Digitized by the Internet Archive in
2011 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/andersenovypoh03ande
HANS CHRISTIAN ANDERSEN
ANDERSENOVY
POHÁDKY SVTOVÉ VYDÁNÍ ->»
ILLUSTROVAL
PROF,
HANS TEGNER z DÁNŠTINY
PELOŽIL
JAROSLAV VRCHLICKÝ '^
NÁKI.ADKM
1902 F. ŠIMÁKA V
FRAZIÍ
^flRAff^ ^^
my
2 3 2007
riskem
oj
0c8l.(- Krafickr ^polcllO'«ti
•Uhíp*
^
Prfli-
OBSAH Sti:ttia
Hans
Christian Andersen
Rajská zahrada
(s 4
(s
podobiznou
'
I
-'
vyobr.)
Limec (s 6 vyobr.) Malý a velký Kolouš (s (i vyobr.) Dvanáct požtou (s 4 vyobr.) Stateíný cínový vojáek (s 5 vyobr Vítr vypravuje o Waldemaru Daaovi Vše kam patí (s 3 vyobr /Snhulák (s 2 vyobr.)
"'
*J ^^ 59
)
a jeho
dcerách
is
5 vyobr.)
fi7
83
"l
Malá
Boue
moská štíty
vyobr.
vila (s i
pendává
(s 4
i
vyobr)
is
.
•
1C3 125
133
Stín (s 4 vyobr.1
Sfastná rodina
^5 •
H vyobr.)
Hrášková princezna
(s
3 vyobr.)
1'^" 1-^5
Je to docela jisté (s 9 vyobr.)
159
Slabiká
165
(s i>3
vyobr.
HANS CHRISTIAN ANDERSEN. / 'rlký
narodil se
2.
dubna iSo5
sám
Z tSkýcIi
po/idiíky.
Christian Andersen
:
hry divadelní pro dtské, toníkové divadlopropracoval se k stndin a dostal se pomocí šle-
si sestrojoval
poátk
chetných prirnivcn na vysoké školy; oborech poesie
pok//sy v rí/zi/ých
dIon ho
] lam
Odense na ostrove Fyen s e/indýe/i Hoch byl bystry a itý a jevit záJiv veti/ce
Otec byl švec.
rodiii. vlolty,
inodcnii
iiiisfr
dlouho hledal ale
prosv.
i
ale
všecko
///Í////I0
v dra-
ro///á//y, i
bes velikého, pravého dojm//.
v báchorce, v pohádce, kde dovedl spojiti /i/kký obraznost a vtip//o// satyr// v malé oko//zl//jíci obrázky,
pro dti
které, pí/vod// lektni'o//
dti
Paíži
se teprve
bol/ato//
oboji///
don/oci
velikého a pro// lkavého ilspch//. Cestoval pak, pobyl v
mat// se zko//šel
cit,
r/'/zi/\i//i
//ei//ohl se
a v /nié, vydal svazek básni, nkteré cestopisy a
Našel
cest//
dosplých.
zvlášt//i
celo/l
íš
//re//e, staly se
Jeho
dobrota
brzy
i
hleda//oi/
spoje// á s lehko//
a ce//no// a //ad
iro//ii
opar poesie prosto/zárod/// vytvoilv z pohádky pro
bezmez//é obraz//osti, ve které se zrcadlila
//eje//
Sám
asnost, //ýbrž celý život lidský jako v pestré/// kaleidoskop//. nadá// bol/ato// wi/alézavostí
opel
ji A/iderscnt.^ješf o
zkazky a
pcresti domácí, a kde a //i to //estailo, pibíral pra/ne//y a ///olivy které však vždy i/ázor i
svta je
do///a bez
njší všech
petváil vlast//i/i/ jemnýn/ opti///istický.
vtšího (/i/ezi
F/'v//i
povšin/////tí
//i//ii
h//tnore///.
to
práv
Kesadlo a Hrášková
rozmnožená jich vydání a hlavn //znáni
cizí,
Celkový jeho
báchorky a pohádky
a byly
so//-
//ejlepší
a /lejkrás-
pri//cezna).
ciziny uinila
z/ístaly
Icprve
Andersena
slavným a svtovým. Bdcliufky a pohádky jeho pekládány do všech jazyku kíiltnrjiich. Andersen zemel zahynut neobyejnými poctami roku r8'/5 po tileté tžké nemoci na ville blíže Kodan. Z velkého jeho životního díla mnohosvazkového a ve všech tóninách poesie, od lyriky pes ronuin až k drannrtn se rozpinajiciho, zastanou jeho /\)hádky vždy svží a vždy mu nháji nesmrtelnost, je v nich tolik pirozenosti, naivnosti, poesie, hluboké moudrosti životní,
pod závojem lehounké ironie, dobroty srdce, lidskosti, krásy a pravdy v dtském rouchu a podání, a pece i pro dosplé obraznosti
velké váhy a hloubky,
jedné struny jeho
že jen
z tohoto pokladu pohádek,
z této
všestranné vlohy lze tušiti velikého básníka a
ušlechtile srdce /idské.
Pro/.
sena
tolik,
Hans
1 eguer
pvodními
co slavný literární historik
kritickými studiemi.
Že
se
/////
to
Anderdánský Jií Prandes svými
illustracemi uinil pro
podailo, vidí eský
tená
na.ieho vydáni.
far.
frchlický.
z tohoto
RAJSKÁ ZAHRADA
BYL jni.Nnr
IKIU
N-
I^KINC
jednou jeden princ; nikdo neml tolik a tak krásných knih jako on. všem, co se kdy v svt zbhlo, mohl se tam doísti a vše to zobrazené v nádherných obrazech. O každém národu a každé zemi vidti dozvdti se tam mohl, pouze kde rajská zahrada jest, o tom slvka
BylO
v knihách všech nebylo.
A
rajská zahrada to
práv
byla,
o které nejvíce
pemýšlel. Jeho babika vypravovala mu, když byl ješt docela maliký a hned potom do škol}' pijíti ml, že každá kvtina rajské zahrady jest nejsladším
koláem
a v jejím kalíšku že jest nejjemnjší víno ukryto.
jest nápis:
Na
jedné
kvtin
Djiny, na druhé zempis, na jiné násobilka; teba jen ochutnati svou úlohu, a ím více jí, tím se víc djepisu a
kolá, hned umí žáek zempisu nauí.
RAJSKÁ ZAHRADA
12
Ale když vyrostl,
Tenkrát vril tomu.
»0, že trhala Eva se stromu poznání!
povzeného! Nebyl bych pišel do svta !«
To
mu
když byl
íkal,
bylo 17
Po
let.
tlocela
kráel
asi
Pro
svésti a
malé pachole,
zahrad
raj.ské
dne
Jednoho
k tomu
dal
se
lesem
uil a zmoudel, pobude docela jiná.
víc se
pece
chopil ovšem, že nádhera zahrady rajské
Adam z ovoce zahích hv bvl nikdy nejedl
ale to
íkal
pozdji, když
i
neslo se jeho všecko myšlení a toužení.
docela
sám,
to bylo
zábavou
jeho
nejvtší.
Mrana
Nastával veer.
se stahovala a spustil se déš, jakoby
bvlo jediným velikým jezem, zkad
voda
nebe
irá noc; brzy smekal se princ po mokré tráv, brzy klopýtal pes hladké kamení ze skalné píidy vynívající. Všecko mokvalo a na ubohém princi nebylo nitky suché. Pes velké balvan^', pes které voda z hustého mechu se inula, musil zrovna pelézati. Byl by div nepadl a sotva se dále vléci mohl. Tu slyšel najednou zvláštní huení a vidl ped sebou velikou, ja.sn osvtlenou sluji. Uvnitku plápolal ohe, tak velký, že bylo by možno, upéci celého vola na nm. A k úeli tomu sloužila tato jeskyn skuten; nebo na rožni tkvl tam nádherný jelen se statnými parohy, který pomalu otáen byl mezi dvma useknutými stromk3\ Starší žena, velká a silná jako chlap, sedla u ohn a házela poleno za polenem do ohnivého žáru. »Pojd jen usušíš
blíže
oslovila
!^<
se
prince,
hrnula.
líyla
a
i^posa se u ohn,
odv
si
!«
»Ale je zde hrozný prvan, « pravil princ sedaje na zemi.
»Ovšem,
povdla
ale
dom
se mí synové
je totiž
mojí synové jsou
»To
žena.
he, až sluj vtr a
bude ješt
navrátí, «
tyi vtry
od-
svta.
Chápeš, co myslím?* »Zajisté, ale
kde jsou
mže
»Jeden blázen
odvtila žena. Hrají
volení.
ukázala k
kdy
mne
synové
?«
se více ptáti, než deset
moudrých zodpovídá,*
synové jsou plnoletí a neptají se mne teprve o dotam nahoe v prostoru svtovém mí s oblaky. « Pi tom
»]Moji si
výši.
»Ach na
tvoji
»Však mimochodem eeno, trochu
tak,« pravil princ.
vyjíždíte a nejste
tak
vlídná,
jako jiné
paní,
s
si
kter3'mi
prudce
jsem se
setkával.*
»Ovšcm,
ty
nemají nieho jiného
na
práci,
prudká a tvrdá, mám-li své dti udržeti v kázni. to praví hlavái. Vidíš ty
tyi
zrovna tak,
se bával
hav
jako ty
zkrotit,
to
mi
jsi
p3'tle visící
A
to svedu,
tam na protjší
metly za zrcadlem.
vit mžeš. Strím
je
však musím
já
zdi?
Já
prost do
již
býti
akoliv jsou
Tch
se bojí
dovedu svou
pytle
bez všech
«
RAJSKÁ ZAHRADA okolk.
Tam
sedí
pak a
já
jich
uznám. Však tu jest jeden Bvl to severák a pinesl
15
díve nepustím, pokud
to za
dobré ne-
!«
krup
padala na zem a
bátec byly
z
s
sebou pravou ledovou zimu. Velká zrna
vloky snhové
medvdí kže
a epici
z
Jeho spodky a ka-
kol jen víily.
tulen
ml
pes oi
až
staženou.
Dlouhé rampouchy visely mu z vous a jedna kroupa za druhou padaly s jeho límce lemovaného kožešinou. »Nechote hned k ohni!« pravil princ. »Mohl byste dostat oznona ruce!« beninu do oblieje »Oznobeninu!« odpovdl vítr a zasmál se hlasit. »Mráz, to práv má rozkoš nejvtší. Ale co pak ty jsi za krejíka? Jak pišel jsi do jei
skvn vtr ?« »0n spokojen,
mj
jest
mžeš
pravila stará,
host,'
»a
nejsi-li
tímto vysvtlením
s
táhnouti do pytle, rozumíš ?«
To pomohlo a severák vvpravoval, odkud pichází a kde byl pomsíc. »Picházím od ledového moe,« zaal severák, »byl jsem s ruskými lovci velryb na medvdím ostrov. Sedl jsem na kormidle a spal, když v3Jeli ze severního pedhoí do moe. Kdykoli jsem se mezi plavbou probudil, projel mi racek nohami. To je zvláštní pták; zatepe jednou prudce perutmi a pak je drží docela bez hnutí natažené a pec letí rychle dál.; Jen nevypravuj tak obšírn !« pravila matka. » A pak jsi tedy pišel slední
na
medvdí
ostrov?*
plochá jako talí!
—
pekrásn tam bylo! To jest pda jako k tanci stvoená Do póla jíhnoucí sníh na mechu, ostré kamení a kostry
»Zajisté, a
medvd
velryb
a lodních
obr,
které b\' tu
leží
plesnivly.
Foukal jsem trochu do mlhv, Byla to chata
z
mezi tím, vypadá to jako paže a hnáty
Vil
bys,
aby mohli
že jich lidé
slunce
objeviti
nikdy neosvítilo.
vytouženou klnu.
trosek lodních vystavná a kožemi velryb potažená. Vnitní
dm
erven
zelen natený. Na steše sedl živý ledový medvd a bruel. Já šel na beh, rozhlédl se po ptaích hnízdech a pozoroval ješt holá mláata. Otvírala zobce a kiela po potrav. Tu jsem jim foukl do chtán, aby se uili pímo zobáky držeti. Zcela dole u behu válely se mroži jako velcí ervi, ili jako obrovští chlistové s praseími hlavami a na loket dlouhými zuby.« stranu kozí obrátili nahoru, a tak vypadal
»Vypravuješ dobe, slouchání sbíhá voda
mj
.synu,«
jako
pravila matka,
»mn
a
se
již
pi po-
v ústech.
»Pak jsme šli na lov! Harpuna byla velryb do prsou vražena, až kouící proud krve jako vodotrysk na led stikl. Tu jsem i na svou hru pomýšlel; zvedl jsem se a ukázal své umní, tak že luny mých plavc dostaly se v zajetí nebctvných ledovc. Hu! jak hvízdali a kieli na lodích! Ale já
«
«
« «
«
«
RAJSKÁ ZAHRADA
16
ješt
hvízdal
Svál jsem
led vyházeno.
vených
okusili. Nedostali se
»Tu
moe
ped
celou jich
všecko musilo býti na a nechal je hnáti v se-
aby tam slané vody
koistí k jihu,
medvdímu.
nikdy k ostrovu
a
dobrého udlal,
co jsem
pichází též bratr
cítiti
s
zv, bedny, lanoví, to vlok snhových
udlal, « pravila matka.
zle jsi
»Ale
na
lunech
ledovci
»To
Pobitá
hlasitji!
od západu.
Ten
vypravují
druzí
mi ze všech
jest
!«
pravil severák.
nejmilejší, je z
nho
a líbezný chládek s sebou pináší.
»Je to snad
malý
»Ovšem, že
je to zefír,«
lety byl
ptal se princ.
zefír?«
hezký hoch,
odpovdla
ale to
již
stará,
»ale on není tak malý,
minulo.
ml
klobouk s velkou stechou svislou, Ano, vypadal jako divoch a abv se neporanil. V ruce tímal kyj z deva mahagonového, který si pinesl menším se nespokojil. z amerických pralesij. S
ním
»Odkud
picházíš.'*
ptala se matka.
»Z prales, « odpovdl, »kde husté liány neproniklou pustinu mezi stromy tvoí, kde vodní had se válí v tráv vlhké a lidé se zdají zby-
tenými.* »Cos tam dlal ?« »Pozoroval jsem hlubokou eku, vidl, jak se ítí se skal, k prachu se taví a až k oblakm lítá, aby duhu nesla. Vidl jsem divokého buvola plavati v ece. Ale proud jej s sebou strhl, hnal se s rojem divokých kachen, které se blíž vodopádu vznesly do povtí, ale on musil dol. To byla
Také jsem rozpoutal boui,
radost.
kmeny byly
že staré
z
koen
vypáeny
a roztíštny na padr.
»A
nedlal r« ptala se stará. »Pece! Dlal jsem kotrmelce pes savan}'^, hladil jsem divoké kon a stásal kokosové oechy. O, mohl bych toho napovídat, ale nemusíme všecko íci, co víme. Není-li pravda, milá matko ?« Pi tom políbil svou matku tak divoce, že by se byla div nezkácela. Byl to opravdu divoký hoch. jiného
jsi
Nyní vstoupil jižní vítr. Ml turban a pláš beduinský. »Hu, tady je zima!« pravil a házel ješt díví do ohn. »Lze poznati, že severák první
sem
pišel.
»Pa,« odvtil tento, »zde je takové horko, že by se tu upekl ledový
medvd. »Ah, ty
»Mám
usa
se
vás .snad striti
Africe, milá
v zemi Kafru.
Tam
sám ledový
medvd !« do
Na
odvtil
jižní
vítr.
jižní
vte,
Hotentoty na
honb
ptala se stará.
pytle ?«
tam na balvan a vypravuj, kde
»V
lv
jsi
ty
matko, « odpovdl.
jsi »
»Ty,
byl.«
Byl jsem
s
rovinách tam roste tráva a ta jest zelená jako olivy.
taní antilopa a pštros bžel se
mnou o
závod. Ale já ho ješt
ped-
»
«
RAySKA ZAHRADA Pišel jsem na
honil.
dn
moském.
19
poušti až k žlutému pisku,
kde to vypadá jako na
Tam
jsem padl na karavanu; zabíjeli práv posledního velblouda, aby pitné vody získali. Ale ml jí jen málo v žaludku. Slunce sálalo
Tu
s
válel
hry
a písek chrlil horoucí žár z dola.
jsem se v jemném písku a zvíil
Bez konce táhla se pouš.
ve velkých sloupech.
jej
To
byl
Tos mla vidti jak ztrnulý stál tu dromedár a jak kupec rychle stáhl katan pes hlavu! \'rhl se pede mnou na zem, jako ped Alláhem, svým Bohem! Nu, jsou pochováni, nade všemi se vvpíná pvramida z písku. Až ji jednou odfouknu, pak zblí .slunce jejich kosti a pak uvidí cestující, že tu díve lidé byli, dnes by to nikdo nevil. »Konal jsi ted}' jen samé zlo,« pravila matka. »Pr)' s tebou do pytle !« A než se nadál, byl uchopen kol tla a zaven do pvtle. Válel se v po zemi; ale matka si sedla na pytel a tu musil již klidn ležeti. »To máš vskutku nezdárné syny!« pravil princ. »Ovšem,« odpovdla, »ale dovedu je též potrestati. Však tu rej!
—
i
nm
.
jest tvrtý.
Bvl to vVxhodní
v
který se objevil v
vítr,
»Tak picházíš odtamtud rajské zahrad !«
»Tam zrovna sto dul kol byli
poletím
let,
od pr\'ního až Ale
pravil
zítra, «
co jsem tam
porcelánové vže,
b3'l
vítr
kroji.
Myslila jsem, že
východní.
Te
naposled.
»
byl
bude tomu Cíny, kde jsem
»Zítra
picházím
zvonky cinkaly na
až všecky
jsi
z
Dole na
ní.
ulici
bambusové roztluenv o n, a pece byli to úedníci do devátého stupn. Kieli Tisíc dík, mj otcovský dobro-
mandarini
dince!'
až
ínském
ptala se matka.
?«
biti,
hole
:
vážn
,
to nemyslili, a já zpíval ,tsing, tsang, ton' a zvonil všemi
zvoneky.* »Provádls opt rozpustilosti !« pravila stará. »Jak dobe, odejdeš-li zítra do rajské zahrad\-. To má vždy dobrý vliv na tebe. Pij tam jen hodn ze zdroje moudrosti a pines mi též lahviku té vody.« pravil východní vítr. »Ale pro jsi »Dobrá, nezapomenu na to, fénixovi; pytle? Ven ním! mi v3'pravovat o ptáku zavela bratra do s Musí nebo o chce princezna v rajské zahrad vždy slyšeti, kdykoliv ji po stu letech navštívím. Poj, otevi pytel a pus jej ven, pak budeš mou milou, sladkou matkou a já ti dám dv kapsy aje zeleného a erstvého, jak jsem jej sám tam natrhal.* »No, k vli aji a že jsi mj mazánek, chci pytel otevíti. « Uinila jižní vítr V34ezl ven. Ale byl docela na rozpacích, snad proto, že tu a tak <
nm
byl
cizí
princ.
»Tu máš palmový fénbí,
jediný
popis svého
na celém století.
list
pro princeznu,* pravil
svt,
Tedy
si
to
dal
mi
sama
jej.
mže
jižní
vítr.
Zobákem svým
»Starý pták,
vryl
tam
celý
peísti. Já vidl na vlastní oi.
R.iySKA ZAHRADA
20
pták fénix vlastní hnízdo zapaluje, tam sedí a shoí jako cho Indova. Hii! jak praskaly ty suché vtve! Byl to strašný kou a dým! všecko vvbuchlo vysoko a starý pták fénix byl spálen. Jen vejce jeho
jak
si
Konen
z
nho
Ted
vyletl.
mového
padlo
žhoucím;
v ohni
leželo
který jsem
listu,
velkým praskotem
s
vladaem všech pták
je
»Ale díve se
náhle
ti
dáme do
a jediný pták svta.
jídla,«
pravila
matka vtr,
dohromady a jedli pkn u])eeného východního vtru a brzy se dobe spátelili.
»Povz mi pec,«
ei
pravil princ,
kde vlastn
bylo, a
leží
»Vysoko, vysoko,* zítra
mnou
se
mladý
fénix
Do
pal-
dal, vykloval díru jako na pozdrav princezn.*
pkn
všickni
a
.si
»jaká že to princezna, o které tolik
ta rajská zahrada ?«
odpovdl
v3'chodní
Ale musím
odcestovati.
jelena.
pak sedli Princ sedl vedle a
ti
lovk
íci,
Chceš-li tam, musíš
vítr.
od dob Adama a Evy biblické djepravy.* že
tam se nedostal, to pece znáš z »Ba ovšem,* odpovdl princ. »Kdvž byli tenkrát vyhnáni, propadla se zajisté rajská zahrada do zem; zstalo jí však teplé její slunce, mírný její vzduch a veškerá její tam bydlí královna vil. Tam je též ostrov blaženosti, kde nádhera. Sedni si zítra na má záda a vezmu t s sebou. je tak mílo prodlévati. Myslím, že to již pjde. Ale pro dnešek dosti o tom, nebo chci již spáti.* žádný
Te
Pak
spali všichni spolu.
Za asné hodiny ranní probudil se princ a podivil se nemálo, že se octl již vysoko nad oblaky. Sedl na zádech východního vtru, který jej peliv držel. Vznášeli se tak vysoko ve vzduchu, že lesy, pole, eky a jezera pod nimi jako na map se rýsovaly. »Dobré jitro!* pravil východní vítr. »Mžeš si ješt trochu klidn pospati, nebo na pláni pod námi toho mnoho neuvidíš, leda snad bys dostal chu, kostelní vže poítati, stojí jako teky kídou na zeleném poli dole.« Zeleným polem myslil louky a pole. »Bylo to nezdvoilé, že jsem se s tvou matkou a t\^'mi bratry nerozlouil,*
podotkl princ.
»Kdo což
rychleji,
spíchali,
spí, je
se
šumly
a moích,
omluven,*
mohlo
východní
vítr.
A
vrcholk strom pozorovati.
dle
všecky haluze a
nebo kdekoli
odpovdl
létli,
listy.
Bylo
lze totéž
nyní letli ješt
Jak
pes
n
po-
pozorovati na jezerech
zvedaly se vlny a velké
lod
se hluboko po-
táply do
vod)' jako plovoucí labut. veeru, když se stmívalo, poskytovala velká msta arovný pohled. Brzy tu, brzy tam zatpytila se v hloubi svtla. Vypadalo to zrovna tak, jako když se zapálí kus papíru a vidíme tryskati tolik malých jiskerek,
K
které
opt
rychle mizí; bylo to jako zástup
Princ tleskal, ale východní
\ítr
žádal
jej,
dtí ze školy
dom
pospíchajících.
aby radji toho nechal a
pevn
«
RAySKA ZAHRADA mohl bv
se držel,
jinak sjíadnouti dolu na
21
zrm anebo docela zstat
vézeti
na nkteré kostelní vži.
nad
Orel
mnohem
leheji.
hml
cvalem
lehce,
lítá
ale
východní
vítr
letl
divoce stepí, ale ješt divoejším
lítá
princ dál a dál.
mžeš
»Ted' nejvvšší
tmavými lesy ovšem Kozák na svém koni vidti
pohoí svta,
Himalayu!«
již
octneme brzy vystupovala k nim a brzy se
již
východní
pravil
vítr.
»To
jest
u zahrady rajské. « Obrátili se
vn
nyní ponkud k jihu a koení a kvtin. Fíky a granátová jablka rostla divoce a plané víno neslo modré a ervené hrozny.
Zde se spustili oba a natáhli se v mkké tráv, kde kvty vtru se nly, jakoby je pívtiv chtly uvítati. »Jsme již te v rajské zahrad ?« ptal se princ. »Posud nikoli !« odpovdl východní Vidíš tam tu skalní stnu a velkou jeskyni,
uklá-
vítr.
»Ale hned tam budeme.
ped
níž
úponky révové jako
Tudy musíme projíti. Ale jen se pevn zavifi nebo akoliv zde slunce prudce pálí, pece o krok dále ledová zima. Pták, který tam kolem sluje letí, má venku jedno žhoucím slunci, ale druhé uvnit v studeném mrazu.
velké zelené záclony splývají?
do svého plášt; odtud
je
kídlo v
k ráji?« ptal se princ. do sluje. Hu! Jak nesnesitelná byla tam zima! Ale dlouho to netrvalo. Východní vítr rozestel svá kídla a ta leskla se jako tpytící se ohe. Jaká divuhodná skr}'š to byla! Velké balvany, s nichž voda v krpjích stékala, visely v divných útvarech nad nimi od stropu. Brzy byla cesta tak úzká, že musili lézti po rukách po nohách, brzy tak prostranná >>A to je cesta
Vjeli
i
a volná jako s
nmými
na
šírém
vzduchu.
Místy to vypadalo jako hbitovní kaple
píšalami varhan a zkamenlými prapory.
jdeme cestou smrti do rajské zahrady, « pravil princ slova, nýbrž kynul jen ku pedu. Tu jim zazáilo nejnádhernjší modré svtlo vstíc. Balvany ped nimi tajily se víc »Zdá se
Ale východní
mi, že
vítr
neodpovdl
a více v mlhu, která v záí
msíné.
bvla
Te je
konen
tak jasná a prhledná, jak bílý oblak
obklopoval tak líbezný a jemný vzduch, erstvý jak
na horách a vonný jako mezi ržemi v údolích.
Reka tam
tekla istá jako vzduch a ryby v ní se leskly jak stíbro
a zlato; purpuroví úhoi, z nichž si
dole
vod;
ve
široké
listy
kvtina byla hoícím plamenem, hoící lampa tak
jemn
blaženosti,
a
z oleje
umle
potravu
pi každém
vodních rží které
hnutí svítily
modré
jiskry lítaly, hráli
v barvách duhových a
voda potravu dávala zrovna jako
be.
jako z krajek a
Pevný mramorový most, ale zdlaný sklenných perel, vedl pes eku k ostrovu
kde kvetla rajská zahrada
Východní
vítr vzal
prince do své
nárue
a penesl
jej.
Á'A7SA'A
22
Tu zpívalv kvtiny tak arokrásn, jak by
ale
a
Uyly to palmovníky
listy
ZAHRADA písn
nejkrásnjší
dob jeho dtství,
z
to
žádný hlas lidský zazpívati nedovedl.
i
obrovské vodní
co zde rostlo-
rostliny,
šavnatých a velkých strom princ ješt nikdy nevidl. tinových
etzích
viseK
tu nejzvláštnjší
úponkovité
V
Tak
kv-
dlouhých
které se )en
rostlinv,
na pokrajích starých legend anebo jich zaáteními písmenanii ]ir(ij)l('tají. Byly to nejpodivnjší složky ptákti, kvtin a úponk. vedle v tráv
Tsn
páv
stálo stádo
tak!
s
skuten
otevenými, záícími chvosty. Ano, bvlo tomu
Ale když se jich princ dotknul, spozorova', že to nebyla zvíata, nvbrž
rostliny,
velké tere,
které zde jako nádherné
tygi skákali jako mrštné
koky kovinami
i)áví
chvosty
Lvi a
svítily.
kvtv
vonícími jako
a tito
olivy,
lvové a tygi byli docela krotcí. Lesní holub, jehož peí tpytilo se jako nej-
krásnjší
hladil
])crla,
kídlv hívu lva a jindv tak
a kývala hlavou, jakby
Nyní pišla jasný jako
si
rovnž
víla rajská. Její
tvá šastné matky,
Byla mladá a líbezná, šaty
hvzdou
se zlatou
její
ve vlasech,
klidn
])lachá antilopa stála
spolu hráti chtla. šaty Svítily jako slunce a obliej
její
byl
svému
dítti.
plály jako slunce a nejkrásnjší dívky,
každá
která se hodné ze srdce tší
ji
provázely.
od ptáka Fénixe a oi její zajej do zámku, jehož stny jako n("jnádhernjší tulipánový list proti svtlu složený svítily. Strop byl jedna veliká, záící kvtina a ím déle se do nho kdo díval, tím hlubší zdál se její kalich. Princ pistoupil k oknu a díval se jednou tabulí. Tu vidl strom poznání s hadem. Adam a Eva stáli tsn vedle.
Východní
podal
vítr
jí
popsaný
list
záily radostí. Vazala prince za ruku a vedla
»Což nebyli vyhnáni ?« ptal se. Víla se usmála a pravila, že as na každé z oken obraz jejich vpálil, ale to že nejsou takové obrazy, jaké lze vídati obyejn. Ne, v tchto jest život. Listy a stromy se pohybovaly a lidé
picházeli
a uzel v ní
a chodili v nich jako v zrcadle.
Jakubv
sen
pohybov^alo
mohl ovšem
se
a
andlé
se udalo na
se
vznášeli
ve-
tomto svt,
žilo
takové umlecké malby
na tchto sklenných deskách;
vpáliti jen
Víla se
žebíkem nebeským
dol. Ano všecko, co
likými kídly nahoru a
a
s
Princ díval se jinou tabulí
as.
usmála a zavedla
jej
do velkého
a
vysokého
jehož
sálu,
stny byly jako prsvitné obrazy, na nichž jeden obliej byl krásnjší než druhý. Nesetný poet blažených bvl tam zobrazen, usmívali se a zpívali a
všecky
Nejvyšší které
jejich
hlasy
pojily
se v jednu,
jedinou a
okouzlující
melodii.
tváe byly tak malé, že vypadaly menší než nejmenší ržové poup, jediným bodem oznaeno. V stedu sálu stál velký strom se
jest
svislými,
bujnými haluzemi,
mezi zelenými
listy.
To
velká
a
byl strom
malá
zlatá jablka
poznání,
z
visela jako
nhož Adam
a
kdoule
Eva
jedli.
«
RA7SKA ZAHRADA Z každého
kapala ervená, tpytná
listu
krpj
2;".
rosná; bylo to, jakoby strom
krvavé slzy plakal.
»Nyní vstoupíme do lunu, « pravila
víla,
»a pak se trochu oberstvíme
na vod. lun se sice kymácí, ale z místa se nepohne, pes to potáhnou ped námi všecky koniny celého svta. « A byl to pozoruhodnv pohled, jak se celv beh zaal pohybovati. Pišly vysoké, snhem pokrvté Alpy s mraky a tmavými lesy smrkovými, alpský roh žaln lkal a pastý halekal vesele v údolí. Pak sklánly stromy banánové svoje dlouhé, svislé haluze nad lun, erné jak uhel labut plouly po vod a nejpodivnjší zvíata a kvtinv ukazovaly se na behu. B\'la to Austrálie, pátý díl svta, která s vyhlídkou na své modré hory kolem se mihnula. Bylo slyšeti zpv knží a vidti tanec divoch pi zvuku bubn a kostných pozoun. Eg\'ptské pvramidv nící až v oblaka, sporážené sloupy a sfingy pl v písku za.sypané táhly kolem. Severní zá plála nad ledovci zemí polárních, to byl ohostroj, který nedovedl nikdo napodobiti. Princ bvl blažen a vidl stokrát víc, než zde
mžeme
vypravovati.
»A mohu zde pro vždy »To
jest zcela
po tom, co princ.
který sto
ptal se.
?«
odpovdla
na tob,«
jest zakázáno,
mžeš
víla.
»Nezachce-li se
ti
jednou
tu zstati pro vždyckv.«
nikdy nedotknu jablek na stromu poznání!«
se
»0, já
zstati
odpovdl
plod, které jsou zrovna tak krásné, jak ona jablka. »Zkoušej se sám a nejsi-li dost silný, vra se s východním vtrem,
"Jef tu tisíce
t
let.
sem
as
pinesl, ti
<
opt
zpátky.
On
te
letí
nazpt
a vrátí se
opt
za
zde ovšem tak rychle utee, jakoby to bylo pouze sto hodin,
pro pokušení a hích je to jist
asu
Každého veera, kdvž se od tebe odlouím, musím na tebe zavolati ,Pojdsemnou! poj se mnou!' Musím na tebe rukou kývati, ale ty nesmíš jíti za mnou. Zsta jen a necho za mnou, nebo každým krokem poroste touha tvoje. Pijdeš do sín, kde roste strom poznání; já spím pod jeho vonnými, svislými haluzemi. Ty se skloníš nade mnou a já se musím usmáti na tebe, a sotva mi vtiskneš polibek na ústa, propadne se ráj hluboko do zem a bude ztracen pro tebe. Ostrý vítr poušt ovane tebe, studený déš bude kapati z tvých vlas; starost a hoe bude tvým údlem. pravil princ. Tu jej políbil východní vítr na elo a »Já zstanu! pravil: »Bu silný, po stu letech se tu opt sejdeme. zdráv! Bu ale
dost.
i
zdráv !«
—
Bu
Roztáhl svoje velká kídla;
anebo jako severní záe v zim. a stromy.
ápi
a doprovázeli
zdráv!
a pelikáni letli v dlouhých
jej
jako blyskavice o žních
.se
Bu
zdráv !«
adách jako
kvtinv stuhv s ním
volal v
vlající
až k hranicím zahrady.
"Te zaneme slunce západu,
Bu
leskla
své
budu taniti
tance, « s
pravila
tebou.
víla,
»a
Uslvsíš-li pak,
zrovna pi zavolám na tebe:
ke konci, že
«
RAySKÁ ZAHRADA
24 ,Pojd'
každým ani
mnou!' pak toho nedlej, sto
za
nad
vítzstvím
nebudeš.
mysliti
let
nabudeš
sebou
musím
vždy
Dnes veer stane
tak
se
to
více
denn síly
opakovat, ale
konen
a
Te
poprvé.
na to
jsem
t
varovala.
