IPiiliiliilii!^^
^
d
o
1
f
e
rOf^ý
lovansvo za svtové války
(i^^
V#-
RONÍK
II.
ŽIVOT
SBÍRKA KRÁTKÝCH A
ÍSLO
2.
POUNÝCH SPIS
i*r.
ÍDÍ
K.
MOUDRÝ.
VYCHÁZÍ
MSÍN.
Adolf erný:
Slovanstvo
za svtové války úvahy a rty z doby váleného pevratu.
Studie,
Cv^
V
Plzni 1919.
Nakladatel Karel Beniško.
Právo pekladu a všecka práva vbec vyhrazuje
si spisovatel.
^5^^^ Vytiskla Družstevní knihtiskárna (Karel Benlško) v Plzni.
vzácnému
píteli
pravdivé slovanské vzájemnosti
panu
prof.
Dru vnuje
Jiarlu Chodounskému upímn
a
vdn oddaný A.
V
Praze, 19. prosince 1918.
.
Pedmluva. Kniha tato nevznikla podle soustavného rozvrhu: jsem ji na žádost redakce „Života" z lánk a úvah, vyvolávaných asovou potebou v posledním roce váleném. Dlouho jsem se rozmýšlel, mám-li knihu viJbec vydati, a když jsem se pro to rozhodl, byl jsem na rozpacích, jak ji srovnati. Náklonnost k soustavnosti k postupu podle jednotlivých národností sloradila vanských, ale rozhodl jsem se pro postup chronologický. Tak poskytne kniha obraz vývoje slovanských událostí a bude zárove dokumentem doby. za svtové války Tím, co v ní jest obsaženo, zachytí naše hlavní zájmy a tím, co v nejrozhodnjší dob na sklonku války v ní není, ukáže, v jakém jsme žili zajetí a vzení, že z nho nebylo ani vidti do ostatního slovanského svta. Do Ruska, Srbska, erné Hory, Bulharska nebylo nám dovoleno nahlédnouti, ale ani do Bosny a Dalmácie nesmli jsme vidti, ba pln ani ne do ostatní Jihoslavie, do Lužice a do Polska. Zcela jinak bude se psáti píštím historikm této veliké doby. Budou míti pístup k pramenm, jež nám byly bud nadobro nedostupný, anebo budou arci také míti potebný odaspo zakázány stup, aby mohli náležit pehlédnouti ohromné djišt. Za to zachytí tato kniha zrychlený pohyb života, v nmž orientosnahu jeho úastník, aby se v vznikala, vali, aby dovedli nalézti cestu z pralesa kupících se, asto vzájemn si odporujících aneb aspo podezelých zpráv a probrati se jimi k zakrývané pravd pítomnosti sestavil
mn
—
—
—
i
nm
a k jasnjšímu výhledu do budoucnosti. Zachytí také nejhlavnjší nአzájem v dob usilování o eskoslovenský stát: zájem o Jihoslovany a o Poláky, s nimiž byly naše osudy v dob rozhodné úzce spiaty. K tomu pojil se i náš zájem o Lužici, který i v této knize proniká, jsem mu vnoval již samostatný svazek „Života". A tak, teba nebyla tato kniha dílem písn soustavným a soumrným, nebude pece dílem zcela neužiteným.
a
Ad. erný.
V Praze
11. listopadu
1918.
otázka makedonská a balkánská. otázka, pro niž vzplanuly ob války balkánské • za krátko po nich i nynjší válka svtová tebaže píiny této byly mnohem širší. V jádru svém však i t5^to široké píiny lze svésti v ohnisko balkánské, v evropski'- spor o Balkán. A jádrem užšího balkánského sporu mezi Srbskem a Bulharskem a v nové dob i í^eckem) jest Makedonie. se Nejnovji vyslovila o makedonské otázce ve vztahu k problému srbskému a balkánskému vbec srbská sociální demokracie. Než její hlas uvedeme, pipomeiíme si letem národnostní stav Makedonie, nebo podle zásady práva národního sebeurení, kterou svtová vojna vynesla na povrch, má tento stav pro posouzení otázky hlavní dležitost Že jest Makedonie ve své vtš;in zemí slovanskou;, o tom není pochybnosti. Jen jižní její okraj jest ecký (pi ece Bystici, na potoostrov Chalkidice a kol jezera Tachinského ústí Strumy) a úzký západní okraj albánský (a nikoli nepetržit). Ale uvnit pevládajícího živhi slovanského je tolik ostrov a ostrvk neslovanských tureckých, albánských, dílem i rumunských a eckých a j. že národopisná mapa Makedonie tvoí obraz velice pestrý. Od zálivu Orfanského (na východ od Chalkidiky) táhne se pruh turecký podél východního (levého) behu vardarského až k Veleši, i dli jaksi celou Makedonii ve polovice. K nmu druží se ada tureckých ostrov v ásti východní a ojedinlé ostrovy v ásti západní, z nichž nejvtší sahá od jezera Ostrovského až k ece Bystici (Bistrica).
—
i
—
—
dv
Na
výdhodft (pí bývalých hranicích bulharských) isou území mohamedánských Bulhar (Pomák). V západní Makedonii jest asi pt ostrov rumunských (cincarských).
íselný pomr makedoniských národmoistí podle bulharského etJiografa Vasila Kancova) jest asi tento: Jihoslovan (Kánov arci zde má skoro jen Bulhary)
Pomák), Tuk 499.204, í^ek Arnaut (Albánc) 128.711, Rumun (Cincar) Žid (hlavn v Solunu) 67.840, Cigán 54.557,
1,182.036 (z nich 148.803
228.702 80.767,
Rus
4000,
erkes
2837,
Armén
300,
ostatních 9270.
obyvatelstva make donského roku 1900 bylo 2,258.224. Jak patrno, Jihoslované mají v Makedonii absolutní, nadpolovinií vtšinu; všecky ostatní národnosti tvoí jen menšiiny Turk jest 22%, í^ek 10%, Albánc 56%, Rumun 3'5% atd. Pi posleniím dlení Maikedorae (1913) nerozhodovaly arci zetely národnostní. K ecku nebyl pipojen pouze ecký (a nikoli nepetržitý) pruh na jihu, nýbrž i území z velké ásti slovanské po áru od jižního konce jezera Ochridského pes jezero Prespanské k jeTaké rozhraní srbsko-bulharské zeru DojranskémsiL v Makedonii nebylo stanoveoo se zetelem ke hranir oím jazykovým neb aspo náením. K pochopení toho teba jest si uvésti na mysl jazykový stav slovanské Makedonie. Jak známo, jižní Makedonie jest kolébkou církevn slovansikého jazyka, do nhož bylo peloženo písmo za doby slovanských apoštol Cyrilla a Methodje. Tento jazyk tvoil s jazykem východnjšího Bulharska Jeden totiž od IX. stoL bolharský prajazyk. Ale od té doby se pomry zmnily. Vlivem silné srbské kolonisace vytvoen ve valné ásti Makead severu bhem
Všeho
—
—
—
vk
*)
v 10
Slov.
Makedonija, (V
Pehledu
Sofii 1900.) Srv, IH. 119.
zprávu prof. L, Niederla
zeiména v západní Makedonii, srbsko-makedialekt. Je to smíšené náeí, v nmž
donie,
donský
zvláštnosti starého
makedonského
dialektu jsou prople-
teny píznan>Tni rysy jazyka srbského. Tento dialekt pekrauje Vardar a dosahuje podle buíharských
uenc
áe
Coneva) až k východn od Koan, Radovišt a Strumice, odkudž jde hranice jeho k Vodenu, Bitolii a Débru. Ale i za touto hranicí na východ
p.
(ina
a na
prof.
jih
jsou patrný vlivy jazyka srbského.
pes
však
Ponvadž
pevládají znaky makedonské, mchli bychom zdejší náeí (zejména ve východní Matyto "Ndivy
makedonsko-bulharský m*)
nazvati
kedonii)
Srbsko-onakedonské náeí vzniklo za doby srbského proni/kání do Maikedonie ped porobou tureckoiL Za cara Dušana (1331—1355) konen obsáhlo srbské panství celou Makedonii, ale již roku 1389 bitvou na Kosovu (15. ervna -- na >Vidov dan«, den sv. Víta) uinn mu konec a tím také položena mez posrbšování Makedonie. S jazykem pronikala sem i starosrbská králevic kultura, obyeje atd. Nejsrbštjší pcsatva, Marko, jest i hlavní postavou písní makedonských vždy také žid v Prilepu v západní Makedonii (na Pl ce.sty mezi Bitoljem a Skopliem).
—
—
Rozdíly
náení však
nejsou tak veliké,
aby oby-
samému byly dlidlem. Také národní uvdo-
vatelstvu
mní
v pravém slova smj^slu není zde tak vyvinuto, aby podle nho bylo lze uriti rozhraní. Stává se, že cíec hlásí se za Ieka, jeden syn za Biilhara a druhý ale všichni mluví týmž jazykem, totiž smíza Srba šeným slovanským náeím maJcedonsk^m. Jak tomu
—
*)
skéinau* i
Srovnej
ve
mj
Slovan,.
obšírný referát »K pomru srbsfco-biilharPehledu ro. XVI. (o knize A. Blie; »Srbi
Bugairí u balikanskom
savezu
i
negýusobnom
ratu«). 11
rocuméti? Tu jest dlidlem nábožensiké vyznání, níkoftv národnost, MakedonStí Slované eckého vyznání a tedy píslušící pod caihradského exarchu, ale národnostn neuvdomlí, jmenují se í^eky, teba ecky vfibec neumli: písluSníci exarchátu, povoleného pi-
inním
Bulharfi r. 1870, aby se tureckým Slovanm doslovanských (staroslovanských) bc^hoslužeb a slovanských škol, dávají si sami iméno >Bugari«; konen píslušníci srbských mitropolitfi, dosazovaných ve Starém Srbsku (v Prizrenu) a v Alakedonii "(ve Skoplji) teprve od polovice let devadesátých, nazývají se Srby. K exarchii z poátku pestupovali makedonští Slovamé houfn. Ale když, zvlášt po osvobození Bulharska, poala nabý\^ati zbarvení národnostn politického, výslovn bulharského, ustalo pestupování a vznikala nespokojenost, projevovaná protesty proti zakládání pouze bulharských §ko\. Srbové poali usilovati o své školství a svou církevní správu, ehož také, jak eeno, v letech devadesátých dosáhli. Do.sažení tchto práv vyvolalo násilné iny proti zakladatelem srbských škol: vraždy, páchané íajn hromadnými útoky bulharských komitíi, vyvolaly krvavé nepátelství mezi makedonskými Slovany. Nepátelství to mlo arci pozadí politické, byvši vyvoláno vzbuzeinými a potom neuspokojenými tužbami bulharsk\hni po válce rusko-tureoké r. 1878 a neblahou bratrovražednou válkou srbslko-bulharskou r, 1885. Smlouvou svatoštpánskou (mírem mezi Ruskem a Tureckem) pipojena skoro celá Makedonie k Bulharsku ale to vzbudilo prudký odpor Srbska a dovedlo kok válce. Na kongresu berlínském pak Makedonie zase Bulharsku odata a vrácena Turecku se slibem janedostala, a kési autonomie, jíž však vskutku nikdy Srbsku pieny Pirot, Niš a Vranj. Spor srbsko-buiharsko-ecký o Makedonii trval až do srbsko- bulharské smlouvy o rozdlení Makedonie (ped válkou balkánskou) propulkl však n^iovo, sotva mla stalo
i
—
nen
—
12
býti
Makedonie po první válce balkánské
Všichni
rozdlena.
dobe pamatujeme,
jak vznikla druhá válka balkánská r. 1913. Zaata byla se strany bulharské, aniž bylo vykáno koneného rozhodnutí o rozdlení Makedonie; zasažením Rumunska a Turecka rozJiodnuta byla v neprospch Bulharska a došlo k neblahému míru bukurešskému. Píinou byla snaha Srbska, aby se co možná piblížilo k Solunu, když bylo 2^roeiiím Rakousko-Uherska nuceno ustoupiti z Albánie, od Jadran-
ského
A
moe. nyní,
uvdomivše
si
pohleme na
toto vše,
poža-
davky srbských socialist, které pedložil; organisanímu odboru štokholmsk konference prostednictvím delegát Dušana Popovie a J. Kaclerovice. bý-valého poslance za msto Blehrad. Citujeme z . 287. >Slovenského Naroda« (lublask.) ze dne
15. pros. 1917: >Srbští požadují politické sdružení všech .ástí srbskéSpojení Srbska ho národa, který ítá 10 milion s Bosnou a Hercegovinou jest pirozený i logický požadavek, ponvadž tyto mají pro Srbsko vtší dležitost než Elsasko pro Francii. Etnografické a kulturní jádro srbského národa leží mezi Moravou a Jadranským moem, národní kultura v nejúplnjší podob se
socialisti
.
.
,
zem
na bezích Diny, to jest v západním Srbsku a a Hercegovin. Okupace Bosny a Hercegoviny byla imperialistický in Rakouska a následek tajného dohovoru o rozdlení Balkánu, k nmuž tehdy také Anglie pivolila. Okupace jest klasickým dkazem politiky tajné diplomacie, která obchoduje se zemmi a národy jako se zbožím. Strana žádá pro pechodní dobu zajištni existenního minima, úplnou obnovu Srbska, spojení s ernou Horou a odstranní všech politických a hospodáských omezení, která vynutilo Rakousko. Finanní pomoc všech velmocí k obnoveni produktivních sil, které byly okupací rakouskou a bulharskou znieny. Srbsko musí dostati východ k moi. Dosud se ta otázka rozvíjí
v
Bosn
13
umle a proto docela nevhodn. Srbsko se iadranským státem, t j. musí býti spojeaio s Bosnou, Hercegovinou a Dalmácií. Nynjší ústroj Srbska nemže postrádati vardarského údolí a východu k Egeiskému moi na Solu, který jest svou zempisnou polohou a hospodáským významem hlavním pístavem balkánským i musí se proto státi spoleným' pístavem Srbska, í^ecka i Bulharska. To by bylo doasné ešení makedonské otázky, jíž nelze ešiti s národnostního stanoviska, ponvadž Makedonie tvoí smsici plemen a národností, z nichž žádná nemá vtšiny /) Makedonie jest zempisné, strategické hospodáské stedisko pro všechny balkánské státy, kteréž všecky jsou s touto bohatou zemí spojeny svými tradicemi i zájmy. Makedonie jako stedisko Balkánu dopluje rzné ásti Balkánského poloostrova. Srbská Morava má své pirozené doplnní v makedonském Vardaru, albánské hory nemohou žíti bez makedonských údolí a spojovacích cest: ^ecko vábí Solu pro styk s Bulharskem, Bulharsko konen hledá v Makedonii kulturní i mravní oporu. Všecek vývoj té otázky v posledních dobách ukázal, že jest nemožno dosíci správného ešení rozdlením Makedonie Jediným praktickým rozešením makedonské otázky jest utvoení spolkové republiky na Balkán, k níž by pináležela i Makedonie jako samostatný stát íím pestane býti pedmtem konkurence a sváru, ponvadž bude spojovati všecky balkánské národy,< Potud citát z memoranda srbských socialist. Poznámek k nmu neteba plipojovatL ešála zcela
muiSí státi
.
.
i
.
.
.
Venkov
1,
a
2,
led,
1918,
,
1,
a
2,
') Zd« patrn strana nepojímá všech maikedonských Jihoslovam celkem, nýbrž iní rozdíl mezi náeím srbsko-make-
domským, jež asi poítá k ítá k Eulbarm. 14
Srbm
a makedonsiko-buliharským, jež
Košciuszko.
v
královské hrobce na Wavelu stojí mohutný sarna nmž lapidárn vytesáno jméno: Košciuszko. Ped žádným sarkofágem královském, co jich ve sklepeních pod kathedrálou wawelskou, nestane Polák s takovou úctou, s takovým pohnutím a s takovými city povzbuzení a nadje do budoucnosti, jako ped tímto kamenným hrobem chudého šlechtice. V lom prátkví rozdíl, že ped hroby královskými cítí Polák úctu k pohbené minulosti a pohnutí pro její ztrátii, kdežto ped sarkofágem Košciiuszkovým nco mnohem více: hrdost, nadšené povzbuzení k pevnosti a nadji ve vítzství národní myšlenky, jejímž bojovníkem byl Košciuszko. Hroby královské jsou skutnými hroby a z hrobky Košciuszkovy srále roste nová vle nadje nového života; hrobka jeho byla s to pohbitá jeho prach, nikoU však ducha jeho života, v nmž se sliia a jímž vytryskla všechna životní síla národa, aby psobila jeho životnými iiny a jeho velikým charakterem nejen na dobu souasnou, nýbrž i do daleké budoucnosti. Sto let uplynulo od smrti tohoto velikého Pokofág,
v
—
in
láka a lovka,*) ale jméno jeho za celou tu dobu
nepe-
*) Zemel 15. íjna 1817 v Soleuru ve Švýcarsku a byl taun pochován v kostele neposkvrnného poetí Panny Marie; následujícího roku pevezeny jeho ostatky do Krakova na Wawei Narodil se v Mereczowszczyzn v okr. sionimském na Litvé, ale den jeho narození není pesn zijštn. Ve farni matrice kossovské zapsán je pouze den ktu, totiž 12. ún. 1746. Z toho, že Košciuszko dostal jména Andrzej Tsbdeusz, soudí jeho životopisec, historik: Korzon, že si hošík jméno »pinesl« a že se tedy nejspíše narodil dne 4. února 1746, totiž v den sv. Ondeje, biskupa fesulanského, (V Ottov Slovníku Nauném jest omylem
—
I
a posud nepestává psobiti, povzbuzovati k nadjí a touž silou jako za života Košciuszkova. > Nejvyšší náelník* ozbrojeaiého povstání polského z r. 1794 dovedl národ povzbuditi a vésti k vítzství u Racíawic (4. dubna), dovedl jej udržeti v odporu proti armámocného Ruska a spojeného s ním Pruska, pokud ale dovedl ješt více: nebyl odpor ten nadobro zlomen psobiti svým zasažením v bh polských djin i na daleké potomky. Vždy, kdykoli se národ polský znova vzepel proti svému potlaení, znova se ozývalo jméno Košciiuszkovo a vracel se jeho duch; tak tomu bylo pi každém povstání polském a i když byla povstání potlaena, nebyl a nemohl býti potlaen duch jelich, duch Ivv)šciuszkv. A talk ozval se znova roku 1905, když ruská revoluce otásala základy násilnického státního zízení ozval se i pi vypuknutí evropské a svtové války a naplnil duše polské novou nadjí v dosažení toho, za Kosciuszko povstal. A když se dovršilo stalo
inm
d
—
—
—
století
od jeho
nním
jeho ideálu.
smrti, stojí Poláci
ped samým uskute-
Síla Košciuszkova tkvla a tkví v tom, že ideál jeho byl opravdu národní, že iny jeho nezrodily se z nižádných osobních nebo stranických, nýbrž jen a Sám byl rodem šlechtic, jen z pohnutek národních. teba nebohatý, ale nesloužil sobeckým zájmm šlechtickým, nýbrž zájmm celého národa, všech jeho vrstev- Historický jeho význam nespoívá v tom, že se postavil v elo zbrojného povstání, ani snad v strategii,*)
nýbrž v tom, že z hlubokého
pesvdení peal
uveden kestní den jako den narození. Stží však lze pipustiti, ýa'k Korzon správn soudí, že by se byl mohl kest odbýti v den byli kmoti z daleka.) »Košciuszko. Bionarození, když pi
nm
eraJia
z
Kraków °)
nýrem. 16
dokumentów wyznoita przez K« (=
Taid,
Konz<xna),
1894, str. 35, a 69.
Nebylf ani školeným vojevdcem, nýbrž pevnostnim inže-
spojení s
Polskem šlechtickým a královským, že zavrhl té doby zásadu, podle níž historii národa
platnou do
vytváela jediná toliko vrsv^a jeho, a postavil místo ní zásadu, že k dílu tomu jest ptivolán celý národ do nejposlednjšího lovka, všecky vrstvy jeho, na ne-
a
spravedlivém žebíku! spoleensikém mají místo jakékoliv. Zkrátka, že byl v polských djinách duchem opravdu revoluním, který zpsobil pevrat od aristokratismu k demokratismu. Nebyl to arci pevrat náhlý, nezpsobil hned vítzství myšlenky demokratické v Polsku víme dobe, jak jest jí tam dosud zápasdti s dávnou nadvládou šlechtickou, ale byl to po ústav z 3. kvtna, jíž nebylo popáno zapustiti koen, první skutený prlom do hradby po vky budované, kteráž oddlovala vrstvy privilegované od potlaených a zajišovala šlechtovládu. Košoiuszkovi podailo se uskuteniti div, že povstal na záchranu vlasti >s polskou šlechtou polský lid«;. Svému dslednému, na výsost ušlechtilému demokratismu uil se Košciuszko v dobré škole; v bojích za svobodu severoamerických Spojených stát. Rozbolestnn zúžením své vlasti") a pomry, jež potom doma zavládly, nevida možnosti, ]ak pi&pti k záchran domoviny, vzrušen byl zprávami o propuknuvším povstání v severní Americe (1775) i pospíšil tam v polovici roku 1776,0 aJby se zúastnil boje 2ui svobodu. A tam ve vyhlášce samostatnosti Spojených Stát etl >nezvratné a patrné pravdy: že všichni lidé byli stvoeni sob rovnýma; že tvrce dal jim uritá nepostradatelná práva, mezi nimiž první místo náleží právu života, svobody a snahy o štstí; že k zajištní tch práv si lidé uistanovili vlády, jejichž moc vyplývá z vle ovládainých; že kdykoliv se jakákoliv vládní forma pro-
—
')
PirvMím délefním Polska 1772,
')
V
Ottové SlovTuku
Nauném myln
—
1778.
17
telu, k nmuž byla ustanovena, má národ právo .« Košdocela ji zmniti a ustanoviti vládu novou ciuszko pinášel si do Ameriky dosti porozumní pro ale z Ameriky v ervnu roku 1784 se tyto zásady navracel naskrze jimi proniknut a posílem i vítzstvím vci americké svobody, jehož byl svdkem. Vše to prohloubilo a pevn utvrdilo jeho pesvdiení demokratické, revoluní a republikánské. N á ro d a vlast byly mu nade vše, pro n, pro svobodu a štstí jejich bylo v jeho oích nutno bylo nutno vše obtovati a všeho se odvážiti, pro všecky vrstvy roznítiti a otužiti v stálosti a vytrvajednom svém provolání povdl: losti, nebo, jak v >S v o b o d u, tento nejsladší statek, johož lovk na nárojedin zemi okoušeti mže, propjuje dm, kteí se ho stávají hodnými stálostí, stateností tiví
.
.
—
n
Bh
tm
a vytrváním ve všech protivenstvích.« Podh svobody nezaslouží: »Budeme-li podlí, chtiví, sobetí, nedbající o svou zemi, zasloužíme, abychom mli pouto na šijích na nás samých záleží náprava vlády, na našich
—
mravech.« Tedy
mjme
bume
isti,
oddáni
vlasti,
nesobetí a
býti svobodnými: 3>Prvním krokem ke svržení otroctví jest jdvaha býti svobodným; prveím uvdomiti si vlastní sílu.« Sám krokem k vítzství byl takto vlasti oddán nedbaje sebe do poslední chvíle po smrti Kateiny II. pišel car života. Když k
vli
—
nmu
Pavel oznámit mu, že
mu dává
svobodu,
ponvadž vždy
jeho osudu, odpovdl mu Košoiiuszko: >Nikdy jsem neželel vlastního osudu, ale nikdy nepestanu želeti své vlasti.
mu
bylo
líto
v djinách odpovdl
:
své vlasti navždy zstane v krásné pamti, 3>Kéž bych radji byl zapomenut a vlast moje
zstala svobodna !« Aby národ mohl býti svobodným a šastným, teba jest,, aby jimi byli všichni jeho lenové, všecky jeho vrstvy. Proto nesmí býti v národ pán a nevolník* 18
i
podaných. >Slovo >poddaný« mlo by býti prou všech osvícených národ«, napsal roku 1789 Zaleskému, poslanci trockému. Proto také 24. bezna 1794 na krakovském námstí písahal iiárodu, že nejvyšší vdoovské moci >neužije k soukromému útisku nikoho, nýbrž bude jí užívati jedin na obranu hranic, k získání samovlády národa a k upevnni všeobecné svobody«. Proto také v universálu ze dne 7. kvtna 1794 zaruuje selskému lidu osobní svobodu, omezení roboty a podobná cenná zlepšení proti stavu dosavadnímu. A když jej pozdji (1806) Napoleon chtl získati, žádal mimo jiiné záruku, že lid selský v Polsku bude svobodný a že dosavadní jeho usedlosti stanou se jeho rnajetilíeni. Podobnou žádost pednesl i caru Alexandru I^ když od nho doufal obnovu Polska. Sám již roku 1792, odcházeje z vlasd a odkazuje seste své ddinou ves Siechnowicze, uiniil tak s podmínkou, 3>aby hospodái v celé vsi z každého domu nemli než dva dny mužské roboty, ženské pak vbec ne<2:, k emuž pipojil tato krásná slova: >Kdyby to bylo v jiné zemi, kde by mohla vláda zabezpeiti mou vli, uinil bych je jist zcela svobodnými; ale v této (zemi) teba jest uiniti, co lze uiniti jist, aby se lidu aspo trochu ulehilo, a vždy pamatovati, že podle pírody jsme si všichni rovni, že jen bohatství a osvta iní rozdíly; že máme míti zetel na druhé a osvcovati nevdomost, navádjíce k dobrým mravm.« To vše mu vyplývalo z pojmu rovnosti všech lidí, jejž si postupem asu ujasnil do posledních dsledk, více ješt, než tehdejší zápasníci za americkou svobodu Když na jae 1798 opouštl Ameriku po druhé, zstavil v rukou svého pítele Jeífersona záv, jíž odkázal celý svj americký majetek »na vykoupení ernochm z otroctví a na jejich vzdlání. Z tchto zásad vyvral jeho odpor proti absolumonarchické a píchylnost tismu, nechu k form kleto
:
19
svobodným formám vládním
k
i ke zízení Proto odpovédl vyjedna\-a»! Napoleotnovu, že se vydá do Polska, zaruí-H mu císa písemn i veejn, že vládní forma v Polsku bude taková jako v Anglii. Proto také v dopise Alexandru I. ze dne 9. dubna 1814 žádal, aby car, až se prohlásí králem polským, dal Polsku ^svobodnou ústavu, podobnou anglické«. Proto v uvedeném dopise své seste kJadl na srdce jejímu synu Stanislavovi, aby dal svým dtem >dobré vychování republikánské se ctnostmi spravedlnosti, poctivosti a estnosti<. Proto obdržev od cara Pavla svobodu, odebral se do republiky severoamerické a proto i na konci svého žití, když ztroskotala jeho poslední nadje, kterou ml v Alexandra I. a v kongres vídeský, zvolil si za svj útuleik msteko švýcarské. Jeho smysl pro naprostooi svobodu nakazoval mu i snášelivost náboženskou, uznávající neobmezeaiou svobodu svdomí. Starost o vci a otázky zstavoval svobodným církvím a jedincm, spatuje nejvyšší úkol státu v péi o vezdejší štstí oban. Jasn to vyslovil v poslání beským a kobryským ze diie 15. ilrv'tna 1794: >Dejte mým jménem ujištní všem ecko-východním, že všeliké svobody, jichž volnost lidem dopává, budou míti spolen s námi, a že konsisto jejich s celou mocí podle zákon konstituníJio snmu jest obnovena. Nech vlivu, jejž mohou míti na lid svého vyznání, užijí k tomu, aby jej pesvdili, Ž€ my, bojujíce za svobodu, toužíme uiniti šastnými všecky obyvatele naší zem.« Všemi tmito zásadami byl proniknut naskrze, nedal se v nich zviklati žádnou nepízní osudu, žádnými ranami, ale ani žádnými lákadly a zstal jim vren pevn a neoblomme do smrti. Bázn a chvjnosti neznal Památnou je v té píin jeho zpráva národu o nepíznivém výsledku bitvy u Szczekocin: >Národe!< volá v oíi: > Byl bys hoden svobody a samovlády, kdybys ne.
republikánskému.
—
vné
obanm
.
20
.
dovedl snášeti zmn osudu? Podlé a niemné zrdy tvé NTnasnaží se, aby využily tohoto okamžiku a dsily t: avšak oni se rmoutí z tvých vítzství pedstírajíce radost a radují se z tvých porážek pedstírajíce smutek.* Bez rozpak na první zprávy o polských legiích Dqbrowského opustil Ameriku a pospíšil do Evropy, vypovdl caru Pavlovi poddanství, k nmuž byl pinucen ped svým propuštním z Ruska*) ale nepodlehl nejlá-
—
kavjším vábením Napoleonovým, když upímoost k Polákm, nepodlehl jim, sami
jimi byli zaslepeni a vítali
pronikl jeho neani když Poláci
Napoleona jako
spasitele.
lovka
Památku tak
uctíryzího, vskutku velikého vají nyní Poláci. A není bez významu, že sté výroí jeho smrti spadá práv v tu dobu, kdy válka svtová
koná úkol svtové revoluce a stanoví nové smrnice pro budoucnost. Zásada svobody a sebeurovacího práva národ, která byla hvzdou Košciuszkovou, záí ze svtového zmatku, stanovíc jasn smr píštího uspoádáni svta. Ideál Košciuszkv, jemuž sloužil neoblomn po celý život, blíží se uskutenní sto let po smrti n'ejvyššího náelníka polského povstání z r. 1794. Také náš sen pestává nám již býti snem stal se mám nadjí, v jejíž splnní pevn víme. Již proto chápeme dokonale city polské pi nynjší oslav Košciuszkov. Ale chápali bychom je i z ducha zemana, vlastních djin. Také my mli jsme chudého který dovedl spojiti celý národ, který dovedl pohnouti tehdy davem obecného lidu na obranu svoi nevolným body svdomí a vlasti: byl to náš velký revolucioná a demokrat patnáctého století. Byl o to šastnjší, že vlasti naší tehdy obhájil a pád její na st let zadržel. A když pád její potom skuten nadešel, mli jsme zase jiného KošciiiiSzku, který sice nebyl váleníkem, aile peI
—
dv
^)
A
k
nmuž
se zavázal jen proto,
aby
zajistil propaištfeni
tisfciD kxaian. 21
.
ce nepestal usilovati o záchraiiu vlasti a povzbuzovati posilovati národ svj v dob osudné velkým svtlem, jež vysílal z ciziny do vlasti do celého svta. Ten zas byl o to nešastnjší, že pi své smrti nevidl ani záblesku nadje v obnovu své vlasti, kdežto Košciuszko dožil se aspo skrovného království kongresové Polskj' a úplného zniení samostatnosti polské se nedokal. Pece však náš obhájce bez mee a utšitel i po koneném ztroskotání tehdejších eských nadjí zvolal: >Živ bu, národe, posvcený v Bohu, a neumírej« v emž opt se podobá Košciuszkovi Nebo jen úplná nevdomost a zatemnlost mobla tomuto velikému Poláku vložiti do úst slova: »Finis PoloniaeTakové slovo bylo by nedsledností a zloinem v ústech každého Poláka,« napsal dále, »tím více v mých«. Tedy nikdy nezoufat uí Košciuszko i historie. Sto let po smrti Košciuszkov vstává Polsko. R. 1920 naplní se ti sta let od našich Maciejovic . A více než kdy jindy zní nám do duší volání našeho neválenického Košciuszky: >Živ bii, národe .. .« Ano, bude živ a svoboden, jen bude-li míti pevnou vli hýú svoboden a bude-li práv v této historické dob proniknut vlastnostmi, jejichž vzorem jest PoláKošciuszko a nám velcí duchové naší minulosti. Vli po svobod jsme již projevili památným projevem nyní jen spisovatelským a co po následovalo pi ní pevn vytrvati, co bu. Nové echy , 1, (ledeai 1918, e. I.) i
i
—
!
—
—
—
.
km
nm bu
—
*) Ottv Slovak Nauný v láttku Košciuszko má i zdie chybu, uvádje 29. záí bez poznám/ky, že je datum podl« starého ruského kalendáe.
o
22
Pohroma polského bijí
živlu
na Ukrajin.
Polský život nyní arci jest naplnn hlavn tím, ím tepny souasného života našeho: ideálem samoi
který již již se má ztlesniti. O jednotlivých údobích a událostech tohoto historického dní zpravuje nás telegraf denn a zprávy ty ítáme pravideln v politické ásti našich deník. Ale vedle tohoto hlavního proudu plynou i ostatní prameny a praménky, které splývají rovnž v jediný tok národního života a jich rokotu a šumu naslouchati jest rovnž teba, máme-li míti obraz duše, iíž oddychuje souasná hru polská. Poláci nyní netoliko s nadšením a horeným bitím tepen sledují vývoj otázky polské samostatnosti a obracejí zraky hlavn do Varšavy a te také do Brestu oni i s hrzou a úzkostí pohlížejí za frontu do ukrajinského Podlesí, Polesí, Cholmska i na Volyií, kde anarchistická vlna lidová a vojenská zaplavuje a nií polské statkástvo, polská sídla panská malošlechtická, staré polské >siedziby
—
—
i
pd
viist
k bohatým velkostatkám^ hroznými formami
>pogrom«, které se obrátily proti polským držitelm velkých pozemk. Polské listy, vycházejídí v Rusku moskevské »Echo Polskie« a >Gazeta Polska«, petrohradský >Dziennik Pdlski« a >Dziennik Narodowy<, >Dzieniiik Kijowsikic, >Dziemiik Miski* a po nich
—
—
23
listy haliské i varšavské po(aly ise ptaíti hrtiznfni zprávami o drancování, pálení a vybíjení zámk statk smrtelných mukách polských, o útrapách a nejednou jeiich majetník. Poátek uinén hned v íjnu útokem voják na zámek Síawutu v okrese žitomském, vyloupením jeho (i z železné pokladny uloui>eno 700 tisíc rubl, rodinné brilanty, zlato atd.) a zavraždním jeho majetníka, knížete Romana Sanguszky, Ale to byl jen i
i
in zvle uvolnné soldatesky. Co následovalo Listopadu a prosinci, byla již ohromná vina davová, kteirá zachvátila celé širé krajiny. Byla to již katastrofa polských okraiin, jíž za již padly nejvtší polské majetky na Podolí a na Volyni. Poláci sice protestovali proti náhlému vyvlastování polské pdy. zástupce Polák v ústední rad ukrajinské vzdal se svého místa, ukrajinský gen. seikretariát vydal na to výklad k proklamaci listopadové, že teprve ukrajinská konstiprvní
v
ob
tuanta rozhodne definitivn o vyvlastnní velkostat-^ kteráž nemá býti do té doby konfiskována ale veeinost polská neklame se o budo!'cno3ti. Uvdomuje si, že kdokoli v budoucnosti bude v Rusku vládnouti, nikdo se neodváží bráti sedlákm, co si
káské pdy,
—
a
na základ vyhlášeného práva k veškeré pd. že nadje na záchranu polské državy na Rusi jsou malé. Postižení ruští Poláci volají sice na pomoc polskou ást voislca ruského, ale mam. Tžko, ne-li nemožno, jest soustediti polské vojáky, rozptýlené dosud po celé front. Vysvtlení ukrajinské rady mže snad sice zadržeti ukrutnosti a okamžité násilné uchvacováni polských majetk, ale bude to jen odroení ohlášené likvidace velkostatkáské pdy vbec a polské zvlášt. Tak píší samy polské listy, želíce i nenávratné ztráty toho, co bylo v slepé zbsilosti znieno, rozbito a sežehnuto a tvoilo jist píznanou ást polské kultury. Vyvoláni byli bsové, kteí již nejednou zuili na výchopolském (jem si pipomeme haliskou féx z r. 1846).
vzali Ví,
—
d 24
•
Otesením polského majetku velkostatkáského byly ohroženy základy polského Školství na Ukrajin, vydržovaného dosud >Maticí Polskou^ v Kijev, jejímž iK>dkladem zase byla pokladna statkáská. Nyní volá >Matice<, že bude nucena náhle zastaviti svou innost, nebudou-li opatena jiná zídla píjm. Z provolání sezná, váme, že kijevská >Macierz Polska* vydržovala tyi stední školy (2 ženské a 2 mužské) s 1000 chovanc, píšest škol obecných s 1500 žáky obojího pohlaví, pravné kursy pro stední školy se 120 žáky, stedokursy pro dosplé s 65 posluchai, 7 dílen škoislké obecn vzdlávacími pro 320 úastník, 13 s kursy opatroven s 560 dítkami, 2 nemocnice o 55 lžkách, 7 internát s 294 chovanci stedních škol a kursy uitelské ternát s 294 chovanci a chovankami stedních škol a kursy uitelské se 30 posluchai. i
Venkov
10. led.
1918,
é.
f.
35
Otázka hranic polských. otázka polská poíná se jeviti ím budoucího uspoádání
dál tvrdším oíš-
kem pi ešení v
nmž
se stýkaly dosavadní Rusko,
kousko. Stojí tu
pedevším
proti
sob
vcí na
území,
Nmecko
a Radne 5.
akt ze
listopadu 1916, jímž Nmecko s Rakousko-Uherskem vyhlásily samostatnost ruské ásti Polska (kongresovky) a resoluce kraikovská z 28. kvtna 1917, která
—
sjednocení všech území Poláky obývaných pístupem k moi. Ve dvou tchto historických projevech stojí proti sob dva principy velmi vzdáleiné. Jak Poláci sami dobe si uvdomují, vyplynula ochota k utvoení samostatného Polska, projevená aiktem listopadovým, ze snahy po oslabení Ruska oddlením samiosprávného Polska, které by bylo tím i oním zpsobem sloueno s ústedními státy jako >samo-
požaduje s
i
—a
statný« spojenec, ve spojení s Halii jako samostatná souást Rakouska.') První zpsob slouení projeven byl pi vyhlášení aktu listopadového, druhý objevili se pozdji a vyvolal mimo jiné i protesty našich a jihoslovanských poslanc. Kvtnový projev krakovský naproti tomu staví požadavek celonárodního státu polského. Otázka hranic píštího státu jeví se v obou °) Poátkem proisince vydaia varšavská »Líga paástwowošci« dekilaxaci, že jedmé »spojení Halie s královstvím (totíž s ruským Polskem) v jeden celek dá pevný základ aovému siátu« a že tedy jest nutno utvoiti »umi dynastickou mezi Polskem a Rakousko-Uherskem,* Pi tom arci žádala »uiznání politických a kulturních práv« pro Poláky, kteí zstanou mimo hranice státu polského. Byl to konený proijev i. asv, proudu
austrofilského.
26
projevech jen mlhavé. Podle aktu listopadového ien tolik se zdálo Polákrm nepochybno, že hranice proti meclcu a Rakousku zistane nezmnna (leda že by ruské Polsko bylo spojeno s Halii). Naproti tomu kvtnová resoluce polská pipouštla výklad, že mají Poláci pro píští Polsko na mysli hranice etnografické. Ale
N-
ono objevilo se vratkým. Zakolísala pedevším podoba píštího Polska, tak se ixiala vyvíjeti na základ aktu listopadového. Zpsobila to ruská revoluce a zejména její vývoj ve smru bolševickém. Poláci hned si to neuvdomili, naopak uvítali zhroucení ruské vojenské moci, k nmuž došlo vývojem revoluním. Pes všeliké neshody s nmeckým režiímem, jenž vyvolával odpor na stran polské (pi:pomínáme jen varšavskou ujnáversitni stávku, odpírání vojenské písahy bývalých legioná, kteí mli býti vazeni do nmecké armády, a j.), pokraovalo jednání o zízení polské prozatímní vlády, jehož to
i
—
bylo ustanovení regenní rady a konen prosince sestavení prvního kabinetu polského Kucharzewským v ele.") Cesty do Berlína
výsledkem
poátkem s
Janem ")
První kabinet polský sestaven byl takto:
Pedseda mi-
Jan Kucharzewski, autor práce »Relexions sut le probléme Polonais«, pi volbách do dumy r. 1912 kandidát »-koncentrace*, pokrokov-oposinho bloku proti R. Dmowskému; z pcilskýoh jeho prací unádím »Pocz^tki prawa malženskiego* (1901), »Socyalizm prawniczy« (1906), »Naroidcwoš a pastwo* (1907), »Sprawa polská w parlamencie frankfurckim« (1908), »Maurycy Mochnacki« (1910), »Czasopismiennictwo polskie wieku XIX, w Królestwie, na Litwie i Rusi oraz na emigracji* (1911), Ministr vnitra Jan Stecki (* 1871), národn demokratický poslanec I. a 11, dumy, do III. a IV. dumy již kandidatury neipíijal a na krátko ped sestavením dumy vystoupil ze sírany národn-demokratické. Vydal »Zasady ogólne ekonomji spoleczneí* (1898), ^Socjologja uduchowiona« (v »Ateneu«), pekládal Spencera a Rohertsona, když pak se vzdal úasti v dum, nist.
napsal brožury »0 kwestii rolnej* a »0 autonomji królestwa Poilskiego*. Min, spravedlnosti Staa, Bulcowiecki (* 1867),
27
— a do Vidné, pijímáni delegát tamjšírai vysokýirni kruhy, porady o vlastním polském vojsku, úvahy o diplomatickém zastoupení Polska, jednáni o vlastní vlád a jejím programu, vše to Poláky (a nikterak ne všecky) oslovalo a omamovalo. Zaaly dokonce jakési námluvy mmeoko-polské, voláno po vzájemném bližším poznání: poznaští Poláci Dr. A. Outtry a W. Košcielská poali vydávati >Potlínische Biblliicíhek« nákladem mmchovského knihkupce G. Múllera,") známý kritik a publicista W. Feldman vydal >Qeschichte der politischen Ideen iin Polen seit dessen Theilungen (1795 advokát, pívrženec nejprve straaiy národn demokTatioké, potom t, zv. secesse; nyní nehlásí se k žádné stran, ale soudí se, že jest blízek jmienovamé »Lize paóstwowošci pol)skieJ«, Napsal adu rozprav právnických a vydal samostatn práce »SzkoÍa wabec prawa publicznego* (1914) a »Rosja wobec Polsfki«t (soubor úvah). Ministr finaiící Jan Kanty S t e c z k o w s k i, pvodn adivokát Ivovský, potom len editelstva Haliské sípoitelny a jiných finanních ústav haliských, konen editel haliské Zemské banky; politicky mimo strany, len rakouské paniské snmovny. Ministr kultu a vyuovájní Anit. Ponikowski (* 1878), inženýr, specialista v melioraci, ale záhy se vnoval práci osvtové; byl již v 1. 1903 a 1904 lenem výboru tajného varšavského »SpcI;ku národní osvty*; pednášel na wšší škole rolnické a na iechnice. Náleží k umírnnému kídlu »Ligy pai k u I o stwowoici pofokiej«. Ministr orby Josef s ki-Pomorski (nar. 1868), ruský Polák, ale psobivší v Halii; byl v Dublaniech editelem roltnické alkademie a zemské zikušebné stanice, mÍBtopedsedott spolku rolnických kroužk. R, 1911 povolán za editele prmyslov -rolnických kuirs dío Varšavy. V prozatímní státní rad byl správcem odboru pro kult a vyuování. Ministr obchodu Jan Zagleniczny, inženýr chemik,
M
w
cukrovaru »Brzeš kuiawsiki«, bývalý poslanec I. dumy, z oboru cukrovamictví. Ministr veejné pée a ochrany práce Stanislav Staniszewski (* 1864), soudce, pozdji advokát, za války po okupaci pedseda apelaního soudu ve Varšav. Minisítr aprovisace Stefan Przanowski (*1875), imženýr mechanik, avární editel v rus. Polsikii; pitvržen«c polsiké strany pokroikové. e/diteil
zuutor
prací
1914)")
a do
—
a
Vídn
pi záiezdech
došlo k
stran.") Ale
vystoupili s
politik polských do Berlína
rznýim projevm zdvoilosti
s obooi
pišb k vystízlivní. Nmetí anexioaiisté požadavkem >opravy nmeckých hranic*
dvod
prý vojenských, žádajíce pro zabezpeení západní pruh království polského s pánví bQdzinskou, CzQStochowou, Wieluní a Kališem, dále celou gubernii píockou, tást lomžyské až po Narew a jeho pítok Bobr, jakož gubernii suwalskou. Šla by tedy opravená hranice po Nmnu od nynjších hranic prudále až ských až ke Qrodnu, odtud k Bobru a po k ústí, dále po Narvu k Visle, pes ni na Kutno, k ohbí
z
Nmecka
i
nm
Warty a po ní k jihu rovnobžn s hranicí nmeckou. Bylo by tak pi zásad >míru bez aiieksí< anektováno území pes 52.000 km', ili asi jako království eské. Bylo by to nové dlení Polska, pi nmž by se Varšava octla skoro na hranicích nmeckých. Nyní teprve si Poláci uvdomili svoji situaci v plné jiejí krutosti. Pozlátkový lesk opadal a ped nimi stanula nahá postava nmeckého imperialismu, posíleného zhroucením Ruska. Nyní shledali, jak studený dech této píšery jako chmýí rozvál nadje, že ruská revoluce ") Vyšly dosuá »Die Memoirea des letzteo Kónigs van Polen Stan, August Pcmiatowskic:, Guittryho »Poikiiische& Leben m veigangenen Zeiten« a peikl, Sienkiewiczových »Legiotti«. Poátek patrn ne príliá šastný, nebylo jist teba v 1, ísle pedvádti práv nejslabšího krále polského, za nhož bylo Polsko rozdleno. Jinak mají následovati awthologic z hlavních básník, povídká a dramatik polských, díla fcultuirft
Nmcm
historická atd,
Mnichov a Berlín
1917, náikl, R. Oldenburga, Sír. 448. lílJa »Dzieje poLskiej mysli politycznej v okresie porozbiorowym«, jehož svazesk I, (db r. 1863) Feldman vydal v Krakov 1913. ")
Patrn nmecké zpracování
»Kurjer Polski* psal, že hr, Hertling pijal p. km. Chasrden*, že návštva Polák v Berliiié >misuta za okolností nadmíru píznivých*. ")
rzcTvsikéha »pím)o
pispje k píznivjšímu jeií pevrat k bolševismu rozešení otázky polské. Shledali, že ani jednání o se-
a
>nech skoní jakkoliv, nezlepší pomru sil, na východ a na polských zemích, nýbrž spíše ješt jej velmi pro Pláky zhorší«. Uvdomiili si, že >imperlalismus nmecký získal svobodu jednáni«, že >tlak imperialiismiu, pro njž ruská revoluce a pohroma vlašské armády vytvoily nesmírn vysokou konjimkparátní mír, existujícího
turu, jest
ím
dál sílmjší*.
Nyní teprve se rozpomnli, že »myšlenka opravy hraaiic byla již v dob této války blízka uskutenní«,
ba že >po delší as dokoán stála otázka, má-li býti Viaršava zaujata takto opravenou hrandcí, i má-li zstati mimo m«. Seznali zkrátka, že >vci polské hrozí tatáž nebezpeenství, jaká jí hrozUa r. 1915 a po celou první polovici r. 1916 ne-li ješt vtší « a že »akt 5. listopadu pes všecka zdání zstal dosud jen možností, modifikující se a vskutku modifikovajiou ve spojení s rozvojem celé války.« (N. Reforma . 27.)
—
—
Zprvu pojala Poláky úzkost, v níž si nkteí eikli, že nezbývá, než ekati »na výsledek zápasu státní raisoiny rakouské s protivenstvímii«, jež jí jest v té otázcQ pekonávati, a shledávali reálné nadje polské v tomto okamžiku tohko ve vítzství cmeru rakouského. Ale rychle se vzpamatovali a odpovdli na všenmecké anekní choutky velmi rozhodn a správn. >Teba íci krátce a jadm«, napsala táž Nowa Reforma (. 33.), »že národ polský ami dnes, ani kdykoliv jiindy nedá dobrovoln souhlasu k tomuto novému zloinu rozdlení. Nenajde se v Polsku ani jediný Polák, který ... by se vyslovil pro jakékoliv dorozumní s Nmci, kdyby tebas jen úkrojek polského království a ryze polské zem nmeckých zabezpeení a aneksí. .. padnouti za Musíme íci národu inmeokému, že by na své východní ohnisko neúprosné nehranici i)roti sob vznítil
ml
ob
vné
30
kdyby se dal za voláním svých všenmeckých ... A pijde as, kdy se národ nmecký pesvdí, že špatn sám sebe ochrauje, kdo se obklopuje nesmiitelnými nepáteli ... Za této váliky mli Nmci znamenitou píležitost zabezpeiti se trvale na výchoMli jen projeviti velkodušnost a spravedlnost .. našim rodákm v Poznasku a minimální schopnost pochopení pirozených faktv a zjev v král. polnávisti,
vdc
d
,
vi
ském. A zatím? A zatím vytvoili adu nových, pro sebe velmi nežádoucích list v djinách polských, které se chystají ozdobiti krásnými iniciálkami opravy hranic.«. Také v parlament rakouském uinny velmi rozhodné projevy QDaszynski, Tetmajer) pro celonárodní stát polský, emuž dobe rozumíme jako odpovdi na všenmeciké úmysly anekní. Ale bylo na odpovdno také pímo. Poslanec Glabiski 22. ledna prohlásil: >Protestujeme proti zámrm nových dlení Polska pod zdáním úpravy nebo zabezpeeni hranic, jakož i proti zámru, vyrvati nám pánev uhelnou, hlavní základ oašeho prmyslu v království Polském. Nejúinnjším a jediným zabezpeením hranic bude naopak uskutenní našeho národního programu spojením všech ástí Polska
n
a všech jeho území v jeden nezávislý stát .« Avšak ani otázka hranic tohoto jednotného, celo/národního polského státu není vyjasnna. Zdálo-li se z kvtiiového projevu krakovského, že Poláci mají na mysli svj stát v hranicích etnografických, bylo to vyvráceno pozdjšími projevy. Ukrajinci dávno naléhají na rozdlení Halie v ást polskou a ukrajinskou, prohlásili tento .
.
svj požadavek také 30. kvtna 1917 ve vídeském parlament, naež 12. ervna ústy Romanukovými žádali* aby sjednocena byla východní Hali s ukrajinskou severovýchodní ástí Bukoviny ve zvláštní^ samosprávný útvar. Ale v deklaraci »Ligy pastwowosci polskiej* bylo žádáno spojení Halie s král. Polským bez bližšího obmez&ní, tedy patrn cdé Halie. Proti tomu zdvihli 31
\
elmi
ostT5'^
rodním
protest halití Ukraiinci na
sjezdiu,
jaté resoluci
zahájeném ve
Lvov
mimoádném V
25. prosince.
ná-
pi-
sjezdové žádali obnovení dávného králov-
Halisko-Vladimského odlouením ukrajmských okres od vlastní Halie a spojením jich s ukrajinskou ství
—
ástí Bukoviny a protestovali proti pipojení ukrajinské ásti Halie, jakož i vbec ukrajinských území k píštímu státu polskému; zárove žádali, aby obyvatelstvo východní Halie a severní Bukoviny mohlo svobodným hlasováním samo rozhodnouti, ku kterému státu mají tato území píslušeti. Proti tmto požadavkm protestovaU zase Ivovští Poláci na schzi 11. ledna 1918 a že >Hali ve shod s neotesenými právy Polpodle zásad spravedlnosti národ musí celá se státi ástí nezávislého státu polského.«") Tak byl zahájen spor o hranici polsko-ukrajinskou v Halii. Nelze upíti, že postavení Polák v té otázce Je tžké. Z haliských okres leží uvnit etnografických hranic polských jen 29, kdežto za nimi 50. Halití Poláci sami dlí Hali na ryze polskou od západu až po Rzeszów, smíšenou (polsko-ukrajinskou) odtud po SarnRozhraní bor a ryze ukrajinskou odtud na východ.") mezi obma národnostmi jde od severu pes Radovii, Tuchlu k Radymnu na Sánu, po až k Sanoku a dále pes Rymanów, Duklu, Žiiúgrod, Gorlici, Grybów prohlásili,
ska
i
nm
Také v zcLhraniní podobný hlas,
delegace ozval se diplomaticky opatrný a nejasný, Biliiiski povdv, že Poláci »v dnešní situaci« drží se »pedcvším« starého zásadního páni, domáhajíce se po-uize etnografického Polska, projevil pesvdení, že Polákm nezbývá než vsilovati o spojení státu polského s Rakousko-Uherskem již proto, »že by jim byla nesnesitelná myšlenka, že by mla býti Hali z píštího Polska vylouena.* Myslil patrn na celofu Hali, to pímo nevymezil. ")
(25.
ledna)
líomisi radcouské
a
a
")
Kraków 32
J.
Grabiec: Vspólczesaa Na str. 84.
(1911).
Polska v cyfraeh
i
(akiatfli.
k Piwniiné na hranicích uherských/*) Podle obcovacího jazyka iiaix)teno v Halii r. 1910 Polák 4,672.500, Ukrajinc 3,208.092. Odpoíou-li se židé, kteí nebyli sítáni jako zvláštní národ (bylo jich r. 1910 celkem 871.895), nýbrž vtšinou podle obcovacího jazyka pipoteni k Polákm a menšinou (138.400) k Nmcm, bylo by Polák na 4,000.000. Z tch však asi 1,400.000, odpoteme-li židy, pihlásivší obcovací polskou,") obývá ve východní, ukrajinské ásti Halie.") Tvoí zde tedy Poláci nejmén tetinu všeho obyvatelstva, nepoítáme-Ii Žid, pihlásivších se k polské obcovací ei") Bydlí zde hlavn ve vtších mstech, která mají skoro šmahem vtšimy polské (nebo polsko-židovské). Krom toho zastupuje živel polský na venkov hlavn šlechta (statkái). Mají tu tedy v kraji nepochybn vtšinou uikrajinském velké menšiny, z nichž nejvtší ást samo msto Lvov, ze % polské ía tu jsou Ukrajinci na postupu) a s adou starých institucí polských (universita,
e
divadlo, knihovna a sbírky Ossoliiiských atd.).
—
Na druhé
stran Ukrajincm náleží zde hd a pak byla východní Hali ohniskem národního ruchu ukrajinského v dob nejnovjší, kdy v Rusku za absolutismu nemohl se rozvíjeti.
Také mimo Hali nemíní se Poláci spokojiti hranici Pedseda mmisterstva pi návštv Berlína
národnostní.
L, Niederle, Slovanský svt, 52, Polák v ásti východní napoteno 1,942.158, Ukrajmc 3,075.468; ale ponvadž ím.-kaclík bylo 1,210,383, ecko-katoIfk (unitu) 3,221,167 a žid 638.409, nutaio poet Polák opraviti '"]
")
asi
na hoejší "^1
snstva,
Sr\'. 2.
íslo-.
Bohá:
Dr. Ant, VoLné kapitoly ze statistiky SIioPoláci a Ukrajinci. Slov, Pehled XV„ 58, 109,
") Pomr ten lze stanoviti z tchto ísel: obyvatelstva obcovací polské 38-19%, katolík (tedy najisto Polák) 23,71%, Žid (z nichž asi pihlásili polský obcovací )azykj 12.51% tedy vlastních Palák aspo 34,17%,
ei
—
^
33
koncem prosince
vyslovil v rozhovoni s kancléem hr. Hertlingem pání, aby východní hranice Polska šla asi jako nynjší fronta s nkterými opravami Miiiska a na
severu. Proti tomu oste vystoupilo uikrajinské >Dilo<, napsavš,i: >Fronta nejde po národopisné hranici polské, nýbrž zaujímá velká prostranství zemí ukrajinských: Podlesí* Polesí, Cholmštiny*) a Volyn. Domáhá-li se Kucharzewski, aby tyto ukrajinské vešly v objem státu polského, musíme tento požadavek polské vlády nazvati anekním par excellence, útokem na volnost a .« toho polská nezávislost národa ukrajinského deputace, vyslaná z obsazené ásti Volyn k hr. Czerninovi, vyslovila pání po slouení s Polskem. Proti tomu zase rozhodn protestoval vídeský >Sojuz vyzvolenja Ukrajiny« (Svaz pro osvobození Ukrajiny). Pro-
zem
.
.
Krom
mimo jiné, že pevážnou ást obyvatelstva Volyn a Cholmska, a to hlavjí obyvatelstvo ukrajiinské,
hlásil
vysthovaly bul armáda ruská, bu armády spojenc, takže na míst zstala jen menšina, která nemá práva mluviti jménem všeho obyvatelstva. A tak vznikl i spor o hranici polsko-ukrajinskou v Rusku. Samy polské prameny zjišuji, že území ukrajinské tam, kde se stýká s polským, zaujímá nejen celou gubernii volyskou i s pilehlými okresy a ástmi okres gubernie m/jnské (okr. pinský a mozyrský) a gro^denské (ást okres bialostockóho a bielského, okres kobryský, pruženský a brzeský), ale i jihovýchodní okraj království Polského (kongresovky), totiž tástii okres janovského, bialského a w/odawského z gubernie siedlecké, jakož i ásti okres chelmského (choimského), hruibieszowského, zamojského, biígt) rajského a tomaszowského z gubernie lubelské.'') *)
Ch
")
(Kraków 34
o
1
m
jeist
foirma rusiká
Leon Wasilews.ki: 1911), sir. 10,
i ukrajiiniSiká,
Ukraiina
i
C ih e } m
sprawa
poiLská.
uikraiúaka
o ást ukrajmsko-polské hranice, totiž o rozhraju v guiberniii íubelsk a siedlecké, vypukl spor iiž ped válkou. Ale byl to spor mezi Poláky a ruskou vládou (px) Ukrajinci pípad reakní pravicí ruské dumy, pi stáli stranou; ba Poláci se Ukrajinc spíše ujímali. Spoir tehdy vyvrcholil a skonil r. 1912 v neprospch Polák odtržením celého okresu hrubieszovskóho a ástí okres bilgorajského, zamojského, krasnostawského, lubartovského, tomaszovského a cholmského z gubernie lubelské a celého okresu bialskóho ásti okres wlodawského, konstantyinowského a radzyského z guibernde sielecké, z nichž utvoena nová gubernie cholmská. Tím nejen že odtržerba od kongresovky ást území, což Poláci správn nazvaU novým dlením Polska, ale také pres 260.000 Polák (takže v nové gubermi bylo potom 33% obyvatelstva polského, vedle 45% Ukrajinc s Rusy it 227o žid a jiných národností)/') Pamti hodaio jest, že za tchto zápas Poláci žádali, aby se rozhodlo plebisbýti citem. >Kurjeir Lubelsiki« totiž r. 1906, když dium pedložen návrh na odtržení Cholmštiny, napsal, by i{>oIští poslanci v tom pípad v žádaili, aby rozhodnutí o té vci bylo odevzdáno lidu ve shod s usnesením památného sjezdu zemc v záí 1905, jehož se úastnili také nkteí Poláci.") A polští lenové dumské ikomise r. 1912 vskutku žádali (ale marn), aby ve sporném území bylo Drovedeno svobodné sítáni lidu podle národnosti. Stanovisko polského premiéra, projevené v rozhovoru s nmeckým kancléem, jest airci od tohoto n-
nmž
i
ml
dum
'') Vitz moji studii »Oíázka cbolmská* v Slovan.. Pehl*ed XiV., 153, 213. ~J 1 ehdy byla totiž pijata resoluce, že o pípadné zrnné hranic král. Pol&kého rozJiodtoe se plebiscitem s oboiii strajn, ponvadž Poláci mli by zase národ na pipojení okr, sokolského a ásti okr, biaiosbockébo a bdaldkého z gubernie j^rodleii-
ské na Litv.
kdejšího stanoviska polského velmi vzdáleno. Kdežto hraniil kongresovky tvoil Bug (na leží Brest Liíevský), až k ústí Nurce, dále tato eka, pak Narev až k ústí Bobru, odtud Bobr a od Grodma Nmen, jde fronta mnohem dále na východ hluboko do Volyn, gubernie grodenské a vilenské, až po Pimsk a áru od nho na sever ke Dvinsku. Kdj^^by se mla opraviti hranice král. Polského podle zásady národnostní, posunula by se na úkor Polska ponkud na západ za Bug, jdouc (od Tomášova lubelského) s ním rovnobžn až skoro k Drogiczynu, naež by se ve prospch Polska uchýlila na východ od hranic kongresovky a šla dále k Suraži na Narvu (až sem byla by to hranice polsko-ukrajinská),
nmž
odtud celkem pímo na sever stále ješt ve prospch Polska až k ústí Nerty do Bobru, pak zase v neprospch Polska k Augustovu a odtud k íce erné Hani (Czarna Hacza), kde ji protíná rovnobžka Druzgenik (hranice polsko-bloruská), naež po ní a severn od kcí hranici nmecké (hranice polsko-litevská). Arci za hranici náiodnostní, hluboko do území uikraiinského, bloruského a litevského. Žije množství Polák, hlavn šlechty polské, jsou tam i .etné polské ostrovy at ostrvky'") a to jest okolnost, která pivádí Poláky v rozpor se zásadou rozhraniení nároidinostního, ponvadž by takto rozptýlené, ale pes to poetné menšiny polské zstaly mimo stát polský. V otázce tchto menšin došlo již také k projevu se strany ipolské, aspo pokud se týká Litvy, k níž Poláci vzhlížejí s city nejvelejšími. Bývalý advokát kališský a potom dumský poslanec, nyní profesor varšavské university Alfons Parczewski, známý pítel lužických Srb a vdecký pracovník, zejména v oboru národo-
Suwalk
—
V
gub. volyské bylo Polák 6'2%, v grodenské 10% pohraniní ástí, náležející k jazykovému území polskému), v koveuské 9%, ve vilenské 8"2%, (Niederle, Slorv, ^)
(arci
svt 36
i
s
53,)
\y\s\i a statistiky"), napsal do >Polských zpráv« (Wiadomošci Polskie) lánek >VJlno. Slovo v otázce hranic Polska^") Vilno leží daleko za národnostní hranicí polskou v oblasti bloruské a jest pece, jak Parczewski zdrazuje, mstem pevážn polským. Nmci provedli tam r. 1916 sítání, podle nhož ze 138.787 oby-
—
vatel bylo tam 74.466 Polák, 57.516 Žid, 2909 Litvín 611 Blorus (jiných 3285). Bylo by tam tedy nyní 53-6% Polák, 41-5% Žid, 2 2% Litvín, 04% Blorus a 2-3% jiných. Není to arci obraz nomiální, nebo mnoho obyvatelstva se ped nmeckou okupací vysthovalo; nkolik let ped válkou (1909) mlo Vilno podle
a
statistiky 218.000 ob., kterýž poet do války ješt vzrostl. Návrat vysthovalých by obraz asi zmnil. Podle téže statistiky (z roku 1909), bylo ve Viln 77.500 Polák (bylo by se tedy pi nmecké okupaci nco Polák vysthovalo) ili 36% všeho obyvatelstva."*) Podle výpot E. Czyského") na základ sítání z r. 1897 bylo ve Viln pi 154.532 ob. 309% Polák, 40-3% Žid, 20-2% Velíkorus, 42% Blorus, 2% Litvín, 2-4% jiných. Parczewski nehledí k tmto íslm ruské statistiky, nedvuje jim, a právem. Ale i z tch jest patrno, že z obyvatelstva nežidovského byli ve Poláci živlem nejsilnjším; ani ruská vládní statistika nedovedla tam nad ním ukázati pevahu živhi ruského. V okrese vilenském (bez Vilna), z celkového potu 208.781, bylo koncem minulého století podle Czyského Blorus 42%> Litvín 35%, Polák 12- 1%, Žid 74%,
poslední ruské
i
mst
Psal o Kašubech, o germajnisaci Slezska, o dob vymekle-nburských Slovan, o lužické statistice, o poteb zbadání polské hranice národopisné, dal podmet k noy^ badáním o Slovanech líineburských atd. ") Petiskla jej letošní Nowa Reforma v ís. 18. "')
mení
Slovansiký Pehled XII. 271. Etnograficzno-statystyczny zarys liczebnosci i rozsiedlenia ludnošci polskiej. (Warsz, 1909.) Též u L. Wasilewského, Litwa i Bialorus 90. ^) ^)
37
Velkorus 33%, jiných 0-2%. Parczewski z nmecké válené uvádí, že bylo roku 1916 v tomto okrese 56.632 Polák, vedle 2J13 Litvín, 559 (!) Blostatistiky
Žid (celkového potu obyvatelistva nekdežto podle výše udaných procent bylo by tam bývak) poátkem tohoto století Polák 25.262,
rus a uvádí)
2.711
—
Blorus
87,688,
Novjší
Litvín 73.073 a Žid 15.467. roku 1909, poízená pro mini-
statistika z
sterský projekt zemstev,
má
sice ísla
znan
odlišná,
Polákv uvádí v tomto okrese 47% (112.188),") nmecká statistika se od tch nesmírn liší. Jest
taikže
ale
i
válená
pravého stavu naprosto nepotebná a nemže rozhodovati. Okres byl patrn z nejvtší ásti vysthován a krotoho asi za Poláky poítáno mnoho katolických Blorus, jejichž národní uvdomní jest ješt malé. Mnozí, ponvadž jsou >polské víry« (katoliické), hlásí F
vcí
že
statistika pro poznání
jest
—
m
Polákm,
se k
by
mluvili
blorusky.'")
Na základ
dosavadních statistiik, které se tak od sebe liší, nebylo nejmén však jíž na záklaby možno otázku rozešiti statistiky válené. Mla-li by se vc ešiti podle pomru a hranic národností, musily by se vzíti za základ anebo nové sítám po návratu práce jazykozpytné všeho obyvatelstva, provádné smíšenými komisemi
—
d
—
len
z
zúastnných
inárodností.
Ale Parczewski se mnoho jiné
z
dvody,
ísly neobírá a podává
jimiž jsou Poláci vedeni,
^) L, Wasilew&ki, 99. Pohíchu neuvádí tohcto sítání, erpaje z Czyáského.
Vím
aby se
peso
ucházeli
jiných ísel
to z vlastního názoru a piznávají to i praaneny Wasiiewski na p. píše: »Mánie .Poláky', velmi lnoucí k národu polském.u, ale jazykem Litvíny nebo Bloruey i Lotyše. Máme lidi »z.ejší«, mluvící »po sprostu« a urující svou nárxdnost nia základ vyznání, k nmuž náleží, Máimc nodiny, v nichž bratr a sestra nebo dva brati se poítací ke dvma '"')
polsilcé, L,
rzným 38
nároidiiostem
.
.
