Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/svtovvlkastaOOpeka
3226 \\^)
JOSEF PEKAR
SVTOVÁ VÁLKA STATI O JEJÍM VZNIKU I
*'
t
JEJÍCH
OSUDECH
Nákladem „Vesmíru" a vydavatelské spolenosti vKarlín, Palackéhotída41
nakladatelské
19
2
1
s
r.
o.
I> 5^^
ROLNICKÁ TISKÁRNA V PRAZE.
PEDMLUVA. Kniha ve
iaio shrnuje v
tyech
létech
jedno úvahy a
19/8 — 1921
referát}^, jež
jsem
ade problém
napsal o
svtové války, ^sa/ jsem jen o otázkách, jež mne jako echa, lovka nebo historika mocné zaujaly a jen k tomu abych dopracoval se poznání pravdy, a mohl je pro-
konci,
Tím
stfedkovati
eskému tenái.
soubor
nepostrádá potebné vnitní jednoty a že kniha
statí
jest
také vysvtliti, že
pouení o nkterých zvláš naléhavých na než vzdlaný ech našich dn, vzpomínaje
jako celek poskytuje otázkách,
války, hledá
V
odpovdi,
popedí
stojí
otázko,
v z
niku
v
alky*
se zvlášt-
ním zetelem k záhad, jak a pokud dlí se o vinu její Víde a Berlín. tená by snad místo mých šesti lánk, vracejících se k
dané základní otázce (podle toho, jak pibý-
valo znenáhla odhalení a
etl radji
studii,
zpovdí k odpovdi potebných),
vzdlávající v pragmatickém výkladu
všechen materiál najednou. studii, ale
jak se
Mám
pipravenu
dal jsem pednost otisku svých
vzájemn dobe doplují
nov pibylou
i
takovou
šesti statí,
vida,
a svou pohotovostí, uiniti
látku archivní služebnou jistjšímu a jistj-
šímu poznání vci, dodávají celku jistého dramatického
Pi
tom jsem ovšem sta »Jak to bylo (na základ vídeského materiálu )« ponkud doplnil a sta následující, úinu.
konenou, vtšinou
nov
vzdlal a
rozšíil,
aby poskytla
potebné odpovdi konené. (Stát sedmá »Poslední dek« pibyla ieprv béhem tisku.) Poznamenávám, vzniku války,
literatura o
deské a
berlínské, je
vody neiní ale
jsou
tak,
aby
Ti
sic
z
nárok na
pramen
tená po pípade mohl
ví-
si
pozornost obecnou,
psány
a
samostatné
uinit úsudek vlastní.
kusy následující (Conrad, ernín, Windischgrdtz)
slouží poznání vojenské, vnitro-
Rako usko-U her ska lem te
úední publikace
o
ze
dosud ku podivu skrovná; mé vý-
zvláštních
vybudovány
opená
sve-
za
i
zevnepolitické
situace
v ál ky^ se zvláštním zete-
dob Karlové; dva další obírají se pokusem o separátní mír s Dohodou; literatura
kritické
císae Karla
dotena v poznámkách. K nim pipojeny jsou lánky, seznamující s dílem spolutvrc naší samostatnosti, Arnošta Denise a S etona-W atped válkou. Pouze dvé stati pedsona za války nové pibylá
je tu
i
jinde
i
poslední souvisí Statí o
s
eské
celkem pedchozím volnji.
politice
za války, a( doma, at za
není. Není zajisté (až na nkteré výjimky) dosud možno o n se pokusili, zejména že hlavní hranicemi, v knize
initelé našeho osvobození neposkytli k
tomu dosud poteb-
ného materiálu. Proto jsem také jedinou ležela
do
1918
otiskl
této
v
souvislosti
es. as.
(a
již
Histor,
studii, jež
jsem pod
tit.:
by ná-
íjen
1919), vylouil
z této
sbírky-
Prosím tenáe, aby omluvil nkteré nedslednosti v
re-
produkci cizích jmen a termin (ultimátum a ultimatum,
LichnoTVský a Lichnovský a pod.).
V PRAZE
v
dubnu 1921.
JOS.
PEKA.
ZVDLI BHEM
co JSME
(Napsáno pro »Veiikov« 24. bezna 1918
ložil
švédský státovdec
velmi poutav, jak
eeno,
jak pedstava
vyvolalo)
vovalo), aby
píin
je dohledati
si
níž se
od
s
let
dsledn
pipra-
vybojovalo panství nad Evropou a nad je
Nmecko, ponvadž
poraženo, a ententa domnívá
Srovnává-li se
nerozlun
s
bezprávn napadená
chystala
války souvisí
svtovou válku (k
— potom
cíle,
strana
vy-
odhadem jejich vítzství nebo pravdou názor tydohody, že totiž N-
porážky. Je-li
ného
odhalením
Rudolf Kjellén
tžko ba beznadjno
oi
u obou válících stran
svtem
»K
pravdy o vin na vzniku svtové války, uri t ji
se dnes
mecko
tit.
Lichnovského « ) .^ )
kníž.
Známý
i>od
VÁLKY.
žádati
nedosáhlo vytese,
že
mže
jako
nápravy a náhrady.
pravdou pojetí tyspolku, že
totiž ententa
útok na ústední mocnosti, že chtla roz-
dlení Rakouska a Turecka a že ohrožení dali se v boj
— potom
Nmeckoi se spojenci svými vítzem, nebo cíle obrany dosáhlo. Každá strana steží peliv svou versi, nebo ona nejen dává možnost pouze na svou obranu
mluviti
jí
o vítzství, ale dává
i
je
mravní sankci všemu, co
*) Sta, jež se pokusila užiti zdánlivé shovívavosti censury, trpící V3^ahy z Pamtí Lichnovského, aby seznámila eské tenástvo se byl inforstavem otázky o vzniku války vbec, pokud jsem o mován, byla konfiskována v celém rozsahu. Psal jsem ji ovšem opatrn, ale nezadávaje pece v niem poznané pravd. front y«. Byla pak otištna v druhém svazku mé knihy »Z Hodí se dobe jako vstupní výklad i do této sbírky.
nm
eské
se stalo a kryje nesmírnou
ník ped národy
zodpovdnost
mocná
a stát-
a djinami.
spis knížete Lichnovskéh oO jest za takového stavu vcí sensací v pravém slova smyslu. Hájí zajisté proti své vlasti stanoviska tydohody. A autorem je zástupce diplomacie nmecké na nejdležitjším vyslaneckém míst (v Londýn) muž, jenž ml poJe nepochybno, že
,
dle
úadu
i
svého pístup k tajemstvím íše. Spis
talentu^
je
prudkým výlevem nejosobnjšího cítní a pesvdení, trpkou a skoro podráždnou žalobou muže také osobn
sice
—
uraženého
ale na tyto lidské
pímsy
je
práv v
ryzejším materiálu historik pipraven a dovede
k lepšímu poznání skutenosti, jako dovede cele
falešná
dementi
donutiti,
i
i
nej-
jich užiti
pólo- nebo
aby vydávala svdectví
pravd. Spis Lichnovského není prvá nmecká žaloba toho
—
1915 vydal ve Švýcaích nejmenovaný nmecký autor pod píznaným titulem: J'accuse (Vznáším žalobu; kniha je však psána druhu
nmecky)
prvou
a
oi
je kniha, kterou
r.
jsme zpraveni
níž
z
obšírného
referátu
v »Kóln. Zeitung«. Kniha dospívá pelivým a všestrann3nn rozborem diplomatické korespondence o vzniku války,
válícími státy uveejnné, k podobným v podstat výsledkxtí jako kníže Lichnovský.
M
e m o i r y k n. Lichnovského, v lét 1916 na obranu své politiky z ervence 1914 pro své pátely a jenž indiskrecí dostal se poátkem roku 1916 na veejnost, nejdív ve Švédsku a pak i v Nmecku. eský (nedbalý) peklad jeho s nkterými dodatky (v tom i níže dotenými projevy dr. ii h 1 o n a) z jiných pramen vysel r. 1919 u Grosmana a Svobody. Vídeská vláda dovolovala na jae 1918 výatky z nho otiskovati s podmínkou, že budou pedmtem pole^)
Míní
se
tu
zv.
t.
spisek, jejž kníže napsal
M
miky, nikoli souhlasu,
Tím
eeno,
není ovšem
by
že
pojetí
Lichnovského
krylo se ve všem se skuteností. Historik mívá ze zkušenosti
pedem nedvru k výkladm, zjednodušujícím píliš souvislost vcí, nebo ví, jak djinný vývoj je mnohonásob podmínn žiti
a komplikován. Historik pedevším musí í-1 i
j
t.
j.
skupina jedna tím, že vjo-azila dív, než protivník
situaci
byl
pravdu oba tábory, ma ob evropské skupiny válku a nerozhodla-li
otázku, n e
nechystaly-li
polo-
si
úpln pipraven?
I
pro toto ešení
dectví zvláš významné,
pána Macchia,
sv-
uvésti
lánek našeho vyslance svob.
jenž s hrabaty Berchtoldem a For-
gáchem náležel k
triumvirátu,
ovšem patrn vedle
hr.
den
který
v ervenci
1914,
Tiszy, pedevším rozhodoval o za-
Dne
hraniní politice monarchie.
v tetí výroní
mžeme
29. ervence 1917, tedy
vypovzení války Srbsku,
jMacchio do »Neue Freie Presse« lánek, v
napsal
nmž
trným tónem zadostiuinní vykládal, že rakouské
matum pivodilo válku a zmailo^ nadje
pa-
s
ulti-
ententy na smírné
urovnání konfliktu. Macchio jde tak daleko, že pipouští,
eeno útoné
že vojenská pohotovost, lépe
»byly jen relativní
a
úmysly ententy,
eventuální«,
že ententa
nadjí, že nekrvavou cestou dosáhne oslabení Ra-
se kojila
kouska a odcizí ho
Nmecku;
mýšlela prý teprve v druhé zcela pipravena.
na vojenské zakroení po-
ad
a nebyla na
r.
1914
m ješt nechtla
Rakouský postup
strhnouti do války, které
n
proti Srbsku
1
j
i
—
proto se tak namáhala rozešiti spor cestou smírnou, pro-
stedkem mezinárodní konference.
Pokud liosti,
jíž
nemén
vím, nevzbudil
lánek barona Macchia pozor-
zasluhoval; v jistém smyslu je oteveností svou
zpov
kn. Lichnovského
a bude
mezi hlavními kusy materiálu, jehož užije píští
historik.
sensaní, než
I
on ovšem smje
se frázi
pece
ale snaží se
o »zloinn
nám vnucené
politiku Srbska vylíiti jako
nesnesitelnou a v ní a v
podpoe
její
válce«,
Rakousku
mocnostmi ententy
hledati ospravedlnní pro rozhodné vystoupení monarchie.
Nedotýkám
se
ovšem hrozné otázky, zda
to,
co následo-
valo, potvrdilo prozíravost této politiky.
Kontrolovat výklad barona Macchia knížetem Lich-
novským zdá
ovsem nesnadným.
se
kníže je zcela
než^ídeský diplomat. Nmec-
jinak politicky orientován
ko jeho ideálu
Nebo
je zcela jiné, než bylo to
Nmecko,
s
nímž
ve Vídni umlouvali v ervenci 1914 svtodjinná rozhodnutí.
Nmecko
I
Lichnovského chce míti podíl v hege-
nad svtem,
Inonii
ale ne vítzstvím
mee, nýbrž mozku
a rukou, ne ve svtovražedné válce, ale v pátelské s
dohod
Anglií a Ruskem, v konkurenci obchodhí a prmyslové,
jež
dlí
se o panství
theorie o zápasu
svta a
Nmectva
stejn podpora maarského nosti
jíž
jsou
ubohým stedovkem
se Slovanstvem,
píí
jíž
se
velikášství, jako turecké senil-
nebo rdoušení snaživých mladých národ na Bal-
kán. Narážky Lichnovského na romantinost nebo' stedovkost nmecké politiky míí nepochybn na místo vyšší, než bylo keslo jeho bezprostedního chefa, Bethmanna-
Hollwega; »zjištní«, uveejnné
nmž
celáí 22. bezna 1918, v
ervencová z
1914
r.
vdný nmecký
orgán,
hraniní úad, lilo.
jev,
j.
jest s
se praví, že za jednání
íšský kanclé
to,
aby tento dojem
Jak Lichnovský smýšlel o Rakousku, i
statek.
tak,
je z
a
za-
jen zesí-
jeho pro-
pokud nám byly reprodukovány, patrno sdo-
Lichnovský byl
kem; vytýkal
M&d&ry
kan-
zodpovdnost ústavn zodpo-
nese t.
úedn Wolfovou
již
pro'
dobrý
pomr Nmecka
Bismarckovi, že rozhodl se
a proti Rusku, jako vytýkal jeho
r.
s
Rus-
1878 pro
nástupcm, ž^
kryli
Rakousku záda pi anexi Bosny, pi zizování Alba-
a pi dsledné protisrbské politice, kde všude pece nešlo o pímé zájmy nmecké. Je píznané, že Lichnovský astji, mluve o vídeské politice, užívá termínu hie
»austromaarská«
téhož, jehož se zmocnila en-
politika,
aby znázornila, že jde
tenta,
jen o politiku jisté vládnoucí
vrstvy v naší monarchii.
Lichnovský pracoval pro mír a byl nanejvýš rozho-
en, že z Berlína nebyl dán v kritickém týdnu ervencovém pokyn
hr.
pirozen hrab
pijal srbskou
odpovd
—
Vídni a
srbská
by stail
Berlín
praví výslovn.
zcela
podle) všeho
pro
z
1
a,«
aby
diplomatickým úspchem a
se spokojil
rona Macchia vidíme, jak
poznáváme,
pokyn
jen jediný
Berchtold
tuaci ve
»B y
Berchtoldovi, aby obrátil.
i
j
inak
v Berlín
odpovd na
;
Z
lánku ba-
dívali se
z
na
si-
lánku tohoto
ultimátum,
odpov
pokorná a v djinách suverénního státu snad bezpíkladná,
mla
v záptí
vypovdní
války.
*
Nemže
o soustavný rozbor protirakouských výklad Lichnovského. Ale jedno tvrzení je s to, aby v obanu tohoto státu vzbudilo pece nám, jak pochopitelno,
pání, aby náš zahraniní
úad
jíti
podnikl
své a tedy íšské politiky. Je to tvrzení, že
kruhm minkou, aby
srbským
pravda, že
hr.
byla vražda sarajevská
nco na
obranu
vídeským
pouhou
provedly, co dávno zamýšlely.
proti-
zá-
Je jist
Berchtold nesl bukurešský mír, jímž skon-
ila druhá válka balkánská a jenž pivodil tak neobyejné zveliení Srbska, velmi tžce. zradil Giolitti, že
V
italské
snmovn
pro-
Rakousko hned po bukurešském míru.
iu
tedy
vsrpnu
chtlo Srbskuvypovdti
1913,
úedn
v á 1 k u a že tázalo se
pad uznala
Itálie
závazek
To by svdilo
pomoci.
Ale vzpomeneme-li archii,
t.
ím,
zda by pro ten pí-
smlouvou dané
troj spolkovou
snad pro výklad Lichnovského.
faktora nej kompetentnjšího v
nemžeme
staréhoi císae,
j.
v
než setrvati
mon-
pi
mí-
nní, že teprve vražda, spáchaná na jeho synovci a následníku trnu, otevela se
pln
cesty
tm, kteí
chystali se spor
Srbskem vyíditi násilím odedávna. Bez
ní byl
by
sotva
císaský staec dal svolení k tomu, co ve vlivných kruzích
kolem
nho
patrn
bylo jist chystáno a k
emu
nenedostávalo se
A také tu myšlenku nelze
ani souhlasu z Berlína.^)
problém krví a železem záleželo, mli za nutné psobiti u císae práv na to lidsky citové, pod jehož dojmem jedin lze dosíci dalekosáhlých rozhodnutí a že mli za tO', že teba jednati odmítnouti, že
ti,
jedinené
rychle, využíti
hledné dáli
stál
se uchylovati
V kud
jimž na ešení evropských
nový pán, jehož
od
z kusých
svtlení. Ti,
politika
mohla podstatn
pedchdce. nám spis Lichnovského,
po-
výtah známe, nepodává žádoucího
vy-
úedními publikacemi
vá-
politiky jeho
jedné dležité otázce
jej
zejména, že v do-
píležitosti,
kdo seznámili
se
s
lených stát, obsahujícími diplomatickou korespondenci z ervence a poátku srpna 1914 (nej mezero vitjší z nich je naše
ervená kniha) a
s
,
literaturou,
k nim se
vížící,
vdí,
dsledn, ano tvrd všem návrhm
že hr. Berchtoldi, jenž
na ešení sporu rakousko-srbského na konferenci velmocí
nebo jinak til.
rozhodn
Ten den oznámil
jednati ^)
se
Tc
s
opíral,
doi
dne 31. ervence obrá-
Petrohradu
i
Paíže, že
je hotov
mocnostmi »o základech svého sporu se Srbje omyl.
monarchie odpíral.
Berlín
do
r.
1914
souhlas k
útoným plánm
.
.
11
skem.« Grey
Sazonov
i
slední chvíli spásu
.
.
Ale bylo
.
zmocnilo vedení, týž den 3 1
srpna
.
se
ervence podávalo ultimá-
.
vypovdl
Berchtold
pozd! Nmecko
již
tum v Petrohrad a v Paíži a dne ská válka.
ruky, slibující v po-
se chopili
1
.
srpna byla tu evrop-
válku Rusku teprve 5.
.
Co
dosud nevíme,
srpna upímný,
i
je, byl-li
máme-li
obrat hr. Berchtolda z 31
užiti
i
pro
výkladu, jejž po-
dává lánek barona Macchia? Dojem nepedpo jatého storika vyzní
po
mém
soudu na základ kusého materiálu
chtl,
dosavadního! v mínní, že hr. Berchtold že
zoroval,
Rusko
hi-
se zastrašit nedá,
když po-
uniknouti evropské
válce.*)
Tchto nkolik
letmých poznámek
v asovosti své pokusem, ského a
ma
dv o r n í ho
jsou
jistá
r
postaviti proti
a
du
by snad
získalo
sob
kn. Lichnov-
L a m m a s c h e.
Mezi ob-
Ale pokám, zda
zajímavá píbuzenství.
k dovršení paralelly povstanou kn. Lichnovskému z prostedí
íšskonmeckého
tak
rozhoení
žalobci pro jeho
protirakouské smýšlení, jako povstali u nás proti schovi pro jeho myšlenku o možnosti rozchodu
kem V pánech dru Friedjungovi m a n n o v i.^) Nedokám-li se, bude, *)
Srv.
Nmec-
Ludv. Hart-
tuším,
pece teba
k tomuto úsudku (jejž najdeme také u kn. Lichnov31 ervence (podrobnjší od-
a o stanovisku Berchtolldov lišné výklady níže 37, 44, 46, 49,
ského)
a
s
Lamma-
.
60
sq.,
89, 140.
Lammasch
^) Dvorní rada podal tou dobou pamtní spis císai Karlovi, potírající nmecký plán Stední Evropy a doporuující úsilí o obecný svaz stát s orgány pro vyvarování válek. Radil také, aby Rakousko již nyní prohlásilb, že vzdá se po válce spolku
Nmeckem; to by mohlo mír usnadniti. Docent Hartmann, jemuž Lammasch obsah svého memoriálu svil, prozradil jej dru Friedjungovi, který pak psal osite proti návrhm Lammaschovým ve »Voss. Zt.« a »N. Wiener Tagblaititu«,
s
12
míti za to, že kníže
Rakousko
je
Lichnovský
odkázáno na
ml
Nmecko
pravdu, napsal-li, že i
beze spolku
i
bez
vzájemných služeb. Ti, jež zve Lichnovský patrn pedevším »austromaary« a jichž velmi karakteristickým zástupcem jest dr. Friedjung, pjdou s Nmeckem za všech okolností.
PRVÁ ODHALENÍ 13 TAJNÝCH ARCHIV. (»Nár. Politika«, 29. bezna 1919, pod
tit.
»Po stopách zloinu«.)
Vina ústedních mocností na vzniku války je dnes postavena nad všechnu FK)chybnost. Ale fakt ten není s to, aby zmenšil zájem politické veejnosti o každý nový píspvek, o každý nový doklad pravdy. Zájem tento
jména v zemích dohodových na západ velmi
je ze-
živý,
ba
skoro náruživý, bohatá a stále rostoucí literatura je svd-
kem
jeho
mluvící
o
—
a naposled podala o
ei
presidenta Poincaré, pronesené v nedli
znovuotevení
slavnostním
nm
depeše z Paíže,
školy normální,
vyšší
pi
znovu
prkaz výmluvný. eský tená, ta ji, jist jí rozuml nic nebo málo, nebo náš tisk vnuje exposici svtového Chci krátce
dramatu pozornost nevelikou.
vyložiti,
o
bezi.
Mohu
pedpokládati,
že
je
známo,
úedn rozliným zpsobem, ultimáta, z Vídn dne 23. ervence
že
tvrdilo
ného,
pedem vbec
bylo,
aby psobilo na
neznalo a že
Víde
Bethmann-Hollweg optovn. že v úední sbírce
dokument,
že
Nmecko
textu brutálního
1914 Srbsku potom snažilo
poslase
se
Tak
tvrdil
Ale velmi nápadné
bylo,
v duchu smíru.
nmecký kanclé vypolitiky (nmecká »bílá
kterou
dal na vysvtlení a obranu své
kniha«), ani v podobné publikaci rakouské, vyšlé pozdji,
poátkem
r.
1915 (» ervená kniha«), není otištna
ani
«
«
14
jediná
dq>eše,
by domnlé rady k
jež
povolnosti,
do
Toto nápadné umlení dkaz, pro nmeckou nevinu tak dležitých, bylo od poátku jednou zi hlavních opor pro podezení, že Bethmann nemluví pravdu. Na to ukázal již r. 1915 autor první vehementní obžaloby Nmecka, proslulé brzo po všem svt (kniha jeho vyŠla ve Švýcaích pod titulem »J'accuse«,
Vídn
posílané,
anonymn žijící
od
prokázala.
(autorem je
Nmec,
ve Švýcaích a
let
bývalý berlínský advokát,
Itálii).
Ale žalobce
dále a dovodil, že negativní výsledky
šel
hned
domnlých nmec-
kých rad k míru ve Vídni jsou nevývratným svdectvím,
dohody
že anglické a ruské návrhy
podporovány, nýbrž naopak
s
nebyly
z
Berlína
nejvtší pravdpodobností
potírány.
Vi
tm
podobným žalobám odhodlal se Bethmann k odpovdi. V srpnu r. 1915 peetl v íšském snmu nmeckém depeši, kterou dne 30. ervence 1914 poslal
nmeckému
a
vyslanci ve Vídni Tschirschkému. Toi bylo tedy
dva dny po tom, co Rakousko vypovdlo Srbsku válku, a den po tom, co Rusko naídilo mobilisaci svých jižních
armádních sbor, i
ale
Anglie namáhaly
smírné východisko.
ekl
hr.
se vytrvale najíti z hrozícího' konfliktu
V
depeši se ukládá Tschirskému, aby
Berchtoldovi »s nejvtší a nejvážnjší energií «,
že lby bylo s
zárove ješt v dob, kdy Rusko
tžkou chybou
Petrohradem. »Jsme
spojeneckou,
ale
vzpírati se »
výmn
zajisté hotovi splnit
názor
svou povinnost
musíme odmítnouti, aby Rakousko
ne-
dbáním našich rad zatáhlo nás do svtové války. Tento Bethmannv dkaz stanoviskem žalobc kancléových otásti nedovedl.
Nebo
Bethmann
ejný! —
téhož dne
poslal
práv
Vc
—
byla zajisté
podezelá.
postup ten je zcela neoby-
citovanou depeši, Tschirschkému
15
urenou,
do Londýna
s
rozkazem, aby dána byla
anglickému
tisku! Byla otištna vskutsrpna (v den nku Ve »Westminster Gazette« dne
k disposici
—
.
nmecké veejnosti úedních obran nmeckých byla vylou-
meckého ultimáta Rusku) zstala utajena; z
I
kdežto-
ena) až práv do srpna roku 1915. Kritika,
manna, že válce zabrániti že
Nmcm
šlo
o
nechtl,
neutralitu
dovolávala se toho,
Anglie a že proto
snažili se
k mei
vzbuditi v Anglii stj co stj mínní, že
nom
vinící Beth-
sáhli je-
z donucení, když byli vyerpali všechny prostedky
smírné.
Depeše Tschirschkému byla,
šlena pro
Londýn, než pro Víde.
30. ervence
Nmecko samo
hody a není
myslitelno, že
tvrdili žalobci, víc
Nebo práv
jen zpsobiti,
v den
zamítlo prvý ruský návrh do-
by vážn bylo chtlo, aby
jej
mla pravdpo-
pijali ve Vídni. Depeše Tschirschkému
dobn
my-
aby Berchtold nepoHticky neodmítal
zásadn »výmnu názor« mezi Petrohradem a Vídní, kdyžt taková povolnost bude dlati dobrý dojem a vcn z politiky
pevn vytené,
uchýliti ani
o krok.
A
t.
j.
k válce vedoucí, neteba
ostrá stylisace její
se
byla zvolena
podle všeho jen se zetelem k úmyslu publikovati depeši
v Anglii. Ostatek bylo právem ukázáno je
Nmecka.
vlastn sama žalobou
Bethmann do chvíli,
radil
Vídn
Pro
že depeše
netelegrafoval
se stejnou hrozebnou rozhodností ve
kdy ve Vídni ekali na srbskou odpovd, pro
tenkrát
hlásili
pa. to,
ne-
k umírnnosti a strpl, aby ve Vídni pro-
pokornou notu srbskou, neslýchané vídeské poža-
davky skoro úpln pijímající, za zhola nedostatenou?
Vším
tím
pece Rakousko
tové katastrofy
— kde
zavlékalo íši
byly
nmeckou do sv-
tenkrát
výstražné rady
Bethmannovy? »Pirozen stailo by jediné slovo z Berlína, « aby Víde se podrobila, napsal o tom nmecký
«
:
16
vyslanec v
Londýn,
byla sama o
sob
kn.
Lichnowský.
Nebo Víde
ne-
nic; Berlín byl všecko!
Tolik tedy na vysvtlenou
situace,
abychom rozumli
významu nových doklad, které otiskl ped 4 dny (tuším 12. bezna; cituji z »Figara« 13. bezna) paížský » Journal des Débats«. Dal mu je prý k disposici srbský lépe
1
vyslanec v Paíži, prof.
Vesnic.
er c
h
Šifr.
t O' 1
d ov
dv
depeše
Sz6 gy ényho do Vídn. Zní v pekladu
rakouského vyslance v Berlín
B
Jsou to
i
hr,
hr.
telegram 285.
Berlín,
25. ervence 1914.
»Pedpokládá se zde (rozumj ve vládních kruzích berlínských) obecn, že odpoví-li Srbsko odmítav, bude s naší (rozumj rakouské) strany následovati neprodlené :
:
vypovdní války
a zahájení nepátelství. Jakýkoliv odklad
vojenských operací považoval by se zde za velmi nebez-
pený, a se
nám
to
vzhledem k
intervenci ostatních velmocí.
Radí
co nejnaléhavji (v orig. »dringendst«) pejíti ne-
prodlen (»sofort«) ke skutkm
a postaviti tak
svt
ped
hotovou událost. Šifr.
telegram
(naprosto
»Státní tajemník
dvrný)
307.
Berlín, 27. ervence 1914. (rozumj Jagow) sdlil mi práv :
urit, ale pod peetí naprosté dvrnosti, že Vaší Excelenci
bude pravdpodobn co nejdíve pedložen anglický
prostedkovací návrh.
Nmecká
vláda ujišuje
zpsobem
co nejuritjším (»auf das Biindigste«), že se hijak nesto-
tožujes tmi návrhy, ba že
se
rozhodn (»entschieden«)
17
protiví tomu,
aby
jich bylo
dbáno a že
je
nám sdlí
jen,
aby vyhovla žádosti angHcké.«
úvodem vyložili, není teba význam tchto svdectví doliovati mnoha slovy. Co tvrdili nebo podezírali soudci zemí dohodových i stát neutrálních,
Po
tom, co jsme
kteí se otázkou
nmecké
zp-
viny obírali, je tu doloženo
sobem nejplnjším. Vidíme, že místo domnlých výzev k mírnosti a povolnosti posílá Berlín do Vídn naopak
výzvy maí ped
k
naprosté neústupnosti,
ano
pedem
a v nic obrací mírové úmysly Anglie. Postavte
hotovou událost
Zante
!
svt
válku hned, abyste pede-
pravdpodobným intervencím velmocí! Nedejte se klamati tím, že vám prostedku jeme dodání smírných návrh šli
Anglie. Jen válku, rychle válku!
Ovšem
—
jsou
oba telegramy pravé? Nezaráží pon-
kud, že v nich tak jedineným a tak ku podivu úplným
zpsobem
je
obsaženo piznání viny?
literaturu kritickou
Kdo
zná pátravou
o vzniku války, má, pedpokládáme-li
nestrannost jeho, jist
pesvdení, že to tak vskutku
asi bylo, jak to plyne
z
obou depeší Szbgyényových.
svdí, že je má president Poincaré za pravé a že dosud, a pes dva týdny uplynuly od publikování jejich, s nmecké nebo rakouské strany nena takovém dementi by dnes, pišlo žádné dementi.") Pro
autenticitu depeší prozatím
A
Z
republilcy rakouské (Diplomazur Vorgeschichte des Krieges, II. Teil'; srv. níže str. 31, 40) je zrejmo, že depeše jsou autentické a že peklad je dobrý. Depvese prvá v originále koní vtou: »Sdílím ^)
pozdjší úední edice
tische Aktenstucke
tento
r.
ázor
zahraniního úadu
úpln«.
^
Depele
druhá (jež je jen úlomkem depeše deilší), zní také v originálu siltetím nji: Staatssekretár erklarte mir sehr entschieden etc. ádku jejím za slovem »pravdpodobn« chybí slova: nmeckou
V
vládou.
2
18
v
kritick3^ch chvílích posledních
Dnes
má
jejž
trestu,
rozhodnutí o podmínkách
Nmecko, pece nesmírn
nésti
jsou tajnosti zahraniních
záležela!
archiv berlínských a
ví-
deských v rukou nových, revoluních vlád; sociální demokraté imají tu i tam jist v rukou nejposvátnjší kdysi arccina imperii a v »Arbeiter-Zeitung« by mohl vyjíti každé chvíle jeden z inejsensanjších
svt
a,
kdy
jenž
indiskrecí toho
proti autenticit
by
gyény-Marich byli tak
A
do
tajného materiálu
jen pochybnost,' žda^
peší!
kdy etl
neviti, že
rukou
cizích?
obou depeší svdila by pedevším privilegovaní diplomaté á la Szo-
— bezpeni
tajemstvím svých de-
tuším, není pochybnost, jíž
to,
jež
neb onoho initele dostaly se zvláš kom-
promitující kusy
Vždy
denním list
vyšel v
lánk,
— pro
by nebylo
lze
pe-
konati.
Vn
vek. Je
neteba
dán v
ki
prvému telegramu piiovati vysvtli-
týž den 25. ervence,
Wy
veer v 6 hodin
konila se lhta dvoudenního ultimáta, daného Srbsku.
Ml psobiti
co nejdraznji na vídeskou
odpov.
Te-
legram druhý je dán v den, kdy Anglie navrhla, aby se sestoupila cie,
Itálie,
konfHktu. se ve
v
Londýn
Nmecka,
konference vyslanc Anglie, Frankterá
by pipravila smírné rozešení
Jagow návrh odmítl ješt
téhož dne (nctázav
Vídni) slovy, že by to byl vskutku » rozhodí soud«
a že je to neproveditelné.
zpraven také
pímo dne
Hrab
o
nm byl
jej
28. er-
Berchtold, jenž
27. z Londýna, odmítl
dvodu, že je již pedstižen událostmi, protože zatím vypovdlo Rakousko Srbsku válku (Rakousko vypovdlo však práv v den 28. ervence, zcela
vence z toho
!ji
jist
potom,
co anglický návrh obdrželo!).
V
ervené
knize rakouské najdeme depeši Szogyényovu Berchtoldovi z 28. ervence, oznamující krátce, že anglický prosted-
19
kovací návrh bjd
Nmeckem
odmítnut proto, že
Nmec-
je
ku nemožné postaviti sFK)jence svého v sporu jeho se Srb-
skem
ped
evropský soud (o žádný »soud« se ovšem ne-
jednalo). Naléhavost depeší Szógyényových jako by do-
tenou
obavou,
na vahách
býti
by ve Vídni pece mohli ješt (kdyžt pece postup obou mocností
že
—
dávno pevn smluven
byl jist
to
je
snad momen-
tem podezení) bylo by lze vyložiti tuším maarskynacio-
Maarské
náiním stanoviskem vyslancovým.
po
Szogyényho na nesmírné služby,
smrti
vlasti své prokázal,
draz
zcela
položily
listy
Berlín
jež v
neobyejný.
Nový dkaz, o nmž zmínil se Poincaré, záleží podle ei jeho v tom: Dne ervence 1914 byl rakouský vyslanec v Paíži, hr. S zécsen informován úedn z Wídn, že »ústední mocnosti se dohodly o politické situaci, 1
1
.
vzniklé sarajevským atentátem, a o všech eventuelních sledcích«. se nejen
pípad
To
znamená patrn, že Berlín a
Víde
d-
dohodly
o jednotném postupování, ale také o tom, že po
nevyhnou
se válfe.
Svdectví
pozoruhodné jen v kombinaci
s
toto-
form je nám dostalo
v této
daty, jichž se
jiných stran. Známý dr. M u h o n z Kruppových závod prozradil poátkem roku 9 8, že mu dr. H e ff e r c h, tenkrát editel Nmecké banky, v prosted z
1
í
1
1
i
ervence 1914 vypravoval: » Rakušané byli v tchtodnechu císae (Viléma) Víde podá v osmi dnech .
Srbsku velmi ostré ultimatum
s
krátkou lhtou
.
.
Císa
.
rozhodn pro rázný postup Rakouska Nedovolí jinému státu vmísiti se do konfliktu; a bude-li mobilisovati Rusko, bude mobilisovat také. Ale u nho znase vyslovil
.
.
.
2*
20
Rakušané byli rozmená mobilisace okamžitou válku hodným vystupováním císaovým velmi uspokoj eni«. Po.
.
dobn
podle Miihlona vyslovil
Helfferich projevil nadji,
rychle, díve siti ise
popeno, 1
1
dr.
by nabyly asu, vmí-
než ostatní mocnosti
Miihlon, nebylo
ani vyvráceno.
nosti dostaly se
S
s
m
i
kompetentní strany ani
informací pro hr. Szécsena ze
na podzim
nmecký
vypravoval g en he
Kruppovi.
Rakušané budou jednat
že
ervence shodovalo by
.
císa ke
se
vci.
doi
Co ekl dne
.
r.
9 7
1
1
i
veej-
zprávy o tom, co
Caihrad
vyslanec v
Do
výborn.
se to
bar.
Wan-
26. srpna 1914 americkému vyslanci tamtéž
H. Morgenthauovi o
konferenci v Postupimi
po. ervence
1914, kde bylo usneseno pipraviti vše k válce a zárove ukolébat Evropu v jistotu míru (cesta Vilémova do Norska ^f}.).
o
"nichž se
Zdá
i
Adler
vena
s
Dne
7.
s
ervence
podobným,
6.
1914
února
tvrdil dr.
byl poslán hr.
pistoupilo
po-
tohoto
Adler
Hoyo
»Tam
Bethmannem-HoUwegem
a
II.
dob
s
smluválka.
Rakousko k tomuto
Je to svdectví bohužel píliš struné pro touhu
po pravd,
njší.
jí
sociální demokracie
listem císae Františka Josefa.
Vilémem
snesení. «
(a
poátkem února
na sjezdu v Bernu
v Bernu, že dne 5. ervence
do Berlína
zpráv
ekl pedák rakouské
Podle »Arbeiterzeitung« z
roku.
naší
této
nezmiuji) dostalo se v nejnovjší
tvrzení tím, co dr.
se mi, že
Také
Adler byl
ale ze všech z poslední
proto, že již
doby nejvýznam-
možno, tuším, pedpokládati, že
dr.
zpraven z pramene ne j kompetentnjšího,
který stran jeho byl
k
disposici
zahraniního ministerstva.
—
z archivu
vídeského
21
msíce a dovíme se pravdpodobn všechno. Taje archiv budou dány na pospas veejnosti, á snad tragití pvodci evropské katastrofy budou Neuplynou
ani
musiti zodpovídati se
tiv svého jednání. i
ped
zvláštními soudy z cíl a
A kdyby neprozradili ani
vas byly odstranny prkazné
—
archivu
historie
r.
se
i
šetení.
vždycky
mrou
osudovému
po
1914, a
vky pátravé vím, že ani nejcelé
herc v tragedii Nás echy pak
vystupujících neunikne
zvláštní sledování
píprav k nevídanému,
skrytjší myšlenka
jejímu
kdyby
materiály toho neb anoho
bude sklánti
k osudnému msíci ervenci
slova,
mo-
spiknutí, jímž
bude zajímati
svoboda Evropy
mla
nyní
býti vy-
dána v moc nmecko-maarské zvle a jehož konce vydaly
pvodce
v zkázu bez mezí a
hou svobodu!
nám
pinesly netušenou, dra-
POÁTEK VÍDESKÝCH ZPOVDI. (»Nár. Listy«,
záí 1919, pod
14.
tit.
»Nová odhalení o vzniku
války«.)
Uplyne pece
doba, než otázka zodpovd-
delší
asi
za vznik války bude moci býti ešena spolehliv na
nosti
základ úedních dokument. Ti, kdo oekávali, že v
luce
Nmecku
a
revo-
v Rakousku, jež smetla provinilou
monarchii, odhalí hned v prvých dnech svého vítzství
úady
všechny zloinné
jimiž císaské vlády
a pípravy,
pivodily bezmezné neštstí války, byli dosud zklamáni.
Revoluní
Nmecko
i
revoluní Rakousko neprozradily
vskutku dosud ani slova z taj císaských archiv. Strach, že
by vyjevení pravdy vymstilo
situaci jejich
se
Nmcm
a poškodilo
v jednání mírovém, nabyl pevahy nad hnv-
nou touhou vydat osudnou neschopnost starého režimu v ^len veejnosti.
A
i
konen byl Nmci s pravdou
když
podepsán, rozpakovali se
vodem k tomu byl patrn císae Viléma a
pedasným
s
ním
jiné
mír versaillský
D-
vystoupiti.
dohoda ohrožuje
proces, jímž
vdce nmeckého
národa
publikováním materiálu, dosud tak
—
peHv
steženého, nemá býti podle všeho obrana obžalovaných
Nmc
znesnadnna. Národní shromáždní ve Výmaru
zvolilo
pouze vyšetovací výbor, jenž
povdí
svdk
války.
Ale
trvat
má
všechny viny na vzniku
ten se
msíce, ba
i
zjistiti
z akt
Ve
vý-
na dlouhém trvání
dosud neujal práce a šetení jeho
léta.
i
Vídni nevzchopili
se ani
k
mže ústa-
i
Ze
vení vyšetovací komise.
voluce chce v dohod!
zámkem
potud,
s
vŠeho se zdá, že rakouská
re-
íšskc-nmeckou držet pravdu pod
pokud budou pro
dvody
to
poUtické
oportunity.
Paíž,
díve než Berh'n a Víde odhalí svtu nmeckou pravdu. Byla to nemalá sensace, již v beznu tohoto roku, kdy »Journal des DéJe možná, že to bude
bats« mohl otisknouti
kouského vyslance v c
h
adresované
e,
n,
o
nichž
dávno jsme
jest
etli,
která
dv dvrné šifrované depeše raBerlín, hr. Szógyény-Mari-
hrabti
B
psáno
ve
že
e
hto1 dov
c
r
Víd-
doi
A
ne-
pipravují vydání
de-
pedchozí.
stati
v Paíži
i
vymnných v ervenci 1914 mezi zahraniním úadem v Berlín a nmeckým vyslance ve Vídni T s c h ischkym, jež se prý konen pc ilo dešifrovati. Je-li áš dležité kusy lajto pravda, zdá se, že dohoda má peší,
i
ného nmeckého materiálu dávno se tím
i>o
ruce a že nechlubí
pouze ze skromnosti, kterou vyžadují ohledy na
zpsob, jak tohoto materiálu nabyla. Doposud, až na zmínné to
pouze šastná náhoda,
no
Sem poítám
w s k é h o,
nenmeckému svtu nmeckých úmysl z ervence
prozrazení
výpovdi
depeše Szogyényho byla
jež dovolila
nahlédnouti do tajemství
1914.
dv
dr.
M
pamtního ii
spisu kn.
L
h 1 o n a a obšírnou
bavorského vyslanectví
:
c h-
relaci
v Berlín ze dne 18.
ervence 1914, kterou ve výtahu dala uveejniti bavorská revoluní vláda
Eisnerova. Tyto
aby dosavadní nmeckou
usvdily z nepravdy bokou stopu
i
oficielní versi
(ne-li ze lži)
v posledním
indiskrece staily,
o vzniku války
a aby zanechaly hlu-
nmeckém poloúedním
vykla-
24
základ všeho hlavního
du, jejž, prý na
nmecká
vzdala
materiálu, ode-
komise mírové konferenci na obranu proti
obrnné obžalob dohody. Tento výklad, podepsaný tymi universitními profesory, struný v
textu, obšírný
pipo-
jenými pílohami (je otištn v Deutsches Weissbuch
iiber
1919) úedním projevem o ce-
die Verantw^ortlichkeit der Urheber des Krieges, je
dnes posledním
nmeckým
quasi
lém problému. Operuje zejména otisky tajných ruských a srbských diplomatických
Nmcm se
zejících.
se ásti tajemství
archiv
(
—
totiž
dokument podailo
z let válce
bhem
pedchá-
války zmocniti
carských ruských a královských srbských
zrádn
prvé jim dali
k disposici vrní zí-
zenci bolševití v Rusku, druhé byly zachyceny v Srbsku
—
ano
)j
ásti archiv belgických.
i
škeren ten cizí materiál nebyl
šikovnji,
zbavil
nmeckou
s
a
to,
Významné
rakouskou politiku z er-
byla
Aehrenthalovaanexezr.
sko
a
naplnila myšlenkami
Berlínu a Vídni odvahy, své tajné dokumenty.
že ve-
aby, zužitkován sebe
vnce 1914 hrozné obžaloby (dokázal Rusko
je,
nanejvýš, že to 1
908, která Srb-
válenými) a dodal
aby publikovaly
Neteba mnoho
slov,
konen
také
aby bylo zej-
mo, že cílevdomé zatajování úední pravdy o pípravách války ve Vídni a v Berlín je vlastn nejvýmlu vnjším pi-
znáním viny.
V posledních dnech mli nen
prvé indiskrece
vídeský deník
i
se
jsme potšení dokati se ko-
strany rakouské. Nový
»Morgen«
uveejnil 5. a 6. záí hlavní
data event. struné protokoly o o b o u pro vývoj událostí
poradách spolených ministr rak o u s k o-u herských ze dne 7. a 19. ervence 1914. rozhodných
:
25
Pravil jsem, že to byla indiskrece
vídeský
že ostatní
a
zdá
se
i
— soudím
íšsko-nmecký
publikaci ignoroval. Okolnost ta nebude
abychom
»Morgenu«
indiskreci
zbavíme-li je redakní
jeho,
tak z toho, tisk
nám pekážkou,
1
ež
jší
i t
omáky, mají pes
S pomocí
odhalením
m
jejich
tické souvislosti
dala
neuvítali, tím více, že
patrnou
vcn
neúplnost svou ráz autenticity a že náležejí k
d
sensaní
n
posledních
dosti
fak-
bezpen.
Spokojíme se postižením hlavních myšlenkových
porady ze
ervence,
7.
bychom
aniž
iinií
ztráceli se
v úvahách a dramatické osudnosti této chvíle tiebo v
kri-
Jaké bylo stanovisko zodpovdného ministra
tice jejich.
zahraniních
záležitostí,
šením války.
T
i
s
B e r c h o d a ? Takovéto rychlý konec, a to vyhlá-
hr.
Se Srbskem teba udlati
z a proti
plomatickému útoku. válku stj co stj,
t
tomu chtl
východisko
1
dáti
pednost
di-
Biliski a Krobatin byli pro formální vypovdní Krobatin ml i
války za zbytené. Dstojný hr.
mínní
j-
let.
bude možno proniknouti znenáhla do cíl a událostí
e
opravdu
Sturgkh »rakouské«
našel ze sporu
Zaneme
:
akcí diplomatickou, ale zaime ji tak, aby musila skoniti válkou! Toto stanovisko Stiirgkhovo bylo vskutku pijato: z nho vzešloi ono osudné ultimátum z 23. ervence, jež
Vídn
Srbskem akceptováno!
nemlo
býti
Zde konen
po pání
slyšíme kus
plné, hrozné pravdy!
Námitce, že válka se Srbskem znamená válku
s
Rus-
kem a v dsledku toho válku evropskou, elí hrab Berchtold hned s poátku s jistotou vle a síly, jež jedin mže pochopitelnou uinit tuto politiku: Rusko pipravuje proti
nám
žije starý
Rumunskem. Dokud Karol rumunský, není nebezpeí; ume-li, budou spolek balkánských stát
s
2t
i
Rumuni
proti
Musíme protivníky
nám.
pede-
rozbijeme Srbsko díve, než sjednocení bude ukonen! Ml-li
jíti tím, že
ces
provšak
Ruskem v dsledku útoku na Srbsko za nevyhnutelnou, není ze sdlení »Morgenu« zcela jasno, ale je zejmo z projev Tiszových, že úastníkm porady jevila se válka evropská nutným dsledkem celé dkcQ. A to tím spíše, je-li pravda, že v porad z 19. ervence Berchtold válku
s
navrhoval Berchtold
rozdliti Srbsko
balkánské státy. Vskutku na nátlak
maarské,
tradiní strpti
žádného
t.
j.
dalšího
mezi ostatní
Tiszy,
protirakouské
jenž
politice,
vren
nemohl
zvtšení monarchie slovanskými
rxpochybn i z ohled na Nmecko a na evropskou situaci vbec, rozhodnutoi bylo 19. erventerritoriemi, ale
ce, aby hned po vypuknutí války bylo mocnostem ozná-
meno, že Rakousko
nemá
zdá se vyplývati z odhalení za
to,
úmysl dobyvaných. Pes to »Morgenu«, že ti, kdož mli
že Berchtoldova politika doufala v pokoení Srbska
bez války
s
Ruskem,
také piznati, že publikace
byli na
omylu. Ale teba
»Morgenu« sama k
spolehli-
vému ešení této otázky nepostauje.
Pes
to,
co jsme
slyšeli,
nebude
to
den
7.
ervence,
nmuž bude datováno rozhodnnutí o svtovou válku. Toto rozhodnutí padlo vskutku v Berlín dne 5. ervence. Je jasno, že by Berchtold dne 7. k
ervence nemohl ministerské vrhy, žel
kdyby nebyl
ml
rad
pedložit své osudné ná-
souhlas Berlína v kapse. Je jasno,
bez Berlína neznamenala
velmi málo. Podle odhalení
Víde
v
této chvíli nic,
»Morgenu«
nebo
pravil Berchtold
27
v ministerské
rad
pouze, že o diplomatickou pípravu pro
rakouský postup v Berlín se
B
jeho slov je zejmo, že v
veno,
spojencm
že
munsku, zradí,
ím
v
se
O'
e r
postaral.
již
by
n
I í
troj spolkovým,
1
t.
Ale
o také
j.
z dalších
již
m
1
u-
Runic nepro-
Itálii
chj^stané válce proti Srbsku
u a
že bude lépe a energicky jednat a ekati, až se
a Bukurešti pihlásí
s
a
m
i
o kompensace (mimo-
chodem eeno, Berchtold je si patrn tak jist snadným vítzstvím, že poítá s polovicí soused jako s prosebníky o podíl koisti). Je vidno, že porady v Berlín dne 6.
ervence byly pro koncepci války
mžeme-li viti, že vskutku dne k žádné korunní
rad
Nmci), musíme v Postupimi to stalo
b
ez
5.
3. a
—
rozhodující
ervence v Postupimi
nedošlo (jak znovu a znovu ujišují
pece, že dne
tvrditi
5.
ervence byla
válka vskutku rozhodnuta. Že ko
r
u nn
rady,
í
se
že se to stalo v pouhých
Vilémem II., Bethmannem, Zimmermannem (jenž zastupoval státního sekretáe mezi
dohovorech
Jagowa) na jedné a s
e
m,
obma Maary,
S
hr.
z 6 g y ény
na druhé stran,
m
je
a hr.
pro
H o y o-
jistotu, s ja-
do katastrofy, velmi píznané a velmi zajímavé. Bethmann-Hollweg líí ovšem ve své obran události tak, jako by se nestalo v Postupimi nic jiného, než že císa Vilém ujistil Františka Jo-
kou Vilém
sefa, že
II.
a
Bethmann
pamtliv spolkové
vedli vlast svou
povinnosti, vytrvá
vrn
v
sta-
rém pátelství po jeho boku. Touto velou vtou o starém pi tom pátelství bylo rozhodnuto o svtové válce ...
A
Rakušanm najevo: dlejte si se Srbskem, co dobré, my nejsme kompetentní pro vaše srbské
chyte dáno uznáte za
spory, jen jednejte rychle
zogernden Entschlusse
krom
toho,
.
.
a,
.«
dosud nevíme,
energicky, »keine lahmen
Co
und
v podrobnostech smluveno
ale výklad
Berchtoldv ze
7.
28
ervence prozrazuje,
že
mohl vyžadovat rozvoj
v
historii
není
ml
býti
velké války
nevyhnuly
Dne
konfliktu.
ped odjezdem Viléma jezdem, jenž
úady
k norským
II.
6.
behm, ped
(ml
zajisté vzbuditi
do
od-
již
mínní, že mír
Postupimi vedoucí
vojenské osobnosti, aby pipravili, co nutno
Adlera
ervence ráno,
prvým nmeckým klamem Evropy
ohrožen), svolává Vilém
Upozornil jsem
niemu, co
se
.
.
.
na projev vídeského dr a
výše
na sjezdu sociáln demokratickém v Bernu po-
átkem února 1919. Dr. Adler, o nmž dati, že seznámil se pímo nebo nepímo s
lze
pedpoklá-
tajemstvím
ví-
deského diplomatického materiálu, zmínil se i o poslání hr. Hoyose do Berlína 5. ervence 1914. »Tam v Berlín,« pravil Adler, »s m u v e n a s Vilémem II. a Bethmannem-Hollwegem válka. Dne 7. ervence pi1
stoupilo
V
Rakousko
tchto slovech najdeme
rady rakousko-uherské ze
stoupili vci vskutku
tomuto snesení.« výklad snesení ministerské 7. ervence. Ve Vídni pik
k berlínskému rozhodnutí o válce!
Mly-H
tak, jak souvislost jejich
pochopil dr. Adler,
má o
berlínské rozhodnutí
se ješt dovíme.
Otázka, pokud
zásluhu Berlín sám a pokud sama
Víde, bude
mstnávati mnoho pátrá vých
Pedem
íci, že role
namluviti
se
Nmecka
studií.
ješt za-
zajisté
možno
nebyla tak okázale passivní, jak chce
svtu kniha Bethmannova.
Výše dotená
poloúední nmecká obrana,
podaná
Nmecko souhlaVíde k rychlému
mírové konferenci v Paíži, pipouští, že silo s
válkou proti Srbsku a pobízelo
postupu.
Ale od 26. ervence,
f>o
dokonalejším pozná-
29
ní,
že srbská
odpovd
davky, nastal prý v Berlín
vídeské poža-
hlavní
splnila
obrat
a Bethmann prý užil
všeho vlivu svého ve Vídni, aby Berchtolda volnosti.
leno.
piml k ponevysvt-
Pro se to nepodailo, je prý dosud Ve chvíli prý, kdy Bethmann mír zajistil,
zma-
Poznamenávám krátce, dosud známému velmi pochybno,
ila ruská mobilisace všechno. je již
vi
materiálu
že že
by obranu tohoto druhu bylo
lze srovnati se skuteností.
Dosud zdálo
Berch
slední chvíli
že to byl hr.
se,
t
o
I
d, jenž v po-
chtl couvnouti a vyvarovati se válce
kem a tím všeobecné evropské konilagraci, a Berlín, jenž v obav, že by mu válka mohla pospíšil bíti
si
Rus-
že to byl uniknouti,
ultimátem Rusku možnost smírné dohody roz-
v zárodku. Otázka, kde v
nostech
s
s ní
této alternativ
nebo v mož-
souvisících je pravda, je hlavní a
vjší otázkou,
jejíž
V publikaci
rozešení
ekáme od
^nej napíná
budoucnosti.
»Morgenu« vzbudily pozornost ješt
jiné
Pedem, že to byl Polák, dr. Lev B I s k i, jenž tak rozhodn vyslovil se ipro válku se Srbskem. I tu bychom rádi zvdli, pokud na toto stanovisko! psobila nadje Poláka na porážku Ruska a na obnovení Polsky. Byli-li Nmci, Maai a Poláci pro válku, zajímavé skutenosti. i
i
zda nebyla pro monarchie?
ni
vskutku vtšina
Maai byU pro
zajisté
v pravém slova smyslu
odpor
hr.
Tiszy,
jak se o
»Morgenu«, potebuje
j
ej
nm
jedním dokladem.
V
válku jist; byla to
ich
válka.
»N.
Poátený
dovídáme z odhalení
bližšího vysvtlení.
ve válce vidlo a jak propuknutí
národ
Co Maarstvo
její vítalo,
Fr. Presse« 22.
doložím jen
ervna 1916
«
30
líí rakouský vyslanecký rada sv.
šené ovace berlínského lidu
ped
pán
Hayme
palácem
r
1
e nad-
rak. vyslanectví
v Berlín v den vypovzení války Srbsku dne 28. ervence hr.
S z 6 gy
do pláe. »Byl
to,« píše
1914. Starý
y i-M a r i c h dal se pohnutím Haymerie, »pro velvyslance nej-
é n
vtší a nejkrásnjší okamžik jeho života,
ped zamýšleným opuštním úadu
kdyžt mohl ješt
dožíti se poznání, jak
neocenitelný užitek pro vlast jeho vydalo jeho dlouholeté,
neúnavné,
tsn
cílevdomé
k monarchii.
snažení,
pipoutat
nmeckou
íši
PUBLIKACE VÍDESKÉ VLÁDY O VZNIKU VÁLKY. 1919, pod
(»Nár. Listy«, 28. záí
Úední vydání aktového
» Ješt
tit.
o vzniku války«.)
materiálu o vzniku války, kte-
rým pekvapila nás v posledních dnech vláda vídeská, vnese, jak piirozeno, nový vzruch do velikého pelíení, jež poutá napiatou pozornost svta od pti let a jež má zjistiti
ped
národ zodpovdnosti
tváí
za rozpoutání války.
nejdležitjší kusy nového materiálu prozradila
temi nedlemi indiskrece »Morgenu«
—
pro dnešní stav otázky osvtlil jsem ve
již
jejich
stati
Dva ped
význam
pedchozí.
vídeské publikace vyžadují,
Ale dležitost, povaha a
cíle
abych
znovu. Lituji ovšem, že originál
se
k thematu
vídeských
edicí
vrátil
nemám
v ruce
—
Praha,
je-li
odkázára
na normální cestu, musí ekati dnes na vídeskou nebo berlínskou knižní novinku
dle. Ale denní ce,
že lze
i
na
Co vydali nou knihu,
tisk
jejich
v nejlepším
podal
tolik
výtah
j.
z
až ti ne-
úední publika-
základ dospti k dvodným soudm.
vlastn ve Vídni ? t.
pípad dv
Pedn
sbírku diplomatických
novou
erve-
dokument
bý-
valého rakousko-uherského zahraniního úadu. Tato nová
ervená kniha
je
myšlena jako
kterou vydal hr. Berchtold
ovšem kusy nejdležitjší
doplnk
ervené knihy,
poátkem roku 1915
nebyly
obsaženy.
a ve které
asov sahá
32
nová edice ode
ervna 1914 až
idne 28.
dni 23. er-
Jíe
vence 1914, tedy ke dni podání ultimáta Srbsku. Pokrao-
osudný týden ervencový a po-
vání, objímající poslední
átek
má
srpna,
akt vydala vídeská c
ován
vláda
sahaj ící však
í,
Ale zárove
teprv vyjíti.
již
i
jejich
touto sbírkou
s
kritické zpra
obsahov dále než ervená
kniha,
»Das Wiener Kabinett und di^ Entstehung des Weltkriet. jj.
až k
1
.
srpnu. Titul jeho je
ges« a autorem jeho Roderich
dr.
je historik, kustos státního archivu,
Gooss,
známý
sedmihradský Sasík,
úzkému kruhu odborník pracemi
z
jen
djin uherskosedmi-
hradských.
Je jasno, že dvojí publikace tohoto druhu vyžadovala
znaného asu k píprav, jinými o ní od samého pevratu. K vydání vení míru saint-germainského,
ale
i
slovy, že se pracovalo
došlo ovšem až po uzatu teprve
po pekonání
odporu kesansko-sociálních ministr ve vídeské vlád; také tisk liberální netají se svými pochybnostmi
nit
Jeden z
edice.
konání
tétO'
dvod,
jimiž
oportu-
lo
psobeno bylo na pe-
oposice, záležel v poukazu, že podle mírových
materiálm bývalých centrálních archiv volný pístup nové závazk mají nyní k
i
státy na
pd nkdejší íše
slovensko, dležité
je,
vznikla na dra.
a že je nutno je
p.
es k
o-
pedejíti. Nemén
co prozrazuje vídeský »Der Tag«: publikace
popud býv.
Bauera
meckem
vzniklé, ledy' na
pro zahranií
státního sekretáe
(jenž pracoval pro slouení
Rakous
a proto musil ustoupiti Rennerovi), práce
sova pak není dílem soukromého uence, nýbrž
má
s
N-
Goos-
patrnou
p e e o f i c i o s n í a je také úedn rakouskou tiskovou kanceláí rozšiována a fedrována. Dr. Hartmann, protektor
Goossv, exponoval
se
podobn
jako dr. Bauer
«
33
pro splynutí rakouských
(byl rak. vyslancem v Berlín)
Nmeckem
zemí alpských
s
odborné práci
p. dr.
(dí
»Tag«)
a resultát, k
nmuž
ve své
Gooss dospívá, »srovnává se zejmé«
názory, jež byly za režimu Otty Bauera
s
úad.
hájeny v rak. zahraniním
Co
—
naznaeno 6 politických cílech autor dokládá »Der Tag« hned na to na ten-
tu je zdaleka
nové publikace,
denci
práce Goossovy. Gooss nechce nic jiného, než i
ukázati, že
burk,
Hohenzollerové byli obtí Habs-
že Berlín
Viléma
II.
proti své
byl
vli
bez vlastní viny vehnán do války Vídní hrab. tisk Berchtolda. O této tendenci mluví urit berlínský (na p. » Voss. Zeitung« 2 1 záí) a poznaa
i
.
menává hned odmítav, že stanovisko Goossovo
mže býti
jen do jisté míry za správné uznáno. Mám za to, že tato rozpaitá nedvra, s níž Berlín namnoze pijal služebnou velkomyslnost Bauerova a Hartmannova Rakou-
nmeckou »nevinou« nadšeny) poroste ím dál tím více, nebo argumentace Goosovy knihy podle všeho vedla by konec konc ska (nkteré
listy
k poueníj že
byly ovsem prokázanou
by ve Vídni rozhodla o osudu milion
odvaha, jež rovnala se slabost
a ochota
zloinu,
naivnosti.
Je
pozorovati, jak historická pravda odi brániti
své
živobytí
proti
ale
v Berlín pouze
vbec
pikantní moci
samého poátku musí
brutalit
zájm
všeho druhu.
Vidíme na p., jak ešení Goossovo fruktifikuje labužnicky denn vídeská »Arbeiterzeitung«, nešetíc slov o arcilumpáctví Berchtoldov, a jak naproti tomu deník nmeckých neodvislých sociálních demokrat, »Freiheit«, brání se vídeské laskavosti, která s Hohenzoller snímá porok viny bez mezí a hranic a zbavuje tak
nejkrásnjších
argument
proti
nmeckou
republiku
provinilé dynastii.
Nebo 3
34
pece vtší nadávkou, než »hlupec« nebo
»lotr« je
»lehko-
myslník«.
* Ti, kdož seznámili se
si
dosavadním materiálem o vzni-
ku války a jimž jde pedevším o prosté poznání, jak vci se
sbhly, budou
novou vídeskou ervenou knihu
vítati
Ti vdí, že Berchtold pomýšlel na válku se Srbskem dávno, aspo od roku 91 2 a že jí rakouský generální štáb chtl již od) r. 909. i
práci
Goossovu pes
její
tendenci.
1
1
nedovolilo
Ale Nmecko býti
pkn
kýžené: tost.
A
a ve
Vídni proto musili
Teprv po sarajevské vražd eklo
tiše.
Nmecko
Ano! Teprve v té chvíli nalezlo vítanou píležibez tohoto nmeckého Ano nebyla by ani r. 1914 !
válka vypukla!
Opakuji dnes, co jsem vyložil v lánku
minulém: válka byla smluvena v
ervence
—
vše,
Postupimi dne
5.
co potom dlal Berchtold, udlal na
základ generální plné moci, kterou mu císa Vilém a Bethmann-HoUweg. Napsal jsem minule, že otázka, zda
ském rozhodnutí vtší
iniciativní podíl
dali
v Postupimi
má
na postupim-
Rakouska
i N-
mecko, bude ješt zamstnávati mnohé péro. Cenný pí-
spvek k ešeni jejímu poskytuje nám
rad
ské ministerské
ze
7.
Srbskem byla usnesena.
úpln; tím
již
protokol o víde-
ervence 1914, v níž válka
Známe
více litujeme jeho
jej
zejmé
se
dnes z otisk novin neúplnosti.
Tisza,
jak známo, 7. ervence se válce bránil a ve vývodech jeho
najdeme vtu v
této chvíli
mám
za
to,
:
»N ení
vcí Nmecka,
udeit na Srbsko nebo nemáme. že v tomto okamžiku nemusí válka
máme-ii
Já osobn
nutn
býti
vedena. « Smysl je jasný: v Berlín prohlásili k rakouským
vyslaným,
o pomoc vojenskou,
pravda,
se ucházejícím:
!
35
v
nutn žádoucí! A
této chvíli je válka
tento výklad není
tolda,
omylem, dokazují vývody
musíme my, a
(Tiszou v tom, že posouditi,
válka nutná,
je-li
váhati (to je smysl),
dob
zdjší
nic
»vydáváme
se v
nám
nedostane se
.,«
.
.
na
li!«
ským
bene
neobmezené pod-
jistoty
jak vidno,
Berchtold,
odhodláním, ano
nu, téhož Tiszu, který již
nám
nyní byla
abychom hned
dodatkem,
s
ale budeme-li
nebezpeí, že v po-
pory (riickhaltslose Unterstiitzung), která slíbena, nota
usazuje Tiszu
hr.
jed-
berlín-
berlínskou výzvou po odjezdu
hr.
s
sice
mémecká vláda,
nikoliv
ili
Berch-
hr.
»Souhlasím
odpovídajícího Tiszovi:
že
k i-
Hoyose do Ber-
dne 5. ervence navrhl Berchtoldovi telegraficky do-
lína
daten
zeslabení nkterých
obrat ve vlastnoruním do-
»um
pise Františka Josefa císai Vilémovi,
Berlin nicht
kopfscheu zu machen«, abychom Berlín nepolekali! Jak jinak zachoval se Berlín, než jak v Pešti
—
Vídni
To
a snad
i
ve
poradami v Postupimi
vše tedy týká se postupimského rozhodnutí o válku
samých
z 5. ervence, ili
—
ped
pedpokládali
—
není teba
již citovati
poátk
osudného vývoje vcí
depeše Szogyényovy ze že
sledujících, jež berlínské stanovisko,
totiž
dn
ná-
Víde má
využitkovati této jedinené píležitosti a na Srby se vrhnouti, doliují jako
átku
nezmnné
Zmiuji
zastávané.
a patrn
hr.
dv, nmeckého
Otokar
státního
.
záí:
Ke
konci dubna
ernín, nástupce Berchtolsekretáe KUhlmanna, že
Nmecko Víde zrovna nutilo
k ráznému vystou-
dokazoval mu to výbrem vídeského zahraniního úadu.
pení proti Srbsku a
akt
z
po-
se ješt o tom, co prozrazuje
»Deutsche Allgemeinq Ztg.« z 21
1917 ujišoval
neochvjn od
^
3*
36
Již tato> fakta pK)staí,
aby znemožnn byl jakýkoli po-
kus líiti císae Viléma nebo dokonce kanclée Bethraanna
jako ubohé obti Berchtoldovy rafinovanosti.
