E. F. Burian:
VoLNoU CESTU NoVÝM HUDEBNÍM KRÁSÁM!
dební doby. Základně však vyzpívali svŮj čeljcdině novf mi k o m p 1 e x y t Ó n ť r a j e n o m l r u d e b n í r , e l i k o s tb y l a s t o z d o l a t mimohudební pŤedstar,y vybavované ncbo násilírn vtlouká. vané a okolnostmi navěšované.Velkou chybou těc]rto komponistťrbyla jejich estetická nezričastněrrost.Mohli pňipravit mnoherl lépe sr'oji clclbtr a zjednodušit vnínrání sr'ého novátorství.
Umění vyjadňovat se tÓny. Tedy ne citečky,jejichž rikolem bylo dojímat. Ne melancholická prázdnota, pohybující se v atmosÍérickch prázdnotách. Ani andělská pomoc filosofii metafyzikri. Ani rozpŤádání nekonečn ch tasemnic ponur1ichnálad. Umění vyjadňovat se tÓny. A pňedevším umění.
V tÓnech je hudební počátek,hudební zadostiučinění. Nic nového,a pŤecerevolučně pŤevratné.Yime z dob minul1ich, kdy muzikant se zaměstnával mimolrudebnímjproblémy,rozpňádal cyklické debaty, měnil hudbu na profesorsk1ialgebraick1ipedantismus,žeznečistilhudební uměníposláním,jež mu nepŤísluší: malovalo se, stavělo' básnilo, filosofovalo se, a div, že nesochaŤilo, a prvopočátekhudbyl. tÓn byl opomenut a velmi šikovně zkonzumován. Nevědomost,z nížby\ojenom několika málo génirimdáno osvobodit se, a to jenom tehdy, byli-li pokry. tečtí, žejenom napohle d se jejich díla nelišilaod ne]ru-
432
TÓn. Zvuk s definovatelnou rÝškou. Spleť alikvotních konsonancí. ,(uuk. Vfška nedefinovatelná. Spleť alikvotrrích disonancí. Samoričeln1i materiál. MalíŤova osvobozená barva. Alikvotní záchvěly jsou podružné,odvozené. Fyzikáině omezená nutnost' jež obepíná vlastně r'šechno živé' schopné pohybu. Proto tÓn a jeho akustickf problém tná na tvoňení teplve druhoŤadf vliv. Hudební tvoŤerrí vyplfvá principiálně Z p o h i , l b o u éz d k o n i t o s t i t Ó n u , z ' j e h o b o h a t s t v í z a č í n a t a následovat. Tedy: materiál lruclebního tr'oňeníje dělen ve dr'é,jež je jeho formou i obsahem, v tÓn, zvuk, v pohvb.
Negací ustálenfch a vžit,fch foretn nalézáme nové klady, v nichž vlastně ,,nové..je jenonr zrlratně poclropené: zvuk: dŤíve: schopnf jenom svojí definov'atelnou in.iškoua literární návěsností; dnes: uznávárne kultivovanost r,eškeréhozvuku, jehož vazba je čistě hudební ve tvrirčím okamžiku (nikoli ustálenou formou) ; popíráme možnost zvukového literárničení;
+33
pohyb: dŤíve: podružná technická samozÍejmost; dnes: samostatná, svéprávná složka; nástroj: dŤíve:pravidelně znéjícíprostŤedek k symbolickému a tÓnomalebnému vfrazu; dnes: osvobozen!,prvek skladebnéhocrescenda; nástroj reprezentujezvukovou alikvotní konstrukci' Řečená negace zvráti|a formální ustálenost až tam, kde nechceme absolutně svobodně rozev ít formální dějstvovost v uzavŤenécelky. Také tehdy, kdy cítíme polydynamičnost některé formy nebo tvoŤímekontrastně. Negace není tedy vflučnfm popŤením,poněvadžveškeráv.ilučnostje již určitá klasická, Ťekněmehomofonní stylovost. Ve vflučnémspatŤujeme dekadenci posledních let, jež dospěla k ismistickému puntíčkáŤství.Tedy popíráme sonátu, ne však sonátovou formu, zv|ášténepŤekáží.linám ve tvoňení sonátovfch skic