Krvavá jízda NeÏ se novina o Baileyho nehodû staãila roznést po zapadlé vesniãce Box Hill, uÏ tu bylo nûkolik verzí, jak se to vlastnû sebûhlo. Kdosi ze stavební firmy zavolal jeho matce a oznámil jí, Ïe její syn byl zranûn pfii pádu le‰ení na staveni‰ti v centru Memphisu, Ïe ho právû operují, jeho stav je stabilizovan˘ a oãekává se, Ïe pfieÏije. Baileyho invalidní matce, která váÏila pfies sto osmdesát kilo a byla známa svou popudlivostí, nûkterá fakta unikla, a tak zaãala jeãet a vyvádût. Svolala kamarádky a sousedky a s kaÏd˘m pfiehráváním tragické noviny pozmûÀovala a zveliãovala nûkteré podrobnosti. Opomnûla si zapsat telefonní ãíslo toho ãlovûka z firmy, takÏe nebylo komu zavolat pro ovûfiení nebo zlehãení zvûstí, které se s kaÏdou minutou násobily. Jeden z Baileyho kolegÛ z práce, také kluk z okresu Ford, zavolal své dívce do Box Hill a vylíãil jí událost ponûkud jinak. Baileyho pfiejel buldozer, kter˘ stál vedle le‰ení, takÏe Bailey je skoro mrtv˘. Doktofii na nûm sice pracují, ale vyhlídky jsou neradostné. Potom k Baileymu domÛ telefonovala nûjaká sekretáfika z nemocnice a chtûla mluvit s jeho matkou. Bylo jí fieãeno, Ïe musela ulehnout, Ïe je pfiíli‰ rozru‰ená, neÏ aby mohla mluvit, a Ïe není schopna pfiijít k telefonu. Soused, kter˘ telefon zvedl, se pokusil vytáhnout ze sekretáfiky podrobnosti, ale moc se toho nedozvûdûl. Nûco se na staveni‰ti sesypalo, nejspí‰ pfiíkop, ve kterém mladík pracoval, nebo nûco na ten zpÛsob. Ano, je na operaãním sále, a nemocnice potfiebuje základní informace. 7
JOHN GRISHAM
Z cihlového domku Baileyho matky se brzy stalo ru‰né místo. Kveãeru zaãali pfiicházet náv‰tûvníci – kamarádi, pfiíbuzní a nûkolik pastorÛ z maliãk˘ch kostelíkÛ rozeset˘ch kolem vesniãky Box Hill. Îeny se shromáÏdily v kuchyni a pokojíku vedle ní a za neustálého vyzvánûní telefonu nepfietrÏitû tlachaly. Chlapi se houfovali venku a koufiili. Zaãaly se objevovat hrnce s du‰en˘m masem a zeleninou a koláãe. JelikoÏ náv‰tûvníci nemûli co na práci a informace o Baileyho zranûních byly tak skrovné, vrhli se na sebenepatrnûj‰í fakt a rozebrali ho, rozpitvali ho a pak ho pfiedali Ïenám uvnitfi, nebo naopak muÏÛm venku. Jedna noha je rozdrcená a patrnû ji budou muset amputovat. A pak je tady to tûÏké po‰kození mozku. Bailey spadl s le‰ením ze ãtvrtého patra, anebo moÏná z osmého. Má rozdrcen˘ hrudník. Nûkterá fakta a teorie byly prostû vytvofieny na místû. Ozvalo se i pár chmurn˘ch dotazÛ ohlednû uspofiádání pohfibu. Baileymu bylo devatenáct a nikdy za cel˘ svÛj krátk˘ Ïivot nemûl tolik pfiátel a obdivovatelÛ. Jak hodiny plynuly, celá obec ho milovala víc a víc. Byl to hodn˘ chlapec, dobfie vychovan˘, mnohem lep‰í ãlovûk neÏ jeho mizern˘ otec, muÏ, kterého nikdo uÏ léta nevidûl. Dostavila se Baileyho b˘valá pfiítelkynû a brzy se stala stfiedem pozornosti. Byla rozru‰ená a pfiemoÏená pocity a kaÏdou chvíli plakala, zejména kdyÏ hovofiila o svém milovaném Baileym. KdyÏ ale zpráva