No title

.%í^Vk^

SEBRANÉ SPISY

JANA NERUDV PORADA IGNAT HERRMANN.

DIL

II.

DROBNÉ KLEPY II.

v PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1892.

KNIHKUPEC

DROBNÉ KLEPY.

JANA NKRUDY. II.

v PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1892.

KNIHKUPEC.

Tisk a papír Aloisa Wiesnera v

l'raze.

OD NOVÉHO ROKU DO SYLVESTBA.

Rozjímání novoroní. 1880.

Nkteí kartiky.

A

lidé

mívají

si

k novému roku vzájemn posílají obyej, dole v koutku pipsat: p. f.

„p. f."? Ví nkdo, co znamená „p. ."? pokejme jeden, dva ale a jsem stár zkrátka já pemýšlím každého Nového roku

Co znamená Už je

to

mn —

jak chci, o tom „p.

:

—

poád ješt nic zcela uritého. ovšem, že tomu na konci scházejí ješt písmeny dv. Jakož se zdá také nade všechnu pochybnost povýšeno, že naped to „p" je pouhá jen chyba pravopisná, zlozvyk tch lidí našich, kteí poád ješt zadrhují pravopisem nmeckým. Ale prosím, je tedy to novoroní „fuj!" na kartikách vzájemné uznání zásluh, kterých jsme si za minulý rok vydobyli? Ci platí roku minulému? Nebo snad docela už roku budoucímu? Je sice od okamžiku, co toto píšu, ješt plných šest hodin do okamžiku onoho, kdy se sklenicí šumivého šampaského, nebo alespo se šestikrej carovou sklenicí nuselského obyejného v ruce si s pohnutím Cukneme na „nové, lepší asy", a do té doby poád ješt mže pijíti to hvzdái pro letošek pedpovídané zemtesení, které z celých Cech prý uiní jediný jícen obrovského vulkánu; ješt mužem se do plnoci stokrát propadnout f.",

a nevím

Pravd nejpodobnjší

je

1*

oh

a vzduch nasytit hbým zápachem našich škvark; ale tolik mužem zajisté íci už ted: Protivný msíc Poád zaplaf pánbh, že je po prosinci starat o dti, myslit na Mikuláše, na Štdrý jen se v a to ped Novým rokem, veer, na hraky, na titrnosti

do plamenných

!

nm

!

—

kdy se už ani dokat nemžem okamžiku, kdy se zanou hrnout konta emeslník, celoroní outy obchodník, nehled ani k píjemným gratulacím nkolika set lidí, z nichž každý chce alespo zlatku! Ach, nový rok, to je pro nás dorostlé snad jediná doba v roce, kdy jsme v skutku a zcela šastni. Vitel pijde upomínat, emeslník chce své peníze, obchodník nastrkuje prázdnou dla

my nedáme nikomu

—

—

oni jediného krejcaru rozkoš Vru že nadávají, ušklíbají se, jsou zoufah lovk má po celý rok se životem velkou potíž svou, z nich ani

—

!

se, že mne dlání dluh pece nkdy až unaví, pak pi nejlepší vli už nejsem ani s to, nkde ale když konen pijde nový rok si ješt nco vypjit a já vidím ped sebou adu tch, kterým jsem prý „povinován", a dívám se do jejich zoufalých, komických

piznám

tém

že

;

obliej

—

krásnou

odmnou

okamžik, ten je vru plnou, pestálé namáhání mé! Zítra je tedy 1. január o „lednu" se dle všeho nebude smít ani mluvit afsi ten kousek zimy, zrovna tolik mnoholi jí pro léto potebujem, máme už ve sklepích. eh, ten jediný

za

veškeré

—

Nkteí

Je tedy január.

„janua"

—

dvée

—

—

!

odvozují slovo to od

latinského

januárem jako vraty od latinského boha se

že jako tedy

vcházíme do nového asu. Jiní oblieji „Janus" což prý znamená jeden obliej dívající se do minulosti, druhý dívající se do budoucnosti. To musil být hloupý bh, ten Janus, dívat se do minulosti My Cechové nejsme sice žádnými bohy alespo myslím, že ne ale chytejší jsme pec. My

—

dvma

!

—

—

—

nedbáme ani dost málo. Mohli bychom se z ní nauit na to^ Mohli bychom se nauit znát samy sebe, ale my si pec ani za to nestojíme, abychom se znali ? Proto také se nastávajícího roku ani minulosti

naposled

—

nemu

nezeptáme, jaký bude. Budem zkrátka r. 1880 dlat hlouposti a je dobe copak se dá ve svt také dlat rozumnjšího než hlouposti! Pjde to, jak to dosud šlo. Našispolitikové také r. 1«80 nevydobudou nieho pro národ náš — nebo prý „by se mohli na vyšších místech proto horšit". Naši básníci budou také r. 1880 vydírat na svých nakladatelích nekesanské tisíce. Naše dívky Jestli pak jste si už všimli kalendáe, že r. 1880

—

—

bude „ve znamení msíce" ? Ano, ano, naši básníci budou mít msíných paprsk, že se jim do verš ani nevejdou, a plagiát budou moci nadlat, co jen libo, vždy budem v znamení „vypjeného svtla" Item budou naše

—

!

dívky mít oblíbené své msíné záe víc než s dostatek. To bude vzdech a stonání a milování! Hlavn ale Marjánky budou nastávajícího roku hledaným pedmtem lásky a štstí chtivých muž. Zbožná legenda vidi v msíci obraz panny Marie, a ty tisíceré hvzdiky kolem msíce na nebi, to je tch „jedenáct tisíc panen" samé

—

Marjánky. Ovšem se nebude smít žádná z nich divit, když mužští budou roku 1880 trochu nestálí vždy je msíc nejvyhlášenjším patronem nestálosti Rovnž však nebude smít žádný novomanžel proto láteit, když už za tyry nedle dostane rohy. si vezme ošklivou, ta zstane vzorn vrna, ta je napoád tak nevinna, že „není ani vinna nevinností svou". Ostatn si upraví ten rok 1880 každý, jak sám chce má to v rukou. Je-li milovníkem penz, každá eská babika mu poví, že pojí-li zítra v poledne, v den

—

ti

!

—

—

a

A

s mlíkem, bude jich mít všechno, co se stane, r,hco-li%ale nkdo dost. a dost aby se molil dobe dle toho ídit, af si vezme dnes na noc do postele kancionál, položí jej vedle sebe, a kterou píse zítra ráno oteve, ta mu svým obsahem poví všechno. Co pak se týe toho panovníka msíce, ví beztoho každý, jak se chovat. Pedevším ne dát si stíhat vlasy, když msíce ubývá; sic se dají pak do nich lupy! Ne v týž as pjovat peníze; mohlo by se stát, že by se nevrátily! A ne v týž as odstavovat dít, už k sice se z nho stane knz! Pedevším bych ale snažn prosil naše eské dti, Sice aby, když msíce ubývá, nekoupaly se v moi dostanou boité nohy a to není hezké!

novoroní, rendlík jahelné kaše

vdt

:

nmu

!

Víš co, pane bože, dlej si roku 1881, co sám chceš! Bude to zítra ráno njakého divení v nebi, až naše roznašeka novoroní íslo „Národních" podstrí pod nebeská vrata, svatý Petr honem si je chytne, rozeste "a ono ode mne „ Copak asi letos máme tedy nic, nejmenšího pokynu ne! Divení a sem tam hádání. Jen af nepodkládají malicherných njakých píin! Jsem ovšem trochu roztrpen, piznám se, zdálof

—

—

—

mn

se

mn,

jakoby zrovna navzdor bylo se vždy bhem roku než jak jsem po nejzralejší úvaze

vše a vše stalo jinak,

!

a

vru

že

vždy

mn nevadilo. pkn

s

nejpoctivjší vlí byl radil. Ale to by mne ten nový rok netší. je prost

Píina

:

pravda, hezounký jako nový dukát. Ale takový byl ten loský v den 1. ledna také. Už ta fadessa, že Nový rok zaíná s pedanticky smšnou písností vždy zrovna 1. ledna! Kdyby bžel aspo jako novoroní den turecký asu proti srsti, od konce prosince pes listopad až k lednu zpt. Nebo kdyby jako u jednou byl v ervenci, pak v íjnu, pak v kvtnu, vbec, jak to kdy slavné úady urí. A pak ta okolnost, že lovk i pi nejvtší lhostejnosti naproti bláznivým rokm stává se pec jen poád a poád starší! Divný to lidský obyej: stárnout! Vždyf se lovku mladému život tak hbí pro tedy stárne!? Je

lesklý,

ían

—

tm

—

—

—

Copak nám asi pinese, ten rok 1881! Vypadá na pohled dosti soumrn jednika naped, jednika vzadu a dv osmy uprosted dost šikovné Nu co se na p. týe osoby mé vlastní

— — —

!

Rien je demande en ma vie que bonne santé et belle amie, or et argent et

le

nediplomatické

paradis

eštin

quand quand

je voudrais, je

mourrai

—

dobré zdraví, hezkou pítelmnoholi chci, a po smrti nebeské království) nic víc A to poslední ješt k tomu ani tak tuze nespchá! Za to slibuju, že pak nedám ani ertu pokoje andlíkové na nebi se rozpukají smíchy Ostatní lidé ovšem nevdívají zcela tak urit, co chtjí a eho si vlastn pejou. Ti musí být za dobrou radu, za pokyn, co že mají v nastávajícím roku tedy (v

kyni, zlata a stíbra

— —

dlat, zajisté

vdní.

!

:

Když pedevším

se tak

po tom

eském národ

rozhlížím, vidím

roztomilých, modrých a erných, šedých a hndých oí, jež vesms upínají se na mne a nedokavostí se pímo chvjou, jaké že skane se rt mých ted slovo moudré. Kéž by chtly i nco jiného ssáti se rt mých než moudrost! sílu

Jsem vám, hezké holiky, upímnou radou miroku 1881 mnoho, co nejvíc, vbec mnoholi jen mžete. Vte mi: na lásce spoívá požehnání. Tak mnohá holika, dokud milovat nezaala, nemla ani a sotva že zala, bylo již požehnání jediného „hocha" zde, a mla milenc pak hned tolik, že si až na nohy šlapali. A nebudte skoupý s hubikami neskrbte s nimi, vždyf jich takto k niemu nepotebujete! Ubezpeuju vás, že na tom íkání o „dostání vous" není ani slvka pravdy. Kdyby bylo, musila by každá jen trochu hezí dáma, když je pes dvacet, vypadat už jak arcibiskupv kožich. Pak se také snažte, abyste hubikovaly slušn hezky zavít pi tom oka a pousmát se, aby na tvái udlaly se dolíky, to sluší. Vbec si ze :

lujte

;

—

mn

:

všech

eí

o mi, že pohlaví bylo ješt silnjší

Vte

„slabosti"

ješt slabší a tak zvané než

nemusím snad beztoho

vašeho pohlaví nedlejte pranic!

by pranic neškodilo, kdyby tak zvané slabé

vesms

je.

A

pak

ani dále ješt z

tch

—

ted

silné pohlaví bylo

mn

pouovat,

ale

že

„7.000 chytrých" a

napadá, že

holiky

—

jsou

se lekl Zrak mj, po národ se rozhlížepojednou zavadil o houfec oí tak divokých, tak záných Psotník by mohl lovk dostat z našich politik, již z pouhého vzezení jejich! Ne, ne, pánové, musíte si nechat íci nesmíte být tak bujní, tak hrr! Poád jen se hnát ku pedu, všechno ped sebou sporážet, nepátely naše pímo do zem zadupávat to

To jsem

!

jící,

—

.

—

—

!!

nejde Trochu pomaleji, pánové, o dobré poznání pomaleji! Když nám nedají universitu, no dobe, copak na nemáme ji už tak dlouho a jsme pece živi tom tím zeKdyž nám nedají vbec nic, no také dobe telnjší ponauení pro nás, že musíme žádat poád výa mí. Když se nám ješt ke všemu vysmjou born! zahanbíme je, povolíme jim budžet, vojsko, všechno ti se budou koukat! Já vím, jsou lidé, kteí vás popichují a navádjí k ráznosti ješt vtší, než jakou se pepínáte už ted, a také takoví, kteí se !

—

—

—

mí

—

—

vám dokonce smjou. Na p.

naši básníci.

Ti jubilují

modré výši vesele jako skivan a pohlížejí hrd na vás dol, jako na plže lezoucího po mezi. Vy ale mjte milý

v

„pevné pdy" v náhradu a nedlejte si z nich nic nimi ostatn soukrom ješt promluvím. To bych rád vdl, na bychom inili víc, než jsme inili dosud Copak nemžem poukázat na otce, na pedky své, kteí v historii sob vydobyli místo už tak slavné? Když mužem klidn ležet na vavínu pro by vavín musel ležet na nás!? A ted k vám, vy oi ustarané, zemdlené, vy postarostí o jiné stavy shrbené prací, zbdované starostí K Tob, Ty houfku statených našich pražských obecních starších Tob nemusím dát rady arci žádné. Tob musím jen vysloviti nelíený svj obdiv. Co bych Ti také mohl poraditi pro rok 1881 I bez rady mé budeš pedlaždovat Prahu, krok za krokem a s cituplným vzhledem k dlaždim, „kteí pijdou po nás". Beze mne a bez rady mé budeš odbývati zajisté zas komissí alespo dvé o „nejnaléhavjší" poteb Prahy, o zdravé vod „pitelné". I bez rady mé ponecháš v mstském parku nadál slavnou tu „pšinku pro slony", tuto nejvtší hádanku našeho vku. My jsme v rukou Tvých pocit

— já

s

—

—

—

!

!

!

!

10

Ohívej nás dále oteckým ach když kroky naše okem svým pohlednu do oka toho, je mi vždycky tak divno u srdce, tak starostí zemdlelé jsem vždycky tak pohnut Tak Vru že mi pipomíná zrak pražského obecního staršího od uení se úlohám pímo až zrak eského herce ach tak mdlý obyejn tak mdlý A ted bych ml ješt poprosit zakladatele spolk po našem národ, aby roku 1881 založili spolk tch zase adu novou a bohatou. Nebo jen stálým rozptyloale já nechám už všech výklad, váním sil mžeme vda, že také naši páni sazei mají svá koním, již já všichni uloženi jako v bavlnce.

dechem

—

sv5^m, stež

— —

!

—

—

svatá sylvestrovská práva.

25 let od založení „Národních List". Dobe. 32 roky od vytištní prvních mých básní. Dobe. 1434 roky od píchodu Cech do ech. Dobe. 5646 let od onoho okamžiku, kdy pánbh, stvoiv svt, podíval se na všechno ješt jednou a ekl, že je to „dobe". Hm! Tuze hm! Mohlo by se tak ledacos no ale ped 5646 roky! dejme to mezi „zastaralé

—

—

—

náhledy".

Tedy 1886.

Nakreslemež rok ten nkolika geniál-

ními rty.

Dnv, sícv do

povídám, bude

12. Naši praotcové,

roka

msíc

13

—

letos 365, rozdlených na mdokud byh pohany, mívali ale

brali

msíní

svou

gáži

tedy

"

:

11

—

lokrát za rok nový doklad, jak znamenitou pravdu pronesl Rubeš, ka, že „pohané mívali nekesanské štstí!" Pro diurnisty podotýkám, že jim na rok 188G svatá církev pedpisuje jen 35 dnv újmy, 39 zdrželivosti a 22 posty písné; celkem 96.

—

ale

dn

Úkazové na nebi budou ovšem také letos nkteí, Slunce na p. zatmí se všeho všudy

mizerní.

vc

dvakrát, ne však u nás. My jsme na takovou píliš pokroilí. My už se nebojíme. Zatmní bude jenom v Tichém okeánu, v Austrálii a tamtudy

—

už

vidt

nkde

—

pro divochy je ta komedie arci ješt dost dobra! Msíc ale se nezatmí letos už vbec. Nejspíš si myslí plyn už mají, elektinu už mají taky „ert tomu ert ví, co budou mít ješt a já pak pjdu s chleba!" Proto se už ani nezamraí a poád jen se usmívá prospchá Inu politika chlap, ten msíc Pravé zrcadlo vezdejší politiky lidské. A lidé vdli už dávno pro, když ho dávali do svých bajek politických. Jedna z nich je zvlášt milá:

v—

—

—

!

!

„Msíc a krejí. Msíc dal si kdysi od svého krejího namiti na pláš. Po osmi dnech krejí pišel pláš byl píliš široký a musil se zmenšit. Jehkož po nových osmi dnech msíc byl odcestoval, aniž se vdlo kam, ekal krejí dv nedle, a ejhle pláš tecT byl píliš malý. Nyní musili pikoupit tedy sukna na mnoho milion loket, aby pláš uinili zas dosti a šat široký. Po dalších osmi dnech krejí pišel zase Ted se msíc rozzlobil byl už zas pes píliš volný „Co," zvolal, „vy neumíte ani ušít pláš, aby mi šel „Odpuste, milostpane," ekl na to krejí, na tlo?" „kdo sám není v jeden den jako v druhý, tomu se vru také niím nevyhoví

—

!

—

!

—

!

;

:

:

12

Pkná

ta

bajka

ovšem

míí

na každou politiku

jiného dnes a nco jiného zejtra. Na naši eskou politiku nehodí se ovšem. Panující planetou pro rok je Merkur ili „Dobroto pán" (, dobrý" tolik co prohnaný, povedený). Rothschild pijde tedy a konen ke cti. Ptka bude letos mít pyšné vdomí, že není k zahození. Promessy budou se pijímat místo

nco

nedslednou, která chce

Bh

penžník.

obchodník

A

psaníek. „Merkur" bude mít bál dá a jeho lenové budou skákat. Když nám ale tedy letos penz, a nejspíš hodn mnoho penz, važme Zvlášt my Cechové musíme si jich, budme hodní, spoiví být náramn bdlí, co se penz týká; nás se nedrží skoro nikdy. Otázka: pispívá vlastenectví k zámožnosti nebo nepispívá ? Komenský ovšem kdesi praví

zamilovaných

bh

!

Cechové

se zvlašili,

peníze se jim ale

splašily

výtený náš Václav Stach dodal k tomu Kdo však zstal dobrým Cechem, rovnž chodil s prázdným mchem

lovk

tedy neví.

tm

— Merkur

je dále

—

bohem diplomat;

bh

sám, eho všeho už natropili, my lidé nemžeme. A koje Merkur také bohem nejspíše pro svj rychlý bh, kterážto vlastnost prospívá pak ovšem i chrájeho. Ale písloví o „velkých a malých" je známo do velkých zlodj šouchat, bývá nebez-

nu odpus

ve

diplomatm on

—

svt

nen

nncm

—

—

peno, ncchme Merkur

penzm Merkur

—

zlodj;

i

má

ty

má

—

i u ženských nebeštanka! K tomu je (, jasn bílý"), oslujícího lesku, je ješt

neodolá

bílé pleti

malé bžet!

peníze,

ani

tedy štstí

žádná

13

—

hezí než sám Jupiter stará Venuše ach

— —

mžeme

pak

se

divit,

že

i

ta

ta

Venuše! Ta

Že se jí to se letos zase navyvádí Ale tak už na svt bývá lidé jí nemohou nkdy pijít ani na jméno, nazývají ji „Venuší" a „Krasopaní" ví, jak ješt jinak, a „jitenkou" a „veernicí" a Prosím vás, a pece si mohou krk vykroutiti po ní je Venuše v skutku tak krásná, jak se íká ? S takovými „povstnými kráskami" bývá to divné lovk se na dlouho dívá a dlouho nkdy nevidí na nich nic, a pak pojednou pece jen to jím škubne a on ekne: „Ta ženská je pece krásná!' U „takových" ženských je práv všechno vypoteno, a na letošek je tedy vypoteno, že 13. ledna trpí

!

:

!

bh

!

—

n

a 28, února a 25. bezna bude Venuše „nejslinjší". Ovšem krása a cnost ty se nesnášejí na zemi ani na nebi! Dne 19. února bude na nebi Venuše „u spojení s Merkurem", 27. ervna s Uranem, 8. srpna se Saturnem, 22. íjna s Jupiterem, 3. prosince zase s Merkurem skandál! A jak už to „takové dámy" umjí když není pán, jsou spokojeny i s trabantem, s lokajem, a Venuše bude na p. jen s naším msícem u spojení letos 13krát skandál! skandál! Jaká bude toho roku jakost, ili co nám pinese. Toho se dovíme, jak známo, nejspolehlivji ze stoletého kalendáe. Jen že stoletý kalendá o nastávajícím roce ani nemuká. Totiž ten nejmladší stoletý, ty starší stoleté, na p. SOOletý, 4001etý, TOOletý atd., jsou už hovornjší. A dle tch starších smíme tedy pro letošek oekávati válku, velký mor, ukrutné mrazy, povodn (zvlášt na Práchensku), krvavé dešt (a Jiína), vodní smršt (u Volyn a Budjovic) atd. To není píliš lákavé; ale myslím si, že mohou si lidé také sami trochu pispt k dobrým nebo alespo

—

—

—

—

—

—

:

u Dle toho, jak se eho chytnou a kdy chytnou. Vehni rád jsem hdem dobrou radou a rozestru zde ped jejich zkoumavým zrakem tedy jakost všech dn, co jich je do téhodne, aby sob pro poinek podnik svých vybrati mohh chvíli vždy co nejpíhod-

asm.

lepším

se

eho

—

je ovšem nedle. Když lovk Nedle nesmí žádnou práci vykonat, nesmi arci také žádnou zaít. Hlavn ale nedopádej žádné píze, nešij žádných šat, nebo si v nich dlouho nepochodíš! Takto platí nedle všeobecn za den šEastný a volí se proto zvlášt Pondlí. Zaátek ráda ke svatbám. Doporuuju. téhodne, mohl by tedy být zajisté také dobe zaátkem nedaí-li se nco v pondlí, nedaí se to práce. Avšak pak už, jak známo, po celý týden; neradno tedy nazdaNáš prozetelný se jen tak do neho spouštt. eský lid, jehož jemný cit je znám, íká pondlku „malá nedlka" a íká také ješt, že „pondlek jest nedlin bratr", a proto místo do práce jdou u nás ženské radji na hbitovy a mužští do hospody a oddávají se tam Úterý, den vterý ili druhý. „vnitnímu" životu. Den velice slušný a pkný. Ovšem visí to také trochu na osobním gustu já na p. o úterek pro poin neho nedbám. A mám-li být upímný, neradil bych ani žádnému dítti, aby se narodilo v úterý. Vždy se zpívá:

njší. Tedy:

—

—

bh

—

—

Každý „outerníek" má na pytle,

starosti

štstí za trojníek.

A konen

musíme podotknout

se konaly

vždycky

i to, že popravy druhdy v úterý. Ale si dlá každý, co chce. Steda, den stední, kdy týden je jaksi na vahách a jazýek neví, má-li se klonit k dobru nebo ke zln. Zn dávných dob byla steda „dies Mercurii",

—

a

15

den

Merkurv;

pro

tedy

letošek

nedle.

zase jako

Ostatn den povsti pímo mizerné. Steda „popelená",

bh

lidem moví jaká ješt; „škaredá", „mrskavá" a také se íká „škaredá steda". Ve stedu byl sv. Jan Nepomucký utopen. Ve stedu zradil Jidáš Krista tvrtek. V ten den už mnohému potlouklo pána. „Peren-dan", den na dobro. Den to hrom, bouí Perunv, íkají mu nebozí Polabané podnes. V ten den mají rusalky a jiné arodjnice svátek svj a ukládají

rousm

—

—

—

Pátek. O nešastném tom o nás chudinky mužské, kdo dni neteba ani mluvit. „Pátek život útrpny^." „má mnoho pátk na zádech," je lovk životem už poSobota. Myslím, že kdo nepracoval semletý,

A

—

ádn svedl.

Vždy

i

Také by toho ukrutn málo skoní v sobotu práci svou mohl ádn rozmyslit, co s vydla-

nezane.

dív, v sobotu

ten nádenník

o nco dív, aby si nými penzi zaít s nedle.

—

Raiž si myslivý tená den svj vybrat! ty naše Že je to dle všeho dosti tžké? Ale bože den vterý, den eské dny vypadají pec tak nevinn stední, tvrtý, pátý copak nemáme knoflíky u vesty? Poítej, kamaráde, od kterého knoflíku chceš, jsi-li poádným Cechem, vypadne ti vc vždycky tento Snad bych tu ml schváln dodat ješt jednu „kalendán" zajímavou vc: že totiž my Cechové máme rok co rok o jedny „psí dny" více než každý národ ve svt. My Cechové máme nejen horké psí dny, od 24. ervence až do 24. srpna, nýbrž i studené psí dny, hned na poátku ledna my Cechové máme psí dny v zim v let. Dr. Hanuš vidí v tom „humor našeho hdu". hehehe! Ach ano my jsme náramní humoristé my jsme se v Cechách už navejskali a nasmáli tedy dle

eeného

—

—

—

!

—

—

—

— —

;

16

1887.

se

a

Svatý Jií, patrone kavalerie; Svatý Kryštofore, patrone ostrostele Svatá Jenovefo Paížská, patronko tch, kteí tísní v pevnostech válen obléhaných; Svatá Barboro, patronko kanonýr a raketá a vbec veškeré ohnstrjcii a pracha a zbroj

í

eledi vojenské a válené:

oroduj

—

orodujte za nás! Nebo

již

vychází

1887 a po našich zádech ranní bží mráz. Zdá se nám, že rachot bubn ozývá se v dáli. Že zem duní pod kroky vojsk a pod kolesy dl. Že po nebi hvzdy splítají se v metly a ze svtel kují se ohnivé strašná vojna vojna, mee dlouhé. Budef prý vojna jaká prý nebyla, co svt svtem stojí, a my Cechové máme ukrutný strach. My to odstnme, uvidíte, my pi té mele budeme nejvíc biti, však se pesvdíte! Ach ujmte se nás, vy svatí, vy svtice boží, zvlášt ale ty, Barboro, svatá panno Vždy jsi také patronkou kartáa na nás celý svt už si bere kartá a my ník tím už vypadáme olínalí, odení jeto zrovna až hanba, jak my Cechové vypadáme! Ale pedevším nám odpuste, že vás svou prosbou obtžujem! Je pravda, vy nám mžete íci: „Nejsme vaši, jsme cizí, jdte si ke svým domácím svatým Máte pro Cechy svatého Vojtcha Kosmu a Damiana Jana Ktitele Jana Nepomuckého Ivana Ludmilu Norberta Prokopa Václava, Zikmunda Víta a mžete si pibrat ješt z Moravy svatého Kyrila a Methodje, a ze Slezska svatou Jadvigu a svatého Petra samí tuze pkní, tuze poádní zemští svatí copak první ráno

r.

—

—

!

—

—

—

—

—

—

—

!

—

—

—

—

—

—

— —

!

17

—

—

Inu, svata pravda pravíme ješt jednou: Podívejte se nás, jak vypadáme! Nežalujeme, nevyítáme ale o nco více mohli by se ti naši svatí starat již o nás Vždyt už se stydíme, nkam vejít mezi lidi Tam byste nám ovšem mohli íci, vy bojovní svatí vždy je to hanba, být a svtice válené: „Ale, ale takové baby Poádným mužm, když slyší o boji, zrovna !" Inu, když my nejsme vy se oi jiskí, a vy tu podle toho My máme nepátely jen proto, abychom se s nimi „smiovali". Zápas a boj, abychom z nho utíkali. hubu si oteli. Válenou koist, abychom pokaždé Bývali jsme arci také jiní o jé! Ješt ped dvaceti lety. Chtli jsme tenkráte zídit „sokolskou legii" na zachování Rakouska, zrovna když Madai sizovali „Klapkovu legii" na tento; ale nešlo nám to tak jako

chcete ješt víc, vy nenasyty!?"

my

—

my

no pece jen na ale

—

!

!

— —

—

!

—

—

Maarm

nám to doby nám však

a také se

tak jako geniální

Madarm vdci

Od

nevyplatilo.

—

té

vy bojovní svatí a svtice válené víte zajisté dobe, jakou že cenu má geniální vdce kázali poád a poád: „Vy nebudete hodní, dokud nebudete stát za nic!" až jsme si konen nechali íci. Ci je dnešního dne nkdo v eském národ, kdo smí íci, že za nco stojí? vždy je To bude istý rok, ten rok 1887 No téhož roku „vládnoucí planetou" msíc, rohatý msíc! Dvakrát za ten rok se na nás ta naše „vládnoucí planeta zatmí a tyryadvacetkráte nám ukáže rohy. Kdybychom alespo vdli, co tím. vším vlastn chce. Ale když jí nerozumíme! Msíc „je stálým prvodcem naší zem", je naším „nejbližším tlesem nebeským", a nevíme o pece nic. Jeho povrch je jenom asi tak velký jako Amerika, a my ho neprocestovali ani jednou. Ani oima ne,

—

—

—

!

nm

a je to

pece

tak

Neruda, Sebrané spisy

lehké! II.

Vždy

jej

už

i

fotografujeme, o

!

!

18

brali Fricové dlají si z nho už fotografie velké jako tedy prost snad nkterý ten obrázek kávový tácek

—

eknme

teba jen padesáttisíckrát jej nkolikrát, ale já to dnes nedoeknu, já bych musil pak zvtšit a po celý rok mluvit hloup Jedna vc je téhož roku jista a konen i dost povzít,

tšitelná.

—

masopust zane hned na poátku dne 7. ledna. Vím to zcela urit, považuje dosud za veletajemství eského

Míním

tu, že

roku, a sice hned

akoli se to klubu (zemským a íšským poslancm je v té píin uložena nejpísnjší mlelivost), a mohu tenákám ješt také íci, že týž masopust potrvá zrovna až do dne

Mn

února, tedy šest týdn a pt dn. mohou vit. už se tedy pak dále stane, co pánbh chce, na poátku roku si mžeme ješt skoit. Svatý Víte, patrone všech taneník a tanenic, pomoziž nám Svatý J e n e Ktiteli, ochrance a obrano proti tanci zas pílišnému, proti šílenosti tanení, ostíhej nás, abychom také nepebrali, abychom do ples a merend nechodili naposled vícekráte, než asi tyrykrát nu, tedy teba ptkrát týdn Domnívám se, že pan otec bude hlavn vzývat sv. Jana Ktitele. Slena dcera pak že neustane a neustane, dokud neobmkí srdce sv. Vífa. Ovšem, vydat se zcela ze všech modliteb a jen k vli patronu tance, nesmí také, byla by to ukrutná neopatrnost! Vždy pece chodí každé poádné do plesu proto, aby se vdalo ? Aby dostalo stejn poádného, dobrého muže? S dobrými muži nemá ale sv. Vít pranic co dlat, rozumíme ? ty rozdává bud sv. Antonín Padovánský nebo svatý Mikoláš, na to se musí dobe dát pozor Zvlášt svatý Mikoláš má v té vci slovo platné, on dovede obdarovat nejen dvátka malá, nýbrž i vtší a nejvtší a vyoro2'2.

A

!

—

dve

!

?

!

19

dovát jim tedy každé po poádném muži! Ba ani ta, která už zakysá, a ta, která už zkysla, nemusí se vzdát ješt nadje krásné, jen když má v srdci víru a na rtu modlitbu dost vroucí. Ach svatý Mikoláš by dovedl umírajícím a mrtvým vyorodovat ješt po ženichu On i je tuze tuze mocný! Sám jsem vidl ve Ferrae kostelní obraz, na nmž malí Avanzi vyobrazil, jak svatý Mikoláš pivedl k plnému zas životu peené

—

!

—

vrn

—

koroptve. Všechna úcta Ovšem ani svatý Mikoláš nezmže konen všeho, sám a sám. Potebuje pomoci. Dvátko musí být hezounké, chce-li se provdat, okouzlující, omamující. Musí mít pkné oi, k zamilování. Hebké ruky, k líbání. Rozkošné nožky, milá ústa, sladký hlas kteréžto veškeré krásné vci náležejí ale do referát nž zase zcela jiných svatých. Já se nevnucuju, já mám ale velmi podrobný, velmi pehledný seznam všech tch svatých patron našich, a dovedu dvátkám radit lip než kdokoli jiný.

—

—

Lacin, svdomit, mleliv, ústn i písemn, ale radj ústn. Napak potebuje taková chudinka být na rozpacích, ke

komu

duchý dotaz

se modlit,

když to spraví zcela jedno-

!

Osmnáctiletá Pepika na pr. by tuze ráda mla pijde tedy ke mn, dá pknou krásné oi. Nu dobe pac a pusu a ekne: „Já chci mít krásné oi!" „No to se rozumí, propak l)y ne " odvtím s vrozenou laskavostí, „jenom se modlila, Pepiko, ke svaté Kláe! Modlila se k ní hodn asto, zvlášt ale dne 18. srpna, „Modré? a bude mít nejkrásnjší modré oi na svt!" „Tedy ke svaté Lucii 13. proJá chci ale erné!"

—

—

!

— —

—

hlavn!"

since

Pepika chce mít ty

mn

oi

krásné

!

Dobe

!

ale

také celou krásnou hlavu na O t y 1 i e dává svým ctitelkám

Svatá

:

20

po krásné hlav, a to už pi jednom.

Naež k

tm

její

je také

13. prosince

Pepika

—

jde

také ješt krásné zoubky krásné hlavy. Svatá ApoNebo svatý Kryštof; 25. ervenec.

chce mít

krásným

den

oím

—

do

—

té

lena: 9. únor. Nebo chce Pepika konen i krásnou, roztomilou Svatý Jan Evangelista; 27. prosinec. nožku malou. Svatý VaviNebo kulatá, bílá, úblová ramena. nec: K*. srpen. Svatý Nebo obdivuhodnou štíhlost tla. poustevník; 4. kvtna. Podotýkám, že tento vynikající

—

—

—

eho,

svatý opásával se zaživa, z krásné kajícnosti, vždy železnou obruí pevnou nynjší šnrovaky ženské jsou tedy pvodu nikoli snad ješitného, malicherného, nýbrž vyšly ;

z

pravd zbožné a

mysli v

Nebo

— ale

Za prvé k vii

já

mají

už pestanu

skuten mravní význam. s tím výpotem svým!

maminkám,

které by pak nedovolily ve které bydlím, a za druhé, že jsem toho zadarmo ekl už dost, myslím.

Pepikám

chodit

ulicí,

—

Rozumí

sé pak samo sebou, že stejn rozšafn a dovedu poradit i ve vcech jiných, které jsou dležitý. Mám seznam a rozumím tedy všemu Doporu-

moude uju

p.

t.

obecenstvu mladou svoji firmu pro ten rok tžký, doporuuju ji vele, poslou-

nastávající, zlý a

—

žím lacin, svdomit, mleliv, ústn

i

písemn.

Špína nejsem, to dnes už vidl každý! A dám pro mne toho teba ješt dkaz pkný. Tedy !

ká sím,

—

eské

politiky upozoruju,

že

—

patronem píštip-

Theobald; 1. ervna. A eskému národu radím, ba já ho zato proaby úpnliv se modlil k svatému Antonínu je svatý

!

21

Z

co

Padovy,

jenž

má

v moci své

cestou. Hlavní jeho

ztratili

do té doby vymodlime statenost svoji

že

si

vrátit

den je tedy na

IH.

nm

lidem všechno, erven snad zase ztracenou

—

1888.

Já nejsem prorok. Af hází tená jak chce rukou, volá sebe urputnji „Oho!" nejsem! Stojí hvzda na nebi zrovna nad mojím temenem? Krouží mi nad hlavou orel? Poletuje mi kolem uší bílá holubice? Šle-

—

a

hají mi dva plameny z ela? Vine se mi kolem krku slunený paprslek ? Opírám zapeetnou knihu levou rukou o levé stehno ? Nosím na hlav špiatou epici a splývá mi široký talár po tle dol až k patám? Jezdím po Píkopech na delfínu? Podepisuju svoje smnky na „ — iáš" ? na p. Jeremiáš, Isaiáš, Zachariáš, Eliáš? Kdyby si

neškodil

tená!

Byli proroci, to vím, jako tedy ti zde už jmenovaní a pak ješt Saul a Jonáš a Pemysl a Slepý mládenec a Mojžíš a Ezechiel a jsou proroci, podnes jsou,

pece v naší redakci úvodní lánky Ale j á Prorok je lovk, který „je od boha osvícen a pedpovídá budoucí vci, který horlí pro Hospodina a zákon jeho, kára, napomíná, trestá nepravosti, oznamuje metly boží" atd., nu a na takové vci já jsem se neuil a redakce to ví a nechává mne proto pod arou sedt. Nkdy mne to, abych upímn ekl, mrzí. Zvlášt když si vzpomenu, že byU a jsou nejen prorokové mužští, nýbrž i prorokové ženští, „prorokyn", „vští vždyE píšou

to

nejsem

!

!

22

dveky", „vští panny", „vští baby", Na p. Libuše, Vanda, Médea, Maria

a jak se jim íká. sestra Mojžíšova,

Debora, Holda, Anna, dcery Filipovy, Lenormand, paní Doležalová na Malé stran a ješt jiné s tuze vybroušenými jazyky prorockými, s rozhledem do budoucnosti daleké, pozdní! Jen co je pravda! Roku 1858 prorokovala mi paní Doležalová, že prý budu „mít jednou ná1879 r. ramné štstí" co se týe penz, a vskutku jsem u Knoblocha vyhrál dva zlaté v cviku! Kdož by se pak divil, že jsem dával pozor, jak že Ano, dával jsem se to prorokování vlastn tedy dlá! pozor! Na své kollegy, „osvícené od boha". Na každého, kdo kde se prones': ,.A víte, co se stane? Já vám po." atd. Odkoukal jsem jim to vskutku tak vídám, že nenít to, myslím, ani zrovna tžké a dlá se trochu rozlin. Poítají se knoflíky na zimní vest. Hází se do výše starý sedmík. Volá se otázka do komína a eká se, jaká že odpovd odtamtud zazní. Uiní se známost s erným kocourem a naslouchá se, když „pede rozum". Vaí se na míse voda, hodí do varu kížový tolar a prosí

—

.

.

;

svatý

Izidor,

aby

zodpovídal,

na

se

ho

lovk

zeptá.

v eznické putn ješt nevyprané a eznickou škrablakou ješt neoškrábané, a pozoruje se piln jejich vn. Vyloží se kartami: „Co má Po Bismark na srdci? Co nosí v hlav? touží? A co ho oekává?" No a šlape? Po když jsem to všechno vypozoroval, tedy jsem také skoro všeho toho píležit sám zkusil. Roztáhl jsem pak nohy, jakobych ješil na celé zemkouli, napáhl do budoucnosti ruku, zavel oi jako kohout, když vští ráno, as plnou chutí jsem prorokoval ili „navazoval" íh „ptakopravil", abych s Komenským mluvil. Šlo to také opravdu pkn, výborn což o to Jen že se jaktživo pranic

Vezmou

se kravské dršfky

—

—

em

—

—

—

—

!

em

23

nevyplnilo z toho, co jsem pedpovdl. A to mne disguslovalo konen pece zase. pomyslil jsem si beztoho Ani to není Eh co zrovna tak velká est, být prorokem a to teba i proa tch rokem dobrým! Tak zvaní „prorokové falešní" bylo vždycky dost Už za dob žipokazili renomé. dovských byli tihleti falešní „I ekl Jeremiáš prorok neposlal tebe k Hananiášovi proroku Slyš, Hananiáši Hospodin; ale tys uinil, aby doufání skládal lid tento ve lži " A já z tchto slov soudím, že by! Hananiáš najisto Staroech, nejspíše njaký staroeský redaktor, a byl bych prapodivný pívrženec nestaroeské strany své,

—

—

!

—

—

—

:

:

:

!

kdybych nepoužil vznešeného dne novoroního, „dne míru a lásky k bližním", a nehledl starožitnický nález svj vlepit ihned tedy „té druhé stran".

Vždycky pronásledoval.

málo sob

prorokm posmíval. Vždycky je „Ale oni posmívah se poslm božím, a

se lid

vážili

—

ei

jeho,

a porouhah se

prorokm"

takového nco te lovk ve Svatém písm skoro na dobrokaždé stran. „S proroky do louže", íká pak i

srdený

echáek

náš.

Posmívá

se velice

ochotn dle-

zvsti, ka: „Prorokovali proroci, že bude „Na dvojí baba háa po dešti bláto". a jiné ješt dala: anebo ume, anebo zstane živa", zavádíval s nimi vru náramn krátký nepkné vci. ležitosti

tma v

jich

—

noci

—

A

„arodjníky, kouzelníky, hadae, zaklínae, navazae, ptakopravce, vštce, básní e, sn krasomluvvykladae, zempise e, vodopisce

proces.

i

níky, jinak

eníky,

kázal Betislav

z

království

ven vy-

hnati", vypravuje nám Hájek. Já nejsem prorok, íkám už po tetí! A ted doufám, že budu mít od tenáe do opravdy pokoj. Vždyf pece vím, eho by sice tená zej tra ode mne žádal, po

!

24

em

by se mne hned asn z rána tázal! Bude-li eh, copak já teroku 1888 ta ukrutná vojna náe neznám ? A bylo by po pokoji, totiž po mém, a

—

!

já

bych

si

mohl

s

Markétkou pi kolovrátku zpívat:

Ten tam v

mém

mj

srdci

klid, tíž,

klid nikdy více nenajdu již !

—

mrzutosti do mrzutosti. takhle: Cím vtší vojna, tím více tea abonent. Cím hlubší mír, tím více inserent. eknu-li tedy vojna nebude, mám s redakcí zle eknu-li vojna bude, mám s administrací zle. Ach, kdyby se to takhle dalo rozdlit na tech stranách zuivá vojna, na tech stranách úsmvný mír Nebo dopoledne vojna, odkdyž poledne mír Udlal bych to rád, z gruntu rád mi to nejde! Arci, tená je neodbytný. Snad se mne zeptá tedy akoli se dnes lovka alespo po mém „pesvdení" nikdo už po njakém pesvdení ani neptá a tu bych arci ekl: „Vojna nebude!" A stydliv, nebof eklo to pede mnou už na millión jiných lidí, dodal bych pak: „Protože není na vojnu penz!" Není! Ani u slavných stát, ani u p. t. nás jednotlivc. A na nás jednotlivcích záleží pi vedení vojny také trochu, co se týe kapes. Není „u nás" penz, není! A to nejen ted mezi Štdrým veerem a Novým rokem, nýbrž po celý rok, ba už po let celou pustou adu! lovku jen trochu mkího srdce se už zrovna po penzích stýská Tadyhle jsem už nemohl odolat a vešel jsem k bankéi Seligovi. „Prosím vás, ukažte mi pece jednou na

šel

ná

bych

To

je

z

totiž

:

;

:

!

—

!

—

jakou tisícovku!"

—

—

!

"

!

25

mn

Pan

Selig jednu podal. Hezký papírek! Asi velký jako ten, na kterém toto píšu, tisk modrý jako na desítce, a po stranách dv hlavy ženských jak náleží hezkých ženských živy psobily by na mládenecké srdce píjemn jako nikotin. Chvilku si s tisícovkou hraju je taková mkká tak njak pítulná zrovna do rukávu by lovku vklouzla

pkn

tak

—

—

„Pkné

—

—

—

ženské," povídám, „z takových by byl

pkný

harém!"

„Mhm!"

má

—

nic: ,mhm' byl by! Kolik pak se povídá, turecký sultán ve svém harému ženských?"

„No že

„Ti

sta."

„To by bylo jako 150 takovýchhle „Ano!" a vzal mi tisícovku zase z kteí pro

Já

mkí

— ruky. Jsou

—

pocit nemají ani smyslu nejsem prorok záplat pánbh!

ml

!

—

lidé,

Tisíc

by zejtra na mne tená, ne jen tu jednu tenáská zvdavost

otázek

——

A

!

Ale já nco tenái poradím. si tená zaprorokuje jednou sám snadno. Vždyf je známo, že zrovna sny To novoroní mají do sebe velkou sílu prorockou. tená potebuje si tedy jenom s dneška na zejtek nechat nco pkného zdát. A ta moje rada je tím cennjší, že tenáe vlastn do nieho nenutím, že když pete moje ádky, bude už po celé té novoroní noci Inu, budme alespo v snech svých šastni, když už ne v skutenosti!

mže

——

——

!

26 1891.

Ponvadž je feuillelonistovýin svatým právem, nasi o Novém roce njaký ten novoroní íuilleton, jelikož je rovnž dávným tenáovým zvykem, peíst si kolem Nového roku pod arou lánek, jednající pohnutliv a dmysln o ase práv pišlém, o ase práv zašlém, a ponvadž a jelikož v tuhletu dobu lovk ani psat

vbec nemže

—

just nenapíšu o jiném mluvit a jednat Víte, když jsem byl ve mlažádný novoroní lánek dých letech, svilo se mi jednou, že prý jsem já pišel vidíte: té okolnosti piína svt s hlavou naped távám svoji ukrutnou tvrdošíjnost! Také na psát dnes ješt o Novém roce? Pihodil se už pedevírem, a o takových dávných událostech my novinái nepíšeme. Je sice pravda, vtšina milovaných bližních dívá se na rok 1891 poád ješt jako dátko na nový krejcar, a ten starý rok 1890 smrdí poád ješt jako sfouknutá lojová svíka *) ale já mám takový pralítost! podivný pocit takovou zlost Vzpomínám si dnes na kollegu, lidem nynjším zcela sice neznámého, nám pamtníkm ale pro svou originálnost nezapomenutelného kollegu Zelinku. Kdysi jsem pišel „do Moskvy", hospdky naší (píjemná hospdka Paúmann jí íkal „Zatracené hnízdo!") a Zelinka už tu sedl, sám a zadumán. Nemluvil, chvilkami povzdj^choval. „Copak je?" Okounl trochu, pak pravil: „Žereme lítost." „Tak!" „Ano. Podívej se: Já jsem se mnoho z pírodopisu nenauil ..Žalostn vid že?" málo." „No, ale já vím pedce, že planety se toí !

— —

;

—

—

—

—

—

*)

obraz. eíTekl

—

—

—

—

Upozoruji pány, ktei píšou nekrology, na tento zdailý okamžiku o nkom zesnulém použit, rnusil by uinit

V pravém

!

!

27

kolem slunce,

magnet,

na píklad kdybych se byl narodil alespo o 400 let díve nebyli by všichni ale všichni ekli, že jsem nejprvnjší Leibnitz na svt ? Pišel jsem na svt pozd, to je to, a toho je tak telegraf

—

do duše

líto!

že je

ted

si

že je elektina,

pomysli,

—

—

Nemáš njakou

zlatku?"

—

mn

kdybych byl vdl jsem zvdl vera! Pozd, píliš do ruky spis o „Novoroních obyejích asijských národ". Pozd, píliš pozd jsem si v peet', jak že Nový rok slaví Peršan. Abych byl takhle ped týdnem zde pronesl: „echove, pohledte na Peršany Co dlají o Novém roce? Smiuji se. Zapomenuto je veškeré politické strannictví, zapomenuto

A

já,

když

si

dnes vzpomenu

:

ped týdnem, eho pozd dostal se mi

nm

!

každé osobní nepátelství ..." Dnes by mne eský národ nosil na rukou! To rozechvní 1. ledna po celé zemi, to mlaskání, ty otesy, ty vzdechy hlavn ale to mlaskání! Já sám znám nkolik lidí, s kterými bych se zcela ochotn smíil, a nejsou ani mužského pohlaví Ach, ono je ted tak málo lásky po Cechách, zejména tak málo se líbá za snad mých mladých let líbali lidé nepomrn více óOkrát tolik Vždy já to vím Škoda! Ta sláva! Ml jsem ovšem na mysli návrh ješt jiný, a nosím jej v hlav už po nkolik rok. Také takový novoroní zvyk asiatský a sice ínský. íané totiž mají ve zvyku: v den Nového roku platit své u nás zdá se dle dluhy. Rozesílání novoroních toho být tedy jenom jakousi neuvdomlou upomínkou na pradávnou dobu, kdy naši praotcové ješt se toulali .

.

.

!

—

—

!

út

po Asii

—

Je dluhy což je o to, vc není zlá! píjemno, nebýt pojednou nikomu niím povinován.

Platit své

zcela

"

!

28

A

ješt píjemnji, moci dlat dluhy nové a vtší.

Ale

pedce jsem dosud vždycky, rok od roku, s tím návrhem váhal. Jen k vli nebohým vitelm Jakkoli je emeslo !

—

oni jsou vitelské zcela nevážené a opovrhované pedce mezi nimi nkteí dobí lidé, kteí .své dlužníky pusu! a moje svdomí mi praví: „Neodmilují lip nechat bžet devadesát devt luuj srdce od srdce vinných, než ublížit jedinému nevinnému ..." Nikdy Ne já dluh svých nezaplatím

—

—

—

—

!

nikdy! Tady

—

—

to stojí

A

byla tu ješt tetí možnost, získat si obzvláštních zásluh. Dát pro Sylvestra všem a každému vydatné nauení. Ale dám-li je hned v nedli, tyry dny ped do pravého nezapomene se zase na Sylvestrem okamžiku, v té naší spchavé, mihavé, motající se dob ? Škoda Mohl jsem dát pouení znamenité, ano i veršované. Na jubilejní výstav bude také sud je tahle: obrovský, triumf bednáského umní. A bude rovnž veliká ochutnárna se všelikým vlasteneckým pitím, a v té zas pro obzvlášt ctné hosty obrovská íše. To se rozumí na sudu i íši všeliký umlecký cirát, a mezi ním dle obyeje také nápis ve verších. Ke komu by ale pro ty verše si zašh, když ne ke mn!? A já jsem pipraven. Pijdou tedy dv deputace, nejspíš zárove. „Prosím: my dva jsme od sudu."

—

—

n

!

Vc

:

Ukloním

se.

„A my dva od Ukloním „Prosili

íše."

se.

bychom na sud

o

njaký

co eknete.

„A my na

íši

..."

„Tedy po padesátce, páni."

veršík. Zaplatíme,

:

!

:

29

Hrabou se v tobol cfí a kladou padesátky. (Mezi „To jsme ho dostali lacino!" (Nahlas.) „A kdy smíme pro verše si pijít?" „Rate si hned pokat. Posadte se!" Zapálím si cigáro, pejdu nkolikrát jizbu, zeptám se na ženy a dítky, prohodím nco o poasí, pejedu si sebou.)

pak rukou elo, jako bych rate mezi sebou bavit, to

myslil, a sednu.

mn

A

za

chvilinku vstanu.

„I jen se

nevadí!"

„Prosím: zde íše

—

zde

sud!"

Obdiv na tváích. Úklony k zemi. Doprovázení ke dveím. A když se dvée zavrou, neslyšet krok ne tam, ne tady

dávám

— oni

—

stojí,

já stojím.

A

jak tak

naklonn

pozor, slyším:

„Cíše:" „Já dám, co mám. Když dobré mám, tu

za vdék

mn

—

je to

lidský

—

vdk

vyprazdují žaludek."

—

znamenité! A-a-ah!" Znamenité A hned na to slyším

„Sud:"

„Pt

set

vder

snese vnitro moje,

jsem sud obr, hromné velikosti, pt set vder, ne však kapky víc. Pijáku, jenž ke

podle pij,

mne

si

mn

obracíš svou

zaid povždy hody

co staí žaludek

—

líc,

svoje

a dosti!"

A-a-a-ah

To

si

napomenutí

A kdybych to byl dal co Sylvestrem, mohlo být statisíceré „ah!"*

myslím, že „ah!"

ped

!

30

No

—

Se všech stran ted a jakých ukrutných!" do duše mne to eže! Vždyf jsem vru jmii snad vinen alespo tedy tepli ukrutnými! Darmo si íkám: po potop vždycky se ne„Vloni byla potopa viz Písmo Svaté ..." svdomí hryže obyejn pije už nedal

„To bylo

slyším:

— —

Prohloupil

!

opic

letos

—

!

—

—

a hryže! „Škoda, že jste nebyl mezi námi," pravil mi vera to bylo latiny kdosi, Prapodivný výraz: latina! Když se jazyk plete! Ale starý, prastarý, a u všech národ užívaný! Snad že vím, jak povstal, U pítele doktora P.. horlivého sbratele, vidl jsem starou, flekatou rytinu. Švédský žoldné a kapucín sedí vesele u sudu a pijí. Podpis: ''

.

,,

!

.

— —

„Bonus*) vinum est!" „„Milý Švejdo, ekni vil, kdo latin t nauil'?"" „Velebníku: dle vína bývá také latina

V

skutku

Hrome

—

!"

zvláštní výraz

— pstí bych

si

.

.

elo

ted

roztlouk'

Já moh' vlasti a národu prokázat službu neocenitelnou Moh' jako král David ve dvou hodinách „pobít deset Moh' sta tisícm našich „vlatisíc" Filištín-Nmc. !

stenc" pomoci Nic

jiného

z neskonalé bryndy! neudlat než vydat heslo

konskripní archy tedy skuten až v prvních hodinách po plnoci! ." „Obcovací jazyk: latina .

*

Má

Z'1e

nvšem

stí ti

»bonuni"

1.

:

Podepisujme hned

ledna, a to

.

;

úmyslná chyba.

Na

prahu masopustu. 1&90.

Ješt 24 hodin a veškerý náš svt vstoupí do znamení „panny". Bálová sí se oteve, nahoe na krucht zaklepe kapelník svojí taktovkou a dole na parketách zamává „královna" všemohoucím svým žezlem, a tou panna. královnou je nevdaná žena: mladistvá dívka Nastupuje vládu dle výroního práva. Ješt ped trnácti dny byla její íše v domácí kuchyni, kde starala se o lahdky pro svátení tabule, nebo u vyšívacího stolku, od zítka sídli ve skvostné kde starala se o svátení dary ozaována jásavým síni, ochvívána radostnou hudbou,

—

—

svtlem, obdivována tisícerým mužským pohledem. Vera ješt byla jako ta nepovšímaná, v úrodné prsti se skrýzítra už bude jako ten v slunci poletující, vající kukle lesknoucí se motýl, a udivené mužstvo spráskne své dlan a zavzdychne sborem: „A áh!" Od zítka musí muž se divit, je to výroní jeho

—

—

také se diví. V bálové síni není dvete, krásné. Blahoslavený rok a den. kdy není možno, aby už arcidílo se narodilo! Ne

povinnost.

aby nebylo

toto

A

te

—

bylo kdy tolik mocného, neodolatelného pvabu spojilo to zde ješt nebylo! Vždyt oi se v osob jen jedné zatemují samo slunce! Ruce nemohou se ani tak krásny

—

!

32

vymalovat! Celo lilie. Tváe rže. Ret malina. Zoubek východních kraj. Krok jako démant. Dech veškerá když proutek dýmu se vznáší. Ta dívka když vystoupí v pírod až dech se tají ped práh svého domu Když vstoupí do sadu i na luinu, veškeré kvty se jí

vn —

kloní

Rate to

abych

ale dovolit,

namáhá!

A

rate

si

to

si trošíku pooddech Ono všechno v nkteré z tch !

millión milostných písní peíst! Odtamtud si vybírá mladý muž beztoho všechna ta svoje slova; ale jenom že jim alespo z poloviny pevn neví si nemyslete, On sahá jenom proto k poetickým výrazm lidí sám jiných, že mu dávají pro kvetoucí jeho city už hotovou formu. A jemu je ted napoád zcela do opravdy, jako tm zamilovaným hochm v eské národní písni: ani do kostela si netroufají, protože odtamtud vycházejí panny „jako andlov z nebe", a když pece tam vejdou, nemohou se modlit, nemohou „bohu sloužit", musí hledt vždyt jsme tu písniku všickni i na svou vyvolenou !

—

kdysi zpívávali!

A

ona

—

ona ví.

Pro

by také nevila, vždy

je

všechno tak pkné, tak sladké Když hoch chválí její ztepilý vzrst a když se jí táže: „Povz mn, má milá, pro jsi tak tenká?" nakloní holika hlavu a úsmvn si pak už sama zalibuje: „Pro pak bych nebjda, vždyf ." jsem panenka to

!

!

.

.

Vždyf je panenka Tedy královny je zcela správný! !

„Zapla pánbh,"

je

krásná

volají mužští,

„že

!

A

tedy

:

titul

masopust trvá

vždy jen nkolik nedl! Že netrvá po celý rok, od roku stalo by k roku! Tak snadno panenky by navykly Octnul se nám vru, jak vypravuje princ Tulipánck.

—

;

!

—

:!

33

se

jednoho rána hrdinný princ ten náhle v pracizíni

kniji.

ped neznámým mstem

—

Kamkoli se ohlí

—

ženy,

nikdo jiný nežli ženy

Jedna péro za svým uchem, druhá akta pod ramenem, tetí kordík po svém boku. Tázal se princ Tulipánek ..Kde to jsem,

a jedna „Jsi

ze

práv

žen,

silná,

v zemi žen,

„V zemi žen? Což

í

je

zem?"

to

pkná bruneta, ihned ped hlavním mstem

tu nejsou žádní mužští?"

„Netrpíme žádných

odvtila: žen!"

—

—

muž,

leda v otrockém jen hávu

Naši muži nazývali

pírody nás

arcidíly,

andly bezekíídlými ležíce u našich nohou íkaU si „krásy sluzi".

A

to

dlo

se tak dlouho,

Dobe, jsme kdysi pály: jsme-li andly, tož chceme žíti v panovnicím nebi a pírody arcidíla nebudou vám prát a vait, .sloužit vám, pec pouhým sluhm!" Sáhly jsme ku našim zbraním, ku vaece, k ostré jehle zvítzily jsme, neb slabi byli muži od kleení. Vyhnaly je do ciziny, až

,.

—

—

zmocnily se všeho panství Neruda, Sebrané spisy

II.

." .

.

.

3

34

Tak Cožpak

povídají a citují mužští.

I

vy jelimánkové hloupí!

ony potebují celého roku, aby

že

myslíte,

si

nad vámi panství? Ach božínku, jim staí vru staí jediná bálová noc ten šestinedlní masopust ba staí jediné pohlédnutí staí chvilka založily

—

—

—

—

nkdy panny

mají s mužskými pece jen Jsouf mužští, jejichž šije zrovna jako ne a ne! Zase jiní, hladcí jako ze železa: ne ohnout ouho: chytneš ho, když se dostane do „zákalku", o ano, našel si ve chytneš; ale najednou je už zase pry íká pak, že „prohlí". Že prý našel na otvor. síti pann vadu. Arci

svj petžký kíž

—

!

—

Jsou prý na svt všelijaké panny, tvrdí takoví hanební mužští. Nkteré panny „železné panny' nástroje pánem bohem dané nám jen pro muení; obejmou t, ale pi tom steré nože do tebe vjedou. Jiné obejmou „ledové panny nedostupné alpy, samý mráz, panny v srdci sníh, v oích krupobití. Ješt jiné panny pouhé loutky „panny": samá paráda, samý lak, samá kvty drtiny uvnit. A zase jiné panny cetka „vlího máku", jimž se také íká „panny": ohnivá, divoká krása; ale lovka hlava bolí. A ješt jiné panny „netak chudé chudé jako ty hrušky „panny" budeš má, neb je tvá matika tuze chudá!" :

— —

—

:

—

—

—

—

A

mužští,

jsou

byf i žádnou nenalezli vadu, kteí sázejí si naTi pak furjantjí „netrucuj mn, holka, netrucuj Až jde panence hlava z toho kolem,

znenáhla se omrzují. jednou epici k uchu

mn až

moc

!

.

sama už

íalešnej

.

.

"

•

—

prosí:

— bh

ti

—

—

—

„Propusme, mj !" odpus .

.

milej,

propus;

jsi

.

A proto, panenky, proto jen odklad žádný snad docela njaké milosrdí!

!

Nebo

35

Ješt 2

hodin a už

\

vám

samé královny, nebešfanky,

—

to

víly,

zane Už pozítí arodjky .... !

jste

pivábte, pivažte je, všechny ty Tedy arujte, muže, k sob, „libým zvukem svého hlasu, árným poutem ." svého vlasu .

.

.

aruje se o plnoci budu se dívat z povzdáleí Já už se na to tším jenom se mne nebojte vždy já pece z tch našich pohádek vím, co že se má zvolat, když lovk vílu poNejlíp, víte,

.

—

—

:

stihne

pi

.,P

o

—

práci

m á h e pán bh!" j

.

,

v

zájmu lidského plemene. 1889.

ty

I

mj

bože

—

vždy

král! S pravidelností od Štdrého veera „4 a '/2 Sv. 3

ono

je

zrovna ^'^tíI^

vru

už vykonali jak jim to

zítra

dsnou

denn",

národní píse pedpisuje, a zítra už jsou tady. První týden letošního roku tedy už minul, minul mžikem, a stejným mžikem uplyne asi tch 51 týdn ostatních a bude po roku 1889. A takových rok mžikem uplyne ješt dvanáct a je už po století celém. Upozoruju na to zvlášt p. t. rodie nenarozených ješt nechají sob pispíší, jsou-li rodii poctivými, dtí. si ty své dti naroditi ted a už co nejdív! Aby dtiky došly štstí a slávy, aby mohly jednou s blahou pýchou íci: „Narodily jsme se v tomtéž století, ve kterém /\,!" No dobe Štdrý veer a Nový rok tedy už prchly. Hody pominuly, gratulace odvanuly. Ty dsné gratulace, stejn platné! „Pejeme štstí!" stejné, co pak je to ale: „štstí"? To, co už má, považuje lovk za naprosto nutné, za nejskromnjší míru všeho, za ostatkem pak co mu zde ve svt po právu patí letí jeho pání, to ostatní je „štstí". Já sám mám podobných pání, že bych naplnil jimi tyry „Gratulanty". A tak mnohý, který v celém svém život seznal

A

a

!

vn

—

vn

;

"

"

!

37

jen jednu jedinou obtíž,

ješt

že se narodil,

tu,

má

„pání"

Ale podobá se, že „štstí" si všeho toho ani nepovšimne. Sice by kolem Nového roku nevdlo, kde mu hlava stojí. A zpitomlo by tak, že by se no ted s tebou zatoím hloupý lovk domníval více.

—

:

pokej

Piznám

jsem recept

byl

se:

A to pece bhem

už zase takový

letos

Jenom

lovk

jsem trošíku zeskromnl. že jsem tentokráte ani už nedoufal ve štstí snad statisícové, v „úvrní" nebo „komunální", že bych se byl spokojil už njakým tím dvacítitisícovým štstím .krakovským" nebo „lublaským". A byl jsem tentokráte už naprosto také jist tmi svými „promessami". hloupý.

dle

nejstarších.

že

let

—

—

hezky vy„Anna, vyklidte trochu první pokoj smejit, vymejt „Pijdou snad hosté?" „To ne; ale ono slojí psáno ,Pnbytkove spravedlivých požehnáni budou'

—

—

:

tená už tu I vždy on co pak feuilleton „deo gratias!" íkal svatý je ale také po penzích už mu Felix de Cantalicio, svým povoláním kapucín, prokázáno dobré nebo zlé, „deo gratias!" stojí napsáno prázdném, „deo gratias!" na jeho žebráckém pytli prázdnou pravím také já a tluu se pes svou Alespo nezpejchnu, neoddám se obžerství, nekapsu. Ale

nebyli požehnáni

historii zná,

zná

už ze sta

ji

—

——

a

vn

odvyknu práci

vn

——

Svátky pominuly, nastala doba práce. Ba už je tu, A mozoly by dostal lovk z pouhého jen pihlížení Na všech stranách jízdy a návštvy, Všude plné ruce, všude samé pípravy. lákání a zvaní. len

divý masopust! !

38

—

ba prapodivná to doba PonDivoká, podivná „ženu a plátno není dobe kupovati pi svíci", bude ted noc co noc „pii svíci" na sta trh, na nichž možno koupit si ženu a s ní „svoje štstí". Trhy ,.živé", zboží hledá kupce, kupec hledá zboží. ..animované" Hlaviky si mohou ukroutit panenky a vdovy, jen aby muže! Oi si mohou vynašly už tu svoji „hlavu" kroutit mládenci a vdovci, jen aby už našh tu „kstku" njakou, pi které by mohli íci: „Tato jest kost nyní ." z kostí mých, a tlo z tla mého A všechno to jde jenom tak nahodile, tak bez poádku, bez dohledu Však on ale ted už pijde na to dohled! Už jede paní Martinova pes moe. Naped pijde do Nmecka, pak také k nám, a bude mít všude Paní Martinova, Amerianka, kandidovala také už na presidentství Je prý enice znamenitá. Povídá se, že ddila po svém muži, bankéi, mnoho milion, jichž užívá jen na stavbu a vydržování velikých vychovatelských ústav pro mládence a panny. To je prý ale !

vadž

:

—

.

.

.

ei

jenom zamstnání

její vedlejší

;

hlavní

prací je „zušlech-

ování lidského pokolení". A ona zušlechuje je pedn svými myšlénkami. Že prý, íká, „musí se ted už zabrániti na svt picházení takových dtí, které by po svých rodiích mohly dditi chyby, a už tlesné nebo mravní'. Že prý „musí se už díti zcela písné vyšetování všech lidí ženitby a vdavek chtivých, a kdo nalezen tlesnou i mravní mrvou, budiž nemilosrdn odmrštn". Že prý nesmí se také už ted oženiti nebo vdáti, „kdo je líný nelio chudý atd. atd. Tedy každý a každá složí si ode dneška své „examen rigorosum", pjde ped „zkušebný sbor", ])ed assentní komis' &^

——

.