atd. PopŤenímnestáváme se vflučn1ími. Popíráme každou vflučnost, která by vedla k ohraničení umělecké mnlh os t i . Řekneme.li: umění nemá zákonri, pŤedložímesi zajisté nov1ízákon absolutníhotvoŤení,jenžje daleko zodpovědnější nežvšechnyškatulkyposledníchgenerací.Chápeme-li umělce jakožto jedinou možnoujednotícíformu a jedinf zákon, lryčerpáváme tím uměleckou zákonitost, osvobozujeme umění od profesorsképravidelnosti a uvolĎujeme prázdnou a neži. votnou konsekvenci, aniž se stáváme nekonsekventními. Tak odevzdáme skladateli veškerou tvorbu od Palestriny ažpo Schtinberga,od Ťeckétragédieaž k francouzskéŠestce. Poskytneme klasicky čistouformu, aniž se zatdíváme nad její jednoduchostl. Nebude nedovolenfch kontrastri pŤíkladného foxtrotu a symfonického finále. Nebude ,,šlágr .. ani tzv. ,,vážné,,hudby. Nechceme ,,seriÓzních..snah,jež byly vlastně j e n o m s y s t e m a t i c k f m v y k r á d á n í m , , n e v á ž n é .h. u d b y klasickfch vzorri. Bezv;ihradně jsme proti zeslabování
434
hudebníhoumění ustavičnfmi šosáckfmi pravidly, znemožíuiícímivolnf rozlet a vfvoj. a diletantú! Proti dekadenciškolometú Vf lučnost, do nížjsme byli vháněni ustavičnfmi poža. davky pseudokulturní společnosti, byla vždy ner,fvojová. Balancovala na určitéčistotěrasy. Umělecké dílo musilo mít podmínku,nebo bylo závis|éna podnětu.TvoŤeníbylo oboha. cováno ,,vnímáním..a ne (jak jedině možno) opačně.Jakési speciální pňedpisy atletickéhocvičenípro pravou ruku, s naprostfm opomenutím bŤišníchsvalri a nohou, takže se nám pravá ruka vyvinula do kandelábrovitfch rozměrri a tělo za. krnělo. Vjlučnostje uz koněnj nepoměr,Nacpávejte tŤíměsíční nemluvně kvasnicemi! Netvoňte, n|,bržproblémujte! Hudba, umění sluchu a nervové soustavy, zvrhla se na matematick:!, problém z nedostatku pochopení a životnísíly. Dvacáté století nudíme vyná|ezy století osmnáctého. Jsme pňílišzaprášeni muzejním prachem a naŤikáme na padek kulturního zájmu. A jinde neumíme než obléci si moderní šaty pňeskonzervativní utahaninu, jíž se paradoxně pŤezdívá ,,tělo... obecenstvo jezdí na motocyklech a |étá v aeroplánech a umělec drcá v dostavníku.Nerovnf hon tím spíše,rozhodli-li jsme se pňedstihovat technické požadavky publika tím, co není kontrolovatelné, totiž: ,,myšlenkou.., nebo pŤíhodnějiŤečenoideou. Takové tenisovéhry ,,ideami.. poňádajívesměs všechny současné kulturní podniky a školní katedryjsou ustavičněobléhánypoŤadatelitakor,1ichtozávodtl na život a na smlt. Hudba, donedávna za veškerfm pokrokem ,,s kŤížkempo funuse..jdoucí, nem žejiž bÝt tlrr- uzce vflučnfm uměním, jakfm se vyznamenáva|a. Hudba s tak vyslovně ričinnou širokodechouuzpťrsobeností, neinteligencí,v mnoha pŤípadech očividněchtěnou a nucenou' vtěsnána v pedantickéformuláňe pokulhávala tak dokonale,,popelkovsky.oza ostatnímiumění-
+35
mi, že bylo pomalu ženantnímchodit do koncertri ,,současnfch.. projevťr,anebo čístodborné články nebo i referáty. U nás vyspělá kamaráderie napomáhá, této květeně naší hudební kultury. Svobodn1iprojevje vzácnostía uvědomítsi to by bylo velmi driležité,hlavně pro náš mezinárodnl l$znam na hudebním Íbru.
