Běž, věř a dokážeš Největší vrchol sportovní sezóny, Sportovní hry zrakově postižené mládeže, se letos konaly v Praze. Pořádala škola na náměstí Míru. A to v celkem neobvykle brzkém termínu 18. - 22. května. Po počátečních zmatcích s některými klasifikacemi, sestavou týmu a opožděném vlaku, jsme se nakonec, Jakub G., Monika W., Adéla M., Lukáš T., Zuzana M., Ondřej G., Matěj W., Guiellermo M. R., paní učitelka Iveta Hendrychová, paní vychovatelka Škrobánková a já, dostali do hlavního města včas a připojili se tak k Brnu, Praze Hradčanům, Olomouci a domácím. Liberec a Plzeň dorazili tak akorát na začátek zahájení showdownu. První soutěžní den tedy tradičně otevřel turnaj v tomto sportu a my do něj nastupovali jako favorité s jasným cílempokusit se obhájit vítězství po šesté v řadě. V týmu nás bylo pět, základní skupinu jsem tvořili já, Kuba a Ondra, doplňovali nás Zuzka a Gui. Každý si zahrál alespoň jeden zápas. Neměla jsem moc velké obavy, ačkoli jsme měli respekt hlavně z Plzně a po zkušenosti z Bratislavy taky z Olomouce. Jakub spolehlivým členem vítězného týmu z Blanska a Ondra mile překvapil na Slovensku teď nedávno. Guji trénoval průběžně celý rok a Zuzka byla u třech z pěti předcházejících vítězných ročníků. Slušná sestava, přesto na nás měly ostatní týmy výborně natrénováno a nám bylo jasné, že to nebude nic lehkého. Po rozehřátí a vítězstvím na Libercem 11:31, které se neobešlo bez kamarádského pošťuchování, že nám to v goalballu pěkně vrátí i s úroky, a po druhém vítězném zápasu proti Olomouci, která přijela v jiné sestavě než do Bratislavy, ale nejlepší hráčka- Věrka Faksová- zůstala, přesvědčivým skóre 32:6 nás čekal třetí zápas. Ten byl nejdůležitější a taky nejtěsnější. Šlo vlastně o showdownové finále, jen to nikdo před ním nevěděl. A já jsem za to jen a jen ráda. Setkali jsme se s výborným Brnem, které na jedničce vedl Dan Přikryl (Skrblík), který je typický hecíř a dokáže své družstvo opravdu hodně popohnat vpřed. Tento souboj až na závěr vypadal opravdu vyrovnaně, občas chyby, občas branky, ale dobrá obrana na obou stranách. Obrana opavského týmu je ale vyhlášená mezi všemi týmy a dopomohla nám k vítězství 31:23! Skládám ale před Brnem opravdu velkou poklonu, jde na nich vidět kus dobré práce. Hned následující zápas jsme hráli proti obávané Plzni- a překvapivě pro nejspíše oba týmy, tento zápas skončil drtivým výsledkem 31:7 pro nás! Možná jsme tuhle partu od paní Kulíškové trošičku zdeptali, protože hned následující jejich zápas, který jsem nadšeně sledovala, proti Brnu prohráli 31:22. Tím se prakticky uzavřelo showdownové umístění, protože jsme věděli, že ani jeden tým Prahy, s kterými jsme hráli poslední zápasy by už neměl být tak těžký jako Brno a Plzeň a výsledky tomu tak i nasvědčovaly. Věděli jsme, že jen je nesmíme podcenit, což je důvod většiny prohraných zápasů. Naštěstí se to ale nestalo a Hradčany jsme zvládli 32:14 a Mírák 31:11! A obhájili jsme znovu titul šampionů v showdownu, znovu získali na začátek her 14 bodů pro družstvo!
