,ozdějiji autor začlenil do sbírkv žsbj ndj. Stalingrad je pateticky vanou jako modlitba. Její citová '' roz|ožení kontrastních dějství,
PR Ó ZA
a konkrétními obrazy je přesně jptychu, v improvizované reakci
ránkách zaměření básní ST. K. Ía (1946)' převládl pocitjednoty :hu poetiky českýchbásníků 19. Logicky člení(pravidelnéstrofy, nenování než k metafoře, užívá l charakteru chápe v apelačním V knihách Světtý oblak (1945) ka, ruskébyliny) k legendarizaci
3 a rétorickéverše.
v zahraničnímodboji od:tvímo dobových dramatických _ 1945 (1946) IVANA JELÍNojování smyslové konkrétnosti apsodičnosti.V zahraničívydal vydáno .t945), poezii pohybutblikoval ÓNDRA t,YsoHoRnlja moja, Taškent 1942 aj,). zahraničníspíšehodnotu dokuí u okna, l945; EMIL FILLA, ity, |945; ILJA BART, Písná Bdsně z koncentračního teibora 'lizaci, vyslovuje se ve verších, cí, zobrazených v bezprostředlsodický'
T) řodmínky pro p|ynulý rozvoj česképrózy se v době okupace proti letůmtřicátým značnězměnily: mnozí významníautoři nemohli publikovat (J. Čapek,K. Poláček,J' Weil aj.), nebo museli odejítdo ciziny (E' Hostovský' F. Langer, A. Hoffmeister aj.), anebo publikovali jen na počátku válečnéhoúdobí (V. Vančura. I. olbracht, J. Kratochvíl, M. Majerová aj.). organický vývoj - zvláště modernívětve česképrózy - byl vnějšímizásahy znemoŽněn.Rozpětí žánrovéi tematickése zúžilo,dřívějšívyhraněnost tvůrčíchkoncepcí ustoupilado pozadí,postupněse ztrácel takékontakt s vývojem světovéprózy. Do popředínaopak vystoupila společnáobrana základních hodnot stále ohrožovanéholidského života (silně je zdůrazňováno etické hodnocení)a skrytá či zjevná oslava symbolů nonkonformismu a českétradice. Jednaz hlavníchtendencív próze třicátýchlet, rozvoj epičnosti a vypravěčství, se v letechokupacevyhranila k typu prózy obnovujícíprincipy elementárníepiky a využivajicizejménatémaÍzeživotalidových vrstev a témathistorických či biografických. Vedle tétohlavní tendence se projevila silná inklinace k próze psychologické, introspektivní,u nížbyl zvýrazněn akcent etický. Na rozdíl od let třicátých nemohlbýt dále rozvíjentyp společenské prózy, zejménasyntetický román, pokoušejícíse o totalitu pohledu na sociálnískutečnost,stranou zůstávalanovinářská beletrie,zvláštěreportáŽ,a až na nepatrnépokusy zcela zmize|aprÓza noetická, imaginativnía próza usilujícío jazykovou experimentaci. V době bezprostředníhoohroŽenínárodníhobytí působilamnohá próza jako jinotajný text (tematikou,si. tuacemi,dialogem atp.) a nebylo málo autorů,kteří jinotajné významy učinili základním prvkem díla. Do popředívystoupila funkce národně výchovná' pozornostse obracelaproto více etická ape|ativnost; k tematickýmsložkám,k obměňovánía variování tradičníchlátek a formálníchpostupů.Velký zájem čtenďskéobce o českouknihu, zvláště o původníprozaickou tvorbu, umožnil kvantitativnírust českébeletrie, jistý impuls a i kdyŽ v pruměru poklesla umělecká úroveňnových děl, širokéčtenářské zázemí pÍedstavovalo pro samotnývývoj prózy: vedle románu došlok nebývalémurozkvětu povídkovéhoa novelistickéhoútvaru.
oBNoVA ELEMENTÁRNÍcH PRINCIPÚ EPIKY d kv o v ý c h obnovaelementárníchprincipůepikyseprojevilanejenvpracíchrománových,alp e toavkíé souborech, v nichŽjsou povídky stylizoványjako promluvy určitéhotypu vypravěče'charakterizovaného přímo autorským komentářem nebo nepřímo samotným vyprávěním. Mnozí autoři (například F. Kubka' J. Havlíček,J. John, J' Š.Kubín, J. Weiss, B. Klička, J. J. Paulík, K. Schulz' M' V. KratochvÍl,J. Mařánek, E. Bass, o. Srbová aj.). zdůrazňovali specifiku žánru buď ve virtuózních variacích tradičníchnámětů a kompozičníchprincipů,příznačnýchpro určitéobdobíči určitého autora (ve sbírceMILADY soUČKoVE Školapovídek,1943, jsou k příkladůmpovídky psychologické,romantické,historické,autobiografické,realistickéatp.připojeny dokonce odbornéúvody),anebo vytvářeli rámcovépovídky a povídkovésoubory několika auÍori(Milostný kruh, 1941, uspořádal Josef Šup;Čarovna zahrada, 1944, uspořádala A' M. Tilschová; Dva-
415
náct poutí světem, l941' uspořádal Josef Kopta; Kamenný orchestr,1944' uspořádal Jan Grmela). Rámcový děj Milostného kruhu má funkci spojovacího textu různěstylizovaných vyprávění milostných příběhůpřísluš. níkůrůznýchprofesí,časověi problematikouodlišných(autoři povídek:J. Drda, F. Kubka, J. John, J. Havlí. ček'Z. Němeček,J, Mařánek, J. Durych, E. Bass a J. Kopta)' Vypravěči těchto příběhůjsou bezprostředními účastníky i komentátory děje, obracejíse ke konkrétnímposluchačům, podle nichž volí způsobvyprávěni i jednotlivé odbočky. obdobný postup se objevuje i v téčástivypravěčské prózy, která se orientovalak zobrazeni elemen. tárních hodnot lidského bytí a která základníhodnotyajistoty hledalav lidovémprostředí, v nesloži. tých vztazich do sebeuzavřenéhokolektivu. Lidový žive|'schopnýuplatnit vždy svou vnitřnímravnírovnováhu, se stává osou próz oscilujícíchmezi důvěrněinterpretovanourealitou určitého prostředílokálníhocharakteru a mezi básnickou fikcí, častobáchorkovitépovahy (díla J. Drdy' J. Weisse, E. Basse, V. Neffa aj.) S touto vývojovou tendencí,rehabilitujícía adorujícícitovou nehledanosta,,zdravý lidský rozum..prostých lidí' kjejichž charakteristicejsou využity taképostupy Žánrovérealisticképrózy, souvisí některými rysy ne obyčejněoriginální povídková tvorba JoSEFA ŠTEFANA KUBÍNA. Kubín se jako autor povídkovýchpróz představil teprve v roce 194l, kdy mu bylo již sedmdesátlet. Do tédoby byl znám jako fo|klorista,etnograf a dialektolog, autor knih pohádek (Čarovnékvítí, 1926, Novd lqtka pohádek, 1928 aj.) a částečněi jako literární publicista (Po stopdch Svatopluka Čecha' 1926). Fundamentální folkloristická dťraPovídlq kladské (2 sv.' 1908 a 1910) a Lidové povidlq z českéhoPodkrkonoší|-nI (|922 a 1926) zůstávalapo dlouhá léta známa jen odborníkům, teprve roku l94l vyšel čtenářský výbor Lidové povídlq z Podkrkonoší, doplněný pracemi jiné provenience. V prvníchtřech knihách 'jivínských rapsodií..(Jivín = Jičín)- Hroznti chvíle(1941)' BIesIg nad hlnou (1942) a Srdce v bouři (|944) - jsou tragikomicképříběhy situovány do maloměsta na konci 19' století. V duchu lidovéhovypravěčstvípíšeKubín dějovějednoduché,,povídačky.., ',humorky,,,1ejichŽanekdotické jádro, osudy postav a figurek, je méněpodstatnénežsamotnájazyková výstavbatextu, využívající hovorové. ho, nářečníhoi spisovnéhojazyka a opírajícíse o bohatézdroje lidovéfrazeologie,o hovorovépříměry,kon. krétnímetafory, rčenía obraty. Kubín, aktualizujícílidovou slovesnost zejménav skazovém,rozprávkovém stylu' střídá různédruhy promluv, ''přímá řeč bez uvedení přeskakuje z vypravěčena hrdinu a od něho k apostrofám a k vložkám a k úslovím..(V. Vančura),v popředíje stále sám akt vyprávění, nikoli snaha o obratnéinscenování zápletek. Kubínovy povídačkypředstavují nečekanýa překvapivý vpád lidového živlu do tehdejšíprózy' Jestližese tento autor opíráo lidovou slovesnost'u ostatníchprozaikůobdobně zacilených jde o úsilí, které bezprostředně vyrůstá z jednévětve moderní prózy, zejménaz tvorby Karla Čapka. V prvotině Městečkona dlani i v dalšíchdvou románechŽlvávoda a Putování Petra Sedmilháře se JAN DRDA (19l5_1970) projeviljako prozaik usilujícío obnovu čistéepičnosti,prozaik, kterýje bohatě zasvěcen do techniky příméhovyprávění lidových vypravěčů.Bohatě rozvrstvená fabule Městečkana dlani (1940)je rozvíjenav re|ativněsamostatných,uzavřených nebo souvisleji sledovanýchdějových pásmech'ježjsouk sobě přiřazována, aniŽ docházi k jejich hierarchizaci.Žádná z postav a figurek předválečného idylickéhomaloměsta Rukapáně nezaujímá v románu dominantnípostavení,všechny se podílejí- i když různou měrou - na pluralistickémobraze harmonickékolektivity, dynamizovanésociálními a osudovými Zvraty; ale i tyto konfliktní situace jsou virtuózně integrovány do žánrovéhorámce. Autor pÍecházíod příběhu k příběhu' děj se mu rozpadá na pestrý sled epizod, spjatýchčastojenvnějšímisouvislostmi,ale právě tato uvolněná románová strukturaumožňovalaširoký záběr' postihujícímnohovrstevnatoukomplexnost uzavřenéhofiktivního světa, jenž byl Drdou objeven jako svět smyslově konkrétníchreálií,tvořícíchnedílnousoučástvnitřně celistvých a pudově elementárníchpostav sedláků,havířůa řemeslníků. obšírnějšía pestřejšírozvinutí báchorkovitých a fantazijních motivů vedlo v románu Putovtiní Petra SedmilfuÍře(1943) k da|šímuuvolněníkompozičníjednoty celku. Překvapivépříběhybláznivéhosnílkaa do-
476
jsou ÍeÍ brodružného poutníka v kon vypravěče, v hodnocení od sn odděleny ,,skutečné..déje uplatnila Sedmilháře vání Petra Toto při: oikareskníhorománu. poslo časové prosté v nerozvíií vzájemt a mění často se ného, (ie to patr autorovy pozornosti všakod Ž umístěn)' záÍoveňse a po l touhy po dobrodružství platnost se u DrdY Projevila ionograficky koncipovanéh v pozt krizi smysl svéhoúsilí vítězitnt iistot' umožňujících vodě oooarir se Drda v Evé Íománu. osychologickému a rt Na hranicích pohádky wElss ském městečku JAN zme účelovost je cizí iemuž reakc nepředvídanými který a básn člověk stal ,'dítětem motiv iinotajný pohádkový Jednou z nejpopulárnějš opíra berto (1947). Autor, všech vzáiemnou svázanost .o"iální kolektivity. Basso it k osudům několika typů. ch1 (například typ dělného, zastřít značnoukompozičn pro rodovou kroniku.žánr a riálu nebyla plně využita již neš spojila s realitou.., mal deseti povídek Lidé z vyprá odlišných ve formě hi úvaha, příběh' příhoda' pov němž je příliš patrný \ Zřetelnou krizi v díle (1939) a románBůhzbyt k ských rodin. orientaci pás z několika dějových dvou dětí anticipuje a spt vuje prostředí pražskéh pásmo románu' takzvan v kriminá ti, jež vyúséují sové posloupnosti,obra
ldal Jan Grmela). RámcovÝ milostných příběhůpříslušF. Kubka' J. John, J. HavIííběhůjsou bezprostředními chŽ vo|i způsob vyprávění a k z o b r a z e n íe l e m e n dovémprostředí.v nesložilou vnitřní mravní rovnováprostředí Iokálního charak-
E. Basse, V. Neffa aj.). avý lidský rozum.. prostých souvisí některymi rysy neko autor povídkových próz n jako íolklorista, etnograf
928 aj.) a částečněi jako ;tická díla Povídky kladske ) zůstávalapo dlouhá léta , z Podkrkonoší' doplněný (1941), Blesky nad hlavou něstana konci 19. století. orky..' jejichž anekdotické xtu' využívající hovorovéo hovorové příměry, konskazovém, rozprávkovém !če na hrdinu a od něho
t vyprávění, nikoli snaha tpivý vpád lidového živlu :aikůobdobně zaci|ených orby Karla Čapka' Petra Sedmilháře se JAN který je bohatě zasvěcen ltečkana dlani (|94O) je pásmech,ježjsouk sobě
ho idylickéhomaloměsta yŽ různou měrou _ na
ni zvraty; ale i tyto kon_ říběhu k příběhu, děj se tato uvolněná románová řeného fiktivního světa, 'učástvnitřně celistvých :ománu Putovóní Petra bláznivéhosnílkaa do.
