POEZIE
BILANCE A SYNTÉZY T) IJásnická díla vydaná na počátkuokupačníhoobdobí se úzce přimykají k poezii z tragickéhopodzimu osmatřicátéhoroku. UdáIosti umožni|yautoÍůmspatřit historickéjevy ,,nakraji pohrom..jako výraz všeobsá. hlé krize člověka,jiŽ dobové skutečnostiodhalily v dramatických souvislostech a podobách. Význam této tvorby nespočívátedy jen v aktuálně vyhrocených motivech (například motiv návratu k domovu' evokace slavných historických lokalit a dějů,mytizace národníchdějin) a symbo|ech,v alegoriícha jinotajích,které byly interpretovány jako projev odporu a nenávisti nebo věrnosti a víry, a|e stejnou měrou i v rozvinutí pro blematikylidskéexistencev časetotálníhoničeníhodnot. Cyklické útvary, rozsáhlé skladby s epicpředstavujícído značnémíry uměleckou i myšlenkovousyntézu,sumu Životníchi tvůrčích kými prvky' jsou soustředěnyk celistvémupojetílidskéhobytí'k obsáhle rozvinutémuzkoumánímožnostínové zkušeností, integrity člověka a světa. Je příznačné, že se k těmto bi|ancím uchylují zejménapříslušnícigenerace |et dvacátých:ideologizujícíNezval s koncepcíperspektivismu,Hora, rozvíjejícípředstavulidství'jeŽ se dotváfi a dovršuje činem, prací a duchovní tvorbou, Seifert, který mytizací reality dociluje prolnutí konkrétní jedinečnéexistence s nadosobním,kolektivním posláním, Halas, pokoušejícíse o dramaticky vyhrocenou heroizaci osobnosti - symbolu jednoty národního a sociálního údělu, Holan s vizí světa, který ztratil dostředivosta tím i řád, Palivec, konstruujícíosudová podobenství,a Kolman Cassius,jenžproti proudu času hledá smysl lidského bloudění. VÍTĚZSLAV NEZVAL v cyklické skladbě Historický obraz (1939) transponovalhistorickou skutečnost zářijových událostído časověi místněblíženeurčenýchscenerií,romantických dějstvía motivů,jež sugerují pocity napjatéhoočekávání,kolektivní úzkosti, zklamání, zoufalství i hruzy z apokalyptických katastrof. Vyústěníz tétotragédienalézá y nositeli naděje - času.Artistní útvar(dvanáct částíje sloŽeno vŽdy ze sedmi tercín,spjatýchjedním rýmem) umožnil akcentovatmonotónnostdějů'baladickou atmosférua pfizračnost nočníchvizí. Bohatou eufonickou instrumentací,opakováním stejných slov a častýmužitímanafor, bizarníobraznostía středověkými motivy připomíná Nezvalůvcyklus symbolistickou lyriku Karla Hlaváčka. Historický obraz autor začlenildo knihy Pět minut za městem( 1939)' která vedle tří oddílůdrobnélyriky obsahujeosm rozsáhlejšíchbásnía cyklů, v nichžspočívádobový význam sbírky.V knize pokračujeproměna Nezvalova životníhopocitu i vztahu k realitě: ,,strašnývěk..způsobil prudkou bolest, chorobu melancholie, jež ,,štvea drtí...Dokončujese přesun od hédonismua smyslovéhopostoje k citové interpretaciskutečnosti - jako tomu bylo a k tvorbě lyrických symbolůosobníhoi národníhoúdělu.Nezvalovy ,'návraty..nesměřují u něho dříve - k evokaci intenzity okamžiku, ale jsou výrazem hledání vnitřní jednoty individua v citově horoucí vazbě s vlastní minulostí, s láskou, s domovem a s kolektivem. stylizaci individuálního osudu (,,marnotratnýsyn štvanéhonároda..)směřuje autor k objektivaci svéhopostoje,k mytizaci reality, k vytváření podobenstvía alegorií,v nichž mnohdy běžío zašifrováníaktuálníchjevů (do okruhu tétotvorby patří také satirická báseň Švrjbl,která byla z knihy cenzurou vyřazena a vyšla samostatněaŽ v roce 1945). Právě
458
se vš v rozsáhlejších básních čt mvšlenkou, vyjadřovanou vk klišé uy,i,tu.!" ve verbální S cvklickými útvarysouvtl u v draÁatických dějinných konké mezi oříznačnénapěti ohroŽ svmbolem návratu k charakteristikot s nejnutnější má s lidské existence, která subj vklíňuje stvoření...Hora sne myšleným' a exisrujícím boha vědomí, dotvářejícího že zintenzivněn vědomím, harmc jako básník oředstavil skla a retlexivnísložkajeho nebo re děje okruh uzavřený se scény, úvahy. aspostr korespondujícíchnavzájem (1940 CYklus Requiem rozv. íe tím, i stavbou, ale . cyklus svůj Hora nazývít míje neustálého uprostřed - nicoty a. krajních pólů exts individuální realizace je také ''sesrou současně otá nalezl odpověď na své v dimenzích. uskutečňuje přičlenil k cyklu básní '
inte.P.etouunYmotiv Pok je tvořivým aktemdobrat skut a úžasunad snem i Jen světě. ve vesmírném jer sjednocení a naplnění slc motivů i jednotlivých jsou souč jež konstanty, ale Pol PersPektivismus' rovnováhou vnitřní s a - je r ..Víc neŽ být válečných cyklů. Realit se úžasi strach, boles
představy univerzální i i nadosobní,minulost st velkých celků (vždy ských sceneriích.Přes l letohrádek Belveder'
v rozsáhlejšíchbásních se však silně projevil Nezvalův voluntaristický přístup k tématu.disproporce mezi myšlenkou,vyjadřovanou často deklarativně, a metaforickým kontextem; snaha o ideologizaci projevu vyúséuje ve verbální klišévlastenecképoezie l9. století(Óda na ntivrat K. H. Máchy, Velikti pout), S cyklickými útvarysouvisejípokusy o moderní,silně reflexivníbásnickou epiku, zobrazujícíosud člověka v dramatických dějinných událostech. Pro básnickou povidku JosEFA HORY 'Ian houslista (1939) je
k poezii z tragickéhopodzimu ji pohrom..jako výraz všeobsátech a podobách' Význam této iv návratu k domovu' evokace v alegoriícha jinotajích, které tejnou měrou i v rozvinutí pro' - r o z s á h l és k I a d b y s e p i c ezu' sumu Životních i tvůrčích ttémuzkoumánímoŽností nové ménapříslušnícigenerace |et tředstavulidství,jež se dotváň y dociluje prolnutí konkrétní se o dramadcky vyhrocenou an s vízí světa, který zratil lassius'jenž proti proudu času )noval historickou skutečnost dějstvía motivů,jeŽ sugerují z apokalyptických katastrof. Iáct částíje s|oženovždy ze Iadickou atmosférua pfizračlov a častýmuŽitím anafor. ickou lyriku Karla Hlaváčka. edle tří oddílůdrobnélyriky . V knize pokračujeproměna rolest.chorobu melancholie,
tové interpretaci skutečnosti lesměřují- jako tomu bylo Íjednoty individua v citově |izaci individuá|ního osudu mytizaci reality' k vytváření kruhu tétotvorby patří také ně až v roce 1945). Právě
příznačné napětímezi konkrétnímosudem (syžetskladby zachycujejen klíčovéokamžiky) a mnohoZnačným symbolem návratu k ohroženémudomovu, symbolem, jehož je hrdina nositelem: autor se spokojuje s nejnutnějšicharakteristikoua lokalizací, zdůrazňujehlavně etický obsah lidského údělu,velikost a naději lidskéexistence, která má schopnost ,,bráti život do svých rukou.'., z ničeho kout štít,jít k novému dni stvoření... Hora vklíňujesubjektivitudo společenství mrtvých i Živých' zobrazuje vzájemnépřeskupovánímezi existujícím a myšleným,snem a skutečností. Sféralidskéhobytíje tak obohacenao jemně odstíněnouškálu vědomí'dotvářejícíhobohatou integritu člověka snů a činů.Pocit závrati a úžasuz životníchdějůje zde zintenzivněnvědomím, že jsou ohroženy samotnézáklady tvořivého bytí. I v Janu houslistovi se Hora představiljakobásníkharmonizátor,touŽícipo naplněníúdělučlověka,po vnitřnímklidu' po vyrovnání kolizí, areflexivnísložkajehoskladby vIastněneustáleobměňujetuto problematiku.Dvanáctiveršovéstrofy obsahují partie.takževynalézavěkomponovaná povídka (střídají uzavřenýokruh děje nebo relativněcelistvémeditační se scény' úvahy, aspostrofy, dialogy a vnitřní monology) je vytvářena sledem osamostatnělých částí' korespondujících navzájem dějovou linií i postupným rozvinutím reflexivních motivů' Cyk|us Requiem (1940) se k Janu houslistovi hlásí nejen obdobnou strofickou, metrickou a rýmovou stavbou,ale i tím, Že rozviji některéjeho typickémotivy, tentokrátuž bez příběhu,jen v meditacich. JlŽ zde nazývá Hora svůj cyklus ,,zápisníkem..'naznačujetim zvláštnítyp svých glos - reflexí o lidském údělu uprostředneustáléhomíjení'v němž ani smrt neníukončením.ale součástívěčnéhoplynutí. Prolínánídvou krajníchpólů - nicoty a života- vede k představěcelistvosti bytí,jehož pochopeníje předpokladem plné realizaceindividuální existence. Hrůza a nelítostnostsmrti je pouze jednou stranoujejí přítomnosti,neboť je také,,sestroumilosrdenství..;Hora vzpomíná mrtvých přátel Wolkra a Šaldy.aby právě u nich současně nalezlodpověď na svéotázky po časnostia věčnosti:tvorbou,činy,prací,stavbouduchovníhosvěta se člověk v dimenzíchjsoucnosti i v rozpětí.jež daleko přesahujejeho bytost. Requiem autor zanedlouho uskutečňuje přičlenil k cyklu básni Popelka přebírá hrdch a knize dal Íitul Zahrada Popelčina (1940)' Pohádkově interpretovanýmotiv pokory a tvořivé práce je vůdčímmotivem kontemp|ativnílyriky, v nížse autor chce tvořivým aktem dobratjednoty světa' vyššíharmoniejeho protikladů.V polaritě hrůzya naděje života,nicoty a úžasunad snem i skutečností na|ézákrajní rozpětílidské existence,která je provázena úzkostíze samoty po ve vesmírnémsvětě. Jen touha družnosti,po začleněnímůževéstk dovršeníindividuálního bytí' neboé jedince pluralitě naplněnía sjednocení v žitía smrti mění tragiku zániku v součástnovéhodění. Návratnost motivůijednotlivých slov svědčío monotematičnosti Horovy lyriky, která neustálekonkretizujea ozvláštňuje konstanty,ježjsou součástílidskéhoživota(domov, tvorba, smrt, družnostatp.).Hora nepřinášíprogramový perspektivismus,ale pokoušíse skládat rozbitéhočlověkav sloŽitou strukturus pevným názorovým středem a s vnitřní rovnováhou. ,,Vícnežbýt - je milovat.....- tato slova JARoSLAVA SEIFERTA postihujízákladnízaměřeníjeho válečnýchcyklů. Realitaje vnímánajen v krajníchstavech,v kontrastníchpolohách citovéhozaujetí:střídá se úžasi strach' bolest i štěstí,milostná horoucnost i snová ireálnost' Citová intenzita záŽitku sugeruje představy univerzální jednoty člověka a světa, prolínají se jevy vnitřní a vnější,procesy individuální i nadosobní,minulost a přítomnost,realita a mýtus. V sk|adběSvětlemoděnd (|940)' sestávajícíze tří stejně velkých celků (vŽdy sedm osmiveršovýchstrof), autor evokuje uplynulý časdětstvía mládí' Žitéhov praŽských sceneriích.Přesně loka|izovanéprostředísymbolů národníchdějin (katedrála sv. Víta, Pražský hrad, letohrádekBelveder, Karlův most. Vltava) je transponovánodo různýchčasovýchrovin, sen a realita se mísí
459