.«
(Str. 85,)
pižení Litvy k Polsku. Pipomíná, že historická minulost Vilma iest polská, že v XIX. století polská universita vilenská (než byla zrušena) myšlenkovým ruchem pevyšovala i starou universitu krakovskou, i novou varšavskou^ Že zde d)ozráva.l neivtší básnický geMickiewicz. Že zde vzplanulo ohnisko nius polský roma)ntismu. Že Vilno s okolními kraji v bojích za polský idjeál od rozdlení Polska získalo sá primát velikostí obtavostí; zejména v r. 1863 za ukrutníka Muútrap ravva >síalo se svatým mstem polského martyrologia*. A pak: nejdražší jména polská, pi nichž se zachvje každé polské srdce, Košciuszko a Mickiewicz, spojena jsou nerozlun s Litvou. Oba se zde narodil. »Vyrvati Polsce vstávající k životu místa, kde stála kolébka tchto dvou velkých Hdí to vytrhnouti srdce z duše celého národa.« A s obma ix)vstávají z krajiny stín jimi velcí duchové polští, vzešlí z Litvy: Reitan, Niemcewicz, Zain, Zygnvunt Sierakowski, Syrokomla, Odyniec, Chodižko, Orzeszíkowa, Karíowicz >.i celé legie onch nejblížšíoh Mickiewiczových krajan, kteí na bojištích, na šibenicích i v sibiských tundrách dali život .za PoIsiko«. Parczewslki na konec pímo prohlašuje, že ^odtržení toíhoto ohniska polského, od vzkíšeného státu, bylo by novým aktem rozdlení Polska« a že by z toho národ polský >vyvodil politické dsledky v budouco
—
i
dv
—
nosti<..
Tedy
zkrátka, Poláci se staví na Sítanovisko histovzpírajíce se ponechati za hranicemi polského státu své menšiny, k nimž je pojí vzpomínky historické a národní. Jak uvésti v souhlas tyto požadavky, se stanoviska polsikého pochopitelné, se zásadou sebeurení všech národ? Cestu k tomu ve vztahu k Litv a Blorusi snaží se ukázati projev demokratického bloku polpolské strany socialistiských stran v kongresovce cké, strany lidové, strany národní nezávislosti a unie niCiké,
—
39
demoikratických
stran"")
—
,
jenž dí:
>Všecky demokra-
tické živly v Polsku uznávají bez obmezení, že obyvatelstvo Litvy a Bílé Rusi má právo svobodn rozhodovati o svém osudu Otázky, týkající se budoucí vý.
chodní
hranice nkdejší Litvy,
.
.
Polska,
msta
Vilna a jiných
nech eší ústavodárný
území
snm
polský s ústavodárným snmem litevským. Jejich rozhodnutí musí býti založeno na vli obyvatelstva, projevené plebiscitem. Podepsané strany jsou pesvdeny, že demokratické litevské živly budou míti na mysli spolené zájmy Polska a Litvy a že se záhy uskutení politic(ká unie obou zemí.*") Zatím eší se ta otázka za anarchie za frontou ukrajinskou krutým zpsobem: rozpoutaná soldateska i zatemnlé davy inií polské majetky a zabírají polskou pdu, když bylo prohlášeno V5rvlastnní velkostatk. Je to zjev smutný, ale dojista pechodný. Až se pomry v Rusku vyjasní, až dojde ke konené likvidaci dosavadního stavu a ke jednání o nové úprav na evropském východ (nebo nynjší jednání v Brest Litevském jest od konené úpravy daleko, o tam se nikdo neklame), dojde také k jinému rozešeni nikterak snadné otázky hranic píštího státu polského. Zatím uslyšíme ješt rzné projevy o té vci se strany polské i s ostatních zúastnných stran: ukrajinské, bloruské") a ii") Ráz tch stran patrný jest již z názv. Jasné svtlo na né vrhá nedávný obžník kieleckého biskupa Lozisikého, jímž duchovním naizuje, aby rotzho.dn psobili proíi polské stran socialistioké (Polska Partja So-cjalistyczna), lidové stran (StronnictvkTo Ludowe), lidové jednot (Zjednoczenie Ludowe), polské vojenské organisaci (Polska Organizacja Wojskowa), ženské lize
konenému
(Liga Kobiet) a proti
pomr
asopism
»WyzwoIienie« a »Piast«.
Srba, ro, L, , 16. vyslovil se bloruský krajský výbor pi rad selských delegát pro organisaci hnutí, aby zajištna byla jednota celé, nerozdlené, samosprávné Bílé Rusi, (Zpráv?u pinesli lešen'ský »KrQij« 25, ledma, po n^m »Náir, Listy* 29. ledna.) ") ]
40
Glas Slovenaca, Hrvata
Na stran bloruské
i
zejméim až pomine tlak bolševické krutovlády. zatím jisto, že obrat v ruské revoluci na strabolševickou, jejž veejné mínní polské na poátku
tevsiké,
Jedno !ra
jest
nho
vítalo s uspokojením, vci polské neposloužil. Bez nebylo by ani pogrom na Volyni a na Podolí, ani nmec-
kého požadavku ských")
po
>Národ« .
k
>úprav<
5.,
6.
hranic
a 8h roC.
II.
nmecko-pol-
(Onor 1918).
") lámak teMo byl dopsán 29, I. 1918. Od té doby doSlo aovým projevm, zasáhl do vci mír s Ukrajinou, ale cel^ i
nezmnil. Prudké protesty polské naznauji, že ani otázka hranice polsko-uikrajinské nem rorcSeaa
kcvý obraz oíázky
se
defiaitivn.
Dodatená poznámka,
Zafazluiji
sem lámek beze
zmny,
jak zachytil stav otázky poáttlkem r, 1918, Otázka njená rozešena dosud, siane se tak na mírové koníereiiLci.
41
Otázka polská. (Do dubna
1918.)
Otázka polská visí nad Evropou již od prvního dniikdy snad nebyla tak zauzlena jako nyní, kdy 5e z ní v bolestech rodí nové Polsko. Když byl svt
lení, ale
pekvapen aktem z 5. Hstopadu 1916, jímž Nmecko s Rakousko-Uherskem prohlásily utvoení samostatného státu z obsazeného území polského v Rusku^ nikdo se neklamal o tom, že in tento není rozešením otázky, která tolikrát
Evropy, Ale jakým
již kalila máir
zpsobem
staré,
se uzel z
5.
diplomatické Mstopadu dále
zadrhne, nikdo arci nemohl tušiti. Není zcela jasno, s jakými zámry ve vci polské spolené velmoci; zdá se však vstoupily do války nepochybno, že úmysly nmecké byly mnohem uritjší než raikouské. A zcela urit vystoupily, když se ústed-
ob
ním mocnostem podailo zatlaiti ruskou armádu až za Bug. Teihdy Nmecko pospíšilo vyhlásiti utvoení samostatného polského státu, který mu býti liradbou proti Rusku. Rakousfco-Uhersko bylo k onomu aktu pribránio v úloze patrn podružné. Další osudy nov pro-
ml
klamovaného státu zstaly však zahaleny, nebo pTohlá-
úmysl nmeckýdi
že jen tolik, se opírati o své protektory. Dál byilo vše v mlhách, které ponkud rozptýlilo jen rozok^paná proklamovaného státu pode dlení správy. Vypadalo to jako sféry velmocenských zájm, na p. v Persii nebo v jiných rovnž samostatných, aj šení prozra2X)valo z
nový >samostatný<:
stát
má
dv
nov
ne teprve
nov
zakládaných zemích.
Poláci pijali prohlášení z 5. listopadu s city smíšenýma a ne všichni stejnými. Zásadní uznání polské sa42
tnostatnosti uvítati airci íemi ešení této otázky
Na
pd
svorn
s radostí. al«
domácí nebylo jim tehdy
vysloviti, ale
zpsob
nemohl nikoho z nich
všem bylo
jasno, že
i
ob-
uspokojiti.
lze urit se o vci konený cíl polských
tužeb ie zcela jiný, než jim nabízelo rozhodnutí ústedních mocností. O rozešen; své životní otázky dávno a mnoho pemýšleli psali, o polské otázce vzniikla celá rozsáhlá literatuira. V politickém život pizpiisobili se sice pomrm, které je rozdiily do tí tábor, nmeckého, ruského a rakouského, usilovali reáln o zabezpeale emí svého národního bytu v každé z tchto ástí na obnovení bývalého samostatného Polska nikdy nepestali pomýšleti. Ani po nešastném posledním povstání nevzdali se této myšlemky, která je všecky pojila a tvoila pevný základ spoleného národníího programu. V dotaziníiku, jejž na podzim r. 1899 rozeslala redaJcce krakovské >Krit!Íky« po západní Evrop, tem« otázky, zda by eksistence samostatného Polsika prospšn nepsobila na rozvoj západní Evropy, a zda i jakou cestou Polsko své samostatnosti dosíci") Bylo to ješt kolik let ped válkou rusko-japonskou, a pece ani tehdy nekdy carism byl ješt neotesen pestali Poláci pomýšleti na svj (konený národní cíl. Pi vypuknutí váliky rusko- japonské správn soudili, že nevyvolá na evropské zmn, které by se mohly týkati Polska, a všepolská >Národní Liga« {>Liga Narodowana kte_ ale rou nebylo pripraveno«, varovala ped povstáním za války (a ješt více za následující revoluce) dobe pocítili, že otásla netoliko Ruskem, nýbrž i Evropou, á zvýšili od té doby svou bdlost. Zbystený sluch jeíich nepeslechl, že na mírové konferenci v Hagu r. 1907 vystouípilo Nmecko jaíko hlavní bojovná mocnost, neprei
—
mže
—
map
—
")
Sprawa polská w
o
misdzynarodowa žebraná staramiem
pinii Europy. »Kryty!kli«,
Anjkieia
Kraików 1900. 43
—
podzemního dunní ve stední Evrop a když Balkán, byli Poláci jist z nejprvnjších, kdož v ní ucítili poátek velkého pevratu djinného. Vytušili, že snad udeila jejich hodina a halití Poláci, vedeni tmito perspektivami, hned se pidali k válené stran rakouské. Haiisko^x>lské listy psaly až prudce pro válené zakroení rakousko-uherské,'*) v Halii zakládány polské stelecké spolky, vydávány píruky vojenského výcviku, celé žilobytí politického života, bedliv stehoucího zachmuený mezinárodní obzor, zrychlilo se tam až horen. A jakmile rakousko-uherským ultimatem Srbsku zahájena obrov5íká válka evropská a svtová, pihlásily se v Halii polské legie, které byly vojenským výcvikem steleckých spolkij Jia válku zcela pipraveny. A sotvaže první oddíly halisko-polských stelc pekroily ruskou hranici, pedložil tehdejší pedseda kola polského hr. Berchtoldovi otázlku, jaké jsou rakouské zámry ve vci polské.**) Rakouského zahraniního ministra uvedl tím sice do rozpak, ale sám jist vdl urit, co jest koneným národním cílem polským vbec a co doasným cílem v pípad rakousko-nmeckého vítzství nad Ruskem, nebo již tehdy byl v Halii vyvinut smr t. zv. raslcchli r.
1912 V3^p'ukla válka na
—
ko
sko-po Iského ešeni Aktem z 5. Ustopadu nemohli
u
hoto
smru
uspokojení,
otázky
polské.")
býti ani pívrženci to-
tím
mén
dv
sféry,
rozdlením obsaze-
nmeckou a rakouskou. Ale smíili se s ním jako s asovou nutností, ba uvítali jej jako základ píštího uskutenní polského ideálu. Uinili tak podle svých starých politických zkuného ruského Polska ve
^"l
XV.,
Dotklady uvedl jsem tehdy v Slovanském Pchlied, ro.
str.
")
331,
Nowa Reforma
1918
.
79.
Jehož základem ostatn byla již celá dosavadní politika rakouských Polákv od slovanského sjezdu v Praze r. 1848 a zejména od zrození dualismu. ")
44
šeností a podle zásady, kterou vyslovil již poitieraký manifest >Towarzystwa demokratyc2^nego pQlskiego< z r. 1836 pamtihodn>Tni slovy: >Kabinetiií úmluvy nám Polska nevrátí a monarchické vojny nepinesou lidu spravedlnosti. Ale vlast je nám tak drahá, rány její tak siln nás bolí, že neopomineme využíti žádné události, žádné píznivé okolnosti. « Uvítali jej a hledli jej uvésti na cestu ešení austrofilského. Proto také varšavská >Liga pastwowosci polskiei« (nebo smr austrofilský rozšíil se i do království) uinila konen, když se Již zdály okolnosti tomuto ešení píznivými, poátkem prosince 1917 prohlášení: >Stát polský v mezích kongreíx)vky není s to uspokojiti našich národních požadavk . nebyl by se žádného hlediska uspokojivými, .
.
by
.
.
.
,
ásteným rozešením
otázky polské. V této organismus polský neustále stonati a podléhati otesiím, nebezpeným jemu zemím sousedním. Jedin spojení Halie s královstvím v jeden celek dá pevné zákiady mladému státu, harmonicky sluujíc politickou zkušenost a kulturní hotovost oné s rozmachem tohoto Nenavrhuieme toto slouení jako vtlení království do souboru zemí rakouskýchj, aniž na druhé stran pomýšlíme na odtržení Halie od habsburské monarchie. Jako jediné východiisko vnucuje se nezbytnost dynastické unie mezi Polskem a Rakousko-Uherskem. Kladouce draz na sloiuiení zemí polských ruského zabodni s Halii, nechceme vzbuditi výtku resignace a lhostejnosti k ostatUznání ním zemím polským a litevsko-bloruským politických a kulturních práv našich rodák za hranicemi polského státu budeme považovati za podmínteu pátelských vztah se státy a národy sousedními.^ Nebylo to stanovisko všech Polák, ale strany aktivistické je usilovn podporovaly. inily tak i se zetelem na patrný a stále rostoucí nmecký vli>v na otázku IKklskou a o nmeckých, pruských myšlenkách na jen
zmrzaené podob bude
státní
i
.
.
.
. .
,
~
45
Poláci v pochyhnostedi. byly píliš výmliuvné. Vždy Prusko pi tetím dlení zabralo severozápadiní, vtší ást pozdišíího kongresového Polska i s Varšavou a Pragou/") Bismark sice prohlašoval, že Prusko má dost svých Polák a nestojí o to, aby jejich poet zvtšilo, ale Poláci od uzavení dvojspolku proti Rusku r. 1879, rozšíeného r. 1881 na trojspolek (pro zajištní Nmecka proti Francii) cítili, že Prusko nepestává na kongresovku mysliti. Pouovalo je také o tom zrychlené tempo germamisaního úsilí v Poznarisku, pc«uovaly je i hlasy
nuské
Polsko nikdy
Vzpomínky
nebyli
historické
nm.
tisku, že Nmecko bojuje s celým nár. ipoilským, nejen s Poláky poznaskými. A dojkonce po ruské prohe ve válce s Japonskem bylo jim jasno, že vci polské nehrozí již nebezpeenství od Ruska, nýbrž od mecka. Vyslovil to urit Roman Dmowski, tehdejší vdce strany národn demokratické Cvšepolské): i>Zdá se, že Rusko po své porážce na dalekém východ a za vnitní krise, která asi potrvá dlouhá léta, nemže tak doufati v návrat svého mohutného veiímoceniskóho po-
N-
stavení Jediné Nmecko roste stále v moc, tím vtší pi oskbení soused.'") Ono také bude s to vyvinovati a snad již dnes vyvinuje nejsilnjší vUv na osudy polského národa i na další rozvoj polské otázky. Po iadiu let v myslích polských se rozvíjí a upevíiuje pesvdení, že hlavnún nebezpeím pro národní byt jwlský jest .
.
.
Nmecko ...*") Proto piklonili se Poláci v znané ásti k t. zv. ralkouskému ešení poliské otázky, proto také se polští aktivisté vynasnažovali ze všech sil a užívah každé píRozhraní teh^iy tivcily eky Pilice, Visla, a Bug, Rakouska od r, 1866 a zvlášt také od r, 1879, Ruska od pohromy v Asii. *") DmtowsJti, »Niemcy, Rotsyia i kwestya polská* (Lwów 1908), 48; také str, 252, 254, 255 a ). *')
")
Roman
46
lež-itosti,
aby v okupov. území obdrželi a
skou vládu.
upevnili
pol-
nabylo uritých tvar zeiména po svržení carismu v Rusku a bylo konen také korunováno úspchem. Ústední mocnosti jmenovaly nejprve prozatímní státní radu, potom patentem ze dne 12. záí 1917 stanovily zásadn formy polské vlády, naež porada (Rada Regencyjna), volána v život zastupující vladae (a již panovníka nebo presidenta republiky), a konen poátkem prosince sestaveno první polské ministerstv o,"; To ujalo se hned organisace vládní a správní. Zízen dležitý odbor pro politiické (Departement spraw politycznych), jehož Úsilí to
vladaská
vci
všeobecné akci, ízené prof. Kamienieckým, pikázán referát mezinárodního práva, litevsko-bloruský, židovský atd., kdežto sekci zahraniní, vedené stámím sekretáem hr. Wojciechem Rostworowský-m, pipadlo pedevším zízení t. zv. >zahraniních hlídek« (placówki zagraniczne). Tyto >placówki« pejímají dosavadní stanovišt ^Vrchního národního výboru« (Naczelny Komitét Narodowy) a stávají se ekspositurami vládními, jsouce pechodem k píštím konsulátm. TaJcovéto hlídky polské zízeny dosud v Berlín (správcem jest známý kriWilhelm tik a bývalý redaktor krakovské >Kritiky«, Feldman), v Budapešti (Tad. Stamirowski), v Sofii (Dr. Tadeusz Qrabowski, známý mladý aoitor sbírky studií >Poprzez Síowiaszczyzne), v Caihrad (iaiž. Zygm. Maciejowski), v Hagu (Dr. Jan Wlodek), v Bernu ve Švýcarech (prof. Dr. Michal hr. Rostworowski, mezi jehož pomocníky se uvádí i mlaidý básník Tadeusz Nale-
") Pedseda Jan Kucharzewski, min, vnitra Jan Sedki, min. spravedlnosti Stan. Bukowiecki, min, fimancí Jam K, Steczkowski, m. kultu a vyuováíní Ant. PonikowsJti, mim. orby Jos. Mikulowski-Pomorskí, min. obchodiu Jan Zagleniczay, min. veejné pée a ochrany práce Stan. Staniszewski a minvýživy St«f. Przanowski.
47
známý nám z pobytu v Praze) a ve ŠtoJchoImé (Dr. Stan. Wedkiewicz). Ve Vídni oficiální polské ekspositury není. Organisována arci také domácí správa (depinski,
kretem z 3. ledna 1918). Svrchovaným orgánem vládním správním jest vladaská rada (Rada Regencyjna), která vydává dekrety a reskripty, kdežto zákony do svolání snmu bude vydávati píští státní rada (Rada Stanu). Jinak rada vladaská provádí vládu podízeným sob ministerstvem. Náelníkem a representantem vlády jest ministersiký pedseda, který také spolupodpisuje dekrety a reskripty vladaské rady; jinak všecka innost vládní rozhoduje se v ministerské rad. Po ruce ministerského pedsedy pracuje uvedený již odbor pro politické, dále komise vojenská a úednická. Pod dozorem ministerského pedsedy vychází od 6. ún. 1918 vládní list >Monitor PoIski« a od 4. ún. 1918 vstník zákon a naízení >Dziennik praw królestwa Polskiego«. Nejvyšší úedníky ministry, editele odboru pro vci politické, pedsedy komise vojenské i úednické, editele kanceláe ministerské rady, redaktory >Dziennika praw< a vládního listu, vrchní úedníky soudní, vrchního školního doi
vci
zorce
i
ostatní inspektory a editele škol stedních), jme-
vladaská rada, která také potvrzuje volbu rektor; ostatní úedníky jmenují jednotlivá ministerstva. Po ustálení tchto vcí konány pípravy k volbám do státní rady (Rada Stanu), která podle patentu ze dne 12. záí má zatím zastupovati snm; až ten vstoupí do života, státní rada se rozejde. Má býti složena ze 110 lenuje
n, p,
z nichž 12 jest virilist (6 ímsko-katolických biskuevageligenerální superintendenti obou vyznání okých, nejstarší rabín varšavský, rektoi university a voletechniky a president nejvyššího soudu), 55 ných a 43 jmenovaných vladaskou radou po návrhu ministerského pedsedy. inné právo volební písluší
len
lenm 48
mstské rady varšavské,
íódžsiké
a kbelské
i
lenm
mže
okresních výbor, t. zv. snSinflc.'^ Volen býti každý gramotný, aspo SOletý oban polského státu. Státní radu svolává, zahajuje, odrouje, uzavírá neb rozpouští rada vladaská. Ona také jmenuje jejího pedsedu, jenž bude míti titul maršálka. Mimo nj budou v presidiu dva jeho námstkové a tajemníci, zvo-
tyi
Úkolem
radou.
jejím jest zejména schváliti návrh ústavj'- nového Polska, má právo podávati návrhy zákon a usnášeti se o nich, pijaté zákony pak potvrzuje vladaská rada; má dále právo schvalovati rozpolení státní
et
pjky, na konci správního roku schvaúty, podávati interpelace. Volby do státní rady byly vypsány na 27. února, ale nedošlo k nim pro povolovati
lovati státní
události, víTvolané
mírem
na otázka svolání snmu,
s Ukrajinou, lim také odroejíž se mla státní rada pede-
vším zabývati.
Mén se
dailo ešení otázky polskéhovojska. bylo rádo rozešilo prostým vtlením dosavadních polských legií Jo nmecké armády, ale narazilo na odpor. Legionái odpírali písahu a byli proto internováni. Odpor jejich dosud celkem trvá, podle
Nmecko by
ji
a
poslední
(lednové)
nmecké zprávy
211
dstojníkv a
2500 vojín požádalo za reaktivování v legiích. Zízeni polského vojska z dobrovolník pes etné výzvy také nadobro zklamalo. Za pt tvrtí roku od prohlášení polské samostatnosti místo celé dobrovohié armády získáno pouhých nkolik tisíc dobrovolník. Zápal pro polské legie, který se projevil na poátku války v Halii, nadobro pohasl. Je to dojista významný hlas lidu, jehož však nebude dbáno. Již koncem ledna rozhod-
Msto Varšava volí celkem 8 len, Lodž 4 leny, Lublena; okresní snmíky (sejmiki powiatcwe) utvoí v generálním gubemátorství varšavském (t, j. v dkupaním území nmeckém) 8 voJebních okresv a zvoili 24 leny, v gen. Kubernátorstvi lubelském (okupaním území rakouském] 6 volebních ")
lin 1
okresv
a zvolí 18
len
státní ra-dy.
40
bylo v ministersíké rad o návrhu vojenské komise, podle nhož má býti zavedena všobecná branná povinnost. Strany aktivistické naléhaly, aby vladaská rada sama schválila pedlohu branného zákona, neodkládajíc ho do státní rady."*). Zatím utvoilo se polské vojsko v Rusku z desorganizaslechli, sované ruské armády. Poprvé jsme o když blgorodský polský pluk odmítl postupovati proti ukrajinské rad a byl proto v noci na 30. prosince odzbrojen; dstojníci byli zateni a odvezeni do Moskvy. íiuto
nm
9. ledna byli zateni i lenové vrchního vepolského vojska. Tyto iny, jakož i Krylenkv rozkaz k odzbrojení všeho polského vojska vbec, vyvolaly prudký odpor. Vojenská polní delegace polská hned oste protestovala a icdyž protest zstal bez úinku, vzbouily se polské pluky v gubernii mohylevské na pokyn generála Latoura, vrchního velitele polských vojenských organisací v Ruisku. Poátkem února zaaly docházeti zprávy o postupu a síle ix)lských vojsk: že od Rohaeva táhnou ke guí>ernii smolenské, že obsadily iVlisk, Mohylev a zajaly Krylenka s celým štábem, že •dobyli Smolenska, Vitebska, že mají 30, 110, 170, ba až 250 tisíc pod vrchním velením generála DowboraMuánáckého, který jest ve styku s Kaledinem atd.") Ve
Zde potom
litelstva
muž
Dr, Tad, jak jest Bulhars-ko zklajnáno nezdarem záležitosti polského vojiska, CekaSo prý, že do roka od 5, listopadu bude míti PoJJsiko stotisí'covoii armádu, a stezdiarem tétio aikce prý k PolLsiku velnu ochladlo. **) Mušnicki, vdce I. viojenského Józef sboru polského, byl generálem poruSkem v ruském generálním štábu. Pochází z kraje radomského v král Polském. Jemu jsou podízeni generál major Gustav z kraje grodens^kého (' 1867) a generál major Józef Leániewski z gub. vitebské (rovnž * 1867), nich a gen Latoura irvádn pozdji ješt gen, i c h a 1 i s, který sbíral polské vojsíko v )istai Ukrajimš. *^)
Taiké
Grabowski,
správce
soíijsiké
elospiosietiiry
pispchal podepíti
tato
úsilí
poJsIké,
zprávooi,
Dowbór
Ostapowicz
M
50
Krom
Varšavé rozlétly se otisky >písn armády
gen. Muíni-
ckéhcK:
Neseme
volnost s bajonty, af všeceik polský lid je živl Kdo chce, af chodí se »sovéty«
my
V
vrou
8
—
v svatý polský div!
*n« blavy polskou lili krev »Za Pozna, Krakov, za Varšavu,* to( jediaý dnes náš je zpvl tisíci
jsme
Od
bitev ipro
—
kladli,
zídel
Nmou
po beh moi,
až po beh Odry, Tater štít a do stepí až Záporoží let vítr zpv ten rozšíiti
Lcf ku braitím, již v aipskéim ledu francouzských polích cizí stráž v aid nevolnjých dne* plní slled/u let s biah'OU zvstí, orle náíl
—
Nes, orle, píse vojínovu, bezmadéj z prso>'a vyže, zdus, rci, povstání že vstalo znovu, že žije Polsko, Litva, Rusi 1 v dálku za oceán siný, kde Washington se blá,
spéj,
ze srdcí výkik ve svt jiný nes braitím: »Bože, štstí degU Hoj, generále,
pokyn rázem!
—
Lesk záí dl i hrot tpyt chcem enstochovským ped obrazem písahu skou pokroipitl
Neseme
volnost s bajonty, af všecek polský lid je žíjvI Kdo chce, af chodí se »sovty«
my
s
vrou v
svatý polský div!
(Nowa Reíorraa 1918 .
71.)
51
Vše to budilo v Polsku nadšení a nadje, ale skutenost byla mnohem skrovnjší. V pravd se polské
hlavn v okolí Bobrujska, Rogaeva a Síutíka, aby se postavilo rozpoutaným oddílm bolševickým, niícím polské statky i panství podská na Volyni, Podolí i Ukrajin, ale síla jeho jest o mnoho menší, než se udávalo, a také postup jeho nebyl tak vítzný, jak se psalo. Podle samého >Alonitoru« varšavské vlády byly to zprávy tendenn pemrštné, rozšiované prý, aby vzbudily domnní, že Poláci touží vojenskou mocí ovládnouti cizí etnografická území. Že vojenské síly gen. Dowbor-Mušnického nejsou veliké, ukázaly zprávy o dalším násilném odzbrojování polských oddíl (na p. poblíž stainiiíce Uši, kde bolševici vyšinuli polský vojenský vlak s kolejí). Také provolání generála Dowbor-Musnického vysvtlilo pravý stav vcí že polské vojsko bylo vojsko shromáždilo
:
soustedno mezi Rohaevem a Bobrujskem, kde
je chtl vyhladovti a pepadem odzbrojiti, že však oddíly bolševické byly z Rohaeva vypuzeny a polské vojsko opanovalo i Žíobin a Bobrujsk, oidkud ohrožovalo hlavní stan ruský. >Z Bobrujska, odkud vede nej-
Krylenko
i
kratší cesta do naší
vlasti,
neustoupíme,
by
bychom
mli
padnouti«, prohlásil gen. Mušnicki. Když po prothlášení Trockého a po vypršení došlo k nmeckému tažení do Pobaltí, vyjednalo nmecké velení vzájemný styk s vojskem gen. Mušnického. Ten poátkem bezna odeslal do Varšavy deputaci, aby zpravila vsichaii
pímí
radu viadaslvou o hotové vci. Vývoj vcí v novém Polsku nedál se za souhlasu všech politických stran a všeho obyvatelstva^ Levice (polská strana socialistická, polská strana lidová, strana nezávislosti národní a sjednocení stran demokratických) prohlásila hned v lednu,") že se voleb do státní rady ani její innosti nezúastní a že žádá nodkladné svolání **)
52
»Komuiiiíka/t Informacyíny*,
Na spoleném sjezde s levicí haliskou v Kra2.-4. února") bylo prohlášeno, že vláda král. polského, vytvoená za podmínek, diktovaných ústedními mocnostmi, nepožívá obecné dvry; sjezd vyhlašuje ií boj a žldá svolání ústavodárného snmu, složeného jesn z jedné 3inmovny poslanc, zvolených za úplné volnosti politické hlasováním všeobecným (bez rozdílu pohlaví), tajným, pímým a pomrným; usnesení jeho budooi podléhati schválení všeho obyvatelstva obojího pohlaví od 20 let; strany se zasadí o to, aby ústavodárný snm i všeobecné hlasování daly Polsku zízení republikánsko-demoJkratické. Sjezd vyslovil se nepímo také proti austro-polskému ešení otázky polské, žádaje podle sebeurovacího práva národního nezávislý stát, složený ze všech zemí polských. Co se týe Litvy, úpln uznal snahy národa litevského o nezávislý stát, pipojiv mínní, že v zájmu Polska i Litvy bude dobrovolná unie, pi emž otázka hraniní vyídila by se plebiscitem ve sporných okresech. Také již pedchozí sjezd strany lidové v král. Polském (koncem ledna) podobn se vyslovil ve všech tch vcích") a o vojsku polském proústavy, hlásil, že se mže utvoiti teprve na základ kterou vypracuje ústavodárný snm. Naproti tooím, jak eeno, podporovaly vládu strany aktivistické (Liga Panstwowošci Polskiej, blok národní, klub národní práce, národní s\^azek dlnický, centrum národní), k nimž ve skutenosti náleží také t. sinému.
kov
Z haliských
wNaprzc^du*) úastnily se strana sociáln demokratická Halie i Slezska, polská strana lidová a polsiká strana pokroková. Poslední div strany neúastnily se (podle »Nov« Reformy« , 63.) celé, nýbrž z lidoivc jen skupina pcsíL Stapiiiského a z poikrokovc jedin posl. H. Šliwisiki, **)
sjezdu:
stran
(podle
liga nezávislosti Polska,
pols'ká
") Zejména taiké vzkázal »bratirsiký pc^zd^av všem národm, obývajícím v zemích bývalého velkoiknížectví Litevského* a projevii nadji, že dojde k unii, (N, Ref. 57,)
53
zv. nestranní (Koío Miedzypartyjne). Z téch vyslovilo se o sporných vcech zejména >Centrum Narodowe* prohlášením v mstské rad,**) že za podklad polského
neodkladmé spoj&ní celé Halie s neokrojeným královstvím Polským, že bez Vitoia a bez
státu považuje
Lvova nebylo by Polsko v pravd nezávislým státem, že jest niutno, aby bez odkladu bylo vytvoeno polské vojsko, aby se sestoupila státní rada a byl svolán snm, jakož i aby vláda vyhlásila program sociálních reforem, hledících k potebám lidu rolnického a dlnického. Podobn vyslovil se ped tím i >Klub Pracy Narodowej«, žádaje výslovn personábí unii s Rakousko-Uher-
skem.
Tak v král. Polském. Na Litv, pokud byla okupována, Poláci všech stran již v kvtnu 1917 prohlásili íehd&jšímu nmeckému kancléi zvláštním memorandem, že jedin možným ešením otázky litevské byla by federace s Polskem, a poátkem ledna 1918 zaslali kancléi tiertlingovi protest proti postupu t. zv. litevské zemské rady (>taryby«), uznané nmeckou okupací.**) Proti litevské zemské rad ozvaly se potom také ješt zvláštním projevem, zaslaným kancléi, klub centra na Litv, klub národní a klub nestranných. Prohlásily, že nezvratným páním Mtevskýoh Polák jest spojení se státem polským a že zejména Vilmo, msto nemén polské než Varšava, nemže se státi hlavním mstem národn litevského státu a bude vždy gravitovati
k Polsku.
na nárožích varšavských objevilo provo(mezi nimiž byl bez oprávnní i podjpís mslské rady), žádající utvoení polského státu v hranicích náirodopisných. (N, Ref, . 69.) **)
lání
Když
ady
**)
se bylo
institojcí
Protest ze dne
2,
íedna ip&d^psali hr, Marjaai Brool-
Komrad Niedziiatkowsld, Witold Abraimowicz, Dr, Taid. Dembowski, Lud, Chomiski, Kaz. Swi^teoki a Dr, Witolid Plater,
W^slawsikL
54J
Taíké socialistické a demolcratické organisace (všepolské, bloruské, ruské a židovské)") prohlásdly v lednu projevy zemské litevské rady za falšování veejného mínní a za akty nezávazné; jediným výrap'becné,
zem vle všeho obyvatelstva musí býti ústavodárný snm, zvolený na základ všeobecného, rovného, pímého, tajného a pomrného práva volebního (bez rozdílai pohlaví) po ustoupení moci okupaní. Litva s Blorusí budiž potom demokratickou republilkou, v níž by menšinám byla zaruena
kulturní samospráva.
—
Tato
zemsiká rada litevská, proti níž zdvhly se polské propijala 11. prosince 1917 deklatesty, pc vli raci (jíž se pozdji en. Hoffmann dovolával v Brestu Litevskóm), že na základ usnesení litevské konference ve Viln z 23. záí 1917 prohlašuje se obnovení nezávislého státu litevskébo s hlavním mstem Vilnem a že se rada vyslovuje pro svazek Mtevského státu s císastvím nmeckým, uskutenný vojenskou a komunikaní konvencí a celní unií. Projev ten byl chován
Nmcv
vný
—
i ped Litvíny. Když Nmci v dob mírového v Brestu Litevském žádali, aby byla veejn vyhlášena první ást deklarace, odepela to rada litevská, pokud se jí nedostane osvdení, kdy bude vláda
v
tajnosti
jednání
odevzdána Litvínm, odvoláno vojsko nmecké a utvoena milice, vbec kdy a v jaké form bude utvoen iitevský stát".) Po naléhání gen. Hoffmanna však se pece rozihodla první ást deklarace uveejniti, když bude ve druhé ásti projev pro spojení s Nmeckem uinn závislým na rozhodnutí ústavodárného snmu. Tak byla Litevská sociáln demokraiícká strana; polská slkupína polská strana demokratická; bloruská sociáln demakrajtická skupina; bloruská socialistická hromada; ruská sitrana sociáln demokratická; strana socialist revolucioná; Bund, židovská dlnická strana socieulistická »Poalejsion«, židoívsdcý svazek demokratický. °°)
socialistická,
")
Nowa Reforma .
71,
Í55
konen
usnesením >taryby« ze 16. února prohlášena samostatnost Litevského státu s dodatkem, že základy jeho i >pomr k jiným stá.tm< budou ureny ústavo-
dárným snmem.
Z haliských stran") krom sociáln demokratické všecky stály do míru s Ukrajinou na stanovisku ešení rakouského, všenárodní projev krakovský ze dne 28. kvtna 1817 vyslovil se pro spojení všech území polských s pístupem k moi. Zejména od sestavení prv-
a
ního polského mmisterstva smr austrofilský nabyl v Haliíi vrchu. Píznaný v té byl projev sjezdu >kroužk národní práce« (ve Lvov 2. února), který se vyslovil >co nejveleji pro pipojení celé Halie k tvoí' ímu se samostatnému státu polskému s císaem Karlem I. a jeho dynastií na prastarém polském.< Ped tím již v zahraniní komisi rakouské delegace (25. ledna) uinil Biliski podobný projev, jemuž však posl. Witos (lidovec) v Kole Polském prudce odporoval, nazvav jej zeknutím se úplné státní samositatno&ti polské a porušením národní solidá^-nosti. Tak se jevil ve všech polských zemích politický ruch, projevující vli polského národa po samostatném státu jen Poznasko a celé polské území v Nmecku mlelo. Bylo to mlení, které mnoho povídalo o postavení nmeckého národa pod vládou, která pinášela svobodu. Stejn mlupolskému národu v království nmecké >ústupky« poznaským Polákm vedle vily starostí nmecké okupaní správy o práva polská v bývalém ruském Polsku. Zde hned sveno Polákm všev cko školství od elementární tídy po universitu
píin
trn
—
—
li
—
"] Strana demokraticko-mštainská, diemokraticko-iiáronf, demoikratioká, kcxníserviatflrvní, polská strana sociálin-dlemokratická, polská strana lidová, strana sociáln-národní, sjednocení národní, liga nezávislosti Polska; k nim se druží organisace: Stráž polská (pro otázku polských hranic) a kroužky národni práce (Kola pracy Na.radowej).
56
:
Prasku teprve v let 1917 ministr osvty naídil, aby v tch neinižších tídách obecných škol provincie poznaské, v nichž se dosud i náboženství (iako všemu jinémiu) uilo po nmeku, byly nyní polské dti tomuto pedmtu vyuovány polsky. To byl totiž ode díviška jediný ústupek polskému jazyku v poznaských obecných školách ale nebyl ve všech proveden: z 1756 šicol jen v 1400. Avšak poznaským Polákm mlo se dostati ješt další odmny za ohromné krvavé obti, které pinesli v této válce nmecké íši: pruské ministerstvo v lednu tohoto roku znova úadm poznaským pipomenulo své loské naízení, aby od velkonoc pokud možná í ostatním dtem, které vstoupily neb vstupují do škoiy bez dostatené znalosti jazyka nmeckého, dostalo se náboženského vyuování jazykem polským A >nmetí poddaní polského jazyka« pece o nebyli spokojeni! Ozvali se konen a pihlásili se rovné právo s Nmci! Poslanec Korfanty v komisi pro volební reformu do pruského snmu v záptí na to promluvil >Lidstvo vysvobodilo se již z barbarské zásady cuius regrio, eius religio dnes ozývají se v celém svt hesla o sebeurovacím právu národním a ochran národních menžie Tento stát není ryze nmecký, netvoí Poláci 10% všeho obyvatelstva. My bo v jsme se do tohoto státu násiln nevtlaili, nýbrž byli jsme k nmu pfivtleni násilím, jakého neznají djiimy
—
.
,
.
—
:
—
.
.
.
nm
lovenstva
.
•
.
Žádáme proto také úplné rovnopráv-
nosti. Chce-li p. Osten**)
dáti této
bu
snmovn
ráz ryze
nmeckownárodní, musí polská území z tohoto. státu vylouiti, nebo jim dáti tak rozsáhlou samosprávu,, aby nepotebovala zastoupení v této snmovn.* Poslanec Trapczyski pak v plné snmovn žádal, aby byly z rozpotu odstranny položky protipolské (na nmedkou kolonisaci v Poznasku). Na to dostalo se Po.
.
.
—
Pruiský poislastec, jemuž KoTÍaniy odpovídal.
57
.
lákm tvrdé odpovédi pruského ministra vnitra Dra. Drewsa, nejen že Poláci nedostanou samosprávy, ale že pouhé upuštní od represalií proti nim namíených záleží na tom, >projeví-li pevážná vtšina polského obyvatelstva svým chováním, že jest pohbena jakákoliv myšlenka na oddlení od Pruska, pímé nebo cestooi samosprávy.* Toto vše vedle projevených nmeckých úmysl, podle nichž na opravu hranic nm.-polských z dvod strategických mlo býti anektováno území pes 52.000 km', upozornilo Poláky velmi citeln na nebezpeí, které jim hrozí z rostoucí moci nmecké, posílené rozvratem Ruska po pevratu bolševickém. Otázka hrarwc polských"") stala se palivou. Dosud odporovali Poi
a
láci jen
ukrajmským požadavkm v Halii,
ale projevení
požadavku nmeckého, teba neúední, ukázalo jim v celé nahot, že by polský stát, založený aktem listopadovým, mohl býti nemilosrdn okrojen se všech stran až na bezvýznamný, bezmocný a samostatného života státního neschopný zbyteek. Proto vyslovovali ím dále hlasitji požadavek, aby k mírovému jednání v Brestu Litevském byli pibrán^ také zástuixi iwlského státu. A když volání toto jevilo se býti marným, vydala polská v'áda koncem ledna deklaraci, v níž slavnostn objasnila polské stanovisko: >Všeliké úmluvy, rozhodující o osudech Polska, nebudou národem polským uznány právn závaznými, budou-li uzaveny s pominutím zastupitelstva polského státu
.
.
.
ást
Polska, která byla
pod názvem království Polského na kongrese vídeském spojena s Ruskem unií dynastickou ^ musí integráln vejíti v složení samostatného polského státu . Co se týe ostatních zemí, jež ústední mocnosti v Rusku okupovaly a které tvoily souást bývalého státu polsko.
.
.
**]
581
Sr.
pede&lý iánek
»Otázka hranic polftkých«.
..
národ polsJcý s radostí jim podá bratrskou obnovena unie na základ vzájemné, dobrovolné dohody a úplné rovnoprávnosti Kdyby na tch územích mly býti utvoeny státy nebo kdyby kterákoli ást jejich mla býti pipojena k nkterému státu sousednímu, žádá polská vláda ^ aby obyvatelstvu tch území, která svým národnostním složením a rázem civilisace gravitují k Polsku, poskytmuta byla možnost by svobodn se vyslovilo a rozhodlo .z. o svém pripojeaií k polskému státu (N. Ref. 53.) Zárove zasazovala se vláda polská i halití polibtevského
.
.
.,
ruku, aiby s nimi byla
•
.
.
.
.
.
.
.
tikové o rak. rozešení, od nhož oekávali spojeoií neokrojeoiého král. Polského s celou Halii a pechod vlády do rukou polských, aby mohl býti stát uvnit rychle vybudován. V dnech 23. a 24. února na podnt vladaské rady se konati sjezd polských delegát, na býti císa Karel povolán králem polským. Zatím míru s Ukrajinou v Brestu Lite\'. 9. února vše zvrátilo a zpsobilo ohromný pevrat v myslích veškerého národa polského. lánek IL traktátu mírového stanovil hranici od jihu k severu:
ml nmž ml uzavení
Tarnogrod-Bilgoraj
-
Szczebrzesz>Ti-Krasnostaw-Pucha-
czów-Radzy-Miedzyrzecze-Sarnld-Melnik-Wysokie
Li-
tewskie-Kajmieniec Litevski-Pružany- jez. Wygonovské. To znamená, že bylo odtrženo Cheímsko (Cholmsko) s ástí Podlesí, ila z gubernie liubelské celé okresy tomaszovský a hrubieszovský, skoro celý okres zamojský se Zamošciem, skoro celý okr. chehnský, pl biígorajského a ást krasnostavsícého, z gubernie siedlecké celé okresy wjodawský i bialský a skoro celé okresy konstantynovský a radzyský. Celkem asi 15.000 km*, více než odtrhla ruská vláda pro gubernii cholmskou.") ") Tehdy (r. 1912) odtržea z gub, iubalské jen cetý oikr. hrubóeszovský, z ostatnich jen ást (a k tcanu raeipaitroá á&t lojbarto-viského:) z gufc. siedLecké jen celý okres bialský, z ostatních jen ást. Srv. lán«k »Otázka cholmská* v roí, XIV. Slovan- Pehledu, atr, 153, 213. ;
mj
9§
Je to hranice pro Poláiky nepijatelná z mnohých dvod. Není ani pirozená, aná historická, ani pesn národopisná- Pirozená hranice eky Bugu splývá zde s hranicí historickou, i jest již z té píiny p^ochopitelno, že sÁ jí Poláci háií. Hranice národopisná nešla by zcela podle hranice mírové, ale za ní zstávají i podle ruské statistiky veliké menšiny ostatn je zde mnoho nejasného, ponvadž z dosavadních statistik žádná není spovládní statistiky Polákm nepíznivé lehlivá. Ale mluví mnoho v jejích prospch. V cestatistiky ruské lém území sporném bylo lze na základ ruských pramen vypoísti 4573% Polák, 3625% Ukrajinc s Rusy, 14- 19% Žid, 383% jiných národností, mli v tedy Poláci vtšinu relativní. V jednotlivých okresích byl poPolák a Ukrajinc, jakož i katolíkv a pravoslavných takovýto (podle pramen ruských a v poslední
—
i
—
—
nm
mr
rubrice okupaních): 1913
1897
Okres
poi.
Ukraj.
kat.
prav. 7o kat.
1917 "/o
pr. "/„Pol. o'oUkr
Gub. lubelská 29-89
66-2
20-8
Hrubieszów 23.38760.413 40.414 77.775 28-19 54-25
23*0
59-6
Zamošc
11-66
73-8
7-9
6-77
80-4
5*7
36.043 48.940 51.915 50.866 44-39 43-49 .47.163 46.003 63.55174.226 33-59 39-23
360
49-6
34-5
33-5
.25.978 29.202 34.246 35.392 38-15 39-42
33-9
38-1
.21-017 54.65327.256 53.204 32-47
46-36
21-5
55-8
HonstantpÓW 32.77618.733 57.13510.061 71-93 12-67 4-61 .63.866 3.904 80.159 4.773 77-38 Radzyn
53-4
30-6
72-8
4-5
Biigoroj
.
.60.353 20.07174.886 37.311 60*01
.88.486 9.221 113.18617.517 75-33 Krasnostaw 80.796 5.576 10Z.Z33 8.505 81-43 .
Tomaszów Chera
.
.
Gub. siedlecká Biala
.
.
Wtodawa .
Jak patmo ze všech tch ísel rzných nepolských mají Ukrajinci ze všech desíti okres absolutní, toliko nepatrnou vtšinu jen v okr, hmbieszowském
statistik,
a 00
pomrnou vtšinu mají rovnž ve 2 okresích: tomašovském a blském (v tomto pouze nepatrnou) v ostatních jsou v menšin, ve tech dokonce mizivé (Zamoš, Krasnostaw, Radzy) .") Ne-
a wío
—
bylo tedy ani s ukrajinského stanoviska vcí tak naléhavou, aby toto území bylo od Polska odtrženo, zejména pováží-li se ohromný prostor ostatní Ukrajiny. Ponárodopisných, náboženských a teláci krom ritoriálních (pirozené celistvosti) mají také závažné dvody historické a kulturní, které je nutí, aby se bránili odtržení tchto kraj. Muednictví unitu v letech sedmdesátých, bývalá slavná akademie (škola) v Zámostí (Zamošc) atd., to vzpomínky Polákm pedrahé. Proto bezohledné okleštoií král. Polského mírem brestským, uzaveným bez úasti zástupc státu polského, tedy bez úasti hlavního interesenta, vyvolalo ve všech ástech Polska ohromné rozhoení a boulivý, živelný odpor, kter:ý' zasáhl všecky vrstvy národa a spojil všecky strany politické bez rozdílu. Žurnalistika ozvala se hned prudkými, pi známém polském sebeovládání v politice neobyejn ráznými a bezohlednými
dvod
slovy. Nowa Reforma na p. psala: >Skryt a licomrn byli jsme zasaženi do srdce. Národu polskému vzali jeho slznici, jeho zemi nejdražší . Ale národy jsou trvalejší ,
než státy
.
•
.
.
—
Pestáli jsme otroctví
Romera
") Podle výpot Poláka prof, E. v tchto oikresích podle vyznání (pi
62 32 77
28
Krasnostav
Tomaszów ") Ve
.
.
Hrubieszów
Zamošc
.
.
r,
1913 bylo
emž
pibližn se ikryjí Rusy) v procentech:
katolíci s Poláky, pravoslavní s Ukraiinci a katol. prav. žid.
Bitgoraj
pestojíme také
katol.
Cheim
.
.
.
Biaía
.
.
.
51 10
10 17 13
W odava
81
7
11
RonstantynfilS
47
41
12
Radzy
.
.
.
všech okresích jest znané procento Žid, což by také padalo na váhu, ponvadž tento živel ae zd» Titiinou hlíMi k Polákm. 61
josvobození* Nebojíme se! Neopomineme aiu jednoho obranného prostedku proti tomuto divému násilí, zasazenému cizí, lehkomyslnou a zlou rukou Nebolí nás, že povstala nová Ukrajiina, že etný a nadaný, národ dnes tone v jitní zái své volnosti. Známe ten cit a dovedeme jej ctíti. Nás bolí naše kivda, kivda nepotebná, zbytená a nesmyslná . .< (, 71.) Ale promluvili a protestovali rázn také politikové a státníci- Protestovalo Kolo Polské i polští lenové painsiké snmovny a pešl* do oposice, v jaké dosud nebyli. Polští ministi ve Vídni podali (18. února) demisi, která však nebyla pjata. Pedseda Kola baron Qoetz v íšské rad (20. února) pravil, že brestsiká mírová smlouva, >zrozená z ducha nmeckého militarismu a .
.
.
.
.
.
,
bezmocného pokrytectví staré diplomacie rakouské*, zamýšlenou »loupeží polské zem« má za úkol >vytvoiti mezi Poláky a Ukrajinci neustálé zídlo bratrovrazedného boje«, Polsko že >se má státi poslušným nástrojem íše nmecké< a prohlásil, že Poláci >nikdy penikdy se eeodetonou polské zem a práva k utvoení nezávislého státu, obsaihujícího všecky ásti Polskac Ješt ostejší bylo poslání Kola Polského národu ke dni 18.
—
února. Biliski v zcela jinak 11. února došly celé nunisterstvo vil
snmovn (27. února) promlur než v delegacích. Ve Varšav, sotva podrobnosti o mírových podmínkách, painské
od&toupálo, a vladaská rada, pijavši jeho demisi, vydala 13. února slavnostní manifest, stojný vrchol politických protest polských, v prohlásila: >Zdvíháme svj hlas ped Bohem i ped svprotetem, ped obliejem lidí i ped soudem djin
d-
nmž
—
stujíce proti
Polska, odpírajíce mu svého znamení inu násilného.* Pon-
novému dlení
uznání a vpakijíce mu vadž in míru brestského odnímá panovnickým aktm (z 5. Hstopadu) a pátelským slibm jich vlastní význam, >buideme erpati právo ku správ vrchní vlády státní opírajíce se o vli národa, více, že národ touží 63
symbol své samostatnosti a chce pi ném státi. O vli národa opeme své poslání a úsilí .< Také v nmeckém parlament (19. února) protestovali Poláci ústy posl. Seydy velmi rozhodn, kdežto pruský sjím (29. února) nedopustil, aby byla protestní deklarace polská petena. Konen i výko5mý výbor petrohradské polské rady podal zástupcm neutrálních a dohodových stát protest proti brestskému ujednání a zdraznil, že Poláci žádají úplnou samostatnost a sjednocení celého Polsika s pístupem k moi míti
tuto
.
.
Politické strany svorn pipravily všenárodní projev protestní v Halii na den 18. února, kdežto král. Polské mamiifestovalo již 14. února. V tch dnech zastavila se veškerá práce v Krakov i ve Lvov, ve Varšav i Lodži, zastavil se projezd tramwayový, v Halii dokonce i železniní, uzaveny veškeré školy, \šec(ky úady, obchody atd. a vše spchalo do chrám, do zasedacích síní elných institucí i na hlavní námstí. Protestovaly mstské rady, vysoké školy. Akademie vd. V chrámích rozléh^Ja se hymma >Bože, coš Poletní sikc«, po námstích mluvili na rzných místech eníci, lid pisahal jako za dob Košciuszkovýoh, zpíval
>Písahu« Marie Konopnické smiutku, ale
i
hnvu
Byly
. . .
a projevu pevné
nejvtšího a spoleného ceného Polska.
cíle
i
to dni národního
vle po
dosažení
samostatného a sjedno-
K protestu hlavních mst pipojoval se rznými projevy i venkov. Zeiména významné byly protestná manifestace v krajii, který má býti podle brestského míru odtržen. Tak v Krasnostavu shromáždilo se nkolik tisíc venkovan a pisahalo na námstí, že budou brániti polské
zem
a nikomu
jí
nedají.**)
") Píznané jest, že protest v království i v Halii úastse také Židé. Ve Varšav k prolestu mstské rady a magifttráitu ipípoiiiXy ae i Idová stiaiia. ii<]io
nili
63
I
Pozna
se odvážila
(17.
února) veejného projevu
a
u ix>niniku Mickiewiczova, jinak pi své nmecké správ a pod pruskoai rukou nemohla protestovati všeobeonou stávkou a velkolepými manifestacemá jako Varšava i Lodž, a zvlášt Krakov a Lvov. Za to uveejnily spolený protest veškeré politické organisace (Národní Rada, Polské Kolo snmovní i parlamentní, volební výbory íšský, poznaský, slezský, prusko-mazurskopomoanský a jiné spolky poHtioké), strany (katolickopolská strana lidová, národní strana dlnická, strana demokraticko-národní, lidová, strana národní práce, svaz národní) a redakce politických hstii (celkem 47). Protesty byly provázeny hned také iny. Krakovská mstská rada vnováním 10.000 K dala podnt k založení národního fondu ve prospch polských škol v Chelmsku a Podlesí. Samy tyto ohrožené kraje založily si obrannou jednotu >Pohraininí stráž< (Stráž Kresowa) s >pohraniním fofndeím< a když se k nim podobnou aikcí pipojila jiná místa, vznikla jednota toho jména na obranu polského pomezí vbec. (N. Ref. 84.) Dívjší >Macierz szkolna na kresach< (Matice školská na pomezí) rychle nyní vzrostla místními odbory; jen v okrese zamojském (zámostském) vzniklo jich 19. >Svaz rolnických kroužk okresu biígorajského«, jehož hlavníin út lem jest zachování pdy v rukou polských, zakoupil 630 jiter pdy k rozparcelování málo rohlíkm a bezzemkm. Jiné iny byly rázu negativního, ale vehni výmluvné a následk positivních. Tak >hledíc k nepátelství
—
rakouského státu proti národu polskému* rozešla se
(13.
února) lubelská >zemská hospodáská rada<, která peovala o výživu lidu spolu s rakouskou vojenskou sprá-
nmuž
socialistický, k a Bund) i sionisté. cí
Židé se úastnili
náleží levice polské strany socialistické
Také krajkovských a Ivovských manifesta-
—
a sionisté (Poale-Sion) vydali provoláni
k národu poliskému, které koní: »Af žije zásada sebeure
64
podobný úad samosprávný. tdíovému kroku se odhodlali dosavadní pívrženci rakouského ešení polské otázky. Ješt hlasitjší bji projev Ivovského (hlavního) Kroužku národní práce, pední aktivistické, austrofilské organisace v Halii, která se usnesla pedložiti valné hromad návrh, aby se vou, a místo ní vznikl (Ib. 76.)
K
rozešlo >Koo< Ivovské i všecka >Koía pracy narodowej< po venkov. (íb. 78.) A nejhlasitji promluvilo upuštní od chystaného provolání císae rakouského králem polským, jak prozradil sám Biliski v panské snmovn. Tak bylo akousko-polské ešení problému pohbeno piinním rakouského mírového jednatelé hr. ernína, který ml pro Poláky stále krásné sliby a za jejich zády smluvil okleštní král. Polského. Oposice polská v Rakousku šla tentokráte tak daleko, že došlo ke s b 1 í ž e n s e c h y, od iiichž se Poláci na politické rakouské vždy a zejména za svého úsilí o polský stát drželi opodál. Obrat v tom smni nastal liž v lednu, za doby všenémeckých projev pro ajieksi severozápadních ástí král. Polského. Tehdy, po ústupu Seidlerov na p., napsala krakovská >Nowa Reformát o památné tíkrálové deklaraci eských poslanc >Ke hromadným projevm vle takových skupin, jako jsou národy, každý rozumný a ádný lovk chová se s úctou. Proto také nemyslíme, že kdokoliv z Polák ml by se odvažovati meritorní oceny thesí, tvoících deklaraci eských poslancv ze dne 6. ledna. Pohlíží-li se na ni s hlediska obtíží, na jaké i ástená její usku-
—
i
i
pd
í
:
tenni nutn narazí, jeví se deklarace nástrojem reálné politiky nevelké síly. Ale za to má nepopiratelnou velisílu mravní jako výraz ideáhí vle a snah velkého, kulturního národa slovanského. Spojení zásadních bod této deklarace znamením rovnosti se skuteností a s ob.saženou v ní smsí nemén oprávnných tužeb a snah jiných národ, to úkol i>raktické politiky jehož nerozeší nikdo imý než' oni sanii.* (. 51.) Byla to pi
kou
ech,
vší ojpatrmosti a reserv zcela jiná slova, než napsal týž v listopadu v pamtihodném úvodníku >Uhi a my« (. 542. r. 1917) o naší kvtnové státoprávní deklaraci
list
a zejména o našem požadavku esko-slovenského státu, 'ehdáž napsal za Poláky, že nepojímají státoprávní eské deklarace doslovn, ponvadž nevidí na stran eské síly, která by mohla toto pání uskuteniti. 3>Deklarace, o nichž jest notoricky známo,
zem
síly,
potebné k
jich
uskutenní,
že nejsou výrado litera-
náležejí
tury a ne do politiky. Jen tu, kdyby zárove s deklarací král se chystal vypovdti válku králi uherskému, mohli bychom my Poláci, uváživše všecka pro i proti, ujmouti se v té vci slova.* Po 9. únoru nastal takový obrat, že posl. Daszyski
eský
na schzi všech stran 11. února na krakovské radnici pronesl: >Nevíme, co odpoví král. Polské na tento útok. Co se týe nás, víme, že nás eká boj, jehož vzor máme u echú.« Polské jisty konstatovaly, že nejvtšího pochopení v nastalé situaci docházejí Poláci u chové to také projevili, když pi pedsedy poslane-
ech. e-
ei
cké
snmovny
o míru brestském opustili
s
Poláky sn-
movnu. Po sblížení s echy došlo i ke sblížení s Jihoslovany. Souruenství to bylo manifestováno úastí eských a jihoslovairiskýoh poslanc na pohbu krakovského starosty dra. Lea. A tlakem okolností octli se Poláci na íšské rad v oposiním bloku slovanském arci bez Ukrajinc, kteí se docela vrhli v náruí vládní a nmecké. Vyjednávání polských národních demokratv a lidovc s echy a Jihoslovany dokonce vedlo ke krisi v Kole, když se proto posl. Goetz vzdal pedsed-
—
nictví.
Prudký odpor Polák proti ujednáni brestskému nepišel vhod mocnostem ústedním. inily také proti hned opatení. V l^akousku zpsobem rakouským: chlácholením Polák, sliby a zákulisním vyjednáváním, do nhož zatažena i koruna. Výsledek: Kolo Polské
nmu
66
se vétšinou
hlas
usneslo, že mají
lenové
jeho pf i hla-
ze snmovny. Osni sociálních demokrat s Daszyským v ele vystoupilo proto hned z Kola. Z ostatních len Kola jen dva mli odvahu opíti se usnesení a hlasovati proti rozpotu (Kubik a Myjak). Tak napolo zlomen odpor Kola zda také halisko -polské veejnosti, která 18. února taik svorn zaujala hrozivé postavení proti vlád, uikáže budoucnost. Ale i když hali ti Poláci se proti Kok nepostaví a když se Kolo zase vrátí do proudu vládního, nebude pece možno smýti nedávných událostí i se sblížením polskoesko-jihoslovanským, teba zstalo jen episodou v politických zápasech tclito národ v Rakousku.") Nmci zakroilii v království po prsku: pokutami, zatýkáními a vznním. Obchodníci trestáni vysokými pokutami, že v den národního smuitku uzaveli obchody, noviny za uveejnní protestu vladaské rady, jednotlivci zatýkáni a odsuzováni na adu let za proslovené neb jinou úast v manifestacích (na p. zaten starosta msta Lodži, odsouzen so&novecký radní Jaiiikowski na 4 roky atd.) a král. Polské pojmenováno najednou zemí nepátelskou ív oficiálmím list >Deutsche konLodzer Zeitung«). Nmecký kanclé ve své cem února, když se zmínil o znepokojení Polák, sice vyslovil nadji, že pi loyálním zetelu na pomiry národopisné podaí se dospti k dorozumní, ale hned pipojil, že Nmecko pi úprav otázek hraniných bude se domáhati vcí, nezbytných z píin strategických. Poláci místo uklidnní byli tím znova znepokojeni hrozivým nebezpeím. Ukázalo se jim jako memento na Litv, kde Nmecko v okupaní Útevské území >Obersování o rozpotu
vyjíti
—
ei
—
ei
Než
moM
dob)
vytišln, vynárodní (rozhodnutíím sjezdu dvémsk), ikdežbo- llidiovoi v setrvali. Z národa ozv-ala se proti politice Koila lidová schze jaiTo&lavsiká, jejíž resoluce vžak ne^iioilia širokéiho oibiliajsu. '")
vinuiy se dsmokraiti
vci
býti teink> láinak (v Naší
dále.
Z Kola palskóho
"vystoupílli taiké
nm
67
O&U
zahrnulo také z^h. suwalskou
i s jižními, zcela kraj bialostocký, který sice nepattí ke král. Polskému, ale jehož ást náleží etnograficky k souvislému polsikému území. ta nebyla by tak
polskjTTii okresy,
i
Vc
na pováženou, kdyby Nmecko neprojevovalo pro Litvu zámysly anekní, tebaže zatím jen zastené. Proskoila dokonce zpráva, že saský princ (prý Fried/rich Christian) má se státi knížetem >samostatné« Litvy. Zpráva byla sice popena, ale jen jako 3>zatím pedasná*. Nuže, pi podobných zámysleoh mohla by hranice okupace >OberOst« státi se hranicí litevskou (i proti vli >taryby«, která polských okresii suwalských a kraje bialosíockého nepožaduje) a tím dále pikrojiti král. Polské odntím celé gub. saiwalské, aniž by mu za to byla poskytnaita náhrada pipojením aspo ryze polské ásti Biaíostocka. Tím také bylo by po snech polských o umii s Litvou. Leda by se s ní chtli spojiti také pod panovnikem z rodu saského dokonce hohenzoliernského. Však také již o této poslední možnosti proskoila koncem února povst.*') Potom by Poláci místo habsburského ešení polské otázky mfii ešení hohenzollemské. V královští, kde na ten as volby do státní rady odloženy,"') zatím sestaveno druhé, tentokrát výslovn
—
—
i
—
*"J *")
Pinesl
ji
»Dzi&ninik Nai-odowy* v dopise z Varšaivy.
Znova vypsány až v druké poiLovin bf«zna a položeny
den 9. dubna. Zvolená prívržt-uci »-nes»trajnmých« (»Kolo Mí^dzypartyjne) podle návrhu ústfednibo výkomného výtvoru, Máv-
n>a
ne velkostatkái
rzných povolání
(22),
nkolik rakiík
18 a jedeai dlmlk.
(7), kníí (3), ántelligentú Oposiní sírany se voleb
neúastnilly. ") Byl dosud ministrem osvty, kterýž obor, taiké nyr^ podrží. Správci ostatních ministerstev biidou dosavadní odibomí pednostové: správu min. vnitra pejímá Stefan Dziewulski (aiiator »Statystyki projektu rrad-owego o wyodTQbnieni Chelmšwiaitle krytyki«, 1910), min, finiancí Ant, Wieniawszczyzny ski, m. vpravAdlnoBti Waclaw MaJowski, m. orby Stan. S«aúcki.
w
6S
procnttmní mtnisíerítvo s Ant. Ponikovským v íele") a vládní »Monitor Polsici* ozval se koncem iinoTa na kcmeišivé prohlášení Dra. Seidlera. že otázku jen
—
píslušnosti Chclmska a Podlesí lze uspokojiv rozešiti pomry etnografické a na pání obyvatelstva. >Monitor« odpovídá, že s polské strany byla myšlenka takového plebiscitu pijata bez zásadních námitek, nebo o to, jak by vyznlo pání obyvatalstva, mohou býti Poláci bez starosti. Ale takové referendum jest niyslitelno jedin za normaíiních, po ustou(:-ení okupace. Taková byla situace do první polovice bezna, kdy najednou pišla zpráva, že do Berlína pibyli delegáti ná. oiníík) centra (hr. A. Roniker, kníže Maciej Radziwil a Wí. Studnicki), aby vyjednávali s parlamentní vtšinou o Akci tu vyvolali Nmci, kteí obratn užli okamžité protirakouské nálady v Polsku ve svj prospch. Za austropolské ešení má nastoupiti otázky polské. Delegáti pinesli do Varšavy n-
zetelem na
pomr
dorozumní polsko-nmeckém.
nmecké ešení
mecké podmínky:
politický a hospodáský svaz polského státu s ústedními mocnostmi v míru i válce zaež byly by zajištny dosavadní západní hranice polské (krom severní ásti gub. suwalské, která by pipadla Litv, kdežto Polsko by dostalo zase náhradu na
—
Správcem min, oibcbDdu a prmyslu mél se státi Anit, Kaczorowski, ale zemel, než se úadu ujal, Definítrvmá kabinet sestaivil Jan K, Steczkowski [íen prviního ministerstva) poátkem dubna po veBkých cbtíiích a dlouhém vyjednávání. Jsou v nm: Jaji Stedki (vnitro), Ant Pojiikowski (osvéta), Jos,
—
Higesberger (spravedílbost), Witoid Chodžko (veejná z<ÍTavxytttictví), Stanísl, Dzierbdcki (orba), Jain]U«z Imíže Ra^iwilt (editel odélemí záležitostí politických). Finance podtžel mimpedseda, mimisterstvio obchodu ncobsiazeno. Kabónet sesitlavcn vystiorven ve znamemí »dorozun>éní nmeoko-ipolSikéhiO«, Vídyf iesl!
lenem
}eho
i
sfyn
kníž.
Rad-^iwiHa, letma jjrusíké pamslké
snmovny. 69
východ) iispíísena orRanisacc polského vojska a postu/pn odevz^dána správa zem do ruikou polských. Pvodn mly býti podmínkj'- všemi stranamii polskými pcdep&á'ny do 19, bezna, sáe nestalo se tak. Také sestavení nového, definitiviního ministerstva se Dru. Steczkowskému dlooitho nedailo. Není divu, když polittiickým jeho posláním mla býti dohoda polskoHnmeoká nia základ podmínek, jichž Poláci nemohou pijmouti.