Na
to vedla jej vila
do velkého
prhlednvch
sálu z hilvcli,
lilijí,
jichž
zlaté prášníky tvoily malou, zlatou harfu, která znla jako housle a tlétny.
obleené ve sem a tam a
dívkv,
Nejkrásnjší
vznášely se v tanci
neumou
vlající
zpívaly,
vn
a že rajská zahrada
pvabné údy
prokmitaly,
krásnv je život
a že nikdy
že
tl(')r,
jak
pokvete.
Slunce zapadalo; celé nebe bylo jedno ohnivé zdání
nejnádhernjších rží.
dávaly, a
cítil
Princ
kypícího vína,
zpv pipomínal mu mé milované dít!«
Nyní zakývala
dodávající
které
mu
liliím
dívky po-
Vidl, jak pozadí sín se otevelo: mu oi pecházelv, jemný, .sladký hlas jeho matky a bylo mu, jakoby
nžn:
víla a zvolala
moe,
tím.
lesku, až
zaznívající
»Mé dít,
zpívala:
ped
blaženost jak nikdy
strom poznání záil v takovém
odtamtud
pil
Poj
»Pojd za mnou!
za
mnou!«
on se vrhnul za ní a zapomnl na svj slib, zapomnl na již první kolem byla stále veer, a ona jen kývala a se usmívala. Koenná silnjší, harfy znl)- vždy líbeznji a bylo mu, jakoby milionv usmívajících
A
vn
se hlav v
síni,
kde
rostl strom,
na
»Tcba
kývaly a zpívaly:
poznati všecko,
pánem zem!« A nebyly to více krvavé slz\', co padalo s list stromu poznání, ne, samé ervené, tpytivé hvzdy to byly. »Pojzamnou! Poj za mnou!« znly chvjící se tóny, a pi každém kroku planuly tváe princovv více, jeho krev kypla divoeji. »Musím, musím!« pravil, »není to híchem a nemže to býti! Pro nejíti za krásou a radostí? Jen podívati
lovk
jest
se chci, jak spí! Nedám-li se jen strhnouti a a to jist provedu.
A
víla
Jsem
shodila
okamžiku zmizela za
silný a
záící
mám
svj
šat,
ji
nepolíbím, neztratím nieho,
pevnou vli.« ohnula haluze
zpt
a
v
nejbližším
nimi.
>Posud jsem nehešil, « pravil princ, »a také nebudu. « Ale pece rozhrnul vtve; tu ležela a spala již tak svdn, jak jen raj.ská víla býti mže. Usmívala se ve snu, on .sklonil se nad ní a vidl, jak se slzy chvjí pod jejími víky.
»Pláeš pro inne?« rhápu štstí cheruba a
ráje;
vný
proudí život v
zašeptal.
mou
»0 nepla, nádherná
krví a
napluje moje myšlenky;
svém zemském tle.
jediná minuta jako tato jest dosti bohatství!"
jeho ústa se dotkla úst jejích
.
.
.
ženo! Nyní teprve
A A
vná on
noc
zlíbal
cítím sílu
mne
zahrne,
slzv jejích
oí;
«
/^A y^
V tom
kA zahrada
25
zaburáccla rána hromová; rána hromová tak hlasitá a dsná,
jakou ješt nikdo neslyšel, a všecko se ítilo dohromady. Krásná se propadly, hloub a hloub klesaly až jen
noc,
jako malá,
Úzkost smrtelná projela
ustavin. Princ vidl, jak
tpytící se
mu tlem,
hvzdika
svítilo
zavel oi a
ležel
to
v daleké
dlouhý,
a
vila
se ítí v
ráj
tmavou dálce.
dlouhý
as
jako mrtvý.
Studený déš pral mu v obliej, ostr}' vítr jej ovíval, tak že se mu smysly vrátily. »Co jsem to uinil !« zasténal. » Hešil jsem jako Adam, ano hešil jsem, až ráj se propadl pode mnou!« Otevel oi; hvzdu v daleké dálce, která mu svítila jako ráj ztracený, vidl posud byla to jitenka na nebi. Vztyil se a vidl, že jest ve velikém lese blízko jeskyn vtr, a matka jejich že sedí vedle nho. Vyhlížela hnviv a s hrozbou pozve-
konen
—
rám.
dala
mým
»Hned první veer!« pravila. »Ano, synem byl, musil bys do pytle.
»Tam
také pijde, « pravila Smrt.
to
jsem
si
hned pomyslila. Kdybys
Byl to silný, starý
muž
s
kosou
ernými kídly. »Položen bude do rakve, ale ne hned. poznamenám a nechám jej pak njakou dobu po zemi putovati, aby odpykal své híchy a stal se dobrým a lepším. Jednou pijdu z nenadání, když si toho nejmén vzpomene, pak jej vložím do erné rakve, vezmu ji na hlavu a vyletím s ním nahoru k hvzdám. tam kvete rajská v ruce,
Jen
si
s
velkými,
jej
I
A
dobrý a zbožný, smí vstoupiti do ní. Je-li však jeho mvšlení hích, pak se propadne s rakví hloub než se propadl ráj a teprv za tisíc let jej opt vytáhnu, aby ješt hloubji klesl, anebo byl tam nahoru mezi záící hvzdy pesazen.« zahrada.
je-li
a snažení zlé a jeho srdce plno
bu
LÍMEC
BYL JEDNOU JEDEN UROZENÝ KAVALÍR 4*
«
urozený
jednou jeden
B3'l
kavalír,
jehož jediným
domácím náadím
bvl
zouvák a heben. Za to ml nejkrásnjší límec na celém svt, a o tomto vám povídku vypravovati. Límec byl zrovna v stáí, kdy se myslívá na ženní, a tu se jednou
límci chci
stalo,
že se v prádle setkal
jedním podvazkem.
»po celý život svj jsem nevidl tak jemnou, nžnou a útlou dívku; smím se ptáti, jak se jmenujete ?« »To vám nepovím,- odpovdl podvazek.
»U štíhlou,
hrom !«
s
sta
Kdepak
zvolal límec;
bydlíte?* ptal se límec. myslil, že to nesmí íci. kolem tla nosí? Vidím,
Ale podvazek bvl velmi stydlivý a plachý a s
pás,
asi
Iste
pravil límec;
-pás, který se
že jste stejn užitená jako ozdobná,
má
drahá sleinko!
Jak si mžete dovolovati takto hovoiti se mnou?- pravil podvazek. '>Nedal jsem v;im k tomu pece žádného dvodi
lovk
Je-li
nilý
tak spa-
jako vy,« odvtil límec,
»je to již
dvod
dostatený.*
»Nepibližujte
mn píliš,-
pravil
»vypadáte
mi
njaký
se
ke
podvazek;
skoro
jako
pán.-
>Jsem také velmi uro-
zený kavalír, «
»mám zouvák
pravil
límec;
heben.
a
Ale to nebyla pravda. Tyto patily jeho pánu, on se jen tím chlubil.
kiel podvazek znova. »Tomu nejsem zvyklý.* choulostivost!« pravil límec. Hned na to byl z prádla vzat,
»Nepibližujte se mi!«
»Jaká to naškroben, na slunce povšen, na cihlika.
žehlící
prkno položen, a pak pišla horká
«
LÍMEC
30
se jiným »Paní, milá paní vdovo, ach, mne to velice pálí, cítím, že chci si vzíti vás clirn já stávám, picházím docela z míry! \'vpálíte mi !
za zenu
—
niemo !« odpovdla cihlika a pejela hrd pes límec; nebo se do'Ty
mnívala, že je par-
ním kotlem, který jede po dráze a
má
tahati.
Niemo!-
pravila
vozy
ješt jednou. Límec hvl na stran ponkud roztepen, a tak sáh-
nžkám, aby tepení
nuto k
To
bylo odíznuto.
*Aha,- pravil límec. »Jste snad baletka: Jak umíte nožky roztahovati! je to nejrozkošnjší, co jsem kdy vidl. Tohle po vás žádný lovk
nedovede.*
odpovdly nžky.
>^To také vím!*
Ale ach, všecko, pravil límec. hrabnkou, urozený kavalír, zouvák a heben. Jen kdybych ml hrabství!«
»Zasloužila by.ste bvti
co mám,
jest
»Má
to
snad býti návrh k satku?-
hnviv nžky a pi tom
ptaly se
hluboko do límce, že nebyl
v
k poteb.
heben, límec a obrátil se s tím na heben. »Je to podivem, jak umíte si zuby »
pravil
te
již
zastihly tak
Musím
istot
se
ctná
zachovati,
sleno! Nemyslila na vdávání
ucházeti o
nikdy
jste
?«
»To se rozumí samo sebou, « odpovdl heben; zasnouben
»jsemf
zou-
se
vákem.« »
límec, a
nebylo,
Zasnouben !«
zvolal
ponvadž zde nikoho s
nímž
by
se
byl
mohl zasnoubiti, zapísáhl
se,
že se více už nikdy ženiti nebude.
«
LÍMEC Po njaké
Tam
bvla
patí.
již
putoval límec do pytle hadráe a odtud do stoupv.
spolenost hadi'; jemnjší zvláš a hrubší také zvláš,
velká
jak se to
dob
31
Mli
si
všcckv co povídati,
ale límce
pece
nejvíce ze
všech; byl to pravý vychlouba.
ml
»Já >^ani
neml
chvilku
Také jsem
strašnou
ml
mne tenkrát menu své první
chudrka
jsem pokoje! Ale
vypravoval;
dobrodružství,*
já bvl též pravý,
naškrobený
kavalír!
vidt,
tch však jsem nikd}' nepoteboval. Mli když jsem byl erstv naškroben. Nikdy nezapo-
lásky.
Byl to pás,
heben
jste
milostných
spoustu
se k vli
mn
a zouvák,
utopila.
Pak
tu
—
pružný a rozkošný
tak jemný,
byla vdova,
která láskou ke
ta
mn
vzplála, ale já jí nadal, až zernala. Konen byla též jedna baletka, a ta mi zasadila ránu, která není do dneška zacelena, byla tak ostrá a kousavá. Pak se do mne vlastní heben zamiloval a ztratil hoem lásky všecky zuby.
Ach,
v
tomto
—
vazku uvrhl.
budu-li
smru mám
velké
zkušenosti,
ale
nejvíc
mne do vody, Ach, mám toho mnoho na svdomí a bude mi oištn a stanu-li se bílým papírem.
A
pasu, chtl jsem íci, který se pro
je
mi
jen
stal se
vídka, a to proto,
práv
že se
ten kus papíru, na
límec
tak
dsn
nmž
vcmi
jest
chlubil,
pod-
do necek,
prospchem,
tak se stalo. Všecky ty hadry staly se bílým papírem.
abyste vdli,
líto
to jest
A
z límce,
tištna tato pokteré ani pravda
nebyly.
A
to
nám bude
nemžeme vdti,
výstrahou,
zdali
též
budeme zpracováni na
bílý
i
ta nejtajnjší,
práv
ern
bychom
to zrovna
tak nedlali,
jednou nepijdeme do pytle na papír,
na bílém,
s
hadr}^,
nebo
zda ne-
na kterém se vytiskne povídka o nás^ kterou
jako límec všady vyprávti budeme.
pak sami svtem se toulat a
ji
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ
v JEDNÉ VSI ŽILI JEDNOU DVA MUŽI STEpiÉHO JMÉNA,
V
jedné vsi jeden
žili
jednou dva muži stejného jména, oba
sluli
Kolouš, ale
ml tyi kon a druhý pouze kon jediného. Aby je tomu, jenž ml tyi kon, velký Kolouš, a tomu, jenž jednoho kon, malý Kolouš. — A nyní poslyšme, jak se z nich
lidé rozeznali, íkali
ml
pouze
dailo
obma,
je to totiž
skutená
událost.
Celý týden musil malý Kolouš velkému Kolouši orati a svého kon mu k tomu pjovati, za to mu velký Kolouš vypomáhal všemi svými tymi, ale pouze jednou za týden, a to bylo v nedli. Hejsa! jak práskal biem malý Kolouš nad všemi pti komi; byli toho dne jako jeho majetkem. Slunce jasn
zvony sezvánly do kostela a
svítilo,
lidé chodili
na mši v
tech sváteních. Tu vidli malého Kolouše, jak oe pti komi, a byl z toho potšen, že biem práskal a volal: »Hy, všecky moje kon!« »To nesmíš íkati zakázal velký Kolouš, »vždy jen jeden !<<
je
tvým!« Ale když
že to
nemá
opt nkdo
íkati, a volal
»Ted' bych
již
ša-
tak
k
do kostela kolem, zapomnl malý Kolouš, opt: »Hy, všecky moje kon!«
pkn
šel
prosil,
Kolouš. »Rekneš-li to ješt jednou,
udeím
pravil
velký
hlavy, že
padne
toho zanechal, «
abys
tvého
kon
do
mrtev na míst, pak bude tomu konec !« »Jist to již neeknu,« sliboval malý Kolouš. Ale jak lidé šU okolo a na kývali, tšil se z toho a myslil, jak to vypadá, že má pt ke zorání svého pole, zapráskal biem a zvolal »Hy, hy, všecky moje kon!*
ko
pkn :
»Ba Kolouš,
že,
vzal
hy!
klacek
všecky moje a
kon!
udeil jediného
Dostaneš co proto !«
kon
pravil velký
malého Kolouše do ela, že
padl a byl okamžit mrtev. 5»
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ
36
te nemám
žádného kon!« naíkal malý Kolouš a dal se do pláe. Na to stáhl mrtvému koni kži, usušil ji na vzduchu, vstril ji do pytle, ten pytel vzal na záda a pustil se na cestu do msta, aby prodal koskou kži. Ml ped sebou dalekou cestu a musil jíti ve»Ach,
tmavým lesem, a bylo k tomu velmi ošklivé poasí. likým,
opt
Zbloudil docela a než se dostal na pravou
cestu, byl
veer a on byl od msta ješt tak daleko vzdálen, že nemohl jeho ani ped nocí již
opt
dostihnouti, aniž
dom
zpátky
se dostati.
Tsn
u
cesty
ležel
panský dvorec, jehož okna z vní byla okenicemi zavena, jimiž však svtlo starý,
»Zde
prokmitávalo.
najdu písteší myslil
malý
si
tam a
snad
noc,« po-
Kolouš;
šel
zaklepal.
Selka
když
pes
slyšela,
otevela,
ale
co chce, pravila,
svou cestou, muž
aby jen
šel
není prv
doma
ona žádných
a
cizinc nesmí pijímati. >;Nu,
venku
tož
musím zde
penocovati,*
pravil
malý Kolouš, a selka mu pidvée ped nosem.
razila
Docela stál
senník
domem s
a
byla
plochou,
blízko
mezi
malá
domu ním
a
kolna
slamnou stechou.
»Tam nahoe pespím, « pravil si malý Kolouš, když spatil stechu»To bude výtená noclehárna. áp dol pece nesletí a nebude mi brát nohu do kleští. « Nebo živý áp stál na steše, kde ml své hnízdo. Nyní vyšplhal malý Kolouš na senník, kde protáhl, aby se mu dobe leželo. Devné okenice vidl zrovna do svtnice.
si
ulehl a jak se
dobe
patí se
nepiléhaly, a tak
«
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ Tam
stál
peení
velký stl krytý vínem,
U
hlavu zrovna proti oknu.
hodv svátení! V tom zaslechl, jak
dom
kterv se
že
nemohl
žena
erta!
Tam
nkdo
po
k
silnici
si
—
domu
pijíždí; byl to sedlák,
ml
podivuhodnou
vracel.
ani podívati se
ženu
na kostelník
sedlákovu, jelikož
mu
pedložila
ta
nalévala a on se pustil
malý Kolouš a vystril pravé byl ješt nádherný kolá,
pomvslil
<
Sedlák byl jinak docela hodný muž, kostelník
rj^bou. Selka
to bylo jeho zamilované jídlo.
»Takhle moci spolu veeeti! to
nádhernou
a
Ona mu
a kostelník sedli za stolem a nikdo více.
do ryby, nebo
37
a.
ale
tu
práv její muž
veera
slabost,
Proto
téhož
že
není doma, a dobrá
vdl,
proto to nejlepší, co
mla
v
dom. Kdvž
navštívil
nvní
sh'šeli,
že muž dom se vrací, ulekli se velice a žena prosila kostelníka, aby vlezl do velké, prázdné, v kout stojící truhly. On to uinil, nebo dobe vdl, že ubohý muž nesnese, dívati se na kostelník)'. Zena schovala rychle všecka skvostná jídla a víno do trouby, nebo, kdyby muž to vidl, jist byl by
má
se tázal, co
bda!«
»0, ta
to všecko znamenati.
nádherná
nahoe na
zasténal malý Kolouš
veee
senníku, kd3Ž vidl, jak
v troub mizí.
tam nkdo nahoe ?« ptal se sedlák a díval se vzhru na malého Kolouše. »Co pak tam ležíš nahoe ? Poj radji se mnou do svtnice !« Tu vyprávl malý Kolouš, kterak zabloudil, a prosil o nocleh. »Nu ano,« pravil sedlák; »ale díve musíme nco na zub dostati. Selka uvítala oba velmi pívtiv, pokryla hned stl a dala jim velikou mísu krupice. Sedlák byl hladový a jedl s velikou chutí, ale malý Kolouš myslil ustavin na skvostnou peeni, rybu a kolá, které, jak vdl, byly v troub. Pod stl k nohám uložil p3'tel s koskou kozí, nebo víme, že se vydal na cestu, aby kži v mst prodal. Krupiná kaše mu práv ne»Což
chutnala.
je
Tu
šlápl
»Pst!«
ješt
na pytel, až
pravil
kže
malý Kolouš k
hlasit zapraskala. pytli,
ale
pi tom
šlápl
na
opt, že
hlasitji zapraskal než dív.
»Aj, co to
»0, tam je
pinou
když
máš
tom arodjník,* v
máme
pytli ?«
pravil
plnou troubu
ptal se sedlák.
malý Kolouš; »povídá,
peen,
pro
kolá
jíme kru-
naarovanou.« Tu vidl »Je všecky ty skvostné pokrmy, jež tam žena jeho schovala, ale které tam dle jeho mínní arodjník piaroval. Paní nesmla nieho íci. Kladla ihned jídla na stl a oba si na ryb, peeni kolái výborn pochutnali. Rychle šlápl malý Kolouš opt na pytel, až tam kže zapraskala. kaši,
to
možná ?«
ptal
se sedlák
i
»Co nyní povídá ?«
ryb a
a otevel rychle troubu.
ptal se sedlák.
«
«
MALÝ A VELKÝ KOLO U^
38
»Povídá,
piaroval nám
že
též
ti láhve vína,
které
rovnž
stojí
v troub.
Nyní musila žena víno, které ukryla, vytáhnouti; sedlák ovšem myslil, toto mu arodj piaroval. I pili a sedlák se velice rozveselil; taže kového arodjníka, jakého ml malý Kolouš v pvtli, byl bv ml rovnž i
tuze rád.
by také erta pnarovati?« ptal se sedlák; »toho bych tuze rád vidl, jsem k tomu práv v dobrém rozmaru. »Ano,« odpovídal malý Kolouš; »mj arodj dovede všecko, co »I\íoh'
se tia
nm
žádá.
Vi,
»Sl3'šíš,jak praví ,ano' >^Ó, já
?
že takr« pravil a šlápl na pvtel, až to zapraskalo.
Ale ert vypadá oškliv, nechtjme ho radj vidti !«
se docela nebojím! Jak jen asi vypadá
?-<
»Praví, že b}- se objevil jako opravdi\rý kostelník.*
»Hu, to by ovšem bylo ošklivé, « pravil sedlák; » nebo musíte vdt, Ale to nieho te nedlá; vím, že je že pohled na kostelníka nesnesu. vpravím. Nu, mám odvahu, ale jen lépe toho se do a tu to te ert,
a
zstane ve slušné vzdálenosti." »Nu, zeptám se tedy- svého arodje,*
opt
malý Kolouš,
pravil
šlápl
na pytel a ucho nastavoval.
»Co povídá ?« Povídá, abyste otevel truhlu tam v rohu stojící, tam že uvidíte erta skreného sedti, musíte však pevn víko držet, abv vám neutekl.* »Chcete mi pomoci?« ptal se sedlák a pokroil k truhle, kam selka skuteného kostelníka, který se strachem na celém tle tásl a zuby klapal, ukryla.
Sedlák nadzvedl trochu víko a podíval se tam. »Ha!« vykikl a odskoil, »tak jsem ho vidl! Vypadá docela jako náš kostelník! Byl to hrozný pohled !«
chceš,
Pak šli opt pít a pili tak až hluboko do noci. »Toho arodje musíš mi prodati,* pravil sedlák, ba, já ti dám ihned plnou mici zlata za.« »Ne, nemohu,* pravil
z
malý Kolouš, »uvaž
za, co sám
jen, jak velký zisk
mám
tohoto arodje.*
»Ale když bych ho tuze rád
Kolouše za to budiž po tvém. vrchovaté
pravil sedlák a neustal
malého
konen,
Prodám
ti
dobrý a dnes mi noclehu dopál, tedy arodje za mici penz, ale ta musí býti »že's byl tak
namena.*
»!\Iá
míti
ml!*
prositi.
»Nu,« pravil
ji
»žádej
se státi,* pravil sedlák, »ale truhlu musíš
hodinu déle v
posud nesedí.*
si
také odnésti. Nechci
dom, nebo lovk nemže vdt,
jestli
tam satanáš
«
«
MAL Ý A
]
'EL K Ý
KOL O UŠ
41
Malý Kolouá dal tedy sedlákovi svj pytel s uschlou kozí a dostal vrchovatou mici penz za to. Sedlák pidal mu ješt veliký traka, aby truhlu a peníze na odvézti mohl.
nm
»Bu
s
Bohem !«
malý
pravil
a se svou velkou truhlou,
pak odjel se svými penzi
Kolou.š, a
ve které kostelník posud sedl, pry.
Na druhé stran lesa byl hluboký potok; voda huela tam tžko proti proudu tam plavati. Pes tento ruej
že bylo tuze mo-st, a v
stedu jeho
malý Kolouš a
se zastavil
prav^il
tak
šumn,
vedl nový
hlasit, aby to
mohl
ko.stelník slyšeti:
mám
»Co
si
byla plna kamení!
te s Jen
potoka. Piplave-li ke
tou hloupou truhlou poíti? Jest tak tžká, jakby
utahám, povezu-li
se
mn
dom,
dobrá, když ne,
Chopil truhlu jednou rukou a trochu
ji
Radji ji hodím do tom nesejde.*
dále.
ji
také na
nazvedl, zrovna jakobv
ji
do
vody chtl pekotiti. »Ne! Usta!* kiel kostelník v truhle. » Díve mne pus ven!« »Hu,« zvolal malý Kolouš a dlal jakoby se byl polekal. »Sedí tam dosud! Rychle do potoka s ním! se utopí !«
A
»0
mici
kiel
ne, ne!«
kostelník,
mne
»necháš-li
odejíti,
dám
ti
plnou
zlata.
nco
kostelník rychle vylezl,
malý Kolouš a otevel truhlu; shodil truhlu do vody a šel dom, kde vvplatil ma-
lému Koloušovi celou
mici
»Nu,
te penz
to jest
sám mu
k
A
to jen tak
poprositi o
»K její
zlata.
Jednu dostal
již
od sedláka, tak že
ml
se
ti
dobe
sám k sob,
pravil
vyplatil!
a když pišel
vysypal peníze na jednu hromadu do prosted svtnice. »To velkého
Kolouše dopálí, až jej
pravil
«
plný traka.
Vidíš,
dom,
jiného,
emu
jak jsem
neeknu.« Na
zbohatl jedinou
to poslal k
koskou
kozí.
velkému Kolouši hocha a
Ale dal
mici. jí
jen potebuje?'
abv
kolomazí,
uslyší,
z
tak se též stalo.
toho,
Když
co se
pomvslil
meno
si
bude,
mu mice
Kolouš a pomazal dno na dn lpti zstalo. byly na ní ti velké nové
velk}''
nco
vrátila,
zlaáky pilepeny. »Co tohle znamená ?« ptal se velký Kolouš a bžel ihned k malému. »To jsem dostal za koskou kži, kterou jsem vera prodal. »U erta, to bylo jednou dobe zaplaceno !« pravil velký Kolouš, vzal svou sekeru
a
pobil všecky své t3'i
kon. Pak
jim stáhl
kži
a jel s ní
do msta.
»Kže, kže, kdo
koujií
kže?« kiel
ulicemi.
Všichni ševci a jirchái sbhli se a ptali se na cenu kozí.
»Mici penz
za každou
!«
pravil
velký Kolouš. 6
« «
KOLOUŠ
MA/A' A VELKÝ
í-2
»Zbláznil
se ?«
jsi
»i
pravili všichni,
myslíš,
si
máme penz
že
na
mice ?« »Kže, kže!« vídal:
»Má nás
poth více
za blázna, «
odpo-
ptali,
na útk, co
mu
»No, pokej!*
—
já
t
ním
s
z
do velkého Kolouše.
se mlátiti
jali
my
posmívali se, »však
msta !«
kži vyjirchujeme
již
ti
pravil,
a
ste-
kieli, a velký Kolouš musil sedati
Takový výprask nedostal co byl
staily.
síly
emeslníci, a nyní chopili se ševci svých
pravili
a jirchái svých zástr a
»Kže! Kže!« podrazíme! Ven
louši,
všem, kdož se po cenách
volal zase, ale
Mici penz !«
»
když pišel
dom,
živ.
mi odpykáš, malý Ko-
>to
zabiju!«
Ale doma zatím u malého Kolouše zemela stará babika. Byla sice vždv zlá a prudká k nmu, ale on byl pece do pravdv zarmoucen, vzal mrtvou ženu a položil ji do své teplé postele, aby zkusil, zdali by ješt k
sob
Tam
nepišla.
do kouta u kamen
ležeti
mla
a pespati
na
po celou noc,
on sám
co
astji
židli,
již
byl
chtl sednouti
si
uinil.
otevely se dvée a velký Kolouš vstoupil se sekerou. Vdl, kde stála postel malého Kolouše, zamil k ní pímo a udeil mrtvou babiku do hlavy, jelikož mvslil, že tam malý Kolouš spí.
Když
tu tak v noci sedl,
te mne
»Tak,
»To
je
již
za blázna míti nebudeš,
opravdu
zlý
lovk, ^
a
pravil
šel
opt dom.
malý Kolouš, »chtl mne
pravil
Bylo jen dobré, že byla bába mrtva, jinak byl by
zabiti.
usmrtil.
ji
Nyní oblekl starou babiku do nedlních šat, vypjil si od svého souseda kon, zapáhnul jej do vozu a posadil babiku na nejzadnjší místo, aby pi jízd vypadnouti nemohla, a tak jeli lesem pry.
Když slunce vycházelo, Kolouš
Hostinský
ml
tuze
tak prchlivý, že nikdo u
Dobré
ped
se
octli
velkou hospodou,
jitro !«
z rána se oblekl do
Ovšem,'
mnoho penz;
nho
životem
pravil malému šat sváteních
pravil
hodný lovk,
jinak bvl tuze
jist
»Milerád,«
pravil
což
Koloušovi,
jsi
hned
>Tady máte
jedu
s
asn
babikou do msta. Sedí
hostinský a naepoval velkou
sklenici
tak
?
malý Kolouš,
kterou vyšel k babice, která
ale
nebyl.
venku na voze a nechce sem vejíti. Bute tak dobrý a vyneste medoviny ven. Ale musíte hodn kieti, nebo dobe neslyš^.
s
kde malý
aby posnídal.
zastavil,
sklenici
jí
sklenici
medoviny,
zpímena vzadu ve voze sedla.
medoviny, syn vám
ji
posílá,*
pravil hostinský.
Ale mrtvá paní sebou ani nepohnula a slova neodpovdla.
Což sklenici
neslyšíte ?«
medoviny.
<^
kiel
hostinský,
co mohl,
>^tady
vám
posílá .syn
«
«
AI^LÝ A \-ELKÝ KOLOUŠ
A vrazil
tam
kiel
jen
když se ani s místa nehnula, medovina po nose stékala; byla
tak po druhé a po tetí,
sklenici
jí
rovn
45
ale
zrovna do oblieje, až jí posazena a nebyla pivázána.
»Hola,«
zvolal
hostinského za
prsa,
malý Kolouš, jenž v tom vyskoil ze dveí, chopil »ty jsi zabil mou babiku! Pohle, zde má velkou
ránu na ele!«
hrozné !« zvolal hostinský a zalomil rukama nad hlavou. »To je jen následek mé prchlivosti! iMilý malý Kolouši, dostaneš celou mici penz, a dám ješt tvou babiku pochovati, jakoby mojí vlastní byla, jen když pomlíš o tom; jinak bych pišel o hlavu, a to by bylo hrozné !x
»To
A též
jest
mici penz
tak dostal malý Kolouš plnou
babiku, jakoby byla jeho
a hostinský pochoval
vlastní.
Když pišel opt malý Kolouš
s
dom, poslal hned aby mu zapjil mici.
penzi
tolika
svého hocha k velkému Kolouši naproti a poprosil
jej,
»Co to jest ?« pravil velký Kolouš, »což jsem jej nezabil? To se musím pece sám podívati !« Atak šel sám naproti s micí k malému Koloušovi. Nu, kde pak jsi sebral tolik penz ? ptal se a podivem nad novou hromadou penz oi, co mohl, »jMne ji
te
jsi
nezabil
—
nýbrž
mou babiku, «
mici penz. dobe zaplacena, «
pravil
malý Kolouš,
já
prodal a dostal za ni
»Nu, ta je opravdu rychle
vyvaloval.
dom,
do msta,
chytil
sekeru a zabil svou babiku, položil
kde lékárník
lovka. »Kdo
bydlil,
a ptal
je to a jak jste pišel k
má
»Je to
abych dostal za
babika, « mici penz.
vlastní
ni
zvolal velký Kolouš, pospíšil
se ho,
nmu?«
ji
na vz,
jel s ní
by nekoupil mrtvého
jestli
ptal se lékárník.
pravil velký Kolouš,
»já
jsem
ji
zabil,
»Pán Bh s námi!« pravil lékárník. »Vy teštíte. Nemluvte takové vci, mohlo by vás to pivésti o hlavu. « A nyní mu etl poádn levity a vykládal mu, jaký hanebný skutek spáchal, a že za to mže pijíti do vzení. Tu se velký Kolouš velice polekal, že tryskem, z lékárny utekl, na vz skoil; do koní práskl a zrovna dom uhánl. »Tohle mi zaplatíš !« pravil k sob velký Kolouš, jakmile se octl na silnici. »Však to mi zaplatíš! « Sotva pišel dom, vzal nejvtší pytel, který mohl najíti, odešel s ním k malému Koloušovi naproti a pravil: »Tak jsi
mne opt
ml
za
blázna,
To je všecko nebudeš. « Pi tchto
pak svou starou babiku. ze
mne
tropiti
jdu
s
stril jej
tob
tvojí vinou,
slovech
do svého pytle, hodil si tebou k potoku a utopím t tam.«
kolem tla a
»Te
nejdív jsem k vli
jej
ale
chytil
zabil své
te
si
malého
kon
již
a
žert
Kolouše
na záda a zavolal
na:
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ
46
tsn složil
dveí,
Cesta k potoku byla daleká, a malý Kolouš byl tžký. Cesta vedla prozpvoval. Tu kolem kostela, varhany znly a lid k nim
pkn
velký my.sle,
spolu zazpíval, lidé
malým Koloušem tsn vedle chrámových že bv snad neuškodilo, kdyby vešel dovnit a jednu píse než pjde dál. Malý Kolouš mu pec utéci nemže, a všichni
Kolouš
pytel
s
jsou v kostele. Vešel tam tedy.
hrzo !«
»Ó, hrzo,
sténal
v nm, ale bvlo mu nemožno ml snhobílé vlasv a hl v ti
bžíce
na
vrazili
bda!«
»Ó,
ruce.
nmž
v
pytel,
malý Kolouš v
pytel rozvázati.
obracel a toil se
pastý krav kolem,
šel
ped
Hnal stádo krav a vol
sebou,
byl malý Kolouš, až se pekotil.
malý Kolouš,
zasténal
pytli;
Tu
tak mlád a
»jsem
již
mám
jít
do ncbe?«
»A se
což
tam posud dostati
»Tak rozvaž místo
odpovídal pastý,
ubožák, «
já,
tak stár a
>>jsem
nemohu
!«
pytel
!-;<
malý Kolouš, »pus mne ven a
pravil
tam
vlez
a pijdeš zrovna do nebe.«
mne
»To milerád uiním, «
pravil pastý- a
rozvázal
pytel, z
nhož malý
Kolouš ihned v\'skoil. »Ale
pevn
Malý Kolouš pytel
Hned na
pozor
mi
dáš
to
na záda. Zdálo se
kmet
pravil
leza
do
pytle.
zavázal a táhl se všemi voly a kravami dále.