stejně jako vzpomínka a bezprostřední prožitek. Přeludnost dění je základem mytické vize, jeŽ je však stále zcivilňována humorným glosátorstvíma hovorovými obraty. Seifert nepracuje s alegorií a reflexí,projev stylizujejako bezprostředníosobnízpověď. Rovnováhy konkrétníhoživotaa nadosobníhosmyslu individuál. ního bytí dociluje zintimněním všech jevů a deheroizací symbolů ohroženéhočešství,anebo naopak přičleňovánímvšedníhodetailu do obrazůnárodníhomýtu. Typické znaky svéhoprojevu - prostotuvyprá. vění,nehledanostvýrazu, splývavost představ,bohatostkonkrétníchreálií,naivitu pohledu a rafinovanouins. trumentaci motivickou - si Seifert udržujei v cyk|u tří meditací'orámovaných předzpěvem a dozpěvem a nazvaných Vějíř BoženyNěmcové ( l 940). Také zjev velké básnířky je viděn spektrem detailu (vetchý vějíř), nad nímžautor křísíčasmládí i stáří osobnosti.od původníhomotivickéhovýchodiska se vzdaluje k širším perspektivám a postava Němcové mu vyrůstá v mnohovýznamný symbol matky' ženy, strážkyněnároda, domova, nositelky krásy a dobroty. Seifert se plně ztotoŽňujes objektem' vytváří plynulou hranici mezi reálným zjevem a snovou vidinou' což mu umožňujekontemplaci nad ,,dobousmrti..a žalu,nad dobou, která hledá oporu v hrobech předků' v rodné zeml a v lidu. Tyto jinotajné pasáže úzce navazují na obdobnépartie lyrického pásma Světlem oděná. popudu - |20. výročínarozenin autorky Babičky - vznikl takécyklus Z obdobnéhopříležitostného FRANTIŠKA HALASE Naše paní BoženaNěmcovti (194o). Řadou podob lidské i legendárnítváře' scén a faktů ze života směřuje Halas od konkrétníhozjevu k mravní velikosti osobnosti a díla v širšíčasové perspektivě.Na jednéstranězpředmětňujejedinečnýosud, ale současnějej projektujedo nadčasové platnosti, postihuje v něm jednotu osudu národníhoa sociálního.Kniha se skutečněstala - jak chtěl autor -,,nejen holdem, ale takédemonstrací.., neboťdramatickévyhrocenítragickévzpouryje obžalobouzbabělostii oslavou věčného buřičstvi:,,Zpivámkřičímvěčnouchválu / kaŽdémukdo nepoddá se...Život básnířčinzačináobrazem jejích dívčích|et a končíapoteózou a hyperbolickou glorifikací národníhotypu, který prošel ,,časemzlým.. a sám se stal nositelem viry.Ze zdrojůlidové slovesnostičerpáHalas epigramatickouzkratkovitost říkadel' obraznosti motivy báchorek a zároveň nově využívápostupůlitanie i dramatizujícímetafory z Torza naděje. Naléhavostbásníje zesí|enahojným užitímapostrof' přímým komentovánímděje i expresivnímpojmenovánim' Zce|a ve shodě se svým úsilímnalézá Ha|as u Němcové přík|ad tvůrčípráce se s|ovem, adoruje její slovesnou práci jako symbol národníhoducha. K dvěma cyklům VLADIMIRA HoLANA - záÍí 1938 a odpověď Francii - přiby|y v roce 1939 další dva - Zpěv tříkrólový (psáno 1938-1939, vydáno 1946) a Sen (1939). Tentokrát však autor nepřiřazoval k sobě básně tematicky příbuzné,ale vytvořil lyrická pásma s epickými prvky, skladby komponovanéjako široce rozvětvený obraz soudobéhověku. Národní tragédiepředstavuje básníkovi součástsvětovéhodramatu, jedno dějstvíepochy krizí a válek, nejen deformující,ale takéformujícínovéhočlověka.Do tétopolitické poezie s pamfletickými rysy je organicky integrován celý komplex otáZek noetických, neboť ,,stvoření člověka..brání nejen vnějšísíly' ale překážkouje i neproniknutelnétajemstvívztahůa jevů obklopujících lidskou existenci.Holan sice rozklenul představusvětakonturovitědo protikladu chaotického,,mumraje.,doby a budoucího řádu' který teprve bude vytvořen, ale pří|išnéredukci uniká stálým problematizováním a odstiňováním obou základních protiv' Apokalyptická vize hroutícíchse hodnot je nesena patosem starozákonníhoproroka, zoufaléhove své|ásce,neúprosného ve svémsoudu. Zák|adní sceneriíHolanových cyklůje noc, v níŽsvět fantomůa reálných skutečností se neustá|epřeskupujea prostupuje,v nížse v bizarní obludnosti vyjevuje dehumanizovanéspolečenství' Holanovy básnějsou vlastně sIedema konfrontacívíce či jindy na méněrozvinutých dějství'jež jsou někdy stylizována jako autentická svědectvípříméhoúčastníka, sebe berou fantasmagorickoupodobu symbolu nebo mýtu. Napětí dílaje vytvářeno tim,žena sebe neustále naráŽeji úryvkovité nebo plně rozvinuté partie epické a meditativní. Tyto miniaturní příběhy či dramatické zkratky jsou charakteristické i pro Holanovu metaforiku, zak|ádajici se na několika představových okruzích a jejich vzájemných korespondencích.Holanova metaforaje významově neobyčejnědiferencovaná: autor
460
přiřazuje k sobě abstrakta t uŽiv á s|oŽitých v azeb v ětný a novotvary. Přitom však
místa.. byla tehdy chápana Ze Zpěv u tříkrólov ého,1 ské veřejnosti známy jen v
rozsáhlých částí,sestávají třech je katastrofismus věk pamfletické pasáže předch
nesoucími v noci fantomů pie napadenéEvropany, bt ,,rozhoupaných vah a měr.
vnitřního smyslu a lidské mytizovaných postav(anti lidových mas) nejen jako Patos vizionáře a zvěst nikova..' k němuž se Holl
hodnot. jsou předznamen Do všedníchdní, naplně prudce promítá přízÍačn ného dramatu národů i d
básnického díla, svobodn Tendence k cykličnos současnosti ještě / a neb
dětství, hudby, unikající s touhou Po absolutnu' I imprese, není autorovi p
básnický svět. Holanovo exPerimen JOSEFA PALIVCE (18 je nejvíce poplaten Mlac Na jedné straně se vzta zabstraktňuje, na straně dramatu jejího bytí do r
jistot přes zkoušky klad _ 74ygL1l9n6 tmou, uvrŽ
tétotmy):dávnápaměť a shledat naplnění v sl vyjádřené závěrečným hodnoty' Intelektuální:
jde ruku v ruce s tech provázenédialogy a pí alegorii. je vyjádřena s
neologismů, archaismi složitéeufonické orga
m mytické vize, ježje však stále tcuje s alegorií a reflexí, projev Lnadosobníhosmyslu individuálcženéhočešství,anebo naopak ;véhoprojevu _ prostotu vyprárivitu pohledu a rafinovanou ins_ laných předzpěvem a dozpěvem
přiřazujek sobě abstraktaa konkréta,slova Z technických vědních oborůa tradičnípoetizačnípojmenování, užívásložitýchvazeb větných,kÍiŽi rinné významy slov, slovníkradikálně rozšiřujeo barbarismy,vulgarismy a novotvary.Přitom však tato ,,experimentátorskápoezie.. byla ve válečnédobě srozumitelná' její ,,temná místa.. byla tehdy chápána v jinotajném,symbolickémvýznamu. Ze Zpěvu tříkrdlového,který je věnován ,,památcemrtvých v Habeši,Španělskua Číně..,byly širšíčtenář. skéveřejnostiznámy jen veršeotištěnéčasopisecky,protožecenzura knižnívydání zakáza|a.Sedm nestejně rozsáhlýchčástí,sestávajícíchz pravidelných rýmovaných strof,je kompozičněpřesně rozvrženo.V prvých
u smrti..a žalu,nad dobou, která úzce navazují na obdobné partie
třechje katastrofismus věku bezprávi zobÍazenv listopadovéa prosincové atmosféřeosmatřicátého roku; tyto pamfletické pasážepředcházejísetkánís třemi ,,rozbíječi věčnýchklecí..'s ,,bosáky Naděje..' s třemi Mágy' nesoucímiv noci fantomůna svých bedrech- rozsudek.Dalšítři částijsou třemi monology: Afričanaz Etio. pie napadené Evropany, bojovníkaze španělskéfronty a čínského havíře,rolníka,kuliho; ti všichni soudívěk vah fetišismus světa zločinů,společnost,která pozbyla a měr... umělost křečovité civi|izace, ,,rozhoupaných vnitřníhosmys|u a lidského určení,neboémít, vlastnit,je zde nadÍazenobytí' Holan stylizuje výpovědi tří
r spektremdetailu (vetchý vějíř), východiska se vzdaluje k širším matky, Ženy, strážkyně národa' ' vytváří p|ynulou hranici mezi
Babičky - vznikl také cyklus r lidské i legendární tváře, scén
osobnosti a díla v širšíčasové 'ojektuje do nadčasové platnosti, ala - jak chtěl autor _ '.nejen e obŽalobouzbabělosti i oslavou ' Život básnířčinzačínáobrazem ypu' který prošel ,,časemzlým.. lmatickouzkratkovitost říkadel, izujícímetafory z T orza naděje. děje i expresivnímpojmenováí práce se slovem, adoruje její :ii - přibyly v roce l939 další ltokrát však autor nepřiřazovď ly' skladby komponovanéjako ovi součástsvětového dramatu, éhočlověka' Do tétopolitické k noetických, neboť ,,stvoření lí vztahůa jevů obklopujících u chaotického,,mumraje.. doby rá stálým problematizováním : hodnot je nesena patosem Zák|adni scenerií H ol anových a prostupuje,v níŽse v bizamí rě sledem a konfrontacívíce či { příméhoúčastníka, jindy na
ářeno tím,že na sebe neustále úaturnípříběhy či dramatické 'olika představovýchokruzích lbyčejnědiferencovaná: autor
mytizovanýchpostav (antiutilitárnostpřírodníhočlověka'intelektuálníanalýzamoderníspolečnostia zoufa|ství lidových mas) nejen jako příkrý soud, ale jako trojí hledání novéholidství' Patosvizionáře a zvěstovateleapokalypsy seještěstupňujeve Snu, věnovaném,,památceVelemira Chlebnikova..,k němuž se Holan svým experimentemhlásí. Pocit ohroženostibytí, nebezpečízkázy duchovních hodnot,jsou předznamenányústřednínočníscenerií,kdy zem - ohromná rakev nese všechnyvstříc hrůzám. Do všedníchdní, naplněných prostými úkony a mžitkovým opojením,do tohoto ,,mrtvýchumírání..Holan prudcepromítápřízračnostsvěta,který zešílel;rovina útržků baná|níchhovorůje propojenado personifikovanéhodramatu národů i dramat vesmírných.Proti torzovitosti soudobéhosvěta je akcentován stavebný řád básnickéhodíla, svobodnéhov nesvobodnémzborcenémŽití. Tendencek cykličnostije patrna i v Holanově lyrické sbírceZÍhřmotí(1940). Dvojverším,,O trochu více ještě / a nebudemejiž vůbec.,uvádí autor tuto lyriku ve vztah k své ostatnítvorbě. Představy současnosti d ě t s t v í , h u d b y , u n i k a j í c í č a s u a p r o s t o r u ( cM y kolzuasr t i a n a ) , a l á s k y ( c y k l u s J e n p r od v a ) s o u v i s í u H o l a n a s touhoupo absolutnu, po ztracenécelistvosti a harmonii. Osobní prožitek' aťjiž vzpomínka nebo přírodní imprese'není autorovi podnětem, ale předmětem tvorby, konstruujícíze složitýchs|ovníchvazeb svébytný básnický svět. Holanovo experimentátorstvíse slovem bylo v mnohéminspirativnípro autora Pečetníhoprstenu (I94I) JOSEFA PALIVCE (1886-1975). Vynikající překladatelPaula Valéryho (Kouzla, 1934,Mladd Parka, 1937) je nejvícepoplatenMladé Parce' i když se v podstatnýchrysech svéskladby od francouzskéhovzoru odlišuje. Na jednéstraně se vztah člověka (symbolizovanéhom|adou dívkou) k zemi a ke kosmu na nejvyššímíru zabstraktňuje, na straně druhéje konkretizován detaily jako palčivě časovýa aktuální.Tato projekce duše, dramatujejíhobytí do různýchčasovýcha prostorovýchdimenzí,představujedramatickéhledání a nalezení jistot přes zkoušky kladenévnitřními i vnějšímisilami. V nočnísceneriije hrdinka - ,'dřív živa ze svétla,. - zavalenatmou, uvrženav hoře a nicotu, která ji však nutí shledávat protilátky (odtud plyne ,,ourodnost.. ohroženíjíumožňujerozpoznatneplodnostnarcisismu tétotmy):dávná paměťjívracísí|uživotníhozačlenění, a shledatnaplnění v složitéškále relací prostéhoživota a vesmírnýchsouvislostí.Jde tedy o osvobození, lidské i národní vyjádřenézávěrečnýmdithyrambickým hymnem, kdy hrdinka sjednocuje svou ,,účastí.. hodnoty.Intelektuálnízvládnutí symbolickéhoobrazu duchovníhozápasu o celistvost, o víru a tvořivou vů1i jde ruku v ruce s technickou virtuozitou projevu, jehož základem jsou monologické zpěvy nestejnédélky' provázenédialogy a písňovýmipartiemi.Komplikovaná strukturasymbolůa podobenství,kterése někdy blíží alegorii,je vyjádřena silně deformovanýmjazykovým materiálem:Palivec hojně uŽívákonkretizace abstrakt' neologismů,archaismů,lidové výrazy křížís kniŽními,vytváří nová kompozita, a to častoproto, aby docíli| složitéeufonickéorganizace veršů.
