KAREL CAPEK
T,7
Á.arel Čapek patří k autorum, kteří se významně a mnohostranněpodíleli na vytváření kultury první republiky a jejichždílo si získalo ohlas nejen doma, ale i v zahraničí.Vedle v|astníhodíla beletristického, kterési vědomě a promyšleněhledalo cestu k širokým čtenářskýmvrstvám, přispěla k Čapkově popularitě hlavnějeho činnostnovinářská, spjatá s Lidovými novinami, i kulturně organizační' stejnějakojeho společenská angažovanost při budování a obhajobě samostatnéhostátu, pro věc demokracie a humanity, jež ve třicátých letech vyústila v jednoznačnýpostoj proti fašismua na obranu lidskosti a svobody. Čapkovo dílo klade od počátkunaléhavéotázky lidské svobody a determinace,analyzuje deformované lidské vztahy i mechanismusmodernícivilizace, ohrožující samu podstatulidskosti. Protiváhu hledá v hodnotách všedního,civilního života,v ,,obyčejném..člověku, v pragmatisticképroklamaci prostépozitivnídělnosti a praktickéhohumanismu. Napětí mezi těmito dvěma póly, mezi kritikou od|idštěnía hledánímintegrálního lidství, se promítlo i do uměleckéstrukturyČapkovýchděl jako polarita ironie a lyrismu, reportážnívěcnosti a symbolizujícíabstrakce;pro tuto polaritu je pÍiznačnái jeho metoda dvojího plánu' přední a zadní roviny či několikanásobnéprojekce' uplatňovaná hlavně v,,noetických.. prózách. Charakteristickýmrysem Čapkovy tvorbyje organická souvislostjeho díla beletristickéhoa novinářského. Čapkovafejetonistika výraznézasáhla nejen do vývoje tohoto Žánru,a|edo vývoje ce|éčeskémoderníprózy. Úsilí o bezprostředníkontakt se čtenářemvedlo Čapkajednakk podnětnémuvyužitíhovorovéÍeči'jeŽpatÍi k nejvýznamnějšímimpulsům proměny novodobého spisovného jazyka, jednak k využití pokleslých či okrajových žánru,jejichž prostřednictvímhledal Čapek nové cesty k epice (fejetonníromán, ,,román pro služky..,pohádka' detektivka).
LITERÁRNÍpoČÁrry Krakonošova zahrada'pojmenování,kteréstojína počátkuČapkovybibliografie, vyznačujei počátekjeho životnídráhy. Karel Čapek se narodil 9. ledna v Malých Svatoňovicích,podkrkonošskéhornickéobci, kde jeho otec by| baňským lékařem;po Karlově narozeníse rodina přestěhovalado nedalekéÚpice. kde si otec zařídil samostatnou lékařskou praxi. Krkonošsképodhůří- Krakonošovazahrada,,'ono do tvrdézemězaryté údolíÚpy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté,pohádkovéobrysy: Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Ža|tman, Hejšovina..- je poetickým krajem Čapkovadětství;jeho druhým pólem je svět podhorskéhoprůmyslového městečka,textilních továren (v jedné z nich pracoval později jeho staršíbratr Josef, než se mohl věnovat výtvamické dráze) a řemeslnických dí|en,svět prostých lidí, s nimiž se setkával v čekárněotcovy ordinace ajako účastník otcových pochůzekpo kraji; prostředídělnických čtvrtíi tradičnísvět venkova, který chlapci zprostředkovala předevšímnezapomenutelnápostava babičky z hronovskéhomlýna. Tajemná, pohádková pffroda; modemí stroje,jimiž byl zároveň ,,očarováni ustrašen..; lidská dělnost i lidské utrpení.
586
V době' kdy jeho z dětí, vystudoval gyt v Praze, kam se rodii prohloubil Pobytem v (1908) a dráha obou b ství a spolupráce dvou i řadou shodných rysů vstupu do literatury (l
stejných časopisech'1 spolubojovníky v hnu zabrada (aještě několi po létaJosefovavýtva redaktorská, a to jak
a konečně v Lidouých podobě mají oba podt od roku 1907(ešt novinách' v Moravskc týdeník a Stopa. Vedl
a fejetony půllyrické i rozběhy k povídkán nepřirozeným vztahů ironické využitípate
pointy. Parodován lyrismu naznaču něm. Výběr z nich (p spolďné kniŽky Kra} dek Ziřivé hlubiny ()
Prózy Ziřiých hlt literámího a uměleck založená 1911) i litet mkézačínáýsovat pt
nížse oba bratři význ s modemími směry c kolem několika časo Přehled' Scénaaj. V poprvéotištěnai l'ds)
commedie dell'arte'1 peněz a manifestujíc S předvďečným hnt epičnost, kteréor houo přímý výrt odvozenosti (oP
s předchozí knižkou ZaÍimco novokli koncepci umění bez
na vylvářeníku|tury první astníhodíla beletristického' spěla k Čapkověpopularitě tí'stejnějako jeho společenrkracie a humanity, jež ve ti a svobody. lce, analyzuje deformované ti. Protiváhuh|edá v hodno'aciprostépozitivnídělnosti ění a hledáním integrálního lyrismu.reportážní věcnosti ůánu,přední a zadní roviny )tristického a novinářského. e celéčeskémoderníprózy. lžitíhovorovéřeči,jež patří tk k využitípokleslých či jetonníromán, ',román pro
V době' kdy jeho bratr Josef prošel tkalcovskou školou a stal se dělníkem v továrně, Karel, nejmladší zdětí, vystudoval gymnázium v Hradci Králové (190l-1905) a v Brně (1905-1907).studium dokončil v Praze, kam se rodiče roku 1907 přestěhovali. Zde zahájil také svá studia filozofie (1909_1915)' která prohloubil pobytem v Berlíně a v PaÍiži(l9l 1). V tédobě dokončujei Josef studium na praŽskéUMPRUM (l908) a dráha obou bratří se znovu spojuje.Z dětskéhokamarádstvívyrůstápozoruhodnéceloživotnípřátelstvía spoluprácedvou individualit lidsky i umě|ecky odlišnýcha zároveň spojených nejen východiskem, ale i řadou shodných rysův uměleckéi názorovéorientaci.Rok l907je pro oba bratry rokemjejich společného vstupu do literatury (nepočítáme-liněkolik Karlových studentských básní' otištěnýchjiž dříve); začinaji ve stejnýchčasopisech,příspěvky shodně laděnými a častopod společnýmautorstvím;stávají se generačními spolubojovníky v hnutí takzvané předválečnémoderny; jejich první knihy - Zářivé hlubiny a Krakonošova zahÍada(a ještěněkolik dalších)- jsou společnýmdílem obou; Karlovu literárnía divadelní činnostprovázi po létaJosefova výtvarná účastv oblasti knižníilustracei scénickéhovýtvarnictví;společnáje i jejich činnost redaktorská, a to jak v Nebojsovi, v jediném časopise, který samostatně vydávali, tak y Ndrodnich listech a konečněv Lidových noviruÍch,v nichž oba pracují od roku |921 po celé období první republiky a na jejichž podobě mají oba podstatný podíl' od roku l 907 (eště v době středoškolskýchstudiíKarlových) objevujíse příspěvky obou bratřív Lidových novinách' v Moravskoslezskérevui, ve Snaze azejménav časopisechKar|a HorkéhoNárodní obzor, Horkého týdeníka stopa. Vedle literárnícha výtvarných referátůjsouto předevšímdrobnéprózy, inte|ektuálníhříčky a fejetonypůllyrické' půlironické'výpady a aforismy, literárníreminiscenceaperzifláže,lyrické improvizace i rozběhy k povídkám. Jsou výrazem rozmarnosti i nevázanosti mládí' vysmívajíse životníi literární póze' nepřirozeným vztahůmmezi lidmi, nesmyslnosti sociálníchinstitucí.Jejich parodický ráz navozuje zejména ironické využitípatetickéhoa ozdobnéhoslohu symbolistně dekadentníško|y' umění kontrastu a výsměšné p o i n t y .P a r o d o v á n í l i t e r á r n í o d v o z e n o s t i a u m ě l o s t i a s k r y t ý p r o u d s v ě ž í hboe, z p r o s t ř e d n í h o lyrismu naznačujísouvislost těchto próz s proměnami v předvá|ečném literárnim vývoji i jejich podíl na něm. Výběr znich(převélŽněz Horkéhotýdeníkua ze stopy 1909-1910) shrnuli autoři později do svédruhé společné kniŽky Krakonošovazahrada (l918)' Časověje předešlaknížkasvou genezípozdější,soubor povídek Zjřivé hlubiny (19l6). Prózy ZÍřiých hlubinvznikaji v letech 1910_1912'v době, kdy se oba bratři dostávajído proudu českého literárního a uměleckéhodění spojenéhos formováním mladégenerace výtvamé (Skupina výtvamých umělců' Almanachu na rok l9l4). V tétodobě se již za|oženál9l1) i literámí(eŽ poslézevystupujev manifestačním takézačínáýsovat pďátek pozdějšídiskuse kolem modemích směru,jež propukne plnou silou v roce 1914 a na níŽse oba bratři významněpodílejí.Předválečná moderna, hnutí,jímžčeskéuměnínavazovalokontakty s moderními směry od kubismu po futurismus a jehoŽ vyzrání v literafuře zabránila válka, se formuje zejména kolem něko|ika časopisů,v nichž publikují většinupříspěvkůi bratři Čapkové:je to Umělecký měsíčník,Lumír,
ie, vyznačujei počátekjeho rnošskéhornickéobci' kde redalekéÚpice, kde si otec , ,,onodo tvrdézemě zaryté ,zí hřbet, Brendy, Ža|tman, rodhorského průmyslového |osef,než se mohl věnovat v čekárněotcovy ordinace svět venkova,který chlapci rlýna.Tajemná, pohádková i lidskéutrpení.
Přehled, Scénaaj. V Lumíru a Uměleckém měsíčníkuvychÍni takévětšinačíselZářivých hlubin; v Lumíru by|a poprvéotištěnai láslq hra osudruÍ(19| |, pak v Zíňivých hlubinách, samostatně1922), psná ve stylu renesanční commedie dell'arte, parodujícív historickémpřevlečenínepřjrozenost mezilidských vztaht za|oŽenýchna vládě peněz a manifesfujícíneviízanýhumor proti dekadenci a nezastíranoudivadelnost proti naturalistickémuverismu. S předválďným hnutím zřejmě souvisí experimentální charakter ZáÍivých hlubin, zejména úsilí o čistou snaa úsporností, epičnost, kteréovlivnil soudobýněmeckýnovoklasicismus.Zároveň slohovou oproštěností h o u o p ř í m ý v ý r a z p r o t i v e r b á l n í m u o r n a m e n t a l i s m u a s t y l i zi ahc il e d á n í m ž i v o t n í p l n o s t i a n e (opět pomocínávratuk historicképředloze renesanční novely) ukazujítyto prózy na souvislost odvozenosti s předchozí kníŽkou i s programovými postuláty, kteréoba bratři formulovali ve svých článcích' Zatimco novoklasicismus byl v Čapkově vývoji epizodou, snaha o,,přimý výraz,,' či šířeji o moderní koncepci umění bezprostředněji spjatéhos přítomným životem, jeŽbyl'avýrazem předválečnéhovývojového
přelomu, stala se trvalým rysem Čapkova díla. Karel Čapek se podílína tomto přelomu jako literární a výtvarný kritik' který k nám uvádí problematiku moderníchsměru a tvůrců(kubismus,expresionismus,Apo|linaire, Romains atd') i myšlenkových proudů(Bergson, později pragmatismus),jako spoluúčastník ,,generačních.. polemik, spoluorganizátorAlmanachu na rok 1914 a v neposlednířadějako překladatel.Umělecká orientace i pařížskýpobyt ho v tédobě sbližujípředevšíms francouzskou kulturou, zejménas moderním francouzským malířstvím a poezii:. uŽ v té době vznikají jeho první překlady soudobé francouzské lyriky i první popud k vydání antologie' k jejížpřípravě přistoupil za vá|ky kolektiv překladatelův čeles V. Dykem a z niŽ se zrodila Čapkova poválečná Francoulská poezie novédoby (1920). K nejvýznamnějšímČapkovým překladům francouzských básníkůpatří vynikajíci přetlumočeníApollinairova Ptísma (l9|9 v Červnu i samostatně). Vedle několika vlastníchbásní,jež svědčío Čapkově hledánícesty k novémulyrismu (knižně až posmrtně jako Vzrušenétance,7947), tvoří tyto překlady nejvlastnějšítvůrčípřínos Čapkůvk nové orientaci české poezie; významnějimi ovlivnil zejménabásnický růstmladépoválečnégenerace. Význam Čapkova souboru nebyl jen v tom, že zprostředkoval českémučtenáři poznání prakticky celé moderní francouzské poezie od Baudelaira k Apollinairovi, navazuje tam' kde skončil Vrchlický' a dováděje tuto informaci k nejŽivějšísou. časnosti;významně se podíleltakéna proměně českého básnického jazyka, zahájenéna přelomu stoletía dovršenénástupem poválečnégenerace' Ve snaze o přesnépostiženíoriginálu sáhl Čapek k mluvenému jazyku; jeho vyuŽití vedlo k přestavbě celé veršovéstÍuktury, slovníku, větné stavby (zejménaopuštění inverze), rytmicko.intonační organizace (zdůrazněníintonační|inie verše proti metrickému schématu),rýmu (bohatévyužitíasonance). Válka přerušila rozvoj uměleckých snah sotva zrozených a hluboce zasáhla i do vývoje Karla Čapka. Bouřlivé ovzduší modernistických manifestůa výbojných útokůproti ,,paséismu..,okouzlení zázraky moderního světa a moderního umění, civilizací a velkoměstem vystřídala těŽká atmosférasmrti, utrpení a úzkosti. Karel Čapekušel vojenskéslužbějen za cenu hrozivéa bolestivénemoci; dokončujefilozofická studia, najde si místov knihovně a dočasněse stává vychovatelem v rodině hraběteLažanského(1917)' Jeho tvorba, podobně jako tvorba jeho bratra Josefa, procházi prudkým obratem do nitra, k metafyzické problematice, k mučivým otazkám lidské existence a lidského štěstí,svobody a determinace, zákonitosti a náhody, možnosti pravdivéhopoznání' Hluboká deziluze, rozvrácenídosavadníchjistot a hodnot vyúséují u Čapkav metafyziku a noetický skepticismus, sbližujího názorově s pragmatickou filozofií, s jejím re|ativismema p|uralismem (Pragmatismus čili filozofie praktickéhoživota,79|8), a umělecky s expresionismem, s jeho zrcadlením vnitřních stavůúzkosti a trýzné,s jeho horečnýmivizemi, s jeho katastrofismema civilizačnímpesimis-
Bezprostřednímprojevem tétonové orientace,která se ovšem promítá i do dalšíČapkovy tvorby, jsou povídky Božímuka (1917), první jeho samostatnákniha. (Vznikaly v letech 1913_19|7, časopiseckyvyšlo j e n n ě k o l i k z n i c h v L u m í r u ' ) J e j i c h z á k l a d n í m p o c i t e m j eo t ř e s e n í d ů v ě r y v r a c i o n á l n í s v ě t ' k t e r y se náhle obracík člověkuod|idštěnoutviíří,,ohavnéhomechanismu..av němžlidskémá jen prchavou podobu ,,božíchstop.. na zemi. Jejich základní situacíje hledání - odkrývání tajemství'řešenízáhady' čekánína zázrak; hledání odpovědi na otázku,jež z.ttstávánezodpovězena.Vlastní událost, hybný moment děje, zůstává skryta v pozadi; těžištěje v momentu řešení,v možnostechrůznéinterpretace,tedy v ob|asti filozoficko-noetické.Přesto tyto prózy zůstávajína půděepiky: rámec tajemnéudálosti, kteráje de facto vysunuta z vlastního vyprávění, vytváří silné epické napětí,zároveťlvšak přesunuje těžištěz události saména významovou - z reprodukce události na subjektivnívýpověď o ní, na její interpretaci. stránku vyprávění Neřešitelnosttajemstvív BoŽích mukách spočívalav tom, že se vymykalo běŽnému,konvenčnímuřešení. Relativnost konvenčního pohledu asnahadobratseskrytéhovýznamuvěcíjeještěpodtrženavdalší povídkovéknize Čapkově, v Trapných povídkÍch (|921)' kterése k první knize bezprostředně važou (vznikají
588
většinou těsně po válc obdobného kompozičr vesměs příběhy velmi z těch všednich pffbě naznačen.Hrdinové Tt chybí jim plný lidský t trpné produkty zvyko dovršena, Život se vra( zautomatizovanéhoži' současnějako poníže oblasti etiky, stává se
Trapné povídky tv předznamenávaji zík|t a o d l i d š t ě n é h o z, m jící metodu pohledu z'
obrácený do oblasti 1
rozmt Na časovém minul do ukazuje dále (první náčrthry vznik výbojného mládí' kte zkostnatělým stářím,u vyhraněnépodoběztěl nepřirozeným společ
v komedii realizován Profesora a Loupežní ctihodného domu Pro
dokonceiusamého v průběhu konfliktu' Loupežníka- zprob tace dvojího pohledu komickou; v jazYkov z nich - nočnídialt charakter běžnéhopr u lidových postav až
v témžeroce jak poválečné.Zaháji|o t dostal mezi přední č
dramatickými úspěc scénickývýtvarníki
Rok 1921,kdY mr vývoj: toho roku kon lik let výtvarným a li vých novinách měla žurnalistiky; zárovei
I přelomu jako literární a výtvarrs, expresionismus,Apollinaire,
většinoutěsně po válce, časopiseckyv letech 1918-1920 hlavně v Červnu,Cestě a Lumíru). Čapek tu užívá obdobnéhokompozičníhoprincipu: skrytá však nezůstávásama událost,1ežje v ději rozvinuta a kterou jsou vesměspříběhy velmi prostéa všední,ale její skutečnýsmys|'její pravdivý výklad; ukazuje se totiž,žekaŽdý z těch všedníchpříběhůi jeho hrdiny lze hodnotit dvojím způsobem,běžným a tím, který zůstává jen naznačen.HrdinovéTrapných povídekjsou na rozdíl od první kníŽky daleko konkrétnější a životnější, avšak chybíjim plný lidský rozměr,jsou nazíránijen z určitého úhlu:v trapnostia bezobsažnostisvéexistence,jako trpnéprodukty zvykového mechanismu. Pokoušejíse sice vytrhnout se z něho, ale jejich vzpoura není dovršena,život se yracizase do staých kolejí' Čapekodhaluje v Trapných povídkách bídu a ubohost tohoto zautomatizovanéhoživota;z druhéhopohledu, z pohledu zevnitř, se však slabošství,zbabě|ost,nízkostjeví současnějako poníženáa trpící|idskost, hodná soucitu. Relativismus se tak z ob|asti noeticképosouvá do oblasti etiky, stává se jedním z argumentůČapkovapojetíhumanismu.
