^
.1
\
VcO ,(7
e:
/
NOVÉ PATERO
APEK
K. M.
:
NOVÉ PATERO * (ti dopisy muc. Rženy hamákové mud«u marii loukoové. -mates hozpov naiuralístova. i.ejch.
—
—
.
ant. vondrejce státní stipendium.
poslední
veer
ant. vondrejce.)
PRAHA NAKLADATELSTVÍ 19T0.
J.
OTTY
—
líiuf^
Všechna práva
vbec
vyhtážaje
si
nakladatcí.
1^(0
Jiskom
eské
grafické spolenosti ,,Unie" v Praze.
MUC.
TI DOPISY RŽENY HAMÁKOVÉ
MUDRu. MARII
LOUKOOVÉ.
DRU. DUCHOSLAVU PANÝRKOVl.
A AAAA AA A A A A A
vvvvvvvvvvvv
I.
Milá
Máo!
Blahopeji
ti
k promoci! Bez
závist',
— mne k medicin už nikdo nedostane. Slyším T, a odpovídám: Ano, ani moje dv rigorosa s vyznamenáním odbytá nepilákají mne k tetímu a dala bych je ob za to, kdybych mohla vbec zapomenout na to, že jsem
kdy studovala lékaství. Bylo to silnjší než já, tím eeno Pt let jsem ten zápas vydržela, a marn bych líila všechna ta násilí, jimž jsem sama sebe podrobovala, abych vydržela v ad, bojovala jsem vše.
jako otrok barbarské armády antické, za nímž trí neustále kopí mezi lo-
K. M.
APEK:
patky namíené a hrozí probodením hned za první krok ústupu. Nedopadlo to sic tak hrozn, ale s bojišt odnesli
A
mne pece jen, aspo omdlelou.
v tom stavu jsem snadno mohla
nkterému
rigorosantu posloužiti za
objekt.
Mínní prof. Mášovského o ,,medikách" znáš, oekávala jsem, že odbude vc, jako obyejn jeho zvykem, njakým hladkým, ale leptavým vtipem. Ale náš mysogyn, který se chlubí, že nejnesympatitjší z žen jest mu medik v sukni, ale že pes to u nho nepropadl ani jeden, zvážnl, když si poslechl u srdce, a co mi ekl, rozhodlo u mne víc než sama moje katastrofa v operaním sále. Ovšem mrtvol a umírajících vidla jsem víc než dost, ale Margarethe Krammer byla první lovk,
který
mi umel v rukou, hlavu její jsem aspo mla v dlaních, vlhkých smrtelným jejím potem. Omdlela jsem. Je to kruté, stane-li se nco podobného ,,mucovi" ped to otrátetím praktikem, ve
mn
chu
k dalšímu studiu. To jest odvahu jsem ztratila; žena byla ve Do nejdelší silnjší než muž. vilo
mn
TI
DOPISY.
smrti nezapomenu na ty náhle
v
sloup
obrácené oi nešastného dvete, na ten okamžik, kdy se pokryly chrpové sklovitým povlakem, její zornice v témž okamžiku, co zaplakalo její dátko, nožem vybavené. Operoval
Muka,
uhranivý, vyloueno, že mi to udlal svým zabesklým pohledem. Slováek ulehlý, když vidl, že mi není valn. Mla jsem u nho vroubek, u rytíe, neopatrné slovo, které mi pekyplo v rozmaru o slovenské slavnosti na Žofín, když jsem jej spatila v kroji a v cvikru! Jedno z onch slasistent
a myslím
vek, jež
si,
protiva
že není
bychom
rádi zlatem a
nkdy
krvi srdce vykoupili zpt, kdyby to šlo. Za to, co jsem^Slo vákoví, jemu, dru Múkovi, ekla, bych sice nedala
kapku krve, a sotva nejmenší ražený plíšek zlata, ale pece to slvko bylo takové, že je tuto ani své nejlepší pítelkyni nesvím. A zadrhlo se mu nešastníkovi jedovaté to slvko ani
hluboko pod kži, nebo považ, mám všechny dvody, abych se domnívala, ba neklamu se, nebo vím urit, že na té v kroji pišel k vli mn/
Mlo
prospch ujamených bratí slovenských" dojíti mezi námi slavrosti
,,ve
APEK:
K. M.
obma
k
nemu
emu, k emu
se
rozhodnému, k ndávno schylovalo
s velmi významnými a dvojiho výkladu nepipouštjícími nápovdmi. Nu, nedošlo. Milý Muka byl velmi smšným ve svých rudých gatích. Modrá vyšívaná zástra, erná opáleka s kosírkem na hlav a skla na
Nemohla jsem
nose!
si
jinak pedstaviti, než
ho od té doby mezi námi,
—
•
medicínskými dvaty, možno tak íci v piléhavých ervených gatích.
—
Chápeš, že
pedstava
je to
veselá,
a
píšu to výslovn, abys se nedomnívala, že
moje mdloby v tom
snad k vli
pípad
byly
nmu.
Jsem na
to hrdá, že jsem z deskripanatomie vyšla s vyznamenáním, a deskriptiva, jakou poskytoval pan asistent v ervených piléhavých gatích ... bože! nechci být nad potebu frivolní! Doufám tivní
—
také, že není
T
— mj
teba
víc se dušovati, a
v
mi, že jsem si když ujišuji, nemohla od té jeho moudré hlavy, sklánjící se nad pacientkou, ani ve chvíli dvakrát vážné odmysliti natáV tu saj^ící se na klobúku kosírek. chvilku napadla mi hanácká vysm-
vaka Slovákm,
kterou jsem kdesi
TI V njaké
DOPIS V.
i
dialektologii,
a kterou jsem
1-,
jinde,
etla
nevyhladitelné za-
si
pamatovala: ,,Co sa duješ?
Halenku máš nov, boty sa
klobk Ale když nožem", dr.
ti šljú,
sa
ti
kupí " I
vychválený „virtuos
se
Múka, vzpímil a Ihostejnjším, ponkud tázavým sem
pronesl: „Exitus.^" a
fesor
sám
když
nejhla-
se pro-
chopil tepny a ve chvilce
skuten
konstatována smrt, udlala já se porouela. Konen a pece jednou! Reknu-li, že jsem ped tím za celých pt let mla pt tisíc píležitostí ke mdlobám, leží v tom piznání celá má nechut, ano oškliven ství ped dalším studiem medicíny, ped jeho dokonením, k nmuž mi neschází nic než poslední practicum. se
mi tma ped oima a
Milá doktore Mániko! Tady v Horních Šlakách (Hohenschlagen), vysoko
a hluboko ve hvozdu šumavském teprve pociuji všechnu rozkoš svobody a vykoupení ze špitálské atmosféry; sedím-li
v
lese,
jehož okraj
lo-
skotem praská ve slunením ohni, ani
K. M.
APEK:
vn
nedovedu už pedstavit jodoa chloroformu, kdybych vzpomínala, si
Za živý svt, i kdybych hned po promoci jmenována byla tlesnou lékakou Jejího Velienstva ínské císaovny matky, anebo chefkou lékaek zemské vlády bosenské ne a ne, v nemocnici už mne neuvidíte! Pomyšlení se mi ohaví a k vli tomu pomyšlení vzdala jsem se i dosavadního svého zamilovaného místeka nad „starou pecí," rajského koutku jako pro Václ. Jansu stvoeného; to je mj zamilovaný krajiná, a si íká nejen proto, že byl kdo chce co chce mým uitelem, dokud se mysUlo, že mám talent. Tedy ten rajský koutek stal se mi nesnesitelným. Jednou po jak chtla.
—
—
—
tady v horách hroutí noní bouce se pi nich svt a v burácení zdá se, že se obrací
v chaos ped stvoením
rabhl vyschlý potek v mém
—
lesním
budoáru vodou. První den potok huel, druhý den jenom bublal a tetího už jen šplounal, tvrtého dne umlkl, zpetrhán na adu nehnutých kišálových loužiek. Pl hodiny jsem sedla bez hnutí a snad i déle v rej dokonalejším tichu, jaké si lze jen pomyslit, a
v rozkoši první rekon-
TI valescence z tyfu, ví,
DOPISY.
kdy lovk ješt stží V tom žblukla jed-
jak se jmenuje.
na z petékajících loužiek, nežblunkla, vzdychla tak navlas, jako naposled nešastná ped mým praktikem ubohá Margarethe Krammer, kteráž své mateství, poaté v 13. roce, sjnsících života, zaplatila životem pod nožem virtuosa dra Muky. Znáš sama ten sensaní pípad. Utekla jsem od vzdychajícího potku horem pádem a od té doby vyhýbám se pasece „Markétina posledního vzdechu" zdaleka. Sedávám nyní jinde; není tu sice toUk modryxh zvonk, ale ty už vbec odkvetly, ale zato hodn jalovc. Zrající, prvním jíním zamhlené jalovinky pipomínají mi sice duhovky oek dra Muky a jeho zabesklý pohled, ale to je už snesitelnjší než poslední vzdech Margarety Krammerové, a konen, jak dlouho tahle reminiscence mže ješt trvati ? ale
ob
I
Už i jalovec erná Nu, doktorem tedy už nebudu, a co ze mne bude? Moje ubohá maminka, .
.
,
drahá hlava šediví touto otázkou, naídila, abych si otázku tu vypustila z hlavy a hledla pedevším dosíci úplného zdraví, podá-H se toto, podá prý se i ono. Nabýti zdraví, najejíž
písn mi
i6
K. M.
býti
mysli,
i
APEK:
k tomu jsou Vysoké
Šlaky koninou pímo stvoenou. Vysoké Šlaky, to je stará, prastará skelná
hu, Mániko, na niž od nepamti sedla pvodn vlašská, brzy však úpln
ponmená
skláská rodina Bazanel, (maminka je rozená Bazanelova, a Vys.
Šlaky jsou jejím rodištm). Šlyšela-lis
nkdy o svtové firm Bazanelli a spol. ve Vídni, s tou jsme píbuzní, my dva jediní
eši v celém
ach, chudák!
Maminka,
rodu.
— vzala
si
do srdce a
pozdji do hlavy pouhého respicienta pohraniní finanní stráže; co mla chudák dlat tady v Hohenschlagen, když i ta nejbližší vesnice odtud jest ti hodiny cesty vzdálena? Maminka dostala svého respicienta
s
ddekovou
kletbou, dvojnásobnou, jednou za to, že to byl
pouhý
respicient, podruhé,
ech, nebo Bazanellové tady germanisovali až bda. Starému pánovi že to byl
poeštil ale
mj
pes
tatínek jedinou dcerušku,
to nebyla kletba
na píliš
dlouhou lhtu i pozdji pomohla rodina tatínkovi svými vlivy ku kariée, a myslím, že nemalou úlohu v tomto smíení hrála také ta okolnost, že se tatínek spokojil znan menším výbytnvm, než obnášela cena hut.
TI
DOPIS\
ovšem valné zchudlé, postoupené vídeským. Už za dob ddekovýcli byla hu dávno jenom pouhou brusírnou, v níž se leští dodnes kolosální sklenné tabule našich ujc vídeských, ddekových bratranc, na vlastní úet.
Dokud
tu
ddeek býval
výmnkem, — tehdáž jsem byla ovšem dít — nejedno léto jsme tu s maminkou strávily, tatínek ješt ani jako eokrsku tchánu na oi nechodil, ne že by byl nesml! Ale vidím, že jsem se rozpovídala až tuze. Jsem nadšena pírodou i starobylostí starého sídla „své peslice". Nic mi tady neschází než maminka, „rešpektsale její hrabnka svou dámu" nechce pustit ani 24 hodin od
ditel
.sebe.
Maminka byla
dopis, mají-li tu pro
držela od
tch
ráda, že na
mne
svj
místo, ob-
Nmc tak srdené po-
Pro romantickou bájivou duši a pro bych zapírala, že taková jsem? je tady ráj. Jak stará je naše zvání.
—
— — tak íká naší samot v okolí — nikdo neví, byla jist posta,,šlejfírna"
se
vena nkdy hned po ticetileté válce, všechna okna do dvora jsou ješt z „prohledacích koleek"; v pokojích, musím hnedle íci komnatách, vesms Nové
patero.
2
K.
M.
APEK:
do Špiatá sklenutých, panuje katedrální šero, ani veer žádná lampa nedohlédne až do nejhoejšího hrotu klenby, v níž spíš tušiti než vidti lze masivní kruh. A ten nábytek! Proti jeho výmluvné fysiognomii, která každv kus povyšuje bezmála na osobnost, mají moderní secesní garnitury vzezeni keovitých úšklebk. Taková jediná zdejší pohovka staila by lovku mírnjších nárok sama za byt. Z poátku tu bývala chladna a dešt mi, že to nebyly nejhorší a tu chvíle, které jsem trávívala v takovém pohovkovém korábu poblíž ohrom ných kachlových kamen, zelen tygrovaných s urnou nahoe a stojících na tyech sloních nohou a po jednom zatopení hejícícli ješt tetí den, když
v
už se venku slunce smálo.
knihovn
—
V
ddekov
bezpíkladná almara narazila jsem na bájený poklad nehynoucího rozmaru. Našla jsem tu Ersch- Gruberovy asi ticet svazk encyklopaedie. Milá doktore! Názory tchhle Aeskulapových žák o
—
je to
—
vznešené lety!
nikdy ženy,
vd
naší
ped
Nikoli,
lékaství
vdou
exaktní,
osmdesáti
nebude jestliže
k tomu nepispjeme
asi
my,
žalože-
TI
DOPISY.
10
—
ním pokolení než zapomínám, že jsem sama odešla ješté z noviciátu Teta bydlím tady spolené s te!
—
likou
Némkyní,
])íbuzenství,
už vysokého
vku
a nezvažitelné osob-
nosti, ale zlatého srdce, jaké
Xmkyn
stupn
ncuitého
a neuritého, ale jisté
ped
mívaly
padesáti lety, kdy se
tcté Lucii, staré
panné, léta zastavila.
Je to také takový rodinný odlétly odtépek, dali ji sem chuasa za hospotlyni
tem dvekám
a dvanácti pasá-
km a brusim, jež ovládá
s energií,
jaká by slušela každému muži.
Tetika, se kterou sedávám, podívá na mne vždycky tak vážn, když nad Ersch- Gruberem propuknu v smích se
a
hvzdiky
jezdí
jí
— ohniska
jejích brejlí
—
sem tam ve vráskách tváí,
až je to dvojnásob k smíchu.
topísevmoi Gartenlaub
nndmer,
Sama
a t)berland-
jichž jest dolejší bassin
d-
dovy knihovny plný. Jsou to ovšem ješt jiné spisy, ale z tch mi tetika dovolila jenom francouzský Le Maíasin Pittoresque, publié souš la direction de
MM.
Euryale Cazeaux et (á deux souš par
Jídouard Charton livraison), první
ostatní
roník
z
r.
1833!
Na
mi nedovolila ani sáhnout, a
K. M.
APEK
když jsem v nestežené chvíli sama do tohoto oddlení ddovy bibliotéky pece jenom sáhla, vytáhla jsem
—
d 'Orleans", pohíchu s illustracemi, bohužel takovými, že ani medikovi (v sukních) se dvma rigorosy není rad no v nich se probírati. Tetit.a musí patrn velmi dobe znát ostatní unikáty ddovy i ,,La Pucelle
VoltairovLi
praddovy
bibliotéky
.
.
.
v iré retrospektiv a v tom je i)vab z tžká dolíitelný, ale blahodárný. Chtla bych zde ztrávit aspo jecnu zimu v této lenošce, mezi zelen tygrovaným kachlovým kolosem, od tepla udýchaným, a mezi oknem, jež musí v zim od snhových spoust venku pejasn svítiti, zatím co v podzemí houká si stroj jako spokojená dveka, když myje nádobí po obd. Žiju zde, jak vidíš,
Le
V zim panuje zde hroModravka, t. j. bystina, toí vodním kolem, zmrzne
holá!
bové
ticho,
která
nám
jako cín a polovic eled odejde dol do Krákotína, první eské vesnice na
tomto jazykovém pomezí. V pímce by ovšem nebyla tak daleko, vzdár lenost roste kivolakou stezkou vedoucí od nás nerozlun s korytem ,
TI
DOPISE
Modravky, prorvou mezi horskými úboími, zasahuj ícúni do sebe tak jako prsty sepjatých rukou. Ted v noci za msíního svtla vypadají tato
úboí jako rovnobžná ada závs, hradících náš kout od ostatního svta.
Ale ted už puntík poslední v tomto nejdelším dopise
mého
života, psala
jsem po ti veery. Teta Lucy už po nkolikráte napomíná z alkovny k spaní. Tentokráte objevila se už mezi
dvemi
a píi.hla svýma hnvivýmei talianskýma oima, jež ukáže jen
nkdy.
Bud
zdráva, drc.!
^píšt mén!)
Tvoje upsaná I
'i
úžena
Hamáková.
11.
Milá Mániko! Teprve
trnáct dní uplynulo od dopisu, a co se všechno
mého prvního
pihodilo za tu krátkou dobu! Pedevším sedáváme u stolu ti a tetí jest muž. Ne starý, ne mladý, ale pokej-
K. M.
me, takhle
APEK:
nepopíšu.
jej
Pedesílám,
njaký strýc aneb bratranec, nepochybn hodn vzdálený, má vous jako Michel- Angelv Mojžíš (znám že je to
jenom
z fotografie!),
plavý až do
tavá, to je to nejnápadnjší na
vedle jeho ukrutné hubenosti.
žlu-
nm,
Sedl už
u stolu, když jsem jej poprvé vidla, ani
nepozdvihl hlavy, když jsem vstoupila, tetika byla ukrutn mrzuta,
oi
jenom stílely. Pa na mne zaala poprvó esky, co tu jsem, pi tom obd taliánské
mtihodno,
její
že
plyným dialektem
—
z
Krákotína.
Ne-
bylo to náhodou, jist to byla demonstrace proti s
nmu,
souviselo to
prost
jeho pítomností.
Galantním píliš se neukázal hned na poprvé. Ani si nevšiml! Koukal upjat do asopisu, jejž jsem po ichu, ale ješt spíše po píloze, prozrazující již z daleka jako kresby podle mikroskopu, poznala. Jenom jednou, když jsem musila tet odpovdt, po-
se
zdvihl
tžká víka oí
a
mohu
íci, že
jeho pohled je výmluvnjší než jalovcové oi dra Muky, akoli jist ne-
chtl
oi
pohledem íci. Sklopil dobe, já to vydržela. minul mlky a teprve když
nic tím
zas a bylo
Obd
TI
DOPISY.
23
pišly na stl homolky, tvrtló jako kámen, bez nichž se krom ranní kávy žádné zdejší jídlo neobejde, neznámý ujec neznámého stupn píbuzenství povstal, plnovous jeho noil se celou chvíli z pod štola, aniž se celý vynoil a jeho nositel poklonil se smrem ke
mn. und dazu noch ganz unbckanntes!" prohodil jednozvuce a obadné, a díve než jsem se vzpamatovala, vzal mne za bradu a políbil na obé tváe i ústa ,,Also ein Báschen,
nicht
cin
a odešel stále
nezmniteln obadn
Vzpamatovala jsem už byl ten tam; z
nebo
ty jsou mezi
ztžka
zjistitelných
se teprve,
.
.
.
když
hubiek nejdíve, pi velmi
Nmci
i
píbuzenstvích levnjší než švestky. V pravici mla jsem pocit omaku strašn sibiého a kostnatého zápstí, jak jsem jej v obran bezdky i)opadla, a plný nos silné, nikoli však pronikavé a naprosto neznámé vn, kterou páchl jeho dlouhý
—
vous!
Nepisplo
to velmi k sesílení
dojmu
— ta vn — a vbec se mi zdálo,
že
na jeho opravdu olbímí postavu toho vousu trochu nmoho, abych tík ekla i architektonicky. Hladce ostíje
i
K. M.
24
APEK:
hana lebka jeho vzbuzuje zdání, jakoby tžišt celé hlavy vzelo ve vousecli,
nebo má
nejen mojžíšský plnovous, knír. Nevím, milá Máo, na první pohled ekla,
notný zdali bys o
ale
i
nm
že je krasavec.
muž
Ale
mla
praviti
dosti
svj názor
ponkud s
Nezapírám, že jsem
je.
pozdji
o
porouchaiiý
píležitosti,
nm, i
na-
tentokráte
tím, že odešel
homolkou v ústech, chroupaje, až
chrastilo
douval
a hrot tvrdého sýrce na-
mu
tvá.
—
podruhé diplomován je estn v Kalkut, jist hezky vysoko pes 30 let starý, je bratr vídeských majitel firmy a jejich velmi druhdy tichý spoleník. Mlo se o za to, že proslaví skláský závod jako optik, ale mikroskop svedl jej k opustil vzkvétající vídeskou dílnu firmy, kterou ídil, a utekl na universitu, stíhán bezmála opovržením své rodiny. Má jako zoolog jméno velmi zvuné, ped nkolika lety vrátil Dr. Bazanelli
nm
vd
i
se z vdecké výpravy, poádané princem monackým, stižen malarií a ])okryt slávou, známou jenom v kruzicli
odborných a pramálo imponující jeho
bratrm vídeským, kteí
smíili se
TI
DOPISY.
25
n
ním teprve, když zaal pro zase pracovati objektivy do jejich mikros
skop. Teprve od té doby firma vítézí zase nad jenenskými svtoznámými výrobky. A ím? Pouhou slupkou skla, kterou doktor pidá k soustav
oek objektivu,
a sice skla takového,
jaké není na celém
svt, vyjma jedin
zde ve Vysokých flakách.
zrané nelli
z
oky
otenáš
ných rženc,
Své zá-
brousí totiž dr. Baza-
—
starých sklen-
jichž objevil
na
pd
bednu, víc než dv st let starou. Odkud to všechno vím? Povdl mi to sám, jestliže mi nepovsil bulíka na nos ... Je to podivín, který si rád tropí šašky. Považ si, tyi nedle jsem pod jednou stechou s ním, a teprve ped trnácti dny vidla jsem jej po prvé. Po celou tu dobu sedl ve svém ateheru na druhé stran hutní
v nmž pedlává dv st sklenné pateíky na moderní
pevnosti, let staré
mikroskopy! chodí k obdu'pravideln. Pro jej teta Lucy nerada vidí a pro vždycky tak okázale spustí krákotínsky, je^mi záhadou. Už také není na mne tak laskavou jako díve, bylo by snad její zlaté srdce jenom ,, double"?
Te
K. M.
APEK
:
vrátíme-li se z procházky doktorem Arturem,, teta Lucy nemluví ani horácko-n smeky, ani krákotínsky. Prosím T, Mániko, pošli mi honem nové njaké eské knihy, nkdy se mi uprosted toho nmeckého atavismu mé peslice zane zrovna Divné chodí na mne, holstýskat. iko, myšlenky, a taky maminka která mi pi svém vychování nikdy jinak nepíše než nmecky, posílá mi
"Zvlášt s
jakým ím dále tím mén rozumím. Mluví v nich mnoho o svém psaní,
vlastním neutšeném stáí, o návratu do její rodiny atd. Artur jest ovšem inteligentní muž, ale ne dost jcmnocitný.
Kdybys mi nebyla na muj první tak srden odpovdla, Mániko, nezmiovala bych se o tom, ala tebas, že jsi doktor, jsi pece jenom žena. Pedevším je Nmec, také to dopis
nesmí pustit se zetele. Potom, abych Ti to zkrátka povdla, V3'^šlo na jevo, že se již známe hnedle dvacet let. Zpsob, jakým to vyšlo na jevo, dkaz jeho nevybraného je první taktu. Šli jsme starým, opuštným se
štpem z
za zahradou, divoce zarostlým, nenadání octli jsme se u trosek
TÍ bývalé
DOPISY.
— houpaky.
zaíditi,
27
Ddeek
dal
ji
kdysi ješté za svžího pi-
na milost, pro mne. Jednou stala mi s tou houpakou píhoda, jako
jetí
se
dítti, považ,
že
ped
jist
18
lety
jsem zstala viset za sukn, vlastn za sukénky. Byla to zpropadená situace, tak krutá, že jsem se dala do hlasitého breku, nejpitomjší vc, jakou jsem mohla uiniti. Tu ozval se za mnou nevázaný spadla jsem
s ní tak, že
a veliký klacek piskoil a pomohl mi, ale až za chvíli, sundat sukn, t. j. sukénky. Byl to veliký student, bratranec s nmecké strany, který mne ešku škádlíval tenkrát
chechtot
prázdninách všemožným zpsobem. Zapomnla jsem na to jako na smrt a tu na míst dávné události rozbesklo se mi náhle, ale dív, než jsem mohla domysliti, ozval se vedle mne týž drsný chechtot a, Mániko, z téhoé hrdla! Student ped osmnácti lety
o
a dr. Bazanelli jest táž osoba. sice
Možná, ujišuji,
ped
Neekl
ani slova, ale nebyl k utajení. že že
se
tomu
moje
zasmješ,
situace
ale
tenkrát
osmnácti lety byla velmi taková, ješt dnes bylo útleji jednáno, nedat na .sob znáti nieho, akoli že
K. M.
28
APEK
mi bylo tenkrát jenom deset let. Pálilo mi na spáncích studem až mezi vlasy.
A
jiný
poesií.
pípad!
arovným
jitrem,
Jdeme bájeným zhuštnou
lesem,
Náhle na pokraji paseky pe-
kelný, opravdu mefitický závan, z kli-
niky nejvýše jenom sntivou pneumonii pipomínající. Až se dech taji.
Na mýtin
stojí
Jelenka
obecná,
povstný horský exemplá z rodu hub bichatek. Klobouk její pokryt muchami až do erná a bzuící hejno nad ní. Nebyla jsem hned doma, vidla jsem Jelenku v pírod poprvé. Artur vida mj zájem nad pírodním, dosti vzácným zjevem, ihned pronesl její latinský název klidným tnentorským hlasem soukromého nmeckého uence. Znáš jist vdecký název Jelenky,
podává
který tak klasicky její
naivn
nápadný formát. Ty's
doktor medicíny a já mla ped tetím rigorosem, a hle, nejsem s to v dopise, který krom Tebe nikdo jiný nespatí, napsat tento botanický
A pece vdecké
oznaení anatomických a fysiologických vcností jest mezi námi medicínskými dvaty pece nej-
název.
nejchoulostivjších
TI
DOPISY.
zbžnjší. Ano, vdecké. Ale Bazanelli
—
nm
v
je
nmecké než jíojmenovav houbu
dr.
krve
vlašské
více
Artur
pece jenom
—
aplombcm do-
s
vzpomnl si na to, že pirozen imiím latinsky a že jsem stu-
centa,
dovala anatomii,
i
dv
dal se za
vte-
iny do takového chechtu, že se mi píí o tom dál psát. Jsem studentka medicín}', pravda, ale jsem také žena
a podškrtávati
vi mn vdecké chou-
—
co tomu Mániko? Sám „impudicus"! To se stalo pedevírem a nedala
lostivosti
jako pikantniny
—
íkáš,
jsem na
sob
že pozoruji,
znát ani mžiknutím,
co chce
svým smíchem,
bylo by to ješt horší. Napiš mi, co o tom soudíš, holiko doktorská, nemohu Ti pece po lopat dát na
srozumnou, míti pro
nedím
že
mne
Tvoje mínni bude
dležitost velikou,
rozhodující. Že
a
njaké rozho-
dování visí ve vzduchu, to snad po žensku vycítíš? Než pedverejší den neml skoniti bez velmi významné události, považ si, léila jsem! Stala
pamtihodná píhoda dole v brusírn, kterou skonil nikoli nezajímavý se
román; sledovala jsem zápletky.
jej
od samé
K. M.
APEK
:
Dlníci v brusírn jsou hnedle všichni
eši
zdola z Krákotína. Všichni jsou
posedlí za
mladikým švihletem, sotva Nmkyní, rezavou jako
šestnáctiletou
nž, jedna
který spadl do octa, ve tvái slitá piha, jako by ji obronzo-
i na lýtkách má pihy. Snad je to od slunce, na nmž suší a pehrabuje brusiský písek. Nejhe do Nandle zbláznn je vdovec Vondra, který v brusírn zastává cosi jako dílovedoucího. Nandl však vyznamenává Kirgla (Georg!); aspo toho jediného, prý, neškrabe. Už nkolikráte došlo mezi Vondrou a Kirglem k povážlivým Výjevm žárlivosti; až dosud vypadal Vondra v té vci dost nepízniv. Když jej vidím, vždycky mi napadne zaátek písniky o erné vln na bílém beránku. Osmáhlý Vondra vypadá totiž obrácen, dlá dojem úplného šedivce, ale šedivými jsou jenom koneky vlas, mezi nimi prohlížejí ze spoda vlasy jako havran. Tento Vondra serval se vera s Kirglem pro njakou hubiku (anebo nco podobného), v brusírn, popadl milého Kirgla a mrštil jím v zaslepeném vzteku do kouta dílny, kde zstal Kirgl polomrtev opený o zídku
val,
TI
DOPl>N
M
.
na míst, kde jej muselo koleno páky vodního stroje v nejbližším okamžiku rozdrtit; zasáhnout jej muselo. Výkik hrzy z nkolika hrdel oznámil celému domu nám v pokoji, že v strojírn kritický okamžik, a když hned ])otom zastavil se stroj, popadla se teta za hlavu a zaúpla cosi o hrozném neštstí. Co uinil Vondra? Skoil po druhém konci páky pevodu i
vzepev se tu celou silou své nevysoké, ale zavalité postavy, vydržel ])áku u mrtvého bodu tak dlouho, dokud nebylo zaraženo stavidlo. Kirgla a
vytáhli bez úhony, ale
byl nepíliš a
Vondra
stižen
znaným krvotokem
z
úst
Hemorhagii jsme snadno ledem a nejpísnjším kli-
nosu.
zastavili
dem.
Nemohu zapít, že jsem byla trochu hrdá na \'ondrv in. Táhlo, které zarazil, smýká osmi leštícími deskami, zatíženými notným bemenem kamení a jako
Vždycky pipadalo mi njakého pedpotopního
cihel.
páž
obra,
vystrená
z
hory, v níž zaklet,
zapražená „Gebrúder" Bazanelly, aby jim brousila a leštila výkladní a zrcadlové tabule. Vondra není ani tak vysoký, jak dlouhé
do
dílny
a
K. M.
APEK
pedloktí tohoto obra a Artur,
jest
když vypoítal,
že
Vondra zadržel
pi poloviní vod, sám ekl: „Unglaublich", Mn, deseti
energii
cent
když jsem vidla neuvitelný biceps na rameni šedoerného vdovce Vondry, nezdálo so
brachii a deltoideus
nemožným, co
to tak
provedl.
neodbylo bez ukrutného je pirozeno. Vondra se zkrvácenými rty nadával esky, Kirgl nmecky, ostatní pizvukovali
Že
evu
se to
a kiku,
podle národnosti. Nandl stála stranou,
chvjíc se na celém svém pružném tle jako rákos v proudu a plaíc z rezavých as, na rezavé líce snad dokonce i rezavé slzy. Pro koho, se teprve ukázalo. Nebo ten konec historky je nejhezí. Teta Lucy, která každého veera vlastnorun zavírá na zámek i drbež i svobodnou ženskou ele, vrátila se veer mrzuta, Nandl na hrátky nepišla. Ježto byla sirotek a nemla kam, bylo to na pováženou. Druhého dne nalezena u vdovce Vondry, ošetovala jej celou nDC Kirgl je pes hory a doly, Imed vera svázal uzlík .
.
.
.
'I'ak
co
myslíš,
.
.
Mániko,
mám
TI zkusit, jak
to
dv, ti zimy •zim
DOPISY.
33
zde vypatlá v zim-,
atd. až deset
nebo kolik
?
Tvá
Ržena.
IIÍ.
Milá
Máo!
Ješt nemáš v rukou dopis a
již
mj
verejší
Ti píšu nový, z Vysokých
Šlak poslední, ba ani už ne ze Šlak, z nádražní restaurace v první bavorské stanici. Máo, je rozhodpíšu
Šlakách neztrávím ani jednu zimu, ba ani noc už jsem tam
nuto, na V.
nechtla
ztrávit, utekla jsem!
hranice!
Zítra jedu do X.
mince a za týden, trnáct se zase
my
spolu,
A pes
—k
dní,
ma-
uvidíme
Mániko. Mamince
jsem to oznámila telegraficky, že pijedu, bez udání dvod, Tob je vypíšu zevrubn. Maminka je bude znát z pamti a bude jich mít plné oi doslova; však je chudinka zapletena do spiknutí až po krk. Tak tedy: Nové
patero,
3
K. M.
APEK
Cí
Chtli mne oženit s Arturem! moje zotavená tady v rodišti maminin byla bídná umluvená hra, a kdybych nemusila skípat zuby hnvem, musila bych plakat vzteky. A pomyslím-li, že bych byla málem já sama od sebe šplhala na vjiku! ta
Na štstí výten,
to navlékl ,,pan ženich" tak že
jsem
zavas
zvtila.
,,Setzen wir uns, liebe Rosa! je
Tady
naše zamilované místeko!"
Ve skutenosti je to jenom jeho zamilované místeko. Nestailo tady hubené matce zemi na nejvyšším kopci ani masa ani kže, a vylezly iré kosti na ven, žulové balvany, které tkvjí. Je bhví jak hluboko v na nich podveer skuten velmi phjemno sedti, píjemnji než na mechu. I za nejkrásnjších, nejparnjších jsou tady veery citeln chladné a žulové balvany, do nichž slunce po celý den pražilo, jsou pro-
pd
dn
Mj
hátý
soukromý jako kamna. který stále užívá chininu, je romantickosentimentální jako všichni nmetí inteligenti a mluví o balvanech jako o dolmenech a menhirech, uenec,
ješt prý horkých od obtí druid, rekonvalesccuci ve své
ale
vné
•|'Ki
z
Ts
l")()^l^^.
malaric rád se Jieje,
to
celá jeho
prosa. cosi vážného povdti," hned ohromné fádní, jako vždycky, když pestane mluviti o amoebáchili mavkách, anebo svých vdeckých plavbách na lodi monackého potentáta, anebo pro dvoustoleté otenášky ze sklenných rženc jsou lomivjší nad každé flintové sklo. Byl opravdu nesnesiteln vážný
„Máme
si
dí a stal se
a poetický, jak je to
nmeckou
tra-
v tchto pípadnostech, i poslouchala jsem trpliv celý ten jeho dlouhatánský úvod k tomu, že není dicí
dobe býti lovku samotnu. Nezapírám, milá Mániko, že byly chvíle, že mne tenhle Artur neodstrašoval, a kruté iním pokání za to, že ani národnostní otázka neznla dost istou jako nyní. Du.še odpovdí ve moje byla jako kousek duše bezové mezi dvma elektrickými póly, otcovým a matiným, ale když Artur tak
mn
sedl pede mnou na ,, obtním kameni, ješt horkém", v plaidu samolib upraveném, všechno úhledné padalo
s
nho.
Najednou vidla jsem, jakou malou lebku má, jak strašn komicky vy-
K. M.
36
padá
pomrn
APEK
drobná jeho tvá v ne-
smírn vybujelém oboí vousu;
ml
lesního
reka,
a
ohromném
vzezení pekrakonošovaného Krakonoše, anebo taj toburskoilustrátorem
špatným
pro
njaký
blatt" nakresleného. to ven, rozhodl
slamný
i
ten
zmakan
nmeckým ,,Familien-
Konen,
musí moderní pes jedno ucho
hrzn
klobouk (model „Idiot"!), nejvtší nevkus dosavadního století. Pivezl si ho pímo z X. snad schváln k námluvám. K tomu o celý tón afektn snížený hlas, každé slovo okázale, ale falešn procítné; poslouchala jsem nevnímajíc, snad ani jedno za to nestálo. Až jedno upoutalo mne, jako když špendlíkem pipíchne. Když pan pednášející dospl k tomu, že sám pišel k poznání, že není dobe býti lovku samotnu, dodal: „freilich nicht ohne leise Nachhilfe", ímž chtl íci, že k tomu názoru nepišel bez jemné cizí pomoci. A te milý Artur kapal, jak se íká, božskou a mne horko a studeno polévalo jedno po druhém a chvílí obé najednou. Vyšlo na jevo všecko, celý nízký komplot, a ten visící
—
—
lovk
ani netušil, jak
hloup
v^rpadá
TI s
Unilo
svým
DOPISY.
37
dozuáníni. Pipadalo mi,
nemže býti na celé zemkouli souasn ješt jednoho tak bídného /.v.
na nmž sedl uený, bornovaný druid v pomakaném „florentinu" a ped ním já, jeho místa, jako ono,
ale
ob. Ostatn je to místo pro vnou pamt poznamenáno, vytyena tu nedaleko triangulaní
žer
s
pyra-
midou na hrotu. Snášela jsem klidn vodopád tch nevdomých insult, až konen mi s proudem jeho ei spadl na hlavu kámen. „Doznávám," ekl, „že byste mi konvenovala (dass sie mir konvenieren móchten, liebe Rosa!), a také
by tím nedstojné vdavky matky byly odinny."
vaší paní
Že jsem nevylítla na míst a ncjej za vousy k nejbližšímu skalnímu srázu, toho vinny byly mé náhle zdevnlé nohy. Ped zrakem odvlékla
mým ukázala se bledá mrtvá tvá otcova v rakvi a málem bych byla za-
—
])lakala. Vousaté nemehlo (odpus, Mániko!) zpozorovalo snad, jak mi ublížilo,
jak
jím
i
dodalo taktní
jemným
odstínem,
soukromý
nmecký
s
uenec vládne: „Nicht ganz wrdige Hoirat, Molltc ich sagen!"
3S
K. M.
APEK:
Nastala pomlka, uinná propast rozladní a rozpak, ale já byla zachránna, ve mne ozval se uražený otec. Musila jsem asi v tvái vzplanouti požárem, pan Artur nemohl nalézti slov, scházelo jenom, aby se nemám-li optal, odpus pánbh híchy, nemám-li nohy kížem, anebo aby podotkl, že kráí kolem andl. Nebyl to andl, kdo práv vystoupil na naše jevišt, ale finanní strážník, mladý hoch, hezký jako panna. Pozdravil. esky. Artur nepodkoval, já tím hlasitji. Tou cestou jist chodívával kdysi tatínek so zelenými výložkami, a snad taky mu nepodkovali, když pozdra-
—
esky Když strážník zašel, nemohla jsem
vil
.
.
.
si
odpustit a zašeptala jsem, dost zeteln,
aby to mohl
slyšet:
„Jako na zavola-
nou!" Zdálo se, že nco, jako rumnec, dýchlo na tvá Arturovu, pokud nebyla pokryta vousem a oboím; oividn v rozpacích utonul. Dej nyní, Mániko, pozor, jak si z nich pomohl, že je nco tak groteskního možno, ani jsem nemyslila.
Zapomnla jsem
napsat,
že to byl
voer kou/.clný, arovný, nu nádherný,
TI
DOPISY.
39
pekonával sebe sama. Slunce zapadalo mhouravé dole za Krákotínem a dívalo se tak mírn k nám nahoru, jako kamarád. Pímo do tváe bylo možno mu pohlédnout bez oslnní. Stály tam dole ti i tyi oprchalé borovice a spínaly v komickém úžasu
ramena nad svými dlouhanánskými karikaturami,
pasece
jež
nakreslilo.
samý hustý
les,
slunce stínem
na
Ostatek všechno
nekonené pehrady
od dalekého svéta! Zele zele, ale tam, kde byla stínem nejtemnjší,
pece
jisté zele veselá. Bory byly bez hnutí, bez hlesu, jedin co tu krom nás žilo, byly nesetné roje kýchsi pedroboukých tipliek, jaké jsem dosud nikdy ne-
kam slunce ješt zatichouké kotoule bleskorychlých tch przraných bod, menších než nejmenší komái. vidla, všude
sáhlo, víily
Jeden z nich Arturovi pímo ped nosem. Byl jimi tak zaujat, že zapomnl jak se zdálo úpln, že tu také sedím. Zaala jsem už být vyjevená nad tím, co vyvádl. Z niehož nic heká ti na milé tiplice, tu hlasitji, tu sotva slyšitelné, a naposled foukne a jen dýchne.
K.
AO
M.
CAPEK:
Znenadání pohlédne na mne lak
šastn, jak to krátkozraké jeho oi dovedou a spustí: ,,Sehen
sie,
ped sebou roj
liebste Rosa, tady mám nejmenších dvojkídlýcb
mušek, které se v echách vyskytují. Proti zapadajícímu slunci jsou zcela dobe vidt. Dejte pozor, mušky jsou tak lehouké, že každá slabika, kterou s drazem pronáším, uruje rytmus pohybu celého roje. Vlna vzduchová, lidským hlasem zpsobená, tak nepatrná,
není
že
viditelného
výchvje,
vyvolává jinak, má v záptí, že zastaví na okamžik zásnubný rej tchto CulHcid, (i snad ekl Tipulid?) takže mikroskopické je vidt každé to, individuum zvláš. Pojte blíže, Kind-
jejž
tém
chen, a dávejte pozo^!"
Ráda,
se námt zábavy tak zmnil, vyhovla jsem.
že
dkladn
,,Tak dejte pozor, co
budu
roji nej-
menších Dipter povídat," jaksi slavnostn zahlaholil Artur a zaal slabikovati, jako by volal na hory: ,,Lieb-ste-Ro-sa-ich-lie-be-sie-mochten-sie-die-mei-ni-ge-sein?"
sa-gcn-sie-da-zu •Mylo
—
Was-
?
to ()]:)ravdu
zajímavé, každá
TI slabika
DOPISY,
zastavila
mihotavý
rej
ua
zlomek vteiny. Ale
pro Krista pána! Cháp'-š, jak
mi bylo pi této originálnosti? Aniž bych pohnula i jen rysem tváe, ekla jsem s nejvtším klidem: „To je velmi interesantní, zvlášt povážíme-li, že snad týmž okamžikem v roji tchto Dipter njaký osmaticetiletý tiplík osmadvacetileté tiphci,
poítáno po komáím, totéž nabízí!"
Lekla jsem se nyní soukromého uence. V záchvatu nejkiklavjšího nmeckého pathosu, ujišuji, že v jeho hlasu byly i slzy, zvolal: „Im heihgsten Ernst, teuere, teurstc Rosa!" a trhal mi rukama, jako když zvoní.
„Jak dlouho potebuješ k
vdi?"
tázal
odpo-
se.
pl
hodiny," odvtila ztrávit o samot. Za hodinu vás ekám, sedím na lavice u hájovny." „Budiž!" odtušil a zase zazvonil mnou tak drazn, že nebylo pochyby o jeho srdenosti. ,,Nic víc, než
jsem,
„ale tu
musím
Pospíšila jsem si, abych byla co nejdíve u hájovny, ale laviku minula jsem letem, pešla jsem odtud na
K. M.
APEK: TI
DOPISY.
Pi druhé hodiny ostré chze, a stála jsem nad bavorským nádražím, v rozsvceli práv svtla. Až silnici.
nmž
do té chvíle míhaly se mi ped oima nejmenší z dvojkídlých poskakující, podle slabik: ,,Lieb-ste-Ro-sa!" První mou starostí na stanici bylo získati posla,
pt
aby mi došel pro mých
Šlak. Nemohla pekonat a nenapsala jsem
švestek do Vys.
jsem
se
tet
víc,
než,
pro
že
neodkladnou dkuji.
záležitost odjíždím a že za vše
Posel pišel a pinesl mé vci a visitku od Artura, na níž zaznamenány oba jeho doktoráty a tužkou pipsáno: ,, Nejkrásnjší pozdravy od tety Lucy a také ode mne! Dr. Bazanelli." To je mu podobno, a spadl kámen se srdce, zbyten bála jsem se, že za mnou pijde na nádraží. Bohudíky, tak silné to nebylo. Za hodinu jede rychlík, Mániko, a za trnáct dní jsem zas Tvou vrnou
—
mn
MUC. Rženou Machákovou. PS. A za pl roku vesele a znova do tetího rigorosa! Tiplice zachránily mne naší spolené vznešené vd!
^
MATES HOLEJCH. POLOSTAROSVÉTSKÝ CELOMALOMÉSTSKÝ OBRÁZEK. (VYPRAVUJK PAMTNÍK.)
BRATRU VÁCLAVOVI.
AAAAAAAAAAAA
vvvvvvvvvvvv
Od té doby, co se p. Matjovi Holému ješt všeobecn íkalo „Mates Holejch", uplynulo už hodn moc let. To jest, jina se mu do smrti neíkalo, ale do oí ho pece už nikdo nepojmenoval ,, Mates"! Když se polepšil,*) bylo mu šestaticet let; ped tím si to troufalo každé dít v mst. Taky ho každé znalo. Bože svatej! co se ten
lovk navyvádl! Široko daleko vkol nad nho jako karbaníka.
nebylo
vbec flamendra, nikdo na nevidl, kdo to neznal, že si v Plzni odsedl svých deset msíc za to, že pochroumal fin. strážníka. ])ašeráka a
nm
)
Viz K. M.
vídky,
apek,
Nedlní
po-
..Mates Holejch jak se polepšil".
K. M.
Tenkrát
APEK:
náš popadne pod písnou pokutou bylo zakázáno vodit koné do Bavor, ale Mates \odil ješt se dvma stejnýma chlapíky, jednookým Frolínkem s
se myslelo, že se
Rusem,
a
z ouchu, ten už byl tenkrát starý lump, všemi mastmi mazaný, a s ži-
dem Hendrychem. Hendrych z
vystelil
revolveru ze strachu a do vzduchu,
a skoil nazpátek
pes
hranice, leccos
tom, že to byla rána pro financvach jako signál. Frolínka dostali a Matesa taky chvíli mli, ale tu jednoho strážníka kopl Mates pod koleno, tady nad lýtko, a druhého pimákl k buku: pej praskneš ty, anebo ten buk. Nepraskl ovšem ani jeden ani druhý, ale vojáek omdlel a Mates utekl. Jako hlupák od jakživa, nepláchl do Bavor, na Valše se povídalo o
bu
v hospod ho
sebrali etníci.
Nebýt
toho kriminálu tenkrát, byl by pan Holý o božím tle taky nosil baldachýn nad panem dkanem jako radní, a ne
tympány Kabourkovi na
zádecli.
lovk
Mates nikdy nebyl, to se íci nemže, od srdce dobrák, ale vojna, vandr, zlý poruník, špatní karamádi, karty, tuze mladá ženitba,
Špatný
a všelijaká
takové okolnosti, jedno
MATES HOLEJCH.
k (Iruliénui, uc/ sj mliulý
49
lovk
nadá,
ného starý darebák. Jednou, když nošel ti dni a tri noci domu, zasko.ila si Terezka pro nho do hospody a shrnula si bank do zástry. Tahali se,
je z
tahali se,
kumpáni
tahali,
se
smáli,
musel milej Mates njak ne.šikovn o milou Terezku zavaditi, starý Pruha, jako tchán, ješt v noci musel béžet ])ro babiku i pro pana pátera a tehdáž narodil se jim Matýsek, o msíc díve, než byl jina as. To už Mates byl v lese, utekl z hrzy, a to taky nikdo dnes už neví, že se tenkrát s ním emen petrhl Deset let byl od ženy, a to snad Terezku zachovalo na živ, až je zase Matýsek sve dohromady.- Kluina, studentíek malá, chodíval se uit za zahrádku u potoka, a tam tudy se jednou Mates, ale
.
jeho táta,
.
.
ztrácel
za
kumpány na
Valchu, na karty. Kluk tátu zvejí, se lek klouete a kloue Matesa kloue bumsho! do vody. Co scházelo, aby tam kluk zstal?! To známe všichni, jak tam voda pádolí do
Mates a
tehdáž bylo po táta nebyl chytil lávka za nohu zrovna nad lávkou a vantroKy, vždy to známe, jsou od
Novejch
mlýna,
deštích, a
kdyby ho
Nové
patfTo,
—
4
v.
K.
M.
APEK
:
Matýska ani zná, když
sebe na pí, nebyli by
z
amrdu
se
vylovili.