Kolouš
velký
vyšel
mu
dobytek, «
na
sice ihned,
z
opt svj mnohem lehí, nebo
kostela a vzal
že jest pytel
pytel starý
pastý byl jist o polovinu lehí než malý Kolouš. Pomyslil ihned: »Jak
je
jsem spolu žalm zpíval. « A tak ten pytel te lehký! To je odplata za šel k potoku, který byl veliký a hluboký, hodil pytel se starým pastýem vzí malý Kolouš. »Nu, te mne za nebo myslil, že v do vody blázna již míti nebudeš! to, že
—
nm
<
Na
to
dom, hnal ped
ale
šel
Kolouše, který
»Co pak
sotva pišel
na kižovatku,
potkal malého
sebou svj všechen dobytek.
tohle jest?«
zvolal velký Kolouš,
pak ne,« pravil malý Kolouš, hodiny, hodil do potoka. >.Jak
»vžd\
»což jsem jsi
t
neutopil ?«
mne, m^ní tomu
pl
<
»Ale kde
»To a
pak se
ti
jsi
sebral tolik krá.sného
dobytka
?<
ptal se velký Kolouš.
moe,« odpovdl malý Kolouš, »povím ti celý ten píbh co nejlépe podkuji za to, že jsi mne utopil. Nebo te jsem
jest z
Mn
bylo velmi nevolno v pytli, vítr mi mi mžeš uviti. hvízdal kol uši, když jsi mne s mostu dol do vody hodil. Já klesl ihned až na dno, ale neuhodil jsem se o nic. Dole totiž roste ta nejjemnjší a chlapík,
a
to
« «
Š
«
MALÝ A VELKÝ K OLOU ncjmkí vzala
mne
pa,
jsem
tu
snhobil\'ch
v
rusalka
Na
tráva.
a hned se pytel otevel, a nejkrásnjší
šatech se zeleným
za ruku a pravila:
47
Jsi ty
vncem kolem mokrých vlas Zde je nco dobytka
malý Kolouš
?
ješt celé velké stádo, které ti rovnž darovati chci.' Nyní jsem seznal, že potok byl jednou velkou silnicí pro mofskv pronárod. Dole na dn chodili sem a tam tito lidé zrovna z moe do zem až k zídlu potoka. A jak to bylo dole luzné! Kvtiny a erstvá tráva rostly kolem v pepychu a hojnosti. Ryby, které v moi plavaly, kolem mne jako zde ptáci ve vzduchu. míhal}' se s rychlostí blesku
pro tebe, a míli dál na cest
Co
bylo krásných
tu
píkop
stojí
a což teprve dobytka, jenž se pásl
lidí,
u
plot
a
!
pro
»Ale
se
jsi
»To bych byl
Kolouš.
nám nahoru ihned pece neudlal, když k
navrátil ?«
velký
se
tam dole tak opravdu
je
,
ptal
krásn.
»To bylo práv naopak ode mne Kolouš, »pece jsem
ti
tak
chytré, «
odpovdl
malv
ekl, že rusalka mi pravila, že míli dál na cest
a cestou
rozumla pece potok, nebo jinam
mne ješt
celé stádo.
se dostati
Ale já vím, potok tvoí brzy
což je velkou zacházkou,
t}-
—
stojí
pro
brzy tam velké zátoiny,
tu,
lovk hodn
si
nemže
—
když zde na souš
zkrátí,
pímo šourem k potoku vesluje. Tím si uspoím pl míle a pijdu díve k svému moskému dobytku. »Ty jsi šastný lovk, « pravil velkv Kolouš. >Myslíš, že bych dostal též mosky dobytek, kdybych pišel dol na dno potoka ?«
vystoupí
a
by se již mohlo státi, « pravil mal}'' Kolouš, »ale já t nemohu v pytli až k potoku dopraviti, na to jsi mi píliš tžk}'-. Chceš-li však sám tam dojíti a pak do pytle vklouznouti, hodím t tam s nejvtší »Inu, to
radostí.*
»Dkuji
ti
pravil velký Kolouš,
velice, «
moského dobytka
žádného
dole,
pak
ti
notn
»nedostane-li natluku.
Na
se mi však to se
mžeš
spolehnouti!* »Jen
A
t
nyní
neprove
to tak píliš zle!«
oba k potoku,
a dobytek, který
prosím, šli
ml
velkou žíze a vodu
vidl, bžel, jak jen stail, ku brodu. ^Vidíš, jak pospíchá?*
na
dn
byl.
pravil
malv Kolouš,
touží
po tom, abv
již
«
»Ovšem,
ale
díve
mn
pomoz, «
pravil velký
Kolouš,
»nebo
jinak
budeš bit.« Na to vlezl do velkého pytle, který ležel šikmo pes hbet jednoho vola. »Str tam také kamení, jinak bych ke dnu neklesl,* pravil velký Kolouš.
MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ
48
»Pjde
to již,«
zavázal pytel a
opel
se
pravil
malý
o. Bum!
Kolouš, a
velký
stril
do pytle velký kámen,
Kolouš
ležel
v potoce a klesl
ihned ke dnu. »
Obávám
Kolouš a odešel
se s
s dobytkem ml, dom.
pece, že tam
tím, co
.y^?M
se neshledá,*
pravil
malý
DVANÁCT POŠTOU
BYLA OSTRÁ ZIMA A NEBE JASNÉ BYLO 1
ostrá zima a
Byla
Bác! Icli
V tom
nebe jasné
nkdo
hodil
To
bily
pijela pošta.
dvanáct
pivezl
branou;
skou
plné
hrnec na
Te
k uvítání nového roku. »Trará!«
bN-lo
ani
dvée domovní.
vtérek se nehýbal. Pif, paf!
Tam
sti
hodiny plnoc.
Veliký
osob,
hvzd,
vz
víc jich
poštovský stanul se
tam
vejíti
ped
m.st-
nemohlo,
a
všecka místa byla obsazena. »
Šastný nový rok! Veselý
nový rok!« volali lidé na sebe v domech, kde se slavil nový rok a kde práv vstali s naplnnými sklenicemi, aby provolali novému roku »Na zdar!« a » Šastný nový rok!
Mnoho
zaznlo
to v kruhu.
Pytel
penz
Tak
si
s
!
a
novém roce!« » Dobrou ženu!
Štstí a spokojenost !« páli
lidé
dobrého zatím
štstí v
vzájemn všeho
piukávali
ped
si
na
to,
branou poštovní
co
vz
dvanácti cestujícími se zastavil.
Ale co pak to bylo
za osoby?
Mly
a množství
cestovní
prkazy
zavazadel a pinesly dary pro i
pro tebe a pro všecky
lém
mst.
lidi
Ale kdo byly
?
mne v ce-
Co
chtly a co pinášely ? »Dobré jitro !« pravily ku »Dobré jitro !« stráži u brány.
odpovdla dvanáctá. s
tato,
nebo
odbila
»Prosím, vaše jméno a váš stav?
vozu sestoupil.
ptala se stráž
prvního, jenž
«
DVANÁCT POŠTOU
52
»Zde jest jsem celý muž!« tami
s
mj pas,« pravil muž, « shledáš A tím také byl, zahalen do vlí
ples
dohromady;
úadovn mé
úty
s
šuby a
má
být,
vysokými bo-
s
»Jsem ten muž, v kterého mnozí, pemnozí své nadje Pijdeš-li zítra ke mn, dostaneš dar novoroní! Rozhazuji tolary
a groše plnýma rukama, rozdávám dary a
v
docela, jak
kožešinou.
skládají.
31
jej
je
víc nocí
teplicko.
nemám Jsem
dávám spolenosti
k zadání!
totiž
Mé
a bály, celkem
sice zamrzly,
lodi
kupec ,Leden'
a
ale
nosím pouze
sebou.
Nyní pišel druhý na adu. To byl veselý ptáek! Byl iditihtm divadelním, pedsedou zábavního výboru pro maškarní plesy a všecky zábavy, jež se
vbec
vymysliti daly. Zavazadla jeho tvoil velký sud.
o masopust!
Mé
heslo jest:
žít
a jiné
žíti
nechat,
nebo
>
To bude
mn z celé
veselo
rodiny
DVANÁCT POŠTOU nejkratší
kdvž
as
vymen. Mám
k životu jest
55
28 dnu, nejvýš o den
jen
ale to také není mnoho! Hurá!« !« pravila stráž. kieti » Nesmíte tolik »Což já smím kieti !< odpovdl. »Jsem princ Karneval
víc,
pestupný,
je rok
a cestuji
pod jménem ,Unor'.s< s
Nyní pišel tetí. Vypadal jako zosobnlý pst, ale vykraoval si hlavou vztyenou, nebo spíznn byl s 40 rytíi a takto svého emesla
byl
prorok povtrnosti.
as
postní nade všecko.
Ale to není tuný
kytiku
Nosil
úad, a proto
pochvaloval
si
Ale
fialek v knoflíkové dirce.
fialky
bvlv ješt velmi malé.
»Ku pedu, Bezne!^ kikl tvrtý a stril poádn tetího. »Ku pedu, jeho pí mne již do nosu!« Ale to Bezne, do strážnice! Tam mají punš,
vn
Duben
nebyla pravda,
Dlal
pedstavoval.
bvlo to zrovna tak
»U mne
tak.
vatel
poslati aprílem a tímto
vtipem se
zaátku docela dobrý dojem a s jeho dílem neZa to dodržoval velmi písn všecky svátky.
vždycky nahoru a dol,« pravil, »dnes tak a zítra píjezd stídají se spolu. Také jsem dopravozavazadel. Mohu se smáti a plakati, jak kdo chce. Ve svém vaku svj cestovní oblek, ale bylo by velmi nemoudré, kdybych jej hned
Déš
to chodí
a slunce, odjezd
mám te oblekl. a
ze zlé.
chtl jen Bezen
vezmu
Zde jsem
i
a chci-li býti krásný, natáhnu
si
hedvábné punochy
rukávník.«
si
Nyní vystoupila dáma
vozu.
z
»Jsem slena Májová!« pravila. Ano, sleinka v letních šatech a pezvkách. Mla odv ze zeleného hedvábu. Vlasy její byly ozdobeny kvítím a páchly tolik
že
S tím pistoupila
pravila. ale
mainkou,
ne od
divadla
Kráela svžím,
»Te
neb
i
stráž musila kýchati.
blíže. z
hospod,
ó
ne, pravá
pijde mladá paní!« znl hlas
z
jemná, vznešená a krásná paní. Byla to paní
svt,
ke zdraví
slouží
Byla roztomilá a k tomu ješt
zeleným lesem a zpívala pro své
že byla proto na
»A
oslavovati
zpvaka
asu
zpvaka,
boží milosti!
potšení nejkrásnjší písn.
vozu, a na to vystoupila mladá,
ervnová. Hned
svátek »sedmi
v roce konala velkou slavnost, aby dost
z
!«
spá«.
bylo pochutnati
bylo vidt,
Nejdelšího si
na
tch
dne
všech
aby mohla jezditi ve vlastním voze, ale takto jela jako ostatní poštou, nebo chtla ukázati, že není pyšná. Ale docela sama pece necestovala, nýbrž s mladším
jemných
jejích
pokrmech.
bratrem svým, panem
.Ach,
kdyby jen trochu bohatší
byla,
ervencem.
Ten nevypadal, jakoby hlad trpti musil. Byl naopak velmi dobe vyživen, nosil letní šaty a panamský klobouk. Ml též velmi málo zavazadel; to
mu bylo
a to není
v horku obtížné,
práv
píliš
ml
mnoho.
pouze plavky a koupací pláš, to bylo v.šecko;
DVANÁCT POŠTOU
50
Pak pišla na adu matka Srpnová, ovocnáka ve velkém, majitelka mnohvch rvbních krámu a selka ve velké krinolin. Hvla tlustá a uhátá, všude ráda pomáhala a donášela dlníkm na pole sama veei. >V potu tváe své budeš jísti chléb- svj, stojí v bibli, « íkávala, »potom teprve lze slaviti obžinky a vinobraní.* Ano, bvla vzorem dobré hospodyn. Nyní pišel opt muž, ten byl svého emesla malí, umlec v barvách, pan Záí. To zvdl již les v nkolika dnech, nebo stromy musily všecky barvy své promniti. Ale maloval pekrásn, když se mu zachtlo, a brzo záil les v erven vch, žlutých a hndvch barvách. Mistr hvízdal s ernými špaky o závod, byl hbitý v práci a ovíjel zelenohndé úponky chmele kol svého džbánku, že vypadal dži)ánck s ])ivem ješt jednou tak luzný. Ano, tomu malí rozuml! Tu stál se svým hrncem na barv}^ to bylo všecko jeho zboží. pišel statká, který ml v hlav pouze dobu osíHned po
nm
vláení
vání, orání a
polí a
a vodil psa, jmenoval
Ml tuze
mnoho
.se
trochu též zábavy o honech. Nosil
pan
zavazadel,
ba
íjen i
a vlekl celý pytel praskajících
kolem hospodáství, ale neb\'lo mu soused pan Listopad sedl vedle, utíraje.
Ach
listopad!
— ten
sebou pušku
oech.
docela anglický pluh. Celý jeho hovor toil
se
si
s
ml
píliš
mnoho rozumti, nebo
jeho
as
nos
kašlal
rýmu, tak
a
sténal,
dsnou
po celý
rýmu, že by byl vlastn
poteboval prostradlo místo kapesníku, a k tomu ml ješt služkám dlati »poníženého služebníka«, jak íkal. Zatím tšil se, že se rýmy brzy zbaví, jak jen .sedával
hodn doma
díví naštípá.
A
to také dlal,
a zhotovoval housle,
vdl,
tohoto rozmarného náiní. Nyní došlo na posledního
že za
nebo
byl
devaem. Veer
nkolik nedl bude potebí Stará
cestovatele.
babika
s
ohí-
vákem. Chudáek mrzla, ale oka jí záila jako dv jasné hvzdy. Nesla kvtiná a malý smrkový stromeek v náruí. »Ten budu ošetovati peliv, aby vyrostl do štdrého veera a sahal s hoícími svícemi, pozlacenými jablky a jinou lesklou výzdobou od zem až ke stropu. Ohíváek heje jako kamna. Vytáhnu pak z kapsy knihu pohádek a tu dtem, tak že všecky v jizb utichnou a loutky na strom oživnou a malý, voskový andlíek na hrotu stromku hýbe svými pozlacenými kídly, sletí se stromku, malé, chudé dti, stojící malé v jizb na elo políbí; rovnž tak velké i
i
pede dvemi
a zpívající
»Tak, nyní
pijde
nejbližší
»A
vz
mže
vánoní
povoz na adu.«
o
písei^
odjeti
!«
hvzd pravila
Bethlemské«. stráž,
»tucet je plný.
Te
sem vstoupí tch dvanáct !« pravil hejtman stráži velící. »Vždy jeden po druhém. Listy prvodní jejich si tu zadržím, platí pouze, na jeden msíc, a ten když pejde, pak je potvrdím. Prosím, pane Ledne, rate laskav pedstoupiti!* zatím
DVANÁCT POŠTOU
A
iti
tento vstoupil.
mn
Až mine rok, povím ti, co tch dvanáct a to nevím ješt, a oni to sami také nevdí všem jiineslo. to památný as, ve kterém žijeme.
Te
tob a nám — nebo je
STATENÝ CÍNOVÝ VOJÁEK
bylo jednou etadvacet cínových voják .
.
.
B\li) jednou ptadvacet
ervené
modré.
a
uHti
z
voják
téže
zrovna proti
obraceli obliej
zbraní,
pkn
najednou
všichni
byli
cínových
a
l)v!i
všichni
cínové
lžíce.
brati;
na tomto
slyšeli
svt,
nebo
Pozdravovali
nepíteli a uniformy jejich
co
První,
staré
byly tu^e
bylo slovo:
když víko škatulky, v které leželi, bvlo sato. To slovo vykikl malý hoch a tleskal pi tom radostí. Dostal je k svvm narozeninám Cínoví vojáci!
pkn
a ])ostavil je nyní
do
ady
na
druhému. Pouze jeden byl trochu poslední uHt, a tu tak
pevn Na
krásnjší
již
jiný,
cínu nestailo. Ale proto stál na své jedné noze zrovna
jako druzí na dvou, a stole,
Jeden voják se podobal na vlas ml totiž jen jednu nohu; bvl
stole.
práv
toho potkal zvláštní osud.
stáli, bylo ješt mnoho jiných hraek, ale nejnádherný papírový zámek. Malými okny bylo lze
na kterém
ze všech
byl
kolem kousku skla, které mlo pedstavovati rybník, malé stromy. Voskové labuti pluly po rybníku a shlížely se v nm. To vše bylo velmi nžné, ale nejnžnjší byla panenka, která stála v oteveném portále zámku. Byla rovnž vystižena z papíru, mla však sukniku z nejjemnjšího batistu a malý, úzký, modrým pásek jako šerpu pes ramena; v prosted této sedla tpytivá hvzda z pozlátka tak veliká jako její celý obliej Panenka zvedala pvabn ob paže do výšky, nebo byla tanenice, a držela jednu nohu tak vysoko, že se jí cínový vojáek ani dopátrati nemohl a myslil, že ona jako on jest rovnž jednonohá. »To by byla zrovna ženuška pro mne,« mvslil si, »ale jest jist píliš vznešená pro mne, nebo b3'dlí v zámku a já pouze v devné škatulce, kterou ješt s tyiadvaceti jinými soudruhy sdíleti musím. Ne, to není žádný byt pro ni. Chci to však pece zkusiti, mohu-li si známost s ní udlati.* Na to si lehl jak byl dlouhý na tabatrku na stole ležící. Odtud mohl malou, nžnou dámu, která ustavin na jedné noze stála a rovnováhu nahlédnouti do
síní a
ped zámkem
stály
—
neztrácela, jako
Veer šli
spát.
mu
libo bylo, pozorovati.
do své škatulky, a domácí lidé brzy »na návštvu«, brzy »na
byli všichni cínoví vojáci uloženi
Nyní zaly
si
ostatní
hraky
hráti
STATENÝ C/Norý {'OJAEK
62
taneek", brzy na loLipcžniky.:. Cínoví vojáci zali clirasliti ve své skrýši, nebo byli by rádi též pi tom byli, ale nemohli bohužel víko shoditi. Louskáek dlal kotrmelce a pisátko jezdilo roz])ustilc po tabulce. Nastal takový hmot, že se kanár probudil a do toho mluvit zaal a sice v samých verších. Jediní, kteí se na svých místech nepohnuli, bvl cínový voják a malá tanenice. Ona stála jako svíka na palci nohv a mela ob ruce vyzdvižené, on však byl na své jediné noze rovnž tak vytrvalý a neodvrátil pohledu od ní. byla plnoc. l!ác! vvskoilo víko tabatrkx, ale ncbvl v ní tabák,
Te
nýbrž malý,
erný
>>Cínový vojáku, « ti
nieho
umlecké,
šotek; bylo to dílo pravil šotek,
»nedívej se
tak zvaná atrappa.
ustavin po tom, do eho
není.«
Ale cínový voják dlal, jakoby to neslyšel. »Nu, jen pokej až do rána!« pravil šotek.
Když pak bylo ráno a dti vstával v, bvl cínový vojáek postaven bvl-li v tom šotek anebo vítr, okno se rozlítlo a najednou ven otevelo a cínový voják spadl s tetího patra po hlav dol. Byl to šílený pád. Vystril svou jedinou nohu zrovna do výšky a zstal, maje hlavu a bodák dol obrácené, vzeti mezi dláždním. Panská a malý hoch sbhli dol, aby jej vyhledali, ale div že nafi nešlápli, pece jej nenašli. Kdyby byl cínový voják zavolal: »Ze jsem!« byli by jej již našli, protože byl však na okno a nevím,
v uniform,
neml
to za vhodné, tak nahlas kieti.
Pak zalo pršet, nejdív tiše, pak stále silnji, až se konen prudký lijavec; když minul, šli cestou dva uliníci.
z
toho
stal
»Koukej,« pravil jeden, »tadv leží cínový voják. Holla, ten pojede sebou!
Udlali lodiku vojáka a nechali
jej
z
kusu starých novin, postavili do
sbhnouti struhou pod okapem. Oba
ní
-
do prostedka
hoši
bželi vedle
Dobrotivé nebe! Jaké vln\' se dmulv v struze okapní, to bvl skutený proud! Ale byl také ped tím vydatný liják. Papírový lun se kolébal a tleskali.
nahoru a dol, zavíil ob
do kruhu,
Nicmén zstal vytrvalým, držel pevn Svou zbra na
pojímal.
sebe a
as
Náhle vklouzl
až cínového vojáka studený
neztratil
barvy, hledl stále
mráz
pímo ped
rann-ni.
lunek pod dlouhý mstek okapu. Tady byla irá
tma, zrovna jako v škatulce doma.
»Kam šotek vinen.
nyní
Ach,
cesta
asi
povede
kéž by sedla
by mohla teba ješt jednou tak velká
V
mla
témž mžiku objevila se
pomyslil
?«
mnou tma mne
zde se
velká
krysa,
v
si. "Tím jest ov.šem lunu ta panenka, pak
obklopiti!*
která
pod
mstkem
okapu
své obydlí.
»Máš cestovní i)as voják mlel a jen svou zbra
jitala (.iržel
se
krysa.
pevnji.
"Ukaž mi ho!« Ale cínový
lun
jel
dále a krysa za ním.
STATENÝ CÍNOVÝ VOJÁEK
65
Hu! jak zuby skípala a na tísky a slámu kol plující kiela: »Chyte ho zadržte ho! Nezaplatil mýtného, neukázal sv^j cestovní pas.« Proud byl silnjší a silnjší; cínový voják mohl již rozeznávati jasný, den na konci mstku, spolu slyšel však též huící zvuk, jenž bv srdce nejstatenjšího muže mohl polekati. Považte, že okapová stružka ústila práv na konci mstku ve velký prplav, a to bylo pro cínového vojáka i
zrovna tak nebezpené, jakoby za sebou slyšel velký vodopád.
A
lun
dol, a cínový ubožák držel se pevn vzhru, jak jen mohl. Nikdo nemohl jej pomluviti, že by byl oima zamrkal. lun se otoil ti- až tyikrát v kruhu a naplnil se pi tom až po okraj vodou; musil se potopiti. Již šla cínovému vojáku voda až po krk, a hloubej' a hloubej' lun klesal. Víc a více se rozpouštl papír lunu, te šla ubožáku voda až pes hlavu tu si vzpomnl na malou, nžnou tanenici, kterou by nikdv více již nespatil, a teskn mu znlo v uších: také byl
již
tak daleko, že více se držeti nemohl.
sjel
—
Bud zdráv, vojíne statný, bud mi, neb vítz zdatný se navra dom zas .
Te
.
.
se papír roztrhl, a cínový voják propadl, ale byl v
mžiku spolknut velikou rybou.
témž oka-
STATENÝ CÍNOVÝ VOyACFK
66
Hu, tam
Tam
teprve tma!
b3'lo
bylo ješt
než pod
lui,
oka-
mstkem, a k tomu ješt tak úzké to bylo! A pece zstal cínový staten ležet a ležel, jak byl dlouhý, se zbraní vzpaženou. Ryba lítala divoce kol a dlala nejstrašnjší pohyby, konen se
po\^^m voják
docela
utišila;
jako
blesk
projela
paprsek, a kdosi vzkikl nahlas
ostrý
a udiven:
ocel,
za ní
»Cínový voják
vjel
—
!«
tam svtlý
Ryba
byla
chycena, donesena na trh a tam prodána. Pak se dostala do kuchyn, kde
totiž ji
ji
kuchaka velkým nožem
rozízla.
Tato
vojáka v tle
ch3'tla
obma
prsty
do pokoje, kam toho jej podivuhodného muže, který cestoval žaludkem ryby. Cínový voják docela a jak se to podivn dje Postavili jej na stl však nebyl hrd na to. byl dív, vidl známé dti, a tytéž pokoji, kde octl se v témž na svt! hraky stály na stole, totiž nádherný zámek s malou a nžnou tanenicí. Stála posud na jedné noze a druhou držela vysoko ve výši; ovšem byla se shlukli všichni
a donesla
—
—
rovnž
domácí, ab)' vidli
tak vytrvalá.
To
dojalo
by
plakal cínové slzy; ale to
by hnedle On se podíval na ni,
cínového vojáka tak, že
se b^^lo
pece
neslušelo.
byl
ona na nj, ale neekti si pranieho. Najednou chytil jeden z chlapc cínového vojáka a hodil a za nic do kamen. Tím byl jist vinen šotek v tabatrce. Cínový voják následkem
ohn
vedl rozeznati.
aneb na
malou
ustavin
mu žhav
pro nic
horko, ale bylo-li to
skuteného i jeho nadlidské milostné vášn, toho nedoVšecka barva sešla s nho, ale stalo-li se to již na cest
pocházelo
zdali to
v ja.sné zái; bylo
stál
jej
panenku
a
se zbraní v pa-
uchvátil tanenici, a tato
k cínovému vojákovi, nech a — zmizela,
z
jeho velkého zármutku, nikdo
ona na nho. žích. \'
Cítil,
tom
nevdl.
Díval se
že se taví, ale
.stál
se otevely
letla jako sylfa
dvée, vichr pímo do kamen
vzplála v
jasných plame-
Tu
se roztavil
cí-
nový vojáek na
kuliku,
služka nejbližšího
rána popel vyhra-
bávala,
našla
jej
cínového srdéka,
zstala a
ta
a
když
ve tvaru malého
Z tanenice pak
hvzda
jen
ona
cetková
byla
celá
do erná spálená.
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEM ARU DAAOVI
A JEHO DCERÁCH
VANE-I,I
VÍTR
PES
NÍZKOU TRÁVU
Vane-li pes
mu
pes
vítr
zvlní
žito,
naslouchej!
nízkou trávu, se toto
Všecko hlasn
zeí
vysoko jako
A
vyzradí.
tato jako tichá voda;
se
moe;
to je rej
duje-li
jednou
vtru,
mezi stromy lesa zní docela jinak
mraky otevenou pohání, jakoby byly jeho stády ovcí? Slyšíš, jak boue vyje branou, jakby to hlída byl a v roh svj dul? Podivn zaskuí to komínem než v trhlinách, otvorech a mezerách
dol
a sjíždí
do krbu, až
ohe
zdí.
veseleji
Vidíš, jak
tam
nahoi^e vítr
zaprská a zaplápolav jasnji celou
svtnici ozáí. Slyš, co vypravuje.
—
hu, táhni dál!« zní jeho hlas. »Hu »U velkého Beltu leží starý zámek s vypravuje vítr. »Znám tam všechny kameny,
tlustými
ervenými
zdmi,«
když jsem je byly ješt v Marsk Stigsburgu zasazeny. Hrad byl zboen, ale kamen bylo opt užito. Vystavli z nich jiné zdi, nový zámek na jiném míst, totiž zámek Borreby, který do dneška stojí. Znal jsem a vidl šlechtice, muže a ženy, stídající se pokolení tch,
kteí zde
Dovedl
víc
než
s
znal
díve,
budu ted vypravovati o Valdemaru Daaovi a jeho dcerách.
bydlili, a
Chodíval
již
hlavou vysoce vztyenou;
skoliti
ukáže, íkával sám.
jelena
a vyprázdniti
nebo džbán
byl z královského rodu. vína.
—
To
se brzy
VÍTR VYPRAVUJE O VALDRMARr /'AAOV/ A JEHO DCERÁCH
70
Pohrdav
chodila jeho
paní v žatech ze zlatého brokátu po lesklé
tabulkované podlaze; nádherné alouny pokrývaly
umle ezaný
zdi a
ná-
bytek byl drahý a vzácný. Stíbrné a zlaté nádobí pinesla paní do domu, pivo leželo ve sklep, erní ohniví oi ržáli v stájích, velké bo-
nmecké
všady v zámku Borreby.
hatství jevilo se
dti byly v zámku: ti jemné sleinky: Ida, Johanka a Anna Dorota. Pamatuju se ješt docela dobe na jejich jména. Bvli to lidé bohatí, byli I
to lidé vítr
—
narození a vyrostlí v nádhee.
vzácní,
Hu, hu, táhni dál!« zpíval
a pak v\'pravovaI dále.
»Tady jsem paní
dvekami sedla
svými
se
jako
nevídal,
v jiných starých
zámcích,
na
Tady
a pedla.
síni
aby urozená
hrála na zvuící
loutnu a zpívala k tomu, ale ne vždycky ty staré vlastenecké písn, nýbrž iím
podobné,
ei. Na zámku panoval
ale v cizí
pijíždli z blízka
cizinci
je pehlušiti
ovšem,
ale
z
dáli,
nemohl, « pravil
vítr.
Bh
i
veselý život a hostinriost, vzneseni
hudba zaznívala a poháry znly, že jsem »Zde byla pýcha, nádhera lesk. Panství i
zde nepanoval.
kvtna, když jsem veer pišel od západu. Probehu Jutska ve vraky, hnal jsem se pes step a lesem porostlý beh dále, až sem do Fíinen, a huel jsem bez dechu pes Belt. Bylo to zrovna
mnil jsem
lodi
1.
na západním
Na behu Seelandském jsem
si
odpoinul
blíž
zámku Borreby, kde
tenkrát stával ješt onen nádherný les dubový.
Mladí hoši vtší,
pálili je,
a pak hoši
Já ležel
picházeli a sbírali klestí a snti, nejsušší a nej-
okolí
z
mohh
jaké
Odnesli je do
nalézti. i
dvata
zpívajíce kol
Tu
tryskla nejvýše ze všech.
sml
si
do tance se
v zlatém
hoch tam
vítr,
položil.
na hromadu, za-
dali.
»ale pece jsem tiše Tato vzplála jasn a
byl nejhezí hoch vyvoleným,
mezi dívkami
radost a veselí, vtší nežli na
V tom
položili je
docela blízko a tich,« vypravoval
dechl na haluz, kterou nejhezí z
slavnosti a
vsi,
koáe
vyvoliti
jednu
stal
se králem
za svou královnu. Byla to
zámku Borreby. o šesti koních
ujíždla na zámek vznešená
temi dcerami. Ty byly tak jemné a krásné ti rozkošné rže, lilie a bledý hyacint. Matka sama byla nádherný tulipán. Nepodkovala nikomu na pozdrav z celého toho zástupu, který se v he zastavil, klanl a nohama hrabal. Mohlo se mysliti, že dáma se bojí, aby se pi úklonu nezlomila.
paní se svými
kvtiny
—
Rži,
budou
asi
lilii
a bledý hyacint,
nkdy?
myslil
snad docela njaký princ
Hu
—
jsem .
.
si.
ano, já je vidl višecky ti!
Zvolenec
.
hu! táhni dál! Táhni dál!
jejich
bude
asi
í
královny
hrdý rytí,
i
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOVl A
JEHO DCERÁCH
71
Koár jel s nimi dále, a venkované pokraovali v svém tanci. Ale v noci, když jsem se probudil,* v3'pravoval vítr dále, »ulehla si
vvsoce urozená paní, abv nikdy
jednou na všecky
okamžik
bvti zlomen, si
oi
Hu
to
Ale
hu!« pravil
Daa bvla
paní
svta bh.
jest
pyšn}' strom
I
mže
b3'ti
na
ni,
jak to
Valdemar Daa stál sklonn, ale nemže
Dccrv plakaly a všichni ze zámku tam a já spchal rovnž dále.
šeptalo cosi v jeho nitru.
utírali.
—
pichází;
lidi
a zamyšlený.
vážnj'
Pišlo to
nepovstala.
již
—
ta
vítr.
opt, pišel jsem a.sto na ostrov Fiinen a pes vody Beltu; ulehl jsem na beh blízko Borreby vedle nádherného lesa dubového abych si odpoinul. Zde hnízdili vodní orli a doupáci, modroerní havrani, ano erní ápové. Bvlo ješt záhy na jae; nkteí mli vejce a jiní již mli mláata. Ne! Jak lítali a jak kieli! Bvlo slyšeti dopadáni seker, ránu za ranou, káceli les. Valdemar Daa chtl stavti nádhernou lo, válenou lo, tístžník, který jist král zakoupí; proto musil být vykácen les, ten krásný les, ten maják plavc a domov pták. Ulekán poletoval racek okolo, nebo jeho hnízdo bylo rozboeno. Vodní orel a všichni lesní ptáci musili pry; bez cíle poletovali kol a tikali hnvem a strachy. Já jim mohl rozumti a cítiti s nimi. Vrány však a kavky kiely nahlas a s posmchem: ,Z hnízda ven! Z hnízda ven! Ven! Ven!' Ale ve stedu lesa u zástupu dlník stál Valdemar Daa se svými temi dcerami, a všichni se smáli úzkostnému skeku ptactva. Jedin nejmladší dcera Anna Dorota cítila soucit v srdci, a když ml býti skácen polouschlý strom, na jehož holých vtvích ml erný áp své hnízdo, odkud »Pišel jsem
i
jeho
mláata
strom
i
s
zvdav
se rozhlížela, tu prosila se slzami v oích, a tak
ápa
hnízdem erného
zstat
státi.
To
byla ovšem jen malikost.
— a tístožár
Bylo káceno, bylo ezáno pilou
byl vystavn. Stavitel
mrav
jeho ovšem pocházel ze sprosté rodiny, ale byl jemných
ného chování. Jeho oi
Daa naslouchával dívka,
ráda
i
elo
A
poslouchala.
jej
vtrný zámek, v
prozrazov-aly chytrost a
rád jeho vypravování.
nmž
on
s
zatím
malou Idou
I
malá
sml
Ida,
dmysl,
a píjemValdemar
nejstarší patnáctiletá
co otci stavl lo,
muž kamene
bydlil jako
a
vystavl
si
a žena, a snad
sám by
se to bylo stalo, kdyby zámek byl vystavn z a obehnán val\- a píkopy, zahradami a lesv. Ale pi veškeré své chytrosti byl mistr pece jen chudé ptáe, a co zmže vrabec v kruhu jeáb ? Hu, hu A já táhl dál a on také táhl dál, nebo tu nesml déle zstati. A malá Ida to oželela, .
nebo
musilo
»V
ji
stáji
.