Dadaismus. Rozuměli bychom tím více než rizkou vymezenost vlastního slova. Nezastavíme se jenom na vnějších prostŤedcích I rozvratu hudební tektoniky, rozvratu vymezené tonality atd. Dadaismus (prostŤedkovávflučnost, název snad nejvlivnějšÍhoz prostŤedkri, jež nár.rrbyly dány k mnohotvárné formě) naučil nás mnohému z opomíjenfch všedností, prázdnot a sentimentalit.Naučil nás mnohem více:naslouchat zdánlivě nehotovémua stupidnímu.Byl čas,kdy jsme se honosili každfm okŤídlen1imslovem. A dnes, hlavně vlivem bezpňedmětného(ovšem! ?) dadaismu, myslímemnohem tvárněji. Jak krásná je kompozice, inspirovaná větou, jížrozumíjenom okamžitéa bezdrivodnézan(cenl! Atonální skladba není krásná jenom svou novou technikou, ale i tím, jak hfňí radostí z každého primitivního, rozšklebeného zvuku. Dadaismus ukáza| nám pouličníodrhovačky a rozvrzané flašinety. PŤinesl nám džez a mechaniku, oplzlou melancholii barovfch animírek. Vnesl do našímnohosti nejjemnějšíkmity absolutní zvukové krásy. Dadaismem vážímesi ošklivosti a bezdrivodnosti, cožjsou zajistépŤednostitéto obdivuhodné vflučnosti, tohoto rámusivého, b|áznivého foxtrotu, opilého Hotentota. Dadaismem jsme se opravdu obohatili o krásnou tělesnost a optimismus.
Pohybová konstrukce a konstruktivismus. Rozdělme technickétermíny od ismri. Budeme snáze rozumět povrchnostem a zbytečrrfmzmateninám rflučností,j ež nám pÍinášejÍmálo nebo vribec nic. Jsou jistě rozdíly mezi v lučností,
430
jež podmir1ujenějak1íformotvornf následek, a jinou, jež pod. miriuje pouhou technickou znalost. Pohybová konstrukce je Bez ni si asi sotva pÍedstaví. jistě požadavekbe zvfhradnf. položenf všakna základech pohy. me hudebn1zák|ad.Ismus, tato jakfmsi nebetyč. se stane bové konstrukce, kde vlastně je naprosto chybnf. Nestvoňíme zajisté n m fenoménem, ismus z technickéhopoznatku instrumentace. Pohybová kon. strukce nemrižeb.ftzákonem, jenžby nám matematicky omezoval naši fantazijn| schopnost a svobodnou tvrirčí vrili. Konstruktivismus je pouhopouhá zmatenina pojmri, kde hudební cit, hudební tvoŤeníje nahrazováno tvoňenímvftvarnfm. Vflučnost, jež nenese novfch element obohacujících našiskladebnou schopnostjako napŤ.dadaismus,je l".Ílučnost baziruj(cí' na pouhé částici technického materiálu; není zde invenčníinspirace, je to nehudebnl zmatení pojmri. Impresionismus nazva|i bychom hudební literárničení.Konstruka my pŤece chceme mít tivismus je hudební rn.itvarničen(, hudbu čistou.odveškeréhocizorodéhovlivu. A potom mirno pohyb, jenž je jistě v principu jako materiál soběstačnf,jsou zde technické složky variačnía imitační,které popíráme co do jejich uměleckéhodnoty. Vše tam, kde je toho tŤeba,a ne se omezovat a napŤed se zahtabávat a zabí1etubohou konsekvencí! Diuaďelní projeu2 posledních let daleko se nerovnají projevrim minulé generace.Najdeme málo děl, v nichž by se dobr.f nápad shodoval s novou technikou a naopak. Revoluční vfznačnost, ornezená Schonbergem a Stravinskfm, spojuje nejostŤejší hranice vyvrcholeného a nového.Jinak unavená malátnost, hledanost, schopná nanejvfše vnějších projevri nikterak nedoloženlch. Tam, kde mohou b1ítnovécesty raženykonstrukcí,dospívá se k jakfms takfms r,1ísledkrim. Pohybová zákonnost,konstruo. vaná ve hmotné polyfonní děje, absolutní r'fška hudební tektoniky, ritěk od exprese a imprese. Nic víc než určitou tradicionálnost nenalézáme v prokomponovanfch scénách konstruktérovfch,pŤeszdánlivf revolučnívztuch. Nemrižeme