Nmci snmu
totiž
dodaten pi rozpotové debat v íšském od Polák »zaiišt&ní výohodiní nmecké
žádali
totiž aby se PoHáci v Nmecku vzdali svých jiárodních tužeb, aby pestali býti prustkýimi Poláky a stali se Prsaky, Mnluvícími polsky«. Poláci na to správhraniice,
n odpovdli,
že takcvýoh záruk dáti
nemohou a ne-
dají. jeviila se souasná otázka polská, pokiud ji bylo pehlédnouti se stanoviska nám dostupného, totiž po této stran váleného jevišt. Co se dalo po druhé stran, nebylo zatím zcela jasinip. Ze všeho' dosud vyplývala vle národa polského po dosažení celonárodního státu s pístupem k moi. Zatím však nebylo ani král. Polské v dosavadním rozsahu zajištno. Nmci chystali se opravovati hranice západní a severní^ východní hrasiici již s Rakouskem opravili aspo prozatímn ve prosptíh Ukrajinc, Poláci dobe oznaili tento tah jako vržení kosti mezi oba národy, aby mezi nimi byl vyvo-
Tak
lze
—
lán spor. strhnouti iotázce
O
—
Sluší konstatovati, že Poláci nedali se tím
k projevm nenávistným a že v bolestné té zachovali se k Ukrajincm s nejvtším tak-
halisíkých Ukrajincích to íci nelze. Ale pes vášnivé projevy a >novou orientaci^ nmeckou nedali se Poláci strhnouti k podobnému postupu >jsouce pesvdeni, že spory mezi obma národy budou vyrovnány vzájemným dorozumním bez úasti initele tetího.« Že :>díve i pozdji musí ukrajinskou státní politiku ozáiti vdomí, že zájem ukrajinského státu tem.
jejich
70
vyžaduje dorozawnéní, ba apolku, ne-H pímo se státem polskýni<. (N. Ref. 86.) To stanoviko, dále zásadní uznání referenda v Chelmsku a Podlesí, iakož i stanovisko pirozené hranice, které se rovnž v té otázce projevilo, dává tušiti, že lze najíti také píznivé ešení otázky hranice halisko-ukrajinské. Ale však, že airci as toho ešení ješt nenadešel. nadejde, až nadejde as koneného ešení cdé otázky polské po pání a spravedlivém právu polského národa tak jako víme, že nadejde as koneného rozešení naší otázky eskoslovenské a ostatních bolestných otázek slovanských, starých i tch, jež vyneslo a vytvoilo poslední období svtové války po rozvratu
nutné linie
Víme
—
Ruska.
,
Naše Doba
XXV.,
,
b»,
r-X-iÚÉ
« dub. 1918.
71
PetarPreradoviamyšIenkajihoslovanská. v Záhebe slaví 19. bezna opravdu velký národní svátek, stoletou památku narození nejvtšího básníka charvátského ped Kranjeviem, Petra Preradovie. Není to jen svátek charvátský, je to radostná slavnost
všeho Jiihoslovanstva, nebo pvec >Prvenc<, jako nejvtší básník illyrismu, který jest první podobou myšlenky jihoslovanské, náleží stejn Slovincm jako Srbocharvátm. Je to i svátek všeho Slovanstva, jehož budoucnost a cíl vedly básníka na výšiny lidského ducha, když psal >SIavjanstvu«, jednu ze svých nejskvlejších ód. Je to svátek zejména také pro nás echoslovany, k nimž Preradovi pohlížel jako k mitelúm své lásky slovanské. Kollárova >Slávy dcera< byla pramenem, z nhož ji pil on jako všichni Illyrci, a Preradovi nikdy toho nezapel. Když zemel náš hlasatel slovanské vzájemnosti, jihoslovanský básník této myšlenky pocítil bolest jako každý echoslovan a dal jí výraz básní >U smft J. Kollára<, psanou rozmrem pedzpvu >Slávy dcery«. Vdl, že za doby nejtužšího absolutismu, kdy Bachovi husai dusili v Charvátsku každé volnjší hnutí myšlenkové, nemže pomysliti na uveejnní tch verš, a pece nedovedl jich v sob potlaiti, pece musily vytrysknouti, když >zmizela s obzoru dennice slovanského dne«.
Pece dal jim V3T)lynouti, jako kdysi (1845) básní o >Velách slovanských*, aby projevil svj obdiv >braTatry i Moravyc, národu, tím s pobratimy který >vždy dva kroky inil, co jiní jeden*. Básník probuzení jihoslovanského a obdivovatel eského byl sám ztlesnným symbolem tohoto zázraku, hrudi eských, jihoslovanských a jenž dmul nadšené lužicko-srbskýcb vlastenc v první polovin minulého
echm
72
Vy«hmnÉQ t tietm prowffecH, vedálen rkaú i rodné matky, byl jim odcizen tou mrou, že stží se smluTíl se svou rodikou a jediinou sestrou, když se vrátil domii, jak sám s bolestí v autobiografickém nártku doznává. Do Vídeského Nového Msta byl poslán charvátský hošík, sirotek po hraniáském dstojníku, a vrátil se rakouský poruík, napojený nmeckým duchem, píšící první básnické pokusy jazykem nmeckým a poslouchající v Záhebe lhostejn a chladn zprávy o mladém národním, illyrském hnutí a písemnictví. A pece za krátkých nkolik let probudil se v Charvát a illyrský poeta, jenž v prvním ísle >Zory Dalmatinskéc pozdravil národní úsvit jihoslovanský památnou básní >Zora svítá, den již bude* (Zora pucá, bit daná), symbolem vlastního i národního probuzení a jenž v dalších letech stal se básníkem národní myšlenky charvátské a jihoslovanské, jakého nebylo ped ním ani po nm, jehož hluboký národní cit tolik sily, že pronikal upiatou uniformou rakouského generála a že i z hrobu jeho plane záivým, nepohasína jícím ohnm. On, poutník, pohánný osudem s místa na stoéetl
nm
e —
ml
i
vný
místo, vzdalovaný vlastí
i
rodiny,
rozbolestovaný vel-
mu záhy odvádla nejmilejší bytosti, až konen pediasn objala jej samého rovnž v cizí konin a dala mu spoinouti v zemi cizího, chladného, všem jeho nejdražším ideálm nepátelského msta mocnou
smrtí, která
— on
stal se svému národu básníkem nadje, odvahy a pevné víry ve skvlou, velkou budoucnost. A památka jeho narození s mohutnou symbolikou hlásí se práv v dob, kdy opt >zora svítá<, kdy slaví vzkíšení my-
šlenka illyrismu v nové. silné podob a kdy se blíží usku. tenní velikého jejího a spolu Preradoviova snu.
Ohromná
síla
zprvu potlaené,
ale
potom k mocnému
životu probuzené lásky k domovin a rodnému lidu ovládla i silnou lásku jeho srdce ke spanilé Páv, pozdjší jdio choti, a *tále tryská ze zažloutlých list ieho 73
První svou sbírku vnoval své snoubýti spojeno s myšlenkou národní: v podob miilov'ané dívky mly básníkovy pnrotiny piiniouti všecky její družky, všecka >krásná !)le jihoslovan&kého národa«. A vedle bílého »kvítí<s:, vnovaného lásce jeho srdce, jsou tu i »byliny« léivých, životodárných slil pro lásku jeho duše a života. Nejde mu o rozmaoh vlastní slávy, nýbrž >o slavné povznesení matky Slávy«. Jí by rád ozdobil eto touto hrstkou kvítí a bjdin. A tak cit láskv k írojjedinému národu a jeho matce Slavii jest všemocný a vševládný hned v této orvní sbírce a zstává rozhodujícím cílem všeho jeho života a básraokého díla. Reálné pojímání vad, poteb národních již tu se splétá se sny o lepší budoucnosti, která v pozdjší dob nabývají ím dál vtší Tak 3>Matka u kolébky« vzletu. síly a hyninického v písni svému synku projevuje pání, aby sluncem jeho života bylo domácí slunce, aby syn iejí byl podporou svého lidu, aby všecko úsilí, všecky kroky jeho byly obráceny k tomuto lidu. Vidí, že rodní >Bratí«, synové jedné m^aíky, utápjí se ve vlastní krvi, a proto volá na 3>Kosov poíi« > Jako se všichni modlíte k j e d n o u Bohu, jako všichni zpíváte slávu kestního jména jedn hlasem, jako jste všichni údy jednoho tla, tak
>Prveiic< bence, ale
(1846).
i
toto
vnování musilo
—
pomr
i
m
:
í
m
bute
i
všichni
jednoho ducha!« A
stane-li se to,
bude Mdu jeho >krásná budoucnost pipravena^, jakož ukazuje se ve »Vílin snu«. Naplnn tímto velikým, vševládným citem, bolestn trpl pozorováním tragické minulosti jihoslovanské a tžkým, zdánliv bezvýchodným postavením svého lidu zejména za doby nemilosrdného absov pítomnosti 1'ii'tismu. který dolehl na Charváty celou šalou, když po inech Jelaicových a po pemožení maarského útisku již doufali, že jim svítá lepší doba vlastního národního místo života. Zatím za maarisaci dostali germanisaci odmny za krvavou ob. A sotva germanisani absolu-
—
—
74
tismus polevil, nastala vyrovnáním zase doba
úsilí
ma-
dvma
ohni,« psal Preradovi vl'arisaního >Jsme mezi r. 1861 Brliovi, >Teba se vyhýbati jednomu i druhému.«: Pímo otásá ieho obraz národní tragiky v básni »Car Dušan- (z r. 1851), v níž víla probudivšího se, dávno padlého cara, jenž se jí tázal, co mu zbylo z jeho carství, ujímá za ruku, obchází s ním hrobku jeho a od-
—
povídá mu: >Pobrat.'me, obešli jsme carství tvoje ostatní vše ztraceno ieW Nenaíká nad tragikou minulojen ji odhaluje v celé velikosti nkolika tmito slovy: Nenaíká ani nad sniutnou pítomností svou i národní, jen ji zachycuje distichem: >Sladáío jest pinášet život na oltá horoucích cit za žold jen prolévat krev, pehoké poslání jest.< Mužn zdvíhá iJavu v úseném nejlepší škola« a sám se aforismu: >Poroba holá stává v této škole uitel^n a prorokem svého lidu, Sám dobe v tisícerých úvahách svého osamlého života promyslil, emu uiti. >Nejprve národnost a potom svoboda. Pošlapaná svoboda opt se zmladí, ale ztracená náNárodnost a federace burodnost ztžka nebo nikdy sti,
;
—
—
.
.
.
Nebývá ten vídv oi tzem, kdo na njaký as druhého ovládne, nýbrž onen, kdo na základ spravedlivých zásad vytrvá. Jsou-li lidé, íež
nám
stále
v hlav jako
kteí nám nyní
rozkazují,
spravedliví a vrni m.e muži a ukažme
.
.
.
nespravedliví,
bume my
Busvému lepšímu pesvdení v neštstí, že jsme stálí, i budou se ale budeme-li se k cizímu utíkati, uvedenému již píteli Brliovi r. 1862, .
.
.
nás nepátelé báti, .c Tak psal nikdy Jsou to slova, která byla historickou prozetelností zachována potomkm, aby je vážným hlasem pobádalá ješt v pozdní, veliké dob. .
.
asm
budoucím isou Odkazem této dob i všem také Preradoviovy básnické projevy tchto úvah a zásad. 3>Neboi se, milý národe, a smle vznes hlavu;
pevn
trvej na svém právu a na pravé Jen pevn, oteven, ale slušn a poctiv
pd jdi
svobody. svou
vped
75
•i«feo>n
a
•
.
.
ml vit stranj' síj a sézti volá v básni >Af kdykoliv^ (Bilo a v písni >Naše zeni« (r. 1866) uí: >Svoii Udiiaj, orej, praoaj,
nadarmo
—
kad)
nelkei<,
a jest
holá, zachovejme svému rodu, by mu na ní pravý život iiezdusilo.« Obrací oi svého lidu k symbolickému »Pomníku Jelaie bána< (r. 1867) jako ke stožáru národsíího života a prorockým duchem oživen dává mu >Útchu« (1867): >Již osud-vichr huí, kol a kolem svt bouí celý, hrozivé již vlny v všude do výšky se valí lo naše zhyne, báze si myslil ó drahý národe mj, mc se neboj, by potopa svt celý zatopila: Tvj koráb vše má, eho teba> a na Balkánu též Ararat svj!Konac
zemi,
cizí bejlí
—
nm
—
1867) >mrtvolou ležet co života nemá-s, a cizí krkavce nad ní, i odhání je: >Hoj, krkavci, pry s té plán, nebu vám to líto; na naší tu svta stran padly údy tyto! Nemyslete že je dáme rváti i on&n mrtvého si pochované, nastoupíme po nm:« Aby to bylo možno, volá stále po jednot národní, zejména po shodé srbo-charvát5iké, stále mu na srdci leží >nároKnížeti Michalu N. Obrenoviovi<) a pi té shod národní a slovanské nebojí se nepátel. Ani Maar, kteí jsou Jiežimi hosty již po tolik století. >Sami zmizí jako mlha ped sluncem, až svitne slovanský deiLc (Praví v pozstalém zlomiku ^Východní jiskry*.) A pemítaje (1851) o bitv >Na Grobnikuc, v níž Charváti v XIII. století odrazili píval tatarský, opt v prorockém vidní volá svémiu lidu > ... Od záblesku na východ západní vzplá troud. V boji dva se srazí svty, jak vše vstí. Hoj, v pední stráži naše ety, náš jest první boj!* kraju«,
—
tm
:
ního
Nuže, západní trouchnivina jíž od blesku východvzplanía, pední stráž jihoslovanská již byla v
prvním
boji
— a požár
dvou
svt
dosud plane.
V
nm
zase jasmitt zasvitla idea iihoslovanská, která Prerado76
.
uchvátila, a pii mém Wtoí )e«o narození záí plným leskem. Za to druhá vdí jeho idea je&t v této dob xateninaia víc než kdy ped tím. idea slovanská. Ale duch Preradoviv i nilhami nejvtšího jejího zatenmní vidí
vie
mu
jinak pi tom, jak pojímá Veliký jest slovanský lid mezi národy, jimž boží ruka dala po jiske svého umu, své sUy — a slovanskému lidu krom toho svoii lásku, rozaby byl jejím strážcem, ponvadž je všude po šíen. A zvrátí-li se svt a zkazí, bude úkolem Slovanstva uvdomiti jej, rozbysíiti, ukrotiti, umírniti i posilniti, povznésti a spasiti. laké v pozdjší ód (1865) razývá >S!avjanstvo« kií.níkem nebeským a pedpovídá v širém svt. Ale sám praví, mu, že jím bude uznán že to bude v daleké budoucnosti, až se rozšíí království boží na zemi Víc než kdy jindy zdá se tento básnický sen ujiikati z mezí skutenosti a za hranice budoucnosti, dohledné lidskému oku za hlinní tisíc dl více než jindy zdá se býti vzdálena doba, o níž snil básník vojín, doba, >kdy nebude a pece stojíme ped prahem doby, kdy se stane tlem idea jemu nejbližší, sjednocení Jjhoslovanstva, kdy bude jihoslovanský národ >jen svj<, jak touží v h>Tnn >Bože živý< (1867). Víry v tuto budoucnost nikdy nepozbyl jen se modlil k Bohu za svj Iki >I kd3''ž nadje mu hasne, zachovej mu hvzdy jasné,
jasnou budoucnost. Nelze
>Posláiií Slovanstva^:
(1860).
svt
i
,
.
—
dk —
—
:
vrnostsoba dvru v tebe.4
(Modlitba, 1861.) Jako poutník, opuštný v cizím (v allegorii >PoutnJk«. z r. 1844), prosil svoji domovinu: >Ve své hlín pej mu
svt
mu jej svojím (kvtem* — a pání to bylo mu splnno, když r. 1879 byly jeho ostatky pevezeny z Vídn do Záheba. .rehdáž pozdravil srbský básník hrobu, ozdob
Zmaj Jovan Jovanovic oslavený popel Preradoviéy však duše tvé není.« A vynislovy >To popelu dosti kající domácí kritik Preradoviv, Milivoj Šrepel, k nim :
—
77
dodal: >A vskutku básníkv duch eká jiné, vétSú záivjší oslavy. Tu bude národ slaviti, až se básníkova slova petvofí v iny a jeho nadje v živou pravdu. <: Doba se piblížila a doba splnní nadji jest redaleko. V té dob oslavuje charvátský a všecek jihoslovanský národ svého básíiíka-proroka a my nechce-
—
in
—
me a nemžeme pi
oslav chybti. Mysli naše obra-
té
se do Záheba, kam se sjíždjí pední miužové jihoslovanští a zástupy národa, pokud jim v tom nebrání pekážky doby.*) Obracejí se tam tím radostnji, že je plni radostné vdomí pevného souruenství esko- jihoslovanského v dob nad jiné veliké. Souruenství to je hlucejí
odvodnné a pravdivé, nebo nás k iiniu dovedlo netoliko oišlechtilé úsilí nadšených zápasník devatenáctého století, jako byl Preradovi, ale i spolený náš osud v této dob a rovnobžné smrnice za metou národní a státní samosíat/nosti. Proto podejme si ruce u iwmníku básnika, který volal, že ve svorném postupu budeme šibni. A že se ješt radostnji sejdeme v Záhebe, až opravdu vzplane den, jehož zái on tak nadšen pozdravil!**) boce
vme,
Národ-ní Llsiy
Jak známe,
*)
17.
bez.
1918,
.
63.
stalo se jinak: Slavmosít byla zakázána.. (Do-
ílateóná pycznámka.) '*)
:'£.
78
7.
Vtší mou
a 8.
piudii
o
Preradio-viovi via v
O&véd
1918
.
Jurij
Winger.
ad
z lužickosrbských
vlasteneckýcJi odchází za : i veteráni v národních zápasech zešedivlí (Herrman, hiedle, Reo), i bojovnici v plné nifužné síle (Rjeka, Král, Uól), i nadjíií novákové (Kyéerja, Šoíta a j.). Poátkem bezna rozietéia se po Lužici zpráva o ztrát zvláš bolestné, o úmrti
doby válené muž za mužem
—
iuibijského iaráe Jiího Wingera a píštího týdne pinesly budyšínsíké týdemiíky nekrology, které potvrzovaly, že 2/. tinora za íiávšíévy v Lusku nedaleko Ponijorc oblíbený ten spisovatel náhle zemel a byl 4. bezna pohben v Khrósicích, svém rodišti. Odvolán byl v mužném vku (nar. 26. ervna 1872), ne v pkié síle, nebo po léta již trpl srdení chorobou, ale ani churav
a
n€pestával pracovati. Velké nadje vzbudil
když
již
za svých theologických
1893 vystoupil v »KatoMckéni Poslu^t hisicr. povídkou >R o h n o w«, pro niž poala redaikce vydávati zvláštní ^Zábavnou Piiohu«. Vlastenetí knží nazvali jej lehdy srbským Benešem Tebízským, jehož etba mla na mladého Wingera jist rozhostudií
\
i^raze,
r.
lned úvod >Kohnowa« (Koova) upominá na ebízského líením neobvyklého poasí v zim i v lét r. celá píroda cítila první kroiky 1620, kdy jako by veliké, pochmurné doby a znepokojovala se jimi. Vstup tento, plný jemn odpozorovaných podrobností z pírody, ukazoval také neklamn básnické nadání mladého spisovatele, který s takovou odvahou se snažil zmoci sple-
dující vliv. 1
j
dj, vhioucí se celou válkou ticetiletou. Ale síly jeho nebyly ješt s takové dílo. Stavba povídky není jednotná ani úmrná, líeni historická (obléhání Budytitý
79
šina
vojskem císasikýni a pozdji saským, požár tnSsta
djem organicky, dj sám se nesebe. jest pln skok, náhod a pekvapení, takže tím trpí v druhé polovici jasnost povídky. I Tia kresb jednotlivých postav jest patrno, že mladého
atd.) nejsou spojena s
vy^íií
dsledné ze
i
záhy síly opouštly; hrdinka povídky i její matka na poátku zachyceny velmi slibn, ale v dalším vypravování je pisatel vlastn opouští a nepidává k jejich podobám ani rysu. Podobn ostatní osoby jsou uvedenj'' jen zbžn, ba nkteré pouhým jménem, jen postava starého mlynáe v diruhé ásti vystupuje ponkud plastitji a ukazuje, eho by býval mladý povídká schopen. Ale pes všecky íyto nedostatky, pes velké vady a naivnosti komposiní, nejasnost a mátožnost vtšiny zúastnných osob, neuritost historického prostedí a ovzduší, byl >Ronov<s: prací pozoruhodnou a v tehdejší lužické literatue neobyejnou, která také pvodci svému získala rázem obliby. Zachránila ji domácí látka z doby historické, mnohem reálnjší než látky z mythické doby, k nimž se srbští básníci rádi obraceli (esla, Ci-šinski a j.) a pak líení venkovského života a pírody, svdící opravdu o vzácném nadání vypráaiutora iso'U
—
vském. druhá, rozmrem skrovnjší Tj^-též pednosti mila povídka z doby povstání proti hr. Minkvicovi v 16. stol. >P o s 1 e d n i a p r Im i c ia v T u c h o r u*, uveejnná i
j
roníkn >Zábavné Pílohy« >Katoliického Posla«. Lesní píroda, dojem klekání, rozléhajícího se s lesní zvonice, osamlost lesní svatyky a >ejího strážce, zimní noc na hbitov, vše to zachyceno je s láskou, psobiv v
II.
poeticky. Ale tytéž vady, které rozbíjely první dílo, jejíž látka byla by vyi tuto drobnjší povídku, žadovala zpracování mnohem rozsáhlejšího a podrobnjšího. Pistupuje tu k nim ješt zasahování bytostí nadpozemských do dje nikterak legendárního. Ale práv to asi jen zvýšilo oblibu povídky v katolické Lužici i
tíštily
Spisovatel sám nedal se však tímto úspdiem klamati. Cítil asi sám dobe, jaké obtíže mu psobilo ovládání látky historické, i odmlel se po prvním rozbhu. Kaplanování mezi lidem (v Rodwou) obrátilo jej k
souasnému a jeho potebám, pozdjší innost v Budyšín pipoutala jej blíže k ruchu národnímu, a dlouholeté psobení v ponmeném Lubiji prohloubilo jeho city vlastenecké v touhu až bolestnou. K povídce
životu
již se nevracel nevytvoil nic vtšího, jen drobnjší rty jako >Neví, kdo je mírný< (Katol. Pos. 1907). Pipravoval se snad stále, studoval, o emž by svdily etné peklady ze Sienkiewicze, Tolsého, Kowalského a j., ale k vlastní tvorb povídkové se zatím nevracel. Za to se pokusil psobiti na lid úiinnji než etbou djem oživeným na jevišti. Po drobném bezvýznamném žertu 3>Kukeanski láze k< (Kukecký lazebník, 1901), vzniklém z lidov. posmšku o strýci zaarovaném (rovnž v osla, napsal tyaikt. hru >Na 1901), která již zpracovává lidovou látku ze souasného života. Nezdravý a nebezpený zjev mladého rolníka, jejž oslnil život nmeckého msta a jenž podlehl touze po život podobném, chtje se státi továrníkem a dávaje proto v sázku otcovský statek, jest hlavní osobou této hry. Proti tomuto živlu staví se otec výmnká, poctivý Srb starého rázu, a po delším, trapném zápase s oblouzeným synem zachrauje mu statc a vrací jej poctivému rolnickému životu. Jurij Winger sáhl zde po sociální a národní látce velmi palivé, zasáhl nebezpené cizomilství, zhoubné i pro hospodáskou samostatnost i pro náa od té doby pozoroval rodní ryzost srbského venkova národní i sociáhií život srbského venkova bdlým okem podobn jaiko Andricki a Cišinski, a po nich Král a jeho družina mladolužická. Neozýval se sice zhusta, ale vždy vroucn a s pravým postehem národních poteb, vad
dal se
do
již
pohnouti jen výjimkou, a tu
historie-
Také
již
:
wumnku<
Zvnlý
—
81
K tm se odchyloval i v rtách cestop-Lsv pozdjších vzpomínkách. K tém také pihlížel v láncích, psaných do kalendáe >Krajana<, jejž od r. 1908 až do své smrti redigoval. Tklivé psobí jeho nái
pedností.
mých
i
lady z rodného kraje, popisy srbské vsi, srbského lesa, srbských pahork, k nimž zalétá i od alpských velikán (na p. v rtách >Wult do Delan«, >Na prázdninách^, s-Na Fulkec hórcy« a j.) bolestn dojímají stesky jeho na zužování srbské vlasti, na vlažnost srbských inteligent, úzkost jeho ped prodejem srbských statk do cizích niikou ped nálezy uhlí v srbských krajiinách, jež by pivábilo cizí spekulaci s nebezpeím germanisaním a hluboce vzrušují jeho výzvy k sebeda vytrvalosti v hájení ideál národních. >Náš srbslcý nárdek jest Benjamin mezi slovanskými národy^, volal v 2>Krajan;u« 1910 (str, 37). >Ale nenaíkejme stále, že je nás málo, že se nemžeme rovnati tvrt- nebo plstomiiilionovým národm Oi k nebi, ruce k dílu, dvru v sebe a nezahyneme. Petrvali jsme asy, kdy srbské srdce, jak se zdálo, již nebilo Hlete, naše srbská lípa není ješt vyžraná a vykotlaná až do jádra, Takový ješt je v ní život, ješt žene nové pupence národ není ješt na smrt, není ješt zralý do step.* Tak psal syn nmeckého otce, ale srbské matky. Krev matina a srbská ves uinily z nho vroucnjšího srbského vlastence, než z pemnohých jiných pvodu ryze srbského, jak sám kdysi napsal, uvažuje o vlažných Srbech (Lužica 1912, 80). Cit jeho k rodné zemi a jí lidu jeho matky byl tak mocný, že jednou, vzpomíkolénaje na slova písn >W Lužicy bch nkdy baný, njech tež tu wotponu nkdy pohr jebaný*, zvolal: >Do srbské chci zem, dom, tam, kde naši otcové leží. Aspo po smrti mi popejte hrudu srbské zem!<: Arci k vývoji tak hlubokého vlastenectví pispl i jemný cit poetický, který všude u Wingera heje. Již první ádiky jeho >onova< jsou prosyceny poesií, která
—
,
ve
—
.
.
.
.
.
.
.
.
.
džo
82
ím moe
dál 5« potom hlásí k slovu ve všem, co napsal, a více v jeho pracích proniká a uzrává. Jeho Uení (jMirabiles elationes maris<, >íielgoland<), obrazy ze srbské vsi, smysJ pro staré srbsíké chaty, nálady z domácích les v a polí, cit pro svtlo a stíny v pírod, tváí vše mluví o duchu soucit s lovkem i básnickém, ušlechtile lidském, který stále zrál a živil nadji, že Winger se vrátí k belJetrii a vytvoí umlecjiž ze života souasného nebo kou srbskou povídku,
nmou
—
a
minulého. Nevytvoí
již.
Smrt rozhodla
jinak.
Ale
i
když
trvalé ceny literární nedostal, zstane stopa jeho v lužické literatue patrná a nikoliv mlká. Svými pozoruhodnými pokusy o historickou pokdysi vykoná vídku narazil na rudu, kterou po jeho nástupce, také v sociálním dramat národním ukázal cestu, vybranými peklady naznail, odkud by mli mladí erpati, a v drobných rtách zstavil tolik pese
k vtším
díliim
nm
istého citu vlasteneckého, lidského že budou vždy potšovati srbské duše.
rel
Národní Liaty
37.
i
he*.
umleckého,
1918,
£,
70.
83
Svátek bratrství eskoslovenského s.jihoslovanským. svdky a úastníky jest nám oznamuje se netoliko hmním dl a pušek, od nhož se nám chvje pda pod nohamia, tedy netoliko znameními na zemi ale taiké jaksi znameními na nebi Sbíhá se takové množství podivuhodných shod historických, že i duše reáln myslící tuší zasahování ehosi velikého, všemocného do nynjších osud všeho lidstva, ehosi nadzemského, nebesky vznešeného, co jedni nazvou snad Bohem, jiní duchem djin, ale všichni velikou spravedlností, jíž na konec žádná, ani nejnásilnjší moc neodolá. Minulo pt set let od vzplanutí velké pochodn za volnost svdomí v našem Husovi, ti sta let od nejvtší pohromy našeho národa i státu, sto let od 2ialožení Musea král. eského na prahu našeho probuzení, padesát let od založení Národního divadla Pošvýcarské lákm ped sto lety zemel na svobodné nejvtší a nejryzejší jejich revolucioná Košciuszko Veliká doba, jejímiž
dáno
býti,
—
pd
Lužianm
narodil se
ped
—
—
—
sto lety ideální jejich budiuplynulo sto let od
tel Jan Arnošt Smole Srbm povstání Karadzordžova a obnovy samostatnosti, jakož Sloi od narození Petra lí. Petrovie Njegoše vinci vzpomínají založení >Slovenského Naroda« ped pl stoletím, nedlouho ped válkou pipomínali si první spojení zemí slovinských s pojadranskými kraji cliar-
—
—
vátskými v jediný útvar, v napoleonskou lUyrii Charváti a s nimi Slovmci a Srbové vzpomínají prvního záblesku myšlenky jihoslovanské v úsilí Antuna Mihanovie po založení >Qlasnika Ilirského« r. 1818, oslavují stoletou památku zrození nejvtšího pvce illyrismu, S4
Petra Preradovi^e, atd. Zamyslímc-li se v tyto všecky shody, cítíme ve všech žilách a ivech, že duch lidstva a duch svéta smuje k jakési veliké výslednici pi níž se nám dech tají, srdce buší a do oí bezdky derou se slzy nadšení a radostné pedtuchy.
vk,
Djiny nám
netoliko
sestavují
veliké
vzpomínky
podivuhodná, záivá souhvzdí, ale ukazují nám jimi cestu k tomu, k emru velk>Tni kroky nezadržiteln smují, a popohánjí také naše kroeje a ídí naše iny k synthetickým a hnutím. Tak, hle, na slovanském jihu zrála a mohutnla v posledních letech ped svtovou válkou myšlenka jihoslovanská pod jasjíým \ i
zámrm
souhvzdím nkdejšího
illyrismu. Propracovávaly ji nejhlavy jihoslovanské v asopisech (jako v anket ^orické »Vedy«), brožurách (jako byla Knafíiova brožura »Jugoslavensiko vpra§anje«), spolených publikacích srbocharvátských (jako >AImanah srpskih i hrvatskih pjesnika i pripovjedaa«) neb srbocharvátskoslovinských; pstována vzájemnost kulturních institucí jihoslovanských. Matice Slovinská vydávala svým letaiké knihy charvátské. Matica Hrvatska zase svým lenm slo^/inské a srbské; velký dramatik charvátský, Ivo Vojnovi, stal se básníkem srbslkého utrpení a symlepší
i
nm
boMkem jihoslovanské myšlenky v >Matce Jugovi<, dalmatský socha Ivan Meštrovi vytvoil velkolepý kosovský chrám jaiko sjmibol jihoslovanského pádu, ale jihoslovanské nadje ve vzkíšení: srbský kritik a literární historilk Jovan Skerli uinil návrh na zavedení jednotného spisovného jazyka srbocharvátského, k nmuž prvním krotkem bylo pijetí náeí štokavsikého v dob illyrské pro charvátské písemnictví, takže nyní zbývá uiniti dsledný další krok odložením >iekavštiny<í a pijetím >ekavštiny
i
Totiž aby se psalo srbským zpsobem na pr, dosavaduíiho charváíislkého »d:je(nia«,
**)
niíato
»cein.a«
85
Camkar v pedaiášce >Slovind a Jiho&lovanstvo< \r\'5lo' se sice proti jazykovému splynutí Slovinc s ostat-
vil
ními Jihoslovany, ale rozhodn pro politické naprosté sjednocení jihoslovanské v jeden stát a Nikola Zvonimir Bjelovuié dokonce zachytil kartograficky aspo ást myšlenky té, vydav mapu Jihoslavie v rámci Ra^ koiisko-Uherska. Zatím piblížila se osudná hodina na orloji vSk. Nadešlo velké útování na Balkán, které hnalo myVypukla šleii^ku jihoslovansikou rychle k vyvrcholení. pak obrovská válka, která mla myšlenku tu potlaiti
—
—
ale tu již poalo se jeviti zasahování njaké vyšší, nevýstižné síly do rozpoutaných dj, jichž lidská moc již nebyla s to zadržeti ani íditi. Co bylo zapoato na
potlaení myšlenky jihoslovanské, pisplo jen k jejímu zhutnní, prohloubení a rozšíení, popohnalo Ji Jen z okruhu úvah a ideálního snažení kulturního na cesty oraktického ešení politického. Na její potlaení dopadly na Jihoslovany persekuce, které je na dlouhou dobu zbavily duševních a širokým vrstvám lidovým pinesly neslýchané útrapy, ale výsledek byl zcela jiný, než byl oekáván. Ze žalá vyšli vdcové zoceienjší,
vdc
lid
tili
útrapami' prohlédl, a všichni, inteligence i lid. spasebou jeden, konkrétní cíl: jednotu jihoslovan-
pe
íkoiu kulturní, národní i státní. Podobn bylo také u nás. V rudé záplav požáru balkánského také my jsme prohlédli jasnji svou vlastni otázku, poznali jsme, 2>že není té moci ani slávy, jež by nichJa držet lidstva dav3'' v okovech a bíd na pec jednou upoutaná po staletí peru že A vzplanutí svvzletí ve volnosti prostor daleký tové války nezastihlo nás nepipraveny. Jeden cit nás všecky srazil v jeden šiik, jehož nerozrazily útisky aaii
vky
i
—
konen .
.
.
tžké zkoušky.
A když pišlo májové zavanuti loského roku, a vyrostly deklarace eskoslovenská a jihoslovanská
—
95
Byl to dalSl si bok po bcku. snahy, která usilovala zniiti nás i Jihoželezným krokem a slovany, pejíti pes nás i pes rozšlapati nás. Byla to jedna z onch djinných výslednic, k nimž musilo dojíti. Byly pro to u nás u nich podobné pedpoklady: podobné položení na zemi, které z nás uinilo pední stráže Slovanstva, a souhvzdí na spoleném našem nebi, které nám obma záilo KoUárovskou myšlenkou slovanské vzájemnosti a jim ideou Byli jsme si s Jihoslovany nejblíže na pražillyr&kou. ném slovanském sjezde r. 1848, shodli jsme se tehdáž i ujali isme se a spoleném programu politickém > dob ješt vtší zase spoleného svého programu, aiychom jej po sedmdesátileté zkušenosti prohloubili a uedli na konkrétní dráhy v duchu svých spolených ioálv a v duohu historické doby, která jim dává za pnvdu. Semiknutí naše pipravovalo o klidnou rozvahu naše odrce a nervosita anebo snad ona tajemná historick Nemesis, která iiim vyrvala otže z rukou, že již nejou pány divokých jež zapáhli do svého vozu, zmtla jim mozky. Podnikali proti nám kroky, které jen víca více nutily naše spojené dlan, aby se pevnji a pevji svíraly. Naposled pomátl se pan hrab Czernin. Podikl nezízený útok na nás, doufaje nejen rozraziti náš dastní šik, ale naše souruenství s Jihoslovany azatím nás více ješt srazil a bratry jihoslovanské ])ivdl pímo do Prahy do našich náruí. ili jsme 13. dubna díky nepíetnému kroku znrrilého potomka staroeského rodu svátek bratrNezapomenuství »sko slovenského s jihoslovanským.
oba národní celky stanuly
opaný úinek
n
i
—
—
o,
i
i
—
—
telný 'en, o
dten-a pro n:
i
nmž
vnukm. pro n-
—
budeme pozd ješt vyprávti svým Den, který nezstane bez požehnání
V>rávla mi ušlechtilá charvátská paní, iaik na ni za dtví psobil symbolický obraz, na nmž nad char87
vátským znakem podávali si ruce Srb a Charvát, & obou jeho stran. Pod obrazem byly verše:
stojící
ie zlatna kruna grbu, nek bude Hrvat Srbu.
Što to
Što
je
dragi
kamen
neka bude Srb
zlatu,
Hrvatu.**)
Verše ty psal starý vlastenec Nikola Borojevi, déd
nynjšího vojevdce. Po tchto ideálech illyrských, jejichž nejdslednjším hJasatelem byl sám Petr Preradovi, snažily se cizí síly ob ásti národa rozeštvati, zpsobily mnoho zla, dílo se jim na as i podailo (a pežitkem toho zdaru je dosud strana Franikovc) ale pes to vše došlo ke shod srbocharvátské, hlubší a uvdo-
—
mlejší, než byla kdy ped tím. Nás a JUioslovany nikdy nic
nedlilo a nerznik
mli jsme spolené
ideály za doby illyrismu, máme f i nyní a snaží-U se nás rozraziti pežilí potomci stírých, privilegovaných rod, my pes jejich zpuikelé er\y podáváme si ruce a pevným jich stiskem utužujeme dob pochopené bratrství, neplynoucí jen z citu pokrevnýh srdcí, ale i ze spoleného nebezpeenství, ze spolenýh zájm a z porozumní velké dob. Jdeme jejím smrei, mííme za synthesou eskoslovenskou a jihoslovansk)Ui» kterou nám udává duch asu.
—
esiká Stráž
")
ím 8S
je
ím
zlatu, tim
6.,
19. d»isb. 19).
tím nechf bude CharrálSrbu. nechf bude Srb Charvát*,'
je zlatá koruaia erbu,
drahý kámen
.
Nejnovjší stanice polské otázky. Co bylo již tch stanic od neblahého prvního délení Polska! Byly stainice utšené, plné bílého kvtu a tušení byly stanice jara, jako byla konstituce ze dne 3. máje, krvavého západu, byly i stanice v krajinách ledu a snhu ale byly také stanice, nad nhniž se polské nebe nerdk) krví hrdinsky neb muednicky prolitou, nýbrž krví, kterou vhání do tváe stud a cit hanby. Takovou stanicí byla na p. ko'nfederace targowická. A byly konen národní s úzkostí rozhlížela, stanice, na nichž se duše kudy dále, aby se vyhnula krvavémiu muednictví na jedné stran a krvavé hanb na druhé. Pedposleckií stanice polské otázky byla naznaena bouí hnvu národního a živelným vytrysknutím cit, které na chvíli ovládly i oportunistickou politiku a pimly ji k projevm, ze stedu parlamentního Kola polského a zejména od polských tlen panské snmovny neslýchan^-m. Varšavská rada vladaská vydala projev
—
nálady pímo majestátní. Ty chvíle, kdy pobouený národ strhl k sob své vdce, jimž vle jeho vykázala pojednou smr odlišný od jejich dosavadní ix)litiky, kdy všecky strajiy spojila jediná myšlenka a kdy všecky ruce zdvihly se svorn k národní písaze, piblížily nám Poláky více, než bylo s ío zpsobiti usilování o eskopolské sblížení za mnoho let. Proneseno bylo (z úst posl. Daszyského) i slovo, že Poláky eká boj, jehož vzor mají u ech. Mkdé pokolení haliskopolské posílalo proje\T sympatií do Cech, protestní schze jaroslavská pijala resoluci, schvalující rozhodnjší politiku, která se piblížila k stanovisku eskému a jihoslovanskému. Zkrátka: kivda stejného pvodu sbUžovala nás.
—
80
Zdálo
se,
že sblížení
mohb by
tewtokráte býti trva-
Odpadla pútlna. polských stesk na eské sympatie k utlaovatelm království Polského carská moc padla, a z jejích zícenin rodí se v bolestech nová ruská budoucnost, tak jako se z nich rodí nové Polsko. Na druhé stran pocítili Poláci ránu od tch, s nimiž byli od zrození dualismu spojeni na doasný a kdož ví, zda skutený prospch svj, ale v neprospch ostatních Slovan rakousko-uherských. Tím, že se vzepeli úderu tchto svých a našich utlaovatel, octli se pirozen po našem boku zdála se více než jindy pravdi podobnou možnost spoleného postupu všech nejzápadnjších Slovan: Polák, Cech i Slovan slovimskosrbocharvátských, postupu pi spoleném nebezpeenství tak pirozeném. Bylo to tím spíše pravdpodobnou že Poláky zdál se k tomu vésti vlastní zájem. Abych mluvil konkrétn: Poláci, poboueni bezlejší.
—
—
ohledností opustili
t.
II.
odstavce
mí/rového
ujednání
brestského,
zv. rakousko-polské ešení své otázky, které jen vystupováním, dosavadního stavu vcí
by bylo v Rakousko-Uhersku, v
nmž mla
stavení, a ostatní, nepolští
Hali
zvláštní po-
národové této íše byli vy-
—
dáni hegemonií nmecko-maarské i objevila se možnost spoleného postu/pii všech národ, jimž musí záležeti na plném a spravedlivém provedení zásady sebeurovací. Vrátili se zase k svému všenárodnímu poža-
davku, vyslovenému loského 28. kvtna na krakovíkém námstí, na nmž kdj^si pisahal Košciuszko národu a na nmž nyní 18. února zase bylo slyšeti národní písahu. neoekávaná. Po prohlášení vlaAle stala se daské rady. že nyní bude jí udávati smr toliko vle národa, za pouhých itrnáct dní odebrali se ti varšavští aktivisté, z nichž jeden byl hrab a druhý kníže, do Berlína dohodovat se s Nmci. Jednali s píslušníky parlamentní vtšiny, ale není pochybnosti, že s vdomím
vc
90
GikuTwiní voicnské vlády némecké, jisté váaik ne l vle celého národa. Bylo patmo. že zklamání, jehož' se dokali od rakousko-uherské diplomacie, vedlo je v náruí diplomacie nmecké, pruské. Zárove nastalo jednání o sestavení nového ministerstva, v jehož elo mél býti postaven sice len rakouské panské snmovny, ale jehož posláním zjevn jest prusko-polský smr otázky
Základem jednání byl politický a hospodáský
polské.
svaz polského státu s mocnostmi ústedními v míru i válce. Za to slibováno zajištní hranic, po pípad rozšíení Polska na východ (patrn do katolické Blorusi) v náhradu za severní (Htevskou) ást gubernie suwalské, organisace armády polské a postupné odevzdávání zemské správy v polské ruce. Bylo to dohodování pod
Damoklovým ních.,
meem všenmeckých požadavk anek-
s pistolí, piloženou
/'Kurjcr Poznanski^.
na prsa polská, jak napsal
Všenmecké požadavky anekní
sice
na chvíli utichly, ale za to se ozvaly v nmeckém parlament hlasy, že za neporušenost dosavadní západní polské hranice musili by se Poláci zaruiti za Poznasko, že v nebude pruských Polák, nýbrž že tam budou Prušáci mluvící (patrn jen doasn) polsky. Poláci dobe v tom vycítili ponižování, jak se pimo vyslovila >Nowa Reforma« a pece knížata Radziwillové, otec (len pruské panské snmovny) syn (je-
nm
—
i
den z varšav^ých vyjednava),
pro
mluvili
program ^upímmého dorozumní s Nmci«. budovali
vky«
Nmci
nový
Souasn
>samostatnou< Litvu, ale spojenou >im
Nmeckem, bez ohlediu na Polsko i na latevské takže opt krakovská >Nowa Reforma* proPoláky hlásila,
vádní
s
—
že Poláci musí protestovati proti takovému pro^ sebeurovacího práva národního. Ale vyjedná-
Nmci
na základ programu Radziwillowského a Dr. Steczkowski ml na témž základ sestaviiti nové ministerstvo, dorozumívaje se
vání s
pece pokraovalo s
—
generálem Beselerem. Šlo
to
ztžka,
ale
konen
mi91
nsterstvo sestaveno a
lenem
6.
dubna
je
>Wolfova kanceláe
kníže Janusz Radzíwiill, bývalý pruský dstojník, syn knížete Ferdinanda adziwiíía. pedního zástupce dohodové poUtiiky polsko-pniské v Poznasku. A v záptí na to (9. dubna) pruský ministr orby v panské snmovn pruské obmovil zase požadavek »opravy hranice nmecko-polsikých z píin strategických. Co na as umlklo a mlo býti zažehnáno novým, RadziwSíiovským a Ronikierov/ským politickým programem polským, zdivhlo zase hlavu, sotva bylo nastoleno ministerstvo Steczkowského a Radziwiííovo. Liberátaí deník >Breslauer Zeitung« pinesl vysvtlení, jem že bží pokud se týe hranic hornoslezských asi o 3 až 4 tisíce tver. kilometr z král. Polsikého s okresy wieluským, enstochovským, bedziským a olkuským. Tedy hlavn o uhelnou pánev polskou. Sám iimecký list >Franikfurter Zeitung:«: uznal, že prohlášení pruského ministra znamená opuštní smílivé politiky prusko-polské a nastoupení politiky útisku. A pece v té ohlásila.
jeho jest
i
—
—
dob provedeny volby do státní rad3^ král. Polského ve smyslu aktivistickém. íBylo to arci snadné, ponvadž to nejsou volby pímé, nýbiž takka bez úasti lidové a krom toho za pasivity levice.) A v pruské i>anské snmovn Polák, kníže Druoki-Lubecki*) prohlásil, že >nmeckým hrdinm, kteí vysvobodili Polsko z ruskéHindenburgovi a Ludenlio jama, geniálním dorffovi náleží vdnost národa polského*. Že »Poláci a Nmci mají nyní spolený úkol: brániti cjviliisaci ped asijským barbarstvím«. Že >poiské nebezpeíenství lze snadno zažehnati energickým podporováním loyálních živl mezi Poláky«. Že »jako nmeckýoban ... a ješt více jako Polák* odsuzuje ei poiských poslanc v íšském snmiu, jimiž protestovali proti míru
—
vdcm
*)
tento
92
Orgánem ibt
jeho
boykotorvali,
byl »Krai«, vydávaný v Lesn, Poláci až po pevraitu zanikl. (Dadiait. poan.)
brcstskésnu. Poslanci prý pcxrházejí vfttšinou z mést, ale
venkovské obyvatelstvo prý Ud...
jest
loyální,
velkostatkái
I
To
tedy poslední stanice polské politiky. Jak patrno, sotva se Poláci uchýlili od Skylly, podléhají vlivu Charybdy. Hrozí jim její vír, ale kormidelníci polské lodi védomé smují blíže k nmu, aby se vyhnuli Skylle. A ješt polský kníže, který jest >rád, že jest Polákem*, ponížen velebí hukot víru a zrádcuje rodáky, kteí ho nevelebí.
Vidíme národní duši polskou, jaác se úzkostliv dívá, jest vedena jeií sctva byl národ sebevdom promluvil, kam si peje dospti. Nedávná mluva jeho byla zcela jiná, než jest duch nynjší politické orientace polsko-nmecké. Mluvil z ní duch Košciuszkv, jenž byl nejkrásnjším výrazem národní duše polské: pímý, neoblomily a bez kompromis. Zvítzil nad ním duch, jejž Wyspiasiki vtUl ve Staczyka své >Veselky<, duch, který také polskou politiku v Rakousku zavádl Doufejme, že je to jen vítzství pechodné, že se polská otázka dostane zase na stanici jinou, utšenjší, nám
kam
b,
bližšt
—kk
Stráž 26. dub. 1918,
i.
7.
9S
Slovanským hostm na uvítanou. Slavnostní týden drahého eským srdcím Národního divadla nastal, a do Prahy poínají se sjíždti netoliko píslušníci eskoslovenské rodiny ze všech konin starodávných našich vlastí, nýbrž i pokrevní bratí a sestry ze slovanských zemí, pokud jim nepíze doby a mocných tohoto svéta nekladou pekážky nepekona-
Zvst o radostném svátku eského národa rozníbratrské city v srdcích slovanských v plamen takového nadšení, že z jihu i od východu spchá k nám dvojí proud slovanský, jakého v té síle za podobných píležitostí ješt nebylo. Ani pi kladení základního kamene k pomníku Fraintiška Palackého nesešlo se v Praze tolik hostí slovanských, tehdy nestály jim v cest nižádné pekážky, neku-li takové, jaké klade nynjší doba válená i tehdejší podiiit k zájezdu do Prahy byl zdánliv širší, nejen úzce kulturní. Také k samé siavmosti divadelní, jejíž padesátiletí oslavujeme, dostavil se slovanských hostí poet mnohem skrovnjší, inohly tehda býti zastoupeny všecky vtve slovanské, což jest nyní nemožno. Ba ani o historickém slovanském sjezde ped sedmdesáti lety neuvítala Praha tolik tehdy je sem volala Slovan, jako jich uvítá nyní, veliká doba, která otásala Evropou, a veliká myšlenka poMtiaká, která vedla Slovany tohoto soustátí k bližšímu semknuli. V tom aioi podobal se tehdejší sjezd nynjšímu dostaveníku Slovan v Praze, že se ho také telné. tila
a
— a
a
a
úastnili zvlášt jen Slované z Rakousko-Uherska (až na zástupce poznaských Polák, na Lužického Srba dra J. P. Jordána, který však ml íiž stálé bydlišt Bakunina) v Praze, a na ruského r»vciucionáe
M
—
ícnže tehdy k takovému f^mtztnl vedl politický proÉrám, kdežto nyní politické okolnosti, ležící miiiio nás. Rosteme to první myšlenka, která nás pi tomto poznání ovládá. Vyrostli isme kulturn od položení základního kamene Národního divadla vysoko, proto záe
—
naší slavnosti s této
výše
svítí
mocnji a
zalétá dále.
Ale cítíme dobe, že sám tento náš vzrst by nestail, aby takové zástupy slovanských hostí pivábil do Prahy. Psobilo tu nco iešt mocnjšího, co vyzdvihuje význam naší kulturní a národní slavnosti, jako vyzdvihlo vbec význam našeho národa a našich vlastí eskoslovenských v této dob. Je to dech veliké souasnosti, který i význam kulturního a národního svátku našeho zvýšil a ponárod náš vznesl, že se stal symbolem všeho, po eskoslovenský touží a k emu ze všech sil smuje. To patrn vycítili Slované nám nejbližší a proto v takové síle spjí v tchto dnech k nám. Je to znaimenim, že i cit mezi námi vybratrství, sounáležitosti a souruenství rostl. Vláha krve, prolité na bojištích, jej zalévala, spolené nadje a tuchy lepšího píští jej zahívaly a vichry spoleného nebezpeenství jej utužovaly a upeviíovaly vzdornou jeho sílu. Proto propukl živelnou mocí, jakmile do bratrských zemí prolétla zvst, že slavíme velký, radostný národní svátek. V tom tkví širší význam naší národní slavnosti. Chvátají k nám pedevším a v po»tu nejhojnjším ti, kdož jsou s námi v djinné dob nynjší spiati nejužším souruenstvím, naši brati jihoslovanští všech tí haluzí na jediné vtvi, Slovinci, Charváti i Srbové. Pispchali v dubnu, když byl na náš národ namíen úder politický, proti nmuž s námi rozhorlen protestovali, a byli slavnostními svdky a úastníky naší písahy. A spchají k nám po msíci zase, když nám nadešel velký kulturale kdy zárove nám z Vídn svátek ní a národní hrozí novým úderem, smujícím k roztržení naší vlasti. Picházejí k nám v síle znásobené a pinášejí nám nejen
em
—
9d
tváe rozjasnné svátení náladou z naší národní slavnosti, nýbrž i srdce vrná, ujišující nás, že s námi vy-
dj se co dj. Picházejí k nám v
trvají
s
potu znamenitém bratí tsn námi sousedící, a jazykem nám tak blízcí, že na mí-
stech
i
pímého styku tžko
—
jest vésti
pesnou
hraniat
mezi nimi a námi bratí Poláci, které sice souasná politika rakouská snaží se udržeti opodál nás, ale kteí nám již již podávají ruku k cest i práci spolené. Hromadná jejich návštva našich slavností jest dojista výrazem touhy polského národa po bližším spojení, k nm,už nás odkazují spolená nebezípeenství a podobné cíle. Je tím významnjší, že picházejí v dob, kdy nám hrozí iJtok na celistvost naší zem což jsou s to vycítiti dobe práv oni, jejichž inárodní tlo bylo více než celý vk roztrháno a není dosud bezpeno ped trháním
—
dalším. Spojení tchto dvou velikých slovanských delegací s námi pi naší ikulturní slavnosti práv za nynjší doby Spatujeme v ní jest událostí radostnou a významinou. symbol toho, co by mohlo a mlo býti v budoucnosti, ba k z pirozené povahy vci a z djinné nutnosti musí dojíti. Jsme všichni na západní hranici Slovanjenž pouze stva, tvoíme pirozený pohraniný etz, spojením svých 'lánk zajišuje si budoucí pevné trvání a žádoucí rozikvt. Dnes podáváme si ruce pi kulturním eském svátku zítra iS si je podati k zápasu za spolenou vohiost.
emu konen
—
mžeme
obma tmto delegacím pipojí pokiud zástupci bratrského národa ukrajinského, žije v rámci této íše. Jsou nám sice zdánliv zempisvzdálenjší, ale také oni isou vlastn na východní hranici slovenské našimi pímými sousedy. Souasné djinné události sice nás dosud spíše rozdlovaly než spojovaly, ale jest jisto, že spolená budoucnost naše tyto doasné pehrady zboí. Bude píkazem historické wutDoufáme pevn, že k
se
n
96
i
nosti, jejich
aby se oni s námi naili na sfwlené cesté. Zájezd k naší divadelní slavnosti mže toho hýfi dofcrou i
pedzvstí.**) Postrádati bijdeme v tchto dmedi jen zástupc nejvtšího a nefmenšho národa slovanského. Rusové pes jsou od nás pec jen to, že s nimi byl uzaven >mír«, sták za válenou frontou, takže jim am nemohlo býti posláno pozvání a Lužití Srbové, akoli žijí v íši která je spojencem Raikousko-Uherska, mají sousední, k nám za nynjší doby tak daleko, jako kdyby žili za moem. Ostatn vždy Slováci, kteí jsou ástí našeho vlastního národníího tla a žijí s námi v téže dualisvidcé íši, nemají k nám blíže! Ale všecky ty pekážky a pehraidy nejsou s to, aby nás i v tchto dnech rozdlily nadobro: duch nedá s pelétá hory a moe a dálstavti zdí. hrází a pehrad ky, peletí i doasné umlé a násilné pehrady. Nuže, s tmi bratry, kteí mli k nám cestu zahlazenou a jež bychom byli rádi s ostatníma v Praze uvítali, pozdravujeme se duchem a srdcem a ty, kteí k nám v taik hojném potu pichvátali, vítáme krom toho velým stiskem ruky a s otevenou náruí. Nech jsou nám všem tyto dni netoliko svátkem, pi jehož slavnostmm ohni by se naše srdce vespolek ohála, ale také východiskem k lepší, spolené budoucnosti ve smyslu našich nejvtších ideál!
—
—
—
Národní Listy
•*)
15,
kvit. 1918,
Ukrajinci na sJavntost ncpiíclL
97
Narodili divadlo a|Lužiti Srbové.
Na
slavnostech Národiního divadla není téch, kteí jsou z rodiny slovanské jazykem i djinnými vztahy nejbližší : Lužití Srbové nemohou k nám vyslati zástupc, ježto hranice mezi spojenci jsou hermeticky uzaveny. Ostatn ani pro ty, kteí jsou ástí našeho téla a srdce, ani pro uherské Slováky není k nám cesta volná.
nám
jedna i druzí jsou v tchto dnech pes to s námi, nebo údy sice lze síK>utati a volný jejich pohyb zameziti, ale ducha spoutati nelze.
Víme však, že
Ped
padesáti lety mli u nás Lužití Srbové zástupce; vyslali k slavnostnímu položení základm'ho kamene
—
iVlichala H ó r n i k a, Národního divadla nrniže vzácného tehdy ješt mladého knze, ale již vynikajícího národního pracovníka a spisovatele. On práv pipomnl duševní svazky, jež Lužiany s námi pojí a jichž ani nynjší válený absolutismus nedovede zpetrhati. Uinil
ad
eí, proslovetak v eském pípitku, trnáctém v ných pi slavnostní hostin ra Žoíín 17. kvtna. Po návratu do vlasti pak v tehdejším msíníku >Lužian'US w j e d ž e eského národa* (str. 86, 101), v nmž charakterisoval >svátek eského národa« i eský národ sám tmito slovy >eský národ chtl dokázati, že jest živ a že pes všecky mocné pekážky pokrauje v samostatné vzdlanosti. Akoli jej nepátelé odsoudili k duševní smrti, totiž k ponmení, pece povstává k nové práci ve vdách umních. Jako Cech pilností a vytrvalostí, stateností a obtavostí zase dobyl své potlaované ei svave veejnosti, tého práva ve škole, v chrám, u soudu tak si nyní staví krásný dm, v nmž budou ješt bu:
i
i
98
douí pokolení vdéným obdivovatelm pedstavovali plody svého ducha.< lak uvedl naše tehcleiši snaženi — a náladu našicli nepátel proti nám zachytil v téchto ádcích: >Vše se výborn vydailo a také klidn a dstojn minulo. Jenom naši a jejich > vní sousedé* mli a mají od pražské slavnosti své noviny a asopisy, kesanské židovské všech barev, zase jedovat naplnny tupením a nenávistí Cech, lžemi a utrhastvím proti Slova,nni. Rádi jim odpouštíme — nevdí, co iini! Ale ponvadž mnoho Srbu zvdlo dosud o Ictošnim velkém svátku eského národa toliko z nmeckých, nepátelských novin, vylíím iini jej zde trochu obšírnji, jak jsem jej vlastníma oima vidl.« A nyní líí slavnost od sikvélé regatty na Vltav s ohnivou postavou Slavie, uzavírai
jící
pedveer k
synové«, až v
Mšanské
svátku, >jejž si pipravili její nejvrnjší banketu žofínskému a dvrnému závrku
besed.
se o tináct let pozdi chystalo otevení Národního divadla, pomýšleli Srbové zase na úast pi
Když
slavnosti. Zajímavý toho doklad nacházím v Hórniikov korespondenci. Tehdy psal mu Jan Arnošt Smole z Varšavy, kde práv meškal v záležitostech matiníího domu, zajímavý dopis, jejž tu celý po prvé otiskuji:
Varšava
20.
kvtna
1881.
Milý brate!
Ponvadž ze všecJi ostatních slovanských zeimí pijdou do Prahy deputace k otevení eského divadla také zdejší Poláci dali se k tomu po(28. kvtna) hnouti je velice nutno, aby se tam také lužickosrbská deputace vydala a odevzdala tam srbskou pa-
—
mtní
—
Kdyby se tam deputace nemohla vytam pošle aspo pkná srbská pamtní
listinu.")
praviti,
a
se
Doslovn; votivaí desku
(»voti'VjMí tailu«).
99
kterouž by snad v pravý cas a na pravém míodevzdal student Bart. ) splnomocnéný od Matice, Besedy ía snad i od >Tov'"asiua Pomocy«). Mohl by si smad piTibrati ješt iedinoho nebo dva srbské studenty. tak laskav a vyjednej tu vc haied s p. Drem Muikou, sestavte text -pamitní listimy a odevzdejte feá Markovi,"') aby listinu v tiskárn brz^- dal vytisknouti, by mohla pijíti vas do Prahy. Prosím nejsnažnji, abys to vše s p. Drem Mukou 0'bstaral; byla by to pro nás velká hanba, kdyby Srbové inebyli pi tak dležité slavnosti zastouipeni. Jestliže jste však již nco pro tu'to slavnost ujednali a obstarali nemjte mi za zlé, že jsem Vám tento list poslai Dnes více nepíši, ježto Ti chci v jiných vcech poslati delší list 2» 2 dny. ^3 tak laslkav a ix)zdrav ode mne všecky známé. listina,
st
Bu
T
Bu
—
S nejsrdenjším pozdravem
Tvíij
vrný .).
E.
Smole r.
Jak známo, k definitiv nínmi, siavnostnmiu otevení Národiního divadJa tehdy ješt nedošlo. Bylo 11. ervna oteveno ien prozatímn a po 12 hrách a I akademii zase lízaveíio, aby mohly býti dokoneny zbývající práce. A než byly dokoneny, vyhoelo 12. srpna téhož roku. Zpráva o tom vzbudila bolestný ohlas také v Lužici tak jako taan pozdšji radostn byly sledovány nové
—
Mladý básník Jakub išinski, ktcdý jc§t tehdy v Praac studoval a byl chovancem lužíckého semináe malostraiiského. Jmenované dále spolky jsoox Matice Srbská, budyšítniská Bjesada (nyní zaniklá) a podprný špalek pro hižickosrbské situdti"^"^
—
iíci ")
Synu Smoleovu, který pozdji po
a rediakci ^Srbských Novin*.
100
otci pevzali tiskárnu
sbírky na obnovení Národního divadla a zprávy o chystainém jeho otevení. Ale pi slavnostním otevení dne 18. listopadu 1883 nebylo Srb Lužických. Pozvání došlo tiak tsn ped slavností, že mohlo v >Srbských Novináoh« vyjíti teprve 17. listopadu. Smole byl vážn ne_ mocen a Horník vázán úadem. Za to pijpojil se Smole za Lužioké Srby k radostné eské slavnosti lánkem echowjo a jich národn džiwadío* v prosincovém ísle >Lužice^ (str. 95.). Aby uikázal rychlý vývod eské národní myšlenky a uvdomní, vyšel od svých nejstaršíoh vzpomínek na Prahu. Vzpoannl. jak za dob studentských v luteoh ticátých navštívil Prahu, tehdy ješt rázu nmeckého, a uvedl zajímavou píhodu ze svého tehdejšiiho pobytu. Vracel se za soumraku z Hradan do Starého Msta a zbloudil. Ptal se tedy na cestu nkolika ladí a posléze také ševcovského uedníka, který nesl komusi nové boty. Otázal se p>odle dosavadních zkušeností nmecky ale mu odsekl: »Nix dai!« >Byl jsem nemálo pekvapen a zárove potšen, že jsem potkal ryzího echa«, doznal Smole po letech ve svém lánku. >Pta} jsem se proto dále esky a vyal jsem potom pt krejcar a dal je u-ni za to, že mi cestu esky naznail.« Vídal sice >Pražské Novi/ny«sc. ale to byl jen list úední bez národního obsahu o eském divadle vbec nezvdl. Roku 1842 byl zase v Praze, a to s Fr. L, elakovským. tehdejším svým vratislavským profesorem, a tu nahlédl blíže do eského života oné doby, ponvadž n^byl zstaven sám sob. o Tylových >Kvtech«, o nedlních odpoledních pedstaveních eských ve stavovském divadle, o samostatném ochotnickém divadle v Ržové ulici, o studentských divadelních pedstaveních na venkov v dob prázdnin a vidl dokonce takové ochotnické pedstavení v Turnov, kam jej elakovský, Ant. Marek a Vinaioký zavezli. To vše jevilo se mu velkým pokrokem, ponvadž nebyl již zstaven sám sob jako po prvé, když shlédl jen zevniiší Prahu,
—
ue
—
Zvdl
—
101
v
—
nmecln'^ hovor a pouze náhodou ocfkr3^1 doišt. Srovnávd-li Smoíe tyto své první pražské a eské vzpomínky se stavem eského národa za doby položení základního kamene Národního divadla slyšel
ní
také íeskou
koinon
se stupnm, jehož dosáhl práv r, 1883 získáuniversity a dobudováním paláce eského umní dramaitického, mohl arci svým rodákftm ukázati, kam iiárod dospti, jde-li jen vytrvale za heslem, které a
ním
mže
nám Neruda zstavil v
monumeiittáliní, pro vk3^ psaíné není divu, že i této píležitosti užil, aby své Srby povzbudil k uskutenní snu svého života, ke zbudování dstoiJTiého matiního domu. Do Národního divadJa Smole již nepišel. Zemel následujícího léta po jeho otevení. Za to do nho vstoupil jeho druh a ddic národního vdcovstvím Michal HórniJk. Sám jsem s ním tam sedal za výstavy jubilejní a vidl jeho nadšení. Pišli tam i jiní Srbové, er-
básni >Jen
dál!'^^^^
A
dn
nm
pali v posilu a nadje zejména ti. kteí v Praze studovali, išinski, Andricki a jiní. Také v nich a tím pro jejich národ vbec plmilo Národní divadlo velké poslání. Cht.lí isme, aby Lužití Srbové pišli k nám i v
dnešní svátení chvíli, aby vlastníma
oima
shlédli,
kde
jsou eský duch a eská vle pl století po ilániku Hórnsikové a tvrt stc^letí po lánku Smoleov, kam ce-
—
chové dospli a kam smují i také dospjí. Nepijdou postaviJi mezi nás nepekroitelnou Ale ta nezabrání, aby slunení svit, jímž svátek náš zaiáh, neiproutíkl k nim za. ze. Svátek náš nesvítí jen svtlem ju-
z.
i
nho i nový náš den, který již všemu potlaovanému lidstvu pibý-
bilejního nadšení, svítí z ^'^zcházi
nám
vajícího
denn svtla
i
—
ze
žádná, žádná nezadrží. Prodo vzení jen do hrobu nikoli. Pronik-
—
ikne všude, i ne tedy do Lužice, dodá i tam srdcím otuchy bunnou svou eí: Nebojte se, toliko den vzchází všem, tedy i vám! eská Stráž 17. kvt, 1918, . 10, i
vte
102
—
Po slavnostech Národního
divadla.
(Roijímátií ílovanofilcvo.)
V hlav vor,
—
íešt hlaholy slovanských
rozho-
eí, pípitk, nadšené voláním postále se vracejí arovné zvuky >Vlta-
do duše a vítzné fanfáry z >Libuše«
tlesky vy<<:
šumí
slavnostních
— ped oima stále se
zjevuje sváten vyzdobené a nadšeným obecenstvem píeplníné Národní divadlo, stále se míhíijí naše barvy, ervená a bílá, volajíce do mysli Nerudovu báseí, i není ješt možno psáti stízlivou úvahu výsJedaiou. Jest možno zatím jen rozjímati a dojmy si ponenáhlu rovnati. Ale poínám-li rozjímati, zdá se mi, že hlavní výslednice slavností divadelních iest již nyní nepochybná: že totiž národní svátek eský stal se širším svátkem slovanským. A zcela pirozené. Doba si to vymohla. Pedevším byla to slavnost nejen eská pro všecky ti eské koruny, nýbrž pro celou vtev esko-
zem
pro uherské Slovensko, dualistiumle odhražované. Ukázalo se, že jakékoliv pehrady nejsou s to, aby roztrhly, co náleží k sob. Jako v deklaraci kvtnové, která vyslovovala naše politické tužby, pihlásili jsme se bez ohledu na všeliké pehrady o svoji slovanskou haluz, slovanslkoii,
tedy
taiké
ckým zízením od
nás
pedloživše pevnou vlí požadavek spojení národa eskoslovenského v jednom samostatném celku státním, tak pi slavnosti divadelní zdraznna byla jednota kulturní.