.
to peboleti.«
ehtali erní
kon, hodní nejvtšího
obdivu, a také byli ode
všech velmi obdivováni. Král vyslal admirála, aby prohlédl novou
lo
válenou
VÍTR VYPKAVUyE O VAf.DEMARU DAAOVI A yEIÍO DCERÁCH
72
Tento propukl v hlasný obdiv nad ohnivvmi oi, vítr, »nebo šel jsem za pány otevenými dvemi a vál jsem stébla slámy jako zlaté nitky ped jejich nohy. Zlato chtl míti Valdemar Daa, ale admirál chtl míti kon a proto je tolik chválil. Nechtlo se však rozumti, a proto lo nebyla koupena. Stála pokryta plakami na behu, archa Noemova, která nikdy nepišla na vodu. Hu, hu, táhni dál, táhni dál! a to byla veliká škoda. V zim, když snhová peina na poli ležela a lední tíš Beltem se a projednal a já
hnala a o
koupi.
její
dobe
to
pravil
slyšel, «
behy
vypravoval
narážela, «
vítr
dále,
»pišli
havrani a vrány,
jedni druhých
ernjší, ve velkých zástu])cch. Usedali si na pusty, mrtvý, opuštný koráb na behu, kieli chraptivým hlasem a lkali nad zmizelým lesem a nad spoustou tolika nádherných ptaích zniených hnízd, nad mladými, již bez písteší zstali, a že se to vše stalo pro to starý^mi i
staré hamparátí, které nikdx- neodplave odsud.
lodi
a
A lidé
jsem
hlasit,
táhni dál!
zima minula, zima
se .smítal, jako I
íci,
—
zkušenosti. Hu, hu
.se nakupil kolem aby zpozorovala, co je to piinil jsem se dle svého, aby o tom lo nabyla
že vesele zavíil kolem, vysoko
Spustil
ni.
Mohu
taková boue.
dál!
snhu,
Já zafouk' do uložil se na
i
léto
minuly pod
jabloový kvt byl odvát,
odtáhnou
.
.
a
mvm
listí
letem,
pod nímž
sníh
spadalo. Táhni dál! Táhni
.
Ale posud byly dcery mladiké. Malá Ida byla rže, krásná na pohlctl jako tenkrát, když ji spatil stavitel korábu. asto jsem pohrával s jejím
dlouhým
hndým
když zamyšlena stávala v zahrad pod jabloní jsem naházel do vlasu, které si rozpustila, když zlaté slunce a záící nebe skrz tmavé kee a strom\- v zahrad pozorovala. sestra Johanka byla lilie bílá a písná. S hlavou vztyenou Její chodila kolem a v}'hýbala se podkovati nkomu na vlídný pozdrav, ze strachu, aby se úklonem nepelomila. Chodívala do velké sín, kde obrazy pedk visely. Dámy na obrazech mly samet a hedvábí a malé klobouky s bohatým perlovým vyšíváním na pletených vrkoích. Byly to krásné ženy! Muži byli ve zbroji aneb drahých pláštích podšitých veverí kozí s modrovlasem,
a nezpozorovala, že
bílými límci.
Šavli
jí listí
mli opásanou
místo pro obraz Johany?
na
to
myslila,
o tom
chodbou do sín jak
si
vjel a
A
kol
stehen, ne
jak bude vypadati
šeptala,
já to
slyšel
Kde asi bylo šlechtický cho? Ano,
po boku.
její
dobe,
kdj^ž
jsem dlouhou
pak zpt se zatoil.
Anna Dorota, bledý hyacint, byla tichá a do sebe uzavená; velké modré oi dívaly se plny myšlének, ale dtinský úsmv pojí kolem úst. Nemohl jsem jej odfouknouti a nechtl jsem to též.
voda]
hrával
Nacházel jsem o kterých
vdla,
ji
na polích a
že by je otec
její
v
zahrad, kde byliny a kvtinv sbírala, k nápojm a kapkám, jež sváeti uml,
!
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOVI A JEHO DCERÁCH Valdemar Daa byl
potebovati mohl.
Vdlo
zkušený muž.
se
to
sice P3'šný a hrdý,
a šeptaly
se
o
nm
ale též
75
uený
a
v sousedstvu všelijaké
Ohe plápolal v letní dob v jeho jizb a dvée jeho bvly vždycky nocí pracoval ve své laboratoi bez omrzení, ale nemluvil uzaveny. Dnem o tom mnoho, nebo síly pírodní nutno v taji ovládati. A on se domníval, vci.
i
i
že brzv se
nauí nejlepšímu umní,
totiž
umní
dlati zlato.
Proto jeho krb dýmal ustavin, proto praskalo a plápolalo to tam
napoád. Ano, b\l jsem též pi tom,« pravil vítr. »Nech to být! Nech to být! zpíval jsem komínem. Bude z toho jen kou, dvm, pára a popel! Spálíš v tom své peníze a své jmní! Hu nech to být! nech to být! Ale on neustál od svého pedsevzetí.
—
kon
Nádherní
v stájích
Co bylo z nich? Co ze zlatého a stíbrCo z krav na lukách, co ze statku a tavilo v jeho kelímku na zlato, a pece tam .
.
.
ného náadí v .skíních a bednách
zámku? Ach, všecko žádného
se tavilo,
zlata nebylo.
Prázdno bylo v stodole
ím
pdách.
?
mén,
lidí
tím
i
více
v
špižíi'nách,
myší.
prázdno
v
sklepích
Jedna tabule praskla,
i
na
druhá se
dvemi, « pravil vítr. »Kde se z komína kouí, tam se jídlo vaí, praví písloví; ovšem zde se kouilo z komína, ale ten i)ohltil všeckv obdv pro ervené zlato. Dul jsem zámeckou branou jako stráž, která v roh duje. Ale nebvlo zde stráže, « pravil vítr, »otáel jsem vtrnikou na hrotu vže, až to skípalo, jakoby vžník tam chrápal, ale nebylo tam vžníka. Kry.sy a myši byly tu, chudoba strojila na stul, chudoba sedla v šatníku a špižírn, dvée šly z veejí a dostávaly trhliny a díry. Já chodil bez pekážk\- sem já nemusil
rozbila;
již
choditi
a tam, proto všecko tak
V dýmu i
znám.
v starostech a bezesných nocech
sešedivl
vlas
vous domácímu pánu.
svítily
Valdemar Daa sežloutl a byl pln vrásek, jeho oi hltav po zlat, po vytouženém zlat. Já mu toukal kou a popel do oblieje a do vousu. Dluhv se ob-
jevovaly až
a popelu,
dobe
do
musily
místo
zlata.
Já zpíval rozbitými
ložnic jeho dcer,
ím
dál
tím
kde
okny a
zejícími trhlinami, foukal
ležely jejich šatv zvetšelé a vvpelichané,
více vydržeti.
To nebvlo dtem vštno
nebo
u kolébky
Staré, velkopanské živobytí promnilo se v nuzné živoení. Já jediný ješt jsem zpíval v zámku, « pravil vítr. Já se staral o to, aby zapadly snhem, ten heje; paliva nemly, les byl vykácen, a kde ho tedy nabrati? Byla krutá zima, sníh skípal pod nohama, a já se proplítai otvory a chodbami, pes arkýe a zdi, jen abych se udržel v svžesti a veselí. Uvnit ležely šlechtiny v posteli, byla velká zima, a otec vlezl pod koženou pikrývku. Nebylo
nieho k sndku být! Ale k tomu
—
panské živobytí. Hu se nemohl pan Daa odhodlati. a to je
—
hu,
nech být! Nech 10«
«
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOVl A JEHO DCERÁCH
76
Po zim pijde
po hubených asech picházejí opt dobré, Nyní jest statek zastaven daly na sebe ekati, ekati
íkával, ale ty
te
as
opt
znova a
—
jak
též,
mne uíš
tv
své práci dál
o Boží
zimnici
dech
že
Strhnc-Ii
te
sezvánly, slunce se lesklo
zadržuje.
Lampa
uhlí,
to
slyšel jsem,
došla,
Oi
stávaly se vtší a vtší, div že z
Viz alchymistický kelímek!
Leskne
pozoroval
on toho nepozoroval.
ale
jsem
destiloval. Slyšel
jak se modlí,
ozáilo jeho obliej
na mžik dostal purpurový nádech.
tím
velkonocích tu bude!
bdl, vail a schlazoval, míchal a
do doutnajícího
jsem
O
zlato!
šeptá pa\'oukovi
vytrvalosti!
vzdychá jako zoufalá duše,
ho, jak
jsem,
jitro
V
na nebi.
pijde jist
odmny. Hod velikononí; zvony
taková vytrvalost dojde Bylo
te
—
—
do jeho tkaniva: Ty hbitý, se tvá pavuina, zaneš dokoníš ji! A opt jest v pli, ale ty jdeš nerozmrzen po vždy od poátku, od poátku! Ano, tak se to musí dlati, a jsem
Slyšel tkalce,
jaro, a
!
jest nejvyšší
malý
ale
«
jak
kídu
Zadul který
bílý,
jeho byly hluboko vpadlé
dlk
—
svých nevystupovaly.
se to tam! Je to žhavé, isté a
tesoucím se zvolal: Zlato! zlato! Dostal závra pi tom, lehce mohl jsem jej dechem svým povaliti, pravil vítr, »ale já foukal jen do žhavých uhl a šel jsem za ním do dveí a do pokoje, kde dcery jeho ležely a mrzly. Jeho šat byl pokryt jiopelem, popel lpl na jeho vousu a na jeho rozcuchaném vlasu. Vzt3-il se do V3'še, zvedl svj bohatý poklad v kehké kivuli a zvolal záe radostí: »Nalezeno, tžké!
rukou
Zvedl to tesoucí se
získáno zlato
!«
Ukazoval
a hlasem
které se tp3tilo v zái slunení.
sklo,
jeho se chvla, alchymistická kivulc
kus
—
a spolu s ní pukla
tam! táhni
dál!
»Pozd
uschlé
Však
poslední
a
když
zem
bubHna jeho
a roztískla se v
tisíc
Hu, hu ...
štstí.
To
dnech severních kraj, když pijde mlha
mokré kapky na ervené jahdí
a
holé
vtve
jsem v nejlepším rozmaru, zadul trochu, vyistil nebe a ulámal To není sice veliká práce, ale musí býti také vykonána.
haluze. i
jinak
bylo
na zámku Borreby u Valdemara Daa
Ove Ramel z Basnásu pi dražb zámek s píslušenstvím.
Jeho nepítel
rozpadlými dvemi, pejíti
na
já vyrazil z dílny alchymistovy.
v roce, v krátkých
se svými závoii padají, pišel
A
.sjela
Ale ruka
chu
dostavil se s
ist
poklizeno.
úpisv skoupen\''mi a získal
Já bubnoval na rozbité tabule, tískal hvízdal trhlinami a skulinami. Hejsa! Panu Ovemu mla
zde zstávati! Ida
i
Anna Dorota
plakaly krvavé slzy, Johanka
však stála vzpímená a bledá a kousala se do neht, až krvácely.
Ale co
Ove Ramel chtl sice panu Valdemaru Daaovi dovoliti, aby doživotn zstal na zámku, ale nedostal žádný dík za své nabídnutí. Slyšel
to bylo plátno?
jsem, co
mu odpovdl, «
pravil vítr,
hrdji vztyil, jak se v prsa udeil,
»
vidl jsem, jak se schudlý muž jen
ale já obrátil náraz vichice proti
zámku
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOVl A JEHO DCERÁCH a
stromm,
starým lipovým
jako
si
Ležela
zlomila.
v\-metati.
A
te
bylo vymetáno;
to myslil.
tžký
Byl to tuhý,
mysl byla tvrdá a
den, zlý okamžik, aby zstal
lovk
pevný. Ale
nepodajná.
šíj
nieho než šaty na tle; ale pece, mli to alchymi-stické krátce ped tím koupené a sesbíranými stepv rozbitého pokladu
Nemli
již
naplnné, toho pokladu, který
Daa
vtev
nejtlustší
košt pede dvemi, kdvbv nkdo chtl
dobe jsem
sklo,
se
že
79
skr)'rval
jej
v záiíadí,
tak bohatý pán se svvmi
a tak
tolik sliboval
pak svou hl,
vzal
temi dcerami
ze
málo dodržel. Valdemar
a nyní odcházel ten jindy
zámku Borreby.
Já chladil jeho
jeho dlouh}', bílý vlas, já zpíval, horké tváe, já hladil jeho šedivv vous Táhni dál! Táhni dál! To byl konec jak jsem jen to dovedl: Hu, hu Ida a Anna Dorota šlv po jeho pravé a levé stran. Johanka se slávy! i
.
však k
branou
za
ješt jednou
.
.
obrátila.
Le na
Štstí se proto pece
?
Pozorovala ervené kameny zdiva ])Ocházející ješt
ní neobrátilo.
Stigsburgu. Mvslila
z JNÍarsk-
na dcery jeho, o nichž kolovala píse:
asi
Nejstarší za ruku nejmladší vzala
a takto
snad
\'zpomínala
na
s
ní se
zem
v cizí
tuto písei
?
—
brala.
—
Zde bvly ti
a
i
otec byl
po silnici, po které tolikrát jely koárem. Nyní šly s otcem žebrat, šly s ním na pole Smidstrupské do hlinné chatre, kterou otec za 10 mark ron pronajal, to bjdo jejich nové panské sídlo s prázdnými stnami a s prázdnými misami. Vrány a kavky poletovaly nad nimi a kiely jako na posmch: ,Z hnízda ven! Z hnízda ven! \'en! Ven!' zrovna jako ti ptáci tenkrát kieli, když byl les kácen. Pan Daa a dcery jeho dobe to slyšeli, ale já jim foukal kolem uší. Nestálo to vru za to, tomu naslouchati. Tak vstoupili v chatr s
Sly
nimi.
z hlíny
—
k širému léta!
a já táhl
moi
pes
rašeliništ a pole, holými ploty a bezlistými lesy,
a do cizích zemí
Po všecka
Hu, hu! Táhni
dál,
táhni dál!
Po všecka
léta!«
Jak se dailo Valdemaru Daaovi a jak se dailo jeho dcerám? Vítr vypravuje:
»Poslední
Anna Dorota, bledý
rok
z
tí,
kterou jsein
vidl, ano naposled
hyacint. Stará a shrbená byla
pozdji. Žila nejdéle a
pekala osud
již,
nebo
vidl,
bvla
bylo to o padesát
všech svých.
dm
Venku na stepi, nedaleko msta Viborgu, stál nový nádherný probošta dómu, vystavný z ervených pálen3'ch cihel se zubatými štíty; hustý kou vystupoval z komínu. Jemná paní domácí a líbezné dcery sedly
—
arkýi a dívaly se do zahrad\- a dál na hndou step. Kam se dívaly ? Patily k apímu hnízdu tam venku na chatri, která bvla na spadnutí. y
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOV/ A JEHO DCERÁCH
80
Sporé zbytky bývalé stechy byly pokryty mechem a býlím, hlavní však ochranu její tvoilo hnízdo ap, které, mezitím co všecko bylo vydáno zmaru, od peliv bylo udržováno.
áp
Byl to
dm jen
tak na pohled, dotknouti se ho nebylo radno. Musil
ním zacházet opatrn, « pravil vítr, »dm musil zstat stát k vli apímu hnízdu. V^e skutenosti vypadal jako ptaí strašák na stepi. Ale nechtli proboštovic zahnati; proto zstala chatr na spadnutí státi, a ubohá
jsem
s
áp
obyvatelka mohla tam nerušené užívati
bídného písteší.
podkovati egyptskému ptáku.
byl to jeho dík za to,
za hnízdo jeho divokých
Tenkrát
erných bratr
malé dcko,
byla
zahrad. Vzpomínala
Ci snad
jemnv,
Mohla se za
to
že jednou
v Borrebském lese se pimlouvala
bledý
vyrostl)'
h\'acint,
v
?
šlechtické
na to posud docela dobe, ona Anna Dorota!
si
Ach! Ach! lidé mohou vzlykati, jako vítr vzdychá rákosím a sítím. Žádné zvony nezvonily nad tvým hrobem, Valdemare Daa! Ani chudí školáci nezpívali, kdvž dívjší majitel Borrcbsk)' byl kladen do hrobu! Ach!
Ach, všecko
má
hntlo našeho tresty
uložiti
Ale
Ido!
ubohou byla
konec,
se
mnou
staenou.
modlitba
mohla
i
bída! Sestra Ida stala se chotí sedláka, a to nejvíc
Jeho ze byl bidný robotá, kterému jeho pán mohl nejhorší. Nvní je mu dobe pod zemí. A tob též, sestro otce.
to
je.št
není
Xvsvobod mne pece,
.\.nny
Doroty
v bídné
ty
chatri,
.se
která
k vli
jen
ápm
obstáti.
Nejstatenjší a nejsilnjší ze sester »Jaké bylo
její
na
dala
s
mnou nešastnou a mocný spasiteli! Taková
skoncováno,
lodích
smý'šlení,
se
takové byly
její
ujal
jsem
skutky.
.se,«
V odvu
najmouti do služeb u jednoho plavce.
každým hned hotova,
ale v povolání
vypravoval
svém ochotná
a
vítr.
chudého sluhy Byla mrzutá a
])ilná.
Ale
lézti
VÍTR VYPRAVUJE O VALDEMARU DAAOVI A JEHO DCERÁCH nemohla,
pes palubu mým zavanutím
tu sjela
že byla ženou, a to byl jist dobr}' skutek ode mne,
»Bylo velkononí domýšlel,
že objevil
cenými stnami pod Byl to poslední
Nebylo ohnivý
mí
zpv Anny to
—
slunce téhož jitra
Cáp hrob,
ani
pravil vítr.
zrovna jako tenkrát, kdvž se Valdemar
dlá
zlato.
hnízdem, jak
nkdo
umní, jak
apím
«
se
Tu tiše
slyšel
jí v<
Daa
jsem mezi zbor-
zanotoval kostelní píse.
Doroty.
okno, nýbrž jen díra ve
zdi.
—
a zadívalo se skulinou, jaký lesk rozšiovalo!
byly v sloupu
jejím
jitro,
dovdl,
než se kdo
dív,
81
Slunce pišlo jako
Oi Anny
Doroty
Bylo by to pišlo zrovna tak, kdyby tu ubohou ani nebylo osvítilo. její
srdce pukalo!
poskytoval pravil vítr,
až
do
její
»já zpíval též
smrti stráž a ochranu.
na
hrob
jejího otce.
zapl na
Já
Vím, kde ty
hrobv jsou; mimo mne neví to nikdo.
Nové asy! hroby ve veejné
voz
a
lépe,
vy
Jiné silnice,
asy!
Staré
silnice
mní
se v role,
a brzy pijde pára s celou dlouhou
ohraniené
adou
svých
zahuí pes hroby, které jsou zrovna tak zapomnny, jako jména tch, kteí tam spí. Hu, hu, táhni dál! To jest povídka o Valdemaru Daaovi a jeho dcerách. Vypravujte ji
A
druzí, dovedete-li to,>!
pravil vítr a otoil se.
ten tam byl.
11
VŠE,
KAM PATÍ
JE
TOMU
Víc
NEZ bTO LET II*
Je
tomu
víc než
Tenkrát
stál
sto
let.
za lesem u velkého jezera starý panský
kolem dokola obehnán hlubokým valem, v
nmž
dm,
rostlo rákosí a
který byl
sítí.
Tsn
vedle hlavních vrat stála stará vrba, sklánjící se nad rokytí.
Z vozové rychle
pehnala svoje stádo
kvaila;
vdla,
roh
cesty zazníval zvuk s
mostu na
a dusot
stranu,
koský,
a malá
husaka
dív než lovecká spolenost pi-
jak panstvo rychle jezdí, a sotva
mla asu
prudce vysko-
na jeden nárožní kámen mostní, jinak by jist ji pejeli. Byla ješt poloviní dít, nžná a slabounká, ale s pívtivým výrazem v divukrásných
iti
oích
malé husopaskv, že s
když v šíleném cvalu jel kol v sprosté svévoli do prsou, tak
a celém oblieji. Ale to statká nevidl, obrátil
kamene pozpátku
bi
a stril
sletlo.
dve
!
SG
l^-ŠB,
KAM FA TÍ
kam patí!« pravil, »do bahna patíš!« Pi tom sedal do hlasitého smíchu, nebo to ml býti vtip, a celá spolenost mu pizvukovala. DaH se do dsného kiku a zuení, do toho štkali lovetí psi, že to bylo »
Vše,
zrovna jako v známé písni:
pták
Bohatých
piletl
roj
sám Bh ví, jak pán tenkrát byl bohat! Husopasce podailo se chopiti v pádu jednu vrbovou vtev dol s psy které se mohla nad bahnem udržeti, až panstvo visící, pomocí v brán zmizelo. Pak snažila se dostati ven, ale tu se vtev zlomila, a husopaska klesla zpt do rokytí; v tom cítila náhle, jako by ji silná ruka uchopila; byl to cestující podomní obchodník, který z malé vzdálenosti všecko vidl a te jí k pomoci pichvátal. » Vše, kam patí !« pravil posmvan, napodobuje statkáe. Pak vzal ulomenou vtev a pidržel ji k stromu; ale aby vše bylo vždy na svém pravém míst, to bohužel není vždy možné. Tak stril vtev do zem a pravil: Ba,
i
»Ros
jen,
ros,
a
z
si
tebe jednou na píšalku uíznouti mohu, podle které
Pál statkái a jeho lidem notný tam v zámku notn taniti budou. « výprask ulicí. Na to odebral se podomní obchodník do zámku, ovšem ne do jídelnv, k tomu bvl píliš nepatrný; on sml se odvážiti pouze do eledníku, kde pacholci a služky jeho zboží si prohlíželi a s ním smlouvali. Zatím zazníval z jídelny dol ev a hlomoz, hostina a pitka byly tam
ti
v plném proudu, víno
Mnohý
smli
též úastniti se.
když
mu díve dlouhýma
se
svým zbožím
též
kyplo
a pivo
z
ušima
trhan
umák
nahoru povolán,
v pohárech a džbáncích, a loví
byl docela zlíbán od mladých
punochy
ml
a on je
chytrý a komický nápad.
1
pán,
podomní obchodník aby byl terem jejich
oteli. Nyní byl ale jen proto,
nevázanosti. Víno jim vstouplo do hlavy, až
piva do
psi
rozum jim uletl.
A tak
naliH
rychle vypiti, a to byl u nich vtip a zvláš
v karty hráli, celá stáda, sedláci
i
dvory selské
sázeny byly na jednu kartu a prohrávány. »Vše,
kam patí !«
pravil
podomní obchodník, když
se dostal
z té
Sodomy a Gomory, jak zámku íkal, šastn ven. »Silnice,« pravil, »to je moje pravé místo, tam j.sem se docela v svém živlu necítil. A malá pasaka kynula mu vlídn od plotu na rozlouenou. Dny a týdny míjely; ulomená vrbová vtev, kterou podomní ob<
chodník vedle píkojju do zem zastril, udržovala se stále svží a zelená, ba nové prutv vyhánla, a malá pasaka poznala, že vrba zapustila docela koínky, a tšila se tomu velice, nebo se jí zdálo, jakoby jí tento strom patil. i
Ovšem; strom pokraoval, hraním zstávalo pozadu,
hého nemají.
nebo
ale
všecko
ostatní na
pitky a hry jsou
dv
zámku pitkami
a
vci, které stání dlou-
«
KAM PATÍ
VŠE,
Ani šest holi
ze
zámku
a to byl
práv
let
87
neuplynulo od onoho dne, a statká musil o žebrácké
dvora odtáhnouti. Tento byl zakoupen
i
ten
«
podomní obchodník,
kterého
z
si
bohatým kupcem,
žert a
posmch
tro-
když mu tenkrát punochu s pivem podávali. Ale poctivost a snaživost vedou k zdaru, a nyní byl podomní obchodník majitelem rytíského statku. Ale od této chvíle netrpla se hra v karty na zámku. »To je zlá etba, íkával nový majitel, »když totiž ábel poprvé bibli vidl, chtl jí na popili,
smch nco podobného Nový
utvoiti, a tak vynašel hru v karty.
majitel se oženil a s
kým? S
tou malou pasakou, která byla
šatech vypadala tak nžná a jakoby šlechtinou byla od narození. Ale jak se tohle stalo ? Le to je v naší píliš zamstnané dob tuze dlouhá historie, ale stala se, a to nejdležitjší pijde teprve.
vždv poestná, zbožná a dobrá a
v nových
krásná,
Nvní uvnit, a
slavilo
hospodá
štstí vjezd db starého zámku.
Hospodyn
sama
vládla
obstarával všecky vnjší záležitosti, a tu proudilo
žehnání se všech stran,
nebo kde
po-
vlaštovky jsou, tam jiné vlaštovkv pilé-
dm
panský byl znovu naten a vyzdoben, píkopy vyištny a ovocné stromy vysázeny. Všady to bylo isté a vlídné, a na ist uklizené podlaze nebylo skvrnky. V zimních veerech sedala hospodyn se služkami ve velké síni a pedly len a vlnu, a každé nedle pedítalo se z bible, a etl sám pan tajný rada, nebo podomní obchodník stal se tajným komerním radou, ovšem teprve ve vysokém stáí. Dti vyrstaly nebo pišly také dti a všecky byly dobe VNxhovány, akoliv nebyly stejného nadání, což se stává skoro v každé rodin. tají,
praví staré písloví. Starý
—
—
A stál
z
vrbové haluze venku u mostu
stal
se
zde volný a neoezán. »To je náš rodokmen, «
úct zachován !«
býti v
Sto
let
napomínali
i
mén
dti
asem
nádherný strom, íkali staí, »a ten musí
nadané.
prošlo zatím od oné doby.
dm
Bylo to již za našich as; z jezera byla step, a starý panský jakoby smetl, dlouhá louže s nkolika zbytky zdí vedle, to bylo všecko, co z mostu a píkopu zbylo. Ale posud stála tu nádherná, stará vrba s dlouhými, svislými vtvemi, rodokmen to byl!
mže
vrba krásná být, mže-li dle
Ovšem
byl strom od
že
libosti
koene
Zde
stála a
dobe vdla,
jak
rsti a se rozšiovati. až
po vrchol puklý,
i
boue
jej
dr, kam vítr trochu schýlila, ale stál posud pevný a ze všech jeho a neas úrodnou prs svály, vyrstala tráva a kvtiny, zvláš nahoe, kde se velké vtve dlily, utvoila .se docela malá visutá zahrádka, kde rostly jahdky a tráva, ba jeden maliký ke ptaího zobu se tam zachytil a trhlin a
i
zvedal se nyní štíhlý a útlv ze staré vrby, která se v
jakmile
vítr
cesta vedla
sehnal
tsn
lístky žabince
vedle vrby.
erné vod
do jednoho kouta moálu.
zrcadlila,
Úzká
polní
«
í'^^,
88
KAM PATÍ
Nahoe
na zalesnném pahorku byla krásná vyhlídka, a tam stál nyní nový panský zámek; byl velký a nádherný s tak istými tabulemi, že byste ekli, že tam ani žádných nebylo. Velké volné schody vypadal}' jako ržemi a velkolistými rostlinami peklenuté loubí. Trávník ped zámkem byl z veera na každé stebélko tak pkný a vvpstovaný, jakobv z rána i
zvláš se dohlíželo.
Vnitku v sále visely nádherné obrazy a stálv mnohé sametem a hedvábím potažené židle a pohovky, které takka po vlastních nohách mohl}', stoly
choditi
s
lesklými
sahanové se zlatou oízkou baron a jeho rodina.
Všecko zde jen všecky obrazy, které nvní
chodb
na
dvma
.
.
hrálo.
stny
vedoucí
.
mramorovými plotnami Ano,
»Vše,
starého
tu
bydlili
kam patí !«
z nichž
skuten íkali
zámku zdobívaly
do eledníka.
starvm podobiznám,
a knihy ve
i
lidé bohatí,
oni,
totiž
a proto visely
cenn}' byly,
a velice
»Harampátí«
vazb
tomu, zvláš
íkali
jedna pedstavovala muže v nachovém
kabát s ohromnou parukou a druhá dámu s pudrovaným, vvsoce vypjatvm úesem, s rží v ruce, oba stejn velkým vncem z vrbových vtví obtoené. Mnoho dírek bylo v obou obrazech, nebo mladí baroni užívali starých tchto lidí za tere pi stelb z kuší. Pedstavovaly pana radu a jeho paní, z nichž celý rodokmen baron se odvozoval. »Ale dobe do naší rodiny nepatí, « pravil jeden z mladých pán. »0n byl podomní obchodník a ona pásala husy. Nebyli docela jako papá a
mama.«
Ano, obrazy jsou staré haraburdí a »vše, kam patí«, dostal pradd a prabába na chodbu vedoucí do eledníka.
íkali, a tak se
Syn pastorv byl domácím uitelem v zámku. Jednoho dne šel která nedávno byla bimována, s mladými pány a jejich nejstarší sestrou, polní stezkou kolem staré vrby. Cestou trhala mladá dívka polní kvtiny do kytice. >A'^še, kam patí !« a tak se kytice stala v její ruce pravým dílem domáumleckým. Pi tom však brala živy podíl na zábav a tšila ji
e
cího uitele, který
pravoval
;
o silách pírodních a
dívka byla
silná,
mužích a ženách vyušlechtilou duši a vnímavou
o slavných
zdravá povaha,
mla
mysl a srdce schopné všecko, co od Boha stvoeno, pravou lidskou láskou pochopovati.
U aby
mu
vrby
se zastavili, a nejmladší
uízl píšalku, jak
z
baron
asto na procházkách
prosil
domácího uitele,
to dlával, a uitel ulomil
vtev vrbovou. »Ale, prosím, nedlejte
»To
je náš starý,
smjí,
ale to jest
to!«
pravila
baronessa
—
ale
stalo
rodný strom, který tolik mám ráda; doma se mi mi jedno. Ten strom má svou historii.
se
již.
sice s tím
VE KAM A
FATkl
my
nvní vypravovala všecko, co
již
prarodii vznešeného rodu a mladých
»Nechtli se dát
víme
o starém
podomním obchodníku, kteí
starém zámku, o husopasce a setkali a
89
pošlechtiti,
oblíbená prpovídka byla: »Vše,
staí, poctiví
ti
kam
baron
patí!« a
mli
se
lidé!«
stromu
a
se zde poprvé stali.
pravila.
za to, že
by
»Jejich
to nebylo
na pravém míst, kdybv se pro své peníze povýšiti nechali. Jejich syn, muj
pradd, stal se teprve baronem, byl prý velmi uený a vížený muž, který u princ a princezen bvl velmi oblíben a ke všem dvorním slavnostem bvval zván. Toho ctíme nejvíce v rodin, ale já sama nevím, pro chovám zvláštní lásku k tomu starému párku. Jak útulné, dvrné a patriarchální bylo to asi v starém panském dom, kde domácí paní se služkami pedla a starv pán z bible pedítal !« >^Bvli
moudí
to
se v
hovoru o šlecht
ani
k stavu
a dokonali
lidé,
mšanstvu,
a
mstskému
<
pravil syn
pastorv, a náhle
octli
pastorv o významu a pednostech
a zdálo se skoro, jakoby syn
nepíslušel, tak
mluvil
šlechty.
to
»Je
vvznamenal,
Krásné
svém
nebo
je též míti
Šlechta
pravil,
»patí-li
kdo do
rodu, který
se
do krve pud, nco ádného vykonati. jméno, které otvírá pístup do kruh nejvznešenjších.
pejde
tím
znamená bvt
ražení.
výhoda,*
zvláštní
již
šlechetným, to jest zlatá mince, která cenu
Je to sice dnes
módou
tvrditi,
a
má
ve
mnozí básníci ovšem tomu
pizvukují, že všecko, co šlechta jest, je špatné a hloupé, kdežto u chudiny a
práv
jest dle
mého názoru
docela falešné.
uchvacující a ušlechtilý rys v povaze; já
mnohem pravdivjší a lepší, ale to Ve ^^šších stavech najdeme nejeden
v tídách nejnižších všecko je
bych mohl k
nmu
z
moje matka mi vypravovala jeden, a podobných pipojiti. Byla návštvou. Moje babika byla, !Moje matka byla práv se starým
vlastní zkušenosti více
jednou v šlechtickém dom v pokud vím, kojnou milostivé paní. totiž
mst
když tento oknem vidl, jak stará žena o berlích, která picházela každé nedle pro almužnu nkolika groš, do dvora se dohelhávala. »To je ubohá žena,« pravil pán, »chze jest jí obtížna!« A než šlechticem
sama v
pokoji,
matka zcela pochopila, co myslil, již bvl ze dveí venku a se schod dole, ano, sám starý statká sešel dol k staré žen, aby jí obtížnou cestu pro almužnu uspoil. Je to ovšem jen rys nepatrný, ale jako halí vdovin v bibli
má
zvuk, kterv
z
hlubinv
srdce pichází, ano,
má
zvuk pravé ryzí lásky
by mli básníci ukazovati, práv v našich dobách by o tom zpívati mli, to by dobe inilo, nebo by to konejšilo a smiovalo. Ale kde lovk jen proto, že je šlechtického rodu a má rodokmen jako a jako tento na zadní nohy se staví, na ulici se pyšní každý arabský lidské, a
k tomu
i
k
a v pokoji nos ohrnuje a íká: »Fi, tady byli plebejové!<
koho
z
kruh mšanských, tam
jest
šlechta v rozkladu,
sotva
uzel
tam se
n-
snižuje
00
KAM r.Mkí
/'.í/:
k masce,
již
druhdv Thespis, vynálezce tragedie, stvoil; každv se posmivii osob, a ona se stává terem satiry.-;
a ušklíbne po takové
Tak
pastorv; bylo to
mluvil syn
mezi tím
sice trochu dlouhé, ale
byla píšalka hotova.