Trapné povídky tvoří přechod k Čapkově tvorbě pová|ečné: východiskem ukazují k válce, rezultátem předznamenávají základníproblematikujehotvorby dvacátýchlet, totiž protik1ad skutečné lidskosti a odlidštěného, zmechanizovaného života, re|ativnostnoetickýchaetickýchkritérií(astímsouvise. jícímetodu pohledu z.několika stran),humanismus vybudovaný na respektovánítétomnohoznačnostia plně obrácenýdo ob|asti praktické morá1ky, běžnéživotnípraxe obyčejného člověka. Na časovémrozmezi Čapkovy tvorby stojí i lyrická komedie Loupežnik (|920), jež však východiskem ukazuje dále do minulosti, k předválečnýmprozaickým prvotinám obou bratřía zejménak Lásky hře osudné (prvnínáčrthry vznikl skutečněuž za Čapkovapařížského pobytu v roce 191t). Jejím základem je střetnutí výbojnéhomládi, kteréjde svobodně a impulzivně za žjvotni plností, za naplněním citových vztahů, se zkostnatělýmstářím,uzavřeným do svých předsudkůstejnějako do svéhomajetku;poprvéje u Čapka v takto podoběztělesněnavzpoura svobodného a přirozeného lidství proti Životuodmocněnému vyhraněné nepřirozeným společenskýmpořádkem, určeným vlastnickými vztahy' Pro způsob, jimž je tento konflikt v komedii realizován, je typická jednak symboličnost hlavních postav, zejménadvojice protihráčů vpád do Profesoraa LoupeŽníka,jednak typická metoda konfrontace dvojího pohledu: Loupežníkův ctihodnéhodomu Profesorova zpřevracíustálený pořádek, obnaŽíšosáckoumorá|ku a otřese jejími základy dokonce i u saméhoLoupežníkovaprotihráče,u Profesora,jehož životu nastavuje zrcadlo; ale zároveň je v průběhukonfliktu, resp' jeho vyústěním- návratem nešťastné Profesorovy dcery i konečným ústupem LoupeŽníka- zproblematizovánasama vzpoura mládí i její představasvobody a životníchhodnot. Konfrontace dvojího pohledu prostupujecelou výstavbu textujako střídání|yricképo|ohy s polohou ironickou nebo komickou; v jazykovém plánu se projevuje výnzným odstíněnímlyrických pasáŽímilostných scén(ústřední z nich - nočnídia|og Loupežníkaa Mimi - je psána ve verších)od promluv ostatníchosob, které mají charakterběžnéhopraktickéhodialogu, jeho ,,přirozenou..plynulou intonaci a hovorové zabaÍveni(sahající u lidových postav až k obecnéčeštiněs prvky nářečíze severovýchodníchČech). Y témžeroce jako Loupežník vychéni Čapkovo drama RUR, první jeho dí|o v pravém s|ova smyslu poválečné'Zahájilro dlouhou řadu jeho dÍamata románů z oblasti fantasticko-utopickéa Čapek se jimnaráz dostal mezi přední českéautory a téměřstejně rychle pronikl do světovéliteratury. V souvislosti se svými dramatickými úspěchyse načasstává přímým spolupracovníkemVinohradskéhodivadla (kde působiljako scénický výtvarník i jeho bratr Josef) jako dramaturg a reŽisér(1921_1923). Rok 1921, kdy mělo drama RUR premiéruv praŽskémNárodním divadle, je i jinak významný pro Čapkův vývoj: toho roku končísvou poměrně krátkou spolupráci s Národními listy (19l7-l921), v nichžbyl po něko. lik let výtvarným a literárním referentem, a vstupuje do redakce Lidových novin. Čapkova spoluúčastv Lido. vých novinách měla významný podíl na vytváření jejich profilu i na vytváření podoby českémeziválečné Žumalistiky; zároveň ovšem žurnalistikavýrazně ovlivnila i profil Čapkovy tvorby.
589
ZÁKLADNÍ pnonlÉM TVoRBY V období Čapkových literámích počátků,nabitémdynamikou jak ve smyslu společenském, tak ve smyslu výrazných proměn literámích a uměleckých, se zformovaly uŽ zžk|adnirysy jeho tvorby. V čem spočívají? Čapekvstoupil do literatury s nastupem předválečnémodemy, která hledá cestu k umění 20. sto|etí,k umění je spjato s odmítánímživotního modemíhosvěta a novéhoživotníhopocitu. Hledání nového lyrismu postoje a estetických ideálů i tvůrčíchprincipů předchozího období' zejménapoetiky symbolistně dekadentní školy' aletaké tradičníchpostupůrealistických anaturalistických. S životnímpocitem,,konce století..jeodmítána i literrímíumělost a odvozenost, rafinovaná stylizace a ozdobnost, vznešenosta výlučnost;proti ní se klade požadavek,aby uměníodpovídalo modernímživotnímobsahůmi formám, aby po stráncetváméobnovilo kontakt s realitou návratem k ''přímému výrazu,,, ale zaroveň i nalezením prostředků odpovídajícíchcelistvému a dynamickémuvidění skutečnosti;to znamená současněodvrženístatických prostředkůnaturalistickéreprodukce faktů' popisu' psychologické analýzy atd' Jednoznačnost,,modemího..Životníhopocitu - paroxystickéopojení Životem - zůstáváv jeho tvorbě přítomnajako trvalý prvek, jako spodnílyrický proud' i kdyžje u Čapkaovšem velmi brzo, vlastně už od počátku, komp|ikována druhým' protikladným momentem. Trvalým a určujícím momentemvšakzůstane nová estetická orientace, spojenás nástupempředválečné modemy a zejména modemí poezie (předevšímfrancouzské),ježmá základní význam pro formování Čapkovy poetiky. obrat k živé přítomnosti, objevovaní poezie moderního světa jsou u Čapka spojeny s objevováním nových tvámých prostředků,jež podstatně ovlivnily zejménavývoj novodobéčesképrózy. Už v souvislosti s novoklasicismem se objevuje tendence k osvobození epickéhoděje od neepických složek,k čisté v dalšímvývoji na ni navazujesnaha vybavit akt vyprávění z přímé závis. epičnosti; l o s t i n a v n ě j š í s k u t e č n o s t i a t í m z d ů r a z n i tv ý z n a m o v o u s t r á n k u v y p r á v ě n íj i,n a k ř e č e n oz d a r a z . příběh' nit moment interpretaceproti momentu reprodukce.CÍlem vyprávění není reprodukovat,,skutečný.. neníjím vůbecpřiběh sám, ale jeho ,,obrazný.. význam; epický (i dramatický)děj má u Čapkavždy t e n d e n c i s t á t s ep o d o b e n s t v í m ; t a t o t e n d e n c e s e o v š e m p r o m í t á i d o o s t a t n í c h s l o ž e k , z e j m é n a d o z p ů s o b u vytváření postav. souvislost s modernípoezii, zejménas její metaforičností, s obrazným pojmenováním,je tu zřejmá' osamostatnění aktu vyprávění děje se u Čapka různými formami - od těch, kterých použil vyprávěnéhoděje. v prvních knížkách,až k nejnápadnější z nich, k formě utopie, podtrhující fiktivnost nove|e,později S touto tendencísouvisíi ,,návratke zdrojům..,k staršímepickým útvarum,zprvu k renesanční napfiklad k pohádce a k jiným kníŽkám ''lidovéhočtení.,. S výboji modemí poezie však Čapkova tvorba nesouvisíjen základním směřováním. Čapek tvořivě vyuŽil někteých jejích prostředkůpřímo ve struktuře svéprózy, v její zvukové i významovévýstavbě. Jsou to vesměs prostředky podtrhující úhrnný význam obrazu skutečnosti' VezvukovévýstavběČapkovyprózy má dominujícípostaveníplynulá intonace (kterou uplatnil už ve svých překladech francouzsképoezie), tvořivě využívaná po způsobu lyriky (opakování, kontrast). Rovněž gramatická výstavba je za|oŽena na principu plynulého, souřadného přiřazování jednotek navzájem stejně významných (bez hierarchie podřízenosti a nadřízenosti)'jež umožňujeenumerativnímíšeníruzných významových oblastí,přesuny a proměny významů, přechody od přímého významu k obraznému atd'; vcelku pak uvolnění bezprostředníhovztahu mezi věcí
přímým oslovování volným přiřazování dialogu a vyprávět současně i dalši př
životníchprojevec Konstantnírysy mování' konstruov skutečnosti's hledá
otazky filozofickéh válka se svým rozk zace, tragicky zneu
myšlenkovousituac mechanickéhomate pragmatismus,plurz nosti, polaritou pn
v Čapkovětvorbějr ní a mechaniza Úzkost z život v racionalistickés1 však zdrojemjeho
stejně tak na druh a bez převratůa m rozpětímje dána i vývojová dynamik zace poji zejména některéshodnémo lidské vztahy nazí podob ',ne.Iidské..
nejasnéhumanist života' Některé z poetiky, je možné směřujícíhoke scl Způsobvytv zjednodušenýchp dramatický děj (p
a pojmenovánímve prospěchce|kovéhovýznamu kontextu.K podobnémuuvolnění(ehož výsledkemje dojem neohraničenéplynulosti) dochťni i v rovině děje; protiváhu tu tvoří kompoziční výstavba (hlavně moment opakování a obměňování motivů)jako činitel sjednocujícía ziíroveň výraznéformujícía koncipující' Vedle souvislosti s moderní lyrikou ovlivňuje strukturu Čapkovy prózy podstatněi zmíněný ,,návratke zdrojům..,zejménavyužitíformy mluveného projevu, a to hned v několika směrech.od počátkuse projevuje v uŽiváni hovorového jazyka jak v lexiku. tak v syntaxi (přirozený slovosled, souřadnost). K tomu
nositele celkovéh rozpětí mezi ,,sta například v román tvorby, k rozpětí dvojíhozpůsobul je pasivnímproď konfrontace však představu lidskýc Hledáni poz
vyprávění postupně přistupuje i využívánívnějšípodoby m|uvenéhoprojevu: od vyvolání iluze skutečného
a ,,přirozeným..
590
přímýmoslovovánímposluchačenebo způsobemkompozičnívýstavby (například',nastavováním..vyprávění, olďenském, tak ve smyslu /orby.V čemspočívají? l umění20. století,k umění jato s odmítánímživotního 'ky symbolistnědekadentní je odmítiána ,,koncestoletí.. 'ýlučnost;proti ní se klade nce tváméobnovilo kontakt odpovídajícíchcelistvému kůnafuralistickéreprodukce :itu_ paroxystickéopojení rd' i kdyžjeu Čapkaovšem ltem. Trvalým a určujícím válďné modemy a zejména pkovy poetiky' obrat k živé vováním nových tvámých ckého děje od neepických l r á v ě n í z p Í i m éz á v i s . ávění' jinak řečenozdůrazlukovat,,skutečný.. příběh' :ký) děj má u Čapka vždy |ožek,zejménado způsobu tazný m pojmenováním,je - od těch, kterých použil Vnost vyprávěného děje. renesanční novele, později áním' Čapek tvořivě využil tévýstavbě.Jsou to vesměs vévýstavběČapkovyprózy rancouzsképoezie), tvořivě a je za|oŽena na principu ez hierarchie pďffzenosti esuny a proměny významů, tředního vztahu mezi věcí (ehož výsledkemje dojem výstavba (hlavně moment nujícía koncipující. atně i zmíněný ,,návrat ke něrech. od počátkuse pre sled, souřadnost).K tomu luze skutečného vyprávění
volnýmpřiřazovánímmotivůnebocyklickouvýstavbou) ažkvyužitidialoguvevlastnímvyprávění,kprolnutí dialogu a vyprávění, k podtrženísubjektivnosti výpovědi a současnějejí citové naléhavosti.Má ovšem současněi dalši příčiny,souvisí s celkovou Čapkovou tendencíhledat základní hodnoty v elementárních životníchprojevech, tedy takév projevech primitivní tvorby. Konstantní rysy Čapkovy poetiky, směřujícív odporu k naturalistickémukopírování k cílevědomémuformování, konstruování a koncipování skutečnostiv uměleckém dí|e, souvisí s podstatou Čapkova vztahu ke skutečnosti, s hledánímodpovědina zák|adni otázky existence člověka v moderním světě, na otazky filozofického a zejménanoetickéhocharakteru.K vývoji Čapkova díla tímto směrem podstatně přispěla viílka se svým rozkolísánímhodnot, s otřesenímdůvěry v sílu lidského rozumu a se zproblematizováním civilizace, tragicky zneužitéproti člověku. Půda k tétoČapkově orientaci byla připravena už před válkou, jednak myšlenkovou sifuací,která tvořila pozadí předválečnémodemy a pro niž byla příznačnákrize přírodovědeckého, mechanickéhomaterialismu a nástup iracionalistických, agnosticistických fiIozofických proudů(filozofie života, pragmatismus,pluralismus, intuitivismus, zejménaBergson)' jednak samou rozporuplnou realitou modemí společnosti, polaritou progresu a regresu nastupujícíhotechnického věku. Tato polarita se od počátku projevuje v Čapkovětvorbějako dvojzvuk úzkostia okouzlení,ironie a lyrismu, skepsea touhy,jako kritika odlidštěn í a m e c h a n i z a c e Ž i v o t a s p o l u s h l e d á n í m c e s t y k ž i v o t n íp l n o s t i , k i n t e g r á l n í m u 1 i d s t v í ' Úzkost z Životní automatizacese u Čapka pojí s noetickým skepticismem a relativismem' s nedůvěrou v racionalistickésystémya vůbecv jakékolivjednoznačné myšlenkovéa společenské koncepce; současněje všakzdrojemjeho společenské kritiky' nástrojemodhalováníodlidštěnýcha odlidšťujících sociálních vztahů. stejně tak na druhém pólu existuje rozpětí mezi ztotožněnímlidskosti s malým životem bez velkých idejí a bez převratůa mezi hledáním skutečného lidství v zápase se vším,co je deformuje a znehodnocuje.Tímto rozpětímje dána i ideová rozpornost Čapkovadíla; mezi jedním a druhým pólem se však uskutečňujei jeho vývojová dynamika. Atmosférasvětovékatastrofy,rozvratu všechhodnot,bankrotu lidskéhorozumu a civili. poválečnoutvorbu s expresionismem' zace pojízejménaČapkovuválečnoua bezprostředně s nímžmá hledáni' některéshodnémomenty:je to introspekce,zachycenímučivýchvnitřních stavůúzkostia horečného lidské vztahy naziranév grotesknía obludnépodobě, |idé vidění jako mechanickéloutky nebo v amorfní (robotů,hmyzu nebo mloků)'fantastickévizezkázy lidstva a zničenísvěta; aleje to také ,,ne-lidské..podobě nejasnéhumanistickéevangelium ,'spasenísvěta skrze lásku.., skrze návrat k prostým, ,,přirozeným..formám života. Některé z těchto momentů,ovšem většinou už značněpřetvořenécelkovým kontextem Čapkovy poetiky,je možnésledovat v celéjeho tvorbě. Týká se to zejménavytváření určitéhotypu postav, totižtypu směřujícíhoke schematizaci a standardizaci,at už se záměrem symbolizujícímči alegorizujícím. Způsob vytváření postav je do značné míryklíčemk Čapkověpoetice.Vytváření,,standardních,., jejich odpsychologizováním,s přesunutímváhy z postavy na epický nebo zjednodušenýchpostav souvisí s (především dramatický děj v dílech vybudovaných na vnějšímději' například v utopiích)jako na hlavního nositelece|kovéhovýznamu dí|a,tedy s podřízenímjednot|ivýchsložekcelkovémuvýznamu. Na druhéstraně rozpětímezi ,,standardním.. typem a skutečnýmčlověkem,viděným v celé vnitřní složitosti(ako je tomu napříkladv románovétrilogii Hordubal, Povětroň,obyčejný život),ukazuje k ústřednímuprob|émuČapkovy tvorby, k rozpéti mezi kritikou odlidštěnía ideálem celistvéhočlověka.Toto rozpětí se promítá nejen do kteý dvojíhozpůsobuvytvářenípostav,ale i do konfrontacedvojího|idskéhotypu - typu ,'malého..čIověka' je pasivním produktem prostředía objektem dějin, a revoltujícíhotypu Loupežníkanebo vynálezce. Tato konfrontace však nevyznívá jednoznačně,relativizuje (|ak je zřejmé už v Loupežníku)oba typy i samu představulidských hodnot s nimi spojených;to platí zejménao Čapkově tvorbě dvacátých let. s prostým Hledání pozitivních hodnot v ob|astiobyčejného, všedníhoživota'jejich ZtotoŽňování moderny k přítomné a ,,přirozeným..mákořeny už v době Čapkovýchpočátků, souvisís obratempředvá|ečné
591
skutečnostia s objevovánímjejípoezie. Poválečnáatmosférajenznásobi|atuto orientacik hodnotám prostého a přirozeného života. U Čapka k tomu přistupuje ještě pragmatistická nedůvěrave ,,ve|ké..problémy a ,,velké..
