednou. Stalo
sotva že
eník
zmizel podruhé za
dvemi
pokoje, který byl zízen za garderobu a konversaní komnatu úinkujících, odkud vypadali na obecenstvo,
potlesk
tém
se
rozvzteklil.
Víte,
obe-
censtvo netleská ani tak z nadšení pro vc, kterou
práv bylo z jundy,
dlouho
vyslechlo nebo také peslechlo, ale dílem
dílem
nehybn
na
odškodnnou, že musilo tak zavenými ústy sedt, tleská
a se
.
153
vbec
skoro jako z tlocviku, a
dlo
v sladkém klamu, že
žije
by
Kdo
zcela na prázdno.
si
zoufalo,
si
ml
proto,
aby
práv
,odbyl íslo',
úspch,
ale
tu nese-
publikum
kdyby zaal znova. Jenom ást obe-
censtva nejmladšího, které teprve vstupuje do spo-
leenského z
života,
vdnosti
Mrsko totiž
mírného šíji,
ponejvíce
a
všeho ani slova
ze
sice
Jenom Hyrán
na hlavu v
díval se
,
neslyšel
zuiv. Byl
neposlouchal, ale tleskal také
ostatními.
na
upímn
tleská
za darované volné vstupenky.
,
koií
lesku, sklouzal
která
smetanov
stál
jako
—
stržen
solný sloup
zahrádce' z plavých
a
vlas
na podhlaví, na táhlý krek, bíle
vystupovala z výkrojku
blankytného', a sklouzal v duchu níž a níže jem-
nou rýhou pátee
.
.
Pestávka.
V
obecenstv
nastal
mírný
pání, židle praskaly, ztuhlé
ševel,
protahovat.
Mnohému tomu živému
muidlem.
Oi poslucha
v
kašlání,
údy bezdky tílku
se
su-
poaly
byla židle
zvedaly se k hodinám
tvrt na jedenáct. A ješt ti ísla. nkdo náhle onemocní a program se Zane se díve taniti. toto! Panovala sice
prelí
sálu.
Nu, snad zkrátí.
I
chipka, ale všichni ni
udláno,
svdomit
úinkující
mli
dostavili se jako jeden
svých
nejspíš
muž
proti
a zbyli se
úkol.
Pestávky použil Hyrán. „Poj, sedneme si do té poslední ady ." jsou tam dv židle A táhl Mrskoe, vlastn jej strkal ped sebou.
—
.
.
Byl rád, že tu není sám, že
má
,
plentu'.
!
154
v duchu,
Jásal
koií zahrádkou,
že
židle
ty
práv za bude vidti
nejsou
šikmo,
jsou
že
že
také kousek profilu té bájené hlaviky'. Mrsko dávno již zevloval po jiných dvatech, zapomenuv ,
na jasnmodrou, a
netušil, že
si
aby byl
ml
pro jiného zrakv než pro
blíže
pro jiného, než pro ji
slyší
Mrsko
již
neml
a
dech. Zdálo se
její
mu
,ne--
sluchu že
totiž,
to
za
loket.
—
to je hlavika,
co? To jsou
."
kontura
je
.
.
—
„Docela obyejné
„Ten
pastvu pro své oi, když
vyslídil kdesi
zatáhl
„Karlíku, koukej linie,
ni,
dýchati.
Hyrán
jej
Hyrán sedá proto
oné blankytné. Hyrán
jen,
pro boha
t
prosím
." .
.
nosík!" mluvil Hyrán dále nadšen,
její
necht
neslyše anebo
mek soudruhových.
slyšeti
,,To
znesvcujících poznánosík!"
je
„Zatracen sedlány!" poznamenal Mrsko. ,,Nos
—
."
ne nosík
.
.
Pomlka. ,,
Podívej se
to nadretí
—
takovýmhle se
Karlíku, jak spadá
ústm
víš,
od nosíku /pit
íkávali jsme
hubika', zbláznil
,zajeí
hubiku
pro takovou zajeí
bati
—
a ty rtíky
—
pedstav
doma bych si,
lí-
ji..."
,,Máš to jedno
—
bude stejná Pomlka. Hyrán
kvalita
.
práv
líbat
tu
nebo
tu vedle;
." .
se
oima
pissával na hlavu
v ,koií zahrádce'.
„Podívej se na tu alabastrovou blost, Karlíku Líce
neposkvrnné pihou
." .
.
165
„Mže
být
to
takovou
i
pedstavu,
Mrsko
blednika," prohodil
„Nemám
bezmyšlenkov.
—
rád bledé holky
jakoby
je
mám
vyždímal."
z krve
Hyrán úmysln nedbal cynických poznámek Mrskoových. Nechtl se píti, ale musil se vymluviti ze svého obdivu. Nepovoloval.
,,Když se tak na ni dívám, pipadá mi va jako kamej, va na
erné
Tohle
„Možná, že
bude za as
To
byly mistrovské vci, ty
taková mistrovská
také
je
taková kamej onyxová, bílá hla-
víš,
pd.
hla-
ta
její
otec je
njaký
mistr
.
.
.
.
a stará
,
Holenku, nic tak nemá
také.
staré.
."
ezba
áku
na brzké antikvování, jako takovéhle ty podobné hlavy."
ostré
Pomlka. Hyrán rovnání,
a našel
hledal zase v
duchu nové pi-
je.
„Podívej se na ni te,
jak
Karlíku,
pln
je
osvtlena. Není-li pak to taková hlavika jako z mi-
nulého ješt
nco
století,
—
lépe
rouše a
la
rokoko.
Vato
skvoucí tvái
a ty
jsi
si
ji
— hlaviku pudrovanou,
vbec
Odkud
žábou!
Pedstav
ernou teku
„Spíš barok je
—
takového barokního
ji
to
Mrsko
nebo
v takovém
na
té
blo-
." .
.
než rokoko,
barokní!
Co
barok
píteli,
s ní
máš,
s
tou
máš?"
Hyrán popadl Mrskoe za rameno až sebou
—
a stiskl
je,
trhl.
minulém masopust. Tanjako Sylfida, rád bych si s ní byl
„Byla tu jednou, v ila
ti
jako
—
—
ale
zatanil
kdykoli
ji
nkdo
postavil
a
k ní rozbhl, pestal ten proklatý Šustr hrát
já. se
—
a
156
byl jsem vždycky ješt rád, že jsem
mohl zamíit
— dnes to provedu. A bumi osud pízniv — v mn — tuhle tu hlaviku bych chtl zváti svojí — svojí na dosmrti
jako jinam. Ale dnes de-li
."
.
Oi
Hyránovy
sálaly
zbytek nadšeného toho
strop besedního
To bylo
.
nadšením neskonalým a
nkde
pohledu ulpl
na
sálu.
konen
Mrskoovi
píliš.
Podíval se
oima dokoán — jakoby jej chtl polknouti, ale Hyrán nevdl o tom užaslém podívání. Bloudil po strop, jak eeno. na pítele
Mrskoovi pipadala vc povážlivou, zahledl sám na hlaviku s koií zahrádkou', zda na ní vyzkoumá nco tak nadlidského. Než nezdálo se mu. Zatím Hyrán zase sklouzl na bájenou hlaviku' a opíjel se opt a opt luzným tím zjei
se nyní
,
,
vem. Náhle se otoil k Mrskoovi.
„Znáš ten obraz jako z ráje
tu tak
knžny Potocké? Tu nadpomyslnou
—
hlavu
nco
jako
na niž se nesmí ruka pozemšanova od-
svtice, vážit?
—
Znáš
ji?"
„Mli to jednou u Lehmana, zdá se povídal Mrsko, „kolorované. Vím." „Vidíš, kamaráde to je ona! To
—
mi," od-
je
taková
Knžna Potocká — princezna Potocká!" Te Mrsko neodpovdl. Podíval se udiven
hlava.
a skoro starostliv na druha, díval se na
dobu
s
jasnomodrou a
Potockou.
je-li
pi smyslech, po-
marn
v ní hledal po-
157
„Dnes val
požádám o taneek,
ji
Hyrán. „A drž
— mj
cítím
mn
Bože,
knžna
a
snad není."
to
Potocká to nen i," drazn Mrsko.
„Ne,
n,
ale
odpovídal stru-
-
A se
co k ní
jí,
postavení
horo-
píteli/'
eknu mám —
palec!
náhle, jakoby
ho bylo
dohálo, utrhl
cosi
Mrsko: „Opice
to
je
—
pekvapila náhlá
jako všecky
opice,
Že Hyrán neodvtil,
boue
v
jen
se
stalo
rachot
sále,
jiné."
ho
že
tím,
židlí,
vše-
zuiv
obecné vzbouení. Bylo po programu, íšníci
adách, jako
vynášeli a vystrkovali židle, v celých vlaky.
i
Z
orchestrády ozývalo se pojednou kvikání
škrtání, hlásila
a
hrení a pištní nástroj, kapela Sustrova se k dílu. Zkoušeli tam, zda klarinetm ne-
zarostly klapky, zda není v
bombardon
voda, zda
nepovolily na houslích a basách kolíky.
Bezdky židli.
A
vstal
Hyrán
a
již
pod ním
nkdo
ped
—
náhle hledl ustrnulý
hlavika zmizela
mu
v tom
šumu
se
utrhl
božská
a hluku.
Odešla? Nevykala tance?
O
ne.
Byl pro
ni
hlavním íslem programu.
Pi prvním tanci, pi kvapíku, postehl ji Hyrán, jak letla mimo v nárui takového protivného njakého mladíka. Protivného Hyránovi „Zatracení k Mrskoovi. tu jen
pro
n.
mladíci!"
,,
Myslí
si,
bruel že
jedovat
všecky ty holky jsou
Jakživ jsem nebyl tak arogantní!"
„Tos chyboval," odpovídal Staí mládenci.
totiž.
Hyrán
Mrsko
lhostejn. i
-i
158
,,
—
Holenku
taková žába nehledí na tvých osmnáct
set zlatých, ale
na tu proídlou hlavu a na
pápeí
bílé
sem tam ve vousech. Ano, matkám vyhovuješ
tmi
ale
s
•hle
se
nestojíš
o
—
Hyrán chtl vzdorn mlet a ekat
ale ná-
obrátil:
„Poj do mn. Poj."
jídelny
—
dám
„Oho!" odsekl Mrsko. škvor postavil tu baculatou
er
jsem
ji
ml
Ale
již
to
,,
—
pivo
si
vyschlo
Koukej, tamhle ten
—
ržovou
na mušce. Jdu pro
celý
ve-
ni,"
Rozbhl
dopovídal cestou.
se a za
okamžik letl kolem Hyrána jako as, tiskna k
b
—
co?"
tanec,
so-
.baculatou ržovou'.
—
ním podíval závistiv marn svoji božskou hlaviku, svoji kamej, zajeí hubiku, svoji knžnu Potockou, a jak
Hyrán
se za
pak hledal svoji
se
obracel,
šlápl
„Sakramente,
kám na jen
na nohu íšníkovi.
hodinu
pane Zmatlíku,
Co pak
pivo!
ti
kluci
již
e-
dnes také budou
tancovat?" „Prosím,
vašnosti,
prosss— ím
." .
.
uklánl
se
íšník a nkterý ten malý pikolo dkoval Pánubohu, že byl v té chvíli na ti kroky.
Snad by byl
Hyrán
již
ka'
utržil
ji
štilec.
—
do sebe v jídeln sklenici a byl opt v sále. Letla tu kolem, koií zahrádzvrátil
,
—
ale
zas
Hodinu
ji
tak
ml
jiný
mladík.
pešlapoval
Hyrán
—
tu
konec prvního oddílu taneního poádku.
náhle
Hyrán
159
nepodíval, kolik je hodin, ani
se
nepemýšlel, co
konec znamená.
ten
Veeelo
se
—
Mrsko
njaký ízek,
polykal
uícen, a pochvaloval
všecek
si:
„Dneska se to taní." Hyrán mlel. Trávil se uvnit. Mlel a pil. Tu náhle, skoro po hodin, znova se rozehrála kapela Šustrova, a Hyrán jako pružinou vyletl se sedadla a do sálu. Mrsko ješt dokuoval viržinku. Tu by nebyl odložil za všecky tance svta. Dlouho, dlouho se nevracel Hyrán, ale konen picházel. Vousy se mu ježily, nos funl, prsty drtily ve vzduchu nco neviditelného. Sedl,
houkl na
ruky a
z
nici
,pivonosku',
zvrátil
vyrval
mu
skle-
do sebe.
ji
se Mrsko. „Co pak jsem blázen?" zavrel Hyrán,
„Tanils?" otázal lykal
a po-
násiln.
Ale pojednou se piklonil k Mrskoovi a
mu do
huel
ucha:
„Tys
ml
pravdu!
to
Je
opice,
všecky
jako
Pouhá opice!"
ostatní!
Mrsko
oi.
vyvalil
Zapomnl
už na všecko.
„Která?"
šmolková!
,,Ta
takový švejnoha
ona
—
považ
si
—
Konen
ji
jdu k
ní,
—
ona
nkoho
—
pi valíku postavil žádám o tanec. A
(a
pitvorn,
jakoby
netaní
nikým po plnoci, kdo
s
plnocí," se
o ni
'tracepená
prát?
žába
Ale opice
Hyrán mluvil
napodobil)
— je
—
„že
te prý
jí nedal est ped ped plnocí! Mám
to
—
drahota
—
a
160
ert
ví,
zdála se
vka
na! To
mn
nkdy lovk
se
tak jako z
hedvábí
zmýlí,
—
co!
A
a takhle lo-
všem ertm..." na Hyrána pohledem tak povzneseným, že jako všecko tohle ví a tomu rozumí z gruntu, ale nechtl slaviti triumf. Zvedl sklenici a vrážeje do pllitru Hyránova volal: odstaví! Inu ke
Mrsko
podíval se
„Kamaráde,
dem
pít
—
ale
opice, opice
pak
ržovou, baculatou
si
." .
.
jsou to všecky! Bu-
ješt skoím.
Mám
tam
tu
Ze života dvou „privátníkú"
Dny pán (V
Setkali-li
Engelbcrtovy.
beznu
1897.)
panem Jaromírem Engelbertem
jste se s
—
nkterý všední den jeho života a takových má 365 do roka sotva jste si ho povšimH. Kráí v
—
mimo
vás jako
tisíce
jiných Udí. lhostejn,
odmen,
nehled v právo v levo, šetrn se vyhýbá svým ,,protichdcm", aby do nikoho nevrazil, opatrn ustupuje do výklenk vrat nebo do prjezd, ohro-
kráí,
žuje-li ulici.
on
volnou jeho chzi njaký dav a shluk
Ale když se taková vlna'
vidí, cítí,
pochodu pedu.
rovném,
Jeho úbor hlasí
kdy
naprosto sluší
na
pevalí a
by mohl pokrauje pedu, ku
že pominulo nebezpeenství, že
býti stržen, vystupuje ze své
v
mimo nj
je s
ovázati
výhybky ku
pravidelném,
a
vždy bezvadný, vzorný a soumódou s poasím. Ví,
panující
i
krk vázankou tmavou neb svt-
162
lou,
VÍ,
rá je
jaká barva rukavic náleží minulosti a kte-
práv dnes
rozumním
,,fashionable"
;
nedostižným po-
s
aby nevaly vzhledem k ostatnímu výstroji, a neuvidíte na jeho nohou kaloše, osýchá-li dlažba nebo mrzne-li dokonce. Nevyjde z bytu, pokud nebyl co nejsvdomitji prozkoumal teplomr, pipevnný z vní na rámu okna, a pokud stejn povážliv nebyl
stídá svoje gamaše, vždy peliv,
pohyby, rozdíly a chýlení
prozpytoval
tla-
komru. Pozoruje
tyto pístroje, jako pozoruje ka-
mapu,
a ídí jimi svoji plavbu životem.
pitán svoji
Nestalo
se,
kytiku
fialek
že
by si byl Jaromír Engelbert zatkl do límce zimníku, a nestalo se,
aby byl ke svrchníku navlékl kavice.