brodružnéhopoutníkajsou reflektovány v několika perspektivách (v bezhraničnéfantazii ústředníhohrdiny, v hodnocenívypravěče,v komentářích dalšíchpostav), anižjsou tímto rozdílným přístupemjednoznačně odděleny''skutečné..děje od snových, Sedmilhářem vymyšlených.Drdova bobatá fabulačníinvence se v PutovaníPetra Sedmi|hářeuplatnila v rozvíjenívelkéhomnoŽstvíscén,kteréhlavnípostava vo|ně spínána způsob pikareskníhorománu. Toto přiřazování relativně samostatných příběhůnepůsobímonotónně, neboéfabu|e se nerozvíjív prostéčasovéposloupnosti, ale časovéroviny, ve shodě se stálým přeskupováním reálného a ireálného,se často mění a vzájemně prostupují. Konkrétni charakterizačnídetail je i v tomto románu ve středu autorovy pozornosti 0e to patrno zejménav kresbě figur vojáků a obyvatelůjihočeskéhovenkova, kamje děj umistěn)'zároveň se však od žánrovéhorámce odpoutávátim,že z postavy Sedmilháře vytváří symbol lidské touhy po dobrodružstvía po nalezení,,pravdy světa...Tendence vtisknout protagonistovi děje symbolickou platnostse u Drdy projevila již v románu Živtivoda (l94l), kde si poprvé ověřoval introspektivnípojetí monograficky koncipovaného románu' Próza o umě|ci, který nalezne po hluboce proživanétvůrčía citové krizi smysl svéhoúsilív poznání mravníchzakladůživota,je zároveň prózou o hledání a nalezenívnitřních jistot,umožňujícíchvítězit nad rozkladem a z|em. I když sám název románu upomínána pohádkový motiv, oddálil se Drdav Živé vodě od bohatě fabulovanéfantazijníprózy, aniždospěl ke kompozičně sevřenému psychologickémurománu. Na hranicíchpohádky a rea|ity' snu a skutečnostiosnoval jinotajnévyprávěnío Krakonoši v podkrkonošskémměstečkuJAN wElss. V románu PřišeI z har (|94|) je báchorkovitý svět totožnýse světem dítěte, jemužje cizí účelovostzmechanizované'odlidštěnécivi|izace. Podstata poselstvítajemného,,Krakonoše.., který nepředvídanými reakcemi uvede do pohybu strnulý Život maloměsta, spočívá v přání, aby se každý člověk stal ,,dítětema básníkem...Popisně realistický ráz Weissova díla však znemožnil, aby byl ústřední jinotajný pohádkový motiv organicky začleněn do celkového plánu díla. Jednou z nejpopulárnějšíchčeských knih se v době okupace stal román EDUARDA BAssE Cirkus Hwnberto (1941). Autor' opírajícíse o dokona|ou znalost reá|ii z nejrinnějších profesí a prostředí, zdůrazňuje vzájemnousvázanost všechsložeksvěta manéŽe'který se stal konkrétnímsymbolem velikosti a sílyjakékoliv sociální kolektivity' Bassovo kronikářské pásmo je sice plné epizod a odboček,ale autor se stále vrací k osudůmněkolika typů,idealizovaných tak, aby se mohly stát reprezentantyzákladních mravních postojů (napříkladtyp dě|ného,chytréhočešství)' Fabulačnívynalézavosti změny tempa vyprávění nemohly ovšem postupů'příznačných zastřítznačnoukompozičníuvolněnost,kteráje způsobenaspojovánímrůznýchtvůrčích pro rodovou kroniku, žánrovou drobnokresbu, reportáŽ, společenskýromán a idylický obrázek. PřemíÍamate. riiílunebyla plně využita ani v rozsáh|épróze, a proto něko|ik samostatných příběhů'v nichž se opět ,,fantazie spojila s realitou..,již nešlo ani do Značněuvolněnéhorománovéhocelku vtělit. Bass proto vytvořil cyklus deseti povídek Lidé z maringotek (|942), spjatých rámcovou jednotou střídajícíchse vypravěčů' vzájemné jednotlivých prací:proslov, vzpomínka, odlišnýchve formě vyprávění. Tento rys je zdůrazněni označením úvaha,příběh,příhoda,historie aj. V dějově sevřených prózách si Bass počínásuverénnějinežv románu, na němžje přílišpatrný povídkový základ. Zřetelnou krizi v díle VLADIMÍRA NEFFA signa|izovalazběžněnapsanážánrovágroteska Vyhnaníz ráje (1939)a románBůh zbytečnosti(l939)' v němžautor pouze obměňoval svédřívějšíprózy o rozkladu měšťan' ských rodin. orientaci k novému typu vyprávění dokumentuje Třinóctá kontnata (1944), román vytvořený z několika dějových pásem, vzájemně kontrapunkticky spjatých. Fantazijnípředstavivost a romantická hra jehožklidný protipól předstadvou dětíanticipujea spoluvytváříosudy podivnéhomanželského trojúhelníku, vuje prostředípražského Ostrůvku(Kampy). obyvatelététosvérázné částiměsta,drobnířemesIníci,tvoří další pásmorománu,takzvaný chór. Z těchtorůznýchrovin jsou vzájemně osvětloványjednotlivépostavy a událosv kriminální záptetce,rozkolísávajícívztah reálnéhoa fiktivního Živlu. Autor vypráví děj v čati,jež vyúsťují sovéposloupnosti'obracíse přímo ke čtenáři,komentuje průběhděje,jeho peripetie i rozuzlení ,'tajemství...
Neff je obratný fabulátor, má bohatý smysl pro psychické motivace' zejménadětských postav, je dokonalý znalec pražskýchreálií, kterév románě vytvářejí harmonický obraz relativně uzavřenéhosvěta. Na Kampu Neff situoval také komorní nove|u Marie a zahradník (1945), střídmě vyprávěný příběh epizodních postav Třinácté komnaty. Tim, Že próze byl znemožněnsvobodný vývoj, v němžby rozvíjelace|ou škálu možnostíobjevenýchmo derníliteraturoutřicátých let, vytvořila se situace,kdy se mnoho autorůuchylova|o k aktualizacimtradičního rea|istickéhovyprávění, u něhož byl dominantníaspekt etický, výchovný, národně buditelský, anebopouze zábavný. Proti těmto tendencím,usilujícímpřesvědčitčtenářeo reálnosti vyprávěnéhoděje tradičními realis. tickými a natura|istickýmipostupy, vznikla reakce zdůrazňující roli vypravěče'který skutečnostumě|eckého d í l au k a z u j e j a k of i k t i v n í ; v y p r a v ě č i n s c e n u j e , , o b j e k t i v n í . . v y p r á v ě n í , o d h a l u j eu m ě l o s tu, z a v ř e . nost' modelový charakter uměleckéhodíla. JOHNÚV ',román p|ný touhy, lásky a pustošícívášné.Moudrý Engelbert (1940) s|eduje životníosudy ČeňkaEngelberta,jehož dvě lásky - ze šlechtickéhoaz občanského prostředí- určujíi dvojí společenský okruh, popisovaný autorem s dokonalou znalostí dobovéhoa lokálního detailu. Dominantní role v tomto románu je určenavypravěči, který je stylizován jako zpravodaj referujícío jevech a událostech,jejichž skutečnáexistence je kromě toho podepřena fotografickými portrétyhlavních postav. Tímto registrujícím svědectvímse však vypravěčnevyčerpává.Projevuje se zároveň jako ironický komentátor,majícísmysl pro glotesknosti tragiku lidskéhoosudu,jehož podoby vytváři. Hlavní pásmo - klasickévyprávění- přerušují odchylky' úvahy, reflexe, vsuvky, které vychy|ují autenticitu z tradičníhorámce románovéhopříběhudo roviny subjektivní'kdy do popředí vystupuje sama funkce vypravěče,jeho organizace vyprávění.Ironickým analytikem zůstal John i v souboru pěti povídek Dořini milenci a jiné kratochvíIe(1942), plných paradoxních a groteskníchscén,v nichž se setkává sen se skutečností. vážnosts komikou, humor s tragikou. V próze Bel canto ( 1944) MILADY souČKovÉ je přímo před čtenářemdemontovánmechanismusromá. nové fabule, autorka odkrývá vztah skrytéhom|uvčíhok fiktivnímu ději, bezprostředněformuje charaktery postav'inscenuje,,autentičnost..projevujednotlivých osob,jejichžosudy (všední údě|i touhapo slávě)jsou parodovány a ironizovány. Součkovácílevědoměreagovalana hlubokou krizi česképrózy, spočívající v konvenci a manýře' ježzejménav dobácb okupace se rozbujely nebývalou měrou. odpor proti ,,individualistické psycho|ogizujícílibovůli..se projevil ze1ména v dvojici románůodkaz (|94o) a Zakladatelé(1941).V obou je sledovánahistoriemaloměstskéhoa měšťanského románech,volně spolu souvisejících, rodu v mozaikovitém sledu scéna událostí,zobrazovanýchjakoby bez příméúčastiautora.Součkovák sobě řadí navzájem příčinně nesouvisejícíútržkyrůznýchrozhovorů,simultánnídojmy postav,vnitřní monology, fragmentárnípromluvy, popisy a výroky' jejichž mluvčínenípřesně pojmenovánl vzniká tak napětímezi realistickým obrazemurčité sociálníkolektivity a vnitřním světempostav,odkrývajícíchstereotypnosta bezobsažnost existenceměšťanského světa.Tradičnípodoba rodovékroniky nebo mravoličného maloměstskéhorománu je zde nepřímoparodo. vána. V tétoskrytě polemicképróze se autorcepodařilo objevně postihnoutatmosférua,,kolektivní přiznačnost..prostředí,tak častozpodobovanéhov česképróze.
HIsToRICrcÁpnÓzA A RoMÁNovÁ BIoGRAFIE S obrodou vypravěčsképrózy ízce souvisel takérozmach prózy historické,která stála po roce 19 l 8 - až na nepatrnévýjimky - stranou zájmu moderníchčeskýchautoru.V době bezprostředníhoohroženíčeského národa nacismem, kdy v umění vystoupi|y do popředífunkce národně burcující'nastal nový rozvoj historické beletrie,jež však byla v mnohémpop|atnátradičnípróze realistickéhoi romantickéhotypu. Spisovatelésice usilovali tuto Závislost překonat novým výkladem ústředního konfliktu nebo hlubšípsycho|ogickouanalýzou,
418
ale často ulpěli na alegoric} z na pestré fabuli' tvořené t která látkou, a historickou Ž. v tomto podařilo obohatit čura,K. Schulz aj.). Nejvyhledávanějším útv
vitě vyjádřený (FRANTIŠI m",ů ,o,te,1940; ZDENř ZDENĚK BÁR, 1904-198 aj.). Simplifikace dějinnýc přerodu protagonistůpříbě
ho typu představují romár popi evokující v obšírných Dubroyník NA ŠRÁMKA pc základem a idealizující nt vyprávění' historických hi: beletrizací běŽnou se s V tradicích národněbut
zpřítomňující svůjzá ,,nalézÍiposilu pro
dějin,
is+s'LnoNrÝNAMAŠ
I-Jveselého rytířswa, 194 skutečností'Íozpor, kte4
rozvinout) i ve vnějškov se objevilo mnoho detai trilog V ,,rožmberské
,,českýchproblematiků.. mravní labilitu činůurč Vok,1938, Romance o 2
vyprávění, zběžněsesta materiálu a zesiloval se (|| románu ohnivý déšť let 14. století,a ke knizt RA JEŘÁBKA (Hleda rozhraní doby mezi pol
světůautor projektoval ných dějů a z^pletek, i Někteří autoři se pol
konfliktu, který oscilu vytvářeným.Tato hi: zájmu je určitý typ' st Novoklasicistická t
ných historických příb (SlcYtsbj'jezdec ' 1941' ry, soustřeďuje se vžc
:tských postav,je dokonalý avřenéhosvěta. Na Kampu ý příběh epizodních postav
alečastoulpěli na alegorickémtraktováníděje, na kombinaci realistickéhopopisu a romantických motivací' na pestréfabu|i, tvořené ze statických scén.objevil se také rozpor mezi lidovýchovným posláním díla a historickoulátkou, která byla násilně přizpůsobovánadobovémuúčelu.Jen několika málo spisovatelůmse podařiloobohatitv tomto žánručeskouliteraturuo práce umělecky významnéa vývojově iniciativní (V. Van-
J moŽnostíobjevených moo k aktualizacím tradičního tě buditelský, anebo pouze néhoděje tradičnímirealis-
K. Schulz aj.). čura, Nejvyhledávanějšímútvaremsesta|a historická kronika, opírajícíseoetickýkonfliktnamnozetezovitě vyjádřený (FRANTIŠEK NEUŽIL, nar' l907, Plemeno Hamrů, l940; JAN KNOB, 1904_1911, Z plamenůroste, 1940; ZDENĚK RÓN, 1889_1948, Větrov, |941; ANToNIN ŠRÁMEK, Píseň a pluh, 1943; Lide na povrchu, 1941 ZDENĚK BÁR, l904-198o, Než zahoukla siréna, |947; BEDŘICH coLoMBEK, aj.).Simplifikace dějinných událostí,jež tvoří kulisovitépozadímravního,častoromaneskně motivovaného přeroduprotagonistůpříběhu'jde ruku v ruce se simplifikací psychologie postav.Ucelenějšídílakronikářského typu představujíromány VOJTĚCHA MARTÍNKA Stavy rachotí (l939) a Kamenný řád (|942), píesné
erý skutečnostuměleckého odhaluje umě|ost, uzavře)40) s|eduje Životní osudy .určujíi dvojí společenský Dominantní role v tomto vech a událostech, jejichž ostav' Tímto registrujícím mentátoÍ,majícísmysl pro cké vyprávění _ přerušují
l románového příběhu do zace vyprávění' Ironickým |9 42), p|ných paradoxních nor s tragikou. rtovánmechanismusromátředně formuje charaktery iděl i touha po slávě) jsou zprózy, spočívající v konor proti''individualistické tkladatelé(1941). V obou réhorodu v mozaikovitém bě řadí navzájem příčinně ', fragmentárnípromluvy, ilistickým obrazem určité nost existenceměšéanskétu je zde nepřímo parodo:ru a ,,kolektivnípříznač.