—

'

:

39

Nevím, jak to bude, nevím trochu do toho vmysht Pijde tedy chlap ženich. mravní zachovalost? „A ted

—

—

musil bych se teprve

Jméno? stav? jmní?

ped

A budou

zdravotní komis!"

ho zkoumat .na výšku Ize-h od nho doufat potomstvo mužské, které by mlo „vojenskou míru". ,

A

„na šíku", item podlé vojenských centimetr. A ^na bije-li tak, jak se na ženicha patí. A „na žlu", je-li taková, jak se zas na manžela patí. A .na oi, jsou-li dost hezky, aby nevsta mohla se v nich zrcadlit. A na jiné ješt dležité, pedležité vci. Jen že to všechno mže poád ješt klamat! Jsouf rodiové oba nkdy jako hory a mají dti nedochdné, trpaslíky. Jakož zase naopak. Vždy je pece znám ten virtemberský krejí Dva a ticet dtí ml, samé kluky jako buky. I byl se svou rodinou povolán kdysi ke králi, aby všichni dohromady pijali svoji srdce

,

—

!

odmnu Pan

a chválu. král s velikým

zalíbením

houfec.

statený

prohlížel

—

kde pak je tedy pvodce otec?-* houfce vystoupil otec Malý, chudý, stoený Vy tak malý, „No to by vru nikdo neek' a všichni vaši synové tak - -.0 prosím, pane králi zcela jenom zásluha mojí ženy!"" a galantním pohybem ruky poukázal na milovanou ženu svoji, silnou, zdravou, veselou Pan král se zakous' do rt. Teprve po chvilce ekl ." ,Inu ano, bývají na svt prapodivné vci Tedy hlavn žena. Ale nevsta pijde pece také ..Ale

A

z

—

—

—

!

—

•

—

ped

assentní komis? skládat jenom ze žen?

komis

nenašla

na

A

ta komis bude se pece asi Je to vbec možno, aby ženská

kandidátce alespo

njakou chybu

?

40

By je

.

.

—

„I jejé ta zcela malikou, na p. ."? nemusí se pak vzhledem ke , šlech-

teba jenom

hloupá!

:

A

tní lidského pokolení" odepít tedy už manželský „konsens"? Tím ale bude po všech svatbách najednou nevím nevím A jak pak, podplatí-li ošemetný tatík takhle komisae lékae, aby ekl: „Zcela neschopný ženich! ...."? Nebo bude-li chtít pan komisa ženichovu holku sám? Nebo bude-li v ženské komisi zasedat maminka a chtít nevím ženicha zas pro vlastní svoji dceru? Nevím A pak se nkdy stává, že rodiové mají dti zdravé, kynoucí, rostoucí, a když je tmto na p. dvacet už let, že pojednou chadnou, hynou, mrou jedno jako druhé A rovnž je lidem známo, že tlesné i mravní nedostatky ddívají se s dda teprve na vnuka, na pravnuka od nynjška musí se tedy zakládat a vést — knihy na hdi jako na kon Zkrátka, ted hodí se už jenom ženich „osvdený", nevsta „vyprubovaná"

—

—

—

—

—

— —

—

—

Na p. nevsta, jejíž syn je už lajtnant. Na p. ženich, jehož vnoue je praktikantem u

spo-

itelny.

Ach, kdyby tu už radj ta paní Martinova byla

vždy

je

masopust

masopust

——

—

my potebujeme neho

— pro

!

z vynález zneuznaných. 188G.

Bože, lo ten as utíká! Teprv tyhle dny slavih jsme svoje jul)ileum, své tvrtstoletí, a už píšu zase feuilleton nový, a sotva že takových napíšu dva až ti tisíce, bude tu tvrtstoletí nové, a pak tetí, tvrte nežh se lovk

—

nadje, je mu vru všechno psaní! Nu stoletá

slavnostní

dv

st

a už pak pestává skoro co dlat, vydávejme tedy tvrtísla. Ale dejme si na nich hodn

—

let

k vli kollegm ze staroeských list. Naše ptaíslo se jim njak nelíbilo bojím se, že pozor se jim naše padesátileté bude líbit ješt Ale hezké bylo to jubileum pece. Zvlášt když picházely pejné deputace zmínných staroeských list v deputaci vždycky celá redakce, žádný nechtl zstat ím doma! Nožiky jim nedokavosti jenjen hrály pak už blíž k Mariánské ulici, tím více spchali zrovna letli po schodech vzhru — vrazili do dveí a tu jsme stáli naproti sob. Dobráci nemohli pohnutím pak vyani promluvit prsty jim hrály za kravatlí záležet,

—

dvacetileté

mí —

—

—

—

hrkli:

nemžeme

A

—

—

—

my vám

to

ekneme

až ve

den na to nám to v skutku ekli. Nejdojemnjší okamžik nastal ale bez odporu, když ad staroeských gratulant vystoupil dr. Rieger a ml

svém z

„Ted

—

list

zítra!"

42

e

„jakožto jeden z nejstarších len Národních k nám List". Když vele uznal, že jsme listu svému dali smr když nám hluboce pohnut dkoval za jedin pravjvšechna „slova káravá", za všecky „rady otcovské", jichž jsme mu bhem let byli udlili. A pak se uchopil ;

mé

ruky: „Tato pravice je

ta, která tato pravice která ale nemohl dál, oi se mu žahly slzami " a takž se snad už jaktživ ani nedovím, jaká že je tedy ta má „pravice, která Padli jsme si kolem ". krku a stáli jsme tak dlouho dlouho až fotograf ekl: „Už dkuju, pánové ted nás má úcta!"

je ta,

—

—

— — —

budou prodávat, dohromady

za

—

A

1

zl.

20

kr.

(kabinetní

formát).

Bylo to hezké, je ale pece jen dobe že už je po všem. A kdybychom radj už byli o nkolik hned nedl dál! Sotva že jsme totiž oslavili své „ptadvacetileté panování", už kde kdo panuje práv ted ptadvacet let, oslavuje taky a to pec není píjemné. Vždy i sám král Vilém honem si ted zajubiloval po nás! No nechám každému jeho radost, uznám tedy, že Gravelotty, Sedany a podobné vci jsou konen nco ale naprosto jiným je pece jenom prát se se Staroechy po 25 let ehe, to bží po tle mráz! Je dobe, že už je po všem, ale nejen po jubileu, nýbrž i po celých tch trnáctidenních svátcích, po tch ervených dnech, atd. Ne snad k vli hostinám, k vli stálému, vnému jídlu ach ne, to se odbývá u mne náramn prost, to má u mne svj poádek a jde po celý rok jako na šrce! Nemolmf vystát, když služebný lid je týrán, když kuchaka od bílého rána lomí rukama „do budu dnes vait co budu dnes vait!" Napsal jsem proto sám kalendá, ten visí v kuchyni hned vedle toho chronometru, dle nhož u mne vaí se vejce

—

—

;

—

:

—

—

—

ním

! :

43

nm

na mkko, a je na udáno pesn pro všechny dny v roce, jaký že bude tedy obd. Na p. teba 9. ledna Polívka a

Peený

la

reine.

candát

Hovzí dušené Mladá kapusta Rýžový nákyp

s

se *) s

cerclem. salátem.

uzeným jazykem. burgundským vínem. s

Dessert.

To si kuchaka tedy hned ráno pete a nemá pak už pražádnou jinou starost, než kde vezme peníze na to Jeto nápad, co? O já jsem náramn chytrý Samý nápad, samá myšlénka, samý vynález ale o tom jsem vlastn nechtl ješt mluvit, já chtl vlastn zatím jen íci, že na ty svátky nejsem rozezlen snad tedy jen k vli jídlu. Je vru na Vánocích tolik starých, každému obtížných návyk, tolik dosud neúprosných, všem lidem protivných forem, tolik nutností a požadavk, že je již nejvyšší as, aby se stala njaká náprava, njaký obrat, pokrok. Jak pak pijdu na p. já k tomu. abych zrovna dne 24. prosince, a to dopoledne i odpoledne, pijímal od celého svta dary!? Mám zato plat? Jako na p. tedy o tenhleten Štdrý veer. Cinkilinkl Premovaný to zaznlo, sotva že jsem byl po snídaní. sluha z klenotnického závodu pana ... Že prý tam byl njaký pán. který nechce být jmenován, vybral tam a zaplatil nejpknjší briliantový prsten a posílá mi jej tady se snažnou prosbou, abych pijal jej co dárek štdroveerní s onou laskavostí, kterou jevívám naproti „Musí to být istý pán." každé prosb uctivé, atd. bruím, -když .se stydí za svoje jméno." a hodil jsem

—

*)

Marokánský kadeák,

kilo za

2ó

zl.

Výborný,

!

doporuuju

44

—

premovaný sluha ze pražských dam, náramných mých ctitelek, posílá tadyhle ebenovou skíku a v ní tisíc dukát nových, „Ty se tuze mýlejí," bruím zase, „myslí-li si, že jim za to nechám turnýry jejich na pokoji!" a postavil jsem skíku pod stl. premovaný sluha z Hypotení banky. Že Ginkilink! prý mi knžna ***, unesena krásou mého románu Ginkilink!

prsten do šuplete.

Živnostenské banky.

Že prý

kroužek

—

„Piráti vltavští", posílá tady v kuvertu desítitisíczlatovou

Husa, ta knžna! Nemohla poslat už ped když ty obligace nesly ješt pt procent? rozumíte, už pro „Že nejsem doma Ginkilink! nikoho doma! A když Mám nkdo nco dá, hodte to až budou delší dny, do šestého pokoje, teba na zem srovnáme to jednou!' Pímo dsné Musí se stát náprava. Uinil jsem také už vynález, tuze pkný Myšlénka mne na nj projela jako blesk, když jsem byl ped nkolika nedlemi návštvou u pítele no, já ho nebudu jmenovat, staí, ekmi-li, že má krásnou ženušku blondýnku a roztomipánbh ví, kde toho hezkého lého kluka Ferdáka Ferdáka sebral! Mluvilo se tedy to a ono a mkivilo se také o nastávajících svátcích. S bázní se mluvilo o nich, co prý nadlají nepohodlí a co prý budou stát penz A tu mne to a k emu prý to všechno vlastn je. obligaci desíti

lety,

— —

—

!

!

—

—

projelo.

„Poslouchej", povídám, „tedy je neslav!" „Hm -- to pece nejde!" „A jednou za rok se musí pece nco jiného vait," dodala paní. „Ale dti! Tedy je slavte pro letošek o ti nedle dív Štdrý veer slavte hned ted o sv. Barboru a Boží hod, kdy je vám libo, teba tedy hned ten den na to. :

"

"

!

""

"

45

Ferdákovi

je to jedno, kdy dostane beránka na kolekách, který beí jako živý doporuuju ti, píteli, milostpaní vezme od toho beránka pro Ferdáka tebe štdroveerní dárek také hned 4. prosince, je-li pravda ? „/\ má pravdu, ženo! A napesrok nemusíme už

—

—

pak vbec!" „A kdyby i

slavit

—

rate jen povážit, milostivá paní, ted dostanete lacinji na p. ryby — co ušetíte na potravinách, než jim pirazí

o

—

Pravda!" Ujednáno. Myšlenka moje s jásotem pijata. A když nadešel veer Štdrý, vzpomínal jsem si se zálibou na svého pítele, nebof jsem vdl, že myslí také na mne, vesele, vdn. A když nadešel Boží hod, ekl jsem doma: ,Dnes vate jenom pro sebe já jdu kamsi dát se pozvat." Pro bych se také nepo/.val u pítele na obd, když je u nho dnes jen jako v den všední Práv dostával Ferdáek výprask, když jsem vcházel do kuchyn. „Už t melu dnes po tetí nedáš pokoje, ty rasv kluku jeden!" iela blondýnka matka. „Ale Ferdáku", domlouvám klukovi, „takový hezký hošík kdepak má to a má takové hezké „bé"

—

—

—

—

svoje "„bé"?" „To rozbil

—

už ped trnácti dny a že dostal sousedovic Pepek vera Štdrého veera áko a šavli, chce ted také zas takového nco „Inu dti dti! Za to má milostivá paní zajisté všechno, co dostala 4. prosince Štdrého veera." ach ano, dostala „ Co jsem dostala ?. Vždy já nic jsem zimní plást nu ten ovšem ješt nosím pítel „A kdepak je !

—

—

mj

—

—

—

"

46

chvilkou bouch' dvemi a šel. Je celý zase vaila, co se na Štdrý veer sluší a patí, a že jsem také nakoupila na Boží hod. Ptal se mne, zda-li myslím, že krade, když strojím a pak vzal klobouk a šel svátky dvakráte za msíc do vinárny."

ped

„Zrovna

dopálen,

že

jsem

vera

—

„A

—

prosím?" ho najdete nkde! A zase mu tam namluvte njakou takovou svou myšlenku novou Neekal jsem ani, zda-li mne pozve Šel jsem. k obdu Taková ženská! Snad ten mj vynález není konen ješt zcela dosnad potebuje ješt zde onde njakou opravu konalý a propravu malou, ale znamenitý vynález je to pec! Copak a svt soudí! Pedkládám jej celému svtu „I

do

vždyf

které,

vy

!

—

—

tnková ženská!

—

: !

Masopustní agenda nebeská.

Už je zde, už je v nejvtším kvtu, ta doba protiv, doba nejkratších dn a nejdelšího bdní, nejtišších nocí a nejvtší v nich vavy, nejpálavjšího horka a nejpalivjších mraz, nejtžší zimy a nejlehích šat, nejmenších výdlk a nejvtších výdaj, nejpísnjšího mateského dohledu a nejbujnjší svobody dcerské, nejvtší rozpustilosti a nejpobožnjších modliteb, nejzimninjší práce zkrátka ten houkavý, šepotavý, a nejvolnjší zábavy blahoslavený, zatracovaný masopust! Ano, ano i nejpobožnjších modliteb a nejzimninjší práce! Nikdy v roce nevydechnou rty krásné, krás-

—

—

njší a nejkrásnjší tolik velých, velejších a nejvelejších modlitbiek jako nyní. A nikdy se líní mladí páni naši nenapracují tolik ve výborech, plesových kanceláích, ve fiakrech a po parketách, jako ted. Doba úpln pevrácená pevrácen i sám starý otenáš a dnes to zní „jako na zemi, tak i na nebi!" Ano, na nebi i v nebi je dnes zrovna taková vava jako zde dole mezi námi Byli jste už nkdy masopustního asu „v nebi" ? Kdo dosud ne, hled se tam letos dostat, stojí to za podí-

—

vanou

—

!

48

Andl

—

strážných Strážnice je, jakoby vrátnice sv. Petra v innosti celý dotyný andlský

—

umístná hned

ji

vedle

Nejen že je nýbrž i veškeré

nabil.

sbor,

ba i celá „nebeská obrana" s roníky nejNa dlouhých bidélkách obrovité strážnice sedí

jeho zálohy, staršími.

tísní se tu andlé strážní jako „inseparables" v kleci u ptáníka; ale jen vždy na okamžik je takové bidélko plno hop a už se to zase rozfrelo, až sv. Petra z toho hlava bolí

a

—

!

Pední trakt rozlehlé nebeské budovy úadní, urený pro záležitosti práv nejnaléhavjší, je celý ted vnován masopostu. Po schodišti všude ukrutná tlaenice andl služebných, nestaí se ani vyhýbat druh druhu, až o strop bijou holubími, blounkými kídly! Všech devt andlských tenáka ovšem tla Dionysia Areopagity „De coelesti hierarchia" a ví tedy, že se ti krové jmenují: Serafini, Cherubíni, Trnové, Panovníci, Knížata, Mocnosti, Síly, Archandlé a Andlé všech tch devt je mobilisováno až do posledního muže. Sotva staí. lovku je jich zrovna až líto arci, mají kídla, ale jsou bosi, a pece to nkde teba tedy trkne! Celých osm je ted vnováno jenom služb ženské, sbíráním a donášením ženských modlitbiek a proseb jeden jediný sbor zbyl pro chudrky mužské. Vracející se pak andlé mají sebraných modlitbiek plná ouška, plná ústa, plné srdce, a vru mají co dlat, aby se nezmýlili a odevzdali všechno do pravé kanceláe.

kr

—

—

kr

—

kr

;

samo sebou, že je jim v tom rozumn Nad jednotlivými kanceláemi jsou pkné nápisy, itelnými pes celou chodbu.

Rozumí

se

nadleheno. tabulky I.

s

„Krásné oi". (Rozumj,

ženské prosby o krásné oi.)

že se tu jako pijímají

Kdykoli se

dvée

otevrou.

•lít

miižeš za pracovnýnii stolky vidt referentky sv. Otylii, Lucii a sv. Kláru. „Krásné a vytrvalé nožky". Referent sv. II. Jan Evangelista. sv.

„Dobí taneníci".

III.

IV.

Dob

„

manže

í

I

Referent sv. Vít. Referent sv. Mikuláš, i "

muž

é

.

všeobecn oblíbený pro vzornou ochotu svoji. V. „Staré ženy". Rozumj zase. že se tu pijímají ženské prosby proti zlým starým ženám. (Zlými starými ženami jsou ale te všechny bálové gardeclámy; z tch každá peje totiž jenom dveti jedinému, nebo dvma, nanejvýš tyem: všechny ostatní pronásleduje oima, jiným umem.) Referent sv. Ondej. jazykem i

VI.

ponvadž cejíf

„Ztracená srdce". (Velice obtížný referát, žen.ské obyejn nevdí, co vlastn chtjí. Ztrá-

vlastní

zcela jiné.

svoje dívjší pak j-eferát ten spojen VII. sv.

VIII.

sv.

chtjí za ale když to nejde, chtjí to Proto je také spletený

tedy zpátky. referátem jiným (a

Vincence a

:)

sven osvdeným rukoum Antonína).

sv.

„Krásná ramena". (Rozumj

o n.)

muž

A

s

„Nalezené vci"

Arnolda,

n

náramn ochotn,

srdce

nalézt srdce zas

Referent sv. Vavinec. veselý, bodrý.

zase prosby Bývalý jenerál kapucín,

IX. „Krásná poprsí". Referenti sv. Háta a svatý Mamert. (Pi moderní bálové dekoletáži nejvtší ted referát ze všech. Veškeí v nebi se nalézající bývalí diurnisté každý diurnista pijde po své smrti do nebe pibráni proto do „ísla IX.'' co síly výpomocné.)

—

—

Ješt za rzné mj^slím.

je sice

nkolik dalších

ísel,

urených prosbám

pvaby ženské, ale nemám tady pro n místa, K dotazm ústním sdlím však milerád jména

Nerada. Sebraue

>-pi»;

U.

i

:

50

—

ach mžeme být dotyných referent svatých. Za to kormutliv brzy hotovi s vypotením všech místností úadních, které jsou tam ureny prosbám mužským !

Krásné poasí". (Rozumj

k prosebníkovi Referent sv. Serenus. Obstarává „krásné poasí" také pro celé kraje a celé zem, a nebere si tedy vždycky dosti práce s taI.

,

pívtivé poasí na tváích

krasotinek.)

kovým obliejem malým. II. „Zajatci", Referentka sv. Rarbora. (Je jich tak mnoho, a byli obyejn sami tak dychtiví, dostati se do otroctví, že iní sv. Rarbora pak velmi dobe, když si „I vždy vám jich ani hrub nepovšímá a pomyslí si :

ten trest patí!")

Kyselé pivo". (Proti.) Referent sv. Ludvik. III. Také jen málo dbalý. Ach jsme my to opu-štátka, my mužští A vidíte, pece prý letos je tam na nebi poád ješt menší jen vava, než léta jiná. Krátké vysvtlení: rok 1888 je rok pestupný. A v roky pestupné bývají ženské beztoho samy o sob hezky dost a nemají tedy zapotebí modlitbiek tolik. Spravedlivou pýchou nás napluje, že to byl ech, který odhalil snad nejdležitjší, najisto nejzajímavjší zákon pírody a vyslovil jej úžasn jednoduchými slovy: „O roky pestupné rodí se nejpknjší ženské." Cech: František Jaromír Rubeš, narozený 19. ledna 1814 v ížkov, místeku tedy dosti ,,

!

nepatrném. „O roky pestupné

Z ehož ovšem následuje,

rodí

se

—

nejpknjší ženské." rok pestupných

že zase za

pkných tch ženských na

bálech nejvíc: dorostlyt jak že to asi vypozoroval geniální náš Rubeš!? Pišel na sám toho zákon? byl si vdom pvodu a píin? Ci znal poty kabalistické, jimiž lze vidíš

tak zrovna.

Arcif

—

!

51

dopoísti? Trochu trošiku nás k poslednímu jiná ješt vta ze spis jeho, filosofií, jak známo, zrovna oplývajících. Vta: „tverka je nejdležitjší íslicí v život ženských, tch tveraek milých!" Tedy tverka Nu ano rok pestupný lze tverkou dlit A holiky šestnáctileté (4 4) považují se opravdu a vbec za holiky nejhezí Ach co je tu ješt záhad dáno lidskému duchu a kdy je rozluštíme se toho

mínní vede

—

!

:

X

—

!

—

I

4*

Slovo pro dobrou

vc!

1878,

Hluboce Amerikán

—

chápu

uražen o

—

ti

se

péra.

tu,

že

jistý

hnusn poítaví, protivn praktití zase nco vypoítal. Totiž, kolik

Amerikáni už dam se v Soustátí americkém líí, mnoho-li je to líidlo ron stojí, a za obnos ten že prý by se mohlo natít 37.000 nov od stechy až dol. Chlape mizerná! Tedy 37.000 šediv nebo žlut nebo olivov natených barák by ti bylo milejší než nkolik set tisíc krásných dam ? O fi Ješt štstí, že je práv masopust, že líidlo patí mezi „bálové titrky" a já že mám tedy asové právo, ujmout se slabého pohlaví a nevinnosti a potlaovaného práva a neporozumného umní a krásy a všeho ostatního. Myslím si, že je ten Amerikán odnkud z venkova. Nu ano, venkovan af teba, když sedí na p. v let ped hospodou, je spokojen s pírodou kolem, jaká právo !

—

dom

!

je; jsou-li

tam

—

tam stromy, dobrá, at jsou tam stromy, je li tam písek. Ale my v mst ne-

písek, dobrá, at je

mžem zaujímat stanovisko tak nevyvinuté, my když sedíme v let v nkteré ze svých „restauraních zahrad", nebudem trpt, aby byly jen bílé stny kolem nás. a dáme .si je pomalovat modrými stromy a žlutým

pkn

!

53

nebem, jak knoflík velkými lidmi a jak talí velkými ržemi, zkrátka pírodou. A co dovolujem hloupé, vápenné stn, máme snad zapovídat žen, pýše lidstva? Nikdy Copak, pro pána boha, mohli bychom vlastn namítat proti líení se žen? Milujem známky zdravého, kypícího života nejsou snad jasné, erstvé barvy známkou kyprosti? Milujem veselost nejsou snad jasné, teplé barvy veselý? Naíkáme si, že ženská krása, ach tak záhy vadne budem odsuzovat snahu udržet ji? Jásáme, když vidíme obraz krásné ženy namalovaný

—

—

—

!

na drsném papíe, na hrubém plátn, na tvrdém dev budem pohrdliv krit rameny, když vidíme týž obraz na materiálu nojušlechtilejším, na lidské kži?

—

Hledím na líenou dámu jako na umlecké esthetik a pítel malby.

Má žlu

dílo,

co

se nerozvlní proto, že je

by pekypla, kdyby dáma Pro malbu je zajisté pedmtem nejdležitjším a zárove nejpoetitjším, podobizny velkými malíi malované doci„Že ale krása lují vždy rozhodného dojmu poetického. ženská, v níž pírodní krása dosahuje vbec vrchole

dáma malovaná; ovšem

ale

byla malována špatn, rukou školáckou.

lovk

svého, pede vším má sílu poetickou, není teba teprv dokazovat", stojí v esthetice psáno. „Již pvabnost forem a lepost barev ženských psobí neodolateln; tím mocnjší je ale dojem, když krásnou tváí prosvitá také

duše krásná." Dámy jsou pak, to pec nikdo nezape, v tom druhu malby obyejn mistryn. Dáma sob dodá ržové .svžesti a snhové netknutosti, obratnou frizurou dosahuje ušlechtilé formy celé lebky a pralehýnkým omalováním brv a as dodá sob i jemné snivosti duši. Lip podívat se v koncertní síni na adu

—

!

54

líených dam než nkde na celou galerii ženských krás od benátských mistr! Obdivujem se kvtinami pomalovaným kusm plátna od Huysuma nebo Fyta a ržím na ženskou tvá vkouzleným se nebudem obdivovat? Obdivujem se svto-

známému

,Bejku"

Pavla Pottera,

že je

„až k ožuvání

pravdiv malován", a nebudem se opt obdivovat ržím na tvái ženské, když jsou „až k líbání krásny"'? Ach, jak touží zanícený milenec „slíbat" rumnec milky sve, jej „slíbat" pece co nejnu, u líené dámy

—

dkladnji

mže

!

A ješt nco se stanoviska ist esthetického Starší dáma bývá zvadlá, vyžilá dáma bývá také zvadlá, to je „týp" tch dám, týp až hrza známý; ale každý „týp" je s umleckého stanoviska copem, je závadou pro „Umní má co nejvyšší výkvt duševvšechno umní. ního života být volné", jen umlec bezmyšlénkový pito bych rád vdl, pro by každá držuje se typického starší nebo vyžilá dáma m ušil a vypadat zvadle! !

—

Nanejvýš, abych již vše probral, by se snad mohlo že mladistvá barva na staré tvái je jakýms anachronismem nu já znám celou adu obraz, na nichž jsou anachronismy a jež vzdor tomu jsou pece krásny. Ne, za žádnou cenu bych nechtl výtvarnému umní jakékoli meze klást, byl by to „hích proti svatému duchu"', a prosím laskavého tenáe, aby smýšlel zcela stejn se mnou. Vru že musí být nesmírn tžko, „být malíem, obrazem a originálem zárove" a dáma toho íci,

—

—

dovede Jsou lidé, bezmyšlénkoví mužští, kteí se posmívají všemu na svt, a ti praví, že prý líidlo na tvái je práv tolik jako veerní ervánky na nebi. Hloupouncí lidé co pak jsou veerní ervánky nco ošklivého ?

—

!

!

55

A

jsou zas

mužští, kteí íkají, že je to „líený strojený, nevasný. O zajisté

jiní

stud", tedy stud falešný,

vasný! Vy mužští bháte

za každou dámou, pronásleduvy byste pooslovujete ji drze, nedáte pokoje tak za to stáli, aby se pi každém z vás ádné ervenala extra! Ona se naervená hned ráno pro celý vy si dlejte s ní, co chcete! den a pak Ach, jak

—

jete,

dám

—

—

krásna a dojemná!

je stydlivost

která spotebuje

dojímat žena, stydlivosti za

msíc

A

!

Jak

teba

mocn pt

nás musí

hrnk má par-

až šest

jaký as vznešený pocit

fumeur, „dodavatel stydlivosti". A jsou konen ješt lidé, kteí se posmívají, že prý je to „krása movitá". Že prý se na veer odloží jako falešný zub, falešné oko, padlaná adra, vycpané boky a lýtka. Nu já si myslím, že ani žádný svatý na nebi neleze se svým „šajnem" do postele a než si sfoukne v noci ulehne, že ho asi také

—

pkn

Peetl jsem sob, jednou.

Musím

které jsem v té

dmyslná

a

íci,

vci

— co

co

jsem

zde napsal,

že souhlasím s

ted ješt

každikým slovem,

pronesl. Jsou to slova pozoruhodná, vzorn spravedlivá. nejvíc tší

mne

—

!

Do

!

posledního dechu

Už jsem ml strachy. „Cech a kapr nestojí za nic, když nepromrznou." A ono už se vru podobalo, že my Cechové tedy také letos nebudeme stát za nic. Konen tváe se nám ervenají jako zdravou ale udeil mráz záplat krví, svaly se nám pruží jako mužnou silou pánbh Je to sice smutné, že eská statenost visí jen zapla pánbh na poasí, ale co dlat Snad je to ale i s tmihle poekaHly naposled zase „Kdy zimní s jinými poekadly! Na p. jenom, jako No to vru je dnes už to chlad, tu každý mlad." mládí zcela tedy jiné, nežli jaké bývalo na p. ped padesáli lety! Jak mne tenkráte tšívala zima! A dnes? Sebe hezí klouzaka vidíte, a já se nerozbhnu Sebe sypcí sníh na zábradlí a já ho neshrnu a nesbalíni Sebe lákavjší rampouch a já si nezacucnu! Tenkiáte, když vyšel jsem ráno z teplého bytu na ulici dnes si nea mráz do mne zaleh', já jsem si poskoil poskoím. Tenkráte, když našel jsem na ulici pkný kou-ek ledu, kopal jsem jej ped sebou, dokud tu nestál policajt; dnes o nj ani nezavadím. Tenkráte, když se zatopilo v kamnech a díví praskalo a jiskry lítaly, sedl jsem na bobku pede dvíky a díval se jako na pamlsku

—

!

—

—

—

•

—

!

—

—

;

"

"

"

57

dovnit na tu plamennou hraku; dnes bruím: „Den co den po centu uhlí alespo za ti nové díví lovk aby zrovna tento kradl Musím se na to pece jen nkoho zeptat, kdo je ješt jinak mlád, nežli tím ..chladem". Myslím ale, že iDude mít se mnou naprosto stejný náhled. A když ne hned nyní, že se mnou zasouhlasí, jakmile masopust mládí je dení!" skoni. Pak asi ekne: „Ach, pravda Zvlášt, bude-li to na p. nkterý hodn chudý náš student. Ted ovšem nemá ješt pontí o tom, co že na nho v tom masopust pijde. Ted snad chová v srdci svém ješt závist vždy nadejdou plesy, tízlatové, ptizlatové kdepak by on takový chudák „Pjdeš zejtra na ples ....?" „I co ti napadá! Vstupné ti zlatky

—

—

——

—

—

—

—

—

—

—

„Ach, což o to musíš trochu zatanit !

Chceš-li, já s

ti

dám

lístek

ovic Blandou.

—

ale

Chceš ten

lístek?"

A chudinka student vru už po lístku sahá! Neví, co spáchal. Ani nepomyslí, kde sehnat ješt bílé rukavice, bílou kravatu, vypranou vestu. Nerozváží, nebožáek, co to je, tanit bez veee, nemít ani snad na tu láhev ktného, nekesansky drahého piva, ohmatávat ten šesták pro garderóbu stokrát za noc v kapse. A únava se mu dostaví, než nadejde hodina duch, a mladík stojí tu v kout nebo podepen o sloup, vkolní lesk nemá pro nho více pvabu v sob — iníš ty se Blanda sedí „Podívej se do kola za lístek zaprodal jsi Jen do kola tlo svoje je ale, dá-li se žáek nebožáek zavést Ješt nkam do „domácího" plesu! Kde „dávají i jíst". Ach za každé ovesné zrnko víš-li, jinochu, že vojanský

—

— he

—

— —

—

k

pkn

—

"

58

musí dát dvacet skok? Víš-li, že musíš na domácím plesu za každou kobližku dát tyry celé tance ? To dlá všeho všudy ti kobližky za noc A má-li domácí paní mimo Leda, máš-li talent. dvacítiletou Fandulu také ješt njakou trnáctiletou Hanu. Té Fandule se vyhneš, to se rozumí, abys co mizerný student snad nezabránil pístupu ženišštjším lidem; Hane se ale zavnuješ milostpaní, ta vaše sleinka mladší to „Ne

—

—

je

andl

!

—

—

To bude njaká krásná dáma

.

.

A milostpaní se zahledí na caparta dcerušku svoji, a pak na tebe, a pak do budoucnosti „I já jí íkám, že je zrovna ertík! Nechcete

—

njakou šunky?'

kobližku,

—

pane Klímo?

—

—

nebo snad kousek

!

„Fin-de-sicle

!"

Is91.

Pozoruj u. že tenáovi, beroucímu dnes íslo se stolku, ruce se tesou. Rozumím únava. To novoroní stíhání kupon, to je hrozné Kdyby si to lovk rozdlil a spracoval každého dne ástku, ano, ušlo by to ale lovk je po Novém roce tak njak líný, odkládá najednou „Hrome, vždyf já už jsou tu pak Svatí ti králové !" ztrácím na úrocích a ted teprve zanou lítat renty a obligace a losy, sviští a cvakají nžky, kupóny prsty jsou hned at už padají na stl nebo na podlahu i je to bída plny zarudlých proužk, ruce se tesou A nový rok se kolotá dále a dále. Ale takto zstává všechno pi starém. Slunce prý se sice „obrátilo", :

I

:

.

.

.

—

—

—

—

—

pkn

po ulicích valí se napoád erná mlha zimní, že si v ní hrajeme o polednách na schovávanou. Dny prý jsou sice už delší, ale v 10 hodin dopoledne si rozsvcujeme lampy. A naše kachlová kamna doma jsou poád ješt , hlavou rodiny' a nejlíp: „když jak stará žena huí a jak mladá zahívají". Nic se v tom novém roce nemní, pranic se nelepší, a nejspíš, že se nepoale

pkn

—

na

lepším ani já Také ? „Na ticet nás Jan je už svatých, já myslím: to je dost!" etl jsem nkde u mne. !

—

60

Zakouleli jsme se už do plného proudu zimnícli zábav. Pražská dvátka kvetou. Tuží se na led, a chválí se tam jejich elegance. Tuží se v bálové síni, a chválí se tam jejich tanec, že je „upímn oddaný". I vždy je to beztoho jejich jediná radost: trochu tanit, trochu

tm

mužským hlavy plést Kdo pak by jim také nedvátka, kleknte si já vám požehnám ale pokejte ješt, pokejte Prosím A ted mžete vás: vybírejte si pece trochu mezi voavkami, a neužívejte jich mírn Na kapesní koupejte se v nich rozumíte? Dáma šátek se voavky nekapou vbec tam, kde vlásky v znaku si do plesu parfumuje krek koní to pi polce, valíku a jiných kolech taneníka tak píjemn omamuje! A nanejvýš, vlastn „nanejníž" že si voavkou postíká také ješt obrubu šat, zcela dole, tak že, když se dáma pohne a kráí, jakoby víla kráela záhonem kvt a vlekou svojí zachvívala vonnými kalíšky jejich. Náramn poetické! Tak a tomu mn, dvátka, také nevte, že z Paíže mžete za ..Crme-Royale" 12 frank dostat škatulku s mastí kterou se mní erné oi na modré to je švindl On nás, myslím, ten masopust ostatn píliš nevzruší. pál Tak

!

—

!

:

—

!

!

—

!

—

—

!

;

—

—

Zaprvé

—

cukrá,

—

—

!

—

stará šablona bál student, bál inženýr, bál bál .... a popis pívá desíti lety uinný hodí :

—

do slvka zas na pražský bál dnešní. „Gorps-deu nás pikantních ples nepoádá. „Maškarní reduty" nechtjí se zde povznést k pražádné pvodnosti. A o njakém „plesu žurnalist" nebo chcete-li vbec spisovatel i umlc, o kterém se díve rok co rok alespo mluvilo, letos už vbec ani muk! Jinde je takový ples vrcholem celého masopostu, vídeský „Concordiaball", berlínský „Press-ball" na p. vzrušují celé msto, zavíí veškerou lepší spoleností u nás mají lidé nse

Ballet"

—

!

!

61

Jiikv

takový pocit, že „by to nešlo". Snad se bojí, že by spolenost na ples tch nenávidných eských

„lepší"

noviná

ani

Nebo

nešla?

že

by

se

ti

novinái

rvaví

mezi sebou tam poprali ? Dušiky, nebojte se když so nepoperou semitití a antisemitití novinái pi „Konkordii" ve Vídni A za druhé nás ten masopust pílišn nevzruší, ponvadž vbec nejsme „podle toho". O Sylvestra jen jediná, úadn zjištná rozbitá hlava. Za celou první masopostní noc na ulici ani jediné zavejsknutí já dával pozor. Zrovna jako by ležely na nás všech centy Ale ne jenom ted ležely po celý rok, po deset už let Politické píiny, rozumí se samo sebou, že jen politické kde není politického zdaru, není tak víné spoleenské radosti A ten náš zdar, ty úspchy! „Mezi tím povstal Farao nový nad Egyptem, který neznal Josefa", stojí v II. knize Mojžíšov, kap 1 To jest nechtl vdti pranic o jeho zásluhách. Náš Farao-TaaíTe je ale poád týž a i)oád jeden, a pece Laké nezná prokázaných služeb. ekl bych: pouení pro národ „o panských službách", kdyby toho národ bolestn necítil sám. Zvláštní takový njaký pocit, v tom novém roce :

.

.

.

.

—

I

—

—

.

Piznám

:

není mi volno. Je mi tak nepekonateln když v divadle nastává to veliké fmale Mozartova „Don Juana" když po orchestru jakoby bžel nu-áz. v pomlkách tympán zazní, jako když na dvée klepá smrt. a z dálky ,.buch buch!" blíží se tžké kroky kamenného guvernéra. Je tesknota a tíže po celém evropském svt. Stí.snnost ped bouí užuž eká každý, že se to erné mrano nad námi prosype, do uší že nám zalehnou první zprávy o bojích, jakých v Evrop nebylo, válený teskno,

se:

jako

:

—

—

osud

že

spustí

na

telegrafní

strun

tu Paganinovsky

:

62

„ábelskou", a bylo-li na konci minulého století krvavé na konci nynjšího bude krvavé more!

jezero, že

—

nmu

divoký pocit! Vzdor ale pece s jakou že tváí který národ hledí do té budoucnosti Obrovský rozdíl nová doba, pokrok lidstva prý národy „sblížil"; jsme si dnes ale pece jen vzdálenjší, než kdykoli díve.

Divoký

jenom

je zajímavo,

:

!

Nmec hledí s vyjasnnou tváí, s plnou dvrou. Každý asopis nmecký pinesl k Novému roku báse samý jásot! „Es ist eine lust zu leben (vždy a ta ten život je samá jen rozkoš)!" zavýsknul Ludvík Fulda, pední z tch pvc asových. „Máme-li njakou vadu",

—

dvra

dvra

až pespílišná." Ale i tam pozorovati, kde tu sílu lze u život jejich prokypuje zase až do nezbednosti a surovosti. psali, „bylo v Berlín po ulicích „O letošním Sylvestru výtržností než kdykoli jindy: ne snad že by byla policie dovedla je zamezit; ale že slušní lidé nešli

pravil zase jiný, rje to

dává

sílu.

Nmc

A

,

mén

ani na ulici!"

V Paíži za to byla „noc Nolova'' klidná „jako nikdy". Francouz dnes dumá, hledí do budoucnosti s pochybou, nedvrou, teba i s rezavým úsmvem. „Finde-sicle" nazývá on si tu mizernou náladu svoji.

—

„Fin-de-sicle", chcete-li, znamená mnoho, nechcete-li neznamená nic. Do slova neíká vlastn nic jiného než „Konec století." Chce tedy naznait, že to ono, i všechno dohromady v.skutku své dob, konci 19. století, odpovídá, že je to .století toho „teští", jeho „duší", jeho „krátkým smyslem', jeho „znakem Ale trestí bezcennou, duší ochablou, smyslu mlkého, znaku nepkného. Století ne.stálo zkrátka za nic, jeho konec rovnž za nic, lidé za nic ale už je to konen jaké chce, „my toho .

—

a

!

63

nepedláme!" z

Jakoby

to

eské

„Eh

co!"

vyznívalo

„Fin-de-sicle!"

Obsažné slovo, když mu Francouzové tedy tolik obsahu sami dávají. A pak tedy považováno za vtipné. Výrazy podobné nazývají se „dítky boulevard' a rodí se u tch známých kulatých, pro ti nejvýše pro tyry lidi staících stolk ped boulevardními kavárnami. Spolenost H— 4lenná je jediným možným otcem takových dítek". .,

Vždy

to znáte ze zkušenosti:

Když je lovk sám, rodí se myšlénky. Když jsou lidé po dvou, rodí se cit. Nejpovstnjší mezi

vtipálek

tyrma oima

Když jsou

lidé

stává se cituplným

po tech, rodí

se vtip.

Tentýž

pálek, pistoupí-li osoba tetí, ihned se vrací ke

A vbec

emeslu.

každý

se

proinluví-li,

snaží,

vti-

svému aby

,.nco ek'".

Když Lidstvo

konen

strhuje

s

jsou lidé v massách, rodí se in. sebou jednotlivce, jednotlivec teba

celé lidstvo.

Náš pípad

je

„íslo tetí".

ti lidé a v tutéž hodinu sedí zase u svého stolku, ped kavárnou. Po boulevardu kolem proudí se lidé. Dámy. které šatem i chováním representují fmessu nynjší spolenosti. Nkterý známý politik, který pipomíná rozháranost politických pomr. Njaký vojín, pi jehož zjevu mimovoln vystupují na mysl události posledních dvaceti let. Rzné asopisy leží po stolcích a sedadlech. Jiné ješt asopisy pináší prodava a provolává do obecenstva hlavní novinky z nich. Myšlénky kolotají, jeden z trojice si pozívne „Mizerný svt!" Druhý po okamžiku pidá: „Inu fm de sicle!" Oi Titéž

—

:

!

(J4

smavá

šlehnou,

„Rozumíme!" Zro-

jiskra v nich jiravi:

dilo se íkadlo.

,Fin-de-siécle' znamená Francouzm hlavn Ale zcela v téže mizerné nálad byli

mizerného. •

()

Nmci kdo tenkráte mezi nimi cestoval, vycítil do konce století máme dnes ješt celikých deset Fin-de-sicle" ješt a možno, že bude Francouzm

lety

to. let,

nco ped

:

A

,.

pkn

ržový

A nám ?

—

kdosi

Za doby poslední paížské výstavy srovnal nevím vru už, kdo? francouzský národ

—

národem eským. který dal tam tm s

Odpus mu

„francouzský

skvlé lásky k

tolik

vlasti,

pánbh", tolik

ob-

pro vše vznešené a krásné, že jsme my proti nim poád ješt hotová bezcharakternost A odpust mu také „eský pánbh", který nás pece jen neztrestal žádným ted Sedanem a v pravý tavosti

pro

národ, tohk

nadšení

!

as

probudil,

sebrali

a

ze

abychom všech

služeb vlastních! svoji

— deset

ržový

let je

prohlédli,

„panských"

i

osvítil,

konen

abychom vstoupili

se

do

Setrváme-li, zstaneme-li zcela dlouhá doba: také my mžeme mít

„Fin-dc-sicle"

!

!

Jaro

—

masopust.

Konen mohu obecenstvu také jednou sdlit njakou zprávu potšitelnou špaek si v noci hvízdá Není o tom pražádné už pochybnosti, slyšel jsem ho nkolikrát, on najisto si ted již hvízdá ze spaní najisto se tedy jaro už blíží. Tajuplný, nevyzpytatelný zákone pírody! Že totiž ped jarem astronomickým na dlouho už pedchází Jakmile se jaro astronomické blíží, jaro poetické! a teba bylo ješt v dáli, zane to námi všemi, kdož jsme k vli zpvu zde na svt, at se nám íká pak špaek nebo kohout nebo básník eský, pojednou ve spaní i bdní škubat a nás znepokojovat, a hrká to v nás už jako v hodinách, poádnou chvíli ped tím, nežli zanou bíti „celou". A když pak konen vstoupí tedy slunce do znamení „skopce", je to znamení také pro nás poety, abychom už zali, a my zaneme tedy sebou !

—

Mj

—

vné

zaneme hubou tlouct, že poctivý lovk si až rukama ku hlav jede! Což se stane letos dne 'JO. bezna o 4 hodinách a 45 minutách ráno. Ted to už v^nás hrká. My už víme, že zanem. Už vidíme tu doba, kdy od rána do veera budeme se proházet a

obma

Neruda, Sebrané spisy

II.

k

!

!

66

cházeti zase s bílou, trochu napopsanou knížekou a se špiatou tužkou v ruce. Kdy heben bude pro nás vcí

a každý okamžik projede nám Kdy našich pt prst chundelatou hlavou. vitelé, budou-li nás vbec chtít nkde chytit, budou musit hledat i nás v nejodlehlejších koutech Stromovky a za nejzadnjšími vrbinami Císaské louky. Nestydme se ímž nemyslím snad stydní se vitele, což za lo ale nestydme se za svoje beztoho nás ani nenapadá zamstnání! Vždyt klíí v samé pírod. Vždy nejsme osamlí, my poetové eští, a poetm jinde dje se stejn Už Jean Paul piznal se upímn: „Vskutku, kdybych po celý rok nepomyslil na žádné dlání knh, v beznu bych si musil sednout a pec jen jich nkolik napsat." No tak tedy pišme a napišme jich taky každý nkolik. A kdyby byly jen po desíti arších a arch jenom po ptadvaceti zlatých odstrašovat pro pána boha A nenechme se všelijakými hloupými lidskými emi. Že je tch jarních písní nazpíváno už plné jako džbery. Že se jenom opa-

naprosto

nepotebnou

vlastních

—

—

—

!

—

my se nemusíme opakovat! Vždy rozmanitých, posud neopvovaných jen lovk vzhlédne Nechci nikomu pedpisovat, nechci nikoho do nadšení pro nco vnutit; tch když se ale jen trošiku porozhlédnu, napadají a zjev ihned vábných, dosud neopvovaných kujeme. Atd

Vždyf

tch rzných, zjev jarních, kam

je

!

mn

pedmt

vru

celé

ady.

eknme

mladouký špargl. Tenounký jako modrouký jako víko na panenském mkouký, rozplývající se na jazyku, vní svou

malíek oku,

na p.

:

díví,

se zrovna až k

mozku

lísající

— — — — — —

:

!

67

pauziky jsem tu jen proto ted nadlal, aby bratr poeta se do toho šparglu trochu vmyslil, aby no, není to hotová píse ?

tyhlety

—

————— A jehn

mladý hlávkový

salát,

a k

nmu

kzle nebo

?

A vejce

což

!

už žlutý,

A smržek

A

nm

temný a na zcela erstvé, sazené uprosted úblového bílku žloutek jako dukát protože slepice už mže k tráv?

špenát

—

„krajtlová" polívka vonná, a v ní letošní, korenný ?

drobounký

žený mladý králík

Ach

salát ek polní

a uprosted noho sma-

?

—

nezapomenutelný, nedocenný náš Purkyn velký Ryli jsme jednou s Hálkem u nho návštvou, on ítával verše naše, a tu pi návštv oné spustil na nás tím svým úsmvem polodobráckým a poloúsmšným, s tím svým pohledem chyte mhouravým a pece tak upínm oteveným: „Když vy zpíváte vci poád tak slaré, tolik už ozpívané pro

—

to byl

muž skuten

neopvujete

pírodu

!

!?

—

—

je v ní tolik

—

zjev vzneše-

!" ných, krásných, dosud nedotknutých Vzali jsme si napomenutí jeho k srdci. A já podnes, teba bych se už nezanášel zpíváním jarních písní, kdykoli se objeví v kalendái jaro a na stole smrž a salát a beznový zajíc, cítím pojednou takové nadšeni ale já se nebudu

to

—

chválit Arci, jet zapotebí pravého poety na ty vci Silného ducha už pro tch vci novost. Mu.'.e hlubokého citu. Mistra formy. Zavas musí pomýšleti na svj úkol, kdo chce vyniknouti v oboru tom novém. Musí si spoádat myšlénky. Musí nalézt dobré, štpné a v skutku isté rýmy. Není tak snadno nalézt dobrý rým na slova !

!

68 špargl, salát, krajtl,

bezák, vejce

nu

ale af se

—

každý pro sebe iní

—

do

cizí

slávy

mn

nic není

Prozatím ovšem je tu jen pedtucha, ne samo jaro. Prozatím padá ješt sníh a víí masopust. Bží ke svému konci a víí tím ohnivji. Pomalu nebude snad v Praze už jediného stavu, jediného emesla, které by byly nemly své zvláštní tanení zábavy, teba svého zvláštního velikého plesu. Kdybych chtl vypoíst ty odborné plesy sloupeky mého lánku, musil pražské, nestaily by Ijych psát v pokraováních. A pece jsou ješt mezery, citelné, i)odivné — Propak na p. nemají páni pátei nikdy svj bál? Kde by se proskákali, provejskah, jednou za rok užili po lidsku života? Vím, jsou neúprosní zelotové mezi

mn

Nkteí by

byli samému Pánu svému nedovolili „Však toho návštvu na svatb v Kanaán mohl také nechat!" pronesl se ped nkolika dny jistý vznešený nmecký knz, protestant, a výrok jeho vandruje te po všech asopisech. Ale jiní zase by se rozveselili ochotn do ržová. Geský lid by jim to zajisté nevykládal na zlé. Tenf se domnívá, že i na nebi je

nimi.

—

as ani tu

—

—

muzika a tanec „Všichni svatí tancovali nimi pámb svatý Petr vyskakoval až se trámu." A „Kdo hodn tancuje,

—

muzice

—

platí,

pijmou ho do nebe andlé svatí."

mezi

chytal

!

69

Mohl by to být ples vru krásný, pekrásný. Lesklý, bohatý. Jak smýšleni vyšších Knih známe, žádná piincezna by neoclíekla, být „patronkou plesu". A mladé, hezounké šlechtiny by se dostavily až do poslední. Taneník dost a dost alumnové by se inili, ani jedna ekanka by nestála u zdi. Však by se inili i páni pátei, zvlášt ti „zkraje"! Pi.šli by i se svými hospodykami, „sestenicemi", „neteemi" „Jen kvadrátkem to, a pro !" A snad by i sám svatý otec v sko z toho upminou radost a poslal sem tedy nco z tch 50.000 šampaských láhví, které dostal ke svému jubileu

—

—

ím

dve ml

——

Nebo pro pak na

p. nemáme my takový

„ples byl zase v Paíži? Sál na radnici je k tanení dosti velký, a vedlejších místnosti pro zábavu také dost Sešly by se tu všechny hodnosti, všechny stavy, všechny strany. Pan Beznovský

msta

Prahy", jaký

2.

práv

ted zase

!

tanil by s paní mštanostovou a pan mšanosta s paní Podlipnou. Konservativec a oposiník sedli by za jedním

vbec ctný „otec msta" bavil by se s vbec nenávidným žurnalistou, vše v míre nejlepší, a kdyby pece nkde došlo snad k hádce, prace vždy by tu stolem,

—

mohla být už

Práv

tak jako v Paíži, v „Hotel de Ville" jakmile strážníci pozorovali, že nkde k hlouku diplomat pistoupil zcela obyejný oban a chtl mít jen dosti klidného podílu na rozmluv, už ho mli za „vedle" límec a odšoupli ho hned by se na tom našem plesu mstském mohla také zavést a osvdit ta nejnovjší paížská móda, že „Nejnototiž tanenice má každý stevíek jiné barvy. vjší!" My, kteí známe trochu kulturní historii, víme, policie

!

:

nkam

A

že to

móda

prastará,

ped nkolika

už

vky

vlastn jen kousíek staré módy, oblíbené „demi-partie", kdy celý

!

:

70

barvy dvojí pravá polovice tla modrá, levá orvpná. pravá žlutá, levá bílá atd. Že piý ty stevíky dámám sluší. A u nás by jimi kroj, celý šat nosil se

:

politické smýšlení své mohly dámy naznaovat docela ešky by mohly nos't slcvíky ervený a bílý. Prušaky i

Ba

i

a to

Ba ono by

na se to smýšlení vešlo už stevíek bílý, punoška nad ním ervená. celá trikolora mohla J3y na jediné nožce Ale to bych zabedl už píliš daleko do politiky,

bílý a erný. jedinou nožku

—

:

ani za millión

i

—

!

!

Všeho moc

škodí.

1886.

„Milý strýku!

—

———

Rozhodla jsem

se s

dovolením mati-

inýni, že podívám se tedy k Tob na nkolik nedl do Prahy, abych užila trochu masopustu a došla alespo jednoho velkého plesu. Vid, že mne pijmete k sob? Jen mi, prosím, uri sám, kdy tedy mám pijet. " Tvá nejoddanjší nete

—

,,

„

Drahá

neti

————

a kdož by Ti také pedsevzetí Tvoje neschvaloval ? Mládež je pro radost, to se rozumí. Pijd, ale, kdy chceš; upozoruji že masopust je letos náramn dlouhý. Rozmysli si tedy pravou dobu. Ne!

pekvap

SG.

T

Pijd teba

T

Tvj V tchto

až napesrok.

— jsou obsaženy nade všechnu pravdy — vlastn — no zstame ""

milující strýc

dvou

listech

pochybnost jasné dv jen pi dvou: za prvé, že ten strýek je hrubián, který by ml mít brambor a ne nete, a za druhé, že letošní ukrutn dlouhý! To masopust je v skutku náramn

—

si

mli pede jenom

pro

letošek

uložili

ím trochu

rozmyslit, než nám tch nekesanských devt nedl

v

!

72

Devt

nedl veselí a tance! Pílišná radost mní se v žalost. Rozesmje-li se oko prese všechnu míru, zane plakat. Jsme-li v oslepujícím svtle, nevidíme pojednou pak pranic

Trvá-li

posvícení

—

ale

mn

odpuste

mn

už

ei

snad takové ani nesluší já nevím, co to je, ale kdykoli mluvím opravdu moude, pipadám si pi tom tak njak hloupý! Devt nedl Už taníme od Sv. tí král. Už si všechna

další

—

poekadla moudrá,

!

o Hromnicích , skivánek vrzl, teba by zmrzl", a my taníme ješt. Už nám všem, kteí trpíváme „na spadlé mandle", podložil sv. Blažej voskové svíce svoje, ba než se nám vera objevila i svatá Háta s napomínavou tabulkou svoji: „deo honorem, patriae liberationem" i

svobodu vlasti) a my taníme poád už pt nedl a budeme tanit ješt Také ale už vypadáme! My holiky každá jako svíka. A my jinoši každý jako vystydlý panádl,

(bohu est a jen dál

tyry. lojová

!

Taníme

—

oko zhaslé, koutky úst škraloup od posledního zívání pootevená. Kdo pak také vydrží být devt nedl po sob poád krásným Nebo duchaplným! Tu ukrutnou, úmornou délku letošního masopustu je cítit už ve všem všudy. Vylézají-li ješt nkde bálo\í výborové z íiakru, aby zvali, vypadají v tvái uponížení Popisy ples jsou v asopisech jako pátkový žebrák. poád kratší a kratší. Na nároží, kde jsou bálové oznamy, „aby nikdo se už ani nepodívá. K plesovým buketm pivazují se ted bylo na nich pece nco nového" už stuhy dlouhé a za týden pivážou se k nim ješt ty ulice pražské jsou unakokardy s rolnikami. Ba veny a fádní. Dopoledne nikdo ani po nich nechodí, leda nkolik dtí, nkolik chv, a pak nco nás pracovitého lidu, kteí ovšem nemžeme prospávat až do obda

na kterém

je

už

spadlé, lista ješt

—

i

—

!

73

—

a v devt, v deset hodin musíme už z postele hup jako srna. Teprv nkdy k veeru pebhne uhcí njaká ta lojová svíka k Procházkovi pro líidlo, ke krejové, „aby nezapomnla". Nebo petáhne se z chodníku na chodník trochu toho panádlu, tesoucího se zimou. Ješt kdyby v tch bálech byla njaká zmna. Ale bál jako bál - poád tatáž hudba, tytéž tance, tytéž tváe, tytéž toilety, tytéž bukety, tytéž ei, tytéž achich, kdo by tak mohl utéct! Takhle z Prahy na !

—

—

venek

Tam na venkove musí být ted krásn Zrovna ted husy nesou vejce. Rodí se jehata. Rodí se také už kzlata. A nkdy nkde narodí se i tele. Achich! Je pravda, také na venkov trvá konen letos masopust devt nedl ale to je rozdíl Muzika tam jen jednou za týden a pokaždé pi ní praka! Takového !

;

I

neho my

v Praze už ani nikdy

spoleenský

život

je

ztrnulý.

eši nechodí na nmecké

Nmci

bály, a o

neužijeme. Pražský nechodí na eské,

njaké srdené rvace

Škoda! Dva, ti dvanáctiletí židákové by dnešního dne staili, aby vytloukli Grandhotel, když je v nejvíc Cech, a pak tedy v eských asopisech zase ty pkné zprávy! „Obrázek nmecké kultury" ,Brzo by byli drzí mladíci doznali citelného potrestání" Kdyby nebylo mezi echy bývalo nnení tedy ani zdání

nm

—

—

——

rozvážnjších muž" o jé, o jé, my to umíme napsat krásn! Na venkov mají ale pro masopust zcela zvláštní zábavy svoje upozoruji zde na p. jen na vodní „medvda" mají pro celou nynjší jarní a pedjarní kolik

—

dobu

zcela zvláštní své zvyky.

nám

Abych

ale nedostal zase

kdy jsem se snažil venkovskou svatbu sem do Prahy pevést! Aby mi nenapsalo jako ondy

jako ondy,

k

—

!

74

njaké anonymní cukrlátko: „Nežli bych se dala hudbou a plampaem vodit po ulicích, radj no pokej! Ale proto radj se nevdám!" I ty kot ihned zde podotýkám, že nahlížím zcela dobe: všechny národní zvyky ovšem se nedají do Prahy uvést! Proto zase

co nevsta

—

že to nejde.

Dejme píklad. Na venkov dávají pozor, kdy zane A jakmile zane, bží lidé ven první „letošní" hmní. do chlévku, chytnou kozu a nadojí si z ní mléka Aby totiž tím mlékem, kdyby posel boží je navštívil, ohe uhasiti mohli. To je zajisté hezké a také praktické ale jakpak mohu já si v Praze nadojit mléka, když tu

—

žádných koz ani

Nebo

nemám

jiný píklad.

!

?

Na venkov seberou na hbitov

sukovité prkno z rakve, z nhož byl ale nkterý suk už vypadl, donesou si je k muzice a dívají se tou drkou na tancující za každým párem vidí pak se hnát „dva erty". Náramný jux, bez odporu, a kdyby byla galerie v tanením sále plna takových prken z rakví, bylo by to zajisté pkné; ale co s tím v Praze, když by mne a on by policajt i s prknem chytl hned u Olšan

—

—

mne

chytl, já

„jak

je

znám svj malér! Nebo ješt jiný. Na masopustní úterý ped slunce východem sedají si v Chebsku dveky, obleené

—

pánbh

stvoil",

na

psí

budky a

pedou,

domnívajíce se, že pak po celý rok dobe písti budou. Dveek je tu ovšem dost, Šlo by to v Praze ? Nevím !

pedepsaný kostým sob spoádat není konen tak tžko, ba ani o pejsky by nebylo zle; ale ty budky ty budky! V Praze bydli pejskové v domech zrovna také

—

—

dovolila by policie dvekám, aby se tedy východem rozsedly po stechách, teba to bylo slunce V Ne, ne, naše policie nepeje národním zvykm

jako páni

ped

!

75

A ješt tyry nedle jakpak se lovk duševn jinak uživí?! Jsem také strýek a mám také nete i a pevzal hezkou nete, protože jsem hodný strýek jsem povinnost, psát jí z Prahy dvakrát týdn. Ne zdarma: o každý Nový rok dostávám po dvou hubikách Jak ale mám tedy své povinnosti dostát, v té za to. devítinedlní monotonii hloupé Vždy ani o ženských módách není ted už nikde ei. A mužské módy dámu pec nebaví. Co je dám na p. po tom, že my mužští vynosíme ted ržové, hedvábné košilky noní ervené šívané župánky s eskými krajkami kolem domácí stevíky, hedvábné punošky a podvazky se stíbrnou paskou O takových vcech nesmím s dámou vlastn ani nduvit. Ješt dobe, že jsem si tadyhle vzal asi dvacet Dsná

masopustu

fadessa ted v té Praze

ped námi

—

!

—

—

'?

Pkn

!

!

hubiek naped!

Zimní výstava rží. 1887

„Nemáš dnes žádného zvláštního pání? Nechceš, telefonoval jsem hned psal uritém?" ráno svému chefovi do redakce. „Piš, o em chceš, jenom piš jednou rozumn," abych o

—

nem

telefonoval

mn

chef ihned zase zpátky.

No pro bych mu psát

rozumn

nestojí

to jednou neudlal! žádného namáhání.

Vždyt

mne

Už se tším na dnešní veer! Tak asi o pl osmé zasednu do kesla, pihnu si ze džbáneku, zapálím si dýmku, natáhnu nohy pod stl, bafnu a zanu nadávat. Jako špaek já nadávám náramn rád! Máme dnes 12. a to je v Mšanské Besed „mumraj" a Beseda je ode mne hned vedle, jenom o dva domy. Nevinná tenáka snad ani neví, co je to „mumraj"? To je taková hloupost, že úastníci berou si až škrabošky na tvá a zahalují se v nejpodivnjší kukle, jen aby druh druha nepoznal a nemusel se druh ped druhem stydt! Je to tak zvaná , zábava",^ pi níž ješt nejrozumnjší vcí je tanec ano tanec! tenáka volá: „Ne to musí být hloupé!" a tenáka má pravdu! Jen že se dotení úastníci stydí nejen sami ped sebou, ale i ped lidmi, a proto se stydí jít do Besedy pšky

—

—

—

—

77

A to je hanebné! Nebo zrovna vozy kolem mých oken harašit a inet, drkotat a bouit, že až hlava brní. Naež se tu nastaví vozy nkolikerou adou, zrovna zas pod mými okny, a kon frkají a hrabou, a koí hubují a dupou, až do bílého rána. Že do toho tenái vlastn nic není ? Že je to jenom moje vc a já že nemám takovým veejnost ani obtžovat? No to se rozumí! Trpt a nemluvit ne? Padat do propasti a nestrhnout nkoho s sebou? Když tak pomyslím, co by tolik mladých, zdravých, silných lidí, když už jsou tedy pohromad, mohlo za tu noc vykonat prospšné práce Kdyby na p. jenom krouhali co by tu bylo do rána .sud, jaký pea šlapali zelí bytek národního blahobytu, jaká ale na mluvím, na se namáhám, oni nebudou krouhat zelí! Že prý budou „dlat vtipy". Stálo to v novinách, a stálo pi tom tak nco. jako že je jenom zapotebí vzít ped jakýkoli obliej škrabošku a dát na jakoukoli lebku kukli a pod tím že se pak už vtipy líhnou jako pod slepicí kachny. Nevte ale tomu Potkal jsem jednoho z pán výboru a zatáh' jsem si ho do prjezdu stranou. „Poslouchejte." povídám mu. Já vás neprozradím, a tady nás eknte njaké ty neslyší taky nikdo „vtipy"!" útek'! A když už byl Víte, co ek'? Pranic neek' venku na ulici a v bezpené vzdálenosti, obrátil se a kde je krása?! Vždy ona je to volal: ,Na vtip v Besed vlastn výstava rží!" Výstava rží! Hm ,,Nicht bel!' praví kdesi Goethe. *) Výstava lidských rží, v lednu, jako bude výa dají se tam dovézt.

od

pl osmé zanou

ním

—

.'íi

!

—

—

!

—

mn —

—

—

—

*)

Hodlám

jsem sem jen tak na ukázku. lovk vypadá sám hned tak vty, ve kterých je nco.

Hezounky tenhle ted astéji

duchapln, když

pkné

cituje

citát hodil

citáty házet:

;

78

stava rostlinných rží v Praze prý zase nkdy v ervnu. Lidské rže ovšem puí a rozkvétají a bohužel také odkvtají v zim v let, a jsou to rže ržové a bílé a erné, a mají oi, kterými se dívají, a ústka, kterými se smjou a zpívají, a nožiky, kterými skáou a roztomilé kytiky, ale drahé, k neuvení se toí drahé! Jen se zeptejte zahradnic maminek, co je to stálo asu a práce a lásky a penz, než odchovaly takovou rži Proto by se mly také pak na takové výstav, za zvuk trub a kotl, pi krásných zpvích a eech udílet

—

—

—

!

ceny zahradnicím

i

ržím, prvjším po

medailli,

tmto po

ženichu.

Nebo taková hdská sama, aby byla k emu.

rže musí

se i piinit hezky chápe se svého úkolu náramn brzy a s obratností pi útlé ješt kvtince až pekvapující. A úkol není tak snadný Ty bože, co všechno musí dnešního dne dvátko vdt a vidt a umt, než mže ruiky složit na chvilku spokojen v khn a zašeptnout si: „A ted budu krásná!" etli jste na p. tyhle dny tu zajímavou zprávu, že Adelina F*atti — se nemyje nikdy? Nikdy! Totiž nikdy obliej a nikdy ruce, ímž prý se vysvtluje, že

Obyejn

—

líc

bez

i

ruky

vypadají

každé

známky

poád

tak

staroby.

mj

mlad, Což

beze všech vrásek, vyvádí následovn:

každodenn usedne do vany a v té van je teplá voda voda jde však jen pod ramena a ruce se drží ve výši a v suchu. Když pak zasedne k toiletnímu stolku a odevzdá se své komorné a zárove friseurce, polepí ji obratná ta žena celou tvá a krk a ruce jakýmsi tstem z „créme ..." eh, ert ví, z jakého crmu já ho zapomnl A když je frisura ukonena, seškrábe se tsto zase jen slonovou kostikou z kže a obliej a ruce jsou už umyty a jako z másla. Proslulá Geistingerová iní

—

—

!

—

79

prý totéž a vida a krásná!

—

ona

vru

že je

poád svží

a mladá

Všeobecné vzbouení po novinách. Ne snad že by ta procedura byla naprosto nová, ale že povstali historie a svta znalí muži a ekli: „Hm toho se dá docíliti také jinak A sice zrovna pilným mytím a hodn studenou vodou! Vezmme krasavice nejproslulejší, ze starovku na p. Phryné, z pozdjší doby Ninon de 1' Enclos ob prosluly hebkostí a istotou pleti do let pozdních a ob žily ve studené vod jako štiky!" Ted co ? Mýt se nebo nemýt ? V Nmecku už jsou vskutku dva tábory ženské jeden se myje, druhý se polepuje tstem co bude v Cechách? Bude-li mít politika vliv na tu otázku novou, víme už arci, co že bude.

—

!

—

!

!

:

—

Mladoešky budou

volat:

—

„Sem

s

vodou na tvá eskou,

a hezky drhnout!" A Staroesky strí hlavy dohromady: ,Jen všechno zalepit a zakrýt flastrem!' Ano, už jsem ekl. že dnešního dne nemá krasavice úkol jen tak snadný. Musí mnoho a vidt a umt, pemnoho, musí se znát s každou vdou i umnou, musí být pravý konversaní slovník. A kdo mnoho ví, pouit i jiného o mnohém. Mám synovce a ten se jmenuje Fricek. Oženil se tadyhle na podzim a chtl, abych byl svdkem; ale já mu odek' a on se proto hnval. Nepivedl svou ženušku pak ani ke tak mimojda a pedstavil ji jen na ulici pkná ženská, „tuze dobe sesazená", jak se íká. Minulé pondlí potkal jsem ho ale samotného a tu bžel. On je to vlastn dobrý pece jen hned ke hoch. ten Fricek.

vdt

mže

mn

mn

—

mn

,,

Jakpak se máš poád, drahý strýku?"