o její pfiítomnosti prosákla do loÏnice a Baileyho matka zaslechla, Ïe ta malá coura je v domû, okamÏitû ji vykázala. Malá coura pak postávala venku s chlapy a flirtovala a pokufiovala. NeÏ koneãnû ode‰la, slavnostnû slíbila, Ïe se ihned vydá do Memphisu nav‰tívit svého Baileyho. Bratranec jednoho ze sousedÛ bydlel v Memphisu a neochotnû souhlasil, Ïe zajde do nemocnice a bude monitorovat dûní. Jeho první telefonát obná‰el informaci, Ïe mladíka skuteãnû operují kvÛli mnohoãetn˘m zranûním, ale jeho stav je 8
K RVAVÁ
JÍZDA
zfiejmû stabilizovan˘. Ztratil spoustu krve. V druhém telefonátu bratranec uvedl na pravou míru nûkterá fakta. Mluvil se stavbyvedoucím – Bailey byl zranûn, kdyÏ do le‰ení najel buldozer, le‰ení se zhroutilo a chudák kluk sletûl z v˘‰ky pûti metrÛ do nûjaké jámy ãi co. Právû obkládali cihlami pûtipatrovou kanceláfiskou budovu v Memphisu a Bailey tam pracoval jako pfiidavaã u zedníkÛ. Náv‰tûvy nesmûjí do nemocnice pfiinejmen‰ím ãtyfiiadvacet hodin, ale je potfieba darovat krev. Pfiidavaã u zedníkÛ? Jeho matka se vychloubala, Ïe Bailey byl rychle nûkolikanásobnû pov˘‰en a teì je asistentem stavbyvedoucího. Ale v tak pohnuté chvíli se jí nikdo na tuto nesrovnalost nevyptával. Po setmûní se dostavil jak˘si muÏ v obleku a vysvûtlil, Ïe je nûco jako vy‰etfiovatel. Nakonec byl pfiedhozen jednomu ze str˘cÛ, matãinu nejmlad‰ímu bratrovi, kterému bûhem soukromého rozhovoru na zadním dvorku dal vizitku nûjakého právníka v Clantonu. „Nejlep‰í právník v zemi,“ pravil. „A my uÏ na tom pfiípadu pracujeme...“ Na str˘ce to udûlalo dojem, takÏe slíbil, Ïe se vyhne jin˘m právníkÛm – „je to jenom banda chlapÛ, co se honûj za ambulancema“ – a Ïe prokleje kaÏdého zprostfiedkovatele náhrady ‰kody, kter˘ by se mohl jako had pfiiplazit na scénu. Nakonec se zaãalo mluvit o v˘pravû do Memphisu. I kdyÏ to bylo autem jen dvû hodiny, mohlo by to klidnû b˘t tfieba pût. Jet do mûsta znamenalo pro obyvatele vesniãky Box Hill hodinovou cestu do padesátitisícového Tupela. Memphis se nacházel v jiném státû, v jiném svûtû, a kromû toho tam pfiece zloãinnost pfiímo bují. Co do poãtu vraÏd se Memphis vyrovná Detroitu. Sledovali ty masakry kaÏd˘ veãer na Pátém kanálu. Baileyho matka byla kaÏd˘m okamÏikem bezmocnûj‰í a zcela zjevnû nebyla schopna se kamkoli dopravit, natoÏ pak darovat krev. Sestra bydlí v Clantonu, ale nemÛÏe nechat dûti samotné. Zítra je pátek, pracovní den, a obecnû se soudilo, Ïe taková cesta do Memphisu a zpátky plus ta záleÏitost s krví 9
JOHN GRISHAM