461
Tuto charakteristikulze vztáhnout i na veršeNa'slouchdní(1942)' v nichž Palivec využil parafrázenárodní hymny pro kontemplaci člověka' hledajícíhocesty k elementárnímhodnotám lidského bytí. Vztah člověka a ',řeholní..země,',přešťastné ve svémsouhrnu..,vede opět k záchraně individuální existence v nadosobním začlenění. Naslouchání (s titulem Tesknění)a Pečetníprstenbyly spolu s introvertníbásníS2rÍč shrnutyautorem do knihy nazyanéSíta (,1943)' Také sbírka JAROSLAVA KOLMANA cAssIA Prsten (|94|.) rozviji a obměňuje několik základních symbolů.V prvním cyklu je to symbol hroznu, v druhémsymbol prstenu,a ty jsou takévýchodiskem i vyústěnímelegickémeditacestárnoucíhobásníka,hledajícíhov krajině rlětstvía v dávno opuštěném domově smysl životníhobloudění. Mužná' předmětná lyrika' v níŽ básník chce přemoci nem.ilosrdnostčasu.má těžisko v diskurzivní kontemplaci,kteráje členěnaopakujicímise motivy' Pocit cizinectvíve světě' vědomínenaplně. néhoúdělua prohranéhoosudu nenínávratemharmonizován' ale naopak osamoceníse prohlubujekonfrontací s minu|ým časem,s pevným řádem rodu a mnohotvárnostídřívějšíhoprožívání.stoickým klidem nazírá Kolman plynulost dění' jím také překonává úzkost z nebytí,jež se mu ve vztazich k mrtvým předkům proměňuje v ,,opojenísmrtí...
PoEZ\E Žr.vorNicH A NARoDNicu HooNoT A JISTOT Duchovní otřesy a krize' charakteristicképro dobu překvapujícíchválečnýchudálostí,nově konkretizovaly i t u č á s tl y r i k y ,j e ž h l e d á v n o v é a k t u a l i z a c i t r a d i č n i c h h o d n o t c e s t uk z n o v u n a b y tží i v o t n río v n o . váhy a vnitřníchjistot. Širokýokruh básníkůusilujícícho obraz celistvého,nerozpolcenéhoIidství,je ovšem značnědiferencován.Značnývliv a význam měla lyrika rehabilitujícíkrásu prostého.všedniholidskéhoúdělu a evokující touhu člověka po intenzivním citovém proŽíváníživota. V této tvorbě se objevuje několik motivických konstant,jako je domov' země, mateřský cit' dětství,mi|ostný vztah, příroda, krajlnný záŽitek atp.' kteréumožňujíprolínáníindividuální zážitkovésférys nadosobnímiidejemi a kategoriemi.Jinou oblast tvoří reflexivní lyrika, h|edajícíutvrzeníkladnéhoŽivotníhopostoje v meditacícho smyslu poslání člověka. Poslézejde o okruh poezie opírajícíse v tom či onom směru ojistoty kato|ickéreligiozity a českénáboženské tradice. Zcela logicky přines|o toto hledání duchovních opor také konfrontaci - jen zdánlivě nečasovouvzdálených kulturních epoch a jejich tvorby s přítomností.neboéjak shody, tak rozdíly by|y aktualizovány v podobě hodnot vyrovnávajícíchkolize a diskontinuitunárodníkultury. Je to patrno napříkladna parafrázích čínsképoezie. kteréBOHUMIL MATHESIUS uspořádal do sbírekZpěvy staré Číny(1939) a Nové zpěly staréČíny( l 940). PoprvéMathesius publikoval částsvých převoclův knize Černávěža ze|enýdžbán(1925), ale v tehdejšídobě byly vnímány spíšejakokuriozita. Teprve v okupaci vystoupil do popředívýznam obrazu harmonického vztahu člověka a přírodniho světa' vztahu individua a vesmíru, význam básní dávajících odpověď - jak píšeMathesius - na prastaréotázky lidské existence:,,pomůže nám to podstatnouměrou i k objektivaci vlastního pocitu' k zpevnění a potvrzení vlastního základního postoje k otázce života... Paraťrázea improvizace na motivy čínskýchbásní se vyznačujígnómickou sevřeností,,,maximemnapětína nejmenšíploše..;scény,výjevy, intenzivnídojmy, citová dějství.miniaturníbaladickésyžetyjsou za|oŽeny na přesnékorespondenciněkolika konkrétníchdetailů'čerpanýchzejménazpÍírodních reá1ií.Tato konkrétnost a předmětnostvyúsťujev nápověď celistvéhovidění skutečnosti.pevných životníchvztahů,vnitřního klidu a vyrovnanosti' velikosti individuálního bytí, ohrožovaného vnějšímneklidem světa (,,Nenasytnýje císařův hlad po vládě světa./ Před ním jako dým se tratí tisícůdech lidí..).Do první sbírky Mathesius soustředil zejménapoezii pijáckou a válečnickou,v druhése pokusil ukázat ,,čínštější tvář..tétolyriky a orientova|se spíšek tématům rodinnélásky a přátelskévěrnosti.Po vydánídvou knih zača|autor-překladatelspolupracovat
462
Jarosla s odboÍníkem sinoiogem soulad opo oar afr áze, akcentující původnísbi uě.š' oh'u, nežjeho v.óIcese a (epickou Písnío ve.liké číslyk Havlíčkovtatp'). I Porornost' kterou vzbudilY
souórovÁ
v Ž. (1901-1983)
slov se pŤitom více o variabilitu konstrukci cizich básníků. ale ve sbírce parafrázís HEYDUK životní překladové. Tato poezie
čínskýchbásní. paraf Siolu s Mathesiovými vyi vydáních okupace. Ve dvou prop kterou sbírky (1937) část, o ldsce Se(Rastatně |Pantownl V publikovaných časopisecky' Cenzur většinou pro noviny. (pÍ různých formálníchútvaru Mi n"uďkého okruhu motivů. celistvos stÍof' zobrazujících be osvobozuje propojováním interpretace v jiném časové dů okouzlení a rozčarování, r však a banalita dne. Nikdy pi hodnot - domova, lásky' odstín ních detailůa jemně z představ, hovoÍovéobraty. causen v vyprávění' zvláště ro o Ctiradu a Šórce,MaIó deb Pozdním lyrickým pod a auditivní typ' tvořící jsou citov1 městskéhosvéta pří lidských osudů.Vedle (t ePiku instrumentovanou : prostého vítěZstvíhodnot poutajíc citových vztahů okruh je i ve sbírceJARM živ o hodnotách lidského Sov< Z básnickétvorby z( monizátor, soustředěný a na evokaci melancholic a ke gnómičnostivýrazu zpředmětň přírody, který patrn milostné důvěry .1e
)alivec využil
parafrázenárodní n |idskéhobytí. Vztah člověka duální existence v nadosobním lvertníbásní ů.ič shrnuty auto. . obměňuje několik ziíkladních jsou takévýchodiskem i vyúsávno opuštěném domově smvsl emilosrdnost času. má těžisko ctvíve světě,vědomínenaplněrceníse prohIubujekonfrontací 'vání. Stoickým klidem nazírá yztazich k mrtvým předkům
TOT událostí,nově konkretizovalv k znovunabytíživotnírovnoozpoIcenéholidství,je ovšem tého,všedníholidského údělu tvorbě se objevuje několik tah, příroda' krajinný zážitek ni a kategoriemi.Jinou oblasr ch o smyslu poslání člověka. :ligiozity a českénáboženské jen zdán|ivě nečasovou
s odborníkemsinologem Jaros|avemPruškem(kniha Boluně milosti, nové překlady Li Po aj.). Mathesiovy parafráze, akcentujícísoulad opojeníokamžikems vědomímvěčného životníhokoloběhu života,měly daleko větší ohlas nežjeho původnísbirka Lyrické intermezzo(1940)' shrnujícíformálně velmi různorodoutvorbu (epickouPísnío velikévcÍlcese autor hlásík Majakovskému,citovou lyrikou k čínskýmparafrázim,některými číslyk Hav|íčkoviatp'). Pozornost,kterou vzbudily Mathesiovy ,,zpěvy..,jistě podnítila vydání dalšíchedic parafrázi. MILADA souČKovÁ (l90l_l983) v Žlutémsoumraku (l942) intelektuálně stylizuje motivy čínské lyriky' opírajíc sepřitom více o variabilitu slova nežo celkový syžetovýobraz. Uchovává zák|adni okruh Životníchpostojů cizích básníků'ale konstrukci celku provádí naprosto samostatně,místy příliš racionálně. Také JoSEF HEYDUK ve sbírce parafrénistaréarabsképoezie ZpívajíciArdbie (l940) vytvořil dílo spíšepůvodníneŽ překladové. Tato poezie životnímoudrosti,vá|ečnického hrdinstvía milostných vznětůnezná názornou zkratku čínských básní. Spolu s Mathesiovými parafrázemipatřila lyrikaJAROSLAVA SEIFERTA k nejčtenějším veršůmv období okupace.Ve dvou vydáních vyšel soubor Jaro sbohem(|94z, |944)' do něhoŽ autor zařadil z prvního vydání sbírky(1937) část,kterou propustila cenzura. značněvšak knihu rozšířilo řadu dalšíchprací,vydaných bud samostatně(Pantoumy o ltisce, 1940, verše v knize Josefa Trojana LétaIjsem s anděly, 194l aj.)' anebo publikovanýchčasopisecky.Vznikla obsáhlá sbírka,shrnujícíve výběru autoÍovyveršez let 1936-1 942' psané většinoupro noviny. Cenzura si sice vynutila tematickézťlŽeni,a|e bohatá invence a virtuózní zvládnutí různýchformálníchútvaru(pantoum,píseň,rondó' romance aj.) zbavila knihu monotónnosti pouhých variací nevelkéhookruhu motivů.Miniaturní děj, situace,scenerie,události jsou rozvinuty do několika rýmovaných strof,zobrazujícíchcelistvost, nerozštěpenostsubjektu. od sentimentu vzpomínky a idyličnosti se Seifert osvobozujepropojovánímbezprostředníchcitových reakcído roviny úsměvné,ironické nebo melancholické interpretacev jiném časovéma prostorovémkontextu; tak se prolínajísen a skutečnost'naivita a zkušenost, okouzlenía rozčarování,důvěřivost a poučeni,vzpomÍnka a přítomnost,dá|ka a domov, vzácnost chvíle a banalitadne. Nikdy však nenítímto napětímporušenaharmoničnostcelku' který je oslavou elementárních hodnot- domova, lásky, přátelství,přírody i nadosobníchhodnot národních.Báseň je vystavěna z konkrér níchdetailůa jemně odstíněnéškály kontextů,do nichžje věc' událost zasazena.Zik|adni rejstřík prostých představ,hovorovéobraty.zdůrazňovanápřítomnostmluvčíhonavozujedojem improvizovaného'spontánního vyprávění,zvláště v causeriích,lyrických komentářích'příležitostnýchveršícha romancích(Malti romance o Ctiradu a Šárce,Mald romance o knížetioldřichovi rl jeho Boi,eně). Pozdním lyrickým debutem Zpěvník se MARIE PUJMANOVÁ představila jako kultivovaný vizuálni a auditivnítyp, tvořícípod v|ivem poezie Seifertovy a Nezvalovy. Intelektuálněbystrépostřehy z rušného městského světajsou citovým postojemintegroványdo dynamickéhoobrazu všedních,ale zároveň heroických lidských osudů.Vedle příliš obšírnýchvyprávěni psala Pujmanová i lapidární popěvky, říkadla i složitěji instrumentovanou epiku (RďaeI a Satelit, 19M)' v nížse střídajímeditace,dialogy i písňovépartie. Víra ve vítězství hodnot prostéhoŽivota vyúsťujedo obrazůdružnostia pospo|itostinárodníkolektivity i do obrazů citových vztahůpoutajícíchč|ověkak rodině, k ditéti(Veršennteřské, l940). obdobný základní motivický okruhje i ve sbírceJARMILY URBÁNKOVÉ Slunečnice(1942), kde proŽitek mateřstvítvoří základ reflexi o hodnotáchlidského života v ..smutnémčase... Z básnickétvorby Sovovy, Tomanovy a Seifertovy přímovycházíFRANTIŠEK BRANISLAV, básník harmonizátor,soustředěnýzejménanazobrazeni intenzivníchcitových vztahů,okamžikůsmyslovéhookouzlení a na evokaci melancholických vzpomínek.Jeho lyrika (Věčnd7emě, |939, Dýn k hvězddm, l940)' směřující ke gnómičnostivýrazu a k písňovézkratce,je za|oŽenana přesně odpozorovanémdetailu, většinouze světa přírody,který zpředmětňujemeditativni zaci|enibásně' I v jemně odstíněnýchpřirodníchimpresícha v písních milostnédůvěryje patrna tendencek stylizaci eticky odpovědnéhopostoje.