Prodloužili jsme námi držený rekord na 6 vítězství v řadě! Tak tohle bude někdo překonávat už jen těžko. Schválně budu budoucí výsledky sledovat, protože to bude trvat minimálně 7 let, než by nás někdo překonal! Jsem strašně šťastná, že jsem byla součástí týmů u všech šesti vítězství, ačkoli se naše sestava občas měnila. Druhé místo tedy obsadilo Brno, třetí skončila Plzeň. Liberec ještě stačil ukořistit čtvrtou příčku. Druhý den ráno slunce nesvítilo, ale nevypadalo to, že by muselo nutně pršet. Na slavnostní zahájení jsme nastoupily každé město ve svých tričkách s logem her. Ty naše byly červené, což jsem se musela smát. Krásně to vyšlo, protože červená trička Opava dostala i na mých prvních sportovkách 2008 v Brně. Je to taková symbolika, pro nás, co odchází. Na slavnostní nástup se vrátila ještě jedna tradice- nesení cedule se jménem svého města. Znovu ji směl nést někdo z řad sportovců. Což byla paráda. Chvíli to vypadalo, že si tohle privilegium převezme Ondra, ale nakonec mi to přece jen přenechal. Už je to pár let, co jsem si přála být takovým „vlajkonošem“. Musím říct, že je to fakt krásný pocit, taková čest. Zvlášť, když my červení vedli celý ten průvod. Atletiku jsme zahájily dívky B3 a B4 na sprintu. Svůj rozběh jsem vyhrála a pak s potěšením sledovala, jak ten svůj přesvědčivě vyhrála Zuzka. Neměla jsem tušení, jak dopadneme celkově, ale doufali jsme ve zlato a stříbro pro Opavu. Já teda doufala v to stříbro, Zuzka mě roky předbíhala a já neviděla důvod, proč by to letos mělo být jinak. Zlato a bronz pro Opavu ale zajistila v kategorii B2 Monča a Adél, Monča se ukázala jako největší objev a obrovský přínos do našeho týmu. Škoda jen, že jsme ji získali tak pozdě, je totiž také v devítce. Tyto sportovky pro ní byly proto první i poslední. Ale jako nováček B dvojkám na atletice vytřela zrak! Kromě skoku, kterého se nemohla účastnit povyhrávala postupně vše, co se dalo. Adél tedy skončila ve sprintu na třetím místě. Když jsme měly všechny odběhnuté, vyměnili jsme se s chlapci u doskočiště. Co se týká soubojů chlapců, nádherný výkon předvedli v B2 oba opavští závodníci. Ondra skončil třetí, jen setiny ho dělili od stříbrného Kuby. Kluci nestačili pouze na Daniela, kterého dělili setiny od rekordu jiného BrňákaMartina Svobody, který si tady minulý rok vysloužil přezdívku Pendolíno. Daniel, Ondra a Jakub pak ale byla více méně stálá trojice, kteří jen málokdy k sobě pustili někoho jiného na stupně vítězů. Ještě těsnější a překvapivější byl souboj chlapců B3. Tam totiž na druhém místě skončili hned dva chlapci, a to náš Gui (který je na těchto hrách stejně jako Monča nováčkem) a daleko zkušenější Jarda Levý z Plzně. Dalším nováčkem her pro Opavu byl Matěj W, který se ale v B4 neztratil. Zatím se uvedl ve sprintu pěkným šestým místem.
Skok do dálky bych měla umět i lépe. Můj nejlepší výkon toho dne 306cm je k osobáku hodně vzdálený, tady mi to ale stačilo na stříbro. Zlato v B4 si vybojovala k naší radosti Zuzka. A vůbec jsme se Zuzkou vypadaly jako rozjetý opavský vlak. Obsadit první dvě místa, takhle nějak by měla vypadat týmová práce. Ještě jedno zlato a to překvapivě díky osobnímu rekordu Adél, která přeskočila všechny své soupeřky v kategorii B2. B2 chlapci, tak to byla zase jednou show na kterou se dalo dobře dívat. S Moni jsme seděly u doskočiště a vždycky si dělaly srandu, když skákal brněnská hvězda Daniel. „Připravte přistávací plochu, skáče Letadlo.