koncepce, které ignorují praktické problémy každodenníhoŽivota konkrétního,obyčejnéhočlověka. Obrat k reálné životní praxi, k otázkám praktické morálky (zejménaosobní morální odpovědnosti jedince), chvála ''malých.. věcí a činů,proklamace prosté pozitivní dělnosti jsou ovšem u Čapka provázeny vytrŽením ,,konkrétního..člověka z reátných sociálních vztahů, absolutizací protikladu mezi zájmy jeho všedníživotní prÍxe a ''velkými.., převratnými ideami a činy, zÍotožnéním |idského s malým a přirozeného s daným. To je druhá stránka Čapkovy kritiky odlidštění. Tato rozpomost se přirozeně promítla i do Čapkova zobrazeri člověka: na jedné straně je skutečnélidství ztotožňováno s revo|tujícímtypem svobodného a svrchovaného
člověka, který se vzpiráživotnimu automatismu, a malost je karikována jako deformace lidskosti; na druhé straně však revoltujícítyp ztělesňuje i síly, které se obracejíproti člověku, a ,,malý..člověk vytváří jeho protiváhu jako uchovatel zakladních, ,,přirozených..lidských hodnot' Vnitřní i objektivní vývojová logika Čapkovy tvorby však směřuje od abstraktního schematického protikladu ,,malého..člověka a ',hrdiny.. ke komplexnímu lidskému typu, v němž obyčejný člověk dorůstá do skutečnéholidského rozměru především svou pozitivní společenskouaktivitou, nejen tvorbou, ale i aktivní obranou životníchhodnot. obrat k všednílidské praxi konkrétníhočlověka a htedánípozitivních hodnot právě v tétooblasti má ovšemved|ezáporných důs|edků i ziákladníkladný význam pro Čapkovutvorbu.Znamená předevšímt íh n u. tí ke konkrétní předmětnosti, ježtvořívýraznouavýznamnouprotiváhuČapkovytendencekabstrakci a obecnosti. Polarita a prolínání obou těchto principů, často v krajní podobě, vytváří osobitý charakter Čapkova vidění a zobrazování světa; úzce souvisí s přítomnostídvojího aspektu, přední a zadní roviny, příméhoa obraznéhovýznamu, i s prolínánímdvojí polohy podání,ironickéa lyrické.Tíhnutíke konkrétní předmětnosti, jímž se Čapek zároveň vzdaluje expresionismu, nepochybně podstatně ovlivnila práce novinářská, v níž se rozvinul jeho smysl pro věcnost, pro přesné postiženídetailu, jeho výrazné umění pozorovatelské; ale také smysl pro mnohotvárnost předmětného světa' kontakt s nejruznějšímiobory lidské činnosti a s různým prostředím, schopnost vidět všednívěci z neobvyklé stránky, zhodnocovat všednísvět novým pohledem, odkrývánímjeho lidského smyslu. obrat k obyčejnémučlověku zároveň znamená i h|edání cesty k umění blízkémujeho životnímu názoru a estetickémuvnímání.Čapek usiloval o to, aby literatura vykročila zílzkého kruhu, k němuž se až dosud převážněobracela,aby našla cestu k Iidovému čtenáři a stalase jeho životnípotřebou.To byl jeden z důvodů,proč věnova| takovou pozornost práci v novinách, jimž byla určenanejenom největšíčástjeho tvorby - fejetony' sloupky a drobné prózy, a|e v nichž otiskoval i většinu ostatníchprací. Proto takév nejrůznějšíchoblastech původnílidové tvorby i současnéhopokleslého umění, konzumovanéhoširokými vrstvami, hledal odpověď na otázku existence a povahy elementárníesteticképotřeby člověka' Teoretický i praktický návrat k elementárním zdrojům umělecké tvorby, který souvisí s úsilím předválečnémoderny i poválečné avantgardypřekonat vyumělkovanost a odvozenost,má tedy takétentoaspekt:aby uměníproniklo k lidovému čtenáři, stalo se nezbytnou součástíjeho každodenníhoživota.
UToPICKÉ RoMÁNY
A DRAMATA DVACÁTÝCH
LET ''Chtěl jsi dě|at příliš velké věci, a budešdělat věci ma|é....,
PočínajeRUR vytviíří Čapek ve dvacátých letech řadu románů a dramat, která představuje souvislý a téměř monotematický celek: nejen vnějšíformou utopie, jejímž prostřednictvímse Čapek vyslovuje k aktuální společensképroblematice, ale i shodným formulováním ústředníotázky. V podstatějde stále o týž problém:
592
o o d l i d š ť u j í c ís t r á r ské hodnoty - láska, p Všechny velké vynález' ,,přirozeného..určení,z hodnotavhrozbuúpln v jakých společenských ném vyznění většiny d' Současně však Čapek podává mnohostrannou Celá tato problematil
rodním divadle). Výcht rodnělo)' jenž se fyzickt hlivějšía výkonnější'p: ,,osvobozený..od práce, něno, ďe znásobeno; dc zachycuje (po expozici r lidské výspě - ve štáb prostřednictvím toho, cc Kritika odlidšéující ci Je přítomna v díle v něk. ce člověka na pouh
společnosti:z hlediska přirozené lidské vlastnt Paradoxně - a to je pÍo
roboti' se stanou můstk výroby robotů. Tímto aspektemdost obsah. Satirická kritika předehru závěrečnétrag Jakmile se tento mecha Tato základní sifuace se m o l i d s k ý ' t o j e s tn a ještě zdůrazněn' síly' l Absolutno, podruhéjak fliktu' kterýnespočí odtud i odpsychologizo odlidštění všakje sc vený prácejejenjiným mentech _ v elementá
To je taképromítnutod protiklad k Dominovi i
a svrchovaném člověku Z okruhu ústředníh komedie Ze života hm1 spojujesatirický obraz
to oÍientacik hodnotám prostého .ave a ,,velké.. ,,velké..problémy tího' obyčejnéhočlověka. obrat ní odpovědnostijedince)' chvála u Čapka provázeny vytrŽením mezi zájmy jeho všedníživotní m a přirozenéhos daným. To je :omítla i do Čapkova zobtazení em svobodnéhoa svrchovaného lo deformace lidskosti; na druhé J, a ,,malý..člověk vytváří jeho řní i objektivní vývojová logika ,malého..člověkaa ,,hrdiny..ke lho lidského rozměru především životníchhodnot. hodnot právě v této oblasti má rbu.Znamená předevšímtíhnuhu Čapkovy tendencek abstrakci době' vytváří osobitý charakter aspektu.přední a zadní roviny, é a lyrické. Tíhnutíke konkrétní ybně podstatně ovlivnila práce :ní detailu, jeho výrazné umění 'akt s nejruznějšímiobory lidské tránky, zhodnocovat všednísvět blízkémujeho životnímunázoru iho kruhu, k němuž se až dosud o Životní potřebou. To byl jeden čena nejenom největšíčástjeho ostatníchprací. Proto takév nejkonzumovanéhoširokými vrstvaryčlověka.Teoretický i praktický ředvá|ečnémoderny i poválečné t: aby uměníproniklo k lidovému
LET htěl jsi dělat příliš velké věci' ludešdělat věci malé'.... Úerá představujesouvislý a téměř r se Čapek vyslovuje k aktuální podstatějde stále o týž problém:
o odlidšéující stránku moderní civilizace' vůbecmoderníhozpůsobuživota,v němžse ztráceji|idskéhodnoty - láska' prostota, ďtruismus, radost z tvořivé práce - a který ohrožuje samu podstatu lidskosti. Všechny velké vynálezy a objevy' jimiž člověk chtěl radikálně změnit svět' jimiž se chtěl vysvobodit ze svého ze své hmotnévázanosti, se obracejíve svůj opak - v intenzivnějšíničenílidských ,,přirozeného..určení, hodnot a v hrozbu tryIlé zkázy lidstva. Absolutizace rozporu mezi technickým pokrokem (bez ohledu na to, vjakých společenských vztazichje realizován) a skutečnýmilidskými zájmy se projevila zejménay záyéreč. ném vyznění většiny děl' v explicitním ,,morálnímnaučení.,, do něhož se silně promítl vliv pragmatismu. Současně však Čapek v těchto utopických dílech postihuje reálné problémy současnéhosvěta i člověka, podává mnohostrannou kritiku existujících společenskýchpoměrů i vztahů mezi lidmi. Celá tato problematikaje obsaŽenauž v prvnímdíle tétořady, v dramatuRUR (1920' premiéra192l v Národním divadle). Výchozím motivem je vyná|ez umělého č|ověka, robota (Čapkovo slovo, které zmezinárodnělo),jenž se fyzickou podobou i ,,užitkovými..vlastnostminelišíod člověka:naopak,je přesnější'spolehlivějšía výkonnější'protoženebyl vybaven ničím,co bezprostředně,,nepotřebuje..kpráci. Avšak člověk ,,osvobozený..od práce, kterou za něho vykonávají roboti, se nestane lidštějším'společenskézlo není odstraněno, ďe znásobeno; dozrávajici katastrofa lidstva je dovršena vzpourou robotů a vyvražděním lidí. Drama zachycuje (po expozici děje v předehře) závérečnýakt tétotragédielidstva, zápas posledních lidí na poslední lidské výspě - ve štábu Rossumových závodů na výrobu robotů - a jejich zánik' i znovuvzkříšení Života prostřednictvím toho, co bylo dvěma robotůmdáno ze skutečnýchlidských vlastností:prostřednictvím lásky. Kritika odlidšéující civilizace nenívyjádřenajen hlavním dějovým konfliktem, vZpourou robotůproti lidem. redukJepřítomnavdílevněkolikaaspektech.Užvsamémprotikladufobotaačlověkajeobsaženakritika ce člověka na pouhéužitkové,směnitelnéhodnoty, kniŽdochíni v procesu rozvoje moderní technické společnosti: z hlediska jejích ''potřeb..je takto redukovaný člověk-robot ideálním pracovníkem; ostatní přirozené lidské vlastnosti - cit, vášně, schopnost lásky, smutku, radosti - se jeví jako ,,nadbytečné... - právě tyto vlastnosti, jimiž byli experimentálně vybaveni někteří Paradoxně - a to je pro Čapka příznačné roboti, se stanou můstkem k znovuvzkříšeníživota ve chvíli, kdy s vyvražděnim lidstva zanikne i tajemství výroby robotů' Tímto aspektem dostává abstraktníprotiklad mezi technickým pokrokem azájmy člověka aktuální sociální obsah. Satirická kritika ,,redukovaného..člověka - jiŽ se drama otvírá a která tvoří (nejen kompozičně) předehru závérečné tragédie- míří zároveň na soudobý společenskýmechanismus, který jej vyvolal v život. Jakmile se tento mechanismus zmocnil vynálezu, vymkl se vyná|ez člověku z rukou, obrátil se proti němu. Tato základní situace se opakuje v obou utopických románech, v Továrně na Absolutno a v Krakatitu; mim o l i d s k ý , t o j e s t n a č l o v ě k un e z á v i s l ý a, p r o t i l i d s k ý c h a r a k t e r s o c i á 1 n í h o m e c h a n i s m u j e t u ještě zdůrazněn, síly, které hýbají světem, patří výslovně do tajemné oblasti ,,metafyziky..: jednou jako Absolutno,podruhéjako pohádkovésymboly Zla. s tím ovšemsouvisíi povaha dramatického konfliktu, který nespočíváve střetnutícharakterů, ale ve střetnutíčlověkas mimolidskými, ,,osudovými..silami; odtud i odpsychologizovánípostav a jejich symbolický smysl. odlidštěnívšakje současněspojováno i s momentem,kdy byl člověk,,osvobozen..odpráce; člověk zbavený práce je jen jiným způsobemdeformován' ale je stejně málo celistvým člověkemjako robot. V obou me mentech _ v elementárním, ,,přirozeném..'i v práci, to jest v obyčejnévšednípráci - je polidšťujícíprvek. To je taképromítnuto do postav, mezi nimiž jednak stavitel a ',zednik,, Alquist, jednak chůva Nána vytvařejí protiklad k Dominovi a ostatnímpředstavitelůmštábuRossumových závodů i k jejich snu o ,,svobodném a svrchovanémčlověku..,který nebude mít ,jinéhoúkolu,jiné práce,jiné starostinežzdokonalit sama sebe... Z okruhu ústředníhotématupřevratnéhovynálezu, který se obrátí proti člověku, vybočuje jen alegorická komedie Ze života hmyzu (192|, společně s bratrem Josefem). S ostatními utopiemi dvacátých let ji však spojuje satirický obraz redukovanéhočlověka (tentokrát v hmyzí podobě) a redukovanémorá|ky: láska tu má
593
