No title

��������������������������������������������� ���������������������������������������������

����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

doc. PhDr. Božena Šmajsová Buchtová, CSc. RÉTORIKA Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2398. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jandovská Kubínová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 212 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Obrázek na obálce © MUDr. Pavel Žáèek ISBN 80-247-0868-X (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6902-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1

Øeè jako fenomén kultury (J. Šmajs). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2. Historie a souèasnost rétoriky . . . . . 2.1 Zrod rétoriky ve starovìkém Øecku 2.2 Øímské øeènictví . . . . . . . . . . 2.3 Rétorika a støedovìk . . . . . . . . 2.4 Renesanèní rétorika . . . . . . . . 2.5 Pøínos èeské rétoriky . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

16 16 18 20 21 22

3. Technika mluveného projevu . . . . . . . . . . . . 3.1 Správné dýchání (respirace) . . . . . . . . . . . 3.2 Tvoøení a užívání hlasu (fonace) . . . . . . . . . 3.3 Pøesná a peèlivá výslovnost (artikulace) . . . . . 3.3.1 Tvoøení a výslovnost samohlásek . . . . 3.3.2 Tvoøení a výslovnost souhlásek . . . . . 3.4 Spisovná výslovnost . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.1 Samohlásky . . . . . . . . . . . . . . . 3.4.2 Souhlásky . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Výslovnost cizích slov . . . . . . . . . . . . . . 3.5.1 Zásady èeské výslovnosti pøejatých slov 3.6 Vady výslovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7 Zvuková modulace øeèového projevu . . . . . . 3.7.1 Frázování . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7.2 Vìtný pøízvuk . . . . . . . . . . . . . . 3.7.3 Intonace . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7.4 Mluvní tempo . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

24 24 28 32 33 38 50 50 51 55 55 58 60 60 62 64 67

4. Druhy øeènických projevù . . . . 4.1 Referát . . . . . . . . . . . . 4.2 Pøednáška . . . . . . . . . . . 4.2.1 Rozhlasová pøednáška 4.3 Diskuzní pøíspìvek . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

70 71 74 77 82

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . . .

. . . . .

. . . . .

4.4 4.5 4.6 4.7 4.8

4.9

Slavnostní proslovy (proslov oslavný, smuteèní, pøípitek) . . . . . 86 Øeè politická a øeè slavnostní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Veøejná informace, interview, tisková konference . . . . . . . . . . 97 4.6.1 Interview – vystoupení v rozhlase, televizi a v novinách . . 98 4.6.2 Tisková konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Televizní vystoupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Výbìr a využití øeènických jazykových prostøedkù . . . . . . . . 103 4.8.1 Slovní zásoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 4.8.2 Stavba vìt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 4.8.3 Jazykové prostøedky umožòující navázání kontaktu s posluchaèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 4.8.4 Jazykové prostøedky zvyšující úèinnost øeèi . . . . . . . . 107 Fráze ve veøejném projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

5. Pøíprava a pøednes mluveného projevu . . . . . . . . . . . . . . . . 126 6. Psychologické aspekty rétorických dovedností 6.1 Tréma a jak s ní pracovat . . . . . . . . . . 6.1.1 Reichovy zóny . . . . . . . . . . . 6.1.2 Pohybové a dechové korekce zátìží 6.2 Mimoslovní signály a jejich význam . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

147 147 150 151 157

7. Cvièné texty k rozvoji rétorických dovedností (K. Dvoøáková) 7.1 Nemotivované porušování slovesné vazby . . . . . . . . . 7.1.1 Kontaminace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.2 Zeugma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Anakolut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Nadužívání dìjových substantiv . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Synonyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Nepravá vedlejší vìta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.6 Nadbyteèná slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.7 Nevhodný poøádek slov ve vìtì . . . . . . . . . . . . . . 7.8 Klíè ke cvièením 1–8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

165 165 165 166 166 167 168 168 169 170 171

8. Vybrané texty . . . . . . . . . 8.1 Ukázky øeèí politických . . 8.2 Ukázky textù dialogických 8.3 Ukázky textù humorných . 8.4 Ukázky brnìnské hantýrky

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

174 174 178 183 199

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Rejstøík jmenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

PØEDMLUVA /

7

PØEDMLUVA

Pøi nedávném setkání èeských podnikatelù, které probìhlo v rámci brnìnského strojírenského veletrhu, se rozvinula diskuze o tom, jaké požadavky by mìli splòovat absolventi vysokých škol. Úèastníci se shodli, že by na prvním místì mìly být odborné poznatky, dále pak jazykové schopnosti a za tøetí – umìní mluvit, vystupovat na veøejnosti. Význam dovednosti (umìní) správnì mluvit si pro své budoucí uplatnìní uvìdomují i nìkteøí vysokoškolští studenti. Poèet pøihlášených do výbìrového kurzu rétoriky je totiž nìkolikanásobnì vìtší, než jaký je možné uspokojit. Mùže to být i tím, že základní a støední školství klade ve výuce dùraz na zapamatování, obsahovou rekonstrukci znalostí a psaný projev, zatímco rétorické dovednosti žákù nerozvíjí. Kultura mluveného projevu absolventù støedních škol je tedy nízká. Zdá se, že tuto situaci komplikuje ještì jeden zcela nový faktor, o kterém zatím mnoho nevíme. Obtížnì získávanou schopnost ve škole naèerpané poznatky správnì formulovat a vyslovovat narušuje sílící tlak na minimalizaci délky sdìlení pøi odesílání zpráv sms, na úspornou komunikaci v hustém mobilním telefonním styku, a koneckoncù i rozmáhající se proces sbírání nových informací na internetu. Patrnì ani pøítomnost formálnì dokonalé masmediální mluvy témìø v každé domácnosti (samozøejmý poslech rádia a televize) nemá pro èlovìka bezprostøednì kultivující úèinek. Zdá se, že ke zdokonalení rétorických schopností mladých lidí vede zatím jediná spolehlivá cesta: po fázi prvotní výchovy v rodinì patrnì jen drobná mravenèí práce školy, promyšlená opakující se cvièení dovednosti mluvit. I když se rétorická neobratnost na vysoké škole nedá kultivovat snadno a rychle, nebo se pøi jejím zlepšování objevují rùzné skryté pøekážky, pøesto jsem po mnohaleté práci se studenty mírnì optimistická. Vìtšina studentù po pùlroèním kurzu (28 hodin) rétoriky, který vedeme aktivními metodami výuky s použitím videotechniky, dosáhla viditelného zlepšení. A to jak ve zvládnutí techniky mluveného projevu, tak i psychologických nárokù rétorických dovedností. Mám tím na mysli snížení obav, strachu a trémy pøi mluveném projevu a také zlepšení øeèi tìla.