“ Dana opravdu nepřeletěl nikdo, ve svém osobním rekordu 437cm si doskočil pro zlato. Ondra se ho sice snažil dostat ale se 372cm si bezpečně pohlídal stříbrnou příčku. Ještě medaile a to bronzová pro Opavu díky Matějovi, který ukázal že si v B4 zaslouží pozornost. Tím dnešní atletika skončila, po odpoledním klidu jsme rozběhli závody v plavání. Jo plavání, tak to je moje! Paní ředitelka Prchalová nás celý rok (no dobře v mém případě půlrok) svědomitě připravovala právě na tyhle závody a musím teď dopředu říct, že zrovna na mě se to naprosto luxusně odrazilo. 25m volným způsobem jsem ovládla v osobním rekordu 19,8s a s náskokem šesti vteřin před druhou Věrku Faksovou. Zuzce utekla medaile jen o dvě sekundu, skončila čtvrtá. B2 dívky, tak tam se znovu ukázala Monča. Konečně to vypadalo, že má Nika Voňavková z Míráku alias Delfín s kým závodit. Moni si odnesla krásné stříbro- tak jako ostatně u všech dalších disciplín v plavání. U chlapců B2 to bylo jako kopírák u sprintu. Jen si Kuba s Ondrou vyměnili místo. Ondra ztratil jedinou vteřinu na Daniela, prvního v cíli. Kuba zase vteřinu a dvacet setin na Ondra. Takže další dvě medaile do sbírky. Tato disciplína znamenala další krásný bronz pro našeho Matěje. 50m prsa, druhá disciplína, které jsme se před startem obávala. Nebyla to moje silná stránka. B4 jsme se vešly do jedné rozplavby. Já a Zuzka jsme plavaly v drahách vedle sebe, což nám fantasticky pomohlo. Paní trenérka říkala, že jsme se tím hecovaly a tahaly navzájem. Jak jsem mohla Zuzku nakonec přeplavat, to netuším, ale v cíli nás dělily 4 sekundy! Já si i tady zlepšila osobák na 59,2s! Což je skok o 11 sekund! Sice jsme se pak se Zuzkou trochu pošťuchovaly, ale radost to byla obrovská- další zlato a stříbro pro Opavu. Další stříbro pro Monču a hoši nás v kategorii B2 napodobili. Zlato získal Kuba, stříbro Ondra. V B4 si znovu řekl Matěj o své místo a vyplaval si pohodový bronz. Poslední disciplínou toho dne byl znak. Tam jsem doufala ve stříbro, vzhledem k tomu, že jsem věděla, jak plave olomoucká Věrka, která vlastně obhajovala z této disciplíny zlato. No dobře, znovu to dopadlo tak, že jsem se dotkla konce dráhy o pár setin dříve, než tahle malá budoucí naděje. Rovných 26 sekund a další překonaný osobáček mi udělalo obrovskou radost. Zuzka doplavala sedm sekund za mnou a dokončila čtvrtá. Monču v téhle disciplíně dělily pouze čtyři sekundy do zlaté placky, Adél pak ještě stačila na hezké třetí místo. Chlapci B2
předvedli tak nádherný a těsný celý závod, že dohromady vypadali jak svázaný plující vor. Fakt, plavali jak přes kopírák! V závěru zabral Kubu a o rovnou vteřinou (26,80s) porazil stříbrného Dana, naopak Ondrovi došli ke konci síly a přispěl do své sbírky bronzem. Po úspěšnému doražení na ubytovnu a dobré večeři jsme se díky tomu, že byl včera odehrán celý showdownový turnaj, vypravili na výlet k Vyšehradu. A nezůstali jsme stát před ním, ale pořádně si ho prohlédli i za branami. Cestou jsme stihli jednou omylem nastoupit do jiného vagónu metra než zbytek Opavy a ztratit celý tým Liberce. Ale všechno se v pořádku vyřešilo. Na Vyšehradu už jsem byla jednou v rámci jednoho šachového turnaje, ale až teď jsme objevili jakési dřevěné hřiště, kde jsme se všichni stačili pořádně vyřádit. Vyšehrad je nádherné místo, všichni jsme se shodli na tom, že se nám tenhle mini výlet líbil. Ačkoli jsme byli později večer rádi, že jsme vůbec došli do svých pokojů. Třetí den, středa 20.5, teprve teď začíná ta největší bojovka. A jmenuje se šestistovka. Proč já jsem z tohodle běhu vždycky tak strašně na nervy, ikdyž vím, že ho uběhnu a před letošními sportovkami už jsem v tréninku zvládala někdy i přes devíti kilometré trasy, to netuším. Nic méně, v tunelu před stadionem to vypadalo jak pod hromadným stanem, protože déšť nás doprovázel od rána a celé dopoledne pokračoval. Skupiny běžců nebo aktérů u hodu