No title

Autor Bagtyropiè / Autor Autoroviè Pavel Øezníèek

Pavel Øezníèek

Stauros Všichni vstoupili do cizinecké legie „Nezbylo nám nic jinýho“ prohlásil starosta mìstyse „Chtìli abychom se promìnili v ledòáèky nebo petrolejové lampy“ dodal A pak ještì øekl: „To tedy radìji všichni do Légion étrangere“ Na poèátku bylo slovo Proto jsme vypráskali andìly z ostružin Kde si opékali Jeroboáma a taky Uziáše Jotama Achase a Jezreela Vlaky jsou otomany lastur Uhranèivý pramen pyramid na nádraží Faraonové poslušnì pøistupují k pokladnám A kupují si lístky tøetí tøídy Aby byli vèas na slavnostech Al-Kajdy Ve Strážnici Anebo v Dukelském prùsmyku

Universum Rozehnal se pohrabáèem Tak Aby mu øeky stékaly po skráních Jako Medùzy Vedou nás na pùdu Mìl by se tam skrývat vesmír Je to prý chlap ve flaušovém zimáku S tlapama v láptích V beranici z hada a kusu zlata z jazyka kontaktní èoèky Takovým chlapùm nejlépe nasrat Ale universum?

Fatwa Miramare

Když jsem zastøelil Salmana Rushdieho (sedìl jsem v divadle Olympic v páté øadì èíslo sedadla 16) nasedl jsem pak na bicykl opøený o zeï ve Spálené ulici a odjel do Teheránu kde jsem spokojenì dožil za 2 800 000 dolarù V tu chvíli jsem si vzpomnìl na nešastného Bedøicha Smetanu (nevím proè) který roku 1871 pøijal pøíjici od zpìvaèky Adriany Rizzi v tu chvíli jsem si vzpomnìl na zpìvaèku Dagmar P. (taky nevím proè) nic proti ní nemám a velmi se mi líbí když jsem ujíždìl na kole zachytil jsem nešastný pohled Karla Srpa který si v duchu øíkal: proè jsem jen tomu Øezníèkovi dával ten lístek na Salmana Rushdieho

Pøedstavovali si Že básník je ten Který mívá vidìní Ale byl to jen anýz Anebo pan Bouše Který právì zabíjel králíka Pøes zamrzlou plochu rybníka (nebo požární nádrže?) Bìží tužky tužky A voskové ovoce Na høbitovì ve Sv. Janu pod Skalou Je pohøben hajný Smrtka s manželkou pí Smrtkovou Na zámku Miramare se kutálejí živé klobouky na mrtvých hlavách Ale život? Život? Ten si do sodovky nachcat nedá

Záplavy snìhu udivené temnoty karbanictví perly nic nevysvìtlí tesknotu Barnabáše nad dopisem z kolibøíka který hoøí

1

Autor Bagtyropiè Vojtìch/ Vaner Autor Autoroviè

MichalVojtìch Šanda /Vaner Jiøí Korbel

Vojtìch Vaner

Nadøízený v práci Nadøízený v práci zesmìšnil mne u kolegù. Skupina krbového domu mi dala podepsat smlouvu, rozèilil jsem se o tisíc šest set korun. Podával mi banán, že prý mi odpouští støedu, kdy jsem lhal. Bylo to tak jak øíkám? Jak øíkají oni.

Dítì v lese Jsem dítì v lese, které pozoruje stromy. Cítím své pøedstavitele národù; švédského zbìha, nìmecké prase, bójského zpìváka, a apaèského náèelníka. Trochu se bojím zvíøat, která chodí lesem samotná, stáda a smeèky mi tolik nevadí. Voní to tu po tìch stromech, které pozoruji.

Reinerovic Jak létavice pne se do chrámoví báseò, vážnì mínìná. A je jich jistì více, znát je, znaèí, že platí dnešní hodina.

Tøetí setkání K èemu nás inspiruje technická hudba, kdo pije pùl srdce, kdo víno a kdo smutný nápoj na noèních službách. Vìtšinou pøijde tøetí setkání k duhu a neslyšíš-li dlouho rytmus, jsi potom sám vtanèen do lázeòského prostøedí.

Tìch klonù, co touží po vzdìlání, salámžroutù, co se nikdy nikam nevypraví i hudcù, co dychtí po fortelu… Vracejíce se k mlýnùm hledáme v kolech ženské oèi.

Milénium

Skvrny

Zítra nás všechny pochopí. Kousek ze zemì se podaøí oddìlit a tam to uvidí. Muži i bezmasé ženy, papíroví draci i zlí rytíøi, všechno tam uvidí.

Skvrny jsou rány, co se zjeví v lese nebo v tisku bulvárním: Vìtev plná ovoce, sípání každou noc. Krásných dní prodýchnutých velkých vírem bude napøesrok jistì více, srdce bývá svalem srdeèním. Trapasy z nedìlí, vìtry z plných bøich jistì odezní, jde o to pøekonat oèekávání.

V roce 1997 mne zasáhl Tupac Amaru, ale zùstávám jemný. Spím u jilmového motelu pøes stìnu slyším správce vaøit kávu a oddechovat bìžce Terry Foxe, v tomto, ne jinak, zùstávám miléniu.

Skvrny se ale objevují všude, pomalu pøichází myšlenka úplného ustrnutí a najednou je tu.

2

Plástve

Stydím se vejít do sousedních pokojù vyhledat Ibalgin Ibuprofen. Po pùlnocích chovám v dlaních knihy, ze kterých jsem uèetl poloviny druhých stran. Tìším se na svítání, myslím si, že budeme odpoèatí.

Do pláství ženeme dnešní noc. „Byla to velmi dobrá porada, mnoho jsme vyøešili“. Zasloužil bys ránu široèinou, ránu pouhou.

Žebøík

Bolest ti daroval starý bùh z moèálù. Skvost je docházení po zebrách. Let je když nìco letí. Hromady seker v hromadách zad jsou jen pøelud. Sousedství je první dùvod války. Smíšenka, jež na tì civí, má prosté oèi. Nerozumí široèinì, nerozumí situaci, pøála ti jen menší sekeru. Teï ji to prozøení, že tvou bolest vidí nahou, dìsí a stáèí do Kolobìhu. Ty vidíš ve plástvené noci, vidíš jen Smíšenèiny oèi.

Na vykovaném hrotu po v dìtských oèích délce ležel jak visel z plotu høeben na oèesání slív. Na stìnì v pøistaveném loubí za prahem døevem èerveným zùstal tam pohádkovì dlouhý všem tichý dùm umíral s ním. Odešli nikým nevyhnaní na žlutou barvu mateøství snad zapomnìli, snad se brzy vrátí pøiznají o to víc si bolesti.

Do žen a mužù Posedáváme po opuštìném lese. Dláždìní nebo knižní nebo novinový papír se rozvlní jako lùžko, mechy se potáhly po promìdìném kamení, pøi neopatrném pohybu rukou do koøenù nahmatáváme jména. Co s velmi zkreslenými vzpomínkami, co s touhou po levném a snadném poznání?

Známí z Bohdánkova Opakují se svatby, lyžaøi, první dìti jsou veliké, komunita je sentimentální, nìkteøí stále ještì hledají. Je to že let, nìco pøes tøicet, kdy konì ržali ve své stroji. Šminky a kudrlinky, svítilny na èelíèkách, dopisy v bednách, nohy a kola v ulicích.

Posedávejme, též tluème si útržky zajímavých èlánkù do temen opìtovnì pojmenovávejme nalezené a obèas se necudnì zarývejme zrakem do žen a mužù, do žen a mužù ležících v koèárcích.

Úplnìk Pøi úplòku je celé mìsto léèebnou, pøi úplòku je celé mìsto sociálním ústavem. Ležím, nemohu spát.

3

Richard Michal KittaŠanda | Helena / Jiøí Korbel Andresová

Richard Kitta ... Je doma, preèo nedvíha..? Odpovieš ¾ahunko, smrou. Padajú mi vlasy. Do vane.

... Volal mi Dalo, že vraj by sa dalo spravi revolúciu.

Autor HelenaBagtyropiè Andresová/ |Autor MilanAutoroviè Klimeš

Helena Andresová Co ráno nejde Vynahradíš dnu èi veèeru

Je pondelok a on ešte neobedoval.

Ústy vyloudìnými zvony V lesích kde paøez míchá mech Hned objímá se sám

Stopy do nebe O pùlnoci Cestou jde pokrytá Ukrutná noc

Èi pùlnoci kdy tiše chodíš bytem Èi vedle dlíš

...

Pomíjivost Dìje se perla na jazyku

I když mᚠdveøe otevøené

...

Na Krátkej ulici sto detí vdychuje syntetické nebo.

Keï som bol malý, kradol som otcovi cigarety.

Aj ja som ¾úbil èerstvo natreté zábradlie, bicykel…

Teraz keï mi kradnú cigarety otca, som ešte menší.

… príliš ve¾a detí na takú krátku ulicu.

...

...

V dome žijú ¾udia, (hovoria) inou reèou.

Môj autoportrét mi niè nehovorí.

List v ústech bezedného sousoší I bez køídel vším procházíš Štìtkami ploutví naznak hoøí stromy

Med Ty nazývᚠvše Jediná struna v zubech Trmácí jazyk o patro Morem plástve královna vetøe dny Do smyslu slabostí Pro kroky silné tmy

Veèer sa vyobjímajú a idú spa.

Prekvapené ústa zakryl usta¾ovaè.

Ráno zas nikto nikomu nerozumie.

Znovu sa ponáram do vývojky.

...

Dve smutné oèi po otcovi.

Na siedmom je vojna, na treom otvorené okno. Na prvom sa milujú.

O výstupu na horu Ze které se padá O ruce Do které se almužna nedává Jen v jednom pøípadì sladkosti

Noc Nad lesy v nemocném oparu Posléze jako když stojí na svém místì Pod krkem pramenícím z hrudi

Ja bývam na streche, polievam kvety na prízemí.

Rákosí

Relativita Po týdenním pùsobení Na stole Zmìklo jablko

Neuvìøitelný svìt pohádek O samotì

Milan Klimeš

Po roèním pùsobení Na oknì Se zkøížily fialky Hodiny a hodiny Poznání tvé krve V mojí krvi

Stopa Hledím do snìhu Jako by mìla pøijít stopa V kroužící smetanì Orel Snídá

Do chvilky zasvitlo tìlo ryby Na hladinì vlnky si rozebíraly vìž kostela Stùl z hostince vonìl starým pivem Zemì toužila po mých nohou s chladem maèkala se mezi prsty chodidel Na stonku písnì osychala Peøí ptákù zašláplé do ní chvìlo se Jako by chtìlo vynést stopy do nebe Tou slepou parou ros pronést slunce

Den motýlù Jen ti slepí ptáci Kolem krvácejí zkomené vìtve Nejjemnìji noc ukládá mì do mlhy Už nebudu pít krev hrdlièkám Vzdálím se zahrad A poøeže mì kraj A zachytí mì voda Ležím hlavou na drobné minci je sotva Den motýlù Život osleplý starými blesky Život tolik chvìní až kam

Uprostøed živých holubic

4

5

Štamgast Dnes zas pøišla ta hovnivá štìstìna Ke stolu pøisedl lžiprdelnì úslužný štamgast-plkavec Zblízka jsem vidìl jak maska jeho ksichtu hnisavì kvasí Za chvíli jsme moèili vedle sebe do žlábku na vyschlé krystalky cizí moèi

Sníh ohryzaný vìtrem Veèer po tìle zemì tekla v krvavém dohasínání øeka svìtla Už dávno v zahradním jezírku spáchal sebevraždu poslední leknín Už dávno listopad usmrtil vùnì kvìtin V chrámu kostelník už staví betlém Venku na vìtvích leží promrzlý sníh ohryzaný vìtrem

MichalMarek Šanda Šobáò / Jiøí Korbel

Marek Šobáò

straší ho možná bolest skrytá za tenkou stìnou plastu. Nakonec se kabelù ani nedotkne. Napøímí se v další místnosti, je trochu vìtší než byla ta první, hledá Pavla. Vidí z nìj jen skvrnu svìtlého trika, která se rozpouští u protìjší zdi. Ovál svìtla z baterky cestuje po betonu a hledá poslední vlez. Poslední, protože od prùlezu už musí být vidìt oltáø a modly.

Podzemní prach Oba se øítí dolù schodištìm. První bìží Pavel Kalina, kousek za ním Secký Jan, øeèený Seky. Ten si už zvykl na to, že bývá druhý, že se èasto vidí jen kamarádova záda. Zato Pavel jde do všeho po hlavì… Dole ve vestibulu už postávají další èlenové Lehkonohého gangu. Opírají se o promáèklá dvíøka schránek a tváøí se jakoby nic. Sotva mezi nì hoši vbìhnou, jeden pøes druhého k nim natahuje ruce a nìco podává. Kluci si to rychle cpou do kapes a za trika. Do toho nìkde v patøe prásknou dveøe. „Dìlej,“ sykne Pavel na Katku Trnkovou. Katka, která si odjakživa nechává øíkat Ketka, mu jen neochotnì podává prsten. Nedoèkavý Pavel jí ho prudce vyškubne z ruky. Všichni už slyší nìèí kroky na schodech. Navíc Pavel dneska opravdu spìchá, za pár hodin odjede s rodièi k moøi. Dva siláci party, Jakub s Ondøejem, odsouvají tìžký škrabák, další ruce zdvihají plechový poklop. Èerný otvor v dlažbì vydechne opar jemného prachu, za další vteøinu už Pavel a Seky slézají po žebøíku dolù. Jejich hlavy zmizely v podzemí, zbývá ještì rychle za nimi zabouchnout poklop a škrabák vrátit na pùvodní místo. To všechno stihnou opravdu na poslední chvíli, vzápìtí se otevøou prosklené dveøe a støedem vestibulu, pøes škrabák, projde s prázdnými taškami stará paní Holínková.

Všechno jim až do onoho dne vycházelo. Lehkonohý gang se neslyšnì pohyboval po noèním sídlišti a sbíral trofeje. Pozdìji koøisti zaèal nìkdo øíkat modly. To bylo v dobì, kdy objevili oltáø. Vlastnì o nìm zaèal mluvit první Pavel, nikdy nikomu neøekl, jak se dostal sám pod zem. Ani Sekymu ne, jen ho jednou vzal s sebou. Ostatní zùstali nahoøe. Nikdo jiný pod zem nesmìl. A nikdo by se také sám pod zem neodvážil. Ostatní v gangu byli jen sbìraèi. Rvali z aut zrcátka a stìraèe, obèas si nìkdo troufl prokopnout vitrínu v místì, kam už nedopadalo svìtlo. Støepy pak nosili na hromadu. Byly to suvenýry drzosti a odvahy. Pavel jim vždycky poradil jak na to, potom už zùstal v pozadí. Byl to správný vùdce gangu. Teï ten první sedí opøený o zeï a pozoruje oltáø. Ten druhý vylézá z posledního prùlezu a napodobuje prvého. Vždycky když spatøí oltáø, na okamžik ustrnou. Èekají jestli se neobjeví svìtlo. Nìkde na zadní zdi je nepatrná trhlina v betonu, tou obèas pod zem zabloudí paprsek, nechá v sobì zatoèit prach, položí se na oltáø a pak neèekanì zmizí. Nikdy neodhadnou, kdy se místnost ponoøí zase do tmy. Paprsek si chodí, jak chce. Oba kluci mlèí. Pavel, protože má poøád v ústech baterku, Seky, protože èeká, až nìco øekne Pavel.

Chvíli si musí zvykat na tmu. Bylo tomu tak i tenkrát, kdy Pavel vzal poprvé Sekyho pod zem. Teï jsou oba už jistìjší. „Dem, voe…,“ procedí Pavel mezi rty, rozsvítí malou baterku, dá si ji do pusy a mizí ve tmì. Seky se okamžitì pouští za ním. Lezou po ètyøech po zapomenuté suti, obèas se jim do kùže zaryjí støípky skelné vaty. V temném prostoru kolem huèí a bublají trubky, cévy a støeva domu nad nimi. Pøiblížil se první betonový pøedìl, Pavel je už pùlkou tìla v úzkém otvoru, sune se po trubkách do druhé místnosti, než zmizí za zdí, tenisky rozhoupou dva zelené, provìšené kabely. Seky chvíli si hledá pozici pro prùlez, bál by se dotknout kabelù, slyšel, jak dokáže kousat elektrika. Kdyby tam teda byla, možná tam ale není, pøebírá si sám v sobì. „Lez Seky voe!“ ozve se jasný rozkaz zpoza zdi. Seky se opatrnì souká skrz stìnu, poøád se otáèí,

Seky znal svého kamaráda od narození. Mìl pocit, že když prvnì otevøel oèi, byl vedle nìj Pavel. A mìl skoro pravdu. Pavel se narodil o den døív, ležel na stejném oddìlení, pár metrù od nìj. Když se vrátili domù z porodnice, spávali pøes léto v koèárcích ve stejném stínu. Pavlík byl také první, kdo menšímu Honzíkovi rozbil nos. Umìli oba sotva chodit. Nikdo na pískovišti nevìøil svým oèím, když jeden capart druhému vrazil z nièeho nic pìstièkou mezi oèi. A divili se ještì víc, když se rozplakal viník a obì na to zírala s otevøenou pusou. Pavlík nebyl k utišení, v záchvatu lítostivého pláèe, cpal ze všech sil svùj umolousaný dudel Honzíkovi do pusy. To jako na udobøenou.

6

Autor Bagtyropiè Marek /Šobáò Autor Autoroviè Betonový kvádr u zdi je obložen množstvím stìraèù, vypadá jako nìjaký podzemní ježek. Když neèekanì projde paprsek trhlinou, zalesknou se kusy zrcátek a støepy. Dvì siluety døepí vedle a potahují z cigaret. „Hele, jak ses vlastnì dostal poprvý pod zem,“ nevydrží to ticho Seky. „Byl otevøenej poklop. Nìjaký chlapi dole cosi svaøovali. Když vylezli ven, vlez sem dovnitø…Bylo to celkem dobrodružný, jeden zùstal pod zemí a hlídkoval. To sem zjistil až pak. Lez sem metr kolem nìj, takhle sem mu mohl ohmatat montérky, voe…“ To polknuté vole na konci Pavlových vìt Ketku vždycky roznìžní. Seky to dobøe ví, Ketka za Pavlem blázní. Sekymu se zase líbí Ketka. Když dnes zalézal pod zem, vidìl ji z neèekaného úhlu. Drobnou bradu a dvì tmavomodré, švestkové oèi. Krásná Katka Trnková! Vzal si ten obraz s sebou pod zem. „Oltáø sem objevil až na konec. Že to bude oltáø, sem hned nevìdìl. Až pak sem si øek, že by bylo dobrý nìèím takovým semknout partu… Že by jako mìl gang kam odkládat modly a tak.. Takový katakomby tajemný…“ Obèas o tom spolu mluvili, vysnili si tajemnou sílu skrytou v podzemní tmì. Napùl ve høe, napùl v jakési pubertální zbožnosti. To pro ni byl oltáø plný model. Vìøili, že je nìjak spojena s nevyzpytatelným paprskem, že rytmem jeho neustálého mizení a pøíchodù dýchá. Až si ji dokonale ochoèí a ovládnou, bude staèit tøeba jen tak lusknout a… Poklopy sídlištních kanálù vyletí prudce proti modrému nebi! „Je dùležitý nìco proti nim mít, rozumíš!“ „Tohleto,“ ukáže na stìraèe a zrcátka, „jsou jasný dùkazy. Proti každýmu. Nikdo z nich proti nám ani necekne, protože v tom jede s náma!“ „Tak proto si poslednì tak ždímal Ketku“ „Jasnì, voe…,“ culí se Pavel a z kapsy vytáhne prsten.

