Š9y
EXEKUCE. FOXL-VOÍŠEK. ÍKROPOVÝ VEÍREK ILI MOROVÁ BLECHA. O ZÁVOD. -
SEBRANÉ SPISY
líiiíÁTA SEP 8
HERRMANNA
Wi ,.^^
b\L
XVII.
%i^Sm OF ^'' FOXL-VOÍŠEK A
JINÉ HISTORKY
KRATOCHVILNÉ.
f
/9of dli /j v PRAZK. NAKLADATEL
F.
TOPI 1913.
KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN: v
r
v
FOXL-VORISEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ.
-
—
ÚKROPOVÝ VEÍREK O ZÁVOD. ILI MOROVÁ BLECHA.
FOXL- VOÍŠEK.
EXEKUCE.
—
V PRAZE. NAKL\DATEL
K.
TOPI 1913
KNIHKUPEC
AUTOR VYHK-AZUJE
SI
PRÁVO PEKLADU DO VÍeCH JAZYK
A VŠECHNA PRÁVA
VBEC.
riskem »l'nie« v Praze
3)ruht'inii píteli
MIKULÁŠI ALŠOVI k šedesátce vzácného, požehnaného ze srdce
V
vdiého
Praze, 18. listopadu 1912.
života jeho
a oddaného ,
/.
vnuje H.
FOXL-VOIŠEK. Historie
pamtihodná, pouná
i
výstražná.
(Nár. Listy v únoru a
beznu
1910)
:
I.
Doznávám, že by nebylo nevyhnuteln teba, abych vyrušoval pana majora Votrubu z odpo-
inku
jeho,
poctiv zaslouženého. Skoro jen se historií, a to na samém
kmitne touto zaruenou
poátku, naež zatím zmizí za kulisami. však uvažuji jakkoli, zdá se mi, že ne-
A
mohu od pana majora Votruby
upustiti,
nebo
pípad
„Foxl-Voišek" bylo pece jen dosti dležité. Krom toho pak píbh všeliký musí míti njaký zaátek, a vzácný muž, jeho
úastenství v
jenž
mne povil zpracováním
pál ke
mn,
tiskna
„Držte se jen
mi
ruku
pravdy,
tohoto materiálu,
na
milý
rozlouenou píteli.
Ujišuji
vás, že s ni vystaíte."
Držím se tedy pravdy a majora Votruby. Práv byl posnídal, pan major Votruba, a hospodyn Katy odnášela do kuchyn prázdné nádobí. Celých deset let již byl pan major obsluhován tímto ženským „forejšicem". Nebo toho dne, kdy mu byl dán zasloužený odpoinek, byl
mu odat vrný
jeho
kdo
~
kterou
pan byl
života
civilního
--
si
v setnin
desíti letech
kde ho byl konec. Sluši však
vi,
Katy,
že
aby po celých
„purš",
dosloužil vojnu, a tcd
majbr pro asentoval,
zbytek
íci,
svého
pizpsobila
se
výborn vojenským požadavkm pán majorovým ba, byla mu z nejedná píiny milejší než bývalý vrný purš Jirka Kramota. Nebylo
—
vyloueno
skoro právem bylo lze domnívati
a
mla
Katy
že
mladších
v
svých
letech
se,
jistou
Je skuten nepochybno, že družka mohla by na míst býti vado kumpanie, a ješt nepochybnjší jest, že
válenou prpravu.
mnohá
dna by
její
kumpanie
celá
upímnou
mla
doplnni
z takovéhoto
radost.
Netrvalo dlouho, Katy se do pokoje vrátila a doruila
svému
dopis, jejž
veliteli
práv
listo-
noš byl pinesl.
Major vyal peetl pozorn ji
obrátil a
z úst viržinku, nasadil skipec,
adresu,
obrátil
optn
obálku,
zkoumal poštovní znaku, naež pro-
k sob:
nesl
„Helejme
—
z ^olska
!
Kdo pak
?"
to
Rozízl obálku, vyal dopis, rozevel dychtiv hledal podpis. „I
on
je
erta
—
Goliáš!
Obršt Goliáš!
pece ješt na svt!
A
i
a
Tak
co pak chce?"
Netrvalo dlouho a major Votruba
plukovník Goliáš chce
—
jej
co nechce.
Aby
vdl, to
co
vdl
!
1.'.
tená, stjž zde doslovný obsah
taky
listu
pán
Goliášova:
„Milý starý kamaráde!
I
Už tedy mám taky svatý pokoj s vojnou Od prvního sedím na odpoinku a doufám, že si
že
nm
na
hezkých pár
lovk
posedím. Rozumí
let
pi tom taky chodím,
na
ale
kon
se,
už ne-
v našich letech nemá ode chvíle, co ty hnáty patí toliko a nikomu jinému, nakládám s nimi velmi opatrn. Všechno je to hezké, milý starý kamaráde, jen se mi tak chvílemi stýská, a proto jsem zatoužil po njakém tvoru, který by samotu moji nezištn oslazoval." polezu.
hnát
nazbyt,
zvlášt
a
mn
mn
„Hrome!" perušil se major Votruba ve „Snad se starý ten kozák nechcp ože-
tení.
nit?!"
- Ve
,,
konin
zdejší
nic
takového nese-
vzpomínám, když
zenu,"
etl dále,
sloužil
v Praze, že jsem kdysi zabloudil do
jaké
tu
lovinou
velmi ouzké a
uliky,
mn
„a
zvlášt
ped
neznámého
—
deštm
jse^i
n-
velmi páchnoucí
—
uliky
jména
díval pak se na nárožní tabulku ale zdá se mi, že to bylo nkde blízko kde prodávali Spálené ptáky, morata, králíky, opice a taky psy. Již asi uhádáš, s ím picházím? Ano, milý starý kamaráde, nehnvej se, zajdi do té oficiny !
kdo
—
tehda
—
—
jist o ní víš
—
a zaid,
aby mi poslali cennik,
14
eho
prospekt nebo co, z
em
bych
mohl
si
vybrati,
ml
spadeno na zdravého, ilého foxlíka istého plemene. Rozumíš, žádnou bestii jak tele velikou, žádného po
toužím. Zvlášt bych tak
bernardýna, žádnou dogu! Ani žádného buldoka.
A
maji-li
tam
njakého iperného
tedy
—
ponkud slušn vychovaného
—
rozumíš! je
má
ím ]á
a mn
pošlou
jiným obtžovati nebudu. Zdráv
bohudíky, až na
taky,
videlnosti v západních
moc, njaký
deekt
Tak! Tohle
toho.
Ostatn doufám,
první starost.
si
foxla,
však jim taky že
jsi,
T
ni-
pravda-li?
obasné malé nepra-
koninách. Ale žádná polovk vždycky vyslouží.
au! Tvj
vrný kamarád
starý
Major Votruba obálky,
vzchopil se
složil s
dopis,
se lekl,
vota' vají
!
Taky
mu mám
— No,
je
jej
arci
jiného
nic
si
to
do
Už ži-
nechá-
pak tak zvaná pense
dobrá, kamarádu Goliášovi
—
!
vyhledat ,družku
jsou takoví blázni, že
do pense. To
zostená. býti
že
vsouvl
lenošky.
„Zapla Pánbh, že nechce jsem.
Goliáš."
mže
!"
zpomoženo. Katy Katy se objevila na prahu. „Kabát,
A
klobouk,
hl, rukavice!"
—
oblékaje se vrel major:
„Tak vida! Už taky má modrý arch! Myslil vždycky, že bude sloužit do roztrháni. Ano, ano,
kamaráde, všeho se
lovk
nasytí
a
zlaté
žíly
15
se
doká
abych táhl
ted tedy
." .
.
natel kníry voskovou pomádou, vy-
si
rozkaz
udlil Katy nkolik
je,
—
domu.
A
kalhot.
agenturu pro psy
zaídil
si
ješt z
ervených
spíše než
a vybral se
majorov dávno hrnc a kuthánk
Odzvonili poledne, v jídeln
pistrojeno
bylo
Katinijch
obdu,
k
z
na plotn v kuchyni se kouilo a sy-
sama pes tu chvíli pootvírala dvée naslouchala ke schodm, vrací-li se pán a ve-
elo, Katy a
—
její
litel
konen
zadusaly
povdomé
kroky
aby
na talí polévku.
vylila
a
dole
spchala
Katy
Dnes major neulehl hned po pojedl, sedl
chodb jídelny,
obd. Když
ku psacímu stolku, vyhrábl pod pod-
tverec
ložkou
v do
aby
papíru,
listovního
starému
odpovdl, nasadil skipec a hled po zpsobu dalekozrakých s vysoká na
spolubojovníku
papír
jal
likým
a
se
psáti
hrotitým.
rukou
Nás
písmem vejen ona
pevnou,
mže
zajímati
ást, jež se týkala psa, a ta znla:
„Pání Tvému jsem bez prtahu vyhovl a
nemeškaje
zašel
Hornysovi. Nemohl berta
Hornyse.
Je
rovnou
jsem jsi
sice
k
Dagobertu
než Dagov Praze mnoho uliek
mysliti jiného
lovinou páchnoucích neped deštm, nýbrž za dešt a po dešti,
velmi ouzkých a velmi jen
ale jen
i
v jediné ulice takové
ného zvíectva tvernohého jest oficina
jest
a
Dagoberta Hornyse
prodejna drob-
pernatého,
—
a
to
a je to blízko
K
Spálené.
vyídil
muži
tomuto
mi
cos
jsem,
zamiil
jsem
tedy
A
uložil.
pišel
jsem
a
ve
šastnou chvili. Práv má na sklad velmi dokonalého foxla istého plemene, roního, a žádá za nj sto korun. Šastnou náhodou má jeho podobiznu, vlastni, amatérskou zachytil psa, když íhal nad myší derou, bájená posice. Rozkázal jsem tedy, aby ti hned poslal podobiznu pozejtí ji máš psa pak aby reservoval do Tvé odpovdi. Nejlépe bys to vyídil telegraficky. Znalec, jehož jsem si ku prohlídce pozval, hejtman Krohl, potvrdil mi, že 1. zvíe je neporušeného plemene, 2. že je bezvadné postavy i
—
—
a
—
3.
Vše
další
vyjednej
v
pímo
s
jest
znamenávám, že na
si
osvdeným každém smru solidní.
nysem, který
mou
nanejmí za
že stojí bratru
jméno
Foxl,
tento
má
masku (kresbu na
pedloské
zdejší
tvái), psí
korun.
—
Dagobertem Horodborníkem a fir-
—
Jen ješt po-
taky
který
foxl,
velmi
sto
slyší
pknou soumrnou že
a
výstav
rodie na vyznamenáni
jeho
byli
první cenou. Vidíš tedy, že pochází z dobré rodiny
Zlobit
prý
nebude
a
istotný
prý
je,
že
by mohl sloužit za vzor v každém pensionáte.
Vbec
jakýsi
psí
zázrak
—
podle ujištní Da-
goberta Hornyse."
Tím
skoneno
pana majora Votruby. Další diplomatické jednání konáno pak již jen mezi pány obrštem Goliášem a zoologem Hornysem. Pozdji arci zasáhly taky jiné inbylo
posláni
:
17
—
Stance
však budiž zstaveno historickému
to
vývoji tohoto
—
pedbihati.
O
pozoruhodného pibhu. Nesmíme
dva dny pozdji dodán byl panu DagoHornysovi
bertu
telegram
—
„Podobizna vyhovuje;
zem nabízeného
vrným
je-li
obra-
psa, kupuji. Polovina kupní ce-
ny poštovní poukázkou. Zbytek po píchodu zvíete. Psa pošlete rychlíkem express
Obršt Go-
!
liáš."
Dagobert Hornys pistoupil k úhledné budce v kout svého krámu a mluvil do hnutím
„Podívej
Foxlíku,
se,
Egyptský
Josef
skoro
ní
po-
s
.
prodán
jsi
ml, pijdeš
Ale
!
juž
k
jak
hodnému
pánu, k obrštovi, budeš mít kondici dstojnou.
Takový pán etem. Bude
kterak
ví,
t
si
na Prahu, svta,
taškái,
šenost.
Hezky
Skoro
se
rádu
si
krnl.
t
s
a
budeš
se nažer,
tebou vlohy
Rž do
Polska
až na ruské hranice. Uvidíš
nerad
držet nemohu.
Tvoje
takovým istým zvíbude mít památku
a
mi tam dlej est.
ty
se dostaneš, skoro
kus
s
vážit
a
mít
pknou
zku-
a zejtra ráno pojedeš.
louím,
A
pro
ale
pa-
taky bys tady za-
schopnosti
t
volají
ji-
nam." Foxl
vyslechl
oslovení pána
svého
s
nále-
žitou
pozorností, a když posavadní chlebodárce
jeho
skonil,
zaštkal
Foxl
hlun:
„Haf,
haf!" I.
Herrmann, XVII
:
Foxl-Vo.Sek.
2
haf,
18
Znamenalo umí,
že
to nejspíše, že
souhlasí
a
že
se
i
pánu svému rozna
dalekou
cestu
tší.
asn do
ráno vstril pan Horný s milého Fox'?,
opateno mížpotom vsunuli tvernohého tubednou do vagónu rychlíku, kterýž vy-
solidní bedny, jejíž víko bylo
kou, a za hodinu ristu
s
i
ze státního nádraží v
jíždí
t
Hyberácké
ulici.
pán Hornysových uinil jakýkoli pojem o jízd rychlíkem, tolik je jisto, že skutenost se s tím naprosto nesi
milý tento pasažér ze slov
srovnávala. Soudil, že tedy uvidí kus svta, ale ze své bedny nevidl pranic. Snad se tšil i na
—
spolenost njakou taky to selhalo. Cítil jen, že s ním nco kamsi utíká, že se bedna vzení jeho chvje a tese i chvílemi poskakuje, jakoby ji rarach lomcoval, a všechen ten divoký pohyb provázen byl pekelným hlomozem,
—
—
huením, skípáním, supním, boucháním a všenž ve své obmezené psí mluv a myšlení neml ani pípadného slova. S poátku byl nesmírn zaražen. Potom se rozzuil a štkal a afal a kuel, chtje tak vynutiti, aby ho z té posady pustili. Skoro pi tom ochraptl nikdo však si ho nevšímal. likými zvuky jinými, pro
—
Utichl
chvl
tedy,
se
skril
úzkostí,
v
se
co
kleci
své
ješt nastává.
do kouta a
R konen
podlehl nesmírné ochablosti.
Nkolikráte se hrkadlo zastavilo a Foxl vždy bude z bedny vyproštn.
se vzchopil v nadji, že
19
arné šáleni! Slyšel jen
njaké výkiky,
ale ne-
A než ním hmlo dále. FoxAž ted stanul vlak na delší chvíli koleka lovi bylo již docela lhostejno, kde pod vrátky nákladního vagónu zaskípla, ve vagón se rozjasnilo a paprsek svtla padl míždo vzení. ísi ruka sáhla po bedn, pikou táhla ji na okraj vagónu a po njaké manipulaci strhla nebo jen otevela mížku. Byl to zízenec nádražní kdesi v Chocni nebo dokonce již v Tebové, jehož povinnosti jest, aby práv v této stanici poskytl živému pozboží vody pro oberstvení a po pípad rozuml, že
se
to
znamená
vzpamatoval,
již
to
Kolin, Pardubice. s
—
—
i
i
travy.
Zízenec dobe vdl, co Ale Foxl to
initi.
mníval, že
má
nevdl.
„vystoupiti"
—
vyvolávali cosi podobného. Ale volávali,
Foxl
ml
té
mu
jest
v
bedn
Foxl patrn se do-
zteštné
vždy konduktoi
by
i
jízdy
nebyli vy-
práv
tak
když se nad ním uvolnila a odklopila když k nmu zavál proud erstvého vzduchu bez rozmýšlení a bez ptaní vyrazil, hlasit pi tom štkaje, zízenec nádražní se leknutím až zapotácel, a v nejbližším okamžiku nebylo po Foxlovi ani památky. Nedbaje ani „Východu" ani zízence nádražního, jenž tam vybíral od vystoupivších pasažér lístky, uhánl Foxl, kterýž ostatn žádného lístku neml, íd se jen pudem svým, kamsi do šírá. A jestliže dost,
miž
a
a
—
2*
21
i
V
nem
o
chvíli
té
iioval
jist,
si
pemýšlel a uvažoval, umi-
že do té posady a do toho pro-
hrkadla už nevleze.
klatého
Kdo pak zná psy svému od-
rázu Foxlova, uvéi bez pochyby, že hodláni
vren
byl
a
že
se
^
—
Ale zatim nad prázdnou
nevrátil.
všecek zko-
kleci
nešastný napáje cestujicich ps a jak hypnotisován dival se za prchajicim Foxiem. ta potvora doista „Ježiš Marjá Jozefe utekla!" zabdoval. Blesklo mu sice hlavou po-
prnlý
stál
—
myšleni, že se za „potvorou" pustí, aby
chy-
ji
noha taky již letla ku pedu, ale v tom si uvdomil nešastný strážník všechnu strašlivost situace. Vlak pojede za nkolik minut dále do té doby musí být v bedn zase pes a míže nad psem upevnna ale jak chytit proklatého uprchlíka, když ho vbec není vidt a krom toho ani nesmi strhnouti poplach, til,
a pravá
—
—
—
nesmí se k své neopatrnosti piznati, aby
opletaek
pedstavenými. Tu
s
vru
neml
byla dobrá
rada drahá! Kritické
okamžiky však vyvolávají mnohdy
úžasné nápady a odhodlání. Cosi takového hlo
nyní
stenci
daleko
mozkem
šle-
zízence, o jehož celou exi-
snad bželo. Píbytek tohoto muže byl ne-
—
pes, pes
v píbytku pak
Voíšek,
prvodce za
chzky po mad uhlí.
noci,
hlídal
vrný jeho vrný
radost jeho za dne a
kdy
s
pánem svým konal ob-
nádraží, kolem skladiš
i
kolem hro-
!
•JI
Nkolik skok, a muž byl v domku svém. !" „Voíšku Voíšek pibhl, pilichotil se. !" „Honem, za mnou Voíšek bžel za pánem k vagónu. A tuto, než se nadál, byl pánem svým uchopen „za lívmeten do klece Foxlovy, míž nad ním sklapla, muž zastenal ješt „Voíšku, drahý Voíšku!" podél vlaku ozývaly se výkiky „Hotovo !" vdce vlaku zatroubil, všemi vagóny projelo chvní, vlak se hnul Vo-
mec", zdvižen,
— —
íšek ujíždl do Polska
—
II.
Rychlík supl, hml a funl dále k východním hranícím království, menšil se a scvrkal, až vypadal jako dtská hraka, konen zmizel docela, jako by zapadl pod obzor, a jen rozptylující bílého dýmu znail jeho stopu v dáli. na nádraží choceském (nebo tebovském?) stál posud nešastný muž, rozkroen a jako pimražen, bez života, bez duše. Duše jeho se
mrak Ale
letla
za rychlíkem
oima
do
bylo
a
koán otevenýma,
zejmo, že vyletla které hledly nyní
jak sklenné za zmizelým vlakem, za nákladním vagónem, za osudnou klecí, v níž se tetelil nešastný Voíšek.
Muž
ten,
který
stál
v peron zarostlý
jak
hled nevidl, neslyšel a nedýchal, byl Matyáš Punocha, dekretem ustanovený lampá, noní hlída a napáje cestujících ps na stanici ea
ené.
Stál
práv pti nerozluný
tu
a
nechápal, co se to v minulých
ininutách udalo.
Voíšek
je
— jeho vrný, nikdy — nikdy
Voíšek
pry
a
A
nevrátí!
SG
—
popadl
on
—
JGJ
Matyáš Punocha
sám
pravou, drsnou rukou za
vlastní
kži na krku, vmetl jej do klece, pirazil nad ním tsnou mížku ó, zlopovstná chvíle!
—
Duše znenáhla se
Aby
ceti.
poalo krváobtoval Voíška!
vracela, srdce
sebe,
Zanechme zatím Punochu pi nejlepší vli nemžeme
ré
k
zachránil
nmu
bolesti jeho, kte-
ješt vrátíme, snad se
a
v njaké chvíli radostnjší,
Snad
zkojiti. s
kyne-li
mu vbec
R vnujme
v život dalším radost njaká.
sek pozornosti jeho Voíškovi, kterému
kou-
je
sou-
pod pseudonymem vykonal dlouhou
zeno,
aby
cestu
do dalekého Polska.
Soudím,
není
že
zkušeného,
vota
se
ním setkáme
tenáe
jen
ponkud
nevdl,
by
který
že
ži-
Voíšek
je to ssavec s ervenou, nejvrnjším pítelem a druhem je lovka, slovem, že je to pes. To jest, co lze
je
živoich tvernohý, že
teplou krví, že
íci všeobecn. Mén snadno však jest, ne-li zcela nemožno, vylíiti osobnost Voíškovu. Nebo kolik jest koli Voíšk ve vlasti naší, každý vypadá jinak, ba, mnohdy se také každý Voíšek jinak
jmenuje. ah,
covkou ležejí
Bafík,
Alík,
jaké
množství
—
k
Je-li
ík!
—
Mufík,
jmen
ale
Colík,
tou
s
všichni
jejich
veliké
rodin Voíšk.
pvod
psa
proniknutelnou,
o
vbec
Puntík
mazlivou nositelé
—
konná-
zahalen rouškou ne-
záhadnjší
jest
pvod Vo-
!
21
O pvodu
riškv! -pisci
vbec
psa
není podnes žádné
a všichni pírodoznalci, -zpytci, -vdci a
jistoty
do
mn
í
va
se toliko souhlasn, že pes
j i
potomkem evropského
vlka. Avšak poncnáhlá v oddaného, vrného spoleníka a pomocníka lovkova, ve psa, udala se v dobách tak dávných, že souet všech zavedených letopot, židovského s kesanským, tureckým je
promna
vlka
i
i
pedkesanské
onim, jímž poítáme do
s
mizivou pídi asovou.
nulosti, je
ané
zanechali
mátkách že
lého,
nám na svých obraz
stavitelských
mžeme smle
nulo nejmíií milion
vyktaltovanosti
let,
mi-
staí Egyp-
Již
illustrovaných pa-
psa
poítati,
tak
dokona-
kterak
uply-
než se z vlka k takové
uformoval.
A
nám
to
nkdo
vyvrátí
Avšak
vlk a
—
Voíšek! Rodokmen milého
našeho Voíška je jist docela jiný. V tom pítulném tvoru není za mák vlí nátury. Ba, v nejvtším podráždní svém a v zuivém útoném rozštkání je Voíšek spíše komický než hrozný, spíš pitvorný než nebezpený, což vy-
plývá
hlavn
drobné postavy. chová se k Voíškovi docela nevšímav. Pátrám ve všech pístupných publikacích, o Voíškovi nikde ani slova. Nahlížím do Brehma, který pece vypravuje tolik pkných anekdot o všelikých tvorech pozemských z jeho
Bohužel, písná
malé,
vda
mn
—
tentokráte zklamal
neví
pranic.
mne
i
Brehm.
O
Voíškovi
Vysvtluji
to
si
arci
že Voíšek sám vyžadoval
tím,
se v tolika varietách, že by
svazek, a byl by to ješt svazek neúplný.
v
Voíškových
žilách
krve,
psí
že
ani
koluje
jeví
celý
Nebo
taková míchanina
nejlehkovážnjší
pírodopisec
neodvážil se posud naznaiti jen z daleka, k jaké
odrd
psí Voíšek náleží. Nebo na utváení Voíška pracovaly nejen vky, nejenom nespoetné generace, ale snad všechny psí druhy,
všechny
„ráe",
co
jich
je
je.
podivno,
že
odprcové theorie Darwinovy o „pirozeném výbru" nepipadli na tento argument, na Voíška,
eenou
theorii na ráz byli zabili. Nena svt vbec nco beze všeho výbru, tak irou náhodou, na potkání, bez ohledu na plemenné píslušnictví, je to Voíšek. V každá krpj krve pochází z jiného pedka, a z každého oné nespoetné legie pedsvých má Voíšek cosi, aniž chudák ví, jak že k tomu pišel. A ponvadž pak ani sám Voíšek nezstal v píin pokraování neinvyným, snadno si pomysliti, jaká se to v skytuje záhadná komposice zoologická. A jaká nekonená stupnice odstín co do postavy, útvaru hlavy, enichu, slech, noh, ohonu, barvy a jakosti srsti. Jsou nejenom krajiny, ale jsou
jímž by
bo
vznikalo-li
nm
k
nm
i
jednotlivé
honosí
vesnice,
svým,
neku-li
zvláštním,
íškv. Jsou Voíškové erní zaví,
šediví,
strakatí,
samoty, které se
osobitým
žíhaní,
a
bílí,
rázem Vohndí, re-
stíkaní; jsou
srsti
huaté,
dlouhé,
krátké; jsou
vysokými, jsou
štíhlí,
zase
a s
ídké,
hladké,
nohami krátkými a zas
hubení, a zas bachratí jako
Jsou Voíškové, kteí mají hlavy protáhlé
jelita.
s
husté,
Voíškové
enichy úmrnými
hlavy
jako
vousy.
koule
Slovem,
není
nkterém Voíšku Skoro vždy
a a
je
jsou zase
umáky
tém
jiní,
tupé tvaru,
kteí mají ježatýmí
s
ho
aby
na
nenalezl.
Voíšek zvíe
pítulné,
aspo
k pánu svému, málokdy mrzuté. Jsou však
Vo-
íškové, že se chytají každého na potkání.
Sám
znám jednoho Voíška
jinak
—
—
jmenuje se
který se chová k celému
arci
svtu stejn vlídn,
až v
rozpaky uvádí. Vlak zastaví na nádraží cvnickém. Vyskoím z vozu. Ejhle, kdo mne první uvítá, jest Voíšek. Pak mne doprovází
skromn
až k baráku. Ach, jak se rozveselí jeho
—
na
pívtivé promluvím vte nebo nevte, ale je to smích, nepochybný smích, co se na jeho tvái objeví. A když doprovodil mne a seznal, že jsem pod bezpenou stechou, vrací se kvapem na nádraží, aby vykával píchodu onch, kdož pijedou vlakem pozdjším. Zdá se ne, vím urit, že tento Voíšek zná dokonale jízdní ád, letní zimní, nezamešká vlaku ni jediného, zná všechny evtvá,
když
—
i
nické náletníky, všechny vítá, všechny doprovází.
A své
když se vracím do Prahy, jakmile vyjdu ze zahrádky,
ejhle,
již
tu
sedí
Voíšek ped
vrátky jak objednaný, pedevším dává dobrytro.
neúnavným ohonem svým
kresle
nepostižitelné
mnou cape na tímto vlakem, a
arabesky ve vzduchu, a pak za
Ví o
nádraží.
o
sousedu,
—
a
innost
jedu
vlakem
pozdjším,
tak
celý den, vítá, provází,
louí
chudas nemá za tuto svoji ochotnou „ku povznesení návštvy cizinc" ni
z obecních
halíe,
ani
že
jede
msteku
vroubí po se
mn,
že
dchod, ani pl
Takový dokonce
ze spolku okrašlovacího
uzenek.
Voíšek, Nevzhledný, nkterý
jest
jako
ni
párku
cuck
z
koudele
slepený,
ježatý
málokdy istý, uesaný, spíše po ertech a po celý rok umounný, s jizvami po celém tle, se slechy natrženými v etných rvakách s kamarády soupei (což svdí jen o jeho osobní udatnosti), ale milý, dobrý, ostražitý. Nenapluje-li vás pak lítostí upímnou, když slyšíte pohrdlivý výrok domýšlivých odborník, že vlastn Voíšek ani žádným psem není? Což jest arci mínní velmi smlé, nedoložené, a vzhledem k tajemnému pvodu psa vbec pošetilé. a
kostrbatý,
i
—
Nuže, tyáše
Foxla byl
takový byl Voíšek
asi
obana Ma-
Punochy, který v náhradu za uprchlého nucenou cestu do Polska, aby
nastoupil
spoleníkem
a
prvodím
v jeho staromládenecké
cházkách
mstem
marem pírody
a
i
samot
obršta a
Goliáše
na jeho vy-
v okolí msta. Podivným roz-
nevyzpytatelnými zákony
d-
dinosti byla srst Voíškova zajímav zbarvena.
Stídala se v
ní
barva erná, zahndlá, rezavá
!
i
kresbou tak pravidelnou, žz Voíšek vy-
bílá
padal
skoro
kostkovaný.
jako
Kteréžto
vzor-
Punochový soudruhy ve služb k neomaleným vtipm, že prý nkdy, až Voišek vezme za své, mže mit Punocha z jeho kže kováni svádlo
„karirované" jini,
vice,
hned zas dokládali
Arci
byla nanejvýše jediná noha-
Punocha ml zavas poaby získal ješt jednoho Voíška stejného
K emuž
snáze raditi než dva stejné Voíšky R tento Voíšek tedy šastn do Polska dobyl panu obrštu Goliášovi avisován a po
zbarvení.
jel,
nho
a že by se tedy
starati,
radu
kalhoty.
že by z
uskuteniti.
náležitém
bylo
ouedním ízeni
Mžeme vyvalil
arci
Hledejte
oi,
si
taky dodán.
pomysliti,
když
milý
jak
mu Voíška
plukovník
pivedli.
„Tohleto že pišlo na moji adresu?" zvolal
v nesmírném Expres?!"
úžase.
„Tohle
pijelo
Nebylo pochyby. Prvodní byly v
poádku, o totožnosti
listiny
zásilky
rychlíkem?
Voíškovy
nemohlo
býti pochyby.
„Kreuzhimmelelementdonnerunddoria
nmeku nmeku lze
kikl se plukovník po
mo, že práv po i
nadávati. „Tahle kreatura
naný pes
—
Foxl
—
—
—
!"
nebo
nejlépe to je
za sto korun?
zná-
zloeiti
mj R
roz-
je
objed-
ty
duše
chundelatá, mizerná, zvyjevená!"
Plukovník skoil ke stolku, vytáhl psi podobiznu, na jejímž základ byl objednávku ui-
!
!
na podobiznu, pohlédl na nešastného, strachem se chvjícího Voíška, a neubránil se výbuchu smíchu. Arci smíchu zuivého, vztekpohlédl
nil,
jedovatého.
lého,
Nu
pravda, podobizna Foxlova naprosto ne-
souhlasila
—
živou dodávkou
s
mák
za
ani
ubohý Voíšek Foxlu, í-
kepkému
nepodobal
se
hajícímu v napjatém postoji, s prutem zdviženým, na zad vztyeným, nad myší derou. Smích plukovníkv vyznl a již se neopa-
Oi
koval.
jeho' divoce
zakoulely,
tvá
pokryla
výrazem plným odporu a nenávisti, hnvem a jak podveden až zsinala. Byl podveden Poslal padesátku závdavkem, padesátku ješt má
se
—
a
doplatit,
jeho
tu
mínní „To
„A pro
major Votruba?!
ml je
ješt znalce?
zvíe,
posílají
Krista
R
—
to
za
ani
nestojí
bezpíkladné
je
plukovník.
mu
—
lumpáctví!" pána,
tohle
mi vychválil?!
Ne, to není
in onoho proklatého ptáníka
do Polska Goliáš
—
je
všechno dobré
—
I
Plukovník odplivl. Bylo
na
nic.