437
V prostŤedku (polyfonii, polyharmonii, osvobozenémnoho. hlasé konstrukci) spatŤovat ničeho zv|áštěnového,neboťprostňedek rrr žeb!,t podmínkou k novému a nikoli samoposta. čitelnou definitivní formou. ChcemeJi studovat powagnerovskou a posme(anovskou operu, stačí,povšimneme-li si určitého w!,značnéhovzorL|, tŤeba: Debussyho, Schtinberga, Stravinského,u nás Ostrčila nebo Janáčka,a již rozumime všem ostatním. Děj je pozměĚován a rozvláčřován. Nevidíme nic jiného nežjakési ,,harmonizovártí,,,nebo lépeŤečeno:určitfmi změnami podkládanf dramaticky sotva postačitelnf děj. (Bojíme se Ííci vf značn!.) U nás si nemrižemepŤedstavithudební drama bez drikladnéznalosti otakara Ostrčila a zajistévzpomeneme Janáčka, zadíváme-|i se do nadrealistickfch, vášnivfch linií zpívanéhoslova. Paradoxní, že tradicionálnost, s jakou postupují n.ěmečtí nováto}i s Hindemithem a KŤenkem v čele, francouzse absolutněvyrovnává se zdánlivou netradičností a antitradičnÍ konsekventní tradice ské,,Šestky... NetvoŤivost, emocejsou zŤejmé hlavně svou vflučností.Vflučnost kteréhokoliv ismu (jak jsme shora podotkli) je na pŤekážkunejen absolutní tvrirčísvobodě. ale i dostatečnéinformovanosti.
deklamaci. Realismusu akademické Bude nejlépe,rozdělíme-li deklamaci : v hudební deklamaci a realistickou. Rozdíl se nám těmito pŤibližn1iminázvy dostatečněosvětlí. V h u d e b n í d e k l a m a c i z a h r n u j e m ek a ž d éz h u d e b n ě n í slova, tj. vyh1ibáme-li se ťrmyslněveškerécletailizaci vztahtl básně a hudby. Nestačídramatická kompozice rozdělená ve dvě dynamické linky, básnickou a hudební. Čekámeještě na specializování vztahu, kteréspojenítěchto skladebnfch složek podmiiiuje. Slovo, pňirozenou svou podstatou osvobozetté, ,,zhudebníme... Všechnypokusy o zrealizovánídeklamace zrcdily prázdn! akademismus,jenž ochudil dramatickf vztah ; ctR
+3"
básně a hudby o kontrast, zliterárnil a někde i zvftvarnii ji, jež měla bft v prvéíadě hudbou a potom vztahovou a následnou kompozicí.V negaci akademickédeklamace, v dadaistickém projevu melodickélinie ničeho neboŤíme,nlbrž očišé u j e m ez p ě v n í s t y l o d h u d e b n í d e k a d e n c e . V e š k e r f m i m o h u d e b n í z d , p is l o v a j e n á m n a h o n y vzdá|en. Natož pak básnická pňevodnostslova v hudbu (Monteverdi, Gluck, Wagner aj.)!! JsmeJi na rozhranl mezi operou a hudebním dramatem, rozhodnemese plo operu,jelikož nestavínašídivadelní naivitě a hudebně scénickétvárnosti nijakfch nehudebních a nestylovfch pŤekážek.A potom: možná že budeme někde i mimohudební, a to je naše kapitola o potŤenívšeho v..flučnéhove tvoŤivém,žívémumění.