potrvá mnoho hodin, a vÛbec, kdoví kdy se dárci zase dostanou zpátky domÛ do okresu Ford. Dal‰í hovor z Memphisu pfiinesl zprávu, Ïe chlapec je uÏ po operaci, drÏí se pfii Ïivotû a stále naléhavû potfiebuje krev. KdyÏ se novinka dostala ke skupinû muÏÛ okounûjících venku na pfiíjezdové cestû, vypadalo to, Ïe chudák Bailey mÛÏe kaÏdou chvíli umfiít, pokud jeho blízcí okamÏitû nepfiispûchají do nemocnice a nenabídnou své Ïíly. V tu chvíli se na scénû objevil hrdina. Jmenoval se Wayne Agnor, údajnû Baileyho dobr˘ kamarád, kterému se od narození fiíkalo Aggie. Vedl se sv˘m otcem opravnu automobilÛ, takÏe mûl pracovní dobu natolik volnou, Ïe mohl krátkou cestu do Memphisu zvládnout. Vlastnil také dodávku, poslední model dodge, a tvrdil, Ïe Memphis zná jak své boty. „MÛÏu vyrazit teì hned,“ oznámil hrdû hlouãku a domem se zaãala ‰ífiit zpráva, Ïe se organizuje v˘jezd. Jedna z Ïen ponûkud zklidnila obecné nad‰ení vysvûtlením, Ïe je zapotfiebí nûkolika dobrovolníkÛ, protoÏe v nemocnici vyÏdímají z kaÏdého dárce pouze pÛl litru. „Galon dát nemÛÏete,“ objasnila. Jen velmi málo z nich nûkdy darovalo krev a pfiedstava jehel a hadiãek mnohé vydûsila. DÛm i pfiední dvorek znaãnû ztichly. Soucitní sousedi, ktefií je‰tû pfied pár okamÏiky byli Baileymu tak blízcí, zaãali dumat, jak to zafiídit, aby byli trochu vzdálenûj‰í. „Pojedu taky,“ ozval se nakonec dal‰í mladík a v‰ichni mu blahopfiáli. Jmenoval se Calvin Marr a mûl také volnûj‰í ãasov˘ rozvrh, byÈ z jin˘ch dÛvodÛ – nedávno ho propustili z clantonské továrny na obuv a momentálnû byl na podpofie. Jehly ho dûsily, ale lákala ho romantická vyhlídka, Ïe poprvé v Ïivotû uvidí Memphis. Bude mu ctí darovat krev. Vûdomí, Ïe má teì na cestu spoleãníka, dodalo Aggiemu odvahy, takÏe se obrátil k pfiítomn˘m s v˘zvou: „Nûkdo dal‰í?“ Následovalo v‰eobecné mumlání a vût‰ina muÏÛ zkoumavû hledûla na své boty. 10
K RVAVÁ
JÍZDA
„Pojedeme mojí dodávkou a benzín platim já,“ pokraãoval Aggie. „Kdy vyráÏíme?“ zeptal se Calvin. „Teì hned,“ fiekl Aggie. „Je to naléhav˘.“ „To je fakt,“ souhlasil nûkdo. „Po‰lu Rogera,“ nabídl postar‰í pán, coÏ bylo kvitováno mlãenliv˘m skepticismem. Roger tu nebyl a nemûl práci, kvÛli níÏ by si musel dûlat starosti, protoÏe si Ïádnou nedokázal udrÏet. Stfiední ‰kolu nedokonãil a pak následovala barvitá historie, v níÏ hrály roli alkohol a drogy. Jehly by ho rozhodnû neodradily. Chlapi mûli sice jen velmi mlhavou pfiedstavu, co obná‰í transfuze, ale pouhá my‰lenka, Ïe by nûkdo byl zranûn tak tûÏce, Ïe by potfieboval krev od Rogera, pro nû byla tûÏko pfiedstavitelná. „To chce‰ Baileyho zabít?“ zabruãel jeden z nich. „Roger to udûlá,“ prohlásil otec hrdû. Velká otázka v‰ak znûla: je stfiízliv˘? O Rogerov˘ch bojích s jeho démony se v Box Hill dobfie vûdûlo a hodnû se o nich debatovalo. Vût‰ina místních obvykle vûdûla, jestli je zrovna naloÏen˘ v lihu, nebo ne. „V poslední dobû je v dobr˘ formû,“ pokraãoval RogerÛv otec, i kdyÏ zjevnû nepfiíli‰ pfiesvûdãen o vlastních slovech. Ale naléhavost okamÏiku pfieváÏila v‰echny pochyby, takÏe nakonec Aggie fiekl: „Kde je?“ „Doma.“ No jistû. Roger totiÏ prakticky domov neopou‰tûl. Kam by taky chodil? Bûhem pár minut daly dámy dohromady krabici sendviãÛ a jin˘ch potravin. Nastalo v‰eobecné objímání Aggieho a Calvina, kdekdo jim blahopfiál a nadûlal kolem nich spoustu cavykÛ, jako by pochodovali do boje bránit vlast. KdyÏ odjíÏdûli na cestu za záchranou Baileyho Ïivota, v‰ichni se vyhrnuli na pfiíjezdovou cestu a mávali stateãn˘m mlad˘m muÏÛm na rozlouãenou. 11