Neobjevil
se
nikdy
silné,
na
podšívané ru-
pohbu
kabát
v
barvy svtlé a se žlutou nebo ervenou hlkou;
má
pro tyto pipady
bez lesku.
A útrpn
hl ernou,
se dívá
ebenovou, skoro vždy na ony politování-
hodné pseudoelegány, kteí ješt pi
stup-
desíti
ních nad nulou nosí zimníky s kožešinovými l.mci a kteí za
parného
léta
kráejí vyhátými
ulicemi
pražskými v tžkých cylindrech a v oranžových rukavicích,
dopjatých
na všechny knoflíky,
jakoby
jim byly na ruce pirostly, v císaských kabátech,
neprodyšn uzavených. Jaromír Engelbert
zákonm mody
mže
a vkusu,
dokonale hov.
všem poteby žikteí umírali s blahým
nebo o
vota postarali se jeho roditelé,
i
jiné
vdomím,
že neúnavnou prací svojí a rozumným hospodaením dovedli zstaviti v synu svém svtu
soukromníka,
kterému neteba, aby
se
o své
163
dchod
sousto plahoil. Jeho
by na nkolik
stail
bezvadných, vzorných, a na zachování
existencí tak
dobré povsti jména Engelbertv. Snad proto, že neml žádných starostí o své bytí, pipadalo vždy, že na tvái Jaromíra Enlesku
i
mn
nudy, blaseovanosti.
gelberta ustálil se výraz
jisté
A
litoval.
skoro jsem ho proto
muž šení
tešn samy od
padají
Nebo lovk,
je-
nemá
tu-
sebe do
úst,
o rozkoši, jaké poskytuje esání ovoce.
A pece
jsou okamžiky, kdy celá jeho bytost
podléhá rázem jistému chvní, rostoucímu zájmu, až
konen
propadá v naprosté rozilení. To jsou
dny
kritické
Jsou
to
pán
Engelbertovy.
okamžiky velkých událostí a duševní
Engelbertv rozvinuje se jiným smrem, nadchází-li nco velkolep slavnostního, jako bylo na
stav
píklad zahájení výstavy
jubilejní, a
smrem,
jiným
pohroma, jako pi velikých požárech nebo
hrozí-li
pi povodních. Zavzní-li
hradské, svraští
se
první
rány
oznamující lehce
dlové
s citadely
nebezpeenství
vyše-
povodn,
elo pán Engelbertovo. Nemá
žádného zboží na Vltav, žádných vor, které by a se mohly utrhnouti, roztíštiti o pilíe most
bh
kam; nemá pozemk a staveb, ležících na ohrožených bezích. Jeho stojí bezpen ve vysoké, nedostupné ásti msta. Ale pan Engelbert obouvá tu pevné, nepromokavé rozbhnouti
se
ví
dm
botky se silnými podešvy a obrátí
se
pobežní.
z
Ferdinandovy a
smr jeho vycházek Píkop v koniny
s
Hlídkuje tam, jakoby
mu
byla
svena
164
pée
o movitosti
úzkost vzrstá
a zdraví
život
oban,
jejichž
každým centimetrem vody,
s
pohromy
hrozící
i
mu
uplývají
dny
a
mezi Výtoní a mo-
stem Františka Josefa. Jaromír Engelbert obchází krajiny tyto
átku voln, Ani nemá,
s
kým by
by mlel, jakoby
mluvil, a
se obával,
rozpoutaný
nepodráždil
útokm
s
po-
mlky. kdyby ml, pece
upíraje zraky na huící vlny, a
na statky
i
aby hlasitým slovem k úpornjším
živel
ješt
životy lidské.
Ale toto opanovávání ponenáhlu povoluje, za-
pán
mlklost
Engelbertova se prolamuje.
puje ke skupinám
naslouchá Jako
osoby
ho cím
s,
nž
o
by jindy
Pistu-
nezavadil,
hovorm, pronáší svoje úsudky, obavy. pudem rozeznává v takových okamžicích o
úadní, táhne
to
lidí,
k
nž
jindy
se
nestará,
a zvlášt
novináským zpravodajm,
místa na místo.
Nemá
s
tkají-
nimi jindy styk,
v ty dny pistupuje k nim, zcela lehce a jako neostýchav sklouzá mu se rt jméno jeho, bo se musí pedstaviti a pak oznamuje repor-
ale
—
—
térm, o em se dom:nívá, že ušlo jejich pozornosti. Upozoruje, která konina po jeho soudu je nejohroženjší, kde teba pomoci nejdíve, jakých výjev byl svdkem. Roste-li
nebezpeí, pociuje, že
mu
nestaí no-
hy na obhání všech míst. Pak zavolá nejbližší vz vždy jen fiakra a jezdí a kontroluje, jako by jej byl kdosi ustanovil náelníkem zachraovacích sbor, editelem záchranných prací. V takovýchto dnech podléhá celý jeho život
—
—
165
nezvyklým nepravidelnostem. Snídá,
eí
obdvá
ve-
i
kavárn mu, že by se
v hodiny jiné, než jindy, místo jeho v
obd
zstává po
prohešil proti
A
pohodlí.
prázdno. Zdá se
nemu,
rozpoutaní živlové
nná eka
kdyby pomýšlel na zažehnáni,
jsou
když rozvod-
couvá zase ve své koryto a plyne
pravidelným, starým tokem, uléhá
i
rozilení
Engelbertovo. Prvním jeho výkonem pak pel,
dále
pán
jest
kou-
kde se sebe peliv smývá prach, bláto,
pot
pestálých kritických
dnv, pevléká
matické prádlo, obléká jiný
dem
vlastní
teprv když nebezpeí pominulo, když
odv
se v isté, aro-
a s bývalým
kli-
nastupuje pochod korsem, spokojen se vším,
co byl uinil.
Z pamti
jeho pozvolna mizejí postavy
len
povodních komisí, zapomíná na zpravodaje novin,
nepoznává Je stará
jich více,
nemyslí na to vše.
po vzrušení a v duši jeho rozprostírá
hladina,
pokojující
neeená
myšlenkou.
se
ani jedinou silnjší a zneJe
zas
naprosto svým,
ti-
chým soukromníkem, který od svta nežádá nic neobyejného a k nmuž také žádných závazk nepociuje.
mi zas v posledních dnech, cesta mo-
Zjevil se je
skižovala se nkolikráte
s
jeho rozileným t-
káním.
Byly to první volby do páté kurie, které ho
vybouily
Pokud bert
z
oblomovského jeho
klidu.
vím, nezabývá se pan Jaromír
nikterak
politikou.
Jest
kdo bude hímati v íšské
mu
rad
zcela
Engel-
lhostejno,
v hluché sluchy.
166
ani
neuvdomuje, že pípadný poslanec riluví jménem. Posud vykonával volbu tak
si
jeho
také
obadn,
jako všechno
ve
svt
Aby
a v život.
nikomu neublížil, zaídil si vc, že volil stídav. Dnes vypsal svého kandidáta ze žurnálu staroeského, pi nejbližších volbách z mladoeského. Zdálo se mu, že tak iní nejspravedlivji. Ale nové volby, volby v páté kurii pekvapily ho jako veliká, nezvyklá událost. Pipadaly mu
nco
skoro jako si
Do dne
o
em
lhostejným.
Po-
ped ním,
volby zstal
vbec
všechna provolání a neústupn se noil jen
míjel
v
živelného. Stál
nedovedl uiniti hotový úsudek.
rubriky
nepolitické.
když
snídani,
mu
Až onoho dne
pi
ráno,
íšník vystídal všechny
listy
a
když Jaromír Engelbert zavadil o poslední výkiky, o poslední
vyzvání,
mu
když
na
oi
vystoupilo
—
dnes! po desáté slovo dnes tu se zachvla, rozeila hladina jeho duše, a Engelberta vyhnalo to z kavárny. Pipadalo mu,
již
po
páté,
—
vzduch chvje
že všechen Vrátil
se
dom,
se
ním
neobyejným. po
pro hstek hlasovací, vyplnil
njž
pamti jméno
kandidáta,
hodl,
krokem nejpravidelnjším k voleb-
ní
a stupal
pro
se
dnes roz-
místnosti.
Ruch ped domem, dav voli hrnoucích k osudí, agitace, výkiky, zkoumání
se
komisar, zda
pistupují osoby oprávnné, zadržení obana, který volil
na
ilení.
cizí
A
legitimaci,
legitimaci
—
vše to
jej
když komisa, pijímající
uvádlo v
roz-
rukou
jeho
z
upel na nj zpytavé zraky
a tázal
se
167
pronikav: „Iste vy pan Jaromír Engelbert?" skoro
mže
Jakže,
ten se
podezení, že by jím nebyl?
býti
nkoho
Vydával se kdy za
komu
—
pozbýval chladné rozvahy.
již
jiného?
Svil by n-
Což není na nm patrno, že je skuna jehož jméno vydána legitimace? Djí vci? A hlas jeho chvl se rozilením,
lístek?
tím,
takofv^é
když odpovídal
:
,,
J s
e m."
domu?"
„Jaké máte íslo
„Osmé." staré!"
,,Ale
Jaromír Engelbert vyslovil
—
Ješt jednu otázku
vdl. A když popadla
ta
dímala v
a byl
je.
by urážliv odpotu ho náhle
vyšel z volební sín,
nevysvtlitelná
nm
nehybn,
váše zájmu,
která jinak
k nevyrušení.
Zapomnl zapomnl
na celý program, pro dnešek stanovený, na zamýšlené
koup
a návštvy, a náhle byl jako
Ani sám nevdl, že kdesi hluboko pod
posedlý.
prahem vdomí zaznamenána jsou térh všechna territoria volební, místnosti, v kterých se
Te
nají.
vyplynuly.
A
nikdy nepipadlo, aby se až
mu
pod
volby
,,
podo-
o výsledku povdí, který nikdy nestál
radnicí, ani
skrutinia,
ped
ani
díví školou, laen výsledk
náhle byl popaden dychtivostí a zvda-
na kterou stranu kloní se jazýek váhy, na
vostí, jejíž
staral, jak se
trpliv vykal ranních asopis,
který vždy
bají",
volby ko-
Jaromír Engelbert, kterému
misky kladou se dnes hlasy voli.
A
celý zbytek
dne byl jediným pochodem od
okresu k okresu, od místnosti k místnosti. Naslou-
168
chal v davech,
pt
sta,
poítal zástupy,
síní,
set,
tisíc
ím
potáem. A
víc
la-
hlas vtšiny pro
onoho! Pan Jaromír Engelbert
tohoto, pro
náhle
do
vnikal
Ti
pal jména.
stal se
tím
den,
klesal
více
A konen: vz!
stoupalo jeho rozilení.
Neml styk s žádnou redakcí, jindy, ale dnes pojednou znly jeho povely koímu: Do redakce X., do redakce Y. Nehled k rozdílu politické barvy, zajíždl nesl své
vc
do všech,
vystoupil, zaklepal, pro-
povdl,
co kde slyšel, jak se kde
jméno,
utváí.
A
aniž se toho
sám
Tam
úsudek, odhadnutí.
jistý
nadál,
ml
náhle
a tam odevzdán
ta-
kový poet pro kandidáta socialistického, tolik a tolik pro svobodomyslného, tolik pro klerikálního. Je teba, aby se sehnaly všechny síly! Co tu d-
Kam
lati?
opatí
dojeti,
vyíditi?
Má
dole
vz,
to.
Když došlo k gelbertovi, že se již
komu
co
ml
užší
volb, zdálo
musí roztrhat.
A
se
panu En-
toho dne tedy
uritý zájem, zcela uritou barvu.
zcela
Byl to bílý karafiát, jejž dlouho vybíral ve „svém"
kvtináském závod. Okázale kové dirky, a když vyšel
zástup
ped
muž,
kteí
vetkl jej
do
knoflí-
jednou volební místností
mli rovnž
bílé
kara-
fiáty,
pistoupil k nim, teba že nikoho z nich ne-
znal,
a
te, ani se nepedstaviv, pronesl
rozhodn vrni. Známe
to
dokal
se
„Pánové, zcela
musíme zstati
jest
drazn:
barva, které
její význam, zachovejme se dle toho. Dnešek nás pouil!" A uinil toho dne také, co ješt nikdy ne-
uinil.
Vykal
konce,
výsledku
skruti-
169
—
nia
v
zatím
posly se
ovšem pibližného
domovu
k
noci
rána, jako zapomínal
mu
vždy na
když vyšel druhý den za svými jeho
byla
prv^ní
cesta
do dirky svrchníku plný z
pozd
Ale na zkušenost, které se vera dožil,
nezapomnl do mi,
kráel
kde byl oekával
výsledkem volby. Rozilení jeho znenáhla
s
tišilo.
A
—a
z restaurace,
dom
domu
poslali
vycházel
ke
kvtinái. Vetkl
bílý karafiát a naídil,
dva koenáe.
denn
se
,,
vše.
záležitost-
A te
svojí"
už
barvou.
si
aby
pimo
II.
pán
„Výstupy"
Salátový.
(V záí 1905.)
Abylenmi ní"
myln rozumno:
nebylo
asu
a toho
pražské
pan
rodiny,
dkuju,
z
a
Salát,
by provo-
který
ochoty nebo za peníze. mohl toho by vzniknouti hezký
zoval žertovné výjevy,
Pkn
„ped-
Valerian
Kristián
žádným salonním komikem,
není
mj,
hrdina
jediný representant
z
omyl! Kristián
vbec
Valerian
Salát
není nucen, aby
zdejší živobytí. otec.
Zanechal
íkají
nejen
telském)
doucnosti
to se
mu
ale
šastný muž, který
je
njak vydlával na
mu
tolik,
v užším,
mže
—
O
si
že i
ve-
postaral nebožtík pan
Kristiánek
v
širším
(jak
mu
kruhu pá-
beze vší starosti pohlížeti do bu-
a to
do budoucnosti
hodn
Jesti Kristiánek nejen pán bohatý, ale
Nemrhá jmním,
nž
i
dlouhé.
rozumný.
pan mnozí jiní pražští synkové, kteí šastn za nkolik let rozházejí, co tatínkové po celá desetiletí jako pilné veliky snána
se
nebožtík
otec po celý život lopotil, jako
šeli.
jeho
171
soukrom-
Kristiánek je soukromníkem, ale ne
níkem
hamižným, aby
tak
vbec
na osudu svých bližních, aby jak
stejno,
životem
se
podílu
nebral
mu
bylo zcela lho-
potácejí.
Arci sluší poznamenati, že jeho bližním není
V té píin je zaopaten výbrem Spoleenské ^tyky jeho jsou dílem po-
každý obejda. nejlepším.
ddné, mohl,
Kam
dílem vlastní zásluhou získané.
ho
uvedl
Kristiánek
již
nebožtík starý
hrav pak rozšioval
kroužek pátel
Salát,
.a
svoje
známosti,
mu
byly vždy
rodin, jejichž salony
i
pan
jen
komu dopál osud, aby ml pístup do pti ádných nebo dokonce „pedních" rodin, má takových rodin za nedlouho dvacet. Z jedné se otvírají dvée do druhé. oteveny. Stará zkušenost:
Pan Kristián Valerian Salát náleží tedy k domácím pátelm tolika a tolika rodin. A ježto pak se rozumí samo sebou, že rodiny ty vdí, co se sluší a patí,
ležitého a
Sotva
dovídá se Kristiánek o všem, co
významného
té
mine týden, aby
d-
neb oné rodin nastává.
mu
pošta
nedodala
ele-
gantní oznámení o zásnubu, o satku, o narození
ddiného
prince nebo princezny v
lené, ale arci livé
rodin spáte-
— bohužel — asto dojde
oznámení
!
s
ho
i
truch-
ernou obrubou.