jen rozměry pudové poživačnosti,práce jen podobu nesmyslnéhohromaděnímajetku, přízemníhosobectví a bezohlednéhokoňstnictví, společenskáorganizace se znovu jeví jen jako obludný mechanismus, který zotročujejedince a sloužíimperiální expanzi, maskovanénárodními zájmy. Pro demaskující,hyperbolicky vyostřený obraz absurdity lidského světa, který zde nevyúsťujev smírnépragmatickéřešení(pominemeli druhou verzi závéru, jímž autoři - zpo|a ironicky - dodatečněreagovali na obvinění z pesimismu), adaptovali Čapkovéútvarstředověkémorality, v němžjednotlivépostavy (motýli, brouci, mravenci) symbolizují lidské neřesti. Symbolicko-alegorickým charakterem děje a postav,rozpademdramatického děje do sledu obrazůa zejménafantasticko-groteskní vizí lidských vztahů,ce|éholidskéhosvětajako světa hmyzího,v celé obludnostideformaceabeznadějenakatarzi,přiblížilosetotodílobratříČapkůnejvíce expresionistickému proudu v soudobédramatice' I v tomto díle vystupuje - v postavě Tuláka - lidskéjako protiváha hmyzího, ne však jako protiváha skutečněvyvažujícía vykupující:Tulákovo |idské stanovisko jenom podtrhuje nelidský charakter ,,hmyzího..světa, který ho nakonec pohlcuje _ Tu|ák vstupuje jako tragický aktér do své vlastní horečnévize' Komedií Věc Makropulos (|922) se Čapek znovu vrací k problému vzpoury člověka proti přirozenému řádu. objev elixíru života, Íeceptuna dlouhověkost, nevede, podobně jako ostatníobjevy v Čapkových utopiích,k zhodnocení,nýbržk znehodnocení života: k opakování,rozmělňovánía neschopnosti skutečnéhoprožitku. Základni Čapkovo téma je tu tentokrát zpodobeno jako individuální Životní drama, v celkem tradičnímkomediálním rámci, Zpévačkaa kurtizána Emilia Marty po třech stech letech života pochopí' že ',nesmrtelnost..jivlastně vyřadila z lidskéhospolečenství, Že zbavi|ajeji život obsahu a smyslu, a dobrovolně sejí zřekne. Narůstající tragický konflikt, způsobenýzásahemčlověkado přirozenéhoběhu věcí, je tu pouze naznačena vyřešen v samémzárodku, dříve než se - jako je tomu v civi|izačníchutopiích Čapkových _ rozvine do rozměru sociální katastrofy. o základní situaci obou utopických románů_ Továrny na Absolutno a Krakatitu _ jsme se už zmínili. Y Tovdrně tn Absolutno (1922. časopiseckyv Lidových novinách |921_1922) je východiskem vynález karburátoru,který dokonalým spalovánímhmoty uvolňuje všechnuhmotnou energii a zároveň - jako vedlejší produkt - Absolutno' Masové rozšířeníAbsolutna rozvráti světový pořádek: jednak vyvolá fantastickou a nesmyslnou nadprodukci, kterou člověk nedovede zvládnout, takženadbytek paradoxněvede k nedostatku a obrovské drahotě, jednak působína morální a náboženskéobrácení lidí, takže opouštějíhmotné statky a zájmy a oddávajíse s|užběbohu a svým bližním;to ovšemnejen zvýšívšeobecnýchaos, a1enakonec vede - opět paradoxně - k fanatickévšesvětové,,svaté.. válce' V nižkaŽdý národ a každá společenskáskupina hájí ''svého..jediněpravéhoboha a z nížse svět vzpamatujeteprve opravdu v hodině dvanácté'Ideový záměr autoruv je tu zřejmý a snad nejproklamativněji vyslovený, zejména díky závěrečnéscéně s morálním naučením:Cesta č|ověkak polidštěnínení totožnás cestou technickéhopřevratu - tím méněs cestou za věřit v |idi nežvěřit v absolutní člověkaje důležitější ,,absolutníideou..;z hlediska životnípraxe obyčejného pravdu.Tojejedna rovina románu, zdiraznénázejménazávěrečnouscénou,jitrnicových hodů...Druhá rovina se však realizuje v samém průběhukonfliktu: zásah neutilitární,nepraktickéa přitom všemocnésíly do moderní,zkomercionalizované,zutilitarizovanétechnickéspolečnostivyvolá řadu groteskníchsituací,jež dávají autorovi příleŽitostk satirickékritice nejruznějšíchspolečenskýchvrstev a institucí. Zák|adni po|oha románu je komická' pohybuje se v rozpětí mezi bodÍým anekdotickým humorem a ostrou společenskousatirou.odpovídá původnímuurčenínovinovéhofejetonovéhoseriálu,v němŽchtěl autor lehkou a čtivouformou sdělitčtenářiněkolik závaŽnýchmyšlenek.V Čapkověúsi|ío vytvoření ,,lidové literatury',, za|ožené na napínavémepickémději' nikoli na psychologismu,literatury zábavnéa čtivéa zároveň zaměřenénazáyažnédobovéproblémy' má Továrna na Absolutno důležité místo.s tímto záměrem souvisí i rozbití tradiční formy monografického románu , roz|oŽeniděje do řady epizodickýchvýjevů' odpovídající formě románu.fejetonu; napínavostděje je tu plně nadřazenapostavám,kterémají vesměs
594
jen epizodický charak valících se událostí. Továrna na Absolut typu ,,lidovéčetby...Č; 1923_1924), ktený je ústředníhohrdinu - rc
ské energie dřímajícív ahrozi katastrofou. Zc mocí' která chce Kraka ve dvojím plánu: v plé
jemná dobrodružství'1 do jeho moci a je z ní l ství k prostotě, od ÍoÍ dělnosti. Paralelně s pt
se pohybuje na Íozme který se v románu někc vize. Reálné prvky se s poloze; dvojí polohun
užilvKrakatitusplný ,,románu pro služky.. Obnovení Íovnováhy umožnilo postihnoutd ho lidství tu nemájď
způsobují(podobněja naznačuji,Že Životn Řadu románovýchz Stvořitel (1927)' v niŽ odmítnutímvšechpok
z moŽných. Adam' ztě má být dokonalejšís zkušeností,se mění z minimum. Na rozdil polemiky' S tím souv Značná vzdálenos naznačuje'Že prvníÍ
diferencovaná: nejen vždy nové prostředk zák]'adni konflikt |idt ideové schémaživýn
PUBLICISTIIí
Publicistika nemá byla soustředěnakolt
majetku,přízemního sobectví obludný mechanismus, který 1emaskující, hyperbolicky vycéřešení(pomineme-li druhou ění z pesimismu), adaptovali mravenci) symbolizují lidské n dramatickéhoděje do sledu itajako světahmyzího,v celé nejvíce xpresioni stické. láka - lidskéjako protiváha tvo lidské stanovisko jenom Tulák vstupuje jako tragický .y člověka proti přirozenému ostatníobjevy v Čapkových .ozmělňovaní a neschopnosti r individuální životní drama, po třech stech letech života tajejí životobsahu a smyslu, lka do přirozenéhoběhu věcí' rmu v civilizačních utopiích Íkatitu_ jsme se už zmínili' 22) je východiskem vynález :gii a zároveň - jako vedlejší : jednak vyvo|á fantastickou paradoxněvede k nedostatku kže opouštějíhmotné statky :cný chaos' ale nakonec vede a každá společenskáskupina ldině dvanácté'Ideový záměr ávěrečnéscéně s morálnim atu - tím méně s cestou za řit v lidi neŽ věřit v absolutní Licovýchhodů...Druhá rovina a přitom všemocnésíly do řadu groteskních situací' jež l a institucí. kdotickým humorem a ostrou álu, v němžchtěl autor lehkou ytvoření''lidovéliteratry zábavnéa čtivéa zároveň ;to. S tímtozáměrem souvisí o řady epizodických výjevů, postavám, kterémají vesměs
jen epizodický charakter a ztráceji se - zejména v druhé polovině románu - v kronikářském záznamu valícíchse událostí. Továrna na Absolutno nedává konečnouodpověď ani na základní problém ideový, ani na problém nového typu,,lidové četby...Čapek se k nim znovu vrací v románu Krakatit (1924, časopisecky v Lidových novinách 1923-1924)' který je v obou směrech daleko důsažnější. Na rozdíl od prvního románu má Krakatit svého ústředníhohrdinu - romanticky pojatou postavu inženýravyná|ezce sjeho titánským snem o uvolnění obrovskéenergie dřímajícív hmotě. Na začátku stojí rovněŽ převratný vynález, který se vymkne vyná|ezci z rukou a hrozí katastroťoll.Zde však člověk od počátku vede boj se silami, které rozpouta|, brání svůj vynález před mocí,kteráchce Krakatituchvátitazneužitproti člověku'Prokopůvzápas se si1amiztaje v románu zpodoben ve dvojím plánu: v plánu vnějšíhofantastickéhoděje, v němž hrdina po vzoru romantické epiky proživátajemná dobrodruŽstvi,pozná oddanou i vášnivou lásku, přemáhápÍekážky, pronásleduje nepřítele, dostává se do jeho moci a je z ní vysvobozen; a v plánu hrdinova vnitřního vývoje - schematicky řečeno- od velikášství k prostotě, od romantického hrdinství, v podstatě destruktivního a neuŽitečného,k prostékonstruktivní dělnosti. Paralelně s pÍolínánímvnějšíhoa vnitřního děje se prolíná i dvojí významová rovina. Celý román se pohybuje na rozmezi snu a skutečnosti,počínajevstupním motivem Prokopovy nemoci a horečnéhosnu, kteqý se v románu několikrát opakuje a obměňuje a který nakonec celý vnějšíděj posouvá do oblasti horečnaté vize' Reálné prvky se střídajía prolínajís fantastickými, jednotlivé motivy lze interpretovat současněve dvojí poloze; dvojí polohu mají i jednotlivé postavy, kterémají zíroveň reálnou i symbolickou platnost. Čapek využil v Krakatitus plnýmúspěchem vnějších prostředků tradiční lidové četby (pohádky,aletaké vnitřního světa moderního člověka a jeho vztahu ke skutečnosti. ,,románupro služky..)k postižení obnovení rovnováhy mezi dějem a postavou, vytvoření skutečnéhoepického tvaru mu však zároyeťl umožnilo postihnout daný problóm mnohem plněji a mnohostranněji. Protiklad odlidšťující civilizace a prostého lidství tu nemá jednoznačnou tezovitou podobu; prolínání obou poloh, a zejména silný lyrický podtext způsobují(podobně jako v LoupeŽníku), že- přes smířlivý závér _ lidské není ztotožněno pouze s malým, n a z n a č u j i , ž ež i v o t n i p l n o s t a c e l i s t v o s t j e v r o z p ě t í m e z i o b ě m a p ó l y . Řadu románových a dramatických utopiídvacátých |et uzayirá opět společnédí|o obou bratÍí,komedie Adam Stvořitel (1927), v nížje problém přeměny světa poloŽen nejabstraktněji a řešen nejvíce tezovitě: naprostým odmítnutímvšech pokusůo přeměnu světajako holéhonegativismu a přitakáním danémusvětu jako nejlepšímu z moŽných. Adam, ztělesněnínegativistickéhokriticismu, rozbije svět ,'kanónem negace..a vytvoří nový, kter1ý má být dokonďejší starého,je však ještě horší než první; opakuje se výchozí situace. Jen Adam, poučen zkušeností,se mění z negativisty v obhájce, i když lidské hodnoty, kte4im nyní přitakává, se zmenšily na minimum' Na rozdíl od ostatních utopií nepřekročila tato komedie rámec jednostranné parodie a tezoviÍé polemiky. S tím souvisí i jednostranný návrat k expresionistickésymbolice v krajně odtažitépodobě. Značná vzdálenost - z ideového i uměleckého hlediska - mezl Krakatitem a Adamem Stvořitelem naznačuje,že první řada utopických děl Čapkových, soustředěná v podstatě k jednomu problému, je značné diferencovaná: nejen tím, že zíkladni problém nazirá pokaždéz jinéhoaspektu, ale žek jeho zpodobení hledá vždy nové prostředky, jimiž současněpřesunuje i ideovétěžiště.Tam, kde se Čapkovi podařilo naléztpro zák|adni konflikt lidského a odlidštěnéhoadekvátní umělecký tvar, podařilo se mu také naplnit abstÍaktní ideovéschémaživým obsahem a tím je zároveň překročit.
PUBLICISTIKA A VYUŽITÍ ..orReroVÝCH..
ŽÁNnÚ
Publicistika nemá v Čapkově tvorbě okrajové místo; Čapekpatřil k těm autorům- z nichž ostatně většina byla soustředěna kolem Lidových novin -' kteým žurnalistika nebyla pouze zaměstnáním, ale prostředkem,
jak se vyslovovat ke světu, k životu, k lidem a věcem, tedy integrální součástíjejich tvorby. Neprojevuje se to jen v tom, Že témata, problémy, nánory, s nimiŽ se setkáváme v Čapkových prózách a dramatech, se objevují v jeho článcích'fejetonech a úvahách,ale i ve vzájemnémprolínáníslohových prostředkůobou oblastí, v tom (ak naznačujenapříklad už Továrna na Absolutno), že publicistika silně ovlivnila jeho uměleckou tvorbu, předevšímjejí sdělnost, a ženaopak využitímuměleckých prostředkův žurnalistice přispěl Čapek k začleněnířady novinářských žanrůdo oblasti umělecké prózy. Čapkova publicistikaje mnohotvárná: zahrnuje prakticky téměř všechny publicistické Žánry a nejrůznější tematickéoblasti. V raném období jsou to hlavně drobnénovinářsképrózy, shrnutépozději v Krakonošo. vě zahradě; už tehdy vytvářejí bratři Čapkovésvérázný,neopakovatelný publicistický útvar,jaký nenajdeme v žádnémdobovémčasopise.V období ,,předválečné moderny.. i později v redakciNdrodníchlistti (|9|7_|921) převažujív Čapkověpublicistice literárnía výtvarnéreferáty,studie a komentaře,kterév dalším období, v Lidových novinách, píševětšinou už jen příležitostně.V Národních listech, kde Čapek vlastně nastupuje svou dráhu novinaře z povolání a v nichŽ si osvojuje novinářské řemes|o, se tento tematický okruh rozšiřuje na dalšízpravodajskérubriky; kromě toho se už zde Čapek pokoušívytvořit si novou osobitou formu, sloupek, kterýsepakvLidovýchnovináchstávájehonejtypičtějšímnovinářskýmprojevem.Časopis Nebojsa (l918-1920), který redigoval Josef Čapeka na němžse Karel podíle|spolu s Dykem, Herbenem a Macharem, je celkem ojedinělým a efemémím článkem jeho publicistické dráhy' Už redakčníseskupení zaměřovalo tento ,,satirický týdeník.. spíšenapravo od zamýšlenépozice ,,demokratickéhostředu... Nebojsa představuje Čapkůvprvní pokus o politickou orientaci' o nalezení vlastního místa a občanskéúlohy v nových politických poměrech. V poválečnémobdobí přispíval Čapek ještě do dalšíchčasopisů,například do Cesty' Lumíru, později zejménado Přítomnosti; píeváŽná částjeho publicistiky' její nejcharakterističtější a nejpopulárnějšíčíslafejetony, sloupky a causerie - jsou však uloženy v Lidových noviruÍch,do jejichž redakce nastoupil l . dubna l92l jako fejetonista a literární a kulturní referent. Prostředí Lidových novin, postavení, které si tu Čapek záůtyziskal, význam,který připisoval novinářské práci jako prostředku denního styku spisovate|e se čtenářem, jeho ',otevřenost.,vůčinejrozmanitějšímoblastem života - to vše brzo umoŽnilo Čapkovi mnohonásobně překračovatpůvodnívymezeni úvazku a psát prakticky o všem, co se týkalo soudobéhoč|ověka- od nejobecnějšíchotázek společenskýchaŽ po nejprostšía nejintimnějšídetaily kontaktu člověka se světem. Čapek pracoval prakticky pro všechny rubriky a všemi novinářskými formami: psal úvodníky'články, lokálky, ÍepoÍtáže,Íecenze' fejetony, vytvářel si vlastní osobité formy, sloupky, entrefi|lety, rozhlásky, aforistické ,,bajky..a ,,podpovídky...Čapek sám vybral a vydal zejménaze svých fejetonůřadu tematicky uspořádaných svazků,kterou vydavatelépo jeho smrti dá|e doplnili podle autorových intencí;velká částjeho publicistiky však zůstalana stránkách novin a časopisů. Všechny formy a všechnytematickéokruhy Čapkovy publicistiky spojuje úsilío bezprostředníkontakt se spočívající čtenařem.Právě v novinách si Čapekvypracoval zák|adnirys svéhoslohu, totiž hovorovost, jak v užíváníhovorovéhojazyka,tak i ve vnějšíformě,,rozhovoru..sečtenářem.Zde se takérozvinul Čapkův osobitý způsob ozvláštňování, kterým vyjímá obyčejnévéciz všednostia banality a činíje předmětem čtenářova zájmu, a naopak věci zdánlivě nedostupnému přib|ižuje a zdůvěrňuje.Tato Čapkova schopnost se (Itatsk listy, 1923' Anglické listy' 1924, Výlet nejvýrazněji uplatnila v jeho cestopisných fejetonech do Španěl,,|930,obrózlq z Holandska, |932, Cesta na seyer, 1936). Konkrétnímotivy Čapkovýchcest byly různé;do Anglie jej nepochybně vábila stará tradice demokracie, pobyt v Itálii i španělskácesta, na kterou se chystal už před první válkou, byly nesporně inspirovány Čapkovým zájmem kulturním, zejménazájmem o modemí výtvarnéumění i o tradice, k nimž se hlásilo. Tak v ltálii ho upoutává umění starých Etrusků,ve ŠpanělskuGreco, Velázquez a předevšímGoya, ',tento nejmodernějšímalíř..; z architektury všude to, co se blížímodernímuideálu tvarovéčistotya funkčnosti'Mimořádný výtvarný smys| se promítái do jeho vidění
