No title

METODIKA PŘEDMĚTU PRACOVNÍ ČINNOSTI (VÝUKA PRACOVNÍCH ČINNOSTÍ VE ŠKOLNÍ DÍLNĚ)

(2012)

zpracováno v rámci projektu „Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností“ CZ.1.07/1.1.02/03.0104

Zpracovali: Mgr. Pavel Šíma Andrej Hanečák PaedDr. Anna Antesová

Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

OBSAH 1.

Úvod.......................................................................................................................................... 1

2.

Zařazení předmětu pracovní činnosti ve výuce a v ŠVP .......................................................... 2

3.

Bezpečnost a hygiena práce ve školní dílně ............................................................................. 3

4.

3.1.

Provozní řád školní dílny (Příloha č.2 této metodiky).................................................................... 3

3.2.

První pomoc (Příloha č.3této metodiky )....................................................................................... 3

Pracovní činnosti na 1.stupni ZŠ .............................................................................................. 4 4.1.

Organizace výuky........................................................................................................................... 4

4.2.

Materiály ....................................................................................................................................... 4

4.2.1.

Papír....................................................................................................................................... 4

4.2.2.

Textil ...................................................................................................................................... 5

4.2.3.

Modelovací hmoty................................................................................................................. 5

4.3.

Pomůcky a nástroje ....................................................................................................................... 6

4.4.

Pracovní postupy ........................................................................................................................... 6

4.4.1.

Stříhání................................................................................................................................... 6

4.4.2.

Šití .......................................................................................................................................... 6

4.4.3.

Lepení .................................................................................................................................... 7

4.4.4.

Řezání .................................................................................................................................... 7

4.5.

5.

Náměty na výrobky........................................................................................................................ 7

Pracovní činnosti na 2.stupni ZŠ ............................................................................................ 10 5.1.

Organizace výuky......................................................................................................................... 10

5.2.

Materiály ..................................................................................................................................... 10

5.3.

Pomůcky, nástroje, nářadí........................................................................................................... 10

5.4.

Pracovní postupy ......................................................................................................................... 11

5.4.1.

Pracovní postupy při obrábění dřeva .................................................................................. 11

5.4.1.1.

Orýsování.......................................................................................................... 11

5.4.1.2.

Upínání.............................................................................................................. 12

5.4.1.3.

Řezání ............................................................................................................... 13

5.4.1.4.

Pilování ............................................................................................................. 14

5.4.1.5.

Broušení ............................................................................................................ 15

5.4.1.6.

Spojování .......................................................................................................... 16

5.4.1.7.

Vrtání ................................................................................................................ 18


5.4.1.8.

Dlabání.............................................................................................................. 19

5.4.1.9.

Hoblování.......................................................................................................... 20

5.4.1.10. Povrchové úprava dřeva ................................................................................... 22 5.4.2.

Pracovní postupy při obrábění kovů.................................................................................... 23

5.4.2.1.

Měření a orýsování ........................................................................................... 23

5.4.2.2.

Upínání.............................................................................................................. 25

5.4.2.3.

Ohýbání a rovnání............................................................................................. 26

5.4.2.4.

Stříhání.............................................................................................................. 28

5.4.2.5.

Sekání................................................................................................................ 29

5.4.2.6.

Řezání ............................................................................................................... 30

5.4.2.7.

Pilování ............................................................................................................. 31

5.4.2.8.

Vrtání ................................................................................................................ 32

5.4.2.9.

Spojování .......................................................................................................... 33

5.4.2.10. Povrchová úprava kovů .................................................................................... 36 5.5.

5.5.1.

Pracovní listy – obrábění dřeva ........................................................................................... 37

5.5.2.

Pracovní listy – obrábění kovů............................................................................................. 37

5.6.

6.

7.

Pracovní listy................................................................................................................................ 37

Náměty na výrobky...................................................................................................................... 38

Technické materiály................................................................................................................ 39 6.1.

Dřevo ........................................................................................................................................... 39

6.2.

Papír............................................................................................................................................. 40

6.3.

Železo a ocel ................................................................................................................................ 40

Použitá literatura a zdroje ....................................................................................................... 41


1. Úvod Tato metodika vznikla v rámci projektu „Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností“, CZ.1.07/1.1.02/03.0104, do kterého se naše škola – Základní škola Mikulov, Valtická 3, okres Břeclav, zapojila v únoru 2011. Náplň tohoto projektu je rozdělena do dvou hlavních směrů a to rozšíření a inovace cizích jazyků – angličtiny, němčiny a inovace předmětu pracovní činnosti, který se bude více orientovat na řemesla a manuální práci. Žáci 5. – 9. ročníku se budou účastnit řady exkurzí do firem, muzeí, středních škol a dalších institucí, které se zaměřují na řemeslnou výrobu. Jedním z výstupů projektu je i inovovaný předmět pracovní činnosti, jehož výuka bude podpořena praktickými činnostmi s novými pomůckami v rekonstruované školní dílně. Cílem projektu je tedy zvýšení dovednosti žáků v oblasti jazykových znalostí a zlepšení jejich zručnosti a probuzení jejich zájmu o řemesla. Vlastní metodika pro předmět pracovní činnosti, jehož výuka prošla v posledních letech spíše útlumem a který se v rámci tohoto projektu snažíme do výuky znovu začlenit, je rozčleněna do částí podle zařazení do výuky na 1. nebo 2. stupni základní školy. S teoretickou částí učiva se žáci seznámí formou výkladu vyučujícího s využitím pracovních listů zaměřených na jednotlivé pracovní operace. Na ni navazuje praktická část ve školní dílně. Náměty na výrobky budou sloužit vyučujícím pracovních činností v budoucnu, mohou být i inspirací případné následovníky myšlenky vrátit pro naše děti do škol výuku základních pracovních dovedností. Metodika se zabývá pouze učivem zaměřeným na práci s technickými materiály, i když náplní výuky předmětu pracovní činnosti jsou i kapitoly z pěstitelství, provozu a údržby domácnosti, světa práce a digitální technologie. Předpokládá aprobovanost nebo alespoň dostatečnou technickou zdatnost a praxi vyučujícího. Základním předpokladem pro realizaci výuky pracovních činností „prakticky“ je dobře vybavená školní dílna. Ta naše postupně prošla kompletní obnovou elektroinstalace včetně datových sítí, stavebními úpravami "od podlahy až po strop", byla vybavena novým nábytkem a nářadím pro ruční, ale i základní strojní obrábění dřeva a kovu.


1

2. Zařazení předmětu pracovní činnosti ve výuce a v ŠVP Výuka na naší základní škole probíhá podle školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání Škola – brána do života. Do tohoto materiálu byly zapracovány změny týkající se výuky předmětu pracovní činnosti v rámci projektu Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností. Tato metodika je tedy jednou z příloh výše uvedeného ŠVP. Předmět je vyučován podle tematického plánu, který je zpracován jako Příloha č. 1a, resp. Příloha č.1b této metodiky.