463
Lyrické tradice, prodlouženéještě k Nerudovi a k Sládkovi, jež jsou pÍiznaěnépro Branislava, se staly východiskem pro řadu autoru, kteří se obracejí k obdobným motivickým oblastem a využivaji obdobných formálních postupů.Citová interpretace důvěrně známých skutečnostíharmonizuje vztah subjektu a objektu, intimizuje i obecné pojmy a představy (vlast, rodný kraj, lid, země, rod atp.). Básníci se s oblibou stylizují jako mluvčíprostých lidí' kteří se životníbídě brání pevným mravnímpostojem a věčnoutouhou po kráse a štěstí. Elegická' teskná meditativní lyrika, aplikující a obměňující tradiční postupy, směřuje často k žánrovitosti, alegoričnosti a idyličnosti; v dobách válečných však našla - pro svou látkovou a formální přístupnost - hojně čtenářů(KAREL VoKÁČ |903_1944, Žít i umírat, |94|, I]tkjno z ďýmu, 1942, Bolehlav, psáno 1943; LADISLAV STEHLÍK, Madoně,l943; JAN ČnnEr, V zemi české'1942; ZDENÉK vAvŘÍK, Rodrui, |94O;JAN ALDA, Vítr,1947;ZIKMUND SKYBA, 19O9_195.t, Rozhrani, |94O, Sedmero modliteb, l94l; SVAToPLUK KADLEC, Krolq navodě, |94|). Proces přechodu od smyslově konkrétníhopodobenství k reflexivní poezii je názomě vyjádřen v básnické tvorbě Františka Nechvátala a Jana Nohy. Vjinotajné vizi moravské zeméMateřské znamení(1939), cyklicky rozvrženédo řady apoteóz a patetických obrazů,prolíná FRANTIŠEK NECHVÁTAL motivy osobní, intimní i motivy společenské, historické;reflexe, která tvořilajednu částobraznéhopásma, se v dalšíchdílech stává dominantní a Nechvátalovapoezie, pro niž byla vŽdy přiznačná rétoričnosta rozporná autostylizace, směfuje k mnohomluvným meditacím, provázeným symbolicko-dekorativní metaforikou (Věnečekrozmarýny, 1943, Vzdechy trtivy, 1944 aj.). Sbírky JANA NOHY - Pastorale (1939)' MyšIenýkruh (|943) a Milostrui větvení (1944) - vydané v době okupace příkře kontrastují s předcházející autorovou tvorbou. Noha se orientoval, silně ovlivněn Horovou lyrikou, k abstraktně meditativní poezii času,k lyrice adorující,'věčnoukrásu slova.., artistnívynalézavosta klasickou dokonalost. Proti odtažité meditativnostise objeviIy programověvyhrocenéreakce,zdůrazňující potřebu optimistického postoje k životu. Verbalistní variace vágních pocitů však vedlyjen k vnějškovépatetizaci a k hromadění siláckých póz (vitalistická lyrika JoSEFA KADLECE, ,'osudová..poezie MILoŠE HLÁVKY |907_1945). Abstraktnost a významovou neurčitostreflexivní poezie para|yzovalibásníci náboženských jistot ideovou orientacík tradicím nacionálním a náboženským.,,Čas,stvrzovatel Sibyl..je pro ně časemúzkosti o člověka a rodnou zemi' ohroženou rozkladem světa bez Boha. Jedna část tétolyriky se inspiruje barokní tvorbou: barokně je inscenován sám ústředníkonflikt' ktený nabývá metafyzické platnosti, barokní je i bohatě metaforizovaná výstavba textu. ve dvou lyrickoepických básních Vězeň (|94o), inspirovaných částečně máchovskými motivy, rozvinul FRANTIŠEK LAZECKÝ alegorický kontrast ďábla a Boha, vizi zápasu o víru (1913-l988) a jistoty proti hříchu a zlu. K obdobným tradicímse takéh|ásílyrika VLADIMÍRA VoKoLKA Žíněnéroucho (1940), v kterésice není nďvní symboliky a patosu Lazeckého básní, a|e obraz světajako žaláÍe,z něhož volají zatÍacenci po boží milosti, zůstává shodný. V protikladu k představě dramatického vztahu k Bohu' který chtěla zobrazit lyrika barokních kontrastů,směřoval jiný typ katolické poezie k harmonickému obrazu života, utviářenémumetafyzickým duchovním principem. Kruh dvanácti ódTrojzpěvy (1940) VÁCLAVA RENČE obsahuje perifrastickou, slavnostně orální, patetickou lyriku programově vyjadřované víry a naděje. Motivy návratu k tradici a k zemi jsou situovány do liturgicky obřadné reflexe, která zvyšuje omamentálnost celku. Úsi|í o formální dokonalost výrazu je patrné také v lyrice KARLA DosKoČILA (l908-1962) Větve stromů(l941). Nejvýznamnějším představitelem katolicky orientovaného básnictví zůstává i v tomto období JAN ZAHRADNÍČEK. Závétečný oddíl jeho sbirky Korouhve (|94o) obsahuje apoteózy českých světců, kteří představujíkonkretizaci pojmů tradice a češství(sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký, sv. Cyril a Metoděj). K nim se autor obrací v modlitbách, v exklamacích, v perifrastických obrazných pojmenováních, spatřuje v nich pevnou záštitu uprostřed doby národních pohrom. Dogmatická statičnosta rétorická hymničnost je vyvážena v druhých oddílech verši, v nichž autor pokračovalv symbolizaci smyslově konkrétních
464
obrazů, čerpaných zejn i úsilío patetizaci proje. sko-vlastenecké lyriky 1939), představuje dal náboženských výkladů konkrétní hodnotu, chr násobí úzkost, ďe zát prožívat skutečnostv jr
tematice se Projevil i adresátrr. Se Zahradníčkovou FRANTIŠKA HRUBII k náboženským konsts podobu objektivace' kl Jeden způsob nalezl v
projevu. Již v kompoz cykly patnácti sonetů básníkova děda od sm
dříve spočívalo těžisk hudebně organizovan; ideového konceptu na oblasti, jež má obecn Hrubínovy tvorby, vil V tomto údobíse u _ slunce, země _ k
kontextů, a tím proml zbavuje františkánské (1941) a CikidY (194 Hrubínovy tvorby je l
relací, ďe v začleněn prusečíkem celé řad. vesmírem' životemv
k lyrickému odkazu Motivy i barokní blízkosti lyriků meta ného ráje, zpředmětn spočíváv odlišném člověk hledá smysl s
hmota i lidské bytos v strnulé monumer základních jistot a z
v několika navzájen apokalyptických viz vách narustajících sceneriích. Závadol
iíznačnépro Branislava, se stďy rblastem a využivaji obdobných rnizuje vztah subjektu a objektu, r.).Básníci se s oblibou stylizují :ojem a věčnou touhou po kráse .adiční postupy, směřuje často _ pro svou látkovou a formální :' 1941, Utlaino z dýmu, 1942, ', V zemi české,1942; ZDENĚK .|957, Rozhraní, |940, Sedmero i je názorně vyjádřen v básnické lteřskéznamení(|939)' cyklicky VÁTAL motivy osobní,intimní pásma' se v dalšíchdílech stává rozporná autostylizace, směřuje kou (Věnečekrozmarjny, 1,943, kruh (1943) a Milostrui věnení lu tvorbou. Noha se orientoval, adorující,,věčnoukrásu slova.,. 'azňujícípotřebu optimistického i paÍetizaci a k hromadění siláclE HLÁVKY l9o7-l945). n í c i n á b o ž e n s k ý c hj i s t o t Sibyl..je pro ně časemúzkosti :étolyriky se inspiruje barokní (éplatnosti,barokníje i bohatě 1940), inspirovaných částečně Iábla a Boha, vizi zápasu o víru ÍRA voKoLKA (1913-l 988) ho básní, ale obraz světa jako adu k představě dramatického typ katolické poezie k harmor dvanácti ódTrojzpěvy (194o) u programově vyjadřované víry lbřadné reflexe, která zvyšuje lyrice KARLA DosKoČILA /á i v tomto období JAN ZAnteózy českých světců' kteří v. Jan Nepomucký, sv. Cyril ich obrazných pojmenováních, statičnosta rétorická hymnič. nlizaci smyslově konkrétních
obrazů,čerpanýchzejména z přírodního a venkovského bytí. Tentokrát však nadvláda intelektuálního prvku i úsilío patetizaciprojevu způsobily rust slavnostně deklamativního perifrastickéhovýrazu. Protiváhu nábožensko.vlastenecké lyriky Korouhví, která se dotýkala i bezprostředně aktuálních témat(například 17. listopadu 1939)' představuje dalšíZahradníčkova sbírka Pod bičem milostrrým (1944). Autor oprostil svou poezii od náboženskýchvýkladů a apostrof' obrací se k sféře ,,pozemskémilosti.., k lásce, která mu představuje živou, konkÍétní hodnotu, chránící subjekt od splynutí s mechanismem světa, kde ,,neníuž |ibezné doma... Láska násobí úzkost' ale zároveň subjekt vykupuje, dává zce|a určitý smysl lidskému údělu, umožňuje znovu prožívatskutečnostv jejím úhrnu,v její hmotnosti i duchovnosti. Přesun od vnějškovépatetičnostik milostné tematice se projevil i v inklinaci k písňovosti, k pojetí básně jako ,,zpévu,,,který je určen konkrétnímu adresátu. Se Zahradníčkovoulyrikou konce let třicátých a počátku let čtyřicátých úzce koresponduje básnické dílo FMNflŠKA HRUBÍNA, který obdobně jako Zahradníčekspatřoval východisko své dalšítvorby v příklonu k náboženskýmkonstantám, umožňujícímzačleněnísubjektu do nadosobních relací. Hrubín hledď takovou podobu objektivace, která by zharmonizovalajeho volní úsilí se spontánní inklinací jeho lyrického naturelu. Jeden způsob nalezl ve Včelímpldstu (1940)' kde usiluje o klasickou vyÍovnanost a formální dokonalost pÍojevu.Již v kompozici sbírky jezÍejmá autoÍova snaha vytvořit dílo přísnéhořádu: jádro knihy tvoří dva cykly patnácti sonetů (sonetový věnec a lyrickoepické pásmo sonetů' v němž je zpětně odvíjena cesta básníkovaděda od smrti k narození), mezi něžjsou vloženy tři modlitby Torzo maridnskeho sloupu. Jestliže díve spočívalotěžisko Hrubínovy poezie ve smyslové lyrice, nyní se přesunulo k duchovní kontemplaci; hudebněorganizovaný verš byl nahrazen metaforickým dějstvím symbolické