596
krajiny a jeji svéránn v nesčetnýchdetailect dívat. Co Čapkapřitah
existence. Mnohot nýbrž ve všech' i těc} věcem a všední lidsk (o nejbližšíchvěcech, po autorově smrti by z domova aj.)' Umě' názoru. Znamená pro
lidských prumětůve l obohacovat se noqýn zhodnocovánÍ života, To je základní sjed politické; souvisí s jr
individuality, jako sna ní všeho kladného'co vuje knížka s nazvem
ironickými analýzami v politické a novinářs Čapek po válce zahajc programu: Čapekape osobní odpovědnosta ''kritiky slov.., nenín
a vůbec zautomatizov V zajetí slov k Poláčk z Povídek z jednéka1 V dobovém kontt Čapkovy publicistiky konfliktům s politickt Karla Čapkapřispíva ná' tj. nadstranická a kem (3 svazky,1928-
vorůsním-vytvoř ,'ve|kéhomuže..,ztě
programy, která ovli i v dalšíchformách j nechuťzkoumat kon} tické morálky., se sc dobová kritika, jmen
Rozpor mezi Čap smiřovat nesmiřitelné a vede Čapka,zejmé aktivní a radikálr republiky zvnějškui
Íjejich tvorby' Neprojevuje se ých prózách a dramatech, se tí slohových prostředků obou rlicistika silně ovlivnila jeho
krajiny a její svéráznosti. stejně výrazný smysl má Čapek pro osobitost životního stylu; zachycuje jej v nesčetnýchdetailech zdánlivě bezvýznamných, ale nesmírněplastických a výmluvných pro toho, kdo se umí d í v a t . C o Č a p k a p ř i t a h u j e n e j v í c a c o c h c e t a k é z p r o s t ř e d k o v a t č t em n anřoi ,hjoe t v á r n o s t s v ě t a a l i d s k é existence. MnohÓtvámost je pro něho synonymem pro plnohodnotnost;ale nehledá ji jen v exotičnosti,
rostředkův žurnalisticepřispěl
nýbrž ve všech, i těch nejprostšíchprojevech Života' O tom svědčízejména fejetony věnované obyčejným věcem a všední lidské činnosti, styku člověka s věcmi a s přírodou, jeho dovednosti i jeho koníčkům (o nejbližšíchvěcech,1925, Zahradníhůvrok,1929, Ddšeňka čili život štěněte,|933, Jak se co děld, |938; po autorově smrti byly vydány další soubory, jako Měl jsem psa a kočku, Kalenddř, o lidech, obrózky zdomova aj')' Umění dívat se je neodmyslitelnou složkou Čapkova vztahu ke světu, jeho životního
tblicistickéŽánry a nejruznější ' shrnutépozději v Krakonošoristický útvar,jaký nenajdeme lději v redakci Nórodních listti lie a komentáře,kterév dalším ch |istech, kde Čapek vlastně teslo,se tento tematický okruh 'šívytvořit si novou osobitou novinářským projevem. Časoílel spolu s Dykem, Herbenem dráhy. Už redakčníseskupení nokratického středu..'Nebojsa sta a občanské ú|ohyv nových ad do Cesty' Lumíru, později :ější a nejpopulárnější čísla:hžredakce nastoupil l. dubna L,postavení,které si tu Čapek styku spisovatelese čtenďem' 'Žnilo Čapkovi mnohonásobně tlo soudobéhočlověka - od ' kontaktu člověka se světem. xal úvodníky'č1ánky'1okálky' efillety' rozhlásky, aforistické l řadu tematicky uspořádaných :í; velká částjeho publicistiky isilí o bezprostředníkontakt se 'iž hovorovost, spočívající n. Zde se takérozvinul Čapkův a banality a činíje předmětem Lje.Tato Čapkova schopnost se |23,Anglické listy,1924, VýIet rí motivy Čapkových cest byly Llii i španělskácesta, na kterou lm kulturním' zejména zájmem tává umění stanýchEtrusků, ve z architektury všude to, co se Lyslse promítái do jeho vidění
názoru. Znamená pro Čapka nejen vnímat mnohostrannost věcí, ale i mnohostrannost lidských aspektů, lidských prumětů ve věcech. Umění dívat se znamená zmocňovat se tétomnohostrannosti v obojím smyslu' obohacovat se novými věcmi i lidmi' rozšiřovat svůj lidský rozměr' Umění dívat se je předpokladem zhodnocování života' ale i předpokladem dorozumění. Toje zakladní sjednocujícízáměr Čapkovy publicistiky. Má přirozeně i své aspekty filozofické i výslovně politické; souvisí s jeho relativismem a pragmatismem, s jeho koncepcí demokracie jako respektování individuality,jako snahy o vzájemnéporozumění,jako pozitivnínehonosnéčinorodosti,směřujícík upevňování všehokladného'coje obsaženov danémstavu' Pro Čapkaje pÍiznačné, žejeho vstupníprogram předsta. vuje knížka s názvem Kritika slov ( 1920, časopisecky částečněv Narodních listech, |918). Za dvaapadesáti ironickými arralýzami různých významů abstraktníchpojmů, resp. způsobůjejich běžnéhouŽiváni zejÍnéna v politické a novinďské hantýrce, se rýsuje určitý názorový systém,program ,,pozitivnípolitiky.,' s nímž Čapekpo válce zahajoval svou dráhu politickéhopublicisty. Rýsují se tam předevšímsympatickérysy tohoto programu: Čapek apeluje na konkrétnost a věcnost, odmítá obecná hesla a fráze, postuluje respekt k faktům, jednotlivce. Skutečnost,žetento programje vysloven formou osobníodpovědnosta účinnouaktivitu každého ,,kritiky slov.., není náhodná. Čapek (podobně jako Poláček) věnuje ve své tvorbě zvláštní pozoÍnost frázi a vůbec zautomatizovanémuvýrazu, který neozhačuje,ale zastírá skutečnost(srov. napříkladjeho předmluvu V zajeti slov k Poláčkovu parodickému Žurnalistickému slovníku nebo povídku Experiment proÍesora Rousse z Povídek z jednékapsy). V dobovém kontextu aktuálního společenskéhozápasu vystupovaly přirozeně do popředí ty stránky Čapkovy publicistiky, které směřovaly k obhajobě demokracie masarykovského typu a vedly i k otevřeným konfliktům s politickou levicí, zejménave vztahu k sociální revo|uci a komunismu. K oficiálnímu postavení Karla Čapka přispívalo i osobní přátelství s hlavou státu, obdobnépojetí humanismu a demokracie i státotvorná, tj. nadstranická a nadtřídnípolitická koncepce. Tento vztah se promítl i do jeho Hovorů s T, G' Masary. kem(3 svazky, 1928.1935), v nichŽ se Čapek pokusil - formou reprodukce prezidentova vyprávění arozhovorů s ním - vytvořit nový typ životopisnémonografie a podat autentický, neoficiální a nepatetický obraz ,,velkého muže.., ztělesňujícího Čapkovu představu demokracie. Nedůvěra v radikální politické a sociální programy, která ovlivnila i Čapkovy utopie, se v jeho politické publicistice z dvacátých let (a ovšem i v dďších formách jeho veřejné aktivity, v nejruznějšíchakcích ,,ve prospěch demokracie..) projevuje jako nechuťzkoumat konkrétníotázky v souvislosti se zásadními společenskýmiproblémy, spojovat aspekt ',praktické morálky,. se sociální analýzou, bez zjednodušenía ,,samaritánskéhodiletantismu.., jak postřehla uŽ dobová kritika, jmenovitě Šaldova (o věcech obecných čili Zóon politikon, 1932), Rozpor mezi Čapkovým programem obhajoby a upevňování demokracie a mezi tendencí ignorovat nebo smiřovat nesmiřitelnésociá|nírozpory se stává v pruběhu vnitřního i světovéhopolitického vývoje stále zjevnější a vede Čapka, zejménaod násfupu fašismu v Německu, k postupnérevizi jeho koncepce ve smyslu nutnosti a k t i v n í a r a d i k á l n í o b r a n y d e m o k r a c i e a s v o b o d y . F a š i s t i c k é n e b e z p e č í , p ř í p r a v a v áolhk ryoaž e n í republiky zvnějšku i zevnitřjej přivedlo do řad kulturní protifašistickéfronty a podstatně ovlivnilo i charakter
jeho publicistiky. V Kritice slov vyslovil Čapek svou tehdejšídevizu, Že ,je zás|uŽnějšímnohem více vidět neŽ soudit..' Tuto devízu opakoval Tulák v ďegorii Ze, Života hmyzu: ',Já nechci nikoho napravovat... já se jen dívám..; vzápěti ji ovšem popřela sama logika hry, v níž se Tulák nejen dívá, ale také soudí a nakonec aktivně zasahuje. (A později o Goyovi: ,,Tak skutečně vidět znamená jednat, rvát se, soudit a burcovat...) Tento aspekt ,,umění dívat se.. vystupuje do popředív Čapkověpublicistice třicátých let. Místo úsilí o harmonii tu znovu dominuje zjitíený smysl pro rozpornost světa' jenž ho však tentokrát vede k hledání spojenců i na politické a kultumí levici. od publicistického seriálu o odpovědnosti vzdělanců (Přítomnost, 1934) se stupňuje Čapkova politická aktivita, jeŽ vrcholí akcemi na obranu republiky v roce 1938 a jeŽ si hledátakénové formy publicistické: veršovanousatiru,apokryficképříbětry'aforisticképolitické,,bajky.. (posmrtně shrnutéve svazku Bajlq a podpovídlq), a jež najde ňů1 ny,u' i v Čapkově próze adramatu. Čapkovoúsilíbezprostředněpromlouvatkčtenáři znamenalotakéhledatnové prozat,cké formy. Řada forem, kteréČapek vytvořil nebo adaptoval,je bezprostředně spjata s jeho činnostínovinářskou. Tak vznikl napříkladjeho typ románu.fejetonu, kteréhopoužil v Továrně na Abso|utno a k němužse vrátil v satirické Válce s Mloky' jež rovněŽ vycháze|a na pokračování v novinách. Čapek často zapojuje do svého vyprávění fiktivní dokumenty ve formě novinových zpráv a reportáŽi.Tohoto postupu použil nejen v obou zmíněných románech, ale například uŽ v povídceSkanddl a žurnalistikazeZáíivých h|ubin; už zde je zřejmá funkce novinářského stylu: oživuje vyprávění a urychluje spád děje. V povídce Skandální aféra Josefa Holouška (l927) nejsou novinovézprávy jenom prostředkemvyprávění,je na nich vybudována sama dějová zápletka. Jde o příběh muže, který se stane obětí vymyšlenénovinářské aféry, sledující malichemé stranické zájmy. Yyužití novinových zpráv tu má parodickou podobu; ostrá satira na bulvární novinářské manýry je zahrocena zejména proti klerikálnímu tisku. Nové prozaické formy a prostředky hledal Čapek ve všech sféráchmasovéhočtenářskéhokonzumu - tedy n e j e n v n o v i n á c h , a l e i v l i d o v é a p o l o l i d o v é t v o r b ě a v t a k z v a n ý c h p o k l e s l ý c hŽ á n r e c ho' j e h o teoretickém zájmu o tyto oblasti svědčízejména kniha studií a ilvah Marsyas čili na okraj literatury (|93|, časopisecky v letech 1'919_|92.| v Kmeni, Lumíru, Přítomnosti, Cestě a Lidových novinách). oblast okrajové literatury, kterou tu Čapek zkoumá, sahá od tradičníhofolkloru (pohádky, říkadla, přísloví) přes lidové a zlidovělé útvary adaptované městským prostředím (písničky pražsképeriferie) až k typickým žánrům současné ''lidové..četby- k novinám' detektivkám, kalendářůma ,,románůmpro služky...Vedle speciální problematiky'danémateriálem(napříkladteorieo původupohádkovýchmotivůapod.),sledujíČapkovyúvahy předevšímobecnéestetickémomenty vyznačující lidovou a |idem akceptovanoutvorbu ajejí typicképostupy a prostředky' zejménaprostředky lidové epiky. Právě na zák|adétohoto studia dochÍtziČapekk závěru, Že návrat k epičnosti jejednou z cest k zlidovění literatury, protože fabulace se rďí z prapůvodníesteticképotřeby lidu, ,,z potřeby Vypravovat a z Íozkoše naslouchat...Čapkovy studie o romantickélidové epice' do níŽ zahrnuje nejen pohádku, ale stejně tak novodobou detektivku nebo román pro služky, ukazují, že zkoumání těchto Žánrůmělo bezprostřední souvisIost sjeho vlastnítvorbou, kterou výtaznéovlivnilo. Projevilo se to už v Krakatitu ve využití,,pohádkových.. motivů a ve stylizaci postav, i v ce|kovém romantickém charakteru děje, v jeho napínavosti,dobrodružnosti, fantastičnosti'V širšímkontextu Čapkovy tvorby pak tato souvislost ovlivnila strukturní vztah děje a postav, nadÍazeni děje postavám, kterépodobně jako v romantickélidové epice mají tendenci stát se ,,čistými nositeli děje..,a bývají častopouhými variacemi několika ustá|ených typů.Podobnou afinitu k vlastní Čapkově tvorbě lze najíti v jeho úvahácho magii slova, o pradávnémlidskémobjevu, že ,,slova a představy se dají odpoutatod skutečnýchpředmětůa dějů..- nejen v tom smyslu, Že pomocíslov lze vytvářet imaginámí svět fiktivního děje' ale Že|zevyuživat i vzájemného vztahu slov k vytváření imanentní slovní řady, tj. objevení slovní hříčky' verbální hádanky atd.