Jsou dny, že Kristiánek dostane takových roz-
liných oznámení nkolik
Nebo
on zase
tak
—
pak aby se roztrhal. slušn vychován, že ví, co
jemu initi. spoleenských výkon týká se slovo výstupy", svrchu napsané. Pan Kristián Vale-
se sluší a náleží
A tchto
,,
je
172
rian Salát za léta své samostatnosti vycviil se do-
konale pro všechny pípady. Je libo vidti
jej
v
n-
maskách a kostýmech?
kolika
Kondolence. Valerian
Kristián
Salát
jemný porculánový
souvl
práv
šálek,
Od-
posnídal.
na jehož
dn
ješt
voní zbytek silné kávy, pitáhl ozdobnou skínku s
vyal
doutníky,
vátkou", jak
té
jakousi specialitu
vyfoukl první obláek
Hned
s
pestrou „kra-
pásce íká, zažehl doutník,
dýmu
je zas položil.
V
labužn
a sáhl po novinách.
pedsíni ozvalo se prud-
ké zazvoinní. Salát zná to zazvonní. Je to
pedsín, což
Salát
v pokoji
listo-
šetrn na dvée
noš. Nezvoníval díve, klepával jen
neslyšel,
a toho vy-
hospodyn, že si bedliv prohlédla všechnu pánovu korespondenci, oichala všechna páchnoucí psaníka, do posledního slova svdomit peetla dopisnice a pohlednice. Padl na to jednou pan Salát, vstoupiv krom zvyku do kuchyn, a rozhoil se velice tímto použitkovávala
rušováním listovního tajemství. Hned
vypovdl
ho-
spodyni, pijal jinou, a listonoši naídil, aby zvonil,
pán
st
dkladn jest
se
Od
vdouc,
že ji-
zvonil.
neodváží, aby té
do
ní
pak,
strkala
nos.
doby neuplynulo nikdy od zazvonní
listonošova ani listy
Hospodyn
na píchod korespondence upozornn,
pl
minuty, a pan Salát
ml
své
v rukách.
Dnes práv
tak.
Ach, pan Salát rád ítá do-
173
ím
pisy.
víc
dležitjším.
dv
mrzut,
Je
tím
objeví-li
lépe.
Pipadá
si
na tácku jen
se
nebo ti hubené pohlednice, a dny, kdy listopominul jeho dveí, aniž co odevzdal, po-
noš
pímo Kvapn
kládá
ho
dochází,
jich
za ztracené, jako ze života vymazané.
sahá po
vtírá se nejvíce
jem.
nichž pozornosti
listech, z
tvercová obálka
s
erným
je-
okra-
Parte!
,,Kdo pak zas?" pomyslil Kristián Valerian Saa
lát
složený tuhý
vyrval
rovnž
list
ernou
s
obrubou. „Rudolf Kolouch! pak byl ženil!
dtí.
— —
— Mj
tyicet
?
Bože, Kolouch! Jak
Ped dvma
let.
Ubohá mladá žena! Štstí, že Vdá se zas bez pekážky, arci,
lety se
nezanechal vynosí
až
smutek."
Tvá pán krývá se
Salátová vraští se víc a více, po-
truchlivým
zvláštního zájmu
Neml
výrazem.
sice
nikdy
na osudech Kolouchových, znal
ho dost povrchn,
ale
Rudolf Kolouch náležel taky
pedním" pražským rodinám, stejným právem, jako Salát, byl vrstevníkem, a v tom koen jisté k
,,
vzájemnosti, solidárnosti.
Ješt
pelétl
elektrického s
úmrtní
zvonítka,
•
•
oznámení a
visící
na
stiskl
lustru.
Ve dveích
objevila
„Pipravte mi erné
Staí mládervci.
se
hospodyn.
šaty,
ípek
še
hedvábné
paní Fany.''
j^o
.
174
Jedenáctá dopolední.
domu
Kristián Valerian Salát vychází z
ném odvu, tímaje
k úkolu, který
se
hlka
ale švihácká
Svítí sice slunce,
ník.
by
v er-
anglický hedvábný dešt-
štíhlý,
mu
nehodila
nastává.
pan Salát, oi hledí teskliv. ho známí. Jindy se na zdaleka
Je pobledlý,
n
Potkávají
usmívá, ale dnes hledí
zádumiv, pomalu
podávané ruky, slab
ji
se
chápe
a hned jeho ruka
tiskne,
k boku jako bez vlády. „Kam, píteli?" zní otázka. ubohá „K paní Kolouchové
klesne
—
žena, je vdo-
."
vou
.
.
„Ale, ale
." .
.
let, chudák ... To je zouPromite Jsem všecek rozrušen." Jde dále, známý za ním pohlíží. Ubohý Sa-
„Ano, teprv tyicet
falé
lát!
.
.
.
.
.
.
Inu, ovšem, ztráta pítele je truchlivá
vc.
Salát kráí, a jakkoli zraky jeho hledí k zemi,
nepehlédne nikoho, na kom ptkrát,
desetkrát
bohý Kolouch zoufalé
.
.
.
.
vysvtluje,
mu
teprve tyicet
a ješt
záleží,
kam
let
.
.
ne-
a že
jcie .
že je to
.
Zazvonil u
Kolouch. Šeptem ho
vítá panská,
Šeptem Salát pozdravuje; po prstech vstupuje do salonu, po chvíli z vedlejší
Kolouchová. Saláta v
ženou
Její
erném
pravicí,
oi
úboru, spchajícího k zraky
její
pohledem plným % oí proud si?. ruku
s
komnaty pichází paní
byly suchy, ale jakmile spatila
zvlhly,
ní,
a když
soustrasti,
se vztají
stiskl
vyinul se
jí
175
,,
Milostivá paní, upokojte se
.
.
.
Mj
sp-
Bože,
vám... A co ho vlastn naposledy? .1 Teprv tyicet let Bute ujištna Kdykoli ." bych mohl býti k službám
chám
k
,
.
.
.
!
.
.
Paní
.
.
.
div neklesá bolestí Salátoví
stká,
v
ná-
popadá do opravdy, oi ho zasvrbí. Optn tiskne ruku mladé vdov, a jist s úastenstvím, nebo vdova je roztomilá, \' rozkvtu krásy, a ten zármutek jí tak pkn ruí, a tu
teprv taky
to
jej
sluší.
na
Vyšel, se
mu vru, Cestou
známých
a
cet
vím
domovu
k
z
hluboká vydechl.
potkal
pátel a všem
od Kolouch
tomu
schodišti
Zdá
že ho to sebralo.
.
.
.
.
.
leží
nejmén
deset
jde
práv
že
Rudolf Kolouch
,,Víte,
.
zas
vykládá,
na
prkn
...
A
.
.
.
teprv
sotva
tyi-
let...^'
Gratulace.
Ale
pošta
nedodala jenom úmrtní oznámení.
Druhá obálka obsahovala lepšího
materiálu,
tak
elegantní dvojlist z nej-
zvaný „porcelán papír", na
nmž nejmodernjším písmem bylo vytištno oznámení satku. Ne takové všední oznámení, že si njaký František Novák bude bráti Andulku Novotných. Ale obadné, dlouhé oznámení rodi obou zasnoubených, císaského rady a velkomajetníka velkorealit Pantaleona Brumajzla s chotí Anastázií,
rozenou Pomajzlovou,
s
jedné strany, a
velkonájemce velkostatku a pedsedy správní rady spolkové škrobárny v Zápoanech Matyáše
Kabr-
176
héla
Majdalenou
chotí
s
zkrátka, že se sle-
na Anetta Brumajzlova bude vdávati za Richar-
da
diplomovaného inženýra chemie a
Kabrhéla,
grafologa.
Valerian Salát docela nic neví o ro-
Kristián
din Kabrhélov, pední
taky
ale
zná
dm
Brumajzlv,
je
to
rodina.
Peetl, a jeho tvá rázem pozbyla smutného výrazu, jenž se na ní byl rozestel po oznámení
Kolouchové.
paní
zvonítka, vstoupila ,,PaTií
bílou
k
ípku
Fany, pipravte mi taky makové- kalhoty,
vestu
A
Podruhé vztáhl ruku hospodyn.
." .
.
když se Salát ke dvanácté
od Ko-
vrátil
louch, honem oblékl makové spodky, bílou veoptn císaský erný kabát, vstril do šosu
stu,
jemné,
hlky
našedivlé
rukaviky,
chopil
a s tváí záící vydal se
Zamíil k blízkému kvtinái, dal ,,apartní"
kytici
na nejbližšího
z
rží
si
elegantní z
uviti
domu. malou,
vybhl, hvízdl
a tuberós,
fiakristu,
se
podruhé
vyšvihl se
pružn na
se-
dadlo a jede.
Na
tvái
leží
žehnající výraz.
te
blahovolný, slavnostní, jako
Kráejí
mimo
známí, pátelé, Sa-
vznešen pozdravuje, kyne rukou, dvrnjším okazuje kytici, ped nejdvrnjšími dá zalát
stavil,
vychyluje se z vozu, sdluje se zvdavci:
„K Brumajzlovm jedu — Anetka vdávat — s gratulací. Dobrou partii
—
víte?
se
bude
Kabrhél,
Diplomovaný inženýr chemie, grafolog
otec velkostatek
— —
Sám
jsem
si
nkdy
—
myslí-
"
177
val
dá
te
tomu
Kabrhél, a ten nepovolí, to
A
dává
tvrzením, že jisté
si
Vz lát
vyznívá z jeho jmé,,
nkdy
mysHl", do-
zajímavosti.
velí
pán
Brumajzlovu, Sa-
ekat, zhoupl se na dlažbu,
pružnými kroky cupitá do schonadnáší se do schod, zvoní u dveí.
vskoil do dišt,
íci,
to
zadána. Je tu
je
již
již
ni
pihrel k domu zastavit,
velí
na
si
nemyslil,
Anetkii
ví — mže
sám
není žádného nebezpeenství,
na.
píliš mla-
"
letech
na slenu
nikdy
lže,
skoro
—
jsem se
bál
mých
v
víte,
Salát ale
— —
na Anetkii
— —
vrat,
Panská odvádí ho do salonu
domácí
—
a
již
pichází
to
od
paní.
V
salon jakoby
rozzaovalo,
se
pla-
noucích tváí domácí paní
i
má
z nastávajících vdavek.
Salát
nesmírnou radost
Dvorn
líbá
— peje — —
pínkem
domácí
lituje si
jí
podati kytiku,
ho šastného satku milostivá
—
lituje
mám
z plna srdce
ní
—
a už
—
smím
jí-
„chtl
takovou radost z
to-
Bude tedy
prosit?
Tu
ze
ky-
srdce,
Bože, jak to uteklo, vzpo-
mínám na slenu Anetku, když díví
v zaízení
nejvroucnjší pání,
Mj
Anetce.
„šla s pa-
taky Salát;
blahopáti
paní tak laskavá,
tiku zde, a s
patrno, že
slen paní,
zmny
njaké
„Ach, jaká nehoda,"
jsem
Je
ruku, táže se po
„Není doma," delny
hosta.
nevstou! Skoro
inženýrovi, milostivá paní
—
chodila do
mu
ale
vyšší
závidím, panu
co naplat, srdce
178
si
—
nedá rozkazovat. Odvede vám poklad z domu sob vzácné štstí pivede. Nebyl bych ml ni-
kdy
jsem v
šlením,
.
lelo
.
si
Bolelo
.
.
.
.
nejsem
Bože,
sob marné
asi
Pes
pipomenul všechno
vku, vzdal
rozdíl
milostivá
to,
to
Za-
sám.
nadje, buzené pomy-
by snad slena Anetta a já...
že
když jsem se
mj
odvahy,
té
kousl
dlouho
paní,
Ale jsemj
bo-
to
mi tak blaze ode chví-
je
—
kdy jsem snubenku peetl, je tak radostno hledti na vznikající novou domácnost Smím-li prosit, abyste pání mé tlumoila také panu císaskému radovi? Zstane mladá paní po svatb v Praze i budou žíti v' Zápoa?" nech Re plyne panu Kristiánu" Valerianu Salátoví proudem nikdo by v nepoznal onoho sklíeného, soustrastí naplnného, smutkem nalomeného muže, který stál ped plhodinou v salon pale,
—
—
ní
nm
Kolouchové,
s
oima
zavlhlýma,
plného
nála-
dy pohební.
Domácí paní
ujišuje,
jak
tší
ji
toto
úa-
stenství.
„Jste první, to
jist
pane
Saláte,
kdo
si
vzpomnl,
m
nezapomeneme."
Kristián
Valerian
Salát
je
naplnn
zvláštním
uspokojením, zadostuinním. Taky u paní Kolou-
chové byl prvním, krom
len
rodiny, pravda.
Vyídil, vložil kytici do rukou matky nevstiny,
dvorn
políbil
do vozu, jede Paní Fany
ruku,
sbhl
se
schod, vskoil
dom. prostírá v jídeln a
pan Salát pe-
179
vleká se k
obdu.
Je
šasten, dnes je požehnaný
den. Dvojí poslání vykonal
eká
jubilejní
Jaký
to
ale
ješt ho veer
plodný den, jak bohat vyplnný! s sebou pojídá polévku a peFany dává rozkazy na veer.
Spokojen sám cházející paní
již,
banket
Hodiny
pán (V záí
Vlahý
Stehlíkovy. 1981.-)
veer pozdního
léta
dom
skupinu starých
a
dávno byl
domk,
zalehl
všelikých
to
bok
ta
drobotina jako vystrena do tsných, dlouhých
dvor
a
pístavk
a skrovných
ostudu v
velikých
zahrádek,
a tverými
patry
naparovali se svými
do závratné
huel ješt veerní
Ulicí
snad aby netropila
rušné a veer elektinou ozaované
té
v níž inžovní velikáni jími
budov pedních. Byla
život Prahy, ale
A
bylo
ticho
usnul,
trel
tam nejdále do zahrádek
domek patrový
s
temno.
tro-
výše.
vzadu
a
ulici,
by
jako
již
tam byl
vybíhající
píkrou prejzovou stechou,
z níž
vyníval vysoký, kížovým obloukem krytý komín.
tyi okna domku,
Všechna
podezdívku a ješt
hledící
nižší terásku
pes
jakousi
do zahrádek, byla
temna.
Ale
te širší
dm
pece ješt
nespal. Zlehka, zlehýnka
otevelo se okno rohu ástí
podezdívky
—
nejbližší
rozevíralo
a nad se,
až
nej-
bylo
:
181
dokoán, háky cvakly. Nikoho nebylo rozumí se, že okno se samo neotevelo. noci ozvalo se
Do temna
hvízdnutí jak zacvrlikání ptáka ze
trup vychýlil se z okna.
a ísi
sna,
vidti, ale
Sotva
doznlo, ozvalo
hvízdnutí
odkudsi
se
zdola
—
„K-k
k-k!"
Odpovídalo
to
ptaí mlád, zmýlené tím
cvrlikáním a domnívající se
ervíka?
A
lét.
hrádek,
stromoví,
ze
za-
že pelivá matka ne-
Ale v hnízdech
v pozdním
nající
se,
nebylo
již
mláat
zvuk nevycházel také ze z koví,
ale
s terasy,
za-
poí-
pod podezdívkou a zahýbající za
níže
hem domku
devné
ke
ro-
pavlai pístavku soused-
ního.