Tof
ob kola na prázdno! Mates dones' kluka dom, když se vykuckal a vyhekal, nebylo mu nic, a Terezka si hned Matesa taky nechala. Ped starým Pruhou, jako tchánem, ho naped zavela do almary víme v pedsíni, ponvadž starej ani slyšet. Ale dív nechtl o almara nemla dna, a starej Pruha dlal, jako kdyby ty boty byly jeho, a tahal je holí zespod ven. A tu musel Mates z almary, hned mu dali zástru a ocilku, a marš do Nevoli šel starej s mladým koupit bejka za ty samy peníze, co ráno nesl Mates punochána Valchu do banku. A taky by jdou
mám
—
—
nm
m
tam byl svat nechal. To se rozumí, že starý lišák Pruha dlal, jako by se nechumelilo a jako by byl
je
Matesa doma ped pl hodinou opustil, byl rád, že ho zas má, pro sedmdesátiletého lovka to není už žádný med, chodit šest hodin od vesnice k vesnici za prasátkem. A tak se snášeli od toho dne jako miliusové, jako kdyby ani nebylo tch deset let, co byl Mates od
Rczy pry, a jako kdyby se neb\'l Pruha zaíkal, že vrazi do zet za-
MATES HOLEJCH.
biják,
kdyby mu
ml
51
pekroit nkdy
práh!
Ovšem stal
zase
uklidnil,
že to trvalo, než se z
poádný lovk,
Matesa než
se
však hned druhý den o puno-
cháe Plnáe
rozbil formu.
Plná
na-
na formy a stavl je na slunce pod okna a Matesa si dobíral, že ho tchán vytáhl pod almarou. Ml vztek, že Mates nepišel na valchu na karban. Mates trpl jako Job, Plná býval jeho nejlepší kamarád, ale když Plnáovi nedalo dobe rážel ráno zvalchované dílo
Pej lip by bylo bývalo, kdyby ním nebyl petrli tenkrát v lese ten emen, než takové pokoení na chlapce. To už Mates nevydržel, dlat.
se s
skoil naproti, a jak Plná ml na hromádce formy, tak tím jedním prkýnkem na punochu dvakrát nebo tekrát Plnáe lízl, až mu z prkýnka udlal dv. Byly z toho žaloby, ale oba vzali žaloby nazpátek a odpustili si ped panem sudím, ruce si podali a po léta zpívávali na ranní z jednoho kancionálu jako literáci. Bože! to jsou už léta, a na mnohém starém buku není znát, že za mlada rostl na kivo. Plná sice kartiky nikdá oupln neopustil, ale Mates že
K. M.
se
CAPEK
jednou zapísáh', kartu už jakživ
nevzal do ruky. Leckdy s ním byla komedie pro psy skrze to. Byl-Ii Mates v hospod, a šustilo-li se kartama, už Mates sedl u hrá, to neodolal. Ale
jenom jako
znalec,
jina
Ani když ven a jako
ne.
nkam
hrá
šel se
že je
každého poádného kybice zatro-
podívat
lená povinnost zasednout za hráe,
Mates že ne! Nevzal karty do rukou, zaek' se a nevzal! Jednou o literácké cecilce panu purkmistrovi Švalíkovi karta spadla pod stl, a pan purkmistr se podívá na Matesa a podívá se na kartu pod stl a myslíte, že Mates se shýbl?
A pece bylo o
pan purkmistr Švalík, to
nm známo, že se mu hlava tak
toí, že se ani sehnout
mu
nemže. Dej
bh vnou slávu, hlava mu poád
ku pedu utíkala a on bžel za ní, by ji poád dohánl; íkalo se, že má dvoje kníry, ob bílé, opravdu ml skoro hustší oboí než vousy pod
jako
nosem.
No a Mates kartu
nepodal.
že se jiní piinili, ale
To
se ví,
pan purkmistr to
nedopustil, nenechají-li kartu ležet, že se
vším hodí, mžete
stavit, že to
si
tudíž
ped-
bylo všechno dost roz-
MATES
ilOí.ríU H.
53
A podal si kartu sám. Zervepi tom jak rak, jako rzoun. býval
ileno. nal
mst
a na výšku nejvtší lovk v odfouk si, až se oboí i kníry zatásly jako pápeí a všechno v šenkovn ztichlo.
A
což
Švalík,
ten
požíval
vážnost a respekt ... To byl purkmistr, takový se už nerodí! Hádka zaala teprve když odešel, a to byla taky poslední výtržnost Ma-
Dopadlo to nepkné, když sám pan dkan, který do plnoci ne-
tesova. i
rad bulku opustil, karty položil a po,, Pánové, to není takhle možná!"
vídá:
O
cecilce,
tedy v takový veer, kde
pohromad všechna honorace
je
a hla-
vové z celého msta! Všichni byli jako opaení. A Mates toho ml taky plné oi. To už ml tenkrát krám na rynku, prodal všechny políka, aby se mohl na námstí zakoupit, a druhý den kdo pro maso nepijdou jako z dkanství, od purkmistr, a od prvního zastavil odbírku taky špitál! V pátek na to Mates zaal žebrákm rozdávat místo trojník maso a na roráty nepišel. V pátek o advente rozdávat žebrákm maso! Z toho byla nesmírná ostuda a pan kaplan o cxort v nedli ráno na to narazil. Ale Mates zpíval každého
K. M.
apek
rána ,,Kosu dejte oblakové!" pi sehlas, že se kání masa, a ponvadž rozléhal pes celý rynk víc než reteré z kasáren, byla z toho švanda a veejné pohoršení. Nikdo neví, jak by to bylo tenkrát dopadlo, kdyby do toho nebyla pišla náhoda. Chytlo ono
ml
tenkrát ve špitále a v noci. Tenkrát ješt nemli chudobinec pod
jsme
v takové poloviní rozvalin v obecním dvoe. A k zadku se nemohlo pro hoící klnu. Vždycky bývali ve špitále tyi ddci a tyi báby, a to ti z bab chudých scházely. Mates je našel a dv z nich ješt vas vytáhl, ale tetí už byla dost. Ale dostal ji pece ven, akoli udušenou. Nu, a to byla zrovna tetika pana patro, špitál byl
purkmistra, pana Švalíka, jako s udláním. Bylo to dost mrzuté pro rodinu, že se to dostalo s tetikou do lid.ských
hub znova, no a aby
se to zatu-
Mates volán na radnici a na dkanství, dlaly se mu velké eložc a všechno bylo zase v poádku, pan purkmistr mu zase dkoval, když ho pozdravil a Mates zase zpíval rosu v koMíval bas, povídám, reteré stele. z kasáren se tak po rynku nerozléhalo a pan ídící leckdys by ho byl na šovalo, byl
MATES
IlOLEJCil.
[)cdálc Vcul })cšlápl.
Od tch as
55
zas to
poádku, jako kdyby se nebylo nikdáž chumelilo. Jenom že se chodilo v
zaek', že už se víckrát na karty nepodívá, a co ek', to splnil, jako díve, že na kartu ani nesáhne. To míval Mates takové štéstí vždycky, když mu bylo nejh, pišel do toho ohe, néjaký vzpomenutý pominulý, vzteklinou stížený) (1 o k. Hoelo-li, pes, ten byl každý jeho.
íká na vrcholu situace, tom špitáhiím ohni chodil dlouho
to býval, jak se ])()
jedním knírem, druhý mu uhoel. zachránil bernímu kasu, .spálil boty na nohou a Mates si nohy ojíekl. Málo .scházelo a byl by dostal za to vyznamenání, ale vlezla mu do toho zrovna ta aféra na stelnici, ert mu nedal dobe dlat, že podmázl pi krá-
s
Když
stelb paácu (ukazatele u terNe k Vlili sob, to se musí ríc', ale
lovské
e).
aby dopálil stalého Nyklíka, svého pokladníka v záložn, a aby dožral jako hasi stelce.
vlastního strýce,
Vzal se o to sbor, dal to advokátovi, ten z toho udlal podvod a muselo se zase jezdit do Plzn.
;:acliráiiil
Smrdlo
to ])ro
na konec .se eklo, císaskou pokladnu, nula od
Malcsii dost, ale
'/.<:
56
K. M.
APEK
nuly pojde, vyznamenání nedostane, ale žaloba se vzala nazpátek.
Ostatn
ten uhlík
v berním iiad taky prý
nevypadl
z
tom
o
Co
kamen sám,
všelicos
se
povídalo. se
ten
lovk navyvádl
za
svého živobytí, to není ani k vypsání. Jako mladík za svobodna a když byl pDtom od ženy pry, to neíkám nic, ale když ml být už usazen jako starší muž, to moh' pestat.
To
je
pravda, jednou
na své stran, a to
ml celé msto
se nestalo
vždycky.
Manipulant od dragoun v^jal certifikát a šel do civilu a na jeho místo pišel nový manipulant. Nmec jako poleno a drzý jako podávky. Pišel s
mužstvem pro maso a
s
Matesem
se
On nmecky a Mates esky, ten mu ekl slovo nmecky, a ten zase esky a to eské muselo být
njak
nepohodli.
silnjší,
manipulant vytáhl na milého
Matesa
šavli.
No, Mates býval hlavní silák široko daleko,
asto provádl
kousek,
že
na každé dlani tovaryše, jenom takhle ruce opel o ramena; tvrt býka zanést z jatek do masných krám byla pro nj hraka, je to ovšem jenom
nosil
MATES HOLEjCH.
S7
pes
ulici, ale než se dojde od zdola od potoka k vrátkm, to je njakýcli
krok do kopeka. Mates zafunl, zaskípl zubama a skoil po dragounovi. Ten už mi
dol mu
ji dal Mates taky z ruky. Teba byl Nmec o hlavu vyšší, Mates by ho byl roztrhal, když dostal ránu ostruhou do kotníka, až tekla krev. To se ale pamatoval, že ho nesekl; vzteky chapl po emení, a že to strážmistr ml na sob njaké parádní, Matesovi zstala v levici také pochva. Strážmistr val jako posedlý, ale nic nepoídil, celé masné krámy byly vzhru, ml s sebou sice ti muže, ale ti byli do trhu bez poboní zbran, sám strážmistr nezmohl nic; ukázalo se pozdji, že mu Mates vymkl nejen šavli, Nic nebylo plátno, pro ale i ruku. -šavli musela pijít patrola. Myslelo se, že vojáci jdou pro Matesa a bylo
šavli
nahoe,
a vyndal
mu
ale ji
v masných krámech pozdvižení, akoli nebyl Mates v masných krámech oblíben, ezníci by ho pec nebyli dali. Ale pišli jenom pro šavli. Mates jim ji
dív ji ohnul o koleno tak, vytáhnout, aby prý ji ncmolil na každého,
vydal, ale
že nešla
už tasit
K. M.
Bylo
zle,
APEK
opletáni a vyšetování a
pijde msto o poAle purkmistr Švalik ukázal,
hrozilo se už, že
sádku.
že není zbhdarma purkmistrem královského pohraniního msta, zajel až do Vídn a vyhrál to. Dokázalo se, že manipulant kikl nco o eské pakáži a že píina byla dost špinavá, ne-
vbec
dostal od Matesa nic na ruku a
v masných krámech
Musel vojny bez certifikátu a nejen proto, ale taky, že mu nemohli zahojit ruku, musel mu ji Mates njak tuze obrátit nazpátek. Ale v civilu to Mates provydíral.
z
hrál, strážmistr žaloval jej
pro ouraz
o náhradu, a to musel Mates platil.
Jinak na nho nevyzrál nikdo a nikdo ho nezkrotli, až jeho vlastní syn, Matýsek, student. Na tom chlapci se dost zle prohešil. Ne snad, že by ho byl týral, doma byl svatý pokoj, na se Mates jednou spálil, toho se podruhé nedotekl. Ale stalo se, že Matýsek, od primy vždycky první s vy-
em
znamenáním, v páté škole nmsel najednou na druhé místo. Mates táta se kluka po celou dobu ani nevšímal, do studií mu nic nemluvil, a nezdálo se ani, že tuze ví, jak to s
ním
Že hoch pišel o první místo, to
chodí.
se
snad
MATES HOLEJCH.
59
dozvdl vbec v hospod.
Mates
Hned druhého dne musel
vzít
Matý-
sek zástru a postavit se do krámu. Celý rok byl nešastný chlapec v e-
mesle a nic na to neukazovalo, že si dá tvrdohlavý otec íct. Bylo za svaté, že hoch zstane pi emesle, nebo co Mates jednou ekl, pi tom zstalo. Ale na konec druhých prázdnin zašel k Holejm pan dkan, a to byla velká jemnostpán, tedy pece musel est.
A
do Matesa pes hodinu mluvit. Potom ale pece jenom popustil a kluka zase dovolil
na gymnasium.
To
se ví, že
všechno bylo umluveno, chlapec udlal zkoušku hned do sedmé, uil se pi široin, ale vyznamenání už neml,
v osmé škole. tomu všemu Mates mlel,
až zas
K
když bylo po všem, ukázalo
dkan, co
se,
ale
co pan
literácký sbor, co roráty.
Mates postavil si hlavu, že z Matýska bude knz, ale mýlil se, mysUl-li, že chlapce panu dkanovi tenkrát prodal. Doma byla vava a kdo ví, jestliže se Mates za celý svj život naklel tolik, jako toho asu pro syna, že nechce do semináe. Cech eznický naheši se nejvíc, ale je ze všech nejnábožnjší, lovk se v nich nevyzná, jde-li jim
K
6o
M.
APEK
od srdce víc ,,mordie!" anebo ,,božc, ped tvou velebností!" Jednou vyjelo Matýskovi v hádce
—
matka už tenkrát z postele s tátou nevstávala a jenom na peinách plakala vyjelo teda Matýskovi: ,,Rai ezník!" ,,Tak teda jo! Slovo s to!" povídá Mates. „Myslíte, že ne? A to zrovna!" mladý na to. ,,No tak pojd,
—
vdl, na mou duši, bu budeš knzem anebo ezníkem! Ale juristou ne!" povídá starej. A skuten a abys
tím
Matýsek musel vzíti zástru a ocilku a se starým na jatka. Považme si, abiturient!
Jist, že
mu
to jedno ne-
bylo.
Ješt ke všemu ho táta vedl ne
ulicí,
ale
okolo
kostela,
ale
mlad>'
šel z ostrá, to
by nebyl syn svého
Jenom, když
šli
táty.
kolem soudcovic, sleokna, to se Matýsek
inka koukala z hoce nahlas se zasmál. Poznal on tátv oumysl ošemetný a taky mu to potom nezstal dlužen.
nezdržel a
i
Na jatkách byl k poražení bejk, mli ho s Hortnarem na polovic, to bylo pro kasárna; ti se jich nco naporáželi; však to jmní mají oba jen z bejk pro vojáky. Kus vedli od Hortnar, mistr s obma syny. Ti se dali do smíchu, když
MATES HOLEJCH.
spatili Holejch studenta v
hned vdli,
'">!
záste; novou
že se jedná zase o
komedii, o které se bude po hospodách zase tvrt roku mluvit.
Holý vzal Hortnara stranou a ten na nho, by nevyvedl zas áký hloupý kousek. Na konec prý, dlej jak myslíš, já za nic neodpovídám. Na jatka šli všichni, na tu vyuenou prý se podívat musejí. Tenkrát jsme ješt nemli jatka moderní jako dnes s elektrikou za mstem. To z Vodní ulice šla vrátka mezi domy oupadem k potoce a tam dole u vody se poráželo. Rej na dol bývala tak ouzká, že se v ní kus nemoh' obrátit; snad proto. Jak ezníci vstoupili s kusem do chodby, hned poznali, že nco není v poádku. Bejk vzdych' až se zaprášilo od zem a ne hnout z místa. ,,Popože!" vzkikl Mates na Ma-
ml
síly, ale týska a ten tloukl, co klacek se odrážel od ocasu jako od stromu a dobyte se nehýbalo. To by byli ezníci málem prohráli ped studentem. I napadlo ono mladému Hortnarovi, tomu Bavoráku, aby ukázal hmat, v Nmcích ofikoukaný. To pomohlo, a Mates co
ml
K. M.
utíkat.
APEK
Byl naped u huby.
kdyby on
Ano,
se byl bejk dole zastavil,
dopuštní. Dole stál džber s krví, bejk zvtil, a jak vztýil oháku, vidli všichni, že ale to bylo boží
je zle.
Ale než by napoítal pt, bylo zas dobe. Matýsek stál nad bejkem jak Laudon nad Turkem se široinou v ruce, kus hrabal jen pedníma nohama, zadníma nemohl, na tch mu Matýsek pesekal šlachy až na kost. Nezadal
kolohnát mnoho tátovi. Hortnarové byli všichni nahoe v trámech, naskákali tam, když vidli, že bejk ádí; ted honem pospíchah,
aby ho dodlali. No, Mates nemoh', teba že se troštoval, že to poídí se synem sám. Sotva se hýbal a syn ho musel na nohy postavit.
Kašlal,
kašlal,
táhly se
mu
krvavé nit, to prý od zub, jak padl, možno dost, ale od tch as sípal až do smrti a literáckému kru už se neukázal.
trnáct dní musel v krám jenom tak sedt a nemohl ruce dát dohromady, aby vzal sekyru, a ke všemu tenkrát byl bez tovaryše, tak musel
MATES HOLEJCH.
6.;
masný krám zavít a vysekávalo jenom na rynku pro honoraci. A kdo vysekával?
se
Matýsek, student, abiturient! Starý sedól v zadu a jenom dušn Byla to pkná studentská kašlal. švanda, jakou dr.cšní generace nesvede. Krám byl poád od studentu obležen, mli sebou kytaru a plo se, až se hory zelenaly. To se ví, že místo dveek pro maso chodily sleinky
—
k vli studentm.
Jenom jedna nepicházela, a to byla sleinka soudních, až se jí to ko-
nen njak rozleželo, dostavila se peci,
ale se služkou. ,,
Ondeji," povídá Matýsek do zadu
,,pojdte posloužit sleince !"
Byl už tu
totiž
nový tovaryš, slena
Sofi se opozdila.
Pan Holý
se navztekal, až byl ze-
dobe, že si z nho ta mladá chasa dlá blázna, no, a když
lený, pozoroval
sleinka soudních odešla, dostal najednou ze všeho rozum a povídá: „Víš co, Matýsku, dlej už je
t
si,
co chceš,
nenutím k niemu, ale škoda t, ezník by z tebe býval do-
brcj."
APEK:
K. M.
Na
to
provolali
studenti
tikrát
pan Holý zaplatil, co se propilo, všechno šlo na jeho konto a ješt
slávu, to
pidal.
Dnes už je pan Matyáš Holý radou vrchního zemského soudu, starý mládenec, a Matesovi Holejch, panu Holému jeho pantátovi je to jedno, spí už
ptadvacet
ten
let
vnej
sen po boku
své Terezky u všech svatejch.
Co se tenkrát pihodilo mezi Matýskem a slenou soudních, nikdo jak se patí nezvdl, jistá vc jest, že brzy po té události sleinka zaala zase jenom nmecky a do studentských zábav už nepišla nikdy.
Tak
to chodívalo u nás za vašich
ddek,
páni studenti,
nebylo ono
tenkrát tolik poezie a sentimcntálnosti jako dnes, ale lidé bývali jadrnjší.
Za tch dob
se
nestydl
jurista
dlat
tovaryše u táty ezníka, anebo vozit
dom
o žních.
vám jmenovat doktor
Mj
Bože, mohl bych
jednoho pána, už jako nosíval mamince od kašny
MATES HOLEJCH.
vdra dom, v cylindru na hlav! A dnes je mnohem vejš než rada vrch. zem. soudu. Vbec ne vejš, kam to j
doktor
mže
nkdy
jindy.
I
dotáhnout.
^
Nové
patero.
Ale o
tom
ZPOV
NATURALISTOVA.
vvvvvvvvvvvv nnnnnnnnnnnn aaAaaaaaaaaa
Mj
drahý!
—
Nu není mne již v tomto okamžiku, kdy teš tyto ádky, drahý! Už nejmén dvanáct hodin, jesthže jsi
mj
mj dopis s obvyklým, reglementárním spchem pražské pošty. Odešel jsem, nebo lépe odplul jsem odpus, tam, odkud není návratu že jsem nepipadl na njaký púvodnjší obrat, te už mi erta záleží na
obdržel
—
originalit!
Le
nechci být ani sentimentální,
bych
nkde
ml
— k tomu
Ba ani méldcý nejmén práva, a
ani cynický.
nejprostších kolejí,
vyšinu-li stal
se
moment mocnjším mue; nebude
to
z
mnohokráte.
K. M.
apek
niem jiném, než aby který mi byl v život nejbližší a to jsi Ty, drahý, zvdl, co a jak se mnou bylo, ili, abych byl pesNezáleží mi na
lovk,
—
mj
^
njší: má-li o tom nkdo zvdt, což pociuji jako nutnost, budiž to Ty! Možná dost, že budeš pekvapen touto volbou a že si ani nevzpomeneš, od kdy si tykáme. Kdyby tomu mlo býti tak, vru nevím sám, mám-li právo takové dvrnosti, pak pijmi návrh, abychom si tykali. Jsem pe-
svden,
že
toto
mé
poslední
pání
neodmítneš.
Mám ostatn chylnosti
(jsem
pesvden,
byls to Ty, .šich
pece jisté píiny píTob. Nemýlím-li se
k
že se nemýlím!), drahý, který's v „Na-
mj
asech"
(šifra
O. F.) rozedral
mj
román ,,Lov" tak, eského Demokrata"
satirickoliterární
že jej redakce
,,
tetin, dadouc k nmu ve vlastních dílnách udlati náhlý konec. Nebyla to ani snad Tvá zastavila
v
kritika, která
druhé
,,
eského Demokrata"
k tomu pimla, podle mých zprá\ byl to spíše pud seb^zachování anebo aspo obava ped zkrácením tantiémy našeho nejrozšíenjšího denníku; venkovští a bohužel! i pražští filialkái
/POVED XATURALISTUX
houfn
71
\.
výslovným vzkalenárstvo nechce (zvykl niúj román kupovati. Prosím už jsi si na moje „Ty"?!), nejrozšíenjší denník, a satiiickoliterární román!
vraceli list
zem,
s
vážené
že
T
Ostatn byl špatný, mi
který's
to v
,,
vím Tob.
to
Našich asech" do-
dázal, aniž bys byl
vykal konce,
dobe's uinil, nebo konce bys jal
shora vidno, nedožil.
Dkuji
za nádhernou vervu, s jakou
a
se byl.
jsi
Ti se
mj
týl; ekl bych, že jí vrhnul v bylo škoda, kdyby se nebyla potkala s výsledkem nejúplnjším: nedokonený „Lov" zstal mojí poslední
honbou za úspchem Zemel jsem na tuto .
se,
mj
dkaz
drahý!);
její
.
.
práci, (nelekej
Tvj
apodiktický
nicotnosti není sice
arou píinou mého odchodu údolí,
v
nmž krom
slz
z
pece njaký zájem
tohoto
prolévá se
také inkoust, ale nahlédneš, že míti
pímo-
iia
mžeš
tom, zv-
dli, v jaké souvislosti jest tato má konfesse k drtidlu v Tvojí pravici.
OteveFs mi oi nade mnou samým, to vše, a mám tudíž veškeru píinu s;MŠe k díkm, než k proklínání, kdybych
já,
který,
jak pozdji
seznáš,
K. M.
APEK
dopustil se viny, za jakou slitování
býti nemž',
sám vbec nezašlou žil proeeno, jde
vrchovatého. Než, jak
kletí
mi jenom o nejpragmatitjší vylíení vezdejších konc, a proto slyš! Nejpravdivjší místo z Tvého posudku o ,,Lovu", jejž ,, eský Demokrat" pijal na pokraování v nadji
mých
,,
selhavších
sensací"
že jsem se
bylo,
(Tvoje slova!),
v ,,Lovu" pokusil
sama sebe dáti v osob autora, který na základ tragické události analysuje
pípad, sestrojuje jeho prvky doi
chází k netušeným, naprosto abstrus-
ním premisám a neslýchaným banaMáš tisíckráte pravdu: jsem
litám.
prost veškeré fantasie,
krom
repro-
dukní, ano, každá moje povídka, každý mj román jest detektivní v nejhorším slova smyslu, každá
ist vnjších zážitk, objektivných, jenom z bezprostední blízkosti, ano byl jsem
práce souhrn tak
jest:
pouhým
protokolistou
posteh. A
nic
více!
Kvituji: jedinou
tchto mých,
tu a
pehnan
mou
zásluhou na
tam emeslnou
kri-
vynášených pracích ovšem pesná, kresba byla jenom, prostedí, na nmž každý detail byl
tikou
a
ZPOV
NATURALISTO\A
pro publikum objevem, kdež tu Ld^t poetická,
podíl
nejvlastnjší lícen
vztah
umní
doména duší,
literárního,
spisovatelova,
pokulhávala vždy
za „postehy".
Nemáš
ani tušení, kterak's
byste
pravdou protkl mou všechnu dosavadní práci. K vli svému ,,Pevoru Serafinovi" vstoupil jsem jako medik k Milosrdným, když jsem se v koleji setkal se
lenem toho ádu Rozumí se, mého románu jest kombi.
že rek tohoto
pevorem, pod kterým jsem rok žil v kláštee. ,,Sensaní" sérii novel „Duše na provisi" slátal jsem jako akvisitér pojišovny
nací mezi novicem a
jsem se dokonce volontérem ve velkém nakladatelství. Tehdáž zstalo jenom pi jediné humoresce pod titulem ,, Záloha", v níž portrét chéfa na kost vrný vynesl mi okamžitý vyhazov. Za úelem svého románu ,, Moský had" žurnalisoval jsem pldruhá roku, a svého nejvtšího triumfu dosáhl jsem jenom touto methodou. Byla to první cena v intendantském konkursu na salonní veselohru vypsaná. Dobyl jsem jí svou ,, Salonní veselohrou", v níž jsem provedl dsledek na
i
život.
úetním
Stal
K. M.
74
APEK:
soutžných požadavk do nejzazších možností, postaviv na scénu dramatického spisovatele, který dá se uvésti
do pražského salonu výslovn k tomu aby chytil látku a prostedí k salonní veselohe. Dokázal jsi, mj drahý O. F., v „Našich asech" skvle, že moje ,, Salonní veselohra'' konci,
jest
nesalonní
nemá
autor
fraškou,
a
pontí
ani
o
salonní veselohry, a zvlášt
že
její
pojmu
pesvd-
iv
uvedTs na tomto pípadu ,, mechanismus" mé neumlecké práce ab absurdum. Pro toto všechno, vci Tob známé, uvádím zrovna veskrze Tvými
tém
—
slovy?
Psobí mi
to rozkoš,
drahý, a pokládej takové
v lahdkách Tvé
,,
mé
mj
kochání
mateštiny geni"
za pDslední hostinu k smrti odsou-
zeného
.
.
.
Tedy slyš! Po skandálu
s
,,
Lovem"
zmizel
veejnosti do nejzapadlejší ásti budoucí Veliké Prahy, a to na nejzazší její humna, a mým neštstím bylo, že jsem vzal ,,Lov" s sebou. Pepsal jsem jeho zaátek ve
jsem
z
pražské
svých samotách nejmén desetkráte; moje muka byla vtší než Sisyfova,
ZPOV
XATURAMSTOVA.
75
nehnul jsem totiz se svým balvanem vb3c! Po každém pokuse znova proítal jsem Tvou studii v „Ní.šich asech": ,,Satirickoliterární román
ve vlastní satie utopený", nic plátno, trelo co jsem napsal, ,, všechno analytickým chladem, jako suchý býl na listopadové louce v pr\'nim jíní".
Jak
jsi
to ekl.
konené jednoho veera
popoznatek", a vhodil jsem svj balvan bylo toho skuten asi pl metrického centu do kamen. Že jsem prost veškeré psychologické bezprostednosti a neschopen vbec jaké intuice, to bylo vcí hotovou už v „N. .", ale mým vítzstvím nad Tebou, drahý, bylo poznání, že, mám-li napsat nco z hlubin velého, na by bylo nejen kus mého mozku, ale také krev srdce, že nestaí, abych sáhl do plného života jiných, nýbrž že se musím sám státi hrdinou své historie, prožiti ji ovšem docela jinak než v kleté ,, Salonní veselohe", a potom teprve že budu s to napsati ji opravdu životn. Myšlenka tato mne popadla, posedla, a triumf mé methody, drahý, nad Tvým ortelem byl ve
Ale
znal jsem
,,
—
—
mj
em
mj
mn
K. M.
76
APEK
tak jistý, Že jsem se zapísáhl nevzíti péro díve do ruky, dokud nebudu míti svou historii
v sob a na sob
hlavní vc!
Žil jsem od té vegetativn (moje penžní pomry mi to dovolují), a jen té jediné myšlence, a ekal jsem, nebo moje methoda jen v tom se zmnila, že nyní ne já na svou látku, ale ona na mne pijíti musíla. ekal jsem dlouho ..
zažitou,
chvíle
.
—
Konen odpus! poínám již druhý odstavec tímto slovem, ale v dopise, teba kritikovi, ale posledním na tom nemnoho záleží tedy konen jednoho rána, bylo jasné jako sklenice vody na slunce postavená,
—
!
—
—
ta historie pišla.
Pišla od naproti. Tam, a' jediném dosud dom budoucího bloku, naproti nmuž jsem bydlel, ožil byt, rovnž v tetím pate, za mé pamti dotud prázdný. V erném obdélníku jednoho jeho okna, ie bez záslony, mihla se bílá postava, zasvítila tím jistým, znalci neklamným, odleskem jaký z daleka prozrazuje pleí.
Výtený
mj
,,Trieder",
opravdový
bkvostoptického umní jenenské firmy,
ZPOV
NATURALISTOVA.
pesvdil mne,
že za
byla dívka po pás -
oknem
— nahál
77
naproti
Nemohla míti ani nejmenšího tušení,
ze
jest pozorována, vnitní bloku iní aspo 50 metr.
strana
Nuže, nepíšu pro Tvé, ale o svém Tvj zájem, ale
vzrušení, nezakupuji
co
následuje,
patí k mé zpovdi! nesmjí v ní scházeti
Má-li být úplná,
Ovidiova „Principia".
Byl jsem v
extasi,
exaltaci,
jak
mne byla pedevším kídová úbl
íkají Tvojí modernisté milí. Co oslnilo,
er
pleti, obrovské smolná spousty vlas, lianovitá protáhlost postavy štíhlé jako prut, mohl bych málem íci sukovatý, nebo její grácie pestala v detailech býti grácií. Paže mla proti loktm pespíliš tenké, ramena hubená, a každý sebe menší pohyb jejich napínal kži na klíku oividn, jinaká plastika nepatrná, kontury takka pímoaré; když se obrátila, ukázala páte v hlu-
její
úd
boké rýze.
V
díln sochaské mohla
by taková postava vzniknout jenom velmi nepatrným nánosem hlíny na drátnou kostru, ano, byla to jenom skizza dvete. Vidl jsem mnoho
K. M.
APEK:
jako ateliérová hyena i jako doasný žák veerního aktu mistra Klabusaje,
na podobný dojem se nepamatuji. Snad hlavní pvab toho nenadálého zjevu vzel v tom, že se protjšek ale
ani ve snu nenadal, že jest pozorován,
a že tak odpadla všechna surovost
poteného studu anebo jeho znásilnní, vc to, která dodává všem modelkám i tm nejnenucenjším vždy pozadí jakési tragiky. Možná také, že tak psobila obzvláš pesná a pi tom nžná kresba, jakou hranolové dalekohledy vynikají, zkrátka, prsty mi drkotaly, když její tenké ruce dvakrát, tikrát sáhly do smolného strboulu vlas, a záplava jich spadla na ni tžkou ízou tak širokou, že rá.
zem bylo po nahot. Všude byly ty vlasy, vypadala v nich jako Jénovéfa, anebo Maria Egyptiaca, anebo teba jako Besnardova njaká troglodytka kdyby ne-
—
bylo té nevylíitelné útlosti, nyní tak zjevné na tenkých jako úponkovitých rukou, jimiž proesávala všechnu tu spoustu,
nemohu vru
jinak íci
•
rotundu vlas kolem sebe. Nžné paže vyvraly z bezpíkladné té kštice jako z kožicha bez rukáv, i tvá
ZPOVDEN ATURALISTOVA. V ní na se se
chvilku
zmizela.
79
Ukázala
potom v úzké štrbino, od poutec délicí, a v tom ostrém výkroji všiml
jsem
si
hledu,
teprve jak náleží jejího pokterý sám sebou mohl býti
pekvapením.
Pravím Ti, že jsem na desce starého
vidél velmi oste: zrcadla, jež
stavlo
se
mla ped
k použití
sebou, a jež
ze své
skínky
stechoví t, postehl jsem i odprysklý fornýr, ale naprosto nemožno bylo spoívá tato mi odhadnouti, v úžasná exotika jejího pohledu íci, že je to šerednost, nelze pi té pekvapující poutavosti; šereda by musela odpuzovati, já se nemohl navoliti. Vzpomnl jsem si na místo z jednoho íeuilletonu Pavla Durdíka
em
.
o krasavicích na
.
.
Sumate, suggestivní Tahianky Gaug-
až k erotomanii, na
hinovy;
skuten pipomínala divošku.
Hodilo se k tomu vlasu, jež
její
zápolení se strží
zjevn nebyly jemné,
jich
bohatost obšírná vysvtlovala se jich nesléhavou neskladností, jemné rozpuštné vlasy ovládá žena sebe slabším
mém protjšku rozsochatly jako elektinou sycené Vidím, že se stávám rozvláným, nadarmo mi nebylo pezdno ,, detailpotesem hlavy, na
.
.
K. M.
8o
nich
prodava",
APEK: v ostatku
ujišuji, že
budu co nejstrunjší.
Napíšt nezameškal jsem už ani jediného rána svou podívanou, nedlal jsem si z ní ani nejmenší výitky, neho podobného byl jsem v tch dnech dalek. ekl bych, že jsem šílel, kdyby níku miij
to slovo, z
v dekadentním
tehdejší stav.
slov-
podávalo nikdy ne-
nejohmatanjších,
Nebo
jsem jasnjší rozvahy a k cíli soustednjší, k cíli, býti s tou ženbyl
skou!
Víš,
že
astmatické
mi srdce zpsobovalo až
záchvaty
teštním
žá-
dosti?!
v krvi mé tenkráte jí samotné, ostatn .?! k emu pak jaké písahy Chvl jsem se na celém tle pod studeným potem a v skráni bolelo mne intensivn od zaatých zub, když konívala svou f risuru a když povstala, podobná štíhlé kvtin s bloskvoucím stonkem a smoln erným
Písahám,
že
ješt nebylo chtní
.
strboulem
kvtiny
—a •
okvtí,
když
—-jsou-li konen
ve své íze, kdyby ízy, byly tak dravé, jako její princeznou
mám
nebyla,
.
to
takové octla
mj
košile.
jisto,
zapotebí dodávati, že
i
se
drahý,
Nu,
a ne-
k pr-
ZPOVED NATURALISTOVA.
mrné mšacc
stup
scházelo
jí
81
nkolik
...
To okno naproti bylo mi viibec výsekem do života velmi podivné rodiny, kolik se ho ped nim mohlo odehráti. Kbm Tahifanky jiného jména pro
—
tenkrát nebylo, vídal jsem ješt ženské postavy míhati se tam.
ni
dv
Velkou, hubenou staenu, ne vkem, životem sešlou, která nemohla
ala
býti než sestru,
jefí matkou, a dsn hrbatou píšerný zjev. Po celý den
sedly u okna, matka její sestra jako zkamenlé, ona pak sama u jakéhosi stroje, jehož nejnápadnjší ástí byly dv stríškovité, mosazné destiky. Nevidl jsem takové aparáty nikdy, teprve když vyndala z nho hotovou rukavici, vdl jsem, k emu je. Starý i
odebírala sešité
rukavice od stroje a
priš.vala knoflíky, trvalo to''vždycky
nesmírn dlouho, než se od jednoho páru k druhému dostala. V tch pestávkách držela hlavu v dlaních, byly to hrzné ruce mumie. V potemnlejším pozadí bylo vidt hrbaté jenom hlavu; z poátku bylo mi nevysvtlitelno, jakou to posuninu provádí, jakoby k stropu vykikujíc, potom jsem pochopil, že tak Nové
patero.
5
82
K. M.
kašle.
Ustal-li
hnvn
a
apek
nával, velice horliv,
zrovna
oi.
:
vztekle
mluvila,
prudeji házela hrstmi, až konen dala se do krutého pláe, sepjatýma rukama bijíc se do boulíc
Stále
ela.
Tu matka lého
se vytrhávala z ustrnuzadumání, prohodila k hrbaté
dv, ti jaké
slova, a dostala
sama
Štcperka práce
odpov,
])o
utírala oi.
nepozdvihla
hlavy
od
pi tchto zoufalých rozmluvách,
ani když se hrbatá jednou ve svém vzlykotu dusila, až jí vydšená matka skrán omývala. Projevila tak málo úastenství k ubohé seslo jako erná koka, sedící stále u nich na okn.
Tato tvrtá figura mého každodenního divadla protjšího jevila takka rodinné píbuzenství s družkami,
staen
podobna vychrtlostí. také erná, veliká a vyzáblá, jako ovce po stiži, doréovský pízrak koky. Pi její nehybnosti pekvapovalo mne vždy divoké vzchopení .se, když nkterá z tch hlkoví tých rukou nastavila stelila jí hrnek se zbytkem kávy, byla. až
Byla ke všemu
do
nho
hlavou; bylo patrno, že je
ZPOV Živa
jenom
NATURALISTOVA.
od
téchto
83
posledních
kapek.
Nevidl jsem, že by se bylo naproti néco jiného jedlo než káva; mly jí dost, jenom když hrbatá pinesla peníze od rukavikáe zam-stnatek'.
Ona jediná vycházela, nikdy jsem nevidl ostatní dv dooblceny, nikdy strojit se k vycházce. Zvlášt mladá krasavice ])es den se od stroje ani nehnula, sotva že vztyila hlavu, z níž bylo lze postehnouti takka jrn kotoul modern naparádné, rcrnr kštice, zastírající její tvá. Jaro zatím statn pokraovalo, a brzy odbýval se každodenní výjev u zrcadla naproti za jitního sluneního osvtlení. Tu vypadávala jako prsvitná fotografie na ržovém skle, diapositiv pipomínala ostrá, sklem dalekohledu sehnaná kresba, na níž znatelným byl i nejdrobnjší detail. Tento obrázek Dyl pro mne zrovna choro'mou obsessí, a již tenkráte byl jsem pesvden, že vyvedu každou hloupost, jaké bude teba, abych dosáhl bezprostedního st}ku s problémem protjška, který mne dráždil vzrušenými dramatickými nmohrami
K. M.
APEK
UŽ s mého detektivn stanoviska (sit venia!).
umleckého
Hlouposti už jsem vlastn provádl. všechna Jednoho arovného veera okna okolí, kde jaké, byla otevena již za samé tmy zazní najednou z protjška díví zpv. Poznal jsem okamžit, že to nemže být nikdo jiný
—
—
než ona; ten hlas jí náležel tak jako cizí oi, na nichž spodní
ty nemožné"
asy byly nepomrn silnjší hornícli. Byl to neobyejn mocn zvuný, ale
naprosto necvieny hlas,
i
ml
jsem ten dojem, že nemže z jejího nitra jinak, le za nesmírného napjetí kehkého hrdla, na nmž musí všechny ty tenké šlachy státi jako struny.
Byla už tma takka naprostá, ani sklem neobjevil jsem
výteným svým naproti u okna
dokoán oteveného víc
než bílou tenkou postavu. Snad byly
ivy moje
píliš
podníceny,
ten
utrmáceny anebo
zpv mne
dráždil
k nemožnosti, k vzteku. Nejen neumlostí, nesnesitelnou zvukovou až
vynuceností, ale i tím, že se zpvaka zejm domnívala, že je úchvatný;
vli tm poslucham, veera tušila. Možno, by zpv její bez neslýchaného pe-
zpívala jist k
jež za krásného
že
ZPOV
NATURALISTOVA.
85
pínání býval lahodnjší, ale zdálo se mi, že v bezprostední blízkosti ped sebou vidím zející ústa s napiatými lícemi, od zvuení zpvu se chvjícími, zvyšovalo domnní, a rozruch že taková náruživá námaha musí býti jejímu kehkému ústrojí vysoce nebezpená. Zdá se mi dnes, že to byl tenkráte nejrozhodnjší dvod pro to, co jsem provedl. Nejsa svého jednání
mj
z
póla mocen, strhl jsem se zdi veliký
rumunský syrinx, s nímž jsem na plesu ,, Zlatého kéž mi prozemládí"
—
telnost
aspo
— pedsta-
to odpustí
voval Pana, a zapískal jsem na tyto valašské moldany celou chromatiku sem i tam z plných plic, až i tetí ulice spolu
ozvnu
hvízdla a michelské
úboí
vrátilo.
Naproti
— jako když utne!
V nastalém tichu vyklý šum
umlkl
i
ostatní ob-
pokik dtí skotaících v prostranství neúpln zastavného i
bloku, a bylo slyšeti jenom slabouké
škytavé škvrnni citery. Bylo patrn zpíváno za prvodu tohoto nejohavnjšího nástroje hudebního. Perušení produkce trvalo jenom chvíli; zpvaka pochopila, že pronikavá demonstrace platila ji, i spustila ješt
86
K. M.
evnjv
APEK
Tentokráte
zpsobilo
zteštné pepínání hlasu
mi
jejího oprav-
dové utrpení. Zadul jsem na valašky znovu, pejel jsem aspo tyikráte tak úsilno, až mi jiskilo. Úinek byl nyní nevylíí telný.
Koncert ml totiž mimo mne ješt množství poslucha, a ti, uhodnuvše, bHí, pidali se rozhodn na mou stranu v tomto pro nepochybn v^lmi zábavném zápase. Uliníci dole zpsobili hotové pozdvižení, z oken
o
n
dom
sousedních ozvaly se posmšné pochvaly, potlesk i smích na hodnou chvíli.
V tom
zas na ráz všechno uticlilo
zvdavém dorozumní, jaká z prot3jška pijde odpov. Sám nedýchal ve
jsem oekáváním. Teprve za hodnou chvíli binkla do noci citera nkolika úvodními akordy a z protjška zaznl
—
•
troj zpv!
Zpívaly všechny ti. Njakou štajerskou odrhovaku s veškerým tím odporným vystíráním zvláštnstek, jaké tvoívají v orfeu rozkoš nmecZpokých kupeckých mládenc. átku byly vyslechnuty klidn, a vdomí vítzství nad skandálem dodávalo jich produkci zápalu.
Z"()V:f)
V tom
NATLRAI ISIOVA.
87
však vystíkl do tmy
n-
z
kterého okna naší strany táhlý hvizd
de kosti pronikající,
ped jakým
se
mj
syrinx schovat. To bylo musel písknuto na prsty do úst vložené, i možno dost, že to byl njaký vora, zvyklý hvízdati na pobežní krmy na tvrt hodiny vzdálené, k tomu pipojil se bitký svist na klí a ve chvíli jeelo celé peklo zvuk, škodolibostí zuivých, a když ustalo, žádostivo výsledku, umlkla také štajerská muzika, a na místo ní tím vydatnji zaléhalo sem skuhravé nmecké láni, p -ctržené prudkým prásknutím okna, i
—
dosti jemuž odpovdl krátký, a hle nucený posmch, nkolik ryze nuselskvch nadávek, a všechno ztichlo. Že to o nic lepší než ulinictví, co jsem provedl? Tebas, ale na nic nebyl jsem tak dychti v, než jak bude protjšek zítra vypadat. Byl jsjm pesvden, že dojmy fiaska budou naproti ješt ráno njak patrný; úmysl nešastné umlkyn na celý .svt se strašným napjetím jeící nekonený refrén písn, blíže mi ne.
.
.
zná tic: ,,Matinka to nedoooovplí
." .
.
u hvátit, unést, byl píliš zjevný.
.
K. M. CAPEK:
88
Ráno byl jsem na výhledech
již
od
toho všeho, co jsem oekával. Okno naproti bylo dlouho prázdno, erno, jenom nasedly obrys vyhublé koky bylo lze na skle odhadnouti, hnula-li se. Než nebyla pece sama. Trkala hlavou proti ruce, která ji hlaBylo vidt jen dla, vzící ve dila. šera.
Nic
z
tmavém rukáv, k rukávu
nezetelná.
erná
hlava,
nahnuta, že tvá Vychrtlé zvíe nastavo-
valo ploskou
ruky
vlasatá
náležející,
hlavu
laskání
hubené
jak to dlávají živené koky; bylo
stále náruživji,
hektické,
špatn
patrno, že co nejúsilnji hledí dotíti
k lokti. Z nanadání popadne ruka koku v zatýlí za kži, a v temném skle obse lebkou až nejzáze
jeví se
hocha,
kídov bílá tvá mladíka, zpola který
rukou
druhou
oteve
okno, a v nejbližším okamžiku tepe se koka nad propastí dvora. Zvíe, týrané smrtelnou úzkostí, seká no-
hami do všech smr, zdá se mi, že musím vzkiknout na trapie, jehož tvá zkivena jest ohavným potšením z utrpení erného nebožáka. Mladík bylo to po prvé, co objevil se na scén podoben byl své seste úžasn, toliko, co v oích jejích nepochopí teli
—
—
'
ZPOV
NATURALISTOVA,
89
ného, z jeho zraku vyzírá rozhoující
ábelská, vycenná maska. zvíetem vyménil si t:i úlohu; malomoc nmé tváe s ploskou hlavou v obojku z vlastní kže, zoufalé roztínání prázdna konetinami po njaké pevné opoe, kdykoli bestialní hoch zvíetem zatásl, vypadala takka lidsky. Když krutá zábava mladíkova byla v nejlepším, náhle byla pesurovostí.
lovk
se
Prudkým trhnutím mimo jeho nadání vmetena paže jeho s kokou do vnit. Vykonala to jeho sestra, i nebylo by se jí to zdailo, kdyby nebyla pišla z nenadání. Nebo ukárušena.
i
zalo se nyní, že
hnát
asi
mnohem
asi
domníý hoch
o hlavu vtší, a bylo
je kolo-
by
he dailo, kdyby
ji
se jí
byl
výpad neurvalcv plnou silou postihl. Nemohl jaksi z místa, jakoby ml nohy svázány anebo zmrzaeny, také potom vidl jsem jej pohybovati se jenom potáciv. Takhle zasáhl tvá sestinu pece ješt notnou ranou, a z toho vznikl naproti poprask, jehož hluk nebylo až sém slyšeti, za to však vidl jsem celou scénu velmi zeteln. Pibhla matka i hrbatá, bylo láni bez i
konce. I
pi tom
kroutil se
mladý zlosyn
K. M.
90
APEK
jako V kíži peražený odmítaje
cen výtky
ostatních.
rozlí-
Byl to výjev doby asto se
až groteskní, a od té opakoval. Bylo mi jasno, že mladý ukrutník dostavil se asi toho rána
anebo teprve pedešlého veera odnkud jinud mezi své píslušníky; od toho dne nastalo tem naproti nebohým ženštinám hotové peklo. Nkdy nabývaly tyto srážky takové výstední povahy, že se zdálo, jakoby životy jejich
každý
chránny byly jenom tím, že náhlejší pohyb psobí tomu
zlosynu anebo šílenci nepekonatelné
Rodinné ty zápasy vedeny byly vždycky o koku, jejíž trápení bylo mu asi obzvláštním požitkem. Po celý den, kdykoli vzal jsem skla do ruky, mohl jsem býti jist, že na temném pozadí místnosti uvidím za oknem nkolikeré hubené ruce vzhru nad zbsilými hlavami vyteštných oí a rozjevených úst. Nikdy jsem se ani ve snu nenadal, že by se mohlo nco podobného ve svt díti za okolností tak podivných. pro mne zhola úžasným bylo na píklad, že každoranní toaletní scéna odehrávala se beze všeho ostybolesti.
Ním
chu
1
ped nov pibylým, mužským
ZPOV
NATUHALISTOVA
lenem
rodiny; hned onoho jitra
rala
udeená
si
erve
z
nosu
sví-
jí
li-
noucí zrovna svleenou košilí, a bez ní úastnila se vášnivé hádky, aniž co nasvdovalo, že ostatní shledávají
v tom cos mimoádného.
—
—
ekneš
to nesí^etnékráte
opako-
Una
famiglia
jsem
si
fina!
snad. I
já
a musel bych k svému zahanbení doznati, že úžasnjší znaky naval,
ím
prostého rozvratu onoho ádu, který dle bžného názoru tvoí základ kaž-
dého života rodinného, tam naproti jsem vidl, tím neodolatelnjším zájmem jsem byl zachvacován k troseníkm, zdrceným jakýms tehdáž mi ješt neznámým osudem. Avšak došlo pozdji pohíchu k událostem, z nichž stud nad sebou samým mne
tm
usmrtil.
Posléz byl jsem tak ztracen, že jsem
vbec na svj as
nic jiného nemyslil. strávil
jsem
výhledech, anebo
bu
Všechen
doma na
obchzkou v soused-
Kdykoli jsem vidl, k vycházce, už jsem byl na míst, pokaždé se silnjším odhodláním ji osloviti, pokaždé marným. ní
,,
jejich" ulici.