Hru
sobec-
zájm s notnou dávkou chytráctví lze tuším ovšem pomru mezi Berlínem a Vídní v osudovém ervenci
kých i
v
postehnouti; a postižení
k pochopení lecehos, co
její,
zdá
jeví se
se,
je
jediným klíem
dosud záhadiiým. Tato
mám, v tom, že ob velmoci míped svtem a svými národy jevily
za to
lstivá hra, tkví, jak
chaly karty tak, aby se
co možná nevinnými na vzniku války, kterou byly odhodlány zpsobiti.
Ve
Vídni ovšem nemohli
dobe
zastírati,
že chtjí vojensky potrestat Srbsko (jen chvílemi zmínila se oficielní
ale za
toi
o »zloinn
naivnost
starali se
nám vnucené
velmi obratn, aby
svalili s
válce«),
beder svých
V
Berlín zodpovdnost za rozpoutání svtové války. hráli po svém soudu hru daleko odvážnjší a lze íci, nestoudnjší: jalé jna
povzbuzovali Rakousko k rozpoutání boue,
venek stavli
mluvili
poteb
o
se jako
ubohé obti rakouské
prostedkovati v konfliktu,
fúrie,
zatím
co
dokud byl as, každou možnost dorozumní, odkazem na situaci ve Vídni maili v zárodku. Jen proto
vskutku, s
dali
Vídni plnou moc
in bianco,
zatoit se Srbskem, jak
ped svtem zbavili se zodpovdnosti, nevyžádali si od Vídn pesnou informaci o kaž-
uzná za dobré, aby jen proto
dém kroku jejím, mátum Srbsku, za
jen proto nechtli spoluredigovati ulti-
jehož dsledky
pece
stáli
až do
hnát
posledního pomoanského granátníka! Líí-li kniha Goos-
vci tak, jako by senilní Szógyényi z pouhého neporozumní informoval Víde oi stanovisku Berlína klanm, nebo jako by ubohý Berlín z pílišné d-
sova, jak se zdá, tyto
vivosti a
vídeským ultimátem dkaz autorovy nekri-
slabosti dal se pekvapiti
Srbsku, je to zcela jist jen
37
t i
n
o
s t
Ostatek z projev dra Miihlona,
i.
ze sdlení
i
je
zej-
mo, že zasvcené osoby v Berlín o rázu a obsahu
ulti-
bavorského vyslanectví v Berlín z 18. ervence,
máta byly
s
dostatek zpraveny.
Otázku po vývoji 25. jsou
ervenci
mezi Vídní a Berlínem p o
této hry
urit, protože dosud ne-
nelze ešiti tak
vydány píslušné dokumenty, nebo aspo dokud ne-
máme
v rukou knihu Goossovu. Ale zdá
kuje totéž, co se dalo do 25.
ervence —
že se tu opa-
se, t. j.
snaha pivo-
3tj co stj svtové rozhodnutí, evropskou válku, pro
diti
kterou se situace Berlínu zdála nejpíznivjší a na venek
vzbudit zdání, nouti.
V
do poslední
že válce chtli
chvíle
unik
po 26. ervenci chtli knihy Goossovy, pokud se týká posled-
Berlíne ovšem tvrdí, že
válce zabrániti.
Z
ního týdne ervencového, publikovaly noviny jen dva až
rad
ti dokumenty (zejména o ministerské
ervence). Ale i
tenkrát
již
zdá,
toho
hlásí
s
mnohými, že
konfliktu chtl se válce s
omylem
se
byl pipraven na válku
který jsem sdílel fási
z
-
—
spíše je dnes
o onu lstivou hru, ve které
totiž
ve Vídni 31.
závr, že Berchtold s
Ruskem. Dohads
Berchtold v poslední
Ruskem
vyhnouti,
pravdpodobno, že
Víde
s
spojenec. Je-li to pravda,
toldovi se jeho hra
i
jak se tu jde
Berlínem závodila,
dohod
zaídit to tak, aby válku Rusku a tím celé
vypovdti
je,
teba
t.
j.
musil
íci, že Berch-
podaila dokonaleji než Bethmannovi.
* Je pravdpodobno, že
i
h
r.
Berchtold,
na
nhož
kniha Goossova svaluje nyní všechnu vinu zkázy (a jejž
chce odhaliti
uchopí
se
i
jako nerozpaitého falsátora
konen
slova k
obran.
Mžeme
dokument), si
pedstaviti,
.^8
ekne nepochybn: vdli
jak asi bude se brániti.
že Srbsko
Rusko
i
jsme, ve Vídni kati
Politicky,
dobu
vdli
nám,
proti
v Berlín, že ke svtové válce dojde. Ce-
i
znamenalo
válenou vlí
plní se
jsme,
zhoršiti naši situaci politicky
protože
i
vojensky.
protivníkm pibude za njakou
ku
Rumunsko, a vojensky, protože zatím dohoda,
i
ze-
jména Rusko, své zbrojení dokoní. Bylo naŠí povinností vyrazit dív,
Bylo by
dokud vojenská pevaha byla na
pošetilostí,
abychom
neužili
jedinené
naší stran. píležitosti,
kdy jsme mohli pedstaviti válku národm jako spravedlivou pomstu za zavraždní následníka trnu a kdy mohli jsme proto poítati na poslušenství
to asi
bude
zníti.
tam, kde by pozdji
pravdpodobno
za jiných okolností to bylo málo
Tak
i
Budou
to
když nedotkneme
která
píští
válku
konc vždycky
.
.
snad slova vysvtlení,
Nebo,
ale nikoliv, naprosto nikoliv, slova ospravedlnní. i
.
obrany,
se kriticky fatalismu
takové
mla
pijdeme konec
za
nezbytnou,
k poznání, že nevli Srbska
a^
Ruska, která
dosáhla stupn váleného naptí, zpsobilo, vyvolalo, zavinilo
Rakousko
sefa uvnit mravné se íia
i
samo. Politika Františka Jo-
na venek, jak
utváily
nmeckomaarské
konec jako
vlastní
Hr. Tis z a, jenž válce ^'a)
ji
Na
obranu
hr.
píina s
Ti&zy a
hegemonie,
vývoje, jenž vedl
poátku
se vzpíral,**^)
k
odhalí válce.
objeví se
maarské vlády vydal známý
Vilém F r a k n ó (pv. Franld) Regierung und die En
madairský, tit. biskup žuru Die ungarische
rik
požadavky ne-
histo-
bro-
i
hu ng des Weltkrieges (Víde,
t
ste-
L. W. Seidel 1919, str. 64). Vskutku se z ní o otázce, o niž bží, nedovídáme nic, co by již z Goossovy knihy známo nebylo. Co nad to Fraknói publikuje, je cenné, ale hodí se velmi málo k obran Tiszy. Jde tu jednak o spis Tiszv z 15. bezna 1914, dovozující, že je poteba, aby Nmecko bylo získáno pro poKitiku Bulharsku (Tisza a píznivou, aniž by odcizeni byli mysh' zejm na pípravu chvíle, kdy bude možno násilím odškod-
pamtní
Rumuni
ekové
!
39
pi tam daleko vtším spoluvinníkem a spolustrjcem jejím, než hr. Berchtold, který pro ni, zdá se že cílevdom, pracoval.
Ba setkáváme dovy
se
i
s
pvodnost
názory, které
politiky popírají, hledajíce za ní
Berchtol-
maarské
re-
V
Paížský »Temps« praví na p. zasvcených kruzích ví každý, že Berchtold ve vídeském zahraniním
žiséry.
úad
:
vskutku
maarské a
Hoyo
niti
neml kliky,
prvé slovo. jíž
F
o
r
vlivem g ác h
s
bukureštský mír). Pasdluje, že Ti^za marn
zvrátit
císai z 4. pros. 1915 císai Vilémovi potebu
spis
dovozoval
úpln pod
v ele byli hrabata
Bulhary v srbské Macedonii a
mtní
Stál
zmírnit
nmecké válené
spokojen tím, že plán zvi. míru se Srbskem (jež melto dostat Albánii), naléhav doporuovaný diplomaty i jenerály (na p. i Falkenhaynem) v Berlín že Srbsko budie sousedm. Tisza smiuje se tu s myšlénkou, že monarchie pi tom dostane severozáp. cíp Srbska, ale brojí naléproti i 1 1 u s i, chtít všechny Srby pipojit k monarchii. To by bylo prý uherského národního státu. Ješt draznji obrací se proiti takovému plániu o ti nedle pozdji: bez existence uher. národního státu není velmocenského postavení monarchie (!), anexe by dala živlm centrifugálním pevahu nad centripetálními (t j. Slovanm nad Nmci a Maary!), Uhri nejsou dosti silni, aby ceJé Srbsko sitráviili, Chorvaty nelze obtovat pemoci Srb; anexe Srbska by zpsobik nikoliv Zde másesílení íše, nýbrž rotzkkd její, ano katastrofu. me všecku filosofii Tiszovu a válenou filosofii Maarstva a také vysvtlení, pro byl Tisza proti berilínské ->Siegfriedenspartei«. Bál se pouze, aby vítzné Rakousko nevzrostlo o nové slovanské zem. poáteního odporu proti to byl také patrn hlavní dvod jeho válce vbec. Pamtní spisy Tiszovy, dotené Faiaknóim, jsou jím otištny s etnými výpusitky; zdá se, že texty plné obsahují místa, jež se autoru jevilo radným pominouti. cíle.
Za
to byl
padla
rozdleno
hav
obtování
—
A
JAK TO BYLO NA ZÁKLADE VÍDESKÉHO MATERIÁLU. (»Nár. Listy«, IL, 12., 14. íjna 1919, pod
dt.
»Jak to bylo«.)
musím omlouvati tenái, vracím-li se znovli k thematu svých posledních dvou lánk. Považuji rozvíjející se spor mezi Vídní a Berlínem, spor o otázku: kdo z obou je vinen nebo víc vinen vypuknutím války, neNemyslím, že
jen za zvláš
se
píznaný dozvuk
tragedie, ale
i
za nejpou-
tavjší prozatím problém v historii svtové války.
Knihu
Goossovu mám konen
v ruce,
mám
také
úední ervené knihy, které vyšly o nco pozdji. Kniha Goossova je po tom, co jsme o ní pedem tli, jisté ti sešity
zklamání. Cekal
vené knihy
—
jsi,
že
je to kritický
rozbor materiálu er-
vskutku ta není v podstat nic jiného, než
parafráze dokument
ervené knihy, seadných dost
mechanicky do tí období asových (ped 23. ervencem, 23.
—
28. ervence, 29. ervence až
zase vtšinou
primitivní vnŠností,
s
Ml-li
ústedím
jsi
za
koncepce
srpna), a v nich,
do pihrádek
(Víde-Petrohrad,
geograficko-politických atd.).
I.
to,
Víde - Rím
že problém Víde-Berlín
práce Goossovy, zklamal
i
lze íci
bude
ses
—
vcí zaujímají svazku (312 str.)
vskutku kritické soudy autorovy o souvislosti
dohromady nkolik málo hojnjší a cennjší jsou sledují rozdíly mezi
dokument. Za
tyto
stran silného
poznámky,
;
jež však
vtšinou
konceptem a vyhotovením hlavních
poznámky
zaslouží autor dík; ostatek
41
jeho odborná výzbroj editorsky kritická nestaí požadav-
km vci. tivní
má
Není zde však místa
rozdlení výtah z
za následek, že
linie
to dokládati.
zejména v druhé ásti knihy,
akt,
vdích diplomat
postupu
petrhána a zmatena a že
A jeho primi-
tená
je cele
bez namáhavého pesku-
pení vlastního se k jakž takž jasnému postižení souvislosti
vývoje nepropracuje.
Kniha Goossova chce vskutku v nkolika
kritických
poznámkách a ve svých nkolikaádkových závrech kapitol
napomáhati mínní, že
mén
vinen, n
e-1
i
Víde
jevinna
nevinen. Toto
a
Berlín
stanovisko není
však hájeno tak okázale, jak zdálo se z projevu tisku.
Hlavní lo
je,
že materiál, jejž Gooss otiskuje, prokazuje sko-
bez výjimky zaujatost jeho soud, takže neubráníš
ani myšlence,
zda tu nemá býti obhaj ovací
eí
Goosso-
vých poznámek maskována hrozná pádnost obžaloby, rou mluví reprodukované dokumenty.
se
kte-
Ale nakonec pece
poznáš, že kniha v soudech svých není plodem rafinovanosti, i
nýbrž že jde spíš o opak
o pokusech
líiti berlínského
jako starce, neuvdomujícího lehlivého a
její.
si
Platí to, jak za to
vyslance
mám,
Szógyényho
dosahu svých
slov, nespo-
zapomntlivého a dlati z velké politiky hru
drobných omyl.
V
Kniha obsahuje mnoho nového a mnoho dležitého. tom je cena její zcela mimoádná. Pokusím se z toho
momenty nejdležitjší, pokud otázky o vzájemném pomru Berlína
vybrat
jich lze užiti
a
Vídn
k ešení
v myšlence
evropské války.
*
Z toho, mi dne
5.
co jsem
povdl
minule, že totiž v
ervence byla válka
se Srbskem,
Postup po
i-
pípad
AI
i
evropská válka smluvena, a že z Berlína
Víde k bezodkladné akci, neteba bráti zpátky. Szogyény telegrafuje 5. ervence po
drazem
pobízeli
ani slova
konferencích postupimských z Berlína do
Rusko
pípade, kdyby
(jež však
Vídn,
vc
si asi
Nmecko vrn
hodlalo se k válce, bude
mluvil k
Szogyénymu
T
s
c
Nmeckému již 2.
h
i
r s
c
i
h
Bethmann,
ky
po boku Ra-
ervence
asov
(to je
V
tom smyslu
Berchtold
prvý doklad o válených
k nim vyšla
iniciativa
sic
i
díve
ného akního programu. dní, jen
když
tato
inu. Dne
4.
jmenované osob,
Víde nemla nikdy pevNmecko pjde cele a pln s Ví-
Vídni nedali
Nmecko pjde
Szogyény,
s
to
i
monarchií
t.
j.
eká
netrpliv
vídeského kabinetu. Téhož dne naznauje
tisk
se
po-
druhý den po
ministerské rady ve Vídni,
že Berlín
sti
— aby
kdyby snad nmecký
8. ervence,
ne-
ekla v mini-
cokoliv proti Srbsku
másti,
zdji psal pro mír! Dne
porad spolené
bude odhodlána opravdu
patrn v úmyslu, aby
co stj, nech podnikne
prvé
že
povdl Tschirschky
ervence
sterstvu zahranií, že
jí
(»ganz privat ge-
bránil
(to je smysl)
ale
Rapotom
sliboval
kousku v balkánské politice podporu, ale v praxi
neposkyjtl! Vyslanec se sprochen«), že píinou bylo,
ne-
dne 8. ervence.
vyslanci ve Vídni namítl hr.
ovšem od Berchtolda), že Berlín
jen ve
v tom
v tom smyslu vyslo-
Berchtoldovi
úmluvách mezi Vídní a Berlínem.;
k
i
rozmyslí) od-
státi
užilo tak píznivého nynjšího okamžiku. «
se
že
»Císa Vilém by litoval, kdyby Rakousko
kouska.
vil
neobyejným
s
oznamuje
rozhodnutí
Tschirsch-
k y ve Vídni Berchtoldovi, že by v Berlín vykládali p ovolnost monarchie Srbsku za slabost a že by
vi
to
»nemohlo zstati bez zptného
monarchie v
troj spolku
a
vlivu
na
na píští politiku
postavení
Nmecka«!
43
To
hrozba rozbitím aliance,
bezmála
je
A
Rakousko jednat energicky!
de-li
Szogyényz
nebu-
dne 12. telegrafuje
Berlína, že jak císa Vilém, tak jiné
smro-
pevn za monarchií, ale povzbunejdraznji Víde, aby nepropásla
datné kruhy zují co
nejen
stojí
této píležitosti a že ponechávají jí úpln v o ln o u ru k u ve volb prostedk. Okolnost, že Berlín zrovna naléhá na (eventueln vojenský) postup
proti Srbsku,
politic-
vysvtluje Szogyény tím, že pokládá chvíli za
ky nejvhodnjší. Rusko, ústedním mocnostem,
proti
chce, protože
chystá k válce
vskutku v této chvíli ne-
jí
bezpené známky v evropské válce bude státi celý civilisovaný svt pe-
není k ní pipraveno a
Ang
prý ukazují, že také
1 i
Rakouští národové
stranou.
se
jež
e i
svdily se prý dne 28. ervna o zloinnosti Srbska. U císae Viléma samého psobí pak neobmezený en-
thusiasmus
nad podivuhodnou
podle vlastnoruního
tišek Jose zemí
.
.
f
listu
energií, s
jakou chce,
jeho soud, císa a král
zastati se životních
zájm
Fran-
a prestiže svých
.
Tento stejn okatý jako hrubý pokus psobiti starého císae Františka Josefa,
válené sílu
strany, ilustruje,
aby vytrval ve službách
zdá se mi, ze všeho nejvýraznji
a povahu agitace, kterou vyvinoval Berlín ve Vídni,
aby Rakousku dodal kuráže k agitace hr.
na
i
povaha
této
opravuje k mínní, že ve válené odhodlání jak
Berchtolda
v Berlín
tak
císae
Františka
mnoho dvry. To je,
ustálilo se
v duchu
že
i
Nmecko,
a je spiritus rector
Josefa
jest fakt
nebylo
jist dležitý.
pozdji, v posledních dnech ervence,
Zajímavé
je to
vyti vání. Síla a
sira
jež
Edvarda
G
Berchtolda
válené
r
ey e
pesvdení,
popohání
k
politiky; ruský vyslanec ve
že
akci
Ví-
44
Š
dni,
e
b ek
For
zase mínní, že je to hr.
o, hájii
g á c h,
jenž chce válce a vykonává neblahý vHv na Berchtolda.
Všude tedy') setkáváme se t o 1 d není zásadní stranník
Pes
zdá
to
skem
pevn
s
dohodu
patrn z jeho
Ruskem,
se
V
péra.
i
»musíme to,
že
již
s
Nebo
j.
válce
z o u, a vlastno-
vylouenou,
ministerské
a
místa konceptu
byl
jenž pro-
list,
rad
7.
ervence
iní válku
škrtl
V
s
Rus-
protokole
také vtu, že
nyní odvoditi poslední dsledky«.
pvodní
se Srb-
nímž poslán
s
Srbskem za
»možnou«
pozdji opravil na
to
1-
doklad, že mluvil
pravdpodobnou«.
»velmi
t.
my
patrn hned po sarajevském
prohlásil Berchtold, že akce proti Srbsku
kem
v áIce
ervence do Postupimi,
hlašoval smírnou vyšel
válce
Františka Josefa,
4.
s
i
vše,
I.
císae
FI o y o
hr.
pojal
ten
o nutnosti války list
neklame^H
ervence máme se Srbskem s hrab. T
atentátu. Již z
runí
války.
a bude-li nutno,
Úmysl
evropské.
Berch-
že
nepochybno, že úsudky tyto byly
se
Berchtold chtl,
né:
domnnkou,
s
Mám
za
tlumoí jeho pravou my-
dvodech své politiky uinil (2 ervence) svému ímskému vyslanci Meréyovi, pravil mimo jiné, že považuje zodpovd-
šlenku.
ve zpovdi, kterou o cílech a 1
.
by
nost za politiku, která
vcem
nechala volný
prbh,
vlny zavrou nad monarchií, za
se nepátelské
až
mnohem
smle proti nebezpeí Tedy táž myšlenka o ne-
tžší než zodpovdnost postavit se a
nelekati
s
e
d
zbytné nutnosti války
svj argument ')
Srv.
konen
s
1
e
dk.
preventivní,
rozvinul
Berchtold v spolené ministerské
úsudek kn. Lichnovského v jeKo Pamtech: Když se si až dosud, ve smyslu instrukcí z Berlína, silného muže, rozhodl k povolnosti, odpovdli jsme i
Berchtold, který
hrál na
kterou jako hlavní
na ruskou mobilisaci ultimátem.
45
rad
ze 7. ervence.
O optovném neváleném
triumfu
nad Srbskem, psal Meréyovi, soudím nanejvýš skepticky,
nebo
diplomatické
trvale
neprosply, nýbrž naopak
stily.
»Prozatím,« konil,
zetelností
úspchy
1
ky
O
.
.
909
1
uren k tomu, abych
k ministrm,
dlati
i 1 i
politiku
.«
tom, jak snesení vídeské ministerské rady ze
dojmem
se
Srbskem
stálo
7.
pod
berlínských výzev a slib pomoci, promluvili jsme
minule.
fliktu
jsem byl Pro-
se pipojil
mus
ani
k Srbsku jen zo-
pocit, že
ervence o provokování konfliktu
již
1912 valn
a
pomr
»mám
kteí chtli politice míru a
v á
let
Kdyby
zavrhli,
byli v Postupimi
nemohlo k válce
válené ešení kon-
dojíti
vbec. Berch-
toid
nejnovji (v »Neue Ziir. Ztg.«) formuloval to do-
konce
tak, že
postupimské porady z 5. ervence jsou »ped-
pokladem a vysvtlením«
Že k podobnému
soudu,
dek jist nepodezelý ze ský dr. Fritz
ministerské rady ze 7. ervence.
a pímo
stranictví
Adler, povdl
i nepímo,
došel
BerchtoWovi,
t. j.
i
sv-
víde-
jsem minule. Ale z toho
možná vyvozovati, že by Berchtold jednal pouze a jedin pod tlakem Nmecka, jinými slovy, že by
naprosto není
pouze Nmecko bylo válce Vilém II. Berchtold i
i
chtlo. Vskutku chtl
jí
Ale Berchtoldovo od-
hodlání k válce samo nemusilo válku zpsobiti; teprv Vi-
lémovo rozhodnutí pro
Víde
s
ni
ji
pivodilo. Válka,
Berlínem shodly, platila
Srbsku
níž se
— problém
v tom, do jaké míry znamenalo rozhodnutí o Vídni, tak v Berlín, rozhodnutí o válku
o
ni,
je
jak ve
evropskou.
Co Berlína zejména se týe, stojí v popedí otázka, zda tu nechtli válce s Ruskem a Francií od poátku
46
(z podobných
vi
dvod války preventivní,
asi
Srbsku ve Vídni) a zda nemínili
J a g
w naléhá
o
se situace
Víde
konej ší
neprodlen.
plánu
s
Dne
15. ervence
Berchtold výkladem, že pikroí »k provedení
Tschirschkym obšírn smluveného« radno vystoupiti ve
tím, že není
Izvolský jsou »m írumilovný,
podléhají vlivu
( !)
chvíli,
Po
kdy
nca
r
é
zdrželivý
Berchtoldovi
neobyejn
1
6.
ervence, že
lituje
a že se obává, že se jím
nmecké veejné mínní chová Dne 9. ervence konen snesla se
sympatie, jež
pro úmysly monarchie.
1
ultimáta
spolená ministerská rada ve Vídni na znní
Srbsku. Souasné rektury hranic),
monarchie nepomýšlí na
snesení, že
(krom snad malé vynucené maarským strachem pedi
territoriální zisky
v Srbsku
slovanním Rakouska, by bylo snad nebezpeí evropského sneseno, že
i
cara opatrný S a z o n o v« obou Nmecku nepejících návštvník.
Jagow odpovdl toho odkladu
odvoduje hlavn
hosty carovými v Petrohrade a kdy
a
žádné
vystou-
míjely, aniž
až ke konci píštího týdne. Odklad
zmenší
Víde
Ale dny
hnula. Nervosa Berlína rostla.
ji
k tomu>
ervenci? Státní sekretá
7.
z Berlína 9. ervence, aby
pila proti Srbsku se
po
užiti konfliktu srb-
píležitosti
ského jako pouhé záminky a
Jak vyvíjela
jaké rozhodly
konfliktu,
s
to,
povolilo,
kouské mobilisaci,
po-
aby zmírnilo
kdyby zárove nebylo
pro pípad, že by Srbsko, snad až po
i
ko-
musí Rakousku
ra-
nahra-
náklady mobilisace a strpti proto obsazení ásti zem jako záruky pro monarchii. Ostatek hr. Berchtold šel ješt dále mluvil o rozdlení Srbska mezi dit
:
sousedy,
podobn
jako to naznaoval hr.
stupimi dne 5 ervence. .
dit
Z dat tchto,
zdá
Hoyos se,
v Po-
teba vyvo-
závr, že Berchtold nemínil zaíditi srbskou politiku
47
svou tak, aby vyvaroval se stj co stj války
To, co jako program svj
s
Ruskem.
bylo bez evropské
zastával,
války sotva proveditelné.
*
Povdl
jsem, že o tom, co a jak chce
Rakousko
proti
Srbsku podniknouti, ponechal Berlín Vídni úpln volnou ruku. Byl ovšem, jak víme, zejména z bavorské zprávy z Berlína z
1
obsahu ultimáta Srbsku zhruba
8. ervence, o
informován (z Berlína po celá v,) že o obsahu ultimata
dl, že ultimátum
nemohlo.
V
pedem
udláno
je
války rozhlašovali
Iži-
zpraveni nebyli), a
v-
léta
tak,
aby ho Srbsko pijmouti
diplomatické korespondenci odvažuje se
Berlín teprv po 20. ervenci dožádat se informací
ském akním plánu. Dne 21. ervence Eerchtoldovi, aby text ultimáta sdlil
píše
do
víde-
Szogyény
Berlína
nmeckou vládu
než jiným mocnostem a aby
oi
díve
informoval,
co vlastn zamýšlí, zejména chce-li se spokojiti provismním^
obsazením Srbska nebo Srbsko' rozdliti sousedm.
Nmecko
n«
s
(teprv
jde, »jak se
samo sebou rozumí, bezpodmíne-
zájmem býti vas nyní!) informovánu. Gooss neví o odpovdi na
Vídní; proto
dležitjší ást
životním
je jeho
této žádosti
nieho; co prvé ásti
spokojil se Berchtold tím, že upozornil, že
k y dostal
text ultimáta již
21
Szogyény,
že
telegrafuje
vláda cele
je s
obsahem
.
ervence.
mu Jagow
své knize^)
Dne
24. ervence
ekl, že
Jagow
týe,
Tschirsch-
ultimata, »jak se rozumí
srozumna« (ve
se
nmecká
samo sebou,
vyznává, že se
^) Míní se publikace Jagowova: Ursachen untd Ausbruch des Weltkrieges (Berlín, 1919), obsahov tak prázdná, jak bylo nutno lomu, kdo prozrazuje, co ví, byl by psal sebeobžalobu.
48
mu
ponkud píkrým). Dne
ultimátum zdálo
ped
25. ervence,
Berlín oekává, že ve Vídni vypovdí ihned po oekávaném srbském odmítnutí Srbm válku. V odkladu války vidli by v Berlín velké nebezpeí, nebo by to usnadnilo intervenci velmocí. Proto radí naléhav jednat okamžit. Je ješt
srbskou odpovdí, telegrafuje týž, že
to táž depeše, kterou jsme poznali z
mene
již
výše na
Odpov
str.
1
francouzského pra-
6.
Srbska (z 25. ervence odpol.) pekvapila
svt svou povolností a umímností
— víme
de
potebovaly odpovdi
Berlín ekaly,
i
Ve
neuspokojující.
ano
lze íci,
Vídni pomohli
si
však, že Ví-
tím, že prohlásiH od-
pov za zcela jalovou a nedostatenou; Berlín pak podjal se
úlohy zkížiti eventuelní návrhy dohodových velmocí na
smírné ešení konfliktu.
Tak
již
27. ervence telegrafuje
Szógyény z Berlína Berchtoldovi, že ho Jagow^ upozornil, že n g 1 i e žádá o prostedkování Berlína ve Vídni a že
A
berlínská vláda, jíž
na dobrých stycích
musí anglický návrh sdliti do proti
omu, aby
se
mu
s
Anglií záleží,
Vídn. Ale
že je absolutn
vyhovlo. Pijdou
prostedkovací návrhy. » Avšak nejuritji, že se
s
nmecká
16
sq.)|
A
s
ješt další
vláda ujišuje co
nimi naprosto neztotožuje, ano
hodnsejimprotiví...« str.
asi
(Srv.
i
o
r
o
z-
této depeši výše
tím ovšem souvisí fakt, že prvý prosted-
kovací návrh ze dne 26. ervence (konference
ty
vy-
slanc v Londýn) odmítli v Berlín hned dne 27. ervence, aniž by díve Víde o tom vbec vyrozumli!
Na
naléhání Berlína, aby ve Vídni vystoupili ihned
proti Srbsku,
odpovídá Berchtold dne 27. ervence, že
válku vypoví v nejbližších dnech, ale poátek vojenských operací že se zdrží až do
dokonení nástupu armády.
To
49
prý vyžaduje srpna!)
—
jisté
doby (Conrad mluvil o
lht
do 12.
»nebo, poueni zkušenostmi posledních
let,
nechtli jsme poíti vojenskými opateními vtšího slohu,
dokud nebylo jisto, že vskutku k válce doj de.« Srovnává-li se tato pekvapující omluva s pravdou, mohla by snad státi
se
oporou mínní, že Berchtold pece
pevn
války
— kdyby
nepoítal
tolik
s
nezbytností
nepochybných sv-
nenasvdovalo opaku. Lze si však domysliti, jak nemile pekvapila tato novina nedokavý Berlín Ale když veer dne 27. došla z Londýna do Vídn depeše vyslance dectví
!
Mensdorf fa o úmyslu Greyov navrhnout k urovnání sporu konferenci velmocí (a brzo
potom
dvrná
z Berlína
vý-
Jagowova o úmyslu Anglie) vyžádal si Berchtold od císae zmocnní, aby dne 28. dopoledne mohl vypovdti Srbsku válku. podání císai odvodnil krok svj straha
,
V
pímo
vyloueno,
že není
obavou,
hody
by se pokusily
Proti
tomu teba prý
nou situaci. Tak
že mocnosti do-
smírné srovnání vci. vypovzením války stvoiti jaso
dne 28. ervence došlo k vypov-
zení války Srbsku.
Ze
konený rozhodný krok uvítali y Berlín s nemalým povdkem. Nebo bavorský zástupce pi berlínském dvoe, leganí rada S c h ó n, vyznával v
všeho vyplývá, že tento
dvrném
bavorské vlád, psaném
listu
že státní podsekretá
zda se
Víde
Zimmermann
1
8. ervence,
stále
pochybuje,
opravdu vzchopí k inu. Víde, vykládal
Zimmermann, je úzkostlivá a nerozhodná, ano zdá se, že je jí dokonce nepi jemno, že ji Berlín nenapomenul k opatrnosti
a zdrželivosti! Berchtold prý kolísá ve svých roz-
hodnutích a tak se snad dost
mže
státi,
že se Srbsku ponechá
asu, aby pod nátlakem Ruska a Francie nabídlo
samo zadostiuinní
... 4
!
50
Tyto
dvrné zpovdi Víde si vyžádala
karakterisují co
berlínské
výraznji
situaci.
vence dostala
podobn
a v Postupimi 5. er-
nmecké pomoci v
slib
nej-
akci,
jež
pravd-
musila skoniti evropskou válkou, nejhroznjší
válkou djin! Ale po celé ti nedle dalšího jednání vidí-
me, jak se Berlín chvje netrplivostí a obavou, aby nepovolila,
neobrátila,
Berchtold ve Vídni s
vypovdním
(v
Víde
dsledk, ale jak opak k obavám Berlína) spchá nelekla
se
i
války, aby smírnému ešení konfliktu bylo
zabránno
V
Berlín ovšem dnes
rychlé
vypovdní
tvrdí,
že naléhali ve Vídni na
války Srbsku, protože prý chtli posta-
ped faitaccomplia užít dojmu jeho k jedválkj^ Teba povdti, že nic, ale nání o o k a s a c pranic v korespondenci dosavadní nenasvduje skusvt
viti
1 i
1
i
tenosti takového skrytého úmyslu.
bychom snad
Spíš
uvili, že takový byl plán Berchtoldv. Vizme, jak a po-
kud novotnou
linii
nmecké obrany
ilustrují
práv vydaná
vídeských tajných archiv, pokud jde o vývoj vcí
akta
v dnech následujících.
Povdl
jsem, že depeše
A^ence ujišovala
Szogyényho
ve Vídni, že Berlín
sice
ze 27. er-
dodá do
Vídn
pravdpodobné další anglické prostedkovací návrhy, ale že se protiví tomu rozhodn, aby ve Vídni se dali jimi v úmyslu svém zviklati. (Mimochodem poznamenávám,
Be
že
t
h
m a n n^)
i
J a
go
w
nyní tvrdí, že k takovému
projevu Szogyényho nikdy neoprávnili.) Již dne 27. došel
°)
Srv.
Erster Teil.
nova
jÍ7.
práci
Bethrnannovu : Betiachtungen zum Weltkriege. 1919). Slíbený díl druliý za živata Bethman-
(Berlín,
nevysel.
.
51
druhý
vskutku do Berlína
vrh anglický, na
Víde
odpov
t.
j
.
p r o s t e d k o v a c í nážádost, aby Berlín užil svého vlivu
v tom smru, aby
Bethmann,
(28. ervence na noc) mítli,
aspo
za dostatenou, neb
jednání.
tento
Berchtold prohlásil srbskou
hr.
sdluje
Prvý anglický ná\Th jsme
:
již
odmítli, padla
povdnost za konflagraci
ped
možniloi
i
donuceni
ce
tak,
To
by zne-
ped
bychom
jako
níž mubyli k vál-
zum Kriege gezwungenen)
die
(als
by na nás zod-
válce.
naše postavení ve vlastní zemi,
síme vypadati
od-
celým svtem a byli by-
popohánei k
líeni jako vlastní
již
limine od-
a
mítnouti. Kdybychom chom
dodává
Berchtoldovi,
to
nemžeme
druhý
za základ k dalšímu
Postavení naše; je tím nesnadnjší, protože se zdá, že Srb-
nemžeme
sko šlo ve své po volnosti daleko. Proto nouti roli prostedníka a
pedložiti neustále
musíme
úvaze,
k
že na stanovisku,
Berlín setrvati velí
nemže,
to vskutku spíš
.
.
om
1
u-
taktiky Víde) vrhlo
píkazy
je to výklad, že
s
námi
z
28. ervence velmi
a chladn: anglickému návrhu
nemžeme
vypovdli Srbsku
obrácen:
glického návrhu mohli
že ústedním
Berchtold odpovdl
ervence na berlínské sdlení protože jsme zatím
tVTditi
vnucena.
se tedy diviti, že
bylo vskutku
.
že pro válku pracovaly. Je to výzva:
mocnostem byla válka
to
Paíž
dne verejšího slibovaném,
ješt
chovejte se tak, abyste mohli
Nelze
i
návrh? Soudím, že od-
vyvarovat se všemu, co by na Berlín (a
zejmé podezení,
en
Londýn
psobí uklidujícím zpsobem v Petrohrad
pímluva za anglický povJ kladná býti nemže. Je a,
anglický návrh Vídni
tím spíše, že
Je ta
v
odmít-
válku.
29.
odm-
vyhovti,
Víme, že
válku vypovdli, aby an-
nedbáti!
To
telegrafováno bylo
4*
.
52
do Berlína dne 29. ped plnocí. O 24 hodin díve zpravil Berchtold Szogyényho o vojenských pípravách Ruska, o nichž došly zprávy
(Conrad) musí vovat hlavní se proti
doi
Vídn
nutn
a
brzo
se silnou
mocí
obrátiti
Srbsku? Jsou-li pravdivý zprávy z Ruska, musí
Nmecko uinit ihned dalekoNech z Berlína na to vše upozorní
sáhlá protiopatení.
v Petrohrad,
sic
i
Vídn
Téhož dne 29. ervence
Bethmannova,
rada, aby znovu nic
mlo
V Berlín vskutku
žádáno.
došla do
v
vyložil v
anektovati,
Srbska, aby
drazn.
pátelsky, ale
dne 29. uinili, co bylo z
chce
míti jistotu, má-li reser-
Rusku, nebo
síly proti
nejen Rakousko, ale
peše
a o tom, že generální štáb
Vídn
dležitá de-
níž namítnuta Berchtoldovi
Petrohrad, že Rakousko ne-
nýbrž pouze vojensky obsadit ást
v rukou zámku, že Srbsko
mu dá
žádané
Bethmann, »v takovém postupu úelný prostedek, abychom po pípad (gegebenenfalls) mohli o d u m svtové války, jež by za nynjší nálady snad podostiuinní. » Vidím, « pokraoval
i
stihlo nás, svaliti výhradn (einzig und allein) na R u s k o.« Bethmann dí, že nechce vykonávati nátlak na Víde, ani ji zdržovati v akci: »Vede mne pi torn pouze snaha o zlepšení podmínek, za nichž
jestnámvésti svtovou válku einen Weltkrieg fiihren miissen) patií
( !)
í
Anglii
vi
tato depeše je
krom
jiné,
uzavírati,
že výklad,
roz-
.
o níž ješt bude
nejcennjší novinkou knihy Goossovy.
musíme
e-
konciliant-
žádá, aby
.
Soudím, že
e,
v
Rusku prokázal všude,, že válkou, nejsme vinni my, nýbrž Rusko
náš postup
šíí-li se,
a o zevšeobecnní sym-
pro naše stanovisko. « Zejména zetel na v
ejné mínní n
(unter denen wir
Z
ní
pece
jako by Bethmannovi šlo
53
opravdu o lokalisaci konfliktu rakousko-srbského,
pravdnepodobný. Bethmannovi
jde, jak dí
o »zlepšení podmínek, za nichž
Tak zdá
válku. «
se,
že
pi
jest
mla
býti
jasn a urit, svtovou
vésti
vŠech jednáních, jež ješt byla
vedena, šlo Berlínu pouze a jedin o jimiž
nám
je zcela
taktické
cíle,
prokázána jakás takáš ochota ústedních
mocností a vina svtové války svalena býti na bedra nepáJe to totéž, co doporuoval Bethmann do
telská.
o den díve proto, že
—
opakoval-li své rady znovu, stalo se to
zejména z Petrohradu docházely ho zprávy, že
odmítavé stanovisko rakouského vyslance
rýho)
Vídn
S
(hr.
z á p á-
budí všude pesvdení, že Rakousko chce válce.
Picházely znepokojivé zprávy
odjinud
i
— v Berlín
již
od nkolika dní pochybovali o smluvn pomoci Itálie.
Zimmermann že
nad
Anglie pjde
s
Szogyénymu obavami,
to netajil se
Ruskem a
vence referuje Szogyény, že
Francií.
Dne
30. er-
doposud mohl kon-
všech smrodatných initel v Berlín, pokud jde o eventualitu evropské války, klid nejvtší. Ale nyní má dojem, že v posledních dnech je Berlín nerv osní...
statovati
u
«
41
Do
této situace a
nálady v Berlín vpadla 29. ervence
veer depeše nmeckého vyslance v Petrohrad, hr. P o u rt a les a, kritisující slovy Sazonovými co nejosteji neochotu Vídn »vymovati myšlenky« s Ruskem. Hr.
S
z á
pá
r
y prý
jen opakuje, že
a také ruský vyslanec ve Vídni, že hr. Berchtold v šlenek«.
rozmluv
s
nemá žádných p.
Šebeko,
ním vyhnul
se »
instrukcí,
oznamuje,
výmn
my-
54
Po
tom, co jsme
o optovných drazných ra-
slyšeli,
dách Bethmannových Berchtoldovi zachovati aspo zdání ochoty v Petrohrad, pochopíme (tak, tuším, lze konklu-
Bethmann
dovati), že
nad ignorováním svých rad
se
V noci z 29. na 30. ervenec posílá do Vídn
rozhorlil. dei>eši, jež
prohlašuje odmítnutí
hradem za
tžkou chybu
a praví:
svou spojeneckou povinnost, ale
splnit
n ou
výmny
abychom
t i,
»Jsme
s
Petro-
sice ochotni
m u s ím e o dm
í
t-
Vídní, nedbající našich rad,
dali
se
myšlenek
vtáhnouti lehkomysln do svtového požáru.«
A ponvadž
dýna návrh s
e
ti
di
n
i
c
veer dne 29. ervence
nového t
v
nezstane neinná, rozhodnutí Anglie, dí se je i
ím
anglického p r ohrozbou, že Anglie
dojde-li ke
má
tu,
poslán
v
ješt
byl
vliv
svtové válce (a na veejné mínní,
jež
rakouskou zatvrz e-
dál tím více rozileno
ostí),
Lon-
(tetího)
provázený
í,
došel z
noci
na
30.
ervenec
Tschirschkému rozkaz z Berlína, aby Berchtoldovi vyloodmítne-li
že,
žil,
a Rakušané
kouské
státi
prestiži
a
každé
sami cti
prostednictví,
proti koalici
okolností musí stellen) c.
a
k.
nmecký
kabinet
Nmci
Evropy. Ra-
oprávnným nárokm míst dostailo. »Za tch
jeho armády
by obsazení Blehradu a jiných
celé
budou
i
doporuiti
(anheim-
nejnaléhavji a nejdraznji úvaze vlády, aby prostednictví Anglie za pijala. Pro Rakousko by neobyejn tžko nésti následky
vyložených estných podmínek i
pro
Nmecko
bylo
odmítnutí !«
Znní chyby
:
depeše
v této
je tak
b y Byla
chvíli
prostednictví.
nemže býti poBethmann pro anglické
urité a jasné, že
mír mohl býti zachránn.
1
to,
zdá
O
depeši
se,
vskutku chvíle, kdy prvé
(»nedáme
se
!
55
lehkomysln vtáhnouti do svtového požáru«) možno sic míti jiste pochybnosti, protože se zdá, že ve vídeských aktech stopa
knihy
bílé
její
nmecké
materiálu; dostal-li že
(Gooss
chybí z
ji
zná pouze z úední
1916, tedy nikoliv z vídeského
r.
Tschirschky vskutku, znamená
ji
netlumoil Berchtoldovi) a protože
jí
ji
Bethmann dal
otisknouti v
anglických novinách
1914
doporuení anglického prostednictví
—
ale
Tschirschky
upímné.
u Berchtolda pi
obd;
dne
soudu, že
,v
a svolal spolenou
(dív
|to
jel
je sic
T .•
1
s
i
1
.
nemá í s
býiíi
a
i
ervence)
se usnesla
do formy zdvoile, ale obsah jeho, a úvahu
uinit odvislou od podmínek, které byly by snad
vojenská
akce
ervence bylo
u velmocí ráno,
vyslan-
z o vi). Minister-
v
Srbsku
té
form
bude
tedy
telegrafováno
teprv dne v
ultimátum
1.
dob, kdy
nikoli
(ra-
pK)krao(vati, ale
Rusko zastaví mobilisaci). Snesení 3
s
anglický návrh co
Anglii pijatelný, ale pro Rusko v
kouská
pece
na 31. ervenec
radu
ministerskou
pominouti meritorní
nm
je
hned do Schonbrunnu k c
ská rada (dopol. nebo v poledne 3
o
se
povážlivý, ale
prý nebylo možné k vli
odpovdti na
srpna
mezi jídlem pišla dotená sen-
»podnt
odmítnut. « Berchtold
.
1
byl dne 30. ervence hostem
saní depeše Bethmannova. Berchtold shodl cesmi
to,
toto s
datem
rakouským vyslancm
srpna ped druhou hodinou
Nmecko
v Petrohrad
i
bylo podalo
již
v Paíži, a válka byla
neodvratná
* Zavinil
hr.
Berchtold
ervence, nepijal
tím, že
draznou radu
Otázka není tak jednoduchá.
Z
vas,
Berlína,
t.
j.
ješt 30.
svtovou válku?
Berlína totiž ku podivu
«
56
odpov
na píznivou nenaléhali, nenaléhali v tak dramatické
chvíli
ve
Berlín jako
(byla-li vskutku v
form
doporuení císae
vlastnoruního
Františku Jo-
listu
doporuení ku podivu chladné a kancelásky úed-
sefovi, ní,
II.
bychom pece
ani slovem, jak
30. ervence došlo jen
Viléma
již
mli všechno právo oekávati! Ve-
dramatická chápána)
er dne
od Berchtolda
ruské, ne
ale
»Ml
kající:
anglické žádosti o prostedkování se tý-
jsem za
to,
že
nemohu odmítnouti osobní
ruského
cara, abych se pokusil o prostednictví k odvrácení svtového požáru a k zachování míru. Proto jsem Tvé vlád pedložil mým vyslancem vera
prosbu
a dnes návrhy. Týkají se mezi jiným toho, aby Rakousko,
obsad íc Blehrad
a
jiná místa, udalo
své pod-
mínky. Byl bych Ti zavázán k nejupímnjšímu díku,
Wybys mohl mi
možná brzo sdliti. To byl tón od rozileného a drazného apelu Bethmannova naprosto rozdílný; dopis vbec pímluvy pro žádost ruskou, ba ani pro stanovisko Bethmannovo neobsahuje. co nejdležitjšího: pozd veer dne 30. své rozhodnutí co
A
ervence doŠla z Berlína depeše, že toho dne odpoledne
ml
chef
nmeckého
tou poradu
s
generálního štábu
rakouským vojenským
vyslanectví, jež
Mo
attašémi
1
k e dleži-
pi
berlínském
1
Conokamži-
vyznla v naléhavou radu baronu
radovi do Vídn, aby Rakousko naídilo tou mobilisaci! Konen ráno dne 3 ervence 1
stal
do-
Tschirschky telefonickou zprávu z Berlína, že Beth-
mann chce neprodlen
podati
hrozící válkou, nezastaví-li
O
.
ultimátum Rusku,
Rusko ihned
další mobilisaci.
tom byl Berchtold zpraven neprodlen.
Z
toho se zdá, že apel
Bethmannv
z noci 29./30.
ervence nemá naprosto ve vývoji konfliktu toho
místa,
57
by mu ráda piznala
jež
nmecká
Je pravda
obrana.
ovšem, že souvislostem jeho nerozumíme.
Pipustíme-li,
že v noci z 29. na 30. ervenec zakolísal Bethmann,
dojmem zpráv
Londýna v úmyslu odvážit
z
gowSazonovovu
se evropské
ervence odmítl
války, jak vyložit potom, že dne 30,
formuli smíru,
pod J a-
Rakousku nota be-
ne více vstíc vycházející, než byla Greyova Jormule z 29.
bhem
ervence?^") Jak vyložit, že se
Mo
1
1
Víde
k e vyzvat
30. ervence odhodlal
ke všeobecné mobilisaci (tato
sensaní novinka knihy Goossovy
nmeckou úední
obranu, jak jsme
je
strašnou ranou pro
po celých pt 31. ervence zmaila slyšeli
ji
ruská mobilisace z mírumilovné úmysly Nmecka a zpsobila že totiž
let,
Jak
katastrofu).
se zdá, byl
k obratu hotov jen Bethmann, ale nikoliv
A
Bethmann opravdu odhodlán válce
Moltke.
byl-li
pro
vyhnout,
neuložil
Tschirschkému,
audienci u císae Františka Josefa nebo zalejšího
vbec
vyžádal
si
neužil oká-
prostedku ve Vídni než byla pouhá instrukce
Tschirschkému ? poHtiku
pro
aby
se
A
pro do
opanou,
rána 3
1
.
ervence rozhodl
se
hotov
pohroziti
ultimátem
dá snad
odpov
teprve vy-
jsa
Rusku ?
To
jsou otázky, na
nž
dání berlínského materiálu.
Ale nemén zajímavo
je
poznati dokonaleji,
jak se
k pekvapujícímu, všechny dosavadní úmluvy a cíle naprosto
zvracejícímu
kroku
Bethmannovu
zachoval
hr.
o odmítnutí depeši franc. vyslance v Berlín Julesa z 30. ervence ve franc. »Le livre jaame« . 107. Formule znla: Prohlásí- li Rakousko, uznávajíc, že jeho konflikt se Srbskem nabyl povahy otázky zájmu evropského, že je ochotno vylouiti ze svého ultimáta (Srbsku) body, jež porušují zásadu srbské suverenity, zavazuje se Rusko, že zastaví své vojenské pípravy. Srv. modrou knihu anglickou . 42. ^^)
Srv.
Cambona do Paíže
58
Berchtold.
Energie
i
obratnost,
jakou jednal, na-
s
svdují tomu, že vycítil opravdovost výzvy Bethmannovy že byl pevn odhodlán neustoupiti ani o krok. Teba po-
i
znamenat ovšem, že berlínská výzva Moltkeova k
vše-
obecné mobiiisaci a zpráva o nastávajícím ultimátu Beth-
mannov Rusku musily jej pouiti, že: v B e r n e z áchvat mírový pekonán a že možno tedy setrvati na pedem vyteném stanovisku nesmiitelnosti. Díve ješt, než došlo k ministerské rad z 31 ervence, telegra1 í
j
.
Berchtold
fují
Conrad ráno 31. ervence do Berlína
i
(odpovídajíce Mokkeovi), že ješt dnes vydán bude roz-
kaz
©všeobecnou mobiiisaci
po poledni dne 31. ervence (jak
rad)
nisterské
ze dne verejšího.
mobiiisaci
ervence, jež
se nejdív, že
—
vým
Vídn
» Akce
nemže
býti
29.,
t.
j.
všeobec-
mé armády
hrozivým
proti Srbsku,
a
vyzýva-
chováním Ruska rušena. Optovné zachránní Srb-
ska ruskou intervencí musilo
následky pro
mé zem
;
proto
by
míti
v záptí nejvážnjší
nemohu
tervenci naprosto pivoliti geben)
nutí.
již
podivným omylem teme v císa-
a ohlašuje, že naídil proto
v proudu,
Ije
ná-
ástené ruské mobilisace z 29. byla odpovdí na mobiiisaci rakouskou ze
nou mobiiisaci. jež
s
to se týká
nikoliv 30. ervence, jak listu)
souasn
pišla zpráva o ruské
interposice
26. ervence (a o níž pišla zpráva do
ském
po mi-
na »pímluvný« telegram jeho
Zmiuje
vrhem (tetí) anglické
—
se zdá, hned^
František Josef císai
posílá
odpov
Vilémovi
a v jednu hodinu
k
takové
(unmoglich
inzu-
vdom dosahu svých rozhodPojal jsem je V dve ve spravedlnost boží a v .
Jsem
si
Tvá branná moc zastane kové vrnosti mé íše a troj spolku
ji-
stot, že
se v .
.
.«
nepromnné
spol-
b9
To
byla
odpov
nepímá
zdá
kovací návrh, a spolu, proti
se,
i
na anglický prosted-
vehementní
i
mírovým snahám Bethmannovým
protest
Berchtold hodil
!
na váhu rozhodnutí Františka Josefa, jemuž ovšem koncept diktoval.
Nevím, ekal-ii vskutku na ministerskou radu
Ješt odpoledne dne 31. ervence cis.
odpovdl Vilém
Františku Josefovi: Naídil jsem dnes pípravy k
.
.
.
II.
mo-
bude následovati co nejdíve. Je nejvýš dležité, aby Rakousko své hlavní síly obrátilo proti Rusku; Srbsko je zcela vedlejší. bilisaci;
definitivní mobilisace
Starej se
pímti Itálii
všemožnou ústup n ostí
k úastenství v našem boji ...
Válka byla
Odpov Vilémova
ervence rozhodnuta!
31. je
na rozdíl od slavnostní a pathetické
dikce císae rakouského zcela odborná, takka obchodní.
Snad možno nezatajiti dojem, že v té chvíli sotva by byl Vilém opakoval slova o »neobmezeném nadšení, jež v
nm
vzbuzuje podivuhodná energie starého císae, brá-
nícíhoi Izájmy a prestiž
Szógyény dne
de
I
2.
v rozhodné
svých zemí,« jak o tom referoval
ervence:
zi
pedchozího
znail tím»
vysvítá,
ijsem již, že v
vídeské císaské
tivn
rozešli.
Pes
meckých tajných by mohli
Ti,
již
de
je vinna.
.
.
Možno
chvíli strhla Berlín
Berlín zakolísal? Spolehlivá
jak
.
to
akt.
proto íci, že Ví-
do vá4ky, práv když
odpov
na tuto otázku
dosud nemožná.
Berlín podle všeho deprese se s
již
je,
Ale na-
ped
doji-
myšlenkou míru defini-
musíme pokat ješt na vydání nJaká bude
býti zasvceni,
Kdoi mohl
tušiti,
jejich
odpov,
nevíme.
naznaují ovšem, že Ví-
táže se (v
»Hamb. Nach-
.
60
richten«)
Wedel,
hr.
že spojenec,
jindy tak mírumi-
Wedel byl nástupcem v ervenci 1914 byl v nejbliž-
lovný, stane se tak rabiátním? Hr.
Tschirschkého ve Vídni a
Vilémov. Mohl by vdti
ším okolí
nemám dvry
všechna
Pes
leccos.
to prese
k ešení, jež by tžisko situace na-
Vídni a nikoliv v Berlín a rozhodnutí o
lézalo ve
nej-
osudovjší otázce nmeckých djin pisuzovalo nikoliv Vilémovi
Moltkeovi nebo Bethmannovi, nýbrž hrabti
II.,
Berchtoldovi.
Zdá ledne 3
se ostatek, že v téže chvíli, 1
.
ervence) berlínská politika
rychlým vyprovokováním války nila,
kdy (bylo
si
a Francií doho-
co promeškala (a pi tom prokázala svou shodu
smiitelným stanoviskem vídeským), poíná tolda zajímavý obrat.
na brzkou býti
odpo-
rozhodla, aby
se
Ruskem
to
odpov,
Dne
(zase staví-li
den 3
u Berch-
moc
vojenská
Rusku, o den pozdji hrozil
do Berlína) obecnou mobilisací
proti
Rusko svých vojenských píprav 1 .
ne-
28. ervence naléhal v Berlín
má-li rakouská hlavní
koncentrována proti
se
s
ervence veer, kdy
srpna bude mobilisována celá
atd.
Rusku, neza-
—
ale v týž
dovdl, že zítra dne nmecká armáda, kdy tedy
se
1
Ruskem stojí živ ped zraky jeho, týž den, kdy odeslal do Berlína váleným odhodláním naplnný telegram císae Františka Josefa, diktuje svým vyslancm do Londýna, Berlína a Petrohradu instrukci (byla dána k šifrování ve 4 hod. ráno srpna), která líila situaci ve svtle takka ržovém. Instrukce podává vlastn zprávu o vídeském stanovisku k anglickému prostednictví, ale iní to zpsobem, jenž i ruskou mobilisaci nepovažuje za pekážku dohody (zastaví-li Rusko mobilisaci proti nám. jistota
války
s
I
.
61
praví se
odvolá Rakousko, »jak se samo sebou roz-
tu,
umí«, také svá vojenská obranná opatení v Halii; ped-
pokladem
je
ovšem, že vojenská akce rakouská proti Srb-
sku zatím zastavena nebude) a jenž, jak
o zachování míru, ba
glie
Blehradem, rád chce
snahám An-
dí,
prostedkování mezi Vídní a
i
vyjíti
.A
vstíc..
o nkolik hodin
pozdji vykládá Berchtold v cirkulámí depeši ke všem vy-
Halii mají
slanectvím, že rakouská vojenská opatení v
ráz
ryze obranný,
úmysl
proti
že
Rusku
Vídní a Petrohradem,
stranné
u k
1 i
dn
n
nemá útoných
Rakousko
a že pátelské rozhovory mezi
»o d í,«
n
doufáme
c hž
i
zatím dále trvají
.
.
.
Ani
všeslovo
o obecné mobilisaci rakouské z 31. ervence! Jako by
ta
depeše byla koncipována o dva až ti dny díve! Druhého dne,
1
.
srpna, došly
Vídn
do
mobilisaci ruské, o mobilisaci depeše, v nichž probírá se
jenskými
války že I
.
by
—
i
úední zprávy o všeobecné
nmecké,
ada
otázek, souvisících
ale
chvíli
již neplatily.
Vídni (Š e b
na vypuknutí války
e
1
ervence a odeslané
.
V Berlín
Berchtold rozmlouvá pátelsky
ekají dne
Ruskem,
s
beze všech instrukcí ve
srpna
ale téhož
dne
nedorozumní)
velké
chvíli,
kdy
již
S
a
p á r y h o, Nmecko vypov-
hr.
z á
válku a kdy Szápáry ve své trapné situaci neví,
jak se
má
císae
zmocnní k vypovdní války Rusku,
si
.
ruským vyslancem ve
s
nechává svého vyslance v Petrohrad,
Lze
I
k o prý pi tom vyznal, že mezi Vídní a
Petrohradem bží jen o
chovati.
kou, že je
vo-
dsledky poínající se již svtové Berchtold ani slovem nepouí své vyslance,
srpna ráno,
dlo Rusku
s
politickými
instrukce poslední, datované 3
každou
z Berlína se hrnou
mže
Teprve
3. srpna
odeslati o
domysliti, jaké asi
den
vyžaduje
i
si
Berchtold od
ale
s
podmín-
o nkolik dní pozdji.
rozhoení
a jaké posudky vzbu-
62 dilo toto váhání
Berchtoldovo v Berlín!
Bethmann a Jagow dne aby
Vídni,
Rusku a
Berchtold
Francii, ale
i
5. srpna žádali
Teprve když
naléhav
vypovdl ihned válku nejen Anglii, když si hrab Szécsen
ztžoval z Paíže, že nemá
instrukcí, že rnu již
nmeckému špehounovi vypovdt válku Rusku (5.
a
se Berchtold,
srpna).
že
šlo o Francii a Anglii,
ob
moci
se
konen
nechává radji
j.,
nadávají
odhodlává
v novinách jako
kud
ve
dojíti
Ale pok tomu,
vypovdti válku samy. Berchtold pi všem tom dvody
rozhodly
Vi Nmecku pedstíral
povahy vojenské (aby nástup v Halii byl snáze pipraven,
aby
se rakouské
lostvo
sledoval í>i torn spolu
lépe vyzbrojilo v Adrii), ale
nepochybn
i
podailo.
Je známo, že se to
chtla
N-
svaliti na Berchtoldovi do znané míry
na venek tíhu zodpovdnosti za válku
mecko.
politiku, jež
JAK TO BYLO VE SVTLE BERLÍNSKÉ PUBLIKACE. (Otištno z ásti v »Nár. Listech« 2L, 23. a 24. »
tit.
Nmecká
Nmecká úední akta
a'kla
o vzniku války tedy
Edice imponuje svým obsahem: jsou svazky o
875
pros.
1919 pod
o vzniku války «.)
konen
vyšla.
dohromady tyi
to
stranách, v nichž otištno je
937 dokument
200 rozlin doteno v poznámkách. Titul (Die deutschen Dokumente zum Kriegs-
celých a skoro
ausbruch, gesellschaft
Charlottenburg Politik
fiir
lek byl sebrán v jedno
1919, Deutsche Verlags-
und Geschichte) oznamuje, že
ce-
známým pedákem nmecké
so-
Kautským a vydán z uložení zahraniního úadu hr. M. Montge lasem a profesorem Waltrem Schuckingem za spolupsobení demokracie Karlem
ciální
Kautského. Není
dený
již
utvrditi
pochybnosti, že nápadný draz, kla-
na titulním list na spolupsobení Kautského,
pesvdení
vydavatelské
ším
asi
o dvryhodnosti
techniky
vyhovuje
požadavkm: koncepty (nkdy
v poznámkách
nebo které ásti
edice. Po' stránce
dílo
nejrafinovanj-
dvojí) jsou srovnány
hotovými kusy, všude udáno, která akta
s
jejich byly
pedloženy císai nebo
telegra-
fovány vyslancm, okrajové poznámky císaovy nebo
známky ministr jsou-li
má
jsou otištny
i
po-
(nezapomenuto ani na
to,
na levé nebo pravé stran aktu, nezstal nepovši-
mnut žádný vykiník císaský
ani okolnost, podtrhl-li císa
64
jen jednou
i
dvakrát to
i
ono místo) doba odeslání ,
i
do-
dání akt a depeší stanovena namnoze na minutu, upozor-
nno
asu
na rozdíly
(pokud znova
seazeno
to bylo lze)
octnouti
v Petrohrad nebo v Paíži a vše
aby
tak,
úad
v zahraniním
se
dnech 23. ervna až
5. srpna,
tená mohl takka
1914
berlínském
dobu edice ob-
(tuto
jímá) a sledovali depeše a akta, docházející v tom poádku, jak picházela
i
ve
i
expedovaná,
odcházela. Je-li mezera
znakou tajomylem spojka
v dešifrované depeši, zpsobená neešitelnou
né abecedy,
je to
vyteno, chybí-li v textu
»a«, je na to upozornno. Pílohy
konci edice vynikají bohatstvím koli
vcný
i
i
pomocné
praktickou cenou. Jaký-
soud o událostech a souvislostech jejich
ovšem, a to zásadn, z knihy vylouen
výhradn mají
nen t
rejstíky na
pipuštny k
býti
upozorují,
že profesor
je
— dokumenty samy
slovu.
Vydavatelé ko-
Mendelssohn-Bar-
h o 1 d y z naízení vlády pipravuje sbírku akt o vzdá-
lených píinách 28.
ervnem 1914,
války, tedy o politice
a
dávají veejnosti, užili
vdí
ovšem, že materiálu, jejž po-
bhem
již
píprav k
kému vzdlání dva autoi: jednak knize
»Wie
edici
Kautský
ke
kritic-
sám ke
der Weltkrieg entstand«, jednak greifswald-
ský historik Richard gierung
nmecké ped
Wo
1
f f
ku práci »Die deutsche Re-
und der Kriegsausbruch«.
Vzorná dokonalost berlínské edice vyzývá k obdivu, ale protení její zpsobuje dojem zklamání. To, po
eím
toužíš,
t.
v ní nenajdeš.
úplné jasno v Na otázku, je-li to j.
samé, odpovíš brzo, že vina
sic je
otázce: Jak to bylo?,
vinou materiálu
i vci
v obojím smru,
ale víc
t)5
že záleží v nedostatenosti materiálu. Postehneš na p.,
že
podle všeho
kus
Z mme
dležitosti,
kardinální
i
r-
mannova") odpov nmeckému vyslanci ve Vídni Tschirschkémuna jeho zprávu z 2. ervence »v a kt
ech c
h yb
í«,
chybí Jagowv psaný
pipravené pro
—
(tedy zase kus zvláštní dležitosti)
Srbsko i
elaborát, posuzující celkovou situaci a
na základ textu osudné noty,
již
'Zimmermarm
aktech
že ke dni 22. ervence zase v
tm,
patili k
cO' se
dsledk
Jagow
nebáli
—
pozoruješ, že akta vídeského vyslanectví jsou užita jen
z ásti a že ve dnech nejdležitjších relace Tschirschkého
Vídn stávají se ku podivu vzácnými, dovídáš se, že n ebylo užito akt generálního štábu a minister-
z
stva války, dovídáš se, že v
denník, jenž
Berlín nevedli v ministerstvu
by (jako ve Vídni) zaznamenával
rady nebo telefonické rozhovory
—
i
ústní po^
krátce shledáš,
i
když
nepK)chybuješ, že edice obsahuje všechno, co v archivu mi-
zahraniního bylo po ruce, že materiál
nisterstva
není
možno vas odstraniti dva zmínné dleJagowv a Zimmermannv, je tžko bránit se
úplný. Bylo-li žité kusy,
podezení, že zmizely
Teba
i
vyznati, že
jiné podstatné
kniha
G oo
vci. s s
o v
a,
o níž psal
jsem výše, je pro ešení problému (jehož podstatnou slož-
kou zdá
se býti
berlínská edice.
pomr
Vídn)
Berlína a
Škoda ovšem, že
dležitjší, než
je sestavena
nadmíru ne-
šikovn, takže pouení z ní teba dobývat tžko, jako ze
samého archivu.