Kdo
byl
dobe rozuml tomu
zahvízdal,
ti-
chému, jako bojácnému zaševelení, a jen stží poradostnou
tlail
Již
odpov
jsme uvykli
tm,
i
hlasitou.
vidíme, kterak vychýlený
hned ale potom vyhouply se z okna nohy, za nimi celé tlo, nohy opatrn došláply na podezdívku a štíhlá postava vzdalovala se od okna. rázem zmizel v temné svtnice,
trup
Kdo rásce,
a
se tu vznášel
sotva
konal
na podezdívce
tuto
cestu
opatrn, pece tak jist a
koka o metr
depl
níže,
„Otylko!"
poprvé.
a
tém
beze
k
te-
Plížil se,
dál a dál, že
tiše
bezpenji kráela. Na
nebyla
dezdívky
smrem
konci
by po-
zvuku sesouvl se
na dlažbu terásky.
"
.
182
Snažil s€,
aby milé
to
jméno pronesl pouhými
šeptem, ale v roztoužení a v radosti vyhrklo slo-
vo silnji ze rt.
Ramena mladíkova jejíchž
rtech
Ne
'
objala
štíhlou
ulplo vášnivé políbení
.
dívku,
na
.
aby se ubránila polibkm, jako aby pronesla, co nemohla potlaiti, vyvinula se mu tak,
z náruí.
dívka
„Ježíši,
Karle, já
mám
pece nkdo ne vyšpehoval
hrozný
„Kdo pak?" odpovídal val,
—
aby co nejvíc tlumil nikdo
nás
neslyší,
a
strach,
mladík, aniž pamato-
hlas.
„Nikdo sem nevidí
maminka
— ?"
„Maminka není doma," svovala pijde o desáté.
„Šla k tet,
—
zstat
celou
aby nás
..."
Do
devíti
dívka.
se
mohu
zde
hodinu."
„Pro jen do devíti, když maminka pijde až o desáté?" namítl mladík lítostn a netrpliv zárove.
„Pec by mohla vídala
dívka,
pijít o chvíli
„a nenašla
díve," odpo-
by mne v pokoji."
„Nu, napadlo by ji, že jsi na terásce. VyŠla by na pavla, zavolala by, a ty bys honem pi"
bhla
„Ale kclyby nezavolala?" ekla dívka. strachu
a pak
mám, aby na
„Tolik
naše
schzky nepišla
mladík,
aby dopovdla.
— —
Dívka se odmlela.
„A pak?"
nutil
—
:
183
že
„Nu — a pak by " maminka
dobe,
byl navždy konec. Víš
Zase pomlela. „Otylko," naléhal mladík rozechvlým hlasem, ,,
netrap mne.
„Ale rý
již
vždy
málem
poád dám íci
ka
Co
tedy maminka, ekni!"
A te
rozlilo se
pímo
na sebe
n
zaléváme.
ha se
slyšet
i
skuten
marn
že
víš,
si
v plái, co
mamin-
konen mla
do-
potlaovaném.
bylo mladíku trýzní, ale jsou trýzn,
slyšel,
jež
chtl
pláem, „dobe
hrozil
se nevzdala svých nadjí, že " a rozhodnu se pro
povdti, v plái
Co
pronášela dívka hlasem, kte-
vis,"
pivoláváme, jimiž se dobrovol-
Vdl, závrek,
co znamenal
a
ten
plá,
ale
to byl slyšel již tolikrát.
„Tedy mluv, Otylko," naléhal Karel, „pro boprosím, mluv a jenom nepla. Pro koho máš rozhodnouti?"
t
„Vždy dívka
víš,
žalostn,
„Pro
koho,
„Nu,
pro
Karle,
vždy
jakoby
mu
to
víš!" odpovídala
chtla uniknouti.
Otylko, Ježíš Marjá,
tvého
souseda,
nemu
pro
mne."
pana
Ste-
hlíka..."
Karel rád by se byl opovržliv, jedovat zasmál, ale lo
ale
te vru nebylo na ase smáti se. A svrbho na jazyku cosi nevážného o matce dívin, pekonal se. Ze všeho nechtl Otylku uraziti, i
propuklo jenom ,,Pro
pana Stehlíka!"
ekl
to
tak,
jakoby nechápal,
kterak
vbec
184
mže
a tají
ei
býti
nkom
o
jiném,
po celou tu dobu, co se
než na pana Stehlíka,
šlením
když
jejž
sedství a v
on,
tu
as
osud nebo
práv sem, do tohoto domu,
nastražil
je
Otylkou mluvil a po-
naplnn jiným pomy-
nebyl
scházel,
s ní
s
v jeho sou-
sousedství vdovy Hoínkové,
nejbližší
matky Otyliny.
A toto mlení zase znepokojilo a Nebo mlí-li on, Karel, neví-li on, odpovdl, kterak má si ona pomoci?
Karel mlel. trápilo Otylku.
co by
Utela oi a podívala „Tak
vidíš,
Karle,
mohu
Proto zde
se
na milence.
proto musíme být opatrní.
zstati jen
hodinu."
„Pana Stehlíka!" povzdechl Karel. „Pro Pávždy je o ptadvacet let starší než ty!"
naboha,
„To mamince nevadí," odpovdla Karel hryzl se ve nevadí,
to
mu
klade
dívka.
,,Má
„To si
Mamince! Mamince
rty.
tvým tatínkem!"
býti
maminka za pednost," odpoprý rozum a vážil prý by
mne." „Ne,
nemá rozum,"
„Kdyby
ml
mince:
,Paní
rozum,
šel
vyhrkl
hnviv
já jsem starý pleŠivec, uznávám, že se k Otylce
nehodím. Chcete-li, aby byla šastna, dejte Novákovi, který
te Novák
jen
Karel.
by a ekl by sám tvé ma-
Hoínková,
který zmeškal pívoz, a
lu
nic
rozumí.
se
„Vždy by mohl vídala
dívka.
osm
ji
má
ji
Kar-
k smrti rád. Pravda,
stovek
ron,
ale
snad
již
má od
:
185
nového roku bude mít a tak
dál,
poád
víc
tisícovku,
—
pak dvanáct set "
no a
^,Neki, Karle," zhrozila se Otylka.
t
tak slyšel
—
podívej
se,
,,
Kdyby
má
okna
sobotu
bývá
zdá se mi, že
otevená."
„Vždy v hostinci,
vidíš,
ped
že jsou tmavá.
jedenáctou se
V
nevrátí."
V tom
okamžiku odstoupila temná postava od oteveného okna pokoje, sousedícího s pokojíkem Karlovým. Ze rt tohoto nevidného a netušeného
posluchae vyklouzlo vzdechnutí a pravice jeho zdvihla se, by pohladila lysinu na hlav. Nebyl na špehách neviditelný ten muž; byl vrátil dom, snad pro svrchník i pro deštník, a než rozsvítil, pistoupil k oknu, aby se nalokal svžího vzduchu ze zahrad. Tak mimo svou
práv
se
vli, a
zcela
bezdky
stal
se
svdkem dostaveníka
posluchaem hovoru mladšího
pee
s
a šastnjšího sou-
Otylkou.
Po slovech mladíkových pocítil, jakoby zvun cosi vzelo v hrdle. Polkl násiln bylo velmi hoké, co polkl. i
Dívka,
a
upokojená ujištním Karlovým, že se
strany souseda pana Stehlíka je se
mu
—
bezpeno, zeptala
náhle
„Máš hodinky, Karle?" „Pro, Otylko?" „Abych vdla, až bude devt."
Pece chceš utéci? Vždy uslyšíme maminka zazvoní na domovníka." ,,
až
z
pedu,
186
—
musím. Kdyby malý Pepa... Máš hodinky?"
„Ne, Karle budil
ne,
potm
„Ani by mi tu
povdl v
se
nebyly nic platný," od-
Karel vyhýbav, nechtje se piznati,
tom okamžiku jsou jeho hodinky. „Ale uslyšíme
se,
Vždy
tak pro-
hodiny
bíti
— —
pán
tak ráda slýcháš jejich krásný,
Znlo díkových,
Stehlíkovy.
hluboký zvuk."
cosi jako
výitka z posledních slov mla-
a Otylka
pochopila.
„Mohu
za
ho hodiny, že
že je slyším ?1Vlám nenávidt
to,
i
je-
mi sám nelíbí za muže?"
se
mlel
Karel
kde
nestarej
zatvrzele.
Ale temná postava v pokoji nad terasou uinila
nkolik krok ke zdi, sáhla do hodin a dotkla Cvakot jeho utichl. Uinila tak ze zlo-
se kyvadla.
myslnosti,
aby milenci, zvukem deváté nerušeni,
mohli býti pekvapeni matkou?
Po tomto úkladu potichu pisouvl pan Stehlík k oknu, usedl, opel bradu o dla a díval se k nebi, na nmž se byly roztepetaly hvzdy. židli
Hovor s terasy, tu tlumený, tu hlasitjší znl do temna pokoje, ale nevidný poslucha
dále
bu
nebo neposlouchal. Pemítal o tom snad, tak nezvratn pravdivá slova, jež byl nešast-
neslyšel jsou-li
ný a pece o ve
hnvu
pívoz ?
tolik
šastnjší jeho soupe k Otylce
pronesl, že totiž on, pan Stehlík, zmeškal
187
as
náhle v tichu noci ozval se kdesi
utíkal,
v dáH zvoineek. Slyšel to pan Stehlík ve svtnici,
zdálo
ale
že peslechli varovný ten zvuk milenci
se,
na terase.
Te
pan Stehlík
se
naslouchal
se,
—
kvapn
maminka
netušili ješt, že
vzchopil, vychýlil
Otylka
opravdu, ani Karel ani se vrací.
I
pokroil
muž
tmavém pokoji rychle ke zdi, spustil kyvadlo, sáhl po pamti na ciferník, po pamti otoil rafijí, a krásným, hlubokým zvukem odbíjely hodiny ve
—
devátou.
„Mj
Bože!" zvolala na terase Otylka.
—
pry
dina
,,
Ho-
Bohem, Karle!"
s
pes pochmurnou náladu neúsmvu. Vždy bylo dávno deset!
Majetník hodin
mohl
se ubrániti
Poslední políbení, a drobné kroky Otyliny cupaly
vzhru
k pavlai, po pavlai,
byla
doma.
Souasn
vyšvihl
na podezdívku a stejn šel,
vracel se
tiše,
se
dvée mladík
vrzly s
—
terasy
opatrn, jak byl vy-
do své svtniky.
Bezdný svdek dostaveníka ješt naslouchal. te taskla v dáli vrata domovní a za chvíli potom dusaly tžší kroeje po devné pavlai. Spo-
Teprv
kojen vše
v
si
oddechl
poádku
—
a ni
matka Otylina najde doma nezatuší,
že
zatím
dceruška
byla na vycházce, na dostaveníku.
Když o do své
,
chvilku pozdji pan Stehlík se ubíral
.sobotní"
hospdky
—
nebo doma by
dnes nebyl vydržel ho,
—
uvažoval, že nezbývá jiné-
než aby se vysthoval. ,,
Sejde
s
oí,
sejde
s
mysli,"
povzdychl
po
úvaze.
Jemu
Otylka,
on
pak
mamince
Otylin.
Nepoznané svty. (V íjnu 1903.)
mj
Dávno odešel
pedrahý druh Kamil v koniny, odkud není návratu. Deset let a více
tomu ode srdce
kdy
kdy vyhasly zraky jeho,
chvíle,
dotlouklo,
a
pes
zdá se mi,
to
že
tuším
jeho pítomnost, že z kteréhosi kouta svtnice na
mne
pohlíží.
Ne
ve chvílích rušných,
kdy mne obklopuje
rodina a kdy zní hlasitý hovor z nkolika
hrdel,
kdy vzplanou drobné spory dtí. Ale ve chvílích samoty, v hodinách noních, kdy dávno nkolik tch drahých hlav je ponoeno v hluboký spánek a kdy bdím sám, mnohdy až v hodiny ranní. Tichá noc kráí nad Prahou. slední svtlo
tm.
na
Petín
a
tém
Již shaslo
i
po-
jeho utápí se ve
Spí Praha, chvílemi jen ozve se zajeení kte-
réhosi
noního
tuláka v dáli,
chvílemi
ozve
se
skek ptáka pode mnou v temných zahradách. Ptáka, jenž vera ješt zpíval táhúzkostný, zoufalý
lým tónem flétnovým, jako na pozdrav zapadajícíStaí
mládenci.
j^o
190
mu se
ním
slunci a na shledanou s
nedoká ubohý
ve spaní a rdousí
ml
kos. jej.
z rána.
Ale rána
Pepadla jej zákená koka a pták onJešt skek
—
na vždy.
A
jakoby
i
lípa
malou tou
tragedií
vyrušena ze sna, mohutná koruna
ptaí byla
zachvje se noním vánkem, zašumí drobnému pvci pohební píse, tak tesklivou v noním tom tichu. Stará, vysoká
cího
jejíž nejvyšší
lípa,
okna a
jejíž listí
njí
vysoko nad
znenáhla závany
je
má
blíží-
podzimu.
se
V
vtve
stásáno
její
chvílích samoty nejsem pece Nevidím ho, neslyším, ale tuším, jak sedí tam u skíní s knihami, beze zvuku otvírá píklopy, tiše vybírá man tu onu knihu, pemítá její listy, vsouvá ji zas na místo a chápe se jiné.
takovýchto
zcela sám.
Takto,
práv
takto vídal jsem ho
peasto
v
ži-
vot, drahého druha Kamila. Sedával tak u svých skíní, rovnal a prohlížel, nahlédl do knihy, peetl nkolik ádek, zavel,
Mnoho
vložil
a chopil se jiné.
by byly vystaily na život. Konen mu byla nadešla doba, kdy si mohl koupit, co se mu zalíbilo zevnjškem, co ho lákalo jménem autora, tušeným obsahem. Knihový ten poklad se množil, stále pibývalo nových svazk. Psobilo mu radost, kterak mu knihovna jich
bylo,
tolik,
že
vzrstá.
Avšak na ní,
petení
všeho, co snášel do skí-
na poznání všeho, co se
svazcích,
neml pedrahý
tajilo v
nesetných tch
Kamil asu. ítal piln,
když byl mlád a když poklad jeho byl skrovný,
191
ítal v dobách,
studiích kus
kdy pece ješt zbylo po úmorných a kdy nebylo ani píležitosti ani
asu
prostedk, aby
s
kání.
Nebo tehda
ším.
A
ítal
nemohl
asem tím jinak naložil. byla mu kniha pítelem
nebo mnohem mí
touž knihu podruhé a potetí,
získati
A
jiných.
bylo jich
za jeho mládí, stail peísti
tehda znenáhla a
stroje
Ani nutnejmilej-
tém
pohodln
vše,
co tiskací
Potom
urobily.
však nastala doba, že dunivé ty stroje tiskáren vy-
týden více potištného papíru než o ne-
chrlily za
mnoho
let
díve za celý
rok, a
as Kamilv
na vše. Nestail taky proto, že
stail
železný vk.
Po úmorných
studentském
o
nutný
úmorný zápas o chléb statném
studiích a
chléb další
nastal
ve
mu
již
ne-
nadešel
po zápolení nový,
vlastním,
tuhý,
samo-
podniku.
Pibývalo knih, ale nepibývalo dni ani o hodinu více, a když Kamil zavel pisárnu, pinášel ješt do mládenecké svtnice své náru práce, aby ulevil zítku. šek.
Ale zítek byl jako dnešek a jako verej-
Práce bylo stejn,
odpoinku vždy mén. Bylo
sob,
staré matce, starým sestrám.
starati se
o chléb
Léta plynula,
vlasy
Kamilovy idly, šedivly,
vrásek na ele pibývalo.
Byly skrovné chvíle veer a v nedli odpldne, kdy otvíral
skín
své a vybíral, co by etl.