„U mne o

sob

—

je to

poád

stejné,

jakpak ty se máš?"

to víš!

Povídej radj

"

"

80

„Inu „Jako

—

jako ženatý lovk."

mlad

ženatý!-'

„Nu

ano. Strýku, ty ani nevíš, zlatý strýku, jak Vidíš tob jedinému jsem asto na tebe myslím za tak mnohé okamžiky blahé!" Stiskl jsem mu ruku. Mám rád šastné lidi, „Jak dobe jsi mi radil % pokraoval Fricek, „když

—

!

vden

mi íkal: „Ty máš peníze, hochu, užij jich dobe, cestuj hodn!" na cesty Já t uposlechl, cestoval jsem mnoho, vidl jsem velký kus svta, a ted mám tedy vzpomínky svoje krásné. Byl-li jsem pece kdy doma, etl jsem alespo cestopisy, zanášel jsem se zempisem, a není vru snad kouteku na svt, jehož bych si nedovedl živ vykouzlit ped svým vnitním zrakem !* „To je pkné! Vypravuješ nejspíš své žen

jsi

—

jdi

„Acli ne

—

—

nevypravuju, vykouzluju jen pro sebe. Ráno, když žena zasedne k toiletnímu stolku nebo se už pak obléká, tu se mlky dívám a myslím. Když si maluje ínským tušem brvy a oboí, tu myslím na Neumannovy obrazy z Cíny sám jsem tam ovšem bohužel nebyl, ale mi, strýku, kdybycli byl svoboden, hned bych se tam spustil Když si pak maluje tváe a nanáší „rouge" z Paíže, od íirmy Noaillcs tu si zas vzpomenu na tebe, jak jsi ukazoval na boulcvardu Sevastopolském ten krámek a vypravoval o té malé pekaice v strýku, ty jsi býval náramn nezbedný, odpus!" „Ale, hochu to je už lak dávno „A když pak žena nakládá rejžovou mouku, vzpomínám na tebe už zase. Jak jsme bloudili po severní Itálii, po tch zelených, širokých rejžových pláních a dívali se tam na ty ernovlasé selky v ervených sukních pamatuješ se ješt strýku, co jsme se na-

—

v

!

—

mn

nm — —

—

—

—

"

"

"

";

"

81

když

smáli,

nám tam vypravovali, že považovali naši sukn za ervené spodky francouz-

vojáci z dáli kdysi ty

ských stráží a plížili se k nim po biše, aby jim pišli do zad? Tu se pak smju nahlas a žena se zlobí, že se

smju

jí."

„Má dobe se

— vždy

je

takové nevysvtlené chování

nezdvoilé!"

„No pak tedy

si žena pipíná ty své krásné plavé Jsou to pravé norské, objednal jsem je v Hamburku u Ohlense. A tu mi na mysli pojednou oživne celý kouzelný sever ty fjordy, ostrovy, vodopády, kouzelná krása Mezi temné lesy, snhové hory tím se Malvinka ale už pioblíkává. Naped si bére vatóny svoje ty jsou z bavlny bavlna je ze Závzpopadní Indie tam jsem byl pltetího roku mínek celé moe A pak si bere to všelijaké brnní z gutapery gutapera pichází od Konga, z vnitní Afriky tam jsem ale nebyl „Fricku!" „A pak už pijde tnrnýra, strýku. Ta je ze žíní na nichž a žín jsou z koní Snad z tch arabských jsem se prohánl po Šastné Arábii, Palestýn, Sýrii. Nkdy napadá, že je to snad pomsta od tch když jsem já si druhdy osedl ával jich hbety, že oni si osedlávají ted záda mé ženy „Fricku, ty jsi nezbedník, ani slova více!" „Ješt jsem zapomnl na tyry falešné zuby. Ty jsou ze slonoviny z Indie Východní „Ticho, pravím! A sama tvá ženuška milá. ta ti nepipomíná pranic vid, ty nevdníku!" „Achich ta mi pipomíná ty naše jižní kraje eské chudé suché s bohem nehlas se víc ke „S bohem

copy.

—

—

!

— — —

—

—

—

!

—

—

o,

o

mn

—

—

—

—

•

— — —

Neruda, Sebrané spisy

II.

—

— —

mn — — u

—

!

82

mne

ert ví, kde to nemá

—

se

tomuhle nauil, ten Fricek!

Ode

mn

nco napadá! Jak že to bylo nahoe Ale ted tou „výstavou rží?" Když je nkde opravdová výstava zahradnická, bývá ve vedlejších místnostech zárove také výstava všech zahradnických pomcek a stroj, jimiž ty kvtinové divy docíleny. Nemohly by tedy pi tch výstavách „lidských rží" být také ty menší výstavy poboné? v jednom sále turnýry samé? v druhém samé falešné zuby? ve s

tetím ješt nebe

—

•

—

Fricku! Ta dnešní mládež pokazí vru Fricku nás nejusedlejší muže! Zachra mne milostivé i

v

den Jordána blahoslavence. Ui6.

Den 13. února! Kdo dovede povážiti moji radost, když jsem dnes ráno vstal, se umy], ranní svou modlitbu práv vykonati chtl, „Zrcadlo kesana" do ruky vzal a vidl, že máme Jordána svtce. I vždy patron íeuilletonist ano Ne snad, je to náš patron že by tohle patrónství jeho stálo v nkterém kalendáriu, také ne proto, že snad by byl ped šesti sty rok pobožný ten dominikán psal už nedlní causerie do tehdejších „Národních List" tenkráte lidská vzdlanost nebyla vru dostoupla ješt tak daleko ale že to byl muž duchaplný, vtipný, vdoucí na každou vc ihned íznou odpovd, zkrátka muž takový, jakými my feuilletonisté blahozcela bez odporu býti máme, a nejsme-li slavený Jordáne, pomoz. Ano, Ty Jsi patronem našim: jím jmenuju. Hodíš se nám již proto, že nejsi, já pokud vím, ani ješt svatý, nýbrž poád ješt jen tak .blahoslavený", zrovna jako my íeuilletonisté nejsme dosud prý ani pravý literát, ani pravý žurnalista, vbec nic což pravého jest na svt. A nechf mi nikdo nepijde s výitkou, že je to pouhá pýcha híšná, chceme-li mít

pkn

—

—

—

—

T

!

—

—

!

!

84 již i my, lid hravý, žvavý a plácavý, potebující na ta krmika, která upravujeme, „více koení vaše píjemn než mouky". Co ekl apoštol Pán? nu a my feuilletonisté solíme, budiž koenna solí"

patrona svého

„e

—

mužem. Pane bože, byl ten blahoslavenec Jordán duchaplný Ten by byl uml psát! Jeho životopis je plný a plný anekdot, k prohlubnému pemýšlení, k výskavému zaco

chechtání

—

uvedu zde jednu, která

nejlépe hodí.

„Nkdy

topisec jeho,

,nco

mu

ekl: „Když nkdo nkolik dobrých chutnou krmi pipravil: na by Ano, to ekl! hned zahodil a jiných vyhledával?'

Když

to vytýkah,

rostlin nalezl a z nich

jich

— kollegové žurnalisté — jsou ml

mn

se zrovna ted ve svých kázáních," vypravuje živoopakoval, co již jinde byl pronesl.

Když

—

to zlatá slova,

jak?

A

ne-

najdu dobrý vtip, vskutku dobrý, a vrazím jej lechtivému tenái jednou jedinkrát do žeber, mám jej už pak zahodit? Kéž mohu dobrého vtipu užit alespo ticetkrát, kéž mohu nalezené psobivé formy ale bojím se, náš tená že užit alespo padesátkrát by se pak vtipu už ani nezasmál, že by o form lánku naposled ekl „Tuhle tohle jsem už jednou nkde tento náš tená nemá snášelivosti srdce, nemá trplivosti ducha, tená není dost po kesfansku vzdlán, to je to

pravdu

?

já

si

—

—

:

'

Ba já se bojím, kdybych nebyl sám zde upozornil na svtce ze dne IH, února, tená že by sob lio byl vbec ani dnes nepovšimnul Všimnul sob tená vera svaté Eulalie? a to je pece tak krásná svatá, Španlka, a bylo jí teprve tinácte let! Nebo všimnul sob !

-

—

pedevírem svaté Evrosiny? a nemže být pece ani nic romantitjšího nežli byl život svtice teto žila jakožto mnich a teprve po její smrti vdlo se, že byla ženou mlky a dlouho byla snášela i tžkou obžalolDU, :

—

!

":!

!

85

že svedla nevinné

dve

—

jakés

epos, pro co chcete! Ci povšimnul

látka pro

román, pro

tená

tento týden snad sv. Školastiky, akoli byla zakladatelkou kláštera, nebo sv Romualda, akoli byl item založil klášter? Ano, když stojí v novinách zpráva, že byl kdesi založen „Hotel pro dámy", to tená nepehlídne, to te, a ušklibá se Nebo když tam stojí nco o .Hotelu pro staré mládence", to te taky, u jedovatý jazyk jeho pronese: „Ti toho mají zapotebí banda!" No, já se starých mládenc neujímám, já dobe vím, co je to za verbež, ale o tom si

—

—

tady nemluvíme

naše

e

—

je docela jiná

Arci, do masopustní doby blaženec Jordán se píliš nehodí. Jeho den by být vlastn svátek pohyblivý" a padnout na Popelec vždycky. K vli náhledm jeho. „Jeden mnich" cituju zase životopisce dra. Bílého „byl vinn ve shromáždní bratí, že vzal do ruky své ruku jedné paniky. Mnich se ospravedloval tím, že to byla paní poestná. Na to odvce Jordán co pedstavený „Déš je nco dobrého, a zem je také nco dobrého,

ml

,.

—

—

—

a pedce, když se oba smíchají, povstane z toho však já neeknu (totiž já zase, ne životopisec), co že povstane „z toho" Peskoím to a pokrauju: „Tak mže ruka muže býti dobrá a ženina též, avšak obapolným i " rukou mnutím a už zase nemohu v „nábožném" citátu dál podívejte se vždyt se až ervenám !

Ne,

— ne — já

—

pílišn tenái tedy nedivím náhledu ovšem není možno žádné

se tak

Pi takovémhle

sblížení se obojího pohlaví, není

—

možný

tanec, bál,

maso-

pust Jsem pesvden, kdybych pranic není možno zde položil mravouný ten citát celý, že i tená už si ani neposkoí, tenáka se ani nezatoí, masopust bude, „jakby jej ual", a sama svatá církev pedpisuje nám !

!

86

pl

pece

jen ješt vého tance!

Když

tvrté nedle veselé hudby a víi-

jednou ten masopust tedy

už

je,

bylo by snad pece škoda, aby ho „ual". Rusové masoa vskutku má masopust se pustu ikiijí „syro-pust" sýrem podobnost jistou! Sýr musí , uzrát"; teba byl „už na svt", musí ješt njaký as ležet a ekat, než se stane zcela chutným a stravným. Rovnž masopust, užít s chutí a zcela. Letošní ješt než ho lovk neuzrál. Ješt dost nesežlout. Ješt nezavání. Ješt po nelezou chci íci ješt v asopisech o nevylézají navyklé zprávy „denní". ítám je od dtství, rok co ty výroní zprávy masopustní, tším se na když se první objeví, je mi hned, rok jako malé dít, a letos se mi po nich už jako by mi medu dal stýská „Utanila se." Vdaná ženská totiž. Odešla k muzice, když muž nebyl práv doma. Šla tam z ruky do ruky už nemohla nikam, tanila ale poád dál všechno kísení marné padla pinesli mužovi mrtvou ženu zoufalost muže osielé dti - považ si, kesanská duše, tu bídu, tu bídu „Povedený synáek." Vlastn mladý lump, syn starého lumpa, který byl svého asu mnoho lidi pipravil o statek. Pojednou se tomu starému ztrácejí ted o masopust peníze. Má v podezeni služku! Chytne kodomysli si to ale, dvtipný tenái, již sám ano, dobe máš, krad je synáek, utrácel s kamarády, s divnými ženštinami, atd., atd., je to kus lumpa, co? „Dojemný výjev" odehrál se vera v jednom hoejšího Nového msta. Mnohý z Pražan zná zajisté starého ílašinetáe popis osoby (staec ), postava dlouhá, vychrtlá, shrbená šedivý vojenský

—

mže

—

nm

—

— —

dom

nm

:

n

—

—

—

—

—

dv

!

— — —

nen — dom

'

—

—

—

:

!

87

pláš s modrou záplatou (v zadu). Jeho revírem je práv tam ta ást hoejšího N. m." Ale od njakého asu flašinetá už nehraje, chodí jen žebrat. I napadlo ted služky onoho domu, že si zatanejí a že jim staec musí zahrát. Jedna z nich ho chytne. Nemohu," praví on s povzdechem. „A pro?" „Proto," a oi se mu zalijou slzami, „že jsem musel flašinet dát do amtu". Služka bží dom služky seberou mezi sebou peníze vy-

—

—

,

—

—

postaví ílašinetáe zase k nmu, dají mu kávy a buchet a piva, a on hraje a ony taní a výskají a lovku kanou slzy po tvái, nežli to dote. — Tším se už na letošní „ostatky"; tak asi v úterý dne '^K bezna pijde ta zpráva to si zapláu zase! tenái, pla se mnou, nestyd se jen se nestyd! platí z

amtu

flašinet,

——

— —

—

Tak a ted bych so ml vrátit zase jen k nmu, k Jordánu Blahoslavenci. Vždy dokázal vskutku, že je patron dobrotivý! Nebýt dnes jeho, o náš bych byl psal V o politice! O té nepoctivosti politické byl bych mluvil, jež rozkvétá za našich dn, tak voln ped našima oima. Byl bych dotknul se tch 100 milion hiven a duchapln citoval Schillerova

—

mj

em

—

„Telia"

— — lze

jakž

mnohem

lacinj

volnost koupit nežli otroctví

Nmcm

Byl bych výstražn zvedl prst, pohrozil a rozkládal, že lidská svoboda, „dnes mírná jako boží dech, muž' zítra být již orkán", jenž je v propast smete. A pak co by se bylo stalo pak ? N i c Pak by byly lidské djiny šly a rozvíjely se „podle svého" dál, píše pan /\ tak anebo tak! Výsledek pro nme: blamáž! Dkuju ti z plna srdce, Jordáne, dominikáne blaho-

—

!

a

slavený

!

!

!

88

Dkuju farái na

také

Morav,

tob, doktore Jene Evangelisto že Jsi napsal tu tlustou

Bílý,

knihu o svatých,

jsem dnes vyetl všechny ty vci krásné! zde i Tob, dobrý starý uiteli na farní škole u sv. Vita v Praze, že jsi mne uvedl kdysi v chrám tenáského umní a uinil schopna, abych etl v té tedy knize, již napsal Jan Ev. Bílý! z

níž

Dkuju

A

konen

dkuju co nejveleji zde Tob, tenái laskavý, že Jsi tenhle lánek doetl až k samému konci Pakli jsi ho ale nedoetl, nedlej si nic z toho je to alespo dkazem, že Jsi rozumný, ba moudrý, a to mne na Tebe tší, dkuju Ti za to

—

!

Dopis

eskému

jinochu.

2888.

P. T.

Ctný

pán, pan

Jinoch eský.

K

odevzdání v bálové

T

síni.

mn

Pozoruju již po tyiy nedle, jak prosebn ke své zraky obracíš. nikdo zrovna nevidí, Jak, když své ruce po-u-spínáš a ke zdviháš. Jak v myšlénkách se za mnou po kolenou smýkáš. Každý Tvj pohled, každé hnutí, každý posunk praví: „Ach slíbil Jsi, že podáš návodu, jakže šastn a krásn lze slíblFs, ale ve síni bálové rozpravu s dámou splítat neplníš!" nechal trochu tak Inu, schváln jsem

mn

tém

—

—

Nechal jsem

na rozpacích.

plácat, otrkávat se a

mých k

T

plavat,

ošouchávat

slov tím více vážit.

—

T

— ted

neumle do si

Pojd, jinochu,

vln

budeš zlatých sem, sedni

si

mým nohoum Jestli

Jsi

T

—

si

no, já

prosím

T,

a poslouchej myslíš, že dámu bavit je njaký kumšt, nechci hned na poátku urazit Jenom se,

T

nedomnívej, že

šlénky". Že analysuje slova

!

dáma eká na njaké „myTvoje. Že snad docela oe-

90

káva nový, dobrý, vbec njaký od Tebe vtip. Ani jí nenapadne! Jen když slyší „slova slova", už je spokojena lovk už je jednou takový, že „když slyší slova, domnívá se, že pi tch slovech lze si také v skutku nco myslet". Ale nedomnívej Ty se, že lovk-dáma

—

pi Tvých slovech myslet" Jenom trochu popán ekne nco, co není nic, dáma odpoví nco, zoruj co není zase nic, a pece se pi tom blažen usmívají oba. A zrovna pi nejvšednjším, nejotepanjším, nejhloupjším vtipu se mže dáma zrovna rozehtat smíchy. Pamatuj si: pední vlastností zábavy, jak se žádá, jest, aby byla „lehká". To jest plynná, hravá, poddávající se rychle každé zmn v proudu ei, nechtící nikdy psobit k njakému vzrušení citu, necelící k hloubce, to

—

hledá, co že tedy

„lze

si

ach ne, to by nebyla „zábava"! :

hledící

zmizel

po

jen k tomu, aby úsmv z líce dámina ani neno, zkrátka jako když pralehýnký vtérek

—

vod

bží

—

kudrna

:

—

kudrna

kudrna

!

Proto

také nesmíš být do dámy, chceš-li ji opravdov bavit, zamilován. Zamilovaný lovk mluví vždycky slovem obsažnjším, tžším. proto také je chvilkový záletník zajímavjší nežli milenec, milenec nebo „domácí pítel" zajímavjší nežli manžel. Vyznání lásky mžeš ovšem uinit, i když nejsi do ní zamilován. Vypadne tím fešnj, tím hladej. Arci to nemusí být vyznání formální, celé, to by vždycky nešlo, bylo by teba i závazné, ale tak víš vyznání jenom naznaené, že jako ta dáma je Ti v skutku

dám

A

dám

—

se, dáma Ti bude neobratný trulda. by se vysmála ovšem: „Jakpak mže ta hloupá

nebezpena, že po vždycky vit, Jiné

dám

pípad

—

jen když

atd.

nejsi

!

Neboj

píliš

—

husa

vit

jiné:

jakpak by nebyla do opravdy vítzná všude, jak-

takovéhle

!"

pi

ní

samé

je to ale

!

91

pak by mohl s ní si zahrávat nkdo, mít ji jen tak pro chvilkovou zábavu svoji jakpak Z ehož ze všeho následuje, že sama osobnost dámy je již nejhlavnjším pedmtem každé zábavy „dobré". Pamatuj si na dám je všechno hezké, jedna, dv vci, oi na p. nebo vlasy, jsou docela krásny Jenom to

—

!

:

!

neíkej nápadn! Víš, jen tak, jakobys to íkal nerad, jakoby Ti to vyklouzlo zcela mimovoln, z obdivu psobícího píliš mocn. Nkdy snad dáma najde na sob sama chybu njakou. „Ach moje ústa jsou pece jen trochu velká!" Ihned pak spusf a sice zcela všeobecn: „Krása dámská posuzuje se tak, jak psobí, dle celého dojmu svého, dle toho, je-li celý zjev milý, celý obliej charakteristický, svj, pvabný, atd. Ostatn já nechci tento, znlo by to zrovna jako lichocení ale slena ." nemá být sama k sob alespo nespravedlivá a o tch ústech ani nemluv, jsout beztoho asi hodn

—

—

!

—

.

velká

.

.

—

Tuze dobe psobí, když se na dámu zahledíš ne na ni brejlit, oi vyvalovat! jenom tak, jakobys ji s nejvtším interessem studoval, jakoby v Tob vzbuzovala náhle adu myšlenek. „Já jsem pro volnost úesu," zani pak teba. „Pochopuju sice, že dáma iní koncesse mód, že volí ráda úes práv oblíbený ale mola by to není studovat trošíku sama také hlaviku svoji mla by mnit, vymýšlet ..." Nebo: samolibost „Já nejsem sice pro zavádní národního kroje do salonu; ale když si u Vás, sleno, myslím na hlav eskou holubinku bílou, a pak krátké rukávky, a pknou šnrovíš, tím dláš zárove náramn vaku, tu vru ..." obratnou reklamu národnímu kroji. Takto mžeš do ei vplítat, co chceš, a mluvit chceš. Jenom vždycky hled, abys osobu vbec, o

—

ale

;

—

—

em

— —

92

dámy pece njak do toho vpletl. Zdali slena ráda k aji eských sušenek pana Ji ranka v Lužci, že se rozplývají zrovna na jazyku. Zdali si slena zajde nkdy do Žitné ulice, potšit se pohledem na ty roztomilé národní epeky ve výloze paní Schuífenhauerové. Zdali zkrátka chceš ovšem že vždycky slena no o Vždy musíš sám tak trochu cítit, co že s rozumem! Kde na p. kupuje slenina maminka brambory, se hodí ptát se nemusíš, nezní to pkn. A také ne, kdy že tedy slena hodlá vlastn už ze své maminky babiku uinit. ekli by snad, že se mícháš do rodinných záležitostí.

—

—

em

!

T

jenom, abys Co se týká formy ei, upozoruju nemluvil píliš chvatn. Sice eknou: „Plácal!" Mluv pohodln, voln, chvilkou s elegantní nedbalostí, chvilkou zase jakobys se dostával skoro do ohn, to se dlá dobe. Nkdy se na chvilku zahled k zemi, nkdy nkam do neuritá. Tuze psobivo bývá, když vtu nkdy nedomluvíš, když vlastn neeknes pranic. „Já bych myslil

no se

.

.

.!"

—

—

„Co

pak domnívá, Arci,

nkdy

mne

že jsou

týe

se

pánbh

se stane, že

ví

— —

ale!

—

—

"

dáma

jaké myšlénky za tím.

dáma

je

„tenáka", „my-

chce skuten nco rozumného slyšet. Ptá se: „Jak to myslíte?" Odpovídá vci samostatné, trefné. Není takových mnoho, ale jsou. A že prý jich pibývá za posledních eských as. To arci není píjemné, nebo alespoi ne pohodlné. Ale konen mžeš být pipraven na to. Nastává Ti tedy pak zábava „akademická" i no, já Ti pomohu trochu! slitelka", že

—

Dejme tomu, že Jsi se postavil s dámou ke kadrille. Nebo že mezi tanci procházíš se s ní sálem. Rozhlídneš se tedy

tváí

trochu po

—

podívej

ostatních, se,

takhle!

lehýnký

—

úsmv

a zaneš:

Ti

pelítne

!!

93

„To rate

se to tady dnes lidem asi

mkm

.

.

.!

Jenom

sleno, pozorujte ústa, oi, ty úsmvy na všech tváích všechno, všechno to mluví Co asi!? Snad a nejspíš by ale nebylo ani zajímavo, slyšet všechny ty jako na plesu arci, arci Já si nemohu pomoci, ale když vidím tolik odevených úst, myslím si, že musí vybíhat náramn mnoho hlourate odpustit, pého z nich jako z odevených zní to drsn, ale já to eknu jako z odevených chlívk A jak se mnohý chudinka pi tom namáhá! To není zábava, to je práce! A pece se mnohému vzdor všemu tomu namáhání rozmluva nedaí, slovo mu nejde k slovu. až A nkterý nenalézá vbec žádných slov, a mlí se potí! Ano, ano, brachu, píroda je arci ve svém mlení veliká, a majestátní, za to ale Ty Jsi pra- prase trochu

podívat,

ei

—

—

—

—

—

:

—

maliký. tak

smšný

—

eh!"*

A

ted pidusíš trochu hlas, jakobys se stával proti vli své opravdovým: „Nesmíte se mi vysmát, sleno, ale vidím-h, jak pitomost slaví hody, zaínám být skoro vážným. Pemýšlím pak o tom, co Talleyrand ekl, že totiž „lidé by zasluhovali, aby byli nmi"!"^) Já vím, že zde nejsou lidé proto, aby mili geniálnost svoji. Jsme v plese, známe plesové rozmluvy „jeden ekne to. co druhý už ví, naež ekne druhý zase to, co první ale už ví', jak Talleyrand (Goethe nebo .) praví; užívat co prostedku proti dlouhé chvíli zase jen dlouhé chvíle vyhýbat se všemu, co duchem pí, jako njakému strašidlu mít ve své lebce místo živoucího mozku, tohoto „dávno již vynalezenélio perpetuum mo-

—

.

—

.

—

*) Talleyranda sice ani nenapa
—

:

mn

"

!

94 praví, jenom bile". jak Talleyrand (Goethe nebo .) njaké staré, zaprášené, njaké perpetuum m mobile * no já naprosto nehybné hodiny Ted zase trochu živ, skoro nadšen: Já si myslím pravou zábavu jako zápas krásný! Jako turnaj rozumu Nápad vylítne z mozku, „jako ranní pas rozumem. prslek z temnosti noní, jako blesk, který udeí a zapálí", i

—

.

—

.

——

,.

jako

—

tém

mkce: „Kam by nás to ale o tom! Vždy jsme na plese piAlespo kdyby lidé pomínám si to už po tetí udlali lovku tu radost a mluvili srden, když už ne duchapln. Pak by mohli pi tom myslet si pohodln, jak by chtli, A vyprávt teba nejstarší vci! Vžd}^ je v nich také pvab, v tch vcech starých a známých! Když je lovk sám, hraje si beztoho nejvíce s nimi, co praví a je mu pi tom sladko. A když jsou dva Talleyrand (Goethe nebo )? „Nejvtším pvabem domácí, na p. manželské rozpravy je opakování dávných Náhle

vedlo!

umírnn,

Pestame

—

—

!

—

.

.

.

." pivolávání upomínek ted se podívej na svou tanenici sladce teba hodn sladce, chceš-li! Stiskni ji ruku. Povzdechni si trochu Jak dvata Hochu vidím, jak vítzíš já už o Tob mluví Jak za Tebou hledí. Jak po Tob

slov,

.

.

.

—

A

—

—

—

T

!

!

vzdychají No. nelíbej mi ruku

—

rádo se stalo

!

!

Pst. 1888.

Já miluju pst. advent, než podzimní

Ne snad

více než masopust, než posvícenský, než vagace, nebo jiné ješt období roní, ale také vru ne mí. Víte, trochu pobožnosti ta dlá ob as lovku náramn dobe

as

—

Zvlášt když

si

mže lovk

dle svého stavu,

—

dle svých

prostedk, dle své chuti atd. vybrat vždy jsou tak rzní stupové pobožnosti, tak rzní První stupe: peený slaneek s brambrky jemn osmaženými (jen pro pána boha ne s peivem máselným nebo vajeným, to se naprosto nehodí!); nebo dušená treska s obloženou smaženou houskou; nebo kapr (íní, jen ne rybniní!) s knedlíkem a omákou ernou: stupe nejnižší, hodící se pro ty, kteí ješt zápasí „s vcmi tohoto svta", pro malé emeslníky, pro chudé kaplánky nkde v horách, atd. Druhý stupe: vaený candát nebo peený ouho; ;

nebo íní

majonézou: stupe to již pobožnosti vyšší, jaká se nalézá na p. u pán fará, u duší vbec pokroilých, klidných, schopných vnovati se bez roztržitosti myšlénce krásné a isté. Tetí stupe vaený losos (teplý s maltéskými brambrky, nebo studený s majonézou) nebo vaený pstruh kapr na modro

s

:

;

;

96

nebo peená

stupe

štika:

duševní, jaké

šenosti

se

mužové nebi skuten Já

se

piznám

konen

to již

tší

milí.

upímn

—

témo

preláti,

—

vždy

absolutní vzne-

l^aróni a

je

podobní

upímnost

vc

také pkná že jsem nedostoupil dosud stupn nejv5^ššího. Já poád ješt candáta náramn rád. A rovnž rád kapra na modro, s majonézou, zvlášt když je dobrý, zcela erstvý olej v ní. Ale ovšem se hledím zdokonalit. Já neomezuju vru postní své chování jenom tedy stuptím druhým! Já, když toho chvilka nebo nálada zrovna dovolí, sáhnu teba tikráte za den po talíku smažených jatýrek štiích, po pltuct ustic, po smažených mušlích, po lžice jeseti ho kaviáru. Nemusí toho být mnoho, o ne! a kdybys na housku položil kaviáru teba jenom dvacet zrnek, andl si jich už všimne a referuje o nich ve píznivý pro Tebe okamžik. Olej erstvý olej vyslovil jsem slovíko to a ústa se mi už stahují jako k modlitbice. Ted, v post, chtl bych být v Neapoli! Ach v Neapoli! V ped-

nm

—

—

—

—

Kde u každého rolm vaí se magrónky a pekou moské ryby na oleji. Na rybu patí olej olej olej! Tyhlety dny byla v „Národních lituju upímn, že musím tak asto proti Listech" mstí

sv.

—

Lucie.

—

—

—

práv jiného asopisu netu „Národních Listech" lokálka, jednající o post. Pvodce její psal o „faráských kuchyních", o rybách, „plovoucích tam v erstvém másle", a psal tomuto asopisu

—

byla tedy

psát, ale já

v

njakém ideálu mých kolleg byl

to se zanícením, jako o

Nevím,

který

to

z

—

—

—

inu

—

najisto

inu

!

pece

studoval, a najisto studoval dost pt škol obecných, osm škol latinských, alespo ješt pak tyry vysoké On za to a vzdor tomu vzdlání jenom nedostatené! nemže ty školy naše i uj Už jednou jsem zde

—

—

!

—

:

97

poukázal k mládeži na že mladík

básn,

nedostatku

našich

p. prý vzdlání

se

gymnasií,

„klassické"

která

— tak

dávají

klassické,

psali v Hellad tam bylo sochaství, Pro život sám nenauí se ale

jaké

jakžtakž doví,

sice

ale nedoví se ani zbla, jaké

jaká architektura atd. mladík na tch gymnasiích už docela nic Jak krásné by bylo, kdyby jednou za týden byla pro žáky vyšších tid na p. hostina, tedy na p. postní, s bezúhonným !

s jídly

marno mluvit

zde by

—

—

bezúhonn upravenými

lístkem jídelním,

—

ml

ministr

—

ale

Gautsch pro své

A

„reformy" místo, zde, ale ale! generace vychází ze škol tch za generací, a považuje „rybu v másle" za ideál hrozné

—

!

—

Já miluju pst. Po tyicetidenním masopost tyicetidenní pst, to je dobré jako je dobrý klid po vav, šero po silném svtle. Náš obanský kalendá pokrauje zcela rozumn: po masopostní „nekonené melodii" vepové ted zas postní „nekonená melodie" rybí tak to má být! Jako když virtuos pianista na tžkých pasážích vycviil si ruku pravou a pak zas cvií levou.

—

—

Všechno se má v život dít s jistou virtuositou, k té je potebí cviku. Piznám se, když jsem se minulé stedy vrhl na první svj obídek postní, že mi to ani valn nešlo masopust mne byl trochu zkazil. Do ryb jsem ale

—

Nž

že mi to až samotnému bylo smšné. mi odvírání ústic skákal a sklouzal. lovk se Ba ervená ani rybí polívku nedovedl jsem vyjíst. Lžíce se nevznášela nad ní dosti lehce, dosti elegantn. rejpal,

pi

—

—

lovk má

pkn

—

lžíci nad rybí polívkou dle ueného AnAntha držet, jako když dáma se dotýká kvtu „malíek hezky daleko od prst ostatních, voln do vzduchu aby vzící na briliantový prsten dostal se do pravého svtla." Ovšem snad jsem byl trochu disgus-

tonia

— nm

Nernda, Sebrané spisy

II.

—

>7

!

98

na malíku poád ješt umiuji: donapesrok si jej koupíš; lovk je tak nedbalý, i nejvždycky zase pak

tován,

že ten

briliantový prsten

nemám. Vždycky ale lepší

si

—

lovk!

Já miluji pst. Protože jsem cholerik a snesu zrovna dobe peené sele, které neslouží flegmatiku, jako srní kýtu, která zase sanguinikovi nejde k duhu. Arci, když jsem na p. po veei a zanu pít, tu bývám stran toho svého temperamentu pece jen nkdy trochu na rozpacích, nebo vím, že zase melancholik tuze rád pije, a já piju opravdu rád Ale když pak pijde tedy znova tu vidím pece njaká ta lahdka, nco k sndku zase jen k radosti své, že jsem povahy cholerické, „šmané". A práv o post máme jídel tuze pkný výbr ovšem tedy ryby, nejrozmanitjších druh. Jen Pouhá pomluva, že pi se jich neboj, dušiko, neboj Kdo nebyl požívání ryb lovk, jak se íká, hloupne! hlup ped štikou s dobrými noky, není hlup také po ní Jen si dej každou rybiku pipravit tak, jak jí to sluší, zapij pak „nkolika sklenikami dobrého, starého vína", A pak máme v post tedy a uvidíš, že nejsi hloupý! také kultus nejrozmanitjších jídel mouných, a konen i pece také všechny ostatní ješt druhy masa „variatio delectat" Píroda nechce, abychom ustrnuli a zkysali v jediném smru, abychom byli bud jen animalisté nebo jen vegetariáni, abychom se tím i oním výluným dostali až k nemoci, ke „kurdjím", a svatá zmna Dej nejcírkev tomu nechce také. tak

—

!

Pedn

!

—

!

Zmna

nevzdlanjšímu lovku ohlížet,

kde

je

chutnou

—

ješt k ní chleba a

mkeji uvaený

zlatolesklý

hrách,

dv

!

jitrnici, zelí.

on

si

on

se

Dej

mu

bude nej-

bude hledat

rzné chut má mít ješt na nj škvarky. Alespo Zmínný již Antonius Anthus vypravuje každé jídlo !

!

99

anekdotu v tom ohledu znaineuitou. Cestující Parižan nechal kdesi kus pšeniného chleba ležet. Jakýs Iran chudý jej nalezl. Bylo to poprvé v jeho život, že vidl cosi podobného. Prohlížel, uznal to za njaké jídlo a jedl. Chutnalo mu výborn, jenom litoval, že nemá k pikusování kousek chleba s sebou! Já miluju pst. Proto, že mu lidé ubližují. Že se domnívají, pst že je tolik co hlad. Ty moje nebe ne, hladem nás vru nechce pán moit Vždy hlad Vždy už staí národové oznaovali za muka je Irest! muka lovka, odsouzeného nejhorší muka Tantalova k tomu, aby hladu svého nikdy neukojil! Já miluju pst. Je tak nco zcela ryze eského pi „Pst neumoil ješt nikoho," íká náš lid až píliš dobrý. A když už pst, chce mít ten náš lid hodn hubený, hodn suchý pst „Suchý pst, úrodný rok!" Já miluju pst. K vli tomu, že padá do samých poátk jara. Že tu všechno v pírod puí, a pojídaje to puivé že pojídám samo jaro. Pamatuj si, synu milý, „co mladé, to postní", už to cokoli! Pomysli si teba selátko peené a polní mladouký salátek k nmu. Pomysli peené jehn v hebounkém kolníku bílém. Pomysli peené kzle se salátkem z poupat chmelových Ach, peené kzle a salátek z poupat chmelových! To krásné mládí a k tomu zase jen mládí! „Jako láska slavíka k rozpuklé rži", jako Musím pestat. Já tak nerad jsem veejn mkký! Tak nerad pláu pede vším lidem

—

—

bh

—

nm

!

—

!

—

a

—

—

7*

!

Opoždný

sice,

pedasný

ale takto

referát bálový.

Obdrželi jsme dnes následující pipiš: ,Mili kollegové!

Prosím, dejte

tento

mj

feuilleton jist a sice na-

hned dnes! Pinesli jste zprávu mezi lokálkami, že pes rok bude poádán také ples eských žurnalist. Náramná neopatrnost! Nechci Vás pouovat, ale takové vci mají pece zstat redakním tajemstvím až do okaJak pak jestli nás nkterý jiný mžiku nejposlednjšího list pražský pedejde ted referátem o tom plese ? Trnete, nebojte se. Toho No bží Vám mráz po zádech bohdá nebude, aby nkdo „Národních List" pekonal! Zde ten referát máte. Vrhl jsem se do vln budoucnosti a vynesl jej na povrch. Uinil jsem jen svou povinnost. Nedkujte se mi,

jisto

!

!

nestojí to

vru

—

—

za to.

Váš vzorný J.

Ples

eských žurnalist dne

17.

N."

února 1884.

—

Excellentní, excessivní, exemplární, exemptní, expressivní,

exquisitní, extremní, extravagantní

!

!

101

Náramné, ukrutné, obrovité, zdrcující Avšak nepedbihejnic „Co toto píšeme" ale zanom radj od konce! Tedy: Dlouho a dlouho ped hodinou, pro poátek plesu ustanovenou, sjíždly se na Žofín šesti-, ty- a dvouspežné ekypáže, jakož pímo nesetné množství pražských, vídeských a peštských fiakr. Povozy tyto cizí objednal Spolek eských žurnalist extra k verejšímu dni, byly£ by fiakry pražské ovšem nestaily. Transmisse z tiskilrny „Národních List" na Žofín vedená samoinn otvírala vozy a vyhazovala hosty do pedsín, kdež s nich ada novináských roznáše a skládaek

—

i

co

nejúslužnji

svrchní.

Pak

je

a s

s

bleskovou

onou

rychlostí

strhala

hbitostí a elegancí, která

odv jme-

tm sluhm

asopisv bývá jako vrozena, ku vchodu sálu a do rukou pán výbor. Zde ekalo na sliné tanenice již první pekvapení krásné: skvostné a pi tom nžné tanení poádky ve form malých kašen, v nichž se máí papír pro tisk. Oba sály stkvly se krásou bájenou. Byly s dojenmou jednoduchostí dekorovány novináskou makulanovaným

házeli ihned

turou, velký sál listy ranními, malý veerníky v Praze vycházejícími. Ve velkém sále záilo dvanáct elektrických sluncí tak intensivn, že když vzal taneník tanenici kolem pasu, bylo vidt i nejmenší chybu tiskovou. V malém sále obstarávalo tutéž službu dvanáct elektrických Mezi velkým a malým sálem skrývala se v stinném bosketu laškovné socha pana státního zástupce. Za tvrt hodiny byly oba sály, jak by je nabil. Honem se musela zavsit po celé jich šíce a délce

msík.

prkenná palanda, opatrným výborem k tomu úeli již pipravená. Za další tvrt hodinu pak palanda druhá, za hodinu zas tetí, tak že se tanilo pak ve tyech

!

102

patrech nad sebou. Akoli plesový výbor co nejpísnji byl poínal a lístky vydával jen na ádné prokázaný kestný list, šlechtický diplom atd akoli také cenu lístku uril na ^50 zl., pece takový nával! Ažiotáže s lístky byla za posledních nesmírná Platily se ceny bájené. Neapolský Rotschild na p. musel dát 1 •2.000 zl. si

,

dn

!

K neuvení polonézou, jaké arci ješt neb3do, co První ti páry byly: kollega Nedoma s H. M. anglickou královnou, kollega Barák s dceruškou presidenta severoamerické republiky, kollega Turnovský s bývalou francouzskou císaovnou Eugenií. Pak Imed pišel Bismark, za ním nynjší císa francouzský (dívjší princ Plon-Plon), dále král Getewayo, sultán Rum Wehok, Victor Hugo, Gounod, Moltke, Sardou, Dumas atd. atd. Na gallerii pro diváky urené pozorovali jsme hrabte Ghamborda, Menottiho Garibaldi, knížete Krapotkina, Grévyho, Edisona, Marc Twaina, Garducciho, Tamberlíka, Bret Harta, Rossiho atd. Krapotkin poád vysteloval njaké patrony, Tamberlík bral vysoké „G", Marc Twaiii dilal vtipy, až se za bicha popadali, Rossi hrál „Othella", scénu, kdy Jagovou hlavou o zem tlue zkrátka boží dopuštní, rámus, že nkdy nebylo hudbu slyšet. Policejní komisa tam musil dvakráte nahoru na n. Výtržnost ostatn jediná takto se chovalo obecenstvo ješt dosti cnostn. Dole mezi tím za zvuk výtené kapelly, kterouž osobn z Ruska pivezl a dnes sám ídil slavný Rubinstein, vesele se tanilo dál. Když Emil Zola komandoval šestou turu kadrilly, když hrab Andrassy tanil sólo ardáš, rozjaovalo se obecenstvo víc a víc. Nejmocnjší dojem ale byl, když /\ feuilletonista „Národních List" tanil s velkoknžnou Eudoxií Pavlovnou Petrovnou velký Ples zahájen

svt svtem

stojí.

—

—

!

103

mazur. Velkoknžna nad tím vyznamenáním radostí záSkoro každý to chudince pál. ila. Ano, taková spolenost byla v bále, jejž poádali „jenom žurnalisté"! Lidé, kteí dle bžné fráse „minuli millionái duchem. se s povoláním svým" a stali se Pouzí „proletái" kteí se stali „šestou velmocí", jíž se koí svt. Co tu bylo ád, démant, lesku Nemžem v tom smru všechno zevrub udat, nebo, „co toto píšeme", není vrchní odhadce pražské zastavárny, výborem pro ten ples získaný, se svou adicí ješt hotov. (Pouhé boty lorda Dudleye ocenil na p. 22 '/a million; „to dáme u nás od fleku", pravil.) Lze jen íci: na

—

—

!

n

nesmírná krása Když se lovk na to pozrovna facku to lovku dalo! Nanejvýš že bychom z peetných jednotlivostí zde snad hned uvedli, že pomrn nejvtší urore uinil president guatemalské republiky se svou mladistvou chotí. krása,

!

díval,

tamních domorodc. Úsudek všekrojem tím krása lidského vzrstu a luzné jednotlivosti tla vynikají v skutku co nejprospš-

ObjeviliC se

obecný znl,

v kroji že

nji. President a presidentka byli totiž nazí. Zábava ty bože, co íci o téhle zábav Zrovna ve vzduchu to viselo. Potebovas odevít ústa a už jsi na jazyku plno vtip. Mluvilo se jenom nmecky, z úcty k pítomnému p. doktoru Riegrovi. By] tím jemným ohledem patrn dojat. Uznávalo se že nejen v nynjší otázce universitní ujal se nminy, nýbrž že už ped dvaceti lety, sotva že bylo eské divadlo z podruží nmeckého vybaveno, jakožto intendant svolil, aby se v tom divadle eském ihned zase zpívalo nmecky. Bohužel bylo naše obecenstvo z eského divadla vytenkráte ješt takové, že pískalo. Kde jsme mohU dnes už být!

—

mj

ml

vdn,

nminu

!

104

Stediskem veškeré pozornosti byli ovšem žurnalisté K tm se tlailo všechno. Bismark se neustále doprotivný tíral k našim lánkám a vyzvídal na nich lovk! Sardou, Dumas, Augier obtžovali sterými otázkami divadelní naše referenty. Redaktoi lokální ásti byli napoád obklopeni kopou sebevrah, kteí si hodlají eští.

—

do zásoby diktovali své životoNejneodbytnjší byla malá hezká jedna brunetka, která hodlá s vyšehradské skály skoit dol, a mladý kupík, který se hodlá pak pro ni zastelit. „Pisatel tchto ádk" zkusil zas nesmírn od holek. Rozneslo a každá chtla, aby ekl, se, že on píše o bále referát, že ona byla nejhezí. Slibovaly pánbh vi co všechno. Pak od diplomat. Celá smeka jich se dotrn nabízela, že ponesou rukopis do tiskárny. Ale „pisatel tchto ádk" úmysl jejich prohlí letos vzít život a proto

pisy.

Obecenstvo se rozpalovalo víc a víc. Výborem najatí lékai, kteí chodili po sále s teplomrem v ruce a ili vnitní teplotu každého jednotlivce, konstatovali až „SS** Celsia". Výše povážlivá! Ale ješt mla vystoupit o nco, když mezi tisíci a tisíci došlých telegram objeSvatý otec se dkoval vil se také telegram z Vatikánu. za vzácnou pozornost plesového výboru, který byl pro tuto noc dal sídit telefonní spojení mezi Žofínem a Vatikánem, prosil žertovn, aby dali ted zahrát sousedskou, že prý by se „také rád otoil", a poslal pak všem pozdrav a požehnání.

m-

Byl už nejvyšší as, aby se šlo k veei. Nad jídelse nápis: „Pracuj každý s chutí (usilovnou)", kterýžto citát svou vhodností a zárove novostí vzbudil všeobecný obdiv. Kuchyn tuze uspokojovala, bylt ji výbor podržel v režii vlastní. Hlavním jídlem byly kachny.

nou skvl

105

Kdo se vykázal celoroním abonentním lístkem nkterého eského asopisu, dostal k tomu zdarma redakní zelí.

Pedn

dv

Mezi veeí odbyly se díiležité vci. velká loterie ve prospch pensijního fondu eských žurnalist, o kteréž sensaní události jednaly asopisy celého svta už po njakého tvrt roku. Jak známo, byly

pedmtem svobodným jící

dívku,

nevdl proher. o jichž

hezké dívky. Kdo vyhrál, mohl zstat kdo prohrál, obdržel na jeho íslo pipadakterou se musil zasnoubit ihned. Dlouho

loterie ;

s

loterní výbor,

dovede-li

Ale musí se íci, vlastenectví

se

že

i

sehnat potebný poet mnohé takové rodiny,

posud pochybovalo,

dcerky své co nejobtovnji. Pak se odbýval kongres

dam.

Použito

vnovaly nevídané

tu sešla dámská intelligence celého svta, a porokováno o naléhavé již otázce mají-li ženské nosit tedy „spodniku dvoudílnou" (divided skirl) a tím se piblížit mužskému kroji. Za generálního níka zvolen bohužel anglický ministr Gladstone. Pán ten

posud

píležitosti,

že

se

:

e-

mže být snad dobrým politikem, ale pírodopiscem Hned na poátku

dv

tvrdil,

že

ženské

mají

není!

vlastn také

nohy, skoro tak jako muži Dámy významn Mužští ale se nesmyslu tomu hlasit smáli a odešli s pískotem. Otázka kalhot není vyízena. A pak se tedy zase tanilo, tuze tanilo. „Co toto píšeme", je už skoro ráno a poád se ješt taní. Bálovníci nechtjí odejít, dokud prý nevyjdou ranní listy; vyprosili si, že se jim dovolí, aby je roznesli po abonentech. Poíhá-li si tedy abonent za dvemi, mže nkoho vidt.

mlely.

!

!

:

Nepíšu nic!

Kdj^bych se iietás zlostí Zcela marn si íkám Nezlob se, sic , opadne tvá tvoje" jako Kainova, a pak bys už ani nebyl hezký! Nebo bys zervenal jako rak, !

Vzpome si na a tob sluší spíš intresantní bledost. Saula a Achaba, Námana a Asu, a nech toho. Když mám ale vztek! Od nedle, kdy jsem se ve feuilletonu zmínil o ^škubánkách", dostávám denn šest „škubánkových" dopis, v nichž mne p. t. obecenstvo škube. Poznamenáni (jen tak pro mne). Péro mi vru až skáe po papíru, jak se zlostí tesu. Nebudu psát dnes a ne! Ovšem bych byl blázen, abych se vzdal svého dvacítiletého práva: každou sobotu odpoledne se bavit. Ale budu bruet jen tak do sebe. Takoví lidé! Naposled jsou jim škubánky snad „píliš eské". Snad ..málo nóbl". Snad jaktživi žádných poádných ani nepojedli. Bodej jedli nkde njaký ledabylo namíchaný kucmoch, snad se ztuchlou prachandou, že zapáchal plísni, nebo nerozumn zasypaný tak to bude! Jen kdyby mákem, že chut byla až olejovit trpká byli pojedli njakých škubánk mistrn z mouné a zemákové ásti skomponovaných, lžíci do lahodného oválu, po kraji jako s bruselskými krajkami vyormovaných, do rubín vyškvaeným erstvým

—

—

—

máslem mašlných, nastrouhaným syrekem jako drobnými lesními konvalinkami posypaných! Bez toho že jich nejedli!

!

107

mn

se dje vždy, kdykoli pronesu njakou myšlénku vznešenou; ponvadž ale bez vznešenosti to ani neumím.

Tak

A

a

íkají škuhánkm Copak ti lidé védi se posmivaji, ševcovské ústice" a že prý „si jimi lovk darmo zaplácá žaludek" nevdoinci nebo si íkají vonné jáhlové kaši „tkalcovská peené'' Ne, já nejsem vru vlastenectvím tak zaslepen, al)ych zbožoval njaký svitek v milce jen proto, že je to jidlo eské, nebo abych z téže píiny horoval pro modré knedlíky ze syrových nebo pro placku z nich, vypadajíc! jako ouplkový msíc, když je mu na nic. Písahám pi všem, co je mi svaté, že bych mohl sto let být živ, aniž by se mi jednou jedinkrát zastesklo po eském „kyselu", té zapražené polívce z kyselého zelí a trhaných krupek, že bych také spíš se uživil teba jen vanilkovými piškoty než eskými vejražkovými ^piskorky", napeenými v peci po chleb a povidly také pro chyby a nedokonalosti eského národa pak politými zrak bystrý a pronáším soud svj o nich zcela bezohledn. Ale mi nikdo zas nepijde na p. s frásí o , nebohém eském lidu", který ,chudák(I) musí se spokojit s oukropem". Byl nkdy takový plácal pi tom, když veselá spolenost pila do dvou s plnoci plzeské, pak až k ránu šampaské a pak, když už nemohla a nemohla dál. najednou pišel kouící se oukrop? Vidl, jak zvadlé tváe najednou zas oživly, oi znova zajiskily, nos z daleka ssál do sebe tu zvláštní, bájen sílící vni esnekovou, když jazyk s nevýslovnou rozkoši do pepe a husího sádla se zrovna zavalil, a spolenost, náhle zas jako poup erstvá, znova pak pila až do veera píštího dne '? Pak se !

—

,

—

a

zemat

Mám

a

ekne

..ten nebohý eský lid!" Oukrop pati ke kuchyské poesii eské zimy. Ach ta krásná doba zimní Když ze strychových hrnk sype se na stl hromada !

brambor

na loupaku

a vedle už

stojí

talí

s

erstv pro

n

komponují pražené polívky z chleba, kminu, krup, másla, z brambor, krupek a hub, z krupice, vajíka, másla a v lahvích uschované petržele, když ku svému právu pichází polívka „sklenná"* z rozmakaných zemat, marjánky, esneku, všeho koení a másla. Když v troub brambory se pekou, jablka syí a topinky se smaží. Ach topinky! Napluji libou páchni chlebovou, sádlovou a esnekovou, a lovka novou silou životni. Kdybych pirovnal oukrop k svží rose letní, jsou topinky zas jarním teplým paprskem slunením. Trávil jsem kdysi zinmi as u lesníka v moravském pohoí. I stalo se, že jednoho

natlueným máslem. Když

dm

se co nejpelivji

!

108

jsem škubán každý týden. Mám toho dost. Chci mít jednou pokoj. Jinak to ale nejde, než když krátce nedne byl náš lesnik v lese postelen pytlákem. Léka mu pak vyezával broky a každý si mže pomyslit, jak bylo lesníkovi pi vylilidce na nkolik , ležmých" nedl. A téhož dne pekly se topinky. Lesník huboval, huboval, a poád se díval ke kamnm. A když sndl topinku první, bas jeho hluboký a drsný pojednou zmknul, a když sndl druhou, dal lesnik synovi už pohlavek za to, že mu nepodal dost rychle k posteli karty na bulku. eská kuchy Ty padesatery druhy vdolk, kolá a lívanc Žil takový pražský posmváek nkdy na venkov? držel nkdy na špikách prst, do širokého vnce sestavených, horký lívanec z jené mouky, pomazaný povidly, politý hustou kyselou smetanou V Pak ty prarzné komposice knedlík, od knedlík se zelím po slávou zasypané knedlíky švestkové, od bramborových po krupicové a tvarohové A naše kaše! Jáhlová zavaená do mléka, jemnou vni svou omamující pražená krupicová! Zajisté nebude nikdo tak nestydatý, aby zapíral, že kaše jáhlová a ta krupicová mají mnohem jemnjší a práv tak uritý buket svj jako na p. nejproslulejší vina rýnská, jako „haute Sauterne nebo „cháteau Yquem I« A což k r o u h a n k a he ? Kdepak by ml hloupý mšák pojem o krouhance? Hloupý mšák pijde na ves leda v let; prochází se líné po hospodáové dvoe, s rukama v kapsách, nevidí nic a neptá se nic. Tamhle v koutku u zdi je open kus staréh o mlýnského kamene, vedle nho leží kousek jiný, malý. Snad na to mšák pohlédne a myslí si, že je to z rozvaleného brusu na kosy. snad a nejspíš ale si toho nepovšimne vbec. Když ale nadejdou nejtužší, dlouhé mrazy, když eky a potoky zamrzly, mlýny nemelou a mouka v dom došla, tu vezme hospodá ty kameny, upraží pšenici, žejdlík po žejdlíku, a rozete a rozkrouhá ji na kamenech v mouku. Z té !

!

—

mouky

se upravuji knedlíky

krouhanka,

kaše

s

tak lahodná, že by se

„Ach

—

—

o ty nestojím, jsou tvrdý, za to ale ta je tak vonná, tak jemná,

dobrým sádlem! na ní umlaskali

i

andlé

!

ekne

bývalý venkovan, dlouholetý pak obyvatel msta, pi pouhé vzpomínce ješt po desítiletích. A tch dobrých jídel eských, která i pi vzpomínce ješt chutnají, je

tak

to je dobré-é-é!'

mnoho!

Polívka edinová másla, krapínku smetany

—

—

z

„To

pivních patok, dobré!"

je

vajíka,

kousku

!

;!

109

napíšu

nic: tedy dnes nenapíšu skuten — Eh to je mi volno

Kaše z krupek Trhané krupky

do s

je

dobré

zavaených

mlíka

houbami

teprv smichány) s marjánkou,

„To

i

každé

—

„To

Ani

dobré!" a pak

je

vaeny zvláš

pepem, hodn esneku, hodn

sádla

—

•' I

Musim pestat

—

rozplynul bych se! výitky eské kuchyni. Nemohu uznat ani jedinou. Že prý polívky jsou všechny Cinivaji se ti

dhv

nic!

—

slvka. Ani hlesu.

Ano, ale myslíš, že pojídáš extrakt celé pírody

—

z

nich sprave-

tém z

vody.

vzácné kuchaské

umni! Pak

prý je v ní iiplný nedostatek jídel postních. To je eský národ má moje mravné zásady: „nejlepší pst — zdržení se ode všech bich', a to mu chválím. A konen prý má píliš málo jídel masitých. Za to pece tím více masti a vajíkuje Ostatn — upee nkdo na svte husu tak zlat jako eská hospodyn? A což ,.zabijení'' Když se udí maso. Když se vaí vepové s kenem. Když se jí jitrnicová polívka — má svoje zvláštní jméno, ale nemohu si na ted vzpomenout. Když na pekái zpívá deset jitrnic a kuchyn jako by byla hájem plným sedmihlásk když tlustá j e t k a, tak Halov ervená jako kanovník, spokojen to,

že

'?

n

1 í

íouní a odprskávají; když ze zbylého prejt, tak silný, tak chutný, tak si

.

Poznamenání

.

nádvu pee

se

na pekái

.

sazeovo. Konec rukopisu neitelný. Podobá se proti svtlu, že je papír zamaštn.

naprosto

v

—

pedtuše

jara.

jara. Vera hned po poledni byl do pinesen první exemplá dámy obleené v jarní šaty. Laskavý doruitel nás ubezpeoval, že prý krátce ped polednem nalézalo se na Píkopech byla nedle více dam, Jež bylo usmívající se slunko „

naší

Znamení

redakce

—

—

vylákalo ze zimních kuklí, že ale

vesms

byly

mrazným

vzduchem bídn pekehlé. Exemplá nám dodaný byl Nkolik spolupracovník celý modrý a cvakal zuby. „Hodte ji na našich, tch mkích, soucitem omdlelo. má, v boji pro vlast rozjizvená prsa!" kiel náš feuilletonista N. tak dlouho, až jsme ho vyhodili. A mezi tím, co ho ti silní mužové drželi venku, vadili jsme dámu do své redakní sbírky pedasných motýl, chroust a kvt; má tam íslo 13.629".

—

Tato „denní

zcela

zpráva"

pirozená a tedy naprosto vrohodná v pondlním ísle „Národních List"

podivnou náhodou nestála. A pec jen to bylo pravda, že v nedli dne 4. bezna, tak asi kolem jedenácté hodiny dopoledne, bylo na Píkopech njakých 20 chudinek Snad ale nebyla dam obleených už v šatiky jarní žádná polapena. Nebo ji nkterou ulovil Nmec a donesl pak do redakce eskému národu nepátelské. !

111

Vidol jsem

dob

všimnout

je

sám.

si

dam

Mámt

—

totiž

povinnost v této jarní

povrchn —

si

jich

všimnout, prosím. A když nco na jejich toilettách zpozoruju nového, módního, tedy o tom psát nebo se

mn

em

tvrdí, že tomu, o psávám, nkdy i rozumím. o Ale nezahlédl jsem minulou nedli vru ani nitky, která by stála za e. Loské látky, loské barvy, loský stih jen že to vypadalo njak unavené, jako by to bylo

—

nkolik

msíc

spalo a ted si teprv zívlo. nemýlí-li nás všechno stojíme na prahu velké doby! Co do barev, co do vzorku zaínáme už být, aniž bychom sob lichotili, pímo nepekonatelní. Barvy látek odpovídají výten všeobecné evropské situaci vzorky pevn naznaují smr, jakým se bére politické

A pece

—

—

;

naše vzdlanost. Díve byly v oblib barvy tak zvané rozhodné, energické. íkalo se: barva „poctiv" zelená, „poctiv" ervená, „poctiv" modrá. Dnešního dne je chvála bohu My víme, už dávno po vši energii a po vší poctivosti že se takové vci „nahoe" nelíbí, tedy jsmo je nechali podle nás. Dnešního rozumn být a naše ženy se ídí dne vypadá každá, ale každá barva zmazaná, neistá, neuritá, nejasná. A jako ty dívjší „rozhodné' barvy lovka inily veselého a dodávaly mu životního popudu, tak jej iní barvy „nerozhodné" ted tichým a ospalým, a to je dobe. Jindy bylo ped jarem tisíc ženských otázek, bude-li módní barva zelená nebo modrá nebo jaká. Dnes se už ani devítileté díví vyžle po tom neptá, vždyt jsou dnes všechny barvy, jako by je z bláta vybih' Jindy si pála blondýnka, aby pišla do módy barva ržová, a bruneta, aby na p. svtle zelená. Dnes je to blondýnce i brudnes nemáme vlastn už ani netce náramn jedno !

vrn

!

—

:

112

Žádných blondýnek a brunetek Slena Máry je dopoledne svtlá jako jasný den a slena Máry je na veer hndá slen Máry staí v poledne dv ti jako snivá noc hodiny, aby se pebarvila. Když se mají vzít do ržová šaty, nu tak se vezme díve hrníek se žlutou barvou atd. Jen se podívejte, co máme ted u divadla blondýnek zajímavých! Jindy jim ani nenapadlo, býti blondýnkami, dnes jim to napadá. vznešené pírodní vdy, Co pak se týe vzork které dnešního dne urují veškerý pokrok lidstva, z nichž rodí se každá, ale každá myšlenka novodobá, urují ovšem i smr ve vci této dležité. Pírodopis má od njakých tí desítiletí náramný vliv na mysl našich žen, vtší, než jsou sob samy vdomy Ped desíti ješt lety nosily dámy na p. v náprsních svých jehlách jenom podobizny svých manžel, nebo tch, kteí se poadem práva jimi státi mli dnes už je dsn úzký ten kruh nadobro protržen, a dámy nosí na krku již i zvíátka jiná, hlaviku paviána, huatého mopslíka, okaté sovy, ostroi vidného supa, parohatého jelena, zubatého kance a t. d. Ale ani na tom nezstal všemohoucí pokrok lidstva ješt stát bože, bože, kam my to pivedeme Pojednou našli naši uenci, nkde uprosted siamských lesu, divokou rodinu, jednu z toho druhu, kterýž tvoí pechod z opice k lovku a dokazuje, že z nízkého zvíete byl jest pošel vznešený lovk. A od toho okamžiku už žádné udržení víc lovk padl bratru zvíeti celou tíží svou na !

—

—

!

—

—

!

—

teplá prsa!

Ovšem

tedy u jemnocitnjší

a náruživjší ženy ješt mnohem ohnivji než u muže žena popála zvíátku ihned místa na tom nejmilejším, co má, na látce na nové šaty. Zvíátko je ted nejmodernjší okrasou látek, skvjících se v moderních barvácli. že

nová láska ta

jeví se

!

!

113

Z Berlína dochází práv zpráva o „tom nejnovjším". co lze tam na dumách vidt: hedvábná to, svtlemodrá látka, potištná adami citrónov žlutých voloušk(!) To musí být nevýslovn milý dojem Není pražádná pochybno>t: Nmci pekonali Francouze co do krasochuti už rozhodn. Ale zápas trval dlouho Na bíledni leží dalekosáhlé následky toho. Ujmeli se vci docela snad i stát, vru z pouhé módy vyvinout se celý systém pouliního, názorného vyuování systém, o jakémž otcové naši nemli ovšem ani tušení íšská rada potebuje jen vydat zákon: Ženy a dcery muž, kteí platí do 5 zl. dan, pidlují se k botanice a budou nosit šaty kytikované. Do 20 zl. zvíátkované. Do 100 zl. pidlují se k oddílu zempisnému a budou

—

.

!

mže

—

šaty vzorkované mapami. Nad 100 zl. pak šaty letopoty historickými. Aby se pi tom pedešlo všem politickým nepístojnostem, smji Cechy být vzorkovány jen zárove s celou ostatní Cislajtanií, nikdy pro sebe, nebo docela snad ve spojeni tak zvaném „svatováclavském", s Moravou a Slezskem. Husitská doba pak je nosit s

vylouena naprosto. Naši statení eští poslanci na íšské rad budou zajisté tak dobí a pomohou zákonu, aby beze zmny prošel. Chudáci ty naše mstské dti o pírod na p. IVÍnohý nemly dosud ani pontí Odkud také kluk byl už deset let, ros a tlous a nevdl ani, jak kravika vypadá. O huse názor, abych tak ekl, jenom pekáový, bezhlavý a bezperný. Telátko si myslil s nádivkou. Kapr mu plaval po kusech v omáce perníkové a štika, když ráno vstala a k umývadlu se postavila, mydlila se sardelkami. „Karlíku, ukaž mi, znáš-li husu?", ekne tatínek procházkou ke svému buclatému kluku. Karlíek se rozz historického oddílu

—

tém

!

!

ml

Neruda, Sebrané spisy

II.

g

114

hlídne, zdvihne svou desítikrejcarovoii

španlku a ukáže

na malou, vesele capající sleinku. Tatínkovi se prsa šíí samolibostí a pýchou. „Ale, tatínku", zane zas Karlíek, ,,Ty's mi slíbil, že mi jednou ukážeš koroptviky. Ukaž!" Zkušené oko tatínkovo toí se sem tam. „Honem se podívej tamhle na tu ženskou, na tu s tmi kropenatými ptáky! Zrovna nám ji sbírá policajt škoda! na veer jich bývá víc A jiná tu ted není nu až budeš vtší!" A za chvilku opt: „Ted ale, Karlíku, pozor! Co je to?" a tatínek ukazuje holí na záda vysoké, voln ped nimi se procházející dámy.

—

—

—

—

„Gislajtanie".

„Dobe

—a

kde jsou bývalé

echy?"

„Tadyhle."

„A Praha?

mj

Jemnostpaní, rate kluk hledá Prahu!" „Tatínku zde!" „A kudy bys jel do Brna?"

—

„Tadyhle pod ramenem."

pec

trochu držet,

Jarní noviny. 1883.

Vycházejí dnes.

Jediný jarní asopis ve svt. — Pedplatné žádné. Peníze za n s e r ty se nepijímají. Feuilleton je vylouen.

—

—

i

Zvláštní telegram „Jar. N." A.

Z

sdluje se

Plzn,

7.

dubna.

mn následující

Od vrohodných

svdk

Dnes, krátce po pul jedenácté dopoledne, ve smru severo-západním od Plzn, tedy tak asi k Lochotínu, spozorován pojednou v modré obloze erný bod. Skoro zárove tepotala se vzduchem ptaí píse. Lidé jinak zcela stízliví tvrdili, ten bod prý byl :

první letošní skivánek. Po celý den vybíhali zvdavci z msta, shlukovali se venku v houfech po pti. šesti, ano i osmi lidech, a dívali se do nebe. Rozumí se samo sebou, že záhy dostavivší se etnictvo houfy ty ihned rozhánlo. B. Z eské Lípy, 7. dubna. Obyvatelstvem lomcuje zimnice. Pišla do našeho msta odnkud posud není vyšeteno odkud pojednou zpráva, že pry se blíží :

—

—

8*

116

jaro. loni,

Že prý je pedloním,

dv

po njaká

to

eské, jako bylo zkrátka rok co rok už Nesmírné rozilení zmocnilo se

ale již zase jaro

ped temi

tisíciletí.

lety,

nmecky

smýšlejícího. Rámusy obecenstva našeho, ryze na námstí, boulivá schze na radpo hospodách, nici. Usneseno podat k místodržitelstvu protest proti „eskému" jaru. r. Roser na telegram mu zaslaný odpovdl ihned slibem, že se stejn smýšlejícími druhy podá interpellaci na íšské rad. Mstem ted k veeru táhnou tlupy s prapory: „Nic spoleného s Cechy!*

ei

Nového Yorku,

6. dubna. Úadní zpráva: nás nová mánie. Dvata americká žádají nyní na mužích, aby jim do památník místo dívjších podpis darovali po kadei vlastních vlas. Ty pak nalepí na list papíru a pipíšou k nim samy poznámky, jež ale udržují v tajnosti. Není pochybnosti, že koráby zavlekou chorobnou mánii tu do Evropy co nejdív. (Radíme toucím nás Evropanm, aby se dali hned ostíhat až na kži. Dobrou záminkou je jim nastalé jaro. Než vlasy zase narostou, pešla boue už pes jejich

C.