kriketovým míčkem tak přicházeli na svá vystoupení postupně. Nám Opavákům to bylo jedno, rozcvičku jsme měli všichni stejnou ať už jsme měli své starty od sebe rozdělené jakkoli daleko. Nejsme přece z cukru ne? První se na nejdelší trati celých her představili kluci. A že to teda stálo za to! Opava předvedla, že ač možná nemá už takového skokana jako bývala Kristýna Koyšová, nebo hodaře jako Pavel Šuba (stále držitel rekordu z roku 2004), v běhu se stále neztratí. Ještě teď si mnoho sportovců pamatuje našeho „Zátopka“ tedy Luboše Vachůtku, ale i nyní má náš tým za něj nepochybné zastoupení. A to díky Ondrovi. Běh B2 byl znovu jasným soubojem našich dvou chlapců a Daniela, zbytek pole bylo daleko za nimi. Zatímco Brňák nastavil pěkně rychlé tempo, Ondra si v klidu počkal do půli prvního kola a pak ukázal, že si svou přezdívku, tedy Vačuta Junior, právem zaslouží! 1:53,80- takovým časem zvítězil, časem ke kterému má většina z nás hodně daleko. S tím se před startem plus mínus počítalo, co už ale bylo daleko větším překvapením tak to souboj o druhé místo. Jakub zabral a už trochu tuhnoucího Dana přespurtoval o jednu jedinou vteřinu! První zlatá a stříbrná medaile tedy míří do Opavy a to skrz nádherný závod na který byla radost se dívat! V B3 se hned na to předvedl Gui, který si snad šestistovku spletl se sprintem! Už od startu si se soupeři luxusně pohrál a udělal si náskok o takové dvě stovky metrů! Bylo to ale potřeba, protože v cílovce už nezbyli síly a naprosto neuvěřitelný finiš Jardy Levého z Plzně způsobil umístění hned dvou chlapců na příčce nejvyšší! Takhle nádherně se ukázal
náš Guji, jaký je to atlet. Na své kolegy hodlal navázat také Matěj, který v těžké konkurenci a s nádherným časem (mě by předběhl o pořádný kus!) navýšil svůj počet bronzových medailí. B2 dívky, tak tady se naskytlo další nádherné překvapení v podobě Monči. Ta ve finiši zabojovala a vyhrála zlatou přesvědčivým způsobem!! Nadějná atletika, která si před závody vůbec nevěřila a do půl února nevěděla ani slovo o sportech zrakáčů! I Adél ve stejné kategorii ve finiši zabojovala a o dvě vteřiny porazila brněnskou Katku, zajistila si tak bronz za Nikčou z Míráku. Teď už to bylo na mě a Zuzce, jak umíme letět. Měly jsme společný rozběh s holkami B3 a musím za mě říct, že se celkem povedl. Sice mě po prvním kole předběhla výborně běžící Krystýnka z Plzně a já s vědomím toho, že je to jiná kategorii a s tím, jak rychle se mi vzdalovala nějak nenašla už sílu jí pronásledovat. Rozhodla jsem se tedy uhlídat si tohle místo a dokončila jsem rozběh- sic druhá, ale první v kategorii! To pro mě bylo to hlavní. Čas naprosto stejný jako minulý rok v Blansku tedy 2:22,00, no dobře, šestistovku přiznávám umím zaběhnout rychleji (o dvě vteřiny), už na mě bylo znát, že mi tady chybí hlavní „rivalka“ a tahoun, Terezie alias Mašina z Prahy. Zuzka ve slibně rozběhnutém závodě, dlouho vypadající, že bude druhá, ve finále prohrála s olomouckou Věrkou a obsadila krásné třetí místo. Tolik nejdelší trať v režii Opavy. Hod kriketovým míčkem přinesl překvapení v podobě mého umístění na třetím místě (obvykle totiž tuhle disciplínu končím v závěru pole) a potvrzením toho že Monča je nový atletický objev. Vyhrála v kategorii B2 i tuto disciplínu! Chlapce B2 ovládl náš Ondra, který přehodil všechny své soupeře, a v B4 se konečně toho zlata dočkal Matěj! Jen za krikeťák tři zlaté a jeden bronz- začala nám svítat naděje na dobré umístění v celkové soutěži družstev. Tak a po krátkém odpoledním klidu zpět do bazénu! Ještě tu máme dvě disciplíny25m prsa, a 50 volně. Jak už bylo řečeno, tak i tady Monča získala stříbro, když ztratila čtyři