Ach, vše vábilo. Každá kniha vybízela: dnes vezmi
mne. Ale snad proto, že
jich
bylo
tolik,
zstávaly
všechny neteny. Bylo jen jako mlsáním, jako dráž-
dním, když drahý Kamil peetl dvacet
stránek
:
:
192
pe-
dvacet stránek z oné, nebo když jen
z této,
mítaje
z prostedka,
nkterou
A
tu
chvatu a namátkou
se ve
zastavil
listy
tu
konce pelétl njaký odstavec,
z
kapitolu.
mkce, teba
zase vkládal na místo, šetrn,
spšn. Nebo
volala
zase
již
Ale vždy
práce.
si
sliboval
trochu
jen
,,Jak
bude
pokdy,
petu
tuto
první."
Lety pibývalo tch „prvních" a ponenáhlu bylo jich tolik, co obsáhla celá
skí,
i
driihá,
i
tetí,
všechny. Život utíkal, železný
vk
nedopával oddechu.
Avšak drahý Kamil ml blahou tchu „Až mi nadejde doba odpoinku, až budu moci jíti do ,své' pense, vím, jak strávím as. Pak se dám do všeho, co tu mám, a budu íst, nepetržit
tolik
v
tají
tušil,
co
že
tmi onch sevených,
kniha,
nesíslných
pede všemi tmi novými
státi
zas
to
hrdiny a hrdinkami, jejichž
svt. Žít s se
na to tším!"
íst. Jak se
Nebo
listech
objevy,
pemýšleti a
si,
dejde žádoucí
ta chvíle.
zažívati.
Posud
nelze,
o
i
v
onch
stech
malých, zstalo
mu
svazk
a
A
A
stídati
až na-
posud ne
Ale ty dny odpoinku nenadešly mu. tajilo
!
nichž
Jen
zprávy uloženy na stranách zas jiných. a doplovati
nový osudy
svazek,
Co
— se
velkých
utajeno na vždy.
Nadešla nemoc, zdlouhavá, muivá, a kone-
n
stanula u jeho
A
nejvtší
díl
lžka
smrt.
všeho,
co
v ladných
vazbách
193
mu
bylo srovnáno v jeho skíních a co klidné
kynulo na
požívání kdysi v letech odpoinku, zstalo
nepoznáno. Zraky vyhasly, ruka ztrnulá, jiný ne-
známý lova
a tajuplný
svt
se
otevel a ducha Kami-
pohltil.
Bývá
jakoby v noních,
tiše
plynoucích
hodinách sklánl se drahý Kamil
nad
mými
nmi, do
mi,
nichž
a jakoby hledal
Chvatn peítá názvy na hbetech, bez pe se svazk, rozvírá, pemítá sto,
listy,
šelestu chá-
vkládá na mí-
chápe se jiných. Ale
i
tichá
noc plyne jako rušný den a
ním zábeskem mizí tušený znanými svty svými. si
skí-
pesthovala se mnohá z jeho knih, ony z nich, jež ho nejvíce vábívaly.
host,
louí
s
ran-
se s nepo-
Nebyl sám, ubohý Kamil. Mnoho je nás, kteí schováváme, k emu nedopávají asu míhající
dny plné lomozného neklidu a co nám na vždy zstane svty nepoznanými.
se
Šibinky. (V únoru 1902.)
I.
Silnji
a silnji bušilo to
na uzavený sluch spá-
e v kout
bližující,
a z
ranní sen.
komnaty, jako hukot z daleka se pihukotu toho vytváel se poslední jeho
Vidl
se
— v tom ;snu —
njakém
v
ele-
gantním pokoji, který jako byl jeho a zas nebyl, na všechen zpsob však pece ve vlastním byt, a dole ulicí rachotily
níky a tanenice do
všechny ty vozy
koáry,
svážející
njakého
—
vždy
bylo v zim, v maso-
—
pust a pece pipadalo spái, stnami jako skrze sklenné tabule, jak osvtlených, su,
že
záily jasné barvy hedvábu,
a zpola odhalujících
ná tla tanenic. Tak že kolem
vidí
lítostivo
jejich
a v koárech,
muselínu a všech tch podivných
zakrývajících
samé tane-
Byly zaveny
plesu.
látek,
atla-
zpola
pvabná, svd-
bylo ve snu spái,
tchto ladných postav dívích otáeti se budou všichni ti erní mladí mužové, kteí sedli zas v jiných koárech, mladíci, na jejichž tváích
195
zejmý
\'idl
výraz dychtivosti, tšení, a zatím on,
svém chladném
starý mládenec, stojí tu ve
do si
nhož
se byl
ped
chvílí
is
v novinách, vleze pak za chvíli
— —
pein a
A
hukot byl vždy
silnjší, a
te
by se vozy v šíleném zaškubání kolem rt, sen zmizel, oi
vrátil,
zíral
udiven
ulevilo, že sen
lovka
vzhru
mnil
již
v praskot, jako
spá
pokoji,
pote do tch studených
procházky
letu
se
tíštily,
se otevely,
mu
ke stropu. Skoro se
pominul. Jsou to hloupé sny, které
penášejí v
jenž dávno
život,
Muž
Ale praskot nepestával.
odletl.
otoil hlavu, po-
—
do protjšího kouta nu ano, tam praskal ohe v kamnech. Tak! Vždycky se honosil svým lehkým spánkem, vždycky dokazoval, že ho probudí myška, bžící pes podlahu, a dnes ho nezbudilo ani zahlédl
veselý
dveí, jimiž
vrznutí vešla rání v
asi
Ma ternová,
paní
pravenu,
pod
podpal a na
se
již
hranickou
hranice
A
Inu,
mla
od veera na roštu picelé
umle
hodn
spal asi
podivná vc.
Z
šoupaní Ma-
ani
stlaní
papíru
navršené
hned nesesypalo a ohníek neudusilo, všechno to rozdlávání ohn nemže
šustu.
byla
chvílí
kvartýrská,
kamnech, ani pikládání. Arci
ternová hraniku tísek
se
ped hodnou jeho
ale
na
aby
uhlí,
pece
díti
beze
tvrd.
toho snu zbyly ješt
ty vlny
okny do nekonena muselínu. Rozvíjely se venku a snášely se k zemi. Což pece ješt spí? Promnul za
si
oi
svtlo,
a pohlédl bysteji. Ale jasno
bylo
z
vždy snží! A
toho snhu.
tak
Probuzený po-
196
te
hlédl
—
na hodiny nad pohovkou
Vždy
nebylo svtlo!
je
tém
osm
de hezký hon, aby se rychle umyl,
bhl do it
kanceláe.
dvée
nmž
na
a do-
ustrojil
Rovnýma nohama chtl vyskovtom
Ale štstí, že teprv chtl. 'Nebo
s postele.
klaply
bodej by To bu-
hodin.
a vstupovala paní Maternová
tácem,
s
pinášela snídani.
„Šastný dobrýtro, pane rado!" pozdravovala ,,Tak jdu práv v as než se pan ra-
—
pívtiv.
A máme
da umyje, kafíko trochu vychladne.
to
hezkou masopustní nedli, co?"
„Na mout, vždy rada do
Pak
ela.
arci
je
nedle!" teba
není
tleskl
Dosti asu, pijde-li do kanceláe v deset.
—
a masopustní
pan
se
chvátati.
tolik
Nedle
krom toho!
Paní Maternová postavila snídani na stl u po-
všáku župan, pehodila
pes
hovky, sala
s
lenoch
pisouvla panu radovi trepky k po-
židle,
a šetrn
steli
konati
odešla.
Nebo te bude pan
obad nedlního
Ale
sice,
aby se
,,
vyšvihl" na koberec
lžkem, náhle však vyteštil oi a do toho snhu venku. Nebo toto
ci
rada
strojení.
pan rada Jaromír Votava hned nezaal.
Vzchopil se
mžik,
jej
kdy se docela probudil.
vstoupilo
mu
vše, co se
A
díval se
ped
upen
byl vlastn oka-
na
pamt
i
na
ode víra veera udalo.
197
Dlužno povdti,
že rada Jaromír Votava byl
tyi
zas v Praze teprv celé
nedle.
odtud odešel, jako auskultant,
lety
Ped osmnácti nkam až do
do okresu, postoupil na ad-
hor, putoval z okresu
zas putoval od jednoho krajského soudu druhému, pak sedl posledních pt let jako tajemník nkde na jihu, konen ho udlali radou junkta,
k
a
konen
celái
taky se pro
nj
nalezlo zase místo v kan-
zemského soudu. povdno nkolika
pražského
To
je
sice
po ertech dlouhé putování
to stal
zem
do
zas
tím vinen
zaslíbené,
slovy, ale bylo
pouští, než se do-
do Prahy.
Arci,
trochu taky sám, vlastn docela,
sám žádal tehda na venkov, když
se
mu
v
byl
nebo Praze
pohatil román, sotva jehož první kapitolu byl prožil.
se s
mu
Nepoložili
zahledl
—
dvátkem
a co
do náruí dvátko, do nhož by taky pouhý auskultant byl
—
dlal!
diové, zabednili
petrhli to
ped ním
njak
roztomilou
páni ro-
Martiku,
mladý Jaromír Votava Nu, nechali ji necht! si ji, teba ne na dlouho. Nebo brzy potom se vyskytl jiný, kterému ji bezpen mohli dáti do a bylo
to
kus
dal Praze vale.
že
si
ponvadž dovedl ženu
náruí,
Pak svrchu
trucu,
Tak tedy
arci
byl
povdno,
uživiti.
z auskultanta ale
adjunkt
krom toho
se
z
atd.,
jak
nho
stal
Martiku dobrá, necht si všechny ostatní Marty a Martiky na svt! Ani se nestaral, kam ji vtry zavály. Taková
zatvrzelý mládenec. Nedostal svoji
trpká
ssedlina
Konen
zbyla
tedy
mu
:
v duši.
ped tymi nedlemi
vrátil
se
198
—
jaké pepodivdo Prahy, najal mládenecký byt zas u paní Maternové, u níž bydlil né náhody! tehda, jako mladý auskultant, a rozdloval pak svj život na tento pkný, útulný pokoj, na kancelá u zemského soudu a tikrát v témdni na mládenecký kroužek pán kolleg kdesi v plzeské piv-
—
nici.
ert
vzal
ostatní svt.
Až vera
— —
Ano, vera.
Ráno vera podíval se do novin a jeho zraky utkvly na zprávice, že tedy dnes již jsou sokolské šibinky.
V
mu, kterak ped lety devatenácti byl také v šibinkách, po prvé a naposled. A tam to bylo, kde se setkal se svojí Martikou. Kde to je, kde to všechno je!
tom okamžiku vybavilo
se
Ale pak, jak den ubíhal, vzmáhala se v
nm
podivná touha. Kterak pak ty šibinky vypadají nyní? Zdali
pak do nich ješt chodí taková mladá,
hezká dvátka, jako byla jeho Martika? padlo ho to
odpldne takovou
Podívá se do šibinek.
silou,
Dostane-li
A
po-
že neodolal.
se
tam?
Ml v kancelái auskultanta, mladého divocha, jakým býval on tehda (a když se te na toho zteštnce podíval, vru skoro chápal, pro mu tenhned Martiku na opatil vše. veera nu radovi do
kráte nepovsili
pispívajícího lena, stálo to nesl
panu
radovi
taky
lístek,
lepenkový
krk),
a ten pa-
Stálo to
ptku
auskultant pi-
nos
s
ohrom-
199
nými okuláry,
a
fés
veer
byl rada Jaromír
Votava v šibinkách.
Dlouho
chodil
s
nosem
poup
roztomilé
kmitlo
a
—
fésem, až se
s
mu
poup,
Bože, takové
a rozpustile zatahalo pana radu za lepenkový nos.
Pan rada litoval, že ty prstíky nelapily ho za vlastod Pánaboha darovaný nos. A když se poup
ní,
kmitlo po druhé, rychle Votava strhl ohavný nos papírový, zapáchající beztoho barvou jako terpen-
sal
tinem, a
poup
požádal Tolik
vstril
vše,
:
bez
jít
ní,
do kapsy
A poup
za taneek.
vyzvdl maminka
zdráhalo se
sice
smákl
fés,
šlo.
trochu churaví, ale
již
byl
—
poup
doma
ko-
vezme s sebou, maminka na žádný zpsob nechtla pivolit, aby jí dcera pinesla takovou obt a zstala doma, a pou-
stým, tetika se nabídla, že
p
tedy
šlo,
rádo, to se
Co všechno sám nepamatoval
jaení,
na
nco vzpomnl
dívce a tázal se
Rozesmála se
jí,
z té
ji
ví.
mluvil ve svém divném rozjiž
rada Jaromír Votava, ale
pedstavil
:
kam ješt otázky.
se
Kam by šla, A kdy ji
dnes poslední masopustní sobota! uvidí?
tázal
eklo
dli,
se
dále.
Teba
poup. To
že
obadn
zcela
masopust pjde.
v
že
zítra,
když
je
tedy zas
totiž
v ne-
by matinku nesmírn
tšilo.
Vc
podivná, že ho vše to nezarazilo verejší
noci,
že
taky se nepozastavil nad vlastním tešt-
ním,
že
si
žádal
pou patko o druhý a tetí taneek a dokonce
když
slíbil,
nepipadal pranic že
tedy
pijde
smšným, když
—
ale
když
po-
te
200
na vše vzpomnl, skoro ho pešel mráz. Ježíši,
vlastn k
n
emu
Kam
takový
odnášel
hezký,
poup
jako Arab, s nímž to iak
ehtaka Každý
—
jiný
hlavu lámal
a
pro
zbyl jen
tro-
odný
mladík,
štíhlý
žertovalo a smálo se
tedy sliboval, že pijde?
lovk
snad by
snad by
nepjdu nikam! Ale takovýmto zpsobem
dal
nj
všechny tance, z nichž pro
šek,
Kriste
rozum? A vše to? Vždy vidl dobe, že vlast-
pak to vyvádl?
co
si
tím nebyl tolik
si
byl
asa,
pomyslil:
rada Jaromír Votava
nemže
záležitost vyídit. Ano, kdyby byl zstal na zapenou. Ale povdl svoje jméno a te se pan rada drcl do ela vždy
—
—
jí
pamatuje-li
dal,
vinilo
snad
to
vypil dole
dobe, taky
nkolik tch
i
v pekle?
svoji
visitku.
Za-
plzeských, jež byl
obestel ho
princ Kar-
to
svým arovným a mámivým pedivem? V tom okamžiku nevdl rada Jaromír Votava moudejšího, nežli že se vrhl k umyvadlu a
neval
nic
ponoil hlavu do studené vody. Trochu se tím utišil, pravda.
A
když se
odl
erstvým prádlem a celý se ustrojil, a když se pak podíval do zrcadla, nepipadalo mu již vše tak bláznivým,
Vždy
co v noci
velmi
dobe
tropil.
vypadá.
Vždy Vždy
není tak je
mu
zle.
teprve
dvaatyicet let. A vždy je, pro Pánaboha, radou! Však te Martini rodie, kdyby k nim pišel, nedlali by takovou drahotu a dali by mu tu Martiku -—
—
Te
ho srdce zabolelo. Kde pak
Osmnáct rok Tehda !
jí
je
Martika!
bylo taky osmnáct.
A jemu
:
201
Jaromír Votava kopl te do zou vaoknu odletl. Pro vlastn se lovk nestává radou ve tyiadvacátém roce! Pro, ptá se? Pro pak se jím stává^ když všechny ty roztomilé Martiky dávno pestaly býti Martikami!
tyiadvacet. ku, až k
notn
Sedl k snídani. Káva byla
a. Taky trochu
Ped
—
ním
ležely noviny.
Nejspíš tam
sáhl.
o jistém
ným
—
svt
vážném pánu
s
Ale ani po nich ne-
o šibinkách.
je referát
všechno na
pro
vychladlá, ale
ochladí.
jej
byla
Aby tam zmínka
taky
velikým nosem,
erve-
s
fésem na hlav, a jak ten pán dokonce se
odvážil na kvapík a jak
Nebo te si vzpomnl pan mlo na adrech kytiku, a on že
i
jednu kvtinku
si
zdá se
mu
Vzchopil
kapsy fraku,
Tedy
i
byl tak opovážliv,
prý na památku
to jen?
kráel k všáku, sáhl bojácn do a skoro se mu chvla ruka, když karafiát.
to vyvedl!