„Dokaž! Dokaž, že si vìrná!“ „Jak jako…?“ „Šlohni nìco svojí matce, voe…!“ Na druhý den, pøed výpravou do podzemí, pøinesla zlatý prsten.

Všechno jim až do onoho dne vycházelo. Pak ale na Pavlùv rozkaz obìsili zatoulané štìnì. Ráno Ketka pøibìhla, že ví, komu psík patøil. Jednomu starému pánovi z protìjšího bloku. A že by se mìli jít pøiznat. Pavel vybuchl, nepøíèetnì na ni øval… Že by si mohla zkusit ceknout! Sídlištì by jí bylo malý! Každýmu by smrdìla, zrádkynì… „A to chceš? Tohleto?!“ køièel na ni. Chvíli se dívala zmatenì po partì, hledala jeden jediný spojenecký pohled. Ostatní ale klopili oèi. Nakonec špitla, že ne. Ale Pavel zùstal tvrdý.

Pavel si sáhne za triko a hodí na plochu oltáøe svoji modlu, støíbrný pøívìšek s drobným tenkým plíškem. Je do nìj vyryto slùvko SHARK. Pak po hlavì mizí ve tmì. Seky zùstává a pozoruje podivný betlém. SHARK dopadl tìsnì k prstenu. Z jedné strany sestavu doplòuje vojáèek ze záøícího plastu, z druhé karta s hokejistou. Muži v modré pøilbì zkøivila tváø nejednoznaèná grimasa. Buï øve gól nebo trpí po úderu pukem. A nad tím vším kometa podzemního paprsku. Chvìje se. Tenouèký chvost zápasí s pøesilou tmy. Zatím nerozhodnì. Uvnitø svìtla proudí prach. Jedním smì-

S cigaretovým dýmem vdechují podzemní prach. Tenouèkým filmem jim zaèíná pokrývat sliznice. Je pøíliš jemný a nepùjde už vydýchat… Nìkdo nad nimi splachuje, vzápìtí èernou trubkou proteèe proud vody. Slyší tlumený smích. A trhlinou pøichází paprsek. Je èas vyskládat modly. „Budeš je mít na starost. Dva týdny, než se zase objevím…,“ øíká Pavel a vytahuje vìci z kapes. „Zvládneš to?… Musíš!“ Seky mlèí a sestavuje na betonu z pøedmìtù drobná zátiší. Na hladké ploše, za plotem stìraèù, se setkávají plastové pøíšery s obrázky hvìzd NHL. Ulomenou SPZ pokrývají karty s divnými bytostmi a ještì divnìjšími ornamenty. „Slyšíš kurva, voe? Nebuï srab!“ „Jo, slyším. Zvládnu je…“ Výbornì. Pøesnì tohle potøebuje Pavel slyšet. Nakonec druha vždycky pøesvìdèí. Vìdomí, že je Seky s ním, dává jeho rozkazùm jistotu. Jen se Sekym mùže nekompromisnì vládnout gangu. Nad ostatními moc nepøemýšlí. Jsou to obyèejní sbìraèi. A nikdo nemiluje toho, kdo porouèí. „Voe až se zas objevím… Mám nachystaný nìco velkýho! Doteïka to byla sranda…“ „Jako co jako… vole?“ Nìco velkýho, co už je nìkde dopøedu nachystané, a co by sám nikdy nevymyslel, Sekyho trochu dìsí. „Všecko až potom. Až tu zas budu. Ale bude to… Nìco velkýho. Pro všecky…!“ Nìco velkýho!

7

MichalMarek Šanda Šobáò / Jiøí Korbel

rem. Sekymu pøipomene miniaturní vodopád. Proud drobných kapek se ztrácí tìsnì nad prstenem. Takhle paprsek ještì nikdy nevidìl. A tehdy se Seky rozhodne. Sebere zpátky prsten a tajnì ho vrátí Ketce. Aby Pavel nevìdìl. Sáhne po nìm… „Lez Seky, voe…!“ A je zase tma. Za chvíli je oba, po odklepaném signálu, tahají silné ruce do ètverce denního svìtla.

zvuk propadne nìkam do ticha. Dveøe neèekanì otevøe úplnì cizí èlovìk… „Brý den…“ Muž øekne: „Ahoj Honzíku.“ To už Seky muže poznává, je to Pavlùv strejda. „Brý den. Vy ste se… Oni se… Už se vrátili?“ Strejda mlèí. „A… Pavel? Je taky doma?“ Strejda se nadechne. „Pavel… Už není, Honzíku.“ Dívají se na sebe. Z bytu zazní trubka. „Pavel… Ztratil se v moøi.“ Za strejdovými zády bouchnou dveøe, úzkou štìrbinou Seky na okamžik zahlédne paní Kalinovou. Tváø má skrytou v dlaních, rychle mizí v dalším pokoji. Ta trubka vzlyká z ní… Dívají se na sebe a je ticho. Seky si v duchu pøeje, aby muž ve dveøích ještì nìco øekl. Aby tøeba zopakoval poslední vìtu, ale s jiným koncem. Tøeba že byl Pavel chvíli ztracený v moøi a pak se neèekanì objevil na druhém konci pláže. Jenže strejda se na nìj už ani nedívá, potichu zavírá, za pár vteøin dozní ozvìna a on… Zùstane na schodišti úplnì sám.

Seky se probudil náhle, jedním trhnutím. A hned na nìj skoèí strach, že se nìco stalo modlám. Mobilem svolává celý gang… Za chvíli už zdvihají poklop a on se spouští dolù. V podzemí je neobvykle živo. V místnosti s oltáøem nìkdo nìco svaøuje. Odlesky bílého svìtla vycházejí z prùlezu a tlaèí tmu do koutù. Do koutù kam nedohlédne. Šávy domu v èerných trubkách hlasitì pøetékají a šumí. Opatrnì nahlíží do místnosti s oltáøem. Nikoho nevidí. Paprsek je neklidný, obèas z nìj vylétne gejzír jisker. A pak si toho všimne. Oltáø je prázdný. Tak pøece! Vbìhne rychle dovnitø. A právì v té chvíli se od boèní stìny odchlípne tmavá skvrna. Seky nevìøícnì osahává vrstvu prachu na oltáøní desce. Skvrna se zastaví kousek od nìj… „Pavle?“ Pavel má na sobì èerné plavky. Dívá se jinam. „Pavle?“ Pomalé otáèení hlavy. „Pavle!“ Rty v køivém úsmìvu. „Kams dal modly? Slyšíš? Vra je!… Vra je!!!“

Komu to má øíct?! Tak komu to má øíct! Dùm ho vyplivl na rozpálený chodník. Mhouøí oèi, z nehybných stromù vidí zelené skvrny. Jejich okraje postøíbøilo polední slunce. Nìkdo se hlasitì zasmìje… Tak komu to má teda øíct? Na mobilu tiskne tlaèítko K, prozvání Ketku… Nebere to… A zase ten hluèný smích. Mhouøí oèi. Pod víèky spatøí paprsek. Je to jen chvilka. Vždycky, když ho takto uvidí, bude chtít dát vìci do poøádku, vrátit je na pùvodní místo… Ve výšce za ním se z okna vykloní Ketèina hlava, vidí ho… Hluèný smích. Podívá se tím smìrem. Na zahrádce baru, který je hned pøes cestu, sedí parta sídlištních chlápkù v nátìlnících a šortkách. Jsou obrovští. Kývají se na plastových židlièkách, plácají se po zádech, lijí do sebe pùllitry piva a hulákají. Obèas nìkterý z nich vstane, bøichem drcne do stolku a rozkývá sklenice. Pøed chvílí nechtíc vymysleli dobrý fór. Jakmile odlepí upocenou kùži stehen z bílého plastu židle, ozve se mlask. To proto ty exploze smíchu. Vstávají jeden po druhém a chechtají se tomu zvuku. Mlask, mlask a smích… V útrobách domu zatím Ketka bìží po schodech dolù… Mlask, mlask a zase smích. Nemùže teï vidìt její siluetu za mléèným sklem domovních dveøí. Za okamžik je rozrazí, zezadu pøijde k nìmu, studenýma rukama ho obejme,

Seky se probudil náhle, jedním trhnutím. A hned na nìj skoèí strach, že se nìco stalo modlám. Mobilem svolává celý gang… Kalinovi se vrátili od moøe døív! „Cože?… Ketko, Ketko, jak to?… Je to opravdu jejich auto? Dy mìli pøijet až…“ Seky bere schody po dvou. Tìší se na Pavla. Má radost, i když… Nìkde uvnitø nìj zùstal døepìt ranní strach. Nejdøív o modly a teï… To nìco velkýho! S Pavlovým pøíjezdem se to pøiblížilo. Nìco velkýho, co si ani za celý svìt neumí pøedstavit! A odehraje se to døív, nìkdo zkrátil lhùtu… Co bude pak? Co když pak bude všechno jinak? Napoøád… Zatím ale bere po dvou schody… Od prvního zazvonìní ubìhla celá vìènost. Pøiloží ucho na dveøe. Zdá se mu, že za dveømi slyší trubku. Hraje nìjakou hodnì disharmonickou fanfáru. Hned hlasitì zalká, hned se

8

Autor Bagtyropiè Marek /Šobáò Autor Autoroviè „Já?! Nhéé…!!!“ Proè to øekla? Pøece to na nìm nemùže být poznat. Nikdo netuší, že se mu teï zdávají divné sny! A do myšlenek, které se mu potom honí hlavou, nikomu nic není. Pavel je pro nìj prostì sok. A navíc je nevyzpytatelný. Chystá nìco velkýho a to jim všem mùže zlomit vaz. Pavel je… Je nebezpeèný a kdyby najednou nebyl… Je to jen takové pøání. A pøání nebo myšlenka nemùže sama o sobì ještì nìkoho zabít. Je to jen možnost, jedna ku poètu nìkolika tisícù Èechù u moøe. Jenže podobnì se ho pøedevèírem zeptala i matka. Nìkolik posledních dnù totiž pøímo hltal veèerní zprávy a když je nestihl, tak na rodièích vyzvídal, jestli se nìco nepøihodilo v Chorvatsku. Tøi veèery za sebou se ptal úplnì stejnì, až to paní Secká nevydržela: „Prosím tì, co se furt tak blbì ptáš? Ještì pøivolᚠnìco zlýho. Nechceš pøece, aby se ti tam Pavel utopil, že?“ Ne, takhle když se ho nìkdo na rovinu zeptá, tak to stoprocentnì nechce. Ale kdyby se to náhodou stalo!… Nebyl by Pavel, nebyl by gang, nebylo by všechno to nebezpeèné, co s gangem souvisí… Byl by jen on. A Ketka! Matce pohotovì odsekl, že má prostì o Pavla strach. Kdyby ovšem chtìl odpovìdìt po pravdì, asi by musel øíct, že má prostì z Pavla strach. „Já?! Nhéé…!!!“ Záda mu splavuje slaný potok. Jestli rychle nìco neøekne, odteèe spolu s ním. „Vzal bych tì nìkdy dolù, víš, tam pod zem. Pavel dycky øíkal, že je to pro ostatní zakázaný, ale tøeba… Ukázal bych ti paprsek, chtìla bys? Je to… úplnì magický!“ Setkal se s jejíma oèima. Dívá se na nìj a ten pohled mùže znamenat cokoli. Teï nebo nikdy, øíká si Seky. Lepší pøíležitost, jak Ketku získat, už možná mít nebude. V hlavì mu opìt naskoèí ta správná slova, koneènì mu to zase zaèíná mluvit. „Hela, já… chtìl jsem ten prstýnek tvý mámy vzít zpátky. Málem se to povedlo, pak na mì ale zavolal Pavel.“ Jen se na nìj dívá a mlèí. Zasáhl? Trefil to místo, které jediné mùže zpùsobit, že celá roztaje? Zmocòuje se ho nedoèkavost. Kdy už ho koneènì k sobì pøitáhne! Dobrá, ještì tedy pøidá pár slov navrch! „Hele, s tím štìnìtem si mìla pravdu. Mìli jsme za dìdkem jít a pøiznat se. Možná mu i koupit novýho psa!“ Zabrala. Koneènì se její tváø zaèíná mìnit. Tak teï, teï už to pøijde! Její rty se opravdu pohnuly… „Tak proè jsi nic neøek!“

bradu mu položí na rameno a šeptne mu do ucha: „No, tak tiše Sekýšku, jsem tady s tebou… Ketko, Ketko, moje Ketko!… Když se Seky probudí opravdu, zùstane chvíli nehybnì ležet. Rozhodnì nebude nikam volat. Modly v podzemí mu mùžou být ukradené. A kluèièí èlenové gangu jakbysmet. Pohledem sklouzne na kalendáø na stole. Ještì má k dobru sedm dní. Mìl by se o to pokusit… Pozoruje ji z boku, má lehce pøimhouøené oèi, vyhøívá si tváø v plném slunci jako ještìrka. Takhle si to vždycky maloval, on a Ketka, sami v tajném zákoutí. Sedí spolu na vyvráceném klepaèi ve stínu staré výtopny. Nìkdy se tu schází Lehkonohý gang, ten se ale bìhem nìkolika posledních dnù ze sídlištì úplnì vytratil. Sekymu kluci vùbec nechybí. Teï tu jsou úplnì sami. Ani z nejbližších oken sem není vidìt, zvìdavým pohledùm stojí v cestì nìkolik vzrostlých stromù. Seky prožívá zvláštní okamžik, pocit štìstí se v nìm mísí s nepøíjemným svíráním žaludku. Ví, že musí stále nìco øíkat, protože mlèení by v této chvíli pùsobilo trapnì. Pod trièkem na zádech mu z toho vytryskl drobný èùrek potu… „A když pak nenajdou žádný tìlo, pošlou zatavenou prázdnou rakev. Je z lesklýho kovu a když ji pak dávají do zemì, tak dìlají, že je tìžká. Nìkdy to ví jen nejbližší rodina a nìkdy to nevìdí ani oni. Záleží na tom, jak jsou silný… Je to dost bìžný. Moøe jen tak tìlo nevydᅓ Stále ji pozoruje. Jak na ni zapùsobí jeho slova? Má ještì pøiostøit a nebo naopak trochu ubrat? Její jemný profil na pozadí posprejované zdi. Pøímo ze rtù jí trèí køivka ostøe èervené barvy. Zatím sedí bez pohybu. Je krásná. „A kolik bys øekla, že už letos v Chorvatsku zaøvalo Èechù. No schválnì, øíkali to v televizi… Sedm. Naposledy nìjaký kluk. Usnul na matraci, vzal ho odliv a nikdo ho už nikdy nezahlíd. Fakticky…“ Nic, poøád mlèí. Jen lehce pohne nohou v bílé tenisce. Seky ten pohyb zaregistruje. Nepatrnì se mu zrychlí dech. Neví najednou, co by mìl dál øíct. Sáhne proto jen tak pod sebe, nahmátne kousek staré cihly a mrští jím do protìjší zdi. Náraz odchlípne omítku a udìlá na zdi naoranžovìlý flek. Èas to sice o pár vteøin posunulo, nový námìt hovoru se ale nedostavil a ticho mezi nimi zaèíná být stále hrozivìjší… A pak promluví Ketka… „A ty by si jako chtìl, aby se Pavel jako utopil, jo?“ …

9

Marek Michal Šobáò Šanda | Lukᚠ/ Jiøí Korbel Motyèka

LukᚠMotyèka

Ještì nic nechápe, ještì si myslí, že to dobøe dopadne… „No tak proè si nic neøek! Všichni ste stáli a drželi hubu. A já tam stála jak úplná pika. Víš jak mi bylo?!“ Když Ketka zvýší hlas, trochu piští. Moc dobøe se to neposlouchá. Ale i tak! Poøád mu pøipadá až neskuteènì krásná. A teï už asi i nedosažitelná. Pomalu mu to zaèíná docházet. Navíc znova ztratil øeè. Zoufale pozoruje spáry mezi popraskanými dlaždicemi. Teï by jimi i docela rád nìkam odtekl. Ale Ketka ho jen tak nepustí, dere se z ní na svìtlo proud nastøádaných slov. „Tys byl dycky divný Seky. Pavel, to je pìkný hajzlík, ale když nìco øekne, tak to platí. Všechno je všem jasný. Je úplnì jiný, než ty… V tomhletom!“ Opravdu to nejde jen tak odtéct… „Ty nikdy moc nemluvíš, nikdo neví poøádnì, co vlastnì chceš… A když pak koneènì nìco øekneš, tak je to dost divný… Mᚠprostì takový divný kecy Seky! Prázdná rakev, utopenci v moøi, paprsek pod sklepama. A nic dohromady z toho! Kdo se v tobì má vyznat? Fakt. Si úplnì divný!…“ Ani si nevšiml, že se klepaè lehce zhoupnul, když vstala a odešla. Nìkolik dlouhých minut totiž èetl jedno slovo nastøíkané na zdi. Poøád dokola. Èervený nastøíkaný klikyhák… A když se pak po ní podíval, už tam nebyla. Vyšel ze stínu výtopny do rozpáleného sobotního poledne. Mezi domy nebylo ani živáèka. Jen na zahrádce nedalekého baru sedí na plastových židlí nìkolik chlápkù. Právì se nìèemu zaèali smát…

Autor Bagtyropiè LukᚠMotyèka / Autor Autoroviè

nechci tì

***

nechci tì ty obludo subtilnosti

kam chodit na polívku že v zákoutích parku lze v noci èekat ruku na rameno a slunce v poledne páva na lanì – to vše nezmeškat

moje mìsto I. tam všude jsem byl hlavou rukou ústy ve tvých èastých slabinách jsi všude než jsem já v nohou tì mají – nikoli v srdci : jenom muèedníci musí zpívat rùže skrývajíce støeva do polívky si je nakrájím jsi to ty – hledám své nebe èím víc je tma tím víc jsi svìtlá moje uhaslá parky v nichž velcí nesedají nebát se být konkrétní olomouc mozek mùj a tím to nekonèí