8

/

RÉTORIKA

Kniha je urèena všem, kteøí se chtìjí v oblasti mluveného slova dále zdokonalovat a na svém øeèovém projevu trvale pracovat. Jednotlivé kapitoly èerpají poznatky jak z dostupné odborné literatury, tak také z mé dlouholeté praxe vedení kurzù rétoriky ve výuce na vysoké škole i mezi odbornou veøejností. Text knihy mùže být pro ètenáøe pobídkou ke zlepšení jeho vlastního øeèového projevu, pomùckou pro objektivní hodnocení jeho rétorické úrovnì i vodítkem pro to, co lze pøíslušným cvièením dále zdokonalovat. Mùže sloužit kvalifikovanému posuzování vlastních i cizích øeènických výkonù po stránce formální, jazykové i obsahové. Pøi psaní textu knihy se mi vybavovala výuka èeštiny na základní škole v Èerné Hoøe, vedená Jarmilou Zindulkovou. Uèila nás nejen gramatice, ale i lásce k rodnému jazyku ètením prózy a objevováním bohatosti a krásy našeho jazyka ve verších básníkù. Trpìlivì s námi vybírala a nacvièovala texty pro rùzné soutìže. Ještì dnes si vzpomínám… Mìla jsem také štìstí na „velkého èeštináøe“ na støední škole v Blansku pana profesora Adolfa Maška. Provázel nás složitostmi èeského jazyka pozoruhodným rozborem básnických forem a s takovou chutí a zápalem, že jsme sledovali každé jeho slovo. S odstupem èasu to byla pro mne i dùležitá motivace pro studium psychologie. Za mnohé poznatky o mluveném projevu, získané z osobního styku i z doporuèených knih, vdìèím a dìkuji paní profesorce Jiøinì Hùrkové. Øadu zkušeností s výukou rétoriky jsem získala díky ochotì paní Františky Horáèkové, odborné asistentky Divadelní fakulty JAMU v Brnì, která mi umožnila úèastnit se jejích hodin výuky jevištní mluvy. Dále bych chtìla podìkovat všem, kteøí mi pøi psaní textu knihy vyšli vstøíc: panu doc. PhDr. Jiøímu Sedlákovi, CSc. za pomoc pøi výbìru ukázkových textù, prof. PhDr. Ing. Josefu Šmajsovi, CSc. za autorství první kapitoly, za rady pøi zpracování textu a kritické pøipomínky k jeho obsahu. Mgr. Kateøinì Dvoøákové za spolupráci pøi výbìru cvièných textù, Ing. Viktoru Kulhavému za technickou pomoc pøi zpracování knihy. Brno, prosinec 2004 Autorka

ØEÈ JAKO FENOMÉN KULTURY /

1

9

ØEÈ JAKO FENOMÉN KULTURY

Jaký význam má pro èlovìka a lidskou kulturu øeè? Hodnota lidské øeèi se podceòuje jen výjimeènì. Zdá se, že právì øeè je oním znakem èlovìka, jímž se nejvýraznìji odlišuje od pøírody, od svìta zvíøat. S øeèí obvykle spojujeme vznik umìní, náboženství, filozofie i vìdy, veškerý dosavadní kulturní vzestup. Na druhé stranì však musíme uznat, že i jako tvorové, kteøí se dorozumívají artikulovanou øeèí, jsme neztratili starší animální formy komunikace se svìtem, že zùstáváme nedílnou souèástí pozemského života, s nímž jsme ještì mnoha dalšími zpùsoby svázáni a propojeni. Proto má smysl položit také nìkolik jiných, jakoby doplòujících otázek: Co jsme v dùsledku øeèi získali, a co jsme naopak ztratili? Jaký je vztah øeèi a kultury, øeèi a pøírody? Co lidská øeè na našem vztahu k pøírodì zmìnila, co zpùsobila? Ale ani na tyto zdánlivì jednodušší otázky nelze odpovìdìt bez širšího filozofického zázemí, bez obecného konceptu èlovìka, ba dokonce, jak ještì naznaèíme, ani bez filozofického konceptu kultury. Vznik a poèáteèní vývoj lidské øeèi zùstává stále zahalen neurèitostí a neznalostí. I když dnes témìø spolehlivì víme, že kolébkou vzniku souèasného èlovìka je rovníková východní Afrika, nevíme s urèitostí, v jaké fázi lidské fylogeneze se objevila artikulovaná (èlánkovaná) øeè. Zèásti je naše nejistota dána tím, že fosilní nálezy kosterních zbytkù našich dávných pøedkù, zejména lebeèních kostí, nemohou podat pøímý dùkaz o tom, kdy øeèové centrum v mozku hominidù vzniklo. Témìø jistì víme, že tomu musel pøedcházet vznik vzpøímené chùze a rozvoj neverbálních forem komunikace, zejména gest, u druhù homo habilis i homo erectus, ale nálezy skromných pozùstatkù materiální kultury z oné kritické doby pøed pøibližnì tøemi miliony až jedním milionem let – kamenných nástrojù a zbytkù táboøiš lovcù a sbìraèù – nepøinášejí pøesvìdèivé svìdectví, zda souèástí tehdejšího života hominidù již byla, èi ještì nebyla èlánkovaná øeè. Na pøibližnou dobu vzniku øeèi musíme proto usuzovat nepøímo, z hlediska evoluèní ontologie, která disponuje také rámcovým filozofickým konceptem kultury. Teprve na pozadí hypotetického prùbìhu poèáteèní fáze kulturní evoluce lze s využitím empirického materiálu vìrnìji rekonstruo-