2

3. Bezpečnost a hygiena práce ve školní dílně To, jakým způsobem se žáci v hodinách pracovních činností chovají, je jako v ostatních předmětech stanoveno školním řádem. Přesto má práce ve školní (nebo jiné) dílně řadu pravidel, se kterými se na začátku každého školního roku žáci seznamují v úvodních hodinách předmětu formou Provozního řádu školní dílny. Lze tak předejít ohrožení zdraví a případnému úrazu. S pravidly požární ochrany jsou žáci pravidelně seznamováni na začátku školního roku při poučení o BOZ. Hodiny pracovních činností mají díky své praktické náplni zvýšené riziko úrazu. Také s pravidly první pomoci při školním úrazu jsou žáci seznamováni na počátku školního roku. K poučení o bezpečnosti při zacházení s nástroji, ručním nebo elektrickým nářadím dochází jak před nácvikem každé pracovní operace, tak v hodinách, kdy žáci pracují samostatně na daném výrobku s využitím již získaných dovedností. S pravidly první pomoci se žáci také seznamují v rámci předmětu výchova ke zdraví a při Ochraně člověka za mimořádných situací (č.j. 13586/2003-22). 3.1. Provozní řád školní dílny (Příloha č.2 této metodiky) 3.2. První pomoc (Příloha č.3 této metodiky )


3

4. Pracovní činnosti na 1.stupni ZŠ 4.1. Organizace výuky Na 1.stupni základní školy je časová dotace předmětu pracovní činnosti 1h týdně (4h měsíčně, cca 36 hodin za školní rok). V rámci projektu „Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností“jsou žáci třídy rozděleni do 2 skupin. Jedna pracuje ve třídě (označení T), druhá ve školní dílně (označení D). Skupiny se střídají ve 14 denním cyklu, v případě odpadnuté hodiny je na řadě ta skupina, v jejímž termínu hodina odpadla. V následujících letech v době udržitelnosti projektu lze podle možností školy předmět vyučovat buď ve výše uvedené podobě nebo – pokud se třída nebude dělit na 2 skupiny – se v týdenních cyklech bude střídat výuka celé třídy v dílně (D) a ve třídě (T). 4.2. Materiály V hodinách pracovních činností se na 1. stupni se žáci setkávají postupně s řadou materiálů, které můžeme pro jednoduchost rozdělit pouze do 2 skupin: a) přírodní (tzv. přírodniny) – sem patří části rostlin jako dřívka, listí, šišky, semena nebo plody stromů, keřů, kůra, ale také kameny b) technické materiály (vyrobené lidmi) – korálky, drátky, nitě, knoflíky, špejle, papír, drobné plastové předměty, bužírky, textil, … 4.2.1. Papír Asi nejběžnějším materiálem, se kterým budou žáci v 1. – 5. ročníku pracovat, je papír. Od běžného kancelářského papíru přes čtvrtky až po karton a lepenku je možné papír lepit, stříhat, prostřihovat, řezat, sešívat či všemožně skládat. Základní surovinou pro výrobu papíru je většinou dřevo, které se rozmělní a chemickou cestou se z něj vytvoří tzv. buničina. Její podstatnou složkou je celulóza. Tato základní surovina se zpracovává v papírnách na papírenských strojích. Při výrobě papíru se používá i druhotná surovina (starý papír, hadry) nebo jiné přírodní materiály (konopí, bavlna). Podle tzv. plošné hmotnosti (určuje, jakou hmotnost má určitá plocha materiálu), se papírenské výrobky dělí na 3 základní skupiny: - papír (plošná hmotnost do 150 g/m2) - karton (150 – 250 g/m2) - lepenka (nad 250 g/m2) Vlastnosti papíru jsou dány jeho složením a výrobním postupem. Lze tak ovlivňovat jeho tloušťku, savost, průhlednost, barvu, odolnost vůči ohýbání atd.


4

4.2.2. Textil Textil je materiál, který vzniká tkaním nebo pletením z textilního vlákna. Šitím (převážně strojovým) se z něj vyrábí oděvy, prádlo, lůžkoviny aj. Podle původu rozdělujeme textilní vlákna na přírodní a chemická (umělá). Přírodní vlákna dále dělíme na rostlinná (len, bavlna) a živočišná (vlna, hedvábí). Len: -

rostlina len setý, vlákna získáváme ze stonku pevné textilie, ale málo pružné (→ mačkají se) dobře sají vodu použití: ubrusy, utěrky, letní oblečení, …

Bavlna: -

rostlina bavlník, vlákna získáváme ze semen textilie měkké, „drží“ teplo, saje pot použití: prádlo, lůžkoviny, pracovní oděvy, …

Vlna: -

surovinou je srst zvířat (ovce, kozy, králíci, velbloudi) textilie pružné, pevné nemačkají se, ale plstnatí (pozor na horkou vodu) použití: pletené výrobky

Hedvábí: - surovinou je vlákno ze zámotku housenky motýla bource morušového - textilie lehké, lesklé, pevné - použití: šatovky, podšívky, stuhy, … Příkladem vláken chemických je viskóza nebo polyester, vyrábějí se např. z ropy. Umělé textilie jsou lehké, pružné, pevné, nemačkavé, ale špatně sají vodu. V praxi se nejčastěji setkáváme s „kombinovanými“ textiliemi (např. 80% bavlna, 20% polyester), který vhodně kombinuje vlastnosti přírodních a umělých vláken. 4.2.3. Modelovací hmoty Materiálem, který snad nejvíce podněcuje člověka k vyjádření svých přestav o „tvaru“, jsou modelovací hmoty – od hlíny přes těsta až k současným materiálům jako jsou plastelíny či modelity. I když je řada specializovaných nástrojů na jejich tvarování, často lze vystačit s nástrojem nejdokonalejším – lidskýma rukama. Modelovací hlína: - nejběžnější modelovací materiál (hrnčířská hlína) - dobře tvarovatelný přírodní materiál, konečný výrobek se vypaluje v peci - výrobky nazýváme keramika - techniky: práce z plátu, práce z hroudy Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

5

Plastelína: - plastická hmota vyráběná ze solí, vazelíny a mastných kyselin od konce 19. st - nevysychá, ale je tvarově nestálá - pestrá barevná škála - techniky: modelování z plátu, hroudy, šňůrková technika Modelit: -

bílá modelovací hmota, kterou lze vytvrdit ve vroucí vodě nebo „zapékáním“ před použitím je potřeba propracovat lze barvit (ve hmotě pigmenty, povrchově např. temperou) techniky: modelování z plátu, hroudy, šňůrková technika

4.3. Pomůcky a nástroje Žáci pracují v hodinách pracovních činností s běžnými pomůckami, které používají i v ostatních předmětech ve škole nebo doma. Jedná se hlavně o nůžky, jehly tupé i ostré, nožík, nitě, bavlnky, plsť, běžné lepidlo na papír a dřevo, pastelky, aj. Speciální nástroje je vhodné používat při práci s modelovací hmotou (plastelína, modelit či modurit, popř. těsto) nebo keramickou hlínou. Při práci volí vhodnou podložku a potom je možné vystačit s vlastníma rukama, nebo je možné použít „váleček“, lišty různých tloušťek pro rovnoměrné rozválení hmoty, popř. špachtle nebo očka. Část hodinové dotace předmětu je věnováno montážním a demontážním pracím, které vhodně rozvíjejí motoriku žáků, jejich představivost a umožňují jim realizovat vlastní nápady. Je možné stejně dobře použít různé materiály (špejle, větvičky, karton, papír, textilie,…), vhodné jsou také stavebnice, např. stavebnice Merkur, se kterou v rámci projektu pracují také naši žáci 1. stupně. 4.4. Pracovní postupy 4.4.1. Stříhání Při práci s nůžkami je potřeba dbát na bezpečnost žáka, který s nimi pracuje, stejně jako ostatních. Je potřeba, aby si žáci „zažili“zejména následující návyky a pravidla: - volit nůžky vhodné velikosti podle zpracovávaného materiálu - když s nůžkami nepracují, odkládají je tak, aby nehrozil jejich pád z pracovní desky na zem - pokud nůžky předávají, tak vždy rukojetí napřed - volí podle potřeby nůžky pro praváka nebo pro leváka 4.4.2. Šití Žáci nižších ročníků používají šité spoje nejenom při práci s látkami nebo textiliemi, ale také při spojování přírodnin či jiných drobných materiálů. Pro tuto práci je vhodná tupá jehla, kterou lze použít i při výuce základních stehů na vyšívací tkanině (kanavě).