žalm 106 z jejich modrých øití nevycházejí ty nebezpeèné pšouky silnìjší než stovky – Romeo mùj ach…

Pavel se vrátil od moøe na den pøesnì. Seky se právì loudal s košem k pøeplnìnému kontejneru. Z nièeho nic se za ním ozvalo: „Èau voe…!“ Opravdu tam stojí. Je dohnìda opálený a vùbec nevypadá jako mrtvý. „A… ahoj, èau.“ „Nìco sem ti dovez.“ Rozvírá pìst, na dlani mu leží dvì prázdné patrony. „Našel sem to u takový starý boudy na konci kempu. Jedna je pro tebe…“ Seky už ví, co bude následovat. Pùjdou zase pod zem a patrony položí na oltáø. A pak mu Pavel poví, co vlastnì chystá. Nìco velkýho! Chvíli z toho všeho nemùže polknout, jakoby mu hltan ucpala nìèí pìst. Musí na chvíli zavøít oèi. Raz, dva, tøi… Ve vteøinì spatøí paprsek! Dneska je sotva vidìt. Dneska je to jen taková nicka na pozadí tmy. Tenká, tenouèká… Ale je! Poøád tam ještì je…

Velký div: víš viselce i s oprátkou Dech dech jejich je spálený od hoøícího srdce vytrhnutého sem. A pøesto mluvíš jako Didus ineptus academicus – Protože Mája je jen hmyz mastní ovádi vyšilují nìco bude pršet Já je otøesen

svou tlustou prdelí chceš sedìt na dvou židlích a tvrdíš o nich že jsou židlí jedinou práskneš sebou o zem tak je to správnì na hrádeèek si zveš ganymedy z nuslí èi vinohrad stojí ti modelem k obrazu tvému jiøího jenž bojuje s drakem

bylo by trapné chodit po hlavì v rozkroku tisknout slabikáø … máma mele tátu…

a pak je oblízneš jazykem miláèky boží svým chlupatým jazykem duši jim oblízneš jako kost z telátka

nikdy tady nebyli už tady nejsou nikdy tady nebyli …

tvùj tuk tì prozradí hlasitìjší než tvé zeovštiny

objetí silná jako kmen byli tu byli jen chvíli jen zástupci tìch jmen

prd ale ano o to že jsi nelze vést spor ale èí èíže jsi kubìnou?

matce ***

nevím o ní nic

podzim sám ještì není dùvod proè psát básnì

pøesto ji jak cibulové slupky ze sebe loupu den co den

hnijící listí padající listí žloutnoucí listí na stromech

v té høe pøece každý z nás za sebou jde ruce pryè od sebe

ano pøíroda zase dostala žloutenku a i lidé jsou proti ní tak málo imunní

nevím o ní nic èím víc se ohýbám èpí její prùrva víc v mìsíci mého oka

zaèíná se v pøírodì šoustat o závod

a v jeho tùni èeøí slabost vlasy té co tady nikdy nebyla

právì teï mì poèali

10

11

Michal TomᚠŠandaMartinec / Jiøí Korbel

TomᚠMartinec

a pøijde bolest, stáhne kápi roztrhá dásnì klepeš èelistima strachem kouø zchladí a ticho opuchne poèurᚠse strachy ve spánku poserou se, poserou se tvý sny vzteky když bude kleèet na dno ti pøivážou jazyk rozsápou tì jak krabièky bota ti pøirazí hlavu k zemi, šklebí se ti a vod bolesti ti cvaká èelist… kouø se prokousává uchem proniká do žil a nádechem si propaluje cestu do mozku slintᚠkouø se rozplývá nad tìly, která se vyškubala

... ètvr roztrhají na støepy vystøihovánky pro dìti potetovaní popíjí pivo ruce zvednou k nebi hošík dlaní si zastínil oèi, neèurej na ten sloup, je v nìm proud

... stìny domù leptané asfaltovým dechem odchlupují žulové žily ranìní na nosítkách, se pletou slepcùm v bubnujících tatramatkách

... i tahle báseò si hraje na kabelហneøíká ti ještì nic…? stále si tì omotává, dotýká se tì a pøekrývá se tvým neporozumìním, tvým vztekem na básníka… až se objeví pod nánosem obav mùžeš to teï klidnì dokonèit za mì… na… nebo tì osloví obraz a popíše ti køížovatky jako automapa… a podobnì jako sloupy elektrického vedení bude tì svádìt malou kytkou tyhle básnì dotkla se tì aniž bys to chtìl…

... kouø úsvit bunìèných svazkù, skrývᚠse a honíš co se plazí otevøený šmyklobus škrabká opuku po opuce pøetavenou vyvøelinu jíl dým oplet kouøe zatemovaný ve spáøe zcementìlý kouøem rovnátka si kouøem profoukneš chrom se rozleští do stran bìžíš a ocel požírá boty tušíš bum, bum, bum bušíš na vrata v opuštìném klášteøe

... vysilující cesta po èasomezích vyfasuješ kabely pokraèuješ ve stopách štìkù z nervomatu tì povzbuzují utíkᚠpøed nimi do stínù zemì, pekla èi kam kde jsi nezvaný, malý, zatrpklý

12

Autor TomášBagtyropiè Martinec |/ Autor RadimAutoroviè Karlach

Radim Karlach

... underworld umøel aby se tam podíval ustrojí se, pak se zvedne prochází se inverzní krajinou lomem s dunivými zvuky padajících kamenù podepíše se do knihy pøíchozí èeká až když na nìho houknou ustrojí se do bílého saka po toèitých schodech zamíøí chodbou a na konci chodby se pøed ním kabely zaseknou, zkroutí se, zablesknou vytvoøila se koule noøící temnotou dýchá… vlnu za vlnou teplo krve, srdce dýchá… vlnu za vlnou probouzí se a cítí vùni bubliny v jeskyních sedí zakamìnìlí jsou tu tisíc let bardo, tarot, tao sfinga pyramida tao vytryskne na zem

Louže prašivá staøena nocí se plouží a pajdá a vtekle drmolí obèas si pøièapne nad zmrzlou louží a abych neuklouzl, trochu ji posolí

Støídání suknice špinavá nacucaná kalem vrní a skuèí pod hejkalem až skonèí, ještì ji po tváøi pohladí a pak i já jí políbím kapradí

Kapky dávno již tomu, kdy byl jsem zde poslednì kapky jí kalné stékají po stehnì tøesa se hnusem proèvachtám blaty dávno již tomu, kdy d隝 byl zlatý

Pøed bouøkou ta stará z chaloupky na kuøí noze svíjí se bezhlesnì na obloze pøežraná, nadmutá, jen èeká, až jí slehne v útrobách vítr vìzní, ticho, ani lístek se nehne

... Buraki, metafyzika šum trávy pøed vystavenou myšlenkou je praseèí šum, jiný není myšlenka pøed øeèí je pravá jiná není fyzika pøed lyrikou není pravou metafyzikou jiná není odvaha bez strachu není odvaha jiná není kabelហoproštìná o vztahy není kabelហjiná není

Potomci nejedním porodem krvavým protøelá vlèice hladová placentu pozøela bastardy pištící nechá mi pøed vraty dnešní noc zùstanou v pelíšku u táty

13

Milena Fucimanová Michal Šanda /| Jiøí Vlasta KorbelBakalová

Milena Fucimanová

Zápasy I Když mì uprostøed noci probudí zlovìstný pocit pádu do neznáma pøivolávám si chu ranní èerné kávy s dvìma prázdnými „krósany“ nebo s jogurtem (nìkomu staèí cigareta)

Fenomén dnes Zatímco mne soukromé teskno ochromuje jako soudní obsílka nìkde – kdekoliv na poštì (v dìtství vnímané jako dùm plný tet olízaných známek a tvrdých štemplù v rukoubití)

Hlavnì nic vznešeného nic co pluje nad èelem tonoucího jako nohy labutí tìžkých ptákù kteøí se louèí zpìvem

Tak tedy na poštì právì teï jako každý den porcují plátky stržené lidské kùže na buben

Zápasy II Dìkuji ti vìèný Tajemný za noc co jsi pro mne vyøezal pøidal do ní kopru po okraj aby nebolelo co nemùže spát

Les les les! Les ano les Evangelium podle pryskyøice Mám šaty zelenì žilkované shrnovací a veverka-gejša: zrzavý trylek lesního banjo bandu nade mnou rozevírá šišku jak strupatý kvìt Spatøím jak vypadám: k nepohlazení

K ránu slyším: ženy venèí psy a psice sanitka se prohryzává k nemocnici Podivná nedìle: nechce své mladé kojit

Vlasta Bakalová

Dávno a daleko

AutorVlasta Bagtyropiè Bakalová / Autor | Memfer Autoroviè

Memfer

odložili šaty i prsteny až na holou kost V hrabièkách prstù dosnívají zaatou zem

vykàmení letom nových priate¾ov nájdeme v lese potme tichých nahých neobrezaných venujúcich sa kàmeniu krásy

Vzkaz – Co si myslíš? u nás se jedlo støíbrem z fajnového porcelánu povídá otec z baganèat mu upadl slepièinec na èerstvì umytou podlahu domem vonìla svíèková Zamíchala jsem si kávu støíbrnou lžièkou a aby nebylo nic opomenuto ohlednì noblesy starého rodu šla jsem napsat vzkaz pro pøíští generace na Zeï záchodku Pøed každým jídlem si dobøe umyj ruce nikdy se nehandrkuj o kávu ale na hedvábí trvej

vymenení kráèame do ïalších nocí ïalšie noci – ïalšie lesy

z panèuchy do panèuchy noci, v ktoré som naozaj nespal skoré ranné rande na stanici divné ksichty a my, káva v pajzli pred tým, než sme išli do roboty alebo keï sa ti zvlnia vlasy prechádzkou v sobotòajšej tržnici: za chrbtom húf podnapitých chrenov zúfalo sa potácajúcich okolo stánku, pri ktorom híkaš nad panèuchou panèucha nepanèucha vagína, tvár trápi ma že a viem uspokoji iba ústami, z panèuchy do panèuchy chichi

Jesenice Vìno

V domì se zbortí zeï Kdyby v tu dobu maminka neumírala v nemocnici zavalil by ji kuchyòský strop

Plandá mi tu hebká srst zažitého hermelín se uleží až ke vzpomínkám V mantlu noèního chodce proskakuji obruèemi hranièních kamenù a je to troufalost chtít se zahnízdit v korunách stromù Vana pokoje se plní chaosem osidlovaného pohranièí až po bøeh høbitova Tam bez Norimberských berlièek pìstují kanárky svornosti a skromnosti

Dávno a daleko? To nevymyslel Bùh Sklep trèí jako jílec meèe Opodál lopuší – podivná vášeò vìèného klenotníka Vrátím se pro smrt a uvidím Boha Na klínì hladí naši zasypanou koèku v tom jasu vypadá jako perleová

14

V zoologické zahradì otec pase modrého slona mé dìtské lásky Dodržoval Desatero starých moudrostí a do tøetice všeho dobrého Zùstala mi po nìm Popelka duše v sadu broskvoní dùm a tøi básnì V jedné mu žena ve zvonici visí s jiným a pod nohama jí zraje zem darmo mluvit

trocha romantiky na zajtra radšej sa už rýchlo vyzleè na pomalos èasu bude ráno si dos zapózuješ ospalá pri kávovare

15

MichalIan Šanda Stephen / Jiøí Korbel

Ian Stephen

Ètyøicet námoøních mil (z libreta k Ostrovu ptaèích lidí, vzniklého ve spolupráci s Davidem P. Grahamem)

Autor Bagtyropiè Ian Stephen / Autor Autoroviè

Dmutí moøe

abych zakotvil a vyspal se než mì to bez ptaní odnese na moøe

(z libreta k Ostrovu ptaèích lidí)

Londýn, Victoria Dìlá to dobrých ètyøicet námoøních mil. Z Harriské úžiny na Hirtu. Nᚠèlun – bez podpalubí – ztratil známá místa z dohledu. Na hladinì ani vlnka. Je bezvìtøí, nebe bez mráèku, ale stále plujeme. Na høbetech sleïù. Moøe je jich plné. Den jako stvoøený pro tereje. Vrhají se støemhlav se složenými køídly, prší jako oštìpy. Kolem nás to šplouchá ostošest. Najednou se ozve divné zadunìní. Jeden terej minul. Jeho dlouhý zobák zajel do pláštì èlunu a uvízl v nìm, pod èarou ponoru.

Polykáme studený vzduch. Ostøí smysly. Za oèima buší. Nejen mnì. Autostrádu lemují podzemní ohnì. Výfuky se dmou plameny hlenù. Ulice zbìsile plivou šávy. Aorta tohoto kontinentu prosakuje.

Je to dvacet mil tam a dvacet zpátky. Uprostøed cesty už nemá cenu se vracet. Když toho ptáka necháme být, díra zùstane ucpaná jeho zobákem. Ostrovy se pøibližují. Jenomže se zatáhlo a fouká.

Tenhle stín jen tak nesmažeš. V prùrvách lapáme po kyslíku.

Hodíme do vody košík s kamením, s lanem za zádí pak doplujeme na bøeh. Brodí se k nám ostrované, aby nám pomohli. Hej rup a berou nás na ramena – celý èlun i s posádkou a se vším. A z èerných prken ostøe trèí osten žlutého zobáku.

Dìlíme se o vzduch. Obèas je tøeba ho požvýkat.

Praha – scéna z dosud nenatoèeného filmu Napospas vlnám

Pìt postav. Gumoví muži v èerném tanèí na šedivé øece. Táhnou zahnuté vidlice. Rozhoupávají háky.

už je nezkoumám Høbetní ploutve se pøerývanì klikatí, sviští v bezvìtøí.

nechávám se unášet. Když nevíš, jak se mìní vítr tvou jedinou jistotou je pohyb.

Stále plujeme vpøed, i když hladinu èeøí jen rybí pohyby a øízené døíví.

Nezapomeò Nezapomeò mi z druhé strany poslat vlnu nebo dvì.

Bøicho pod plachtovinou se o sebe stará samo. O nᚠkýl se drbou hlubinní plavci.

Tep svých dlouhých prstù ponoø do zpìnìných vod Manhattanu.

Mírnì se vzdouvá, tukové ploutve, pstruží víøení hustì kropenatá buøòáèí naftou.

Chvíli to potrvá ale až dorazí k našemu západnímu bøehu ucítím ji.

Ostrovy spojuje motouzek proudu. Mezi tvrdým èerným peøím buøòáèkù brázdících hladinu a hebounkými pírky letošních terejù témìø není skuliny.

Vítr, který Vítr, který cuchá lišejníky, nemusí dosáhnout šestého stupnì.

Voda se nemùže zastavit.

Švitoøení špaèkù zasáhne hloubìji než kosa.

Jen se jí øíká stojatá.

Prolákliny na hladinì nejsou vždycky od høbetních ploutví.

Z Baltu, jenž nezná pøíliv mne proudy zahnaly do øeky i s vypnutým motorem

Pokud loví, tak ne ryby.

Širé moøe. Širé jako západ. S boulemi velryb.

ale teï

S ozvìnou domova jejich šiky houstnou. Kdyby se ti chodidla odlepila od paluby, kroužící hejna by tì vynesla do nebe.

Pøíèina a následek nemusí nutnì pøerùst v bouøi. (Z angliètiny pøeložil Bob Hýsek)

16

17

Michal PeterŠanda von /Linprun Jiøí Korbel

Peter von Linprun M I L Á M A T K O , milovat – Tebe, tak pracné snad by ani nebylo, na rozdíl od takového toho pùvodního umírání v Sahary náruèi. Topoly oøezané až do úpìnlivì vyschlých èerných prstù. To ti tøi mladí hudebníci, co Bacha hrají, ze Švédska, a ze Švýcarska, s takovou radostí, ve vlaku, s takovou tou vlakùvìrou, a ten kudrnáè, neposeda rozjívený, svým sólem tympánovým na riflích jak doprovází. To je ale vìcí na tom svìtì, matko milá – tolik vìcí, zatímco nìkdo, snad oni, s vykòuèeným pousmáním Ti servou kùži v cárech z tìla. A Tvé oèi, lehounce jakoby už ovìnèeny nyní šedým kalem zcela. Tobì – teï už všechno jedno, øíkáš, zatím co tìžké bouøe protahují naši zemi,

naši krásnou, ponièenou zemi. Ovšem, smutný být, – to bych se neodvážil, patøíc Tvé slzy. Vždy souputníkem Tvým, je navzdor tøpytu všech pokladù svìta smrt, ta váhavá, co nadìji tak ráda ušlape. Znavený, jako Ty, vyklouznu já z rukou svých všedních starostí, ach, ženo. Dìvèe a moøe, poupátko slané, pacièky laská chladná – bílá pìna Hnízdí v štítu stehen. Copak mohl jsem tušit, s to nìkdy vùbec byl, že jako rybka mrštná, kalhotky chvatnì odkopne, o závod s vìtrem odhopká? Prádlo pod oknem, houpe se línì, nebe nad ním – stùnì. Tráva sklání hroty ostražitì k písku, v dunách tak sedìt, vyzout si boty, po pláži vydat se na procházku. Peèlivá opatøení pro každý pøípad Hra mlhy za zimní noci Údery orkánu A vzápìtí klid

18

Autor Bagtyropiè Peter von/ Linprun Autor Autoroviè Po nedobré chvíli Kus modrého nebe Jen cár Nad tupým ledem Na nás stejnì nikdo nedá! Smrky coby dup z kamene V cukrové mouèce Ty bláho, ty bláho, Potopa… Sytì zelený gazík do pøírody Tam na stráni Tváøí se jakoby nic Mladý Brecht jaký to pìvec nespoutaný teï mrtvý, brousí si rozštìp. Divoce huláká, pravìce, Baálovi blízký duše muka vyøvává pubertní šmajchluje divokým, hrozivým gestem, mladých dívek nevinnost ohrozit se snaží. Tu slastnou hrùzu – hle – jak jim nahání a nevysnìné dìti potají. Nᚠvelký, drzý BéBé nach Goethe Nummer eins první objevitel Vé efektu. Záda mám tuhá prdel plochou zcela pinïour tak malý teï pustím to z tìla Teï mám toho dost Tolik masa kolem a òader nahých kolik tolik slunce, vìtru a kolik far niente Nezvládám srdce pøímo do šourku mi padá a v hlavì se

zívající prázdno rozkládá. Já, který Vám zdám se být slizký tak tak nevlídný tak nikomu nièema nepodobný tak neoblomný k sobì a k druhým. Ten divoký, nespoutaný smích na rtech odumøel dávno již, už pøed tím, než jste odešli. Její obrovitá prsa nosí Marka Póla po pláži. Mohutný zadek její sluní se v nìmém vytržení. Nazí až po trièko, málokteøí uniknout svedou vlastnímu osudu. Na koòském høbetu houpavì vstøíc rodinnému krbu. Vše, co myslel, si zapsal. Tu vyprázdnila se hlava jeho zcela, a on žádnou myšlenku již další nenašel. Byl si moc pohodlný, pøeskoèit svùj vlastní stín. On dosáhl – tak vysokého standardu, že mohl si dovolit, své produkty zahodit. Ach, jak rád se zamotával, a díky

svým zámotkùm nevìdìl pak jak dál. Býval smutný v mezích, a veselý v mezích, mez v tìle mu vìzela a ztopoøila ho jako loutku. Èas zùstal stát Nechce Jak já bych rád

Brodím se køídou a kreslím znamení bílé na podklad èerný: Demokrita Nikdo neví, jak bude. Nikdo neví, jak je. Jisté, zdá se, je pouze, jako by se žilo stále zvolna volnì dále. Zima hryže kámen si, až ten na tisíc kusù puká, voda dovnitø vniká nuž – stìna dutì zní.