stála po roce 1918 _ až edníhoohroženíčeského al nový rozvoj historické 10 typu' Spisovatelésice sychol ogi ckou ana|ýzou,
v obšírnýchpopisech historickéa krajovélokality, ale i tyto práce, podobnějako trilogie ANTONÍevokující NA ŠRÁMKA Dubrovník (l939), HořluÍ léta(1939) a Vzpoura (1940)' trpí disproporcímezi deskriptivním základema idealizujícípovahokresbou. Autoři etických historických próz příliš lpěli na tradičnístruktuře historickýchvyprávění, nepokusili se radikálněji obměnit schémarealistickékronikářsképrózy, spokojovali se s běžnoubeletrizacíhistorických skutečností sociálních nebo politických. V tradicíchnárodně buditelskýchhistorickýchpróz pokračovaliautoři románových obrazů z národních dějin, zpřítomňujících- v konfliktech i v postavách - prob|ematikuče:.kýchdějin' v níž měl čtenář posilu pro svůjzápas..(KAREL NoVÝ, Rytířia lapkové,l940; VÁCLAV KAPLICKÝ , Kraj kalicha, ,,nalézti 1945;LEoNTÝNA MAŠÍNoVÁ' l882-197 5' Tišív zemi,1940; MIREK ELPL, Tři zlatépohóry, 1940, Důl U veseléhorytířsna' 1943' aj')' Aktualizačnízřetel častonásobil rozpor mezi dějovou osnovou a historickou příběhuji nedovolila plně rozpor' který se projevil v oslabeníautorskéinvence (,,historičnost.. skutečností, rozvinout)i ve vnějškovékresbě prostředía dobových událostí(snahao historickou věrnost způsobovala,že se objevilo mnoho detailůdokumentárnípovahy, s dějem bezprostředněnesouvisejících)' V ,,rožmberské tri|ogii..uplatnil JIŘÍ MAŘÁNEK aktualizačnizÍete|zejménave výstavbě titulníchpostav problematiků.., kterésituoval buď do protikladnýchkulturníchproudů,nebo do prostředíodhalujícího ,'českých mravnílabilitu činůurčitéhojedince,nebo do neklidných událostí,jež uspišujíhrdinovu vnitřní krizi (Barbar Vok, 1938, Romance o Zivišoyi, 1940, Petr kajícník, 1942). Aniž se změnila romanesknost improvizovaného vyprávění,zběžněsestavenýsled situacía scén,uvolňovala se postupněautorovazávislost na dokumentárním materiálua zesiloval se mravní akcent. Čtenářskýúspěchtrilogie podnítil Mařánka k dalšímuhistorickému (1944), zobrazujícímuv bohatě rozvinutéfabuli prostředísedmdesátýcha osmdesátých románuohnivý déšť let 14. století,a ke knize povídekŽivénóvraty (1944).Románová tritogie Legenclaztracenéhovaku ČBstMÍRA JEŘÁBKA (Hledači zlata, 1938, Medvědí kůže,1939, Bohové opouštějízemi, 1939) je situována na rozhranídoby mezi pohanstvíma křesťanstvím, tedy do údobí,z něhoŽje velmi má|o pramenů.Srážku dvou světůautorprojektovaldo privátníchosudůpostav,ponejvícedo milostnýchhistorií,do vnějškověkonstnlova. ných dějů a záptetek, a ztráci tak ze zřetele básnickou koncepci přechodné a dramatické doby. kruhu soustředěnímk osudovému Někteříautoři se pokusili vysvobodit historickou beletrii zezačaroyaného konfliktu,který osciluje mezi časověvymezeným významem příběhu a významem odlišným' dějinami nově d e s k r i p c ev, e s t ř e d u v y t v á ř e n ý mT.a t o h i s t o r i c k á p o d o b e n s t v í l i d s k é h o o s u d u s e z b a v u j íp ř í l i š n é je zájmu určitýtyp, souznícís dramatickými osudy přítomnosti. Novoklasicistická tvorba FRANTIŠKA KUBKY vyústilav době okupace do tří cyklů přesně koncipova. nýchhistorickýchpříběhů,spjatýchnavzájemspolečnýmtématemnebojednotnýmrámcem povídkovéhocelku (Slqtsbýjezdec, 194|, Pražskénokturno, |943, Karlštejnskévigilie, l 944). Kubka patří mezi zkušenéfabulátory' soustřeďujese vždy k jednoduchémuději, jehož základ tvoří vynalézavěosnovaná situačnízápletka nebo
4'79
osudový konflikt. V souboru Slqtsbýjezdec k sobě přičlenil ruzné typy krátkých próz (pohádka, legenda, povídka, útvarbliŽici se reportáži aj. ); každý příběh, zachycený v dramatické zkratcebez epických a úvahových odboček'je spjat s ostatními obdobnou osudovou problematikou a zároveň osamostatňován svou jedinečností, vižici se ke zcela konkrétním postavám, ke konkrétnímu prostoru a času (práce začinaji dobou křižáckých výprav a končí první světovou válkou). Do povídkového souboru Pražskénokturno shrnul Kubka příběhy z pražskéhoprostředí, s nímŽ často kontrastuje postava cizince, a rozprostřel je do širokéčasovérozlohy (Praha svatováclavská, husitská, táborská, tereziánská a předbřeznová). I tentokrát tvoří obsah povídek osudové zvraty jednotlivých postav, ale děj vyprávění neníjiž tak soustředěný jako ve Skytském jezdci' Třetí soubor, Karlštejnskévigilie,je stylizován do podoby renesančníhorámcového vyprávění, v němž nepříliš rozvinutý příběh o nemocném králi Karlu IV. ' který se léčína hradě Karlštejně posloucháním vyprávění svých přátel, sjednocuje různépovídky, navozující dojem bezprostředníhoprojevu (postavy se střídajíve vyprávění milost. ných příběhůz ruzných dob). Profesionální historik MILOŠ vÁclAv (l904-1988) hledal v historických látkách KRAToCHVÍL odpověď na otázku po smyslu lidské existence v konkrétnímdějinnémplánu. Tomuto záměru nemohla ovšem stačit tradiční kronikařská metoda, ani takzvané objektivní vyprávění' Kratochvíl prózu zesubjektivňuje, introspektivním pojetím problematizuje vztah člověka a dějin' subjektu a objektu, časovéhoa nadčasového. Jižjeho debut, triptych ,,tříbratří..Bludnó pouť (|939)' je prost jakékoliv žánrovosti a fabulačníchklišé,důraz je položen na útržkovitý sled extatických pocitů člověka unikajícího z prázdnoty života do prázdnoty smrti, na fantasmagorické obrazy totálního rozkladu (děj se odehrává v době pobělohorské), proti němuž autor v závěru vytvořil protipól v daleko méněpřesvědčivélyrické evokaci rodnézemě a rodovékontinuity. Vrcholným Kratochvílovým dílem je monografický román z rudolfínské doby osaněIý rvóč (|941); dobrodruh a válečníkRussworm pÍecházíod události k události, od příběhu k příběhu' ale tato pestrost se posléze mění v prázdnotu, v život zbavený účelua nadosobní platnosti. V tomto ,,románu lidského hledání, osamělosti a strachu..vytvořil Kratochvíl podobenství k tragédiilidského bytí, které nena|ézáani v sobě, ani mimo sebe pevnou oporu, moŽnostspočinutí'aje proto vydáno nepokoji a nicotě. Vnitřním monologem,polopřímouřečí, úvahami,promluvami určenýmihrdinovi příběhu' zbavuje Kratochvíl román ilustrativnosti a výkladovosti' obdobně monograficky koncipovaný jako osamělý rváč je i dalšíKratochvílův román Krdl oblékÍ halenu (|945), jehož ,,osamělýmhrdinou..je Václav IV' osamostatňováníjednotlivých scéna příběhůse v tomto románu dějejiž na úkor fabulačnícelistvosti ajednotné koncepce. Méně charakteristický pro Kratochvíla, ale velmi příznačnýpro dobovou zálibu v povídkových cyklech, je soubor legend, ba|ad a romancíPovídlq o lásce a smrti (|943)' soustřeďující deset příběhů' kteréjsou stylizovány podle literárních projevů doby, o níž pojednávají(počínajedobou Kristovou a končepřítomností). osamocený pokus o moderní historickou prózu představuje první dil tetralogie JAROSLAVA DURYCHA (|. Země, l940, všechny čtyřídíly až posmrtně |969), jehožčásti byly tištěnyjiž na po. Služebnícineužiteční čátkulet třicátých. Ústřední postavujezuitského novice, připravujícího se cílevědomě na misionářskou dráhu, jejímžvyvrcholením je mučednická smrt světce, vyznačujejednota pevnévů|ea fanatickévíry v nutnost plnění božíhozáměru. Metafyzická perspektiva lidského životaje zde postavena proti světskéúčelovosti,rozhlodávajícíi tehdejšíkatolickou církev (druhá polovina l6. století).Postavy Durychova románujsou zbaveny vývojové dynamiky' děj se drolí na statické scény, epizody a odbočky, styl je barokně ornamentální, s přemírou obrazných pojmenování. Úsilí vyhnout se konvencím a schématům historickéhorománu dosáh|o vrcholu v monumentálnímtorzu VLADISLAVA VANČURY obrazy z dějin nóroda českého(3 sv., l939, 1940, třetí, nedokončenýposmrtně 1948' v úplnější verzi l95l). Tato ,,věrnávypravovánío životě,skutcíchválečnýchi duchu vzdělanosti..měla být původněpracíkolektivní (přípravyse účastnilinapříkladMilada Součková,Jiří Mďánek aj.), ale posléze se plánu osmisvazkových obrazů ujal sám Vančura' Autorovo pojetí úkolu vyrůstalo z představy blízkosti
480
a podobnosti práce dějepisr sk a zjištěnýchskutečností, povídkařském... Sw smyslu postav, v zobrazení událot orientován častými pfipom přítomnost do pozadí, věot historie, ale individuální čir tok dějin. Vančura je stříd k rozvinutí básnické invent a naopak vyprávění se rozt jejichŽ název většinou přesn
roveň však vtiskla dilu ráe 1 mu materiálu: v rozsáhlejši1 leno rovnováhy mezi imagi rozvinutější,vzdaluje se pů
vztahů' utvářejícíchpodobu dějů autor transponoval do t ním: ,,Chcete slyšetpovídk Iéta)anebo vytvořil cyklick příběhti z doby, kdy se v Če třetího dílu, v němžudálost vančurovskou postavou (Kt
Vančuruv příklon k čes ale také pokusem uměleck vystupujícíhoj ako součástn člověka a světa, je u Vanč proměnlivost je určenamož
individua na společnosta t zdÍtrné'bývá unášenomohr doznávajíc změn... U Van stojícíchzdánlivě na samém usilujících vědomě o formc Postavy spojujícívnějš a nicoty se objevily v rámcc který situoval baladickéi Rožmberků,usiloval o hist Vančurova,,věrnávypra Husa, Jaros|av Charvát a l k tradičním,v podstatěrom se jim jevila daleko dram
věnovali značnoupozornos jícího historické doku Ze seriálu popularizují kroniky" EDUARDA BAS
nebo v detai|nícharakteris
:h próz (pohádka, legenda' po. ltcebez epických a úvahových nostatňovánsvou jedinečností, íce začinaji dobou křižáckých lkturno sbmuJ Kubka příběhy l je do širokéčasovérozlohy áttvoří obsah povídek osudové Skytskémjezdci. Třetí soubor' ění, v němž nepříliš rozvinutý háním vyprávění svých přátel' se střídajíve vyprávění milosthledď v historických látkách omuto záměru nemohla ovšem ochvíl prózu zesubjektivňuje' :ktu, časovéhoa nadčasového. vosti a fabulačníchklišé'důraz oty života do prázdnoty smrti, élohorské)'proti němuž autor něa rodovékontinuity. Vrcholznělý tltÍč (194|); dobrodruh e tato pestrost se posléze mění r lidského hledání' osamělosti |ézáani v sobě' ani mimo sebe t monologem'polopřímou řečí, ilustrativnosti a výkladovosti. lův román Król oblél
a podobnosti práce dějepisce a umělce: ',Lidské vědění postihuje jen trosky života. Zmo'cňuje se záznamů a zjištěných skutečností,skládáje v souvislost, propůjčujejim význam řady, a koneckoncůje interpretuje ve smyslu povídkářském...Svůj cíl ovšemVančura spatřoval ve vyprávění příběhů'v evokaci,korrk.rétníehprojevů postav, v zobrazeni událostí, vzájemně volně vazaných chronologickou posloupností (čtenář je auÍorem orientován častými připomínkami jednotlivých dat). Kronikářský postup v prvním díle odsouvá Íilrtorovu přítomnost do pozadí' věcné vyprávění tlumí citovou účast'děj se nerozvíjíjako součást barvitého obrazu historie, ale individuální činje stále projektován do souvislostícelkovýchjako částpodmíněnái.podrniňující tok dějin. Vančura je střídmý zejména tam, kde nedostatek vědeckých zjištění přímo vybízí romanopisce k rozvinutí básnické invence (krátká kapitola o příchodu Slovanů do českých krajin, o říši Sámově aj.)' a naopak vyprávění se rozvíjí do šířetam, kde to badatelský výzkum umoŽňoval' Volba krátkých kapitol' jejichŽ nánev většinou přesně vymezuje úsekpřevyprávěné skutečnosti,umožnila sice dynamizovat colbk, zároveň však vtiskla dílu ráz příliš letopisecký. Již v úvodnímsvazku se objevil také odlišný přístup'kdějinnému materiálu: v rozsáhlejšípovídce o Kosmovi má kronikářský postup svůjpandán v příběhu' v němžje docíleno rovnováhy mezi imaginací a historickou věrohodností.Podobně i v částiSelskéknížeje dějová'osnova rozvinutější,vzdaluje se původnímuzáměru převyprávění a směřuje více k tvorbě básnického obrazu lidských vztahů,utvářejících podobu národních dějin. Proměna způsobu vyprávění pokračujev druhém díle' kde řadu dějů autor transponoval do povídkovépodoby (kapitola o Závišovi z Falkenštejna začiná pÍiznačnýmoslovením: ,,Chcete slyšet povídku o milkovaní a zradě?*) nebo je stylizoval jako vyprávění přímých účastnikil(Zki léta) anebo vytvořil cyklický útvar,jehož ústřednípostava se nicméně nestává dominantou příběhu (Iťáftolik příběhůz doby, kdy se v ČecfuÍchzaklddala města), Htedání nové vypravěčskémetody bylo dovršeno v torzu třetího dílu, v němž události z doby posledních Přemyslovcůjsou sjednocovány místem (Zbraslav),i.typickou vančurovskou postavou (Kmitas). Vančuruv příklon k českým dějinám nebyl pouze výrazem dobové snahy o aktualizaci historických'látek' ale také pokusem umělecky realizovat obraz člověka vynořujícího se z nekonečnéhočasovéhoproudění' vystupujícíhojako součástnedozírnésociální kolektivity' Vztah individua a nadosobních společenskýchoelků' člověka a světa, je u Vančury objevován v nových podobách a dimenzích jako vztah proměnlivý i stálý: proměnlivostje určenamožnostírealizovat individuální podstatučlověka,trvalostje dána stálým působením individua na společnosta společnostina individuum' ,,Konání,..píšeVančura, ',nechéje již obludné.nebo zdárné,bývá unášeno mohutným proudem skutků |idí ostatních...,na ty skutky naráži a je proměňuje, samo
gieJAROSLAvA DURYCHA hožčástibyly tištěnyjiŽ na po'ědoměna misioniářskou dráhu,
doznávajic změn... U Vančury se objevuje zejména dvojí typ postav: typy lidí přírodních, spontánních, stojícíchzdánlivě na samémokraji společnosti,kteří jsou jakoby vlečeniproudem událostí' a typy lidí volních' usilujících vědomě o formování skutečnosti,o reaIizaci svých cílů. Postavy spojující vnějšíelementárnost projevů s vnitřním prožitkem kontrastnosti Žiyotaa smrti, smyslů (J bratra celéhosvěta (19'&1),'Autor, a nicoty se objevily v rámcovém vyprávění FRANTIŠKA HEŘMÁNKA ktený situoval baladické i rozverné příběhy hospodských kumpánů na Třeboňsko, do doby posledních
a fanatickévíry v nutnost plnělti světskéúčelovosti,rozhlodálva románu jsou zbaveny vývo-
Rožmberků,usiloval o historickou věrohodnost zejména uchaizaci přímých promluv postav. Vančurova,,věrná vypravování..' která se opírala o spolupráci odborníků,členůHistorické skupiny (Václav Husa, Jaroslav Charvát a Jan Pachta), byla - podobně jako jiná díla - také výrazem nedůvěry umělců
okně ornamentální' s přemírou
k tradičním,v podstatě romantickým postupůmhistorické prózy. Autentický detail' sama historická skutečnost se jim jevila daleko dramatičtějšía bohatšínež vymýšlené romaneskní fabule a zápletky. Někteří autoři pojednání, převyprávěvěnovaliznačnoupozornosthistorickýmfaktůmavytvářeližánrbeletrizovaného jícího historické dokumenty. Ze seriálu popularizujícíchčlánků,psaných v roce 1938 pro Lidové noviny, vznikl první díl, ''lidové kroniky.. EDUARDA BAssE Čtenío roce osmačtyřicótém(1940), soustřed'ujícíse v portrétech osobností nebo v detailní charakteristice dobového orostředí a událostí k zobrazeni národního života předbřeznového.