Na zámku
msta
i
z okolí;
Ve velkém
mnoho
veliká spolenost;
bvla
pišlo
hojn dam nádhern vyšperkovaných
V jednom
sále se to jen hemžilo.
rohu
stáli
hostí
odných.
i)rost
i
hlavního
z
vkolní
farái, vy-
padalo to skoro jako pi i)ohl)u, ale byla to veselá hostina, jenom že se
všecko neoctlo ješt v pravém proudu. Nejdív mla býti hudební produkce, a ale
tón
rovnž jako jeho papá,
vylákati nedovedl,
prcjto
i
mladý baron byly marné;
pinesl
všecky jeho pokusy, zahvízdati na
svou vrbovou píšalku,
ni,
nestála tedy píšalka za nic.
umlcm
Nyní se hrálo a zpívalo, ovšem tak, jak se to výkonnvm nejlépe líbilo; celkem byla to docela .slušná hudba.
rovnž virtuos, jak dít svých rodi, hrajete na flétnu »Vy
je tó,
jste
co všecko
uji stále
s
okouzlíte ohlásil
sám
i
ei
té
hlun
vvezáváte. Ano, genius
flétnv
podal
»pravé
kavalír,
.Milý
Bože, já pokra-
Není-li pravda, že nás
bvti.
Za
?«
pak
a
pravil jeden
patí estné místo.
ovládá.
dobou, a to
malým nástrojem álu uíznutou a
Tomu má také
slvším,;:
mu
píšalku
z
všecky tímto
vrby u mo-
a zeteln, že domácí pan uitel
ped-
nese sólo na píšalku.
Domácí uitel dobe se zdráhal že
hráti,
konen To
pochopil, že
akoliv to výborn
píšalku k
ústm
si
z
uml,
mnohem
kam patí !«
—a
doráželi
na
žert,
a
proto
nutili
jej,
t<')n
dlouho znjící, jako hvizd
pronikavjší.
Znl celým dvorem, parkem
souasn stonem
ale
chtjí ztropiti
nasadil.
byla podivuhodná píšalka! Zaznl
lokomotivy, ale ješt
nho
a
lesem a na míle daleko
ilo
kraje,
a
píšalky zvedla se vichice, která hlasn zahoukla: »Yše,
papá jako vtrem unášen ze zámku ven a zrovna do bytu skotáka. Skoták letl ne sice do sálu, tam neml pístui)u ale do ctedníku, mezi vše to jemné služebnictvo, které v hedvábnvch punochách kolem se pv^šnilo, a hrdé »panstvo« bylo jako hromem zasaženo, když vidlo, že tak nepatrná osoba se odvažuje s nimi k stolu si zasednouti. tu letl
—
—
nahoe v slavnostním sále letla mladá baronka na hoejší konec vru hodná tam zasednouti. Vedle ní dostal místo svn pastorv, a tak tu .sedli jako ženich a nevsta pohromad. Jeden starý hrab, z nejvznešenjších rodin v zemi, zstal nedotknut na svém estném míst, Ale
tabule a byla
nebo
píšala byla spravedlivá, co též je povinností.
jenž hru na píšalku
do kurníka
a za
zpsobil a pravé dít svých
ním ješt ostatní jeho družiny.
Vtipný
rodi
kavalír však,
byl, letl
po hlav
«
yS£
Na
míle
znla
KAM PATkí
píšalka do
kraje,
93
a zevšad bylo slyšeti
o vclk\'ch
událostech.
Bohatá rodina kupecká, která bvla
z
vOzu vyhozena
kteí v poslední
dob
vyjela v
nedostala ani \zadu
a
nad
nebezpená píšalka! Na
práv
si
místa, dva
vlastní žito vyrostli, octli
štstí praskla
byla pak strena do kapsy: »Vše,
již
kam
tj-fspežném koáe,
pi prvním
se v
bohatí
sedláci,
moálu. To byla dobe,
tónu, a to bylo
patí.
Druhého dne se již o události nemluvilo a odtud vzniklo písloví: Zastr píšalku!* Vše opt šlo starvm ádem, jen že obadva staré obrazy, podomní obchodník a husopaska, dostaly se do sálu slavnostního, nebo tam je vichice zavála, a skutený znalec umní ekl, že jsou malovány rukou mistrovskou, a tak tam zstaly viseti a byly opt opraveny; dív nikdo nevdl, že jsou to cenné obrazy, jak to mohl také vdti! Tak visí na estném míst. Ano: »Vše, kam patí!« A k tomu dojde jednou! \'nost je dlouhá, delší než tato povídka. >-
SNHULÁK
UNES
JK
NOTNÁ
ZIMA!
«
Dnes
notná
je
zima!
pravil
<
cel3'm tlem! Tento ostrý tam ten žhoucí civí!<
Tím »žhoucím« »Však
Ml
místo
hráb, tak že
staré
Snhulák
kem rolniek
vítr
práv
jedním
skípá
»Praská a
notn
i
oí
mým
to
mne
zatese, a jak na
zapadající slunce.
nezamrknu, udržím své ti kusv ješt
já ani
totiž
myslil
snhulák.
pohromad !«
velké trojhranné kus}- tašek, a ústa jeho tvoilv
zuby ml.
povykem chlapc a pozdraven hned zvubiem. Slunce zapadalo, msíc v úplku vvcházel,
byl zrozen mezi
a práskáním
kulatý a velký, jasný a istý plul modr\'m vzduchem.
msíc
»Tu ho máme opt
s
druhé
te
s
druhé strany ukazuje.
slunce, které se
stran}^* pravil snhulák; myslil, že je
Te a
»Ale já ho to žhnutí a civní odnauil! tak jasn svítí, abych sama sebe vidl. Jen kdybvch
si
tam nahoe
vdl,
co poíti
visí
a
mám,
abych se dostal dále. Rád bych se trochu pohvboval. Kdvbvch to dovedl, sešel bych te dol na led a tam se klouzal, jak jsem vidl, že to chlapci dlají. Ale práv bhat neumím a nevím, jak se to dlá.«
Pry!« zaštkal pes na etze. Nemohl již ani dobe štkati a vždy chraptl od té doby, kdy nesml do pokoje a nemohl jíž líhati pod kachlovou pecí. »Yšak t slunce již bhati nauí! To jsem poznal loské zimy u tvého pedchdce. F'rv! Pry! Pr3' jsou všichni !« "Nerozumím ti,« pravil snhulák. »snad mne má ten nahoe tam bhu nauit ?« Myslil totiž na msíc. »Ped chvílí ovšem utekl, kdvž jsem se na upen podíval, ale te se sem opt vplížil s druhé strany.* »Ty vbec niemu nerozumíš, « pravil pes na etze, »ale bys teprve »Pr3r!
nedávno postaven. To, co te vidíš, jest msíc, a to, co zašlo, bylo slunce. Pijde zítra opt a jist tebe nauí bhat dole v hradebním píkop. Bude
zmna
v poasí. Cítím to již v své zadní levé noze, táhne a bodá to nesmírn. Ano, bude zmna v poasí.
>Nerozumím mu docela, « pravil snhulák sám k sob, »ale mám mi zvstuje nco nepíjemného. Ten, který na mne tak civl a
pocit, že
pak
utekl a jejž sluncem jmenoval,
také není
z
mých
pátel, to tuším
již.«
«
SNHULÁK
DS
zaštkal
Pry!^<
>''Pr3-!
pes
etze, otoil
na
se tikrát
kruhu
v
pak do své boudy, chtl spát. Poasí se opravdu zmnilo. K ránu ulehla hustá vlhká mlha na celou
kolem sebe a
lehl
ped
krajinu, a krátce
slunce
východem zvedl
se ledový
že zima všecko
vítr,
pronikala. Ale jaký krásný pohled se naskytoval, když slunce potom vyšlo!
\'šecky stromv
kee
a
byly potaženy jinovatkou,
a
krajina
se
podobala
celému lesu bíhxh kišál. Bn-Io,
jakoby všeckv vtve po.sety bvlv záícími bílými kvty.
Ne-
setná, jemná rozvtvení, jichž nelze v lét ani pozorovati, vystoupla nvní
patrn, a
oslující bli, jakoby z každé jednotlivé haluzky bílý
sice v tak
Smutková vrba
lesk proudil.
jako v stromech v lét.
se pohybovala
vtrem; byl
život v
Ach, bylo to pekrásné, a když slunce
zrovna
ní,
svítilo,
jak
ji.skilo a blýskalo se dokola kolem, jakoby vše bylo démantovým prachem posypáno a jakoby se veliké brilianty leskly na daleké snžné pláni! Anebo mohlo se také mysliti, že jsou to nesetná malá svtélka, tpytící se ješt jemnji než bílý sníh.
to
mladá dívka, která s mladým mužem vyšla do zahrady. Zstali zrovna státi vedle snhuláka a dívali se na lesknoucí se strom_v. Ani v lét není nic krásnjšího,* a pi tom jí oi arokrásné,«
to
»Je
pravila
jen záily.
»A takového chlapíka, jako tento, teprve v lét nemáme, « odpovdl mladý muž a ukázal na snhuláka. »Je vskutku znamenitv!« Dívka se usmála, kynula vlídn snhulákovi,
pes
chrupající sníh dále.
delší
»Kdo pak bvl tohle r« ptal dobu ve dvoe, znáš je?«
odpovdl
»Ovšem,« leckdy
již
hodil kost; ale
»Ale,
kdo pak jsou?«
do
psí
boudy >'Jsou
»0 tuze málo
pes na etze, »chtjí spolu se odsthovati
my ?«
oni totéž, co
jsou
ti
kdo
stár a
jsem
tu nebyl v
»Zima
zim
je
smíš tak chrastiti
malý a nžný,
a
znám pravil
etzem, nebo
tak
odpovdl
a neležel na
pekrásná!«
>>Pry, pry!<'
snhulák. pes na
teprv jeden den starý;
mám vdomosti
jsem
Pry! Pry!«
ptal se
panstva, «
z
je-li
ví,
již
snhulák.
ptal se
a hrýzti na jedné kosti.
ne,
jsi
»ona mne hladívá a on mi
etze,
na
»Tv
nekou5ám.«
já
odpovdl
»Snoubenci,«
potom kráeli oba
snhulák psa na etze.
se
pes
tch
a
tu
etze.
to vidím
>
Ale celkem
na tob. Já však
všecko zde ve dvoe, ano, byl as, kdy
etze. Pry! Pry!« snhulák. »0 prosím, vypravuj,
to stále ve
mn
nco
ale ne-
praská.
zaštkal pes na etze. »Byl jsem malý psíek, docela se
ušce tam v zámku, ano
aspo i
tenkrát íkalo.
na klín panstva.
Líhal jsem na Líbali
mne na
sametové pod-
umáek
a utí-
«
«
SNHULÁK mi pracky vyšíván}™ kapesníkem.
rali
]((1
íkali mi »Bella« nebo »Soteekv.
Pozdji byl jsem již píliš vclk\' a dali mne hospodyni. Tu jsem se dostal do sklepního bytu, mžeš odtamtud, zrovna kde stojíš, do vnitku nahlédnouti, to je komora, kde j á byl panstvem, nebo tím jsem byl u hospodyn. Bylo to všem podízenjší místo, než tam nahoe, ale tím pohodlnjší, nebo zde jsem nebyl ustavin dtmi tahán a nošen, dostával jsem stejn své dobré žrádlo jako dív, ba ješt více. Též jsem ml vlastní podušku, a pak tam byla ješt kamna, a to jest v tomto poasí to nejkrásnjší na svt. Zalezl jsem celý pod kamna, až jsem docela zmizel. Ach, o
tch sním
posavad.
Pry! Pry!«
kamna skuten
»Jsou
tak
krásná
?«
se snhulák.
ptal
mn
»Jsou
podobna ?« :>Ne,
erná
docela naopak! Jsou
mají dlouhv krk
jak uhel a
mo-
s
sazným bubnem. Žerou palivo, tak že jim ohe z úst v jednom sr.ší. Nutno ležeti vedle nich anebo na nich neb docela pod nimi a pak je to teprve nevýslovné pohodlné. Musil bys odsud, kde stojíš, tam oknv nahlédnouti.
Snhulák tam vskutku pohlédl a zpozoroval skuten erný lesklý s mosazným bubnem, z nhož dole ohe vyzaoval. Snhuláku bylo pri tom njak podivn. Ml pocit, kterv si sám nedovedl dobe vysvtliti. Pišlo to na, co nikdy ped tím neznal, co však všichni lidé, jsou-li
pedmt vbec že
lidmi,
dobe
velmi
znají.
»A pro jsi je tedy opustil ?« ptal se snhulák. Jeho cit mu jsou jisté kamna hezkou ženskou bytostí. »Jak jen jsi mohl
takové místo :>Musil
jsem,
chtj nechtj, «
tím
:
etze
a
ztratil
A
Pry! Pry!«
Snhulák sklepního
již
to
krátce ven
nejmladšího hocha do nohy, protože
mne
Ale u
odstril.
Ale tomu panstvo docela
na
mne
»\'yhodili
pravil pes.
mne na etz. Kousl jsem totiž mi kost, na které jsem práv hlodal,
ležeti
opustiti
?«
a dali
nohu!«
povídal,
nerozumlo, jsem asem svj istv byl konec písniky.
a
od
té
platí: »Noha za doby musím zde
Poslvš jen, jak chrap-
hlas.
neposlouchal, co pes vyprávl, díval se stále ješt do
bytu hospodyn,
kde kamna na
tyech
noliách stáia a o nic
menší nebyla než snhulák.
»Tak
podivn ve
mn
Což se tam nikdy nedostanu r To je pec nevinné pání, a naše nevinná pání by mla dojíti vyplnní. Ach, je to nejvyšší a jediné mé pání, a bylo by skoro nespravedlností, kdyby nebylo vyplnno. Musím se tam dostat, musím se o kamna opíti, kdybych ml okno prolomiti. to
praská, « pravil tento.
>
i
»Tam kachlovým
se
nikdy nedostaneš,* pravil pes,
kamnm,
byl bys brzy
pry, pry!«
>^a
kdybys
se dostal
i
ke
SNHULÁK
102
»Jscm beztoho se rozpadávám.*
již
te
jako iiry!« pravil snhulák,
»zdá se mi, že
V soumraku bvla ješt lákavjší. Z kamen to záilo tak pívtiv a mile, jak ani slunce, msíc nedovedou, jedin kachlová kamna, mají-li co stravovati. Po
celý
den
stál
snhulák
tu
a íval se
do okna.
jizba ani
Kdykoliv se dvée otevely, vytryskl zdola plamen; to byl tak
jejich
zvyk. ."-snhulákv bílý obliej a celé poprsí byly pak zality
»Nevydržím to déle,«
pravil.
»Jak
jí
to sluší,
plamennou ervení. když jazyk vyplázne!«
Noc byla hodn dlouhá, ale snhulákovi tak dlouhá ani se nezdála. .Stál pohížen v píjemné myšlénky a tyto mrzlv, až to praskalo. Ráno byla okna sklepního bytu zamrzlá. Ukazovala nejkrásnjší ledové kvtiny, po jakých jen snhulák mže zatoužiti, ale ty bohužel kamna Tabule
zakrýval)'.
miloval —
totiž
nechtly
kamna -
a tak
roztátí
ani
nemohl
ji,
do které se byl
za-
Sníh chrupal a praskal, bvl to pravý
vidti.
mráz, pravá radost pro snhuláka.
Tento však se netšil trpl touhou po kamnech.
»To též
v
je ošklivá
Ml
se
cítiti
nemoc pro snhuláka,?
takovou chorobou,
te
jsem
poasí !«
A
již.
pišlo jiné poasí
—
šastným,
ale
nebvl šastný:
»Trpl jsem jednou však pestál. Pry, pry! Bude zmna
ji
tálo.
pravil pes.
Tání pibývalo
a
snhuláka ubývalo.
Neíkal nieho, nežaloval; to je to pravé znamení. jednoho rána se shroutil, a tam, kde stál, nlo jen do výše nco, co se podobalo násad od koštte; to strili hoši do zem a na tom vystavli snhuláka. »Te rozumím jeho touze, « pravil pes. »Snhulák ml v sob
pohrabá
A
a ten se v
nm
hýbal
Te
to pestál.
Prv! Pry!«
brzy na to bylo také po zim.
»Pry! Pry!« štkal
pes.
Ale mladá dívka zpívala v z.Thrad:
»Ven, kvtiny vše zelené, koiky vy vinné,
ven,
ven, kukako, sem, skivánku, je únor na svém kahánku, s kukakou kukuk zazpívám,
poj, drahé
A
na snhnkika
již
slunce,
pojjiž k nám!«
nikdo nepomyslil.
MALÁ
MOSKÁ
VÍLA
DALEKO, DALEKO V JE
MOI
VODA TAK MODRÁ
.
.
moi
voda tak modrá jako kvty nejkrásnjších chrp a tak jasná jako nejistší sklo; ale je tam neobyejn hluboko; hloubji než kdy jaká kotva dosáhne, a musilo by býti mnoho kostelních vží na sebe postaveno, aby ze dna nad vodu vynívaly. Tam dole
Daleko,
daleko v
moský.
bydlí pronárod
Tu však dn, naopak.
je
si
Tam
tak pružné stvoly a
nesmíme rostou listí,
že je
mvslit,
tam dole pouhý
nejpodivuhodnjší
že se
pi nejmenším
kvty
bílý písek
a rostliny,
hnutí
na
mají
které
vody sem a tam ko-
Malé a velké ryby jimi probíhají jako zde ptáci mezi stromy. Na nejhlubším míst stojí zámek moského krále, zdi jsou korálové a vysoká lébají.
okna
s
ostrými obloukv jsou
ských škeblí utvoena, vírají.
z
nejistšího jantaru; stecha však jest z
které se dle
To vvpadá arokrásn; nebo
proudní vody ve všech
tch
vžd\'
nebo
otvírají
škeblích
leží
moza-
tpytící se
by mohla hýú vzácným šperkem v korun královny. Moský král tam dole byl již drahná léta vdovcem a jeho stará matka vedla mu doma hospodáství. Byla to moudrá paní, ale velmi pyšná na svj šlechtický rod. Proto také nosila dvanáct ústic na svém ocase, kdežto ostatní šlechta smla nositi jen po šesti. Jinak zasluhovala veškery chvály, zvláš proto, že své vnuk)', malé moské princezny, srden miloperly, z nichž již jediná
vala.
všech nejkrásnjší.
oi modré tlo
pece ze hebká a mkká jako ržový Hstek, jako druhé nemla též noh, nýbrž
Bylo to šest roztomilých dítek, ale nejmladší princezna byla jako
Její
ple byla tak
nejhlubší jezero,
ale
konilo rybím ocasem. Celý den smly si dtiky hráti dole ve velikých síních zámeckých, kde živé kvtiny ze stn vyrstaly. Velká okna z jantaru se otevela, a pak piplavaly ryby k nim, zrovna jako u nás vlaštovkv vlétají, když okna zotvíráme. Ale ryby piplavaly k malým princeznám, žraly jim z rukou a nechalv se od nich hladiti. její
14
«
MÁLA MOSKÁ VÍLA
106
Ped zámkem stromy;' plody i
listy
byla
veliká
záily jako
ustavin
zlato
se pohybovaly.
modrý jako plamen hoící mohlo se spíš mysliti, že a pod sebou pouze nebe, vidti slunce, ale
síry.
tvar
jako hoící
Na zemi
byl
Nade vš/m
a
a
ohe
tmavomodr}'mi a stonky jich
nejjemnjší písek, ale byl podivná modrá záe;
ležela
nkde
moské
žínky,
a nasázela tam jen kvtin,
dn
ne na
mla
svému záhonu
a sázela. Jedna dala
mu
kvty
a
ohnivými
s
vysoko ve vzduchu, kol nad sebou mo.ském. Pi bezvtí bylo lze vypadalo jako purpurová kvtina, z jejíhož kalichu všecko stojí
svtlo vyzaovalo. Každá z malých princezen dáti
zahrada
zahrádku, kde
tvar velryby;
nejmladší však které jak slunce
jej
jiné
si
dle libosti hrabala
se uzdálo
vhodnjší
udlala kulatý jako slunce svítily. Bylo to vbec
rud
zvláštní dít,
tiché a pemýšlivé, a když ostatní sestry všecky ty podivuhodné vci, které ze ztroskotaných lodí do hlubiny spadly, rozestavovaly, nechtla krom ržových kvtin, které se slunci tam nahoe podobaly, nic jiného si vzíti, než malou mramorovou sošku, která jednou ke dnu moe .spadla a arokrásného, ze snhobílého mramoru vytesaného hocha ped-
stavovala.
Malá
princezna
zasadila vedle sochy ržovou vrbu, ta vyrostla svými svžími haluzemi, které sem tam se pohybovaly a až na modrý písek visely, besídku, ve které stín se docela fialkovv býti zdál. Ale nejvtší radost její byla, že zde slyšela o lidském .svt tam
nádhern
nahoe
a
tvoila
vypravovati.
a zvíatech
Babika umla
vdla, vždy znova
o všem, co o lodích a mstech, lidech
a znova vypravovati.
Docela pamtihodné
a krásné se jí však zdálo, že nahoe, na zemi kvtiny voní, nebo moské nevonly, a že tam lesy jsou zelené, a že ryby, které tam bylo vidti, na stromech hlasit a arovn zpívají až radost. Malé ptáky nazývala babika
rybami; jinak by žádného ptáka nevidla. totiž
jí
vnuka
nebyla rozumla,
jelikož
dosud ješt
»Až budete patnáct let,« pravila babika, >:-pak smíte vystoupiti sednouti si pi msíci na .skalní útes a dívati se, jak velké lodi z moe, kolem táhnou, a pak uzíte též lesy a msta vlastníma oima. Nejbližším rokem bylo jedné ze sester patnáct let; ale ze všech ostatních
byla každá vždy o rok mladší než
mladší ekati ješt plných a
smla
pt rok,
se podívati, jak to zde u nás
její
sestra,
a tak musila nej-
než smla vystoupiti z dna mo.ského nahoe vypadá. Ale slíbily si vespolek,
dopodrobna eknou, co spatí a co se jim prvního dne nejlépe líbiti Nebo babika se jim dost nenapovídala, a bylo ješt mnoho vcí, o kterých by se byly rády dovdl}'. Ale žádná netoužila tolik po tchto zprávách jako nejmladší ze sester, práv ta, která nejdéle ekati musila a která byla vždy tak tichá že
si
bude.
MOSKÁ
MÁLA Mnohou noc
a zamyšlená.
VILA
107
u oteveného okna
stála
a
dívala se
tmavo-
modrou vodou, kde ryby ocasy pleskaly, do výšky. Mohla vidti msíc a hvzdy. Tyto mly ovšem jen docela matný tpyt; ale skrz vodu vypadaly vtší než ped našima oima. Když pak nco podobného ernému mraku táhlo pod ní, tu vdla, že to je bu velryba, která pluje nad ní, anebo lo s mnohými lidmi. Ach, tito jist nemyslili na to, že krásná, mladá mo.ská víla stojí dole a bílé ruce ku píd lodi vztahuje.
Te stoupiti na
bylo
princezn patnáct
nejstarší
dostala dovolení vy-
a
let
povrch moský.
vdla
Kd3'ž se vrátila,
pece
pravila, jest
pi zái msíní na písin v behu moe ležící msto, kde
tichém
ležeti
tsn
rovati veliké
toho co vypravovat, ale to nejhezí ze všeho,
na
moi
pozo-
a
svtla rovna sterým
hvzdám kmitají, jest slyšeti hudbu, ruch a hlomoz koárii a lidí, vidti etné vže kostelní a poslouchati zvonní kostelních zvon. O, jak zbožn naslouchala tmto slovm dcera nejmladší! A když veer opt stála u oteveného okna a tmavomodrou vodou vzhru se dívala, letly vždy myšlénky její k velikému mstu s jeho hlomozem a hlukem, a tu se domnívala, že slyší zvonní zvon kostelních až sem dol. Následujícího roku dostala druhá sestra dovolení a dle libosti se
Vynoila
kolem
mínní nejkrásnjší jako
zlaté,
a
oblak
krásu
mod
závoj
splo stádo divokých tedy
nad
I
plavala
i
v mracích pohasla.
ní,
a
plavala
tudíž
nelze
že
ani
daleko rychlejší než
ale
labutí
smrem,
tímtéž
Nejbližšího roku
všech
okamžik byl dle jejího Vypravovala, že celé nebe bylo pibližn vylíiti. erve a fial-
slunce, a tento
ze všech, které zažila.
ková
táhly
vody vystoupiti
proplavati.
práv pi západu
se
z
smla
nad vodou vstíc ale
slunce
letící
kleslo,
slunci zapadajícímu.
zá
a
na
ece do
moe
nahoru.
ústící
že se musila
zpívati ptáky, ta slunce svítilo tak teple,
aby
svj
ochladila
malých lidiek,
ti
V
horký obliej.
nazí
byli
moské
pláni
vynoiti se tetí sestra. Byla nejsrdnatjší ze
po široké
nádherné révou obrostlé pahorky; zámky a hrady tpytily se topiti,
dlouhý bílý
jako
ty,
a
vesele
se
ve
tichém
vod
z
Tu vidla les, slyšela
asto pod vodu pozálivu
prohánli.
našla
zástup
Moská
víla
byla by si ráda s nimi pohrála, ale dti prchly podšeny odtud, a pak pišlo malé erné zvíe, byl to pes ona nikdy ješt psa nevidla který na ni tak strašn zaštkalo, že dostala strach a rychle do širého moe zpt odplula. Ale nikdy nemohla princezna zapomenouti na ty
—
—
nádherné
lesy,
ty zelené
se mohly, akoli
tvrtá a myslila,
že
nemly
sestra
tam
pahorky a ty hezké ve
plovoucí dti, které
rybí ocas, koupati.
nebyla tak smlá,
je
vod
pece
nejkrásnji,
zstala
venku ve vlnícím se
odtamtud
lze
moi
na mnoho mil do
dálkv vidti,
nebe
a
zdaleka
jen
ale
MOSKÁ
MÁLA
108
a
stojí
VILA
Vidla
nade vším jako sklenný zvon.
myslila,
Smšní
vypadají jako rackové.
že
též lodi,
delfínové
metali kotrmelce a velké velryby stíkaly vodu ze svých nozder do výšky,
kolem vypadalo jako
tak že to
Nvní a
pátou
na
ped
druhé
co
vidla,
proto
ada
pišla
vodotrysk.
sta
sestru.
Její
narozeniny
Moe
nevidly.
tím
byly
bylo
zim,
v
celé
zelené
a kolem plavalv veliké ledovce, z nichž každý dle jejího vypravování jako perla
se
stavná
vž
démanty.
mnohem vtší
ale
leskl,
mly
Ledovce
kostelní.
Princezna sedla
byl
nejrznjší útvary a
na jeden
si
Tu
nejvtších.
z
od
nejkrásnjší
nežli
lidí
vy-
leskly se
jako
objíždli
z
daleka
polekaní plavci ledovec, zatím co ona tam nahoe sedla a vítr s dlouhým vlasem svým nechala pohrávati. Na všech lodích placht}- stahovali; všady panovala úzkost a ds. Moská dívka sedla však klidn na svém plovoucím ledovci a vidla bleskv klikat do pnícího se
moe
Sotva jedna ze sester nad
moe
.sjíždti.
vystoupila,
b3^1a
vždy vším tím
krásným a no\ým, co vidla, celá u vytržení. Ale když nyní jako dosplá dvata mohla vvstupovati nad vodu, kdy se jim zlíbilo, stalo se jim brzy všecko lhostejné. Roztoužila se vždy po domovu a po uplynutí jednoho msíce íkala, že je pece jen v moi nejkrásnji, tam že se nejvíce doma cítí.
asto
sepjalo se
Mly
na povrch vody. žila
boue,
pt
veer
sester pažemi a
krásné hlasy, krásnjší než
obávaly,
se
že
tchto
by
že
lidé;
jich
námoníkv, aby se rozumti a mvslili,
tam
nebáli,
sestoupiti.
že je to hukot
boue.
nebo když lo ztroskotala, k zámku moského krále.
nádheru dole, jako mrtvoly
a tu když se
mohly zahynouti,
lodi
dn
pluly
ped
ad blí-
nimi
moském,
a pro-
Ale plavci nemohli
slovm
a zpívaly svými kouzelnými hlasy, jak krásné je to na silv
v^-stoupilo v
Ale také nikdy neshlédli tu
utopili se lidé a i>ipluli již jen
Když tak sestry veer ruku v ruce z vody vystupovaly, tu zstala nejmladší sama pozadu a dívala se za nimi; a tu jí bývalo, jakoby si kéž bvch byla
již
svt nahoe
lidi,
a
Konen
moská
Ale
musila zaplakati.
víla
patnáct let!«
jí
nemá
a proto trpí tím více.
slz
vzdvchala princezna.
kteí tam bydlí,
hodn
bylo také patnáct
let.
hodn
a
»Ach,
»Vím, že budu ten milovati.*
ozdobím t, jako ostatní sestry.* Posadila jí na hlavu vnec z vodních lilií, v nichž každý kvtový list bvl plkou perly, a pak poruila, aby osm ústic se pevn pipjalo k ocasu princezny, by její vysoký stav bvl oznaen. »Tak, nyní
»To mne
jsi
vyrostla,*
bolí!«
vzdychla
pravila
moská
babika.
'Pojd,
víla.
»Ba,« pravila stará, »marnivost musí
již
nco
snésti!*
MÁLA MOSKÁ
by
jí
109
bv maliká se vzdala veškery té nádhery a jak svj tžký vcnec. ervené kvtiny z její zahrady jist mnohem lépe. Ale musila se podrobiti pání babiky.
Ach, jak ráda
by byla ráda slušely
VÍLA
b^^la
odložila
»Žijte blaze!"
práv
pravila
vystoupila pak
a
istá a lehká jako bublina
bylo zašlo, když zvedla hlavu nad
moskou plá.
Ale všecka oblaka leskla se ješt rudým zlatem, a v stedu' bledéržového vzduchu záila veernice krásn a jasn; vzduch byl mírný a svží a moe hladké jako zrcadlo. Tu ležel velký trojstžník. Pouze jediná plachta byla vytažena; nebo nehnul se ani vtíek a v lanoví a na stožárech sedli z
vody. Slunce
Hudba
zpv
když se setmlo, bylo zapáleno sta lamp, tak že to vypadalo, jakoby vzduchem vlály vlajky všech národ. Víla plula tsn až k okénku kajuty a vždyck}-, kdykoliv ji vlna vyzvedla, mohla istými jak zrcadlo tabulemi dovnit se podívati. Bylo tam mnoho v3'strojených lidí, ale nejkrásnjší všech byl pece mladý princ s velkýma námoníci.
a
zaznívaly, a
ernýma oima. Nebyl vru
starší
než šestnáct
let.
Byly dnes jeho naroze-
Lodníci tanili na palub,
proto byla ta slavnost.
a
niny,
a když mladý
vysoko do vzduchu; záily jako den, že se víla hodn ulekla a rychle pod vodu se ponoila. Ale brzy opt vystrila hlaviku a tu jí bylo, jakoby všecky hvzdy dol k ní napadaly. Nikdy ješt nevidla takový ohostroj. Velká slunce toila se syíce a tryskajíce v kruhu, nádherné ohnivé ryby vzlétaly do modrého vzduchu princ
k nim pistoupil,
a všecko se odráželo v znati
ten
nejtení
i
mladý
Tiskl
sto raket
istém moi. Na
provazoví,
princ!
pes
trysklo
tím
bylo vidti
více
lidem
s
lodi bylo tak jasno, že bylo roze-
úsmvem
O,
lidi.
ruku,
jak spanilý byl
zatím co hudba
tichou
nocí zaznívala.
Bylo pozd. prince odvrátiti.
Ale mo.ská
Pestré svítilny
víla
nemohla oí od
pohasly,
žádné rakety
lodi
a
od sliného
nevystupovaly
již
k nebesm, a žádná dla nehoukala již, jen hluboko v moi vlnilo se to a huelo temn. Víla sedla však na vod a houpala se dol a nahoru, tak že mohla do kajuty nahlížeti. Ale nyní zvedl se vítr, a lod rychleji pry ujíždla; jedna plachta po druhé se nadouvala, vlny stoupaly, erné mraky rostly, blýskalo se na obzoru, ba vypukla strašná boue, tak že rychle plavci zali stahovati plachty. Velká lod letla šíleným chvatem divokým
moem;
vlny zvedaly se jako obrovité
erné
hory,
které hrozily pevaliti
kypícím pívalu.
jako labu vznášela se a klesala lod v rozvztekleném Víle zdála se ta plavba býti docela veselou, ne však ná-
moníkm.
praskala a praštla,
se
pes
stožáry;
Lod
ale
tlusté
stny
její
prohýbaly se pod
prudkými údery vln, hlavní stže zlomil se v prostedku, jakoby slabou ttinou byl, a lo ulehla na bok, co voda do ní vnikala. Ted vidla víla, že mužstvo bylo v nebezpeí, musila sama se ped trámy a lodními troskami po
vod
se
ženoucími
míti
na pozoru.
Jeden okamžik udlala se
MALÁ MOSKÁ
110
VÍLA
že nemohla pranieho rozeznati.
taková tma,
Ale kdvž zablesklo, udlalo každého jednotlivého lovka na lodi; zvláš hledalo oko její mladého prince, a když lo pukla, vidla jej, jak do moe klesá. Nejdív-e se tšila tomu, vždv te pišel k ní dol! Ale se
tak jasno,
zas
brzy
poznávala
že
napadlo, že lidé ve
jí
zámku
vod
mže.
otce jejího dostati
Ale umíti!
on pouze mrtvý se do
a že
—
ne, to
A
nesml!
tak pla-
po moi prohánlv, a zapomnla mohly rozmakati. Hluboce ponoila se do vody a vystou-
mezi plakami a trámy,
vala
nemohou
žíti
které
se
by ji pila opt vysoko mezi vlnami, až konen stihla prince^ který jen s potíží ješt na boulivém moi se dovedl udržeti. Jeho nohy a ruce zaaly umdlévati; jeho krásné oi se uzavely a byl by musil umíti, kdyby práv nebyla pišla vodní víla. Držela hlavu jeho nad vodou a nechala se s ním na docela, že
zdabh
vlnami unášeti.