6

Žáci dodržují zejména tato pravidla: - nepoužívané jehly jsou v jehelníčku, špendlíky také (nebo v krabičce) - používají jehly vhodného typu a velikosti - používají náprstek - se špendlíky či jehlami v ruce neopouštějí pracovní místo 4.4.3. Lepení Při práci s drobným materiálem, textiliemi nebo přírodninami, ale hlavně s papírem, se žáci setkávají běžně s různými druhy lepidel. Běžná lepidla jako Herkules nebo lepící tyčinky Kores nevyžadují speciální bezpečnostní pravidla, s výjimkou udržování potřebné čistoty pracovní plochy. Alternativou pro lepení drobných ozdob, přírodnin nebo textilií jsou dnes tavící pistole pracující s natavenou polymerovou hmotou. Při práci s nimi žáci pracují vždy pod zvýšeným dohledem vyučujícího. 4.4.4. Řezání Papír – hlavně v provedení karton a lepenka – mohou žáci kromě stříhání dělit také řezáním. Při práci s noži žáci dodržují zejména tato pravidla: - volí vhodně velký nůž (zavírací, v pouzdře) - s nožem v ruce neopouštějí pracovní místo - pokud nůž předávají, tak vždy rukojetí napřed - pod řezaným materiálem používají podložku 4.5. Náměty na výrobky Následující část je věnována návrhům výrobků a činností, kterým se v hodinách pracovních činností mohou věnovat žáci 1. stupně ZŠ. 1. ročník:

Práce s modelovací hmotou - modelování zvířátek - modelování strojů ( bagr, traktor, letadlo…) - modelování staveb ( domy, hrady, mosty…) Práce s papírem a kartonem - vybarvování ( omalovánky ) - vystřihování ( vystřihovánky ) - lepení a děrování – výroba větrníku - skládání – výroba papírové čepice, výroba loďky Práce s přírodninami - výroba zvířátek z kaštanů - výroba růží z listů stromů Práce montážní a demontážní za použití stavebnic typu Merkur, Lego - stavění strojů ( lodě, traktory, bagry, letadla….) - stavění staveb ( hrady, domy, mosty…)


7

2. ročník

Práce s přírodninami - výroba růží z listů stromů - barvení kamenů ( obličej ) - upravování jednoduchých samorostů z větví stromů - výroba zvířátek z kaštanů, žaludů, bukvic Práce s papírem a kartonem - stříhání, vystřihování papíru – výroba větrníku - střihání kartonu – výroba krabiček dle šablony - lepení kartonu výroba drobných zapichovátek do květináčů (beruška, sluníčko, srdíčko, …) - polepování okrasným papírem vyrobené krabičky Práce s modelovací hmotou (modurit, modelína ) - výroba zvířátek, postav Práce s textilem a plstí (filc) – přišívání knoflíků - výroba dráčků ( zapichovátko do květináče ) - výroba jehelníčku z plstí různých tvarů - rovné šití, zašívání jednoduchými stehy

3. ročník

Práce s papírem a kartonem – vystřihování obrazců (trojúhelník,čtverec, kruh) - stříhání a prostřihování kartonu – výroba nástěnných hodin, náramkových hodinek - vybarvování vyrobených hodin, hodinek dle vlastního nápadu - výroba různých krabiček z kartonu - polepování krabiček okras. papírem - výroba masopustních masek dle vlastního nápadu - výroba letedla, větrníku, lodičky, papír. čepice Práce s přírodninami – výroba zvířátek z kaštanů, žaludů, bukvic - výroba ozdobných rámečků(žaludy, šípky, bukvice, ...) - zdobení kraslic - výroba velikonočních přání - pletení mrskaček Práce montážní a demontážní (stavebnice Lego, Merkur aj.) - stavění zvířátek - stavění strojů – traktor, bagr, lodě, jeřáb - stavění staveb – hrad, zámek, dům, most, železnice


8

4. ročník

Práce s papírem a kartonem -výroba krabiček dle šablony - výroba rámečku na foto - výroba větrníku, loďky, papírové čepice - ubrousková technika – zdobení krabiček Práce s textilem a plstí - výroba jehelníčku - přišívání knoflíků - rovné jednoduché šití a vyšívání jména Práce s přírodninami - výroba růží z listů stromů - výroba rámečků – ozdoba listím stromů, žaludy, … - zdobení kraslic - pletení pomlázky Práce montážní a demontážní - stavebnice Merkur, Lego, … - stavba strojů (bagr, traktor, loď, jeřáb) - stavba staveb (domy, hrady, zámky, mosty…) - výroba jednoduchého svícnu ze dřeva a kovu

5. ročník

Práce montážní a demontážní - výroba adventního svícnu ze dřeva a kovu dle výkresu - výroba krmítka pro ptáčky dle výkresu Práce s přírodninami - výroba růží z listů stromů - výroba rámečků ze dřeva – zdobení listů, stromů, šipky, žaludy, … - zdobení kraslic - pletení pomlázek Práce s papírem a kartonem - výroba různých krabiček - výroba větrníku - skládání lodě, papírové čepice Práce s textilem a plstí - výroba dráčků - přišívání knoflíků - výroba jehelníčků - rovné šití a vyšívání jmenovky


9

5. Pracovní činnosti na 2.stupni ZŠ 5.1. Organizace výuky Na 2. stupni základní školy je časová dotace předmětu pracovní činnosti 1h týdně (4h měsíčně, cca 36 hodin za školní rok). V rámci projektu „Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností“jsou žáci třídy stejně jako na 1.stupni rozděleni do 2 skupin. Jedna pracuje ve třídě (označení T), druhá ve školní dílně (označení D). Skupiny se střídají ve 14 denním cyklu, v případě odpadnuté hodiny je na řadě ta skupina, v jejímž termínu hodina odpadla. V následujících letech v době udržitelnosti projektu lze podle možností školy předmět vyučovat buď ve výše uvedené podobě nebo – pokud se třída nebude dělit na 2 skupiny – se v týdenních cyklech bude střídat výuka celé třídy v dílně (D) a ve třídě (T). 5.2. Materiály V hodinách pracovních činností se na 2. stupni žáci setkávají v teoretické i praktické části výuky s technickými materiály dřevem, kovem a v menším zastoupení s plasty. U dřeva se jedná především o běžné smrkové řezivo, které je měkké a dobře opracovatelné. Vybavení dílny umožňuje i obrábění tvrdšího dřev. Kovoobrábění se zaměřuje na základní opracování materiálu menších tlouštěk (plech, kulatina a pásovina). 5.3. Pomůcky, nástroje, nářadí Školní dílna byla financováním z projektu „Posilování jazykových znalostí a praktických dovedností“, CZ.1.07/1.1.02/03.0104 kompletně vybavena novým nářadím pro ruční i strojní obrábění dřeva a kovů. Každé z 15 žákovských pracovních míst je vybaveno svěrákem upevněným na pracovním stole, základní ruční nářadí a pomůcky např. pro orýsování materiálu, jsou v zásuvce stolu. Méně používané a specializované nářadí je v dílně ve skříni nebo na vymezených místech (police, věšáky), stejně jako brusné papíry, spojovací materiály nebo úklidové pomůcky. Obrázek č.1: Uložení nářadí v pracovních stolech

zdroj:Zpracovatel metodiky


10

5.4. Pracovní postupy Základní pracovní postupy jsou stejné pro obrábění dřeva, plastu i kovů. S některými se ovšem setkáváme pouze při obrábění dřeva, s jinými u kovoobrábění, proto je následující kapitola rozdělena na 2 části zaměřené právě na zmíněné oblasti. 5.4.1. Pracovní postupy při obrábění dřeva 5.4.1.1.