Všeobecnost. Novf styl ve starémi budoucím. Nutnost sou. časnérevolučnosti, současnfch protestri proti patentované a dokonale nudícístabilizaci. Konec ajlučnlsterna neonrylnjmu1lnálelúm. PŤirozen následek miqulé i současnédekadence, ve které spatŤujemevybledlf aristokratismus naškrobenfch paviánri a skvěle ošacenfch nedochridčat. Ism2 a tradice,slova, jichž vlznamje tent1iž.Baletka tancující v jinfch a jinfch kostfmech, zat|mco by lépe učinila, tancovala.li by nahá. Mimoodbornjobsah,Kropenka u chrámu umění a umělec se schoval... a konečně postoupil na koncesovanou svíčkovou bábu. Vše, co se v hudbě r,ryznačuje primárním: zvukem, rytmem, pohybem, tvárnou dynamikou, vše,co mriže.nástrojnebo lidskf hlas snést,všechen formotvornf materiá| rná v novém umění neskonalémožnostisvou svobodnou svéprávností. I{ová hudba nebude použ1vána.Nová hudba stojív pŤímémvztahu k člověku,jeho zvyklostem, potŤebám, tragice, grotesknosti, numoru' oplzlosti, sentimentalitě,všemu,co vyjadŤuječlověka
439
a co ho nutí naslouchat pozorněji než všem utahaninám a premiérám,jež se mu vnucovaly jako současné produkty. a noué umění.A hudba sv1ímdokonal1ímnervov.fm Noujl člouěk materiálem mrižedokonale vyplnit novéhočlověka,vyjdeme.li od principu, že: každému nervu odpovídá tÓn a každéhmotné soustavě tÓnovÝ komolex.
(Fronta, duben 1927)
++o
Mira Holzbachová : TAI\EC
Tarrec je syntézou dynamickfch a fyziologickfclr funkcí, je asociacívšeclrfunkcí polrybovfch: sportu, práce, r'šedníclr pohybŮ apod., je ptazážitkem životníradosti a iidskych zkrršeností. Biomechani cké užiti standardních vyrazŮ, Tvoňení tanečníspočívána intenzitě r1'trnickych zážitki't z žívotníhovíru. Tanečníkchápe pohyb jako funkčníprvek dění,jehožsvrchovanfm velitelemje čas- rytmus. Vyl učuj e jakoukoliv myšlenkovou progranovost. Tatrec je proměna intuitivníclr silosměrnic, podrr,rírrěnfclt rytmicko kirretickfmi impulsy. V žádnémpňípaděrreníurněnírn dekorativním, ornamentálním. Tanečnínejsou Ťady pohybovfch obrazťr,ilustrací a sttrdií, neboéna nrístěsyntetického,spontánního v,frazu c]ostávánrc tu rozbor polrybu: prolrloubané,téžCe vydobytévzorce, literé nakonec strnotl v živéobrazy _ bez žívata,Je to vzclzrlor.ání se tanci ajeho svébytnosti. Svébytnosttance rněŤíse scbeurčenímosobnosti. Kdo t v o Ť í ,n e p r a c u j e p o d l e p ň e d l o h ,j e v y n á l e z c c r n s á r r r . Ternpo moderrríhoživota žád,i rychlj,a siiny zážitek, siln1' a rycille rnizícír'jem. Větu v jednom slově! Siln okamžik! Zkratka !
4+r