—
psa bude mít na krku
vypoádá, jak dovede! Jemu,
ped nímž
—
které
ty
mu
po
„nalezení". zasoptil
možno
—
a
na to
—
myslil
daleko
—
vidl
to
A
to si:
je
ten
se s
ním
huncúte!"
ze všeho skoro
do nedávná se tásl
vyvede jakýsi prodava pták, opic, rosniek cosi takového Znenáhla však se plukovník uklidoval. Poznovu zadíval se na podobiznu, s podobizny na
celý
pluk,
veverek
a
•M)
Voíška, který se choulil v kout a všecek ustrašen pohlížel na plukovníka, jako by od nho oe-
Voíšek cítil neomyln, pod touto stechou nevítán je ó. Voíšek s chutí by zas vlezl do té ošklivé bednu ve tmavém voze, kdyby vdl, že ho povezou nazpt, k bývalému pánu, do malého toho domku, v nmž se neskvlo všechno nádherou jako tuto, ale v nmž bylo tak útulno, v nmž mu každý koutek byl tak povdomý. kával smrtelnou ránu. Ó,
—
kterak
Na tvái plukovníkov výraz,
ba,
objevil
ukl
brácký.
na
se
prstem
se
rozložil
obvyklý
úsmv tém
ní
na
pravice
do-
podobiznu
a
hled smíliv na Voíška, ekl: „Kivdím
tomu pražskému
Je
—
v tom omyl
prost tomu ve
jiného
pomyslil,
ml
vzíti
upustil
„Ne,
psa
To
je
se
ertv
jak
Tak
posud
dojít."
s
Voíška ješt jednou po-
od tohoto zámru.
vbec nesmím
mst
pes.
—
R
vypadá
tak
.
tahat ne-
ani na ulici uká-
— jak pak bych — na mou
podivn ." šlaková bakora
ekl, že vypadá
vypadá
je
uinil.
tímhle tvorem se po
s
mohu. S tím zat.
zásilky.
Pipadlo mu sice, sebou, aby jej úedníkm
tak
okázal, ale když se na díval,
dv
možno, že pravý Foxl Musím tam bez odkladu
skladišti.
že by
omyl na dráze. Dali mi
Prohodili
psa.
obalamutit.
R
jest.
Jak
a to
ps.
exportéru
takto
Není možno, aby mne chtl
.
duši,
:íi
Voíšek v tom okamžiku emu ho neznámý
ihádal, k
táhle zavyl. Jakoby
práv pi-
ten pán
ovnal. „Je
vid?"
ouzko,
ti
k
pronesl
nmu
plu-
shovívav. „To vím, kamaráde. Kdyá vzel v téhle tvé kži, nebylo by bych taky do smíchu, a vyl bych teba celý den. Leda že bych se v nejbližším rybníce utopil. No ml, myslím, že brzy budeš v pravých rukách." kovník
mn
j
Za tvrt hodiny
byl
a za další tvrt hodiny
k
nmuž
dv
Úedník „Ne, zásilka
našel
úedníka,
poukázán.
byl
„Pane," ekl k líkem došly
plukovník na nádraží
šastn
nmu
zchytra, „dnešním rych-
zásilky ps,
nahlédl
pane. Jen
není-li
do njakých jediná.
to
Je
živého psa za posledních
pravda?"
lejster.
vbec jediná pt dní. Byla
podána v Praze a svdila plukovníku Goliášovi." „Plukovník Goliáš jsem
já."
„Tší mne, pane plukovníku. Ale vidím z stin,
že
vám
zaslaný pes byl
již
li-
vydán."
„Pes mi dodán byl," pisvdil plukovník, možno, že to byl pes zaslaný, na žádný zpsob však pes mnou objednaný. Objednal „a
jsem
foxteriéra,
kvalifikovanou
a
potvoru
dostal
—
jsem
bez
jakousi
rasy,
ne-
bez ple-
mene, slovem bez ceny, píšeru zplozenou kdesi pod šibenicí, strašidlo do zelí!"
Úedník pokril rameny.
„Pane plukovníku, dodali jsme, co vlak pivezl
neuspokojuje, teba
zásilka
Jestliže
rekla-
movati u dodavatele."
li
Plukovník zasykl. „Budu-li reklamovati!
vidl
turu
!
nco
to
Je
jak!
Kdybyste kreí
neslýchaného,
nevida
nho." „Omyl nikdy není vylouen, pane plukov niku,"
usmál se úedník.
„Ale to není omyl je
!"
vybuchl plukovník. „T<
podvod! Kriminální pípad!" Plukovník pozbýval chladné rozvahy. Úed-
ník se šenosti,
do
rozpait usmíval a mlel. Vdl ze zkuže by každým dalším slovem jen oleje
ohn
pilcval.
Plukovník
vyporouel,
se
šel.
Šel
a
se rákoskou do lýtka. Zatínal zuby, ale co v
bouilo,
vynutilo
„Huncút!
si
tepal
nm
prchod.
Pec
tedy
ml,
stril
—
jen on! Chlape, bych t i s tou tvojí kreaturou do pytle a tepal bych vámi, až by nikdo nepoznal, kdo z vás má dv nohy a kdo
t
kdybych
tu
!"
tyry Po
chvíli
se umírnil.
njaký Což pak
„Ne, není možno. Zmýlil se nejspíš jeho zízenec. Jsou to pitomci, já vím.
jsem
neml
takových nemehel v regimente?"
Pojednou „Ale
vc
se
plukovník
zastavil.
musí býti rozešena ješt dnes!"
Otoil se na pat, zamíil k poštovni bundov, toho dne vystídaly se mezi plukovníkem a pražským dodavatelem tyto telegramy :
(Do Prahy.) „Místo objednaného Foxla do-
bezejmenná, bezkarakterní bestie. Nepijímám,
šla
dávám
k
Vysvtlete
disposici.
omyl
drátem
ihned. Goliáš."
„Žádný
expedoval s
jsem podo-
Oekávám doplatek. Hornys." Když došla odpovd Hornysova, div
že se
(Z
Prahy.)
osobn,
pesn
omyl,
zakázky. Srovnejte
dle
biznou.
o plukovníka nepokoušela mrtvice.
dv
dohály poslední „Srovnejte
„Oekávám
nejvíce ho
vty.
podobiznou!"
s
doplatek
R
drtil
mezi zuby.
!" !
„Kujóne!" vykikl nad ním strop zachvl
zuiv, až se zárove se v kout
pojednou
—
a
za kamny zatásl a o poloviku Znal slovo „kujóne", slýchal je
Voíšek. od bývalého pána svého, Matyáše Punochy, když nco vyvedl; obyejn po nadávce padla rána. Voíšek oekával ted cosi podobného a jen jen se
tetelil.
se
mi posmívá.
seschl
taky
asem
„Kujóne!" vykikl plukovník po druhé. „On
—
Já
už
—
„Porovnejte
porovnal,
kávám doplatek!"
—
ty
s
podobiznou!"
loupežníku!
—
„Oe-
Pokej, kalibáne, vstrím do kapsy karabá, zajedu si do Prahy a doplatím, I.
ti,
ani
to
nespoítáš!"
Herrmann, XVII.: Foxl-Voíšek.
—
3
Toho dne
eho a
nebyl plukovník schopen ni-
již
a té noci nespal.
Ráno však po snídani
napsal nešastnému dodavateli dopis.
Zo.
sedl
mu
hned na poátku byla celá vc podezelá. Že mu byla zvláš podezelá podobizna. Že mu byla podezelá rychlá zásilka podobizny. Všechno že nasvdovalo, kterak je vc zosnována, pipravena.
Že ho
jakýsi vnitní hlas varoval, bohužel
však, že neuposlechl a poslal závdavek padesáti
Že dvoval, že ho píslušník bratrského
korun.
národa eského neoklame, nepodvedc, ale že je za svou dvru hrozn a nenapraviteln zkla-
mán Že
žádá, aby
mu
zaplacených padesát ko-
run bylo ihned vráceno, jinak že podá žalobu.
—
Na konec však se plukovník domnnku, že pec jenom
pojil
omyl, snaží,
pošle
i
umírnil se
stal
a pinejspíš
že oekává, kterak se pan Hornys vyna-
aby vše napravil, a že
pravého
Netrpliv Dokal se jí, a
mu
bez odkladu
Foxla.
oekával byla
plukovník
nemén
kostrbatá.
odpovd. Byl pan
Dagobert Hornys obchodník nepochybn úslužný. Ale domýšlel si nco na svou firmu, na svou reputaci, a když byl plukovníkem vydráždn, psal taky bez rukaviek, stejným tónem. Že mu polská objednávka byla hned nesmírn podezelá. Že by nebyl ani slova ztratil, že by celý ten obchod byl bez lítosti postoupil komukoli bez halée náhrady, ale že se jim obíral jen z ochoty k panu majoru Votrubovi, jehož si
asto varován, aby neprovozoval žádné takové pochybné obchody zahranin, ale že doufal, že len bratrského národa polského zachová se rytísky. V tom že se arci nesmírn zklamal. 2e zná sice ješt jednoho dobrodince, ŽG
váží.
byl
chtl za padesát korun dva Foxly, nezná hlupáka, který by dva takové Foxly za padesátku dal. Na konec pak dodal, že objednaného psa Foxla vlastníma rukama do bedny „zapakoval", na dráhu doprovodil, omyl že žádá do tí dn dože jest vylouen,
který ale
by
že
platek silkou,
padesáti korun, náhradu útrat nebo jinak že podá žalobu.
se
zá-
Neteba, tuším, doliovati, že tmito „válenými" akty nemohla býti sporná vc uspokojiv skoncována. Žalobou hrozil obršt Goliáš, žalobou hrozil pan Hornys. Tušíte již asi, kam vc dospla? Nu arci, samo sebou se rozumí, že ji do prádla dostal advokát, a pak soud.
O emž
bude pojednáno v kapitolách
dalších.
m. Nenadal jsem se na poátku že
v
jejim
jednou
vyrušil
Avšak takový
konen
této
historie,
prbhu
bude nutno, abych pana majora Votrubu z
jest
podivno,
již
že
vývoj
obršt
ješt klidu.
události,
Goliáš,
jc-liž
píd
se
po
právním zástupci v Praze a sám uritých osob neznaje, obrátil se zase ku píteli Votrubovi? Tak tedy pan major za nedlouho po prvém dopisa z Polska byl pekvapen druhým. A slo-
víko „pekvapen"
tu nikterak nekladu z pouhého zvyku povidkáského, pro výzdobu a kvtnatost vyprávní. Pan major byl v pravd velmi
pekvapen obsahem
listu
druhého, ježto by se do
smrti nebyl nadál, s jakým výsledkem
jeho riéra
se setká
píin
foxte-
Pedeslav omluvu, že zase obtžuje,
vylíil
posláni
pro
u
pana Hornyse v
Goliáše
vybraného.
plukovník majorovi strun, co se udalo, jak byl
oklamán, a že nezbývá než odevzdati celou advokátovi,
aby nesvdomitého dodavatele
vc ps
37
vzal
dkladn
vbec
na paškál, zpražil
mu
tak piskípl, aby
jej
a zkoupal a
nadosmrti zašla
chu
na podobné nekalé, bidné, zákené a loupežné manipulace.
„Vim dobe," psal plukovník, „že Ty za nic nemžeš. Nemžeš za špatné lidi a za mizerné náhodou uvidiš, co psy. Jestliže však nkdy mi onen zloeený handlí poslal mis to psa, užasneš a možná ani nepochopíš, že jsem se
T
vztekem nezbláznil. Dnes tedy prosím, abys doporuil njakého dobrého, ízného advo-
mn
uinného
káta,
v
.bitvu'.
Pokud
Praze hojný výbr. Víš,
o
dobe
poradíš. Zplnomocuji prozatímn species facti.
A
slitování a pustí
onomu
Rí mi
podpisu
jak
se
k
pošle
samo
rozumí
Však
to
pamatuji,
T,
abys
jedná
plnou
—
sebou je
je
mu
podal
beze všeho
notn žilou. moc, naež
švingulantu
slušnou zálohu. Vím, že to hlavní vcí.
se
bží, a tedy mi
pošlu
—
já
pí-
v každém sporu
pan Hornys pozdji
zaplatí!"
V
následku
tohoto
vypovzení vojny do-
do závodu pán Hornysova vytoužený plukovníkem Goliášem advokát, dr. Betislav Toprko. Byl majorovi a majorem plukovníkovi doporuen nejenom jako ,bitva', ale jako muž rozšafný, pohotový, po zuby obrnný a jdoucí za svého klienta bez
stavil
se
týden
za
asi
i
ohledu do vody loha
i
do ohn, zvlášt když
pedmtu pimena.
je
zá-
38
Advokát oznámil exportéru ps, pro pichází,
žalobu,
že
jest
ale
poven
že
dle
na
úkolem, aby
iní
své
povinnosti
podal
pokus,
zda by nebylo lze vyrovnati spor po dobrém.
Vzhledem k objektu sporu,
totiž psu, jejž
mu
plukovníku Goliášovi poslal, radí
panu
pátelsky,
aby 1. psa pijal nazpt, 2. závdavek padesáti korun vrátil a 3. nahradil plukovníkovi všechny útraty,
jež
Hornysem
mu
—
z této
nemilé
zavinné
aféry
a
jim
—
panem
vzešly.
Pi tom
mu
byly na-
že pan plukovník ani nežádá, aby
hrazeny náklady, jichž vyžaduje výživa psa, po-
kud
je
„dotyný pes" v jeho opatrování.
Pan Dagobert zdánliv klidn naslouchal, ale poškubávání kolem jeho rt nasvdovalo, poíná hráti. Jeho tvá, ervená že to v vbec, polévala se ím dále více krví, a když doktor Toprko domluvil, ekl majetník zoolojisté
nm
gického závodu:
„Po tom, co mi pan plukovník napsal, nebych vbec mluvit ani slova a žalovat bez okolk na doplacení. Ale vám a panu majorovi k vli odpovídám bude-li mi pes vrácen ve zdraví, neporušený a nezkažený, což vše ponechávám úsudku znalc, pijmu jej nazpt a vrátím závdavek po srážce všech svých útrat. Ale psu
ml
:
nesmí
chybt
Naež celáe,
ani
chlup!
Má
úcta!"
doktor Toprko, vrátiv se do kan-
diktoval
mundantu Kairkovi dopis:
pane
„Velevážený
V
záležitosti
odprné
plukovníku!
Vaší
Hornys vykonal
contra
návštvu za píinou jednání o smírné vyrovnání. Pokud sahají mé informace, jest pan Hornys pokládán všeobecn za muže drsného, nelíeného, avšak za obchodjsem u
strany
níka solidního. Stejný dojem uinil taky na mne.
V zásad za
smírnému vyízení, Doporuuji Vám
neodporuje
podmínek.
jistých
arci
tedy,
abyste
na míst dal o totožnosti psa provésti
dkaz
na
jeho
vnou
vrnou oviti
posici,
pravdu.
podobiznu, tuto
Bude teba poíditi v nkolikeré
možno-li
podobiznu
dvma
soudními
Doporuuji úastenství zvrolékae. Po provedeném dkaze vrate psa v bezvadném stavu a v opatení co nejpelivjším. V dokonalé úct Váš atd." Plukovník Goliáš, peet- advokátv list, za-
svdky,
sepsati soudní protokol.
mnul rukama. „Pokej,
vedu
takový
ty
Dagoberte zatracený
dkaz
na
vnou
!
pro-
ti
Já
pravdu,
až
ti
bude za ušima lupat!" hled na nebohého Voíška v kout pedsín který se posud nemohl vzpamatovati ze všeho, co se s ním bylo
udalo,
pronášel
ješt:
„Tuhle mrchu fotografovat! Taková est ješt
nepotkala,
fotografovat,
spratku
dám,
z
obludná!
pedu
a
ze
Ale
dám
zadu
a
t t ze
teba vzhru nohama. Ty budeš vypadat na vnou pravdu A svému pánu dej
strany
a
!
40
mne hubiku, až
ním shledáš. Pivitá má a po druhé se tak neunáhh, aby za tebe chtl jen stovku. Možná, že najde nkoho, kdo mu dá dv st!" Plukovnik se zasmál rezavým, jedovatým smichcm a spchal z domu, aby zaídil, eho teba na dkaz pro vnou pravdu. za
t
asi
Z
s radosti,
se
t
že
s
—
zas
oslovení plukovníka, z opovržlivého jeho
smíchu netušil ubohý Voíšek
nic
dobrého. Ale
—
když druhý den se dostavil pán v uniform dobrý známý plukovníkv, zvroléka vojenský a hned za ním jakýsi podivný muž v šat sice civilním, ale s obnošenou epicí vojenskou, kterýž pivázal na obojek Voíškv pevný provaz; a když jej pak pivedli do podivné prostory, jaké Voíšek posud nepoznal, do prostory se sklennou stechou a plnou podivných rekvisit jako v muírn, kde stáli další dva neznámí mužové, soudní to svdkové, tu se Voíšek zachvl strašlivou pedtuchou. Bylo nepochybno, že s ním obmýšlejí hroznou vc. Zaúpl a ulpl zraky plnými úzkosti na plukovníku, tvrdém pánu svém, který však nejevil nejmenšího soucitu, K když ze zadní stny podivné té sín vystoupil nový zas lovk, a to dvíky, kterých
—
—
Voíšek ped
tím nepozoroval a která
vbec
ne-
když tento muž pistoupil k podivné skíni nebo pasti, spoívající na tech nohách, když se vzadu zahalil erným suknem a vstril hlavu tém do té skín a všeliím byla nijak patrná
;
a
!
41
šrouboval, celou
a
toil
tu
vající
ernou rourou
—
kulometem
pasti
VoíšVoíška vyní-
past blíže k
kovi pisunoval, a když zamíil na té
jako
dlem nebo
v nebohém tvoru zledovatla
tu
vypovdly
všechna krev, údy
službu.
Ted
—
padne smrtelná rána a nevinná jeho krev vytee tu! A nikdo nezví o té vražd, neku-li aby vdl a tušil on tam, bývalý jeho pán ve stanici choceské (nebo snad tebovské). Voíšek tcd
vzpomnl slzy
by
—
a
by
uml
byl
plakati,
krvavé
Jeho pán! Zdali nebyl zasvcen
ronil.
v celé toto spiknutí proti
nmu?
Zdali ho vlast-
níma rukama nepopadl a nevhodil do
té
škaredé
bedny, která ho dopravila až sem, v nehostinnou,
neznámou koninu,
a vydala
v ruce tchto úklad-
níkv? vzadu za skíní nebo v ni Voíšek mhouí oi. Tedy ted
Jakýsi chestot to nabíjejí!
—
pedu
—
— —
Voíška se pokoušejí Muž, který Voíška na provaze drží, otáí jím do profilu; nový chest vzadu, nové cvaknutí v pedu, ale Voíšek se nekácí. Ješt dvakráte stejný manévr, a potom zmizel muž s jakýmisi krabicemi v onch dvíkách ve stn, neviditelných, pokud se neotevrou.
Klaplo cosi v
mrákoty, ale posud
o
žije.
A mužové,
kteí byli úastníky tohoto tajemného poínání, kupí se ted kolem Voíška, mluví se. Pán v uniform ho dokonce. Pohlapohlazení ode chvíle, kdy byl
nesrozumitelná slova, smjí sklonil se k
dil
nmu,
ho! Prvé
pohladil
42
vytržen
svého milého domova, kde
z
spokojený život! Pohlazeni rukou
žil
mkkou,
tak tep-
ve chvili, kdy oekával spíše vražednou ránu! Polichocení to úinkovalo jako hojivý balšám na všechnu jeho posavadní bolest,' K Voíšek, aby se odvdil, aby tento humanni lou, soucitnou
emu se u emu neml ani
projev kvitoval, uinil tu nco, k
plu-
kovníka odvážiti nesml, k
pí-
Vyplázl jazyk a dobrou tu ruku sou-
ležitosti.
vdn
citného
muže
iníval
kdys pánu svému, Matyáši Punochoví.
Potom liéru
všichni
ti
olízl.
lidé
Tak vroucn, odvedli
pes námstí do
fotografova
jak jen
Voíška
z ate-
veliké budovy,
na jejímž prelí se rozpínal dvojhlavý plechový
do njaké úadovny, diktovali tam
orel, vtáhli jej cosi,
muž
jiný
papíru, co
mu
velikými okuláry psal na arch
s
pedíkáváno, pi emž tvá ím dále posmšnjšího, mužové lejstro podepsa'í a polom bylo
nabývala výrazu
jeho
potom
všichni
konen
onen muž v obanském odvu a s obnošenou epici vojenskou odvedl Voíška do do-
mu
plukovníkova.
Ale
ne nahoru do pokoje, ani do ped-
již
sín, nýbrž na dvr, do njakého devniku nebo kolny,
a
povstnou se
nadál,
tu
v
klec,
byl
kout v
spatil
níž
zase
v
ní,
upevnna, potom nastalo mání, drkotání malého
po všem tom
hmotu
Voíšek onu
pivezen. Než
míž
nad ním byla
všeliké
hrkání,
vozíku po dlažb
ocitl
zlo-
byl
sem
se
Voíšek
i
s
clou-
—
a
bednou
prostoe zcela temné. Po nedlouhé dob pak a toto brení a že se opt pohybuje zítil, v
dunni již dobe zatim nevdl.
—
znal.
Voišek
jel!
Kam
jede,
IV.
A
jede Voíšek,
hezkou chvjli. nkdejší pán
I
a
kam
jede,
jist to potrvá
podívejme se zatím, co dlá jeho veHtel,
Matyáš Punocha.
Pozbyv Voíška svého, propadl Punocha myšlenkám neveselým, ba, až beznadjným. Byl to starý mládenec, a jeho domácnost v malém domku pi nádraží odchodem Voíškovým ne-
smírn
Když v poledne po
obd
v kanodpoinul po noní a dopolední služb, neml žádného klidu a stání v jizb své. Nezvyklé ticho kolem nho vyhánlo jej kamsi do šírá, a ponvadž odpldne neml služby, vyšel si do msta, aby trudné myšlenky rozehnal. Bloumal všemi smry, avšak vytouženého uklidnní nenabýval. Jindy za takových vycházek provázel ho Voíšek, stále ho obíhal, mezi nohy se mu pletl, poštkával, hrál si na honnku s jinými psy ach, kde je dnes Voíšek! Kam až jede! Do jakých rukou se do-
týn
zpustla.
zašel do píbytku, aby trochu
—
45
—
A krom toho nebude z toho na konec pece jen njaká mrzutost? Spokojí se adresát když oekával zvíe docela jiné? s Voiškem, To také vrtalo hlavou Punochoví, a ím dále více. Nebo není pes jako pes. On, Matyáš Punocha, byl by nedal svého Voíška za všechny stane
!
:
svt, nebo takového
psy na
naprosto
jíž
potvoru, kterou na neštstí napojiti
titi,
vyrazila
nakrmiti,
a
a
psí
nepodá. Který pošetilec na
takového
A
ml
není. Ale
v rychlíku oše-
která ze
své klece
svt
si
mohl
nco
objednati?
všechny tyhle myšlenky týraly
do
až
jíž
ert a pak zmizela. Nebo tato mrcha jeho Voíškovi ani vody
jako
nezvstná
psa
by ho nebyl dal za onu pekelnou
veera, kdy
se
z
msta
Punochu
vracel
zas
na
nádraží.
Pojednou
Z
stanul
mstu
Punocha
vyteštil
a
oi.
zejmo. že jest uhonn, unaven, sotva že nohami plete. Punocha spatil dopoledního uprchlíka z bedny jenom na mžik, jen jak z klece vyrazil a mimo nj se kmitl, ale ted ani vteinu nebyl v pochybách, že se tu setkává s týmž psem. To on totéž bílé tlo, táž larva na tváí, soumrná po obou stranách. Nebo takových ps ve zdejší krajin není. Dopoledne utekl pímo polí k
blížil
se jakýsi pes. Bylo
—
do
nl
polí, honil
a
patrn potravu shávyhladovlý, ztýrán, utahán,
se celý den,
nesehnal,
je
i
4(\
a
pudem veden
ted
Punocha bátu
vynašel.
sáhl
do kapsy ka-
v níž míval vždy pro strýce Píhodu kus
provazu lezniní
nco
samohyb
Jak
si
msta, aby
do
se
vraci
kdesi sousto ulovil a nocleh
nebo
motouzu jako skoro každý
Nebo
zízenec.
na
dráze
že-
nutno
zpevovati. Puno-
uvazovati,
spravovati,
stále
vyal provaz, a když se pes piblížil, mlaskl Punocha jazykem a ekl v líeném dobráctví: „Pojd sem na tu máš vem si !" cha
—
A chleba,
—
^
—
druhou rukou podával psu kus okoralého který mu zbyl od obda.
Chvíli pes
rozvažoval.
Neznámý lovk byl skoro njak
mu sice trochu podezelý, a zas povdom, ale chléb vábil, nebo v
i
žaludku
mu
kruelo.
Punocha
opakoval
svoje lákání hlasem nedokavostí všecek se tásl. Jen piblíží-li se pes na dohmat! Obojek má. R milý Foxl nebo byl to lehkovážný náš Foxl šel blíž a blíže, obezele sice, opatrn ale hlad je silná vc. Ješt krok tu náhlý posun Punochv, rychlý, tém dravci hmat jeho pravice, a Punocha chapl a držel
vždy
lichotnjším,
—
Chapl
—
—
všemi prsty
ale
—
obojek
sice taky
psv
Foxl po
jak
železnými spáry.
levici
Punochov, aby
se do ní zakousl, ale dostal
pes enich, až
souasné
levicí
tou
již byl pod obojkem provleen provaz, zadrhnut na nkoli-
kerý
uzel
—
se
a Foxl
zapotácel,
byl
polapen.
47
Punocha. „Mám zajásal Po druhé mi neuteeš. Budeš sloužit za Voíška. A jen jak budeme doma, dostaneš vý!"
potvoro
„Tak,
^é!
prask za to ranní darebáctví. Proto žes a
ne utíkat, když
neádná. Já
ti
ml
jet
za tebe zaplaceno, psino
je
okážu, jakou to budeš mít kon-
dici!"
Foxl vzpíral se sice všemi seznal,
o
silnjší jest jeho
že
je
ale
brzy
konen
koncem provazu pouilo
dvojí neb trojí šlehnutí jej,
tymi,
krotitel.
lépe poslechnouti než vzdorovati. Za-
—
tím tedy poslechne
utee
píležitost,
zas,
Punocha však se psí psychologií
jakmile však se naskytne ale
dál.
ponkud
taky byl a
nkam
pak
obeznalý
jakoby etl myšlenky Fox-
lovy odpovídal:
„Jen
nemysli, bestie, že zas práskneš do
si
—
na tebe pozor a to mi v, každou svévolnost odstnš. Uvidíš brzy, kdo s koho!" bot! že
Dám
si
si
Uvidl sice Foxl, uvidl však i Matyáš Punocha. Uvidli oba, že se nehodí každý pes ke každému lovku a naopak, zvlášt spojí-li se za okolností jako a
nucených.
vlastnost, ale ji
Snad
v našem pípad, náhodných
ml
Foxl
Punocha nevdl
využitkovati.
borným pánem
Snad mohl
mnohou
dobrou
o ní a nedovedl
býti
Punocha výneuml se
a velitelem, ale Foxl
mu pizpsobiti. A
tak od
prvé chvíle
žili
oba
48
V jakémsi vzájemném napjetí, v nepátelství tžko tlumeném, ve ,stavu obleženi'. Foxl neml: ve
za
mák
pítulnosti
lichotivosti,
jeho
naprosté
posluš-
Byl to zbojník nevypoitatelných
nápad
povaze
své
kovy.
jeho
nosti.
a
ani
Voiš-i
rozmar, nezpsobných manýr. Punocha pak od poátku mu nemohl od-
to
je
hoto
nj pišel o svého Voíška. Jaký v povaze obou ps, Voíška a totohoto dobrodruha, jehož nedovede ani
že pro
pustiti,
rozdíl
—
pojmenovati. Zkusil všechna jména, co slyšel: Nero, Káro, Sultán, Lord, Pik,
okl, Pum
a
jaká
ješt
jiná
—
Foxl
mu
neposlouchal na žádné. íkal
jich
kdy
Don, Tygr, neslyšel
Punnový chovanec projevoval okázalou lhostejnost, nevšímavost a neposlušnost, jako by tímto nepíslušným jméa
ocha Voíšek,
nem
byl
pímo
ale
tu
tedy
teprv
urážen.
Propast neporozumní a nelásky mezi
ma šíila se den ode dne, a ocha s hokosti seznával, jak hém Voíšku prohešil, když
tu
se jej
ob-
Matyáš Punna svém dratak
bez
roz-
vahy, lehkomysln vydal neznámému, nejistému
Trýznén výitkami poddával se vždy vtší nenávisti k Foxlovi, což tento nekáznný,
osudu.
ale inteligentní pes vycifoval
Konen Punocha dával líhal
zas
celé
hodiny,
a stejným odplácel.
propadal zádumivosti a se-
hled pod
postel,
pod níž
Foxl, stále íhající a enichající, kterak by utekl.
•
19
Punocha neklamn dáti
svobodu, nemohl se od
bo
stále
doufal
Ano,
ve
— —
átku nemlo nabývalo
to
—
zjevilo
mu
vlastn však za
zdálo o
vidní.
jako
to
jenž
ceskou (nebo tebovskou),
S po-
mysli.
poznenáhla
—
pak jed-
ve snu
noci,
—
Punocha málem
když ze sna
vlaku,
neuvdo-
toho
si
mu na
to
nerozplakal,
se
mu
odlouiti, ne-
vbec tvaru. Ale jistých obrys a pak
noho dne se
nho
Sám
doufal?
moval. Cosi mlhavého tanulo
že
pec nemohl mu
své vlí nepodrobí, a
oblomí,
se
žg cizího psa ne-
tušil,
a
Nebo
procitl.
hml ten
stanicí
vlak
cho-
unášel
Voíška, ne však oním smrem jako po prvé, nýbrž smrem opaným! Ó, co drahého
jeho
znamená
mu
aby
tento jej
Kde
sen!
Egyptský,
Josef
jest
vyložil!
A bylo to práv trnáctý den od onoho, kdy nelítostný Osud Voíška od nho odlouil. Ráno Punocha nastupoval obvyklou službu jako v mrákotách, a zcela mechanicky poítal vlaky, projíždly
jež
Jenom když z
stanicí,
dáli
nákladní, osobní, smíšené.
zahml
rychlík,
oživily
Vidn,
a zas mizely
rychlík
od Olomouce. Punocha
trické
Vlak
v
napjeti ve všech
pihml,
dáli.
žilách,
zastavil, a
cítil
jakési elek-
ve všech ivách.
vdce
vlaku zvolal tu
Punochu:
na I.
se
Vídn, druhý od Ted však pijíždl
smysly. Pejel rychlík od
jeho
Herrmann, XVIl. Foxl-Voíšek.