598
Čapkovo studium zá Josefa Čapkajako příva kové, tak kompozičnív odbočky' volné pfiřazo! čerpaji z tradičníhopohi však přistupují postavy způsobem podání dochÍ
zázračna do neobv1
Některé tvárné postt s Povídkalni z jedné ka1 - v letech 1928-1929
povídky ,vycházejic knížce) opět z formy Í konfrontace tajemstvía popředíavedekodrom Téměř pokaždése pfi ř
možnostem řešenínebo Zvo|ení detektivního ž konfrontaci několika n povídkách Čapkovymll v první knize povídky t soudu se Čapkovi ovše chápat' a',soudit,.(nap
Vnitřní rozpornost ( převažuje k pólu ham a dorozumění,světabei problematice (třeba v p
lidské osobnosti a moti předznamenává román<
Do tohoto obdobíu
apo kryfťt;časopisecky témata biblická i někt z antických dějin. Čas zejména ideovým zám aktuální přítomnosti,a l
rickou látku do dneška stav do obyčejnélidské relativizovaním,,velik nocení věcí. S celkový problemat sp01ečenské nění podání,k zvýše známéa blízké. Trad - umožnily Čapkovi z podkladě z apokryfů-
služnějšímnohem více vidět ici nikoho napravovat...já se vá, a|e Íakésoudí a nakonec rvát se, soudit a burcovat'..) itice třicátých let' Místo úsilí šaktentokrátvede k hledání nosti vzdělanců (Přítomnost, publikyv roce 1938 ajež si hy' aforisticképolitické ''baj. v Čapkověpróze a dramatu. véprozaické formy. Řatostínovinářskou. Tak vznikl no a k němužse vrátil v satilek častozapojuje do svého |ohoto postupu použil nejen zzeZáÍivých hlubin;už zde . V povídce Skandtilní aféra je na nich vybudována sama é aféry,sledujícímalichemé atira na bulvární novinářské iteniářského konzumu - tedy pokleslých Žánrech. o jeho 'ili na okraj literatury (7931, h novinách).oblast okrajové íkadla,přísloví)přes lidové :rie) až k typickým Žánrům pro služky...Vedle speciální pod.),sledujíČapkovyúvahy tvorbuajejí typicképostupy oosti je jednou z cestk zliz potřeby vypravovat a z roztejen pohádku, ďe stejně tak .ůmělo bezprostřednísouvis. itu ve využití''pohádkových.. napínavosti,dobrodruŽnosti, trukturnívztah děje a postav' majítendencistál'se ,,čistými nou afinitu k vlastníČapkově :vu, že ,,slovaa představy se í slov lze vytvářet imaginární nanentníslovní řady, tj. obje-
Čapkovo studium zákonitostí lidové epiky se plně uplatnilo v knížceDevatero pofuidek a ještě jedna od JosefaČapkajakopřívažek(1932).Čapkovy pohádky, podobnějako pohádky lidové,jsoujak po stráncejazykové'tak kompozičnívybudovány na formě ústního vyprávění (syntakticképřiřazování, četnédějové odbočky' volné přiřazování motivů, cyklická kompozice některých pohádek). Některými motivy a postavami čerpajiz tradičníhopohádkového okruhu (víly, kouzelníci, skřítkové,vodníci, mluvící zviřataatd.), k němuŽ (detektivové,pošťáci'šofératd.);jejich prostřednictvím,azejména všakpřistupujípostavy typicky současné způsobempodání dochází k prolínánítradičníhopohádkovéhosvěta s reáInou přítomnostía k posunutí zázračnado neobvyklé civilní roviny' Některé tvárné postupy spojují tuto Čapkovu knihu s dvěma předcházejicimi povídkovými knížkami, s Povidkami z jedné kapsy a s Povídkami z druhé kapsy (1929, časopisecky - kromě jedné staršípovídky - v letech |928_1929 většinouv Lidových novinách)'Čapekv nich vytvořil novou formu novinové povídky ,vycházejicí tematicky z modernídetektivky apo stráncejazykové akompoziční(zejménav druhé knížce) opět z formy mluveného projevu. Pro Čapkovy detektivní povídky je rovněž pÍiznačnátypická konfrontace tajemství azábady s polohou civilní a věcně střízlivou, kteráje ve většině povídek vysunuta do popředí a vede k odromantizování tajemství;jinde se záhada naopak vzpirá stííz|ivémurozumovému řešení, Téměř pokaždése při řešeníotvírá anebo alespoň naznačujedalší'nečekaný aspekt, který ukazuje k jiným moŽnostem řešenínebo alespoň k tomu, Že řešeníneobsáhlo událost beze zbytku, že něco nebylo postiženo. Zvo\eni detektivního žánru a svého druhu příběhů ..ze soudní síně'. je Čapkovi znovu pří|ežitostíke konfrontaci několika možných způsobů interpretace události, podobně jako tomu bylo v ,,noetických.. povídkách Čapkovy mladosti. Nyní však volí jinou, lehčía častohumornou polohu, z niž vybočuji zejména v první knize povídky akcentujícímoment nadosobní spravedlnosti a morálky. Relativizace jednostranného soudu se Čapkovi ovšem promítá i do těchto kategorií' zejménav typickém protik|adu mezi ',vědět.., to jest chápat, a ,,soudit.. (například v povídce Poslední soud nebo Zločin na poštÓ' Vnitřní rozpornost Čapkova vidění skutečnosti se projevuje i v těchto povídkách; zde se však nejvíce převažuje k pólu harmonie, k úsilí po vytvoření uzavřenélro, maiého, téměř idylického světa pořádku a dorozumění, světa bez velkých výkyvů a velkých záhad. Současněovšem návratem k znepokojivé noetické problematice (třeba v poloze, která častonemá daleko k bodré rozšafnosti), návratem k otázkám složitosti lidskéosobnosti a motivacejejíhojednání'ježnemiže být postiženajednostrannýmsubjektivnímpohledem' předznamenává románovou trilogii, jíŽ se otvírá nová etapa Čapkovy tvorby. Do tohoto období už patří většina číselČapkových Apokryfů Q932, rozšiÍenévydání 1945 jako Knihn apokryfiů;časopisecky v letech 1920-1938 pÍeváŽněv Lidových novinách)' Čapek tu zpracovává populární tématabiblická i některé jiné motivy literární (Hamlet, Don Juan, Romeo a Julie) a historické, zejména z antických dějin. Časová rozloha, v nížapokryfy vznikají, způsobuje,že sejednotlivá číslaznačněodlišují zejména ideovým záměrem. Zík|adnim rysem, který je spojuje' je vyuŽití odlehlé tematiky k zobrazeni aktuální přítomnosti, a tojak volbou otázky, tak předevšímzpůsobempodání, kteréde facto transponuje histopříběhůi po' rickou látku do dneška.S tím souvisíi tendencek odpatetizováni a odromantizování stav do obyčejnélidské podoby; v staršíchčíslechmá tato tendencebezprostřednísouvislost s pragmatistickým relativizováním,,velikého..ase zhodnocováním,,malého.., s relativizovánímustálenéhozpůsobuvidění a hodnocení věcí. S celkovým vývojem Čapkovy tvorby ve třicátých letech se i zde přesunuje těžištěk aktuální ozvláštspolečensképroblematice.VapokryfechvyužilČapektradičnítematikyitradičníliterárníformyk nění podání,k zvýšenínaléhavostia sdělnosti,neboétu ke čtenářipromlouvaly postavy a příběhy důvěrně známéa blízké.Tradiční látka a aktuálnost podání - dalšíČapkůvzpůsobprolínánídvojí roviny - umožnily Čapkovi zvlášťuplatnit moment ironie a parodie; v druhépolovině třicátých let vytviíŤína tomto podkladě z apokryfů - podobně jako z aforistických bajek - účinnouformu aktuální politické satiry.
599
RoMÁNoVÁ n onavtertcxÁ TVoRBA rŘIcÁrÝCH LET Nová etapa Čapkovy tvorby se otvírá románovou trilogií z počátkutřicátých let (Hordubat,1933, časopisecky v Lidových novinách 1932_|933; Povětroň, 1934' čas.tamtéŽ|933-|934; obyčejný život,1934, čas. tamtéž|934). Spojnice mezi jednot|ivými částmi trilogie není v příběhu ani v postavách, ale v základní noetické problematice, která se první knihou otvírá a na niž odpovídázávérečnáčást:je to problém složitosti lidského života a možnosti pravdivého poznáni. Tyto otázky kladl Čapek ve své tvorbějiž mnohokrát; v dobovémkontextu, kdy Čapkůvvývoj pod vlivem novéspolečenské situacedospívák bodu kritického prověřování a přehodnocování' nabývají však nové aktuální naléhavosti.odpověď na ně - i když vycházi z dosavadníhopluralistickéhorelativismu - obsahuje nové aspekty: mnohostrannosta složitostosobnosti, dřívesouznačnás pojmem nepoznatelnosti a nesdělitelnosti' se tu stává klíčem k poznání a dorozumění' předpokladem lidské sociability. Pfiběh, jímž Čapek realizuje základní téma,je vytěŽen v každéknize trilogie z oblasti značněodlišné; obdobnýje však způsobzpracování,metoda několikanásobného zrcadlení. Tento způsob,k němuž Čapek směřoval už dříve' vede v trilogii k přestavbě románové formy: týž příběh je tu pokaždévyprávěn několikrát, vždy z jiného aspektu. Y Hordubalu je to příběh zakarpatskéhohorala, který se vrátí po osmi letech z Ameriky nďekán a nevítán; ženai dcerka se mu odcizily, v domě vládne čeledín,milenec jeho ženy, hospodiířstvíje proměněné a pro Hordubala tu není místo; nakonec těžceonemocní a v nemoci je zavraždén, pravděpodobněkošíkářskoujehlou, jaké používaliv rodině čeledínově. Tento příběhje v první částirománu podán tak' jak jej prožívalsám Hordubal, v pohledu ,,zevnitř..;to je ,,skutečný.. příběh Hordubalův,který mnohonásobněpřekračujejednoduchédějovéschéma,neboťsleduje předevšímniternédrama Hordubalovo, jeho vnitřní svět, který se tragickým rozvrácenímjeho Života proh|ubujeo nové polohy. v tomto vnitřním vývoji Hordubalově je první smysl příběhu;druhý význam vzniká konfrontacípohledu ,,zevnitÍ,,s dalšími verzemi - s tím, jak se jeví Hordubalův život a smrt vyšetřujícímčetníkůma soudu v druhé a třetí části knihy. V těchto druhých verzích má Hordubalův příběhjinou podobu, je zredukován na banální vnějšíschéma, jeho vnitřní sloŽitost a lidská plnost zůstaneskryta' Y Povětroni je použito téžemetody několikeré verze jednoho příběhu; také zde se román rozpadá do tří povídek (ve formě rámcové novely). ,,Skutečný..příběh však zůstaneneznámý: všechny tři verze jsou pokusy o rekonstrukci životního příběhu člověka, který se po zřícení letadla již neprobere z bezvědomí a o němŽ všichni tři autoři ,,povídek..(milosrdná sestra,jasnovidec a básník)nevědínežněkolik málo údajů.I tyto tři verze se od sebe liší' ďe mají i mnoho rysů shodných, nejen ve vnějšímobraze nepokojnéhoa nestálého životadobrodruhova,ale i v obrazejeho ,,vnitřníhoosudu..,jeho kusého,rozpo|cenéhovnitřního světa, kteý přesto směřoval k plnosti, rovnováze a celistvosti,k dotvoření,kterépřerval jeho tragický pád. obdobně jako v H o r d u b a l o v i - a t a k é v o b y č e j n é m Ž i v o t ě - j e v t é t o a n a l ý z e l i d s k é h o ž i v o t a j a kcoe s t y k c e | i s t v o s t i jedna významová rovina příběhu;druháje opět noetická' Na rozdíl od Horduba|ajsou tentokrátvysunuty do popředí shody ve vyprávění, které přesahují pouhé vnější uchopení života druhého člověka. Je-li různost interpretace podmíněna tim, ŽekaŽdý promítá do obrazu druhého předevšímsám sebe, svůj vztah ke světu, svou životnízkušenost, pak takéshody v interpretaci nutně znamenaji, Že životni zkušenost interpretů'jejich vlastnívnitřnírozpětíobsahuje shodné momenty, kterými rezonují druhou bytost. Tuto myšlenku, naznačenouv Povětroni, obyčejný život rozvádi do závěru: každý z nás je zástup bytostí' řada možností,znichžjen některou realizujeme svým životem;každýčlověk znamená ,,mnohost..,a proto je schopen poznávat mnohost vnějšího světa a dorozumět se s ostatními lidmi. Je pííznačné, Že Íento záyér reďizoval Čapek na svém typu ,,obyčejného č|ověka..'jaký v celé předchozí tvorbě dvacátých let vytvářel protiklad revoltujícího typu Loupežníka a vynálezce; tady poprvé interpretuje oba typy (i řadu jejich variant) ne jako protiklady, jeŽ se navzájem vylučují, ale v jejich jednotě, jako vnitřní polaritu vytvářející lidskou
600
celistvost a životníplnost. existence řádného úředník jen,'naplňováním pořádku by do něho nepatřily' jak životů,realizovaných jen z
lidský život; teprve kom1 k druhému člověku: ,,Copak nevidíš,že vši ani nevíš.co všechno má nesčíslnýchmožných,kter
být; dáš-li si pozor, uvidíš Ať jsi kdokoliv, poznáván jsi kdokoliv, jsi ménesč nezapomenu nikdY, jak jsi
Románová trilogiepatř jeho významové i formált m n o h o v ý z n a m n o s ta l jedn kolikerým způsobem:
románovéformy).jímžb1 vlastní,samostatnýobsah ré opět vytvářejí několi Čapkovy prózy: jejím p
společenskéa ideovéprot i symbolické1 ,,skutečné.. _ jsou vyvažoványprost
je to zejména vnitřní Čapek vytvořil v trilogii prvek úvahový,přesto vš Rostoucí zřetel ke kor
dalšíČapkovu tvorbu,vzl vrací k utopickým nát antifašistickýmnámětem satirická utopie VóIka : charakterem. rozPademj'
postav, způsobupodání fejetonníromán Továrna Vá|ce s Mloky má utop která mu hrozí; míří vša
Kapitán Van Toch objev schopnostlmlok je nejdř objevena levná pracovní vodní stavby a plány na rychle postupují ''po s|
ohromnou a lidmi nekon svůj,,životníprostor..'
{ LET ..h|et (H ordubal, 1933, časopi. t34: obyčejrrýživot, |934, čas. ri v postavách, ale v ziíkladní závěrečnáčást:je to problém lapek ve svétvorbě již mnoho.tacedospívák bodu kritického 'ověď na ně - i kdyŽ vyc|tázi itrannosta složitostosobnosti, mkpoznáníadorozuměogie z oblasti značněodlišné; ení. Tento způsob,k němuž 'říběhje tu pokaždévyprávěn horala.který se vrátí po osmi lnečeledín, milenecjeho ženy, tocnía v nemoci je zavražděn, příběhje v první částirománu ný.. příběh Hordubalův'který n niternédrama Hordubalovo, lvé polohy. V tomto vnitřním :í pohledu ,,zevnitř..s dalšími L a soudu v druhé a třetí části cván na banálnívnějšíschéma, ézde se román rozpadá do tří všechnytři verze jsou pokusy .oberez bezvědomí a o němž několik málo údajů.I tyto tři raze nepokojnéhoa nestálého llcenéhovnitřníhosvěta,který to tragický pád. obdobnějako : a j a k oc e s t y k c e l i s t v o s t i llajsou tentokrátvysunuty do Lruhéhočlověka. JeJi různost iám sebe,svůjvztah ke světu, Lnízkušenostinterpretů, jejich lruhou bytost. kaž,dýz nás je zástup bytostí, znamená,,mnohost..,a proto i, Je píiznačné,že Íento závér tvorbě dvacátých let vytviířel ůa typy (i řadu jejich variant) ú polaritu vytvářející|idskou
celistvost a životníplnost. Staqý člověk rekapituluje svůj Život: začiná s přesvědčením,Že to byla obyčejná existenceřádnéhoúředníka,která byla složenaze zvyku, povinnosti a ,,malého,pravidelnéhoštěstí.,a byla jen ,,naplňovánímpořádku..' Ale uprostředpsanísvéhoživotníhopříběhuzačneobjevovat momenty,kteréjako by do něho nepatřily, jako by patřily do jiné životnířady; a tak postupně objevuje ve svém příběhu řadu životů'rea|izovanýchjenzčástinebojenom potenciálních.Teprve vjejich souhrnuje skutečný,komplexní lidský život; teprve komplexní poznání je skutečnýmpoznáním, a zároveň cestou od sebe samého k druhému člověku: ''Copak nevidíš,že všichni druzí lidé' aéjsou co chtějí,jsou jako ty, Žetaké oni jsou zástupové?Vždyť jen se podívej, - vždyÍjejich život je takéjeden z těch ani nevíš,co všechno máš s nimi společného; nesčíslných možných,kteréjsou v tobě|...Dívej se, dívej se dobře, abys konečněvědě|, co všechnobys mohl být; dáš.li si pozor, uvidíšv každémkus sebe sama' a pak v něm s úžasempoznášsvéhopravéhobližního... Aťjsi kdokoliv, poznávám tě; vždyétímjsme si nejvíc rovni, že každý z nás žije nějakou jinou možnost.Ať jsi kdokoliv' jsi mé nesčís|né já; jsi to špatnénebo to dobré,co je také ve mně; i kdybych tě nenáviděl, nezapomenunikdy' jak jsi mně strašněblízký. Románová trilogie patřík dílům'v nichž fi|ozofický moment, obecná teze je organicky vpjata do díla, do jeho významovéi formální výstavby jako osnovný princip. V souhlasu s tématemse zde zvlášťuplatnila m n o h o v ý z n a m n o s t a m n o h o v r s t e v n a t o s t , c h a r a k t e r i s t i c kpár o c e l éČ a p k o v od í l o .U p l a t n i l as e t u n ě kolikeým způsobem:jednak rozložením příběhu do několika aspektů(a v souvislosti s tím i roz|oŽením románovéformy), jímž bylo realizováno společné témace|étrilogie; vedle toho má však každý příběh svůj vlastní,samostatnýobsah, v|astně řadu ,,obsahů.., kterénelze redukovatna základní noetickétémaa kteréopět vytvářejí několik významových rovin. Ve srovnánís utopiemi představujetrilogie nový typ Čapkovy prózy: jejím předmětem je člověk ve své vnitřní, psychologické sloŽitosti, nikoliv obecné společenské a ideovéproblémy.To však zároveň znamená,žejeho životnípříběhtu figuruje současněve své symbolicképlatnosti;prostředky konstrukce a koncipování - zde předevšímsložitákompozice ,,skutečné..i - jsou vyvažoványprostředky směřujícímik postiŽenískutečnostiv co největšíkonkrétnostia životníplnosti: je to zejména vnitřní monolog a dialog, jež tu nahrazujístaršíprostředky psychologické ana|ýzy. Čapek vytvořil v trilogii typ modernífilozofické prózy; uplatnil se v něm silněji než v jiných jeho dílech prvek úvahový' přesto však zůstáváplně na půděepiky. Rostoucí zřetel ke konkrétnírealitě, předevšímk aktuální společenskéskutečnosti,charakterizujecelou dalšíČapkovutvorbu' vznikajícív krátkémčasovémrozmezi druhépoloviny třicátých let, i kdyŽ se v ní opět vrací k utopickým námětům. Vyznačuje především Čapkovu prózu, zatimco dramata s aktuálním antifašistickýmnámětem si podržujísilné symbolické a alegoricképrvky. Na počátkutétodruhéřady stojí satirická utopie Vdlka s Mlolq (1936' časopisecky V Lidových novinách 1935-1936). Publicistickým charakterem'rozpademjednotnéhodějovéhopásma do mozaiky dílčíchzáběrů,pestrým střídánímprostředí, postav, způsobu podání, využívánímformy novinových zpráv a Íeportážiatd. připomíná Válka s Mloky fejetonníromán Továrna na Absolutno. Teprve zde však Čapekplně využil možnostítohoto útvaru.Také ve Válce s Mloky má utopické témaalegorický smysl, je podobenstvímsoučasné situace lidstva a katastrofy, která mu hrozí; míří však bezprostředněa s da|eko většíúčinností k historickérealitě soudobéspolečnosti. Kapitán Van Toch objevína svých cestách zvláštnídruh učen|ivého mloka, který má ohromnou napodobivou schopnost;mlokje nejdřívjen exotickou atrakcía předmětemzájmu vědeckéhosvěta,postupněvšakje v něm objevenalevná pracovni si|a'již se dá využítna nejrůznější práce pod vodou, od lovu perel až po gigantické vodní stavby a plány na přestavbu celých kontinentů.Tím se Začnoupsát dramatické''dějiny Mloků..' kteří rychle postupují ''po stupních civilizace..; v krátké době se tak rozmnoží a zorganizuji, že představují ohromnou a lidmi nekontrolovatelnousílu'jež se postupněvyzbrojí a připravík útokuna lidstvo, aby rozšířila svůj,,životníprostor...