Orýsování

Při orýsování přenášíme rozměry budoucího výrobku na materiál. Platí zde řada pravidel, k nejdůležitějším z nich patří: - používáme nepoškozené pomůcky (pravítko, skládací nebo svinovací metr, úhelník, správně naostřenou tužku, ...) - dodržujeme základní pravidla pro měření o začátek stupnice o správně přiložené měřidlo o správně vedená čára podél měřidla o správný pohled na orýsovaný materiál (paralaxa) - materiál orýsujeme tak, aby byl co nejmenší odpad materiálu Obrázek č. 2: Metry

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ


11

5.4.1.2.

Upínání

Nejenom při práci se dřevem je potřeba používat obě ruce a proto je nutné opracovávaný materiál dobře a bezpečně upnout. Základní možnosti upínání: - hoblice (truhlářský pracovní stůl) o přední a zadní vozík o poděráky - pracovní stůl nebo lavice o truhlářské ztužidla o svěráky Obrázek č. 3: Hoblice, ztužidlo, svěrák

hoblice (1–deska, 2-stojan, 3-přední vozík,4-zadní vozík, 5-otvory pro poděráky, 6-poděráky, 7-žlábek)

ztužidlo

svěrák

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ, Příloha č.6 Pokyny k upínání: - materiál upínáme vždy co nejblíže k místu obrábění (minimalizujeme chvění) - při vrtání nebo dlabání průchozích děr je potřeba použít podložku např. z měkkého dřeva - podle potřeby použijeme ochranné vložky proti poškození výrobku čelistmi upínacího nářadí


12

5.4.1.3.

Řezání

Řezání je třískové obrábění dřeva s cílem dosáhnout daného rozměru a tvaru. K tomu účelu slouží různé druhy pil s „rozvedenými“ zuby. Pilový rozvod zajišťuje odstraňování odpadu - pilin – ze vznikající drážky v průběhu řezání. Ve školních dílnách se nejčastěji setkáváme s těmito druhy pil: - rámová – truhlářská - pila (používá se na větší materiály) - ocaska (univerzální pila s různou hrubostí) - čepovka (jemné zuby, vyztužený list) - děrovka (úzký list) Obrázek č. 4: Pily pila ocaska

pila ocaska (vyztužený list)

pila čepovka

pila děrovka

rámová pila

pokosnice

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k řezání: - materiál je potřeba řádně upnout - vhodnou pilou opakovaně táhneme k sobě a provedeme naříznutí tak, aby orýsování zůstalo vidět na materiálu - po naříznutí řežeme dlouhými pohyby tam i zpět pod úhlem cca 20° - dodržujeme správné držení pily a pracovní postoj - při dořezávání držíme odřezek, opatrně dořízneme pod menším úhlem


13

5.4.1.4.

Pilování

I pilování je třískové obrábění dřeva. Jeho cílem je dosažení konečného rozměru a tvaru výrobku a také povrchová úprava. Pracovním nástrojem je pilník nebo rašple, jejichž seky mohou být jednoduché nebo křížové. Při obrábění se vytvářejí piliny. Pilníky i rašple mají 3 základní tvary (průřezy) v různých velikostech, a to: - obdélníkový - úsečový - kruhový Obrázek č. 5: Pilníky

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k pilování: - materiál řádně upneme - pilník (rašpli) držíme oběma rukama, jednou za rukojeť, druhou tlačíme na špičku nástroje (liší se pro praváka a leváka) - dodržujeme správný pracovní postoj - využíváme celou plochu nástroje - udržujeme „správný“ směr obrábění .... rovnováha mezi rukama Obrázek č. 6: Způsoby pilování

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pilování tvarově náročnějších ploch a vnějších nebo vnitřních oblouků vyžaduje zvládnutí těchto základních kroků doplněných podle potřeby o další dovednosti. Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

14

5.4.1.5.

Broušení

Cílem broušení je dosažení konečné povrchové úpravy dřeva, odstranění nerovností po předchozím obrábění nebo příprava materiálu před nátěry. Provádí se brusným papírem nebo plátnem s různou zrnitostí (hrubostí). Číselná řada označuje počet zrn na danou plochu, vyšší čísla tedy představují jemnější brusný papír pro a dosáhneme s ním hladšího povrchu. Obrázek č. 7: Broušení

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k broušení: - podle nepravidelností materiálu lze papír držet v ruce nebo použít vhodnou podložku z korku nebo dřeva, kruhové otvory lze papír obtočit na tyč vhodného průměru - drobné výrobky lze brousit „opačně“ – výrobek v ruce, papír položený nebo upnutý na pracovním stole - vhodně volíme mezi podélným broušením (bude vidět) a příčným broušením (efektivnější stopy broušení překryje barva)


15

5.4.1.6.

Spojování

Dřevo lze snadno spojovat řadou způsobů (hřebíky, vruty, lepené spoje). Spoje dělíme na rozebíratelné a nerozebíratelné, jednotlivé spojovací prvky lze různě kombinovat. a) Hřebíky Hřebíky mají různý tvar hlavy, dříku a špičky, např. 1,6 x 40 (průměr dříku x délka hřebíku). Zatloukáme je truhlářským kladivem. Za určitých podmínek se jedná o rozebíratelný spoj. Obrázek č. 8: Hřebíky

do krytiny

sponka

čalounický zámečnický rákosník

stavební

bez hlavy

kolářský čtyřhranný zápustný

Vytahování hřebíku

Volba délky hřebíku Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ

Pokyny k provádění hřebíkového spoje: - délku hřebíků zvolíme podle tloušťky přibíjeného dílu - lépe „drží“ méně delších hřebíků než více kratších - podle potřeby lze volit i šikmé zatlučení hřebíků - pozor na okrajích materiálu (nebezpečí odštípnutí) - špatně zatlučený hřebík vytahujeme štípacími kleštěmi.


16

b) Vruty Rozebíratelné a pevnější spoje lze dosáhnout pomocí vrutů, nejčastěji s půlkulatou nebo zapuštěnou hlavou. Pro vruty se předvrtává otvor odpovídajícího průměru a délky, popř. se vrtákem větším vytvoří „zahloubení“ nebo záhlubníkem pro hlavu vrutu. Podle velikosti a „druhu“ hlavy vrutu volíme vhodný šroubovák. Obrázek č. 9: Vruty

Provedení spoje vrutem

půlkulatá hlava

zápustná hlava

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ c) Lepení Lepení je druhem nerozebíratelného spoje pomocí lepidel. Často je kombinováno s kolíky. Při práci v dílně se často používají tzv. disperzní lepidla (např. Herkules), která jsou vhodná pouze pro suchá prostředí. V opačném případě používáme dvousložková nebo epoxidová lepidla. Používají se i historicky nejstarší lepidla - klihy. Pokyny k lepení: - při přípravě lepeného povrchu se řídíme návodem na daném druhu lepidla - lepený materiál by měl být dokonale povrchově upraven - lepené součásti podle potřeby stáhneme (svěrák, stužidlo) než lepidlo zatvrdne - při použití syntetických lepidel dbáme na větrání v místnosti


17

5.4.1.7.