Na dvée radv objevila
bylo se
zaklepáno
na
a
ješt
si
k
pán
povel
paní Maternová.
„Bylo dodáno toto psaníko, pane rado
A
—
se,
povadlý
vytáhl
utrhl,
poup
rada, že to
nmu
pivonla, než
je
domu
—
." .
z
.
ruky
dala.
Adresa správná, jako
z
adresáe.
ulice,
Což pak
Rychle roztrhl obálku
íslo tohle
taky
všechno
ekl?
"
202
„Vážený pane! Nezapomete, že ti hodiny ve vší
odpldne
úct Vám
jste slíbil
navštívit verejší
se porouející
ve
šibinkovou,
Esmeraldii."
Pan Jaromír Votava hodil obálku do pece, psaníko do kapsy a díval se oknem, jak
vstril
padá
sníh.
— " letlo mu — o em te nevím, — — — —
,,Nco jsem vyvedl jsem vyvedl
mn
mohlo
Ano, pan rada
nevdl skuten
hlavou, ,,nco
co a jak by
nic.
II.
Jindy
rada Jaromír Votava rád prodlužoval svoje
nedlní
jitro
doma, jindy v nedli nespchá-
do Kanceláe. Uvykl tomu na venkov a zachovával to v Praze. Bylo tak píjemno v tom útulném, vyhátém pokoji, tak opravdu sváteno, \'al
píliš
i
a pan rada
vru
se zlobil, že taky
zaveden posud naprostý nedlní
u
soud
není
pro všechny,
klid,
od sluh až k panu presidentovi.
Dnes však nezdržoval
a skoro
píliš
se
byl
povden tomu, že na nj pipadá inspekce. Vzpomínka na události šibinkové noci vyvrátila ho trochu z rovnováhy duševní, a psaníko, jež paní Maspchal, aby ternová pinesla, dodalo mu.
Te
se octl
co nejdíve k kancelái,
nebo
v kancelái,
u svého úadního stolu, opateného komisním, erár-
—
ním psacím zaízením, u stolu pokrytého akty, tam byl tak docela svj pokaždé, když ho znepokojila
njaká
záležitost
jako dnešní píhoda. a
nemotorné
sedávalo tolik
to
,,mimoúední
Nebo
'
tou
mrou,
jakmile usedl v
keslo v byró íslo
rad ped ním
a
bude
15,
na
tžké
nmž
zas ješt se-
204
po
dávati
nm
(takový
nesmírn tuhé
erární
má
kus inventáe
pravideln chlad-
nabyl
živobytí),
né krve a uvažoval o všem jako stízlivý krimina-
Na tom bytelném
lista.
kesle rozhodne taky dnes,
co a jak dále.
než
Ješt,
vyšel
svtnice,
ze
v náprsní
sáhl
kapsu, má-li tam psaníko ,,Esmeraldino" (aby je
Maternová do rukou!), zapjal ko-
tak dostala paní
kekem,
vážn
schod. Domníval se, že ho venkovské povtí njak rozptýlí ale šlakovitá píhoda nechtla mu z hlapodšitý
žich,
a
slézal
se
—
vy.
Stále na to myslil.
,,Nco jsem si nadrobil \" peskoval se v duchu. „A hned napoprvé padl jsem do podivných rukou !"
Te psaní
mu
Vydechl
zrakoma
na mysl, že toto podivné
vstoupilo
a vyzvání
vlastn neslýchanou
je
z hluboká,
adu
postav,
rozhlédl
se
vcí. pelétl
ulicí,
v mrazivém
pospíchajících
vzduchu, a snažil se pak hledti tak do neuritá, což inil vždycky,
tení oí".
A
mu
kdykoli
kriminalista byl uvyklý pátrati
—
píinné
po
teba
bylo
,,
zase vrátil se ke své afée.
již
po ,,kausálním nexu"
Kterak
spojitosti.
pro-
Jako
že
se
poupátka
(a
má
ten
dopis ke všemu, co pedcházelo?
Nu, ano, to
letos?
A
že
již
s
se
už
ji
nedle
neuvidí.
mlo
tedy
protivné),
když odvtila, že
bude-li chtít. to
ptal
slvko skoro bylo
A
je
A
na to
te mu
že ješt
pjde
tém
po masopust,
projevil
politování, že
je
popelec,
kam
ona,
on, kde tedy,
že
ji
mže
vidti,
kam chodívá? Patrn
být vyzváním na njaké dostaveníko.
205
Dostaveníko! skoro
te
se
pan rada zasty-
dl. Je to vru nápad, umlouvati s takovou žabkou dostaveníka, on, soudní rada! To je tak pro
eknme,
auskultanty, nu,
že snad
pro adjunkty,
i
pro rady!
ale
A
tu
poup
milé
se
poouchle usmálo
tak
a
eklo, že bez matinky nechodí nikam, ale kdyby
pánu na tom mluviti
s
tak
—
ní,
by tedy mohl
velice
se,
hned
pijíti
vidti
záleželo,
a rozumí
s
i
—
že
dnes, v ne-
totiž
zítra,
pro-
ji,
matinkou
dli.
Pan
rada
následovalo,
a
te
mu
se
v
hlav
všeho,
co
rozsvtlilo.
„Slovo sto! Pijdu tedy!" byl její
mozek
chtl
jakoby
elo,
svraštil
pímti ku pronikavjšímu zopakování
odpovdl
na
vyzvání.
Tak tomu skuten
bylo, vidí to jasn. Byl to
následek všeho toho maškarního mumraje, ehotu,
hudby, horka?
Nebo
— —
Pan rada zastydl Pravda,
je
jako
cen taky on, ale hlavn,
Hlavn tam dole! Kolik
již
léta,
jímž byl
vír,
—
hlavn
zachvá-
— —
pece bylo jen výborné plzeské píinou studu pán radova. obvinných stálo ped ním za všechna to
A
co
to bylo
soudil;
nevdli, co pustili
podruhé, a silnji.
nebyla ta maškaráda bez úinku, takové
hromadné teštní
ta
te
se
dlají,
skutku, pro
kolik
jich
že nad
njž
se
míru
je státní
k zodpovdnosti, a nejen
vymlouvalo, že pili,
než se do-
zástupce
pohánl
pan rada, nýbrž všichni
jeho soudruzi, všichni písedící senátu vždy se tak Staí mládenci-
]^4
206
pohrdliv usmívali, ponvadž pokládali každou
Nebo
kovou omluvu za výmluvu. vždy dopuštno, že
soudcovská vyžaduje
mohlo nosti.
býti
A te
pi tom, plzeniny
lovk íci,
ml
aby
trám,
v nepíet-
stal
následkem nadmírného požitku
vru
zákon
opojiti
že
in
pan rada Jaromír Votava dopadl se taky
že (a
jako
opici se
ta-
psychologie
!)
nerozeznává,
ím
se
trám?
opici jako
Mže
si
to
má
nm
vyvedl cosi nemoudrého. Lze o
sám do-
znati ?
Vdomí
Nikoli!
dstojnosti vzepelo se v panu
Jaromíru Votavovi. Nikterak nebyl opojen, nanejvýš
—
—
nanejvýš!
Pozorovala
ponkud
nco
rozjaen.
takového roztomilá
sle-
ta
inka?
A
pak to vlastn byla sleinka, že
jaká
hned zve!
To
je
kov, všady, kde inily
tak
se chránil,
zvávali
byl,
nkdy
vždy matky,
aby
nkam
nevlezl.
kdy, když miloval Martiku,
nepipadlo. Vlastn jim Pravda^ pan rada
nesmírný rozdíl radu.
A by
i
zváti si
Pravda,
neslýcháno!
byl
její
jej
na ven-
ho do domu, ale také otcové. Však Ale pozvali ho
n-
rodiové? Ani jim
nesml na
oi.
te. nepipomenul, že je pana auskultanta nebo pana si
pipomenul, ten
rozdíl
auskultantem a radou bývá dležit pro
málokdy pro dcerušky.
V
jistém
mezi
rodie,
vku všem
dív-
kám jsou dietní tídy nesmírn lhostejný, a pravideln u nich mívají auskultanti pednost ped pány rady.
Tak tedy on zamýšlel vlastn dostaveníko^
207
pan rada k svému šibinkovému dobro-
vracel se
A
družství.
ho pojal
tu
stesk,
nebo vzpomnl na Chodíval tam
nkdejší dostaveníka s Martikou. za
vzhru Jenou
ní,
brán,
k Slepé
ulicí,
a pak
v právo Sokolskou tídou, opuštnou, tou ulicí po-
ke Karlovu a dále, a v tch míekávala Martika. Byli tam bezpeni, po ne-
hradeb, až
dél
stech
dle, po msíce, tam nepotkali nikoho bylo to jako na venkov.
,,z
Prahy",
Jaké to bývaly slastné
hodiny! S výstupku, kde se hradby skoro v pra-
vém úhlu ohýbaly dol do
spolu
vzhru si,
nuselského
se
tulili
nich
k
—
sob
nepojali
Pece na
mu
a
se
hledívali
dále
nkdy
a skoro je
as
podezení.
Nic
sám
musil
k návratu, aby
doma
nespomohlo.
to
kout Nového msta. Když
n-
tam zabloudil mladý auskultant Votava
hokými
ped
ulici,
Folimanku,
prvý ten milostný sen ztroskotal, ješt
kolikráte s
na
jednou staí padli a bylo po procház-
to
kách v nejzazším tom se
Horské
na Blku, k Vyšehradu, blouznili, slibovali
pipomínati Martice, že u
k
údolí,
pocity, a
osmnácti
lety,
když odcházel posledn tam
z
Prahy tehda
zašel
podveer
dokonce si tam poplakal. Takové vzpomínky jsou nevyhladitelny. Když rada Votava po osmnácti letech vrátil do
Prahy, žitosti
zamíil
—
—
sotva spravil
rovnou v
ta
místa,
nejnutnjší zále-
hnán
puzením ne-
mu
do duše, když shledal, že zatím zmizela Slepá brána, zmiodolatelným. Ale nesmírný stesk padl
zely
i
hradby,
a nkdejší
to
tiché
místo,
kam
se
zamilovan párky vbec uchylovaly, zmnilo na-
?
!
208
prosto svoji tvánost,
Nebetyné domy,
mu
Stavební epidemie sfoukla
Pozbyl Martiky
koutí.
spláchnuto
nm
nevyznal.
ani
—
výep!
jeho idyllické
zá-
když vidl, že bylo
ale
djišt jeho schzek, slib, písah,
to
i
v
že se
plné kaváren, vináren,
že zmizela cesta, kdysi travou zarostlá, na níž to-
pedrahou Martiku, pipadalo mu. pochovává po druhé a na vždycky. Ani památky ze všeho nezbylo. Kéž by tam byl likráte byl zlíbal
že svoji lásku
nechodil
A s tím pouptem zamýšlel tedy dostaveníko? Kam by musili jíti, aby se ukryli zrakm zvdavc? Aby ho tak byl potkal nkde pan president! Pan rada pi tom pomyšlení Ale
taky
již
v pedsíni
pan
salutoval,
zašil
k soudní
došel
sebou v
kožiše.
budov. Portýr
Jarom'r
Votava
prošel
zasklenými dvemi, vystoupil do druhého patra a
vkroil do své úadovny.
Tu sedl
již
u stolu druhého, ješt komisnj-
než byl radv, auskultant Mrkvika. Nejspíše
šího,
klímal
nad
svým
nebo sebou prudce
papírem,
když rada otevel dvée.
trhl,
Jaromír Votava zarazil tanta
Na A te
se.
nadobro byl zapomnl.
svého auskulnechápal, kte-
Nebo Mrkvika
rak že mohl zapomenouti.
vera' v šibinkách, dokonce snad
byl
i
je
taky
lenem
zábavního výboru. Ani se pan rada nerozpomínal, zdali
ské
se
tam
spolu
setkali.
Pece by
to
plze-
— — — Vidl auskultant
dokonce, jak se
plaší
jej,
za
pana radu? Pozoroval tím
pouptem? Radovi
209
bylo horko, rychle svlékal kožich, ale horko bylo
mu
pak.
i
Mrkvika Rada
práci.
ale
svým archem jako arci, že nedlá nic.
nad
se
chýlil
zdvoile pozdravil,
byl
zase
již
v nejhorlivjší
vdl
Byli
by taky
aby se deli ješt v nedli, ale hlavn po šibinkách. A Mrkvika tam byl jist do rána, do posledního zvuku hudby, a nejspíše auskultanti,
blázni,
pak
šel
tak
ze
nkam
Má
rada
v jakém
byl,
se,
na drštkovou polévku. Chodívá se
šibinek.
mlet? Má mluvit? V a v
v jaké
situaci,
se
rozpoložení, octl,
rozhodl
lépe je mluvit a co nejkamarádštji.
že
Mrkviky nco co by mohl vytáhnouti.
Akoli
vytáhne.
z
,,Tak co,
mu
Snad
bylo úzko,
kolego, jak to dnes chodí?" spustil
velmi vlídn. ,,Nic
nového, pane rado," odpovídal úslužn
Mrkvika,
a než
se
obrátil
k
nkolikráte
radovi,
aby vypadal ,,vyspaleji". Bendil jste, bendil," hovoil pan rada, ,,co? Málem že byste byl sokolovnu vzhru nohama
siln
zamrkal,
,,
obrátil."
Mrkvika pekvapen že,
rati
podíval se na radu. Jak-
pan rada ho pozoroval? Rozumí se, že nepozoroval, když se
ml
sta-
o své poup. Ale Jaromír Votava uchýlil se
ke
lsti.
se,
jak ten
vádní,
nkdo
Je
a
lépe,
pedejde-li auskultanta a zmíní-li
vyvádl, bylo-li
ímž vbec
seslabí vlastní svoje vy-
takové,
všimnouti. Ostatn, ert
že
§i
ho
mohl
v tm mladíkm.
210
oi
Mívají ,,
všude,
zvlášt
a
vdí-li,
že
tam mají
starého".
„Bylo
to velmi hezké/'
povzdychl
auskultant.
si
„Myslím, že takové šibinky ješt nebyly."
Což
mladá krev myslívá o každém plese, jí záí do života auskultantského svtlem spasné hvzdy. Mrkvikovi patrzvlášt
n
si
je-li
tam nkdo, kdo
njaká hvzda záila. „Zdá se mi, kolego, že jste si pokal až na sousedskou," poznamenal pan rada. ,,Ta byla nejkrásnjší," zavzdychl zase Mrkxika. ,,Pak teprv se mohlo tanit, jak náleží." „Pravda," pisvdil pan rada, „dív to bylo samé cloumání." taky
„Myslil jsem
Mrkvika. I
že to pana radu netší,"
si,
o tvrté
,,Již
kterak
hlehle,
jste
auskultant na
si
ekl
ráil odejíti."
nj
dozíral,
pomyslil rada. Ví, kdy odešel.
„Taky
lovk
musí
se
vyspat,"
kolego,"
„A budu ješt dnes do-
vysvtloval Mrkvikovi.
hánt." „Ale lil
dobe
se bavil
se auskultant.
toho jen
A
pan rada, 'pravda-li?"
ekl
to tak
domýšlel.
Jaromír Votava podíval se po ale
osm-
nevinn, jakoby se
Mrkvika
byl
nm
zkoumav,
zas odvrácen.
již
„No, je to bláznní," ekl rada. „A lovk aby taky bláznil když do toho padne. Bylo ." tam nkolik známých
—
.
Zalhal
si
kým známým.
.