10

/

RÉTORIKA

vat vznik øeèi a odmítnout tradièní antropologické teorie, které vycházejí z pøedsudku o lidské výjimeènosti. Principiální nesprávnost tohoto pøedsudku spoèívá podle našeho názoru v tom, že èlovìka chápe substanciálnì, že ho staví proti pøírodì, nadøazuje ho nad ni a jeho životnì nezbytné vztahy s ní zastírá. Z poznání souèasných biologických vìd vyplývá, že dnešní lidé, kteøí se na Zemi objevili relativnì nedávno, tj. na samém konci tøetihor, nemohou být vrcholem a smyslem pøirozené evoluce biosféry. Neukonèená rozbíhavá evoluce života má totiž pøed sebou ještì nìkolik miliard let svého pøedpokládaného prùbìhu: k žádnému vrcholu patrnì nesmìøuje, a proto také žádným biologickým druhem vrcholit nemùže. Všechny dnes existující druhy, vèetnì tìch nejstarších – bakteriálních – spolu vzájemnì souvisejí, doplòují se, spolupracují, ale i bojují, protože mnohé pøežívají pouze na úkor jiných. Takže jen jako doèasné prvky vyššího systému pozemského života vytváøejí právì žijící jedinci, populace a druhy podmínky pro pomalou evoluci biosféry, a tím i relativnì stabilní rámec existence a vývoje lidské kultury. Ovšem také èlovìk je nahodile vzniklým biologickým druhem, který, jak víme, náleží do tøídy savcù, k øádu primátù, k èeledi hominidù. Všichni dnes žijící lidé jsou kromaòonci, nebo neandertálci – naši nejbližší pøíbuzní – kteøí patrnì ještì nemluvili, vymøeli, nebo byli v soutìži s námi, druhem ponìkud inteligentnìjším, poraženi. A protože èlovìku dnešního typu se jako jedinému biologickému druhu podaøilo zapálit evoluci kulturní, je zøejmé, že jeho zvláštnost nespoèívá v prvé øadì v tom, že mluví etnickým jazykem, myslí, morálnì jedná, uèí se a vìøí. Jeho zvláštnost lépe vyjadøuje formulace, že se na Zemi prosadil jako druhá onticky tvoøivá evoluèní síla, jako malý bùh, jako pùvodce a tvùrce nebiologického systému kultury. K uvedené tezi, že pøirozená biotická evoluce nemùže vrcholit èlovìkem, dodejme ještì to, že právì proto nemùže být ani kultura pokraèováním pøirozené evoluce. Systém kultury, jehož pochopení je i klíèem k tajemství lidské øeèi, je totiž výtvorem jediného biologického druhu – èlovìka. A tento systém, který vzniká uvnitø vysoce uspoøádané živé pøírody a který z ní nutnì èerpá svou výživu, musí vznikat nejen v rozporu s pøirozenou biotickou uspoøádaností, nýbrž i na její úkor. Kultura má totiž od poèátku jinou konstitutivní informaci, než jakou má pøíroda. Je nadosobním nebiologickým systémem s rozptýlenou vnitøní informací, systémem, který zpøedmìtòuje svou vlastní informaci. Touto informací není tedy biotická informace genetická, která integruje biosféru, nýbrž etnickým jazykem kódovaná informace sociokulturní – duchovní kultura.