p|atnosti. Převaha apriorního ideovéhokonceptu nad předmětným viděním však způsobila zesíleníabstrakce, pozornost autora je upjata do oblasti,jež má obecné ideje ozvláštňovat, tj. do oblasti formální výstavby. odtud plyne přímo artistní ráz Hrubínovytvorby, virtuozita vyrovnávající se s překážkami' které zvolené schémaklade. V tomto údobíse u Hrubína ustaluje několik zakladních motivů (chudý - bohatec, kolébka - rakev, hrob - slunce, zemé- křídla), které v dalšíchpracích autor konkretizuje' vsazuje je do nových významových kontextů,a tím proměňujejejich prvotní, převážně náboženský obsah (například obraz chudého se postupně zbavuje františkánsképokory a nabývá rysů sociálních)' Tento proces je zŤete\nýve sbírkách Země sudička (1941)a Cihidy 09aT. Nastává formální oproštění,stále častějise objevuje prostá písňová forma' Ve středu Hrubínovytvorby je konkrétnílidský osud, jehož obecná váha není shledávána v projekci do transcendentních relací,a1ev zač|eněnído vazeb rodových, v jeho etické odpovědnosti za životy druhých. Subjekt se tak stává pnisečíkemcelé řady subjektů, není oddělen ani od mrtvých, ani od dosud nezrozených, je sám sobě vesmírem,životem v jeho plnosti i stáléohroŽenosti.Hrubínůvtradicionalismus se projevuje i v příklonu k lyrickému odkazu 19' století, zejménak tvorbě Nerudově a Vrchlického (sbirka Mcívnutíkřídel' 1944), Motivy i barokní stylizace některých básní VILÉMA ZÁVADY situují sbírku Hradní věž (1940) do blízkostilyriků metafyzické orientace. Zdántivé tomu odpovídá i základní rozvrstvení knihy - obrazy ztracenéhoráje, zpředmětnělépocity zatracení,úzkosti a siroby v prázdnotě světa -' ale podstata Závadovy tvorby spočíváv odlišnémsměřování. Básníkův svět je skutečněbez boha, transcendentnípól je navždy ztÍacen, člověkhledá smysl svého údělu, rozpětí i obsah své existence zcela osamocen na zemi i ve vesmíru. NeŽivá hmotai lidskébytosti, zbavenépřírodníhoráje a celistvosti duše,jsou zobrazeny v dramatickéexpresi nebo v stmulé monumentálnosti jako mohutné symboly ohroženého života. Katastrofičnost, rozklad všech zakladníchjistot a zoufal'éetické úsilí o vzkříšeníelementárních hodnot jsou v Závadově sbírce přítomny v několika navzájem korespondujících vrstvách: polarita ,'nejkrásnější.,a ,,nejstrašnějši,,zemé narustá do apokalyptickýchvizí; ',vyvrácenéduše..nebopokorná oddanostnadosobnímuúdělujsou typizovány v postavách narustajícíchdo podoby mýtu; podobenství tehdejší doby je zobrazeno v dramaticky vypjatých sceneriích'Záyadova autostylizaceje na jedné straně krajně civilní, na straně druhé směřuje k mytizaci
465
subjektu; rovnováha je i mezi intelektuálním postojem a senzibilitou, hmotnou názorností a reflexivním základem, aforistickou sevřeností a barokní kontradikčnosti.Závadačasto mění rytmus veršea podobu strofy (mnohdy je veršstrofou),verši sloka nabývajív jeho básníchznačnéautonomnosti,celek je složenz několika částínavzájem jen velmi volně spjatých.
movou jednoznačnost chaÍakteristickémpro.
noci' 1955, který shrnt deník, otištěný v časo kovsky lapidární výra: života, |951). Pozornost, kterou pokládanou částíkritil hédonismu druhé kní zkušenosti subjektu, t
MLADÁ GENERACE UPRosTř
světa, |941, Hlad'iny konkrétní prožitek se rovnováhu, metafyzic
k blíže nespecifikovaným tradicím národního písemnictvíbylo ovšem slabým poutem skupiny začinajicich kritiků' prozaiků a básníků' z n|chž někteří vydali zaned|ouho své první a druhé sbírky: například JoSEF HIRŠAL (nar. 1920) Vědro stříbra, 1940, Nocletry s klekinicí, 1942; ALENA VRBOVÁ @u. 19|9) Řeka na cestóch, 1942; PAVEL BOJAR (nar' 1919) Modravd šerka,1942, Hoře milovati, l943. od eklekticismu a epigonské závislosti, která je patÍna u většiny přispěvatelů,se dokázal již tehdy emancipovat pouze LADISLAV FIKAR (192{u_-19,75), debutujícíaž v roce l945 sbírkouSamotín. Nesrovnatelně významnějšíbylo seskupenímladých básníků(většinoudebutantůz druhépoloviny let třicátých), kteří s něko|ika staršímiautory vydali Jarní almanachbdsnicbý 1940 (1940),senŽ poprvépředstavil tvůrčísdruženíznačněodlišnéod kolektivních snah předcházejici generace(almanach obsahoval básně Kami1a
důvěry, impresionist obtolry, 7942, Píseň I Bednářovými teor (1939) bYla ruralisti s poezií metafyzicky (1943) se všakautorc že Pilař podléhalnejd
KLEMENTABOCHI vrstvu své tvorby, r( květiny, 1942, Zipist který konstruoval ref Za..., psáno 1942' v
Bednáře, Ivana Blatného,Klementa Bochořáka, Lumíra Čivrného,Jiřího Daniela, Karla Jílka-Jiříhoortena, Jiřího Klana-Josefa Lederera, Josef Kohouta-Hanuše Bonna' Josefa Kainara, Zdeřťr.aKriebla, oldřicha Mikuláška,Jana Pilaře, Jana M. Tomeše a Jiřího Valji)' Význam tohoto seskupeníse pokusil postihnoutv úvodu almanachu Václav Černý,který spatřoval již v samotnévůli k tvorbě ,,znak podivuhodné síly tétozemě, důkaz úsilí vrstvy Černýnalezl v společném nevyčerpatelného mládí jejího.....'Společnýznak této..mezigenerační.. vybudovat novou představu člověkaz ,,bezprostředních dat lidskosti..,nikoli prostřednictvímideologického
podstat a skrytých d Tvárně odvozená na samotnou orienta opisujicí utrpení,bolr život oslabuje a ničíl existenciálni problen svým přátelům na p nemluvte mi o smrt Brániti se utrpení.Jt ošidná, jeLŽivá.KaŽ, proti ní' protestemo'
aparátu. V pojednáníchKAMILA BEDNÁŘE Slol,ok mladým (1940) a ohlas Slova k mladým (l94l) se obecná směřovánítendence- hledat spíšerysy společnénež vymezit vzájemnou odlišnostuvnitř generačního ještě zesílila. Autor chtěl charakterizovat několika základními znaky (poddajnost, trpnost aj.) celou takzvanou ,,mlčenlivougeneraci..,kterázráIa v době společenskýchkrizí a pádu hodnotových a ideologických systémů. Bednář usuzoval, žedosavadnínadvláda ideologie, materialistickéhoa třídníhovýkladu světa,která odsunula problémy člověka,.(tj. problémy smrti a Boha)' je příčinoudezorientacea skepse stranou ,,nejzávažnější mladých lidí' ,,Přehlížení ducha se katastrofálně vymstilo'.. psal Bednář a vyvodil z tohoto konstatování nutnost hledat novou metafyziku, znovu objevovat ,,prostéa velko|epéjsoucnosti lidské duše..a ,,člověka nahého..,oproštěnéhood všech vnějších určeni a determinací. Tyto programové závéry autor aplikoval na oblast básnické tvorby, neboézejménapoezie, která je Bednářem chápána jako ,,světový názor,,, se měla navrátit k ,,věčnýmhodnotám..' Proti Bednářovým vágním ana|ýzáma prognózám se ozvaly polemickéhlasy (napříkladLumír Čivrný), kteréupozornily na autoruv simplifikační přístup a na dobou determinovanévymezení funkce básnickéhodíla. Krajní protiklad Bednářovy představy o metafyzickó podstatě poezie představovala lyrika mladých básníků bezprostředně angaŽovaných v protifašistickémboji' Verše HANUŠE FANTLA (191,7_|942)a IVANA JAVORA (l915-19,14) stojí sice stranou vývoje českéválečnépoezie, ale představujívýznamný dokument nepasivní orientace části českém|ádeže.Fantl chtěl svým veršůmvtisknout hovorovou nehledanost a význa-
466
strašlivě bezbranní1 Konkrétní histor na sám okraj společ
\
L
a možnostísebeusk krutá absurdita soci posíli1ynerozpolce a k integritě bás aktivní realizaci su básníků,z nichždv
ou názornostía reflexivním rytmusveršea podobustrofy sti' celekje složenz několika
movoujednoznačnostpatetickéapelativnosti'v podstatěvšak u|pěl na improvizovaném|yrickémvyprávění, charakteristickém projeden proud proletářsképoezie třicátých let (posmrtněbyl vydán soubor Píseř vzdoruje noci'|955,který shrnul básně z let 1938-194l; důležité svědectvío Fantlově názorovémvývoji podávájeho deník'otištěnýv časopiseNový život roku 1959). obdobně zaci|enébásně Ivana Javora se opírajío sládkovskylapidárni výraz a pregnantnízkratku dramatických situací (výbor z díla vyšel poprvé v knize Za krdsu života'195|)' Pozornost,kterou KAMIL BEDNÁŘ vzbudil svým pojednáním,provázela takéjeho tvorbu básnickou, pokládanoučástíkritiky za reprezentativní, nejtypičtější básnický projev mladégenerace.od me|ancholického hédonismu druhéknížky přešel Bednář k poezii statických trpných stavů,k |yrickým úvahám o duchovní zkušenostisubjektu, k alegorické symbolice a k abstraktní reflexi (Kamenný pláč, 1939, Po všech svatbdch světa,1941, Hladiny tůní,7943 aj.). NejucelenějšímBednářovým dílem je báseň Velibj mrtvý (1940);
let třicátých, byl na počátku tkázala silnější než tendence ili společněna veřejnost ve iárodníkulturu, přihlášení se )outem skupiny začínajících hé sbírky: například JosEF
prožitekse stal podnětem meditace subjektu,hledajícíhov hrůzesamoty a přítomnésmrti vnitřní konkrétní rovnováhu,metafyzickéjistoty. Protiklad poezie filozofických a estetickýchproblémůtvoří lyrika smyslové důvěry,impresionistická tvorba, formálně virtuózní, kterou Bednář psal paralelně s ostatnítvorbou (Bosá
VRBovÁ @ar. |9|) Řeka wati, 1943. Od eklekticismu i tehdy emancipovat pouze
oblohy,|942' Píseň láslg, 1944). Bednářovými teoriemi i verši byl značněovlivněn JAN PILAŘ (nar. 1917). V prvotině Jabloňový sad (l939) byla rura|istická poetika doplňována introspektivnímireflexemi' kterév dalšíchsbírkách - spo|u s poeziímetafyzicky pojatéosudovosti - převládaly (Stesk orfeův, 1940, Dům bez oken, 1942). v knize VIny (1943)se všakautor opět orientovalk tradicímlyriky impresionistické.Tato vnitřni nejednotnostsvědčío tom, žePilař podléhalnejdisparátnějším vlivům a obměňoval různétradičníi soudobépoetiky. Ucelenějšíje lyrika
utantůz druhé poloviny let 9 40), 1enŽpoprvé představil rachobsahoval básně Kamila