Vrtání

Vrtání je třískové obrábění ostřím břitu pracovního nástroje – vrtáku za účelem vytvoření kruhové průchozí nebo neprůchozí díry v materiálu. Vrtáky se vyrábějí v řadě provedení, nejčastěji se setkáváme s šroubovitým vrtákem. Vrtačka zajišťuje otáčivý pohyb vrtáku. Ve školní dílně se můžeme setkat s vrtačkami ručními nebo elektrickými (napájení ze sítě 230V nebo akumulátorové). Vrtáky se upínají koncovou částí – stopkou – do tzv. sklíčidla vrtačky, které svým uspořádáním umožňuje používat vrtáky různých průměrů. Obrázek č. 9: Vrtáky

nebozezy

čtyřhranný kopinatý hlubič

špulíře

hadovitý

hvězdicový šroubovitý záhlubník

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k vrtání: - šídlem nebo hlubičem vyznačíme na materiálu střed vrtaného otvoru (navede vrták do materiálu) - materiál dobře upneme (svěrka, svěrák) - při vrtání průchozí díry podložíme materiál dřevěnou podložkou - hrot vrtáku navedeme do středu vrtaného otvoru, kolmo k materiálu - vrtáme s pomalým posuvem vrtáku do materiálu - při vrtání neprůchozí díry použijeme tzv. doraz, není-li tato možnost, je potřeba hloubku otvoru kontrolovat - při vrtání „hlubších“ děr vrták z díry v průběhu vrtání vysouváme (odstranění pilin a třísek z drážek vrtáku) - při „dovrtávání“ průchozí díry dáváme pozor na proražení (poškození výrobku)


18

5.4.1.8.

Dlabání

Dlabání je třískové obrábění dřeva za účelem vytvoření průchozích nebo slepých otvorů, které nelze realizovat jinak (např. vrtáním). Pracovním nástrojem je dláto, jehož ostří tvaru klínu přesekává a odštipuje vlákna materiálu. Dláto držíme oběma rukama (řezbářská dláta) nebo rukou jednou a druhou držíme dřevěnou nebo gumovou palici. Dláta mají řadu tvarů a velikostí: Obrázek č. 10: Dláta

ploché hraněné čepovní duté

držení dláta a paličky

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k dlabání: - materiál orýsujeme, řádně upneme (ideálně mezi poděráky hoblice) - při průchozím otvoru podložíme materiál (odpadní měkké dřevo) - čelo dláta nasadíme před vnitřní stranu rysky otvoru (po záseku se přitlačí k rysce) - nejprve vlákna přesekneme „přes“ vlákna - následně odebíráme materiál „po“ vláknech - při průchozích otvorech v polovině práce materiál otočíme a dodlabeme z druhé strany Obrázek č.11: Dlabání

přeseknutí „přes“ vlákna

oddlabání „po“ vláknech

otočení materiálu

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

19

5.4.1.9.

Hoblování

Hoblování je třískové obrábění dřeva s cílem dosáhnout daného rozměru materiálu jeho ubíráním nebo požadované „kvality“ povrchu (zarovnávání, hlazení, ale i zdrsňování). K tomu účelu slouží různé druhy hoblíků. Jeho pracovní částí je nůž. Obrázek č.12: Hoblík

ostří nože hoblíku přesahuje spodní část Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ

Základními druhy hoblíků jsou - uběrák (k hrubému opracování, má úzké tělo a zaoblené ostří) - hladík (širší tělo, rovné ostří, používá se pro základní hoblování) - klopkař (pro úpravy po použití uběráku nebo hladíku; nůž má tzv. klopnu) - cidič (jemné, konečné hoblování) - macek (masivní hoblík pro práci na velkých plochách Obrázek č. 13: Uběrák, hladík, klopkař

uběrák

hladík

klopkař Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ


20

Pokyny k dlabání: - materiál řádně upneme (hoblice), ideálně tak, aby se hoblovalo „po letech“ - hoblík podle potřeby seřídíme (tloušťka třísky) - hoblík držíme oběma rukama - dodržujeme správný postoj - vhodně volíme tlak na hoblík - při zpětném tahu hoblík nakloníme (ostří se nedotýká materiálu) Obrázek č. 14: Hoblování

držení hoblíku

změna tlaku na hoblík v průběhu hoblování



21

5.4.1.10. Povrchové úprava dřeva Dřevo je přírodní materiál s dekorativním vzhledem. Po opracování výrobku z hlediska jeho tvaru můžeme vzhled dřeva a také životnost výrobku zvýšit vhodnou povrchovou úpravou. Zvýšíme tak jeho odolnost proti vlhkosti, účinkům světla, škůdcům a můžeme také měnit původní barvu materiálu. Před nanášením mořidla, laku, barvy, vosku nebo jiného konzervačního či ochranného prostředku je potřeba materiál důkladně obrousit brusným papírem, podle potřeby zatmelit nerovnosti či kazy a poté opět přebrousit. Nátěry na dřevo dělíme podle „krytí“ do 2 základních skupin: - transparentní (textura dřeva zůstává pod nátěrem viditelná, popř. ji zdůrazní) – používá se i název lazurovací - krycí (textura dřeva a ani případné kazy nejsou pod barvou vidět) Stejně tak dělíme do 2 skupin i povrchové nátěry podle „ředidel“: - vodou ředitelné (akrylové, po zaschnutí voděodolné) - syntetické (ředidlové .....ředidla C 6000, S 6006 aj.) Pokyny k natírání barvou, lakem: - materiál obrousíme (konečný tvar, zbavení starších vrstev, nečistot,...) - u transparentních nátěrů brousíme „po letech“ - barvu nebo lak důkladně rozmícháme - provedeme štětcem vhodné velikosti základní nátěr (může být naředěný) - po zaschnutí povrch přebrousíme brusným papírem - provedeme hlavní nátěr K úpravám dřeva patří i moření. Mořidlo je roztok barviva, které mění původní odstín přírodního dřeva. Tímto postupem se dřevo nechrání před vodou a vlhkostí. Toho lze dosáhnout „impregnací“ dřeva oleji nebo vosky.


22

5.4.2. Pracovní postupy při obrábění kovů 5.4.2.1.

Měření a orýsování

U obrábění kovů většinou pracujeme s menšími měřícími jednotkami a tedy větší přesností než u dřevovýroby. Může se jednat o měření skutečných hodnot pomocí pravítek, ocelových měřidel, svinovacích metrů, posuvných měřidel nebo dokonce mikrometrů, ale také o neméně přesné měření porovnáváním s různými kalibry, etalony či úchylkoměry. Posuvné měřidlo (posuvka) je měřidlo, které může v daném rozsahu měřit s přesností 0,1 mm nebo 0,05 mm (popř. 0,02 a 0,01 mm) podle toho, jaké je dělení tzv. nonia. U posuvného měřidla s přesností 0,1 mm je nonius na pohyblivé části dlouhý 9 mm rozdělen na 10 dílků, po odečtení rozměru v mm se hledá překrývající se dílek základní stupnice a nonia: Obrázek č. 15: Posuvné měřidlo

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Posuvka se používá v daném rozsahu k měření vnějších rozměrů výrobků, vnitřních rozměrů dutin a měření hloubky děr. V technické praxi jsou běžné digitální posuvná měřidla. Obrázek č. 16: Úhelník a úhloměr



23

Úhly měříme při obrábění kovů úhelníky, což jsou měřidla s předem daným úhlem a při jejich použití kontrolujeme tzv. průsvit (není-li úhel správný, prosvítá mezi úhelníkem a obráběnou plochou světlo). Druhou možností jsou úhloměry, u kterých je možné požadovaný úhel nastavit. Vlastní orýsování materiálu provádíme obyčejnou tužkou, častější je ale použití rýsovací jehly. Tou rýsujeme „čáru“ podle ocelového měřidla, úhloměru nebo třeba šablony tak, že se její hrot dotýká spodní hrany měřidla a je tažen ve směru rysky. Obrázek č. 17: Kružidlo

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Kružnice a jejich části rýsujeme na materiál pomocí kružidla. Středy děr (před vrtáním, orýsováním kružnic) vyrážíme tzv. důlčíky. Špičku důlčíku pečlivě nasadíme na orýsovaný střed a přiměřeným klepnutím na čelo důlčíku vyrazíme důlek.


24

5.4.2.2.