ØEÈ JAKO FENOMÉN KULTURY /

11

Ve srovnání s pøírodou je však kultura nejen systémem relativnì mladým, odlišnì uspoøádaným a integrovaným, ale také nesamostatným: stojí a padá s lidskou biologickou existencí. A protože její prostorová expanze probíhá pouze za cenu poškozování a zatlaèování biosféry, zhoršování zdravotního stavu pozemského života, který lidskou existenci chrání a reprodukuje, ohrožuje v prvé øadì nikoli pøírodu – svébytný planetární systém funkènì propojený s vesmírem –, nýbrž èlovìka, lidskou kulturu samu. Proto teprve proces vytváøení kultury lidskou èinností mùže plnì odhalit podstatu a funkci øeèi. Z tohoto hlediska lze ukázat, že lidská øeè není pouze vznešenou komunikaèní aktivitou, která èlovìka odlišuje od zvíøat. Svìt totiž poznávají a vzájemnì spolu komunikují všechny živé systémy. Pomineme-li zámìrnì univerzální biotickou úroveò této komunikace, tj. jazyk nukleových kyselin, jímž se zapisuje informace do genetické pamìti (genomù) všech živých systémù, pak je to pøedevším behaviorální úroveò smyslovì neuronální komunikace živoèichù. O této komunikaci víme, že jako souèást adaptace živého systému na promìnlivé vnìjší podmínky musí být zprostøedkována jiným zpùsobem, než jakým probíhá strukturální komunikace na úrovni pøikazovacího jazyka nukleových kyselin. Realizuje se nejen audiovizuálnì, ale u vìtšiny druhù také pachovými a chemickými látkami vypouštìnými do vzduchu, vody a pùdy. Protože obì tyto formy analogového biotického poznávání jsou natolik druhovì rozdílné, že se na žádné všem organismùm spoleèné signály pøevádìt nemohou, tento typ smyslovì neuronálního poznávání jako by pøedstavoval množinu vzájemnì nepøeložitelných „druhových jazykù“. A této množinì pøibližnì odpovídá také množina rùzných vnitøních obrazù svìta, které spolu s biologickými druhy spontánnì vytváøí a testuje pøíroda. Etnický jazyk èlovìka, který navazuje na animální formy øeèi tìla na pachový a audiovizuální zpùsob komunikace se svìtem a který je jen zdánlivì druhovým pøírodním jazykem, musíme jako zpùsob digitálního kódování sociokulturní informace øadit k jinému typu jazyka. Vzniká totiž kvalitativnì jiným zpùsobem, kóduje jinou informaci a slouží proto jinému systému (úèelu) než zmínìné biotické jazyky. Konkrétnìji øeèeno, primárnì nezajišuje naši biologickou adaptaci na podmínky vnìjšího prostøedí, tj. reprodukci a evoluci biosféry, nýbrž zajišuje vytváøení, reprodukci a evoluci kultury. Øeè je prostì jazykem sociokulturním, je významnou ontickou procedurou vytváøení a evoluce kultury. Aby lidé pøekroèili práh biotické sociální organizace lidského spoleèenství, aby vytvoøili kulturu s jejími složitými duchovními formami, s jejími institucemi, technologiemi a materiální kulturou, museli zaèít mluvit.

12

/

RÉTORIKA

Øeè tedy nenahrazuje ani pouze nedoplòuje starší chemickou orientaci, gesta, mimiku a pøíjem informací o vnìjším svìtì zrakem, sluchem a hmatem. Svým závazným sociokulturním kódováním smyslovì-neuronální informace všechny tyto formy pøekrývá, významovì je zastírá. I když se její formování opírá o pøirozenou výbavu èlovìka, øeè je kvalitativnì novým produktem, nosièem nebiologické sociokulturní pamìti, který vznikal až ve vyspìlé lovecko-sbìraèské kultuøe (pøesnìji: spolu s ní) a který proto nemohl být pøedán èlovìku pøírodou. Pøíroda mùže lidskému druhu pøedávat pouze biologickou schopnost sociokulturní informaci rozpoznávat, digitálnì (foneticky) kódovat a ukládat ve struktuøe neuronální pamìti lidí. Mùže èlovìku pøedávat schopnost (genetický program) nauèeným jazykem mluvit a pozdìji i psát. Poskytuje mu dispozici sociokulturní informaci ze struktur vnìjší pøírody s pomocí etnického jazyka získávat, jakoby ji vysávat z neživých i živých struktur, do nichž byla pøirozenou evolucí vestavìna. A díky zvláštním okolnostem, které tu nemùžeme podrobnìji rozvádìt, dala pøíroda èlovìku soubor i takových bytostných sil, jimiž mùže novou foneticky zakódovanou sociokulturní informaci využívat, zpøedmìtòovat ji v umìlém kulturním systému. Øeè je ovšem výraznì interpretativním duchovním jevem, je užitím jazyka, který je svou povahou arbitrární a víceznaèný, což není pouze jeho nedostatek, ale také nièím nenahraditelná pøednost. Správnì utváøená slova pøíslušného etnického jazyka, kterých je v té které kultuøe vždy omezený poèet, nejsou totiž pouhými signály vìcí a dìjù vnìjšího svìta èlovìka, jako napøíklad pachy a vùnì, gesta èi vábicí a varovné pokøiky. Slova jsou signály signálù, a proto mohla být k vìcem a dìjùm pøiøazována víceménì libovolnì. Jsou také ve své vìtšinì nejednoznaèná; vágní vjemy posilují pojmovými ideály, pøenášejí nejen dùležitou sociokulturní informaci, kolektivní hodnoty a emoce, ale i vnitøní stavy mluvèího. Interpretují svìt nikoli pouze takový, jaký sám o sobì je, ale také takový, jak jej pøíslušná kultura svým konvenèním myšlením chápe, hodnotí, èi pokouší se zmìnit. Interpretují však pøírodu pro kulturu, tj. z hlediska druhovì sobeckých lidských zájmù. Postihují tedy pouze èást reálné struktury pøírody, pøedevším algoritmy pro její technologické ovládání tou kterou kulturou. Už relativnì jednoduché etnické jazyky musely být nástroji útoèné adaptivní strategie kulturního systému: spontánnì vznikaly proto, aby tuto geneticky pøedepsanou strategii èlovìka jako druhu podporovaly, aby pomáhaly z pøírody èerpat výživu kulturního systému: látky, energii, informaci. Primární totiž bylo formulovat takovou sociokulturní informaci o pøírodních strukturách a silách, která – èasto bez ohledu na nenahraditel-