KLEMENTA BocHoŘÁKA' ale ani tentobásník,opírající se o katolický světonázor,nedokázal sloučitdvojí vrstvusvé tvorby, rovinu transcendentníchvýznamů a rovinu smyslových zkušeností(Jasy, |940' Uschlé květiny,1942, ZÍpisník, 1,943).Zce|a od|išnouorientaci na|ézámeu JANA MARIA TOMEŠE (nar. 1913), kterýkonstruovalreflexivní veršev intencíchmallarméovské a valéryovskétradice (Klubko Ariadnino, 1942, Za'.', psáno 1942, vydáno 1946). v jeho introspektivnílyrice jsou variována tématatušenýchabsolutních podstata skrytých dějů' poezie vrhalanakonecnepřiznivésvětloi na zakladnívýchodisko, Tvárněodvozená spiritualistická na samotnouorientaci k duchovníproblematicekrizovédoby, ohroženého lidskéhobytí. Mezi poezií pasivně opisujícíutrpení,bolest. smrt, a poezií, která, i při vědomí mamosti svéhopočínání,chtěla být negacívšeho,co životoslabujea ničí,byl velmi po
a, Karla Jí|ka-Jiříhoortena. řrka Kriebla, o|dňcha Mikupokusi| postihnout v úvodu thodnésíly tétozemě, důkaz rný nalezl v společnémúsilí )střednictvímideologického k mladým ( l 941 ) se obecná . generačního směřování trpnostaj.) celou takzvanou :h a ideologických systémů. ik|adu světa, která odsunula inou dezorientace a skepse 'odi| z tohoto konstatování ,sti lidské duše..a .'člověka i závéry autor aplikoval na r ',světový názor,,, se měla
existenciálníproblematiku člověka.Pro tento rozporje charakteristická polemika Jiřího Ortena, kterou adresoval svým přáteiůmna počátku roku 1941: ,,Nechte mne žíti' říká (Miguel de Unamuno) a - vo|ně dodávám neÍnluvtemi o smrti. Jeli smrt nutností.chci se jí bránit' chci se jí postavit s mečemv ruce' v ústechi srdci' Brránitise utrpení.Je z1,é a není očistné'Taková poezie, která si v něm libuje' a nehledá z něho cestu ven, je ošidná'je lŽivá. Každédobréumění, vzývajici smrt, děsícíse smrti a jejího braffa, bolesti, je protestem a bojem protiní,protestemovšemmamým, ale mamým s jakousi nepostihnutelnou nadějí,protoženevíme'Protožejsme strašlivě bezbrannípřed sebou samými a před těmi, s nimižje nám souzeno žit...'' Konkrétníhistorická situace, v nížse mladí básníci octli, zejménabásníci,kterérasovézákony vykázaly na sám okraj společnosti,odhalila v celétragičnostidilema mezi nemožnostíseberealizacev sociální rovině a možností sebeuskutečnění v plánu básně' Existenciálnírnezni situace se sta|y v jejich životěčímsitrvalým, krutáabsurditasociální reality se stala nedílnousoučástíjejichbytí- tyto skutečnostiu některých autorůjen jednoznačné posílilynerozpolcené, a ničímneoslabené směřováník tvorbě celistvé tvůrčí osobnosti možnou a k integritě básnického světa, kterýnenívýrazemromantického úniku,a|epředstavujejedině aktivnírealizaci subjektu.Jak intenzivníbyl tento zápas, je patrno na třech básnických torzech židovských básníků, z nichždva napsali v době okupace - před svou předčasnousmrtí--._jenněkolik málo básní (Hanuš
r (napříkladLumír Čivrný), zenífunkce básnickéhodí|a. 'ala lyrika mladých básníků .A (1917-1942) a IVANA tavují významný dokument rovou neh|edanost a význa. \
\ . \. - r
.' ''
'i
\
467
rr\' .'rl \L-__---------
i.-
Bonn, Jiří Daniel-František Schulmann), kdežto třetí z nich - Jiří orten - dokáza| vytvořit v krátkém časovémúdobídílo' kterése svou hodnotou řadí k největšímdílůmčeskéhobásnictví. První i druhou sbírku musel JIŘÍ ORTEN vydat pod pseudonymem Karel Jílek, dalšídvě pod pseudonymem Jiří Jakub, posledni dvě sbírky' kteréještěpřipravil k tisku, rozsáhlédeníky a prózy byly vydány ažpo roce 1945. Na první kniŽce Čítankajaro (|939) lze sice rozeznat rodokmen, zněhoŽ autor vycháZí (Jammes, Rilke' Pasternak, Halas, Weiner), a|e již zde se orten představil jako osobitý typ, prostý vší epigonské závislosti' U ortena nikdy nedošlo k rozpadu jednoty smyslového přístupu a reflexe, každá báseňje konkrétnímosudovým podobenstvímbezbrannéhosubjektu'dychtícího,čekajícího, odevzdaného, ale zároveň zrazeného,zraňovaného a ztrácejiciho svou dětskou důvěřivost. Báseň je u ortena budována jako imaginámí jehož vnitřní vztahy, pevně vzájemně propojené'jsou vytvářeny z reá|nýchi snových prvků,ze časoprostor, smyslových dojmů,z důvěrnězíenýchkonkrétníchjevů i z obrazůduchovníchprocesů.orten častostylizuje báseň jako písňový' citově prostý projev (s oblibou užívádeminutiv), ale jeho syntax je mnohdy eliptická' předěl mezi obrazným a neobrazným pojmenovánímje krajně oslaben, a tak vzniká napětímezi zdánlivou bezprostřednostípromluvy a její složitouvýznamovou strukturou.Jednou svou částírozvíjídalšísbírkaCesta k mrazu (|940) významově bohatá podobenství,,čistých..stavů, harmonických procesů(vracejícíse motivy dÍvek, stromu' studánky aj.)' ale tento personifikovaný svět dětskédůvěřivosti je v knize nakonec zcela zborcen. o údobí'kdy vznikala Cesta k mrazu, autor napsal' Že ,je cele odevzdáno pokud možnopřesným (někdy i slovním) pocitům..;její těžiskoje v autentickémsvědectvío jistotě blízkésmrti, o nemoŽnostiúniku' Ani rozsáhlá báseň V mamince' adorujícíčaspřed zrozenim, není krédemčlověka,který chce uniknout ze Života,ale spíševýrazem touhy navrátit se k bezpečnému bytí,chráněnémupřed ,,mlčenlivousmrtí...Samotná existenceje ortenovi totožnáse smrtí,jediná jistota je jistota nicoty. Tato zjištěníjsou u ortena zobrazena nejen jako tragédiečlověka, ale i samotnéhoBoha (''o jeho spásu jde, nad nížjsme bezradní..).I v druhé sbírceautor potlačilnadv|ádu reflexe, i tentokrátzůstalv popředíminiaturní,častozdánlivě zcela předmětný děj' kdy konkrétnídetaily tvoří významnou složku obrazu paradoxníhodramatulidskéexistence.Ale hlavní motivický okruh sbírky,který tvoří motivy pádu, mrazu, kamene,motivy ciZoty, osamocenosti,nezadržitelného zániku a nehybnosti nicoty, signalizuje oddálení se od jammesovsky laděnéprvotiny. V Cestě k mrazu Orten přemohl smutek ,,přísností..a ,,tvrdostí..,dřívějšíněhu a hravost paralyzoval otázkami po jejich významu a smyslu, proti ''býti dojat..vytyčilpožadavek,,býtinapjat..(těchtoformu|acíorten užívá skutečném v Žíhanéknize). Sbirky ohnice (1941) a Zcestí (uspoÍádánoautorem l941 a knižně publikováno aŽ v Díle Jiřího ortena, 1947) svědčío autorově nové tvůrčíorientaci' s nížsouvisí takésamostatněvydaná báseřt Jeremiášův pldč (1940)' vzpurná modlitba k starozákonnímu,,prchlivémuBohu hrůzy..,prosba za mir, za proměnu Boha krutosti v Boha lásky' V obou sbírkách se orten zdánlivě vrací k lyrice něhy (eden oddí|ohnicejenazyán Něžncícvičenaa elementárníchhodnot, k poezii intimizujícía zdůvěrňující svět a prostéživotníděje, ale celý tento komplex návratu se odehrává na pozadí stále přítomnésmrti, je poznamenán perspektivou nebytí. osvobození od smrti se zde dějejejím přijetím,což zároveň umožňujeodpoutatse od ní a intenzivněpřilnout k ,,věcemdokonalým..,k harmonickýmjistotám domova. ,'Uvoď mne v jednoduchost,Pane, a v přirozenost,.. napsal orten v době' kdy vznikaly básně Zcestí.,,Naučmne vykonávat prosténutnosti Života, a nechémezi tím, co si smím vybírat,zvolím věci čistéa ce|é... ''ZpivaÍ do konce.. - tak zni etický imperativ básníka, který odmítl být 'jedním Z těch, kteří popřeli marnost,protožeji nepochopili..;při plnémvědomítétomarnostiorten vytváří obrazyjednoty bytí' zlidšéuje zcizenéskutečnosti.ortenův projevje vŽdy identický s vnitřnízkušeností, nikdy nevybočujez rámce osobního proživánisvěta.Orten se nikdy neuchylujek obecným' mimo jeho subjektivituexistujícímtématům; současně však jeho pocity úzkosti a představa ,,čistoty..nabývaly obecnéhovýznamu a sám orten usiloval o jejich objektivaci, zejménav závěrečném(cenzurou okleštěném) oddíle ohnice. orten snil o básníkovi' ,,kterýby
468
zapaloval.,, nebyl smířense s' samota!..), ale neobětuje aut( v posledních dvou sbírkáchzr častěji uchyluje k ironii, k t
porušována, krátké syntaktic k dramatizování monologu, o Cyklus devíti Elegií (auto ..zradou.. v milostném vztaht samoty. Touha po určitostia El ,,zpustošenosti..rozklenuly pro ných jako přímé,vzrušené
scénami a ději, kteréortenol V lednu 1938 napsalJiří C je první ze tří svazků (Žíhan - 29. srpen 1941),kam bást příhod' úvahy, zápisy snů'cit dá' Že bude zveřejněn.ale an
knihy 1 soubor' připomínající podstata tkví v přímých a ne1 záměrem,,pořadatele..(obsá ortena, Poezie - myšlenky
narozeninami; o tři dny poz Orten měl záhy mezi nej seskupení mladých autoru s ortenovou poeziíspočív ( lidské existence;Zatímcou s zaměření k civilnímu Kolář a lvan Blatný se běh postuláty zdůrazňovaly náv neopíraly o filozofickou r. o ,,nepoetickou" Podobu r
významů se nyní zdůrazňu vazby jsou nesourodé,přer obrt projevu. od tradičního
nepřenesené;všední,civil odpateti zován, prozaizovál teprve orientuje. hledaje s zabráněno jeho totální ato Prvním dílem tétonov
v předm (1940) nalézající Kainar neusiluje o odstí dramatické baladické děj
tendence vyústily k epice k příběhům o kruté fatáIn polohou osciluje střízliv
_ dokrázal vytvořit v krátkém básnictví. Jílek' dalšídvě pod pseudonyiky aptózy byly vydány až po něhož autor vychéni (Jammes, )itý typ' prostý vší epigonské pu a reflexe, každá báseň je oího,odevzdaného,ale zároveň tenabudovánajako imaginární z reálných i snových prvků, ze t procesů'orten častostylizuje to syntax je mnohdy eliptická, vzniká napětímezi zdánlivou částirozvíji dalšísbírka Cesra h procesů (vracejícíse motivy osti je v knize nakonec zcela ,zdáno pokud možno přesným