Z

Práv vypukla u

hlavy.

Red.)

My

víme, co pijde.

V ele našeho listu postavené telegramy zvstují souhlasn jaro pijde! Nech sebou staroeské listy :

chtjí, nech se posmívají zvolna probouzejícímu pokroku jaro pijde Jsou to v skutku listy, ty staroeské, kteréž na strom národního našeho života z božího dopuštní zbyly z minulého roku uschlé, scvrklé, babsky harašivé. My jim víme, že je jim jedin v plesnivin minulých dob volno, že se bojí jarní šávy, aby je se stromu neshodila. Avšak tou trouchní jejich házejí a se tetelí, jak

se

:

!

:

!

117

a

tlaí se již život mladý. Jen se posmívají! Budou pijde první jarní boue se posmívati, až Koníme radji. Vždy jsou vlastn již mrtvy! A také naší zásadou je: „De mortuis nil bene, nisi ". Koníme s vdomím, že jsme napsali úvodník krátký, ale dobrý.

t

—

B. (loMÍaní

Snad

—

T.

Marná všechna

— Francouzové brzo

šel

ješt Gambetta

je z nich r.

V

asi

1871, nechf

s

Paíži.

dubna.

4.

marno veškeré klamali samy sebe

nadje,

ucítí,

že

illusemi do

hrobu

—

vyhojen. Nechf trvá republika trvá tedy celých již dvanácte

již

Grévy od

již

let

—

pomry

nejsou tím po dnes ustáleny nijak! Ano panující nejistota je tak velká, že mnohé rodiny opouštjí radji Paíž, a to rodiny nejelegantnjší.

—

dnes 4. dubna tvrtého dubna, pravím. ješt neví, jaká barva bude letos módní! Ptej se kterékoli dámy, jaké barvy si šaty koupí neodpoví, pohledne jen mlky, slzika se jí zatpytí v oku.

Máme

A dnes

se

:

Byla už v mód barva modrá. Byla zelená. ervená hndá. Všechny ty barvy nositelky už unavily. Co ted? Šedivá sluší málo které pleti. Ti, kdož vidí za i

svtových djin, vyslovují ovšem tajupln „amao „zcela nové barv mandlové" Francie my, upímn eeno, nemáme více dvry

kulisy

rant", šeptají také cosi

—

!

vynikala kdysi svými v diplomacii proslulými hlavami má takové velké hlavy dnes ? Má dnes jednu jedinou, která poítá i s jasným, revoluním svtlem elektrickým ?

—

Pochybujeme. Jdme do Bois de Boulogne. Co uvidíme? Vesms jarní plášt z hladkého jen, erného aksamitu. Opravdu

!

118

pak divu, že srdce ženské pod tim pláštm bije v živé že se nervosn tese? Tváí' že je nezoufalosti? žena je dnes ve výslovn, tak bolestn bledá? Ano Rodina je rozrušena. SpoFrancii vskutku nešastna.

Je

Ruka

—

Stát na mizin. plášt Dej korrespondent vidl tak

lenost zniena.

erné

jarní

!

—

pánbh, aby

jen

Váš

ern

Denní zprávy.

—

Nový vynález eský.

Zajisté se každý tená zasmál báchorce vypravující, že babika nasypala celou hrst epového semene do jediné jamky, a ze všeho Snad toho semene že vyrostla obrovská ípa jediná. také v duchu vidl, jak „devt lidí" tahá tu ípu ze a vida: ta báchorka není zem a zasmál se znova. pece jen tak hloupá. Zahradník pan Kopýtko uinil

nkdy

u

mžikem pedlá zahradnictví celého Nasype do jednoho dlku rzná, dobe vybraná semena kvtinná, a z dlku mu vyrstá a pak rozkvétá hned zase celý hotový buket. Je jen potebí jej dole uíznout a vstrit do manšety. Kam to lidský duch ješt pivede!

práv

vynález, jenž

svta.

—

Hromadný poheb

vzrušuje ted mysle Pra-

žan. Pochovávaji nám Proutkové námstí.

Poheb

aleje z

Václavského

už tetí den

a úastenství obeuložen censtva se nezmenšuje. Každý mrtvý je na nejbližší hromadu hlíny a houfy lidu jej soucitn obstupují. Je pravda, byly to divné stromy. Nejsilnjší byl asi jako dvoukrej carová tužka. Chvly se a tásly až nahoru k bývalé Koské brán, když nkdo dole u Suchého kýchnul. List nemly. O stínu ani ei. Kvést by byly nemohly nikdy. Mly zkrátka nepopítrvá

pkn

:

!

119

rateln nkteré chybiky

má lovk

—

srdce tak

své.

Ale co

je to

plátno, když

mkké!

U

Starý vilník.

Jindichova Hradce

je

na

tak zvané Lysé hoe obrovský smrk, jemuž se hádá asi 1)50 let. Je to jediný smrk mužského pohlaví na výšin té a kolem nho jsou samé malé, mladé smrky ženské, sotva desítileté. Již loni prý starý smrk se s tmi mladicemi snoubil Letos nejspíš hodlá se snoubit

—

!

— Podotýkáme, že když se to tamnímu panu okresdímu hejtmanu sdlilo, pan okresní hejtman se tomu jenom smál — Naše tiskové pomry nám nedovolují, zas.

!

abychom

inili

poznámky

další.

Ze soudní sín.

Nový zloin.

—

Je mlada, sotva dvacet

let.

Má

erné vlasy a nad pibledlými, krásn oválními tváemi svítí ji jasné modré oi. Holika k líbání. Jmenuje se Kaenka. Co spáchala? Je .>iikou. To ovšem není hích; ale lesklé

malér je, že šika nemže na procházku leda v nedli, kdy práv je za branami nejvíc zvdavých oí. A ješt vtším malérem pro Kaenku byla její láska, totiž její láska k pírod.

Kaenka

chodí

po okolí pražském.

A

kde najde

njaký šípkový ke, štpuje na nj krásné plné rže. Byla pi tom polapena a dodána soudu. Na všechny

Má roztomilé kladené otázky se Kaenka jen smje. zoubky Obžaloba jí klade za vinu a) že chtla pedlávat pírodu vbec, a b) že chtla zvlášt opravovat pírodu v echách, kde ani nesmí nic kvésti jinak, než na piano.

jí

120

Rozsudek bude pronesen zejtra. Není pochyby: Kaenka na svobod nezstane.

Je

na to píliš hezká.

Národní hospodá. 7. dubna. (Bursa.) Nadje, že konverse zimních hodnot na zlatou jarní rentu se konen uskutení, se utvrzují. Vlhké západní vtry a pokraující kalendái^ slibují v pírod náramnou hausse. (Líh.) Co mrazy pestaly, je poptávka stále menší. Jen nkdy, když je mlhavo, žádá se transito njaká štamprle slivovice. Cena 2 kr. (Plodiny.) Tráva ticha; léto rošty mdlý; pou-

V

Praze,

pata liknavá. Poptávka už silná, nabídka slabá. Salát Špenát, malá hromádka po 10 kr. hlávkový, s lehkou tendencí ke kozlím zadekm, po

—

—

5 kr. Kopivy po 5, 4 a 3 kr.

—

šeptalý po

2.

(Dobytí málo

se

ech

Sluky od milovník hledány ale Vlaštovek pihnáno dnes do Geny tak nízký, že každý domká Pnic 320 kus; slavík 51 kus.

t r h.)

nabízely.

32.422 kusy. mít párek.

—

mže

s opencem, na zelenou polívku, Kolník vyšeptalý po 1 kr., nevy-

;

—

mimo Prahu rozebráno. Zabitých kus pivezeno do Prahy

Ihned

málo.

Husiky,

—

3- až 41otové, po 4 zl., 5- až Glotové 5 a 6 zl Selata barvy lidské 3 zl. modrá 2 zl. 50, zelená 2 zl. ;

Inseráty.

„Kdo

—

ach,

kdo

mn

tak

mnohý,

mu

tlesný organismus slábne.

pomže!?"

naíká ted

vzduchu nápadn Hlava ho bolí, oi se

cít, že v nastalém jarním

121

kmitají, kolena a lokte jakoby byly zpreráženy.

Kdo Ti

pomže? Jedin, ale bezpen Ti pomohou Uggéovy ské buty". 99^ Tikrát denn erstvé zboží! Pochvalných vysvdení, od nejvtších

—

„ital-

^^^1^

autorit, hojnost.

K. K. S. 300. Odpuste, že jsem v udanou Vámi hodinu nepišla do mstského parku. Maminka povídala, že prý ted v pírod stoupá míza. A maminka ekla, že prý není dvátkm zdrávo chodit do park, když míza stoupá.

Redaktor: /\.

„Máj". 1887.

lovk

trne

!

Zapla pánbh

ale,

že slavní

úadové

jsou tak bdlí a ušlápli hoící již sirku ješt v as, nežh z ní v „májový svatveer" vzplanuly na návrších kolem Prahy tedy ty hranice všechny a daly své osudné znamení Na návrší kolem Litomic a dále po eském severu májové hranice ovšem vskutku vzplály a vesele hoale co pak tam ely, ku radosti starých i mladých tam jsou lidé, jak známo, hodní, kdežto tady u nás, no to by byl býval zase poprask a v eském kraji rámus v té naší nebohé týrané zemi. Vždy mla tu v Praze vru vypuknout revoluce ano revoluce! Osnovatelem jejím byla prý jistá, v politických kruzích našich velice známá osobnost; jméno její sice se ješt tají, avšak nalezena prý jakás ba i s podpisem: „c. k. huvisitka s jménem ano! A úelem revoluce sita, t, . na íšské rad" mlo být vynutit rychlejší zavádní nminy na eské školy, vynutit zákon na zavedení nminy do eských úel rodin, a na jiné ješt nmecké vci. Což o to ale jenom ne zase konen tedy dosti pkný, žádoucí hr hr! ne násiln, ne mocí! A pak hezky díve pedložit program Avšak program pedložen nebyl a proto !

—

;

—

—

:

plným

—

:

—

—

—

!

123

také nebyly ohníky kolem Prahy v noci Fihpo-Jakubské letos povoleny, revoluce pak nepropukla a ted se to všechno už vyšetuje ale je to všechno ješt tuze tuze tajné, tedy pšt!

pkn —

—

Po ertech chyLe byla vc zaízena, to musí íci každý, kdo je v dlání revoluc jen trošiku honn Píhodnjšího dne není ani v celém roce! Co tu rzných, prý „národních zvyk", co tu divných, prý už ^z pohanských dob" pocházejících obyej! Jen sob rame po!

dobí

vážiti,

lidé!

Revoluce bez njakého rámusu nejde, jeli pravda? sice už i revoluce dosti, ba i velmi tiché, ale rámus byl pece pi nich, jak nás historie uí. Také je ovšem celkem tichounká, spíše pedce vždy k míru a klidu se klonící osobnost pana osnovatele, velectného pána a pana jenom nepardon udávat, nepedbíhat vyšetujícími soudci! chtl jsem tedy jen ted íci, že také velectná osobnost pana osnovatele je sama o sob již zárukou zcela spolehlivou, že revoluní rámus byl by býval obmezen na zvuky co nejtišší a vskutku nejnutnjší ale rámus je konen pece jen rámus, a slavní úadové jsou bdlí a nejspíš by byli pišli a hned by se byli ptali: „Co pak je tohle?!" Ale prohnaní revolucionái by se byli pak jenom pousmáli a hlasem asi co nejnevinnjším byli by ekli „I ty moje nebe vždy je zej tra prvního máje! Vždyt ted v noci vyháníme arodjnice, úade slavný A pi tom se pece lomozí a práská vždycky ti J. J. Flanuše „Bájeslovný kalendá slovanský, v Praze 1860, nakladatelé: Kober & Markgraf (prvé I. L. Kober), str. 146!" 141 A slavní úadové by tu byh, to se rozByly

njaký

——

—

—

;

:

—

—

—

umí,

stáli!

—

!

124

A

revolucioná by bylo bývalo poád víc a více, by se kupili v houfy a stavli k nárožím a místm, odkud možno opanovat vždy dv nebo i více ulic najednou. Je arci podobno pravd, že by byla nkterá bdlá patrola ty houfy pozorovala, že by byla pistoupla a prosím nevíte, že srocování je zaekla: „Pánové povzeno?" „Ale, ale", byli by ted zase revolucionái poouchle odpovdli, „velectná patrolo, copak neráíte vidt, že tu stojíme na „kižovatkách", odkud je dnes vidt lett arodjnice na Lysou Horu?!" A patrola by byla pekvapena zakývla hlavou a postavila se nejspíš také nkam k rohu, aby vidla lett ty arodjnice nahé. byli

—

—

—

Na to by se byla ást mladších muž, hlavn svobodných, odlouila od tch houfc a šla ku mstským bránám. „Jdeme do Hvzdy (do Kre, do Roztok, atd.), utnout si každý pknou májovku pro svoje dve", byli by ekli panu kaprálovi ve brán. A pak by se byli zase pihnali nazpt s ukrutnými kládami a celými stromy, byli by ped každým domem, kde bydlí njaké hezké dve, tedy zkrátka všude, vytrhali dláždní, aby prý mohli ^postavit máje", a nu a asn z rána by byla bývala Praha plna barrikád, plna!

— —

„Nmecky bylo by

s

polekaným

úadové

úadm

— nmecky!"

A budme

že

—

kvtnatý, pestrý

my

se

máme i

máj vonný

vítej,

léto

— ten milouký,

—

máji!

jsme tob

vítej,

stali

a

rádi, že

Vítej,

by byli slavní vlastn obtí známé

a ted teprve

vstíc,

spozorovali,

drbanosti eské, a natý,

na nás mluvit

dsných tch ohrad hromovým hlasem znlo

rádi,

líbezné

—

ten

krásný

list-

máj

!

!

!

125

ba líbezné! z

celého

ského

lidu,

Ach

—a

srdce

vítáme máj rádi

—

z

tomu

duše plné,

máji,

a jsme

mu

tomu miláku e-

ba miláku všeho lidstva! lid je do máje zamilován!

jak ten náš

Až pijde máj, budem mít ráj

pánbh

—

!

máje tedy zase jednou do sypo vky mrazem ovívaný lide eský! Jen ne fuivý podzim, ne ztrnulou zimu dej pánbh jara, dej poátk nového života, vyhlídek nadjí nových do budoucnosti, nadjí Dej máje, jaký je dosud ten letošní. Teba tedy „Studený máj, v stodole ráj!' trochu studený A teba i s notnými prškami, notnými dešti „aby hl pastýi ani neosýchala", jak už otcové ekli. „Když máj vláhy nedá, erven se pedá" a tedy hned radji na samém poátku léta zkoušíme a rozmokáme trochu, budeme tím pevnjší pozdj Ven do dešt, bez kabátu, bosi a s obnaženou hlavou, aby jarním I

dej

tosti,

ti

jara a

ty milý, nebohý, krásný,

—

—

—

—

—

!

deštm „dobe

A

vlasy rostly" a „s vlasy síla"

teba tedy

a

!

beztoho už zalo, v máji tom hodn na nás hímá! „Když se ozve v máji hrom, chy kámen nebo strom", a tes jím, poroste ti také z toho zase síla! Náš lid se trochy tch hrom nebojí, jen když cítí jaro ve svém tle Vesele se dívá do otvírajících se nelDes a zpvn pronáší pípitek: také, jak

!

Svatý Petr

hímá

nadlí nám

vína,

abychom se napili, pána boha chválili dejž to milý

bh

—

!

!

126

A

kdyby i bylo pravda, co ješt jiné poekadlo praví, „májová voda vypije víno" nu af vypije, a pak není zrovna vína, jen když je ted máj, vždy máj je vonnjší a záivjší, silnjší a opojnjší ješt než víno Sotva zaal máj, už jej cítíme ve všech žilkách a oudech. Stáváme se veseli, smavi, zpvavi, rozpustili Piznávám se k rozpustilosti. Piznávám se, že jsem prvé rozpustile lhal. Že „májové ohn" nemly být pražádným umluveným znamením. Že nemla b5H žádná

—

že totiž

—

A

že žádný, ani jediný z našich

„c. k. husit, revolucioná. Ba že jim všem a každému schází na , revolucionáe" zrova tolik, mnoholi na „reakcionáe" piznávám to zde veejn, ke své hanb! Máj budí rozpustilost, budí ale i zamilovanost. Zvlášt když je nejen deštivý a hímavý, nýbrž i vtrný, jako ten letošní. Mže-li pak býti poetitjšího národa nežli je náš, jenž pozoruje i neživou pírodu, a „když stromy se ve kvtu líbají a objímají", vští z toho rok lásky, rok hojné v lásce úrody. Letos to do kvetoucích strom duje vesele, stromy se vskutku líbají a objímají, jen se to kmitá bude tedy také mezi lidmi mnoho, velmi mnoho lásky! Prosím ale snažn všechny panenky ve stáí od 16 25, všechny jinochy v stáí od 20 50, které a kteí hodlají se letos zamilovat, aby to uinili radj tedy hned ted v máji. Májová láska je kvtnatá a bujná, trochu sice dovádivá a škádlivá, ale pkná tuze pkná

revoluce.

t.

. na

íšské rad"

není

—

mn

—

—

— vždy jsem

—

—

znalec

Co se týe jinoch, myslím ovšem, že si na mou radu ani nepokali. „Kdo zamilován, nezná míry", a když naše jinochy pozoruju, jich kroj a stroj, jich krytbu a roucho, skuten letos nevidím žádné míry. Spodky

!

!

127

píliš dlouhé, vesty píliš krátké, kabáty píliš piléhavé, zamiv niem míra pravá klobouky píliš široké lovanost tedy velká, veliká! A co se týe panen ano, kdo by rozuml

—

—

—

ženským ,.

Kterému dveti láskou oi

nosí

si

ve vlasech,

nosí

i

svítí,

na klobouku

kvítí"

—

nu a naše panenky nosily hned loni na svých kloboucích kvítí snad se tedy zamilovaly už hned loni! Letos ale nosí už jenom pentle snad proto,

—

že

jinoši

loni

ješt

—

nechtli

poznat lásky?

znamení, že je letos za to „opentlejí" ? To by bylo náramného juxu! Inu aC tedy já se budu dívat

—

je

snad na „pentlcjí'

Máj

1890.

1890.

„Byl první Máj

Rate poeticky

.

zaínám také já ješt tou naší pece však jen až pes píliš

Když to ale tentokráte vru jinak co rok se tch Máchových slov užívá kolem Máje sice tisíc- a tisíckráte po echách; ale letos a ted dovolte, abych už zase užil hodn bžné, hodn

nejde 1.

." .

líbeznou,

sice

otepávanou

—

.

odpustit, že

!

frásí!

Rok

fráse: já chtl bych mít jenom tolik zlatek, kolikkrát zrovna letos byla u nás slova ta pronesena, jako ve snu a to asto jen jako mimovoln

otepané

tichounkým šeptem

Ano: Byl první Máj 1890! zrálý,

myslivý

zapomene

prožil,

—

—

—

dn

do

A

kdo

jej

svého života

co

na

muž nj

done-

!

Bylo by zajímavo íst njaké esky psané, pravou poesií ozáené, hlubokými, v skutku „lidskými" myšlénkami prosycené „Mystérium", v nmž by vystupovali jednotliví hlavní dnové celého roku a mezi sebou

e-

nicky je

p

zápasili, který že e

dn

z

nich je tedy nad jiné, který

í.

Aby pedstoupil na p. den Nového roku. Ale ne pustý, z ciziny k nám penesený, s hlavou tžkou

ten a víivou, s obadností hluchou a protivnou, plný lží a plný dotrné sobckosti! Nýbrž eský den novoroní, jaký dýše dosud u nás na vesnici. Kdy je v domácnosti

!

129

tak ticho, tak sváto. Kdy všude tak isto, všechno vera hned ukh'zeno a obstaráno, a koná se jen nejnutnjší, neodkladná práce. Kdy druh s druhem mhiví tak mírn, skoro jen pološeptem, a chrání se, aby niím nepohnval, nepodráždil. Kdy ol)lekou do kostela odv svj nejpk-

njší a tam se tak vroucn modlí, a pak až do nového pracovního rána je doma všem zas tak blaze, tak krásn Aby pedstoupil den Štdroveerní, jinde den plný trhového hluku, den neobyejných, nákladných hod, den vzájemných, pekvapujících dar u nás na vesnici obraz jen chudého našeho života, ale zlatého, rodinného štstí. Kdy po dni vnovaném obyejnému šumu nastává veer tichý, lidé po špikách, aby nebylo hluku, scházejí se ve svtnici a zasedají za stl, spokojen pojídají své houbové polívky, maštných krupek, vyrážkových vdolk, paeného sušeného ovoce ale pak se ihned a ješt bh'že k sob sesedají a vypravují si všehké ty podivné zkazky, o asech bývalých, o zemích vzdálených, o tom jak narozen spasitel, a jak byla svatá noc náhle plna denního jasu, a andlé zpívali, a jak lid chudý pospíchal k Betlému a byl první, který poklonil se vykupiteli, první, který poznal, že v rovnosti lidské leží lidstva spasení a kdy je pak všem poslouchajícím i povídajícím, jako by už skuten rozjasovalo se jim nad hlavami a svítalo to spasení, a oni povstávají a povstíc novému kižují se a jdou pospolu na „jitní" ránu Aby pedstoupil Úterý masopustní, sprovázený hudbou a zpvem, spsobující, že každé oko veselostí se leskne, noha si dupne, srdce si poskoí a ústa vejsknou. Aby pedstoupil a s ním závodil den 1 Apríle, žertovný, podskoný, plný žert a kudrhnek, samá rolnika a po-

—

—

—

—

!

.

smšná

píšfala.

Neruda, Sebrané spisy

11.

<)

!

130 1. Kvtna. Ovnený mladou, S vonnou konvalinkou v lesknoucích Se slavií písní na chvlém rtu. Se žhoucí se vlasech. jiskrou lásky v roztouženém oku. Tisíce básník už ho opvovalo. Milliardám lidských srdci pomohl k rychlému, blaženému thiku. Pece by as nevdl, co že uritého dovedl by na prospch svj pronést. Jeho oborem je sice širá íše krásy a lásky, ale

Aby pedstoupil den

brálovou

zeleni.

jeho psobení

dje

se jen ve skrytosti, v tichých houšti-

probouzejícího se poupte, v roznemiluje hluku a šumu. On není pro víivou spolenost, pro zábavu houfnou je pro nžný pohled dvojích jen oí, pro sladký šepot dvojích jen rt. ovšem že náhodou opravdová, Vskutku také

nách

lesních, v nitru

vírajících se srdcích.

On

:

—

tžkopádná

historie

—

lidstva

Kvtna.

doposud

se

—

u

nho

tém

až do nedávná! Až pišel 1. Kvten 1851 a odevel první Výstavu Svtovou a v ní spojil veškeré národy náhle v jediný kruh. Kvten neuplynulo ani tyicet let a pišel už ani nezastavila,

u

1.

Totiž

A

1890.

1

Vru, kdož jsme

se

ho dokali,

že

jsme

.

dožili se

nejpamátnjšího 1. Kvtna lidských djin. Ba snad že nejpamátnjšího dne tch lidských djin vbec Klidným, železným krokem pirazily 1. Kvtna 1890 bataillony dlnické, peetné, nepehledné, a vadily se do lidského šiku, aby již provždy stejným postupem šly ostatními za vznešenými lidskými cíli, stejn s námi oprávnní, stejn obtížení, stejn blažení. Byl to postup mohutný, neodolatelný, jako když se hrnou vlny okeánu. Kdo pihlížel, porozuml, co „síla penesena na vc duelementární" znamená! I když ševní, mravní! Zvláštní den! Podivná nálada! Nikoli strach ale takové nepipadla ani možnost ach ne, toho

mn

—

—

131

divné oekávání ehosi neuritélio, naprosto neznámého zachvlo také mými všemi nervy. Pocit nikoli píjemný. Pamatuju se jen na dva momenty ve svém život, kdy podoba s nynjším momentem tetím není takto jsem ml pocit pece stejný: totiž ped pražádná tím „ním neuritým, neznámým". Poprvé r. 184B, v onch hodinách, kdy Praha byla bombardována; tu

—a

—

se týž pocit probouzel a udržoval mezi jednotlivými výstely pumových hmoždí. A podruhé r. 186G, onoho dopoledne, kdy Prusové se blížili Praze, Zvláštní den! Takový tichý, tžký, „zaezaný". Ulice se zcela jinou tváí. Žádné vyzývavé epice iDuršácke. Žádné ekypáže, ba ani drožky. Žádní páni. Žádné dámy. Jenom tak, kdo musil, a mezi tmi také my, které chudý dlník klamn poítá mezi „pány", ale pravý pán dobe mezi „dlníky". Tu se pojednou zaalo hrnout lidstvo smrem od Prašné brány: dlníci se ubírali z karlínské schze na pražský tábor. Šel jsem schváln proti všemu proudu. klikatým bleervené odznaky, ervené kravaty skem projela mozkem vzpomínka na komunu, na rudo prápory anarchist! Poprvé jsem ji vidl na lidech, tu

—

tenm rudou barvu svtového sociálního hnutí: zachvl erná tytéž barvy jsem se. Ku podivu ku podivu na temn rudé pd, které vlály nad hlavami Husit, bojovník za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovník za úplnou rovnost obanskou! Davy se hrnou. Ne husté, schváln poídlé, tím nekonenjší. Všechno v odvu sváteném, isté, lesklé, V rukou lehýnké svátení hlky. „ spací rky". Nkteré ruce, asi zrovna ty nejmozolnjší, ale nechtící dnes, ve „svátek", tu svou drsnotu ukazovat, i v kožených rukavikách.

—

!

—

:

132

Davy se hrnou nepetržit, ale šum je jen nepatrný. Dlníci jdou skoro mlky, jako když je vídáme chodit houfn na veer z práce: zamlklé, na slovo skoupé, a dnes docela tak železn opras tváí opravdovou vidíš tady ji máš už vdovou Nu, jenom se podívej oznaenu na tvái, tu „elementární sílu"! Ale ani pi Cítíš, že síla je ovládána mrnou mytom nezatrneš pojednou jako zázrakem A pojednou šlénkou jsi porozuml tomu letošnímu „prvnímu Máji", pojednou vidíš, že veškerá posavadní situace spoleenská i politická jediným trhnutím se dnes pozmnila, ale ne jen už pro dnes! A nekoneným proudem davy hrnou se dále a spPorokuji chají na Stelecký ostrov, na ten svj tábor. Nejprv o umenšení si tam njakou hodinku pospolu. denní své práce. Domnívajíf se, že pán bh, když má napoád ob své ruce plniky práce, nemá pak pro arci, ím by jim žehnal. Nu, požehnej vám pánbh! Ale na ulicích vzdor táboru proudní už neubylo. Ne za dne a ne za veera. Ba lidstva všude od hodiny k hodin více a více. Statené, nepopiratelné vzezení svátení Dlníci pak už pyšn se svými ženuškami po pravém boku na tváích úsmv spokojený, v oku radostnou jiskru. A s nimi a mezi nimi Praha ostatní, taktéž spo-

—

—

!

!

:

—

—

n

!

:

kojená, taktéž radostná. Zvláštní ba prazvláštní den!

—

Vru,

i

ta

píroda

Ráno dusivá všude vkol jako pod zákonem stejným pak najednou se vymlha, vzduch šedý. tak tžký houplo slunce a bylo tak jasné, tak zlaté, tak blažené !

—

Byl první

Kvten roku

—

18Í)0!

Vzpomínky Svatojanské.

trochu zpátky? Neiním rád euilletonista je náramn subtilní, jemný tvor, jako nejnžnjší kytika, ba skoro tak jako krásná dáma, a ta rovnž nerada vzpomíná a zrovna smrti se ji podobá, slyší-li pak v odpovd: „A jeje! to vy pamatujete už všechno?" Ale nech! Co také dnes jiného init! Upozornit venkovské hosty naše na to, že už „zase jednou" Nebozí zek se prodává? že vodíme pejsky Je dovoleno ohlédnout se

to

práv

—

na provázku? že poád ješt nemáme kýženého „parku pro dti" ? že budem te „už" mít dv fakulty universitní a že jsme je dostali, jako dostává mladý koníek, když se poíná plašit, dv klapky na oi? že ví, já se již od nkolika let našich venkovských hostí výron bojím Míval jsem je rád, k hubikování rád, ted se jich bojím jako híšný lovk svdomí. Mají tak tázavé pohledy, tak vykávavý hlas, jako by se celou bytostí svou Prahy ptali: „Nu jak? Dovedla jsi nás za

— —

Bh

!

ten rok pece o krok dál? A kam až jsi nás dovedla, nás národ mladý, bujný, silný za tch celých dvacet

134

let?"

—

jikne se a

Praha mlí. a lovk Pražan klopí nhne se svému svdomí z cesty.

zrak,

za-

Ba vždyt je tomu práv již dvacet let, co jsme poprvé uvdomlou svatojanskou poutí oslavili své eské „Historii svatojanských dn" lze nazvati znovuzrozeni Ta jarní naše slavnost celou nejnovjší historii eskou. svatojanská je nejvrnjším zrcadlem eským, oním kouzelným zrcadlem z báje, jež ukazuje pánu svému vždy Stáli jsme poctiv pi národní své práci, jen pravdu. záila slavnos vždy jako nejistší benátské zrcadlo, s rubínovým nádechem a ze skvoucího zlatého rámu; jindy ovšené šedým ale bylo zas jen zašlé, omdlelé sklo, pavuinovým cárem. Naše svatojanská slavnost nesnese strojenosti, ani té nejmenší. Lež to byla, když tvrdili naši nepátelé roku 1861, že my, „tajní Husité", pokr)'^tecky volíme církevní slavnost svatojanskou, abychom poet zbožných poutník piísti mohli k potu navštvovatel slavnosti národní. Slavnost naše kvtnová vykvetla pirozen jako s jarem vykvétá kytice luní. Jako má Paíž v Bois de Boulogne svj první kvten a jako má Petrohrad na Nvském prospektu svj den prv!

ního snhu, má Praha svj kvten šestnáctý. Ovšem není ani možno volit dne šfastnjšího, a penést slavnos tu výroní a národní na jinou dobu v roku, ukázalo se již zhola nemožným. V tu dobu žije venkovan v nejslibnjších nadjích svých a má as i chut podívat se na Prahu. V tu dobu také Pražan se stává lovkem, shodil svoji zimní mstskou uzavenost a touží ven k pírod, po splynutí s venkovem. V tu dobu je krásná Praha také nejkrásnjší. Zlaté paprsky snují se po starých báních, širá Vltava je samá drobná, jarn rozehraná vlnka, zelené ostrovy v ní lesknou se mlad jako v diadému drahokamy. Bylt IG. kvten národní slav-

:!

135

ped rokem

1861. Venkované picházeli houfn. jako ve snách, jakoby se tázati chtli jaro?" „ Což poád ješt nejde to velké Pišlo. Slunko svobody políbilo tu z kovu ulitou sochu utrpení, tu sochu Niobinu, již nazýváme „eským národem". A kov vzdorující se jitním políbením rozechvl, rozechvl až do zvuku, až do zpvu. Ranní písní byl první dech uvolnného národa. Mohutný, širý hlahol vlnil se celým národem zpváci, magnetickým kouzlem vábeni, picházeli sob blíž a blíž, až se sešli v srdci zem, v Praze první slavnost 1 a h o 1 u. cítili jsme, jak krev A mladé tlo poalo se cítit v nás bujn víí, jak sval ocelov již se vzpružil, cítili jsme, že máme mladé perut, jichž teba zkusit k novému, slavnému letu se všech stran, se všech, i z nejzapadlejších eských hnízd rozlétli, rozkroužili se mladí sokoli, až se slétli na tch zvoucích, lesklých, sterých slavnost druhá, slavnost báních našich, v Praze ností už

Ale

picházeli

eské

vkm

—

—

H

—

—

—

Sokol. Rychle zmizela i poslední stopa tžkého snu, oi hledly jasn. Na mysl nám vstoupil den eský verejší vzpomínka na arovn jasný rok 1848 — na pedního jeho bojovníka, na Karla Havlíka. Slavnost tisícové lidstva na Borovská, slavnost Pražská Žofín, tonoucí pi spoleném „Kde domov mj" v slzách, písahající sob s hlasem zajíkavým, že splní všechny, všechny povinnosti k národu a vlasti A vstoupila hned vzpomínka na jednu z povinností, pevzatých z toho verejšího eského dne. Ano, eskému probuzení má zárove býti postaven pomník, jemuž není rovno chrám umní náš budoucí, vysoká škola eskému duchu Ejhle zde na bezích Vltavy dnes již stojí, zbudován eským národem, eským geniem Kdybychom šli denn

—

—

!

—

—

!

136

nm

toí nho a v hodin každé, vždy se po zrak náš. jako kvtina otáí se za sluncem. Od tolio okamžiku byl již smr jarních slavností

kolem

— Výstava

našich uritý.

národní

loterie, Bazar

prospch divadla, slavnosti na Žofín, v Novomstské zahrad atd. Až pak pišel památný rok ve

1868, slavnost

základního kamene

—

dnes ješt se

Ne nachem, ne dojmu psát, nezlatem, ne dithyrambou vím vbec ím dosti skvostným, snad že jen mladou krví štstím prochvlého národa! Tenkráte byl každý šfasten, tenkráte jsme ani nevdli, jak kdo zaboit zas do obyejného života. A pak, v porozumní, eho vyžaduje tedy ta nová doba eského umní, o rok pozdji hudební a plastická akademie Umlecké Besedy, a pak Kde kéž by jich nebylo bývalo A pak ta léta jsme mohli být Není nic plátno žalovat a vytýkat, vždy národ, pokud vinu ml, pyká sám podnes, a ti jednotlivci,

chvjem pi vzpomínce na den

onen. dá se o tom

—

—

!

!

mli údl hlavní, nosí štíry v prsou. Není ale proti té vzpomínce vzpomínce také vyhnutí bolestn pravdivé, naléhav varující. Jarní slavnosti byly kteí viny

—

vi

—

pohbeny Ovšem

zašlé sklo s

se

národ

pavuinovým cárem.

jinak

možno, strom, pokud

mízu

novou.

mysleli jsme

Ústa

byla

pec pak

Byly pak výstavy

—

vzpamatoval

zase

vbec

naplnna ješt

zase

na

práci.

Na

není

také

vždy zas žene

žije,

trpkostí,

ale

cesty praktické.

výstava asopis, Jungmanno

hospodáské,

konen

va. Toho akt vdnosti, slavnost muže, jenž nám ze ztrnutí vybavil jazyk náš, z obrnní vysvobodil eské slovo. „Od slova k inu!" znlo ale po národ celém. „Již as, abychom zvolati smli,

—

že

slovo

tlem uinno

jest!"

Zimniná všude

137

—

touha po práci, po innosti touha zvítzit musela. Nejbhže ležela naléhavá pile, aby ukoneno bylo tedy to naše velké Národní. Sbírky se dly s chvatem vzorn vlasteneckým konen loni ješt slavnostní asopis „Národ sob", letos už divadla dovršení. Na dráze innosti musíme pokraovat. Zbývá ješt pemnoho národní práce, ale snad jsme se již nauili, že nám nepomže nikdo cizí, že musíme vše a vše vykonat vlast n silou. A také nás v tom poínání nikdo nezarazí ne-li zas my sami. Porostem v ší i výš dle nezmnitelného, vného zákona pírody. Píští naše slavnosti májové budou svodky pokrok našich. Doufejme, vlastn se, aby vždy potšitelné, teba stízlivjší, než slavnosti ty naše první. •Taká to bohatost vzpomínek Celý pro eská srdce vždy „ani ráj, z nhož nemže nás vypudit nikdo

—

—

í

—

ime

!

})rvní naši

p uzeni

rodie nemohh

z

ráje

—

vzpomínek

býti vy-

!"

Ovšem jsou

to již jen vzpomínky. Tenkráte jsme celou slasti chu, dnes máme už jen vni z ní. Ale je osvžující jako ranní erstv zaroseného bezu, taková jako erstv rozkvetlé narcissy. Bože jedna slza, tenkráte náhle a tak vyprysklá! asto si myslívám, zdali bych chtl být ješt jednou zcela mlád. Ach mlád bych chtl být ješt

mli

vn

vn

— esky

jednou!

—

man

!

Proti zvyku. 1887.

Nebudu psát pražádný svatojanský feuilleton letos! si je tedy sebere Napsal jsem jich už zrovna ticet, tená a vybere si z nich. co se mu líbí. Nebot: bud jsem do tch ticeti dovedl nco napsat a pak to tam tená najde, nebo jsem nedovedl a pak bych nedoved" si nemám svatou pravdu? Jen také ani dnes tená tedy vyhledá tch ticet! Beztoho ho formát a úprava „Národních List" pímo vyzývá k tomu. Ne-

a

—

a

píjemnjšího letního, nedlního když si vezme nkolik našich roník na p. do Všenor s sebou, upraví se tam nkde na mechu a vytahuje pak plroník po plroníku Feuilleton ješt k tomu nalézá se na stránce z kapsy. vždy hned dole a tená nepotebuje ani žebík. Ticet let Jaká to dnes pkná píležitost ke fukání

mohu! výletu

si

myslit

ani

pro Pražana,

než

!

K nákm,

co že bylo všechno ped ticeti lety, co že bylo všechno po tch ticet let, jak že se všechno zmnilo, jak že jsme se zmnili také my sami, my všichni

—

ano všichni, všichni! Jenom svatému Janu Nepomuckému Af si v tom proudu asv je to patrn všechno jedno dokazuje pan rada Tomek z historie sebe dkladnji, že !

sv.

Jan

Nepomuk

ani

vbec

nebyl!

Af

si

vydává pan

139

Misko vský v Kolín „Lež a pravdu o „svatém" J. N." ve vydání teba už desátém si napíše jezovita pan P. Vodka kolik chce „Skipc" na nevrce a pochybovae Svatý Jan pošoupne si leda trochu svj kvadrátek stranou a když nadchází svatveer jeho dne, zanou stejn hmoždíe bouchat, a zane na most positývek vrnt a bubny znít, a z ostrova zanou rachejtle lítat, a branami houfy venkovan se hrnout A kolem jeho sochy zazáí celá obru rubínových lamp vtších i menších, a náš mlelivý svatý stojí mezi nimi a mlí dál a je mu to všechno všechno jedno, zdali ti lidé, kteí se tu kolem nho tlaí, mluví jazykem eským, nebo jazykem nmeckým, nebo tím špásovným !

A

!

vn

vn

— vn —

!

—

—

„svtovým", jemuž se íká „volapk" ten šastný, ten flegmatický svatý!" asopisy naše sledují ted jakousi velkolepou hru šachovou, která se hraje mezi Londýnem a myslím že Newyorkem nebo kterým ješt mstem velkým, a ped

jazykem

zrakem tenáovým kmitají se tém ob den slova: „Londýn táhne" „Newyork táhne", nu ted tedy také zase jednou „Praha táhne" Díve mívaly tyhle pražské tahy na politické šachovnici naší ovšem svoji dležitost, a znali jsme mimo svatojanský i jiné ješt tahy pkné a hra byla živa a zajímavá po celý rok to ale pestalo už dávno no zapla pánbh, že Praha táhne alespo jednou tedy ješt za rok! Sem, sem. Vy „dobí". Vy „bodí" a jak Vám ješt, když Vás potebujeme, rádi íkáme, sem Vy venkované ze všech kraj eských, z „družné" Moravy, z „bratrského" Slezska, sem do Prahy Praha potebuje penz! Že nemáte sami groše? Tedy si vypjte nebudte mi zpáteníky, lidem nehybným dnes, kdy pedee už i copatá ína dlá po Evrop dluhy že není poasí podle toho

—

—

!

—

—

—

—

!

—i

140

a po nebi že je samý oblak tžký a ve vzduchu jenom led a jíní? Odíkejte si tedy rychle tyry krát za sebou! vcem nev: Slunci v zim, v let, žen v lásce a mnichovi v milosrdí " a sáhnte honem do kouta pro paraple a hajdy na nádraží A že není v Praze ted dost príjemno a volno, že Jste byli díve navykli dotepla si tu zavlastenit a ted že byste si nemohli ani už „Kde domov mj" zazpívat? Prosím Vás, nežádejte pece takových vcí! Budte už jednou politicky zralí Vezmte si konen píklad ze sv. Jana! Co dlá sv, Jan, náš patron? Drží jazyk za zuby! A co dlají naši poslanci na íšské rad? Mnoho nového Vám tu v Praze letos arci neposkytnem. žádná se tu nestala od loska zmna. Ostrovy na Vltav, totiž ty, které nepatí dosud obci, jsou bohužel ješt poád tak krásny, jak byly díve. A rovnž je ješt krásný ten zelený, ten kvtnatý, ten vonný Petín, tak Ale my za krásný, že lovku až slzy do oí trysknou to nemžeme, vte! Snad se to už záhy pece všechno zmní, ba snad díve, než se doufati odvažujeme i my alespo sami. Kousek Petína nám už totiž pece patí tak zvaný Nebozízek na nm, víte!? Plovárnu tam nahoru

„tyem

oblakm

!

—

!

!

—

Tém

!

—

ale má se tam to dá rozum „vlená dráha", snad bude tedy píležitost pi tom udlat i pro celý Petín nco la takhle postavit tam na p. njaký pkný komín Odkolek, kdyby dal Pánbh! Také se proto na nás nezahoršte, že když už tu stojí dobudováno druhé divadlo nmecké, o tom druhém eském poád ješt není ani zdání. Dtinové, musíte být spravedliví! Když to trvalo sto let, nežli se postavilo ,po nmeckém prvním pak eské první, mže to ted zajisté také trvat njakých dvacet a tolik let, než po

ovšem

nemžeme

vlepit,

;

ted postavit tak zvaná

—

—

;i

!

141

tom druhém pijde zase to druhé. Však Vám dáme platit! vdít, až budete mít na A z toho ezu a z tch rozmanitých rostlinek algy se jim íká v té naší vod pitné si divných také nic nedlejte. Vy dobí, Vy bodí Vždy když je pivo jen ponkud kalné, není ty rostlinky vru ani vidt, a my Vám slibujeme tedy svatosvat, že o dny svatojanské bude pivo kalné letos, na pes rok. vždycky, vždycky No, jen tedy už pijdle, ve zvláštních vlacích, ve velkých houfech A vezmte i svoje ženy a dcery s sejjou, zvlášt ale dcery my milujeme dcery. lovk slyší pece zase jednou na Píkopech njaké: „Podívej se Boženko Maenko Zdenko Lidko!" a ne jen

n

—

—

!

—

!

—

—

poád: holiky

A

—

„Elsa.

so

—

komm' doch

her!"

A

at se ty

Vaše

pranic nebojí nás Pražanu a Prahy; budou tu ihned zase na venkov, jako doma. Jakmile jenom spatí první zdejší dámu v tom jejím letošním klobouku novém Klobouek vypadá totiž letos zrovna jako ovácká epice pravá naped rovné stínidlo, hezky daleko njíci ku pedu, a vzadu steclia sebraná do varhánk a pitažena vzhru k dýnku no, jako ta epice, íkám. >e nás jenom nebojí ty BoTedy ješt jednou: My máme sami z nich už dost strachu. ženky Vaše Vždyf víme, co taková eská Boženka umí! Viz „Oldich historie pímo dsná! a Božena" lovk jede klidn nkde lesem na svém šimlu, práni eho se chudák nenadá, a tu najednou pepadne ho „Božena" svojí krásou! Bodne ho pknýma oima zrovna do srdce, vetkne mu lesklou blost svých zoubk až do vnitra polekané duše, spoutá ho hravo-hrav prakonec je meny hedvábných svých vlas, a konec? svatba mráz po lovku bží! Nejhorší ale pi té !

:

—

a

!

—

—

—

142

vci je, že Boženky íhají takto jen na Oldichy mladé, my starší Oldichové že mžeme jezdit lesem ve nám že se nepihodí dne v noci, na šimlech i rapech, ani sebe menší malér! celé

—

Ale já už

mlím,

dvaceti

Díve

ceti!

já už se

mohlo stát, že svými „ržovými

Sice by se

novjší

nebudu Škádlit a dráždit! mi nkterá Boženka všemi

prstíky" pomstí! Ano: dvavždycky jen o desíti; ale tvrdí se vší uritostí, že mají Boženky také na tch prstech nehty. prsty.

se mluvívalo arci

vda

na nožikách

A

A

a

Boženky pec pijdou tedy s Vámi! jen je tu trochu více veselých tváí, lesklých oí, zvonivých ted naseto pomnnek hlas když je tu všude po a petrklí, bublinek a kohoutk a jiného ješt venkovse zaleskne také hojn toho venkovského ského kvítí,

No

—

mst

a

lidského kvtu. Ach ta krásná doba

—

jarní

—

ta

doba máj, bez, rozpak,

prvních rži a prvních lásek, prvních pokus v galantnosti mužské.

tulipán

také

—

Nevím už ani, kolik je tomu let, ale bylo to zrovna o sv. Jan, když jsem se též já poprvé ve svém

život zaskvl galantností

mn

svojí.

—

na nBylo tenkráte rokv tak asi deset a já miloval slenu jakém roku více i mén nezáleží Fanny. Nebyla sice už mojí láskou první, ale miloval jsem ji láskou myslím tou pravou. Jenom tak mimo-

—

chodem podotýkám, že slena Fanny byla velká, hezká a ítala tak asi tyrmecítma rok.

štíhlá,

den sv. Jana a já jsem dostal darem I nadešel pekrásnou rži. „Tu dáš slen Fanny!" rozhodl jsem se v prvním hned okamžiku. ,.A ekneš jí pi tom nco ta bude mít radost!" galantního

—

—

!

143

Pemýšlel jsem jenom nkolik hodin a už jsem to v skutku našel. Vzal jsem tedy rži, donesl ji z pízemí do prvního patra, podal dvorn a ekl: „Já jim ji dávám presentem, sleno Fanny, Nepovažujou ale tu rži za obraz nýbrž spíše za svj!" A slena Fanny pistoupla k oknu, vyndala z kytice bezu žlutý tulipán a podala jej a neekia ani slova. Jako pivoka jsem se zaervenal Cítil jsem pln, jaká že se tu byla stala urážka bídná. V témž okamžiku ale jako by byl nkdo se mne celou tu moji lásku zrovna sfouknul já slenu Fanny více nemiloval Asi o dva msíce pozdji vzal si strýek Karel slenu Fanny za svoji ženu, udlal ji tedy mou tetou to bylo jedno, ba já o tom ani pak už nepea mýšlel, pro že to vlastn strýek Karel udal. Spokojil jsem se zcela tím, že se u nás íkalo, v našem

mj,

mn

mn

.

—

mn

rodu že

mn

je

„vždycky

nkdo

hloupý!"

!

!

Manželské kázáni. 1886.

Už abychom Už aby bylo v Praze letn prázdno my, kteí matice Praze zstaneme i pes léto vrni, mohli na procházce strhnout kravatu s krku a strit ji do kapsy, svlíknout na Píkopech kabát a hodit si jej !

si

ruku, a když nám konen zlenoší nohy, mohli se ve Ferdinandov tíd, na chodníku ped Portheimovým domem, natáhnout v chládku a trochu si zdímnout! pro ibuk, nkam Nebo jen tak sedt, poslat si pro plzeské, a kouit a pít a se koukat. Tam je totiž nu a když i tam pak pece v poledne nejdýl chládek pijde slunko, mžeme se my mazánkové matiky Prahy natáhnout na bicho a nechat si svítit do zad. Vidl jsem, jak to dlají námoníci na palubách, Neapolitané po moském behu, Arabové v poušti já umím tuze v slunci na bichu ležet

pes

dom

—

—

pkn

Ješt je tu letos poád píliš, pespíliš mnoho lidí nepekážejí, ale je tu ženských nemluvím, ty pespíliš mužských Snad nechcete, pánové, letos z.stat „nerodte, bratí", prosím vás, všichni v Praze? Ach

mn

O

!

—

Podívejte se: asi osmero vám kyne nádraží, troje podniky paroplavební, ba i ty silnice, po kterých se po druhdy se chodívalo pšky, jsou ješt zde a

„nerodte"

!

mže

!:

145

— — —

poád

ješt chodit pšky jdte! Jdte nkam na Montblank, rampouchy cucat v ervnu je cucání rampouch vc píjemná. Nebo jdte teba až na Payerv „Kap Wien" pobhž severní tony cesta je tam sice trochu daleká, trochu drahá, za to je tam ale pak na p. zmrzhna zrovna zdarma. Jdte a neohhžejte se pranic po nás zbývajících, po nás osielých však my to už petrpíme njak „bóh nám sešle pomoc ufajúcím!" A pak až se navrátíte, až si dáme po puse, pojede vám vypravováním huba jako traka, a když konen dodrkotá, zaneme vypravovat zase my, že nich

—

—

„petrpchom bóh ny

sílil

najlutjej vedro,

v rozháralé

pldne ..."

a že jsme veškeru velkou svizel hrav, zrovna kouzeln. Ovšem

svoji

pestáli

tém

psáno „love, se a ti pomže", a my že jsme se tedy piiovali v skutku ádn a vrn: každý že jsme pili nejmén tyry litry denn a ráno že jsme jedli marinovaného pstruha a odpoledne že jsme sedli na Žofín, ásten ve vod vedle behu, ásten v restauraci vedle sklepu atd. atd. A vy budete potásat hlavou a budete se divit a dostanete za to ješt jednu pusu. Jdte! Uvidíte, že my pražští mazánkové budeme po vašem návratu vypadat jako buci! Už ondyno jsem se ujal pražského vzduchu, že není tak zlý, jak se o mluví, a proti nmu že mi nedokazuje pranic okolnost, že jej dávají tak asto do novin. Což pak je všechno špatné, co je v novinách? Já už v nich byl stokrát astji než pražský vzduch, a pece jsem hodný! Vzduch nám vru nepokazí, eho získáme dobrým jídlem a pitím Jenom aby bylo také vždy dost penz na to dobré jídlo

pii

že

ale

stojí

bh

—

— —

—

nm

Nemda, Sebrané

spisy

II.

jq

!

146

a

pití

!

možno, dlící,

Jednu myšlénku

nco

že z ní

arci

bude.

— hezkou,

mám

—

slibnou

—

Vc je taille: Co vytýkají ženušky, po letních bytech mužm svým, týdn jednou za nimi pijíždjícím?

Že špatn vypadají. Pro ale vypadají ti mužové špatn? Protože málo spjí. A pro málo spjí ? Protože sedí do rána po hospodách. A pro sedí do rána po hospodách? Protože by doma beztoho neusnuli. A pro by doma neusnuli? Protože jim, když pijdou po plnoci dom, ženušina, schází to navyklé, milé schází uvítací kázaníko noní, jehož hukot ovívá je jako píjemný šum vrchol lesních, jehož hrkot uspává jako vanoucí kídlo andla a na jehož sopránových vlnách duše se kolíbá kolíbá až usne a sní, že nalézá se již tak slastn v ráji, obklopena samými andlskými zjevy samým slunením jasem a zvukem stíbrných zvonk. To je vc

e

—

zlá

—

—

—

tuze zlá!

Mohlo by se tedy stát, že by zpytavý tená v pražských asopisech nalezl pojednou insert následující:

pánm vdovcm

„P. T.

po živých,

samot

své postrádají navyklých, milých kázaníek noních, nabízí plnou náhradu výlDorný eník a kazatel. Jp^* Operace dje se telefonem a není tedy spojena

kteí v

—

—

domácím nepohodlím žádným. 2|i^F* 8^*" Neklamný výsledek Za mlelivost ruí charakter kazatelv ffttT' W^^ Sl^^ Honorár dle urité škály; laskavé objednávky, opatené podrobnou adresou, jakož i udáním, kolik že má manžel (manželských) dtí, pijímá a kazateli dodá administrace tohoto listu." V tom, že kazatel nebude se ani jmenovat, vzí vypoítavost a chytrost náramná! Manžel totiž, nemoha si osobu kazatele nijak myslit, bude si myslit ovšem jen s

—

!

—

"

!

:

!

147

milou

svou ženu a

ve vší dvrnosti a kazatelem budu to

bude tedy úplná. tenái

illuse

sám

já

!

Ty moje

nebe,

ale

eníkem

sdluju, že tím výborným

pro pak

bych

nedove Manžel pijde v noci

úsmvem, lehne

do

si

stiskne

že

si

dom.

Svlíkne

kázaníko zaídit nebo nezaídit, „Abych spíš usnul!" zašeptá si a

telefonního

U mne

zvonku.

na íslo, a obstarám

se a

slastným

se, a se

mže

postele.

knoflík

podívám

ted

Manžel se pohodln natáhne, položí na polštá vedle uší, a já spustím

si

to zazvoní,

elektrické

spojení.

telefonní sluchátka

—

„A ty lumpe*) tak ty tak!? Tak ty den co den teprv o jedné (o druhé, o tetí) z hospody dom? Ty nemžeš strávit u své rodiny ani jediný veer vid? Ty musíš den co den být mezi svými kamarády, mezi tmi flamendry ml, nemluv mi, nebo Všemohoucí bože, že se na to díváš! Vždyf to nebohé dít moje je jako siroteek (ty nebohé dti moje jsou jako sirotekové) ale ono (ony) alespo spí (spjí), kdežto já nebohá ach matko, matko, pro jsi

—

—

mne

—

— — porodila — —

—

— Jenom

No ono to pjde, vždyf mám talent bych rád ted vdl, nebudou-li slavní ouadové !

považovat

kazatelství

na koncesi, Snad u magistrátu ? U policie ? sterstva ? Co bych si tím živnost

—

vc

stojí,

a

si

koncesi pošle

obanstvu *)

vice

i

!

jí

ten který

Mj

to

moje

naposled za njakou živnost? Za o níž snad teba zvlášt zadat?

U

místodržitelství

ale

úad

?

lámal hlavu tedy všimne a

!

U

mini-

Zde

ta

mn

tu

podnik je dobrý, poctivý- a prospšný uspávat obany. ,;Když lovk

státu. Ghcif

Podotýkám, že takové moje kázaniko muže ovšem poslouchat najednou, v ulicích a tvrtích rzných.

manžel

10*

!

!

148

..." ale na bych zde ml teprv spí, neheší; když pednášku o vyšším politickém umní! Opakuju prost: .

vc

dobra!

je

—

Tím, že to nezkazily samy dámy Prahy Jef známo, že chodí pražské dámy ven na ves jenom proto, aby tam jedna druhé ukazovala svoje nejmodernjší letní šaty. Letos ale nejsou žádné „nejmodernjší"' šaty! Vlastn jsou letos všechny Jen

by nešly

módy

aby mi

!

letos ani z

!

sukn

hladké i nabírané, s krajkami i s volanty, tunikami, všech barev a všech vzork, všech Babylón! O kloboucích ani stih a všech forem nemluvím, v tch už je motanice co nejhroznjší, a mezi nimi vyniká zvlášt ten klobouk prastarý, vysoký, špiatý, jejž berou ty hezké na sebe jen proto, aby jej braly po ješt ošklivjší. Letos nich také ty ošklivé a byly v ty musí košilek dámských dotkla se móda jenom vyšívané, krásnými a drahými krajkami být jemné, se

:

živtky

i

—

—

nm

:

pkn

na krku obepnuté, A monogram ili písmenkový znak musí být vyšit na levé stran ader. Na levé, to je dležito

Když

letošek dává

tak málo,

pravidel

pravidlo jen jedno, je ovšem aby se toho jediného dbalo písn. bude-li nkterá pistižena, že

tedy

—

Ale co to plácám nedozví nikdo

!

Vždy

je

to

ano vlastn

svatou povinností, A proto povídám: tajemství

!

To

se

!

!

Letni. 1886.

Pozor

—a

a dvée Dát o brambory! I

nás to nepekvapí

kamnáem Poslat

si

Objednat vagón uhlí Tak, tak už se

—

!

Zalepit

vymazat kamna

dobe okna

Psát na venek kožešníkovi pro zimní své koze! to blíží

—

!

najednou pijde ráno

kuchaka s mlíkem dom a bude vypravovati, že má mlíkaka na voze už jíní a venku že prý jsou ve škarpách zmrazky, a my budeme vrtt hlavou, ale ono to bude pravda. No co dlat, když je to zcela dle pravidel ponebí v Cechách! Mli jsme ostatn letos tuze

—

pkné

léto,

teplé,

rozhodn

jen co je pravda Sám jsem poítal krásné, poítal jsem je nejprv na letní dny, !

prstech levé raky: „To je táta

ddek

—

—

—

to je

máma

— —

to je

to to vnouek, malej klouek", bába os m a došel jsem až i k ddkovi na ruce pravé tohk jsme krásných, teplých, rozhodn letních dn zapla to eské pírod sám všeuž nemli dávno mohoucí Pozejtí už máme 21. ervna, „nejdelší den", a není tedy divu, že lidé se po ulicích klepou už zimou a na to je

—

bh

—

150

lovk se musí opatit v pravý as, to je to celé. Nosím flanelové boty, zimní spodky, podzimní kabát, dv košile a zrovna ped procházkou napiju se šokolády horké; mohu íci, že to pak na uhci ješt ujde. Žito nám letos arci už zase nedozraje Za to se zarazí rozkvítání rží a ty jakáž ale pomoc! „královny kvtin" povznesou se tedy zase trochu v cen. Už to byl skandál, „královna ke královn" po dvou krejlovk se stydl jít s nkterou po ulici A já caich mám tak rád rži v ruce nebo v knoflíkové dírce! Máf my se jaksi ona nkteré vlastnosti, kterých já nemám doplujeme a na ulici pak poskytujem spolu olDraz skunosech že nosí hejly.

—

—

!

—

ten

vábný.

a

nedá tím poasím byt nebo do lázní Vždyf on letos nebo na cesty, a jenom honem jede pece ješt pijde nkdy nkterý den, kdy nebe bude 12 nebo jen skoro modré, kdy bude pršet jen od 8 od 2 6, kdy slunci alespo na chvilky se podaí svítit vždy musí pijít aspo „babí léto" a hrát, a pak jdte Snad že vám pipadám ješt Jedte jdte komický, jak vás tlaím k tm mstským bránám, snad si vzpomínáte na venkovana, jak kráí za svým hejnem hajhá!" „Hajhá, husy s dlouhým rákosem v ruce: ..Hajhá ale co na tom, smjte se mi, já se obtuju

Jenom prosím

odstrašit

:

a kdo ješt

se

pranikdo

nejel

na

letní

!

—

—

—

!

—

—

!

— —

— —

hajhá!"

A

potebujete-li pi tom mé rady, dobrá, své neskonalé lásce proto stvoil,

vždy mne pánbh ve abych

se stal jaksi

Na

vaším otcem

—

!

pikrome hned k skutku! Jistý ale slova Jindichova Hradce zaslal nám dotaz. Ze prý mu léka radil, aby se odebral do njakých lázní eských. Jaké prý jsou to na p. lázn ty Chuchle? Že prý už oban

z

151

tak mnoho o nich slyšel a etl a že následkem toho o nich pranic neví. ponvadž nalézají se Chuchle dosti blízko u Prahy, jel prý by nejradj tedy do Chuchlí, tím spíše, ana si dcera jeho peje z Prahy pkné šaty. Naše redakce, když dostane njaký dotaz, dá jej

A

—

vždycky „odborníku" svému Redakním odborníkem pro eské lázn jsem ale já, tenáv nejpokornjší sluha! Já však nepíšu rád do té „listárny redakní", je mi to rubrika píliš málo nápadná, tená tedy dovolí,

abych ctnému jindichohradeckému obanu odpovdl zde hned naped, na obvyklém svém míst jinde beztoho neumím ani stejn moude mluvit.

—

V9

v

Jindichov

Hradci.

—

Váš úmysl

výtených lázní chuchelských, lze jen schvalovati, a neváháme sdliti Vám vše, co o nich pkného víme.

použiti

Chuchle jsou vlastn lázn moské. Položeny zrovna doprosted mezi dvma moi, Jaderským a Severním, spojují ovšem výhody obou, i chce-li se Vám nalokat nkdy vtru scirocca, jenž voní jako zasmrádlá chce-li se Vám nefalvejce. Jste za 3G hodin v Terstu šovaného zápachu ze slanek. Jste za 3G hodin ve Šttin. Chuchle jsou zárove arci také lázn sladkovodní, vah se zrovna kolem nich Vltava, „eka ech, eka síly", tuze pkná eka! Dvacetkrát za den pak pluje za saisonní doby zvláštní parní stroj (parník, parochod) tady kolem a spsobuje tak zvané „vlnobití", které prý je náramn zdravé. Chuchle mají za to už dávné svoje renomé a doporuují se nejen pro ty, kterým nco je, atd. nýbrž i pro ty, kterým ;

íné:

Chuchle jsou, krátce eeno, lázn universální, opatené po moderním lázeském spsobu vší možnou nástrahou na nemoce lidské. Jsou to pedn nejen lázn

!

152

koupelné,

nýbrž

n é (zbraslavský ležák, kozel ze smíchovského', ano i jídelné (zvlášt sob chválí pacienti smažené ševe.*) A potebujete-li jakoukoli „kúru" jinou, naPotebujete lázní klimatických, jdete ji zde také.**) vzduchových? vylezte si na chuchelský vršík ejhle vzduch, kolem dokola samý vzduch ke kostelíku

plzeské

pravé

z

také

p

i

e

t

1

mšanského,

—

—

—

nkoho v žaludku? zavedte si ho tadyhle v právo úžlabinou do polí a nasázejte mu jich tam, až

Máte

Vám dobe

Potebujete sám snad njaké masáže"? nad Chuchle nejde, a provedeny tam už kúry, že o nich psalo i asopisectvo všemu eskému vru nepíznivé s uznáním velikým. Chcete se potit? sebhnte chuchelským návrším desetkrát nahoru a dol a mžete se ždímat! Pi tom máte ješt výhodu, že rychlejším i pomalejším krokem mžete si pot regulovati sami, jak práv chcete. potebujete konen léení elektinou? Nu je tam také villegiatura, žijí tam po letní dobu etné krásky pražské, ano i hereky naše slavné, a nedli co nedli dojíždí tam z Prahy na návštvu dvat, že až radost Jste-li, velectný pane, vbec elektrisujícím dojmm pístupen ale pardon, vždy píšete, že máte sám už velkou dceru To arci nevadí, aby lovk jak se íká „neprohloupil" a znám dosti otc dcer už velikých ba já sám, kdybych ml teba už dceru dva metry velkou ale nechn

je

—

!

—

i

—

—

—

!

—

toho

—

lovk a

s

i

*)

— —

srdce je záležitost privátní a zamilovat se m|pe jinde než v Chuchlích, opakuji ješt jednou

drazem

**)

—

:

i

Ryby, po

jinde

—

latinsku

tincae.

Peetné dámy

pochlebnjší.

aby

nkdo

pražské daly Clmchlim

snad neekl,

vysvdeni

co

že

nej-

153

dlám Chuchlím

reklamu

hloupou

!

Takové

svtové

lázn nemají reklamy beztoho Jen to ješt

chci zde

ani zapotebí. uvést, že po spsobu

všech v Chuchhch postaráno ovšem co nejlíp. Klepy zde kvetou jako na Helgolandu, kuželky jako v Pardubicích a „maxl" jako druhdy „u Ježk' v Praze. Dvakráte za týden hraje v Chuchlích samých hudba, ob den bývá slyšet z Hodkoviek pes vodu flašinet a pacient sám smí, kdykoliv ho vlastenectví k tomu nutí, zalézti si nkam do odlehlého koví a zalázní

svtových o zábavu

zpívat

si

je

tam „Kde domov

mj" nahlas.

Letos tam budou ale dny obzvlášt živé a slavné! Již jsem podotknul, že v Chuchlích rády se na léto usídlují divadelní naše dámy a v pátelském svém kroužku letn se tu baví. To zavdalo pro letošek myšlénku k sjezdu všech eských, položenému nevím ale ješt, na kterou dobu. Podnt do Chuchlí k tomu my potebujeme vždycky podntu odjinud zavdala madarská umlkyn Ilka Palmaj. Vypsalaf si ped nedávném cenu na divadelní kus, ve kterém by byla pro její osobu úloha vskutku výborná a zcela a ejhle: povedlo se jí, dostala dobrý kus

—

hereek

—

—

vdná,

a v

nm

úlohu dobrou!

Je

arcif

jasno,

že

sp-

sobem tím dalo by se pvodní naší produkci dramatické pomoci co nejlíp, a proto ten sjezd hereek eských. Naše výtenice hodlají ale, když už se jednou do toho daly, pomoci nejen poesii, nýbrž zárovefí i kritice eské: Každá vypíše a) cenu na kus s úlohou, ve které by se a b) cenu na kritiku, která by se jí jí hrálo nejlí p, líbila nejlíp. Kritika Stj, péro Stj. rafije hodinek mých. ukazujících práv ted jednu hodinu, ticet pt minut!

—

I

!

154 Je se

mi

sníh

—

—

Vyhlídl jsem oknem k nebi oko venku poletuje sníh, opravdový sníh dne 19. ervna 1886, v polední,

po nadji zalilo

!

slzou:

as

35 minut! Co jsem úzkostliv jenom pedvídal, vskutku se stalo! Už vás z Prahy pro letošek nevyhejhám, moji drazí Koním tedy radj. Je to pro konec sice vtip smutný, ale já za nj svrchované nebe, což pak nedov

1

hodinu

—

vedeš opravdu vtip lepších?

f

"

"

v

dešti.