že se hrbatá strojí
K. M.
92
APEK
nejvíce líto bývalo Quasimodových"; jich tlesná vada je nejsurovjším, nade vše rozhoujícím paskvilem pírody,
Ze všech
mi
,,
lidí
ddic
a stihla-li dívku, je
pímo hulvátstvím
svatého osudu. Hrbatá z mého protjšku byla od pedu i vzadu zkivena tak, že nemla ani kolmé osy oblieje i nucena byla dívati se na cestu doslovn pes bradu. Byl bych se osmlil osloviti na ulici spíše princeznu, než promluviti na tyto vyboulené oi, hledící ped se štrbinou erných as. Ale byl jsem obrazem její sestry tak posedlý, že nevda jiné rady vzal jsem si zrovna zoufalou záminku ku vniknutí
do této domácnosti. Jednou podailo se mladému, šlakem nebo ímsi jiným poraženému
nenávidné koRány všech šesti vychrtlých rukou
necitovi, zmocniti se
ky.
sypaly se do jeho zad i do hlavy, dv psti zaaly se do vlas a silou jej táhly zpt, ale netvoru podailo se
pece otevíti okno, a koka letla ven chumel erného sukna, který
jako
v pádu rozevel do široka všechny
tyi
cípy.
Byl jsem sice jenom ustrnut, ale pedstíral jsem sám sob oliromení
ZPOVÉ^NATURALISTOVA.
93
abych se vzchopil a šel dlat poádek. Vemlouval bhví v jaké rozechvní, a
dosti vydatné,
naproti
jsem se zvlášt pronikavý výkik téhož hlasu, jenž vera, jako každého veera, rozléhal se po vkolí refrénem o mamince,
mi kvapu
že „to redovooolí", dodal
Pádil jsem kolem obou nároží, jako
bych ml zabrániti vražd. Než když jsem se octl v protilehlé ulici, letu mi ubylo, a valn, a ježto moje zpov má býti úplná, doznám, že kroky mé zvolnila úvaha, nedo-
mladým
spustlíkem
pres jeho nestatenost pro
mne njak
padne-li setkání
s
nevýhodn, kdyby to mlo býti teba jenom snad pespíhš kiklavým výstupem.
Pes
to tedy, že ožehavost
mého poínáni byla aspo šel
jsem v
ped
zpola patrra
a zastavil jsem se až
jež jsem ani neml zapotebí teprve hledati. Kdybych nebyl
pede dvemi,
pamti své fanmne už bezpotukráte do nich vedla a celý pdorys uhodla, vískavý plá a úpnlivé vzlyky byly by mi povdly, že jsem na pravém znal polohu jejich z tasie,
která
míst.
—
—
srdce mi jist bilo uvnit rázem jako když
Zaklepal jsem hlasitji
apek
K. M.
94
:
dv ti slova hlasit zašeptlá; pootevely se dvée, a utne, po chvilce jen
škvírou vyhlédl ustrašený obliej sta-
Zoivši mne, hned nabrala úslužn pívtivé vzezení, sala klí s vnitní veeje a mrštn vyšla na chodbu, ne dosti rychle, abych uvnit nezahlédl na jakéms otomanu muže na znak v mimoádn nepirozené poloze ležícího; hlavu ml pikrytu ním, patrn rychle nahozeným. Ten pohled mi stail, abych poznal, že zápasí se záchvatem padoucnico. Zrak staenin zabodl se mi do oí enin.
s
nmým
dotazem, vidl-li jsem.
A
nmeku
se
hned na mne spustila po strojenou zdvoilostí
ek, bží-li jim o
Nmky
mša-
aby zakryly úpadek svého spoleenského postavení; to,
div se nemazlila.
Snažila se mluviti
vysokou
nminou,
konce
jakousi okázalou koketerií.
což jí nebránilo utíti nos do zástry na sucho, a dos
Vyrozuml
jsem,
že
mne
vítá jako
mladého pána, který pišel obhlédnout pokojík, jejž má k podnájmu. Dovdl jsem se o tom teprve v tu, chvíli. Odemkla jeho dvée na chodbu ústící a
vedla
ného hovoru
m
za neustálého
dále, a že
úlis-
jsem neodpoví-
ZPOV dal,
NATURALISTOVA.
zamstnávaje
se
95
v mysli úlohou,
k níž jsem tak nenadále pišel, spustila esky docela plynn, beze stopy nmeckého pízvuku. Za deset minut byl jsem jejim podnájemcem, a když jsem zase stál dole na dlažb, nedivil jsem se tomu ani dost
málo.
Kdyby
bylo
šlo
podle
mého, byl bych ješt nahoe okounl a jednání se starou co žoval,
mluv
možno prodlu-
bohopusté
nesmysly
spoutaným jazykem a nemoha odlouiti zraku od spojujících sklenných dveí, zastených pibitou záslonou, do tuhých záhybu složenou. Jakmile jsme do pokoje vstoupili, šustla záslona na dveích docela slyšiteln, a na pokraji skla objevila se štrbina tak
mohl pestré tkaniny erné veUké oko, tušené snad vtším, než bylo. Nevidl jsem z nho vlastn nic, ale vidl jsem pohled stále na mne upený nepetržit, nezlomný, ani když jsem se veliká, co prst
odtáhnouti.
V
ní
pokusil okájale vydržeti
jej.
Byl jsem jím úpln fascinován, aneb alespo tak zmaten, že zajisté hlavn pod tím dojmem pistoupil jsem na všechny podmínky staenou stran
nájmu žádané. Nájemné, tak znané.
K. M.
96
APEK
:
e, vyplatil jsem
Že
skuten
jí,
jak chtla, hned na celý
stálo za
msíc
na-
bylo nápadno, že v témž okamžiku, co zavela se její hrst s penzi, sklapla na dveích štrbina, a záslona
ped,
i
narovnala se. Nyní teprve poohlédl jsem se trochu po pokoji, tak z nenadání najatém. Mohl jsem tak uiniti jenom letmo, steny epileptika, ležícího v sousední
Pokud místnosti, hnaly mne pry. jsem vidl, pokojík nebyl bohat vypraven, jediný jeho vkus byla vzorná istota: nábytek, co nejprostší, prozrazoval cizí kraj, cizota zela z tžkopádných forem i divn vzorkovaného nátru, z pestrých, tlustých a hrubé pletených pokrývek a opravdové záplavy papírových okras, všechny ímsy zdobících. Suma, kterou jsem zaplatil, byla opravdu exorbitantní, a teprve tady dole vzpomnl jsem si na to. jak zvrasklá tvá zaleskla se staen náhlým blahem, ano štstím, když ucítila v dlani peníze, a jak hubené její, jako z provázk navazované hrdlo se zajiknutím zachvlo. Veer téhož dne jsem se nasthoval do nov najatého pokoje, a tu, mj drahý,
poíná
úplné
zbanalisování
ZPOVÉD NATURALISTOVA.
mého pípadu.
Poalo už
celou tou historií nájmu,
97
vlastné
nebo, kdy/
jsem narovnal zase své myšlenky, zastydl jsem se pedevším za hru, kterou jsem neovládal, totiž za pasivní roli, která mi v ní pipadla. Vc nebyla by mne tak hntla, kdybych byl sám povšiml si na domovních vratech dole návští o
,,
pokoji se zvlášt-
ním vchodem" a kdyby se byl nájem uskutenil z mého poinu, a vbec Víš, jaké jsem si inil výtky?! Z ne.
dostatku
Pro
vynalézavosti.
.
.
já,
chtl-li jsem už, nevnikl do záhadné již dív za jakoukoli zánáhodným optáním, pedstíraným omylem? Sto mohlo být
domácnosti
minkou
s
smyšlenek
takových, a skutenost fakt nejvšednjší, nej-
sama pinesla otepanjší.
Takové myšlcuk\- ])rovázcly mne, vytýkal jsem si zcela vážn neschopdával za pravdu nost kombinace, drahý, který 's mne zvlášt Tob, v té píin tak výborn postihl. Le takové pemítání ím bylo jiným, i
mj
—
než oste zelenou vlaihou nad bahenní tní, na hladin rmutu? A ko... ven s bahnem, pry s beleMám-lj trisován.ím a s metaforami
nen
.
Nové
patero.
.
.
"(
K. M.
98
APEK:
být prostý a upímný, jak jicníka sluší,
musím
se
na ka-
doznati, že tohle
všechno bylo jenom zastíráním mého vlastního zbídaelého úpadku citového. To všechno jsem si jenom namlouval, abych si nebyl nucen do-
mi náhoda dopomohla tak snadno k cíli. A proto: žádné ,, fascinování" etným okem z pozadí pestrého hadru na sklenných dveích; naopak pravda jest, že upený jeho pohled, niím nezastrašený, ba eknu beze všeho, drzý, znamenal mi v yvšeho dozývavou sažitelného, a že takové poznání rozhodlo, teba že jsem se v témž okamžiku ,, postehu" do jisté míry mýlil, jak pozdji seznáš, a to v tom, že jsem si vykládal projev nevychované naivnosti za úmyslnou ukázku mnohoznati, že
pípov
slibné koketerie.
Pi všem
tom, co Ti tuto s veškerou s jakou možno, vypravuji, prosím, abys nepehlédl, že mi jde drahý: také o anao analysu, lysu, že totiž vedle svého hlavního úmyslu, aby muj píbh nezahynul se mnou ve smyslu: ,,Non omnis moriar," jak se nepíliš chci Ti poskytnouti školní píklad ,, zákon a esky íká zevrubností,
mj
—
-
—
ZPOV
NATURALISTOVA.
O vzniku díla
my
prostedí", na který
oba, já zvlášt jako zjevné zne-
uznaný
a
z
99
naturalista,
pece písaháme,
antitainisté Idásají, co libo.
si
Jenom
z opatrnosti,
abych
se nestal
Tvého výsmšku. mj drahý, pipomínám, že svj doj)is k Tobé nepokládám za i
jen posmrtnou
obtí
jízlivého
žádné Dílo Ježto však má býti pro Tebe pedevším dokumen.
tem, jež
je
jsou,
jakkoli,
jícím
.
.
mi útchou v tchto chvílích, a se na svj osud dívám pece jenom kvapn dobíha-
závrkem mého
života, že
mám
—
abych zstal dokumentárním! Je mi takové bezohledné nestrannosti zapotebí zvlášt k závrKu mé historie, kde se stává dokumentem a je to slovo venku dosti objektivity,
—
—
ordinárním.
A ponvadž mi pi tom bží o všechny
substilnosti mé,
duševní dílny
—
abych tak ekl,
— tu slabstku mi od-
mám ješt jednu poznámku. mi totiž na tom, abych podotkl, že ve svém hodnocení poznatk, jak .se mi jevily, dokud jsem byl odkázán na to, co jsei mohl z daleka vidti a slyšeti, pehlédl jsem, co by muselo
pustíš
Záleží
každé jiné bystejší chápavosti nej-
K. M.
APEK
díve napadnouti: totiž podnt každoveemích hluných koncert pi oteveném okn. Já na to nepišel, že to byla produkce za zvláštním, v naivnosti své až pohnu tlivým úmyslem. Zkrátka nkdo, kdokoli, znalec, mecenáš, ml bydleti v doslechu anebo ml jíti kolem, když se po vkolí rozléhalo ..nedovoooolí", a úkolem jeho bylo užasnouti nad fenomenálním, zázraným hlasem neznámé pévkyn, pátrati po
ní, najít,
to jest, objevit
ji,
vysvobodit ji ze šteperství rukavic, dát ji vzdlat na operní pvkyni .
Doslovn
.
.
tak!
Zvdl jsem to hned prvního rána narážek své nové ,,kvartýrské" (jak se mi to slovo hnusí!), jimž nebylo lze nerozumti, nebo postup její byl, jak se nyní v Cechách íká, velmi pímoarý, a když vypravovala takový vytený pípad, kde bohatý pítel umní ze zneuznané ,,Natursángerin" pes noc udlal ,, Oper nele vin", poznal jsem, kolik uhodilo, a za nedlouho stal jsem se tímto objevitelem, hodnotitelem a vysvoboditelem sám. Pipoz
mínám hned,
že v
mítku
docela men-
tch lidiek docela postaitelném, nebo Rezininým uíším,
ale fantasii
ZPOVÉD NATURALISTOVA.
loi
tlem zpvu stal se bývalý jakýs kannjakého židovského templu, ma-
tor
„Gesangsschule" na Vinohradech. Ale to není nejhlavnjší vci. kterou chci podotknouti. Pokládám totiž za velmi nutné zjistiti, že jako nevyšel tento porint ode mne, nýbrž pišel ke jitel
mn,
tak
v dalším
i
neml
losti
prbhu
udá-
jsem, abych tak ekl,
t-
žišt jejího spádu v rukou, nýbrž jsem jím byl strhován. Nevím, jak bych byl strunjším v líení této okolnosti, aby se nezdálo, že svou vinu
od sebe odvaluji .... Le priiioinínAin to už naposled. Nikdy ped tím neml jsem ani \'zcialené potuchy, co znamená státi se obtí vášn v pravém, živelním smyslu slo\'a. Moje byla podlá, nízká, hrubá, to budiž bez obalu piznáno, ale múj rozum byl sti-ízliím pírkem na peeji mé žádosti (tak vida, neobejdu se bez proklatých metafor!), nepišel vlastn na vteinu v potaz od té chvíle,
ani
oi z blízka. beznadjn smšným, vím
co jsem vidl Rezininy
Stanu
se
to (možno-li pustiti v
to
napsat,
Byly
si
mém
totiž
myšlenku takovou ph-
musím
rozpoložení), ale
pro mne
tak posedly. Slynaisto zvráceny .
.
.
K. M.
Síra
APEK
:
zeteln výprsk Tvého zachech-
mj
drahý, tak zeteln, jako Jcdybych sedl vedle Tebe, ale bylo nutí,
tomu
tak.
Zdali
pak
jsi
nkdy
stál
v hlavách lovka ležícího ped Tebou na pohovce a podíval se mu pes tém hlavy do oí? Musel bys na nj promluviti, aby obrátil k Tob nahoru zorniky, i zažiješ dojem, jakého se hned nenabažíš, a znáš-li nkde njaké
krásné
oi,
neopomi
takový pokus. Rezinka
provést
mla oi pe-
krásné, nádherné, ale obrácené tak, jako kdyby se do nich díval pes tém. Totiž ne doista, a napsal-li jsem to slovo, pekreslil jsem, jakož vbec každý popis slovesný, tak zvaná ,,lice", zvlášt jde-li o lidskou tvá, pouí spisovatele o nedokonalosti jeho prostedk a mezích jeho um6ní, v nichž nikdy neleží portrét. Rezininy oi mly skuten dolejší víka vykrojenjší než hoejší, následkem toho i širší proužek blimy pod zorniv.emi, modrými jak bezlunný noní blankyt uvnit l^egasova shvzdí, odkud se hvzdy vysthovaly. Brvy doleni byly znateln bohatší a tmavší hoejších a kladly se obloukem tak, jak to dlávají brvy pod oboím. Pcdsta-
ZPOV
NATURALISTOVA.
103
si to vše, snad z toho vyjde obraz nemožný, ale ujišuji, že jsem jakživ nevidl oí tak záivých a podivných; nedovedu-li pesvditi, máš o nový dkaz více, že jsem nikdy neml vzíti péro do ruky.
víš-li
Kdybych
nco
psal
jiného
v tomto okamžiku
než
konfesi
i
analysu,
kdybych tovi chvílí jedním slovem belletri§oval, ekl bych snad prost o svém reku, že byl
pravidelností
oarován roztomilou
rys
ne-
své zbožnné, pou-
tavjší jnnohdy než sebe pravidelnjší by nebylo to démonické, co zbavuje dechu, per<'vá e, p-
krása, ale to
sobí nei^ravidelný tlukot srdce,
emu
jsem podlehl já bez reptu odporu, bez jediné jasnjší chvilky rozvahy až po strašlivé vystízlivní, jemuž co do hrzy rovno nemže býti. Ostatní okolnosti, Rezinku obklopující, nemly do sebe za mák svdnosti; její rodina byla podle bžných názor skuten plevou nejzadnjší jakosti ve spoleenském vrstvení. Mla-li otce na živu, i nemla, nikdy jsem urit nezvdl. Jisto bylo, že ped svým pesídlením do Prahy zdržovala se nkde v Krasku, kde její živitel býval zamstnán jako
tém
K. M.
APEK
:
dohlížitel na stavb železné dráhy. Matka byla jistotn eška a Pražka;
své
klamav
nerozeznatelné
nmecké
nepochybn nabyla dlouhým
sbhlosti
pobytem v cizin,
dvata neumla
než slabo esky, ale Rezinka zpívala
jodlovaky stejn výslovn
štajerské
jako eské písniky, jež pochytila od matky. Epileptický jejich bratr Emerich byl tulákem od kosti, v Praze,
kde
ml
staly
po z
jej
otci
domovsKé právo, do-
Fišpanky,
kam
pišel po-
strkem odnkud z Nmec. Domnlé jeho zmrzaení, i lépe ochromení, pocházelo od strašného výprasku, utrženého podle jeho vyprávní míval jsem jej nkdy hostem celá pldne kdesi v íši, kde léili metlu tuláctva kyjem v obecní šatlav. Byl to hanbá, cynický až k vychloubanosti, za cigaretu povídal vci na sebe,
—
—
že
by
•
se jimi vyplnila celá kriminální
bibliotéka.
Zhola vedlejší, ale význanou episodou jest vysvtlivka, jaké se mi dostalo o jeho kruáctví s kokou. Co s ní provedl, nebylo z bestiálnosti, ale z pouhého boje o život, i lépe p živobytí. Je to sice k nevíe, ale mladý tulák chtél se zvíete zbavit
—
ZPOV
NATURALISTO\
\
že mu ujídalo ze spoleného pramene výživy, prýštícího zpod šteperiných prst, k nmuž se nevolán pihrnul, proto, aby se na nj dostalo
proto,
plnjšího hrneku kávy,
nebo
havou tragedií tchto
díve mi Ostatn ne-
zdlou-
lidí,
neodhalenou, byl hlad! vídal jsem ji plouhat se o tech s peraženou nožkou zabila se,
.
—
.
.
a to už se byl nadobro ze Jednou svého úrazu vykesal zmizel Emerich z
—
domova beze
stopy,
veer
totiž
nepišel, a když se neukázal ani z rána
nm
a nebylo po stopy dva, ti dni, bylo jisto, že je zas ten tam. Když minul týden a Emerich nepicházel, zavládlo z toho v naší domácnosti divné jásotné potšení, a radost byla snad ješt vtší, když
jakýmsi tajuplným zpsobem a spojením došla zpráva, že kdesi v Saších zahynul, a dle všeho totožným jest s mladým tulákem, kter\' uhoel v budce na tennisovém híšti, do níž se vlomil, aby tu penocoval. Uvádím tuto podrobnost jako významný doklad ovzduší, v nmž jsem žil, a na doklad své vlastní nálady nehodlám
mne nezamrazilo, když mi matka nešastníkova s ne-
zatajiti, že
vlastní
io6
K. M.
apek
popíratelným výrazem osvobození sdlila tuto novinu Napsal jsem ,, v naší domácnosti", a bylo to do jisté míry pravda, pes to, .
že
ti
lidé
.
.
neznali vlastn ani moje
sice o tom jednou e, bude nutno uiniti o mém bytném pomru ohlášku na úad, ale sešlo s toho úpln, zapomnlo se na to. Bylo by se to nikdy nestalo, nebo byl jsem na to pipraven, nevrátit se do najatého pokojíka, jakmile by se bylo s touto žádostí ke doopravdy pišlo. Nebylo by to šlo, ponechal jsem si totiž svj kvartální byt na druhé stra,n. Jednak nebylo ani asu k a ýpovdi, i nebyl bych se ho ani vzdal, nemohl jsem postrádati každodenní
jméno. Byla že
mn
své
— vyhlídky.
Kdysi dávno probíraje se roníkem jistého, ješt v diluviu novjší eské literatury zašlého asopisu, etl jsem v listárn redakce" výsmšnou poznámku, v níž redaktor jízliv odbýval prvotiny njakého lyrika a na dkaz chorobné jeho fantasie ,,
citoval z jeho zásilky pro koš
urené
tento verš: ,,
ješt v hrobu nerv oka imylý
T bude
vidti."
ZPOV
XA U kALl^l UVA. I
i
Nezdál se mi tak špatným (v dnešní modernisticky nadchlé dob by jist pro vždy utkvl se ctí obstál), v pamti, i stokráte mne tenkrát napadal, když jsem utíral skla svého
mn
triedru,
horkem oi zamželá.
Nuže, jednou jsem se jím díval naposled.
Tenkrát byl jsem pibhl od naproti ješt v noci v rozpoložení mysli z tžká Dlouho, dlouho stál vylíitelném jsem u okna s hlavou rozpálenou, vyteštnou, šílící, nejsa sebe mocen, byly to pekelné hodiny, než nastalo .
]:)rvní
.
.
rozšercní jitra.
V keovitých
jsem scloumaný cíp záslony, i byl jsem pesvden, že jenom takto držím se na nohou, a že
rukou
držel
kdybych pustil tuto oporu, jist se svalím na hromadu. Ta poplnoní vigilie,
poátek mého opravdu
synovsky
zaslouženého
pekla,
zlo-
jest
nejstrašnjším zážitkem celého mého a opovržení se zbablostí života,
mou,
stupované
zoufalstvím,
ten-
kráte až na dno procítné, to bylo to,
mne vlastn stálo život. Všechna moje energie myšlenkového souste-
co
dní vyerpána byla ohromným, všechnu ped tím tušenou možnost pe-
K, M.
to8
apek
:
—
vysujícím úsilím nemysleti na to co se ped chvílí bylo stalo .
.
.
Dokázal jsem to po ti nebo tyi hodiny, jichž každá minuta sama vydala za hodinu, teba že se mi zdálo, že nikdy as tak neletl, jako v tn blednoucí noc; bylo mi, jako bych ten let zrovna vidl. Nejen že mi tak bylo; vidl jsem skuten po celou tu dobu ve ped sebou obrovské vlny zešílených slap, pádící zprvu do propasti jako z kinematograf u vidl jsem je barvit s každým detailem pnové tíšt,
tm
nm ,
potom sluch
dostavil
mj
se
i
dupající hluk,
spolu huel, a zdálo se mi,
že celý ten spád drhne mým tlemí zdšení krví v žilách mých ádící pocioval jsem fysicky, nejzetelnj, na okraji rt, jako bývá nkdy lovku za nesmírného lomozu, jejž slyší celým tlem. Zjev takový s poátku sám sebou nepipustil vzpomínku na to, co se
ped
chvílí
tam naproti
udalo,
ale
když tento paroxysmus polevil, nastal mi krutý s ní zápas. Utloukal jsem ji v sob nejsnažnjšími pomckami. Zprvu odíkával jsem z pamti zpv z lUiady,
potom jsem
z
pamti
pro-
zPOVÉD NATURALISTOVA.
109
vádl dávno zapomenuté matematické dkazy, násobil nkolikamístná vzpomínal na pítoky
ísla,
zamstnával
historická data,
rek,
na
se pra-
dávnými událostmi, zahloubával
se
do nejvzdálenjších episod svého života, dopracovával se nejzazších svých dtských pamtí, rekapituloval obsah knih, a to vše s
takovým vynuceným
úprkem, že se ze mne až pot lil. Byla to prapodivná a nevýslovn skliující halucinace vydšencova; pedhazoval jsem dravci v sob celé odlehlé, lhostejné lány myšlenkové a dávno minulé spousty potravy, jenom abych mu nemusel vydati sousto nejžhavjší, ješt hoící. Bál jsem se znova prožíti podrob-
ped hodinou, pede tak že jsem si jednu chvíli umínil popadnouti nž, ležící na stole za mnou ve spoust papíru, a probodnouti se v témž okamžiku, nosti toho, co se
dvma
stalo,
nmž bych podlehl nutkání, již již nepemožitelnému. Užíval jsem toho
v
nože
s
drah ocenil ou, prastarou,
jemn
damaskovanou epelí a nejapnou bak ezání papíru; rokní stenkou ostí jeho pokryto bylo hustými^ toinkami, v jichž stedu sedla vždy
K. M.
kapika jich se
zlata;
APEK
jenom
z
nkolika málo
prbhem snad staletí vytrolila.
Nž
jsem zddil, a pes to, že se nepamatuji, že by byl býval nkdy znova broušen, krájel jako bitva, a hrot jeho byl ostrý jako jed. Cítil
jsem, že se nepohnu s místa,
aniž
bych
zdali
by
lost
se svalil,
akoli, kdo
se to bylo stalo. Ale
ví,
zbab-
má namlouvala mi to, a byla ráda, bsu ve mn, ped nímž se chvla,
že se
dostalo nového zamstnání.
Aniž bych se s místa pohnul, lovil jsem dlaní vzhru obrácenou mezi papíry na stole za sebou, hmatal jsem po noži nehty, millimetr za millimetrem jsem takto prošetil, konej še se odhadováním, co to, co ono, nože jsem se dopátrati nemohl. To jest, tušil jsem dobe, kde leží, a byl bych ho dosáhl jedním hmatem, ale obelhával jsem se tak. Mráz pebíhal mne pomyšlením, že bych se ho dotkl ale práv proto opisoval jsem špikami prst stále užší oblouk v jeho blízkosti. Konen práv tam, kde jsem se ho navlas nenadal, vrazil jsem do hrotu tak, že se nž v papíru zaklí-
nný
až posunul.
ZPOV Rána
šla
NATURALISTOVA.
nehet
za
mne rozzuila
a
krvácela.
nesnesitelná
svrbivé
Jízlivá,
proti
bolest
sob samému, žádaly ode mne
a nyní tisíceré hlasy mé krve, všechnu. Všecek jsem za-
víc
hoel
touhou,
dechého
vyváznouti z bezsvého co možno
utísnéní
velikou fysickou bolestí.
Touha
tato
vzrstala až do frenesie, jako kdyby vydouvala krví vzhru do se ve hlavy se valící; nastal dlouhý, nekonený vdech, jehož konec predržeti znamenalo pi život zstati, a vydechl jsem, a i tato petváka
mn
tém
—
ped
V
sebou
samým
minula.
tom noc pede mnou venku
zbledla,
zdivo
protjších
dom
ze-
erná tma; hle, i toto jitro vstává tak všedn jako všechna ostatní, nadje moje
sivlo, toliko v oknech zstala
zase oživla.
Tato nadje, jist nej-
bídnjší ze všech nadjí, v tom záležela, že ,,bude zase všechno dobe". Všechno dobe dopadne podle toho, co vytu v její tvái, až se jako každého jitra ukáže zase u zrcadla s odprýsklou dýhou a zapone svj obad podvdomého uctívání své krásy, co uhodnu z jejího chování. Nyní jsem najednou poznal, co bylo nejvlast
K. M.
APEK
njším kouzlem, skutenou exotikou pohledu, byla to prost její panenská neporušenost, nevdomost ženskosti. Vynoil se mi ve fialovjícím ránu pedstavou její obliej, jejího
zírající
do zrcadla na nahotu
kehkého
tílka,
jejího
vystrojeného jenom
nejútlejšími, nejrannjšími
znaky do-
splosti, tak živ, že jsem
jej
oslovil
nejúpnlivjšími prosbami, aby se mi ve skutenosti ukázal zas takový, jako byl vera, pedvírem, lhostejný, klidný, nevdomý, beze všeho vzrušení.
i
bude si jinak poínati? Ovšem Až se uvidí v zrcadle, vtiskne ob dlan do oí a pak zalomí rukama, až uzí rumnec svých lící, a neopaže.
nuje-li
se
ped
ostatními,
bude-li
kdo pítomen, dá se do pláe, krutého pláe poznání. Ó, jist že se opanuje, snad pud zniené její cudnosti zvítzí nad hoekavým nitrem Och! Byl bych se zadusil, a to nejen parami vroucího moálu ve svém .
.
.
ml jsem i plná ústa záclony, jsem do sebe cpal jako šílenec. Pi jednom z tch mrazivých záchvat, jimiž jsem až po paty trnul, najednou rozjizHv^a mi nn kži prsou nitru, ale
jejíž cíp
ZPOV
NATURALISTOVA.
113
palivost, žehavá fysická bood skuteného poranéní
ostrá lest
.
Neml
jsem do
té chvíle o
šení; jsou rány, které pocítíš,
dávno
.
tu-
když už
rozvášnní
minulo
teprve poznal 's, že
.
nm
zápasu,
jsi je utržil.
Ohromující okamžik, topomý úžas a bleskové rozpomenutí! To byly její nehty, které mi rozbrázdily prsa kižem krážem že jsem pocítil ., pal stop zjiteného jejího zápasu teprve až nyní; toto násilné, náhlé vsunutí detail minulé události do .
.
mého vdomí mlo pro mne výslovn
cosi ne-
zkrušujícího.
Rozumj mi dobe, múj
milý. tato
bolest, která se ozvala teprve ráno ná-
hodným sevením ramen, z poranní, o nmž jsem neml po celou noc ani potuchy, byla samému objevem velikosti mé viny. kterou jsem byl nyní konené úpln zdrcen, beze všeho už pokusu njakého vzpování. Zniení mé bylo dovršeno práv oklikou, jakou jsem zvdl o své brutálnosti
mn
.
A
tu teprve vskoilo
horko, až zachladly
mém
patero.
si
.
mi do tváe
krpje
potu na
ele.
Pomysli Nové
.
cokoli bídného
.
.
8
.
K. M.
ti4
Mysli
si
APEK
:
dve ...
teba, že to
že
mi tu a tam zmizela njaká drobnost, že jsem
vypoítav
peníz, že jsem
nechal ležeti zlatý
potom zpsobil mezi
tyma oima
poplach, takový vydatný poprask šeptem, uq^utný možností, že bude vykiknuto nahlas jedno z výhružných slov, že jsem pi tom držel ruku na klice. Anebo si pedstav, že se mi podailo její
dvru
získati dárky,
laskáním,
mlo své dobe vypoítané meze,
které
celým systémem rafinovaného obléhání,
jímž se lehce dobývají pevnosti tak
špatn opevnné a stežené. Nebo že jsem vykoistil své úlohy mece-
dvry,
vzbuzené rozdílem vku, patí k vci v pomru mezi ,, operní elévkou" a jejím píznivcem, mj za to, že jsem myln ocenil okolnosti a situaci, že jsem totiž mínil uchvátiti obt, která mi sama vstíc vychází, zatím \'šak zpustošil náše,
volnosti, jaká
nevinnost, která
nemla
tušení o nebezpeí, v
ani z daleka
jakém
se na-
chází.
Pedstav
si
tohle
všechno dohro-
— na svou omluvu neuvádím nic krom vášnivého odhození veškeré rozvahy — a pochopíš mou prudkou,
mady
ZPOV
NATURALISTOVA.
115
nm
v nitru zuící lítost, když jsem nyní za bílého již rána vzpomnl na hoké zakvílení toho dítte, dítte ve všem všudy, tiché zakvílení, úmysln, z dobrých píin tiché.
To jako
její
u
s odmlkou, práv jemuž bylo hrozn se v plái zajíká
zaštkání dítte,
ublíženo, a jež
Nabízel jsem
.
nyní osudu
.
.
všeliká
odškodnní dobrovolnou pokutou za to, obrátí-li se tohle k dobru; sliboval jsem si, že se vrátím do ádu, anebo že nastavím nohu pod pijíždjící tramway, že budu do smrti abstinentem, zdrželivcem nejpísnjší observance, že se zhostím všeho svého
majetku a na vždy
nom
z
výtžku
již
budu
živ je-
nejhrubší práce. Do-
mníval jsem se, že takovými pošetilostmi zaklnu osud k slitování, a sdluji tuto odpornou stránku svého tehdejšího rozpoloženi, ježto je mi úlevou, že až tyto ádky budeš íst, pocítíš nade mnou aspo ást toho hnusu, kterým se duše ve pevalovala v odporu sama proti sob. i
mn
že
Snad mne to všechno napadlo proto, jsem nemohl zastaviti pološílené
ii6
apek
K. M.
myšlenek,
kolotání
:
jsem
jichž
byl
obtí.
Nech
však koním.
inžáky
naproti
slunce,
dlové
zesivly,
zšedly,
pod tavící se rudou vyšlého dávno minula hodina k zrca-
zasvítily
—
scén dnes
nedošlo.
Nco nebylo v poádku .! Nic však nenasvdovalo njakému vzruchu tam naproti. Naopak, co jsem svým sklem rozeznával, bylo obrázkem nejspokojenjšího klidu, .
matka
i
sestra
.
Rezinina sedly tu hrnk v pokojné
zabrány do svých
nic mne nemátlo, jen ta mimoádná nedochvilnost! Vol-
rozmluv, její
se mi dýchalo, a zoufalství alo mi odpadati od srdce, nebýti
nji
hntlivé
dávno
z
myšlenky,
se
již
jsem se domníval,
tenká
její
—
konen vypostava ze tmy
tomu skuten tak
noila
jen
domova.
Konen — už
že
neodešla-li
po-
pozadí!
Kukátko mi skákalo v hrsti. Že již byla obleena k vycházce, to mne zaleklo, a prvním mým hnutím bylo skoit po klobouku. Jenom se mi pi tom mihlo, 'že má na hlav starou aksamitovou apku, dávno od-
ZPOV
NATURALISTOVA.
ii7
loženou veteš, na oblieji pak hustý šedý závoj, který jsem dobe znal. Pod ním nebylo znáti ani z bezpro-
stední blízkosti nic ka,
rys
z
oblieje.
pružn, bode, jako rybjako vždy, nic v nejmenším ne-
Poínala
si
prozrazovalo
.
.
.
Le zdá se najednou, že pece néjaké nedorozumni
ne znané, jenom
...
živjší jakýs hovor
domlouvají,
ona
.
.
.
nemu
k
mírn, potom rozechvn, div ne
O
plaky
em
.
.
jí
zprvu naposled
vzpírá,
se
.
se jedná?!
Brzy je to zcjmo. Staena, která /a okamžik z dozoru zmizela, hned se zas vrátila s velikým snhobílým kloboukem slamným,
Ten klobouk byl dar ode mne. blankytn krášleným.
V širokém, okrouhlém osteší jeho vypadala exotická její hlavinka arovn. Hle, bylo teba opravdu násilí, aby na sebe! dar vzala klobouk
— mj
—
Kostnaté, a až sem bylo vidti, jak žilnaté, ruce matiny posadily ji na židli,
a tu ona
tiskla si starou
keovit:
obma dlanma piapku do vlas, velmi
rozezlená
staena musila
K. M.
— dobe — dcku
Svéhlavému svéhlavost
APEK chápal
já
odlepiti od
jeden prst za druhým. apka letla i se závojem do kouta.
tu
vlas
nkam
Nyní Rezinka už trpliv dala si znova upraviti rozcuchané vlasy a na pipevniti nový klobouk
—
n
mj
dar!
Tu matka oividn
zmírnila
své
hartusení a skonila laskavými tatr-
mánky, v jaké upadávají šastné matinky, unesené rozkošným zjevem nastrojených dcerušek. Všechna tíse roz jihla mi tímto výjevem, všechny obavy byly ty tam, a tomu z nich zbylému podvdomému stínu málem bych se byl vysmál.
Durdní Rezinino
sic
valo laskání matinu, ale
neustupo-
niím
ne-
dtského, koketn na odiv staveného vzdorování, jindy obvyklého. Že nechtla vzíti klobouk ode mne darovaný, bylo sice projevem proti mn, le o tom vdli jsme jenom já a ona. Oekával jsem pece vci strašné, jaké jsem si ped tím
lišilo
ani
se od
pedstaviti netroufal,
z toho všeho?
a hle, co
ZPOVÉD NATUKALISTOVA.
no
Když ji maminka škádliv dubla do brady, pohodila už docela rozmarn hlavou a jist že pi tom dupla nožkou jako vždycky, i mínil jsem, slyším
že ,,I
zívala
svj
vzdorné:
roztomile
její
ne! I ne!",
jakým vždycky prová-
oblíbený posunek.
Zlaté dít!
Byl bych
ji
odsud
vytavilo mi na rtech sladkosti jejího
líbal,
nco
polibku,
a z
skuten omamné
jichž
bylo
více než jeden díve, než poznala, co
znamenají. Nyní jsem pochopil,
pro
plakala tak dušené, a když jsem vzpo-
mnl ted na nmou
zoufanlivost jejího tichounce zajikavého úpní, zaplavila
mne taková nžná vdnost k Rejako dosud k žádné jiné žen. Nu, když potom ješt rozjásalo se slunce, vyhlédnuvši z mrak do okna naproti, osvtlilo výjev nejdokonalejšího štstí. Rezince dlala matka kížek na ele a Margl tak se jmenovala znetvoená její sestra nastrkovala do slunce tvá, veselím zince,
—
]iitvomou,
—
rty rozvern její rameny až k uším sa-
tlusté
žvatlaly mezi hajícími.
Také Margl
ji
udlala kížek,
a
K. M.
Rezinka,
apek
naklonivši
mrzákem,
se
;
letmo
nati
odkvapila.
Bylo vyhráno, vyhráno!
A te šlo mi jenom o to, abych dohonil. Kam jde, rozbesklo mi nyní tmi kížky; dnes má pijímací zkoušji
ku do renomované opravdové operní školy v Praze, mým piinním bude tam pijata. Již jsem ml klobouk pod pažím a v ruce kravatu, kterou po cest pipnu, i metl jsem ješt jedním mechanickým pohledem naproti, jako bych pronikal zdivo, abych ocenil, kde už asi bude na schodech, a v tom stanul jsem pimrazen.
Co to? Tak prudce, jako vtrem okno
ceno, otevelo se
chyským
rozvrá-
kuod tam-
vedlejší, s
— bylo pokojíka — u
sousedící
okna viRezinka Stojí tu rovn jako tenká svíka, a nyní popán mi z plna pohled do její tváe, v níž abych etl, tak zimnin po celou noc jsem toužil. Bledá je jako smrt, všechny její ního ,,mého"
dím
svtlou
postavu,
rysy zjinaeny.
Oi
hnvem. Ne hnvem, bolestí, ale
ním
vyteštny. ale bolestí.
.
.
.
Srší
Ne
hrozným, takovým
ZPOV
NATURALISTOVA.
hrozným vydšením Obliej její ztrhán jest tímto výrazem ohromujícího utrpení vypadá to, jako kdyby ní jiná hlava nasazena byla na její tlo. Ani to není klidno; celé se chvje drobným chvním jejích paží, za.
.
.
.
.
.
mstnaných vzadu v znaku ímsi, co se nechce daiti.
Najednou zmizí skvle
bílá aureola
slamného klobouku a erných vlas mávne jednou rukou, to letla jehlice, mávne druhou, to klobouk
—
letí
z
Tu
okna ven. chci vzkiknout, ale nejsem živ,
ani zadrhnutí svého hrdla necítím, ne-
mohu se hnout, neznámá síla zakehla mou ruku a tiskne mi skla k oím. Rezinka pehoupla se potom pes pedprse okna tak lehce, svižn jako pes njaký nízký plot uprosted roviny, pes který nutno peskoiti, chce-li kdo bžet dál.
A
sítila se
dol.
Ne
najednou.
Cíp
sukn
zachytil se za
nco vyní-
vajícího z podímsí, a tak na
a v tom celá
okamžik
postava zkrátí se prudkým smrštním konetin, zejm vidím, kterak nahými koleny odráží visí,
její
K. M.
APEK
:
od stny, na to následoval stemhlavý pemet pes temeno do zadu, se
tam .... To všechno
a ta
vidél jsem zevrubn, úžasem, který pro rychlý sled dje nepipouští žádné myšlenky, a v tos
pomém svém
nehnuti, jsa
sám sob
nemohl jsem se odtrhnouti, neušlo mi ani to, že tam, kde visela zadrhnutým šatem, schází te kus odervané malty a že na míst tom zcizen,
ervená se cihla. Ale potom slunení zá, tak prudká, že osvtlovala zeteln každé zrnko stny, zbledla, nenáhle sivla, šedla, zešeila, ztemnla, zernala, a já se stále díval. Nastala úplná noc, a neznámá pst protilehlé
ohromné síly, která ze msty za to dít tam naproti týl mj držela, abych vše vidl do posledka, rozevela se, a já shroutil se na podlahu tak, jak jsem stál, se skly pitisknutými k oím .
To
tedy,
mj
drahý,
Celá, hnedle celá.
Už
má
.
.
historie.
se nestane nic,
než že já plnou mincí zaplatím svj úet. Však také spal jsem prvn te-
ZPOV
NATURALISTOVA.
123
prve, když jsem se k takovému vyrovnání nezlomn odhodlal. Že mi nic jiného nezbývá, poznal jsem ovšem
hned, ale
neml
jsem hned dosti odjí ani pozdji, a
vahy a neml jsem l^rost piznáno,
Aby
nemám
jí
ani
te.
bída moje byla co nejvtší, mu sil jsem prochutnat až na dno to nejhorejší, vlastní zbablost. totiž
a
Vždy i tato moje zpovd, jsem zprvu udával jakékoli jiné dvody, také není niím jiným, než dílem této zbablosti. Je to umle zkonstruovaný závazek, hotový úpis obligace mé .
.
.
mého samovolného odchodu. Jakmile Ti
ji
pošlu,
musím!
pesvden,
že
nikdo nemá ani nejmenšího tušení o
mé
Jsem do
té chvíle
vin; myslím-li na veejnou spravedlnost, není ani ale já
pokládám
ped
ní prokazatelná,
se beze všeho za vraha.
Nieho nejsem tak
dalek, než abych
zlehoval tíhu svého provinní. ji tíhou svého utrpení za ni.
Mím
Poznal jsem, že nic není tak tžké, jako slovy vyjáditi velikou bolest. Myslím, že ani geniální básník nepiblíží se
sám
tsn k výmru bolesti, které
neprocítil, a že
v nejzdailejším
K. M.
apek
:
pípad pedstava,
jakou vzbudí, bude jenom zlomkem skutenosti. usilovnji se bude piiovati, aby vylíil ohromnou duševní stráze,
ím
tím
mén ji vystihne, tak že kdyby váš
rek, belletristé,
tolik srdce, co
nabyl kostí a krve a
mu ho pikládáte, a tolik
aby si mohl peíst, co o stavech jeho píšete, hoce by se vám vysmál. Já dnes už tolik klidu mám, abych se odvážil na analysu svého žele a co nejhlavnjšího, autenticky
klidu,
jej
snáším.
Za nejvtší tlesnou trýze vyliují lékaské knihy bolesti po rozsáhlých spáleninách,
s
do latkem,
že,
dosáhne-li
rozloha rány tetiny celého povrchu tla, postižený musí zahynouti. se to pihodilo
na
duši,
Mn
pohoel jsem
na
ní tak rozsáhle a trpím nevýslovn, a to k smrti. Poblíže Lorety v Praze na nároží zapuštna je do zdi kaple na památku
píbhu
s odsouzeným svatokrádežníkem. Obraz v kaplice, od Rainera prý, vypravuje o tom, kterak naražen na kl, ulomil jej a s bevnem v tle doplazil se až k píbytkm lidským
a tu vykav zemel.
knze konen klidn
ZPOV
NATURALISTOVA.
125
Nesetnkráte vzpomnl jsem
si
své nynjší skrýši na obraz toho
ve
mu-
edníka, i já vleku se s takovým ostrohem, jdoucím pímo hrudí a zpovídám se.
Z poátku také jinak jsem nedodoslovn po koKdyž jsem tenkráte procitl lenou.
vedl, než plaziti se
mdloby, proležel jsem na zemi nZa nic na svt bych nebyl pozdvihl hlavu, tvrd, tžce na spánku ležící, a po celý ten as vbec jsem nepohnul tlem, nepirozen složeným na podkleslých nohou. Tak ošklivil jsem si svou vlastní tlesnost, že jsem ani její tíhou hnouti nechtl. Snažil jsem se dokonce i nevidti a pece nepimkl jsem oi, ani když se mi mezi víka dral leptavý pot. Jednoho kdybych se byl mohl zhostit, onoho pazvuku trnutí v údech,
z
kolik hodin.
jemuž
spisovatelé íkají
jistí
,,
pocit
Touto sensací a pomyšlením, že Rezinka jest mrtva, a ]:)edstavou kterak zahynula, byl bych
sladké únavy".
,
vyl, a zatím
jsem rdousil v hrdle sku-
hrání tak cize znjící, jakoby to byl
pes pod postelí.
Zmocnila se touha,
kterou
mne
zvláštní neuritá nedovedu lépe ozna-
K. M.
126
APEK:
iti než jako žádost, pozbýti sebe sama. Byl bych se rád zbláznil, anebo zemel, m°l-li jsem totiž tenkráte oste vyslovené myšlenky, ale pamatuji se, že jsem nebyl dalek toho, domnívati se, že bych jedno i druhé dokázal, a vskutku namáhal jsem se ze všech sil zemít, tak sám od sebe, co možná nejvtším úsilím vle, zastavit tlukot srdce na vždy.
Nikdy mi nebylo vážnji než v tch
keech
studu a
hrzy
a
lítosti,
než
pece nesmím zapíti, že jsem byl s to, uvdomiti si s jakýmsi objektivným
výsmchem
pošetilosti takového poínání rozdvojené mysli, i užasl jsem zase sám nad sebou, jak daleko šlo, když jsem se najednou pistilil, že mi
z hrdla vyrážejí burácivé jeky, ale tak, jako bych to nebyl já sám, nýbrž jako
bych
nkoho jiného pod
sebou na zemi jsem doopravdy sám sebou co dlat, abych byl zticha.
rdousil. s
Ml
Nevím, kolik asu uplynulo v tchto když tu náhle zarachotil v mých dveích klí. Byla to posluhovaka, pišla prudce, ale narazivši na pekážku, ježto mj klí trel uvnit, vzdálila se ihned bez dalšího pokusu zápasech,
ZPOV
NATURALISTOVA.
ježto bylo pravidlem, že nesmí vkroiti, jsem-li pítomen. Moje uleknutí ze zache.§tní klíe bylo ohromné; vyteštn vzchopil jsem se na kolena. Zmítalo s mi celé tlo a zuby mi cvakaly. Sotva jsem Ale pišel jsem se zdržel výkiku. k sob a zase k první logické myšlence, která mne už neopustila: Pry odtud, pry z Prahy! Poal jsem se chystati se zimniným
vniknouti,
•
kvapem.
—
na nohy se postaviti, to Jediné jsem nedokázal. Ne, že bych nebyl mohl, ale s to jsem nebyl. Nic na svt by mne nebylo pimlo k tomu, abych se vztyil tak, že bych mohl pehlédNemohl nouti z okna protjs k. jsem vbec snésti pohledu na okno. v^oupaje se po kolenou, dolezl jsem do alkovny pro cestovní vak, holí podával jsem si ze šatníku šaty. trhaje návsky. Klee na zemi jsem se umyl i pevlékl jsem se, aniž bych povstal. Všechno takto jsem opatil, i mzdu posluhovace. i skín jsem uzavel, a klíe vložil do železného sekretáe, odkudž jsem vyal všechno své jmní, podíl otcovský, nedotknutý celý (v tom jsem byl vždy velmi proze-
K. M.
128
telný),
prvodní
cestu,
list ješté
od loska
zahladil jsem všechny stopy
platný,
svého
CAPbK
ádní a pipraven úpln na kleel jsem u zavených dveí,
nevím, jak dlouho. Tak dlouho, až mne vyburcoval strach silnjší než ten, který mne zdržoval, obava totiž, že dalším otálením zameškám možnost zastavit se ješt ve smnárn ped odjezdem. Myslil jsem náhle velmi jasn a rozumn. Musil jsem se opatiti hotovými penzi, abych nebyl pokládán nkde za defraudanta, nebo obnos, který jsem ml pi sob v cenných papírech, byl
znaný. Pipadlo mi najednou, že je opravdu už nejvyšší as; jakoby se náhle položil od okna první stín podšeí, musilo být dávno po poledni, hodin: 'k jsem zstaly tam naproti. Peneml máhaje sám sebe pohledl jsem takka jen nej zevnjším koutkem okak svtlu a tu padl zrak mj na osudný trieder; dosti
.
.
.
doplazil jsem se pro nj,
v pouzde
zavšen dodá mi vrojatného vzezení bezúhonného turisty. A konen s vakem v ruce vyskoil jsem ze dveí, zamkl za sebou, a ježto jako vždycky pustý, dostal
byl
dm
ZPOV
NATURALISTOVA.