Upínání

Při práci s kovem je potřeba stejně jako při opracovávání dřeva používat obě ruce a proto je nutné materiál dobře a bezpečně upnout. U kovoobrábění je hlavní možností upínání použití svěráků různých typů a velikostí. Poškození povrchu výrobku je možné zabránit ochrannými vložkami. Menší výrobky je možné upnout do zámečnické svěrky, kterou držíme v jedné ruce (vrtání, rovnání, ...). Obrázek č. 18: Svěráky

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ, Příloha č.6 Pokyny pro upínání: - materiál upínáme vždy co nejblíže k místu obrábění (minimalizujeme chvění) - při vrtání průchozích děr je potřeba použít podložku např. z měkkého dřeva - podle potřeby použijeme ochranné vložky proti poškození výrobku čelistmi upínacího nářadí


25

5.4.2.3.

Ohýbání a rovnání

a) Ohýbání Jako ohýbání označujeme činnost, při které údery nebo tlakem ohýbáme materiál. Tím je drát nebo plech. Mění-li se při tom i tloušťka původního materiálu, pak se tato pracovní operace nazývá vyklepávání. Ohýbat lze údery kladiva (paličky) v čelistích svěráku nebo přes hranu desky, lze také kleštěmi. Místo ohybu by mělo být co nejblíže místu upnutí materiálu stejně jako údery kladiva. Pokyny k ohýbání: - drát lze tvarovat kleštěmi nebo s pomocí upnutí do svěráku - k plynulým obloukům při ohýbání drátu používáme kleště s kulatými čelistmi - k ostrým ohybům používáme kleště ploché (kombinované) - držení kleští: palec jedna rukojeť, ukazovák a prostředník druhá rukojeť, prsteník a malík „odpružují“ spodní rukojeť - maximálního účinku při štípání dosáhneme při působení síly na koncích rukojetí - k tvarování plechu je vhodné použít „vhodnou“ šablonu (tyč, ocel. profil,...) b) Rovnání Materiál jako je drát nebo plech, se může z různých důvodů zdeformovat (např. předchozí zpracování, skladování). Pak ho lze rovnat tzv. pěchováním. Dochází při tom ke změnám mechanických vlastností materiálu (méně pružný, je křehčí). Obrázek č. 19: Rovnání

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Tenký drát se rovná přes kulatinu, která je upnuta ve svěráku. Drátem – držíme v každé ruce jeden konec - se přejíždí po celé délce s ohledem na jeho pevnost. Lze použít i protahování mezi 2 dřevěnými odřezky nebo „hřebíkový“ hřeben. Silnější drát se vyklepává kladivem nebo paličkou na tvrdé podložce. Tenké plechy a kovové fólie lze rovnat vyhlazováním dřevěným nebo kovovým špalíkem větší šíře než rovnaný materiál na rovném podkladu. Pásový materiál a plechy menších rozměrů se vyklepává paličkou nebo kladivem údery na vypouklá místa s tím, že se materiál dle potřeby obrací a postup se opakuje. Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

26

U plechů se vede úder vedle zborcených míst (plech se tím vytahuje a vada se vyrovnává). Při vadě ve středu se postupuje spirálovitě od středu ke kraji materiálu, je-li zvlněný okraj, tak se postupuje opět po spirále, ale od kraje ke středu.


27

5.4.2.4.

Stříhání

Stříhání je jednou z možností oddělování materiálu vhodnou pro dráty a kovový plochý materiál – plech. Jedná se o beztřískové obrábění nůžkami, jejichž klínovité břity nožů po sobě kloužou. Podle tloušťky plechu volíme buď ruční nůžky (do 1,2 mm) nebo nůžky pákové. Obrázek č. 20: Nůžky

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny ke stříhání: - max. účinku dosáhneme při působení sil na koncích rukojetí - držení kleští: palec jedna rukojeť, ukazovák a prostředník druhá rukojeť, prsteník a malík „odpružují“ spodní rukojeť při rozevírání kleští, při střihu pomáhají na druhé rukojeti - čelisti příliš nerozevíráme (prokluzování materiálu) - nedostříháváme do sevření čelistí → deformace materiálu - materiál držíme tak, aby ryska byla stále viditelná - při střihání kruhu posouváme materiál proti čelistím nůžek - vhodně volíme odstřižení odpadu a tzv. prořezu (cesta k obrysu výrobku...+ 5mm)


28

5.4.2.5.

Sekání

Při sekání se nástrojem – sekáčem, resp. jeho ostřím – odebírá určitá vrstva materiálu za účelem změny rozměru, rozdělení materiálu nebo odstranění nerovností. Působící silou jsou údery kladiva na plosku hlavy sekáče. Je to třískové obrábění. Po opracováním sekáčem nahrubo se povrch materiálu dále upravuje (piluje, brousí, leští,...). Obrázek č. 21: Sekáč

ostří

hlava

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k sekání: - materiál (plech, pásovina) se upne do svěráku - plochý sekáč posouváme šikmo k ose materiálu po čelisti svěráku - materiál nedosekáváme v jednom směru (konec z druhé strany)


29

5.4.2.6.

Řezání

Řezání je třískové obrábění materiálu pomocí pil. Pracovní částí pily je ocelový pilový list s jedno nebo oboustranným ozubením. Ten lze podle potřeby v rámu pily vyměnit za jiný (různá výška listu, ozubení). Lze také změnit polohu listu vzhledem k rámu (o 90°). Obrázek č. 22: Pila

pila na kov: 1-rám, 2-rukojeť, 3-zadní tahoun 4-pilový list, 5-přední tahoun 6-napínací matice

držení pily

podélné řezání

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k řezání: - místo řezu na materiálu upneme dle možností co nejblíže čelistím svěráku - provedeme několik „nářezů“ pod úhlem cca 10° - pilu pevně držíme oběma rukama (pravá držadlo, levá rám ....pro leváky opačně) - dodržujeme správný pracovní postoj (tělo natočené vpravo, levá noha vpřed, pokrčená v koleni, pravá noha mírně zakročená ...pro leváky opačně) - využíváme celou délku pilového listu v rovnoměrných tazích - materiál se ubírá při pohybu listu vpřed → větší tlak než při zpětném pohybu


30

5.4.2.7.

Pilování

Pilování řadíme k třískovému obrábění materiálu mnohabřitým nástrojem – pilníkem. Cílem je dosažení požadovaného tvaru nebo povrchová úprava materiálu po předchozím obrábění. Pilníky dělíme podle různých hledisek: - velikosti (jehlové, malé, střední, velké) - průřezu těla (obdélníkový, úsečový, kruhový, trojúhelníkový,...) - seků (jednoduché ....měkké kovy x křížové) Obrázek č. 24: Pilníky

držení pilníku

pilník – kruhový, úsečový, plochý

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Pokyny k pilování: - materiál upneme do svěráku co nejblíže pilované části (dle potřeby použijeme vložky do čelistí svěráku) - zvolíme vhodnou velikost pilníku - dodržujeme správný pracovní postoj (tělo natočené vpravo, levá noha vpřed, pokrčená v koleni, pravá noha mírně zakročená ...pro leváky opačně) - pilník držíme oběma rukama – pravá za rukojeť, levá za hlavu pilníku (pro leváky opačně) - vhodným tlakem rukou zajišťujeme rovnoměrné obrábění Zvláštní postup je potřeba dodržovat a nacvičit pro pilování zaoblených ploch. Ty mohou být vnější (vypouklé) nebo vnitřní (duté). U vypouklých oblých ploch začínáme s hlavou pilníku na konci vypouklé plochy a rukojetí nahoře, v průběhu záběru nástroje rukojeť klesá a hlava pilníku se naopak zvedá. Pilník se tak „kolébá“ po materiálu ve směru jeho osy. U vnitřních kulových ploch použijeme půlkulatý nebo úsečový pilník a klasický vrtaný pohyb nástroje doplníme o pootáčení nástroje podél jeho osy do stran. K čištění pilníků zanesených jemnými kovovými pilinami používáme drátěný kartáč.