Smutek Daleko utek Já pøipraven jsem Tropit nové kousky Cizí bøehy Zdolat køikem a bosý Tedy podepøít hvìzdy V dlouhém mém krátkém Žití tady. Jako køída na mou pomstychtivost pohled bledý, køída v batohu, køída v soukolí, její oblièej køídovì popelavý v rámci taneèní zábavy. Naprosté bezvìtøí køídobledá luna líná od východu invaze broukù a much. A ten pan stavitel nosí svùj profit pøes srdce krážem a mnozí z jeho dlužníkù køídovì zsinalý ksicht nad krkem. Ty tøi trpaslièí ratlíky s tlapkami od téru co tak škaredé stopy zanechávají mu vytknouti nelze.

19

Halouzky její ruka dotkne se, z kouzla vše vymaní. Otci skrýt matku, matce pás z pìny. Rùže a medúzy, støíbrné korály. Do oèka jehly navlékat písek èi do hlubiny ucha spustit, firmament vyfotit coby vìc neznámou. Pøed chtivým zrakem soka skrýt starosti dìtí, zkoncentrované na krajíc chleba, tam kde neznámé, tìžké kameny ke dnu se potápí. Zdobené øasou a chaluhou krky dívek nezkušených, pach rybího tuku a tekuté soli. Jen tak propukající svoboda ocitá se ve shodì sama se sebou.

(Z nìmèiny pøeložil Antonín Mareš)

Antonín MarešIvan _ Název Václavek (bez| názvu) bez názvu, /mail-art 2007z|??.??.????, Converse, 2002 edice COPORUCE/

Antonín Mareš Ivan Václavek_ |Název bez názvu, (bez názvu) 2007 /mail-art | Black Magic z ??.??.????, Fucking edice Woodoo, COPORUCE/ 1999

20 XX

XXI 21

Antonín Mareš Ivan Václavek |_Dejte Názevnám (bezprávo, názvu)abychom /mail-art sami z ??.??.????, mohli stisknout ediceknoflík, COPORUCE/ 2004

Antonín Mareš Ivan_ Václavek Název (bez| názvu) bez názvu, /mail-art 2007 z|??.??.????, bez názvu, edice 2007 COPORUCE/

XXII 22

XXIII 23

Antonín Mareš _ NázevIvan (bezVáclavek názvu) /mail-art | bez názvu, z ??.??.????, 1998 edice COPORUCE/

Antonín Mareš _ NázevIvan (bezVáclavek názvu) /mail-art | bez názvu, z ??.??.????, 2003 edice COPORUCE/

XXIV 24

XXV 25

MichalAntonín Šanda /Mareš Jiøí Korbel

Antonín Mareš

Bílek a žloutek Vchází nejistým krokem jakým jiným V oblièeji rozpolovincuckované Svislé zakonèení horního rtu Brýle ryby Vtlaèuje nejistotu do kuøáckého salonu: Kde co seklo sakra Chybí tady akorát bedna piv V udírnì je zeleného stolku málo Stejnì tak tøí plechových støíbrných popelníkù Létajících talíøù Jinak geil Usedá nejistì

Mr. Mrskut Øeknìme že zarovnaná hlava Støihu tvaru brikety Pronesla toto: 2008 pùjdu holt na terapku do Thalkirchenu Ptám se vydìšenì Zda si už natáhl budík Spoèítal mi to na prstech A já se divil Že už máme 2006 Takže vlastnì poèítat s odmašovnou už dnes Na rok 2008 zas až tak hloupé není

Minimálnì doktor Sverige šéflékaø Taky Èech pravil Abychom my alkoholici zkusmo vhodili Až se vrátíme domù Èerstvé vajíèko prostì bílek a žloutek Do sklenice se 100procentním alkoholem Uvidíte pronesl samolibý óbrárct A zjevily se mu zuby v pullundru Co se stane Dále pravil Tentokrát s úèesem vyfénovaným naondulovanì vzad Jak na chatì v Kicbýlu pøed sjezdovkou Ještì nìco dodal hezoun S nohou pøes koleno Sám sobì se pìknì líbil k nevydržení

V rámci svého výroku v udírnì Tváøil se nejen on samotný Nýbrž i jeho vzezøení Jeho T-Shirt Vùbec vše v nìm kupodivu obdrželo výraz Zcela pøesné matematiky Pøibližnì za hodinu nám ovšem pøedvádìl Jak si pøed propuštìním z chodby Vymìní moè s kámošem Ještì jeden v žlutobílém nápisu na levém rukávu Prohodil smìrem k tetì Asbaše Uraltové Aniž by se jí ale pøímo a konkrétnì optal: Teda to by mì vážnì zajímalo Co ta si asi myslí!?

Mìlo to všechno nádech kapely expertù Ta hodinka posezení v kruhu alkoholikù Na otázky kladené Dr. Sverigou se hlásili Wie geht es Ihnen? Tak to dejme tomu obecnì zodpovídáno bylo: Gut – a tøi ïupky ticha Hezký lyžaø pøívìtivì dodal Na takové slovo Gut známe stopadesát výrazù Experti mlèeli Odpovídali pak tøeba tak: Já když mne to chytne Od zátylku smìrem k srdci Tak to pivo dokonce cítím Pronesl dotyèný zcela oddanì a procítìnì Opomenul vidìní pìny Systém Jiøík Což mne pøekvapilo

Oslovená neoslovená Strnulá s úèesem ohon zvaným Malé dlanì na kolenì Takový ten typ Kezrin Hepérn Doženšující se tváøí Chlastem zèervenalou Kmitl jí Náznak úsmìvu køivého Asi v tomto smyslu: Doprdele Došla mi èokoláda

26

Antonín Autor Bagtyropiè Mareš | Konstantin / Autor Autoroviè Kedrov

Dobrotivý osmi dìlitelný

Alpy tak blízko

Vycházím z rozumu Matièko svatá Nuž dotyèný šedivý Má zastøižený støih šmik-šmik vyšedlý alkem Oèividnì po vzoru filmových a všelijakých hochù Takže pøi urèitém smìru pohledu Na jeho hlavu bylo by lze nìkde vyšourat Urèitou mužnost

Ivane Diviši S Kozelkou jste se kurvil Ale pamatujete si Jak jsem Vám tenkrát volal Abyste-zdabyste Na vernisáži èísti dovolil bych si Vás poprosit Bruèel ze sluchátka Vᚠhlas A já blbec tehdy byl jednom konci Vy teï jste na druhém konci

V této situaci ale A to je nutno si silnì pøedstavit Již od oboèí dolù je všemu konec Takže dìlitelný minimálnì osmi Tak vzniká jeho nesnesitelná veøejná vlastnost

Kozelka prý táhl s Vámi Žižkovem A hospodami Až zaplakal jste slzy Když dìlníci Vám o pøestávce polední Od rohového stolu zatleskali

Jawoll Všemu rozumí Nadmìrnou váhou pyskù pøitaká Proè ne hned paže ètyøi Na každé chapadel šest Po dvanácti prstech!? Svým spolualkoholikùm on otcem V kruhu expertù v èele s rozumem a moudrem On pøiklání se k sousedovi Komentuje šeptem Nyní až kraluje Ale již krokem širokým a rozvalenì usedá K dalším rozumùm

Tlesky tøesky Alpy tak blízko Hroby tak nízko

(Básnì psané v Zentrum für Abhängigkeitserkrankungen und Krisen /Centrum pro Onemocnìní na základì závislostí a krize/ a doma po návratu.)

Konstantin Kedrov

Aspoò že zaèal nosit ponožky Zøejmì mu došlo nesoumìrno hranatého úèesu A nespornì zaplísnìných nehtù lopatovitých Kdyby jen tak! Ovšem on ke všemu Jak jsem zjistil Pøi styku s vrchností ovládá úsmìv hlodavce Tu zve paní doktorkou Tam malá poklonka

Leeuwenhoek a Galilei Leeuwenhoek v mikroskopu v dalekohledu Galilei každý je svým zpùsobem nekoneèný Leeuwenhoek v dalekohledu v mikroskopu Galilei Jenom tak se dá ještì nìco vidìt Leeuwenhoek zaostøí sám sebe a stane se Galileem Galilei zaostøí sám sebe a stane se Leeuwenhoekem

S kým mrdá takový pytel brambor? Takový dokonalý milion slov v øadì za sebou! Nìco jak liják navleèený na tlaèenku

(Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø)

27

Michal Pavel Šanda Herot / Jiøí Korbel

Pavel Herot

a plných pomnìnek v jejich roklích Nebohá vyvedu tì z této zkažené díry úchylákù s nervózním rockandrollovým tøesem A když jsem domluvil sklonil jsem svojí hlavu do její a v její hlavì jsem ji objímal a plakal nad sluneènicí co ztratila slunce z temné podstaty prožitkù A až když mùj duch obraznosti vylezl z její hlavy srdce mi zpívalo Požehnaný buï tvùj i mùj Bùh Otec zástupù Ó Elohim Zrùdné kletby se naplnily v tìchto dnech aby zlomily mé srdce V naprosté zodpovìdnosti vykoktávám své zbožné šílenství úvah abych ji pøesvìdèil Cítím se zcela zanedbaný v podstatných úvahách A øíkám té nešastnici vìènì z exhiboušù ustrašené Øíkám jí tam v démonicky páchnoucích vlhkých polotemnotách – Ale vždy život je krásnej A ona ještì více vydìšená z tìchto mých slov a z podivínského bìhu nedávných i zdejších událostí øekne na to – Nechápu co na nìm vidíš krásnýho – a zkoumavì a nechápavì podívá se na mì bez známek nìjaké propagandy Vidíš tøeba pøíroda Podívej kolik je pìkných míst na tomto svìtì – a ta moje malá nešastnice Tato nevidomá pasaèka žlutých prasat Pasaèka z rodu Borgiù mi odpoví – Mùj oblíbený strom skáceli Moji oblíbenou skalku zavezli odpadky A do mého oblíbeného rybníka vyváží výkaly – Ale pøesto je tolik krásných míst Staèí se jen rozhlédnout – øíkám jí. A vlastnì co jiného jsem jí mìl øíct To že snad mìla pravdu Když pøed nedávnem se pokusila o sebevraždu A tak mi nezbývá nic jiného než vlézt opìt do její hlavy a tam jí øíct – Neboj se má milá Vyvedu tì ze skutkových podstat klamù Ze zkroucených tlam rozmrdaných démonù Pøivedu tì k rozèeøeným vltavským pomnìnkám a potom pøes celé Západní Pobøeží od Moravy pøes všechnu tu tuberkulozní hrùzu až k éterické hudbì hvìzd všech úsvitù nás oslavujících Vrátím tì do tìla našeho a do šlechetné záøe Krista – Vykupitele…

Že se mi to nepovedlo Slezský motel v nažehleném obleku kde kostlivec potažený lidskou kùží spí na obøím slamníku a vedle nìj vožralej marxista odklepává popel z Fidelova doutníku do konzervy namísto popelníku Slizký motel syntézy reality odkud je stìží rozpoznat jediné hodiny na vìži trestnice co z mého skvrnitého údivu dostala šedý zákal a zmocnila se jí zimnice Ještì tak dostat do sebe jednu lžíci páchnoucí gulášové polévky na této zvrhlé akademické pùdì ztracené existence a vùle jakkoliv se podílet na smyslech života kde jsoucno zásadnì mi uniká a kde je slyšet hluèný dech osvìtlovaèe poulièních lamp co mu ochoèené krysy sežrala kantorova harmonika Zaplatil jsem za kus chleba Mùj vnitøní hrdý monolog nahlas zanadával a pak odebral jsem se vymoèit naèež venku zøítil se do uhelné jámy a upadnul do mdlob Probral se pod oblièejem dívky v teplácích co kouøila a mluvila rychlostí svìtla o Buchenwaldu a o bílém kolumbijském prášku a o orgasmu a o neprožitých láskách a o depresi a o osamìlosti a o všech hrùzách co prožila až k tomu nejhoršímu co prý mùže ženská udìlat Sežrat rtu ze všech teplomìrù které za ten den posbírala Vìø mi není to žádná sranda podívala se na mì a celá šastná se smála A já smál se s ní a pøedstavoval si jak žeru teplomìry a poslouchal jak mi dokonale v zubech køupou a pak se z nich kymácím Zvracím než mì odvezou a potom se dívám do tváøí tesklivì blouznícím a divím se proè po mnì všichni lezou A tak smìjeme se sami sobì tam v tom primitivním uhelném dole A udivuje mì její živelný heroický tìlesný orgán plný hypnotizující lidové ústní epiky ve které není ani trocha lživé propagandy natož pak sebelitování Ubohá vyprahlá nešastnice – øíkám – neboj se vyvedu tì ze svìta nadržených démonù až k vltavským bøehùm plných nesmrtelných revolucí

28

Pavel Autor Herot Bagtyropiè | Alexandr / AutorRozenbaum Autoroviè

Alexandr Rozenbaum

Dívèí kalhotky spí v hedvábné posteli cenzury Už nám tu zase kvetou jeøabiny místo konopí – místo marihuany Už nám tu zase kvetou jeøabiny v souladu s paragraf 188 a trestního zákona platného od 1. èervence 2002

Vìnováno B. Okudžavovi Ach, neklaïte mi za vinu, že jsem se opozdil, spíš obviòte jeøabinu, že spánek není už mùj cíl.

Opravdu se mi to nezdá Ležím na dece a vedle ní láhev od vína Schován u rybníka kousek od rákosí ve kterém pøevléká se dívka jejíž nahá prdýlka efektivnì se brání sledovanosti mých oèí Srdce sluncem a smutkem je zalito pøipomínající mi abys nechodila ještì tak brzy domù a já nemusel po celý zbytek dne pøemýšlet proè už nemùžu psát básnì o marihuanì i svobodì

Jak èasto bìžím od sebe a jsem pak dlouho pryè… Neprosím snažnì snad nebe o milost za záclonou lží? Což nikdy neprojevíme lítost èi útlocit? Možná že prostì hloupí jsme, nejsme však všichni pitomci. Pohleïte, za ptáèky v ráji táhne se v dál fronta… Stejnì tak poslušnì já ji stojím, i ostatní jsou tam.

Nebo proè znovu se musím bát policajtù co nezazvoní ale rovnou vykopnou mi dveøe a potom mì ten jejich rudej anton odveze rovnou tam do tý tvý prdele co oblékla se do kalhotek z konopí aby mi vzkázala

Rozhovor v hotelu Poèkej, rozsvítím na chvíli svìtlo v ložnici temné, a mohu pohlédnout do tvých oèí uslzených klamem. Jsem unavený z bezesných nocí a chci slyšet: „Ne“. Není to zvláštní, jistìže, ale divným se to stane.

že fízlù se dneska už tak nemusím bát nebo se schovávat v prošedivìlém loubí že všechno nemusí zase být v øiti… Strach má jen ten kdo se bojí A ty klidnì piš co si myslíš Klidnì piš Piš o prdeli i svobodì Konopí i pocitu viny

Ach, jak jasnì vzplanula lampa pod stropem pokoje. Mé oèi slzí, ale ne od lampy, ne od oleje. Øekni mi, prosím tì, vyprávìj mi prostì, jak to je, jak si žiješ bez víry a jak já mám žít bez nadìje. K okenním svìtlùm se stále slétávají motýlci, roztøíští se o sklo, ale nevíra ta s nimi není. A když mi øeknou: „Bezvìrèe“, zabije mne smutný cit, zato však nadìje – tak ta všechno od základù mìní.

To ti vzkazují marihuanou zkouøené jeøabiny

Jestli je tomu tak, no tak mi promiò, já snad pùjdu k mùrám, jež jeden den jak já žijí pod noèní oblohou. Rozprostøi karty na postel – karty neznají pudù a svìtlo potom zhasni, až dveøe zaklapnu za sebou.

29

Vladimir Vysockij Michal Šanda | Jevgenija / Jiøí Korbel Kuznìcovová

Vladimir Vysockij

Vìzení už nejsou naším osudem! Na Boha spolehli, pokøtìní, ale teï zjistili, že není, a nikdy už ani nebude!

Pochod vesmírných padouchù Neuvìøíte mi, ani nepochopíte to, že kosmos jak peklo Danta nìkdy zabolí! Èasoprostor sjíždí rychlý galaktický letoun jak horu po vlastní prdeli.

(Z ruštiny pøeložil Norbert Holub)

Jevgenija Kuznìcovová

Ze Zemì na Betu je šest dní a ten, kdo o Epsilonu sní, toho už šílenství ve své moci má. Na vìènost i na stesk nablinkat, nazpamì biflujem Kiplinga, a kolem kosmická jen je tma.

... chtìla bych být malou dívenkou jakoby vymodelovanou ze snìhu jakoby poèatou mimodìk velkou láskou dvou velkých lidí v nìjakém horkém èervenci na vesnickém lnìném lùžku ve stanu u jezera nebo na lodi

Na Zemi jsme èítávali ve sci-fi románech o setkáních s národy vesmírných bytostí. Neznáme už desatero, co zteøelo na zdech, nemáme proè bližní pohostit! Ze Zemì na Betu je šest dní a ten, kdo o Epsilonu sní, toho už šílenství ve své moci má. Vìènost i stesk – hra se zaèíná, nazpamì drtíme Puškina a kolem kosmická jen je tma.

Autor Bagtyropiè Dalimír/ Stano Autor Autoroviè

Dalimír Stano které však neznám mìl bych se stydìt možná se taky stydím i za svou sílu s kterou zde žiji aniž se nìco dìje i tam nahoøe kolik jsem zabil navzdory pøikázání domácích slepic abych se držel jen rukou od øemesla (které však neznám a taky nikdy nebudu se ho držet) a jenom svého

... na tomhle svìtì možná že jednou nakonec umøu a do úst mi nacpou papír jak do bot ve kterých nikdo nechodí

Oèkovali nás proti dojetí a pìnì slov, proti divoké zvìøi a hloupým zduøením. Naplivem z vesmíru na výbuchy všech supernov – mnohem líp bývalo na Zemi! Ze Zemì na Betu je šest dní a ten, kdo o Epsilonu sní, toho už šílenství ve své moci má. Na vìènost i na stesk nablinkat, zpamìti øíkáme Kiplinga, a kolem kosmická jen je tma.

myslíš že nevím kolik je v nebi dvíøek a kolik oken (?) èemu se jen tak když se sen zapomíná jako já divíš (?)

(Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø)

pøedstav si stìnu alespoò tuhle zídku kterou ti stavím abys mìl pocit že taky nìco stojí (na tomhle svìtì

Neuvidíme už nikdy staré, dobré nebe, až naše loï na Zemi zpátky zas pøiletí, jestli se splní vìdecké vìštby pøesných klevet, na Zemi uplynou staletí.

do vichru svìta vezmu si brýle abych se do pondìlí nìjako protlouk když týden konèí s nièím si nezaèínám protože váhám jestli se v èase i tohle rozprostírá jak prvních sto let zamykám branku a konì nezapøahám (do vichru svìta ve kterém žasnu na bìlmì prostìradla) nebo jsem mrtev

30

èarovné zapomnìní které zde není které se dává slyšet jen když se stmívá (za oknem do neznáma) mìl jsem se zmìnit v kámen mìl jsem se vidìt pøed vstupem do altánku jak tenkrát veèer když jsem byl za zrcadlem jenomže co bych èinil? stupeò se zvedá a mlha popamìti sešlápne pedál organu vzpomínání

že by byl mùj bùh nìmý? jesenním listím v prostoru chrámu se nebe bez pilíøù už sotva drží a taky oblak pomalu klesá k zemi aby se spustil s posledním tvorem který ho ještì vjímá a nemá radost nebo jen jeden jen jeden den se blíží (podzimním listím z ostnù kaštanù padá stín mého stínu) a ten je dlouhý

je ovšem jedno o co smíš prosit) i o mùj soucit

Smìju se jak mrštný akrobat – na Zemi není se èeho bát!

jenomže co bych èinil?

31

myslíš že zapomínám na ostøí srpu? na plùtek u zahrádky kterou jsem kosil? (èlovìèe malovìrný) jsi jako moje máma která mne vedla loukou a døív než nìco øekla už se to stalo nejenom její vinou že by byl mùj bùh nìmý? že by se zapøel a zùstal o své vùli jenom sám v sobì? mìl jsem se nejspíš zeptat

Michal Šanda Jan Suk / Jiøí Korbel

Jan Suk

Noty jsem nacházel v dìtství ale pak se ztratily nebo je nìkdo cizí nosí v podpaží

Klenot zimní krajiny Tam do zimní už krajiny vsadit domovský klenot Pøestat se zabývat strachem ze samoty Pøestat se bát i toho že samota duši rozdvojuje a roztíná ji uprostøed té neviditelné mlhy o níž se sice pojednává na tisíci stranách vznešených spisù ale pøed hloubkou ticha se i tady ustupuje do stínu

Z hodin Rilkovy filosofie Vyèisti cestu z propadu èasu Vysekej ji z ledu do ledu… Je nìkolik možností jak stát bez údivu ale nepøedstírat úlek z holé existence Jsou i pøibližné tvary s kterými je vhodné trávit zimní veèery èíst je na stropì nebo je i podepøít oporou která se narodila ze srdeèní síly milujícího èlovìka k milovanému cizinci

Rod Rod byl vymýcený ale trvá zdravì – dìti se prohlížejí v zrcadle zdí a nemohou pochopit že moøe sem jde po špièkách a že se jim kolem spánku zas objeví ty známé pohádkové ženy které jsou matkami avšak mohou být i milenkami Krvelaèný mýtus jako by váhavì obklíèil bitevní pole v nás aèkoli máme v zásobì hrst dalších zahrad a postranních snù ve kterých se rytíø už sklonil pro meè

Pamì Obèas nìkdo náhodnì zavolá nebo pošle zprávu do mobilního telefonu Po drátech pøiplouvají mraèna jejichž obraz jsem vyslovil dávno pøedtím než mi rozum udìlal mnoho zlého Psací stroj bije na poplach kolem èervené zdi dobøíšského zámku A pamì je už pomalu jediným majetkem zapomenuté a bloudící duše

Autor Bagtyropiè Jan /SukAutor Autoroviè

Stùl pro práci

Lešení z kovových trubek zaène zpívat a jehly vìží se pootoèí tam kde i láska je štìdøejší

Dùm je obtoèený kašmírovou šálou podvázaný jako krk jako smyèka která se pøedèasnì ptá mrtvých jakým se zítra chtìjí zabývat životem Plány do budoucnosti shoøely v matném pøísvitu minulých vzpomínek zatìžkávajících zkouškou tíhy stùl i sval…

Doma v Tibetu Když jsem si zaèal vìøit dostával jsem rány bièem pøes záda jako v klášterním internátì mladých šikmookých klukù v tibetské povìtrnosti kde je dùm doèasnì slepeným hnízdem pro pøeèkání tìch nejhorších pokušení jimiž jsou tiché vrcholky a na nich božské mléko nedosažitelnosti

Postava ve vojenském úboru (záznam snu)

Všeho si vážím co se pøikradlo a co mi umrzlo pøede dveømi protože se je bojím otevøít tak aby vpustily i bezhlavého konì Tøpyt vykonává své i když jsou to pouhé lidské oèi a k nim možná zvìdavost pøes prùsvitný èas blízkosti chalup držených na psím øetìzu noci Postava ležela Byla ve vojenském úboru Hermafrodit ji popadl za krk a zvedl ji proti noènímu paprsku což mne oslnilo když jsem vjíždìl do spánku

V P. Za zády zrezivìlých sudetských køížù se rýsoval povìdomý klášterní zvuk Kdosi stanovil hodinu rozbité pohostinnosti a možná odemykal parádní modrý pokoj kde pospávalo cemballo s klávesami které jako hradba zubù èelily dotekùm zlého èasu Muž vzpomínal na otcovskou siluetu a na noc ve které si pùdu prošeptával básní a podkroví tichem

Internovaný Z rodiny

Nasvícený Boží dùm v K.

Pøebráno a vytìženo… Totéž jako u starého Suka kolem kterého po padesátce nesmìl zazpívat ani odpolední vítr Dìdeèek byl tak nervózní že v noci bral silná hypnotika a probouzel se když bylo slunce na vrcholku své namáhavé cesty

Pouze vìcná pøesnost a nic menšího Øemeslo nemá zlaté dno a èlovìk se mýlí když se oceòuje tak že by mohl být za hodinu dvanáct stavitelem božského žebroví Místo nìho je tu rýsovací prkno ponorná èára zlomená tužka roztøískaný štìtec tmy… Reflektory to veèer k slávì nasvítí

32

V pracovnì

Internovaný protože se pøeklonil k závrati Hadrem mu svazují ruce za záda Nemùže gestikulovat avšak smí mluvit aby jim to bylo k okatému høíchu smíchu Jejich zpovìdnice jsou pohyblivé a pod jejich suknìmi jsou vidìt nemyté nohy Špinavé kroky však nemohou skácet vysokou stavbu k ještì vyššímu prachu kde se kleèí když má být odpuštìno

Co leželo na stolovém návrší u nejjižnìjší výspy vklínìné do moøského tìla kterým by se vstupovalo bez ohyzdné brány k samotì? Dìsí tì že na druhé židli sedíš také ty?

33

Michal Šanda Viki Shock / Jiøí Korbel

Viki Shock

né to Haškovy restaurace U Brejškù, kde se toèí dobrý Budvar. Bylo už po jedenácté hodinì, hostinec byl plný a obsluha znaènì vytížená. „Pojïte sem prosíííím!“ zvolal po chvíli èekání básník Chlívek mocným hlasem, zároveò velmi afektovanì, na kolem procházející servírku. Tu zøejmì zaujalo neobvyklé zabarvení hostova hlasu, a tak zamíøila ke stolu literátù a optala se, co si budou páni pøát. Místo toho ji však básník Chlívek zaskoèil zvláštní otázkou, pronesenou ještì afektovanìji nežli pøedchozí zvolání a navíc velmi pateticky a hlasitì: „Což-pak vy nemáááá-te žááááá-dnou sssse-be-úúúúc-tu?!“ Chvíli nato byla skupinka literátù z podniku vykázána širokoplecím výèepním, jemuž se nelíbily Chlívkovy verbální ataky na jeho kolegyni. V hostinci U Kotvy, kde se skupinka záhy usadila, si jich obsluha všimla a obsloužila døíve, než mohl Chlívek personál verbálnì atakovat. Chlívek a Levhart se vzájemnì zpovídali, pøesnìji øeèeno Chlívek vedl dosti pateticky jakýsi monolog, zatímco Levhart se chechtal a prùbìžnì Chlívkovi kratièkými vìtami èi výkøiky pøizvukoval. Za této situace byl Hanuš tak trochu odstrèen do role naslouchatele a docela se nudil. Naštìstí si k jejich stolu naproti Hanušovi pøisedl jeden pomenší staøík, který tvrdil, že je bývalý boxer, a že si teï pøivydìlává ochranou lehkých dívek v night clubu, pøièemž ze sebe sypal jednu historku za druhou, jimiž se, aè znìly neuvìøitelnì (èi spíše právì proto), nebylo možno nebavit. Odbila druhá hodina a jedna taková lehká dívka, spíše ještì dívenka docela mladièká, zrovna pøišla a usadila se vedle Hanuše naproti boxerovi-dùchodci, s nímž se pozdravila, a sdìlila mu, že už má dnes po šichtì, a hned si objednala jedno pivo a velkou vodku. Krásnì vypadala, krásnì vonìla a krásnì mluvila, protože byla ze Slovenska. A pro Hanuše vždy symbolizoval slovenský jazyk velmi erotickou øeè, staèilo si jen vzpomenout na pravidelné pondìlní veèery pøed rokem osmdesát devìt, kdy v rámci osvìty èeského národa vídával slovenské filmy a seriály na prvním programu státní televize. Èasto v nich bylo vidìt obnažené ženské òadro èi dokonce celý pár, stejnì tak nahé boky nebo luzné pozadí. A tyto polonazí andìlé ženského rodu mluvili všichni tou samou kouzelnou øeèí jako Hanušova nová pøísedící, jíž byl Hanuš vskutku okouzlen. Také Levhart a básník Chlívek zpozorovali brzy novì pøíchozí a ustali ve svém dialogu. Netrvalo dlouho a básník Chlívek se pùvabné sleèny zeptal, èím se živí. „Ja jebem s každým,“ odvìtila mu klidnì, na což Chlívek pronesl mocným hlasem se silným tónem biblické-

Don Quijote z nonstopu (Janu Nejedlému)

Jednoho listopadového veèera vypravil se literární redaktor Hanuš M., jinak spoøádaný obèan støedního vìku, vzorný manžel a otec tøí dìtí, na veøejné ètení v Aventinskou mansardu, kde mimo jiných mìl vystoupit i jeho oblíbenec, dobrý známý a generaèní souputník ze severních Èech spisovatel Petr Levhart, proslulý vskutku originálním opilecko-komickým pøednesem svých textù než èím jiným. Shledání pøátel bylo radostné, a aby jim èas rychleji utíkal pøed Levhartovým vystoupením, popíjeli oba pánové pivištì rozmlouvaje o rozlièných vìcech, pranic se nezajímaje o ostatní pøednášející autory. Koneènì došla øada na Levharta, který svým expresivnì dekadentním projevem všechny posluchaèe zcela zaujal, a už v dobrém èi špatném smyslu. Po ukonèení ètení zachtìlo se Levhartovi s Hanušem ve zdárnì rozvinutém pivním dialogu pokraèovat, a protože v mansardì se zavíralo, vypravili se smìrem na Národní tøídu, kde se chystali nalézti nové útoèištì v nìkteré z blízkých hospod. Odtud se také chtìl Levhart pozdìji pøesunout tramvají do Nuslí, kde mìl zajištìný nocleh u satirického spisovatele Vladislava Baòky, blízkého svého pøítele. A kousek od Baòky mìl prázdný byt k pøespání po babièce i Hanuš, který uvažoval, že by jej mohl využít, kdyby se mu situace jaksi vymkla z rukou a on by skonèil s Levhartem v nonstopu, kde jejich vzácná setkání dost èasto konèívala. Na tramvajové zastávce Národní tøída vynikalo mezi tuláky a bezdomovci vysoké a hubené individuum dlouhých mastných vlasù a pronikavých oèí nepozemského výrazu, které se pomalounku kolébalo ze strany na stranu, bezpochyby na vlnách alkoholu. Muž tento asi ètyøicetiletý zval se Blažej Chlívek a byl básníkem, a sice básníkem s velkým B, by byl oficiálnì publikoval asi jen jedinou knihu, a to už pøed mnoha lety, která navíc u kritiky i ètenáøù zcela propadla èi zapadla. Kdysi v undergroundu však snad mìla jeho tvorba jistý ohlas. Levhart Chlívka oslovil, ten jej kupodivu poznal, naèež se pøivítali jako staøí kumpáni, zatímco Hanuš, jenž Chlívka moc dobøe neznal, klesnul ponìkud na duchu, nevìda na èem s Chlívkem bude. Zøejmì ze známosti s Levhartem byl ale Hanuš vzat Chlívkem na vìdomí a tedy též na milost. I zamíøili všichni tøi chutì do nejbližšího hostince, slovut-

34

Autor Bagtyropiè Viki Shock / Autor Autoroviè ke sleènì, jež se v polospánku opírala o Levharta. Ten ji opatrnì pøendal na plece Hanušovi, podíval se na hodinky, a protože bylo už pùl šesté, pomalu èas to zalomit do hajan, zavolal mobilním telefonem pøíteli Baòkovi, u nìhož mìl dnes pøespat. Musel jít ale telefonovat na toalety, aby vùbec nìco slyšel, protože z dlouho onìmìlého jukeboxu zaèla náhle køièet Tereza Perníková, že chce žít nonstop. Hanuš se pøi té písni hrùznì zachvìl, protože si vzpomnìl na svá mladá léta ve znamení SSM, spartakiády a Michala Davida, a tak radìji nìžnì, bratrsky, ale pevnì objal poklimbávající slovenskou zamìstnankyni night clubu, jež už byla na cestì do øíše snù. Koneènì se z venku vrátila parta v montérkách v èele s pøedákem, jenž byl ponìkud udýchán, patrnì energií vydanou na bití Chlívka. „Kde ste ho vzali, šaška poèmáranýho, na Marzu?“ oslovil Levharta s Hanušem, když si shrnoval rukávy zpìt dolù pøes odøené lokty. „Víte, von kamarád je totiž básník,“ omlouval Chlívkovo provokativní chování Levhart. „Ale hlavnì je to takovej Don Quijote,“ pokusil se o obhajobu patrnì již mrtvého Chlívka také Hanuš. „Don kdo?“ zeptal se pøedák party a pak rezignovanì mávl rukou. Po další ètvrt hodinì se ve dveøích objevila hruškovitá postava spisovatele Vladislava Baòky, podpírající zhroucenou postavu básníka Chlívka, na nìhož byl žalostný pohled, kupodivu však ještì dýchal. Jógr teï zdobil i jeho pravé oko, ret byl rozbitý, stejnì tak nos, oblièej samá krev a boule a šatstvo notnì potrhané. „Co se mu stalo?“ ptal se udivenì Baòka Hanuše, zatímco dìlníci se hlasitì smáli. Vše korunoval pøedák party vìtou: „Vypadá jako trhací kalendáø na konci roku!“ prstem pøitom ukazuje na strašlivì zøízeného Chlívka. Baòka posadil Chlívka na židli k vedlejšímu prázdnému stolku, o nìjž mu opøel horní èást jeho dlouhého tìla a pøisedl k Levhartovì spoleènosti. Poruèil si malé pivo, které brzy dopil, pøièemž houkl na Levharta, že hned, jak ho dopije, se jde domù, a to bez odmlouvání. Pak se ještì stavil u výèepu a dal barmanovi nìjaké všimné, aby Chlívka nevyhodil, dokud se sám neprobere, že si ho pak Baòka osobnì odvede. Døív než pøed obìdem to prý ale asi nebude. Baòka dopil malé pivo a zvedl se. Sleènu, kterou Baòka jemným proplesknutím pøivedl k èásteènému vìdomí, zvedli Levhart s Hanušem z obou stran v podpaždí a chystali se k odchodu. Ještì naposledy spoèinuli pøátelé soustrastným pohledem na opodál zpola sedící a zpola ležící postavì básníka Chlívka, zøejmì poslední morální autoritì tohoto vìku, aby pak vykroèili ven z nonstopu do nastávajícího podzimního rána, jež se právì rozednívalo.

ho mravokárce „Což-pak ty ne-máááᚠžáááá-dnou ssssebe-úúúúc-tu?!“ Sleèna byla jistì zvyklá na jiné perverzní zvrhlíky, avšak s tímto druhem intelektuálnì verbální perverze se asi ještì nesetkala, takže se prostì rozeštkala. Hanuš s Levhartem ji utìšovali, zatímco boxer v dùchodu pronesl smìrem k Chlívkovi asi toto: „Ta holka je fajn, mladej, ale ty se mi òák nelíbíš.“ Potom se vztyèil za stolem, asi aby byla jeho napøažená pravièka ve stejné výši jako oblièej kolohnátského básníka, a vrazil mu svou starou, avšak stále ještì pevnou pìst do oblièeje. Chlívek zmizel pod stolem, starý si zase sedl a sleèna pøestala pofòukávat. Teprve za hodnou chvíli, když už mìli Hanuš s Levhartem a sleènou nakroèeno zmìnit lokál, protože zavírali, zvedla se od stolu postava básníka Chlívka s krásným jógrem na levém oku a udivenì mžourala kolem. Starý boxer už šel spát, a tak mohl být Chlívek klidný. Pøed hospodou na studeném podzimním vzduchu pozdì k ránu udìlalo nesourodé kvarteto opilcù krátkou poradu a schválilo Levhartùv návrh, že pojedou všichni do Nuslí, protože tam je nonstopù fùra a navíc, podotýkal neustále Levhart, tam má zajištìné spaní u kamaráda. Poslední noèní tramvaj je tedy odvezla do té neblaze proslavené ètvrti, kde hned zapadli do tepla nejbližšího nonstopu. Tam bylo zase dobøe. Pøisedli si k dlouhému stolu omontérkovaných pøíslušníkù dìlnické tøídy a Hanuš se fascinovanì zaposlouchal do stálého a neøedìného toku poctivé a jadrné øeèi staršího proletáøe. Osmahlý padesátník podsadité a rozložité postavy právì vyprávìl, jak vylákal kdysi s partou z ubytovny do parku na lavièku jednu jeøábnici, skoro dvoumetrovou statnou ženskou, jejíž jedno prso vážilo snad pìt kilo. A ètyøi se prý na ní tehdá pøiživili, to byly èasy! Bohužel tento pøíbìh vyslechl i básník Chlívek, kterému už zase otrnulo, a tak na bodrého vypravìèe vyrukoval se svou oblíbenou vìtou, samozøejmì s patøièným patosem „Což-pak ty ne-máááᚠžáááá-dnou sssse-beúúúúc-tu?!“ „Cože? Jak to myslíš, ty blbeèku?“ kontroval nevìøícnì ten, který kdysi zvládl statnou jeøábnici levou zadní a pokraèoval v hovoru už ke svým kumpánùm „Hele, chlapi, vemte mi toho mudrce ven!“ A jak øekl, tak se i stalo. Naštìstí se vše odehrálo tak rychle, že ani Levhart, ani Hanuš nestaèili vèas zareagovat a Chlívka se alespoò slovnì a pro forma zastat, ponìvadž to by jim asi nijak neprospìlo. Hanuš ještì zahlédl oknem, jak pod elektrickým osvìtlením lampy inkasoval básník Chlívek první ránu do ciferníku od bývalého hrdiny socialistické práce. Pak se otoèil