Nesešel se tam s nividl nkolik tváí pov-
rada Votava. Pravda,
:
211
domých, ale jen povdomých. Vždy dlouholetý pobyt na venkov všecky jeho pražské známosti petrhl. Teprv je zase bude shledávat. S panem radou dnes byla
e. A
tak
Mrkvika
si
dodal odvahy.
„Ale všechna úcta, pane rado! Ráíte být vý-
borným taneníkem."
Mrkvika
Tohle Ó,
te
taky
ví?
otvíral
rada
oi.
tedy jen zchytra na nj.
„Býval,
kolego,
tak jsem
chtl
íkali
vojáci
ti
býval,"
ekl kamarádsky.
Vždy
zkusit, jak to chodí.
Napoleonovi:
stará
víte,
,,A
jak
garda se .ne-
vzdává!"
by taky byla vná ,,A kdyby pan rada takhle astji se podíval na ten život, jist by ho to tšilo. Ostatn, nyní ráíte býti lenem v pondlí máme dozvuky šibinek. To bývá velmi pane
,,Ne,
rado,
toho
škoda!" ekl nádše.. j Mrkvika.
—
ert
„Inu, rada,
Je toho
zábava.
elitní
aby
mén,
taní se lépe ..."
co se nestane," odpovídal pan
ví,
vbec nco
ekl.
Chvilinku mlel auskultant, ale náhle se otoil a
pronesl
pízvukem lichotivým
,,Že se
pan rada zmínil o
garda vítzila
—
mV
Jaromíru
Tu
jest!
nejkrásnjší
to
A
a pan
té staré
rada tanil
gard: stará maskou té-
." .
.
Votavovi skoro jakkoli se
aby zachoval zdání
dech se
zatajil.
umíval ovládati pi vý-
sleších s nejzatvrzelejšími zloinci, lat,
s
te ml
lhostejnosti.
co
Peložil
dn-
:
:
212
jaký akt, zdvihl a
nžky
a položil je o kousek dále
ekl ,,
Pkn
Pomlel.
sob
A
—
a nebylo
." .
.
nedíval na
se
pohled,
jeho
vkusn
ustrojena,
vypjeného
nic
to
byla
i
Mrkviku,
cítil
na
dodal
.,,Kdo pak je to?" ,,
Njaká slena Novákova, pane
rado.
Z
Vino-
hrad." ,,
slyšel
Novákova?" protáhl pan rada. A pece neto jméno poprvé. Vždy mu je povdlo
poup
na šibinkách^ a na ranním dopise zas
již
bylo napsáno zcela dole,
i
s
ulicí
a íslem
domu.
„Novákova, pane rado. Pední rodina, velmi rodina," sesiloval Mrkvika, povídali to tam
pední
,,
v šibinkách."
Pední si
rodina. Velmi
pední
rodina, opakoval
pan rada v duchu. Divná vc, ze
chvíli
mu
noní dobrodružství nepipadalo
za
malikou
tak ukrut-
ným, jako ráno a jako ješt na cest do kanceláe.
velmi pední rodina, skoro poád nechápal a vlastn te teprv nechápal její pozvání. Kmitlo-li mu ped plhodinou mozkem, že to vypadá skoro jako léka, jako past na nj nastražená, pipadalo mu te psaníko její a pozvání Ale
je-li
lo
výstedním. Jakživa ho nevidla! Jaromír Votava vstal, sáhl do kožichu, a pan
Mrkvika dostal vybrané trabuko. O jehodin ekl mu rada, že neteba, aby zdržoval do poledne, že mže odejít, ehož
auskultant
denácté se
Mrkvika
s radostí
uposlechl.
O
thaiKÍcté
\ybral
213
se
pan rada k
ledne byl
doma.
již
ernou
Maternova'
da
obdu
peliv
si
Chodry,
u
O pl
kávu,
myl
o
hodin
po-
s
druhé pinášela paní hodin pan ra-
o druhé
ruce, brousil nehty,
esal
vlasy,
echral vousy.
O
pozdji vstoupila paní Maternova, aby
chvíli
nebo venku pituhovalo, pekvapena, že pan rada neleží na
ješt piložila do kamen, a byla
velmi
pohovce^ že nete noviny,
ale že jest obleen, v konový hedvábný šátek pes lía že práv se chápe ebenové hole.
žiše,
pod nímž
mec
košile,
,,Tak,
a
tak,
svítil
paní Maternova, piložte hezky
pozdji mžete
zaiS.
Vrátím se za nedlouho,
— a
toho tepla užiju."
A
pan rada vyšel
z
domu.
Že se pan rada peliv upravil, stalo se jen pro všechny pípady". Nebo ve chvíli, kdy od,,
cházel z
domova, nezamýšlel nikterak
návštvu.
Co
zkoumání,
výzvdy. Hnul se v sám vyšetující soudce-
piznával
jít
nkam
na
hodlal podniknouti, byla rekognosce,
nm —
—
tolik
Jinak
si
vru
ho nenapadá, aby tak
nkam
vždy by
smsným. Taky že nevpadne. ped nj byli po-
se
mohl
státi
vpadl plnými dvemi,
Ale kdyby v tom okamžiku
krucifix a dv svíce, aby odpisáhl, že tedy opravdu nevpadne a že se za nedlouho vrátí, není
stavili
zda by byl pan rada písahal. dobe, co písaha znamená.
jisto,
k3S
Nebo vdl
III.
Voln
stupal rada Jaromír Votava
od bytu svého
Jungmannov tíd ke Karlovu námstí a Žitnou ulicí vzhru k Vinohradm. Mohl sice nadejíti si ulicí Palackého a Školskou, asu však bylo v
dost,
zamíil cestou
i
delší.
Taky
proto, že na del-
ším pochodu mohl déle uvažovati, co a jak dále.
V kolik cíl
Žitné
ulici
doutník v
vstoupil
zas o chvíli
cesty
úmysln
platil
do
trafiky.
Ml
ješt
tobolce, ale uinil zastávku, oddálil.
Zdlouhav
naby
vybíral,
bankovkou, aby ho taky dodávání
drobných zdrželo, a pomalouku zachumlával v kožich,
Než
pomalouku
se docela upjal,
oblékal
a zapínal
s
rukavice.
použil ješt okamžiku, sáhl
v záprsí po dopise a peetl
si poznovu adresu na aby si ji dobe vštípil v pamt. už jí nezapomene. Balbínova ulice,
dolním
okraji,
Dobrá,
te
ís.
17.
Pan rada nevyznal
Nové
to
rá strávil
msto
se v topografii vinohradské.
bylo vyrostlo
na venkov,
a za nic
práv na
v letech, kte-
svt
nemohl
si
215
pamatovati všechna
ta
jména, jimiž se ulice ;/ino-
hradské honosily. Když tak o njaké zavadil v ak-
nebo v novinách, nebo když je zaslechl za hopivnici, pipadaly mu Vinohrady jako njaký konversaní lexikon nebo ješt spíše jako pomocná uebnice literární historie. tech
voru v plzeské
,,Do toho se již nevpravím," íkával
nutno vyrst
si,
„s tím
." .
.
Tak neml
ani
nova. Nu, doptá
potuchy, kde
A
jest
ulice Balbí-
njaká ulice zastrená nebo dokonce podezelá, ani do ní nevkroí. Na žádný zpsob nestane se obtí njaké mystifikace. Novákova! Takové jméno není žádnou záru-
Novák
kou.
je
se.
v
Hledejte pravého.
je-li
to
echách padesát tisíc, ne-li víc. To je tak všeobecné jméno pro
njakou povídku nebo humoresku. Kolik jen sám odsoudil Novák a Novaek, a kolik jich vyslýchal jako svdky. A skoro v každém divadelním kuse ze života vyskytuje se njaký Novák. Arci povídal auskultant Mrkvika, že je to pední vinohradská rodina. Ale Jaromír Votava pipomenul si, že v njaké statistice etl kdysi o tyiceti tisících obyvatel na Vinohradech. Mezi tmi bude No-
vák! Pan rada octl se již na rozhraní Prahy a VinoOd Musea supali drobní ti koové, táhnoucí vagón tramky do kopeku. Z nozder šlehaly jim proudy páry jak z lokomotiv. hrad.
Na zdabh kráel rovn vzhru, do Palackého.
tídy
Když minul postavy dozorc pi po-
216
travní dani, již
mu
pipadalo
proudní lidstva na pedmstí, pravda.
zdejší
zcela jiné než v Praze. Je
Njaká tíse na nj padla. Nebylo by lépe, aby se na pat otoil a vrátil dom? Ale co tak uvažoval, stále kráel v ped. Jaký pak má vlastn smysl, jaký úel tato výprava? Což pak cítí ke ve-
nco
poupti
rejšímu
k Martice?
skuten
A
podobného,
najednou
si
kdysi
jako
pan rada doznal, že
vera v šibinkách, bylo výbuchem pouhé masopustní nálady. Ated
mu
všechno, co se udalo
mu
pipadalo, že vidí zcela jasn, kterak
mladý Arab dvátko chvíli, jako hraku.
Na
nhož
prostranství
jen
za
tak
ten
pjoval, vždy na Demínkou, do
kavárnou
rada policejního stráž-
ústí tolik ulic, spatil
„posta".
níka,
Pokud mohl nenápadn piblížil otázal se ho, ve kterých koninách
se k
nmu
a
Balbínova
je
ulice.
Strážník
vzhru
mávl rukou
Tamhle ta na levo Pan rada podkoval ,,
žádná zastrená
ulice.
—
to
a ekl:
Balbínova."
je
a oddychl
Naopak, v
si.
Vida, tedy
nejbližší
blízko-
ní
samé Prahy. Pjde jen tak mimo, jen tak do mrskne okem. Vlastn nechce nic jiného. Jak se k ní blížil, vtiskl cylindr hloubji do e-
la,
jakoby spouštl
sti
hledí, a
když
se octl
na samém
rohu, podíval se do ulice kosým pohledem, jen tak
pod stechou cylindru. Ulice Balbínova byla
vidl
dv ady
tém
prá/chia,
pan rada
vysokých domu, skoro všech n\
tciii-
217
ného nátru, což jim dodávalo vzhledu eleganceje jisté: zde nebydlí žádná chamradina, usoudil rychle rada, íd se vnjškem budov. Již do-
To
rohu protjšího, hned bude za ním. tu, dva kroky ped rohem, jakoby ho
cházel
Ale
rameno a v pravém úhlu a zmnil pan rada smr cesty své
jím
kdosi byl chopil za
—
otoil,
v
Balbínov.
ulici
vnitní,
V
Bylo
jemuž se nemohl tom okamžiku taky
byl
puzeni
neodolatelné
to
ubrániti.
se trhalo
již
pásmo
je-
ho úvah, až posud zcela stízlivých, a v mysli pán veliké, ohromné, se íslo 17.
—
radov vyhouplo jako
jediné
vodítko
jeho
dalšího
Pan
poínání.
rada nehledal ho, ale když kousek cesty popošel a jako
man
gantních
pozdvihl
tch
se íslice 17.
oi
dom — A
k
prelí jednoho
ejhle,
bylo to zas jen
tu
úinkem onoho
odolatelného nutkání vnitního, kteréž
Votava ntmohl vysvtliti
—
na dlouhé kombinace hnul a vstoupil do
Te lo,
zastavil
a prchl,
ale
naproti
sob
ten
stál
vrat,
teprv jakoby
tu
si
—
z ele-
nad vraty skvla
a nebylo
si
ne-
Jaromír
taky
asu
že v tom okamžiku zado chodby domovní. byl uvdomil, co se sta-
by se rázem obrátil když se podíval do prjezdu, vidl hmotnéhq, ramenatého muže. Muž
pan
rada a byl
ve vest
s
rukávy mchatými, atlaso-
vými, prošívanými, a jen v takové teplé vest, vaproložené, mohl si tu po nedlním obd únorovém chladu klidn pokuovati z dýmky, jejíž dýmání patrn manželská polovice ve .svtnici mu netrpla. Hlava mužova byla pokryta sta-
tou v
218
rou,
ohmatanou tureckou epicí beze stapce, pod
epicí petékaly husté, prokvetalé kuery, a hustý,
Z ležité,
rovnž
silný,
prokvetalý vous vroubil jeho tvá.
celého vzezení mužova, zvlášt vsak z
zejm
d-
naduté tváe jeho uhodl pan rada,
má ped sebou domovníka
ili správce domu, duchu opravil. Nebo pan rada po dlouholetém kanceláském zvyku svém pesn ro-
že
jak se ihned v
zeznával
všeliké
stupn
movník byl v ieho oích
A
že
píinou,
ped
stál
hodností,
lidských
a do-
tak trochu líradní osobou.
takovou
že neuprchl, jak
osobou,
mu
bylo
taky
první vnuknutí na-
šeptalo. Kterak by vypadal v oích domovníkových? Zda by písn*ý ten muž nemohl se právem domnívati, že se sem vloudil s úmyslem nekalým? Ale takové podezení v nikom nesmí vzbuditi on, rada zemského soudu! Jakoby tušil rozpaky neznámého pána, díval se domovník na radu pohledem pronikavým, tá-
zavým, donucujícím
k
njakému
vyjádení.
A
pan rada, který na takovéto setkání nebyl pipraven, vyhrkl: „Bydlí v tomto dom paní Nováková?" 2e se neptal po panu Novákovi, jak by
se
vlastn bylo slušelo, vyplývalo z okolnosti, že verejší
šibinkové
poup
mluvilo
jen
o matince a
Tak hlav Jaromíra Votavy. Po té otázce zmnila se nápadn tvánost nehybného, zkoumavého domovníka. Levice vytrhla
že taky v ranním dopise jen o ní se zmínilo. to
uvázlo v
dýmku
z úst,
pravice
strhla
epici
s hlavy,
trup
219
ohnul se v oblouk a drsný hlas se
žil
zníti
domovníkv
sna-
nejlíbeznjší tóninou, když odpovídal:
„Paní domácí
—
prosím, vašnosti
— v prvním
poschodí."
ze
A mohutná postat' domovnická posunula se stedu chodby ke zdi, pimákla se na ni, jakoby
si
chtla vyhloubiti výklenek, aby ješt
ml pán, již vdl
který se po domácí paní táže.
domovník:
A
oekávaná.
V
kožiše,
to je
vidl,
že
více místa
Nebo te
njaká návštva. to
jest
v ruských lakýrkách, v cylindru.
toho všeho všiml
si
A
snad pán.
elegantní
Nebo
teprve te, když bylo prone-
seno jméno paní domácí. Je známo, že jinak vítá domovník hosty pouhých nájemník a jinak hosty
domácích pán.
Po uhnutí domovníkov, po tomto nevyslove-
ném
pobídnutí „rate dále", nezbývalo
radovi nic jiného, než aby mýšlel,
šel.
vru panu
Aniž pi tom po-
kam, aniž uvažoval, co ekne, aniž
tušil,
jak odejde.
Kráel
dál,
na
zahnul
lové schodišt a vystoupil
dalo mu, že
široké,
do prvého
mohutné župatra. Pipa-
domovník po prstech neviditeln jde pesvdil, kráí-li taky pán, kam
za ním, aby se
mu
byl ukázal.
Hned na prvých dveích od schod v právo lpla smaltová tabulka s nápisem M. Nováková, a v opažení dveí svítil žlutý, mosazný ter s kost-
ným
knoflíkem uprosted.
otálel.
Jakoby jednal
hypnosy, sám nevda,
A te
již
neuvažoval, ne-
pod neodolatelným úinkem
pro
tak iní, vztáhl ruku,
220
dvemi zadrelo
knoflík, a za
stiskl
Brzy potom ozvaly
nítko.
elektrické zvo-
dvée
se kroky,
se ote-
vely a z úst služky v istotném nedlním úboru zaznlo radovi vstíc: ,,Rukulíbám, milostpane." ,,
doma?" ekl Jaromír Vota^
Milostpaní
—
sem stísnným
neml
hla-
v tom okamžiku
pání
vroucnjšího, než aby dívka odpovdla, že
,,páni
a
odešli".