ØEÈ JAKO FENOMÉN KULTURY /

13

nou hodnotu pøirozeného prostøedí – zajišovala lidské pøežití ve všech možných pøírodních podmínkách. Takže pøehlíženou, i když zcela zásadní funkcí lidského etnického jazyka je získávání, pøedávání, kumulace a využívání kolektivnì uznané sociokulturní informace. Lidé totiž tuto informaci nepotøebují proto, aby se samoúèelnì kochali pravdou, nýbrž proto, aby mohli uprostøed životem kypících ekosystémù stavìt a reprodukovat svùj vlastní nebiologický svìt kultury. A proto také øeè – etnický jazyk lidstva – pùsobí nakonec onticky radikálnìji než s pøírodu sourodý jazyk genetický, který umožnil vznik života na Zemi. Shrneme-li èásteènì dosavadní argumentaci, mùžeme konstatovat, že lidská øeè vzniká spolu se vznikem kultury. Není tedy pøirozeným, nýbrž sociokulturním produktem. Lidé mohou etnickým jazykem nejen komunikovat, tj. pøedávat si sociokulturní informaci, hodnoty a emoce vzájemnì mezi sebou v rovinì horizontální i vertikální, nýbrž také tuto informaci ukládat do své pøirozené neuronální pamìti (která souèasnì vytváøí rozptýlenou pamì spoleèenskou), a tím mìnit svùj animální obraz vnìjšího svìta na obraz sociokulturní. Ale to nejdùležitìjší se obvykle pøechází. Øeè a v øeèi zakódovaná sociokulturní informace napomohly onticky rozdìlit svìt: na pøírodu a kulturu. Øeè totiž svìt nejen závaznì novým nepøírodním zpùsobem interpretuje, ale ve spojení s lidskou aktivitou také novým nepøírodním zpùsobem onticky transformuje. Ovšem øeè, protože i dnes zùstává v zajetí starších pragmatických motivù, jako by následovala biologicky determinovanou lidskou pøirozenost: vznikající kulturu spontánnì orientuje protipøírodnì a staví ji do opozice vùèi pøírodì. Nabytím øeèi jsme sice neztratili, ale bohužel výraznì oslabili svou schopnost animální neverbální komunikace s pøírodou. Øeè jako nadindividuální nástroj lidského zápasu o pøežití neumožòuje vytváøet pouze složité technologie a sociální vztahy. Jde o nástroj, který každého novì narozeného èlovìka nepozorovanì vnitønì formuje jako pøíslušníka jisté regionální kultury. V dùsledku osvojení si øeèi proto ontogeneze konkrétního èlovìka od pøírody èásteènì oddìluje, individualizuje ho a lidstvo etnicky diferencuje. Èlovìka jako živoèicha pøiøazuje k onticky jakoby vyššímu a jinak konstituovanému (i když s jeho organismem nesourodému) svìtu kultury. Na druhé stranì však øeè èásti lidské psychiky také odpovídá. Substituovala a rozšíøila nìkteré její funkce, èásteènì nahradila potøebu pøímého haptického kontaktu mezi jedinci téže rodiny a tlupy, která je dominantním rysem v chování všech primátù. Kultivovala a zjemnila kulturní rozlišovací schopnost lidských smyslù, zprostøedkovala potøebu estetického prožívání svìta, potøebu náboženských prožitkù i trvalé vnitøní duchovní

14

/

RÉTORIKA

aktivity lidského organismu. Pøedevším však pomohla rozvinout lidské myšlení, poskytla mu nový stupeò volnosti a nezávislosti na vnìjším svìtì. Uvolnila jeho potenciální schopnost vytváøet, kritizovat a zpøedmìtòovat racionální poznání – teorie. Teprve prostøednictvím øeèi mohl èlovìk generovat kvalitativnì novou skuteènost. Takže celá nynìjší vysoce rozvinutá informaèní spoleènost dobøe odpovídá kognitivním strukturám lidské psychiky, tj. právì (a pouze) tìm, které se v evoluci našeho druhu nejrychleji rozvíjely. Díky øeèi jsme jako jediný biologický druh dokázali jazykovì zakódovat smyslovì neuronální informaci. A tento jedineèný výkon, který umožnil vytvoøit nebiologickou sociokulturní pamì (genom kulturního systému), povýšil lidskou aktivitu z roviny druhovì sebezáchovné (biologické) do božské roviny onticky kreativní. Zahájili jsme kulturní evoluci a po dobu své druhové existence jsme s to vytváøet a rozvíjet novou nepøírodní skuteènost. Ale tím, že generujeme ještì jeden, vùèi pøírodì zatím opozièní tvoøivý proces, ocitáme se v evoluèní pasti: èím více prostøednictvím protipøírodní kultury realizujeme své druhové možnosti, tím vážnìji ubližujeme pøírodì, svému pùvodnímu domovu, a proto i sami sobì: Stáváme se kulturou – tedy sebou samým – ohroženým druhem. Ještì si pøipomeòme, že v jazyce je možné vlastní i cizí zkušenost s vnìjším svìtem prožívat nìkolikrát (a dnes už nejen prostøednictvím øeèi psané), že je to však prožitek nepøímý a že prostøednictvím jazyka mùže také vznikat iluze lidské nezávislosti na pøírodì, pocit falešné svobody a nadøazenosti èlovìka nad pøírodou. Psaná forma øeèi, která èlovìku umožnila ukládat sociokulturní informaci do umìlé pamìti mimo svùj vlastní organismus, upevnila a zpøítomnila ústnì pøedávanou duchovní kulturu minulosti. Dále zpøesnila teoretickou interpretaci svìta, ale tím, že nebyla dostupná všem a že byla pouze podpùrnou složkou živé generaèní pamìti, nebyla nikdy s to obsáhnout duchovní kulturu jako celek. Nìkteré situaèní sociokulturní nálady a emoce se totiž zapsat nedají, mají neopakovatelnou formu analogovou, umírají spolu s historickými situacemi a právì žijícími lidmi. Ovšem národní sebeuvìdomìní a národní identita by patrnì nebyly možné bez písemné formy etnického národního jazyka. Podobnì také vìda, filozofie, právo, mezinárodní politika a v nedaleké budoucnosti patrnì i vztah kultury k Zemi a jejím hodnotám musí být zaznamenávány øeèí psanou. Psaná forma øeèi, která se po vynálezu knihtisku v 16. století rychle rozšiøovala do všech jazykù s fonetickým principem zápisu, preferuje totiž vizuální lineární formu lidské komunikace se svìtem. Pøináší vìtší odstup, nadhled a objektivitu. Lidský