zapaloval,., nebyl smířen se svou samotou (,,Ponechalimi, abych miloval sám sebe. Mně však nestačítato samota!..), ale neobětuje autenticitu svých veršůžádnémuvnějšímuúkolu' Pojetí ,,upřímnosti..se však v posledníchdvou sbírkáchzměnilo: citová extenzita,která převažovalav ranémúdobí,je oslabena,autor se častějiuchyluje k ironii, k sepětí paradoxních významů, ke kontrastu; dřívějšíintonačnísplývavost je porušována,krátké syntaktickécelky zdůrazňujíre|ativně samostatnévýznamové úseky, je patrný sklon k dramatizovánímonologu, objevují se otázky, exklamace. Cyklus devíti Elegií (autorem uspořádáno roku 1941; knižně vyšlo l946) by| jen částečněinspirován ,,zradou..v milostném vztahu, ale i tuto svou zkušenost orten zobrazil jako tragédii stále se prohlubující samoty.Touha po určitostia pevnosti věcí, po ztracenémdomově a vědomí přítomnéprázdnoty, neúplnosti, Elegie do protikladů,jeŽnel'zeintegrovat.Monologický proud reflexí, stylizova,,zpustošenosti..rozklenuly nýchjako přímé,vzrušenépromluvy (oslovení, otázky, interpretacecizích reakcí),je častopřerýván ''příběhy..' scénamia ději' které ortenovo podobenství konkretizují. V lednu 1938 napsal Jiří orten prvnizáznamdo Modré knihy (I0.leden l938 - l2. prosinec 1939)' která je prvníze tří svazků(Žíhandkniha, 73. prosinec |939 - 9. prosince |940; Červerujkniha, 9. prosinec l 940 - 29. srpen l94l)' kam básník psal a opisoval svéverše(v chronologicképos|oupnosti),zánnamy osobních
zkésmrti' o nemožnostiúniku. rvěka, který chce uniknout ze
příhod'úvahy, zápisy snů, citáty z četbyi opisy dopisů.Nejde o soukromý deník, o němž pisatel nepředpokládá' Že bude zveřejněn, ale ani ne o komponovaný celek, adresovaný určitémuokruhu čtenářů;jde o specifický soubor,připomínající knihy projevůJakuba Demla (napříkladPro budoucípoutníkya poutnice),soubor,jehož podstatatkví v přímých a nepřímých konfrontacích různým způsobemstylizovaných praci, vzájemně spjatých
l ',mlčenlivousmrtí...Samotná štěníjsou u Ortena zobrazela tíŽjsme bezradní..).I v druhé
záměrem,,pořadatele..(obsáhlývýbor z Modré, Žihané a Červenéknihy vyšel pod názvem Deníky Jiřího ortetn,Poezie - myšlenky- zápisy, l958). Posledni záznam orten vepsal den před svými dvaadvacátými narozeninami;o tři dny později - |. záři 1'941- zemřel.
asto zdánlivě zcela předmětný |u lidskéexistence.Ale hlavní '' osamocenosti'nezadržitelné-
orten měl záhy mezi nejmladšímibásníky řadu následovníků.Současně však došlo k novému tvůrčímu seskupenímladých autoru, kteří proti duchovní orientaci zdůrazňova|i předmětnost světa. Styčnébody pouze v obdobnéproblematiceexistenciální,v problematicefatálnosti a svobody s ortenovou poezií spočívají lidskéexistence;zatímcou ortena šloo meditativnípřístup,o reflexivnípostoje,básnícinovévlny zdůrazňují z a m ě ř e n ík c i v i l n í m u s v ě t u , k h m o t n ý m s k u t e č n o s t e ma k d ě j o v o s t i . B á s n í c i J o s eKfa i n a r ,J i ř í Kolář a Ivan Blatný se během roku 1942 sdružili s výtvarníky a teoretiky ve Skupině 42' jejiŽ programové postuláty zdůrazňovaly návrat umění k soudobým skutečnostem,ke ,,světu, v němž žijeme...Jejich práce se neopíralyo filozofickou reflexi, ale o předmětnévidění reality, o konkrétnísmyslovou názornost jevů,
té prvotiny. V Cestě k mrazu ralyzoval otiízkami po jejich (těchto formulací Orten užívá ,váno až v Díle Jiřího ortena. 'ydaná báseň Jeremitíštův pkÍč Ja za mír, za proměnu Boha jeden oddíI Ohnice je nazván a prostéŽivotníděje, ale celý amenán perspektivou nebytí. se od ní a intenzivně přilnout tchost,Pane, a v přirozenost,.. nutnosti života,a nechémezi 'jedním z těch, kteří popřeli obrazy jednoty bytí, zlidšéuje nevybočujez rámce osobního xistujícímtématům; současně L sám orten usiloval o jejich n snil o básníkovi, ,,kterýby
o,,nepoetickou..podobu městské scenerie. Proti souvislému sledu vzájemně spjatých a pro|ínajícíchse významůse nyní zdůrazňujekonfrontace disparátníchrovin a sémantickásamostatnostúseků'jejicltžvzájemné vazbyjsou nesourodé,přerývané.Zesiluje se takéinklinování k epičnosti,k dramatizováníscén,k diďogizaci projevu.od tradičního obraznéhopojmenováníje upouštěno,převaŽujepojmenování,kterépůsobíjako přímé' nepřenesené; všední,civilní svět věcí a simultánníchdějů' obyčejnýchlidských úkonůběŽnéhoživota je odpatetizován' prozaizován, zbaven harmonické podoby, vystupuje před čtenářejako svět, v němž se člověk teprve orientuje, hledaje sám sebe' Je pÍiznačné,že tento obraz postupně nabyl podoby mýtu' čímžbylo zabráněnojeho totální atomizaci. Prvním dílem tétonové orientace byla sbírkaJosEFA KAINARA (|9|,7_|971) Příběhy a menšíbdsně (1940)nalézající v předmětnémsvětě podobenstvílidskéhoúdělu,ironicky a cynicky autorem traktovaného' Kainar neusiluje o odstín, o citovou interpretacijevu, ale vytváří obrazy přírodní a lidské živelnosti, dramatickébaladické děje' v nichž je akcentována elementárnost reakcí a bizarní scenerie. objektivační tendencevyústilyk epice novéhotypu, shrnutédo souboru osudy (psáno v letech |940_1943, vydáno 1947)' k příběhůmo kruté fatální určenostičlověka, přesně, častoažracionálně osnovaným. Mezi reálnou a ireálnou polohou osciluje střízlivě a bezohledně rozvinutý děj' zpředmětňujícíparadox lidské existence; člověk je
469
naplněn svými ''dějinami.., ale ve skutečnostije ptázdný a ústído nicoty. Nastává rozkolísání mezi činnosti a ,,strašnounehybností..zdánlivéhoživota,mezi vůlík plné seberealizacia pouhým účastenstvím na životě. Kainar, místyupomínající na erbenovskoudikci, na|ézáyevšedníchi depatetizovanýchIegendárníchpffbězích svět' který má smysl, ale je fiktivní' a reálný svět, který smyslu pozbyl. Tento paradoxníprotikladje zesilován zobrazenim groteskních a absurdních osudových zvratů. Dílo JIŘÍHO KOLÁŘE (nar' l914) realizovalo novou vývojovou tendenci nejradikálněji. Již v debutu Křestný list (|941), v němŽ je zřejmý - stejně jako v prvotině Kainarově - nejen vliv Halasův, ale takévliv surrealistické tvorby, se Kolář uchýlil ke krajní depoetizaci aprozaizaci (,,próza s poeziíjsou sestry..),která se projevila zvláště v protikladu mezi ,'poetickým.,obrazným pojmenováním a hovorovou řečí.Kolářovy básně jsou stylizovány jako fragmentární projevy, sestávajícíz torz slovních celků sémanticky osamostatně. lých; autor podává jen výseky rea|ity, zdirazňuje její diskontinuitu, vzájemnou nepropojenost jednotlivých jevů. osobitou poetiku rozvinul Kolář plně ve sbírkách Ódy avariace (psáno v letech l941-1944, vydáno 1946) a Limb a jiné básně (1945). Paradoxním spájením a konfrontací osamostatnělých významových rovin, rozvinutých v samostatnádějství,zachycuje dynamiku rozbitéhosvěta bez řádu, světa stálých změn, pohybů, zvuků, světa útočícího na člověka svou mnohostí a neovladatelností.Ko|ář řadí k sobě detail a celky, a ,,nizké,.,objektivní výčet a patetickou nadsázku' symbol a věcnost faktů, vize a hovorový, ,,vznešené.. vulgárníprojev. Jeho poezieje plná exklamací,otázek, naléhavýchpřerývanýchvýpovědí,dialogů,monologů, epizod, hyperbol a groteskností.Mnohovrstevnatéprocesy,jejichŽsémantikajeodkrývána ve variacíchbásní, však odhalujíjen absurdnost,,,nesmyslnoutragédii..,,nestvůrného života... S Kainarovou a Kolářovou poezií volně souvisí částísvé tvorby IVAN BLATNÝ (19l9_1990), jehož poezie původně navazovala na tradice moderní senzualistické lyriky. Prvni dvě Blatného sbirky - Paní Jitřenka (1940) a Melanchalické procfuÍzlq (1941) - rozvíjely dědictví hédonistickéa senzitivní lyriky, počínajeVrchlickým a končeSeifertem.Autorova neobyčejněbohatá senzibi|itaa imaginace je soustředěna k harmonizaci obsáhléškály barev, zvuků,vůnía tvarů.V druhésbírceBlatný opět rozvíjí,tentokrátv obra. zech scenerií města Brna a jeho předměstí, lyriku smyslových dějů, jež jsou zároveň i vnitřními ději vnímajícíhosubjektu. Nová je však přítomnostpocitu prázdnoty acizoty, který je sice oslabován pohybem vnějšíchjevů, ale signalizuje' že autoruv senzualismusje vnitřně rozporný. Ve sbírce Tento večer(|945) je pro něho chvíle, zůstalIvan Blatný v někteých rysech věren poezii svých prvních dvou knih: určující bezprostředně viděné reálie v konkrétnímprostoru, ale nová tvorba se původnímvýchodiskům značněvzdáliLa. Proti dřívějšíplynulosti představ se nyní setkáváme s diskontinuitním, simu|tánnímzáznamem úryvků skutečnosti,fragmentůhovoru a výjevů;jednotlivésloŽky básnějiž nejsou harmonizovány citovým postojem mluvčího.Nápor všedníreality zničil konstrukce poetických celků, příliv přímých záběrů filmového typu, montáŽe faktůpřinášejís sebou skutďnost v její nepoetizovanépodobě. I když si Blatný uchovává aktivitu smyslového vnímání, přecejen těžisko se přesunu|o k dramatizování a konfrontování významů, jejichŽ konvenčníhierarchieje negována ve prospěch odrazu mnohovrstevnatého a disparátníhosvěta. S depoetizačnítendencísouvisí takétvorbaJIŘINY HAUKOVÉ (nar. l9t9; Přísluní, 1943, Cizí pokoj, psáno v letech 1943-1945, vydáno 1946); autorka usi|ovala zobrazit tradičnítémata(osudová naléhavost citových postojůa lidských vztahů)v intelektuální,předmětné,prozaizovanélyrice. K básníkůmmladé generace, debutujícim v letech těsně předválečných a válečných,by|i dobovou kritikou přiřazováni i autoři starší'jejichž první kníŽkynebyly zdaleka tak významnéjakodíla publikovaná v době okupace. Někteří z nich - jako například oldřich Mikulášek nebo Zdeněk Kriebel - se s mladými znovu představili v Jarním almanachu básnickém l940 a mnohými rysy skutečněse základním směřováním obou hlavních proudů - spiritualistickéhoa civilistního - souvisejí.Nicméně na jejich tvorbě je patrný jiný rodokmen, odlišná tvůrčíorientace i myšlenková východiska.