Ze schze nejširšího slavnostního výboru vyšel podnt k zabezpeení stavby druhého národního divadla, divadla brnnského a v pantheone rozšíen program kulturní a národní práce divadehií i na Slovensko. Dosud bylo tžko na to pomysliti. Konfiskace jmní Matice SIo-
—
103
maarská vláda vydává »Slovenaby jimi slovenskému lidu okovala protinárodního ducha maarského, píliš kiklav dosud odstrašovala od takového podnikání. Nyní^ jak pevn víme, nadjdie k nmu as. ponvadž nadchází nová doba našeho národního rozvoje v rámci nové, svoibodné doby lidstva. Potom budeme míti ti národní divadía, každé pro národní celek eskoslovenský, každé se zvláštním posláním pro zemi, v níž bude zbudováno pro echy, Moravu se Slezskem a pro Slovensko. Bude to symibolická trojice, naplnná jedním duchem, jako ti ásti našeho územního celku obývány jsou jedním nerozdálným národem a jako všichni jsme oživováni jednou, nezlomnou vlí. Vdomí jednoty eskoslovenské projevovalo se všude pi slavnostech hlasit. Kdekoli se Sloa váci objevili, byli srden a nadšen pozdravováni velký básník Slovenska byl všude pedmtem dojemných venské, z náiož nyní siké
Novtiny«,
i
a
:
—
oslav.
Ze Slovan mimoeských byli zastoupenii Jihoslované a Poláci. Že
imposantním potem pijedou Jihoslované
v potu nkolikrát vtším než k 13. dubnu, bylo nepože pišli v potu ješt hojnjším, než isme se dhybno
—
nadali, jest
nadmíru potšitelno a významno. Manifesto-
vali tím rostoucí
se již stal
pevnost našeho souruenství^ z
opravdový svazek. Byli zastoupeni
nhož
Jihoslo-
vané skoro ze všech ástí jihoslovanského území, pokud i z Bosny a Hercegoviny. jest v rámci této íše Všichni výslovn uznávali jednu závažnou okolnost: že
—
jsme jejich uiteli národního probuzení. Šafaík, Kollár a všichni ostatní, kdož k tomu dílu pispívali, kladli základy netoliko k národnímu probuzení iiihoslovanskému, ale tím také k mostu, kter'' se klene od nás k nim a spojuje nás duševn a ideov tak, jako paše jazyková území etz jihoslovanských ostrov, smujících podél západní hranice uherské k Morav. Národní probuzení
obou naáich 104
skupin,
eskoslovenské a jihoslovanské,
souasn
a vycházelo ze spolených duševních proto jsme si d/uševn tak bh'zci a proto jsme se tak snadiio sešH, když toho doba žádala. Pistupuje k tomu ješt jiná okolnost: demokratický ráz obojího probuzení i dalŠá- demokratický rozvoj obojího národního života. Proic jsme si také tak snadno porozujnli, že nás nikdo ve svém sobeckém zájmu nerozdloval. Pi dokorralém vzájemném porozumní a pi pevnosti našeJio svazku, posvceného heslem »vrnost za vmosit«, není divu, že všechny jihoslovanské slavnostní projevy pia že i)ojovaly se bez výhrady k nám a našim snahám nacpaik široké vrstvy naší veejnosti vítaly Jihoslovany A^šude s nelíeným nadšením. Radostným pekvapením pro naši veejnost byla veliká úast Polák. Patíme k téže západoslovan&ké sikupin jazykové, ješt v 15. století byly si naše jazyky tak blízky, že se zdály býtii náeími jednoho jazyka, sousedíme spolu ve Slezsku a na celé severní hranici slovenské, byli jsme spojeni v minulosti nejednou pod týmiž kráh, tu eskými, tu polskými, spojoval nás asto zápas proti spolenému nepíteli ve fysickém boji, spojovaly dalo se
zídel
—
—
nás ve vzdálené
i bližší miniulosti vzájemné duševní a svazky a vlSvy, ehož nejkrásnjším symbolem mohou býti Koperník z dávné doby a Matjko z doby
kulturní nové.,
mužové
z
eského
vdy
k(/ene, ale velikáni polského
umní, nebo zase náš Komenský, který v tžké dob nalezl útulek a tolik je psal neidležitjší svá díla v polském Lesn ledy vcí, jez nás pojí, takže hojná a 2^važná úast Polák v našJich slavnostech nemla nám býti pkvapením ... a pece byla. Dlila nás v posledním plstoletí politika, jíž ani souasné události djinné dosud neuvedly nadoibro v jeden spolený smr. Ješt poslední pols;ké povstání budilo v nás živý ohlas a vábilo do Polska a po nkolika letech nastala roztržka. pímé úastníky Mezi národy? Nikoli, roztržka, zpsobená vnjšími vlivy národia, polské
veliikán
a polského
—
—
105
-
~
a poíátkou nenárodní ale schopná, aby mýlila oba nšrody a zašívala v nich nedvéru, Maain a Némci shodli se o rozdlení moci a polská politika stanikovská dala iirn k tomu souhlas za autonomii Halie. Tedy na iedné strané Nmci a Maai, na druhé stran šlechta, nikoli národ polský. Nedvru, kterou zašívala Slech ("cko-konservativní politika polská, živily eské sympatie pro Rusko ale i zde byl pramenem nedvry' 7a.se živel mimonárodní : carismus. Že ani po jeho pádu nenastalo dokonalé sblížení politik?'' esko-polské, toho píina jest jasná nepadla zárove šlechtovláda v polské politice. Jen ta ást politického vedení polského, která znam.ená poátek konce této šlechtoA^ády, oddlila se po událostech únorových od konservativci a piblížila se nám vtší neb menší mrou. Polští sociální demokrati vystoupili po známém hlasování v íšské rad hned z Kola, národní demokrati provedli odchod z nho po schválení valného sjezdu strany, ímž se jejich kroku dostalo ješt vtší závažnosti. Lidovci, nám rovnž blízcí a s námi sympatisující, dosud v Kolie setrvávají, ale ne z píin vnitních. Ponvadž však u nás píiny ty nejsou jasné a zjevné, byla veejnost naše zmatena a chovala i k této demokratické stran uritou nedvru. A tu pišla poetná a závažná delegace polská, v níž b>i>" zastoupeny pední korporace a instituce halisko-polskc. polská literatura, polské umní a také polská polinepolittkové svou barvou náleželi tika. A politikové vesms demokratickým, lidovým a pokrokovým stranám. Vyslovených konservativc a lidí vládních v Praze nebylo. Již samo toto složení polské delegace ukazovalo, ve kterém táboe jest národ polský: byl tu zastoupen od sedláka do universitního profesora a hlas jeho, kdekol* se ústy tchto svých zástupc ozval, zazníval demokraticky a mluvil pro shoéu. Vý2aiamné bylo prohlášení posl. Qíabinsikého, že se Poláci diví naší solidárnosti a radují se z ní. že z naší slovanské neshody zesílil toliko
—
—
—
—
i
106
náš nepítel, že pouze na cest svornosti jest možno dospéti k lepší budoiícnosti, že k ní také dospéjeme, ježto isiTije k ni našli cestu v demokratisování národ slovanských. To bylo velké slovo z úst polských a taková slova slyšeli jsme stále za dní slavnostních. Slyšeli jsme, iak posl. Wíodzimierz Tetmajer vzdal est našim velikánm, že uinili z lidu národ, jak posl. šliviiiski prohlásil, že válka a její pomr k Slovanm shromáždily nás všecky pod jednou stechou, že Poláci netoliko cítí potebu spoleného postupu s echy, ale že se dojista nyní shodnou s Rusy a Ukrajinci, ponévadž nám proti násilnickým heslm »Divide et impera« a >Síla nad právo« zbývá jen jedno heslo: Slované všech zemí, spojme se! Vše to otevelo naší veejnosti oi. Pesvdíila se, že šlechticko-konservativní vdcové polské politiky nejsou národem polským, že národ jejich politiky neschvaluje, ale že nemá zatím moci, aby ji svrhl. Ze všeho, co slyšela, 2^ziiíval vlastn protest proti této politice, teba i}ebyl i>ííi'iia vysloven íakový protest, jaký by živelné
—
i
—
propukl,
kdyby národ
ml
píležitost
znova
si voliti
své
parlamentní zástupce. Zkrátka, veejnost naše vidla, že národy naše nic vlastn nedlí, že mohou si dobe i>odati ruce ke spolenému postupu pes hlavy tch, kdož proti vli polského národa ídí polskou politiku. Že pravý' hlas polského národa znl v loské májové deklaraci a v letošním únorovém protestu proti míru brestskému, nikoli však v projevech a politice šlechtických a konservativních vyjednava s Nmci a Vídní. To bylo velké poznání a odtud radost naší veejnosti a velé projevy sympatie pro Poláky. hlavní dojmy ze slavnosti a hlavní její vý.slednice: poznání, že rozšíení spoleného postupu eského a jihoslovanského i na Poláky jest netoliko možné, ale nedaleké. Ba že vlastn jednomyslnost všech tí tch vtví na slovanském západ již jest hotovou skuteností, a jednomyslnost v že tu jest jednomyslnost národ
—
To
i
—
107
na vítzsví myšlenky demoJcrav Polsku, na vítzství národní vlte v polské po-
politice že záleží pou^ze
tiaké
Vzpomeneme-li) si, že také do naší politiky pronikl národní duch zdola, a to v dob velmi nedávné, že také u aiás vlastn národní vle diktovala politiku ve smyslu iiiašioh deddarad, májové, tíkrálové i dubnové, nabudeme ješt pevnjší víry, že podobné vítzs-tví národní vle v dob nedaleké nastati i v Polsku. Pispl-li k tomu slbvanský siezd pražský k nmuž došlo na projev radosti z kulturního a národního svátku eského, litice.
mže
mžeme
býti s
výsledkem jeho spokojeni.
eská
108
Stráž 24.
kvt.
1918.
.
11.
Múžeme-li býti spokojeni? Ješt
rozjímání
slovancíilcvo po divadla.)
slavnostech
Národního
Bylo po siavnoisním pedstavení >L»bušec. Z proudu obecenstva, opoiuštjícího sedadla, vztáhla se ke ruika váženého uence, jenž provázel její stisk nííolika slovy; >Jste spokojen? Ráno! A te! Také výsledky vaší životní práce !« Optoval jsem stisk ruky a proud nás rozdlil. Cítil jsem, na pítel myslil: na projevy slovanského porozumní, zvlášt na pro-
mn
—
jevy polské, které byly pekvapením širší veejnosti. Kmitla se mi šedá obálka prvního roníku >Slovanského pehledu«, slova >asu«, jimiž uvítal první jeho sešitek, >že jest nám okno do slovanského svta oteveno*, letmá vzpomínka na šestnáct let práce a zápas, na tžkou mnohdy plavbu proti proudu, pi níž jedinou, ale stálou posilou bylo vdomí, že jen pravdivé vzájemné zatanul mi na mypoznání je s to nás všecky sblížiti v mnos;li pevrat v pojímáni slovanských otázek, jejž hých eských duších zpsobily svtové události, i v duších, které stály po léta proti a mému smru, a se octly na téže cest vedle mne a zase jsem slyšel slovanské ei, dosud o slavnostech proslovené, v nichž Poláci bez výhrady prohlašovali, že nás naše cíle spojují, že >pod povrchem, který se jeví oku vzdáleného pozorovatele a mlohl by mýliti, kryjí se city spoleenství esko-poliského, kryje se pesvdení, že nás pojí netoliko naše krev, ale že naše vle jie spolená, že jen spoleonými siiliami mžeme dosáhnouti spilnnái svých (ideálm (Kasiprowicz) slyšel jsem zase i soukromá ujišování hostí polských z rzných tábor, že národ pol-
—
mn
—
td
i
i
—
109
iiároddi eslkým jest a chce býti jedné tnysii, polsiká poHlika, iwkud není národní, šla jiným .smreiii Peletlo vše to mou duší a ctil jsem v té chvíM, že jseni spokojen. A byli jsme v tch památných lokaimžicích jist všiclmi spokojeni. .ský
s
tebas
.
.
.
ad
Druhého dne slyšeli jsme v rozhodných eí slovanských v Qrégrov síní i rozhodné ei polské, ml'uvící pro polsko-eské souruenství. Odpoledne byli u mne Poláci a nenaleznuvše mne doma, zstavili ujištní »zaaíé mezi námi svaté smlouvy«. Byl jsem zase v hloubi srdce spokojen. Bylo nás na sta si>okojeno, kdož jsme slyšeli ei toho dne, a na tisíce a tisíce lidí po našich vlastech, kdož je tli pozdji u výtahu
nm
v novinách. stesku, jako Potom nadešlo louení. Nebylo pi pí louení bývá. Ozaoval nás všecky, slovanské ho-
nm
sty
i
památných slavností, plnil nás všecky uspokojení a nadšení. Byli jsme jist všichná
nás, odlesk
radostný
cit
spokojeni.
Jsem nemajpravítelný idealista, ale ne lovk, podJe mi vštípena touha ix) pravd, kterou hledám pod každým povrchem, by sebe skvlejším a utšenjším. Snažím se ve všem proniknouti k jádru a léhající ilusím.
teprve najdu-li, že jest dobré a nez^kažené, mám radost z krásného, utšeného vzhledu a z toho, že jsem se nezklamal. Zde jsem byl o dobrém jádru pedem pesvden. Pozorování nálady v Polsku, jaká se tam projevovala od loského kvtna, vedly mne již díve k úsudku, že dív 5i poizdji projeví se nespokojenost polského národa s polisikou politikou a pimje i zástupce její, aby se nám piblížili ve spoleném zájmu. Osobní zkušenosti ze zájezdu do Krakova tento dojem potvrdily. Ale pece i pi tomto vdomí a pi vší radosti a spokojenosti ze slaviuostního zdaru nemohl jsem se zbaviti otázky, co ze všeho toho zbude a jaké budou positivní i
mn
110
tchto dtii v budoucnosti? Zkrátka, inuž«iuc-li opravdu spokojeni. Minulo nkolik dní Pilná práce, která iiuie po slav-
stopy býti
ekala a jejíž pedmét vedl mne daleko do miodsunula slavnostní dojmy a pienesla mne do jhiého, tebaže píbuzného svta. Ale oniasy z Polska volaly mne z nho zase k nedávným slavnostem a do pítonmo&ti. Pošta pinesla mi nkolik dopisu, z nichž jeden ohlašoval znaný dar >CeS(kému srdcn: na projev sympatií k eským snahám a na dkaz, že dárce nemže napomenout! >velkých a historických okamžikm, a nostech nulosti,
jiný
..
,
Ale tu musím pedem povdti o setkání s piivodcem tohoto dopisu v Krakov. Znali isme se již. adu let, dopisovali jsme si také. Byl také první Polák, jehož jsem v Krakov se svým pítelem vyhledal. Hovor náš arci po nkc^lilka otázkách, jaké se vpmují po delším rozlooiení, pešel hned na eskou slavnost a na palivé otázky, záhady, pání, nadje a víru pítomné doby. A byl to hovor neradosímý: vidl jsem. že polský druh tak je stísnn zmateným chaosem událostí posledních let, že se nemže propracovati od otázek, záhad, ba obav a úzkostí k nadji a víe ve splnní pání všem nám spolených. Stále ješt vidím jeho sklonnou tvá, obasné tázavé pohledy a zase nedvivé zavrení hlavou. nyiní: >V návahi Nuže, tento dobrý druh psal dojim, v horece posledních hodin pobytu v Priize nemohl jííem se s Vámi rozlouiti, stisknouti Vám ruku a pivinouti Vás k prsm, iní'm to nyní a tím dkiiji Vám všem za Vaše srdce, a více než za srdce za chvíle opravdu nezapomenutelné a upevující ducha, za posílení víry událostmi zvikkné, že nezlomnost ducha, kárnost, pevná vle a cit spravedlnosti jsou mocí nepemožitelnou a nadšení nejvyšším, prvkem vnitního lovka. V plameni tohoto Vašeho nadšení ohál jsem zase bez-
mn
:
111
vím
nadjnou duši, spolen s Vámi, že nižádné moci pekelné Vás nepemohou Vás and národ, uitiskovaných jako Vy a tedy ani nás! Ta myšlenka, ta jiistota, to, co jsem si odvezl z Vaší opravdu zlaté PraihyL Takové chvíle, takové prožitky posilují na dlouho s tou vírou vrátil jsem se do potu všedního dne s tou vírou se budu, ohci zde buditi touž dvru, touž bezpenost lepšího jitra, touž neústupnost v dobývání postulát svobodného lovka. A jakkoliv s bolestí a rozhoením jsem zde etl hned po návratu zprávy o represích, jimiž Vás cht.íí spoutati a ochromiti po tom, co jsem vidl v Praze, vím, že údery n^ííelovy obrátí se proti samému, že uspíší jediin Vaše a nikoli jeho vítzstvíPište mi mkdy. My zde budeme rozmnožovati Amen! .« a pstovati vše, co národy naše sbližuje Vzrušen odlkládal jsem tento krásný, -nadšený dopis od muže hlubotkého, který ješt nedávno tooul v beznadji a poslouchal slova víry jaiko zjevení, jemoiž nemohl hned dvovati. Když mly naše slavnosti dosti síly, aby Šavly obracely ve vící Pavly, mžeme s nimi
—
—
—
—
nmu
.
.
.
.
býti spokojeni.
.
mn
Jediný ten list mluví za mjnoho fakt. Mám jej za hlas mnohých, nejen tch, kteí u nás byli a s námi se radovali, ale i tch, kteí z dálky naše slavnosti pozorovali, kteí již ped tím naše snahy se sympatií a s páním po souinnosti sledovali, i tch, jimž hosté inašich slavností budou vyprávti o naší Praze, o naší jednomyslnosíi a víe a kteí podle slov dopisu budou v nich budiiti stejnou vli a dvru. Jsem spokojen. Mohou pijíti ješt mnohá zklamání, ale nemže se vrátiti vzájemná nedvra, kterou zašívaly cizí živly, jako zašíval nepítel lovk v Písm ba koukol mezi pšenicí. Národové naši si porozumjí my sílím, že již si rozumjí. Mžeme býti spokojeni .
—
.
eská 112
.
Stráž 30. kvét. 1918,
.
12.
Skupeni
sil
v Jihoslovanstvu.
živé hnutí ve všech zemích jihoslovanských projevilo se
v poslední
dob adou významných
událostí,
mezi nimiž zájezd na pražské slavnosti má význam symj>otem vpravd imposantbolický složením delegace, i
i
ním. Byli tu zástupci kulturních institucí, mst, i politikové, muži, ženy i mládež ze všech jihoslovanských zemí této íše, ze všech zemí slovinských i ze všech srbocharvátských, z Terstu jako z Lublan, ze Sarajeva a Splitu jako ze Záheba. Byl to vlastn valný sjezd Jihoslovan, množstvím i složením jedinený, který ukázal jejich národní jednotnost a poskytl jim píležitost k poradám a doroziminí o spolené vci. Nepochybuji, že vliv jeho se ukáže v dalším seskupování a organisování sil jihoslovanských za jednou myšlénkou a jed-
ním
cílem.
Snahy po takovém seskupování a po takové orga-
nm
nejen Volá po který pohnul všemi vrstvami národa trojího jména, ale také odpor nepátel vnitních. Nmci a postavili se rozvnjších hodn proti oživlé a reáln založené myšlence illyrské,
nisaci
vidíme na všech stranách.
vzrst myšlenky i
jihoslovanské,
Maai
jako postupují semknuté proti myšlence eskoslovenské a konen i proti myšlence polské, tebaže tento svj postup licomrn zakrývali, kdežto proti nám a Jihoslovanm jdou s oteveným hledím. Snaží se Jihoslovany roztrhnouti njakým ešením jejich životní otázky v rámci úzce charvátském, vyhlašují nmecký pochod na Terst pes území slovinské a chystají se tedy ešiti pipojiti Bosnu a Hercegovinu k Uhrám otázku státu jihoslovan^ého tak, že by se rozdlili o
—
—
113
celé jeho území.
Vnitrní nepátelé, Šusterši se svými nohsledy na Slovinsku, Frankovci v Charvátsku, Štadlerovci v Bosn, také iikázali jasn své karty. Frankovci usilovali dokonce o zavedení komisariátu v Charvátsku, jak sám bán jMihalovi prozradil, a Šusterši ádí v Krasku jako nejbyrokratitjší vládní komisa. Proti nim tedy jest stanovisko ostatního národia jasné. Oni sami vylouili se z národa. Jasn poíná se projevovali také stanovisko národa proti koalici, do války v Charvátsku tak populární. Ukázaly to doplovací volby, které v Debiicích, tedy v horském okrese župy modruš-rijeoké, pinesly charvátskosrbské koalici velikou porážku: zvolen tam byl kandidát Stareviovy strany práva Dr. Ivan Krnic 1027 hlasy proti kandidátu koalice Jiímu Qašparcovy, jenž dostal všeho všudy 339 hlas. Jak líí sami koaliní poslanci Wilder a Berti, kteí mli pro Gašparce agitovati, ponvadž mohli míti' u lidu nejvíce sympatií svým stanoviskem na levém kídle, bylo tam proti koalinímu kandidátu hotové povstání všecek lid i se ženami, sxarci a dtmá bouil se proti nmu a jevil nadšení pro Krnice. Koalice mohla to pedem vdti, nebo horské a pímoské okresy prohlásily se rozhodn pro kvtnovou deklaraci jihoslovanskou. Také volby dlnické jest úpin jasná a rozhodná. Praví jak sami eení poslanci koaliní dobe ji vykládají že všecko tamnjší obyvatelstvo jest pesvdeno, že koalice od té doby, co jest ve ííkute^nosti u vlády a co se ve své adrese postavila po bok maarských aspirací, požadujíc srbocharvátské sjednocení v rámci koruny uherské, touto svou politikou opustila své dosavadní stanovisko a stala se stranou maaronskou. To jest velké slovo a velké meme-nto stran kdysi tak mocné a populární. Že naproti: tomu v Selci prošel kamdidát koaliní Dr. Milutin Mažurann (682 M.) proti farái Petru Brožiavii (330 hl.), nemže si koalice poísti za své vítzstvu :
e—
—
114
Zde zmátla volistvo osobní oblíbenost kandidáta koa^'ního. Ukáznénost voiistva, které se pece rovnž ozihodn prohlásilo pro kvtnovou deklaraci, nebyla ješt tak silTiá, aby si dovedla Hci: kdyby strana, jejíž jsme uznali za vládní a tedy iienárodni, kandddovala andla, nesmíme ho voliti. Z této volby tedy více než uspokojení pro koalici plyne pokyn pro oposici. aby politiku
'^vou organisaci utužila.
Byla ješt jedna volba, totiž v Slatin v žup virokde srbské volistvo dalo souhlas politice koaHrrí. Také to dává pokyn, kde je teba oposioní práce. Na Slovinsku došlo k velkým projevm národní vle po sjednocení iihoslovanském a národní ukáznnostÍH vitické,
19. kvtna svolán byl tábor lidu do Trbovljí, se snažila vláda stj co stj zaaneziti. Dva prapory vojska byly pipraveny, a tábor byl den ped svoláním zakázán. Pes to sešlo se pes 11.000 úastníkv, posl. Dr. Benkovié mluvil pro plná >práva trojjediného národa slovinsko-srbocharvátského, pro demokratický íihoslovanský stát prostým cizího panství, na podklad sebeurení« a sociálmí demokrat obal >pro souinnost všech stran<' prohlásiv, že sociáln demokratiití dlníci první nastoupí cestu, smující k uskutenní myšlenky jednot}' všech jihoslovanských plemen na základ seberení a rovnoprávnosti«. Dne 20. kvtna byl podobný ábor lidai ve Sv. Rupertu v Mirenské dolin, na /.a. úasti 6000 lidí mluvili Dr. Korošec, Dr. Ryba, Finž-
Na den iejž
'
nmž
Bajc, Smodej a Stagar, a jiný tábor ve velkých Laších na Do4ensku, navštívený 2000 úastníky. Dojemnýim projevem národní solidárnosti v Dalmácii
^^ar,
jest
mnost
splitského spolku »Naipredak«, jenž se ujal
eské srdce a poíná psobnost na celdou Dalmácii. V samém Splitu má ísla pes 1000 ilen, z nichž polovici tvoí ženy to v dalmatský^ch pomrech dosud nebývalá. »Napredak< ve dvou dnech sebral 10.000 K na výpravy chudých,
podobné akce jako naše svoji rozšiovati
—
115
dtí do Charvátska, tedy na záchranu
lilado vících
nej-
kter tain válkou trpí neslýcháme. NékoMikerý velký význam má tato aikce, vedená hlavn pokolení,
iíladisiho
ženami: pináší záchraniu zdraví útlé generace, pi^>tie k jejímu národnímu, hospodáskému a spoleenisikémiu uvdomní, jehož dobrou školou jim bude pobyt v CharA^^átsku, a vytvoí organisaci ženského svta v Dalmácii. To vše ukazuje touhu po skupení sil, smysl pro organisaci, ale také potebu jich. Proto vzbudil všude takový ohlas a souhlas záhebský sjezd srbocharvátských
pívrženc národní jednoty, který se konal 12. kvtna a k nnnuž se sjeli zástupci z Charvátsika, Slavonie, Bosny a Hercegoviny, Dalmácie i Pímoí a Istrie. Jsou mezi nimi jména významná (Valer. Pribievic, Srdjan Budisavljevi, J. Krotejl, T. Alampovi, K. Majki, J. N. Noa skupení jich jest pro další postup myvák a j.) šlenky jihoslovanské událostí dalekosáhlou. Spojili se potitnkové i nepolitikové, ale všechno lidé roífhodní a vlivní, mající Srb a Charvát, kteí se postavili pod prapor spolené vci jihoslovanské. Ponvadž v Gharvátsku pi jeho státoprávním postavení leží tžisko celé otázky v této dob, ponvadž tam Víde a Peš Víde podporováním Fraiokovc hlavn nasazují páky ie a Štadlerovc, Peš spoutáváním politiky koaMní takové seskupení národních sil nesmírn dležité. Ze sjezdu vzešel výbor, který má provésti národní organisaci ve smyslu resoluce sjezdové, prohlásivší nutnost, aby za myšlenkou jednoty jihoslovanské stál celý národ. Žádná z dosavadních stran sama není s to, aby provedla Všecky jsou jen pežitkem doby pedváten úkol lené se stranickými názory, programy a methodami, které neodpovídají velkému duchu doby . .« Proto jest nutnou potebou, aby se >celý národ seskupil v jedinou poliitickou organisaci, v níž by se sdružily všecky neposkvrnné národní živly.* Bude tu tedy všenárodní kontrola domácí politiky, aby nesloužila Vídni ani Pešti,
—
dvru
—
.
.
—
.
.
116
nýbrž jiárodu. Bude tu také národní výbor, který by se pevnou organisad všeho života, smérujícího za touto ideou. Poslední doplovací volby jsou mu prvním poikynem. v kterém smru a kde nutno pracovati. Tento záhebský sjezd oposiní inteligence a sjezdy srbocharvátské a slovinské sociální demokracie jsou s pražským sjezdem iilioslovanským nejdležitjší momenty politického zápasu jihoslovanského. Pevná organisace a pevné seoiknutí všech živlu stejné vle jest jejich inluvou a v tom znamení jest jediin záruka staral o
—
vítzství.
eská
Stráž 30. fcvtna
1918,
t.
12,
117
Síla slovinského hnutí. VYTOÍ jiihoslov-aíiské eské májové deklarace priv dobu zosteného vládního postupu proti nám i
paidlo i
Jihoslovanm, v dobu
in
oteven
absolutistiokých,
v diobu oktroj a jimých skutk, jedinostranin uspokojuiícíoh panované clioiutky nmecké na zlomení odporu národ slovanských, usilujících v duchu doby o volnost svého sebeurenL Jakou cestu nastoupila vláda proti nám echm, cítíme pedobe. Že proti jihoslovanm zárove zvolila podobný postup, ukazuje zpráva záhebského »Obzoru« o naízení ministra vnitra, iež bylo ro-
zemským politickým úadm, aby se pekáželo všelkým agitacím a manifestacím pro jiho&lovanskou jednotu, aby úednictvu a knžstvu byl dán pokyn, že úast v talkové innosti jest nepípustná, aby byla pizesláno
menými
prostedky potírána, a konen aby censura zamezila projevy národní vle a buditelské snahy v novinách a asopisech. Krom takového pímého pronásledování hrnutí jíhoslovamskeho snaží se je vláda potírati nepímo akcemi negativními, které mají zasíti demorali&aci; v sevené rady národní. Za tou píinou byla na den 25. kvtna uspoádána audience a rene^át z Korutan a lublaských a koevských, lerstiiižního Štýrska, ských a pímoských. Za obyvatelstvo korutan&ké, výslovn taiké za Slovince, mluvil zemský iiejtmam baron Ajichelbuirg-Labia, za jižní Štýrsko ptujstký starosta vší
silou
Nmcv
Nmc
Ornig a odrodilec Linhart, zástu4>ce »slovinisk štajeroiaiiíské strany«, stvra Ornigova a redaktor odpadHckóho >štajerce«. Kdo je tento rakousko-slovinský vlastenec, který ujišoval ve svém projevu, že jilioštyrští lit
slovinští rolníci se postaví ze všech sil proti jihoslovanské vfri, ukázala slovinská >Straža«, pipomenuvši jeho
e
z listopadu 1905. Tehdy nazval Rakousko smsí všeho smetí oelé Evropy, v spatoval píinu jeho slabo-
emž
vtší prý než slabost Turecka. Tehdy také prohlašoval, že .se Sbvinci neprodají ani >nemškutarm«: (nmcomilm ili dajfrajndlichm, jak se íká ve Slezsku). Dnes je sám >nemškutar<, vydává >nemškutarský« li^-t, je pisliihovaem ptujského nmeckého starosty a vodí s nim deputace, namíené proti snahám národa, z nhož vyšel. Jakou cenu má jeho prohlašování, jest iasno. Vláda se tím jen sama oklamává. Nikdo jiný na celém širém svt se tím oklamati nedá a v národ jen vzn^lkne tím vtší odpor. Odpov národa pišla ráz na ráz. První mohutnou odpovdí byl tábor lidu 26. kvtna ve sv. Vítu (Št. Vid) u Lublan, tedy ve volebním okrese zemského hejtsti,
Nmcm
—
mana Šusteršie. Odpovdí a protestem byly již samy shromáždné tisíce lidu (na 7000), které ukázaly, že národ jde za myšlenkou kvtnové deklarace a jejími obvšak za Susteršii nebo dokonce Linharty. a projevem pevné solidárnosti všeho národa byla svorná úast všech tí hlavních stran: slovinské strany lidové (eník posl. Dr. Lovro Poganik), národní strajiy pokrokové (posl. Dr. Fran Novák) a jihoslovanské strany sociáln demokratické (Ant, Kristan). Jasnou odpovdí byla konen i resoluce, vzpomínající velkolepého tábora na témž míst ped padesáti lety, na bylo již tehdy žádáno sjednocení Slovinc. Padesátiletí kivd od té doby jak praví resoluce a podporování cizinc, >kteí chtjí pes naše tla dospli v držení naš^o moe, pesvdilo nás hluboce, že nebude pro náš n/ikoli
há.ici.
Odpovdí i
nmž
—
—
národ zdravého pokroku aniž trvání, nebude-h míti ve své zemi sám statni rnoc.« Proto resoluce projevila neobmezenou dvru Jihoslovanskómu klubu a zejména jeho pedsedovi Dru Korošci, žádala mír demokratický 119
v duchu spraveclTiosti a otevf emostá i prohlAsihi s€ zftitlem na projevy, uinmé v audienci, a na rostoucí dtišk protislovinský, že Slovinci v národním boji neznají ústupu, že vytrvají v zápase za národní stát až do vítzství myšlenky národního sebeurení. Další odpovdí byla následujícího drne (27. kvtna) spolená schze národních stran slovinských, na níž za pedsednictví posl. Dra Korošce s rozhoením konstatováno, že vláda aranžovala, aby v audienci vystupovali ve jménu slovinského národa Nmci a odrodilci, kteí nikoho nezastupují než násilný systém, jenž slovinskému lidu pekáží, aby došel politické svobody. Ostatní ást zp^áv3^ která byla o schzi vydána, propadla konfiskaci. Rovnž skonfiskováno provolání k národu, vydané v téže schzi. Jen vdiká prázdná místa v slovin-
ských listech hlasit
volají
k slovinskému
lidu,
co
mu
i
dob zamezuje cestu k slunci a volnoemu má vytrvati v sevených radách pipra-
v
této historické sti, proti
ven na každý boj za myšlenku, kerou uznal s jednomyslností a rozhodností podivuhodnou. Nadšené projevy souiilasu s májovou deklarací, které pršely se všech stran sJovinské zem, tedy také z jižního Štýrska, za nž se odvážil mluviti redaktor >Štajerce<, otevely slovinskému lidu oi tou mrou, že dovede ísti i na místech vybílených.
Lublaská schze
stran nebyla poslední slovinskou
odpovdí. Na výroní den jihoslovanské deklarace svolána byla jihoslovanská manáfestaní schze do Terstu, který je cílem celého nmeckého tažení protislovinského a v se vbec nyní projevuje ilý národní ruch slovinský. Divadla, koncerty a pednášky stále se stídají a shroma^'uií slovinskou spolenost i za horké, dvojnásob nyní horké doby. Již z tchto prvních projev národní nevole proti 25. kvtnu jest patrno, že vláda mla nešastnou ruku ve volb neobyejného protislovinského prostedku. Slovin-
nmž
120
c
—
a vyvojím demoralisovtti ncckn^edla a nemohla tsnjší ješt jejich semknutí a vtší odpor. Tžko zrodila z neznalosti i z neschopci, zda se celá nosti. Význam ptujského Linharta, stojícího zcela mimo Jiárod, nelze pec postavit: proti vtili celého národa, která se již rok projevuje silou stále rostoucí. Síla této národní vle je tak veliká, že na své cesty strhuje i živly, které jindy svou inností budívaly odpor uvdolala jen
vc
vrstev národa. Zajímavým takovým zjevem je biskup Jeí?Ii. Kdysi nejen že stál proti kulturním snahám slovinským na stanovisku tou mrou stedovkém, ze na p. sikoupil a na svém dvoe dal spáliti Cankarovu knihu (>Erotifca«), jako dávný jeho pedchiidce Hren páiriilejších
líval
knihy protestantské, že žádal starostu lublaského,
aby dal s pomníku Prešernova odstraniti genia, ponvadž se mu jevil >necudTi obnaženou ženskou podobou* nýbrž stál také politicky proti národní stran liberální lak oste a bezohledn, že v boji tom do krajnosti užíval své moci biskupské, vydával pastýské listy proti liberáhiímu tisku, ba i proti >Lublaskému Zvonu«, proti sokolstvu, proti pokrokovýni spolkm ženským, osvtovým, zkrátka proti všemu, co nebylo v táboe klerikál-
—
n,ím, dával r.a knžských konferencích schvalovati církevní tresty proti >Slovensk:ého Naroda«, jimž mlo býti odpíráno i poslední pomazání a nejen to: po lublaských profinmeckých demonstracích roku 1908 vydal pastýský list proti slovinským demonstrantm, aniž vnoval pozornost píinám demonstrací a krutému jich potlaování vbec poínal si tak, že byl právem stavn do téže ady se sarajevským Stadlelein. záhebským Posiloviem a krckým Mahiniem. A nyní šenvidský tábor mu projevil a sám >Slovenski Narod« napsal k dvacetiletému jubileu jeho biskupství, že 3>se v osudné dob postavil s podivuhodnou stateností do prvních ad bojovník za národní a pes všecek nátlak i pes nejhorší intriky setrvává na
tenám
—
—
dvru
—
vc
121
místé, kam jej ptovclial vnitní hlas národního srdc€« a že >inárod bez rozdílu pesvdení v ctí svého velikého Vlastence*. Nechci zde zkoumati prameny tohoto obratu (co osobn soudím o takoivých obratech ímských bislkíup, je známo), ale stal-lii se takový obrat, že spojil ohe s vodoíu, že dal slovinsíkým íiberálm zapomenouti vášnivých boj z let ješt nedávných a že bojoviného biskuvšenápa a celiou jeho stranu uvedl do semknutých
nm
ad
po bok vášnivé potíraných svobodomyslnílk, je dojista dikazem neobyejné síly souasného národ-
rodníoli to
ního
hniiríí
slovinského..
Podobnou
národiní jest nyní úkolem k níž základ položila mimostrarácká schze záhebslká 12. kvtna. Dležitost její uznává se na slovanském jihu všeobecn. sílm
vyvinouti
oirganisace charvátské,
esiká Stráž
122
7.
ervna
1918,
.
13.
Jurij
Delenk.
VáJka pipravuje Lužick Srby nemiilosrdné o nejhlavy niladšího pokolení. Z mladých spisovatel Fr. Král a Jan Rjeka JIŽ zahynuli a nyní dochází /správa, že v bitv u Armentiéres niezi 21. 27. dubnem padl Jurij Dekk. Odešel v z lužickóho života míladý, temperamentní knz, který v nejednom smru pipomínal nezapomenuteliného Mikuláše Andrického. Byl ve svém povdlání nešasten a nepízní své vrchnosti obdarován jako on a vyznamenával se stejn žhtavým citem vlasteneckým a neoblomnou povahou. Narozen 22. dubna 1882 ve Wutoíicíoh, studoval v Praze, byl 5. záí 1905 vysvcen, poslán za kaplajia do Žitavy (kde po tech letech na to zemd Andrioki) a svými eskými kázáními obrátil na sebe již tehdy pozornost své vrchnosti«, jaik píše v nekrolkDgn sám >Katholski Posok. Již po roce >na domlaivu s vážné strany« se odebral do Lip&ka studovat matematiku a fysiku, ale než dostudoval, byl r. 1910 povolán za kaplana do Perná. Následujícího rofcu pišel za redakci srbského kaplama do Budyšína a vnoval se >Katoliokého Posla«. jejž povznesl na vysoký stupe.
íepší
—
nm
—
—
i
obratným a ohnivým, maje ped sebou V2w>r v innosti Mikíawše Andridkého. Také jeho slovanské cítní jakoby byl zddil. V ervenci r. 1911 zúastnil se blehrad.slkého sjezdu slovanských noviná, což vzbudilo boui v nesnášelivé Projevil se žurnalistou a publicistou
nmecké, se známým srbožrouitským dení»Leipziger Neueste Nachrichtenc v ele. Zejména zuiv a neodbytn Deleka napadaly >Bautzener Nachrichten< Dostaly také ráznou a mužnou od nebožtíka Deleka pímo a od M. Smolea v >SrbS(kých
žurnalisíice
kem
-
odpov
123
Novinách^. Když ^Bautzener Nachrichíen< po Detehkových odpovdích od-tronbily k ústupu, podroíwl oeik v »Katolickém Posln« (. 32.) cdé tažení bitké kritice, která ukázala jeho pímou, nebojácnou a srbsk\' pevnou povahu. Odrazil všeteného nmeckého nesnášelivce jak náleží a tím také prapvodce oné štvanice, který se-
—
dS
v Praze, nebo >Leip7. N. N.«: pi svém pnmím útoku se dovolávaly- zprávy-' svého spolupracovníka z ech. Deleiík odmítl nejen útoky osobní, ale také starostlivost budi^ínských n^neckých novin, aby z jeho blehradského pobytu nepadl stín na >vlastenectví« hiž.icko-srbdcé. »M3- si naše srbské záležitosti sami poáasi
odpovdl Delek sebevdom. Tu mimochodem poznamenávám, jaké odpovdi
dáme<3c.
stalo se
nmeckému
budvšínskému
dose srbské strany Je píznaná pro
listu
zaslaném v >Bautzener Tageblattu^-.
lužicko-srbské národní uvdomní, >Bautzener Nachriditen píší<. praví se v zaslánu mimo jiné. >že dosud Lužití Srbové vždy odmítali vydávati se za Slovany. To Týmž právem, jímž se je tžká urážka srbského lidu. Nmci hrd nazývají Qermán^'. dovohijeme si my Srbové Jen odrodilci bez povahy cítiti se a nazý'vati Slovany. Jsme vrní píslušníci zapírají svj slovanský pvod. nmecké íše, ale nikdy penikd^^ Nmci .« Pisatel zaslána praví pak, že hnibá stelba >Bautz. Nachrichten< je s to rozehnati srbské volie poslance Qráftíio (nmepráv tehdy ped novýckého konsers-ativce). který mi volbami, a ptá se >i se >B. N.- domnívají, že Srbové mají tak málo národního citu. že se daií k<^)ati a potom svý'm. nepátelm ješt nohy líbají a jim slcwiží?* Své srbské národní pesvdení krátce ped vyplác.
.
ml
:
nutím války Delenk vážné a krásn vyjádil v nevelkém, pamtihodném lánku >Pepjata narodnos« v 17. ísle ^Katolického Poslat 1914, Národnost jest mu vcí neodlož itelnou. k)vk nemže z m' vystoupiti nebo ji pál. Národnost ie pevný zákon písvléci, by_si tol»o
ale
i
124
rodní a boží, má také svá pirozená práva — a nikdo ejiiá práva akracovati jiného v tom, co mu náleží. Je to pikázáni pikody jenže se asto pestupuje, jaito se pestui>ují pikázání boží. >Némci v tom byli a jsou ješt podnes mistry. Všem nenmeckým národm v íši daí a ne v poslední ade nám Srbm. Tolik jest se zle .•isto, že se nám nikdy nedá, bychom mli právo od
—
—
na
pírody, jejíž zákony jsou od Boha.c Že pak mnozí Srbové usihuí svoji národnost zachovati a strašnému ponmováni stavti hráze, >nelze to nazvati pepiatým naciopalismem, nýbrž plnním vážného a zodpovdného pikázání<'^. >k)vk je Srb nebo není, jesi Nmec nebo ne, je Francouz nebo ne, atd. Ponvadž nikde není práva bez povinností, vymáhá jeho vlastní est, aby tím, . .
.
ím
jest,
byl celý
.
.
.«
A Delenk byl celým Srbem. Dal to na jevo iešt v posledním dopise, jejž v tušení smrti psal ped bitvou své matce, (škoda, že slova ta nejsou citována v >Katolidkém Poslu*, v nmž se jen o nich praví, že jsou v dopise obsažena.) Srbskost svou projevil i v celé své žurnalistické a literární innosti, snaže se pispti k rozkvtu iužickosrbské literatury a k upevnní národní povahy lužickosrbské. Pracoval k tomu inností redaktorskou, pvodními iánfty, peklaidy ze slovanských literatur, vydáváním >Srbské knihovny* pro lid (kterou založil roku 1914 a jejíž prvních 5 svazek redigoval) založením druhé srbské tiskárny. Zápasil pi tom s mnohou nepízní. Klasicky to dosvdují slova J. Delana v pohrobní vzpomínce (Kath, Posol ís. 21): >Pozdjšr as, prostý všech pedsudk a vší závisti, popeje snad také zvnlému Delekovi jako mnohým srbským vlastencm spravedlivjšího i
(>cenní.«
Nepíze ta vehnala jej vlastn také v objetí smrti. Po vypuknutí války byl ur^i za polního kaplana a ekal
již
v Lipsku, alby své místo nastoupil
—
pojednou 125
však nebylo miu to dovoleno. Nebyl však poslán zpt své mí&to do Budyšma, nýbrž do nmeckého Plavná a odtuid, sotva se tam zaal sthovati, do Kamenáce. Rozhoen tíon, že mu byl zamezen návrat do srbské vlasti a že jím tak smýkaili, A'zdal se duchovenství a pijal místo gymnasijníího uitele v Berlín-Schonebergu. Odtud byl povolán k vojsku. Byl nejprve E>šákem na východním bojišti, od letošního jara Tia západním, kde
'iia
—
našel smirt.
Pták
boulivák
liužiokosrbsikého
života
a
písem-
píbuzný Óišinskémiu Andrickému, aasluhuje vzponiínlky estné a vedié netoliko do'ma, kde ji má dobe a spravedliv pojištnu, ale u nás. Choval k nám pátelství srdené a projevil je také skutkem našim žitavsikýnm krajanm. nictví,
i
—
i
esicá Stráž
126
7.
ervaa
1918,
.
13.
Vci
polské.
Kraikovská >Nowa Reforma^ má píznaný lánek o tom, jak rakouští Nmci vábí Poláky dio parlamentní vládní vtšiny. Jindy byla tato úast samozejmá, te prý si vídeský tjisk dává otázku, >zda Pán stvoil haliské Poláky jem k tomu, aby každá ralkousiká vláda mohla na polské hlasy spoléhati ?« lánek pipomíná, že Poláci halijtí po tech letecji vojenské správy napbini jsou pochybností, »zdaii v této válce dobe umístili kapitál své dvry, podepené nikoliv slovy, nýbrž iny polských leg!í«. A mluví na konec o polské oposici, jejímž cílem jest: >Chcemje míti jistotu, že kivda, která nám byla uiinua v Brestu, bude napravena, že naše nebude rozdlena, chceme konen nabýti pesvdení, že Rakousko upínm a poctiv touží uiniti pro bu^ doucnost polského státu vše to, cO' jest nezbytno pro
Bh
zem
jeho trvání
.
.
.«
Je to znamením velké roztrpenosti polské, píše-H takto liiSt, hájící politiku aktivistické ásti >Polsíkého Kola«. Zajímiavo je taiké, co píše o vztahu k eské politice. Prarví, že >z o d p o v d n é politické živily polské inesolidarisují se s touto poíitikou, ale ne z njakých ]>íin všeobecných, nýbrž z té prosté píiny, že jsou pesvdeny, že v položení Polákv a polské otázky
nebyly by politické methody eské úelinými«. Mlu^í tedy jen o pesvdení zodpovdných žirv^l politických, totiž o »Polském Kole«, nyní znan zteneném a nemluví nijak zásadn proti eské oposiní politice, oož výslovn podotýká. V tom jest velký Tozdi proti nkdeiišímiu stanovisíku téhož listu, jaiké zaujímal k eské
—
127
nastoupené májovou deklarací. Vyplývá z toho že krom >zodpovdných< politik >Polskho Kola« všecek ostatní národ sympatisuje s nynjší eskou politikou, a že ani 3>zodpovdná« polská politika nestojí politice,
dvojí
vc:
proti ní
v zásadním odponu
píše o vceeh polských vídeský tisk, není arci pro Polák3^ pílišným vnadidlem. >Neue Freie Presse* vytýká haHsko-poIským poslancm, že >píliš podlehli podrobnostem a rozhoení, že projevili píliš mnoho shovívavosti k eským pestupkm, tolerovali urážlivé manifestace ve vlastní zemí, podporujíce taikovjTni chybami politiku tch stram v íši Nmecké, které oceují
Co
výše zabezpeení hranic než polské pátelství «, Jak patrno, vídeský list pouštíi strachy na Lachy. A ím je chce získat? Polští poslanci z Halie prý by usnadnili splnní svého pání, totiž rakouského ešení polské otáziky, »kdyb3- se k ústedním mocnostem pipojili bez výhrad a kdyby v otázkách vnitních pes nejedno áclamání ídili se i nadále tradiní politiikou«, podporující vládu. Velmi upímné, jen co je pravda a málo lákavé i pro pívržence aktivismu, tím mén pro polský národ, který není taik naladn. Kdo má v Polsku oi k vidní, pozoruje neblahý stav polské otázky. V beznu r. 1916 nabízel Berlin Rakousku celé království Polské za unii s Nmeckem. Rakousko odmítlo. Na podzim úmluvou pszezynskou vlastn ^^ zásad padlo rakouské ešení otázkj/^ polské a ustanoveno utvoení saiiiostatného Polska, prohlášené potom aktem z 5. listopadu. Nmecko chtlo tehdy míti v Podstku hradbu proti Rusku. Po pádu carismu a po rozvratu Ruska bolševismem necítilo již té poteby. Zhoršila se situace pokké otázky i rakouského pomru k ní. Konen letos 12. lc\^tna ^prohloubením*', pomru nmeoko-rakouského svolilo Rakousko k tomu, co Nmecko žádalo r. 1916 jenže o rakouském ešení polské otázky nebylo te vbec ei.
—
—
138
Týž postup objevuje se na p. i v otázce polského vojska. V dob zásadního prohlášení polské >samostatnosti< Nmecko si pálo polské armády. Po pádu Ruska minul tento zájem. Nmecko pestalo podporovati snahy prozaiímné polské vlády po vytvoení polské armády. Naopak zárodky její postupné odstraovány. Neobstály ami sbory generál Muánického a Osiského, které se vytvoily na oné stratié fronty z polských živl bývalé ruské armády, první poblíž Minská, druhý na Ukrajin. Pi postupu proti bolševikm vyjednalo nmecké velení styk se sborem gen. iMušnického, jemuž neb ranno, aby se svým vojskem písahal vrnost vladaské rad polské.*) Také sbor Osiského uznal její svrchovaAle jeden ani druhý nestal se základem polské nost. armády. Druhý byl odzbrojen v polovici minulého
m-
po dvoudenním braraiém odporu u Kaova, prvý (jak oznámila úední >Deutsche Warschauer Zeitujig< a po ní také všecky polské listy haliské) úmluvou z 21kvtna podle rozhodnutí nmecké vojenské správy rozpuštn. Tak má nyní celé polské vojsko asi 5 nebo 6 tisíc rraiž v nmeckém okupaním území král. Polského. Zbytek bývalých polských legií v rakouské ásti okupovaného zemi, jenž byl loná piazen k rakouskému vojsku jako pomocný sbor, byl od února internován, ponvadž se pokusil pejíti do Ukrajiny, a nyní práv zaiiájen poslední akt jeho dramatu hlavním líením v MarraaroSsíce
ské Sihoti.
Také jiné píznaky nasvdují tomu, že otázka polská v této dob není na cest k píznivému ešeni ve smyslu polském. >Dziefn!nik Poznaiiski< pímo píše, že v Nmecku nyní pevládají proudy rozhodn se protivící nezávislosti Polského království. >Nowa Reforma* chtla jistotu, že odstavec brestského traktátu o Chohnby
mW •)
Podrobn ji
v* ^bUtm o polské
o poátcích <>táji€e.
poikkého
vojflka
ria
rpt^du
sku bude op^raven, zatím však nmecký statni sekretá Khii!mann a potom i raikousko-uherský zahraniní mimistr Buriam t]ali halisko-ukrajinským pedákm tijišténí, že mírová ujednání brestská se nezmní. Nyní jsou na raNeue Freie PrcsS€«
již
pedem
upozornila Poláiky,
po svém návratu nebude jim moci
že min. Burian an
íci, že
Ve Varšav v saském od konce kvtna porady zástupc vlády nmecké rakousko-uhersk s mimstry polskými o píštím odevzdání správy zemské do rukou polské vlády od 1. íjna. Pi tom dostala polská vláda >poloúední zprávu z kruhu velmi vážných^ o zásadním vyízení otázky západní polské hranice. Podle té zprávy mla by k Prusku býtó pipojena litevská ást gubernie suwalské, pruh zem u To run a hora Dorotka v okr. b^dzinském. Za to prý král. Polské dostane okresy bialský, sokuiský a blostocký na severovýchod (t. zv. zemi siedleckou). Co se týe zásadního vyízení polské otázky, \'3''slovuje se mínní, že bude Polsko >získáno< pro podobný pomr k Nmecku i k Rakousko-Uhersku, laký byl pro ob ty íše smluven 12. kvtna v nmeckém hlavním stanu- Zatím co dje se jednání s polskou vládou, rozilují Varšavu zatýkání vynikajících Polák. Tak chtli spojení liali^ s královstvím. paláci konají
se
již
i
koncem kvtna zaten a internován pedák národndemokratický, spisovatel Wladysíaw Rabski, který se poátkem dubna vrátil z Pelroihradu a byl zprvu nmeckou správou trpn. Zrazoval Poláky od aktivní politiky a doporuoval pasivitu a vykávání. O nkolik dní pozdji byl zaten Alex. Rosset, vdce polské strany pokrokové a edJíel kanceláe >Kruhu mimostranicikého< (Koío MiQdzypartyjne), zárove len mstské rady, z níž b3^ zvolen za lena státní rady, Tedy jeden z pedních pokv království, jejž nedávno požádal za interview dopisovatel >Berliner Tageblaíiu*. To vše arci není s to, aby iiviilo u Polák nadšení byl
ik 130
pro politiku itiocaiostí ústedních. Roste roztrpeni u aktivist a nespoikojenost v celám národ. Vladaslíé rad odpírá se uznáni národa, ponvadž jest bezvoJiný;m nastrojeni v rukou cizích. Kolu Polskému se projevuje, že není te výrazem snah polských, ponvadž opustilo hesla projevu z loského 28. kvtna. Volá se dál jimž hlasitji a veleji po spoleném postupu s Cechy, se dává svdectví, že jsou v Rakousku nejsilnjší hrází proti germánské záplav: postup s Cechy arci dsledn vyžaduje i poistupu s Jihoslovany. Význairnno jest, že taková nálada se projevuje netoliko v širokých vrstvách a v politiícké lavici, nýbrž i ve stran lidové, která dosud náleží do svazku Kola. Píznaný je v íé píin protest proti oktroiovamému roztrhání Cech, schválený na porad poslanc polské strany lidové v Krakov 26. kvtna. Také prvý sjezd inteligence ze strany lidové, na byli také zástupci z království Polského a jenž se ikomal 2. ervna v Krakov, má nemalý význam. Sjezd se domáhal radikální reformy a reorganisace strany i prohlásil, že politika strany musí býti národní, zásadová, prostá oportuinistických kompromis, pokroková a mravná. To vše nám pibližuje velkou a významnoai stranu polskou, která svj sklon k nám projevila již úastí pi pražských slavjíostech, na nichž ji zastupovali posi. Witos a Tetmajer. Ale také jinak projevují se v Halii sympatie k Cechm dál silnji. O sliavnostecli pražských psaly obšírn a sympaticky všeoky haliicskopolské listy (>Qíos Narodu« krom referát íeuilleton M. Szuikiewicze o Národním divadle, lánek A. B. Dostala o polském dramat a feiíilleíon .>Mudební dojmy z Praiiy« od Z. Jachimeckého, proti úasti polské jediný list: Ivovské >Nowe SIowo«, a to jest list vládní, orgán
ím
nmž
ím
ml
Huynv. Yekni správn zachytil ovzduší pražských slavností náladu eského národa úvodník . 21. týdenníku >Kultuna Polska*. Praví se v nm, že polští hosté byli svd-
!
131
^neobyejné jednomyslnosti celého národa shora která dodává takové síly všemu vystupování na venek«, že pišli >do ovzduší nezlomné vír^'ve vítzství ideál vir>'. založené na hlubokém národním uvdomeni dav« a že >mohli erpati posilu lo'
dol.
ech
.
-
.,
—
z té nezlominosti nevelkého pec jen národa*. A dležité jsou závry lánku, pocházejícího z vážného, stízlivého péra eský národ >napíná všecky síly, aby vlastní moc posílil, aby si získal pomocníky a spojence. Vidli jsme v Praze již získané, byli jsme sami cílem toho úsilí Každým zpsobem i>o pražském sjezde nepochybn dojde a spojeným s nimi Jihok tomu, že se piblíží k slovanm aspo urité zlomky polského tábora politického že dojde ke sblíženi, diktovanému spolenými zájmy.* Sblížení to uspíší souasný stav polské otázky, pipravující Polákm trpké zklamání za zklamáním. Aktivistická politika dospívá k úpadku, výsledky její pes všecko stí}ezapírání a sebeponižováiií jsou ubohé. Národ tedy zcela pirozen hledá jinou cestou východisko z bludse octl. Veki mnozí již ukazují, že je ného kola, v :
.
.
echm
—
nmž
to cesta
po boku
ech. eská
132
Stráž
14.
íetvna 1918,
.
14.
.
Slovanská vzájemnost za války. Zdálo se na poátku války
i
v dalším icíim
prbhu,
že slovanská myšlenika bude rozdrcena pod téžkými Že kol3', do nichž zapraženi divocí oi bsu váleného.
Slovanstvo bude rozmetáno že pibude JeSt hlubokých a krvavých píiin sk)vanskýoh spor. Válkou pi^ucen byl státi Slovan proti Slovanu, vznikly polské legie proti Rusku, po vítzství bolševik nalítaly hrzné pogromy oolských sídel na Volyni a na Polesí, nastal spor mezí vSe to psobilo Ukrajinou a severním Ruskem atd. dojmem chaosu, jehož hrozivým koncem zdálo se býti rozdrobení a dalíf znesváeni Slovanstva. Zatím jest patrno. že z chaosu rodí se nové, lepší Slovanstvo, jako se z nho rodí vbec nový-, lepší svt. Spor polsko-ruský pádem carismu jest ukonen. Polské legie, Intemované a polpo rzných pevnostech, pemítají o svém omylu ^ké voie na oné stran fronty stávají se živlem, udržujícím poádek a uklidujícím boue protistatkáské bez ja-
—
—
kéliokolK- zahroceni proti
Rusm i
Ukrajincm. Obno-
vení sA^obodného Polska po pádu carismu nejen že odstranf záš polsko-ruskou, která byla jen záští proti systému, jenž Polsko zniil a Poláky pes sto let dusil, ale ná1'možní a \n,^oH i sblížení a dorozumní mezi rody, ponvadž k oba budou vedeni potebami, vyplývajícími ze sousedství, zejména pohnutkami hospodá-
obma
nmu
ítkými.
Také spor ukrajinsko-polský bude jist odstrann a nahrazen vzájemným dorozumním. V Rusku vlastn tobyl jen spor hoto sporu do míru brestského nebylo Y Halii, a ten také není starý. Teprve dualismus a nastotení šlcchticko-polské samosprávy haliské jej zrodily.
—
133
Byl tedy dílem cizím, nebyl to »por dvou národ, nýbrž odpci Ukrajinc proti ^leohticko-polské nadvládé, nastolené Nmci a Maary. A Nmci také jej podncovali již na dlouho ped válkou. Nyní býti více rozdmychán brestským ustanovením o pipojení Chelmska k Ukrajin, ale Poláci nesedli na vjilfit. Protestovali mohutn proti
ml
tomuto Jstanovení, ale neobrátili se nepátelsky pro l)kr?.;iincum naopak prohlásili, ze se s nimii dojisti dohodnou bez cizího prostednictví, až k tomu nadejde as. Rozedí se smírn i rozhraniení v Halii, až se budou dohodovati oba národové. Nejen že bude spor pi vzájeminých ústupcích odstrann, ale dojde ke sblížení, jehož budou vyžadovati styky sousedské a hospodáské.
—
i
Rovnž
tak roztržka ukrajinsko-ruská jest i^en dotlak pomr, které ji zpsobily, budou ruského kmene i s vtví tetí, bloruskou,
asná. Až mine
ob
vtve
navzájem k
sob
pitaženy magnetickou
silou
spolených
Potom vymizí také všeliká hokost ukrajinská Rusm, ponvadž nebude již carského absolutismu
zájm.. proti
byrokratické soustavy, která škrtila všehlké náZfederovaní, svorodní suahy ukraijnské i bloruské. bodní národové ruského kmene budou se roz^ijeti ix)kojn, opírajíce se druh o druha a svobodný tento vývoj ukáže, [X)kud na rozvtveiu ruského kmene mla po;kud bylo uspšováno vlw pirozená odstedivost, a jeho
—
i
odporem
proti násilnému tlaku.
Nejmén
obtíží
zpsobí otázka rozhraniení esko-
Týká se v pomru
toliko nepatrného území, nsepatrného
polského.
k velikému jazykovému celku po:lzejména skému. Sporu mezi námi nikdy nebylo (nehledíc na místní nebude ho mezi námi ani pi pestelky ve Slezsku) koneném dohodování o národnostním rczhraniení. Nejbolestojší a nejkrvavjší je spor srbsko-buJharský. A tu zase víme, že jej vyídí historická sprav edl-
—
134
i
Tiost která odstranila také spor polsko-ruský, zdánliv nerozeSitelný. Na jedné stran tedy vidínie, že staré spory slovanské (až na iedcn) se vyjasují a na druhé jeví se nám pímé seskupování oiSkterých ástí SGovanstva iakio pedzvst njaJcého píštího, velikého seskupení. Pedevším ie tu \'nitní sblížení a snaha po dokonalém sjednocení v samostatném celku u echoslovan a u JihoSlovan (mrio-buiharskýcih). Idea státu eskoslovenského koa státu jihoslovanského vyrostla pímo z války, eny obou sahají dále, ba daleko do minulosti. A ty myšlenky hledají cestu ke svému ztlesnní ve spoleném postupu, ba ve vzájemném svazku. Vystoupením polských sociálních demokrat a národních demokrat z >Kola<. vynesk) na povrch politického života možnost rozšíení tohoto svazku na Poláky a uskuteníií její piblížil slovanský sjezd pražský, k nmuž došlo vedle jubilejních slavností Národního divadla. Sjezdu se úastnili také polští Idovci a již tím ukázali, že by sblížení bylo možné. Spolený postup tchto tí demokratických stra/n polských s echy a Jihoslovany, b3Ío by pedobrazením njakého píštího spojení Polák. echoslo-
—
a
ob
—
i
van
a Jihoslovan v pevnou západní hradbu
slovain-
skou.
—
tak se v pradob z chaosu zrodil svt nynjšího chaosu rodí budoucí, bohdá lepší svt slovanský. Rodí se v bolestech matky Slavie, jako se v mateských bolestech a v kn/i její rodí jednotlivec
Ano jako :
se z
—
my
£le zrodí se. Ne-li starší, víte! Jen se k tomu velikému pipra\'njte.
\y mladí
jej
jist pozdra-
okamžiku dobe a
s
plným
vdomím
Maják
20.
ervna
1918,
.
1.
135
Ruská záhada. která povalila carism. pekvapila skoro nekrvavým vítézstvlm. Již to bylo svtu záhadou, a záhadným zstal mu i další vývoj vcí ruských, v jehož obratu k bolševismu tušeny cizí prsty. Po^ vnitních pítimách obratu zatím pátrai málokdo. Vtšina pozorovatelv obracela oi na osoby: Kerenskij Kornilov, Trcokij s Leninemi, všichni iim byli nejasní a záhadní stejn jako vývoj ruských vcí sám. Ten se od brestského míru vyjasoval rychle zevnjšími výsledky, které dohromady tvoily rozpadnutí a rozvrat Ruska. Souasný postup Nmecka na celém západ ruském (i s Finskem) a na celém jihu ukazoval zevnjší' píiími zkázy. Na konec vidí svt adu 2>samostatnvchí stát na území evropského Ruska, v nichž má Nmecko poslušné vlády (Ukrajina, Polsko, Finsko, ba vlastn i Velkorusko) nebo aspo strany, které mají takové vlády vytvoiti (litevská >taryba<, nmecká šlechta v Kurlandsku), a krom toho všude (krom bolševického Ruska) také svou okupaci, která jest na západ již urit ohraniena, na jihu však postupuje stále ješt ve smru východnhn. Ruku v ruce s okupací šlo odstraování vlastního vojska >samostatných« stát (Ruska i Ukrajilny) nebo znemožování, aby takové vojsko bylo vy-
Ruská
celý
revoluce,
svt svým rychlým a
i
tvoeno
(Polsko).
Zevnjší píina rozvratu Ruska, díve jen tušená, stala se tím urit ia.snou celému svtu, jen ješt ne ukrajinským vdcm, kteí nebyli dosti poueni neku již sami pivolali, aJe ani odstranním ukrajinské rady a dosazením diktátora Skoropadského, který nyní potlauje ukrajinské národní hnutí methodami bý-
okupací,
136
Svdí
o tom aspo národu nfr meckémuc, vydané >ukrajinským národn státním svazem<-'0 Praví se v nm. že národ ukrajinský, když revoluní (bolševická) vláda niila národní živel, šetíc inoskevsko-židovské kolonisace, obrátil se >k velkému a moonému národu nimeckéniii«, od nhož také obdržel >velkomy sinou pomoc<; že však Moskali^ Židé a Poláci, uleknuvše se osamostatování ukrajindcého státu za pomoci nmecké, umínili si >znesváiti národ ukrajinský s nmeckým*; výsledkem této práce že byl pevrat na Ukrajin, který >dal celou vládu v ruce cizozemc* práv, když v samé rad >uzrávala r^ce proti levým socialist&TK a rada se obracela ve smru sociáln ralého
carského
absohitísmu.*)
plazivé, až otrocky lichotné provolání
>k
—
umírnném. Za postujniého vyjasování zevnjší píiny ruské zkázy obracely se mysli ím dál více také k píináin vnitním. U nás bylo slyšeti hlasy, že Rusko stalo se obti pádu carismu, že nebylo zralé pro republiku a že by návrat k bývalé form byl pro záchranou. Kdo vidí, že ást bývalé carské rodiny byla odvezena do Nmecka, že v elo nm. voj, pronikajících z Ukrajiny na východ, byl postaven kníže Hesský, bratr bývalé carevny, že vláda ukrajinská dána do rukou Skoropadikého a jiných reakcioná z doby carské, dojista pestává již tak souditi. Shledává souvislost všeho toho, vidí vše to smovati k njaké obnov carismu, a nemže ani na okamžik býti v pochybnostech, že tm, kteí to vše ídí, nebží o záchranu Ruska v jeho skutený prospch. V rozpadlém Rusku nikdo krom živl
n
•*) Dokonce prý podle »Vidrodlea« chystá se vypovdti haliské Ukrajmce. "} Samostatnými socialisty, straxicu práce, rolnickými dte-
mojtraty (chliboroby), sociálními federalisty, spojenou líkrajin»k)ou radou i«leztiiní a hlavní radou všeukrajinského poitovnifao svazu.
137
jiedreakníISÍch na obnovu carismu nepomyslí, byt mu sebe více ležela na srdci záchrana vlasti a ti, v jejichž reakíích mozcích takové pání tkvíí, netoužf po
—
obnové Ruska pod carskou vládou ve prospch ruské vlasti, Jiýbrž ve prospch svj, aby se zase dostai k moci, teba v cizích službách. Základní píina niského pádu nespoívá v odstranní carisimi, nýbrž v carismu samém, v bezduchém carském absoksmu. z nhož vyplynuly všedky ostatní \nn>itní píiiny, které umocnily v cizím zájmu nynjší Yozvrsit a zkázu rusikého státu. Samodržaví, které udržovalo lid v Jiejvtší temniot, které umle pstovalo analfabetstv a všecku
které pronásledovalo ji z vlasti jen o svržení toho. co je dusiilo, a nedbající positivních stránek života, od niichž bylo jedinou svojí touhou odvádno toto samodržaví s celým k holé ideologii a snní svým bezduchým systémem zplodilo píiny, které nezao^stalost,
každé svobodnjší hnutí inteligence, vyhánlo a tím v ní pstovalo snahy nesrativní, usilující
—
vytvoiti oo pádu carismu nový ád, potebný k zachování íše, a naopak pivodily krvavou revoluci diovolily
bolševickou.