ØEÈ JAKO FENOMÉN KULTURY /

15

zrak je pro utváøení kultury objektivnìjším smyslem než sluch, èich a hmat. Pomìr mezi jazykem mluveným a psaným je proto tøeba i u každého jedince udržovat v jistì rovnováze, obì tyto formy øeèi jsou komplementární, vzájemnì si pomáhají, i když si souèasnì zachovávají svou vlastní jedineènost. Dnešní trendy ovšem naznaèují, že se svìt kultury, a to navzdory jejímu globálnímu existenciálnímu ohrožení, znovu obrací ve prospìch promluvy, k relativnì jednodušší øeèi mluvené. Pro obyèejného èlovìka se tím komplikuje nejen pochopení toho, co se dìje se svìtem v celku, ale i možnost jeho vlastního intelektuálního rozvoje. Také nìkteré další tendence jsou spíše varovné: mizení etnických jazykù je souèasnì ztrátou jiných forem obrazu svìta, ztrátou alternativních kulturních hodnot. Obrazový záznam nepøímé zkušenosti, který dnes dominuje v masových sdìlovacích prostøedcích, analogovì pøedává spíše dìjovou (vyprávìcí) a emoèní složku sdìlení, zatímco systematicky nebuduje (potlaèuje) obecnou filozofickou schopnost pochopení skrytých souvislostí, složku strukturnì informaèní. A snad také proto se za rychlým vìdeckotechnickým pokrokem a pøemìnou pøírody kulturou výraznì opožïuje celkové svìtonázorové pochopení svìta prùmìrným èlovìkem. Na úplný závìr si pøipomeòme ještì jeden problém. Vzhledem ke svému animálnímu pùvodu mùžeme i vysoce složité kulturní struktury poznávat a využívat animálnì, neverbálnì, i když jsou komplikovanými historickými výtvory. Zùstala nám totiž schopnost pøijímat je jako ostatní souèásti komplexního vnìjšího prostøedí. Ale tento zpùsob, který se v dnešní globalizované kultuøe rozšiøuje také o vysoce rafinovanou spotøební techniku elektronickou, je perspektivnì nebezpeèný. Kulturní systém i bez jakéhokoli celkového filozofického pochopení, tj. pouze v dùsledku rùstu parciálního vìdìní, úèinnosti spoleèenské dìlby práce a lidskému motorickému uèení, stále rychleji roste a prostorovì expanduje. A protože se souèasnì rozšiøuje pokleslá ontologie všedního, která vidí jen empirickou tváø sociokulturního systému, lidstvo nepozorovanì pøedává svùj osud do rukou trhu a dalších neviditelných regulativù spoleèenské spontánnosti. Rozpoznání lidské viny za úbytek pøírodního bytí, a tím i za možný pøedèasný zánik kultury, proto pøedpokládá také psané formy poznání: pozorné studium knih a dalších písemných pramenù, široký biologický a filozofický pøístup vèetnì osvojení evoluènì-ontologického minima spoleèenskou vìtšinou.

16

/

RÉTORIKA

2. HISTORIE A SOUÈASNOST RÉTORIKY

2.1 ZROD RÉTORIKY VE STAROVÌKÉM ØECKU Rétorika1 – vìda o mluvení – má svùj pùvod ve starém antickém Øecku, kde øeènictví pøedstavovalo významnou souèást veøejného života. Pokud se chtìl nìkdo obhájit v té dobì pøed soudem nebo pøed shromáždìním lidu, musel pøednést svoji øeè sám, i když mu ji písemnì pøipravoval znalec pro øeèi soudní.2 Psaná øeè byla dùslednì propracována jak obsahovì, tak i rozvržením pùsobivosti dùkazù. Z té doby pochází známé pøirovnání, že staøí Athéòané byli „milovníky poslechu“, milovali krásu mluveného slova. Historicky první dokumenty o rétorice pocházejí z 5. století pø. n. l., kdy byla rétorika vedle dramatu, hudby, sochaøství a stavitelství považována za tvùrèí umìní. Slavným a vyhledávaným uèitelem se v té dobì v Athénách stal sicilský Øek Gorgias z Leontin (483–380 pø. n. l.). Jím založená první škola rétoriky usilovala o takové umìní øeèi, které by se svojí krásou a pùsobivostí vyrovnalo básnictví. Øeènictví dále rozvíjeli sofisté3, kteøí však, podle mnohých filozofù, usilovali o øeènickou obratnost na úkor obsahu. Pøesto se stylistické zásady Athéòana Isokrata (436–338 pø. n. l.), který ctil tradièní øeckou morálku, staly základem celé pozdìjší teorie a praxe stylistiky. Vývoj antického øeènictví rozhodujícím zpùsobem ovlivnili øeètí filozofové – Sokrates, jeho žák Platon a slavný filozof Aristoteles. Umìní dialogu rozvinul jako souèást svého filozofického uèení athénský filozof Sokrates (469–399 pø. n. l.). Sokrates svùj postup vedení dialogu otázkami pøirovná1 2 3

Základem pojmu rétorika je øecké slovo rhésis – øeè. Øecké slovo rhétor, latinsky orator, oznaèovalo øeèníka, mistra slova, ale také uèitele øeènictví. Ve starovìku se øeènictví èlenilo na tøi obory: soudní øeènictví, politické (poradní) øeènictví a slavnostní øeènictví. Sofisté byli øeètí filozofové v 5. století pø. n. l. Zejména Sokratùv žák Platón vystupoval proti empirické sofistické filozofii a prosazoval svùj objektivnì idealistický koncept skuteènosti.