60r
Základ románu je týŽ jako v utopiích dvacátých let: objev, který se vymkne člověku z rukou a obrátí se proti němu, přičemždokonale selŽe modernísociální organizace,věda, kultura, politika. obdobnějako kdysi v r o b o t o v it u Č a p e k p a r o d u j e v m I o k o v i , ' r e d u k o v a n é h o . . č l o v ě k a ' k t e r ýj e s k u t e č n é mčul o v ě k u podoben jen zdánlivě, jen zlomkovitě: osvojil si ,,z lidské civilizace jen to, co v ní je průměrnéa užitkové, mechanickéa opakovatelné...V tom smyslu zosobňuje m|ok produkt modernízmechanizovanéspolečnosti; za touto zkarikovanou napodobeninoučlověka tušímeopět znepokojivou otázku podstatylidskosti, k nížse znovu vrací současnáutopie. Jako většinaČapkovýchrománůmá ovšemi Vá|ka s Mloky několik významo. v ý c h p l á n ů .M l o k j e z p r v u p ř e d e v š í mo b j e k t e m v y k o ř i s é o v á n í ; j e h o , , d ě j i n y . . - o d c h v í | ek, d y b y l objeven - jsou dějinami novodobéspolečnosti,od drastických kolonialistických metod zacházeni s ,'méněcennými..rasami aŽ po modemízpůsobyexploataceprůmyslového dělníka.V druhémvýznamu,j ako k a ri k a (''učelivého, tura prostřednosti hlupáckého,sufizantního typu civilizovanémediokrity.,,atuŽjt předsta. vuje ,,průměrný..anglický občannebo českýmaloměšéák), se jeví zprvu spíšev komické podobě. Ve své obludnénelidskosti se mloctví plně projeví ve chvíIi,kdy se obrátíproti lidstvu' odtud, ve svédruhéčásti, přerůstáromán v pamflet na fašismus, jeho ideologii a expanzivnípolitiku,pamfletodha|ující zároveťt i lidskéspoluviníky mločíhospiknutí.Neboéve všechsvých podobách,jako objekt vykořisťování,jakokarika. tura zmechanizovanéhočlověka, jako symbol fašistickéagrese,je mlok produktem Iidské společnosti' objektemi nástrojemjejích,'vědeckých..,politických i hospodářskýchzájmů.Utopický námět se stal tentokrát Čapkovi podkladem k aktuální společenské satiře, která bohatě a mnohostrannětěžíze soudobéskutečnosti a postihujejejí základní rysy. Válka s Mloky položilanaléhavědvě otázky: předevšímproblémspoluviny a spoluzodpovědnosti- nejen těch, kteří aktivně pomáhali mlokůmke světovládě,ale i těch, kteří pasivně a bezstarostněpřihlíželi;a druhou otázku, kterou nechává nezodpovězenu:jak zabránit tétovzpouře proti lidstvu. K oběma se Znovu a se stejnou naléhavostí,i když v odtažitější podobě, vrací Čapek v utopickémdramatu BíLcjtzemoc(1937). Síly blížící se katastrofy,zosobněnétentokrátpostavamifašistického diktátorachystajícíhoválku a zbrojařskéhomagnáta, tu poprvédostávajíaktivníhoprotihráčev postavě doktora Galéna',,lékařechudých...Galén má v rukou lék proti epidemii malomocenství,zachvacujícílidstvo, a s jeho pomocí chce donutit mocnék míru.Sám se však stane obětí zfanatizovanéhodavu, který nadjeho mrtvým tělem provolává slávu maršálovia válce. V tomto smyslu končítedy Bí1ánemoc, stejnějako Válka s Mloky, perspektivounezadržitelné zkázy; jeji patos však není v ,,řešení.., kteréřešenímnení, ale směřuje jinam: do morální sféry.Bílá nemoc je opět svého druhu symbolickou moralitou' i kdyŽ bezprostředněspjatou s konkrétníhistorickou situací.Apeluje předevšímna morální odpovědnost kaŽdéhojedince: jednak tím, že odhaluje spoluvinu skutečnýchaktéri zkáZy, kÍeÍí zdán|ivě stojív pozadí (zosobňujeje dvojí typ kariéristy:dvorní rada Sigelius, muž ,,vědy...a pečlivýotec, příkladnákarikaturamaloměšťáka, v němžjako by oŽívalCvrčekz ,,hmyzi,,alegorie);jednak vytvořenímnové postavy aktivníhoodpůrcezla (třebažejehoindividuální vzpourakončítragicky).Galénztělesňujejednousvou stránkou Čapkůvideál prosté,pozitivní činorodosti,která se nestaráo ',velké..věci;avšakpod tlakem objek. tivníhoběhu dějin se stává hrdinou,který musízasáhnout.V Galénověpostavěse dovršuje Čapkovo pojetí obyčejného člověka, jak je otevřela trilogie; touto postavouČapek přek|enulrozpor mezi ''malým..člověkem.který je trpným objektem dějin, a ,,hrdinou..,který chce převrátit svět. obyčejný hrdina, to je nový typ, který Čapekhledá jako protiváhusi| zničenía zkázy. V tomto smyslu bezprostředněnavazuje na symbolicképrotifašistické drama román o záchrannéčetěhorníkůpracujících na vysvobození zasypaných kamarádů. První parta (193.7) zdánlivě vybočuje z Íady zahájené Válkou s Mloky; vracíse od velkých společenskýchotázek utopiík příběhuz všedníhoživota,do polohy ne vzdáIené obyčejnémuživotu' S trilogií spojujePrvní partuskutečněnejen problémobyčejného člověkaajeho vnitřního lidskéhorozpětí,ale i zvýšenámírakonkrétníhoŽivotníhomateriálu,většízřetel k psychologii postav (zejména ústřednípostavy bývalého studenta.havíře Standy) a odklon od vnějšísymboličnostia alegoričnosti.
602
V druhémplánu ovšem kou řadou. Čapektu po která je v díle přítomn zkázou. Hledá tu přede buje ne jako individuá spojených týmžúděle Tímto akcentem vy ohroženízemě. Vnější světa živých,nevyboč je tu promítnutdo inti všichni padnou v boji :
ve chvíli barbarskéh tvorbě řešíod počátku činům'k naplněnínad
elementárních hodnot. harmonizujícía integru a ideám' pro kterélid( své syny, kteří stojíkď vracela Čapkovavýzv dobně jako postavaGi
nějatřebaivykoupit Posledním Čapkov falešnéhoumělce a falr
nadání.Román zůstat nárazu nemoci, hlubo Ve svémposlední k relativistickýmdůsl
bez talentu a Podvodn podobně ze Sabinový n tvorby, směřující Ft krázní. ním a tvůrčí
skou odpovědnostun kova,,civi1istická..ge ,,odděluj' odděluj dokonale uzayÍen,Že ctižádost,pro nic z to mít stvořenédílo svo k jejich plnémua taj
očistil,aby ses odpo jasn vidění a slyšení,
dílu. Tvoříšproto, at
Spisy: SPisYbra sp v Československém
ne člověkuz rukou a obrátí se t' politika.obdobnějako kdysi který je skutečnémučlověku o v níje pruměrnéa užitkové, í zmechanizované společnosti; zku podstatylidskosti, k nížse lka s Mloky několik významo'dějjny..- od chvíle, kdy byl :ých metod zacházenís ,.méně'ruhém významu,jako karika.émediokrity..,aťužji předstaše v komicképodobě. Ve své :vu.odtud, ve svédruhéčásti' ku, pamflet odhalujícízátoveň j ako karikaiekt vykořisťování, .oduktemlidské společnosti, Itopickýnámětse stal tentokrát nétěžize soudobéskutečnosti - nejen a spoluzodpovědnosti 3zstarostně přihlíželi;a druhou K oběmase znovu a se stejnou |íIdnemoc(l937). Síly blížící válku a zbrojařskéhomagnáta, rdých...Galénmá v rukou lék tit mocnék míru.Sám se však vu maršálovia válce. v tomto lržitelnézkázy; jeji patos však á nemoc je opět svého druhu situací.Apeluje předevšímna (utečnýchaktéru zkázy, kteří ' muŽ ',vědy..'a pečlivýotec' ;orie);jednak vytvořenímnové l.Galénztělesňujejednousvou věci; avšakpod tlakem objekt v ěs e d o v r š u j e Č a p k o v o Čapekpřeklenul rozpor mezi převrátit svět' sil zničenía zkázy. V tomto áchrannéčetěhorníkůpracujícčujez řady zahájenéVálkou Života,do polohy ne vzdá|ené jnéhočlověkaajeho vnitřního ll k psychologii postav (zejméiymboličnostia alegoričnosti.
V druhémplánu ovšemznovu vystupujesymbolický smysl děje a postav,kterým První parta souvisís utopickou řadou. Čapektu poprvésáh| do dělnickéhoprostředí;ne všakproto, aby tu s|edovalsociálníproblematiku, která je v dí|epfitomna jen okrajově; hledá v něm jisté lidské hodnoty, kterémohou člověka zachránit před zkázou, Hledá tu předevšímmužnoustatečnost, která bez patosu nasazujea obětuje život, a poprvéji zpodobuje ne jako individuální hrdinství,ale jako produkt |idskékolektivity, jako projev přirozenésolidarity lidí spojenýchtýmž údělem.V druhém,symbolickémplánu románu má tento akcent zřetelný aktuálnídosah. Tímto akcentem vyznívá také pos|ednídrama Čapkovo Matka (1938), psanéve dnech bezprostředního ohroženízemě. Vnější podobou, alegoričnostíděje a symboličnostípostav' mezi nimiž mrtví jsou součástí světa živých,nevybočujeani Matka z řady utopických dramat Čapkových'Velký společenskýkonflikt doby je tu promítnutdo intimního dramatu Ženy,která ztrácí postupně všechnysvé drahé,svého muže i syny; ti všichni padnou v boji zajakési velké,nadosobnízá1my,a ona sama nakonec posí|áposledníhosyna do boje ve chvíli barbarskéhovpádu nepřítele,vraždicihoi děti. V Matce se vracejíproblémy,kteréČapek ve své tvorbě řešíod počátku.Předevšímse tu střetá dvojí pojetísmys|u lidské existence:první směřuje k velkým činům'k naplněnínadosobníhoposlání,k hrdinskémusebeobětování;druhék zachováníživota,k zachování v uchovávání, princip elementárníchhodnot. Matka ztělesňujepozitivní, ,,přirozený..pól života,spočívající harmonizujícía integrující.z tohoto hlediskaje znovu jejími ústyvedenapolemika proti ,,velkým..koncepcím a ideám, pro kterélidé bojují a umírajía kterénezměnily svět k lepšímu.Matka stejně miluje a chápe oba válce; v jejím vztahu k nim jako by se znovu svésyny, kteří stojíkaŽdý na opačné straněbarikády v občanské v r a c e l a Č a p k o v vaý z v a k d o r o z u m ě n íA' v š a k z á v ě r h r y r u š í p r o t i k l a d d v o j í k o n c e p c e ž i v o t a ( p o . dobně jako postava caléna zruši|aprotiklad dvojího lidskéhotypu): uchovat život znamená takébojovat za něj a třeba i vykoupit jej individuální obětí' největšíhodnotou, kterou člověk můžeplatit. Posledním Čapkovým dílem je román Život a díIo skladatele Fol$na (vyšel posmrtně 1939), příběh falešného umělce a falešného titána,který se sobě i druhým pokoušívsugerovatpředstavuo svémvýjimečném nadání.Román zůsta|nedokončen;nadjeho rozepsanýmrukopisemČapek25. prosince l 938 umírá po prvním
nárazu nemoci, hluboce otřesen osudem republiky i nenávistnými fašistickýmiútoky. Ve svémposlednímdíle užil Čapektéžemetody jako v trilogii, pohledu z několika stran,nedovedl ji však k relativistickýmdůsledkům,naopak:z řady svědectvíje tu postupněskládán jednoznačnýobraz ctižádostivce bez talentu a podvodníka parazitujícíhonacizi práci a myšlenkách. Zdán|ivé odtaŽiÍýnámět (přejatý pravděpodobněze SabinovýchVzpomínek)byl Čapkovipříležitostí k výkladu pojetí umění jako uvědomělé tvorby' směřujícínikolivksebevyjádřeníasebeuplatnění,alek,,tvaruařádu...ježjsoupodmíněnypoznáním a tvůrčí kazní. Foltýnův příběh vysunuje do popředíetickou stránku uměleckétvorby, morální a občans k o u o d p o v ě d n o sut m ě | c e ; p o l e m i k a s r o m a n t i c k ý m p o j e t í m u m ě l c o v y v ý l u č n o s t i ' s n í žČ a p kova ,,civilistícká..generacevstupovalado literatury,dostává v závěru Čapkovytvorby nový, aktuálnísmysl: ,,odděluj, oddělujl I když tvédílo je z tebe, musí se začínati končitsamo v sobě;jeho tvar musí být tak dokonale uzavřen, žeuž v něm nenímístapro nicjiného, ani pro tebe ne; ani pro tvou osobitost,ani pro tvou ctiŽádost,pro nic z toho, v čemsebe samo nalézáa v čemsi libuje tvoje já' Ne v tobě. ale samo v sobě musí mít stvořenédílo svou osu,..Zá|eŽi jen na tobě; čímvíc miluješvěci, s tím většísnažnostíse budešprodírat k jejich plnémua tajemně dokonalémubytí. Není ti uloženotvé dílo, aby ses jím projevil' ale aby ses jím očistil,aby ses odpoutal od sebe sama; netvoříšze sebe, ale nad sebe; hrozně a trpělivě se domáháš lepšího vidění a slyšení,jasnějšíhoporozumění,většílásky a hlubšíhopoznání,než s jakým jsi přistoupi| k svému dílu. Tvoříš proto, abys na svém di|e poznal tvar a dokonalost věcí...