JOHN GRISHAM
Roger ãekal u po‰tovní schránky, a kdyÏ dodávka zastavila, vstrãil dovnitfi hlavu okénkem u spolujezdce a zeptal se: „ZÛstaneme tam pfies noc?“ „Neplánuju to,“ odpovûdûl Aggie. „Tak jo.“ Po krat‰í diskusi do‰li k závûru, Ïe Roger, postavou su‰inka, bude sedût uprostfied mezi Aggiem a Calvinem, ktefií byli mnohem mohutnûj‰í a silnûj‰í. Krabici s jídlem mu umístili na klín, a je‰tû nebyli ani míli za Box Hill, kdyÏ Roger zaãal rozbalovat sendviã s krÛtím masem. Ve sv˘ch sedmadvaceti byl z celé trojice nejstar‰í a léta k nûmu rozhodnû nebyla laskavá. Mûl za sebou dva rozvody a nespoãetnû odvykacích pokusÛ. Byl huben˘, ‰lachovit˘ a hyperaktivní, a sotva staãil dojíst první sendviã, uÏ rozbaloval druh˘. Aggie se sv˘mi sto tfiinácti kily a Calvin se sto dvaadvaceti shodnû odmítli. Uplynulé dvû hodiny totiÏ vyprazdÀovali hrnce u Baileyho matky. Zpoãátku se bavili o Baileym, kterého Roger sotva znal, ale Aggie i Calvin s ním chodili do ‰koly. A protoÏe byli v‰ichni tfii nezadaní, hovor se brzy stoãil z padlého souseda a nûjak se prokliãkoval k sexu. Aggie mûl dûvãe a údajnû si uÏíval v‰ech dobrodiní milostného vztahu. Roger spal se v‰ím, co mu pfii‰lo pod ruku, a byl neustále na lovu. Stydlín Calvin byl v jedenadvaceti stále je‰tû panic, i kdyÏ by to nikdy nepfiiznal. Pfiispûl nûkolika vymy‰len˘mi historkami o sv˘ch úlovcích, aniÏ pfiíli‰ zabíhal do detailÛ, a tak se mu dafiilo nevypadnout z konverzace. V‰ichni tfii pfiehánûli a v‰ichni tfii to dobfie vûdûli. KdyÏ pfiejeli do okresu Polk, Roger fiekl: „Zajeì k Modr˘mu kolu. Potfiebuju se vychcat.“ Aggie zastavil u pump pfied venkovsk˘m krámem a Roger vbûhl dovnitfi. „Myslí‰, Ïe chlastá?“ zeptal se Calvin bûhem ãekání. „Jeho táta fiiká, Ïe ne.“ „Jeho táta nejspí‰ kecá.“ A opravdu, bûhem nûkolika minut se Roger vynofiil s kartonem ‰esti piv v podpaÏí. 12
K RVAVÁ
JÍZDA
„Pane jo,“ fiekl Aggie. KdyÏ se znovu usadili, dodávka opustila ‰tûrkem vysypané parkovi‰tû a vyrazila. Roger vytáhl plechovku a nabídl ji Aggiemu, kter˘ odmítl. „Ne, díky, já fiídim.“ „To se ani nemuÏe‰ napít, kdyÏ fiídí‰?“ „Dneska ne.“ „A co ty?“ obrátil se Roger ke Calvinovi a nabízel mu plechovku. „Ne, díky.“ „Co je to s váma, klucí, ste na vodvykací kúfie nebo co?“ otázal se Roger a za fieãi odlomil uzávûr a jedním hltem vyprázdnil polovinu obsahu. „Myslel jsem, Ïes pfiestal pít,“ fiekl Aggie. „Jo, pfiestal. Já pfiestávám porád. Pfiestat je brnkaãka.“ Calvin teì drÏel krabici s jídlem a ãistû z nudy zaãal Ïmoulat pofiádnû velkou ovesnou su‰enku. Roger vyprázdnil první plechovku, podal ji Calvinovi a fiekl: „Vyhodil bys to?“ Calvin stáhl okénko a poslal plechovku na korbu dodávky. KdyÏ okénko zase vytáhl, Roger uÏ odlamoval uzávûr z dal‰ího piva. Aggie s Calvinem se na sebe nervóznû podívali. „MÛÏe‰ darovat krev, kdyÏ jsi pil?