HISTORIE A SOUÈASNOST RÉTORIKY /

17

val k „porodnickému umìní“, v nìmž pomáhal rodícím se myšlenkám partnera spatøit svìtlo svìta. Platon (427–347 pø. n. l.), žák Sokratùv, nazýval rétoriku psychagorií, èímž mìl na mysli, že øeènické umìní je „kouzelným vodìním duší“ a kladl dùraz zejména na odpovìdnost øeèníka a na jeho morálku. Od Sokrata pøevzal Platon dialog jako žánrovou formu, která umožòovala pøesvìdèivì podat odlišné názory postav dìje.V dialogu Faidros formuluje nároky na øeènické umìní. Platon byl prvním, kdo rétoriku považoval za ucelený systém vìdìní, který má dùležitou spoleèenskou funkci. Aristoteles (384–322 pø. n. l.) na rozdíl od Platona považoval rétoriku spíše za umìní (techné) než za vìdu (epistéme). Posláním rétoriky je podle nìj zejména napomáhat hledání cesty k pravdì. Øeè je nástroj komunikace, který mùže pomoci pøi øešení sporných problémù. Jeho filozofická východiska rétoriky najdeme ve spisu Rétorika (347 pø. n. l.), který je prvním systematickým pojednáním o øeènickém umìní. Øada zásad, které jsou dùležité pro øeènický projev, platí dodnes. Patøí mezi nì: n n

n

n n

Invence – posláním øeèníka v této úvodní etapì je shromáždìní veškerých podkladù, dokumentù a dat pro svoje vystoupení. Organizace – v této fázi se tøídí shromáždìný materiál a zpracovává se logická struktura projevu, která se èlení na úvod, vlastní sta (argumentatio) a závìr. Styl – pro zvážení zpùsobu øeèi a správnou volbu stylu projevu jsou rozhodující dvì vìci: o lidé, kteøí budou slovùm naslouchat, o charakter, typ projevu, který mùže být humorný, pouèný, oslavný… Zapamatování – dobrý øeèník si musí text zapamatovat a hovoøit v kontaktu s lidmi. Psaný text mùže být jen pomùckou s hlavními body sdìlení. Pøednes – ve kterém øeèník zhodnotí výsledky své pøedchozí práce. Musí zvolit prostøedky, které mu umožní, aby ho lidé dobøe slyšeli (síla hlasu), rozumìli mu (artikulaèní dovednost), mohli sledovat posloupnost jeho argumentù, tedy aby mu porozumìli, pøijali jeho stanoviska a na jejich základì i jednali. Dùležitou souèástí projevu je osobnost øeèníka, charisma jeho osobnosti.

Antické Øecko mìlo nejen velké filozofy, kteøí položili teoretický základ øeènickému umìní, ale i dodnes uznávané øeèníky. Za nejslavnìjšího øeèníka starého Øecka byl považován Isokratùv žák Demosthenes (384–322 pø. n. l.). Proslul zejména velkou snahou, usilovnou prací a vùlí, s níž pøekonával osobní nedostatky potøebné pro øeènictví. Mìl i velkou motivaci.

18

/

* RÉTORIKA

Jako malý chlapec ztratil otce a poruèníci ho pøipravili o velkou èást jmìní. Když dospìl, zaèal se soudit, a to jej pøivedlo k rozhodnutí podstoupit tvrdý øeènický výcvik. Demosthenes cvièil slabý hlas a potíže s dechem bìháním po pobøeží a pøekøikováním pøíboje moøe. Nedobrou výslovnost pøekonával mluvením s oblázky v ústech. Nepøíjemný tik, trhání ramene, odstraòoval bodnutím meèem, který mìl povìšený na vìtvi stromu, pod nímž stál. Demosthenes se stal uèitelem øeènictví a pozdìji i politickým øeèníkem a státníkem. Nejvýznamnìjší jsou jeho „filipiky“, tøi bojovné øeèi proti Filipovi II, makedonskému králi, který chtìl Athény zbavit jejich samostatnosti – øeèi O záležitostech Chersonských, O vìnci, O míru. Ve své øeèi používal Demosthenes èasto øeènické otázky (tj. otázka, kterou si sami položíme a sami si na ni odpovídáme): Proè tak hovoøím? Proto abych… Zdùrazòoval silná stanoviska: Ne, tomu tak není, rozhodnì tomu tak není! Pøekvapivì hlasitì položil otázku: Kdo by si mohl myslet, že se tak stane? A po tom všem vy se ještì ptáte, proè záležitosti státu tak dopadly? Jeho vìty byly krátké, úderné, øeè jasná a srozumitelná. Èasto používal pøirovnání a metafor. Demosthenovy projevy byly vzorem a pøedlohou pro øeèníky mnoha generací v Øecku, ale pozdìji i v Øímì.