4
50
„Hodj
Punocho
frakem,
áký
lendrcm
tam
Jg
!
nezapomenou
hafan,
mu
za dát
!"
pit
Punocha skoil. Punocha otevel nákladní vz. Punocha spatil v nm povdomou bednu s míží. Punocha horekou se chvjící odtrhl
—
míž, nahlédl do bedny, vykikl „Voíšku!" z bedny vyskoil strakatý pes jako kostkovaný Voíšek, jeho Voíšek! Punocha jej uchvátil, pitiskl na srdce, nkolika skoky byl ve svém domku, hodil Voíška na postel, popadl Foxla pod postelí za obojek, nkolika skoky
—
—
byl
zas u vagónu, vmetl nevítaného cizince do
bedny, pidržel
jej,
postavil k
nmu
nádobu
s
vo-
dou, pirazil míž, upevnil závoru, zasouvl vrátka
vagónu. Vše ve
to
chvatu
a
bylo
dílem nkolika
shonu,
vzniká
jaký
okamžik. vždy pi
píjezdu rychlíku, nikdo si nevšiml Punochová poínání. Na štstí nepovšiml Po pti minutách !
vyhml v
nm
rychlík
z nádraží,
njako „coUo"
nna, podvržena. Foxl
ocha ku,
jel
—
kdo
zásilka
tušil,
byla
že
vym-
dále ku Praze a Pun-
radostí jak opilý vrávoral
aby
zavolá
ili
aniž
—
do svého dom-
než ho zase služba vnoval svému ztracenému a zas na-
se
na
chvíli
lezenému psu. Ani nepomyslil, zda uinil práv i neprav, když psy prohodil, jako na to nepomyslil
ped
trnácti
ani potuchy o tom, jaká
dny.
Vždy
arci
neml
korespondence byla vy-
stídána mezi zasílatelem Foxla
a
píjemcem Vo-
.*1
íška,
co
mže.
pak
Ml
ješté
následovalo
svého Voíška a jeho duši znova se vyjasnilo.
stati
V
a
to
a
dále
mu
na-
stailo.
:
v.
o
den dívG, než .polský' vlak projel stadošel dok-
nicí
choceskou (nebo tcbovskou),
tora
Toprka
telegram od jeho polského klienta:
„Veškerá psina na pochodu! Expres rekomando poslány vyžádané podobizny a píslušný protokol. Objekt sujte
.zvínáe'
dání zásilky
—
sám
nejbližším rychlíkem. Avi-
a možno-lí intervenujte
pi vy-
konstatovati totožnost psa s ob-
jektem fotografií. Obršt Goliáš."
Doktor
Toprko
sáhl po diariu (advokátním
denníku) a zaznamenal
si
peliv na
zítejší da-
Hornys:
dochzka
tum:
„Goliáš
contra
—
od eské Tebové zjistiti psa." na dnešní datum pipsal poznámku „Goliáš contra Hornys: zpraviti HornysG o píchodu psa." k
rychlíku
Dr. Toprko umínil si, chzky vykoná sám, osobn.
ob Pedn
že
tyto
proto,
pože
53
ponvadž
ho pípad vGlmi zajímal, proces toho druhu o
nalo
„zahraníného",
klienta
prvního
byl první
to
za druhé proto, že se jed-
;
takového
a
rovnž
to
o
tomuto
Poslouží-li
klienta.
klientu
dobe, není vyloueno, že mu plukovník
Goliáš
u
svého
dohodí
píležitosti
chologem
jiného
Toprko dobe vdl, že
Doktor
okolí.
a
v
byl
klienta té
kteí
klienti,
jistí
ze
vci psy-
pomocí kteréhokoli advokáta zvítzili, vynášejí pak tohoto svého advokáta do nebes a stávají
dobrovolnými
až náruživými
se
A
jsou šastni, mohou-li
mých
zaplésti
vedli
ke ,svému' advokátu.
kteí byli
sahají
pak
mu
na
umní
nejbližším
kruhu známých
Za
tetí
Práv
další
tohoto lékae a shái
doktor
si
Toprko
svém povolí
klient (za
,boji
do
—
tvrté)
za
právo'
poslední
pane mohl
!
—
sice
širším
proto vyhradil
od plukovníka pimuže, který ve
nm
Vidl v
zálohu.
pa-
vyléeni, pi-
píbuzenstv v nemocný materiál.
,osobní intervenci', že dostal
menou
tak jako
nkterým lékaem
toliko
v
z pátel a zná-
do procesu, jen aby ho pak do-
cienti,
njí
agenty.
jeho
nkoho
(dle
prof.
krpje nutno
krve, si
Iheringa) a
ne-
takových
vážiti.
Konen
panu Hornysovi oznámiti
píchod psa taky dopisem,
možno útovati
toliko
ale za tový dopis mizerný pakatel (zejména
zavedeného úzkoprsého, nesympatického tarifu, až je z nho stydno lovku, který na svá
dle
studia
právní
vynaložil
celou
polovinu
života.
a
polovinu nejkrásnjší!)
to
chzku
osobní a spojenou
na palmární úet pipsati
—
s tím
íslici
kdežto za
asu
ztrátu
polze
dstojnou právní
vdy
a praxe advokátní. Krom toho nutno s panem Hornysem rozumn pohovoiti, aby byl zachován v dobré míe. Aby neinil námitek proti pijeti psa, kdyby dlouhou cestou na svém vzezeni snad njak utrpl. lovk nikdy neví Konen nutno zjistiti pesn dobu píjezdu vlaku, umluviti s panem Hornysem schzku. Pan Hornys pijal sice optnou návštvu
Toprka
doktora
pomrnou
s
zdvoilosti,
ale
zprávu o zítejším návratu prodaného psa vyslechl s
nahoklým úsmvem.
„Jen
aby
„a jen aby
„Ale
„muž,
psm na
mu
to
jest
rozumí, jist
peliv
mj
pronesl
pes,"
bitce,
nechyblo." odpovídal
dovolte,"
jakým
cestu
byl
nic
pan s jej
vaším psem opatil,
Toprko,
doktor
plukovník a
Goliáš,
ádn není
jist
nakládal,
tedy
po-
"
chyby
„Pochyby sem, pochyby tam," ekl úsen Dagobert Hornys. „Takové hrkání na železnici
nesvdí žádnému
zvíeti píliš
—
hrkání ve trnácti dnech. Taky pes a nikdo neví, co ho cestou vydsí.
neku-li dvojí
má nervy — Tomu lovk
rozumt." Doktor Toprko zakousl tento obalený výslepek, že psm nerozumí, ale v duchu si umínil, že až bude pes ádn pevzat nezdvo-t
musí
—
—
ilost pán Hornysovu jak náleží mu omastí. Zapoítá mu to dkladn. Pojednav s ptáníkem ješt o zítejším dostaveníku na dráze, porouel se. Potom tedy nastal zítek a schylovalo se ke tetí hodin, kdy ml pihméti rychlík s ped-
mtem
sporu.
Snad ješt nikdy žádnému psu nebylo chystáno takové Uvítání, jako tentokráte milému Foxloví. Nebo se k nmu dostavil nejen doktor Toprko se svým solicitátorem Leopoldem Vykysalem,
ale
diplomovaný
í
Ourok. Doktor aby jím dal
Toprko
zjistiti
zvroléka
pizval
si
zdravotní stav
Bonifác
tohoto znalce,
oekávaného
pan Hornys, a ten se své strany pivedl zas domovníka Kobylku, jednak jako pomocníka, jednak jako svdka, nebo Kobylka byl asem jeho pravou rukou a byl již tou mrou zasvcen v záležitostí pán Hornysovy, že v oboru drobné zvíeny mohl býti pokládán pímo za odborníka. Za soudního znalce mohl býti vbec a bez výhrady jmenován, nebo víme ze zkušenosti, že mnohdy k .soudnímu znalectví' neteba znalectví pražádného. Budiž tu však výslovn poznamenáno, že Vílíbald Kobylka znal ,osobn' Foxla, o njž práv bželo. R krom tchto pti osob stál zde ješt veejný posluha, psa. Dostavil se taky
jejž doktor Toprko sebral v poslední chvíli ped nádražím následkem jakéhosi vnuknutí, kdyby snad ke zdoláni nezbedného a nevázaného zvi-
!
5G f
rete bylo
sám
teba hrubé
nemže
se
a neodolatelné sily.
potýkati
se
psem ert
Vždy
vi
jaké
nátury
úctyhodná, šestilenná .deputace',
byla to
I
vykávala
která
Chybl
návratu
je
ušlechtilejšího
exulanta.
a nádherné kytice známo, že ani psi plemene nejnemají žádného smyslu pro kv-
slavnostní
jen
kvtin. Ale
doasného
enik
tiny.
jících
Hemžilo se na perón množství lidí, ekana píchod pátel, píbuzných, len rodiny,
drahých duší. Ale jist nikdo z nich nehoel takou netrplivostí jako doktor Toprko. Byl neklidný, chvílemi postál, aby promluvil nkolik slov se zvrolékaem, a zase pecházel po perón. asem sáhl na levou náprsní kapsu, v níž
svj
ukrýval dala
mu
dobizny o
hlavní trumf.
pošta
expresní
Hned ráno zásilku
nešastného Voíška
fotografování
a
totožnosti
i
totiž
do-
z Polska,
po-
soudní
psa.
V
protokol
protokole
Voíšek nemohl býti jmenován a byl tam oznaen jenom jako „pes ve sporu jsoucí", v dalším pokraování pak zcela strun jako „dotyný pes". S dležitým aktem tím doktor Toarci
prko
zatím
nevytasil.
O
se
s podobiznami se dokumentech neml zatím potuchy. Však on píhodný
nepochlubil,
tchto
pan Hornys míti ani okamžik nadejde! Ani netušil doktor Toprko, jak blízký ten „píhodný okamžik" jest.
57
»
Náhle
nádražní
krytá
SG
ozvnou
desateronásobnou
stechu
dvorana naplnila
—
rachotu
to vjíždl
v jehožto železných
pod
její
cích
supalo to posledními výdechy. Doktora To-
prka
rychlík,
plí-
Neml oí
zmocnilo se nesmírné rozilení.
vz
a nemohl Nadokati chvíle, až se peron vyprázdní. proti tomu zdánliv klidn stál opodál pan Hor-
pro nic jiného než pro nákladní se
nys,
smrem
stejným
hledící
jako
—
doktor.
Ale
kdo by pana Hornyse byl bedlivji pozoroval, byl by cích
a
uhodl, že jest
potrhávalo
úst
koneky prst obou rukou chvly Konené nákladní vagón oteven
putace
div
nho
do
že
klec vytažena,
míž
se mu. (slavná de-
konené
nevlezla),
psí
zdvižena. S jedné stranu
její
rukama vztaženýma Vilibald Kobylka, druhé strany veejný posluha, oba pipravení,
stál s
nemén rozilen. V koutmu jako když telegrafuje
aby
tu
se
s
psa
zmocnili
a
provaz na obojek
mu
zaklesli.
Tentokráte však Foxl nevyrazil z klece jako das, jako byl uinil
Není pochyby, že
si
na stanici ped trnácti dny. zapamatoval vše, co se po
útku v Chocni (nebo Tebové) bylo udalo, patrn nestál o to, aby se celá historie opa-
jeho a
kovala.
Jaká
podivuhodná
to
nauení
Jaké
to
své!
Tentokráte
si
dal
vytáhnouti, a když dvojí provaz
—
s
vybral se
mu
psí
z nemilé
z bedny byl
inteligence!
zkušenosti
skoro násilím
na obojek pivázán
jedné strany Kobylkou, s drq-
.j>S
hé posluhou jako
—
prvé, co uinil, že se asi deset-
do koleka, otviraje pi tom tlamu,
krát otoil
by se chtl popadnouti za ocas. Kobylka
mu
že se
usoudil,
ješt motá hlava následkem
dlouhé jizdy a že z toho
má
závra.
„Foxl!" zavolal mirn, polohlasem pan Horukrývající se zúmysla za ostatními, aby zkoumal psa, pozná-li hlas bývalého pána. Foxl zdvihl enich, vztyil slechy, vtil. Odkud zaznl známý ten hlas? Jeho psi tvá byla nys,
jedinou otázkou.
„Foxl
!"
zvolal
pan Hornys po druhé, nyní
silnji.
zaštkal,
Foxl
ktei ho
ostatních a
mu
klobouk „Fuj,
se
obma mužm,
cestu mezi
si
nohami
vyskakoval na pana Hornyse, div
již
s
vytrhl
proklestil
drželi,
hlavy nesrazil.
žádné skotáctví!" napomínal ho
Foxl,
se k doktoru Toprkovi ekl opovržliv: „Ale jen bych ted rád vdl, jaký
pán,
a
obraceje
mn
a kde ty voi má pan obršt Goliáš, že vo tomhle psu moh' psát, co psal Tohohle psa dostal, tohohle psa vrací ml, co
voi
!
—
chtl, a tak ho zvostudil, a na to na všechno
vezme ješt advokáta
—
!
No
jestli
v
tom
se
si
n-
kdo vyzná á se v tom nevyznám Jsou to !" na svt Tatai Doktor Toprko zcela bezdky peslechl urážlivý výrok o plukovníku Goliáši všechnu jeho pozornost, neku-li všechny smysly zaujal !
j
;
:
psa,
/jív
:
svého
obskakujíciho
pána.
Díval
se
nj vyvalenýma oima a zvolal: „Ale to ncn ten pes!" „To je ten pes!" dokazoval pan Hor-
na
í
[
ínys.
„Povídám,
to
koval doktor Toprko.
není ten
pes!" opa-
ekám
docela jiného
„Já
psa!"
jakého
„Nevím,
ekáte
vy,"
odpovídal
jí-
zliv pan Hornys, „já ekal tohohle a ten pijel! Taky nemoh' pijet jiný, když jsem jiného neposlal. byl.
Je
Arci
—
v dobrých rukách, zdá
se,
ne-
rohožka na prahu a chuTakhle z mých rukou nevyšel."
špinavý
jak
dák vy zábly Doktor Toprko rázem rozepjal kabát, div mu knoflíky neuletly, sáhl v záprsí, vyfíal obálRuce se mu ku, z obálky nkolik podobizen. tásly, když polovinu podobizen podával zvro!
Ourokovi a všecek rozilen volal pane zvrolékai Je to ten pes anebo není????" Zvroléka jen zavadil okem o podobiznu
lékai
„Rate,
a
!
ekl:
„No Tohle
je
to
je
evidentní,
není
že to
ten
pes.
docela jiná ,ráce'."
Pan Hornys nahlédl zvrolékai pes rameno, s opovržením odplivl a vybuchl v tenkém, jedovatém smíchu pro
„Tohle
vbec
vostudu
!
To
není žádná je
pes,
ráe! To
že by
je
pes
ho všichni psi
IJU
mli
žalovat pro
urážku psiho plemene. To
taková venkovská
zrda
—
a
takových
je
je
pt
za krejcar."
Doktor Topúrko zbledl po slovech pán Hornysových jako mrtvola. Každé slovo, jež tu zoolog pronesl, pokládal
mandanta.
Ml
pímo
za urážku svého
ve fasciklu species
facti,
nejprve
od majora, potom zcela obšírné od plukovníka, obé pokládal za svtitou pravdu. Ml tu celé album podobizen Voíškových, ml seznam osob,
svdky fotografování, pokládal právem podobizny za neomylné. Konen ml soudní které byly
i
protokol o totožnosti psa, plukovníkem Goliášem
pedvedeného, a je-li na svt nco pak je to jist soudní protokol!
Na
chvíli
pomlel, aby se nepenáhlil. Po-
tom pistoupil k Hornysovi a ekl k žíravými jako luavka:
„
toho psa, o
kovým opovržením
prosto
stalo, že
jiný,
nmž
jste
se
nmu
slovy
práv
s ta-
vyjádil, poslal jste panu plu-
kovníkovi, a toho psa
Kterak se
svatého,
vám pan
místo
nho
nemohu zatím
plukovník
vrátil.
pichází pes na-
vysvtliti,
ale
jedno
nade vši pochybnost zjevno: že s vámi nelze spornou vc smíliv vyíditi. Oznamuji vám, že jménem svého klienta podám bez odkladu žalobu na náhradu veškeré škody, která panu plukovníku z tohoto nereclního obchodu mi
je
vzešla."
01
a
Doekl, a provázen zvrolékaem Ourokem Vykysalcm odcházel z nádraží.
solicitátorem
Soudím, že není tenáe, který by neuhodl, po
že
taky
události
této
advokáta. Sotva však
jaký
dovedl pomysliti, vratu
Foxlov
Toprkem
a
protižaloby
nysovým. Byl soudní centový.
Nebyli
z
si
byl v pro-
by
který
si
proces po ná-
žaloby
zástupcem
doktorem Hor-
pán
jehož akta v zaprášené
to proces,
tvoí
registratue
by
(a
to nastal
podání
po
a
Hornys vzal
pan
tenáe
honnjši),
sebe
všelikých
cesech
je
fascikl
bezmála tvrt-
nho moudí
soudní
znalci,
zvrolékai, nebyli z nho moudi svdkové a když doktor Toprko produkoval u soudu podobizny nebohého Voíška a když pan Dagobert Hornys pedvedl soudu svého Foxla, zatím zas už zotaveného a vykrmeného, nebyli z
nho moudí ;
a
když odpisáhl, že
je to pes,
mu
kterého do Polska
když navrátil svdectvím Vilibalda Kobylky a když to dosvdil nesám pan major Votruba byl ze všeho moudrý ani slavný soud. Avšak referent, jemuž proces o Foxla-Voriška byl pidlen, byl muž nade vše spravedposlal to
a
který
dokázal
se
z Polska
;
i
—
i
livý
v
a do jisté míry
temnotách
i
záhady
ctižádostivý, té
jednoho
i
zasvitla
dne
mu
jiskérka
nadje. Což aby se otázal správy železniní na zpsob a proceduru, jakými se ídí doprava ps? A po této niti dostal se až k napájecí stanici
(\2
choceské (nebo tebovské), a požádal za výslech napaJGG ps Matyáše Punochy. Matyáš Punocha však zachoval se zcela
dsledn své
a uinil ve vci, co v
vdom, své
co by
mu
hloupý, aby
se
Byl
si
disciplinárka,
ztráta
Matyáš Punocha nebyl
služby, bida nadosmrti. tak
existence,
vše.
kdyby se k eskamotáži
hrozilo,
Suspendováni,
piznal.
zájmu
Zapel staten
mohl.
uiniti
piznával.
Pak tedy, ponvadž každý proces njakým rozsudkem skoniti se musí, stalo se tak tuto. Bylo nalezeno právem, že Foxl je skuten Foxl, že pan Hornys vyidil pesné zakázku dle obi
jednávky, žaloba doktora
Toprka
byla zamítnuta
mandant odsouzen k náhrad škody panu
a jeho
mu „uvedením sporného psa nazvaného Foxlem, u pedešlý zdra-
Hornysovi, vzešlé foxteriéra,
stav
votní
duševní
a
rovnováhu,
kteréž
byiy
porušeny dvojí dalekou a rozrušující cestou, ne-
dostateným opatením, po pípad nezjištným špatným nakládáním jiným, na nž možno souditi z výroku dvou písežných znalc ps, jakož slyšeného v té vci zvrolékae Makaria Kozi
líka,"
—
a
rozumí
se,
že klient
pán Toprkv,
plukovník Goliáš, odsouzen taky k kerých
soudních
závdavku na a
útrat.
psa, praskla záloha
praskla ješt
njaká
další
Když doktor Toprko liášovi
závrený
náhrad
veš-
Tak praskla padesátka od plukovníka
padesátka.
zaslal
plukovníku Go-
úet, a když od
nho
dostal
fi3
loplatek
)ankovGk
prosouzených penz, vypadl z balíku listck, na nmž bylo napsáno rázo-
rukopisem Goliášovým:
vitým
„Košamstrdijnr, pane doktore! Po druhé
—
posloužím!!!
zase
si
Goliáš."
Doktoru Toprkovi vypadl
lístek, sklesly
ru-
Tato žiravá ironie plukovníkova byla horší
ce.
než
jed.
Vždy
uinil,
co
mohl,
uiniti
dovedl,
sml.
níky, toliko
aby
fascikl
dímají
Jemu
doktor
Toprko nemohl
Goliášv
vný
se
skonena pro všechny úast-
byla
Historie
uložil
k
se odhodlati,
.mrtvolám',
které
sen v každé registratue advokátní.
pípad s Foxlem stal tém utkvlou S radostí byl by obtoval všechen
myšlenkou. palmár,
jejž
mu
byl by zaplatil
za
n
proces vynesl, ba, bez bolesti
sám všechny
útraty,
kdyby se mu kdyby
bylo mohlo dostati zadostuinní
;
mohl pesvditi plukovníka, že proces byl ztracen ne jeho vinou, ale shlukem nahodilých, avšak tajemných a nezbádaných okolností. byl
V
a
této
snaze doktor
tajený styk s
Toprko
udržoval
stálý,
nkterými initeU pi dráze v ne-
zlomné nadji, že
konen
spadne rouška, zastí-
erný okamžik v život Foxlov a v život ješt jiného, neznámého a nezvstného rající
jistý
psa.
R doktor Toprko nebyl v nadji své zklamán. Uplynulo nkolik msíc a po tchto
m-
!
M sicích
v Chocni (nebo Tebové) posvíceni
slavili
Matyáš Punocha,
a zvlášt je oslavoval se dostavil
vedle
sadil
i
vrným Voíškem
s
sebe na
svým,
kterýž|i
jejž po-j
lavici.
pibývalo a konen kterýs opozdily nemohoucí najiti místa k posezení a vidoucí, jak si Voíšek vedle pána hoví, pronesl opovržliv, že pes patí pod lavici a ne na lavici. Hostí
úastník,
Punocha
toho dne dávno
do sebe
jež
litry,
vléval,
již
nepoítal pl-
podráždn
a
zvolal:
„Hohó! Ped tím musíš smeknout, kamaráde! Ten byl dál ve svt, než my všichni. Ten byl až v Polcku a tam sloužil u obršta a toho stál penz, že by za byl pár koní!"
n
Punocha, jemuž se posvicenskou náladou jazyk dokoná rozvázal, vyklopil celou historii, jak Voíška dvakrát ,proSlovo
veksloval'.
Ovšem, jej
obeslal
znání
dalo
slovo,
h mu
bylo druhý den ráno, když
jemuž
pednosta,
Punochovo za
tepla
marných pokusech, aby
ocha konen
i
a
se
bezdné
do-
k uším doneslo. Po
zalhal,
pednostovi,
piznal se Pun-
bez prodlení
šla
do Prahy, správa dráhy referovala soudu, jemuž ped msíci záporn byla odpovdla, soud vyrozuml doktora Toprka a tehda doktor relace
—
Toprko Byl
prožil
nejšastnjší
rehabilitován
den
života
svého.
:
vyžádal si opisy píslušných vylíením vyjasnné nyní historie Goliášovi a na konec pipojil:
Neprodlévaje akt, zaslal je s
plukovníku
„Prosím
za
odpovd,
v dsledku
mám-li
Punochová doznání zahájiti nový proces. Ovšem nesmím zatajiti, že by ho to stálo teba existenci, doporuuji pro nj milost. Soudím, že je dosti vytrestán strachem, v nmž po celý týden tone. i
Konen
prosím
foxteriéra.
zprávu,
za
pejete-li
ješt
si
Pan Hornys má erstvou zásobu, ti
exempláe jako rtu."
Naež
obršt Goliáši obratem pošty
„Milý
mne
doktore,
první zlosti
a
žádný
penz
nový dost,
odpovdl
proces
!
Stál
po Vašem Jakživo mi nic jako tato Punale
sdleni všeho toho ani nelituji. nezpsobilo takovou kratochvíli, ochová eskamotáž je to iperný chlapík a znamenité to vyvedl. V našem kasin se mohli uehtat a já do smrti na Foxla-Voíška nezapomenu. Ale nového foxteriéra mi neposílejte po druhé bych dostal teba kocoura. Chystám se do Prahy a pak si njakého moudrého Foxla sám odvezu. Vždy taky s tím zpropadeným Dagobertem Hornysem se musím smíit. Váš obršt
—
—
Goliáš,"
Herrmann,
XVIF.: Foxl- Voíšek.
EXEKUCE, Píbh
ze života
umleckého.
(Nár. Listy v
kvtnu
a
fervnu
1910.)
Ve
I.
schodišti.
Muž, ktcnj pracn vijšG
—
—
výš a výše
slézal
schody
—
výš a
znenáhla polevoval. Že
posud v okrese vinohradském, vdl docela Na všechen zpsob vdl, že jest anebo že do nedávná byl v okrese tom co do smru horizontálního ili obzorného nebo vodorovného. je
jist.
mu
to každá okresní mapa dosvdmohla vzniktomu byla by v nouti pochybnost, kdyby byl poal uvažovati o smru vertikálním ili kolmém, vzhru jdou-
Byla by
i
nm
ila. Naproti
cím.
Nebo
okres
nebylo
—
do jaké výše k obloze sahá který
a tedy tuto okres vinohradský
v instrukcích jeho ani v
matismu
pranic.
Na
štstí
nž
sche-
muž, lezoucí do zá-
vratné výše, neuvažoval o tom
pisného ísla, na
— o tom
úedním a držel
se po-
ho pan kancelista okresního soudu zvláš a drazné byl upozornil. Toto íslo byl po dvouhodinném pracném hledání šastn nalezl, dole nade vraty vysokánského
70
domu
si
peetl,
slem; jímž byl val
a íslo
to
shodovalo se
opaten úední
jinými ješt lejstry ve služební
s
i
s
í-
akt, který se skrý-
torb pod
paždím mužovým.
Ve kterém však jest pate ili poschodí, toho si již muž v erném komisním odvu a v kašket s jablíkem uvdomiti nedovedl. Tolik pa-
^
když slezl prvních patnáct neb osmnáct schod etl na tabulce dostoupeného oddílu domovního „Pí zemek". Nebyl sice z povolání ani fysikem, ani geometrem, ani dlaždiem, pes to však, peet nápis, lehce zavrtl hlavou, jako by mu do ní nechtlo, že musil pes osmnáct schod do pizem ku. matoval, že
—
—
Potom
se vynesl o dalších dvacet
schod
výše,
„Mezzanin". Nebyl žádneml pontí, z jakého pokladu
a tu etl na tabulce
ným
linguístou a
jazykového
mu
však
je
toto slovo vydrancováno, z praxe
bylo známo, že se tak oznauje zvý-
šený pízemck neboli mezipatro. „Jo,
jo,"
tolik
mu
asi
prolétlo
hlavou, aniž
vlastn bylo nabylo uritého tvaru slovesného, by pomyslného jen, „to se shoduje. Osmnáct a dvacet to je hezký zvýšený p ízemek, že by nebylo radno položit se odtud rovnou cestou na tratuár!" Potom stoupal by
i
—
—
dál
a
výše, stále výše,
— „Druhé — — a potom
a
etl tabulky
patro"
patro"
tro"
lezl
—
„První
„Tetí
pa-
ješt výše, kda však
:
nebylo žádných tabulek, ale zdánliv taky žádného konce schod. V této ásti schodišt však jako by ml seznal náhle, zcela uritou míru v nohách ^ že jsou schody vyšši. Piital rostoucí únav, že musí nohy výše zdvíhati, ale zkušený stavitel nebo kameník byl by mu dosvdil, že se o vtší výšce schod neklame. Pokud vedly do pater, oznaených tabulkami, byly schody trnácticentimetrové, ale jakmile poaly stoupati v oblasti bezejmenné, k pdám, prádeln a ateliéru, tam již
—
již
By
byly šestnácticentimetrové.
byl
zvdl
tuto
muž podivil, v jaký citlivý mohou nohy za jistých pod-
skutenost, byl by se
mický
nástroj se
mínek promniti.
Nevdl neb
šestého,
zda
tedy, ale
patra
dostoupil
konen
pátého
muž nahoe,
byl
a
—
když vystoupil na rovinu, málem se zapotácel patrn úinkem toho, že se vystupováním tolikrát a tolikrát okolo vlastní osy otoil. se
bradlení,
Zapla Bh,
z hluboká
že nelezl
vydechl
nadarmo
schodm tkvla nade dvemi
!
I
zachytil
rozhlédl
a
Tu práv
se.
proti
tabulka
Apoloníus Méršvajndl,
socha. „Jen
aby taky byl doma
Sáhl do kapsy ouední táhl
modrý kapesník, sal
pot
s
ela,
nasadil
kašket,
!"
povzdychl muž.
erné
uniformy, vy-
kašket, setel bohatý
zastril
šátek,
pi-
kroil ke
ukal.
dveim
inil
odpovdi. Dobrý byl
mu
hlasem
a skoro
tak
bh
pln
ostýchav, bojácn za-
obavy,
všech
dostane-li
soudních
—
a
mu
vykonavatelv
pizniv. Jen doukal, ozvalo
njak veskným
sg
se z nitra
rozléhajícím
se:
bez klepáni!"
„Jen
dále
Muž
vykonavatel
stiskl
kliku
a vstoupil.
II.
Na prahu
Vstoupiv, octl se
atelieru.
muž v
prostoru dosti ob-
šírném a jasném. AIg v prostoru tak
podivn
za-
ízeném, ŽG skoro zapomnl za sebou zavíti, nebo aspo dovíti. Kamkoli posud byl vstoupil, všady byl uvyklý vidti zaízení obyejné, sice chudší nebo bohatší, zcela prosté nebo hodn nádherné, ale takové, v jakém lidé pravideln bydlívají. Byla-ii to kuchyn, kam kdy vkroil, spatil tam prostý bílý stl a na teba vál s nudlemi nebo s mísou kynoucího tsta navdolky, buchty kuchyskou kredenc s hrneky a sklenicemi, nkolik škopk, služinu postel se strakatými povlaky, v kout smetáky a košata, na
nm
;
podlaze
garnituru
vaniku na dti a
všelikých jiné
hadr, nkdy taky
hygienické nádobí a pí-
stroje.
dal
Byl-li uveden anebo vpuštn do pokoje, vístl pokrytý bud ubrusem nebo plyšovým ko-
bercem,
garnituru
židlí
nebo
kesel,
pohovku,
71
stl psací nebo k šiti, kredence vyezávané co nejumleji a nejdmyslnji, aby se v jejich ornamentech, kroužených sloupcich, imsikách a hlazávitech a lupeni mohlo co nejvíce pra-
vicich,
chu
mže
nebo
ádné domácnosti
ne-
býti nikdy dosti prachu pro pelivé a
sv-
nachytati,
v
mly
domité služky, aby
po poledním nádobí co domácnostech, ba
Vídal
také
a
pla-
i
rukou opatil peeti a
vlastni
do
uklízeni
ustlání,
harmonia a klavíry v takových elegantnjfonografy, a co jich už
nina, ších
po
utírati.
dražby,
aniž
jeho výkon žehnán
pi tom
vdnými
zdmi, když jejich utýraný
hluboké
lokal
ticho
konen tušil,
dal odnésti
jak
byl
tento
sousedy za tenkými
lan
pojednou
sluch
z konin,
odkud
se
jindy
ozývalo nekonené inení. Ale
v
prostoru,
do
nhož
nyní
nebylo nic takového, ba ani podobného
vstoupil, nic.
Ach
ano, práv proti dveím byla pohovka, na níž odpoíval muž, který ho byl tak vlídn dále pozýval. Ale tato pohovka byla jiná, než vídal v domácnostech ádných, kam ho úad jeho nejastji zavádl. Vidl tyry její holé nohy, zdánliv vbec nehoblované, pokud mohl ode dveí i
posouditi.
Na tch nohách
—
zdálo se
—
leželo
pouhé prkno, nebo dv prkna, na prknech pak cosi jako žínnka, která snad pro njaké provinní byla kdysi na dvanáct hodin vložena do stoupy. cena,
Tak byla zdeptána, zvalchována, zmlápovlak po stranách, nemoha již její
až
75
vzdorovati mueni, popraskal, popukal, a vnit-
žínnky vyhezly.