Jasn to vyslovil prof. Masaryk v dopise nedávno zemelému Pliechanovu. Psal Plechanovu o svém rozhovoru se vzdlaným bolševikem, jemuž ekl, že >neivtší chybou carismu bylo, že Rusy neuil práci. Proto revolucionái pivykli innosti, která boí, a oddal Uzaveli se ve svj kruíh a ztratili s oí svt. Akoli žili v Evrop, neznali jí stejn, jako neznalá Ruskai. Jejicih odpyor proti carismu jim nedovoloval, aby studovali státní správu; nebyly jim známy ani nejobyejnjší hybné síly národního života. Odtud plynou jejich bloudní bez innosti, jejich spory místo práce«. Poíná se to vyslovovati taJcé v Rusku, a to hodn hlasit, pokud mžeme souditi z projev, o nichž náhodou zvíme oklikou z nmeckého nebo neutrálního tisiku, ruští
se
138
jí
celou duší.
i lépe z citát, které z tchto nepímých pramem pinese tisk rakouslko-wherský. Vyslovil to sám Qorkii, nazvav ve své »Nové Ž!ztiídomatiky. nestarajícími se o budoucnost národiajako na materiál pro své sociálmí
poikusy«.
Vzpomíná vzájemného
ubíjení
mládeže
drzá že všichni kadeti jsou exponenty mšáctví a velkostatkástva, jež teba zniiti, je to lež dobrodruhv a dogmatik. Kdyby píslušnost k tomu i onomu stavu rozhodovala o názorech lovka, muisál by sibiský šlechtic Uljanov Lenin státi v adách ruských agrár(lík po bdku Puriškviov a Trockij by patil k obchodním agentm. Strašné jest postavení mládeže v této prokleté zemi. Od osmdesátých let usilovali, aby hlavami mládeže zbourali samodržaví, padesát let hubili ruskou mládež po vzeních, ve vylinan&tví a v dolech a te mámic ped sebou tragický \ -ýsledck této pclitiky. V Rusiku nemáme talentovaných lidí lidí, kteí by bylá zpsobili k práci. Samodržaví vyerpalo síhi zem, vojna fysicky zniila na statisíce m-jiadých lidí. Revoluce, která se rozvíjela bez ?)adšení. nemže vychovati lidi silné duchem; ona jen nokrauje v hubení naší mládeže. « Je to bitká kritiíka bolševismii, na jejímž dn zase vidíme prapíinu veškeré m/T.j.ší bídy: carismus. který za desítiletí a staletí vypstoval nesaitivní stránky ruské povahy a nedal se rozvinouti stránkám kladným. Po tch volá také Svoboda Rossijí«, nástupce 2.Ruských Vdomostí*, která ukaziKje, jaik tvrdou, praktickou školou jest Rusm nynjší úpadek vlasti, jímž se projevila státotvorná neschopnost ruské iiTteiip:ence. »$voboda Rossiji« praví pímo, že se v ruské spolenosti vzmáhá a provádí sama takovou revisi ruduch revisionismu ské sociaH-stické ideologie. Hlavním jejím základem byla skuteidea lidovlády, pojatá ve sanysk formálnébo s oíbon stran,
bolševické
i
kadetské, a praví
:
> Je
lež,
zd
—
—
.:>
—
i
139
ni!», ft6obnRMta
dav
—
ve
skin-
v5ak objevila panováním jedné toliko vrstvy, lidí tlesn pracujících. Všecky ostatní tídy nzmány za spoleensky neprosp§né nebo pímo škodlivé.
teSnosti se totiž
bu
Hoká zkušenost ukázalav že tato idea, nepojímající c elého národa, který by s ml vládnouti, jest v základ pochybena. >Ani siái. ani ád spoleenský nemohou na ní býti založeny Pokusy, aby uvedena byla v praxi, rievedou k pebudování života na nových základech, ale nezbytným jejich následkem je tyranie strany nebo i nepatrné skupiny.^ Tato zikušenost ^radí njské intelijíenci k revisi ieii ideoloíde a tím • k pehodnocení hodnot«. Ani z tohoto projevu neleze vTrfsti b^/f vzdálenou touhu po návratu carismn, nýbrž jen touhu pc skuteném sebespravování národa, po znemožnní jakékoliv nadvlády. tev i nadvlády ve jménu lidovlády. touhu po skutené orái, která by vedla k ooravdovémn zbudování a ne rozkladu. « Puské oi .se otvírají. Vidí neštstí, vidí ch^^by a duch se poíná ptáti po píinách. To je poátek cbratu k lenšfmn. Velké neštstí je velkou školou, vede k poznání jiných i k sebepoznání. Obojí býti základem nového života. Sebeoo^nánl káže nejprve odstrauiti tv. kdož neštstí zpsobili: Qorkii na konci svého láneku pímo k tomu vybfeí. Ale nechce odstranní návzbudilo hrilizu vzájemné vraždní silného : vždy v mládeže na pokyn »zešílelých dojjmatikfl-r. Je teba jiného, vcného postupu, k nmtuž radí »Svoboda Possifi
.
,
—
—
mže
nm
Nmcm —
\'^
140
takto roztrháno,
i
Némecko podrželo
jak ac ut\'áí ielio budoucnost? Aby trvale obsazeny prostory ruské zemé,
které dosud okupovalo ainebo snad ješt obsadí, na to
ponvadž by mu to bylo fysicky zpsobem tedy sotva se vynasnaží zarozbití. Krom toho po samém Nmecku
sotva samo pomýšii,
nemožno. Tím brániti nynjší
šíí se poznání, že zachování nynjší rczkouskovanosti nelze si mysliti. Hospodáské zájmy pitáhnou k sob /sase rozptýlené ásti, jak praví sami Nmci. Také národní uvdomní, kteró zdánliv pokleslo na nullu, piinním nmeckého tlaku je s to vyvinouti sílu vzájemné pitažlivosti mezi ruskými kjneny. Uznáním svéráznosti a práva na vlastní rozvoj každého z nich pomine stará nevraživost, vypstná samodržavným násilím, a sdolené nebezpeenství posílí snahu po spojení, která nastoupí na místo starých, jednostranných snah po splynutí. Rovnž tak uznání svobody sebeurovací pro všenárodnKJSti neruské je s to oslabiti síly odstedivé, pisply vedle iiných vnitních píin k rozvratu Ruska. Svobodní národové nebudou míti pro se brániti
cky
které
lederací s
Ruskem, k níž budou jim
raditi
hospodáské
zájmy. Ale práce, kladné tvoivé práce^ bude tam teba i aby odstranila tanoho stopy staletého d^spotismw carského (temnotu lidu, prázdnou oblomovštinu inteligence, holou její ideologii bez životných základ, zakoenný byrokratismus atd., i aby nahradila spousty, zpsobené válkou a bolševickou revolucí, i aby se ubránila jejich
—
hospodáskémoi pronikání Nmecka, nový život na nových základech.
esltá Stféž
21.
i
aby vybudovala
ervn*
1918.
i.
15.
141
Otázka terstská. v
poslední
terstská.
dob
Vyvolali
poipiedi
otázka
Nmci svým odporem
proti sjed-
vystoupila ji
v
iejž odvodovali steskem, že by ie splnní jihoslovanského progrannu odízlo od moe i od Terstu. Odtud tažení proti Slovincm, kteí jim stojí v cest na Terst, odtud protesty proti >trhání« Štýrska i bez ohledu otia to, že se tím poráží volání po Korutan trhání ech odtud poádání audience s úastí slovijiskýcli renegát"), odtud požadavky ve prospch a na posilu nmectví v Terstu, jež vláda honem pospíchá splJiiííi (jako zízeiním nmecké na^utické školy), odtud smlouvání s Maary a ešeni jihoslovanské otázky roztržením Srbocharvát a Sloviinc atd. Že Terst je pirozeným pístavem souvislého, pímoského území jihoslovaíiského a pedevším slovinského, že celá tetina provozu terstského (jenž r 1913 byl okrouhle 3,450.000 tun, z ehož bylo 2,314.000 tun dovozu po moi a 1,136.000 tun vývozu) pipadala na zem ryze slovinské (1,1.50,000 tím, z ehož 800.000 tun dovozu a 350.000 tun vývozu), že pedmstí terstská jsou slovinská a v Terstu samém jest znamenitá domácí menšina slovinská, kdežto nmecto kých pistliovalc je tu pouze nepatrné procento pro Nmce malikosti, jichž neteba dbáti. V dob, která vynesla na povrch svtovélio zájmu ideál národního sebeurení a rovné spravedlnosti pro všechny, jest jim jako díve hlavním a jediným heslem nmecká moc, ne-
iioceiné Jihosiavii.
—
—
,
—
')
Tu poznamcnivám,
že Linhart
jii
zetnel ncželen nikým,
asapisy zaaanamenaly jeho smrt velmi strun a chladn. Rencgátem opovrhuje ten, kdo ho využívá.
ani Ntmci, jejichž
i
142
chlížející se- na cizi právo, a volné pole pro její rozjMnavost. Jedním cílem této rozpínavosti jest pravé 1 erst a vláda na Jadranu. To a nikoli pímé dosažení Terstu bylo taiké píinou, že Itálie vstoupila do váiik3^
Proti nmeckému tažení na Terst protestoval na 30. kvtna jménem jihoslovanské schzi v tomto Slovinc Dr. Wilfan, prohlásiv, že >Jicní komprojuisu s národem, který chce od severu Jihoslovanm beze všeho práva uloupiti ix)sice pi moi.* Naproti tomu Jihoslo^ané mohou požadovati Terst pro sebe právem, poíiévadž leží v souvislém území jihosbvanskóm. Že však má nyní vlašskoj vtšinu, nechtí ho pro sebe též bez dohodnutí s Vlachy, což vyplývá z jasného prohlášení Wilfanova (podle zjištného znní v terstsk >Edinosti« z 9. ervna): >My Jihos^ovan požadujeme národní stát na základ zásady sebeuTení, a uskuteniti jej chceme cestou dorozumní, nikoli násilun a diplomatickými pletichami. <^ To jest ostatn stanovisko dávno známé, nebo myšlenka jihoslovanská jest o nj opena od poátku svého znovuzrození za doby válené.
mst
Pes
to terstští socialisté vlaští
piskoili po bok
Nmcm a postavili se naproti slovanským i vbec
jiho-
slovanským nárokm na Terst — kdežto nmecká inautická akademie jakožto píznak nmeckého zasahování do Terstu jim nevadí. Polemiku zahájil posl. Pittoni výkladem, pro se nezúastnil pražských slavností: nechtl prý spoíu manifestovati pro eské státní právo, které si si
chce podmaniti také chce p-Ddmaniti Terst.
Nmce, ani pro Jinoslavii, která Oste proti Sloviincm se postavil
oportunistický list socialistický >11 Lav(;ratore<:. Žádá ve jménu terstských Vlach pro Terst sám právo sebeurení neohlížeje se na to, v jakém národnostním území leží, ba prohlašuje pímo, že Terst nikdy se nerozhodne pro jihozcela nezáslaviL Chce b^^ svobodným pístavem, pod ochranou, což arci zstavuje nerozvislým
i
ní
a
143
ešeno, ale
nflcterak
nechce náležeti k jihoslovanskému
státu.
Takové stanovisko k pražskému sjezdu i k požadovanému jihoslovanskému státu s Terstem zaujímají vlaští socialisté Piítoniho a list >I1 Lavoratore«. Je to vlastn stanovisko mšfácky nacionalistické. Není v tom však nic divného, máme-li na mysli pomry pedválené, kdy všecky vlašské strany v Pímoí stály proti Slovincm a Charvátm jako Nmci a docházely v tom .podpory nmeckých vlád rakouských. Divnjší jest, že na stanovisko Piítoniho postavil se v >Lavoratore« také slovinský socialista Dr. Henrik Tnma lánkem >A proposito di Praga o della Jugoslavia«. Nedosti na tom: Dr. vytýká slovinskému sociálnímu demokratu Qoloiuhovi, že se úastnil terstské oslavy májové deklarace, a Kristaniovi, že mluví na lidových táborech slovinskýdi (obála proto pokárati zapomnl). Je to prý politická nesprávnost nejen se stanoviska socialistického, ale i s národního stanoviska slovinského, nebo jen mezinárodní boj spojeného proletariátu celého svta je s to vybojovati národm úplnou svobodu. Svým projevem postavil se Dr. do jedné ady s tyrolskými nmeckými nacionály, kteí se vrhli na posl* Conciho pro jeho úast v pražském sjezdu žádajíce, aby se vzdal svého místa v zemském výboru. Nedbal ani toho, že socialista Puecher vytkl soudruhu Pittonimu, Že býti v Praze, kde došlo k projevu všech potlaených. Nedbal toho, že Víde jist se stejným potšením sleduje projevy tyrolských N&ncv i listu >Lavoratore«. Nepovážil, že politika, která nutn budí spokojenost vídeské vlády, není na správné cest k dosažení práv potlaených národností a tíd. Ale projev jeho jest ojedinlý. Slovinsiká sociální demokracie (Jugoslovanska socialdemokratska stránka) postupuje rovnobžn s jihoslovanským klubem. Výkonný výbor její protestoval 4. ervna v Lublani proti pro-
Tma
Tma
ml
U4
následování Jihoslovanflv a proti némeokoreneátskýni denuncJacíin pi kvtnové audienci podobn, jako proti toiuu protestovaly národní tábory i schze terstská. Usnesl se sice zárove, že by bylo teba dorozuinéti se vlašskými a nmeckými soudruhy o uskutenní zá1. sady sebeunení, jakož i že formáln nevstoupl do sloMinšké národní rady, neodmítá spolupracovnictvj uie je tu vánoní program iihoslovanské sociální demokracie, k,terý požaduje neobniezené právo sebeurení pro vodní národy, obývající souvJislé území, a stanoví dorozumní s národy sousediuimi o zájmech, které by se r^vzájem kižovaly. toho i v projevu 4. ervna výikonjiý výbor jasn prohlásil solidaritu s národním bojem za samostatný stát sjednoceaiého Jihoslovanstva.
—
a
Krom
Projev výkoimého výboru slovmské sociální demokracie terstskému slovinskiómu projevu 4iíiikt;eraik neodporuje iihoslovanské schze deklaraní, která ústy Wilfanovými žádala sice Terst pro jihoslovaiské území, v nmž leží, ale po dorozumní s Vlachy. Arci jak uskuteniti dorozuminí s Pittonim a jeho stranou, která dorozumni o Terstu vlastn pedem odmítá, tof jiná otázka. Rovnž tak a ješt vtší mrou záhadné jest dorozumní s nmeckými socialisty, kteí nestojí tak o dohodu jako spíše o spolurozhodování ve vcech jihoslovanských. Praxe jist ukáže, že sociáhií demokracie slovinská má mno> hem blíže k Národní rad slovinské než k nmeckým a
vlašským soudruhm. Jedno jest nepochybno: že Terst jako Rijeka leží na pobeží ro2^sáhlého, souvislého, ryze slovanského území a že jsou jeho pirozenými pístavy. mají obyvatelstvo jakékoliv, patí pirozeii k území jihoslovanskému, pi emž arci národní práva jejich vlašského obyvatelstva byla by zaruena. msta, i kdyby byla zcela vlašská, jakože nejsou jsou prost jinojazynýmá národnostními menšinami v pirozeném, velikém celku jihoslovan-
A
—
ském, od
nhož
Ob
tich
bez
násilí trhati nelze.
Moe
Jader145
stké mní pottze slovanské ani pouze vlašské, ale jest slovanské na severu na východ a vliašsiké na západ. Že na slovansko pobeží jsou msta s vlašskými nebo poTerst, vlaštlými vtšinami, mnohdy pochybnými Blij, Rije(ka, Zadar nerozhoduje práv tak, jakO' by o vlašské píslušnosti západního pobeží nerozhodovalo, kdyby Benátky, Ancona a jiné jeho pístavy mi&ly vtšmy i
—
—
slovanské. Celé rozsáhlé pozadí toho poibrtóí je slovanské: tvoí je pirozen slovinské a srbocharvátské
— proto
zem
pro Jihoslovany píkazem životni nutnosti, aby se tchto mst nevzdávali tím mén, když nemíní vlaského jejich obyvatelstva znásilmiti, nýbrž chtjí se s ním o jeho právech dorozumti. jest
,
csiká Stráž
146
5.
ervemce
1918,
,
17.
otázka litevská a Poláci. Když v záí 1915 vtáhlo nmecké vojsko do Vilna, vydaJ velitel jeho hr. Pfeil dne 18. záí polsko-nmeokou vyhlášku k obyvatelstvu, v níž Vilno nazývá nisieni polským, prosluilým a pinýin tradicí, perlou v slavném království Polském, spáteleném s národem nmeckým. Vyhláška, ped níž se lid kupil na ulicích vilenských, zdiazovala, že vojsko nmecké vele cítí s polským obyvatelstvem, že s rozhoeaiím pohlíží na brutální a hanebné iny ruské mooi sád. a konila zvoláním: žehinej Polsku! Téhož dne polský >Svaz iiniu* rozšíil ohnivý leták; vyvolaný uvdommím, že nastal okamžik, kdy hlavní msto historioké Litvy musí hlasit vysloviti, co cítí a
—
eho
Bh
žádá. Vše to se soiusteuje v pojmu samostatnosti.
^Republika polská, založená na unii samostatné Litvy se samostatným Polskem to cíl našich myšlenek a cit.« Podle hesla >volní s vobiýmíi, rovní s rovnými«. svaz žádá svtla svobody pro všecky národnosti této zem, touží po repiublice na širokých základech demokratických. O nmeckých >os!vobodiitelích« se leták nijak ne-
—
zmiuje. O nkolik dní pozdji, 23. zÁn 1915, vydal provolání >piolský demokratKký blok svobody na Litv a Blorusic polská strana socialistická, svaz demokratický, (totiž skupina demokratické inteiligence a unie pokrokové mládeže svobody) pod vMvem védiomí, že >odviký nepítel uistoupil ped cizí mocí«. Prohlašuje zásadu politické rovnoprávnosti pro všecky obany bez rozdílu národinosti, vyznáoií i pohlaví, peje si federace svobodné Litvy a Biorus se svobodným Polskem na základ dobrovolné 147
unie. Kozhodovájií o tom vieni písluší ústavodánieniu sníiiu ve Vilné, zvolenému všeobecným, rovným, pía tajným hlasováním. Dne 19. prosince 1915 lenové organi&ací litevských, bloruských, polských a židovsKonfederaci velkoknížectví Litevského*, jejímž úelem mla býti samostatnost Litvy a Biorusi v podob státního celku, který by zaruil plná práva všem inárodnoiStem, území to obývajícím. Tatké v král Polském unie stran nezávislosti (polských socialist, svazu selského a svazu vlasteneckého) a liga polské státo.tvomosti prohlásily v té dob (první v záí 1915, druhá v srpnu 1916) nutnost utvoení spolkového státu polsko-litevského, pi zaruení rovnoiprávnosti a svéprávnosti iederanícb území (na Litv území národnostních). V tchto znameních vzešla otázka litevská a polskoIttevská. Všichni na Litv, každý svým zpsobem, spatovali v souasných událostech ržové ervánky svobody. A Poláci hned za první té zoe ujali se práce, a to práce kulturní, ponvadž veejná innost politická nebyla pipuštna. Cmili to tím spíše, ježto rvni projevy nmedké správy jim pály, nebo aspo mno&t jejich mlky pipouštly.'*) Sestupovaly se kroužky a organisace k zakládání polských škol obecných i stedních, ústav uíitelských i kurs roinických, obchodních a emeslnických, uvedena v život lidová imiversita, ba vznikla myšlenka o znovuzízení polské university vUeaské, zruše-
mým
Také nmecká
statistika r, 1916 vyícazovala polskou v jeho okrese, ba i v gubernii. Ve Vilm poítala ze 140,860 obyv. 70.629 Polák, 61,245 Žid, 3.699 Litvínv a 1.917 Blorus. V okiese vilenskm napoetla 56.632 Polák, 2.713 Litvínv a 559 Blorus. V gubernii vilensiké (s okr. vilenským, šwi^cianským, dzišnienským, wile^ským, oszmianíikÝni, Jidikým a trockýni) 263,149 Polák, 118.188 Litvín, 8,083 Blo'*)
pevahiu ve
rus. 148
Vln,
né r. 1833; Vílno spravovala pol^Á mést^á rada, zÁcfiranný W-bor vilenský rozdílel trpícím podpory ze sbíreV. docházeffcfch od krafanfl z ciziny, atd. Ale níli.^ záhy se ^st obrátil a Poláci na Litvg seznali, ?e .«e osvoboditel rozhndl pí-stavlti «íft proti nrm a íPFch snahám i vívi^m. Ve VilnS bylo rozpuštno n-
koVk
5?noncfl
k zakládání' polských
ná?k'-kvá 'innost lidové iiniversitv,
§kol.
zakázána ped-
potlaenv v zárodlni
o vzkíšení bvi^alé polské nniversity vilenské, v^íeckv obecné školv nolské v severní ásti gubernie Koven^iké, zakázán dovoz ?ko>ních nebn'c z Var_ ?a\'^/. vílenskémn záchrann5mi.i "«n''borti odato rozdlování nodpor. sebran
5»nahv
zavenv
Je?$t zásadní prohlášení polské samostatnosti z ^. Ifstonadn IQIfi a násle.iiící notom .hnenování prozatímní st'i+ní rgdv, ^'zbiidilo nové vzplanutí ríol'sk<''ch nadfi
také na Litv. Polnejbližší budoucnost obnoví svazky, které no y;ky poiily Litvu s korunou (polskou)-?:. Následovaly adresy ženské li)?y ve Viln, obani Vilna a východních ástí dávného stá^l polského (s n-
d
146
kolika tisíci podpis), obyvatelv okresu vilcinsíkého * voszmianského, ady vsí a msteek, cbyvatelstva obvodu blostockého ítotiž okresu blostockého, bliského a sokolsikého, které byly teprve r. 1843 pivtéleiiy ke gubernii grodeniské), svazku niovohrádeckého (tedy z rodných koinin Mickifewiczov3>cih) atd. Všecky manifestovaly pro spojeini Litvy s Polskem, zvlášt pro pímé pipojení ob-
vodu bélosíockého nímo ke král. Polskému. Nikteré z tchto projev pímo prohlašovaly zásadu národnostní a náboženské rovnoprávinoisti (projev z Nowogródku. ze vsí a
msteek
vali^
proti
okresu v.Íens;kého).") Nkteré protestozoistenému polliticko-správnímu rozdéleiní Litvy a guíb. Suwaíské od král. Polského. Taiké z království Polského ozývaly se so.uihlasné nadšené ohlasy: v opovdech zatím/ní státní rady, v projevu Národní rady král. Polského a v spolené deklaraci politických stran a orga/nisací polských (iHgy státotvornosti polské, ústedního výboru národního, strany národiní, národního syazu díuiického, stramy národní nezávislosti, jednoty stran demokratických, polské strainy i
lidové, polské strany socialistické, jednoty lidové, strany polské demokracie; strany reálné politiky, strainy národTi-demokratické, ix)lské strany pokrokové, národní jednoty, svazu hospodáské nezávislosti, strany kesanskodemokratické a nestranných). Všecky projevy zdrazo-
potebu dobrovolného státního svazífcu polsko-litevskóho pi uznání samostattiého národního, kulturního hospodáského rozvoje jednotlivých kmen na Litv. Zatím daly se vci. které byly ím dál v píkejším rozporu s polskýimli nadjemi, ba jen s hlásamým pátelnmecko-polskýim, í^e posl. Tr^mpczyského stvím \- rozipotové komisi íšského snmu timiecikého v kvtnu 1917 odhahla cíp s na Litv: že se Polákm vali''
i
i
pomr
") Líltvíni ze
x-nebiide
150
vsi Gizczian v
obnovena robota
a že
okr. viienisikém žádaád slib, že
nebude
ovod
k
vojiskti.*:
.
na Litv platí za rekvisice jen sliby, že jim pobrán skoro všecek dobytek, pí emž dostávali za holandské jalovice po 150 markách, že nmecká správa ned!ovoluje návrat
majetnkúm staitk, že doipouští káceti sooikromé státní >zpsobem lupiským
lesy
b
i
e
testem >proti takové politice vyhubovací, odiuzovacl a
vyh hadovovací < Šikolství polské
kvtna
bylo
dále potlaováno.
Poátkem
uzaveny všecky
školy >pro epidemii Než mohly býti po prázdninách zase oteveny, vydáno poUcejní naízení proti soukromým školám. Všecky mly žádati, o nové povolení, uitelé mli se hlá&iti k nov5''m zkouškám, osnovy mly býti pedloženy ke schválení. Za pesftupky hrozily tresty do 3 tisíc marek netx) do 6 nedl vzení. Naízení týkalo se i soukromého vyuování hudb! Došlo také skuten k trestm; potrestána vzenwn ada uitelek, naež jim penjaídepsán poplatek za stravování ve vazb. zeno, a4>y již od 1. školního roku elementárních škol se vyuovalo némin po 4 hodinách týdn, v posledních dvou letech po 6 hodinách. Žádost, aby požadavek zistal omezen toliko na 3. a 4. tídu, byla zamítnuta a školy zústafly radji uzaveny, aby nenapomáhaly germanisaci. AífaniTiistrativm rozdlení od království Polského provedeno tak dokonale, že ani asopism polským 1917 byly •ykvmJtého tyfu<^.
Konen
—
—
151
% království nedovolen pístup na Litvu (krom* >D2Íennilca
Polského*).
Ze všeho bylo již íasno, jaký vítr na Litvu vane. Ke komu se obrátila nSmecká píze a pro, bylo patrno také z beznové zprávy Wolffovy telegrafní agentury, Že nmecký státní tajemník vcí zahraniných pijal delegaci Litvín z okupovaného území. Zástupci Polák litevsíkých poslali sice 24. kvtna 1917 íšskému kancléi memorandum, v nmž Iili sílu polského živlu na Litv a jeho pání po utvoení spoleného státu polsko-litevského na zásadách svéprávnosti jeho ástí ale pes to již 23. záí 1917 byla ve Viln slavnostn jmenována litevská zemská rada bez Polák, která by se >pod vedením vojenské správy radila o základech budoucí zemé.< A v listopadu na to kanclé hr. Hertsprávy litevské hng v nmeckém parlament pravil, že nmecká vláda >má zetel na sebeurovací právo< obyvatelstva okupovaných zemí, Polska, Litvy Kuronska Zatím již 23. záí zástupcové socialistických a demokratických kruh národnosti polské, litevské, bloruské i židovské protestovali proti tomu, aby si kdokoliv pivlastoval práva, pináležející jedin ústavodámému snmu, naež v pro-
—
.
.
i
.
. .
deklaraci spojené strany socialistické pímo protestovaly proti litevské rad (>taryb<), prohlašujíce jeM projevy za neplatné a pro zemi nezávazné. Pišlo potom jednání mírové v Brestu Utevském. byli zastoupeni Poláci marn usilovali, aby pi i prohlásila varšavská vláda polská ve své resignované deklaraci z 30. ledna 1918, že pro pípad, že by na územích, které kdysi náležely ke státu polsko-litevskémti, býti utvoeny státní útvary jakéhokoliv charakteru národního, nebo že by nkterá jejich ást mla býti pipojena ke státm sousedním, polská vláda žádá, aby siiincové
nm
—
mly
polskému
jejich
obyvatelstvu poskytnuta byla možnost
svobodn o spojení se státem polským. Jakým zpsobem vyšlo se v Brestu vstíc t&nto a jiným
vysloviti se
152
polským páním, celé Polesí s
jest
v dobré pamti. Ukrajlnf pfífttnú
poíím
Pripati bez ohledu na Blorusy na vražen klín mezi vynikající stát polský a i
Poláky, ímž litev?ko-bloruské. V záptí na to 16. února litevská >taryba< proklamovala nezávislost Litvy s hlavním mstem Vilnem. Nmecko, nedbajíc hlas polských, uinilo tím dalží krok nebof na dráze úplného oddlení Litvy od Polska rada litevská plnila svým prohlášením jen vli svých nmeckých správc. A z polské spolenosti ozvaly se potom hlasy ješt resjgnovanjší, než byla deklarace polské vlády. Kdyby se unie polsko-litevská objevila naprosto nemožnou, zbylo by podle tchto hlas jen prohlášení neutrality zfederovaného úztemí litevsko-bloruského. v nmž by svéprávnou ást Spolkového státu tvoilo i území pevážn polské, prostírající se uprosted mezi Litvíny a Blomsy. Jako ve Švýcarsku nmecký Bern. tak ve federaci zemí li tevsko-blo ruských bylo by polské Vilno spoleným hlavním mstem všech národ, ty obývajících. Ale Nmecko i tyto sny rozválo pozadovanooi zákterá ostatn hrozí vislostí hospodáskou i vojenskou i samému Polsku. Takovým zpsobem má býti rozešena otázka polsko-litevská, 5i s nmeckého hlediska na otázky otázka litevská a polská. Nmecko stlailo píslušnosti k nmecké stední Evrop.
zem
—
zem
—
ob
eská
Stráž
12.
ervcac«
191S,
.
16.
1S3
I
^
Probuzená Dalmácie.
na cda
Pisné. Skoro la zemí l«Í«^'*'*f,'',,rS^té lesx Z^Salo ^e- ze iest teorve historie.
Su
,yto k
odtamtud
smrt
'^"J;j^%^?p«U,
naK n^
Ja£ f"?^^„^ Byla "am Mna^n
poví íiám
^
ubita,
^[ectili.
t^oío". «ko
smutiie.
^^__
b^am ^"^^"^^^^íém" e^^^^^S ti™ déie yžco se v tom "'P*^.,:^^^. že dé skutky Sili,
a„uce
d^f
historie,
?,^
rtt^^.y!í >Zora pucá,
zdvlhaii **^^'SyrponeVá^h? sevstává a
.^T^^-že^ný Dalmatmec
bit ^e,?^"^'-'',
Takovým
dutonová
.
^^vola^V^
mihy vodi.
sohúze daUr,atinnost spHtského
^^^Tolá í^ých Posilianc v 2:^^^1;:.X.) Thtó ženské lenstvo spolku >Pokrok.u. 5f záchrané hynou(františvVnasnažálo se ^P^i^^í franjevc oS^ ^^ ^^^^^.f^fo -Uhosjedn^ocené cích jejich dtí .^;'f^\'J^Z^n toužíoí^po jednomyslný kán), ^"^'Tj^^^^^^^yi i
^i^Siácfk
-
slavie.
Zejméíia
^^^^^^,
protesty
,f^^^^^^^
píoti
maar^o-
eervnový ^^^tncta k rozU-hání JihoslovannTTieckým úniluvam, ^^f^^^^.^Jí^^^^^^ pipojily pi^K) štva tím, že vydaly se na 1^ ,$i
ajemfJ^T:,^?XvSé Uhrám nepímo kY., si^ito
ojokt Tiavnaditi
P^^ Charváty ^^^él by pipojením Dalmácie k ^^^ ^^^^."éiikr vsak ;,ým. Dalmatinci
N&mcm.
154
.^^,^_
^^^oiice,
vytrvale od^^almatské a jejím, na-
"^ij^^^jy^dosud
^r^^jt'^^
^^^^^
rodu.
Zemský výbor bitce a rázné odbyl ntzvmné
éo-
kteí dostid zemi dahnatskou ]en hospodásky, fysicky duševn osamocovali a vyhladovovaii. >Jako thimoník národních cit slavnostn prohlásil, že o osudu Dalmácie nesmí se rozhodovati, aniž bj' bylo po mínní a Sívolení oiázáno její ústavní zastupitelstvo.* Krátce a fiobe. Ruce pry! Pišla doba. kdy národové saimi budou rozhodovati o svých osudech bez cizích poruníkv a otímu. Proto ani o Bosn a Hercegovin nesmí rozhodovati nikdo jiný než národ, který ji obývá, sám. A národ ten je týž národ srbo-charvátský jako v DalSlavonil, jak zemský výbor správn mácii, Gharvátsku zdrazuje; nesmí tedy pro budoucnost jeho zem býti a to trhány, nýbrž mtusí býti spojeny v jeden celek brcxliííce,
i
—
i
—
zemmi
slovinskými, jež obývá tetí rod slovanský, náležející k témuž celku jihostovajiskému. To vše vyslovil ve svém historickém projevu zemský výbor dalmatský nejen za svou zemi, ale za Bosnu-Hercegovimi, za Charvátsko. jimž jest dosud zemský snm odpírán, v jehož snmu má vtšinu koalice, poslušná mdarské vlád3\ a konen i za Krasko, jehož zemský výbor jest v rukou lidí Šusteršiových, kteí na svooi hanbu zarputile konají, co si peie nmecký písedící a vídeská vláda. Sotva zaznl projev zemského výboru, již pichází nový mohutný hlas dalímatský, tentokrát ze Splitu, Ale rení to jen hlas tohoto krásného msta, usídleného v paláci Diokleciánov je to hlas celé Dalmácie, pevniny ostrov. A také hlas celého národa obou jmen, bez rozi
se
i
i
—
i
dílu
vyznání náboženského
i
politického,
bez
rozdíiu
stavu a povolání. Odevšad sešli se 2. ervence národní vdci i acioví voji/ná k Vfalnómu snmu, který by se uradil o národní organisaci k sebezáchran v pítomnoVláda po tyi léta sti a k píprav pro budoucnost. snmoi nesvolává, svolal si jej tedy národ sám. Jak ani jiaraik býti nemohk), zaznly na pedevším žaloby
nm
156
a stesky zeiné, na kterou híŠJiým váleným hospodástvím byla uvržena rána hladová, iaké tu nebylo od r. 1855. Když národ umírá netoliko stelami na bojištích, ale i hladem doma, nelze mleti. Don Frano Ivaniševi oznaiil také viníky pímo a hlasit; že to jest vídeíské ministerstvo, válený obilní ústav a místodržitelství, není ani pro nás hádankou. Ani to ne, co eník pravil dále, že totiž na tchto místech nebylo lidí, zralých pro svl úkol, nebylo lásky, obtavosti a nezištnosti, nýbrž pravý opak všeho toho, a k tomu místo praktického ducha by-
rokratický formalismus. Doklady toho, jak bylo postaráno o hladovní dalmatského obyvatelstva, jsou úžasné. V msíci dubnu Dalmácie místo 375 vagón obilnin doale i jimdy dostástala jich pouze 144, tedy sotva 40% vala sotva 60% stanovené normální spoteby, a to ješt nepravideln. Tu byl nedostatek vagón, tu parník, ale vždy nedostatek dobré vle. Ze zem se vyváželo, co rodí, ale nedostatená náhrada pivážela se kunedostaten, ponvadž ji nebylo pivážeti na dy. Objevily se strašným zpsobem následky neblahé a k Dalmáci nepátelské železniní politiky rakousko-uherské. >Kdyby b^^vala provedena blokáda, byla by se Dalmácie promnila v ohromný hbitov zahynuvších hlady.< A to vše v sousedství obilnice oharvátsko-slavonské! Pro? Ponvadž se nedostává 230 km trati z Kninu do Ogulinu. Tra ta nemohla býti dostavna od minulého století do války ani za váliky, ponvadž se zase nedostávalo hlavního materiálu: dobré vle. To ]est jedna vc. Náhrada za vyvezené potraviny docházela nedostatenou ale za úžasn lichvá&ké ceny. Zemrou i rychlostí jména r. 1916, kdy se za metrický cent pšenice platilo 2600—3000 K! Za brambory, jichž 1 kg stál ve Vídni 34 h, platilo se v Dalmácii prostednictvím ústedny >Litorale<: po K 160, 2-20 i 2-50! Atd. Mnoho takových žalob ješt bylo vysloveno. aJe nezstalo jen pi nich. Národní pistoupil hned k svépomoci. Zvolil výbor, který by sám
—
prmrn
em
i
—
snm
196
organisoval dovoz potebných potravin, aby mohly býti prodávány za ceny nákupní (jen s náhradou za dopravu), i^a iiejchudšíni vrstvám obyvatelstva ješt lacinéji. Tof jeden positivní výsledek vládní pée o Dalmácii a druhý jest uzaven v tchto slovech hlavního eníka: >Nesmíme se klamati, že nám dá vláda néco z lásky nebo z pocitu práva; ó nikoli, dá nám jen proti vli a jen tehda, když ji k tomu pinutíme Vše, co jsme prožili a protrpli, bylo pro nás velikou školou. Nauili jsme se. že i
.
.
—
.
národjenvesvésvoboddojdesvéspásylc A
proto po zvolení vlastní, národní ústedny popikroilo shromáždni k porad o tomto velikém cíli: o dosažení národní svobody. A tu došlo k vážným a památným výsledkm, pro nynjší jihoslovanské hnutí nejen píznainým, ale i smrodatným. Pítomni byli Charváti i Srbi ze všech konin Dalmácie, pívrženci travní
—
všech pedválených stran a všichni svorn uznali nutnost sjednocené politické práce za spoleným cílem, vyijlývajícím z pesvdení, že >etn'icky jeden národ Srb, Charvát a Slovinc má neodatelné právo, ba povinjiost, aby si sebeu rením vytvoil jediný, nezávislý stát.< K tomu je poteba práce svorné, kdežto >všeliké tíštní národních sil pro otázky druhého ádu nebo dnes nikoli naléhavých* je škodlivo. Proto zvoleno 16lenné editelští'! Národní organisace, jemuž uloženo nejen íditi akci dahnatskou ve smydu eených zásad, ale také podporovati nebo pímo vyvíMávati podobné akce k seskupení ticzávisl^xh národních živl v ostatních zemích; k tomu úeki urí delegáty Dahnácie pro pípadnou všeobec-
nou Národní radu Srb, ví n c
Charvát
i
Slo-
.
Tu dáno heslo, které jest dalším krokem od záhebského sjezdu pívrženc národní jednoty srbocharvátské, konaného 12. kvtna, i od povelu k založení Národní rady slovinské. Ta má na mysli národ všech zemí slovinských, organisace záhtí>ská národ všech zemí srbocharvát15"
ských
—
rodní
organisace daliuatslká volá po všeoibecné Náh o s o v a 11 s k é. Je to obdobné voi
rad
i
1
nás po Národním výbonu, jenž níusí arci býti národním wýborem eskoslovenským, nikoli pouze eským. Nyní jen aby slovo tlem uinno bylo, Dalmatunci mají k tomu plíno chuti a víry. Lid jest již svorný, jak pravil Dr. P. Qrisogono, zná již jen dva tábory: lidí národnícih a protinárodních. Zbývá jen, aby také vdci se a neohlíželi se nazpt na stratak srazili v jeden šik nické pomry pedválené ja'ko Lotova žena na Sodomu lání jakio u
—
hos.t Dr. Krstelj). A to nejen dalnež i vbec jihoslovajišíí. > Jeden národ, jedna idea, jeden program, jedeni cíl.« pevmé a ohnivé, dstoin syn národa a zem, jež Preradovi takto vylíil : »Hle, ta zem je tvrdý kámen, tvrdá ocel její lidé z polibk jich ohe vyjde. Proto stále Dalraatiíi oJmivý jest vlaisti syn.<
(jak
ekl náš nedávný
miatští,
To ei
—
Ctski Stráž
I5t
19,
íervenoe ldl8.
C,
19.
Nová kolonisani komise. v zajímavém lánku Slovenského Týždejmíku o maarsikjch námluvách ii Slovan bylo se zetelem na i>oinéry agrární na Slovensku iiapsáno, že feudalismu zaínají sami Nmci v Kuronskn odzvánti odprodejem tetmy velkostatkáské ody rolníkm. Kdyby tomu bylo tak, znamenalo by to obrat balticko-nmecké šlechty od nejernjšího reakcionáství. júnž se vždy vyznamenáaJa, k pokrokovosti a pochopení ducha doby, jakých bychom u šlechty všech marn hledali. Nedospla k nim ajií osvícenjší ást ruské šlechty s knížetean Lvovem v ele, která mohla zachrániti výsledky ruské revoluce a ruskou vlast, kdyty se byla hned po pevratu odhodlala nabídnouti svou pdu lidu, když vidla, že to jest požadavek všech socialistick^^ch a lidových stran ruských. Takový in nmecké šleclity v Pobaltí musil by uvésti v úžas každého, kdo má v pamti její hroznou úast v krvavém potlaování první ruské revoluce z r. 1905. Ale není píiny k takovému úžasu. Co se nyní ve smru agrárním v Kuronsku dje nebo chystá, není tak lišlechtilého rázu a nevyrstá nikterak z citu pro so>
as
poteb lidových nebo aspo O niem takovém se nesnilo kuronským nmeckým baronm, když na podzim r. 1915 v nadšení, že nmecké vojska pronikají do nabídli nLitvy a Kuronska, svolali si sjezd a na mecké íši tetinu své pdy ra úely kolonisani. Nebželo jim tu o rozdlení pozemk domácímu oiDyvatelstviu, které není nmecké, nýbrž z nejvtší ásti litevské a lotevské (lotyšské; šlo jim o kolonisaci nmeckou, o nmecké pronikaná do pobaltí, tedy o moderní pokraováni stedovkého kiižáctví.
ciální spravedlnost, z
7
uznání
pouhého pochopem píkazu doby.
nm
—
150
o tuto nabídku opel Hindenburg své naízení z letošního 17. ervna, jímž sice uznává (podle výkladu íovy koresp. kanceláe), že >blahobyt obyvatelstva nezáleží na skrovné hrstce velkých kapiíalist, nýbrž na
WoL
nejvtším co možná potu samostatných, energických oban« — ale pece neuruje vyvlastn&noai pdu >nejvetšímiU potu« domácího obyvatelstva, nýbrž jen kolonistm, jimž ji pidlí Kuronská zemská kolonisaní spo-
nmecká a pro nmecké újely založená. Podle litery naízení má se tím eliti pozemkové spekulaci a vyhánní cen pdy v Kuronsku a vbec v >pohranlních státech, které, byvše po staletí Ruskem zanedbány, vstupují te v období pée nmeckého života hospodáského* podle diucha jeho však má se jím vyiiiutiti, aby za laciný peníz byla získávána pda nmeckému pronikání na východ, nmecké kolonlsaci. Všichni kuronští velkostatká pokud mají aspo 360 hektar, zavazují se naízením, že jsou poviinni postoupiti tetinu svých pozemk Kuronské zemské kolonisaní spolenou sti za cenu pedválenou. Pedkupní právo jest sice bez^ podmínen pieno nmecké kolonisaní spolenosti jen pi itvrtin pozemk, kdežto pi zbývající ásti do plné tetiny jest pouze ustanoveno, že má býti pokud ale jest na možno prodávána také jen této spolenosti bíle dni, že ani tchto 8V^% pozemk nedostane se nikom/u jinému než jí. Naízení ve své péi o nmeckou kolonisaní spolenost neomezuje se však pouze na velkostatky, nýbrž dává jí na dobu až do konce r. 1948 pedkupní právo i pi všelikém prodeji pozemk malorolnických! Cena pozemk tu není sice pedem ustálena podle cen z r. 1914, ale bude ji urovati zvláštní odhadní kolenost, instituce
—
—
mise, která bude arci nmecká. >Frankfurter Zeitung« vítá Hindenburgovo naízení s pochopitelným nadšením a vykládá hned, pro koho bude pedevším urena vykoupená pda: pro tisíce né-
meokých kolonist, kteí 160
byli
za války vypuzeni z Ruska 1
(patrn jižního). Z mateské zem nmecké >Fr. Ztg.c mnoho osadník neoekává, ponvadž tam už nyní se
a
jeví nedostatek zemdlských pracovních sil. Ale již odkudkoliv pijdou osadníci, které Kuronská zemská spolenost povolá, Nmci to budou a tak celý parcelaní podnik nebude míti ráz rolnicko -sociální spravedlnosti, nýbrž nmecko-nacionálního postupu na východ. První etapou jest Kuron&ko, ale ponvadž se v naízeni niioiví o nebezpeentví pozemkové spekulace v obsazeném území na východ vbec, jest patrno, že mže býti rozšíeno i na sousední Inílanty, ba i na Litvu. Je tedy
—
nebezpeno
jak
Litvínm
a
Lotyšm (Lotevcm i
Let-
galcm), po pípad Estm, tak Polákm Blorusm. Poláky mže zasáhnouti všude, uebof jsou nikoli zcela nepatrnými procenty rozšíeni v linfkntech v Kui
i
i
i
ron&ku.
Jak se tento postup shoduje se zájmy domácích nájež Nmci pišli >osvobodit« a jejichž sebeunovacího práva se proti Rusku zastávali, neteba se ptáti a vykládati. Pro informaci jen uvedu, jak si své sebeurenl pedstavovali inflantští Lotyši i Letgalové loského roku po pádu carisnui. Záhy po vítzství revoluce utvoily se mezi nimi dva výbory k uskutenní národní samosprávy: >Letgalská organisaní komise* a >Letgalský národní výbor«. Soupeily spolu sice, ale cílem ohau byla letgalská (t. j. inflantsko-lotyšská) samospráva, která by se podle prvního prostírala na okresy vžiky, lucinský a dvinský, podle druhého také na okres illukstanský (tedy kuronský, v záp. sousedství okr. dvinského) a na >ony ásti gubernie livonské a pskovské, v nichž vtšina obyvatelstva náleží k národu letgalskémiu*. letgalský ml pozdji rozhodnouti o spojení Letgalie s pobaltskou Lotvou, s Litvou, Blorusí i s jinými souseduími celky samosprávnými Óhrominý rozdíl místních rárodních cíl a cíl nmecké politiky válené ukam»í tftto místa programu Národního výboru letgalského
rod,
Snm
161
.
ze dne
2. dubna 1917: >DiKah asu, heslo demokracie káže býti piedevším politiky praktický-mii a u&iiovatj o to, oi&iluje pracuiící lid, íditi a zušlechovati jeho snahy, dávati jim formy trvalé a schopné života, schopné povznésti lid i zemi i celý národ k vyšším stupiiím kultury a blahobytu Slavino&íní okamžik vzkíšení
nám
o
.
.
.
svobody národ a plemen jest jediným a nejlepším okamžikem, abychom si bratrsky podali ruce Body programiu, jež mohou i jiní národové Letgalie bez zásadních .
zmn
.
.
pijmouti, jsou rozdlení území a poz^nk státních, bývalé rodiny carské a vtších statk šlechtických na základ spravedlnosti a náhrady za všeliké soukromé :
.
.
ztráty...; vytvoení zemského prmyslu, otevení národních továren a dílen; svoboda vyuování v jazyce
materském s vylouením ze škol; svoboda církve .
šení
odnájodovaci politiky svoboda obanská, totiž zru-
všeliké .
.,
stavovských a tídních
privilejí,
rovné právo pro
\iiecky národnosti^ jazyky a náboženská vyznání . . ,< Tak mluvil národní výbor letgalský, když byl díve kníže Lvov jeho deputaci prohlásil, že není pro pekážeti letgalské samospráv, tak mluvil ped tím, než také Letgalci s ostatními Lotyši byli nmeckými voji >osvoosvoboditel? Levný výkup zeiné bozenK. A jaká jest pro nmecké osadníky, pedkupní právo pro nmeckou kolonisamí spolenost i pi prodeji pozemkv malorolnickýoh, tedy národních, nikoli nmecko-šlechtických a vše pro nmecké pisthovalce, pro doanácí obyvatelstvo nic. To povídá nové (naízení vojenské správy. A tak zvaná samospráva? Jest v rukou nmeoko-šlechtického snmu kuronského a v rukou nmecko-šlechtických i v ostatních zemích pobaltských. Jaká jsou pání nmecké šlechty ve všech tch zemích, o tom není pochybnosti a po pání národa, jenž byl osvobozen pro své sebeurení, nikdo se neptá. Arci to vše se dje v dob pechodné a válenými doba nedaleká zrušiti niaízenúni* jejichž pklnost
e
—
—
mže
163
Ale co škod, ztrát
^ útrap mohou taková doasná opatení zpsobiti! Nebo jajcé nesnáze mohou pfivoiti pro budoucnost i
eská
Strái 26.
ervence
1918.
.
20.
163
Bulharské
bolesti.
Pes všecku svoji lásku k poznání pravdy jen s pemáhíkiíim se dotýkám otázky buJJiarské. Je to rána piláS bolavá a zhnisalá, která doposud vzbuzuje odpor. Není taské
dosud možno psobiti na
jeji
zhojení, nutno
ji
pone-
chati dáJe vnitnímu kvašení, až se ošklivý hnis provalí. Ale ohledati aspo zevnjší její podobu, když nelze nahlédnouti dovnit, jest možno i teba. Proto nebudu se zatím dotýkati zpráv o bulharských ukrutnostech v Srbsku a v Makedonii, o sbírání a pálení srbskýxh knih v tch krajích, ani o niení stavitelských památek srbských a jiných barbarsky vášnivých inech plemenné nenávisti, iiemaije možnosti blíže a spolehliv nahlédnouti v obsali té bolestné rány. Dojde na to svým asem, a historie jist spravedliv rozsoudí o vin. Mohu však promluviti o bulharské i^spokoienosti s krokem, kter:^' bulharskosrbskou ránu zpsobil, a s jeho následky, resp. s oekávanou odmnou za nj. Projevila se tato nespokojenost dávno tlamiená, hlasit 15. ervna odstoupením Radoslavova a jeho ministerstva. Krise trvala vlastn již diouho, opo&ice v sobrání projevovala svj odpor proti vlád iím dál tím neodbytnjL, až konen od poátku dubna bylo i Radoslavovu iasnov že se neudrží. Podkopal si na konec pdu pod nohama tím, se tak dlouho udržoval trpním a podporovánítm nem.ravného zemdlského lichvaení a korupce všeho druhu. iRada žalob na jeho straníky odhaluje nyní tyto neisté vci: obžalována ada starost (sofijský, burgaský, plevenský, drJn05X)lsiký. pirotský) pro í)odvody a zneužíváki úední moci pi rekvisicích, obžalován z neistých obchod i bývalý bukureštský konsui Radev,
ím
164
:
—
pravá ruka i>adIého ministerského pedsedy i objeviije se, na takých sloiipech spoívala vláda Rermanofila Radoslavova. ervnový pevrat byl tak dokonalý, že se u vlády octli l:dé, kteí byli pvodné rozhodjiými odprci bulharského spojenectví s Nmeckem. Ministrem války se stal generál Savov, který r. 1915 radil, aby Bulharsko vstoupilo do války po strain ententy; pro totéž v ervenci r. 1915 agitovali Ljaí)ev. Takev a MuSanov, ny"^'§í mfnls^i fÍTTancí. vnitra a železnic a sám nynSJIf ;7MiLMersk^' pedseda Malinov tehdy pímo w krále protestoval proti spojenectví s NSm«ckem. Nikomu arci nena-
—
padne don-mfvati se že by dos?izenf tohoto ministerstva zmamenalo zmnu vládního smérii oroK Némecku - ne-
rirado bv
to
v
darr^^ch
nomrech
níkormi. ani
kdyby
Maílnov bvl hned neprohlásil, že v pomérech sooieneck<^ch se nic nezméní. 'RovnSž nikdo nebude tak poSetílý. nby hledal hlavní nfCinn nídu b-^aíé vlády v mravnfm rozhoení nad oSklívými obchody a fen vaením ieíich pívrženc Co tedy bylo píinou tak nápadné zmény osob ve vládé? Nikoli starost o blaho lidu. nikoli rozhoftení proto. Že nkteré ieho bezbranné vrstvy snad byly válenými upíry vyssávány, nýbrž obava o území, o zisk ze spoicnectví a z úasti ve válce. Nastala o tom polemika bufharsko-turecká a do urité míry i bulharsko-nSmecká. která jednak tiaznauie, jaké byly úmíuvy o rozSfenl 1
Bulharska, iednak ukazuje, jak se Bulhai cítí zklamáni. Pímým kamenem úrazu stala se DobrudŽa, kterou Bulhai doufali dostati celou. Zathn byla jim v mírové
smíkmv
s
Rum'unskem pímo piznána
jen jižní ást, kte-
rou jim Pumumi r. 1913 odali, kdežto ostatek ponechán zatím spoleTié správ spojenecké. Sofijský ústední výbor pro Dobrudžu proti tomu rozhoen protestoval, prohlásiv, že neustai>e v bezohledném boji za sjednocen! celé Dobnidže s Bulharskem. Protestoval také proti tomu, aby severní Dobrudža inna byla územím kom165
Tak
se tafeé stailo Turecko Žádalo za fl opm. Marici. >Mir€ na to v ervnu odpovédfcl, že Turecko smlouvou z r. 1915 ustoupilo Bulharsku pruh území pi Marici za pouhé zachování neutrality. Bulharslko však uinilo více: stalo se spojencem TureckaKdyby Turecku odstoupiJo áru drinopolsko-dedeagaskou, uzavelo by svému obchodu ERejské more a tím
pensafaitín. V!u
hranic
širší
:
pi
svt. Zstaly by
mu
pouze pístavy eraomoské,
což by zoiamenalo další trvalou závislost na zemích podunajských a na Turecku. Spojenectví nic nám pi tom nepomže naíká >Mir« pímo. >Známo jest, že Jen proto, že nemáme pímých, nezávislých obchodních cest do obchodních stát, nuceni jsme prodávati svj tabák p 50% levnji, ímž jen za rok 1917 pišli jsme o 500 málioin. Z téže píiny jest Bulharsko nuceno kupovati zahiranimí výrobky o 200—300% dráže. Ani dodávku soU a petroleje nebylo Bulharsko pi mírovém jednám v Bukurešti s to si zajistiti za ceny, piznané jeho spojencm. Odíci se volného východu na Egejské moe znamenalo by vydati klíe našich nejdležitjších dveí Turecku, které Bosporem a Dardanelami má klíe druhých našich dveí.c Ke sporné záležitosti vrátil se ješt poátkem ervence v lánku >Obti, vítzství a koistil, z nhož se dovídáme, že turecký tisk nespokojuje se kompensací za Dobrudžu, ale chtl by za Kavahi, Dramiu a Sereš celou západní Tracii až k Mst. Turkm nestail tedy spor o Dobrudžu, která, jak >Mir« píše, >}est bulharská národopisn, historicky i zempisnou polohou, jest kolébkou prvního bxiilharského carství a hrobem 22.000 buloni ješt vyvolávají spor o Traciii. harskýdh syn« »Mir< dovolává se v tom nmeckóhc veejného mínní a nmeckých vdích kruh, které pec mly na bukureštské rozhodnutí aspo takový vliv, jako Turecko. Elegický svj lánek uzavírá prohlášením: s Bojujeme za své sjednocení a nedosáhneme-li ho, byla naše válka nesmyslným a katastrofálním dobrodružstvmu*
—
—
—
166
Bnihtrsktf íkltmtni T» tak toliké, ft TKxfle >PraTikurZeilun?u< se kterýsi bulharský politik vyjádil, že by byk) Bulharsko více získalo po strané tyrdohody, která prý mu za pouhou neutralitu slibovala turecké lizemí po áru Enos-MIdJa, Kavalu. Sereš. Makedonii a Dobrudžu, Bulharsko se pidalo k ústedním mocnostem a nyní prý \x> tech letech válkj' a po nesnesitelných rekvisících se mu odnímá Dobrudža a ješt k tomu se stává icr
iaíksi
dlužníkem Turecka.
Výsledky bulharského zasažení do války nejsou v5aik pochybné toliko na východ proti Rumunsku a Turecku, nýbrž také na jihu proti í^eckii. Bulhai dovolávají se spojeneúké smlouvy s ústedními mocnostmi, podle níž melo se jim za innou úast ve válce dostati také Solun, kdyby se ecko pipojilo ke tydohod v Nmecku však ozývají se hlasy proti tomu. ^ecko prý se dk)uho bránilo entent — za tuto vrnost nesmí prý
—
býti
pi
Nmci by
jedmání mírovém trestáno odntím Solun; tím prý zbyten odpudili í^eky, nejdúleži-
si
ih&i obchodní národ na
východ.
Zbývala by tedy Makedonie a ást Srbska po Monavu, kterou Bulharsko obsadilo. Ale zdá se, že samo ani v podržení tchto zemí neví, sic by za hranicemi tak horliv neagitovalo nmeckými a jinojazynýml publikacemi, které mají svt pesvditi o bulharskostá tchto krajíL Rizov, bulharský konsul v Berlín, vydal nedávno knihu >Die Bulgarien in ihren ethnographischen uind
poUtšschen Qren^en*. Jest
opatena mnohými mav jiných eech. Zdá se
paani a vyšla také francouzsky a
však, že
aini
spojenc nepesvduje.
Maarský
spásova-
Robert Braun aspo neuznává jazykové právo Bulhar na Makedonii nesioorným a stejn neshledává, že by zempisn náležela k území bulharskému, od nhož kdežto jest oddlena horami takka nepekToitelnými, k Srbsku jest otevena. Také historie ukazuje, že rozvoj Srbska smoval vždy k jihu, rovnž tak stedovké patel
le?
matky ukazují na
vliv srbský.
hlase s výsledky
vdeckého
dv
hlavní
náeí
smíšená,
Vše to iest pravda a v soubádání. V Makedonii jsou z nichž iedno lze nazvati
srbsko-makedonským, druhé makedonsko-bulharským. -Makedonský dialekt s charakteristickými rysy srbskými ide podle bulharských iazykozpytcfl pes Vardar až za Koany, Radovišt a Stnmilcf, na jihu pes Voden k Bitolji a Debru. Nemfiže-líi se o makedonském náeí íci, i
že 5est bulharské, míiže se to tím
mén
tvrditi
o
t.
zv.
náeí timockém a jihomoravském (východosrbském a iihosrbském) Zempisn a hospodásky pak není sporu, že Vardar
iest pirozenou obchodní cestou srbskou k Eeejskému moi, jako í.«sou Struma a Marica podobnými
cestami bulharskými. Z tch píin bvío piroze<no, že se stranv oed Drvní balkánskou válkou dohodly o rozdlení Makedonie, nebo by bylo pirozeno. kdyby podle návrhu srbské sociální demokracie bvía z této zem^ utvoena zvláštní republika v balkánské federaci. A oráproto, že tyto vci byly by pirozené a soravedlivé. boff se Bulharsko, že mu nezstane území, jež v Srbsku a Makedonií obsadilo, i sna?í se cizinu pesvditi, že bv mlo na spravedlivá^ nárok. Zatím není s to pesvditi o tom am* své spojence. A tak iest bilance zisiku bulharského válení ve svtovém zápase ubohá nebo aspo tak pochybná, že sami Bulhai poínaií si klásti otázku o >katastrofálním dobrodružstvím. Dobrudžu, která by národopisn i zemoism neisníše patila k Bulharsku, získali jen potud, pokud ji mli ped druhoti balkánskou válkou: o železnin! údolí Marice, o nž usilovali z píin hospodáských a iež které získali smlouvoTL mají div ne spor s Tureckem, iim je dobrovoln postoupilo ješt ped vstupem Bulharska do války; že dolní Strumiu s poíím, tedy za vyústní bulharské obchodní cesty Isker-Struma k moi. žádá Turecko velké ústupky územní; pipojení Solun, která nepatí k Bulharsku zempisn aná národopisné,
ob
v
n
—
101
isouc spíže pirozeným zakonením srbské hospodásko cesty morav.sko-vardarské, odpírá mu již pedem veejr'é míinní némecké; o píští držení Makedonie a jihovýchodního Srbska Bulharsko dosud musí zápasiti zbraní agitací, kdežto jeho spojenci o podezele mlí nebo se vyslovují skepticky a tak positivním výsledkem isoii pro Bulharsko zatím jen dlouholeté útrapy válené, ohromjTié fiiíiajiní zatížení, neslýchaná driihota « hUd. Dosti píin ke zpytování svédomí. i
—
Cwká
nm bu
StrtU
2.
trpM
19it. i. 2i.
m
Dva polské proudy. sm-
Není již tradiní jednolitosti polské politiky ve ru konservativním, jejímž obrazem bylo vídeské Polské kolo. Spoiovaik) v soib strany zdánildv rozbéžné, od kon-
servativc po sociální demokraty, ale konec provozovalo politiku konservativní, vládní,
konc vždy pod
níž se
v
konservativní a demokratické. Válka s rznými zklamáními, jež Polákm j)ri.nesla, rozbila tuto jednotiicst. Loni, když se chystalo zahájení íšské rady, zdálo se dokonce, že se tžisko polské politiky pesune na levo: krakovská resoluce kvtnová sjednotilia Poláky v projevu, který stál na protivném pólu dosavadní polské taktiky. Nestalo se, jak se zdálo ale pišel nový máraz mírem brestsikým, a ten polské kolo rozbil'. V:^'stouipili sociální demokrati i národní demiokrat!, lidovci se zviklali a tak se jasn projevil plují nejen dvojí proud: ztrnule konservativní^ v šlechtici a klerikálové, nýbrž i t. zv. demokrati (býv. mst. a živjší demokratický, vyvrající zvláštliberálové) dál více ního národa a ízený jeho nespokojeností na levo. Co nedovedl Czernin mírem brestským, jímž vyvolal polskou boui proti odtržení Chelmska, dokonai Seidler. Naízení o roztrhání ech bez souhlasu vyvolalo ped oii polské možnost podobného roztržení Halie bez jednání s Poláky. Vzbuzená bdlost polská dokonce pišla na stopu Seidlerovy úmiuvy s Ukrajinci v tom smru. Seidler sám pímo odepel dáti prohlášení, že vláda v té vcá nic neuiní bez vdomí Polák, ba ani že nic neuiní bez parlamentu. Tak došlo k nové polské oposici, která ješt více piblížila národní demiokraty k a Mdovce ješt více zviklala (takže posl. Kváxk z nich vystoupil z >Kola«). ztrácelo rozvrstvení polslk:x:ih stran
—
—
nmž
—
ím
ech
echm
170
Ncxttila tu bex vttvu i pobká úCAst v prtlských slavnostech. Vliv ten však zatím vfce se jeví v národ a v život kulturním. Inteligence strany lidové (z Hai z království) na svém sjezd pímo vyslovila požadavek, aby strana hledala bližšího spojení s echy v poHtické práci a prohlubovala it i sbližováním na poíi hospodáském a kulturním. Peklad >F*ís!nI otrokac, provedení >Prodané nevé$ty< v Krakov, chystané uvedení
Ve
Jiráskovy >Lucerny< na té?nž divadle, to dalií projevy v tom smru. >Jest cosi ve vzduchu našeho všeobecného života národního politického, co jest píznivo rozvoji tchto styk (eskopolských)*, píše má polský pít. »Železo tolik let stiidené poíná se ponenáhhi rozpalovati. Budeme je tu kouti, pokud je žhavé, každý potud a tak^ jak dovede.* V království Polském byly vždy více palmy dva proiidy jeden t. zv, ugodový, pozdéji nazvaný smérean i
:
Ttálné poHtiky, proud to oportunistický, rovjíobžný s raikou^kýin proadeju siC^uíicko-koiservativním a
—
drahý národní (národíi demokratický), nesrovnávající se s poUfkou ugoóovou a rozhodn ji potírající. Podporován byl ješt raMlniším. xamý^m, spodním proudem socialistickým, který teprve za první ruské revoluce vyplynul na povrch. Po válce rusko-}aponské a po revoluci nastala nová orientace iiárodn-deraokratioká (Dwowského), smující ke shlížení s konstituním Ruskem proti rostoucí moci Ji^^mecké. Bylo-li v království takovéto dvojí proudní ped válkou, projevilo se ješt více za války, hlavn po nmeckém vítzství nad Ruskem. Carská vláda zmizela a tím také rozpor o pomru k ní, za to nastoupila okupace nmecko- rakoiiská, jejíž správa a politika zmnila mnoho v stranických pomrech pol^ých. Národní demokrati arci se stali stranou oposiní, což mlo vliv i na odklon halisíkých národních demokrat od vládní politiky >Polskébo Kola«, zejmjéna pibyla a lev strany se více rozvrstvily; 171
strana
proudy
tídová,
dobe
v království
rozhodn
oposini
Oba
charakterisovány poímenovánlm, které se ponenáhlu pro vyvinulo a podle nhož se ^'«Ske^é etné politické strany a organ isace dlí ve Rozdlil je jfcupiny: ve skupinu aktivist a pasivist. jsou
n
dv
takto akt ze dne 5, listopadu 1915. Aktivisté Oímž by se také podle starého znfiso^u mohlo íkati ugodovci nebo pívrženci reálsné polliiky) sríaží se dolíti k polskému státu na záikladS tohoto aktu a v dohod s ústedními mocnostmi, tedy na základ proj^ramiu ntínfmAInfho, kdežto pasivisté neustuTniií od pro^rramu maximálního, od spojeného velkého Pofska„ ieho^, uskutenní oekávají od koneného míní. Ponvadž to íest arci životní otázkou všech Polák, dlí se v pomru k ní i hallskopolské stramy (a uritou mrou i v nmeckém záboru") v aktivistické a pa-sivistioké. V Halii isou rozhodnými aktivisty konservativci (s klerikály) a demoíkrati, v království íest aktivistických stran a straniek tináct: strana národní, svaz budovy polského státu, centrum národní, strana politiky demokratické, strana pol^é demokracie, skupma hwié politiky, strana státní^ národní svaz dlnický, svaz tíd pracujících, jednota lidová, klub tíárodní práce, národní srvaz lidový a liga polské státotvomosti. Politika aktivistická trpí porážku za porážkou. ímž roste nespokojenost s ní v národ a odpor stran levých proti ní také však pesimismus v adách jejích pívrencfi. Píznaný projev takového pesimismu objevil se
—
v druhé polovin ervna v krakovském >Czase«. Bilance aktivistické politiky podle úvahy jejího pívržence opravdu žalostná. Austro-polské ešení polské otázky, které se aktivistm zdálo nejlepším, padlo. Zbyl akt z 5. listopadu jako výraz kompromisu mezi Nmeckem a Rakousko-Úherskem, ten však nenabyl reálného obsahu. Symboly jeho reálnosti, vladasiká rada a polská vláda, Isou bewnocné. Anonymní aktivista uznává, jest
m
—
že >nedocházdi ani sluchu v národ i visí v povtí* že naproti tomu >pasivismu* dobyl velkého vítzství v národ<. Vítzství to podle mínní nelmcnovaného
?.
mlo osudné následky: wiieny byly polské nadje na íiast v rozhodování o Litvé, Bélorusi a Vdyni, ba od vlastního Polska byly odtrženy Chelnisko a Podlesí. Píiny zoufalého stavu polské otázky prý nespoívají v pohtických omylech jednotlivc a stran, nýbrž »v nálad a povaze ohromné vtšiny národa, jíž se úzce pizpsobují itn takové strany jako národn demokratickác. Marný to náek na pasivisty ve skutenosti jsou všecky nezdary a úrazy polské otázky jen dkazem bezmoci aktivismu. Kdyby celý národ pi^ešel do tábora aktivistického, anebo kdyby v byl hned od poíátku, nik; by to na vci nezmnilo spíše naopak. Dokazují to nejnovjší výsledky politiky polské vlády a jejích straník, která od polského zájezdu do Berlína aktivisty arci
—
—
nm
nemže pece
býti >aktivistitjší«. Otázka chelmská vyízena ve smyslu polském, ba pibyla k ní ješt
není
otázka východohaliská; po Czerninovi Seidler. Oba sice padli, ale duch, který oživoval jejich politikii, zstai Místo zízení polské armády rozpuštny a odzbrojeny polské legie na Ukrajin. V otázce západní a severní hranice polské stále táž nejistota. Na Litv se vliv polský dále potírá.")