1*9
jsem se nepozorován po schodech dol. Za domovní veejí strávil jsem nesnesiteln dlouhou minutu, než bylo
tramway k
slyšet
stanici pijíždjící.
míst a skoSkokem kem ve voze. Za mnou vstupovalo ješt nkolik byl jsem na
lidí. si
Trvalo mi to dlouho,
i
ulevil
jsem
slovy hartusivých pasažér ,,To je expedice, to je doba!"
Ale nepodailo se mi promluviti lidsky, sípal jsem z vyprahlého hrdla a mumlal jsem jako mrtvicí zasažený.
Konduktér, který za den peslechne sta takových nespokojenc, podíval se na mne, podle mého zdání, anebo opravdu tak byste zpytav, že jsem byl takka bez sebe. Dal jsem mu zpropitné tak veliké, že mi je vracel v domnnce, že se mýlím, a tu ml všechno právo podívati se z pozdálí ješt jednou na mne s významným
úžasem.
A tento podezívavý pohled vrátil mi rozvahu. Vší silou jsem si uvdomil, že není možno, aby celý svt už zvdl,
co se ráno stalo, a zvdl-li, anebo že sotva možno jest, aby mne už uvádl ve spojení s událostí.
byl
že není,
Nové
patero.
9
K. M.
APEK
Ukonejšil jsem se a hledl všejako ostatní lidé, kteí
možn vypadat vyhlíželi jako
kdy
jindy,
nebo
ne-
mezi nimi sedí vrah. Na Vinohradech vsedl jsem do drožky a zplna již se ovládaje vykonal jsem vše, co bylo nutno. Smnárnu zastihl jsem ješt zrovna ped zavením pokladny, a to bylo velkou výhodou pro zkrácené jednání, na nádraží dojel jsem zrovna vas, abych si koupil lístek k vlaku, který práv odjíždl, bylo mi lhostejno, kam. Odjíždl k jihu. Vzal jsem lístek až na tušili, že
konenou
stanici.
Usedl jsem do vyhrazeného kupé a v psti svíral jsem veerní list, ukoistný pímo ped vstupátkcm do
vagónu
A tu jsem provedl poslední z oncli bídáckých pošetilostí, k nimž mla mne zbablost. Zatáhl jsem pedevším stínítko na svítiln ve stropu a rozevel jsem jsem pátral po zpránoviny, a ve v, na níž mi záleželo. Byl jsem tak ohledu pln sám k sob, že jsem se šetil ped náhlým seznáním celé pravdy, která musila býti ovšem absolutn zlá, ale mohla býti relativn horší.
tm
ZPOV
NATURALISTOVA.
131
Niemovi ve mn záleželo totiž na tom, zvdti, má-li píinu k tomu, aby jeho strach byl vtší nebo menší.
Vyhýbal jsem se mezi obsahem veerníku zákoutí zpráv o krvavých událostech a byl jsem vden prtahu, jaký mi zpsobovalo tení ve tm takka úplné, mohl jsem luštiti toliko tutištná záhlaví. Konen jsem pi-
n
šel
na titulek tak protivoln hledaný.
A ruka mi
sklesla.
Umínil jsem si, že se tením drobného tisku zprávy pokám, až odejde konduktér. Blahoeil jsem mu za každou sekundu, o kterou se pozdil jeho vstup. Když jsem potom osaml se svou vinou, vzchopil jsem se a podnesl k samým oím noviny se zprávou, v jejímž nadpisu byla o tetím pate. Písmenka po písmenku dobýval jsem ze tmy a pi tom jsem držel papír od lampy tak daleko, aby tení bylo co nejobtížnjší a tedy nejpo-
e
malejší.
Všechno jsem peetl až na poslední
vtu, poínající slovy zoufalého skutku
—
—
:
,,Za
píinu
Snad bych byl mohl i ten konec peíst, ale ruka mi utíkala s listem od oí.
K. M,
V
APEK
:
tom odskoily od sebe oba oblou-
ky stínítka na lamp — kdybych ne-
byl býval v kupé sám, byl bych se domníval, že za šrku zatáhl nkdo jiný
—
a prudké svtlo zalilo
vta, jíž jsem choval, znla takto:
lektyru, a
mou
se tak stra-
,,Za píinu zoufalého skutku nešastnice udává se nepekonatelná báze ped pijímací zkouškou do operní školy, k níž se nebohá mla dopoledne dostaviti. Spáchala svj in bezprostedn ped tím, než se mla ku zkoušce odebrati."
Piznám
se,
že
mnou
projel pocit
velmi živé radosti nad tím, že udán práv tento dvod, a z tohoto potšení poznal jsem teprve své propastné padoušství v celé hloubce, a zdrcen
jsem na sedadlo. Rychlík unášel mne k jihu tmou neproniknutelnou, táž tma byla i ve mn. Vdomí totiž, že na mém dsném osudu nic není,, co by k soucitu vybízelo, co by moje utrpení zdvihalo klesl
v oích
jiného, že
v
mém inu
jest
naprostý nedostatek tragiky a že, irý zloin 00 mám za sebou, jest Žil jsem zde u moe celých osm síc, než se piblížil tento dnešní
—
.
.
m-
ZPOV
NATURALISTOVA.
133
veer, kteréhož píšu dovtek k svému vyznání Tob, mj drahý. Zítra odjíždím zase do Prahy. Vydám se na vnost, cestou se v Praze toliko zastavím, vím už, kde to bude naposled. Uprosted železniního mostu ze Smíchova do Prahy. Vím ovšem, že bych tu dole ml k svému odhodlání více materiálu, celé moe vody. Le statistika sebevražd utopením uí, že
—
tchto
zpsob
utracení
vlastního
v moi jest pomrn málo u srovnání s utápním se ve vodách
života
sladkých.
A
já,
tvor vnitrozemský,
bych nad svoje pomrjs kdybych skonil skokem do moe. Smrt ve Vltav pipadá mi útulnjší, a tato myšlenka je mi úlevou v exekuci, kterou sám na sob vykonám. Je to milost, kterou jsem sám na sob pro žil
sebe vyžádal.
Abych
nebylo by toho mého ,,samobojjsem tak nesmírn za tu
se piznal,
ani zapotebí, toho
stva". Sešel
mj
.samovolný odchod bude ukrácením dovolené, jakýsi postrk, abych nepišel pozd.
dobu, že
toliko jaksi
by se to beztoho sic jen nejvýše za nkolik msíc, ale smrt na lžku byla by tím nejhorším, co by mne Stalo
APEK
K. M.
mohlo potkati, a tak se mi stalo nade vše živ pociovanou potebou, dojíti si pro vysvoboditele dív, než si vzpo-
mene sám od sebe pijíti. Mimochodem eeno, velmi mne potšila moje tlesná schátralost, jest mi dkazem, že nejsem pod všechen pomysl bídný, když jsem se mohl usoužit. Ovšem, nedlám-li se lepším, než jsem; nebo zdá se mi, že zmírám ná zbablost, i také z toho dvodu je mi zapotebí sebevraždy, abych totiž sám sob dokázal opak. Celý pobyt zde dole na Kvarneru n,ebyl vlastn niím jiným, než bojem
mj
s
láskou k životu,
dailo tak
ji
dív než
se
mi po-
utrmáceti, že se stala
láskou k smrti. Byli jsme doopravdy, a mohlo by se íci, že jsme byli d o-
slovn dva
protivníci
v tom
zápase, jeden z nich byl já lepší a druhý já špatnjší.
Toto rozštpení své duševní bytna sob hned onoho odpldne po Rezinin hrzném skonu, když se mi zdálo, že sám pod sebou na podlaze nkoho nosti ve dví pozoroval jsem
jiného rdousím,
uniuji.
Pozdji
se
rozštpení stalo úplným rozdvojením, jež, nevím hned, jak slovem toto
ZI'0\-f.
f)
y ATU R AI.ISTOVA
ztlumoiti. Nejlépe asi tak, jako že padouch ujíždl, ale mstitel zárove s ním, drže jej za límec, oba v neustálé
rvace o spolenou záhubu. První srážka mezi námi stala se ješt bhem útku. Po osmnáctihodinné jízd jel jsem v tak zvaném pímém voze", do-
—
,,
jíždjícím až na konenou pímopocítil jsem horoucí skou stanici žíze. Byl to ohe, který mne trápil ód verej.ška, ale teprve te porozuml jsem, že to žíze. Vyšel jsem ze svého kupé, zavšeného záslonami, a vstoupil do restauraního vagónu, a láhev tžkého vína vypil jsem tak, jako by to byla pramenitá voda. Trpl jsem zejm horekou, a víno psobilo okamžit. Popadla mne náhlá exaltace odvahy, zmocnila se mne touha okamžitého vysvobození, pítrže
—
všem trampotám na
ráz.
Na
hlavu padal mi osvžující chlad, první píjemný dojem, jehož jsem od verejška zažil. Pohlédl jsem vzhru; u samého stropu restauraního vozu toil se veliký kotou
v šíi celého vozu, vrtule to, skládadlouhých, kosmo zasazených kovových list. Toil se tak nehlasn,
jící se z
K. M.
136
APEK
jako lítá mra. Nedíval jsem se ani
Dmyslný vjí.
dv vteiny, a již jsem stál na židli, a netrvalo ani vteinu, spadl jsem se židle, a byl bych
se
kdyby mne nebyl
skácel,
zachytil steward do nárue.
Vypadal jsem
asi
šeredn,
soud
výkik
a ošklivosti, zastírané v tváích hostí ubrousky, a než jsem se vzpamatoval, byl jsem vyexpedován z jídelny s virtuosním chvatem, a než jsem se nadál, byl tu léka.
podle
že rána na štstí prý není dokonce tak ošklivá, jak vypadala, teba že mi krev s ela inoucí zaplavila oko. Hrana kovového listu ventilátoru vyala mi z ela kus kže jako dvouhalí a drhla až ke kosti. Zjistil,
Byl jsem ošeten se zruností opravdu rychlíkovou, a málem by se bylo stalo, že by bylo došlo k hotovému výslechu. Pestalo se na tom, že mi byli pedvedeni mnou dokonce nežádaní svdkové, že jsem nehodu pro všechny zavinil vlastní vinou
—
pípady prý. tomu skutené
Mým
stvrzením,
že
tak, nastalo nejvtší
upokojení; toliko léka
jaký zbyteek podezení.
ml
asi
n-
ZPOV
NATURALISTOVA,
137
Co prý jsem myslil, že provádím. chtl jsem se pesvditi, jsou-li ramena kotoue opravdu z hliníkové ocele. Byl jsem pouen, že toliko z lisovaného hUníku, a zstaven s kusem ledu na mise ve svém oddlení. Jenom mimochodem pipomínám, Já, že
mi tato rána nikdy úpln nczhoa že ješt dnes mám na ele pí-
že se jila
škvar.
Po druhé, když jsme totiž já lepší
se
tak popadli,
a já špatnjší, o
mj
na lodici finanní stráže, na moi. Byla by to nezajímavá historka, kterak jsem se na ni dostal, staí dodati, že jsem tu dole bydlil ve život, to bylo
„ville" jejího velitele, upímného prý, le vlasky mluvícího Chorvata. Zžepozval lelo se mu mého usýchání, mne na noní výlet na svém mrštném i
vozidle, bývalé to torpédovce. S hod-
ným mužem
tímto
ptinu všech tch
vymnil jsem slov,
asi
která jsem
lidmi za tch osm msíc, nevyhnuteln byl nucen. Bohužel, byla mezi nimi také úpnlivá slova, jimiž jsem ho div ne na kole-
promluvil
s
aniž jsem
nou, ale ve znoji strašné úzkosti a
drt jazyk mezi jektajícími zuby, aby mne vysadil zas na beh
prosil,
K, M.
138
APEK
po jízd ani ne tvrthodinné. Byl bych tenkráte jisté skoil do moe, kdyby byl ješt minutu otálel. Vysadil mne na hráz zastreného rybáského pístavku, odkudž jsem šel dv hodin\'
dom
pesvden,
že
šílím
za
ne-
výslovných útrap vetelé pedstavy o bezprostední nutnosti své sebevraždy.
Té noci vidua ve
to také bylo, co
ob
mn udlala smlouvu
indi-
o pí-
roí mého konce, nebo bylo mi už nade vše jasno, že jsem ztracen neodvolateln, a že stana se svým soudcem, stanu se i svým katem. Úmluva znla v ten smysl, že tedy zemru, až napíšu svj osud. Hlásek marnivosti kdesi v podspatoval v tom i jakousi píkrasu, bude to vypadati tak, jako kdybych se byl stal obtí svého
sklepí nitra
spisovatelského
povolání.
Mám
za
dležito podotknouti, že jsem tuto myšlenku ihned rozhodn zavrhl, akoli ten nápad jsem ml, že když už jsem položil život za studii, stojí za to, abych prožitého motivu také vykoistil. Pustil jsem se tedy
do práce a tu
ZPOV
NATURALISTOVA.
139
1
pímí
nastalo
ve
mn
až
clo
mezi obma konce lhty .
.
soky
.
Psal jsem po kapikách, abych vy-
posledních
užitkoval
doušk
života
do krpjí, lichvail jsem s asem, denn po nkolika ádcích pibývalo a ostatek prosedl jsem u nkterého ze šesti oken své ubikace, která bývala kdysi jist úzkou ložií. Nasvdovaly tomu oblouky, vyplnné zdivem tak, že vynechány jenom otvory pro okna; na bývalou chodbu ukazovala cihlová
dlažba,
stáím prochozená,
až cihly uprosted prohloubeny jako
misky.
U
každého okna byla
zdná
dubovým prknem do stny
lavice s
zapuštným. Vyhlídku ml jsem jenom do dálky, bezprostedn ped se vidl jsem jenom na hroty vavínových houštin, pod nimiž strá pádolinou do hloubky klesla,
a vypjal-li jsem se z okna,
zahlédl jsem nejvýše ješt
stechách nkolika u samého moe dole
Naše
vili
komíny na a sanatorií,
stojících.
snad zbytek bývalého strm nad moem, po pravé levé ruce - couvala skála tak prudce, že tvoila vzdušný ostroh. kláštera,
villa,
stála i
HO
K. M.
APEK
:
Z nhož nebylo mi nic patrno, sedl-li jsem doma. Ale tam daleko na druhé stran
nesmírn
rozlehlého zálivu stál kraj
jako ne z tohoto svta, obzor utvoený nebem, moem a zemí, ze tí tón téže jaspisové barvy, lišících se
od sebe jen tím, že na nebe dýchnuto jednou, na zem dvakráte a na moe tikrát. Než obrázek nakreslen prajemn oste v obrysech, žádným nástrojem vezdejšího umní nezpodojí
bí telných.
ím více droboulinkých
krajinných
útvark sehnáno do nejmenšího políka vidmového, ím nžnji zetelný jest pohled, ím przranjší
nm
na stín a barva, tím mocnjší touhou dojímá duši lidskou, a leží-li mezi pozorovatelem a pedmtem ke všemu ješt rozlehlá vodní plá, tím je stesk sladší, ponvadž nedostupno daleka jest zejmjší.
The Paradise
lest,
—
ztracený
pedstava lidstva jest rozhodn spoluinna na pvabu dálav, a já, jemuž nikdy už nekynul ráj, tato
atavistická
Paradise regained, vysedával jsem po celá odpldne u okna bývalého ambitu, chovaje hlavu v lokti a stis-
ZPOVÉ NATURALISTOVA.
141
pes elo oboí dol, zama-
kaje tak
kávaje tak prsty vláhu, mezi víka.
Než v nkterých
deroucí se
chvílích stávalo se,
jsem peslechl i erva, hlodajícího pod hrudní kostí ve mn, když celý že
zámoský
prospekt, který o pojako nízký skrojek nekonen daleké stny, postupem odpoledních hodin vydouval se do tetílio rozmru, až jeho skalisté tesy ten
lednách
stál
staly se
zjevnými,
vyboilo,
z jaspisu
chrysopras,
až
pedhoí
nho
z
jeho barvy stal se
celý
ostrov zdánliv
ku pedu plyna zopalisoval
a zbronzo-
vl, žíhán zlatem západu.
Tu celý daleký svah Krasu oživl najednou nesetnými osadami, bílými jak hrubý kídový písek, jako kousky lámaného stíbra, do niellové ern zapuštné. Za
takových
krásných
dn
ani
sem nahoru ,,Cetkowich", vyjma sirénu
hlásek nepronikl z hloubi
k
ville
pistávajícího anebo odjíždjícího par-
Nebylo tu zvukové stopy po tvoru, jenom když nkterá velikých ještrek, pod okny ])o-
níku.
živém z
bíhajících. zavadila o vysoké,
suché
K. M.
142
APEix:
stéblo trávy, ozvalo se div ne jako
slabounce
dotknutá kovová struna.
Lod vidti bylo teprve v plné jízd, až vyrazila zpod zeleného lemu pobežních zahrad. Pln nevýslovné tesknoty díval jsem se shry na nádherné plavidlo, ujíždjící k nedalekému velkému pístavnímu mstu. Tehda už mne poaly navštvovati horeky, sluni tásl jsem se pod nejžhavjším cem od mrazení: nálady mé byly, abych tak ekl, vesms dvoj mocniny, nepatrnosti uvádly mne v extase smutku. Jednou za bájen krásného podveera, když už zbledlo nebe i moe, vyjel od mola poslední parník. Slunce stálo tak nízko, že paprsky dopadaly velmi ostrým úhlem na hladinu, a tu stalo se, že jsem vidl odjíždjící parník chvíU plouti ne na vod, ale
vznášeti se ve vzduchu.
Klam zpsoben prhlednosti
západem i
tím,
že za vzácné
more mocná slunení,
jaksi
oištná zá
podsvitla
kýl lodi, takže se stal oste viditelným.
Nejdivuplnjším na zjevu tom bylo, že trval tak dlouho; teprve když od
kormy zasvítily zlaté nitky rozrážené vody, uhodl jsem hladinu; okamžik
ZPOV
NAlUKALlSrOVA.
I43
t
slunce zapadlo, podmoslcé prosycení svétlem zmizelo, a parník
po
v sinavém soumraku,
znikl
signálová
toliko
kudy
zrazovala,
svítilna
z
nhož pro-
lodní
pluje.
V jakém stavu jsem se nacházel na tomto sklonku svého života, svdí, že jsem byl vylíeným fenoménem tak unesen, až jsem zaplakal. Byla to chvíle slavného duchovního trudu, tak vznešeného a vysokého, že cítiti jej pokládal jsem se za nehodná ve své vin.
.
.
.
Tu
rozlehl
ženský
zpv jsem
Slyšel
zcela
se
z
nenadání
táhlý
a dech se mi zastavil. slov nerozeznávaje
—
—
zeteln nápv písn Rezininy:
„Matika ten
Jen
to nedo-vooooolí
jediný
takt
—a
." .
zpv
umlkl.
Bylo mi ovšem ihned jasno,
že to
sluchový klam, nikdo nemohl tu zpívat tak, aby to k mému sluchu dolehlo; ambit, v nmž jsem bydlil, stál na nejzazším hebenu skály, a domácí lidé všichni nacházeh se na opané stran poustky. Ale když
byl
zpv
pouhý
doznl, ozval
potlesk,
tentokráte
zeteln skuteným fy-
se zcela
APEK:
K. M.
144
sickým zvukem, zatleskalo to práv tak ironicky, jako když jsme tleskali zlomyslnou pochvalu Rezince .
Ješt jednou
zatleskalo
to
.
.
a tak
trefn, že jsem až se sedadla vyskoil:
Ve
stejné výši s
mým oknem houpal
nad moskou prohlubní veliký, bílý pták, do krišálného vzduchu tak vysoko vbitý, že jej slunce svým svtlem ješt zasáhlo. Potlesk pocházel od jeho kídel, zamával jimi se
dvakráte, a teprve za
mn
letl ke
ptákových
smšný
i
moment
loskot jadrných
do-
letek
jeho lidsky znjící vý-
knihot.
Jako kámen spadl tžce dol k moi, zraku zmizel dív, hned v hranici stínu od pedhoí.
ale
bóru, od bouchání vln do skal, a druhého dne z rána byly tyto závody zbsilých koní Neptunových
Kvapná noc pinesla už
plnoci bylo
k zemským du. Já tu
slyšet
behm již v plném prounahoe
slyšel jich dusáni,
vidl jejich vzepiaté hlavy a rozpnné hívy. Takhle jsem tedy své
na
msíce a mohu život,
k
trávil
vdomému
poslední
k resignaci umírání nelze
íci, že
ZPOV si
ani vybrati
NATURALISTOVA.
i45
nevhodnjší místo než
Kvarner.
Rozumí se, že jsem ml chvíle vzpoury proti samosouzenému svému osudu. Z pravidla se dostavovaly takové revolty za trnácte dní, když se od východu k západu na zálivu ubírala velká dopravní lod americké linie z pístavního msta.
pi
Zúastnit výletu!
se
takového zámoského
— Hmotné
dovolily
žíti
i
pomry by mi
v Novém
svt
nezávis-
lým životem, a nové dojmy by mi snad dopály brzy zapomenouti, a snad by se asem úpln zahojil úraz, jejž pokládám za smrtelný. Pln obdivu pozoroval jsem obrovskou lo, pouhým okem znatelnou
uprosted pívypadalo jako shluk bílých skvrnek a teek, shrnutých až na samý lem zeleného šatu, spadlého s nahých skal, nad ním se týnících. sama byla jednou z nejvtších tch svtlých skvrn a když se odepjala od rejdy, kde stála ped palácem dopravní spolenosti, vypadalo to, jako kdyby se odlouil host rovný hostiteli, jako kdyby se na
míli
stavu.
vzdálenosti
Msto nad ním
Lo
Nové
patero.
I
K. M.
146
APEK
na cestu moem vydalo kus msta. Netrvalo ani hodinu, a hrdý kolos záperazil celý nesmírný livu, drže ve smsi rozvlnných kivek sám jedinou smrovou pímku. Nespustil jsem ho s oí, dokud nezmizel na západ v soutsce mezi ostrovy a
prmr
nepekroil
onu
nejintcnsivnjší
na
moském
vodorovnou
mode,
obzoru
áru
která vryta
tsn
pod samou
horizontálou, hranicí to dozírné
mo-
ské obliny.
eený
vryp pímoarý, ani ne tak hluboké jako sálavé mode pod samým vybledlejším už koncem obzoru moského, jest místem nejvtší optické shrnu tosti drobných vln. Vypadá jako modrá hedvábná šra, k petrhnutí
rovn napiatá a po celé délce jemn rozvlásnná, jako kdyby ji nkdo zvolna, ale stále toil. Zdálo by se, že by ji lovk delší tyí dosáhl, klam a jistota, kde vlastn vzí, teprve se objeví, když pes ni jede lo. Za chvíli potom každá zapadne na druhou stranu klenby moské, a transatlantický parochod jevil se na tomto pestupu mému památnému triedru
už jen jako jezdec za zdí, z nhož nevidti víc, než povívající chochol.
ZPOV
NATURALISTOVA.
147
nadje na útk sob sana druhý konec svta ten tíím. Otrhávaje ohoalé rty lapl jsem u okna a pozoroval jsem neforemný železný šestistžník, jist vtší než zmizelá rychlolocT, s podkasanými plachtami a jenom jediným kusem Zaso kus
mému
plátna (v dalekohledu to byla rada trojrohých úzkých plachet), na
ním plaví
ped-
nástavci; od nejrannjšího jitra se
k pístavu za naprostého, Stále civí na
jak se zdá, bezvtí. jednom míst jako
zakotvený hodiny nalézal jsem se v povoze ujíždjícím po behu k pístavnímu mstu, po prvé za svého pobytu v této konin. Jel jsem si pro informace, po pípad i pro jízdní list a záruku místa na lodi do kanceláe velké dopravní spolenosti transatlantické, byl jsem rozhodnut Ale veer vrátil jsem se, rozhodnut, že zstane pi starém. Nebyl jsem však v zbyten. Než jsem se byl totiž odhodlal vyhledati dopravní úadovnu, chodil jsem po nábeží. Zarazila mne firemní deska s nápadným nápisem, oznamujícím soukromý detektivní ústav a informaní bureau. Slovo ,, Detektiv" uleklo mne.
Za
.
piiJ
.
mst
.
.
.
.
K. M.
148
APEK
bylo narážkou na pedstavu,
která
mne, piznám se, dosti zamstnávala. Le tady nebylo eho se obávati. Návští doporuovalo ústav k podání zevrubných zpráv o emkoli, o chování a osudech osob, kdekoli na svt bydlících. Já neml na celém svt lovka, o jehož osud bych se byl zajímal. Ale nedomyslil jsem i vynoil se mi obraz okna, na jeho erném pozadí dv hlavy, staeny a starého zmrzaelého dvete, na okn sedl chromý vychrtlý kocour a mezi obma blýskala se mosazná stíška tamburovacího strojku.
Nyní mi bylo najednou initi.
jasno, co
Navštívil jsem náelníka po-
estných soukromých
Veer
zastihl
mne
vyzvda
.
.
.
zas na starém
míst. Železný šestistžník zatím zmivypátral jsem ko-
zel ze zátoky, ale
ráb
dalekohledem;
blížil
se
zevní
rejd pístavu a nyní neml už žádných plachet ani na kly vru. Deset hodin ml zapotebí, než dospl viditelnou plání svého cíle. Díval jsem se dlouho a nemohl jsem
celou
se nasytiti
ettu
pohledu na temnou silhou-
moského
žírající
jednu
obra,
zvolouka
po-
nábeží
za
svítilnu
ZPOV
NATURALISTOVA.
149
druhou, jak za jeho pídou zanikaly, jakoby zhasínaly. V tom metlo temnotou dlouhé svtelné bevno, jako noha nezmrného ohnivého kružidla, schopného opsati kruh celým noním obzorem: pásmový snop elektrických paprsk pístavního majáku s otáivým fanalem. asto bdl jsem s tímto Polyfémem až do rána a pozoroval, kterak své elektrické oko otáí po celém zálivu každé plminuty. Byl v tom pro mne zvláštní teskný pvab, dívati se, kterak na nej zevnjší periferii zešeelý a zbledlý konec chvostu uhání se závratnou rychlostí, kdežto oste svítící ást polomru, bhžší stedu, pozvolna se otáí; znal jsem zevrubn všechny pedmty, které musí ma-
svtelným ramenem zasáhnout, kterou villu ukázat, do které pobežní ják
osady hmátnout, které kampanily se dotknout, a na kterém míst provlékne se mezi ostrovy ven do širého moe, a když se zornice majáku otoila sem ke mn, spatil jsem svým výteným sklem zcela oste kresbu soustedných hranol, vbroušených do svítilny.
Ze všeho zde mél jsem nejradji to-
K. M.
I50
APEK:
hrozn piinlivého noního hlídae, který jakoby se zlodjskou lucernikou, vysoko nad hlavou vztye-
hoto
nou, obhlížel celý Kvarner, sklepení to, jeho dozoru svené, a bylo mi, jako kdyby mne tu laskav pezíral.
Poítal jsem
s
ním ple minut tak zmatená neustále
až hlava,
dlouho,
sledovaným
kolo tem,
našla
chvíli
omamného spánku,
a já neslyšel písn
Rezininy a
horkých vzdech,
jejích
nebo
sedávala vedle a vzdychala Ješt tikráte byl jsem v pístavním mst, ale už nikdy pro lístek do Arp^entiny. Jednou, když jsem obdržel .
.
.
zprávy z Prahy, žádané na informaní kancelái, po druhé u notáe, a po tetí rovnž u tohoto dvrníka potentokráte prosledních poízení; vázeli mne ctiliodný Cvetkovi a jeho
svak jako svdci. Bylo to vera a vrátil jsem
chd.
Mám
se
úpln
jen tolik, kolik je zapodo protebí na cestu do Prahy, sted spojovacího železného mostu.
—
Nyní už mi opravdu nezbývá jít nkam jinam,
listina,
kterou jsme
vera
po-
depsali, jest už ze všech nejneodola-
telnjším závazkem skoniti historii, mi tak protáhla, nebo ne-
která se
ZPOVftD NATLJRALISIOVA.
uml
151
žíti v pracovité chudob. v nepracovité! Uhodneš zajisté, kterak jsem se
tím
bych
mén
svým jmním
naložil,
kdybych
mu sil
to
i
uspoíš mi stud,
napsati výslovn.
Záleželo mi na tom, abys i to zvdl. Mohl jsem to naznaiti ovšem stru-
mj
nji, ale drahý, považ, že jsem si umínil psáti až do rána, až do od-
abych probdl noc, hovore Tebou, a prosím, bude-li se Ti nkde zdáti vypravování mé rozbredlým, uvaž, kritiku, že tímto nastavováním prodlužoval jsem si život. Déle než po tuto dnešní noc, poslední z pemnohých tch nocí odsouzencových, to nešlo, a je skuten nejvýše na ase, abych udlal konec, v dopise život. Abych dožil, to proto, že jsem se vera probudil s kaluží kr\e na prsou zaschlé; a umírat zde na železném lžku za burácení bóry ješt snad tvrt roku, to by bylo trestem pece jen pes píliš krutým. Abych dopsal, to proto, že už je tu ráno, a maják v pístavu už nesvítí, jenom jiskí svým elektrickým okem, a v tom, co to píšu, shaslo i to. Nu, vypsal jsem se naposled ádn...
jezdu, s
mj
i
K. M.
152
APEK
je u moe nejlidem zdravým a k ži-
Nastává den, jaký nesnesitelnjší
i
votu odhodlaným. Moe huí jedním táhlým zvukem už od verejšího veera a od plnoci buší bílou pstí na jedno místo, kde je skála celistvá. Znlo to. jako kdj^by obr tloukl celou noc na kovová vrata, dobývaje se
dom
marn.
Venku dje
se
nej-
pitomjší a nejnudnjší vtip pírody:
Lijavec do
moe!
Snad se Kvarner proto tak zoufale vzpouzí! Le dosti metafor, sic od nkteré z nich umru o den díve, než mi souzeno, hahaha! (Ujišuji, že jsem se sku-
ten
smál, a nahlas.)
Za hodinu sedím ve vlaku, a tak
bu
mj
drahý, a vzposvého až do hrobu tmavého, tedy už ne dlouho, vrného
tedy
me
si
zdráv,
nkdy na
(Psáno tužkou na lístky vytržené ze zápisníku)
Jaké se piházívají v život lidském divné píbhy! Vera jsme nemohli z Trbíže dál, pro návje omeškali jsme se o celou noc, než vlaku prohodili snhovou zdí cestu. Považ si, nauil jsem se novou výbornou hru v karty, zatím
NATURALISTOVA.
ZI'C)VKD
i53
CO jsme sedli v nádražní restauraci! Prohrál jsem sice poslední groš, takže
by mi nezbylo ani na den živobytí, kdyby se njakou další „šastnou" náhodou moje vezdejší prodlení mlo nových tyiadvacet ho-
prodloužiti o
Ale hra je znamenitá! otevel jsem dopis už zalepený nejenom proto, abych Ti sdlil tuto novinu. Napadlo mi, abych Ti dodaten sdlil, že všechno pátrání po mé mrtvole bylo by marným. Píšu
din.
Le
tchto nkolik dodatených slov ped samou Prahou a kdyby mi to neekl hukot, vidím i v odlesku pobežných
ekou
svtel, že jdou
To
mi výborn
ledy jako hory.
zmizím jako mezi žernovem a bhounem. Mamo všechno pátrání, kdybys byl odpus tak pošetilým a nkam snad se
hodí,
zrno
—
—
oznamoval jiné místo!
.
.
.
—
Ostatn vyhledám
si
A konen nerad bych odešel jednou myšlenkou, kterou jsem Ti sotva napovdl. Kdyby nebyly Rezinku pinutily, aby vzala klobouk ode mne darovaný, jist by nebyla provedla zoufalý in. Byla by sestoupila dol, vyšla na ulici a já bych jí byl nadbhl dív, než by se byla setkala s
K. M.
154
s níin
.
.
.
APEK
Nebo — slyšíš!
— mla mi-
lence, dlouliovlasého konservatoristu
byl to syn jejího prvního uitele, byl
v tom jistém ženském smyslu krásný jako cherubin, s nkolika kudrnatými vlásky na brad. Zbožovala jej a on hoel pro ni. Jemu se bála tenkrát ukázat tvá bez závoje A co jsem spáchal, nebyl bych snad u.inil, nebýti toho bezuzdn svdného vdomí, že trhám a sápu nejen lilii, ale .
.
.
svazek srdcí. Proto jsem proklet, a proto dobe mi tak A proto jen v ped, za chvíli se popadnu s Nejsilnjším, a mnoho, mnoho úlevy leží v tom pro mne, že jist vím, tentokráte že zbablcem, nebudu. Lomcuje mnou taková horeka, že so mi zdá, že by vysilující ohe ten musel ješt hmotného, ztrávit vše, co na mi, že zbylo málo. za hodinu. Nemám už jiného ízení na svt, než vhodit svj dopis do schránky návysvobozedražní pošty a potom i
.
.
.
!
V
mn
—
ní ..
.
Hlava mi hoí, nemohu se zbavit pedstavy, že voda zasyí, až dopadnu na ni temenem.
Po hlav
se padá!
ANTONÍNA VONDREJCE STÁTNÍ STIPENDIUM.
ZIKMUNDU
VVl.VTKOVI.
AAAAAAAAAAAA vvvvvvvvvvvv
Tatínku, honem!"
Roznioen potem a s bušícím srdcem prudce posadil se Vondrejc na lžku. Zvolání to svrhlo s prsou jeho ranní tžký jako skalní balvan.
spánek,
Do temného pokojíka, jehož jediné okno bylo ješté úplné zasteno, škvírou byly oteveny dvée z kuchyn a štrbinou koukalo sem veselé již denní svtlo a smutná tvá Annina. Líné byla položena na veej temnou silhuetou, obkreslenou na skráni a líci jasnou arou, a do této z ela i líce vybíhaly veliké hndé skvrny, jež jí v oblieji nesmy tln vlepilo pokroilé její mateství. Krom toho postehl ješt Vondrejc v jejích oích onen roznžnlý a rez-
dv
apek
K. M.
i6o
mazleny výraz, který ,,
tatínkování"
bylo
jisto,
.
že je
.
mu
byl stejn
protivné
jako
nesnesitelný,
.
Od
Annino
té chvíle, co
v ,,tom", jinak
neoslovila a proklatá stálá
jej
pipomínka
nelegitimního štstí, v nmž oba otravovala mu život, bylo-li v
žili,
nm
ješt cosi k otrávení. Sedl na lžku, tepny ve spáncích mu klepaly a palcem levice drbal o strništ na brad, kísil tak ruku, každého rána sice ne zmrtvlou, ale blázniv bolestným pocitem brnící v palci a dvou prstech sousedních až po loket; bývalo mu z toho k nevypovdní úzko.
Láskyplné vzezení brzy vytratilo
se
Ann z ocí a ze rt jako vždycky, když nebylo optováno. Ruka pustila kliku a dvée zpívavým vrzotem otevely se tak, že ukázaly celou její postavu, kypící zdravím, jež si pospíšilo projeviti, jak se staten chystá k velikému úkolu,
Ann
nastávajícímu.
sice rumné vzezení Annino, ovšem zbledla, jiskrné o^i její rozhoely, tebaže zapadly do zhrublých, stigmatem mateské nadje zohavených tváí. Ale šlachy šíje i hrdla zbytnly, až vystoupily z ob-
To tam bylo
VOiNDKliJCOVO SríTENDlUM.
losti,
náramky
košile
ramenou, napiaty
Anna vhod
H
tíží
i6r
zaezávaly
se
do
zdrzelé hrudi.
stane se matkou,
a
to
komu
nevhod.
Sklopila oi a nehtem poala rýpati nátr na hran veeje. Na její pravici, mužsky svalovité jako ruce všech tžce pracovavšich dvat, chvl se tesením shtek tuku podél páže. Také toto zmohutnní dostavilo se teprve nyní.
,,Tak vstávej honem,
máme
tady
myš v kamnech a bojíme se!" ekla nevrle zklamaným hlasem, mrzela se patrn, že se ani nezeptal,
pro jej budí.
Mlel i te. Oko Annino pohlédlo na Vondrejce zpytav pimhouen, mohutná páž její zas tiše pimákla dvée a v pokojíku zase ztemnlo.
neodpovdl ani Už dávno nebylo mu tak
Vondrejc
slovem. krušno,
jako tohoto rána.
Noc
ml strašn nespavou, až k ránu
usnul, a to
snem nkolikanásobným,
jako kdyby ta hodina mla nahraditi sedm probdnýrh, a tu se vždycky stávalo, že mu ruka zmrtvla a na tení odpovídala pronikavou bolestí. Nové
patero.
II
apek
K. M.
i62
Jakmile ustal v hntení, bolest brnivá zase se rozlila podél kostí, a že dnes zvláš neodbytn couvati nechtla, vzala jej ke všemu úzkost, tato poslední dobou každodenní, ba nkolikráte denní návštva.
Úzkost a vztek, tyto stále se stídaly
dv
nálady,
nho poslední dobou
u
ob
takka výhradn,
z
jeho malo-
moci a beznadj nosti, den za dnem míjel v bez tšné šero t stále tmavjší, už nebylo ani jediného svtlejšího
okamžiku
.
.
.
Ale dnes, Kriste, dnes pece! Tu usedl Vondrejc znova kepe na lžku a hbetem pejel mu mráz nikoli z udšení, ale z unesení náhlou, nevý-
slovn šastnou rozpomínkou. mohl jenom tohle zaspat!
Jak
Opravdu, je vidt, že jeho noci jsou tžce chorobný svými lethargickými jitry! Vždy to bylo tentokráte ohromné štstí, nevyli itelné rozblahostnní, které mu nedalo po celou noc usnouti, a on se probudí po hodin tžkého spaní jako každého dne v hoi tupého
hoKÍ
A dnešní den
pece co dnes ceká, konec ponížení, zaátek povznesení, nové dráhy, úplné oddáni
znamená
.
.
.
\
()NDKl.J()\() blll'J:.\DlU.M.
163
vysvobození z korrektorské práce v tiskárn, postavení jeho jména,
]:)éri),
kam
náleží.
Dnes, Bože
mj,
dnes!
Vkuchyni vrískla Iza. Annina sestra, papouš^im svým orgánem, znjícím, jakoby mla v hrdle kovový plátek harmoniky; Annin hluboký, hudební 7.
— ale Iza vískla ješt
ji konej šil, pronikavji.
alt
Kdykoli li
lasy
Vondrejc tyto dva
slyšel
pi zavených dveích, vždycky
ho napadlo,
nevid ,.No
jich
že by každý musel poznat samých, že jsou židovky.
tak poj,
zblázní!" ozvala se
dvemi,
ale už
nebo se mi tady Anna znova mezi
beze vší honosivé
—"
nhy.
škvíikala Iza škrtivým, jako ulehtaným jakoby se mla báti dvou
,,Ježíšmarríja
nepíjemn tónem,
chlap a ne myši. Antonín obul boty na boso, pesi svrchník a šel ženským na pomoc.
hodil
Iza stála na židli za šicím strojem v košili a suknici, jejíž podolek ovikolem nohou a podkasala nula
tsn
tak vysoko, jak mohla.
Taková byla
její
hniza.
1
K. M.
64
APEK
Makala záhyby šatu mezi koleny a Vondrejc shlédnuv její obšírná, porcelánov bílá a také tak lesklá lýtka, pecházející velmi útlým kotníkem v chodidla tak neobyejn malou nká, byl jat trapným pocitem na kraouký okamžik. Nikoli proto, že se Iza ped ním nezastydla, tomu zvykl od té doby, co všichni ti pohromad bydleli. Nemla ped ním žádných tajemství od té chvíle, co ji takovou náhodou, jako smrt nenadálou, spatil v póse v atelieru profesora Feldena, tehda vidl její nohy poprvé a vera o nich estetickém etl. Bylo to ve msíníku ,, Tyrš v Duch", ve zdrcujícím úsudku o Feldenov první cenou vyznamenaném návrhu pro strop zasedací sín nové snmovní budovy. K nejelnjší postav malby stála Feldenovi Iza. Byly to práv její nohy, jež nemilosrdný kritik mistru Feldenovi o hlavu Tyršova otloukl, jedna poznámka Ducha" vehnala Vondrejcovi ohe do tváe tak, jako kdyby byl Novou
vdím
,,
,,
Dobu" sám
maloval.
Štstí prý je pro ,, Novou Dobu", tak asi psalo to jedovaté péro, že ure-
na
jest
k životu nadoblanému. Kdy-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
by
inéla choditi
po vezdejší a
—
165
— vzhle-
dem k svému urení tvrdé zákonodárné pdé, nemohla by se s takovými chodidly pohybovati v ped jinak, le kachní, kolébavou chzí, chzí židovek, k tomu ukazuje prý ostatn i nepopiratelný semitský typ hlavy ,,Nové
Doby" pán Feldenovy. To Antonína žahlo. Iza skuten lak chodila, a že byla Semitka, to na ní bylo znát víc než
,,Také PLxifax a
mocníci našich
na Anné.
Maximax, oba po-
planetá
,,kirmess", vznášející se ve
z
pražské
sklenných
vodou naplnných nahoru a nemívají vtších chodidel a útlejších než pán Feldenova ,,Nová Doba", astoval jízlivý aristarch konkursního vítze v ,, Tyršov Duchu"
válcích
dol
ktk
dále.
Vondrejc dávno neetl nco prilehGroteskní pirovnání sice pehánlo, ale pehánlo pravdu, Iziny nohy bloskvoucí baatostí lýtek a ponkud pedasnou konitostí chodidel pipomínaly opravdu teba jen vzdálen, ale pece jen trefn ,,kartulejšího.
pitvrky jarmareplanetá, ídících jejich pohyb
zianky", sklenné ních
K. M.
i66
APEK
:
stisknutím inchuiny. takže se hroužily do magicRé tiskárny horoskop. Cítil ten výsm:ch osobné a tak
notn, že mii hnedle pišlo nevolno když vidl ped sebou živoucí
nechutí,
píinu kresebného
poblouzení mistra
Feldena.
Ješt nco vzelo za tímto citelným jeho rozladním.
Vondrejce také to
k vnitní jeho ostud hntlo, že musel na tuto formální šerednost teprv^e býti upozornn; až dosud se mu Iziny nožky" dokonce i líbily, na Felde,,
nov
obrazu vyítal jim kritik, že bývaly v mládí kivinaty.
Rozumí
se,
že tato rozpomínka na
verejší kavárenskou etbu a vyhrocení trapných dojm z ní trvaly jen okamžik, ale zvýšily jeho mrzutost,
inoucí
z
vdomí
nízkosti,
v jejímž
a z níž vybednutí nebylo. taková nicotná záminka, on Antonín Vondrejc jede rytovat za svoje ,,dáray" proti myši v kamnech. zajetí žil
Te
,,Ale,
Toníku, špatn
dátko, mraíš hodila Anna už lásky Iza kteréž
se jako
zase
z
jsi
se vyspal,
tyi!"
pro-
nesnesitelné
plným hlasem.
mla
z
jí šlo
na nervy; chychotala
toho všeho vyražení, se
VOXDREJCOVO STIPENDIUM.
167
vydráždnýni smíchem mlsné úzkosti, keovité pohyby jakoby jevily
její
sto chutí, odhaliti
i
nejzazši slabiny
konetin „Tyršovým Duchem" zkesaných. se!" prohodila Anna slyšitelhrdelním šeptem. Ale lze nenapadlo stydti se! Tisknouc suknici do klína, rozchechtala se tak, že alabastrová její tvá zbrunátnéla bez mála tak, jako její rozcuchaná, temn rezavá, hojná kštice. Kumnec její ml podivný cihlový nádech, jako kdyby v ožily všechny pihy, jimiž byly její tváe v let po-
,,Sty
ným
nm
sety.
Annina roz jaená tvá podívala se na
nj pes rameno,
jako o pochvalu, a Vondrejc z toho jediného pohledu odhadl celou situaci. Byla to zase jedna z
tch pepjatých
komedií, jimiž
ob
zpíjemovaly jeho náladu. Byla v tom horoucí dychtivost Annina, stále vdti, jak s ním stojí, která ji zase mla k tomu, aby se pesvdila, jak pevné je ješt to pouto mezi nimi, každým dnem víc se
sestry zkoušely
i
Zkrátka, celá ta švanda vhod, aby zabránily obyejnému jeho v posledních napínající. s
myší pišla
dvatm
K. M.
1 68
APEK
pimly
dobách útku
z rána,
k ei, aby
neprchl beze slova, bez
zcis
aby
jej
pohledu. ,,Tak tedy, co tu máte?" rozkikl se Vondrejc docela surov. ,,Tak co jste mne volaly?" Na takový tón nastalo v kuchyni náhle ticho. Iza pestala se chechtat, seskoila se židle a hned bylo po strachu, šicí stroj rozdusal se týmž nejprudším chodem, jakým nyní vždy supl od nejasnjšího rána.
Anna
neopovážila se ohlednout, ba místa hnout. Stála ješt obrácena k lze, od Vondrejce. I ze zadu bylo znáti, jak postava její okolnostmi již je zmnna, a Vondrejc po prudkém vzteku peani
s
paden byl zase mdlou lítostí z pipomínky. Že pláe, poznal na lehkém
chvní
této
za-
vdl, že její oi tch veUkých, které
jejího týle,
jsou nyní plny
slz,
perlily tak dlouho, než shrkly.
Vondrejc vzdychl a byl opt ve své byl totiž odzbrojen.
míe
.
.
.
;
V tom tichu zachrastilo jemné harašení, zejm od plotny, všichni obrátili oi
tím
smrem,
ani Antonín neodolal.
\'ONíDRRJCOVO STIPENDIUM.
169
Ješt trošiku to špitlo, okenika plotny slabouko cinkla, jako kdyby do ni drátkem bodl a od zavených dvíek odsypal se ždibeek popela. ,, Neotvírej, neotvírej!" kikla Anna plaky, když Antonín pokroil. byl Antonín sám žádostiv, dostati se myši na kobylku a vztáhl ruku po hrušce okeniky.
Te ,,
Neotvírej,
docela
skoila k
nmu
pýíc
ucha, ,,Ty
vyjekla
Ježíši!"
Anna už
ted
neafektovan, pia zašeptala mu do
se.
blázínku!
Na
ješt
není
to
ani pomyšlení, na zhlídnutí!*' prohodila
Iza
okázalým nedostatkem bystrým tušením. nechci, Tonou ši, já se bojím s
oliolk, ale ,,Ale já
s
opravdu," mazlila se Anna a už popadla jeho ruku. Tonouš vdl, že spíš proto,
aby
se
ho mohla zase do-
tknout, než ze skutené bázn. ,,Tuze!"
n
zvukem zlomené
dodala
nosti a sevela
mu
zápstí silnji,
takže Vondrejc znatelnji pocítil horkost její dlan; pálila vbec víc od té
doby, co se
s
Annou
zmna
pihodila.
Nikdy neodolal takovému jejímu
hmotnému špikou
pilnutí,
prstu.
by
bylo
i
jen
K. M.
„Já nechci!" zašeptala ješt hoztemnlým hlasem, jaký se z ní ozýval jenom v okamžicích, kdy nebylo pochyby, že náru živostí pozbyla smysl, a oi její pi tom rou cnj
,
APEK
i
vášní div se nerozešly.
A
už ležela mu na prsou, celou tíží visíc, a Tonou š zapomnl na všechnu svou dívjší pachu nabaženosti. Ale opláceti polibky Anniny,
tla
intensitou až násilné, ostýchal
ped
se,
—
Doba" mlky posmívala se, cblouky rezavých oboí zdvihala až na elo a koutky úst Izou.
,,Nová
stahovala až na bradu.
Díval se na ni, na ryšavou, a dobe co se v ní dje. Anna ssála na jeho tváích mumlajíc nesrozumitelné nžnosti. Najednou ztichla, až zatajila dech skuten! drápek myší za-
vdl,
—
—
zeteln oste o kov v plotn. Anna pustila jej z náruí, pronikav
chrastil
kikla a
dvma
skoky octla
se
u okna.
Poklekl u plotny, ale Anna vískla tak vzrývav, že by byl jiný, ustrnul, ale Vondrejc znal tyto falešné výkiky. Vzhlédl k ní, držela zámyku okna, jakoby chtla otevít a vyskoit ven. Tomu se musel usmát.
\'n\T»RI" ]( n\-() t;Tii'FviuiT\r.