To pisplo
k tomu, že zstala takka ne-
povšimnuta. Karakteristické je na píklad, že vídeské (a
paížské) noviny dávaly
si
telefonovati texty list císae
Viléma a Františka Josefa nebo ")
Zimmermann
i
jiné
kusy z nové berlín-
byl státním podsekretáem zahra, zále-
žitostí.
5
66
ped dvma
ské edice, jež
Nebo
knize ve Vídni.
msíci vydal
že
mj
již
Gooss ve své
lánek pedchozí, vyŠlý
v »Nár. Listech« v polovici íjna 1919, byl, pokud vím,
jediným zpracováním dležitých novinek jejích v stedo-
evropském
v politickém,
Vše
Víde, zdá se, nemá ani ve vdeckém svt.
tisku.
postaví ona
v
Vskutku
zcela neobyejná.
zajímavé
:
Ona
materiálová cena
i
V popedí studijního
zájmu
dv individuality vysoce Lichnowského (nmeckého vyslance
kn.
elícího bystrými a
politice Berlína
poví
je
do popedí zejména
Londýn),
válené
kurs, ani
co jsem pK)vdl, neznamená nijak, že by ber-
to,
línská edice byla bezcenná. její
žádný
již
nám
Vídn,
i
pesvdivými dvody a
císae Viléma.
o jiných osobách, snahách a souvislostech
i
a
mnoho dležitého, ších publikací více
znaná ást
nebo
datel se spokojil pouze
(v tom zejména
mén
Kdyby však ba-« vídeských dokument
Szógyényho
depeší
dívj-
známa.
a neužil
jí
jejích ísel je z
projev Tschir-
a
Nemohu se zhostiti podezení, že úplným pominutím všech odkaz na tato vídeská svdectví má nastoupení nejisté, ne-li falešné cesty schkého), dostal by se
býti
tenái
asi
berlínské edice
na
scestí.
usnadnno.
*
V
pedchozí
k otázce, až
'31.
jež se
stati
soustedil
jsem
mi zdála nejdležitjší:
ervence byla
to
Víde
pozornost zda^ ve
nebo byl
svou
dnech 29.
to Berlín, jenž
rozhodl pro válku. Podle materiálu nové berlínské edice lze
obraz tam podaný doplniti takto:
Pokorná
odpov
Srbska (25. ervence), jež pijala
takka všechny neslýchanosti raJcouského
ultimáta,
zpso-
07
smru
Berlín v jednom
bila v
ped svým národem
novo bylo, jak víme: Musíme
svtem
jevit se tak,
rozpaky. Heslo Bethman-
bychom
jako
ped
i
byli k válce donuceni.
Pro tuto taktiku byla srbská povolnost tžkou ranou, jako
mohla
býti vítána politikm, kteí se snažili
To
strofu odvrátiti.
v
pedevším o lordu
platilo
v Londýn, který ihned
vi
B er
1 í
G
r
chom právo piísti snad
A
o-
Víde
mli byViléma, aspo ve
k tmto politikm
císae
i
y
e
postihl, že téžisko situace je
a že tam nutno nasaditi páky, má-li
n
pivedena k rozvaze.
býti
válenou kata-
kdy, vrátiv se z norské cesty do Postupimi (bylo to
chvíli,
proetl (28. ervence dopoledne)
27. ervence) text srbské
úplný
odpovdi. On, jenž pipisoval k aktm, dodá-
vaným mu Bethmannem, projevy rozhoeného odhodlání »udlat o
se
Srby konec, a
band lupi
Srbech jako
to brzo«, jenž píše o
a vrah, jenž nadji v
1
oka
li s a c
i
kon-
oznauje za žvast (»o ultimátech se nediskutuje !«), radil, aby Rakousko bez ohledu na Rusko obsadilo
fliktu
jenž
S
ndža k
a
(»dann
ist
der Krakehl sofort da!), jenž ten
»ksindl« v slovanských státech
chce bezohledn
zašláp-
nout a jenž ješt 26. ervence ironisuje zmínky Bethman-
poteb
novy o
klidu
a
rozvahy (vše to se dovídáme
z nové berlínské publikace)
—
je
najednou (28. er-
odpovdí na rakouské ultimátum. »Brillantní výkon ve lht 48 hodin«, pipisuje
vence) nadšen srbskou
po stran: »To
úspch k
Vídn
je víc
—
iež bylo lze ekati. Velký mravní
ale tím
válce! Giessl
zstat v Blehrad.
odpadá všeliký
(rakouský vyslanec) mohl
Na
to
bych
j
dvod s
klidem
á nikdy nenaídil mo-
bilisaci !«
A list,
vskutku téhož dne píše císa Jagowovi vlastnoruní
v némž vrací
s«
znova výrok, že po srbské odpovdi 5*
.
68
odpadá jakýkoli na
dvod
k válce. Vilém upozoruje ovšem
že Srbové jsou prý prolhaní jako všichni orientálové
to,
a že proto teba
záruky
Víde,
proi
doasné
Takovou záruku by poskytlo
dílu Srbska. Na tom základ, kého sebevdomí a pýchy mobilisaci
má
tytoi
nárok na viditelnou estnou
publikovány
kusy byly
—
i
nápadn
pravé, nelze ovšem;
dávno zdanou
u nhož
liší
jsem
od toho, co
Jsou-li, jak za to
Viléma pokládati za
svdenéhoi vyznavae plánu války ské krisi nalézá
satisfakci,
od toho, co následovalo, není
snad nutno pochybovati o jejich pravosti.
mám,
plané
trojí
díve na obranu císae Viléma
jakkoliv se až
pedcházelo' a namnoze
po
.
.
již
oibsazenií
šete co nejvíc rakous-
a k. armády, jež
c.
ochoten prostedkovati mír
Oba
že splní, co slibují.
zcela
preventivní, který
v
pesrb-
píležitost, nýbrž spíš za
dojmy okamžikové mají pevahu nad postupem logicky rozumovým. Myšlenka, jež Viléma po petení srbské odpovdi zachvátila, byla stejn poctivá jako zdrav pravdivá; mohla zachránit mír, kdyžt skoro fanfaróna,
souasn
intervence anglická navrhovala v podstat totéž,
co stálo v jen
silné
listu
císaov Jagowovi. Bylo by teba
odpor a snad
i
hnv Vídn.
zlomit
Fakt, že tento chvilkový
záchvat lepšího poznání Vilémova podlehl brzo dosavad-
nímu heslu postupovému, že
mu nepomohla
k vítzství ani
pjde v jednom šiku s Rusy a Francouzi, ukazuje zajisté, jakou pemoc mly (podle všeho) v Berlín dvody strany vojenské, jež prosadila hrozba Anglie, že
svou.
Ovšem
pihlásí se
i
pochybnost, zda Vilém
rozhodl se pihlásiti se k myšlence dohody teprve ve chvíli,
Srbsku
Be
kdy
již
válku. t h m a n n-H o
1 1
Víde
II.
ne-
vypoítav
vdl,
že
weg
zachoval se (ješt veer dne
vypoví co nevidt
i
69
28. ervence)
podle
návrhu
císaova
—
smru na Víde,
Tschirschkému instrukci v tom
uje
mírový útok Berlína
se
v lánku pedcliozím,
již
vili
vence depeše Bethmannova,
a
telegrafoval
tím vlastn stup-
o
nmž
jsme mlu-
omlouvající zaslání anglic-
kého prostedkovacího návrhu k úvaze Berchtoldovi
pedchozí). Ale v
sta
er-
útok, jejž zahájila 27.
reprodukci
(srv.
Bethmannov
na-
znan
jiné povahy. Pochopíme snad, že Bethmann se slovem nezmiuje o císaov iniciativ a osvojuje si sáml její myšlenku osobn i úedn, po neodváží se opakovati Vídni: pochopíme, že srbské odpovdi není žádného dvodu k válce. Ale pekvapuje pece a je, ekl bych, pro jeho politiku karakteristické, jak obratn promuje návrh, jenž ml raziti cestu k míru, v taktický prostedek, aby válka byla vypovbývá podnt císaský
dna
rakouským
šlo
v
se
za okolností píznivjších. Praví celkem: Srbsko' vydaleko vstíc. Bude-li v odpo-
Víde
naprosto nesmiiteln, odvrátí
na to chovat
od
de
požadavkm
ní znenáhla
se
veejné mínní
celé
chce vojensky zakroiti až 12. srpna
—
Evropy. Ví-
znamená,
to
nmecká vláda bude vydána až do' té doby prostedkovacím návrhm velmocí. Setrvá-li ve své dosavadní zdržeže
livosti,
padne na
zavinila íti
ni
v
oích
svtovou válku.
úspšnou vojnu na ti
zodpovdnost
Za
vlastního národa
bd
i
u m, že
takových okolností nelze za-
fronty. Je naprosto n
za válku stihla
u
t
n
é,
a
b y
bu jak bu
Rusko. Z projev ruských lze uzavírati, že Rusko snese vtrhnutí rakouské armády do Srbska. To by byloi Rusm usnadnno ješt víc, kdyby Ví-
de
opakovala v Petrohrad znovu, že nepomýšlí na
toriální zisky
Srbska
v Srbsku a že chce
zajistiti si
doasným obsazením
terri-
ásti
pouze záruku za splnní slib dobrého
70
bude
viska,
Evropy.
A
Rusko oprávnnost tohoto
Neuzná-li
sousedství.
sob veejné
míti proti
zadržeti (zuriickhalten)
nelze-li
t.
j.
.
bychom
Jde jen o
podvrátit
koeny
ji
aby
páli Rakousko
Rakouskem
cíl,
velkosrbské agitace, byl
—
jak myšlenka Bethman-
mžeme
snad právem
je však
eeno
Rusko,
situace.
'nepítele,
dnech,
rozhodu-
pokládati za
V telegramu práv
výslovn, že by
byloi dáti
na
svalit
jeho V tchto
korespondenci
jící pro jeho chápání volí-ii
si
se vy-
—
ovládá vídeskou
ném
to,
že vinu na vzniku války teba
tlakže
celé
bez rozpoutání svtové války a tétoi se konec konc vyhnouti aby zlepšeny byly
aspo podmínky její. Víme již ze statí pedchozích, ncnvia,
nech
vojenské situace. Tschirschky
i
varuje vzbuditi dojem, jako
dosažen
mínní
dalším následkem bude zlepšení naší spolené
diplomatické
sledovaný,
stano-
dohod
uvede-
smírné, po-
nejeví
pednost; tu tedy
se
Bethmann stranníkem války stj co stj, a, jak zejmo,
má
u
nho
snaha,
aby
zejmou pevahu nad vlí nost však, zdá
se,
zdar
války
válce zabrániti.
Bethmann zapomíná
kdy telegram svj expedoval, byla
již
—
byl
Na
usnadnn, jednu okol-
že totiž v
dob,
Rakouskem Srbsku
vypovdna válka! A byla, jak víme, vypovdna na n aléhání z Berlína a k tomu konci, aby zmaeno bylo anglické prostednictví, jež brzo nato
mlo
vyzníti v
podobné
asi
návrhy, jaké
práv na
po-
pud císae Viléma pedložil Vídni Bethmann! Pi tom není nedležito, že ve chvíli, kdy Bethmann svj telegram odesílal, musil již vdti, že válka je vypovdna. Zpráva o tom došla doi Berlína v 6/^ hodin veer, depeše Bethmannova je odeslána v 10/^ hod. potom. Podezení, nevolil-li
Bethmann
tuto chvíli a neosvoj il-li
si
mírový pod-
71
nt císav vbec
odium
dvodu, aby
také jen z toho
Víde,
války postihlo nikoliv BerUn, ale
nelze tak do-
cela potlaiti.
Depeše veer dne 28. ervence Tschirschkému fovaná (došla do
obsahov
Vídn asn
ráno 29. ervence) byla
neobyejné —
dležitosti
ale
deském aktovém materiálu není fhdí Goossova aspo neví o ní nieho! zajímavé. Bethmann ekal
odpov. ji
Odpov
telegra-
bhem
ku podivu ve ní
Po
kniha
stopy;
Již to je vysoce
mam
29. ervence
nepicházela.
Sazonovova
rozpravy
s
Petrohradu,
že
z
Mensdorff
Lonýna,
rakouský
že
stížnost
vyslanec
vykládá svému okolí, že Srbsko
musí býti znieno a rozdleno, kdežto Berchtold ujišuje,
že se
stíž-
Víde pímé
Petrohradem kategoricky odmítla a
Lichiiovského hrab
z
na
hodin veer
desáté
Bethmann urgoval. Týž veer došla do Berlína
nost
ví-
nechce
dotknout
celistvosti
úedn
království.
Bethmamn proto v postranním pípisku nemálo hubuje na rakouskou neupímnost. Brzo potom došel jiný stížný výklad
Lichnovského:
(ochota Srbska pijmout
ma)
,
tak zas
o
o
jak
celé
srbské
po volnosti
ultimátum, hlášená z
o níž bylo
zatvrzel osti rakouské,
doi
í-
Lon-
dýna telegrafováno z Petrohradu. Bethmann sdlil brzo
po plnoci 30. ervence vše Tschirschkému, opakuje, aby oznámil Berchtoldovi, že
vhodným základem k
má
za
vyjednávání.
to,
že ochota Srbska je
—
strpí-li
Rusko, aby
ást Srbska byla jako zárukou od Rakouska obsazena.
ástené
Téže noci došla do Berlína zpráva oriíské mobilisaci, proti Rakousku namíené (jež byla od-
povdí na rakouské \'ypovzení války Srbsku a na rakouskou ástenou mobilisaci z 26. ervence) a Bethmann
—
hned pouil Tschirschkého, že
to ješt
neznamená válku a
«
«
72
že
Rusko
nil
Petrohrad, že to
nechce.
jí
Ale dodává významn, že upozorzpsobí obdobnou odvetu ra-
kouskou a tak »balvan tím, že
»My
Sazonov
bu
Rusko bylo setzen), páti
si
octnout v pohybu«.
stžuje, že rozpravy
si
abychom
proto musíme,
nebo aspo
mže se
jak
bu
s
Vídní uvázly.
zadrželi obecnou katastrofu
(jedenalls)
dokázali, aby
neprávu (Russland ins naléhav, aby Víde konversaci v
hradem zahájila a v
Koní
Unrecht s
Petro-
ní pokraovala.
Ale vším tím nedospl
útok,
historický
jejž
v noci
z 29. na 30. ervence podnikl Berlín proti Vídni, k své-
•
^
mu vrcholu. Po tetí hodin noní posílá Bethmann do Vídn novou stížnost z Petrohradu o neochot Vídn k rozpravám,
již
uzavírá silnou vtou, že Berlín se nedá
Vídní, nedbající jeho rad, zavléci lehkomysln do svto-
To má Tschirschky vyložit »se vším drazem ncoi díve posílá a velkou opravdovostí.« A do Vídn in extenso historickou depeši Lichnowského z Londýna, oznamující, že anglická vláda navrhuje
vého požáru.
oi
znovu prostedkování v konfliktu na základ proposice
podobné inávrhu Vilémovu (aby Rakousko spokojilo obsazením Blehradu nebo jiných míst)
vážn
a loyáln na
skou, že
to, rozšíí-li se konflikt
a upozorující
na válku evrop-
Anglie nezstane neutrální!
depeše, jež pro
pedpoklady
máním a Vilémovo
se
berlínské byla
Byla
tžkým
to
zkla-
rozilení stupovala až k nadávkám.
Bethmann pipojil k ní známái nám již slova nejnaléhavjšího doporuení Vídni, aby anglický návrh za udaných estných podmínek pijala. »Jinak by byla zodpovdnost za následky pro Rakousko
— Všechny
tyto depeše
i
pro nás
pišly do
poledne dne 30. ervence.
neobyejn tžká.
Vídn
ráno nebo do-
j
.
73
Vídeské odpovdi
trousily
asn ránoi 30. ervence odpov Tschirschkého veer. Byla ženo.
nápadn
V
se zvolna.
obdržel Bethmann
noci nebo
konen
na svj dležitý telegram z 28.
struná: »Sdlil jsem,
Berchtolddkuj
e
coi
podnt
za
mi
byloi ulo-
( Anregung)
Je ochoten opakovat ješt jednou prohlášení, že riáln nic nechce.
Pokud
jde o druhé ujištní
Rakousko obsadí ást Srbska že není
hlásil,
vyložil, že
s
vc
era žádného
O
prvou
mi
to dáti
jen v
(t.
okamžitou.
kvapí, nedostalo se mi až
To
že
j.
doasnou záruku)
odpov
jiného sdlení. «
territo-
A
pro-
jsem
do dnešního ve-
bylo
tolik,
jako nic.
nkolik hodin pozdji došel telegram Tschirschkého,
obsahující
text
prostednictví
polemikou
s
Berchtoldova
— obsah
jeho vypadal jako
berlínskými
se tu: srbská
odpov
anglického
odmítnutí
by
byli
zárove
podnty Bethmannovými. Pravilo je práv v bodech, jež nám mly
poskytnout garancii do budoucnosti, odmítavá. Divím se výkladu, že by naše akce v Srbsku mohla býti proti
namíena
nebo on pedpokládá, že propaganda protiv Srbsku je pvodu ruského (!); naše city
Rusku,
rakouská
i
k Rusku jsou zcela pátelské, Srbsko a ostatek jsme
vypovdli Srbsku
na prostedkování
na kterou ekal. Ješt
Ruska
již
i
odpovd,
30. ervence píše
definitivní
odpov,
»aby
oním zpsobem ukonena« (pi žádané rakouské pro-
cília rozsahu rakouské akce v Srbsku vinu jen a ve licí a ped celým svtem ji bude
dokumentovati). carovi,
zaalo
takže je
tento výklad za
karakteristická motivace, že
hlášení o
válku,
ped polednem
žádá od Berchtolda
tato episoda byla tím
tom zas
mobilisací
pozd.
Bethmann patrn nepojímal císai, že
již
s
A
souasn žádá
císae, aby v depeši
»pokud nemáme v ruce vídeského rozhodnutí
(so-
74
lange die wiener Entscheidung aussteht)« ješt nenazna-
oval, že jeho role prostedkovací
hodin
je
u konce.
V
téže asi
ovšem do Londýna Lichnowskému, že
telegrafuje
ruská mobilisace a francouzské vojenské pípravy ohrožují
nadji v zdar anglických návrh prostedkovacích a že
Rakousko
asi
také... Tedy
bude nuceno mobilisovati tendence vyzdvihnout vinu
zas
(všeobecné) mobilisace se týe, je
protivné; co rakouské
pozoruhodno vbec, že
s
myšlenkou na
ni se stále setká-
A
okružní instrukce
váme díve v Berlín než ve Vídni.
Jagowovaz
30. ervence, poslaná diplomatickým zá-
stupcm Nmecka v
cizin, dává
v berlínském zahraniním vskutku
Mluví se
šlo.
Ruska
za
smující k
hrozící
úad
o
o jasné
tu
jaký názor vlastn
tušiti,
situaci
k isolování
staví je
cionelní zmínce
o
zodpovdnosti panslavistú,
o agitaci
válku,
panoval a
k vyvrá-
rozbití rakousko^uherské monarchie,
cení trojspolku,
Nmecka
strany
Nmecka
a že vlastní zájem
po bok Rakousko-Uherska. Po konven-
o žádoucí
lokalisaci konfliktu následuje to
budeme monarchii celou silou podporovati! tenái, probírajícímu se tmito dokumenty, vrací
hlavní:
jak vidno, stále otázka: byl mírový útok
Víde
dílem taktiky, pracující k válce,
i
Bethmannv na politiky,
míru? {Když ve Vídni dne 30. ervence ráno
chtj ící
zvdli od
Tschirschkého o tom, že Rusko mobilisovalo své
armádní sbory ženo bylo
(srv.
výše o depeši
Szogyényovi,
Rakousko naídí mobilisaci
Bethmannov)
aby
ohlásil
—
jižní
Jagowovi,
všeobecnou,
ruská mobiHsace hned zastavena. Žádali
se,
ulo-
že
nebude-li
V tom smru pá-
do Petrohradu. (Zdá se, že v Berlín oekávali, že Rakousko novinu o ruské protirakouské mobilisaci zodpoví hned mobilisaci úplnou.) Pokud Šlo telskou výstrahu
75
o žádosti pedložené tak naléhav v pedminulé a minulé
povdl
noci Berchtoldovi z Berlína,
Szogyény pi
té
pí-
pouze, že ve Vídni nechtjí ani zabrati cos ze
ležitosti
Srbska, ani zniiti samostatnou existenci království a že
v tom smyslu instruovali
Ale »rozumí
ce.
se
již
svého petrohradského vyslan-
samo sebou,
že
c.
a k. vláda nedá se
mýliti ve své vojenské akci proti Srbsku«.
dobou (odpoledne 30. ervence) dostalo se Bethmannovi pímo z Vídn jakés takés odpovdi na doTouže)
asi
mluvy z poslední
daH
noci.
Ve
Vídni, oznamoval Tschirschky,
aby Szápáry má
žádané rozkazy Szápárymu do Petrohradu,
již
»z a h á
j
i 1
k onv e
r s
a c i« se Sazonovem.
rakouské ultimátum Srbsku Sazonovi »vysvtliti«
(erláu-
podnty jeho vzíti na vdomost a o otázkách ruskorakouských vztah pímo se dotýkajících (jaká vytern),
braná uritost!
o
—
a
to;
aby bylo vylouenoi jednání
proto,
» vztazích rakousko-srbských«
zahájí Berchtold rozhovory
sa Vilém
ním
s
!)
Šebek o
s p.
Podobn
mluviti.
ve Vídni
(cí-
pipsal po stran k novin o této dosti po-
dezelé povolnosti: »dobe«!). Tschirschky dále oznámil rakouskou
odpov
na otázku, co Rakousko chce se Srb-
skem podniknouti. Znla: žádný
po obsazení srbského zisk territoriální, ale
ujednání míru doasné území (n e n eeno ásti
dokud Srbsko rakouské podmínky (Vilémova poznámka T e d y í
nesplní
stí,
a
území)
,
:
takasi jako tjší,
:
to bylo
v
mém
návrhu). To
formulováno
aby v Petrohrad
s
podle
bylo dleži-
vybranou neurito-
se pochybností nezbavili.
schvalovali v Berlín plán,
donutit Srbsko
zejm
již
Jak vidíme,
nhož mlo Rakousko
ke kapitulaci, aby
potom,
a
to lia ne-
uritou dobu, ást Srbska nebo celé Srbsko okupovalo a to vše
mlo
se státi s tichým
souhlasem Ruska
!
Lze,
— tu-
76
sím, tvrditi, že v
Berlín
že plánu takového protoi lze
i
viti v mírovou opravdovost
chvíli sotva
K
—
nemže
Rusko pijmouti tiky.
vdli dobe,
berlínské poli-
vídeské zpupnosti žeTschirschky zárove sdlil odpov
teba dodati,
Berchtoldovu na anglickou zprávu, že S rb
To
s
k o je ochot-
odmítnuté body 5. a 6. rakouského ultimata.
i
by ješt neznamenalo,
iprý
té
obrazu o
dovršení
no pijmout
v
Berchtold,
tvrdil
pi-
jmout celé ultimatum, protože v jiných bodech inilo Srbsko také výhrady
! !
po
Ostatek nyní,
vypovzení
musípodmínkyrakouské
války, jinak!
zníti zcela
Bethmann, jak víme, naléhal poslední noci ve Vídni
drazn
o pijetí nového anglického prostednictví.
i
odpovd
tu žádost došla
ledne 30. ervence)
odklad v
že
Tschirschkého (také ješt odpo-
že hr. Berchtold vyžádá
rozkaz císae
odpoví,
mann
,
Františka Josefa.
žádosti' prakticky
dležité
žádal (zahájení konversace
Víde
doasn)
Na
—
s
díve, než
si
To
znamenalo
co jinak byl Beth-
Petrohradem, ujištní,
nechce anektovati nic a že chce obsadit zemi jen ,
Berchtold, a s rozlinými obzejmou neochotou, akceptoval. Ale
byl zajisté
mezeními a
se
ješt veer dne 30. ervence
rozmluvy
zvdli v Berlín
z telefonické
Tschirschkým, že Berchtold anglického pro-
s
stednictví nejspíše
nepijme.
V
té
chvíU
asi
(pO'
7.
hod. veer 30. ervence) odesílá císa Vilém císai Františkovi
Josefovi
jako
carem vyžádaný prostedník svou
chladnou zprávu o osobní prosb carov o intervenci (o níž
srv.
ve
stati
pedchozí) a o
nco pozdji
(9 hod.
veer) následuje poslední pímluvná depeše Bethmannova Tschirschkému, uzavírající dvoudenní
známou.
I
o
této depeši
jsme
již
kampa, nám dobe
mluvili minule:
zaíná
se
.
77
zas karakteristickou vtou, že
po odmítnutí
Vídn bude
jižsotva možnovinuna poínající se evropské konf lagraci striti (zuschieben !) n a R u s k o. A pak následuje nemén pozoruhodné vyznání: Císa Vilém pijal na prosbu carovu intervenci ve Vídni, p
m o h odíci,
aniž
1
r
o
ože
t
j
i
n
e-
by vzbudil nezaplašitelné pode-
zení, že chceme válce. Zdar té intervence je ovšem ohrožen (v konceptu pvodn: nanejvýš ohrožen) Anglie
ruskou mobilisací^O.
se snaží
se Anglii tato snaha a odmítne-li
prokáže
Víde,
ji
Podaí-li
zastaviti.
Víde zárove
všechno,
že chce stj co stj válce, válce,
doi níž
budeme strženi, zatím co Rusko zstane bez viny. To by znamenalo, že bychom se octli v z c e 1 a n e m o žn é s t u a c vi vlastnímu národu. Proto Bethmann doporuuje, aby Víde pece návrh Greyv, »jenž jejímu i
i
stanovisku je všestrann práv«, pijala. Je to táž depeše, kterou tože
Bethmann o
dv
generální štáb
jednati rychle
rozhodnutích
To
je
v
.
.
.
hodiny pozdji stojí
odvolal,
na tom, že teba
Generální štáb chce také
Vídn
míti
neprodlen
celku historie dvou
do 30. ervence, jak
i
o^
j
se jeví badateli ve svtle
dna
e
t i,
vojenských
jasno
tí kritických
pro-
.
dn
.
od 28.
úední
ber-
Tato pubUkace poskytuje nkteré podrobnosti k vídeskému obrazu situace, s nímž jsme se línské publikace.
seznámili v
stati
i
pedchozí. 'Z depeší Tschirschkého se
dovídáme zejména o dojmu, jímž psobil ve Vídni nejd^^) Nemíní se ovšem všeobecná mobilisace, niaízená teprv ráno 31. ervence, nýbrž pouze: vojenské pípravy, event. mobilisace ástená z 29. ervence.
78
Bethmannových rozklad (v noci a ráno 30.
ležitjsí kus
ervence došlých do
Anglie,
—
Vídn)
t.
j.
hrozb
novina o
Víde
že nezstane neutrální a rada, aby
pi-
jala anglické prostednictví. Tschirschky pedložil depeši
obd, pi
Berchtoldovi v poledne dne 30. ervence po
nmž
byl (spolu
s hr.
Fo
r
gác h e
m) hostem
Berchtol-
dovým. Peetl, jak oznamuje, depeši dvakrát; Berchtold bledý
mlky
Forgách
poslouchal,
inil
poznámky.
si
Tschirschky líí, jak dovozoval, že úplné odmítnutí
£ui-
dsledky by byly nedože pece bude znamenat velký úspch Ra-
glického návrhu je vyloueno, že zírné
a pijetí
kouska, a to bez rozpoutání svtové války. Vyslanec do-
dává, jak sai,
i
potom, když Berchtold odjel k audienci k
snažil
volnosti
!a
se
potom odpoledne
Berchtoldova,
hr.
Hoyo
zetelem k nálad v
se
hrabte
pemluviti
vojenských
operací
(t.
s
e
i
j.
i
prý
mu
namítaH, že
v lidu (!)
spokojit
vyloueno. O prbhu
Srbska)
k po-
druhého hlavního rádce
— oba
armád
Forgách e
cí-
se
je
omezení
obsazením ásti
audience Berchtoldo-
vy zpráv není. Ale víme, že výsledek vlastn znamenal
odmítnutí
prostedkovacích
návrh
a že na toto od-
veer téhož dne pipraven telefoovšem oznámeno bylo do Berlína, že d e-
mítnutí byl Berlín ješt nicky. f
i
n
Úedn
i t i
vn
í
rozhodnutí padne až v ministerské
tejší, po píjezdu jež
mla
byla, jak
býti
hr.
Tiszy. Všeobecná
rad
z
í-
mobilisace,
veer dne 30. ervence císaem podepsána,
oznamuje Tschirschky (v noci na 31
zatím odložena
—
.
ervence),
nebylo prý jasno, zda za nynjšího
vcí je ješt na míst (noch geboten wáre). Byl-li v této vci Tschirschky zpraven spolehliv, pochybuji mobilisace byla, jak uvidíme, nepochybn již 30. veer stavu
nebo v noci rozhodnuta a druhý den prohlášena.
—
79
ped plnocí
Není pochybnosti, že Bethmann, odvolav
dne 30. ervence poslední domluvu svou do Vídn,
radící
pijmouti anglické prostednictví, prokázal tím nepímo, že podizuje se stanovisku
programu rychlé (ped
vence
generálníhoštábu
anglického krále
A
války.
3. hod. ráno)
posílá
pruskému
pece ješt 31. erdo Vídn depeši
princi
císaovu), jež došla do
(bratru
a tedy
Jindichovi
Berlína
ped plnocí
podaí mír zachrániti, spokoj í-li se Rakousko osazením Blehradu a sousedství (jako záruky svých požadavk) a za&taví-li Rusko své a v níž je vyjádena nadje, že se
vojenské pípravy. Posílaje
žádá, aby
ji,
ihned sdlil Berchtoldovi a dal
císae Františka Josefa.
bhem
3
1
.
Tschirschky
mu po pípad
kopii pro
A žádá naléhav, aby se V
í
d
e
definitivn rozhodla. Na
ervence
povahu rozhodnutí
ji
se
však
již
nenaléhá, ani neuvažuje
Szogyény jménem Berchtoldovým nekoncedoval vlastn minulého odpoledne v podstat všechno to, co anglický král žádal.
o tom, zda
(Jak by byl mír blízko, kdyby se lo!)
Bethmann jakoby
již
jen
mu
Ibylo
opravdu cht-
ekal žádostiv, až výslovné
vídeské odmítnutí interposiních návrh bude aby mohl íci: uinil jsem vše možné pro mír, mítla,
nech nyní
generální štáb se
Odmítnutí pišlo
konen dne
3
1
,
míti
v ruce,
Víde
od-
ujme slova! ervence ve 2 K hod.
form zvláš slavnostní: v listu císae Františka Josefa, jehož obsah i význam již známe.^*) Ale pišlo za situace zcela zmnné. Dopoledne téhož dne byl telefonoval Tschirschky, že ve odpol. ve
")
Srov, výše
str.
58.
!
.
80
Vídni
naídili
ledne pak pišla
b
i 1 i
nový
s
a c
i
život,
Vilém
11,
všeobecnou mobilisaci, v podepeše z Petrohradu ovšeobecnémo-
ruské. nový den
V
zaíná v Berlín takka
té chvíli
novásituace.
:
V té chvíli
spchá odpovdéti anglickému
teprv
že jeho,
králi,
královy, návrhy se vlastn kryjí se stanoviskem rakouským
odpoledne dne 30. v Berlín)
(jak je Szogyény sdlil
—
ale že všeobecná ruská mobilisace
no!
V
11 hodin
40 minut
práv zmaila
všech-
došla depeše o ruské mobilisaci
do zahraniního úadu, ve 12.55 je dotená depeše anglickému králi podána v Postupimi k expedici do Londýna. tak dlouhoi se zdržojinými slovy Tak se toi dlalo
—
—
vala zpráva, že vlastn není žádného valnéhoi rozdílu mezi
Vídní
Londýnem
(a
—
až by
zmaena poukazem na v n u i
svaliti i
Že
všechno!
tu
šlo
nadj na mír mohla
Ru o
s
k
a, nai niž
neupímnou
by bylo hru,
lze
zejmo
z vlastnoruního výkladu císaova, adresovaného^ k nejv.
štábu váleného lostva, datovaného
3
býti
1
.
ervence, kde císa
1
tvrdí, že souhlas
mi návrhy ohlásil hned do Londýna
Vskutku o
nm
vdl
Londýn
o
nm
2 hod. v poledne
Vídn s
(weitergegeben)
od veera 30. ervence
teprve ve chvíli, když
anglický-
mohl
a zpravil
íci, že je již
pozd
Pi tom mobilisace,
byla
V
je nejvýš
pravdpodobno, že ruská všeobecná
na niž Berlín zmar mírového
vyprovokována
úsilí svaloval,
Berlínem
samým.
Berlín vyšlo v poledne dne 30. ervence
zvláštní
vydání »Lokalanzeigru«; se zprávou o naízené
nmecké
mobilisaci.
Bylo hned konfiskováno, zpráva dementována,
svj v Petrohrad (a to^ podle výslovného upozornní Bethmanna samého v depeši Lichnovskému z 3 erale úkol
1 .
SI
podle zpráv z Petrohradu) vykonala k spokojevnce") nosti. Dosud nezaruené zprávy ujišují ostatn, že zpráva i
»Lokalanzeigru« tkvla na rozkazu mobilisaním, císaem vskutku podepsaném. Bethmann prý však v záptí
císae k odvolání jeho.
vil
pemlu-
"")
Ješt za porady pruského státního ministerstva o den díve, dne 30. ervence opakoval Bethmann nejen, že
hlavní váhu na to, aby Rusko bylo vylíeno jako vlastní vinník (Russland als... hinzudraz na to, že rozhodnutí e n) ale kladl s t e padne ve Vídni. Dokud ho nezná, nevzdává se nadje na zachování míru. Debata byla pln prosycena jistoklade
1 1
i
,
tou války; všichni
nových jen
bžný
patrn spatovali v nadjích Bethmanprojev diplomatické opatrnosti.
všeho vysvítá pece, svaliti
jak záleželo
Ale
ze
Bethmannovi na tom,
ped svým národem odpovdnost
za osudné rozhcd-
>. Nemám za nemožné, že je ruskou mcbiiisaci odvoditi odže zcela nesprávné povsti o naší mobilisaci, jež se tu vera dementovány, byly sdleny jako vyrojily a jež byly hned fakt do Petrohradu. « Odesláno ve 3 hod. odp. Srov. i depeši ba-
^*)
tud,
úedn
vyslance v Berlm, L e r c h e n f e d a, do Mnichova ervence: z 31. »Jak mi bylo eeno v zahra, úad, sind die u r f e 1 d a d u r c h i n d a s R o 1 1 e n g e k o m m e n, že ruský vyskmcc sdlil do Petrohradu falešnou zprávu »Lokalanzeigru«, že Nmecko mobiiisuje, nepesvdiv se o skutenosti. Má se za to, že dementi, jež potom poslal, bylo nedositatené, proitože vyslanec nechtl svou chybu beze všeho (glatt) piznati.« Srov. i depeši vyslance Szápáryho Berchtoldovi z Petrohradu z 31. ervence 2 hod. odp.: Obecné mo>bilisace bylo asi na caru Mikulášovi dosaženo (abgerungen) pomocí (mittels) falešných zpráv o nmecké
vorského
1
W
a rakouské mobilisaci.
o tom depeši f raiiic. vyslance Jules Cambona z Berspilína 30. ervence (Le livre jaune, . 105). Podrobnji v dvou Reich deutsche Das (pseudonym) 1 e r 1 sech, jež neznám: Jutiius ^^) Srov.
A
:
auf dem Wege zu geschichtl. Episode (vyšlo iest za války a psáno zastancem válené strany; cit. u Kaut&kého) a v brožue proti Vi(Mnichov lémovi: Heinrich Binder, Die Schuld des Kaisers
1918).
.
82
pedevším na Víde (a ped cizinou ovšem na Rusko) S tím patrn souvisí, že Bethmann nereagoval vbec ervence) na pr o h I á(od veera 30. 2lž do poledne 3 šeníSzogyényova z minulého dne, jež pece v podnutí
.
1 .
stat splovala
to,
^mann jako by
toi
na
Londýn
ped nmeckou
A
dovým.
Víde
Po zpráv o obecné
—
ovšem vyhráno
mobilisaci bylo
draz. Beth-
ignoroval, drže se jen fakta, že
odmítá Greyovo prostednictví.
krýti se
kladl takový
velký den
ruské
nebylo už poteba
veejností stanoviskem Berchtol-
( opakuj
em
ješt jednou) zaal
.
.
*
Ped
druhou hodinou odpolední (31. ervence) ozna-
muje Bethmann do Vídn, že v Nmecku byl práv prohlášen válený stav jako píprava k pravdpodobné
»Oekáváme od Rakouska okamžitou úinnou úast ve válce s Ruskem. « To tedy telegra-
mobilisaci. (tátige)
Vídn díve,
fováno bylo do
úední vídeská
odpov
o
^
než došla do Berlína
Greyov
návrhu.
Ví d e , na
by vše záleželo, nebyla n aí m a kdyby snad sFK>lená ministerská j e d n o u n i rada rakousko-uherská, jež asi touže dobou skonila své porady, fee usnesla, že pijme Greyv návrh, byla by jejímž stanovisku dosud jako
—
berlínská horlivost dospti rychle
Mezi druhou a
povolno&t!
Vilém
s
do
Berlína.
Frcintiška Josefa,
nepímo
ruské
k jvýznamu raannovy
tetí hodinou
po tom
vjel císa
císaovnou, vítán nadšen5ani davy po celé cest,
z Postupimi
i
k válce odmítla nevítanou
této
slovy
Souasn
došel telegram císae
nám známými
pímo
odmítající
Nemusím
se již
konené odpovdi Vidin na rady
Beth-
a
vraceti.
cinglické prostednictví.
Telegram
císae
Františka
Jo«efa,
M
.
.
83
zárove obecnou ovšem ješt nic o všeobecné budován na rozhoení na
rakouskou
ohlašující
V
z 29. ervence.
zámku k
císai
téže
neví
mobilisaci,
mobilisaci ruské, nýbrž je vy-
ástené
dob
ruské mobilisaci
odebral se Bethmcinn do
aopltvrté byly podány na
telegraf-
dv
ním
úad
sí-li
Rusko
depeše. Prvá byla ultimatum do Petrohradu, hrozící nmeckou mobilisaci, neprohlá-
bhem
opatení proti
1
nám
2 hodin, že
zastaví všeliké
Rakousku (poznámka, že n-
a proti
mecká mobilisace znamená válku,
ultimatumdoPaíže,
tu chybí!).
Druhá byla
podávající zprávu o ultimatu
Nmecku
prvém (ale doplnnou vtou, že mobilisace v
znamená
válku)
odpov, Kdyby že
snad, což jé
pravdnepodobno, Francie
Toulu
a
Verdunu
na nepra vdpodobnos ti a
i
okamžitou válku
mla stj co stj!
o Toulu a Verdunu
urážlivá nehoráznost {)ožadavku
Ale v Berlín
prohlásila,
.
Jak vidno, pamatováno válku,
8 hodin
vyslanec žádati jako zá-
ruku neutrality vydání pevností .
1
rusko-nmecké zstati neutrální?
zstane neutrální, má
na dobu války
bhem
od Francie
a žádající
chce-li ve válce
válené
pivodit
nemli štstí
od samého poátku
.
.
odpovdla jinak, než ekali: » Francie uiní, co jí povelí její zájmy. « Tak nezbylo Nmcm, než lámati si hlavu, jaký dvod by vynašli pro vypovdní války Francii (pi tom jim, ponvadž chtli Francii povaliti Francie
pedevším a prý na
aby vyslanec
to,
aby byl na
pak letci
jejich
v Paíži
zaídil to tak,
konen po dvou dnech rozvymysliti adu domnlých fran-
ulici insultován;
nezbylo než
couzských
na každém dni). Pomýšleli
rychle, záleželo
si
vpád pes nmecké
na francouzské území
.
.
.
hranice a
Tak bylo
bomb, vrhaných
(vdom
lživ) 6*
84
vypovdní
motivováno
Rusko
je
Také
války Francii (3. srpna).
Neodpovdlo
zmátlo zcela.
ultimatum z 31. ervence
na
totiž
vbec. Vypovdní
války
Rusku (1 srpna) sestylisovali proto v Berlín, nikoliv bez rozpak, tak, že Nmecko »pnjímá výzvu (releve ledéfi)« .
a vstupuje do váleného
pomru
k Rusku.
Ta výzva
Rusko neodpovdlo na žádost o zastavení mobilisace, bezpeí prý ohrožující. Depeše nemá zajisté ani slova o Rakousku nebo záležela v tom, že
Nmecka
o tom, že
nmu
proti
:
nati se situací, a proto bylo škrtnuto. i
Pvodní která mu
vtu »Nmecko pijímá válku, vnucena. « To, zdálo se patrn, nelze pece
koncept obsahoval byla
míila ruská mobilisace.
tu hlavní
Jak
ví dno,
srov-
skonila
snaha Bethmannova, dokázat, aby protivník byl
v neprávu, žalostným výsledkem. Jak nešikovn harangoval
G e r m á njak dovedl vi
Bethmann íšský snm, mluv o válce mezi
stvema Slovanstvem,
je
známo, a
snmu skutenou
témuž íšskému
souvislost
vcí
proti
pravd zfalšovati, aby Rusku pietl vinu, že prý samo válku skuten zaalo, jakých podivností, již po vyi>ovzení války Rusku, dopustil se telegramem k carovi a jak tyto
—
vci pozdji v úedních projevech byly lživ vylíeny o tom podrobnji lze se doísti v knize Kautského.
A
hnvalo Bethmanna Rakousko, dlajíc najednou, jako by chtlo s Ruskem dále vyjednávati, vyjak zklamalo a
ložil
jsem v
stati
pedchozí.
Seznámili jsme se berlínským materiálem datovým, po-
kud ho
lze užiti
k studiu pomru Berlína a
Vídn
v
kritic-
kých dnech 27. až 31. ervence, dosti podrobn. Nelze zamleti dojmu, že je sestaven
tak,
aby mírumilovnou
sna-
85
hu Bethmann-Hollwega a po pípade
pedevším na
od
rozdíl
tvrdošíjnosti
do píznivého svtla. Poznali jsme kritika
nevyhne se otázce nebo
i
—
vídeské
postavil
však, že pronikavjší
poznání, že
i
—
císae Viléma
co vydá-
to,
valo se za politiku míru, bylo zaasté jen taktikou k vybojování lepších podmínek pro politiku války, po
pípade nepochybn podailo pro-
patm3án klamem. Kritice by se niknouti nejistotu a zbaviti se teriál berlínské
to,
vídeského
odpoledne
docela,
kdyby ma-
publikace byl snesen úplnji a všestrannji.
Staí upozorniti na tum
rozpak
že v
materiálu
ervence
30.
nm
chybí na p. dležité daže totiž
:
rakouského
Mo
1 1
k e vyzval
vojenského
atašé
v Berlín, aby ve Vídni navrhl okamžitou obecnou mobilisaci. Již to
vrhá na berlínskou politiku,
aspo od
30. er-
vence poínaje, zcela jiné svtlo. Pominutí akt berlínského generálního
štábu
je
zejm
jednou z hlavních mezer
berlínské publikace.
Ale publikace obsahuje pece nkteré kusy, jež v jení se spolehlivými zprávami z jiných pramen, jsou
spos to,
aby vedly badatele k hlubšímu a pravdivjšímu poznání
belgické vlád,
vcí. Je to zejména nota chef em
generálního
ervence
Mo
zahraninímu úadu.
26. ervenec, mobilisace
štábu
t.
j.
proti
den
pot srbské
Srbsku,
den,
1 1
sepsaná
k e m a poslaná
Mjme
26.
v pamti datum:
odpovdi
a den rakouské
kdy nebezpeí evropské
války ješt daleko nevstoupilo do akutního stadia. Nota
napsána
jménem
cis.
vlády,
Bethmannovi nebo Jagowovi, kteí
je
tedy vlastn diktována ji
mají podepsati. Ne-
žádá nic menšího, než aby Belgie povolila po dobrém pr-
chod nmeckého vojska Belgií Belgie, musí
ji
Nmecko
proti Francii.
Vzepe-li
pokládat za nepítele.
se
Odpov
na tuto žádost nech dá do 24 hodin. Je to tedy ulti-
.
C6
matm.
Nejlepší je však, že nota {>ocíná se tvrzením, že
v Berlín mají bezpené zprávy, že francouzské vojsko chce a sice
pes
linii
G
i
v e t-N a
mur
belgickým územím
do Nmecka. Proto atd. Tedy: o válce ješt daleko nemohlo
vniknouti
a
.
.
býti rozhodnuto,
generální štáb ml pipraveno ultimatum Belgii se lží, že prý Francouzi
nmecký
již
i
chtjí porušit belgickou neutralitu! Ale na tom není dosti.
Bethmann nevrátil akt Moltkemu jako zcela neasový, nýbrž dal jej svými úedníky upraviti (zmny jsou zcela nepatrné) a dne 29. ervence poslal jej po zvláštním poslu nmeckému vyslanci v Brusselu, aby jej otevel, až dostane k tomu telegrafický rozkaz.
Den
29.
ervence
Bethmann
vence)
je týž,
kdy (v noci na 30. er-
naléhav
tak
o vtší ochotu k Petrohradu
útoil
na Berchtolda
o povolnost k anglickému
i
prostednictví. Podezení, zda toto usilování za okolností
práv vyložených oprávnno.
byloi
charda Wolffa
jaksi
se
o kritickou
mannv
mírový útok na
postaviti
do svtla ješt podezelejšího,
jeho
obranu to Beth-
s
z noci na 30. ervenec evenl. prohloubiti
záhadu: idne 29, ervence konala se v Postupimi
u císae (odpoledne a veer) porada ských
Ri-
oficielní práci
politiky) a která je
Víde
jest jist
novinu, kterou nacházíme
nmecky
(snažící
úmysl nmecké
upímn,
veskrze
K tomu jest pipojiti
novji ye výše dotené, mírových
mínno
hodnostá
nmeckých
s
Bethmannem,
padlo rozhodnutí pro válku. se válce vzpíral,
podlehl
a nejen ve vojenském, ale rálního štábu
vence pokusil
i
Bethmann
politickém ohledu
získat
vojen-
v
níž
Bethmaim, jenž
naléhání jenerálního
nadále rozhodovala. se
nejvyšších
štábu
vle
—
jene-
Téhož dne 29. eranglického' vyslance
87
pro politiku
Potom pochopíme,
Francií.
pjde (je
s
Ruskem,
Francií a
zajímavé,
došla
že
ské porady; císa
že
Lichnovského,
depeši
historickou
Ruskem a když obdržel Vilém II.
pípad války
pro
neutrality
s
že
ohlašující,
Anglie
k e\Topské válce
dojde-li
práv po skonení
postupim-
etl 30. ervence), vybuchovalo jeho
ji
nadávkách
rozilení doslovn v
ve fantastických
a
pedstavách, jak zrevolucionuje celý svt mohamedánský,
aby Anglii pipravil o byla jisté
Kdyby
politika
pevn rozhodnuta, mohla londýnská býti podntem k obratu. A potom také
lém telegram
králi
pro Vilémovo
v
vrnosti
dne
30.
ervence
Rumunskému
protislovanské smluvním
závazku
vojny ne-
hrozba za-
již
že již dopoledne
k
Indii!
pochopíme,
navrhl císa Vi(karakteristický
zaujetí)
,
vyzývající
naplnný
a
jistotou
války.")
A celou
berlínskou
i
vídeskou poHtiku od vražed
sa-
rajevských poínaje pochopíme, tuším, nejsprávnji, bu-
pojímat
deme-li
ji
vojn
od po
á
jako t
k
u,
odhodlání
k
evropské
odhodlání pevné a zrale promyš-
Co jsme povdli v statích pedchozích o stanovisku v tom smru hájeném hr. B e r c h t o d e m, toho potvrv berlínské publikaci, kterou zení nacházíme optovn se obíráme. Obsahuje na p. i depeše a relace bavorlené.
1
i
skéhovyslancev Berlín
—
a z nich dovídáme
to c. 471 berlínské publikace. Praví se itu: Panslavztahuje ochrannou ruku nad i>rovinilým Srbskem. Agitace panslavi®t proti Rakousku chce rozbit dunajskou monarchii, trojspolek a osamotnit Nmecko. Král Karel prý v státu svém vyDepeše budoval pevnou hráz proti stoupajícímu slbvan. píboji. byla odeslána v zkrácené úprav Jagowov 31. ervence ráno.
") Je
vismus
—
jak
se,
Moltke
vykládal, že ví zcela
hoda pipravovala válku je
takka štstím,
mina
již
v
proti
Nmecku
bezpen,
že do-
na rok 1917, že
že vraždou v Sara jev vybuchla
dob, kdy Rusko
není ješt hotovo a francouz-
Nmecko
ská armáda je ve stavu pechodním. Pro
je si-
vojensky tak píznivá, jakoi nebude v dohledné dob nikdy: má tžké houf nice a má lepisí pusku. Pipoj íme-li k tomu dvod Rakouska, že ím dál tuace
bude
se válka
—
kládaná
—
také tu za neodvratnou fatalisticky po-
oddalovati,
Rumunska
tím
Itálie,
a
jmem zavraždní
následníka
jistjší
je
obava z odpadu
konen dvod, trnu bude
lze
že pod! do-
na slovanské
národy monarchie ve válce spolehnouti plnji než jindy
— máme dostatený spojily
výhled v
dvody,
jež Berlín
i
Víde
píležitosti, nad níž, nikdy býti výhodnjší.
v myšlence, užíti
zdálo Pi tom
se,
nemže
nepochybná
ukáznnosti
Nmecka
dvra i
ve vojenskou
Rakouska
(srv.
pevahu a sílu na p. jednání
ministerských rad rakousko-uherských z ervence, kde nikdy se neozvalo slovo pochybnosti o vítzství),
Nmcm podaí
povalit Francii za
to že zdrží Itálii
a Rumunsko) od spolku
pouhých s
nadje, že šest
se
nedl, a
dohodou
i
roz-
hodne v Anglii o pijetí míru pro ústední mocnosti velmi výhodného, byly ovsem psychologickou základnou
ostat-
argument usilo1908 minulých, od
ního. Je patmo, že nejeden z této zásoby
o ovládnutí
val
poínaje
—
situace již v létech
a po
!r.
balkánských válkách, které daly vítz-
Rusku a Srbsku, tíha jejich stávala se ve Vídni ím dál tím patrnjší. Snad již ped Sarajevem daly se úmluvy mezi Berlínem a Vídní v tom smru a možná že ješt leccos o nich jednou uslyšíme.
ství
—
Jedin hypothesa, že
to bylo
pesvdení o
výhodnosti
89
pípad
po
nutnosti
války preventivní,
jež asi již
od roku 1912 ovládalo názor na mezinárodní Vídni a od vraždy sarajevské zvítzilo
hodnými), oteve badateli se s obtížemi a
cestu,
aby
tak pozoru-
pomrn
nejúplnji
záhadami, jež poskytuje obraz
ervencových jednání vídeských a berlínských. svtle pouze lze pochopiti horlivost,
de
k energickému jednání, dokud
dní
a
že
již
dvodn i bezdvodn
umti pomalé kabinetu.
šlenka
O'
Pi
sic,
jí
V
níž Berlín hnal
jaké míry se
Ví-
nepiml k vypov-
mobilisaci
(pedpoklad,
obával se rakouské kolílze
snad poroz-
ale houževnaté vytrvalosti
vídeského
nutnosti války preventivní ovládla stejnou
že panovala
jejím
tom nemám za nutné pedpokládati, že my-
pln všechna
sud
s
zstane), v jejím svtle
savosti a slabosti,
a
ástené
války Srbsku a k
ve
v Berlín, které
opená svdectvími
vedlo k válce (hypothesa,
vypoádal
i
situaci
vdí
výhradn v sj
bezpen.
mrou
Zdá se nepochybno jen, jenerálních štábech; do místa.
ní stotožnili vedoucí diplomaté,
O Berchtoldovi
se tvrdí
nevíme dona píklad
by mohly býti dobe zpraveny, že jeho' nesmiitelnost a inení zbraní bylo jen hrou, jíž mlo dosaženo býti vytených cíl bez tasení mee, a že tO' bylo jeho okolí, hr. F o r g á c h ve Vídni, hr. S z 6 g y é n y v Bers míst,
jež
lín, jež pracovalo opraA^du pro válku. Kategoricky nelze, tuším, výklad takový a limine zamítnouti
(snad vskutku
válený poplach, zpsobený Berlínem odpoledne dne 3 ervence, pro Berchtolda nemilým pekvapením a snad doufal, že pokoí Srbsko bez války s Ruskem) po všem, byl 1
.
,
co jsme
slyšeli,
dvra
a
v pravdivost jeho a zejména
v možný zdar tak nebezpené ano hazardní politiky za daných okolností musí od poátku zápasiti mitkami.
V Berlín
s
mnohými
ná-
pak také sotva byH to všichni
90
zodpovdní editelé nmeckých osud, kteí by stáli ve služb hesla, oi poteb, prospchu nebo nezbytnosti evropského zmení sil. Císa Vilém však nepochybn byl touto koncepcí naplnn odi poátku, pes záhadu (která však pi povaze jeho píHš nepadá na váhu), již psobí jeho projev z 28. ervence (po petení srbské odtpovdi). Byloi snad, tážete se, i mírové naléhání B e t h m a nnovo z dli 28. až 30. ervence veskrze neupímné? .Soudím, že nikoliv. Bude asi teba pipustiti, že Bethmann, jakmile se pesvdil, že Anglie nebude neutrální (vil patrn s poátku v opak: dohoda s Anglií naplnil se pochybbylai pece po léta jeho politikou) ností o íídárném výsledku a osobn byl by rád nebezpeí války odvrátil. Ale neml dosti síly, aby eHl dvoa proto (tak asi lze íci) a odporu strany válené d 1 a 1 p o 1 i t i k u oboj í, mírovou i válenou najednou, t. j. naléhal na povolnost ve Vídni pedevším k tomu konci, aby vina rozbití traktát padla na Rusko (pedpokládám, že vdl, že Rusko nemže pijmouti podmínek, navrhovaných na konec z Lond5ma), aby jeho ,
—
dm
mírové naléhání ve Vídni zbavilo jeho politiku
v oích vlastních
mohla
býti
i
vlastního
národa
aby po
Kdyby mimo nadání tato k míru, byl by osobn nepochybn se
stranou
politika vedla vskutku
šasten. Boj, který
válenou a patrn
i
i
lstivjší,
války,
pi
císaem (a
s
o jtimž idlosud nejsme náležit poueni), jeví pokud mohu souditi, nikoliv jako boj z á s a d n míru
pípad
udržována slabá nadje na anglickou neutra-
litu.
tom vedl
i
vší viny
se zajisté, í
o otázku
nýbrž spíš jako boj za postup opatrnjší,
»diplomatitjší«, teba pomalejší proti nedokavé
a ukvapené horlivosti strany vojenské, boj, který
dovat válce, válce
asi
má
zbu-
neodvratné, plnjší podmínky zdaru.
« 91
Ve
svtle tohoto výkladu, myslím, porozumíme nejsnáze
pomru Bethmannov
k Vídni ve dnech 28.
—
3
1
.
er-
vence a rozeznáme, co bylo pouhou diplomatickou stíno-
vou hrou, co pravdou myšlenky a
tom
patrn v popedí
dosti
jenci
o otázku, na
kom
lstivý
souboj mezi
má
z nich
K
Císa Vilém ješt dne 31
dl
spo-
s
to,
aby
zesílilo
d-
vcí správn.
souvislost
práv povdno,
tomu, co
obma
utkvti hlavní díl viny
na válce, je to poznání, jež je jen
vru, že chápeme
Vystupuj e-li pi
cíle.
.
ješt nkolik poznámek.
ervence odpoledne odpov-
císai Františku Josefovi na jehoi
odmítnutí. Zamítl koncept, jenž
mu
byl
konené rozhodné
úadem pedložen
vtou (karakteristickou pro ducha zahraplná niního úadu) Dkuji Ti srden za a jenž zaínal se
dvry
:
a
statená
slova ... a napsal
vou, v níž byla také
vta
:
»P
1
sám depeši
.
.
odpov
Druhého dne pišla
.«
stízli-
své spolkové po-
n
vinnosti, jsem hotov poíti ihned válku a Francii
vcn proti
Rusku
Františka Jo-
Zaínala podkováním a pokraovala: »Jakmilei mj generální štáb zvdl, že Jsi se rozhodl, poíti
sefa.
válku s Ruskem neprodlen a provésti ji vší silou, došlo zde k pevnému rozhodnutí shromážditi i
vtšinu hlavních
sil
proti
Rusku.
Soudím, že se nemýlím, vidím-li v odpovdi Františka Josefa pokus, iniciativu k válce
s
Ruskem piísti
Berlínu.
Slova Vilémova: »pln svou spolkovou povinnost« srovnávala se
sic s
obdobnou výzvou
listu
Josefa z 31. ervence, ale je jasno, že sefa z
I
.
srpna,
císae list
Františka
Františka Jo-
kdyby byl podnícen myšlenkou, že
N-
92
do války
meckol bylo ítrženoi
s
Ruskem
jeiii
následkem své
vrnosti k smluvn3m[i povinnostem k Vídni, byl
zcela jiná
zníti
by
musil
k/^)
Vzhledem k tomu, co práv vyloženo, nebude nezajímavo postaviti oba mocnáe vedle sebe ješt v jiné chvíli historického, významu. Dne 2. ervence 1914 pijal císa František Josef vyslance
tlumoil
hbu l
mu
lítost
Tschirschkého,
Vilémovu, že nemohl býti úasten po-
Císa mluvil s vyslancem cepo celou tu dobu nepronesl slo-
Františka Ferdinanda.
o u h o d
i
n u
—
a
va o válce nebo
váleném úmyslu ern
sarajevského zloinu! Jen » vidím pravil. »Coi
mne zvláš
podobno, že císa ješt
2.
provokovat pro zavraždní tušení,
kteí mají za
to,
do budoucnosti «,
.
.
.«
Krátce je pravde-
ervence neml o úmyslu vyFrantiška
nebo že úmysl takový dotkl
jeho politické kombinace n,
(jsou
se
Ferdinanda válku
dosud jen nehluboko
spisovatelé jako
nenávidl). Téhož
Ha
r-
že starý císa se pro válku rozhodl
zejména proto, aby se neeklo, že nechce jejž
ke ztrestání
znepokojuje, je na podzim ohlá-
šená ruská mobilisace na zkoušku
de
který
asi
dne
2.
mstíti smrt toho,
ervence etl
císa
^") Srov. o jednání mezi Vídní a Berlínem o formulaci rakouského vypovdní války Rusku berlínskou publikaci ís. 772, 814, 871, 874 a 879. Ve Vídni chtli je nejprv motivovat tím, že Ru-
Bethmann
sové napadli Nmecko. odpovdl podráždn: Byli jsme donuceni k válce chováním (durch das Vorgehen) Rakouska a mžeme oekávatt, že Rakousko tento fakt nebude zastírati, ale pizná oteven, že mobilisace Rusika v srbském konfliktu vnucuje mu válku. Rakouské vypovdní války z 5. srpna formulováno bylo tedy takto : Vzhledem k hrozivému chování Ruska v konfliktu rakouskio^^rbském & se zetelem ke skutenosti, že následkem tohoto konfliktu, jak nám sdlil kabinet berlínský (!), mlo Rusko zia to, že musí vystoupiti nepátelsky proiti Nmecku a že tedy Ruskb se octlo ve váleném stavu s Nmeckem, považuje se Rakousko-Uhersko rovnž za moc s Ruskem válící.
!
93
Vilém na,
Tschirschkého
relaci
Vídn
kde se pravilo, že vyslanec vystupuje
vraždy sarajevské chtjí
Srby
se
konen
podtrhl
A
z
a
z 30. erv-
proti tem, kteí
jako záminky k válce a se
užíti
Tato poslední slova císa
vypoádati.
pipsal po stran
nebo nikdy! velmi drazn ped
Ted"
:
k výkladm, že vyslanec varuje
»Kdo ho arcihloupé! Vbec mu do
ukvapenými kroky, pipsal rozilen: zmocnil?
To
je
není, protože záleží
k tomu toho nic
pouze na Rakousku, co dále uinit
ekne se potom, že Nmecko chtlo Tschirschky nech toho nesmyslu laskav chá! Se Srby se musí udlat konec, a sice b r z o!«
zamýšlí. Zkazí-li se to, !
Cituji, protože je to
dílu mezi
ped
nmeckou
nene-
zajímavé nejen pro poznání roz-
politikou k
vraždou sarajevskou a po
naptí rakousko-srbskému
ní, ale
i
pro srovnání
s
pro-
jevem Vilémovým, zcela opaného rázu, ze dne 28. ervence. Je vidno, že v Berlín i
poslední
slovo
mli pece p r v n
í
a že
mli
KNIHA CONRADOVA. (>Nár. PoI.«
7.,
10.
a
záí 1919 pod
11.
»Cesta ke kata-
tit.
sitrof«.)
Nemine msíce, aby nevyšla nebo nebyla ohlášena kniha, v níž státníci a vojevdci rozdrceného nmeckého bloku líí svou
dvma štstí,
roli
roky bych byl na otázku, v
odpovdl,
ráji, probírati se
vykládati,
boh i
pro
a jak to
vidím
nejvyšší
se,
že o prázdninách a
knihami, v nichž
(sit
Nmci
budou
venia verbo) projeli. Závist
vlastn prosa tohoto svta zpsobily, že požitek
není tak slastný, jak vinni
em
rokem nebo
že v tom, dožíti se osvobození vlasti a
ve svobodných echách, rozumí
v eském
Ped
ve svtové válce.
pouze
Nmci
si .
.
Nejsou tím
pedstavovala
fantasie.
Zpovdí
nmeckých
.
hrne
se
vskutku spousta, ale pravidlem jsou zajímavjší v tom, co
zamlují, než co piznávají a vtšinou snaha jejich umenšit
vlastní vinu
pemáhá vli
i
schopnost
povdti nebo
piznati holou pravdu. Lze namítnouti ovsem, že to patí
k vci a že zvláš rafinovaný rozkosník práv v tom bude hledati kouzlo požitku.
Prvý pihlásil z
se
Hotzendorfu.
k slovu polní maršálek
Bývalý chef generálního štábu
kousko-uherských armád, skutený vrchní v íši
Habsburk
Conrad
v prvých dvou a
pl
velitel
ra-
a vládce
letech války,
muž.
95
na
nmž
lpí
nesmírná zodpovdnost za vše, co se
zodpovdnost ze všech sám, ale zjednal
nejtžší. Bohužel, nechopil se péra
zástupce,
si
snad
stalo,
advokáta,
obránce
vele-
i
ve vídeském divadelním referentu a feuilletonistovi
bitele
Karlu Bedichu Novv^akovi. Pan Nowak praví v pedmluv ke své knize, kterou pojmenoval: Cesta ke katastrof
,^^) že
písnjší kritikou a
pesnosti,«
A
s
nej-
»nestrpl ani nejmenší
ne-
tebas
Conrad sám praví
souhlasím s jehoi
Conrad etl jeho rukopis
s leckter)Ám
nkdy netajil se jiným názorem. v úvod ke knize pipojeném: Nevývodem
Nowaka,
p.
ostrou kritikou osob a vcí, ale
Nowak
tenosti líí p.
ist
ani tu a
tam
historické sku-
správn.
Jsem v pokušení íci hned o baronu Conradovi, že
je
úet o své zodpovdválky píznanou obratnost,
pro jeho mravní pohotovost podati nosti s
v osudových
letech
tenáe v pochybnostech, pokud je Nowakovu zodpovdn pouze p. Ka r e 1 No-
kterou nechal
za knihu
wak
a
pokud polní maršálek Conrad.