rcholu v monumentálním torzu 0, třetí' nedokončenýposmrtně ných i duchu vzdělanosti..měla á' Jiří Mařánek aj.)' ale posléze vyrustalo z představy blízkosti
481
Z ohromné záp|avy materiálu vybral Bass jen tu část,která mu umožnila vytvořit živý, pestrý obraz jednoty a vzájemné podmíněnosti jednotlivých' často protikladných složek národního společenství.Dokumentární charakter si podrželo takékronikářské vyprávění JARoMÍRA VÁCLAVA ŠMEJKALA (1,902_|94I) Kavárna u ruidraží(1941) o pražskéspolečnosti čtyřicátých |et 19. století. Jiný postup než Bass zvolil IVAN OLBRACHT v knize Ze starých letopisůčesbých(1940)' do nížvybrď a převyprávěl části takzvané legendy Křišéanovy' některépartie kroniky Kosmovy a |etopisůVáclava Hájka z Libočan. V látce se olbracht stýká s prvním dílem Vančurových obrazů, omezuje se však pouze na jazykové i obsahové zpřístupněnípředloh soudobým čtenářům,zejménamladým. Navázal tak na svůj pokus převyprávět části Starého zákona - Biblické příběhy (1939), k němuž později připojil ještéČteníz bible převyprávění kralické (vysázeno |942'kniŽné teprve 1958). obdobným cílům sloužilo také DURYCHoVO Nového zákona Z růžekvítek vyl
482
hnizdo (1942), jež je střídm Z řady beletristických poku Š E ,I 9 0 3 - 1 9 6 l ,o J ' K . T 1 ostravickém B ludičkaslóv1 VLADIMÍRA DRNÁKA o autoru. kteří do středu svéh vládajícímikonvencemi,m Zpodobení konfliktu tvu kontextu. ..Román o velkéc VALENTY' tradičnímživo kteří podnikli vzrušujícía1 nalezeny po jeho smrti; n€ s prameny a odbornou liter mnohokrát zpodobenépost
zámémélišíod romantický potlačenya do popředívysn Toman sleduje v činechdol i světskémoci vytyčujepo
Pozornost širšíchvrstev věnovaný životnímosudů Debureaua). Autor, kter'ýÚ čtyřicátých let 19. století(u
soustředil na polaritu umělc látce, obratná fabulace, sklt nosti se projevilo v další portugalský básnik Camoěs k hlubšímu pojetí složiých evokace uměleckéhozjevu. o typ románové biogr FRANTIŠEK KŘELINA v a legendámísložkouse proj vnitřních monologů'lyrizac k apostrofám a hyperbolám Amarú, syn hadí (| 9a2). opi Indiany JižníAmeriky nalez aby obsáhl rozpětí mezi existence. Barokní instrum zvratůa jednotlivých scén královsní ( 1939)'''trojzvu pro NINU SV| stala určující čtyř světit, |940, Světelnýn Biografický román, kter války, napsal KAREL scr jimiž se znovu po dlouhéol význam daleko přesáhl roz
t živý' pestrý obraz jednoty ipolečenství'Dokumentární ÁLA (1902-1941)Kavónu zských(1940)' do níŽ vybral Vy a letopisůVáclava Hájka omezuje se však pouze na r. Navázal tak na svůj pokus i připojil ješléČteníz bible
|URYCHovo převyprávění rtových Biblickýchpříběhů' ICHTÚV ,,román- dějiny.. si|, že ,jest jen zčástijeho..' isec William Prescott. em. Mezní situacenárodníri protagonistůbyly v těchto Ptóčnik Ané (l940)' čerpaný
níkai sám konflikt okupantů 'íčasového významu. Román 945. neboésrovnáníústřední l nabízelo.Již dobová kritika ale soustředil se k zobrazení rha a masy, osobní touhy po lnění,zvůle a svobody' Tato rány osudy ústřednípostavy, it prostředía obsáhléstudium cného'střízlivéhovyprávění' r nežpsychologickou motiva. v letech 1939_|945 k čtenářživotopisných a historických iejícíse v řadě scéna situací. vu a samostatnéhozkoumání ímdobových reálií, převypráAutoři se obraceli zejména přemáhající Ětavého češství, o postavách z dávnéminu]osskéhonároda, se častoblížily )66, o Kosmovi Komu pocho);VLADIMÍRAMÚLLERA' lróze o Máchovi ještě romrán rějšív expozici kulfuměhistorpretacíumělcových tvůrčích
orlí |ILsCHovÁ v románé
hnízdo(1942),ježje střídmým kronikářským vyprávěním, opřeným o dokonalou znalost dobového prostředí. Z řady beletristických pokusů, kterénepřekračujípopularizačnícíle (například romány JAROMÍRA HOŘEIŠE, 1903-19ó1, o J' K' Ty|ovi Pouť bez nóyratu, 194l; MILANA RUsINsKÉHo, l909-1987, o Čeňkovi ostravickém Bludička slávy,7940; FRANTIŠKY PECHÁČKOVÉ o Tomáši Batovi ChIébndšvezdejší,1939; VLADIMÍRA DRNÁKA o Paulu Gauguinovi Stín přes paletu, 1940 aj.), si uchovávají trvďejší platnost díla autoru, kteří do středu svého zájmu postavili vztah osobnosti a doby, re|acemezi' individuálním úsilím a převládajícími konvencemi, mezi specifičnostívášnivého zájmu a předsudky doby. Zpodobení konfliktu tvůrčíhočlověka a doby si ovšem vyžaduje důraz na autentickélíčeníspolečenského kontextu.,,Román o velkécestě Emila Holuba.,Druhéhousle (1943) neměl být, podle slov autoraEDVARDA VALENTY' tradičnímŽivotopisným románem, ale monografií, pokud možno co nejvěrnější,o kolektivu lidí, kteří podnikli vzrušujícíafrickou cestu. Práce je stylizována jako zápisky účastníkavýpravy, které byly nalezeny po jeho smrti; nejde tedy o beletrizaci románového typu, a|e o prosté' věcné svědectví, shodné s pfameny a odbornou literaturou. K pramennémustudiu se obrátil i JosEF ToMAN při zpracování osudů mnohokrát zpodobené postavy z doby panování španělskéhokrále Filipa IV. Román Don Juan (l944) se zámémě lišíod romantických interpretacítitulního hrdiny, rysy zveličenéa zkonvenčnělétradicíjsou naopak potiačenya do popředí vystupuje úzkésepětícharakteru protagonisty s krutou dobou feudální zvůle 17. století. Toman sleduje v činech dona Juana reakci složitéosobnosti, která proti nadindividuálnímu systému církevní i světské moci vytyčuje postulát svobody člověka a lidské sounáležitosti se společenstvímtrpících. Pozomost širšíchvrstev čtenářůi kritiky vzbudil román FRANTIŠKA KOŽIK A Největšíz pierotů (7939), věnovaný životním osudům slavného pařížskéhoherce pantomim Jana Kašpara Dvořáka (Jeana Gasparda Debureaua)' Autor, který úzce svázď život mima s pestrým a barvitým prostředím Francie dvacátých až čtyřicátých let l9. století (uvedl na scénuřadu historických postav, například francouzských romantiků), se soustředil na polaritu umělcova zápasu a zápasů proměnlivé doby. Na románuje patrna zběhlost v historické látce, obratná fabulace, sklon k aranŽování efektních situací a romaneskních scén.Nebezpečímelodramatičnosti se projevilo v dalším KoŽíkově románu Bósník neumírá (1940)' jehož hrdinou je autor Lusovců, portugalský básník Camoés.oběma románovým biografiím chtěl Kožík vtisknout ,,symbolický smysl,., ale k hlubšímu pojetí složitých osobností mu chyběla jak kritická ana|ýza pramenů a literatury, tak originální evokace uměleckého zjevu. o typ románové biografie, která inklinuje jak k hagiografii, tak i k historické próze, se pokusil FRANTIŠEK KŘELINA v próze Dcera kráIovski, blahoslcrventiAnežka česki (|94o)' Napětí mezi dějinnou a legendární složkou se projevilo i ve stylu práce, upomínajici na sloh legend a kronik, ale zároveň vyllživajici vnitřníchmonologů,|ynzace epiky, techniky promluv, u nichžneníjasný mluvčíatp. Autor se častouchyluje k apostrofám a hyperbolám' usiluje o aktualizaci náboŽenskélátky. S Dcerou královskou úzce souvisí romiín Amarú, syn hadí (1942), opět monograficky zaměřený, tentokrát na postavu jezuitského misionáře, který mezi IndirínyJižníAmeriky nalezl svou smrt. Křelina kombinuje subjektivní výpověď s dokumentárním svědectvím, aby obsáhl rozpěti mezi skutečností a jejím zrcadlením, otvírajícím transcendentní perspektivu lidské existence. Barokní instrumentace' rozpor mezi tělesností a duchovostí, je však překryta efektností dějových zvratů ajednotlivých scén.Barokní stylizaceje charakteristická také pro Křelinův povídkový triptych Klíče króIovsní (1939)' ,,trojzvuk próz.. směřujících k alegorizaci historické látky. Katolická interpretace dějin se (1902-1988), jejižpráce trpí apriomím os|avným záměrem (Poutník stalaurčujícípro NINU svoBoDovou čtyř světů' I94o' Světelný mrak' |943, Vykoupený čas, 19M). Biografický román, který se svou hodnotou odlišuje od všech děl tohoto žánru psaných za druhé světové války, napsal KAREL scHULz' Povídkové soubory Peníz z noclefuirny (l940) a Prsten królovnin (|941), jimiž se znovu po dlouhé odm|ce přihlásil do českéliteratury, byly pro mnohékritiky překvapením, ale jejich význam daleko přesáhl rozsáhlý první díl zamýšlenétrilogie Kdmen a bolest (1942), k němuž ještě přibylo
483
torzo druhého dilu Papežslai mše (|943)' vydané po Schulzově smrti. Halucinační atmosféra, charakter h]avníchpostav, adorace chudoby a dívčíčistoty,symbolizace příběhůnezapřou ve sbírce Penizz noclehárny vliv Jaroslava Durycha, projevujícíse i v barokizujícím stylu. V druhémsouboru, Prsten královnin, se objevila historická tematika, odkývající v různých formách torzovitost, neúp|nostpostav symbolických a groteskních příběhů. Romiínová biogrďie Michelangela Kómen a bolest píedstavuje široce rozvětvený obraz italského renesančníhosvěta, z něhoŽ ústřednípostava vyrůstá a jejŽ zÍtroveílutváří do nové podoby. Schulz pojal tuto dobu jako prusečíknesčíslnéhomnožstvímohutných duchovních energií, vzájemně protikladných a zároveň v této protikladnosti dotvářejících novou jednotu. Dynamické děje' boje politické, náboženské,umělecké a sociálnísignalizujízásadnípředěl v dějinách celéhoevropskéhokontinentu.Schulz zalidni1román postavami ze všech vrstev tehdejšíspolečnosti' projektoval dobové konflikty do všech sfér,aniž se mu celek díla rozpadl na volně pňřazované epizody' Princip kontrastu, refrénů,navracejícíchse motivů, časovéposloupnosti děje umožnil román koncipovat dostředivě' ačkoli je široce rozvětven do řady relativně samostatných scén, disputací a monologů. Protikladnost a vzájemná vyhrocenost jednotlivých směru doby je patrna na barokně kontrastnímjazyku:expresivitakazatelskéhoslohu (apostrofy,synonyma,exklamace)je střídánadynamickým sledemdisparátníchpředstav' vybavovaných ve vnitřnímmonologu,kronikařskévyprávěnílyrickým popisem, vzrušený dialog apoka|yptickou vizi. Z bohatě rozvrstvenéhoobrazu chaotické doby vyrůstá postava Michelangelova, umělce, kteý vitézi nad krutostía hrůzousvým uměníma hlubokým prožitkembolesti ('''.. doba, z niž žit a tvořil, ho nepřetržitě bolela, překonával ji jen bolestí a zvitézi| jen touto bolestí..)' Michelangelův umělecký zápas je těsně spjat s hledáním pevných hodnot a jistot, s orientací v bludišti disparátních názorů a postojů. Z konfrontací s vyrovnaným Leonardem, s humanistou Polizianem, s fanatickým Savonarolou, s františkánským prosťáčkemFra Timoteem a mnohými jinými vyrustá postava umělce nejen jako symbol doby, ale takéjako symbol jejího překonání.V románu Kámen a bolest jsou sledovány
lyrizace a metaforit pouze původnívýcl generačníhotypu. ]
Hanuše, u Bohusla Z nerozsáhlého slovesnéhoexperin 1939, ,,sny,studie Životy a svědomí, existence. Psychologickáa
román BOHUSLA romantickou literat Berrnrd (1945)kt Román citovéhoa rodového začleněn v několika rovináct postupy charakter rodovéhorománu), pasivity, volníúsil (,,ani divák' ani po
V řadě románů
Michelangelovy osudy do počátku l6. století.Papežski mše mél,askončit rokem 1527, ale autor stačilnapsat pouze první dvě kapitoly. S románovými biografiemi úzcesouvisí klíčové romány. V trilogii Bezpočtitkuakonce (1939_1940) sledovala I. R. MALÁ (l893-1985) svůj život i zápasy svéhomužefilozofa R. I. Malého. Dílo, dotýkající se problematiky kulturní i filozofické,je do značnémíry apologií náboŽenskýchkoncepcí,formulovaných v pracíchautorčinamanžela.Nicménědůkladnáznalostkulturníhočeského životaumožnilavznik románového dokumentu, který má širšíplatnost.
cenzurních zásahů 1942) a novel (Přr 1907), Že má schop citových a mravní témamilostnýchvz o mravní sílu a op konstruovanosti di zobrazeni vnitřníh fabuli. V Méněcer
PSYCHoLoGICKÁ
dikce senzitivního a hodnot. Y Bíléce odvahy a činu přel
PRÓZA
Radikální proměny společenskéstruktury mély za následek i krajní zproblematizování lidské existence, vnějšímzásahem i vnitřní labilitou' V mezníchsituacích,kteréválečnádoba denně vytvářela, stále ohrožované se znovu aktualizovala otázka zÍk|adních etických hodnot, o něž se člověk opírá, otázka celistvosti nebo rozpolcenosti subjektu, vztahu individua a nadosobních idejí. tutokrizovou situaci,se podíleli Na rozmachu psychologické a introspektivní prózy, reflektující generací, generace pok|ádali spisovatelé různých tuto uměleckou orientaci za ale zejména autoři nejmladší nejadekvátnějšíduchovnímu klimatu, v němž žili. Směřování k typu prózy obnažujici a zaznamenávající podvědomé procesy hledajících a tápajícíchindividuí bylo úzce spřizněno se spiritualistickými tendencemi v lyrice nejm|adšíchbásníků.Je charakteristické,že prozaik ZDENĚK URBÁNEK je autorem eseje ČIověk v mladépoezii (1940) a že JIŘÍ ORTEN začina|takéjako prozaik (posmrtně vyšly jeho prózy Eta Eta žlutí pttici,1966, Pro děti, Knížka naslouchajícím, |967, Převlelg' 1968)' jehož tvůrčíprincipy (oslabená fabule,
484
se Hanuš vyhýbá I situováni do všed Z mladých proz
etický aspekt nato první práce, ale těi
Šer.RÁt.tpx aj').
Psychologickáz obraz depersonaliz patrný jejich aprio psychologicképró: kontextu' než byl problematiky, k ní
úucinačníatmosféra' charakter ou ve sbírcePeniz z noclehárny ru, Prsten kÍálovnin, se objevila tav symbolických a groteskních lzvětvený obraz italského renetovépodoby. Schulz pojď tuto íjemněprotikladných a zároveň olitické. náboženské.umělecké Schulzzalidnil román postavami ér,anižse mu celek díla rozpadl otivů,časovéposloupnosti děje y relativně samostatných scén' něru doby je patrna na barokně lamace)je střídánadynamickým ké vyprávěnílyrickým popisem' taotické doby vyrůstá postava úubokýmprožitkembolesti (''... a zvitézil jen touto bolestí..). , ajistot, s orientacív bludišti rmanistou Polizianem, s fanaticjinými vyrustá postava umělce Kámen a bolest jsou sledovány :em |527, ale autor stačilnapsat ezpočótkua konce (1939-1940) a R. I. Mďého. Dílo' dotýkající ikých koncepcí, formulovaných .otaumožnilavznik románového
rblematizovánílidské existence, réválečnádoba denně vytvářela, k opírá' otazka celistvosti nebo tuto krizovou situaci, se podíleli lali tuto umě|eckouorientaci za y obnažujícía zaznamenávajici se spiritualistickýmitendencemi !ÁNEK je autorem eseje Člověk ě vyšlyjeho prózy Eta Eta žlutí principy (oslabená fabule, :vůrčí
|yizace a metaforizace příběhu)jsou blízképokusůmjeho generačníchdruhů.o lyrické inspiraci však svědčí pouze původnívýchodisko mladých prozaiků, později se uchýlili k psychologickému romiínu sociálního nebo generačníhotypu. Tento posun k objektivaci lze vysledovat téměř u všech začínajících autoru - u Miroslava Hanuše, u Bohuslava Březovského, u Karla Dvořáčka, u Zdeňka Urbánka aj. Z nerozsá|tléhodíla ZDEŇKA URBÁNKA (nar. |917) je zřejmé, že autor si v próze ověřoval možnosti slovesnéhoexperimentu a analytického pohledu. V Žánrově pestrých pracích (lyrické prózy Jitřenka smutku, 1939, ,,sny, studie a příběhy,.Úžeh tmou. l940' generační román Příběh bledéhoDominika, 1941, povídky Životy a svědomí, 1945) směřoval Urbánek k poznání člověka, který v bolesti hledá smysl a podstatu své existence. Psychologická analýza, opírajícíse o rozdílnost a příbuznost dvou vnějškově nesouvisejícíchosudů,situuje (1912-l9.t6) Btíženci života (|940) do souvislosti s pozdně román BoHUsLAvA BŘEZoVsKÉHo romantickou literaturou. Snaha učinittápajícíhohrdinu Životnějšímvedla Březovského v rozsáh1épróze Člověk Berrurd (1945) k monograficky koncipovanému románu, v němžje složka reflexivní tlumena bohatým dějem. Román citového a intelektuálního zrání směřuje k celistvému vidění ústřednípostavy, tj. k zobrazení jejího rodového začlenění,vnitřních dispozic, vnějšíchnárazů a vlivů, reflektovanýchjak v rovině autoreflexe, tak v několika rovinách dalšíchvnímatelů(dopisy' deníkovézáznamy, vyprávění postav atp.). v románu se střídají postupy charakteristické pro kronikářské vyprávění (''předzpěv..je koncipován jako začátek realistického rodovéhorománu), pro introspektivní prózu' společenskýromán i román etický. Hrdina se vymaňuje z původní pasivity, volní úsilíse nejprve realizuje v rovině sebepoznání,později v rovině činu,aktivně měnícímrealitu (''ani divak' ani pozorovatel' ani svědek..). V řadě románi (Na trati je mlha, |940, Pavel a Gertruda,7941, Méněcennost,7942,původnívetzebez cenzurních zásahů vyšla |94.7' Bíló cesta mužů,1943, Petr a Krisýna, l944)' povídek (Slyšín tvou krtisu, 1942) anove| (Příběh staréhomlddence, |944, Příběh o pomoci, 1945) dokázal MIROSLAV HANUŠ (nar. 190.l)'Že má schopnostjemnéanalýzy, postihujícíškálu podvědomýcha vědomých reakcíi složitoumotivaci citových a mravních postojů. Na prvních románech je patrná chudá fabulačníinvence, ale tradičníkomorní témamilostných vztahů autor interpretuje v bohatě odstíněnýchkontemplacích, sleduje zejménazápas postav o mravní sílu a opravdovost, jež vytváří integritu lidského života. Nebezpečístatičnosti zápletek a přílišné konstruovanosti diskurzivní prózy se Hanuš snaŽil odstranit v dalších románech přesunutím těžiska na zobrazeni vnitřního procesu, vedoucího k společenskyplatnému mravnímu postoji' a na bohatěji rozvinutou fabuli. V Méněcennosti autor k sobě Íadi,bez přílišnéhierarchizace, řadu scéndemonstrujícíchvnitřní kontradikce senzitivního hrdiny' který se nechce smířit s mechanismem a malostí života, zbavenéhopevných jistot a hodnot. Y Bílécestě muŽrž,inspirované Byrdovým deníkem' umožnila krajní, mezní situace rozvinout motiv odvahy a činu překonávajícího tragičnostosudu a dávajícího trvalý smysl lidskému bytí. Ve všech prózách se Hanuš vyhýbá realistickému popisu, děj je často zaznamenán z vnitřku postav, introvertní hrdinovéjsou situováni do všedníhoživota a z tétokonfrontace je íntelektuálně konstruován proces mravní přeměny. Z m|adých prozaiků měl k psychologické próze nejblížeKAREL DVOŘÁČEK' u něhož však převládl etický aspekt natolik, že posléze analytický přístup potlačil. Několik debutantůvydalo v době okupace své první práce, ale těžisko jejich díla ležív dílech vydaných po roce 1945 (JIŘÍ MAREK, JIŘÍ VALJA, oTA
Šar.nÁNex a.1.;.