I
za bez
vyrušení prohodila
171
suše,
nevrle:
,,Tak pro.'s ho sem volala?" ,,Nu
tak se podívej, blázínku, že
ji Vonaby neekla, že úpln zlhostejnl, .jenom se podívám zdola popelníkem!" Sehnul se a ekal chvíli, a když všechno ztichlo, zaharašilo to v plotn lehýnkým šramotem poznovu, sesypal se drobounký })oprašek popela a ze štrbiny míže nad popelníkem švihla drápkatá nožka. Není pochyby, to myš, mívají tak holé tlapky.
na
nic ani nesáhnu!" koncjšil
drejc, ,
Tohle mže být, podle velikosti, snad i krysa. Ale jak by ta byla pišla do plotny? Vondrejc íhal a jak se drápky ukázaly ješt jednou, neodolal a šustlo to sáhl po mížce. Frrt! v plotn prudce, až se Vondrejc sám
—
ulekl.
Na
dobro zmaten povstal: myš, tak je notná!" ,,Šmarjá!" udlala ted i srdnatá Iza. Prosím t, Tonouji!" zavmla ,,No, je-li to
,,
Anna jako bázlivé dcko, když villa, že popadl
pohrabá. Iza
vstala.
Pedstavil si tanec obou ženských, jaký by nastal, kdyby provedl, co
si
APEK
K. M.
172
Najednou žíhavé zamrzela
unnínil.
jej celá
:
ta domácká, s ním. nastrojená
komedie, v níž ženské hrály tak nejapn, odhodil pohrabá do kouta a namil rozhodn do svého pokoje. Ped samým pokojem prohodil suše: ,,
Necht myš
myší, a
pojit, nebudete-li
dvíka
necht
ji
tam
otvírat, nesní
ani jednu ani druhou."
Pohodil rukou a vrátil se do pokojíku.
Bylo tu v tm až sychravo, ale zahanben nechutenstvím
Vondrejc,
pekonaného výjevu, rád sám. V^^koukl
okenní
byl,
záslonou.
že je
Jitro
nádherný podzimní den. Uvnit bloku vinohradských dom, do nhož se tvrtého patra nahlížel, v tom velikém, jako njaké slibovalo
námstí
inžák
rozlehlém, kolosálním tverci
spoleném
dvoru, jenom píslušné píhrady rozdleném, bylo ješt modrosivo, ale na protjších oknech nejvyššího patra ukázala se už jiskika zfialovlého pozlátka. Takového pozlátka mavého, jakým na perníkových doutníkách Vondrejcova dtství líen
pi samé zemi na
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
I73
konec dtské té illuse ku,, hoící" ácké. Vzdušný prostor mezi domy naplnn byl idoukou, ržovou mlhou, která se ješt ani nebyla zvlnila, akoliv dív než Vondrejc domyslil, protjší hnsy nalnuly odleskem zlata ze starého
ornátu,
brokátovým ná-
dechem, nžným jako úsmv do ervena vyspalého nemluvnte ped probuzením. Na mysl Antonínovu hrnula se spousta pirovnání, dílo to hybké jeho
obrazivosti,
což
jej
blažívalo
to >.a penCvSmírn; ml pesvdující svdectví talentu. Že jeho veršm práv proto vyítávali snivou mlkost, nic ho nemátlo, byl unesen svou metaforickou plodivostí. Stál u okna nyní všecek nadšen náladou, škrábaje se po hubených, vyvstalých žebrech, až mu suchá a duše kže pod nehty svištla jeho utonula v obrazivých híkách, rozbíhajících se nekriticky do ne-
vždycky
—
možností.
Dno bloku pipomínalo
s
mu
množstvím zahrádek nitro empirové
ša-
plné drobných symmetrických kterou vídal kdesi jako píhríid,
tule,
K.
174
-^1.
CA1'1-:k
:
zád dom vypadaly svými etnými okny jako velí
gyninasista;
mu
se
voštiny
.
.
.
„Tonouši, ty pjdeš nkam pry?" zašeptala náhle vedle nho Anna; vešla bosky, takže ji ani nezaslechl.
Ale nepehlédl, že
si
nabílila
pudrem
temnhndé
skvrny na ele a na lících, a s bílým nátrem na sndé pleti vypadala nyní nemožn. Nu tak, icd ji má tady! ,,Mám, miláku, dnes cestu ..."
máš tch
,,A ty
celý den
jsi
pry
cest poslední dobu,
a
veer
jdeš
do
re-
dakcí." ,,Do opravil tisícáté,
se íká. Aninko!" Vondrejc již po nkolikaale beze vší nadje, že píšt
redakce, ji
ekne
slovo správn. Bylo to vlastn jedno, ekla tak i onak, do redakce už vlastn dávno nechodil. Že zase spadl nazpt do ,, korekce", odkudž jej ped necelým
a
rokem mocné slovo šéfovo vyšvihlo k dstojenství ádného lenství redakce ,,Svantovíta", vdla i Anna velmi dobe. Od nho se to. nedovdla, a také nebylo o tom nikdy ei mezi nimi. Vondrejc se nikdy o tom nezmínil
práv
proto, že tušila
VOXDRIiJCOVO STlPliNDlUM.
i75
pravdu. Byl by jí musel íci, pro se tak stalo: že mu bylo po dvakráte
pomr
svj
bhem urené lhty
aby
uloženo,
s ní
perušil, anebo nil,
—
s
Annou
pedevším však aby
sthoval
...
— bud
ádným satkem zmse
od
ní od-
a že nedokázal ani to
ani ono.
Oba
se
odmleU, oba na
to myslili.
jejího nitra vidl jí Vonna tvái, na taslavém, sotva patroukém pivení víka na oku, jej úpln pezírajícím. Ti malinké vráseky udlaly se jí u oního koutku, jako kdyby tam v neuritu nemohla najednou nco dost oste vidt, a z tch vráseek jako kdyby se byl po celé tvái rozvlekl rudý stín, ru-
Chmuení
drejc
mnec i
pod
tak hluboký, že byl patrný
hndými pod
teství,
i
která je
mla
K
skvrnami rýžovou
jejího
ma-
moukou,
zakrýti.
se na spánku jejím jemný, sotva znatelný nákres drob-
tomu ukázal
ných tepen, pod kozí nabíhajících: tady rodil se její srdený plá. Vondrcjc vzpomnl, koHkrát na ni v posledních msících zanevel, kolikrát se nevlí k ní v nitru svém dusil.
K. M.
176
APEK
ji v nejtajnjším sktytu duše proklel! ano Ach, jist že správn tušila, co se v dávno dodje, co už v hrálo bez možnosti opakování
kolikrát .
.
.
.
.
.
nm
nm
.
.
.
Ale když ji takto vidl, zmkl. Pojala jej bezmezná soustrast, cítil, že nutn teba íci jí nco potšlivého. Jenom honem co; ven to musí dív, než se jí zas první slza rozleje na ase oka. íci, že ji miluje, to pi nejlepší vli nemže, a také se toho stežil od té doby, co na takové ujišování mu odvtila dlouhým, záporným odkynutím hlavy a on potom neml. co by jí povdl do beznadjných, prudce na nj upených zrak. jak Tož pitiskl skrá ke skráni pinepíjemn horká byla její! její už zatím slzou ložil líc k líci zvlhla i otáeje rty ke rtm, svými hledal její; takto kdysi ulovil první tenkráte nemla políbení Annino rty tak okoralé! Složité toto laskání, kdysi mezi nimi velmi obvyklé, kon-
—
— —
—
,
—
ívalo vždycky jenom nejlehím dotknutím,^ polibku ,,Dnes
pouhým
jen
naznaením
ti pinesu na ten tvj nešastný zimní pláš, Aninko!" zašeptai
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
Vondrejc,
bylo to všechno,
v tom okamžiku napadlo
s
i77
co mu pocitem
podlé banálnosti.
„Ty's dostal?" rozzáila se Annina až radostným uleknutím, a jako vždycky, kdykoli šlo o ])eníze, nejvíce zazáilo, co bylo v tvái její semitského. I to Vondrejce uštklo, nemohl pehlédnout, že vedle ,, úto-
tvá
a
ku zisku" i jiná vyšší radost má úast na tom projevu. Vzrušila se tak náhle, zamžikala tak rychle,
že
slza
zrovna v asách se
tkvjící rozstikla se na drobounké její perliky, Vondrejcovi, ježto tvá tsn ped oima, dobe zetelné.
ml
Jeho
evokaní
mnla mu ptaí kraji basénu ,,
rozptýlivost pipoperu, která na po-
také tak stíkne. ,,ale dnes pi-
Ješt ne," ekl,
nesu jist!" ,,
Hodn?"
Vondrejc málem by byl ekl obnos Ale pohled jeho padl na výstrahu, která ^ jej ^nabádala k opatrnostem, na znamení, jež bylo symbolem jeho .
.
neodpoutanosti, nevolnictví této žen-
na strašnou jizvu pes tepny Annina zápstí,^ jizvu ^tenkou jako ostí bitvy,^ jímž zpsobena, "a stále štin,
Novtj patero.
12
K. M.
178
temn
APEK
rudou, takže
poád
ješt zdála
se jako rána erstvá; vzhled ten po-
od prudkého zahojení ped rokem. Byl to tenkrát strašný den, který skonil touto ranou! Tou Anna dokázala, že rozlouení znamená pro ni smrt, a peala jí první a poslední opravdový pokus Vondrejcv o rozchod, podniknutý pod nátlakem situace, která se už ovšem zmnila. Anna nosívala vždy na levé ruce široký stíbrný náramek, který jí tenkráte Antonín s básní vnoval, aby jím zakrývala tuto památku na cházel
pl
—
nedokonanou sebevraždu. V poslední dob už náramek nedopínala, tak zbytnla. Pohled na jizvu, na níž se nikdy nemohl podívat bez mrazení, piml Vondrejce, že zamlel obnos, na jaký ml dnes nadji, ba naprostou jistotu
.
.
.
,,Na ten
Odtušil pouze:
tvj
vikler
vystaím, my-
slím!" ,,A což, Toníku, zdali pak zbude pece jednou taky na
ti
nkdy
— na
to
nejdležitjší, tatínku!"
Neklamal se tedy, pibližn ekla co oekával, a kdyby byl prozradil sumu, jakou pinese, jist by
asi,
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
i79
byla zajásala, to že bude dost na to vdavky! nejdležitjší, na Rozmluva o tom pedmtu byla již ast ji nalomena, ale nikdy ncdohovoena, ani tak, ani onak. Konec na-
—
vždy vzájemné
hradilo
nmé
tení
myšlenek. Byly docela úmrný okolnostem, jakým platily, a že souvisely s nejdležitjší otázkou, ano se životem i smrtí, vždycky byly novými
vždy neodbytnými pes hroznou
a
všednost
bývaly
nízkost
a
— jakou
se
za-
.
Když tedy skonihi slova, pokraa Anna oval Vondrejc v mysli,
vdla,
—
—
—
takto: myslí Já dobe vím, že peníze nemají
co
si
pikládaného významu, že kdyby jenom o n, stailo by jen slovo, a Anna by vzala jednu ze svých spoitelních knížek a sama by pinesla na to nejdležitjší' Jenom kdybych ekl a AntoAnna zase rozvažovala nín tušil tém do slova, co Kdyby ekl jenom slovo, peníze pinesu já, ale íci by musil sám; zaít potom já sama, kdo ví, pišel-li by mi veer dom, a zdali bych jej už kd}^ tu
šlo
,
.
.
vbec
.
.
spatila.
.
.
—
—
K. M.
i8o
apek
-.
Tak jeden druhého navzájem hadovah,
ale
od-
urit nevdU, anebo
urit
si navzájem doznati nechteh. Ale už na tvái Vondrejcov v tana jeho navraštném kové chvíli stálo: ,, Nechci! Nejradji niele kdy, a bude-li to muset být, tedy co možno nejpozdji, já vc ani posunkem neurychlím! A v rysech Anniných, plných rumncem podškrtnuté výitky, etl: ,, Bojím se!" a zachytl-li v tom okamžiku jen tak ze spoda a z boku její pohled, vzpomnl si na svou náprsenku, jak tenkrát zmkla horkou krví Anninou- To byl nej-
—
—
-
strašnjší dojem celého jeho života Jinak poínal si cit jeho v této vý.
mn nedoznaných názor
.
.
dosti otrle,
akoli vždycky se zachvl ped tím, co leželo na dn bídy dle jeho zdání nejohavnjšího: ty úspory Andy sklepnice.
Oba
se
odmleli na hodnou
chvíli.
Anna už dávno stála zase u dveí, Antonín našel útoišt v umyvadle
ped
planoucími zraky, o nichž
vdl,
každý pohyb jeho, líil rovnováhu mysle, myl se naschvál hodn lomozn. že
stíhají
VONDREJCOVO STIPENDIUM. licho perušila Anna,
ale
18
musila
povytáhnout: ,, Snídat nebudeš doma, Toníku?" Vondrejc obrátil se k ní; byla zase bledá, a pes vše, co byla v její tvái jindy intelligentního, prestela se Ilias
opt
jaksi
idiotická tíha jejího rostoucího
mateství. Hic, každé ráno je to na ní patrnéjší pomyslil si Vondrejc. ,,No víš, taky bych si nco v kavárn peetl, dnes v sobotu!" ,,Tak tedy nehiideš zase celikej den doma, Toníku?" stále sípavjším hlasem optala se Anna, podle svého
zvyku škrábajíc nehtem njakou smítku na veeji; ráda pi tom petáhla dolní ret pes ehst dovnit úst dokoán otevených, jak to dlávají nkdy docela malá dvátka stydlivá. Bud to byla úmyslná híka, anebo nevdomý poukaz na to, jak mladistvá je ješt tato pekrvená židovka, na jejíž 'horoucí smyslnost nalétl jako mol a nyní se polospálen svíjí. Hlas jeho zachvl se vzpomínkou na moe ohn, jež s ní peplul. „Vždy musím jít až na Malou Stranu, na mís'íodržitelství, Aninko, drahoušku!"
K. M.
i82
APEK:
Podívala se na nj ješt jednou, dokraouce, zraky již hnedle nadobro odvrácenými, ježto byla na odchodu, jakýmsi jenom bodnutím oí, jež mu vpíchly do duše: „Vše marné, neujdeš, Toníku!'' cela
mn
Potom
zase sklonila hlavu a zdlouotáela ve dveích než zavela, jako kdyby ješt nco mla
hav
se
dodati.
Sotva však byla venku, zaal se Vondrejc oblékati zuiv s chvatem dobrovolného hasie na požární signál, byl hotov v minut, až se zadýchal. Dvata v kuchyni sedla u práce, ani nedutala, Vondrejcovi nastával nejtžší okamžik každého rána ped odchodem. Spchal zkrátit jej co možno. ,,S
Bohem, dvátka!" ekl jasn
vesele, a už bral za kliku, než
poítal
pe-
se.
„Tóóo-no!" srdceryvn zavzlykala Anna, a ruce její už se nesly, táhly za ním.
zapomnl jsem hubiky sachvatem, to je malér ..." pokusil se Vondrejc žertem konej šit, ale ,,No,
mým
nepochodil.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
Anna
183
jich nepijaln, ale povznášejíc
nmu
obliej pokivený pláem a OI, slzami zatopené jako dna studánek, vzala dlané jeho do keovitých prst. Nastávalo louení, tak zvané tžké, jak Vondrejc sám u sebe
k
íkával. ,,No, to bude zase s tebou pknej den!" zasykla Iza od šicího stroje vztekle; tyto výbuchy Anniny protivily se
jí
k smrti.
Anna tisknouc ve svých
prstech
dlané Vondrejcovy tak vášnivé, až jimi tásla, obrátila je najednou proti
sv\'m
tváím a pižehla
je
k oím. Plakala tak cových.
do
rukou
Vondrej-
Vondrejcovi stalo po úžasem, co iní. Jaktživ neslyšel, nezažil, neetl, ani na obraze nevidl nic podobného. Bylo to tenkráte ve chvíli bezprostední po prvním jejich, nejplápolavjším vzplanutí, když Anna odplakala své panenství zoufanliv, práv tak do jako nyní srdcelomn jeho dlaní dtskou lítost. Tenkráte to bylo neživjší pekvapení pro Vondrejce, ješt vtší než drtivá zjevení lásky,
Když
prvé,
se to
nevdl
K. M.
i84
o
apek
:
takové živelnosti neml Hoe jejího studu,
jejíž
potuchy.
ani
ukrývané do jeho vlastních rukou,
mlo
tolik symbolistní síly výrazu, že
navštívilo až jeho srdce rozkoší
všechny jiné
nad
slasti lásky.
Pozdji vyložil si vše pekypující úlohou Anninou, milovati. Byla
geniální,
vdomou ji
poznal
to jest
naivn
s
této stránky, pestal se
smát dekadentskému tvrzení o lásky".
ne-
interpretkou lásky, a když
Zašel
mu vbec
„umní
smích, ne-
bo, co živ byl, nenaskytl se mu do opravdy vážnjší problém, neekl by nad tuto ženu, prostou všeho vzdlání a vzletu pro vci mimo erotiku ležící ale nad její váše. Co poznal hned po prvním okušení, to bylo vdomí tragiky, jež s sebou nese. Náhle tenkrát pochopil, že neobyejný, zcela mimoádný púvai> její, semitským ezem, ješt spí.še zostený, jest v souvislosti s takým všech výhrad prostým rozpoložením k milování; dal za pravdu básníkm, kteí jako Loti i líí typ orientální ženy, naprosto vyerpané urením k lásce; bylo mu jasno, že na Východ jedin mohla
—
.j<
oVO ST11'ENDIUM.
185
vzniknouti formule mystéria: Láska je silnjší než smrt! Ale také hned od toho prvopoátku byl
píesvden,
vešel
že
pomr, do nhož lehce, jej pe-
po studentsku
koná, a to jen proto, že ona je silnjší než on, slaboch, který nedokáže, aby se v život jeho stala pouhou episodou.
To všechno pebhlo mu hlavou za tu chvilku, co se nedobraná studna Anniných hrdle
rozlévala.
Vdom
znova
mu
ta
na smšnosti slz
svého postavení, jež byla ovšem nesnesitelná, jakmile byl ješt nkdo tetí pi tom, pozoroval Izu, nestoudný zhýralý, rudý pendant k sndé seste Anno. lze pišlo zrovna petrhnout nit mezi zuby, rty její zstaly vychlípeny nczpodobitelným výsmškem, jemuž pomáhaly oi, jedno vyvalené, druhé pimhouené, stíhající skupinu u dveí mimikou, jedovatjší než všechna
možná
slova.
VytTÍouti ruce s Anniny tváe nemohl, v tom záležela práv ošidnost tohoto pepadnutí, konejšil ji, jak šlo,
plakala stále víc.
Konen
napadla neomylná rada:
jej
K. M.
i86
„Pomysli z
nho
jen
APEK na
:
chlapeka,
co
takhle bude!"
Sotva že doekl, úleva se dostavila. Petékající zraky Anniny se k pozdvihly a hlasem, od vzlykotu zardouseným, prozradila, co ji trápí:
nmu
,,A
když ani neekneš, když
jdeš,
na shledanou!"
jako jinda
v tom byla pi veškeré zralosti tla milující, zpola ješt díttem, že vzlykala celým trupem, bradu až vzhru nadnášejíc. I
ženy, všemi vlákny svého
,,Ale
na shledanou, na shledanou, na shledanou, na mou est,
tisíckrát
že se vrátím!"
Teprve po chvíli dala se ukonejnezbývalo mu, než sednout si
šiti,
s ní jako s díttem a vlídnou domluvou jako dcku vpraviti ji zas do rovnováhy. Podailo se mu to, když jako v tom okamžiku byl pesvden,
že se
Anna nepretvauje. Když
po-
slední vzlyknutí její vyvinulo se už
pouhým vzdechem, obdržela své obvyklé hubiky a Vondrejc mohl jíti. Jeho vzdech trval takka po celých schodech až dol a tu teprve vydechl
jen
jak náleží
z hloubi.
Vyvázl na celý den
.
.
.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
187
Tady, na temeni Vinohrad, bylo krásné, rozkošné slibné jitro. Že
sli-
bovalo krásný den, to nelhalo; ale že tváilo se jako jarní, v tom byla
Nedláždná
faleš.
ných
ulic,
pda
jednostran-
pedmstskými humny,
za
jimiž se ubíral, ovlhla
mlhou do erná,
takže vypadala jako jarem napita, a na ní tetelil se pablesk oslnných oken; byl teple žlutý, práv jako zá fronty
nadechnutá na
jitrem
slunce,
dom;
nebyla
bílá,
jižní
jak se na
podzim sluší Ach ne! Nejde to, jak by si pál, zahodit hned tu nahoe celé bím .
.
.
otrávených myšlenek;
dnešní
tžké
iouení s Annou mu nechce jít z hlavy, dnes ho to unavilo, a musí íci, unudilo víc než kdy jindy. Osud! Kletý osud!
Nedávno vidl Vondrejc v nkterém illustrovaném asopise nmeckém obrázek, a ten mu nejde z hlavy. Postava schváceného muže se svšenými
rameny jako po velkém namáhání. Na rukou má okovy a od okov vedou tenké etízky ke dvma ohromným pstem s obou stran nebožáka na zemi ležícím.
Od pstí táhnou
oblouk
dv
se
po zemi do
kolosální paže jako valy
K. M.
i88
zc
zem
APEK
nahozené.
V
dálce souvisí
rameny, mezi tmi pak tkvi bradou do zem zaboená obi kulatá holá hlava, z ni zejí vypouklé doutnající oi, upjaté neodvratn na ukutého štvance. Pod tím název: ,,Osud". Nemohlo býti trefnjšího zpodobeni s
abstrakta ,,OSUDU" nad tento obrázek nmeckého umlce. Vondrejc si v mysli allegorii pestylisoval ke své vlastni poteb etízky od eho rukou vzely v pstech drobných, paže byly oblé, hladké, ramena kyprá, z hlavy j
.
nad nimi také
zejí
oi, zor
s
nho
ne-
spouštjící, ale petékající slzami, ústa
pootevená, ret pes zuby petažený, ímž obliej nabývá rázu antické
masky tragické. Osud ješt neodvratnjší, než ten na obraze rusko-nmeckého malíe. U nho obt Osudu schvácená mar-
ným
bojem,
ostýchá, aby
ale
Vondrejc
se
boje
svj osud nezniil
—
nedívá oima škodolibýma, boje žádostivýma, ale osud, který se na
nj
úpnliv, aby bojováno nebylo! Osud ješt nedotknutelnjší než ten démonický, nepemožitelný, ten pravý osud, který necht, chtíti musí .... a
smšný,
zahanbující
.
.
.
\'ONDREJCOV() STIPENDIUM.
189
Hejhola, který znal zevrubn Vonvlastního jeho vydrejcovu situaci, pravováni, cynicky jednou podotkl, že taková celý den plaící žena nahradí léivý pobyt na Kvarneru, nebo vzduch jest stále vlhký a naplnn malounkými slanými kapénkami, jako /.
moském nábeží. S tmi myšlenkami vyšel ze své obvyklé kavárniky a dal se Jungmannovou ulicí ku Praze. A hned byl trud jeho ten tam. Jeho zamilovaná podívaná, které nikdy neomeškal, kdykoli na
se octl
v tchto místech, ukázala
dnes v kráse neobvyklé.
se tu
Hradanská
prlinou uUce viditelná, vypadá odtud jako koruna nad msto nadnášená, neviditelnýma rukama jako elenka královnina, jejíž prelné hroty tvoeny jsou temi vžemi chrámovými, perspektivn vped shrnukatedrála,
tými. Docela tak. Vondrejc
sám ped
na tom objevu velmi zakládal. Možná, že on sám jediný si ho posebou
si
vbec byla dílem Ale metaforické mámivosti. dojem byl jeho a dnes v kišálném vzduchu a na vlásek ostre"^ kreslícím
všiml, a že vidina
jeho
slunku ukázal se .sáni.
pekvapiv
až k já-
K. M.
igo
apek
Souležitostí pedstav vytanula ped ním celá ta jeho radost, která jej dnes eká, již v klínu svém i)ro nj chcná Malá Strana.
Radost,
zadostuinéní,
vítzství,
uznání, povznesení, nepoch\bná
e
])e-
v mysli jako jistá již od verejška tajená, ve spánku okoušená, v domácím oistci vsedni sti })otlaovaná, aby nepropukla hlasité. .
.
ach! rozkoš,
.
zkrátka Vond
r e
j
jde
c
s
i
d n e
s
na
Malou Stranu, na místodržitelství p
e
n d
i
u m,
k
piknuto
])
T
o si á
š
ováných blasfemií".
ná p o
e t
Co pro tu sbírku
s t i-
,,Pok n h u v e r-
kv
n
ní
jeho
za
s
r
t
m u bylo
t c r ó
í,
i
zkusil!
Že byla zkonfiskována na denunciaci klerikálního feuilletonisty, z ní nic víc
neetl než
titul,
který
takže se
domníval, že,, blasfemie" mají ironický njaký vztah k Neposkvrnnénni poetí, z toho si ovšem nic nedlal a vlastn mrzelo jej víc, že nakladatel
vymohl
si
odvoláním zrušení konfi-
skace a neekal a/ na sncninNuí zasedání, kde mohla být sbíika immiinisována s vtším cffektem. Známý
\c).\DKi-;jco\(» srii'i'.:sDiUM.
advokát, k jehož praxi náleodpory proli konfiskacím, doká-
literární
žely
zal totiž zevrubné, že jedinou
—
femií knihy jest
jedin
její
blas-
—
možnó-li tak íci titul, akoli prý i obsah
není zrovna nejkrotší, nikoli však ve
dvod
smyslu
—
vysvítá lání
ehož pi odvo-
konfiskace, z
pravil advokát
— že nejenom P. oupal, ale ani
censor knihy netli.
níku
,, poetí"
Znamenalo
toliko jen
myšlenkovou,
,,
etí", v plurálu, tedy
skvrnné nápady",
bás-
koncepci
Poskvrnná
nco
a že ani
pojako .po,
s
tmi
to
dovodil obhájce citováním nkolika ísel sbírky. Konfiskace byla zrušena, citáty v ,, soudních síních" denních asopis upozornily na mla-
není tak
zlé,
dého básníka, jejž veejnost dosud sotva znala jakožto autora pantomimy ,,Král
Jemínek a Královna Pšenisnmovní interpelace, to by
ka". Ale
bylo bývalo
nco
jiného!
do vci vložila moderna a naložila s veršovanýpii blasfemiemi Antonína Vondrejce tak dkladn, že se jak ujišoval Hejhola mohlo íci že Vondrejcova steva a vbec všechny útroby rozvšeny na plot od nmeckého divadla až k Františkovu ná-
Tu
se
—
—
K. M.
192
CAPEK:
Tak dkladn nebyl rozezán onen svatý muedník Pán na jehož jméno Hejhola nemohl vzpomenouti jenž však, jak dobe ví, uvázán byl mezi dv prkna a tak pilou peíznut na polovic. Ale z toho prý si Vondrejc nic nemá dlat, dodal Hejhola, on že se pro svou osobu diví, jak mohl takový slaboch jako Vondrejc
draží.
—
ani
—
spáchat tak silné verše. Ta kritika ze všech posudk
tšila Vondrejce nejvíce.
Le v této fási dožil se Vondrejc nenadálého triumfu. ,, Poskvrnná poetí" byla znenadánípeloženado nminy, a pekladatelem nebyl nikdo jiný než dr. Freund, a úžas v modernistických kavárnách stoupl ješt výše, když o ,,Befleckte Empfángnisse" vyšla kritika ve velmi exklusivním berlínském týdenníku, který pinášíval o eské literatue výroních padesát ádek, zbylých z mnohem delší elóže eskému dekadentismu, psaných v Praze pérem moderny. referenta, Pochvala berlínského pravda, platila spíše pekladu než originálu, byla vyslovena vbec dru Freundovi s politováním nad svízelnou prací, s jakou asi spojeno tnkové
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
zevropštní a
básníka,
193
eského (tschechischen) tomuto gratulováno ke
kulturnímu dobrodiní" a jeho blasfemiím k ,, náležitému básnickému rouchu, jakého se jim zásluhou dra Freunda teprve dostalo". Moderna sice umlkla, nebo považo,,
vala takovéto vyznamenání autora jí odmítaného v nmeckém asopise, od
obsluhovaném, za kompromitování svých styk s Berlínem, a krom toho nehodil se jí dobe do krámu despekt vyslovený tu eskému básnickému jaAle v ,,Abrissu der tschezyku chischen Literatur", objednaném pro ní
.
.
.
néjaké kompendium íšskonmecké u moderny, škrtnuta dodaten i ta nepatrná zmínka o Vondrejcovi.
A
se
v Berlín
vtípí.
Pasáž berlínského referenta o pekladu „Poskvrnných poetí" objevila se v denních listech i rozpredla se o ní polemika, vníž bželo takéoto, mže-li býti vbec peklad lepší než originál. Vc mla pokraování i vyvinul se z ní skandál. Mladý, svou koterií velmi slavený immitátor Halbev prohlásil v revue své kliky, že souhlasí úpln s berlínským referentem, on že pro svou osobu to pociuje jako vehké neNovó
patero.
^3
CAPEK:
K. M.
194
Štstí, Že píše esky a že jinak neumí než esky. Literární a ješt více politický svt byl z toho pohoršen, mladému básníku bylo z nkolika stran
prudce odpovzeno a
z
básní jeho do-
kázáno mu, že neumí ani esky. V nejlítjší šrtce byl však mladý básník volen do Akademie a skandál utichl jako když utne Avšak Vondrejc Antonín, do té .
chvíle sotva
.
.
známý debutant, autor
tenkých knížeek, jmenovaný v rárních rubrikách hnedle jenom
lite-
pi
hromadných popravách, náhle nabyl jména, nikoli za své básn, ale za to, byly peloženy, že bylo o nich asopise referováno, že byla k vli tomu svedena patálie, jaké kalamáe koterií už dávno nezažily. Vondrejcovo jméno uvádno v ní stále, i když už dávno o nj nebželo, byl jak se íká ,,en vogue", a zrovna když se vlna s ním zase nížila, pišlo stipendium státní zrovna pro ,, Poskvrnná poetí", jako kolosální zaže
v
nmeckém
dostuinní
km,
oproti
klerikálním
úto-
kteréž nabyly po odvolané kon-
zdvojené prudkosti. mu tak patheticky jako dosud nikdy, a všechno zdvihalo zmocnnou
fiskaci
Bylo
'95
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
—
„doKontrast své mácnosti" pocioval nyní jako lítosti hodný rub své veejné literární situace k jejímuž vrcholu, jak se zdá, uinil dnes mocný krok. Krásný podzimní den rozjaroval jej v témž jaksi melancholickém smyslu, taková intensivní rozkoš se spodinou tesknoty jej pojala: ano takové je to, on sám potácí
jeho náladu.
—
dejme tomu v bahn, ale jeho duch orlem lítá v istých výšinách se
.
.
.
Nu snad není pozd, že orla poznali v tch nadzemských sférách, že si jej nyní ukazují! Síla nekontrolovaných dojm valila se na nj a nekritické závry z nich oslovaly jej lehoukou pružností asocianí, byl neustále unesen a kochal
od svého dnešního prvního kroku na dlažbu nejvybranjšími, dle jeho pesvdení poetickými pedstavami. Šel jako námsíný s oima upjase
týma na zjev Hradan, jako na Monkižoval ulicí, aby mu nesalva i
unikl.
Není možno užiti plastitjšího urení obrazu, jaký zámek z toho místa poskytuje, než slova ,, luzný"; arovný atd. nádherný, kouzelný, samá netrefa, ale íci: „Jaký to luzný
K. M.
196
APEK
pohled!" zní pece jen hluše. Což je škoda, že i toto pekrásné slovo astým užíváním tak se otelo, že lesk A pece v pívlastku j eho úpln oslepl ,, luzný" tkví i pídech peludu, blízký vzdušnosti a lehkosti, s jakou obraz hradu zavšen jest na stn nebeské nad Prahou, zrovna pod klenbou. Nco infinitesimálního jest v tom úkazu; nekonenkráte musil býti zjemován zjev Hradan než vylahodnn tak, až zbývá z nho takka j en pontí, lept j enom docela nepatrného zorného úhlu, kreslený sotva hutnjším odstínem než plavTmodré nebe nad ním, tak nehmotn, ano nehmotn, tof hlavní vc; to, co Vondrejc vidí, to je duše Hradan, skutená abstrakce nesmírné rozlehlosti a hmotnoty královského hradu pražského. Tak jest. ,,Duše Hradan!" píše Vondrejc do poznámek chvj nou tuž.
—
.
.
.
.
.
kou a
spšn
k tomu nkolik
slov,
podle nichž najde celý ten shon myšlenek, jak jej pepadl, až bude poteba; nápad zdál se mu skvostný.
kvapn, aby si mohl sednout na tramwayový valem pijíždjící a zrovna ped ním stavící. Sed ve vaPsal
vz
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
197
se
svým do záe
vyjasnným pocitm. Za celý svj stím.
život nepoznal
gonu docela oddal
Necítil se
št-
vtší rozkoše. Vbec se nenadal, že mu bude práno, aby se kdy dožil tak slavného jitra. Zapomnl na všecky útrapy, ped pl hodinou ješt tak živé, hluboká vdnost jakási naplnila jej, nevdl honem ani ke komu, a málem by byl domyslil, že k sob samému. Ale jist patí vdnost ta neznámé mocnosti, jejíž dohledu pikázán byl jeho život, a která se k nmu vždycky jako démon a chovala jenom výjimkou jako dobrý genius.
tém
„Osud"
Saši Schneidera?
Není pravda, že je fátum, nezmnitelný kismet, a že lovk nemá v rukou své štstí!
Ovšem ne každý. Ale jemu, Vondrejcovi
se
konen
podailo
lapiti
štstí za obrubu roucha, dnes pocítí rubrum své ji v rukou, tu obrubu
—
žádosti za státní stipendium s podo-
tknutím ministerstva kultu a vyuování, že se mu ,, vidlo vyhovti" Již nkolik dní pronášelo se leccos jako neuritá povst, ba bylo Von.
.
.
drejcovidokonccgratulovánosestrany, od níž se toho nejmén nadál, ovšemže
K. M.
198
APEK
jenom napolo a dvojako.
Nedalo se však zjistiti nic uritjšího, le že už rozhodnuti z Vídn je v Praze.
Trápen nápovdí, která byla ovšem mnohoslibná, umínil si vera, že si zjedná jistotu. Pedstíraje neitelný rukopis, zašel si v noci z korektorny do redakce k Hejholovi, který všechno ví, anebo nejdéle za hodinu se doví, chce-li totiž.
Záminka
se našla, slovo dalo slovo,
Hejhola sedl k telefonu, dal se spojiti s nkým, s nímž poal hovoiti po nmeku velmi dvrn. Podávaj-e s naléhavým posunkem druhé sluchátko Vondrejcovi, zval
jej,
aby poslouchal
spolu.
,,Aber Haj holá, wie kannst dn so etwas verlangen, du weisst doch der Diensteid, morgen kommts im Abendblatte herans!"*) hovoilo kovové
dýnko sluchátka. ,,Tak ty tedy nepovíš opravdu nic,
moudrý rabi, synu Mojmonv, rabben Móše ben Majmn?" spustil Hejhola eskoarabsky. *)
,,Ale Hejholo, jak
mžeš nco
po-
dobného žádat, pomysli na úadní písahu, zítra to bude ve veerníku,"
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
199
,,Aberhór' doch auf, tu Heuochse!*'*)
,,Tak když nepovíš, abych té nevolal,
povím
já
ti
pro milostpaní Miinzelesovou,
dávám ruku
líbat.
marn
pknou anekdotu Tak
—
že
poslouchej,
posloucháš?" ,,Abcr nichtsunanstandiges,**) mže poslouchat náhodou slena z centrály."
„No když
to
mže
slyšet milo.st-
Haló?" „Haló!"
paní!
,,Tak tedy: Moric Metzeles, chef firmy ,M. Metzeles & Comp.' se ženil, a na svatbu byl pozván, jak se samo sebou rozumí, tichý jeho spoleník Max Dvoák. Sedl na svatb jako zaezán i hoel dychtivostí, aby se také uplatnil, ale nedostal ze sebe slova, inu tichý spoleník! Konen už bylo k plnoci, šfastná náhoda pispla spoleen-
ské vloze
Dvoákov. Nevsta pes vínem. To bylo nco
vrhla pohárek
pro Maxe. „Krtiny! Krtiny! Krtiny!" vzkikne, co mu síly staí! Nevsta se, to se rozumí, pýila ..." „Tu Tepp tu!***)" perušil Hejholu syn Majmonv. *)
„Ale pesta, ty v
.
.
*) „Ale nic neslušného." *) „Ty hlupáku!"
cl*
K. M.
APEK
„No pokej, ješt Když
:
není konec!
.
.
.
to slyšel Moric Metzeles, povídá
,Aber Dworschak, tu willst toch zágn:
Obšísky
!'*)"
,,Chachacha!" smál se Maimonides z
telefonu.
„Pardon! Pardon!" hájil se
Dvoák
ervenjší než sama novopeená paní Metzelesová ... A víš, co se stalo, než rok s rokem sešel?! Dvoák ml pece jenom pravdu. Hospodin, sein Name sei gelobt, nepožehnal sice lnu paní Metzelesové, ale krtiny byly; poktn byl z vlastního rozhodnutí sám pan Mpric Metzeles!" se
—
„Chichichich!" smál se
moudrý
rabi,
siest was fúrn Esel tu píste, Hajhola, tas tu mích mít só'nr Horn,,nu
viecherei aufhállst, da doch
Sekunde wie ,,
zoll
kommen
Wien
jede
kann. Also schnell,
hajszn tas Buch?"**)
Poskvrnná poetí."
*) „Ale Dvoáku, ty chceš íci: Obízky."
**) ,,Nu vidíš, jakýs to osel, že mne zdržuješ s takovými rohatými pitomosthlásil každou chvíli. mi, Víde se Tedy rychle, jak se jmenuje ta knížka?"
mže
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
201
„Ja, ja, so was ist hier, Stipendium ganz sicher bekommen. Aber dass tu es nicht in's Blatt gibst, haló?
Was
ist?"*)
Wien ruuuuít!"**) ozval se
„Bitte,
do rozmluvy soprán centrály a spojení touž vteinou hned také perušeno. Vondrejcovi naprosto neznámý „Maimonides" umlkl jako kdyby se voda nad ním zavela, šumot nesený telefonickým vedením onéml, tak jako kdyby se okno proti hluení živé ulice zavelo. ,,No tak gratuluj u, obrátil
se
sladkostí ,,nu
tecI už to víte," Hejhola k Vondrejcovi, potšení zrovna zalitému,
pece nco,
to se
mžete hned
Divnej smok! Po dobrém nepoví nic, za židovskou anekdotu prozradí teba státní tajemství. A pi ženit!
tom
.
.
jich
.
na
nho
staí pt; tuhle
tu,
tch krtinách, jsem mu povídal aspo patnáctkrát, nu, eknme deseto
krát, a nic nepozoruje!"
*) Ano, ano, nco podobného je tady, dostalo to docela jist stipendium. Alo
a
to nedáš
do
**) Prosím,
listu,
haló!
Víde
volá!
Co
je?
K. M.
APEK
Vondrejcovi, jak tu sedl v tramzaznl mikrofonický, kovov lehavý smích tajemného zpravodaje
waji,
tak klamavé do ucha, vychechtl nahlas a tím vzbudil sepozornost. Krasavice proti dící, která jej byla s nenápadným zájmem po celou dobu pozorovala to pro Vondrejce nebylo novinkou! zmnila výraz tváe, zervenala a
Hejholova že
nmu
— —
upela oi na
ulici.
Vondrejce nutkalo, aby té nemladé již a pes míru boubelaté sleince ekl, jí že se nesmál; opravdu se ml co držet, aby tu hloupost nevyvedl. Bylo mu téik široko radostn, tak bla-
vi
každému, hosklonno shovívav jako je snad velkým pánm, cestují-li na zapenou a sedí-li uprosted spolenosti, nemající ani zdání,
spolu jede
.
.
kdo
to
.
si až do korektorny ,,Svantovíta", k jehož odpolednímu vydání bylo zasednouti. Dnes chopil se práce
Takovou náladu zanesl
tiskárny,
s
do
takovým výsmchem
její
nicotnosti,
jako nikdy od onoho dne, kteréhož svržen byl s výšin redakních zase nazpt do nížin, z nichž se pvodn byl vznesl.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
aos
Opovržení jeho k tomuto úkolu, básníka tak nehodnému, bylo vždycky hoké, ale dnes mu picházel lov sazeských ,,i'yb" zrovna vhod. Kontrast mezi básníkem, jehož loutnu potahuje zlatými strunami, tak íkajíc sám ministr kultu a vyuování, a mezi korektorem opravujícím tiskové chyby v denních zprávách o sebevraždách „jinoch", jež spáchány byly na odlehlých místech, mu dnes až lahodil. Když pišel do sín faktor a pozdravil jej jako každodcnn svým
—
úmyslným: ,, Dobré jitro, pane redaktore!" (redaktora mu nikdy nedaroval, co zas zapadl do tiskárny), povedlo se Vondrejcovi tak jadrn struné ,,chacha" místo dobrého jitra, že se pan faktor až zarazil. Ach, kdyby vdl pan faktor, kdyby ml jenom tušení, jak je Von-
jízlivým
drejcovi
pan
lhostejno,
nm
co o
páí
faktor, jakou nepatrnou posta-
vikou
jest
pan faktor až na samém dneškem
okraji Vondrejcova obzoru,
tak nenadále rozšíeného
.
.
.!!
Ostatn mže se pibližn dovdt! ,,Pane Hynku!" zahovoil Vondrejc náhle
k
nejstaršímu
z
korektor
K. M.
204
APEK:
„Svantovíta", „nemohl byste laskav za mne pevzít dnes dopoledne po-
jsem státní cenu za své básn a musím si ješt dopoledne pro peníze k hlavní j^okladn na Malou Stranu?!" Vondrejc neopanoval rozechvný SVJ hlas a na spchu, aby co nejdíve vyek', píliš znatelná byla úmyslnost, zabrániti, aby nebyl perušen. To bylo totiž s Hynkem velice snadno možno. Byl staík tento jeho úhlavním nepítelem a to od svého jubilea ptadvaceti let korektorských u ,, Svantovíta" strávených. Tenkráte mu totiž Vondrejc jediný z celé tiskárny opomenul blahopáti. slední telegramy, dostal
Ruka neusmíeného jubilanta jezlupou po ádkách drobného in-
dící
— nejdležitjší to koinsert tiskovou neplatí — zastavila a
scrtního písma
rektury,
chybou
chvla
ponvadž
se
s
se
V
za-
,,polepšovn" nastalo ticho jako na msíci, i sám faktor pestal hvízdat svj pochod z Aidy. Trvalo hezkou dobu, než se Hynek vzmohl k odpovdi. Pozdvihl tunou tvá s mohutnými zlatými brejlemi velmi silného kování (o tch vdlo se. se.
celé
vný
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
ao5
zddny, a že Hynek, aby je mohl nosit, dal si vsadit do nich obyejná skla) k Vondrejcovi, pravil
Že byly
velmi klidn: ,,
Prosím vás, kolego, tohle kdybyste
mohl odvyknout, tohle v jednom kuse mluvení lovku do tení. Chybu potom odnesu ale zas jenom já a
si
nikdo jiný!" a ruka s lupou nastoupila zase cestu po ádkách. Jako projev mimoádného zadostiuinní zahvízdl faktor vojenský signál z veerky, a dost.
Odpovd Hynkova byla totiž taková, že musela býti potichu vymlsána všemi, kdož ji slyšeli. Pro nezasvcence byla odpov Hynkova jenom projevem
nevrlosti,
pro znalce však ranila tikráte, ne jednou. Pedevším nebylo pravda, že Vondrejc mluví Hynkovi stále do yráce, už snad pl roku chodiU kolem sebe jako nmí, za druhé nebylo zase vtší domýšlivosti, jako když Hynek mluvil o svých chybách, nebo byl zrovna píslovenou celebritou korektorskou a nikdo ani nepamatoval, že by byl kdy Hynek pustil i jen nejmenší rybiku, ale za to Vondrejc byl ui-
K. M.
2o6
nným
APEK:
bídilem svého nynjšího po-
volání, zvlášt od té doby, co jej zase z
redakce do korektorny
vrátili.
Nejzdlouhavjší mozek celé místnosti, Jirsa, pochopil všechen jed klidné, státní chloubu Vondrejcovu
odpovdi Hynkovy teprve
pehlížející
za minutu
i
dal se do smíchu.
S údivem rozhlédl se po ostatních, kterak mohli nco tak výteného a odborn pikantního propustiti bez povšimnutí.
Porozumní tomuto naivnímu pokynu Jirsovu bylo tak všeobecné, že se
zasmáli jedním jediným
yšichni
bezdným výbuchem Akoli
se
jako výstel!
zdlouhavému
zasmáli
chápání Jirsovu, pojal Jirsa smích jako lichotku, a odvdil se ješt krátkým sólovým: „Ech-che!"
Patrn, Jirsovo
mohl
že
asi
zalichotilo
toto
vi
odepíti ješt covi dodatek: si
,,Hm,
jo,
polibování
Hynkovi;
i
ne-
Vondrej-
milej pane, tady
nejsme
v žádné redakci!"
Osmero oí upelo
se
a všechny byly plny
na Vondrejce,
drazného pi-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
207
svdení Hynkovi
a bezvýhradného, neúprosného despektu. ,,Ano, souhlasím," opáil VondreV. ,,tady nejsme v redakci, tady jsme v polepšovn, pane kolego, a vy tu ráíte z nás být nejstarší!" Všechny nosy, jako pod tíží Vondrejcovy opovážlivosti zaboily se zase do kartá a nikdo neml zas, co by ekl, a nikdo se nesmál. Jenom Hynek vzal svou stíbrnou
tabatrku a klepal
jí zhurta o stl; udla-li tohle, jist se tuze zlobil. Jména ,,polepšovny" dostalo se
korektorn, když kdysi hledán nejlepší eský výraz pro místnost korektorskou, od té doby všichni íkali žertem ,,polepšovna", nebylo lze tedy Vondrejcovi zazlíti. Ale sedlo to. Zlovstné ticho, jež nastalo, dalo tušiti, že nikdo není ochoten pro tento pípad rozumti žertu, mezi nimi všemi každodenním užíváním tak zevšednlému, a že všichni ze solidarity proti Vondrejcovi radji jsou uraženi.
Zvlášt pak Hynek! Bylo mu pece eeno, že je vlastn nejstarším kárancem v káznici.
K. M.
2o8
To ho však
APEK
ani tak nehne tlo, jako
že se Vondrejc opovážil titulovati jej
—
„pane kolego!" — jej, Hynvrchního korektora, ,
ka,
jak
znl
officiální
jeho název, jimž
vyznamenala jej vrchnost ,,Svantovíta" u píležitosti 25tiletého jubilea služebního.
Hynek bouchl tabatrkou ráznji než poprvé, a kdyby to byl udlal ješt jednou, vypukla boue s takovou jistotou, jako když v ervenci pleskne první krápj do prachu na silnici.
ml
Pro takové symptomy ich velmi vyvinutý pan faktor. .,,Pánové, pánové," rozhovoil se náhle,
„hleme si každý svého, máme Už pišla dol první
dnes sobotu!
fángle kor-bur!"*)
Už nikdo
ani nemukl,
ba ani mimo
rukopis a oklepek nikam jinam nepohlédl, každý sám s sebou co dlat, sazei už si podávali dvée. Také Vondrejc musil si pospíší ti, chtl-li být do jedenácti hotov, a to
ml
) Fángle korbur = plarch se zprávami úední korespondenní kanceláe. Každá z tchto depeší oznaena jest znakou: Cor. Bur. (Correspondenz-
—
Bureau).
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
^r>o
bude jenom tenkráte, dopadne-li nanepij dredakce na poslední chvíli
hoe taky všechno normáln, li
totiž z
žádná vlastní mimoádná depeše! Byl jak náleží spokojen, že se mu podailo Hynka tak odpálit s tou polepšovnou. Bylo mu, jako kdyby mu pidal nkdo k jeho státnímu stipendiu o sto zlatých více. Beztoho jenom touto hmotnou oporou dodal si kuráže k ostré odpovdi. Bože! V nejhorším pípad! V nejhorším pípad pjde z této duchamorny, a nepjde s holýma rukama do boje o novou existenci! Ostatn, jakou novou existenci? Což bylo by vbec teba njakou
—
novou
hledati
?
Bylo by to snad tak špatné, \)iijmout státních tyi sta zlatých jako závdavek lepšího osudu a spolehnout do budoucnosti vbec jenom už na výtžek svého péra!? On, lyrický básník!! Vondrejc pocítil nad nápadem tímto úpal ve tvái a vbec s úžasern pipomenul si, že se ani dosud nezabýval pomyšlením, jak naloží s penzi; jež inu tak do klína spadly. Vyhýbal se té myšlence do té Nové
patero,
1
APEK
K. M.
vlastn zúmysln: ach! ze známých dvod! Však už mu vera radost zhokla hned Hejholovým chvíle
blahopáním, nyní minuty ženit!