šikovnost
ve
vcech
nesympatický dojem,
s
tak
Tato
hrozn vážných zakládá sama
nímž ke tení knihy pistupujete
etbou nabývá teprv potravy. Nebo základem knihy, v níž Conrad sám »nestrpl nejmenší nepesnosti«, je these, že Conrad byl genius, jehož úmysly a iny ztroskotaly dílem pro neschopnost ostatních smrodatných ia jenž pakj
nitel (a statek
tito initelé
porozumní,
aby Conradovi válenictví.
") Der Stran 300.
K
Weg
jsou náležit strháni), nebo nedo-
ale dílem dosáhly
zajistil
úspchu, jenž
je s to,
velmi vynikající místo v djinách
tomu teba hned poznamenati, že kniha
aur Kata«trophe.
V
Berlín 1919, Erich Reiss.
96
sama poskytuje dosti opory, aby vzbudila nedvru k oprávnnosti obrany Conradovy v tom i v onom smru.
vá
I
k y a o úasti Conradov v
Kdy, se
jak,
pro
bylo
vzniku
hned na poátku, že o
Karakteristické je
nm nedovíte se p r a n
1914 rozhodnuto
r.
dátil se
Srbskem, jaké bylo stanovisko Conradovo
i
c.
do války o všem
—
tom, opakuji, nenajdete poctivého slova. Jen z taneních
obrat Nowakova slohu, jež by se snad dobe vyjímaly v referáte o njaké premiée, ale pímo rozhoují, je-li
e
mžete
o ervenci 1914,
se
dohadovati
tchto
konkrétních tvrzení: válka byla rozhodnuta brzo po atentátu
(nebo Nowak
dí:
Conrad odebral
se
veejnost byla ukolébána ve zdání míru)
,
do Tyrol, aby
vše vedli diplo^
mate, Conrad byl tázán jen o vojenských otázkách a ukázal zejména
na
že
to,
ím
pozdji
Rakousko k válce
se
odhodlá, tím nepíznivjší budou jeho chance; vojáci
bec na rozhodnutí vlivu nemli a o
poradách o ultimatu
pekvapuje tím
Conradov
více,
hráli roli
vzbuditi dojem, že ervenec
má k
(i
vtší sláv
Itálie)
vykládá obs
Rakouskem
jak proto chtl válce se Srbskem
átkem roku 1909, za anexe, již poátkem r. 1907, ale jak
V obou
1914 pinesl Con-
Nebo Nowak
Conrad srážku Srbska
pedvídal,
!
podízenou. Tato zbžnost
že celek výkladu
radovi velké zadostuinní. šírn, jak
niem nevdli
v-
válce
s
Itálií
již
po-
(spojencem!)
tenkrát ani císa, ani ministr
zahraniní baron Aehrental nechtl o jeho radách a výstrahách
slyšeti,
jak
mu
vytýkali, že vidí strašidla!
umel vas, aniž mohl dopáti p. Nowakovi aby jej, usvdeného ze své tupé neprozíravosti, tal
Aehrenpotšení,
konfron-
!
97
toval v ervenci
1
9 4 1
pedpov-
geniálním Conradem,
s
dvším nezbytnou válku. Proto si dopál toto potšení p. Nowak pi píležitosti, kdy starý císa podpisuje vypovzení války Srbsku. Conrad
stojí
v
Pro
saem, vtlený triumf a vtlená výitka:
mé
tsn
té chvíli
jsi,
za
cí-
starce,
1909? Tenkrát byla poslední píležitost pro monarchii, poslední zvonní! Rusko bylo ješt nehotovo, Itálie nehotová! Nyní je snad již pozd! Nenamítal bych nieho proti této konstrukci Nowakov, neposlechl
rady
r.
—
jež
je
vskutku
jist
1914 jednalo
r.
nou! Ale
Conradovou, kdyby
konstrukcí
i
o válku
bylo
se
Srbskem vyvola-
chtli a zpsobili ve Vídni a
vskutku válku
1914 jako díve jako válku preventivní, ale vždy jako útonou Vskutku bylo r. 1914 s rakouské strany k válce se Srbv Berlín! Je možno, že
skem mnohem
tená
ji
chápal Conrad
mén dvod
souvislost
vcí
je
než
v knize
r.
r.
Že
1909.
Nowakov
tato sku-
zkreslena, Srb-
sko chápáno jako strana útoící, že se pedstírá, jako' srbská vláda nebo královská rodina ské
vražd, že teme
pedpovídal,
a
stále
k hlavním
by bylo
niemu
užíti píležitosti
neupímnostem
Conrad dávno jinému, hež že
k svtové válce, nátéto
Conrad od poátku
vyložiti, jak
podíl V sarajev-
došlo k tomu, co
vlastn nedošlo k
v Berlín se odhodlali leží
:
mly
by
knihy. Poctivé
své innosti jako
útonou válku proti Srbsku {nejen 909, ale zcela jist 1912 a 1913, a to i na nebezpeí konfliktu s Ruskem a jak r. 1914 došel cíle. O tom nás pouuje velmi názorn memorandum, jež Conrad dne 22. ervna 1914 tedy týden ped vraždou sarajevskou podal císai a jež obsahuje nejupímšef jenerálního štábu
i
1
—
njší
zpov
pracoval o
—
víc než sedmileté usilovné snahy
o útonou válku
se
Srbskem a po
pípad
i
s
Conradovy
Me-
ItaHí. 7
98
morandum
ped
šesti
toto
ve známost veejnosti
dostalo se
— Nowak
nedlemi
o
se
teprve
nm nezmiuje!
Dnes 1914
ovšem je ponku choulostivé znát se k tm, kteí r. válce chtli. Neodváží se toho patrn ani li, jejichž
venou, bezohlednou pímost
Naznail jsem v podstat
historií
již,
o
že
Nowak
p.
kniha
tragice muže,,
ote-
tolik obdivuje.
Nowakova chce býti jehož myšlenky by byly
pinesly vítzství, kdyby nerozum a nedbalost jiných ne-
Hned na mu r. 1914
pK)átku doí-
byly zmaily jejich uskutenní.
táme v
jak to byli Rusové, co
se,
Halii: mimo
nadání
vrazili
spletli
do Halie
s
koncept
ohromnou
mocí a mimo nadání velmi brzo (proto prý 2isi mobiHsováli tajn dávno!), kdežto plán Conradv chtl mocnému útoku do ruského Polska a ve Východní Halii pouhé obra-
n.
A také tato obrana by se byla prý zdaila, kdyby nebyl
vše zkazil podvelitel (ten
Conradv,
ovšem dokazuje nyní, že a potom
pravda)
náhlá
jenerál to,
Brudermann
co tvrdí Conrad, není
panika 23. honvédské divise
u Žólkiewa. Tak ztracen Lvov, ztracena východní Hali.
Pak
to byli
Nmci,
kteí nedostáli slovu
:
Moltke
slíbil,
že v 39. až 40. mobilisaní den, tedy v prvé polovici záí,
bude
povalena Francie
a pak pohrnou se
nmecká
pomoc Rakušanm, kteí do té doby mli skoro sami eliti ohromné pesile carov. Ale ve Francii padlo rozhodnutí ve smyslu práv opaném. Nmci byli
vojska ze západu na
na
Mam poraženi! Následlijí výklady, ve kterých,
odborný resi>ekt
tená
najde
pomrn
k tomu, co v tžké
»staviteli bitev«,
tuším,
ješt nejvíc opory pro
situaci se pMjdailo
Conradvi,
potom, až do bitvy u Limanova, jež za-
99
v obrané
razila definitivn ruský postup k západu, a dále
Ale hned nato vidíme, jak málo vrohodným a málo pesvdujícím zpsobem snaží se Conrad karpatské fronty.
vojsk v
porážku
zodpovdnosti za hanebnou
zbaviti se
Srbsku
ke konci
r.
nho
ka
o
i
Bosn, podízené-
jako takka neobmezeného místokrále v
ho císai pímo, a na
Pot
1914: Líí
svých
svaluje všechnu vinu zkázy,
jako by híchy jeho netýkaly se pranic vrchního velení. Z, tak velké dálky, vosti
j.
z Halie, nebylo lze prý jednotli-
v Srbsku poznati! Pozdji bylo možno z Tšína
bitvy v Tyrolích
ped
t.
—
pro konen
a
procestoval
válkou v pestrojení celé Srbsko? Velice
si
vésti
Conrad zakládá
prlomu
ruské Conrad na lom, že vypracoval plán k fronty poátkem kvtna 1915 uGorliceaTarnova
—
divadelní styl
zoboju že
jscény
Nmci
sic
—
Nowakv
tu zrovna
hýí
dekorativní vý-
a knihou se táhne jako* erná;
po dlouhém domlouvání
poslali
nitj
náek,
k tomu vo-
pomoc pod Mackensenem, ale autorství plánu si osvojili! Pak se dovídáme, jak po vstoupení Itálie do války v kvtnu 1915 pojal Conrad plán pustit je až k Lublani, k Sáv, a tam jim pipraviti novou Cujenskou
stozzu
a jak
—
toi
tedy cosi jako plán
zas zmaili
Boroev , i
lena za
obrannou
si
piítá
linii
Dále teme, jak
1
866
—
Víra však odjinud, že je to
zásluhu, že proti
Soa
r.
a tak
zem
Italm zvo-
slovinské ušeteny
Mackensen
v druhé válce Srby na podzim 1915 pohrdl radami a výstrahami Con-
zpustošení. se
jenž
Nmci.
Krismaniv z
radovými,
ímž
prý
zmaen
plán zaskoiti Srby úplné a
dopuštno, aby ást srbské armády, 50.000 skrz Albauiii.
sko proniklo
teme
i,
jak
muž,
unikla
Conrad chtl, aby vítzné
dáleažk Soluni
voj-
a znemožnilo pro bu-
doucnost, aby se tu mohla vyloditi nová
armáda francouz7*
sko-srbská a tak ohrožovati stále posice ústedních mocí
v
Zas prý sobetí
týlu.
Nmci
rady nedbali
;
jim zále-
o Solu se erch1918 Sarraillova ar-
želo jen na otevení cesty do Caihradu,
manta
máda
starali
—
proto prý mohla
r.
rozbíti bulharskou frontu a dáti
všeho. Nedávno! jsme tli vskutku, že
Br
ceauv, sadil
prvý náraz k zícení
pedchdce Clemen-
piítá za zvláštní zásluhu, že provylodní Sarraillovy armády v Solunij a tím pipravil i
a n d,
si
cestu k vítzství.
Co
jsme práv|
tli, jsou tvrzení a výtky,
bude moci teprv budoucnost po
souditi
Dvra
v jejich plnou pravdivost
laika
slyšení je
odborník.
otesena , pede-
Nowakova dovede
vším zpsobem, jak kniha slávy
o nichž platn
vniti hlavu Conradovu
i
gloriolou
tam, kde jeho chyba je
oividná. Jde o prvý velký útok, pipravený proti Italm s
odAsiagana jae slibný vítzný prbh
výšin
tak
rozbil
1916, jenž
— když
Brus
nil Itálii.
i
1
ml
pro Conrada
v tom úderem hromu
Lucku a zachráRusm za jedinou noc,
o v rakouskou frontu u
90.000
muž
vzdalo se
tvrtá armáda rakouská byla celá zniena! Conrad
stojí
vbec moarcikníže-
na tom, že prlom byl zavinn jen nedbalostí a rálním rozvratem ve tvrté
armád, vedené
temjoseem Ferdinandem;
teme doklady o
ve-
selém životu pana arcivévody na front, o tom, jak stídaly
—
ale nejvyšší velení prý za hody a kabarety nemže, arcikníže byl podízen nmeckému jenerálu L
se hony,
s
i
ngen ov
i,
nic i
n-
zprávy tohoto o stavu vcí na front po
optovných dotazech znly uspokojiv, Conrad tedy je naprosto nevinen! Krátce, kdyby nebylo chyb podvdc, bylo by prý i léto 1916 bylo bývalo létem vítz-
101
Neteba,
siví!
jež je
telství,
tuším, slov,
aby bylo
možno nepravdivými zprávami podvelitel
uvádti v nejosudnjší omyl, snad pro
jasno, že nejvyšší veli-
ovení
nestojí za
A
mnoho.
neteba
Nowáka
tohoto soudu citovati z
o výtenosti Conradov, na p. jak vidl vci, jichž
nho
nevidl nikdo
átku
jak chybu postihl v
a
II.
krom
samém
za-
atd.l
Josef Ferdinand byl ovšem zbaven velení, ale
mli
chvály
dost
na
svolil,
Conrada.
i
velení Viléma
Stáli o vrchní
východní front. Conrad
celé
zmail, potom
to
když zvdl, že také dosavadní nmecký
rálního štábu, hr.
Falkenhayn,
jejž
udlá místo Hindenburkovi a f ovi. Ale svolil jen pod podmínkou, že
a
Viléma
Nmci
šéf gene-
nenávidl,
pjde
Ludendorf-
komando (jehož prý bylo teba k vli Bulharsku a Tu-
II.
vrchní
recku) se vlastn Conrada týkat nebude, jinými slovy, že vše
Pi
zstane pi starém.
tom prý šlechetn strpl, jako
vždy, v zájmu vci, aby veejnost se o jeho samostatnosti
nedovdla a úspchy
jeho šly na konto
nec slávy Conradovy se pes to
munskem (Conrad
s
blížil rychle:
vojnu
do boje vstoupivším vedou vlastn
rán od Svišova,
nastoupením
již
s
Ru-
Nmci
byl pijat za zrklad operací)
císae Karla
vlastn rozhodnuto.
Ke
je
konci února
o osudu
pijme po tžkém vnitním
boji
pece
(pod nominelním vrchním velením terrainu, jejž znal nejdokonaleji.
slyšíme
I
Conradov
1917 pestává
Šéfem generálního štábu. Roztrpen, rozumí
roli
Ale ko-
se jen chlubí, že plán jím vypracovaný, radící
k rozhodné
a
Nmc.
se,
býti
nanejvýš,
velení v Tyrolích
arcikn.
Eugena), na
v této skrovnjší jeho
podobné náky jako díve: plán útoku od
.
Í02
Tolmína psobení
Flie,
a
Nmc
jenž v íjnu
1917
vedl za spolu-
k hrozné porážce Ital a ústupu
jejich
na Piavu, že vymyslil on, Conrad, dávno, a že si zase slávu
souasn
osvoj iH jiní;
horní Piavy,
Italm do zad,
že nemohl
ItaHi,
jím projektovaný útok z Tyrol, od
by byl prý smrtelnou ranou protože pes optovné naléhavé
vésti,
jenž
prosby nedostal k tomu potebných
divisí a
konen
mu pímo
že
úspšný postup v Sedmi Obcích z hlavního stanu navrhl zakázaH. Na jae 1918, když na záchranu
i
Nmc
útok po obou stranách
poet
Brenty,
ano, že z plánu jeho udlali v hlavním stanu
divisí,
všeobecného
plán
že zas nedostal žádaný
útoku na Italy na
tím ho zkazili a ostatek že dokonala
útok z pol. ervna
1918
celé
zrada.
naprosto ztroskotal
!
fronte,
Tcík velký
A na konec
Conrada, v nemilosti propustili vbec. Nejdív mu vzali
jej ,
slávu, jpak vrchní velení, okradli
když vše sami nost
poslední,
na nj, Conrada, zodpovd-
zkazili, svalili
Poslední bitva
!
ho o jeho myšlenky, a
na Piav, ke konci íjna 1918,
kde Conrad byl
pouhým
již
soukromníkem-
divákem, byla ve znamení naprostého chaosu a neskrývané zrady.
Hlavním zrádcem
Josef,
jbyl
maarský (arcikníže
jenž v nejkrititjší chvíli odvolal uherské divise
z fronty, hlavním spoluvinníkem svolil,
aby
se hlasovalo^
monarchii nebo republiku
po .
císa,
frontách,
jenž
jsou-li
30. íjna vojáci pro
.
*
povdno, dvma smry
Již z toho, co
zejmo, že útoná
fronta
proti nmeckévrchnímu velení, jednak proti novému
knihy obrací se
mu
je
režimu
za
císae Karla.
:
jednak
V
obou smrech dovídámq
103
zajímavých
se
o
niem
záí 1914; Conrad
zdji a oklikou!
dvrou
Ve
Terezie
pro
Poslové pišli do
dovdl
se
pro Viléma
vítze,
nevdl
Homburku
plnou
František
místm
II.
pro
i
a našli kyselé tváe
Marn,
A
pak
se
Moltka.
—
do-
níž však nota
zpovdi,
jsou
knihy.
o
nmeckém
zástupce v
To
stále nic!
k nejpikantnjším
císa
s
velkokíže ádu Marie
vas
porážce na
o
teprv po-
Vídni ekali pro polovici záí
bene rakouský vojenský stanu
porážku na
i
se o ní
Nmci
ho
že
rozhodnou porážku Francouz,
Josef proto poslal
vdli
naíká,
Zatajili mu
nezpra vili.
Marn v
Conrad
vcí.
jež
hlavním náležejí
dovídáme, jak
zaal Hindenburg válit v Polsku, jako by hlavního stanu rakt>uského vbec nebylo, jak do Karpat poslali Nmci na pomoc 4
divise,
ale vyžádali
k tomu 4 divise ra-
si
kouské a celek vedli do boje jako »císaskou
nmeckou
jižní
armádu«, jakým intrikánem, zlým duchem, domýšli-
vým
a
hr.
marnivým pruským junkrem byl nástupce Moltkv,
Falkenhayn,
porozumní vati
ije
který
jen potud,
ml
pokud
za vlastní (kniha
pro myšlenky Conradovy je
si
mohl
osvojiti a
Vydá-
jen jeho diplomatické
chválí
piítá mu hlavní zásluhu o získání Bulharska do spolku). Pak teme, jak tento Falkenhayn má na svdomí nejtžší nmeckou porážku po Marn, t. j. marný
schopnosti a
boj o
Verdun,
jenž pohltil desetitisíce živoi, a jak ani
o tomto plánu, jenž
ml
na východ, nesdlil
pedem
jak
chab
vedl své divise
dalekosáhlý vliv na rozdlení
L
teme dále, jak Nmci v-
slova Conradovi i
n
s
i
n gen a
!
bec, kteí své porážky dovedli umleti, libovali
úspších rakouských, jak dívali se sko
—
^
i
s
sil
si
v
ne-
patra na rakouské voj-
rakouské jenerály, zesmšovali
je,
vtipkovali
až svou domýšlivostí a vypínavostí se
oi
nich
znechutili
všem spojencm, ano celému svtu! Za denburga
se sic
pomr
Nmc
k rakouskému
Hin-
hlavnímu
stanu zlepšil, ale Hindenburg nebyl také žádný genius.
Kdyby
byli
Nmci mli
takové vojevdce,
jakou
mli
armádu, byli by vyhráli všechno! Ale místo genia vládla prostednost, místo ducha fanfára
K
této lícni není
prozatím možno. jak
Možno
nmecké
Dokáme
a
býti
to také
zvdavi,
vypravování o rakous-
spojenecké
cen
a
ochot
se toho jisté.
Jsou-li tyto stesky na
knize, je
.
m.žeme
jen íci:
kých vojenských výkonech
Conradov.
.
teba slova doprovodu. Není
bude vypadati
asi
.
Nmce
rozptýleny
útoný výklad o Karlovi
ve zvláštní kapitolu a vypracován
i
rozlin po celé soustedn
Zit
a
literárn se zvláštní vy-
Nesmíme zapomínati, že je to pedevším pero po literárním efektu toužící a k tomu tendenní péro, které nám tu líí postavy posledních Habsburk kniha o velikosti Conradov nebude zajisté laskavá k tomu, kdo mu moc vyrazil z ruky ale máme tu pece prvé, svobodn kreslené portraity z vídeského prostedí, dosti dobe zpraveného, portraity tch, o nichž dív nalézavostí a zlomyslností.
—
—
nikdy neproniklo do soudobé veejnosti
Františka Josefa
kritiky.
—
jist
od
té historie s
burka, geniu.
i
proto, že držel
Conrada
slovo svobodné
ovšem kniha respektuje proti
všem intrikám a že
1914 do Homneobmezenou úctu k nmeckému
velkokíži, poslanými
neml tak zcela Zdrazuje zejména,
r.
že všechny vtipy a anekdoty
o jeho slabomyslném stáí, ve Vídni a po monarchii rozšíené, nemají ve skutenosti nejmenší opory: duch jeho
105
do konce
byl jasný až
vcí na všech
a jeho znalost osob a
frontách byla do konce podivuhodná. Pipouští, že nemel dost srdce a citu, jako
mnozí Habsburkové,
»alei
byl píliš
pyšný, aby byl bez karakteru«. Spravedlivý byl prý skoro
dvrn sdílný
vždycky,
nikdy
stvím, jako grand seigneur v
vždy chtl
:
státi
chladném lesku
nad množ-
zddného
majestátu. Jedno chtl býti
pedevším: gentleman a velký
pán, jenž se zástupy
od plstoletí míjely ped jeho
zraky, jednal
ím
lidí, jež
dál, tím neosobnji,
ím
dál, tím
s
vyšší
dálky ...
Kontrast, kterým je proti Františkovi Josefovi
Karel, bude
líiti
ješt
císa
mnohé pero; u Nowaka najde
tomu pramen, bohatý jemnými postehy a vtipnými ná-
k
a pramen nesmírn jednostranný.
pady,
co
je sdostatek
obírali
kám
známo, a nemáme také
všemi finessami
Nowakovy
jen, že tu nejsilnji o
Pomineme vše to, místa, abychom se
karakteristiky.
Vytý-
Karlovi pronikají slova: chla-
pec, chlapecký, pt gymnasijních tíd, duševní prostedneseno
nost, vše
se a
svžím úsmvným mládím, snahou
vyhovt všem
pipustit
a
—
co
Nowak ovšem
— prospt pece pravd
zalíbit
nesmí naprosto
a právu.
Politicky je
Nowakv bezmála Cech a bezmála zrádce Rakouska ml kolem sebe, teme, stále eské pátele, eské pímluvci, ustavin byl tlustý L o b k odokonce Karel
:
v
i
c
kolem nho,
eský, byl slyšel
po
protinmecký,
kurs byl
italský, byl klerikální
.
.
dokonce, že Karel neumí ani
nmeku
m y mly
poví císai,
dobe pozor, ist nmecky (poádn
.
Kdo
u dvora mluvil jen Conrad)
podezelé styky
vdí
za
s
byl
dal
.
dohodou, co
njakou dobu
již
D á m y z P a rdvrn Conrad
v Paíži.
V
tom
.
ovšem
zvláštní roli
zcela
obyejné mladé dve«, »což však ani pro
ÍKarelt,
píliš na váhu«.
duševn pravý opak
ale
ani pro nliol iiepadalo
ni,
Hlavní heslo nového dvoru bylo prý:
Nmecku!
proti
Karel mstí
se
Nmcm za
a vtipy o rakouské méncennosti, jichž slechnouti, a prvé, co provede, je, že
vrchní velitelství (»sesadí fovi
ž e
vrnému
a vlastn
Fr dr
t i
i
i
c
h ov
hodného
kého,
»zjevem
Ovládala císae patrn, jsouc silnjší inteligence
prostoty.
než
»ta Taliánka« Zita,
hraje
Viléma
mu
pomluvy
bylo tolik vy-
vezme Vilémovi
II.«),
vezme
služebníku Conradovu, a
je r
c
II.
i
che-
i
kn-
(jejž kniha líí jako trochu komic-
i
pána), hlavní
starého
vysvobodí
stan
nmeckého stanu v Pštin (Plessu) a peloží z Tšína do Badenu, dá eským zrádcm osud-
z blízkosti jej
nou
zbaví se
anmestii,
zbaví se
konen
i
T
i
s
z y,
C on rada,
zbaví
nihilista
prohospodaí
bije íši, kterou I
kdyby
dojmu, že
to tak
tu
námitky je
vky
.
mu vhánjí
ovšem, že knížecí
brzoi své ddictví,
budovaly
Buriana,
jehož pronikavého, tvr-
nemže snésti, jehož hnvnou erve do tváí. Výsledek
dého pohledu
se
že chlapec roz-
.
všechno bylo pravda, nezhostili byste se
mluví ze služby
propuštná
služka.
Prvý dstojník monarchie, jehož vojenské soudy ností
ukrut-
nebývalou stihaly kde jakého nebožáka pro neopa-
trné slovo o jíž
s
císaském majestátu, spK)lupodpisuje tu líen,
co do jedovatosti a nenávisti vyrovnaly by se
asi
stží
urážky velienstva, Conradem tžce trestané, dohromady. Nezáleží na tom, že dnes ani v Rakousích zloin urážky velienstva neexistuje a že republikánskému uchu lahodí hana, vmetená ve stavení piti je
tvá bývalého majestátu; pro
Conradova jsou pro
n
jisté
zákony noblessy,
mravní úhonou. Ale hlavní
je,
jež
lidi
po-
pestou-
že podstatné
«
107
Nowakovy koncepce (nemluv ani o tendenci, jež dává nadržovati eským »zrádcm« a prodávati císairi Nmce dohod) zdají se býti vypoteny pímo na! duševní rysy
prostedí vídeské ulice a
hém
nepochybn.
zcela
s
pravdou
Smrtelnou ránu monarchii neza-
František Josef,
sadil Karel, ale grand seigneur
který
nefMJchopil,
i
v mno-
se rozcházejí
základní ideu své íše,
spíše zradil
který monarchii dal v plen
chorobnému maarskému
veli-
1867 poínaje byl vskutku »cestou ke katastrof«. Roku 1917 bylo již pozd pivodit záchranu, snad pozd i pro nkoho, kdo by vládl vtšími dary ducha, než je ml mladý a nezkušený Karel. Vli k tomu nepochybn nejednou ml, jak ada statených in, a to práv asi tch, ve kterých Conrad vidí poátek kášství!
zkázy,
Jeho režim od
svdí
A k tm, ztroskotala,
r.
dostaten.
patí
Conrad. Teba
že jeho záchranná práce
piinili,
kteí se
nepochybn
polní maršálek
i
dnes vyprošoval knihou
si
Nowakovou
sympatie liberální veejnosti výklady o tom, jaký byl vol-
nomyšlenká, jak do kostela
nmu
spikli se všichni
šel
jen ze zdvoilosti, jak proti
arcivévodové, jež vyházel z armády,
všichni padlí jenerálové, vysoký klérus a ženská dvorská
kamarila, (vzal
není &
si,
to,
jak
znelíbil
tuším, za
se
druhou
dvoru svým civilním satkem
cho
Conrad
vše to
t
an
s
ký
režim,
jejž in-
nám od poátku války. O tom ku Nowakova ani jediného data,
proti
podivu nemá kniha ani slova
—
aby vyhladilo z mysli slovanské "^tšiny bývalé
monarchie vzpomínku na k a scenoval
židovku) atd.
na p. o zatení
Kramáe
a
Scheinera
na rozkaz hlavního stanu, o skandálním procesu a odsouzení
Kramáové, o
tisícerých
traních tábor!
Má
obtech
šibenic,
žalá
a koncen-
jen pár frází o »státní nezbytnosti
108
a chlubivé zmínky, jak musil
Conradových rozkaz, jak
hrab
musil jeho zasahání do vnitní politiky poslouchati
Stiirgkh. František Josef sám si stžoval, že »vrchní vojenské komando vládne dnes v Rakousku«, ale Conrad prý odpovdl smle: »Je dobe, že vojenské komando vládne! Jen to tak, Velienstvo, necht !« Jak dobe toto komando vládlo, víme my Cechové, vdí Jihoslované i
Poláci, Rusíni a
radov
Rumuni. Je pochopitelno, že po Con-
protirakouské sabotáži
(abych
ního slova) musily snahy Karlovy,
užil zvlášt
moder-
shromáždit rakouské
národy kolem sebe, vyzníti na prázdno,
je pochopitelno,
pi velkém útoku protiitalském na P i a v v ervnu 1918 plynové granáty byly bez plynu a šrapnely neexplo-
že
dovaly,
nebo
frontu«.
Lze íci dokonce,
» zázemí prolezlé zradou podniklo útok na
že Conrad je jedním ze nosti,
do
podobn
jako
hr.
rozvij íme-H dále tuto myšlenku,
spolupvodc
naší plné samostat-
Otokar ernín.
Ale
to
patí
jiné kapitoly.
Na
konec jen
nco
rozíetitých
poznámek.
Kniha na-
znauje na jednom míst, že Conrad si pedstavoval budoucnost monarchie ve form, jež se rovnala »skoro« federaci národ. Bohužel vi živé pamti toho, co Conrad sám
proti této
nmeckým
myšlence skutkem vykonal a
vi
spíš vše-
než velkorakouským allurám jeho tlumoníka
neposkytuje kniha žádné opory pro poznání jeho
názor
na rakouský vnitropolitický problém. Dovídáme
pouze,
se
poátku chtl sjednocení všech Srb a Chorvat ve zvláštní stát pod Habsburky to by byla asi také myšlenka Františka Ferdinanda, který Conrada v elo že od
;
jenerálního štábu postavil
(1906)
a
pes prudké scény
a
109
neshody,
muž, nosti. sil
jež
pesvdení
nevzdal se
Když
obas
vyvolávala
o jeho
pro prudký konHkt
s
Conrad svého dstojenství
obou
tchto
mimoádné
schop-
paliatost
Aehrentalem
se
vzdáti
krát!), postaral se František Ferdinand
po
mu-
(tedy
již ten-
smrti
Aehren-
talov o znovu jméno vání jeho.
O eších
jako velezrádcích
wakova ovšem astji,
ale libuje
ve voj st to nebylo tak Poláci, v
Nmecku
zlé,
si
zmiuje
se
No-
kniha
také v tom, tvrditi, že
že pecházeli k nepíteli také
také Elsasané, ale to prý se nedostalo
na veejnost, jen eši
byli
A
pranýováni.
eské pluky
jednu soskou bitvu samy rozhodly a ješt v íjnu 1918,
eská
di-
Teprv když ar
ci-
v posledním útoku italském, stála podivuhodná yise(jako zed
poi
kníže Josef bily se také
ob
dny a noci v
strhl své
eské
maarské
divise
a daly se na pochod
dtovolil,
ohni.
divise z fronty, ozdo-
eskými kokardami,
dom.
1
císa
jež
v tchto a podob-
ných datech teba, tuším, tvrzení tendenní knihy pijí-
Nowak o událostech s eskými pluky v Karpatech na jae (1)915 ani slovem. Za to dvakrát tvrdí o dvou divisích mati s jistou opatrností; pokud vidím, nezmiuje se
maarských,
jak zavinily
tžké porážky; v
maarské,
lost s
tím lze uvésti zmínky o velkohubosti
jež
bezmála piítala výhradnou zásluhu za
si
monarchie v boji a pi tom obohacovala
se
souvis-
vytrvání
nestoudn na
úkor druhé ásti íše, jako by to byla nepátelská cizina.
Ale zdá
se,
že
i
tu
upímnost
No wakova
souvisí s tím,
maarské snmovn Conradovi jednou zle vyiniH. Kniha celkem je skoro úpln naplnna Conradem a jeho osobními bolestmi a hnvy; pro politiku monarchie za že v
války
pramenem
historii
války.
býti nechce a je
Nemluv
jí
málo vskutku
i
pro
o tom, že feuilletonista, jenž
ji
110
napsal,
vyhýbá
ná
asto
kou
pnou
s
se
Krom
k skrovnému jádru faktické události.
povdli, nenajdeme v ní nic pozoruhodného, le snad zmínku, že Conrad byl pro potoho, co jsme o obsahu jejím
norkovou válku,
protože doufal, že obmezí dovoz
munice z Ameriky do Evropy. Conrad prý že válka musí býti vyhrána
zasáhne Amerika; bude-li
ernín a Tisza byli
ped
stál
na tom,
jarem 1918, dokud ne-
bude prohrána jist. ponorkové blokád, ale ne
trvati déle,
proti
ped Amerikou, nýbrž z obavy pro zneŠvédska. O ernínovi, jejž kniha chce,
prý ze strachu pátelení
nemýlím-li
se,
chápati jako stoupence Conradova stano-
viska, vypravuje
pímo,
Ale
'to
Nowak
tak zejména je kapitola
ernínova.
O
všelicos,
o jeho
roli
co
dovdl
se
v pokusech o mír
od r.
nho
1917.
pro sebe, jako celá politická postava
tom snad píšt.
ERNÍN. (Otištno v »Nár. Listech« 30.
Nmecká mentním
íše stvoila
si
a 14. pros.
listop.
ve vyšetovacím výboru parla-
má
jakýsi soudní tribunál, který
kdo
je vinen, že
Nmecko
trvání války.
— poznamenáváme
ujal se již práce
mimochodem, že v popedí jeho zájmu otázka,
n-
viny
zjistiti
meckých státník na vypuknutí a na dlouhém Výbor, jak známo,
1919.)
válku
octla se vlastn
prohrálo,
ni-
(aspo dosud ne) otázka, í vinou válce nezabránilo. Ale v Berlín pece zasedli vdí diplomaté a vojevdci de facto na lavici obžalovaných, teba na venek to koliv
bylo formulováno tak, že nejde o zjištní viny, nýbrž jen skuteností. dojíti
K
soudu takovému ve
— nebo
vaní
mli
státi,
stíhal,
Zde
t.
j.
nemže dobe
íše rakousko-uherská sama,
není tribunálu, k
není státního
spáchaný zloin.
mohou bývalé
d ni
í
právní a mravní subjekt, který by vinu na
sob spáchanou neexistuje více.
V
vdomí,
nmuž by
jež
Nmecké Rakousko
obžalo-
by bouilo
ani
se pro
Maarsko
státníky rakousko-uherské vclati
ne-
k zodpo-
vdnosti za rozbití monarchie, za vznik samostatného
es-
koslovenska, za stvoení
Velkorumunska a Velkosrbska.
To
totéž jednání, jež jako
ovšem neznamená, že
osudnou
Víde, musí za nesmrtelnou zásluhu Djinný soud, k nmuž pedevšími nebo
vinu bude chápati vyhlásit Praha.
výhradn budou burské,
státi
státnití
hrobai
bude moci pistoupiti k vin
monarchie habs-
jejich jen se stáno-
!12
v
viska této monarchie, se stanoviska idey,
ped svtem
stáli
ped svým svdomím
i
a v jejíž mezích
pedevším podléhají zodpovdnosti. Jeden z nich, lze íci snad: pední k soudu pihlásil,
t,
j.
denic, nyní
O
t
o ka
Czern
práv
i
nejzajímavjší,
mén
mnoho
z Berlína do celého svta. Je
jist
tou
šlo o
znám, kniha tuším
všech,
ze
ro-
ze všech
toi
brilantn
místy
mnoho
a
extempore diplomata, jenž
literáta
memoirovou
státníka, který stiti
nejlépe
jež
velmi dležitého odhalující
vede petrumfnout TJdi
n í n z Chu-
ne-
dležitého zamlující. Je psána vtšinou lehce, ba
hrav, jako by
se
e r
r
svtové válce
n ve
dosud vyšlých pamtí válených, psaná,
form memoir
pouze Otokar ernín, jehož kniha pod siln
koketním titulem zesílá yse
hr.
práv
z nich, se
podal veejnosti ve
svou obranu. Je to bývalý
služb
jejíž
ped
—
že do-
ví,
vskutku, v podstat skrývá
causerií o velké
pítomností
dob
úsilná obrana
budoucností chce se oi-
i
z podezení, že vydal v záhubu celou velkou íši, jejíž
budoucnost byla jeho rukám svena.
O
jak tohoi bohatý obsah
její
em spatuji O jde? O toto: Od
toho, v
její cíl
se císa
kdyby s
hodou mír
z
a
s
rozliných hledisek,
zasluhuje.
Všimnme
dnes
si
nejpednjší.
jara 1917, ne-H díve, utvrzoval
Karel v pesvdení, že by bylo nejmoudejší
Nmecko
nebylo ku pijatelnému míru,
obtmi, ochotno
my
mnoho
knize bude se psáti
—
oddliti se od
mírseparátní.
Parmy «) a bratí rozhodn.
ceauova) **) Srv.
i
Francie
nho
cho
míru s
do-
(» dá-
podle všeho pro separátní
(Francie
Briandova
Anglie byly plánu získány.^®)
podrobnji o všem tom
j.
a uzavíti
Jeho tchyn a jeho
její byli
t.
—
str.
147 a
Kdo
Jiátl.
i
Clemense vzpíral
139, 127 pozn.
113
ím
er
dál tím vytrvaleji, byl hr.
novníkem a jeho ministrem
í
Naptí mezi
n.
pa-
v dubnu
rostlo a vyvrcholilo
ernín dovdl, že dvr vedl rozliná jednání o mír s nepítelem bez jeho vdomí, za jeho zády. ernín, než odešel, vyprovokoval Clemenceaua, aby pedivo taj1918, když
se
ných úmluv
roztrhal, císae
Karla
nost míru separátního odvrátil
i
veejn
proi
zahanbil a mož-
dobu, kdy už sám mi-
nistrem nebude.
Problém,
pro
k míru separátnímu nedošlo, bude zají-
nepochybn mnohého tenáe, vzpomene-li obav a nadjí eských z doby válené. Vyznávám sám, že jsem doí léta 1918 ve zícení Nmecka nebo Rakouska nevil,
mati
event.
i
pisuzoval
jen
bu
jsem, že dojde to státi &
mu
k
vyhlídkami
že zachrání se
malý
díl
pravdpodobnosti.
partie remise
Vídn
Vil
anebo, bude-li
a Pešti špatn, bál jsem se,
Rakousko mírem separátním. Tvrdil
jsem, že není možná,
aby
Maai,
že
vidouce,
jde
osvdené politické chytrosti své cestu aspo ástené záchrany, vil jsem, že stejný pud sebezachování rozhodne u dynastie. Kniha ero všechno, nenašli v tolikrát
nínova a historie ernínova podávají píležitost,
dodaten
jak pravdy tak chyby tchto
míst možno strun.
je
ovšem
dotknouti
zvážiti
dohad. Na tomto
se
problému
pouze
'
dvody proti míru separátnímu asi takto: Opustit Nmecko a vyrovnat se a part s dohodou bylo by zradou, inem nemravným. Pravda je ovšem, ernín
shrnuje své
že záchrana státu je postavil se
rozchod
zákonem nejvyšším
na toto stanovisko, s
Nmeckem
ale
i
kdybych
ped jistotou, že vc fysicky nemož-
stál
je
—
jsem
8
:
IM Pipadalo mi
n,'á.
ume. Nebo: dohoda
se ze strachu, že
dne 26. dubna 1915 tak jí
zaruovala
Istrii,
snésti
v
—
pípad
stoupily sliby
smluvila
tuto hroznou ztrátu byli
K
míru separátního.
dohody Srbsku
a
Dále: celá východní
'fronta,
jímž
bychom
musili
tomu potom pi-
Rumunsku, rovnž na úet
v níž
i
zvláštním mírem
ást monarchie.
jen
bylo lze zachránit nanejvýš
Itálií
s
Tyroly až k Brenneru,
Rakousko -Uherska. Je zejmo, že by
nmecké a
rakouské di-
byly promíseny, stála pod velením íšskonmeckým
vise
jak
rozhodl zastelit
pakt londýnský,
zv.
z ddictví rakouského
Terst atd. {
nkdo
jako by se
to,
hy bylo
mezi
pípad
lze v
obma
vojsky?
A
kobanskéválce a (Nmci a
Maary
z íše ihned vtrhli
míru separátního zabránit boji
nebyl by separátní mír signálem
Rumuny
mezi Slovany a
na druhé stran? Nebyli by
do ech,
by
nebyli
strpli
tak
mlky
Maai
zejména
rozchod
s
Nmeckem.
s
Nmeckem
jako zahynula v boji
s
Dohodu? Jak by
nebyli
nikdy
Krátce: k rozpadnutí
monarchie bylo by nepochybn došlo parátního; v boji
Nmci
se pokusili vojen-
sky ovládnout íši, která by se prohlásila pro
Nmci,
na jedné
i
po pijetí míru
se-
zahynula by íše podobné,
dohodou.
Konen:
nepedpoklá-
dal jsem naprosto, že válka skoní zhoubou íše. Doufal
jsem v mír dorozumním, tebaže
Není pochybnosti, že
se ztrátami.
tato obrana, jak jsem
ních liniích reprodukoval, neodolá po
Na moment po
mitkám.
soudu
mém
mnohé
ji
v hlav-
stránce ná-
nejzávažnjší,
mo-
ment cti a víry spojenci, neklade, jak vidno, ani ernín
draz války,
výhradný; iale
ví jist, že tu nejen otázka viny
na vzniku
zejména cíl jejích padala na váhu (Rakousko
bylo vázáno jen pro pípad války obranné) a že z prohlášení, jež
na p.
sám ernín
na jae 1917 v Berlín
á
115
úedn
monarchie nebude moci ve válce
požadavky nebo
diti
podzimu
že totiž déle než do píštího
odevzdal,
politiku dovedly k
dsledky,
cíli,
ji
energickou
by
jež
by
aniž
bylo lze odvo-
setrvati,
kompromitovaly jako
proradnou. Výklady o fysické nemožnosti jsou jist
hnány. teno po
Je ovšem dnes snadno, ale
ztráceti se v
.'rozchodu
s
asi
Nmeckem. Ale
že
tolik je jisto,
práv obranu potebuje. Pravdpodobno je i
mamo
a zby-
kombinacích, co by se bylo stalo u nás
volí možnosti nejnepíznivjší,
mecko,
i
pe-
ernín
jichž pro svou
ty,
N-
pouze, že by
kdyby obsadilo vojensky ást rakousko-uherského
území nebo monarchii celou, válku dále a donucenot bylo k míru, k míru
vésti
pro
asi
nemohlo
píznivjšímu,
než je mír versaillský.
Co
nedvru
hlavn okolnost, jak znovu a znovu pedstavuje nám pakt londýnský jako hlavní pekážku separátního míru s dohodou. Proti tomu ukazuji na to, že týž hr. ernín navr.
utvrzuje
ve výklady ernínovy, je
Hali, celá veodlouena od monarchie,
hoval jménem monarchie v Berlín, aby liká a
dležitá Hali, byla
spojena
s
královstvím
polským a
dáno Hohenzollerm Lotrinsko.^") hlasil
s
tím,
munsko
Teba povdti aby (bylo
odstoupením
ska, že sám
zapísahal tom
asi
náhradou
dále, že týž hr.
Bukoviny
a
že
Itálii
bez
str.
1
sou-
R u-
piznává, !
A
pi
obtování italských
a snad
a Hercegoviny míru nebude! Jakou
a
Sedmihrad-
ho, aby Sedmihrady obtoval
ješt pedpokládal,
Srov. níže
ernín
po Lucku) bylo získáno
to
území (ovšem bez Terstu)
')
za Alsasko
z Bukurešti k Tiszovi a, jak
Zcvjel
bylo
království
toto
i
má
bez ztráty Bosny
vi
tomu váhu
56.
8*
116
ernínov
optující se v knize
nmeckých Tyrol na
j
rozilení pro ztrátu Tyrol,
až k Brenneru, zejména poítá-li ernín
n ý c h místech své knihy pece
i
by nco
i
možností, že dohoda
s
z londýnské smlouvy slevila? Naproti tomu mír
separátní sliboval vyrovnat ztráty, vzniklé postupem území Itálii,
—
a
co je
monarchie
Nmc V
získáním
Srbsku a Rumunsku
a
nemén
Maar,
dával
žádné knize o rakouské
dsledky
stanoviska pln
pebudováním zbytku
aby byla zlomena
tak,
monarchii
—
dležito
nemravná
nadvláda
možnost nového
íši
politice nejsou
»m
Polska
celého
a
a
osudné
o cen
r
života.
r
t
i
c
pro
k é; h o«
pesské vlády vylíeny tak plasticky, tak
názorn jako nyní v pamtech ernínových. Ale stanovisko ernínovo v problému, jenž byl problémem raa
,
—
kouské budoucnosti
téhož ernína, jenž praví na p.,
že po válce musila by se monarchie odvážiti boje
aby mohla opravdu
ry na život a na smrt,
konc
ne tak ono, jež výše v
iclemo,
nýbrž spíše de
rátní mír nedovolil
;
f acto
ad argument
toto
T
:
z a
s
i
mu
proto jsem se
;
ale v
i
.
.
.
je
konec
bylo zachy-
ei
...
o
A pi
poteb
Hrdinou slova byl
n e c h nedostal se
za mez, kterou diktoval Tisza, po Presse«. Nyní,
nyní
ném, že on
»hrozn spravedlivým
je
Maa-
tom n
o-
nebo o nové ée, kterou válka
zahajuje v djinách svtových
pochybn vždycky
s
by nikdy sepa-
vzepel
dovedl týž autor promlouvati výmluvné
véhosvtovéhoádu
žíti
—
o krok
pípad »Neue
ne-
dále Fr.
dovede napsati o výsledku konetrestem
Maarm,
kteí tolik pispli k naší definitivní porážce«!
Vzpomeme
ješt
vy, kterou pednesl ve I
I.
prvé
soustavné
obrany
erníno-
Vídni ve veejné pednášce, konané
prosince 1918. Srovnáme-li| linie
vydaných Pamtí, najdeme, že
se
její s
obranou práv
oba výklady jen
ásten
l!l7
ásten
stýkají,
rozcházejí
však
— v tom vidím
zase
oporu mínní, že tomuto státníkovi pi všem jeho nadání
chyblo
to hlavní,
a pravda.
Ped
t.
j.
jasný
cíl,
pevný program, vážnost
rokem nerozpakoval
se
zajisté
na
stránku problému. Spolek
n-
mecko-rakouský nebyl prý obyejný spolek, ale
lárevn/í
nmc
v po-
hlavní draz
lemice proti separátnímu míru položit
nmecko nacionální
ernín
s
v a z p o-
mezi deseti imiliony Austro-
(Blutsbiindnis)
a sedmdesáti miliony v
který
íši, spolek,
nmeckých mezi národy a ne vdci
nemohl
trpti ani chybami vedoucích
státník, protože
to byl spolek
jejich!
z této zpupné a všeho
cítní
státnického
Dnes
prosté
nic
parády
nenajdeme v jeho Pamtech, jako tam nenajdeme ohlasu
ei
nadutého sebevdomí jeho
vrné
která byla stejn apelem pro
mecka, stejn poklonou skou v
íši,
jako
ped
výpadem
vídeské z
2.
dubna 1918, po -boku
setrvání
hegemonií
N-
nmecko-maar-
proti císai Karlovi,
bezmála
ta-
ké velezrádci ...
* ernín, pravil jsem, chce vzbuditi mínní, že jeho zprotivení
*se
myšlence míru separátního nepisplo^ k
záhub
Rakouska. Jde v tom tak daleko, že pronáší myšlenku, ze
by
se
monarchie rozpadla,
»M y umít m u s
i
1 i
.
.
i
.«
kdyby k válce nebylo Smysl
tuším
je
:
došlo.
monarchie
byla ztracena tak jako tak; já tedy za to nemohu! Vzpo-
mínám pi tom
úsilného boje
s
o v a ve
s
i
prstech jedné ruky takové politiky, kteí
vah v r.
Freincii proti
Rakouskem a výroku jeho, že po vypukválky byl bys v AngUi i ve Francii spoítal na
zvláštnímu míru nutí
D e ni
Rakouska!
rozbití
1917, ano
i
poátkem
Dohoda r.
cíl
války spato-
podle všeho ješt
1918 by byla dala pedncct
U8
pebudovaného a chtla zniit
by
nm, budou
panství v ležitosti,
mohla
kdy
býti vyvrácena
madarské
ke zejmé záhub,
jež vedla
tyranie,
tato
je
ochotnjší chopiti se jedinené pí-
nebo aspo ohrožena. Ale zdá
se,
tm vrstvám vídeským, jež staré zlo poznávaly, zdálo Rakousko dohodové zlem ješt vtším.
i
ped
rozumti
se o liniích své politiky
falý boj
s
Maary
odložil
až bude v monarchii,
sebou jiné cesty, než do-
—
s
pravdpodobn
ernínov takka tsn
výrok
nadje
pozmnném.
v
její
díve!
nezbytném
roz-
budoucnost, tebas
Resultát
v promyšlenost a opravdovost
—
vedle sebe najdeš
fatalistického pessimismu o
v rozsahu mírem
Zou-
z o u.
politicky silnjší než byl kdykoli
vratu monarchie projevy
vru
s
zmenšené, živel ma-
Nebo vedle
i
opatrn na dobu po válce
i
v knize
T
hr.
arský poetn
u
Rakouska doho-
Rakouska
starého
Hr. ernín aspo nenalezl
se,
ale byla
s
zárove neštstím
tou a
se
nmecko-madarské Rakousko,
staré
eským státem v popedí. Cekali bychom, že ti, jako snad práv ernín, poznávali jasn, že podsta-
dového,
že
pozmnného; dohoda
teritoriáln siln
i
Rakouska ovšem
jeho,
pála Rakouska nového,
si
kteí,
ped zniením
Rakouska
získání
je,
vývod
že ztrácíš
d-
jeho; asto zdá
že talent Hteráta, usilujícího o silnjší dojem, nahývi
nho pevahy
nad opatrností svdka, jemuž
býti Jiade všechno.
jasn
vdom
toho,
A
je
i
má
pravda
ernín sám není pozorovateli pi studiu jeho
možno, že
coi hlásí se
knihy a ješt více jeho politiky
—
si
že totiž politická bytost
p o d s t a t n mnila: eniín z jara 1917 je jiný než ernín smluv brestsko-litevských a jiný je v dubnu 1918a nepochybn zase jiný v dob, kdy psal svou knihu. jeho se
Konstantní u která
nho
umožuje
a
je jen
myšlenková a povahová pružnost,
usnaduje
tyto metamorfosy.
119
Kdyby ono ernínovo beznadjné
mus
nout
vyznáním
i
1
i«
bylo vskutku vnitním
víry, žijící
ve
vdích
slovo:
»My
zahy-
peliv skrývaným
vrstvách monarchie, ne-
bylo by jist k válce došlo. Pedpokládati lze pouze, že
ernín, jenž v prvých dvou letech války s t
i
žil
v
Bukure-
pod bezprostedním dojmem veejného mínní Doho-
dy, naplnil se víc než jiní rakouští diplomaté pochybnost-
mi o výsledku války. Ujímal se zkáze zabránit, vynutit mír
—
asi
úadu
svého v úmyslu
hned v prvých msících
ale
mu rozhodnutí Berlína o zoponorkové válce tžkou porážku. Ponorková
jeho ministrování pipravilo
stené
válka, tvrdili v Berlín, donutí Anglii ke kapitulaci nej-
déle se
bhem
tí až
ty msíc,
odhodlají k válce.
nu, protože v
nadje
v této otázce
díve, než Spojené státy
ernín byl proti nmeckému ním spojované neml
s
chápal jasn nebezpeí jeho. nejíti
t. j.
s
Ml
dvry,
T
i
s
z a
šel s
vovati obšírn o
Berlínem a položit základy k roz-
Nmci
(dí
se stanoviska
ohledu
tenkrát,
jinak.
Nezáleželo
nejtajnjší telegramy a zprávy za-
pi všech rozhodnutích torn, že
—
ale ne-
Tisza vše posuzoval
maarského,
a to beze vŠeho
když zájmy monarchie jako celku byly
maarským ešením
otázky
nesmla pomyslit na
Srbska
i
ernín) tkvlo v
výhradn i
ernín poíná vypra-
musily býti neprodlen sdleny Tiszovi,
že Tisza spolupsobil štstí
tu
že nemohl jednati
by na tom, že všechny
úadu
—a
silné-
závislosti své na Tiszovi, aby
tenáe pesvdil, hraniního
ale
tedy prvou píležitost
chodu vbec. Ale, jak praví sám: »Slabý podlehl mu.«
plá-
— nebo
oividn
ohroženy. Monarchie
pivtlení Polska nebo
by váhu maarského živlu v nové íši zmenšilo, z téhož dvodu nesmla strpt pipojení Rumunska k Uhrám, Srbové nesmli dosáhnouti moského to
«
i2ll
pístavu, aby cena uherskj^ch prasat nepoklesla atd.
korunní
zem
cislajtánské
Za
to
mohla obtovat nepíteli na zá-
chranu pouhých Uher beze
vší
pekážky a beze všeho
omezení.
Jinými slovy dlala se zcela nemožná politika; ne-
štstí dualismu Jsou to
silné,
monarchii,
zabilo
zabilo
psobivé pasáže, kde ernín líí
kde obdivuje mužnost, (vrnost, jež v íjnu
tuhost,
pímost
1918 podlehla)
,
i
a
tyto vci,
vrnost Tíszovu
by
j
ho po1
e
zárove karakterisoval jako
tiku
—
píinu zkázy
Uhry.
i
i-
hlavní
tutéž politiku, která podle
ernína
»vyvolala za Aehrenthala a Berchtolda spory se Srbskem,
Rumunskem, ve válce samé sevela Rakousko hladovou blokádou, zmaila všecky vnitní re-
znemožnila spolek
s
konen v poslední chvíli, z malicherného Károlyiho, rozbila italskou frontu. formy a
ernín
neprozrazuje, zda
i
ke svému hlavnímu
ntu mírovému
z 12.
chozího souhlasu
Tiszy; ale je patrno, že o
hr.
egoismu
pod-
dubna 1917^0 vyžádal si ped-
nm
Tiszu
ped osudnými následky jehoi pessimismu varoval. Mám tu na mysli ernínv znamenit napsaný tajný memoriál pro císae Karla a pro císae Viléma, v nmž (víc z dvod hrozící revofzpravil
a že Tisza
luce vnitní mlouval
se
než beznadje o výsledku války)
za odhodlání k míru, k míru tebas
s
pi-
tžkými
obtmi, aby katastrofa byla odvrácena. Je to týž memoriál, o nmž se rozlin tvrdí, že jej císa Karel svil íšsko-
nmeckému ^0
poslanci
Srov. níže
str.
Erzbergrovi,
156.
jehož
indiskrecí
^
121
prý dostdi se do rukou
dvru
posílil),
v
ani
(aby jej
klesající sebe-
byl
východiskem
jenž
snmu nmeckého
íšského
Ale
1917.
vence
memoriál,
týž
mírové resoluci
k
dohody
této
akci,
kde
19. er-
z
byl
nepo-
chybn na správné cest, nedovedl ernín stanoviska svého hájiti dsledn a vytrvale a strpl, aby kanclé M c h a ei
1
i
s
dlal
politiku,
Svou optovnou
vedenou zásadami zcela opanými.
eí
(v Pešti 2. íjna) krásn sestavenou
svtového ádu, poteb
ho
atd. Mluvil zase,
na
Nebo
politiku
ml
poteb nové-
obecného odzbrojení
V
jednati.
o
Berlín prý poali
se
na nkoho, kdo duševn ochu-
v Berlín byli stále (stžuje
si
ernín) pro
násilí.
Rozumí
ml
kde
dívati soustrastn, jako
ravl.
ernín ped svtem
kapitulaci maskoval
se,
že
ernín sám pi
kdy
nejbližší píležitosti,
opravdovost svého programu míru, jenž by byl vítz-
stvím spravedlnosti a slušnosti, dokázati skutkem, sloužil zase s
nmeckému násilí. Bylo
to v
Bres
t
u Litev-
k é m. ernín nerozpakoval se v nejmenším vyjednávati
jménem svého císae
vdl
snový mipány Ruska,
o nichž
na základ vlastních úedních informací, že jsou
skoro veskrze židovského
pvodu
vtším národem slovanským
nmeckých penz! historku o slavném letci
a že k moci nad nej-
dostali se
ernín
nmeckém
zrádn,
slyšel
pomocí
práv v
Richthofenovi
Brestu
—
jak
do zuivého boje s anglickým protivníkem a jak oba octli se, stílejíce po sob, tak blízko, že si vidli do oblieje. tom najednou strojní puška Richthofena vypovdla službu. Anglian udiven vzhlédl k Richthofenovi, postihl, co se stalo, kynul rukou a ulétl pry. Fair dostal se
V
ernín koní svou anekdotu vyznáním, že Anglian je v oích jeho vtší než všichni hrdinové p Iay
!
tento anti-
122
ky
.
.
.
Tak
tenta obdivovatel antické duševní velikosti iní
vše možné, aby mír v Brestu, jímž bolševická zrada na
mla
Rusku
anexe,
býti
jež byly
sebeurení
národ
zpeetna, s
rafinovanou
a aby
K
nním Ukrajiny!
aby zdaily
se nerozbil,
se
zasteny heslem
lstivostí
Rusko bylo doraženo osamostat-
tmto koncm dovedla
opravdovost ideálního budovatele nového
ádu
vnitní ne-
svtového
1917!
z roku
Jediné v míru
ernín svého
s
Rumunskem
uhájil,
stanoviska v podstat proti
jak se zdá,
Nmcm.
Berlín
chtl krále Ferdinanda zbaviti trnu, ernín ujal «e Hohenzollera.
dobe
Dvody,
jež
(je v nich také:
pro to uvádí,
tou
se docela
chtl jsem zabrániti pokraující
mohly by
»baisse« na trhu král), ale
stejn dobrými protidvody.
Z
býti asi
knihy zdá se
vyrovnány že
spíše,
Rumunsko psobilo asi nemén než dvody politické vypoítavosti. Tam, kde ernín mluví o rumunských lidech, pomrech a zkušenostech, je nejživjší a nejbezprostednjší; mnoho mu podle všeho imponovala mladá královna Marie. Lze dodati, že erosobní zaujetí ernínovo pro
nínova lícen duševního utrpení starého krále
nad
fajícího
tím, že
musí sloužit
Karla,
politice, kterou
zou-
ml
za
proradnou nebo passáž z denníku, zachycující bombardování Bukurešti zeppeliny, jsou psány vskutku znamenit.
Kniha má ješt kapitoly
tišku tého,
Ferdinandovi.
a
ne v
pomru
oVilému
II.
a o
Fran-
Prvá obsahuje leccos dleži-
ke svému rozsahu; druhá je nepo-
chybn mnohem cennjší: Františka Ferdinanda znal autor velmi dobe. Co se tu dovídáme, pispje, tuším, k oprav
123
bžných pedstav že to
má
velmi
o tomto
ráz soudu
s
nešastném
také proto,
knížeti,
dostatek objektivního.
ernín vykládá
oteven o
stinných stránkách jeho povahy, zejména
nedve
a drsnosti k lidem, o jeho opovrhování
o jeho
popularitou a dsledcích toho, o nevyrovnanosti jeho po-
vahy, jež dovedla jen milovati nebo nenávidti, ale víc ne-
Hudba
návidti než milovati.
sem a pro básníky
ml
byla
mu
nevýslovné opovržení
nín vypravuje zárove, jak tento
ped
jiným k
širším
okolím své
se
.
Ale er-
.
s
nezcela
vzdorem
jistým
lepší vlastnosti, jevil se zcela
tm, k nimž pilnul nebo
muje nás zárove
.
duševn patrn
normální kníže, jenž takka úzkostliv a skrýval
protivným rámu-
Sezna-
jež respektoval.
zásadami jeho politického programu.
Hlavní myšlenkou jeho bylo
vyvrátit dualismus
:
a zederalisovat íši v duchu národní spravedlnosti, ovšem
za kontroly silného centrálního aparátu ve Vídni.
vist k
Maarm
ní; s ní
pirozen
Nená-
byla nejsilnjší jeho politickou váš-
pojilo se odhodlání utiskovaným národ-
nemaarským v Uhrách pomoci ki lidskému životu. Není asi pochyby, že pipadlo-li by komu na mysl, oslaviti
nostem
dobrým veerem násilnou smrt
dvod i
v
Pešti
ve Vídni než v
ernín»
žil
s
Blehrad,
než v
Blehrad. S
následník v tuhém
užší spojení
s
Nmeckem
pec
vyložiti, jak
I
kar ernín, velmi podivným taci s
podlehl do
té
více
dvodu
jak potvrzuje
JakékoHv
rozhodn; »nepál
si
býti
s
Petrohradem «, dí ernín,
s
tím heslem srovnati zdána Konopišti v letech bezbyl oblíbenec jeho, Ota-
ddicem
jeho programu: agi-
velkonmecké ve válce o státoprávní
Nmeckem
ano více
nepátelství.
pomr mezi Berlínem v tom prostedn ped válkou. liv intimní
tomu bylo
císaem,
zamítal
Berlínem spiat pevnji než
zapomínaje
jeho, že k
míry, že
—
sblížení
Rakouska
nebýti císae Karla
\24
—
bychom ješt ped katastrofou ústedních mocností dožih se utvoení »S te dní Evropy« v té neb oné form. ernín zdrazuje konen, že František Ferdinand byli
nebyl
mezi tmi, kdož pracovaH k válce; pravda
pouze, že
jistí
prý
generálové neprávem jeho jména v tom smy-
Soudím
slu zneužívali.
novo srovnává
se
z jiných zpráv, že tvrzení erní-
i
pravdou.
s
1914 válka umlouvána
ernín
je
VKonopišti
v ervnu
nebyla.
rozlin
v úvodní kapitole dotkl se
otázek
vzniku války. Zde najdeme leccos pozoruhodného: pedevším tvrzení, že Berchtold prý válce nechtl, že o
doufal, že zvítzí bez tasení jiní,
kdo
mee. »Za Berchtoldem
smýšleli jinak a jej strkali
vped. Tím jeho cho-
Má tomu býti vnitrusvém válce nechtl
vání pozbylo jednotného rázu.« tak, že
Berchtold
vlivem okolí mluvil že válce chce? tolda
do války
c h e nebo taci
i
stáli
rozumno a jen
pod
jednal tak^ že musil vzbuditi mínní,
A
pro nejmenuje ernín ty, kteí Berchhnali ? Koho má na mysli ? Hr. F o r g á-
Tschirschkého? O
Tschirschkého agi-
pro válku mluví uritji a podrobnji; ujišuje však,
že to byla jeho
osobní
mannova.
zde
I
je
výklad
mými dosud svdectvími
bo nikdy!«
politika a nikoliv pohtika
:
ernínv
B e t h-
v rozporu se zná-
dnes víme, že ono
»N y n
í
ne-
poátku zaujal Vilém II., stanoviskem, jež bylo Tschirschkému, s poátku ped nebezpenými dsledky varujícímu, z Berlína naízeno! Ze potom Tschirschky byl z pedních faiseur války, je potvrzeno rozlin i odjinud. Nerozumím také, co ernín vykládá, že prý Rusko zaalo válku s Rakouskem bylo stanoviskem, jež od
;
125
poetím nepátelství,
bez vypovzení války, prý
pepadnutím,
Nevyluuji, že ernín bude
Pamtí. konfliktu
V s
ní
vdomí
a to prý nejspíše bez
ješt jednu knihu
psáti
pravdpodobn bude
cara.
vyložen vznik jeho
císaem Karlem, souvisícího pedevším
kou míru separátního.