Psychologická analýzaje v prózách mladých autorůvždy vyvaŽována mravními principy, kteréharmonizují obraz depersonalizace osobnosti. Toto schematické rozvrŽeni snižuje hodnotu těchto děl, na nichž je příliš patrný jejich apriorně stanovený záměr. Dvěma autorum se však podařilo vytvořit originální typy moderní psychologicképrózy - Egonu Hostovskémua Václavu Řezáčovi. Hostovský psal svá díla v naprostojiném kontextu, než byl kontext okupační;,,cizinecký..pocit emigranta vtiskl jeho dílům nový rys, odlišný od problematiky, k nížse v předcházejícíchdílech vracel. Řezáčůvvývoj' směfujícík rozvinutí tradice moderního
485
společenskéhorománu (připravovaný románZajic), byl okupací přerušen a psychologické prózy představují autorovu bezprostřední reakci na novou společenskoustrukturu. JestliŽe v EGONU HoSTovsKÉM viděla českákritika,'malíře pudovéhonahlodanéhočlověka..,válečné knihy - Listy z vyhnansÍyí(New York l94l, pražskévydání 1946)' Sedmkrdt v hlavní l/oee (New York 1942, praŽskévydání l946) a Úkryt (Texas l943, pražskévydání 1946) - dostatečněprukazně ukáza|y, Že skutečnývýznam autorových prací spočíváv rekonstrukci lidské osobnosti, v tvorbě básnického podobenství mnohovrstevnatédoby převratných změn, v nalezení nové struktury psychologicko-analytické prózy. Reakce Hostovskéhona válečnéudálosti byla bezprostřední:Listy zvyhnansníbyly otiskoványjiŽ v roce l939 (pod názvem Dopisy zvyhnansn) v prvních českých zahraničníchnovinách v PaÍiŽi. Ajiž tehdy se v nich objevil pronikavě zřený typ běŽence, člověka, který stále prchá' spěchá a neví kam, který stále něco očekává a neví od koho, prostě člověka krajně vyhroceného životního provizoria, žijícíhove strachu abénn|. Přesunula se perspektivabytí i časexistování;nesmyslná reálná děníjsou pro vnímatelečímsiireálným, fantasmagorickým snem, a naproti tomu je skutečnýpouze čas ztÍacenýa časbudoucí, neboékraj dětství sytí smysly a soustřeďuje roztříštěného člověka.Na malý prostorje nahuštěnomnožstvídějů- fiktivníchi prožívaných,ireálných a obludných, nastává ,,závrať.a černokněžnický rej věcí a pojmů...Forma ,,listů..umožnila autorovi volně k sobě přiřazovat různéroviny (krátký miniaturní příběh, úvaha' záznam události, lyrický popis' komentář) a stylizovat je jako bezprostřední neliterární projev. Základní sloŽkou dopisů je však reflexe, kÍeÍánéLzorné a lapidární příběhy vyvolává z oné zméti událostí, dává jim smysl tím, Že je spáji se světem vypravěče, vytváÍiz nich stavebný prvek nových obsahůživotních,novélidskosti, vyrustajícínavzdory krutémuúděIu. Hostovskéhopostavy hledají svůj střed, ukrytý zárodekjednoty, bod, odkud si lze vysvětlit smysl lidské existence: ,,Jejakýsi střed, jakýsi podivuhodný okamžik v každémživotě,jádro, ohnisko, a z něho se všechny našezkušenosti rozumové i citové paprskovitě rozbíhajído prostoru a času,v němž ve skutečnostineníŽádný časdělící přítomnost od minulosti nebo budoucnosti... v tomto smyslu jsou Hostovského práce i komponová. ny: rozbitá chronologie umožňujepoutat k oněm ,jádrům..různorodýmateriál, zbavovat ho jeho náhodnosti a fragmentárnosti, včleňovatjej do vyššíchcelků. Každá z válďných knih Egona Hostovskéhoje podobenstvímpádu staqýcha ověřováním nových existen. ciálních jistot. Podstatu prózy Sednkrót v hlawú úIozevystih| Graham Green, když napsal, že ,,tentoromán je svrchovaně zajímavým pňkladem metafyzické literrímí tvorby, ap|ikované na politický námět... Yýznam Hostovského románu spočívá v odvaze vytvořit v osudech sedmičlennépražskéintelektuální společnosti podobenství univerzální evropské duchovní krize. odlišnost první části'v niŽ vyprávi,,dvojník.. o spisovateli Kavalském a jeho družině, od častidruhé,jež je objektivním popisem vzrušenýchdnů osmatřicátéhoroku' tj. odlišnost disparátních způsobůpodání, kladených vedle sebe, ukazuje, že autorova koncepce nemohla být reďizována jen v ptánu introspektivním' Ale dvě roviny, vnitřně nepropojené,způsobily rozpad jednoty ďla. V románu Sedmkrát v hlavní úlozeje rozvinuta myšlenkao tajemnémzÍetězeniindividuálních ,,zrad,,a ,,nevěť. s kolektivní katastrofou lidstva. Z těchto hledisek je souzena i vina intelektuálů, kteří objevují skutečnost v nových podobách, ďe nevědí, co se svým objevem učinit,neboéjejichintelektje vnitřně vyprah|ý aprfudný' Bezpečněji je zvládnuta menšíplocha novely Úkryt, jež je da|šímpodobenstvím o člověku, který na|ézá sám sebe, smysl svéhobytí v činu,jímž splývá s ostatními'v smrti, v niŽ,,roztaje jeho já... Hostovský volil opět formu zápisků hlavního aktéra příběhu, dopisů člověka, který se posléze orientuje činem (nikoli myšlenkovou konstrukcí) v realitě života. Existence člověka i skutečnostspolečenskáje v Úkrytu krajně zproblematizována, hledá se Životnější a pravdivější obsah těchto pojmů, obsah, který neni abstrakcí, ale něčímživotným a konkrétním.Autor spájí vjednotu drobnévýjevy s přímou i nepřímou sebeanalýzou, reflexe s napínavým dějem' reálnost příběhu s obrazným podobenstvím lidského údělu. Tň romány VÁCLAVA ŘBzÁČe - Černésvětlo (1940), Svědek (1942) a Rozhraní (|944) - mají shodnou problematiku zamaskovaného a odmaskovanéholidství, ,,vnitřní hniloby..' zla rozrůstajícíhose do meta-
486
fyzických rozměru a dot v ana|ýze pocitu prázdnot rozehrávat cizí životy. V a rozsévánímzla svou vn zvněj šku předznamenávaj jeho intriky a nástrahy sig rozvijejici. Snaha zbavit r
objevována v introspektir bez hodnotícího,zvnějšk V racionálně koncipo. člověka.., v románu Svěl románu, Řada postav, sitt prostředí, ale Řezáč objer rozporů a zasutých nebo roviny iracioniílní a meta skrytými konflikty, vyvo příznačná absolutní necil komplexů plodících zlo. ' zmocnit životůdruhých. konflikty, kteréKvis vyvc nakonec jen nicotou, smr
Řezáč hledal v druhé ale teprve v románu Rozlr svědectví bývalého úřed znamenal v jeho životě plánech' řešícíchobdobt s životními zážitky pisat vlastního osudu. Tvůrčíp a odmaskování, a v rovin| umožni1a odsunout zá{
V literární produkci v vyhnout úskalínaturalisti tiku. Rozpomost realis LÍČKA. Rozdílnost mezi metodu, o snaze vymanit klasifikaci postav. v Íom postava tuctového,nezak s dvěma rozdílnými žens Ta třetí postrádala dosta čtvrtstoletík zážitkůmsq i tvrdého podivína, v sm touhou, snem a realitou, prvotině Vyprahlé touhy první vydání 1935) se ně
sychologicképrózy představují nahlodanéhočlověka..,válečné crdt y hlavní l/oze (New York ostatečněprukazně ukáza|y, Že tvorbě básnickéhopodobenství gicko-analyticképr ózy . Reakce ltiskoványjiŽ v roce 1939 (pod ii, A jiŽ tehdy se v nich objevil
fyzických rozměru a dobra spjatého s konkrétní aktivitou člověka. Těžisko Řezáčových příběhů spočívá v ana|ýzepocitu prázdnoty a méněcennosti,která vede k parazitismu na cizích osudech, k chtění inscenovat, rozehrávat cizí životy. Y Černémsvětle podává bilanci svého života vypravěč, překonávající vůlí k moci a rozsévánímzla svou vnitřní bezobsažnosta nicotnost. Vracející se motiv honu na potkana odkrývá sloŽku zvnějšku předznamenávajícía determinujícíhrdinův osud, kdežto hrdinovo úsilí o ,,vládu nad věcmi a lidmi..' jeho intriky a nástrahy signalizují hlubinné ničivédispozice, odkrytépsychickým nárazem a imanentně se dále rozvijejici. Snaha zbavit svět humánních obsahů a připodobnit ho k prázdnotě vlastního nitra je v románě objevována v introspektivním pohledu, v rovině sebezrcadlení,zpovědi, kladoucí k sobě klíčovéokamžiky bez hodnotícího,zvnějšku pramenícíhozáměru. V racionálně koncipovaném Čemém světle se autor soustředil k monografickému tématu ,'červivého člověka.., v románu Svědek integroval psychologickou analýzu obdobného typu do rámce maloměstského románu' Řada postav, situací a konfliktů nevybočuje z tradice realistické prózy, čerpajicílátku ze stejného prostředí, ale Řezáč objevil pod žánrovým nebo sociálně typickým projevem ještě bohatou sféru vnitřních rozporů a zasutých nebo potlačených krizi realistický obraz městečka a jeho obyvatel je projektován do roviny iracionáIni a metafyzické' Hlavní postava Eduard Kvis, ,,stanýslídič po lidských nitrech.., se sytí skrytými konflikty, vyvolává je k životu, ať již přinášejí jakékoli důsledky. Jeho prázdnota, pro niž je přiznačná absolutní necitovost a indiferentnost, se načas zaplňuje jen uvolňovánim z|a a podvědomých komplexů plodících zlo. Kvis ví o bezcennosti svého šedivého,bezvýznamnéhoŽivota, a proto se chce zmocnit životůdruhých. Tento parazitni přístup se stává jednou z forem vlády slabocha nad ostatními. Ale konflikty, kteréKvis vyvolal, vedou u druhých ke katarzi apo ní nastupuje opět hrdinova prázdnota' vyplněná nakonec jen nicotou' smrtí' Řezáč hledal v druhém portrétupatologického hrdiny životodámou protiváhu v postavách mladých lidí, ale teprve v románu Rozhraní nalezl a plně rozvinul pól tvořivé lidské aktivity. Rozhraní je stylizováno jako svědectví bývalého úředníka a učitele, píšícího- z časovéhoodstupu _ o vzniku svého románu, který znamenal v jeho životě rozhodující mezník. Román je koncipován ve dvou vzájemné se prostupujícícb plánech, řešících obdobnou životní problematiku z dvou různých přístupů: románová fikce se prolíná s životními zážitky pisatele, odhaluje se vzájemná závislost autora a jeho hrdiny' tvorby románu a tvorby vlastního osudu. Tvůrčípřístup ke skutečnostije odkrýván v rovině herectví, přinášejícíznovu motiv masky a odmaskováni, a v rovině spisovatelsképráce, pro nižje dominantní etický aspekt. Analýza tvůrčíhoprocesu umoŽnila odsunout základní motivy dvou předcházejících románů a soustředit pozoÍnost k odpovědnosti za vytvářenéosudy; proti parazitismuje zde volena cesta spoluvytvářenícizích životů' próza, která se chtěla V literárníprodukci válečnýchlet byla dosti početnězastoupena realistická v y h n o u t ú s k a l í n a t u r a l i s t i c k é h o v y p r a v ěa č k cset vn ít e m n a p s y c h o l o g i c k o u m o t i v a c i a c h a r a k t e r i s HAvtiku. Rozpornost realisticko-psychologické interpretace reality je patrna i v prózách JARosLAvA LÍČKA' Rozdílnost mezi romány Tatřetí (|939) aHelimadoe (l940) svědčío autorově pokusu změnit dřívější metodu, o snaze vymanit se ze stereotypnosti pásma scénprovázených charakteristikou, měnícíse v nepřímou klasifikaci postav. V románě Ta třetí vyristá z prostředí banálních ''obyčejných |idi, žijicich obyčejný Život,.' postava tuctového'nezakotvenéhoa sobeckéhočtyřicátníka, jehoŽbázeň z velikosti se odhaluje při konfrontaci s dvěma rozdílnými Ženskými typy. v Helimadoe Havlíčekopustil vypravěčskou objektivitu, která v románě Ta třetí postrádala dostatek analytické pronikavosti, a příběh nechal vyprávět vypravěči' který se vrací po čtvrtstoletík zážitkůmsvých pubertálníchlet' V groteskním,zlyričtělémobrazu maloměstskérodiny laskavého i tvrdého podivína, v smutných osudech pěti dcer je rozvinut konflikt mezi střízlivostí a romantikou, mezi touhou, snem a realitou, aniŽ je jeden nebo druhý pól viděn jako vysvobozující. K Havlíčkově románové prvotině Vyprahlé touhy (opravenévydání vyšIo l 944 pod titulem Petrolejové lampy' který autor určil již pro první vydání 1935) se někteqými motivy připíná baladická' osudová groteska Syruiček(1942), monograficky
487
komponovaný příběh prazdné,jen přechodně naplněnéexistence. Dobová obliba povídek umožnila Havlíčkovi začíts .bilarrcítvůrčíhoúsilí v souborech kratšíchpróz; péterotických povídek z |et |928_|930 vydal v knize Neopatrnépanny (|944)' dalšípráce připravil k vydání ve sbírce povídek a romanet Zinik městečkaolšiny (19M). Úphý přehled Havlíčkovy povídkové a novelistické tvorby podaly však teprve svazky Smaragdoý
příbo,j (|959)' ZÍzrak flatnendrů (|964) a Prodavač času (|968)' Teprve tehdy byl rekonstruován vývoj Havlíčkapovídkáře a novelisty, pohybujícíse mezi naturalistickou a sociálně kritickou prózou, analyticko-psy-
chologickými studiemi a fantazijními groteskami, vždy protiiluzionisticky zaměřenými. Psychologický realismus chápal J. J' PAULÍK v povídkách ošklivá tvdř l(ist;y (1940) jako negaci svého dřívějšího,,metaforickéholyrismu... Grotesknost situacíi analýza utrpenísměřují k poznání vnitřní nepevnosti člověka, jehož pravá tviíř se zjevuje v erotické sféře.