Arci, zkušený vykonavrhnuv ješt jeden pohled smrem k pohovce, seznal rázem, že „žínnka" honosí se toliko povrchn jménem šastnjších družek, že však nitro její není vycpáno látkou živoišnou, rohovitou, skutenými žínmi totiž, ale že tvrce
nosti
vatel
její
se k botanice
uchýlil
povlak
moskou
Pohovka
vná
a
natchal
cvilichový
travou.
tato,
konstrukce
nebo
aspo
její
nasvdovala tomu
spodní,
de-
(a
taky
—
soudný zrak vykonavatelv odhadoval v duchu
—
že
jest
utvoeným
a
ze
stejn)
výrobkem zábavy,
a
samodilným, z
poteby
nebo
z pouhé lidské nápodobivosti. Vykonavatel,
na a
ni,
bezdky vzpomnl na vojanská
hled
léta
svá
na jediný kus nábytku, který stával v kasární
do níž jako kaprál vodíval provinilce. Nábytku tomu íkali na vojn pryna, ale pryna ta nebyla vyzdobena žínnkou ani ze žíní ani z moské trávy. Tímto pepychem opatil si pohovku svou sám Apolonius Méršvajndl, nebo mu
šatlav,
sloužila
i
skuten
onch nocí, které nebo astji pemnohdy vbec pokládal
za lože. Arci jen za trávil
doma na
spával taky u pátel a
loži,
noní spánek za zbytený. Za
to
tím
astji
na odpoívadlo své za dne, a to hlavn za sychravých podzimních a mrazivých dn zimních, kdy krb jeho domácí byl nauchyloval
se
dn
prosto
studený. Tuto
studenost uiníme
pocho-
70
pitelnjší, ekneme-li, že jeho
umlecká
dilna
v-
nemla krbu nebo ehosi jiného, v em by bývalo možno topiti. Budiž nám shovivav probec
minuta byl
slovní
híka,
že
Apolonius Méršvajndl
zaízen jenom na topení myší, které k
zavítávaly ze sousední vyšší bídy, ale
zkušenosti. které
i
pdy,
nmu
a to nejen za nej-
z nesmírné lehkovážnosti a ne-
Byly to myši první generace, myši,
pišly na
svt až v tomto dom,
jenž tu
od nedávná. Nebo myši, které hledaly v atelieru Méršvajndlov podmínky životní, totiž nco k sndku, byly myši nadobro naivní. Žerou sice myši ledacos, avšak sochaskou hlínu a štukatérskou sádru nežerou. Jiných poživatin pak u Méršvajndla naprosto nebylo, nebo hlad svj ukájel pravideln mimo dm, v domech šenkovnich a v pivovarech, v jídelnách uzenáv. nosil toliko odpadky a ty zlomysln líil na ubohé myši shánjící pracn poteby životni. Záludný a zákený pístroj na hubení nevinných hlodavcv zrobil sám z kusá tvrdé lepenky, kterýmž pokrýval umyvadlo své. Uprosted poklopu bylo .propadlišt', jímž drobná zvíátka padala stemhlav do umyvadla, aniž dosáhla vnady, pipevnné nad zrádným, pohyblivým sklopcem. stál
Dom
Je-li
však pravda, co tvrdí pírodozpytci, že
optované, staleté nebo tisícileté zkušenosti mní se v pronásledovaném živoichu v neomylný pud. s nímž se další generace rodí k životu, pak pevné doufejme, že Apolonius Méršvajndl kdysi po
le-
77
marné bude lákati nebohé hryzky do vra|dného doupte svého. Jen doká-íi toho! Zatím host sochav rozhUžel se zevrubnji
ích
iteUerem, a co vidl na podlaze, na všelikých bednách a stojanech a na stnách, naplovalo ho úžasem vtším a vtším.
v neznámém
111.
Povdli ateliéru
jsme,
pán
žg
interiéru.
muže,
vstoupivšího
Méršvajndlova,
všeho, co kolem sebe uzel,
na své pouti životni, což u
uchvátila
ftekli
do
novota
jsme taky, že
nho
bylo totožné
ouední povinnosti, seznal mnoho interiér neboli vnitk, což v našem pípad znamená byty, dílny, obchodní místnosti. Ve s
cestami
v
tchto .vnitcích' byl muž s lejstry pod paždím jako doma a ve všech se setkával se zjevy známými, povdomými, a zraky jeho zpravidla rázem utkvivaly na pedmtech, které se všech
nejlépe
hodily
k
úednímu
jeho
jednání.
pán Méršvajndlv nevykazoval nic Muž v erném, šosatém kabát se roz-
Interiér
takového. hlédl
a
Pardon lání
ano
Sluší tu
vypstovalo
neselhávající lidí
!
mužovo dodalo
zrakm
jakousi
jejich
obyejných.
povdti,
jeho
Oi
že úední povozvláštního cviku,
novou
vlastnost,
jaké
a
snad
nikdy
nemají zraky
jeho jediným pohledem roz-
7í)
vidl souasn v ped, na ba, není vyloueno, že dovedl vi-
se prostorem, že
étly
na Icvo,
Dravo
i
lti
za sebe. Taky ted, když byl vstoupil do
i
rozlétly
ateliéru,
se
takovým kruhem, a co spamu v záptí blesklo hla-
bylo píinou, že
tily,
vou:
„To
njaké museum!"
jako
je
Dlužno vzdáti všechnu poctu tomuto jeho pomyšlení, jež prozrazovalo znaný bystrovtip.
Mél
o museích pojem, že se v nich shromažduji
polámané vci, které jinak nejsou rozumné njaké poteb, sám však nikdy v žádném takovém museu nebyl, zejména se mu jakživo nepihodilo, aby ho pan auskultant, pan adjunkt anebo dokonce sám pan pednosta okresního soudu byl poslal do kteréhokoli musea na všeliké staré a
k
zájem.
To si
tak
které
je
jako
pomyslil, se tu
njaké museum že
se
jeho udiveným
by byl chápal, by v mythologii.
jen
Nebo
tu
!
Hlavn
proto
nevyznal v pedmtech,
zrakm
trochu byly
byl
jevily.
býval
Lépe
honn
nakupeny odlitky
všelikých antických soch a sošek, Venuši, Minerv,
Satyr, bakchantek, Herkul, jupiter. Stály na podlaze, na stojanech, na policích, a málokterá byla celá. Každé chybla bud hlava nebo ruka, noha, nkdy teba nohy ob. Ba, byla tu tla nadobro zmrzaená, bez hlav a bez konetin, nic než trupy, a na zdech dokonce visely jednotlivé nohy a ruce, vtši, menší.
Dian, ty
figury
i
i
kratší a delší,
a
místy
také
nlíde pouhá kolena anebo údy jako z
emen
lýtka,
spletené,
hladkého obalu ,masového', bez kže.
Muž
bez ne-
že jsou to kusy, na nichž Méršvajndl stu-
tušil,
ale v tom na pamti, že pece byl jednou jedinkrát v jistém museu. Bylo to kdysi o Josefské pouti, na jeho svátek, kdy ho
dovával kdysi svalstvo lidského tla,
mu
okamžiku vytanulo
—
zlákaly
všeliké obrazy
boud,
která
mla
na velikých plátnech na „Anatomické museum
nápis
Antonia Crassé, pouze pro dosplé". pokládal
za dosplého,
—
Muž
nebo ml nedávno
se
po
svatb, vstupné obnášelo jen starý stíbrný dvoumuž tam tedy vlezl a málem že ho tehda neodnesli v zelené truhle rovnou do špitálu. Vidl tam vci tak podivné, o jakých se mu do té chvíle ani nesnilo, zejména v ,extra-
—
šcsták,
kabinet', za jehož prohlídku zaplatil další stí-
brný šesták, že dív než došel posledního preparátu, udlalo se mu strašliv zle, takže ho pan Antonio Crassé vlastnorun musil omývati octem a vlastnorun jej vyvedl z boudy. Bylo to v nedli, mladá žena tehda pipravovala k obdu vepovou peeni, ale na tu se nešastník nemohl ani podívat a odstonával návštvu musea celé
že
celý
museím, na
Zdá
ti dny.
na to
rznu
a
se,
v nich
nezapomene. všeliké
ty
že
život
další
tato
pojal
ukazovali
A
také ted,
píhoda zavinila, nechu ke všem cokoli. Do smrti když spatil pobílé, bez ma-
oudy, teba že
81
zbarveni, jako j€ mél v museu svém pan Antonio Crassé, živé si vzpomnél na tehdejší zkušenost, a nebýt v cizím .vnitku', málem by byl odplivl.
sového
—
Spatil v dílné Apolonia Méršvajndla
i
sto-
na pohled otáivé, a na nich cosi netvárného, jako balvany obtoené hadry. To byla jany,
o
díla,
ale
z
souditi
již
hadr
muž do
,pracovar,
asi dávno nesáhl, jak bylo lze nadobro proschlých, zkornaté-
A
nepostikovaných.
lých,
Méršvajndl
Apolonius
nichž
na která
ted
—
ted se zahledél
kde na podélné, kolmo postavené boudé stál sádrový odlitek ženy, velikosti tém životní, ženy která se honosila bujnými kouta,
ve všech skoro smrech, za to však ne-
tvary
mla
ani
kouska odvu.
Muž nevdl, socha,
len
že
je
to
tak zvaná karyatida,
kteréž pro budoucnost ureno, aby spo-
sochou (a nejspíše sochou zas pomužského) držela aspo zdánlivé njaký balkon nade vraty domu, nebo aby zdobila nádherné schodišt v moderním njakém paláci ins jinou
hlaví
žovním. Ale díval
se,
díval,
díval.
Byl
to
zjev
ženské krásy, jakých ve všedním život vídati
málokdy, v podobné vzdušné toalet kdy.
-
llorriiiaím,
XVII
;
l-o>.l
Voíšek.
vbec
ni-
IV.
Objevuje se nájemník Méršvajndl. „Jo,
jo,
koukaj', tatíku!" ozvalo se náhle
to
bitkým hlasem do ticha prostoru. Bylo v tom zvuku cosi posmšného, jenž
a muži,
pozoroval odlitek ženské figury, pipadalo
zvoláni skoro jako zameeni. Ulekl
se
a
otoil
hlavu
po
zvuku, kterýž
oné pohovky, která se muži pi prvním letmém pohledu jevila prázdnou. Teprv nyni vidl, že neni prázdná, ale klam jeho prve byl zcela pochopitelný. Spoivalo na pohovce njaké tlo, zahalené od prst noh až po bradu bezbarvou pokrývkou, která se ve výkladních skíních obchodník s koberci nazývá ,velbloudi', ale když pozbude vláné, mkké srsti, jest praobyejnou houní. Tato pokrývka dávno nemla ani chloupku, jak byla odena, zmícena. Bylaf majetníku svému vším, ím jen taková pokrývka býti dovede. Byla mu svrchní peinou na lžku, byla mu županem za sychravých jiter, než se oblékl do vycházel
s
;
.s:{
pokrývky zahaloval se, když mu nkdy bylo noní vycházky z atelieru, jí také obaloval modely své, když se v nevytápném této
konati krátké
atelieru
asem
roztásaly zimou, a
opásával se
jí
když mu nkterou rozbitou tabulkou velikého okna píliš táhlo na nohy. Slezou lo-
pi
práci,
vku vkem
všechny vlasy
s
hlavy
—
jaký div,
pokrývky slezlo vše, co ji kdysi hodnu honosivého názvu ,velbloudí srsti', a jen ona ítíce, z níž by byl mohl udlati na ryby. Ale Méršvajndl nebyl rybáem, švajndl znal ryby jen ve stavu upraveném
že
i
s
inilo
zbyla
een Mérk po-
žíváni.
Pod touto hnátité
sice,
pokrývkou
ale
tak
tlo
leželo
hubené,
že
se
dlouhé,
zdálo,
že
pokrývka leží pímo na pohovce, na jednom konci vynívala toliko hlava, skoro stejn bezbarvá, jako byla pohovka pokrývka. Pod krátkým, uštpaným nosem ježily se tupé kníry, nad nosem blýskalo dvé šedivých oí. i
Tyto oi upíraly se nyní zlomyslným výrazem na host, kterýž byl do ateliéru zavítal. Zatím píchozí, pekvapený nenadálým oslovením, vzpamatoval se, smekl kašket s jablíkem, uklonil se a ekl zdvoile:
„Má
úcta,
vašnosti,
Pipamatoval
si,
služebník!"
že ho pan auskultant ješt
na samém prahu úadovny zanabádal, aby s panem Méršvajndlem jednal sice ouedn zcela rozhodn, v poslední stavil
a
chvíli,
dtkliv
6*
:
84
ponvadž prý je to hos. Taky prý mu má vykati, ponvadž umlec a vlastenec. Muž zapamatoval si
avšak opatrn a zdvoile, .horký to
je
toto
ponaueni,
ale velmi
—
ho pekvapilo, že pan
Méršvajndl sám oniká, a že ho nazval ,tatikcm', to ho až zarazilo. Byla to dvrnost,
koho v úedním poslání
jaké se odvážil málokdo,
svém kdy navštívil. Když píchozí smekl, ozval hovce poznovu „Nechaj na hlav,
A
tatíku,
se
muž na
po-
horko.
není tady
pak nám nesou? Jdou si nco koupit?" Píchozí víc a více se vzpamatovával a snažil se, aby se vpravil ve svou úední posici. Vtiskl tedy zas kašket na hlavu, sáhl pro torbu pod levým paždím, vyal z ní jakýsi akt a proco
vážné:
nesl
„Picházím od soudu, vašnosti, stran té dlužné inže snad ráíte vdt punkto stodvacet korun s píslušnými ouroky a soud-
—
ními
útratami,
vbec cum
vykonat zájem, Ale
doufám,
já
v pádu že
sua
totiž
ráíte
— causa —
byste
zaplatit,
mám
nezaplatil.
abych
ne-
musel pikroit k zabavení a zapeetní svrch-
k
." .
.
„Voní
sou
náramné
lehkovrnej
lovk,"
takový
muž na pohovce káravým tónem, „a lehkovrný lidi by soud neml nikam
posílat
Ostatn
ozval se
tyka,
co ke
mn
—
kde pak je ten starý pardycky chodí?"
:
„Vašnosta mysli kolegu Zvoníka? Ach, ten Leží ti nedle ve špitále, je už asi dochodil !
pry na nohy vylíže-li se
mn
pjde
a
zdá do pense, nepjde nikam
se
z toho vbec. Ten už
na zájem."
„Vidj, SG
mže
Mže
tatíku,
má
to
podkovat
jim to bejt na vejstrahu.
do toho, daj
Nezenou
mžou
na as, a
si
Ted
ze své horlivosti.
eráru, že ho pipravil o nohy.
se tak
prodloužit
si
pak novy nohy nepidlám, a dyTak bych pidlal, bhat by na nich nemohli. voni dou za nho No sednou si, tatiku." živ^ot.
Já
jim
—
!
Soudní vykonavatel se bezdky
ošil.
Stálé
mu njak nemilé. Cíže tento kamarádský zpsob nikterak se nehodí k výkonu, jejž práv hodlal pedsevzíti;
oslovování
bylo
,tatíku'
til,
že on,
znan
celou
tíhou
liknavého
autoritu
veškerou tíhou
nesmírné
moci,
—
dlužníka
všemi prostedky, jež
a
této
na
nevyvzdoruje, to
úední jeho
moc, která
státní
tu
dolehnouti
a
podlamuje
;
že
vykonavatel, pedstavuje v tomto okamžiku
kteréž
nemá nikdo
po
ruce,
konec nikdo
na
íkati
není zjevná urážka, kterou
jsou
jí
má
veškerou
,tatíku'.
Akoliv
by bylo lze za-
pece to není pranic ouedniho zakroení pí-
hrnouti pod paragraf 312., lichotivého
a
ve
chvíli
slušného.
Vykonavatel dUižníka
si
umínil,
že uiní pokus, aby
uvedl v náležité koleje,
i
ekl
<SH
„Jsem soudní vykonavatel, vašnosti, jmenuji Podrážka, a mám naízeno, abych pinesl
se
bud dlužné peníze pro domácího pána Labufu, nebo abych zabavil, co se zabaviti dá, vašnosti. Tak."
pane Podrážko," ekl socha
jo,
„Jo,
švajndl
skípavým hlasem,
MrTa-
„to nejsou první!
—
už bylo. Zeptaj se kolegy Zvoníka pry. a vidj, ted leží s nohama a je na Radil bych jim, aby si zadali o jiný referát na dy
jich
n
ouad,
sic jich tam uštvou jako pana Zvoníka pijdou taky o nohy. Daj na moje slova." a Vykonavatel Podrážka zasmušil se ponkud.
upímné eeno,
„No,
v šestém poschodí
„R
to si
ho
sice
bych
tu
mli
„Lift,
bydlit
asi
.
gratulovat. Podrážko,"
„že
tu
není
sedm
pe-
poschodí,
až v sedmém. Ješt dybychom
bydlil
lift.
ra-
." .
mohou
socha,
rušil
dobe, rate
Poítám-li
žádná.
dost
vašnosti, není to
Vdí
voni, co je lift?"
vašnosti?"
tázal
se
vykonavatel.
A
z tónu jeho otázky bylo zejmo, že neví, co
to
jest.
„Vídej,
vidj,
a
to
je
pak ouad!
Lift
je
vytahovadlo, vdí, kterým se bez namáháni do-
stanou až na
pdu,
A
ml
a
dolu
sebhnou
být v každém
jako sle-
dom,
zvlášt když domácí požaduje takovou kriminální inži, jako pan Labua, vdí. A proto, vdí, že hi není lift, neplatím já inží. A dyby oni ztratili u soupika.
lift
by
87
panu Labuoví naídil, aby dal zavdili by se nejen mn, ale všem nájemníkm v dom, a sám by mli náramné uleheni. Co by si ušetili bhání. Co tomu
du
slovo,
postavit
aby
lift,
íkaj?"
nevdl,
Podrážka
mu
zdálo, že
si
Zahalil se tedy v
co
by
Méršvajndl z
íkal.
nho
Skoro
dstojné mlení, vytáhl ztorby
arch
istého papíru, z kapsy péro, a ohlédl
kam
by
usedl,
se
tropí šašky.
aby
napsal
zájemný
se,
protokol.
Pátelský navatelem.
v.
rozhovor
—
Zájem
sochav
s
neslibuje
uspoko-
vyko-
jivého výsledku.
K emu
SG
nevidl
stal,
Ale
pes
to
vykonavatel Podrážka chy-
Méršvajndl
po
prvé.
to
jakousi prostomilou, naivní zvdavostí.
ani
Tlem
nepohnul, toliko hlavu o poznání výše po-
sunul.
ješt
V více
škubávalo. el,
Zcela
dávno povdomým divadlem. sledoval pípravy vykonavatelovy
mu
naopak, bylo
s
tu
mistr
jiskrných se
R
oích
jen
mu
kníry
jako
nevda, kam by arch papíru
se pojednou Méršvajndl
„Co pak „Vašnosti,
vdl
hrálo,
by mu pokdyž se vykonavatel Podrážka otáústy
naježily,
to
zamejšlej,
musím
položil,
otázal
:
tatíku?"
sepsat
protokol,"
odpo-
vykonavatel.
„Jakej
pak protokol?"
tázal
se Méršvajndl.
exekuní protokol," odpovídal Podrážka. „Mžete si pomyslit, vašnosti. že sem zbíhdgrma nelezu." „Vašnosti,
:
89
„No dobrá, píšou
když
tatíku,
to
jich
na-
tší,
protokol."
si
Vykonavatel ted po prvé sg njak pohrdliv usmá! a ekl „Vašnosti je na omylu, že bych to dlal
práv Ale
zajmi,
To bych
pro potšení.
vybral jinou vc.
si
to
povinnost. Slavný soud mi naídí:
co
najdeš,
je
jdi,
jsem
protokol. Proto
napiš
a
tady, vašnosti."
eknou slavnému
„Tak že se
mu dávám uctiv
ramné
Má
détinskej.
mu
je
ná-
už celou, sbírku takovejch
protokol, a rád bych
Nikdo
Vodrážko,
soudu,
porouet, ale že
vdl,
k
emu
to
shání.
za to nic nedá."
„Vašnosti," ekl Podrážka vážn, „rate ohledn slavného soudu opatrnjší. Soud je nedotknutelný ouad, a koná taky jen povinnost.
být
Pan Labufa žádá své, jako každý, a když to nejde po dobrém, žene na exekuci a pak to požene do licitace. Já jsem taky nájemník, vaštaky
nosti,
a
nosti,
poádn
musím
platit
každý
a
byt.
kvartál
R
platím,
vaš-
naped."
„To sou taky dtina," mluvil rezav Méršvajndl,
„a
jen
Podívaj
se,
já
poád
vokrádaj dti, maj-li jaké.
tak
už
bydlím. Arci,
sedm mnoho
let
neplatím nájem, a
pohodli
nemám, kou-
pelnu žádnou, elektriku žádnou, pokojík pro služebnictvo
- eknou
mžu
já
kdybych se chtl voženit na svý dobry svdomí, Zarážko: se do tohodle voženit?" žádnej,
mn
a
90
Vykonavatel i
na
byl
R
pokril jen rameny.
rozpacích
„Tak vidj, tady sou v koncich
ouadem. eknou mn, dovolením,
„S
odpovdi,
s
Méršvajndl pokraoval: i
se
svým
jsou voni ženatej?"
vykona-
odpovídal
jsem,"
vatel.
„A sou spokojenej?"
tázal
Méršvajndl.
se
Toto vyslýchání bylo vykonavateli skoro nepíjemné a zdálo se mu dokonce nemístným, ale neml dosti odvahy, aby odepel odpovéd. Ve zvuku sochaov bylo cosi neodolatelného, rozkazovacího, odpovd vynucujícího. Odpovídal tedy:
„No, vašnosti, jak se to vezme. Celkem
lovk nost,
starosti
je
jakýsi
jsou s tím taky. Ale
lovk má
mácnost.
„Tak
mám
Má
poádek, pravidela hlavní vc, není tak opuštn. To se ví, spokojen.
vidj,"
je
to
outulek, do-
domov."
hovoil
Méršvajndl.
„A ne-
taky právo na šastnou domácnost?
já
mn
Na
píroda hluchonmá? že ve dávno nepromluvila? A jak ve mluví! A já jen dycky musím íct: pírodo, drž hubu, kam pak bych tady ženu položil? eknou sám, pane Vyrážko!"
pospolitý život? Myslej voni, že ve
je
mn
mn
Vykonavatel se
ošíval,
slyše
již
po tolikáté
své jméno zkomolené, ale ted se rozhlédl prostor em
a
„To
ekl: je
pravda, sem by bylo
tžké vdáváni,
:
91
aspo
poádné
z
rodiny.
A
taková partie by
jen
mohla vašnostu vytrhnout."
Hned potom však se rozpomenul na úel návštvy a pronesl
mám
„Vašnosti,
mnoho
ješt
vlastní
—
bháni
abychom zaali?"
snad
„Ježiš
Vy várko, zanou
Marjá,
si!"
pobizel
Méršvajndl. ,Já jim nekladu žádny pekážky, zachra. Konaj bez ohledu svou povinnost."
Vykonavatel na jednotlivých
opt
se
„Nesml bych prosit „Jó, milej Vodváko, nehledají
pak
Jaký
to.
A
Rek sem ted
dole,
si
ta
skoit
si:
na
trochu
inkoustu?"
takovej luxus
u
mn
sem sem pak nkdy poteboval psáni!
dn
v lahvice na
byl
o
zastavuje se
ekl skromn:
a
mn
u
taky inkoust, ale dyž psát,
rozhlédl,
pedmtech,
bh
Mival
škraloup.
Vyschlo
už penize nevynaložím!
to
vypomáhám inkoustem od domovnice
má
študenta. Dybyste
si
k ni chtl do-
." .
.
Vykonavatel úlekem o krok couvl. Zas dol a zas „Šmarjá, vašnosti I
na-
horu?"
„No vidj, pane Porážko, telefon tu taky nemám. A z takovýho holubníku se má ješt platit?"
„Ale
všechno jímal."
vašnosti," jste
ráil
namítl
vidt,
když
vykonavatel,
„to
atelier
na-
jste
:
:
92
„Sou na omylu, Zaváko," vyvracel socha. lovk najímá, nevidí nic. Nebo vlastn vidí jen hezké stránky. Vady se objeví po delším bydlení. Pak teprv lovk pozná, kde co chybí. Ostatn, aby vdli, tyhle sekatury jsou vlastn hroznej nevdk od pana Labut. Dy já mu to zde vysušil, rozumj? Já sem vbec ná-
„Když
jemník, kerej takovédle díry
dlá
obyvatelné. Já
tak vysušil poloviku Vinohrad, protože se dycky
sthuju do nového. Ale dejchaj do sebe pl anebo ti tvrté roku syrovou maltu, paok, malování! Každej doktor jim ekne, že to je proti hygien. R za to mám platit? Za to by ml domácí
mn!"
platit
Vykonavatel se nechtl spouštti do debaty, aby se nedopustil ekl tedy
„Vezmu na smí, protože
A
ji
njaké
neprozetelnosti,
to anilinovou tužku.
lovk
To
se také
nevymaže."
rozhlížeje se dodal
„Takhle kousek stoleku kdyby tady
„Stl?"
Méršvajndl
sám
se
jako by snad v roztr.žitosti byl stl ložil.
cích,
jsem
a
—
„Stl? Stl mívám když dávám pátelm na
nic
takovyho
." .
.
rozhlížel,
nkam
za-
jen o velikých svát-
hostinu. Ale ted ne-
pipraven. Pokaj, pane
Navážko." Méršvajndl
hám
a
podlahu
vstával. a
jal
se shrnovati
Vztyil
zdvihal
se
ke
trup,
pokrývku k nonohy na
shodil
stropu.
•JJi
VšGcck
ped nim
se na toto vstáváni když se mistr Méršvajndl v celé výšce své, pipadalo
udiven
díval
Nebo
vykonavatel.
vztyil
Podrážkovi, že
je
aspo
o celou polovinu delší
než pohovka, na níž byl odpoíval. Podrážkovi se
dlo
tu
lovku,
jako
kterýž vidi
na zemi
poražený, okleštný kmen, pouhou kládu, a ne-
spatuje v
ni
pranic ohromného.
Teprv když
se
taková kláda vztyí' jako stožár, nabývá nesmírné,
Pro necvieny zrak je v míe náramný rozdíl. Takovýmto fysikálním pekvapením byl mu zjev vztyeného mistra Méršvajndla. Tu stál á pevyšoval vykonavatele o celé dv hlavy. Usmvavé a chvílemi posmvavé oi sochaovy hledly na Podrážku jako do nesmírné hloubky. Byl to zjev obra, sice v tle neobyejn štíhzávratné
výše.
ležaté a stojaté
lého,
ale
o
znané
Tvá
ramenatého.
hezká, elo vysoké, energii.
jeho
byla
mužn
mocný oblouk brady svdil Nasvdovaly tomu jeho i
výbojné knírg.
tuhé.
Mistr
Méršvajndl
mávl
rukou
k
pohovce
a ekl:
moje kanape, moje postel, mj fodel a stl zárove. Sednou si spisujou. Jen a daj si papír na kolena, daj pozor, aby nezabavili nic, eho k vykonávání svý živnosti nutné potebuju. To bych ohlásil protest a mli by se svým starým mrzu„Podívaj
se,
tatíku,
mn
tost."
tohle
je
94
Akoli vykonavatel
již
tolikráte se byl
roz-
hlédl
dílnou mistra Méršvajndla, uinil tak nyni
opt,
a
mu
na tvái se
rozložil
beznadjnosti. Co vidl a co
výraz nepochybné
hodnou
již
chvíli
v duchu se snažil njakou uritou hodnotou ocenikterak neslibovalo uhraditi požadavek do-
niti,
mácího pána Labut, pravým povoláním podnikatele staveb, který stavl na všech stranách a
msta
koncích
ml
a
asi
patnáct více
tových a taky nadobro nedodlaných
mén
ho-
dom. Co
na všech tch domech bylo jeho, stailo by tak práv asi na dva. Ostatek jevil se jako hypotékami pohledávky všelikých penžných ústav, a
emeslníkm
za dodávky zámenických, kamenických, pokryvaských, kamnáských, malí-
co
zbývalo, náleželo
prací tesaských, truhláských,
ských,
instalaních
Vykonavatel
a
jakých
povzdychl.
ješt jiných. Sto
dvacet
korun
úroky a soudními útratami? Jenom njaký kouzelník by dovedl z tchto podivných s
pedmt
vytlouci.
tolik
„Njakou garderobu neráíte se
tázal
Podrážka, nevida nikde
mít, vašnosti?"
šatníku
nebo
prádelníku.
„Což pak
sem
nahej,
tatíku?"
ekl mistr
Méršvajndl.
„Myslím jako krom toho," poznamenal ne-
smle
vykonavatel.
„To
mám
všechno
ve
státním
uschování,"
:
95
ekl
Méršvajndl.
,Je
to
nejbezpenjší
místo,
kam žádnej všetcka nemže." Vykonavatel se zamyslil, svsil hlavu. Ale ml nápad. „Jiný majetek taky ne? Na píklad njakého psa?" „Psa?" zvolal Méršvajndl v líeném podi-
ješt
„Což pak voní jedí psy?" Podrážka se skoro zapotácel. „No rate dovolit, vašnosti! Vím, že takoví svobodní pánové chovají nkdy psy, pro spolenost a pro parádu. To by mohl být nej-
vení.
—
cennjší
objekt."
líto, pane Vyrážko, ale psa nemám. Ostatn se psy bych jim radil velikou vopatrnost. To jsem znal jednu starou hrabnku, ta mla
„Je
mi
pt ps
exekutor a zfendoval
pišel
a
mli pak vidt tu vopletaku, jaká Ty psi totiž patili do hrabcího
Vdí
voní,
co
je
je.
Ale
z toho byla! fidejkomisu.
fidejkomis?"
Vykonavatel neodpovídal. Usedl na tvrdou a ponvadž byla mnohem nižší než všechna normální sedadla a pohovky, vlastn na
pohovku, ni
dopadl, až se ulekl. Položil svoji torbu na ko-
lena,
v
na
torbu
arch
papíru
a
ekl
odevzdán
osud
„Tak tedy prosím, vašnosti, dáme se do toho. S ím pak zaneme?" „To si udlaj podle svýho, pane Narážko," odpovídal dobromysln Méršvajndl.
„Zanou s ím
.
!
96
chtj to
—
jedno. Jen
to
je
— práci —
nemám as
musím po
m
už
musím
že já na
íct,
dost zdrželi. Já pražská obec bude votloukat tak
Prašnou bránu a dá na ni lejt nové Musím tam na komis. Udélaj si
secesní.
nembohem
Pá-
až budou hotov, zamknou
a
svý,
plastiky, tu s
daj mi klí k domovníci. Já jim
a
oupln dvuju,
že se mi zde nic neztratí."
Vykonavatel
se
vzchopil,
aby
Méršvajndla
zadržel
vždy
„Smarjá, vašností, psat zájemný
protokol
mn
musíte pode-
!"
podepíšu in bianco," chápal se maPodrážkový. „Dycky to tak dlám. A
,,To jim
lí tužky
napíšou
si
tam, co chtj."