Tváe
že
se
pálily Vondrejce
mže
od
ješt žha-
vjí a tužka sledovala jenom mechanicky ádky korektury. Nevdl ani, co te, živou mocí nedovedl se soustediti. To byla jedna z tch chvilek, které jej stály již tolik pokut za pehlédnuté chyby Osud, polyp, ze svého doupte na Vinohradech vyslal za ním jedno ze svých chapadel, prosoukalo se všemi ulicemi, domakalo se ho, jako vždycky docela spolehliv, vyšplhalo se mu po hbet a pissálo se mu týlem do záhlaví, v místa již zvyklá, jako obo.
.
.
lená a otevená.
Dnes dostane
tyi
sta zlatých
.
.
.!
pece jenom Což pak aby se konen jednou k Ann nevrátil Dnes veer aby už nepišel! Zítra v téhle chvíli bouchala by pod ním již kolesa do kolejí, tíhnoucích k Hamburku. Nebo z Evropy by musel zmizet, sic by Anna jej našla .
.
.
.
.
.
!
jist,
jako
i
kdyby
se ukryl
teba nkde
erv pod kamenem!
J
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
V
Americe by
mu
211
snad kynula bu-
mají tam našinci také a on pece jenom není pou-
doucnost, žurnály,
hým Ale
lyrickým básníkem. ped oima kmitla se
karmínová
pes
jizva,
mu bitká
obloukem vedoucí
kulaté zápéstí Annino a nedo-
myslil.
,,Pane Vondrejci, dovoluji
si
blaho-
vám k úspchu, tším
se
srde-
páti
n!" zaševelil nad ním nesmlý hlas, nebo hovoiti zvun bylo nyní pi závrce odpoledníku zakázáno. Byl to Niklas, kaligraf ,,Svantoví-
Díví nahoe
ta", li tografoval adresy abonent
dušinka
a
také
spisovatel,
.
v redakci ml poád dv, ti nedlní povídky ležet v rukopise. Jedna stála už dole v sazb v tiskárn, už trnácte nedl, a metteur dlal, jakoby o ni
nevdl! Niklasovi svítily
oi upímnou
od-
když Vondrejcovi velmi uctipodával ruku a ze stisku jejího mlu-
daností,
v
vilo:
,,Tady
si
vlastn rozumíme jenom
my dva!" A Vondrejcovo potesení pravicí odpovídalo:
„Bohudíky!"
K. M.
APEK
Vondrejc trudu hned zapomnl. Okázalé blahopáni Niklasovo zase mu pomohlo do slavnostní ízy i neubránil se vdnému úsmvu za kaligrafem „Svantovita", hrd odcházejícím k svému stolku a natásajícím hojnou kštici, která živ pi-
pomínala ananasovou ,,na".
Konen mu odnesli pod rukou také poslední telegram, a Vondrejc
Ach
—
mohl jit.
šel!
Byl by letl, a byl skuten zdýchán nkolika tmi kroky na nábeží. Bylo jedenáct hodin a ml vlastn dost. Na Malé Stran úaduji do dvou hodin. Všechno, co se toho týká, vdl. Nebyl po prvé v departementu stipendií. Kohkráte tam byl jenom za poptávkou! A byl by vera nebo pedevírem došel ješt jednou, kdyby už ped tím nebyl zjistil, že by to bylo rozhodn už mnohokráte.
asu
Nejednali s ním snad nevážn, to nikoh, ale pece jenom v pouení které mu dali, aby se dostavil s njakou legitimaci, dokladem o své identit,
laskav, až bude uvdomen o píznivém výsledku své žádosti, bylo ovšem nikoli kategorického, tolik
—
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
ale
pece jenom rozhodného,
ai3
že uznal,
co uznati musil.
No, dnes bude jist jinak uvítán!
Doma
nenechal ležet žádný doklad o své identit, vzal všechny, co jich
ml:
list, domovský list, vysvdení, o tom svém jediném, ale nešastném rie^orosu
kestní
maturitní
—
nechal doma.
Jak prohledával kapsy, postál tak na chvíli ped zábradlím na nábeží, a pod sluncem planoucí obraz protjší strany za ekou vstoupil do nho, síla ostrého svtla mu oi až pivela. Nebyla to
eavá zá
ervencových
pedpolední, kdy se zdá, že tekuté slunce s nebe prší, ale píkré, bílé osvtlení, jaké se dostavuje za pozdního, po celé nedle suchého podzimku, jenž všechny páry ze vzduchu vystebal.
Na
nebi ležely v neodhadne, ale
jist nad všechny jindy vídané pomry nesrovnateln ohromné výšce dva nebo ti oblané valouny, tak vysoko, jakoby už ani nenáležely
k atmosfée naší planety.
A v té výši stály tak rozsochat, jako by byly neznámými, tam kdesi
214
K. M.
APEK:
V kosmu vlajícími vichry rozházeny, a v tu dobu bylo úplné bezvtí. Byly jako z erveného zlata, jež roztopeno náhle vlito do studené vody, rozteklo se prudce až od teninkého vlášení, z nhož vidt každou nitku na zelenomodrém nebi!
Podivuhodné kouzlo! Vzduch úpln irý, všeho oparného prostedí prostý, tak že svtlo jím procházející zdálo se bílé, ale všechny
hmotné zjevy, jež je odrážely, mly na své slunné stran ervenav zlatí tý
nádech jako valounoví té oblaky
tam v nejvyšších
sférách.
Prhlednost obrazu byla tak nevyzpytateln hluboká, že vidl nazlatovlý ten nádech na trámových hlavách lešení chrámu svatovítského, jako na hrotech kídových vží svatojirských, na obloucích balustrády, prorstající okapem stechy tereziánského paláce, stejn jako na zelené báni mikulášské, na architektue kamenného mostu Nejvidnji vracela tento písvit jasn žlutá ohlinná místa klád na pedmostných kozách, opadnutím vody vyouhlá. Reky bylo pod normál, byla pro.
.
.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
ai3
mnna
zrovna v rybník, jezem hrapodivn kovov nejasného, neíloleštného zrcadla, v nmž naádzený,
kována jenom okna nábežních budov, v studeném ohni slunením jiskící. Hladina sama obrážela jenom nástin mostných pilí kolmými šmouhami, pro obrys obloukii mostu ztu])la
již.
Za
to
nad Malou Stranou a nad
Hradany tolik,
že
bylo
jasná
oko noilo
a
przraná
se bez
námahy
do nejvzdálenjších drobnstek obrazu.
Bylo to osvtlení, jaké pedstírá-
mstských pohled, aby mohli zanést na svých pracných plotnách každou zevrubnost, jiným vají staí rytci
smrtelníkm jindy neznatelnou. Dnes opravdu jakoby ta spousta nádhery všecka byla zvroucnla. I nejnepatrnjší stín hrany na kružbách p )rtálových vží dómských zoste-
ním uzejmn.
Ano
i
úzká okénka jirských vží
jedno vedle druhého útlé, ale bitce vbodeno. Konitý stín jedné z vží na druhou vržený bylo možno stopovati až i tam, kde kraj stechy protýká.
K. M.
2i6
APEK:
A
když oko, do pohledu zrovna bodu odskoilo, úsilim pece jenom namoženo, odskoil s ním vbité, s toho
Hradan. oi zavel a na ervené tm
bílý obrys celých
Vondrejc
ped ním stála bílá silhouetta zámecká, jako z papíru vystižená, a to nžkami
velice zevrubnými, které nevynechaly ani hrtk oprných pilí dómských, povýše vladislavské stechy hradu njících ,,Ano, ano, jakési eské Pompeji a Herkulanum, nco podobného, jenže vy je nevykopáváte, ale rozkopáváte! Vytržen ze sna obrátil se Vondrejc po mluvím, zvuk Jeho hlasu byl by jej z Nirvány probudil, však to byla dnes první chvíle, v kteréž zapomnl na své státní stipendium. Byl to dr. Freund, pekladatel „Poskvrnných poetí". Vždycky zaínal paradoxem, nkdy vtipným, nkdy nedotaženým, velrai zakaasto scházelo mu na ocel .
.
.
—
leni.
Vondrejcovi byl
bh, nebo
dr.
bh
Freund
milejší
Vondrcjce toUko stvoil, dr. Freund jej udlal, byl mu tedy vden za prokázanou est jak než
náleží.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
217
Pedevším pozdravil dra Freunda s
bezednou
bouk jeho
i
bezmeznou
uctivostí, klo-
tak daleko od téla a tak do hloubky, pokud staila pravice. Dr. Freund podkoval pedevším tak, že dal klobouk na hlavu, aby mohl šel
Nosil klobouk vbec v ruce, ponvadž pro nervosu nesnesl pokrývky na hlav. Potom by byl Vondrejc luze rád pronesl nco mimoádného na duchaplné Pompejí dra Freunda, ale nedostal se k tomu. Nebo ješt díve, než mu nco napadlo, byl Freund už
smeknout.
zas ten tam.
NkoHka sáhovými se
kroky rozehnal dráhu na protjší chodaniž mohl Vondrejc ihned poznati
pes
ník,
jízdní
píinu
tohoto úprku. Zjev pádícího dloubána
s
cylindrem
mohutnými vlasy nad smolu ernjšími, v tyli vodorovn v
ruce,
s
zastiženými, takže vypadaly jako stapcovitý žínný chochol na pílb dvorního harcíe, byl prost vý-
—
tržný.
Však se také ihned obrátilo a dokonce i zastavilo nkoUk chodc a pozorovalo, co bude. Bylo nco supícího v tomto stel-
K. M.
2i8
APEK;
hbitém pímoarém vypadal jako útok.
A A
pohybn,
který
byl jim také.
ku podivu, obt také útoníka
zvtila, obraz stal se jen dokonale komický; obtí byla bába, která na velikém
proutném dnu
nesla rozložené
nádherné kytice z velikých aster. Kráela dotud klidn, jakmile zoila Freunda, chvatem uskoila ke zdi a skrila se, jako kdyby od nho oekávala smrtící ránu. Vondrejc musel doznati, že jeho pekladatel v této chvíli také podle toho vypadal. Došlo i k malému skandálku. Vážný, ale švihácky nastrojený pensista
bílými kamašemi a bílými
s
licousy, uznal za dobré ^'mísiti se
do
vci ustrnutým varovným výkladem.
A také chodci, kteí zjevem vým byli v chzi zaraženi, úmyslem po pípad pispti blíž,
snad
s
Freundopokroili
bab kvtináce proti milovníku
laciných aster.
Konen
objevila se v hrsti Frcuntobolka a situace vyjasnila se pro nj co nejpíznivji.
dov
Když
se s
kvtinákou
rozešel,
dýnko prázdné a Freund
její
mla
kytice
VONDKEJCOVO STIPENDIUM.
219
všechny, jednu vedle druhé, zatknuté za levou paží k pasu piloženou. A tak se opt Freund pipojil
k Vondrejcovi.
spolu,
Šli
pozornosti
živé
zvdavc
pedmt ješt
od
zadu.
Dr. Freund mohl vypadati jako svatá Alžbta, kdyby jeho astry byly ržemi a kdyby jeho gotická hubenost a sndá protáhlost nebyla v tak
výluném jimiž
protikladu
jeho
erná
ke
kvtinám,
silhouetta
byla
protkána.
íkalo se o obleen až po
nm,
že
jest
ern
oboí, ímž vehni trefn vystižena jeho smolnými vousy z ní až po oi zarostlá tvá. jenom píke ostrý a rovný, papírov bílý nos. Leckdo páil Freundv nos,
nl
rovnomrného trojZ daleka dodával Freundovi ovšem vzezení smš>^ho. Dojem ten však z blízka pominul, když z podoboí problýskly energické podobný
pli
úhelníka, za falešný.
a
zlé
oi Freundovy. Vypadaly
jako
v hlubokých jeskyních, pevislých hojnými travinami, z nichž dv ti stébla sahala až dol, tak hojné a tžké oboí ml dva
dr.
sousedé
Freund!
dravci
K. M.
Ale
byly
zlé
APEK: ty
oi jenom na
pohled.
Povrchni pozorovatel nevypátral na Freundovi mnolio intelligence. Celkem vyhlížel jako vychrtlý troglodyt an-
achoret, jejž nouze zahnala do
kdež
msta,
odli v obnošený salonní
jej
odv.
nm
Nikdo by v nebyl tušil trojnásobného doktora. O tvrtý, theologický doktorát byl v procesu, nebo fakulta nechtla jej bez nižšího svcení pustiti do tvrtého roníku. On však byl neznaboh, a z theologie mu nezáleželo na niem, jenom na jejím doktorátu.
Freund amatér.
totiž sbíral doktoráty jako
Sbíral také staré šachovnice,
a tato druhá sbratelská váše pipravila jej o velmi slušné zddné jmní, o ženu, která od nho odešla. Z jeho ani jedna mu neposkytla
vd
chleba, pro praktické povolání
vbec
nebyl.
Lékastvo
protivilo se
mu
do duše,
jako uitel už exteriérem byl nemožný, o soud anebo advokáta ani mu nenapadlo zavaditi. Jako orientalista a pekladatel ze slovanskýcli
jazyk do
nminy nabyl
\'ONrDREJCOVO STIPENDIUM.
221
záhy zvuného jména; životním, anebo obanským svým povoláním byl skladníkem j istého nád ražíka u Prahy ke kterémuž místu dopomohl mu vysoký úedník ministerstva železnic, náruživý ctitel Freundova šachovního umní pro blemistického, nebo Freund co do evropského primátu v šachovém problém uml snad jen. dva nebo ti lépe
soky. ,,Prag
doch
ist
Barbaren-
eine
boku Vondrejcov, ,,beim Blumenkauf wár' stadt," šeptal Freund, jda po
ich beinahe gelyncht worden!"*) ,,Ale vás mám rád," nahlas k Vondrejcovi, ,,vás
prohodil
mám
rád,
m a c a r á t e!"
vy
Próteus anguineus!" zvolal Freund povýšeným hlasem a tónem dekla,,
maním
spustil:
,,Ty Fusí oj no duše mé V tvých lakunách nejhhibších, I
v nichž temno
dlí prahutné; zde ve vodách nehnutých, co svt svtem netknutých ni nejbledším paprskem,
i
tu žije macarát
1
Ta bažil še protiva! Des Basilisken Wiederspiel i
!
*) Praha je pece jen msto barbar, pi 1 ik koupi kvtu málem by mne (vynechali)"!***^*'*^
K. M.
APEK
:
Vondrejc byl zmaten, slyše svoje
pednášené nahoklým basem kehkými sykavkami Nmce, a byl by snad vydržel poslouchat ješt déle a dr. Freund by byl poverše,
pijáka a
kraoval,
Vondrejc sám musel
ale
jej
perušiti.
Tsn
v týlu oastrovaného deklamatora stál totiž mlýnský s pytlem mouky, doktor zstal zrovna mezi nim a vozem. Nechápal hned, když jej Vondrejc popadl za rukáv, teprve na ízné dlníkovo ,,hybaj! hybaj!" uhnul, ale tak pozd, že o nj zavadil. recitatorovými lopatkami Mezi
utkvla
mouná
pobouilo.
stopa a to Vondrejce
Oprášil postiženého a po-
káral pachatele: ,,A
také byste moh' dáti trochu
pozor!"
vyhekl mlynáský pod se ho zbaviv na vz, rozkatil se na oba Olympany: ,,Co pak je tady na deklamo vánky ,,A co že?"
bemenem
áký
a
mrštn
místo? Dyž se chcete uit vinš k svátku, tak si dite tamhle
tatínkovi
do parku anebo na Žofín!" Dlník láteil tak vysloven
do-
mažlickým náeím, že se Vondrejc, tíhna s Freundem, ohlédl.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
223
„Vidíte ho erta šveskovýho!" cenil za nimi zuby
mlynáský.
Vondrejc byl si jist. erty ze švestek sušených k Mikuláši spichují na Domažlicku a ke vzhledu Freiindové
nemohlo býti eeno nad toto srovnání .
.
nic
trefnjšího
.
Srážka s mlynáským chasníkem nedotkla se Freunda ani dost málo. ..Macarát
—
—
cesarát
—
levirát
—
" bruel souputník si bakarát Vondrejc rýmy refrénu z jeho básn anguineus", a Vondrejcovi ,, Próteus se šlo jako po mezi sedmého ráje. Dr. Freund byl bystrý chodec pes to, že trpl lehkou ner\'ovou záduchou. Jevila se jenom tím, že
odmlel, malinký otvrek mu mezi rty poblíž levého koutku, aby tudy propouštl kratiký výdech z peplnných plic, kratiký,
když
se
otvíral se
ale
slyšitelný.
Kozilil-li
se
trochu,
štrbina bývala vtší a ukázala v ústech šikmo postavený zub. Zatím tedy, co miniaturní ventilek Freundiiv pracoval, byla by se naskytla skvostná píležitost, udati
nco
duchaplného, nco, co by
nebo pi-
uštklo, lehlo.
falo,
anebo aspo štíplo, i Což aby vyrazil pímo
se
apek
224
K. M.
stipendiem?
Duch v tom
:
sice
není,
ale interes.
Než však našel Vondrejc vhodné slovo, rozvázal už zase doktor:
báse mi
uinila hned Myšlenka, vyjáditi pudy dolního vdomí slepými mloky, žijícími na dn jeskyn, ,,Ano, tato
pi prvním
tení.
dan allertiefsten Schlúchten, selbst dis Dunkc;l wuchtig wird, und auf Túmpeln dráucnd brútet*)
in
wo
jednoduše geniální! I pointa, jak básník potom je po objevení pod-
je
tém
zemní jeskyn nahé s lidskou pleti prodává turistm na památku !**) Hned, když ekeles Gezúcht jsem originál etl na poprvé, šel mi nmecký peklad sám od sebe. Já mohu si íkat hned nmecký, když tu eský verš, anebo to se rozumí francouzský, anebo anglický.
—
—
Mj
talent jest,
bu to bohu žalováno,
jen
reproduktivní." Dr. Freund mluvil rychle, šikmý zub probleskoval mu mezi rty jako cukíek a úžasn vylinutý ohryzek,
*)
Dr. Freund cituje tu
kladu Vondrejcovy
povdný. *) Plazy ,,
ást svého pe-
básn díve
hnusné".
již
esky
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
225
obrostlý dlouhými vousy, jako pal-
vzhru
se pnoucími, v hrdle nahoru pebíhal. Co pekladatel ,,1'oskvrnných poetí" povídal, Vondrejc už dávno od nho slyšel. Poprvé, hned když jej navštívil a žádanou autorisaci mu hnedle klee pinesl a potom ješt tolikráte, kolikráte se s ním od té
metta
mu dol
doby
sešel.
I
konec Freundova horování byl týž:
,,
Enormní
talent,
abnormní
cit,
ho-
tový dekadent (tyto ti dvojice nikdy nescházely v úsudku L^reundov!), také jsme mli v Nmecku dost štstí, ale žádný ervený halí!" jako ,, Miste!" zvolal Vondrejc vždycky, kdykoli se Freund vytasil s erveným halíem'; nebylo to po,
prvé. ,,Ne, ne, ani jeden
pravil
ervený halí,"
Freund drazn, jako kdyby
byl Vondrejc tvrdil opak. ,, Miste!" opakoval Vondrejc ješt horoucnji. ,, Žádné slovo pes to více!" takka kategoricky zakazoval si dr. Freund, ,,já vím dobe, že jste tenkráte myslel, že jsem dostal bhví co za jaký hono-
rá!" Nov'
i-alcro.
15
226
K. M.
APEK
Nebylo to ovšem pravda,
ale
Von-
drejc už se neopovážil ani muknout;
tu
vc
že
Freundovi nevyvrátí, to
vdl. ,,Ale pes to zstaneme pece jenom dobrými páteli," dodal doktor blýskna na nj dalekozrakýma oima zblízka šilhav se rozcházejícíma. A popadnuv jednu z kytic pod svým paždím, vrazil ji Vondrejcovi do ruky boxerským pohybem tak prudce, že nezachytiti, by snad byl dostal ránu do prsou. To byla známá slabost Freundova, toto houfné zásobeni se kyticemi a roz-
dávání jich známým. V prý do konce i umlé. 2-
zim rozdával
Vykonav svj poda zaboil dr. Freund zostra kolem rohu k mostu. ,
To bylo
proti jeho zvyku,
obyejn
když odevzdal svou kytiku jako pozdrav na rozlouenou, obracíval se dr. Freund beze slova zpt a upaloval
pry. Nechal tedy Vondrejc Freunda pena mosteckém chodníku sešli se znova, ne bez jistého údivu se strany dejíti, ale
doktorovy. Také Vondrejc se domníval, že se už slušn rozešli.
VONDREJCOVO STIPENDIUM,
227
Chvilku kráeli zase spolu mlky, Freund nebyl vbec trappistoii a našel nit zas hned.
ale
„Musím se piznat, že já jako filolog nemel jsem žádný lesk o tom, co je macarát nmecky, pvodn jsem se domníval, že je to Blindschleiche, ale ta nežije ve vod. Teprve ve slovníku jsem našel, jak se jmenuje macarát po nmeku, co to je Próteus anguineus. Z gymnasia jsem se nepamatoval, studoval jsem soukrom. Ale Próteus mi uinil, dal jsem se do studia fauny jeskynní ... pi tom jsem poznal, jak
píroda vlastn skoupá. Plaz žijící zemi zem é! v dutin zemi zemi, kde žádné svtlo jest, jest od
je
.
.
.
.
.
.
—
nemá ani oí, ponvadž jich nepotebuje ve tm, nemá ani barvy, má kži nejádnjšího
nejjednodušší postavy,
tvora na svt, lovka a její ple dostane teprve na slunci. Skoupá píroda obmyshla jej jenom nejobyej-
njší potebou ..." ,,A
což jeho existence
sama není
luxusem? Nadbytkem v koninách, kde žije. Jaký jest jeho úel? Píroda úsporná by neživila takovou zbytenost!"
omoil
si
\'ondrejc. *
K. M.
228
,,Ó,
apek
:
neví se ješt ani jednou, kterak
kterak se množí, a kdyby nebyl pro nic jiného na svt, posloužil poesii k jedné nejkrásnjší metafoe, jaké v lyrice znám des Bazilisken Widerspiel!"*) se živí,
.
.
.
A ruka Freundova zajela smrem k jeho kvtináskému skladišti pod levým pažím, a Vondrejc byl by mimo poklony dostal také kvtiny, kdyby už nebyl kytku ml. Dárce zpozoroval ješt vas, že už jednu daroval. Zamrail
se;
trošku ho to zamrzelo.
Vondrejc porozuml, že to bylo hnutí pouze mechanické, optný pokus Freundv o kvtinový rozchod. Rozpaky Vondrejcovy byly tím vtší, ím hrzyplnjší pohled Freundv. Ale natrvalo ani dv vteiny, strašné oi podivínovy pívtiv zakmitaly z erná
oboí s
a
vous
úsmvem ,,
a dr. Freund prohodil šastné vzpomínky:
Anebo druhá
anti these
v
téže
samé
básni: des Chameleons Gegenstck!'**) ,
V tom je zákmit genialitéty, jakou
na-
cházím mezi eskými básníky už
jc-
*)
..Biziliše protiva "
*) ..Chameleóna obmna.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
nom
u Mnichovskélio.
229
Umní básnení
ka-exochcn uméní duši malující iiejprvnji pedevším lyrika vbec, jest
a já nejdu chybné, když pravím, že to bude jednou jeden veliký geniální Ivrikr, který naplní práci, na jakou védy badatel nestaí, i odkryje svétu
rozpušténí
.
.
gott: wie sagt ,,
,,
ešení
—
—
.
Herrrozvázání ,Losung*?" .
.
.
man doch
ešení problému des Bewust-
seins!"*) ,,A to najde IMnichovský.-" optal se Vondrejc s evnivostí až slyšitelnou.
,,To
bych nechtl eknou ti. Všese mi zdáti, že doba, kdy
obecn chce
se to stane, jest ješt tuze plus\juamfuturum. Jenom to jsem chtl poznamenati, že jisté nabhnutí jsou již ped rukou, jako ku píkladu v jedné drul é vaší básni: Hyacint". Hyacint, zapomenutý pod kvtinovým hrncem, který z jara mu sloužiti za ochranu proti noním mrazm a ,
ml
])Ozdji za teplejšího
mi zdá velmi Zvlášt dírkíi na to se
*)
vdomí
poasí
jemn
jej
udusí,
pozorované.
dnu kvtinového
APEK
K. M.
230
vnit se zlatou špika poupátka kvtin}^ otvor ucpe a kvtina ped nedostatkem vzduchu zajde, to hrnce, kterou slunce do nití
až na konec
s^/ítí;
jest jako zahynutí krásné
která se
myšlenky,
nemže vysloviti, velmi ped-
obrazn eknuto. Mohlo by se myslet, že básník v metempsychose jednou dávno sám zhynul jako hyacint, za." pomenutý pod nízkou vrchlicí .
,,Vrhlíkem,"
Vondrejc
hem
dovohl hlasem
nžným
si
.
opraviti
z nitra, bla-
se zajíkajícího.
h 1 k e m " opakoval Frcund nemile doten, nebo nemálo zakládal si na své isté eštin, byl k vli ní jednoho ze svých doktorát dobyl na ,,V r c
!
í
eské universit. Polekán vzhlédl Vondrejc na svého pekladatele z profilu byla však jeho duševní hnutí neodhadna. Pes to však uznal Vondrejc za vhodno, prchnouti co nejrychleji od ,vrchlíku'.
—
Nav-^al tedy honem jiný uzHk: ,, Nikoli od nedostatku vzduchu, ale od nedostatku honoráe umírá eský
lyrik!"
..Wieder
diese
leidige
Honorár-
VONDREJCOVO STIPENDIUM. frage!"*) s
zabruela
231
huatá maska
mrtvým nosem.
Vondrejce jako když bodne. Freundovo podotknutí pervalo mu pásmo. Zmínkou o smutných pomrech eské lyriky chtl pejíti Vondrejc ku sdlení veleslavné povsti o svém štstí a rozpaky jeho ze vzrstající mrzutosti Freundovy byly ješt vtší. A tak niehož najednou posedla Vonz drejce hovora, i spustil, aby zamluvil tíse okamžiku: ,,Já, drahý miste, akoli jsem sám básníkem, pipisoval bych úkolobjasnní záhad duševních, tedy psychofysické mozkové mechaniky spíše jinému odboru lidské spekulace, než slovesnému umní a jeho metafoe. A sice reálné vd, slovem stroj nictví, mechanice samotné!" Vondrejc se odmlel, ale hround na to nic.
Se svými kytikami v záloktí kráel ostrým krokem v ped. Až posud nevynechal ani jedné sochy mostecké, aniž by byl smekl. I vypadalo t tím drastitji, že podivín nesl klobouk stále v hrsti, a chtl-li smeknout, >
)
,,
Optn
honoráová.
tato
nešastná
otázka
K. M.
232
APEK
musel dát díve na hlavu.
muž
A
tento
pohrozil theologické fakult, že
pestoupí k protestantismu, budou-li jej nutit, aby tvrtý roník theologických studií ztrávil v seminái. ,,A sice
mechanice proto nejjistji,
postupem asu stále víc a více budou pipadati konstrukce stroj, nahrazujících výkony lidského inteže
jí
lektu."
„Pfft!" udlal Freund. ,,A to se již také
drejc ,,
dje!"
ujistil
Von-
.
Stroj ní
innost intelektuální?"
pane doktore!" odvážil se .,, Zajisté, Vondrejc poprvé k pímému oslovení svého prvodce, ,,rozmetávání sazby písma na píklad jest pece inností lidnavráceni každého ského ducha písmene do pihrádky, kam patií Saze musí naped peíst každé slovo, rozložit je na písmeny a potom písmenku po písmence odhodit, ale musí Až dosud to neji pedevším po.':nat. mohl nikdo jiný dlat, než lovk a k tomu odborník, nyní provádí tento složitý postup myšlenkový také stroj odborník, stroj sazesky, zvaný Lino.
.
.
typ, jeden z
nej-m
.
.
slnjších. Velká,
\
DNDKEJCOVO STIPENDIUM.
mohutná
233
železná ruka, konstruovaná
s loktem a ohybem, jenom ovšem ruka kostlivcova, popadne ádku sazby, vlastní ádku sestávající z formiek k ulití skutené tiskové ádky, hned jak toto ulití od-
jako ruka lidská
byto, a zanese
vysokým pohybem
ji
k návratu do písmenných pihrádek. V korýtku jest pak ádka hnána ku šroubem. Jednu píspedu menu za druhou, mosazné to plíšky s vyrytou negativní formikou písmene odebírá závit šroubu za závitem a posouvá ji v ped ... A ejhle, na uritém místé písmenu ztratí, ta spadne drážkou zrovna do pihrádky, do které náleží, ^ ze které ji úder sazeiv na píslušnou klávesu zase vypustí do Ale ádky, kdy je jí zase teba práv, že stroj pozná, kam patí a tam
vným
—
.
.
.
ji také pustí, to je ta mechanická náhrada intelektu. Ale jak se to dje! Velmi dmyslným zpsobsm, geniálním nápadem vynálezcovým, obdivuhodnjším než každá báse, každé
Každý z tchto umlecké dílo písmenkových plíšk opaten totiž ostrým klikatým výezem, který se musí hoditi do vstupu k jeho pihrádce jako tajný klí do zámku železné po.
.
.
APEK:
K. M.
234
kladny, a jenom tam dovolí šroub vklouznout!"
mu
hnací
Vondrejc všecek rozhoel, takhle dlouho ješt nikdo neposlouchal výklad o jeho zamilovaném thematu.
Oddychl
si a pokraoval: tedy lidský mozek organicky mechanickou pracovnou, nijak jinak, anebo jenom velmi podobn musí se díti ukládání a vybavování v
,,Je-li
nm
pedstav Každá z píbuzných pedstav má spolený znak, kterým hnána jest po drahách mozkových ovšem nekonen složitjších, aniž .
.
.
—
—
mže uváznouti nkde jinde,
než tam, hodí podle spoleného hmotného znaku, jaký jí byl vtisknut hned
kam
pi
se
registrování dojmu!"
Vondrejc
eoval, eoval,
se nadál, zahýbali
vchodu místodržJtelského
Le práv
a než
oba ke hlavnímu paláce.
na samém nároží budr. Freund dost prudkým uchopením za rukáv. Ztžka kyselost jen vaí, zakrýval, že v dovy,
tu,
zastavil
jej
nm
a c
ekl, bylo jejím
,,Hórn's mal,
*)
pekypním:
wer nen was zágn!*)
Poslouchejte,
nco vám
povím.
VOXDREJCOVO STIPENDIUM.
zbytená
Celá filosofie je
zbytenjší
je,
když
ji
235
vda
a nej-
provozují
lai-
Když o filosofii slyším, leze mi už nco pes játru! Co jest filosofie? Jenom zneužití kausalitéty a dialektiky, stálé vyšetování: pro? pro? Kosmos existiruje, ponvadž misí, ponvadž nemže být nejsoucí, ponvadž jeho negace je nemyslitelná, a to by mn stailo. Philosophieren, kové.
to znamená upotebiti schopností, daných lovku k úelm biologickým,
pro
spekulace
transcendentní.
Sy-
stém rodí systém a žádný z nich nepišel a nepijde na poslední píinu a na vc na sob. Clov^k ješt nikdy nevidl a také neuvidí svou vlastní zadní hlavu, a ten nejchytejší mezi
námi sotva
špic
vlastního nosu
a to ješt jenom, když
staten
dlouhý,
tura, které jest
má
lovk
jeden dokrea-
jest
dáno hledati píin-
nost a rozkládati fenomény na
asové
míiy!"
Freund mluvil náhle ustal v utne.
Potom
nakvašenji a jako když na vteinu pohlížel
stále
pekotné asi
ei
Vondrejcovi do tváe oima nanejvýš rozlícenýma i vyrazilo z nho jako výstel:
K. M.
236
APEK
I
,,Uibrigens wie zí wollen, jungci ." *) Freund! Vondrejc pocítil ješt jenom nebolestilo škrábnutí néím tupým na ruce, nco mkkého spadlo mu na botu, a dr. Freund byl ten tam. .
.
Upaloval div ne skokem nkam nahoru smrem k Nerudov ulici, žínné
stapcem se mu klátity a pi každém hození hlavou jist že mu vlasy
ventilek
mezi
udlal
rty
prudké:
,,Pffft!"
Autor ,, Poskvrnných poetí" byl zmaten, omráen takovým doslovem svého pekladatele,
Pedevším bylo
bu
že Freund anebo nerozuml toho, co mu Vondrejc vyjasno,
neposlouchal,
ani slovu z
kládal o ,,Linotypu" a
tídní ped-
v mozkových pehradách. A potom názory doktorovy, jimiž výklad jeho zakikl, nesmiiteln se píily staA'
práv Freundov náruživé zálib ve filosofování a vru tomu, co sám i
ped
uvedl
chvílí o
ešení problému
vdomí!
V tomto ])oínání vzí jisté nco \n *)
Ostatn
jak
váni
libo,
v
mladý
píteli!
á
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
237
Ten nevysvtlinež pouhý podivín telný hnv a rozkácený kik, v tom je jist nco osobního Hle, sám od sebe jej vyprovází až \ í kam, aby mu tady bez d.
.
.
.
bh
vodu
— Vondrejc
toval, že
by
jej
se
.
.
aspo nepama-
byl urazil
—
udclal
hrubství.
Zamyšlen sehnul se Vondrejc pro druhou kytií^ku aster. Ležela u jeho nohou, Freund pokusil se vpichnouti mu ji na rozlourenou do hrsti. Tak tedy mu peci nieho neekl o svém velkén\ štstí, které s
jej
potkalo
..Poskvrnnými", Škoda!
vykroil tedy Vondrejc s\ému I velikému štstí vstíc! Zbývá k nmu již jen nkolik kro.. Tady vzí nkde vysoko a daleko
k
.
této spoust zdiva a neodhadného nadlaných, množství ubikací, v v labyrintu, sestávajícím ze tí pra-
v
nm
starých
dom
souhrnu
c.
a nazvaném v tomto
k. místodržitelstvím.
Departement stipendií a nadací umínkde vysoko a daleko. Vysoko u nebe, jak se sluší správnímu odboru posledních poízení na loži
stn byl v
nm
238
K. M.
APEK
smrtelném, a daleko, tak jako státní pée o eské vdy a umní od jejich
skutených poteb. Nejenom po prvé, ale ješt i na druhém a tetím výletu za velkým št,,
stím" stalo se Vondrejcovi, že zbloudil v nesmírné té spoust architektury
dávných
století,
v
níž orientace ztí-
žena tím, že všechny ti budovy ve všech poschodích v rzných úrovních spojeny chodbami vzniklými probouráním spolených zdí. Tak se Vondrejcovi snadno pihodilo na poprvé, když byl poslán od portýra do tetího patra, v nmž prý umístn hledaný departement, že se octl v c. k. místodržitelském devníku, ježto z patra domu prvního pišel do pízemí domu druhého a odtud ješt po jakýchsi schdkách takka do pízemí domu tetího. A tak jda za Fortunoy, dívkou ošemetnou, kráel stále vzhru, ale ve skutenosti dostal se do sklepa. Podruhé pochopil již rozdíl poloh, ale jeho cestování toilo se tentokráte zase stále v zaarovaném kruhu, poád vracel se v místa, odkud vyšel a která už vidl, a na konec vždycky octnul se ped tabulí, ze v.šech ostatních nejvt-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
239
rozmr a písmen nad nejvznešenjšími a nejúpravnjšími dvemi.
ších
„Praesidiu
Konen
m!"
v tomto^blubez minotaura na jednoho z etných, pod úední epicí anebo bez ní obrátil se
dišti
tu pobíhajících
lidí.
Stálo to
ovšem
tém
ješt mnoho poptávání u všech dveí v každém pate a u každého nároží, než se konen dostal na pravou stopu a zárove v koninu z celého toho nesoustavného systému nejspletitjší a také nejtemnjší. Chodby byly tu nízké jako šije a lidé vyhýbali se v nich jeden druhému bokem. Byla to nejstarší ást budov, kdysi Kryštofa Discacata. Tu vy-
dm
skytovalo se nejvíce onch smutn slavnostních spojovacích dveí, širších a vyšších než tsný ambit, zrovna ped nimi konící, i povýšených temi schody nad jeho cihlovou
Onch dveí, jichž skla mhoudávnoletou zašlostí i zpronevují ten krapet svtla, jejž pevzaly
dlažbu. rají i
ruky kolem rohu. Prapvod nkolikráte cezených paprsk modrý výsek nebe, zcela malv kousíek, skoro kiklav smz kolikáté
té
prahoušle
—
K. M.
240
APEK
:
se do dvorku, zernalé lidomorn podobné
jící
.
.
to šachty,
.
Z tchto míst ml už Vondrejc nepochybné znamení, od nho by už trefil teba se zavázanýma oima. to plynový plamen, jakési svtlo hoící v tsné chodbice, probourané spojovací zdí z druhého do tetího domu. Bylo tu píšerno, a ponvadž hoák plamene byl zanesen, blikalo svtlo rychle a prudce. A tak výstedn, že se stídaly ve zbsilém kvapu mžiky úplné tmy i píkrého svtla.
Byl
vné
Takhle bíjelo nkdy Vondrejcovi v bezesných nocech srdce, moment lízkosti v tom rozhodn byl.
,,Pojdpojpoj pojd!" anebo ,,senisemsemsem!" volala kmitavá stna na Vondrejce už zdaleka, ješt díve než došel plamene za rohem skákajícího, a ten, když se s nim setkal, zdálo se, že ml z toho až posunivou radost.
A
zrovna tu
vStalo se dnes VondrejmU' náhle vytanul slavný a pesvtlý sluncem malovaný obraz Hradan, jak je byl dnes s nábeží
covi, že
shlédl
— ano, vru že mu tady ve tm
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
ped oima
zaplály
241
Hradany
jako
na sklenném diapositivu Z prsou mu stikla do celého téla divoká radost a Vondrejc se rozehnal k posledním schodnii, vedoucím už pímo k departementu stipendií a fotografie
.
.!
nadací.
Pro znalce bylo hned na první pohled
patrno,
že
toto oddélení
místodržitelství sídlí na bývalé
Bylo tu i
najednou
c.
k.
pd.
jasno,
prostorno
úadovnám
šlo se roz-
vzdu.šno.
K
vlastním
sáhlou pedsíní, zastavenou po koutech
sádrovými odlitky
nichž bylo lze studovati
plastik,
na
djiny po-
sledních desítiletí tohoto umní v echách. Zastoupeno tu sochaení všenii
svými druhy od nejjemtiji nastínných medaillon. mlkých i hlubokých reliéf až k plným sochám; od akt bájen studovaných a nevídan propracovaných zevrubností, od pouhých žánr pro terakoty až po návrhy na monumenty, fontány, plastické výzdoby veejných budov, vbec produkce všeho druhu umní v hlín. Byly to pílohy k žádostem vesms záporn dopadlým. a podatelm ani nenapadlo, aby uposlechli vyzvání Nové
pat
16
K. M.
242
apek
:
slavného úadu a do toho a toho dne si svá umlecká díla v ísle tom vyzvednouti neopomenuli. Byly to také vesm?! všechno vtší kousky, až i
do centnýe sádry.
že
A nepochybn
pi vtšin rozhodovaly
klady
s
penesením
asi
ná-
spojené,
že pp. státu svá
autoi nechali nevdnému díla na památku. Vondrejc znal nkteré z tchto trofejí vždy vítzného mládí umleckého velmi- dobe. Pedsí byla totiž nejenom salonem odmítnutých, ale také ekárnou, a básník Poskvrnných poetí" vysedl již jednou v. oekávání pana rady asi pl hodiny v tom museu pohoelých nadjí. Od té doby nikdy neprošel, aby nebyl ,,
vnoval aspo pohled nkterým z jeho První patil voskovému
bizzarností.
Perseovi, velmi isté práce,
stojícímu
okn
(návrh na fontánu, z peatého hrdla Gorgónina vytékati mla proudem voda!). Vliv sluneních paprsk zpsobil, že voskový héros ve
na
velmi smšném oblouku naklonil se nad svou obtí a byl by snad docela
kdyby mu v tom nebránil štpinky .starého pravítka mistrn vyezaný. na
ni padl,
me,
ze
VONDKEJCOVO STIPENDIUM. Vondrejc vidl v tom ale
jakési
intimní,
mnoho
laska\'
243
ironie,
teskné
ironie, která si tu dobrala mladého sochae, aniž o tom védl. Dnes jisté že 11/ ani nevzpomene na svou fontánu s Perseem Celliniovi kradenou. Nebo dnes provozuje výtvarnictvi zcela odlehlého druhu jakožto majitel renoinovanéiio závodu na lisované droždí po otcích zdédéného. Nade vše pak Vondrejcc tu téšila soška pedstavující alegorii ..Píse", ne však svým zvláštním pojetím, anebo provedením, nýbrž nehodou, která sádrové dílo ])Otkala a zp.sobem nápravy. ktky nohou Písn byly kdysi se podlomily a samaritán kýs peražené tím pomohl, že ji za hrdélko povsil na sádrový strmek, pod nímž pvodn v nahé kráse stála. Kdyby to byl neznámý dobrodinec provedl ze žertovného úmyslu, nemohl býti trefnjším; Poesie byla docela názorn obšena. Vondrejc byl
—
Úé
]jesvd(^en, že tu šlo o
Bylo
vdomou satiru.
nápadno, že se kolem výjevu shlukly elem hned ti rzné návrhy na býka pro portál mstských jatek. To nebylo samo sebou, to totiž
aranžoval
njaký
lyrik.
APEK
K. M.
neml mnoho
dnes ovšem
Dnes,
sniysln pro starou sádru.
dvée úadovny,
Zaklepal na vzal za kliku a
srdce,
—
otevel,
kdj^ž
a když
mu
stydne stanul jako
pocítil, že
omráen.
Pede dvemi
zaslechl totiž dunivý
hlas dra Freunda,
vidl, že
jej
a kd3'ž vstoupil,
sluch neklamal.
Dr. Freund tu byl Bleskovým dom.yslem, jaký v oka.
.
.
vbec v situacích ohrožených vystídává zlenný úsudek Poskvrnných popochopil básník mžicích ijebezpei a
,,
em
jest. etí", na Pochopil kolosální a pekeln jízlivý nikoli klam, jehož se stal obtí: .
,,P o s
kv
r
Poet
ná
n
,,Befleckte
a
í",
c
1
Empángnisse'
cenu. státní obdržely nikoli kniha básní \' o n
-
d k
r
e
j
1
a
d
c
o v ý ch,
od
1'^
ale r e
její
u n d a
p
c-
!
V
okamžiku kratším vteiny peVondrejc situaci: na pultu Freundv cylindr, pes jehož obrubu vykukoval}^ astry. dr. Freund sám v sólovém výstupu trojnásobného hlédl
doktora ped byrokraty IX. a VUT. tídy, sehraném s groteskní nonchalan-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
a
cí
(anebo
grácií
dlaného
2n
rafinovanosti
s
Vondrejc v ncjtajnjšiin záhybu svého nitra podezíval) S malíkem jedné a pak i druhé ruky sebíral Freund své erné dlouhé žín na spáncích a pepravoval je za uši. Mluvil nahlas, hmotn, nmecky, od všech psacích stol v celé úadovn jej poslouchali s obdivem, podivínství,
a
ale Vondrejc,
jak
slyšel zcela
zeteln
každé slovo, nerozuml ani jedinému. Nechápal, bylo mu jako omámenému. Freund vdl, že je tu nyní také
nebo
\'ondrejc,
jakmile
vstoupil,
ohlédl se; ale v pohledu jeho nebylo ani
zdáníka, že by Vondrejce po-
znával, akoli musil ísti v jeho
tvái
úžas oliromení.
Byl tak v
ní
vepsán, že Vondrejc
mu líce zkamenly pitomým úsmvem bezpíkladných rozpakii,
cítil,
\'
i
že
nichž je
akoli
mnoho hanby
se
a také lítosti, pokoušel jinak se tváiti,
nemohl.
Ješt jednou
se ohlédl
Freund
z
vy-
soká, panský, ale \^ondrejce zase ne-
poznával
tak
jako
nepoznává
známé herec, dstojník, soudce, pi výkonu úadním.
své
knz
K. M.
246
I
APEK
musil Freund íci
ného,
ponvadž
stolk vesele
:
nco
velmi vtip-
pánové u svých
se
zasmáli,
i
ekl jist
ješt vtipnjšího, ponvadž tím veseleji. se zasmáli podruhé Po té sebral své dokumenty, na pult rozložené, vstril všechno do náprsní kapsy, zatkl pozorn všechny své kytiky zas do záloktí a odcházel bez pozdravu. Týž úedník, který byl jednal s Freundem, starší, velmi pívtivý pán, obrátil se nyní kVondrejcovi s jed ním z onch posunk úední mimiky, kteréž jako píse beze slov vypraasi
nco
—
vují více než sebe delší
e.
S obrvím do výše vztaženým na výraz lítosti složil ped ním ruku v ruku, takže to nebylo ani septím ani sprásknutím, dla na dla kížem. Posunek ten ekl: ,, Litu ji velice, velice velmi (ruce pitiskly se k
prsm)
,
ale
nemohu vám
pomoci!" Jist by to byl ekl slovy, ale v tom mezi dvemi vrátil se Freund a vbodl jednu ze svých kytic panu úedníkovi s takovým uritým pohybem do sepjatých rukou, že ten cht necht pijal, a Freund zmizel.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
247
Mimické intermezzo bylo tím zkaženo a úedník, odhodiv kytiku na stl, nyní velmi suše, tak jakoby jej nikdy ped tím nebyl vidl, zahájil ízení s Vondrejcem. ,,Tak prosím, mohu sloužit?"
ím
Vondrejcovy rty byly stále ješt kamenné, povídal stísnén vnitní jakousi
keí, sám jasné nevdl co A úedník vida nezpanované
povídá.
jeho pohnutí, perušil
ze šetrnosti
jej
šeptem hnedle nžným. ,,Ale, vašnosti,
jakmile jste neráil
vyrozumní, pak picházíte ovšem marné." obdržeti
—
Vondrejc povídal dále zuby nemohl dosud dostati od sebe jak náleží.
Úedník
poslouchal se sklopenýma
oima mrzutého zpovdníka,
ei Vondrejcovy pestal a pohlédnuv na zplna,
ale
za
vraštiti elo, z
nieho
nic
najednou spráskl rukama doopravdy. ,,A to
by pestávalo ovšem všecko!"
S ilostí velmi zaujatého lovka odbhl malý mužík k svému stolku, na nmž bylo plno aktových hromádek, ernožlutým motouzem vázaných, z jedné rozvázané vzal listinu, pohlédl do ní, prohodil:
APEK
K. M.
248
A to je ovšem pihodí snad jednou
,,Už je to takové!
smla, která
se
za sto let!"
A
znovu
se pustil
,,Pan Vondrejc, optal
do hledání.
není-Hž pravda?"
se.
máme vaše vci," a na Vondrejce položil jeho hra-
,,Tak tady pult
ped
mádku akt. ,,Tady
máme
vyízení:
,
žádost se
ponvadž ministerstvo osvty vyuování vidlo jinak naložiti',
vrací,
a
Te
dobrá.
se
podíváme do ,,Begut-
achtunku".
,,Hmhmhm hm hm úedník pro
— hm"
etl
sebe.
Ostatní akty, provázející žádost Vondrejcovu, zstaly ležet na pultu.
Vondrejc
ml dosti asu
podiviti se,
co jich bylo. Mechanicky uvázl zrak
jeho na jednom
z nich,
peloženém na
pl. Byl popsán vcind itelným písmem, takže Vondrejc snadno etl pes to, hlavou dol: že ádky byly k
nmu
da der Pctent ]K;lizcilich nicht ,,. ganz anstandlos ist. Dcm bcziiglichen Raporte gemáss lebt er mit cincr .
.
VONDREJCOVO STIPENDIUM. frúheren
Kellnerin im gemcinsamen
Haiishaltc
,,Ahah
249
.
.