„Poslouchej," ekl jsem

si

vera odpoledne, „koukej

—

nco rozumného!"

jednou

piš zejtra

„Roz-um-ného

?"

vyhrknul jsem všecek udiven a pomyslím opravdov. „Rozumného ? Vidíš" a položil jsem si ruku na rameno „mám t rád, udlám ti rád nco k vli žádej ode mne nejhloupjších vcí na svt, mnoho-li jen chceš, a posloužím ti veškerou silou bohatého svého ducha ale abych napsal nco rozumného, té hlouposti ode mne nežádej! Což pak to bylo nkdy nco plátno?" pokraoval jsem v tónu již mírnjším, abych se trochu pece zase udobil, „když jsem mluvil rozumn? ekni sám nedával jsem na p. eským politikm vždycky rady sku-

hlédl jsem

si

!

do oí,

—

zdali to

—

—

—

—

—

ten

moudré?" „Já

ti

nechci lichotit

—

také nechci plátno ? Vždyt prý už není ani žádný andl na nebi, který by chtl být každému je prý u nás Cech ješt Andlem strážcem z nás ihned nanic

Pohnul jsem žádného lichocení

odmítav rukou. „Já

A

!

bylo to

nkdy nco

—

!

„Hehehe

— vskutku

výborný vtip!"

"

156

„Hehehe sirky.

A

— vem

si

cigáro,

byly rozumné moje

mám

ei

dobré

—

platný snad

tady jsou

pi

nem

Tadyhle jsem kázal, že naši knhkupci dlají sob až prazbytenou nakladatelskou konkurenci a pak že ješt

jiném

?

zbytenji veejn fukají, že „národ" nic nekupuje, a svedou také nás dv st lidí jiných a rozumných, abysotva na p. ted nanu a chom fukali s nimi kladatel jeden oznámil velké a nákladné vydání Rukopisu kralodvorského, už je tu druhý s týmž podnikem

—

velkým

—

—

„No, to snad nebude zrovna na škodu," vpadl jsem do ei, „obecenstvo pijde alespo lacino ku dvma Mánesovy kresby vskutku krásným dílm najednou k Piukopisu míti pohromad každý si beztoho pál, a mít kresby Alšovy, jenž tak dobe se vžil v intenci Mánesovu, potší rovnž každého echa!" si

:

„Pravda," pikývnul jsem si, nebo jsem vzdlaný a vím, že se nemá v rozmluv poád snad jen odmlouvat; „nemohl ale jeden nakladatel spojit práce trochu pokat?' obou? nebo nemoh' jeden

lovk

—

umlc

Mlky

jsem

si

potakal hlavou.

tak vidíš," a fouknul jsem kou stranou pes ze zdvoilosti, abych si jím nepekážel. „Nechme však toho, poukážu k vci ješt jiné. S jara jsem vy-

„Nu kalamá,

huboval obecní naší správ, že do veejných ani dosti

devných

sad

nedá

lavic slušných pro lidi chudé, choré

a znavené, a myslíš, že jsem tím vyhuboval lavici jen Prosím t jednu jedinou ? z dubové té naší správy ? dej mi s rozumem pokoj?"

—

Ani jsem

kami

si

už nemuk'.

mlky pohlí na

sebe kývnul.

sebe.

Jenom jsem kouil a

A

—

chvil-

pak jsem pokaždé na

I

!

!

!

157

A dnes už docela upímn k emu ted

sám s sebou souhlasím! Povídám u nás v Cechách rozum Já, když chci ted psát, lehnu si prost naznak do asového proudu, nechám se vlnkami denních událostí klidn píehoupat pes pt sloupc, dív;im se pi tom lín do modrého nebe, a jen nkdy, k vli smru, k vh udržení se nad vodou, plácnu v právo a plácnu v levo a plácám inu plácám :

!

—

—

—

Jen kdyby „dívání se do modrého nebe" nebylo už „umním", dv st a tolika a tolikátým!*) Víte, že jsem se tyhle dny už do opravdy zlobil, já, jehn? Ne snad pro ten vný, jako provazy splývající déší, pro sníh, kroupy, zimu, bláto atd ach ne! na to jsem

také

—

píliš dobrosrdený: potebovali jsem si vzpomenout jen na naše po venkov bydlící lufáky a už jsem se pousmál,

líbeznji než nejmodejší nebe, a zamnul jsem si radostn ruce, že mi bylo až do duše teplo. Ale jakpak bych to honem ekl no, pece jen tedy zas pro ten déš A sice proto, že znemravoval lidi. Na procházku si lovk pece rád nkdy vyjde, ne ? A když zrovna chce a „už zase" nemže posmchu proto od jiných nepotebuje, jak Ale já mám souseda a ten má piano a tenor a špatné srdce, ano Ono tedy na p. tchhle trnáct dní nkdy pece pestalo pršet a já jsem se

—

—

—

!

!

mén

*) Pro tenáe o takové hlouposti se starajícího podotýkám, že dnešního dne je rzných „umn" už asi tolik co planet, a tchto že bylo do verejšího veera objeveno už 257 neviní, ninoholi jich pibylo od té doby. Dnešního dne už je všechno „umním" zámenictví, kamnáství, ruka\akáství, cukráství naposledy eknou, že je „umním" i psát feuilletony a já nebohý, rukama nohama se bránici starý mládenec dostanu pece ješt „svoji

—

:

Múzu"

—

"

"

158 oblík' a

v

ven. Beru klobouk, takty na pian a

„Prší válo, jen se

—

lilo

spustí tenor a já tu stojím s holí v ruce a

protjší viký a

pes viký

šlehají

—

hl

beru

se

Lichystal

tom zaznjí dva

dívám

provazové couky

!

na

se

A jak

—

tu stojím, spustí tenor zase „Pršívalo, jen se lilo" a nikdy ani o slovo, o takt dál jestli já a zas Konen, takhle na p. k vechytnu jednou, chlape eru liják zase pestal. , Pjdeš, než se spustí znova," rozhodnul jsem moude, a už jsem byl obleen a u domovních dveí. Pootevu celá ulice jedna kaluž

—

!

—

—

„bývalo blátó-ó

bývalo bláto

kokrhá tenor.

—

t

—

—

neproniknutelná

—

Pane

—

—

státní zástupce!

mne pi tom

ješt trochu potšilo, byla vskutku tedy ta myšlénka na luftáky naše. I vy berušky moje drahé strkáte tam hlavy dohromady, he? Mraíte se, hehe? Nadáváte, hehehe? Jenom trplivost trplivost nejde nad trplivost, moji drazí trplivost je vc o jé Když si vás tak pomyslím, jak ráno díváte se na nebe a zatínáte pst Jak dopoledne, abyste mli pece „pohyb" a abyste užili pece toho „vzduchu", béete si pytle a nše na hlavu a dlouhým krokem skáete pes dvr, pímo k chlívu, tam kde je zavena koza! A jak odpoledne snažíte se „to pespat", jak sebou házíte sem a tam a mouchy vás koušou Já nevím, co to je je dnes ale tak njak veotvírám ústa selo hvízdám špiatím hubu Jediné, co

—

—

—

—

—

!

!

—

—

„Pršívalo, jen se

bývalo blátó-ó, bvvalo bláto

— — — !

— mn —

!

lilo,

!

159

—

— —

bože všemohoucí, vždy já zpívám po desíti letech vesele a od srdce zpívám dkuji ti na kolenou, všemohoucí bože! S poátku, když „déšt studený jdieše" (Dalemil) a když pak „bylo veliké mokro skrze asté pršení" zase jednou

—

na

(Hájek), myslil

dobráek

luífák

poád

„pe-

ješt, že to

do Prahy všem svým známým. A pak všem neznámým. A pak také ješt všem redakcím pražským. Naše redakce ale dala všechny ty dopisy zase mne. protože jsem redakním odborníkem*) také pro dešE a spojené s ním vci". Pro mne, já na ty dopisy teba píše". Psal nejprve

odpovím

Z K. u

L.

—

„Máme pod okny louku

a hned u louky je rybník a a ty kukají ode tí

ten je plný žab

dn pímo dsn.

Není

—

žádný prostedek proti kukání žab? „Douška": Od verejška vylízají ty žáby z rybníka — pršíf siln a je jim tam nejspíš mokro; lezou nám ale do domu, ba vlezly již pod naši postel. Cím je zahnat?" — Náramn lehká i

vc

:

vykládejte jim

nkud

eskou

vyskoí a uvate si je na noc Z M. u N. slušné,

z

politiku a jsou-li to žáby po-

kže. Pak jim uežte stehýnka

(v bílé jišce).

— „Mám

awaterprooía dolman —

pláš kauukový a edin got a není

A

Pan dnes piše: „Redakniui odJjor*) „Slavná redakce! ješt nikem pro eské lázné jsem já." Prosím, pro copak je pan redakním odborníkem ? — Zvdavá blondýna." — Tento lístek pišel v pondlí odnkud od Berouna. Posloužím „zvdavé blondýn''. Jsem redakním odborníkem

A

ješt pro: Severoamerická jezera, gumové kšandy, zednické šttky, škubánky s mákem, tabákové boudy, kanafasové zástrky, teleci kotlety, pletené

eké

žáby.

sesle,

šedivé

klobouky,

kapesní

flašinety a prosto-

!

160

mi to všechno nic plátno: propouštjí u ž všechny šaty. Co v o d u a z k a z y m n i 1

mám

—

nosit?"

Juchtu, milostivá paní, od hlavy až jedinou juchtu nepropouští vody, nebarví a voní. Z juchty se ted v Paíži nosí už rukaviky (novinka !) state se hvzdou eské módy a vynajdte pláštík z juchty

k

pat

;

—

—

„Promokám den co den až ZR. uS. na kži. Bojím se už o své zdraví. Co dlat?" State se eským politikem, toho se netkne nic na svt! Jakož dí eské písloví: „Vše s nho spadne, co

— s

husy

déšf."

rProsím Vás pro všechno, copak dlá ten náš milý, náš drahý^!- — Z A. u B.

Inu plácá

—

plácá

I

Dokud

je

máj

Jen jediné slvko Chci upozornit jen n;i malikost a hned pak dám pokoj Totiž na to upozoruju, že mezi selskými pravidly je jedno, které pedpisuje, aby si každý v máji dal vlasy ostíhat. Podotýkám, že nemá pranikdo na svt práva, aby nade mnou pohrdliv pokril rameny a zabruel si nco o hloupostech" a „v tak velké dob". ekl jsem už !

!

,.

pouhá malikost, ale myslím si, když práv nad rozvodnným Dunajem vrtí hlavou a niím velkým nás nerozechvívá, každý že by mohl užit té chvíle a spravit si doma hezky své malikosti. Nenutím ostatn pranikoho, aby si dal stíhat vlasy, upozoruju jen dle povinnosti své. Ano, jsem sám rozhodným nepítelem takového stíhání. Za prvé lovk neví nikdy, neproheší-li se tím proti vli boží, nebof „bez jeho vle nespadne" a t. d. Za druhé: lovk sob ubírá tím zdraví a síly, nebot Samson a t. d. Za tetí: lovk si ublíží také na kráse peti si, jak prorok Samuel v 2. své sám, že

je to

ted historie

:

—

knize,

14, 26, popisuje krásu Absolona, velebí vlasy jeho jen tom sdluje, že týž dal se „zastíhnout"

ron a pi jednou a tu že zastižené koneky vážily pokaždé netto Neruda, Sebrané Bpisy

II.

21

:

162 kila. Za tvrté: když lovk se jednou spustí dost '/o málo, dostane se brzy až ke krajnostem pímo bolestným. Podívejme se jen na mužskou módu, nyní po Praze zuící hlavy, až na kži ostíhané, vypadají pímo jako kominické koule A ti holohlavci podobají se tím naprosto lidem plešatým a muž plešatý je vždy jen v opovrženi netem v II. knize královské, 2, 2.3, jak ve výlidu Bethelu pokikovali po bohumilém prochodním ? A konen za páté: když roku: „plešaté kolínko!" jsou vlasy delší, není jednotlivou šedinku pece tak dobe truchlivé pomezi nimi vidt; když jsou ale krátký Takový lovk drží zrcádko v tesoucí se ruce, dívání matným zrakem obzírá melírované strništ, duší jeho šourá se smutná melodie, jako podzimní mlha nepívtivou plání, a ústa pjí tichounce tiše

—

!

—

mst

—

—

!

Už

erné

se

vlásky,

už se potahují,

pavuinkou

bílou

už se povlakují to musí být nevýslovn smutné! rého mládence!

Co

se

týe vous,

— Zvláš takhle pro

platí totéž, lidstvo se tu ale

sta-

pece

vzpamatovalo a nadál se poád lepší. Do roku 1848 byla plná brada hanbou, ted už je holá tvá hanbou. Holá tvá platí za zženštilou. Však on pánbh dobe vdl, pro ženám nedal okrasy vousové Ony by k vli „hladké tvái" dávaly se vyjma snad staré pro pána boha, ml by holi denn dvakrát holit pi tom stálém ženském brebentní zodpovdnosti Muži se vzpamatovali už všichni, mnohý z nich považuje vousy své pímo za nejvtší svj poklad a jen pomocí jich oženil se dobe. Pouze ouadníci a katolití knží staví

již

—

—

!

—

!

I

!

163 se ješt

pímo pímo

vousm

bolí!

Je

—

na odpor a od našich knží mne to od nich nekesanské, neznabožské,

to

proti vší mravnosti, a také

—

proti jejich vlastnímu

prospchu

—

lidí, „obraz božích" a nevždy s dstojným vousem? V lit. kapitole 3. knihy Mojžíšovy porouí pímo: „Nesestihnete vlas svých s hlavy do kola a nesejmete snad dokonce brady své!" ale knží se odvolávají na njaký „koncil kartagénský" a chodí s bradou oholenou, na posmch zákonm božím. chtl vyvolenému národu svému hodn názorn vyhit ošklivé knze modloslužebníky a pravil ústy Baruchovými: „Sedí ped modlami v asnatých rouších a mají brady oholené" nu a nosí naši knží ted snad brady neoholené? Král David pál k poslancm svým, jimž byl Haron dal polovinu vous odejmout: „Zstanete v Jerichu, až vám vousy zas narostou, pak teprv pijdte" já bych, roztrpen bezbožností jejich, poslal všechny naše knze také do Jericha a ekal bych zcela klidn, až jim tam narostou dlouhé vousy. V Jerichu je krásná, svatá zem. istý vzduch a zdravá voda, snad by se jim tam zalíbilo. To vše byl starý zákon a zákon nový? Sama vznešená hlava Kristova, není vroubena vousem krásným? A není tedy pravou kesanskou pokorou, nosit vous plný? Ale ne! pokora prý leží práv v tom, když se muž zbavuje mužné své krásy Kdo by vám to vil Chcete být s hladkou svou tváí hezí, to je to, a lichotí vám, když sousedky si íkají: „Ale náš nový pan kaplan ten je jako panenka!" Dobe, a když sestárne, je tedy jako stará baba je pak „velebný". Abych ani o tom nemluvil, že mimo zkázu na duši trpíte tím i pohromu jinou. Jak krásn by se mohla mnohá jezovitská tvá

Chtjí být vzorem

mahije se

nám

bh

bh

—

Bh

—

—

—

—

!

!

—

—

11*

164

skrýt

pod vousy

a zapíná

si

—

a ted ji kapsy svých uší.

vidí

každý na sto

krok

Zajisté že už otec Adam nosil plný vous a sice a Tubulkain vynalezl krásný Vždy neml ani bitvy kovadlinu mnohem pozdji a první jeho kudly nebyly také as zvláštní. A to si pece taky nemžem myslit, že by Adamovi byla Eva „k vli kráse" vyškubávala snad vousy po jednom, nebo on že by byl vždy v sobotu si tváe odel pemzou! ekové, národ vkusu tak vytíbeného, pikládali vousm dležitost nesmírnou. A po všechny vky platilo, že „vousy jsou muži okrasou opravdovou." Mohl bych zde ješt velmi mnoho vhodn citovat, co o tom napsali Zoroaster a rabi Melech, Baltazar Permoser a Sagitarius, Isokrates a Diodorus, ale já to nevím. !

—

—

v dob

rží.

1890.

Výroní, ervnový obraz: kolik ženských po ulicích, domácnostech, kdekoli, tolik alespo na nich rží! Ovšem, pi nynjším obchodním zahradnictví zdobí se dámy ržemi po celý rok, ale dojímá nás to cize. Dáma v

mže

chce nám jen ukázat, že má peníze a i za snhové chumelenice svojí osob vnovat drahou tu zdobu. A sama ta rže hledí tak divn do svta, zrovna jako ona, kterou Beranger našel u bohatého bankée v pozlaceném koenái „ Musím být krásná, musím Musím svoji dámu zahalovat vonným svým dechem jako kadidlem dala za mne za jedinou vru pl zlatky respekt ped zlatem!" Ted v ervnu je ovšem jinak. Ted má u nás rže svoje výroní právo a kvete vlastn kraluje, neboC jakmile zane ona po sadech kvést, všechny ostatní kvtiny ustoupnou daleko stranou, ped ní, kteráž je „kvt královnou, voavkou boh, radostí smrtelník, obrazem :

!

—

—

—

Venušiným, zamilovaným kvtem Muz, myšlenkovou rozTecT rže kvete všude pvc" .... atd atd. a všude, v sad, za oknem, na lesním palouku, na polní mezi, ted je darem, rozkoší a ozdobou veškerému lidstvu „mandel po pti nových", venku zcela zdarma v u šípkového kee A tato, ta rže planá, divoká, ze všech je pece jen nejkrásnjší: svítivé barvy, balzámového

—

koší

!

—

mst

!

"

!

!

!

:

166

—

trefný obraz dechu, ovšem také nejbodavjšího trnu mladistvé „první lásky", vrný obraz dvete, jež vera bylo ješt nevšímané poup, svítivého, balzámového, bo-

davého .... „

—

a do krve když bodne,

tak sladká hledí, dtinná,

jak byla by v tom nevinná

eh

— beztoho — co

je

—

do první lásky, když trochu ne-

zabolí

Výroní

obraz, každého roku

Pemují

pece však

jiný.

Mní

rže. Jiné je svtlo a jiné teplo. A jinýma oima pihlíží divák. Ale to zstává stejné, že rže je ted zrovna nutnou ástí ženského odvu. Dokud si nepipnula rži, není ženská dnes doobleena. Jen že nkterá pipíná si jich píliš mnoho ervenou, bílou, žlutou celý to pak program, viz kteroukoli „Kvtomluvu" Jen jedna rže sluší a je elegantní zdobou, a už je upnuta k vlasm, k adrm, kamkoli se ženy.

se

:

— !

A sluší ted v ervnu, v pirozené u nás dob ržového kvtu, ženské každé. už je mlada nebo stará, vdána nebo svobodna, hezká nebo mén hezká. Které sluší ale pece jen nejlíp? Tžko rozhodnout, osobní gusto ekl bych té, ke které bys s chutí pistoupil a se uklonil: „Prosím, darujte mi tu rži se svých

A

:

!

ader

—

na památku Nkterá pak bez dlouhého rozmýšlení rži odepne a podá s úsmvem rže je jí jen symbolem radosti ze života. Jiná se pýi a zdráhá, a podá-li, podá teprv po prošení dlouhém té je rže již zárove symbolem lásky.

—

—

A

—

pátelský aniž bys prosil, podá i pošle pozdrav, škádlivý nápad, nebo teba i láska šlehavá, palná. Jakož to tak líí píse Švéda Runeberga ješt

jiná,

pepvabn

167

arokiásným, brálovým lesem se samo procházelo, rži utrhlo a tak k ní dlo „Krásná rže, kdybys kídla mla, k svému milému bych poslala t, ke kídlm dv pání pivázala, ku levému a zas ku pravému

dvátko

:

;

první: aby

t

a

poslal ke

horoucn pak druhé: zpt t

zlíbal,

mn."

—

Dostaneš tedy rži, povoníš, snad i poceluješ, a pak do svého stolku. A léta míjejí a se množí a památky se hromadí. Až jednoho dne, nevíš ani pro, vyndáš zásuvku po stran stolku, obrátíš a vysypeš na plást. Prohlížíš, pebíráš „A odkud „Odkud je to?" ale ani nepemýšlíš, sob neodpovíš to jsou to ? l)amátky ty, které by mly budit v tob vzpomínku jenom veselou, jasnou ono ale štstí a veselí nezstavuje v duši stopy jizvy! V tom náhle sebou trhneš. V ruce se ti tese njaké dávno uschlé kvítko uložíš

—

—

—

—

Pro

budíš starý bol, vítr

v

—

—

pro kams

—

nerozlás'

pro nalézám t

t

dnes

?

tenkrát,

dálku nezanes'

?

Ano, ano, to jsou ty staré jizvy, po nichž ob as jako by pejel ostrý trn To jsou ty tžké chvíle minulé, jak národní naše píse tak ty vzpomínky palivé, ta !

dojemn

i

pravdiv

dí

—

—

Ržika

ervená

krví pokropená,

po naší zahrádce rozsázená

—

která stokrát uvádá a tisíckráte

dovede rozkvést znova!

!

168

Takové památky, v šuplátku, v njaké knize, ve své kapesní tobolce, má skoro každý. Herbá to, jen že obyejn bez cedulek. Hbitvek, ale z pravidla bez nápis. Nkdy však i s cedulkami a nápisy Jak zajímavá na tisíce by se mohla uinit z takových vcí sbírka Jaké „sbírky sbírek! Jaké by to byly „památníky"! Zvlášt po šíe známých, snad i proslulých autograf"

—

!

lidech

Ihned se mi hlavou míhají nkteré vzpomínky. Vzpomínám na Jindicha Heine. Ano, i Heine choval památku takovou,— „heinovskou"! Popisuje Alfred Meissner. Zbytky ervené rže, zapevnné na papír a pod tím: „Rozmakali jsme ji spolu dne .... pi obejmutí, když maminka byla ve vedlejším pokoji."

ji

Vzpomínám na Karla Hynka Máchu. Lupínek ržového kvtu, osamotnlý a pilípnutý njakým klihem na pergamenov tlustý papír, jaký tenkrát v obyeji; pod tím drobným a úhledným písmem: „20. ervna 1826" a podpis básníkv. Vypravuje ovšem jen málo, ten lístek Jasnjší mluvou ojedinlý, a uvádí nás jen do „nálady".

—

vypravuje o osudu své lásky již Fr. Vostebal, nadaný epigon z posledních let padesátýcli, záhy zesnulý. Drobná uschlá rže, chovaná v malé papírové kabelce, a na pední stránce té kabelky peklad Lenauovy sloky:

Nemá

srdce od srdce

dále cesta vésti, nežli

rži kvetoucí

v ruce lze donésti.

—

Rže Vostebalova je dosud v mém majetku, také Máchv býval mj. Vyžádal ho sob ode mne

lístek

Alfred Waldau, když pekládal

Máchovy básn, a

lístek

!

169

nalézá se snad v jeho pozstalosti,

vedle

jiných ješt

památek po Máchovi.

Vzpomínám na Ferdinanda R a

m

i u n d a jehož ve Vídni práv ted dne 1. ervna. Roku 1873 byl jsem se seznámil se Stramperem, tenkráte ješt velebeným vídeským divadelním editelem, pozdji v Americe farmáem, nyní již mužem „tichým", zesnulým nedávno ve Štýrském Hradci. Pozval mne na svj statek Wegscheithof v rakouských alpách, zrovna pod Rax-alpou. a vybrali jsme se tam pítelem. Po nkolika stanicích odboili s milým jsme od železnice, jeli vozmo a navštívili cestou také hbitvek v horském .Pottenstein, kde dle vlastního páni pochován Raimund. Na Wegscheithoie ukázal nám pak výtený hostitel také nkteré vzácné upomínky svoje: na barikádový boj r. 1848 ve Frankfurtu, na herecké potulky po Uhrách, na Raimunda. Starý, velký arch, místy již až pomoranov sežloutlý, a v barevné stopy malých kytiek z tcli kytiek byly dochovány ale už jen dv stopky a njaký úlomek zhndlého listu. Dle direk v papíru mohlo se vidt, že kytiky byly kdys pipevnny nití. A pod tím dole stála slova: „Od tch nevrnic. Ferdinand Raimund." Nevrnice a ihned tyry! Raimund miloval mnoho a zkusil nevry mnoho. ze ženských skoro vždycky jen žalost. Kdysi se chtla hezká dívka dát jím i unést; ale utekla s jeho pítelem, který jí být pouhým prvodcem. Jindy zase pokusil se Raimund k vli dívce až o sebevraždu. Ješt jindy ucházel se o dve, to ho nechtlo, Raimund oženil se s jinou, musil se dát zase pak rozvést, a nyní by ono ach tak rádo si ho bylo vzalo, ale zákon stál jim už v cest. Atd. Vzpomínám také na geniálního Václava Šolce,

památku

—

sté

narozeniny

—

,

slavili

mn

nm

ty

;

—

ty Ml

—

ml

dve

!

170

básníka „eských chaloupek". Pjil jsem mu kdysi knihu a když mi ji po dlouhé dob vrátil, nalezl jsem v knize piložený bílý papírek; v papírku byl úlomek rozmarýny a pipsáno: „Spadlo ji se svatebních šat." Ml jsem za svoji povinnost, vzpomínku tu jemu vrátit. Pijal ji mlky, jako by ho to zamyšlen. Pak se pojednou usmál, a vyhrknul: „Zdali pak víte, že by pudilo k veselosti mne byl pohcajt pro tohle sebral? Stál mermomocí na svém, že prý jsem se zem zdvihl njaký šperk!" kdo ví, nebyly-li tžkou píPozdji Šolc zpustnul " inou také ty „svatební šaty Když oni jsou básníci také jen lidé, a podrobeni a také vojeslabostem lidským A rovnž umlci jiní

—

—

—

—

!

—

vdci

a

politici

—

—

Nebyla by to tedy hezounká sbírka, takový „erotický herbá" ? Kdyby obsahoval jenom 10 až 20 kousk, co tu životopisných k tomu pak vlastní vzpomínky

dj —

rzných dojm

—

—

hrnoucích se myšlének seno!" Snad by nepišel nikdo a ekl „Seno

A si

jej

vzal

nkterý

z

—

—

tch lupínk ržových, navlažil posmšnou odrhovaku

mezi rty a zahvízdal

Kam? 1883.

Nakreslil jsem co nejpelivji starobylý

pipsal k

nmu vrn

bíek ve

dáliim, až ku

svj

trojhran,

kterémuž nás pán-

své svrchované lásce dnes dovésti ráil, založil ruce a ekám, až nco napadne. tená by ani neuvil, jak je tžko psát, když lovku nic nenapadá! Dívám se do stropu, po stnách, po prostorách svého bytu. Všechno je tu v poádku nejdávnjším, ani pírkem není hnuto. Prádlo leží ve skíni, šatstvo visí v almae, cestovní vaky leží khdn na biše nu ano, si vždy jsem se už rozho já do Mosky nepojedu, tam korunujou, mnoho-li chtjí Je arci pravda nikdo mne tam nezve a nevolá. Rovnž je pravda, že mne tam nikdo neposílá. A ješt rovnji je pravda, že kdybych tam šel sám a jak se íká z dobrého srdce, oni by mne odtamtud ihned zase vyhodili. Ale já tam pece

jsem

mn

si

—

:

!

—

nejdu.

—

a

:

—

—

Za prvé tam bude všechno zadarmo: jíst, pít, ano snad nocleh na policejní strážnici. A zadarmo jít se nkam najíst, slušnému lovku nesluší. Za- druhé Bismark tam také nejde. Cekal jsem dosti dlouho, ale on nejde. Snad nechce nechat tch trnáct dní, když budou všichni diplomaté v Moskv, nás západní Evropu pece jen beze všeho otcovského i

—

!

172

—

nco jiného za lubem kdož to Snad má bude tedy dobe, když tu zstane ješt nkdo. Posadím se naschvál zády k Berlínu a budu se tváit, dlají z kajako by mne zajímalo, že ted dole v pucína Fra Diega Giuseppa du adíce nového svatého. Konen mne to v skutku zajímá. Já také nebudu živ a kdo ví, co se pak stane Fra Diego Giuseppe du Gadice pkné jméno a svou krátkostí jako stvoeno pro kapesní kalendáe! Až se ožením a budu mít kluka, takhle ho poktím. Budeme s maminkou na dohledu.

i

ví:

ím

—

—

!

nho

—

vn

volat: „Fracku!" Ostatn, sedt nezstanu, teba bych do Moskvy nejel Ale jen tak malé, zcela maliké cestiky, bez kufru a revolvru. Myslím, že z vlastního okolí Prahy ani nevyjedu. Co my tu máme v okolí krásných míst pro polodenní vycházku! Jak zajímavých historicky, geologicky, botanicky, svou polohou, svým krajináským rázem Snad žádné msto Evropy není stejn bohaté na vycházky tak krásné, tak svžující, tak pvabné lovk vru neví, kam dív. Letná s tou svou rozkošnou vyhlídkou na stovžatou Prahu. zarostlá strá z bidlic silurských (D d^), mezi nimiž sl Glauberova vykvétá. Zkamenliny tetí silurské fauny. Pohodlné (nahoe) cesty, hojné stromoví, kvtiny. Jen že bohužel teprv stý lovk je dost silný a statený, aby se odvážil po strmé stráni až tam nahoru. Stromovka. Sady rozkošné, stinná dlouhá stromoadí, šavnaté luiny, vlnící se pole, záhony kvtin, vodotrysky. Každý Pražan by tam ml putovat týdn alespo jednou Jen že bohužel jezdí Stromovkou každou pl hodinu njaký železniní vlak a koue váli se z nho všude tolik, že tam lovk nevydrží ani pt minut. !

Pkn

173

Nuselská louka. tuze poutavá.

Procházka luzná, velice vábivá, tu není pražádný stín a

Jen že bohužel

potok Boti nelib smrdí.

Kr

a Kunratice. Krásný les borový a dubový. Osvžující procházka podél potoka a po luin, obklíené lesem a vrbovím. Vzduch ozonovitý. Jen že bohužel tu stojí hajní s holemi v ruce, jimiž výletníkm pívtiv naznaují, že pjdou-li „tadyhle", budou mít zperáženy kosti. Cibulka. Velká, košatá zahrada s umlou zíceninou, ke kteréž vede jen as hodinu dlouhá cesta pívtivým Košíským údolím. Jen že je bohužel údolí to dnes už celé zastavno, tak že tu jeho pívtivost není vidt. A když pijde lovk konen k Cibulce, že tam nesmí. Údolí sváto prokop ské. Doporuuji co nejpátelštji. Nesmírn pouný výlet. Mnoho vzácných rostlin. Památné uložení vrstev G g 3, g 1, H, E. Jen že bohužel plno tu vápenek, a mnohý navštvovatel, nalákav se výpar, padá do mdlob. Údolí šárecké. Romantika, divoké skály, balvany a potok, který bublá. Dobré a etné hostince. Cesta jde mezi stromy, zahradami, chaloupkami, villami, domky jen že je bohužel tmi stavbami ta cesta už tak úzká jako ulika v starém židovském mst, a prachu na ní celé mraky. Kdo si ostatn z nkohka cent prachu nic

—

nedlá, mže si po silnici vyjíti také do Vysoan. Pkná zahrada, chutné pivo, na njakou hodinku milé posezení. Ostatn mže výletník odebrat se po pískovci a opuce nahoru na Prosek, a pak pemýšlet, pro tam lez'. Což mu ale zajisté vaditi nebude, aby nešel dále až na Lad ví u áblic (336 metr nad moem), odkud rozhled daleký, kouzelný. Jen že

174

má lovk

pak

bohužel náramnou

Neškodí,

není žádná.

—

chut

žíze, a hospoda tu

njakou poštovskou

o

míli

tamhle kyne již klecanský zámek se svým stinným parkem. Škoda, že bývá ten park nkdy nepístupný; totiž zrovna vždycky, když do nho nkdo chce! dál!

mže

v krásách, v ídkých pvabech se vru až do únavy. Což Není také tená už tímto pouhým je velmi zdrávo. stylistickým výletem unaven?

Ano, Pražan

nejbližší

mu

Pražan

pírody pokochat

nemusí

sbírat

krásy teprv po celé eské

osm hodin po dráze a

parolodi. tyry hodiny vozem, a pak teprv chodit týden pšky. A pi tom vléci s sebou ivnáova „Prvodce po království eském": a) ást popisnou, b) mapy a plány. Beztoho Kdyby nám ivná tou knihou všechnu radost zkazil byl vydal jenom nmecky, co jsme mohli pi ní ji užit Jak krásn jsme mohli hubovat, vlastenecky oima poznat nade vše drahou kroutit, deklamovat o nutnosti otinu, a o povinnostech eského nakladatelstva k nám. Takhle ale vynaloží ivná na to nmoho a mnoho tisíc, vydá dkladný, krásný, ano ve mnohém ohledu znamenitý eský spis, a zkazí nám všechnu radost. Není pak arci divu, že si toho spisu nikdo z nás ve své hubatosti uražených Cech ani nevšimne.

zemi. Jet

na

to

!

!

:

—

by ta kniha zrovna ted. na povýlet, blýštila se všude. I sosák by si dle ní upravil njaký pohodlný a pece vdný výlet do Abršpachu a Teplic, do Podmokel. Dína a vkolí, na Sichrov nebo Hlubokou, Kutnou Horu nebo Prachatice. Milešovku nebo íp. A studenti, umlouvající se, jakže stráví prázdniny, vdli by. „dle ivnáe" už dnes, za kolik dní proberou Snžku s vkohm, Šumavu až ke Jinde

átku

letních

což jinde

175

Hluboké, svtoznámé severozápadní lázn eské atd. Jinde

—

to je to, že jsou jinde hloupi!

—

ale nechme toho My my nás nepedláme Za skládám zde do rukou tenáe mile pekvapující slib, že af si vyjdu za léta na výlet tady kamkoli, do kterékoli hospody ve vkolí pražském, dám o tom pokaždé co nejobšírnjší zprávu. Nedkuj se, laskavý tenái, je to moje povinnost. Moltke práv cestuje Švýcarskem a severní Itálií a asopisy podávají zprávy o každém žejdlíku piva, který vypije. To už je jednou osud nás vynikajících muž, že zajímáme. Já ovšem umím psát, což Moltke neumí, a proto už od let seznamuju tenáe sám a ochotn s každikou událostí svého života. :

!

to

pkn

Lituju jen tenáe, že „elektroskop", nejnovjší ten vynález, kterým se vlny svtelné práv tak penášejí jako „telefonem" vlny zvukové, není ješt dost rozšíen. Pak by mne mohl tená ze svého pokoje také na vlastní oi vidt, jak na p. sedím na Kovárn ve Vršovicích a piju pivo a jím kozí syreky na jeho, na tenáovo zdraví.

Gímž by se tenáova rozkoš zvýšila nesmírn. A potom by se mohl tená ,elektroskopem'' item z kanape rozhlídnout po vkolních vrších, jak že stojí obilí. Letos prý budeme mít všeho dost: ovoce, chleba, Picházejí zprávy vru co nejbuchet. oky. všL'ho. potšitelnjší. Jen o balletky prý bude velká nouze. Ná-

ramný vývoz

letos,

hlavn do Ameriky

;

jistý

newyorský

dodavatel jich potebuje sám jediný na 600. Tu ov.šem nastane po Evrop pak citelný hlad. Tak mnohv mládenec nebude vdit

— —

176

Ano, poradím Vám, milostivá anonymko. Ptáte se mne, kam máte cestovat? Nikam, milostivá! Jsem úhlavní, zuivý nepítel všeho cestování. od trnácti Není to už ani nóbl. Doba, kdy každý, kdo byl v daleké cizin, byl tím už intresantním, a kdo vidl ti díly svta, byl pímo obdivován, ta doba už minula. Vte mn: neuplyne ani deset let, a slavným bude ten, kdo jaktživ nebyl nikde, ani za branou ne.

dn

Bývávalo, bývávalo cestování ním! Když ješt nebyly ty bláznivé železnice. Když cesta z Prahy do Vídn trvala koárem osm dní, když na veer vjel lovk do hospody jako do pístavu, když každého zajímalo, odkud dnes jedete, když hospodský byl lovku otcem a pítelem, hospodská sestrou nebo tak ním, a ráno pak se odbývalo dojemné louení. Ale dnes? Píštího dne 15. íjna bude padesátileté jubileum, první Stephenistá to slavnost! sonova lokomotiva bude oslavena se ten nešvar rozšíil, za krátkých padesáte Pímo Ted má Evropa už 155.000 kilometr železnic, let! Amerika 146.000, Asie 14.000, Austrálie 4000, Afrika Máme cestovat Afrika je ješt nejpanenštjší. 3000 tedy snad po Africe? Prosím, na? Pedn se cestuje hlavn, aby se í^oznal lid? To ale nemusím do Afriky, staí cesta na Štvanici. Jeden rok jsou tam Nubiové, za ti šestáky vidím Nubii, její obyvatele, jejich honby Druhý rok jsou tam amerití a hry, i jejich žebrotu. zase za ti šestáky. Indiáni Tak se vyvinul konen pravý pomr: nevzdlanec pijde a pedstaví se sám nám lidem vzdlaným. Když chci poznat vlastnosti pravého havanského doutníku, také si pro nj nebžím osobn do Hajti.

—

dsn

—

—

177

Jsou

lidé,

kteí

poád

potebná „zmna vzduchu".

jak

mluví,

Odkud pak

prý to

je

lovku

vdí? Tak

vdou

od verejška, pouhá, hloupá mít lovk dvru v recept, na nmž nestojí nic jiného, než „vzduch"? Jiní lidé zas kií poád: „Píroda! píroda!" si tam tedy jdou uvidí, co tam najdou Když prší, je tam mokro, a když je hezky, nemá^ii tam žádný magistrát, na který bych hul)oval, že nekropí. Když tam potkám njaké lidi, neznám jich. nevím o nich nic špatného a tedy ume nezajímají. Když pijdu k njaké restauraci a je na p. pondlek, jsem v nejtrapnjší nejistot, mají-li nebo nemají-li tam dnes kroupovou polívku a maso s knedlíkem a koprovou omákou. Arci, jsou tam také píjemní'' vci. pkné louky, pkné vrchy. atp. Ale obyejn na takové louce „udává tón'' njaký rate odpustit! njaký vl jak sprosté A když vylezu jednou stranou na vrch nahoru, musím pak zas druhou stranou dolu a kloužu. A konen když takhle té „pírod" najednou napadne, aby lovka sekýrovala osmidenním zvaná „aeropathie"

zaátenice

—

je

mže

A

—

—

—

!

-

—

!

lijákem, trnáctidenním mrazem, atd. Povídám žádný napilý berlínský „Louis" nedovede po plnoci na ulici být lovku tak protivnvm, jako ta opvaná „poetická !

:

píroda" lovka vzdlaného je ale pec naprosto nedstojno, aby snášel sekatury od tvor nepíetných? Neupírám, že když se cestuje, najdou se nkdy krajiny takové krásy, že se až dech v prsou ouží. Ale mohu si je vzít s sebou? Mohl bych, kdybych dovedl kreslit a malovat. Jen že to každý nedovede. Pesvdil jsem se, že nedovede. Getl jsem, že na p. Kvintin Messis k vli své milé stal se najednou z kováe malíem a že náhle uml kreslit, aniž by se tomu byl uil Dále West, když mu bylo teprv šest let,' že !

—

Neruda, Sebrané ppi=y

11.

j2

"

!

178

unesen krásou spícího sestina dítte, chopil se papíru, erveného a erného inízoustu, nakreslil dít to a od té doby že byl malíem. Domníval jsem se zkrátka, že to lovka musí „chytnout" a pak že to jde. I koupil jsem si tedy k vli jistot papír, tužky a barviky a cestoval Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mne to jen jsem. Dobe, myslil jsem si, snad máš jedinkrát „chytlo". socha WoHí Napadl za to talent ku plastice. vždycky napadají výborné vzory. mám to štstí, že Wolf, také ješt za let dtských, najednou vymodeloval vzteklého psa. Dobe, ty vymodeluješ tedy na p. kozu, V plastice to, troufám, myšlenka zcela jak je žárlivá. ješt nová. Šel jsem za Strahovskou bránu, usedl tam vedle cihelny, vzal vlhkou hlínu a modeloval kozu. jak Netvrdím, že byla naprosto doje žárlivá. Povedla se. konalá, ale jistou tragickou sílu by jí byl neupel nikdo. Bylo to v nedli odpoledne, tvoil jsem zrovna u cesty a ekal pak, co kdo z mimojdoucích tomu ekne. Nikdo ani muk. Konen jsem na jednoho, ve kterého jsem ml dvru, kývnul.

—

„Podívejte se, co je tu tento „To si tu nejspíš dti hrály. padá to jako kufr na špalíkách Tenkráte byl ješt pírodopis

—

Co pak

—

zanedbáván

—

—

mn

mn

—

je to?

Vy-

"

ve školách ukrutn

tvrdím dnes máme pírodopisu zas Ostatn píHš mnoho. Prosím Vás, tte jen noviny! U Prahy prý se objevila na bramborech zelená housenka U Libšic je na chmelu nová mšico (latinské jméno). Ve Veltrusích je na jabloních nový (latinské jméno). mol (latinské jméno). U Kostomlat ožírá burák nová housenka erná (latinské jméno). Pak má lovk jít do pírody a procházet se mezi tmi latinskými jmény! už

až

"

179

Když vím latinské jméno housenky, netší mne už ani malebnost obežraného pole! Naši otcové ach ti byli praktití „Umírali trichinami jako my, ale nevdli

—

I

o

tom

!

Proto opakuju: v Praze zstat, nikam nejít, ani za bránu ne! Tak sytý a výdatn}-- vzduch, jako v Praze, nenajdem nikde. A tak pkný a pravý prach, jaký na Václavském námstí, není ani na žádné silnici venku. Ted zvláš je v Praze píjemno. Co totiž se zdá, že vyrovnání s (lechy bude už skuten skutkem. Každý okamžik mne nkdo potká a ptá se: „Vy ješt zde?" „Co pak nejste povolán do ministerstva?" To lovku

—

lichotí.

svt

žádná radost, aby souasn Školní rada Maresch nám tedy um-el Zda- li pak to našel v ráji všechno tak nmecké, jak se patí a sluší? Byl by si toho za své Žef

ale

není

nepojil se k ní

ve

njaký

žal

!

!

vezdejší

namáhání vru

zasloužil,

(linii

zde,

se

byl;

nebo

nejen kokám, nýbrž ani školním radm nedal pánbh kídla. Aby se byl takhle dokal dn, kdy se Chudák stará ten by byl stane konen po právu radost! víc

nemohl,

!

—

echm

ml

Ted když tak mnohý, prací a starostí usouzený Pražan v nedli dopoledne zoufale se táže: „Kam ach kam zaídím kroky své, abych zažil to dnešní, to jediné své odpoledne v klidu opravdovém, milém a osvžu-

—

12*

180

—

jícím!?"'

odpovídám ochotn: „V nedli odpldne

jdi

do Prahy, Pražane milý!" Kdežto na dv, na ti hodiny kolem Prahy bují a burácí rozvlnné lidstvo, kdežto tam venku za branou není lesíku bez peroucí se výletnické spolenosti, není vesniky bez mizerné, veštící hudby, není ani jediné polní meze bez sedícího na ní, mlaskav se hubikujícího zde v Praze je ticho, mír svatý. Sotva že pápárku travý tvj zrak postihne lovka nkdy nkde vidíš poHcejního strážníka, jak si vede drobného svého synáka z procházky dom: nkdy nkde zahlidneš pknou dveku, mající stežit prázdný byt v tetím poschodí, jak se toí dole na ulici ped vraty: nkdy nkde vidíš tesoucího se muže starocha, jdoucího z kostela, kdež se byl jak náleží vyspal. A chlad a mír a píjemná ospalost

—

:

vanou mstem. Umní a píroda se spojily, aby Prahu uinily sídlem ladným. Dejme na p. tomu, že bydlíš v kapucínském kláštee na Josefském námstí, že vyjdeš se zrakem skloco vidíš k píjempeným, že pojednou zdvihneš oi adu skutených nému svému ustrnutí ped sebou? lípových stromk, jichž je, myslím, jedenatyicet Krok tvj sune se dále, adami budov penádherných,

—

—

!

—

tém

neproniknutelný a tu najednou v levo celý zelený, les, tak zvané Václavské námstí, a nad ním vidíš v duchu vypínat se majestátní obrysy musea budoucnosti A jdeš zase o nkolik jen krok dál a již tu opt vidíš dva stromy, u pomníku Jungmannova. A vandruješ jen ješt !

malou tvrt hodinku a zíš južzase dva stromy: u Jana

Voršilkami. Krok tvj duní, zakašlání tvé budí

nevyhýbá volný

sv.

ped

—

ozvnu, tlo tvé jsi volný žádnému tlu t potkávajícímu jsi pánem vší té krásy kolem! Chceš sob vzít se

—

—

!

181

— vezmi, brate, neodpírej raodnést staromstskou vodárnu, odnes, dušiko drahá, fresky? — jen

Lažanského palác? dostiiíy s

si

Chtl bys

!

Alšovými

té

si

si

ji

vždy tu není nikdo, kdo by ti bránil! Z komínu nejde nikde mýrek koue, po

ulicích se

—

nenese ani prouteek prachu, vzduch je istý, kišálový a ty se postavíš nkde u nároží, opeš elo o zed a divíš se a divíš, pro že Praha nebyla už dávno vadna mezi nejzdravjší klimatická místa.

A si

chceš-li

sob ješt

hezkou rži, nes

mi nepla

—

zvýšit

v ruce

si ji

pochoutku svou, kup no no no, jen

— — !

vždy

já to tak zle nemyslil já jenom tak i vždy já vím, že lovk nebohatý nemže si do dnešního dne koupit celou a k tomu ješt snad pknou ale dnes rži! Jindy byly ovšem ti pkné za krejcar

—

!

—

jedna jediná už tolik, co dobrý obd u Pecolda A ješt není ani lze nkde njakou dostat! Emma Turolla už odjela ale statisíce zhynulých, jí obtovaných rží úpjí za ní: „Kam jsi dala ten mladý život vra vra nám duši naši!" Emma Turolla náš! odjela ale sta a sta ržových ke, oloupených to o dítky matek, posílá horkou svou kletbu za ní. Šíré íialové záhony jsou spustošcny, celé ohromné sady vostojí

—

—

—

—

lají

o

pomstu k nebesm

Nebo

!

Ba

—

bda

bda

—

bda

Ne snad že bych Emm Turolle njakou tu rži nepál a si vezme jednu do vlas, jednu na prsa, a teba ješt jednu do ruky já sám když jdu po ulici, také si rád nesu ržiku v ruce a soudím-li dle závistivého úsmvu potkátohleto už bylo pespíliš

!

—

—

vajících

mne

moc, to

je

lidí,

pece

sluší

jen

mn

to

náramn

—

ale co je

moc!

Kytice jedna vtší než druhá, až konen poslední 125 centimetr jen v prmru mající! Otyry za silné

)

182

mužské pestrojené dámy ji nesly na jevišt. Bílých rží byly na ní dv mlíkaské íbrky, ervených šest nší, bílých fial dvacet nší, kapradin celý vagón, povídalo se. To si myslím, že se pak slena Turolla nesmírn divila a že na jevišti „dlala rukama takhle a takhle samým vyprávla zcela vrohodná dáma, udivením", jak

mn

svdkyn

oitá!

Kdyby tableta

.kytice" byla ploula

Rukopisem

kralo-

dvorským, byla by „dva" omdlela a utekla! A Rukopis byl by „Kyticí" tak nabubel, že by jeho Obrana od Hattaly vyšla akurát r. 4.881, na podzim. (Pan profesor mi odpustí, ale já se vru nemohu už dokat A kdyby slena Turolla byla zstala u nás jen ješt týden, byly by se na manšety k buketm braly už parní kotle z aiikovy továrny a vazba kytic by se byla musila Pak mohla dít na zadním prostranství u invalidovny. slena na se dívat se Žižkova a odtamtud .rukama !

n

dlat takhle a takhle".

Za

letní nudy. 1878.

—

Mám dlouhou chvíli. Proti dlouho chvíli je dle nejlepším prostedsouhlasné rady nkterých mudrc kem: pobavit se. Ale to je to, že já se laké nebavím. Mžourám mrzut v právo v levo do eho, ach do eho se zakousnout! Píroda, to je pravda, je ted v plné práci, dala lesm pestrou formu, polím hravé obilní vlny, luhm kvítkované šabraky ale neposílá výtvarná díla svá nikam do výstavy. V keích tlue slavik, na ale ani poli šveholí skivan, po vtvích zpívá stehlík slavík, ani skivan ani stehlík nedávají svoje písn do tisku. Laudone, Laudone, aby tihle písnikái vydávali svoje písniky ve svazcích To by se lovk do nich zakous', rval je sem tam, až by z nich peí lítalo, a slavík, skivan, stehlík nechali by poesie a oddali l)y se Na p. psaní feuilleton praktickému. jako já. Ano. ím se bavit? Snad sáhnout ku prostedku nejnovjšímu. Ted vezme kdokoli korespondenní lístek a napíše na: „Londýn. N. N., velkokupec (jakékoli jméno, vykouknuté nkde z novin). Ratež poslat tento lístek na nkoho do New- Yorku, aby ten jej poslal do San Franciska. Odtamtud budiž poslán pes Hongkong

—

—

—

—

!

nemu

::

184

—

—

—

Alexandrii Terst zpt na mne. Nebo Bombay rád vdl, v jako dob lístek cestu kolem svta To je velmi pkná zábava, vykoná. N. N. v Praze."

bych

—

lovka

—

ostatní smjí doplatit jen dva krejcary Dobrá, já hraju také; posílám tedy tyto ti ostatní. ádky, af si jdou kolem svta. Ale co do nich napsat? Co pak honem Aby to pec v cizin trochu bavilo Když se sejdou lidé z rzných mst, ptávají baví lidi? se, aby pec ukázali hlubší interes pro pomry sociální „Za je u vás libra hovzího masa?" No já sáhnu k masu lidskému. Na libry se k lepšímu maso to ovšem u nás neprodává (opomíjím lákavé píležitosti pochlubit se zde svou seteností a pekvapit tenáe zmínkou o Shylocku). ale nejnovjší naše sazba „Lidský kus, je pece dosti uritá a zvstaju do svta: loco Praha, 5 zl. r. ." Stává se totiž astji, že v obvodu Prahy osoby v sebevražedném úmyslu vrhají se do Vltavy aneb nešastnou náhodou do nebezpeí utonutí picházejí. ,Aby v takových pípadech," praví dnes „Národní Listy", „snaha k zachránní tchto nešastných byla podporována, usnesla se rada mstská, že osobám, které nkoho z nebezpeí utonutí v obvodu msta Prahy osvobodí, poskytne odmny v .summ pti zlatých." stojí

!

—

—

nemu

onm

—

A

pak prý nemá rakouský oban ceny Obdivuhodná sazba! Demokratická, neinící rozdílu mezi pohlavím, stáím, stavem, rodem, pranicím! Spravedlivá, beroucí kus ke kusu, jak to bží! Nóbl, pisuzující každému lovku cenu celého, platného, šlechetného muže! „Muž šlechetný," praví už Komenský, ,.je jako I

msta

=

5 zl.). A oban rakouský, je-li Prahy, smí se tedy hrd vypnout a íci

peníz zlatý" (dukát

v obvodu

;

;

:

185 „ Representuj u tlem svým summu celých pti zlatých!" Representuje v skutku summu, za kterouž lze si koupit ptkrát k veei po vepové, 4 sklenicích plzeského a 2 kuba; nebo: 1 letní klobouk, 1 pár pkných „mašinkových" kšand a 3 páry nitných rukaviek nebo 2 libry cukru, 1 živého ížka, 1 devnou stoliku pod nohy, 1 cent kamenného uhlí a mou olo:

grafii

nebo ješt jiné pkné vci. je to, že jsme vzdlaný, cenyplný lid, že se každý z nás poádnému nauil a že nejsme jako ti nebozí, hloupí Hinduové, o nichž nám Feistmantl ve své pednášce vyprávl, že jeden z nich umí jen prach utírat, druhý jen topinky péct, tetí jen ped vraty sedt, atd. Nevím, co se líbilo víc, Feistmantlova pednáška o Indii nebo Feistmantlova výstava indických V té výstav mne ale najisto nejvíc poutal seznam vdov, které se od r. 1824 do r. 1830 z velkého smutku nad ztrátou milovaného svého manžela bídn samy upálily. Jen sedm let a ten seznam je velikánský, kniha ítající nkolik set stran velkého oktávu, a na tch stranách samá, samá vdova, s kratikým udáním odkud, kde, a

To

nemu

mn

pedmt

!

—

ta jak stará. Nejstarší z nich byla celých sto let snad už ani nehoela, jen tak prskla jako špatná sirka. osm let! „Vidíš, dátko," pravil Nejmladší z nich jsem k své vedle stojící, trnáctileté netei a pohladil- ji soucitn po vlasech, „kdybys byla v Indii, mohla jsi být

—

vdovou!" Domnívám se, že mne pohnutím Ale ona by byla nejspíš rozumná vdova a neuhoela by pro muže. U nás vdovy jsou zcela rozumný po smrti manželov, vypadá to a zahoí-li vbec naprosto jinak než taková hloupá devná hranice. A zdá už šest

let

slzy polily.

ním

!

186

se,

že je u

soused

Nmc

zrovna tak

;

alespo rýmuje

Hagedorn o nich: Doch keine

sieht

mit groessrer das

A

ist

den

lust,

als

trauersclileier

eiuen freier;

der lauf der welt.

vzdlané Evrop rýmuje se to zrovna tak! Jen jedna vc mne v pednášce Feistmantlov, piznám se, pekvapila. Totiž že tam mají v Kalkut zoologickou zahradu, ale „dosud chudou na zvíectvo". A lovk sob pedstavuje celou Indii jako hotovou zahradu zoologickou. Nejen dost a dost hmyzu uvnit domu, ale jakmile lovk vystrí hlavu jen z okna ven, už se tu kolíbá njaký slon, krouží orel, vine se hroznejš a skáe tygr. Ono ale prý je tam jako u nás, totiž co do tch zoologických zahrad! Ta radost, když k nám do Prahy pijede alespo ob as njaký, jen trochu vtši zvinec Ted se dostaví zvinec Kaufmannv a veliké plakáty už slibují pravé pochoutky. Hlavn habešskou opici Maccacus-Gelada, kterou prý v Praze ješt nikdo nevidl. Opici, kterou v Praze ješt nikdo nevidl! „U Flek" ohromné napnutí. jinde po

:

1879.

Tš

se,

lidstvo!

Nalezen zcela

nový spsob

smrti.

by o rzné zpsoby smrti byla posud bývala citelná zrovna nouze mimo „pirozenou", „pedasnou", „náhlou", „ernou", „násilnou", „hrdinnou", „krásnou", „bídnou", mli jsme jich dosud as tak n-

Ne snad

že

—

187

kolik ješt set, ale

z brusu nová, špánepíjemností onch smrtí starých, a pi tom spojená se všemi jejich píjemnostmi.

vynalezena

tecT je

sovitá, praktická, prostá všech

Signor Rotm-a, slavný botanik australský, o jehož sláv

jsem

ostatn

umlou".

posud

Nakape

nic

dv

neslyšel,

zvíeti do ucha a zvíe ztrne cítit, plíce nepracují, jen oko

Na

vynalezl

„smrt

kapky jakéhos rostlinného jedu ;

srdce

nemá

stojí, tepny není ani smrtelné omšenosti.

kdykoli, vezme Rotura jed jiný, vpustí protijedu dv kapky do ztrnulého tla, zvíe obživne, skáe, žere, jakoby ani nebylo umelo. Žádný žert! Anglické asopisy mají o tom dlouhé a podrobné zprávy ze Sidney Harbouru od svých korespondent, kteí byli procedue té pítonmi. Rotura je ve spojení s jakýmsi Grantem, specialistou ve vyrábní umlého mrazu; tla to,

toho zase

ztrnulá dají v hnilobu.

se

totiž

do chladného místa, aby nepešla

Posud má vynález ten ovšem jen úel abych tak ekl eznický V Austrálii jsou nesmírná stáda, skoty !

nevdí, kam s nimi. Dovážení mrtvého masa pes moe posud se prakticky neosvdilo, zkusí se to ted s tly ztrnulými, která v Anglii se zase oživí, poženou na pastvu, na jatky atd. Postid se vc osvdila na psech, kokách, ovcích, býcích atd a jen jedna je chyba pi tom v mrazné místnosti tla zkehnou, stanou se lámavými, a pi expedici volouška se bude musit dát tedy pozor, aby se nepelomil. Není prý ale a bravy,

majetníci jich

,

:

pochybnosti

již

pražádné, že též

lidé a

zrovna tak bez-

pen

budou se moci umrtvovat a zase kísit. Smrt, která mla dle básník dosud jen jednoho bratra spánek, dostane ted ješt sestiku: ztrnulost. Na první pohled je zejmo, že vynález Roturv bude :

mít nesmírné následky pro spoleenský život náš.

188

lovk

nebude umírat „jen jednou", jako dosud, mu bude libo, na , všeobecnou žádost" vdných spoluoban teba desetkrát. lovk si bude moci zvolit „delší" nebo „kratší" smrt, dle chuti. Zámožnjší pražský ostrostelec, který je pi chóru jen k vli pknému funusu, bude si moci rozkoše té dopát hned nkolikrát, a zakoupit se po každém funusu do chóru vždy zase znova. Smíškové, kteí se podnes veteránským spolkm šklebih, že sob dávají mezi týdnem zemelé vždy k ledu, aby je zachovali na nedli, kdy je k parád více asu, umlknou, vždy se tak bude dít skuten! lovk zeme, dá se zavést do Volšan a následujícího dne zasedne si k Flekm, aby pi sklenici piva si v novinách peet], jak je ho škoda. Naivní gratulace k jmeninám, pející „po smrti dlouhé panování", uskutení se do slova. Je-li to pravda, že po smrti nastává „lepší život", bude si i žebrák k lepšímu životu moci hned zde na zemi pomoci. Je-li to pravda, že smrt „smaže všechnu vinu", budem snhobílí a nevinní, kdy jen budem chtít. nýbrž kolikrát

dtem svým mže zstavit jen ddictví skrovné, nkolikrát a dti budou aspo nkolikrát ddit! Nesmírné následky! Kdo bude odsouzen k smrti,

Otec, který

ume

mu

bude se moci zostit trest nkolikerým umením. Bude-li neúrodný rok a hrozit hlad, dobrá, ztrnem a vzbudíme se, až bude chleba zas vtší. Bude-li mor, dobrá, ztrnem na ztrnulé tlo mor nemže. Budou-li rodie chtít dít své zaslat na vzdálené uelišt, pošlou je tam ztrnulé poštou, v dobré obálce a s nápisem: „Pozor sklo!" Bude-h se nkdo bát moské nemoci, ztrne, v Americe ho zas vzkísí, a on na „onom" svt vyleze na

—

—

beh,

odn

nejnovjší evropskou módou Snad pi tom pes okeán také na vnitní hodnot, jako havanský doutník. Bude-H chtít nkdo za ženu si vzít

získá zásylkou

189

—

krásnou Kreolku, objedná si ji odtamtud zase poštou „zlámané nebo jinak porouchané exempláry se nepijmou".

Nastaly msíce s „r" a jím raky. Když alejím raky, jsem lovkem dosti spokojeným a skoro dobrým, nebot považuju raky za své nepátely, A domnívám se, že kdybych vdl msíce, kdy se jedí lidé, mohl bych se stát lovkem dobrým naprosto, ba skoro dokonalým. Dkujme pánu bohu zatím za raky. Dobré jídeíko, a skoro musíme chválit, že netrvá po celý rok a že se nám tedy ncpivjí. Jsou snad mnozí, kteí se domnívají, že v ostatních msících, které totiž nemají „r", raci jsou jaksi

našemu

musím

ale tm hloupoukým lidem kvtnu ješt nemá masa dost už zas ho nemá dost. Budem jíst raka,

zdraví škodliví

sdlit,

a v listopadu

že

;

rak v

má v klepetech souš? „Ne, nebudem!" odpovídám a nmžn za veškeré lidstvo. A také nebudem nikdy a nikdy jíst raích vajíek a sice z isté lidskosti. Nebo raí vajíka mají pramizernou chu, asi takovou jako peetní vosk. Ješt jednou pravím dkujme pánu bohu, že když nadejde letní doba, když lístice již a humry ješt nejsou k jídlu, jsou práv naši raci nejchutnjší, a chovejme se k nim lidsky. Panuje na p. smutná povra, že když raky k ohni pistavíme ve vod studené, uvaí se chutnjšími. Je to mrzká lež, je to pouhé moení nebohých zvíat a proto pouujme zvlášt kuchaky mladé! Ostatn se vskutku humanita k tvái šíí mezi lidem co nejutšenji a teprv ped málo dny jsme který

hrd

:

nmé

!

190

tli v novinách, že na Smíchov hdé koího, který biem nemilosrdn mlátil do svých koní, sbili do krve. Antonius

Anthus by ml radost. Antonius Anthus je

totiž ten, kterého ze všech huctím nejvýš, nebo psal dobré spisy o dobrém Nalezám-li ale v jednom z výtených spis jeho jídle. poznámku, že mají raci s pastikami a dortíky pijít a rybách", ímž pi hostin teprv „po drbeži, by hostina, jako sladce umírajícím decrescendem, jaksi

manist

zvin

jemn

vyznívala, až by pak vybranými zakonujícími akordy bohatého desertu (ovoce, koníitury, máslo, sýr vrtím hlavou. a t. d.) v nejjemnjším piánu doznla nkdo ekne, že se Jakož také vrtím hlavou, když raci výborn hodí ped obdem jako jídlo úvodní, na zostení chut, na zvýšení hladu. Sndl jsem jednou v Hodkovikách u pítele Julia Grégra (Grégrové jsou dva, Julius a Edvard, u Edvarda jsem ale ješt rak

mn

neje

—

což

—

podotýkám jen tak nevinn) ped

obdem

plnou kopu hezky velkých rak, ale lhal bych, kdybych ekl, že jsem cítil pak njaké zvýšení svého hladu! Nemohu, již pro esthetické vzdlání své, zajisté být proti tak umlecky vznešené obdní mosaice, o jaké mluví Antonius Anthus nemohu, již pro demokratické smj^šlení své, nkomu zapovídat, aby si ostil ped jídlem chu ím chce, teba tedy raky; ale pravím: raci jsou již o sob jídlem dosti dobrým, aby si lovk v raí dob raí. Jindy uspoádal alespo jeden obídek ;

.

ist

a

vajenou omákou jen co „raího másla" na dobrý animální dodatek k chutnému chestu, ale jednou za rok a si uiní obídek zcela z rak A ten obídek a pojídá sám a sám Z nesmírn závažných mravních esthetických píin. Jíme-li raky ve spolenosti njakého bližního, pozorujem na tomto užije

rak

jak chce,

teba

s

!

i

!

191

stálou snaliu, aby se zmocnil iiiku nejvtších,

polykáme

práv tch.

vlastníma oima, a lidská sobeckost se nám jeví ve své nejhnusnjší form. Mohlo by se stát, že by se nám bližní ošklivým tím sobectvím svým piímo zprotivil a ono je na svt beztoho tak málo lásky A pak podiváme-li se na mísu ervených, za živa uvaených r.ik, nenapadají nám slova Jean Paulova:

jež

již

—

—

„O bože, co se namuíme nebohých zvíat, jen abychom jedinou mlsnou minutu opatili jazyku svému!" Ano, nH'sa vaených rak je hotovou tragedii a eho žádá Aristoteles od tragedie? Žádá od ní zušlechtní, ukonejšení našich náruživostí {xád-ÚQaig rCov naO^miárav)^ a nedojmu toho dosaženo být nejsnáz, když jsme o samot? Naíkáme, že tolik objevuje se vrah a sebevrah. Posadme takového vraha a sebevraha zrovna ped tím, než svj dsný in vykoná, k dobrému raímu obi d ku, a on si po zušlechtn bude šourat zuby.

—

—

mže

nm

Aby ale každý dobe porozuml, ekne-li se obídek „ist raí" Vím, vím, že trochu zmny pece musí být, :

!

a také že je k dobré

výživ tla potebí

látek

rznjších.

Ale chci, aby zstali raci pi tom obídku jídlem hlavním. Proto a k vli oné navrhuj u tedy obídek ten, jak následuje, jen ze tí ástek: živné polívky, mísy rak,

zmn

desertu.

Polívka musí být, abych lak ekl, mosaiková a skládat dvou velkých skupin rzných látek, vegetabilních a animálních. se ze

Skupina vegetabilní: Karíiol. Artyšoky Chest. Smrže. Kapusta. Zelený hrášek. Pšeniný chléb. Pistacie Kvt. Pep.

Skupina Telecí

brzlík.

an

i

má

Mozeek.

1

n

í Holubi Kue. Telecí maso. Ledvinky. Klobásek. Jatýrka. :

.

!

192

Mozek (hovzí). Žaloudeky. Rackové. Hlemejždi

Vejce.

Máslo.

Ted pijde mísa rak. Ach jaký to obraz! „Oshíující nach uvaených rak, jemná zele erstvé petržele, svtlá hndost kmínu." A jaké aroma v raím mase z petržele a kmínu! A ted desert: nadívané artyšoky. Vegetabilní ást nádivky: artyšoka. pšeniný chléb, trochu kvtu; rozsekaná klepeta a ocasy raí, jemná an má n jatýrka z kuat, vejce, mlíko, hovzí polívka, máslo. Nastává otázka, co k tomu pít? íká se vždycky: i

1

í

:

šampaské" myslím, že se zrovna tak mže Vskutku nenahlížím, pro šampaské". by se k rakm nemohlo pít šampaské Radím nám echm upímn, abychom si letos každý spoádali alespo jeden obi dek takový, a uvidíte, že my echové budem mn za mou radu vdni. „ústrice a

íci:

„raci a

;

—

Dodatek: Byron vyprávl jednou o Skotech. „Mají ve svých pohádkách samé až závratn labužnické hostiny, a jsou

umoenými pavouky, kteí se živí umoenými mouchami." Nebozí Skotové! pólo hlady

pólo hlady

:

Zase v ržích. 1887.

Doba rží

Náramn Vezmou

se

—

!

laciný

dv

vykiník, a už

nco pi tom

slova, si

poátek „doba

myslí

pro duchaplný lánek! rží", udlá se za tím že si spisovatel taky

—

tená,

—

myslil.