vteřiny na Delfína. A o přesně čtyři vteřiny také uplavala třetí Adél. Pozoruhodné je to, že jak v B2 dívky na stupních vítězů dělila tahle čtyřka, tak nás B4 od sebe dělily sekundy dvě. Tedy, moje další zlato a další osobní rekord asi čekal málokdo. Přeci jen prsa byl vždycky Zuzčin styl. Ta ale nikoho jiného než mě před sebe nepustila a znovu jsme zafungovali jako jasní týmový spoluhráči. Chlapci B2, tak tam to dopadlo úplně stejně jako u znaku, jen s tím rozdílem že tentokrát Dan nestačil na našeho Kubu o pouhých 5 setin sekundy! Oproti tomu náskok třetího Ondry byl od čtvrtého chlapce opravdu přesvědčivý. Matěj získal kompletní sbírku, když si v této disciplíně vyplaval stříbrnou stužku. „Tak co, Evi, tvůj poslední individuální závod, že?“ řekla mi paní Kulíšková, paní trenérka, která mě jako první naučila plavat. Bohužel tomu tak bylo a já jsem si to moc dobře uvědomovala. Hodlala jsem se tedy ukázat jak nejlépe to šlo a splatit tak všem, co se na mých výkonech podíleli ty roky a roky práce. Do karet mi nahrávalo
to, že právě přišel čas na 50tku volným. Tu už v delší době v B4 dívkám vítězím. Prvně ale byly na řadě závodnice B2, kde si krásně zaplavala Monča a udržela svou stálou stříbrnou medaili i nyní! Na závod B4 jsem se strašně těšila a vypálila jak nejlépe to umím. Jo, kraul, to je moje! Kde zůstaly moje soupeřky, to zrovna nevím, nemám zpětná zrcátka. Rozloučit se se samostatným vystoupením na sportovkách se mi nemohlo povést líp! Zlato v osobním rekordu 46,60s a patnácti sekundovým náskokem před druhou Věrkou! Asi se mi nikdo nemůže divit, jaká radost mě popadla v cíli. A ještě mi ji doplnila Zuzka, když doplavala na třetím místě. Hoši B2 se nás snažili jasně napodobit, ale na Dana a jeho dvanácti sekundový náskok nikdo neměl. Nejblíže mu byl k naší radosti Kuba následovaný třetím Ondrou. Matěj v B4 přidal krásné stříbro s časem 49,40s... závěr plavání patřil štafetám. My jsi postavili podle času na 25m volným. Ondra, Kuba, Matěj a já jako finišující člen. Monča, Zuzka a Adél tvořily štafetu B, doplněnou jednou dívkou (nemám teď tušení kdo to byl. Kluci mi v této týmové soutěži udělali obrovskou radost a dlouho se drželi s favorizovaným Libercem. Finišující Martin Jozífek, který je v plavání známou jedničkou tak vyrazil na svůj úsek jen s minimálním náskokem přede mnou. Jeho už jsem ale dohnat nedokázala a tak jsme dokončili rozplavbu jako druzí. Úžasné a překvapující bylo, že takto jsme dopadli ale i po celkovém vyhlášení štafet a na vítězné Liberečáky (kteří jsou v bazénu jako doma) jsme ztratili pouhých pět sekund! Třetí místo obsadila Praha nám. Míru. Zatímco zbytek Opavy šel na ubytovnu odpočívat a usušit věci, já se přimotala k Libereckému týmu a šla s nimi vyskoušet zvukovou střelbu. Pušku nám tam dovezl pan Maxim Čambor z nadace 1na1. Není to poprvé, co jsem měla tuhle pušku v ruce, ale strašně mě to s ní baví a podle toho výsledku je jasné, že se bez cviku i takové věci zapomínají a je ještě potřeba potrénovat. Na večeři jsme se dali s Opavou zase do kupy a po ní pak následovalo vyhlášení všech individuálních disciplín, které se zatím ještě vyhlásit nestihli. Tím jsme konečně se Zuzkou zjistily, jak je to teda se sprintem. Přijde mi divné, že právě běh, který jsem letos trénovala jednou jedinkrát v tělocviku, právě tenhle běh pro mě bude znamenat další osobní rekord a další zlatou. 8,9s! Jednu jedinou setinu za rekordem her! V této disciplíně rozhodují setiny. Zuzku dělily pouhé tři od bronzové Amálie z Hradčan. Dosáhla tak na čtvrté místo. Je tu čtvrtek 21.5! Můj nejoblíbenější den, večer nás čekal galavečer, ale teď jsme se museli plně soustředit na goalballový turnaj. Neřekla bych, že jsme nastupovali jako favorité, ale po nedávném obrovském a překvapujícím úspěchu v Plzni na Poháru Doubravky s námi ostatní týmy počítali a byly připravené si na nás dát pozor. My zase ale byli připraveni na Doubravku navázat. Krom tedy toho nedávného vítězství jsme měli jeden velký úkol- alespoň obhájit bronz z Blanska a nepustit před sebe moc týmů. Šlo nám hlavně o Brno. Říkali jsme si, že v atletice a plavání to byla jasná