."*)
ah,"
iilcvoval si úední! srovnávaje dvé listiny stídav, ta v jedné i druhé. V zarazilo jej
etb
závažného,
cosi
tém
pohlédl
zpytav a
vyítav pes obrubu
papíru
na Vondrejce a náhle všecek zchlad-
nuv slirnul roztažené písemnosti dohromady, prohodil: ,,Ano, už je to tak. Všeobecn a zvlášt také se stanoviska náboženskomravního a ješt pro jiné okolnosti nebyl váš s])is .Poskvrnná poetí" uznán za zpsobilý, kdežto na druhé stran stipendium udleno bylo pekladu p. dra Freunda téhož spisu. Jak víte, neudávají se píiny pro taková rozhodnuli, k tomu nejsme povinni, ba ani oprávnni, ponvadž by se toho mohlo veejn zneužíti. ,
Povídám
jenom k vyvarování záleží na refe-
to také
domnnek, všechno
rentu, a ten je jiný pro
a také jiný pro žádosti
upímn eeno,
Ostatn
eské
žádosti
nmecké
.
.
.
já pro svou
*) ponvadž petent policejn není bez úhony. Podle píslušného policejního raportu žije s bývalou sklepnicí ve spo.
.
.
léné domácnosti
.
.
.
APEK
K. M.
250
osobu divím se tomu dost a dost," dodal úedník tišeji jenom pro Vondrejce.
A šeptem úedn:
doložil
není
„Lituji vás, tragedie, ale
Když
jaksi
ješté
k vzteku
to
sice
je
to!"
ne-
žádná
Vondrejc ani potom z místa ekl jeho tšitel s temi hvzdikami na ramen: se
nehýbal,
,,Já jsem etl vaše básn, a mohu íci, že si ty peníze zasloužily."
A konen, pimražen,
že Vondrejc stál jako
spustil
úedník
zase nahlas:
,,Tak prosím, vašnosti, vyízení bu-
vám
de
má
i
Jak
se
s
doklady
porouím
úcta,
úedn
dodáno,
se!"
Vondrejc ve své vrtohlavosti
dostal ze dveí,
budil se hned
z
nevdl,
ale nepro-
ani
když pe-
ní,
kroil práh. V pedsíni na nho ekal dr. Freund. První jeho slovo, jakmile Vondrcjce zoil, bylo:
„Pffft!"
Ale jinak ncj^rozradil své
zvdavé
rozilení.
S nejnevinnjší tváí, pokud v ní stopovati, jako kdyby se nebyl ped plhodinou s ním
možno nevinnost
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
251
kdyby mávl cylindrem nad celým tím sádrovým kabinetem pedsín i prohodil svým div ne lirubiansky rozešel a jako
se nebyli
vbec
aforistickým
rozešli,
zpsobem:
.Jakýsi druh hbitova, u každého i:)omníku
vné
spaní spí pochovaná
nadje." ..Polizeilich
nicht ganz
anstands-
memorovala duše v básníkovi.
los,"
Že nedostal
odpovdi.
Freimdovi
nevadilo ani dost málo, a že se Vondrejc ani nezastavil, šel po jeho boku tak dlouho, pokud se dalo, a když
pišli na úzké schody, z bývalé
vedoucí, našel nový ..Jeden
lovk
pdy
podnt k aforismu
snadno roztrhá pod-
rážky na schodech, ale podrážky stva roztrhají snadno schody."
a
V tom ml Freund dubové a
desek,
byly
z
lid-
pravdu, schody,
mohutných druhdy
vybroušeny
tak,
že
pvodní jejich formy necouvly jedin kovov tvrdé, do erná vylo z
štné suky. ,,Za ti sta
svj
let," ciseloval
Freund
aforismus, jako obvykle nedoko-
nale ulitý.
Vondrejc mlel
stále.
K. M.
ze
APEK
ti rukávem," horoval Freund dále, když se octli u chodby, v níž skákal plynový plamen, podobný hrotu trojklané halapartny. Freund se mýlil. Lesk, jimž stna chodby svítila, nemohl být historický, ,,A tuto
sta
let
vyleštilo lidstvo za
svým
jak se pathos nmeckého doktora domýšlel, i pocházel od olejového nátru, jímž chodba pi adaptaci
domu k úedním
úelm
jednou pro
vždy byla natena. Ale Vondrejcovi to bylo všechno lhostejno.
Tu však Freund zmlkl Jindy mluvíval proto, drejce
k
slovu nepustil,
úplné.
aby Vonte, aby
ale
jej k slovu piml, a že Vondrejc mlel, pestal povídati Freund. Vondrejc úpln utonul ve s\ém trpném ohromení. Nepozoroval ani, že Freund nezábnu 1 do chodby s blikavým svtlem, nýbrž šel za ním poslušn, kudy on. Freund dal se totiž šnekem schod níže, a než se básník nadál, vyvádl jej jeho pekladatel z místodržitelských budov docela opaným a od hlavního portálu, jímž byl Vondrejc pišel, daleko, docela do jiné ulice odlchlvm vchodem.
VOXDREJCOVO STIPENDIUM.
253
To Vondrejce vzpamatovalo napolo zájem jeho o vdt i njší ohlásil se horkou myšlenkou: .,To on doktor chodíval ovšem touto
/o zasazené rány, a \
cestou!" Jetzt sagen sic mir, aber aufrichtijí,
bližší ,,
liebcr
Freund,"*)
spustil
nmeku,
drejce doktor po
na Vonkdyž vyšli
na Malostranské namésti, ,,jaké ])ak vy mél jednání nahoe, pffft!?"
jste
Vondrejc pokusil se o úsmv; že vpadl na khvo, sám pocítil na rtech, jež poád ješt nemohl ádné od zubi \
odle])iti.
..Tak je tedy pravda, co
Vy
jste se ucházel
si
myslím?
také o cenu?"
Vondrejc jenom kývl. „Knihou, kterou jsem pekládal?" Vondrejc nebyl s to, než pikývnouti. ,.A propadl jste?" Vondrejc svdéil stále mlením. ,,A podívejte se, já jsem se domníval, že mne jdete jenom vyprovázet," pokraoval Freund.
Totéž domýšlel jsem se já o vás!" íci Vondrejc, ale nedostal ze sebe víc než suché odkašlání. ,,
chtél
*)
,,Nyní
ale
vážený píteli
eknte "
mi
nj)iinné
K. M.
254
,,
Poslyšte
vedu
.
.
,
apek
:
nezazlete
mi
.
.
.
do-
pedstaviti, že ve vašich po-
si
mrech
rána lehká doprojevil tímto zpsobem své úastenství ..." A dr. Freimd podával Vondrejcovi to
volte abych
není
.
.
.
vám
niku.
Když
ji
Vondrejc
pijal,
uškubnoiit. Pocítil totiž, že
mu
chtl Freund
tiskne do ruky papírek, o jehož jakosti
nemohlo býti pochyby.
Dla doktorova tiskla mezi obma bankovku.
jeho dla,
íi
Freund nezmnil výrazu ani tváe pokraoval s týmž chladem, z nhož slyšel Vondrejc opovržení. ani hlasu a
,,Ode mne mžete to pijmouti, já jsem totiž cenu dostal!" Papírek octl se v hrsti Vondrejcov, ale týmž okamžikem vlétl do
Freundova cylindru. ,,Gratuluju!"
Toto jediné slovo pipravil Vondrejc ze zadrhnutého hrdla.
Vykroil velkým krokem a táhl nal)í námstím, aniž by si byl Freimdíi už i jen pohledem povšiml. ,,Des Teufels auch!"*) bylo po.sledni
*)
U
erta
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
255
slovo Freundovo, které ješté za sebou zaslechl.
pemýšlel Vondrejc, ,,že svj peklad mé knihy, to doznati odvahy neml ... A tu desetikorunu držel mezi ])rsty již Ostatné od shora, jak na mne ekal není nejhorší, mohl pece utéci „Hle,"
dostal cenu za
.
.
.
.
ekat
nemusel,
i
bylo
.
.
pece také
dobe!" Olilédl
se
pes rameno,
Freunda pece
ješté
zdali by zrakem nedo-
sáhl.
Trojnásobný doktor byl už
bhví
kde.
Ale se s
pece jej dloubána zahlédl klátiti
pádným chodem perostlých
kopce,
jícími
s
se
lidí
nepokrytou hlavou a házežínmi pesn zastihnuté
hívy. Vondrejc však táhl námstím dále jako spráskán. S mikulášské vže ozvala se dvanáctá, a vzduchem otásla dlová rána.
Vojín, stehoucí
ped hlavní stráží nekonen táh-
rozeval se lým evem do zbran.
velitelství,
Stráž nastoupila a provádla své tra-
diní evoluce.
K.
256
M.
APEK:
Trubka v ruce trubaov veštla, až se tepetala.
,,Jistžemuažv zubech zadrnelo," pomyslil
si
Vondrejc, který pocítil týž
dojem v dásních.
V krátkých pestávkách mezi signálem znly polohlasné struné povely dstojníkovy a na poslední z nich cvakly pažby všech pušek ke stojanu odkládaných. Potom
zase
nastaly
jednotvárné
kroky osamotnlé hlídky, asi tak pravidelné jako kyvadlo vžních hodin nad ním. Nastalo odpolední slavného dne Vóndrejcova a on vytrhnuv se z tupého divadla na stráž, dal se zrovna na útk. Pojala
jej
bolest do svých železných
lokt a poala jej lámati, vdl, že zstane v nm nyní ani k.stky
nene-
zlomeno. *
*
*
l^ozd po plnoci vracel
se
Vondrejc
dom Z jde
byl
ze své malostranské výpravy. niehož nic poznal najednou, že
snhem. Bylo ho tak kehce lípa vy.
s
podešev a
VOXDREJCOVO STIPENDIUM.
157
Dole v Praze ho nebylo nikde, až tady nahoe na Vinohradech se pidal cestou k Vondrejcovi, který teprve ted uvdomil si náhlý obrat povtrnosti.
To jest pamatoval si, že byl dnes, anebo vera ráno bezpíkladn krásný den.
Velmi neurit vzpomnl si, že když tudy ráno šel, ukázal se mu hradanský dóm v arovné jakési unášející
podob. Nepronikl myslí k tomu, v jaké. ponvadž byl na míst, odkud
Ale
každodenn, z pouhé híky, zámek pozoroval známou prlinou mezi dv-
ma štíty, zastavil se Vondrejc pro ten pohled nyní, v noci. Pro nic, jen tak zbhdarma. Nešlo to snadno, musel se pidržet kandelábru. Rozumí se, že nedohlédl, akoli nemohlo býti ani jasnjšího úplku. Ale zrak jeho padl na stopy, jež chzí zanechal ve snhu, ponvadž každá prošlápla až na dlažbu, byly všechny
ern
znatelný.
Podle jich kivolakosti poznal, jak se chzí potácí a jak strašn je zpit. Nové
patero.
I
7
K. M.
2 58
Až do
APEK
té chvíle o
tom zevrubn ne»
Pes míru nikdy
vdl.
nepil než tak dlouho a jen tolik, dokud neotupil s u b j e k t i vn í své utrpení. Jakmile se pestal docela trápit a jakmile nastala v o b j e k t i v n í lítost sama nad sebou a lépe s ním samýnl, na vlas tak jako od jednoho lovka ke druhému, bylo dost. úelu dosaženo, a Vondrejc Nebyl pijanem, ale v poslední dob
na
žalost, a to jen
nm ml
asto
se
mu
stáv^alo že se dopíjel ta-
kové objektivity, také soustrasti se svým osudem, který se potom nesrovnateln snáze nesl. V takových chvílích napadávala mu .
jedna
z
nestrastnjších nocí, jaké kdy
zažil.
Byl ješt studentíkem, kdy jednoho z
onch nezapomenutelných letn nád-
herných sobotních odpolední ulovil pro svou sbírku brouk velikánského potápníka. Udolal jej podle školského návodu v lahvice s lihem, a když byl mrtev, nabjdl jej a umístil na estném míst ve skínce. V noci na to ze spaní vyburcoval jej ohromný, ano ohromný lomoz. Ohrom-
ným byl ovšem jenom noním ztropil
jej
práv jenom
tichem,
zdánliv
VOXDREJCOVO STIPENDIUM.
259
mrtvý potápník, který ze svého zmámení na špendlíku ožil. Trvalo hodnou dobu, než se tenkrát Vondrejc domysHl, odkud pochází lomoz, podobný skípání pilníku kdesi v železe, ale když uhodl, že je to zvuk vyluzovaný spárky pedních nožek broukových,
drápajících
jímž skínka vylepena, jeho ješté vtší.
Za
nic
by nebyl
vstal,
do papíru, byla
hrza
aby uinil
trápsní živoichovu konec, bál se strašn, a prolévaj e ruej e potu pod peinou
pál aby
si
se
až zoufale horoucím páním, brouku nepodail osvobozovací
pokus. Ale podail se po hodinném
úsilí
pece. A nyní nastala potápníkova cesta po koutech ve skínce. Co se navyvádl! Vondrejc slyšel každé klepnutí hlaviky velikého, pro takové obry mezi brouky ureného špendlíku, když se pevážil, každé rýpnutí jeho špiky o papír, a v nkterých chvílích, ve kterých se domníval, že br9uk se musí již již dobýti ze skínky, málem by byl volal o pomoc. Nezamhouil oka celou noc, brouk se špendlíkem vzrostl v jeho dímobdlé
K. M.
26o
APEK
na rozmry tura, probodeného kopim, ádiciho v jakési ohrad, z niž se každé chvile mže vyititi. Teprve k ránu usnul, ani nevdl jak, a když pi denním svtle procitl, píšerné zvuky drábku broukových o papír ztratily svou strašidelnost. Ale když potápníka utratil opatkem boty, oplakal jeho osud lítostiv. Však také stojí v ,, Poskvrnných poetích", o nichž jízlivý kritik zbhdarma nenapsal, že jsou knihou lyriky
fantasii
ze
tí íší tvorstva.
V
tžkých ranách
kteréž
života,
ohromují, vždycky vzpomínal na svého potápníka z nižšího gymnasia vidl. A když se napil, a scb3 v vidl i brouka. Také dnes mu tu v noci listopadové napadl, když pozoroval své erné tlá-
nm
poty ve snhu, osvtleném tupou lostí k ránu vyšlého msíce.
b-
hodn nainžák vrátily ozvnu. Neobyejn živ obrazivou reminiscencí kmitl se mu potápník jeho mládí, Ale tentokráte se zasmál,
hlas, až zdi
kterak vhozen do lihu, pijal tekutinu jako svj rodný živel a plaval v jako ve vod. Také tak vede se Vondrejco\ v alko-
nm
i
VONDREJCOVO STIPENDIUM. holu
a6i
— chachacha! — ten mu neublíží, nezhyne na hrudník, kopím
jestliže
pro tknutý. ,, Chachacha!" Smích byl Vondrejcovi teprve nepochybnjším svdectvím, jak vlastn dnes dost!
Rozumu nikdy
nepropil,
Vždycky mu zbylo
— ano
ch!
to
nej-
má ne!
— dosti —
dosti
introspekce!
Jako píkladn dnes! Dnes! Pece už ani nepamatuje, že by byl kdy býval dkladnji namoen! Klopýtá a vidí brouky! A pece vzdor tomu anebo pes to zbývá mu dosti bystroty aby docela objektivn nno kriticky posoudil svou situaci. Vidí velmi zeteln do sebe Kdyby nebyl zvíetem nýbrž básníkem, dnešní nehoda nemohla jej pipravit o dstojnost lidskou Naopak už dávno, dávno neml tolik dvod k hrdosti, ano k hrdosti, pýše, .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
,
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Vondrejci!
Vždy pece a no sti,
je
!
pýše
pece .
.
.
to,
mu pihodilo, dvodem k hrdo-
co se
spíše
zrovna tahle
ironie osudu v tom ale
.
.
.
.
.
tato
ležící, že
—
ne on,
.
Avšak on nemá sebevdomí, které
262
by
jej
apek nemá
povznášelo, on
hrdosti,
pýchy neschopen, pro nj není hamižná nehoda, pro nj je to
ano, on to
K. M;
,
je
neštstí, ba, neštstí ... a ne hrdo.st
a pýcha,
nebo konec konc
.
.
.
ncnesc
dom peníze na mantihi, pláštnku nebo co to
má
být
.
,,Polizeilich nicht
.
.
.
ganz anstandlos!"
Tady to má ped sebou neihoe ve tetím pate.
Kdyby
.
.
— ano,
tad}^
byl Vondrejc dlal co dlal,
živou mocí nebyl s to vidti než jedno osvtlené okno, tady nahoe ve tetím
pate Takhle, díval-li se rovnou ped sebe dobe bylo, ale zdvihnout hlavu vzhru, svt se mu rozešel ve dva svty.
A holubník s jeho holubikou
ve dva
holubníky.
Tam
sedí
nahoe u svtla
a
eká,
jako každého dne, na jeho návrat z tiskárny. Do dvou hodin to jí bylo ješt dobe, to se mohl ješt z tiskárny vrátit, ale ted, kolik je?
Te
jí
to lomcuje, ted
ji
drtí strach,
už je po všem, že se už nevrátí. Ach, dnes je najisto pesvdena, nebo nepišel k obdu, a po celý den že
s'^
doma
nezastavil.
,,Och, ocb,"
zaúpl Vondrejc
a za-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
hrozil
263
obma pstma do výše k osvt-
lenému okmi.
Ml
kletbu na jazyku, ale nedorekl
Mžikem myšlenky
ji.
ob
jeho
|
st
popadly každá jednu kapsu. Ani v j?dné ani v druhé nenahmátly do-
movní klí.
Zevn
rozpínal kabát a ruce se
tak tásly,
nen
že
(
hvíli trvalo,
mu
než ko-
naleznuv klí zavrák, hledl
vzpímiti. rychle podailo se mu otevít vrata, a nyní nastala cesta do tetího, nejvyššího patro. Po schodech lezl jako po žebíku. Jak dlouho trvala tato cesta nevdl, ale lezl o závod. Honem, honem pobízelo jej to k cíli. jej
Pomrn
Vidl
cíl
ten
zejm ped
sebou.
Byla to ervená, bitká šmouha natmy, jízliv do ní vetknutá, a pece v ní neumístitelná, skákala semo tamo, podle pohybu halucinovanýcb oí jeho. Byla by to krvavá jizva nad Anniným levým zápstím, a skoila mu hned venku do zraku, a ona to byla,
pí
co
jej
tak poplašila, co nedopustila,
aby vyslovil svou kletbu, kterou by byl málem vykikl, co jej hnalo, aby byl co nejrychleji nahoe.
K. M.
264
Plazil se tiše,
apek
:
radji nasazoval koaby jej nebylo sly-
lena než chodidla,
šeli, a trvalo to dlouho, njak nepochopiteln, nespoitateln dlouho. Což on vbec chápal, poítal? Lezl tak dlouho, až nemohl. Najednou totiž dolezl konce. (-^elým domem' rozlehlo se dušené.
ale
pece dunivé bouchnutí, a Vonzvdl, že
drejc spíš slyšel zvuk než
vz
od rány, od nárazu vlastního
:ikl
jeho temene na pekážku, která naprosto nevysvtliteln náhle položena
napí
jeho lezení po schodech. Vondrejc ustal, a jeho ochrnulý rozum nebyl s to uchopiti se jiné myšlenky, než že tu nic takového nemže být a kterak to, že pece jenom jest. Za nic na svt nebyl by zdvihl pravou anebo levou ruku, aby se pesvdil o podstat toho, co mu brání dostati se
Od
dom.
rány, kterou utržil, ztratil
všechnu orientaci,
nevdl
ani
vbec v jaké
je-li hlavou nahoru nebo dol; ke všemu jeho neodhadná situace náhle se zmnila pocitem zatáení se d kola do kruhu, jehož stebyla jeho hlava, nebo snad dem
poloze se nachází,
bu
jeho nohy.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
265
Najednou do tmy odkudsi padlo svtlo,
padlo zdola, a Vondrejc to
poznal, že zdola.
má
A zvdl
zas.
kde
hlavu a kde nohy.
Šeptání zaslechl. ,,Všvouš!"
udlal
pod
ním
li
las
Annin.
vdl, že jo to Anna, vdl, že praví ohavným vyteštným šeptem kárav: Vondrejc
a
„Tonouši! Tonouši!" Ale slovu samému nerozuml.
Než okamžit rozbesklo kde
se
mu,
se nachází.
I.ezmo po všech tyech dostal se o jedny schody výše a narazil hlavou
na
pd, schody napí, pedstupku, tsn na stupni
dvée k
náhle, bez
schod
pepažující.
Velmi byste nyní poznal, žeAnna jej nevidí, že svítí dol do schodišt; usnesl se, že ji musí upozornit, kde je, nemá-li tu zstat, nebo to vdl, uiní-li sám od sebe pokus vrátit se, že se bez milosti sítí dol. Nepochybn, že vydal od sebe zvuk, který se neminul úinkem. Anna promluvila ješt jednou, udšen, ale stále šeptem. Jist že to bylo:
K. M.
266
APEK
„Kriste Ježíši!" nastal dlouhý, pracný zápas nim. Ne že by se byl bránil, ale
Pak
s
prosit ho musila, na každém stupni schod, aby se ho pustil, ne že by
neml
nechtl, ale že
žádný
odvahy, a že
pohyb, k nimž pinucen,
z
nevracel mu porušený pocit rovnováhy. Ale všechno se dalo v poctivosti, Když jej šeptem a potichouku. Anna postavila dole na nohy, a jemn vstrila do dveí, pocítil náhle tisíc chutí kopnout do lampy, kterou Anna postavila v kuchyni na zem. Ale užasl, když vidl, že ji Anna zdvihla docela jinde, než kde se toho \^ondrejc nadál. ,,
bez
Toníku! Toníku!" íkala Anna pestání,
jako
On vdl,
a mazliv.
na dít,
jemn
co íká, ale
vdl
anebo že ji slyší jen tak, jako by on byl pod vodou, a Anna na nj mluvila s behu. Zaal zuby v nesmírném a naprosto také, že
ji
neslyší,
bezdvodném hnvu a napjal ruce, že se musí z její nárue prudce vytrhnouti,
aby poznala, jak jí opoby ji od sebe chtl navždy
vrhuje, jak
odmítnouti.
VONDREJCOVO STIPENDIUM zstalo
Ale
-^r
pi pouhém chtní,
mu zdevnly.
a ]xiže
Zpsobila to zvláštní píina.
Na zemi
zachestil totiž zrnitým
— ržence!
zvukem
Týmž okamžikem
Vondrej-
ustal
covi v uších všechen hukot a bylo náramn ticho; neml ani
vbec
by
že
tušení,
vbec
mohlo býti
takové ticho. sedí
lile,
—
u stolu zouvá Anna
židli
i
A
hle
Anna
se
roniv rže-
shrábla
a ukryla v kapse. mnívala.
Dobe
na
a kleí ped ním mu botky, šnrovací.
— zase ozval
nec, to jej
—
ani se nenadal
—
s
podlahy
Tajn, jak
znal ten zvuk
.
.
se do-
.
Patnáct a snad více let ho neslyšel, akoli ta z klokoí a drátk
šra
prozvonila v prstech matiných mu celým dtstvím a niládím. Což matka, ano, matka! .
Ale tato žena tu jiichází ta
v
b
e c
.
ped
.
ním, kterak
k rženci?
Židovka!? A ochrnutý Vondrejcv
úsudek,
alkoholem zbubelý, náhlým skokem vykonal obrovský kus práce.
268
APEK
K. M.
Anna se
mod
1
il
a na rženci, aby se
vrátil!
Už
sám
se netázal
sebe ani
jí,
jak
pichází k rženci, ona, židovka! S hrzou však uvdomil si v mlhách, ve zpitosti si uvdomil .
.
.
ekl, ..takhle se na mne V3/zrálo, takhle se spádá osud mj, takhle se váže sí, uzel za uzlem, ano, už je té sít nasíkováno více než jsem i jen tušil !" ,,Hoho!"
si
Má-li rženec, a modlí-li se na rženci, jist že má Anna také katechismus, nu to už jinak není, že
pipravuje potají k
se
tosti
s
v a
t é
svá-
ktu!
Podívejme
jenom, jak je ona on ješt dnes ráno, a n o po celý den zabýval se myšlenuž
se
a
daleko,
kterak
kou,
vyváznouti,
takhle
se
pes nho vstíc budoucím vcem, pi nichž on by pece 'také kráí
musil být, kdyby svohl!
Zalomcovala zalomcovala jím hanba, bylo mu, jako kdyby mu ji, napolo už ušitou, zkoušeli, jak mu .
bude
slušet
Snad už
mu
.
.
.
.
.
nkam
nechodí, k nkterévelebníkovi na cviení.
VONDREJCOVO STIPENDIUM. Všecek zahoel, a zrovna
269
jak
cítil,
mu na spáncích tepny vyvstávají. Ped oima se mu zatemnilo A mezi tím zatemnním stalo .
Anna vykikla,
že
potácevši
se,
Keovité
klema,
a z
.
se,
za-
depla hutn na podlahu. držela patu a špiku
jeho nohy, a že
vit,
.
držela dost
ji
neuderila opilcova
keo-
noha,
kam
mila. Tíží
tla ženina zadunla pružná
podlaha
pokojíku,
a
Vondrejcovo
umyvadlo cvaklo o železný stojan. Z otevených dveí do kuchyn zapraskalo lžko, a ozvalo se sprosté Izino zaklení na takový život. Dvoje oi hledly do sebe vy-
teštn. Vondrejc
nevydržel
hrzy,
zející
Anniných zrak, a odvrátil se od nich, praštil lokty do stolu a zaryl do nich tvá.
z
Chvíli bylo ticho.
Dlouhou chvíli. Potom zavely se dvee do kuchyn. Horká ruka dotkla se tak nžn hlavy, že pocítil spíše skrze vlasy horko z ní sálající než hmotný dotek, a skákajíc, chvjn pohladila
jeho
jej
až do týla.
Tady
zastavila na
APEK
K. M.
270
kratiký okamžik
a
zrovna
žehla,
tak byla horká.
Potom se i víc osmlila, pohladila bez chvní od temene k tyli, od temene k elu. ,,
Toníku,
poj
spát,
Toníku, už
mu Anna
jsou ti hodiny!" zašeptla
do vlas.
Kyprá hmota rozkladitých ader mu na hbet, ruce Anniny
pilehla
svezly se kolem jeho hlavy a objaly
naped
ji,
Ješt
zvolna a pak ztuha. tak z tsna, že
tužeji,
lopatce
poalo bouchati
srdce.
Bilo
skrz
jej
její
košili,
mu na prudké dupalo
nm,
jako by se mstilo. Hlava Annina, ležící na jeho temeni lícem, obrátila se, a rty její políbily
na
do vlas tak, že až na kži znamenal jejich okoralost.
jej
Tu
Vondrejc zachvl, tak mocn, i na ležící. ,,Pro boha, Tonouši, to ne! Všecko, jen to ne! Prosím pro všechno na svt, nebo zanu já vát, že se
až se odtrhlo
bím
nm
t
z
celej dm!" A divokým hmatem zatkla mu levou
bouím
dla
jako klín pod elo, a jakmile nabyla místa i její pravice, poala pracovati úsilno,
páíc jeho hlavou,
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
aby
271
Byl to skutený obou stran s nelíenou
vzpímila.
ji
zápas vedený
s
nm
Anna pi
námahou.
hru
smykajíc
po
sténala,
\'ondrejco\'ých
zádech.
Konen za ním, na
kolenem
jedním
klekla
a vynaloživši veškeré síly s\'ých svalnatých paží, zvyklých každodennímu šestihodinnému roznášení
psti, z
židli,
bemene po pti vy páila
kilech v každé Vondrejcovu tvá
jeho loktii.
Neklamala
V tom
se
—
plakal
!
okamžiku ozvala
se
z
ní
židovka: ,,Vid! Neneseš nic? Nedostars!" Byla to slova, nedocela opanovaná, syela zmijí tajného opovržení. Než Vondrejc si ani nevšiml! Pikryl oi dlanma a plakal, až mu slzy mezi
prsty prýštly. ,,Ale z
toho
si
nic nedlej, tatínku,"
rozšvitorila se náhle židovi* a zase
jenom tohle ,, prosím t, Já pijdu o rozum na tohle se Tonouši, tatínku!" a klekla dívat! vedle nho na zem.
zhoroucnla, ne!
,,Jejej,
co
zase hnedle
já si ponu," spustila plaky po dtsku, když
272
APEK:
K. M.
Vondrejc zaal tžce vzlykati, celým otásaje, až do kašle. Vyskoila se zem a obhla úzkostn kolem stolu. Nic nenasvdovalo, že by se byla petváela. A zase spustila a zas docela jiným tónem: ,,No tak poslouchej, nco ti povím, Tóno! Tak víš, ta myš, dnes ráno ta myš v plotn, to nebyla myš. Tak
tlem
když jsi odešel, ten rumor v plotn zaal znova, a poád to z plotny sype popelu, jako když solí, ždibeek za ždibekem, a každou chvilku cink! cink! na okeniku. V celém dom bylo ticho jako v hrob, všechny partaje už dávno odklepaly; každý hnutí bylo slyšet na vlas. Sedly jsme jako pny, Iza, ta dvka, nebojí se jina ani erta, ale na stroj ani nesáhla. Já se zrovna dusila, jak jsem se bála vydechnout. Byla to hrza. A zase cink! cink! jako na tu okeniku. Už to nevydržím, povídám. A sakrft! poudá Iza, co pak jsme
—
blázni!?
Dy
Dyby
mla
to
m
pece nesežere! myš jako koka,
to
bejt
si musíme nco uvait! Natoila džber od popelu plnej vody, postavila pod okeniku, pohrabá do ruky
pece
.
.
.
Já utekla sem do pokojíku a dívám
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
273
se skulinou dveí, co burle.
Iza odu okeniky pomalouku, a najednou vyskoí a vyjekne, a já prásk dvema! To pej není myš, to je pták! kií Iza z ku-
toila
naped záklopeku
chyn,
špaek! To nevila, až se
nic se nebuj! to je
se rozumí, že
jsem
jí
mi zadušovala, teprve jsem otevela! Mla ho na dlani, byl to špaek. Je to špaek: chudáek sedl, kidýlka roztažený a
zobáek otevenej.
Dy
poudám; chudáku, poudá Iza, a dejchá na nj, a špaek, jak oteve hubu Iza, zrovna zobákem m.ezi zuby. To on chce pít, poudá Iza, ta má dycky nápad, pil, no jo. ale žikou jsme mu musely vodu lejt
chcípá,
do zobáku ..."
Anna vyprávla pekotem,
div se
když došla až sem, Vondrejc už pestal tak tžce vzlykat, dlanma vrtal v oích, jako by je chtl rozmakat, a nehty drápaly mu do ela. nezajíkla, a
Anna vykládala jako úspch konejšivého vypravování, a to Dylo také jeho úelem. To
si
svého
Zmlkla a odskoila do kuchyn. Za chvilku se vrátila a pinesla drátnou klícku. Nové patero.
1^
K. M.
274
Klícka klapla,
APEK když
ji
postavila
na stl.
na povel pestal Vondrejc
Jako vrtati
dlanma v oích
a nehty drásati
elo.
„No tak
se
podívej
na ptáinka,
Toníku!" zaala zas Anna jako s díttem, podívej se na chudáka špaíka, jak mhourá oikama. ISooo ,,
.
vidíš, podívej se,
jak
t
.
vítá!"
A z toho jejího „nooo" bylo slyšeti vzdech úlevy, odvalující v nitru velikou tíhu, nebo Antonín spustil dlan s oí a zahledl se na klec ped sebou.
„Nooo!" Vida, peci ho pivedla na jiné myšlenky!
Na
dv
první okamžik vidl Vondrejc teprve v druhém shrkly
klece,
dohromady v objevila
se
jednu, a v ní na
hndav
rozepýená pehoušle
šedá,
dn
churav
peí, rychle za
sebou se vzdouvající a zase smršující. Najednou zatpytilo se v ní erné oko, ale sotva prohlédlo, petáhlo se modravou mázdcrkou a zavelo se namáhav víkem. A chuchvalec peí zase se vzdouval a smršoval, a kon-
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
(*itý
zobáek
z
nho
tríci
275
malounko
'
k tomu pokyvoval. Opiiý Vondrejc vyteštn
zíral
do
klece.
Rozumél co, chápal? Mezi oboím nkolikráte mu škublo, ale nesebrala se tu hloubavá vráska, snad nebyl schopen asociace dvou myšlenek. ,,Je to samika, zpívat nebude, domovník poudal," šeptem pokraovala Anna, ,,a hádej, kady se k nám dostala do plotny?! Komínem, ekl domovník, to pej špakové dlávají, on je ptáník, tu klec máme od nho, i pan domácí se pišel podívat; když má uhodit špatné poasí, tak špakové, kteí se opozdili, hledají komíny pej, a to je pej jistý štstí do domu íkávají u nich doma takovej pták, kterej není ani koupenej anidarovanej,
—
—
ani chycenej ani vylíhlej, kterej ne-
dvema, ani okny, toho si mladá paní, poudal domovník.
pilít ani važte,
Toníku!" Annina horká hlava pilnula k Von-
Jistý štstí,
drejcové skráni. ,,Pro Boha t prosím, Ando!" zachraptl Vondrejc, a kotníky sepjatých rukou mu zapraštly. Byla to
první slova, která promluvil.
K. M.
276
,,
APEK
:
Nemluv, Toníku, tatíku, nemluv,
nic nechci slyšet, já vím, že's to ne-
udlal
z
rozumu, a že zejtra nebudeš
vdt ..."
nic
A
že vypadal jako by ješt
mluvit, vetkla políbení,
se drtí, a
A !IJ'e
chtl
mu Anna v ústa prudké
jeden z tch polibk, jimiž po nichž rty opu hájí.
bylo po vzteku. proto, že
by
jej
bylo urdousilo
athl^tické políbení Annino, ale proto,
pekonán, zmalomocnén. Neporozumla zoufalství odporu, vloženému v jeho výkik, pojala jej jako zahoování lítosti nad tím, co prove, anebo co by byl provedl, kdyby že byl
Vi
tomunebyla jeho ránu zachytila. to faktu ochabl, neuzdvihl vlny pro-
v sob až k novému projevu. tomu pisplo ostatn i náciilí
testu
K
Annina polibku. Ano, násilí. Docela m echanicky byl pinucen k res
i
g nac
i.
V myšlenkovém zákalu dnešního veera
okusil znova nkolikrát již poznaný úžas nad tím, že v poslední
dob Anna
stala se fysicky zdatnjší
než on. Zkrátka že jest
tlesn
silnjší,
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
Že
kdyby
jího
277
se pokusil vjrvinouti se z je-
že
objetí,
se
mu
to
nepo-
daí! To
dsivý pro Vondrejce a dneškem utluenou mysl
byl úžas
zanesl jeho
do nejobávanjšího zákoutí jeho pedstav. Vondrejc chátral i silou životni, a cííiL^eavdiv,^ že blížj ijehp života vezdejšího.
se
„ú^dek
Zamával jenom rukama jako rdou-
holoub kíaly, a dal se od Anny zdvihnouti se židle a takka odnést šené
na lžko v
Teprve tu vryvného poa Vondrejc padl na podušky. jejích loktech.
rozešly se jejich rty ze libku,
Nohy
za ním do postele podala bájenou rychlosti zhasla
A.nna a s
lampu.
Za
a to už Vondrejc zmoAnnina ruka kladla mu na elo a oi studený náinek, velmi zlehouka. Studený jak led. Tím snáze poznal, že horká krpj, která mu pi tom padla na prsa, nemohla být voda.
ením
chvíli,
usínal,
Také vzdeíh Annin, který provázel,
nýbrž
šel
krpj
nebyl dechnut chípím, z nelíené hloubi.
K. M.
278
APEK
:
Vondrejc usnul dív, než se opilý jeho rozum dopátral, co ta slza vlastn a
zevrubn znamená.
Z rána pak leželo ,, jistý štstí" v kleci drápky vzhru. S nevýslovnou tesklivostí pozoroval Antonín kupku rozepýeného peí, z nhož trely nožky žalostn opálené, takže drápky konily píškvarkami. Dlouho se nedíval na mrtvé ptáe, nebo jakmile se podailo mozku, verejším veerem zpustlému, srovnati události a myšlenky, hrklo v nm, jako by se mu dostalo ranou do žeber popudu, a Vondrejc vrhl se na své šatstvo a pekotem se oblékal. Neustal, až ml vestu na sob, vytáhl hodinky a na dv vteiny držel je v dlani, než se podíval, kolik je. Byla to malá komedie, kterou sám ped sebou zahrál, nebo všechnj^ okolnosti, ruch v dom a pokrok svtla nasvdovaly jitru ji/ velmi pokroilému. Skuten bylo již deset hodin a
nco
pí es.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
479
Kriste, tecI rychle -lo práce!
Vondrejc jenom namoil runík a petel si oi, Mlenou rychlosti dodo korektorny strojil se a již letl Sván to vita". Jda kuchyni jenom
—
,,
mávl rukou.
Tramway tova, tedy
byla ješté kdesi u hbistanice za ním. Neml
dv
tolik asu, aby na ni pokal. A taky ho nechytila. Nezastavil se až v pr-
jezde ,,Svantovíta".
Byl by letl zarazil portýr,
náhle ze své
po
nm
pásl.
prudkost jeho
dál, ale
vypadnuv na nj tak
lóže, íe
bylo vidt, jak to bylo ulo-
Patrn mu
ženo.
Musil
jej
vrátit,
tak rozehnán byl
Antonín Vondrejc! tady
,,Je
tor!"
nco
ekl portýr
pro s
n, pane
a výsn\šek, znjící z zradil,
tch
nco
slov, pro-
podává Von-
že portýr ví, že
drejcovi
redak-
drzým pohledem,
nemilého.
Byla to obálka
s
firemním nápisem: ,,Svan-
Družstevní tiskárna t
o ví ta".
vdl Vondrejc
Díve než ji otevel, positivn, co je uvnit, otevel ihned. Vypadlo
a
z ni
;.Toto
ji
osmdesát
K. M.
áSo
korun,
APEK
mzda
jeho
za
naped; ano, byla to ta, dával Vondrejc
trnácte dní
výpov.
pozor, aby neobsah drtí, portýr na prahu své ubikace a pozo-
dal znáti, jak stál
i
jej
roval.
pane!" poínal pipiš ,, Velectný družstevní tiskárny ,,Svantovíta", zamstnatelky Vondrejcovy. ,, Tímto rá-
íte od našeho závodu obdržeti trnáctidenní výpov se sproštním dalšího závazku návštvy a práce v tiskárn a korektorn ,,Svantovíta", asopisu národní strany mírn pokrokové, jak piložená mzda svdí. Závod není zavázán, udávati své dvody náhlého propuštní Vašeho Blahorodí, že
míra
ale
ráíte zajisté uznati,
veškeré
shovívavosti
jest
vyerpána."
Tady byl
dopis perušen nálepkem,
telegramu z korektury pro verejší odpolední vydání ,,Svantovíta", kterou etl Vondrejc. Depeše oznamovala z Paíže, že v posledním padlo boji u Dar-el-Salamu 340 rebell. Výstižek z korektury podškrtnut modrou arou, júoucí vzteky skrz papír. Když to Vondrejc zoil, neopanoval se, zervenal a zbledl.
ustiženým
v ONDEJ COVO STIPENDIUM.
281
Dopis pokraoval. ,,Pedsledující
tení chána v
na
šeho
výatek
jest z
Va-
ponetisková chyba takového rázu, že uvádí list v neslýchaný posmSch, který jeho vážnost snižuje. Nelze nco podobného trpti, a proto se Vašemu Blahorodí dává na zakroení pana hlavního a chefredaktora výpov. Vaše chování v korektorn a ta okolnost, že jste se bez omluvy od})oleclne,
i
nm
nedostavil ke tení na ráno, nemohla
ovšem nieho zmniti v rozhodnutí závodu. V úct náležité Alfons Kadavý, faktor,
korektor
Hynek
Jos.,
vrchní
(podškrtnuto!)
,,Svan-
tovíta".
Prjezd
i
s
portýrem
ztratil se
Von-
drejcovi na okamžik v mlze, ale Vondrejc pece zachoval si tolik sebekázn, že ekl dost nahlas: ,,No,
zapla bh!"
A
oddechl si. Portýr nedal se tmito projevy ani dost málo mýliti a mžikaje ernýma
okama
vesele na Vondrejce, prohodil jako docela bez úmyslu: ,,A že dnes tak na pilno pospíchali
do práce, dnes pece v nedli, tomu divím!"
se
K. M.
282
APEK:
A tu najednou a teprve nyní slyšel Vondrejc hluboký klid, do nhož ponoena byla celá ohromná ,,Svantovítova" svatyn, ryným ruchem jindy až do základ se chvjící. Pohlédl do kulaté,
sváten
vyholené,
rumné
tváe portýrovy, o níž Hejhola íkává, že vypadá jako velká porce jahodové zmrzliny, spatil na svátení jeho
e-
nádherný, komplikovaný monogram ,,Svantovítv", a rozbesklo se mu, že je opravdu dnes nedle. pici
Úžas
Vondrejcv
nad
tím
byl
skoro vtší než jeho ohromení z vý-
nebo
povdi,
tu
oekával takka
nebo se jí aspo obával, kdežto o nedli neml ani nejmenšího tušení. Pospíchal skuten do práce a nelíené uíceným chvatem hodlal demonstrovati pro slitování. s uritostí,
Ml
co dlat, aby pekvapení za-
tajil.
,,Hhm-nno!" ekl a podával portýjako za dodání do-
rovi -propitné pisu.
Portýr
ml
ruce vzadu na pátei,
ani ho nenapadlo, ab}^ se pohnul a
nabízenou minci pijal.
Dobe vdl,
že je to koruna, Vondrejc
ji
vyhledal
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
ped ním v penžence
283
dosti okázale,
ale portýr nebral,
,,Jakže?'* ptal se
Vondrejc pohle-
dem.
Tázaný odpovdl také jenom mimikou.
Jeho veselá o5ka jako bv trošiku
pivela se, a velkolepý portýr „Svantovítúv" maliko odkýval hlavou, že ne. Potom nabral do tváí vážnosti za tyi dvorní rady a vyfoukl zdlouha a zhluboka všecku. Teprve nyní objevila se jeho pravice v pední periferii jeho zjevu, zvá^.nla,
aby pijala korunu, nýbrž aby sala s píd}^ nákladného, modrého, od knoflík záícího kabátu nepatrnou smí teku, které tam snad ale nikoli
ani nebylo.
To bylo dležitjší v hrsti Vondrejcov.
koruna
než
Výmluvnjším zpsobem nemohla Vondrejcovi jeho vlastní situace ani býti vyložena.
Pokud
se
týe
víta", náležel do kategorie
,,Svanto-
od nichž portýr n e b é e. To je rozsudek celého závodu, na vykonaný. Ov.šem že musila aféra sardalamská lidi,
nm
vyvolati
ján"
,,
hotové zemtesení na Ru,,Svantovít, svatý
(Hejhola),
K. M.
284
vítz, sestril své
mady"
(Hejhola)
APEK
tyi
hlavy dohro-
a Vondrejc
To bude
zitra
letl.
ekalo poprask v pondl-
Což, na záminku se jenom nících
nepátelských tábor!
vbec
se
.
.
.
Jestliže
nkterý odváží darelsalamský malér Svantovitv otisknouti. Je pespíliš šeredný.
Ostatn pjde s tímto skandálem takka ruku v ruce jeho vlastní osobní skandál, a po redakcích budou vyprávti, kterak si byl V^ondrejc pro stipendium na Malé Stian a jak jej potom na hodinu vyhodili!
Ba, je to vlastn štstí pro nj, že
nemusí do ,,polepšovny"! Jak by mohl podívat do oi faktoroví, vrchnímu korektorovi (toho zadostuinni mu Kadavý dopál, že jej už'
se
výpov!), tomu ba ani smutného pohledu chuasa Nyklasa, kaligrafa, by nenechal spolupodepsat
oslu Jirsovi,
snesl.
To by bylo njakých špiek a vtip' Že mu to dali k portýrovi, bylo konen šetrn jednáno, ale dalo se tak v podobných pípadech náhlého soudu v závod vždycky. Ješt bylo dobe, že pišel v nedli pro svj
V()\DRET">\''^ STIPENDIUM.
rozsudek, zítra
by
si
ho byl jist
285
nkdo
vyíhal, aby se popásl!
A
ku podivu,
z celého toho souhrnu
které se na
událostí,
jako dav
snesly
nj
tak náhle
erných pták na
nic ho tak nezabývalo jako pípadnost vlastn nejmén dležitá, že se zmátl, že pišel v ncdéli,
tuže vtev,
jako v den pracovní.
Ano, to se dalo vysvtlit, ale mravné tkvti jako hrot hluboce ulomený.
nauení zstalo v
Prapvodem,
nm
podvdomou
píi-
nou tohoto omylu byla jeho životní zbablost. Ta jej unáhlila, když ráno vstal, když si rozložil verejší svou katastrofu, když vzpomnl, že v tiskárn vera nebyl a že nanovo zaspal ranní tení, neml ani asu, aby vzpomnl na to, že je nedle. A potem pádil tak rychle, aby nezmeškal, že jej
ml
portýr co zachytit.
„Ufff!" srdce
.
.
oddechl
si
Antonín
od
.
nmž
Zas mu nastal okamžik, v musil hledati rozptýlení, aby se zachránil ped sebou samým. Vzpomnl nena sníh v dnešní noci, po
nmž
bylo stopy, a o
nmž vdlo
asi
jenom
K. M.
286
APEK
:
velmi málo lidí, vzpomnl na svj sen, který mu tepn e až nyní na zpátení
cest
dom
napadl. Sen o špaku, ne,
erném kosu se žlut<^m zobákem, bizarrní alkoholický sen: ptáka provazník prohazoval z ruky do ruky užívaje ho jak cívky pi výrob popruh, a zrovna tak kos v kleci skáe. Trošku moc shrnulo se toho na nj, sen o kosu,
na
pravda; jaksi
to
obolen,
stipendium
otrnul
už
na tu
byl
bolest:
dnes ty rány pokraují, hni Vondrejc se zastavil, vyáthl sešitek a zapsal do nho tato slova: ,,Jak je nízko v bahn, po bradu, nad jeho temenem voda hluboké ale
.
.
A
nad vodou
kaluže,
záv
silný led,
na ledu
snhová vysoká, nad snhem
mlha ohromná, a teprve nad mlhou bá nebe klenutá, myriádami svtel pro tknutá, jako když nebe vymete, ale jej tam dole už nic nehnte."
Po té se Vondrejc rozehnal na pospch k domovu. Anna s Izou sedly v kuchyni
mlky
a
ob
byly uplakány,
i
ten
Ani na nj nepohlédly. Když vkroil do svélio pokojíku,
zrzoiin
Iza.
poznal,
ím
se roztesknily.
VONDREJCOVO STIPENDIUM.
V
287
pelivé vycídné ležel mrtvý kropenatými, prihlazenými pírky, nožky nataženy a zobák vzpímený, jako opravdový nebožtlk, ležel na peste vyšívaném tverci plátna, kleci
špaek
s
jaký se klade pod sklenici. Dvíka klícky byla vytažena a nahoe na ní ležela pomakaná kytika aster. Našly ji
patrn v kapse Vondr
jcovj.
Vondrejcovi se zakalily oi nad tím ptaím katafalkem. Postál chvíli. hnula ,, nálada", Ale v tom se v jaké lyrikové mají zapotebí ke své 1
nm
práci, nitro jeho sladce zjihlo, rychle
popadl papír a napsal nahoru:
..Jisté
štstí."
ada
Poskvrnných
(II.
,,
poetí.")
^
m
POSLEDNÍ
VEER
ANTONÍNA VONDREJCE.
Ncvé
patero.
19
PROF.
K.
KUFFNEROVI.
AAA AAAAAAAAA
vvvvvvvvvvvv
Vondrejcova dceruška na kolébce zavrnla. To stalo se za dosavadní dva síct, jejího života už snad tisíckráte a vždy byla snadná pomoc. Kolébkj ml blízko u lžka a bylo zapotebí jenom vztáhnout ruku na pclístku, dvakrát, tikrát pohoupati, a Maenka umlkla, hodná dveka, jako
m-
když utne. Také
te
.
.
.
Ale ne! Dvenka drobná (to byly vesms sladké názvy úst matiných,
Anniných) vrnt nepestala. Naopak. Vycviený sluch Vondrejcv zejm poznal, kdy stoupající nevolí otevela se ústecká
dátka
a ozval se
pímo
škemravý hlásek. Tu ovšem bylo nutno hnouti kolébkou usilovz
plic
K. M.
294
Le
nji.