Co
o tom
s
povdl ernín
otáz-
dosud,
jsou jen stížnosti na »koketování se zradou«, jež bylo prý
vtším zlem, než zrada sama, na zhoubnou, »nezodpovdnou«
politiku
císaovu
atd., ale ostatek jen narážky,
nedovolují porozumti souvislostem vci. znává, že byl
formáln
lovi a ženském
nní
že
jen pi-
O císai
Kar-
okolí jeho má, jak ze všeho patrno, mí-
velmi nepíznivé, ale ukládá
NepKJchybuji, i
v neprávu.
ernín
jež
si
budoucn zvíme
o vnitní poHtice rakouské,
jež
zatím šetrnou reservu. více,'")
v knize
snad
je sotva
leccos
dotena.
ernín dosud nové knihy Pamtí nevydal. Ale vyslal za do boje svéhio dvrníka, Augusta D e m b H n a (který se 'tituluje nkdy hrabtem). Demblin byl na jae 1918 pidlen
^^)
sebe také
jako zásllupce ramisterstva. zahraniních vcí kabintítní kancelái císaa jsa v dvrném stálém kontaktu s ernínem, poznal situaci v kritických dnech 2. 14. dubna (den demisse ernínovy) dol&onale. Demblin vydal o tom knížku pod tit. C und die S i X t u s-A f a i r e (Mnichov, Drei Masken-Velag, 1 920 sitr, 101, z nichž skoro polovici zaujímají pílohy). Brožura dovoluje nahlédnout hluboko v souvislost vcí. Vypadá-li v ní Karel v kritických dnech boje o dopis Sixtovi (srv. níže s*. 1 80, pozn. 22) jako polekaný a zmaitený chlapec, zapírající, co uinil, jeví se ernín, pes Demblinovu obránu, v svtle mnohem nepríznivéjším. tená nabude pesvdení, že ernín vše vyprovokoivaJ, aby císae zahanbil, ne-H znemožnil. Demblin piznává, že ernín od poátku, již jako V5'slanec v Rumunsku, vidl spásu jen v míru dorozumním Pomr a že proto byl Karkm povolán do zahr. ministerstva. císae a ministra s poátku výborný, se zkalil ve chvíli, kdy Kaiel slovem dal amnestii eským »velezrádcm«, aniž zhoršoval se prý nadále, když o lom zpravil ernína. za jeho zády pstují z ernín postihl, že císa a vlastní zahraniní politiku (aféra Erzbergrova, korespondence spa-
ov
—
zemin
A
dámy
dív
Parmy
«
126
o sebeobranách státník, kteí ztroskotali,
Platí-li
že
opatrn k poznám pravdy, platí to o knize ernínov dvojnásob. Ale pro studium rakouské katastrofy bude to pramen povždy dležitý. Už proto, že po-
jich jest užívati
uuje nás
tak názorn, že monarchie zahynula jednak
Ma-
dary, jednak neschopností svých diplomat. Spolek Berlí-
na a Pešti odsoudil dávno
válkou k bezmocnosti
to,
dív Rakouskem, rakouskou ideou nebo poliVe válce samé je to práv ernín, jenž je tragickým
co zvalo tikou.
ped
se
pedstavitelem tohoto v objetí Berlína a Pešti se zmítajícího,
vle, odvahy
i
bezmocn
zbaveného Rakouska.
síly
Nepochybuji v nejmenším, že ve výkladech a omlu-
ernín sám jako dependance všemocmnoho pravdy. Ale pochybuji velmi,
vách, v nichž líí se
ného Tiszy,
je
že by tím bylo lze ospravedlniti všechny chyby, jichž se
ernín za osudného úadování svého
dopustil.
Projevy,
pežskou Stolicí) a že císa dovedl jednotlivá fakta s tím souvisící popíti po pípad proti pravd. Okolí Karlovo bylb prý naplnno do té míry nepáteli ernínovými (na p. séf kabinetní kanceláe P o 1 z e r) že ernín v boji s nimi pozbýval poítetbné rovnováhy, ano »nenalézal již správného tónu císai. Jeho depeše císai z Brest-Litevska a Bukuresti (v beznu 1917) byly vskutku podobtomu njší výtkám pedstaveného než návrhm úedníkovým«. (ku ikonci bezna) pistoupilo podezení, vzbuzené v ernínovi (ne,
vi
K
že tchyn Karlova pod zádobroinnosti usiluje o obchodní transakci, jíž by vydPaJa miliony (opakuji, že podle brožury DembHnovy sitojí v této podi^vné záležitosti proti solb pouze zcela rozdílná tvrzení vévodkyn z Parté chvíli^ nabité my a kombinace nejmenovaného dstojníka). z 2. dubna, jež byla nepátelským inapietím, pronesl ernín svou myšlena jako hold sf>ojenecké vrnosíti Berlínu (ernín vil, že to Nmci na jae na západ vyhrají) a jež zejm musiiFa a snad i ml& Clémenceaua vyprovokovat k ostré odpovdi o pravd celoroních Rakouskem (proslulá vta ernínova: »pan s již tajných styk Clémenceau dal se mne nedlouho ped zahájeiiím ofensivy na západ otázaiti, jsem4i k jednáním a na jakém základ ochoten byla pece, máme-li na pamti skutenou souvislost vcí, vyloženou
jmenovaným) uherským dstojníkem,
Silroii
e
V
—
127
blízké
bývalému císai KarloAa,
vlastního
hrobae Rakouska.
oznaují
jej
Jest ješt brzo,
takka za aby otázka
tohoto druhu byla schopna spolehlivého rozeznání.
dnes
možno
prorokovati, že soud
budoucna o jeho
Ale
již
roli
ve
svtové válce bude nepíznivý, pravdpodobn velmi nepíznivý. Jen v jednom pojetí
— kdyby mohl
djin
lenroda, myšlence ského, jisté
v
aby
šlechtice,
který vstoupil
vlasti,
zniil.
jej
by
vystoupiti v roli
eského
roli
stal
se velkou
figurou
KonradaWal-
oddaného nezmírající
do služeb domu habsbur-
Jeho
piinní dkujeme
z-i-
namnoze, že k míru separátnímu nedošlo a že Ra-
kousko rozbito bylo úpln. nebyl
Víme
ovšem, že Otokar ernín
Konrádem Wallenrodem, nýbrž pouze renegátem,
prvým ernínem, jenž patriota.
Roku
1
903
vyhlásil se za
ujišoval ješt
nmeckonacionálního
písemn vinoské
sou-
aby v
nm
sedy, že vstoupil doi ústavovrného velkostatku,
prospl eské vci
.
.
Obrana ernínova-Demblinova záleží jen v tom, že text ei díve císai pedložen a jím neshledán závadným (it. j. císa ml býti prozíravjší než ernín). Ale jak již z toho, co vyloženo jak z historie Sixtovy (srv. níže str. 147 sq.), v níž ernín ml podstatné úastenství, vysvítá, m u s i 1 ernín od poátku pocítaiti s pravdpodobnou možností, že císa zašel v tajných jednáních dále, než bylo ernímiovi známo a ml proto sitylisovati svá demeníi do Paíže, aby císae nekompromiltoval, se zvláštní opatrniostí. On se však zachoval na venek zcela korektn, vskutku velbii ukvapen, ne-li pímo zlomysln: držel se císaových nepravdivých ndbo pok>pravdivých výmluv (o jejichž nespolehlivosti mlohl býti pesvden), a jimi se íd, odpovídal polemicky Paíži, aby Clémenceauovi byk dána píležitosit v boji s nepravdou dokumentlovati novými a novými lží).
b}'!
i
odhaleními pravdu skutenou. Když císa pedstíral', že dal Sixtovi jiný, nezávadný text svého psaní o podmínkách míru, než byl text uveejnný Clémenceauem (text, jejž dementi ernínovo z 1 0. duibna prohlásilo za »vylhainý od poátku do konce«), vyžádal si (straníci Karlovi tvrdí: vynuitil) ernín od Karla (11. dubna) písemaé prohlášení na e s t n é s 1 o v o, že text Clémenceauem citotom smyslu vydal pak hned ( 1 2. dubna) njové vaný je zfalšován. dementi do Paíže. Teprve veer téhož dne po rozileném telefo-
V
128
Dva ernínové velmi
dra2Ln do
ernín, 1644 ve
—
zasáhli v
osud. Prvý byl pan
jejích
Heman
zakladatel moci a bohatství rodu, jenž v letech
5 vyjednal
chvíli,
osudových chvíh'ch monarchie
s
Turkem
kdy všechno zdálo
Rákóczy
mír, který císae zachránil
se ztraceno,
kdy Torstenson
O
takka na prahu Vidné. Druhý byl t o7 karernínv letech 9 8. Obejmeme-li jediným
a
stáli
1
pohledem cetileté
z
historii
1
Rakouska, které v jistém smyslu v ti-
válce bylo založeno, od nejkrititjší chvíle jeho
doby bezmála ped temi
ve válce svtové,
ernín
—
1
mžeme
sty lety až
íci:
do
kritických chvil
Na poátku
i
na konci byl
...
nickém rozhovoru s císaem nabyl prý pesvdení, že císa nemluví pravdu a proto odhodlal se, aby Víde mohla znovu dlobýti
ztracené dvry Berlína, navrhnouiti císai, aby se »ze zdravotních dvod « na as vzdal vlády (již by pevzal arcikníže Fridrich nebo Evžeai). Nevykioval bych, že to bylo od poátku cílem ernínovy smlé intriky chtl asi sp
—
s návrhem erníníovým souekla v audiencí druhého dne miinisterbká rada, která se ernínovi krátce n e 4, dubna o télo otázce za pedsednictví císaova radila (v téže chvílli dodáno bylo pítomným communiqué Clémenceauovo, p>oitvrzující pravost fraaicouzské verse o listu Sixtov nade vši pochybnost), nedospla k žádnému usnesení. Císa se sic nezdráhal odstoupiti, ale stál na tom, aby jej zastupovala císaovna. Proto erníni podal hned demisi (Demblin byl pi tomto sedni ministerské rady zapisovajlelem). Co listu císaova Sixtovi (31. bezna 1917 dodaného Poinoaréovi) se týe, setrvali ve Vídni úedn pi tvrzení, že jde Berlín ovšem tomu nikdo nevil. Srv. o tom, jak se o padlek. Karel omlouval a vymlouval nmeckému zástupci a jak vydal se na cestu do Canossy, k Vilémovi II., také pamti jenerála Cra-
koneného míru
hlasil
(!),
si
ale :
zajistit.
Císa
císaovna !
A
1
V
m ona,
jenž byl jako zástupce vyslanci Wedelovi.
vídeskému
nmeckého
jener.
štábu
pidlen
KNIHA WINDÍSCHGRATZOVA. (»Venkov«.
tenái budou
1
.,
6.
a
1921.)
Ludvíka
jméno
na
pamatavati
se
Wi ndischgrátze.
prince
ledna
9.
Byl roku 1918 uherským
ministrem zásobování a na energii a
ochot jeho
záviselo
mnoho, do jaké míry nasytí Uhry hladovící Víde. Tento
ped pl
pamti z války, knihu pes plpáta sta stran pod podivným titulem: »Jak jsem se stal z rudého prince princem erným« (v Berlín, u Ullsteina) Nebojte se, že by autor vás unavoval jen výklady z oboru zásobování poznáme hned, že tu jde o pamti osobnosti lidsky zajímavé a politicky významné, Windischgrátz vydal
.
která
létem své
—
zejména v djinách katastrofy uherské a katastrofy
rakousko^uherské hrála
úlohu vynikající
a
s
níž
mnoho-
násob je spojena historie posledních
msíc
sae rakouského. Windischgrátz
ostatn postaral, aby
hlubší
význam a
list. Podtitul
cíl
jeho
knihy zní:
pamtí
»Mj
se
byl patrný boj
Rakouskonov nárok
tak velkých
tm, »k t e
í
již
s
z titulních
vlky!« a
bu d o u
bu dovát... «
cí-
a k, systémem«,
c.
s
motto se zapísahá: »Není poteba výti vání knihy patí všem
posledního
Uh
vnor
y
a
Je vidno, že knize
teba vnovati pozornost.
Prvý dojem knihy vyznívá v pobídku k tenái, aby
si
na autora dal pozor. Vidíte, že smysl skoro všeho výkladu 9
130
cílí
k chloub: kdybych to byl já
dopadlo zcela jinak!
A
ml
v ruce, bylo by to
neustálé žaloby princovy na lidi
vám nejednou paušáln ukvapené. Vienergie, chtivost inu i pohotovost k od-
a ix)mry zdají se díte,
že autorova
mnoho
suzujícímu ortelu souvisí
pukla válka, bylo
mu 32
jeho
a také
let)
mládím (když vy-
nepochybn
sebevdomím mladého pána,
kratickým
svému rodu a bohatství) i
s
ponkud
is
leccos ve
svt
lajtnantskou buršikosností,
který
aristo-
s
díky
(již
prodlal a vidci
která
nám ped-
kládá k obdivu také pár husarských kousk, jež provedla
v ruskojaponské válce (u toho tedy mladý Windischgrátz také byl), pak v bulharskoturecké válce 191 2 3,
již
—
konen
u Šabace
1
1914. Ale politickým vyznáním
r.
Windischgrátz ovšem
demokrat,
je
jak se zdá víc nalevo
»rudým« princem, krom toho nacionální
obrácený (že by a jak by byl kdy z Jcnihy však nijak nevysvítá)
maarský uherské
ddeek
ultra,
který byl
a
povinn rozilen,
pd prokleté »Zachovej ovšem byl
známý
na
slyšel-li
nám, Hospodine !« Jeho
restaurátor ernožlutého
Ra-
kouska, vojenský zakladatel éry františkojosefinské, vítz
nad revolucí v Praze, ve Vídni a v Pešti. I jeho otec byl známý rakouský jenerál mohl-li se vnuk tak i>omaar-
—
Maarka), je vidno, že assimilaní síla uherské zem a maarské spolenosti byla zcela neobyejná. Dodávám, že mu v Uhrách patí tokajským vínem it (matka byla
bohatý
Rákóczyho, kde v
Ale do
má
— 1650 — 1654
Šaryšský Potok letech
bývalé velké dominium žil
Komenský.
opakuji, to jsou prvé varovné dojmy. Vetete-li se
laiihy, vidíte,
iiejen
že tento mladý boulivák je »nkdo«, že
odvahu a
energii, ale
a mravním cílem zjednati
si
dovede
znenáhla
i
vdním
prací,
respekt
Praví sám, že nejvtším triumfem jeho bylo, když
a
T
posici. i
s z a,
131
poátku s patra ironisoval, uznal vtšinu politickjxh požadavk jeho správnou (stalo se to ovšem již tváí v tvá katastrof). A zejmo je také, že v dob Karlov náležel k nejvlivnjším politikm makterý jej,
asného ukvapence,
s
snad jediným, jenž o
crarsk5an a byl
situaci
byl dokonale
informován. Býti náležit informovánu je
význanou
kou jeho veejných
908, za anekní
krise,
pedstavuje
—
starostí
1
v
se nám'i jako špión, jenž
níka studoval situaci v Srbsku. rostí
už roku
Za
podob
si
vyzvdae
sklep-
války je pak prvou
sta-
dob
své
jeho organisovat špionáž, kde se to udá; v
politické innosti platí
strán-
zejména v kruzích dl-
nických.
Jaký byl jeho program?
Až do
konce
byl Ve svazku
armády (jeho postavení
front, lze íci,
podle Ubosti nebo
i
mu
r.
1917, kdy
dovolilo užít
podle zajímavosti vci
u jenerálního štábu: stejn zajímavým perušením nebezpeí bylo politické vystoupení v snmovn maga pobýti
i
nát) byl to podle všeho nenávistný boj proti AOK. To je každému dstojníku známá zkratka pro Armeeober,
kommando, Prvá ást knihy
pro
tedy je
nejvyšší
vyplnna náky
nost tšínského hlavního stanu
grátz
osobn
^•ytýká, že je
jenerál
v moci
té
a stížnostmi na neschop-
— Conrada Windisch-
smeky,
již
mu
znamenají jména
Hranilovie, Slámeky, Metzgera, a
j.
za nemalou zásluhu, že tu se
armádní.
bére na milost, piznává jeho ženialitu, ale
Christoforiho poala
velitelství
V Badenu
znovu o neschopnosti
A mladému císai Karlovi klade bandu rozehnal
organisovat opt. její,
—
bohužel prý
Ctme
znovu
a
o nemožných disposicích a roz-
kazech, jež pipravily o život celé desetitisíce, o
komickém 9*
132
vzájemném tajnstkáství mezi jeRerálním štábem a ministerstvem zahraniním, o loyalitních komediích, o kletb xsystému«, o tom, jak zniit
atd).
Windischgrátze, chtU v
jej,
— v záí
Nejsou to žaloby, sestavené ex post
1916 vypracoval Windischgrátz
Tšín
memorandum,
obšírné
vlastn doloženou stížnost na dosavadní vedení války, rozeslal
ei
na smrodatná místa a
zdvodnil
již
i
sám výtahy z debat uherského parlamentu, aby šané
dovdli nco
sura.
V Uhrách,
v
aspo
i
i
Raku-
sic také ná-
štkat!
historik ví ovšem, že všestrannjší a klidnjší
pravidlem
prvém návalu rozhoení
tili
mli jsme
dí AX^mdischgrátz,
pozdjší
informace
se
tiskl
z toho, co jim zatajovala pelivá cen-
hubek, ale mohli jsme
Zkušený
v dlouhé
A ve Vídni jednu dobu
v tajné schzi snmovní.
již
—
redukují útoky, a to
sepsané
nepochybn bude
o žalobách Windischgrátzových,
i
když
asi
pla-
v pod-
stat bude soud djin o schopnostech hlavního stanu velmi J eden z hlavních stížných
nepíznivý. se
na p. zatení
že
ped
he
jen.
Au
f f
bod autorových týká
en b er ga
(byl obžalován,
jako ministr války užil úedních tajemství ke
léty
na burse)
.
Windischgrátz vidí ve všem tom jen zloin
tšínské kliky. Podle spolehlivých informací šlo tu sic lit, ale
vi
o ve
akt, jenž
umožnn
vcné podstat
Auffenbergovi.
s
jiné strany
byl zápasem stran v jenera-
jeho
nebylo pražádné kivdy
Není také pravda, že by k zatení
Auffenbergovu došlo bez
vdomí
grátz slaví osvobození jeho
císaova. Ale Windisch-
vojenským soudem jako od-
souzení nejvyššího komanda!
Již
stopy
v deníkových úryvcích z prvých
Windischgrátz o va
let
války najdeme
positivního
politického
!
133
programu. Ctme, umm' s Ruskem, že
mlo
Rakousko
že
hledat doroz-
bylo nejvtší chybou znepátelit
si
Srbsko (pi tom, útoe na Berchtolda, vypráví o osudu nabídky Masarykovy Berchtoldovi z prosince
1912, že pokusí
dohodu
pipravit
se
s
Pašiem,
úspchu Masarykov u Pašie a o tom, jak prý Berchtold dohodu odmítl slovy, že s dobrodruhy rázu Masarykova a Pašiova nechce nic míti), teme dokonce, že by m e cse ml uinit mír s dohodou b e z o h e d u n a N ko, teme o nutnosti rozšíení volebního práva, jemuž se tak houževnat vzpíral Ti s z a (za Fejerváryho byl však o
1
i
Windischgrátz proti
voje uherských
vaha
nmu),
národ (nebo
Maarska zabezpeí maarských
dischgrátzové v
Zdá teprv
jenž s
ní
kulturní a
svobodného vý-
hospodáská pe-
vtšinu sama)
—
krátce pro-
Uhrách pece
tak
Win-
úpln nepomaarštili
utvrzoval se v
nm
znenáhla
pod hrozbami válené situace; on to byl asi také, pedevším zjednal princi dvru císae Karla a
nemalý
vliv
na jeho politiku.
Tenkrát za Karla vypracoval Windischgrátz a
•miniistr
monarchie,
prostedkem záchrany. z
(již
jako
dvrník císav) plán na státoprávní
pemnu grátz
zastávati
politik. Je vidno, že se
že tento program
se,
poteb
by tou dobou chtlo
gram, jejž v celku svém jist pramálo
si
o
obsáhlého
plán, jenž
ml
býti hlavním
Bohužel nám podává Windisch-
elaborátu
svého
(byl
hotov
nkdy
výtah dvoustránkový. Z nho je zejmo jen, že Rakousko mlo (ovsem jen v tom pípad, nevzdá-li se Nmecko myšlenky na vítzný konec války) uzavít neprodlen separátní mír autonomii (není s dohodou, že eši mli dostati
v kvtnu 1918) pouze
jasno, jakou a
nejasný
zda v historických hranicích),
Hali
že
134
mla
býti postoupena Polsku
svazu s
monarchií)
s
Bosnou
zstati ve
Chorvatsko-Slavonsko
,
mlo
že
mlo
patrn
(jež
tvoiti zvláštní autonomní celek ve
Srbsko mlo
svazu koruny uherské,
obdržeti pístav
1912 po Masarykovi chtl jako podmínku pátelství Paši a co Berchtold zhola odmítl), v Uhrách mlo býti uzákonno všeobecné a rovné hlav Adrii (tedy totéž, co
sovací právo (ale
národní armáda uherská)
i
,
dále
re-
forma agrární »s vyvlastovacím právem vlády nad celou
Ale o zabezpeení národní rovnoprávje patmo, že kdyby nost i v Uhrách neteme ani slova zemí« a
j
.
—
bylo vskutku došlo k separátnímu míru Rakouska
hodou,
mla by
grátzv
opraviti.
tato dosti píležitosti elaborát
Nmecka
rážka
Ve
chvíli,
do-
Windisch-
kdy zjevná byla konená po-
ml
1918),
(v srpnu
s
Windischgratz za
nepochybné, že doba jeho projektu ili konené zahájení
»n o v
é
ho
r
ež
i
kolísání Karlovo,
rodatných
m u«
Karlova nadchází. Ale slabošské
zpsobené ovšem
maarských
i
odporem všech
initel (patil k nim
i
sm-
A n-
drássy, jejž Windischgratz velebí znovu a znovu jako muže bohem požehnaného a jejž konen ale takka in arzahraniních
ticulo mortis prosadil za ministra
záležitostí
jako nástupce Burianova), dokázalo, že k realisaci plánu nedošlo nikdy! Ale porady a spory o jihoslovanské otázce
nepestaly; jednáno o
ní,
jako ásti programu Windisch-
ped odpadnutím
grátzova ješt 27. íjna 1918, dva dny
Chorvatska od Rakouska grátze
najdeme
svých
plán
Trnka,
han mlo
a
i
od Uherska
seznam politik,
zasvtiti.
ze Slovinc
Nostitz
býti
i
jež
Z ech Korošec,
a socialisté
je
z
.
.
.
U
Windisch-
chtl od poátku do mezi nimi jediný
Nmc
Ren n er
Langen-
a Sei
t
z.
Vše
pipraveno za zády zodpovdných vlád a (jak
135
vidíme) nazval to
k
nmuž
vtšiny zodpovdných politik. Windischgrátz
i
»istním
c.
—i
nedošlo
a k. lépe
Augiášova chléva«, ištním,
eeno,
došlo zcela jiným
zp-
sobem!
* Pozornost Windischgrátzova
vcem uherským.
cena k
ovšem pevahou obrá-
je
Jako celá kniha
—
maarského globu psána zajímav ale vost tenáe mne nutí, abych z toho všeho visko, jež r
o
1
y
i
Windischgrátz zaujímá k
m u. Kdo
chce seznámiti se
vem tohoto lovka
a politika,
s
i
jeho lícen
zetel na trplivytkl jen stano-
Michalu K á-
hr. s
je
problematickým
nímž
nerozlun
je
zje-
spo-
jena tragédie Magyarországhu ve svtové válce, musí ísti
knihu Windischgrátzovu. Windischgrátz nebyl programem
£vým Károlyimu píHš daleko;
rozdíl byl v tom, že
Ká-
royi od poátku byl pro ententu, a pak hlavn v tom, že Károlyi vidl spásu Uher jen v programu radikáln Socialistickém. Windischgrátz studuje jeho zjev fysický ševní
i
politický vývoj jeho v karakteristikách,
brilantn (to platí
i
politik), tvrdí nebo
k dosažení
cíle
znauje, že
i
nm
o jiných jeho portrétech maarských ví,
1918
ale
Ví
s
na-
bylo dávno jedrozpacích, má-li
i
zlo-
poátku, že Károlyi chce
korun a
podvésti massy, jež láká ve své sít
dlouho
císa Karel)
ví
postihuje
i
agitaci
mi piavské fronty, vrat
Tiszy konen je na
násilné odstranní
ince chorobných pud. (v to
že byl odhodlán užíti jako politik
vidti nebezpeného radikála, ale poctivce
posloužiti
du-
napsaných
prostedk teba nejzloinnjších (a
ním z plánu jeho), v
i
dom,
tedy pro irý
—
ale
Károlyiho
od
polovice záí
mezi reserva-
pracující pro složení zbraní a ná-
defaitismus,
sleduje
úspchy
Í36
VétQ agitace,
'jež
vedla vskutku k rozvratu italské
^fronty:,
pozoruje, jak Károlyi se obkliuje spodinou budapešské sfM>lenosti, jak se dostává
do moci revolverových židov-
ských žurnalist pochybné kvality mravní (výrok býv. ministra žida
ších
Vaszonyiho:
gauner pešských!),
Károlyi je v rukou nejvt-
jak navazuje styky
revolucionái ve Vídni (Otto Bauer a
na 30. íjen lovi své nutil
si i
zmocuje
j.)
»
jak
s
židovskými
puem v noci
se vlády v Pešti a vynucuje na
Kar-
jmenování ministrpresidentem, aby brzo na to vyzproštní od písahy vrnosti
—
stále,
jak
Win-
ví, jako nkdo, kdo z hysterického strachu ped revolucí dlá sám revoluci, v níž konen je jent loutdischgrátz
kou v rukou obskurních statovati, že
lidí.
Károlyi (i
zení zbraní a rozchodu
jehoi okolí) vnesl
do
i
ných, jež byly (zárove
Ale pozdji, když musí kon-
s
divisí,
myšlenku zaho-
rozkladem ješt nedote-
rozhodnutím o
pímí
s
Italy)
z italské fronty dirigovány do Uher, aby hájily integrity
zem
Francheta Esperey
proti hrozícímu útoku
Rumunm,
z jihu a proti
když Károlyi vynucuje (bez
úspchu) podkování krále Karla a chce republiku na napluje se Windischgrátz základ zejm bolševickém pesvdením o zrad jeho a poíná tvrditi, že Károlyi
—
je
vinen zkázou Uher. Windischgrátz
ného rozehnání posledních uherských trhání
zem
ví,
že bez zloin-
divisí
nemusilo roz-
uherské dopadnouti tak, jak dopadlo
— Ko-
šice a Bratislava mohly prý býti jist zachránny A v tom pesvdení vrhá Károlyimu nakonec v tvá strašné obvinní, že pijal na poátku války od Francie peníz, 1
prý 5 milion frank, aby pracoval pro porážku Rakou-
sko-Uherska lituje
.
.
.
etli jsme v novinách, že Windischgrátz
nkterých omyl,
jež
prý dokonce svou knihu
do memoiri jeho vnikly a chce
vzíti
z
obhu. Nevíme,
šlo-li
tu
.
137
o knihkupeckou reklamu,
vy
i
vztahuj í-li se nezaruené zprá-
na podobná obvinní, jak
ty vskutku
dohodou
placení Károlyiho
.
je asi
.
Kniha Windischgrátzova poskytuje ovšem teriálu
císae Karla.
k studiu
podezení, že
co
je lu leccos,
stauraní propagandy.
je
Nemám
koncipováno v duchu tu
s
jakou
se re-
na mysli vypravování,
vší etikety atd., ale tuším
kých rysech,
hojn ma-
i
Ale tená neubrání
jak prost bydlii Karel v Badenu, jak prost
nepítelem
ono o pod-
i
žil,
jak byl
úmyslnost v sympatic-
nám pedstavuje Karlovu
politickou
p. (na jae v podporu živl sociál-
osobnost. Karel vykládá Windischgrátzovi na
1918), že doufá ješt nejspíše
n
demokratických;
jejich
zdravý lidský rozum
(tená najde nápadn zd-
chápe prý absurdnost všenmeckých ideí
Karlovu oposici
proti
Všenmcm
i
jinde
raznnu). Nebo jindy: »Není pravda, že amnestie (Kra-
máova
a
j.)
byla plodem vlivu slovanských nebo kleri-
od nastoupení na trn, a chtl
kálních. Myslil jsem na ni
pvodn, aby porotní soudy lidové soud vojenských. ádní tchto a horší než za
zrevidovaly rozsudky
stanného práva bylo
španlské inkvisice.
Nelze stavti na
praný smýšlení celých národ 1« Nebo: » Dokud naši Všenmci budou pijímati instrukce z Berlína, nebude pokoj !« »Jeho neštstí,« pravil prý
ViktorAdlero císai,
»je,
že chce všechny uiniti šastnými. « Bylo by lze citovati
ješt nkolik podobných loyalitní
jako'
stvoených pro
lánky do Školských ítanek. Netvrdím nikterak, Windischgrátz vypravoval nco, co by se s prav-
by tu dou nesrovnávalo
že
projev,
;
staí
si
peísti
K
1
o
f
á
v výklad
138
rozmluv
o jeho
(v památníku
aby
tená
s
císaeml Karlem ze dne 22. íjna
armád
» eskoslovenské
utvrdil se
v pesvdení, že
k
je
1918
28. íjnu«),
pravdou
vše,
co
Windischgrátz vykládá o tom, jak Karel odmítal rady, energicky
vystoupiti
(» Nepovedu války
iKestránkv vratu,
a jak
proti
svými
se
revolt v zázemí
nastávající
národy«), jak zavrhoval
pokus (29. íjna) eliti pražskému pe-
vbec
nechali revoluci volný
prbh.
Ale pochybuji, že tato fakta jsou s to, aby byla vhodnou propagandou pro císae Karla. Z knihy Windischgratzovy, snad více než je
(i jak
dovost, šlechetnost
plodem
slabosti,
úmyslem
jejím, vysvítá, že tato
konc eknme pímo p abyla konec
to nazvati)
bezradnosti,
li-
ano,
novnické nezpsobilosti. Windischgrátz to bezdky dobe postihl otázkou kei Karlovi: »Kd o m á b ý císaský (kaisertreu) když Vy sám nejste cít i
,
saský? «
—
tak to
Karel opustil sám sebe, vysvtlíme
tím, že jiní,
Neumí porouet, je vlastn sám revolucioná asi teme o císai na jiných místech knihy. Jen že
ho
poátkem
že to v okolí jeho ke konci íjna a
1918
si,
opustili
listopadu
pust vypadalo. Windischgrátz líí obraz opuštného v tch dnech Schonbrunnu, z nhož ztratili se hodnostové dvorští a z ásti i sluhové, velmi psobiv. i jitak
A
nak
je z líení
Windischgrátzova nejednou patmo, jak
sic
Karel dovedl postihnouti celkem dobe, která cesta by vedla z tludišt k
záchran,
ale
jak
nedovedl se pro
nho nabyl vrchu Mo s ním mluvil poslední, až konen nezbyla politika jediná: nechat všechno bžet... Zdá ni
odhodlati,
že tento
dvora
i
jak pravidlem
u
duch naprosté resignace na
jiné centrály íšské.
rozšíil
Tak
že poslední chéf generálního štábu,
si
A
r
se
ten,
než se,
ode
brzo
na p. vysvtlíme, liz, mohl dne 1
.
139
stopadu, když došla zpráva, že
k domovu,
hlasití »s
lienstvo, už se nedá
ernínovi v. Zpsob,
i
tyrolská fronta se rozbíhá
obvyklou klidnou roztomilostí«
dlat
nic
—
je
konec všemu
.
.
»Ve-
:
.«
soudí Windischgrátz ovšem nepízni-
jak vyprovokoval Clémenceaua na
jae 1918,
jak následkem toho mírumilovné snahy císaovy zjevily se
svtu v kalném,
ten
tém
oste postavil
zrádcovském zabarvení,
se
echm,
proti
i
jak zby-
mu
pokládá
právem za nepochopitelnou lehkomyslnost. Císa prý bál od
8, že
ernín podlehne nmeckému
na
výslovn, že se pidal k Vše-
íkal o ernínovi,
že je plný nepravdivosti a ne-
poátku pak
vlivu, a
nmcm.
si
r.
1
9
1
stžoval
spolehlivý nanejvýš.
»Dnes
tak,
onak.«
zítra
radu, aby zahájil tajné jednání
tvrdil, že
se
prince Sixta), dal
mu sám
s
ernín. Potom
Císa prý
Francií (skrz jej
pro totéž
jednám' chtl donutiti k podkování! Windischgrátzi shrnu-
úsudek svj o ernínovi v slova: Ženiální nápady, ale
je
ostatek neschopný
lovk.
Jinak o jeho politice nepodává
autor hlubšího nebo souvislejšího rozboru;
to
je
vbec
nedostatkem knihy, která zaasté spokoj uje se vnjším do-
jmem, pregnantním výrokem, živ odjxízoro vanou scénou a
vyhýbá
se vniknutí v podstatu vci.
tím netípí (spíše naopak), ale
pamti chtjí
býti víc
lepšího poznání a 1
vy
hr.
pi koských seur o
nkdy
literární
cena
vidíme neradi, že
zajímavou etbou než
pomckou
porozumní.
Berchtold,
choti, je
Jej''
blízký
píbuzný Windischgrátzo-
autorem odsuzován naprosto. Kapacita, ale dostizích,
pi erné káv
velmi zábavný cau-
gobelínech, ženách a koních, ostatek lehkovážný
140
a
fri volní
ironik.
Není
o tomto osudovém diplomatu rakou-
jež byla nakreslena
ském, ale teba sekati, ztotožní-li se historie.
toho druhu,
to jediná charakteristika
Dodávám, že ke
s
konci ervence
zpravená
ní léi>e
1914 Berchtold
(podle Windischgrátze) ujišoval, že ve vypuknutí války
neví, že na konec
se všichni leknou
dsledk.
A po válce
prý vypravoval Windischgrátzovi ve Švycaích, že v po-
i
Tisza
svolili
1914)
ervence
(30.
slední chvíli
Josef
k anglickému prostednictví, ale že Berlín,
jenž chtl válce, obrat k smíru zmail.
formulaci
to
tak
Staí
v té to
íci, že
pravda není. Vyložil
jsem sou-
vcí, jak se jeví z úedních akt, výše podrobn. Je
vislost
ostatek podivno, že hr. Berchtold
aby
císa Frant.
dosud nechopil se pera,
vyložil a obhájil svou politiku z
pípad
svdectví dosud publikovaného úedního mate-
riálu doplnil
O
ervence 1914 a po
svým výkladem,
problému, jehož jméno
Ferdinand,
je arcikníže
Windischgrátz
František Vy-
se Šíe nerozepisuje.
kládá jen, ne docela bez spokojené okázalosti, že byl ná(pro své velkomaJarské allury) nenávidn,
sledníkem otcij
jeho byl arcikníže oddán
upímn. Cenné
a
je piznání,
Maarstvo jeho smrt vítalo s radostí: »Ve stran Tiszov bylo pozorovat jen netaj enou radost. Celá že
zem
si
jako oddechla. « Windischgrátz dodává, že
vídeských rozumíme
dvorských kruzích ozval dobe. Táž Peš, která (a
svdectví Windischgrátzova) nenávidícího,
hrad o
byl
vítala jí
jako
zaražen
smrt
šastný
a
polekán
msíc pozdji velkolep komedii
hoení nad
se jásot;
to
i
i
ve
tomu podle
nejen
následníka,
Maary
osudu
(Ble-
dar
nanejvýš),
sehrála
vlasteneckého
roz-
srbskými vrahy. Windischgrátz byl tenkráte
také chycen paroxismem ulice
—
dnes mísí se
mnoho
iro-
.
141
do jeho
nie
líení, jak stal se tenkráte zázrak v Pešti, akla-
muj ící ernožluté prapory,
hymnu
zpívající prokletou rakouskou
a jak naplnilo dálky uliních prospekt boulivé
Nmecko
»Eljén!« nejen na
Rumunsko
a Japonsko
.
a Rakousko, ale
i
na
Itálii,
.
echy a eské pomry
patrn stranou
stojí
jmu Windischgrátzova. S poátku,
zá-
z
doby prvého roku
vojny, najdeme obvyklé žaloby, že se
eské oddíly vzdá-
vají
nebo
utíkají,
dischgrátze
Nmci
i
maarští!).
jednou teme, že také plení (u Win-
eský
rabují, nikdy ne
Kroupa je mu, zdá se, nadává také na AOK. Pozdji,
generál
patický jen proto, že
nabývá Windischgrátz podílu v
pluje
se jistou
pozornou
Nenajdeme zlého
politice
šetrností
o pevratu z 28. íjna. Kniha že
— odtud
dvr
i
z
jej
sym-
když
císae Karla, na-
k eskému stanovisku.
eské zahraniní
slova o
mý kHd Prahy ve chvíli vídeského ka s podivem, podobného rázu nu
ovšem výtení vojáci
akci,
sebevdo-
rozvratu se vytýká takjsou
mimotné zmínky
omylem datuje k 27.
pímých piznání autorových
je
íj-
zejmo,
byl ve dnech 28. až 30. íjna zpraven vskutku vel-
mi nedokonale o tom, co
se v
Praze dje. Zeteli jeho byl
obrácen skoro veskrze k piavské front a do Uher.
vyjednávání dvodoby ped pevratem
Zprávy Windischgrátzovy o
ra
s
echy a Nmci
jsou kusé a
1918
ujistil
ská otázka
z
takka náhodné. Registruji prost: 28. ervna císa Windischgrátze, že eská a jihoslovan-
budou ešeny v rámci monarchie a že Stank i Korošec jsou pro to získáni bezpodmíne-
aTusar n. Langenhan
hrozil, že
nímu právu zpsobí
každá koncese eskému
revoluci
v
stát-
nmeckém Rakousku.
142
Sylva Ta r o u c c a prý choval nadji, že bude lze echy a Nmce smíiti. Týž len panské snmovny prý to
Jen
byl, ijenž 2.
íjna odevzdal císai projekt
pemny
Ra-
p o 1 k o v ý, ve form manifestu k národm. Jde tu patrn o základ manifestu císaského z 6. íjna, pi emž teba míti za pravdpodobné, že návrh z 2. a dokument z 16. íjna se spolu nekryly. Windischgrátz prosadil, že návrh byl díve dán k posou-
ve stát
kouska
s
1
maarským
zení
zákulisní boj
politikm. Toto prodlení umožnilo prý
o znní manifestu
—
eští
Hrubá n, Tusara Stank,
ler,
byli slíbili císai
optovn
pro politiku eskonárodní
eského, kdežto
Nmci,
pi
státi
a to notabene pod intensivním
vidí
v
dischgrátz astji) byli
fest
by
z
1
6.
Je-li
vdcové
tomu
tla-
(jež a jehož peníze
v
tch msících Win-
jakémukoli
proti
íjna vítzství
byli eští
Nmectva
rakouského
pdy echm.
císa
pro historické hranice státu
a
nmeckéhovyslanectví
mecké
e d-
i
dí Windischgrátz,
íši, rozhodne-li! se
kem
historii
vdcové F
tak,
postoupení
n-
znamenal by mani-
Nmc — a v tom pípad tedy závazk k
svých
císai
zproštni.
Ale teba pipomenouti, že letmé zmínky Windischgrátzovy o eské politice nevzbuzují dojmu zvláštní hodnovrnosti; mám na p. za zcela vylouené, že by snad ješt po ei Stakov z 2. íjna mluvil kdokoli z eských vdích poslanc ve smyslu Windischgrátzem naznaeném. Snad se z eských ticky
nkdy pece dokáme
vdc
toho, že
parlamentních vyloží tyto události auten-
á podle pravdy
.
.
.
Dodávám
slední chvíli stal se ministrem
ješt, že
zahraniním
a jeho prvým sekním šéfem Windischgrátz fali
nám nkterý když v po-
Andrássy (Maai dou-
patrn, že v jednání mírovém budou, vládnouce mini-
sterstvem
zahraniním, míti
vliv
na
osud zbytk mon-
143
archie a že
pi tom
uhájí celistvosti Uher), nabídnuto bylo
ech,
místo druhého sekního šéfa zástupci
ichu Lobkovicovi. Odpovdl jme, svolí-li k tomu dr. K r a m á .
v ministerstvu zahraniním. Prvá akce,
nota Wilsonovi ze dne
27.
která pražské ulici byla východiskem neodvislosti.
pracovník v
W
i
es
grátz
n e r a, e.
bar.
hr.
jíž se
úastnil, byla
íjna,
nota»
táž
k prohlášení eské
padu bylo vidno, že
je
vyslance
Windisch-
a
Windischgrátz seznamuje nás ješt
—
že
a jeho spolu-
Colloreda,
Matschekka
Windischgrátze k jednání
hody.
sekním šéfem
i
Andrássyho
ministerstvu:
jímavým dokumentem
grátz, že
pi-
Je slušno proto, abychom zaznamenali,
spoleným dílem
nota byla
Bed-
prý, že místo
tedy nkolik dní
Windischgrátz byl
princi
s
jedním za-
plnou mocí císae Karla pro
dohodou. Když
s
konec všemu, nabídl
totiž
se
1
.
listo-
Windisch-
pojede do Švýcar, aby navázal styky se státy do-
V plné moci,
již
od císae
dostal, praví se, že císai
nejde pedevším (en premiér lieu) o
trn
císa nabízí své služby entent pouze,
aby
a korunu. se
Že
našly pro-
stedky, jimiž by mohlo býti dosaženo dohody mezi jednotlivými
nezávislými
kách Rakousko-Uherska
.
.
státy,
na
vznikajícími
tros-
.
Šlo tu tuším o velmi obratný a pozoruhodný diplomatický tah tonoucí dynastie.
Ale zklamal
ententy sdlili Windischgrátzovi
mohou
dáti se
v jednání
s
(7.
také!
Zástupci
listopadu), že ne-
vladaem, jenž zekl
se
sám vy-
konávání moci panovnické a pedal dobrovoln svou
novým národním státm. Ješt
5,
moc
listopadu telegrafoval
144
císa Karel Windischgrátzovi do s
dohodou
Uher
hájil
— dne
stj co stj
Bernu,
aby v jednání
územní celistvosti
17. listopadu telegrafuje Windischgrátz
do Festi, že se práv spolehliv dovdl, že nejvyšší rada spojenc rozhodla roztrhání Uher. Depeše (v níž Windischgrátz radí k vojenské obran zem) je adresována již á r o 1 y i m u. Vlády Karlovy již nebylo a i bývalý c. a k. vyslanec v Bernu, baron de Vaux, uznával k nemalému rozilení Windischgratzovu již jen
—K
—
vládu Károlyiho v Pešti a dra Bauera ve Vídni. Ostatek švýcarských zážitk Windischgrátzových pomíjím.
nu 1919
na švýcarské
uvítal princ
pd
V bez-
bývalého císae
Karla.
pomru Windischgrátzov k
Ješt nkolik slov o
dovské otázce, koli
i-
v Uhrách naléhavjší než kde-
na západ. Windischgrátz vstupuje do politického
vota jako
Dr.
jež je
ž
ži-
okázale potírající pedsudky protižidovské.
muž
Kanner
a
»Zeit«
jsou
mu
žurnalisticky nejblíže,
nadaného syna rabínova, býv. ministra
Sztérényiho
(Sterna) chce míti jednou uherským ministerským pedse-
optovn
dou,
chválí pímost, estnost a poctivost ortho-
doxního žida ministra
Vászonyiho,
mnohým, kteí písahu
spodiny (podporoval
vické
Ha
králi
jenž náležel k ne-
dodržeH a nelekali se bolšeji
i
multimilioná
žid L.
v a n y) Ale na konec, tváí v tvá židovskobolševiské zkáze své vlasti, povznáší svj hlas takka k slavnostt
nímu
.
prokletí : tito lidé, tito cynikové, tito materialisté, tito
keasové, se svou nalíenou kulturou, se svým ze všech
zemí a
smr
zrádci
Uher,
duševních jsou
vypjeným
vinni
úpadkem
raffinementem jsou a zkázou
našeho ná-
145
Toáa. ... titul
ného
V
smru
tomto
.
lze
pemn
knihy, mluvící o .
snad
ješt nejlépe pochopiti
rudého prince v prince er-
.
Windischgrátz
ví však, že židé nejsou
vrhuje nadále antisemitismus
— aby
sami vinni, a za-
ukázal
s
rozhoením
d-
také na velké magnáty, na uherské korouhevní pány,
diné opory trnu, Károlyimu
a
jakou zbablostí sloužili usurpátoru
s
smíšené spolenosti,
ohlavním vinní ku
mlí úpln.
Windischgrátz
maarského
bylo chorobné velikášství
Ale
obklopující.
jej
A tím
naciona-
lismu, jež využivši píznivých okolností, strhlo monarchii do ahance s Berlínem, do aliance, jejíž cílem byl výboj a útisk. Dnes ovšem se Maarstvo namáhá vší mocí, aby svtu dokázalo, že T s z a byl pvodn proti válce, i
a
vskutku nebyl
proti
ní
svolil
k
píznivjší situace a mínkou, že
los
zásadn, nýbrž chtl vykati ní
vlastn pod ušlechtilou pod-
Slovan v monarchii
Madarstvo zamluje, že
totéž
ny
mu
Berlín a
v
g áchov
i
snila,
maarská od koneném triumfu
celá generace
roku 1871 k válce pracovala, o ní a o
nad slovanským Ruskem
Maaru
až se
Maarm H o y o
A
to
pod záminkou,
že
má
vražda toho, jehož smrt uvítalo všechno dostí
s
S
ov
z ó g y é-
býti
F ó r-
a
i
v okolí Berchíoldové podailo roku
sáhnouti cíle!
Ale
se polepšiti nesmí.
1914 dopomstna
Maarstvo
s
ra-
p
e-
!
Windischgrátz koní svou knihu kapitolou ce!«.
Co znamená
toto
»A pece ?«
»
A
Nadji, že katego-
hospodáský zbuduje znovu starou íši, teba ne snad v týchž hranicích. Tato železná nutnost sil ekonomických stvoí prý jednotné hospodáské území od Vladivostoku až k Rýnu, a státm, rický imperativ geografický a
jež jsou
ddici bývalé monarchie, nezbude, než
bu v nm 10
145
utonouti,
bu
spojiti se
v spolený hospodáský organis-
mus, jenž rozvoji jednotlivých úplnou.
národ
poskytne svobodu
O obnov Uher ve starých hranicích není tu pímo
Ale za to položen je draz na to, že bez duševní oisty od špíny, v níž žila pedválená i poválená spolenost, bez pibrání nových sil tvrích z lidu, bez slova
.
.
.
vzpímení karakter
nebude dílo obnovy možné.
Ješt jednou: »Není poteba
výti
chudí a 1
sraženi
k zemi.
s
vlky!
.
.
.«
Musíme prozatím
»Dnes jsme nésti
svj
v/v
kriz
.
o
.«
.
Windischgrátzovi ješt nejednou uslyšíme. Leccos
z toho, co praví, zaslouží zvýšené pozornosti. Znáti po-
hotovost a plány protivníka je prvou pípravou k pípadné
obran
proti
nmu.
POKUS císae KARLA O SEPARÁTNÍ MÍR. (»Nár. Li&ty«, 17„ 21., a 22. ledna 1920.)
Paížský týdenník »L'Opinion« naplnil z 3. ledna
1
920 poutavými výklady
a
celé své íslo
dokumenty o
»t a
j-
ném poslání prince Sixta Bo u rb onskéh o« na jae 1917. Publikace, o níž se kusých zpráv telegrafických, brožuru o
stu,
stranách) a
doplnna souasn ;
s
nám
dostalo zprvu jen
(vydala by
je dosti rozsáhlá
má
píspvky
býti ješt dalšími
paížským vydáním
vyšla
i
v nkolika
íslech »Daily Teiegraphu«. Založena je v podstat na
záznamech Sixtova denníku a pochází tedy
pímo nebo
nepímo od nho. »L'Opinion« hájila za války myšlenku zachovati a získati Rakousko dohod; redakce nyní poznamenává, že to, co se dnes dje v Evrop, potvrzuje správnost jejího stanoviska. Krátce domnnka, že publikace vznikla
Rakousku
To nám
z
tendencí
Habsburkm
pátelských,
je víc než
pravdpodobná.
nebude ovšem pekážkou, abychom se
jejím neseznámili. šího nebezpeí,
V
že
eském
bývalému
a
s
obsahem
prostedí není zajisté nejmen-
by jakákoliv publikace toho
i
onoho
rázu mohla buditi sympatie pro Habsburky nebo pipra-
vovat náladu pro restauraci.
Podstatný obsah
Tchyn ovny Zity
lze zachytiti krátce asi takto:
císae Karla, a
princ Sixta
vévodkyn parmská, matka a
císa-
Xavera, sloužících tou dobou 10*
Í48
v belgické armád, pojala, zdá již
v prvé polovici
že v
se,
prosince 1916
stednictvím Sixtovým tajná jednání nosti
míru.) Ke konci ledna 1917
Švýcaích a naléhala
již tenkrát,
dohod
s
císaem,
plán, navázati pros
dohodou o mož-
sešla se se
aby princ
Sixtem ve
ní jel nepro-
s
dlen do Vídn. Sixt odepel, chtje si k cest takové zabezpeiti dív souhlas Francie; Sixt totiž nikde neopomíjí zdrazovat nápadn, že je tlem duší Francouzem. i
Princ sdlil však hned matce podmínky, které (prý pouze
^^)
Letos (1921)
na jae vzdlal princ Sixt sám materiály a
ped rokem v »L'Opmion«, v knihu pod titulem: Prince Sixte de Bourbon, L'offre de paix séparée de TAutriche (5 décembre 1916 12 octobre 1917). Paíž, Plon, 434 str. Kniha má na rozdíl od publikace poznámky, vydané
—
loské nkterá plus. Dovídáme se na p., že (nejmenovaní) pátelé princ z Parmy navrhli již v lednu 1916 franc. vlád, že by bylo
V
lze užiti prostedkování Sixtova pro sblížení s Raíkouskem. lét 1916 dostává se jim ujištní, že lánky franc. tisku, doporuující
rozbití Rakouska,
lánky
pedevším
vlivy
italskými
dotené, nejsou inspirovány vládou a že zejména P o i n c a r é shoduje se s princem Sixtem, že úzenmí okleštní Rzdcouslca nutno obmezit na nejmenší míru a Rakousko, s dostatek silné, obrátiti proti Prusku. tom smyslu vyložil princ Sixt své myšlenky v polbvici íjna 1916 zejména sitarému ministru Freycinetovi (tu teme na p.: v monarchii teba zlomit vHv Uher a odpruštiti je; »stvoiti nezávislé království eské, na nmž Rusko má vskutku malý zájem a jež by proto i pro svou malost upadlo pes svj odpor v závislost Pruska, bylo by asi n é«). Dva dny po smrti císae Františka Josefa, dne 23. listopadu, je princ Sixt (jenž pijat býv. vyslancem berlínským, Jules brzo nalto sital se jener. sekretáem ministerstva zahranií) a tu se vlastn dostalo Sixtovi povzbuzení, aby ujal se akce ve smyslu svých iplán na získání (a zachránní) Rakouska, nejdíve u Poincarého a Brianda. Hlavní myšlenkou Cambonovou je již tenkrát dáti Rakousku náhradou za Terst a Trenitino, za Sedmihnady a za Bosnu a Hercegovinu (slíbené spojencm) pruské Slezsko, zmenšiti postaviti proti Madohod nepátelské Uhry co nejvíc a (farm (Cambon míní, mimochodem eeno, že bylo chybou slíbit C a i h r a d Ruslku a o Itálii dí nepochybujeme, že 1 1 a 1 i e octne se 48 hodin po uzavení míru v náruí Nmecka!). Ze dne 5. prosince je pak daitován ve Vídni prvý list vévodkyn z Parmy, matky
V
nebezpe
Cambonem
echy
:
Sixtovy,
žádající
si
osobní
schze
s
ním.
149
na základe jeho vlastního mínní) jsou nezbytným ped-
pakladem dalšího jednání. Podmínky
ty
dostane Alsasy a Lotrinky v hranicích z gie
bude obnovena;
3.
s
Vídní
r.
1.
Francie
1814;
2. Bel-
Srbsko dostane Albánii; 4. RuPrinc v Paíži dosáhl svolení,
sové dostanou Caihrad.
aby styky
znly:
navázal."'')
Odebral
se proto doi Švýcar,
Vídn dne 2 února byly zaslány první formulace rakouského stanoviska nota ernínova a k ní pipojené poznámky císaovy. Nota er-
kam mu
z
1
.
:
nínova ujišovala hned v
rátní je žei
vylouen,
prvém bodu, že mír sepa-
a o Alsasku a Lotrinsku pravila,
Rakousko' ovšem nebude pekážeti, kdyby
obou zemí chtlo
vzdáti.
Nmecko
se
Tento projev byl ovšem málo
2*) Jak se z knihy Sixtovy, v pedchozí poznámce doltené, dovídáme, by ito opt JulesCambon, jenž v Paíži dne 1 1 února dal Sixtovi FM^tebné smrnice. Zmínil se o tom, že prý Nmecko již Dohod navrhlb podmínky míru (Caihraid a Bukofvinu Rusm, Sedmihrady Rumunm, Polsko ruské a Hali samostatným královstvím, Terát (!) a Trento kalii, kus Albánie Srbsku, neurité zmínky o Belgii, nevyluující, že by se octla pod svrchovaností .
dvrn
nmeckou). Tomu, poznamenávám, Cambon vskutku, šlo mu patrn o odlouilb se od Nmecka, které je
není
možná vit;
mluvil-lí tak
povzbudit Rakousko, aby zrazuje. Cambon vskutku doto,
poruoval, aby Rakousko, chce-li se zachránit, jednialo rychle. Poincaré se zahájením jednání souhlasil. eventuality postupu Karlova v té chvílí tanuly Sixtovi na mysli: a) vysitioupií, cítí-ll se dosti silným k tomu, a hned pro mír zvlášttní, b) jednat tajn dále. Pro prvý pípad pnnášel Sixt do Švýcar
Dv
oteven
národm
návrh manifestu císae Karla
kým
rakous-
(koncipovaný v Paíži vybudovaný na tchto 2. února) myšlenkách: od chvíle svého inastoui>ení toužím po
jenci, neváhám ozejmiti oteven své názory o záchran a zájmech monarchie,
1
a
Co
,
nezávisle od event. stanoviska svých
n e š e n ý c h spojenc. Jsem pesvden, že velmoci dohody nemohou chtíti zniení íše nmecké ani rozbití sJtaleté jednoty mých stát, jsem odhodlán obnovit Srbsko a dopáti mu zveliení územní, jež by mu dalo pístup k Adrii. Nechci brániti Rusku, 'aby ovládlo úžiny dardanelíské. Uzinávám, že i v
7.
:
150
vhodným východiskem k jednání, le by snad ml býti (a to mám za velmi pravdpodobné) úední opatrnou kulisou, pod jejíž ochranou mlo zaíti vyjednávání o podmínkách k
i
j
not byly
ných
vskutku slibnjší:
Budeme
Francii podporovati
a všemi prostedky vykonávati tlak na
k odstoupení Alsaska a Lotrinska) než
ernín
ujišoval, že není
císaovy
vysvtlivky
vlastnoruní
;
.
Nmecko
Císa
(dodej
také rozhodnji
pod nmeckým komandem
a byl pro náhradu Belgii za utrpná píkoí. Nedotknutelnost monarchie byla u
nho
také
ponkud
vána: ernín mluvil o plné integrit,
jinak formulo-
císa o dosavadní
velikosti.
* *
Francie a Belgie má nárok na analogické ziisky jako Rusko a Srbsko (ani slovo o Itálii!). Doufám, že také moji spojenci vkrátce projeví svá stanoviska a že ona budou uskuteniteka ve shod
má
s mými názory. Od této chvíle zstanou vojska státi ve svých posicích, oekávajíce obno-
vení míru.
národm
náhradou
Jsem odhodlán zabezpeit monarchie,
válka
jež
stejné právo všem a jimž má mír dáti
sjedhoítilía
nejrozsáhlejší svobody,
srovnatelné s nerozluipinesl zárove návrh s ni 1 o u v y s císaem Karlem (koncipovaný také v Paíži dne 1 2. února zdá se, že nikoliv bez úastenství Cambonova), v nmž podmínky mírové v manifestu naznaené (jde tu v podstait o tyry punkty Sixtovy nám známé), byly formulovány plné a stanoveno Zásltupce, jejž císa poslal do Švýcar okamžité Erdoek jednání se Saxtem, bytí osobní pítel jeho hr. d y souhlasil se vším, jen co Srbska se týe, žádal, aby utvoen byl
telnou
jednotou
monarchie.
—
Sixt
—
pímí.
Tomáš
;
stát jihoslovanský,
závislý
na monarchii,
s
nkterým
afrci-
knížetem v ele. Dne 1 3. ún. Erdoedy po rozmiluv se Sixtem odeze souvijel do Vídn 21. ún. se vrátil s novjlrmi instriJccemii slosti je zejmo, že plán okamžitého zejmého vystoupení p a d 1. Ve dnech kol 15.> ún. byl do jednání (neznámo však, do jaké míry) (byl ministrem zahranií od 23. prosince zasvcen ministr 1916); ernín v listu císaovn Zit ze 1 7. února naléhal na tío, aby Sixt osobn pijel do Vídn.
—
;
ernín
151
V
že
tento
prvý opatrný pokus byl
zkušebným balonem; byl aranžován
jaksi
býti
celku je zejmo,
tak,
aby mohl
prvým krokem jak k míru všeobecnému, tak k jednání
o mír separátní.
Pes
Sixtovi, pedstoupiti
významný dost, aby umožnil poznámkami císaovými ped presi-
to byl s
Poincarého; Sixtus sám však urovnal si tuto také vlastním memorandem, kde zastával mí-
denta cestu
'
nní, že pro císae Karla
dohod
nouti
jedinou cestou spásy nabíd-
je
bez úastenství
mír
Nmecka.
bezna 1917 ped Poincarého. Slyšel od nho to, co ekal: S Nmeckem míru nikdy neuzaveme! S Rakouskem jsme hotovi se
Tak
vyzbrojen
pedstoupil princ
Zájmem Francie
á part dorozumti.
Rakousko zachovat, úkor s
5.
Nmecka
n á z bude hlavn
ale
nejen
je
zveliit
je
(Slezskem nebo Bavorskem) s
Itálií.
My
jí
sice slíbiii
.
na
N e-
pomoci,
Terstu, avšak my jí Terst negarantovali! Také kdyby Itálie nco zvdla o tomto jednání, je možHlavní je, aby Raná, lže by to prozradila Nmecku. kousko pijalo tyi základní podmínky t. j. ty, které aby dosáhla
—
sám sdlil do Vídn Anglií a Ruskem a uvážíme, bude-li
Sixt v únoru s
pímí... V s
—
lze
témže celkem smyslu
pak sdlíme všé uzavíti
mluvil Poincaré
princem Sixtem po tech dnech, když se byl
dohodl
s
šéfem
vlády
Briandem.
tajné
o vci
Itálie,
zatím pravil
dvivji, bude jist nco chtíti. Ale Rakousko bude odškodnno pln na útraty Nmecka. Nebylo by výhodno pro Rakouska, poznamenal, kdyby nyní novou ofensivou
ohrožovalo
ItaHi.
Princ Sixt jednal, jak
nji tyi nám (
1
6.
bezna)
,
již
mu
uloženo. Formuloval podrob-
známé požadavky a
psal císai Karlovi
že jejich plné a bezelstné uznání je podmín-
152
kou
sine
qua non. Ale ješt draznji
zbývá jen jediná s
Nmeckem
lychle a
cesta,
t.
j.
oddlit
od Nmecka, nebo
se
A
dohoda jednat nebude. na konec obtovat teba
Itálii
meckem dá ospravedlnit na p. sporu o Polsko)
(lze k
h
,
podmínkami rozluky, zejména
se rozchod
tomu
to stojí
teba jednat
je
Terst, dovolí-li to
i
Moráln
veejné mínní vídeské.
Rakousku
vyložil, že
proto,
N-
pomcky materielními jako
užíti s
s
nmecká
že
a ra-
kouská vojska jsou navzájem promísena.
^
4^
S
tímto výkladem jel Sixt do Ženevy, kde byla smlu-
vena schze
dvrníkem císaovým
s
Erdoedym.
Erdoedy naléhal na
pímo do Vídn,
Tomášem
hrab.
prince,
aby
s
ním
jel
stejnou prosbu tlumoil dtklivý dopis
císaovny Zity. Sixt (provázen bratrem) poslechl; dny
bezna
noních audiencích u císae v Laxenburku. Náš zpravodaj líí pr23. a 24.
bh i
tajn ve Vídni
ztrávil
^tchto audiencí velmi obšírn a
pokud jde
oi
vnjší okolnosti. Hlavní
há na rozhodnutí
o
rychlou povolnost; císa
slojí
aby
kusit,
s
Nmecko
když
se to iiepodaí
daí,
nebo Nmci
event. v
velkou názorností je:
p
r
mír separátní
i
é-
a o nejvtší
na tom, že musí se dív po-
pohnul ke slušnému míru.
—
nc na1
Teprve
a on pedpokládá, že se to nepo-
myslí jen na »Siegfrieden«
— nebu-
de obtovati monarchii šílenství spojen-
covu
a nebude se
italská
bude však
pravil císa,
nedobyla
i
tu
bíti
dále pro pruskéhoi krále. Otázka
potom tžkým oíškem. Jsem ochoten, k obtem, ale okolnost, že armáda italská i
skorou nic z toho,
snaduje nesmírn
o usiluje italská
naši povolnost.
politika, zne-
153
Rozhovoru císae i
hr.
ernín. nám
tak
princem byl úasten po
s
musíme
Dodává také, že bylo nezejmou neotevenost zmoci.
princ pedstavuje.
jej
vynutil z
nikdy
nho pece
i
vyznání, že
—
Alsaska a Lotrinska rozejíti. «
ernín ponkud
živjší.
Na
Nmci
» díve
Druhého dne, v byt kladl
aby o jednání zachováno b}^© ství. Jde
—
»Dlouhý, suchý, studený; v redingotu«
snadno jeho ledový chlad
Ale
20 minut
nebo pozdji
se
Erdoedyho,
je
hr.
draz
nejvtší, bylo,
nejpísnjší tajem-
zodpovdnost císaovu
zajisté o
o velmoc takovou, jako je
nevzdají se
jeho a jde
i
Nmecko. Také císa
prosil
o mlelivost nejvtší. Jakákoliv indiskrece, pravil, by donutila k jeho zármutku, aby poslal rakouskou
jej
pomoc na
francouzskou frontu.
Výsledkem
zájezdu
(tužkou psaný) list tovi (ze
24. bezna),
Sixtova
byl
v
I
a
s t
no
r
u
n
í
císae Karla, adresovaný Sixjenž ml býti pedložen Poincaréovi
uveejnno v paížské »L'Illustration«; je to týž list, jejž v dubnu 1918 publikoval Clémenceau v boji s ernínem) List obsahuje v podstat souhlas císav k žádaným tyem bodm (s vý(aksimile jeho
bylo
tyto
dny
.
jimkou odkladu stran Caihradu, volucí)
má
.
O
míru
pipraviti
vésti
separátním
terraini
i
není v
— mže
jat
re-
slova. List
tedy býti
konen
vy-
jako ouvertura k jednání o mír všeobecný. Zrial-li
ho ernín, nepraví se výslovn, ale
S
nm
ruskou
pro pozdjší jednání úední, jež mají
ke spokojenosti všech
kládán
odvodnnou
tím vrátil se princ
Poincarém
je jisto, že
do Paíže. Dne 3
1
.
ho neznal.
bezna byl pi-
v pítomnosti býv. vyslance v Berlín,
— 154
C a m b o n a, po nkolika dnech Cambonem samým, konen 2. dubna znovu Poincarém a nástupcem Briandovým, starým R b o e m (jenž byl zárove miniJulia
1
t
i
strem zahranií)
Všem
.
Karla. Ribot byl zatím
Georg
ml
nímž
s
e,
rozmluvy jsou jak
tyto
prince Sixta ovládány
pedložil vlastnoruní
nezdá ra.
C ambon P
s
c
pesvdením,
o
mne
dohod; t
j
princ
dohod,
uje
m
né
se
jež i
p.
o
p
s í
by
výmn
é ujišuje, že
separát-
jasného^ obra-
S x i
j.
neuzaveme-li brzo mír
asi:
bude znamenat, že
ne vojensky) pipojí
ujišuje, že císai Karlovi jde o spo-
t
Francií, Anglií a
m
Trentina za Pruské
veejné mínní v Anglii
že zvláštní mír
dí,
^
píznivo Rakousku (»D e-
se diplomaticky (t.
Rakouska a
Ale tená nemá
stále vyptává,
Rakouskem«) a
lek
že jde o
tak
bylo pouze vinou referujícího auto-
tia
celkem
je
se
1
Rakousko k
r
i
ve Francii
to
mluví
o nca
i
s
by
se však, že
hane
dohodových státník
se strany
úastníci jednání vývoj situace pedstavují
si
Slezsko,
císae
osobn zpravil o vci Lloyd schzku ve Folkestone. Všechny
nímírsRakouskem. zu, jak
list
í
s
Ruskem, mluví
se také
Rakouskem nebo dokonce o
tajné
dovolila pokraovati ve válce, Sixt zmi-
o možnosti, že by
Nmecko
chtlo
míti
úast
v jednání, ale že by dohoda takovou úast odmítla a do-
lozumla
se
pouze
s
Rakouskem. Mluví
se
i
o jiných
v-
cara, jaký význam bude míti pomocAmeriky, hlavn však o tom, jak to navléci, aby spojenec italský byl do plánu (jak smlouva s ním káže) zasvcen a jak by pece bylo vyvarováno obávané cech: jak zachránit
italské indiskreci. trvati
Všichni pedpokládají, že
na podmínkách
Itálie
londýnskésmlouvy
však nemluví' slovem), všichni
tuší,
nepijatelné a mají za možné, že by
bude
(o níž se
že to je pro Rakousko Itálie
po pípad, aby
155
L.
zmaila,
mír
zvláštní
loyd George,
s
vc
prozradila
Nmecku.