35

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

PETR ŠTENGL / Típnuto o pøedloktí

Hamaïák však zdaleka není jen vypravìè pøíbìhù vystavených na pointì, kterou v jeho pøípadì lze nìkdy i trochu pøedvídat. Zachycuje a vypoøádává se i s postøehy a momentkami, z nichž nìkterým hrubou nití pøišitý zevšeobecòující moralismus uškodí (str. 27): „Nic mezi tím / Vèera jako dnes, dnes jako pøíštì.mohlo by být hùø a pak už / nejhùø, (NIC MEZI TÍM) do té doby je to jen otrava, / otrava nejistotou, zní to strašnì: všichni jsme v tom nevinnì, / dokud žijeme.“ Tam, kde upustí od úvah a zùstane jen u záznamu, dosahuje maximálního úèinku (str. 47): „Dobrý veèer / nikde nikdo. z nìkolika oken / se ozývá: gól!“. Za autorovými básnìmi (zvláštì ve ètvrtém oddílu básnìmi poznamenanými erotikou) se neskrývá nabalsamovaný praotec Bukowski, by jejich sdìlení a obsah jsou universálnì totožné: osamocená lidská bytost toužící po lásce, ztracená v krutém a nádherném svìtì. I když je sbírka úhlednì uspoøádaná do oddílù a opatøená intrem a outrem, žádnou obsahovou kompozici nemá. Je vystavìna stylem co dùm dá. Místy autor neudrží rovnováhu a sklouzne do banality (str. 75): „støíkaèky v žílách probuzenýho mìsta, / lidi jdou, jedou, neženou se a ženou se do práce“, jinde místo básnì nalezneme pouhý vtip (str. 51): „Studená fronta / ano, miláèku, vložíš-li si ho do úst, / budu tvému srdci nejblíž.“ Básní ètenáøovu srdci nejblíž lze v Živých nedopalcích najít dost a kromì již zmínìných Dveøí jsou to obzvl᚝ krátké, dvouøádkové básnì, jimiž Hamaïák dokáže dokonale vyplnit prostor nevyøèeného. S jistotou pøedkládá ètenáøi jen to nejnutnìjší, jen jiskru, od které dovede vzplanout. Jedním ze znakù, jimiž lze charakterizovat sbírku, je pocit, který pøetrvá. V pøípadì Živých nedopalkù se mùže jednat o trvalé následky. Básnickou sbírku Živý nedopalky je možno objednat na mailové adrese: [email protected]

(Slávek Hamaïák: Živý nedopalky. Nakladatelství TAH, 2007) Pokud vám nakladatelství TAH nic neøíká a zadáte-li adresu www.tah.cz, patrnì nebudete o nic moudøejší, protože TAH je zde prezentován coby èistokrevná reklamní agentura. Z knížky samotné se o autorovi krom fotoportrétu nedozvíme víc, než že se narodil 18. 2. 1965 a jeho mail. To, co v ní nenalezneme, øíká Slávek Hamaïák v rozhovoru, který si lze pøeèíst na www.hradeckenoviny.cz/hamadak: „Nìkdy na pøelomu let 2003/2004 jsem mìl intenzivní potøebu si odpoèinout od hudby a celého toho kolotoèe kolem ní. Vystoupil jsem z nìj, zastavil se, zavøel za hudbou dveøe, a zaèal se usmívat na prázdný papír.“ Sbírku uvádí Intro básní Léto osmý dekády minulýho století, dál je rozdìlena do ètyø oddílù Živý nedopalky, Ani špatný ani dobrý, Studená fronta a ètvrtý oddíl Ona a on. Uzavírá ji Outro básní Nic novýho pod sluncem. Intro – bezstarostná selanka mládí: (…) „chodili jsme každej den hrát minigolf a zírali / na každou zralou ženskou“ (…) „poslouchali jsme Velvety a nikam nespìchali, / underground byl underground a každej z nás mìl doma / hudební nástroj.“(…) „v novinách psali jednou barvou a to nebylo ke ètení / a celou dobu jsme si poøád mysleli, / že bejt mladej, je výhra.“ (…) „ti, kteøí dlouhá léta pøežili, vìdí, / že pravda je trochu jinde, / i když výhra / se nakonec dostavila.“ Sobotní pøíloha Rudého práva vycházela dvoubarevná. Titulek a ilustrace èervenou barvou. Sobotní Lidová demokracie èernomodrá atd. Po vlažnìjší úvodní básni se naštìstí nerozbìhne kolovrátek textù tu více, tu ménì poetických. Poèáteèní kratièká báseò prvního oddílu Rekonstrukce pøilétne už zcela odjinud: „Tady, v tomhle místì, kde Nic je vytlaèováno nìèí pøítomností / jsem pøed chvílí stál a odsával skrz zapálenou cigaretu / zbytky denního svìtla, a kouøem vyplòoval prostor, / v kterém už nejsem.“ A následují další, vesmìs kratší básnì. Jezdec nakopává Harleye, ten trucuje, nechce naskoèit, kucká, dusí se, až po nìkolikerém našlápnutí (je to pøece jen starší typ) si koneènì dá øíct, chytne, ozve se túrování a jízda zaèíná. Farmáøi nabíjejí lovecké pušky a nasedají do svých nákladních fordek. A motorkáø se v rychlosti tu a tam nevyhne a nadskoèí na hrbolku pravdy (str. 19, báseò Po stopách pravdy): (…) „smutek rychleji vtéká do srdce a stopy pravdy konèí u zrcadla,“ (…), prosviští i betonovou džunglí (str. 26, báseò Rytmus 24): „Betonové džungle o tisíci dveøích, jedna vedle druhé, / mìsto od mìsta, plivanec od hovince. skladištì tìl“ (…). Ale kdo by se zdržoval detaily, když motor burácí a vítr sviští ve vlasech. A už jezdec dohání fordku, kterou øídí místní domorodec s rudým zátylkem. Báseò Dveøe, pøedposlední báseò oddílu Živý nedopalky považuji za nejcitlivìjší místo a souèasnì vrchol celé sbírky. Je dlouhá, na tøi stránky. Autor v ní zdaøile dokáže udržet napìtí, netlachá, je pøesvìdèivý a uvìøitelný až do konce.

MILAN LIBIGER / Svištící Holub, pøešlapující Šrámek (Norbert Holub: Status idem, Masarykova univerzita, Brno 2006) (Vladimír Šrámek: Divoký advent, Masarykova univerzita, Brno 2006) Masarykova univerzita v Brnì zaèala loni vydávat knihy poezie. V její edici nazvané srdeèní výdej vyšly první dvì básníkùm-doktorùm. Nejprve Vladimíru Šrámkovi, který je uveden i jako poøadatel svazkù, potom Norbertu Holubovi. Oba mají za sebou nìkolik básnických sbírek vydaných prestižními nakladatelstvími. Norbert Holub (1966) je suverénní básník, kterého nesvazuje sonet, což dokázal ve sbírkách Úplnì úzké úly (1999) èi Suché sochy stínù (2004), a zùstává konzistentní ve volném verši. O tom pøesvìdèuje ve své zatím poslední knížce básní Status idem. Graficky støídmá a úhledná publikace obsahuje texty – až na jednu výjimku nerýmované – z let

36

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè 1998 až 2005. Holub se v nich vrací do doby reálného socialismu, do minulosti polistopadové a reflektuje také souèasnost. A dìlá to až mrazivì ironicky a nadmíru originálnì. Tøi z šesti oddílù sbírky tvoøí delší básnické skladby (Rybí protéza, Básník, který byl na Bítovì a XII. èeský internistický kongres). Prvnì jmenovaná zaèíná verši: Jsem šastný, že jsem se nestal psychiatrem, / tìlo je totiž spalitelnìjší než duše / a depresi mám poøád – / – poøád lepší nežli euforie. – takovými brýlemi se dívá na svìt básník Holub, potøebuje hodnì tlustá ironická skla, aby ten pohled snesl. A také humor, v téže básni dále píše: Netušili jsme, že Jean Marais již domenstruoval, / kým je doopravdy Fantomas / a proè východní Nìmci vyrábìjí nejlepší dámské punèochy. – a dále: Kdo má nìjaké námitky proti hovnu, a nejí, / nech se laskavì zdrží jeho každodenní pøíjemné pøípravy. – až k finále: Nahraïte a døepnìte. Všude ironie, nikde smích. Autor se v této nejrozsáhlejší básni sbírky vyrovnává pøedevším s dobou pøed rokem 1989. Politické motivy støídají erotické, literární ty spoleèenské. Tón ale zùstává stejný. I styl – odtud možná stav stejnosti obsažený v názvu sbírky. Je to ring volný. Autor rozdává všem, vèetnì sebe, ale stylovì, jsou to pravé háky s nápøahy mistra. Vztek, který podle Brechta mùže být jediným skuteèným impulsem k psaní, Holub dokáže vìtšinou krotit do pøesných a zajímavých obrazù: Vùnì nìkterých domù je nejlepší obranou / proti radosti. (Underground zero), nebo: Náboženství pracovalo se svatými jako s ingoty (***, s. 20) tady jen škoda toho, že následující verš je až pøíliš patetický a doslovný: rozžhavenou strusku strašnì vlévalo do hrdel. Po formální stránce je ale Holub spíš buldoèí hodináø, lze-li to tak øíct. Básnì skládá z obrazù, nìkolikaøádkových metafor, z nichž by øada obstála i samostatnì. Kladeny jsou vedle sebe peèlivì, spojovány prùsvitnou (nìkdy úplnì neznatelnou) nití asociací a významù, švy nevidìt. Holubova poezie si pøi ètení sama vynucuje pozornost. Naštìstí. Jinak by se v ní totiž ètenáø mohl také ztratit. I tak nìkdy bloudí. Možná s autorem, možná kvùli neduživé pøedstavivosti a chabému dùvtipu. Jestliže se Holub èasto obrací do minulosti, neznamená to, že by ho pøítomnost nechávala chladným. Právì naopak. A to ve všech mìøítkách. Od Humpolce po Evropu a ještì o kus dál. Zde se pouze pozitivnì neguje Asie, / jenže zpùsobem tak nechutným, / že jakákoliv prodejna psího žrádla / proti tomu jen jasmínovì voní. (***, 68). Opìt a opakovanì si to vyøizuje s náboženstvím: katolíci popøeli evoluci / zneuctili ji jako pøistiženou dìvku s kdejakým vztyèeným pinèlíkem (***, 64), taky se sterilní, zdravím nemocnou spoleèností: smrt je prý jedovatá (***, 66), a když už, tak: jenom aby to bylo štìstí, / co mì zabije. / (Jako host). Holub ale ironicky ryje v tìchto zásadních vìcech i do sebe: ale kdo jiný nežli kámen / mùže být nenávidìn více. (***, 61). Norbert Holub je znalec díla i života Jana Zábrany a mám dojem, že to je v jeho poezii znát. Status idem mnì místy pøipomínají Zeï vzpomínek, Zábranovy zápisky-básnì, které i pøes jejich metaforickou origi-

nalitu Ivan Diviš nikdy nedokázal doèíst – tak beznadìjné a zoufalé mu prý pøipadaly. A jako se Zábrana v dobì socialismu topil, Holub se k ní èásteènì vrací jako ke svého druhu inspiraci odolávaje už na souši jiným spoleèenským chorobám. A pøestože je nesmlouvavý, není èernobílý. I kdyby chtìl, tak nemùže. Nebo: ani zlo už nefunguje / zcela spolehlivì. (Rybí protéza) Èíst poslední knížku Norberta Holuba pro mì bylo nìco jako když jsem v dìtství žvýkal pendrek: provokativní a ostrá chu lékoøice, mírnì nepoddajné sousto, ale v úhrnu velký a vìøím, že stejnì èasuvzdorný zážitek. O poznání ménì výrazná je básnická sbírka Vladimíra Šrámka (1956) Divoký advent. Knížka autora, kterému v roce 2003 vydalo nakladatelství Host titul Nevìsta utržená ze øetìzu a rok pøed tím Petrov Jednohubky, obsahuje sedmašedesát kratších básnièek, vìtšinou jednoslovnì pojmenovaných, napø. tma, žena, mráz, pane, touha, dech. A tyto obecné názvy prozrazují na autora, že si není tak úplnì jistý tím, co chce sdìlit. Pøesnìji øeèeno: jako by zùstal stát v pùli cesty. Na rozdíl od Holuba se pouze napøáhl, k ránì-katarzi už se ale z nìjakého dùvodu nedostal. Šrámkovi nelze na mnoha místech upøít silné metafory: otrávené studnì pod sukýnkou (Kounicova), nebo v básni s vánoèní tématikou: spousta smrti v kádích / já dýchám ti na ni (po tom). Pøesvìdèivý je také v textech epiètìjšího ražení. Básnì ale velmi èasto degraduje zbyteènou doslovností. Jako by se Šrámkovy dìti-texty vydávaly do svìta v noci, aniž by je otec-autor pøed odchodem alespoò uèesal, pøípadnì ostøíhal. Jeden pøíklad za všechny, v básni nebeské ARO èteme: / zázrakem z rakve vesmíru / jsme vstali / a v tom omylu / krutì chceme vytrvat, text holanovského spáru, pokud by však nezaèínal veršem: Bùh vdechl nám život, pozitivním pøetlakem. Shrnuto: Øada Šrámkových textù stojí na jednom, dvou dobrých slovních nápadech, které ale zùstávají nerozvinuté nebo je autor sám pohøbí.

MILAN HRABAL / Sešlo se na mém stole (Vladimír Køivánek: Zátiší s loòskými oøechy. Host, Brno 2004) (Jaroslav Kovanda: Výlet na Kost. Protis, Praha 2007) (Ewa Lipska: Okamžik nepozornosti. (Volvox globator, Praha 2006) (Marek Sekyra: Modré hodiny. Kruh autorù Liberecka, Liberec 2007) Když ke mnì s notným zpoždìním dorazilo Zátiší s loòskými oøechy Vladimíra Køivánka (Host, Brno 2004) øíkal jsem si: všechny dosavadní sbírky mám, èetl jsem, takže beru tento výbor z vydaných sbírek jako „sbìratelský kousek“. Ale pak mi padl do oka verš: „mìlèinou slov je ticho obklíèeno“ a zaèetl jsem se. Jak èasto se brodíme mìlkými slovy:

37

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

v reklamách a volebních kampaních, v novinách a knihách, na úøadech, v životì. U Køivánka je to jinak. Slova váží, šetøí jimi a píše o tom, co sice všichni víme, ale víme jinak a hlavnì nepøesnìji. „Z pochyb je hora z jistot dým“ øíká v básni Náruè (s. 119) a takto, jeho vlastními slovy, lze interpretovat básníka Køivánka. Žádná gestikulace, žádné bicepsy slov. Mrazivì rostoucí prožitek vkládá do veršù jako restaurátor, který vrací tvarùm ztracený èas a naopak. A to mrazení je s pøibývajícími lety (básnìmi) stále ménì pøíjemné. Ale Køivánek nedìsí, vyrovnává sebe i nás s životem, obdobnì jako knìz a pøece jinak. Nenaléhá, nalézá. Básnì do svého „zátiší“ vybíral z pìti sbírek. Zachytil tak dvacet let básnického vývoje (prvotina Vypouštìní holubice vyšla v roce 1982, pátá sbírka Krajina s torzy v roce 2001) a dokázal vytvoøit obsahovì i básnicky objemnou i objevnou knihu. Básnì zde vstupují do nových souvislostí a – posun èasu jim neuškodil. Naopak. Jak dokonale a originálnì zní napøíklad báseò Životopis, která zaèíná: „Když jsme se narodili / mìli jsme plaché oèi lesní zvìøe / a ústa z plodù šípkového keøe….“ – a pøitom pochází z prvotiny již tehdy zralého básníka. Ptáte se zde, jaký mùže být další vývoj uzrálého – k pøezrálosti, opadání? Na to je Køivánek pøíliš zkušený – zraje zvolna a nároènì, jako ledové víno. Drží nejen tvar, ale i chu. Lahodní, získává na síle a pøesvìdèivosti. Nevzpouzí se ani netlaèí na pilu. Nebo je si dobøe vìdom, že „kdo s básní zachází / o samotu se zraní“. Kdo se tedy nebojí takových zranìní, urèitì by si tuhle knížku mìl aspoò pùjèit v knihovnì. A tady máte ochutnávku na cestu: „Už nejsme cestou. Nejsme chvílí. / Našimi slovy žijí jiní. // Jen odlesky jak kvìty stínù / padají nìžnì na hladinu“.

které „slyšelo trochu brambory pøes zeï / a buket pøipomínal rozkvetlou motyku“ (s. 18), nebylo z lahví øedìno zpátky do sudù. Aby „rùžové zrázely“ a „stromízy“ a „hrobady“ a „redrady“ nevehnaly do protichlupózních ohrad, z nichž tìžko zpìt. Aby nedonutily básnì „stehnotypistky“ (a ètenáøe) „do dlanì údem smrkat“ a aby „kytice køeèových žil“ zbyteènì nezvadly ve výprodeji. Bylo by to škoda, protože vystihnout lidské dìjiny tøeba takto: „Žukov to dotáhl vlastnì daleko: / od spermie až po maršála“ (s. 93), je možná už i trošièku víc než geniální. Kovanda svou nejnovìjší sbírkou došel na hranici. Nepøešlápl, neshoøel – ani nevzplál novým svìtlem. Zùstal Kovandou. A to je dost na to, abychom ho s chutí èetli. „Básníci nejsou. / Je jenom okamžik nepozornosti. // Hra slov na rušné cestì. / Pro pøípad / básnì.“ Citátem básnì, která dala název celé knize, jsme se ocitli ve svébytném svìtì polské básníøky Ewy Lipské. Jako výrazný talent ji pøedstavil už pøed témìø tøiceti lety výbor Vernisហv pøekladu Ludvíka Štìpána. Nedávno pøišel s dalším výborem nazvaným Okamžik nepozornosti (VOLVOX GLOBATOR, Praha 2006) pøekladatel Libor Martinek. Básnì vybral ze sedmi sbírek z let 1990 až 2006, jde tedy o tvorbu nejnovìjší. Dlužno hned úvodem øíci, že Lipská zùstala podobnì vtipná, nápaditá a také ètivá, jako v nìkdejší Vernisáži. Jen si vezmìte takový povzdech otevírající báseò O svátcích. „O svátcích je koneènì možné / vyvìsit telefon. / Narodí-li se Bùh / zauká sousedka…“ a nebo hold pøekladatelùm poezie: „Moji pøekladatelé. Oni. Mé další pokraèování… / Zavaøeniny slovníkù… // … Ráno v azbuce / v semišové nìmecké mlze… // …Písmenko po písmenku vdechuji vlhkost v Nässjö / a potkávám v lese své nemanželské básn셓 Tady se nechce analyzovat, hodnotit, tady by bylo nejlepší opsat vìtšinu knížky… Vyjadøování polské básníøky je srozumitelné, místy by se mohlo zdát až lakonické, ale vždy vèas a citlivì proložené metaforou, pøirovnáním, pronikavým postøehem, nápadem. Její „samohláska na bruslích“ v básni Prosinec (s. 77), fotoaparát, který umí zaznamenat „štiplavou vùni vypalované trávy“ (s. 76), jazyk, který je tøeba „odminovat“ … to jsou místa, která si zamilujeme. A spolu s autorkou zaèneme vážnì pøemýšlet, jaké by to bylo bydlet „Nìkde Jinde“ – tøebas „v ruènì vyšívaných mìsteèkách“, tøebas „v kuchyni ve Wembley“. Pøestože láska je obèas „chybìjící kapitola“, víme, že otáèí svìtem, ve kterém ještì po létech dokáže žena nehoøce øíci svému muži: „noèní lampa z tvého pokoje / byla povýšena do hodnosti hvìzdy“ (s. 81). Výbor z poezie Ewy Lipské je nevelký, knížeèka neokázalá (ale mile polygraficky zpracovaná), patøí ale – vèetnì pouèeného a obsažného doslovu Ludvíka Štìpána – nepochybnì k tomu nejlepšímu, co bylo v „globátorské“ edici Sépie vydáno.