APEK
tentokráte
Maenka byla
mohlo,
ani
zlá,
to
nepo-
a hned
írt
rozvzteklila se tak, že uši zaléhaly. I kolébá Vondrejc, až kolebadla o podlahu šoupají, než plá nemluvnte ne-
Lítostivý jekot
ustává.
dátka
úpnlivým zryvem
se a usedá
trhá kdesi
hluboko u samého srdíka, zvuk to, který vždy naploval jej takovou soustrastí, že se mu oi samému na lžku slzami nkdy zalévaly. Najednou zaala se Maenka zajikat v plái, a Vondrejc probudil se V pokoji bylo úpln ticho, jen dech dítte ozýval se jemounce, jako když mezi ženskými prsty provléká hedvábnou stužku. Zrovna dnes ráno zapsal si tento nápad a s ním hned všechny rýmy pro závrek sonetu, jednoho z „Ukolébavek": lžku, duš.
ku, stužku, stružku
mu nco
Tomu a že
zejm
A
.
.
humoristickou
zcela jiného.
mu zdálo mahkou plakat,
se nedivil nic, že se
to nestalo
bylo
.
Avšak v tom okamžiku na-
pointou!).
padá
(s
.
.
se
slyšel
mu po
prvé.
Divným
!
teprve tu procitly jeho oi úpln. Uvázly na hndavé, podlouhlé vci, matným ervenavým odleskem v šeru
VEER ANTONÍNA narýsované,
napí
VONDREJCE.
agj
se vznášející zcela
Byla to niko-
blízko u jeho tváe.
nmž
Mavítka dtského koárku, v enka spí. Tma už tak pokroila, že
erné
proláklé dráty ke
košin nebylo
ani znát, rukovítka vznášela se sku-
ten ve vzduchu,
jenom odzstaveným.
viditelná
leskem, od rukou na ní
Trela
mu
zrovna do upjatých oí, motouz navleknutý kolem jeho lokte, aby mu koárek nkdy neujel doprosted pokoje. s ní visel
To všechno dobe znamenal a važoval, ale
ve snu kolébal
jenom pro
mu
roz-
najednou
— snil-li vbec — pišlo, že Maenku v kolébce, když leží
v koárku tady u jeho lžka?! V sluchu má ješt její plá, ,,houpy-kroupy" kolébadel o podlahu zrovna doznly, v dlani má ješt omak
odjakživa
v jakém
pelístky ...
to obluzení
ml
koárku za lišniku kolébky? Snad opravdu v polomrákotách, kteréž jej od njaké doby na míst spánku a tak asto navštvovaly, a v domnn-
táhlo
ce, že se
dít probudilo
Pesvdí ním
.
.
.
se hned, zdali tedy,
ošálen,
nepokonejšil.
Maenku
sn-
jako obvykle
K. M.
296
APEK
:
Kriste Ježíši! Co se to s ním stalo ? Pravice jeho neposlechla povelu k pohybu a zstala jako uražena od tla ležet
na pokrývce
.
.
.
Marno
úsilí
vle k prasknutí lebky namožené, dla sotva svezla se se šátku, na nmž
Hrza pekel nemže být horší, než hoe zoufalství, jež se na Vondrejce prudce svezlo se stropu, odkud mrtvo na nj spadalo kus po kuse za tu dobu, co nucen je dívati se do nho už tvrt Než k úzkostem nezbývalo roku. asu, valem vzrstaly, mozek k práci bioval tlo, i spíše jedinou už jeho trosku, která aspo až do dnešního rána byla zstala pohybu schopnou. Cítil v hlav pesn místo, v nmž sousteovalo se úsilí vzkísiti odumelou pravici. Kdyby byl mohl aspo zrakem stopovati pokrok strašného toho snažení!
ležela.
a
V tom zašustlo cosi, a s lžka svezla kniha a hned za ní spadala jeho ruka i zstala ležet na rozevených deskách. Schvácen ustal Vondrejc v obrovské námaze, rozmakán tísní nevýslovného strachu. Vdl, že musí proti nmu bojovati, že jej musí pekonat, aby nepišel srdení záchvat Podailo se mu už leckdy zameziti se
.
.
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE,
297
jej tím. Že vnucoval si myšlenky z konin, okamžiku hrz nejvzdálenjších.
V
duši jeho nastal potom podvojn}'-, soubžný, ano i nkolikapásmový se zimninou horlivostí pletený postup pemítání jako i nyní. Jeho hrst leží na knize. Kniha je
Herberta Spencera Filosofie souborná u výtahu, jejž poídil, poídil, poídil...
Ne, nesmí dál vzpomínat, nepodala-li mu ihned jméno, sic strach vzrstá hned. Nco jiného! Pro
pam
.
mu
.
.
Maryšku v kolíbce, když jakživa leží v koárku? Jakou asociací pedstav namát se mu
se
zdálo, že kolíbá
ten sen? ,,Jejž poídil F. Howard CoUins!" Díky Bohu, to jméno je tu! Sladko bylo Vondrejcovi z pocitu úlevy, sladko, že se
ej!
Hle znamená
i
to,
mu vrátil do palce pravice a obou
sousedních prst hmat. na nízké stolice, leží tu i
Kniha
leží
poátek jeho
pracného rukopisu, psaného na blokový kalendá malých lístk, na nichž tužkou ryl napí, pes datum. Ovšem, že na písmo nevidl. Položil trhací kalendá vedle sebe na pelest a psal, dokud špika tužky nesjela s papíru, potom napsané peet' pozdvihnuv písmo až k oím. To bylo možno,
APEK
K. M.
dokud vládl rukou. Ale
Nedokoní svou velkou se vyskytují sloky,
nad
»
te jak bude? baladu,
v
níž
nž není v celé
moderní básnické literatue, jako na píklad
Tu kýs
stesk z lesa z
temna zasténá,
sovy stýská vý zní z ticha ston, z houští k houští houká, stoupá tón .
Hle,
.
.
Maryška dýše stle, duška, heb-
kými prsty pro vleká
se stužka. Pro Boha! ,, Podle 4. vydání peložil dr. Em. Peroutka." Ano Spencer, to to jediné neselhávající útoišt duše zmuené. ,,Sám bych valn nepotšil," psal mu pítel na visitce, „slyšel jsem, ženesmíštuzemluvit,aleposílám místo
t
sebe Spencera. Filosofie utšitelkou.**
Spencer
stal se
mu
také nejvrnjším
pítelem v jeho opuštnosti. sice neprobil se ani
logie", ale jaké to
vém
—
Dosud k „Základm biotaké tení v tako-
foliantu jednou rukou! Nebo druhá levá už ped nkolika týdny stejn umela jak nyní umírá pravá, i to byly jenom dny? A te! Skuten na to ani nepomyslil, že nebude moci ani íst!
Alen!] To není 'možno. Vždy prak sob, však již zcela
vice jeho pijde
VECER ANTONÍNA VONDREJCE.
299
urit umísuje v ní svaly pocitem, zejména dvojhlavý. A konen léka slibuje mu, že jak se srdce jenom trochu utiší, že bude i levou dávno ochromlou elektrisovat. Ostatn do té doby, než bude moci zase íst a psát, staí mu to, co už ze Spencera peet', za stavivo k budování svt, k hýbání celým kosmem, v emž je geniální anglický autodidakt uitelem zrovna rajským. Kteroukoli kapitolu
jeho
mže
si
píinu je k obsahu
nepsaná, ale
duše marginalia
vzít, a
zevrubn zapamatovaná.
Na píklad tvrtý
odstavec z kapitoly o ,,Nepoznatelném", kde Spencer uí o ,,nezniitelnosti hmoty": je nemožno mysliti ,, Tudíž
si,
že
neho
stává se nic, aneb z nieho néco z toho dvodu, že n i c nemže býti pedmtem vdomí." A on, Vondrejc Antonín, dodává: z
„Ponvadž
prostor od
hmoty
jest
neodmyslitelný, a tudíž není, jest jen hmota, nebo prostor bez hmoty jest
ono Spencerovo n
i
c,
neschopné být
pedmtem vdomí!" Byl by zrovna jásal! Díky vznešenému Absolutnu^duševní jeho aparát jest dosud v úplném poádku, a dokud
K. M,
APEK
pronikav
s to jest tak
myslit, není
vlastn ješt nic ztraceno.
O, že kdyby nyní chtl, pozdvihl by ruku snad s obtíží, ale pece jenom by ji pozdvihl až na lžko! Hle, projejí ti prsty omakaly tužku. chtl, že by ji obemkly jako ku psaní! Ale ne, nechá zatím všech zkoušek, nebo kdyby dopadly záporn,
citlé
už
Kdyby
ta
náru
rozpáhlá
ním, která se sevíti
.
Honem
Zoufalství
.
.
zase k Spencerovi o nezni-
itelnosti hmoty, kterak si ji
nad
každým okamžikem} mže
jenom odporem,
uvdomujeme
jejž klade naší
svalové energii. ,,Tak
uvdomujeme
si
trvání
hmoty
jedin tím, že trvá její odpor, a se námjevíbezprostedn, aprostedn," Toto krásné místo z anglického autora nadchlo Vondrejce k myšlence tak vítzn jasné a pesvdiv prhledné (jak se jemu zdálo), že bývala z nejmilejších jeho vzpomínek. ,,Z
toho by následovalo," znla tato
jeho myšlenka,
nebude-Ii vnímahmoty. Nebude-li
,,že
jících, J^nebude ani
totiž uvdomování odporu, který hmota klade naší svalové energii."
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
f
SOI
nm
Tenkrát, když vznikla v tato si toho vdom, že za ní íhá
idea, byl
závr
stále
unikající,
však, popadnouti se
k
jej.
nepodailo se Vždycky, když
znova pokoušel se o
ní vracel,
a zrovna toto hloubání dávalo
to,
mu
zapomínati nejstrastnjší útrapy tlesné
i
duševní.
Pokusí se o ten
Až sem
závr nyní
došel Vondrejc
——
nevýslovn
usilovnou námahou, zbsilým úprkem pedstav, který se v nitru odehrával. Celý ten etz úsudk a závr byl
dávno nauenou litanií, kterou by byl mohl co nejrychleji jako nit s cívky odvíjeti, kdyby nebylo propastí hrzami Gehenny zející, jejíž plamen praskot mínil drnkotem té myšlenkové cívky pehlušiti. Než plameny vyšlehly
pes
tu chvíli tak vysoko, že
nit pepálily,
i
nastalo
pekotné
její
zachycování a horenaté znova odvíjení. Není pravda, že Vondrejc pocítil sladko z úlevy, když se mu to podailo, anebo že by byl jásal; to si jen tak lhal, a to zrovna v tch okamžicích,
kdy z
se
mu zdálo, že mu oi zoufalstvím
hlavy lezou.
K. M.
302
Za
celé té
APEK
híky
:
s citáty ze
Spen-
pamtí odíkávané, marn pehlušoval v sob lomcování zsinalého cera,
strachu,
zsinalého
jako odlesk er-
vánk na protjší stn, pozdních ervánk kdesi nízko, nízko za jeho nehybnou hlavou na nebi rud žhoucích. Západní obloha, to nesmírn vyduté, ale sesláblé zrcadlo, posílala sem na ze nkolik kolmých, nahndle rzivých šmouh, a teba že rozplizlý ten obrazec ani vzdálen nepipomínal obliej anebo oko, vtírala se nemoc-
nému neústupn pedstava, že se stna jemu tváí tak, jako kdyby úporn pohlížela oknem ven k západu, ale zatím po Vondrejcovi lstiv nepátelsky a surov nelítostn šilhá zornicí narudlé skvrny.
Dokoán oteveným [oknem
vni-
kala sem hudba z nedaleké hostinské zahrady, kde byla jeho žena jako
ped
lety
— zamstnána
—
a
kamž
se
zase vrátila, když Vondrejc pozbyl
v tiskárn
místa. Byla šastna, že do-
stala pokojík s
kuchyní tak blízko,
mohla pes den nkolikráte odskoiti k muži a kojenci. Oknem nebylo vidt nikam, celý svtlý obrys jeho byl výezem oblohy a toliko na pdici peže
VECER ANTONÍNA VONDREJCE.
rušen
303
špikou petínské rozhledny,
a ta bývala Vondrejcovi zídlem jednotvárné zábavy, mnohdy po celé ho-
diny trvající, když obloha stala se jednotvárnou bud blankytem anebo šedí. Zábava záležela v tom, že bezpotukráte rychle za sebou mžikav stiskal víka oí, takže konen podržel pi úpln zavených klapkách na sítnici adu reflexních obraz okna.
Na žádném ka
ostré
stály ti,
V
z nich nescházela silhuet-
špiky rozhledny
tyi
.
.
.
nkdy
vedle sebe.
tomto okamžiku ovšem ani
z da-
leka nepipadl na truchlivou krato-
dlouhých pldn z poátk svého uvalení na lžko. Pozoroval okolí té chvíle vbec jako z pimhoueného zraku niterného a vidl z nho jenom jakousi bezohlednou posupnost na všem tkvící, a i tu jen tak vedle hlavního ostnu svého nítiv trapného chvil
pemítání pozoroval. Myšlenky jeho, mrskané k abstraktním výkonm, aby neu tkvly na hrze, v níž se celý hroutil, nezabránily to-
a pekotného
muto polovjemu, našeptávajícímu duši jeho, kterak už vše kolem nho, i ty stny jsou jím nabaženy, unudny, že vše kolem
nho jako s nesmírným sebe-
K. M.
304
zapením a vostí s
APEK:
tajené vzteklou netrpli-
kdy
oekává,
ním konec
.
.
to
už
vezme
.
Zatím, co si s keovitou umínností vzpomínal, jak že stojí na levé stránce uprosted, aneb na pravé nahoe, uvdomování jeho zavazovalo jen tak netýkavou namátkou o jiné, dosud nikdy neuznamenané zjevy jeho tlesného stavu. S velkou námahou bylo se mu sice podailo uskoiti od smrtícího úleku z náhlého ochromení pravice, ale to nebylo všechno. Pro se stalo, že náhle necítil pod sebou lžka? Až dosud pipadalo mu jeho ležení náznaku naprosto nehybném jako váznutí tla v pesném, všude tsn pilínavém odlitku jeho úd, z pein utvoeném; toho pocitu nyní pozbyl. Zejména bolestivá místa na hbetu, dlouhým ležením ranná, stala se náhle bezcitnými, o nohou vbec nevdl. Nemohl sice jimi už dávno pohnouti, stejn jako levou rukou ale až do dnešního odpldne byl
pece cítil
tlak
kže, otokem
napjaté.
tento pocit byl ten tam!! Drolivá, drtivá, nemocné jeho srdce I
hntoucí hrza zase spadla na nho se stropu a zaala jej týrati novým, rafi-
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
305
novaným úkladem. Pišlo mu najednou na mysl, že jeho vdomí nevzí v jeho tle, v jeho hlav, ale mimo nj, že si sedlo k nmu na pelest a zkoumav sklání se k nmu.
se
nebo nemá než samo sob, kterak
sedá, majíc jen oi.
Zkrátka bylo bez
Sedlo
oi
.
.
.
si
bez tla,
Zasmálo
postavy,
nebo
ta ležela, neschopna
pohybu, bez tíže, bez mohoucnosti pojmu sebeumístní na lžku. Mlo jen oi, jeho vlastní oi, jakoby vyzírající ze zrcadla, sotva rozezna-
tak jako podívá-li se
telné,
nkdo
do
temna a musí se pro tmu podívat bezprostedn z blízka. Ba ani nebylo vidt toto dívání, nýbrž upenost jeho jenom
zrcadla za úplného
siln
tušit,
již
tak siln, že úpor blízkosti
v oích tlaí, nikoli ve Vondrejcových, ale v tušených oích neviditelného Schématu jeho vdomí, nad ním na
lžku
se sklánjícího.
Ustrnutí, vytržení úžasu pojalo
v
té
hrze peludu vdomí Vondrejcovo! Našel v tom okamžiku nejtajemnjší záhadu nejzavitjšího problému lidského pemýšlení, anebo aspo neklamnou cestu k jeho vyešeníi Nové
patero.
20
3o6
K. M.
APEK
:
Byla to zrovna zázraná látka k poped nkolika msíci ulehl, síla takových povídek ho napadla!), k filosofické povídce, sujet, který jej v okamžiku tom doopravdy uchvátil a unesl z jeho ,,slamníkové hrobky". A vc pedstavila se mu tak, jako za poslední doby vždycky; jediným vícením hotové úpravy výjevu, plastického až k halucinaci snu, beze všeho djového úvodu. Kde se vzal, tu se vzal a sedí ve vídce (od té doby, co
své
komrce veer starý sešlý misanPi Spencerov Filosofii sou-
trop.
borné. Naproti
nmu
jeho pes usa-
zený v lenošce, naznak^po mužsku, navleený v starém kabát (obma chuasm je zima!), z dávné maroty
nacviený za spolubesednímž možno rozumn hovoit, disputovat. Každého veera
starcovy níka, s
ano
i
se tak
dje.
Chorý oba Zcela
vidí.
zejm zatpytí mu
lesk
mou-
drého oka zvíete, pozorn nasloi chajícího hlasitému pedítání pí novu, a naprosto jasn rozumí n^ mitce tynohého posluchae, se zn^
uznaným smíchem v tyhranné
pí
tvái. Než se nadáš, oba jsou v koi
VEER
ANTONÍNA VONDREJCE.
307
troversi, a vítzem v ní foundlananNadzdvihuje ucho na masivní hlav
pošilhává žlutavhndým okem pes vlhký enich po toucím. ,,Vašnosti!" hovoí pes uctivýiu ale
a
rozhodným basem
(jindy
pána
neoslo-
vuje jinak než ,,miloslpane!"), ,,nám tvorm myslícím dotud bude odepeno postehnouti nejnitrnjší jádro nepoznatelna, to jest obsah pojmu
—
,,já",
objektivaci subjektu,
nebudeme
s to,
— dokud
sami do svých vlast-
ních oí pohlédnouti. To jest vcí evoluce myslícího organismu, chci íci
mozku, možné jenom v budoucnu nedohledných tisíciletí. Jak ráíte, vašnosti,
vdt,
sídlí
centra zraková
práv na opané stran od idel zrakových v mozku nad týlem. Teprve úplnou zmnou této disposice
hovti bude pozvolný, ale dsledný pevrat stavby lebené, nastane také úplná divergence os obou oí, tak že se octnou v jediné pímce za souasného zbytnní hmoty moz-
jaké
v dutin lebení, nkolikanásobn objemnjší než nyní. Potom
kové
nastane možnost a dokonalost vnitního vidní, pohled na ronící pra-
meny uvdomování, na perod hmoty
K. M.
3o8
APEK
V myšlenku, na pvod všech vcí, prapíinu všech píin, jak stojí psáno ve svatých knihách prakrtských ... Až zídlo samo sebe zíti
dsledkem
bude
mozk
generací
že není srovnání s
tvor
ním
trofického
napjetí
ady
dlouhé,
tak
dosavadním trvá-
intelligentních,
napjetí,
jehož míní dosíci indití sakrdagami-
nové pohlcením vlastního jazyka a. úporným pohížením zraku v pu." pek Až sem dal misantrop foundlananu domluviti; až dotud pemáhal. .
a
.
ztžka
netrplivost,
podráždnou
už hned prvou zmínkou o divergenci oních os, až se octnou v téže pímce. Nyní se však už neopanoval a mrštil po besedníku objemným Spencerem, zasáhl jej zrovna mezi žluté hypnotické psí oi, pes hrozn zavyl, a Vondrejc Vyteštn probudil sg zc sna
— povídky!
Oba, pán vesnu i Vondrejc, najednou se vybouili, a pes zavyl tady,
kojíku, hlasit
nou.
v po-
— stny zašeptly ozv-
Zašumlo
to srstí
po podlaze,
jako by byl pes tu, a U\ do kouta. Jinak ticho, tichouko.
klidil se
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
Zhaslý den dávno na
stn
309
dodout-
irá tma nenastala. Výsek západní oblohy, oknem k Vondrejcovi nazírající, zbledl pod úplkem, z té nal,
ale
strany dosud neviditelným.
Mahká
na koárku mlaskav zase jí o mamince). Zvtrilý sluch Vondrejcv lapal po
(lumlala
(zdálo
každém šustu, bylo mu jako by oknem (v tchto parnech po celé noci i
oteveným), zrovna s jeho procitnutím sem zalehl a dochvl ostrý zvuk. Toto zdání bylo takovou mén než vterinovou momentkou, jakých se
mu v napchovaném, pekotném
pemítání nesetn nahodilo. A vskutku hned v témž mžiku z ne-
jeho
daleké hostinské zahrady, v níž jeho žena byla zase zamstnána, zatea v záptí rozjecl se pochod. Co ped tím s jeho probuzením doznlo, byla tedy hudba. Vondrejc byl tak pi sob, jako málo kdy v dob poslední. Ale strach, strach na nho pišel te, nebyla to už hrza a ds pedešlého sklíení a tžký stesk bezmoci, ale bezmezné rozilení, jaké jej navštvovalo za nejzoufalejších veer v jeho samotách, kdy probouzel se z první ])etal potlesk,
ryný
K. M.
310
APEK
dímoty, zastupující u
nho vbec
spánek. Dostavila se nejtýravjší z vetelých jeho pedstav, že není v pokoji sám, že mimo nho a malou ješt nkdo tetí tu dlí, mleli vý, ale úklad ný, strašn nudící se touto každoveerní nutností, ekati, až nadejde
veer, kdy to bude naposled. A to už po sílu veer, takže ten neznámý vru ml všechnu píinu k nespokojenosti.
Dokud Vondrejc mohl kieti, kiíval v takových chvílích, a sousedka, která za nepatrnou odmnu dohlížela veer do muednické komory jeho, nkdy pišla se podívat. Ale pestala už chodit a nepišla už ani, když malá nkdy plakala, probuzená evem otcovy rdousivé úzkosti. Za takových domnlých návštv
Neznámého,
nesnesitelný
jem bioval duši nemocnou nou naléhavostí. Docházívalo
totiž
do-
podiv-
mezi Vondrcj-
cem a Neznámým k závodm mezi urputným ekáním Neznámého a Vondrejcovým unikáním tomu ekání. Dlo se to úprkem okamžik, jinak letly jemu a jinak tomu druhému.
Útrapa záležela v tom,
že
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
3"
Vondrejcovi bylo dáno srovnávati ob tyto nmé rychlosti, a že byl tudíž nutkán vždy k vtšímu kvapu. Nebo nesml se dát v tom pronásledování dostihnouti .! Trvalo to vždycky celé hodiny .
.
v horenatém šílenství stále stoupajícím až do úplného vysílení, až do té chvíle po plnoci, kdy zarachotil venku klí a v kuchyni za okénkem blikla noní lampika. Tou chvílí Neznámý už neml k nmu moci. S nejnapjatjším namožením sil vykal Vondrejc vysvobození svtélkem v kuchyni, a hned po té upadal s pocitem nevýslovné úlevy v mrákoty toporného,
le nikdy úplného spánku. se ohromná
Dnes však pihodila vc.
Dnešního veera totiž poznal VonNeznámého, akoli nebyl s to ani se pohnouti, a mlelivý návštvník vždycky sedával za hlavami jeho lžka. Nic nebylo plátno, že si Von-
drejc
—
—
aniž se komu svil pro lžko pistriti až k samé stno. do kouta, Neznámý tam každého veera našel dost místa a vždycky tam sedl, akoli ob židle z pokoje inusili odklidit do kuchyn. drejc
dal
K. M.
3ia
Dnes
apek
:
poznal.
jej
Když v zahrad dohráli pochod, Neznámý se prozradil. Cvaklo to za hlavou Vondrejcovou jako skípnutím dvou kov o sebe, a Vondrejc náhlým vynoením obrazu, hned
vdl
že
Neznámý
je
mohutným odncem
v erném brnní beze zbran, plavý, se kšticí v týle a na ele rovn zastiženou, bezvousý, le s oboím silným jako knír a brunátný S tím tedy vede každého veera zápas zbranmi, jakými dosud nikdo .
.
.
nikým nezápolil, ,mrštním asu v nejvyšší chvat.' Každého veera se mezera mezi obma menší, a dnes byl za ním Neznámý tak blízko, s
jen vztáhnout paži, kovem obtoenou! „C o n d o 1 1 i e r e!" vykikl ds v nemocném.
že
.
.
.
„NikoU! Sám Commodore!" odpovdl Neznámý, „jsem po A b-
solutném
první!"
Bylo to po prvé, co Neznámý promluvil i mluvil hlasem hromovým; zaburácelo to, když vyslovil svou hodnost a když jmenoval Absolutného, ale ani tu nepestal Vondrejc slyšet dech maliké, jako šumot hedvábné
VEER ANTONÍNA
pevlékané hebkými
stužky,
Nebo
VONDREJCE.
hlas
313
prsty.
Neznámého burácel mimo
zvuky tohoto svta. „Vidím," zalkalo ve Vondrejcovi, „všechny kusy brnni jsou vroubeny
zapuštným zlatem." Tak poznal Vondrejc osobn Neznámého, který byl vlastn CommoAle hned mu napadlo, že to pepadení jenom nastrojeno, aby byl úlekem omráen. Ale sotva že se jeho zdvojené zoufalství úprkem vzchopilo, Commodore ozval se teskutým
dorem.
hlasem,
jen
pro Vondrejce
slyšitel-
ným: ,,D
ne
s
už hry necháme,
hle, ty
a já chodím za tebou jen kromám!" kem, a dnes už Akoli byla chvíle hrzn vážná, pece Antonín pocítil cosi jako zahanbení, a to pedevším nad svou
letíš,
t
že mohl se vbec kdy domnívati, že svému hosti unikne. Ovšem kdyby byl jen tušil, že vyslán sám Commodore!
lehkomyslností,
Že na milost pomyšlení není, vdl jisto, tak rozšafným byl, ale aspo p í r o í pece mže dosáhnouti! Commodore jist se dá uprositi, hle uposlechl ho pece a
nyní na
K. M.
314
APEK:
útku, a ponvadž žádá než úplnou milost, nemže býti odmítnut, zvlášt když bude prosit vrátil se z
mén
takovým horoucím vzúpním, jako kdyby prosil o milost! s
I prosil
i
úpl.
und sich selbst und sterben Sie tapfer wie ein Soldát!" tvrd ekl na to Commodore. ,,Verlángern Sie uns
nicht die Pein,
Na
ta
slova*)
mocn
pokusil se
Vondrejc probrati se z hallucinace. Bylo by se mu to snad podailo, kdyby bylo šlo skuten jenom o pouhý sen. Ale že se Commodore nehýbal, nemizel, z toho poznal Vondrejc, že
není uniknutí. rušené
rozmluv
se
I vrátil se
spchem,
z
*) ,, Neprodlužujte trápení své a zemete jako voják."
k pe-
obavy,
i
naše,
Jako zpravodaj byl Vondrejc kdysi pívojenské poprav prachem a olovem. Delinkvent vstojící u zdi, když k nmu piskoil profós, aby mu zavázal .šátkem oi, obrátil se k setníku, exekuci ídícímu, s prosbou, aby mu byla podána ješt cigareta. Setník odpovdl mu uvedenými slovy. Teskná ta scéna nevymizela z Vondrejcovy pamti po celý
tomen
život.
VECER ANTONÍNA VONDREJCE.
aby
mu pece jenom
315
nezmizel díve,
než mu bude moci povdti všechny pijíti práv nejsvé dvody. pádnjší, pipjatý zrovna k poslední
Ml
odpovdi Commodorov: ,,
znáš-li vc, musíš odsouzencm oznamuje rozsudek veer a potom teprve
Ovšem!
Ale
uznat, že všem se
až ráno ..."
,,Mj milý," vece Commodore, „vy dobe, jak dlouho jste již od-
víte
To už je njakých veer, co svou nevyhnutelnost. K emu ta hra na schovávanou se mnou, který znám 1 vaše nejskrytjší, ped vámi samým nejskrytjší myšlenky? Vždy už ani ta hanba komedie, kterou sám sebou provozujete, za život nestojí. A konen, snad nebudete chtít pežít rozklad svého vlastního tla?" souzen.
víte
Bylo podivuhodno, do jak láskyplného tónu sesmekl se teskutý díve hlas Commodorv, tím úžasnjší stal se nelítostný obsah jeho ei. I že najednou vyká, není samo sebou; nejinak než že chce zastíti, ím se ped tím byl proekl. Než Commodore poal o Vondrejcovi mluviti dokonce jako o tetí osob.
K. M.
3i6
APEK
„Co ten už sám sob nalhal! Na jakých to pavuinách držel se nad propastí svého života? Od narození až do smrti! A mohlo být bídnjšího nad tento peský život? A nyní tak zbable umírá!" hroznji, tím mkeji hovoil Commodore. Na konec už jen polohlasn, aby nevyrušil na lžku skonávajícího. Nebo nemluvil k Vondrejcovi stonajícímu na sotnách, ale
ím
k jeho
duši, dlící tu postavu, rýsující se
mimo
schátralou
matn
v charém
píšeru noci na pelesti lžka. ,,i mže být vtší zbablosti," ptal
Commodore,
,,než
prchati
še-
ped
zjištnou zkušeností, vdomostmi, neklamnými, už ani hrub netajenými známkami nedokavosti okolí a tak zoufale sápati se k vybiovaným pedstavám! Pi tom tak jasn vdti a nedopovdti! Jako s tím místem ze Spencera. Pro ne-
jistotou,
domyslil
závr ku vt:
,Nebude-li
vnímajících, nebude ani hmoty, nebude-li totiž uvdomování odporu, který hmota klade naší svalové energii?'
Protože se bál slavného toho závru, který
to
zní:
Hmota bez
konec života!"
síly,
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
3i7
Nastalo veliké odmlení.
Duše Vondrejcova chtla namítnouti:
„A
nepomyslitelnost
le
hmoty bez
síly, tof
vný
život!"
Le
nedošlo
k tomu. Pocítila totiž v oích jejího tla
náhle, kterak se
na lžku ležícího sebraly dv veliké slzy a zstaly ležeti, ježto nemohly odkanouti. ho.
I
tedy nco jinénávalu hrdé výitky
odpovdla
V nesmírném
vzkikla: ,,Pro jste jej tedy nechali tak dlouho trápit, že už nemže ani najít rukou, aby utel slzy, jimiž sám nad sebou splakal?" Sotva že povdno, Commodore povstal.
Ohromný. Podlaha pod ním a strop nad ním zmizel.
Jeho consilium s duší VondrejcovGu bylo skoneno.
Vážným,
volným
pohybem
sal
železnou rukavici s levice a odhodil
ji.
Odletla do prázdna bezedná a letla za ní
i
pravá.
Stejn voln a vážn poal Commodore vysoukávati rukávy, prsty jeho
3i8
j
apek
K. M.
:
rukou sbalovaly kovové krzno tak, jako by to byl aksamit. Zdšena pohlížela na to Duše, byly prsty bezmasé, kostlivé.Také tvá Commodorova najednou nemla licí, zpod píistižené hojné kštice vzhlížely prázdné dlky obvinuté kostí jamovou. Ach ach ach! Nyní teprve poznal Vondrcjc ze-
—
—
vrubn, kdo byl Neznámý, kdo Commodore!
V bezmasé jeho* elisti zub šikmo, to byla
jeden
stál
pece lebka
dra Freunda! pes
zlopovstné svých doupatech. Pod maskou P r v n í ít o po Absolutném pod plavou parukou vetel se k nmu vrah Ale na všechny tyto vci bylo už patrn pozd, zápas neodehrával se už mezi Vondrejcem a Freundem, ale mezi Commodorem a Duší VonPoznal
jeho
oi
jej
již
že
to,
nebyly
ve
drejcovou.
Pochopila Duše, co nyní nastane, a k tomu svou hrdou výtkou vlastn dala pímé vyzvání! že
Nesmírný lením, ji
a
hnv
jehož se
paliv
ji
nad zjevným stala
obtí,
ošá-
protkl
hryzlo, že nesteženou
VEER ANTONÍNA pýchou
lžku
Na
svou
VONDRETCI-
zradila
^19
.
nebožáka,
na
slzícího.
hnvn
Commodore,
vášnivé
opovržení
její
ježto odhodil
masku,
již
o{l])Ovdti nemohl; chýlil se pozvolna nad t^lem Vondrejcovým ])omalu, pomalu, až ob jeho na kost nahé pa/o
náhlým kvapným chvatem
.
.
.
Teprve tu trhla sebou v Duši Vondrejcové obrovsky náruživá láska k troskám jejího tla, nikdy ped tím nepocítná po celou dobu jejího s ním pospolitého pebývání; r>'chleji než chvat hnát Commodorových na hrdlo Vondrejcovo vrhla se k záštit své schránky ... a v témž okamžiku Vondrejc prudce rozevel oi, tak prudce, jako by víka od sebe roztrhl ostrým vr>'pem dráp njaký. Slyšel zavyti vlast.
.
.
ních rozjevených úst
— jek
to,
jejž
nevydával on sám, nýbrž jeho srdce, proti
sob samému
šílící,
sebe
samo
velé krve pímo jemu vždy zdálo)
vraždící, a tu vlna
ze srdce
(jak
se
Vondrejcovy. Tentokráte nebylo pochybnosti, že bdí, a to všemi vyteštn zbystelými smysly, pokud jich mocen byl. S naptím veškeré vle a prost každé zalila rty
K. M.
320
APEK:
myšlenky, oekával druhý výbuch svého srdce, druhý výtrysk Nebylo to po prvé, a Vondrejc ml svou methodu, kterouž seslaboval vražednou zhoubu tchto záchvat. jiné
.
pesvden,
Byl
že podarí-li se
.
.
mu
unikající proud zadržeti a pohltiti, je
zachránn.*) Srdce vteinu
i dv
stálo,
ale že
k novému útoku, cítil Vondrejc, zatínaje zuby asvíraje keovit rty. Hru rozpínala se mu ne-
sbíralo
síly
odolatelným
tlakem,
ve
oima hoela mu zelenav
tm
ped
šarlatová
skvrna, v uších zazvonil tenký svist,
ohromující to návští, Srdce po nkolik
blíží.
že
nával se
tch vných
okamžik k prasknutí rostoucí, mohutn náhle se sevelo a hrdlem úsilno drhnul, jako
by
píst tlail ne-
odolatelný proud vzhru!
Obma
koutky sevených rt vyhrkly Vondrejcovi velé praménky, i nyní napjal všechny síly, aby mohutným vhltnutím do sebe pekonal zbsilou vzpouru srdce, strašlivou bolestí v dlku hrudním žhoucího.
Na
nadlidskou
nitru *)
námahu
Vondrejcov
bytosti
v
myslící a krotící
Document humain.
VEER ANTONÍNA
VONDREJCE.
321
nm
odpovdla v
bytost nevdomá tím rozkacenjším náporem revolt>\ že zdvihla ochrnulé jeho tlo až na loket pravice již odumelé, a jedním dlouhým, mocným, nezpanovatelným. vzteklým chrstnutím vycedila zbytek krve jeho tla. Antonín zpt do vyleželého odlitku svých úd, ale nedopadl! ítil se na znak, letl, letl a letl. Bílé stny valounovitých mlh ítily se
pa
s
neodhadnou rychlostí vzhru kolem
konen
padajícího
a
jediná bílá
ze,
že ani
sunuly jako vlastn,
nevdl
padá-li ješt.
Toliko zdálo se mu, že tžišt v se pevrací, a že dopadne-li, padne stemhlav. Tžším a tžším se stával, až k rozlétnutí v atomy. Le v okamžiku, kdy bylo jisto, že tento stav, naplující jej ohromujícím pekvapením, musí svou nesnesitelností sám skoniti, tebas padal v bezedno, pocítil, že uchopily jej v ramenou t\^rdé, mozolné ruce s nžnou, sladkou
nm
—
lehkostí a
posadily
jej.
Hned
poznal ty ruce. Málokteré na svt byly tvrdší a nikdy žádné jiné nedotkly se ho ji.
mke
,,\V
Nové
o
i
'
patero,
niat,
maj schói's 21
52Ž
ÍC.
M.
Bóivl,
kloi's
APEK
í
host
wohTnen
Trám ghó*) Hlas, který tato slova promluvil
—
žádná hudba neznla lahodnji! Nevýslovným blahem dojat, chopil se která promluvila, zaboil tváe té, do jejich prsou a rozplakal se teprve usedav. Duši svou byl by v asách oí rozmoil, aby se vpila do vychrtlých ader, na nichž plakal. Ryl hlavou do nich, nebo co chtl vyplakati ze svých prsou, to byla nekonená zoufanlivá bolest nad neužitou láskou k matce, celým životem pronedbanou. Dlan její vyzdvihly mu hlavu za skrán a nyní vidl tvá matinu z blízka. Hledl do žaluplných jejích oí, do nichž tolik smutku nanosil, dívaly se na nj s hlubokou tklivostí, ale bez výitky, a pátrav, pátrav!
Matka ovšem
staví se tak, jako kdyb}^
co se mu tak pláe, on však predobe vdl, že její zrak ptá se víc, že z nho plá otázka jeho rodiky po nem, co rdou sivou lítostí z celého marného ži-
vyzvdti chtla na nm, stalo, že
^ V horšovotýnském náeí nmeckém: Nepla,
nco
mj
zlého
?
zlatý holeku,
zdálo
se ti
VECER ANTONÍNA VONDREJCE.
nm
vota na
možná
slova
a o
leptá,
nejsou
.
.
em
323
žádná
.
Le
zrovna když žaln pátravý výpredobe známé a drahé tváe nabíral vzhledu písné úpornosti, najednou rozpadly se její rysy v bezpoetné tveraivé vrásky, ty raz té tak
rozbhly
se
nejveselejším,
úsmvem,
nejlaska-
nezapomenutí slunným, jak to matka vždycky dlávala, když chtla ,,Tonnerla" uko-
vjším
k
nejšit a rozveselit.
A
její elo do jeho penesmírný žal rozkošným, trhav
,,Buc!" narazilo
oílka,
že
všechen
v hrudi
mu
zjihnul
vzedmutým vdechem. Ihned záptím ucítil v oích
visuté
nmeku
cípy jejího hrubého, po hlav vázaného šátku, jímž
cky
slzy z
.,Óit/. (.r
oek
mu
na
vždy-
vytírá v ala.
aód^r
laf,
Tonnerl, géja "*)
Muada mou schoffa
ekla matka a postavila Tonnerla s klína na zem, líbajíc jej políbením trvajícím s klína až dol. Rozradostnn, jásav šasten, že matka zvdla, aniž odpovdl, že pochopila *)
po
Te
prácil
i
odpustila, popadl Tonnerl
\-šak
bž, Toníku, matka
uiusí
K. M.
324
Žebíek
:
vlastní své kolébky,
matka ped
jej
APEK
chvilkou
z
níž
zdvihla,
ji po junácku, nemoha se nabažit hry milované. Jindy jej matka kárávala, a dnes,
a rozkolébal
už v senci není. Není! Odešla, jsou ješt dokoán. Slyší nyní zeteln její hlas, vždycky tak nepirozen ztenka vysoký, když mluvila esky, ne tak hluboce mkký, jako když s ním a výhradn jen s ním hovoívala dialektem své rodné ves-
hle,
dvee
nice
nmecké, odkudž
se
do eského
kraje vyvdala.
Rozkazovala venku eledínu Andremu zle, a Andres vyléval žlu na fasuku, bouchaje jeho žebi-
sovi a inila si
nami. Šla matka po dvoe hubujíc na eládku, a naíkajíc na svj vdovský stav, bylo ji slyšet kolem kravína, v stodole a za stodolou, za druhými vraty na cest do polí. Stále hoekovala hlasem tením a vyšším, že jí až nebylo rozumti. Stelou vybhl Tonnerl na zásep, ale ávuT byl prázdný, ani Andresa tu nabylo. Kdesi z daleké dálky slyšel ješt matin zanikavý hlas: ,;,
,,.
.
.
'I"
r
á
m gh 6 t?"
VEER ANTONÍNA VUNDREJCE. kukaka! Ješt jednou a ješt
325
Nebyla-li to
A potom
už nic
.
.
slabji.
.
Nikoho není v celém dom, dobytek všechen je v polích, jenom mladšinku Kaku slyšeti v kravín i
kopáem
zvonit
V
o dlažbu.
takových chvílích
vdl
Tonncrl dovedla teba na hodiny upoutati. V sad byla studánka z vyhloubaného paezu jako vysoká íš, stále pes obrubu petékající, tak že hla kišálové vody linula neperušené po stnách dol. Tu vysedával Tonnerl, div se živé vody, a pozoruje v rozo kratochvíli, která
jej
nmot
košném i
oblák, vtvemi strom,
zrcadle jejím bavlnky
jak po nebi plují mezi
jiiky
švihle
peletující.
Nejroz-
košnji už bylo, když na hladinu
vodomrka
stu-
pomalouku se sthovala až k obrub, a dív než se vzpamatovala, najednou obloukem
dánky
sedla
shrkla
dol
.
,
a
.
Sem tedy bžel Tonnerl pedevším napit
se.
jako vždy,
Než nenapil
se!
ve vod kulatá ale ne jeho! Ta t\'áika, co vidl, mla oka zavená.
Ukázala se mu dtská hlavika,
sice
K. M.
326
APEK
:
nad nimi tenkým proužkem nastínná
—
erná oboí Annina. Maliká ve studánce spala, ústka její dumlala, a z vody bylo slyšet její dech, jako když hedvábnou stužku hebkými prsty provléká.
Tu
ným
déle
nevydržel náhlým lítosta když vid 51, jak jej
steskem,
a samotná doma nechali, bhu dvorem, stodolou, a hned za stodolou dal se jako vždycky do hlasitého náku a cupal bosýma nožkama uhánje stezikou vedle oklamali pádil
již
v
cesty.
mu
Byla
strašná
zima v pouhé zmrzlýma
košilce,
takže cesty pod
patama
ani necítil.
A pece
slunce
nebe bylo blankytné, i obr strán nad úvozem od cvr.k jen zvonily. Matka jist ješt nkde v dálce pedaleké volala, ale že cvrkové tak drniv zvueli, nebylo ji svítilo a
slyšet.
Ale zima, zima! Utíkal dlouho, tak dloulio, že až p'akat pestal. Jako kdyby tisíc brous-
k
tisíc
srp brousilo, cvrkové drneli. pod on vrátí u umuení proti
Ejhle,
nmu
zahýbá
jetele;
veze
Andres
dom.
s
nákladem
Již z daleka na-
VECER ANTONíA VONDREJCE.
3*7
práhá k nmu ruce a hupky, už je v jeteli na voze. Honem zarývá zmrzlé nožky do nákladu, ve svžím bývají teplá místa. Ale jen když má Andresa. ,,Tak na co cvrejí, Andres?" ptal se ho hned. Bylo to pokraováni dávného a dlouhého sporu s Andrescm o tom, kterak cvrek cvrí. ,,To hned povím," íká Andres, .housliky to nejsou!" „To dycky íkáš!"
jeteli
t
,
,,Než
umeš,
,,Tak
se
povídej,
dokáš!" Andres,
dnes
po-
vídej!"
,,No tak. housliky to nejsou."
„Tak co?" ,,No harmonická...
je to.
No
jo!
Foukací. Já jsem to sám vidl. Když jsem byl ješt tak malej jako ty, to už
jsem nosil kalhoty, a když bylo jednou v poledne, tak jsem si vyíhal díru, kde zstával král nad cvrkama, byla velká jako myší. Zrovna hin tady nad Ol. vrátí. Ležím a z díry jako malý varhany to zpívá. Ale njak mu to nešlo to hraní, v tom se ukážou z díry erný fousy, a za chvíli vyleze mladej jak
ten
palec,
ani
sem
nedejchal.
K. M.
32S
APEK
:
Postaví se na ty tlustý zadní nohy, a holeku drahej, v pedním drápku se mu nco blejská. Zane von ti tím
blýskavým klepat vo druhou pracku, to klepal z harmonicky vodu ven ped chalupou zašimrala tráva v no-
— mn
se,
cvrek
kejchnu,
já
se
lekne
a
brums, harmonika mu vyletí z drápku a už byl v díe. Vyrazí zas ven, fousama zakejvá, ale já už harmoniku ml. Tak velká byla, co by za nehet vlezla. Krásn hrála, všickni cvrci se slizali, to sem jich nachytal, do vozíku zapahal. Jednou ale usnu pod ouvratí na mezi v mateí doušce, a. tak ti ten princ vyleze z díry a z kapsy u mý vesty, tu sem taky už nosil, si tu svou harmoniku vytáh' a vodnes, a bylo po radosti. Ješt dnes na ni vrzává, slyšíš ho?!" Takhle dovdl se Antonín Vondrejc ve svém život pece jednou, kterak cvrek cvrí, záhada to, jíž jej Andres tolikrát .škádlil a teprve až dnes vysvtlil. Ale ješt mu zstal dlužen výklad, kterak žáby kváou. ,,Andres!?"
Le
Andresa tu
inivý
hlas
z
již
nebylo.
Strašn
tisíc a tisíc proni-
kavých svist ozýval
se a rostl, rostl,
VEER ANTONÍNA až se
329
zmnil v jediný nerozeznatelný
zuiv
jekot, tak
bsnící, že ani slu-
chem všechen pojat
A
VONDREJCE.
býti nemohl.
tento dunící rachot
povdl ,,Než
hromem
od-
za Andresa:
umeš,
se
dokáš!"
A tu
Tonnerl pestal cítit led v údech. Neznamenal ani, jak hluboko byly zahrabány ve spoust, v níž ležel. Spoust nedohledné, kraj svta se
mrazem
prostírající,
hndé,
penesmírn
rychle vadnoucí, sloupy
bloskvoucí
mlhy pospíchaly z kvapnji chumlily
vzhru a nahoe v
r^-chle,
stále
ní
se
mlén bílou klenbu oblaNetvárná spodina pod Antonínem boila se a svíjela vírem do sebe a dávno pohltila a zd robila i rozemnula jeho tlo, jenom hlava zstala ležet celá na klokotavém pohybu. nou.
V tom stotu
veliký
výkik
rozedral pu-
.
Tóno!" dvakrát ozval
,,Tóno!
úpnhv
rozléhavý,
rozrážlivý
se
hlas.
Známý hlas, ale í? Týmž okamžikem nastalo hrzyplné
propadavé rachot
víení
zmnil
a
kotoulivé
v jekot, ve svist a svist syknutím zmlk'! stoupání,
Nové patero.
se
22
K. M.
APEK
:
Po tišešplounavých vlnách plula nyní hlava Antonínova, na hladin more stejn bezedného jako neohranieného, v jediné nepomysliteln bez-
mezn jícího a
neproláklé rovin se prostíra-
v druhé bezmezné, nesklennté
táhlo se nad ní
rovnomrn
bílé nebe.
„Tóno! Tóno!" úpl veliký hlas ješt úsilnji. Známý, ale í? Hlava Antonínova na vlnách plující
nemla jiné myšlenky le té, že nad bílým nebem je ješt jedno blankytné, na pak skvoucí nápis slitování, a že všechno, nevýslovné beze všeho srovnání giganticky abnormní „všechno" na tom záleží, aby oi jeho. mohly ješt nápis ten peíst, a že veliký hlas, picházející z dálky za nekoneným množstvím nekonených vzdáleností vzdálené kdyby nabyl dosti síly mohl by roztrhnouti bílé nebe, že by se to však muselo státi co nejdíve, dokud oi Antonínovy penívají ješt nad hladinou, nebo hned utonou i ony. A to že se asi už sotva stane, dokládala bez úzko stí, bez lítosti, a naj dnou i bez nedokavosti poslední myšlenka Antonína Vondrejce, plynoucí na nehmotné u/ hladin neobmezena.
nm
—
—
VEER ANTONÍNA Avšak
VONDREJCE.
331
pece.
stalo se
Známý veliký hlas musel asi zavolati výkikem žádoucí mocnosti, nebo nebe se rozevelo, slovo v rozevené
hlubin nebes zaskvlo se, le nebylo již lze peísti je, nebo dív i poslední myšlenka Vond rej cova roz;ihla se, pod hladinou nfthmotna utonuvši
Poplnoní úplnk v
.
.
.
noci slunovratné
okn sánou
záí zrovna vydutý, jasno na obrub tere jeho slévalo se kanouc a Prahu štde stáplo. Na pi lžka pes mrtvé tlo ležela v mdlobách sténající žena, keovit stál
tiskla ke své hrudi
Tsn!^
hlavu Vondrejcovu.
ped strhanýma oima
zesnulého jiskil se stíbrný štítek s veli-
kými literami jména sklepnice na prsou
Dcko
jejích
,
.Annj'''
pipjatý.
probuzeno
matiným
volá-
ním dív, než do mdlob upadla, plakalo hnvivým hladovým pláem nemluvnte.
%
1í'-aiif
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 C32N9 1910
DO NOT REMOVE PROM
THIS
OF TORONTO
LIBRARY
apek, Karel Matj Nove patero
POCKET