Jen
má
nímž Sixt mluvil 18. dubna,
dvru ve státníky italské; ostatek dí: »Máme starodávné citypátelskék Rakousku. Oddlí-li vtší
se
od Nmecka, stiskneme
optovn
na zachování
mu
pátelsky ruku.« Sixt naléhá
nejvtšího tajemství:
naznauje, že by prozrazení vci ohrozilo
ba
život císae
i
podobn piý za záhadných okolností (smysl je: dílem nmeckým) zahynul turecký následník, když zaujal stanovisko Dohody. Konené smluveno, že Ribot a Lloyd George sjedou se v Saint-Jean-de-Maurienne se Sonninj e m, ale neprozradí mu nic o listu císae Karla, nýbrž vyloží pouze, že mají pro pedpokládati, že dohod doKarla;
stane se brzo' mírové nabídky nati
si
pedem
Porada
se
zpravil prvý
od nepítele a že chtjí
zjed-
o stanovisku ItaHe.
jistotu
Sonninem byla 19. dubna; o jejím výsledku
Lloyd George
prince Sixta dne následu-
Itálie nechce slevit nic! Ani Terst ? Ptá se Sixt. »Co se týe Terstu, « odpovídá Lloyd George, Chápeme dobe stano»byl by snad dvod k diskusi jícího :
.
visko
Rakouska k
a pidala se k
nám
Itálii, .
.
.
.
.
která je opustila, svého spojence,
Ale
je to náš spojen'íc! Bude-li
kousko ochotno vzdát
seTrentina
ostrov, mžeme
ním jednati
diktoval
Camb
s
o n Sixtovi
.
.
.«
a
Ra-
dalmatských
Ale po tech dnech
úední odpov
francouz-
podnt mírový v tom smyslu, že, Rakousko »v daném okamžiku a za nových
ské vlády na rakouský pomyslí-li
okolností« na mír separátní, že musí poítati italskými
jak na Terst,
s
aspiracemi
tak na Trentino. Ostne dodal.
156
že o italských požadavcích na
Cambon
bylo by lze diskutovati.
a dalmatské ostrovy
Istrii
byl udiven, když
zvdl
o rozdílném úsudku Lloyd George. Mínil, že Rakousko
mže
býti
odškodnno v Pruském
jeho sdlení byl: pro tentokrát se to
msících zaneme jednat znova Bylo zejmo, že po porad íži
vi
jen
nedvra, vzbuzená
u
Sixtovi poklesla.
císae Viléma
.
.
Ale celý tenor rozbilo. Snad po dvou
Slezsku.
.
Sonninem nálada v Pa-
se
Nezdá
píinou
že by
se,
byla
návštvou císae Karla
v Homburku dne
caré prý pojal podezení, že císa Karel
Princ Sixt nemohl o schzi
podati
dubna. Poin-
3. jej
chce oklamati. vysvtlení;
bližšího
teprv nyní ujišuje nás jeho mluví, že návštva Karlova
mla
vlastn
cíl
pimti Viléma ku pijatelnému míru
a na
nezdaru pokusu založit samostatnou politiku Rakouska.
také
Je to vskutku pravdpodobné; pozoruhodno
je,
ernín
cíH: dnei 12.
dubna datován sae, v
podobnému
pracoval tou dobou k
nmž
je jeho
tajný memoriál
že
pro oba
cí-
dovozuje nutnost brzkého míru a ohlašuje,
že Rakousko vydrží nejdéle do podzimu.
V
dob
téže
ernín Nmecku náhradou za Alsasko a Lotrinsko celou Hali, tak aby Polsko, rozšíené o Hali, spojeno
navrhl
bylo v personální unii n
u,
s
Pruskem Bylo !
snovaného prostednictvím
ernín, že
Nmecko
To
vli
Dodávám,
^^)
nmu
jsou otázky, na
Doual-li ernín, že
di.'^)
ástí
prince Sixta?
odmítne a že bude pak
kázal, že je ochoten k
volnou ruku?
to vše
Itálie
k
obtem
nž
míti,
p
1
á-
Vdl
když do-
neslýchaným,
zatím není
odpov-
pod nátlakem spojenc
že ve » Wiener Sonn- imd Montagszeituiig« z 22. S c h a g e r (v pokmice proti ernínovi), že v Homburku 3. dubna snažil se císa Karel (v pítomnosti BethmaniRa-Hollwega a ernína) pesvditi císae Vilika, že brez.
1
920
tvrdil sekoní šéf dr.
.
157
sleví z
pednost dorozumní
glie dají
ním slova
Itálii,
Sixtov
s
se však vysvítati
jistotou, že
ovšem
i
se však
'biot že
o
má
Pamtech. erzraditi
.
.
8. a 9.
zastajnveVídni.
Sixt
má
r
é je nadále myšlence pízni v, jen
Pi porad,
pochybnosti.
dobu úastnil
Nmecko
Dne
nca
i
v akci
nevzdala po prvém nezdaru.
je princ Sixt
P
pro
dnes, že chtl pracovati pouze pro
mír všeobecný, že nikdy nechtl
Víde
i
než by se zdálo
kritického postoje jeho v jeho
nín opakuje
jem, že
s
ml ernín vtší podíl
odmítav
kvtna
Rakouskem ped dodrže-
byl výsledek akceSixtovy zklamáním
nho. Ze všeho zdá z
An-
londýnského paktu, nebo dokonce že Francie a
optn
minule, sneseno vyjíti
ernín, tentokráte prý Itálií
v
s
t
í
c,
R
i-
po njakou
se
jíž
do-
dvivjší
ale tak, že
než
by dohoda
zaruila nedotknutelnost hranic monarchie. Teprve potom
uiní Rakousko za a
n od
Itálie
Itálii teritoriální ústuplíy,
kompensaci
Somálsku.
dati.
Nic jiného nebylo
je
nesena
bude žádati
— v africké Erythraei lze totiž
Rozmluva mezi císaem a švakrem
reprodukována,
ale
od
Itálie žá-
jeho, jak je
nám
nejlepŠíminadjemina
zdar akce, jako by slovo o Terstu v Paíži ani nepadlo; bez obtování Elsas a Lotrinska nebude míru. Cí^a Karel nabízel celé Polsko, i s Halii, náhradou. Návrh byl zamítnut; Karel a ernín vrátili se sklíeni do Vídn. Potom násiledoval memoriál ernínv z 12. dubna a nové dohcvory mezi ernínem a BethrnanRem; nmecký kanclé byl napolo získán (plán od&toupit kus Eisas-Lotrinska), ale Ludendorf nechtl o vídeských návrzích ani slyšet. konfliktu toho zrodila se demisse Bethmatnnova ( 1 3. ervence). Císa Karel nabídku dopáti celého Polska i s Halii Nmecku (vzdá-li se aspo ásti Elsas a Lotrink) v dopise korun, princi nmeckému Vilémovi z 20. srpMia 1917. Vilém byil tou dobou o pochybnosti vítzství pesvden, podobn jako císa Karel a ernín,
Nmcm
Z
optoval
:
158
mluví se
již
smlouvy
s
hr.
o tom, koho pošle císa do Švýcar k podepsání
dohodou
má
;
ernína. Páni smjí
nín
Kinský, švakr nápadm: když er-
to býti kníže se
jiným
i
vykládá, že ve Francii se mýlí,
híku
v rukou
Nmecka
a že on, ernín, chová se
meckému kancléi bezohledn
a nedává
montádami nmeckéhoi hlavního
si
k
n-
imponovat rodo-
slanu, prohodí princ Sixt:
vám císa Vilém jedkíž. »Vždy ho nemám !« odpo-
Potom nebudu pekvapen, noho dne
Rakousko za
raají-li
válený
odejme-li
ernín rozmrzen. » Jedinený exemplá státníka, který nemá železného! kíže,« vtipkuje císa, narážeje na nelív rozdávání podobných odznak. tostnou štdrost Tato dobrá nálada byla zpsobena novinou, o níž vídá
Nmc
zpraven byl princ Sixt kterou
mu ústn
Ca doma
již
dopisem
potvrdil nyní
nota bene bez
vdomí
císa
i
(pozdji slyšíme:
ped i
italský
nkolika dny a
ernín: že král
Sonninova) poslal
Cadoma,
a
asi
v polovici
dubna do Švýcar njakého plukovníka nabídnout
kému vyslanci italských Tyrol.
v Bernu mír
s
Tato novina
totiž
nmec-
Vídní za jediné postoupení stala se
základem
ho vlastnoruního listu císaova
druhé-
(z 9. ''vt-
na) princi Sixtovi, pro státníky dohody ureného. Smysl jeho byl: protože nabídkou plniti
Cadomovou
teba, císa za kompensace v Africe pijme) hlavní
nesnáz dorozumní odpadla, není míru.
(kterou, jak do-
Ostatek
je
list
již
pekážek k estnému
šíe rozvedeným projevem
dvry
povuje jej, aby tlumoil Francii a vlastní a osobní myšlenku. Jde tedy
k princi Sixtovi a Anglii jeho kreditiv
01
s
plnou mocí co nejrozsáhlejší.
ernín nezvdl
norun 1
.
nic.
notu
Souasn
O
tomto
listu
však obdržel Sixt vlast-
ernínovu
prý
tohoto
obsahu
Rakousko nepostoupí nieho ze svého území bez ná-
159
(nehled k eventuelní
hrady. Nedotknutelnost monarchie
vjTovnané náhradou) musí býti ga-
»rektifikaci hranic«,
dv podmínky budou splnny, bude moci monarchie uzavíti mír separátní. Teprv potom zpraví své dosarantována
dohodou.
Jak tyto
3.
vadní spojence.
Bu
4.
jak
bu,
Rakousko
je
ochotno pokraovat v rozpravách o estný mír a pipravovat cesty pro mír všeobecný.
Zde zaíná
vídeských novinách
1
blikaci prince Sixta v leží
a
Hr.
nesnáz.
jistá
2. ledna
1
920
své
uveejnil ve
poznámky k pu-
»L'Opinion«. Hlavní kus jejich zá-
v textu noty, kterou dal
9.
kvtna 1917 liší se
jím nyní reprodukovaný
text
ernín
Sixtovi
—
zcela pod-
statnodtextu, jejž Sixt v »L'0 p n o n« v ydává za text pravý. Vtný rámec obou text je i
i
Ale u ernína z r. 920 má bod 3. na p. toto znní: Jak tyto* dv podmínky budou splnny, dá Rakousko definitivní odpov, nebo Rakousko mže teprv
v celku
potom
týž.
1
vstoupiti v jednání se svými
(dosavadními) spo-
Tedyanislovoomíru separátním mlení jeho spojencm! jenci.
Pes
tutoi
a za-
nesnáz se však dostaneme snadno. Text noty
ernínovy v »L'Opinion« je zejm p oi d v r s i m i e noty, jak ji uveejuje íslo paížské 1
tion« z 3. ledna, kryje se
na svou obranu
hr.
úpln
s
ž e
n
;
f
a k-
»L*Illustra-
textem, jejž nyní otiskuje
ernín! Protože faksimile v »L*Illu-
stration« pochází zcela
nepochybn
publikace v »L'Opinion«,
je
z téhož pramene, jako
nešikovnost falsátora
(sotva
m) možno
zajisté
rozumti nmeckému
mysliti na neschopnost
textu)Uím okázalejší a tím podivnjší."^) Konstatujeme št, že v jednáních následujících v Paíži se o
nov vbec
nemluví.
Zdá
se,
domnlý peklad
A ješt nco je v nikdy
nabídka Cadornova.
A
italské
vlády
princ Sixt tvrdí, že
v Laxenburku sliboval poskytnout o této na-
bídce pesná data!
domnlou
Zdá
se dokonce, že celá ta historie
italskou žádostí
o mír, pronesenou za zády
Sonninovými králem a Cadornou ji
ernín dnes
ho nedošla mírová nabídka
nebo
že
v »L*Illustra-
záhadného.
této historii
že
s
i
originálu.
tvrdí,
mu ernín
not erní-
že Sixt pochlubil se jen svou
nesprávnou parafrasí, jež ostatek paraduje tion« jako
je-
Cadorna sám
—
nezáleželo by na tom,
nyní také dementoval
v Paíži podezení, zda
Víde
nechce než
— psobila
síti
nedvru
zpsobem k definitivnívše vysvtliti, povdti ne-
mezi spojenci a že pispla svým
mu zmaru umím.
celé akce.
Jak
to
Laxenburku nadhodil císai
Jisto je, že Sixt již v
pi zpráv o nabídce Cadomov pípadnou otázku »Pro » Chtl jsem jednat pouze projsi ji hned nepijal ?« stednictvím Paíže a Londýna, « odpovdl císa. Kdyby :
—
nebylo toho detailu, bylo by
lze odvážiti se
mínní, že
in-
vence o italské nabídce byla plodem Sixtova nebo vídeského chytráctví, jež spoléhalo na
to,
že Francie a Anglie
budou pod dojmem odhalení o Cadornov nabídce ochotnjší neohlížeti
se tolik
na své
italské
závazky, po
pípad
Princ Sixt klade ve své ncwé knize (»L'offre de paix sépade rAutriche«) text ernínv v nmec, originále i falešný pevcklad, jejž známe, vedle sebe, prav, že to peíkládail s á m. iiém rozdílu originálu a pekladu nepraiví ani slova! Soudím, že neml ignorovat tak žailobu Demblinovu (srv. výle átr. 125, pozn.), -")
rée
O
jenž dí, že nit neillusltruje vhodinji
na
s
ernínem,
než toto
falisum.
neupímnou
hru, jež byla hrá-
161
by bylo cennjším spojencem
myšlence, že Rakousko
bližší
než Itálie.')
Dne
h o v pítomnosti
c a r é
Poin-
20. kvtna byl princ Sixt pijat zase od
R
bo
i
t
o v
. Rozhovor
s
obma
francouzskými státníky líí náš zpravodaj podrobn; smysl jeho byl: Poincaré byl
proti
teln
jednání
na poátku, že
na p.
stati
dosti zna-
Rakouskem. Ribotovi vadilo hned
císaský
list
nm
zejména že v
s
rozhodn pro, Ribot je zase
psán tužkou, ale pak
eeno, že by Srbsko mlo dože není vbec zmínky o Rumun-
není
Kóto
r,
sku, k nrnuž má dohoda vtší závazky než k Srbsku.
Marn
také snažil se Sixt
pesvditi Ribota,
Nmecku
skou nabídkou míru separátního skrývá se
G
skupina
i
tom, že bez
o
I
K
nelze a že
si
pející
na
teba zjednati
ji-
s
italským krá-
cest princov k Lloyd Georgeovi do Londýna
píliš kvapný
v rozhodnutích svých
je
(trop rapide)
.
Odpov
do Vídn,
nespchá.
tvrdil,
To
byl
nezdar optovný,
Dne 22. kvtna
zmínil se
R
i
b o
t
tentokrát
obmyslnou« (détournée). Ale z
Lloyd Georgeovi,
mnoho
dvry
vysvítá,
neekaný.
v zakryté narážce o na-
bídce rakouské v parlament a nazval
slal
ital-
stál
Ribot
o.
úmyslech osobní rozmluvou
nebo Lloyd George
neradil,
Porr
h o a jenerála
Itálie jednati
stotu o jejích
lem.
1 1 i
i
že za
ji
listu, jejž
že,
a
»pokry tekou a 20. kvtna po-
neml k
jednání
a ve zdar jeho velké nadje, smíil se
s
ce-
Nová kniha Sixtova operuje s italíikou nabídkou mírovou stejn jako publikace v »Opinion«, aniž by záhadu vysvtlila a pochybnosti zeslabila. Má jen data o jiných podobných pokusech -")
Itaie,
ale
vesms
velmi neuritá. 11
.
stou Sixtovou krále
do Londýna
mluvil Sixt
plánem schzky anglického
Loyd Georgem
s
George byl zejmé
v
nic
nesliboval,
Vídni, skuten, tedy
nebo,
to král
špatná kolonie; nkterá z
je
Londýn.
historii s italskou
Od
zády Sonninovými také nedvoval. si
23. kvtna
Lloyd
upímný; plány vídeské byly mu
cele
jako díve sympatické, ale
italským
Dne
Poincarém.
králem italským a
s
s
i
nabídkou za
schze
p o p
nmeckých
králem
co tvrdí ve
stalo-li se,
italský
s
Erythrea
e.
by
kolonií byla
pro Rakousko výhodnjší (tuto myšlenku Sixt ovšem od-
Víde
mítl:
kem)
Zmínil
.
nechce
dostati
;se
k
r
á
k
1,
nmuž
NmecS
r
b-
a že o tom císa Karel se nezmi-
uje. Byl pro schzku suverén. i
s
tom, že teba dáti náhradu
se také o
skua Rumunsku
hned do války
V
tom smyslu
se vyslovil
Lloyd George Sixta uvedl.
O
této
nemá zpráva v »L'Opinion« a n i slova, ji v nadpisech poslední kapitoly reklamn ohlašuje. Zdá se, jako by v poslední chvíli byla ta partie audienci však ku podivu
a
ze sazby vyhozena. '^) stu
Tak dovídáme
se o audienci jen z
li-
Lloyd Georgova Ribotovi z 23. kvtna (otištn v »Nár. 10. ledna
Listech«
1920), kde
suverén a radí zárove, aby minkou pro pozvání v Rusku
Zde
.
se
se
navrhuje schzka tí
vc
zaídila tak, aby zá-
krále italského
byla
udána
situace
.
se historie
pijat nikým
Sixtovy akce a
ko n
neobdržel
í.
Nebyl
již
slova odpo-
již
vdi
na své návrhy. Ke schzce hlav stát nedošlo. Vlastnoruní list císav z 9. kvtna nota ernínova i
-'')
Také ve
své nové kindze
králem ani slovem.
nezmiuje
se Sixt
o lozmluv
s angl.
d
163
odpovdi.
z téhož dne zstaly vskutku
beze
Dvodu
neznáme; z toho, co víme,
zdá
se,
toho zatím že
situaci
bezpen ovládla
vší
nedvra
nejen
k upímnosti Karlova poinu,"^) ale
Ribotova
hlavn pochybnost o
pemoci nesnáz s Itálií. Pozdji, po msíci, v rozmluv z 23. ervna naznail Jules Ca m b on princi Sixtovi, že Francie mla a má nesnáze s Itálií pro v jiném smru (v Malé Asii nemírné požadavky italské možnosti
i
aiAlbanii) a že
jí
proto (to je asi smysl) bylo nemožné
naléhati na slevy s londýnského paktu.
že
Itálii
byla myšlenka zvláštního míru
poátku nemilá vbec a pro politiku, jež chtla že
Dnes chápeme
kdyby nebylo
že v
Itálii
lépe,
Rakouskem od
s
byla nejvhodnjší
pda
rozbití Rakouska. Lze
by Rakousko vyšlo
že
této politiky italské,
íci,
z války bez zvláštních ztrát territoriálních a
sv-
by
že
tová válka vbec skonena byla již v roce 1917? Zdá se, že máme právo íci, že kladná cdpov na tuto otázku jednání v lét
je bližší
pravd
1917 znovu
než
odpov
dvrn
záporná.
Švýcaích mezi
ve
Vídní a Paíží zahájená ztroskotala rovnž, dosud me.^")
A pro
cis.
Karla bylo n e
j
f
a
t
á
Pro
1
n
i
š
í,
neví-
že do-
1917 nad Itálií velkého vítzství. Bylo snad po ješt možno postoupiti Itálii Trentino? Dne 6. prosince 1917 povdl ernín, že monarchie zápasí za Strasburk stejn, jako^ Nmecko bije se za Terst, v dubnu 1918 prohlásil na rozkaz císav, že Clemenceauem uvebyl v íjnu
nm
R
podle nové knihy Sixtcvy, prohlásil v dubnu 1918 i b o t, v komisi Siiimovní, vyšetující Sixtova tajná jednání, že vzepel se zvláštnímu míru s Rakouskem, protože mu stály v cest závazky k Itailii, že ernín v téže dob nabízel zvláštní mír revolunímu '"")
Rusku tí
a že císa Karel své zámry nebyl s to uskuteniti. zdá se býti poslední nejvýmluvnjlí.
Z
tchto
dvod '^^)
Srov. sta následující.
11*
164
ejnný
vlastnoruní
publikaci)
tuto
vped
.
.
list
lež
je
a
z
hr.
r.
.
.
.
.
pouná
Odhalení Sixtova jsou
ní
Karlv (ernín vyprovokoval podvod Djiny valily se
ernína,
1919.
i
jeho politiky z
V knize
své píše, jako
lepší pozná1917 jehjo knihy
pro r.
i
by o Sixtových jedná-
dohodou nevdl a zatracuje tato jednání (o nichž prý zvdl teprv pozdji) jako diletantské pokusy, jež
ních
mly
s
osudné následky,
ústedních mocností a ství.
a
Nyní vidíme,
dohod
protože
pevn
ml
že
by
politik; jeho
nadji ve vítz-
založily její
ve všem podstatné úastenství,
Kdyby
snad nebyl zpraven o všem.
držel se pravdy, byl
odhalily rozvrat
získal jako
byl v knize své
lovk
a neutrpl jako
vývody o nemožnosti míru separátního byly
by psobily mnohem pesvdivji. Vidíme dnes, že nejsou veskrz
dohad
plodem
domysl,
a
ale v dležitých
kusech výsledkem zkušeností.
Nás 3
echy
jiné stránky.
musí
Dne
historie Sixtova
celá
10. ledna
1917 formulovaly mocnosti
dohody, odpovídající Wilsonovi, mínky.
V nich byl
i
zaujmouti
požadavek
:
veejn
své mírové pod-
osvobození Ital,
Slovan (tak místo: Jihoslovan), Rumun choslovák z cizí nadvlády. Vidíme, že
a
e-
v jed-
Rakouskem na jae 1917 nepadlo, pokud jde o echy, ani slovo o tomto programovém požadavku! Je možná ovšem, že zpravodaj z »L* Opir)ion« není úplný a není cele spolehlivý. Ale vskutku je takový výklad málo pravdpodobný, vidíme-li, že teprve R b o t v kvtnu vzpomnl v jednání se Sixtem toho, Že nání o separátní mír
i
s
<
165
dohoda má také závazky k
Rumunsku
Albánie nebude staiti jako náhrada
nebo že severní
Srbsku.
Jen na
samém zaátku jednání Sixtova, v únoru, v prvé not Ceinínov a s ní souvisících poznámkách císaových nacházíme ujištní, že: »S1 ováné jsou úpln rovnoprávní, u nás není privilegií pro rozliné národy napsal
ernín),
(tuto nepravdu
Slované jsou vrni císai a dynastii..
Odtud zdá se, že poteba uspokojiti nároky Slovan byla pece v Paíži dotena. V íc než zlepšiti právní postavení jejich se však tenkrát v kruzích dohody sotva zamýšlelo.
Vt}^ pit,
tyto nejsou
chápány jako výtka. Musíme pocho-
jak zdlouhavá a nesnadná to byla cesta, jíž se Francie
a Anglie dostaly až k odhodlání rozbít Rakousko. Politika
stát ídí
se daleko víc interesy než sympatiemi. Ti,
kdož na jae 1917 neposuzovali u nás projev dohody z 10. ledna bez jistého skepticismu, najdou v historii Six-
tovv akce
dodatené rozhešení.
DALŠÍ TAJNÉ JEDNÁNI S DOHODOU. (Otištno pod
»0
tit.
náš osud«
»Venkov«
ve
26.
záí
29.
a
1920.)
tenái
stati
tajného vyjednávání, jež vedl
se s
novin sotva unikly
koneným
Francií, a jehož
Rakouska
císa Karel
cílem byl
dohodou.
s
nebo zmínky, dotýkající
Hlavní
1917
r.
separátní mír fásí
tchto diivr-
ných styk byly dohovoiy švakra císaova, prince S z
Parmy
francouzským
s
R
ministrpresidentem
Poincarém, Lloyd Georgem, ano glickým králem (bezen až kvten 1917), o
tem,
psal jsem v lednu
1920
pála
si
lze íci, žei
svt
nechtla
b
pochybno, zda by
nichž
Anglie
s
se
t.
j.
s
nimi sjednotili
Nmci
a
o návrhy samého císae, návrhy,
úedn
o-
a n-
i
nabídky jeho nebyly povahy ústavn bezvadné a že
nistr záležitostí
a
Rakouskem upímn, Francie, Rakousku samém pak teba povdti,
O
vedoucí národové,
t
Itálie, jež
se vzdáti slíbeného Terstu.
zvláštního míru
rovnž.
i
x
v »Nár. Listech«. Víme, že jed-
nání rozbilo se v samých poátcích na odporu za nic na
i
je
oba hlavní válku
Madai. Šlo v podstat s nimiž zodpovdný mi-
Otakar hr. ernín se pípad v nž nebyl pln za-
zahraniních
neztotožoval,
po
svcen.
Zájem,
tm,
jejž
chová veejnost k tmto
je pochopitelný,
nebo
dvrným
traktá-
zdar jejich by byl dal evrop-
skému zápolení výsledek v podstat
jiný.
e
s
k o
s
1
o-
167
vensko
by nepovstalo
naopak by bylo v
soustátí
z ruin
Rakouska, ba snad pravé
domu Rakouského
nov
založeno
takovém rozsahu, jako nikdy v djinách. Jde tedy o
ma práv
pro nás nejaktuálnjší. Proto doufám, že budo\i
»L'0 pini
zajímat nová sdlení paížského týdeníku (z
0.,
1
jež
mezi Vídní a Paíží byla, vskutku jako po-
kraování Sixtových traktát, navázána v pnu
Je
o n«
tajných jed-
24. a 31. ervence) o dalších
náních, s r
the-
ervenci
a
1917.
r.
že v okolí
jisto,
císaov
ve Vídni nesli velmi tžce,
že princi Sixtovi nedostalo se od Francie na poslední jeho
návrhy a žádosti (z kvtna 1917) vlastn žádné odpo-
vdi. \Nešlo jen o zklamání
mlo
s
Paíží
v
každém pípad.
pro
Víde
z
nezdaru
neobyejnou
Proto snažili
nitky navázati. Užili k
—
se z
tajné spojení
cenu
politickou
Vídn
petrhané
tomu osoby menšího postavení a
jména než prve; nešlo také nyní o císaské vlastnoruní listy
a o
pímé
audience u hlav stát. Ale
nání dalo se na strukcí (jež
základ pesných
ponvadž
jed-
a úedních in-
relací
»L'Opinion« otiskuje), dostává
se
nám
v
nm
hlubokého a jímavého pohledu do stanoviska obou
dosti stran.
Zajímavo
je také, jak
nenápadn bylo
jednání na-
vázáno.
Ve stál
švýcarském Freiburgu bylo sanatorium, v jehož ele
léka, »známý
zpravodajskému oddlení (francouz
ského) jenerálního štábu svou oddaností k
couzským«.
Do
sanatoria se »náhodou«,
t.
zájmm j.
fran-
jist ne ná-
hodou uchýHly k léení skoro souasn hrabnka Reverterová,
rodem Francouzka, provdaná za rakouského »i-
nanníka«
hr.
Reve
r t
e
r
u,
a
hrabnka Armandová,
168
píbuzná
její.
Manžel
Ar mand,
hr.
její
francouzský
prmyslník, byl, rozumím-li dobe, pidlen za války jako reservní
dstojník ministerstvu války pro službu zpravo-
dajskou.
Tím zpsobem
Reverterou
poaly
tedy
se
Armandem,
a hr.
styky mezi
hr.
o nichž vypravují
publikované úední dokumenty. Pipomínám, že akta, jež pocházejí ze jmenovaného
pro špionáž, oznaují šiframi
V.
(I.
je
již
bureau ministerstva války
dsledn
hlavní jednací osoby pouze
na p. »informátor vídeský«,
t.
j.
hr.
Revertera) a že jen nejmenovaný vydavatel toho materiálu
V úvodech znamuje.
svých nás se jmény jejich a
O
hr.
Reverterovi tvrdí, že byl píbuzný císaské
teba
rodiny. Jak se dovídám, je to z bratí z
historií jejich se-
ml
Bourbonu-Parmy
vyložiti tak, že
za
nkterý
cho píbuznou man-
želky jeho. Revertera, jehož otec byl vyslancem u Vatikánu, patil vskutku k intimnjším
as
býval také po njaký
císaské rodiny;
v rakouské služb diplomatické,
v hodnosti podízené.
ale jen
známým
Na
od vyjednávání,
rozdíl
prostedkovaného princem Sixtem, vede, jak Reverterovu od poátku
em. Není vyloueno novy
SQ
ernín,
hr.
peje
si
zahájiti
Rakouskem. Starý
války,
s
císa-
vždy nekryly.
již
poátkem ervna
vené v zpravodajském oddlení
s
dohod
ovšem, že instrukce císaovy a erní-
Hr. Armand zpravil
eria
v
se zdá, akci
i
Painlevém,
beznadjný, protože pro odpor
jen. štábu, že hr.
Rever-
ním rozpravy o možnostech míru
s
R
své pedsta-
se
b o
t,
informován o tom ministrem
namítl, že
dohovory žádané jsou
práv nedávno
Itálie rozbila.
Ale plukovník
jednání obdobná
Go ub e
t,
che
francouzské špionáže, nedal se odstrašiti. Jeho oddlení
16Q
podávalo dále informace, pocházející zejmé z freiburského pramene, ke konci ervence pak novinu,
Bethmann a-H o válené v Berlín,
t.
1
1
we ga
znamená vítzství strany
prý porážku vídeského
j.
pád
že
úsilí
lenou nmecko-rakouskou nabídku mírovou, a
o spo-
že císa
Karel, rozilen nežádoucím obratem, vrací se ke svým sta-
rým
zámrm
o mír postranní. Goubet navrhoval vyjíti
žádostem Reverterovým o jednání vstíc.
pad, dovozoval, bude nám tých
informací
tak
umožnno
vcí u
o stavu
V nejhorším pínabýti dleži-
Goubet
nepítele.
ml
ostatn ve bvýcaích ješt jeden cenný pramen zpráv o Rakousku:
maitressu
Co
kn.
Francouzku, která bez
1 1
vdomí
o
r
e
d o-M a nn
s f
dodávala
knížete
el d
a,
dvrné
noviny francouzským zástupcm.
Goubetovi
konen
se
podailo
Painlevé, tak chefa jenerálního štábu, jen.
K
své stanovisko.
zený revoluním rozvratem celé fronty,
ha velkého zápolení v
francouzští
si
nerozhodná pova-
páli
upínm
na západ.
vypracovaných vidíme,
vidouce
jenerálové,
v Prusku, byli by archií, s tou
té situaci
definitivní
v Rusku, prová-
bitv flanderské
not a dobrých zdání v
že
i
ministra
Foche pro
ochot pispl nepochybn
nezdar ofensivy Brusilovovy
Z
jak
získati
vlastního
dospti k
nepítele
dohod
podmínkou ovšem, že rozliné
státy,
s
mon-
z nichž
monarchie se skládá, »budou tak zaízeny, že budou zaru-
ena
práva národností a jejich vlastní representace« (nota
Fochova) a že za nezbytné
Rakousku náhrady. tom, že úkolem hr.
Konen
ztráty teritoriální dostane se svolil
i
R
i
bo
t,
ale stál
na
Armanda bude vlastn vyzvídati,
nikoli vyjednávati. Instrukce Ribotovy chtly zhruba tomu, že hr. Armand mže ujistiti Reverteru, že dohoda, pro pí{>ad, že by
se
Rakousko oddlilo od Né-
170
mecka, bude
je chrániti vší
mocí
proti
dsledkm
takového
odhodlání (to Rakousko, »kdc by Slované dostali autonomii«). Ano, vliv
mže
hj^poteticky
na obnovené Polsko, po
kde díve
nech
Víde
pouze v
Na
pípad
i
na tu ást
dohod
rozdíl
jistý
Nmecka,
vykonávala hegemonii. Ale ve Vídni
pamtlivi toho, že Francie
jjsou
Rakousku
slíbiti
se
všemi
mže
uzavít
mí
spojenci.
od stanoviska Ribotova, velmi opatrného
nebo skeptického, pikládaly francouzské kruhy vojenské a brzo na to také Anglie jednání švýcarskému dležitost
vtší. Ješt díve strukce, byli
Geo
(dne
hr.
5. srpna)
Armand Ribot
s
obdržel žádané
»Ale
Terst
jak víme, se rozbilo
Painlevém u Lloyda
Nmecka je již
jako díve
i
nyní, velmi hor-
kamenem úrazu !« Na tom hlavn, poslání prince Sixta. Painlevé' nyní
pekvapil Lloyda Georgea plánem, který
niti v'
in-
g e v Londj^n. Lloyd George vítal myšlenku od-
r
dlit Rakousko od liv.
než
i
tuto pekážku.
Pír.
prvé polovici ervence namítl v
ml odstra-
Revertera byl
rozmluv
s
nkdy
francouz-
ským dvrníkem ve Freiburgu eventuahtu, »že by voj-
dohody zadala vážnou ránu rakouské armád a tak umožnila monarchii estný
ska
ústup; kapitulovati beze všeho Rakousko bohužel nemže. « Není pochyby, že smysl tohoto pokynu, jehož nehoráznost (Víde v nm prosila dohodu o porážku svých armád!) je úmrná dramatickému zauzlení situace, byl: dobudete-li Terstu vojensky, budeme ho
moci obtovati! Proto Painlevé pedložil v Londýn plán, vypracovaný gen. štábem francouzským, kte-
171
mla býti velká oensiva proti Terstu. T. j.
by spojenými silami
rak
podniknuta
Itálie,
Francie a Anglie
po prvé ve velké válce mli francouzští vojáci
bojovn
s
rakouskými,
aby —
se
se
Rakousku pomohlo k mí-
Lloyd George byl plánem
ru s Francií!
setkati
nadšen,
zejména
proto, že sliboval rychlé a brzké odstranní hlavní nesnáze
problému. Ale druhého dne anglití vojáci plán p o c hoV a
1
i.
Jenerál
a rozilen, že
Rober
t
s
o
dá dozhodnutí na
»My
Podobn glas Haig,
ko !«
zástupci
chef jen. štábu, byl uražen
zejm podceuje soudobou Paschendaele a že hle-
Lloyd George
velkou ofensivu anglickou u
opakoval:
n,
bojišti zcela jiném.
My
Nmecko!
drtíme
Tlue
pstí na
Nmecsir Dou-
rozbíjíme
byl proti francouzskému plánu vrchní velitel anglických vojsk.
italští namítali dokonce,
stul
A
vojenští
že navrhovaný spole-
ný útok na Terst nemohl by býti pipraven díve než na
msíc íjen. A to už je prý pozd; zaíná zima! Tak zmaena byla, zdá se, jediná možnost, jež by dohod s Rakouskem opravdu prolomila cestu. K jednáním hr. Armanda s Reverterou dali ovšem v Londýn svolení. Ale je pravdpodobno, že Lloyd George po zmaru plánu stem od nich
Na
již
Freiburgu
hr.
Ter-
Londýna mohla prvá
roz-
mnoho neoekával.
poukaz
z
Armandem
a
telegrafický
mluva mezi
s
již 7. srpna.
hr.
Reverterou konati se ve
Zpravodajské oddlení
jež akci vedlo, pojalo úkol
instrukce Ribotovy. Hr.
svj podstatn
Armand
jen. štábu,
jinak, než žádaly
nadiktoval totiž Rever-
pesné formulované podmínky, podmínky, jež co do uritosti i dalekosáhlosti sotva mohly býti pekonány. Bylo terovi
172
pt punkt,
celkem
toi
prostou neutralitu,
od Rakouska
jež žádaly
druhé
za
pedn
na-
vydání Trentina a Terstu
jako svobodný pístav by zstal Rakousku. Za Ale spokoj ovály
Itálii.
Anglie), že
s
i
alternativou, že Terst
Rakousku (jménem Francie a nota bene
vše to slibovaly i
se
ob
velmoci všemi silami svými se zasadí
federaci stát rakouských pipojen byl státpolský, a tovhranicích svýchz r. 17 72, dále království Bavorské, konen celé Slezo
aby k
to,
i
sko
v hranicích z roku
bude
ástí
rozeznávaly
—
kouských
1
740. Slezsko, pravilo se
tu,
»ddiných stát rakouských«. Podmínky tedy »ddiné státy« a federaci stát ra-
vyšší povahy.
tato
mla
Jak z
b3Hi
patrn státoprávním svazem
jiné noty
zpravodajského oddlení
ze 4. srpna vysvítá, pedstavoval rální štáb asi tak, že z
si
to francouzský jene-
dosavadních zemí svých utvoí císa
Karel personální unii (federaci) stát
majoritou slo-
s
vanskou; a k tomuto celku že pistoupí Polsko a Bavorsko
jako noví lenové federace.
Zdá
se
na prvý pohled,
že
návrh nevzešel z dílny
diplomat o rakouských pomrech náležit informovaných, nýbrž že
to
bylo
dílo
voják,
jehož napoleonská vel-
korysost sic prozrazovala elementární
zmny
vdomosti
historické,
zpsobené národní myšlenkou v stední Evrop. Obnovený stát koruny eské, na njž patrn jenerální štáb pomýšlel, ml by v mezích svých 1 .2 mil. Nmc, proti 6H mil. ale
i
elementární neznalost
Cech
H
situace,
Polák, hospodásky byl by velkou pevahou nmecký. Jak bylo možno sníti o slovanské majoa
1
mil.
rit v starých státech rakouských, mla-li
Hali,
jak ze
všeho vyplývá, pipadnouti Polsku a zachován býti podle všeho
istátuherský,
snad v starých hranicích?
A pi-
173
772 (jež by Rusku) by bylo pece paraly-
pojeni Polska nota bene v hranicích z
byly pravým atentátem
vi
r.
I
sováno zesílením nmeckého živlu v nové habsburské
fe-
1914 pibylo by v novém Velo 5 milion Vedle trosek N-
deraci. Proti stavu z roku
Nmc
korakousku
asi
1
!
mecka vznikla by nová velká
íše,
od Baltu
sahající
spoj
k Adrii, v níž by však podle všeho udávali tón
Nmci, Poláci
a
jste
—
í
Maai!
Pochopíme, že dojem Hrozili
e n
hr.
Revertery byl velmi smíšeny.
optovných dvrných
tak vykládal asi v
rozhovorech, jež se prodloužily na dva dny
—
že nás roz-
kouskujete a nyní chcete z nás udlat velký stát! Polsko snad, ale Slezsko
—
to
To
až skoro k Berlínu!
A souhlasilo V Bavorsku
by
s
ztratili
Te
je
myšlenka,
pímo
jež
leká!
tím obyvatelstvo Slezska a Bavorska?
dob mnoho
jsme v poslední
sympatií...
nemžeme, spíše bychom potebovali záruk útonosti Itálie. Také bychom chtli podržeti Ble-
r s
proti
znamená, že by hranice naše sáhaly
t
vydat
hrad; nemžeme naše
strpti, aby
Jihoslovany ...
pravda, je
nám
Fed
teba. Je
Sfbové revolucionovali dále e r a
t i
v n
í
myšlenka císaova. Do-
to také
hodnou-li se Slované, budou míti vtšinu
nmci
jsou u nás silnjší, než
zízení,
h o
si
Ale Vš eZnamenalo by
( ?)
myslíte.
.
Maary. A eši nebudou nikdy spokojeni!... Hlavní je, že cestu, toi
také riskovat
obanskou válku
kterou navrhujete,
estný muž, a dáti
si
císa
nemže
s
nastoupit
nemže.
takovým zpsobem
takovým zpsobem zradu
zpsob, aby dosáhl míru, tebas
Císa
je
zraditi spojence
zaplatiti.
separátního,
Teba
hledat
zpsobem
174
mravn
pijatelným.
Podmínky dohody mohou býti kruté, ale nikoliv absurdní. Tak aby je mohl císa zastávati i v Berlín, a teprve kdyby Berlín odmítl, mže císa z toho vyvoditi dsledky. Ale jeho rozchod s Berlí-
nem
musil
by
míti »z
však, že návrhy vaše
aby
sím,
d án
í
ko
nemohou
je,
zpsob, jakým byl instruován
hr.
k o
i«
.
.
.
Pes
cíli,
také nkteré
vcné
to
pro.
.
.
nepotebuje komenek
r r
t
n o
s t i.
Že
Armand
pro první schz-
sám
ministr Painlevé.
Reverterou, nebyl šastný, uznal
Ml
s t
jak vidno: pro rozchod
zdání
Berlínem potebujeme
s
no
k žádoucímu
je tak jasný, že
táe. Hlavní myšlenka jehoi
ku
vésti
t
bu jak bu v dohovorech bylo pokraováno
Výklad Reverterv
s
ek
r r
námitky, na
p.
proti
tomu, že
Terst by mohl zstat v Rakousku jako svobodný pístav,
nebo
proti spojení Polska
s
monarchií.
Z
nových porad
paížských (o jejichž bližších okolnostech bohužel autor
nepovdl* O, tentokráte jist nikoH bez úasti zahraniního úadu, vyšly nové instrukce hr.
naší publikace nic
Armandovi. Armand seznámil 1917. Jde je
tu
nich
úední Francie (t. j. ne pouze jenerální pedstavovala v té dob podmínky míru vbec a ja-
Rakousku hrozí =^0
nebo z
si
ké bylo specieln stanovisko
neml
nimi Reverteru 22. srpna
o dokumenty historicky dležité,
zejmo, jak
štáb)
?
Také v
z
tcbo
—
její
k Rakousku.
tak vykládala, francouzská nota
—
nové knihy Sixtovy se víc nedovídáme. Sixt ovšem jednáních již úastenství. Sixt je naopak kritisuje ne-
R
který pedevším pisípl' k nepíziniv, zejména proto, že i b o t, se v knize Sixtov vracejí), zdaru jeho jarních traktát (útoky (v oích Sixtóvých vedl je nyní v dohod s baronem druhým pvodcem zmaru zvJ. míru s Rakouskem) a to tak, aby akoliv ve snskrz Rakousko dospl i k míru s movn míval plamenné projevy proiti myšlénce jednání s nepítelem. iSixt má za to, že autorem instrukcí Armandovi z 22. srpnia je
na Sonninem
Nmeckem,
R
b o
t
sám pímo
nebo nepímo.
175
Nmecko, germanisace,
vyhraje-li
roz-
prohraje-li,
Ani toho, ani onoho nepiejí si Francie a Anglie, pres jistá tvrzení, postrádající podstaty padnutí.
(af firma ti ons sans autorit). šlence, jež je, r
a c
se,
ástí a srovnávala se slovo
!«
myšlenkou císaovou:
t.
j.
v my-
je
ve
de-
e
f
by umožnila rozsáhlou autonomii jednotlivých
jež
i,
zdá
Záchrana Rakouska
pipsal
s
demokratickými (»Ach, povstné
hrab
tu
Revertera) sklony národ.
Tím
by také byla odstranna protiva mezi novým Ruskem a no-
vým Rakouskem. Nové Polsko by mohlo uiniti pátelský spolek s dunajskou federací, tím spise, že by jeho prvý král mohl býti zvolen z domu Habsburského. S touto federací uzavely by západní mocnosti alianci a podepely by jej hospodáský rozvoj Kdyby okolnosti dosply k rozchodu Rakouska a Nmecka, pála by Francie Anglie pípadnému pokusu Rakouska, kdyby snad chtlo obnoviti vliv svj na nmecké zem na západ. Francie by í
.
i
usilovala o pátelské styky mezi
Lov
Rakouskem
Srbskem.
Z
n by mohl býti ponechán Rakousku.
e
Polsko mlo
býti
obnoveno vskutku v hranicích
772 (tedy ztráta Halie pro Rakousko, Poznaská a záp. Prus atd. pro Prusko) a Itálie
z
r.
druhé
teba k tomu do-
noty (o základech míru všeobecného) dati, že
a
ztráta
1
Ters (s výhradou výhod Srbsko mlo dostati pouze pístav v Trentino
t
i
chrániti staré své hranice z
r.
1914,
dostati
pro rak. obchod). Adrii, ostatek za-
podobn
Ru-
jako
munsko. Dodejme hned,
že podmínky míru
daly, jak se
samo sebou rozumí, llsasy
nicích z
8
r.
hradu škod
I
i
4, dále
Nmci
nápravy
obec naho
a Lotrinsko v hra-
(réparations)
zpsobených ve
žá-
,
t.
j.
ná-
Francii a Belgii, na-
vrácení daní jimi vybraných, zaplacení obchodních lodí
176
ponorkami zniených a dodávky uhlí a díví dotud, dokud
nebudou obnoveny francouzské doly a
válenou náhradu v bžném
slova smyslu)
Nmecko
byla podmínka, že
toho slova) kraje na levém
(tedy žádnou
lesy
.Vzárukách
odmilitarisuje
behu Rýna, aby
Francie zba-
konen
vena byla obavy z nového pepadnutí. Žádalo se
vydání
Helgolandu
meckých kolonií
se
jedné z velmocí dohody.
týe, pravilo
se;
užíti
(Ize-li
Co n-
Francie se zasadí,
Nmecku byly kolonie vráceny nebo smnny. Podmínky mly všeobecnou zmínku o obnov míru na Balkán a v Turecku. Ruska se týkala snad jen nepímo aby
i
žádost o otevení Dardanel.
tená
postihne sám, jak
ohromný
mito podmínkami míru a tmi, jež potom
slu
Reverterov:
nejen
že by
piznání porážky a pijetí
nemohla v Berlín ská Polsku
se
A pece r
dn
jejích, ale
í«
i
pod-
ve smy-
Nmecko Víde jist
pimlouvat za vydání na p. Pozna-
nebo Helgolandu Anglii.
náhrady
u
— 1919
znamenaly pro
dsledk
tování Elsas a Lotrinska, ale
Nmecku
s
1918
r.
byly vskutku uloženy ústedním mocnostem.
mínky ze srpna 1917 byly tenkrát »a b
t-
rozdíl je mezi
bu
pála
Víde
si,
v belgickém
byla pro
ob-
aby za to dostalo
Kongu nebo
se
v balt-
ských provinciích. Také co Rakouska se týe, nechtl Revertera slyšet o ztrát Terstu, v Srbsku navrhoval dosaditi
ernohorskou dynastii
místo
Karaordvi.
Ale
v celku byly podmínky pro Rakousko (až ovšem na Terst) velmi výhodné.
Na
neštstí pro
Víde
rozklad Ruska dvr Karlv
naplnil pokraující
novou sebedvrou,
nými slovy císaské plány na útk od
Nmecka
ji-
a tím od
177
dve ernínov.
katastrofy ustoupily rostoucí
pímo
Re-
tajnou schzi erní-
vertera
tentokráte navrhoval
novu
s
nkterým francouzským ministrem; bylo zejmo,
ní
má
pi
že
jíti
víc o mír všeobecný než o »korrektní« cestu
k míru separátnímu, o niž byl usiloval Revertera díve.
Ale vskutku ve Vídni a nechali hr.
ani o tu
schzku
Armanda dlouho beze
poátkem íjna
vší
již
vážn
nestáli
odpovdi. Teprve
do Freiburgu odpov, jež byla vlastn holým odmítnutím: »Nemocnému se vede lépe; podmínky léka jsou píliš tvrdé. Snad telegrafoval Revertera
pozdji, budou-li zmírnny
A
pomocí
na
.«
bolševici
pány Ruska.
Víde
vítzství se
stali
1
.
nmeckou
s
vidla zas budouc-
by
byli v jen. štábu francouzském jednání
Reverterou rádi zahájili. Ale ten sešel se
teprve
ra-
svtle.
dob
té
brzo na to
italské front,
ržovém
nost v
s
.
potom pišlo ke konci íjna velké
kouské
V
.
Armandem
jako vymnn: dvrník ernínv (jejž znovu a
února
poval cele jako
s
1918. Byl
vystu-
znovu
císav. Pišel vlastn navrhnout osobní schzku ernína s Pichonem, ale povdl zárove, že Ra-
velebil), nikoliv
kousko
nemže
podporovat nárok francouzských na
Elsasy a Lotrinky a že ernín pes jak
Paíž
mír na
to,
že není naprosto,
Ludendorfov, je v podstat pro státu quo... To znamenalo úplné
myslí, ve vleku
základ
zvrácení základny, na níž tajné styky Francie
s
Rakou-
skem od jara 1917 byly založeny! Je proto ku podivu, že ješt jednou, ve dnech 23. již
za ministerstva
Armand
—
25.
sešel se s
února
Clémenceauova.
sledních rozhovorech
je, lze
Reverterou
1918.
V
To bylo
tchto po-
íci, zástupce francouzský stra-
12
178
nou
žádající, Revertera stranou odmítající
jednoho roku se situace
jevila
zmnnou!
—
tak
bhem
Revertera tu
opakoval ješt osteji, že o vydání Elsas a Lotrinska ne-
mže býti ei, obecný. Nezdar no ú e d n
í
a
n ot ou
odevzdal a v níž formuloval
jen o mír všeroztrpení Armandovo bylo dovrše-
že
r
možno
akou
hr.
e r
konený
refus
n
í
jednati
ko
s
n,
u, kterou
eln
é,
Revertera
prý na rozkaz císae Karla,
nápadn
oste: podmínky fran-
Víde
couzské (ze srpna 1917) považuje t
mu
za n
epi
j
a-
protože žádají od jejího spojence odstoupení úze-
mí, jež tento drží
plným právem. Na základ
státu quo ped válkou by bylo však lze jednati Tak jednání, zahájené osobn císaem Karlem pro mír zvláštní, mír zrazující Nmecko, skonilo se n otou ernínovou, ideu základy takového míru zvláštního oste odsuzující, odsuzující .
.
.
i
nota bene
ji
Víme, že
jménem císae Karla! ernínovi nestailo: vyprovokoval o
to
nedl pozdji Clémenceaua, aby Karlovy z jara 1917 na pospas
vlastnoruní
dal
pt listy
veejnosti, aby je císa
Karel musel zapíti
ped
nyní, nelze se diviti
rozhoení Clémenceauovu. Hr. er-
nín nejen že
pece pro
Po
celým svtem!
dvrný pomr
tom, co víme
mezi Paíží a Vídní, který
chvíli rozhodující krise sliboval
možnost pomr-
né záchrany, zmnil v hepátelství, ale vzbudil v Paíži i
mínní, že všechny pokusy vídeské o
šalebnou hrou, jen že
pes všechny
odtdou
instrukce z
špionáže.
Paíže
sblížení byly jen
Vidli jsme
a la
:
vskutku,
Vyslechnout všec-
ko, nic neprozradit! zpovídala se Francie ze svých cíl
horlivji než Rakousko!
zpravodaj
koní
stikou hr.
ernína.
Pochopíme, že náš francouzský
své výklady velmi nepíznivou karakterí-
A dodává:
»Jméno
hr.
ernína zstane
l|
.
179
spojeno
8
pádem Habsburk. ernín
byl beze sporu hlav-
ním pvodcem rozkotání Rakouska. «
ernín zaujme jako
sotva
pvodce «.
Tato
totiž,
zdá
dových
mand
s
Reverterou z
snažil se
k Rakousku
mimo
litiky
polské dohody
eši a
vychází z kruh, které
li-
podrobnost z rozhovor Arman-
dn
upímn
vzrstají.
Dotkl
šetr-
se v té souvislosti jeho
Ano,
:
po-
Víte, že v stá-
národ
vašich:
to jsou revolucio-
námi, vykládají své plány. Aspirace jejich již
jsme se však
Francii
nechová
a že tedy nezasluhuje žádné
a pak pokraoval asi takto
Chtjí
—
Prusko
pracují agenti jednotlivých
s
Ar-
23. a 24. února 1918.
Srbochorvati (Revertera:
nái). Mluví
vili
jež hlásí se z žaloby
jiné dovoditi, že
nosti s rakouské strany.
tech
se,
ovšem
zániku Rakouska.
Dodávám zajímavou
se
a
eský nebude
Historik
ovšem proto naplnn tím rozhoením,
tují
se vskutku, že
trvale tuto velikou roli v historii,
» hlavní
francouzské.
Zdá
samostatnost, ne pouze autonomii. Di-
— aspo pokud
jde o
ty,
co jsou ve
že nechtli nikdy podpor penžitých,
boha ti a mají svá vydání. Nuže, ve Francii nedávno nmeckého agenta, a
to
a nejsou
chytili zcela
jednoho z pedních. Pi-
aby vyvolal dlnické nepokoje a organisoval zmatky.
šel,
Protože jeho piznání byla zajímavá, byl
mu
myslím
slí-
dodává penžité podpory vašim agitátorm a mluvil o tom, vec ben
Vyznal mezi jiným, že
život.
Nmecko
doufá.
Prusko krátce podporuje rozklad Ra-
kouska v nkolik samostatných republik, v republiku eskou, stát srbochorvatský, slovinský.
Pes vrátil se
to,
že
Armandv
.
spolupracovník, freíburský léka,
k vci ješt jednou a ujišoval Reverteru, že
je to
12*
]l80
nemže eský tená než usmáti se této absurdní kombinaci. Hr. Armand piznal, že nezná podrobnosti
pravda,
aféry a že neví
Pro nás
vlády.
zení, že naši
pocházely-li
jist, jest
v celé
té
peníze
historii
od nmecké
zajímavo potvr-
revolucionái podpor od francouzské vlády
nežádali a tím imponovali.
A ješt poznámku. cií
Fíistorii
a Rakouskem roku 191 7
tajných jednání mezi Fran-
— 1918 známe dosud
v pod-
stat podle anonymního vylíení jich v týdeníku »L*Opinion«. jVylíení to bohato je akty úedními, event. zalo-
ženo na deníku Sixtove. Jinými slovy, vrohodnost jeho je
podle všeho velmi veliká.
ní
podává nám pravdu ^''')
Nová kniha
c e
1
Ovšem nemáme záruky, že líeo u.^ ) Pes to zdá se plynouti
Sixtova
dotvrzuje
spolehiivost
lícení
dioplnný ovšem rozlin. Na dležitá nova jeho upozornil jsem, kde to byl^o teba, v poznámkách pedchozích. Kniha objímá nejen vlastní akci Sixlovu, ale i Armand-Reverterovu (tuto mnohem strunji než v s nkterými novinkami) a konen traipnou hislloru »L*Opinion«, s Clémenceauem v dvhprozrazení všeho v boji nu 1918 i historii omluv francouzské vlády Sixtovi (který dlel tenkrát v Maroku), že publikovala lisity, jež se Poincaré zavázal nevše propleteno výklady o celkové situaci polit, v Evroprozraditi nebo i o osobních osudech princových. Zná i brožuru Demblizápasu mezi ernínem a císaem Karlem z po. dubna novu. co byl snaží se krýti Karla výklady, že Karel již ped rokem psal do Francie a že text psaní Poincaréovi, jím pedstíraný, je asi nártek listu, k jehož vyhotovení nedošlo, že v archivech nebylo žádných doklad po ruce atd. To ovšem nikoho neilapesvdí. Za to má zajímavá data o zpso-bu, jakým léhal na císae, aby se podkoval. ernín prý 1 2. dubna, pesvdiv se, že Clémenceau má pravdu (srv. výše str. 127—-128, pozn.), zahájil rozilenou rozmluvu svou s císaem novinou, že princ Sixt byl práv na rozkaz Clémenceav zastelen a že jim obma, císai i ernínovi, nezbývá, než aby zmizeli. Císa musí se podkovati &aed vytáhl ped císaem a on. ernín, musí si vehníiti kuli do hlavy. z »Opinionu«
dostaten. Je
a
p
to z velké ásti otisk jejich,
ernína
—
V
zapomnl
ernín
A
!
181
sdlených
z dat a fakt
1918
plnou
s
vážn
na rozbití Rakouska
Fraoicie
Byld by možno vzpomenouti v
i
e
mez
i
poínajícího se
bez Rakouska ? Dnes lze spor ešit. Snad
mly
dohoda
že
mocnosti stedu nepodlehnou
1918,
léta
ob6
pravda v ý h
r
ti
pesvdení,
ne-
že
úpln) mli pravdu až do
pl
druzi o
Rakouska
rozbití
chce (zdá se ovšem, že vycházeli spíše z
i
tak, že
pravdu! Ti, co zakládali svou politiku roku
1917 na pedpokladu,
jara
j
a ra 1917, boje o otázku: samostatnost v Rakousku
j
strany
to
nepomyslila.
b o
té souvislosti
našimi politickými stranami, od
až do února
jistotou, že
roku pozdji. Byla to víc
y v sázce než pravda
výpotu.
Ale byla
pravda konená a vítzná
A jdeme
k problému
kterékoliv
s
strany,
ze všeho
závr teprv vystoupení našich legií na Rusi proti bolševismu (od; konce kvtna 1918 poínajíc) a ohromná úspchy jeho rozhodly jediný
hlásí se
v
náš
:
prospch
u západních mocností a
založily
pedevším jiným naši samostatnost. Je oprávnna obava, že práce mnohých Cech dneška pro bolševismus
mže
úinek opaný.
míti
z kapsy revolver! Císa prý mu poruil, aby zbra schová] a se upokojil, abdikaci odmítl. (Srov. pravdpodobnjší líení DembliKniha Sixtova je bohatá projevy novo, že k abdikaci svolil.) franc. státník, projevujících nedvru (ba nkdy pK)hrdání) k nezmrnému egoismu I t a í i e a ovšem i trpkostí Sixta samého pro politiku Sonninovu, maící všechny snahy jeho zacnránit Rakousko a dynastii Habsburk. Proto také v závrech svých (i jinde) nedo-
—
kritiku stavu založeného míry paížskými a málo podaenými parallelami historickými a úvahami Po prvé od dob Karla Vel. dohistcriosofickými tázati se na p.
vede smleti nepíznivou v souvislosti
s
:
sáhli
národové slovanští má
du? Atd, Kniha
ném
vlivu
Ma
s
a
r
svoíbody.
píležitositné
v k o v
na
zmínky
W
i
1 s
zralí pro svoboo protiralkouském úin-
Jsou-li i
o n a.
ARNOŠT
DENIS.
(Slavnostní pednáška, proínešená v den oslavy sedmdesátých narozenin Denisových dne 1 1. února 1919 ve velké aule uení Karlova.)
Pane
presidente republiky!
Vážené shromáždní!
K
válce náležejí místa,
Je
pravá
jUo
báse v
nhou
ností a
líí
vnovaná rozboru prose,
nám
v níž Denis se zvláštní vrouc-
íci
sob-
iní takka nezávis-
jej
zem
a života, odvedla
a spekulací meta fysických, aby
jasnosti
lze
cizin, a která, obrátivši pozornost Fran-
couze k radostem
mu
úrodu a krásu
podmiuje onu
stanost francouzského národa, jež i
francouzské duše.
sladkost, mírnost,
francouzské pírody, která
lým na bohu
Denisovy o svtové
knihy
nejkrásnjším stránkám
aby
myšlení,
zesílila
jej
jej
uila
od
mysticis-
precisnosti a
jeho sklony spoleenské a
vychovala jeho smysl pro umírnnost, vkus, takt a zdrželivost,
pro snášelivost a lásku.
vyvíjí
Denis pirozen a
ského národa: nikoliv
A
nutn
z
tchto a takových úvah
historickou roli frEoicouz-
šíiti panství
ctnosti
ve
svt
nebo
pipravovati vítzství rozliných doktrin, nýbrž uiniti byt
pozemský šastný a milý národm.
Proto
je
francouz-
ská historie nepetržitým úsilím o rozmnožení lidské volnosti, jproto je revoluce francouzská,
proto je proklamace
práv lidských dovršením francouzských djin!
To
je Denis,
pravý Denis,
chvil jeho tvorby!
touc©
ty
to je obraz stránky,
z vrcholných
v nichž badatel
(Znovu a znovu snaží se sestoupiti až k
problému,
t.
j.
pesvdení,
samým
nabudeme
antithesy francouzskonmecké,
že tu jde víc o
koenm
výtžek žhavého bezprosted-
ního názoru, o plod geniální intuice, než o
závr o piro-
zených následcích a pirozených píinách, v jehož rouše se
nám
—
a vidl tím jistji a miloval tím horoucnji, protože
ideál, jehož
rodnou
pdu
nalézal ve francouzské zemi, na-
ploval a ovládal od mládí jeho pravda, pedevším Francouzem,
ským vlastencem
—
nic jiného, než býti
v tom pojetí
deme
takto duši
on uctíval takto podobu, mravní podobu Fran-
své vlasti, cie
On vidl
celá koncepce pedstavuje.
ale býti
Denis
vlastní srdce. t.
j.
je,
horoucím francouz-
Francouzem neznamená mu
zápasníkem za svobodu a pokrok! Jen
porozumíme pln jeho životnímu
právi jeho historickénm významu.
A
dílu a bu-
jen
v duchu
bude srozumitelnou vta, že Denis stal se aby mohl prospti svobod a pravda a ž© pi-
tohoto výkladu historikem, sel
do ech, protože miloval
Francii.
Denis dokonil studia práv v shroutila se
v
bolesti a
hanb pod
té
pstí
Jako neváhal, když pruské nebezpeí chopiti se
chvíli,
kdy Francie
nmeckého valilo se
zbran, aby pispl skutkem k obran
vítze.
k Paíži, vlasti,
tak
byl odhodlán po uzavení míru soustediti životní snahu
svou k služb
její.
Porážka z roku 1870
vlastenc rázu Denisova oistnou
nová Francie,
i^as
jevila se
lázní, z níž
bohdá vítzná a
zrakm
mla
zas vévodící
vyjíti
národm.
Jednou z chyb starého régimu bylo podceování ciziny a s
tím souvisící osamocenost a neinformovanost Francie, a
jedním
zi
hesel
nápravy musilo tedy
býti,
aby Francie po-
-
184
zornji než díve obrátila zrak k životu a snažení
ostat-
národ, aby hledala a šíila mezi nimi pátelství a pouení a aby opanovala srdce tam, kde chvla se touhou Iních
pátelství.
Tak
vydal se
posily
a,
legaci
k cizím národm.
vanský,
Za
cíl
i
Denis na svou studijní
vyvolil
si
svt
Širý
slo-
v níž pokoená
tu velkou reservu budoucnosti,
Francie vytušila píštího spojence. Slovanstvo vsak chtl poiznati
pedevším v echách a
pochybn o
to,
pední
pomry
aby poznal
aby
germánskoslovanské,
stráž
echy;
mu
šlo
ne-
na nejproslulejší front
seznámil
se
»národem
s
echy
pozdji rád
jak
e«,
skrze
nazýval.
A nástrojem poznání, otvírajícím pohled k tajemstvím duše podmínkám pítomnosti
národní, k nosti,
Denis byl Zai
mu
mlo'
pomr
studium djin národních.
býti
se zajisté
možnostem budouc-
i
vzdlal na profesora
literatury a
djin.
normálních byl by snad rozmnožil poet tch,
—
kteí obírali se francouzskou kulturou minulosti
Sedan, jenž uinil z
nho
Pišel do Prahy ve
byl to
djepisce eského.
chvíli, která
byla nad jiné zpso-
bilá,
aby snažení jeho dala mocný popud
taci.
echové
byli také poraženi
i
správnou orien-
u Sedanu, ale pocítih
to
bezprostedn až po roce, když program Riegrv a Marti nicv, smíiti eský nárok na samostatnost zemí koruny
eské
s
existencí
monarchie a
ky.
pádem echy chvly se
jež
rostly
tánského, byl
práva v
lánk
zachováním
fundamentálních rozbit v
že padl
že
padl-li
navždy!