31

5.4.2.8.

Vrtání

Vrtání je třískové obrábění ostřím břitu pracovního nástroje – vrtáku za účelem vytvoření kruhové průchozí nebo neprůchozí díry v materiálu. Vrtáky se vyrábějí v řadě provedení, nejčastěji se setkáváme s šroubovitým vrtákem. Obrázek 25: Vrták

Šroubovitý vrták: 1-břit, 2-šroubovitá drážka, 3-fazetka 4-stopka, 5-vrcholový úhle vrtáku

Pohyby vrtáku – 1-řezný, 2-posuvný

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Vrtačka zajišťuje otáčivý pohyb vrtáku. Ve školní dílně se můžeme setkat s vrtačkami ručními nebo elektrickými (napájení ze sítě 230V nebo akumulátorové). Vrtáky se upínají koncovou částí – stopkou – do tzv. sklíčidla vrtačky, které svým uspořádáním umožňuje používat vrtáky různých průměrů. Pokyny k vrtání: - důlčíkem vyznačíme na materiálu důlkem střed vrtaného otvoru (navede vrták do materiálu) - materiál dobře upneme (svěrka, svěrák) - při vrtání průchozí díry podložíme materiál dřevěnou podložkou - hrot vrtáku navedeme do středu vrtaného otvoru (důlek) - vrtáme s pomalým posuvem vrtáku do materiálu - při vrtání neprůchozí díry použijeme tzv. doraz, není-li tato možnost, je potřeba hloubku otvoru kontrolovat - při vrtání „hlubších“ děr vrták z díry v průběhu vrtání vysouváme (odstranění pilin a třísek z drážek vrtáku) - při „dovrtávání“ průchozí díry dáváme pozor na proražení (poškození výrobku)


32

5.4.2.9.

Spojování

Spojování kovových materiálů je možné několika způsoby, z nichž se ve školní dílně nebo běžné praxi setkáváme hlavně s rozebíratelným šroubovým spojováním (šroub a matice, popř. jiné spojení pomocí závitů), z nerozebíratelných spojů se jedná o pájení a nýtování, kovové materiály lze také lepit. a) Pájení Pájení je pevný, nerozebíratelný, vzducho i vodotěsný způsob spojení kovových materiálů pomocí roztaveného spojovací materiálu – tzv. pájky. Jedná se o slitinu cínu a olova v určitém poměru. Pájka roztavená elektrickým pájedlem proniká do místa spoje mezi nahřáté spojované materiály a po ochlazení vzniká pevný spoj. Obrázek č. 26: Pájení

Pájení: 1-hrot pájedla, 2-pájka, 3-pájené části, 4-přítlačná tač

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ b) Nýtování Nýty slouží k pevnému nerozebíratelnému spoji materiálů (kovů, plastů, kůží, tkanin,...). Nejčastějším způsobem nýtování zastudena je pomocí nýtovacích kleští a nýty s trhacím trnem. Do vyvrtaných děr spojovaných dílů se opakovaným stisknutím čelistí nýtovacích kleští pěchuje vložený nýt, jehož trhací trn se po dokončení nýtování přetrhne. I dnes se používají ocelové nýty různých velikostí, které se v otvoru pěchují pomocí přítažníku a hlavičkáře. Přítažníkem spojované materiály přitáhneme těsně k sobě, kladivem rozklepeme dřík nýtu a jeho výsledné podoby docílíme pomocí hlavičkáře. Podklad pod hlavou nýtu se liší podle typu hlavy – u půlkulaté používáme hlavičkář, u zápustné např. kovadlinu nebo pevnou ocelovou desku.


33

Obrázek č. 27: Nýtování

Trhací nýt: 1-dřík, 2-hlava 3-trhací trn, 4-hlava trnu

Zasouvání trnu nýtu do vodítka kleští

Tvorba nýtu

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ c) Lepení Kovy se lepí dvousložkovými, jednosložkovými reaktivními nebo tzv. kontaktními lepidly. Jejich použití záleží na požadovaných vlastnostech spoje, jeho velikosti a také době, kdy je lepený spoj „pevný“. d) Šroubový spoj Šroub spojuje 2 nebo více částí, je zašroubován do spojované části nebo prochází dírou v materiálech a na jeho konec se našroubuje matice. Šroub má vnější závit, matice nebo spojovaný díl vnitřní. Obrázek č. 28: Šroub a matice

Zdroj: viz. Příloha č.6 Šrouby dělíme podle tvaru hlavy → nástroje na zašroubování (šroubovák plochý, křížový, plochý klíč ....nebo podle závitu (nejběžnější metrický, levý x pravý).


34

Obrázek č. 29: Vratidla a závitníky

vratidlo pro vnitřní závitníky (stavitelné)

vnitřní závitník: 1-řezný kužel, 2-vodící část s drážkami, 3-drážka závitové očko: 1-drážka

Vratidlo na očka s upínacími šrouby

Zdroj: viz. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník ZŠ Závit je vytvořen šroubovým pohybem vhodného obrazce, např. trojúhelníku, který na válcovém dříku (u šroubu) nebo v kruhovém otvoru (u matice) obrábí drážku. Používáme k tomu nástroje zvané závitníky. Do vratidla (páka s držadly) se upne vlastní závitník pomocí čtyřhranu (vnitřní závity) nebo závitová hlava (vnější závit). Pokyny k vrtání vnitřního závitu: - volíme vhodnou velikost závitníku - závitník č.1 ze sady otáčíme v ose otvoru až „zabere“ - otáčíme vratidlem o 180° a následně o 90° zpět (odlomení třísky) - v průběhu řezání mažeme a chladíme vhodným olejem - opakujeme se závitníky č.2 a následně č.3 Při řezání vnějšího závitu postupujeme obdobně, závitová hlava (očko) řeže závit bez výměny tzv. na jeden průchod.


35

5.4.2.10. Povrchová úprava kovů Na rozdíl od dřeva je možnost povrchové úpravy kovových materiálů poměrně omezená. Železo a ocel bez nátěru základní a následně krycí barvou velmi rychle koroduje. Vrchní barvy nazýváme emaily. Barvy nanášíme na očištěný, odmaštěný a vysušený povrch. Trendem posledních let jsou barvy tzv.2 v 1, tedy ty, které spojují základní a krycí barvu v jenom nátěru. Neželezné kovy (hliník, měď, mosaz) obvykle nenatíráme, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu a charakteristické zabarvení. Pozinkovaný plech, tedy ten, kde zinkový povlak chrání ocel, je funkční jen po určitou dobu, a to v závislosti na agresivitě prostředí, potom se výrobek natírá. Pro nátěr nového pozinkovaného plechu – není zoxidovaný působením povětrnostních vlivů - je potřeba před nátěrem ošetřit zvláštní barvou. Problémy s vlhkostí a následného rezivění železných částí se netýkají jenom výrobků, ale i nářadí a strojního vybavení. V takovém případě je účinnou ochranou železných dílů kromě vhodného nátěru jejich konzervace např. silikonovým olejem. Plní fukci ochrannou i mazací.


36

5.5. Pracovní listy S potřebnými teoretickými znalostmi před vlastním nácvikem jednotlivých pracovních operací budou žáci seznámeni vyučujícím frontální formou. Tuto část výuky není nutné vázat na přítomnost ve školní dílně, stejně jako např. informace o technických materiálech nebo základy technického kreslení lze v rámci půlených hodin využít kmenové třídu. Při procvičováním pracovních operací ve školní dílně má každý žák k dispozici opakovací „pracovní“ list se základními informacemi k dané operaci doplněný obrázky potřebných nástrojů a nářadí. Většina pracovních listů obsahuje informaci o principu obrábění, cíli, se kterým danou operaci provádíme a základní pravidla, jejichž dodržování je cestou k úspěšnému zvládnutí jednotlivých činností. 5.5.1. Pracovní listy – obrábění dřeva Pracovní listy věnované tématice ručního obrábění dřeva jsou zpracovány jako Příloha č.4 této metodiky. 5.5.2. Pracovní listy – obrábění kovů Pracovní listy věnované tématice ručního obrábění kovů jsou zpracovány jako Příloha č.5 této metodiky.