Jediným výsledkem
i^y
ervna), která mu. Ale život a innost {22.
sípokojenosti.
jest
jest její
svolání a. zahájení státní prozatímní náhražkou sn-
pramenem další nekdyž byla vytvoena
jest jen
Není jinak možno,
podle požadavku okupant; nevyšla ze svobodné volby, nýbrž skoro šmahem byla vlastn Jmenována. Pedevším jest v ní 12 viirilisí, 43 leny ime") Nedávtiio vyvezen do vyhnaaiisiví i ,palský adimittistrátor villenskiho biskupství. ") Na^prosto z ní jest vylouena gubernie stxvtikká, lkt»rá také proii totnu protestovala, arci mara'ž.
173
lím
vladaSiká rada, a z 55 ostatních: vyšlo vlastné jen 18 (v rakouském ckupajním území) ze svoiiikoli' pímé bodné, volby, kdežto zbývajících 37 zvolily t. zv. okresní snmíky (po pípad mstské rady), jmenované nmeckou okupaní správou. Ke cti vlády slouží, že svého práva jmenovacího neužila k vytvoení rozhodující své vtšiny ve státní rad; jmenovala leny z obou tábor aisá v témž pomru, jaký vyšei z voleb* Mají tedy aktivisté jen dvouhlasovou vtšinu nad pasinoviató
a
visty. To neni vhod zejména haliským aktivistm, kteí se diví, že polská vláda rozdlila místa mezi oba tábory nepochopitel»s úzkostlivostí neobyejnou a politicky noíU«. Stailo to však, aby státní rada schvalovala ná-
vrhy
vládní,
pedkládané po pání a ve smyslu okupa-
moonosíí, nebo aby sama takové návrhy vypracovávala. Pravou tvánost nynjší vlády státní rady ukazuje návrh zákona o polském snirai. Návrh sice ohla%\Mt všeobecné a pomrné hlasování, ale klamn. Všeobecným nebude, ponvadž vyluuje z volebního práva ženy (málem by byl vylouil i analfabety) a nebude ani pomrným, zavádje toliko tímandátové volební okresy, iež všecky teba získati strana, mAJíci hlas než ostatní dohromady. Hlavním píznakem návrhu jest ustanovení dvojí snmovaly: senátu (snmovny vyšší ili panské) a snmovny poslanecké. ást senátu má sice vycházeti z volby, ale podle tohoto klíe: 16 zvolí velkostatkái (nuající pes 300 jiter), 17 obce vesnické a malomstské, 13 mstské rady, 10 velkopr^ myslníci, 2 velkoobchodníci, 8 profesoi vysokoškolští. Velkostatkái volí pímo, ale vesnice a msteka nepímo; nevolí obanstvo, nýbrž obecní rady, a to ješt jen volitele teprve ti volí senátory. Senát bude tedy tleso reakní, jako všecky panské snmovny. K tomu bude míti pímý vliv na rozhodování o nejdležitjších vcech: o pijetí ústavy, o volb krále, o smlouvách s jinými státy budou hlasovati ol> snmovny spolen, pi racli
i
mén
mže
len
len
—
174
cemi rozhodne prostá
vétSina hlas. Jest na bíleidnu že leaikní senát s vládními poslanci doltii snmovny vždy
rozhodne ve smyslu vládním. Není protc divu, že nespokojenost s vládou a politikou aktivistickou vbec roste. Jsou hlasy, které státní radu srovnávají s htevskou >tarybou<, jmenovanou Nmci a poslušnou jejich vle. (Dopis v >Nové Reíormi< . 310.) Ostatn pádným projevem nespokojenosti byl iiž výsledek voleb do státní rady. Když bylo do ni pes všecky ohrady a závory zvoleno tolik oposiník (pa•jívist), že v ní mají oba tábory takka rovnováhu, se levice voleb vbec neúastnila (z oposiních stran šli není pochybnosti k volbám jen národní demokrati) o tom, iaké je skutené smýšlení národa. Nejmenovaný aktivista marn nenaíkal, že >ohromná vtšina národa* je zcela jiné nálady a povahy, než aktivistická vláda nedocházejíc >v národ ská, která >visí v povtí<, i
a
—
p-
sluchu<.
Cwká
Sirá*
9.
srpna
1918,
.
Í2.
17ft
otázka bosensko-hercegovská Bosna s Hercegovinou jsou sice podle jména pod spolenou správou rakousko-uhersíkou, ale tšily se vždy obzvláštní pé6i Ma/ar, kteí te po nich pímo vztahují ruce. Z choutky své délají politickou ctnost, tváíce se nezištnými obhájci zájm tchto zemí a jejich obyvatelstva i sousedinícli slovanských kraj, nebo rovnž nezištnými páteli jiných Slovan, jejichž zájmy maarská ponajednou spojuje s otázkou boseosko-hercegovskou. pátelství k Polákm, jsou ochotni uznati austropolské ešení otázky polské ale k zachování rovnováhy mezi obma polovicemi dualtstické íše žádají, aby Bosna s Hercegovinou byly za to pipojeny k uíherské polovici. Aby projevili píze Charvátm, isou i pro spojeni Dahnácie s CharvátskeaiL Ba jsou ochotni pijmoufti ve svaz zemí koruny uherské i >všecka územi, ikterá by píští .smlouvou mírovou mlo Srbsko postoupiti monarchiic 0'ak píše Berliner Bórsen-Zeitung) patrn jen proto, aby \Thovli touze Srb po sjedlitilka
Aby ukázali své
—
—
nocení.
Zajímavý obraz maarských zámr, charakterisms licomrného pátelství k Bosn a jejím obyvatelm zase oteveného piznávání vlastních, sobeckých cíl, poskytuje lánek Komlossyho v >Novém Rodu« (politickém týdenoiíku radikáln-nacionalistickém), jejž cituje záhebský >Obzoi< v . 169. Komlossy pfcdestaré maarské písniky: o historicvším opakuje kém právu na Bosnu, která byla >sto let ped tureckým panstvím samostatným královstvím pod maarským protektorátemc, a o národopisné odlišnosti, kterou si tato semé zachovak >protí svým sousedm Charvátm a stickou
i
dv
176
SrbrtK. Toto své >zvláštní bosenské etnikum*
mže
prý
Bosna nejlépe zachrániti, bude-li pi nejvtší samospráv pipojena pímo k Uhrám. Autor bére Bosnu v ochranu proti myšlence, že by mla býti spojena s Charvátskem a tím s korunou uherskou, nebof prý mže plným právem žádati, aby dostala stejnou státní samostatnost, jako má Charvátsko. Jinak jest v Dalmácii. Ta jest spíše pojmem zempisným, ponvadž její obyvasi
telstvo
nemá
Charváty,
zvláštního národního uvdomní, cítíc se severní své ásti. Jižní ást patí ze-
aspo v
mpisn, hospodásky, národopisn i sociáln k Bosn a Hercegovin, kteréž zem jsou v tchto všech smrech jejím pirozeným pozadím. Proto mla by tato jižní ást Dalmácie i s Korulou a jižnjšími ostrovy pipadnouti k Bosn a Hercegovin, aby tyto zem dostaly moe. Charvát&ku, jemuž by pipadla jen severní Dalmácie s ostrovy severn jšími, dostíilo by se za to náhrady pipojením kraje bíhaského, západní ásti kraje banjaluckého po Vrbas a ásti kraje travnického západn od Varcaru, Vakufu, Plivy a Blagaje, to jest severozápadních ástí Bosny, které >zempisn i duševn náležejí Charvátsku Dalmácii*. Pi tom mže Dalmácie požadovati nazpt od Istrie ostrovy Krk, Cres i Lošii, které k ní kdysi píslušely. Tím byla by utvoena i samostatná a zárove e_ bosenská bánoviina, i Veliké Charvátsko §e?ia otázka maiarsko-jihoslovanská ve form maarskocharvátsko -bosenského trialismu. Spojený tento stát, obývaný Maary, Charváty a Bosenci (!), mH by ti hlavní pístavy: maarskou Kijeku, charvátský Split a bosenský Qruž (pístav dubrovnický). Území rijecké by (jak je arci musili >jejich charvátští brati« nazývá) rozšíiti postoupením Sušáku a Komlossy Martinšice. Potom by se Kijeka novou transversálkou pes Nový Dombar na Solnok a Kekemet spojila pímo i
—
Maarm
s velkou
Bosnu
nžn
maarskou
spojiti také se
kterou by bylo Splitem a Gružera.
nížinou,
teba pes 177
Jak je to vše peliv pro-myšleno a s jakou starostli. vostí o Charváty (v bánovin i v Dalmácii) i o >Bosence«! Obyvatelé Bosny a Hercegoviny výmluvn mlí, riemajíce dosud možnosti sami se vysloviti o svém urení
—
ale
proti
Charvátsko
i
Dalmácie se
maiarským zámrm,
již
nevdn
vyjádily
Nmci bez V charvátském snmu
smlouvaným
s
dotázání domácího obyvatelstva. 26. .ervna podal starevicanec Dr. Ante Paveli se soudruhy pilný návrh, aby protestoval proti tomu, by vJáda pešská s vídeskou a jejich spolený ministr ešili v Berlín otázku charvátskou a po pípad jihoslovanskou bez dotázání nejpovolanjšího initele, totiž charvátsko-slavoTiského a dalmatského snmu; dále aby prohlásil, že shromáždní v národní poslanci, synové jednotného národa Slovinc, Charvát a Srb, žádají, aíby se otázka charvátská a jihoslovanská ešila na základ práva národního sebeurení ve smysle, v to dnes hlásají a uznávají všecky veliké malé, svobodné a demokratické státy a jejich národové na celém svt. Že krátce ped tím, 20. ervna, podobné, ale jasnjší a o Bosn s Hercegovinou i o Dalmácii uritjší prohlášení uinil zemský výbor dalmatský, napsal jsem již díve. Slovinci v stejném smyslu se vyslovili velkolepým plebiscitem, jímž byly hromadné projevy ze všech konin slovinských vlastí pro májovou deklaraci jihoslovanskou. vynaložil Komlossy a co starostí, aby Co všem vyhovl a pec aby vše zahrnul pro Maary! A pec ]est otázka jihoslovanská tak prostá a ešení její tak pirozené a proto na snad. Jihoslcvané se cítí jedním národním kmenem, se zovou Srby, Charváty nebo Slovinci (že jména Bosenci, Hercegovci, Dalmatinci nejsou názvy národopisné, nýbrž zempisné, zbyteno vykládati). Jsou pirozeným celkem, který si tuto jednotu pln uvdomil a chce ji také politicky uskuteniti. Má k tomu ve svých národopisných hranicích a to v celém jich rozsahu plné, pirozené právo. Obývá sou-
snm
snm
nm
nmž
i
dvod
a
—
178
—
vislé území pi pobeží tohoto
i iná právo na celé píslušné s pilehlými ostrovy. Má tedy právo také Tia Rijeku, která jest pirozeným pístavem jihoslovanským stejn jako Terst, Split nebo Oruž a Kotor. Vše to védí arci také a ovšem i Némci a proto tolik starostí, jak rozešiti otázku iihoslovanskou ve smyslu maarském a nmeckém, jenom ne v jilioslovanském: totiž jak jihoslovamské území rozdliti mezi
Jadranu
moe
i
—
Maai
oba úastníky a potom ješt uvnit každé ástL
0&
pft
tom bží Maarm, prozradil jasn Komlo&sy svými požadavky pro Rijeku a svým železniním programem. Že to jest ovládnutí a vykoistní hospodáské, které by bylo mostem k ovlá^utí nacionálnímu, odkryla také interpelace posl. Spinice v rakouské íšské rad o chystaném zašantroení bosenských
Mly mu
do4 maUarskémiu
kon-
býti pronajaty doly tímiliardové ceny bželo, patrno je za pouhých 600 milion na sto letí z tchto dat: v majetku státním jsou uhelné doly v Banjaluce (které ped válkou dávaly 150.000 q), v Kaknji na hlavní trati z Bosenského Brodu do Qruže (1,000.000 q), v Breze u Vysokého na odboce téže trati od Podlugova (500.000 q), v Zenici (800-000 q), v Krece íKreika) u Tuzly (nejstarší uhelné doly bosenské, 1,000.000 q) a píslušné k nim doly u BijeJjiny (13.000 q), dále solné doly v Krece a Siminhanu u Tuzly (120.000 q). sorciu
O
ron
Ve
státní
správ
jsou doly ?ia železnou rudu a železárny
ve Vareši (l,00OX)0O q
žel.
rudy
ron,
ruda
má 30—50%
manganové doly v evljanovii a Semizovci (35.000 q), mdné doly u Horního Vakufu, doly na tu4u chromovou v Duboštici a bohaté olovné doly v Srebremdci. Ve vojenské správ jsou doly na železnou rudu (dávající 60% železa), otevené za války v Ljubiji v okr. pridedorsíkém (denn na 1000 tun rudy). To jest nerostné bohatství Bosny, pokud jest v majetku státním aneb
železa),
aspo ve
státní
správ, nehledíme-li k podnikm
ryze 179
—
soukrom\TTi a což k pokladm dosud hedotknut^Tn. Celé to nesmírné bohatstva m<Slo býti dáno na celé století za koist skupin maarských bohá, a to iešt ped iikononím války, která z Bosny a Hercegoviny (podle Spiniovy interpelace) odvedla pes 400.000 muž, z nichž se velká ást nikdy živa nevrátí aneb se vrátí zmrzaena, ped ukonením války, která umoila tisíce lidií hlady a tisíce dtí promnila v živé stíny, která zniila bosensko-hercegovský obchod, prmysl i polní hospodáství (vše podle téže interpelace). To jsou pravé cíle maarských starostí o Bosniu a Hercegovinu. Bží jim o to, aby ob zem s Dalmácií pipoutali k Uhrám, aby Je vykoistiH hospodásky a lid jejich zotroili a naikonec i národnostn znásilnili. Domnívají se, že nyní je k tomu vhodná doba, pokud lid jest unil-en a od svta odíznut. Zabraují do Bosny pístup listm, vnovaným jihoslovanské myšlence (Jug, Glas ale neSlovenaca, Hrvata i Srba, Hrvatsika Država) jsou s to zabrániti tam pístup té myšlence samé. Nezabrání raké jejímu vítzství, ponvadž o ní nebudou rozhodovati jen sami s Nmci. Rozhodne si o jejím uskutenní národ sám, až nadejde plnost asu. Potom si budou íditi svj osud Jihoslované na svém národopisném území, jako si jej budou íditi zase ve svých mezích ale každý svj. národopisných. Já pán, ty pán i
—
Maai
—
eská
180
Slrái.
16.
srpn* 1918,
i. 23.
Ivan Franjo Juki« (8/7. 1818
—
20./V. 185?.)
Na rok stoleté památky narození nejvtšího pvce íUyrismu, Petra Preradovie, pipadá i stejná památka nejvétšího bosenského lUyra, národního buditele Bosny na základ myšlenky jihoslovanské, istokrevného národního idealisty, ba pímo knze národního cítní, františkána Jukie. Je v tom vru cosi osudov tajemného, že sté výroí tch dní. památných pro první jihoslovanské hnutí, pipadá práv na dobu, kdy svt v rámci ohromného zápasu za. volnost a svobodné sebeurení národ bojuje spolu i za konené cíle nynéjšího, mohutJukié, ného, demoicratického hnutí jihoslovanského, jehož všecko myšlení a cítní proniknuto bylo láskou k myšlence illyrské a k rodné Bosn, sám jako by se byl znova pihlásil a své ideály pipomnl v osudné dob, kdy hrzy její nejtíže dopadaly na Bosnu s Hercegovinou i na ostatní jihoslovanské : pes pl století zapomenut byl a neznám jeho hrob na Marxov hbitov vídeském až jej r. 1915 objevil františkán Dr. Augustin A nyní. když byl jasn formulován požadavek jihoslovanského státu, když slavnostn byla prolílášena jednota troijmenného národa, když za umlenou Bosnu sesterská Dalmácie prohlásila, že patí také k Jihoslavii a že nikdo nesmí za m rozhodovati o JejIm
zem
—
ui.
—
píštím urení piblížil se 8. ervenec, sté Jukiovy narozeniny. Velká jest symbolika djinných událostí a její mluva! Djinná prozetelnost rodí v pravý as Udi, jež iní ohniskem idejí, picházejících ve vývoji lovenstva na adu. V XIX. stol. pišlo na adu probou2ení a uvdomo-
vání národ, díttem tohoto všeobecného proudu byl také illyrismus -- a ohniskem leho v Bosn a Herceovin v desítiletí 1840—1850 byl mladý mnich Ivan Franjo Jukié, rodák banjalucký. Bylo to ohnisko záivé, v nórnž se soustedila všecka istota illyrismu, všecek jeho zápal, všecka jeho ideální síla. Juki byl náhodou františkánem, ale životním posláním byl Illyrem a vlasteneckým buditelem. Zcela správn dí Dr. P. Mltrovi*^, Že by také Juki býval týmž Jukiem, i kdyby nebyl mnichem a teba ti ženy a deset dtí. Národní cítní bylo jeho podstatou rovnž jako ieho lovenství, národní práce byla jeho životním cílem, jehož od svého duševního uzrání nepustil s oí ani na okaimžik. Nebyl velkým spisovatelem neb uencem, nebyl nadán geniem básnickým, ale byl velkým národním buditelem. všecky potebné vlastnosti: velK úkolu tomu kou, všeobjímající lásku ke všem dtem rodmé zem, velké neznající nižádného stranic tví, nižádného rozdílu nsaidšení. které nepohaslo s první mladostí, ale pronikalo jej do posledního dechu neobyejnou všestrannost velkou vytrvalost a neúnavnost v práci a bezmeznou
ml
ml
—
~
obtavost.
Z první vlastnosti vyplývala jeho demokratinost, porozumní pro poteby lidové a všecek jeho zájem o lid bez rozdílu vyznání. Svou lidovostí byla ieho innost reálnjší a životu národnímu bližší líež psobení ieho
ostatního illyrismu
—
tím byla také píbuznjší probu-
eskému a lužicko-srb^ému, kdežto charvátský illyrismus byl zase pokrevj-jjší pobkému romantismu.
zení
Juki chodil mezi lid nejen aby sbíral písn, pohádky, písloví, poekadla, hádanky, dialektické zvláštnosti, aby pc-pisoval jeho kroje a obyeje, nýbrž také aby seznával jeho bídu a strádání, jeho bolesti a poteby. Proto za^*)
luúha 182
V
II.
i. 24.
»I
Kn^iievni Jxig ro.
II.,
kládai národní školy pro
žáky obojího vyznání, katotak ve své škole ve Varcaru t. 1850 ml ?0 dtí katolických, 17 pravoslavných a ti ženaté pravoslavné djakony. kteí se pipravovali k popstvf oroto ve svém odvážném memorandu sultánu Abulu Medžidovi obracel pozornost k bídným pomrm nevolného selského lidu; proto v témž memorandu žádal, aby si pravoslavní smli voliti sami své vladyky (biskupy), by se tak zbavili vnucených jim eckých vylického
—
i
pravoslavného
—
;
i
ssava;
když
proto,
povstalí
hraniái
vypálili
Jaice.
Varcar a minoho míst v okolí, vyprosil od Omera paši pro katolické i pravoslavné pohoelé velikou podt jru r^*á. Nesnášelivosti ^ábože^.'^ké naprosto neznal, mé* na zeteli pouze celý národ jediného jazyka, ml toliko touhu, aby jej novznesl. osvítil a uvdomil. Proto pokoušeje se založiti illyrské »Kolo bosenské* (1847) vytyuje mu prvním úkolem zakládání národních škol; proto sám píše první školni uebTiice (Poetak pismenstva 1847 napomena nauka kršanskoj^a, Abeceda 1848); proto žádá, aby se v Sarajevu založila spolená kaloliicko-pravoslavná škola; proto vyzývá roku 1850 v >Bosenském Pítelk, aby se zavedla všeobecná národní da k založení fondu, z nhož by se zakládaly a i
ml
v3^držovaly školy; proto sám soukromou pjovnu knih a soukromé kmihkiipectví, které však se mohlo 5píše nazý-^^ati
knihrozdavastvím.
V tom všem jednotu, širší
i
ském uvdomní v
jevil
užší-
se
neobyejný
Hledal pro
(studuje
i
ni
.smysl pro národní podklad ve slovan-
Dobrovského a Šafaíka), hlavn ve stu-
illyrismai (jehož bibliografii sestavil) a
diu domácích djin, v poznávání vlasti i jejího lidu. Cit pro národní jednotu buditi jeho asopis nebo almanach >Bosanski Prijatelj«, jejž psal skoro docela sám, v jeho práce o staré bosenské literatue, o djinách bosenských o nynjším lidu a jeho zemi a pak jeho >Zemliopis i povjesnica Bosne« (v Záhebe 1851). Ná-
ml
nm
i
—
183
roíinl
iedinot*
m^Ia
sloužiti
také
podle Qaje a Vuka;. kterou provedl
reforma již
pravopisná
ve svých ueb-
nicích.
Vrcholem všech jeho snah melo býtá získání bosenské samosprávy pomocí Omera paši, potureného Charváta z Litvy, který pitáhl r. 1850 s vojskem do Sarajeva, aby pokoil agy a begy, vzpírající se sultánovým reformám. K Omerovi upial své nadje (jakou mrou, vidíme z toho, že mu dokonce vénoval II. svazek >Bosenského Pítele«), odebral se jeho jménem pedbžn do ZáJieba (s Fazli pašou vyjednávat s báném Jelaiéem a byl vbec novému správci bosenskému pravou rukou pi provádní reforem. Omer však jen lstiv využíval jeho nadšených služeb a nakonec jej krut zradil. Obvinil jej ze zpronevry penz, které mu na jeho prosbu poukázal pro trpící lid, vznál jej nejprve v Saraiev a
potom jej poslal do Caihradu, aby tam byl souzen. Pravou píinou, pro kterou ml býti Juki z Bosny odstrann, byla arci ieho národní innost buditelská. Hrozná byla muka tlesná duševní; jež vytrpl od té doby istý idealista, ranný nízkostí obžaloby. Mladý, zdravý dosud muž roznemohl se ve vzení ledvinovou chorobou, z níž se již nezotavil lovk, jenž dosud trplivé snášel všeliký nedostatek, v njž upadal svou obtavostí, tichý a oddaný mnich piveden byl v takové zoui
—
falství,
že se pokoušel o sebevraždu.
Konen
za noci
vyveden ze sarajevského vzení, komo, ruce maje svázány dozadu a nohy spoutány pod bichem zvíete, dopraven pes Bitolj do Solun a odtud na lodi, uvržen spoutaný mezi dobytek, do Caihradu. Zde by snad byl zahynul ve vzení, nebýti tehdejšího rakouského konsula Antuna Mihanovie, pvce charvátské hymny, který se ujal svého druha v pesvdení illyrském. Juki byl propuštn, ale zakázán mu návrat do Bosny. Byl od té doby vyhnancem, a to mu bylo pramenem nesnesitelných mulk. Odešel do íma, proputoval Itálii, potom Dalmácii 184
A asftchl se koiiedni
—
péi Stro«cin*y»rovoa pob^
Di«-
ale všude pi neustálé práci jej provázel stesk ková po Bosn, bez níž nebylo pro nj života. V krajiné djakovské byl ií aspo na blízku, jednou se tam dokonce úkradkem ješt dostal, aby se s vlastí rozlouil navždy. Muen chorobou odebral se do Vídn, aby se podrobil operaci, a zde ve františkánském kláštee sv. Jeronýma zemel 20. kvtna 1857. nedovršiv ani 39 let. Význam jeho pro Bosnu, jak dobe vystihl Tugomir i
Alaupovi"), tkví v jeho všestrané práci prkopíiické. Ve všech oborech byl prvním pracovníkem. Prvý se pokusil popsati Bosnu a Hercegovinu a kriticky objasniti je-
v Bosn první literární a vdeckou spolenost, vydával první nauný a beletristický asopis, zakládal prvm' školy, byl prvním bosenským folklorlstou atd. Prožil ve svém krátkém život celý život svého národa, jak ekl charvátský historik Fr. Raki. Padl uštván v cizin ale nes^padl. Dílo jeho nebylo marné a památka jeho vrací se v dob, kdy illyrské sny mají nabýti skuteného tvaru. Jukiova Bosna sic není ješt svobodna, po hrozném a dosud v celém rozsahu neznámém a nevylíitelném utrpení pinucena jest k mlení ale jest živa a chce žíti plným národním životem, o jakém snil Juki. A národní její budoucnost ve spojení s ostatními zemmi téhož národa eká již nedaleko. Až svitne, vzpomene si Bosna na prvním míst svého jí Jukiée, jehož jméno zasluhuje býti uvádno vedle nejpednjších buditel slovanských. jich minulost, založil
~
—
eská
'*)
Kujiž.
Strii
16.
srpna 1918,
.
33,
e. I., sv, II, 6. Alaupovi vy
Jug
siatnou práci o škarice >Život«
i
rad J. T. Jukióa«. Iffi
Zápas o Chelmsko a Podlesí. v nosti
poslední dobé znova se vynoila otázka písluši Podlesí, která byla vytvoena traktá-
Chelmska
tem brestskýjn a vyvolala v únoni boulivý odpor ve všech zemích polských. potom utichla, když po projevech nejvtšího národjíího hnvu následoval neoekávaný pemet k aktivistické politice, poslušné pokyn z Berlíma. Když však odkryty tajné úmluvy Seidlerovy s Ukrajinci o rozdlení Halie, vyplynula zárove zase obava o Chelmsko a Podlesí. Poláci byli sice po únorových bouích uchlácholeni, že o vci jest možná ješt dohoda, takže se zdálo, že k ešení otázky polsko-ukrajínské zatím nedoide, aspo ne bez vdomí polského ale píklad haliský vzbudil v meh arci nejvtší nedvru. Když pak pišla zpráva o ratifikaci mírové smlouvy nmecko-ukrajinsiké, uvedena v polské státní rad otázka východní hrainice polské na petes pilným návrhem kiaibii mezistranického. V debat o návrhu (29. ervence) pro(hlásil posJi hr. W. Rostworowski, že otázka chelmska zasahuje v samo jádro národního bytu pohkého, a posl. Alf. Parczewski, že Poláci všichni jaiko jeden muž považují brestský traktát za útok na polská národní práva. V záptí na to (30. ervence) ohlásil kníže Janusz Radziwiíl, že jižní okresy sporného území, které jsou pod okupaní správou rakousko-uherskou, již od 1* srpna pijdou ve správu generál, gubernátorství lubel.s;kého. Prohlášení kníž. Radziwijla, že práv došlo úední oznámení té zmny, psobilo až divadeln a vyvolává všelijaké myšlenky o zákulisí celé vci. Na iwzorovatele citov nenaladného více než toto theatrální zakonení psobily na p. vzpomínky z nedáv-
Vc
—
—
186
né historie cheJmské otázky, jež uvedl posl. Shnoii. Zejména pnpomeniitl dekretu hlavního armádního veHlelství ze dne 5. ervna 1916, jímá lubelskému generálnímu ínibernátorství pivtleny okresy cbelmský. hrubieszowský a tomaszovský. Onen dekret konil slovy: >Tímto rozhodnutím spluje se srdená tužba polského národa. kterC- pocítil odlouení chelmského území, provedené Ruskem, jako straSný políek.<«: Ani ne za dv léta do tomto rozhorleném výroku odtrhly od Polska ústední mocnosti traktátem, brestským netoliko tyto okresy, nýbrž celý okres zamojský. i}úl bfli?o rajského a ást krasnostavského a k tomu z Kubernie siedlecké okres wfodavsiký a bíalský a vtší ást okres radzyského a konstantynovského ili Chelmsko a ást Podlesí. Polský odsamostatnost< a >sebeurení< ústední mocnosti bojovaly je zcela pochopitelný. Polsko by tak pišlo o pirozenou hranici reky Bu^u, od níž by bylo zatlaeno na západ, o znané menšiny, ba ve mnohých ástech o vtšiny polské. Vtšinu podk nmecké statisky z r. 1917 mají v okr. biljíorajském, zamojském. krasnostavském. konstantynovském a radzyském. všude iinde znamenité menšiny (od 21*5 36%), kdežto Ukrajinci mají slabé vtšiny jen v okr. hrubieszovském (596%) a wíodavském (55-8%), pouze pomérnou vtšinu jen v okr. biaiském (38- 1% oroti 339% Polák) a znamenitjší menšiny jen v okr. bilgorajském (20-8%), chelmském (335%) a konstantynovském (306%). Za to mají Poláci pomrnou vtšinu v okr. chelmském (345%), kdežto menšiny jejich nikde nejsou tak nepatrné gafco ukrajinské menšiny v okr. zamojském (7-9%), krasnostavském (57%) a radzyském (4*5%). Tyto vcné dvody byly by v debat více mluvily než citové odkazy na krev polskou, která zde byla za pronásledování unitu v letech sedmdesátých prolita. Arci tato ísla by se znan zmnila, kdyby se vzal i
—
—
— i
i
—
187
u
dobrovobé nebo micené vystéhoirwlce kí války, totiž za doby velkého ruského istnpu. Tehdy podle H. Wiercieftského, který sebral potebná data ze 483 obcí rakoiisko-uherského okupaního území ftedy skoro z ce-
zetel
lého, ježto má 495 obcí), vysthovalo se z této ástí 7-8% Polák. 28-2% katolických Ukrajincft a 89% Ukralíncfi pravoslavných, zbylo tedy na místé 92*1% Polák, 717% katollických Ukrajincv a 10-3% Ukrajinc pravoslavných.*) V posledních dvou msících se v^^sthovalci dál houfnji vracejí, pi emž dochází k zjevm na výsost zajímavými. Patrný rozdílí fest mezi Chelmskem (na jihu sporného území) a Podlesím (na se\*eru). Do chelmského zemJ vracejí se hlavn Poláci a nmetí kolonisté ti pedevším, ponvadž' jim vydatn pomáhá okupaní správa. Poínají si také sebevdom, ba proti Polákm bezohled. n, vypuzujíce ze svých usedlostí polské školy, které tam
ím
—
byly prozatímn umístny. Mnozí ukrajinští pisthovalci zbavují se svých hospodáství, nemajíce dobytka; tak pechází ukrajinský majetek v ruce polské. Nálada vracejících se Ukrajmc jest rzná: jsou mezi nimi Živly bolševické, naciouáln ukrajinské, ale živly zklamané a roztrpené revolucí. Mnozí pravoslavní Ukrajinci dávají své dti do polských škol. Arci pravoslavní popi psobí ve smru protipolském. Celkem však nejeví se zde rolik nepátelství protipolského jako na Podlesí. Podlesí jest již delší dobu pipravováno pro Ukrajinu a také již (6. ervna) odevzdáno správ ukrajinských komisa, aspo ve vcech církevních, školských, agrárních a vysthovaleckých. Po^uze rekvisice podižela si okupaní správa nmecká. Ponvadž návrat vysthovalc jest v rukou ukrajinských komisa, jest jasno, arci krom že na Podlesí se vracejí hla\n Ukrajinci i
—
*)
fs. 331.
181
Data citována jsou
z lubelských
novia v Nové
Reform
^de isou peliv pcxlporoi liospodáského dlnictva. Zcela patrn pipravuje se zde pda pro spor ukrajiiiSiko-polský, jehož tu nebylo. Zvláštní úkol pidlen ecko-katolickým (unitskýni) duchovním, povolávaným z Halie. Místo nepopulárního pravoslaví má se na Ud psobiti agitací unitskou. Ostré svdo na pomry na Podlesí vrhá polské provolání ukrajinského komisariátu brestského k obývá-' telstvu. Zajímavý ten dokument pináší >Kurjer LwowskU a po néín krakovský >(j1os Národu* v . 173. ze 6. srpna. Provolání ukrajmského hetniian.skho komisae v Brestu k Podlesákm schváleno jest nmeckou censurou a tištno v tiskárn nmecké okupaní správy >OberOst.« Praví, že >staré ukrajinské Chelmsko a Podlesí vrací se nyní k matce UJírajhi*, a to >pod ochranou spátelených Nmc.-í: >Hetman ukrajinsJíý, povolaný císaem nmeckým, vládne te spravedliv ruku v ruce s nmeckýnn vojskem.* Oznamuje, že státním náboženstvím na Ukrajin bude pravoslaví, kdežto >v polských pripojenýcli okresích bude jmova zavedena unie«, aby Poksálcin >byl'0 leheji se vrátiti k Ukrajin.* S dovolením Nn.cú povoláváme k vám již unitské duchovni z Halie. \'yslovite-h se pro Ukrajinu a nebudete-li poslouoiiati nerozumné polstké agitace, bude zrušena nmecká rekvisice, jak nám Nmci osvdili. Rekvirovati budou molodci z našeho vojska a bratrsky, spravedliv se budou dUti s Nmci. Polákjn nadešel beztoho konec. Na návrh budou zaveny všecky polské školy, a konec knžím (t. j. katolickým). My isme nyní bude moc, nebo s námi jsou Nmci, a vlády ze svých rukou
osadnik nmeckých, kteí váni, a dále
krom
mj i
již
nepustíme-*
Samo toto provolání jest dokladem, jakou mrou jest obyvatelstvo Podlesí polské nebo polsky naladno. Již to, že Uikrajinský komisa jest nucen mluviti polsky k obyvatelstvu kraje, který jest k Ukrajin pipojován ve jménu myšlenky ukrajinské, psobí trapn. Ješt trapniši
zpsob, iaikým provolání niluví. K Polákm yyíaduje toliko nenávist, k Némcm poníženost. Jediného ušlechtileišího hnutí v netušíme. Mluví se tu sice o svobod, ale hned se slibuje násilí. Místo spravedlnosti jest
nm
—
ale nikoli moc, vycházející z pravpochvaluje se moc divé síly pirozeného práva, nýbrž z ochrany nmecké. Celý dokument je takový, že se nad ním Slovan rdí studem a že cit jeho bezdqky se vzpírá uviti v jeho pravost. Nejradji by uvil, že je to podvrh ale pipojená cetisurní klausule >Qepriit UiTd freigegeben. Ob.Ost. Nr. 72143. V. 18«, mluví proti tomsu; krom toho >Kurjer Lwowski« výslovn praví, že provolání se rozšiuje na Podlesí v tisících výtisk.
—
Nastiipttjí-li Ukrajinci na Podlesí tuto cestu, není to cesta pravá. Jdo-u-H tam ve jménu myšlenky národního sebeiurení, mli by se zeptati lidu, jehož odpovS by arci znla zcela jinak než hoejší provolání. Ped válkou podle ruské úední statistiky okr. bialský 3815% katolík a 39-42% pravoslavných, wíodavský 3247% katol. a 4636% pravost, konstantynovský 7193% katol. a 12-67'% pravosl., radzyský 7738% katol a 4-61%
ml
pravosU ostatek
byli židé. Katolíci kryjí se
pibližn
s
taková pevaha živlu ukrajinského, aby toto území musilo býti požadováno pro Ukrajinu? Anebo které jsou jiné dvody toho, aby byla pekroena pirozená hranice Bugu? Vždy stejn mohli by Poláci žádati kraje za Bugem, kde jsou velké menšmy polské. Ale nynjší stav na Podlesí a Cheimsku není ješt posledním slovem v palivé otázce. Ta bude teprve ešena až pijde as a to v spravedlivém zájmu obou stran. A hlavn: vzájemnou dohodou. Poláky, pravoslavní s Ukrajinci.
Kde
tu je
—
CwdcA Siré*
100
23.
srpna 1918,
.
24.
Po lublaském
sjezdu.
(16.— 18. srpna.)
—
Význam lublaských slavností srpnových (16 18, srpna) by zasiuhoval nadšené hyinny. Lublaský sjezd je radostnjm dalším krokem na cest k jednotné organisad Jihoslovan i k sjednocení západních Slovanu za
V jednom i druhém smru ukazuje síhi ve vývoji djinných událostí, mají-li za pod-
s{X)len>Tii cílwn. díisledjiosti
klad
velkou, šlenku.
V
prvním
sooiasnýTiii
déjinami
odvodnnou my-
smru má
ustavení Národní rady slovinmnohem širší význam, než jméno rady naznauje, >Na rodní svt za Slovenijo in lstro« jest s.ce nejvyšší národní instancí pro Slovince a podobn jako eský Národní výbor pro jejich politiku ale jinak jest i velmi významnou stanicí na cest nás k jednotné národní organisaci jihoslovanské. Když bylo eeno první slovo jihoslovanskou deklarací kvtnovou z loského roku, která došla ve slovinských zemích tak imiposantního schválení hromadnými projevy v národ, bylo jen dsledkem jeho semknutí slovinských politických stran (krom sociáln demokratické) v jihoslovanskou demokratickou stranu (dovršené 29. ervna letošního roku) byly rovnž jeho dsledky sjednocovací ské,
uskutenné
—
16.
srpna,
—
,
—
snahy v charvátských zemích: záhebská porada pívr-
ženc
národní jednoty 12. kvtna 1918, projev zemského výboru dalmatského z 20. ervna, národní sjezd spUtský 2. ervence, na nmž uskutenna spolená národní orga. msace pro Dalmácii, sušacký sjezd 14. ervenc* na nmž (v tsném sousedství Rijeky) založena podobná národní organisace pro charvátské Prímoí a Istrii a jest nejnovjším jeho dsledkem Národní rada slovinská.
—
191
Není to dsledek poslední. Musí nyní dojíti na jakousi národní organisaci v Charvát&ko-SIavonsdtu a na podobnou orgamjfsaci v Bosn a Hercegovin, naež pijde na adu vrcholná organisace, po níž volal již sj>litslíý sjezd, totiž všeobecná jihoslovaaiská národní rada. Slovinská národní rada, která se ustavila za lublaských slavností, jest k ní velikým a závažným krokem. Vyslovil to jasn pedseda jihoslovanského khibu Dr. Aut. Korošec, zvolený také pedsedou Národní rady, prohlásiv slovinskou národní radu za ást národní organisace jihoslovanské, jejímž vrcholem bude
spolený Národní výbor Slovinc,
Charvát Srb v Záhebe. V druhém smru znamená lublaský i
siezá pokrok na dráze sblížení západoslovanského, k nmuž zjevný základ položen byl na kvtnovém sjezde pražském. V Praze uskutenno sblížení eskopolské jako základ pro sblížení všech západních Slovan, v Lublani rozšíeno, cc v Praze zapoato. Mluvil zde polský politik (Ql4' bdnski), který ujišoval Slovince, že se Poláci nyní cítí Slovany. Jiný poliský host (Dr. Czerneoki) vzpomínal sloviiinskóho spolku milovník polského národa a sliboval, že se ve Lvov zasadí o založení podobného spolku pátel národa jihoslovanského a eského. Krakovsíký týdenník >Kultuira Polski« v souvislosti se slavnostmi pedevším v Itublaskými napsal: >Válka nutí Poláky
Rakousku
— — ke sblížení se Slovany v praktické
nebo máme spolené
a spoleného nepítele
politice,
. Ponenáhlu se vytvoují a upevuji svazky mezi Poláky, echy a Jihoslovany. Po tchto prvních krocích pijdou další, které utvrdí základy spolené práce bratrských národních demokracií za spolené cíle dneška i zítka.* Vše to urit svdí o piblížení Polák ke spojeným echoslovanm a Jihoslovanm. Není tu již pouze jednostranné úsilí po získání Polák pro spolenou politiku, ^padoslovanskou, jsou zde jíž snahy oboustranné, tedy;^ ^podstatný ikrok vped.
cíle
.
.
Arci v jednom i v druhém smru není ješt radost bere stínu. Tak Národní rada slovinská není dosud pevnou radod všenárodní, ponvadž nejsou jejími organicse slavností úastnili. kými leny sociální demokrati, \le budou do schzí vysílati delegáty k jednání o vážných otázkách všenárodních, proež j^'m jsou v rad zajištna 3 místa. V druhém smru byla zase úast Polák v lublaských slavnostech omezena na tytéž politické strany a kruhy, které mly zástupce již na sjezde pražsikém, totiž na demokraty národní i sociální a na lidovce. Není to však nic divného, ponvadž ani v domácí politice polské není jednoty. Polští aktivisté, kteí iní domácí politiku závislou na vládách ústedních mocností, jsou arctt zárove odprci spoleného postupu s echy a Jihoslovany. Ostatn jsou takoví aktivisté i v Charvátsku, kde srbocharvátská koalice dosud provozuje vládní politiku proti vli národní vtšiny a byli by také u nás, kdyby je pevjíá vle a bdlost národní nedržela v ústraní. Hlavní jest, že v Polsku myšlenka svorného postupu s ostatními západními Slovany má pesvdené zastance a pívržemce práv v tch stranách, které stojí proti mártimálnímu orogramu aktivistickému. Jas vbec ve významu lublaských dní pevládá. V zmizel nepkný dojem akce zemského výboru, ovládaného nohsledy Šusteršiovými, i nepíznivý dojem }iásledu jícího potom slabošského projevu Dra Ivana Tavara (pedsedy slovinské demokratické strany) a preláta Kalana (pedsedy slovinské lidové strany). Ustavení Národní rady slov»nské vytvoilo instituci, která
a
~
nm
pevyšuje pouhý zemský výbor kraský a znemožní na píšt podobné pehmaty, jako byl zbytený projev obou politických
pedák.")
Ježto Národní rada zalirnuje vše-
*°) Z nich osiaitjD jeden (Dr. Taivar) sám chybu umal, navrhnuv ve stran, aby píští všeliké veejné projevy byly p»d«m schraloTány rýborvm a druhý dokoncA odstoupil.
193
cky
zem
slovinské, znemožní separátní politiicu oportupokud se objevovala na p. ve smru terstské >Edlnosti« a posl. Rybáe. Není bez významu, že práv nistickou,
dnm
skoro k slavnostním lublaským se objevilo prohlášení uherských Slovinc, jímž se pipojují k jihoslovanské deklaraci, >aby ukázali svtu, že ješt nezhynuli v uherské záplav a že cítí v sob sílu i vli, aby serásli maarské jho, které je tlaí po staletí.« V Národní rad slovinské nemohou býti sice zastoupeni jako
nemohou
býti v našem Národním uherští Slováci, ale pée a bdlost
výboru zastoupeni její bude se jist
vztahovati také na n. Širší jednota jihoslovanská byla na sjezde lublaském projevena pítommostí zástupc z osl&tních zemí jhoslovanských této íše, mezi nimiž nechybl ani deiegát potlaené Bosny a Hercegoviny (místopedseda posledního snmu Dr. Jozo Sunari). Z jeho ei byío patrno, že 1 tam národ vidí potebu jednoty vnitní i spoleného postupu s ostatními národy západo-
slovanskými.
Lublaské
slavnosti
náhodou padly v dobu význam-
ných událostí válených
i spojených s nimi politických, z nichž nejvtší pozornost vzbudily porady v nmeckém hlavním stane. Proskoily zprávy o píznivjším prý utváení otázky polské (v jakém smru, lze se domysliti z toho, že byli k poradám pozváni prapvodci nynjšího germanofilského smru v polském aktivismu, hr. Ronikier a kn. RadziwiD, ba i o úmyslu vlády Hussarkovy, aby se Rakousko federalisovalo. Jsou-U takové úmysly, pišly lublaské slavnosti v pravou dobu, aby nám pipo-
mnly
nutnost setrvání pi nezteneném našem programu a semkmutí našich ad, abychom dosáhli jeho uskutenní. Poláci, kteí jsou na stráži národních zájm, jji volají ku bdlosti v dob, kdy politití slaboši se budou ucházeti o získáni tebas bídného drobeku, aby jej mohli národním slabochm pedložiti jako národní zisk, ne-U dokonce jako vítzství (>Kultura Polski«). Jim i nám
konen
194
Maai,
o
nstatiním Slovanm ukazují bží. Prohlašují (v >Az Estu«), že jich se federaní plán nikterak netýe - ale pece se staví proti nmoi. Hrozí pouiiooi personální unií,
sovati-
kdyby se mla rakouská polovina íše federaliTo znamená, že ani v íši >íederalisované« ne-
by bylo by
—
Cec ho&lované a Jihoslované spise na zdánlivém základ národnostním provedeno jejich roztrhání, i^roto není pro nás pochybnosti, jaké stanovisko k Hussarkovu závru zaujmouti. Je to stanovisko, které bylo znova zdiiraznno sjezdem lublaiiznova skýiii, jehož byla jasná. Jihoslované na volaM po svém dokonalém sjednocení pítomnost opakovala, že my trváme a setrváme na sjednocení svého celého kmene eskoslovenského a Poláci svou pítomností znova dotvrzovali vU po svém úplném sjednocení. K dosažení jednoty a samostatnosti polské, eskoslovenské a j ihoslo vansicé podali jsme si v Lublani znova ruce. došli
spojeaií všichni
e
echv
—
i
eská
nm
—
StTáž 30. srpna 1918,
i.
25.
Ifi5
Bublina rozešeni polské otázky. Tajemné telegramy o dležitých poradách v nmeckém hlavním stanu, rzné nápovdi v ti&fcu vídeském poznámlky v tisku berlínském, zpráva o povolání pol-
i
ského arciaktivisty kn. Janiosze Radziwiíla k poradám vše to vyvolalo dojem, že otázka polská bude div ne stedem porad nmecko- rakouských a že bude v nmeckém hlavním stanu njakým zpsobem >konené<s: rozešena. V polských listech objevila se dokonce zpráva, že 15. srpna došla vladaské rady ve Varšav šifrovaná depeše od kn. Radziwiíía, podle níž >stav polsikých záležitostí v nmeckém hlavním stane jest neobyejn piznivý«. >Krom prvníího bodu polských požadavk, totiž otázky obsazení polského trnu. Nmci prý souihla&í se všemi polskými požadavky.-s To bylo velké slovo. Dvivému Poláku, toucímu náladovou tuto zprávu, mohl se dojmem zatajiti dech. Že Nmci nesouhlasí s takovým a takovým obsazením polskéiho trnu, vzal >neš« (jak se u nás na Hradecku eufemdsticky íká místo >ert«). Beztoho celá polská levice nestojí o postavení polského trnu vbec, majjíc na mysli zízení republikánské. Jen když Nmci souhlasí se všemi ostatními polskými požadavky. Ty jsou rámcov vyznaeny v památné krakovské resoluci z loského 28. kvtna a znamenají spojení všech zemí polských ve svobodný a nezávislý stát s pístupem k moi. Šlechetní Nmci! Oni tedy nejen že netrvají na hospodáském a vojenském spojení >samostatného« Polska s ústedm'mi mocnostmi, ajjy pomohlo pevn vybudovati nmeckou stední Evropoi a bylo mostem k ovládnutí ruského i dalšího východu, oni se i nezištn vzdají onch území, která zabrali
—
196
od své protipolíké na Lstvé a piiní se vbec raku v ruce s Rakouskem o spravedlivé uspokojení všech polských pání, která sméuil ne-li k obnov celého bývalého státu pol-
ph
dílení Polska! Upustí patra* také
politiky
—
tedy aspo ke vzkíšení samostatného Polska v rámci etnografickém ... Ztrnem, co dále obsahuje zpráva polského aristokrata, který jedná s korunovanými hlavami o píštím osudu Polska: >Západní hranice zstane iako dosud, otázka hranice východní jest otevena. Nmci prohlašují, že v té vci nemají zájmu. Ten bod zahrnuje v sob polskou ského,
armádu- jejímž úkolem bude hranici na stran východní polský tená byl tmi slovy Co to? schíajzen, jakoby byl polit studenou vodou. Západní hranice zstane beze zmny, východní mžete si svým vojvytýiti.'?
Dvivý
skem dobýti; o Halii, Poznasku, Gdaiísku, Litv ani To tedy znaine
slova.
která jest nyní vojenskou správou pipojena k Litv a pokud se tý,e Chelmska s Podlesíin a snad ješt dalších území na východ, ty mohou býti polskými absadí-li je polské vojsko, tedy za cenu nepátelství s Ukrajinou. Ze snu o sjednoceném Polsku, vzbuzeného první ástí telegramu, zbývá tedy jen malý oíale šek Polska kongresového (a to ješt okleštného) aspo jsou tu dva positivní zisky: Nmci upouštjí od korektury západní hranice a krom toho opouštjí pdu brestského ujednání, pokud se týkalo Chelmska
gubernie suwalské,
—
—
—
s
Podlesím.
Dodatkem telegram chválil neobyejn dobré pijetí polských záí tupc v nmeckém hlavním stanu. Tomu polský tená, nyní jiz arci ve své dvée mohl zvikianý, véiti úpln ale nebylo mu z toho teplo ani
dvivý
—
žhna.
Konec konc však se vše objevilo mýdlovou
buuli-
která chvilku hrála duhovýini barvanni, ale záhy nraskla a ztratálíi se beze stopy. Úední zpráva z hlavního tíc^u,
197
stanu se o pols^cé véci vbec newniuje. Telegram knížRadziwiíía náležel pouze k náladovým zprávám pedporadním, nebyl nikterak zprávou o poradách. Jak píše >Kultura Polski« (v . 34.), byl úkol kníž. Radziwiíla v pruském hlavním stanu toliko informaní. Polský jednatel odjel ped jednáním. Udržovala se sice ješt DO néiaký as nálada nadjná, pvodci nynjšího vládního kursu polského, hr. Ronikier a fcn. Radziwin. byli dokonce pijati ve Vídni, což zase bylo s to vzbuditi nadje aspo v rakousko-polském ešení otázky ale pi krititjším zkoumání všeho, co se zdálo svditi aspo pro toto rozešení. b3Ma výsledkem všeho potu zase nicka. Podkladem výpot nemohly totiž býti nijaké úední projevy spojenecké, nýbrž jen hlasy berlínského a vídeského íisiku, které se vzájemn rušily, aneb aspo dávaly výsledky naproste nepíznivé. Ber\{-nskÝ tisk pímo vyluoval možnost ešení rakousko-
dom
—
polského.
vídeské
listy
nestavly se
sice proti
nmu.
ale
a >Fremdenblatt< dokonce ve svém poloúedním projevu se Halie ani nedotkl. Byl-li obojí tisk inspirován, jakože byl, znamenalo by to. že jest rakousiko -polské ešení pochováno a že ze >samostatného« Polska zbývá jen okleštná kongresovka. zá-
vytiovaly jeho
vislá
obtíže,
pedevším na
Nmecku
(jak
uznává >Gíos Ná-
rodu*).
Výsledkem celého rozruchu jest vlastn nová porážka polského aktivismu, již raddkální|ho ili >aktivismu bez výhrad*, provádjícího >politikii na úvir«, nebo >aktivsm!u umírnného<, který pi své politice chce míti jistotu, že >ruka, oodávaná k trvalé a upímné do-
a
hod,
ani
nezstane
viseti
v povtí,
ani
nebude rozdr-
cena železnými kleštmi^ (jak polské aktivisty rozdlil vládní varšavský >Monitor«). Polský národ mohl se zase pesvditi o cen aktivismu vbec i tch, kteí jej provádjí. Tu znova pipomínám, že jejich politika není národní politikou polskou. Že nesluší penášeti vlastld8
ncsti polské aktivistické politiky
rod
haliské na polský nájejí poínání ve Vídni
— a že nesmíme dopustiti, aby
kalflo náš
pomr
šlechty,
kdyby
eskopolský. Pestavme si jen, že by souditi o nás podle politiky naší mla za eský národ v rukou, anebo
mli
ostatní Slované ji
podle politiky našich >aktivistiK, Byl by to soud kivý, ponvadž
základ
kdyby se jí zmocnili. by nebí'^! utvoen na
bu
stavoveské, nýbrž jen politiky zvrácených jedinc. Stejn dívjší konseryativní, ugodová i vládní a nynjší aktivistická politika v Halii nebo v kongresovce není polskou politikou národní, která se spíše projevila polskou úastí na slavnostech pražských a lublaských, nebo resolucemi sjezdu Titelie:ence stranií- l'dové. Také byl sníše jejím projevem hlas krakovského >Piasta< (orgánu lidovc), který v ís. .30. pokáral vídeské >Polské Kolo« za jeho hlasování proti eskému návrhu na obžalobu ministerstva Seidlerova ") >Piast4: dobe vidí. že Nmci stojí o spojenectví s Poláky proti a Jihoslovanm. ale naprosto bez odmny vidí také, že v této historické dob jest místo ^Polského Kola* po boku státních Slovan. To se hlasit pro}e\n?c v Praze i v Lublani a to jest ím dál jasnjší polskému národu. Svazek polsko-esko-jihoslovanský jest pirozenjší než spolek polsko-nmecký, k nmuž Poláky vedou aktivisté obou druh. Jest pirozený v pítomnosti pro budoucnost, až se uskutení, všichni ti národové usilují. Jest píkazem jejich poitikv opravdu národní. Historie uinila je západní hrázi slovanskou, která bude pevnou pi pevném spojeni svých všech tí ástí. ské,
politiky
bu
—
echm
—
i
o
eská Pro eský návrh lehdy
Stráž
16.
záí
1918.
.
26.
pouze národmí demoStsioiského) a posl. Kubík a Lyszczarz ze slkuiwiiny Staipiského. Proti némti hlasovali spoetil kons«rvativci s demokraty a pívrženci Sta^iiiskébo, ")
krati,
socialisté,
lidovci
(beze
'nlíLSovali
akupi-ny
199
Vídeské a pešské
starosti o Slovany.
Tafemný hlas eského
klerikálního >Míni< o >neílepmužích všech národ celého mocnáství*, radících se Q novém uspoádání Rakouska, rozlétl se po obou polovicích íše a vzbudil všude odpor. Proti federalisaci Rakouska ozvali se oste Maiai z obavy, že by podobné petvoení mohlo býti žádáno i za Litavou, zdvihl protii nmu rozhodný hlas nmecký 3>Volksrat« a Sk)vané svorn se volají ku bdlosti majíce zkušenost, že z Vídn jim ješt rf*pišlo nic dobrého. Jasným píkazem pro jest pevné setrvání pi programu samosta^ ných národních celk, který vyluuje všelikou poloviatost. í^ešení otázky eské a Khoslovanské pouze v rakouské polovin íše jest pro nás naprosto nepijatelné, ponvadž by ustálilo naše roztržení od slovenské ásti nažeho kmene v Uhrách a na jihu roztržení Jihoslovan. i^ešení otázky polské pak již nyní vybíhá z rámce íše. To vše jest nám všem jasno dokazují to svorné hlasy našeho i ostatního slovanského tisku o významu tajemné akce, o níž se hned roztrušují postranními cestami zvsti a hned zase jsou V3^raceny. Dkaz to rozpak ve VídnJ a v Pešti. Z našich hlas nejzajímavjší vyšel v >Slovenském Týždenníku«. Nemám ho po ruce zde na venkov, kde tento lánek píši ale jest potšiteln píznané pro ších
—
—
n
—
—
živý náš styk s Jihoslovany, že jej mohu citovati ze záhebského >Obzoru<. jsme jen s ponenáhlým úspchem usilovali my, kdož isme se dali do služeb slovanské vzájemnosti, aby totiž listy naše byly živ sledovány nejen doma, kde vycházejí, ale všude v bratrských národech, stalo se za války skutkem. Nuže, >Slovenský
O
200
Tyidermík*, uvažuje o maarském poplachu pro "fWeftské prý federalisaní záméry, napsal >RotóileiiI maarských Sovén nám dává tušiti, že rovnoprávnost národ jest již na cestS, i nesmíme jí spouštti se zetele, nýbr ?táti bedliv na stráži národní, ježto i na nás pijde ada a dlouhý náš zápas skoní vítzstvím pravdy. V Rakousku žádají echové. Jihoslované a Poláci silné národní stáN'. zejména od kvtna minulého roku. a to ne snad jen njaké státeky, založené na papíni. Žádají zcela svobodné a zízené státy, neohlíŽ.eiíce se na všecky moci tohoto svta. Tam nahoe, kde se nyní rozhoduje o osiidu rakousko-slbvanských národft. Již pozorují, že jest marné všecko namáhání, ponvadž toííha narodil po svobod tak zmohntnla. že ped ní musí každá síla ustoupiti. Aby se jim nepihodilo nco takového, poínají :
se smiovati s duchem doby nabízejí Slovanm poloviní státy. Každý slovanský národ mže míti svj stát ale vsedej' se mají zase spojiti. Ma.ií míti spolenou i
vládu, vojsko, finance i obchodní a zahraniní politiku. -< >Sekera je ztracena, teba zachrániti aspo toiprko Ppominv píznaný hlas maarského »Pesti Naplo<, jenž napsal: >Deime .iobrovoln národnostem, eho jim teba, siice nás k tomu jmý pinutí. Fakt jest. že jim to <íáti musíme* píše >Slov. Týždenníkc na konec: >Z topohoto projevu a z jiných úkaz jest jasno, že ínají seznávatl na íem jsou. Vidí už, že nejsou s to udržeti nad námi moc. Vdí to a také. co by nám dali? Od r. 1868 máme národnostní zákon... Jak to, že se neplnil? Jen proto, že byl v rulkou ma.
.
—
Maai
—
my
A
konen
iarské vlády... Ani nás nenapadne, abychom pistoupili na jakýkoliv zákon a jakkoliv skvlé sliby. Padesát minulých let nás nauilo ntkomu neviti. Když maarská vláda nebyla schopna, aby nám zajistila svobodu, jest zcela pirozeno, že nemžeme nadále dopustiti, aby byla strážcem této svobody. Nejsme již neplnoletí a nepotebujeme poruník, kteí nás okrádají o naše ddic201
tvíM*
Uamáváme ea pmvou
budeme
í©«
takovou svobodu, ktirou
ostííhati a brániti sami.c
e
To iest iasná a naprosté odmítnutí jalckoli >skvéIfdh€ nabídek. Ani potlaení a v každém smSnj spoutaní Slováci nebyli by spokojeni se >svobo(3ou« a >saniovstatnostf«, íakou by v.m snad chtéli ustdití Maai, kdvby se rozhodli uposlechnouti varovného hlasu >Pesti Nanlo^ iak bychom se mohli podobným spoVoiiti my, iimž jest v nyn?i§í veliké dob svéeno bdítj
—
ním
nad záimy celéh-p kmene eskoslovenského? Na druhé stranS vidí ve Vídni v Pešti, f.e taiemné zatím vládní starosti o naši >samostatnost<í: neodmítáme jen ?nv ei.-vhové v této polovin íše. nvbrž i píslušníci našeho nedílného národního celki; za Litavou. Steiné odmítání slyšeti iest z jihoslovanskych zemí. >Slovenski Narod« (v , 197.) níše: ».Jest víc než naivní domn'vati se. že by >nejlePší lidé<' eského národa neb mezi Jihosíovany chtli napomáhati íakovémiii atentátu na sebeurení národní.^ Velmi jasn vyslovil stanovisko jihosíovanské a nás všech v otázkách západních a jižních Slovani^ puljský na ^íHrvat^l List
i
odpov
i
dm
i
Taková
jest
vle národ v
—
historické
chvíli,
kdy
pišla jejich doba a žádné poloviaté ešení (nebo ani ne poloviaté, nýbrž pímo protivné) nemže té vle zviWati. Nesmí jí zviklati ani politika všech aktivist, od 202
polských aristokrat až po srbocharvátskou koalici, ani ádní lidí, kteí se postavili mimo národ, jako je družina Šusterši-Pegan-Lampe, ovládající zem5ký ví'bor kraftský,") ani skuhrání duch slabých a bázlivých, ani pemlouvání povah nikoli neposkvrnných, které se daly z neistých zájm sobeckých získati pro hanebnou protijako líárodní propagandu, aby rozrážely národní ady. uinil' nejnovji bosenský mohamedán Smiailagi SaliAibeg.") Musíme títi za svým cílem pímo, bez úchylek a kompromis, ponvadž iest jedin spravedlivý. Jiná ešení sama se navzájem porazí. Austro-polské ešení porazil Berlín, iímž padlo i separátní ešení otázky bosenské ve smyslu maarském, který (jak prozradí! Smailagi<í-) byl by po chuti i bosenským begm-otroká-
m.
zv. >federalisacir Rakouska pedem obávající se pro sebe zlých následk takového píkladu, a také rakouští Nmci, prohlašující osamocení Slovinc za svou >otázku<. Tak poze had a doufejme, že se drakem nestane. hada
Podolwi
lK)rážeií
i
t.
Maiai,
—
Ieská
Stráž 13.
zái
1918,
.
27.
piv
**) rtwptistil obecní sasiupitelaítva Bruaoice Který a Kropu, že osife odmítlia pipojiti se ke známé resolHici zemšikého výboru; ostatním pohrozil podobným trestem. Ponvadž by takto musil rozpustiti všecka obecní za«ttipitektva v zemi, jsou to strachy na Lachy, **) K a jiným podobným se vráitím.
nmu
203-
Slovanský proud u Polák. Nech
nikdo nevrtí hlavou nad tímto nadpisem. Sloproud mezi Poláky jíž plyne, šíí se a prohíúbnie. Co bylo nemožné ješt v prvních letedi válených, nerku-li ped válkou, stalo se skutkem od pražských slavností. Z téch proud ten vyvrá a pílivem ze slavnosti lublaské zmohutnl znamenit. Do války omezovalo se polské slovanofilství na nkolik jednotlivce (M. Zdziechowského, R. Zawiliského, T, S. Qrabowského, 7.emelého E. Koíodzieiczyka, L, Wasilewského a málo líných), na msíník >§^\'iat Síowiaski« F. Koneczného a na krakovský slovanský klub a k tomu ješt mlo ráz vysloven polský, hájíc hlavn myšlenku polskokatolického poslání a vdcovství v Slovanstv. Slovamských nadšenc, nevedených pedevším touto tdeou co pec jen sobeckou, bylo velice poídku; byl to hlavn ryzí nadšenec, nebožtík Bronislav Orabowski, ienž byl proto doma považován za pošetilce. Zjev ten byl snadno pochopitelný, vyplývalf z neblahého pomru rusko-polského. Pol^é utrpení pod Ruskem od (as rozdlení státu polského kalilo i pomr polský k ostatním Slovanm, kteí v Rusku spatovali neimocnjšího bratra, od nhož se nadali posily pímé (jako Sbvané balkánští) nebo aspo mravní (ostatní Jihoslované a echové s Lužickými Srby). Také ztotožnní katolicismu s polskou národní myšlenkou iriá pramen v polsko-ruském vanSíTC"
—
bu
bu
Rusm
sporu: niští slavjanofilové vytkli poslání slovausko-pravoslavné, Poláci proti tomu postavili své poslání polsko-katolické. Pádem car&ko-pravoslavného absolutismu padly také píiny zakoenné polsko-ruské nenávisti a tím také pekážky užšího sblížení polského^ 204
hlavn s cchoslovany a Jihoslovyhnala tisíce a tisíce polského lidu a mšanstva do zemí eských a dala jim pímo poznati národ eský, jeho život a snahy i jeho slovanské smýšlení. Politický postup eského národa s Jihoslovany za svobodný život v samostatných, demokratických státech, jejich nebojácný a vytrvalý zápas proti Vídni a Pešti, usiluiícím o naše další spoutání a roztrháni, naše nesobecké sympatie, projevované stále polským snahám po sjednoceném, samostatném Polsku vše to budilo v pobkém národ vdomí, že všichni jsme si piiTozenými spojenci a že bychom za svými ideály mli postupovati ruiku v ruce. Vdooni to vytrysklo po pražských slavnostech plným proudem, který se dral na povrch již od únorového velkého zklamání a pobouení mírem brestským. Od slavností lublaských, k nimž píícnivou náiaidu vzbudilo založení slovinského >društva Uubiteljev poljskega naroda«, plyne širokým proudem, který ohrožuje i panství dosavadních konservativn-šlechtických vídesko-polské politiky. Vehni významným a potšiteiaiým hlasatelem tohoto proudu jest úvodník lidoveckého >Piasta« v . 33., nadepsaný >Nowe šwity*. Zajímavý ten projev dochází k myšlence slovanské vzájemnosti již v úvod, pímo z všeobecného myšlenJíového vlnní, zpsobeného válkou. Válka svtová uvažuje pisatel, skrytý za pseudonymem Piastowiec blíží se ponenáhlu ke konci, a válící státy pomýšlejí konen vážn na své opravdové cíle. Totéž však iní také jednotliví národové, >pátrající po lepší budoucnosti moem obtní krve, prolité bohužel š ostatními Slovany,
vany.
VáHca
—
vdc
— —
mnohdy v
cizích sliužbách«. Za adami vojín pes hranice zemí a národ spchají ideje >kroky železnými, ne-
pemožitekiými,
neúprosnými,
bezpenými koneného
vítzstvím. Z vojín zvítzí, kdo má silnjší nervy a vytrvá o tvrt hodiny déle >z idejí však bude triamiíovati jen ta, která iest spravedlivá a logická, která vy-
—
.
a opírá se o neklamnou vli Hdu. jednou z nejlogitjších, nejspravedlivjších a nejpravdivji lidových, jest práv myšlenka sebeurení národv... S ní rulcu v ruce jde jiná idea, ntesmírné pro nás váhy myšlenka slovanrostla ze skute&iosti
A takovou
ideou,
:
ské vzájemnosti.* To teme v list polském
kdežto jindy bývala vzájemnost v polském tisku pijímána jen s nedvrou a reservou, ne-ii pímo s odporem. Ovodnik >Piasta<í doznává to pín>o a konstatuje obrat pamtihodnými tmito slovy >Tato idea, námi tak dlouho opovrhovaná, znevažovaná i odmítaná, vyrstá ponenáhlu z ítící se budovy starýxih a zastaralých svaz Nebo jsme konen pochopilii, že jedin v piroze-
slovanská
:
vdom
•
.
a ve spolené opoe druha bratra o bratra jesí naše síla a trvalosti naší nezávislé exi-
ném svazku o druha,
záruka s t
e n c e.«
Nemén významná jsou další slova, která potvrzují naše pozorování, nkolikrát na tomto míst zdrazovaná, že národ, lid polský zcela jinak chápe národní politiku než jeho konservativn-vládní vdcové (a již ve Vídni nebo ve Varšav). 2>Piast<: navazuje na myšlenku o poteb slovanské vzájenmosti tyto významné vty: >Chápali to ode dávna echové, pochopili to dosti rychle jižní Slované; od cesty polských lidových a národn demokratických poslanc do Prahy na jubilejní slavnosti Národního divadla vstoupila ta myšlenka v život i u nás v Polsku. A napluje podivem, jak citlivou pdu, bezdky pipravenou obraty našich osud v posledních letech, našla v širokých vrstvách polského lidu, jak rychle v ní zapustila koeny a jak zdravé. Patrno, že byla konen nalezena pravá cesta, že se uskuteuje cosi, co v duši polského lidu již dávno snad neuvdomle pronikalo, jako nutnost, jako vnitní poteba a úimná spása z chaosu beznadje, nejistoty cílv a vražedného 206
zmatku rozmanitých orientaci Dlouho ležela niezi r^oláky a ostatními národy slovanskými šedá mlha Iho.
stejiíosti
.