Augustinova
:
Palacký
Remota
iustitia*
tros-
hnvu,
program dohody a
V nálad
hodlanosti, jež prýštila z velmi jasného vrhl tenkrát starý
státu cislaj-
tenkrát všemi city hokosti a
pesvdením,
té chvíli,
se
trpké od-
odhadu
situace,
Vídni v tvá žalobná slova quid šunt regna
jatrocinia!, a rozešel se nejen se starou
nisi
magna
svou vírou v Ra-
m kousko, ale
dív
vírou v jeho trvání; slova hrozby, nikdy
s
mu se rt. A mladý Denis ml píjak pímým plodem vítzství nmec-
neslyšená, unikala
ležitost
pozorovati,
mee
kého v
i
ve Francii bylo posílení ducha útisku a násilí
Evrop, mohl
krátce
od samého poátku
hrznou
zrození zla a vyrstání zloinu, jehož
pozdji tak mistrn pero
líilo
A
jeho.
býti
jisté
i
svdkem
velikost vy-
jeho sluchu
dotkla se vštecká slova Palackého, tenkráte pronesená,
Nmci
jak
sob
proti
svými zpupnými
zpsoby popudí
as
za krátký
všechny sousedy a jak v neodvratném svtovém
zápase mezi^ germanismem a slavismem budou pesilou ne-
západ
na východe pece udoláni ... »Já odvolávám se ne k násilí za násilí, ale k budoucnosti nedapátel na
leké, ve
i
kteréž již
i
dávní pohané pedvídali a tšili se
Nemesis.«
neuprositelnou
Denis pišel do Prahy jako radikální republikán a pe-
svdený
—
demokrat
vryly se jist hluboko v
dojmy a
a
pamt
zkušenosti tohoto rázu
jeho, tebas
by snad
teprv
1914 vybavil je v plné síle a dal jim velitelství nad rozumem a vlí. Ped tím, po celá desítiletí, ukládal politický rozum myšlenkám toho druhu reservu nebo mlení rok
—
a to jak v
echách po
více ve Frcincii Denisove. tva a
Maarstva
smrti Palackého, tak snad ješt
Mohutn
rostoucí
diskreditovala totiž v
hrozebná proroctví Palackého, a v Praze a znovu vítzilo poznání, že
a
obecném vdomí i
v Paíži znovu
hledati vyrovnání
s
c.
pítomností, že nezbývá než paktovat se zlem, jehož
k.
odstranit nelze.
jenž Denisovi po
V
tom smru nabyl významu program,
prvém poznání
ech
tanul, jak ze všeho lze souditi,
losti
Šlo
teba
moc Nmec-
i
kterou
pítomnosti
pedevším na
tu o to, dáti se cestou, kterou byl volil
pispl
tak
i
minumysli.
Palacký a
neobyejné k duševnímu osvobození a
186
osvícení svého národa,
pítomnost
jinné
t.
j.
pipravovat budoucnost.
a
d-
posilovat líením velikosti
v tomto
I
smru, pK>kud jde o cíl a pojetí, shodli se ku podivu Francouz Denis a Cech Palacký: oba zástupci evangelických menšin v katolických národech, oba potomci náboženských
mnohonásobným
postižených
spoleností,
odhodlaní bojovníci proti všeliké duchovní
útiskem,
kivd
oba
a v zá-
pasu za rozmnožení rovnosti a práva mezi národy spatu-
djinnou
jící vlastní velikost
k husitství.
Na poátku
u Denise; rozdíl djiny eské, aby i
Husa
—
je jen se
oba shodli se v obdivu
byl
Hus
—
u Palackého
v tom, že Palacký vylíil
dostal k Husovi,
starší
kdežto Denis od
aby takka jako vyslaný Evropy a zástupce
vyšel,
vbec
djin eských a vyvedl je z obzoru úzce národního ve chvíli, kdy duševní obsah jejich lidského pokroku
ujal se
iní nárok na pozornost svtovou. Tušil-li tenkráte,
ský host na eské
v roce 1872
pd,
sytící
—
73, mladý francouz-
ducha svého po prvé velký-
mi obrazy mravního zápalu eských mistr a eských vojsk v
1
5
.
století,
že bude v pravém slova smyslu pokraovate-
lem a dovršitelem díla Palackého? Myslím, že sotva
uvdomoval
ale jist
si s
—
rostoucím zadostuinním od po-
átku, že jeho odhodlání prospti myšlence osvobození duchovního vlasti,
i
mravního, v níž vidl velitelskou myšlenku své
mže
sotva kde
oslavy a zpsobilejší k
potkati se
minulostí schopnjší
s
propagand jeho myšlenky, než
v djinách malého národa, jenž do boje za ryzejší kesanství, lik
t.
j.
za lepšího
muenník.
lovka,
A mohlo-li býti
postavil tolik hrdin a to-
úkolu,
vdnjšího
než pi-
spti k tomu, aby vzdlaná Evropa poznala tyto zásluhy a
shlédla
se
úsilí
o oistu
dlužila díl své civilisace?
Jako Pa-
sympatií k
mravn náboženskou
národu,
jehož
187
veda do boje oživenou velkou minulost, naplnil ná-
lacký,
pesvdením
rod svj mravním nosti, tak
se s
po
Denis snažil
staletí s
ank
c
i
vcí
nách a obsáhl
ti
a
Denis prací o eských dji-
let strávil
dobov
jí
pltisíciletí
celé
jejich.
Hus
Hlavní plody
té práce jsou
echy
díla
:
po Bílé
a
Hoe
(1903). Je
to jediné sou-
eským djinám
vylíení velkého stylu, jehož se
vjším dostalo v posledním tyicetiletí vbec, a noval se eské
pro
historii.
pro
Otázka,
je napsal
ím
nevyšlo ze soudobé domácí,
no-
prochází
Francouze, jediného mezi svými krajany, jenž
z pera
a
takka
jejich,
války husitské (vyšlo Konec samostatnosti eské (1890)
rozmrná
vislé
sluovala
celého lidstva, vybojovati myšlence této
druhou polovinu
1878),
vc eská
doliuje, jak
Evrop y!
Bezmála ticet
pesn
se,
o právu jeho k samostat-
v-
Francouz
dál tím bohatší
práce historiografické, ozvala se astji, než aby bylo lze se
nedotknouti.
jí
V
echách
tvrím,
musila po
vdecky
tickém období, representovaném
i
synte-
politicky
lackým, po období vyšlém z romantismu a
Pa-
naplnném
hrdinským dechem jeho, pijíti perioda kritiky a analyse; byla to šiny
JK)
doba
i
porážce státoprávního ideálu a staroeské vtkrise,
pochyb a
bec, v ohledu politickém
i
mínek stží mohlo vyrsti
mže však,
boj
o orientaci ideovou
kulturním dílo,
—
jemuž
v-
a z takových pod-
vyšší
posvcení dáti
jen kladná síla idey, pronikající spolenost. Denis
pokud erpal popudy
své z
eského prostedí,
ujal se
práce ješt na sklonku heroické doby Palackého a v jeho
duchu
i
programu, pokud pak uroval
couz, stál celt ve
služb
ideálu, o
cíl
nmž
svj jako Franjsm*
již mluvili,
1)88
Chtl na eských djinách
doh'iti slávu
housilování o pokrok —
proto
Denisv
pomýšleti jen na obraz celkový.
lidskéod poátku mohl utrpení
i
od poátku ovládati velké plochy a ovzduší dobového než pravdu detailu
zrak
vbec
zvykl
hledati víc pravdu
—a
pracuje o es-
kých nebo pozdji nmeckých a východoevropských djinách, nepíše nikdy žádných specielních studií nebo monografií,
nýbrž zachycuje a zobrazuje vždy vývoj národní
To
v celku.
jiny zájem
souvisí
ponkud
i
tím, že pro
s
pedevším potud, pokud jsou djinami
ideového ve vyšším slova smyslu
zaínají
s
dobou husitskou) a ,
žádá od djepisce, aby dílo jeho nebylo prosto
Proto nevzdává
ní.
se
a ideí své stanovisko, val se
s
ml
(srv.,
s tímí
života
mu djiny eské
že
zase souvisí, že Denis
životný vztah k pítonmosti, aby
bezprostedního kulturního posvce-
nikdy práva vytknouti v bojích stran vmísiti se
takka v zápas, aby rado-
vítzící pravdou nebo revolto val proti postupující
kivd. Proto
také v rozsáhlé
zodpovdnost
jedinc
i
míe vyhledává mravní stran
djinách, stanoví
v
zásluhu, vynáší krátce soudy mravní, chtje, aby
vinu
i
dílo
jeho bylo nejen tlumoníkem, ale
výchovné snahy, jako mravního ideálu.
pi
i
apoštolem jeho
A odhodlanost sta-
studiu minulosti nezapomíná na
novis^ka,
jež
kulturní
poteby pítomnosti, zpsobuje, že u
stopy po romantické oslav zapadlých
mentalit tesknící po ztracené kráse konec
d-
Denise mají
konc
—
vk
ani
mravn
nho po
není senti-
tento historik myslí
na úkoly dneška a nadje zítka, tak jak
ekl krásnou vtou ve své knize o Válce
:
Chceme
to
pa-
novati nad zemí dtí našich! Tomuto
v podstat pragmatickému ideálu djepisného
díla
odpovídá
než
Xi
i
methoda jeho práce: v míe mnohem vtší
jiných historik soudobých opírá se Denis
pi
vý-
\8Q
vbec
kladu minulosti o psychickou kausalitu a
chologii, otevenji jisté
než
dovolává se práva
jiní
již
užíti
Co
subjektivní invence k reprodukci minulosti.
vlastn míní, vysvítá z vty,
psy-
o
tím
jednou pronesl: pravdy
sa-
mé nabýváme jen n t u c í a ekl bych skoro d v n a c Tím velmi urit precisuje Denis své stanovisko v histoi
i
rické noetice a tuším
vbec
i
svou píslušnost filosofickou.
i
pedevším
oi
originalitu a za asté proni-
mnoho
kavost jeho historického nazírání, která pispívá
k duchaplnosti jeho analyse a
kých postav nebo
synthese a která
síle
etné umlecké
jistotou, s níž kreslí své
níž rozkládá a precisuje duševní fy-
s
V
zuje nejednou podivení.
ideových. Vzbu-
celku vidíme, že proti
neosobnímu rázu vtšiny moderního djepisectví historik
takka
je
Denis
po výtce subj ekljivní: denním nebezpeím ovšem neuniká, ale vyzbrojen
historického pragmatismu proti
konen
portraity historic-
program nebo proud
siognomii stran,
Teba
postehu psychologického,
íci, že je to síla jeho
která zasluhuje se
í.
i
nim nad
jiné
je
jednak povzneseností svého mravního
jednak oproštním od všeliké doktriny, konené
ideálu,
hojným užíváním moderních method badatelských, pevzatých
ásten
z djepisu, jejž potírá,
stické školy historické
ve Francii.
Rozumí
idey a nikoliv zájmy hmotné, jež jsou
djin. je
Že u
m
I
e cká
stránka
j.
z positivi-
se,
že jsou to
t.
mu hybnou
silou
díla jeho stojí vysoko,
u Francouze pirozeno; jeho zájem o úin estetický
nemenší než jeho
cíl
výchovný.
moudrosti, jež je rozseto a událostech a jež bývá rovnatelné
bitkosti,
Pravé bohatství životní
v jeho
nkdy
je
rozumování o Hdech
formulováno vtami nevy-
ukazuje asto
složkou jeho erudice je psychologie.
optn,
jak
mocnou
A nejeden obraz,
jedná vise jeho jsou plodem pravého básníka.
ne-
190
Je prirozeno, že vdecké výsledky díla Denisova nedostaují dnes ve všem našemu poznání.
Ob prvé práce jeho
dob pedblohorské volají již od let po novém vzdlání. Nikdo si není toho vdom dokonaleji než Denis sám; válka bohužel zmaila vydání obnovené práce jeho o dob o
Ale
husitské.
máme
kdyby
i
tyto svazky
zstaly
jak J80u,j
tak,
právo íci, že z originálnosti postehu, bohatství du-
cha a výrazu a výše stanoviska, jež Denis vnesl do eské
vdy
budou
historické,
ješt generace, že pravda
živiti se
jím stanovená, že hypothesy jím formulované
i
jím praktikovaná budou na dlouho zamstnávati jepis a vésti jej
A jak
oceniti
pelo eská
úkolm
k vyšším
mravní posilu,
jíž
a
methoda
eský d-
prostedkm
tvorby.
jeho klassické dílo pode-
srdce, jak istý plápol jeho pro demokratický
nám darem
pokrok, pro svobodu a právo?
Vše
to dal
ped 47
léty
k nám, aby prokázal
host, jenž pišel
f^í
službu Francii. ta, jež
dá
je
body, kteí
adresy
Vím,
dík
jejíž
po
žili
že netší ho žádná chvála více uež
vtiskuje nikoliv
k nohám jeho
ten
vlasti,
do rukou
jeho, ale sklá-
k nohám Francie, matky svo-
nejvtšími trofejemi v djinách jsou národové, staletí
v
bíd
pronesla Kristovo spasné:
a útisku a ke kterým ona první
Vsta
a jdi!
*
* *
Zde by mohl
eské pednášky o Denisovi, kdyby byla proslovena ped pti nebo desíti léty. Snad mohla
prodleti ješt
Husa nebo vedle
býti konec
vHv
staviti se
politice
obírati se
u nadje na nové zpracování jeho pojetím jeho eských djin (v nmž
Palackého
u rad,
je
i
mnoho
z
Tomka), nebo
jež jeho demokratická víra dávala
pítomnosti
—
al« hlavní
thema
její
za-
eské
by bylo
vy-
191
erpáno.
Nebo
Nmecka
Denis zatím
od sklonku 18.
Bismarckovi
knihu o
djinách novodobého
octl se v stol.,
vydal zejména cennou
nmecké
a založení
íše, pi-
ruské djiny nové doby, studoval djiny h oslovanské, uherské, rumunské jeho vdecký pravoval
j
—
zájem, nesený velmi velikou
pílí,
podroboval
si
i
krátce
ím
dál tím vtší horizonty v sousedství Cech; nové cesty jeho
na východ neplatily
mím
slovanským
;
již
pouze echám,
i>oznamenávám, že
nauil nejen esky,
ale
i
—
»as
trhl
i
ostatním ze-
Denis v Praze
se byl
eská kapitola v podstat ukonena.
rusky. Krátce: ryze
jeho životního díla zdála se b}Hi
V tom:
ale
oponou a zmnil
se
svt«
pišla
:
válka
a všechny problémy djin stedo- a východoevropských
nové doby,
nimiž se byl Denis tak dokonale seznámil,
s
nabyly dramatickou, hroznou aktualitu politickou. Denis
mohl vzpomenouti
s
povdkem
prozíravosti
vedly po Sedanu na slovanskou tu
v osudné
díky tomu
stál
pln pipraven k zápasu, ozbrojen ponemli v té míe žádný Francouz. Tak osud
dal životnímu dílu jeho
po
1
v boji a
jícím
jež jej
chvíli
znáním, jehož
rik stává se
—
pdu
úmysl,
i
t i
význam nový
k e m, ukazovatelem
a netušený: histocest
národm,
sto-
konen spolutvrcem vítzství.
Jsem pesvden, že v tchto slovech není nic upílišeného. Ale než to doložím plnji, zdá se mi nutným, pedeslati
nkolik vt, aby
jeisnji vysvitla
mravní povaha jeho
bojovného odhodlání. Francouzský patriot Denis byl
ped
válkou písným kritikem francouzských nacionalist a ne-
výzvu k revanši. Také jeho
patil nijak k
tm, kteí
eská
dotena touhou rozbíti Rakoujak práv z jeho novodobých eských djin
sko
hlásali
politika nebyla nijak
—
i
tu,
vysvítá, tanul
mu
na mysli jako žádoucí
cíl
chie obrozené demokratickou myšlenkou,
obraz monar-
obývané smíre-
]92
nými národy
—
a lento ideál
ml
nho
pevahu nad »promlenou
u
patrnou
nad eským programem státoprávním, minulostí «, jak to jednou k žalu našemu napsal Denis.
Z
píležitostných
projev pozdjších, pocházejících z do-
by, jež již nasycena byla hrozbou konfliktu, zdá se sice,
že soudu jeho o Rakousku pibývalo ostrosti, ale pochy-
by byl
buji, že
i
v
dob
té
odvolal
v rozpadnutí Rakouska v dohledné kniha o Bismarckovi, vydaná
meckou
duši prohledal
útoku poítal. jak
mu
eliti
dobe
r.
1
starší
dob
mínní své, že neví. Jeho
906, prozrazuje, že
a že
s
n-
nmeckého
možností
Rady jeho nesly se však pedevším k tomu, pedem: pípravou vojenskou dorozumním i
ohrožených národ, aby nepítel
se
pesvdil,
že brutální
vášn narazí na nepekonatelné pekážky. Plán války útoné potíral by byl jist s nejvtší silou indignace,
a sobecké
ale válku
na obranu
válku vedenou pro právo a
vlasti,
pravdu, mel za spravedlivou a šastnou. » Chceme sloužiti
úkolm, humanity,
ale
neobtujeme jim
lépe
vlasti,
nepostavíme vlast do druhé ady,« pravil
r.
eeno,
1912. Proto
ve chvíli, kdy hodina osudu udeila, stál Denis cele hotov
k boji a proto pochopil
jej
rázem v jeho
ném významu mravním.
Byl povahou nmecko-
maarského útoku vyprovokován daleko vzdlaný Francouz: co chtl brutální negací ideálu, ale ohrožovalo
si
více
než
i
druhou
jiný
nepítel, bylo zajisté nejen sloužil
oddan po
celý život,
zkázou jak jeho nade vše milovanou
francouzskou, tak
dobyl
jemuž
svtodjin-
vlast,
vlast
kterou studiem a láskou
na východ. Denis byl odhodlán dáti se v boj,
nad njž nic nemohlo se mu jeviti svtjšího. Tak stal se od poátku nejodhodlanjším straníkem války, války až do konce, do úplného, nelítostného vítzství. Prohledal situaci
jasnji než mnozí
jiní
a chtl houževnatji než
mnozí
jiní.
193
aby týmže tel,
nmuž ve svém zeislepení sáhl nepímee znemožnna navždy a aby odstra-
meem,
byla tyranie
k
bylo bezohledn z cesty vše, co vyrostlo z kivdy
lyelno
by
a násilí,
Tak
Šlo
o staleté útvary nebo celé monarchie.
vznikla v
depsaná prost
druhém
Válka,
nmeckého omylu
a
tvrtletí
zápasu jeho kniha, na-
kniha, jež je
nmecké
pedevším analysou
viny na vzniku války, psaná
bez nenávisti a nikoliv bez noblesy a pece nesená horkým
dechem bojovného zápalu a mravního rozhoení. Není pouze V5rmi
velikost thematu, jež
jí
mezi všemi pracemi Deniso-
zaruuje úin nejmocnjší
—
kniha
vnitním ohnm, jenž dal zvláštní i
to
lesk
psobí pímo
jak
Denisovu výrazu
jeho analysi, tak dramatickou gradací, v níž autor
ostrost
cd kapitoly ke kapitole doliuje vývoj nmeckého poblouzení, tak
hlubokými výhledy do nmecké a francouzské po-
vahy, vrcholícími v grandiosní kontraposici francouzského a pruského ideálu humanity. výzbroj mravní v ní prokázala
a vedla
konen
Víme
o svtové válce,
pevahu nad
že
zbraní fysickou
k vítzství; nepochybujme, že pro mravní
národ dohodových mla kniha Denisova význam zcela mimoádný. Ona teprv, rozšíivši se v peetných vydáních doma i v cizin, uinila jméno Denisovo mobilisaci
z nejznámjších ve Francii. Poslední kapitola
mohutnou vtou
:
Budeme mír
její
diktovati!
huje vskutku hotovou koncepci píštího míru.
poíná a obsa-
Dni sv
návrh politické rekonstrukce Evropy. lze dnes
ísti tyto stránky,
Denisov pevné víe ve
abychom
vítzství, ale
i
Ne-
nepodivili se nejen
tvrí
síle
jeho osvo-
boditelského ideálu. Je tu v še, co stalo se ethickým zákla13
•94
dem mírového programu stát dohodových, zejména
sebeurení národ, odzbrojení, spolek
sidenta Wilsona:
národ
s
ochrana národních
kouska, ského. 'Je
kompetencí
rozsáhlou
menšin
Nmeckem
ujaiínených
zízení itu
vše
pre-
mezinárodní
ovšem osvobození národ
a
Rakouskem, rozbití
a
státu
rozhodí,
Ra-
eskoslovenského a jihoslovan-
nebo skoro
vše,
co
ped
užaslými zraky realitou djin,
našimi stalo se
vera nebo
stává se dnes
formulováno a
zdvodnno
již
v prvém plletí války,
je
požadavek suverénního státu eskoslovenského. tu
po prvé ped svtem vyhlášen a zastáván
Nemáme-li práva, nemám.e-ii povinnosti
zváti
Denise spo-
luzakladatelem nové Evropy, spolutvrcem vítzství?
Nebo
program jeho. Je jeho i tam, kde tlumoí myšlenky spK)lené všem, kdož v nitru svém chovali ideál nového lepšího svta, je jeho i tam, kde píše, jak se domníje to
vám, v dorozumní
s
politiky,
na p. eskými a jihoslovan-
skými.^^) Denis netají se tím, že
žádá
rozbití
Rakouska a
zízení národních stát na troskách jeho také, a to pede-
zájmu Francie. Ale on není naprosto publicistou, pracujícím na pokyn své vlády, nýbrž cílevdomým, tvrvším, v
ím
politikem, jenž myšlence své chce dobýti souhlasu
'své
zem
a jejích spojenc. Je v odhodlání svém neúnavný: e I k odokoniv knihu o válce, píše ihned knihu novou
V
srbsko.
V
ní
vede dkaz, že založení státu velkosrb-
ského, spojujícího v
vinc, s
je jak
sob
národy Srb, Chorvat a Slo-
evropskou nutností, tak zájmem Francie, v ní
názorností ano
s
grácií, vlastní
mu
i
pi výkladu vcí
slo-
Domnnku tuto vyvrátil Denis sám za posledního pobytu v Praze, ujistiv mne, že ixditický program rozvinultý ve »Válce« je cele a výhradn dílem jeho; pokyn z ech nebo Sbska ^^)
svého
neml
naprosto.
!05
kmeny Jugoslávie geograhistoricky, v ní vykládá, jak to byla hlavn pošeVídn a násilí Pešti, jež zasloužily se 'o dohodu srb-
žitých,
ficky
seznamuje Francouze
s
i
tilost
skochorvatskou a tím o vznik píštího státu, v
ujímá
se
Dalmácie
i
Istrie
proti
nárokm
'ní
konen
Ital. 'Historie
vztah srbskochcrvatských v posledních desítiletích a historie ultimáta Srbsku z ervence 1914 je tu vyložena podrobn. Kniha vznikla pod dojmem heroismu, jímž armáda 9 4 5 udivila svt a v nmž Denis ne srbská v zim I
1
—
1
bez zadostuinní apoštola, který dlouho potkával se
ne-
s
dvrou, nalézal hrdý doklad o oprávnnosti svého uení o cen a síle Slovanstva. Srbský heroiemus jako pozdji výkony eských vojsk na front sibiské jež zachránily
když pišlo a
na dohodovém
západ
rostlo ruské zklamání.
to
byly pedevším,
víru v Slovanstvo,
Kniha o Velkosrbsku
dve
dokonena až po Gorlici, ale není v své dotena temným stínem jejím. » Prvou podmínkou bezpenosti
je
nové Evropy
je
odstranní Rakouska «
A
—
píše
Gorlici stejn jako
ped
tastrofy vychází v
Paíži prvé íslo nové revue,
propagovati
ského a je
i
myšlenku
ní.
práv v dnech
samostatného
státu
Denis po
gorlické kajež
mla
eskosloven-
bojovat pro rozdlení Rakouska. Jméno jeho bylo
doposud
Lanation tchquea
tvrcem programu byl ovšem Denis
—
vydavatelem a jako tlumoník,
jak praví, nkterých politik a spisovatel
eských
i
jako
bojovník za zájmy Francie.
Pracuji
s
materiálem kusým a nemohu proto sledovati
innost Denisovu úpln.
Opakuji
jen, že
koneném
pes pohromy, vím
jichž pibývalo,
nepochyboval o
také, že nepatil
k optimistm, kteí spoléhali slep v ne-
vítzství;
13*
\9t
zlomnou
sílu
Ruska, ani k pessimistm, kteí odvrátili
se
V
em vidl od Rus indignováni v den jejich neštstí. nebezpeí nejvtší, eho se bál nejopravdovji, byl jednak pedasný mír obecný, jenž by zajistil Nmecku díl jeho separátní mír
koisti, jednak
Denisova a pátel jeho
úsilovností boje
nostem
mžeme
Hlavní myšlenky, tak
,zv.
jimiž
Denis
mír dorozumním,
proti
nebezpeí
kdyby snad
i
rozsahu a
tmto mož-
nebezpeí
dosahu
dohadovati se
Z
Vídní.
s
jejich.
potíral, byly:
Elsasy a
vrátil
Lotrinky Francii, vydal by východní Evropu a tím celou
Nmecko
Evropu nmecké hegemonii;
chce míru, jen aby
uniklo nevyhnutelné úplné porážce ; zvláštní mír
s
Rakous-
kem je nemožný, nebo Rakousko se nikdy nevybaví ze spár Berlína; také federalisace Rakouska není již myslitelná a lákání
vídeská jsou lékou, smluvenou
Rakousko, jež
eno: musí
je jen
býti rozdrceno v
obráceno proti
lépe,
nástrojem
nmu.
s
Nmecka, musí
náruí
Nmecka
Berlínem. býti zni-
anebo ješt
Proto jen zízení stát národ-
míst jím uprázdnném bude s to, aby zabezpeilo mír a jistotu Francie. Válku tedy teba vésti až do
ních ha trvalý
úplného vítzství.
Obran Denisova,
ená
tchto
thesí
vnována
zejména poslední kniha
ervnu 1918a dokoneok o a m í r. v srpnu 1916: N
poatá v dnech
v jistot vítzství
je
úzkosti v
m
Je to vlastn studie o hybných silách
nmecké
válce a zejména o cílech a pravé povaze
její:
politiky ve
mírové ofen-
1916 poínaje, bohat dokumentovaná projevy nmeckých státník,* vdc a publicist. Je to však zárove hrozná žaloba Nmecka a plamenná polemika proti defaitistm, proti pošetilcm a zrádcm, vícím
sivy
od konce
r.
v mírové gesto nepítele. Denis
nní, že
ím
déle válka trvá,
vbec tím
nejen že zastává mí-
radikálnjší musí býti
197
program dohod3%
ale
on
sám pedním tlumoníkem o-
je
hoto radikálního programu. Praví na píklad výslovn, že
v prvých msících války bylo by lze ve Francii
kteí
politiky,
i
v Anglii
vítzstvím spojovali plán rozbití Rakouska,
s
Vytýká jinde, že dohoda mla ve vlastním zájmu od poátku vyhlásiti samostatnost poznamenává náro
spoítati na prstech jediné ruky.
A
na
jindy, že to byl jistý stud, který Francii vnutily ohledy
aby revoluní
alianci s carismem, jenž zabránil,
hody,
t.
j.
do-
plán zniit starou Evropu se všemi kivdami
nebyly
jejími,
cíle
vas napsány na
prapory.
její
Snahy zachovat Rakousko a nadje v mladého císae Karla potíral Denis velmi výmluvné lách práce
%
starší,
málo
že
válkou vytýkal eské po-
všímá otázky slovenské, chce tu dokázati
si
nmu svým kulturním
zas
eskému
svže psaný výklad o pírod
historii
ských, o
ském
státu, ale
i
že
a národním vývojem náležejí. Je to i
djinách Slovenska a
pvodní
zárove výklad Rakouska vbec, o novodobých djinách uher-
slovenské kultury, leckde zcela
o
Otázka
vtšina knihy náleží Slo-
nejen, že Slováci pihlásí se rádi k
k
v prvých kapito-
podzimu 1917, nadepsané:
rakouská. Slováci. Velká vensku: Denis, jenž dávno ped litice,
již
duchu maarského
násilí
a
státu a spolenosti, o
maar-
a slovenském utrpení. »Slováci,« praví Denis,
»dosáhnou v království
sv.
Václava
místa, jež jim náleží,
a slunce svobody vyhladí rychle Škodné zárodky, jež vy-
maarská. Pinesou do království eského mládí a svj enthusiasmus, které zmírní rozvahu, po-
pstila korupce své
nkud bázlivou,
jejish starších
bratí
;
za methodickou práci
a vdomosti, jež získají, dají náhradou nadšení svých dvaceti let.
nkud
Praha, je
zkazil
od
msto
té
nádherné, ale vzduch se v ní po-
doby, co se
pedmstí
naplnila továr-
«
1
98
eským politikm bude prospšno
námi:
as svžího vzduchu
nadýchati se ob-
Karpat.
Ješt nkolik; slov o
jiné práci
Denisov,
znovu do-
jež
kládá oblovnou pohotovost jeho dáti se v boj všude tam,
kde mravní a juje, staví se
politické koncepci píštího svta, za niž bo-
v cestu pekážka. Jde o rozsáhlou studii It a-
liea Rakousko, již vydal Denis ve velkém msíníku »L e m o n d e s a v e« na jae 1918 (revue ta byla založena bhem r. 1917; Denis, odevzdav redakci »La na1
do spolehlivých rukou Benešových,
stal se
spoluredaktorem jejím). Studie je adresována do
Itálie:
tion tcheque«
dokazuje pochybenost a nerozum italského
Dalmácie a pimlouvá
pokud jde o Terst
slávií,
kým
se
a
úsilí
o získání
za pátelskou dohodu Istrii.
taktem psané argumentaci
V bohaté
ai
najdeme
její
s
ovšem
Jugos
vel-
adu skv-
lých passáží, v nichž Denis bije se se vší vervou a se vší silou
svého ethického zápalu za myšlenku, aby velká válka
za svobodu a právo nebyla poskvrnna
Nevím
aspo že
s
to,
jist,
hlavními
híchem nmeckým.
zda v tomto nástinu
iny Denisova boje za
jsem vás
seznámil vítzství.
Vím
jen,
co jsem vyložil, pedstavuje jen ást jeho podivu-
hodného výkonu celkového. Studie, lánky a miž naplnil své revue a nepochybn
i
referáty,
ji-
denní asopisy, ped-
mluvy, jež psal ke knihám spolubojovník, pednášky, jež pronesl
(mezi nimi pednášku o Husovi v
Ženev 1915,
Masarykem dodali zvláštního lesku a význaboj jeho mu oslav jubilea Husova) a jež dosud pronáší kde Denis
s
—
za dobrý mír není zajisté vítzství
—
mén
horlivý než boj za dobré
vydaly by, sebrány, dílo nemenšího rozsahu.
199
Znám
to vše jen kuse, ale jde tu také o stati, jež mají pro
eského tenáe zájem
na
zvláštní:
pí.
o niivé rozbory
francouzských prací, pimlouvajících se za zachování Ra-
Rakouska ovšem
kouska,
federalisovaného,
nebo' o vý-
vody, jež mají eliti skepsi, která v odstranní Rakouska a zbudování národních stát na tlfiení zla, ale
i
kdy
V
i
konen
politice za války
adu
o
pro eské asopisy
nich
zejména
hrd
a
i
erní-
eské legionáe ve
nám Denis
Francii.
jako mistr
v nich všude eská minulost
slova:
ped
a velitelsky
o
(studie
n-
lánk, psaných n-
menších
pedstavuje se
strhujícího obrazu
vzpíná se
vidí nejen po-
znovuzaložení jeho, jde o studie o
mecké nebo rakouské novi) nebo
míst jeho
duševním zrakem eského
vojáka, v nich ve zvuk Marseillaisy vpadá husitský cho-
v
rál,
nichj
hmí
husitská bitva, v nich
Hus
vztahuje ráme
k francouzské revoluci, v nich všechny slávy Cech snoubí se
Karakteristickou ukázkou tohoto
pýchami Francie.
s
stylu je
»
sta
dojmem eské
A
e
s
prapor«,
ký
napsaná pod silným
vojenské slavnosti v Cognacu.
vzpomenu-li ješt velikých, doslova vzato neoceni-
telných služeb, jež prokázal
—
a prokazuje
—
Denis svý-
mi styky osobními, svou autoritou, svou znalostí vci
cm
eské akce ve
rozhodnosti,
s
pokusíme-li se
jem než
k
celé to
tyi
cíli
mei
Francii, vzpom-eneme-li pohotovosti a
níž spojil své úsilí
konen
s
vedl svou
pes všechny
úsilím
Masarykovým,
shrnouti v jeden obraz, v jeden do-
vzeptí energie a vle,
léta
vd-
—
úzkosti a
dkovati osudu, že ve
s
nímž Denis po více
— lo pevn hrozby boue — zdaž nemásvou
chvíli,
a
naši!
na níž záleželo, vzbudil
200
eskému
svobod
volání po
zastance takové síly ducha a
ml
takové velosti srdce, že ve dnech velkéhoi soudu, jenž
útovati s
híchy
s
vk,
domem rakouským
echm
dal
staleté
pi
jejich
obhájce tak skvle pipraveného, tak
zaníceného pro právo jejich a tak
onch? Arnošt
v
rozhoeného zloiny
Denis, jejž Francie vzpomínati bude jako
spolutvrce vítzství,
je
zárove spoluzakladatelem,
spolu-
tvrcem eské svobody!
dopáno popáno bylo
Je málo smrtelník, jejichž životní snaze by
bylo dožíti se tak plného úspchu, jako to Denisovi. sát let
Ve
dnech svého triumfu dovršil Denis sedmde-
svého života.
eská
universita
Karlova a vdecké
spolenosti eské vracejí se dnes k vzácnému tomu výroí,
aby pipojily
se
k slovm dík, jimiž vzpomnlo zásluh
Deniso vých o národ náš eské Národní shromáždní brzo
po svém letí!
ustavení.
O
ta
dkovná
slova dliti se
Jméno Denisovo nevymizí nikdy
nno' láskou a úctou, ponese povznášeti
se
budou
zem:
z této
sta-
napl-
pokolení na pokolení a
s
bude po vždy srdce tch,
již snažiti se
budou o
pravdu a právo, o svobodu a pokrok!
Dkujeme
nejen Denisovi,
Byla
to Francie, která
která
v nj vtlila
v
nm
energii
svého. Politická spoutanost
spoleenství
zájm
dkujeme vyslala
elán
i
za
i
vlasti jeho.
k nám posla svého,
osvoboditelského
úsilí
djin našich nedovolila, aby
francouzských a eských naplnilo mi-
mrou, jako by tomu býti musUo, kdyby byly echy bývaly pln svobodny. Pes to zastavuje se
nulost/naši tou
vzpomínka
od
s
pouti sv.
pietou
svtc
protestu
poslanc 1
chvíle vroucího soucítní
Vojtcha, hledajícího mravní
velkých
z roku
u nejedné
870.
posily u
—
hrob
francouzských v Toursu a St. Denis až do
snmu eského
proti znásilnní Francie
Dílo Denisovo vykonalo pro mravní anexi
201
Cech skrze Francii daleko úsilí
politik neb armád.
Jsme pipoutáni k
Francii,
svou cenu
a
než by dovedlo
Svtová válka
mocným poutem vdnosti prokázali
víc,
i
k
kdykoli
dílo jeho dovršila.
její velikosti
a budoucnosti,
zájmu. Bude na nás, abychom
dostáli
povinnosti,
již
nám den
ukládá. Láska Denisova, která tolik se zasloužila
o
naši
svobodu, nevyhnula se ani starostem o naši budoucnost ve
svobod.
Mnohou obavu
mnohou námitku
vyvraceti.
pevTi v naši lásku k
íme
se
vlasti,
nikdy ideálu,
a nenávisti.
V
Ale Denis spoléhá na
jehož
svobody. Ideálem tím násilí
bylo tu Denisovi zaplašovati,
je
vítznou
ví
v nás! Spoléhá
to,
že nezpronev-
mocí jsme dobyli
obrana práva a odpor k naukám
povelu tom v jedno splývají mravní
výzvy obou našich velkých historik a buditel Palackého a Denise; ve
Masarykv.
shod
s
nimi zaznl nejednou bojovný hlas
Cesty, jež diktovala velká láska
šenost a rozvaha, jsou
vytýeny
—
odhodlan smrem jejich! Chovajíce kem dkovati Denisovi.
i
velká zku-
nezbývá než dáti se tak,
budeme
se
skut-
SETON -WATSON. (»V6nkov« dne
17.,
19.
a
20. dubna
vdné
Vedle jména Denisova musí ve
1921.)
pamti
pevn jméno S e t o n a-W a t s o n a. Byl on pedevším, jenž naší pravd a naší nadji
naší za-
kotviti
to on, byl
to
vybojoval
svt
porozumní ve
chybn nesnadnjší
anglosaském. Úkol jeho byl nepo-
—
šlo
nejen o
nevdomost
naplnila vlast jeho nevšímavost a protiruská politická orientace,
mladý skotský
zmoci omyly, jimiž
to,
ale bylo
nedávná
také nutno, aby
Vídn
do
historik, jenž pišel
i
studovat
n-
mecké djiny, pekonal nejdív pedsudky a omyly svého rodného prostedí v znání pravdy,
Jeho touze po po-
podporované odborn školeným smyslem
jeho
kritickým,
sob samém.
pracovní houževnatosti
únavnosti se to ku podivu brzo podailo.
k pekvapení svému postihl, že panství
i
mladistvé ne-
Od
chvíle,
kdy
maarské v Uhrách,
velebené ve vlasti jeho jako režim pokroku a svobody, je
vskutku vtlením
krajany a teriálem
Mladý
s
lži
a
nimi kulturní
pesvdovati své Evropu v pracích dkaznými ma-
násilí,
neustal
bohat dokumentovaných
skuteném stavu vci.
o
historik, politik a publicista,
pišlý z daleka do na-
vypovdl takka na svj vrub válku Maarstvu, tase zbra za práva malých národ, jím znásilnných. Uplynulo nkolik málo let a zpupná oligarchie maarská šich zemí,
vidla, že v mladém cizinci vyvstal lobce nad jiné nebezpený.
jí
nepítel, karatel a ža-
203
O
otázku eskou prozatím Watsonovi nebželo; nebez-
peí, rodící
z násilnické
se
maarské
s
konen
ním
k
otázce rakousk
doucnostivbec. stvo, jež
Watson
postihl
o-u
herské bu-
dobe, že
Maar-
zmocnilo se cele zahraniní politiky monarchie,
musí methodami ské katastrof
dohnati vci k válce, snad k evrop-
svjhTii
—
a knihy jeho z
r.
ješt v budoucnost Rakouska, byly adresu
obrátilo
jihoslovanskému
zato pozornost jeho k problému a
politiky,
vídeskou,
191
1
— 1913, vící
pece už psány
víc
na
než anglickou. Varovaly jakoby
v poslední chvíli, vybízejíce v zájmu spravedlnosti, v zá-
jmu míru níka, který
budoucnosti monarchie k obratu, hledaly
i
by
ml
tolik
mravní
síly,
aby
se o dílo
stát-
nezbytné
pobízely ovšem nadarmo.
nápravy pokusil. Varovaly a
Ale devt let studií a zápas Watsonových pineslo pes to prospch mnohonásobný: svtu anglosaskému, kterému pipadla tak ohromná úloha ve válce, vychován byl v mladém »škotském poutníku« odborník v
spleti
problém dunajské
výborn informovaný a anglická veejnost byla pracemi jeho upozornna na své omyly a pouena o cen nového vdce a rádce. Okolnost, že se stanoviskem Watsonovým íše
shodovala se v podstat velmi pozoruhodná kniha anglická, dílo dlouholetého korespondenta
W. S t e e d a,
»Times«
vydaná práv v r. 1913 (pod
Habsburk «) padala pi tom
ve Vídni,
H.
titulem »RíŠe
jist na váhu. Její výklady,
plod to velké znalosti vci a bystrého postehu, vyznívaly
pouku, že, ohrožuj e-li co vážn existenci monarje to hlavn dualismus, a nevyhnuly se obav, stoupencm jeho, t, j. »liberálním« Nmcm, Mada-
také v chie,
že se
rm
a
Židomaarm
než by se
jí
podailo
pihodí, že zahubí monarchii díve, najíti státoprávní
jejími se vskutku shodující.
formu
s
potebami
.
204
O Watsonových pracech a
snahách z doby
bylo u nás psáno astji; hlavní dílo jeho z rodiiostní otázka v
Uhrách«, vyšlé
je
loženo do eštiny. Chci dnes krátce seznámiti
válkou
doby, »Ná-
té
1908,
r.
ped
dávno pe-
tenáe
s
d
í-
lem jeho za války. Pramenem mi bude souhrn statí 1914 a lánk Watsonových, publikovaných v 1919
—
1.
v anglickém titulem
tisku, jež autor
Evropa
v
vydal v souborném díle pod
perodu bhem
výborný eský peklad, z pera prof. s
1919a
r.
Školy,
J.
nkolika vtami pedmluvy Masarykovy, vysel
kladem Fr. Borového
(stran
Seton-Watson spatoval
jehož
v ele
loni ná-
326)
podobn
jako
Denis
bu-
doucnost íše habsburské v návratu k federalismu. Rozdíl
mezi
obma,
nemýlím-li
se,
tkvl snad jen v tom, že Denis,
jenž vycházel z hlediska eského,
ml
na
myslil víc federa-
Watson, zdá
lismus na základech historických, kdežto víc
na základ národnostním. Ale oba
se,
shodli se, jakmile
propukla válka, v úsudku, že není možná
hájiti
napíšt
v otázce rakouské ešení jiného, než co nej radikálnjšího, t.
j.
rozbití íše
že klika
v
její
historickokmenové složky. Okolnost,
maarsko-nmecká, i
spíše jen
archii vládnoucí, nerozpakovala se,
aby
maarská, v monsi
zajistila panství
vci až k rozpoutání evropské války, byla obma dostateným pouením, že s dosavadními pány íše není možného kompromisu ani smíru. Ovládlo-li toto pesvdení Watsona ihned (jako bylo ovládlo Denise) nebo trvalé,
hnáti
teprv znenáhla s
bhem
prvého roku války, není z práce jeho
dostatek patmo: sta jeho ze záí
(ku podivu výstižný) výklad,
jak
1914 podává pouze vinou Pešti a
Vídn
205
k válce došlo. Teprv v se
s
vtami, v nichž
se
stati
z prosince
1914 setkáváme
o rozpadu dvoj mocnáství mluví
jako o možné eventualit a kdei zrak do budoucnosti obrá-
cený setkává se
s
otázkou, zda porobení rakouští národové
ukáží se dstojnými velkého úkolu, jejž jim historie pikázala.
Ale výklad
je
ješt dalek
vší
uritjší formulace
pání po rozbití Rakouska. Teprv v zajímavé pednášce o Janu Husovi, proslovené k ptistaletému výroí 1915) v Královské koleji v Londýn, postihneme Watsona mnohem dále: mluví o eských nadjích na neodvislost, které ovsem mohou býti splnny jen tenkrát, vyhraj í-li spojenci úpln. Ale ped(tedy v ervenci
jeho smrti
náška, jež je pojata jako obraz
jeho
úspch
i
úsilí,
jeho utrpení, je sama jediným plaidoyerem
pro podporu eské snahy a v nální
eského djinného
závm
ustupují její kondicio-
ped
úvahy a podmínkách eské samostatnosti patrn
vtami, kde
se o ní
(podobn
jako o samostatnosti
jako o poválené skutenosti,
Jugoslávie)
dotýká se
mluví
i
Slovenska, vysvobozeného z
A
pednáška
maarského
jha
echy, zmiujíc se jinak o konkrétních podmínkách možné samostatnosti. Pokud psobila na tento vývoj myšlenky Watsonovy kniha Denisova »Válka« a spojeného
s
i
z jara 1915, obsahující hotový plán rozdlení
Uherska,
pokud schzka Watsonova
v Rotterdamu
V
s
Rakousko-
Masarykem
na podzim 1914, nedovedu povdti.
pednášce o Husovi (vzpomeme, abychom
si
slav-
nostní symboliku chvíle uvdomili, že v týž den velkého
výroí mluvili o Husovi a o eších Denis a Masaryk v Zenev!) padlo z úst Watsonových slovo o »nové
Evrop, i
o níž sníme«, o nové Evrop, v níž bude místo
pro neodvislé
echy. Tu po
heslo, které stávalo
se
prvé,
zdá
se,
znenáhla Watsonovi
raženo bylo
p
r
o g
r
a-
«
206
mem,
programem vždy uritjším a pesvdivjším, pro-
gramem, za njž sloužil
se postavil celou
neúnavn v tíletém vítzném
Evropy«
nesla,
lze
svtové válce; jméno založil
váme
ené
svou osobností a jemuž
íci,
i
v
v íjnu
titulu
Jméno »Nové
Watsonova fronta
to dal
týdeníku,
k propagaci své myšlenky a
se
boji.
Masarykovy
jejž
ve
na podzim
jménem tím setkáznámé knihy, dokons
91 8 v Americe, jež vykládá z eského stano-
1
viska základní problémy války. Již odtud
možno
usuzovati
o píbuznosti stanoviska Watsonova a Masarykova Watson ;
dí výslovn, že bez stálých
by
se týdeník
program
j
»Nová Evropa « nikdy nebyl zrodil. Ale eho vyložil Watson o rok díve, než k za-
ložení jeho došlo, v stati z
»Co
v sázce v
jest
myšlenka
:
povzbuzování Masarykových
této
podzimu
r.
1915, nadepsané
vojn«. Heslem výkladu
osvobozená národnost
pi budoucí úprav Evropy;
nmeckému »v
m o c i«, musí
e k
mem Dohody. Watsonových
i
tak
státi se
t«,
progra-
A proto — zde poprvé to slyšíme urit z úst
— bude
vítzství
Spojenc znamenat roz-
kotání Rakousko-Uherska
bo jen
proti
»p r á v o na ž v o
právo na život pedevším malých národ,
tu
musí býti roz-
hodujícím initelem 1
je
tak osamotíme a na kolena
budeme moci na
Turecka. Nesrazíme Nmecko a jen a
troskách poražených monarchií vy-
budovati novou Evropu, Evropu své touhy. »Naším úko-
obrození Evropy, uplatnárodnosti a zásady demokracie,
lem není nic menšího, než
nní zásady
vyproštní podrobených plemen z
cizí
nadvlády.
Pochopíme, že pro program takto formulovaný nedovedla se dlouho nadchnouti velká ást Anglie. Pedstavy
diplomat o pomrech na evropském východ byly píliš povrchní, aby mohly opravdu chápati logiku vývod Wat-
207
senových,
ano leckde
nejistota,
i
pessimismus o výsledku
války vidly v nich nekritický radikalismus, a konservatis-
mus kruh,
respektujících práva dynastická a fakta histo-
rická, se jich
pímo
Watson, »že
se
»Shledával jsem asto,« praví
hrozil.
na mne hledí jako
tora, usilujícího o
nai
vc nadobro nemožnou,
krom
toho byla válku se všemi jejími
žila. «
Tak
bdami
se stalo, že vlastní a hlavní
Watsonovy v
innosti
nebezpeného
nou jeho základní these dokazuje na
1
1
—
1
Jindy vykládá, že
úpln, a
dáském rozejít,
prosinci
nebo
to nejen
hospo-
i
a sociálním, že se zbankrotlou minulostí teba se
že jen program nové Evropy je podmínkou vítzplného,
francouzského
le«).
A znovu
a znovu
teme, že tžisko vojny
malých národ,
(»victoire
Nmecko. Ze
m
proto je proti
intégra-
leží
v pás-
mezi západní a východní
sídlících
Evropou, v pásmu, jehož ode dávna chtlo
ozá
že je již
na poli politickém, ale
vítzství
r
se
i
ství,
mu
1916
Rusm. Srbm, Rumunm od theorie státu quo teba se od-
Italm,
slíbeno
poutati
jen prodlou-
Rakouska kryje
vlastn se smluvnými závazky Spojenc,
rozlin
by
naplnil se obra-
V
že žádané jím rozbití
pí.,
jež
obsah publicistické
19 8 9 5 o nové Evrop.
letech
agitá-
Nmecku
se zmocniti
teba vytýit v zdo-
svobodné stední Evropy, organisované
r
na
podklad mezi
voliti
národnostním. Donutila-li nás válka, Nmeckem a Ruskem, mezi Germánstvem a
Slovanstvem, staví
nám
rozvoj zápasu na
nutnost dohnati volbu tu
A
hrozí-li se
hoši
mli
velké
míe
nkteí
státníci
krváceti pro je
až
k logickým
jenž
neúprosnou
jejím
koncm.
myšlenky, že by lancashirští
svobodu ech, nepochopují, v jak
osud a zájem Anglie spoután,
národním ádem,
oi
jediné
mže
s
novým mezi-
národy Rakousko-
Uherska vyrvati ze spár Nmecka. Zásada
sebeure-
.
208
národ
ní
je dnes
pravým zkušebním kamenem dob-
brého Evropana. Spojenci musí (psáno v kvtnu 1918), vycházejíce
od základních rys, daných v projevech
Wilsona
sidenta
a v menší
míe
rod k
má
svtový
nový
nalézti prostor pro
zájmm národ
svj
v projevech jiných
nový praktický
dohodových státník, vypracovati
plán svta,
i
á d, ve kterém každý ná-
Musí
rozvoj.
se
pidati
samým sob. Pebu-
a zstaviti dynastie
dováním Rakousko-Uherska a ruského pohranií nikoli sníží pevnost politické situace
A
pre-
zvýší,
.
.
1918 konen, v den druhého výroí týdeníku »Nové Evropy «, ve chvíli, kdy skeptikm nejevil se program její již utopií, pedkládá Watson hotový návrh v íjnu
i
územní úpravy píští Evropy
rod k úvaze
em
soustavn, v liší s
a diskusi.
ná-
Bylo by snad zajímavo sledovati
tento projekt z íjna
Denis ovým
obrazem
Svazu
a
1918
stýká se nebo
z jara 1915, nebo se sku-
teností dnešní. Spokoj uj i se však pouze daty nás zvláš zajímajícími.
Nmeckorakouským zemím
ským dovoloval se
Watson
vstoupiti
zachováním dynastie habsburské.
do íše nmecké, tebas
Ml
i
možným, že by
nmeckých ech bylo lze spojiti N(ale z hospodáských dvod teba zachovati se-
nkteré ásti
meckem
s
V
verní hranici).
národních stát,
Hali.
Uk
r
a
j
i
stát eském, kombinoval, zbude jen
Rusko
ást Slezska. statné
alp-
ale
n y,
Nmecké
s
si
pedstavoval jako federaci
pipouštl níž
i
eventualitu cele samo-
by ovšem byla spojena východní
osady nesmí býti vráceny
Nmecku. Me-
dvr, mezinárodní hospodáské komise k plnému (pokud možno) uvolnní obchodu mezi národy, zákaz tajných diplomatických smluv, upuštní od zinárodní soudní
zbrojení, zamezení válek a slavnostní uznání
d e
m o k r a-
209
tického
principu
doplují
»nové
nárys
tento
Evropy«.
*
Mžeme
dnes zamysliti se nad tím, co z tohoto ideali-
programu (jenž však byl dílem naprostého
stického
djiny uskutenily, co
rea-
Lze íci v celku, že tam, kde rozhodovaly kabinety Spojenc, nová Evropa nedosáhla mety vytené tam pak, kde rozhodovala stedolisty)
nikoliv.
;
a východoevropská revoluce, že nejednou pekroila meze
Ale podstatný kus programu anglických pokrokovc, zejména pokud šlo o Rakousko a Turecko, je splnn nebo aspo zhruba splnn. Ze zpráv novinových o obasných projevech Watsonových v anglickém tisku žádoucí.
mžeme Evropu žitky
sledovati, stará
i
dnes,
jak
se
aby
ji
neúnavný bojovník za
kaz,
zbavil
pekonané doby. Watson v
boji
jež jeví se
lepší
mu pe-
svém o stvoení no-
vých národních stát snad nepomyslil na všechny nesnáze a nebezpeí budoucnosti, ale jedna obava vala
od poátku. Byla
to obava, že
jej
pronásledo-
nové národní státy ne-
budou osvícené a prozíravé dost, aby daly plnou svobodu svým menšinám jin o národním. Požádám vek,
aby poskytly minoritám národním v zemích svých
úplnjší politickou
i
kulturní svobodu, vrací se ve výkla-
Evrop znovu a znovu sine qua non. Není pro zatajovati, dech jeho o nové
Watson na
zeteli
utváením tchto dového pítele skutenosti se
pedevším
pomr
Patím k tm, kteí
na naší
úpln
piblíží v
Seton-Watsonv
stát
jako c o
že tu
náš a že se
pd
není
nd
ml
i
ti
o
Seton-
skuteným spokojen.
stanovisko našeho osvíceného a oprav-
sdílejí
mu
nej-
a kteí doufají, že politické
dob
boj za novou
dohledné.
Evropu má ovšem ješt
U
210
nkolik front
zvláštních.
vybudována
jímá,
ního míru se
s
je
mnoho zaproti nebezpeí zvláštJedna z nich,
Rakouskem..
po celou dobu války
novými a jak pouné by
I
tu vidíme, jak stýkají
Denisovy
role a úkoly
byloi
jež nás
s
Watso-
snad pelivjší srovnání psy-
chologie a taktiky Skota a Francouze. Prvá sta Seton-
Watsonova
proti
nebezpeí psána
je teprv v
beznu 1918,
dvrné
když do Anglie pronikly zprávy o nedávné
rad
Smutse
jenerála
angl.
Londýn
vyslancem v
hr.
s
bývalým rak.-uherským
Mensdorffem
ích; sta druhá v kvtnu potom, když
loské
hodil na trh
(i
o stycích
Armanda
s
živé sympatii tšila se myšlenka
Nmecka
a
namnoze
dobe
zprave-
Reverterou). Víme, jak
Rakousko od
odpoutat
myšlenka zachránit
i
Švýca-
prirtce Sixta. Seton-
tajné návrhy
hr.
ve
byl Clémenceau
V/atson jeví se v ní referentem ku podivu
ným
po-
je
ve vlivných
kruzích anghckých;"*) proto pochopíme, jak nutným jevilo se
Watsonovi
eliti
nebezpeí, jež jeho pojetí nové Evropy
míst nejdležitjším. Seton-Watson se snažil pedevším dokázati, že nadje ve zvláštní mír s Vídní je osudný sebeklam, že Rakousko není s to odpoutat se od Nmecka »je pouhé mrhání asem jedohrožovalo
na
—
nati se sluhou
že by
císa Karel,
dému híbti,
Watson pipouštl, mu jevil podobným mla-
za zády pánovými. « jenž se
snažícímu se uniknouti chomoutu, se snad rád
zbavil poruníkování
Nmecka. Ale
k tomu nemá zpsobilosti a
ernín
mu, hospodáství monarchie
i
•*)
a
Maarstvo
Srv. výše
str.
že
zárove,
že
také proto, že je obklopen
síly,
lidmi prostední inteligence,
Nmecka
tvrdil
tisk její
mže
155. 162, 170.
že pracuje proti
n-
že jsou v klepetech
uskuteniti své plány
211
úzkém spoleenství
jen v
tžce jho
asi
A
kdyby
se
odvážili
Prahu a Krakov.
schopni
zrady.
Nmecko
ihned
sotva
jsou
ale
berlínské, jí
Berlínem. Habsburkové nesou
s
pece, obsadí
Víde nám
Je možné, že
jen nalíila
pas, aby nás kompromitovala v oích našich spojenc Srovnáme-li
výklady o
.
.
tmito vývody výše položené podrobnjší
s
historii
situace.
o separátní mír,
rakouského usilování
Seton-Watson
poznáme, jak pravdu
.
znamenit
v celku
Lstivého úmyslu proti
Dohod
postihl
ovšem ve
Vídni nebylo.
* Podzemní
pletichy švýcarské o zvláštní mír
kem
strhly
proti
zodpovdným státníkm
Seton-Watsona k oste
mluví dokonce s
nám
kterými se
v
jej
ostré
o
své
» lehkovážné
s
Rakous-
útokm
zahroceným
zem
v
:
frivolností
beznu 1918 a
cyninosti,
vládne«. Není to po prvé, co postihujeme
protiv k oficielním zástupcm britské zahra-
Rada statí z února 1916, nadepsaných NezdaiTsira Ed. Greye, je vcn velmi vehementní
niní
politiky.
kritikou
vdího
kých státník, pokud jde o
pomry
o neschopnosti diplomacie starého nehoráznosti
její
slyšíme
ast ji. Co
o naivnosti nebo
tak v jednotlivostech
Na p., že Bulharsko
vtšinou u nás zcela neznámo.
dovídáme*
je
spoluvinou Greyovy diplomacie,
s
anglic-
východní Evropy, a
stylu,
se
je
nevdomosti
ministra; o bezedné
šlo-li
Berlínem a Vídní (v únoru 1915, tvrdí Seton-Watson,
nabídl
Radoslavov Dohod
intervencí proti
a král Ferdinand pokusil se uinit
mo
králi
pl
lét,
obdobnou nabídku pí-
Jiímu; Spojenci zaali jednat když už bylo pozd), že
Turkm
je
s
Bulharskem po
spoluvinou
její,
14*
od-
«
21,2
se
vrátilo-li
vazk
ecko
v kritické chvíli od smluvních zá-
k Srbsku a od Venizela a Dohody, bylo-li na pod-
zim 1915
Srbsko mimo
své nadání pipraveno
nou vojenskou pomoc Spojenc a
sko
opustiti
Grey chtl úpln
frontu soluskou; vc
i
Rumun-
vstoupilo-li
do války ve chvíli špatn volené.
o skute-
byla
již
v tom
smyslu rozhodnuta, když v prosinci 1915 vzepel se tomu
A
energicky francouzský jenerální štáb.
smlouva londýnská pena pomoc
Itálie,
Seton-Watson tato
dí,
že se strany anglické a francouzské byla
do boje, a se strany ruské že namíená nkolika zpáteníky proti se,
se
Greyovou
to
Anglie vstou-
byla
pleticha,
katolickému
živlu
si
jen prosplo, že jej znovu galvanisovalo
votu, a to ve chvíli, netají
nž
vbec nepál vstoupo boku Dohody; má za to, že ono
že Seton-Watson
pení Itálie do války
Rakousku
nešastná
dubna 1915, jíž kouvyzývá Seton-Watsona k ostré kritice.
pila
Zdá
i
z 27.
smlouva hrubým zrazením zásad, za
u Adrie.
ovšem
kdy
mu
ži-
už praskalo v kloubech. Autor
svou nespokojeností ani
ped
k
s
nmeckou
politikou
pece proti nmecpodle nhož Grey svou politikou
válkou, ale brání
ji
kému pojímání situace, dohody anglonmecké chtl nmecký svt oklamat, podle
nhož chtl
vzbudit
spt k dozrání chvíli
dvru
v píští
neutralitu Anglie,
berlínské katastrofální politiky,
Nmecko
pi-
aby v dané
nic netušící stanulo proti spojené front
svtové. Seton-Watson vykládá Greyovo kolísavé jednání i
jeho osobnost tak, »že v povaze jeho byla slouena ryzí
subjektivní poctivost tivní
s
tou ultraanglickou vlastností objek-
nedslednosti, ve které jsou
tinentální falešné
zakoenny
pedstavy o anglické národní povaze.
Seton-Watson konil svj útok na kem, že by pád
všechny kon-
sira
politiku
Greyovu výro-
Edvarda Greye byl nejvážnjší ranou
í
213
a
pekvapením,
nejhorším
jakých
Nmcm
se
posud
dostalo.
Máme vésti
tu píležitost
pesvditi
v táboe Spojenc, než
Watson
astji draz
také
se
se,
jak
tžké beje bylo
podailo
položil,
t.
j.
to,
na
Seton-
aby Spojenci
sjed-
konen nejen pod jedním vojenským velením, ale na jednotném, jasném politickém plánu.
notli se
také
Okolnost, že nedovedli dlouho »rozhlédnouti se ze široka a pojmouti
v lednu
Evropu jako
1917 za
Seton-Waíson
vytýká
celek«,
píinu dosavadních nezdar
hlavní
a
chyb. Události tu všude, jak víme, daly za pravdu prozí-
Zajímavo
ravosti kritikov.
je,
že Seton-Watson nejšpat-
njší rádce politické postihuje v prostedí vojenském, v neralit.
Stát se
Paíž
hájena,
je-
po hlav voják, prozrazuje, nebyla by
Lilie,
kraje francouzského,
nejprmyslovjšího
stedisko
by byl
vyklizen, ano
i
Ve r dun
by
obtován! Jen politikové jej zachránil'. iC tmto politikm, kteí bránili chybám diplomat a jenerál, palí byl býval
ovšem Seton-Watson sám; jeho lánky o dležitosti
so-
luské fronty pisply jist k tomu, že »zbablé a cynické chování Anglie k našim balkánským spojencm^^, o
nmž
mluví tak oteven, nepineslo pohromu ješt vtší.
*
Mnoho mi píležitostné
od muže,
imponují v knize Seton-Watsonov
výklady
který
pomry
ního názoru a který jinde
proniká vost
a
o
vzniku války.
a lidi znal
tak
úsudku.
ovšem nedotýká všech problém, o
jeho
Pocházej
dílem z bezprosted-
neobyejnou
zralost
i
nž
mrou osvduje Seton-Watson
se
zápasí na?e žádost
poznání (také proto, že co o vci psal, napsal vtšinou
již
:
214
záí 1914), ale co praví, zdá se mi vesms velmi pozoruhodným. Z úvodu ke knize (psaného v ervenci 1919) v
vtu, že » František Josef a jeho
cituji
Evropu ve válku pro otázku,
štváni, uvrhli
Berlínem
okolí, jejíž
ostí po-
cházelo z jejich vlastní neschopnosti a nepoctivosti. «
Seton-Watson astji,
tu jde, vyložil vislosti
kou a o
1 i
maarskou velikášskou a rozilením Srb, nebo vykládaje,
g a
mezi
r
h
c
dlící se
e,
i
ným Rakouskem žela
mluv
nemravné
národ
s
v Uhrách, je
sou-
násilnickou poHti-
maarská
jak
Berlínem o vládu nad bezmoc-
pedevším o
a starající se
násilí
píinné
o
O
dualismu
pímo
a otroctví
to,
jak
by udr-
nemaarských
vinna válkou,
jak ona
to byla, která udržovala jihoslovanskou otázku jako ote-
vený ved na tvái Evropy, jak maila odedávna snahy Vídn po rozumj ší a spravedlivjší politice, jak nebezpeného \udce našla v kalvínském fanatiku
Tiszovi
a jak
chyte využila zavraždní Františka Ferdinanda (z nhož se potají vislosti
radovala) k
inu dávno osnovanému.
V
té
Fo
líí Seton-Watson protisrbské pletichy hr.
gáche
Blehrad od
sour-
1908 a potom psobení jeho a c c hi o a j.) ve vídeském ministerstvu (spolu s bar. zahranií, agitaci nmeckého vyslance ve Vídni T s c h rv
r.
M
i
s
chk y ho
rakouský
cháe nil
ve
svt
vliv
Ha w r
t
finanním
ruského i
,
i
žurnalistickém, ale
vyslance v
g a« (autor
má
za
Blehrad to,
i
proti-
»arcipleti-
že Hartw^ig zavi-
zejména, že Srbsko samo nenabídlo hned Vídni doko-
nalé vyšetení v sarajevském zloinu), vliv štvavého, níz-
kého
tisku
v Blehrad a anarchických živl tamtéž. Si-
tuaci ve Vídni kreslí nkolika silnými konturami starý císa, mírumilovný a s nevyrovnatelnou zkušeností, ale
naisto postrádající
aby ovládl inné
síly
vší iniciativy a
ve svém okolí.
nezpsobilý,
Dvorská klika
215
Montenuovo a hr. Paar, oba nepátelé zavraždné vévodkyn z Hohenbergu, a jisté vlivy ženské), obklopu(kn.
jící
ho zdí pedsudk. Hr. Berchtold, osobn estný a
a bezúhonný, ale píliš eliti
netený
Forgáchov stran v
myšlenkovité. ják, ale
a povrchní,
dobrý vo-
beze špetky úsudku, hotový vsaditi vše jako
Konen
karbaník na jedinou kartu.