přetahovaná mezi námi a tímhle legendárním týmem. Slyšeli jsme, že právě dnes bude goalball rozhodovat. Jen jsme netušili, u jakých týmů a o jakém umístění. Něco jako rozcvičku jsme mohli považovat zápas s maláčky ze spojeného týmu Prahy Hradčan a Olomouce. Nepřekvapivé vítězství o deset, takhle jsme začali naše vystoupení na goalballu. V tomhle zápase si aspoň mohla zahrát Zuzka která mě střídala po prvních třech gólech. Jinak ale základní sestava byla: Kuba, Ondra a já. Druhý zápas jsme šli proti velice namotivovaným hráčům z Liberce, kteří se letošní sezónou derou neskutečným způsobem výš, mezi ty nejlepší. Dnešním dnem k nim přibyl ale ještě k tomu jejich oficiální trenér, a protože Honzu Boška jako trenéra moc dobře znám (vděčím jemu a panu Karlu Novotnému za ty největší goalballové posuny), nečekala jsem nic jiného než tvrdý boj o každý míč. Musím uznat, že mě ten vysoký člověk u strany Liberce při našem souboji pěkně znervózňoval, na druhou stranu, za naší bránou mi dělal obrovskou oporu téměř každý zápas ta největší žákovská goalballová hvězda- brněnský Dan. Než jsme se rozehráli padalo dost gólů na obou stranách. Zvláště pro Ondru bylo tohle nasazení dost obtížené, protože ač to neradi přiznáváme, měl za sebou jedno jediné soustředění a to v listopadu minulého roku v Olomouci! Na všech zbylých goalballových akcích chyběl. Zápas jsme ale nad modrožlutými Martinem, Křečkem a střídajícími Lubošem a Kubou zvládli. 11:7, sice ne tak jasný jako minulý rok, ale přeci vítězství. Docela nás to motivovala k dalším výkonem. Následující zápas by se dal shrnout jediným slovem- přetahovaná. A to právě proti Brnu. To prostě bylo, Brno dalo gól, my následně vyrovnali, pak skorovali o jednu branku a hned na to Brno vyrovnalo a zase následující střelou navýšilo náskok... Tak takhle nějak jsme se přetahovali a vraceli si góly až do konce zápasu, kdy jsme bohužel 30 vteřin před koncem dostali 14tý gól a už jsme nedokázali odpovědět. Brno tak nad námi vyhrálo 13:14 a mělo proč slavit. Byl to ale naprosto nádherný zápas, který jsem si dokonce i já na tom středu užila. Hůř už ale pro nás svědčilo, že aspoň polovinu skóre jsme schytali kvůli penaltám za osobní chyby. A jako bonus, hned následující zápas proti Plzni už tak krásný nebyl. Krom znovu spousty penalt, tak ta hra byla z naši strany pomalá. Paní Machancová říkala, že jsme přijali jejich hru a proto taky nakonec závěr vypustili. Konečných 6:9 pro Plzeň je výsledek jak přes kopírák z minulého roku. Zlepšení výkonu Liberce a zápas Plzně proti Brnu, který skončil remízou nám dalo jasně vědět, že jestli chceme aspoň obhájit ten bronz, musíme teď vyhrát. Jinak je Liberec třetí a mi čtvrtí. Praha náměstí Míru nebyl úplně ten nejtěžší soupeř ale ze začátku se drželi pěkně a nastříleli tři góly. Za chvíli jsme se ale začali vzdalovat a s vidinou toho, čeho chceme dosáhnout zápas skončil krátce po začátku druhého poločasu rozdílem deseti bodů 13:3! A je to doma! Bronz je doma a Opava potvrzuje, že ještě s ní špičkové týmy musí počítat! Tuhle obhajobu považuji za úspěch, zvláště pro Ondru, který tak dlouho nehrál. Pouze skore pak rozhodlo o vítězi a tím se stala Plzeň- druhé bylo Brno. Nepřipomíná