Podepsal se na papíe
a dívaje se
pronikav
na vykonavatele, ekl ješt:
„Voní
sou
vlastn náramn dobrej ddek, dívám pod tím svtlem. Je-
jak se tak na nich
mozkovice,
jich
tyhle
uši
a
nos
— —
!
Mám
dlat do mstskýho parku na fontánu starýho hastimana až tak jednou nebudou mít co
—
fendovat, mohli by
—
mn
pijít
posedt jako mo-
—
dva šestáky náramné dobrej ddek sou uinnej hastrman Nezapomenou na to, pane Porážko!" Doekl, narazil na hlavu umlecký širák, temi sáhovými kroky vyšel ze dveí a hmotné za sebou zavel, zanechávaje vykonavatele v atedel
lieru.
platím
za
hodinu
—
Podrážkv
VI.
referát u
pana Labut.
Toho dne nkdy ke tvrté
s
poledne stanul
ped vraty domu. na jepltetího metru nad mosaikovým chodníkem, visela tabulka s nápisem Leodegar vykonavatel Podrážka
hož prelí,
Labu
a,
asi
podnikatelství staveb.
Bylo tam ješt
mnoho
tabulek a štít jiných,
vtších, menších, oprýskaných
nových, ale PoPodrážku dnes jiná tabulka nezajímala. Míil k panu Labuoví a zcela dvrné mžeme sviti každému, koho by zajímalo: míil tam se srdcem dosti tžkým. Nebo když pan Labua byl posledn u soudu a pronesl rozhodné pání, aby se na mistra Méršvajndla uhodilo beze všech ohled a okolk,
drážka
se
na
n
i
nedíval,
—
ml tuhle vc konen s krku, dal zárove srozumnou, „že na nco nebude koukat, když zájem dopadne tak, aby pišel k svému". aby
na
Podrážka dli,
snažil
se
sice
dal
si
projednati
záležet,
jak
jsme
vc, jakoby ji samého poátku ne-
nával za sebe sama, ale od 1.
Herrmann, XVII
;
Foxl-Voílek.
vi-
projed-
7
mohl SG sebe setásti pochybnost, budc-H všini tím vyhovno panu Labuoví, jak vyhovno býti mlo. A když vzpomnl na vyjádení pán Labuová, ,,ŽG na nco nebude koukat", vzmáhala tesklivost. se svdomitého Podrážky hoká lítost Nebo po svém úspchu u mistra Méršvajndla byl skoro nadobro pesvden, že on sám Podrážka totiž už dokonce „nebude na nic i
—
koukat".
Proto
také,
ím
blíže
byl
domu pán La-
buová, tím volnji kráel, a když prošel vraty do chodby domovní, sal kašket a petel modrým kapesníkem zpocené elo. Vidíme z toho, že se Podrážka zapotil nejen když vylezl do pátého neb šestého patra, nýbrž když kráel po rovin. Ale hned musíme i
dodati,
rovin který
mu
V do
že dnešní jeho pot
—
tryskal
byl
ve schodišti z
i
na
tžkého pípadu,
sven.
pizemí trochu oddechl, ješt pohlédl vraty
veselého,
na
podíval
se
ulice,
—
nepochybn
pohled
bezstarostného
ruchu
na svoji spolenici torbu pod
levým paždím, rty jeho zašeptaly „No tak ve jménu pán!" a Podrážka cvakal tžkými komisními botami po žulových schodech do patra. Podrážka sice neml zvláštních vdomostí o výstroji potápském, ale jak ted lezl na schody, nabývala dkladná jeho obuv váhy vtší a vtší, tak že v náhle a jako zvláštním vnuknutím vzniklo pomyšlení, že by se v tchto botách :
—
nm
:
99
dosta!
moské než poznovu
dno
na
spíše
do
šestého patra. štstí pan Labua nebydlil tak vysoko. žádný rozumný domácí nebydlí v pátém nebo šestém poschodí. Ta jsou vyhrazena jen a toliko nájemníkm, a to jíž ode chvíle podnikatelova .poetí', ode chvíle totiž, kdy othotní
Na
Vbec
plánem na výstavný, nebetyný inžák.
V ích
prvém pate
proti
Vykonavatel a
tabulka
bílá
s
mo-
Leodegar Labufa.
drý.n nápisem:
znly co
Podrážka. Na dve-
zastavil
schodm tkvla pokusil
nejleheji,
kroky
aby
se,
sal kašket
již
jeho
pede dvemi
zaukal ostýchav. „Dále!" zaznlo z nitra.
Vykonavatel vstoupil.
Skoro polovinu prostorné svtnice zaujímal obšírný stl, pokrytý všelikými nákresy, rozpoty,
úty láry,
soudními akty. Za stolem sedl
i
kterýž
všemi
se
tmi
papíry
muž na
s
oku-
pohled
velmi netrpliv probíral, a to byl pan Labufa.
Zoiv Podrážku okuláry,
skrze
vzchopil
nž
se
s
vysteloval
kesla,
posunul
do okolí velmi
pronikavé, skoro palivé pohledy, a pivítal hosta,
jakoby
se
s
ním byl
ped
chvílí
rozešel
—
Byl jste u Mér„Tak už jste tady? švajndla, ano? No, byl doma?"
—
„K službám, pane staviteli," ekl uctiv Pouklánje se hluboko. „Byl doma. Vy-
drážka,
luo
ihal s
jsem
než by
ho,
nám
dodával
uklouzl,"
drazem.
„No a?" ekl dychtiv pan njaké peníze?"
ponkud
skromnéji.
Pan Labufa viti
„Dal
nedal, pane staviteli," ekl vykonavatel
,,To již
Labufa.
snažil se
výrazem svým proje-
CG nejvtší opovrženi.
„Že se taky tak ptám !" pronesl jízliv, jakoby se sám otázce své poškleboval. „Komu pak ten vbec dal njaké peníze! A tak tedy jste pikroil k zájmu?" „Pikroil, pane staviteli," pisvdil Pod-
—
rážka
„Zajímal
jsem
ti
celé
hodiny,"
dodal
drazn. „Síakramcnte!" ekl o
nco
„To se njak zmohl. Našel
bufa.
Má
drého''
Jistota
veseleji jste
pan La-
nco mou-
pece njaký mobiliár?" vykonavatelova trochu poklesla. Téhle
otázky se skoro celou cestu k Labufovi
„Co
musím kési
bral
týká
se
íci,
že
pane
bál.
staviteli,
nemá takka žádný. Jenom
to ja-
"
kanape
„No
tak! Kanape!" vyhrkl pan Labufa. „Se-
jste
je?"
„Kanape
je
Podrážka, „ale jal.
mobiliáru,
Není
to
sice,
to
pane
staviteli,"
odpovídal
jsem do protokolu ani nepo-
kanape od alouníka, nemá
ani fa-
—
zónu, ani potah. Je to jakási amatérská práce myslím, že si ho pan Méršvajndl dlal sám, a
:
101
proto
drži jen
pohromad,
že
je
pibito na po-
"
dlahu
on
Marjá,
„Ježíš
mi
hebiky do
zatlouká
podlahy?" vykikl pan Labua. „Jina by nestálo, pane staviteli," poznamenal vykonavatel. „Utrhnout ho od podlahy, rozsype se na kousky. Skoro mi tak vypadalo
To
jako z kotvové stavebnice. všeck(.'
se taky vždycky
rozsype."
Pan Labua se rozkroil „Šatník nemá?" „Nemá." „Prádelník
„Nemá." „Postel
—
a
vyzvídal
nemá?" peiny nemá?"
„Nemá. To spí, jak se mi zdá a vídal, na tom kanapi." „Hodiny nemá?" „Nemá." „Stl, „Nic
židle,
teM."
„Mycí stolek
„Mycí stolek má na bedn, ale
„A pro „ten je
—
koberce
takového
jsem
—
Krista
nemá?" pane
nenašel,
pane je
staviteli
si
;
umyvadlo
zvolal
pan
Labua,
!"
„Není, pane staviteli," odporoval
„Až jsem
stavi-
natísknuté."
pána,"
výborn zaízen
konavatel.
po-
umyvadlo nemá?"
ne, to
jak
uctiv vy-
podle všeho toho myslil,
:
1U2
jestli snad nemá nkde ješt jiný byt, o kterém ." nevíme a kde skuten zstává „Fi. pro boha vás prosím, co pak jste mu tedy zabavil?" zvolal pan Labufa netrpliv. „Co jsem zabavil, pane staviteli?" opáil .
.
Podrážka. „Všecko, co jsem našel,
arci
—
krom
jeho náiní a nástroj, aby mohl pracovat."
„Kde pak
to
máte?" otázal se Labufa.
„Jako protokol? Prosím, tuhle."
Podrážka sáhl do torby, vyal arch papíru, jej panu Labuoví. Par Labufa sáhl po papíru a jal se ísti. Za tení výraz jeho tváe všelijak se mnil. Na poátki to byla zvdavost, brzy však pevládalo popohrdání, až konen se mu na tváích kud nebyly zarostlé hustými, pistižcnými vousy — rozložil potupný úsmch. podal
—
„T<'
je
všechno?" otázal
se.
„Vašnosti, víc tam nebylo,"
ekl Podrážka.
Pan vatele,
Labufa se díval chvilku na vykonamaje cosi velmi neuctivého na jazyku,
mu zájemný protokol vracel. Ale ekl jen „Tak si to prosím vás uložte zas do portfejlu, a panu pednostovi že se dávám uctiv porouet K penzm se nedostanu, to vidím. Ale jen jak toho zatraceného Méršvajndl z domu dostanu! To bych rád vdl! Ale do toho se musím vložit sám, píteli, a ješt hezky po dobrém." když
•
—
—
—
1U3
Za
beznadjné do
Labut skuten vlezlo. ležet.
ped domem
chvilku stál Podrážka zas
a díval SG
A
dal
si
pranic,
Nevidl od pana
ulice.
ani
co
by
na tomhle .pipad'
Hoké, hoké
živobytí!
R
tak
za
nehet
tolik
zá-
pomalounku
skoro se piklánl ke smýšlení mistra Apolonia iV\éišvajndla.
VII.
Intervence
pán
Labufova.
Druhý den po pamtihodném zájmu vynášela se k atehéru Apolonia
než vera, rozhodnji a také
stava
a
Méršvajndla
mžeme
že
ici,
jiná
po-
mnohem
s kurážnjšími zámry, než vera vykonavatel Podrážka. Ale sluši hned poznamenati, že se tak dlo jenom s poátku, a naznaíme uritji, že práv tak asi do poloviny
schodišt.
Byl to sám podnikatel a majetník domu, pan Leodegar Labufa. Zažil dokonale verejší rozmluvu s vykonavatelem vyspal se ádné a ráno vstal s odhodláním,
že
dnes vyídí'. Prohlédl došlou ko-.
,to
respondenci,
a
co
stanoviv,
vykonáno, svil kancelá vydal
na
se
malé
má pedevším
kreslicí
býti
Plamínkovi a
na výpravu. Cestou zastavil se ješt snídani,
vypil
dv
plzeské
a
nkdy
k desáté dorazil k osudnému domu.
Dlouhým
pochodem
a
dvma
plzeskými
uvedl se v náležitý stav, jakého vyžadovala záležitost.
Byl
,navaen',
jak
se
íká,
nebo
taky
:
105
—
.namíchán'
A
mená.
každý Pražan ví, co to takovém rozpoloženi nebylo
v
znas
nim
žert.
zatoím, kamaráde !" podnkdyž se octl ped domem, jehož nejhoejší patro .vysoušel' Méršvajndl. „Na to bych se podíval, abych nepišel ke svému a tebe abych nedostal z domu! To vím, pl roku bydlet, neplatit a ješt se mi pak vyšklibnou Ale to neznáš Labufu, zatracenej umlce!" Vrazil do domu, a nezastaviv se ani u domovníka, jako iníval vždy, rozbhl se rovn tebou
„S
sama
coval
já
sebe,
na schody.
vc,
Podivuhodná ubývalo,
ím
výše se vynášel.
schody po dvou,
—
ale
Do .pízemku'
do prvního patra vytahoval se
mine.
A
když pekonal
architektonický
výtvor
patro
schody!
ml lovk
tyry nohy!
tracenej bydli jako
Ale
jich
A
se,
stanul
tu,
že celý
ten
vlastním
dílem,
nemá! Aby
to
taky
po
kumštý
za-
hlásnej na vži!"
se vzpamatoval schodištm dol
a
skoro
zaleknut
vzhru. Aby ho nkdo z nájemník slyšel Domácí pán jaknesmí zloeiti na schody. Domácímu jakživo nesmí býti mnoho a kdyby si postavil
rozhlédl
živ
tu
Konce
—
pravicí
noha nohu
tetí,
jeho
je
i
jen co
již
aby nabral dechu a zapomenuv
zavrel zlostn „Zlodjské
bral
do .mezzaninu' polevil
již
zábradlí a do druhého lezl
tak
.namíchanosti'
jeho
jak
se
i
!
—
106
dm
desitipatrový
nájemníky
a
Schody jsou hlavn
!
pro
jen
ne pro domácího.
Konené
byl
nahoe, v onom bezejmenném
pate, o jehož existencí se slušným domym do poloviny minulého století ani nesnilo a v nichž
moderní podnikatelství umísuje prádelny a ateliéry.
Na
ele, na tváích
na rukou
i
jak v sudatoriu parní lázn, a pan
kterak
i
prádlo se
mu
stál
mu
Labua
pot cítil,
na tlo v potu zkou-
lepí
pané.
znan
Jeho prvotní odhodlanost a ráznost se umenšila.
domou
A když
pov-
zraky jeho padly na
tabulku na dveích ateliéru, mizely
i
její
zbytky.
V
tomto zjevu
skoro pokyn pro lékae
je
specialisty,
kteí léí cholerické nátury
specialisté
i
pro
v
tom
nkde
choleriky
Takové
oboru.
v
šestém
—
jsou-li
sanatorium
nebo
sedmém
pate vykazovalo by za krátko znané úspchy. nebo tikrát za šedou do sanatoria v eené výši paneku, ten by po nkolika ordinacích zkrotí. Arci jen v pípad, že by tam pokaždé skutené vylezl. Pan Leodegar Labua spoteboval všechny
Poslati cholerika jen dvakrát
ti
kapesníky,
takž zcela
osušil,
skromn „Dále!"
z
a
nitra.
které
ml
piblíživ
u se
—
sebe,
ke
aby
se
jakž
dveím, zaukal
a zdrželiv.
ozvalo
se
povdomým
hlasem
107
Pan Labufa
ml
stiskl
urit
u sebe zcela
kliku,
a
vstoupil.
Pvodn
nezvratn stanoveno,
vrazí jako blesk a že hned na prahu vykikne: „U všech ert, pane Méršvajndle, jsem !" ale já njaký váš blázen nebo co když ted vstoupil a spatil Apolonia Méršvajndla, kterak v plné velikosti stoji nad konvi s vodou, s mosaznou stíkakou v ruce a práv metá drobnou sprchu na jakousi netvárnou, hadry obalenou hmotu na otáivém stojane, ekl zcela mírn
že
———
a
zdvoile:
„Dobré
jitro,
Méršvajndl
miste!"
vyrazil
ze
zbytky vody, která vyletla
stíkaky již
jen
poslední
jako
a
a ho nic na svt nepekvapovalo, pece jako v nesmírném pekvapení: pan domácí se ke „Jejejejej vzácná est štrapícírovat a to je
— —
zvolal
mn
!
úcta
prach,
—
ráí
má
!"
Na jeho tvái zápolil úsmv pívtivý s ironickým a hlas jeho byl podložen oním zvukem vykonavatel mekavým, kterého si všiml vera i
Podrážka.
„A co pak nám ráí pan domácí," pokraoval socha ihned, „snad njakou práciku skulptury na njakou stavbiku? Bylo by zá!" hodno trochu kumštu na ty stodoly
—
Uvítáním sochaovým byl koncept
buv
pán
La-
nadobro popleten. Ted teprv nevdl, jak
do toho.
:
I
"
!
:
OH
po onom proJešt z hluboká vydechl sáhl po jednom z kapesník již promoených, nebo citil nové potky potu na ele a na tvái, a ekl „Totiž, miste, snad vité jdu stran potcbuju jako sl té inže mám rozdlanou stavbu a mám taky položit na nco klatém stoupáni
—
— — — vadiun! — abychom tedy njak srovnali — Marjá!" vymekl socha, „a proto pan domácí sám — Ale vždy srovnáno, vašnosti — což pak ten vabuchta neoznámil? Na krejcar srovnáno — rate se podivat, vašnosíi Všecko zabaveno, sepsáno — nemohu niím ani hnout — tak hadry máím, aby se mi nerozpadlo, co mám rozdláno — to
„Jcžiš
?
je
to
to
je
!
jen
ty
kdo pak ruí za to, že se mi to nezkazí? No každou škodu si budu likvidovat. Už jsem byl u svého právního zástupce. Ale pokud se týe požadavku pana domácího ten je zouplnfi zabezpeen A možná, že budu ješt nco dobírat, až se to všechno prodá. Jen se rate a
arci,
—
—
!
laskav rozhlídnout." Nebylo pochyby
sám
neklamn, že
cítil
šašky. blázen,
—
Aby
tu
tváil
však se,
pan Leodegar Labua
a
si
tu z
nestál
jakoby
nho socha
tropí
zjevn jako sochaovy ne-
zcela
ironie
chápal, a ekl
„Ale miste, kdo pak by mluvil o prodeji
To si
víte,
soud koná svou povinnost,
ale
snad
nemyslíte, že bych to u vás hnal na dražbu!
"
" !
10^
LírriGleckG
se
objekty
Tm
!
chabrus nerozumí. Ten
dere tak o peiny, o nábytek, šaty, zrcadla.
Vás pece nevydám na pospas takové pakáži Už pro vaše kolegy ne. Máte umlecké jméno, muž jste estný spolu my se srovnáme. V nejhorším pípad mi udláte portrét, po-
—
——
prsí
„Výborn, vašnosti !" vpadl mu do ei Méršvajndl. „Portrét udláme, znamenitou bystu!" mhoue oi pokraoval „Vy máte bájenou :
hlavu,
náramn
vašnosti,
výbornou, jako
ftiman. Ježiš Marjá, takhle jsem
si
stavoval Césara. Arci, César se
—
lysou hlavu a nenosil brejle
starý
vždycky ped-
holil
a
ml
taky
ráíte se trochu
pamatovat na Césara? No, udláme jednou Cés plnovousem. Nebo Herostrata, vašnosti, to zas byl ftek, starý mecenáš, který opatoval stavitelm práci, když nebylo co dlat. Máte znamenité partie ve tvái, vašnosti, zvlášt to klenutí nad oima tomu se zas jednou ekne portrét, vašnosti, až to pošlu do Rudolfina „Dobrá, miste," pisvdoval pan Labua, jemuž Méršvajndl trochu píliš odbooval. „Do-
sara
—
pijdu vám posedt srovnáme. Ale co
brá,
že
—
se
teboval, miste
—
zas
Mám mne
to
pokám,
rád
mi prokážete službu už jako pronajaté
chodí jeden
vždy
bych
ted
jsem
vdl,
nejvíc
po-
tenhle váš ateliér. O
inži vás nehrdlím, to
—
pítel
—
a
—
pokám,
ale
vyprázdníte celý
chce být
kvartál
práv
tu
za to.
na zde
110
—
bydlí
—
nedaleko
aby
to
ml
prosím vás tedy, vysthujte se mi
Méršvajndl
Apolonius
Labuu vážn,
—
„Vašnosti,"
a ted
.
se
pana
na
mekav, nývám vy-
nemluvil
—
„rád bych
nemožnou vc. Vždy
žádáte
ale
.
zadíval
skoro písn.
brž jasným barytonem,
hovl,
—
po ruce ."
víte,
jsem zabaven se vším všudy. Jak tím hnu, mám opletaku u soudu pro zmaení exekuce že
—
žet,
ráíte to znáti. Všecko musí zstat stát a
kde
to
exekutor našel
a
nechal.
mohl mít pknou polízanou! R já nit svou zachovalost, vašnosti mi se soudy co dlat!" „Ale
miste,
to
je
si
le-
To bych
chci uchráJá ješt ne-
!
nejmenší!"
zvolal
pan
socha jeví ochotu aspo podmínenou. „Odvolám prosté tu exekuci rovnou od vás pjdu k soudu." Labufa
všecek
potšen,
že
—
„Dobrá, vašnosti," odpovídal socha, „ale to není vše," zamýšlel se starostliv.
„Co pak pan Labua.
„Sám mluvil
to
ješt,
miste?"
dychtiv
naléhal
vysthovat nemohu „Musím na to
Méršvajndl.
vašnosti," vzít
spedi-
téra."
„Vezmete
si
tedy
speditéra,"
horlivé
pi-
svdoval pan Labua. „Ale speditér požaduje zaplacení, vašnosti," rek!
Méršvajndl.
„Oekávám
sice
státní
štípen-
"
"
111
—
dium
už
u ministerstva
to
je
peníze tu ješt nejsou
„
co
mže
——
povoleno, ale
požadovat speditér?"
tázal
se
nedokav pan Labufa. „Aspo desítku,
vašností," ekl socha mkce. „A to ješt že není kvartál, kde by se mnou pod dvacet zlatých ani nemluvil. Ale desítku chtít
bude
." .
.
Výrazné oi sochaovy hledly ted na pana Labuu mkce, skoro tesklivé. Pan Labua nechtl promeškati tento píhodný okamžik, tuto vzácnou náladu Méršvajndlovu. Nerozmýšleje dlouho, vytáhl ze záprsí tobolku,
vyal
desítku a podal
ji
sochaovi.
Méršvajndl pijal bankovku, jakoby se ostýchal, a
peliv
ji
ukryl v kapse.
„Dkuju vám, cího
!"
a podával
vašností, vy jste vzor
mu
domá-
ruku.
Pan Labufa napáhl pravici, plácl do dlan Méršvajndlovy a zvolal potšen: !" „Slovo s to, miste vysthujete mi to
—
Socha potásl rukou pán Labuovou
a po-
tom, odtahuje svoji, pronesl teskliv: „Jen
kam
budu-li
——
moci,
vašností,
a
budu-lí
mít
„Pro Pánaboha," zvolal pan Labufa, „kam se podíváte, všady
„Ano, vašností,
vdavek! A
já
samý ale
mám
ateliér!"
všady budou
chtít
jenom na speditéra."
z á-
"
Pan Labua cítil nové potky potu na ele, Na závdavek nebyl pomyslil. ?" „R co myslíte, miste, kolik
na krku.
——
dvacet zlatých nanej-
„Vašnosti, patnáct
— —
mi
,,
eknme
patnáct," pronesl pan Labufa po-
nkud malomysln.
eknme
pisvdoval socha. nejmí a všady." Pravice pán Labuová zajela poznovu do „No,
„Ale
tolik
budou
patnáct,"
chtít
ale tentokráte ne již tak prudce jako po Nebylo však lze zastaviti se na pl cest. „Dkuju, vašnosti," ekl Méršvajndl, když
záprsí.
prvé
uložil
ti
ptky
k desítce. „Ted tcprv poznávám,
jaký jste vy domácí, a
ze srdce
lito,
musím doznat, že je mi Pod vaší ste-
že od vás odejdu.
chou chtl bych umít." „Hic páteli zstaneme, miste, co?" nutil pan Labufa do veselého tónu. „Vy jste karakter, pane domácí," ekl Méršvajndl hlasem jako navlhlým, ,,a karakterú si vážím. Takový domácí za dnešní doby to je vzácný zjev!" ?" „A vysthujete se ,,Do zejtka do veera, vašnosti." se
~
—
Závrené
Vlil.
pekvapení.
nám!"
„Vítejte
pán Labuová
Intervence
u
Mér-
mistra
švajndla dopadla tedy docela jinak, než byla za-
mýšlena. Milý podnikatel
jasn
to
teprv,
když
„Leodegare,"
domech
A
byl
pan
zpsob
dluhu
vyved
to
který
Ježíšmarjá
na
—
Co
Vida,
!
by já
je
—
aby
nejlíp! Ježíš Marjá,
dát
si
ulici.
nepostavíš.
ateliér
neplatí.
domáci?
deložirování:
s
dole,
sob, „máš v pti
k
pomoh od
si
platil,
vynašel
když nový
nájemníku desítku na
speditéra, patnáct zlatých na
toho,
domáci uvdomil
vidl Podrážka, jak jsem
nájemníka, piati
povídal
do smrti už
tuhle jsem
tak
a
octl
pro umlce, ale na smlsnutí
ateliéry
dost a
jich
se
—
závdavek
utít hubu o
;
a
krom
stodvacet korun
útratami."
Po nkolika krocích utšoval se „No, ale vysthuje se, a to je hlavní. R ted si vyžádám vždycky po ertech dobrou informací a rekoman:
I.
Herrmaiin, XVll.: Fo\!-Vo"íšek.
vj
"
dai, než zas
nkoho
umlcú pijmu do
z téch
domu."
A
jGšt po nkolilía krocích potíral vlastni
pochybnost:
„Aby
se mi snad
k tomu mohl donutit?
nevysthoval? Kdo by ho
—
Ale ne,
to
bych
mu
lovk od slova je to. Vždy jsme si na to plácli. A divá se na lovka tak, že mu nemže nevit. Nco kavalírského je v nm, o tom neni pochyby. — Rád bych vkivdil.
dl,
Nájem
kam
neplati, ale
Kdyby se tak usadil u kotomu bych ho na nkolik termin
ted zapadne.
legy Kanafáska,
pál, nebo ten se nesnesitelné naparuje
——
Pan Labua nemohl se dokati zítka, a když zítek nadešel, nemohl se dokati veera. A jen zavel o páté hodin kancelá, vydal se na cestu, aby se pesvdil, splnil-li mistr Méršvajndl, co slíbil.
Ale asu ml dost a vlastn ješt není veer. Podívá se tedy zatím po nkolika svých jiných domech, ani si tuze nezajde. Tam kdesi u vodárny stojí taky jeden jeho barák a v ješt - ert aby pro nkolik nájemník místa dost
—
nm
byl
podnikatelem, když jsou
Konen
domy poloprázdné.
byl u vodárny a
u svého domu.
I
konen
byl taky
hledme, domovnice Slepiková
otáí se ve vratech, vymetá z prjezdu njaké smetí.
„Co pak nového, Slepiková?"
!
„A
milostpán
Ježíšku
na štstí pišli
To
!
domácí
Že
!
tak
hnedle tu desítku ode-
jim
vzdám." „Jakou pak desítku?"
—
„Ale závdavek, milostpane máme nového nájemníka." „Jdte, Slepiková! V kterém pak pate?"
„A nahoe, milostpane najala
prázdný
ten
— konen
jsem pro-
atalér."
Pan Labufa se ponkud zarazil. „Atelier?" A kdo pak to najal?"
—
je
podivné.
Ale
konce štukatér to
než to
milostpane,
„Jo,
mn
do hlavy, potrvá
je
—
tcjden
si
—
vštípím
takové
njaký socha nebo doplnou fru toho ml, už je to
"
nahoe
všecko
jméno
aspo
V
panu Labuoví vznikalo strašlivé tušení. Nevyptávaje se dále a co pak ta hloupá baba vi! vrazil do domu a chvátal vzhru.
—
—
Nešetil nohou, nešetil myšlení
jej
Marjá Josefe
ovládalo.
—
plic.
Že
zatracený
Ale hned zase sám „Ne, ne,
Vždy
nco
to
ten
— —
vyvracel
takového pece
—
Ježíš
:
nemže
být!
jsem na to vynaložil ptadvacet zlatých
Konen
i
takový
kumštý má kousek svdomí."
Zpocen, uícen a
si
Jediné zdrcující poje
slezl
páté nebo šesté patro,
tesoucí se nohy donesly ho ješt ke
ateliéru,
dveím
na nichž posud nebylo žádné tabulky.
"
!
:
k;
Chtl zaukati, Stál
ale
ruka jeho byla jak bez vlády.
v týravé nejistot, naslouchal
tu
chviii.
Uvnit kdosi pohvizdoval njaký valik. Pan Labufa
pokižoval se a za-
se vzmužil,
ukal. Nikdo ncpobízel dále, ale hvízdáni uvnit
dvée se otevely, a ped zdrceným panem Labuou stál mistr Apolonius
náhle ztichlo,
—
Méršvajndl.
jemináka páka, náš vzácný pan domáci dává est visity Zdálo se mn, že nkdo cupitá po schodech. Tedy rate, vašnosti, rate „I
mn
—
!
tak
hotov
brzy
——
jsem se nenadal, ale
práv
jsem
Labua jak u vidní zíral na Mérpes jeho ramena dále do ateliéru a neschopen zapotácel se. Dva nebo ti metry
Pan
švajndla a slova
ode dveí stála „slavobrána", z latí sbitá, na hoejším píném bevn lpl arch tuhého kreslicího papíru a na
ješt
vlhkými,
nm
hrubým šttcem
roztékajícími
Vítejte
nám
se
! !
bylo
a
písmeny
nartáno
UKROPOVÝ VEÍREK ili
morová Hygienický
píspvek
blecha.
k objevu profesora
Sombona.
(Nár. Listy v únoru 1911
)
I.
v salon
pana okresního hejtmana Slonbidla salon pani okresní hejtmanové Slonbidlové byla zábava v nejživjším proudu. Byl masopust a paní okresní hejtmanova poádala pro náelníky a náelnice místních úad a pro mstskou honoraci obvyklý masopustni
-
vlastn
v
veírek, jako inila již po deset let, po celý ten as, co její manžel byl v Honosících okresním hejtmanem. Veírky paní hejtmanové byly velice oblíbeny, ano proslulé, každý, koho úední postavení anebo movitý nemovitý majetek jen ponkud opravovaly, aby byl poítán k honoraci, hoel touhou a ctižádosti, aby na veírek i
paní
hejtmanové byl pozván. Letos byl „úkropový". Každý rok totiž
veírek
hejtman
ml
Jednou „jitrnikový", po druhé „pudingový", „hlemýžový", „kobližkový" atd. Ale to neznamenalo, u
jiné
pojmenování.
že by se hostím na uctni dostalo jen jitrniky,
kouska pudingu, nkolika hlemýžd nebo kobli-
120
Ó
žek.
nikoli.
vGcG,
a
Vždy
jidélko,
byla celá, bohatá, sytá
to
nmž
po
veírek pojme-
byl
nován, tvoilo jen jediné íslo vybraného „menu". Ale bylo jaksi korunou, vrcholem všeho. Pozváni na „kobližkový" nebo „jitrnikový" veírek znamenalo hojné vyastováni. Jako když jiný obypijdtc k nám na lžíci popozvaného celým obdem. Proto taky nezaráželo nikoho, když pani okresní hejtmanova tentokráte zvala na veírek
ejný smrtelník ekne
—
lévky
a
pak
„úkropový".
:
ucti
Byio
nco
to
originálního.
Dámy
beztoho již od Sylvestra si lámaly hlavy, jaký že veírek bude u hejtman letos. honosické
Nebo pila
se zdálo, že
všechny možné pívlastky
A
ním, na
by nikdo
nosících
nebyl
toho
taky
se
již
vyerpány.
jsou
Aby
tak
pan
dkan
pan
!
paní hejtmanova
hle,
A
pipadl.
nikdo
ale
je
nepochybno, že by
Nebo pan
za
odvážiti.