(5l sv.);DílobratříČapkůl954-l97l Borového Spisy: SpisybratříČapkůl928-|948 v Aventinu,pak u Františka Buriánek,JaroslavJanů,Jan v Československém spisovateli(20 sv.,doslovylvan Klíma'AlexanderMatuška,František
603
Kopecký, Václav Stejskal);Spisy Karla Čapka l980-l993 v Československém spisovateli(24 svazkÍl,doslovy Hana Kučerová, Zdeněk Pešat,František Buriánek' Miloš Pohorský)' - Soubory z prací knižně nevydaných mimo spisy: Vzrušené tance (1946, básně); Poznámky o tvorbě (1959); Na břehu dnů (l9ó6, výbor z publicistiky); Divadelníkem proti sVévůli (1968' divadelní referáty); Filmová libreta (1989). Korespondence: Jarmila Mourková: K akcím spisovatelůna obranu republiky v době Mnichova (Česká literatura 1959);Viktor Dyk - St' K. Neumann - bratň Čapkové( l 962' usp. Milan Blahynka, Stanislava Jarošová,FrantišekVšetička, dos|ov Eva Strohsová); Josef Knap: Zrození Almanaclru na rok l9l4 (Sborník Národního muzea, ř. C, |962, Otokaru Fischerovi, otakaru Theerovi); Listy olze ( l97 l, olze Scheinpflugové,ed. Miroslav Halík);otakar Vočadlo:Anglické listy Karla Čapka(l975, autorovi a anglickým spisovatelům,s autorovým komentářem);Listy Anielce (l978, Anně Nepeřené, usp. Tomáš Halík);Listy ze zásuvky (l980, Věře Hrůzové,usp. a doslov Jiří opelík); bratři Čapkové:Dopisy z mládí (l982, Hermíně Bergerové a Libuši Solperové, usp' Tomáš Halík, Jiří opelík' Jaroslav Slavík); Karel Čapek - Fráňa Šrámek:Cesty k přátelství(1987' usp. Aleš Fetters' doslov Dobrava Moldanová); Tomáš Hlobil: KorespondenceKarla Čapkaa Thomase Manna (Estetika 1989). Vzpomínkyadokumenty: o l g a S c h e i n p f l u g o v á : Č e s k ý r o m á n ( l 9 4 6 )V ; zpomínánrebratříČapků(1946,pamětní t i s k ) ; E d m o n d K o n r á d i n N a č v z p o m e n u ( l 9 5 7 , r o z š l.9 6 6 ) ;J o s e fČ a p e k i n o s o b ě ( l 9 5 8 ) ; F r a n t i š e k K u b k a i n N a v l a s t n í o č i ( l 959); Helena Koželuhová: Čapkovéočimarodiny (Hamburg |96l_\962); Helena Čapková:Moji milí bratři ( 1962);František l,anger in Byli a bylo (l963); Miroslav Wajs: Chyše v životě a díle Karla Čapka (1967); Julius Firt: Zrářivéhlubiny, Bratři Čapkové(Knihy a osudy' Kolín n. Rýnem 1972);Marie Šulcová:Kruh méhočasu(1975), Čapci (1985), ladění pro dvě struny (1990; životopisnéprózy); Miroslav Halík - Jifi opelík: Karel Čapek' Život a dílo v datech (1983); oleg Malevič: Karel Čapek v vospominanijach sovremennikov (Moskva 1983);Jan Kábrt: Krakonošova zahrada bratříČapků(1985); Ferdinand Peroutka hovofi (sbomík Ferdinand Peroutka, mužpřítomnosti,Curych l985); sborníkJeden i dIuhý, Vzpomínky na bratry Čapky ( 1988, usp. l,adislav Vacina); Karcl steinbach: Karel Čapek (svědek téměřstoletý, l 990); Karel Scheinpflug: Můj švagr Karel Čapek (1991' ed. Jiří opelík); Karel Čapek ve fotografii (l99l' usp. Jiří opelík). - Zpravoda1 Společnostibratří Čapkůod r. 197.7 (neperiodický sbomík materiálů a statí;jubilejní čís|a2,|a 28 k 50. výr.očísmrti a l00. výročínarození). Soupis díla: BibliografieKarlaČapka.Soupisjehodíla(l990,autorskýkolektivpodved.BoriseMědílka)..Soupis
a slova' l948); Marie Těšitek k slovní zásobě v románu Ki vývoji českéhopřekladatelst o Karlu Čapkovi ajeho Kral
1958); Marie Pujmanová: se( moderní česképrózy (19ó0)' ných prostředků v dramatech Utopie a dějiny (Českáliterat
1963); Eva Strohsová in Zrc Čapka od relativismu k anti Všetička: Bratři Čapkovéa I
Polemika Karla Čapkas rom člověk' katastrofa - Konfron| opelík: obyčejný životčili I
a Čapkovo směřování k epič Čapka (sborník Krkonoše.Pc muka (sbomík Krkonoše.Po
1967); Vladirnír Forst: SpoI umělec a publicista (sbomí (tmpuls l967, o Válce s M|c Foltýna); Helena Korecká: spojenců(Impuls l968); Jan
Květa Benešová: Karel ČaE ve srovnání s Karlem Čapke (Sbomík pětadvacíti, l969)
pozůstalosti:
o Trapných povídkách);Fra Vývoj stylu raných próz Kar, aneb torzo jako román (Port
László Dobossy: Karel Čapek(Budapešťl96l ); W. E' Harkins: Karel Čapek(New York l 9ó2); HalinaJanaszek.Ivaničkowa: Karel Čapekczyli Dramat humanisty (Varšava 1962),Kar.elČapek(Varšava l985); tvan Klírna:Karel Čapek(l962, přepr. 1965); Alexander Matuška: Člověk proti zkáze (1963\; Josef Branžovský:Karel Čapek - světový názor a umění (l963);
Nů Čapkových,,pohádek... ajejich charakter v díle Kar
Literární pozůstalostč. 66, Karel Čapek (l962, Literární archiv PNP' usp' Jan Wagner). K n i ž n í m o n o g r a f i e : V á c l a v Č e r n ý :K a r e l Č a p e k( l 9 3 6 ) ; s . V . N i k o l s k i j : K a r e l Č a p e k( č e s k yl 9 5 2 ) , V o j n a s s a l a . mandrami (Moskva l968)' Fantastika a satira v díle Karla Čapka(česky l978); V. I. Ševčuk:Karel Čapek(Kyjev l958);
Nedyalko Draganov: Karel Čapekv Bulgarija (Sofie l963); o' M. Malevič: Karel Čapek(Moskva l968); I' A. Bernštejnová: Karel Čapek - Tvorčeskij puť(Moskva l969); oldřich Králík: První řada v díle Karla Čapka (l972); FrantišekBuriánek: Karel Čapek(l978), Čapkovskévariace (l984), Karel Čapek(l988); Viktor Kudělka: Boje o KarlaČapka(l987); Eckhard Thiele: Karel Čapek(Leipzig l988); ŠtěpánVtašínako|ektiv: Knihao Čapkovi (I988, sbomík);Zdeněk Kožmín:Zvětšeni. ny ze stylu bratří Čapků(1989); Karel Čapek 1988 (Acta Universitatis Carolinae, Philologica 4-5, l989, sborník referátů z konference l988); Karel Čapek (l990. sborník příspěvkůz konference k l00' výročínarozenív Hradci Králové) Studie a stati v časopisech,sbomícíchatd.: FrantišekGÓtz: Literární kubism český(Anarchie v nejmladšíčeské poezli, 1922);Miroslav Rutte: odpoutaný bůh(Skrytá tváí, 1925);FrantišekGtjtz: Karel Čapek(Jasnícíse horizont, 1926); Bedňch Václavek: Skok přes propast (od uměník tvor.bě,l928); Jaroslav Durych: Svět Karla Čapka(Ejhle člověk!, l928); Karel Sezima: Román experimentující(Klystaly a průsvity, l928), odříkaví blíŽenci(Masky a modely, 1930); František Gtitz: Fenomenologický realisrn čili Vlídné vidění života (Básnický dnešek,l93l); Pavla Buzková: Drama Karla Čapka (Českédrama, |93z); liÍi Haller: o slohu Karla Čapka (Přítomnost l937); F. X. Šalda:Kapitoly literárně kritické 4, Karel a Josef Čapkové(o BoŽích mukách), Karel Čapek,novinář politický a sociální (o věcech obecných)' Dvě románovébalady z PodkarpatskéRusi (o Hordubalu), Hromádka moderníčeskébeletrie (o obyčejnémživotě,všekn. Kritické glosy k nové poezii české,l939); Miroslav Rutte: výpravy za skutečností' Na okraj noetických próz Karla Čapka (Mohyly s vavřínem, l939); Václav Čemý: PosledníČapkovotvůrčí obdobíajeho demokratickýhumanismus(Kritický měsíčníkl939); Jan Mukařovský: Francouzská poezie K. Čapka' Trojice studií o Kar.lu Čapkovi. Vývoj Čapkovy ptózy, Próza K. Čapkajako lyrická melodie a dialog, Významová výstavbaa kompozičníosnova epiky Karla Čapka(Kapitoly z česképoetiky 2, l 94 l ); Fedor Soldan: Pragmatická generace (Tři generace, l94l); Jan B. Čapek: Dílo a osobnost Karla Čapka (Záíeni ducha
604
Čapků(Literámí měsíčník v evropském kontextu, 19l l984); Alena Hájková: Vá a Vladislava Vančury (Čes 198ó); oleg Malevič:F. X
První parta ve Vývoji Karla problémovým dramatema Čapka (Estetika l990' o vz
'i (24 svazků,doslovy Hana Kuče. ovydanýchmimo spisy: Vzrušené iky); Divade|níkemproti své vůli
a slova, l948); Marie Těšitelová:Frekvence slov a tvarůve spise Život a dílo skladateleFoltýna (Našeřeč l948), Poznámky k slovní zásobě v románu Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna (Našeřeč l955); Jiří Levý: Čapkovy překlady ve vývoji českéhopřekladate|stvía českéhoverše(doslov in: Francouzská poezie ajiné přek|ady' l957); Jan Mukařovský:
době Mnichova (Česká literatura lava Jarošová,František Všetička,
o Karlu Čapkovi ajeho Krakatitu (doslov in: Krakatit, l958), K otázce individuálního slohu v |iteratuře(Českáliteratura 1958);Marie Pujmanová: Sedmero mistrovských ctnostíKaIla Čapka(Vyznání a úvahy,l959); Lubomír Doležel in o stytu modemí česképrózy ( 19ó0), o slohu vyprávění Karla Čapka (Naše řeč l 9ó0); Karel Mára: Využití hovorových a nespisov-
ního muzea, Í, C' |962' otokaru k);otakar Vočadlo:AngIickélisty .y Anielce (l978. Anně Nepeřené. ři Čapkové: Dopisy z mládí (1982, krel Čapek. Fráňa Šrámek:Cesty pondenceKarla Čapka a Thomase
ných prostředkův dramatechK. Čapka(AUC, Philologica 3' l9ó2): oleg Ma|evič:Továrna na Absolutno po 40 letech čili Utopie a dějiny (Českáliteratura l962); Jan.Kopecký: Dramataa drama Karla Čapka,Studie k portrctu (Tvrdohlavá knížka, l963); Eva Strohsová inZrozeni moderny (1963' o účastina Almanachu na rok t9l4); FrantišekValouch: Cesta Karla Čapkaod relativismu k antifašismu- Bílá nemoc (sborník Kr.konoše.Podkrkonoší l, l963); Milan Blahynka - František Všetička:Bratři Čapkovéa St. K. Neumann (sbomík prací Pedagogickéhoinstitutu Gottwaldov, 1964); Mojmír otruba:
; FrantišekKubka in Na vlastní oči á: Moji milíbratři(l962); František
Polemika Karla Čapkas romantikou (Českáliteratura l965' o Životě a díle skladate|eFoltýna);Vladimír Blažek: Náhoda, člověk, katastrofa. Konfrontace Karla Čapka s epochou vědeckotechnické revoluce (sborník Cesty k dnešku 2, |966); liÍi opelík: obyčejný životčili Deukalion (sborníkStrukturaa smysI literárníhodíla' l 9óó); Eva Strohsová: Román pro sluŽky a Čapkovo směřování k epičnosti(sborníkstruktura a smysl literár.níhodíla, l966); Jana Nováková: Dialog v lrrách Karla Čapka(sborníkKrkonoše.Podkrkonoší2, l966); oleg Malevič: Kompozice a chronologie vZniku knihy Kar.la Čapka Boží
Julius Firt: Zářivé hlubiny' Bratři )apci(1985)'Ladění pro dvě struny
muka (sbomík Krkonoše-Podkrkonoší 2, l966), Úloha literární tradice v knize Kar|a Čapka Boží muka (Česká literatura l967); Vladimír Forst: Spor F' X. Šaldya Karla Čapka (AUC, Philologica l.3, t967); Helena Korecká: Karel Čapek .
.1983);oleg Malevič: Karel Čapek Čapků(t985); Ferdinand Peroutka
umě|ec a publicista (sbomík Václavkova olomouc |966' |96.1):S' V. Nikolskij: Román oscilujícíchžánrových forem (Impuls l967, o Válce s Mloky); Milan Pávek: Sen životaa život ve snu (Českáliteratura |961' o Životé a díle skladatele Foltýna); Helena Korecká: Postavení a význam sloupku v kontextu Čapkovy tvorby (Česká literatura l968), Hledání
náme bratříČapků( l 946, pamětní
Vzpomínkynabratry Čapky (l988, :heinpflug:Můj švagrKarel Čapek nlečnosti bratříČapkůod r. |977 'ýročínarození). l d v e d .B o r i s eM ě d í | k a ,-1S. o u p i s usp. Jan Wagner). )apek (českyl952), Vojna s salavčuk:Karel Čapek(Kyjev l958); 62);HalinaJanaszek.Ivaničkowa: Klíma: Kare| Čapek(l962, přepr. . svčtovýnázor a umění (l963); loskva l9ó8)l |' A. Bemštejnová: apka (l972); FrantišekBuňánek: ie o Karla Čapka( l 987); Eckhard lmík)l Zdeněk KoŽrnín:Zvětšeniogica 4-5, l989, sborníkreferátů narození v Hradci Králové). ský (Anarchie v nejmladšíčeské
4, 1969); spojenců(Impuls 1968); Jana Sýkorová: Postava ženy v Čapkových dlamatech (sborníkKr.konošc-Podkrkonoší Květa Benešová: Karel Čapek . spisovatel pro mládež (sborník Krkonoše.Podkrkonoší4' l 969)' Moderní pohádkáři 30. let l9ó9); Václav Černý:Dialog F. X. Šalda.Karel Čapek ve srovnánís Karlem Čapkem(Miscel|anea,Krkonoše.Podkrkonoší (Sborník pětadvacíti, l969); Václav Kónigsnrark: Významotvorné možnosti fabulované prózy (Česká literatura l970, 5, l970); oleg Ma|evič: o Trapných povídkách);FrantišekValouch: Čapkůvhrdina soucitu (sbomíkKrkonoše.Podkrkonoší Vývoj stylu raných próz Karla Čapka(Českáliteratural97l); MiIoš Pohorský: Noetickéromány KarIa Čapka,Torzo románu aneb torzo jako román (Portrétya problémy' l 974); Josef Polák: Karel Čapekna univerzitě (AUC Praha l 974), o charakter Čapkových,'pohádek..,Nůšepohádek Karla Čapka(Z|atý máj l976); Jana Hoffmannová-Jiřičková:Metajazyk a nretařeč ajejich charakter v díle Kar|a Čapka(Slovo a slovesnost l979); Josef Polák: Jednota.diferenciace a konrpozice díla bratří Čapků(Literámi měsíčníkl980); Radko Pytlík: Literatura plotí fašismu-Thomas Mann a Karel Čapek (Česká literatura v evropskémkontextu, 1982); FrantišekVšetička:Čapkůvnoetický román (AUP olomouc. Čcský jazyk a literatura 4, 1984); Alena Hájková: Válka s Mloky (Nejen o humoru l984); Jiří Holý: Funkce jmen a postav v díle Karla Čapka a Vladislava Vančury (Českáliteratura t984); Dobrava Moldanová: Mladý Karel Čapeka Fráňa Šrámek(Českáliteratura 1986); oleg Malevič: F. X' Šaldaa Karel Čapek (Českáliteratura l987, Literární měsíčníkl988); Jaroslav Tax: Román Prvníparta ve vývoji Karla Čapka(Přednáškyz29.béhu Letní školy slovanských studií l985' t987); Pavel .lanoušek:Mezi Myslící oko Karla problémovýmdramatem a groteskou (Českáliteratura l989, o dramatechz20.let); Luboš H|avírček: Čapka (Estetika l990, o vztahu k výtvarnémuumění);Maríe Těšitelová:Karel Čapekajazyk (Slovo a slovesnost l990).
lapek (Jasnícíse horizont, 1926); arla Čapka(Ejhle č|ověk!,l928); tasky a modely, l930); František Ia Buzková: Drama Karla Čapka apitoly literr{měkritické 4, Karel rbecných), Dvě románové ba|ady xě' všekn. Kritickéglosy k nové larla Čapka(Mohyly s vavřínem, Kritický měsíčník t939); Jan Mulvy ptózy, Próza K. Čapka jako lapitoly z česképoetlky 2, |94l); rost Karla Čapka (Záření ducha
605