Proto arci zstane to náhodou pece pravda, že je

Konen se pece tedy letošní trucovitý erven vzpamatoval Vzpomenul si, ím že je povinen „Vždy bych se musel zavlastnímu svému jménu ted „doba rží".

!

—

ervenat, kdybych se ani ted

—

poádn

ješt neervenal!"

honem vzal své výroní patrony a šttce a barvy, a osm dní už byl celiký svt jako „nastíkaný". A vzpomenul si hned také pak, že se rovnž jmenuje ržen, msíc ržený, že má tedy povinnost ujmout se a hle! na tch million ekajících dtiek rzných a za

—

i

všech stranách svítí to pojednou z temných ke, jako nese se když tam planoucí svíiky hoi, a oblak k nebesm jako oblak drahého kadidla, jako o velkých službách, jak o slavném Tedeum! A lovk obchází kolem a klaní se ržím a líbá je a žehná se jimi totiž když je to hodný lovk! a tiskne je k srdci

vn

vdn

—

povídám Kdo ani ted nejmenuje Ržová od Rudjovic; Víte, já

Neruda, Sebrané spisy

II.

se

Ržika

a

nepochází

J

3

;

;

:

194

kdo nebydlí v Ržové ulici pražské nebo v karlínském Ržovém údolí; kdo nemá ve své zahrad upravený zvláštní „parter ržový" a na strope každé své svtnice krásnou gotickou rži a veškeré náadí po celém dom ze deva ržového kdo nemá za každým svým oknem tyry ržové trsy a nad nimi po dvou klecích, v jedné z nich ržového kakadu a ve druhé ržového špaka; kdo nepomodlí se den co den ráno rženec, nepeíká kus „Rže Siónské' a nezapálí ržového františka ped Drerovou mariánskou „Slavností ržovou"; kdo nemyje se mýdlem ržovým a na vlasy své nedává olej ržový; kdo nenosí na krku kravatu ržovou, na rukou koženky ržové, v pravé kapse šátek, napuštný vodou ržovou a v levé kapse pykslu s tabákem ržovým kdo také nenosí rži v dírce knoflíkové a broušený rženín v prstenu peetním; kdo nemá k obdu vepovou s ržovým zelím, ržového lososa, ržového pstruha, nákyp se šávou ržovou, zmrzlinu ržovou a ržová jablka, a nezapíjí to burgundským Gháteau la Rose a likérkou ržovou; kdo necucá med ržový a cukrlata ržová; kdo nemiluje nkterou Rženu a není vzdor tm ržovým okovm napoád v humoru jen ržovém kdo nete po padesáté Gelakovského „Rži Stolistou" a po desáté Tebizského „V podveer ptilisté rže" kdo nejde do divadla, kdykoli se dává veselá „Ržena a Rženka" a truchlivá „erná rže"; ;

kdo nechodí s veerními ržovými ervánky do hospody a nevrací se za ranních ervánk ržových teprve zase

z ní;

!

!

195

kdo nevykoná cestu do Francie, aby se tam podíval na „slavnosti pane*n ržových", nebo do Bulharska, aby vidl tam že ržovou ten nu ten není ani hoden, že dožil se zase doby, kdy jsou dv rže za krejcar! Do oí mu to povím af mne žaluje, chce-li Až mne už ruka bolí z tchlentch slovíek „ržo"vých Jen abych nedostal do ní rži a nemusit ji nakuovat listím ržovým! Eh, co zkusí takový lovk noviná, když chce být noviná v skutku asový! A není-li

—

—

— !

asový,

nestojí zase za nic

Ale musím k své radosti íci, když se tak dívám kolem, že vidím po svt náramn mnoho hodných Hdí ba že jsou ted skoro všiclmi lidé hodni! Nevidíš lovka, aby se neklonil „královn rži a aby se také veejn nepiznával k tomu, že je poslušným její poddaným. Koho potkáš, každý je ozdoben rží, a mnohý má i dv a ti: jednu v knoflíkové dírce, druhou jen tak v ruce a tetí mezi zuby. To mne upímn tší,

— tém

nebo protežuju rži, a rže alespo ted mou protekcí získá! Ovšem, jedna vc mne pi tom pece

eho

vidí,

že

tou

mrzí — konjsem chodil po pražských ulicích Když pak s ní chodili s ržikou v ruce sám a sám. již i jiní, nosil já jsem dv. Ted, když jiní nosí dv a ti, nosím jich už deset. Kolik pak jich budu ale brát,

kurence!

až také jiní

Nejdíve

budou

Nebojte

trh

se,

nosit deset!? Pekonat se pece už jsem si nco vymyslil!

nedám?

já

Znáte

na nicliž mívají zeK.niáky své zboží? Takovou ošatku si vezmu, obložím ji mechem, nastrkám do mechu co se vejde rží, udlám doprosted díru, prostrím tou derou svou hlavu a ošatka bude mi pevn spoívat na ramenou, a rže se budou stkvít z

ty kulaté ošatky velké,

—

13*

:

196

na všechny strany, a zrovna uprosted nich usmívat mládenecká má hlava to bude pkné Holiky sprásknou radostí to bude kouzeln pkné nad hlavou ruce, chytnou si sukýnky do štipc, budou kolem mne tanit, budou vont k ržím, budou mi zpívat „Darmo ústka ržovatá líbati mi zbrauješ", a pro pána boha! já se jim nebudu moci ani bránit já se jim vskutku nebudu moci bránit! Cítím, jak mi pi té myšlénce stud ržuje tvái a kývat

bude

—

—

se

!

—

—

pknou"

— ale

—

pemáhám, vždy

nechci tu mluvit o královn! Chci vyslovit nesmírnou svoji radost, jaké že oslavy dochází ona práv v té naší milé Praze, jak jí, „královn", zde holdu jou, jak ji skuten prohlašujou za královnu veškerých rostlin Hned loni už jsme tu mli první svou „výstavu ržovou", výstavu výhradn ržím vnovanou, kdežto všem ostatním kvtinám a rostlinám vnovává se ron, z jara, výstava jen sumární, jediná! A letos už jsme mli výstavy ržové docela dv, jednu na Slovanském vrchu, poádanou zase spolkem ^ Flora", druhou pak pod Slovanským vrchem, v zahrad Spolkové. Sotva pestala nahoe první tídenní, zala už dole druhá ptidenní po osm dní holdováno rži, jenom rži Co tu lesku, co tu krásy, co tu jak zjevila se nám zde rže Co tu forem, co barev, co rozmr, co odstín vonných Zdali pak tušila indická princezna Danasida, když posmívala se šípku, že má na sob jen takovou tu sukýnku chudou, že z toho práv šípku, z toho „mrhelcc", jak se mu nehezky také íká, bude pes 5000 druh pyšných rží o

já se

sob, nýbrž jen o

ní,

!

asn

—

A

rzn

vn —

!

!

!

!

—

pt

pes tisíc! A každá jiná a každá krásná! Od velké „Nifetter", 18 centimetr široké, která by mohla ukazovat se na jarmarcích hned vedle „nejvtší dámy, té

:

197

obryn sleny

Aurelie", až po tu droboulinkoii, maloudtský nehýtek velkou, tak pitom, tak na svt dívající Migiionotku", nejmilejšího

linkou, jen jako

poeticky se

.

miláka mého Nebo od té rže purpurové do snhov — stj, pero bílé, od erné do odmlte se, ústa ono pece jen není všechno v patiném poádku také ani v tom svt tedy ržovém Beru si hlavu do dlan a pemýšlím: Napak je na p. tahle „rosa viride !

—

—

—

!

—

^liiže kvetoucí zelen"? Vždy není ani hezká! není líbezná! Vždy slovo „rže" pochází pece

ílorens"

Vždy

od „rdní", ne od Leria"

—

eklo:

„feuilleton a

nemožná

„zelí"!

pemýšhm

a

dlaní

—

„rže smradlavá" !

!

hloupý!"

—

A

Což

dále:

hlavu do obou rže „Egianzrovna jako kdyby se vc zcela nepirozená,

beru

si

ale docela

To

—

Zda-li bylo všech tch pt tisíc druh na letošních našich dvou výstavách? Myslím, že to ani znalec nepoznal a neví. Možno, že bylo, možno, že ne.

Hlouek lidí v Slupech dole. Rozhovor o ržích. Jeden druh zde ale pece schází!" dí jeden z tch mluvících spolu znalc. „Který? Který Ten, který v nedli Laetare svtivá papež „Rže zlatá", již pak posvcenou daruje papež vždy „nkomu co odmnu cnosti". .,

:

Pravda! A komu ji dal letos?" „Nevím. Nestálo ani v novinách, myslím." ,.

Slyšel

kráel jsem

jsem rozmluvu dobe; ani jsem ale nešpet a

mlky

dále.

tam ve výstav

Nikdo

ze všech

tch

lidí,

co

jsem v tom okamžiku sáhl do náprsní kapsy, vyndal hedvábné pouzdro, z pouzdra zlatou rži pranikdo!

jich

bylo, nesmí

—

íci,

že

!

!

!

198

A bylo tam lidí vru dost! Zvlášt ale ženských. Nkterý okamžik lovk skuten nevdl, je-li to výstava rží nebo spíše výstava ženských Tu pak lovk v skutku se mohl pesvdit, srovnávaje a soud, jak s alou pravdu vyslovují všichni, kdož tu mluví o ržovém ženském ilku, o ržových rtech, o ržobarvých lících, o ržoprsté ruce zkrátka, kdož porovnávají celou ženu k rži. A mravné nauení z té výstavy tedy pro lovka muže? Na sto tisíc tu

—

a

bylo ve výstav pohromad rží, a každá, velká nebo malá, purpurová nebo blouká, štíhlá nebo boubelatá. každá byla krásna! Rovnž tak je ale tedy také s každikou ženskou muži, nech ti pánbh položí na prsa ženu už jakoukoli, klekni a dkuj Podobnost až pekvapující Tím nápadnjší, že se jeví vru až i v obapolných vadách. Ne, nebojte se, já zde nepronesu: „Každá rže má své trní" nebo njaké podobné staré haraburdí já si dovedu dát píklad

love

!

!

mén

;

otepaný, ba teba pvodní. Vidli jste už rži, když pes i

ni pešel liják? když postíkal ji blátem? A všimli jste si po lijáku ženské ? když má vodou piplesknuté vlasy? blátem postíkané šaty? Ucouraná rže a ucouraná ženská obé je stejn „e-e" A uvažovali jste už nkdy o trvání kvtu na ržovém kei? o trvání lásky v srdci ženy? Již moudí praotcové naši dobe si toho všimli! „Ženská milost, panská píze, ržový kvt to tré jde zpt!' íkali oni. A my? Na p. já? Ani jediná mne dosud nemilovala dýl, nežli tak asi týden. A nepivedu to na dv nedle už asi s žádnou

jí

rozpleskal

lístky?

a

—

—

!

—

Na

vybranou. 1880.

tyicet student že

as

po

prázdnin

hotelu, ležícím

na

jisté

americké university se usneslo, se v nkterém velkém

pronajmou

„letni

rout

ccstovalelské", za sklep-

oné bujnosti studentské, z které mimo „Divotvorný klobouk" Klicperv a téhož „Rohovina tverrohého" povstalo již nkolik set eských veseloher a frašek a poctiv poítáno asi 700U eských novel, nýbrž z nouze. Jsou prý chudi. Už si také našli místa. Dostanou byt, stravu, prádlo. 30 dollar msín, a doufají, že si ušetí pes prázdniny 100 dollar, pomocí jichž budou pak moci studovat dál. níky.

Ne snad

z

Zcela praktické a mohlo by se zavést i jinde, na p. Ne snad, že by u nás byli také studenti chudí, to každý ví, že nejsou, ale proto, že obyejn studenti naši ani nevdí, co s prázdným asem a jak prázdniny ubít. Pak ovšem pipadají jen na hlouposti. Hrajou diPoádají besedy, jimiž vadlo, to se rozumí že mizern. zcela zbyten dopalujou velectné pány okresní hejtmany. Item aranžujou vneky, na nichž hodným a nevinným Ano, to dlají! Kdyby se ale pletou hlavy. stali na dva msíce sklepníky, uvidí kus svta, poznají lid, nauí se všemu poádku a ješt si ušetí aspo tolik,

u

nás.

dvatm

200

aby mohli po prázdninách hrát njaký týden karamboláž, „o krejcar point". Nehled ani k tomu, že hj jim mohl mezi cestujícími hostmi podbhnout také profesor, kterého

náhodou nemohou práv cítit, a že by se mu mohli pi table hóte pak ádn pomstít: polít ho omákou, postavit mísu hodn daleko od nho, aby si nemohl vzít dvakrát, doporuit mu se sladkým úsmvem nejhorší kousky, také ráno ho , omylem" vzbudit o dv hodiny dív, boty mu odnést do druhého patra, a vyvést jiné ješt kousky duchaplné pomsty. Leda, že by titéž nenávidní profesoi užili prázdnin spsobem zcela po-

—

dobným

a také se oddah sklepnictví.

Ach, že nejsem profesorem ani studentem, abych se ídil také tím krásným amerikánským vzorem! A druhé „ach": že jsem jen žurnalistou a ten že nemá o vagacích ani pontí Cas nezaráží krok svj ani na okamžik, den jde za dnem a se slunce východem musí i hotové, nové íslo asopisu neúprosn vždy ven, na oblažení lidstva. Žurnalista nemá prázdnin nikdy, ani pi nejdsnjším vedru, ani pi nejvtší novinkové prázdnot, a vyjede-li si pece na trnáct dní, na ti nedle nkam ven !

jako

uiním

já

práv

ted

—

—

má

to

úel

náský, asový, nejastji i vdecký. Ano, Praho, rozlu se se mnou, abych pookál v pírod, píroda se

již

já jdu.

mže

zase novi-

Ne snad,

beze strachu zelenat dál, šumt a zpívat a být krásna jak chce, dle redakního usnesení do ní pranic není Rovnž klidn mohou veškerá místa historická snít dále o své dležitosti a o své sláv, co jen chtjí, ani si jich nevšimnu. Mne vysílá redakce jen za eskými dvaty Ne snad i kdo pak by hned na nco takového myslel! a to docela práv dne 17. ervence, v den vznešeného patrona všech starých mládenc, svatého

mže

mn

—

zcela

201

domu svých rodi pec jen proto, nemusil oženit eská dvata mohou o ne! zcela klidn nechat košíky své na hebících viset, mne vysílá redakce jen za úelem asov naléhavým, abych honem ješt spoítal, kolik je v Cechách dívích oí modrých a erných, šedých a hndých. Dív než bude Alexia, který utekl z

aby

po

se

—

nich.

Ono stuje jistý

je to totiž takhle.

léka

umí pebarvit

Holandskem ted práv

ce-

— nmecký prý — který zcela do opravdy

lidské oi, a sice

na barvu jakoukoli.

Pi emž prý netrpí zrak ani dost málo. Na dkaz svého umní má pi sob psa s oima ržovýma, koku s oima pomeranovýma, mouenína s jedním okem erným a druhým modrým, a mouenínku s jedním okem zlatým a druhým stíbrným. V jediném mst holandském dalo ty dn pes dv st ženštin pebarvit oi. si bohem

Vc

ta

se stane,

svt módou

a

to

se rozumí,

bleskorychle

my bychom eská dvata

po celém a paniky

pímo

urazili, kdybychom pedpokládali, že se dají zahanbit a zstanou v emkoli za módou svtovou. Tedy honem ješt sebrat pro redakní archiv statistická data o tom, jak to posud bylo! Vlasy už se barvi po tisíciletí, nehty ješt dýl, lidská ple nejdýl. Také už se barvilo oboí, asy, koutky oní, klapky, ted tedy došlo i na samo oko, na to „zrcadlo svta", na ten „obraz boží", na tu „výkladní skí lidské Bude-li ta „výkladní skí" už trochu sluncem duše". „vytáhlá", dá „se ted natít" znova. Bude-li mít nehezky zbarvené oi, „špinavé" jak se íká, dá si je omalovat a to v rozumném, dobe promyšleném souladu s celým obliejem. Bude-li hezký hoch mít zálibu v oích modrých, dá si ernooká, do nho zamilovaná dívina oi své honem udlat „na modro". Bude-li hoch blondýn,

dve

::

202 si modrooké jeho dve oi „oernit', aby polilížeje do nich vidl se tam v slušícím mu rámeku. Mladá vdova bude na poátku svého smutku nosit oi erné, v polosmutku pak už jen šedivé. I eské poekadlo „Zlaté oi, které vás uvidí!" nebude žádným pouhým poekadlem více. Rovnž ne výroky „ržový okamžik", „zlatý okamžik" atd. A bude-li mít baletka, když k ní „ten její" pijde, na p. zlaté oi, vzpomene si ten její ihned na životní pravdu, „že zrak tlumoí nejtajnjší pání duše." Jeden týden budou v mód oi hndé, druhý modré, tetí ržové. Dnes se na tebe bude usmívat tvé milky oko „modré-bodré" a zítra už „erné-vrné", leda že by konen vyšel již policejní zákaz na ty oi erné, pro jejich dokázanou svdnost k híchm, ano i k zloinm, jakož nás uí sama prostonárodní ballada naše o „Václavíkovi", který vzdor vzorn cituplnému svému srdci pejet si i šibenici zlatem pobitou pece ,.u Benešova ti lidi zmordoval" a to jen a jen „pro dve ernooké " Vždy již starý básník Hafis rýmuje asi „Oko šedé chyte si vede; oko hndé šelmovství pede; oko modré vrné, bodré; ale oko, oko erné jak boží soudy je nezmrné!" Pak ale, až budou oi každý týden jinc aby teprv ert ženám rozuml

dá

jí

—

—

!

—

—

rate

odpustit,

—

—

— —

—

ctné dámy!

Poesie ach poesie Jako se ze ženských oi narodila, tak z nich clozná nyní zase svého znovuzrození. I poesie naše národní bude se musit piinit, zdokonalit „Modré takovou, jako je dnes, se svým klinkáním oi, erné oi, které jste hezejší?" takovou jednotvárnou v té novodobé oní smsici pece nebude chtít zstat? Jakž teprv poesie umlá! To je známá vc, že básníkovi líbí se všechny ženské oi, už jsou barvy

—

!

—

a

:

:

!

203 že bohužel on se nelíbívá všem ženským teprv ted! Ta síla nových básni To bohatství nových rým! „Zlaté svaté", ..stíbrné " ano to jsem žádostiv, jaké že rýmy najdou naši básníci na „stíbrné, stíbrn" atd. Jeden už máme, ten Havlíkv „Msíc, ješt malé mrn, shlíží na mne tak stíbrné" jakékoli, jen

oím. Což

—

!

—

.

budem ho moci

,

.

použit.

Ovšem, tím pebarvením nebude, doufejme v lidskou vc ješt ukonena. Budou smít slzy mít pak ješt posavadní jen vodovou barvu svou? Zstane pro „démant", „perla" jediným pítrefným obrazem básnickým? Nebylo by to pekrásné, kdyby dámy plakaly „ržové slzy radosti", „zelené slzy nadje"? Ale dejme

vdu,

tomu, že slzy

n

zstanou jaké jsou

rznými kombinacemi ješt

barev pro

—

nedají se aspo vyzískat efekty

oi samy

jiné, mnohonásobné? Dejme na p. tomu, že muž pijde

dom.

A

že

nalezne ženušku svou v plném, štkavém plái. Hlavika její leží na rukou, ruce na kraji stolu. On se jí táže ona neodpovídá. On sice ví, že se jedná jen o letní byt ve Všenorech, kterého jí dnes ráno odepel, ale je držgrešle, tváí se, jako by nevdl, a ptá se. Ona zas dobe ví, jakou sílu má ženský plá, ví, že pláem svým zvítzí, a je dle toho již na vše pipravena.

—

Konen

je

obmken.

„No, ženuško zlatá, už nepla. Zítra jedem do Všenor Jen už nepla!" a nájmem to. A ona zdvihá hlaviku a vlhkým ješt šlojíem usmívají se na nho oi v sedmi barvách.

Duha míru

Na samot.

—

jinde v tch nynjP r a z e, to se rozumí parnech lovk ani nemže být tak „na samot." Hotová poustevna je ted v Praze! A já žijii v ní jako

Totiž v

ších

—

poustevník. Žijii? No tak trochu prozatím, až „do uschnutí". Do verejška jsem horkem uschnul až na kost. od dnešního rána schnu za kost, a zítra už najdou mne nejspíš v mé jeskyni (druhé patro, dvée v právo) seškvaeného v koutku, vedle mne „její fotografii", .sbírku jídelních lístk z nejbližšího hotelu, pár Ješt jsem ale bohužel netisíc dukát a nic víc uschnul. Ješt jsem si bolestn vdom, že „samota má pro mladého lovka nebezpeí všehké," a v poušti že má svdný Satan nejvtší kuráž, a pemýšlím, jakou tedy špatnost vyvedu asi nejdív. její

—

—

!

—

Co to stojí bavorského krále Ludvíka „samotáe" práce, aby se lidem všude vyhnul. Nám to zde šlo hrav.

má peníze, také odjel, a zbyli jsme do novin, dva, ti ostatní. Bavíme se psaním co všechno mají studenti ted venku na prázdninách pro národ dlat, abychom my „dorostlejší" pro národ nemuseli dlat už pranic, a pak tením dopis našich Studenti odjeli a kdo

my

milých, bytech. píše. že

lánk

drahých známých, tráxících venku po letních Pan A. Puknout mužem závistí pi tení tom prý kolem jeho sídla na dv míle není stromu, !

205

za to prý místo kýžené plán (pan A. silno kulhá) samá skála a hora, po nichž on tedy denn „leze na procházku." Paní B., že písemn najatý byt nalezli v skutenosti beze všeho náadí že jim ale nco zaštnieného za dobrý peníz pjil místní žid. Paní C, že tum na vesnici není ani hospoda, kde by nco uvaili, ba ani ezník, u nhož možno nco koupit. Pan D., že v novinách oznámený byt „o jednom velkém a dvou menších pokojích" vykázal se co byt o tech bídných komrkách, tak že on sám musí na veer vždycky do sousedního, jen malou míli vzdáleného msteka na nocleh. Pan E.. ;

že prý

— jako

ho komái Sandová

nkdy

s

nedle už

proti cestování

—

dojedí.

Pan

F., že

on práv ted do letních byt". Paní píše

obšírnjší spis proti ..sthování se že prý muž její už zuí, a když mu vera dobromysln ekla: „Pro bychom nepijímali vcí také zlých z rukou Jeho," že prý by ji byl vru brzy stlouk'. Pan G. paní H. ale prozrazuju svou závisí! Ti se baví Za to nebozí my zbylí V pokojích dusno. V domech nikdo. Ulice prázdny. Teprv po plhodin potkáš lovka oba .se leknete, jako zjevu z jiného života, zarazíte v udivení krok, díváte se na sebe. dlouho, pedlouho, a nedostanete se do veera z místa. V hostincích jsou sudy vyschlé, kuchyn plny pavuin, a sklepníci vypadají jako stsré šaty, prosící, aby byly povšeny do jarmary. Jenom pej.5kové níiši mají zase prý ráz veselosti a spokojenosti nelíené. To bylo od slavných v skutku „humánn" jednáno, že sundaly pejskm náhubky zrovna ted, ped jejich velkými svátky, ped staroslavnými, už v klassických dobách F.,

—

—

na

!

!

—

nm

úad

vždy od "23. ervence do 2.3. srpna respektovanými ..Psími dny" Vstouplif jsme ted už do znamení Siria ili ..Psí hvzdy" a pejskové to vdí. Radují se, skáou humo!

206

—

ale resky a provádjí v houfech po uhcích veselohry Lidé už nejsou tak citupluí jako lidé jim nerozumjí svého asu byla na p. Mademoiselle Deshoulires, která následkem žalostného úmrtí pejska pana maršálka de Vi vonné napsala celou tragedii: „La mort de Gochon". Zajisté nejdivnjší to tragedie, co jich kdy napsáno ve svt! A kdo by chtl nynjších parný^ch „psích dnír dobe použit a na p. se zbláznit, tomu doporuuju sebrané „Oeuvres de Madame et de Mademoiselle Desse nerozhoulires: Nouvelle edition. Paris 1790." pakuje ani dost málo, právo na zbláznní ted má Vždy Nmec, muž tedy dkladný, professor to dokázal Wildvogel, který napsal disertaci „O tom, co ve Psích dnech po právu stává" (..De eo quod justum est circa

A

!

—

dies caniculares".)

—

jsem ekl. Jak pak bude asi vy„Její fotografii" až ji jednou najdu padat, ta „moje", ta, kterou budu nešastn milovat! Už jsem si ji tolikkrát myslil

—

a po každé jinak. Vždycky ale, tolik musím sám ku chvále íci, zcela a písn dle nejnovjší módy.

Tedy

—

sob

ted:

moje už špalíky u botek ? tyrrohý slnneník, se žebry navrch, nad látkou,

odložila ta

nosí

držadlem ze slonové kosti? užívá moderního vjíe z peí, který se vyznamenává hlavn tím, že nespsobuje vánek ale pražádný? šatí se v „cendres de Pompée" ? nosí široký klobouk, ovšený krajkami, cetkami a kytkami tak hluboko, že lovk, když chce vidt obliej, musí to díve rozhrnout, jako na skále k vli vyhlídce a

s

koví ? nebo snad ten zcela moderní klobouek z borových Doufám, že tento, nebof jej nosí jen dámy zcela

šišek?

—

:

207

mladé. Ovšem, která pak není dnes zcela mladá? Dnešní dala dámám htslo: „vypadat co možná lehce a mladistv", a ony se snaží tedy být jedno i druhé.

móda

se také, abych alespo neho z letní abonoval za.s na všechny lázeské asopisy. Je to tení! Plno pikantností, klep, skandálk, tak že poádnému lovku radostí až srdce v pr.sou skáe! 8 vlasteneckou pýchou sdlují, že dosud, do 2o. ervence, Karlovy Vary zrodily letos klep nejpknjší. Tadykrátce, jak se na žurnalistu vbec hle jej sdluju a na to parno zvlášt sluší. Tedy (3tec bohá. Dcera krasotinka. Cizí kavalír, mladý šlechtic. Otec se šatí a rád si poíná mlad takto už není teba žádné vypravovatelské poznámky zvláštní. Dcera vídá kavalíra na lesní promenád své, kavalír vídá ji. Kavalír ji pozdravuje, pak oslovuje, pak kdysi i obejme. V tom ale, hned pi prvním obejnuití, vyrazí otec z koví. „Pane, vy dáte zadostuinní!"

Pak jsem

saisony

užil.

—

—

..Ano,"

praví kavalír odhodlan.

vezmete zde tuto mou dceru!" si vzít?" zasteskne si kavalír. „Ne, „Vaši dceru ..Vy si to

—

nemohu." .,A

pro?"

„Proto že jsem už ženat." „A vy jste ji pece objímal? Pro vaše jednání není tedy omluva žádná ..O

pec!"

ml

žádná!"

vzpímí

se kavalír

— za

vaši dceru „Já A byl ov.šem omluven.

nosti.

v pocitu

vaši paní."

své nevin-

,

Vdovcem

po živé 1885.

Myslím, že nejhorší jsem už pestál. Za dve, za ti „doškonedle, poítám, bude už po všech „slamných" brrrr! brr vých" Já se piznám upímn, že pro nmecké „strohwitwer"

—

—

—

nevím ani jediné pkné,

cele

význané

slovo naše.

Kdo

ml

vdovec", by pece ale ihned kleknout, rozepnout ruce a prosit žalobn eský národ a krásný jazyk jeho za odpuštní. Rovnž kdo ekne „doškový", „stéblový", ,.vchový", nebo tak nco. Vím sice, že pravý ale to jsou eský výraz zní: „vdovec po živé" místo jediného hned slova ti a nejde to dosti hladce od úst. Takto je ale pak už žalostný výbr Dosti líbezn jen že se zní arci na p. ješt pražské „frajkoza' výrazu toho užívá také pi jiných „hrách" a ne jen pi

ekne „slamný

— !

—

manželství.*)

Pípadný

*)

nejasné.

"

pražský výraz „h o 1 b i k á „vdovec po živé" po celý veer v ho-

je také jiný

protože takový

:

..Frajkoza", slovo svým skladem a významem ponkud Co znamená koza", vi arci každý; „aj" pak znamená

—

írr" znamená vzlet: je tedy „frajkoza" snad vzrušný obdiv a ,,lr asi tolik co „pegasus", jenže o nco menši a trochu sprostší. „Nuž, frajkozo má, již k letu se mj!" mže zapt o nco menši a trochu sprostší básník.

:

209

—

spode íká: „Ješl jednu vždy jsem vdovec!" A zcela hezounký je výraz „sirekové", jak íkají kolem Rakovníku manželm k nedli za manželkami pijíždjícím. Ale všeclmy ty výrazy jsou pece jen lokální, nejsou známy veškerému národu! Takového nco se nedá ovšem nutit, tu teba vykat, až genius eského jazyka l)ojednou zatepetá kídly a jásav zakdáká, že „už snesl" Chtl jsem tedy íci, že za dv, za ti nedle bude už tak asi po všech tch „letních" (kdáká genius? už kdáká nebo ne!) bude už po všech „letních !

i

—

—

a

upímn

vdovcích", a že já si pak oddechnu Ne sice bych jim trochu té výroní volnosti a svobodné regrace nepál! Vím ovšem, že zvláštních ohled nezas luhují a že bohužel žádný vdovec nemá ceny, už !

že

a

je to

vdovec po mrtvé nebo po živé!

nás uí: „ert

sám".

vdov pjuje heben,

eské poekadlo vdovce ale

eše

A

kdežto písmo svaté zná poádných vdov celou adu (ti v knize „Judith" o vdov Judith, v knizenRuth" o vdov Ruth, v evangeliu sv. Lukáše o sv. Ann), neví o poádném vdovci žádném žádném! A proto také vydal pánbh ve prospch vdov pouení asi steré, ve prospch vdovc ale ani jediné, a kdežto vdoviky ve sv. Ivonu mají na nebi i svého advokáta*) nestará se tam na výsostech ze svatých o vdovce anijeden atd už starý Hnvkovský pje Ale konen

—

—

—

Co

je

v

svt,

af též kvete

no

a

!

—

jsou tedy veseli!

narozený r. 1-253 ve francouzské Bretagni, byl za *j Sv. Ivo, svého života advokátem. Zvlášt vele ujimal se vdov a sirotk. Je jedním z tch málo advokát, kteí se dostali do nebe. Nemda, nebrané

spisy H.

j^

!

210

Také jsem ješt vskutku jaktživ nevidl žádného „vdovce po živé", aby byl býval smuten,*) A rovnž žádal Nikdo mu nevynikoho, kdo byl toho na kládá ve zlé, když prokázav žen a dtem poslední službu a doprovodiv je na nádraží zajde si pímo k „Ježíškovi" jít po pohbu ihned do hospody, to na pt malých

nm

—

nm

také nežádá, naším zvykem dávným! Nikdo na aby po vdovském zpsobu zavel se snad nkam do kláštera vždy on „u Flek" a „u Donát" sedí také „za zdí" a pohružuje se v rozjímání spasné. Ba snad ani vlastní žena jeho sob nepeje, aby poád jen plakal a snad až nápadn smuten, že kvílel. Aby byl smuten je „vdovcem po živé". Aby tu stál jako z pískovce vytesaný pomník nad jejím doasným hrobem, vtry ofukován, dešti oplakován, nebeskými ptáky okálen, nezbednými kluky otloukán, a za ti msíce vypadal, že by ani nejstarší panna nepodala mu už ruky. Jak já dámy znám, pejou paniky svým „vdovcm" vru vše dobré! manžel mezi své kamarády a povysi jen jde pan jasní si tedy toužnou svou mysl. Ba a teba se baví i nkdy s pknou svou sousedkou

je

—

—

A

—

Jak blaze tomu, kdo je opuštn a náhle pívtivá ruka kás, dív Jiehledána, nepovšimnuta,

mu

hladí tváe,

Alespo pan manžel

pozná,

krk že

ženou a ženskou, a že kdyby *i Ondy jsem se neznámým dobrodincem

zininil o

byl

mu je

ovijí

náranuiý rozdíl mezi

šel kraj

„žitném klasu

mi hned na

svta a zkoumal s

dvma

to zaslán klas

stébly a takový poštou.

nme taková ochota a pozorlivost upímn tší, podotýkám chtl po dnešni poznámce nkdo poslat zde výslovn, že kdyby snad njakého „smutného vdovce", já zásilku nepijmu. Jakkoli

mn

211

ve dne v noci, lakovou ženu, jaká je ta jeho, více nenajde! Že mám pravdu, velectné dámy? Vždy vás znám! Pro bychom jim tedy všichni nepáH. „vdovcm po živých"?! Vždyf nech užívají, eho chtjí, užívají jenom všeho pece jakoby na zapenou, kradmo! Ani jediný z nich neodváží se na inserát:

tm

Vdovec po >

hledá po

as

;%

jmní

nehledí,

I*

tváe.

;;

další.

se

své siroby mladou,

živé, Na

veselou družku.

na dobrotu srdce a hezkost vzájemné obliby možná liaisona spíše

V pípad

i

Za mlenlivost ruí manželský jeho charakter.

nebo nedá do novin:

Vdovec po

živé,

nezaopatených dti, úpnlivé prosí dohroza laskavé milodary. Za sebe kmitnjši pohled milostný, za sebe lehí stisknuti ruky volá z hloubi duše: „Tisíckrát zapla Pánbh!" Bydlí v . a je otec

šesti

srdené dámy

mimo

soboty a

nedle Bližší

Každý já

mn dle

tm vdovcm

—

.

doma vždy

od

.

.

.

—

.

do ...

—

u domovnice.

dosud

peju tedy

eeného z

už

dosvdí,

že také

gruntu dobrého svého srdce. 14*

!

!

212

Že

vru

závistí

—

Nu

a vidíte blíží se vdoví

nalita a zkalena

není

pece se ten as!

bílá duše

moje.

výron vždycky tesu, když To je nejnebezpenjší

—

doba pro m n e

z celého roku piznám se v ten modlím Když první druh z hostinského našeho kruhu na veer pijde krokem mladistv svižným, jako obrozeným, když jen tak hodí klobouk na hebík a pronese hlasem hvizdným „Už jsem vdovec!" Když oi mu jen jen svítí a jazyk v živé ei hraje jako samé pasáže a trylky. Když po každém napití si mlaskne a ruka jeho zimnin ohmatává kapsiku u vesty, do níž si byl zastril prsten svj snubní. Když všichni kolem mu pociávají ruce a

a

s

se

:

!

:

—

soucitn mu blahopejí. Tu ach tu chytne mne cit nevýslovný, strach repetavý, smrtelný Tu si opru lokte o stl a chytnu hlavu do obou dlaní. Myšlénky víí, krev se mi žene do oí, veškeré

—

tlo se chvje. Dnes bych moli být také vdovcem, kdybych byl ženat! Je pravda, já jsem chvála bohu poád svoboden, já mohu ze své svobody mít radost po celý rok, já mohu po celý rok házet klobouk jen tak na hebík a mlasknout si pi každém doušku ale já neházím, já nemlaskám ta má svoboda už neiní tu pravou radost, k ní také nikdo už ani negratuluje to je to, že jsem já, že jsou všichni na tu mou svobodu už píliš zvyklí Ach, jakž by to bylo pece jenom hezké, kdybych byl ženat, kdybych ml dti a moh' se toho všeho vždycky za as zase zbavit Jak pvabná, jak zdráva je v život zmna! Jak fádní bylo by slunce, kdyby nikdy nezašlo za mraky, jak fádní byl by msíc, kdyby byl stále v ouplku, jak fádní moe. kdyby nemlo píboj

—

mn

—

—

—

—

!

a odboj

mn

!

213

A

jakž bych

dovedl

vdovství

svého

vykoistit,

já

pi talentu svém! Už v beznu bych pochoval ženu nkam na venek a ped Dušikami by nebylo ani ei o vandru zpátky Jak bych pak za léta bouil po celé noci! Z kolika lehkovrných ženských bych si za ten !

as nadlal blázn

A

!

když tak myslím a myslím, tu

to

mnou pojednou

otese.

„Cožpak se

oženit!?"

jsi

už tak

to

nemohl tedy ješt

že bys

stár,

zahuí mi

duší a odráží

k nervu rachotem hromu, jako když se valí.

od nervu po skalách

se

bou

—

A

hned na to se zase záchvj náhlý, smrtelný dsný mráz zalomí mi kostmi, studený pot vyvstane mi po celém tle a tu pak kleknu, sepnu ruce „Všemohoucí bože Nedopusf !" Neopouštj mne!

strach,

—

—

—

—

!

—

No letos jsem to nejhorší tedy už zase pestál. Za dv za ti nedle bude už zas po „ase vdovím" pomalu se utišuju, zase se cítmi.

—

„Letní vdovci' berou ted na sebe znenáhla už zase bývalou, zimní svou tvánost. Krok jejich stává se ode dne ke dni tžší. Jazyk neobratnjší. Hlas usedlejší. Oko mizí pohasíná. S tváí úsmv mizí V hospod sedí ted už pan manžel jenom v poledne a na veer, ve dne se drží už doma. te poslední psaní ženino, chodí z pokoje do pokoje, dává leštit podlahu,

—

— —

drhnout chodbu Ješt dv, ti nedle!

Teste

se,

den soudný!

vdovci

!

Hroby

se

odevrou

—

nastane

Na erstvém V

Rezku, 26. ervence.

vzduchu.

—

tak Je Jen okamžik, až zabiju zde toho škvora to dnes už padesátý tvrtý. A ted jsem tedy ochoten. Nerad, vehni nerad ochoten, a ne])yl bych ani, ale prší jako ze škopku a z les se koui jako z dragounského kon, když z Brandýsa práv dobhl až na Svatováclavské námstí, aby potlail eskou demonstraci. V tom poasí lovk nemže ven. je upoután na židli a nezbývá než péro vzít a bavit se se svými páteli. At mají pátelé také nkdy njakou radost! Nalézám se v Rezku, ticet tyry zempisné stupn východn od ostrova Ferro ili malou plhodinku od Nového Msta nad Metují. A léím se tu „klimatickohydropaticky, " jak mne pítel Sladkovský ubezpeuje. To je velmi obtížné léení a vyžaduje ne málo ducha. Hlavní pedpisy jsou: velmi mnoho bhat po lesích, velmi mnoho jíst a velmi mnoho pobíjet škvor. Zvlášt to poslední je zdravé pro tlo i pro ducha, nebof nás to pivádí do bezprostedního styku s pírodou, a styk ten nás nejen sílí, nýbrž i zjemuje a šlechti. Nechci se náchlubit, ale zdá se mi, že zdejší škvoi jeví ke !

mn

215

klonnost zcela zvláštní, plno,

A ukazováek jistým smrem mistrovské.

pravé

dojemnou. Mám jich poád na mládeneckém mém loži. ruky pohybuje se neúnavn a nabyl již zrunosti pímo

pímo

ano navštvují mne

mé

ku pedu

i

Malebným, zcela zvláštním hnízdekem je to Nové Vypíná se na skále pitoreskn jako smle n. M. myšlená msteka vánoních jesh, profiluje se co nejrozmanitji svými rznými, se skahny shlížejícími výstupky, vžmi, branami a divoce se kupícími budovami. Kolem Msta se otáí romantické, šavnaté údolí, jimž

Msto

!

svží Metuj žene. A jiná krásná údolí zarývají se kolem do hor jako temné zelené paprsky, s kadeavými stránmi, s kyprým dnem. Vidím Msto, jakmile vystoupím z domu, blit se ped sebou, vidím vystupovat páru jeho údolí, a vidím daleko pes do severních a východních se

n

konin vlasti — bílou vž josefovskou, vže královéhradecké, Snžku. Ta naše vlast je jako loktuška našich eských babiek, rozvaž kterýkoli v uzlíek zamotaný cíp, odevšad na tebe usmívá nkolik peliv schovávaných dukát. Zdejší hory mají víc mkkého pvabu, než hory švýcarské, jsouf pokryty bohatými lesy. Taková strá, šavnatým, syt zeleným lesem pokrytá vypadá, jakoby byla pokryta kosmatým aksamitem, a vždycky mám chu natáhnout ruku pes údolí a pohladit strá po mkké srsti. Ale nejde to. Rezek nalézá se pl hodinky od Msta. Místo Rezek skládá se z budovy hostinské, kostelíka, jediné chaloupky se

vedle a jedné villy nahoe na korun hory. Budova hostinská je uprosted lesní strán nad rozkošným údolím, má nkolik hostinských pokoj a asi tyry lázeské kabiny nic více. Njakým „lázeským" místem tedy parádn lázeským, ale Rezek posud není, tím

—

mén

216

mšák

bude

hledá osvžení v romanticky jím. Kdo z krásné, zdravé lesní krajin, lepšího místa si ani nemže

pát, za dva dny

je

pírodou „vykoupán*.

lovkem

za-

—

tu všeobecná, niím nerušená spokojenost musím brzo zase z Rezku pry, sic bych tu zapomnl kousat a nemohl bych být nadál eským žurnalistou. A živo je v Rezku vdor íselné skrovnosti jeho. Je 50 host, ale ti se všichni ovšem brzy tu jen as 40 znají, zábava je nenucena. tyikrát za den se scházejí v restauraci a zdejší „Knobloch" (jmenuje se pan Tomek, výborn za ceny ten zdejší Knobloch) stará se o nízké zrovna až k smíchu. Doufám, že tou sociální ponepokazím. Pak se rozejdou známkou cenník pán v rzných skupeních po lesích na krajináské studie, každý den jinam, výbru je dost, a kdo nechce ,se

vládne

—

—

n

Tomkv

a je náhodou hub a hraje si

rozejit"

ženat, koupí

si

od pívtivé babiky

krájením a sušením, nebo si koupí „úborek" (korový kbelíek) proslavených novomstských tešní, postaví jej ped sebe a bére pírodu mezi zuby. Ale vyšel vrchnopanský zákaz na hledání hub a babikám je zle. lovk musí být spravedliv a nesmí se divit. Takový uzel hub pijde, když je velký, až na šesták, je to citelné poškození panské kasy. Ty malé výlety odtud jsou rozkošný Stále nové a nové obrazy, poád zmna, hned divoká lesní romantika, hned vesnická idyla. Kráíš vesele ku pedu, tu kouteek, že se srdce radostí chouh, tu zas rozhled, že se prsa náhle rozšíí a zrak tvj orlem letí. A mezi to sem tam vtroušená, rozdrobená vesnika a veselost zmizela. Ze všech domk vyznívá zimnin rychlý klepot tkalcovských stav, spatíš-li lovka venku, je tváe vpadlé, chorobn bledé a kalné jeho oko obrací se k tob nmá, zoufalá žaloba. Až dvacet krejcar vydlá zde uzel

jich

!

—

—

!

217

denn hodn

pro sebe a celou svou rodinu tkadlec pilný, ale pilný. Inu pro nesedí krkonošský tkadlec nkde v Rudolio), nebo pro není alespo Nmcem! Kdyby ptactvo nezpívalo po lesích, jediná píse se tu neozve po celý rok

Ale v Rezku

To

skoro každá ta osada?"

pkného

srpna.

3.

je totiž zcela

vta

s

— „Ale

—

dobe, žádná chyba

„ale".

Na p.

Krin!"

A

!

Zde

se

zaíná

„Jak se jmenuje zde to je tuze pkné a všeho :

se držím.

— rozkoš

My z rozkoše ani nevyjdem. Prší, každý den, celý týden, cely msíc, ukrutn pkné poasí Mezi to pichází tak as dvakrát denn bouka, s pekrásnými blesky a pímo výtenými hromy. Vše je vru v nejkrásnjší harmonii: nebe jako pytel, lesy jako špinavé jeptišky, zem je s nebem svázána miílióny dešových provaz, tlustých jako dtská ruka lenové rezecké kolonie jsou zamraeni, mrzutí, s hlua bolem na rtech bolíým žalem v tvái, s mlsnému mému srdci dlá zoufalství milovaných bližních vždycky náramn dobe! Ale myslím, že se nco stane. Už hledí všichni podezele sem tam, jako námoníci, kteí s Jonášem byli na lodi bouí zmítané. Šeptají si bojím se, bojím zcela nco o patrném hnvu božím hodíme do do opravdy, že ješt nkoho z nás co potoka! A hodíme- li nkoho, bude to zajisté váš feuilletonista, který tyto ádky píše se zrakem bolnou pedkrálovství vné, byl tuchou zaroseným. Dej mu Takto

jen se

lije,

!

prší !

—

—

nmým

—

bh

to

hodný

lovk

!

ob

!

218

—

Abych byl upímným já se svým rezeckým bližním nedivím. Hlavní úel zdejšího pobytu je, chodit do les. Když ale se lije, nemže se do les chodit naprosto. je velmi mnoho. Za prvé prší uvnit lesa dva-

Dvod

než na mýtin. Za druhé šlehají lovka mokré vtve, jakoby byl lovk nezdárným díttem a maminka si byla na nho napaila metlu. Za každá noha jinam tetí klouže po rozvlhlé jílovité krát

silnji,

se všech stran

pd

a

i

nejlíp

vychovaný

lovk

pijde

dom

s

porousanými

kalhotkami, že je to až skandál. A když na chvilku pestane déšt a nkam paprslek slunce šlehne, vyrojí se za tvrté nezvedených komár, že až vzduchem sviští, a

na veer se bavíme tím, že

Kdo

jich

má

si

ukazujem na rukou boule.

nejvíc, vyhrál.

Najednou pijde z Nového Msta tajuplná, krásná „Barometr' zvst, že prý „barometr stoupá". „zejtra bude hezky!" „barometr" zní to se všech stran Ale pánbh se kouká dol kosou, mysH si: „Tak? Vy na mne barometrem?" a kdo si vyšel za rána pyšn jako lesklý kohout, vrací se na veer smutn co zmoklá

—

—

—

Aby hrom do tch novomstských barometr Ale rozkošné, rozmanité a nad míru vdné j^ou zdejší výlety pec! Máš na vybranou, a bud si v krajináské chuti teba nejvybíravjší gourmand, jsi pece pekvapen, rozechvn. Již dvouhodinné, tíhodinné, pldenní výlety jsou co nejrozmanitjší. Divoce romantický Frymburk, jenž se ped píchozím náhle objeví, jako když opona vzhru vylítne ped arovnou dekorací. Nebo Zlatá Olešnice, vesnice ryze alpského rázu, rozlehlejší než celá Praha. Nebo divoké Peklo nebo historické bojišt náchodské nebo píjemné Opono. Celodenní výlety platí ovšem nejprv skalním rozWeckelsvalinám v Zámrsku a v Teplici (Adersbach slepice.

—

219

Dojmy tu nade vše popsání velebné. Tisícileté revoluce roztásaly tu výbžky šedých krkonošských hor, víivé vody je rozmílaly, zemtesení zpevracelo, slunce omšelo, mráz trhal podobn divých útvar skalních nedomyslí se ani fantasie nejsmlejší Vžité skály jako by se náhle byly postavily na hlavu, tisíccentové balvany jako by co lehká bublina nesly se na vzduchu, všechen zákon tíže jako by byl pekonán hned krása plnící hrzou, hned humor strašideln dsný. Vru, že rád se uchýlíš do íše bájí a víš: ne, to neuinila píroda, to uinil obrovitý, skalolomný duch v nejrozpustilejších chvílích svých! Duchové bývají jako malé dti a když byl syt opravdového kralování na tiché Snžce, sestupoval Krakonoš až k úpatí íše své, k hranici íše lidské, díval se na smšné poínání lidu a vjela do nho hravost a napodobil je. Bral skály a pekládal je, kde díve nebyly, drobil je na titrné hraky, vrýval prstem do nich cestiky, vpadlé sluje, vrážel je adou dorf).

—

!

—

zem

vzhru a stavl si rybníky. Naposled kout zámrském. Ale tu pišlo na nj, jako na dti pi hraní, spaní, Krakonoš svlíkl kalhoty a povsil je na skálu nohavicemi vzhru — podnes tam visí sám usednul na skálu jinou, dal si na hlavu noní epici, usnul a zkamenl. Vdce vám ho za diškreci do si

patou

hrál v

—

ukáže a vidíte ho chudáka zcela dobe. Jiné celodenní výlety jdou do Kladska a do Slezska. Nejprv do lázeského místa Chudoby (Nmci vyslovují „Kudówa"), pravý to Nazaret mezi láznmi, špitální polívka, jížto ani nejmastnjší polský žid nedodá tunjšího vzhledu. Pak ženská láze Dušník (Reinerz), kde možno na lenosti sklepníku studovat, že ženy pec jen jsou panování neschopny. Konen na Hejšovinu (Heuscheuer). nco pes dva tisíce stop vysokou horu. Krásná vyhlídka

!

220

—

odtud do Broumovského území a do Kladska, a dost ostatek je pruský švindl. Mrzely je eské Zámrsky a Teplice a našli si Hejšovinu, trochu slují nehlubokých mezi K tomu ten nechutný výklad drobty skalních balvan. prvodcv! Vyklada zámrský má ješt svou neuvdomlou komiku, vyklada hejšovinský mluví jako commis voyageur a má protivný „berlínský humor". I do vtip politických se spouští. „Což Zámrsky! My v Prusku tady máme vyhlídku, v Rakousku už nemají žádnoa vyhlídku!" Gesta po pruských silnicích a pruskými vesnicemi je ve mnohém ohledu pouná. Ve vesnicích stojí sloupy s plechovými tabulkami jako u nás, ale nápis zní: „Vesnice X., 2. kumpanie 1. slezského pluku." Pravé dobrodiní pro takovoho hloupého, práv teprv narozeného kluka, že hned ví, ke které kumpanii patí

Hodinka v krkonošské

restauraci.

1877.

Jsme v hostinské síni poblíž pitoreskních zámrsckých a teplických skal. etná okna by uinila místnost zcela svtlou a píjemnou, kdyby venku nebylo nebe zavšeno popelavou rouškou a chvilkový déš nesrel s výše. Uprosted sín stojí dlouhý, bíle postený stl s talíi, píbory a papírovými ubrousky, podél stn jsou stolky menší, jDro neetnjší spolenosti. Strop je slušn malován, na stnách skvjí se obrazy, každý s podpisem. „Abend in Venedig" obraz velice zajímavý, na obratný umlec vykouzlil zrovna naproti paláci dóž zcela nové nábeží, s palácem a arkádami, patrné to obohacení Benátek. ješt hezí. „Nacht in Neapel"

—

nmž

—

:

221

Zem erná jako ingoust, noní nebe ervené jako cihla, na nebi msíc bílý jako vápno; v popedí obrovská benátská gondole s dvma milenci, za nimi Vesuv s dýmem, Dále nápis za rámcem jako noní epice s tapcem. „Es wird um baldige bezahlung hoeílichst ersucht," což vypadá jako když nkdo napáhne ruku k rán a vleze pod stl. Nedivte se tm pouze nmeckým nápism. Vezmete-li jídelní lístek do ruky, jsou ceny udány na marky a stíbrné groše. Zeptáte-li se koiho, za vás doveze tam a tam, odpoví: „Fuer sechs mark." Zde se dje do Cech invase pruská plným proudem. A pijde-li pece njaký echáek, žádostivý, aby seznal krásy své vlasti, choulí se ostychem a drží hubiku jako na etízku.

—

Dobrý

lid!

osm hodin z rána a místnost skoro ješt prázdna. Práv se zdvihají od vedlejšího stolku jediní šófl posavadní hosté, kteí zde byli penocovali. Prusky, dva šófl Prusové. Jeden z obou mužských má starou torbu pod ramenem na zelené vybledlé stuze a v ruce drží deštník v ošumlém plátném pouzde. PoV tom vejde dávají sklepníkovi po ruce a jdou. muž zarudlého oblieje; natáhne se a zívne. Za ním mladá ješt žena zívá také. Zasednou k malému stolku, on vyndá citeru z pouzdra, ona sundá kytaru s hebíku, drnknou a nechají toho zase být. Ukrutný rámus venku a hned na to vehrne se as dvanáct žid. vesms v stáí od dvaceti do ticeti. Svrchníky se flandají, torby letí do kout; židé lítají sem tam, jako když vosy do oken drkají, píjemné brebencení napluje vzduch, a citera s kytarou spustily njaký kvodlibet. „Jak daleko je tam?" „Není možno „Byfstekl to krateji spravit?" ,,Co se platí vdci?"' Ano, s vejcem, a víno!" „Za je žejdlík?" Je teprv as

Dv

ad

;

—

—

—

—

—

222

Nový rámus venku a noví židé. Brebencení se vzmáhá v rozzueném roji, všichni jsou nesmírn, neobyejn íbš. Sklepníci roznášejí jídla, ale kik se neumen-

jako

Konen

se vava zvýší, jakoby se všechno pralo; všichni chtjí najednou platit, každý se hádá se skleptalíi níkem, kytaristka klepe mezi to ted se zdvihli, každý odevzdává svou torbu ku schování, doporuuje ji zvláštní pozornosti, bére si na ni známku, a venku, jakoby je sídlem pich'. již jsou všichni Ješt z daleka zalehá sem spletený šumot jejich hlas. šuje.

—

dvma

A je zas ticho. Sklepník obchází stoly a pivádí je do nového poádku. Roznáší erstvé papírové ubrousky, haraší píbory a cvaká talíi. Od kredence zaznívá cinkání stíbrných penz, pan hospodský, s epikou na hlav, pepoítává pruské peníze. Giterista a kytaristka zívají dueto. Šourání noh po cihelné dlažb venku a vchází dlouhý pán, až zbyten dlouhý. To musí být nmecký profesor! Dlouhé vlasy dozadu sísnuté s vylinalého ela, nitmi ovinuté brejle na nose, v oblieji úpln bezvousém výraz nejvtší škrobenosti. Za ním jeho paní té uenost jejího manžela patrn uškodila na kráse elo samá klikatá vráska, nos špiatý, že by jím mohl provrtat tunel pod Švýcarskem, brada rovnž špiatá, pipravená pro pípad, že by nos pi té práci snad pece unavil. Šaty visí na ní jako na všáku. Jsou sestaveny se vzácnou nevkusností íkají, že je to „jednoduché", „jen tak na cestu". Domnívám se ale, že v Nmecku vychází zvláštní módní žurnál pro ošklivé, dávající jim vítaný návod, jak se mohou stát ješt ošklivjší. Manželé usednou, mluví málo, a když mluví, jen šeptají. A zase muž. patrn kantor. Jeden z tch nmeckých „schulmeistr", kteí prý zvítzili u Sedanu. Má ti hochy s .sebou — „Drcimal imbiss! Tak a ted si

—

:

pkn

— Nmkyn

—

223 hoši. knížky

venile,

ven

a

pette

si

mezi snídaním

At máte nco z toho!" ,Máte tu dol)rou kávu? To si myshni, tady dobrá

dobe, co všechno káva

—

ehe

!

uvidíte.

Jak není dobrá, vrátím

ji,

rozumíte

?

zní

pochodem ode dveí a hmotný, ern odný pán vah se ode dveí zrovna k mému stolu. „Tady dobrá káva! „Náhodou." Pán je snad Rakušan?" ,To nic neškodí, kávu tu máte pece špatnou." Sklepník to

—

—

—

pinesl kávu, pán ochutnává, hubuje, ale pije jako houl)a. v sklenici nezstalo ani kapky. Pro pána „Platit! boha, tolik za tu bryndu! Zpropitné vám dám až pak najednou, bydlím zde v dom, íslo sedm, víte?" Sklepník ani neodpovídá, ta nadje mu nestojí za to. Nmecký kantor vodí mezi tím své ti hochy kolem stn, ukazuje jim obrazy a zkouší je ze zempisu. Tamhle profesor dál. Ctné panstvo, a špiatá jeho cho mlí bude-li libo ted by byl as," zvstuje pojednou ode dveí prvodce, odný v šedivý kabát se zeleným pre-

—

—

mováním.

uen

Zdvihli se a vyšH.

Cvakání tah. Cinkání stíbrných penz. Ticho netrvá dlouho. Patrn pibyl do nedaleké stanice práv vlak, nebo venku zaznívá náhle hlomoz nejrzn6'jších hlas. Nejprv vchází pán s elegantn odnou dámou a liezkou sleinkou. Všechny ti tváe jsou njak známy, musí to být Pražané. Po tch vchází šest dám, z nichž pt je až zoufale starých. Šestá je as dvacetiletá, malá, nahoe a dole stejn a hezky široká jako kadeka na vodu. Dámy si sedly ostýchav jen na lavici pod zrcadlo, kadeka zstala stát. A ted celá spolenost Naped vletl jako šipka malý. suchouký mužík, za ním jako šipiky dva drol3rií, suchouncí chlapci, Za tmi se zelenými plechovými pouzdry na zádech. valí se dva mohutní, velicí židé, jeden s bichem pímo Ticho.

mn

—

224

Úžasným, jehož vtší ást, zdá se, že se svezla do pravé nohavice. Mužík letí štbetav sem tam, drcne do všech stol, chlapci drcaji za ním, konen usedli a s nimi oba velikáni. Ale vtší ást pibylých musí být ješt venku, z chodby zaznívá stále ješt spletený rámus. Ted konen vniknul podsedlý, zavalitý pán s hochem, za ním jiný pán s paní. Sklepník se toí kolem zavalitého a tento

V tom však vebhne, veštíc, vysoká paní a vrazí mezi Pláš jí letí nazad, jako by se vtrem dmul, nahé po rameno ruce šermují vzduchem, klobouk sedí zcela vzadu v t3'^le. „Co je, co je? Já chci ízky! Jsou ízky?" zaskípe vysokým sopránem, že to mozkem jede jako žhavý drát. Sklepník kývá, že jsou. „A vy pane, co vy?" táže se soprán druhého pána. „Já teba také ízky." „A vy?" „Také," odpovídá jeho paní. „A ty?'* ptá se madame svého hocha. „Také." ,.Du esel brauchst auch 'en schnitzel A muž bude jíst také ízky tedy ptkrát!" odhodila cípy plášt na zad, usedla a se vyptává, co je hotového.

jako

iDy ji

na skipec

—

—

!

opela nahé

n

bral,

—

—

—

—

mj

lokte o stl.

prohlíží svým synkm plechová pouzdra a vyndává z nich punochy. „To je vám památné," vykládá mezi tím obma mohutným židm, „já se jmenuju Teweles, ale nejsem ani s jediným Tewelesem spíbuznn, co je jich po Cechách. Není to památné?" Oba pisvdují, že je to památné. Volání se množí se

Suchouky mužik

všech

vava je zas všeobecná. kytarou njaký Straussv valík.

stran,

citera s

V tom

spustily

Hmot vkolní,

madame s nahými lokty jako kanára, veští fortissimo. Pražská sleinka hraje prsty po stole jako po klavíru a dívá se pes rameno, obdivuje-li se jí nkdo. A kadeka si poskakuje. zdá

se,

madame

že dráždí

!

225

V lesích. 1879.

mj

„Vy neznáte modín?" ptá se laskav}'^ prvodce udiven. „Ale jdte! Vždy ho poznáte už podle jeho letorost a podle

té

krásné jeho barvy, podívejte se

—

nezapomenete A boroviku od smrku rozeznáte pec hned podle celého vtvoví, vidíte Kdežto jedli ale okamžit podle kry ne?" A já kývám hlavou, eknu nkdy do toho dmysln „aha!", a zatím jsem uvnit pesvden, že nebudu vdt také nadál nic a že nerozeznám jaktživ dub od rozenkrautu, nebo jak se ty stromy jmenujou.

no ? Jaktživ

to už ani

!

—

Napak to také teprv rozeznávat Je to dohromady a je to krásné, a já sedím v tom a je dobe. Ani by tu nenuisili sypat kmín jako holubm, aby mne pipoutali k domu. Mnohem tu píjemnji než na Píkopech, povídám, a ješt hezeji než v mstském pražském parku. Co na tom, že je špatné poasí! Déšf bubnuje do oken a lovk si k tomu vesele hvízdá. Vítr kolíbá mocným lesem, až kmeny praskají, a lovk bhá sem tam a má z každého bouchnutí dtinskou radost. Po nebi se valí kilometrové mraky, ale uvnit v prsou je sluneno, jasno, jako bys si byl piložil kousek zelené známý prorozmarýny na nahé tlo, zrovna na srdce stedek našich dvat, když si chtjí „piarovat veselost". Radím Pražanm, aby nechali Prahy a šli na tyry nedle do les. Co v Praze? Prach polykat ? Noviny íst? Letos v nich nic nebude, mám svj neomylný barometr. Jakmile pi závodech eského veslaského klubu nevyhraje „kaclma", není pak v eských asopisech po celou !

mn

les

mn

—

Neruda, Sebrané spisy

II

15

.

226

už pranic kloudného.

saisonu nevyhrála.

lotní

A

A

letos

„kachna"

vyjede ven do les a má se dobe a se jen prochází a užívá. eské lesy už pozbyly dávno všech tch romantických hrz, kterými díve byly slynuly. Leda že se lovk lekne nkde njaké krvav zbarvené veverky nebo njakého hroziv panákuale takové mírné otesení lovku neškodí. jícího zajíka Ach, my už žijem zcela jiný život a jsme zcela jiní lidé než byli naši praotcové My už jeskynného medvda neporazíme mocným kyjem a žádný z nás jeskynn hyen neroztrhne tlamu „jediným škubnutím". My, když se dnes

nedlá

každý

pranic.

si

A

;

!

nkdy

ješt

soriemi, salycil,

o svou existenci perem, „perem se s infuplísnmi a bakteriemi, a naše zbran jsou karbol, svtlo, vzduch a mokrý hadr^

jsem tohoto okamžiku Tší a peju také všem lidem ostatním. mne vdomí, že práv ted užívá také celá ada jiných pipravují. nebo že se aspo na lidí svých ferií, Úadník sváže akta a pjde na dovolenou. Profesor za-

Z ehož

rád na

ze všeho je vidt, že

svt

n

nese své jméno nkde do seznamu lázeských host. ten je ze všech nejšastnjší Hlavn abiA student turient, který si po dsných zkouškách práv zastril vysvdení své „zralosti" do kapsy. Mohu se vmyslit do toho zpt, jak že blažený pocit ovládá takového abiturienta. Posud nebyl nic, ted je najednou „pán". Pes noc se stal mužem, tak váženým a samostatným, že už i beze strachu sám do kaváren chodit. To budou ferie On sice teprv ted bude se musit oddat studiu od-

—

!

mže

!

bornému, se

pak

—

složit rigorosa,

udlat

doktorát,

prakti-

Ghce-li jsou už jen samé malikosti. stát právníkem, mluví už dnes o tom, že ho tyi

kovat,

ale

to

;

227

aby vstoupil medikem, trpí, aby se inu íkalo „doktor". Bude-li knzem, dává na srozumnou, že v pípadu poteby by byl ochoten, o posvícení za pana dekami kázat. A dvat už se nebojí pranic, iní jim n;ivrhy, dává si slibovat nezlomnou vrnost vždy jakpak to mže dlouho trvat — deset let, nejvýš iiejvylilášciijší

do

jejich

patnáct!

pražští

kanceláe.

advokáti

požádali,

Ghce-li být

—

Ale než se poslední vzpomínky na Prahu vzdám a venkova ponoím, musím ješt zadost uinit milé povinnosti: vdnosti. Musím s opravdovým pozcela se do

hnutím vyslovit svj dík panu proboštovi Štulcovi za pochvalný lánek, který vnoval ve svém „echu". K tomu ješt uinil to zrovna dne 6. ervence, v den, kdy tedy by byl mohl vlastn velmi vhodn umístit lánek na oslavu mistra Jana Husa! Nco tak pro mne lichotivého, tak pochvalného jsem ješt neetl. Jsem píliš skromný a mohu íci, že když jsem tu chválu etl a pomyslil si, že nejspíš ji i nkolik jiných ješt lidí te, bylo tak njak divn, Jako by to na mne sahalo".

mn

mn

Já vru ani nevím, jak jsem si toho zasloužil. Je pravda, že jsem jednou pomohl slavné redakci „echa" nalézt osla, který se jí byl mezi pisatele jejího ieuilletonu zabloudil. Také je pravda, že jsem spravedlivým ocenním skvlého básnického talentu pán proboštova pomohl mu k oné uznané výši, kterou pan probošt zaujímá dnes v krásné literatue naší. Ale to jsou snad jen zásluhy skrovné a nezasluhují tak horující odvety l*Jkrát mne nazvat „geniálním", 1 „zvláštním geniem" a 1 docela „nejgeniálnjším", to je snad pece píliš Co mohu dlat! Skláním svou hlavu. „Lepší mnoho. jméno dobré než masti drahé!" (Kaz. 7, 1, 2.) sice

—

—

15'

228 litiijn, že jednu vc, ve feuilletonu pana proVáclava Štulce obsaženou, musím pece jen odniílnout, jakkoli nerad. Tam slojí: „Já se p. N. pranic vždy má nedivím, že si tak na ten seminá „vyjel" sve upomínky na nj a ty koní v nepíliš krásném Nemýlím-li se, má tento „vyhazovu". obrázku

Avšak

Ijošta

—

—

—

pi-álelský píspvek k mému životopisu naznacMt asi, že jsem tam byl pijat a pozdji zase odtamtud vyhozen. As jako se stalo Karlu Havlíkovi. Já nejsem pítel úadnapak obtžovat slavný úad, když nco ních oprav mohu opravit sám, a protož s politováním tuto pravím, že jsem beze všeho ohledu na literární djiny a na nkdejší životopis svj šel Ii dny po maturit hned na právnickou fakultu a že jsem tedy ani nemohl mít to potšení být ze semináe vyhozen. Nebo nebýt vyhozen až mne ten eský a být dnes na p. kanovníkem. No žurnalistický život omrzí, kdo ví, co se ješt stane!