,,
ležel"
v Hono-
posádkou.
Ale paní okresní to
sm!
na úkrop! Nebo major Auprkka, velitel zval
praporu zemské obrany, který sících
pranikdo v Ho-
nebyl
jiný
purkmistr
pekva-
-
znamenitý,
hejtmanové vykládalo se
vydaený
vtip,
a
všichni
po-
dokati veírku, kdy se na míšeských talíích zakouí z úkropu. Tentokráte nebylo v Honosících nikoho ale pranikoho kdo by se byl osmlil íci, že nemže úkrop ani cítit. Pojednou se objevilo, že ho vlastn všichni nesmírn, náruživ rádi. zvaní
nemohli
se
—
—
IJl
A když konené kynulo
vzešel den, kdy u
hejtman
—
zábava nadál, že pravé tento veírek
vzácné
pohošténi
i
vzácná
kdož by se byl bude nepedvídaným pípadem pokažen. Bylo dávno po úkropu, po zvéin, po bažantech atd., zábava byla nejrušnéjší, a byl to zejména pan komisa okresního hejtmantví Špaek, jenž unášel celou spolenost sérii eskamotérských kousk, kteréž se mu tentokráte nad
obyej daily. Salonní tento kouzelník skutené „okouzloval" zvlášt dámy, dámy vbec a zvláš dámy svobodné. Nebo taky pan komisa, muž pétaticetiletý, ernovlasý a ernovousý, byl svoboden jako pták, z
a tak nejen leckterá, ale
pítomných nadéjných nevést byla by
každá
s radosti
nadšením tohoto volné poletujícího ptáka polapila do útulné klícky, jíž se íká domácí krb. a
v si
A pravé ve chvíli, když pan komisa byl hmoždéi „roztloukl" zlaté remontoárky, které vypjil od pana sládka Bezvody, a vysypal
pak
z
hmoždée
živého kanára
místo
—
utluených
pravé v
té
chvíli
remontoárek objevila se
na prahu salonu panská Fróny, spéchala po špikách k panu okresnímu hejtmanovi a všeptla cosi
mu
do ucha.
Bystejší uši starších paniek zaslechly jen dvé slova. „Místodržitelství" a „expres". Ano, v kuchyni stál zdejší listonoš Mastihubka.
V
nozdrami
ruce lapal
držel
veliké
„expresní"
psaní
všechny vné, které páchly z
a lá-
!
:
122
kavých zbytk
jídel
už odstavených
z pochou-
i
ješt chystaných na chvíle pozdjší.
tek
Bezstarostná nálada v salon pominula. Pan okresní hejtman
jatým dopisem
se nevracel. Bylf zmizel
s
pi-
chodbou ve své pra-
postranní
covn.
Konen se
se
covny. Ale jak byl jený
jeho
úsmv
nesmírn vážný,
na prahu pokoje, jímž
objevil
procházelo ješt
pes dva
zmnn dívjší.
do jeho pra-
jiné
Ten tam
!
Na tváí
byl spoko-
výraz
ležel
starostlivý.
Objevil se, a jako by tu nebylo vzácné spolenosti,
vykávající dychtiv,
zraky na pana komisae
o
Špaka
bží, upei
asi
a
pronesl jen
„Pane komisai, prosím na chvilku
Pan komisa vstril
dnes
že
jen
si
—
dopál asu,
-
"
aby
do klícky vyjeveného kanára, který byl jeho
pilným
spolupracovníkem,
a
zmizel
panem okresním hejtmanem. Salon pán hejtmanv, v nmž byla spolenost shromáždna, byl sice pimen vytopen za
a
posavadní žívá zábava temperaturu jen ješt
zvyšovala, takže
dámy nestaily
se ovívati kraj-
kovými pštrosími vjíi, ale když ted krom pana hejtmana ubyl pan komisa, zdálo se, jako by nad celou spolenosti byl peletl závan mrazivého vtru. i
i
Nco
se stalo
Snažila se sice pani hejtmanova, aby
pekonala tento „mrtvý bod",
a
na
její
njak pokyn
123
pisplo jí na pomoc nkolik mladšich muž. Zejména pan nadporuík Vocásek, jenž navrhl, aby zatím hráli „sekretáe" a hned se taky vytasil s nkolika tužtikami, posavadní to svou
—
poádk
koistí z taneních
a
ních ples. Ale
návrh
jeho
taly
všech letošních míst-
všechny dámy svobodné uví-
upímn,
tšíce se na švandu,
psobí
vždy
—
zralejší lenové spolenosti jevili roztržitost. Odchod pán hejtmanv, jeho starostlivé, skoro úzkostlivé vzezení, když se pak objevil, odvoláni pana komisae ze salonu, vše to znamenalo cosi váž-
„sekretá"
jakou
ného.
Nco
takového nestalo se ješt o žádném
veírk
u
v
tch veírk, od samého poátku.
š e
ch
hejtman,
nejednou
ledacos
a
—
byl
a
mnohý pamtník
tu
Sice
panu hejtmanovi bylo do-
dáno okresní hejtman dostává „ajnlauf teba o plnoci ale pan hejtman se na to podíval, ekl jako pro sebe No dy je dobe položil si akl nkam na almaru nebo jej nanejvýš odnesl do svého pokoje, a bylo zas dobe.
—
—
:
Ale tohle!
A
nevracel
se
pan
hejtman,
ani
pan ko-
misa. Byl-li
nkdo
dokonale rozilen, byla
hejtmanova. Snažila jak
se
eeno, aby zstala
nad
její
nco
se
sice
s
poátku,
lhostejnou,
ale
to
pani
snažila,
bylo
to
nco se dje dje A ponvadž práv tou dobou udala sily. !
Bylo
ji
jasno
;
zmna
se
kesle mistodržitelském, dje závažného. Kriste Ježíši
na
nco
snad
velmi
se
-
eené zmny
také njaká Vpadá tu do veselého „úkropového veírku" njaké neblahé
vyplývala by snad z
zmna pi
zdejším hejtmantství?
ji
naízeni, vystidáni, peložení anebo dokonce po-
Ješt
že místo
jí,
keovitá
Nevydrží
A
úsmvu
nebo nohy pod „Fróny
dvée ,,
!"
salonu
jak
ji
jí
leží
na tvái
to.
vynakládajíc všechny
kráela do kuchyn.
a
síly,
cítila,
svaly tuhnou,
ji
grimassa.
zachránila ješt aspofí na se
sama
ale
na tvái ledovatí, jak
a pipadalo
grimassa,
usmívala,
se
úsmv
ten
Pánbh!
na odpoinek? Nedopouštj
slání
aby ten
úsmv
minuty, vzchopila
k
tomu bylo teba
I
ni klesaly,
zašeptala i
sily,
dv
paní,
kolena se tásla.
když
pedsín peliv
za
sebou
zavela.
Prosím, milostpaní?"
„Kdo
tu
byl?"
„Listonoš Mastihubka, milostpaní."
„Co pinesl?"
—
„Njaké veliké psaní pes adresu byl ervený kíž, pes celý gopert." „Na recepis?" vydechla pani hejtmanova. „Na recepis, milostpaní." pak to?"
„Ježíš Marjá, co
„Mastihubka lo
nevdl
z místodržitelství
nic.
jen
íkal,
." .
.
„Z místodržitelství! Tedy pece!"
že
je
I'J."
hejtmanové bylo náhle, že musi vyplá. Tušení jí neklamalo. Z místo-
Paní puknouti
v
držitelství
Paní
!
hejtmanova
o politiku, ale tolik tušila,
že
nestarala
vdla
pece
nebo
doba pohnutá, vážná,
je
mže
stodržitelství
nco R práv v
pijíti
se
sice
jen jaksi
a ted že z mí-
velmi
vážného,
dokonce nemilého. den jejího veúkropového veírku Nezhešila, írku když si vymyslila toto oznaení pro veírek? Nebylo to pímo vyzváni osudu? Úkrop úkrop neznamená to pensi? i
—
!
—
——
Paní hejtmanova nevrátila se hned do sa-
nýbrž tápala chodbikou smrem ku pra.covn manželov. Octla se v pedsíni pracovny té. Po prstech plížila se ke dveím, naslouchala, lonu,
ale
jak
ve spáncích tepny bušily, obávala
ji
že neuslyší
tepotem
pán
pehlušen.
dveí
Blíže
snesla se na
A
že hovor
nic,
tím
se,
v pracovn bude
stálo
jí
hejtmanova
Paní
keslo.
n, nebo nohy
vypovídaly službu.
pojednou zaslechla z pracovny rozilený hlas
manželv. „Gottes Kristiwillen
vého
!
A
hned
!
To
zítra se to
je
nco
docela no-
musí vyhlásit v celém
Nebezpeí v prtahu A máme dát „provádcí návod". Ale kde ho vezmeme? Nco takového se ješt nevyskytlo. V žádném naízení o takovém návodu ani slova."
okrese.
„Pane
!
místodržitelský
rado,"
ozval
se
tu
\:>x.
komisa Špaek,
„to
To
okresního lékae.
je
vlastn
ist
je
vci vrchního
jeho referát!"
Pani hejtmanova ovšem nevidla, ale tušila, tu manžel její udeil do ela ~ a hned
jak se
potom zvolal „Aber verflucht! Vy máte pravdu. Prosím vás, af sem pijde pan vrchní okresní léka." Než jen se zazdálo pani hejtmanové, že by :
mla
se dvée a z pracovny pan komisa. Za nim objevil se pan okresní hejtman s jakýmsi objemným lejstrem. „Co pak, Babet, co tu dláš?" tázal se
uniknouti, otevely
vyrazil
udiven.
boha
„Pro
t
„R je
tohle
a
se
dje?"
—
si
peti." jíž
byl akt provázen.
íslo pražského asopisu.
to
R
co
vyhlásit?"
vc," ekl pan hejtman. „To vc. Mein lebtag nicht gehort!
Podal choti „pílohu",
Bylo
muži,
pkná
to je
tuze hezká
Pojd sem
prosím,
bží? Co máš
vyhrkla paní. ,,0
paní
Blechy
hejtmanova etla:
moru!
šiiteli
O sensanim
objevu pináší zprávu londýnasopis Times". Posud byly myši a krysy pokládány za šiitele moru. Avšak pravými pvodci moru jsou b e ch y, a to ský
,,
1
hlavn b blecha
ný
1
psí.
asijský
mimo ni také Tento drobný hmyz penáší hrozmor s individua na individuum.
e ch a
lidská,
i
"
Zjistil
londýnský profesor Sombon, jenž
to
dokázal,
že
ponvadž
v
kde
krajin,
neonemocnl
mor,
myší
vypukl
veliký
lovk,
jediný
ni
krajin té není blech. Lékai dávno vdí, že blechy jsou schopny penášeti všeliké nákazy. Pozor tedy na blechy! >.'
hejtmanova dotla, asopis vypadl jí pan hejtman dodával ke zpráv: „A následkem tohoto objevu profesora Sombona naizuje místodržitelství, aby ve všech Paní
z
ruky.
vyhlášena bleší
byla
okresích
—
kontu mace.
Tu vyhlásíme,
Což pak je zapomnli nám z místodržitelství povdít, budeme provádt. Kontumace na b e ch y o vyhlášení
!
1
ale
jak
ji
--- to
není žádná malikost!"
Pan okresní hejtman hovoil, všiml,
zajela
že jeho si
aniž
bledne, bledne,
a
si
po-
pojednou
rukou na hbet, posunem takovým, jako
když se jími
cho
nkdo
chce podrbati.
Pod nžnými
je-
prsty zašustilo hedvábí živtku.
Bledost
její
tváe zmnila
zsinalost, a náhle paní
„Co
je
„Muži!"
— Mám cítím,
jak
ti,
se v smrtelnou hejtmanova se zapotácela.
Babet?"
ulekl
se
pan hejtman.
zaúpla paní hejtmanova. .„Muži!
—
na na sob blechu se práv do mne zahryzla
kíži
— —
„No pokej, Babet!" zvolal pan hejtman, nevda, co jiného by ekl. Ale ani nedoekl
—
paní
klesala
nazad, a štstí, že stála u kesla.
!
Než
cho hlava ruce
ji
mohl pan hejtman
zachytiti,
dopadla
jeho beze slova a beze vzdechu na keslo, jeji
odklonila se na široký, plyšový lenoch,
sklesly
bezvládn dol. Paní hejtmanova
omdlela.
pje
Panu hejtmanovi vyinuly potu. To je pkná situace,
dnes. v „úkropový veírek"
se
na ele
tohleto, a
krpráv
II.
Pro pana vrchního okresního lékae nebylo daleko,
nebo
taky
byl
úastníkem
dnešního
úkropového veírku. Pan komisa Špaek urazil jen asi patnáct nebo dvacet krok a ocitl se na prahu salonu. Zraky jeho zaletly rovnou cestou k židli, na niž doktor Peenka sedl, a tedy
komisaových zaznlo strun:
z úst
„Pane vrchní, prosí na okamžik .
Byl-li
sob
rada
místodržitelský
Peenka mužem písné
úední vbec,
nosti
k
doktor
pan ." .
byl jím na kvadrát,
povin-
když
jej
povolával pan okresní hejtman. Ale když
stalo za podobných okolností, jako práv coram publico ili pede tvái obecenstva,
se to ted,
a
nejen
obecenstva tak všelijakého, alebrž výpak vyskoil jak
kvtu spolenosti honosické ocelovou zpruhou vymrštn vysoce úední a neúprosn želo
o
by
byl 1.
hygienu,
již
bylo
a
navlékl
hygienické.
lze
vzezení
Kde
b-
veejn osvditi,
kráel za povinnosti teba pes vlastni
Ilerrinann, XVU.: FoxI-Voíšek.
()
:
\:w
mrtvolu. Pak mu vbec nezáleželo na njakém vtšim nebo mcnšini potu živých mrtvých. i
si
„K službám, pane komisai!" vyhrkl, a cestu mezi židlemi a hosty, nikomu
již
razil
se
nevyhýbaje.
„Tes
collegium
faciunt
(ti
tvoí
sbor)
!"
poznamenal profesor gymnasia Závora, a mlo to vyzníti žertovn. Ale vtšina hostí latinskému citátu nerozumla a krom toho pozornost všechnch byla obrácena k majoru Auprkkovi, který
byl
popadl
komisae Špaka
za
knoflík
fraku a tázal se:
„Was
is'
denn
los
(co
se
dje)?"
„Jakási neodkladná záležitost, pane majore,"
odpovdl s
komisa
omlouvav
a
již
mizel
vrchním okresním lékaem za dvemi salonu.
Pan major mrskl zraky
smrem
k nadporubezvadný „wafnrok", zdobený nkolika medailemi a ády, naež zaletl oima ku pedsíni, kde visely plášt obou bojovník šavle jejich. Což znamenalo asi:
íku Vocáskovi, popotáhl
si
i
„Pozor! Pohotov! Kdož
ví,
nebude-li
dáti zatroubiti ,alarm' a vytáhnouti s
teba
mužstvem."
Pan nadporuík Vocásek popotáhl na toto vyzvání svj kabátec a odpovídal pohledem „Rozumím,
pane
majore.
Jsem
pipraven
vyrazit."
Spolenosti politického
úadu
zavládl
neklid. Náelník pedními funkcionái
jistý
radí se s
1 .'.
nikdo
neví,
o
em
—
I
také hostitelka se
a
Nco
se dje! pan purkmistr Konipas díval se zcela nevinn a jako zvdavé s jednoho na druhého, jako by nechápal, pro nikdo nemluví, pro zábava vázne. Byla totiž hodina, kdy na nj pravidelné picházela dímota, a není vyloueno, že icvrací.
Jen
ped píchodem komisaovým si již trochu klímal. Staívalo mu obyejné pt, nanejvýš set minutek takového zdímnutí, naež pak vedl
vysedti
únavy.
nkolik
zas
—
Doktor Peenka
blížil
hodin se ku
dokoán otevené.
hejtmanové,
ile
zade-
do-
bez
a
pracovn pán
Jeho zraky padly
pedevším na paní hejtmanovou, ležící dosud na kesle v bezvdomí, aspo zdánlivém. „Co se stalo milostivé paní místodržitelské radové?" vyhrkl chvatn a piskakoval, aby jí ohledal
tepnu.
„Pokejte,
„pedevším poká."
doktore,"
tohle
—
bránil
pak
a
pan
tohle.
hejtman,
Pani chvilku
A podával doktorová íslo asopisu se zprávou o závažném objevu profesora Sombona, druhou rukou lejstro z místodržitelství, naizující kontumaci blech. Doktor Peenka jest
ml
vzácnou vlastnost, která zvlášt nadaných a která snad se dá pilným cvikem
údlem nemnoha
vynikajících
;
lidí
vypstovati k dokonalosti,
ale která
aspo
s
po-
9^^
:
1 ;í2
ka
Uml
musi býti vrozena.
lovici
totiž
jednim tak-
pohledem peísti celou stranu knihy,
sloupec novin, a dovedl
i
celý
pochopiti smysl a vý-
lépe eeno vidného. Doktor Peenka nahlédl jednim okem v lej-
znam stro
takto
teného nebo
mistodržitelské,
podepsané nejvyšším zdra-
votním radou Špejlem, druhým okem pelétl ád-
Blechách, šiitelích moru,
ky o
védl
o
a již vé-
bží.
„Pane místodržitelský rado," ekl s plným povinnosti své, „nezbývá nám ani oka-
vdomím
—
naídit mžik! Musím ihned do nemocnice, nejsvdomitjší desinfekci, vbec všechna nebezpeenství jest na poochranná opateni, " chodu „Už je zde !" pronesl pan hejtman, kterýž teprv ted, když byl vrchnímu okresnímu lékai „intimoval" obsah naízení jeho píinu, propadl veškeré zdrcenosti nad osudem první obti, totiž choti své. Ukázal na paní, bezvládn odpoívající, a ekl „Moje paní má na sob blechu Je-li to ." taková morová, doktore, jsme ztraceni „Blechu!" zvolal doktor. „Kde?" ." „Na zádech na kíži. Jest pokousána „Pane místodržitelský rado," vzpímil se doktor, pedevším blecha musí zstati, kde jest, aby se nákaza nerozšíila. Milostivá paní se nesmí ani hnouti. A za druhé musí milostivá pani - nesmi se vrátiti do spolezstati isolována
—
—
i
!
.
—
,,
.
.
.
"
" i;]3
nesmi blechu nikde
iiosti,
tak ztracena
jako
tak
——
ozval
Kriste!"
„Ježíši s
Pocházi-li
vytrousiti.
zamoené koniny,
ze
blecha
milostivá
je
výkik
zoufalý
se
paní
kesla.
Paní okresní hejtmanova procitla slovy dok-
torovými ze mdloby. „
——
a na vás jest,
pane místodržitelsktj
abyste dal skvlý piklad, že uiníte vše,
rado,
aby nákaza byla v zárodku potlaena, o
lože
—
—
kohokoli.
bží
"
„Ano,"
stenal
Babet, lehneš
si
není vše ztraceno.
„Pro
boha,
„Anebo nanejvýš
pan hejtman, „ano, doktore. Upokoj se, snad pece ješt
— —
!
—
ne
Svlékneš se
varoval
svlékat!"
bude áditi
doktor.
jen svrchní toaletu. Blecha ne-
smí býti znepokojena, vyplašena. Sice a
a
Dopravíme milostivou paní na
dále.
„Ježíš Marjá!" pak blechu honit!
Neruím stenal
—
za
pan
nám unikne
její
polapení."
hejtman.
„Kde
Babet, vzpamatuj se!"
„Muži," zaúpla nešastná dáma, „cítím, že Nikdy jsme nemli blech. Ó, ne-
se blíži konec.
—
šastný
Kdo
den
!
Pan hejtman
sem zavlékl
ji
a
!"
pan komisa pomohli
dám
obou stran podpírajíce nešastnou a znova omdlévající paní, odvádli ji do ložnice. Doktor Peenka pak sehnuv se pidržoval nebohé obti hedvábné šaty co nejtss
kesla,
zdvihli
ji,
a
s
!
\:íi
nemla
nji koleni nohou, aby zlovstná blecha k
volnosti
inil
uniknutí.
pokud povinná úcta
pece zase
tak
za všechna služebná léta
Všichni
doklopijtali
pokud
ložil
z
velbloudi
jak
a doktor
mohl
jen
Za
o
celé
ložnice,
uložili
ukryl
a ob-
Peenka
neprodyšn
všech
se
srsti
do
tak
a
tak zod-
snad
okres,
a ale
praxi
celou
neml pípadu
povdného. Bželo o celý království. Morová blecha
dámu na lžko,
nejšetrnji
dopouštly,
slušnost
i
energicky.
zcela
co
stran.
ji
pokrývkou „Utsnil"
ji,
by se byl vyjádil strojnik nebo instalátor.
„Na
štstí
blechy
miluji
pronášel
teplo,"
pi tom. „To nám zaruuje, že se blecha nevzdálí. Podaí-li se nám lapiti ji, je zpola vyhráno. Milostivé paní pak dáme njakou injekci.
Bžím
tam znepokojujících povolám kolegu Kalousa na pomoc. Nerate se od milostivé paní do nemocnice,
symptom, pinesu
není-li
desinekci,
vzdalovati."
Dopovdl kožichu,
kvapil
„Bohu
a
vyrazil
do pedsín, chopil se
do nemocnice.
diky,"
mumlal
cestou,
„že
máme
tou chvílí v celém špitále jen ti pacienty, a to
celkem
lehké.
Tam
tedy
minimální, mizivý, a jinak
mst
je
je
byl
k
nákaze
zdravotní stav ve
znamenitý, dik profyíaktickým opatením! jako bych tušil
Jako bych byl cosi takového to
materiál
tušil !"
—
-
—
i:í')
Chodbami
staré špitálské budovy, zízené doby z bývalé jesuitské koleje, šourala se tou dobou Anastázie Brabencová, vrchní ošetovatelka a skoro pednostka pomocného personálu
své
Strun
špitálského.
Byla
žena
to
íkali
letitá,
také profouska.
jí
tlnatá, ješt zcela pod-
statná a celkem zdravá. Toliko nohy nesloužily
Za
nikdy
ji
jak
a
žaludek. Dojídala vždy
co
náleží.
nechali,
to
jí
neselhávaly
jazyk
po všech nemocných, zbytky mevypíjela po nich
ba,
i
kapka božího daru nepišla na zmar", jak íkala. Na ní bylo každé hygienické opatení vyzkoušeno nejdíve a vše jí šlo k duhu. Bylo-li vbec lze zobraziti starou bohyní Hygeu vrohodn, Anastázie Brabencová mohla sloužiti výtvarníku za model. Stará Brabencová nebyla by se ani toho hada štítila, jejž eená bohyn dicín,
v
„aby
pravici
ani
svírá,
máme
a
za
že
to,
by
jí
taky
uštknutí hada sebe jedovatjšího nebylo ublížilo.
Taková byla
stará Brabencová.
vrata
Špitální
dole
zaskípla,
práskla a zadunla, až se celý
ve
do
schodišti
ozvna
se
patra
rozbíjela
a
špitál
zadusaly tíštila
zavrzla,
zatásl, a
kroky,
jejichž
ve všech koutech
staré budovy.
Do
patra
Peenka. A
vybhl pan
vrchní
okresní
léka
vybhl, spatil paní Anastázii, pecházející chodbou jako noní stráž. „Všechno v poádku, Brabencová?" otázal se doktor.
jen
:
i;!c.
„V poádku, pane
vrchni,"
odpovídala sta-
ena.
„Nemocni jsou klidni?" dudkové, pane vrchní."
„Spí jako
„Žádná horeka nebyla?" „Povídám,
To by
kové.
„Veeeli ,,Jako
pane
vrchni,
s
spi
jako
dud-
vlci.
chuti?"
Muž
s
žádal tuplovanou porci
nenechal.
že
nespali."
vypláchnutým
— dostal
ji
-
To vím, však jsme mu ho
žaludkem ani sousta
taky ráno
vysmejili."
„Tak tedy ,,Ani
nového, Brabcncová?"
nic
blecha,
pane vrchní!"
Doktor Peenka zbystil sluch, vyvalil oi. Pistoupil blíže, pohledem tém polykaje staenu, a tázal se s drazem ,,|
,,
a k á
blecha, Brabencová?"
Povídám,
a n
i
blecha.
To
je
nejmenší,
co
by mohlo být nového."
Doktor Peenka byl neobyejn pekvapen, pekvapen, byl znepokojen. Toto slovo z úst staré Brabencky ho zarazilo. Bleší kontumace je vlastn posud úedním tajemstvím a
nejen
—
a
profouska by juž Pistoupil
nco vdla?
chopil Brabencku za rukáv moldounové, podšivané kajdy, do niž byla profouska jak naditá s veškerým vykyplým pi-
ješt
blíže,
!
i:;'
slušenstvim
svého
tesa
rukávem
tímto
ošetovatelky
pronesl
nco
vy
„Víte
a
tak
ramenem
i
a
pohlaví,
slabšího
silného
vrchní
naléhavé:
blechách, Brabencová?
o
Mluvte, co o nich víte?!"
Anastázie Brabencová ani se tak nedivila posunu doktorovu, jeho zatesení rukávem, vbec jeho náhlému a neobvyklému poínáni, jako spíš slovm jeho, pronesené otázce. Doktor všechno své podivení nad tím a takhle se ptá!
—
projevila
odpovdí:
„Kryndáka pak
Kerá
pána
!
Co
vím
ženská by o nich
vdla
jsem o nich
!
Ale ted
pokoj. Vyzrála jsem na
mám
n. A
o
blechách
nevdla? A
jak
od nich dávno
jak
jen
—
áká
pi-
tu máš, tomá se splete a vleze do mne mrcho: šuk, šuk! už se v tom tepetá
a
pak bum
!
—
—
—
praskne jak luska!"
Doktor Peenka se ohlédl na všechny
stra-
ny.
Bylo tu prázdno, každé slovo dunlo tem-
nou
ozvnou po chodb
pece, pamtliv starého, že
stny mají
uši,
jak
vymelé. Ale doktor
osvdeného poekadla,
popadl znova Brabencku za
do pijímací kanceláe, tou dobou taky prázdné, ale velmi píjemné vyháté. rukáv a táhl
ji
Doktor chvatn shodil kožich,
vtiskl
„pro-
fousku" do široké lenošky, sám usedl v druhou, a
ekl
drazn
a
rozhodn:
138
„Ted mi povzte,
o
tušíte,
Snad
zásluhy.
Troufáte
Ani ne-
!
nesmírné
Vc
njakého vyznamenání.
Marjá,
jsem
vité
získat
si
hoi.
abyste mi pomohla chytit blechu?"
si,
„Ježíš
nm
i
tom
o
co
mžete
bží. Ale
má
pan vrchní
Pá-
blechu?
nikdy nechytala."
je
Anastázie Brabencová byla rudá jako zoun. brepto
ne,
„Já
stará!"
A je odmna vás
jedna dáma.
„Ale
Pomžete-li,
doktor.
se
durdil
hrozn nebezpené
to
nemine. Jakou to máte
methodu?" „Jaká vím. Ale jich
užila
pišla
!
dobrá.
—
sem,
metoda, pane vrchní, sama ne-
to
je je
Mn
já
že než jsem
ví,
Praze
v
jsem
byla
A
jakživa neselhala.
Pan vrchní snad
v
klínící
ta-
kovém kabinet na Karlov
námstí, s jedné strany pro pány, s druhé pro dámy, první tída za tyry nové, druhá za dva. Tam se vystídalo
nco nic,
lidí,
ale
pán
a
paniek. Po
po panikách
Ty
!
jich
Marjá, pane vrchní, sežrat místo bylo, na ale
už
jsem
m
pánech nezbylo
vytásly to
hezkou diškereci jsem
z toho
byla
mla
jsem
chtla
editelství
podat
mn
kmotra Vápencová
—
trhu
nejvtší
dala
Povídá
mn:
stánek a
to
—
Dobré
si
pišla,
jsem
osypky.
Už
ale
tu
resignaci,
mla
Ježíš
!
Poád
zoufalá.
byla v jednom ohni, jako bych
—
!
mohlo
na
Vajeném
znamenitou radu. kmotiko? Ta-
vy neznáte,
kový spolehlivý, laciný domácí prostedek! Za dva šestáky si toho poídíte pl metru, a máte
:
i;íí)
Povdla
pokoj.
co
mi,
a
a
jak,
pane
just,
^/rchni,
bylo to tak. )á se zaopatila a všechny
mrchy
jsem
schytala
pobila.
a
Ani
jedna
ne-
!"
utekla
Doktor Peenka vyskoil.
„Máte
po
to
„Božínku
ruce,
Na krok
!
Brabencová?"
nikam ne-
se bez toho
"
linu
„Sem
s
zachráním
pani
Brabencová!
tim,
dalšímu
a
Snad
nebohou
zabráním."
neštstí
Brabencka se ostýchav usmála.
—
„To ne, pane vrchní. To nedám z ruky a pro mužské doktory to není. To bych mohla nanejvýš sama posloužit —- -" „Vy,
—
Brabencová?
Skote dol
Dobrá.
nemocné dá
ke Svarcové, af vás tu zastane, na
pozor.
Okamžit! A vy pojdte
aparát,
mnou.
se
vezmte svj
se oblecte,
A nikomu
zatím
ani
Honem, dlejte!"
slova.
Anastázie Brabencová zdvihla se ponkud tžce z lenošky, urychleným tempem šárala se spíše k sob ke dveím a hovoila pi tom
—
než k doktorovi
sefe,
„Už
letím,
aby
mn
mne bude na
a
hned jsem hotova. Smarjá Jo-
tak byl stará
kolena
božínku drahý, ono se lita
—
No, dá
ale
o
tomhle
Pánbh,
že
nkdy nkdo
j
i
ekl, že ze
asistent!
Jo,
ekne medccínská tam
ti
páni
dopadneme
nevdí. ."
.
.
jo,
fagu-
—
o pt od
špitálu
minut pozdji spchaly k
budov
ped muž v kožiše, na ruce. A každých „Smarjá pustím
!"
Josefe,
dv
postavy
okresního hejtmanství. Naza nim deset
pane
ženština s kabelou
krok úpla vrchní,
dy
ženština: já
duši
!I!
Pani okresní hejtmanova spoívala na be7.2
hnutí,
lžku
bez hlesu, jako v nové mdlob.
V-
dla však o sob a poítala pravidelné kyvy dlouhých nástnných hodin. Kolik ješt chvil je vymeno? ítala v novinách, že mor zachvacuje neobyejnou prudkostí a že brzy po prvních jí
píznacích nastává konec.
Pan okresní hejtman pecházel po vysokém,
mkkém Tžké
že krok jeho nebylo slyšeti. sklánly hlavu jeho až k prsm.
koberci,
starosti
Doktor Peenka odešel sice nedávno, ale sklíenému hodnostovi zdálo se
ped to
již
chvíli,
celou
vností. Pro nepichází?
Komisa Špaek
vrátil
se zatím
do salonu
píchodem polepšila se znan nálada spolenosti. Na zvdavé, nedokavé otázky se a
jeho
všech stran odpovídal zcela klidn a skoro vesele,
že
mouchy"
zas vrchní zdravotní rada a
že
jednu
hejtmanství. (V duchu
z nich
sám
poslal
má „njaké okresnímu
se zasmál tomuto po-
"
l-J.
1
dobenstvi,
v tom
ho
jež
skuten
Domyslil
si.)
minouti.