.
a rznobžnosti 2:á]m, ale válka
mnoho
zm-
V Slovanstv se poznalo, žeobecnáhali,skoí:olská politika se neshoduje se zpsonila.
bem myšlení ostatních Polák a zvlášt ne se skutenou náladou pravých, nezdaených mass polského lidu... A polští demokraté pocítili se Slovany, i zde jako všude pravá demokracie nabyla vrchu v národní politice a nikoli politika aristoikratických klik, jež se vždy ídí podle vtru, vanoucího ve vysokých kruzích, a podle svtel, záících v salonech. >pokud jest íioc^.-í: Svazek eskopolský byl obnoven a upevnn v Praze pes nechu lidí, >táhnoucích rakouskou státní káru, za
—
hrnec stuchlé rýžec (jak pisatel praví podle echových »Písní otroka, které v pekladu Szukieviczov patrn nyní se navázal >srderychle nabývají populárnosti) ný a pedevším reálný pomr mezi Poláky a Jihoslovany*. Reáln a vážn jej pojímají za Jihoslovany zvlášt Slovinci, kteí již vyslali do Halie své pedáky a taiké k dalšímu ztužení styk, zahájených v Lublani Poláci, kteí poínají orgaiiisovati svoje styky s Jiho^
—
—
echy
v široké míe. Vzniká velký slovanby ml odboky v hlavních ohniscích polského života a jenž by z nich všude šíil myšlenku
íJtovany a ský spolek,
jenž
/ciravé vzájemnosti slovanské.
spolen
se Slovanstvem*, volá pisatel pínaši i vaši volnost, s vrností za vrnost: to dnes v Rakousku pro nás jedin rozumná politika. Jen v ní jest logika, vnitní mravnost a niím aezkaiená jistota budoucnosti.« jasná a pímá, jaká o té vci v Polsku To jest dosud nebyla slyšána. Není v ní kompromisv, opatrnstek a zadních vrátek, jak bývalo píliš asto. A není vyslovena toliko ojedinlým nadšencem, nýbrž listem. >Všichni
znaného lánku, >za
e
ao7
M
nímž
stojí 70.000
odbratel z
kratická strana. Stejné jasn promluví)
lidu
posJaiiec
a vHvná, demo-
téže
strany
Wl.
záí ped nkolika tisíci úastníky valné lidové schze v Tamov Vylíil, iaík ústední mocnosti se vždy chovaly k polské otázce podle štstí váleného, jaik nyní by ji rády rozešily bu ve smyslu pruském nebo rakouském, aby mohly na mírovém kongrese íci, že s Poláky jest vc vyízema kdežto lid polský domáhá se Polska celého, jaké bylo a na jaké má právo. A pipojil >V témž položemí jsou echové a jižní SloTetmajer
8.
—
:
vané.
Oba
;
ti
národové rovnž se domáhají
nechtíce býti déle
pod
nezávislosti,
jamem nmeckým 6i maarským.
echové
i Jihoslované jsou národové naskrze demokratití, lidoví, nemajíce šlechty a lo se obráží v jejich politice. echové ani Jihoslované nemají Radziwilív ani jiných aristolkratfi, za to všaik mají lid, který oteven íká, k smuje. P r o t o o I s k o,
—
uvdomlý
emu P kteréchceamusí býti lidovým a demokratickým, spatuje v eších a JihoslovaTiech spojence v bojíi za spolenou svobodu
a nezávislost.*
Takové lánky a ei jsou dkazem velkého pevratu v myslích polských. Svdí o také hlasité
nm
po utvoení ná
rodní rady polské
po vzoru našeho národního výboru, aby mohla býti polská politika ve Vídni ízena podle pání národa. Hlas lidu poíná se v Polsku ozývati píliš siln, aby miu mohlo býti dlouho odpíráno. Krom toho mluví také ím dál silnji hlas událostí. Ale do všeho každé chvíle se ozve ostré zaskípní bezohledné politiky nmecké, proti níž jeví se všecky aktivistické i peaktivistické snahy bezmocnými. To vše otáslo >Polským Kolem* ve Vídni a varšavskou vládu Steczkowského pivedlo k pádu. To vše posiluje v království volání po snme, v nmž by se spíie mohla projeviti lidová vle než v státní radé \'olání
—
•J0»
—
a v Halii proud národní^ ukazující polské politice cestu po boKu a Jihoslovan. Pijde doba, kdy také poslední sloupy staré politiky halisko-polské padnou. Ta nadejde s vítzstvím opravdové myšlenky de-
echv
mokratické, která nyní již itst základem politiky eské a jihoslovanské. Ta myšlenka vyluuje všelikou nadvládu, vylouí tedy také z polského slovanofilství dosavadní ideu néjakého polsko-katolického viidcovství ve Slovanstvé. V lánku >Piasta< ani v protiklerikální nálad íarnovské schze po ni není stopy. Pjdeme voiní s volnými a rovní s rovnými, abychom se navzájem posílili.
Mká
Stráž 37. aáH 1918,
.
29.
2*9
Bosna promluvila. Ped
nedávném pipomnl
si
>Pesti Napló«, že Bosna
osou jihoslovanského problému. Zde zapoal souasný strašný zápas národ, anekce Bosny byla píinou mobilisace a jednání mezÁ obma Skupinami velmocí, byla i prvým kamenem úrazu mezi Itálií a ostatními mocnostmi trojspolku, vytvoila sblížení rakousko-uherské s Bulharskem, a co prý nejdležitjšíího, Bosna jest jádrem srbské otázky. To vše maíarský Mst dojista jest
správn pipomnli, ponvadž jsou to historická fakta. také ku podivu správn ekl, že takové otázky mají se ešiti na základ rozhodn demokratickém, a že Bo-
A
sencm samým
náleží rozliodovati o vlastním osudu. Jaký však byl zatím osud Bosny? Jakou mla možnost aby se starala o svj osud, aby se o vyslovila, neku-li aby o rozhodovala? Po celá skoro tyi léta válená jako by Bosny nebylo, jako by zmizela s povrchu zemského. Nezmizela arci. jenom nám bylo zakryto, co se tam dalo. Jen tu a tam se poodhrne cípek opony, za niž se skrývá píšerný obraz. Tak v druhé polovici srpna jej poodhalila zpráva úedního >Saraievského Listuc o amnestii, kterou byl prominut zbytek trestu 14 politickým odsouzencm, mezi nimiž byli také bývalí poslanci Kosta Boži, Maksim Qjurkovi a Dr. Vojislav Besarovi, který byl zárove pedsedou sarajevského srbského >Sokola< i svazu bosen^sko^srbských so;kol, a dále Stevan Žaíkula, náelník tohoto svazu. Po této (již tetí) amnestii zbylo v Bosn a Hercegovin ješt 37 polit, dílem v Zenici, dílem v Trávníku, z nichž 20 bylo pvodn odsouzeno k smrti, naež 7 zmnn tento trest v doživotní ža.
nm
nm
vz
3iO
lá, 12 ve 20ti a
1 v lOtiletý; z ostatních odsouzeni 2 na 17, 4 na 15, 3 na 14, 1 na 12, 9 na 10 a 1 na 6 let. Mezi odsouzenci k smrti byli posl. Vasilii Orgji (taiemník >Prosviety<) a Matija Popovi, dále náelník hercegovsko-srbských sokol edo Milic a pani Stoja Kašikoviová, mezi ostatními vzni jest i známý posl. Atanasije Šola. Skoro v téže dob odhrnut s bosenisko-hercegovského života jiný cípek opony: lublaský >Slovenec« (31. ervence) pinesl zprávu, že podle úední statistiky zahynulo v Bosn a Hercegovin ve 2 válených leteth 163.000 dtí, >Sarajevský Listr v srpnu ojiravoval, že dtí do 10 let zemelo tam za 4 válená léta jen 100.986, a >Glas Slovenaca, Hrvata Srba« k tomu pipojil, že zbývajících 63.000 jsou diJ Všecko to jsou hrozná ísla a mluví o bodo 14 let. sensko-hercegovském mkení. Z nho trpící ta zem vystoupala jedin pozdravem Vojislava Sole, nkdejšího pedsedy bosenského snmu, proneseným v pantheone Musea král. eského jménem Srb, jakožto ásti jednotného národa jihoslovanského, úastí Dra J. Sunarie, (bosenského Charváta, který byl také v Praze) na sjezdu lublaském a projevem sociáln-demokratickým. až Bylo mlení v Bosn, bylo miení o Bosn do pronesení kouzelné formulky jihoslovanskou deklarací z máje 1917. Za umlený národ srbo-charvátský v nešastné té zemi promluvili jeho soukmenovci v jiných zemích dualistické íše ale mluvila za nj a jednali také Maai. Psal jsem zde již o tom, jak živý zájem projevili o Bosnu v souvislosti s polskou otázkou. Jihoslovanský problém nejprve svorn s Nmci zažehnávali, ale poiednou sami jej posunuli v popedí a Bosnu s Hercegovinou uinili jeho stedem. Všecko však chysítali kdesi za kulisami, vypouštjíce na veejnost jen pokusné balónky tajemných zpráv. Zatím pracovali za kulisami nejen v Pešti a ve Vídni, po pípad v Berlín nebo v nmeckém hlavním stanu, nýbrž i v Bosn. Hle-
na
i
18
let,
1
—
i
—
—
211
tam živly národné nespolehlivé a mravn nepevné, jich užili k podryvnému dílu pro své cíle. Hledli je získávati pro bosensko-hercegovský politický >aktivismusc, který by mluvil za Bo&niu, když byla pinucena k mlení anebo se ozývala toliko nesmle, ojedinle nebo nepímo. meTak získali snad za slib stolice p^triaršské tropolitu Leticu, který se již v ervnu jal pemlouvati jednotlivé Srby a vykládati jim, jaký prospch by okupovaným zemim V3n>lynul z pipojení Tc Uhrám. Snažil se vzbuditi evnivost proti Charvátm: že prý ten ovládne Bosnu, kdo díve podá ruku. Prohlásí-li se pro pipojení k Uhrám díve bosenští Charváti, stanou se pány situace nad Srby a naopak. Navrhoval živou agitaci v národu asopivsy zvlášt k tomu založenými jedním pro Srby pravoslavné, jiným pedpro mohamedány a opt jiným pro Charváty náškami, schzemi i tábory, aby tak byl pipraven jakýsi olebiscit pro pipojení Bosny a Hercegoviny pímo k Uhrám. Maai poali se také pipravovati k agitaci podle rad pravoslavného hierarchy koupiH pedevším od katolického hierarchy biskupa Stadlera tiskárnu a zahájili akci v lidu. Získali pro ni jiného aktivistu ze ad mohamedánských, Smailagie SaH h-b ega, který v >Nem^edékuBosenské otázce z bosenského hlediska^. Mohamedánský beg shledává, že zempisná poloha uruje Bosnu pro pipojení k Uhrám; k Charvátsku prý nikoli, ponvadž by potom Bosna pozbyla samosprávy. Dvod, jak patmo, ryze maarský, vštípený Smailagiovi z Pešti. Jiným dvodem tradiní malarsko-turecké bratrství. Z Jilest mu hoslavie, kterou by ovládali Srbové, bylá by prý moJiamedáni nuceni odejíti jalko žebráci do Maié Asie, kdežto pod panstvím uherským nikdo by se jejich víry nedotkl. Také iiosix>dáský zájem prý nutí Bosnu k« dali
aby
—
—
Maarm
—
i
—
—
—
—
212
,
Mairy: Srbové « Charváti jsou prý chudí, by se Bosna nemohla nadíti velkých Investicí. Na konec vyplynul mohamedánskému aktivistovi pravý dvod, pro by hledal útoišt u Maar: strach ped výkupem kmet, obava ped ešením agrární otázky, kterou srbští poslaná již ped válkou se snažili v bosenském snSm ešiti Smailagi zcela oteven ve svém lánku") napsal: >Rája'*) jsou Charváti a zvlášt Srbové, spahija**) jest mohamedán. co tedy jest nám oekávati spojení s
od
Tiich
od charvátské, ji/hoslovanské nebo srbsíké vlády .? Vfme. že jsme v Evrop, víme. co jsme povinmii civflisaci. ale nechceme se státi obtí theorií.« Proto prý jedin od maarského národa mohou mohaimedáni oekávati raJíový rozvoj samosprávy, který by vyhovoval jejich národním tradicím. Proto oni, >státotvomý živek, uprosí slavný a veliký maarský národ za porozumní a bratrskou záštitu
v podruí všeceíc maarsícý, jen aby se jim nevysmekl z rukou. Zkrátka: ze Smailagie promluvilo špatné* svdomí, promluvil strach dosavadních držitel moci nad bezprávnými, vyssávanými bezzemky a robotníky, aby o tuto moc nepišli Maarští spahíiové, jak patmo„ nasadili páku na pravém míst. Nadali se také. že Bosnu tímto zpsobem již získali. >Az Est< aspo v druhé pok>vin záí psal, že se Bosna sama vysloví pro spojeni s Uhry. Jsou prý tam dva proudy: silnjší pro ešení ve smyslu maarsikém, slabší Stadlerv pro Sí>ojení s Charvátskem.
iarsiké spahije. ikteí se snaží udržeti Ikl,
nemaarský
Když taikto
se
i
Maiarm
zdálo, že mají
pdu v Bosn
je hnal vped jakoukoli celtou (jenom ne
pipravenu, ikdyž také vichr událostí
za njakou záchranou, af **)
") ")
již
»Glas Sloivenaca, Hrvata i Srba* v Poddaní nmohamedáni, Mafetnik pdy, vefkostatiká, latifundista.
Jaík ej uvá<íí
.
166.
213
pravou!), poali své eSemí otázky jihoslovanské pohánti parou ale nemohou se jaksi shodnouti v kroku se svými státnickými druhy z rakouské poloviny íše.
—
Wekerle rád by najednou oddlil bosenskou otázku od když rakouské její ešení naráží v Nmecku na odpor, i prohlašuje ešení bosensko-hercegovského pomru k Uhrám za pouhou otázku správní, ne politickou, rolské,
kdežto Burian hájí politický její charakter, tedy spoptost s ešeriím otázky polské. Hussarek souhlasí pi tom s Burianem, spolený ministr financí Spitzmíiller s Wekerlem a ten zase, usiluje o samosprávu Bosny a Hercegoviny pod Uhry, nesouhlasí se zamýšleným prý udlením samosprávy rakouským národm. Jsou to svízele! Tu pipadl Štpán Tisza na skvlou myšlenku, aby vc popohnal a dal jí asov »sebeurovací« kabát: po vykonaných podkopných pípravách a po projevech uvedených bosenských aktivist vydal se do Sarajeva, aby ^ yslechl mínní bosensko-hercegovských politik o palivé Oitázce. Všecka veejnost obou polovin íše mohla hýti opravdu zvdava, jak Bosna promluví? A Bosna promluvila, jak si Tisza dojista nepál. Po maarském pání vyslovila se ústy bezvýznamného Šerifa Arnautovie ) jedin ást mohamedánských agv a beg, ostatn byl promluviti v maarském list již za Smailagi Salih-beg. Jinak nikdo. I ostatní, národn
—
a
nž
uvdomlí mohamedáni projevili se rozhodn proti maarským zámrm Dr. Safvet B a Š a g (bývalý sn:TK)vní pedseda, vdce mohamedánských konservativc), i
:
mluvil pro spojení všech charvátských zemi v jedno tlo, a kdyby to nebylo možno, tedy pro samosprávu Bosny a Hercegoviny, rozhodn však proti pipojeni k Uhrám (teba by to bylo prostednictvím spojení "] »Sl<)ven8ki
Narod«
vrženc jako ŠusterSi 214
v
o
nm
Krasku.
praví, že
nemá
arti
tvlili
ph-
Charvátskem)
—
a Dr.
Mehmed S p a h o a
Dr. Haíídvyslovili pro ešení ve smyslu iihoslovanské deklarace. Dr. Ivo a n c a š, a šl. oba frankovci, vyjádili se arci ve smyslu frankovského s
beg
Hrasnicase pímo
Pila
V
programu
z r. 1894, aby všecky charvátské (vlastn srbocharvátské) zem této íše spojeny byly v samostatný charvatský stát. A Srb dr. Vojislav Š o 1 a, bývalý pedseda bosenského snmu, místo ústního vyjádení podal se svými soudruhy Tiszovi memorandum, opatené 24 podpisy vynikajících bosenských Srbocharvát, v se podrobn mluví o pronásledování bosensko-hercegovských Srbii za války, o krutých rekvisicích, o neústavním stavu zem, protestuje se proti všemu tomu a požaduje se. aby všecky v nichž žijí Charváti, Srbové a Slovinci,
nmž
zem,
kteí sou jeden jediný národ, byly spojeny v samostatný stát (Jihoslavi i).") Memoi
randum toto má velký význam, ponvadž mluví za rzné nkdejší skupiny srbské i charvátské: jsou na podepsáni zástupci strany >Srbského Slova« (Srpska Rije) ili skupiny Jef tanovicovy (Jeftanov, Todoro i, Pešut, Pejanovi), srbské národní strany (Qaší, Lublbrati), nkdejší oportunistické strany srbské (Damjanovi, Simíé, Andri) i charvátské národní >zaiednice<
nm ,
**)
Památné
toto
memorandum
podepsali:
Risio
Hadži
Damjanovi, sarajevský starosta Mate B e k a v a c, Pero Todorovi, Gjuro D i a m o r a, Jovo Pešut, Gavro G aj
GjoTgjo Pejanovi, Dr. Fra Jtflijaai Jelenic (rekto-r fratitíškánského semináe), Dr, Fra Karlo I k í é (idítel franiiškánského gymnasia), mens. Karlo C an k a r, Dr. Lfiibo S im i , Gligorrje Jeftarovi, Vojislav Š o I a, Dr. Jozo S u n a r i , Dr, J o j k i , Danilo D i m o v i é, Fra Pero a 1 i é (pedseda fraaiiiškánského bohosl. semináe), Dr. Ljubo Sávo Ljubibrati, Dr, Luka a b r a i c, Dr, Vládo nd r i , Dr. Vjkoslav J e 1 a v i , Stjepan S u b a š i , kanovník Dr, Marko V plném uveejnil memorandum »Glas S. H. i S.« ai 5, íjna v . 211. š
i
,
Stokanovi, G
i
Álanpovi.
—
A
mní
215
(Bekavac, Džamonja, Sunari, Cábraji, Jdavl). Vcký mohamedánské intctaké má prohlášení lágeiiice, jež bylo pro Tiszu nejvtším peikvapením, ježto se n^adál, že mohamedáni budou Šmáhem pro Maary. Dr, Spaho a Dr. Hrasnica prohlásili, že se díve jakožto
vdc
význam
mohamedáni nehlásili rozhodn k Srbm ani k Charvátm, dokud se spolu sváili; ale co jest spor odstrann, staví se rozhodn na stanovisko národní jednoty Srb, Chaírvát i Slovinc, se všemi dsledky této zásady. Tak Štpán Tisza, místo aby byl získal vyjádení zakiknuté a zmuené Bosny pro své a ma'arské cíle, do«pomohl jí k projevu pro pipojení k jednotnému jihoslovanskému státu. Hlas Arnautoviv, diktovaný sta-
vovským sobectvím, nadobro mizí vedle ostatních hlas, které svorn odmítají pipojení k Uhrám a memorandem swjených Srbocharvát projevem zástupc mohamedánské inteligence vyznívají v požadavek národní i
i
státní jednoty jihoslovanské.*)
Co te? Vyíditi otázku bosenskou pec jen ve maarském, vytvoiti skutenost ve smru ma-
smysliu
arsski^ch pání, jako
ji
rakouské vlády vytvoují a ješt
se chystají tvoiti ve smru pání nmeckých nebo všelikých zájm jiných, jenom ne národních? Lhostejno. Pi.^ila doba, kdy spravedlivá pání národních demokracií mají a budou míti vtší moc, nežli dosavadní mocní tohoto svta. Ti stavli dosud bastilly i hrady a státy po vlastním uznání a dohodnutí, ale dech nové doby, vycházející z plic národ, toužících po volnosti, zboí, co nebude zbudováno na národní spravedlnosti, jako domky z kareit. Tak i pro budoucnost Bosny bude míti vtší sílu vle národa, než vle dosavadních držitel moci. A vle
Tisza byl také v OharvátsJcu a Dalmácii, ale nepochodil tam o emž nemohlo býti pochybnosti. Ani srbocharvátká koalice bo nettspakojilu, takže Pešf fiž hrozí zannou vládního kuTsoi v Charvátsíkti. S Pánem Bohem, Sn&á by to byJo vyjasaiiní vcf v Cbairvátlkti Jen aia ipnaapch. *)
arci tu ani
216
—
výslovné inánároda, Bosnu obývajícího, jest nyní svtp Pirozeného souástí býti chce Bos.na promluvila: trojjmenný národ teba jeden, obývá iež zemí, ceUai srbo^charvátsko-slovinský.
n^
Catká Strái
4.
fJTMi
1918. i. 30.
ai7
Slovanské perspektivy v osudné hodin o bosenské ješt uvažovati
otázce po cest
Tiszov mohl jsem vzíti v úvahu,
— ale kterou otázku nyní
když se hrne událost za událostí a jedna vtší a osudnjší druhé? Porážka bulharské armády, kapitulace Bulharslka, nmecký ústup na západ, zmna v íšské vládé nmecké, piznaný zaátek íšské rady vídeské, úední míro\^ návrh zbývajících ústedních mocností, vše to v tak pekotném sledu, že ie tžko mysliti na nkterou otázku o sob. když se všecky zárove bouliv Másí o slovo pi blížícím se koneném útování. Není možno jinak, než mysliti na všecky, když všecky záro-
ve zrají.
zrají pes všecko potlaování, pes všecko násálvyšinování z náležitých kolejí, že zrají k rozešení pirozenému, jaké se snažili Nmci a Alaai stj co stj zadržeti, ukazuje pekotný útk ke kaceované zásad národního sebeurení a souhlas Maiar s mírovým návrhem. Ti, kteí beztrestn dusali ostatní národnosti, nad nimáž' mli moc. kteí ješt vera v Polsku, Litv, v Baltických provinciích, ba i na Ukrajin a v Rusku ukazovali, iak chápou >svobodu«, kteí ústy Wichtlo\'ýira oteven oznaili tuto válku za vyhlazovací boj proti Slovanm najednou bez uzardní prohlašují, že mají malým národm isté svdomí a pipojují se sami k ^utlaeným národflm«, hledajíce spásy v právu sebeurovacím. Arci iní tak proto, aby ne-
Že
né
Nmc
vi
—
musili pustiti z ruikou toho, co jim nenáleží, eho získali násilím a co by rádi podrželi. Zásadám Wilsonovým, v nichž se zhustily zásady ducha iasu, bránili se ješt
do verejška svou ochranuL 218
—a
dnes najednou se jich dovolávají na
Nic jim to ritpomžc k zachování toho, co Jim nenáZásady ty, demokratické zásady svtové, které ponenáhlu za svatové války pronikaly, pemáhaly yšeli^ ký imperialismus, až konen zvítzily a staly se filosoideou, fií nynjší doby, staly se ideou nynjší války nad válkou samou a dopomže která konen zvítzí k vítzství tm, kdož byli vždy tou ideou proniknuti a to nebyli. práv proto potlaováni. Nmci ani V adách jejich býti poplach v dob, kdy na upírá oi velká idea, která se chystá pevraceti svt na ruby. My mžeme býti klidni, ponviadž jsme vždy byli na rubu, který byl tlaen do spodu. Otázky naše za války ku podivu uzrály. Naše idea eskoslovenská jest netoliko nám tak iasna, že od ní nesmíme ustoupiti o vlásek, ale dochází také ponenáhlu všeobecného uznání. Nejen že ji uznávají ti, jimž práv »'?a!kousko-Uhersko. Nmeoko a lurecko uinily spolený mirr.vý návrh, ale talké ti, kdož byli dosud jejími nejleží.
—
i
Maai
n
mže
práv
ji nepímo Stank a Tusar
—
Rav íšské a mírový návrh ústedrad iejí mezinárodní povahu ních mocností ji práv také uznává, když pijímá za podkla-.l jednání zásady Wilsonovy. shrnuté v poselství z 8. ledpa a v recích z 12. února i 27. záí 1918, nebo Wilson pcvzráší všecky otázky malých národ na otázky merozhodnjšími odprci,
kovšíí
Nmci
Poslanci
—
uznali
hájili
zinárí-dní.
Otázka polská se také vyjasuje všestrann. O elakouském nebo nmeckém se n3'ní nemliuví, ješt ped nkolika dny Dr. Hussarek projevil ochotu ausíropolskému ešení usnadovati cestu njakými ústupky. Zdá se všaik, že Poláci ani o takové rozešení již nestojí. Posl. Seyda (pedseda berlínského Kok polského) aspo v rozpotové komisi prohlásil, že jest naproaby národ polský uznal jednostranné sto vylouiemo, /ozešení polské otázky ústedními mocnostmi. >Není v této chvíli orgámi, jenž by zastupoval národ polský; šení
a
219
vladaská ra-da, ani státní rada jfm irenlx Meeíiiárodráz polské otázky vytkli drazn polští eníci v rakouské íšské rad a také jasn prohlásili, že otázka
ani
n
—
mže
polský uspokojiv ešena jen všech tí dosud roztržených ástí Polska, opených o moe. Také starosti o to, jak obsaditi trn polský, rozptýlil nedávno znova hltas polského Mu, pronesený tentokrát na schzi tarnovské a žádající v budoucím Polsku zízení republikánské. í^ešenf jihoslovanské otázky bylo po Tiszov nezdaru mlky odloženo a podle mírové nabídky bude s ostatními otázkami odloženo tam, kam podle návrhu oposiních poslanc polských, eských a jihoslovanských patí: na mírový kongres, kde >musl vystupovati naši národové svými zástupci jakožto o svém osudu jednající a rozhodující úastníci*. Ponvadž rakouské vlády snažily se v zákulisí pipravovaným ešením jihoslovanské otázky zameziti uskutenní požadavku fihoslovanské deklarace v rámci íše, dovedly Jihoslovany k pesvdení, že jim hájení této deklarace již není prospšno.*) Neuznalo-li Rakousko-Uhersko, že jest nutno \'yhovti fJhoslovanské tonze po spojení, uznala to poátkem záí Itálie, jak se dovídáme dodatkem z nmeckých a charvátských list. Ustonpila tím od svého staršího požadavku neobmezené vlády na Adrii. Tímto jejím nejnovjším stanoviskem a kapitulací Bulharska umožuje se také píští uspoádání vcí na Balkán, kde díve hrozily imperiaílistické sny italské a bulharské býti dále pekážkami trvalého míru. ta
býti pro národ
slouením
—
Rakouš Ukrajinci konen také se odhodlali požadovati pro sebe své píslušníky' v Uhrách, což mli dsledn dávno uiníiti, ale ehož neinili se zetelem na vládu rakousko-uherslkou. Otáz^ka rakouské Ukra'*)
.
202.
220
V
lublaAském dopise »Gla)»u Slovenaca, Hrvata
i
Sr4»«
jiný arci
rovému ské.
A
taiké ešena oddélené, až dojde k míBude tam ástí celkové otázky ukrajinrovnž nebude ešena o sobe, nýbrž jako ást
nebude
jednání.
ta
otázky ruské. Velkorus i Ukrajina budou i v budoucnosti na sebe odkázány, odtržení >ižní Rusi bylo násilné a nepirozené a pomine zase podle pesvdení nmeckého. Stejn bude asi k ruské federaci magnetickou silou vlastního prospchu hospodáského pitaženo Pobaltí, kdežto Litva snad (pes všecek zdánlivý autogonigmus) pikloní se spíše k Polsku. Ale af se již jakkoliv utváí pomr odtržených západních okrajin ruských k ostatnímu Rti^u, tolik jest jisito, že pod nmeckou hegemonií nezstanou. Ara o nepatrnou a trpliv mlící Lužici není obav, že by v ní mlo zfistati vše pi starém. Nebude ani na ni zapomenuto, když se blíží nový den, kteaý bude dnem
—
i
s-.vobodných národ. A tak válka, která mla podle šovinistických šílenc (jako Wichtel) Slovany vyhubiti, anebo podle všenmeckých je nadobro porobiti Nmecku (a je nakonec osvobodí. Osvobodí je od cizích parwvaných choutek j od vlastních spor, rozdmýchávaných cizSm zasahováním. V to pevn víme.
zámr
Maarm),
—
•««ká Stráž
11.
f^A
1918,
i.
31.
Polsko vstává z mrtvých. Pipravuje se eské vzkSení po tech stoletích. djjínných hodinách, kdy každý nerv se v nás chvje oekáváním okamžik píštích a pípravou na n, cítíme hluboce také s Polskou, která povstává z mrtv>-ch po dob utrpení o polovinu kratSí porobení našeho, ale utrpení podobného a pro nynjší pokolení tím bolestnjšího, že je dosud v živé pamti z nedávné tradice. Co my jsme prožili a vytrpli v míe neslýchané za dlouhé období od Bílé Hory do patentu toleranního, trpli Poláci podobnou mrou v minulém století. Velikou nnukou jejich bylo vdomí, že vlast polská jest roztržena ve ti kusy pod temi uchvatiteli. Dva z niich ?osvobod!ili« ást polské zem od tetího a ekli: j>Ejhle, osvobozená Polska !« Ale národ polský nedal se oklamati, nezvaní a národem nelegitimovaní jeho zástupci pijímali podivný dar s poklonami a poslušností dárcm a tváili se, jakoby svou politikou jedin moude zachraovali vlast. Národ však, lid s takovou politikou nesouhlasil, dobe vda, že toto není ješt vzkíšené Polsko. Sebevdomí živlové polští neuznávali vladaské ^adJ^ ustanovené ústedními mocnostmi, a neuznávali asm státní rady, zvolené na základ nesvobodného volebního ádu, vyhovujícího pání a povelu okupant. Tu od prvních zpráv o bulharské porážce poala se v základech otásati budova nmecké stední Evropy,
V tch
a
pístavkem mlo býti také >samostatiié« Polsko. jakmile se sítilo Bulharsko, poala se celá stavba chystati k pádu. Mírová nabídka ze 4. íjna mla za úel zachrániti, co by ješt bylo zachrániti možno. Sotva však byla oznámena svtu, odtrhl se polský pístavek jejímž
A
222
na východe a strhuje kusy sousedních starých budov a hlavních souástek chystané nerozborné stední Evropy. Trhliny se objevily ješt v pedveer mírové nabídky, za sooidiiého dne vídeského parlamentu 3, ríina, kdy polští poslanci (Daszyski, Globiski, Tertil a soudru2!i) podali mírový návrh, provázený deklarací: >Považujeme rozdlení Polska za in násilí, provedeného na polském národ. Domáháme se znovuzízení nezávislého státu polského, složeného ze všech ástí polských, tedy s vlastním pobežím, jakož i z území, obydlených pevážn polským obyvatelstvem, zejména Slezska. Ohrazujeme se proti tomu, aby otázka polská byla považována za vnitropolitickou otázku kterékoliiv z mocností, jež provedly rozdlení Polska, i aby se s ni podle toho nakládalo. Odmítáme každé jednosfanné ešení otázky polské. Domáháme se úasti zástupc národa polského v mírovém kongrese svtovém, jenž má vc polskou rozešiti. Usilujíce o vlastní svobodu, dajiným národem, leci úmyslu, abychom panovali nad podporujeme snahy každého národa, smující k dosai
žení plné samostatnosti.« Podobn také v nmeckém íšském snmu pihlásil posl. Seyda polský nárok na siednocení všech zemí polských. Dne 5. íjna pinesly
—
odpolední listy mírovou nabídku a již v 6 hodin veer dne 7. íJTia vyšlo ve Varšav zvláštní vydání polského úedního listu (>Monitor Polski«) s historickým projevem vladaské rady, ze 2>velká hodina, kterou celý národ polský s toužebností oekával, již odbila*, že na píkaz jasné, rozhodné a jednomyslné národní vle vladaská rada staví se na základ zásad, hlásaných presidentem Spojených Stát a nyní pijatých za základ nového uspoádáiií mezinárodního soužití, a že tyto zásady vedou k utvoení samostatného státu polského, s pístupem k moi zaiijímajícího všecky polské s politickou a hospodáskou nezávislostí, jakož i s územProto vladaská rada rozpouští ní nedoíknutehiostí*.
zem
223
,
státní radu a ustanovuje, aby hned byla povolána vláda složená ze zástupc nejširších vrstev národních a politických, která by do msíce vypracovala volební ád polského snmu na širokých zásadách demokratiokých. >Poláci!« koní památný manifest >nyiií již naše osudy v znané míe budou spoívati v našich ruJcádi . Nech umlkne vše, co je s to nás rozdlovati, a nech zazní jediný veliký hlas: Polsko sjednocené, samostatném Podepsáni tri vladai: arcibiskup Alex. Kakowsiki, Jos. Ostrowski, kníže Zdislav Lubomirski i Jan Kucharzewská pedseda ministerstva dosud nesestaveného. Nejzajímavjší jest, že vlastním pvodcem tohoto
smr
—
—
.
rozhodného kroku Tiepopulární do té doby vladaské rady byl arciaktivista kníže Janusz Radziwiíí. Akt vladaské rady ze 7. íjna zatlail nadobro akty ústedních mocností z 5. listopadu 1915, jímž vyhlášeno utvoení státu polského z dobytého rudého Polska, a z 12. záí 1917. jímž stanoveny zásadn formy polské vlády. Nadšení, jež tento krok v Polsku vi^volal, bylo ohromné.
—
Nmecko a Rakousko-Uhersko k rozhodnutí vladaské rady mlelo a tím je mlky schválilo. (Krajní levice polská se dokonce domnívá, že se in Radziwiíjv a vladaské rady stal po dorozumní s Nmeckem.) Dalším dsledným projevem spojení všedi ásti Polska má býti nové ministerstvo polské (po odstoupení Kucharzewského), složené ze zástupc všech tí zábor. V ele jeho podle nezjištné zprávy jest Šwiežyski nebo Janusz Radziwiíí, za král. Polské maJí \ dále zasedati Steold a Pilsudski (internovaný velitel bývalýcli polských legií), za Wilno Meysztowicz, za Poznasko Seyda a Trampczyski, za Hali Qlobiski (národní demokrat) a Moraczew^i (socialista), oba hosté pražských slavností.*^
bu
nm
*")
Dodatená poznámka:
Povést
neobjevflia
t*
všem správnou. Nové mímisterstvo, potvrzené 23. íjina, •»stavsno taikto: pedsodou Józef Swieiyú«ki (pedseda 3duba v«
asu
Krok vUdáiké rady zpsobil velký ruch v politických stranách polských. Bouilo se >Kolo mi^dzypartyjne<, které hlavn ovládalo státní radu, že se rozhodnutí stalo bez ného. Vydalo heslo konsolidace stran za píinou utvoení koaliního ministerstva a vyzvalo Jednati však odmítnuto. levici k dorozumní, bylo >Koleni mezistranickým< zejména odepela polská strana lidová, strana národní nezávislosti a jednota demokratických stran. Polská strana socialistická vbec cdmítá vstoupiti do vlády, která by nevyšla z konstituanty, jejíž rychlé svolání ostatn žádají všecky strajiž díve zorganisony. Vytvoí se asi ti skupiny: vané, totiž levice a kolo mezistranické, a tetí, v níž budou sdruženy všecky strany a stranicky aktivis
dv
pod spoleným názvem >svazku budovy státní<. Zatím co kongresovští Poláci mají po prvním nadšení starosti o nové ministerstvo, o svolání konstituanty a udržení poádiku v zemi, až odejdou ze zem moci oikupainí, tedy o znavuzízení polského vojska"'), které halití Poláci jim Nmci postupn všecko odzbrojili
stické")
—
mezistrainického), zahrani, min Dr. Stan GUobiii&ki (vdce sít. národ, demokratické v Halii), min. vnitra Zygm. Chrzanowskí, min. financí ErglLch, mim. s-pravedlnosti Józeí Higersberger, mšm. osvty Ant. Ponikowski, min. prm. a obchodu Andrzej Wi«rz. bicki, min, orby Wiad, Grahski, min. ko-miuinikace Wact Paszkow&ki, min. ochrany práce Józ. Wolczyóski, mim. výživy Ant. Minkiewicz; ministerstvo \"áiky reservováno pro Józ. ritsud.ského. Ministerst-vo tedy bylo složeino skoro vesms z pívrženKola mezistranického, hlavn z náronJch demokratv. dalších události pinutil však ministerstvo SwieRychlý žyóského již poátkem listoipadu k odstctupení, aby moíhla býti sestavena vláda národní, v níž by mli vtšinu zástiiipci pra-
—
c
bh
coijicího lidu. ••)
Strana národní,
Centrum, Liga polské státotvomostí,
poiláká strana demokratická, nestranmi a sirana politiky
demo-
kratické. *^) Základem nové armády polské mají s» propuStaí z procesu marmarois
státi legioaxáó,
225
pvodn
pistoupili ke zízení Národní rady, lidovci žádané. Pípravná porada y Krakov 10. íjna byla píznaná svým složením. Úast v porad odepena konservativcúm za to, že se rozpakovali podepsati polskou deklaraci z 3. íjna. Jinak se porad úastnilo po 5 poslancích strany lidové, národn demokratické, socialistické a demokratické (blízké konservativcm), krom toho ješt pizváni osobn tyi jiní poslanci (lidovec, katolický lidovec, len národního sjednocení a pokrokový demokrat) a ti zástupci Tšínská. Vyplývá tuna povrch proud národní, který byl tak dlouho zakrýván OdstranM dopolitikou vídeského >Kola polského«. konce pímo ze svého stedu konservativce, kteí dosud vtiskovali polské pohtice. Doba jejich patrn minula. Mine asi také v sjednoceném Polsku. Píští Polsko
pee
bude státem demokratickým na rozdíl od nkdejšího Polska šlechtického. To již nevstane z mrtvých to jest pohbeno bez návratu, jako budou podobné státy pohbeny vbec. Vstane Polsko znovuzrozené, nebo lépe perozené. Sledujeme jeho znovuzrození s bratrskou radostí a pejeme mu, aby jeho perod ve stát ušlechtile demokratický se stal bez bolestí a bez otes. Dobe praví >Piast<:, že >nepátelm našim by na niem tak nezáleželo, jako na tom, abychom se sami hubili a vraždili, jako se to dje v Kusku.« Pozdravujeme Polsko obrozené, opravdu svobodné a demokratické!
—
—
Mká
226
Stráž 18. íjaa 1918,
i.
32.
Jihoslované u
cile.
Sousteování iihoslovanských
si!
v dosavadních
rakoiisko-uherských dák) se sice s úspchem hlavn v potovici rakouské, kde stály konen Národní organ isace dalmatsiká a Národní rada slovinská, kdežto v Cliarvátsiku se všeoky soustédbvací snahy rozbíjely aje pes to o s-tanovisko srbocharvátské koalice všichni naši Jihoslované uznávali, že ohinisko jihoslo-
mezích
—
vanské akce v dosavadním Raikousko-Uhersku jest a musí býti upevnno v Záhebe. Cílem všech snah koncentraních bylo ustavení ústedního Národního výboru charvátském. Ale iihoslovansikého v hlavním všecko úsilí zdálo se býti marné, od koaíice sice odpadávali jedjiotlivci, ale celek stál dále na základ vyrovnání s Uhrami a provozoval politiku oportunistáckou. .AI osudný otes na Balkán otásl také taktikoai koaliní. Když Maai, tušíce zlé konce prlomu bulharské fronty v Makedonii, rozhodli se otázku bosenskou rázem rozešiti, ozvala se srbocharvátská koalice rozhodn proti jednostrainnému ešení té otázky.*') To byl první prlom do koaliní pevnosti, zbudované na základ dosavadního pomru maarsko-charvátského. Odtud ítilo se dosavadní koaliní stanovisko s rychlostí, s jakou se ítila vc ústedních mocností na Balkán* a potom i Rakousko-Uhersko samo. Nejdíve se skácelo maarské ešení otázky bosen-
mst
i
ské a tím jihoslovanské ranou, kterou mu zasadily odpovídá bosensko-hercegovských politik pi návštv '^)
o emž
ské Siovo)
19.
psal
koaKní
orf^án
»Hrvatska Ri>c« (Charvát-
záí. 227
Tiszov
v Sarajevé, zejména památné memonranditm xe záí. Odhodlané toto slovo zmuené Bosny bylo jako heslem k ukonení války, tak jako saraievské výsíeíy byly pedzvstí jejího poátku- Dne 25. záf již Bulharsko ix>žádalo za pímí, 29. záí je v Solunu podepsalo a tím se zítil pilí ústedních mocností ma Balkán. Pádem svým otásl základy Rakousko-Uhei ska, ba i samým Berlínem a jeho výbojným duchem. Píznaky' ohromného pevratu se množily: 24. záí petena v íšské rad odpovS jíhoslovanských poslanc na Burianovu výzvu ze dne 14. záí k nezávazným poradám o míru; 29. záí usnesena resoluce Národního výboru eskoslovenského; 1. íjna slovanští poslauci ve Vídni, Cechové, Jihoslované i Poláci pozdravili statené chování politik bosensko-hercegovských za návštvy Tiszovy; 2. íjna slyšel rakouský parlament Stakov Korošcuv požadavek svobodného po práva sebeurovacího a odmítnutí píiš opoždné národní autonomie, nabízené v Hussarkov; 3. íjna vzdal se Ferdinand Koburský trnu ve prospch svého S3^na Borise a 4. íma podána mírová nabídka zbylých ústedních mocností. Za tohoto vení penesli jihoslovanští politikové stedisko své innosti rázem do Záheba. V dnech 5. a 6- íjna konala se v Záhebe schze jíhoslovanských zástupc ze slovinských zemí, z Terstu, Istrie, Charvátska, Bosny-Hercegoviny, Dalmácie a srbocharvátských ástí Uher na níž usneseno založiti konen národní výbor pro všecky Jihoslovany dosavadního RakouskoUherska a zvoleno 7 x-yjednavai s koalicí. Pro tu nadešlo doba rozhodnutí, které konen bylo již jasno. Po nezdaru Tiszova poslání se sice rakouská vláda kopímo rozhodla pro ešení jihoslovanské otázky ve smyslu koaliní adresy z loského roku, a maiarská aspo nepímo ale události zatím v závratném letu pokroily tak, že pouhé setrvání pi tomto úzkém roz-
dne
20.
—
i
—
ei
ei
—
nen
—
228
reáení (spojení Dalmácie a Bosy-lcrcegoviny 5 Charvátskem v lámci reálné unie s Uhrami) stalo by se hrobem koalice. Proto >ÍIrvatska Riie« 7. íjna napsala, že >charvátsko-srbská koalice provozovala oportunistickou poliku, ježto chtla zachovati národní sílu pro okamžik, kdy se bude definitivn rozhodovati o našem osudu, že tento okamžik nyní nadešek a v pedbžné rorad 8. a 9. íjna uznala koalice potebu, aby se za-
—
i
>Narodno Vijee Slovenaca, Hrvata
ložilo
jehož založení bylo vlastn již 5. a 6. íjna 17. íjna se >Narodno Vijee*. ustavilo a iivolilo pedsedou Dra. Ant. Korošce a místopedsedy Dra. Ant. Pavelie (pedseda Síareviovy strany práva) Svetozara Pribievie (lena srbocharvátské koalice). Tak splynula konen koalice s ostatním proudem jihoslovanským, smujícím k sjednocené Jihoslaviii. >Narodno Vijee^c proje-^/ilo však nyní pitažlivou sílu i k sociálním demokratm, kteí dosud stáli mimo národní organisaci jihosiovanskou, tebaže s ní mli týž cíl sjednocené Jiiioslavie. Úastrali se sice porad lublaské Národní rady, ale nebyli její organickou ástí. Nyní
S
b a^r, usneseno. :
r
Dne
i
pmo
vstoupili do ústední Národní rady záhebské do jednotlivých Nárcdjiích rad. ProhlásiU to na jihoslovanské socialistické konferenci v Záhebe 6. íjna.**) Je tedy v záhebské Národní rad provedena koncentrace dokonalá, o jakou usilovali naši Jihoslované od k>nské májové deklarace a zejména od záhebské schze letošního 2. a 3. bezna. >Národní rada Slovinc, Charvát Srbí: petvouje se ponenáhlu v národní vládu i jihosiovanskou na území rozcházející se monarchie i
!
—
tlesem
soubžným
se zahraniními
zastupitelstvy Jihoslovan, jimiž jsou srbská vláda a londýnský Jiho-
je
slovanský výbor. '^)
Jedin
setrvavše
Tia
bo^seaští socialiste
aeHasovali pro tulo
resc>1:uci,
stanovisku rinunerwaldskim, 22i)
Není bez
symbolického
významu
skuteinost,
že
pedsedové tch tí zastupitelstev jsou Slovinec (Korovec), Srb (PaSi) a Charvát (Trumbi); solidámost jihoslovanská nemže býti lépe dokumentována. Ozvaly se nepátel o neshodách mezi Jihoslovany. sice hlasv o vynedTiáváních v Ženevé. které mají odstraniti spors^ tnezi Srbskem. ernou Horou a rakousko-uherskými JiiihoslovaTiy,
—
jejichž
Národní rady
prý nechce
PaSi
ale to jsou zbožná pání téch, kdož methouznati atd. dou štvaní snažili se Slovany ovládati. Zprávy jejich mají touž cenu, jako kdyby se z cesty našich eských zástupc do Svýcar soudilo, že tam jedou urovnávat spor mezi zahraniiní víádou proí. Masaryka a Národním
vÝhoTem.
Náhodou
se
némecko-maarským pátelm
Jihoslovanstva dostalo náležité odpovdi vas prohlášením býv. ernohorského ministra spravedlnosti Jánka Spasojevie v >Qazette de Lausanne*;, že erná Hora bojuje za sjednocení se Srbskern a se všemi Srby, Charváty a Slovinci v jednom jediném svobodném, demokratickém stát. To stále zdrazovaly všecky projevy našich Jihoslovanu. kteí se již jasn vzdali kompromisního dodatku májové deklarace. Na tom stanovisku stojí prohlá»
i
šení posl.
Rybáe ve vídeském parlament
8. íjna, jež
rozhodn odmítá nabízené ešení jihoslovanské otázky' odlouením Slovinska a podtrhuje mezinárodní ráz jihosIovaTiské otázky — i spolený projev ech a Jihoslovan z téhož dne proti programu nmeckých sociáli prohlášení jihcslovauských delegát jiích demokrat s
—
Dra. Korošce a Dra. ingrije v plné schzi rakouské delegace 15. íjna. Totéž stanovisko rozhodn a výslovné zaujímá první veliký projev ?/Národní rady Slovinc, na cíCharvát a Srb«. vydaný 19. íjna v saský manjifest ze dne 16. íjna (publikovaný 18.). >Národní radac záhebská tu prohlašuje! 3>Žádáme sjedno-
odpov
cení všeho našeho národa Slovinc,
230
Charvát
i
Srb
na
celém jdio národopisném území, bet zetele na iakézemské a státní, v nichž nyní žije, v jeden jediný, zcela svrchovaný stát, zízený na zásadách poIvfické a hospodáské demokracie, což v sob obsahuje odstranní všech sociálních a hospodáských nespravedlností a nerovností.* Nabídky manifestu Národní rada dsledn odmítá, žádajíc, aby otázka jihoslovanská ve svém celku byla ešena mírovou konferencí. Zatím byla téhož dne, kdy byl datován císaský manifest, dána z Washln^ítonu odpov Rakousko-Uhersku, která nám byla oznámena novinami teprve 21. íjna. Wilsonova odpovS Záheb elektrisovala. Došlo tam okamžit k manifestacím, jež nabyly velkolepého rázu ásledujícího dne, který se stal národním svátkem. Vlna a ve Rijece, adosti rozšíila se po celém Charvátsku zabouila vzpourou charvátského arazivši na odpor, vojska (2óX které na krátko ovládlo situací. Maarská vojenská posila sice již následujícího dne >obnovila kHd< koiiv hranice
—
a tak navrátila Rijeku
—
Uhrám, jimž
ji
charvátští vojáci
ale tím se nezabránilo konenémoi odna den odali padnutí Rijeky od Uher a pipojení k pirozenému pozadí charvátskémii, od nhož byla umle odtržena. Nezabránilo a nezabrání tomu aiil prohlášení rijeckého vlašského poslance Ossoinacka v uherském snme (18. íjna), že Rijeka jest vlašská a musí býti samostatným mstem iako corpus separatum, ani prohlášení uherského ministerského pedsedy Weckerla, že se Uhi nezeknou práva na Rijeku. Proti sttanovisku Ossoinackovu správprotestovali rijetí a sušatí Charváti 22. íjna prohlášením, že jihoslovanské usilování o Rijeku jest požadavek pirozený, souhlasný se zásadami, podle nichž se bude zizovati nová Evropa. Rijeka stane se pirozen pístavem jihoslovanským, ímž není eeno, že by mla pestat býti pekladištm zboží maarského nebo že by 86 nemohla státi pekladištm zboží nového státu esko-
n
slovenského. 231
Také ve slovinských zemích pokraoval rychlý vývoj ve smru spolených cíl jiho slovanských nezadržiteln, ze podrazil nohy i vládn aktivistickému nezmaru Dru. Šusteršiovi. Ješt 9. íjna byl ve Vídni (s bosenským Frankovcem Drem. Pilaem) jako vládní dvrník pi ešení iihoslovanské otázky, ješt 13. ohlašoval, že jest utvoení Jihoslavie po dorozumní s vládou hotovo a 'iž 20. prohlásil ve svých >Novicích«, že jest pro okamžité uA^oení iihoslovanského státu po národní vli, 21. uznal autoritu záhebské Národní rady i projevil souhlas s jejím prohlášením, ješt zárove zdraziloval svou dynastickou vrnost, >pokud j' nebude sproštn rozhodnutím koruny nebo platným aktem mezinárodníma, 22. se již dokonce prohlásil pro republikánské zízení a téhož dne v zemském výboru kraském dal odhlasovati projev souhlasu s prohlášením Národní rady záhebské, oznámil odstoupení svého námstka a nohsledy Dra. a odevzdal ízení zemského výboru Dru. Trillerovi. Tím vším arci nezíská si milosti v cích národa, v není pro nj ve veejnosti místa, jako ho nebude u nás pro všeliké oslavovatele Viléma, odstrariovatele pamtních oznaení tragédie staromstské a pro jiné zbablce a záškodníky. Šusterši odešel ze £. s ním duch otroctví, který se konen i od nás vysthuie. V úterý 29. slavila Lubla podobný národní svátek jako ped týdnem Záheb a nám se také ta-
—
a
bu
Lamp
nmž
zem
—
kový svátek piblížil. Jsme jedno v radosti, jako jsme byli v zápasech a jako budeme v píští tvrí práci nového života. s
Jihoslované Poláky. Alleluja
jsou
u
cíle
eská
ar^
—
ruku
Stráž
1.
v
ruce
Iwtop.
1918,
s
—
námi
.
34.
i
Básník ookroku a svobodv. Strahimir Kranjevi — 17.
(Silviíe
-29. X.
1865
II.
1908.)
Deset let uplyne 29. íina od smrti nejvétšího moderního básníka charvátského, poety soucitu a spraveryze lidského kesanství dlnosti, pravdy a pokroku, bovolné myšlenky, pvce všelidského socialismu lestn žhavého vlastenectví. Všemi tmi ideami jest proi
i
niknuto všecko umlecké dílo KranjeviCovo i všecek a jeho život. Nebylo v stínu kompromisnosti odtud tragika jeho života i hoký pesimismus jeho díla. Rozený pokrokovec býti po pání otcov knzem a nosil osm msícii rudou kleriku Germánské koleje v í^ím. než ji odložil se svolením biskupa Strossmaeyra. Muž bouliv temperamentní, jehožto živlem bylo rozbouené a senjská bóra, básník a literát každým byl odnervem, lehož vábilo vení života literárního
—
nm
ml
moe
—
souzen tráviti dlouhá léta v zákoutích bosenských. A když byl povolán aspo do Sarajeva, r.e-li do Záheba, redaktorem vládního dostal se do služeb vládních (byl umleckého Hstu >Nady«), z nichž se nevymanil do smrti. Život jej tlail pode jho kompromásnosti a tím jej nesmírn muil ale nepinutil ho nikdy ke komproi
—
ani mravním, náboženským a vbec ideovým ani národním. Ze svého styku s katolickou theologií odnesl si biblické obrazy a symboly, se zosobnným Bohem i s andly, satanem a démony, se zjevy starozákonními i ale vše s tesicliv zamyšleným zjevem Kristovým bez podstaty katolicismu, ba s odporem k té podstat. Jeho Bh dokonce není starozákomií, písný a mstivý
mism umleckým
—
233
Jehova, ani ne katolický f5uh, který zmizel za nepochozbožnným a zkresleným Ježíšem, nýbrž opravdový Duch vesmíru, ztajený kdesi v hlubinách svtového prostoru, Veliká Bytost plná lásky, dobroty a shovíva-
peným,
vosti.
Málokdy
taJcé
mu dává pímo jméno
boží,
aby
naznail, že jeho Duch vesmíra není totožný s církevním Bohem. Zjevuje-li se, jest vždy. grandiosní, vypluje všecek vesmír. Prvodkynmi jeho jsou persoiiifikace lásky, milosrdenství a nadje, ale 1 rozumu a pravidy. Myšlenky jeho jsou vesmírné, naše lidské tužby jsou vedle nich malicherné a pec je pozoruje rád a s uspokojením, isou-li jen smélé a smují-lí za pravdou a ideálem. Protiví se mu dým kadidla s pokornými žalmy, chce vidt povznesenou lidskou hlavu, neprosící, nežadonící, chce vidt ruku smle velící vped, chce míti lidského ducha žádostivého poznání, chce slyšeti lidský hlas, volající i ped rajskou branou: OtevtelNeeikáme! Takovou lidskou, volnou mysl vítá jako svoji dceru a dovoluje i ve své blízkosti dále pochybovat. ÍExcelsior.) Jen o vlastních ideálech nelze bez trestu pochybovati. V Mojžíšovi, smle prosícím za svi lid, poznává svého ducha, jejž byl vdechl prvnímu lovku, slibuje vyhovti jeho prosb, ale varuje ho. že smrtí ume, jakmile pone o svých ideálech pochybovati. (Mojžíš.) Takový jest Kranjeviv Bh: otec volné, svobodné lidslké myšlenky. Miluje všecky tvory stejn, stvoil vše krásné a dobré, ale zlo mu dílo jeho kazí. rozšíilo se tolik bídy, že jen smrt z ni dává Na vykoupení -- ale práce a svobodná myšlenka najde si
—
svt
z ní cestu k zakrývané
hvzd
enst\Ti znovu >vped«, a (Myšlenka svta.)
Bh
lidskosti, povelí
ov-
k tomu elcne >ameTi«.
Kesanství lidstvo nespasilo - a podle Kranjevie sotva spasí, nebo ješt jeho poslední lovk na zmrzlé a zasnžené zemi, posledíií Titan (nebo problém lidský jest charvátskcmu bAsníku problémem titanským), když JSA
mu snhová boue
pináSí kíž z kteréhosi chrámu urvakei se na néj zadívá a v poslední své chvíli nehtem vyryje v led otazník. (Poslední Adam.) Kesfanství lidstvo nezlepšilo, zla neodstranilo: samo ve jménu Kristov, prolévalo krev, mlo zdvihlo smysl pro zvuk stíbrných. (Dva prapory.) Lidstvu z cirku kynuli bezbožníci do kesanské arény, s korunami a mitrou na hlav si vzali první místa a dívají se bezcitn na hanbu dfveíc, na lidsícou bídu, násilí, lest, lež i na slzy provázené vzdechem. (Eli! Eli! lama azávtami?!) Kristv obraz, pokud byl na slunci, usmíval se na lidi a tšil je úsmvem, plným odpuštní a ale co jej obezdili chladnými zdmi katedrály, lásky plnými ozdob a studených vží, neusmívá se a zpochmurnl. (Kristv obraz.) Sám Kristus u Kranjevie posílá dít z chrámu do pírody k ptákm, jehíatm a motýlm, (Kristus dítti v chrámu.) 3- Je to jiný Kristus, T>ež jak jej z;kreslil katolicismus, který chodil na Golgatu pro >kus posvátné kínyv s kíže nebo pro heb, pe však aby pochopil ducha Ježíšova uení je to Kristus soucitný, láskyplný, všelidsky cítící. Kranjevi, bývalý klerik Collegia Germanica, cítí v dsledku tohoto poznání rozhodn proíiklerikáln a cítil tak do smrti, neuchýliv se v žádných okolnostech na pí od svého pesvdení. Snad ho to stálo i život. Když byl ve Vídni operován a ležel tam v nemocnici jako Lazar, pemlouvaly jej v dob velikononí milosrdné sestry, aby se vyzpovídal a pijímal. A když odepel, pišel >trest boží«, jak vykládaly milosrdné sestry, a jak to zaznamenal Davorin Trstenjak:") odvodn cev^y (Kathetry) nebyly pojednou náležit isté, nastalo hnisání a stav nemocného básníka se zhoršil. Pece však ješt ped smrtí (v Sarajev) prosil a zapísahal své ný,
v
trpké,
vyítavé
me
—
—
—
•*)
Iwni
Savremenik
III.
(1908), 746.
—
Kranjsvií trpM' choro-
mchýe. 235
pátele, aty k pokoušeli,
aby
nmu je]
nepouštli knží,
ponvadž by
zesláblého pemluvili k
nesrovnává s jeho
nemu,
se
co se
pesvdením.
Jako básník lidského pokroku a svobody
stál
také
všem mocným toho svta i proti všem jejich násilným prostedkm. Byl tedy i rozhodným protimilita^i&tou, psal proti válce a bitvám, promujícím lidi ve hromady masa. (Starý obraz.) Ale chápal boj za svoi:roti
bodu, vmucený národm a lidstvu zvráceným ádem svtovým. Zalétá k neznámému hrobu bojovníjka za s^vobodu vlastního národa a cítí ješt po tisíciletích bolest Chaironeje na hrob ecké svobody. Nesvobofda a souasná bezmocnost vlastního národa a vlastní domoviny tíží jej tím více. Snad žádný charváíský básník nevyslovil bolest nad nevolnictvím své vlasti! mohutnji, než uinil Kranjevi v básni >Moi dom.« A ztráta svobodné níinulosti vrací se mu zas a zas, líí ji v >Uskockých elegií« a jiných básních, prosycených bolestí a slzamá, ale také pelykem irotiie a trpkostí výitek a sarkasmií. Hoce vyítavá jest sa!!-rioká báse 3>Jaía2anu« i satirická prosa »Pouení s pohoí Urviny«, i »Guslar« a tolilk jiných básní vlasteneckých, které budí netoliko žal a lítost, ale i hnv a vzdor. Charvátští pravaši (zejména jejich krajn nesnášelivé kídlo) byli by si rádi pivlastnili Kranjevie pro jeho žhavý cit za svobodu vlasti ale nebyla vtšího omylu než tento. Kranjevi byl básník srbochorvátský, jihoslovanský, nejen úzce státoprávn charvátský. Jasn o íom svdí uvedené »Pouiení s pohoí Urviny«, v s jinýni! starými hrdiny vystupuje Marko Kráíevi; nebo trpce satirická báse 2>Sen i skutenosti, nebo velkolepá báse tepající nešvár srbocharvátský
—
ad
—
vdom
nmž
;
v
se líí hrobka >jak celiká charvátská zem i junácké knížecí hory i Srbského království lem<, kde .se scházejí padlí hrdmové celé š-iré Jihodavie a ekají, až je kohout vzbudí k tirm nebo nezemeli, :>Schz'ka«,
níž
—
236
spí. Ale kdo, kdo je vzbudí v národe? Hrdinství nezmizelo — jen že >náš lovk< ho užívá v cizích služl)ách. Je zatím v poutech a v Iiadrech žebráckých, pachtí r-e pro malý peníz, zatím co vyssava jeho tyje, >Neboj se všake, koní báse Na pobeží uskockého msta: >Pijíioii lepší léta: tebe vysvobodí ten peníz malý, vyssavae tvoje ni vše statky svta !
jenom
i
evi
iiost
.
,
.
Duchové i^o Kranievi tam
lidstvu již
dávno
kynuli -- pjdou tam s lidstvem, teba tla jejich zetlívala jako Kranieviovo v Sarajev. Jsou jaiko I dsiké úslí ,po pravd a pokroku.
vní
eská
Stráž
8.
llrl
1918,
é.
35.
2i7
otázka jihoslovanská. Otázka sjednocení Jiihoslovan ie stará již sto letVyplynula poprvé jasn hnutím syrským s poátku jako proud ryze laterární, který v r. 1848 nabyl povahy politické, objevila se po reakním období znova v druhé polovin 19. stol. snahami Strossmayerovýrni po sblížení srbocharvátském, posílena byla zrozením srbocharvátské koalice na snme záhebském poátlíem našeho století, zmohutnla i rozšíila se za první války balkánské a za svtové války vzrostla v nynjší velikost a sílu, která se naléhav a neodvratn dožaduje koneného e-
—
Úkolem tohoto lánku nemže býti sledování celého jejího vývoje, nýbrž jen jeho posledního stadáa za
šení.
doby svtového zápasu o pebudování mezinárodních pomrv evropských a svtových vbec. Myšlenka jednotného státu jihoslovanského vyslovována byla již ped svtovou válkou. Živily ji politické události, které popohánly t. zv. východní ili balkánslkou otázku k boulivému ešení: okupace Bosny a Hercegoviny, anekse obou zemi a válka balkánských spojenc proti Turecku. Od okupace datuje se politické probuzení národa v Sosn a Hercegovin, anekse posílila sbližovací snahy srbocharvátské, které se již rozšiovaly také na Slovince, a za balkánské války jasn již vystupovala myšlenka jihoslovanského spojení. Zdálo se, že na Balkán vznikne federace tí slovanských stát, která by snad mla za následek vytvoení v rámci Rakouskospojeného území jihoslovanského Uherska.**) Pro takové sjednocení rakousko-uherských i
BJelovui
**) N, Z. vydal tehda dokonce maipu taikového územá: sKraljevma Hrvatska u Habsburskoj monarchijiw (v Tersftu). Spojuje na ní jihosl. zemé v Rak. Uhersku kroiné MezimuH, uh»r«kých SlovLncv a uh. Srb.
238
líhoslovanfi vyslovila se resolucc slovinských liberálú A. dubna 1913, kdežto Ivan Cankar domyslil jihoslavanikou myšlenku tak daleko, že v pednášce lublaského
všeobecného dlnického svazu vytkl jediným cílem dosažení celikov jihoslovanské republiky .") Vypuknutím války r. 1914 bylo Jihoslovanské hnutí Rakonsko-Uhersku náhle potlaeno a perušeno. Ve \ všech jihoslovanských zemích této íše bylo zateno a uvznno množství vynikajících osob, politiik, spisovasamosprávných pedák, zastavena innost sotelv kolských jednot i jiných spolk (také Matice Slovinské), i
mnohá obecní zastupitelstva (jen v Dalmácii bylo jich rozpuštno 29, mezi nimi Split, Dubrova jihoslovanské ník, Kotor, Šibenik, Knin a j.) umleny. Nejtíže zastilila perseikuce Bosnu a Hercegovinu systémem Potiorkovým, ale na všecky ostatní jihoslovanské tžce dolehla, nebyla však s to, aby jihoslovanskou myšlenku zniiíila. Naopak, pronásledováni rozpuštna
ji
i
jen posílilo, klíila
—
zem
i
zem
pod persekuním píikrovem a vy-
vzrostla, jakmile útlak ped svoláním íšské rady r. 1917 aspo trochu pKDlevil. Než povolil, bylo poátkem r. 1917 vynuceno politické prohlášení slovinské pro habsburské Rakousko, podobné o nékolik dní
puela
i
bujn
pozdjšímu prohlášení eskému,
jež hr. Czerninovi podepsali ti eští politikové. Jako tento i eský projev zdál se popírati palivost a mezinárodní ráz otázky eské, tak projev slovinský zdánliv popíral nespokojenost rakooiSikých Jihoslovan i jejich tužby po spojení se všenii
soukmenovci. Že tyto nedobrovolné projevy falšovaly národní vli, ukázala nedaleká doba, která pinesla úle-
vu nesnesitelného tlaku. Prvním projevem bližším národní vli byla adresní ") Shodoval se v tom s hanutím mládeže, jejími orgáneim byl »Preporod«. Sjcdaooovací myšleanku hlásai tehdy také radikální lublaský »Dan«. Anketu o ni uspoádal íorioký vdecký misisiíik »V»da«.