Komorní příběh MARIE PUJMANOvÉ Předtucha (1942) je soustředěn k odstíněné ana|ýze úzkosti a nejistoty, již proživají mladí sourozenci po odjezdu rodičů.Zmatenost pubertálního věku, citové krize dospíváníustupujído pozadí před tragickou předtuchou abázni, opanovávajícícelou bytost a uvolňující touhu po druŽnosti a po bezpečnosti rodinného souručenství.
SPOLEČENSKÁ ETICKÁ PRÓZA A oSUDoVÁ PoDoBENsTVÍ V okupačnímobdobí se tabuizovala řada látek, zejménaze soudobé společenskéskutečnosti;vládnoucí ideologie kvalifikovala určitou životní problematiku a některéhistorickéjevy jako nepřátelské,což mělo za následek orientaci mnohých českých prozaiků k nezávadným tématůmanebo k tématůmzbaveným bezprostředníchsouvislostís přítomností.Cenzurní tlak se zejménaprojevilv oblasti sociální prózy. Romány zobrazujíci třídně rozvrstvený svět moderní společnostinemě|y v podstatě moŽnost předstoupit před čtenráře' Typ pluralistního románu, jehoŽ rozmach vrcholil v letech třicátých (Pujmanová, Majerová' Kratochvíl, Řezáč aj.)' se v česképrózejiž nemohl objevit. Sociální próza se proto tradiciona|izuje,vrací se k staršímtypům, například ke generačnímurománu, k žánrovépróze, k rea|istickémurománu s romantickými motivy' k popisné kronice atp. Ale i v těch případech, kdy se autoři orientovali k sociálně typizujícímu syntetickému románu (práce ovšem mohly vyjít až v poválečnédobě), se ukázalo, Žejde spíšeo aktualizace v rovině tematickéneŽ o rozvinutí nového typu pluralistni ptózy. Nicméně z rozdílnosti mezi vydanými a nevydanými díly je možno si ověřit vnějšítlak na literární vývoj. ZDENĚK NĚMEČEK v románě ĎtÍbel mtuví španětstq (1939) transponoval aktuální problematiku španělskéobčanskéválky do roviny noetické, ovlivněn jistě i příkladem Karla Čapka. Forma zápisníku českéhomalíře navozuje dojem bezprostředního sdě|ení o řadě volně spjatých příběhů z doby válečného utrpení, ale dominantou stále zůstává znepokojující napětí mezi relativní platností výpovědí jednotlivých postav a nemoŽností totálně postihnout vzájemně protikladná dějství. Koncepce vztahu odlišných, ale vzájemně se doplňujících interpretacíje však příliš apriorně stanovena, autor vyplnil epický rámec reflexemi, jež jsou hlavním nositelem ústředníideje. Během války napsal Němeček rozsáhlé di\o Evropski kantiléna (1945)' které navazuje na pokusy vytvořit bohatě fabulovaný ,'syntetický..společenskýromán. Práce je koncipována v několika rozvětvených, ale víceméněparalelně sledovaných pásmech osudů různých typů generací,kteréžily mezi dvěma světovými válkami (,,Jsouto Děti Evropy, ježje nemocná.'...).Vnitřní pouta mezi individuem a dějinami jsou převážně vyjádřena v řadě nási|ných motivací, a román se tak stal kaleidoskopem příliš obšírnětraktovaných, vzájemně nezcelených dějů. S jiným typem polarity mezi vydaným a nevydaným dílem se shledáváme u JoSEFA HORALA (18851969). Román Blóhové mládí (|941) jen rozmnožuje realisticky traktované příběhy o vystřízlivěni z iluzí mládí' kdežto v románu Mlčení (l945) autor demonstruje reakce jednotlivých typů, které ve svém souhmu
488
ukadí rozvrstvení česk atmosférydoby' poetický problematiku, a naopak c Debut MILOSLAVA románové produkce jak
i vyzrálou vypravěčskout dílčíchpříběhů a výjevů
promlouvat samotnéčiny bez zbytečnýchepizod, a
u kterých drsnésibiřské1 Původní záměr JARO názv em ZhnSněte!' 7946) nebyla sourodá s psychol<
také dalšíVávruv román a zbéžnémotivovanými T. SVATOPLUK dříve s prostředíamerického,což Ani v ostatníchrealistick 1941: Dům v Betlémske svých předchá zejicich dé odklon od soudobých který se historizuje, autoř buď k rodovékronice, nel Golombka, Hermy Svoz NAUMAN (190',t-r976)
přesný popis a analýzu dč přímou i nepřímou chara V letech válečnýchdo dilematu. Prózy s eticl ný (manželské,milostné postojů atp.),jehož vnit efektnímkonstruovánímr tikou postav a symbolic čítanková ideďizace har Klenkové aj.). Zřete|ný předěl mezi V románechDuchasiste 1940, vyšlo 1946)i v po'
vá dřívější vypravěčsko atmosféry příběhu' ale h a citové katarze, k postiž Toto úsilívedlo k příliš Výchovnou tendencit souvisejí s tendencemi program odideologizova
ovídekumožnilaHavlíčkovi et 1928-1930vydal v knize anet anik městečkaolšinv ' teprve svazky Smaragdoý ly byl rekonstruovánvývoj )kouprózou,analyticko-psyřenými. "l (1940) jako negaci svého k poznánívnítřnínepevnosti : odstíněnéana|ýze úzkosti :rtálního věku, citové krize lou bytost a uvolňujícítouhu
ENsTvÍ .nskéskutečnosti; vládnoucí ko nepřátelské,coŽ mé|oza tématůmzbaveným bezproiociální prózy. Romány ost předstoupit před čtenríře. Majerová, Kratochvíl, Řezáč e, vraci se k staršímtypům, antickýmimotivy.k popisné ícímusyntetickémurománu izace v rovině tematickénež l nevydanýmidíly je možno oval aktuá|ní problematiku la Čapka. Forma zápisníku r příběhůz doby válečného tostí výpovědí jednotlivých epce vztahu odlišných, ale lnil epický rámec reflexemi, hlé dílo Evropski kantiléna nlečenský román. Práce je ismech osudů různých typů nemocná.....)' Vnitřní pouta ivací' a román se tak stal JOSEFA HORALA (r885běhy o vystříz|ivěni z ||uzi ypů'kteréve svém souhrnu
ukazují rozvrstvení českéspolečnosti z doby okupace' Své letopisy provázi úvahovými partiemi, evokacemi atmosférydoby' poetickými personifikacemi míst i dějinných okamžiků,a tím se snažízobecnit individuální problematiku, a naopak obecnou problematiku vtělit do příběhůpostav. Debut MILoSLAVA FÁBERY (1912_1988) Neklidnd hranice (1940) se vymyká z pruměru tehdejší románové produkce jak svým námětem (společenskézvÍaty na Sibiři po únorové revoluci I9|.7)' tak i vyzrálou vypravěčskou metodou' poučenouna ruských i francouzských autorech. Vzrušujícíděj, kaleidoskop dílčíchpříběhůa výjevů téměř filmového spádu, zatlačujepsychologické motivace do pozadí a nechává promlouvatsamotnéčiny,reakce lidí' bránícíse světu elementárními,pudovými postoji' Dramatický sled scén bez zbytečnýchepizod, ale také bez jednotící perspektivy ukazuje pestrou směsici lidí různých národností, u kterých drsnésibiřské prostředíobnažilojejich vnitřní chaotickou podstatu. Původnízáměr JARoSLAVA R. VÁVRY byl v románě Děti našídoby (|940: nová verze vyšla pod názvem Zhasněte!, 1946) cenzurou citelně deformován. Snaha o pestrost scenerií a reportáůni atraktivnost nebyla sourodá s psychologickými analýzami a úsilímo generační platnostdíla.Vnějšínapínavostsi podržuje takédalšíVávruv román Prdzdno nad hvězdami (1944)' opět oscilující mezi dokumentárnim rázem příběhu a zbéžnémotivovanými milostnými vztahy. Téma individuálního boje za sociální spravedlnost, které T. svAToPLUK dříve situoval do českéhokontextu, přenesl v románě Gordonův trust žaluje (19a0) do prostředíamerického'což mělo za následek ztrátu věrohodnosti reportážnézachycenéhokonkrétníhoprostředí. Ani v ostatníchrealistických a žánrových románech a povídkových souborech (ČIovíček,1940;Tvóř člověka, Í94I; Dům v Betlémské'|942), jejichŽ základ tvoří sociální konflikty, svatopluk nedosáhl umělecké úrovně svých předcházejících děl. odklon od soudobých témata rozkvět historické prózy je možno s|edovat i v žánru společenskéhorománu, který se historizuje,autoři se obracejíspíšek dávnějšíminulosti neŽ k nedávnépřítomnosti,častose uchylují bud k rodovékronice, nebo k pásmu scén,u nichŽje zdůrazněnajejichkrajová specifičnost(romány Bedřicha Golombka, Hermy Svozilové, Vladimíra Pazourka aj. ). Významnějšímidíly na sebe upozorni| PAVEL NAUMAN (1907-|9.16); v románech Více zlého (|942) a Nelze uniknout (t944) zdiraznil věcnost vyprávění, přesný popis aanalýz|t dějin podnikatelskéhorodu, který hodnotí a soudí v reprezentantech ruzných pokolení přímou i nepřímou charakteristikou' V letech válečnýchdošlok velkémurozmachu próz,jejichž podstataspočíváv rozvinutí a řešenímravního dilematu. Prózy s etickým akcentem se opírajío realisticky traktovanýpříběh'ponejvícekomorně laděný (manželské, milostnédrama, citové zrání, labi|ita lidskéhoživota ohrožovanéhozlem, hledání mravních postojů atp.), jehož vnitřní nevyváženostje způsobenanadměrným zdůrazňovánímideového hodnocení, eťektnímkonstruováním romantickýchzápletek,vnějškovouharmonizací,rozporemmezi popisnoucharakteristikou postav a symbolickým pojetím děje. Někdy zcela převládla tendence výchovná a moralistní,jindy čítankováidealizace harmonickéhotypu (romány Josefa Trojana, Karla Kovala, Libuše Baudyšové,Hany Klenkové aj.). Zřetetný předěl mezi dosavadním dílem a pracemi z doby válečnéna|ézámeu BENJAMINA KLIČKY. (dopsáno VrománechDuchasistentlqKurdové(|94o),Nebožkabdí (194l)' DěInýnewnírá(194l)' VytoužeruÍ 1940' vyšIo 1946) i v povídkových souborech Pout, do nije (|94|), Na březích Vltavy (|94|) si autor uchovává dřívějšívypravěčskou obratnost, dovednost v osnování groteskníchsituací a ve vytváření baladické atmosféry příběhu' ale hlavní pozornost soustředil k zobrazení niterného zápasu, mravního utrpení hrdinů a citové katarze, k postiženíprocesu hledání analezeni mravní opory, umožňujícívykoupení ze zmatků duše. Toto úsilí vedlo k přílišnépatetičnostia didaktickému traktování vnějškově konstruovaného děje' Výchovnou tendenciotevřeněprosazovalKAREL DVOŘÁČEK (l91 1-1945),jehožuměleckésnahy volně souvisejí s tendencemi mladých básníků a teoretiků, kteří se na počátku okupace pokoušeli formulovat program odideologizovanéliteratury' objevující,,nahého..člověka. Dvořáčekje s nimi spřízněn zejménave
489