Ale neekla to. koán, ustoupila za
„Rate
A
dále,
Naopak,
n
otevela
dvée do
a ekla:
—
milostpane, tuhle
pan rada Jaromír Votava
octl
do salonu." se v
salon
mírn vyhátém. Všechny salony bývají
obyejn
studeny,
dový. Tuto ve vysokých, bílých kamnech v u dveí praskal
ohe. Pan
Kterak ho mohli
s
ješt sám
nevdl,
že
byl oekáván.
rada
takovou jistotou oekávati,
ped tvrhodinou,
když
le-
kout
ba,
ped
pozvání
pti minutami
vyhoví?
Jen
tak
vzduchu chytil pan rada, že jisté nevypoítatelné vci jsou pro jisté lidi vypoítatelny. Tuto bylo nco takového. A pan rada, starý ten kriminalista, užasl nad etzem náhodných okolností pouhých nálad okamžitých, z nichž by žádný matematik nebyl svedl njaký spolehlivý výpoet, a kteréž pece ve svém celém pochodu vedly to k jisté logické uzávrce. Zde stojí v salon jako
ze
i
—
je
výsledek kombinace.
zkušená?
Má
Cí? Což
takovou znalost
ta
lidí?
A
žabka
je
tak
dovede po-
:
221
i
postavila s nepedvídanými náhodami? sama toho domovníka do pmjezdu? Jen že ml tolik asu, aby to domyslil, jen
ítat
i
že odložil cylindr na nízké keslo proti
kamnm,
když se otevely dvée vedlejšího pokoje a vstoudívka
pila
—
poup. Byla
jeho
verejší
to
táž
mladá hlavika, jako vera v Šibinkách, a pec vypadala mnohem vážnji v obanském úboru svém, než jako i
verejší
to bylo
pouhé dít
V
jí
oích
Mla
Esmeralda.
zdála se radovi taky o
—
pl
dlouhé
hlavy vyšší.
šaty,
A pece
mohla být jeho dceruškou.
šelmovsky zablesklo, když spatila radu,
ale z hlasu jejího vyznívala
upímnost, když hosta
vítala
Bute nám srden
„Tedy pan rada pišel! vítán!"
A
bez ostychu podávala
mu
ruku, jako sta-
rému známému. Tímto pivítáním vzpamatovala Jaromíra VoBylo mu, jakoby jej tonoucího byli vytáhli do lunu. Z celého zjevu jejího z nkolika tch slov vanula upímnost a bezelstnost mladého srdce tavu.
i
i
duše, pravá pirozenost, prostá vší
Rada si
stiskl
vdom,
ani
jemn malou
že trochu
lže,
její
petváky. ruku a nebyl
když odpovídal:
„Pokládal jsem za svoji povinnost milá sleno, abych
když
jste
ranním
vám
složil
—
roz-
verejší své pozvání opakovala dnešním
lístkem.
Za milou povinnost, sleno, nebo
naše seznámení v šibinkách zvati
pijíti,
poklonu, tím spíše,
—
smím-li to tak na-
bylo tak nahodilé, prchavé, a po tom, co
Staí mládenci.
25
:
222
jsem k vám byl pronesl, toužil jsem po píležitoabych vám ve vší úct ekl, že to byl následek
sti,
opojivého toho
reje,
cházím, abych
vám podkoval
jimiž
jste
zmizela jste mi nemohl uiniti v šibinkách
a poprosil za odpuštní,
práv
Pi-
zachvátil.
za vzácné taneky,
—
mne obdaila
že jsem to
náhle,
mne
kterýž taky
jestliže
tak
—
jsem se nechoval
bych se byl choval za všech jiných okolností. Sleno, omlouvám se všemohoucí vlátak, jak
dou zteštného prince Karnevala ekl to jedním dechem a nic se .
*
mu
rázem vstoupilo na jazyk
vše,
." .
nedivil, kterak
ím
mohl
tuto
návštvu odvodniti. „Nemáte se z eho omlouvati, pane rado," odpovídala dívka roztomile. „Sama jsem byla rozpustilá zpsobem, jakým jsem na sebe upozornila. Tím více tší mne, že jste pišel"
A
tlumíc hlas, dodala
„A jsem vám nesmírn vdná, ani nevíte, jak.
mj
kdyby
ma
lístek
byl zstal nepovšimnut, a já sa-
byla bych se velmi stydla.
A te kama
a tak
že jste pišel,
Matinka nebyla by mi prominula,
chopila dívka
upímn V
jí
pravici
Dkuji vám." jeho
obma
potásla, až se srdce
ru-
pán
tom okamžiku pipadlo mu, že by tato Esmeralda nemusila mít žádné maminky, ani tatínka, a že by s ní pec vydržel hodnou radovo
chvíli
zatetelilo.
hovoiti v tom útulném salonku. Ale když se
zmínila
o mamince,
„Paní matinka zal se.
musí již
se
jí
následovati.
zotavila,
sleno?"
otá-
223
A
„Docela, pane rado.
A
sednte, pane rado.
hned se
objeví. Prosím,
svléknte kožich
." .
,
sleno," ekl rada váhav, a te pepadaly rozpaky. Což pak s ním ty dámy obmýšlejí? Jak dlouho zde má zstat? A kde je „Dovolíte-li,
zase ho
pan Novák? Ale
již
nemohl
jinak.
kaviky, svlékl kožich jej
a
Smekl tedy s rukou rupopošel do kouta, aby
nž
pehodil pes lenoch kesla, na
byl položil
cylindr.
Když
se
obrátil,
vidl, že je v
komnat
sám.
Dívka byla zmizela, nejspíš aby tedy maminku pivedla.
Byl
pán
Zraky
radovy roztkaly se salonem.
naplnn vkusným, elegantním nábytkem, jakým
zámožné rodiny opatují byty pokryta jediným i
déli
pokoje.
velikým
své.
kobercem,
Na pohovce
ležel
Podlaha byla
po
celé
šíi
perský koberec
Na stnách rozvšeno njaká pkných obraz, originál, mistra. Nad pohovkou odbíjely práv
tlumených, temných barev. bylo nkolik kopie starého
i
krásné hodiny v
oechové skíni hlubokým,
ným zvukem pl
tvrté.
Oi
líbez-
Votavovy zabloudily nyní do hlubokého
vyzdní pravého okna, v
nmž
ve prostém
hndém
rámci visela jakás podobizna. Rada popošel o ti,
tyi
—
kroky,
hled pronikav na podobiznu, a
te
—
nebo neslušno rychle dokroil až k obrazu. A tvá jeho pokryla se výrazem nesmírného úžasu. Jaká pepodivná náhoda! Tof obraz jeho Martiky, jeho nkdejší milované Martiky, jak vypabez ohledu,
zdali
slušno,
224
dala tehda, když
ji
když
seznal,
když
ní chodil,
s
schzky v tom osamlém
s ní osnoval tajné, blažené
své v Sokolské
tíd, u Karlova, zákoutí Prahy! Kterak se sem dostala? Jest u jejích píbuzných? Zas vystoupily ped ním všechny ty dávno minulé, šastné okamžiky, zas objevilo se silou,
co znamenala pro
nj
mu
plnou
ztráta její a co
zna-
menala pustota celého jeho dalšího staromládenec-
Kam
kého života po dnešní den.
se
podla, kam
osud? Nebo Jaromír Votava nikdy po nechtje probouzeti v srdci pocity nezkojitelné, tužby nesplnitelné, nechtje jititi starou, snad již zhojenou bolest. Dnes, v okamžiku, kdy podstupuje tak podivji
zavál
tom
nepátral,
né dobrodružství, jehož
nemže Na
koneného úelu sám
mu
domysliti, vstupuje
obraz
její
se
na oi.
výstrahu snad?
Ješt hledl Jaromír Votava na podobiznu, když cvakly dvée a do salonu vstoupila ztepilá
Votava rychle couvl od podobizny, ale dáma ho byla postihla v jeho postoji a pozorování,
paní. již
slinou
tváí kmitl se lehký a radostný
její
„Vítám
vás,
pane rado
úsmv.
." .
.
Jaromír Votava vzhlédl, a
jestliže
se
byl
již
vzpamatoval z úžasu prvého, podlehl nyní novému, ješt mocnjšímu.
Nebo
stál
Martice. Vystoupivši z obrazu,
tváí v tvá stála
—
ped ním
své živá,
svží, dýšící.
Poznal
ji
okamžit. Nezjevila se
útlá postavika, jak
ji
sice
ona díví,
znával. Plné vyzrání ženské
225
krásy bylo
všechny tvary,
vyplnilo
úmrné. Postava pak nemohl
Votava doznati, že
si
zvážnla.
„Vítám vás
k oblosti
ale
]}Í posud byla štíhlá, o
— —"
tvái
její
sestárla,
že
ale
opakovala paní.
Jaromír Votava všecek se rozechvl.
Chtl ui-
krok, ale stál jako pimrazen. Pohlížel na paní
niti
v nesmírném
zmatku, ale zárove jakoby z jeho
oí mluvila výitka: Pro muka?
—
„Milost
paní
.
.
."
mi pipravila
jste
tato
hlasem roze-
pronesl
chvlým. Paní Marta vidla, v jakých nesnázích tone host, a že jest nejvyšší
as, aby
mu
pomohla.
stoupila k Jaromíru Votavovi, podala skla
upímn „Tedy
mu
I
ruku,
její
pisti-
jeho pravici a tázala se:
jste
pranic netušil, pane Jaromíre?"
„Pranic, milostpaní, pranic," vydechl rada.
„A
kdybych byl tušil, nevím, zdali bych se byl odvážil pekroiti práh domu vašeho a vstoupiti k vám. Kdybyste vdla, jak ila.
—
Vy
Prahy
vy
—
jste
ve
mn
všechno vzbou-
kéž bych se nebyl
vrátil
do
!" .
.
.
„Tak málo potšení vám pipravuje setkání se mnou, pane Jaromíre?" pronesla paní s žertovnou výitkou. „Paní Marto," odpovídal Jaromír Votava v nej-
vtším
stísnní,
„kterak jste se
že mi zpsobíte potšení!
—
Vždy
mohla domnívati, jsem nezapomnl
jediného vašeho slova, jediného z okamžik, jež
jsem kdy po vašem boku
zažil,
nezapomnl
jsem.
"
226
A
mohl-li jsem se domnívati, že kanceláský prach
mj život pokryl onu krásnou, mladou minulost vrstvou popela, v tomto okamžiku
a byrokratický
trpím nesmírnou bolest
Mart
Paní
že
necítila,
veseleji
se
—
zaleskly se
vláhou. Ale jakoby
snažila
zalévají,
jí
vše se probudilo."
oi
„Vrátilo se tedy kus mladosti
byl
íci
se
co nej-
:
vám
i
mn. A
ne-
kdybych vás byla požádala
pišel ani,
byste
za radu, za pomoc?''
„V manžel
em
vám mohu
— —"
„Ten
již
dávno
poraditi, paní
nemže
mi
raditi,
Marto? Váš pane Jaro-
míre. Ale sednte."
Pokynula
mu
pohovku,
na
sama
sedajíc
v keslo.
I
„Vysvtlete
mn,
rýž v roztržitosti „kterak slena
milostpaní,"
ekl Votava,
I
kte-
peslechl poslední slova panina,
— —
„Dcera moje Marta?" perušila ho paní. „Zná vás dávno z podobizny jila
jsem
lásku.
jí,
—
arci z té
mladé
— neta-
že jsem se neprovdala za první svoji
Byla píina, že jsem
jí
sama sebe musila
uvésti za píklad, že první lásky íievedou
vždy k vy-
touženému satku. A není tomu dávno, potkaly jsme vás na Karlov námstí, aniž jste si nás povšiml. ekla jsem jí: hle, nkdejší mj zbožovatel Jaromír, moje první láska. Zapamatovala si vás, a když jste se jí vera kmitl v šibinkách, poškádlila
vás.
A
kterak jste
jí
dal
podnt
ke vŠemu,
co
227
dále se stalo, víte sám. "
poruník „Vy oi jeho
— —
A
nyní: dcei
mé zemel
vdovou?" vyhrkl Jaromír Votava a
jste
zaplály.
„Deset
pane Jaromíre/' povzdychla paní
let,
—
Martika pozbyla otce ped asem zemel poruník, nebožtíkv bratr. Nemám nikoho z rodiny, koho bych tím úadem povila. Má sice Marta.
,,
i
ped
svatbou Martika, ale skoro ješt celý rok, a
musí
míti
i—
poruníka, jak
chcete jím
„Pejete-li te,"
odpovdl
si
víte.
Chcete mi poraditi?
sám býti?" tak,
milostpaní,
Jaromír Votava.
jakoby se ztrácel kdesi v
dáli,
uiním, jak chce-
A hled ped
sebe,
pronesl polohlasn:
„Hle, vaše dcera! Martika! Kdyby mne vaši rodiové nebyli tak píke zapudili, kdyby tak násiln nebyli pervali naši známost, naši lásku, mohla
mojí dcerou ..."
býti
„I
jako
poruník mžete
Jaromíre," ekla
tiše
jí
nahraditi otce, pane
paní Marta.
„Jak jste Šastna, paní Marto," povzdychl Jaro-
mír Votava.
„Máte dceru."
„Pravda," la
—
pisvdila
paní Marta, „ta mi zby-
ze všeho. Ale na dlouho-li? Ani rok neuplyne " a zas budu sama
Povdla zdálo
se,
to
klidn,
mírn,
ale
panu radovi
že slova ta mají nesmírný význam.
Zas
bude sama! Ale což musí navždy zstati sama? Než mohl odpovdli, otevely se zase dvée, a slena Martika vnášela stíbrný tác se samovarem. Za kraouko paní Marta nalévala vonného
.
:
228
z tenikého porculánu. když rada Votava poprvé zdvihl koflíek, aby se napil, otázala se paní Marta dcery:
aje do krásných koflík
A
„Nu, Martiko,
líbí
se
tento
ti
pán
za
po-
runíka?"
Poup
podívalo se na radu, podívalo
matku a odvtilo
kým
„S
Ale
taky.
smí
.
roztomilým spokojen'^,
jsi
se
na
úsmvem matinko, s tím
já
až bude pan rada poruníkem, ne-
arci,
maškaru
každou
vyzývati
již
níko
ty
s
na
dostave-
,"
„Prostoeká!"
pokárala
ji
žertovn
matka.
„Však taky každá maškara nebude tak nezpiasobna, aby potahovala pana radu za nos."
Paní Maternová vytápla pokoj vytápla, a divila
mého váté
pro
vesel
A
nešlo
a
pro
jí
vrátil
na rozum,
zase
pán radv
poruil topení od
si
skoro poledne, když se
hodin.
ramn
se,
huí
dom pro
takové
a
sa-
až o de-
je tak
ná-
podivné
písniky, skoro do pláe, a tak staré, jaké slýchala kdysi
ped
dvacíti
lety.
:
OBSAH. Pespoetný
V erné
9
hodince
21
Reserva Halucinace „
a všichni za
29 37 46 55 69
jednoho"
Poslední
pán Kotrova Pán Šalamounv poslední
Turistika
koš
81
„Šklábovy" prázdniny Pípad pítele Kaliny Setkání
90 100 109 142 150
Okružní cestovatel po plnoci " Ze života dvou „ privátní I. Dny pán Engelbertovy II. „Výstupy" pán Salátový Hodiny pán Stehlíkovy
Ped plnocí
—
k
161
170 180 189 194
Nepoznané svty Šibinky
Staí mládenci.
16
^
BIWDING S£CT. NOV
PLEASE
CARDS OR
PG 5038
U5 1905 dil 6
'v.
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
3 1972
FROM
THIS
OF TORONTO
Hernnann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