Byl
bez rodiny
Jeho
ale
Vzi
bez kidel, pro-
lze
svobodný muž, bez ženy,
nevdl,
co
nenahraditelné, drahé osoby.
Konené pan
napadlo.
„moucha",
bezstarostnost bylo
mladý,
—
man
zcela
jakási
je
tásti
—
se o
život
okresni hejtman zaslechl kdesi
v dáli njaký šramot, brzy potom kroky v chod-
bice k ložnici, šetrné zaukání na dvée, a než k nim dobhl, aby je otevel ježto nechtl neblahou pani vyrušiti zvolánim „dále!"
—
vstupoval
již
doktor
a
za
ním
—
ženština,
panu
hejtmanovi neznámá.
„Tady jsme!" zašeptal doktor, kyna zároženštin, aby jen bez okolku šla ku pedu. Pan okresni hejtman, spativ Anastázii Brabencovou, oividn se zarazil. A když shlédl kabelu, která se jí klátila na ruce, zatajil se v dech. Všecek zervenal a vypoulil zraky n:i doktora. Bylo tomu dobrých patnáct let, co do jeho domácnosti zavítala panika podobného vzezeni a s podobnou jakousi kabelou, a od tch dob již nepoítal na takovou návštvu, ani
ve
nm
si
jí
nepál. „Pro Pánaboha, doktore," zašeptal k lékai,
„co
to
znamená? Vždy moje
není tento
—
paní
v žádných takových
—
pece
—
Doktor Peenka svlékal kožich, ale zpozorovav úžas pán hejtmanv a nechápaje hned, uvázl v rukávech a zíral na hodnostu.
:
h:^
„
—
v žádných takových okolnostech
plcval pan
„Co zde
hejtman.
!"
do-
panika po-
ta
hledává?"
Ted doktor a
pochopil,
usmál
malounko
se
f ekl
toto,
„I
pak! To
-
je
pane
místodržitelský
rado
Kde
!
naše pani Brabencová, z nemocnice
pípady, o jaký práv že milostivé paní bude
specialistka pro takové
Ráite pochopiti,
bži.
vítanjší ženská
pomoc
"
Pan okresní hejtman ucouvl o krok zkoumavými zraky na „profousku".
a hledl
Paní Anastázie Brabencová, když byla uvá-
dna
do domu a do ložnice pana okresního hejt-
mana, byla sevena jistou tísní, zcela pochopitelnou. V takovýchto domech a v takových domácnostech ocitovala se málokdy, ba, tentokráte se
stalo její ji
tak
snad
vbec
po prvé. Avšak tíse
brzy pominula. Povolání v nemocnici nauilo
hledti beze chvní na
A
jiné
výjevy,
mnohdy
uspoádané, elegantní svtnici, mile vyháté. Mrskla okem na lžko, spatila ukrytou dámu, což jí bylo arci trochu podivné s takovou vcí ona sama nikdy neulehla. Suk šuk a bylo to. i
krvavé.
—
tu se ocitla v
—
!
Všechen poátený ostych spadl ložila
kabelu na nejbližší plyšovou
vazovala
si
s ní.
židli
a
Odod-
epec.
Pan okresní hejtman
stále
na
ni
zkoumav
"
Na
hledl.
vra,
jíž
tvái zraila nemohl ubrániti.
jeho
se
Ted otevel ,,
:
Rate
se
Potom
se
zjevn ned-
ústa a pronesl jako z donuceni posadit,
paniko."
významn
pohlédl
:
na lékae
a
kráel
do vedlejšího pokoje. Pohled jeho ml velikou doktor následoval, jako by ho za hybnou sílu
—
rarneno vlékl.
Když oba
páni
pekroili práh, zavel pan
hejtman opatrn dvée a ekl k lékai „Promite, vážený doktore: znáte vy tu
dobe
osobu?"
„Mj vídám:
pane místodržitelský rado, po-
bože,
je to
naše pani Brabencová
—
Anastázie
Brabencová, vrchní opatrovnice ve zdejší nemocdlouhá
nici,
—
léta
„Zouplna spolehlivá?" mluvil naléhav pan hejtman.
„Naprosto, pane místodržitelský rado
n
pelivá,
svdomitá
Osvdila
ekl.
—
pl
se v nejtžších pípadech.
nebyla tak stará, mohla by cínu
a
byla by
!
z ni
Vzor-
doktora, abych tak
jít
Kdyby
rovnou na medi-
dokonalá doktorka."
„Mhm zahuel pan hejtman v zamyšleni. „A prosím, pro jste jí vlastn pivedl?" !"
—
,
zbaví
.Zaruila se mi, že milostivou paní radovou té
proklaté
útonice
—
blechy."
„Mhm!" zahuel pan hejtman po „A prosím, doktore, nemže jí ublížit?"
druhé.
i
"
145
„Pane mistodržitelský rado!" vyvracel dok-
obavu hodnostovu pouhým zvoláním. „A krom toho, vždy jsem pi tom!" tor
„Mhm!" potásl pan hejtman hlavou. „A zpsobem?" Na tvái lékaov kmitl se zcela nepatrný
prosím, doktore, jakým
výraz rozpak. Ale hned odpovídal:
„To rado. Ale
je
její
pane mistodržitelský
tajemství,
pokud se týe
její
spolehlivosti,
ruím
za ni"
Pan okresní hejtman
„Mhm! Ale pece nemla by nám díve važte,
si
jen íci,
oddechl.
myslím, doktore jak
a
—
kterak? Po"
kde bží takka o život
Doktor neekal na dopovd. Zlehka otevel dvée, pokynul okazovákem pravice a šeptl: !" „Paní Brabencová Matrona zdvihla se a po prstech, tiše jako myš vešla do komnaty k pánm. Doktor zas dove! dvée. „Pani Brabencová," ekl k profousce, „pan mistodržitelský rada by rád vdl, jakým zpsobem Anastázie Brabencová poklonila se, uinivši
—
——
„pukrle",
a
pronesla beze všech
„To jen ráej být bez ješt žádná mi neutekla!"
rozpak:
starostí,
milostpane.
„Ano, paniko, dobrá, dobrá," hovoil pan pece jen bych rád vdl,
okresní hejtman. „Ale I.
Herrmann, XVH.: Foxl-Voíšek.
jq
146
jak
dláte? Nemžete vy pacientu njak na
to
zdraví
ublížit?"
„Kde pak na
milostpanel" odpoví-
zdraví,
kží! tom mršinka za-
dala horliv Anastázie Brabencová. „Ani na
—
Smik
šmík!
—
^
a už se v
!"
tepetá
„V em, paniko,
že jsem tak
smlý?"
otá-
pan hejtman. „No, do eho ji chytím."
zal se
„Dobrá. Ale co
je
to?
Nemže
se tím íz-
nout, píchnout?"
Novorozen do toho do prachového peí!" Jako „Pec bych to jen díve rád vidl," ekl pan hejtman. „Víte, paniko, ona moje paní je „Ale kde, milostpane!
mže
položit!
náramn
ncrvósní."
„No tak radovi,"
jaký to
to
pronesl
má
ukažte panu místodržitelskému
doktor
Peenka, sám zvdav,
profouska zázraný aparát.
„Když tedy páni mocí mermo chtjí!" od-
povdla
Brabencka.
Otevela dvée, tichounce jako myš zmizela v ložnici a stejn tichounce vrátila se s kabelkou. do ní a vyala kus metru ve tverci.
Sáhla
bílé
látky,
asi
pl
„To tedy je ten celý zázrak, milostpane usmála se. Doktor sáhl nedokav po látce. „To je flanel, Brabencová!" „Flaner, pane vrchní, flaner!"
!"
:
147
A
z Prahy.
pišla
v Praze
paniky
rázu
Anastázie ikaji „flaner".
pani
Pan zblizka
hejtman podival
—
nedosáhl
ale
Ho-
jsme, že pani Anastázie byla do
ftckli
nosíc
vztáhl
taky
na
instrument
mu
ruka
sklesla.
se
Anastázíe,
Neodvážil
pán
Pani Anastázie, jako by chápala
manovu nesmlost, spchala
aby
ruku,
paní
se.
hejt-
vysvtliti:
—
mílost„Neráej se dokonce nic tento pane. To je z brusu nový kousek z mé zásoby,
v
tom ješt žádná nebyla." „Mhm!" zahuel pan
smleji sáhl po nel.
hejtman,
a
tedy
ted
látce.
Ano, silný, mkkounký, teplý, vlasnatý flaSkoro ho lákalo, aby si jim pohladil tvá,
jako
zahoujeme
jí
mazlivého
hejivého
a
Pan hejtman stázii
vrátil
„aparátek"
pani
Ana-
a ekl:
„Poád ješt mi tento
jemné kožešiny. Cosi je v takových látkách.
do
—
tímto
niko. Tak tedy
—
—
nejde do hlavy, kterak
no ale
prosím,
to
je
vaší vcí,
pa-
rate pikroiti k vý-
konu."
A
podával paní Anastázii
matrona po politického
nm
sáhla,
flanel.
Ale než
rozpomenul se pednosta
úadu na nco,
chopil
se
látky
ru-
kou levou a vztahuje pravici k paní Brabencové pronášel hlasem povýšeným „Pardon, paniko. Co podstupujete, je výkon vlastn služební, úední a velmi zodpovédlu''
148
Krom
ný.
toho
i
velmi
A
dvrný.
proto,
pa-
niko, podejte mi ruku. (Stalo se.) A tímto, paniko, skládáte a já vám odnimám slib, místo písahy, že pedn intervenci svou vykonáte dle svého nejlepšího vdomí a svdomí a dle odbor-
svých vdomostí a zkušeností, za druhé pak že zachováte zouplna a navždycky nejhlubší mlení o všem, co po pípad uvidíte a co vy-
ných
Rozumla jste mi, paniko?" Ponkud zmatena tímto obadem hledla
konáte.
hejtmana
na
Anastázie
paní
a
s
hejtmana
na
doktora.
„Totiž jasnil
jazyk
za
zuby,
Brabencová!"
strun napomenutí pán
doktor
ob-
hejtma-
novo.
to
„Ale
se
„Tak
je
bode toho!"
dobe, paniko," schválil pan pravici. „A ted tedy pod-
to
je
ekla
komu do
milostpanc,"
vi,
pani Anastázie. „Copak taky
hejtman a propustil její niknte svou operaci." Paní
vc
Anastázie
a míila
do
z rukou pánových Ješt však se obrátila a
pijala
ložnice.
zeptala se:
„Nespi
snad
„Pokejte
A pil
milostpanika?"
!"
pan hejtman popošel do ložnice, pistoulžku. „Babet?" ,,Co si peješ?" zastenala dáma.
k
149
zde panika, kterou pivedl pan doktor. neobávej. Za chvilku jsi vysvobo-
„Je
Micho zena.
se
—
„Ne,"
Cítíš
poád
ji
vydechla
ješt na kíži?" dáma. „Ted je níž
—
a
šimrá."
„Aha!" ekla paní Anastázic, jež
panem hejtmanem. „Tím
A
stála
za
lip!"
potom, vzhlížejíc k panu hejtmanovi, pro-
nesla zdrželivé:
bych milostpána, aby nás
„Ale prosila nechal samotný.
Hned
tu
se vrátím."
S elem svraštlým, plným
odchá-
starostí,
pan hejtman z ložnice. V obavách o drahou cho zavíral dvée jen váhavé. Bylo mu trapno pomysliti, že takto mezi ní a sebou tvoi hradbu a že v rozhodné chvíli nemže býti
zel
po jejím boku.
Dovev dvée
obrátil se k doktoru
tém
úpnlivým, jako by
tžké
chvíli
pohledem
aby ho v této
prosil,
Potom svsil hlavu a nepouštje, aby pispl na po-
neopouštl.
naslouchal, kliky
se ubohá jeho žena ozvala. Avšak paní okresní hejtmanova nejevila známky života. Z ložnice zaznívalo toliko hu-
moc, kdyby
hlání
bublání paní Brabencové:
a
„Jen
strach
.
.
.
pomalounku, vzácná paní
Však
ská,
kam ona
bych
prosila,
všechno
ji
si
popadneme netroufá
vzácná pani
vymeteme
jako
.
.
v
.
.
.
.
.
!
.
.
...
A
Mrcha
žádný milion-
Trochu na bok
Ták
—
komín ...
a
pkn A
ted
bych prosila lehnout na biško, ták tuhle je jist
jinde,
to
prohánlo
—
—
.
.
.
Nebyla-li
To vím, tady by se petrhneme ti to, semínko
...
ale
ji
ertovské! Žup!" Ozval se slabý výkik z úst napadené paní hejtmanové. Pan okresní hejtman rázem dolehl na kliku, rozevel dvée: „Co se dje, um Gotteswíllen??!"
„Už
milostpane!"
nic,
Anastázie. „Už
A
hrnula
ji
se
svj „aparátek" ale
v
beztvárný
„Máme
máme,
volala
vítzn
pani
slotu!"
do komnaty, tímajíc vysoko
—
ted
již
chuchvalec
ne
rovnou plochu,
smakaný.
pane vrchní!" volala k doktoru Peenkovi. „Cítím ji pod palcem je v tom zamotaná jak moucha v babuin, potvora!" a hle, Opatrné porozvínula svj uzlíek v jemných vláscích srstnatého flanelu kmital se a tepetal temný bod, marn se namáhaje, aby ji,
—
—
opatené nožíky z mnohonásobných vláknitých pout. „Výborn, Brabcncová!" zvolal doktor. „Zapla Pánbh!" vzdychl z hloubi srdce vyprostil rohovíte a jak ostruhami
pan okresní hejtman. „Mužíku!" ozvalo
se
radostn z
„Jsem zachránna!" A pani hejtmanova kvapila k najíc
ramena k paní,
choti,
rozpí-
—
jako znovuzrozená, mužíku! do smrtí vám toho nezapomenu!"
„Cítím se
Drahá
objetí.
ložnice.
:
151
„No, no," upejpala se paní Anastázie, „s ra-
— A kdyby snad nkdy — potebovala — jsem
jsem posloužila.
dosti
milostpanika zase tento tu
na koni
jako
." .
,
„Doufám, že vás už nebudu nikdy obtžo-
hovoila paní hejtmanova, zotavená
vat,"
již
na-
prosto a dokonale. „Jen bych prosila, abyste mi tohle se
to
nechala na památku
——
Odsloužím
vám." „Ale
nejvtší radostí, milostpaniko," pi-
s
svdovala Brabencová.
„Jen
co
jí
zlámu vaz,
mršin." „Ježíš Marjá, Brabencová!" zvolal doktor. „To byste mi dala! Tu musíme dostat za živa."
do
Sáhl lahviku,
kapsy
na
níž
a
byla
vyal malou prázdnou toliko
etiketa
okrajem, s umrlí lebkou uprosted a „Jed".
Vytáhl mi
„Dejte
„Už
je
zátku ji
a
s s
erným nápisem
ekl:
sem."
tam!"
zvolala
paní
Anastázie.
Doktor zarazil zátku a obraceje se k panu hejtmanovi vykládal:
„Tu pošleme zdravotnímu referátu na místoji tam prozkoumají." A hled do lahviky proti svtlu velikého lustru dodával „Pokud mne se týe, soudím, že tohle není žádná asijská, nýbrž naše, domácí, a že je dodržitelství.
A
cela zdravá.
Skáe
jako
fikována, choulila by
Kdyby byla dn."
tajtrlik.
se na
in-
"
"
152
Tvá pán
hejtmanova jasnila se, dobnj rozmu. Pohlížeje na Brabencku, sahal do kapsy a tázal se šetrn:
mar
„A copak
tento,
paniko,
milá
copak
si
za svoje namáhání?"
likvidujete
„To
vdn
se
vracel
„Pane místodržitelský rado !" bránil doktor. je služebná záležitost, rate nechat
——
„Ne, ne, vážený doktore, nechci býti dluž-
níkem. S
radosti
vždy bych
za to
zapravím svou povinnost leknutí nebyl vzal nevím co
!
— —
Ale vyrovnáme se tedy pozdji. Ted jen bych prosil,
jestli
panika neopovrhne,
zdržela v kuchyni, aby
tam bude
nco
mít
—
si
aby
na zoubek
i
po-
na doušek.
bych, milá paniko, neutíkejte
prosil
se
odpoinula, a Fróny
nám
—
kdyby snad ješt pozdji nkterá dáma ze spolenosti
—
lovk
nikdy
—
neví
Paní hejtmanova sama doprovodila Brabencovou do kuchyn, sama se postarala o její vy-
astováni. „Ale ted, doktore," ekl pan hejtman, když
lékaem osaml,
„ted musíme uinit ouadní opatení podle naízeni místodržitelskeho. Copak soudíte, že se má stát?" s
K tomu Špaka,
i
arci
bylo
teba
tím co paní hejtmanova, sice ale záící
salónu.
i
pana
komisae
povolali ho zase a konali poradu, za-
ponkud zapýcná,
zdravím a spokojeností,
vrátila
se
do
153
pichodem
Jejim
poznovu
se
rozproudila
perušená zábava a vytrvala až do tetí hodiny ranni,
kdy
spolenost v nejržovjším
se
roz-
maru rozcházela. Poslední
byla
paní
smrech
ve všech intervence
v kapsái
již
a ze všech
nebylo
pán sil
hejtmanovu vyhovla. Její
—
teba toho veera
pt
zvonilo
jí
Brabencová,
Anastázie
která velikomyslnému pozváni
a
korun.
„Smarjá Jozefe, milostpane," propukla v radostný úžas, když jí cinkaly do hrsti z ruky pán hejtmanovy. „To dostávám víc než pan vrchní za visitu v nejlepších rodinách!"
„Vždy niko,"
jste
byla v takové rodin, milá pa-
ekl pan hejtman vlídn
„Pamatujte jenom na
mly
svj
a
služební
kavalírsky. ."
slib
.
.
Druhý den byla nedle, veškeré obchody být o desáté hodin zaveny. Avšak z jitra
objevily se na honosických nárožích plakáty
výsledek to
noní porady na
—
hejtmanství:
„Vzhledem k nebezpeenství, jež
by
mohlo
vzejíti
zavleením asijského se na základ
moru v naše koniny, naizuje výnosu slavného
c. k. místodržitelství, aby k uvarování ohrožení onemocnní bylo šeteno veškeré opatrnosti v potravinách a
nápojích
pak
a
životospráv vbec. Používajíc naízení v píin uzavírání
výjimky
obchod oznamuje
že obchody
se,
se zbožím stižným
mohou zstati oteveny do jedné hodiny
asu nedlního
i
až
poledne a to do odvolání.
s
rada
C. k. místodržitelský
(podpis neitelný)."
pro z píiny morem asijským práv obchody eené mohou zstati oteSotva
kdo
by
uhodl,
byl
onemocnní"
„uvarování ohrožení
veny. Avšak na to bylo pamatováno, soukromé „intimace".
arci jen
i
cestou
Všichni ti obecní strážníci i
policejní
revisor
i
totiž,
a
mimo
n
etnický strážmistr obcházeli
od rána veškeré místní stižné obchody honosické a
dvrné
se dotazovali
dostaten zásobeni ra
jsou-li
ukázku vebyla paní Anastázie pinesla do budovy okres-
ního
má
pednost závod,
hejtmanství.
býti
A
artikulem, jehož
dodávali,
že
tento
artikul
doporuován kupujícímu obecenstvu
jako
ochranný prostedek proti rozšíení moru, kdyby se vyskytl, ba hned na míst, než takový pípad nastane.
Do odpoledne nebylo diné
domácnosti,
která
v Honosících snad
by
se
nebyla
plmetrem spásného flanelu. A mor se neobjevil, díky bohu.
je-
opatila
o ZAVOD. Historka páchnoucí mrlvolinou.
ÍNár. Listy v
ervnu
a
ervenci
1911.)
I.
Od njaké doby oživovalo se nápadn okoli domu íslo 7. v ulici eknme v ulici Šindelové na Novém mst pražském. Pravime-li
—
—
„oživovalo se"
dn
znamená
to,
že od nkolika
eeného domu co tam nevídaných. A ná-
vyskytovalo se pobliže
den až patero
padným
byl
lidí,
jindy
zjev ten proto, že o starou a ne-
ulici Šindelovou za celý rok málokdo kdo tam neml nezbytné co dlat. Tyto návštvy nemohly uniknouti pozor-
vlídnou
zavadil,
usedlých obijvatelv ulice Šindelové, kteí
nosti byli
cidie spíše
mlékaku, na nosie uhlí, na pov temnotách noních na jehož pítomnost však postihovali
zvyklí na
peláe, a
nkdy
stok,
—
—
ichem než zrakem. Listonoš
tam zapadl málokdy, veejný po-
sluha nikdy. Je to jedna z
nemnohých
ulic
praž-
ských, v níž není ani jediného advokáta, v niž není
žádné poptavárny, žádného fotografického
atelieru.
Ba, v
Šindelové
ulici
není
ani
výepu,
158
znamená
to
a
mnoho,
ústav, který slouží
jediný
astji projednávají palivé
se
tam
je
potebám veejným
toliko
nmž
a v
záležitosti
denní,
mén
obecní a politické, spíše
To
hokynáský závod Matje Kena. není rozsáhlý. Matj Ken sám nkolikráte
je
píliš
ústy prohlásil, že by
vlastními
tam
vínu, jak to
dv
za i
mandl
klientelu
nikdo,
stojí
a
„všechnu
do
a
toho
krom toho
z Šindelové
spoleenské.
a leží, popustil
—
st korun"
starý
ist
celou
i
Ale
ulice.
tu
vši-
od hodiny zapoítával
váženou
nevyskytl
se
kdo by ho byl vzal za slovo.
Zmiujeme se proto o humánním ústavu Matje Kena, že se rozkládá práv v dom ís. 7., o njž tu bží. R Matj Ken taky prvý zjevil sousedm svým, eho se týkají neobvyklé návštvy Byl
ulice
Škraloup,
A dil
Šindelové.
jeho
to
politováním
s
až na
domácí pán, Jeroným
vlastní
takové
vzbudil
který
pidáváme
samém sklonku
úastenství.
k tomu, že
života. Slo
je
mu
vzbuo krk,
o život; stonal poslední svou nemoci, dny jeho
seteny.
byly
A
teprv ted objevilo
se,
píbuzných.
Nebo
jinak
buzným
nikdy
nehlásil,
se
hlásili
vous,
se
k
lovk
Tušil
nmu.
Byl
co
pátel to
má pátel, totiž neml a k píaby oni
aniž
trpl,
starý
pavouk, podi-
nelida.
asi,
že
by
nikoho
nelákaly
jeho vlastnosti, a dokonce snad byl
osobní
pesvden.
159
že jenom na jeho majetek se
nmu
k
kmotíkovi"
A starý
má
spadyno, kdo by
jako ke „strýkovi, blížil.
Proto k
švaíkovi nebo
nmu
nesml
ted tedy dokonával života svého jenž cít
vlk,
do
houštiny,
nikdo.
bh
jako
konec zalézá do nejhustší
nejtemnjšího
brlohu.
V tch
Kenv
dnech stal se hokynáský krám pán informaní kanceláí všem, kdož mohli
prokázati
jakýkoli
stupe
píbuzenství,
pokre-
Nebo ani patra. O to
vcnství a pátelství se starým pánem.
ted ješt
nesml nikdo nahoru, do
peovala stará hospodyn Škraloupova, bedliv uzamykajíc dvée bytu a vlastn jich ani ncodmykala. Nebo v posledních tech dnech taky ona již ležela ve studené kuchyni, všechna zemdlelá, zondaná ošetováním svého nevlídného
—
a v
nemocí až týravého
velitele.
„Vypadá to, vypadá, že budeme mít funusy ekl jedné chvíle Matj Ken. A vru, zdálo se, že vstí správn. dva!"
Bh
sám
a
jediný
ví,
jakými nitkami,
ja-
nehmatavými vlákny se kými neviditelnými doneslo ke všem tm zavrhovaným píbuzným, kterak to jde s Jeronýmem Škraloupem s kopce, že se tak z celé Prahy pitrousili. A je stejné a
záhadné,
kterak
se
toho
neskonalou
domakali láskou
i
jiní,
kteí
pídí
po všech stydnoucích, tuhnoucích
s
Totiž zízenci
a
pohebních ústav.
zájemníci
bystrostí
se
bližních.
!
160
Nezmýlíme
se
nikoho
taky
a
neobelžeme,
oncn podivných a v Šindelové ulici nepovdomých lidi aspo celá polovina náležela k onm „erným ptákm", ktei bezpepoitáme-li, že z
nji než sýc
vtí
Pedákem pak bez pochyby
cela
&
Bradatý
firmy
mrtvolu.
všech a peborníkem byl doZachariáš
Sup.
Ml
Netopejr,
sluch jako
skutený netopýr
me jš. Kam
nevnikl nikdo z jeho
se
pece promákl Zachariáš
jednou
vlezl,
odtud
jednatel
zraky jak ostrovid,
pihnal jako
a
koleg
—
sil-
tam
A kam
Netopejr.
ho nikdo nevypudil.
mí
nm
O nebylo teba íkati, že na rakev ješt na živých. Mrskl okem po nemocném a na centimetr odhadl, jak dlouhé bude teba.
jeho
zabezpeovala jimž
To
mu
umové,
ostatní
se
A
tato
vypstovaná dlouhým cvikem,
schopnost,
vždy
kteí
tasí
podává ješt poslední
jsou hudlai!
A
Kam
vítzství.
hned metr nad lžíce
pak lidmi,
medicíny
tak tedy Zachariáš Netopejr
„tímal" rekord nepekonatelný. Ne snad o hlavu neb o nkolik hlav nebožtík. On pedhánl všechny konkurenty o celé desítky hlav a svj
poet
stále
Ale Zachariáš
k
uhajoval.
Jeronýmu
Skraloupovi
nevnikl
ani
Píbytek starého pavouka byl nedobytný a krom toho vdl Matj Ken urit, že domácí pán má na stolku u postele nabitý
Netopejr.
revolver a že prohlásil, jakmile
mu „n-
161
jaká hyena vleze do svtnice, že
Mám
za
bez pardonu
že „otrávené koule" vyšly to-
to,
z fantastické
liko
ji
na míst temi otrávenými kulemi."
skolí
Kenový, nebo mi
zbrojnice
není známo, že by páni Ladislav Švestka nebo
Novotný prodávali náboje jedem napuštné. A milému Zachariáši Netopejrovi tolik na tom záleželo Nebo tuto již mžeme vyzraditi,
J.
!
nejen
že
vanoucí
pochytil
z ulice
nejschopnjší
jako
ichem
vlastním
Šindelové,
že
ale
získán
jedním
i
umrlinu,
dokonce
byl
ddic,
z
kvitovaným rytmistrem dragounským Arturem Malvazirem. Byl z nejbližších píbuzných tento
synem sestry Jeronýma Škraloupa, byl tedy nepopiratelným synovcem Škraloupovým, nepochybným pokrevenkavalír Malvazír, byl vlastním
ml tedy nejvtší áku na ddictví. Arci v pípad, že by strýc Škraloup umel bez
cem, a jen
testamentu.
Nebo
jestliže
vbec
nikdo z
pízn
nesml pes práh Škraloupv, tento šlechetný Malvazír nesml mu ani na oi, kdekoli a kdykoli.
A
jméno
jestliže pan Škraloup Malvazírovo jist v
nkdy
nm
napsal kšaft, nebylo.
Avšak Artur Malvazír vdl nco zcela nepochybn: že strýek Jeroným je nade vše povrivý. A že strýek pevn býval pesvden, jakmile
by napsal poslední poízení, že by ho
na dlouho nepežil.
—
a nebylo
I
zstal-li
pove
své
píiny pochybovati o tom
vren
—
pak
žádný kšaft není a Malvazír bude dditi.
tu 1.
Herrnianii, XVII.: Foxl- Voíšek.
H
162
Všechny
tyto
vdomosti
a
úvahy
vedly
Artura Malvazira k tomu, že zvtiv bližici se konec drahého, majetného a lakotného strýka, Netopejra a ekl k nmu: „Pane Krkavec," (poznamenáváme, že tento omyl v píjmení Netopejrov nebyl úmyslný vážný okamžik nedopouštl žádných nevasných vtip; ale pipomínáme taky hned, vyhledal
—
;
že
Isidor
Netopejr se nad nesprávným oslove-
ním ani nepozastavil
íkaU
všelijak)
tedy
—
;
dávno byl uvykl, že
„pane
rytmajstr Malvazír,
Krkavec,"
mu
povídal
„dostanou-li oni strej-
ka
na peká a dédím-li, tedy maj nejen funus druhé tídy, ale krom toho extra padesátku!"
Hubeným tlem Netopejrovým
krom
projelo zvlášt-
To ho nepotkalo každý den. Ba, to se nepihodilo ani za ní
teplo.
Padesátka
provise!
rok.
pomysleme si, jak asi milému Isidoru Nekdyž nkolikátý den po této rozmluv zapadl zas do hokynáského krámu Kenová, aby se otázal „po zdraví" pana domácího I
topejrovi bylo,
pevné nadji, že mu zatím dozrál na hnia když mu Matj Ken odpovdl: „Maj to na zadrhmo, pane Netopejr! To ešté nevdí, že vera zavopatovali paní Fany v
té
liku,
—
—
—
sedí tam u ní pana domácího naídil pan pevézt do štyftu, aby ml, co potebuje. pan okresní, tam v té doue nahoe
jako
sestra
jeho
—
hospodyni
a
—
šedivá okresní
Povídal že
by
163
pošel
z
neku-Ii
pes,
domu
lovék.
—
Tak ho máme
." .
.
Pan
Isidor
ústa, v nichž se
Netopejr
mu
vypoulil
oi,
otevel
všechny zbývající zuby roz-
po této Jobov zvsti. kdyby ho nebyl zachránil mandl, v jehož truhlici tím nárazem až kameni viklaly,
A
a
zapotácel
se
byl by snad upadl,
zarachotilo.
11*
II.
Nebyl sám
Isidor
Netopejr,
jejž
„pesídle-
pana Jeronýma Skraloupa tak pekvapilo. Toho dne po penesení starého mrzouta a škarohlída do nemocnice picházeli také jiní do Šindelové ulice, kteí tam již po nkolik dní patrolovali. Všelicí pánové zevnjšku vtšinou velmi obnošeného, všeliké dámy v úboní"
rech
umírajícího
módy
stup
velmi
minulé.
Samá
to
„píze"
rodokmene
nczbádaného. Tušil sice každý o druhém, co ho sem vede, ale všichni se tváili, jakoby se navzájem neznali, a druh druhu velmi peliv se vyhýbal. Ba, pi nevyhnutelném setkání na chodnících ani pohledem o sebe nezavadili, jinak, mníce velmi
neuritých,
a
se nepozorováni, druh druha stíhali zraky
ned-
vivými, podezivými, až nenávistnými. Nebo každý v každém urit tušil soupee, nápadníka ddictví, a tedy pímého nepítele. Veškeí tito pedasní „pohební hosté" podobali se ponkud havranm, sletujícím se nad rannou zví, dokonávající kdesi na pasece.
165
A když
nejsmiejši
/.
nich
odvážili
se
do
závodu pán Kenová, kde nem Škraloupem pihodilo, vycházeli z krámu z ulice s výrazem nesmírného zklamání. Tím znepokojeni, vnikali pak taky ostatní do veejné hovorny Kenový, a zvdvše o pesthování nemocného, následovali kvapem sok uslyšeli, co se s pa-
i
svých, zatím
již
zmizelých,
pímo
k nemocnici.