“ zeptal se Aggie. „Jasnû Ïe mÛÏe‰,“ ujistil ho Roger. „UÏ sem to dûlal mockrát. Vy ste nikdy nedávali krev, klucí?“ Aggie a Calvin neochotnû pfiiznali, Ïe to je‰tû nikdy nedûlali, coÏ inspirovalo Rogera k podrobnému popisu celé procedury. „¤eknou ti, aby sis lehnul, páã hodnû lidu vomdlí. Ta blbá jehla je tak velká, Ïe spousta lidu vomdlí, jenom kdyÏ ji uvidí. UváÏou ti kus tlust˘ gumy kolem bicepsu, a pak ti sestra rejpe do ruky a hledá pofiádnou, tlustou Ïílu. Je lep‰í koukat jinám. V devíti pfiípadech z desíti zabodne jehlu a netrefí se – bolí to jak svinû – pak se ti vomluví, a ty potichu nadává‰. KdyÏ mበkliku, trefí se do Ïíly napodruh˘, a kdyÏ se trefí, krev vystfiíkne trubiãkou do takov˘ho pytlíku. V‰ecko je 13
JOHN GRISHAM
prÛhledn˘, takÏe vidí‰ svojí krev. To ti je zvlá‰tní, jak je tmavá, taková skoro hnûdá. Trvá to dûsnû dlouho, neÏ nateãe pÛl litru, a celou dobu ti sestra drÏí jehlu zapíchnutou v ruce.“ Hluãnû srkal pivo, spokojen se sv˘m dûsiv˘m vylíãením toho, co je ãeká. Nûkolik mil jeli mlãky. KdyÏ byla druhá plechovka prázdná, Calvin ji odhodil dozadu a Roger odlomil tfietí uzávûr. „Pivo fakticky pomáhá,“ s mlasknutím informoval kolegy. „Krev je fiid‰í, takÏe to cel˘ de rychlejc.“ Zaãínalo b˘t zfiejmé, Ïe hodlá zlikvidovat cel˘ karton co nejrychleji. Aggie zauvaÏoval, Ïe by moÏná bylo rozumné trochu mu s tím pomoci. Sl˘chal totiÏ historky o Rogerov˘ch stra‰liv˘ch flámech. „Dám si jedno,“ fiekl a Roger mu rychle podal plechovku. „Já teda taky,“ pfiipojil se Calvin. „Tak se mi to líbí,“ fiekl Roger. „Nerad piju sám. Podle toho se pozná skuteãnej alkoholik.“ Aggie a Calvin zodpovûdnû upíjeli, kdeÏto Roger hltal o sto pryã. KdyÏ byl karton dopit, zahlásil s dokonal˘m naãasováním: „Potfiebuju se vychcat. Zajeì támhle, jak je Cullyho Barbecue.“ Nacházeli se právû na okraji mûsteãka New Grove a Aggie si v duchu kladl otázku, jak dlouho jim cesta mÛÏe trvat. Roger zmizel za obchodem, kde si ulevil, naãeÏ zabûhl dovnitfi a koupil dal‰í karton. KdyÏ nechali New Grove za zády, odlomili uzávûry a rozjeli se po temné, úzké silnici. „Vy ste nikdá nebyli ve stript˘zovejch klubech v Memphisu?“ zeptal se Roger. „Já v Memphisu e‰tû nebyl,“ pfiiznal Calvin. „Dûlበsi srandu.“ „Né.“ „A co ty?“ „Já sem ve stript˘zov˘m klubu byl,“ oznámil Aggie hrdû. „V ker˘m?“ 14
K RVAVÁ
JÍZDA
„Nepamatuju si, jak se menoval. Sou v‰echny stejn˘.“ „To se teda mejlí‰,“ opravil ho Roger zostra a s kloktav˘m zvukem si nalil do hrdla dal‰í chlemt piva. „V nûkerejch mají nádhern˘ holky s krásnejma tûlama, v tûch vostatních jenom vobyãejn˘ pouliãní kurvy, ker˘ neumûj tancovat, co by se za nehet ve‰lo.