spirituálnímpojetílidskéhoúdělu,v pojetí'jež poslézeu něho vyústilo v přijetíkatolicismu, v němž shledal nejpevnějšímorální oporu člověka' základ humanismu a vnitřní harmonie. V románech Pole kráčí do hor (1941), František chce být spravedlivý (1945)' Mrnd řeka (1946) i v povídkách Cesta k tichémudomu (|941) vytváří ústřednípostavy jako modely dobrých, spravedlivých,pokorných lidí, kteří přes všechnaprotivenství zůstávajíšiřiteli dorozumění, vítězínad zlem a špatností.Dvořáček je realista, který umí přesně evokovat autenticitu prostředí (například ostravska), s otevřeností, v nížnezapře vliv naturalismu, popisovat otřesné sociální konflikty' má značněširoký rejstříkcharakterizační pro lidové typy, a|e nosite|ézákladních výchovných idejí se častomění na schémata.Vrcholným Dvořáčkovým dílemje románový diptych Advent Jakuba Kříže - Hle, čas příjemný (2 sv.,|944), v němž ',svatořečeníživota..je zobrazeno na bolestně zkoušeném prostémčlověku' který vnějšíztroskotánídokázal překonat vnitřní pevností,vytvořenou intenzivně žitým náboženskýmživotem.Snaha o mravně nabádavéposlání způsobi|a,že i v tomto dí|e,kde analytičnostje nahrazenakontemplativností,převažujedidaktičnost. Etické problémy, které zaměstnávaly česképrozaiky, přinášely s sebou také problematiku náboŽenskou. Svědčí o tom nejen Dvořáčkovo dílo, ale i román A. M. TILscHoVÉ 7ř' kříže (1940), Autorka rozvíjí paralelně dramatické příběhy tří nesourodých vztahůmužůa Žen, nalézajicvýchodisko ze zápasu personifikovanéhodobra a z|a v mravní katarzi, která nabývá téměřmystických rysů. U Kličky' Dvořáčka, Tilschové tvoří mravní katarze dominantu dí|a; toto etické poselství bylo bezpro. středně spjato s tehdejšídobou, v nižby|y narušenyzákladní humánnípostoje.Autoři chtěli, aby se mravní postuláty sta|ynázorným podobenstvímlidskéhoosudu a obrazemsmyslu života.K vývoji románovéhoútvaru tento typ prózy ovšem ničímnepřispě|.U mnoha děl dop|ňujeetická problematikapříběh z efektně sestrojených zápletek a dějových pásem. Tak je tomu napřík|adv románech K. J. BENEŠE. Příčinyve|kéhoúspěchu jeho děl - Kouzelný dům (|939) a Červeruipečeť(|94o) - spočívalynejen v pestréfabuli, v zajímavých osudech hlavních postav, ale i v atraktivní psychologické motivaci (dívka, která ztráci paměť.;umělkyně bojujícío svéumělecké a mravní poslání). Mnoho románových prací svědčío fabulačníchschopnostech autoru i o jejich snaze dát bohatémuději jednotící etickou ideu nebo nalézt hlubinné zdroje reakcí protagonistů,ale jen málokteré dílo se osvobodi|o ze zajeti schémata konvencí mravoličnéhoa dušezpytnéhonaturalistického a realistickéhorománu (OLGA SCHEINPFLUGOVÁ, Přežitrismrt,l939; HELENA DVoŘÁKoY Á, Doktor. ka Diana HolcovtÍ, 1942r ČEsTMÍn rBŘÁsEx, Poselsní z druhého břehu, |942; FRANTIŠEK KoŽlK, kislcy odcluizejí, |943; FRANTIŠEK LESAŘ, 190l-1945. Všudes ruimi, 1943, Tvdří k domovu, |945; JARosLAv BEDNÁŘ, Bílý smích,1940; LADISLAV PIÁČEK,1908-|974, V klopě růži,|94|, Člověk v síti, |94|' S andělemv ruiručí,1944 aj,). Pozornost byla upnuta k tematickým složkám, k nové interpretaci tradičních |átek, na nichž bylo možné demonstrovat mravní odpovědnost člověka, stav individuá|ního a nadosobního, relace mezi všedním životem a osudovým posláním atp. Často se proto vracejí obdobné náměty, které se zdály dostatečně nosné pro realizaci těchto záměru. S ve|kou oblibou se spisovatelé uchylovali k románům, jejichž hlavní postavou je umělec, vedoucí zápas o mravní postoj ke skutďnosti současně se zápasem tvůrčím(PAVEL NAUMAN' Ponník kovu tmalejší, l943; ČEsTMÍn rBŘÁBBr, Nedohráno, l943; VLADIMÍR PAZoUREK, l907-1 987 , Hry s krví, |943; práce J. Drdy, V. Řezáče, J. Marka,Z.Bára, M' Rusinského,J. Janouškaaj.). V mnoha případechbyla tato problematikatransponovánado historie, ale konkrétnost postavy a specifičnost dějinného kontextu vtiskly dílu 1iŽ jiný ráz. K próze etických konfliktů lze přiřadit také díla s vesnickou tematikou' Ruralistická koncepce, k nížse v letech třicátých hlásila skupina spisovatelů,pozby|a v nových podmínkách své polemičnosti a pře. stala být inspirativní. Naprostá většina autoru-ruralistůse v období protektorátu soustředila k popisu mravních otázek vesnickéhoprostředí,uchýlila se k obdobnémuvýběru a charakteristice postav' k obdobným konfliktům a motivacím, kterébyly typické pro realistickou venkovskou prózu. Jeden okruh početnépÍodukce tvoří práce dokumentujícídůkladnou znalost venkovských reálií, životníchkonvencí a specifických rysů příznačnýchpro
490
osobitost určitéhokraje ( prózy Zdeřka Bára, Fran v popředí rozvíjeníosudc Věno, |944; vÁCLAv P Svatošeaj.).Venkovskép příběhů (prózy Jana Mor' Yýrazová klišéa dějo tehdejšíkritiku znakem k disko v lyrizaci epiky, jin
vala nadvládu realistické| podoby baladickéhoobra částautorůzdůrazňovala pro jinou částbyla chara Cyklus povídekJAN/ metafyzické úzkosti,vzta
fabuli o co nejjednodušší tého smyslu lidskéhoexil transcendentní,která se s
světem aždo chvíle vnitřI néprózy Lístlq z alba (|9 mínkovou prózou a lyÍic Jinotajné baladicképr
valy disproporce mezi l1 NoVÝ' Za hlasetn domt látkách uplatnil takéJos zachycuje kolektivní i in<
vede ke katarzi ,,duši,kt( stylizován jako koment neusilovali vtisknout srrý příběh' pohybující se nt
efektně konstruovanévy] horarni, I 941) nebo roma noci' |94l' Měsíčníšerc Román Advent (193
selanku.., v nížse prolín Život téžcezkoušenéFra
rámci se odvíjív sevřen reflexí, dominantní je c s přírodní sceneriíBesk:
a stává se spoluúčastn základním prvkem obráz tradice, pověry, zaklinat čejně rozsáhlý původni
obrázků, reportážníchč TIŠKA PECHÁČKoV,
katolicismu, v němž shleda| .ománechPole knÍčí do hor )esta k tichémudomu (194| 1 eff přes všechnaprotivenství který umí přesně evokovat turalismu,popisovat otřesné nositelézákladních výchovnový diptych Advent Jakuba leno na bolestnězkoušeném lytvořenou intenzivně žitým nto díle' kde analytičnostje problematiku náboženskou. říže(1940). Autorka rozvíjí rdisko ze zápasu personifiko. ltické poselstvíbylo bezproAutoři chtěli' aby se mravní K vývoji románovéhoútvaru ika příběh z efektně sestroje. ŠE.Pričiny velkéhoúspěchu ' pestréfabuli' v zajimavých ierá ztrácí paměť;umělkyně tlačních schopnostechautoru lroje reakcíprotagonistů,ale ršezpytného natura|istického NA DVoŘÁKoY Á, Doktor942; FRANTIŠEK KoŽIK' 43, Tvtiří k domovu, |945; V klopě rťtži,1941,Člověk složkám.k novéinterpretaci lověka. stav individuálního :o se proto vracejí obdobné kou oblibou se spisovatelé ravní postoj ke skutďnosti )43; ČESTMÍR JEŘÁBEK, l J. Drdy, V. Řezáče,J. Marblematika transponována do již jiný ráa' ru' Ruralistická koncepce, kách svépolemičnostia pfuustředila k popisu mravních tav' k obdobným konfliktům lďetné produkce tvoří práce ických rysůpříznačnýchpro
osobitost určitéhokraje (romány A. c. NORA ze Slezska: Můj nepřítel osud, |94|, Tvtiř plrui světla, |943; prózy Zdeřka Bára, FrantiškaSměji' Miloslava J. SousedÍkaaj.). V jiných pracíchs obdobnou tematikou je v popředírozvíjeníosudovéhokonfliktu, v němžse dotvářejíeticképostoje hlavních postav (JOSEF KNAP' Věno, 1944; VÁCLAV PRoKÚPEK, |902-|9.74, Nebe nad ruimi, |94|: prózy Josefa Koudeláka, Bedřicha Svatošeaj.)' Venkovské prostředí bylo taképoužitojako vhodná scenerie romaneskních,zběŽnémotivovaných příběhů(prózy Jana Morávka, Josefa Sekery aj'). Yýrazová klišéa dějovéstereotypnostimnohých sociálních próz aptóz s etickým akcentem byly již pro tehdejšíkritiku znakem krizového momentu ve vývoji česképrózy. Někteří autoři se pokoušeli hledat východisko v |yrizaci epiky' jiní v tvorbě osudových podobenství,u nichž symbolická p|atnostpříběhůznemožňovalanadvládurealistickéfabulenadtvárnýmbásnickýmúsitím. osudová podobenství nabývalamnohdy podoby baladickéhoobrazu života lidí ohroženýchvnitřní labilitou nebo prostředím,v němž existují.Jedna částautorůzdůrazňovalajinotajný ráz příběhů'jímŽ vycháze|a vstříc dobovým potřebám sociáIní aktualizace' pro jinou část byla charakteristická problematika metafyzická, hledání obsahu a smyslu lidského bytí. Cyklus povídek JANA ČEPA Tvóř pod pavučinou(|941) rozvijí základní motivy rodové sounáležitosti, metafyzickéúzkosti,vztahůpomíjejícího a věčnéhobytí,známéjiŽzdŤivějšichautorovýchprací.Čep usiluje o co nejjednodušší fabuli a charakteristikupostav,aby tím více vynikla polarita životníhomechanismu a skrytéhosmyslu lidskéhoexistování,polarita konvenčnízkušenostiúčelovězaméÍené a ,,rozhodujícízkušenosti.. transcendentní,která se stává počátkem poznání vlastního údělu. Postavy Čepových próz procházejí cizim světem aždo chvíle vnitřního otřesu, v němž nabývají duchovníjistoty, zakotvenév pevnévíře v Boha. Drobnéprózy Lístlq z alba (1944), naplněnétesknotou nad venkovským domovem a přírodou, oscilují mezi vzpomínkovou prózou a lyrickou chválou důvěrně zřeného světa. Jinotajné baladické prózy, kteqými autoři bezprostředně reagovali na dobu stá|éhoohrožení,se nevyvarova|y disproporce mezi |yrickou invokací nadosobních hodnot a rea|istickým, prostým příběhem (KAREL NoVÝ, Za hlasem domoya, 1939; JOSEF KNAP, Dívčíhlas, |940). Zá|lbu v alegorických a jinotajných látkách uplatnil také JOSEF KOPTA v románu Dies irae (1945). Příběh o vesnici očekávajícíkonec světa zachycuje kolektivní i individuální mravní obrodu; teprve obnaženánejistota a vědomí lability lidského života vede ke katarzi ,,duší,kterérozechvívá tajemství..bytí. Kompozičně přesně rozvržený a gradovaný příběh je stylizován jako komentovanévyprávění dějů' které mají civilní i legendární podobu. Tam' kde autoři neusilovali vtisknout svým baladickým příběhůmalegorický nebojinotajný význam, vznikl lyrický osudový příběh' pohybující se na hranici snu a skutečnosti (JosEF HEYDUK' Kristla, |940, Judila, 1942) nebo efektně konstruovanévyprávění o dramatických událostech vesnickéhokolektivu (JosEF ToMAN, Lidé pod horami, 1941)nebo romanticképříběhy,polarizovanévztahempřírody a člověka(BERNARD HoRST' Peře7e noci, |94|, Měsíčníšero' |943)' jako ''krutou, baladickou Román Advent (1939) charakterizovala autorka JARMILA GLAzARovÁ selanku..,v nížse prolíná pastorálnítišinase sociální bídou a prvky pohanskés náboženskými.Děj románu, Život téžcezkoušenéFrantišky' je rámcován dramatickou scénouhledání a na|ezeníztracenéhosyna; v tomto rámci se odvíjí v sevřených, kontrastně komponovaných scénách mateřská osudová tragédie.Román je bez reflexí, dominantní je dialog, vnitřní monolog a líčeni konkrétních dějů. Ústřední drama je úzce spjato s přírodní scenerií Beskyd, zejménav projekci lidského osudu do konkrétníkrajiny' kteráje personifikována a stává se spoluúčastníkemdějů. Etnografický materiá|, jehož je v Adventu užito s velkou citlivostí, se stal základním prvkem obrázků a studií Chufui přadlena ( 1940)' názorně popisujícícha evokujícíchzvyky' obřady' tradice, pověry, zaklinadla, zkazky, písně, legendy,provázejici valašskéhoraly od narození k smrti. Neobyčejněrozsáhlý původníregionální výzkum je čtenáři zprostředkován ve formě drobných příhod' Žánrových obrazků' reportáŽníchčrta humoristických historek. obdobně jako G|azarová v Adventu integrovala FRANTIŠKA PECHÁČKoVÁ baladicky přiběh Věrnost (1944) do krajinné scenerie, evokované v lyrických
491
popisech.obšírněvyprávěnýjednoduchý děj z moravsko-slovenského pomezíjesoustředěnk osudůmněkolika málo postav, znichŽ zejména u ústředníhrdinky, chudé Magdaly' je postiŽeno rozpéti mezi bohatou vnitřní citovostía vnějšíprostotou projevu. V baladickýchprózách se projevovala silná tendence k lyrizaci epiky, fabule- lokalizovanádo konkrétníkrajiny - byla provázena,někdy i překrývánapřírodnímIyrismemimpresionisticképovahy. Lyrický
možnosti, neboťo mr reportáŽese stal VČEI jsou s bohatou informt Drobné novinářské pr
a rodinným štěstím' Kult českékrajiny nebyl tehdy pÍiznačnýjen pro básníky, také prozaici putovali k místům,s nimiŽ byl spjatjejich život,zejménadětství.U KARLA KoNRÁDA nebyla tato tendenceničímnovým, jiŽ v dřívějších dílechse vracel k rodnémuměstu i rodnékrajině; válka pouze tentovztah zintenzivnila a zvroucněla.V oslavě rodnéhostředohoří, bohatě metaforizovanébásnicképrózeZ rodnékvětnice(|942), dominuje slavnostníráz promluvy, směřujícík osamostatňováníslov a obrazných pojmenování. Smyslová konkrétnosta bohatě rozvrstvený metaforický kontextjsou pÍiznačné i pro baladickou prózu Břeh snů (1944), pojednávajícío stáří, kteréžije iluzí o nenávratně ztracenéminu|osti. Motiv snu a skutečnosti,básnivé představy a pomíjejícnosti okamžiků byly Konrádem nově rozvinuty v drobné práci, v níŽ dokáza| pevně zcelit groteskní, satirické a idylické scény.