Druhého dne ráno
Rudé
stopy.
po bouce,
bylo
na jeho krásné
mramorové soše vroucn, aby
malé zahrad.
v její
Te
ožil.
tváe
ale
opt
Políbila jej
uzela pevnou zemi
ped
opt
a
pála
a
si
sebou; vysoké modré
na jichž vrcholech sníh se tpytil, jakoby tam labuti odpoívaly, byly nádherné zelené hvozdy, a na behu bvl kostel nebo
hory, níž u
nebylo nikde ani
lodi
oi jeho zstávaly zaveny. Moská víla vysoké elo a zdálo se jí, jakobv se podobal
princovy jím života nabývaly, políbila jej
po
ale
a lesklé vystupovalo slunce z vody, a zdálo se, jakoby
bu
behu
dobe nevdla,
klášter, to
budova
ale
to bvla.
Citroníky a kdoule rostly v zahradách, a
Moe
palmy.
tvoilo zde malý
a tesy skal obklíená.
Sem
záliv,
piplavala
ped branou
kde voda byla s
princem, položila
vysoké
.stálv
ale velmi
tichá,
hluboká
na hcbkv,
jej
bílý
mla zvlášt o to péi, aby hlava vyvýšen ležela v zái slunení. Nyní zaznly všecky zvony v bílé budov, a mnoho mladých dívek
písek a
vyšlo
Tu
do zahrady.
nemohl spatiti sladký ubohého prince.
A
netrvalo
k
sob
tžko okolo
její
bílou
.srdce,
pišla tam
diváka
jiné
ani
nevdl,
Zdálo
lidi,
tak že nikdo
kdo se,
se
asi
že
nalezne
se
velmi
a víla vidla, jak princ
Pouze ne na
ni,
svou za-
že ona Tu jí bylo velmi dopraven princ do velké budovy, ponoila se do zámku svého otce. jej zachránila.
a když byl
kde prince zstavila. tál
pnou moskou,
pak íhala dobe,
na všecky se pousmál.
a
vždy
smutn do vody a vrátila Od té doby asto ráno
vidla, jak
a
za skaliska z vodv
stranou
trochu
adra
obliej,
dlouho,
to
pišel
chranitelku, ale
se
víla
na okamžik; pak zavolala
ulekla, ale jen
opt
vplula
pokryla své vlasy a svá
tyící,
veer wstupovala z vody Vidla, jak plody v zahrad zrály
sníh na
se vždy zasmušilejší.
i
vysokých horách,
ale prince
a hledala místo,
a
nevidla
otrhány již
byly,
a vracela
MALÁ MOSKÁ
VILA
113
sedti ve své zahrádce a objímati krásnou mramorovou sochu, princi tak podobnou. Ale kvtin svých nepstovala ven a splétaly dlouhé stvoly a listy s hajiž a tak bujely tyto z chodeb luzemi ostatních strom, tak že se tam docela setmlo. jedinou
lejí
Konen a ješt nkolik z
nich
nemohla
vdla
bylo,
vil,
dovdly
které to pouze
vskutku,
»Poj, sestiko, «
ad
i
žalovala
druhé,
ale
svou bídu jedné ze nikdo
než
jiný
svým pítelkyním povdly.
A
tyto
tu jedna
kde princ mešká, vidla také onu slavnost na
a mohla dáti zprávu, kde princ
v dlouhé
déle;
vydržeti
to
pak se to
a
sester
SA^ých
útchou
dlí
lodi
a jeho království se rozkládá.
pravily ostatní princezny a objavše se vystoupily
na místo, kde
ležel
princv zámek, vynoivše
Zámek byl v vstavn z bledžlutého lesklého kamení mramorové schody, z nichž jedny až k moi vedly.
se z vody. a
ml
velké
Nádherné, pozlacené kopule zdobily vysokou stechu a mezi sloupy, celou budovu obklopujícími, stály mramorové sochy, které jako živé vypadaly. Vysokými okny bylo vidti do nádherných síní, kde visely skvostné
hedvábné záclony, a všecky stny krásnými obrazy byly ozdobeny, tak že to byl veliký požitek, tam se podívati. V stedu nejvtšího sálu byl vysoký vodotrysk a jeho paprsky nesly se až k sklenné kopuli stechy, kterou slunce na vodu a rostliny ve velkém
vodojemu rostoucí
svítilo.
Nvní vdla víla, kde princ žije, a tam probdla mnohý veer a mnohou noc na vodách. Plula mnohem blíž k zemi, než se druhé sestry úzkým kanálem až pod nádhernou terasu mrajejí odvážily, ba proplula morovou daleko nad moe vynívající. Zde sedala a pozorovala mladého prince, který se domníval, že sedí docela sám pi jasném svtle msíním. i
pi hudb ve svém nádherném, vlajkami ozdobeném lunu po vod prohánl. Tu se dívala zeleným rákosím, a když Vídala
jej
mnohý veer,
jak se
dlouhým stíbrobílým závojem vlál, mohlo se mysliti, že je to labu kídla rozpínající. Nkdy, když rybái s pochodnmi na lov vyšli, slyšela mnoho dobrého o princi vyprávti a pak se tšila, že mu život zachránila, když polomrtvý vlnami byl pohánn. A vzpomínala na to, jak vítr jejím
pevn líbila.
jeho hlava
Ale on
na
nevdl
adrech ležela a jak vroucn jej tenkrát potom pranieho a nemohl proto ani sníti o ní.
jejích
o
aby mohla se pohybovati mezi nimi, jejich svt zdál se jí býti mnohem vtší než její. Mohli na lodích po svt lítati, na vysokých horách k mrakm vystupovati, a jejich zem táhly se s poli a hvozdy dál, než její zrak dosahoval. Bylo toho tak mnoho, co by byla ráda zvdla, a její sestry nemohly jí Víc a více zaínala milovati
odpov
lidi,
Tož
víc a více
pála
si,
k babice. Ta znala hoejší
na všecky
její
svt
dobe, íkala mu správn: »zem nad moem«.
dosti
otázky
dáti.
zašla
«
MALÁ MOSKÁ
114
>Když umírají, jak
»Ba
ješt
se lidé neutopí, « ptala se víla,
my
zde dole v
»
vn
mohou pak
žíti?
Ne-
život
jest
moi ?«
odpovídala stará,
že,«
kratší než náš.
»musí také umíti a
jejich
My mžeme býti ti sta let staré, ale kdvž naše bytí se v moskou pnu a nemáme ani hrobu ^de dole My nemáme nesmrtelné duše a nemžeme proto vstáti
promníme
pestane,
mezi svými milými. z
17LA
Jsme jako zelený
mrtvých.
rákos,
tento jednou
je-li
peat, nezazelená
se více. Lidé však mají duši, ta je nesmrtelná, ta žije dále
když pak istým vzduchem vysoko k záícím hvzdám. Pak jako my se vynoíme z vody a uzíme krajinv zemské, tak vystoupí duše lovka výš na nádherná, neznámá místa, jichž mv nikdy neuzíme.* >A pro nebyla nám též dána nesmrtelná dušer« ptala se víla zarmoucena. »Dala bych ihned mileráda svá ti sta rok za to, kdybych mohla na jediný den býti lovkem a míti pak podíl na svt nebeském.
tlo stane
Ta
se zemí.
Tak nesmíš
tenkrát,
se vznese
smýšleti,*
njší a jsme na tom
i
mnohem
pravila stará,
»my
se cítíme
mnohem
šast-
tam nahoe.* Moská víla si posteskla. » Musím tedy umíti a býti pohánna pnou na vodách! Nebudu více sh'šeti hudbu vln, neuzím více krásných kvtin ani erveného slunce! Což nemohu nieho podniknouti, abych než
lip
lidé
získala nesmrtelnou duši?« »Nikoli,
mu
pravila stará,
»leda že
by
si
t lovk
tak zamiloval,
že
Kdyby všemi svými mvšlénkami a celou svou láskou jen tebe chtl a od knze dal si vložiti tvou ruku do své pro svazek vrnosti pro as pro vnost, pak by petekla jeho duše do tvého tla, a ty bys dostala podíl na blaženosti, která je údlem lovka. On by ti dal duši a své by pece neztratil. Ale to se nestane nikdv; co zde práv v moi nám se tolik líbí, totiž rybí ocas, platí u lidí za velmi ohyzdné, lidé tomu lépe nerozumjí. Ku kráse teba tam míti dvou nebys byla
víc
než matka
a
otec.
i
motorných podstavc, jimž nohv
Tu
zasténala
víla
íkají.*
a pozorovala
»Poj, budeme spokojené a
budeme plných tch Pak
mžeme
tím
ti sta
klidnji
smutn svj
veselé,*
našeho života.
let
odpoinouti.
rvbí ocas.
pravila stará.
To
jest
»Hopkat
vru
a skákat
dost dlouho.
Poj, dnes veer
jest veliký ples
Stnv
a stropy velké
v zámku.
A
byla
to
krása na zemi posud nevídaná!
sín tanení byly celé tlustým, obrovských ržových aneb jako
mode
prsvitným sklem pokryté. Nkolik set tráva zelených škeblí stálo na každé stran
ale
pochodní celý prostor jasn osvtlující a stny zdálo, že zámek v moi svtla stojí. Bvlo vidt velké množství velkých malých ryb plovoucích proti sklenným
sálu,
každá
s
až záí pronikající,
kmitající
tak
že
se
i
MOSKÁ
MALÁ
VÍLA
115
sténám; na nkterých leskly se šupinv purpurové, na druhých jako stíbrné Stedem sín tekl široký proud, na kterém tanili moští mužíci
nel) zlaté.
a
moské
žínky
pozemšané a
nemají;
dvr
celý
podivn a líbezn pi tom prozpvujíce. Tak luzných hlas
tleskal
moská
nejmladší
ale
pochvalu
ocasv
i
princezna
rukama.
zpívala
Jeden mžik
nejlíbeznji
cítila
ona též
v celém moi nejkrásnjší hlas a byla vdomí, že má na celé zemi brz\f musila se opt na hoejší svt rozpomenouti. v tom citu blažena, ale Nemohla zapomenout na krásného prince a na své utrpení nad tím, že nemá rovnž duše nesmrtelné. Proto se odplížila z domu otce svého a mezi tím, co tam samá veselost a zpv panovaly, sedla zarmoucena ve své malé zahrádce. Tu zaslechla hudbu vodou zaznívati a myslila: »Ted' jist jede i
tam nahoe okolo, on, na kterého stále mysliti musím, on, kterého víc než matku miluji, on, do jehož ruky bych svj osud položit chtla. otce Všeho, všeho chci se odvážiti, abych jej získala a pro sebe duši nesmrtelnou! Zatím co sestry mé tam uvnit v zámku otcov tancují, zajdu k moské arodjnici, které jsem se doposud tolik bála, ta mi snad poradí a pomže. < Na to vyšla malá princezna ze své zahrádky ven k bouícímu víru, za kterým arodjka bydlila. Ješt nikdy nekráela tou cestou. Zde nerostlo kvtin, ani trávy moské tu nebylo, nýbrž jen holý, šedý písek na dn táhl se až k víru, kde voda jako hluící kola mlýnská víila a všecko, co uchvátila, s sebou do hlubiny rvala. Tmito zhoubnými víry musila projíti, aby se dostala do íše moské kouzelnice, a odtud vedla cesta pes horká, vroucí bahno, jež arodjka svým rašeliništm jmenovala. Za tím v podivném lese. Stromy a kee byli totiž polypi, pl stál její zvíata, pl rostliny. Vypadaly jako stohlaví hadi vyrstající ze zem, hapodobalv dlouhým, slizkým pažím s prsty jako pružní luze se však ervi a všeckv ástky na stromech pohybovaly se od koene až k vrcholu. \'šecko, co mohly v moi uchvátiti, objaly pevn a nepustily to již. i
dm
—
Princezna
zstala
ped domem moské
kouzelnice
celá
polekaná
státi;
Ale v tom pomyslila na prince a na lidskou duši a vzmužila se opt. Utáhla si pevn na hlav své dlouhé vlasy, aby ji polypi za chytiti nemohli, skížila ruce na asrdce
jí
bušilo
prudce,
a
bvla by se skoro vrátila.
n
drech a pospíchala tak rychle, jak jen ryba vodou prolétnouti
mže,
ohyzd-
nými polypy, kteí mrštné paže a prst\^ po ní natahovali. Vidla, že každý z nich nco uchvátil a jako sty malých ramen to pevn držel jako železnými kleštmi. Lidé, kteí na moi zahynuli a se utopili, svítili jako bílé kostry zvíat pozemkostry v jich spárech, vesla bedny drželi pevn ských ano malou jednu vílu mofskou, kterou chytli a zadusili, a to bylo naší princezn ze všeho nejstrašnjší. pišla k velkému bahnitému místu v lese, kde se dsní vodní \' z lidských kostí utopenc sroubený a ped hadi svíjeli. stedu stál i
i
Te
dm
i
«
1
ním sedla
od
moská arodjka,
«
«
MALÁ MOSKA
16
lidé
«
víla
dávajíc ze svých úst žráti ropuše, jako krmí
kanárka. »Já vím již, co chceš, « pravila arodfjka. »Je to sice velice pošetilé tebe, ale máš provésti svou vli, nebo vrhne v zhoubu, má krásná
t
Ráda bys
princezno!
stavce k chzi, jako
mohla dostati
se zbavila svého rybího ocasu a dostala
dva podaby se mladý princ do tebe zamiloval a ty jej
lidé,
jeho nesmrtelnou
i
za
duši.
Picházíš
také v
as
nebo
pravý,
po této noci bych tob pomoci nemohla než opt po celém roce. Pipravím ti nápoj, s kterým musíš ped slunce východem na souš vyplavati, tam na beh se posaditi a nápoj ten vypiti. Na to scvrkne se tvj ocas na to, emu lidé útlé nožky íkají. Ale dlá to velikou bolest a bude ti, jakoby t ostrý pronikal. Kdo t uvidí, ekne, že jsi nejkrásnjší z dívek, které kdy vidl. Dostaneš krok, jenž se bude vznášet, a žádná tanenice se ti v chzi nevyrovná ale pi každém kroku budeš míti pocit, jakobys šlapala na ostré nože a musila téci tvoje krev. Chceš-li toto všecko vytrpti, pak ti chci pomoci.
me
—
»Ano, chci
lidský tvar,
nemžeš
arodjnice,
pravila
se nikdy
již
muž
byla víc než otec
a žena, nedostaneš
s jinou,
pukne
ti
otce.
A
matka, a nedá-li on
i
duše nesmrtelné.
srdce a staneš se
»Chci tomu,« pravila
víla
pnou
a byla
jednou
dostaneš
»jakmile
Nevrátíš se
státi vilou.
k svým sestrám a do zámku svého
mu
pi tom
a mvslila
duši.
dobe, «
»Ale uvaž
chvjícím se hlasem
pravila víla
to,«
na prince a nesmrtelnou
nikdy do vody
nezískáš-li lásky prince, spojiti
abys
vaše ruce, abyste byli
kdv on
Prvního rána,
se ožení
na vlnách.
pi tom bledá
jak smrt.
»Mn však musíš zaplatiti, « pravila arodjnice, »a já nežádám málo. Ze všech zde na dn moském máš nejkrásnjší hlas a tu si myslíš, že bys mohla jím prince okouzliti, ale tento hlas musíš mi dáti. To nejlepší, co máš, chci míti za svj
nejvzácnjší nápoj,
nebo musím
ti
vlastní krve
me
aby nápoj jako dvousený psobil. »Ale vezmeš-li mi hlas mj,« pravila víla, »co mi pak zbude ?« »Tvá krásná postava, « odpovdla arodjka, »tvá vlnivá chze a tvé výmluvné oi. To staí na okouzlení lidského srdce. Nu, ztratila's odvahu? Vystr jen svj jazýek, a jej uíznu a vezmu na místo zaplacení, a ty dostaneš pak svj kouzelný nápoj. dáti,
»Budiž!« pravila uvaila.
»
istota
se škrábla
a
velo
je
pl
víla,
a ihned
zdraví, «
svj
kotel, aby nápoj pehouští had. Pak
ostrcui krev vykapati
byl z toho strach.
arodjka nové písady,
zídila
pravila a vytela kotel
do ader a nechala svou
to v kotl, až
arodjka
až vlažná pára
z
do
kotle.
Každým okamžikem toho vystupovala.
nápoj hotov a tu vypadal jako nejistší voda.
Syelo
házela
tam
Konen
byl
i
«
malJ moská Tu ho máš!«
nmá;
bvla nyní
arodjnice nemohla ani
a na
pravila
tak
že
budeš
víla to
zpívati
lltt
vyízla ani
mluviti.
mým
vraceti
lesem, «
chtli polypové urvat, až se arodjnice, ^-pokrop je jedinou kapkou tohoto nápoje, jich prsty a
princezna
strašeni, sotva že jasný nápoj
Tak spchala tam
spali
nmá lestí
upotebiti
nemusila.
zajisté již
a své
mlo
tato
»Kdyby
t
pokraovala se rozpadnou
rychle lesem,
lidi
všichni
Polypové couvli po-
spatili, který v ruce její slatí
Neodvážila
jako
hvzda
záící
bouícím vírem zpt.
a
pochodn se pece je
mohla vidti zámek otce svého;
liž
ímž
jazyk,
ramena.
Ale toho ani
svítil.
víle
pro vždy opustiti chtla,
ale
bylo
ve velké
síni
pohasly;
vyhledati, jelikož byla jí,
jakoby
jí
srdce bo-
puknouti. Vplížila se do zahrady, utrhla z každého záhonu sester
po kvtin, poslala zámku tisíc hubiek a vynoila se z temnomodrého moe. Slunce ješt nevyšlo, když se dostala k zámku princovu a vystupovala po nádherných mramorových schodech; svítil jasný, istý msíc. Nyní vypila moská princezna ostrý, pálící nápoj, a tu bylo jí, jakoby dvojnžné tlo její pronikal, ztratila vdomí a ležela tu jako mrtva. hrotý Kdvž slunce svítilo na moe, probudila se a cítila píchavou bolest; ale práv ped ní stál krásný, mladý princ a upíral na ni své erné oi, tak že své sklopiti musila. Tu zpozorovala, že její rybí ohon zmizel, a ona mla nejnžnjší bílé nožky, jaké kdy dívka mla. Ale byla nahá a tu se za-
me
do svého dlouhého a hustého vlasu jako do plášt. Princ se jí tázal, kdo jest a jak sem pišla. Podívala se na svýma tmavomodrýma oima pívtiv a velice smutn, ale mluviti s to nebyla. Tu ji on vzal za ruku halila
do zámku. Pi každém kroku, jejž udlala, bylo jí, jak jí to arodjnice pedpovdla, jakoby na samé ostré jehly a špiaté nože našlapovala, ale ráda to snášela. Po ruce princov kráela tiše jako mýdlová bublina, a on jako všichni ostatní divil se jejímu vzdušnému vlnivému kroku. a uvedl
ji
Nyní
ji
oblékli
do nádherných šat
byla nejkrásnjší ze všech, ale bvla
z
hedvábí a mušelínu.
nmá, neumla
V
zámku
ani mluviti ani zpívati.
Skvostné otrokyn, obleené v hedvábí a zlato, pišly a zpívaly ped princem a ieho královskými rodii; jedna zpívala krásnji než druhá, a tu tleskal princ a usmíval se na ni. Tu byla malá princezna moská velice zarmou-
sama ješt mnohem krásnji zpívávala a tu si popro myslila: »Ach, kdyby jen vdl, že jsem zadala svj hlas pro as vnost, jen abych mohla býti s ním!« Nyní provádly otrokyn luzné, vzdušné tance k líbezné hudb. Tu cena,
vzpomnla
si,
že
i
pozvedla
víla
svá krásná, bílá ramena,
vztyila se na špikách, vznesla se
tanila tak krásn, jak nikdo ješt nikdy taniti nevidl. Pi každém hnutí vystupovala její krása zetelnji a oi její mluvily vroucnji
pvabn k
srdci,
a
než
zpv otroky.
malA moská
120
vila
Všichni bvli nadšeni tím a zvláš princ, který
malým nalezenekem. Ale ona tanila
zem
se dotkla, se zdálo,
dál,
teba
ji
jmenoval svj-m milým,
vždy, kdykoli noha
jí
jakoby na ostré nože našlápla.
její
Princ pravil, že
musí pro vždy u nho zstati, a dostala dovolení, že smí spáti ped jeho dvemi na sametové podušce. Dal jí též ušiti mužské šaty, aby jej koimo mohla doprovázeti. Pak jezdili spolu vonnými lesv, kde zelené haluze jejich ramen se dotýkaly a ptáci mezi listy prozpvovali. Vystupovala s princem na vysoké hory a když zorovati musili, až vidla
mrana pod
nožky krvácely, že prvodci sami to zpos princem vždy výš a výš,
útlé její
smála se tomu
sebou
a vystupovala
plaziti
jako
pták
roj
k teplejším
koninám
táhnoucích.
Doma
na zámku princov, když druzi
v noci
spali,
sedla
si
na široký
mramorový schod dole k behu moskému a chladila své žhavé nohy v studené vod, to jí dlalo dobe a tu vzpomínala na své sestry tam dole v moské hlubin, jednou v noci objevily se náhle
její
sestry objaty
tsn
nad mo.skou
hladinou. Zpívaly žaluplné pí.sn, plujíce vlnami. Víla jim kvnula a tu poznaly
Od té doby jí, jak všichni truchlí nad jejím odchodem. každou noc, a jednou spatila dokonce starou babiku, moského krále již se nad hladinou moe neukázala, ano
sestru a vypravovaly
navštvovaly
ji
víly
která dlouhá léta s
i
i
Vztahovali po
korunou na hlav.
k zemi se
pustiti
Každým dnem ji
miloval jako
oblíbila
dobré, sladké
královnou, ale jeho ženou se duši a musila
by se
»Nemiluješ
ní
ruce,
neodvážili se tak daleko
ale
jako sestry.
státi
mne
si
malá
víla
moská
dít milujeme,
pece
musila
ale
nežli
nemyslil na
státi, jinak
v jeho svatební den
více,
prince víc a více, a
ostatní?*
to,
on
i
udlati
ji
by nedostala nesmrtelnou
pnou zdálo
na vod. se,
že
se
ptají
její
smutné oi, když ji sevel v své objetí a na krásné elo ji políbil. »Ano, ty jsi mi nejmilejší,* pravil princ, »nebo máš ze všech nejlepší srdce. Tys mi nejvrnji oddána a ty se podobáš jedné dívce, kterou jsem jednou vidl, ale již nikdy více nespatím. Byl jsem na lodi, která se ztroskotala. Vlny vrhly mne blízko njakého chrámu na souš, kde nkolik mladých dívek bohoslužbu provozovalo, nejmladší z nich nalezla mne na behu a vysvobodila mne ped smrtí. Vidl jsem ji pouze dvakrát, ale byla to jediná, kterou bych mohl na svt milovati, jedin ty se jí podobáš, až skoro její obraz z mé duše zatlauješ. Ona je zasvcena chrámu a tebe poslal
mi vlídný osud.
Nerozlouíme
.se
již!«
»Ach, on neví, že já to byla, která život jemu jsem zachránila!« pomyslila si malá víla. >^Já jej odnesla vlnami k lesu, kde stál chrám, já ekala ukryta pnou, zda brzy lidé se nedostaví. Já vidla tu krásnou dívku, kterou víc miluje než mne!« Zaštkala hluboce, je
svatému chrámu zasvcena,'
pravil, «
nebo
myslila dále.
plakati nemohla.
>-,
Dívka
»Nevrátí se tedy nikdy
MALÁ MOSKA
víla
\-1\
do svta a nikdv již se tito dva nesejdou a nepotkají. Ale já jsem u nho, já jej vidím každv den; já jej chci ošetovat, milovat a život svj mu obtovat.*
ml
Ale pišla doba, kd)- se
princ zasnoubiti, a sice, jak se vypra-
krásnou dcerou sousedního
vovalo, s
K
tomu úelu byla nádherná lidé, »že princ chce pouze prodje se to jen proto, abv poznal
krále.
lod vypravena. ^Riká se ovšem, « povídali hlédnouti
si
zem
jeho dceru. Velký
sousedního krále, ale
prvod bude
s
ním.«
Víla však potásla hlavou a smála se, znala princovy
myšlénky daleko Ovšem, musím odcestovat,* pravil k ní, abych poznal kráslépe, než všichni. nou tu princeznu. Rodie si to pejí, ale nutiti mne nebudou, abych ji pivedl dom jako svou nevstu. \'ím naped, že bych ji milovati nedovedl. Jist se nerovná krásné dívce z chrámu, které tv se tolik podobáš. Ba, kdybych ml si jednou nevstu zvoliti, byla bvs to pouze tv, mj nmv nalezeneku Pi tch slovech políbil ji na rudá ústa její, hrál s výmluvnýma oima !< s dlouhvm jejím vlasem a položil svou hlavu na její srdce, tak že malá
ubohá
moská
víla
»Ty
lidském štstí a duši nesmrtelné.
snila o
moe
pece
se
mé
nebojíš,
nmé
dít
?
ptal
se,
když
stáli
na nádherné lodi, která jej do zem sousedního krále dopraviti mla. Na bezvtí, o rznvch rvbách v hloubi, i o tom, co to jí vvprávl o boui mnohem tam potápi vidli, a ona se usmívala pi jeho vypravování. i
Vdla
lépe než kdokoliv
Jednou midla, vše na
z
jak to na
lidí,
v lunojasné noci, lodi spalo,
opela
dn moském
kdvž
mimo
se o kraj
vypadá.
kormidelníka, stojícího u korlodní a dívala
upen dol
se
otcovsky zámek, nahoe na cimbuí korunou na hlav a dívala se do divého stála její víru k píd lodi. Tu se náhle vynoily její sestry z vody, podívaly se na Ona však s úsmvem ni s hlubokým smutkem a lomilv bílýma rukama. vede a že je šastna; kynula a chtla jim vypravovati, dobe jim že se jí ale v tom okamžiku pišel plavík, a rázem se sestrv potopily, tak že myslil, že to bílé, co vidl, byla pouze pna na vlnách. Hned ráno vjela lo do pístavu hlavního msta sousední zem. Všecky zvony znl}-, a s vysokých vží polnice hlaholily, zatím co vojáci
do isté hlubiny. Zdálo
babika
s
vlajícími
se
jí,
že vidí
stíbrnou
prapory a lesknoucími se bajonety vyrukovali.
jiná slavnost.
ukázala.
se
Povídalo
se,
Každodenn
byla
posud se neže mešká daleko odtud v jednom kláštee, kde byla
Plesy a spolenosti stídaly
se,
ve všech ctnostech královských vychovávána.
ale
princezna
Konen
pijela.
Víla byla velmi chtivá, spatiti vychválenou krásku. Musila též piznati, že
líbeznjšího
zjevu
hladká a jemná, a za
vrné
oí.
než
královská
dcera dosud nevidla.
dlouhými, tmavými asami
jejími
Ple
její
byla
záily tmavomodré
J/JA.i
122
»Ty, ty
behu jsem
bez života na
VlI.A
mne
vykikl princ; »tys
to!«
jsi
MOSKÁ
ležel. «
A
pitiskl
ji
vysvobodila, když tenkrát
jako svou nevstu k
prsm.
»Nejlepší, co jsem kdy se »Ó, jsem píliš šasten,* pravil k víle. odvážil doufati, te se mi vyplnilo. Vím, že ty se tšíš se mnou nad mvm štstím, nebo ty jsi mi ze všech ta nejvrnji oddána!
jí
v
A moská princezna políbila princi srdce mlo puknouti. V svatební den lehkou pnu moskou promnna. Všecky zvony chrámové
vali
Na
zasnoubení.
stíbrných lampách.
všech
Knží
jí
nyní
již,
princv propadne smrti
jakoby a
bude
hlaholily; hlasatelé jezdili ulicemi a ohlašo-
oltáích
hoely vonné
oleje
v
drahocenných
nevsta podali si Víla byla v zlato a hedbáv obleena neslyšelo .slavnostní hudby, oko její
hourali kaditelnicemi, ženich a
ruce a dostali biskupovo požehnání.
vleku nevsty. Ale ucho
a nesla
ruku a bylo
její
nevidlo posvátného úkonu, musila ustavin všecko, co v tomto svt ztrácí.
mysliti
na vlastní smrt a na
nevsta na moe a vstoupili na palubu. Dla hmla, vlajky vlály, a v stedu korábu byl vztyen královský stan ze zlata a purpuru, ozdoben nejkrásnjšími poduškami, tam spáti Ješt téhoí veera odebrali
mli manželé
se ženich a
za chladné, tiché noci.
Vítr zdouval plachty, a
lo
stmívalo, zapálili pestré lampy, a lodníci
moe se vynoila a tutéž nádheru pvabn v tanci, lehká jako vlaštovka, a
vzpomínala onoho veera, kdy poprvé a krásu vidla jako dnes. Toila se
nebo
všichni jásali u vytržení,
po jasných vlnách. Když se tanili vesele na palub. Víla však
leh3'nce jela
z
nikdy tak skvostn netanila.
to nohy jako ostré nože; ale ona toho necítila jí
srdce.
Vdla,
své píbuzné
i
to že jest poslední
svj domov
opustila,
Ovšem
— bolest ješt
veer, kdy
jej
vidí, jej,
pronikalo
jí
ostejší rvala
k vli
svého líbezného hlasu se vzdala a
nmuž denn
bv kdo z lidí o tom tušení ml. Dnes byla poslední noc, kdy týž vzduch s ním dýchala a na hluboké moe a ohvzdné nebe se dívala. Ted ji oekávala vná noc bez vdomi a beze .sn, nebo nesíslná muka
nemla duše
snášela, aniž
a nikdy
jí
nedostane
již.
Ples a jásot panovaly na lodi dlouho do plnoci, a také malá, ubohá vila
smála se a tanila
s
myšlénkami
na
.smrt v
hlav.
Princ políbil svou
krásnou nevstu, ona si pohrávala s jeho erným vlasem a ruku v ruce odešli na lože do nádherného stanu. Klidn a tiše bylo na lodi; pouze vesla stál u kormidla. Víla položila své bílé ruce na lem lodi a dívala se k východu stranou, kde er-
vánky vstávaly. Vdla, první paprsek slunení že smrt jí pinese. Tu vidla náhle své sestry z vody se vynoovati. Byly zrovna tak bledé
jako
ostihány.
ona,
a
dlouhé krásné vlasy jejich nevlály
vtrem
již,
byly
MOSKÁ
MALÁ »Dalv jsme
123
abychom pomoc Ona dala nám nž,
arodjnici,
je
nemusila dnes v noci zemfíti. jak ostrý jest!
VÍLA
Dív
nežli slunce vyjde,
musíš
jej
získaly viz,
pro
Hle,
tady jest!
princi
bys
tebe,
do srdce
vraziti
nohv trvskne, srostou tvto opt v jeden rybí ocas dohromady. Budeš pak opt vilou, mžeš k nám sestoupiti a žíti svých 300 rok, než se staneš mrtvou, slanou pnou moskou Ale pospš si! Vidíš ervený pruh tam na nebi? V málo minutách vyjde slunce, pak musíš zemíti!* Zaštkaly hluboce a vhroužilv se do moe. Víla odhrnula purpurový aloun stanu a vidla, jak luzná nevsta dímá na prsou princovvch. Nvní se víla k nmu naklonila a políbila jej na krásné elo, pohlédla k nebesm, kde ervánek stále ržovji se zažíhal, pozorovala ostrý nž ve své ruce a upírala své zraky opt na prince, který ze sna jméno své nevsty šepotal. Ano, ona jedin žila v jeho myšlénkách, a nž tásl se v ruce moské víly. Ale pak odhodila jej prudce od sebe daleko do vln a tu bvlo, jakobv tmavorudé krvavé kapk}' vvsoko vytr3'skiy. Ješt poslední pohled zraky hasnoucími upela na prince, vrhla se pak s lodi do moe a cítila, jak se její tlo v pnu rozplývá. Nyní se zvedlo slunce nad moem; teplé a jemné padaly paprsky jeho na mrtvou, studenou pnu moskou, a víla smrti již necítila. Vidla jasné slunce a nad ní se vznášela sta prsvitných, líbezných tvor, skrze nž se dívati mohla na bílé plachty a na lesknoucí se rudá oblaka. Re tchto tvor byla melodická, ale tak duchová, že jí lidské ucho neslyšelo, zro\Tia jako jich lidské oko nepostehlo. Bez kídel vznášeli se pomocí vlastní lehkosti vzduchem. A nyní vidla víla, že sama tlo má, jako tyto postavy, a sotva jeho horká krev na tvoje
:
kterých se víc a více z vln pozvedalo.
»Kam pijdu ?« rovnž
vznášejících,
ptala
moci
závisí
duše, ale
a
tak duchovíte,
nemže. »K dcerám vzduchu!* smrtelné a
se,
její
že
hlas
to
odpovdly
znl jako hlasy postav kol se žádná zemská hudba vysloviti
nemá duše nenikdy nemže jí dostati, nezíská-li láskv lovka. Od vné její bvtí vné. My dcery vzduchu nemáme rovnž nesmrtelné
my mžeme
si
ostatní.
»Víla
dobrými skutkv takovou duši opatiti.