vám to něco? Jasně, úplně stejný výsledek jako před rokem v Blansku. Jako přes kopírák skončili také střelci, kde naprosto bez pochyby zvítězil (už tradičně) Dan, následovaný druhým Jardou Levým. I třetí místo v tabulce střelců zůstalo v Opavě a to tentokrát zásluhou Kuby. Ten se o toto umístění dělil s Libereckým Křečkem... Výlet na lodičkách v rámci galavečeru. To se líbilo podle ohlasů naprosto všem a tahle plavba po Vltavě se určitě stala nezapomenutelným zážitkem. Závěrečné vyhlášení a následná diskotéka probíhala v aule Pražské školy- přesně tam, kde jsem několik let hrála na Vánočním turnaji šachy. Co se mě týká, tak jsem zatím předvedla ten nejlepší výkon za těch osm let, co na sprotovkách reprezentuji Opavu. 6 osobních rekordů, 8 zlatých, 1 stříbrná a 1 bronzová medaile. A pak vyhlášení nejlepších sportovců? Tak jak už na tomhle ročníků se stávalo často, mezi chlapci byli vítězové dva. Své prvenství obhájil Martin Jozífek z Liberce a se stejným počtem bodů skončil také Daniel Přikryl. Nádherný úspěch ale zaznamenali naše dvě hvězdy Ondra na druhém a Kuba na třetím místě! No a dívky? Sic ne tolik medailí, protože byla spojená kategorie B2 a B1, ale i tak si bodově obhájila tohle prvenství Kateřina Gavlasová. Druhé místo a dvě dívky, nechápu, nerozumím a pomalu tomu ještě ani teď nevěřím, že na stejném místě jako nepřekonatelná plavkyně Nikča jsem se umístila i já! Je to moje historicky nejlepší umístění na sprotovkách! Společné čtvrté místo obsadila Monča a společné osmé Zuzka! Tak tohle se povedlo! Byla to krása jít si pro zlatý pohár za showdown a bronzový za goalball. Ale když došlo na vyhlašování výsledků všichni jsme tuhli na svých místech. Doufali a věřili jsme v umístění na medaili! „Na třetím místě Liberec!“ zavolali a my stále ještě neslyšeli náš název. Tak, teď to přijde, buď Brno nebo my. Buď si prodloužíme naší krásnou sadu stříbrných míst o již třetí stříbro v historii, nebo... „Druhé místo- Brno!“ Výbuch! Naprostý výbuch emocí, radosti a naprostého štěstí! Víte, takhle nějak se cítíte, když se vám splní sen. Otevíráme zlatou bránu, dvacet let sportovních her zrakově postižené mládeže a poprvé v historii Opava vítězí! Vítězí! To nejde popsat slovy, všichni budoucí sportovci, jestli tohle chcete pochopit, tak se musíte hodně snažit, trénovat a bojovat! Protože tohle nelze popsat, to se musí zažít! Když jsme po několika minutách stáli v kruhu za hudby We are the championst, se všemi těmi poháry, měla jsem pocit, že jsme vyhráli Paralympijské hry! Proč? Protože SHZPM je vrchol sezony a co se týče závodníků B4, tak docela možně i vrchol sportovní kariéry! Hry na které nikdy nezapomenu, hry které šíleně upevnilo přátelství nás deváťáků (na naši skupinu si budou dospělí a někteří starší jedinci dobře pamatovat, protože my, když už se loučíme, tak musíme ve velkém stylu a to překvapením, pro všechny ty, kterým jsme strašně moc vděční, ale tady o tomhle překvápku by měl psát někdo jiný, někdo kdo byl právě námi obdarovaný), hry které sic nejsou mými posledními závody (už jen
díky Nadaci Leontinka za kterou jsem v létě začala běhat) v letošním roce a za moji žákovskou kariéru, čeká nás ještě Letní olympijádě dětí a mládeže a týká se to hlavně goalballistů, ale jsou ty nejvíc srdcové... Takovou třešničkou na dortu je fakt, že když byly tyhle hry konány Prahou náměstí Míru 2009 (moje druhé sprotovky), dostala jsem z rukou Dany Zátopkové svou první medaili (stříbrnou ze showdownu), a právě teď na mých posledních SHZPM v roce 2015, to zlatá na 600m, znamenala medaili stou... Nikdy nezapomenu a DĚKUJU!! Já se jen tak těchto her nevzdám, jednou se sem vrátím :) Eva Lesová