37

5.6. Náměty na výrobky Následující část je věnována návrhům výrobků a činností, kterým se v hodinách pracovních činností mohou věnovat žáci 2. stupně ZŠ. Jejich realizace je samozřejmě závislá na vybavení školy materiálem, na kterém budou žáci jak procvičovat jednotlivé pracovní operace tak vyrábět konečné výrobky. 6. ročník

Základní operace se dřevem - výroba okénka na fotografii - výroba jednoduchého svícnu - výroba věšáku na časopisy - výroba krmítka pro ptáčky - výroba brousítka na tužky - výroba stojánku na tužky

7. ročník

Základní operace s kovy - nácvik řezání kovu různého materiálu ( plochý materiál, trubky, kulatina, čtyřhran..) - příprava materiálu na další výrobky - výroba plechové krabičky - výroba pokosníku - závěr. práce- výroba kladívka

8. ročník

Základní operace s kovy - výroba krabičky - pilování rovinných ploch výroba klínu s nosem - závěrečná práce – hrábě

9. ročník

Základní operace s kovy - řezání různého druhu matriálu (příprava materiálu pro další výrobky) - střihání kovu (příprava materiálu pro další výrobky) - závěrečná práce – výroba kladívka


38

6. Technické materiály Předměty kolem nás jsou vyrobeny z látek, kterým říkáme technické materiály. Jejich základní dělení vidíme na následujícím schématu: kovové

železné

surové železo, ocel, litina

neželezné

těžké kovy

TECHNICKÉ lehké kovy MATERIÁLY nekovové

plasty

termoplasty reaktoplasty

ostatní materiály (pryž, sklo, keramika,textil, kůže, dřevo, aj.) 6.1. Dřevo Dřevo je přírodní obnovitelný materiál. Vzhledem ke své hmotnosti má dobré mechanické vlastnosti – je pevné, pružné, ohebné. Snadno se opracovává, spojuje, povrchově upravuje, má tepelně izolační vlastnosti a svým vzhledem je velmi dekorativní. Je nezbytnou surovinou pro výrobu papíru. Odpad vznikající při jeho výrobě je dobře využitelný (palivo, výroba OSB desek aj.) Dřevo jako technický materiál dělíme podle původu (domácí a cizokrajné), podle tvaru zeleně (listnaté a jehličnaté) a podle hustoty (měkká, polotvrdá, tvrdá). Po vytěžení se dřevo na pilách rozřeže na základní řezivo, jehož rozměry se liší podle následného použití. Jsou to prkna, fošny, trámy, hranoly, latě, lišty. Ty se před zpracováním musí vysoušet a požadovanou vlhkost (dřevo tzv. „pracuje“). Dýhy a překližky Dýhy jsou tenké plátky nebo listy dřeva o tloušťce v rozmezí 0,3mm až 5mm. Používají se k výrobě nábytku (úspora cizokrajných dřev), výrobě překližek (lepení lichého počtu dýh s „kříženými“ vlákny) či při uměleckých technikách (intarzie). Ze dřeva se dýha řeže, loupe nebo krájí a použití jednotlivého způsobu záleží na požadovaných vlastnostech dýhy.


39

6.2. Papír Základní surovinou pro výrobu papíru je většinou dřevo, které se rozmělní a chemickou cestou se z něj vytvoří tzv. buničina. Její podstatnou složkou je celulóza. Tato základní surovina se zpracovává v papírnách na papírenských strojích. Při výrobě papíru se používá i druhotná surovina (starý papír, hadry) nebo jiné přírodní materiály (konopí, bavlna). Podle tzv. plošné hmotnosti (určuje, jakou hmotnost má určitá plocha materiálu), se papírenské výrobky dělí na 3 základní skupiny: - papír (plošná hmotnost do 150 g/m2) - karton (150 – 250 g/m2) - lepenka (nad 250 g/m2) Vlastnosti papíru jsou dány jeho složením a výrobním postupem. Lze tak ovlivňovat jeho tloušťku, savost, průhlednost, barvu, odolnost vůči ohýbání atd. 6.3. Železo a ocel Surové železo se vyrábí ve vysokých pecích z přírodních surovin zvaných železné rudy (oxidy železa - hnědel, krevel, magnetovec). Takto vyrobené železo není vhodné k technickému zpracování, takže se dále upravuje na ocel nebo litinu. Ocel je nejpoužívanější technický materiál. Je to slitina železa, uhlíku (do 2,1%) a dalších prvků, které upravují její vlastnosti. Těm říkáme legující prvky (např. mangan, nikl, chrom, křemík) a podle jejich obsahu se dělí oceli na nelegované (do 2%), nízkolegované (2 - 5%) a vysoce legované (více než 5%). Vyrábí se v pecích nebo konvertorech. Oceli jsou nejčastěji používanými kovovými materiály. Legováním uhlíkem a dalšími prvky a kombinací tepelného a tepelně-mechanického zpracování je možno ovlivnit vlastnosti ocelí v širokém rozmezí a tak jejich vlastnosti přizpůsobit zamýšlenému použití. Litina má vyšší obsah uhlíku (2 - 4%), je velmi odolná tlaku a teplotě, ale také je málo pružná (je křehká). Je to materiál nekujný, těžko svařitelný, určený k výrobě odlitků. Ocel (a kovy obecně) lze použít jako druhotnou surovinu. Během recyklace neztrácí žádné ze svých vlastností významná je i ekonomická úspora.


40

7. Použitá literatura a zdroje Literatura: O. Bartoš – Ruční obrábění dřeva v 6. a 7. ročníku (SPN 1963) V. Horák, F. Tyllich, O. Janda – Pracovní vyučování – technické práce v 8. ročníku základní školy (SPN 1983, č.81-03-08/2) Ludmila Kociánová a kolektiv – Praktické činnosti pro 1. – 5. ročník základních škol (Fortuna 2007, ISBN 80-7168-441-4) K. Mičkal – Stroje a zařízení pro I. ročník SOU zemědělských (SZN1981, č.07-034-81) F. Mošna a kolektiv – Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol (Fortuna 2006, ISBN 80-7168-468-6) F. Mošna a kolektiv – Pracovní vyučování – technické práce v 6. ročníku základní školy (SPN 1989, ISBN 80-04-24017-8) Z. Rádl a kolektiv - Pracovní vyučování – technické práce v 5. ročníku základní školy (SPN 1988, ISBN 80-04-24 772-5) I. Škára, Š. Brezovský, Z. Pavlíček – Pracovní vyučování – technické práce v 7. ročníku základní školy (SPN 1984, č.81-03-07/3) J.Švagr, J. Vojtík – Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník středních odborných učilišť (IVV MZ ČR 1996) J. Vintr – Technická praktika – Ruční zpracování dřeva a plastů (PF JU Č.Budějovice 1992, ISBN 80-7040-056-0) Webové zdroje: Růžičková, Gisela, Pro kvalitní natírání kovu platí přísná pravidla [online] ©2012 [cit. 2012-0813]. Dostupné z: Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 4/2011, Natírání kovů [online] ©2011 - 2012 [cit. 2012-08-13]. Dostupné z: Zdroje obrázků použitých v pracovních listech jsou uvedeny v Příloze č.6 této metodiky.


41

No title

Recommend Documents