—

—

Piznám chuti stát se

mají tak

jsem tenkráte ml pec trochu na Strahov. Strahováci šaty! A do strahovské zahrady cho-

se ostatn, že

A

knzem.

pkné

bílé

dilo tenkrát tak

sice jít

mnoho pkných dvat! krásn

prý „tam slavíci tuze

íkaly

—

že

zpívají ..."

se, já nebudu popisovat „krásu" pírotly. bych rnusil vdít, kde je. Ono se to zpívá píteli Heydukovi o kráse:

Nebojte

Pedn

Šíasten,

hledá

t

Icdo

v jilru

poznání

v j)iírod boží

—

229

když je ale ta píroda tak uiuoimná, mokrá, pímo až hanba zacouraiiá! Piznám se, chtl jsem odtud tenáe pekvapit na p. pekrásnými popisy letních veer. Slunce ale, místo aby ,.si jako Sybarita lehalo na rže," jakož jsem si prozeteln hned v Praze byl do svých noticí zapsal, lehá si do samého paícího se kalu, jako rate odpustit Chtl jsem také malebné vetkat. že msíc ..pluje po nebi'', že .,na nás milostn shlíží" on ale msíc, a podobné nové a neoekávané vci když víibec vyjde, vypadá zrovna jako žebrák

un —

!

—

staiký,

—

lysý,

ramenou dol k obzoru oblaný pláštík mu visí. s

—

kepelka popsat cinkavý zpv kepelky a když se nékdy pece ozve, zní to hrobové smutné, zrovna jako: „Pojd pod zem!" vyprávt, jak Chtl jsem poád podle Heyduka (

llitél

ale

jsem

letos

necinká,

—

S

—

chomák kvt

slétají

lípových

drobounké zkazky

—

by je z vody vytáli', a stechy. Chtl jsem konat nkterá dkladná pírodní studia, vyzkoumat, je-li to pravda, že domácích much jde na libru 48.000. že kladou vajíka svá také do šupavého tabáku, a co že na psobí tak asi nejlíp, kvasia, koalka nebo mydliny. Dále na útchu naší paní radové M. (která místo „pehled launy eské" dsledn te „pehled Fanny" a proto svým dcerám tení ..Vesmíru" zapovídá) napsat pojednání o „vose domácí", o její panenskosti. o její hospodáských cnostech ono ale letos není much a není vos a není ony s

ale

lípy

jako

vypadají,

„chomák" tee

jako

se

n

—

!

230

e

Letos je jen mra na nebi stálo nieho, co by za a brálová zele na zemi. Kraj celý vypadá jako klassická dívej se Gauermannova idylka „Za dešt na alpách" na ten obrázek, kdy chceš, ono na ném poád prší Tak zeleného roku ani nepamatuju echy vypadají jako kdys vypadal francouzský bankrotá, odsouzený nosit na hlav zelenou apku. A po celém kraji eském je !

—

!

tak ticho.

Dobe,

lovk

se

baví,

jak

mže.

Chodil jsem se

dívat na zedníky. Stavli ,,nám" hospodáskou budovu, a kazdi kyklopické, ze samých rznohranných ménk, a pražský pan architekt byl o nich ekl, že ,,ani

kamen

jediný pražský zedník by to tak nedoved"". Taková chvála vábí, teba by tu stavli jenom stodolu a teba by stodola representovala v architektue, té ..zmrzlé hudb", jen tak praprostou písniku šumaskou. Mám

nm

stavitelství rád, je v kus eské slávy. lovk v myšlénkách mžikem pelítne adu staletí, vidí opata Božetcha, „stavitele, ezbáe a malíe". Rejska z Prostjova, Beneše z Loun, Petra a Jana z Prachatic, a vidí jejich vznosné chrámy, vže. hrady a sály. My nepotebujem starým Italm závidt Andreu Palladio, „Rafaela architektury", nebo novým Schinkla a Starka, my je mli a máme také. Dobe smíme Zítka dnes porovnat s njakým Brunelleschim, Mokra s Cilbertem Scottem, atd. Je to obor umní, ve kterém jsme vzdor chudým hmotným prostedkm dnes práv tak daleko jako jiní.

Nmcm

mn

ba ani asto jindy víc ezník než Dívám se do jeho tváe, sleduj u šlehy jeho oka, myšlénky vplítané do jeho ei. Hledám mezi Ale o to se

Mne zajímá uenec anatom. ne.

dnes nejeduii,

víc zedník než architekt,

2ai

nimi budoucího

— —

Shakespeara, dnes ješt ezníiía, budoucího Ben Jonsona, Shakespearova soupee, dnes ješt zedníka smjte se teba! Já vím, že ho nenajdu ale škodí to nco? Hledá se to, co se práv nejvíc potebuje. Z prostého zedníka vyvinul se John Brown, slavný palaeontolog, Jakob Gauermann, slavný malí, Ben Jonson, slavný básník dramatik. A naše národní divadlo již se vnit i zevnit dokonává, snad prý již do dvou let bude národu odevzdáno, a my podnes nemáme ješt ani jediného dramatika vydatného! Ku podivu, ve všech ostatních oborech literárních to jde tak krásn, jen v dramaturgii nám to njak nejde! Nechci hned Shakespeara, ale svatý Severe, Severine, Karpolbre a Viktorine, vy svatí patronové zednití, dejte nám alespo njakého Ben Jonsona ano ? Ovšem do dvou let! A trvá to vždycky pl roku, než zase v našich asopisech zjeví se njaký ten „Seznam píspvk na dstojné divadlo národní", a také pak je to odbyto nkolika smutnými ádky. Není nadšení v adách našich, vše je nechutné, schlíplé, smutné. Je tak ticho po echách ach tak ticho Vypadá to všude dnes pust, zrovna jako dnes po venkov v tch bývalých selských lesích. Nkolik pocuchaných stromk, nkde jen jedna, dv boroviky, na znamení, že tu kdysi nco bylo. Díve, když lovk na venkov zavítal, jaké nalezl všude národní nadšení. Vracel se osvžen, jako by se byl z lesního pramene napil. Byla dychtivost po zvstech ze stedu eské práce, radost ze života, úsmv na tváích a zpv na rtech. Dnes je ticho. Onehdejší volby zamíchaly trochu životem, pak zas každý zmlknul. Studující pidstojné postavy, jako by byli cházejí na prázdniny lineál spolkli, mleliví mužové, jako by jim bylo po padesátce. Žádné víení, žádný zpv, ani národní píseh

—

—

mn

—

—

—

—

!

—

!

!

232

se

netepetá vzduchem

zelená

—

pelicháme!

Zelená

epika,

epika!

Ale v té opravdovosti skrývá se jádro, teba ješt také trochu zelené. Pesvdení totiž, že nám ze všeho pomoci práce, vážná, vytrvalá, poctiv eská, všeho eského bez uskok a v upímnosti dbalá. Mli jsme svj ..krach", ted se hojíme. Ale na štstí to nebyl plný úpadek, žádná „banca rotta", bylo to jen „íallimento". jak Ital mkce íká, a „íallire" znamená „mýliti se" mýlili jsme se. Dej pán bh, abychom se už nemýlili

mže

—

nikdy

Z eské koruny „vypadlý drahokam". 1877.

lovk má

démonický pud ubližovat sanui sob Co Vratislav? Je prý to „vypadlý drahokam" z eské koruny ale jak dávno pozbyl pro nás již ceny, vábivého lesku a sympatické záe! Co je nám Vratislav? Hrobem velké ásti eského národa. Místem, kde již ped tymi a pti vky mezi panovala nejkrutjší zášf. proti a metány jsou na eský národ úpalnjší a krvežíznivjší kletby než ze samého íma. Kazatelnou, s níž ímské „ut íerient ruinae" kázáno tak dlouho, až v hrob sklácena valná našeho národa. Mstem, na se velebí nyní vrnost a zanícenost pro vc nmeckou, a jež bylo nejnevrnjší, nejperlidnjší, pokud bylo naše (!) eské. A pec tam lovk zajde, vstoupne na hrob ne aby se modlil, jen aby jej spatil a klnul.

je

nám

!

—

echm

echy

ás

nmž

—

233

Také do Vratislavi proudem bh ví, pro

—

vedl

Karel

IV.

Nmce

plným

Karlu IV. íká „otec vlasti". A nmefký živel a katolický fanatism rozžehly proti dechm záš, že šlehala až k nebesm. Bosák Kapistrán lil do plamen ímského oleje a legát picházel za legátem, kretenský Lauduš, Rovarella, Ruedeshcim, aby papežským požehnáním zaplály plameny ješt rudji. Také domácích, popuzujících kazatel bylo dost, Bartolomj, fará alžbtinský, Tempelleld, Duester, a všichni kázali proti koncilm a proti eským kališníkm, stíženým papežskou kletbou. „Kdo že má radost z nich, z tch prokletých?" Bartolomj. „Jen dáblové v pekle padají si kolem krku, vou: „Zas jeden prokletý!" a pláou radostí. Nechvjete se hrzou? A kde je zlost a smutek pro n? V nebi. Svatí s ošklivostí vyslovují jména klese

hml

tých: apoštolov zlostí zatínají pst; andlíkové zalíkrálovna nebes jde za oblaky jako ustrašené dti do své komrky a postí se. Považte, jen považte si. královna nebes bez jídla a bez nápoje!" A Vratislavští se sebrali houfn, pospíšili za eské hranice, poplenili Nákletým chod a Holice, vraždili a pálili a za živa dechm usekávali ruce a nohy a uezávali nosy. Nebylo nepítele ech, aby se s ním nebyli pojih a pomoci mu nenabízeli. „Podbradovi se nepodrobíme nikdy," napsali „Hledte na zlatým písmem do mostské knihy své. zají

;

tm

—

vž

hml

alžbtinskou", zas Bartolomj. ,,tu nesklátí ani vky a Podbrada sklátí již dech zítejšího dne!" „Radj spálíme domy své a s ženami dtmi pjdem do bídné ciziny, než bychom se spojili s echy', vali obané. Byli ponkud ztrestáni, je pravda. Také se djinv zvrátily a Vratislav je dnes víc protestantská než katolická. Ale zdá se pec, že na nejvtší hích, na nevrnost k vlastnímu národu, není v djinách vydatného trestu.

pyšnou

—

i

234

Ješt že tím hrobem pejdeš a projdeš za málo hodin a sotva jsi vešel, mžeš již zase prach vratislavský setást si s obuvi. Vratislav má znamenitostí jen málo. Je

zrovna tak velká a

etn

obydlená jako Praha, naší Prahy. Msto

ást zajímavosti a krásy

nemá

ale

v rovin rozlehlé, podél styku ek Odry a Olavy. Severní Slované rádi se usazovali na ostrovech a z dvou takých slovanských ostrovních osad povstala velká dv msta nmecká. Berlín a Vratislav Živý obchod Vratislav obohanové pírstky vystelují na všechny til a rozšíil spojuje behy obou strany a pes sto most a stou

leží

,

ek.

mstk

—

Pi prvním nádraží, Vratislav

moderní domy,

pohledu, když se vystoupí z eského imponuje. Je tu pkný kout, vysoké

rozlehlé

široké

prostranství,

povýšené

chodníky, zdá se, že je tu Berlín pekonán, že Paíž byla vzorem. Dojem ten mizí již za nejbližším nárožím. Z bývalých pevnostních val, které msto dosti dlouho železnou šnrovakou svíraly, uinny zelené, stinné, živou vodou ošplýchané sady. Za tmi sady již je vnitní

msto, s úzkými, nepknými ulicemi, málo kde se slušnjším, volnjším námstím, málo kde také se zachovanou starobylou architektonikou méšfanských dom. A kde pak za protjšími valy šíí se msto novjší, je architektonika „modern nudná", k zívání jednotvárná. Není teba si vzít nkterou z drožek, jichž Vratislav itá na tisíc, beztoho je po píjezdu železnou drahou as dopolední a tedy as .služeb božích" a pokud ty služby trvají, smí drožka jen krokem kolem kostel, jichž je ve

—

zbožné Vratislavi zrovna naseto, sic 'i'('n „tolar trestu" je zde na nesíslnou

nm

—

„tolar

trestu".

adu pestupk,

známý písný ád pruský, a piklpoád huubna schutzmannova bdí nad ním ve všech koncích.

slyšíš o

.

235

Snad

ani není toho

nadbytku schutzmann zde potebí,

vratislavské ol)yvateIstvo pohybuje se s tak vzornou klid-

jakoby sedlo no školské škamn. i^ropletem se nkolika úzkými ulikami a vyniknem

nosti,

na námstí Bluecherovo ili Salzring. Uprosted socha Bluecherova od Raucha zde jako v Berlín opakují se jména „vojenských socha'' Raucha, Kisse, Schadowa. Tamhle je vchod do Junkernstrasse, kdež v ísle 2. je výtená konditorie Periniho, v témž dom, na nmž je mramorová deska s podobiznou Lessingovou, deska pamtní, že zde ped více než sto lety Lessitig bydlel a svou „Minnu Barnhelmskou" básnil. A tamhle u nároží, kolem nhož se zatoíme na Velký trh, stál pod širým nebem trn, s nhož dne 20. kvtna 1461) uherský Matyáš pijímal písahy vrolomné Vratislavi, písahy proti

—

Cechm Na Trhu

stojí

starobylá radnice,

mohutná,

velice

pitoreskní, bohatá budova, jejíž zvlášt jižní strana stkví se krásnými ozdobami. Nechceme-li se odtud podívat ješt na universitu, kde vyuovali náš Celakovský a Purkyn, na novou bursu, vládní budovu a njakou synagogu, jsme se znamenitostmi Vratislavi vlastn hotovi a zbý-

nám

Ty z nich, jichž jména kazatel vryla do eských djm, nejsou kostel sv. Alžbty a kostel sv. Majdaleny ale více katolickými, jsou v rukou evangelík. Již tenkráte, když Vratislav Matyáši proti Podbradovi holdovala, dla se divná znamení, vštící neštstí. S dómu spadl téhož roku kamenný kíž, kus vže spadl s kostela sv. Kíže, zvonek na radnici pukl a vlci se dostali po ledu až na Salzring, „jisté to znamení, že eši piijdou." Avšak ješt nco pímo nemožného, ukrutného Zrovna v den sv. Matje sítila se pyšná vž alžbtinská, kterou vají

se

—

již

jen historické kostely

anntickým

ohnm

jich

—

!

236

nemly

sklátit ani

vky

!

Co plátno,

že

knží vyprávli,

dva andlé vž snesli, patrn na pímluvu nebožtíka faráe Bartolomje, a že dali zázrak ten i v kámen vypodnes je tam vidt sekat a dolu do vže zazdít „vž byla dole a Jií Podbrad poád ješt na trnu", jak Annaschj si libuje. že

—

Podbrad s

mírn. Ped radnicí kamenný praný, na nmž nahoe figui'a kamenné metle ml Jiík sáhnout!

trestal Vratislav píliš

tu podnes metlou. K té

slojí

—

V eském

pístave.

1879.

Nazývám tak po shakespearsku náš Dín. Pro bych nenazýval! Když má lovk notný kus fantasie opakuju notný mže si skuten myslet, že je Dín na p. Gaihrad a Podmokle naproti na p. Skutari a Labe mezi tím že je jako Bosporus, valící se z erného moe eské bryndy. Nkteré komíny mže mít za minarety, kteroukoli villu za Dolmabagdže, zámek pana hrabte Thuna za Serajl, a „Obergrund" za „Bujukdere", chce-li. Takto vru nevím, které že tedy eské msto by mohlo se nazývat „pístavem". Zde se alespo „míhají" parníky, denn až ti, zde skípají sochory a rumpály plachtových nákladnícli lodic, zde se i luny nkdy po vod prohánjí jako mušky, a vzduch je plný dehtu. Ba ani o rámus není zde nouze, jen že ho dlají ob zdejší železnice. Bájený rámus! Kdyby Vesuv chystal se zasypat pl Itálie, nenadlal by tolik hukotu a :

—

—

237

Ze zejících tunel vylítne každých pt minut bruivý, ohnivý vlak ven do vzduchu a za pt minut jakoby ten samý tam padal zase zpátky. Ostatního asu používají hraví Sasíci, aby si na eské „sranžírovali" své vlaky. Pkná hra, píjemná, a zdá se, že jsou do ní celí posedlí. Co toto píšu, už letli jist padesátkrát kolem mých oken ku pedu a nazpt, a na steše každého vagónu sedí Sasík v placaté epici a toí vesele záraznou klikou, jako by mlel „blmchenkaé^ Tím se stávají veškeré podmokelské byty, soukromé at hostinské, nesmírn píjemný, zvláš v noci. Každý okamžik se lovku zdá, že mu njaká mladouká lokomotiva leze do postele ale ostrý hvízdot venku pipomíná zas pískání patrol a psobí, že je lovk obanem ádným a dobrým a neheší ani ve snu.

hromu. iiejaký

pd

a

;

Podmokle má v eské fraseologii zcela zvláštní výAnglian viteli nucen, aby se „trochu Je-li vzdálil", íká se o nm, že je v „Hidlandsu". Portugalci jdou „na Maltu", Španl sedá smrem „na Villadiego", znam.

Italián Ilolandan cítí najednou si zamiluje Mantovu". neodolatelnou touhu osobn si dojít „pro pep do Indie", Žid jde „plajte" a Cech „zahne za Podmoklí". Bohužel se netším takovému kreditu, abych stál za zatyka. Utekl jsem se sem jen prost ped tím dsným letošním

—

poasím. Myslil jsem si pršet tam bude taky, to se rozumí ale krajina je tam tak krásna, že její krása už je náhradou, i když se díváš na ni jen z okna. Jsem zamilován do tohohle koutku eské vlasti, je to koutek pvabný, rajský, a ron si sem zajedu alespoi jednou. Radím ten výlet každému. Do Ouští po dráze, pak parvýlet jen níkem až sem, drahou zas nazpt do Prahy :

;

—

jednodenní, takhle pro nedli. lina

podmokelská

!

Podobají-li

Ty behy labské, se ty behy široce

ta kot-

a

voln

238

vystupujícím schodm, je ta kotlina pak architektonickou pipodobníš-h je k šavnatým, zeleným „lucernou" stonkm, houpá se na jich konci podmokelská kotlina jako kvtná koruna. A vskutku, jakmile se podíváš jen z okna ven, už máš radost. Údolí jsou samá vlnící se mlha, každý kopec má svou šedivou epici, pec je to krásné. Ostatn není tak zle, pod deštníkem možno si pece vyjít a studovat rozdíl mezi prmyslovou Podmoklí a elegantním i s tou travou na námstí Dínem, vypadajícím jako njaká malá residence venku v Nmecku. Tolik úadních oznámení, píkaz a zákaz jako zde, není as nikde ve svt, skoro na každém nároží stkví se njaké.

jich

,

—

—

Psíkm

a jich košíkm vnován celý nkolikaparagrafový je obšírné pojednání, zákonník. Na každé veejné návod a výstraha. Na jedné lesní stezce nesmí se zahazovat „žádný papír", na druhé „nic od jídla". Stran onoho pak nemravu, k vli nmuž zdvoilí lidé u nás v Praze dávají na své domy napemzlíkovat nápis: „Rate zachovat istotu", a nezdvoilí prost nápis: „Pro psy", rozvšeno tabulek snad na sto. Každý je zde v okamžik na jdoucího lovka mrkne odnkud „pokuta

pump

Dín

"J

zl."

nebo

„pimený

Prmysl, obchod, pr()za,

arest".

chvat,

ilost

tená ihned uvidí. se, pt a pl sáh nad

jakož

—

Mezi

próza.

Dínem

Ukrutná a Pod-

moklí pne Labem, pkný etzový most, s nhož rozkošná vyhlídka. Platí se pes nj dvakráte tolik jako pes etzový most pražský za to ale dostane lovk špinavou marku do ruky a smi si ji donést pes a tu most až na druhou stranu. I procházím se po jdou pede mnou „Faust a Markétka". Markétka njaká vesnická blondýnka, Faust hezky tlustý, s rozhodn ele:

nm

gantním

slamným kloboukem, podobá

se,

že cizinec.

239

Faust používá liduprázdiiosti mostu a mluví hezky hlasit a hezky láman „do ní". Markétka mu švitorn odhlavinku až na rameno, v levé ruce povídá, kloní nese njakou tíži, pravou drží graciosn do výše a prstíky jí na té ruce hrajou, jako by lechtaly pejska za ouškem kde nebo seškrabovaly na p. hlínu s kamen. V tom se vzal tu se vzal náhle za nimi bodrý venkovan otec. Poctivý tená si ted pomyslí, že otci tvá záí spokojeností a štstím. Že si hladí bradu. Že žehná dítti líto poctivého tenáe. Mžia jejímu nápadníku. Je kem se povznesla otcovská pravice, taskavý sletl pohlavek, Markétka odletla v právo, Faust v levo a rozhodn elegantní slamný klobouk na zem. Pravice se ale Faust už ubíhal za pilí, vznesla ješt jednou s rozhodn elegantním slamným kloboukem v ruce. Vypravuju prost pohnutlivou událost tu proto tak ob.šírn, že má svou etnografickou dležitost. To je tak, nápadníka že už rodie nechtjí nebo samo nechce, skoro všude po svt dají odmítnutému tomu nco „na posilnebožáku co výmluvné znamení nnou \ V Polsce dají mu rženec hrachu nebo husu v erné omáce. Na Ukrajin velký meloun. V Anglii

nžn

—

—

mn

—

dve

a

—

—

koalku. V Durinkách klobás. Ve Francii vajený svítek. V Uhrách peené sele. V severních Cechách tedy pohlavek, pt a pl sáh nad Labem.

240

P

í

b

r

a m.

Ležím na pravém behu píbramského potoku. Zcela pan páter Jentsch píše. že „Píbram bez své vmy leží na pravém b. p. p." a já náhodou ležím v Píbrami. Zrovna v levém kout od okna. odkud je vidt na Svatou horu. A dívám se a dívám, kdy že už na tom vrchu „vyšší mocí (hezky nerovn) ostíhaném" zazáí ono zázrané svtlo, o nmž jsem v Balbínu etl, a kdy už se

—

totiž

tam

„milostné, procházející se dítky", o nichž ach! tak nastokrát. Ale s nebe srí lehýnký déšt a dítkám se nechce, akoli jim naproti u židu lirajou do dvou hodin do noci „siegesmarch" z Franzosen vor

jsem

objeví ty slyšel

Nizza".

Píbram je msto, abych tak ekl. roztomilé. Z vní neimponuje; vzdor pahorkovité své poloze má jen málo profilu, stechy jsou z velké ásti fádn ervené, rovné, zcela tak, jak vidíte ty domeky dole na svatoborských obrázcích, na nichž se ve výši vznáší obraz boliorodiky. Ale uvnit má msto svj individuální ráz. Síla denních píchozích dodává nádechu velkomstského, po pahorcích se vinoucí ulice psobí svou rzností, a celá ada moderních, elegantních budov školských, jakých bys jinde marn hledal, mluví o vzácné probudilosti. sice

Mne

—

mne Píbram okouzlila, teba tu bylo ledacos považte: ani kouska než jak jsem byl oekával stíbra nikde, dláždní samý obyejný kámen jako jinde, ba i desatero na synagoze jen v obyejném zlat, ne v píbramsky povstném „stíbe"! Ale považujte dále: lovk jde, te nápisy ulic a náhle te dole u vody „Podskal" Ach to Pražákem zarepotá, to chytne pražské

—

jiné,

!

241

—

srdce silou ni^odnlateliiou Podskal Sice bez Vltavy a jen u rybníka, jehož voda by se inla dát na obecné útraty trochu uniejt, bez Vyšehradu a bez vyhhdky na Tíradany, Podskal bez Podskalákii. ale pece jenom Podskal.

O

!

píbramské nebudu povídat pranic, podávno oekávaná monografie neúnavného píbramského historiografa, badatele Brzáka. Item o pomrech spoleenských, jichž neznám poznal historii

kám

už,

až

vyjde

—

jsem vlastenecký zápal a pátelskou osobní ochotu, jež by mne snad svedly, abych Píbram pekreslil trochu až do ržová. Item konen o všem ostatním svtském. Píbram má krásné školy a krásnou budovu horského editelstva dobe Má po ulicích ilý proud lidský dobe Má hostince isté a pohodlné dobe Má postiJiona, který troubí „Andulku" s takovou sopránovou koloraturou, že by Lev s Ehrenbergovou sežloutli závistí jako svatoborské nudle dobe Má stíbrné doly, tak bohaté, že lovk dostává až do prst dobe Ale to není všecko nic „Spravedlivý miluje zákony boží více než zlato a stíbro" spravedlivý nechá všechno svtské stranou, zapálí si cigáro a zeptá se, kudy se jde na Svatou horu. A spravedlivý, poptav se, nejde krytými schody, kde to smrdí, nýbrž kolem hostince „u tisíce metr" v právo po cest, po které by se ne-

—

—

!

—

!

i

—

!

—

!

—

!

ke —

—

zpotil ani Josef Veselý, tlustý hostinský z Josefova.

kráí pede nuiou a toí klikou. aby už nešel dál nebo ..zkušenost uí, že prvody, které mají s sebou hudbu, mén schopny jsou k pijímání božích milostí". Na každém skoro dom al fresco mariánský obraz. Za okny dlané kytky, obtní dárky pro poutníky. Huhání žebrák lechtá píItaliánský flašinetá

Dám mu

šesták,

Nernda, Sebrané spisy

II.

— —

jg

242

jemn

sluch

— jako

by medáci bzueli sladce kolem.

pestali by píjemn huhat. velebný S hry hledí klášter a kostel svatoborský dojem! V kláštee okna v nejistším kasárnickém slohu. Stecha šindelová jako na stodole. Kuple vží vybíhají dole v pekrásné ínské zoby, jimž scházejí jen rolniky, a jsou nateny pvabnými barvami, jedna jako zelená žába, druhá jako láhev s vajkslovkou. ale co bylo potebí asu, než to tak vyKrásné kleslo let od onoho prvního záCo v zrálo nám vypravuje Balbín!*) „Jistá šlechtina, zraku, o bydlící v Píbrami, velmi zbožný vedla život. Rozstonavši by ji mrtvou nepochovali se na smrt prosila svoje v zemi posvcené jako obyejný hbitov jest, nýbrž tam, kam by dobytata zapražena do vozu mrtvolu její zavezla. Po úmrtí jejím mrtvola položena jest na vz, tažený dvma voly, vozka ale žádný. Volové nižádným vedeni neb pohánni pibyli na jižní vrch, kde tato zbožná „Ta událost zavdala šlechtina také pochována byla." píinu k názvu „Svaté Hory". Rzné má Hora djiny. Nejlíp se jí arci vedlo, když pánbh „o blaho zbožných ctitelv poutního místa se milostiv starati ráil" (cituju pátera Jentsche) a Svatá Hora a socha mariánská odevzdány jsou do majetku PP, Jezovit, Ted bylo hej, Jezovité uvalovali na Píbram proces za procesem, soudy, advokáti mli plné ruce práce, jux byl náramný. Také Jezovité proces za procesem vyhrávali až na jeden. Chtli si totiž mermomocí na Sv. Hoe postavit pivovar, což bylo proti všem úmluvám. Marn se obraceli k místm až nejvyšším, dvodn uvádli, že než pivo ze Sušic doveze se až sem,

Nedám jim

nic,

—

—

!

moe asv nmž

,

—

—

* Balbin.

Hist

S.

M. Lib.

II.

cap. V.

243

„V letr zkyše, v zim pemrzá", že ale „pivo je nejmilejším trunkem jejich" pivovar povolen nebyl a nebyl. Pozdji, za doby josefínské, pišly na jmenovaný slavný církevní ád pohromy ješt jiné. Procesí nesmla být déle jednoho dne z domova svého vzdálena. Ba ani zpovéd nesmla se už po hospodách odbývat. Nespraved-

—

livost vítzila.

se nahoru. V právo vchod k ambinkolik uliek, plný nízkých krám, celý

Dolandal jsem

tm. V

levo

bazar.

Snad

pece ješt dosti pipravena jít alespo jde v levo. fotografie Panny Marie. Ržence.

se duše necítí

— — tlo Nabízejí mn

v právo

Obtní voskové svíky. Nemohu se njak rozhodnout. Lákají mne kávou v rantlovaném bílém hrníku. Talíem nudlí. Porcí kyselých plíek. Ním na pek;íi, co vypadá jako

maštný íní písek. vru že ne

svtské labužnictví,

Já ale nepišel pro

!

II.

Vešel jsem. Vešel ješt

když jsem tak

pehlí

s

dostatenou

celý

kuráží,

—

— jsem

vru

ušlo.

Nebe

híchy a neestmi dsn prošpikovaný život ješt to jak as budu pijat. No

nevdl,

akoli

svj dosavadní, všehkými

—

zstalo modré, zem se nepukala, sloupy se neítily, nevšímavost skoro až urážející. Jen zrzavá žebrácká u vchodu pohrozila, že prý se bude modlit „za moji šastnou hodinku". Když ji to tšil

mn

16*

244

Vnitek zcela zas pouhé napodoljení všech poutnických míst italských, nebo chcem-li i arabsk^^ch. Kolem dokola ambity, k vli stínu. Pak nádvoí, k vli njakému ká-

pod šírým nebem. Uprosted nádvoí asi na patnácti, pyramidáln se vršících schodech (vlastní to „svatý vršík") malý koí-telík. uvnit chladný, as na šest ásti cek rozdlený. Po tch schodech smí zbožný poutník klemo vzhru, je-li ale nenasyta, mže hned zdola z msta po víc než dost i pro tch stupích krytých, jichž je 31S zání

—

nejzatvrzelejší kalhoty.

Ale

tená

ped zázranou ovšem píliš

že

už by rád dovnit,

Nebudu tenáe zdržovat. Jsem abych mohl vlastními slovy sošku

ani dobe vidt, a proto pátera Jentsche. Páter Jentsch myslí,

tam uvnit není

keovit

„arcibiskup

tená

už netrpli v.

sošku.

slab,

popisovat, také se držím

je

Arnošt sám zhotovil jmenovanou sochu

devnou, ponvadž není

dílo mistrovské," a vezme-li zetel na neobratnost arcibiskup vbec, mít páter Jentsch pravdu. Obraz „pevyšuje sotva pl tetí píd" a na pouhé hlavy pichází z toho alespo pl Oi jsou prý „ostrým vzezením milé," rty jsou píd „slušn spojené," a obliej „práv takový, jaký matce milosti pináleží" tená si ani nemže pát popisu plastitjšího. „Pozorujem-li, jaký by svatoborský tento obraz bohorodiky sám v sob byl, mimo devo nenalézáme nic jestif vlastenské devo hruškové, z nhož spsobena jest podoba mariánská." Dodávám k tomu jen, že v as mé návštvy mla soška hedvábný bílý pláštíek, se zlatým tepením, A takových pláštík

mže

se

—

!

—

;

že

má panenka

Maria svatoborská pes 40.

Zvláštní znamení:

„Pod levou lící jest nuúé. co vlas široké poranní, což dle Balbína a jiných v as neštstí veejného se rozšiovalo." Další osobní

—

245

události: „Djepiscové svatoborští vypravují, že mnohokráte vidina byla tvá socby zmnná, bud smutná neb radostná, také paprslky osvtlená". „Roku 1644

—

i

—

ukázala se krvavá rána na oblieji sochy svatoborské." Konstatuju, že roku 187!^, dne 30. srpna o desáté hodin dopolední, v as mé návštvy, se neukázalo pranic; ehož soudím, že nejsem alespo žádné neštstí veejné". Jindich Libsteinský. nejvyšší purkrabí pražský, dal udlati skíni tverhrannou, zasklenou, aby socha boho7.

vdn

.,

od každého do ruky vzata, bez A skínka ta stojí vyvýšen uprosted stíbrného oltáe, zhotoveného pražským malostranským zlatníkem mistrem Thymem r. 175'J. Pátei jezovité nemli ale na zaplacení dosti hotových penz. a „odvažovali místo nich stíbrné obti". Od tch dob, zdá se, nebyly sem pražádné víc stíbrné obti, jakož

rodiky nemobla

býti

rozdílu líbána,

atd."

bývají ruce, sochy, srdce a j. j., darovány, alespo zde když ]jo oltái žádné nevisí. Lidstvo patrn skoupne.

A

na zázraném míst pece nco obtuje, je to dnešního dne nanejvýš rozum. Go s tím! Snad nepotebuju teprv zvlášt podotknout, že svatoborská soška je jedna z nejctnjších ve svt vbec. Ba byla korunována na sám rozkaz ímské kapitoly i

vatikánské, státi

nejvtší pocta, jaká se sošce vbec „výopatrují P. P. Redemptoristé jak jistý uznalý Píbramák se vzhledem

což je

mže. Ted

tené pumpy",

—

ji

na zbožné poutníky se pronesl. Vidl jsem dv ty „pumpy", ob byly hezky tlusté, s lalouškem, s ervenj^mi tváikami. Ale nepumpli mne. Mohli mne zrovna hrav chytnout v ambitech, kde jsem trnul nad malovanými zázraky. Bože mj, je to Vozy se tam výbr, na nic na svt není zapomenuto I

:

246

kon

už jsou pry, lidé budou také ihned Splašení bejci se nestane se jim nic ženou proti lidem a to v širém poli. Lidé padají se zdi a trámy padají na lidi. Povode zatápí celou ddinu. Ledové kry rozemílají obydlenou budovu. Blesk mlátí do lidí, jen což dláš. Milenec stílí po milence. Panák

ítí se stráni,

pry

—

ale ne,

!

Hanební s rozpaženýma rukama na hoící steše. Turci pepadají zbožné kesany a „hodlají" je odvést do otroctví. Mor dáví lidi po ulicích. Loupežníci pepadají chodce v pustém lese, obklopili ho, dábelská ale radost zraí se už na jejich mizerných tváích cuc! nic, pranic se nestane pepadenému, nebe už se otvírá a v nejbližším okamžiku budou loupežníci nejspíš oslnni, nebo tak nco. Vbec se nestane pranikomu milenec, celý spleten, stílí v nepravou stranu, nic, hloupý bejk bží nkam do svta, povode náhle opadá, a blesk utíká, co mu nohy staí a studem ervený jako pivoka, honem zase do nebe vzhru od místa, kde se zbyten blámnul. A ta výtená malba! Kdo stojí, zdá kdo bží, leží bradou už na zemi; a kdo se, že padá; leží, zdá se, že stojí na hlav a šermuje nohama ve vzduchu. Perspektiva je veskrz zázraná. stojí

—

Být tam takhle lovk sám také namalován Nebo se alespo tužkou podepsat na nkterý pilí! Je ale zápovd co nejpísnjší a na druhém pilíi v právo nápis stojí nejspíš vyšším vnuknutím povstalý !

moci

—

—

„Liebst der gottesmutter reinen thron, nicht auf

mauern deinen namen

schreibe,

tracht lieber nach des himmels lohn, dass dein name dort geschrieben bleibe \v(;r aber deiinoch sich unterfertigeu wuorde. zahlt zwei gulden strate. "

—

—

247

Co

týe mne, piznávám

se ovšem k jisté gourv zázracích. se líbí nejlíp ten ze dne 9. záí r. 1663. Tenkrát byl totiž svatoborský poklad na rychlo odvezen do Prahy, „ze strachu ped nesmírným nmožstvím Tataru padších do Cech". Zázrak leží v tom, že ani žádného Tatara jaktživo nenapadlo, aby roku 1663 padal do Cech. Ztrnulý, unavený vyjde lovk zase ven. Venku krásné modré nebe s hory dokola pohled na vlnitý, požehnaný kraj. V údolích a po stráních

se

mandise,

Mn

i

—

;

dobe vzdlaná

nahoe po

pole,

vršcích

temné

lesy,

jako pernaté koruny. Kupy erných trusek oznaují tamhle otvory stíbrnýcli dol. erný kou valí se jako ze samého lna zem, zde onde na dvaceti místech. Z nádraží dole zaznívá jasné dzink dzink Signály to elektrické. Blíží se rychlovlak lidstvo spchá do

—

—

—

století

!

—

!

dvacátého.

ni.

Povídám Vám

:

stíbro

mlo

zrovna bláznov-skou

mne konen pec jednou vidí. Tleskalo paprskovýma svýma ruikama, mžouralo lesklýma oikama stranou tak hrav a sladce — zrovna jako zamilované dvátko. Nedivím se mu, ekalo chudák na mne dost radost, že

dlouho, snad už nejspíš

si

nkdy

ani nesejdem

dýl. Jsout

prý

lidé

na hlav, v kapse

—

zoufalo, že se v

na

jiné

tomto život ale ješt

ekává prý

na svt, kteí mají už kupy stíbra poád ješt ani za fenigl

ale

md.

!

248

„Vím, že nejsem osvobozen pomíjejícím zlatem nebo stíbrem, nýbrž drahou krví Kristovou", etl jsem to v prvním listu sv. Petra, (., 18., dosti asto, pomyslil jsem sob však pece když už jsi jednou zde, v Píbrami, zrovna pod tmi stíbrnými doly, vnikni tam pec do ledví zem, fárej skrz Barrandovo „pásmo B", podívej se pec do té „první sín", která je ve všech spolehlivých báchorkách naplnna samým, samým stíbrem Odbyl jsem si tu návštvu v salonním obleku hornickém. Oblékli na mne havíské spodky, které, myslím, byly už nkolikkráte v peci vypalovány k vli vtšímu výtžku dolv, opásali mne koženou zadní zástrou, dali na hlavu klobouk formy naprosto bájené a zavsili na palec pravé ruky hornickou lampiku s neparfumovaným olejem. Nechci tvrdit, že jsem vypadal snad píliš luzn, ale ekh, že je to „velmi dobré" a postavili mne do tyhranné klece. „Zda bh!" praví prvodce vedle strojník, „zda bh!" praví hornický mne, „zda bh!" pravím také sám, abych vbec nco ekl, stroj zaskípe jedem. Mžikem zmizelo denní svtlo. Ledov studený prvan fií kolem nás do výše. Zcela to zvláštní pocit, když lovk poprvé jede do té neznámé hloubi! Gerno pod nohama, erno nad hlavou. Úzká šachta zdá se jako by se úžila stále víc a víc a pistupovala lovku až k tlu. Vzduch vlhký, ruka držící se zábradlíka rychle mokne, nohy jako by stály v blát, trámy a prkna, vroubící stny šachty, mdle se lesknou v plápolavém svitu našich kahanc. A té vlhkosti jako by stále pibývalo sluch se mimovoln napíná, neblíží-li se padající vody. Chvílemi drcne klec do trámu letíme dál, chvílemi zaskípe drátový provaz nad námi dále! dál! chvílemi se .stna v právo nebo v levo trochu rozšíí, mžikem zahlídnem :

mj

—

—

— —

u

249

erné lidi v žlutavém polosvtle „zda bh!" zní to za námi, jako by nám nkdo na elo dlal ješt kížek, než doletíme do hrobu. „Ti sta metr", praví prvodce vedle. „Pt set metr". „Sedm set metr" a my letíme

temnou jeskyni, „zda bh!"

—

dva, ti

—

—

poád Dva k

dál.

Že

tisíce,

pt

má

šachta jen

tisíc

hádám.

samému stedu zem,

Konen!

—

—

„Jsme na

ale nikdo

dn?"

metr?

tisíc

Snad

—

a pak polezem po žebících dál." vášnivý pítel lezení po žebíku a

K

smíchu!

prokopali

už až jim to ješt neek'. se

„I toto,

Jsem,

tším

te

se projdeiii

to se rozumí,

se tedy už na-

ped. Vnikáme do chodeb pán bh ví kolikátého podzemního patra ili „obzoru", myslím že šestadvacátého. Je to labyrint! llímské i paížské katakomby dohromady byly by snad pouhou vesnicí naproti tomu mstu zde. Vážn jde prvodce pede mnou po prknech zem kryjících, ale nad zemi trochu povýšených, a vážn jdu já za ním. Chvilkami vyzdvihne prvodce kahanec do výše, aby nco vysvtlil, a já jako marioneta vyzdvihuj kahanec za ním. „Rate dát tadyhle pozor, abyste nezlomil nohu," a já ráím dát pozor. Chodby jsou ouzky, nemohl bys ani jednu ruku od tla napáhnout. Také jsou málo jen vyšší než slušn vyrostlý lovk. Stny jsou fádn hndé, sama jalovina a já Je tak já myslil, že jsou ze samého stíbra ticho kolem. Ohlížím se, nezableskneli se nkde kahanec Jules Vernova zlomyslného uhlíe neb zelené oko Ghateaubriandova katakombního trpaslíka nic Prvodce

—

I

—

!

kde prý „bývala dív stíbrná žíla." Který to klassik íká: „Was kooí" ich mír drfr?" Že prý, kdyby nebyly stny zaazeny, bylo by pece ješt nco vidt. Tak je vydrhnou, než tam vedou poádného lovka! V tom zahuí hrom, skutený hrom. svítí

na

strop,

a

250

—

nkde

skálu?" „I ne, to jede jen huntek. tadyhle pitisknout k stn." V erné dálce kmitne svtlo a blíží se rychle s dsným rachotem. Ted teprv pózoruju, že po zemi bží železné, tak as stopu od sebe vzdálené koleje. Zjev se už piblížil. Naped „Trhají

Rate

se

kahánec

zavšený na

tyhranné

„huntku",

to

úzké

bh

!"

..Zda za huntkem bží tlaící lovk. utíká ..Když se trhá skála, zní za roh. výbuch jen tak, jako by se odloupnul kousek kamínku,"

bedn, a hrom

nkam

vysvtluje prvodce. Hromy se množí, patrn jsme už v obydlené konin. A stny jako by byly živy. V ptavo, v levo to uvnit stny klube, jako by erv tam hlodal. Spojení se hledá s naší šachtou." Na stnách vysvtluje prvodce dle dosti ješt znatelných, vytesaných známek, jak se vykonaná práce horníkova. A ted snad už se nalézáme nkde v severních Cechách pišli jsme konen na horníka skuten pracujícího. Byl chudák o samot. Za krátko jsme našli dva, vrtající nemilosrdn do skály. „Není nabito?" ptá se opatrný prvodce a je, jako by se chtlo odskoit nkam hezky daleko na zad. „Není," odpovídá horník. Neskáu tedy nikam, eknu „hm!" a strím hlavu hodn blízko, jako bych trhal skály prachem tak ob den. Po stn bží stíbrná žilka hezounká, pro mne ale poád ješt píliš malá. Za to vidím ted už žilku v každé chodb a pracující horníky. Potvrzuju. že pracujou zcela dle toho, jak je to vitlt na flašinetech, na tch s vyezanými ze deva doly a havíi. Ale nemají tak ervené tváiky jako ty olakovaní devní. Jsou bledí, suší podzemný, olovem nasycený vzduch je vysušuje. Snad není ani plat dle toho, aby stunli. A šat mají zrovna tak salonní jako já. ,.

—

mí

—

mn

mn

vrn ;

Škube

mn

to

rty,

abych

je

svým barytonem

okouzlil

!

251

a zazpíval jim berounskou: „Vy havrani umazaní!" Ale oni snad nejsou barytonu naklonni, a vypadají tak divn, s tmi kladivy v rukou. Sami prý vbec ani nezpívají, kraj jimi obydlený je prý jako po vymení. „Tak, a ted pjdem o obzor níž. První žebík!" Dobe lezu, jako veverka lezu. Krátká chodba a druhý žebík. Desátá a dvacátá chodba, dvacátý žebík. „Jen až pijdcm na schody, pak to jde snadn," praví prvodce njak útrpn. Nemohu takovou útrpnost vystát já bych lezl já o schody ani nestojím, myslím, já po žebících s rozkoší celý den. „První schody!'* a prvodce zmizel v njaké tyhranné dírce pod zemí. Dívám se dol, prvodce Jakpak se pro stojí už dole na pevnin a svítí vzhru.

nmý

—

—

mn

pána boha po tomhletom leze?! Pouhá kláda, ale z tch Do klády natesány prost vruby. O njakém zábradlí ani památky. A tomu devnému pilníku íkají schody S velkým namáháním protlaím své centové tlo necítím nic pod otvrkem dol, ale jen do polovic nohama, visím ve vzduchu, snad nkdo „schody" odnes'. Konen noha se zachytne o vrub dobe, ale jak dál Na palci mám kahánec. Když se takhle kejklá, pálí mne

teních.

!

—

— —

držet. Nechám jej tedy rozumn až slezu po nkolika vrubech, sáhnu si zas

do prst a nemohu se stát

nahoe

—

;

šlo, po tch vrubech, ale pravá kolem levé a levá šlape na pravou. tyry vruby, tak, a ted kahánec! Obejmu kládu Hrome, spálil jsem si dla! Ale už jsem dole. „Dobe „Velmi dobe!" se to leze," míní prvodce. Dvacet takových pilník! Na každém z nich iním zcela nové gymnastické vynálezy. A uvádím tlo do linií, o jakých nemlo posud nejmenšího tušení. Konen jsme

pro nj.

noha

Jen kdyby to

nemže

—

—

—

252 O

„obzor"

níž,

nohy

rovn

tesou, ale

se

ted

to

jde

poád

zas dál, z chodby do chodby. Nesmírný, rozkošný Mariánská ted ty žíly Evsebská Matky vandr Vojtšská a ta Vojtšská na jednom míst boží !

—

A

— — — — spousty stíbra hluboko pod obzorem !

až dva sáhy silná jaderského moe

Aby

ošemetný

Horymír, když jubileum) zatopil píbramské doly, zkazil je tím už nadobro. Co by byl pivedl haví o chléb! A „nás" okradl o tolik stíbra! Myslím, že i takhle nemá v hrob ani pokoje. Alespo jeho Šemík ho najisto nemá. Potkal jsem ho na šestadvacátém obzoru, jak tahal huntky. Kalné oi poulely se do tmy, klopýtal a nebylo mu njak pi tom volno. Už nevyjde dív ven, až scípne, a pak vjede jeho vinná duše do jeho náhradníka. Je to opravdu Horymírv Šemík, vidl jsem sám, jak horníkovi kradl z kazajky r.

!

847 (zapomnli jsme

chleba.

byl

slavit tisícileté

—

Mám

ke

mn

stíbro mnohem radš než zlato. Za prvé se chovalo vždy rozhodn pátelštji. Za druhé se

—

viz Benvenuto Gellini. nho dlat tak pkné vci Ostatn je to zcela lehounké umní, to stíbrnictví v Šalomounových píslovích, 25 4, je kratiký a úpln jasný návod: „Odejmi trusky od stíbra, a vyjde nádoba nejistší." Za tetí se o nevypravují tak ošklivé vci jako o zlat, na p. hladomor Midasv, hanebnosti Jasonovy, a t. d. Ovšem abych si to pro pípad se dají z

—

—

nm —

zlatem

pec

docela

nepokazil

—

putování

spsobilo také nkteré vci dobré, Balboa Okeán, De Soto veletok Mississippi, a

Ad vocem pohoí.

Vbec

zlatem

d.

„trusky"! Kolem Píbrami je jich celé jsem, prošed šachty, prádla a tavírny, a

tom dusícím množství jalovin. pece za to, že to živí tolik lidí

vida ten drobet stíbra v se divil, že

t.

za

objevil Velký

tžení

stoji

253

a dá jošté užitek. A dá Píbramské doly dávají svlii stíbra mnoho, a po otrav stíbrem ješt taky dostatené množství olova na pobíjení lidstva. !

zem, ty Cechy! Aby takhle byla ale ješt Aby nám byl pánbh nadlil dle slov písma:

Šfastná šfastnjší.

„Místo mdi pinesu zlato, a místo železa pinesu stíbro, a místo díví md, a místo kamení železo."

Myslím, žu

my

Cechové bychom

z

toho

nemli pec

ani vindry.

Na

horách. 1881.

Doufáme, že vás tmato parma horáckýma ;idkama pi dobrém zdraví vynatrefíme co se nás týe František, Pepika a Bedíšek jsou zdrávi; jenom Jeník ml vera ;

:

bouli (Slávek ho stril), ale dnes už ji nemá. Také jiní lidé jsou tady zdrávi samé ervené tváe, buclaté oblieje pro vzdlaného lovka podívání až komické!

—

—

Ale musíme vám íci, že máme o vás strach. Vera voda se Ula takovým valem s nás na vás do údolí, že slavná cis. král. pošta bude musit nejspíš tyto ádky za vámi poslat nkam po Labi. Bylo by vás takto pece škoda, jakož by bylo škoda i toho ostatního lidu dole v kraji lid veselý, samá zábava, jak jsem oknem vagónu pozoroval. Bylf práv krásný den a myslím, že téhož dne nezstal ani jediný lovk doma a všichni že byli venku pod šírým nebem. A zde si hráli na polích, páni vysvleeni z kabát a dámy já se to ale stydím tu pršelo a

—

—

!

254

ádky po zemi. druzí z tch a otýpky, tetí to nakládali na zvláštní hra, v Praze, myslím, neznámá.

íct. Jedni dlali divné žluté

ádek

zas

—

hromádky

zcela vozy Jeden pasažír

tvrdil, že se tomu poínání íká ..obilí". Druhý zas že „žito". íká se tomu v každém kraji asi jinak. Ted jsem tedy na horách. Povídám vám: samé silné zdravé hory, vypadající rozumn a usedle. Když je rve dtinský vítr a pere do nich nemluvný déš, hory stoji a mlí, a když vítr a déš se unaví a pestanou, hory se jenom usmjou. Je-li zdejší kraj hezí v dešti nebo ve slunci, o tom jsem se ješt nerozho až se rozhodnu, sdlím vám to. Tžko jej popsat. Tžko nalézt zcela vhodné porovnání. Nepadnete-li do mdlob, eknu, ku pirovnání napadá jen Londýn. Jako že ;

—

mn

Londýn

není také zde nikde a nikde místeka, z nhož by nebylo vidt „kousek zelena". Kam se ohlédnete, všude „parky pro dti". A jako v Hydeparku prochází se „fashionable" svt tsn vedle pasoucích se Ijeránk. tak mžete zde vru spatit eského žurnalistu, ponoeného v unášející pohled na bulíka, který bziká. Idylla v

dojemná Já vim, že jste zvdavi a že oekáváte ode mne cestopisného pouení. Nu, co do pírodnin, daí se zde

smrkm a eským študentm. Rostou do náramných Sám jsem vidl jednoho, kterého jsem odhadoval

hlavn výší!

—

jak na dva metry. Také jahody zde rostou, ale ne se domníváte na ošatkách, nýbrž na stopkách. A pak erné jahody ili borvky jsou všude zdarma, ale když

—

;

my se

menší se jich najíme,

nám smjou. Kde

je

máme erné huby

a

ti

vtší

mnoho smrk pohromad, íká

tomu „les". Kolikráte už jsem etl nadšené, poetické popisy „lesu" ale se les nelíbí. Žádný poádek není v tom, žádný rozum. Kdyby byl alespo rozdlen

se

!

mn

255

na tvrte jako Praha. Nebo aby byly stromy íslovány, v právo ísla sudá, v levo lichá, aby ("•lovk pece vdl, kde a co. Teprv ted se dostává do toho trochu kultury. Kde byl pkné vzrostlý a tedy kultury schopný strom, udláno z nho pro obecenstvo hezké kulaté sedátko „paez" se tomu tady íká. Až budou všeclmy stromy takhle vzdlány, bude zde náramn krásn.

—

ponkud

zvláštní. Považte si zde se ješt Jediný výklad smutného toho úkazu snad je, že jsme zde 3.200 stop vysoko, a že hdská vzdlanost, na prsa, jak známo, trochu slabá, nemže do té výše. Výtený a rozhodn dležitý berlínský asopis „DerBauernfánger" na p. nemá zde abonenta ani jediného Vbec vskutku ne, noviny! Vždy tu nejsou ani plakáty vzdor tomu, že nejpknjších „nároží" je všude dost. Chod pl dne a nedovíš se vru ani, je-li „U Lišk" na svatojanském námstí v Praze dnes tanení zábava.

Lid je

ani nekrade

:

!

—

—

!

—

Z toho všeho pak arci následuje, že také prmysl valný. Za jedinou chvalnou výjimku uvádím výrobu „brusinek", jichž se exportuje pece nco. není tu

Ostatn není lid zdejší snad bez talent. Poslouchal jsem pasáka. Ml bi a práskal vám jim celou škálu lovk by neek' zcela maliký, nepatrný hoch. Také pro ozdobu krajiny dlají ledacos. Když nkdo ume, dají ho na prkno, a když ho pak pendají do rakve, vezmou to prkno, postaví je nkde vedle lesní cesty a napíšou na n: „Na tomto prkn ležela mrtvola Antonína ..." Zcela jednoduchý nápad, ale pispívá náramn k píjem!

—

nosti krajiny.

Co do národního kroje nosí se zde všeobecn frak, šos. Snad mají také njaké „národní zvyky", já jich ješt neznám. Po první noci jsem se už do-

ale bez ale

!

256

—

byly mýšlel, že jeden zvyk poznávám. Ješt jsem spal když pod oknem tak asi tyry hodiny z rána ozvala se hudba. Vlastn ne hudba, ale takové divné inení a cinkání, jako kd3^ž v Praze je svátek nkteré kuchaky a ostatní dveky z domu seberou kastroly a jiné plecháe a mchakami té oslavené provedou

—

mým

„kasaci".

„Aha," myslil jsem si, „zdejší krajinský zvyk, uvínov pibylých. Chtjí mne vylákat tím žertem k oknu. (3, tak chytrý jako vy, jsem já taky," a nehnul jsem se. Když to ale nemlo konce, vstal jsem pece. pásly 4 kraviky, 2 ovce a 1 koza Pod oknem se (bílá), a mly na krcích velké placaté zvonce. Tedy jsem pravdu Tak chytrý jako .... ml pece alespo v Ale zdejší kraviky nejsou píliš chytrý. Vbec mají prapodivné, jak myslím, zcela neslušné zvyky. Vera v tom nejvtším lijáku žraly vám tu nechutn mokrou trávu Otevel jsem okno a ml k nim e. O urení mléka ale pro krávu, o vliva vody na mléko, pknou tání

mn

nem

!

e

ony žraly

—

dál.

Bydlím zde na Špicberku, u otce Prokopa. Výtený Ne jen svých vlastních dtí (viz mou hoejší zprávu o Františcích a Pepikách), ale i všech nás dtí potulných a bludných. Každého, kdo pijde, napojí mlékem mšfan plzeských a vezme jej pak láskypln do dvou mkkých loket pein. A je spokojen, když mu vandrovník pi odchodu stiskne vele ruku a vtiskne do ní njaký smšn malý peníz, jen tak na památku. Pozoruju ho a líbí se mi. Tak že jsem se odhodlal, jakmile dosáhnu zákonem pedepsaného stáí, že otce Prokopa adoptuju otec

!

za vlastního syna. Tím se stanu zárove ddekem a dležité, posud mnou zanedbávané životní poteb bude

25?

vyhovno. Sdlil jsem

mu

to

vera v kruhu pátelském

a pohnutí bylo všeobecné.

„V kruhu pátelském." To je vám ku podivu, jak domácky se zde lovk cítí U otce Prokopa je až na poslední hebík všechno eské. A z tch, kdo sem pijdou, je alespo devadesát ze sta Cech. Ten eský národ je pec jen moem, živým, rozechvným ted moem, a !

vlny jeho bijou až k nejvyšším temenm hraniních hor. Je nás ted už mnoho. To by snad ani nemlo být.

Rád zde sedím v tom eském, denn se mnícím kruhu. Ale ješt radj sedím nkde venku, nkde odkud se vidí do rozlehlého údolí, na porostlé strán a pes na vzdálená modravá temena. Zvlášt pod veer a sám ta sladká samota Piju vzduch a vpíjím se okem do sterých kras víte, ty hory ta píroda ten svt ono je to pec jen krásné!

n

^

—

!

—

—

—

Nikdo kolem nemluví, já sám ani nezašeptnu, je hybné ticho, v nmž žije a dýše nco neviditelného. Nkdy si les zavzdychne z hluboká, tak z hluboká. Nkdy jako by zašeptal vítr. Kdesi tu po stráni šplechotá a po kamenech skáe potek horský. Dole nkde ješt se pase skot a zvuk zvonk jeho, dálkou dušený, zní jako žblunkot vody, padající na okraj stíbrného zvonu. Údolí jako by pemýšlelo již o minulém tom dni, ale na tma^ých lesích rozlehlých strání je ješt úsmv a mezi nimi rozseto zlato nebes na prachu zem.

ticho. Alft takové divné,

Je v tom všem rythmus, kterému ješt nerozumím. Dívám se na ale co? Píroda nám nco vypráví vršíek, jemuž zardléniu není také ješt do spaní pes hory dívám se pes nj na daleké modravé hory

—

—

—

— dále — dál — pocit nekonenosti zatásl mnou — „Vzbu se!"

volá nekonenost

Neruda, Sebrané Bpisy

II

ta.

27

!

258

Oko sklesne zaleklé náhle zpt. Na hory, strán, Staré pohádky bijou ..Zpívej!" zní to z nich. údol v mé spánky, ped zrakem jakoby poletovala zlatá léta

— dtská —

je tak slastno

^

tak

— — —

Ted jako by nco bylo hvízdlo. To byl jist tamhle cestovní ukazova! A za ním se vine bílá cestika

ten a kývá na mne. Hvízdej si, kývej

— však

já se odtud

nehnu

II.

Mám

radost a zpívám

si

jako

kán

(jiných

zpvných

pták zde totiž nemáme). Pedn bude vojna — pedevírem byl msíc jako krev a vera bylo slunce jako krev a vojna blaží poádného žurnalistu vždycky.

—

A k ale

za druhé prší, je zima a vidím kolem sebe samé jen nepopsání mrzuté, zoufalé tváe. Nechci se chválit,

na trýze svých bližních dívám se rád. Víte,

a

si

Bjórnson velebí duben a zpívá pkné,

tuze pkné písniky na! Že prý duben se usmívá a dovádí, blýská a hímá, že prý jeví rozhodné talenty, a už to je prý od nho hezké, že „vbec nco chce". je ale takový náš eský msíc letní také zcela

Mn

Dnes máme zde na p. sedm dubnu také nebývá mí) a prší už ti dubnu vydrží déšt sotva pes den). Už

milý, zvlášt zde v horách.

stup

tepla (v

dny po sob (v jsem se rozho, kdy že

je zdejší kraj

hezí,

a pravím:

259

v dešti. Co pak my víme v kraji dole, co je déš My držíme jen jelio mokré, nepíjemné konce v rukou, u nás je už starý, zašedivlý. Zde je mlád, skotaí, lítá, bhá, lichotí se k nám, zase ve hravém vzdoru se vzdaluje. Hotové dít, s ervenýma tváikama až do fialová, a zlaté a stíbrné slziky kanou mu po nich. Sám otec jeho, oblak, je zde ješt mladý a hravý, ne takový omrzelý, temný morous jako u nás Nkdy táhne s kamarády veselou adou, rychlým skokem, jako když hoši se pustí ze školy. Pokoušejí pak staré ctihodné lesy máte to vidt Jednomu se zavsí do vlas, zrovna jako by se mu kouilo z hlavy. Druhý je musí sfhovat ve svém vnitru, a pojednou z nho zas vyskoí a bží jako zbsilí po stráni vzhru a mžikem zmizejí v lese protjším. Co my se jim nasmjem! Nakupí se nad námi a pod námi, že nevíme, kde jsme. Pak obklopí stateek vedlejšího sedláka šedivými krajkami, že to vypadá jako panenka Maria nad Píbramí. A pak jdem k obdu a on nám tu vebhne oblak oknem do svtnice a pojednou jsme celí mokí. Co tomu íkáte? Ale zima pi tom musí být, déšf a poádná zima, rozkoš jen poloviatá. Dokud bylo sluneno sic je nemla nkdy tu bývá totiž také a teplo zdejší spolenost daleko tak zajímavý ráz jako dnes. Já tomu jaktživ neuvím, že „modrá barva, modré svtlo" pispívá k utišeni lidské mysle, jak se nejnovji tvrdí. Dokud bylo nebe modré, kraj svta lítali lenové naší !

—

!

—

pkn

—

profesorsko-doktorsko-studentsko-úadnicko-žurnalislickoPiozbít za dva dny ti páry luužsko-žeuské spolenosti bot, nazývali „rozkoší". Trmácet se denn devt hodin po horách, bylo jim „zábavou". Sotva ráno vstali, už !

šli.

A

Sotva se najedli, už šli zas. Když pišli, zpívali, ješt na veer byli všelikých šprým a rzné nepo17*

260

Ba ani to, že bylo pivo dobré, nezkazilo sednosti plni. jim humor. Je v tom všem rozum ? Jak ale udeil déš a mrazivý chlad, hned byl kraj i lid, a všechno tak, že si to musím chválit. Již barva všeho rázem se zmnila a byla pijemna nad míru. Nebe sešedivlo. Potoky zernaly. Mech zrezovatl. Stromy a nosy zervenaly. Tváe zmodraly. Ústa zbledla. Ba i ta srní s nokama byla podzimn snivá.

zmnn

Ješt

uinny

nkteré pokusy na

oživení

hovoru

a spolené úasti. Proslulý fysiolog eský byl vera na erném jezee, lovil tam drobounká zvíátka a pinesl nám jich plný lavor. Pak je dával kus po kuse pod vidl jsem, jak vypadá Euclyfa spinosa, drobnohled Polyphemus monoculus, Cyklops, Dafnia. Tato, ta Dafnia, je vzdor své vzorné mateské lásce (nosit svého embryvyšívané ervené peince) onka, své dátko, v tuze zvíátko pohnutliv hloupé. Jinde jí není dobe než pod vodou, ona ale nedá pokoje, dokud se nedostane na povrch pak po jedné stran uschne, nemže zas dol a zhyne. Zrovna jako lovk. Vda nás uí, že naši prajak krásn zima jim tam otcové žili také ve vod ale lidstvo nedalo pokoje, až vyplavalo musilo být! ven a led tu všichni bídn osýcháme a hynem. Tihleti malilincí, mikroskopití rackové jsou pímí potomci našich velectných pedk, zstali ve své vod a živí se v ní až podnes poctiv. Prohlídl jsem si je dobe, jsou zcela slušného chování a dávají vás pozdravovat. Musmi íci, že tohleto mikroskopování je zábava vbec rozkošná. lovk vidí svému spolutvoru až na dno duše, vidi, jak krev se mu keovit tlem prosrkuje, jak mu srdce bolestí cuká, jak spolutvor usýchá, bylo by zrovna híchem, kdyby si lovk pál zábavy ješt vtší.

—

pkn

—

—

me —

—

261

Také já jsem chtl k oživení spolené nálady ním pispt, ale se nedailo. Navrhl jsem, když už šastnou náhodou a jednou v život jsme zde tak blízko nebi, abychom tedy dávali pozor, mají-li nejnovjší astronomové

mn

msíce Saturna také lidmi obydleny. propadl. jsem se svým návrhem Nkteí obrátili hlavu sice trochu k oknu ale ani žádný od stolu nepovstal. Navrhl jsem na to mnohem bližší a tedy zcela pohodln pístupné msíre Jupiterovy už mne uni nikdo neposlouchal! Dobrá! tedy si vezmu sám na starost alespo Marsa. Že prý tam už od nespoetných milion let musí se potloukat tvorové myslící jako my. Že prý tam byla už civilisace, když u nás ješt ichthiosaurus drápy svými dával zákony. Ano, že prý odtamtud nejspíš nás dávno pozorují, že nám asi už po nko'ik tisíciletí dávají se svých astronomických vží znamení, že na nás mrkají. Dobrá, jejich pání se má vyplnit Už nemají nadarmo mrkat! Ano, s nastalým chladem nastal ihned myšlenkový úmor. O dležité otázce, smí-li se užívat výraz „vícero" a „ménro", jednali jsme sotva minutu. O pedležitém nálezu, že staré egyptské královny nosily paruky z Udských vlas, sotva pl. Jediné jediné, co námi ješt alespo trochu, na dv, na ti minuty pohne, je v skutku poesie. Když panovnice srdcí O bohyn neodolatelná, vezmem zápisní knihu zdejší, pro hosty vyloženou, když zrak náš padne na turistické básn plné nadšení a vroucnosti, když ctem pekrásné verše, jako pravdu,

Musím

že

íci,

jsou

tém

že

—

—

—

vná

Na

!

Špicberku u Prokopa

mizí všecka smutku stopa

—

nebo Proto jsem sem také pišel, že

jsem od jiných

to

slyšel

—

!

262

ano tu nám pojednou nco až k srdci sáhne, polomrtvý, zmodralý ret se zakrouží jako k novému životu a bledou tvá pelítne pršek ržový. Ale doufám, že ani to už nebude trvat dlouho. Vstal jsem práv ted od svého stolku. Stálo to nanohy zkehlé, tlo jako ze snhu, prsty jako máhání dívka. Kdo však popíše mou radost, když jsem pistoupil k oknu a spatil na teplomru: tyry stupn! lovk má v život tak málo radostí pravých Do rána, doufám budeme na nulle. Sesedneme ješt kolem stolu a zaneme, myslím, mrznout od nohou. Jak pak to mže dlouho trvat spolenost snad hodinu, snad dv, a budem nehýbni „rodiny stechýl, .skehýl, rampouch, mrtvol

—

—

—

—

Kryšpák"

vydání druhé.

O emž vám pak podám

zprávu obšírnjší.

III. *)

ta

Ano — o em psát! O em poád ješt psát! To nebyl jen požár, jen pospas zuícího ohn, tot stará sopená pda eská znova se odevela, po tisíci-

letích

znova zabouila, a zatásla zemí

i

lidem daleko,

Co nám nkolika to bylo plátno, že jsme plameny šlehaly v dobu tu dleli vysoko na horách až k nám a olizovaly nám srdce! Co plátno, že jsme stáli na samém temeni prahory a pod nohami svými daleko kolem

*;

!

—

Psáno po vyhoeni Nároflního divadla

v

srpnu 1881. Pozn. po.

263

mli

žulu do tisíc stop

se potáceli jako

zmítaný

—

hora se chvla a

my

po

ní

list!

Bylo to dsné ráno a lovk se cítil jako ztracen mezi ztracenými lidmi. Druh druhu nepohlédl do oi. Co žena to plá. Co muž to sloup. Slovo vázlo v hrdle a když pracn se ozvalo, znlo jako chrapot dušeného. A pojednou se ruka zdvihla k hrdlu a prsa pracovala vždyf prý muž ani nesmí si zaplakat!