“ CoÏ vedlo k rozsáhlému diskurzu o historii legálního stript˘zu v Memphisu, nebo spí‰e k Rogerovû verzi této historie. Za dávn˘ch ãasÛ ze sebe dívky mohly shodit úplnû v‰echno, do posledního stehu, a pak hupsnout na vበstÛl a zaãít se svíjet v rytmickém, vyz˘vavém tanci za doprovodu hlasité hudby a stroboskopick˘ch efektÛ, aby pak sklidily od klukÛ boufiliv˘ aplaus. Potom se v‰ak zákony zmûnily a bylo nafiízeno, Ïe taneãnice musejí mít tanga, ale v nûkter˘ch klubech toto nafiízení ignorují. Tanec na stole nahradil tanec na klínû, coÏ pfiineslo dal‰í soubor nov˘ch zákonÛ o fyzickém kontaktu s dívkami. KdyÏ dokonãil historick˘ exkurz, oddrmolil seznam pûti ‰esti klubÛ, které údajnû dobfie znal, naãeÏ pfiednesl impozantní pfiehled tamních striptérek. Jeho líãení bylo velmi podrobné a názorné, takÏe kdyÏ ho koneãnû uzavfiel, jeho spolujezdci potfiebovali dal‰í piva. Calvina, kterému se dostalo pramálo pfiíleÏitostí dotknout se Ïenského tûla, konverzace uchvátila. Poãítal také plechovky, které Roger vyprázdnil, a kdyÏ do‰el k ãíslu ‰est – v prÛbûhu asi tak hodiny –, mûl chuÈ nûco fiíct. Místo toho ale naslouchal mnohem svûtaznalej‰ímu parÈákovi, muÏi s neuhasitelnou Ïízní na pivo, které dokázal hltavû lokat a pfiitom pfiekvapivû podrobnû popisovat nahé dívky. Nakonec se rozhovor kruhem vrátil tam, kde zaãal. Roger fiekl: „AÏ to vyfiídíme ve ‰pitále, nejspí‰ budeme mít chvíli zaskoãit do Desperada, jo, na pár skleniãek, a moÏná na Àákej ten taneãek na stole.“ Aggie fiídil s prav˘m zápûstím leÏérnû ovinut˘m kolem volantu a s pivem v levé ruce. Upfienû hledûl na silnici pfied 15
JOHN GRISHAM
sebou a na RogerÛv návrh nereagoval. Jeho pfiítelkynû bude jeãet a házet po nûm kde ãím, jestli se dozví, Ïe utrácel peníze v klubu a ãuãel na striptérky. Zato Calvin pocítil náhle nervózní záchvûv dychtivého oãekávání. „Pfiíde mi to jako dobrej nápad,“ fiekl. „Jasnû,“ pfiidal se Aggie, ale jen proto, Ïe musel. Z protismûru se blíÏilo auto a tûsnû pfiedtím, neÏ je minulo, Aggie nechtûnû ‰krtl lev˘m pfiedním kolem o Ïlutou stfiední ãáru. OkamÏitû strhl volant zpût. Druhé auto smykem vyrovnalo smûr. „Polda!“ vykfiikl Aggie. On i Roger rychle otoãili hlavu a kradmo se podívali dozadu. Druhé auto prudce zastavilo, brzdová svûtla zasvítila. „Na to vem jed,“ fiekl Roger. „Zástupce ‰erifa. Jeì!“ „Jede za náma,“ vypravil ze sebe Calvin v záchvatu paniky. „Modr˘ blikaãky! Modr˘ blikaãky!“ zakdákal Roger. „Doprdele!“ Aggie instinktivnû dupl na plyn a mohutn˘ dodge se s burácením fiítil do kopce. „Ví‰ jistû, Ïe je to dobrej nápad?“ zeptal se. „Prostû jeì, krucinál,“ jeãel Roger. „Máme pln˘ auto plechovek vod piva,“ dodal Calvin. „Ale já nejsem voÏralej,“ trval na svém Aggie. „KdyÏ ujedu, bude to jenom vo to hor‰í.“ „UÏ sme ujeli,“ fiekl Roger. „Teì de vo to nenechat se chytit.“ A s tûmi slovy vyprázdnil plechovku piva, jako by to mûla b˘t jeho poslední. Dodávka se fiítila stotfiicítkou, pak stopadesátkou, kdyÏ se dostali na dlouh˘ úsek rovné silnice. „Fofrem nás dojíÏdí,“ fiekl Aggie s pohledem do zpûtného zrcátka, potom obrátil oãi zpût na silnici. „S modrejma svûtlama do pekel a zpátky.“ Calvin stáhl okénko a fiekl: „Poìme vyhodit to pivo!“ „Neé!“ zavfie‰tûl Roger. „Zbláznil ses? NemuÏe nás chytit. Pfiidej, pfiidej!“ 16