Básník Jaroslav Kovanda už nìkolik let není v èeské poezii neznámým jménem. Jeho osobitý jazyk a poetika umnì balancující na pomezí básnického a siláckého gesta vzbuzuje zasloužený zájem nejen kritikù, ale i ètenáøù poezie. Naštìstí také vydavatelù. Kovandova nejnovìjší sbírka Výlet na Kost (Protis, Praha 2007) potvrzuje, že právem. Podobnì jako u jeho pøedcházejících opusù je to ètení, pøi kterém máme pocit, že se nìco podstatného stalo, nìco, co pøesahuje nejen k dnešku, ale co bude trvat i daleko pozdìji, až tady zùstanou jen slova, která o tom vyprávìjí. Slova, která v Kovandovì pøípadì neoživují verše, ale jako kdyby ožívala sama sebou, ovlivòována ani ne tak básníkem, jako spíš samotným organismem básnì. Kovandùv témìø zhmotnìlý a neustále se prolínající èas je vzrušující. Mimodìk vzpomeneme na Šiktancovu sbírku Hrad Kost, kde takové vzrušení se dostavuje také. Kovanda podobnì jako Šiktanc s témìø archeologickou urputností pátrá v jazyce a slovech, ale je z jiného básnického tìsta. Necizeluje, ponechává textùm jejich hrubý, zdánlivì neopracovaný tvar. Jeho sbírka je jako zahrádka – mezi rùžemi obèas plevel. Tak vyniknou postøehy typu: „ètyøka / bez / kormidelníka / jako / zip / zde / hladinu / øeky / spínᅓ nebo „žárovka za oknem / je krokus“ nebo dokonce „u cesty kvete jen / z guláše chlup“. Nìkterými kritiky je také proto považován za Wernischova blížence. S tím lze souhlasit. Protože druhdy je plevel krásnìjší než šlechtìná citlivka. Jen nesmí plevele být moc. Aby víno,

Kulturní fond Statutárního mìsta Liberec podporuje vedle jiných aktivit i literaturu. Letos se nemalou mìrou zasloužil o vydání knižní básnické prvotiny Marka Sekyry nazvané Modré hodiny (vydal agilní Kruh autorù Liberecka, Liberec 2007). Tøiatøicetiletý liberecký knihov-

38

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè to stojí psáno v emailové upoutávce na ètrnácté èíslo Tvaru. Když øíkám komponovány, myslím to doslova. Indicie jsou èiroèirou skladbou, do posledního slova peèlivì vybudovanou symfonií. První èást díla se jmenuje pøíznaènì Beethoven, druhá Indicie. Dobøe zvolil autor název sbírky a vyhnul se mistrovu jménu v titulu knihy, vìdom si patrnì toho, že vìtšinou všelijaké chvalozpìvy rùzným mistrùm mnohdy nestojí za nic a parazitují právì jen a jen na jménu pøíslušného velikána. Báseò Beethoven má devìt èástí, devìt je Beethovenových symfonií. A názvy konkrétních hudebních dìl L. W. B., symfoniemi (tìmi pojmenovanými), sonátami, klavírními koncerty se to v básni jen hemží, ani Fidelio nesmí chybìt. Stejnì tak je protkána citacemi (deníkovými, autentickými?) hudebního génia. Nechybí ani pasហvìnovaná jeho hluchotì ani zmínka o posmrtné masce. Na tom by však poøád ještì nic nebylo, proud skladby by nerušenì plynul, maximálnì sem tam nìjaké peøeje èi jez. Avšak ouha! Z vody se noøí pøedpotopní predátoøi a klapou èelistmi po ètenáøovi: „Zemøe-li syntaktik, z mrazivé noèní oblohy spadne hvìzda. / Velká. Tyrannosaurus rex…“ A není snad hrozivé i to, že: „… rùžná panna zapnula internet…“ nebo, že (vèetnì trvale usídlené nicoty v souèasných sbírkách): „Revolver revoluce zasyèel / semenitým nábojem do neplodné pochvy; bodáky, / nosorožci, nicota…“ S popisem hudby to bývá vždy ošemetné. Umocnìná monstra a pøíšery jsou však pøesvìdèivé: „ani slabika, hnípat se v nástìnných malbách hudby / (prostota roztøískaných, rozstøílených, nevystavìných stìn), ani tón, odcvrnknutá sklenìnka houslí do dùlku ucha, / ale ještì je vášeò… (bicí) / zdivoèelá pøíšernost pøíšer, monstrózních monster…“. I loutkoví lidé: „… Hýbat provázky a tím i tlapièkama, drštièkou…“, zrovna tak Èert s Mikulášem, dvì relikvie: „Zimní den. Èert a Mikulᚠporcují / dìtem údìl. Koneènì pøitopili.“ To jsou jen tøešinky, a zdaleka ne všechny! Macura nezapøe dùkladný základ vzdìlanosti a znalostí (v básních nechybí nìmèina ani latina), na nì však nanejvýš umnì roubuje brutalitu souèasnosti, aniž by ji však stavil do popøedí, èi jí cokoli kladl za vinu, záblesky skuteènosti staví vedle hudebních popisù a vytváøí obrazy bouøné emocionální vypjatosti. Struny se chvìjí, jen jen prasknout. Tu a tam pøikoøení hoøkou špetkou humoru, doprovázenou husí kùží. Jediné, kde snad malinko dojde k intonaèní nepøesnosti, je úryvek o umírajícím otci, i když bezpochyby s obsahem básnì souvisí a zapadá do jejího celku: „Když jsem sedìl èi stál / u umírajícího otce, žádal mì bezeslovným / gestem abych mu pøipevnil / hubièku dýchacího pøístroje blíže k ústùm, / snažil jsem se dlouho, ale on pak zvedl ztìžka / tøesoucí ruku a pøiblížil se sám kyslíku, / ale to je jiný pøíbìh. Vlastnì to ani není pøíbìh.“ Macura nic nenechá náhodì, je perfektní i tam, kde snad je možné kapku zapochybovat, znejistìt. Nejsou mu cizí ani hrátky se slovíèky, kde vynecháním písmene vznikne slovo jiné, tím se pootoèí i celý smysl, vznikne nový význam. Poèíná si pøi tom nanejvýš obezøetnì a nevystavuje ètenáøe pocitu trapnosti.

ník a pøekladatel, který dosud publikoval své básnì v tištìných a internetových èasopisech (napø. Psí víno, Divoké víno, Per aspera ad astra) a sbornících (Kalmanach), se pøedstavuje výborem ze ètyø rukopisných sbírek z let 1998 až 2004. Sekyra píše milostnou a pøírodní lyriku lehce a svižnì, drží se tradièních pøedstav, nesnaží se ani v nejmenším šokovat. Ukotvenost v idyle lásky, souladu pøírody a mládí narušuje tady snad jen stárnutí jedincovo – nemilosrdné plynutí èasu, urèující poèátek a konec pozemského bytí. Ovšem jemnì, v náznacích: „Listí se snáší v rytmu Pachalbela / vítr svál vlasy z tvého èela“ (Podzim, s. 9), „Jsme rozoraní jak ta cesta / po níž soumrak táhne z mìsta“ (s. 22). Ale protože láska èasu (prý) dokáže úspìšnì vzdorovat, básník v ní vidí nadìji, nadìji vìèného života v harmonické dvojici: „A jedna svíèka za druhou / zhasíná jak vìtry jdou, / tu naši Bozi nezhasnou…“ (s. 23). Sekyrova prvotina má nejvìtší šanci u ètenáøù, kteøí od poezie oèekávají radost, balzám na duši, pohlazení – bude se jim dobøe èíst a nebude vadit, že obèas to zašustí veteší: „Merline, proroku, / jak prožívᚠlásku? / V rùži krev slavíkù, / prach z køídel bìláskù“ nebo pøíliš pøímoèarým vyznáním deníèkové ražby: „má’s oblouková lampa / nad mìstem vyklenutá, / jsi keø hlohový, / jenž spoutal kouzelníka, / jsi má“, protože postøehy typu haiku „V dešti piji èaj. / Šálek pøetéká. To mi / Bozi dolívaj’“ (s. 47) jim vše vynahradí. Básník Sekyra je ètenáøsky pouèeným autorem, dokáže hravì napsat sonet, haiku, písòový text. To prokázal pøítomnou sbírkou, v níž pøedvádí svou formální dovednost – ponìkud zde ruší skuteènost, že názvy básní nadbyteènì upozoròují, že jde jen o ukázky nebo úryvky: napø. pod titulem Tøi sonety na léto se objevuje pouze sonet è. II, z cyklu Merlinovo okouzlení jsou zaøazena èísla 3 a 10 apod. Význam by to mìlo jedinì u bilanèního výboru z rozsáhlejšího knižnì vydaného díla. Pro další Sekyrùv umìlecký vývoj by bylo dobré, kdyby užívanou lexiku více obèerstvil a nesázel pøíliš na formální stránku veršù. Je možné, že tak ztratí nìkteré ze svých ètenáøù souèasných, ale urèitì získá ètenáøe jiné. Krásné babí léto pøeje Milan Hrabal

PETR ŠTENGL / Hvìzda velká jak Tyrannosaurus rex (Ondøej Macura: Indicie. Edice Tvar, svazek 1, Praha 2007) Sotvaže zanikla edice Ní L. Kasala, už je tu edice nová, tvarovská. Ovšem, vìc má háèek: knížka je urèena výhradnì pøedplatitelùm. Stálí abonenti ji mohli nalézt pøibalenou k prvnímu poprázdninovému èíslu Tvaru. Ondøej Macura se narodil r. 1980, vystudoval Filosofickou fakultu University Karlovy v Praze. Pracuje jako støedoškolský uèitel literatury. Dosud publikoval pouze èasopisecky. Indicie jsou komponovány jako dvì dlouhé básnì, jako poema. Tak

39

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

A jako by toho nebylo dost a hudba se najednou jen tak nevytratila, pøidá v druhé èásti sbírky autor ještì rytmus. V Indiciích jsou pojaty snad všechny možné básnické rytmy. A jejich precizním støídáním i pauzami dosahuje strhujícího úèinku, jemuž nelze nepodlehnout. Kdyby Indicie slyšel recitovat cizinec èeštiny neznalý, urèitì by si podupával. Macura je mistr obrazù. A nedoèkavý svìta. Jen èekal, až se mu otevøou dveøe a on se bude moci vyøítit vstøíc všemu, co zevnitø nebylo vidìt: „Na koberci malé hromádky soli, / snìhová vichøice, dveøe fakulty pøibouchl prùvan“. Tam, kde autor vychází ze svého nitra je zcela vìrohodný a až uhranèivý: „Ve zkumavce, / již drží tichý mouøenín, / chvìje se zobák ohnivého dravce, / a vše kolem je stín, / a velký uèitel už všemi spáèi tøese, / kým není tøeseno, už nikdy nepohne se.“. Kde však pøi svém letu svìtem nastrèí pøed sebe figuru, mùžeme se dohadovat o cizím peøí: „Øekla: ještì deset pokusù o sebevraždu / a bude ze mì opravdická ženská, / jedna známá punkaèka / dostala filcky a šla na nì / s Biolitem, chcípli všichni, / utøela to novinama a dívala se / na to boží požehnán텓 Ondøeji Macurovi vyšla z pera nadmíru zdaøilá prvotina. Akademický punk. A teï ji zkuste sehnat, když v obchodech není, ale to k punkáèùm vlastnì patøí…

til svoji mélickou moravskou dikci, je „plný krve“ – v okamžiku podléhající své tìlesnosti a skrz ni, skoro až v panerotickém duchu, obzírající dráždivost skuteènosti, jejímž spoleèným jmenovatelem je žena. Dynkova dávka nových textù se sice zbavila jak døívìjších èetných popkulturních a reklamních rekvizit (zbyly z nich v celé knížce snad jen Dobrá voda, Harley Davidson, fitness a „vitamínové bomby“), tak svého drkotavého rytmu (adjektiva støídají ètenáøsky pøijatelnìjší nositelé dìje: podstatná jména a slovesa), ale základ zùstal stejný: i nadále je Jiøí Dynka až hypochondricky soustøedìný na sebe sama, i nadále je on sám mírou všech vìcí, které se dostanou do jeho zorného pole buï v bytì, anebo èastìji v samotì parku, lesa èi v odlehlém koutì plovárny. Podstatné je v každém pøípadì citlivì pozorovat, vrhat pohledy: s tou smyslovou laèností a požitkáøstvím voyeura, o níž podává ve svých èernobílých snímcích svìdectví kyjovský fotograf Miroslav Tichý; lapat lepé situace a slovy laskat jejich obliny a zvýznamòovat jejich záhyby. Podstatné je ale také být pøi tomto pozorování nerušen, moci setrvávat v bezpeèí svého tuskula: vše je nutné smìøovat k tomu, píše Dynka, aby básník „mohl být sám“, mimo ruch ulice – jen tak lze totiž „písemnì pracovat pohlavnì“ èi spìt k „vidìní vrcholné vagíny“. Pohlavnost básníka, dráždìná i samotnou øeèí, užíváním aliterací, stejnì jako oblíbeného vykøièníku, se v jednotlivých obrazech dotýká souèasné Prahy (protože „nemohu být /kempovat/ déle mimo Prahu!“), v detailnìjších pohledech pak pøedevším tøí generací žen, které vstoupily a stále vstupují do autorova života: matky, manželky a dvou dospívajících dcer. Konzument Dynkových ladnì tesaných strof až žasnì, jak spontánnì, s jakou ochotou, s jakou bezelstností se tu øíká vše – èili uvažuje se o manželské nevìøe, pøemítá o onanii (za niž se mimochodem autor stydí stejnì jako „za psaní poezie“), volky nevolky vrací k matce žijící v Luhaèovicích, eventuelnì po špièkách pøichází k realitì neodbytnì puèících tìl pubertálních potomkù („moje bolest dcery: / poznám, kdy pøijde o panenství?“). Tìlesnost v Tamponádì dominuje, ale není bez souvislosti s metafyzikou: Jiøí Dynka spatøuje v erotismu jeho podstatu, tj. životní elán, a toho je tøeba využívat – mj. proto, že „kdo nesouloží, / pøestane se smát“. Stejnì tak erotismus není bez spojitosti s pudem smrti: „jarní“ náladu prvního oddílu (Odpoèítávání) vytlaèuje makabrální motivika oddílu druhého (Na výpadovce záporná zatáèka): rozkvìt náhle støídá vadnutí, jehož symboly jsou høbitov, nemocnice, havárie, vražda (i když jen ta televizní), ale tøeba také touha „odejít pryè“, s níž koresponduje fotografie Nuselského mostu na první stranì obálky, jejíž základní barvou je èerveò okyslièené krve… A ještì k tomu smíchu: Dynkova poezie je, nevím, jestli chtìnì, èi bezdìènì, v øadì míst komická: nejen kontrastem nìhy vložené do celku obrazu a posedlosti technickou èi vìdeckou exaktností jak v pojmenováních, tak tøeba v užívání èíslovek, ale také pøízvukem, rezolutností v místech, kde to ètenáø neèeká – Tamponáda tudíž pøekvapuje verši jako „Pøál bych si být pozlacený!“, „Jsem pøipraven koniklece utrhnout!“ nebo „Nesnáším pøenosnou zeleò – pokojovou palmu!“ Skoro jako bychom sledovali obrazy v nìmých groteskách: Dynkovy

RADIM KOPÁÈ / Dvakrát poezie D: Jiøí Dynka, Stanislav Dvorský (Jiøí Dynka: Tamponáda. Druhé mìsto, 2006) (Stanislav Dvorský: Oblast ticha. Nakladatelství Pavel Mervart a Knihovna Jana Drdy, 2006)

I Kdo nesouloží, pøestane se smát Jiøí Dynka (1959) se za sedm let, co znám jeho tvorbu, stal pro mne fenoménem: autorem, který navnazuje hravì nonsensovými tituly na podivuhodnì svébytnou a naléhavou lyriku, která v každé knížce natáèí ke ètenáøi jinou tváø: od zveršovaného pop artu (okleštìnou verzi nabídl v publikaci Minimální okolí mrazícícho boxu) pøes kodrcající adjektivní newspeak (wrong!, liviový lenkový) po epické básnìní na vlnì pozdního poetismu (Sussex Superstar). Své sbírky básní Dynka dávkuje pøísnì: od debutu v sedmadevadesátém roce jich vydal pìt, co sbírka to útlý svazek, co báseò to minimum veršù, resp. více bílého místa než èerných písmen – v nejnovìjší knížce Tamponáda (Druhé mìsto, 2006) najdeme básní jedenadvacet, nesahajících v jednotlivých svých èástech dál než na deset øádkù. A pøitom hned od prvního textu cítíme, že i nynìjší poèin autora, který ani po sedmnácti letech v Praze neztra-