—

Prvního dne pál jsem si orlích kídel, abych se a pomáhal. Dne následujícího pál jsem si zas býti posunut dál o tisíc mil, abych Prahu ani tak brzy nespatil. Bojím se prvního pohledu jako uštknutí. Jaká to retroperspektiva ? Ticet let v ssutinách. Nadšení a radost celého pokolení troud a popel. V divoké smsici míhají se myslí obrazy a dojmy minulosti. Siyším ješt ty první zápasy, má-li, nemá-li se vbec podniknout to Vidím, jak dílo obrovité, snad nad síly naše sáhající. mozolovité ruce, tesoucí se rozechvním, zanášely do sbracích listin první píspvky své. Hlavou mi zvoní ta sterá, tisícerá veselost, sprovázejicí píspvky ve spolenostech skládané den co den, po dvacet let den co den. vždyf Zím ješt do smrti není lze na ni zapomenout! tu velkou slzu, kanoucí po bledé tvái Sladkovského, když požár náruživoslí hrozil divadlu zhoubou první. Zím a slyším lesk a zvuk pepamátného velkého prvodu cítím to krásné teplo, rozestené tenkráte celou pírodou, sálající z každého oka, prochvívajíci každým zvukem, vždy mne heje podnes, kdykoli sob v dobách mrazných na den ten vzpomenu. Naslouchám, opakuju si ty steré plány do budoucnosti, ím že vše bude nám to divadlo naše, co vše teba na jeho zdar ješt uinit -- vždyf jsme vykládali sob plány vrátil

— —

mn

—

264

ješt téhož veera, když divadlo bylo obemknuto již žíravými plameny Ne a ne a nesmí se nám z našich poctivých pec jen zmait ani jediný Zcela zbytené, pouhou jen formalitou bylo provolání k vli novým sbírkám. Co ty

sn

!

init, bezodkladn, bezohledn, to cítil a cítí každý ech. Jedinou minutu nezahálet, nemá-li být ztraceno minulých budoucích let tyrycet. Druhý šíp vystelit, aby nebyl i bolestnjší as nezaztracen šíp první. Rána bolestná zatata nám chvla eskou zemí od bitvy blohorské ale my s pýchou pravíme dnes, že v skutku do živého „do živého". Do živého tla, do zdravého organismu, jenž rychle hojí, jehož hojivý spch praví: „Cekají na mne v život ješt velké práce jiné!" S lesklým zrakem pohhžíme dnes na ty nové sbírky své. Nmci, kdykoh podnikají njakou sbírku národní, musí sami sob se vysmát nad výsledkem. Ve Francii, sebere-li se na nco milion frank, platí to za dkaz národního bohatství, a celý svt jmenuje pak národ francouzký národem velkým. My, národ chudý, sebrali jsme obratem ruky také ten million. Ale nedomnívejme se, že jsme proto v emkoli my národ velký Ze spáleništ vyvstává dosud puch pak musíme se sklopenou hlavou íci: „Vlastní byla chyba naše!" Chyba založená v eské povaze, v naší

—

!

—

—

—

!

zázrané nedbalosti. My podnikáme vše zápalem posvátným, ale zápal chladne druhého dne myslíme na vše a tak asto nea mrazné dne tetího domyslíme nieho pebíráme povinnost s úmyslem nejkrásnjším a za bolestn málo asu ani více na ni nevzpomenem budujeme, ale nestežíme bijme se do prsou jsme všichni stejní! V posledním okamžiku, zcela nepatrnou snad malikostí zmaeno dílo veliké. Pracovali lehkomyslnosti, se

;

;

—

;

;

:

265

jsme lektu,

velkým nákladem asu, penz i lidského intelvšechny síly duševní i síly živelné musily nám po-

s

máhat pi

práci

té,

ale

my

nestežili živelních

až jeden z nich náhle Stežme ted i v jiných smrech co

svých,

—

vzrostl

a

pomocník

nás

pohltil.

nejnedvivji spojenc

af náhle nepohoíme, a ve svt nezhynem! Ovšem, co ted platná spousta slov, dnes teba inu. Myšlénka Národního divadla vznikla z jeho poteby. U nás nebylo a nikdy nebude divadlo v tom smyslu „národním", v jakém je v Itálii nebo Francii, ale musí být národním tím, co pro národ vykoná. Má být semeništm všeho eského umní. Tíbitelem eského ducha. Strážcem eského jazyka. Krystalisaním bodem spoleenského eského života. Znakem, že stojíme na kulturní výši s národy jinými. Dnes pak jako ped ticeti lety zstala dležitost jeho stejná a význam jeho týž. Ale mysleli jsme, že je hlavní, nebo eknm základní starost úkol již odbyta a rozhlíželi se po nedozírné o svých dalších. Vždy víme dnes již najisto, že ve všem

svých

n

ad

pjde to jen „vlastní silou". A v tom ohledu nám požár ztrátu dosud nezmitelnou, vbec nenahraditelnou, spoutal ruce, požehl píští léta. A z vdomí toho zas povstal nynjší pohnutlivý spch. Co do penz a všude

spsobil

my potebu

uhradíme mžikem. Co

clo

asu: my zmen-

šíme ztrátu na míra nejmenší. My si to divadlo vyale budeme s ním pro stavíme znova, rychle, krásn budoucnost pojištni proti zcela takovým zas pohromám

—

novým ? asto

se tvrdí, že my echové mezi Slovany representujeme co do povahy jako živel italský. A vru, kdo zná národy oba, ve mnohém ohledu pisvdí. Také

my dovedeme hledt co na

s

blaženým poslední

úsmvem

na verejší zemtesení a stavt bez-

možné ve svt,

266

starostnou Resinu nad lávou, v níž pohben herkulánský ne, z té se nedovedeme nauit praZ minulosti

—

lid.

niemu

!

—

vady celého národa lze zmírnit, Srovnejme mužného Itala posledních srovnejme echa Italem vku minulého, s desítiletí nynjšího s Cechem z let padesátých Jak to ekl básník kdysi o národu svém? Myslím, že do slova: „Žaluju na Tebe dnem nocí, národe plný vad a nedokonalostí, miluju k šílenosti!" Jakž ho nemilovat, když a pece je ten náš národ pec jen krásný! Pišla na nj ted doba pašijová a on v ní obstál, že se mu poklonit musí nepítel. Hravost ustoupila mužné opravdivosti, i jeho loudavost rozhodnému kroku, neuritost pevné vli svaly naše se napínaii, krok duní. Stal se zázrak my cítíme, že jeden druhého máme do opravdy rádi.

Avšak

asem

také

zcela odstranit.

!

T

—

:

Za doby mariánské. 1879.

„Tisíckrát budiž pozdravena," zní to te v sopránech a chraptivýcli basech na všech stranách korouhve vlajou, sošky mariánské a svatoanenské se kývají, a Bílá hora, Bohosudov, Boleslav, Svatá hora náležejí ted k nejnavštvovanjším místm na eské map. Maria, ili „trpká", opanovala; silnice, cesty a clirámy jsou plny zpvného refrainu „O Maria ó Maria," jako když sad je naplnn trpkou vní kvetoucích oleandr, Jsmef v mariánských msících, v srpnu, v záí. „Maria Snžná" (5. srpna), „Na nebe vzetí" (15. srpna) „Narození" (*<. záí), „Jména" (14. záí) panny Marie nepipomíná nám Mariin žal a Mariinu a žádný z tch bolest. Naopak „Nanebevzetí" stkví se mezi církevn uznanými „sedmi radostmi p. Marie". Maria u nás na nebe „nevstupuje", je na nebe „vzata", práv tak jako v jazyku latinském („assumptio", ne „ascensio"). Rozumí se samo sebou, že panna Maria nemže ekat jako my až na všeobecné z mrtvých vstání, zákon pírodou vydaný o setlívání tl neml na Umela v Eíézu u evangelisty Jana, obkloni vhvu. jakož nám to Orcagna, Fiepena ostatními apoštoly sole, Drer, Rembrandt, Garavaggio a jiní vrn vyobra;

—

:

— —

dn

ech

—

268

—a

Ježíš sám ji doprovází pak do nebe. U Orcagny jasn vidt, jak Ježíš bere k sob její duši, vypodobenou co dátko malé; u Meckena ji Ježíš vítá co

zili

je zcela

na onen svt; a u Pisana spoívá Maria mandorle (v zái formy mandlové) a andlé nesou mandorlu vzhiru. Malíi pekrásn tím doplují poetický kruh synovských povinností: rozlouil se s ní, nejlíbeznji

u

Ježíše v

než nastoupil své utrpení (úrer), navštívil ji ihned, jakmile vstal z mrtvých (R.eni), tak že v božíhodové ráno ona jediná ze svatých žen nenavštívila více jeho hrob, a když zemela, ekal již zase na ni. Tím ale není ješt kruh legend, povídaných i malovaných, stran nanebevzetí doplnn. V prázdném hrob rže, v ervenci dokvetlé. našli apoštolé plno rží v srpnu vstávají s Marií zase z mrtvých. Také karafiát a lilie jsou jí symbolicky pidávány, ale rže, královna kvtin, je nejvlastnjší kyticí její. Maria sedí v kei ržovém a ke je pln zpívajících andílk (starý obraz štraspurkský) Maria kleí v zahrad ped díttem, na nž andlé Marii koruandlé rže sypou (Filippo Lippi) Kdož by v krásných nují, a sice vncem ržovým,

—

—

;

;

—

—

Kdož by byl mariánských msících nevil poesii té Tomášem Apoštol ten, ta representace vší nevry, jehož jsem si jaktživ nedovedl jinak myslet než stále hlavou vrtícího, ovšem nevil ani v to nanebevzetí. Ale je známo, že když panna Maria byla už u samého nebe, pustila svj opasek dol na zem k Tomášovi a tím ho pesvdila. Podnes ve Vercelli v Itálii opasek ten ukazujou. „Sama církev, ta božská, nic krásnjšího nepostavila na nebeský trón, samo umní, z božstva narozené, netak vytvoilo nic vznešenjšího nad matku a její dít" njak to stojí v „Nevst messinské". V hierarchii nebeské mla panna Maria velmi záhy pední místo. A umní !

!

—

.

269

výtvarné rovnž záhy chopilo se úkolu spojit panenskou krásu s mateskou láskou a vyjádit obé výrazem ideálním. Umní nemlo posud skvlejších triumf, než jakých dosáhlo „madonnami". Je-li to pravda, co praví náš Berlíák Veselý ve své „Iconografii" krajan „Hekni mn, jak vypadá tvj a tvoji svatí, a eknu ti, kdo a jaký jsi" a podíváme-h se na madonny Rafaelovy, Murillovy atd., nuže tof jsme lidé velmi hodní a velmi krásní. Pál bych, abychom mli eské dílo o madonnách, alespo o eských madonnách. Že je „madon" ve svt alespo milliarda!? Každá katolická domácnost má njakou, každý chrám; v obrazárnách, zvlášt v oddleních „starších škol", je jich plno a ve sbírkách rytin je jich madonna byla vždycky „v mód" hned po desíti tisících Už co nejuznanjší representantka ženské krásy. Kteréž se pi tom representování ovšem darívalo asto velmi divn Madonního kultu chytla se jarmarená produkce však zbyteno o její výtvarech teprv mluvit, každý je zná. Ale také ruce „povolané" asto si poínaly divn. Nkterý malí chtl lichotit a uinil njakou vznebez idealisování, prostý šenou dámu „madonnou" portrét. Jiný pidal ješt další živé píbuzenstvo co sv. Annu, Alžbtu, staršího synka co sv. Jana atd. Jiný zas chtl jen podat kypré ženské formy a dátko u ader „madonnu s dítje jen jako monogram, naznaující tem". A ješt jiný uinil svou vlastní milenku „madonnou", ímž vším se vysvtluje, že starší madonny mívají obyženský ráz minulých stoejn hrubou mužskou tvá letí, kdy typ ženský od typu mužského ješt se tak nedlil. Pak se ale pan malí tebas na svou milenku njak zas rozzlobil, namaloval honem Poslední soud a bývalá madonna, pro nevru odsouzená, spíná ruce dole v pekle dnes visí oba obrazy vedle sebe. :

—

:

—

bh

—

—

—

!

•

—

—

—

: !

270

Každý malí názornil v

madonn

ráz

své doby a

svého národa. Proto ty stupn od Holbeinovy rudovlasé madonny nmecké až do italských brunetek. Ano i „mouenínské' panenky Marie jsou po našich kostelích, pišly škoda, že ani jedna „mouenínská" prý z Orientu

—

není od umlce znanjšího, bylo by zajímavo. jak sob typ africký sidealisoval na madonnu Snad až se nigrové !

vdu

a na umní. Prozatím arci mužem být spokojeni se svými madonnami „bílými". Ped madonnou Rafaeolovou v Dráždanech nebo Murillovou v Louvr trávíme celé dny a nemžem se oddlit. Úchvatný obraz, jejž maloval Duccio da Siena, hící jak Maria hledí rukama zachytit mrtvolu svého syna, psobí dojmem tak tragickým, že se z nho nevyžiješ po celý život svj. Ted panuje po vzdlaném svt pravý kvt malovaných madon. Panovníci, bohatí soukromníci, velké obrazárny pepínají se penzi, aby dosáhli madonny nkteré zvlášt slavné. Jen o osudech jednotlivých madon byla by už pkná kniha! Na p. osud Rafaeolova obrazu, na nmž Maria potkává syna, an nese kíž. Obraz byl malován pro Palermo v Sicílii. Koráb se na cest rozkotal a obraz byl vlnami šastn a bez pohromy donesen až do zálivu janovanského. Nyní se nalézá v Madrid. A což teprv seznam všech naivnosti na obrazech tch Jáchym potká se s Annou pod zlatou branou poata. U Ghirlandaja jsou naznaení, že byla Maria Jáchym a Anna obklopeni rznými svatými, mezi nimiž také naznaení jejího poetí sama panna Maria Drer kreslil její narození a nakreslil stedovkou pi dležitém díle jizbu. Reni ji namaloval co pi šití totiž. Pi Zvstování vidíme nkdy, jak Ježíšek snáší se k Marii co malé dátko po paprsku slunením (na vircburskem basrelífu i co embryo). Na útku pere

povznesou na

!

—

—

—

dve

—

:

'271

Maria plénky a andlé taní kolem, aby Ježíšek neU Filippa Lippi podává archandl Michael umírající Marii hoící svíku hromniku. Atd, Žádná otázka, že kult rnadonny je krásný kult. Poetické legendy vykvetly v lidu a mah'i dali legendám umlecký tvar nebo zas pešla myšlenka malíova v slova p.

plakal.

—

tm

;

a stala se legendou. Maria je patronkou všech a stala se pomocnicí pi všem a proti všemu. Zvlášt oba nynjší „mariánské msíce" jsou plny významných íkadel. Také náš národ

má

nkterá.

Dtem

platí ta, která ke dni

15.

srpna íká:

Svatá Královna dává první vejlupek

(první oíšky

A

totiž).

dorostlým

ta,

která tvrdí

Když o Nanebevzetí hezky, duí se víno eský.

Vera

bylo

pece hezky

—

je-li

pravda?

!

Konec

léta.

a)

Musím tedy

také už oznámit, že jsem zase v Praze na solidnost tenáovu, že mne neprozradí. Vždyt jsem se vru ješt ani nerozho, odpovím-li na dotyné otázky „I ješt jsem neznal tam ten kout v Pyrenejích, víte mezi Svatým Sebastiánem a Bayonem, tedy jsem to tam letos trochu prolez' !" ert poradil, abych si také jednou nebo snad: „E zajel do Haparandy ve Švédsku, bych pece poznal, jak to vypadá, když slunce ani nezachází!" nebo konen: válel „O nikde, kam pak má lovk poád jezdit! jsem se jenom osm nedl po Bodamském jezee, to je všecko!" Arci že se rozhodnu najisto, a rozhodnu už velmi brzy, a pak to tenái také sdlím ale prozatím ^- pst! Ostatn je tuze snadno možno, že se podívám ješt nkam. Jako se chodí po lázeské dob ješt do menších lázní, „k dodatené léb", z Karlových Varii do Kysiblu, z Teplic do Dubí, nebo jako lovk,

Spoléhám

se

ale

:

—

^

—

mn

—

—

—

;

nkam

—

273

když celý den nic nedlal, pak si lehne, aby „trochu si odpoinul". Daleko bych arci tedy nešel, jen tak nkam, kde bych si teba sám ješt nco kde není ani draho pivydlal kde na jsou velké ovocné aleje velké to mne láká, ach to mne láká! Zrovna sady stromové tcd dozrává eské ovoce švestky domodrávají a volají:

— p

—

— nás!" —

„Trhejte

oechy

—

—

jablka

„Kousejte

lákají:

nás!"

—

„Kamenujte nás!" a mimojdoucí lidé tomu vyzvání milerádi vyhovuji a k vli nim je tam tedy nkde pod stromy bouda, a v té boud hlída a kolem achich, za boudy a kolem hlídae je tolik poesie prosí:

—

—

sv3'ch

let

nejmladších,

nejkrásnjších,

nejideálnjsích

nepál jsem si pranic na svt nežli být v takové boud a být hlídaem Ale dosud jsem svého ideálu nedosáhl - !

který chtl být to pívozníkem, nebo Heydak, který chtl být koím jednou jsem alespo No je to, že jsme nemli talent

jako také nedosáhl svého ideálu Hálck,

—

—

!

V Chržín to bylo, o prázninách, svj ideál za tiché noci. Vytratil jsem se ze statku, když už všechno spalo, a pospíšil do sadu, kde byla práv dostavna zafuk' o

!

slamná bouda, do

ml

se vesthovat níž píštího dne usnul jako paez. Aha, hlída. Vlezl jsem do boudy a vždy já tenáe znám, on se myslí si ted tená ted pijde ta obydomnívá vždycky, že je duchaplný ejná romantika. Bouka, blesky, hromy, liják, smrtelná ouzkost. Nebo zlodji, strach, snad i výprask. Ach ne. tu nety tenái milý, nco tak pkného se Spal jsem, pihodilo já neml jaktživ žádného štstí najednou jsem se probudil zimou, mráz mne zaal lámat,

—

—

—

;

mj

zaal mnou je

mn

—

všechno

!

—

beel až do bílého rána. klepat, a já ale je to zajímavé, vid?

—

To

—

Abych však jenom poád sám o sob nerozmlouval jak pak se tedy za tu dobu tená ml? co pak dlal? Neru<ía. Sebrané spisy

II.

18

274

—

Ml hodn

strachu he ? Že bude velká svtová vojna, hloupé historie tam v Bulharsku dole? To je vidt, když mne tená nemá, jak že hned ztrácí hlavu Smát jsem se musil, srden smát, když jsem si pomyslil na z té

!

ty

strachy!

Vždy

bylo a je být o njaké

nemže

letošek

pece tak jasno, vojn ani ei

že pro

— vždyf — —

hned od božího jara mohl ten, kdož má oi Tedy: Každý historik a statistik, každý pamtník a tená, každý léka a apatyká, každý fará a kostelník, každá porodní a svíková bába, každá sbratelka hemánku a hotovitelka povíjan, vbec každý a každá, kdo má a kdo má zkušenost, ví, že v letech, kdy je vojna,

pam

náramn mnoho

rodí se vždycky

dtí.

Dále: Každý venkovan a venkovanka, každá hokynáka a ovocnáka, každý sada a zahradník, každý pírodozpytec a vbec zkoumatel zase ví, že v letech, kdy je málo oech, také dtí rodí se úžasn málo.

A konen Každý, kdo má oi, kdo šel nkdy letos na procházku, kdo po cest vyzdvih' hlavu, kdo se podíval na njaký oechový strom, vidl, že tak málo :

oech

jako letos nebylo už dávno.

Ješt jednou tedy: ale

oech

málo,

je

málo,

není žádná

tená

nepišel?!

Proto

jsou

arci

Oech

je letos

málo.

dtí málo. A když vojna! Pro pána boha také

ti

Když je je dtí na to

—

Bulhai pece jen

praošklivý,

praohyzdný národ Celý svt se jich bojí, a dívá se na s takovým jakýmsi podivným citem, že mu jako nejspíš pece jenom jednou vyvedou njaký malér! !

n

lovk který

to ani nechápe,

dlá

tom, že

jen to,

co se

lidé se ošklíbají,

jak že

mu a

mže

líbí,

vbec

být takový národ, pranic se neohlíží po sebese chová

tém

!

275

vdom

a mužn. A vidíte, Bulharm nedaí se pi tom ani zrovna špatn! Ba oni postupují i v hodnostech, tam jenom pruského avanžují zrovna úžasn nejdíve uvilajtnanta. teif už mají rakouského obrlajtnanta rusklio nebo díte, za králko budou mít už hejtmana, docela tureckého - já na to sázím! Vždyf i ten protivný, paliatý Koburg má stejn protivné štstí! Na máme trnu se arci neudrží dlouho, to ale neškodí ted momentánní fotografii a tou podaí se tedy snad

mU

:

—

—

pece, že se potomstvu zachová celá ada nynjších bulharských knížat a Koburg bude tedy mezi nimi. Avšak on má už i jinak zcela neobyejenou slávu. V krámech jsou vyloženy klobouky „a la Koburg". Ve skíních se lesknou kravaty „a la Koburg". A pernikái peou tírohý marcipán, který se také jmenuje „Koburg". vidl jsem sám A musí to být marcipán zcela dobrý na ulici nkolik sleinek, jak „Koburga" kousaly a pi tom si mlaskaly a mlaskaly, až ho sndly. Mne ješt

—

nesndla žádná.

To my jsme se

ve

svt

zcela jiný národ,

my hodni Ba my nkdy z toho nanic. !

my eši!

nejšpinavjší jsme tak hodni, že je

nikdo,

ani

prt

nám

Nás nebojí tak jsme

—

až

samotným

pojednou pak chytáme za „Pro pána boha, vlasy, hmatáme sem tam po nich. vždyf tadyhle bývá pece to, emu jiní lidé íkávají hlava!" Jako ted zase na p. pi tom nejnovjším úkazu školském. Tu stál skuten veškerý národ jako zkoprnlý. Ba i sám náš nejpednjší politický vdce byl prý jako hromem zmráen, stál tu jak v sloupu, a teprve po dlouhé, dlouhé dob splynulo mu se rt: „No to jsem Že

se

—

Franta!" Ale to

My

se

už se nesmí nadál takhle dít, moji milí! musíme, drahouškové, pece jenom trochu zmnit 18*

;

!

276

mn

se docela Já se sice do politiky nikdy nepletu, ba zdá, že se mne národ ani o to neprosí, abych se pletl ale

když

mám nkdy

myšlénku

dobrou,

nezamlím

ji

mám my musíme

smrti! A zrovna ted myšlénku tuze dobrou! Pánové a dámy: být statenjší! Ano! Já neíkám, že jsme dosud ach ne! my jsme slavili, jubilosnad neinili pranic vali, tanili, vítali, v prvodech se ubírali, bazarovali atd. ale to dosavadní ješt nestaí neuž zcela

a kdyby

na

to

byl

trest

—

—

pkn;

Vždyt je v Cechách ješt nkolik tisíc obcí, kteréž dosud ani jednou jedinkráte nebyly svdky njaké staí!

národní", je celá ada spolk, jakoby dosud se byl ani nedotkl roku trvá já sám znám jeden, který už tri no to pece nea neml posud jubileum ani jediné mže být! Pánové a dámy, dokud my nebudeme tak slavit, že slavné vlád až oi pejdou, tak jubilovat, že „povznášející

slavnosti

—

jichžto ruch národní

tvrt

—

až uši zalehnou, tak tanit, že se jí až hlava zatoí, dotud, pánové a dámy Ovšem, boj bude tuhý. Slavná vláda nám bude teba slavnosti zapovídat. Jako zapovdla na p. slavnost spolku „Oliva". Ale to nás nesmí zastrašit, my musíme

jí

——

ano musíme

—

— —

Dovolte však, abych na chvilinku sestoupil s povzneseného eništ politického, abych pitlumil hlas

svj hromov bouný a nkolika alespo slovy vyslovil zde hluboký stesk svj nad tím, že tedy nebyla provedena ta velká slavnost naší „Olivy", s prvody a veškerou veejnou slávou, stesk nade vším, tím pišel život náš národní

o

Již

že sice

dávno iní

jsou uniformní,

pirozená

—

národním slavnostem našim výtka, jedna jako druhá. Uniformita ta je vždy slavíme samé stejn obrovité se

277

národní

velikány

sloužilé spolky

a

— ale

se

stejnou

zmna

nesmírností o vlast za-

by byla pece jenom

vítána,

zmnu nám

mohla

a ted si tedy pomysleme, jakou „Oliva" podat! .Oliva" je totiž pomocný pro pípad choroby a rozvinuje se z toho ped námi novosti a krásy!

že

spolek smrti".

obraz

,

vzájemn

—

Mžikem

netušené

výjiž

pímo

Pedveer. Slavnostní uvítání pibylých hostí a spolku na nádraží. Rozvážení jich v obecních vozech pohebních a koárech smuteních po pražských nemocnicích, umrlích komonich, kryptách a jiných laskav poskytnutých bytech. Nadšený lid zpívá ped nádražím „Tmavá rakev jest tvé lžko" od Gregory a Horákovo „Musí sím, musí

Vlastní den.

—

ek.

shníti."

asn

s

Dopoledne velký

Volšanech

naped

;

rána

slavnostní umírá-

prvod

na hbitovy na

ntreprise, pak rubášový

prvod

jako

„Mlyná

a jeho dít" (dti, panny, ženy, vdovy, mládenci, muži, vdovci), pak stídav kapely a spolky; kapely hrajou na tahací pozoun Svobodv marš pohební, spolky zpívají „Miserere". Po obou stranách celého prvodu kráejí mužové v erných pláštích, s ho-

v

ícími

—

smolnými pochodnmi. Na hbitov veliké hrob o závod. Na to udílení cen; první skvostná kovová rakev; druhá: pekrásné náiní

kopání cena:

ebenového deva a stíbra dle nákresu výtvarníka X.; tetí: mísa do postele, z tžkého stíbra Naveer banket. Hudba hraje Veitovo „Tebe k hrobu..." klistýrové, z

Eh

na

—

—

na

popouštt ješt dále uzdu své

fantasii,

vyvolávat luzných obraz adu dlouhatou, vždyt je slavná vláda nám to všechno už po všem slavná vláda nám

— — —

—

!

278

—

jakož jsem už ekl My neunavíme Jenom Ale dv, ti léta, a nebude jedné jediné vesnice, aby v ní nebyla njaká velkolepá národní slavnost, jediného lovka, aby nebyl se súcastnil alespo už na sta velkolepých slavnosti národních Musíme oboit se do toho všichni, musíme pomáhat Já budu v pední ad. Zasi všichni, vydatn, vrn! S vysokým, guberniálním dovolením ložím agenturu. zaídím si „Ústav pro poádání velkých slavností národních". Za pevnou, uritou cenu dodám všechno na svt, eho tu teba. Budu mít na sklad slavnostní eníky, od nejráznjších až do nejmizernjších. Družiky od nejhezích do nejošklivjších. Spisovatele proslov voucí kluky do nádraží, dti a slavnostních list. pípitkáe k banketm s fánglikami ke špalírm, Ale vždy já jsem slíbil, že nebudu o sob ani už No jak pak mluvit, že budu mluvit jen o tenái! se tená tedy vlastn prodýchal tím letošním horkem? lovk lenl a lenl, až už byl vru Dsná parna! „líný jako ruský konsul" (orientální poekadlo). A žíze zdali pak tená na to pípad', jaké že ml, že je to vlastn zaízení moudré, že zrovna v let nebývá tená od tch všelijakých A pivo ani dobré? umlých ventilac mezi dvemi a okny bolení zub a ve však to asi nebylo zrovna kloubech revma? No, no Páni lékai, když v Praze už tch lidí není, strašné! kteí mohou dobe platit, jdou si také , na ven", a když ale já ten mizerný jsou lékai pry, tedy se lovku vtip ani nedopíšu! Vbec to léto dopadlo celkem ješt znan lip. Prosím vás, copak mohl nežli jak pvodn se zdálo lovk zde na zemi vlastn oekávat, když i na nebi bylo jedin v msíci srpnu zatmní msíce, padání !

!

.

—

—

— —

ml

—

—

!

:

.

.

279

hvzd,

zatmní

veliké

skvrna na slunci

—

slunce,

stále

spsobcm íkáme „nebeské" Však pestáli.

Dvat

je již

kvt! A

ohromná

jimž podivným

zjevy!

bohudíky po všem

Ve zdraví na p. je už

rostoucí

a jiné ješt vci,

Ve zdraví jsme to nám. zase po Praze jako sjara na louce

vracejí

!

se vandrovníci zase k

jako by byly pišly zrovna odnkud z horoutmavé tváe, opálené šíje, jiskrné oi pravé diblice! Nežli si je tu vybílíme zase trochu na cílio

tento

—

andly

—

—

tyry nedle

to

bude

trvat!

b)

—

—

—

Mlask-mlask hubika, mlask-mlask hubika na všech stranách horoucí objímání, po všech ulicích hlasné hubikování mlaskání, jako když ježek pod postelí šváby louská! No ano Pražan potkává v Praze Pražana „krajana" áká radost! Aspo kdyby tím netrpl lovk, kdyby lovk Ale ve už zaklíilo já lovk byl z toho vyjmut! podezení, a vzrostlo už na pesvdení, že ti tvrtiny všech tch lidí jen proto šli letos z Prahy, aby po názrovna mne! trnáct vratu mohli hubikovat mne pus jenom od Šebora až po Cumpelíka, to je pece trochu mnoho A k tomu samé mužské, pichlavé, vouchutná to, jako když lovk rousavého saté tváe holuba na pazour líbá Ale já se už maltretovat nenechám, já tady písahám za každou další ješt pusu mužskou chytnu

—

—

—

—

—

mn

—

—

!

I

:

!

280

kolem krku kteroukoli hezkou paní, o které se mi uzda, že jsem jí trnáct dní na Píkopech nevidl a je

—

z

toho duel

vdc,

!

Písahám

písaha

—

to

pi rozumu

našich politických

nejtžší!

krok poznáš takového pražskovenkovského protivu! Chze jeho je nápadn rozhodná, strojen pevná, na znamení, jak že mu tmi procházkami tam nkde po bramboišti „sesíhly svaly". Ruce se klátí, tlo kolíbá, jakoby ani nevdl, kam už s tou silou. Na

sto

Ústa jsou pootevena už by vypravoval

—

pes

:

v hrdle to

honem

— jen

oividn kloktá honem Oi se

;

!

rád svítí

celou ulici a vyhledávají, koho že

už ho má, daleka podává ob ruce, hlasem okázale mohutným volá: „Brate, jak pak jsi se tu ml? Co pak ty jsi nikde nikde " i ty klacku všude kolem, ty A ty Kdyby nebylo ve velkém tak ukrutn dležito, slyšet alespo brení voz, gutaperovým špuntem by si lovk uši zacpal! „Prosím t, kam pak to zalezly letos ty ovic!? Vždy prý tam ani nebylo lze neho dostat, musily si samy uklízet, vait ..." „Eh, co, alespo se nauila Emma snad trochu kávy uvait, beztoho ..." „Ach, a tam prý je tak krásn!? Taková pí." roda „Krá-ásn, ti povídám! Ty lesy, víš a ty zíceniny, víš jest-li pak jsi už slj^šela, že jsem se s doktorem .... zasnoubila?" „Eh, jdi no to ti gratuluju! A co jsi udlala s tím obrlajtnantem od reservy?" „Víš, toho nechám v reserv ..." už ho zahlí

—

bží pes

cestu,

z

—

—

ei

ei

!

mst

—

.

—

— .

.

—

—

—

—

.

.

—

—

— —

—

—

co to je! Pišel jsem ti do Prahy zdravý, jako eetka svží, a jsem tady ti dny a už jako kdyby mi maso od kostí odpadalo jsem zase celý zchvácen ..." „Já nevím,

—

—

•

iítíl

—

„Nejvtšího vzteká jsem ti ale mla, že mne den co den nechala dopoledne hákovat! Víš, na prázdninách, mžeš si myslit! Já mla takovou zlost, že bych byla ani k jídlu nešla. Já jsem taky trucovala, ale tetino štstí bylo, že jsem mla o polednách už vždycky teta

takový hlad

—

..."—"

—

„Ta

ti nadlala s tím rytmistrem flaus povšeobecné pohoršení On jí íkal pede všemi lidmi jenom „Lori!" co tomu íkáš?" „A ona jemu?" „I ona by mu byla snad také íkala jen tak krátce, ale víš, on se jmenuje Vašek ten malér! „Eh, co, když jsou na zlaté šry, je i Vašek hezký ..." „No, co mu mám také íct!? Já mu pece neeknu vždy vypadáš poád jako tíštka trochu jsi opálený to je všechno ..." A ono se to bude mlít lovku kolem uší ješt poád houš, ješt poád víc, ješt divoeji Každým vlakem jich pijíždí do Prahy alespo sto poítejme denn jenom dvacet vlak .... Ale co dlat, ty bože Prahu jim zapovdít nemžeme ... a konen jsou to pece jenom také lidé .... teba chybující, zbloudilí, ale pece tedy lidé jako .... A lovk má své okamžiky .... lovku je jich nkdy zrovna skoro líto. Když je tak vidí, jak obracejí každý šesták, a rádi by ted za den uspoili, co tam za Jak hltav tou jídelní lístek týden byli promarnili No víte, hezké to nea mlaskají už pi pouhém tení bylo sice od vás, že jste nás tu v Praze opustili, když nám tu bylo nejh, když jsme se smažili a pekli, nudou ale snad v tom pece jen nebyl se zrovna rozzivovali snad jenom jste trochu slabi, úmysl a špatné srdce

vídám

ti,

—

—

:

—

—

—

nm

—

—

!

— —

—

'

—

—

•

!

—

mj

!

!

!

— —

!

282

nedovedete

odolat

znamená tak

asi:

mód, myslíte, „love, ted je

že

slovo

ta doba,

„sezóna"

kdy

mžeš

být hloupý, kdy mžeš promarnit poslední groš a nic, chyba jen ve vzdlání, nikde pranic za to nemí' no víte co pojdte tedy zase jinde než ve vzdlání

— —

dom, vyspte dobrého piva,

—

na dobrých postelích, nabumbejte napapejte se dobrého jídla se

— —

se

Vidíte, ani z toho vám už nevyítám faleš a sobectví, picházíte zrovna ped posvícením. Že dostavujete se, když se tu zaínáme zase mít do opravdy dobe. vy vokái však vy dobe víte, pro picházíte I hrne se sádelná zrovna ted! Když ze všech Když už letošních hus a vinný zápach erstvého zelí. zaíná se kouit z mis s knedlíky švestkovými. Když skopová kýta s okurkovým salátem je práv nejlepší. Když po zvináských krámech jsou žlutonoliých koroptví a „nedobarvených" ješt zajíc plná bidla. Když v prvních

že

—

vn

dom

podzimních

mlhách

raci

vyzrávají

na

chu

až

pímo

božskou. Když brambrky zrovna se už rozpadávají a vyzývají k nejsmlejším kombinacím kuchaským. Když na trhu stojí žena vedle ženy a každá má ped sebou na ošatce a v nši plno buclatých hib, blounkých z doubravin, hndounkých ze smrin ted je Je-li vbec njaká „sezóna" ve svt už jen ty houby! Já „sezóna", moji drazí! Achich miluju beznové fialky, miluju ervnové rže, ale pkný záijový híbek jde mi ješt daleko nad rži i nad fialu Je pravda, do dirky u kabátu si ho nemohu dát, milé poslat: za také nemohu hned kytiku to ale nemohu si fialky zase nikdy dát do delikátní polívky bramborové, nebo omáku si jimi zlepšit, nebo usmažit si je na másle s vejci, a nemohu rovnž taky rže si zadlat s telecím pleckem a karfiolem na nej-

— —

—

mn dám

hib

—

283

na svt,

chutnjší jídlo

výtený píkusek picházej nikdo

s

k

nebo

hovzin

emi

si je

atd. atd.

do octa naložit co !

Jenom mi

o próze a poezii

!

Vidli

tu nejste

už

nkdy, jak híbek tiše pod mechem klíí, jak laškovn pak tu mechovou svou stíšku do výše zdvihá, jak odtamtud mžourá a na svt se kouká, jak najednou tu

—

stechu

se sebe vrhá ach jaký to obraz skromnosti a zase síly, prostoty v barv a mohutnosti formy, lahody pro chip i lahody pro jazyk celý les poezie mluví na nás z jediného hibu, lesní ticho s veškerou svou vnadou, lesní veškerou opojností svojí a ne jen poezie meze a plotu jako u fialky nebo poezie záhonu a kee jako u rže tedy A houby nejsou pouze píjemný a lahodný, ony jsou ovšem také živný, dle znalc tak živný jako samo maso! Šumavský deva zastrí do kapsy krajíc chleba, v poledne pak si najde k poádný hibec. oloupá si ho, požije syrového, a sil mu A houby jsou neubývá a on staí na práci všechnu ješt i naším eským, národním koením, lahodnjším a pimenjším než veškeré koení cizí, a my si je proto zavas sušíme a schováváme a ony slouží nám zas až na píští podzim pi síle plné, ba i pes mnohá a mnohá léta! Já sám pihlížím rok co rok co nejpísnji k tomu, aby sušených hub bylo v mé domácnosti vždycky do zásoby. .Kuchako," ekl jsem zase ted, je tomu sotva týden, „tadyhle je pt nových, jdte a nakupte k sušení hib; njaký z nich mžete dát hned taky do polívky, abychom nemusili do ní koupit extra lovk musí pemýšlet a spoit! A zejtra koupíte zase a pozejtí zase, pokaždé teba také zas po pti nových!" moje kuchaka to i odpisáhne, Ano, tak jsem mluvil Loni na p. bude-li teba já tak vždycky jednám!

—

vn

—

!

nmu

!

—

—

jsme

si

hubc

—

nasušili skoro žejdlík.

!

284

„Máme houby!" volám tedy nadšen a jenom dle „Máme houby!" volají tenáové se mnou a mají pravdu se mnou. „Máme houby!" volá veškerý eský pravdy.

národ a má také pravdu. ne o ne však já Nebot eský národ Není radno, ted do politiky si do politiky nezajedu Nemají nás ted ve Vídni, ve vládních kruzích, zajet! zrovna rádi. hnvají se na nás. Jsou prý tam v nesmírných rozpacích, mají konferenci na konferenci, nevdí už. co Chtli si nás není divu si s námi poít. Nu ano trochu pece vychovat na statný národ, chtli nám do žil místo vody vpravit trochu velé krve; ale at dlali s námi. co chtli a co chtli, my do njaké, teba sebe menší oposice ne a ne, my poád jen samá protivná, mazavá kaše! Bude prý z toho ted veliké vyšetování. Kdo že vlastn tím vinen a kdo že spiisobil, že ten druhdy tak chrabrý národ je už tak zpitomlý. Povídá se, že budou nejpednjší posavadní politití vdcové naši vzati do vyšetovací vazby. Jmenují se již i jména Ale já o to všechno ani nezavadím. Já jenom chci tedy íci že teprve t e d je „ sezóna " ta „ p r a v á sezóna " sezóna jídla a pití a blažených chvilek! Pišla jako rok co rok, v as svj zcela uritý, kdy hdé vracejí se zase z letních svých sídel do Prahy, kdy student a studentic pihání se denn houf, kdy vítr fouká už ze strnist, moští rackové a za mstskými kdy po Vltav poletují branami velcí papíroví draci zkrátka když už je po žních, doba posvícení, doba podzimních hod. Ale práv

— —

—

—

!

—

!

,

.

—

"*•)

—

—

*i Podotýkám výslovn, že také tohle .strništ" není žádnou narážkou politickou, a že nemíním snad naposled naše strništ národní Z toho arci na nás ted také louka, a po ertech studen — mandele jsou odvezeny, neprozetelní hospodái nevdí ani kým !

ale ticho

—

ticho

!

285

proto,

že ta

doba

rok co rok

vrací se rok

mli bychom

milou,

videlností

ním

vítat

—

co rok také

ji

s

takovou pra-

njak oekávat,

Doba nynjší, kdy všude u nás kvetou výstavy národního vyšívání, dává myšlénku sama. Ozdobme si pece už svoje domácí stoly! Cokoli hodujíce bereme do ruky, a to má ráz eský ubrus, ubrousek, všechno Nmci mají v tom skuten bohatství už celé.

—

—

!

u nich veškeré stolní prádlo náiní je dávno pokryto vhodnými, zábavnými, podntnými poekadly, národními, básnickými atd. My si jich dovedeme vymyslit také, tch íkadel vhodných, máme ale už i z úst samého lidu i

zásobu pknou. ^Požehnej pánbh !"• do ,.Host do domu, domu!" u nás se nepobízí!" „Ber, než se sklízí „Dobrého od repetyce!" „Prázdná mísa kuchaku chválí." „Polívika grunt a masíko špunt!" .,Po peeni korbel piva tak bývalo od jakživa!"

—

bh

— — — — — — — atd. — atd. — nelíbí se také jiným? To Myšlénka se mi myslím — já mívám nápady — já nejsem letošní! každá tenáka ví. Ale Tohle mi ostatn usedne tenáka ted? — a bude šít? — —

líbí

-

si

asi

si

Byl jsem za branou. Mohl bych sice napsat: .,byl ale vypadalo by to, jako že se jsem až za branou" chlubím podnikavostí svojí, a proto pravím jen mužn a prost byl jsem za branou. A vidl jsem tam kluka ;

:

286

a ten kluk mel papírového slovanských barvách. Ano!

draka a ten drak byl ve

lidé Kdo povrchn soudí, ekne: „No což!" Vždy na p. ešti novinái, pouštívají každý okamžik i

dorostli,

papírového slovanského draka, a není z toho také nic! Hraka!" Ale pravý myslitel, jako na p. já, soudí jinak. Ten ekne: v dítti je divinace. Dít je matce pírod mnohem blíž než tak zvaný lovk už vzdlaný a jeho pud je asto bystejší nežli náš dorostlý rozum. Dít provádí neuvdomle a jenom hrakou a jako ve snu vci, na kteréž výklad náš nejduchaplnjší pak ani nestaí.

íkáme,

není ve

že

svt jen

dít

má „andla

proto, aby

ale ten

pece

svého chránil

ped

strážce"

svence

;

ped

zelenou a žlutou modinou, onf ídí zajisté nejen dítte kroky tlesné, nýbrž i jeho kroky duševní, abych to jasn ekl. Jen že my nevíme, jak a pro. Vezmme na píklad pak je tedy nejprvnjší ze dtské hry. Prosím: všech her, hned na poátku bezna, hra o íizule? Pro po ní hned pijde mí, velký a malý pasák a poklepaná ? Pro na to špaek? Pro „honí se prase do Prahy" jenom ke konci ervence a na poátku srpna ? Pro nechává se drak stoupat teprv až v plný podzim ? Nkdo ekne o fizule se hraje proto na poátku bezna, že nemožno díve do zem nadlat dlk; a drak se nechává proto stoupat až na podzim, že pak už jsou pole všude prázdná, dole na zemi místa pro rozbh, nahoe pod nebem vtru pro rozlet více než dosti, lnu pro pak by na konci devatenáctého století neml vzdlanec pro všechno na svt njaký dvod! Ale pro tedy nehraje se na podzim, na tch prázdných polích také ? Pro na p. v ervnu nehrabou se íizolové dlky ? Aha Darmo kladu ruku na své mysli-

puchejem a

boulí,

pro

Pro?

:

—

mí

!

287 telské elo, darmo snažím se proniknouti vcí tch pvod nikdo ve svto to neví, já také ne. a vzrst a bli

—

Ale

ped

te

dále,

prosím

!

Když jsem byl malý

hošík,

nejradji hráli jsme si „na vojáky". HráU jsme sice také rádi ,na raubíe"," ale ponvadž jenom asi polovika pi tom mohla být raubí a druhá polovika musila být policajt, a podivným spsobem srdce nás každého spíše k raubíství táhlo, byly z toho jenom pak rozmíšky samé, hra mívala píliš brzký konec a proto jsme vždycky radj hned zas hráli si na vojáky Každý z nás byl voják, i ten, který nosil všeobecná branná ješt kalhoty vzadu na knoíííky hotovost. A o tyicet let pozdji je všeobecná branná Víme hotovost už u dorostlých co oban, to voják my, co bude za tyicet let z toho slovanského draka? Dnes lítá drak ješt jednotliv, za deset let budou již lítat v houfích, a za tyicet let bude už každý náš kluk sám takový drak a sice všeslovanský drak. Všeobecná více než tyiceti lety,

—

:

!

—

draí hotovost. Dovoluju naše,

tedy vysokou vládu, slavné též úady dovoluju sob upozornit. tuto ihned svoji radu, nežádaje ani za to

sob

zavas na

A

vc

nabídnout také udavaství, ani za tu píradu odmny jaké. Pomoc leží zde zase v samé duši dtské, a sice zrovna zas v té neodolatelné touze po he na vojáky. V jiných státech, z jiných asi dvod, zdá se, že duši dtskou už trochu pochopili. Ve Francii jsou už organisovány celé „bataileknme vojensky pravidelná lony školák", cviení dje se na nádvoí škol, jednou za rok dje se hra i velká pehlídka veejná. Po nich picházejí Nmci práv vydal Krabbe ve Stuttgartu „Instrukní knihu na vojáky". Popro infanteristu. Pro dti ku nmina. spšme si za Nmci. U nás je armádní

a

—

—

—

:

he

e

28S

Budou-li

ti

mali vojákové jako pípravou k velké vojn,

musí pirozen být

nmina,

cvicebným jazykem pi tom také na školách eských. Ze všech germani-

jejich i

—

mn

porozumla prostedk ve svt nejlepší už vysoká naše vláda? Dávám jí svoje požehnání, být naprosto jista. a podpory eských íšských rad Bude-]i zapotebí, aby se v ministerstv vyuování k vli sujících

mže

njaký odborný

tomu

zídil

ron

10.000.

rada,

Až mne ruka

my na nho dáme

Ale je ted asová, z té loyality bolí nastávat podzimní zasedání íšské rady a my svj pi tom úkol známe z „íf". Je vbec nová podzimní sezóna, jakož jsem už ondyno ..sezóna" trefn poznamenal, a ten papírový drak (nebojte se, já !

ta loyalita totiž,

—

už

o

se

nm

nerozšíím) je jednou

z

nejbezpenjších

vlaštovky podle nho se ídí, a divoké husy a kachny, a ápi a sluky, a když drak zaharaší, že to ptactvo zane si protahovat kídla.

známek

její.

Domnívám

se,

že

i

Je podzimní sezóna, výletníci se vracejí houfn, kdož ješt nenavrátili, oznamují už poštou svj píchod, kdož ho neoznamují, jsou arci snad ješt nkde v cizin, nkde v dáli. K tmto se obrací mysl má zde ješt už jen slabé. Snad jsou ted nkde v nadji njaké, ve Švýcarsku, snad dnes práv lezou na Montblank, snad dá pánbh, že nkde sklouznou a zlomí vaz. asu mají k tomu poád ješt dost, píležitost naprosto dobrou a nastalé už podzimní mlhy a snhové vánice jsou pro vzácnou výhodou. Když my Cechové nemáme a-le žádného štstí Co tu bylo letos v tch švýcarských Alpách zlomených vaz, rozbitých mrtvol, pohešených lidí, noviny byly plny a plny jmen a obšírných zpráv, celý svt zaale Cech nebyl mezi tmi lidmi ani jímaly zprávy ty Tyl napsal jeden Jako bychom ani nebyli ve svt se

a

n

!

—

!

!

!

!

289

ve svte je njaká díra, vezme pánbh ho tam vlepí. No ve Švýcarsku je pece ješt dr! A „tomu lovku" míním Tyla

kdysi, že kde

(lecha

hodn

—

a

už

—

—

chtjí v Praze postavit pomník

Je podzimní sezóna a nejen vracející se výletníci, také venkovští žáci a žákyn a s nimi rodiové co nkolikadenní hosté plní chodníky všude po ulicích. Hlavní starostí rodi je arci pro dít dobrý byt. Ale nemívají ve výbru pravého taktu. Vždyt já to pece vím Jsou tomu asi léta, co j.sem dal na tomto míst na srozumnou, že bych teba také pijal njakou sleinku na byt a na stravu a vbec na všechno. být pro poádnou pannu snad lepšího bytu než u poádného mládence? A vidíte nepihlásila .se matka ani jedna! Všechno na svt už se njak kazí, i ty matky ó matky matky !

dv

Mže

—

—

—

A

druhou

starostí je

„velkomstský" doplnk

šatu.

Jen že je proto nyní doba práv nejnevýhodnjší všechno má být pece moderní a o letošní podzimní a zimní se ješt nic neví. Jenom tolik se ví, že ty ovácké epice, s tmi daleko ku pedu vyuhujícími stínidly, které se na letní dobu pro dámy dlaly ze slámy a jimž modistky íkají „manilla", zstanou i pro zimu, jen že s krat.íím stínidlem a shotoveny z plsti. Dále se ví, že mužský zimník bude letos ješt širší, ješt delší, ješt vtší než ;

mód

byl

loni,

tak

velký,

že jej

„nkdy

ani

hodn

velký

nebude moci zaplatit". A konen se povídá, že jakpak bych bálové šaty dámské budou o masopust to ekl no ješt „menší" a dámy ješt dekoletovanjší nežli byly už loni. Co je mi ale potom, já do bál nechodím! Já se ostatn pidržuju kostumního náhledu všech dobrých básník, a ti tvrdí svorn, že pro dívku

lovk

—

Neruda, Sebrané episy

II.

jg

290

—

na to se „roucho nevinnosti je rouchem nejlepším" nepotebuje zrovna mnoho látky! Je podzimní sezóna. Strká se to všude po chodnících cestách vozových, vodí se to nepustmo v adách po i pti i šesti, a celé oblaky jakés se nad tím zdvihají k výši, tak že konce ulic vypadají zrovna až erné. Venkované tvrdí, že je to prach a že tu nemohou ani dýchat. No, bylo by nezdvoilé, kdybych se chtl s nimi, ale tolik dovoluju si jen podotknout, s hostmi, hádat; že mezi prachem a prachem je rozdíl, a tohleto že ten pravý prach pražský, magistrátn uznaný a potvrzený, vlastn není. Náš pravý prach je jenom od 1. ervna také kropí; od do 31. srpna a tu se uhce k vli vždyt vidíte, že 1. záí je pak už nadobro po ulice už se ted nekropí! A pak také ti venkované krí tu nosy a íkají: pak tady „Noviny pece jen píšou pravdu vlastn ty kanály tak ukrutn smrdí !?" Dtinové, pro! Zeptejte se na radnici, že nalézt píiny není zde vc snadná. Použil jsem práv uplynulé letní doby, pozoroval jsem, pemýšlel jsem, a lichotím si, že jsem už tedy sám na všechny ty píiny pišel. Pražské kanály smrdí, když je hezky; nebo pak není tu žádného proudní vzduchu a vystupující zápach nemže z místa. A pražské kanály smrdí, když není hezky; nebo pak je vzduch barometricky tžký a nedovolí zápachm, aby odplynuly. nebo vnikající déš Pražské kanály smrdí, když prší atd. A pražské rozmíchává pak podzemní ty kaly kanály smrdí, když neprší; nebo pak nevniká žádná voda pod zem, neproplakuje kaly atd. Pražské kanály ale já o tom vydám brožurku zvláštní (pseudonymn, František Voavka) a tam se toho všeho každý žádostivý dote správn a jasn. Prozatím jen ješt poale

nmu

nm —

—

pro

;

.

—

.

.

.

.

.

!

291

dotýkáni, že tch píin, pro které pražské kanály snuxli, o pestupný rok 366.

je 365,

A konené nad tím vším kroutí venkované hlavou a íkají: „To není pak divn, že v Praze je úmrtnost tak strašná!" Arci, arci ale za to máme my v Praze nejkrásnjší lunusy na celém A to je také nco Hned loni jsem chtl také o té vci dát širšímu obecenstvu ádného pouení, a jenom náhodou sešlo na škodu obecenstva pak zase s toho. Bylf oznámil jakýs pan profesor do cyklu pednášek, urených pro dámy, také jednu „o nynjší úmrtnosti v Praze" pro pikantnjší nemže se ani myslit A už jsem

—

svt

!

—

pedmt

dámy

!

nm

budu mít pro dámy byl tedy rozhodnut, že hned po pednášku zase já a sice: „O funusech, jejich významu také pkný! zdravotnickém a vychovatelském"

—

Já jsem

dovedu

sice

prbh

si

nikdy ješt zcela

veejn

pedmt

nepednášel, ale

živ myslet:

(Velký sál na Žofín. Paniek a sleinek plno, zrovna k umakání. Spisovatel pan /\ vystupuje na pódium, elegantn se pokloní, zasedne k stolku a zane hlasem

zvuným

a sympatickým.)

„Vysoce ctné paniky! Vysoce ctné sleinky!"

(„Výborn!") „Jsou

lidé,

na funusy." („Hanba jim

kteí se

diví,

že

dámy

chodí tak rády

!")

že ta hodinka strávená tam venku za branou, ten vzduch tam jasný a istý musí na zdraví všech ve funuse se sdílejících míti vliv co nejprospšnjší. A nejen vzduch, také sama již ta jízda v koáe, to lehýnké houpání a potásání. Jsouf mnozí lékai, moudí, ano vhlasní, kteí pímo doporuují

„A pece nikdo neupe,

19*

292

koárech jakožto prospšnou zdraví, zvlášt ale jakožto fedrující trávení a zažívání (Sálem zachvívá nespokojené mruení. V pozadí ozvalo se jednotlivé „Oho!") „Vezmme ale radj tedy stránku toho mravní. Do jízda v

.

.

koáru sesednou tyry dámy

jednoho stolku

.

sesedávají

obyejn

také

Ke kávovému tyry dámy. Není ale

ob as, nkdy, vítána zmna ? Není do ady každodenních kávových spoleností vítána tedy zase na p. taková spolená zábava funusová ..." (Mruení roste, ,.0ho!" na všech stranách.) „Piozumjme si dobe, vysoce ctné! Já se práv zastávám dam a jejich cností Dámám se vytýká, že nemohou a nemohou posedt spolu, aby nkoho nepo!

nesemlely. V koáe o funuse zajisté mluví a o kom že mluví ? nejspíš tedy o tom mrtvém. Lze sob ale myslit, že by ho zrovna v ten jeho den, o tom jeho funuse, také pomluvily? O nikoli Tím ale je hanebný úsudek o dámách a klepech jejich vyvrácen již co nejlíp, tím je podán dkaz, že jsou skuten dny, kdy dámy se hrdinn pemáhají, kdy ani " nepomlouvají (Ukrutný rámus. Dvée sálu se hmotn rozevou. Pan /\ letí pes schody, pvabn jako andl.) mluvily, jak

nemlí,

íkáme

zajisté také

!

—

Kouzlo eského podzimu.

Nemohu stolku

— —

lovk má návyky

déle odkládat,

již

je

musím

vlasn poád stejný Vidím to na sob

tytéž.

—

!

již

zase ke

Mlád,

stár,

zase ted jasn.

svému

poád Když

—

jsem byl mlád abych si tím tenái už postžoval bývalo mi náramn asto „ubližováno", den co den. Sotva že jsem nkde nco vyve a ono se to na

tém

—

mne prozradilo, už tu byl otec a -a „ublížil" mn. Kdysi se tedy pihodilo, že jsem u nás v prjezde hrál špaka, špaek že rozbil lampiku s olejem, visící ped obrazem panny Marie, a otec že na to vyšel a už „ublížil". Tentokráte mne to ale rozhoilo. Mohu já za .špaka? Za hloupé devo? A já se postavil tedy na jednu nohu, ke kamnm, vstril jsem palec levé ruky do huby a trucoval jsem. Když ekla maminka: „Poj jist!" já bramborová polívka a v ní krupky! nešel. Beztoho knedlíky švestkové. Ale po polívce pišly O tch jsem díve nebyl zvdl. A táhlo mne to tedy

mn

—

silnj až

—

a silnji

-

—

—

a já

se

pošupoval

blíž

a

blíž

—

294

A

zrovna nyní máme zase dobu knedlík švestkoZrovna ted dozrály švestky a semlet „první jemen", a není ted na venkov ani v Praze domácnosti jediné, aby se v ní nevail „z nového" knedlík, a není po eských krajích lovka, aby neml ted „švestku samou jen v hub", ili aby nešilal. Ale šišlá rozkoší jen se podívejte na nj, jak že se mu oi rozkoší Venkov i Praha nesou se stejnou touhou, rovným svití chtním. Na všech stranách se to koulí a bublá a leskne mohl bych bylo mi letos sice ublíženo tuze a voní s palcem v ústech poád ješt trucovat u svých kamen ale když Švestkový knedlík miluju. Je to jídelní ideál. Ne snad že bych k vli nmu, nevdník, pohrdal nCtím nekterým knedlíkem jiným o ne, to nikdy pejedly knedlík obyejný, nech už je v cibulkové omáce nebo v maštném zelí. Uznávám píjemn škrablavý knedlík špekový. Obdivuju se vypracovanému a pece lehkému bramborovému s moukou. Vítám lahodný tvarohový. Pohlížím s pocitem spokojenosti na sytý knedlík krupicový. Dostávám se do píjemné, smyslné nálady voavým knedlíkem jaterním. Podávám se ihned voln rozmaru nejbujnjšímu, jakmile ped mýma oima objeví se knedlík humorista, jarn veselý, komicky umounný knedlík tešový. Ale když pijde na stl knedlík švestkový Víte, já lituju, že nejsem králem Ne snad, že bych dovedl pak na posední pojíst ješt jednou tolik švestkových knedlík jako nyní, to není vbec ani možno ale že bych švestkovému knedlíku prokázal konen svou úctu, svou lásku spsobem pímo záivým. Jako ji zamilovanému svému jídlu prokázal onen král anglický, o kterém vypravuje Ludvík Storch. Král ten náramn vých!

—

—

!

—

—

—

——

mj

—

!

!

—

—

295

rád

dobe

jedl. Nejlepším pítelem na Nejmilejším jídlem pak byla mu

kucha.

od ledviny, tak zvaná

peen

svíková

svt

byl

mu

peené hovzí

— eknme

„beef-

kucha upekl tedy takovéto bedro hovzí, zcela neobyejn chutné, zázran šavnaté. Král okusil, zaal nadšen pomlaskávat, oi se mu leskly a nejsteak". Kdysi

.si

jeho ruce ráily se rozklouzávati a rozklouzávati po vznešeném biše, až do hotového tance. I povstal, ml ohnivou svj a pravil „Ode a tasil pak královský dneška bude se Tob, peený kuse hovzí, vzdávati pocta rytíská pasuju tímto na rytíe, jmenuju šlechticem mezi jídly!" A od té doby íkají v zemi anglické v skutku celým tm peeným bedrm z velkého vola, jakáž o slavnostech picházejí na tabuli královskou, nejinak než „Sir Becf", a hovzímu od ledviny „Sir Lom beef", a vzdávají beefsteakm poctu barónskou. Vidíte, takového nco bych já ted uinil Jméno toho krále se arci bohužel nezachovalo. Nejmennjef ho ani zmínný Ludvík Storch, mu vnuje celou báse. Ale chtl bych také tedy tak zaniknout, tak být zapomenut, jen kdyby se mi poštstilo, švestkovému knedlíku vyšší

e

me

—

:

T

T

o

!

a

zjednati v že

—

národ eském

trvalou, co nejvyšší úctu. Jen byla by to s tím šlech-

pemýšlel jsem o tom

tictvím

u nás

Vyknte

—

vc náramn tžká

!

Divn by

to znlo.

jeden šlechtický titul po druhém, myslete si k tomu pokaždé ty naše výtené švestkov knedlíky všechno to zní tak prázdn, tak nucené, tak neesky, tak ani pi rytíi baroni cize. Knížata hrabata je tu jediném tom jménu si jazyk eský neposkoí jasn zase vidt, že jsme národ bez šlechty, že nemáme pro ni ale pražádného šmaku Musil bych pi tom pasování pronést se vru tedy asi: „Vy knedlíkové švestkoví - Vy jste povzneseni nade všechna jídla Chci. abyste si

—

—

—

—

—

—

!

!

!

296 byli po vždy za to také ctni a váženi. Nemáme posud žádné své šlechty národní, jmenuju tedy Vás, o knedlíkové milí, jedinou a pravou šlechtou eskou. Vás, kteí ..." jen že až zanou jednou po Evrop šlechtu vyhazovat

—

—

a oni zanou hodit také svj

máme

——

Bohužel,

—

my bychom

knedlík

slovo

že

pak tedy musili vy-

švestkový,

„knedlík"

to

nezní

nejlepší,

njak

co

pkn.

mi tedy poštstilo aspofi, vymnit je za slovo Najiné. Vymyslit si njaké zvunjší, lahodnjší, hezí padlo mne už ledacos Napadly mne místo „švestkových „Žbluky"; tená pochopí, pro knedlík" tená pochopí „Žbluky". Napadly „S k 1 o u z k y" to by nebylo zrovna zase. Napadly „Sleinky"; no tak tento! Napadly „Panenky"

Kdyby

se

!

—

— —

Já nevím, ihned panenky

;

pro mne !

vždycky a pi všem napadají Ale myslím, tentokráte že mne napadly

dobe.

Panenky! V skutku myslím, že švestkový knedlík je co do svého rodu ženská. Že náleží k slalDému, ale krásnému pohlaví. Ty jeho mkké, oblé formy! Ta pikantnost! Ta okolnost, že teprv pak je lovku zcela dobrý, když mu dá lovk trošiku cukru! Ten starostliv, samolib upravený zevnjšek! Ty tváiky, ervenající se vnitním zdravím, tváiky „krev a mléko", zvlášt ovšem na venA ten kov, kde jej mlékem polévají místo omastkem ist ženský rozmar! Pisedni, vezmi do ruky vidliku najednou ti knedlíek stíknul na a nž, pibliž se a nos Zrovna, ale zrovna tak, jako když stojí Btuška u necek, lovk jí nedá pokoje a ona na nj chrstne !

—

!

vodu

•j97

A nevcliází švestkový knedlík lovku, zrovna jako ženská, lichotiv „dovnit" ? Neusmívá se lovk mimovoln, jakmile na nj pohlédne, zrovna jako na ženskou V A není vám, eknte upímn, když vidíte plnou mísu knedlík švestkových, zrovna jako když se díváte na celý díví pensionát, nebo jako když se vyhrnou dcerunky díví školy? Neuinilo z vyšší zde dobrotivé nebe, abyste si mohli vybrat podle svého jiusta: blondýnky, píhndky, brunetky s bílým syrekem, kaštanovým perníkem, do modra erným mákem ? Nedje se vám s vaší náklonností k švestkovému knedlíku zrova jako s náklonností k dívce? „Láska jako slza rodí se v oích a padá k srdci", íká se v písloví, a stejn dobe by se vru mohlo íkati „láska jako slza a jako touha po švestkovém knedlíku rodi se v oích a padá" tedy k srdci nebo tak tam nkam! A což hc ? to druhé naše písloví: „Láska má ti jazyky" Nechtli byste mít ti jazyky u takové mísy? Ba ty vady obapolné, ist ženské, v tlesném i

—

—

—

i

v

ústrojí,

pírod samé

již

založené! Švestkový knedlík

jené mouky. Ženská sice není z jené mouky, ale kdož by sob nevzpomnl ihned na ženskou, když slyší: „Jemen hospodáe devtkrát zarmoutí", nežli jej hospodá dostane jako zcela do své moci Nebo, když te zase písloví: „Tob, jemeni, dlouhé jsou vousy a na p.

je z

!

krátký rozum!"

Co

je to ale

pevyšují

všechno plátno, když dobré vlastnosti nepíjemnjší ihned o nkolik

vlastnosti

ty

pater! Ta mkkost a hladkost, a pece ta vábná líc píjemná tsta odpíravost

—

ta

vn

—

--

Píšu a sbíhá se mi v ústech

,Náno!'

—

zase

—

pi tom ta lahoda

298

^Rrráte?" „Zdali pak byste vait!

— ?"

uhodla,

co

budeme dnes ješt

„To není žádné umní! Švestkové knedlíky!" „Holka, vy jste moudra! Tady jsou dva šestáky. Za ( mouku, za 6 máslo, za 3 vejce, za 3 švestky to bude za ii syreek máme ted už lU za krejcar tady je ješt šesták knedlík tedy 30. Ale pokejte

—

—

víte,

—

—

—

co naši otcové íkali?

„Kdo pak by to mohl vdít!" „íkali: ,Z píjedku hlava nebolí!" vás, važte

si

moudrosti

otc

—

Náno. prosím

ale ted už lefte!"

OBSAH. Str.

Od Nového roku do

Sy lve stra.

Rozjímáni novoroní

Na prahu masopustu

V

zájmu Hdského plemene

Z vynález zneuznaných Masopustní agenda nebeská Slovko pro dobrou véc Do posledního dechu

.

!

56

^Fin-de-sicle!" Jaro masopust Všeho moc škodí Zimní výstava ríiží V den Jordána hlahoslavence

59

—

Dopis eskému Pst Opoždný sice.

65 71 76 83 89 95

jinochu ale takto

pedasný

Nepíšu nic!

V pedtuše

jara

Jarní noviny

.Máj^ Máj li90

Vzpomínky Svatojanské Proti zvyku Manželské kázání

Letni

V

dešti

Dokud

je

V dob Kam? Za

letni

máj

rži nudy

3 31 36 41 47 52

•

reíérát bálový

.

.

.

.100 106 110 115 122 128 133 138 144 149 155 161 165 171 183

Str.

193 109

Zase v ržich Na vybranou

Na samot Vdovcem po živé Na erstvém vzduchu Hodinka v Ivrkonošské restauraci V lesích Z eské koruny „vypadlý drahokam .

.

V eském pístave Píbram Na horách Za doby mariánské

!

....

iíonec léta

Kouzlo eského podzmiu

204 208 214 220 225 232 236 240 253 267 272 293

^^^

4^^»J\"»

s ?G 5038

Neruda, Jan Sebrané spisy

N/.5

1892 djl 2

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

./.Jen