Ulétáme
do teplých konin, kde jedovatý vzduch morový lidi vraždí, a tam jim ochlazení pidáváme. My rozšiujeme vni kvtin ve vzduchu a sesíláme oberstvení a uzdravení. Toužily-li jsme ti sta let pó tom, vše dobré, co v naší moci jest, vykonati, pak dostaneme nesmrtelnou duši a smíme na vném štstí lidí podíl míti. Ty malá, ubohá vílo, jsi trpla a strádala a tím jsi se vznesla do svta duch vzdušných a mžeš te jen dobrými skutky po 300 letech získati si duši nesmrtelnou.* Tu zvedla víla svá prsvitná ramena k božímu slunci, a poprvé naplnily
se
oi
její
slzami. 16*
MALÁ
124
Na
jeho nevstu,
heben
opt
lodi
vln,
jak
ji
se
MOSKÁ
probudil ruch
jakoby vdli,
život.
Vidla prince
a krásnou
oba upen do pnících se do nich. Neviditelné políbila ílko vstoupila pak s ostatními dcerami vzduchu
smutn
hledají;
a
VÍLA
dívali se
že se vrhla
nevsty, usmála se na prince a na ržový oblak po nebi táhnoucí. »Za ti sta let vplujeme takto do nebeského království. Mžeme tam pijíti ješt díve, « šeptala jedna z tch svtlých postav. » Vnikneme neviditeln do dom lidských, kde jsou dti, a za každý den, v nmž na-
jdeme dobré dít, zkrátí
Bh
z radosti s
tch
vati
dobu
které
usmáti
vidíme-li však
let;
slzy žalosti,
Dít
naší zkoušky.
nad milým díttem
tí set
rodim
svým
a
každá
slza
radost
neví,
dlá
a jich lásky
kdy jizbou
mžeme,
strhne
letíme,
se
nám
zaslouží,
když se vždy rok
a
dít zlé a nezpsobné, pak musíme pidá o jeden den k dob zkoušky
'Ví^^^^^^ížiíSi^^lj,^^^
prolénaší.«
v starých dobách, kdv ddeek jeAté docela mai.ý hoch BVI. .
.
.
V a
s
káni
kdy ddeek ješt docela malý hoch byl, který ervených kalhotkách, ervené bund s šerpou kolem tla
starých dobách, chodil v
perem
na
epici
— bylo mnohé
jakého
dnes
—
neb tak
byli
v
docela jinak než dnes.
neuvidíme
již.
To všecko
jeho mládí I
je
po to
hoši
sváten
oblé-
ulicích chodili lidé v obleku,
tam,
nebo
bylo to píliš
když o tom ddeek vypravuje. Ano, bylo to zajisté velkolepé, když na píklad ševci svtili svj cechovní dum, a velký štít v slavném prvodu se do nového stavení pe-
staromodní.
Ale veselo
jest poslechnout,
BOUE
128
Hedvábná korouhev,
našel.
na
tepetala vesele vzduchem.
ševcovský stolek
penpávA
.^rn y
které byla
Nejmladší tovaryši
verpánkem; ervené a
s
na rukávech, tepetaly vesele vtrem,
s
plmsícem, ovšené všemožnými zvuícími
ddeek
Ty
turecká.
zika
do
se povznášela
tato
vedl
pravá to mu-
tretkami,
výšky a mávalo se
cár
Ml poernný
sešity byly.
mnoho hluku nadlala,
Na
ulicích
nikomu
ale
dsná
byla
obliej a na
apka kon
kami, která skoro vypadala jako
vichice.
pak
stíbro a
a když slunce na všecko to zlato, opravdu oi všech osloval. bžel harlekýn, jehož šaty opravdu ze všech možných
Ped prvodem
sice
a
jí,
tu ten lesk
svítilo,
pestrých
pr-
íkal vysoké
všecko zvonilo dohromady,
mosaz
vytase-
s
hudebník
sbor
vod, a nejkrásnjší ze všech nástroj byl »pták«, jak
tyi
mli pipevnné
však kráeli kolem
etný
orel,
pohár na zavdanou a
ne.sli
bílé stuhy, které
starší
jichž hrotu trel citron.
nými šavlemi, na
a dvojhlavý
veliká bota
od
saní.
neublížila,
tlaenice,
lidé
se
hlav apku s rolniS plácakou, která mezi
lítal
lidmi
jako
a strkali se všech
tísnili
aby se dostali ku pedu, kluci a dvata padali pes vlastní nohy zrovna do okap, staré baby klestily si lokty cestu, tváily se kysele na tu vavu a hádaly se vespolek. Jeden se smál, druhý žvanil, v husté tlaedocela nahoe na stechách. nici stáli diváci na schodech a v oknech, ba
stran,
i
Slunce
svítilo,
rolníkm,
ale
peháka se mšáci poádn
malá
když
ale
z
pravidla
Ta
dostavila.
byla vítána
tšili se tím, že to jest pro
promokli,
úrodu pravé požehnání. Ó,
ddeek uml arokrásn
Vždy
vypravovat!
malý hoch na vlastní oi vídal. které znly, jakoby štít zavšen, ve verších,
Nejstarší tovaryš
také byly do opravdy.
vskutku též
krásné,
»hurrá!«
Ti
se všech stran,
se z
Blázen
Ddeek ml
daroval.
kvítím
Ano,
skuten zbásnny
e
když
mísu
pune.
byly,
a
aby byly kieli
Posluchai
byla skonena. Ale ješt
bounji
se
pedstavoval
rukama po nich jednu takovou, kterou tenkrát jeho známý chytil a jemu
íšek na koalku, které
lapal.
celou
kde byl
lešení,
když se harlekýn objevil na lešení a po eníku Pil medovinu blázna ovšem znamenit.
volalo a tleskalo hlasn,
opiil.
s
tovaryši sebrali se a skuli ty verše, a
pi tom
vypili
celou tu slávu jako
enil
to bývalo
pak mezi
házel,
lid
ješl tenkrát velmi
ped novým domem
cechovním.
»
jenž
tisíci
veselé.
A
Takový svátek
štít
visel
ovnen
nelze zapomenouti,
kdyby byl lovk sebe starší, « íkával ddeek, a on to také nezapomnl, akoliv v pozdjším život svém docela vtší slávu a nádheru vidl a také Ale nejzábavnjší bylo vždy, když \'A-právl, jak o tom asto vypravoval. i
jednou v hlavním
mst
Ddeek sml do sídelního spatil tolik
msta lidí
na
štíty
totiž
a tu
byly pendávány.
jednou,
malý hoch,
vidl poprvé
ulicích,
tu
si
nejvtší
myslil, že jist
s
podniknouti cestu
rodii
msto
v naší zemi.
njaký
štít
Když
pendávají,
a
1
RO UE Š Ti T
\
PENDA VA
'
1
8
Mnoho set pokoj bylo by kdyby se dostaly místo s dom do dom. U krejího, kterv mohl lidi oblcci do všech druh látek od nejhrubší až do nejjemnjší, skvlv se na vývsním štítu všecky druhy oblek. U tabáník vskutku,
štít bylo by tu k pevšení!
kolik
se mohlo
jimi vyzdobiti,
kouili na štítech
nejroztomilejší
nemohl.
ani pedstaviti
pro pastory,
štíty
lovk
dobe
mohl
rakvemi a
s
nebo každý
štíty
mimo
den po
celý
Pi tom
na obrazy.
Byly tu
víme-li,
to
štít
vypadal naopak velmi
mluviti, \'
první
noci,
totiž
jací lidé
a
v
domech pebývají, velkém
»ie to ve
mst
vždy
<
babika vždv
jak
krásnjších nikdo
kdo za zdmi bydlí, íkával ddeek. práv, když ddeek v mst byl, nco zvláš
Ale se štíty stalo se podivuhodného. Sám mi to vypravoval movství za lubem,
si
máslem a slaneky, štíty s límci mnoho jiných oznámení a plakát.
dovdl,
vyvsil pece jen vlastní
výhodné a pouné,
s
že
ulicích se potulovati a stále jen dívati se
hned
se též
doutníky,
hošíci
vážn
kterou
a jist
tvrdívala,
neml
tenkrát
njaké
šel-
nco
na-
kdykoli mi chtl
a spolehliv.
v
mst
strávil,
vypukla nejstrašnjší
boue, o které kdv v asopisech psáno bylo, boue, jaké nebylo posud pamtníka. Vzduch bvl stále pln tašek, stará devná pažení se ítila, ba jeden traka sám sebou rozjel se ulicemi, jen aby se zachránil. Hvízdalo to vzduchem, vylo to a huelo, bvla to hrzvplná boue. Všecky kanály vzlykaly, až voda pes kraje petékala. dunla nad mstem Boue i
mnoho komín,
a odnesla
U
starého
pála, vytrhla ji
poctivého
stíkakou
poslední
ila
se shroutila,
aby se
ze
ji
objevil,
zem
náelníka hasi, kter}' se pi požáru vždy stála strážná budka, ale tu vichice mu ne-
po ulici a podivným zpsobem vztytesaský pomocník, který pi posledzachránil. Zde zstala budka státi, ale nieho
a koulela
práv ped domem, kde
ním požáru si
vž
nevztyila.
již
s
a nejedná stará kostelní
pi tom
tem
lidem život
ji
bydlil
nemyslila.
holiv, velká mi.ska mosazná, b^^la rovnž utržena a zanesena pod arkýové okno justiního radv; to bylo jako zlomyslnost, ponvadž nejdvrnjší pítelkyn paní justiní radov^é Byla totiž bitva^< íkaly. Štít
i
velmi moudrá,
sami
vdli Štít,
o
na
ale
též
velmi ostrá a
nmž
nemyslila
žertovati,
víc
o svých bližních než
tito
sob. byl vyobrazen
jednoho redaktora asopisu. chala,
vdla
To
z
nich jest
že
s
práv nade dvemi vtip, jejž boue spá-
viseti
byl opravdu špatnv
patrn pi tom,
nebo každý
hup, zstal
redaktory a novinái
králem ve svém
asopise
není i
radno
ve vlast-
ních oích.
Vtrnika v podob kohouta slétla na stechu protjšího domu zstala tam - aspo tvrdili to sousedé jako nejernjší zloba.
—
a
STIIV
IH)ll'
i:!-_'
Díž bednáovíi octla se lístek
obecní kuchvn,
kter\'
rkl:Nl).\VA
zavšena pod >dámsk\'mi módami
tžkém
v
rámci
visel
vedle vrat,
,
a jídelní
zaleskl se
nad vchodem divadla, do kterého nikdo nechodil. Byl to bláznovský plakát: »Retkev, polévka a
plnná hlávka
zelná. «
te
tam lidé chodili ov.šem! úctyhodný štít, zstal viset pod Ale
Liší kožich kožešníka, jinak zcela zvoncem mladého muže, který pravideln na ranní mši chodil a jako sklapnutý deštník vypadal, pravdu hledal a vbec, jak teta jeho íkávala, všem » vzorem* býti mohl. Nápis: >A'všší ústav vzdlavací« octl se nad kavárnou s kuleníkem) To vlastn nebylo a ústav sám dostal štít: » Výchova dtí cucákem«. vtipné, nýbrž jen neslušné, ale
boue
to
udlala a
té nelze
pedpisovati. Byla to hrozná noc, a ráno, pedstavte
mst
v
štíty
nou zlobou,
pece
vymnn\'
smál, to jsem
byly skoro všecky
a na nkterv^ch místech stalo se to
ddeek
že
si,
dobe
se
ani neodvážil to vypravovati,
zpozoroval, a tu jest
již
zákon
žádných s
tak vybrapotají
ale
možné, že
ml
se
njaké
malé šelmo vství za lubem.
Ubožáci ve velkém
mst
a zvláš cizinci kolikrát se zmýlili, ale to
nebylo jinak možné, když se ídili podle štít.
pítomni vážnému .shromáždní samých usedlých
vesms síni
ve
o
vcech
tíd
velice dležitých,
chlapecké školy,
ale
octli
se
Nkteí chtli na p. býti muž, kde se mlo jednati zatím
kde bylo velmi veselo
a
místo
kde
v
zasedací
kluci div
pes
lavice a stol v neskákali. lidé, kteí si kostely a divadla mátli, a to je pece hrozné. Ba bvli Za našich dob nerozzuila se, bohudíky, taková boue, jen ddeek on jen ve svém nejprvnjším mládí. A nevznikne taková více ji zažil a za našich dn, ale naši vnukové mohou ji zažiti pec, ale tu ovšem budeme doufati a modliti se za to, aby, pokud vichice štíty pendávat bude, klidn doma zstali. i
i
stín
v HORKÝCH zemích DOCELA JINAK SLUNCE PÁLÍ NEŽ U NÁS.
V až
horkých zemích docela jinak slunce pálí než u nás. Lidé jsou tu mahagonová, ano v zemích nejvtších veder jsou opáleni do
hnd
do erná
krajin
spáleni.
Uenec, o kterém naše povídka vypravuje, pišel práv ze studených do horkých a myslil z poátku, že tam choditi mže docela jako
doma,
ale
pkn
ve svých pokojích, okenice a
toho velmi brzy zanechal.
On
a
rozumní
všichni
lidé
zstali
byly po celý den zaveny a vybyl neobydlen. anebo padalo to tak, Úzká ulice, kde uenec bydlil, byla mimo to tak stavna, že do ní od rána až do veera slunce svítilo; nebylo to vskutku k snesení. Uený muž z chladných kraj byl mladý, velmi chytrý pán a pi-
dm
jakoby celý
dvée
spal
padalo mu, jakoby sedl v ohnivé peci; horko
Zhubnul docela, ba byl
doma
padlo,
a slunce
ožili
i
na
i
jej
jeho stín se scvrkal.
se odvažovalo.
strašn Byl
týralo.
mnohem menší
Teprv k veeru, když slunce
než za-
oba opt.
Byla to skuten rozkoš, tohle pozorovati. Sotva se Svtlo pineslo do pokoje, roztáhl se stín úpln po stnách nahoru, ano až k stropu a ásten pes nj. Stín musil se notn natáhnout a vzepjat, aby opt staré síly nabvl. Ale uenec vyšel na pavla, aby se trochu pohyboval, a sotva hvzd v na jasném, istém nebi zazáily, tu teprve v pravém slova a v horkých smyslu trochu k sob pišel. Na všech pavlaích v ulici nebo objevovali se lidé, vzduchu má krajích má pavla každé okno každý zapotebí, teba byl zvyklý míti barvu mahagonovou. Ano, vše nyní oživlo, nahoe jako dole; krejí a ševci, ano všichni lidé vytáhli na ulici, vystrili ven stoly a židle a všady svtla rozžehli. Víc než tisíc svtel hoelo kolem. Jeden mluvil, druhý zpíval, jiní se procházeli, vozy jezdily, mezci poklusávali, klingili klingili, nebo mli rolniky na postrojích. Mrtvoly i
—
—
se
pi zpvu pochovávaly,
zvonily. Zavládl nyní
naproti bytu cizího bydlil,
kvetly,
nebo
uliníci vypalovali ohostroje,
ilý život na
ulici.
Jen v jednom
možno
nebylo,
dom,
pece tam nkdo jist úpal slunení nádhern kdyby nebyly zalévány, a nkdo je pece
uence, bylo docela
ale
ticho,
na balkonu stály kvtiny, které
což by
zvony ležícím zrovna
a kostelní
i
pes
STÍN
136
Dvée tam
tam tedy jist nkdo. také trochu pooteví-ely k veeru, ale uvnit musil zalévati.
Bydlil
v nejpednjším uenci zdála se
mu
to jen
ejn mu na
co
zatím
dom
hudba neobyejn krásnou,
byla irá tma,
zvláš
vbec
zdá býti hrozn nudnou. Zní to zrovna, jakoby se teprve
tžkém
velmi
kus hraje a jist probudil
spal
kuse a nemohl
sama sebe ujišuje
všecko marné,
—
vše neobv-
kdo
že neví,
že se
je též,
najal pro-
nelze nikd}' nikoho vidti odtamtud, a co se hudb}^ týe, že se
njakém
ale to je
Cizímu
zaznívala.
možno
ale
zde v teplých krajích
Shledával
tak zdálo.
ovšem
hudba
krásnvm mimo vedro. Domácí pán ekl mu,
dm;
tjší
pokoji, tato
v
nejbližšího
z
naproti se
a
že
jej
zmoci, a proto
se
tomu
konen
—
cviil
chce dlouho. Jednou se cizinec v noci
hraje, jak
pi otevených dveích balkónových,
se trochu záclona jich na stranu
nkdo
ustavin týž pece nauí,
tu zdálo
se
a
prvanem
odhrnula
mu, jakoby z protjšího jako plameny v nej-
balkonu podivný lesk vycházel, všecky kvtiny nádhernjších barvách a mezi nimi stála štíhlá, líbezná dívka, svítily
zá
vycházela.
Div
jej
zrak nepecházel, ale on otevel též
Skokem
tak to bylo docela pirozeno.
byl
s
postele dole,
rovnž oi dokoán, a z které
vplížil
se docela
tom dívka již byla ta tam a s ní všechen ten podivný lesk. Pouze kvtiny byly stejn krásné jako dív. Dvée protjší bvly však jen lehce openy, a z vnitku znla tak jemná a líbezná hudba, že mohla každého v sladké myšlénky ukolébati. Bylo to skuten jako njaké kouzlo. Kdo asi tam bydlil, a kde l)yl tam vchod ? V pízemí byl krám na krámu a tmi nemohli lidé shora záclonu a díval se ven,
tiše za
pece
ale
v
procházeti.
Jednou veer sedl cizinec venku na svém balkon a za ním hoelo v pokoji svtlo. Bylo tedy docela pirozeno, že se jeho stín na zdi protjšího
domu
Ano, ten sedl na balkon protjším mezi kvutím, a kdykoliv se pohnul, pohnul se jeho stín rovnž, nebo to jest již zvykem stínu. »Zdá se mi, že mj stín je to jediné živoucí v protjším pate,*
rýsoval.
cizinec
pkn
uenec. »Hle, jak tam Tu by ml být lehce pivenv. pravil
poohlédnouti,
vrátiti
se
ano, mohl bys také v
opt
nem
a
zstávej
stín
mn
bvti
»bud pece svému stínu, což tento opakoval. tak laskav
mezi kvtinami sedí, a
mj
tak chytrý a
wpravovati,
užiteným, «
a vejdi tam,
»Jdi
tedy,
jdi,
?«
jsou jen
tam se Ano,
dále,
co tam vidl.
—
k svému stínu žertem,
pravil
co nechceš
dvée
vejíti
Pi tom kynul ale
docela
mi
hlavou
tam ne-
!«
Na
na protjším balkon
rovnž; cizinec se obrátil a stín se také obrátil, ba kdyby nkdo byl dobrý pozor dával, byl by musil patrn znamenati, že stín vstoupil do polootevených dveí balkónových protjšího domu, a sice v témž okamžiku, kdy cizinec do to cizinec vstal, a stín
vstal
svého pokoje odešel a dlouhou záclonu spustil za sebou.
STJN Druhého dne vyšel etl. »Co pak je to,« ptal stínu
139
do msta, aby kávu když na slunce vkroil,
cizinec se,
Ten skuten tedy vera veer odešel
!
pe-
pil
a noviny
»já
nemám žádného
a nevrátil se
to je
již,
si
pece
opravdu mrzuté !« Ztráta stínu zlobila koluje povídka
doma
o
uence. Ten mohl
muži bez
stínu,
konen
oželeti,
ale
vdl,
že
kterou každé dít v studených krajích
až se vrátí, své dobrodružství vypravoval, obával se,
zná, a kdyby,
napodobení oné povídky, a to by mu bylo Proto usnesl se, neíci o tom nieho, a to bylo také Z veera opt vyšel na svj balkon a nechal docela rozumn myšleno. opt státi svtlo za sebou, nebo vdl, že stín chce míti vždy svého pána Skril se, natáhl se, ale za své pozadí; ale pes to nemohl jej vylákati. stínu nebylo a žádný se neobjevil. Uenec mruel »Hm, hm!«, ale nieho
bv každý ekl, velice nepíjemné.
že
že
je to
to nespomohlo.
horkých zemích bohudíky všecko rychle roste, a za osm dní zpozoroval k své velké radosti, že mu, jakmile na slunení zá vyšel, nov}' stín u nohou vyrstá; koen mu tedy ješt Mrzuté
to
bvlo
ovšem,
v
ale
Po tech nedlích ml docela již slušný stín, který, když se zpt do severních kraj ubíral, cestou stále rostl, až konen tak veliký byl, že by plka docela mohla postaovati. Když byl uenec opt doma, psal knihy o pravd, dobrot a kráse na svt. Dny a roky pešly, ba prošlo mnoho let, když uenec jednou veer ve svém pokoji sedl a studoval; tu bylo na jeho dvée tichounce zaklepáno. »Dále!« pravil, ale nikdo nevstoupil; tu otevel dvée a ped ním stál neobyejn hubený lovk, který na uence prazvláštní dojem dlal;
zstal.
elegantn obleen a byl asi vznešený pán. »S kým mám est?« ptal se uenec. »Myslil jsem si to,« pravil uhlazený pán, »že mne
jinak byl velmi
Zhutnl jsem na tle a nabyl masa slil,
že se shledáte se
mnou
nepoznáváte? Ovšem, nevil
i
kostí.
již
nepoznáte.
si nikdy nepomyCož svj starý stín již se bych kdy pijíti mohl.
Toho byste
v takové tlnatosti. jste nikdy,
že
Mn
jsem se dailo výborn od té doby, kdy jsem byl naposled u vás, a velice zámožným. Chci-li se vykoupiti ze svých služeb, mám nyní k tomu dosti prostedk. « Pi tom chrastil celým .svazkem drahocenných pívsk stal
na svých hodinkách a prostrkoval ruku tlustým zlatým etzem, který ml na hrdle, na jeho prstech leskly se démantové prsteny, a všecko bylo pravé. »Nemohu se ani zotaviti ze svého úžasu, « pravil uenec, »jak je tohle jen
možné, jak se to jen
stalo ?«
»Zcela všední to ovšem není,« pravil
lovk
a
dobe
Sotva jste
»ale vy také nejste všední
od dtských dob do vašich šlépjí nastupoval. že jsem dost vysplý, abych svtem se probil, nechal
víte,
shledal,
stín,
že jsem
«
«
«
stín
140
jsem v nejlepších pomrech. Ale tu mn(; pepadla jakási touha; pál jsem si vidti vás ješt jednou než umete, nebo jednou Také jsem chtl ješt jednou spatiti tyto koniny; také umít musíte.
mne
jste
a nyní
jíti,
otin.
Ipí každý na své
eknte
»Ne,
jsi si
jste nabyl
upt
jiného stínu,
i vám nco dlužen. ty to skuten ?« pravil uenec. »To jest zvláš nemy.slil, že by starv stín lovka jako lovk
prosím,
jsem jemu
mi, zdali
nikdv jsem
Vím, že
podivné,
mohl se
navrátiti.*
»Rate mi, prosím, íci, co mám nerad bych komu co dlužen ostal. »Jak ani
ei
mžeš
býti
zaplatiti,*
stín,
»nebo
uenec; »o njakém dluhu zde Tvé štstí dlá mi radost
jen tak mluviti !« pravil
nemže.
odpovdl
tak volný jako kdokoliv.
Jsi
neobyejnou! Posa se, starý píteli, a vypravuj mi trochu, co se všecko dlo tam v horkvch zemích a co jsi vidl v dom nám naproti.* »Ano, to vám budu tuze rád v\-pravovati,« pravil stín a posadil se; »ale to mi musíte také slíbiti, kdekoliv byste mne potkal, nikomu nesdlíte, že jsem váš stín. Chci se totiž oženiti, nebo mám te víc, než eho je potebí k Wživ celé rodinv.« »Bud' bez starosti,* pravil uenec, »nevyzradím jist nikomu, kdo jsi. Zde jest má ruka na to, já to slibuji a víš, slovo dlá muže.« »Slovo
—
úpln
podivuhodné, jak
stal
nebo tak musil mluviti. Bylo to vbec lovkem, ml erné šaty z nejjemnjšího
druhý,
stín,* pravil
se
sukna, lakýrky a klobouk, který se mohl stlaiti, že bylo vidti jen stechu a okraj,
aniž
bvchom
dále
o známých závscích,
mluvili
zlatém
etze
a
diamantových prstenech. Ano, ten stín bvl neobyejn dobe ošacen, a to bylo práv to, co jej lovkem dlalo. »Nyní budu vypravovati," zaal stín a pi tom šlápl svými lakvrkami tžce na novv stín uencv, jenž jako pudlík u jeho noh že stín a
na jeho botách
klidn, aby mohl
jakým zpsobem
Bu
ležel.
viseti
udlal
to
zstane,
poádn
vše
lze státi se
ale ležící stín choval se docela tiše
dom
a
mlo
tentýž úinek,
básn
a
jakoby
uené
tam
spisy.
Chtl zajisté také vdt, vlastním svým pánem.
protjším
nejvznešenjší všeho, totiž sama poesie.
etl jedin
též doufal,
vyslechnouti.
svobodným
»Víte-li pak, kdo bydlil v
anebo snad
z hrdosti,
lovk To
Strávil žil
tvrdím,
ptal se stín. »0, ta jsem tam ti nedle, a to ?«
aspo
ti sta
pi nejmenším,
let
a
pi tom
a je to pravda:
Já vidl všecko a já též vím všecko.* »Ach, poesie!* zvolal uenec.
»Ano, ano, ve velkvch mstech
asto jako poustevnice.
vidl jen krátký okamžik a tenkrát
Poesie!
Já
ji
žije
jsem byl ješt v polosnu. Stála na balkonu a záila tak podivuhodn jako zá severní. Vypravuj, vypravuj! Ty jsi byl tenkrát na balkon, ty jsi vešel dvemi a pak, a pak
—
—
sríN »Pak jsem
stál
Ml
v pedsíni, « opakoval stín.
»Vy
tam
jste
stále
sedl
do pedsín.
Nebylo tam svtla, nýbrž vládlo tam jakési pítmí, ale celé ady jasn osvtlenvch síní a komnat byly dokoán a tam to svítilo a plálo, celé skutené moe svtla na mne doráželo, které by mne bylo jist usmrtilo, kdybych se byl k samé pann protlail. Ale já byl rozumný, ml jsem dost asu a toho je potebí pedevším* »A co jsi tedy vidl ?« ptal se uenec. » Všecko jsem vidl a všecko budu vám vypravovati ale nedlám to z hrdosti však jako volný muž pi svých vdomostech, nemluv ani o své dobré situaci a svých výtených pomrech, prosil bych vás, abyste mi vykal.* a
pošilhával
—
—
»Prosím za odpuštní,* pravil uenec.
íkal jsem ze starého zvvku máte úpln pravdu a budu toho pamtliv. Ale nyní mi všecko
»ty«, ale
vypravujte, co jste vidl.
»Ovšem,«
»
^<
pravil stín,
»nebo jsem vidl všecko
a vím všecko.*
komnatách ?« ptal se uenec. »Bylo nebo jako v kostele? Byly sín jako ohvzdné nebe,
»Jak to vypadalo ve vnitních to jako v
svžím
lese
na vysoké hoe?*
stojíme-li
»Všecko
to a
ješt mnohem
více,*
nevstoupil, nýbrž zstal jsem státi v
práv
to bylo v
nejlepší místo,
odpovídal
stín,
»já
tam
ani celý
nejpednjším pokoji v sousvtlí;
nebo odtud jsem
vidl všecko.
ale
Byl jsem
pedsíni dvora poesie.* »Ale co jste tam vidl? Táhli všichni bozi starovku velkými sály?
Bojovali
své sny
tam staí pohané
?
Hrály
si
tam snad
líbezné
dti
a vypravovaly
?*
»Povídám vám, že jsem tam byl a pochopíte, že jsem všecko vidl, co se vidt mohlo. Kdybyste tam byl vstoupil, byl byste nad lidstvo povznesen. Já však stal se lenem jeho a zárove jsem se nauil svou nejvnitrnjší vrozenou pirozenost znáti, píbuznost svou s poesií. Tenkrát, když jsem u vás byl, nepemýšlel jsem nikdy o tom, ale pece si na to vzpomenete, jak jsem pi slunce východu západu vždy tak podivn vyrostl a v zái msíné byl skoro vtší než vy sám. Tenkrát jsem své vniní pirozenosti ani docela dobe nerozuml. Ale v pedsíni poesie jsem jí porozuml a stal se tak lovkem. V muže dospv, vyšel jsem odtamtud, ale tenkrát již jste nebyl v horkých koninách. Stydl jsem se pak jako i
lovk šaty
vbec
a
útoišt zradíte
ta celá lidská politura,
— vám se mohu piznati, — k sukni kuchain, do
potuchy, co ukrývala. v
zái
která
nebo chybly mi boty a dlá lovka. Vzal jsem své
mé
tajemství v žádné knize nevy-
jen tak obcházet, jak jsem dlával díve,
msíné
po
ježto
Teprve veer opustil
ulicích,
roztáhl
Ta nemla ani jsem svj úkryt a bhal jsem
které jsem se schoval.
se
daleko do výše
po
zdi,
to šimralo
«
STÍN
142
tak líbezn po zádech.
do sál
a stech,
Bhal jsem nahoru
ano,
nahlížel
já
a dolu, díval se nejvyššími oknv
kam nikdo vbec
tam,
i
nahlédnouti
nemohl, a já vidl, co jiný nikdo nevidl a vidti neml. V jádru je svt špatný, nechtl bych být lovkem, kdyby jednou nebylo uznaným
hodn
lovk
muž
Vidl jsem u žen a
vci k víe nejnepodobnjší, u rodi, jakož u roztomilých malých dtiek, ano, já jsem vidl, « vypravoval stín, »co bv žádny lovk vidti neml, ale co pece by všichni rádi vidli, totiž zlo u souseda. Kdybych byl vydával asopis, ten bv byl ml tená! Ale já psal tm osobám ihned sám, a kam jsem pišel, zdsili se lidé. Báli se mne a proto si mne pedcházeli. Profesoi udlali mne profesorem, krejí mi dali nové šaty, tak že jsem vším dostaten zaopaten, mincmisti razili pro mne mince, paniky mi íkaly, že jsem krásný, a tak jsem se stal mužem, kterým jsem. Nyní však musím dále. Zde jest má navštívenka. Bydlím na stran slunení a jsem, když prší, vždycky doma.« S tím stín odešel. »To jest pece podivuhodné!* pravil uenec. Rok a den minuly, tu pišel stín opt. faktem,
že
na zemi
platí nejvíce.
i
»Nu, jak se daí?« ptal
se.
odpovdl uenec,
»Ach,«
>->píši
knihy o dobru,
pravd
a kráse, ale
mn
nebo
nikdo nechce dnes takových ísti, jsem celý nešasten,
to
až
k srdci jde.« »Já
a to
si
nikdy nieho nepipouštím,* pravil
a proto také tloustnu,
stín,
Vy svtu
musí býti snahou každého rozumného lovka.
umíte.
Pujde-li to takhle dále,
vydávám na cestu druha na cestách.
a tu byste
svolil,
jíti
Teba
se.
doprovázeti.
mj
jako
stín
ani neroz-
cestovati.
te se ml souMl bych
Já
Rád bvch se mnou ?
zaplatím cestu.
jde píliš daleko, « pravil uenec.
»Pijde na
prospla,
mne mohl
Nechtl byste
velkou radost, kdybyste
To
rozstnte
mžete
to,
jak se co bere,«
odpovdl
stín.
»
Cesta by
»To už je pespíliš!* pravil uenec. »Nu, svt jest jednou takový,* pravil vysvtlením se vzdálil.
Uenci nevedlo
.se
stín,
»a nebude jiný.«
opravdu valn. Starosti a zármutek
co psal o pravd, dobru a krásnu, bylo pro vtšinu tím,
oech kráv.
vám
tuze
cestovati docela zadarmo.*
Konen
jej
ím je
S tím
soužily a
muškátoxý
roznemohl se vskutku.
»Vypadáte vru jako stín,« hrzou zachvl; nebo ml pi tom
íkali
mu
Hdé,
své zvláštní
a tu
se
uenec vždy
myšlénky.
když jej opt jednou navštívil. »Není jiného prostedku. Chci vás vzíti s sebou ze staré známosti. Zaplatím cestu, ale napíšete potom o ní spis a po cest budete se starat "Musíte
,
opravdu do
lázní,
«
pravil
mu
stín,
«
«
«
STJN
143
O naši zábavu. Chci odcestovati do nkterjfch
dobe
nemoc,
rsti, a to je také
rozumnv
pijmte mé
a
uenec
místo, ale
pánem
Stín byl nyní
ped
a
»Co
tom nepemýšlel.
dále o
a za sebou,
dostatek,
mne
Nu,
tu zdá se mi,
pomru
k vám. Vidíte,
Nemohu
pání
tedy
a
je
jak
který
stín,
již
jednou soudruhy
bvli,
nemli bychom
píti
nvní
pravým pánem
bvl,
to
jiným jde to kostmi,
podobný
tentýž
vám
je
ponkud
trochu
pl
to pišli
slvším,
mi
že
dívjšímu
silné,
«
oba do jednch
vašemu
co mohu,
cesty vstíc picházím.
pánovi.
pravil tento,
když on mi tyká.« Ale chtj nechtj, musil
Na
jakmile
pocit,
abyste mi tykal, jinak,
svoliti,
nyní tykal stín svému
»To
nkdo hebíkem po
škrábe-li
že jsem k zemi tlaen a ocitám se v svém prvním že není hrdost píinou toho, nýbrž nepemožitelný
vyhovti rád a tak vám na
chci
A
odpovdl
zmocuje
se
tykáte,
cit.
Vvjeli
toho,
dle
jen
!«
Byl velmi dobromvslný, mírný
od dtství spolu
již
upímn
zcela
dotek hrubého papíru, zdi.
Bute
mínno dobe, a proto chci vám oteven a blahosklonn odpovdti. Vy jako uený muž víte Tak nkteí lidé nesnesou jak zvláštní asto bývá píroda.
zrovna tak s
jsme
to
pravíte, «
to
!