40

Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè verše totiž mají znaènou evokativní sílu, vystupují pøed ètenáøem z plochy do prostoru – jako gag, jako anekdota; ale jejich smyslovost je vždy dochucena nadsmyslovostí. Ostatnì titulní Tamponáda v lékaøské terminologii znamená „ucpání krvácející rány“ a básník mnohdy pøiznává, že „nechce trpìt“ – jenže k èemu bránit a zachraòovat dokonalost tìla, když pouze „zranìn / …mohu psát“? A co dál, když „sebeláska, sebezranitelnost mì deprimuje!“? Novinka Jiøího Dynky, jak vidno, klade podstatné otázky.

zù („a už se to valí“) a podstatnì dobarvovány skepticko-ironickými tóny: skoro za každým pøíznakem marnosti („nevidìl kolem sebe nic jiného než agresivitu slepé procesy bezmeznost destrukce“) se ze stínu vynoøí aspoò trochu rozšklebená huba. A tak je každá naléhavost vzápìtí shozena, každý nábìh k lyrickému patosu nebo moralismu po nìkolika verších nemilosrdnì zašlápnutý, každý popis zanechávající v textu ètenáøi „chyty“, po nichž by mohl vyšplhat do bezpeèí známého èasu a prostoru, hned rozviklaný v základech. Podobnì jako u Vìry Linhartové se Dvorského básnická øeè rozvíjí sama od sebe, v rytmu mantry „nevím èemu se touto jízdou vzdaluji a popravdì netuším èemu se blížím“ – v rytmu „jazzového podupávání“, jak zní titul druhého z oddílù knížky. Èím blíže jsme v Oblasti ticha k dnešku, tím jsou texty útržkovitìjší, tím více je v nich ticha a ménì slov, tím více jednotlivé verše pøipomínají cáry, které povlávají v prostoru textu – a také tím ostøeji se v nich vyjevuje jako základní nutnost komplementarity, kterou prorokoval Duchamp, toho doplòku k nevlídné skuteènosti (v níž „strašnou osamìlostí celí zmodráme“), jenž ve svých èernobílých záznamech „posmrtného života vìcí“ rozvíjí fotograf Alois Nožièka. Toho doplòku, o kterém Dvorský píše: „nemám brýle ale naè brýle na ètení když stejnì neètu / když stejnì ètu / jen mezi øádky…“ Oblast ticha je nejen vzácnou ukázkou pøemýšlení nad textem v bìhu textu, frajerskou konstrukcí jedineèné poeticko-filosofické soustavy, a to leckdy v jediné vìtì, ale také pøesnou diagnózou dneška, úètenkou, kterou básník vystavuje civilizaci: písmo na motácích Stanislava Dvorského se možná nìkterému ètenáøi pøed oèima rozpije, jinému pøijde neèitelné, ostatnì sám autor všemu „chtìl dát jistou mìkkost a rozostøení“, ale nìkterá slova v této poezii pøesto zùstávají velmi dobøe èitelná i po zavøení knihy.

II Jistá mìkkost a rozostøení… Oblast ticha – Stanislav Dvorský nemohl pro svoji novinku (Nakladatelství Pavel Mervart a Knihovna Jana Drdy, 2006) zvolit pádnìjší titul: jeho tøi dosud vydané knížky, tøi opoždìnì vyjevené, a o to pùsobivìjší milníky èeského písemnictví pøedevším 60. let, originálnì roubující spoleèenskokritické ostny a imaginativní výhonky na mohutný kmen evropské absurdní literatury, totiž byly vzápìtí po své edici odsunuty právì do této oblasti: jak básnickou prózu Hra na ohradu, psanou v letech 1962–1966 a vydanou v roce 2005, tak dva soubory poezie (Zborcené plochy, 1995, a Dobyvatelé a paøezy, 2004) provázelo naprosté minimum kritických reflexí. Co je za tím? Iracionální obavy z umìleckého avantgardismu postsurrealistù, jejichž „pravda“ je s odstupem dekád èím dál zjevnìjší? Výrazová osobitost autora, která s sebou mùže nést nelehkou èitelnost textù? Myšlenková závažnost sdìlení schovaná pod kápí skepticismu a ironické poouchlosti? Jistì od každého kus – a k tomu staré známé poøekadlo o tìch, kteøí nejsou doma proroky. Nová Dvorského sbírka poezie je rozdìlena do tøí èástí a obsahuje pøevážnì texty z pøítomnosti, z let 2002–2006; jen dvìma trhlinami propadneme o cca dvacet let zpìt, jednak k pásmu napsanému v roce 1986, jež dalo sbírce titul a jež ji otvírá, a jednak k textu Pùdorys jedné nepolapitelné ozvìny, datovanému 1983 a dodateènì vøazenému do druhého oddílu knihy. Nebýt autorské poznámky, sotva bychom to však poznali. Stanislav Dvorský, narozený v èervenci 1940, totiž vstoupil do èeské poezie koncem 50. let už jako „hotový“ autor: jako ten, který svoji výchozí pozici už pùlstoletí neopouští, jen ji hloubí a zpøesòuje – tedy jako básník, jehož texty jsou obtížnì pøeveditelné na vzory. Jistì skrz plaòky Oblasti ticha, Dobyvatelù a paøezù, Zborcených ploch i Hry na ohradu zahlédneme kulisy existencialismu, pøipomenuté absurdní literatury a samozøejmì surrealismu, ale vystupují jakoby z mlhy, jsou bez konkrétních obrysù – a stále je tu cosi zneklidòujícího navíc: zøejmì schopnost psát text a zároveò tkát filosofický systém, v nìmž se tento text s posledním napsaným slovem spontánnì zhoupne. Èili oè tu jde: o paralelnost poezie a jakéhosi komentáøe k poezii nebo poznámek k básním na rubu textù. Dvorského monology se rodí v pøíšeøí a z šepotu, vznikají ve „spodních vrstvách“: vzpomínky na drobné události z osobních dìjin („hodnì se toho dìlo kolem lednièky!“) jsou zvýznamòovány v proudu obra-

PETR ŠTENGL / Tanec s plky (Martin Langer: Hlásky. Nakladatelství Dybbuk, 2007) Martin Langer (1972 Varnsdorf) dosud publikoval básnické sbírky Palác schizofrenikù (1990), Animální evangelium (1992), Já nezemøu zcela (1996), Prùsmyky (1997). Za svou poslední sbírku Pití octa (2001) obdržel Cenu Jiøího Ortena. Jeho básnì jsou zastoupeny v básnických antologiích Jedním uchem dovnitø (1997) a Vrh køídel. Svými èlánky a rozhovory pøispívá do øady literárních èasopisù (mj. Revolver Revue, Tvar, Host, Literární noviny, Iniciály, Vokno). Vìnuje se fotografii a žije v Praze. „Hlásky jsou koncentrovaným pokusem o popis strachu. Jde o milostnou sbírku, kde jsou podstatné konstanty èasu a jistoty, že se vztah nemùže plnì rozvinout, když nìkoho milujete z vìtší èásti jen proto, že sebe milovat neumíte.“ (Portál èeské literatury 22. 6. 2007, Nekoneènì, rozhovor s básníkem Martinem Langerem) Sympaticky útlounká (pouhých dvaadvacet básní) je Langerova sbír-

41

Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel

ka Hlásky. Pøibližnì v pùli je dìlená pøedlouhou, tøináctistránkovou básní s dovedným názvem Loli . . . Tì. Oè v celé sbírce jde, nám pøiblížil autor. Ovšem kromì lásky se básnì v Hláskách otøou i o jiné téma. Duchovní napøíklad (str. 17 Vše je tiché): „rodí se z nebes kalich v kalichu / od tentokrát do teïtenkrát Karle Malichu!“ Karel Malich mìl štìstí na druhou. Nejen, že se mu dostalo daru prohlédnout závojem jsoucna, ale dokázal svùj vhled sdìlit i tvorbou. Pochopil, že slova v tomto pøípadì selhávají, tak se vyjadøoval formou jemu nejbližší a shùry danou. Verši se však jen mihne, jako ukazatel za oknem jedoucího vlaku. Báseò Vše je tiché patøí k nejsilnìjším básním celé sbírky. Další báseò, která nemá s milostnou tematikou zhola nic spoleèného má pøímo duchovní název: Spiritualita (str. 16). „Nemožnost výdechu ani vdechu / Otáèení myšlenek zpìt a tady / já kdysi – já teï / pro já – možná / Já vìèný strašpytel / Že možná není asi / ne ano A ano ne / Že není teï?!“ Eduard Tomᚠv jedné ze svých knih popisuje, jak se vnoøil do zmìnìného stavu mysli. Zkoušel si vybavit v pøímce bìžícího èasu okamžik TEÏ a zachytit ho. Polapit TEÏ se mu (ne)podaøilo, vstoupit do zmìnìného stavu mysli ano. A zrovna tak se mu podaøilo popsat a srozumitelnì podat nepochopitelné – jak na to a v èem to vìzí. Stejnì jako K. Malichovi svými obrazy a objekty. Paní Míla Tomášová psala básnì hluboce duchovní, naprosto upøímné, poctivé, pramenící z tìch nejhlubších prožitkù mystické zkušenosti, zároveò však to byly básnì banální, kýèovité a neumìlé. Upøímná snaha pøiblížit svoji spirituální zkušenost formou básní, by chabých, jí však ani v nejmenším neubrala na velikosti ducha. Stejnì tak (ne)zdaøená snaha básníka jakkoli upøímnì mínìná, se mùže minout úèinkem, avšak vùbec to nemusí znamená, že je básník neumìtel. Martin Langer je básník nadmíru zruèný. Srozumitelný. Avšak proè to dìlat (øíkat) jednoduše, když to jde složitì? Obsah stìžejní básnì Loli . . . Tì vyèteme z jejího výteènì nápaditého názvu. Co však následuje poté, je už jen záplava slov, jen abychom se dozvìdìli to, co už všichni vìdí, totiž, že láska je ve své podstatì banální záležitost. K vytvoøení Básnì toho není pøíliš zapotøebí. Jenom se v pøesnì stanoveném èase musejí slouèit dané ingredience v pøesnì urèeném bodì. Nic víc. K takové pøíznivé konstelaci v Hláskách došlo nejvýraznìji ve dvou pøípadech: v již zmínìné básni Vše je tiché a v básni Ententýky s nebožtíky. Sice se ani ona nevyhne duchovnu, v tomto pøípadì se jedná o Buddhu, ale v žádném pøípadì jí to neubírá na kráse: „Pøijímám jméno babièky: / Kaštánek / Narozen Vlèí hoøe / Znamení rakem / (øinèím krunýøky!) / Pøišel jsem za Buddhou / jako potkan / Vyrostl jako jilm / ,Martinééé, strome zelený…‘ / zpíval mi nebožtík pøítel / nebo snad jinam? / Netøeba mi ženy? / Jinam!!!“ Neužvanìné, upøímné, spontánní, bez vyumìlkovaných pøíkras. Autor se nepøedvádí. Tu a tam dojde k pøešlapu: „Moje nezastavitelné myšlenky se valí / jako zahnaný dobytek do ohradníku / zdvihají hlavy bulvami svítí / a do té noci prší / do nás prší“. Dobytek zahnaný do ohradníku už se nevalí, protože je za ohradníkem. Dobytek hnaný se valí buï dovnitø

(tam se mu moc nechce), nebo ven (tam se mu chce). Žádný rozumný honák nebude pøehánìt stádo v noci, ponìvadž v noci skot spí. Kdyby stádo vyburcoval a chtìl ho pøehánìt, mohla by se vùdèí kráva, potažmo celé stádo vydìsit a splašit. A to by byl potom kalup! … a do té noci prší / do nás prší… podle veršù, které jsem teï èetl, prší dnes do kdekoho. Což takhle zkusit paraple? Co se dá pominout u zaèínajícího autora, nelze pøejít u autora zkušeného, u držitele Ceny jiøího Ortena. Vùèi nìmu mám mnohem vyšší ètenáøské nároky. Str. 44: (…) „Bude jen Nic / a protože Nic je Nic / nebude ani Nic“. No ovšem. Co by to bylo za sbírku, kdyby v ní nebylo Nic? Ostatnì, kde nic není, tam ani smrt nebere. Ve srovnání s pøedcházející Langerovou sbírkou, Pití octa, Hlásky ponìkud pokulhávají. Škoda, že se v nich básník pøiklonil k takovému producírování. Pøestože hovoøí o své sbírce jako o milostné, jeví se mi láskyprosté básnì mnohem lepší, silnìjší, jistìjší, pøesvìdèivìjší.

JAKUB GROMBÍØ / Losos je jídlem zámožných šlechticù a nezámožných pytlákù (Martin Švanda: Dívka s papírovým meèem, MaPa, Brno 2006) „Ten èlovìk mìl z tìch knih rozum všecek zmodrchaný.“ – „To si nesmíme myslit, milá holka, to byl èlovìk vytøelého rozumu, v školách zbìhlý, takový se už ovšem s naším rozumem neshodne. (…) Ale lidé ve mìstì mìli pøed ním velikou vážnost a každý øíkal, že ten jeho rozum ani k pochopení není.“ (Božena Nìmcová: Babièka) Je to ten typ knihy, u které se èlovìk nemùže rozhodnout, jestli je to tak geniální nebo tak blbé; což nebudiž chápáno pejorativnì, u mnoha básnických sbírek nemívám problém rozhodnout se pro druhou alternativu. Knížka Martina Švandy je strukturována jako divadelní hra s dialogy, mezihrami i soupisem jednajících postav. Identita protagonistù je nejistá, všechno je podøízeno nezávazné pimprlové stylizaci: „DÍVKA: na zaèátku Luna, pozdìji echó, nakonec opìt dívka.“ Autor je nepochybnì zruèný, ale pøetrvává nejistota, co nám chtìl vlastnì sdìlit. Zkonstruoval si svùj svìt, ve kterém je mu zjevnì dobøe, ale zároveò si až pøíliš racionálnì uvìdomuje, že tento svìt nikdy nemùže být skuteèný. Švandovy texty jsou hravé a subtilní, zároveò ale korespondující s dobou, kdy vysoké je ihned konfrontováno s nízkým a divadelní mirákl darmodìjného Svìtloplacha se odehrává v prostøedí zahradní pivnice, pocintané pivem a cigaretovým popelem. Svìdèí o tom i metaforika, vynalézavì pracující s aktuálními frázemi: „stoletou vodou / umývá v kuchyni stoleté nádobí“ i generaèními frustracemi: „celé dìtství na korbì oranžové tatry.“ Barevná symbolika hraje v knize dùležitou roli, stejnì jako nuance chutí a vùní. A stále se nám pøipomíná, že jsme v lázních (nikoli však sluneèních, nýbrž mìsíèních), takže hlavnì

42

Autor Bagtyropiè recenze |/ inzerce Autor Autoroviè klídek. Za vší tou dekonstruktivní ironií je ovšem cítit povzdech, jak to bylo pìkné, když ještì poezie mìla nìjakou vážnost: „Trojboký dùm s višòovou støechou a vikýøem ve tvaru spícího jednorožce, v jehož rohu se ukrývá dalekohled.“ Jsou tu cítit ozvuky Vanèurova Rozmarného léta, Nezvalova Slamìného Huberta nebo Fournierova Kouzelného dobrodružství. Vedle tradièních, až šibalsky archaických básnických rekvizit se objevují i stožáry vysokého napìtí èi vesmírný sliz. Postmoderní bezuzdnost by ale nemìla být ospravedlnìním pro bezradnost. Snaha pospojovat jednotlivé motivy do epického celku zùstala napùl cesty, pøipomínajíc „rybí mìch plnìný lyrickým plynem“. Také milostný motiv, který má v knize zøejmì klíèovou funkci, zùstává jaksi nezávazný a nedotažený. Dívka s papírovým meèem je spíše skicák, který zùstává na povrchu dìjù. Autor má zjevnou radost, jak mu to vymýšlí, ale co má dìlat ètenáø s básnickým svìtem, který nebere vážnì ani jeho stvoøitel? Švanda si nasazuje masku sice pùvabnou, ale když mì by právì daleko víc zajímala ta tváø pod ní. Snad básník èasem uchopí i nìco pádnìjšího, než je meè z papíru. Nemohu se zbavit dojmu, jako by tato kniha byla urèena spíše k pobavenému listování, než ke skuteènému zaètení. Chybí spontánnost, vše pùsobí ponìkud jako etuda na dané téma. Nad Švandovou knihou jsem si vzpomnìl na dobu, kdy jsem pùsobil na olomoucké univerzitì a na chodbách jsem dennì míjel vystavené práce studentù výtvarného oboru. Nebyly vùbec špatné, ale po èase mi na nich zaèalo nìco vadit. Každým dnem bylo totiž zøetelnìjší, že nevznikly z vnitøního pøetlaku, potøeby nìco sdìlit, ale z potøeby splnit zadání a dostat zápoèet. Také Švandova sbírka mì svojí fantazií na první pohled okouzlila, ale s každým dalším pøeètením jsem ztrácel ochotu pøistoupit na autorovu sugesci, že tohle tady ještì nebylo. Láskyplná péèe o vydávané knížky je v edici MaPa už tradicí; bohužel to u nás není taková samozøejmost, aby se dala pøejít mlèením. Za pozornost stojí datace øímskými èíslicemi na titulním listu, uvedení básníkovy elektronické adresy, jakož i údaj „psáno v únoru až záøí 2006“. Je vidìt, že Švanda chce ètenáøe zaujmout. Sympatická je snaha zkusit to jinak, pøesáhnout rutinní drásání nitra a vrátit poezii její estetickou funkci. Spojení dekadence a naivismu však ponìkud drhne a pùsobí (snad je to laciná narážka na název sbírky, ale nemohu si pomoci) dosti papírovì. Nevím, jak tato sbírka zaujme zámožné šlechtice, ale pro nás, nezámožné pytláky, je to až pøíliš odtažité.

Totem.cz

kulturní magazín Totem – internetový kulturní magazín a zároveò prostor pro všechny, kteøí chtìjí prezentovat svá díla, výtvory, èlánky, recenze i jakékoliv nápady v oblasti poezie, prózy, fotografie, grafiky, výtvarného umìní, hudby, filmu, divadla, mystiky, filozofie a dalších. Své pøíspìvky mùže kdokoliv sám vložit, zaøadit do rubriky, urèit datum zveøejnìní, obohatit je o obrázky nebo zvuky a to vše pøímo pøes tento WEB. www.totem.cz

43

Michal Šanda inzerce / Jiøí Korbel

44