Šindelová ulice vyprázdnila se a patrolování
nedokavých nápadník ddictví bylo od toho dne peloženo do ulice ped všeobecnou nemocnicí. Domnívali se každý, že je pece jen blízek pozstalosti po Jeronýmu Skraloupovi, ztráví-li njakou ást dne ped špitálem. Co se tu krylo nepokoje ve všech tch lidech, na pohled lhostejných, co tu klíilo nadjí na díl koisti ve všech, a jaké zárove se budily palivé obavy z
možného zklamání!
kdo stejn anebo ješt více pezprávou o pevezeni živého ješt „nebožtíka" z vlastního domu na onu poslední stanicí, kterou bývá pro tolik lidí všeobecná nemocnice, pravím, byl-li kdo tak a více pekvapen a zdrcen, pak to byl rytmistr Ale
byl-li
kvapen než
Isidor Netopejr
—
Artur Malvazír.
nejastjším hostem v ulicí Šindelové a jako nepochybný blízký píbuzný ml nejvíce sebevdomí, teba že z opatrnosti ho nedával na jevo. A ponvadž to byl taky starý voják a tedy neohrožený muž, zapadával poByl vždy
i
lf)(>
každé pimo do závodu Kenová. Vdl, kterak na starého toho „kena", jak mu v duchu íkal s malým k. inil tam útratu, a tím si hokynáe získal ze všech nejvíce, ba vlastn sám jediný.
nho
Vypil u
tyto
pokaždé njaký kalíšek
mogadoru nebo
rumu,
povzbuzující
K tomu
licenci.
vždy njakou
Malvazír
slivovice,
nebo všechny
nápoje epoval pan
drobno, maje na to
pan
persika,
Ken
na
zakusoval
housku,
k
veeru
na syreky „piváky", jež uhnívaly na pult Kenov pod sklenným piklopem, po jehož zdvihnutí se šíil celým prostorem ne-
se
odvažoval
i
závratný
hynoucí,
libopuch
rekových. „Exhumírujou íkal rytmistr vždy
mn
zas
generací sy-
celých
njaký
ten kadábr!"
—- a Kenoví, se vánek, jenž mohl býti uvyklý a pipraven na fiavždy uvolnním píklopu vyline, pece otáel lovou nádobu ichu svého stranou, aby nenabral kterýž
ke
zbyten mnoho vn. Ano, Artur Malvazír opatoval se u
Kena
i
kuivem, nebo hokyná
ml
tatíka
taky malou
trafiku.
Ale onoho dne, když Malvazír uslyšel kvapující novinu, že
nahoe
stn
již
jen
hospodyn Škraloupova, ve spolenosti
pesama
šedivé
Skraloupa že tu není, vypoulil zraky skoro jako Netopejr o nco díve, a zvosestry,
a
strýce
lal:
„A
to
se
dom
juž
nevrátí?"
167
„To je u Boha," odpovídal Matéj Ken. ním zle, tuze zle, se starým pánem. Pose zdá nco o erné žloutevídali „]e
s
—
— mn
nici."
V prvém okamžiku nevdl Artur Malvazír, kudy kam. Potom vyrazil z krámku, zahnul domovními vraty do prjezdu, rozbhl se na schody. V polovin patra však se vzpamatoval. Co tam,
nahoe?
itostí poítal?
pad.
rozvažoval.
Chvíli
mu
aby
podniknouti,
neuniklo,
A konen mu
Do nemocnice! Teba
strýcem
Kam
na šlehl
ted? Co
skoro
s ur-
mozkem
zjistiti,
jak
ná-
to
se
stojí.
Rovnou cestou tedy zamíil k nemocnici. Urychleným pochodem, jakoby šlo o zaskoení nepítele, kvapil na námstí Karlovo. R když minu! nemocnici vojenskou, nkdejší klášter
je-
když zahýbal kolem rohu k nemocnici všeobecné, tu se ocitl tváí v tvá muži od Isidoru Netopejnkolika dní povdomému
zuitský, a
—
rovi.
„Ježíš
se
Marjá,
pane Krkavec, vdí
oni,
co
stalo?"
odpovdl
„Vím!" bu mluvil.
„Vdí
oni,
že
Netopejr,
nám
strejka
jakoby
z hro-
transferírovali
do špitálu?"
„Vím!" odpovídal „Védi
oni,
že
stejn
má ernou
Netopejr. žloutenici?"
168
„To nevím," odpovídal Netopejr, „a mi taky docela jedno.
—
ale
to
pijde až na úmrtní
vdí
„Ale
oni,
to
je
Na nco bezpen ume lístek."
pane Krkavec, co ted bu-
deme dlat?" Isidor Netopejr pošinul starý cylindr
vzdychl
z hluboká,
podíval
se
na
do
týla.
Malvazíra
mroucím pohledem a vydechl: !" „To nevím se
„Pro Krista pána!" zvolal Malvazír. „Nco musí stát! Nemohou oni tu njak zakroit?"
je
lovk
Mj
„To nemohu," odpovídal Netopejr. „Dokud teplý, nemám na nj žádný ptah.
ouad nastává teprv, až vystydne." „Pamatujou oni, pane Netopejr, co jsem jim
slíbil?"
„Pamatuju."
„Že bude funus druhé tídy?" „Druhé tídy," odpovídal jednotvárné Netopejr.
„A
že
jsem
jim
krom
toho
slíbil
pade-
sátku?"
„To slíbili, pane rytmajstr," ekl drazn pohební agent. po tom všem oni se na to tak lehko-
„
mysn
dívají?"
-.Lehkomysn?"
„Lehkoopáil Netopejr. pane rytmajstr?" Tvá Netopejrova se lítostn svraštila. „Pane rytmajstr, já vím, jak jim na tom záleží, aby panu strejci
mysn
povídají,
169
lehce
ustlali.
druhé tídy
Ale kdo by radš vidl ten funus než já? A kdo by radš vidl tu To dá každému rozum a od
—
padesátku?
— — pán —
verejška veera, když jsem uslyšel, co se stalo, moím hlavu, jak bych pomoh jim sob. i
A celou noc íkal jsem mu dej vnou slávu !
smí
si:
—
tenhle
bez nás umít
Ale jak to udlám, ješt nevím
!
bh ne-
." .
.
Artur Malvazír chvíli rozmýšlel. Potom náhle popadl Netopejra za knoflík
a
erného sosáku
ekl:
„Tak jim povím ješt nco. Dostanou-li staa ddím-li já, to se ví maj stovku jako v kapse Ale to je jejich vc já nesloužil u hroba, já byl dragounem. A dávám jim termín do veera, aby jich nco napadlo. Nevdí-li do té doby nic, obrátím se k jejich konkurentm, pamatujou si." rého pána do komise oni !
—
—
!
—
Netopejr
Isidor
ruce rytmistrov a
sáhl
kostnatou
ekl vroucn,
pravicí
lítostiv,
po
žado-
niv: „To by
„Taky
vdt, tak
mn že
že to
je
mohh
udlat, pane rytmajstr?"
udlám, pane Netopejr. už
mj
Musej
poslední strejek, a toho
neciteln neopustím!" Isidor
Netopejr svsil utýranou hlavu,
A
pe-
když mýšlel o tvrdém ultimatu rytmistrov. za hodnou chvíli hlavu zas povznesl, byl už sám.
Artur
Malvazír
zmizel.
—
:
170
tito muži se toho veerní ješt setkaU,
Neni zjištno, zdali dva
dne
do
urité
soudím, že se tak je
a
hodiny
stalo.
Ale co bylo lze
toto
Schylovalo se k veeru, smrákalo ke všeobecné nemocnici sosáku,
ošumlým
s
stoupiv z tramky u
cylindrem
Morán
byla sice
Vy-
hlav.
na
zamíil k rohovému
domu Faustovu na Karlov námstí na zed
když
se,
muž v erném
se
blížil
podél tohoto a dalších tí menších se
zjistiti,
a
kráel pak
dom,
jakoby
krokem skoro potácivým. Nezima, ale muž ml krk ovinutý vlnnou lepil,
šálou barvy fialové (barva ta kdesi na
znamená smutek),
východ
byl po poslední knoflík upjat,
pravicí opíral se o hl,
v levici nesl podlouhlou, hezky odenou kabelu, v jaké nosívají
úzkou,
advokáti stání,
a
svoje
vždy
akta,
po
njaké vzdálenjší
mají-li
pti,
po
desíti
krocích
po-
chrchlával.
Dospv širokých vrat nemocnice vsunul se náhle do prjezdu, jako by ho tam byl prvan zanesl, a zmizel v budov. Tento Netopejr.
muž
nebyl
nikdo
jiný
než
Isidor
III.
bylo
pijímací kanceláe nemocnin šetrn zaklepáno. Tuk-uk-fuk! Znlo to
jako
nesmlá otázka: smím
Na dvée
vstoupiti? Ale této
otázce nedostalo se zatím žádné odpovdi. Chvíli ticho
za dvemi,
naež tam
bylo zakašláno.
Po
zakašlání zase chvíli ticho a potom nové zaklepání.
Teprv ted rozpomenul se
kdosi, jenž
sedl
v kancelái, a zvolal nevrle:
„Herajn
Ale
nové
!"
ješt se
zakašlání,
dvée neotevely. nyní
hrozné,
rvoucí,
Ozvalo se strašlivé,
jakoby se nešastníku posud neviditelnému všechútroby trhaly. A teprv po tomto druhém, dlouhém zakašlání otevely se dvée a do kanceláe vsunula se postava nám již známá. Isi-
ny
dor Netopejr.
„Co
pak
dobrého?"
otázal
se
hodnosta
kanceláský, mrsknuv od své práce pohledem po
návštv.
172
Ale
ozývaly
host se
neodpovídal
chrivé,
hned.
V
jeho
skípavé, hvízdavé,
hrudi
rezavé
zvuky, jakoby se veškeré souástky jeho dycha-
nadobro dotrhávaly. Bud byly tyto jeho orgány skuten docela na dranc, anebo byl Netopejr podivuhodný simulant. Anebo „bichomluvec" zvláštního rázu, jenž by na klinikách mohl sloužiti za vzácnou pomcku k „názornému" vyuování. Konen v hrudi Netopejrov nastalo jisté utišeni. Zraky jeho bloudily prostorem, jakoby cosi hledaly. Ted se zapotácel. Ale tak obratn, že dosedl práv na židli, která stála nedaleko. Hodnosta kanceláský byl jist hodn uvyklý takovýmto zjevm, dosti otrlý, ale jak tu patil na zuboženého, shrouceného muže, hnulo se v cosi jako soucit. A mirnéji než po prvé otázal se poznovu: del
nm
„Co pak dobrého, love?" zejmo, že Netopejr posud zápasí odpovdl: o dech. Podailo se mu to, „Má úcta, vašnosti! S dovolením, leží tu mj drahý pítel Jeroným Škraloup?" Na tváí hodnostov zrailo se zejmé udiBylo
i
vení.
Pro
chodí
na
tento
nemocném? „Leží.
lovk,
posledních
jenž
nohách,
nepochybn sám ptá
se
po
jiném
Ale nahlédl do njaké knihy a ekl:
Od
verejška."
„Moh' bych ho vidt?" zastenal Netopejr. „Ted už ne. Už je po návštvách."
:
173
Netopejr dobfc
„A prosím,
to
vdél. že se ptám
vašnosti,
:
na
pak
stn?" „Milý pane, ten toho má, že by na to mohlo
umít pt lidí. Zánt plic, pohrudnice, pobišnice, a k tomu všeobecný marasmus. Dávno by to nevydržel, kdyby nebyl vyschlý jako mumie. Dohoí tak pomalouku jako knot." „Chudák!" vzdychl Netopejr. „Tak žádná pomoc?"
„To
vám ekne pan
„2e
jsem
tak
mu
není
kde
pak
doktor."
smlý,
vašnosti:
leží?"
„Na
pan
klíníce
„Mj
profesora
Lahody."
pana profesora Lahody !" povzdechl Netopejr. „Tam bych já taky chtl stonat! U toho je radost umít! A dlouho to se mnou taky trvat nebude ." bože,
.
.
Po tchto slovech zakymácel Isidora
chu,
Netopejra,
jakoby se
ruce
neho
se náhle trup
zašermovaly ve chtly zachytiti,
vzduale
nic
A
než se hodnosta nadál, skácel se Netopejr s židle. Snesl se tak mkce, bez hluku, jako když pampelišku sfoukne, jen ješt pronesl mroucím hlasem tu
nebylo.
—
„Vašnosti tam,
co
leží
k panu profesoru Lahodovi
drahý pan Škraloup
náme spolen
..."
—
a
—
doko-
174
O na v
deset minut pozdji ležel Isidor Nctopeji
profesora Lahody, na posteli íslo
klinice
kout
u
dveí, nedaleko postele íslo
7.,
na
5.,
odpoíval Jeroným Škraloup. Nad Netopejrem sklánla se ošetovatelka pani Eližbta, natírala mu spánky octem, ukrývala ho a brumlala k sob: „Ale ten ml na ase, že se sem doškrá-
níž
bal!
Ten vdl, kam
Pi
vilo se, že s
mu
prádlo
jít
zatím
pro
smrt!"
Netopejrova obje-
sebou pinesl noní
trepky. Pamatoval uložili
má
si
zavazadla
prohlídce
domácí
košili a
na všecko. Ale tyto svrchky na své nynjší
-
dostal
štaci
špitálské.
Dokud na sob pítomnost
ve
nedávaje
mrtvola,
zpozoroval
—
ruce ošetovatelky
cítil
svtnici,
a
známky spíše
života.
jen
to
i
Netopejr
ležel
tušil
Ale
—
její
jako
jakmile
že
paní
Eližbta vyšla na chodbu, otevel oi a nadzdvihl o poznání hlavu. Zraky jeho rozbhly se pátrav
prostorem.
Bylo
na ostatních
nemohl
asi
nikomu
taky
nevdl, na
Ale
Netopejrovi
nkolik postelí prázdných, nemocných. V poloze své z nich vidti pímo do tváe, tu
pt
odpoívá Škraloup. byl krom pti lidských smysl dán ješt njaký nadpoetný, anebo snad byl vzbuzen a vypstován jeho dlouholetým povoláním. Když pehlédl všechny postele
a
utkvl
které posteli
—
zdá se
konen
pozdržel se tu pohledem,
—
na
chip
posteli
íslo
5.,
nosu jeho lehce
175
zachvly a rozšíily se. ješté o néco nadnesl hlavu, upel pronikavé zraky na lžko páté, a záse
radosti kmitl se mu v oích. „To je pan domácí Škraloup!" ekl si a uhodl. Byl to on. v duchu Hlava Netopejro\ a zahloubila se zas do podušky. A když po njaké chvíli paní Eližbéta pikradla se po prstech k lžku jeho, aby pi-
blesk
—
hlédla,
odmené,
teba,
ji
spáe: Isidor Nespánkem spravedlivých. Však si ho
po dnešku zasloužil. Zakusil obav,
mozek
ral
vítalo
klidné oddychování
spal
topejr
neho
pacientu
není-li
tisícerou
starosti,
jak
spekulací,
se
tý-
piblížiti
k žádoucí koisti své, jak pomoci Arturu Mal-
—
sob. Konen v nm byl vyzrál zámr, vedoucí k cíli, a první jeho polovina byla uskutenna. Tady leží a odtud ho nikdo
vazírovi a
pokud
nedostane,
jiskérka života. a
v Jeronýmu Škraloupovi je kdyby se ml sám doopravdy
A
na smrt rozstonati.
A
tom spánku
v
jej
bezný sen. Vidl, kterak zejí
obletoval
ped
krásný,
lí-
nemocnící obchá-
konkurenti jeho, z nichž nejsmlejší byli se
vyskytovali
již
nými zraky Ti
mocníce.
v
ulici
všichni
plni
nahánk,
znal
a
—
i
pohlížejí
on
Šindelové, a kterak la-
do chodby zstali
i
k
venku,
oknm
je
dlažb,
na
jaké z vlastní zkušenosti
pedobe
zde, uvnit, na posteli íslo
nedaleko pana Skraloupa, málem že ho
nedosáhne.
A
ne-
7.,
rukou
v tom klidném spánku a snu hle-
176
ukazováek Netopejrv levý, aby všem konkurentm nastrouhal mrkviky. Vyzrál
dal pravý
tm na
n
dokonale!
Druhý den léka,
sáhl
lžka Netopejrova
zastavil se u
mu
na
tepnu,
mu
hrudníku, položil
na
naslouchal
jeho
ruku na proleklé bicho a
zavrtl hlavou.
„love, Vy
byste
vy
jste
jak
vymáený slaneek!
umel hladem!"
skuten celý verejšek Pipravoval se tak do nemocnice.
Netopejr jedi.
„Já
mroucím
bych
jedl,
hlasem,
pane
ne-
odpovídal
doktore,"
Nemohu, ne-
nemohu.
„ale
nic
mohu !" „Musíte se
elý
nutit,
love.
jako
Jste
vyho-
!"
„Jen kdybych mohl, pane doktore! Ale vše-
cko se mi protiví."
„Zkusíme Byl by
uml
se
došel
jedl
jako
podivuhodn
svého ti
celé
to."
vlk,
Isidor
ovládati,
ale
snad by se byl dovedl
postiti
nedle jako „umlec" hladovní
Succi.
cíle,
Na pokyn lékav pinesla mu hovzí polévky. Netopejr
koflík
mistrné
Netopejr,
pemáhati. Aby
líeným odporem pozel
pak zavrtl
hlavou,
upustil
„Nemohu, paniko
!"
lžíci,
paní Eližbta se
tí
zejmým, lžíce,
mávl
ale
rukou:
177
„To by
dove
lutn
paní
Eližbta.
krmit.
Honem, otevou hubu!
každý „Tak
pronesla reso-
ict,"
tedy
Jeden, dva, ti..
Netopejr jako automat otevel oi.
mu
Eližbta
pani
do
jí
tváil
jako
zavel vpouštla
polykal,
a
odporu. Koflík
se
rozkoší
s
plný
."
ústa,
polévky,
nabírala
Netopejr
a
úst,
pí tom
se
budeme
jich
vyprázdnil.
„Slo
to?"
„Ale jak
ošetovatelka vítzn.
volala
mn
po tom bude!" zastenal Ne-
topejr
„Dobe
bude !" dokazovala paní Eližbta. „Tohle my známe. Za ti dni budou jako jím
vcjlupek."
Potom Netopejr vbec se
Pes
krmiti.
jeho
to
jinak nejedl, ale dal
slabosti
paní Eližbta vrtla nad ním
po celý
se hýbal, postel íslo.
5.,
as
na níž
jenom na
pan Škraloup.
vytáhl
zpod pokrývky, vztáhl stenal
upíral zraky
ležel
K veeru pracn
Netopejr
pravici
k ošetovatelce a za-
ji
:
„Drahá paniko!" „Co pak si pejou, pane?" „Neptal se po nikdo? Nechtl ke
mn
nikdo?" „Nikdo.
—
Jakoby
neslyšel
tostného k
—
neubývalo
hlavou. Sotva že
R
výrazu,
kdo pak co
to
ml
otázky, nabral se
na
ni
mn
bejt?"
na tvá
vešlo,
a
sob: I.
Henmann,
XVII.
Foxl \'u.'iii4.
lí-
mruel j2
m „On
lovk
ubohá! On mysli, já už se nehnvám, Valentine! Když stojí lovk na pokraji hrobu, nemá se hnvat. Ublížil jsi mi, je to že
netroufá,
si
strejek ješt hnvá. Ale
jeho
SG
pravda,
ale
z
slední
já
naší
odpouštím.
mé
z
jsi
po-
Jsi
vlastní
sestry
"
syn
Na
íslo
posteli
pán
hlava
zapadlých
hnulo se
5.
Škraloupova. 7.
—
náhle
se
k posteli íslo
se
všechno
ti
krve,
oí,
na Netopejra, dvé
cosi.
to
—
oživivších,
naslouchalo
uší
Byla
S namáháním otoila Netopejrov a dvé upíralo
se
samo-
jeho
mluv. Netopejr
tušil tuto pozornost. Ale jakoby sám, pokraoval v monologu svém:
byl
tu
„Chystám se ped soudnou a
psáno
stojí
pozemským tine,
s
:
z oudolí slzavého
vstoupit
zbyl a
se
já
hnvem
Neodejdu, Valen-
svtem usmíený.
se
t
kdekoh, Valentine, volám jest
!
Valentine, s
vinou a kivdou z tohoto svta! Chci do
vnosti
mn,
stolici,
love,
neodcházej,
mn
abys zatlail na této zemi, náleží jsi
otce, pozbyl
jediný,
jsi
t, abys
Paní
mn
oi.
jsi
A
mého
cožkoli
smrti.
Po-
matky, drahé sestry mé,
t
ti
z
zbyl,
domu
odpustil, jako já
Eližbta
A
žádám: pijd ke
tob po mé
kterýž jsem
nad tebou a vyštval
a
hledla
na Netopejra, kterýž upíral že vidla jen jejich blmo.
zatvrdil
svého.
jsem
Žádám
odpouštím tob."
vyteštnými oi vysoko ke
zraky stropu,
:
:
:
179
Netopcjr
oi
zavel
skonil,
a
bez
ležel
hnuti.
oi
Ale ješt jedny
pán
hltaly
jej,
a to byly
oi
A
když se zraky Netopejrovy zavely a jeho ústa se odmlela, pohnuly se rty Skraloupovy a zašeptaly Skraloupovy.
„Arture Malvazíre, tys byl také takový
Když léka na
—
obchzce své
poslední
!"
se
kde odpoívali Škraloup a Nctopejr, otázal se ošetovatelky „Nco nového?" „íslo sedmé fantazírovalo, pane doktor, ale ted spi. Má na srdci njakou rodinnou záležitost,
zastavil v síni,
om
probouzí se v
svdomí. Ale tak
—
tmi ddky
všemi
je
to
se
rozpomínají se teprv, až ."
když mají duši na jazyku Pod pokrývkou na posteli íslo .
.
5.
zachrulo
se cosi.
Pan Jeroným
Škraloup
ped
spaní než kdy
ml
té
noci
horší
tím.
Ješt druhý a tetí den k veeru „fantazíroval"
Isidor
Netopejr
a
íslo
5.
naslouchalo
zbystenými. A tvrtého dne ráno požádal pan Jeroným Škraloup o papír a tužku
mu
se smysly
a podloživ psal
si
tác,
nmž mu
na
pinášeli snídani,
velikými hranatými písmeny
„Artur Aloizije,
je
Malvazír,
syn
mé
poslední a jediný
nebožky sestry pokrevný pí-
mj
buzný a jemu odkazuju všechno, cožkoli mého jest,
dm
íslo
7.
v
Šindelové
ulici
a
co 12*
je
JSO
ném, JGM hospodyni Fanny Vostebalové vypt tisíc zlatých a na svj funus odkazuju pt set. Jeroným Škraloup." Pátého dne ráno vyletla duše pán Skraloupova velikým oknem vzhru k nebesm a
v
—
platí
v
tom okamžiku jae
íslo
7.
a
lehce
Isidor Netopejr, náhle
sklouzl a
s
postele
jako zázrakem
uzdravený. Požádal o svoji kabelu a vyítil se nemocnice, aby první podal zprávu Arturu
z
Malvazirovi
Skraloupa
o a
posledních
jeho
poízení.
okamžicích
strýka
OBSAH. FOXL-VOÍŠEK. i
Historie
pamtihodná, pouná
výstražná
9
EXEKUCE. Píbh Hygienický
umleckého
ze života
ÚKROPOVÝ VEÍREK
ili
...
píspvek k
objevu
profesora
Sombona
O ZÁVOD.
67
MOROVÁ BLECHA. 117
Historka páchnoucí mrtvolinou
M
.
.
.155
Sebrané spisy
Ignáta Herrmanna.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY.
I.
episody
Vzpomínky nejstarší a drobné malomstské kroniky. Vydání druhé. 325 stran K
z
.
píbhy
ze
Drobné života spoádané pražské rodiny. Vydání sedmé
487 stran
TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA.
III.
520
K
5-50
K
4'SO
CHUDÉHO .KALAMÁE. Drobné nárty. Vydáni tetí. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydáni tetí. PAN MELICHAR. Obrázek i .tiché, praž-
IV.
Z
V.
Z
sKé domácnosti. Vydání druhé.
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ.
ze života.
poetných*.
U
VII.
453 stran
Humorist, a rázové obrázky
K 220
Vydání druhé. 213 síran
STAÍ MLÁDENCI.
VI.
Humorné obrázky
ze života
»pes-
K
225 stran
SNDENÉHO ást
KRÁMU.
Líení
z
3'
3-60
K
3-20
K K
2*60
K
2"30
mládenecké. 272 stran
K
2-80
PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. VyZTEŠTNÉ HISTORKY. (Cliránnka. - Pouhé smy-
K
2 80
K
3'60
K
3'50
K
1-90
BODÍ
I.
a
II.
284 stran
PRAŽANÉ.
ást
Postaviky
III. z
346 stran
a IV.
pražských zdí a
.
ulic.
Vydání druhé. 300 stran
RODINY A RODINKY.
Drobné výjevy
z
pražského
ži-
vota. 264 stran
.
DV PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání
XI.
DOMÁCÍ ŠTSTÍ.
XII.
Dva
druhé. 244 stran
stínové obrazy vota. Vydání druhé. 220 stran
z
.
manželského
.
.
250
ži-
..............
ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA a jiné povídky staro-
XIU.
-
K
tetí.
U SNDENÉHO KRÁMU.
X.
2'40
pražského života.
K
Vydání IX.
K (Pokraová.ii
Otce Kondelíka.) Vydáni tetí. 53ó stran
VIII.
3--10
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.
II.
.
PÁTÉ
XIV.
dání druhé. 305 stran
XV.
šlenky. nuté a
— Strašidelné. — pozmnné
,,Amerikánské.") Druhé, prohédvydáni. 344 stran
KANCELÁSKÝ
XVI.
PRACH.
- SMÍŠENÉ
ZBOŽÍ.
Drobné rty z ovzduší kanceláského a kupeckého. 340 stran
XVn.
FOXL-VpiŠEK A JINÉ HISTORKY
CHVILNE
Svazky v pvodní
Krom
DROBNÍ Dva
KRATO,
.ISO stran
vazb
o
K
1*40 dražší.
toho vydáno:
LIDÉ. rty
díly,
Tetí vydání. UJ. Otty v Praze. 20 h, v polokožené vazb 5 80 h.
ze všedního života.
cena každého 3
K
K
HISTORIE O DOKTORU FAUSTOVI, slavném ernoknžníku,
ili vypsání jeho života, skutkflv i pehrozného do pekelné propasti uvržení. Dle starých kronik a pamtí. S 13 devoryty dle kreseb mistra Josefa Mánesa. 1884, nákladem vlastním. (Rozebráno.)
Manželova pítelkyn,
žen
i
mladé domácnosti o jednom
(Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazky.) Cena 68 hal.
jednání.
'i
MEZI DÉTML rty
'
t
Cena
1
K
života malých
ze
i
drahých. Naklad, druž. Máje.
50 h.
MUŽ BEZ TINÁCTKY A DVANÁCT JINÝCH POVÍDEK NEDLNÍCH. U Buršíka a Kohouta v Praze. Cena 1 K 80 hal., v plátné vazb
NA
3
K
40 hal.
RZNÉ ADRESY. druž. Máje.
Krotké epištoly nedlního kronikáe. Naklad, Cena 4 K, ve skvostné vazb 5 K 80 h.
TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH VÍDEK O ZVÍÁTKÁCH. mladých tená, svazek 19.)
PO-
U F. Topie v Praze. (Osení, knihy CenaSOhal,, v plátné vazb lK30hal.
Peklady do nminy HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda od:
vádí.)
Deutsch von Johann Michael. »Prager Zeitung« 1896
—
7.
VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA.
Kleine
Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Biirgertamilie. Autorisierte Ubcrsetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky. Cena 6 mark, vázané 8 mark.
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Ubersetzung aus dem Bohmischen von Luise
Tluho. Berlin,
A.
W. Hayn's
Erben, 1911. Cena 4 marky,
v plátné vazb 5 mark.
AUSGEWÁHLTE GESCHICHTEN
von Ignát Herrmann. AutoriUbersetzung aus dem Bohmischen von Annie Auedniek. (Slavische Romanbiblioihek, Band X.) Prag, Verlag von J. Dtto, 1908. Cena 3 60 h, v plátné vazb 4 80 h, ve skvostné vazb 40 h. 5 sierte
K K ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv Hiibschová. »Union
K
pražské
únor— kvten
idylly.)
Peložila Klára
1910.
HÁUSLICHES GLCK.
(Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em. Schicka.»Union« v Praze, 1911. Též samostatn nákladem Ed.Beauforta.
Do OJCIEC KONDELIK
polštiny:
NARZECZONY WEJWARA,
Za pozwoleniem autora z czeskiego przeíožyl Pawel Laskowski. (Bibliotéka dziel wyborowrych No. 257—259.) Vytištno ve Varšav 1903. Cena I
1-80 cent.
TEŠ
KONDELIK
I
ZlE WEJWARA.
Z czeskiego przetlomaczyla — 738. Ve Var-
Kazimiera Uhlenfeld. (Bibliotéka dziel wyborowych 736
šav
1912. Ce,,a 120 kop.
ZJEDZONY SKLEP.
(U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Lach. »Dziennik dla wszystkich* ve Varšav 1905.
Do
DOMAA SREA. ložil
Adam
charvatštiny:
(Domácí štstí.) Dvie slike iz branoga života. PeMakso Kuntari. >Narodne novine< v Záhebe, záí-listopad 1905.
v ADER KONDELIK
Do holand&tiny: EN BRUIDEGOM WEJWAFA.
Kleine gebeurtenissen uit het le\en van cen Piager ^ezin. Naar het Bohremsch doo S. J. BarentzSchíJrl erg. Geauioriseerde ui:ga\e. Amsterdam, H. J. W. Becht 1909. Cena 2 zl. 90 cent holand., v orig. plátné vazb 3 zl. 50 cent holand.
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen
uit
doo Amsterdam, H.
J.
Boheemsch ginální
S. J.
W.
plátné vazb 3
het leven van eeu Prager familie. Naar he Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave Becht 1911. Qena 2 zl. 90 cent holand., v orizl.
MIJNHEER MELCHIOR. van Jo Arenberg.
padu
\"
Melichar.)
Geautoriseerde
vertalin
amsterodamském denníku Het Volk, v
listo-
1912.
Do
OE
50 cent.
(Pan
slovinštiny:
KONDELIK IN ŽENIN VEJVARA.
Z avtorjevim dovoljenjeni poslovenil Stanko Svetina. »Narodni Dnevnik* vCelju (ŠtyrskoJ1910.
TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA.
(Tchán Kondelik a ze VejDnevnik« v Celju (Štýr-
vara.) Poslovenil Stanko Svetina. »Narodni sko), v podzimu 1910.
Krom toho bezpoet drobných povídek v nmeckých asopisech vídeských, íšských, Švýcarských v petrohradském íSt. Petersburger i
Heroldu*, holandských, charvatských, lužických, polských, vinských, do anglitiny (v Americe) frantiny. i
ruských,
slo-
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038
U5 1905 dil 17
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