230
debata v chtrvAtském ajiému a pijatá v ntm adresa srbochorváiské koalice, žádající sjednocení a samostatnost v rámd uher&ko-charvátského vyrovnání, tedy spojení Bosny-lercegoviny a Í3alniácie s Charvátskem. Byl to ješt projev úzký, mající na zeteli jen ást Yioslovanského problému v této íši. Brzy však pijíti projev druhý, širší a nepomrn významnjší, který zrál v novém ovzduší pedparlamentním v rakoiuské polovin íše. Není pochybnosti, že na nj ml vliv také vývoj vcí v echách, kde spisovatelský projev, oteven vyjádiv národní vlí, •rázen vykázal nesmlé politice eské novou cestu, i vývoj vcí v Polsku, kde došlo 28. í.vtria ke krakovské resoiluci. Jihoslovanské parlamentní skupijij'' (klub Charvátsko-slovinský- Národní a Dalmatský) poaly v druhé polovici kvtna vyjedná-
ml
vati o splynutí, které uskutenno v pedveer zahájení •íšské rady organiso váním spoleného Jihoslovanského liubu (jehož pedsedou zvolen Slovinec Dr. Ant. Korošec). Prvním inem jednotného klubu jiilioslovanského
byla
památná
nná v
íš.
jihoslovanská deklarace,
rad zárove
s
eskou
30.
ui-
kvtna i nazývána
odtud také deklarací májovou. Poslanci Jihoslov. klubu ní prohlásili. >že na základ zásady národnostní a charvátského státního práva žádají sjednocení všech území monarchie, obydlených Slovinci, Charváty a Srby, v samostatný státní útvar, prostý všeho cizího panství a vybudovaný na demokratickém podklad pod žezlem
v
habsbursko-lotrinské dynastie.* Úinek tohoto prohlášení na slovanském jihu byl ohromný. Jako by jím bylo zlomeno pouto, které znemožovalo všeliký svobodnjší projev, jako by jím bylo zrušeno kouzlo, které celý slovanský jiih onmovalo. Nejen že v charvátskem snmu již 5. ervna strana Stareviova ústy posl. A. Pavelie projevila s deklarací souhlas deklarace pohnula celým národem. Nejprve ze slovinských zemí poaly se ozývati projevy sou-
—
240
Istrie a Dalmácie, posléze z Charz nejvíce tísnné Bosny.") Vlnní nevzniklo úderem bóry, nýbrž vznikalo a šíilo se na poátku pozvolna jako psobením juga (široka), ale proinikalo za to tím hloubji, až byly zasaženy všecky vrstvy lidu. Celá druhá polovina r. 1917 byla jím vyznaena, ba zasáhlo hluboko ješt do r. 1918, kdy pešlo v projevy a manifestace vtšího slohu. V lednu (10.) manifestovali pro májovou deklaraci trbovelští slovinští lilasu,
potom také z
vátska, ba náhle jako
horníci,
i
i
odevzdavše
posl.
opatený
Ravniharu projev,
podpisy; soujasn manifestoval v Lublani výkonný výbor Národní pokrokové strany slovinské, v jehož schzi prohlásil týž poslanec májovou deklaraci za minimum požadavk jihoslovanských ped tím již vyslovili s májovou deklarací souhlas i hercegovštl Františikáni koncem ledna (24.) uinila záhebská akademdcká omladina projev souhlasu s postupem Jihoslovanského klutbu a strany Starevicovy a pro »deniokratidký mír, který by také jedjiotnému národu Slovinc, Charvátv a Srb pinesl státní sjednoceni a svoibodu<; v únoru slavnostn se pipojuje k deklaraci schze gorických oibecních starost (dne 15. února) i mstská rada lublaská (19.); v beznu ozývají se podobné projevy z Dalmácie, dochází k velikým manifestaním schzím a táborm slovinským (v Kamníku, v Škoíji Loce, v St. Petru, v Krškém, v Žalci, v Terstu atd.), k velké manifestaci slovinských žen atd. Rakouská vláda proti májové deklaraci jihoslovanské stejn jako proti ostatním slovanským požadavkm ústy Clama-Martinice prohlásila, že korunní zem znové Seidlerovo ministerstvo stanou beze zmny mluvik) toliko nejasn o samospráv v jednotlivých ze-
skoro
23()0
;
;
j
—
**) Jíž v srpnu vyšel v sarajevském »Hrvat, Dnevniku* projev tamjších imteligent charvatskÝclí (m»zi nimli 30 du•h^vnjck) pro májovou de^klaracK
7M
mích pi zachování dosavadního stavu a reíména nedotknutelného dualismu. Jihoslovanského problému jako by pro vládu vídeskou a pešskou nebylo. Zabývaly se jím toliko negativn, totiž potlaováním jihoslovanského hnutí, pímým i nepímým. Nepímého vyizování jihoslovanské otázky ujal se nmecký maarský tisk a kruhy vlád více nebo mén Mízké. Nmetí polnikové a ge-nerálové. stolící kolem >Danzer's Armee-Zeiunguc, již v polovici kvtna navrnnxdll sciiúzi o jihosluvanskí otázce, ale jihoslovanátf politikové (až snad na Frankovce) úast správn odmítU, Týž list v prosinci zavrhoval sice dosavadní protislovanský postup nmecký, ale jen proto, že jim donui
>posírašeni Slovinci zapsaH se tlem i duší CeA jen proto, aby Jihoslované byli odtrženi od zdrazoval, že jest nezbytno ešiti otázku jihoslovanskou a hlavn uspokojiti Slovince udlením národních práv v zajištných národních hrau/icích. Nmci však ani o tomto prostedku, nyní již velmi
ceni
chmíT.
ech,
opoždném, nechtli
Zejména ve Štyrsku zdvihlí a vášniv proti národnostnímu dlení Štýrska demonstrovali v Brežiclch, Celji, Ptuji, Mariboru a j., hrozíce i pouliními útoky a jakousi revoluní svépomocí. Píkladu jihoštyrského následoval i Celovec a tak Nmci štýrští korutanští pedem odmítli iakékojv dohrJování
prudký odpor
slyšeti.
proti jihoslovanské deklaraci
—
'
se Slcvinci.
.Maai mli starost jen o v^Tovnání, o upevnní dualismu a i)ostavili se píke proti obma deklaracím, eské i jihoiovanaké Jihos^^vanskou otázkou jim v té dOD bylo jen jednaní s Charváty o vyrovnání. - V llasiií udržován Jjhoslovanská ááis tvrdý režim. otá 'kil re, v^a Vídni a Pešti ani palivou vnitní otázkou rakousko-uherskou, natož ve svém celku mezinárodní. Zatím inkka v zápt' po máiové .l2klaraci jilioslovauskí jakoby v odpov^- na ni -• konala se na
—
—
242
do 20. ervence 19 7 im pedsedPašiova a Trumbiova konference (len bývalé
o«trové Korlu od 7 nictví
1
srbské koaiiní vlády, nové vlády srbské i londýnského Jtíioovanského výboru,*) jejíž program vznesl ped mezinárodní forum otáz:ku jihoslovanskou v n-ejvyššl Korfjejí šíi (jen s vylouením otázky bulharské). ský program probral všecky otázky, týkající se organisace života Srb, Charvátv a Slovinc ve spoleném stát. Základem programu jest idea, která dala vznik také
pesvdení,
poznání a totiž jihoslovanské deklaraci, že trojmenný národ slovinsko-srbocharvát-
souvislým územím, na jazykem obývá, rovnž i spolenými zájmy svého národního bytí. Ale kdežto májová deklarace jihoslovanská íše se omezila pouze na spojení Jiihoslovan v rámci
ský
jest jeden krví,
i
nmž
")
leaiy
emigrantského
jihoslovanského
výboru
(podle
Mandlový kiuby »Die Habsburger luid die scrbische Fragc«. Víde 1918) jsou: P, Baburica, pedseda Jihoslovaaisdcé nár. obrany ve Valparaisu; noviná a býv. poslaaec charv. snému J. Banjanin; léka a pedseda chicagského Jihosl. výboru Dr. A. BiankÍTti; býv. dabrovnidký mst. radní Dr. J, GiulH; libenioký advokát a býv. mst. radní Dr. J, Gazzari; terstský advokát a býv. goricko-gradišfský i íšsiký posl. O, Gregorin; vrbnický knz (z ostrova Krku) a pedseda charvatské ligy clevelandské N. Grikovi; býv, char. pwsLamec, advokát Dr. H. Hinkovi; býv, redaktor záhebského »Narod, Jedmstva«, Uterámf kritik Milan Marjanovi; sccha Ivan Meštrovi; advokát a býv. len dubrovniokého mst. zastupiteUtva Dr. M. Mii<í Daknatjncí a majetníci dol v Chile V. Miorovi a V. Moro; býv.. charv, poslanec Dr, Fr. Potonjak; býv, srbský ministr Stojan Proti; panavský rodák, prof. Columbia-University Dr, M. Pupin; býv. bosenští posianci Dr. M. Srški a Dr. N, Stojanovií: býv, isderský posl. Dr. D. Trinajstic; mostarský advoká.t a pedseda srbské národní organisace Dr. Duiaai Vasiljevi; docent záhebské university I>r. Bog, Vošnjak (Slovínec); úedník Národního miusea kraského Dr. Niko Župani. Pedsedou JihosL výboru jest býv, mstský starosta splitsJcý a bývalý zemský dalmatský i íšský poslanec Dr, Ante T r u m b i , [Srorv. také Gks Slov«naca, Hrvata i Srba 1918, , 83,)
243
Rakousko-uherské
,
korfský program požadoval
sjed-
nocení vjech Slovinc a Srbodiarváí bez ohledu na nynjší státní hranice, žádal utvoení velkého samostatného státu jihoslovanského, ústavní, demokratické a parlamentní monarchie s Karaordviói na trn. Tento stát by jméno království Srb, Charvátv a Slovinc, by spolený znak, sestavený z dosavadních jednotlivých znak, rovnž spolený prapor
ml ml
pi
—
emž
zstalo by zachováno rovné právo dosavadních jednotlivých znakv a prapor. Rovnž by mla na celém území rovné právo všechna ti národní jména, obojí písmo (latinské cyrilské) a všechna vyznání náboženská (dvojí dosud kalendá ml by býtt co nejdíve i
Jihoslovanský stát ml by zaujímati celé, území, na ninž žije národ jihoslovanský komtpaktn. >Náš národnetouží po cizím. Peje si jen, aby se osvobodil a uskutenil svou jednotu. Práv proto a nejrozhodnji odmítá jakékoliv ástené ešení otázky svého osvobození a národního sjednocení,* Program stanoví dále: Jadranské moe bude v zájmu svobody a rovného práva všeoh národ svobodno a všem oteveno. Všichnd obané státu jsou rovnoprávní. Volební právo do zastupitelstva národního (.^inmu), obecního i do všech jirovné, a hlasoných správních tles jest všeobecné vání jest pímé a tajné. Ústavu po uzavení míru vy-
sjednocen).
neokrojené
vdom
i
pracuje konstituanta (rovnž nabude k^-álovskou sankcí.*)
To
jest
Platnosti
zvolená).
tak
maksimálni program
jihoslo-
vanský, ští
jak jej zastávali Srbové a s nimi jihoslovanemigranti rakousko-uherští hned od poátku války.
I>ohoda dlouho k
nmu
nezaujímala
*) Plné znní korfské deklarace sarajevský »Hrvatski Dnevník* a po v . 12, z 18. ledna.
pímsi
nm
244
urit
vysloveného 15.
ledaia
záhebský
1918
»ObzoT«
Vyslovovala sice požadavek obnovy Srbstanoviska. sjka, ale dále nezacházela ba za vyjednáváni s Bulharskem o neutralihi byla srbská Makedonie tem rozprav. Postup její byl ješt opatrnjší po vstouernohorské kapení Bulharska do války a po srbské tastrof. Ba co více, slibovala Rumursku a Itálii jihoslovanská území, na se vztahoval jihoslovanský program: Sazonov chtl piknouti Ruirmn&ku i Banát,
—
pedm-
i
i
nž
a Itálii slibováno splnní skoro všech jejích imperialistických požadavk. Naproti tomu Bulhai prohlášením berlínského vyslance Rizova žádali srbské kraje pirotský a negotinský (piené Srbsku na kongrese berlínském) a Makedonii od Skoplje na jih. Vyhlídky maksimálního programu jihoslovanského se ješt zhoršily, když se r 1915 pipojila k dohod Itálie. Londýnskou úmluvou z 26. dubna téhož roku (jejíž znní pozdji bolševici uveejnili) piena byla Itálii nadvláda na Jadranu a slíbeny jí krom jižního Tyrolska také Qorice, Qradška, Terst, celá Istrie s ostrovy Lošinm a Cresem i severní Dalmácie se Zadrem a skoro všemi ostrovy.'"") Veliké obti, jichž vyžadovaly soské ofen-
poaly sice otásati tmito základy píštího italského panství na Jadranu na velkou újmu Jihoslovan, v Itálii poaly vznikati proudy liberálnjší, ba i protivné imperialismu ale v politice italské zatím se nijak neobrážely. Pašié marn v í^ím vyjednával, emigranti zdánliv marn pracovali ve Švýcarsku, ve Francii, sivy,
—
Jen Krk, Prvi, Gregor, Ráb, Vel. i Malá Zirona, Bua, mly pipadnouti Jihoslovanm, a VIL, které se týkaj-í dlení zemí jihoslovanských, pcdle bolševické »Pravdy« pinesl »Glas S. H, i S.« v . 34, r. 1918. Z Icndýnské smhuvy je také patmo, že dohoda s poátku ani nepomýšlela na jednotný stát jihoslovanský, nýbrž na ti státy: charvátský (patrn s ástí zemí slovinských, pokud jich nepikla Itálii), srbský (s Bosnou a Dalmácii) a ernohorský. '"•)
Šol/ta,
Bra, Jakljam a Kalamota (Podrobnjší znní i. IV., V.
245
v Anglii v Americ*. Ani po pádu carianu se nic n^ zmnilo, naopak s požátku se véc jeSté zhoršila, anglití publicisté, uenci i politimnozí francouzští kové usilovn psali i jednali ve prospch srbský. Dohoda, mající smlouvu s Itálií, veejn o jihoslovanské otázce mlela. Proto se jihoslovanský výbor spolu se srbskou vládou odhodlaly ku korfské porad a k veejavšak nému prohlášení jihoslovanského programu ani to zprvu nevyvolalo dohodového projevu o jihosJovanských požadavcích. Tak osud obou iíhoslovanských program, maksii
a
i
—
málního (korfsikého)
i
minimálního
klarace), byl s poátku podoibný a vlastní úsilí Jihoslovan
zmny
—
(jihoslovanské
de-
však válené psobily ve prospch další
obou a popohánly je k rychlému vývoji, jehož zakonením bude rozešení otázky jihoslovanské na mírovém kongrese.
Velký vliv na osud obou mla íjnová revoluce bolševická v Rusku se svj^-mi následky, rakouskou podzimní ofensivou do Itálie a mírem brestským. Po vítzství bolševickém vysiovil se Czernin o vnitním sebeurení rakousko-uherském cestou ústavní, chtje se pikrýti pláštíkem danokratismu, než by odešel jednat s bolševiky. Slovanm rakouským a tedy také JihosJovanm poskytlo mírové jednání s bolševickým Ruskem píiležitost, aby reklamovali své právo na úast v jakémkoli jednání mírovém u tím. aby zdrazrali mezinárodní ráz také svých vlastních národních otázek. Uinili tak spolen 3. prosince 1917 prohlášením ve Vídni, uinili tak echové svou deklarací tikrálovou a Jihoslovanc ze dne 31. ledna 1918, adresovaným mírovým delegacím v Brestu Litevském. Odvolali se v na zásady, vyhlášené bo*iševiky pro mírové jednání, že jest aneksí, drží-li kterýkoliv stát násilím nkterý národ, zkracuje-li mu uznání práva národního sebeurení proti jeho vli, nebo zkracuje-li mu právo,
memorandem
nm
246
si roekodl o politickém tpsobu vlidy. Pi tom formulovalo memorand-um j''hoslovanský program, který
aby sám jest
závažným doplkem kvtnové
deklarace,
ponvadž
požadavky své zakládá pevnji a podrobnji na zásadách Wilsonových a nepipojuje kompromisníno závrku prohlášení májového. Program jihoslovanského memoranda žádá na všeobecném demkratickém míru >uznání a úplné zajištní svobodu provedeného a úplného práva na sebeurení národa, zejména v otázce, chce-li utvoiti svobodný stát v jakékoli form«, pro jihoslovanský stát žádá >území, které jest kompaktn obydleno ^''by, Charváty a Slovincic a pro Jadranské moe svobodu.*"') Dalším zdraznním tohoto již nekompromisního programu byla záhebská resoluce ze dne 3. bezna 1918, na níž zástupci Jihoslovanského klubu (Slovinci i Charváte isteršti a dalmalští), Stareviovy strany práva, charvátské sociální demokracie, dále secesionisté srbocharvátské koalice, i zástupci Bosny s HercegoviMezimuí'") opírajíce se o zásadu národního nou, ba sebeurení žádali svj národní, nezávislý, na demokratických základech zbudovaný stát Slovinc, Charvátv i
a Srb.«
Za hraiiicemi zatím se ponenáhlu vytváely píznivjší podmínky pro korfský program. Porážka Itálie a zatlaení její fronty od Soe až k Piav pedevším tyto a bezohledný mír píznivjší podmínky vytvoily brestský, plný nmeckých zábor, zakrytých paskvilem národního práva sebeurovacího. jen je zesílil* Zprvu se zdálo, že vítzství ústedních mocností v Itálii Rakouskopimje dohodu k ústupnosti, aspo
—
vi
''") i
Meroorsundom v
Sba« v ,
pném zmní
pines). »Glas Slov., Hrv,
26.
'") lastiníci jsou uvedeni v »Glasu S, H. i S.« , 50-, úplná resoluce v »Slaven. Národu* . 52. (v charvátských novinácli byla censurou zkomolena).
247
Uhersku. Lloyd Qeorge mluvil pouze o >s'kuten6 samospráv podic demokratických zásad« a Wilson žádal pro
Rakousko-Uherska >možnost samosprávného naproti tomu ekl 8. ledna 1918 také, že »každý mírumilovný národ, který touží míti svá vlastní zízení a žíti svým vlastním životem, musí býti zabezpeen proti každému násilí«, a 12, února dokonce prohlásil, že >všecky jasn stanovené národní požadavky musí že >národní sebeurení nen! dojíti nejširšího splnníc, fráze, nýbrž zásada«. Unitá byla také slova Wilsonova z 8. ledna, že Itálie musí dostati hranice >po jasn tažené národnostní áe«. Vše to i s vlivem ruské revoluce a bolševismu na domácí socialisty pimlo Itálii ku dívjšího stanoviska. Velká ást italské inteligence i vlivní politití initelé poali jinak uvažovati o poliiitických cílech italských i o pomru k Jihoslovanm, zejména když londýnské >Times« 11. ledna 1918 doporuovaly Itálii, aby se na základ Wilsonova ethnického národy
rozvoje«
— ale
zmn
principu s Jihoslovan^*^ dohodla. >Corriere della Sera« potom 17. a 22. ledna londýnskou smlouvu pímo nazvala *kusem papíru« i poala slevovati z italských požadavk, nemluvila již o Dalmácii, Rijece, ásti Kraska, nýbrž jen o Tridentsku a Terstu, o ástech Istrie a zajištní moského obchodu. Tento pevrat v myslích ital-
ských pipravil pijdu vyjednávání jihoslovanského výboru s italskými politiky. V únoru již byl Trumbi v ^ía od 8. dubna -iž na Kapitolu zasedal kongres
m—
potlaených národností,
jejž pozdravil sám se ho vláda oficiáln ministerský pedseda Orlando, neúastnila. Za to zahájil kongres jménem ímského starosty posJ. Guglielmi, lenem pedsednictva byl posl. Torre a tajemníkem Q. Amendola, ímský dopisovatel sCorriere della Sera<<'. V resoluci prohlásili zástupci obou národv, italského i srbocharvátsko-slovin&kého, že >siednocení a nezávislost Jihoslovanfl jest životní potebou Itálie, a naopak sjednocení národa italského ži-
a
248
potebou Jíhoslovtn*, že se proto oba Jiárodové tchto cíl, že jest další životní potebou obou národ svoboda Jadranského moe, votní
vší silou zasadí o dosažení
že se zavazují ešiti mezi sebou hraniní otázky na záa sebeurovaciho práva, jakož že zaruí plná práva jazyková, kulturní i hospodáská národním menšinám, které by zstaly v hranicích druhého národa Tím byly vlastn podkopány i zbytky ital-
klad zásady národnostní
zem jihoslovanské. Tento vývoj vcí perušen a dospl k uznání Jihoslovan vládou, usneseném v ministerské rad 8. záí
sííých nárok v Itálii nebyl
italskou 1918.
na
již
Zatím ve VídnJ a v Pešti nikdo nepomýšlel na ústupky domácím Jihoslovanm, naopak: inilo se vše, aby
ady
jejich
byly rozraženy a politická práce ve
smru
myšlenky jihoslovanské aby jim byla znemožnna. Když celým svtem již vítzn vanul nový duch demokratismu a svobody národ, zde stále ješt strašil duch Metterni-
chv
a macchiavellismus. V Bosn vláda získala arcibiskupa Dra. Josipa Stadlera, který s poátku byl pro májovou deklaraci, pozdji vydal své memorandum v duchu fraiikovském (totiž protisrb&kém, ale pece ješt po spo-
konen
Slovinci) a pistoupil na protideklaraní prohlášení vládních frankovc, piml k odstoupení z redakce >Hrvatského Dnevnika< knze A. Benkovie a
jení se
Qavrie i odevzdal ízení listu dstojníkm Dru. I. Pilaovi a Dru. Paviiovi (vládním frankovcm, pvodprohlášení ve smyslu vládním)."') Také jiné spojence snažila se v Bosn získati, zejména mezi móhamedány. V Charvátsku byli osvdenými spojenci a sluhy vládního smru protisrbského a pozdji prot^deklaraniho frankovci, kteí se nešíítiii nejošklivjších proI.
cm
Maai
Podrobn vylíena jesit aféra Stadlerova sHrvat. Daevv saraievském dopise »SIovenského Naroda«, . 292, z 21.
'")
ni'ka«
pros, 1917. ;
240
stedk ve své tíiú prcii Srbm a stranáiru hájícím shodu srbocharvátskou. Neštítili se ani falešných denuticiací na Srby, na srbocharvátskou koaláei, ba dokonce za dob nejhoršího útisku (v ervnu 1915) žádali, aby místo bána poslán byl do Charvátska vojenský komisa, což vše sám bán Antun Mihalovi v ervenci 1918 v charvátském snmu odhalil. Deuunciace frankovská s falešnými dokumenty***) stala se podkladem obvméní proti koalici posl. bar. Jos. Rajaii), jež (resp. proti v uherském snmu uinil posl. Szmrecsanyi a proti nmuž mohli se srbocharvátští delegáti hájiti teprve po bánových odhaleních. V Krasku ml úkol vládní viny zemský hejtman Dr. Ivan Šusterši, a také jej
žírastále
konal a koná. Nejprve se snažil ovládnouti slovinskou lidovou stranu (klerikáluí), a když se mu to nepodailo, vystoupil z ní se svými pívrženci a pozdji založil novou stranu, které dal jméno »slovenska katoliška zveza«. Maje svými lidmi zajištnu vtšinu v zemském výboru, ádil v pravém slova smyslu v zemi. Nejobmyslnjším inem Šusteršiova zemského výboru byl projev proti innosti emigrant, vedených Trumbiem, pedložený a schválený proti hlasu dra Trillera 19. ervna 1918, i následující potom nátlak na obce, aby se k projevu pipojovaly. Vynucenými projevy souhlasu s projevem zemského výboru býti úskon páraly sován mohutný souhlas celé s májovou deklarací. Krom tchto a jiných násilných byly šusteršiovi veejn vytýkány a dolkazovány i pímé deíiunciace. Ped tím (25. kvtna) vláda proti májové deklaraci uspoádala audienci ze slovinských zemí, na níž za štýrské Slovance mluvil laké odpadlík Linhart. Ruku v ruce s tmito rozkladnými akcemi šlo pímé pronásledování. Politickým bylo naízeno, aby zamezovaly agitace a projevy
ml zem
in
Nmcv úadm "*)
Failšovanou listinou Pašiovotu, nalezenou prý v uiktoi-
stném srbském 3»0
archivu.
pro iihoslovanskou jednotu, aby v tom smru psobily na úed-nictvo a knžstvo atd. Maarská vláda snažila se zatarasiti pístup myšlence iihoslovanské i ostatním osvobozenským národním ideám do druhé polovice íše hojnými zákazy slovanských asopis z poloviny rakouské, v emž ji následovala i spolená správa Bosny a Hercegoviny. A tak se pracovalo k rozešení iihoslovanské otázky stále negativn. O positivním programu vládním v otázoe iihoslovanské dlouho nic nebylo slyšeti. Stále jen se vyhlašovala nedotknutelnost dualisnitu, která by arci splnní ix)žadavku jihoslovan&ké deklarace vyluiovala. Že by si Ma.páli pipojení Bosny a Hercegoviny k zalitavské pobvin íše, bylo známo již z doby pedválené. Ani hmotn vyhlašovaný požadavek rakouských NnKii. že nesmjí býti siwjeny se zemmi srboslovinské
ai
zem
charvátskýmii,
ponvadž
jsou
mostem nmeckého
spoje-
Terstem a Jadranem, nebyl novinkou. Rakouští Nmci vždy tak na zem slovinské pohlíželi a vždy se podle toho k nám chovali, usilujíce stále j jich zgermanásování. Všecky rakouské vlády je v tom vždy podporovaly a tak nyní. Vláda sice zjevn nevyhlásila proní s
—
i
—
vcn
vždy nyní jej provádla zízení nmecké nautické akademie v Terstu, sotva Nmci v tom smru vyslovili pání, je toho nejnovjším diikazem. Konen vláda poala mluviti o ^ústavních zmnách^, ba zaátkem léta poaly proskanikoli však celé íše, kovati povsti o »federalisování' nýbrž jen Rakouska, Jarní nezdar na Piav a odražení iimecké ofensivy ve Francii jsou vysvtlením této povolnosti, která byla této íši snad vštípena z Nmecka. Aspo >tederalisaní« zámry poaly se hlasátji vyslovovati po letní schzce panovníkv a poradách politik v nmeckém hlavním stanu. Jak si NmcL a vláda peroztržení stavbu Rakouska pedstavují, napovdlo a naproti ech, provedené kvtnovým naízením
gram
ten za svlj, ale
za váliky.
i
Spšné
,
—
251
tomu nmecké, vládou podporované protesty proti odlouení slovinských ástí Korutan a Štýrska. Maai pak prohlašovali se vší rozhodností, sotva se vyklo slovo >federalisace«, že uherské poloviny íše se význam jeho nem.že týkati. Ba i proti federalisování pouhé rakouské poloviny se záhy obrovali hrozbou personální unie. Jen proti pipojení Bosny k Uhrám se nestavli; mlo býti kompensací za rakouské ešení otázky polské. Tak prý
—
bylo — aspo v. zásad a podmínen smluveno v nmeckém hlavním stanu. Nebylo jen iasno, jak spoiení pro-
zda pipojením Bosny a Hercegoviny k Charvátotázky by bylo rakouským h o s o v a n s k é, shodným s páními frankovc 6i i pímým spojením autonomní Bosny-Hcrcegoviny s korunou uherskou, což by bylo ešení >m a a r s k é«Pi tomto ešení ješt stavna Charvátm ped oi možvésti:
ešením
sku, což I
i
nost spoiení s Dalmácií,
bií
celou netr
nspo
—
severní (se
mla by
pipadnouti k flercegovin. Pi tom by Rijeka s rozšíeným územím zstala pímo pi Uhrách, zaež by Charvátsko mohlo pro sebe reklamovati od Istrie ostrovy Krk, Cres a Loši, které k ní kdysi i)íslušely. Bylo prý navrhováno ješt tetí ešení^ pro nž prý byl zahraniní ministr a s ním Berlín aby se Bosna i Dalmácie spojily s Charvátskem ve zvláštní ást íše s vlastními ministry, pi emž by se Rijeka a Terst staly pímo íšskýma msty s rakouskou správou. Nmci však'") stavli se proti pipojení Dalmácie k Bosn a s ní k Uhrám vbec, pipouštjíce jen pipojení k Charvátsiku a za pipojení Bosny a Hercegoviny k Uhrám chtli žádati pimené hospodáské i obchodní kompensace (jež by došly výrazu ve vyrovnání) a vrácení kapitálu, investovaného Rakouskem v okupovaných zemích. Nejvíce však se jednalo o ešení Splitem),
i
kdežto
jižní
:
—
'"*)
Odbor pro studium
r/acionáliniin svazu.
252
jihoslovacLské olázlky
pi nmecko-
n Maai
maarském. Pro v Bosn, poítajíce,
že získají
horliv pipravovali
Mohamedány
i
pdu
ást
pra-
voslavných Srb (pomocí trtetropolity Letíce). Byli by však pijali i ešení charvátské (ili rakouské), pi nmž spoléhali na Stadlerovce. Rozhodnutí mlo se státi po informaní cest, kterou podnikl Tisza do Charvátska, Dalmácie Bosny v msíci 2áí. i
Pi
takové neústupnosti rakousko-némeckých a mavlád a politik proti jihoslovanským požadavbylo pro Jihoslovany píkazem, aby semkli své ady k jednotnému postupu za jednotným prograniemu Proto vidíme v jihoslovaiiských zemích pedevším sna-
arských
km
hy po zjednodušení
pomr
stranických,
po splynutí a novém organisování politických stran.
US
1
ovinc
volalo se po
tom
již
koncem
r.
1917.
V >Slovenském Národu«
objevil se 31. prosince dokonce splynutí všech slovinských stran a skupin, stostanovisku deklaraním proti nové selské
návrh na jících na stran Šusteršiov (kmeka stránka), která se odštpila od lidové (klerikální) strany, a mimo stranu sociálndemokratickou. Bylo by se to tedy týkalo národn-poírokové strany (narodno-napredna strj v Krajin, téže 3trany v Qorici, národní strany (narodna stránka) v Terstu a podobné strany ve Štyrsku, tedy pedválených stran a skupin liberálních, jakož i klerikální všeslovinské lidové strany (všeslovenska Ijudska stránka). Naproti tomu redakce >Slov. Naroda« navrhovala, aby se
—
vedle jednotné lidové strany (klerikální) organisovala jednotná pokrokov-demokratícká strana aby a utvoily koalici pro spolený postup na podklad májové deklarace. Tím smrem se také vci vyvinuly podobjako u nás, jenže hodn pozdji. Teprve v ervnu 1918 na valném sjezdu v Lublani (29. a 30.) se ustavila >Jugoslovanska demokratska stránka* a vypracovala si po-
—
n
ob
—
253
Ob
dobný
prosrram."*) veHcé deklaraní strany, lidová demokratická, ídily souhlasn vieckii akci na Slovinsku pro sjednocení Jihoslovanú ve spoleném stát až na taktické úchylky jednotlivc a skupin, jako byl smr terstsko-slovijiský (posl. Rybáe a listu >Ediiiosti<;), žádající >reálnou< a »positivní« politiku,"') nebo ©portunistdcký projev Dra Iv. Tavara, pedsedy strany demokratické, a preláta Andreje Kalana ze strany lidové, uznávající nepímo dualismus. '*) Tyto ojedinlé íichyliky však neporušily jednotného postupu obou velkých politických stran slovmských, neoslabily všeobecné víile po dosažení koneného cíle, která byla tak mocná, že strhla v tento proud na Slovinsku vše, co nebylo vysloi
—
ven protinárodní (jako Šu&terši se svou družinou), ba psobila mocn na isterské Charváty. Nejpádnjším dokladem síly slovinského hnutí jest fakt, že všecko katolické knžstvo slovin&ké a vbec jihoslovanské (až na Stadlera) s drem Korošcem v ele postavilo se od poátku na pdu májové deklarace, a že lublaský biskup Dr. Ant. Bonaventura Jegli veškerým svým vlivem tento smr podepel/"*) Postavil se dokonce oste proti Šusteršiovi Když Šusterši novou svoji stranu pozdji organisoval pod jménem Slovinského katolického svazu i
i
:
***)
Slovenski Národ 1918
,
146.
151
(hospodáaký po-
gram).
Glas S. H. i S, 1918 . 154. ^} Na provoikaní resoluci zemského výboru KraiWkého (ovládmého Šusteršiem a Lampem) proti Trumbiéo\'i, která zstane navždy hanebným památníkem po^litiky Šusteršiovy, IK>dali uvedení dva pedáci stran deklaraních raístodržiieM hr. Attemsovi 10, ervence 1918 protest proti usnesení zemského výboru, v nmž zdrazovali loyálnost Slovncúv a rakotisiký podklad jíhoslovans-ké deklarace. Tím vlastn zúžili výzaiajn deklarace pouze na rakouské JiJio«liovany, což vzíbudilo arci ""]
odpor, (Slov. Nar, "")
Stráži
254
,
Viz 13.
mj
155.)
lánek
oSíla
»lcvinského
hnutí*
v
eské
(Slovenska katoliSk* rrewi), pflkáral mu, aby z násEvu odstranil oznaení svazu >katoUckým.« Vedle demokratické a lidové strany, nikoli však proti nim, postupovala sociální demokracie slovinská (Jugoslovanska socialnodemokratina strana). Stanovisko jeií bylo s poátku dosti nejasné. Vánoní její resoluce, pijatá 25. a 26. prosince 1917, pozdravuje sice jihoslovanskou májovou deklaraci, staví se na základ národního sebeurení, ale pi tom pijímá Rennerv program uspoádání Rakouska, podle nhož by se mly organisovati jednonárodní obce a okresy, a ty pak zase spojovati v jednonárodní politické svazy. Pomíjí tedy menšiny, ímž jihoslovanský pro-
gram
znan
zužuje.
jihoslovanský byl
bu
jak bu, svobodný stát dál jasnji cílem laké slovinských
Avšak
ím
demokrat, k nmuž smovali soubžn se stranou demokratickou a lidovou. V Dalmácii také se všecky strany záhy postavily na základ kvtnové deklarace a na tom základ se sbližovaly až k úplnému sjednocení v národní organisaci. Kouzlo myšlenky psobilo tam tak mocn, že se k ní oíhlásili i lidé zrádní neb aspo nespolehliví, kteí již za balkánské války a tím více za prvních let války svtové psluhovali vlád i denunciacemi a jinými nepknými službami. Tak již na lednové schzi v Šibeníku pedsedal Dr. Vice Iljadica, kdysi místopedseda charvátské lidové pokrokové strany (hrvatska puka napredna stránka), kterj'- ješt ped válkou pešel k velmi ernožluté klerikální skupin a za prvních dob války neštítil se žádných prostedk proti .svým politickým protivníkm. Živlové ti však zstavení stranou jako dvodn podezelí z aktivismu (Dulibí a jeho pívrženci). Na zaderské schzí 13. dubna nebylo již rozdílu stranických strana lidov-pokroková, charvátská strana i strana práva mlky pominuly, zbyla jen jednomyslnost pro sjednocení Srbocharvát i Slovinc ve svobodném stát. Formáln vSak se o splynuti stran ani nejednalo.
sociálních
—
255
v Charvátsku rstalo ostré rozštpení až do zícení Raikooisko-Uherska. Nebylo to však rozštpení z 5>íi7Ín z^ásadních, jak se na konec ukázalo, nýbrž jen z taktických zetel. Nehledíme-li na stranu fraiikovskou, která až do posledka hrála úlohu strany vídeské (podobn jako na Slovinsku strana Šusterliova) a s níž z oposinosti až do kvtna šla Radiova selská strana, byly v Charvátsku po celá poslední léta válená, v nichž se mo-hl jeviti politický život, jen velké skupiny: koalice srbo-charvátská, držící "se vyrovnání uhersko-charvátského a stojící v otázce jihoslovanské na své adrese ze dne 17. bezna 1917, pijaté ve snmu a ostatní strany a skupmy, t. j. Stareviova strana práva, dissidenti ze srbocharvátské koalice (skupení kolem Qliasu Slovenaca, Hrvata i Srba), srbská národní radikální strana, pozdji vzniklé menší skupiny (>Malých Novin« a >Novin«), a charvátská sociáhií demokracii, zaujímaly které celkem teba rznými projevy stanovisko úplného sjednocení Jihoslovanstva, vyslovené v beznové resoluci záhebské, o níž byla již e. Totéž stanovisko zaujala srbská národní radikální strana projevem svého pedsedy Dra Qj. Krasojevie"") a strana socialistická resoluci ze dne 2. srpna 1918/") Pro koncentraci všech stran, které stojí na základ jednoty Slovinc, Charvátv a Srb, vyslovila se již beznová resoluce záhebská, ale hlas její vyznl na prázdno; prorsti mezi pedválenýma stranami zdály se ješt píliš
dv dv
—
—
—
hluboké, aby mohly býti peklenuty.'") Proto se sjeli pívrženci jednoty ze zemí srbocharvátských 12. kvtna "»)
Glias S. H,
"')
Glas
.
i
S.
.
30, z 8.
února 1918.
164.
si stály strana Stareviova (orgány: »HrTat»ik« »Navine€, »Primorske Novioe*) a sikupina, kterou bychom mohly nazvati jíhosbvansJcou (orgány; »Gla« Slovenaca atd.c, »Jugc), strany oposini a pracující v souhlas* • Jiho-
"']
Nejblíž
Država«,
ob
slovanským klubeai.
2W
^nova v Záhebe a vydali projev, žádající seskupení viech národních sil k dosažení velikého ctíe. Nestaila by k tomu žádná z pedválených stran sama o sob, poinvadž jednak pedstavuje každá jen zlomek národa, jednak jsou pežitkem doby pedválené, nevyhovujícím duchu asu. K provedení takové všenárodní organi&ace sestaven hned lOIenný výbor, jehož pedsedou zvolen Dr. I. Krsteli (dalmatský pediá^k) a tajemníkem Dr. Srgjan Budisavljevié (Srb, dissident z koalice). K jakémusi sblížení stran pisply pražské slavnosti kvtnové, jichž se úastnil také Š. adi, jehož strana (selská) se rozešla s framkovci a piblížila ostatním stranám národním. Krokem vped byla také reorganisace Starevi-
covy strany práva na základ nového programu, pijatého 5. ervna 1918. Program se jednak postavil na pdu jednoty slovin&ko-srbocharvátské v jednotném stát na území, na nmž jihoslcvanský národ souvisle b> dh' a k nmuž nezciziteln pináleží jadranské pobeží s písta* vy, jednak schválil úast strany pi koncentraci všech nezávislých a nekompromitovaných národních živl."*)
Pes
takováto sblížení ke stranickému zjednodušení ne-
došlo.
V Bosn-Hercegovin
o njakém organisostranách, již spojených nebo rozptýlených, nemohlo býti ei. Když se splývání stran jevilo nemožným, obracela se snaha Jihoslovan dál více k náro(hií organisad mimo strany a nad stranami, k níž první podnt dal kvtnový sjezd v Záhebe. Poátek uinila Dahnácie, kde 2. ervence 1918 ve SpUtu založena Národní organisace dahnatská, jejímuž editelství uloženo, aby psobilo k organisovánl nezávislých národních živl také v jiných zemích jihoslovanských a ke zízení vrcholné or-
a
vaném život ve
ím
ganisace všech
Jihoslovan.
Program vytiskl také
Po Dalmácii následovalo
»GlaiS« v
.
111.
Pímoí, které na sjezde v Sušáku 14. ervence založilo Národní organisaci pro charvátské Pímoí s Istrií, a zem slovinské, jejichž národní organisace dovršena ustavením Národní rady v Lublani (Narodni svt) 16. Dovršením narodili organisace jihoslovanské býti vrchní Národní rada záhebská, jejímuž ustavšak stále pekáželo stanovisko srbocharvátské
srpna.
mla vení
koalice."*)
Ta
totiž stále
mlela o jihoslovanské májové
dekla-
raci: proti ní se vysloviti nemohla, ježto s ní dojista od samého poátku souhlasila, a pro ni ze zetel v oportu-
nistických také ne. To dráždilo charvátskou veejnost, která naléhala na vyjasnní a dávala i citeln svou nelibost na jevo. Vehni podráždil zákaz oslavy Preradoviovy (18. bezna), takže tehdy zdvihl varovný hlas i záhebský »Obzor«, který ješt v lednu koalici hájil. Již tehdy upozoroval, že za takovéhoto dalšího postupu by se koalice nesmla odvážiti úasti ve volbách. Záhy se to objevilo
pi kvtnové doplovací volb v Dlnicích
(v horském okrese župy modrušrijecké), kde kandidát koalice zstal v ohromné menšin proti kandidátu strany
Stareviovy. Došlo
i
ke sporu ve stran samé pro koa-
liní orgán (>Hrvatska Rije«), který psal ve smyslu národní jednoty a národního sebeurení, ímž dával na jevo, že koalice vykává jen vhodného okamžiku, aby mohla v tom smru vystoupiti. Když se proti tomu v družstvu »Hrvatské Rijei^ projevil odpor, vystoupili posl. Dr.
dob
I.
Lorkovi a
— v ervnu
(26.)
prof. Qj.
Šurmin z
koalice.
— byla koalice ješt
tak na
V té Peš
vázána, že zamítla pilnost návrhu Dra A. Pavelice a soudruh, aby charvátský snm protestoval proti diplomatickému ešení jihoslovanské otázky bez otázání snmu, jakož i aby se projevil pro jednotu Slovinc, Char"*)
V
nf,
jak zmámo, se spojili (nkdejší
kovci a vliina Srb.
25d
pravai,
pokro-
Srb
a pro právo národního sebeuroií. Za técb nebylo lze icšt pomysliti na dovršeni národní orgamsace iihoslovanské zízením Národní rady v Zá
i
ríkokiostí
hebe. Utužována zatím jiná orgaiiisace: spojeiiství s Cechy a Poláky. Úzké spojení s nimi, zejména echy, udiTŽoval Jihoslovanský klub hned od svého vzniku. Jest již v redakci k\''tnový'ch deklarací z minulého roku. Sympatie Cechm projeveny byiy hlasité poátkem leddia v resoluci voliské schze národní pokrokové strany slovinské v Lublaiii a jindy pi každé píleži-
patriK)
tosti
ský.
— Nmc
—
S Poláky sblížil nás Jihoslovany mír brestTen odpudil Poláky od i nmeckého Kakoui
ska a piblížil je nám, tím více, že již ped tím v lednu projevená nmecká choutka po anektováni pohraniních
Nmcm.
král. Polského rozhoila Poláky proti Sblížení s Poláky manifestovali poslanci eští a jihoslovanští svou úastí na pí^bu krakovského starosty posl. Lea. Kolo polské pešlo té doby do oposice i octlo se tak po boku Cech a Jihoslcvan; a byk)-li ješt vládou získáno k ústupnosti, iiebylo již získáno nadobro, ba na-
ástí
ln
v samém jeho rozkol pro pomr k Cechm a Jihoslovanm. Události pracovaly pro souruenství všech mládež všech západních Slovan. Manifestovala pro a tí zápa-dosiovanských kmen v Praze 11. bezna veliký' krok k nmu byl uinn pražskými slavnostmi kvtnovjmj, zvlášt kongresem zástupc potlaených národností, konaných v obecním dom památného pátku 17. kvuia. Na proslovili polští politikové (Ol^biski, Tetmajer, ŠUwinski) rozhodné ei pro spolený postup s Cechy a Jihoslovany. A nezstalo již jen pi eech. Navázané styky byly odtud dále utužovány. Slo. Vinci založili si v Lublani :»Društvo liubiteljev poljskega naroda« (v ervenci), do jehož výboru zvoleni zástupci váech tí velkých stran. A k ustavení Národní rady i k odhalení pamtní desky politkkému vdci J. E. Krestal
n
—
nm
259
kovi v šent Janiu (na dome, v jiémž 8. Una IP 17 zemel) sezvali Slovinci do Lublan na den 17. srpna sjezd západních Slovan, který byl vystupováním sjezdu pražského v tom smru, že na zjevn byl (hr. Skarbkem) vysloven program do budoucnosti: aby všichni západní Slované od Baltu po Adrii utvoili pevnou hráz proti Nmectvu. Nebylo to heslo nové, byl to zámr, jejž sledovala íeská politika již a jejž prof Masaryk za hranicemi pi nejedné píležitosti vyslovil ale v Lublani byl prohlášen z úst polských, což znamenalo, že shoda k provedení tohoto zámru jest íiplná, že jsou pro nj získáni i Poláci/'") Byly to arci zatím jen strany národních demokrat, lidovc a socialist, ale bylo známo, že za nimi stojí celý národ. Majíce od poátku vdomí vrného spojenectví e-
nm
vdom
—
ského (pro nž sami íihoslo váné dali heslo >vrnost za vmost«) a potom i polského, a majíce oporu v úspších zahraniní innosti JihoslovaJiského výboru^ vypracovávali si Jihoslované podrobnosti svého programu pro budoucnost, pipravovali se k ešení rzných otázek, tvoících celek otázky jihoslovanské. Tak Slovmci zejména propracovávali otázkusvésever. hranice, posta, vivše se na stanovisko, podepené všeob. projevy Wilsonovými, že totiž mají právo na vše, co jim bylo násilím vyrváno, tedy na území svých menšin v Korutansku, jižním Štyrsiku a v Uhrách/'") Žádají pro sebe hranici, zjištnou v minulém století Czoernigem, Koslerem a jinými, která dosud zahrnuie aspo slovinské menšiny. Žádají tedy v Korutansku hranici od Ziljského údolí na "'^j Slovinci byli tou myšlénkou tak nadšeni, že si vyp«aili cenu (v »Slov©nci«) na hymnu slovanského trojspoliku (na slova S. Stanerovy básn »Troveznica«). Refrén iejí zní: O poj, naá sípcv, o poj s Pomorja do BaUcana, o stoj, naS dom, o veao sitoj od Balita do Jadrana.c (Obzor 193. odpolední.) ^^'] Slovenski Národ vnoval té otizce lánky »Na2a tevarna ívoaU* v . 295 r, 1917 a v . 7. a 9, r, 1918,
vno
260
sever od Bláku, k Št. Vidu a Qlin, severn od historického Gosposvetského pole, jež v minulém století ztratili, podél Labo
—
—
Me
a
i
vátské ostrovy, jichž etz jde pi západní hranici uherské od území uherských Slovinc až k Dunaji, jejž u Prešpurka pekraují a za nímž se spojují se živlem e-
skoslovenským.
pímého
Tím rozešením dospli k požadavku
sousedství se státem eskoslovenským.
O
zá-
"^] Je to tedy hranice, jiaácá byla ped 60 lety, kteí^u jsem naznail na mapce ke svému lánku »S!ovinsko-némeciká hranice v Štyrsku., Slov. Pehkd Vlil. 222. •*•)
SUyv.
Národ
.
184,
261
padni hramoi jihoslovairsíké (proti Italflm) zatím se veejn nemluvilo. Ba když nmecké listy v dubnu pinesly zprávu, že italští Slovinci z okupovaného území poslali Jihoslovaiuskému klubu projev pro kA^tnovou deklaraci a pro pipojení k jih o slovanskému státu, jthoslovanské Msty pímo odmítly tento prhledný podvrh."*)
Za Terst
to
leží
piln se petásala otázka terstská, ježto v území nesporn slovanském, jehož hlav. pí-
stavem by ml na severu Adrie vedle Ri jeky býti.
Nmci
nj
zdvihli nároky, které terstští Jihoslované rázn odmítli na schzi 30. kvtna. Jinak se otázkou nmeckých nárok píliš neobírali, ponvadž bylo jasno, že konsL
íiené dohodování o Terst nebude s Nmci, nýbrž s ítaly. S tmi, ne s vládou, se jakási dohoda stala již na ímském kongresu potlaovaných národností v rámci všeobecné zásady sebeurovacího práva národního. Terstští Jihoslované na uvedené schzii ohlásili sice svj nárok na Terst, po lvadž jest pirozeným pístavem
by
souvislého území jíhoslovanského, ale zárove prohlásili, že na pipojení Terstu k svému území pom:^lejí jen po dohod s Italy. Proti tomu vystoupil terstsk3'' sociali-stíický list :»I1 Lavoratore<, k nmuž se pipojil slovinský socialista Dr. H. Tma."*) Polemika se potom rozšíila na obou stranách; také Itálie do ní zasáhla (>I1 Mešsagero«). Objevily se v ní ti proudy jihoslovanský, vlašský a mezinárodní (socialistický). Proti vlašským nárona Terst jihoslovanské listy'") piponmly zajímavé výroky italských státník z minulosti: Cavonr psal r. 1866 králiovskému dvrníku L. Valeriovi, aby se stehl každého slova, z nhož by se mohlo uzavírati že nové Terst království italské žádá netoliko Benátky, nýbrž s Istrií a Dalmácií. »Z-iámo jest mi, že v pobežních :
km
i
m-
"•} "*) ""]
2(52
-taik uinil Gla« S, H. S, v . 75. Viz lánek o teríitské otázce v této knize. GIa« 182, 216, 221.
První
i
stech jest
vkiské obyvatelstvo krvi
i
touhami
~ ale
venkov
iva
jsou všichni obyvatelé slovanského rodu .< Taiké nynjší ministr Sonnino r. 1881 (ve své >Rassegna settimanale* 29. kvtna) napsal: >Obyvatelstvo terstské .
.
Požadovati Terst, jako kdybychom k tomu bylo by pepínáním zásady národnostní.«: Stejn mlxiví statistika. První sítání lidu v Terstu r. 1735 zjistilo 3865 Vlach a 3385 Slovan. R. 1842 uvádí Pietro Kandler 53.000 Vlach a 21.000 Slovan. Sítání z r. 1910 má 118 957 Vlachv a 59.331 Jihoslovan. Také 12.000 slovanských hlasv, odevzdaných pi posledních obecních volbách vedle 40.000 vlašských, svdí o znainenit jihoslovanské menšin v Terstu, která i podle úední statistiky dosahuje skoro 32%. Co všaik pi dosavadním systému bylo zde slovanského živlu povlaštno, ukazují jména terstskýih Vlach dobrá polovice píjmení terstských obchodník koní na »-ich« (což jest jihoslovanská koncovka >-i«). Proto i vlaští socialisté nepiznávají Italm práva na Terst, jehož arci nepiznávají ani Jihoslovanm. Za to pozadí Terstu, které jest vesms slovanské, mluví urit pro píslušnost k Jihoslavii. To stanovisko zaujatí Jihoslované zcela mkví dvody národnostní, urit,"*) ponvadž pro zempisné i hospodáské, kdežto terstští Vlaši mohou uvádti jen své dvody nacionální. Rozhodování o výslovn zstavovali mírové konferenci a na ní dohod s Vlachy. Velkou pozornost všeho jihoslovanského svta obracela k sob otázka bosenská, proti jejímuž jednojiž >.ra)kou9kému«; nebo >maarskému« strannému ešení protestovali všichni naši Jihoslované. Velmi významný byl protest zemského výboru dalmatského ze dne 20. er\ma, v nmž se dí >Národ v Bosn a Herceje
smíšené
mli
jaké
.
.
.
právo,
:
n
nm
—a
:
'") Posledia tcrsskosílovinský odibor Národmí rady v projevu z 19, íjna, (Slov. Národ 244,/
263
govin
s národem v Dalmácii a v Charvátsko-Slavonsku tvoi územní, jazykový i národopisný celek. Národu v Bosn a Hercegovin budiž poskytnuta píležitost, aby s týmž národem charvatského a srbského jména sám rozhodl o své budoucnosti. Návrh na pipojení Bosny a Hercegoviny k Uhrám se píí národním hospodáským zájmm Dalmácie. Myšlenka národního sjednocení pak se nemže obmeziti jen na Charváty a Srby, nýbrž musí se pirozen vztahovati na tetí plém národa jihoslovanského, žijící v téže monarchii, na bratry Slovi-nce.c*) I srbocharvátská koalice prohlásila v záí, že každé ešení otázky jihoslovanské vbec a bosenské zvlášf, které by se stalo bez svolení národa, vyvolá na všem slovanském jihu nejprudí odpor. Tisza se o tom pesvdil v druhé polovici záí na své informaní cest do Charvátska, Dalmácie a Bosny. Odpov, jakou mai dala do té doby mlelivá Bosna, byla zdrcující. Krom bezvýznamné skupiny Šerifa Amautoviée nevyslovili se ani mohamedáni po pání maarském, Maai v kladli veliké nadje. I vládní frankovci žádali aspo spojení s Charvátskem a Dalmácií. Nejpádnji promliuvílo památné memorandum srbocharvat^é z 20. záí. iež Tiszovi místo ústního vyjádení podal Dr. Vojislav Šola 3 jež bylo opateno 24 podpisy. Bylo hroznou obžalobou rakousko-uherského režimu, odhalivši poprvé spoustu zloin, napáchaných za války v Bosn a Hercegovin a bylo nejrozhodnjším projevem pro jednotu jiihoslovanskou na základ práva národního s^hei
i
a
n
—
urení."*)
Tou odpovdí poraženo slovanské, ***)
a
vládní ešení otázky jihovláda se úzkého jejího ešení na základ
Zaideský »Narodni
List«,
z
nho
»Sliovett9kí
Národ*
.
143.
?
"T Podobiiostí viz v i, ^Otázíka boscnsko-hercego^vská* »Bosna promluvila* v léto knize,
264
dualismu !^té nevzdala. Vzdala se jen ešcjií >maarrozhodnuvši se pro ešení ve smyslu koaliní $kého«, adresy z bezna loského roku. Ale bylo již píliš pozd. Pišel náraz, jímž se zítil bulharský ptilí nmeckého mostu do Orientu, po nmž se poaly viklati a také se konen zítily i pilíe turecký a rakousko-uherský. Události pikvaily a dále se hnaly takovou prudkostí, že vládní rakousko-uherské ešení otázky jihoslovanské ozvalo se jen ješt v manifestu císae Karla ze 16. íjna, který však ve pekotných zmn rychle peznl. Jihoslované 2. íjna odmítli v parlament píliš pozdniinist, ní ochotu k národní autonomii, projevenou v pedsedy Hussarka. A v záptí po mírové nabídce rakousko-uherské a nmecké pikroili sami ke spravování
vav
ei
svýoh záležitostí: dovršili si rázem svoji organisaci založením s-Národní rady Slovinci, a S rb v Záhebe ve dnech 5. a 6. íjna. Nyní nadešla doba i pro koalici, aby opustila dosavadní politiku oportunistickou, jíž se držela jen proto, aby uchránila Charvátsko persekuce a zachovala tak národní sílu neztenenou.*") A tak došlo rázem ke splynutí všech sil opravdu národních v jednom proudu. V >Národní rad« sešli se zástupci všech národních stran a skupin i všech zemi dokonávajícího Rakouskojihoslovanských na území Uherska (do pedsednictva 17. íjna zvoleni Slovinec A. Korošec, A. Pavelid ze strany Stareviovy a Svetozar Pribievi z koalice). Dležito jest, že do Národní rady vstoupili také socialisté, takže národní organisace jihoslovanská jest dokonalá, vyluujíc jen živly, které do té doby stály zjevn proti národní jednot (frankovce, pívržence Šusteršiovy). Kompromisní stanoviska koaliní adresy a jihoslovanské deklarace kvtnové byla nyní sliboval císaský manifest arci právem opuštna. federalisaci Rakouska bylo pozd, a pak pi zacho-
Charvát
<
Mam —
**)
Jak prohlásila Hrvatska Rije
7,
íjmi.
265
ván! celistvosti Uher byla pro cchoslovany i Jihoslovany i tato nabídka bezcenná a naprosto nepijatelná. Proto v na manifest prohlásila Národní rada záhebská dne 19. íjna, že požaduje »siednocení všeho národa Slovinc, Charvátv i Srb na celém jeho národopisném území beze zetele na- jakékoliv hranice zemské a státní, v rachž nyní žije, v jeden jediný, zcela svrchovaný stát, zízený na zásadách politické a hospodáské demokracie...*: Jinými slovy: pijala nepokryt korfský program, teba ho výslovn neuvádla. Ješt rychleji se vci vyvíjely, když byla 21. íjna uveejnna Wilsonova na míTOvou nabídku Rakooisko-Uherska. Celé Charvátsko melo následujícího dne národní svátek. Rijeku na krátko ujalo tamjší charvátské vojsko, než pišly maarské posily. V Krasku Šusterši a vrný mu E. Lamp ustoupili, odevzdavše ízení zemského výboru Dru, Trillerovi. Lubla pipraže ten den vila si národní svátek na 29. íjna, netušíc, stane se národním svátkem všech dosud potlaiených národ Rakousko-Uherska. že se stane svátkem radosti
odpov
odpov
svobody. íjna Rakousko-Uhersko kapitulovalo, nabídnuvši a hned taiké se odstedivou silou svých nespokojených, dosud potlaovaných národ rozpadlo. Hned 29, charvátaký snm formáln prohlásil neplatným svazek království Charvátsko-slavonsko-dalmatského s Uhrami i Rakouskem, všecky ti tyto charvátské zem i s Rijekou prohlášeny samostatnými, a vyz dosažené
Dne
28.
pímí
—
hlášen suverénní stát Srb. Charvát a Slovinc >všude, kde se mluví naším jazykem«. Zárove prohlásila se zÁhebská Národní rada za vrchní vladaskou moc pro všecka území, v ní zastoupená. Pedsednictvo rozšíeno o S. Budisavljevie, A. Drinkovie (za Dalmácii), J. Lorkovie a A, Kramera (Slovince). Sestavena hned také první vláda s banem A. Mihaloviem v ele, v níž svena osvta M. Rojci, spravedhiost A. Badajovi, ná266
rodní hospodáství Ž. Petriídovi, vnitro S. Budisavljeviíovió pro ostatní obory jmenováni dvémíci, pro fi^ nance F. Braun, pro sociální péi V. Bmkšek, pro poštu C. Akai, pro železnice V, Wilder, pro narodili obranu A. Drinkovi, pro aprovisaci E. jMarlcovi a pro obchod Oj. Šurmin. O správu v iihoslovan&kýcii zemícli rozdlily se ostatní místní Národní rady a organisace, k nimž pibyla Národní rada bosensJco-liercegovská v SarajevNová vláda jihoslovanská chopila se rázn vcí vojenských, aby zabezpeila poádek v dob velikého pevratu. Zdvihla také hned nárok na rakousko-uherské válené Wstvo, když ji mmsterstvo války požádalo, aby intervenovala u námonictva, které vypovdlo poslušnost a prohlásilo, že od 1. listopadu lodi opustí'. Ministerstvo se zpovalo, ale když Národní rada stála na svém,
bylo rakousko-uherské lostvo 30. íjna Jihoslovanm vydáno, aby nepadlo do rukou italských. Dne 31. íjna Narodno vijee« všem spojencm jiskrovou telegrafií oznámilo, že »stát Slovincú, Charvát i Srb, který se utvoil na území jihoslovanského národa, jež bylo dosud ve svazku s bývalou rakousko-uherskou monarchií, a který jest hotov pistoupiti ve spolený stát se Srbskem a ernou Horou, prohlašaije formáln, že není ve váleném stavu se spojenci. Je šasten, mže-li prohlásiti, že považuje spojence za státy pátelské, a oekává, že mu na mezinárodním kongrese v souhlase s vyhlášenými zásadami vnují svou mocnou podponi, aby byla zajištna svrchovaná nezávislost jednotného státu všech Srb Charvát a Slovincú. Pi té píležitosti oznamuje také spojencm, že válené lostvo, které náleželo rakousko-uherské monarchii, jest ode dneška v držení Národní rady Srb, Charvátv a Slovincú. Na lodích vyvsil charvát&ké vlajky.«
Když Rakousko-Uhersko
pijalo podmínky
pímí,
na žádost místního výboru pro veeiné blaho; uinili to, jako by Jel oikupovali pro Itálií. obsadili Italové Terst
267
a
zástupec Jihoslovan v deputaci prohlásil, žo Národní rada považuje Terst za území sporné, o nmž konen
Ponvadž Italové poali rozliodne mírová konference. hned také pronikati do vnitra Istrie a vyslali zárove lodi do Pulje, Opatije, Rijeky i na nkteré damatské ostrovy (dv býv. rakouské lodi v Pulji dokonce potopili), vznikaly vážné obavy z italské okupace, aby nemla cíle iiné než obsazení bývalého území rakouského po demarkaní áru, stanovenou pímím. Pi všech obavách však hledí Jihoslované s dvrou v budoucnost teba si byli vdomi, že také Maai, kteí uzaveli zvláštní pímí, budou ijhoslovanskému státu vší silou pekážeti. jihoslovanskou posílil i pozdrav generála Francheta Esperay Národním radám v Záhebe Lublani, v nmž mluví o nové jihoslovanské armád na suchu i na moi, která vstoupila pod prapor armád spo-
Dvru
i
leneokých,"*)
Dodám-Ii, že srbské kraje v jižních Uhrách obsazuje srbské vojsko, které také obsadilo Bosnii, mohu skoPíiti pehled jihoslovanské otázkJ^ S hlediska mezinárodnílio není ješt tak vyjasnna jako otázka eskoslovenská. Jihoslovanni pišel rozpad Rakousko-Uherska trochu pedasn; bylo by prve ješt bývalo teba docíliti spojeneckého uznání jihoslovanského státu, jakého se dostalo státu našemu. Ale doufejme, že všeobecný vývoj vcí bude pisniv spravedlivé vci jihoslovanské a nedopustí návrat k londýnské smlouv s Itálií z r. 1915. Pijaté zásady Wilsonovy mluví pro .lihoslovany a padnou pro na váhu na mírovém kon^resii v zájmu píštího trvalého míru.
n
Na.í|e
Doba XXVI., .
1.
a
Z.
íjen a
listop. 1918.
'**) K jednáni o lodstvu se zástupci spojenc cdplul na Korfu Dr. Tre«ií Paviié se divma jinými zásiti|>ci Nár. Rady.
268
Doslov redakce.
o
lánk, v nichž vzájemnosti a znatel
knižní vydání
satel slovanské
známý eský hlasvta slovanského
pojednával o dležitých zjevech, jak se jevily v život Slovanstva prbhem svtové války, poali jsme vyjednávati ku konci záí r. 1918., když v Cechách všeobecn zavládla radostná nálada nad jistou porážkou pyšných voj nmeckého císae. Tehdy, když sen naší národní a státní samostatnosti nabýval uritých tvar, pociovali jsme obzvlášt potebu politické literatury, která by eskou veejnost seznámila se skutenými pomry v jednotlivých slovanských národech. Tato nutnost hlásila se tím naléhavji, ím více vývoj skutenosti odchýlil se od fiktivního obrazu pedváleného, jejž si eská veejnost o Slovanstvu v mnohém
smru
utvoila. Bylo nám jasno, že nová doba pinese za úkol praktické ešení slovanské vzájemnosti, která ped válkou mla vtšinou ráz theoretických úvah a omezovala se ponejvíce naliterárn-kulturnl
neúplnou. Proto pokládali
výmnu, asto
dosti
jsme za naléhavý úkol dne podati
eskému tenástvu souhrn lánk, jež sice bez systému, pedem stanoveného, ale pod vlivem nejdležitjších událostí svtové války postupn nás seznamovaly význanými zjevy života slovanského. Tak
se všemi vyrostla 269
souasné dob jediná svého druhu ným úvodem do praktické politiky slovanské a
kniha, která v
je
vhod-
tím
i
e-
ské vbec. Znalost skutených jev, kriticky pozorovaných, demokratické a realistické nazírání spisovatelovo dá jisté podnt k tomu, aby z otázky slovanské u nás zmizel onen nebezpený romantismus, asto doprovázený nezbytnou sentimentalitou, který stále ješt se vyskytuje v zodpovdných v širokých vrstvách našeho národa kruzích politických. pro toho tenáe, který zažil poslední msíce svtové války ve své domovin, bude pramenem vnitní radosti pozorovati prbhem tení, jak s úpadkem státní autority bývalého Rakouska stávalo se pero spisovatelovo volnjší, výrazy ostejší a výklady rozhodnjší. Zachytit tento dojem, plynoucí z postupu eského osvobození i pro ty, kteí bojovali za hranicemi a zachovat jej pro budoucnost, bylo také úkolem, nikoliv hlavním, avšak radostn pociovaným této knihy. i
I
270
Od vyšly tyto
téhož spisovatele
pvodní práce a peklady:
o LUŽICKÝCH SRBECH
A.
Lužické obrázky. 1902.
(F.
a peklady z
lni, srbšiiny:
Šimáek).
Svatba u Lužických Srb. 1893. (Nákl. vlastním.) Rozebráno. Rzné listy o Lužici. 1894. Matice Lidu (nyní F. Šimáek). Lužice a Lužifi Srbové. 1912 (J. Otto). Handrij ZejU: Výbor písni. Sborník svét. poesie . 37 {J. Otto). Jakub išinsky: Výbor básni. Svtová knihovna 509 (J. Otto). Lužická oiázka. 1918. (Nákladem K. Beníška v Plzni.)
VCECH SLOVANSKÝCH VBEC
O
B.
vanských
Za Edvardem
Jelínkem. 1897 (Nákladem vlastním).
V
údolí Resie. 1899 (Též).
K
otázce shody rusko-polské. 1900 (Též).
O
slovanské vzájemnosti v
U
italských
dob
pítomné. 1906 (Též).
Slovan. 1906 (Též.
Dalmatský ostrov Ráb. Silvije S.
a peklady ze slo-
literatur:
1909,
Kranjevi: Básn.
II.
/.
vydání 1910 (Též). Sbor. svt. poes.
.
105
(J.
Otto).
Sawer a Maciejowski: Martin Luba. Repertoir eských divade. 53. - F.
Šimáek.
y. A. Kisielewski:
F.
Karikatury.
Repertoir
eských
divadel 94.
Šimáek.
W. Perzyski: Lehkomyslná sestra. Rep, eských divadel 142. F. Šimáek. /. S. Turgenv: Asja. Ruská knihovna XXVI. - J. Otto. A. Michajlov: První láska. Svt. knihovna 1219-20. - J. Otto.
:
—
—
ŽIVOT v témž nakladatelství vychází sbírka pou. spis
I.
roník obsahuje
následující svazky
Sv.
ierin
5orís Nik.
I.
poátku
:
«R u s k o na
XX..stolctí.« Peložil
Ferdinand Pakósta. Sv.
A. Dyróít pofesór psychologie Bonnu ^Ú v o d d ó ps y c h'o 1 o-
II.
z
:
g i ev^ Peložil. J.: Žádník. Sv.
111.
R.Broda: wMe Ii národní pro-
letariát." Peložil Ivan Tryzna. Sv. IV. L. Sdímidtová, belg. spisovatelka:
otc"
;^Knitia matek a Pelož. Olga Malíková (Olga Masarykova). Cena Jednotlivé knihy K 3' i s doéasnou drahot, pirážkou.
Jako
1.
svazek
II.
roníku práv vyšla
Ad. erného i^Lužická otázka", která slovy prodchnutými láskou k Luzickým
Srbm
promlouvá o jich osudu a právech, právem se dnes domáhají. Kniha nejvýš pozoruhodná a cenná. Vyšla ve vkusné úprav, cena K 4*
jichž tito naši brati
i
s
doasnou drahotní pirážkou.
*
Vyriskla Družstevní tiskárna (Karel Deníško)
PUen.
rmi-mi^-.
^_^A,
^U
llUV
PLEASE
CARDS OR
S55C4
\J
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY OF
D 639
IQI
FROM
THIS
TORONTO
POCKET
LIBRARY
Cerny, Adolf
Slovanstvo za svtová vál