Sturgkh. Vražda
dokonale nicotný
hr.
sarajevská poskytla této spolenosti
Císa Vilém
záminku pro pepad dávno osnovaný. v záchvatu rozhoení nad tou svého pítele postavil je
se pokusil
ministerstvu, krátkozraké a bez-
Konrádz Hoetzendorfu,
lovk
pomst. Ale
aby
zbablým skutkem a nad ztráse v elo tm, kdož volali po
možné, že
jiné
i
dvody
spoluúinkovaly
na jeho rozhodnutí ...
Výklady Seton-Watsonovy o tchto vcech jsou na nejednom míst naplnny myšlenkou, že zvláštní tragika situace byla v tom, že signálem k rozpoutání boje, jenž
ml
pohbíti monarchii, bylo zavraždní muže, jenž by
byl
ji
zachránil! Nebo Seton-Watson
ví
tiška Ferdinanda. Byl
muž, vykládá, jenž
to jediný
ve Fran-
by byl dovedl ovládnout obtížnou situaci, jenž ml, jak zdálo, tu energii, znalost a
byl úkol tak obrovský chvíli,
mžik
kdy oekával
píležitosti, jsa
své snahy nejlepší
s si
vdí
pedem
zpsobilost, bez níž by
odsouzen k nezdaru.
Ve
konený
oka-
rostoucí netrplivostí jist,
že shromáždí kolem sebe pro
duchy mocnáství, v
zloinu nkolika potrhlých výrostk. byl vyšel z nesnesitelných
se
zloád
té chvíli
podlehl
Podnt ke zloinu
madarské vlády,
jíž se
práv František Ferdinand chtl postaviti, jsa rozhodným odprcem maJarské politiky k národnostem a odhodlán pokusit se o drastické rozešení jihoslovanské otázky. Se-
ton-Watson
ví,
že se František Ferdinand Usilovn zasa-
M6 zoval za první balkánské) války o mír se Srbskem a že chtl válce
s
ním na jae 1914. Nejsa
neví,
Nmcem,
ani
ani
Slovanem, nýbrž cít se jen a jen Habsburkem, byl ztles-
nním
velkorakouské myšlenky v nejsmlejší
Nebyl naprostým
pacifistou, ale také ne
a ve mnohé
její
form.
naprostým mili-
píin
naklonný ideálm demokraNedostatky jeho byly zejmé, k nim pistupovala
laristou
tickým.
úmysl
choroba jeho, ale poctivost
a víra v jeho poslání
nedaly se popíti. Zavraždní jeho zstane ohavnou zá-
—
hadou lezlé,
je
tžko
pochopiti, jak v zemi policií tak pro-
jako byla Bosna, mohlo spiknutí tak dokonale pi-
pravené, v
nmž
úast
ml
syn rakouského policejního
i
špehouna, uniknouti bdlosti
úad.
pln dosvdená poznámka,
kterou arcivévoda uinil ke
Ješt významnjší
svému okolí po výbuchu prvé pumy: »Za
je
to dostane ten
Podobné poznámky uinil
chlapík zlatý záslužný kíž!«
za jiných okolností.
Tento ze v
eském
prostedí, v
sené, že František
hoený
psobit ponkud
portrait bude, nei>ochybuji,
protest,
nmž
ci-
na p. mínní mnou prone-
Ferdinand válce nechtl, vzbudilo rozpsaný perem
ne
emesln
radikálního
redaktora, ale professora filosofie na universit. Je možné, že obdiv
Seton-Watsonv,
štího mstitele
vyrostlý také v
nadji v pí-
maarských zloin, zveliuje ponkud po-
stavu nešastného arciknížete, pozapomínaje, že mezi od-
hodláními a úmysly, jimiž naplnila se impulsivní pedsta-
plán pravdpodobn spásonosných také zámry nebo lásky pravdpodobn zhoubné. Staí jen upozorniti na fakt, že si pál dohody s Ruskem (srv. povivost jeho, byly vedle
stranní tel
poznámku císae Viléma
Ruska! Chtl obnoviti
tom podporoval ukrajinské
II.:
»Byl
troj císaský
hnutí, jež
to nejlepší
spolek !«) a že
pí-
pi
bylo pece atentátem
217
mám
na budoucnost Ruska. Ale
novo
pojetí osobnosti Františka
správné a vidím, že svdectví
a
stýkali
jej
znali
—
srv.
potvrzuje.
Teba
s
že Seton-Watso-
kteí se
základ
je v s
arcivévodou
na p. ernína a nejnovji pa-
—
dodati ješt, že
duševního píbuzenství
to,
Ferdinanda
muž,
Auffenbergov y^^)
mti
za
je
podstat
v
také
kdo naprosto dalek
je-li
kruhy klerikálními nebo
šlechtic-
kými, jež se k Františku Ferdinandovi tak okázale hlásily, je to jist
Seton-Wason.
Vším tím, co jsem vyložil, není bohatství knihy SetonWatsonovy nijak vyerpáno. Její obzor sahá dále, objímaje celý svt slovanský (krom ku podivu Polska) a balkánský a sleduje jeho aktuelní problémy až hluboko do jednání mírových.
Dva i
novány
Rusku. Co
nost, je
Seton-Watsonova
mu,
spíše ti
lánky
p. v-
jsou na
v nich nejdíve vzbudí naši pozorlze íci
nenávist
k caris-
»nejnestoudnjší z evropských samovlád«. Nezatajím
své zklamání, postihuje tohoto klidného a kritického realistu,
jak opakuje tyto a podobné vty, jež po
jsou zrovna
tak vzdáleny skutenosti,
pedstavy anglického liberalismu bodomyslnosti.
V
O'
mém
soudu
pedválené svobod a svo-
jako
uherské
posledním svazku Ces, Cas. Historické-
povdl o tchto a a n Slavík nkolik
ho
takových psychologických klamech
J
výborných vt. Seton-Watson uka-
zuje na dležitost ruské otázky pro Spojence (»nej základ-
njší ze všech problém, na 35)
knize
o
svdectvích ernínových
Auffenbergov
Niedergang, 221.
nž
226—234,
(Aus
Evropa naráží«), na po-
srv.
výše
str.
122
Mnichov, Drei Masken Verlag
— 123;
a v
Hohe und
Oesterreichs 1
92
1
)
atr.
215,
2\S
tebu soustedit v Rusku síly »pravého pokroku a vlastenectví «, na potebu aktivní politiky k Rusku. Co tu praví »d é
n
m en
u« a
tak>
»laisser aller«, co o nebezpeí bolševictví Evropu (s poátku díval se na Seton-Watson dosti
pro
proti taktice pštrosího
s
i
t
é re s
e
s
t
tice
n
vívav),
jest
snad
hrozbou svtu,
jest
stejné jako
dí,
v soukromé spolenosti. zahynouti!
Ped
sho-
u nás hodno jyozornosti. Bolševictví
i
šesti
Bu
msíci
jejich
(to jest
ozbrojený loupežník
svt
nebo' nás musí
v lét 1918) mohli
Spojenci zdrtit bolševiky tetinou
úsilí,
jehož by bylo te-
ba dnes; za ti msíce bude teba
úsilí
desateronásobného.
Intervence
je,
nezbytná,
vykládá,
a žádá
ji
i
vdnost
za obti Ruska pro vítzství dohody ... Jen nejernjší
nevdk dovede
obti,
zapomenouti, že
jež vydržela nátlak,
by bez ruské sebe-
jemuž by byl kterýkoli národ
aspo o rok díve, prušáctví dnes po svt triumf oval o. « Ale intervencí nerozumí Seton-Watson vojenské tažení Dohody k dobytí Ruska, západní podlehl
nýbrž pevzetí uritých závazk na prospch ruských vlastenc, pevnou vli neuznat jiné vlády než
která vyjde
tu,
ze svobodného ruského národního shromáždní, podporu
Rus
protibolševických
penzi a stelivem, po
zbrojení dobrovolnického vojska.
1919
odvodnno
a
tak
mocn,
dnes nesouhlasí Seton-Watson vírající
s
moskevskými
To
s
že
pípad
vy-
vše je psána v lednu
pravdpodobn
ani
politikou své vlasti, uza-
loupežníky
a
vrahy
obchodní
smlouvy.
významu ukraj inské otázky podává Watson velmi dobrý a názorný výklad, poítaje ji k pti I
o vzniku a
hlavním politickým problémm, z nichž povstala svtová válka
(poítá k nim soupeství anglonmecké, Elsasy a
Lotrinsko,
otázku
Dardanel a otázku jihoslovanskou).
219
Výklad
prosycen veskrze ukrajinským nazíráním vci,
je
na konec rozpakuje
ale
zaujmouti
se
stanovisko
zcela
Pouným a zajímavým pro naše eské prostedí je sta o panslavismu, vykládající historické podoby a promny jeho, od jesuit Križanie a Balbína až k proroctvím generála Fadj eva z r. 1869, jejichž urité.
i
eská
podivuhodné splnní ve svtové válce doliuje.
themata
dotenou již pednáškou o Husovi, jež je z nejvtší ásti pehledem eských djin, také nekrologem generála Štefánika, psaným v Praze v kvtnu 1919 a statí o eskoslovenských požadavcích v jednáních mírových (psáno v beznu až dubnu 1919 zastoupena
jsou
pro » Novou Evropu«), kde se hájí
vci hlavní eská nými daty
pi mírové
petita
ilustruje situace
již
Watson rozdlit mezi echy
naznail, navrhuje Setcn-
a Poláky.
V prvé
mli
Maai),
zykové tahanice,
rá
s t
nost
doma
jejich
v
í
z
1848
r.
tí
(jako
asem a energií pro jalové japehánli politiku pouhého bouže mrhali
a obstrukcionáství a tak se pipravovali i
tch
echové
hodný úsudky, že
jsou snad pozornosti
nemli svrchované vynikajícího vdce po je
a ísel-
konferenci
na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi. Tšínsko, jak jsem
statí
vynikající znalostí
s
v cizin.
V
obdivuhodný. R.
1
jiných
91 4 se
o váž-
smrech byl však pokrok mohlo o nich íci, že jsou
vysoce organisovanou, vzdlanou a praco\itou demokracií
—
snad leckdy
zbyten útonou,
snad
i
krátkozrakou
nebo úzkoprsou ve svých politických názorech, nicmén dojista
pokrokovou a moderní. Relata
lánek
reíero.
o eských požadavcích v paížském jednání mí-
rovém není jediný, jenž
má pispti
k šastnému výsledku
pi budování Nové Evropy. Podobn, a zase vyzbrojen daty statistickými, eší Watson otázku rozdlení B a n á t u
220
nebo úpravy hranic Itálie a
Jugoslávie;
jednou
pimlouvá se za to, aby velké mocnosti nechovaly se k malým státm v stední a východní Evrop tak nevážn a s patra. Otázka dohody Jihoslavie a Itálie a neštstí
optovn; do1917 spolupsobil osobn
londýnské smlouvy z jara 1915 zajímá
vídáme
se odtud, že
spolu
pítelem
em
byla
s
na jae
Steedem
a ministrpresidentem t.
zv.
Vrame k front vítzství.
tzila, je
r.
jej
o sblížení mezi
O
r
1
a n
T rumb
i-
d e m, jehož plodem
ímská úmluva.
se
k hlavní front
Watsonov
»Nové Evrop y«. Kde
Víme, že
ve svtové válce, slaví jen
ástené
podlehla, kde ješt bojuje a doufá, kde zví-
známo. Jeden z hlavních pedpoklad
Svaz národ,
uskutenil se jen napolo.
Co
jejích.
to
pro
opravdové vítzství programu Nové Evropy znamená, to
Watsonem na jae 1918: Lpíme na vzdáleném ideálu Svazu národ jakožto politicky jediné nadji spásy od budoucna tmy a hrzy ...
prozradí vta, napsaná
MAARSKÉ
AKADEMII.
(Text pamtního spi&u eské akademie, jenž vydán byl v únoru 1919 tit. » eská akademie vd a umní všem akademiím civilisovaného svta « jako odpov na pamtní spis maarské akademie.)
pod
Maarská
akademie
lenostem svta
vd
se žádostí,
obrací se ke všem
ueným
spo-
aby shlédnouce k spravedlivé
vci maarského národa, ujaly
zájmu
se v
civilisace ohro-
Žádá zastání proti uherských nemaarských národ, kteí
žené národnosti a kultury maarské. politickým
vdcm
v dorozumní se zahraniními soukmenovci svými chtjí
A
žádost svou
pokouší se motivovati výkladem o nárocích
maarského
rozbíti tisíciletou jednotu
uherského
státu.
národa na uznání Evropy a o trestuhodnosti nesvdomité
nemaarské národy v Uhrách, pod pelivou ochranou uherského státu šastn se vyvíjející, chce osvoagitace, jež
boditi proti
vli a prospchu
Je to po prvé, co
jejich.
maarská akademie
nímu tribunálu Evropy, aby v zájmu ohroženého práva.
Po
utíká se
civilisace ujal
celá dlouhá desítiletí,
doby, kdy se ustavil moderní
stát
k mravse
poínaje od
maarský, až do
dn
mo^ rální zhroucení nmeckomaarského spolku na pokoení Evropy, neml vzdlaný svt píležitosti slyšeti varovný nedávných,
hlas
t.
j.
až do chvíle, jež pinesla vojenské
maarské akademie,
i
volající k protestu proti útisku a
222
Po
násilí.
celou tu dlouhou
dobu
nesly se z Uher, stále
nemaar-
naléhavji a zoufaleji, jenom prosby a žaloby ských národ, doliující zpsobem,
jenž o oprávnnosti
jejich nezanechával pochybnosti, všechny brutality
ítavé vyhlazovací války, kterou zdvihlo nim, protože chtli zstati vrni rodné
tue.
Maarská
akademie
vd
Maarstvo
ei
neujala se
vypoproti
a kmenové kul-
veejným
proje-
maarská akademie mlela, zatím co ve jménu humanity protestoval proti maarskému násilí proti Slovákm v drazném projevu norský básník Bjórnstjerne Bjórnson, zatím co v dílech, prkazným materiálem naplnných, líil hrzy maarského ráje svobody Anglian S e t o n Wa t s on (Scotus Via-
vem nikdy práva
Žaloby
tor).
jejich:
nebylo
jejich
lze znehodnotiti
výtkou ra-
nebo politické vypoítavosti
bové pedpojatosti
—
byly
pobouených pemírou kivdy a smlostí skutenost naplnnou násilím pedstavoval
to projevy dusí,
klamu,
jenž
Evrop
jako stav pokroku a svobody.
Mlela-li všelidské
maarská akademie
dožadovaly
ve
kdy zájmy
chvíli,
naléhav, aby promluvila,
se
konen
pekvapiti, že slovo, jež
nemže
pronesla, není proneseno
ve prospch humanity. Zásada národního sebeurení, jež stala se
byla
jedním
vítzn
zi
vdích
proti koalici
ská akademie, stavíc hlédnouti, skládá
se,
hesel
svtové války, vybojována
nmeckomaarské
—
ale
jako by skutenost tu
pamtní
spisy,
maar-
smla pe-
aby vítznému principu
svobody a práva zatarasila cestu do uherské zem. Chápe se slova,
bouilo
ne aby odsoudila všechno
se
svdomí
civilisovaného svta, ale
mínní, že k protestm
Co
však
rozhouje
akademie snaží
se
to, proti
vbec
dvod
emu
od
let
aby vzbudila
není.
nejvíce, je skutenost, že
maarská
nenápadnými zmínkami vzbuditi mínní,
223
jako by za velikou válku, ve které zítily se ústední moc-
zodpovdno pouze Rakousko, jako by Uhry objektem vídeské nedvry, bezmocným nástro-
bylo
nosti,
byly jen
jem habsburské
Evropa
rážky.
vém
politiky a nevinnou
je dnes,
bohudík, sdostatek zpravena o pra-
stavu vci, než aby taktika tato vyvolala jiný dojem
než politování.
Od
roku
1
867, od založení samostatného
Maai
státu uherského, pracovali
o
obtí rakouské po-
o spolek
aby celou monarchii uinili služebnou
to,
s
Berlínem a
nmeckým
do-
Oni to byli, kteí zmaili spolek Rakouska 6 Francií r. 1870 a pomáhali tak klásti základy k myšlence nmecké hegemonie nad Evropou, oni to byli, kteí znemožnili ustavení spravedlivého, federativního Ra-
byvatelm svta.
kouska
r.
své
získali spolehlivý nástroj
byli
s
pozdji, kteí dostávše do rukou svých zahraniní po-
litiku
monarchie, pracovali nejcílevdomji a nejusilovnji
k tomu, aby se
nmeckou nadvládou dobyvané politiky, oni to
1871, aby v Rakousku
vle
spojených ústedních mocností naplnily
myšlenkou protislovanského výboje na venek a národ-
ního útisku uvnit. Jejich náruživá touha potlait rozvoj
národ nemaarských uvnit státu jejich zveliila pirozen jejich úsilí oslabit politickou moc jejich soukmenovc a pátel za hranicemi
ala
se
prýštila politika, která po-
okupací Bosny a Hercegoviny a která pozdji ro-
stoucími válku,
— odtud
Jv
provokacemi níž hegemonie
Srbska
pipravovak
nmecká
a
níž najednou
ml
mla
konen ml
hranic uherských vržen ruská a tak
i
nepímo
i
Praha
býti poražen a daleko
nejvtší slovanský
zárove pomstn
býti založena
zvli maarských imperia-
list podroben býti nejen Blehrad, ale
a Bukureš, v níž
vyvolala
maarská nad Evro-
pou, zejména nad slovanskou Evropou,
bezpen, v
a
býti Világos.
stát,
od
velmoc
Národ nmecké
!
224
pední
stráže
ml odmnou
za své vynikající
úastenství
v boji dostati právo nejen nerušen dokonat pomaJaení
Maarstva v slovanskorumunských koninách jihovýchodní Evropy. Proto zvali MaUher, ale založit hegemonii
ai svtovou válku svou
—
a snad ješt více než u
válkou, válkou
Nmc byla
maarskou
to vskutku jej
i
c
h
válka
Taková byla vle
a
teba
že
vyznati,
píkladu
není
v djinách, aby malý národ východoevropský vzepjal opíraje se
nerozpait o adu píznivých
tak úžasné koncepce.
Pro
tento
cíl
okolností,
chorobného
se,
k plánu
velikášství
Slovan a Rumun bývalého rakouskouherského mocnáství a po statisících položiti životy své, aby vlastní krví pisply k utužení své poroby a když, k pevnému založení hegemonie nmeckomaarské. musily vstáti k boji miliony
A
díky nadlidskému naptí jených
národ svta
porážky
—
zítil se
nepehledným obtem spo^ zíoinný plán vnive v hanb a
nerozpakují se duševní náelníci
národa pedstoupiti
má
sil
ped
evropskou veejnost
maarského s
výkladem,
Maarstvo v tétoi válce bylo pouhým nevolným nástrojem nenávidné Vídn, že vítzjenž
ství
vzbuditi dojem, že
dohody nemže pro
n
míti
žádných
dsledk
a že
obnovení tváe Evropy, krví milion v boji proti bloku
nmeckomaarskému nic
zem
rovnosti
uherské, v níž všechny národnosti požívají prý
práva a
maarského
tší se otecké
péi vládnoucího kmene
...
Národ eský, na front
vykoupené, musí zastaviti se u hra-
jenž po více než
mnohem nebezpenjší
rech daleko svízelnjších,
oceuje
tisíc let
než
hájí svou
Maai
a v
pdu
pom-
jist sdostatek mravní a
i
225
politický
význam jednoty zem, jak
píroda
djiny.
i
Pes
to
o ešení jiné, než je
státi
ji
pomáhala budovati
vi problému uherskému obmezuje panství Maar
nemže to, jež
na kompaktní skutená sídla
jejich.
Jím a jím jedin pro-
mluví spravedlnost! Jím jedin odpoví na
to,
co hrozného
bylo spácháno a zamýšleno v minulosti, a zabrání, aby nebylo znovu opakováno v budoucnosti.
Jím jedin nemaarské kmeny v Uhrách, zotroované mravn i hospodá-
sky feudálním útiskem letí
maarských
vrchností po celá sta-
kulturn násilím národním v posledním
a zubožené
mohou dosíci dobrodiní civilisace, práva a Každé ešení jiné, jež by je ponechalo nadále
padesátiletí,
svobody.
v rámci státu uherského a tím v dosahu zcela nepochyb-
ného maarského
útisku,
musí zklamati a v nic
obrátiti
opravné úmysly Evropy.
*
eská Akademie nemá
za nutné ujímati se kritiky ma-
arského elaborátu tam, kde dotýká s
nepravdou a polopravdu
nostních a politických
co v
té
píin
s
pomr
novodobého Uherska. To,
vyložili v pracích
a spolehlivé.
j.
a
j.,
Nemáme
míchaje pravdu
omylem, kulturních, národ-
Watson, Francouz Ernest Denis, Guttenbrunn a
se,
poskytlo
svých
Anglian Seton
Nmec Adam
Evrop pouení
Miiller-
dostatené
také za nutné sledovati krok za
kro--
kem historický výklad maarského protestu a stavti na praný všechny jeho omyly. Kdo tvrdí, že kmenové nemaarští osídlili se v Uhrách teprve pozdji se svolením státotvorné ra^y maarské, ten patrn nezvdl nieho o velkomoravské íši V 9. století, kdo líí od; poátku Maary jako národ vyšší kultury a národnosti nemaarské jako civilisaci tžko pístupnou zaostalou hordu, ten pa15
226
nieho neslyšel o církevn slovenské literatue staršího stedovku, ten nevšiml si slovanského živlu v maarské zásob slovní všude tam, kde jde o terminy, souvisící s vyšší inností duševní (a psal o tom len maarské akakdo jako maarská akademie iieumdlévá ve demie!). trne
A
výkladech, majících dolíiti zásluhy
Evropy
Maarstva
nebezpeí tureckému, nesmí,
proti
jako
štítu
chce-li sloužiti
pravd, zamleti, že tomuto úkolu djinnému Maarstvo vskutku nedostálo, že od prvé polovice ryze
maarská ást Uher pod
panstvím tureckým a snášela
ho bez odporu po pldruhého ská ást
zem mu
arský národ
odolala.
že
pedními
osvoboditeli
voltujících
síly
ochran
severní
uherrské
odmny,
nové píbuznosti
kými a nmeckými
pdy,
uherských
mst
a
ony pedevším
jež reklamuje pro sebe
v neposlední
zemmi
Turkm
ad díky kme-
a spolu se svými es-
spravovali v naprosté odluce
vlcistních králové naši století
jako
slou-
Cechy a díky nesmírným obtem na
s
krvi, uchránili proti
kdo,
zem
ást Uher, kterou dnes pluky eské
osadily, je totéž území, které,
A
Turk a krom re-
nejvtším dílem svých kontribucí a své
staletí
zbrojné
Maarstvo;
proti návalu
Habsburského. Jen tyto
mají nárok na uznání a
od Uher
nikoliv
Uher z moci turecké byly, a Chorvat, pedevším eské a nmecko-
Srb
po celá
i
v Turku namnoze
Evropy
hrází
vlastní
zem domu
slovanské
statku
kdežto ryze slovan-
nesmí dále zamleti, že ma-
politický hledal
piznati,
mužné
On
století,
nýbrž (jako ve svtové válce) spojence, musí
nepítele,
žily
6. století octla se
1
maarská
akademie,
16. až 18.
mluví o rozkvtu
za stedovku, nesmí zamleti, že to byla
do 9. st. zstala msta nmecká nebo nmeckoslovanská. kdo mluví o osvobozovacím duchu reformace nesmí nezmíniti se, co již dávno ped tím vykonala v tom smru re-
a
1
íormace e«ká, zejména na Slovensku pro
ma (farskou
kdo chlubí
stol.
maarský národ
jak
z iniciativy nebo kulturní ústavy,
s
vlastní silou, nikoliv
podporou panovníka,
kdo honosí
se
pozdji
5. a co
Amos Komenský,
kulturu znamenal jediný
se,
1
založil
své prvé
si
kvetoucími universitami ma-
arskými, nech nezamlí peskromn, že Slovákm nedopáli
Maai
jediné stední školy, a ty stední školy, jež
si
Slováci vlastním nákladem zídili, bez milosti pozavírali,
kdo vychloubá v Budapešti,
Slovákm
se velikou
nech
maarskou
nezatají
jediný kulturn
národní knihovnou
tenái,
vdecký
jak
Maai
zaveli » Matici
ústav jejich,
Kda
Slovenskou«, a zkonfiskovali jeho velikou knihovnu!
mluví o tom, že nemaarští národové jsou »rovnorodými
dtmi
uherské mateské
pro
slovenský národ,
bách sotva o zákonu z ský stát a
jenž
by
ml
r.
1
868, jenž ve
Maarm
chvíli,
kdy obnoven byl uher-
dostalo se vytoužené svobody, zaru-
drženo národnostem ani písmene
ském jsou
uherské
svého pes
oval národnostem svobodný vývoj úady, ve
símovn
v
vyložiti,
40 poslanc, dobude pi voldvou mandát, nech nezapomene zmíniti se
potu
míti podle
zem«, nech nezapomene
škole, ve
a z
—
správ duchovní
» rovnorodé
nhož
ped
všude:
takže i
nebylo do-
v život hospodá-
dti uherské mateské
brannou a bezmocnou obtí maarisaního
zem«
bez-
násilí.
Jen ve výkladu takto doplnném a opraveném zazáila
by »pevaha
maarské
kultury«,
»pevaha
maarské
o nichž memoriál maarské akademie mluví znovu a celek by podal náležitý obraz a znovu, v plném lesku
rassy«,
snažení
—
a
zásluh
»stát zachovávajícího
maarského' ná15*
22%
roda« a ozejmil pln pedj tváí Evropy konenou otázku rtiaarské akademie: »Je-li v civilisovaném
svt
dovoleno
upadnouti znovu v hích a roztrhati Uhry geograficky i
politicky
pln
jednotné, Uhry, jež byly po
hradbou kesanské a
církve,
pl
zápasníkem za národní kultury
za všechen duševní pokrok západního svta?
Djiny, doufáme,
dají
odpov
hodnou
djinné skutky Maarstva zasloužily!
V Praze,
tisíciletí
v únoru 1919.
té,
.
.
.«
o niž
se
A
ŽIDÉ
BOLŠEVICTVI.
(»Nár. Li8ty« 31. srpna 1919.)
Saisona
dou
1
91 4
— 1920
na svtové scén vyplnna
tragédií, jejichž djství,
ím
je
a-
více blížíme se konci jed-
nám tragické pomsty za tragické viny. Také v maarských Uhrách blížíme se skonení dramatu, o jehož skrytém námtu je tuším potebí i v eském tisku oteveného slova. Je to tragédie o štstí a pádu uherského židovstva. Praví se, a zdá se, že není nání, pedstavuje
dvodu
o tom pochybovati, že 70 procent uherského bo-
hatství náleželo
nebo náleží židm,
je
známo, že maarsky
úpln v židovských rukou, krásná literatura vda nepochybn z vtší ásti. Dosáhlo-li uherské židovstvo této posice za pouhých 50 let svého obanského zrov-
tisk je
skoro
i
noprávnní Y zemi,
je to fakt, který mluví, ne,
bes o duševní energii a životní
síle
volá do ne-
maarského
židovstva.
Politicky stálo toto židovstvo, až na výjimky, jež náležejí teprve
do posledních
sziho)
let
(míním psobení Os k a
nann
a J á-
ve služb m.aarského imperialismu, zastupova-
ného šlechtickou gentry, chudou
vdomou
r
v cílech
bylo
i
pyšnou a sebe-
nadjích. Publicisticky, literárn
mozkem
ností, a ani strana
statky, ale
i
i
fi-
rukou útisku nemaarských národ-
sociáln demokratická, rozumí
se židov-
skými inteligencemi vedená, neodvážila se doopravdy postaviti se proti
bylaj v
rafinovanému systému
Uhrách svoboda.
násilí,
jímž šlapána
230
V tom duchu sloužila židovská Maarm ve svtové válce. Ano,
židé nespokojili se tím,
aby
s t i.
píle a židovský
i
nýbrž odhodlali se v é
sloužili,
Madai
dvtip
již
od
let
svého politického probuzení vidli v Rusku nejnebezpe-
njšího nepítele maarské budoucnosti,
kdy bude možno pistupovala v
židovská,
Rusko,
mu
zasaditi
pomru
o okamžiku,
strašnou ránu.
Ale u žid
nenávist zvláštní,
k Rusku bez
nenávist
jež nejvíce
snili
vyplývající odtud, že
mezí,
žid chová
ve svém nitru, nejen jim
obanské rovnoprávnosti, ale udržovalo je v stedovkých poutech všemi prostedky moci a nkdy nedopálo
i
hrubého
ská
zem
násilí.
Nechme
stranou fakt, že to byla slovan-
ped hrozným vražd14., pijala ve své lno a
polská, jež židy, prchající'
ním židovským v Porýní v umožnila jim po
stol.
staletí život
mohli rozmnožiti se a
sitelný, takže
pomrn sne-
špatný snad, ale sesíliti
více než kde-
koliv jinde a že židé, nevážíce toho v nejmenším, nauili se
s
Nmcm,
respektem vzhlížeti jen k
pogromovou vlí
nelítostnou
jejichž
k Slovanm.
Nechme
stranou
i
t.
musili
rovnosti.
Faktem
bez ochrany v
je,
štvaní
že
—
do yálky
bylo zvláš divoké
války,
porazit Rusko,
t.
j.
hromadným
nenávistem
a
k tm,
ped
uprchnouti
otázku, mohlo-li Rusko,
pamatujíc na své prostomyslné, nevzdlané vatelstvo, vydati je
j.
muzické oby-
ob principu
obanské
pešských novin nikdy snad zajisté
neodpovídaly
na-
tolik
chorobným
velikášským
cíle
tou-
hám, jako tomu bylo v Pešti roku 19Í4 ve spolenosti
dovskomaarské. Rusko bylo poraženo,
mlo
býti
uinno
volucí, pro
mly
vznícení
vláda po ruce sdostatek
agitátor
ale to nestailo:
úpln neškodným vnitní
jejíž
penz
i
ži-
rakouská a
sdostatek
a revolucioná, prchlých z
re-
nmecká
židovských Ruska a užívá-
231
jících pohostinství
Vídn,
Pešti
nebo Švýcar. Tak poda-
ilo se doraziti Rusko bolševictvím, v
nmž
nevelká
eta
odhodlaných a rafinovaných, skoro vesms židovských
volucioná ovládla a
carské Rusko, vydala carskou rodinu
ní tisíce a tisíce jiných
s
války
míst
slovanského
vskutku
p,
s
Rus
celým svtem.
žila se
re-
na hroznou smrt a odvá-
Na míst
carského Ruska, na
sovt «, prvýžidovskýstát, velkostátvEvro-
stát,
Ruska
vznikla
jehož ministi byli
a
»republika
jsou vtšinou židi,
správní organisace byla a je v rukou
mimoádné
komise,
žid
i
jehož
jehož hrozné
rezvy ajky, osazeny byly vtšinou
židy.
V
revoluci bolševické
poátku nkolik smr.
nepochybn
spolupsobilo
Byli-li tu agitátoi,
kterým byla
Ruska a
revoluce jen prostedkem k zniení nenávidného
k nelítostné
pomst
za židovské pogromy, byli tu
pesvdení, kteí
kteí byli revolucionái z
mus jako pravé
od
i
tací,
chtli komunis-
heslo spásy nésti celým svtem, byli ovšem
Po pozpt tam,
také tací, kteí pomýšleli pouze na lup a vraždu.
rážce
centrálních
mocností hrnula
odkud byla v plombovaných
i
se revoluce
neplombovaných vagónech
V Nmecku pi-
do Nmecka a Rakouska. spla nepochybn k zvýšení bezbrannosti
vyvážena,
t.
j.
chvíli nejosudnjší, se
o podmínky
djinn
pímí
zem práv
ve
nejvýznamnjší, kdy jednalo
a zasloužila se o naprostou bezod-
n-
kladnou kapitulaci
Nmecka. Ale
meckého byl do
míry zdravý, aby jed v svém tle pe-
té
konal.
Zato v Maárii
sobila
pi tom
jíž se
jedinou záchranou
i
organismus národa
zvítzil jed úpln.
politická spekulace
zem
vi
Snad spolup-
maarských
politik,
katastrof, jež nastá-
.
232
vála,
jevila
svtová revoluce bolševická, nebo aspo
tzství bolševické v stední a i
ví-
by
východní Evrop,
to
znamenalo pechodné panství židovských revolucioná.
Z
Uher, doufalo
bolševictví
moc
i
se,
bude možno penzi a agenty vzbuditi
v sousedství. Ale hlavní bylo, že v Maárii
a ípostavení židovstva
— Peš má
na 300.000
dovských obyvatel a poítáme-li váhu bohatství a gence, tedy je
mstem
pro bolševický obrat
velkou vtšinou židovským
pdou
se zdá, z nejvtší ásti dalo
ži-
inteli-
—
byly
nejvhodnjší, že židovstvo, jakseí
cele
do služeb
jeho. Strana
sociáln demokratická najednou se promnila v komunistickou, noví ministi (vládní komisai) byli skoro
vesms
ži-
výkonné orgány osazeny vtšinou židy
—
a nejnižším výkonným orgánem, pretorianským sborem
ži-
dé, ministerstva,
dovských
pán
i
policejní trupou
ke
každému
zloinu]
ochotnou, stala se jako v Rusku spodina spolenosti. Tak]
v
Evrop
dovský
vedle Bronsteinova Ruska vznikl
druhý
ži-
stát, jenž inil vše možné, aby moc židovské^
revoluce penesl do sousedství.
Židé byli povždy horlivými zápasníky za rozšíení ob-
anské svobody, za Je podivuhodnou
lidská práva, za pokrok a
ironií dJjin,
humanitu
jak nepochopitelným
.
.
zp-
velká hesla v
pímo nestoudn zprosti tuovali tato obou státech, jež v Evrop ovládli. Všichni
carové
Ivana Hrozného v to poítaje, všichni, pra-^
sobem
zprostituovali,
ruští,
vím, dohromady, henapáchali tolik barbarských proti lidskosti,
v Rusku a
svobod, právu a pravd, co
Maárii
zloin
tato cháska
za krátkou dobu svého panování, chás-
ka, která (abych citoval
— možná
že židovský
—
posu-
«
233
dek ze »Sozialistische Monatshcfte«) pomohla k panství nikoliv socialismu,
ale »novéburžoasii, složené
zlodj, loupežník
ze
keas,
a
která
dnes
lichvásky tží ze všech sociálních jizev ruského národa.
Mimochodem eeno, eský
dti,
historik
bude
se
jednou sty-
až bude vypravovati o agitaci v eských »pokroko-
1919 pro rychlý návrat eslegií do vlasti, návrat pedevším
vých« stranách na jae
r.
kých sibiských
dvodu, že nesmí prý býti trpno, aby legie podporovaly reakci! Zváti reakcí postup, teba sebe náz toho
silnjší proti
mravnímu moru,
jenž
pikládá název
si
osvobozující revoluce, je na téže rozumové výši, jako íkat,
pomr
že nesm.íme se míchati do vnitních
když jde vskutku o podobné domácnosti, jako když
hlavou a
Kdyby to,
se
je povinností
mu
darebák zapálí
bylo eklo: legie chtjí
máhat »reakci«, ukazuje, jak podléhati bezmyšlenkovit \
tomu
cíli,
aby
svobodného rozumu. je jen
svt
dkazem,
a jak
—
ali
s
dom
nesmjí po-
ano národové dovedou
heslm,
se zabránilo
Úspch
a mají právo na
ale lháti, že
lidé,
i
tenkrát, užije-li se
logickému rozhodnutí
internacionály v této agitaci
jak mohutná je soudržnost židovstva na
internacionalismus
vou formou a zvláš výmluvným
cion
do sousedovy chalupu nad
všech dobrých, pispti k pomoci!
nemohl nikdo nic namítati
^ich
zasáhnutí
asi
v sousedství,
je
dkazem
zvláš zajímažidovského n a-
mu.
Židovské bolševictví v rozpadla pod ranou
Maárii
Rumun
octlo
se,
rudá armáda,
jakmile se
na h r o m
d . Nyní teme o zatýkání židovských vinník a
a-
jejich
234
nežidovských nástroj, o pohromcch, o elementárním od-
maarského
poru všeho opravdu
by nebyla prosta žid. Nechtjí
která
krat,
ponvadž
to v
žé
»kesanskou« vládou, že netouží
s
na svt jen
zené
oima
demo-
ani sociálních
vd-
Uhrách, ovšem jen pokud jde o
tme dokonce,
znamená židy a
ce,
obyvatelstva proti vlád,
židovských
dlnictvo chce
i
po sláv
již
vdc.
jíti
dívati se
piro-
Je to hnutí
a jist prosté zevnpolitických spekulací jakéhokoli
druhu. Židé obávali se dávno tohoto obratu sami. »Prager
Tagblatt«
Kunová vláda šti,
t.
j.
stva míti
ped dvma
již
zítí, psal
o
»frontáchna kest«
o usilovné snaze v rukou
msíci, když se zdálo, že se
jisté
kestní
ásti židovského obyvatel-
dokud
list,
as Rozumí
je
!
že tu nejde o rozdíly konfesijní, jak »liberální«
se,
stále pedstírá,
nýbrž o
zábavné sledovati, vede dnes
»N
s
e u e
r
o z
d
í 1
y rabové.
A
(!)
Fr
e
i
e
P
r
e
e« ve svých úvodní-
s s
—
dobe odvodnny.
Zvítzí-li prý
svým »konfesijním« stanoviskem ministerský pedseda
Friedrich, e
vysoce
vcí v Uhrách a volati dohodu na odbojné Maary, jejichž emancipaní snahy jsou
zkušenostmi jejich tak
t
je
tisk
jakou obratností a rafinovaností do-
cích zastírati pravý stav
se
v Pe-
stanou se
m E v r o p y« Dokud !
a zlodji, tu se v
»N.
Uhry »n
e
vládl Bela
Fr. Pr.« o
e
j
r
n
Kohn
j
š
í
m
k o u-
se svými vrahy
Uhrách jako
» nejernj-
ším koutu Evropy « psáti nesmlo!
Mám
za; to,
»nej ernjších
že
pes smutek »Neue
Rusku zítí se b o š e v c vá-Kuntická nazvala, tuším I
meckým švindlem«) 1918
i
t
v
í
(jež paní
dobré,
V
a až se naplní také ruská vzení,
Bolševictví již je a ješt víc
i
až
k
o-
»židovsko-n-
možná
hrzo!) carská vzení židovskými zloinci
— 1919.
bude
kout v Evrop« pibývat, zejména
v
že (ó
Freie Presse«
z let
bude živnou
^35
pdou antisemitismu, jehož rostoucí jeme v Nmecku i pozorujeme u nás.
píboj pozoru-
i
tená,
Míní-li snad
pdu
pipravoval
že jsem napsal tento lánek,
tomuto antisemitismu,
je
zakoniti naopak, tebas strun, vývody
Pedn bych
rád upozornil na
za své revolucionáství
to,
na omylu. Chci
proti
že židé do
nemohou.
Mají
abych
znané míry v
je
nmu. nejen
krvi,
od dob Ježíše Krista poínaje. Staí jen vzpomenouti roku 1848 a pedchozí literatury, komuny z r. 1871 a ruských revolucí.
Podlehnou mu, asto v ideálním, nesobeckém zá-
tom opojení a vzeptí vle a schopnosti
chvatu, jak ho v
není schopna jiná rasa. Bolševické panství v
bylo také židovským dílem, ale
židovských
tých
vdci
fanatikové
rodin,
byli synové
revoluní
kteí sotva myslili na zisk a koist vlastní. byl
Adler,
obhaj ovací
jenž
ei
celé íše, terorem
i
jejich
jeho,
mnoho pro vc mnohem víc dílem
I
pímo
i
jenž ve své
obyvatelstvo
lidského pokroku. Jejejich vyšší inteligence
nepímo, vykonali mnoho záslužného
adu
životní
jejichž
židovských jednotlivc rozliných práce,
estnosti a svdomitosti
si
vi nimž by jen uzardním piznal, že je antiseA to pes to, že by mohl poukázat na to, jak dlouho
váží a mita.
Vídni to
v našem národ, kdekoli zasadili se o pro-
a každý z nás zná
obor,
myšlenky,
vtší piinlivosti, než jejich nedostatku mravní
rozpaitosti.
spch
boha-
duševn zakiknuté. Židé ve všech sm-
rech vykonali velmi jich bohatství je
Ve
Stiirgkha a vdomí cti a práva
zastelil
probudil k
Mnichov
a jak vytrvale
s
šla
a co ran zasadil
vtšina
nám
žid
v našich zemích proti
velkožidovský
tisk
ve Vídni
ai
v
nám
N-
236
mecku, jak znateln
i
naše židovstvo bylo interesováno na-
porážce Ruska ve svtové válce.
Ž znali
i
dovs ké n
v tchto
nemá
ez
e
po všem tom, co jsme po-
í,
proti
nmu
schopností
piinlivostí
i
i
jiného prostedku než po-
nebezpeí židovské vý-
—
daí
to
je nejjistjší cesta,
silném, je žid nejužitenjším
spolupracovníkem a obanem, tam
tm jeho
snad chápati,
židm samým a odstraní nebo nebezpeí. Ve stát spoádaném,
aspo zmenšuje nejvtší v národ mravn osvtov bolševictví.
Ize-li
v
je
imponuje pedevším
dm
Ale
národ bohatém inteligencí vulgárvysvdením chudoby. Vyrovnat se ži-
ní antisemitismus
jež
p
silnou vládu, jež omezí
jimenými zákony,
dm
b
letech, jist existuje.
že ruský mužík
grom nebo
e
je také
nepístupen svo-
Panovaným nebo vydraným
se jen
v prostedí, nad
nž
schopnostmi svý-
mi po každé stránce vyniká. Pistupuj e-li k tomu vist, stíhající
ho nebo hrubé kivdy
instink-
vi nmu
i
hená-
se neštítící
jen proto, že je žid, nedivno, že spolenost taková vycho-
vává žid
si
v židu vnitního nepítele. Ale v národ, kde zná
meze své výkonnosti, kde písn vládne zákon, bránící
zlu jak u
žid, tak u
kesan, kde
veejnost
je
ovládána
duchem otevenosti a pímosti, jenž nebojí se na p. o židovském bolševictví íci neskrývanou pravdu a pece neztratiti nadje, že možno se židy, jejichž talent jist potebujeme,
sejíti
se
v spolené opravdu pokrokové práci,
tam židovského nebezpeí nebude.
Teba ovšem býti upímn pimlouvám estného a ádného a varuji
ped
na
stráži a
se za to, vážili
si
teba rozeznávat. Jakkoli
abychom v úct
méli žida
jeho spolupracovnictví, tak
nestateností, jež rozpakuje se eliti židu
nebezpenému, a
to
pedevším ze
strachu, že
patrn
by jmína byla
nepokrokovou nebo zpátenicky antisemitskou. Brániti
se
237
zlému
mu,
je povinností
situaci
oteven
usnadnili,
a
podobnému
to-
Maary, zstane vždy inností Židé by nepochybné sob pátelm svým
jež potkalo
pokrokovou.
mravní, eliti neštstí,
Rusy
i
kdyby sami
bezohledn
kompromitují.
a
tm
našli
více
odvahy
eliti
svým soukmenovcm, kteí
je
POSLEDNÍ SVDEK. Kniha peckém nové
trhu
když
octla se
na knihku-
nová pozoruhodná publikace,
obsahující
tato byla již
v
tisku,
zpovdi k problému
rakousko-uherské
o
Szilassyho,
války. Je to dílo barona J.
vzniku
nadepsané
Zhouba dunajské monarchi e.") V nm strany sdostatek jak kompetentní, tak
stává se jíž
jsme
nám (mimo
jiné)
ky v
vnovali pozornost
létech
1912
—
1
mám
o
otázce
vídeské
poli-
zvýšenou, i
t.
j.
914. Protože zprávy Szilassyho
potvrzují a docelují žádoucím
daný,
budící do-
nových cenných dat o otázce,
Berchtoldovy osobnosti ti
dvru
se
zpsobem
obraz
výše po-
za nutné v dodatku k své knize vnovati jim
krátce pozornost.
*
*
*
Nejdív nkolik ádk o osobnosti nového svdka, pokud se o ní z knihy jeho dovídáme. Szilassy je národní
Maar;
ale z
matky Švýcarky.
pochází ze staré šlechtické rodiny uherské,
Narozen okolo roku 1870, byl
od prostedka devadesátých
let
19.
stol.
diplomatické služb. Sloužil v Bukurešti
v rak.-uherské
pod vyslancem
Aehrenthalem
(jejž chválí jako svého diplomatic-
kého uitele), od
1906 v Petrohrad pod vyslancem
'')
Verlag
Jul. v.
eues
r.
Sz a s s y, Der Untergang der Donau-Monarchie. Vaterland (E. Berger a Co), Berlín, 1921, sir. 423. i
1
230
Berchtoldem pod iM v
en
d o
s
pak
a
r f f
m,
e
r.
i
v Japonsku.
nauil
bil si je a
V se
toldem (jako rádce,
1
907
Mé
Haagu pod vyslancem
rice
TKu
hr.
r
y e m, pobyl
na tom, aby
v
nmž
—
ped
válkou byl však po-
Szilassy iní
vážn
—
mén
i
píklad, že
i
filologickými.
i
zá-
prostedí,
A
opené dotenými
atd.,
pozorujeme na
v palivých poHtických otázkách doby za-
ujal stanovisko kritického realisty, a to nejednou
tiv k
si
o duši, o menta-
zajímavými, asto ironickou skepsí
úvahami historickými
vy-
v knize jeho najdeme opravdo-
Rus, Anglian, Francouz, Japonc
více
dal
dobe porozuml národnímu
v cizin psobil
pi
ztrávil
dojem muže vzdla-
vé studie nejen o zahraniní politice, ale lit
Ame-
v
i
ztrávil
ného a opravdového; vidíme na p., jak ležeti
Londýn
v
úastnil se konference
do Athén, konec války
Caihrad.
slanectví v
n e m,
pes tyi roky, oblírusky. V 1. 1912 13 byl Berchna nmž chefovi záleželo) pikázán Rusku
službou vídeské centrále; ješt slán jako vyslanec
e
r
politice
v pro-
vídeského kabinetu. Byl rozhodný
dobrého pomru pvodn straník politiky
paci-
Rus-
fista,
zastánce zejména
s
ké m
a v tom ovšem
Aehren-
thalovy
i
neoctli se, hrozící.
tuším
dokud oba
Berchtoldovy,
ku podivu, ve
vleku
Jeho vli k pravd
nejplnji
i
tito
pátelé Ruska
politiky válkou
Rusku
jeho statenost karakterisují
otevená piznání
(vracející
se
v knize na nkolika místech), že to bylo velikášství, že
maarských magnát od roku 1867 poínaje, že to byl dualismus a útisk nemaarských národností v Uhrách na jedné, a maarské úsilí o znemožnní spravedlivjší ústavy federalistické v Rato
byla nešastná politika
kousku na druhé stran, jež katastrofu Rakousko-Uherska zavinily a pivodily.
I
myšlenku anexe Bosny a Her-
240 cegoviny, která stvoila nebezpeí války a v níž Aehren-
odvozuje Szilassy z maarského
thal dopustil se chyby,
Buriana
podntu
pramene, z
nebo Ti
s
z y.
zejm
Samostatnost Szilassyova úsudku byla
podpo-
mimo Uhry a nedostatkem všech životem maarských stran —- to však
rována jeho pobytem
styk s politickým pozdji pisplo k tomu, že podlehl v konkurenci d r á s s y m, když v lét a na podzim 1918 hledali
Karel
a
Wi ndischgratz
hrani
í,
který
Memoriály, jež tenkrát v tom plány Windischgrátzovy
lyim,
pro
koncesse,
který
smru
jej
(srv.
výše
Do-
spravedlnosti.
Szilassy vypracoval
str.
ale žádají
národy.
Ká
r o-
že v srdci svém je royalistou
(a
dal
ujistil,
133),
nemaarské
uherské
monarchie
sícení
duchu
s
za-
dodatkem k jeho knize), nejdou dále než
(jsou piloženy
Po
ministra
nového
reorganisaci íše v
An-
císa
by rychle uzavel separátní mír
hodou a provedl
uritji
s
se
Szilassy
získati
»momentánn« to nemže vyslance maarské republiky
že jen vzhledem k okolnostem projeviti),
aby pijal místo
Svýcaích
ve
a
vystídal tam zárove nemožného
prvého vyslance republiky židovku
mrovou. stem s
Vyslanectví švýcarské bylo tou dobou mí-
nejdležitjším;
Dohodou
katastrofou.
Ro?u Schwim-
znamenalo
úkol
zajisté
ped
stj co stj zachránit Uhry
Když
jednáním valící se
Károlyi zklamán ve svých nadjích
pedal vládu bolševikm, zekl
se Szilassy
po nkterém
váhání svého úadu.
K
hr.
Berchtoldovi,
píležitost poznati
jejž
z mnohaletých
nale, vrací se náš autor
ml
Szilassy
ovšem
pímých styk doko-
znovu a znovu.
Byl
to,
praví,
241
muž velkého, skoro magnetického osobmho kouzla, zjev nápadn krásný a elegantní, taktní, nikoliv bez nadání a diplomatických talent, výborný
Dojemn
stylista.
skrom-
ný a jednoduchý v chování, byl vybraný a bezvadný svéim
nitru.
Stinnou
zvláštní plachost,
vahy
i
s
stránkou
jeho
povahy byla
ve
zato
slabost po-
bojácností spojená
spíše vle,
i
zvláštní proto,
že nepocházela
njakého mravního nedostatku, nýbrž z úpln ské mentality. celku byl to neobyejný z
dt-
V
psy-
chologický zjev, jenž se schopnostmi muže spojoval úsu-
dek dítte.
Jeho skromnost byla víc nerozhodností a
nedostatkem sebevdomí cele
do moci
Každý dával
cizí
vle,
—
a to zpsobilo, že dostal se
jež
ministru rady a
pln
jeho slabosti
každému
využila.
ministr podléhal;
odpory v rozhodování a chaos v ministerstvu byly proto
A eh
pirozeným následkem takového stavu vcí. t
ha
1,
který
r
e n-
schopností Berchtoldových vysoce vážil
si
(»od toho bych
se
mohl sám lecemus piuiti,«
jednou Szilassymu), ekl pozdji, že
je
pravil
Berchtold se svý-
mi nervy zcela hotov. Po smrti Aehrenthalov na jae
1912 považoval Szilassy v Petrohrad (ve shod meckým vyslancem hr. P o u r t a s e m) zprávy 1
s
r.
n-
tisku,
že ministrem zahranií stane se Berchtold, za špatný vtip. Szilassy opakuje, že
ve Vídni
ped
si
Berchtoldem, poukázat na
told je neschopen eliti
pokusil
v tom
se,
již
smru
hned tenkrát umioval, varovati
duševn
jakékoliv
to,
že Berch-
krisi.
Pozdji
za ministrování Berchtoldova, informovati skrze starého jenerála barona
Fej ér va-
ry ho císae Františka Josefa, ale Fejérváry odmítl. Císa sám naopak v audienci s poátku prosince 1913 projevil Szilassymu (kladl v ní mimo jiné draz na potebu dohody s Ruskem ve vcech balkánských) 16
242
mže
potšení, že
spolehnouti na schopnost Berchtoldovu.
Berchtoldova
P^e^ to nesamostatnost
a
jeho
slaboši
všemožným vlivm bylo v ministerstvu do té míry pedmtem posmchu, že »známý vyslanec« povdl jednou Szilassymu o vzniku svtové války: » Válku zpsobil nebo N (jmenoval dva ministerské úedské podléhání
X
níky), ale snad také portýr v ministerstvu
To
tedy portrait osudového ministra,
je
zejm
ponkud
jen okolnost, že Szilassy, který
co
nepíznivým
mého
taktu a šetrnosti
pímo
vyhýbá
A
toldv
ješt cennjší a
pounjší než
Poátkem
co následuje.
je,
se stj
úsudkrn o jednotlivcích a ze sazamluje jména i tam, kde by bylo
smru
povinností je prozraditi, je v tomto
vený.
pocházející
dobe zasvceného; pekvapuje
z prostedí velmi
stj
!«
Szilassy povolán službou
portrait
prosince
do vídeského
tak ote-
Berch-
1912 byl
ministerstva za-
hranií, bezprostedn potom, co byl Berchtoldovi podal
memoriál,
radící
k
politice,
by
která
se
nevzpírala
Srby žádanému obchodnímu pístavu v Adrii. Pišed do
Vídn, porozuml, pro rady
jeho
musily
vyzníti na
prázdno: postehl hned, že silná strana ve Vídni pracuje
pro válku se Srbskem a nutno-li, 8 Ruskem. Ke skupin té patili skoro lové,
s
Conradem, duší válené
pro válku
i
všichni jenerá-
v ele
strany,
(mnozí,
dí Szilassy, také ze zištných spekulací na postup a z na-
foukanosti,
následník byli
nkteí
z theorie, že válka
sílí
František Ferdinand
rozhodn pro
mír.
i
rassu), akoliv
starý císa
Vedle voják byly
to chauvini-
maarské šlechty a z vídeských kesanských sociál. Ministerstvo zastické
živly
hraniní
z
bylo
rozdleno:
vtšina úedník,
a
vskutku skoro nevdli, co vlastn chtjí, byla pro válku
'_
243
smru psobila
a v tom kolísal
mezi stranami:
B
na veejné mínní.
byl-li
e r c
h
o
t
I
d
poštván mladými horkokrev-
nými pány z okolí svého, hoel také pro válku; Szilassy musil se pak nemálo namáhati, aby
umu. Stávalo
se prý,
nesmiitelným uinili,
že
jako
vdce
pivedl zase k roz-
páni, kteí Berchtolda tak
titíž
potom
prosili
zase upokojil. Szilassy
jej
vbec
aby
Szilassyho,
proslul
strany protiválené, a to
jej
prý v ministerstvu
do
té
vc
míry, že
do vídeské spolenosti a že dvouhodinný duel enický mezi Szilassym a Conradem v malé spolenosti
pronikla
u Berchtolda o otázku, bude-li válka pro monarchii
kem
i
zhoubou (v otázce, že válka
vyvolá válku
s
Ruskem,
zis-
Srbskem nutn
se
oba ve shod), donesl
byli
se
k uším císaovým.
i
jae 1913, dozvuk balkánských válek z r. 1912, doby, kdy aféra Prochaskova nebo boje o Skadar a jiná albánská msta byly válené
Vše
to týká se situace na
plán
stran vítanými záminkami k provedení jejích
kdy
již
ást armády byla mobilisována.
ohleduplný, že nejmenuje
(jmenuje jen
pracovali
novalo
ty,
ty,
Szilassy je tak
kteí v ministerstvu k válce
co
oteven Ruskoje Slovo
ním
s 1
drželi),
7./30.
a
bezna
je
jme-
1913.^*)
pedevším o prvého sekního chefa barona
Jde jist
Macch
a
i
o,
k
nmu
pibyl v lét 1913
hr.
Fo
jmenovaný druhým sek ním chefem na míst ryho, který šel jako vyslanec do Petrohradu.
r
hr.
g á c h,
Szápá-
Forgách,
M
Szikssy jmenuje ze svých stouipenc barona Alex. u s ue m é s e a barona P o g a t s c h e r a, hr. A. Otakara Šlechtu ze Všehrd. Vzhledem k tomu, že ministerstvo mlo na 50 úedník vyšších a tiolikéž asi nižších (sekretá, vicesekretá a koncipist), je to ovšem málo. Víme, že vedle Forgáche o y o s, jenž patili' k machmm válené strany, byl to zejmén/a hr. Podle úedního »Hof- u. Stiaialt«handbuchu« na r. 1913 byli mezi sekretái ministerstva d v a hr. Hoyosové Jde o Alexanidra H. **)
1
i
n
a,
N
vyslance Rud.
H
.
16*
244
dí Szilassy, byl sic
kou
vidl Srby, a
to také z
ekl
dvod. Zniit Srb-
osobních
bylo jeho heslem
slovn
a odhodlaný, ale politic-
znal jen jednostrann, a co hlavního, nená-
situaci
sko
muž nadaný
—
Szilassymu,
a toto heslo, jak jednou vý-
byl
by
nejradji vidl v ele
každé úední místnosti v ministerstvu. Forgách
vrník
nástroj
a
—
Tiszv
byl
d-
»nesnášelivý a chau-
vinistický
Tisza« postehl prý brzo, že slabost Berchtol-
dova by
se
mohla
silou Uher.
státi
dvrníka
jmenoval svého
Buriana
Proto nejdív
uherským mini-
mu dív neznámý a neslýchaný Míového námstí (»vliv, jaký by za
strem ve Vídni a vymohl vliv
na
politiku
normálního své panství
ministra
zahranií
nad Berchtoldem
dovršil
nebyl
možný«)
a
jmenováním For-
poátku nebyl Forgáchovi naklonn, ale znenáhla dostal se úpln do jeho moci. Tím také dovršeno bylo konené vítzství strany válené v ministerstvu s ním nepochybn souvisí, že ke konci r. 1913 byl Szilassy poslán za vyslance do Athén. audienBerchtold
gáche.
s
—
V
cích na
rozlouenou ujišoval
Srbskem klidno
je
(což
neodvratná, Szilassy
jej
ale že
ovšem
František Ferdinand
Tis z a,
že válka se
Rusko pi tom zstane
popíral)
stžoval
.
si
Arcikníže Szilassymu na
znemožuje navázání lepších vztah k Srbsku a Rumunsku. Mluvil pro dohodu s Ruskem a pro pozdjší uskutenní jihoslovanských pání v rámci monTiszu, že
archie.
To
O
jsou nejcennjší pro nás novinky knihy Szilassyho.
vzniku války
pímo
svditi
bou daleko v Athénách, a
nemže
—
byl tou do-
poku*- jeho, zasáhnouti
v er-
2ib
vnci 1914
na
rozhodování
ministerstvu
v
zahranií,
skonil se nezdarem. Ale obraz situace jím podaný pro pro ervenec 1914. 1913 platí nepochybn pln Szilassy poznamenává jen, co o situaci z 1914 pozdji
rok
i
rozlin získáno
pln
se vedení,
tiše;
dji
Ve
podailo zmocniti
se
v Berlín, a zatlaiti slabé státníky
i
Vídni pi tom
vil-li tomu
slední chvíli
vojákm
a cele a
ve Vídni
do pozadí.
bylo pro válku
ministerstvo zahranií
zaslechl:
Rusko zstane
že
tvrdili,
V
Berchtold, nevím, dí Szilassy.
i
chtl snad Berchtold vskutku
povdl známému
po-
poz-
obrátiti;
Szilassyho, že vzhledem k neut-
šenému stavu monarchie
byla
pece
válka
asi
ešením
nejlepším. Svolení císae Františka Josefa k válce vysvtluje
Szilassy jen tím, že císa
si
duševn
létech
svdectví
poruje
szovi 1914 práv
dí,
muž).
vrohodných
jiných
není zcela
v posledních dvou
zcela normální
již
mu
že
nebyl
jeho
stanovisko
—
jasné
moráln
z
Pepodivné
bylo,
že byl
arcikníže Karel, Také v
proti
válce.
jáci;
rozhodlo
dokud
je
as.
asi
Za
Ti-
velká
vina
práv
jím
zpsobily.
válku
úpln ignorován ddic trnu,
snad proto, že
Berlín
pání, aby neštstí,
vedlo, považuje Szilassy
O
roku
stihá
jež
od-
ervence
jeho, protože vedle úsilí jenerál byly to
representované politické tendence,
(to
zmocniH se
jež
nmeckou
—
s
se se
vdlo,
že je
politiky vo-
Dohodou sútovalo,
bezprostedn k válce zásadu, že
mobiliby nkdo
sace znamená válku to je, jako tvrdil, že nemže nabíti pušky, aniž by hned nevystelil. O politice nmecké ped r. 1914 potvrzuje Szilassy, že byla proti váleným dobrodružstvím na Balkán. Klade draz také na to, že Nmecko stálo vytrvale o dobrý pomr k Rusku a že zejména nmecké zakroení v Petro-
«
246
hrad po.
mlo
909
1
naprosto povahy hrozivé.
Kniha má i
o
ve prospch anexe a Aehrenthala ne-
FK)litice
novi,
z
zajímavá pozorování a
výklady
války. Obrací se zejména proti
erní-
leckterá let
že v boji
nul císae krýti,
s
Clemenceauem na jae 1918 opome-
vývodm,
proti jeho
i
že mír separátní
Dohodou byl nemožný, protože by prý Nmecko vystoupilo brann proti Rakousku. O nepodaeném manifestu z 16. íjna 1918 povdl mu císa Karel, že
s
jej
vydal jen po vnitním odporu a z konstituních ze-
tel,
a
vdl,
dojem
že vzbudí
o událostech z íjna
1918
Mluv
žalostný.
krátce
(jak národní rady strhly na
moc ve Vídni, Praze, Terstu a Záhebe), praví »Dohoda a zejména Anglie a Szilassy doslova: sebe
Francie ulekly se nemálo, zdaila tak píliš
dobe
že politika jejich se
a že nastává rozpad monarchie.
Došlo k pokusm o záchranu, jež dáti na veejnost, myslím, že musím zatím pominouti. Ale
bylo, rozumí
se,
Nevím, jak pirozeno, co ale
jsme
v Paíži
dnes i
chie, že
mžeme dobe
tu
si
vším pozd.
Szilassy chce zamleti,
zpraveni
Londýn, pejících
archie polekal
znamné
sdostatek
již se
o
mocných
záchrany monar-
uviti, že náhlý rozvrat mon-
nkteré politické skupiny
initele.
Oficielní politika
uznala a smíila se
s
vlivech
a
nkteré vý-
Dohody, jak víme,
tím, co se stalo, a smíila se
pes nepochybn velmi drazné
s
tím
a velmi výmluvné vý-
vody, jimiž zasypávána byla na podzim 1918 ze Svýcar a snad
i
z
Vídn
od uherských politik rázu Andrássyho,
Windischgrátzova a Szilassyho. Szilassy sám
se o
tako-
vých memoriálech z doby svého vyslancování v Bernu
zmiuje.
247
Kniha
ganí
Szilassyho
pro
zárove
je
maarské
knihou
politické
propa-
nadje
dneš-
povdli, oteven piznává maarskou vinu a zejména tragickou vinu obou Tisz, otce syna, ale která zárove chce ukázati, že ne všichni Maai smýšleli podobn, že ást jich byla vždy pro Dohodu, že smrt Maarstva je nepomrn veliký, ba ka.
Knihou,
která,
jak jsme
i
hrozný a že výsledek,
mže dobe
t.
dnešní rozdlení Uher, ne-
j.
pro nepirozenosti všeho druhu jmín býti e-
šením šastným a trvalým. Protože tu jde o práci politika, jenž vzpíral se
válce a muže, zdá
se,
sympatického,
mnohých kruzích setká se toto stanovisko s jistým úspchem. Ale na druhé stran možno íci, že kniha piznala tak pln a pravdiv historické híchy novodobého Maarstva, že v ní najdou argumenty i ti, kteí hájí výsledk mírových rozhodnutí jakožto ešení jedin možného a kteí nechtjí uviti, že by rassa maarská dovedla kdy založiti a ovládati národnostn spravedliv zízené Uhry. Kniha je spolu, jako všechny ponení poch5'by, že v
dobné projevy, uherska,
výstrahou
aby vyvarovali
rodní pýše
maarské
se
i
výzvou
ddicm
Velko-
upadnouti v chyby, jež ná-
daly skoniti v zkáze tak hrozné.
OBSAH: Slrana
Pedmluva
Co
jsme
3
zvdli bhem
války
5
Prvá odhalení z tajných archiv
Poálek vídeských zpovdí Publikace vídeské vlády o vzniku války
Jak
to
bylo (na základ vídeského materiálu)
Jak
to
bylo (ve svtle berlínské publikace)
Kniha Conradova
ernín Kniha Wiíidischgralzova .
.
Pokus císae Karla o separátní mír Dallší
tajné
Arnošt
jedlnání
Denis
s
dohodou
13 .
.22
....
31
40 63 94 111
129 147
166 182
Setion-Watson
202
Maarské
akademii
221
Židé a bolševictví
229 238
Poslední
svdek
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
D 511
P425
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Pekar, Josef
Svtová válka
POCKET
LIBRARY