Stín dovedl to vždycky tak zaíditi, že dostal vždy estné
mimo
mluveno
»jest
vous nechce
pán byl stínem.
a pívtivý, a tak pravil jednoho dne k stínu: »Jsme-li
na cestách a na bratr.ství?s<
mj
musí pece míti vousy
spolu, jezdili a chodili spolu, vedle sebe,
slunce kde stálo.
nebo
nabídnutí, odcestujeme jako dva soudruzi
tak odcestovali.
xA
lovk
lázní,
si
»že
smím mu
to nechati
jen vvkati,
líbit.
kde bvlo mnoho cizinc, a mezi
lázní,
nimi bvla jedna divukrásná královská princezna, tím chorá, že všecko píliš
oste vidla, což bylo velice povážlivé. Rozpoznala lázeský byl docela nco jiného, než všichni ostatní.
dobe
»Ríká
se,
vidím,
ím
že je tu proto, aby trpí,
nemá
Velká zvdavost se s
cizím
pravila:
jí
mu
vousy narostly, <
že
nový host »Ale já
pravila.
stínu.
zmocnila a proto se na procházce pustila hned
pánem do hovoru. Jako princezna nemusila dlati okolk a proto »Není-li pravda, jste churav tím, že
»Ach, vaše královská výsost jest
vdl
ihned,
stín,
>^vím,
že trpíte tím,
již
nemáte
na obratu k uzdravení,* odpo-
Qste
že píliš
stínu ?«
vidíte,
ale to,
zdá
se,
brzy
nebo já naopak mám stín docela neobyejný; což nevikterá mne ustavin provází Jiní lidé mají jen zcela obyejný všednost docela nemám rád. Zrovna jako asto jest látka livreje
ztratí se docela,
díte osoby, stín,
ale já
?
našich lokaj z jemnjší látkv než sami nosíme, tak jsem nechal
na
lovka
vyšoiti, a jak
sice trochu drahé, ale já
vidíte,
mám
rád
opatil jsem
nco
i
jemu
svj
zvláštní stín.
zvláštního.
V
stín ]e
to
«
S77N
lU
mla
»Jak,
bych býti
lázn jsou ovšem moc,
pes
ale
uzdravena?* pomyslila
již
princezna. »Tyto
si
voda má v naší dob zvláš divotvornou díve odcestovati, nebo teprve te to zaíná býti se mi obzvlášt. Jen abv jeho vous vyrostl, jinak nám
nejúinnjší,
to nechci
zábavné. Cizinec
líbí
odcestuje.
Veer
tanila ve veliké
dvoran
nemla ješt mu ekla jméno své nebyla doma. On se
on ješt leheji,
princezna se stínem. Tanila lehce,
nikdy takového taneníka.
Pak se bavili tam jednou. tam díval okny do hoejších Ale tenkrát spodnjších poschodí a pi tom leccos zpozoroval, proto mohl princezn dobe odpovídati a na leccos narážeti, nad ímž co nejvíc užasla. »To jest jist nejchytejší muž na celém svt, « pomyslila si a dostala velkou úctu ped Když pak opt spolu tanili, zamilovala se princezna do jeho vdním. ale
ona
spolu, a
stínu,
dobe
což on
pomýšlejíc na svou
arupln je-li
je.st,
sáhnu
vlast,
»Chytrý též taní, též
mu
je to
a to je také
nebo
se
na
na
dobe,
o kterých bv sama nedovedla dáti
dívala.
Pi
nej-
ale bvla
bez odporu, « myslila
Na
zub.«
ustavin
ješt dost moudrá, a na to množství lidi, jimž mla jednou
to
si,
»a to je dobe,
rovnž dležitá otázka tu To teba pedevším vyšetiti;
ale jiná,
dkladn vzdlaným mužem.
jednou
také, bvl
i
svou íši
lovk
zem
i
by mu docela lásku vyznala,
bližším tanci byla
vládnouti.
pozoroval,
Znal tu
vlasti.
zala
odpov,
se
ho na nejpodivnjší vci,
vyptávati, k
emuž
stín
dlal
prapitomé oblieje.
»Na
nemžete odpovdti ?«
to mi
ptala se princezna.
»Ovšem, tomu jsem se již ve škole uil a skoro bych ekl, že to u dveí mže zodpovídati.* »Váš stín?« pravila princezna, »to jest pece zvláštní!.< »Nemohu však s uritostí tvrditi, že by to dovedl, « odpovdl stín, poslouchá. »ale .skoro bych tomu vil. Vždy mne již tolik rok provází a Mám to skoro za jisté. Ale rate dovoliti, vaše královská výsosti, že vás díve na to upozorním, že jest nejvtší pýchou mého stínu, je-li za lovka a to je teba, chccme-!i dopovažován, a má-li zstati v dobrém rozmaru musí bvti s nim zacházeno jako s lostati od nho dobrých odpovdí i
mj
.stín
m
—
—
vkem.* »Taková pýcha se mi
líbí,«
stojícímu u dveí, a mluvila s ním o .slunci a
Na
k uenci, msíci, o zevn)ším a vnitním
pravila princezna.
to šla
uenec odpovídal ve všem rozumn a dobe. »Jaký je to lovk, který má takový stín ?« pravila princezna. »Kdybych si jej za chot zvolila, bylo by to veliké požehnání, pro mou
lovku,
íš
i
a
národ
—
chci to uiniti!*
Princezna a
díve, pokud se
é
stín
brzy se dohodly. Ale nikdo
princezna
do své íše
nenavrátila.
nesml
o
Nikdo,
tom zvdti ani ne
mj
« «
«
ŠASTNA RODINA
153
«
»Máš pravdu, « dvora podívala, byla
pedk
los všech našich
»Zámek snad že
lidé
již
nho
z
se
pece bych
»Ale
pravila matka.
tam uvaena a
mžeš
mi viti, že
již
sntil,«
pravil otec,
nemohou.
se ráda do panského misku položena. To byl
a na stíbrnou
nco
je to
docela zvláštního.
»anebo lopuchy
Dožiješ se toho ješt,
jej
nemá
a
perostly,
to také
na
spch. To jen t)- tak se vším pospícháš a malý zaíná již te tebe napodobiti. Což nevylezl za ti dny zde na ten .stonek nahoru? Dostávám závra, jen když vzhlédnu k nmu.« »Nemusíš hubovat,* odpovídala matka. »Leze velmi opatrné a dovelkých radostí. Nemáme pece pranikoho, pro koho žijeme se na bychom žíti mohli! Ale zdali pak jsi na to pomyslil, kde pro ženu dostaneme ? Nemyslíš, že by daleko, v lopuchovém lese mohl býti nkdo
nm
našeho rodu
z
?«
bude ješt nkde njaký erný hlemýžd',« pravil starý. »Cerný hlemýž bez domku. Jsou ovšem velmi nízkého pvodu, akoliv si o sob bh ví co domýšlejí. Ale mžeme uložiti mravencm, bhají pravideln sem a tam, jakoby provádli pravidelné obchody, a ti budou jist že
"iVIvslím,
njaké ženušce pro našeho hlemýžd vdti.
o
Vdl
bych ovšem o nejkrásnjší, « pravil jeden mravenec, ztžka pjde, nebo je to královna. ?« »To by nevadilo,* pravili staí »Má »
»ale
bojím
že to
se,
dm
»Má docela zámek !« odpovdl mravenec. zámek se sedmi
»0
na
i
chodbami.
pkn
ne, to
do mraveništ. v dešti
sty
dkujeme,* nic
Nevíte-li
v slunci daleko
pravili s
pravila matka.
lepšího,
kolem a
»Máme pro ženu,* angreštu malý hlemýž
stár,
znají
uložíme
komái.
domekem.
a
si
pro
»Náš syn nesmí
pijíti
komárm,
lítají
bílým
to
lopuchový
les
z
í>Sto lidských
Je
aby se provdal. Je to jen sto lidských »Dobrá,
»Nejkrásnjší mravení
sám
i
vnjška.«
krok odsud
sám na
a
krok
nitra
svt
sedí
a dosti
odsud.*
pijde,* pravili staí, »on
má
celý lopuchový les
a ona jen malý keík.*
Tu osm z
dní,
pivedli
komái malou hlemýždí sleinku. Trvalo práv výhodou, nebo tím
než pišla, ale to b\4o
to však plných
dokázala, že je
pravého rodu.
Na
to byla
slavena svatba.
Sedm
svatojanských mušek
jen mohlo, jinak odbyta byla slavnost v tichosti,
mohli snésti hostiny a veseH.
Za
to
mla
—
nebo
svítilo,
jak
staí hlemýždi ne-
hlemýždí matka krásnou
e—
dojmutím ani promluviti naež odevzdali staí mladým novomanželm celý lopuchový les za vno a opakovali, co odevždy íkali, že je to nejlepší na svt. A budou-li mladí žíti poctiv a poestn, otec
nemohl
V
ŠASTNA RODINA
I4
pijdou jednou jejich dti do panského dvora, stanou se na stíbrnou mísu.
budou
ern
uvaeni a do-
e
u konce, vtáhh se staí do svých domk a nevyšli Mladý párek hlemýždí však vládl v lese a dostal etné potomstvo, ale nebyli nikdy uvaeni a na stíbrnou mísu položeni a z toho soudili, že panský dvr se rozpadl a lidé ve svt vymeli. A jelikož jim
Kdj^ž byla
nikdy
již;
spali.
nikdo neodmlouval, bylo to pirozené pravda.
A déš
vých list, aby jim dlal hudbu na bubny, a slunce
lopuchový
les
ml
do lopuchoaby k vli nim
tloukl
svítilo,
své barvy, a oni byli velmi šastni, a celá rodina
velmi šastna, a byla šastna
skuten.
byla
BYL lEDNOU JEDEN PRINC
s princeznou, ale jednou jeden princ, který se chtl oženiti tedy po celém svt, aby býti skutená princezna. Cestoval
Byl '
ale
to
nechtlo se
mu
to nikdy podaiti. Bylo
skutené princezny, toho
se
mla ji
to
našel,
sice princezen dost, ale byly-li
práv nikdy nemohl
dopátrati, vždy se na-
hrA<;kov.4 princezna
108
nco, co tomu pekáželo. A tak se vrátil domii a byl velice smutnv; byl by tuze rád ml skutenou princeznu. Jednou veer rozpoutala se strašlivá boue; blv.skalo se a hmlo, déš stékal proudem, bylo to dsné povtí. Tu bvlo zaklepáno na bránu, Venku stála princezna. .Milý iíože, jak ji déš a boue a král šel otevít. s vlas a po šatech, kapala stékala jí do botek a prouVoda sebraly. jí dila z podpatku, ale ona tvrdila pece, že je skutenou princeznou. skytlo
dovíme, «
»Nu, to se brzy
nieho, nýbrž šla do dol na dno hrášek. hrášek
a
na
n
ložnice,
Na
to
pomyslila
si
stará královna.
Ale neekla
vybrala všecky polštáe z postele a položila
dvacet
vzala
pak ješt dvacet pein
s
žínnek, položila
kajím prachem.
je
V
všecky na té posteli
musila princezna spáti.
Ráno
se
jí
ptali,
jak spala.
odpovdla
po celou noc jsem ani oka jsem na tvrdém, že jsem na celém tle hndá a modrá. Hvlo to .skuten hrozné!* Nvní byli všichni pesvdeni, že to byla skutená princezna, protože skrze dvacet žínnek a dvacet prachových duchen hrášek cítila, nebo tak jemnocitnou mohla býti jen opravdová princezna. Princ vzal si ji za cho, nebo te byl jist docela, že má .skutenou princeznu. Hrášek však pišel do musea, kde lze jej ješt vidti, jestli jej »0, prabídn,
nezamhouila.
Bh
sám jen
ví,
princezna,
co bylo v
nikdo neukradl. Vidíš, to je .skutená událost.
mé
posteli! Ležela
nem
>,
^ <4.
^ r^
JE
TO DOCELA
,JE
J JISTÉ ^j
TO HROZNÉ STKAŠNA UDÁLOST!'
PRAVILA SLEPICE
.
.
.
«
«
«
«
STJN pravil
.stín,«
s
ml
k tomu
a
stín
uencem do zem, kde
147
dobré
své
vládla princezna,
a
píiny. Na to odcestoval tam také brzy po píjezdu
princezny pibvli.
dobrý píteli,* pravil stín k uenci, »ted' jsem tak šastný a Proto chci nco docela neobyejného ti jen kdo miiže býti.
»Slyš,
mocný,
jak
v
zámku
mne mnou
Budeš
stále u
bydleti,
se
prokázati.
v královském a
povoze jezditi 100.000 tolar roních d-
chod
t
budou Nesmíš íci,
všichni
jmenovati »stín«. byl
že
jsi
jednou
v
musíš
ale za to
bráti,
strpti, že
kdy lovkem, a když budu
roce,
v zái slunení sedti na bal-
kon
ukáži, musíš k mým nohám, jak se na pravý stín sluší.
a lidu se
lehnouti
si
Musím
totiž
ti
že
íci,
princezna vdává. Dnes
se
veer
jest svatba.
»Ne, šílené
uenec,
pravil
!«
udlati
nechti
To
udlám. celé
to je píliš
ne,
zem
»to
též to ne-
a
byl by
podvod
a princezny
též;
vyzradím všecko a eknu, že já jsem lovk a ty jen stín lidské šaty nosící.
»To by bych musil na »
ti
stráž zavolati.
Odeberu
>Ne, já
A
nikdo neuvil !« pravil se
pjdu
tak se
pímo
Poj, bud rozumný,
jinak
k princezn, « pravil uenec.
první,
skuten
stín.
s<
;<
pravil
stalo,
stín,
nebo
»a ty potáhneš do vzení.
stráže stín poslouchalv-
Vdly,
že
si chce stín za muže vzíti. »Ty se chvješ, « pravila princezna, když stín k ní vstoupil. Potkalo njaké neštstí? Nesmíš dnes stonati, nebo chceme dnes siatek slaviti.*
princezna
t
»Zažil
»pómysli si,
si
mj
si
stín
to považ
jsem nejhroznjší, co lovka potkati mže,« odpovdl stín, pomysli takový mozek stínu pece mnoho nevydrží
—
jen,
se zbláznil; on se domnívá, že jest
—
já že
jsem jeho stínem.
lovkem,
a že já
— nu jen
«
stín
148
»To je hrozné, « pravila princezna, »doufám, že jste jej hned zaveU?« »Ovšem, ale já se bojím, že se nikdy neuzdraví. »Ubohv stín!« odpovdla princezna, »je vru k politování a stalo bv se mu jen velké dobrodiní, kdyby t->yl z tohoto smutného živobytí vyproštn. Rozvážím-li to dobe, zdá se mi, že pi dnešních pomrech, kde <
tídy všady ustavin
se nižší
a rvou,
jest
skoro
nutné,
ve
jej
vší
odstraniti.
tichosti
>To níkem.
jití
A
-^
»Ty
ovšem kruté, « pravil stín, pi tom dlal, jakoby vzlykal. jest
jsi
Veer
byl mi
vrným
služeb-
šlechetná povaha,« pravila dcera královská.
bylo celé
msto
vojáci pozdravovali zbraní. vstoupili
»nebo
slavnostn osvtleno
Byla velkolepá svatba
na balkon, aby se ukázali
lidu a byli
dla hímala bum
;
Královská dcera a
!
a
stín
hlasným pokikem »Hurá!«
pozdraveni.
Ale
ped
tím.
uenec
nevdl nieho
již
o
té
sláv,
vzali
mu
život
již
ŠASTNÁ RODINA
NKJVÉTŠi ZELENÝ LlbT U NÁS
MÁ
JISTÉ LOPUCHA.
Nejvtší
mže
nám
zelený
list
u nás
má
býti docela slušnou zástrou, a dáme-li
v dešti tytéž služby jako deštník;
Neroste nikdy sám, nýbrž kde jeden hera, a všecka ta nádhera je si
Držime-li
jist lopucha.
nebo
si
je to
stojí, jest jich
pokrmem hlemýž.
jej
list
jej
ped
sebou,
na hlavu, prokáže
neobyejn
veliký.
více. Je to velká
Velcí
bílí
nád-
hlemýždi, z nichž
vznešené panstvo v starých dobách fricassé pipravovalo, pochutnávali
na vali
listí
lopuchovém výborn
listí
a íkali:
Aj, jak to chutné!«
lopuchové za nejchutnjší pokrm a
pstovali vznešení
lidé
hojn
žili
z
nho
nebo
si
považo-
ustavin, a proto
lopuchu.
kde již hlemýž nepojídali, nebo byli skoro již na vymení. Ale lopuchv nevvmely, nýbrž rostly a bujely pes všecky stezky a záhony. Nikdo jich již nezmohl. Vznikl asem celý prales lopuch. Tu a tam stála osamlá jablo nebo slíva, jinak b}- nikdo nepišel na mvšlénku, že tu kdysi bývala zahrada. Všecko byla samá loa v té bydleli oba poslední prastaí hlemýžové. pucha lak staí byH, sami nevdli. Ale na to se mohli ješt docela dobe rozpomenouti, kdv jich bylo ješt mnohem více, že pocházejí od jedné z cizí zem pisthovalé rodiny, a že k vli nim a jejich píslušenství celiký les byl vysázen. Sice nikdy z nho nevyšli, ale vdli pece, že k svtu ješt nco patí, co se »panským dvorem« nazývá. Tam byli vaeni, až zernali, a pak byli na stíbrnou mísu položeni. Co se pak dále dlo, již nevdli. Jak jest pi tom tomu, kdo jest uvaen a na stíbrnou mísu položen, nedovedli si ani pedstaviti; vdli pouze tolik, že to bylo nco zvláš vznešeného. Ani chrousti, ani ropuchy a žížaly, jichž se na to nebo nikdo z nich nebyl uvaen a ptali, nemohli jim o tom zprávu dáti, Bvl však jeden
starý pansk}' dvorec,
—
položen na stíbrný talí.
ŠASTNA RODINA
J52
svt;
Staí bílí hlemýždi k vli nim byl tu Žili
nemli, vlastní
což
dobe vdli,
les,
aby
samotásky
zdálo, že
nižší
odrd hlemýž.
pece
trochu pibývá,
na
a
má
—
Ale
byl to hoch
starým,
a prosila otce,
— nechtl nijak rsti;
matce hlemýždí se nemže-li to svýma oima
zvláš
pece jednou skoápku hlemvždí
pozorovati, aby shledal, že
tvor}-
byli
dít vychovávali. Ale malik}^
patil k
nejvzácnjšími
uvaeni a na stíbrnou mísu poleženi. šastn, a ježto sami žádných dítek za svého jednoho malého obyejného hlemýžd, kterého jako
nyní velmi
vzali
byli,
ohmatal.
On
to uinil a
jeho manželka docela pravdu.
Jednoho dne byl poádný liják. »Slyš jen, jak to na lopuchy bubnuje, tnim, tnim, trum!« pravil starý. »Ano a jaké kapky !« pravila stará. »Hle, zde stéká voda již po jednom stonku! Bude tu notn mokro. ráda, že nosíme svj domek a malý že má také svj. O nás je pece Jsem lépe postaráno, než o jiné tvory, lze vidti na tom, že jsme pece pány svta. Od narození máme svj dm, a les lopuch byl vysázen jen pro nás.
Chtla bych
jen
vdt,
jak daleko se asi táhne a co jest
»Dál už není nieho,* pravil otec. »Líp než u nás býti a já
si
také
nieho
víc
nepej u.«
mimo nj
nemže
?<<
již
nikde
Te
to
hrozn
strašná událost!
pravila slepice a pravila to
práv na onom
nepihodila. »Je to strašná sama. Je to dobe, že nás událost z kurníku. Mla jsem strach, spáti dnes vypravovala, až se druhé slepice tolik sedí na bidle vedle sebe.« Na to docela! a hebínek kohoutovi spadl. Je to jisté
J
konci vesnice, kde se událost ta ani
hrzou epejily
vbec
«
JE TO DOCELA JISTÉ
162
my zaneme
Ale
od zaátku.
Stalo
to v kurníku na
se
druhém
konci vesnice. Slunce zapadalo, a .slepice šly spát. Mezi nimi byla jedna celá
krátkýma nohama, která pravideln svá a jako slepice v každém smru poestná byla. .Sotva tato vzlétla na ty, uhladila si zobákem hladce peí a ztratila pi tom jedno pírko. >^Tam letí!« pravila. »Cím více se oškubu, tím budu krásnjší!* Ale to bylo jen tak žertem povdno. Byla ša.škcm mezi slepibílá
.s
vejce
snášela
cemi,
eeno, vysoce poctivá. Na
jak
ale,
to usnula.
Kolem byla tma. Slepice sedla vedle
slepice,
ale ta,
která
sedla
nejblíž
o které jsme
družce,
vypravovali, Slyšela a neslyšela, jak to
dlati má, chce-li jen
Ale co
nejbližší své
práv
veno
?
slepice,
padala.
slyšela.
lovk
trochu
nespala.
svt
vlastn na
živ býti
pohodln.
pece povdíti,
sousedce musila
»Slyšelas's, co zde bylo vyslo-
—
Nechci jmenovati nikoho,
ale,
zde je
aby hezky vyKdybych bvla kohoutem, pohrdala bych jí. Zrovna nad slepicí sedla sova se __ svvm mužem a dtmi. která
se
chce oškubati,
Celá rodina
mla
neo-
bvejn
jcmnv
sluch.
Všichni
slyšeli
každé slvko,
oi
co ekla
slepice
matka se ovála svými kídly. »Ale jen poslvšte! Vždyt jste všichni slyšeli, co se tam povídalo ? Slyšela jsem to na vlastní uši, a lze toho vru v
sou.sedství, a tu stoili
tuze
mnoho
uslyšet,
mezi slepicemi
mnla že
tak
než upadnou.
jest jedna,
daleko,
sedí tam,
a sova
jak
vyškubává
která
se si
na
peí
Tam
dole
docela zaposlepici
.sluší,
a nechá ko-
houta dívat se na sebe.« »Prenez garde au.x enfantsl« pravil otec sovích dtí.
poestná
v
»To není pro dti. Povím to sov, která každém styku. « S tím matka odletla.
bydlí naproti, je tak
«
««
:
JE TO DOCELA JlSTE »Hu
hu, hu lni!-
níku. »Slyšeli jste to
ledna slepice
k
si
troubili
oba a zrovna pímo k holubm do holub-
Slyšeli jste to
?
villi
?
Hubu!
kohoutovi všecko peí
vyškubala! Zmrzne, jestH
Hu hu!s<
nezmrzla.
již
»Kde pak? kde pak?«
vrkali
holubi.
»V protjším dvoe, vidla jsem
—
jetojisté!« !
«
»Mžete
na
toho viti každé
z
pravili holubi a vrkali
»Jedna slepice, si
to
oi. Nesluší se to sice vypravovati, ale
vlastní
slovo
10:i
nkteí
do holubníku dol
tvrdí, že
dv
oškubaly
všecko peí, aby vypadaly jinak než druhé a tím
pozornost
kohouta k hra!
tom již
sob
Te
se
To je smlá mohou nastudit pi obrátilv.
a dostat zimnici a umít, a také
ob
umely. >A'zhru! vzhru!* zakokrhal
vzhru na plot; .spánek mu ješt sedl pod víkv, ale on kokrhal pesto: » Umely ti kohout a
vyletl
slepice z lásky ke
škubaly
si
kohoutovi.
Vv-
všecko
peí. Je to zlá historie. Nemohu ji zamleti.
»A
zní dále «
pískali
I
kdákaly a kohouti kokrhali: zní dále!«
A
zní dále
!
netopýi, a slepice
-A
zní dále!
A
od kurníku odkud vyšla.
tak šla ta událost dále
ke kurníku, až se
»Pt
A
vrátila
slepic, «
na místo,
znlo te, »vyškubalo
si
peí, aby ukázaly, která ze zármutku láskv pro
kohouta nejvíce zhubla,
pak se navzájem do krve posekaly a skonaly k hanb a potup své rodiny a k velké škod majitele.
A pírko,
slepice, která
nepoznala
již
a
pvodn
ani
ztratila
spadlé
vlastní historii. Ježto
»Nenávidím
byla
poctivou
slepicí,
tchto
slepic, ale
bohužel jest jich více toho druhu!
pravila:
To
se nesmí zamleti
164
i
JE TO DOCELA 7ISTÉ
chci k
tomu
zasloužily
A »Z
ním
též
pispti,
a
to zví celá
zem.
Toho
si
ty slepice
a jich rodiny též.*
pišlo to do novin a bylo to vyti.štno a je to zcela, docela
jednoho pírka muže
býti docela
snadno
pt
slepic!*
jisté-
SLABIKÁ
BYL JEDNOU JEDEN MUŽ, KTERV SEPSAL NKOLIK NOVÝCH VERsU
Bvl
jednou jeden muž, který sepsal nkolik nových verš pro slabiká, dv ádky ke každé písmence, zrovna jak to bývalo ve starých
vždycky slabikáích.
Myslil
že
si,
by
tu
mlo
býti
nco
nového,
staré verše byly
tak otepané a jeho vlastní líbily se mu znamenit. Nová abeceda byla posud jen napsána a byla vedle staré tištné ve velké skíni umístna, kde zábavných knih. Ale staré abeced bylo sousedství stálo mnoho uených nepíjemné a proto vyskoila ze své pihrádky a zasadila nové nové abecedy mžikem takovou ránu, že tato ihned na zemi se octla a rzné její listy po podlaze se rozptýlily. Stará abeceda ležela první stránkou nahoe a ta je pi abeced nejdležitjší, nebo tam jsou všecka písmena ta velká ta malá. Ten
již
i
i
list
obsahuje všecko,
ím
jiné knihy
žijí,
abecedu, písmena, která na
moc utajena; záleží Mohou vlívati život
jen na tom, na jaké místo
vládnou. Jest v nich strašná
na rozkaz rmoutiti.
se
Každé pro sebe
ba když mih' zela,
dala
dostanou.
Bh
sílu,
bez významu,
i
.snésti
že jsme
mže,
my
a
my
usmrcovati,
potšiti
sestavené v šik a
ale
jim své myšlénk}' podložil,
než zrak náš
nám
jest
tu
jsme se
vtší záe
klonili
z
znaí, a že on jest
zobcem
zaslechla
—
nich vychá-
je nesli.
ležela a sice
a zakokrhal, až se to rozléhalo.
která jinak ve dne
spánku,
adu!
za-
hluboce a písmena
upadla, zatloukl kohout kídly, vyletl a usadil se na roh regálu
dách,
i
vzhru nohama. Kohout ve velkém A záil a zeleným peím. Chlubil se, nebo vdl, co písmena jediný živý tvor mezi nimi. Když stará abeceda na zem
Tak zde te erveným, modrvm
pohladil se
svt
v noci,
tento jek
pokud
polnice
—
jí
knihami,
Každá kniha v píhra-
nebylo užíváno,
naež
s
promluvil
stála
kohout
o bezpráví, které se spáchalo na starém ctihodném slabikái.
jako ve hlasit
«
SLABIKÁ
KiS
»Dnes má všecko být nové!« pravil. » Všecko má valem pokraovati! ,Dti jsou tak moudré, že umjí íst, aniž by znaly písmen. Teba jim dáti nco nového do rukou! pravil muž, který napsal nové verše k abeced, které tam leží po zemi rozházeny. »Znám je, víc než desetkrát musil jsem je vyslechnout, když si je nahlas pedítal. Dlalo mu to nesmírnou radost! Ne, to bych si pece dovolil zastati se svých dobrých, starých a hezkých obrázk, jež k písmenm patí. Pro ty chci bojovati, pro ty chci kokrhati. vám petu tv nov .sepsané, petu j(" klidn. Odhlasujme pak svorn a vyslovme úsudek, že za nic nestojí.
Te
A.
ABECEDA.
Xejprvnjší v je.sti
pec
svt vda
jen abeceda.
SLABIKÁ
B.
Teba
169
bulík.
uen
se divá,
bulík vždycky bulík bývá.
»Jak tv verše pokulhávají,*
C.
Columb
pravil
kohout
—
»ale
budu ísti
COLUMBUS.
moem
dal se v
let,
o jeden víc bylo svt. 32
dále.
SLABIKÁ
/()
.^v^^'^.
.-
^
^\;
;.
..•/
DÁNSKO.
D. Již
'»^í
^;'"'
•.;
v starých knihách hojn teni; ruku drží nad Dánskem.
Bh
KMIR.
E.
Kmira stejné shodí slon jak žebráka, když dá se v hon.
F.
FOUKÁ.
Zefyr sluje a lidi
pec notn
fouká,
kácí a v komínerli houká.
SLAn/KA
171
GROŠK.
G.
Sedlák veze na trh plné koše, aby zpátky doma pines' groše.
H.
Nech
HODINY.
liodiny jdou
v ráz stojíš v
Tohle má bvt hluboké, « shledávám
s
rychlostí,
prosted vnosti.
—
pravil kohout,
»ale já to
!<'
CH.
Chva cizími,
CHVA.
ve sváteních šat kráse dtmi vychloubá se.
lile,
opravdu ne-
SLABIKÁ
172
I.
I.
Tlustouš „vži se kulaté" diví, jak
I
oba na sebe tu
y. j
Luny
jas
mrákem
na chvíli krjrje
A
civí.
s.
malikou
skrá
jak
epikou.
usi!^'
K.
KRÁVA.
Samici u skotu kravou zveš,
vykej, »Jak lze jen
ped dtmi
tele,
budeš kravou
mluvili o
též.
pomrech
rodinných?*
SLABIKÁ
L.
\n
LEV.
Divý lev se bez lorgnetu dívá, krotký v divadle své keslo mívá.
M. MÁJ. V máji krásnj slunce mraky trhá, tím však kohout lépe nekokrhá. »Ted' se mi dostane ješt hrubství,« pravil kohout,
v dobré spolenosti se sluncem! Dále!«
N.
NEGR.
Kdyby chva stokrát neg^ra myla, erná jeho ple nebude bílá.
»ale
jsem
aspo
SLABIKÁ
17'i
OLIVA.
O.
—
tim jsem jist v zobci holubice olivový list.
Nejmilejší jesti
PRASE.
F.
By
si
frak
i
ibuk
vzalo prase,
zstane pec unétem
R.
REJSEK.
ostrým rypákem, dobrý známý je to,
.S
jen zase.
hle, ušlechtilý rejsek,
kritik hojsek.
SLABIKÁ
.9.
175
SAMOVAR.
Klidné domácnosti tichý syící ti hlásá samovar.
ár
T TULIPÁN. Mnohý kikloun když huláká „sláva!"
kiícím
se tulipánem stává.
má dít rozumti?* pravil kohout. >Ovšem stojí na Abeceda pro velké malé,« ale velcí mají cos jiného na v slabikái, a malí nemohou tomu rozumti. Má pece všecko
Jak tomuhle list
titulm'm:
práci, než ísti
i
své meze! Ale dále!«
U.
Na
ÚSTRICE.
jazyku div se nerozplývá, žaludku však k zkáze asto bývá.
SLABIKÁ
17(1
V.
Proto snad se že
»Te vuje,
teba
dovolíte,
si
máš
VEPI. šíj
celé stádo
oddechnouti.*
— Naež
.\-.
5>Zde nenašel
byl lepší.
hrd
vep
abych zakokrhal!*
trouba a bylo radost tomu naslouchati
Y
tvá
nese,
v lese?
pravil
kohout. »Dlouho ísti una-
zakokrhal, že to
—
znlo jako mosazná
kohoutovi.
totiž
—
»Dále!«
XANTIPPA.
mcinželství jest jeden srázný tes,
Xantippa
mu
vru
nového! Musil
nic
íkal Sokrates. vzíti
Xantippu, dnes by Xantus
«
Y. YGU RAŠIL. Bohy na vtvích Ygdrasil ml,
bozi shasli Ygdrasil, když
stlel.
«
SLABIKÁ
Z.
ZAHRADA.
Hbitov posvátná
sím
>Konen
má
hodné rýmy v mé knize uené neuené, prosté i
je boží zahrada,
nejvzácnjší tam se ukládá.
jsme u konce,
vytištno a pak se to
\11
ísti.
býti
ale tím není vše
odbyto,
zamnny Co ?
spisy a sborníky
?
fiká Já
mly
te
to
má
být
by tomu slavné shromáždní,
Za takové hudlaení
domluvil
—
staré úcty-
te mohou
se
vysloviti druzi.
Ale knihy stály a regály
A
stály,
a kohout
slétl
opt ku svému
vel-
kolem rozhlížel. ^Mluvil jsem dobe, kokrhal jsem nový slabiká nedokáže! Pojde zajisté, ba jest již mrtev, dobie, to po nebo nemá žádného kohouta.*
kému
a
pyšn
mn
se
=
SVTOVÉ VYDÁNÍ
Andersenových = Pohádek
v
ESKEM
S
NÁDHERNÝMI ILLUSTRACEMI PROFESSORA
R3JSE. PEXLADEVl
VYŠLO VE
*
5
K
20 h,
DÍL
**
4
K
40 h,
DÍL
***
4
K
40 h,
HANSE TEGNERA
DÍLECH
3
ÚPLN DÍL
JAROSLAVA VRCHLICKÉHO,
SAMOSTATNÝCH. NÁVRHU
OLÍVY)
8
•
•
>
»
>
7
.
.
»
>
'
7
SKV. VÁZ. (DLE
V.
SKVOSTNÉ DESKY NA JEDNOTLIVÉ DÍLY PO PO 2 K 20 h.
2 K,
JERUZALÉMSKÁ
UL.
11.
F.
ŠIMÁKA V
40 h.
K K
60 h.
60
h.
POŠTOU
OBJEDNÁVKY PIJÍMÁ KAŽDÉ RADNÉ KNIHKUPECTVÍ, JAKOŽ
NAKLADATELSTVÍ
K
I
PÍMO
PRAZE,
