KAREL IV. Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_30_13 Tématický celek: Evropa a Evropané
Autor: Miroslav Finger Datum : březen 2013 Určení dějepis, žáci 7.ročníku
•Anotace : Materiál se zabývá problematikou vývoje v období vlády Karla IV. z hlediska společenského, hospodářského a politického. Slouží k výuce na interaktivní tabuli. •Materiál slouží k vysvětlení a pochopení změn, ke kterým došlo v našich zemích v oblasti ekonomické i politické. Důraz je kladen na to, aby žáci pochopili, jak obrovský přínos pro české země vláda Karla IV. znamenala. Prezentace vhodná jako podpora přímé výuky. Slouží pro utřídění poznatků a pochopení vzájemných souvislostí jednotlivých jevů. Začíná stručným životopisem Karla IV., všímá si jeho činnosti politické a vladařské. Snaží se zaznamenat, jaké nové stavby se za Karla IV. objevily a co znamenala jeho činnost pro rozvoj kultury. Může sloužit i pro opakování.
•Očekávaný výstup: •Na základě vysvětlení problematiky žáci získají představu o tom, jak vláda Karla IV. ovlivnila vývoj v českých zemích a jak velký společenský a hospodářský pokrok přinesla. Žáci pracují i s učebnicí a se sešity.
•Hodnocení: Žáci pochopili společenské a ekonomické změny v českých zemích za panování Karla IV.
OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ • 1. Kdo bojoval v bitvě na Moravském poli a jak bitva dopadla? • 2. Kdo a jak vládl v českých zemích za nezletilého syna Přemysla Otakara II., pozdějšího Václava II.? • 3. Jaké koruny získal Václav II.? • 4. Jaký byl důsledek zavraždění Václava III. v Olomouci 1306? • 5. Za jakých okolností se dostal na český trůn cizí panovnický rod Lucemburků?
• 6. Jakým panovníkem byl Jan Lucemburský a proč se mu říkalo „král cizinec“? • 7. V čem Jan Lucemburský vynikl? • 8. Jak skončil život Jana Lucemburského?
MOŽNÉ ODPOVĚDI • 1. Rudolf Habsburský proti Přemyslu Otakarovi II., bitva skončila porážkou Přemysla Otakara II. a jeho smrtí. • 2. Václavův strýc Ota Braniborský, který drancoval české země. • 3. Byl český král, získal polskou královskou korunu a pro svého syna získal uherskou královskou korunu. • 4. Český panovnický rod Přemyslovců vymřel po meči, protože Václav III. neměl syna. • 5. Jan Lucemburský, jediný syn římského krále a pozdějšího císaře, se oženil s Eliškou Přemyslovnou,
•
dcerou Václava II., a 1310 byl korunován českým králem. • 6. Po střetech s českou šlechtou ztratil zájem o záležitosti Českého království. Většinu času se zdržoval v cizině a do Čech se vracel pouze pro peníze. • 7. Byl velice obratný diplomat a politik a vzor rytíře a bojovníka. • 8. Padl 1346 v bitvě u Kresčaku, kde bojoval na straně Francouzů.
STRUČNÝ ŽIVOTOPIS • Karel se narodil 1316 jako syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, sestry Václava III. Při narození dostal jméno Václav. Jeho otec ho jako sedmiletého chlapce nechal odvést do Francie, kde byl vychován na královském dvoře. Získal skvělé vzdělání, kromě umění psaní a čtení ovládal latinu, němčinu, francouzštinu a italštinu. Po svém strýci, francouzském králi, přijal jméno Karel. • Do českých zemí se vrátil až v sedmnácti letech. Měl v sobě silný pocit hrdosti, že je potomkem slavných českých králů z rodu Přemyslovců. Proto učinil právě
• české země základem rodového panství pro sebe i své potomky. • Byl naším nejvýznamnějším panovníkem a veškerou svou činností přispěl k ohromnému rozkvětu českých zemí. • Byl nejuznávanějším vládcem tehdejšího světa. Zemřel na vrcholu své moci 1378 a je nazýván čestným titulem Otec vlasti.
ČINNOST POLITICKÁ A VLADAŘSKÁ • Po návratu z Francie 1324 získal titul MARKRABĚ MORAVSKÝ a začal spravovat české země. Obratným jednáním se mu podařilo omezit nároky šlechty. • 1346 za vydatné pomoci svého otce dosáhl toho, že byl zvolen KRÁLEM SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ. 1355 byl Karel v Římě korunován CÍSAŘEM a získal tak nejvyšší možný světský titul. Byl v pořadí čtvrtým císařem Svaté říše římské toho jména. • Po smrti Jana Lucemburského 1346 získal i titul ČESKÉHO KRÁLE. Ke své korunovaci nechal vyrobit
• novou korunu, která se nazývá svatováclavská ( je součástí státního pokladu na Pražském hradu ). • Karel upřednostňoval diplomacii a sňatkovou politiku před válkou. Celkem se čtyřikrát oženil. Sňatky a koupěmi rozšířil území státu. Získal část Slezska, Lužici a Braniborsko. • Všechna území spojovala panovníkova osobní moc, která byla vyjádřena korunou. Proto se soustátí začalo nazývat země Koruny české.
ČINNOST STAVITELSKÁ • Karel IV. nechal postavit nový královský hrad Karlštejn. Zde byly uschovány a chráněny české korunovační klenoty i korunovační klenoty Svaté říše římské. • Nechal vybudovat přes Vltavu kamenný most s vysokou mosteckou věží. • Dal postavit nový hradní palác na Pražském hradu a zahájil stavbu katedrály svatého Víta. • 1348 nechal Karel IV. založit Nové město pražské. Přikázal rozměřit náměstí i ulice na nezvykle velké
• ploše. Kdo si pozemek zakoupil, musel do osmnácti měsíců postavit dům. Obyvatelé byli až na dvanáct let osvobozeni od daní. Názvy ulic ( Provaznická, Zlatnická ) svědčí o tom, že řemeslníci bydleli podle oborů výroby. Karlovo náměstí, dříve Dobytčí trh, se stalo největším v Evropě. • Aby i nemajetným poskytl živobytí, nechal je pracovat na stavbě opevnění. Jeho část je nazvána Hladová zeď. • Nechal postavit nové hrady, chrámy a kostely.
ČINNOST ORGANIZAČNÍ • 1348 zorganizoval Karel IV. založení univerzity, která byla vůbec první ve střední Evropě, aby Čechové nemuseli odcházet za vzděláním do ciziny. Do Prahy naopak pozval řadu učených mistrů a studentů z různých evropských zemí. Pro univerzitu věnoval kolej, která nesla jeho jméno. • Už v roce 1344 uspěl u papeže s žádostí, aby povýšil pražské biskupství na arcibiskupství. Tímto důležitým počinem přestaly české země spadat pod arcibiskupství v Mohuči ( prvním arcibiskupem se stal Karlův přítel Arnošt z Pardubic ).
• Karel organizoval dálkový obchod. Proto nechal obnovit staré obchodní cesty a zbudovat nové, které byly chráněny nově stavěnými hrady.
• Použitá literatura: • Hora, P.: Toulky českou minulostí 2. Praha 1991. • Spěváček, J.: Král diplomat. Praha 1982. • Pludek, A.: Králevic, král, císař. Praha 1981.