S novinářskými Ž satirická a humori a karikovány obecné1 nebo člověkaholdujíc ŽAK, Vydržte až do KoNRÁDA na staÍé Epištoly k nesměIýmt, Rady snoubencťtmudi Humoristická liter I. Herrmann a J. Haše je autorem lidové figu humorem mnohdy ob Autentický 1idový hul (1940); vypravěčsko slovesný pandán k v humoristicky nebo sa (Pozor, zlý člověk,1 většinou z maloměšť Emila Vachka, A. J. I
NoVINÁŘSKE
Nenáročněkoncipt autora kryl svým jmé Naproti tomu posledn
prvek' zvláštějeJi přílišornamentální,tříštíděj na epizody, vzájemnějen volně spjaté.Přírodníimprese téměř potlačily epickou složku v prózách VLADIMÍRA PAZoURKA (Tři pstružířelq, |94O, Pustiln' |g4|, Bud, pochvdlena,1942)' směřujícík básnickémuzpodobenímoravsképřírody. Na Třeboňsko situoval svélyrické prÓzy - Racek se vrací (|940) a Bílý vřes (194l) - FRANTIŠEK HEŘMÁNEK a zalidnil je postavami spjatými se specifickým riízem kraje rybníků (rybáři, venkované, baštýři, pytláci). V obou románech s romantickým' baladickým dějem představuje jihočeská příroda zdroj vnitřní jistoty a harmonie, vykoupení z prázdnoty cizího světa nebo z krutého činu' Také v lyrické vzpomínkovéknize JIŘÍHo FREJKY outěchovice (1943) je krajina (Českomoravskávysočina)ztotožněnas bezpečností domova, s radostným dětstvím
ŽÁNRY A HUMoRISTICKÁ LITERATURA
V letech okupace musely ustoupit do pozadí novinařské žánry' By|o to dánojednak změněným charakterem denníhotisku,jednak menšímpočtemspisovatelů,kteřípracovalijako aktivnínovináři. Nejvícese v novinách ivknižníchpublikacíchuplatnil fejeton a sloupek, žánry,kterétehdypsali-častopodsugestivním vlivem Karla Čapka- někteří mladí prozaici. Z Čapkovauzavřenéhodíla vyšly za vá|ky poprvéknižně další
práce určenépůvodněpro denní tisk; vydavateléje soustředili do souborůpodle tematickéhoa žánrového rozvrstvení (Měl jsem psa a kočku, |939, Kalenůiř, |94o, o lidech, l940). Duchaplnost, objevitelský pohled na drobné věci, dokonalou znalost předmětu a obratnost stylovou si po Karlu Čapkovi nejdokonaleji osvojil redaktor Lidových novin JAN DRDA, jehož kniha SvŽt viděný zpomaloučka(1944) svědčío sklonu fabulovat i na malémprostoru fejetonu a sloupku. Drdův redakčníkolega VÁCLAV ŘBzÁČ vyda| soubor fejetonůz let |94u|943 v knize Stopy v písku G944), v nížzdůrazňujespíšesložku reflexivní a analytickou. Fejetony vzpomínky na události a postavy z Lidových novin (Heinrich, Těsnohlídek)sebral BEDŘICH GOLOMBEK do knihy Dnes a zítra (l9M). Část rozsáhlé novinářské tvorby utřídil KAREL HORKÝ do několika souborů, PískÍní v lese (|939), Placfui dvojice (1940), V tom uibavném udotí (|944), které obsahují povídky, črty, fejetony a úvahy. obdobně pestrý je také obsah souboru fejetonůEMILA VACHKA PonděIí (1943). Jen výjimečněbyly knižněpublikovány soudničky (JosEF TROJAN, 1905-1965,Lidičlq před soudem, 1939) a práce reportážní. Autoři cestopisných reportžňizpracovávali zátžitkyz dřívějšíchcest (J' R. VÁVRA, Země zadáverui žízni,|939, Tuareg, poslední mohykÍnpravěkéhočlověkasaharského, l 943); autoři Íeportíňize soudobé skutečnosti(ALFRED TECHNIK' l913-1986, Muži pod Prahou, |942) mě]riomezené
492
se originální invencí (vyprávění různýchpi
svět zvyklostí, absurd rovin: spisovnéhoja jazyka dospělých' kte částípromluv odhďuj
světa dospělých. Rychlý spád komi město (1944) využítj tuačníkomice, zvýra Nový typ paroďe (19M)' na nichžje pt kým pro určitéliterá kontextem směfujeke se Jirotkovi podařilo romány Mui se psem
na výjimky opomíje RADoVAN ŠIM detektivku.. Zločin ru
lstředěn k osudůmněkolika rzpětímezi bohatou vnitřní fabule _ lokalizovaná do sionistické povahy.Lyrický iaté'Přírodníimprese téměř ', 1940, Pustina, 1941,Bud boňsko situoval svélyrické EK a zalidnil je postavami ytláci)' V obou románech :oty a harmonie,vykoupení JIŘÍHo FREJKY outěchorova, s radostným dětstvím 'vali k místům,s nimiž byl čímnovým'již v dřívějších /nila a zvroucněla.V oslavě 2)' dominuje slavnostníriíz lová konkrétnosta bohatě l944)' pojednávajícío stáří, představy a pomíjejícnosti i zcelit groteskní,satirické
(A nak změněným charakterem ináři. Nejvíce se v novinách i _ častopod sugestivním a války poprvéknižně další e tematickéhoa žánrového plnost, objevitelský pohled pkovi nejdokonaleji osvojil ) svědčío sklonu fabulovat vydal souborfejetonůz let a analytickou.Fejetony l BEDŘICH GoLoMBEK 'RKÝ do několika souborů, :réobsahujípovídky' črty, LKA Pondělí (1943), |965' Lidičlq před soudem,
možnosti, neboéo mnoha úsecíchnárodního života se nemohlo psát. Významným dílem v oblasti kulturní reportáŽese stal VČELIČKÚV místopis staropražskéhoobvodu Na Františku Pražskétajemstýí(|944),v němž jsou s bohatouinformovanosti zachycenyvzpomínky,příběhyi historickéudálosti, spjatésjednotlivými místy. Drobné novinařské práce Gézy Včeličky obsahuje žánrově pestrý soubor Poutníkťtvruivrat (1939). S novinářskými Žánry, které pouze rozvíjely tradice meziválečné publicistiky, často úzce souvisela satirickáahumoristickápróza. Novinářskýpůvodnezapřounapříkladprózy,vnichžbylyodhalovány a karikovány obecnélidské nedostatky a slabosti humoristickým pojednáním o chování člověka určitéprofese nebo člověka hotdujícíhonějakémukoníčku(VLADIMÍR NEFF ' Před pultem a za pultem, I94o; JARosLAv ŽÁr, vydržte až do fi'niše, 1939, oheň, 1943). Pro časopis by|a také původně určena parodie KARLA KONRÁDA na staré tajemníky lásky, ironická naučení,která v rozšířenéknižní verzi vyšla pod titulem Epištoly k nesmělýmmilencům(1941). Podobně rozmarná a duchap1nájsou pojednáníJAROMÍRA JOHNA Rady snoubencůmudílenéstÚcem Romualdem (l940). Humoristická literatura se většinou orientova|a k tradičnímtypům' jak je udomácnil v českéliteratuře I. Herrmann a J. Hašek (komickétypy maloměšéácké, lidový chytrák)' FRANTIŠEK RACHLÍK (l90Zt-1980) je autorem lidové figury pana Randáka, kteréhonechal vyprávět pestréosudy doma i v cizině, komentované humorem mnohdy obhroublým (Pozdrav pdmbu, pane Randtik, 1940, I dejž to pdmbu, holenkové, 1940), Autentický lidový humor a vtip využil JosEF LADA v obrázcich a anekdotických příbězích Straky na vrbě (1940); vypravěčskou pohotovost prokázal v originální autobiografii Kronika mého života (|942), tvořici slovesný pandán k výtvarnémuprojevu' snaha vÁcLAVA KAPLICKÉHO o lidovou zábavnou četbu, humoristicky nebo satiricky zacílenou, vedla pouze k obměňování námětových schémathumoristické prózy (Pozor, zlý člověk, |947, Červen v PučólkÍch, 194| aj.). Ani mnohé další pokusy o humoristické romány, prostředí' nevybočily z okruhu zběžněkonstruovaných groteskních příběhů(práce většinou z maloměšťáckého Emila Vachka' A. J. Urbana, Eduarda Fikera' Josefa Grusse, Bohumíra Polácha aj.). Nenáročně koncipovaný je takéhumorný příběh KARLA POLÁČKA Hostinec IJ kamennéhostolu (|94|; autora kryl svým jménem malíř Vlastimil Rada)' vyznačujícíse však bohatou karikaturní charakteristikou. Naproti tomu pos|edníucelené Poláčkovo dilo ByIo nós pět (1946) představuje ojedinělou práci, vymykající se originální invencí převládajícím typům českéhumoristické |iteratury' Monolog desetiletéhoPetra Bajzy (vyprávění různých příhod, záznam výroků dětí i dospě|ých, zápis pozorování a úvah aj.) rafinovaně paroduje svět zvyklostí, absurdních reakcí a nesmyslných klišé.Parodie je docíleno prolínáním několika jazykových rovin: spisovnéhojazyka, jazyka školskýchprojevů,knižníhojazyka, hovorovéhojazyka dětí a hovorového jazyka dospělých, které spojuje a konfrontuje dětský m|uvčí.Frazeologie, stereotypy, refrénovitéopakování částípromluv odhalují rozpéti a vzdálenost mezi s|ovem a významem, demaskují monotónnost konvenčního světa dospělých' Rychlý spád komických výjevůa scénumožnil JARMILE SVATÉ (t903_1963) v románu Petr zblóznil město (|944) využítjednoduché výchozí situace (útěk lva Petra) ke karikatuře řady typů a postaviček i k situačníkomice, zvýraznénéjazykovou parodií a perziflážemi. Nový typ parodie objevil ZDENĚK JIROTKA (nar. 1911) v románech Saturnin (1943) a Muž se psem (|944)' na nichžje patrna inspirace anglickou humoristickou literaturou. Rozpětí mezi stylem charakteristickým pro určitéliterární projevy (referujícízpráva, detektivka, ženský román) a novým významem daným kontextem směřuje ke komickému a satirickémuodhalování životnífalešnostia prázdnoty.Y románl Saturnin se Jirotkovi podaři|o rozvinout bohatou škálu groteskníchsituacía bláznivých scén.Parodie na detektivní romány Muž se psem se vztahuje spíšena cizí produkci' neboťtento |iterární žánr by| českými prozalky aŽ na výjimky opomíjen. RADOVAN ŠIuÁČBr (1908-1982) vytvořil v duchu dobové historizující tendence ,,historickou detektivku.. Zločin na Zlenicích hradě (|940\ a EDUARD FIKER dál pokračoval ve vydávání kriminálních
493
příběhů'jimž situování do českéhoprostředí dodalo přesvědčivosti a věrohodnosti (Nikdo není vinen, |94O, Paní z šedivéhodomu' 194|, Zinkovó cesta, 1942 ai.\.
PRÓZA
PROTI FAŠISMU
Ve válečných letech nemohla být publikována také některá prozaická díla, aťjiž proto, žejméno autora se nesmělo objevit, nebo proto, žepráce nemohla předstoupit před cenzuru. Vedle těchto děl existovalještě jiný typ nevydanéliteratury, který vznikal za dramatických okolností přímo v nacistických véznicích.I v tomto případě nebylo svědectví určeno tehdejšímčtenařům,ale nové společnosti,která vznikne po osvobození. Třetí okruh prací, s nimiž se tehdy čeští čtenáři nemohli seznámit, tvořily knihy vydávané českými spisovateli za hranicemi, v zemích bojujících proti fašismu. Tento trojí typ prozaických děl, tvořících významný pandán k vydávané próze, mohl být teprve po skončeníválky integrován do kontextu česképrózy. Alegorické a jinotajné romány, u nichžse nabízelyanalogies totalitnímrežimem,nemohly být zejménaod roku |94| - publikovány a autoři je vydali ažpo osvobozeni (Weil, Kopta, olbracht aj.)' Společenskéromány dotýkající se přítomnosti (Horal, Němeček aj.) měly obdobný osud' Předčasná smrt JoSEFA (JoE) JENČÍKA znemožnila, aby dokončil konečnou verzi románu Byly ztróty na mrých (1948, psáno |94z_L943), v němžje v několika dějových pásmech zobrazeno rozvrstvení českéspolečnostipřed Mnichovem a zejménav protektorátu'Hodnotu románu, zobrazujícíhodělnický komunistický odboj, citelně snižuje kolportážní ráz vyprávění a dějové klišé. Literaturavznikala i v nejtěžších podmínkách,přímo ve věznicích nebo v ilega|itě. od roku 1943 psal JIŘÍ WEIL, který nenastoupi|do transportua skrýval se v ilegá|níchbytech a v nemocnici, povídky ',o strachu, smrti, oběti, nízkosti a věci cti, statečnostia obavy.., vydanépo válce y knize Barw (1946). KÍátké lyrické prózy, jejichž titul vždy obsahuje kontrapunkt dvou barev symbo|izující příběh, jsou soustředěny k mezní situaci, která je stále připomínána refrénya opakováním částítextu. Příběh je pouze naznačen,lyrická interpretace z něho vytváří podobenství tragičnosti a velikosti lidského osudu. Ve věznicích byl vytvořen zvláštni typ prózy, která nechtěla být uměleckým dílem ani obecně platným dokumentem, ale byla adresována konkrétnímosobám, jimž měla podat zprávu o osudu pisatele. Tyto dopisy příbuzným nebo zápisky z vézeni (sborník Poslední dopisy, |946, sborník Žatuitt,l946; MARIE KUDEŘÍKovÁ, Zlomlq života,796t; ALARICH, Listy zvězení, Da7 aj.) patň mnohými stránkami mezi nejotřesnější texty'jeŽ byly v druhésvětovéválce napsány. ,,Taktovtěsnatdo několika řádků míru lidskéhoúděluje dáno jen těm' kdo žili velce a prostě, oddáni povinnosti..(Ha|as).V nelidskémprostředíněmeckékáznice napsal KAREL DvoŘÁČEK román, reflexivní monolog vězně, který se šťastněvrátil ke svérodině a nad kolébkou dítěte se vyslovuje z prožitýchbrin (Živ bud,, neutnírej, |947). Výjimečným dílem tohoto okruhu prací se stala FUČÍKOY A Reportdžpsanó na oprdtce (|945). Vnějškové omezení(''psáno ve vézeni gestapana Pankráci 1943..)mě|o značnývliv na podobu svědectví,jež osciluje mezi stylizací ústředníhohrdiny a autentickou výpovědí bezprostředního prožívání'mezi dějem a úvahou' mezi zprávou a pásmem filmových záběrů, mezi komentářem a fakty' Původníplán šíře za|oŽenébeletrizace vlastníhoosudu bylo nutno opustit,stejnějako plynuléřazeníportrétů, a taképasážKousek historie' opětjinak zaměřená, musela být umístěnajako závérečnákapitola. Toto rozpětí ruzných rovin, tato výrazná torzovitost umožnila spájet konkrétnídetail s patosem, lapidární promluvu s reflexí. Jepííznačné,žejde o vzpomínky na dřívějšíudálosti v komunistickém odboji, při zatčenía věznění, a právě perspektiva odstupu hraje důleŽitou roli, neboťautor z množstvízažitkůvybírájen ty stránky, kteréodpovídajízák|adnímu zaměření díla. obrací se ke čtenářům'''kteří přežijí..'ajim takéstylizuje svůj projev. V ReportáŽi psanéna oprátce vrcholí Fučíkova bohatá činnostpublicistická z ilegá|níhokomunistickéhotisku i pokusy prozaické,kterénejdále pokročily
494
v torzu generační rc Petrem, 1958). Příležitostnýraz malého českéhokol F. Langra, J. Muchl 1943' pražské vydár přímo připomíná.N účastní zápasudosp o tragikomických o: 1946). Po nenároč román Mosl (Londj
octli v cizím prost pozadí v Muchově jehožhrdinouje me
liď upínajicíchse k Ostatní práce vy
Scvrk se nóm Cvrk, 1947; GUSTAV B, Ietech, Moskva 194
lnosti (Nlřdo není vinen' 1940,
a, at jiŽ pÍoto,žejméno autora Vedle těchto děl existoval ještě nacistických věznicích. I v tom, která vznikne po osvobození. y vydávanéčeskýmispisovateli lěl' tvořícíchvýznamný pandán tu česképrózy. itnímrežimem,nemohly být eil, Kopta, Olbracht aj.). Spoleosud. Předčasnásmrt JoSEFA trdty na mrých (1948' psáno leskéspo|ečnostipřed Mnichounistickýodboj' citelně snižuje
v torzu generačnírománové kroniky Pokolenípřed Petrem (psáno I939_|94o, otištěno v knize Pokolení před Petrem, 1958). Příležitostnýrazvětšiny děl publikovaných během války v zahraniči byldánkonkrétnípotřebou maléhočeskéhokolektivu, jemuŽ byl určen.Z pruměru produkce se vymykají pouze práce E. Hostovského, F. Langra, J' Muchy a A. Hoffmeistra' Prostému příběhu z českévesnice v době války Děti a dýka (Londýn 1943,pražské vydání l945) da| FRANTIŠEK LANGER definitivnípodobu po lidické tragédii,jiŽzávérprózy přímo připomíná. Nacismus je v tétorozsáhlé povídce konfrontován zejménase světem dětí, které se přímo účastní zápasu dospělých. Jako groteskní a satirickou reportážstylizoval ADOLF HOFFMEISTER vyprávění o tragikomických osudech českéhoběžencev knize Turistouproti svévůli (New York 1943, pražskévydaní 1946). Po nenáročné povídce lJgie a cesta na konec svŽra (Londýn 194l) napsal JIŘÍ MUCHA (l915-1991) román Most (Londýn 1943' pražskévydání 1946)' v němž paralelně vysledoval několik osudůlidí' kteří se octli v cizím prostředía účastnilise prvních kroků zahraničníhoodboje' Dějová atraktivnost ustoupila do pozadi v Muchově povídkovém cyklu Problémy nndporučíkaKrwpa (Londýn |945, pražskévydání 1946)' jehoŽ hrdinouje melancholický filozofujícíčeskoslovenskýdůstojník'skepticky i láskyplně hodnotícípostoje lidí upínajícíchse k budoucímu,svobodnémudomovu. ostatní práce vydané za hranicemi mají většinou reportážnínebo satirický charakter (ZDENA ANČÍK, Scvrk se ndm Cvrk a jiné povídky, Londýn |944, praŽské,rozšířenévydání vyšlo pod titu|em Naši v Anglii, 1947; GUSTAV BAREŠ se pokusil pokračovat v Haškově románu prózou Dobry vojdk Švejkpo dvaceti Ietech, Moskva 1944, próza vyšla bez uvedení autora).
o v ilegalitě. od roku l943 )ytech a v nemocnici, povídky ce v knize Barvy ( 1946). Krátké zujícípříběh' jsou soustředěny íběhje pouze naznačen,lyrická u. <ýmdílem ani obecně platným u o osudupisatele.Tyto dopisy tluji!, |946; MARIE KUDEŘÍ. mi stránkami mezi nejotřesnější 'kůmírulidskéhoúděluje dáno cstředíněmeckékaznice napsal il ke svérodině a nad kolébkou tó na oprótce (1945). Vnějškové l podobu svědectví,jež osciluje .ožívání,mezi dějem a úvahou, níplán šířeza|oŽenébeletrizace lasiážKousek historie, opětjinak t rovin, tato výnzná torzovitost pfiznačn{ Že jde o vzpomínky ipektiva odstupu hraje důležitou kladnímu zaměřeni díla. obrací anéna oprátce vrcholí Fučíkova rzaické,kterénejdále pokročily
495