2.2 ØÍMSKÉ ØEÈNICTVÍ Zdá se mi, že není nic nádhernìjšího nad umìní lidi ve shromáždìní upoutat, mysl jejich si naklonit a jejich rozhodnutí vést, kam èlovìk chce, a odvrátit je, od èeho chce. (Cicero) Øímané zpoèátku bránili pronikání vyspìlých øeckých rétorù a filozofù do Øíma. Ale pøes nepøíznivé snahy se zde postupnì prosadilo politické i soudní øeènictví, urèované øeckými vzory. Slavnostní øeèi se pronášely ve formì pohøebních chvaloøeèí. Z velkých øeèníkù øímské republiky vynikli zejména Cicero, Marcus Antonius, Cato, Brutus, Caesar a další. Nejznámìjším z øímské øeènické školy se stal Marcus Tullius Cicero (106–43 pø. n. l.), jehož vzorem byl øecký rétor Demosthenes. Jeho spis O øeèníkovi (De oratore) je hlubokou úvahou o øeènictví, úloze rétoriky a vlastnostech dobrého rétora. Podle nìho musí øeèník nejen umìt užívat jazyka, volit pùsobivé ar-

HISTORIE A SOUÈASNOST RÉTORIKY /

19

gumenty, hovoøit k tématu, ale pøedevším musí hájit mravnost a peèovat o estetickou hodnotu øeèi. Cicero považoval øeènictví za vrcholnou formu lidských schopností a za nejdùležitìjší souèást politické praxe. Byl zastáncem spojení rétoriky s filozofií, protože obì tyto disciplíny považoval za dùležité souèásti výchovy aktivního obèana a øeèníka. Z dob Cicerona a jeho pùsobení se dochovalo nìkolik desítek soudních a politických øeèí, které jsou mistrovským dílem promyšlené argumentace. Bohatost výrazu Ciceronovy rétoriky byla vzorem pro mnohé jeho souèasníky, ale postupem èasu nabývala na významu a dostala se za hranice antického svìta. O sto let pozdìji po Ciceronovì pùsobení, asi v 1. století n. l., se nejvìtším rétorem doby stal Marcus Fabius Quintilianus (35–96 n. l.). Je autorem dvanáctisvazkového díla o rétorice Institutio oratoria (Základy øeènictví).4 Ve svém kompendiu shrnul poznatky více než pìt set let trvající antické rétoriky a doplnil je svým pojetím øeènického umìní a systémem výchovy. Soudil, že k ovládnutí øeènického umìní nestaèí jen znát pravidla, ale je nutné propojit studium se cvièením a praxí. Propracoval také jazykovou kulturu v systému výchovy od narození do dospìlosti, která ovlivòovala evropské školství ještì dlouho po zániku antického svìta. Quintilianus byl prvním státem placeným uèitelem øeènictví a jeho uèebnice rétoriky byly hlavním pramenem støedovìké rétoriky. Poznámka Vyuèování v antické øeènické škole probíhalo následovnì: uèitel sedìl v místnosti na vyvýšené židli a vyuèování zaèal vyhlášením tématu pro daný den. Podìlil se s žáky o rady, jak k tématu pøistoupit a jak je možné ho rozvinout. Každý sám pak téma podle poznámek zpracoval do projevu. V øeènických školách v dobì Cicerona mìla vybraná témata vztah k životu nebo k soudnímu jednání (k obhájení sporu). Za doby císaøe mìly však zadané námìty menší vztah k realitì. Jakmile žáci text projevu zpracovali, uèitel ho opravil. Pak se všichni uèili projev nazpamì. Vystoupení každého jednotlivce bylo posuzováno uèitelem a spolužáky. Jiné dny byly v øeènické škole vìnovány slohu a kompozici.

4

V èeském pøekladu vyšel v nakladatelství Odeon v roce 1985 výbor z tohoto rozsáhlého díla.

20

/

RÉTORIKA

2.3 RÉTORIKA A STØEDOVÌK Antická øeè jako projev soudní nebo politický, jako øeè oslavná èi poradní, ztratila ve støedovìku na významu. Støedovìké soudy probíhaly totiž zcela odlišným zpùsobem než v antice. Také øeèi politické byly spíše výjimkou. Tìžištì mluveného projevu bylo v té dobì v køesanských kázáních. Až s rozvojem univerzity se zaèala vyvíjet akademická øeè, která mìla znovu svá pravidla, související s antickými zásadami. Rétorika nacházela ve støedovìku uplatnìní pøedevším v psaném projevu. Stanovila a pìstovala, podobnì jako v antice, zásady psaného slohu. Ve støedovìku se vyuèování øeènictví øadilo mezi sedm tzv. svobodných umìní. Ta vycházela z myšlenkového bohatství antiky a byla základní osnovou církevního a svìtského školství až do novovìku.5 Patøila mezi nì gramatika, dialektika a rétorika, které tvoøily základní skupinu; na nì pak navazovala aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Støedovìká rétorika mìla tøi hlavní oblasti: Ars poetici – rétorika psaní veršù. Ars dictaminis – umìní, teorie psaní listù (s tím souviselo i psaní úøedních listin). n Ars predicandi – umìní kázat, které postupuje od pozdnì antických dob a prochází vlastním vývojem. n n

Køesané pøíliš nedbali na svùj rétorický umìlecký projev a museli èasto èelit výtkám pohanù. Omlouvali stylistickou nedostateènost potøebou pouèovat také prosté lidi, kteøí by složitému umìleckému projevu nerozumìli. Pøes veškeré znevažování rétoriky je pro støedovìk smìrodatná výpovìï Aurelia Augustina. Podle jeho mínìní nelze rétoriku, která je sama o sobì bezcenná, nechat pohanùm, aby ji zdobili svými omyly, ale je nutné ji využívat v boji za køesanskou pravdu. Pøitom i ranì køesanští øeèníci respektovali antické pojetí rétoriky. Øeè mìla posluchaèe pøesvìdèovat – persvastere –, mìla v nich vzbuzovat city – movere – a krásným slohem lahodit jejich krasocitu, což byly zásady, které prosazovali i antiètí øeèníci. Nahlédneme-li do Augustinových pravidel køesanských kázání, najdeme tam i tato slova:

5

V Praze se už v roce 1068 tzv. svobodná umìní stala základem výuky ve škole svatovítské a vyšehradské.