470
Prvotina oLDŘICHA l epigonůpoetismu,upadla\
Melancholická lyrika mde pro pasivní postoj k časové jevu. I v dalších sbírkách tematika, ale tentokrát se z vyjaďovaných nejprve ht dynamických pfirodních ž
k epické miniatuře, vyjevt psáno 1942-1945, vydáno poezie ZDEŇKA KRIEB] vnitřně celistvý. je neust
podobu etického dramatu granát slov.. - toto dvo naznačuje i rozpětí mezi k rétorickénadsazce.Tep
|94.7) názornéukázalo ú angažovanépoezie. KAR| _ na počátku třicátých l( l94l) jako citově prosté V průběhuválky vyda svých vzorů(Holan.Ha| přeceněny a většina těcl
(Michal Sedloň, Vladim nejmladšíbásníci publikt květnu 1945 (Ludvík K Fleischmann, JaromírH.
POEZE NA SKL
Zostření cenzury a í jej básnická díla autorů, mi, častobyla publikov dvou vydáních Halasov však musela čekataŽ n básníkůse v tétodobě
a na část otevřeně 1945 (dílo FrantiškaHt procesu, mámeJi na m také práce psanév kon
a prácebásníkůŽijícíc skutečnostnacistické( zcela zřejmé'ževydán mohla být rekonstruo
Nastává rozkolísánímezi činností a pouhým účastenstvím na životě.
etizovaných Iegendárníchpff bězích tto paradoxníprotikladje zesiIován
tdenci nejradikálněji. JiŽ v debutu _ nejenvliv Halasův,ale takévliv ',próza s poeziíjsou sestry..),která áním a hovorovou řečí.Kolářovy ích celkůsémantickyosamostatně:mnou nepropojenostjednotli vých tsánov |etech 1941_1944, vydáno 'mostatnělýchvýznamových rovin,
řádu, světa stálých změn, pohybů, (olář řadí k sobě detail a celky, t věcnost faktů, vize a hovorový, týchvýpovědí,dialogů,monologů,
|9|9.,Přísluní, 1943, Cizí pokoj, ičnítémata(osudová naléhavost télyrice. válečných,byIi dobovou kritikou méjako díla publikovaná v době Kriebel - se s m|adými znovu se základním směřováním obou na jejich tvorbě je patrný jiný
Prvotina oLDŘICHA MIKULÁŠKA (19|0_1985) Černý bítý ano ne (193o)' pohybujícíse v okruhu epigonůpoetismu,upadla v zapomenutí,a tak sbírkaMarné milování (1940) byla přijatajako básníkůvdebut. Melancholická lyrika míjenía uplývání, opírajícíse o jemně odstíněnousmyslovou obraznost, akcentuje pasivnípostojk časové proměnlivosti bytí,vědomínezachytitelnostiokamžikua nemoŽnostipoznánítajemství jevu. I v dalších sbírkách - Křídlovka (I94|)' Trdva se raduje (|942) - zůstává dominantní přírodní tematika,ale tentokrát se autor neuchyluje k statickým impresím, ale k obrazům aktivních postojů k realitě, vyjadřovaných nejprve hojností apelací, oÍélzeka apostrof, později transponováním meditace do obrazů dynamickýchpřírodníchživlůa dějů.od vnějškovéextatičnostisměřuje k vnitřní dramatičnosti,od reflexe k epické miniatuře, vyjevující úzkost z existence, z prázdnoty zvyku a z mechanismu žtvota (Podle plotu, psáno1942-1945' vydáno 1946).Na rozdíl od Mikuláškovy tvorby, proměňujícíse od sbírkyk sbírce,zůstává poezie ZDEŇKA KRIEBLA v podstatěbez velkých vývojových změn. Lyrický subjekt, exponovaný jako vnitřně celistvý, je neustále zrař|ován vnějšímsvětem válek akrizi a z tohoto konfliktu, jenž na sebe bere podobu etickéhodramatu, vyrůstá aktivní, polemicky vyhrocený postoj. ,,Po něčemrůži/ po něčemruční granát slov.. - toto dvojverší určuje nejen tematické rozpětí sbírky S erbem lipového listu (I94o)' a|e naznačujei rozpětí mezi smyslovou a intelektuální obraznosti, vŽdy expresivně výbušnou, se sklonem k rétorické nadsázce.Teprve soubornévydání Krieblových veršů(Alarm, psáno v letech 1936_l946, vydáno |947) názoméukázalo úzkésepětínesentimentálnípřírodnílyriky, častojinotajnéhovýznamu, a občansky poezie. KAREL KAPOUN' třetímoravský autor,debutující- obdobnějako Mikulášek a Kriebel angažované - na počátku třicátých |et, stylizoval básně válečných sbírek (Potmě, 1939, osvětlená okna' l94|, Ty a jti' l941) jako citově prosté,nehledanéprom|uvy, opírajícíse mnohdy o intonaci lidových písnía říkadel. V průběhuválky vydalo básnicképrvotiny mnoho mladých autorů,kteří si častovirtuózně osvojili poetiku svých vzorů (Holan, Halas, Hora, Orten, Seifert). V dobovémkontextu by|y tyto epigonskézačÍLtky značně přeceněny a většina těchto autorůse muse|a v letech poválečnýchobtíŽněs tímto dědictvím vyrovnávat (Michal Sedloň' Vladimír Stuch|, J. V. Svoboda, oldřich Kryštofek, Jiří Suchánek aj.). Mnozí mladšía nejmladší básníci publikovali poezii jen v časopisechnebo v i|egálně vydaných sbornícícha debutovali ažpo květnu l945 (Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, František Listopad, Ivan Skála, Vlastimil Školaudy,Ivo Fleischmann,Jaromír Hořec, Jiří Šotolaaj.).
POEZTE,NA SKLONKU OKUPACE Zostření cenzury a agresivita oficiální ideologie, odmítající,,rozkladné..umění,způsobi|y' Že zejména básnickádíla autorů,jejichŽtvorba se vyhranila v meziválečném dvacetiletí,vycháze|aod roku 1942 s obtiŽemi, častobyla publikovánajen díky odvaze vydavatelů,kteří nerespektovalicenzurnípřikazy. Tak vyšlo ve dvou vydáníchHalasovo Ladění,vyšelSeifertůvKamenný most, HolanovaTerezka Planetová aj'; některá díla všakmusela čekataž na dobu osvobození(sbírkyHolanovy, Horovy, Neumanmnovy aj')' Tvorba některých básníků s e v t é t od o b ě r o z p a d án a č á s t , k t e r á m o h l a b ý t - a | e s p o ň č á s t e č n ě - p u b l i k o v á n a ' až y roce a na část otevřeně protinacistickou, širšímu okruhu čtenářů která moh|abýt zpřístupněna 1945(díloFrantiškaHrubína,FrantiškaHalase, JanaZahradničkaaj.). Neúp|nosta deformovanostliterárního procesu,mámeJi na mysli veřejně publikovanépráce, dospěla do krajníhostadia, neboéneznámézůstávaly taképráce psanév koncentračníchtáborech a věznicích (básně Josefa Čapka, Karla Vokáče, Miloše Jirka aj.) a práce básníkůŽijicich v zahraničí(Ivan Jelínek,Óndra Lysohorsky' Viktor Fischl aj'). Jestližedo roku 1941 skutečnost nacistickéokupace spíšemodifikovala poetiku jednotlivých básníků'v druhémúdobíokupace je zcela ziejmé,Že vydáni novésbírky významnéhobásníkaje pouze výjimkou z pravidla. Teprve po roce l 945 mohla být rekonstruovánacelková rozloha válečnébásnickétvorby.
47r
Téměř všechnadí1az tohoto krátkéhočasovéhoúseku,bezprostředně předcházejícíhoosvobození,zobrazují jednotu a celistvost světa, proklamujídůvěruv přicházející epochu nových hodnot a jistot' Do souboru Kamenný most (|9M) soustředil JAROSLAV SEIFERT cyklus pěti skladeb, vzájemnéúzce souvisejícíchzejménapo motivickéstránce(Praha,jaro, mládí,čas).Pražskéscenerie- Karlův most' Petřín, Loreta aj' -, viděné z rizných časových rovin a z rizných úhlů,jsou podnětem pro znovuzpřítomněni konkrétníchzáŽitktl a zároveň předmětem, k němuž se upírá autorůvcitový pohled' Časje v Seifertově poezii činitelem dovršujícím,integrujícím roztěkaný a roztříštěnýlidský život tím, že jej koncentruje k několika ziíkladnímkonstantám. Vedle subjektivní,bezprostředněprožívané přítomnosti skutečnostijako průsečíku a minulosti existuje u Seiferta realita přesahujícílidský život,rea|ita,kteráje symbolem hodnot nadosobních a trvalých. Hranice mezi všednískutečnostía snem, reálným a ireálným, věcným detailem a symbolem, konkrétema mýtemje u Seiferta stále proměnlivá. V jeho veršíchvzniká napětímezi zdánlivou nehledaností, prostotou vyprávění, osobní zpovědí a virtuózní, rafinovanou strukturou celku (složitá strofika a technika rýmů, návratnost a obměna obrazů, motivicky odstředivá a dostředivá metaforika). Sbírkou Zahrada Popelčinaz roku 1940 ukončil JosEF HoRA tu částdíla, která vyšla za jeho života. Sbirky Proud (psáno 1940-|942, vydáno 1946), Život a dílo bdsníka Aneliho (psáno l942_1943, vydáno 1945) aZipi'l,y znemoci (psáno 1944-1945, vydáno l945), kterépřipravi| k vydání pro dobu osvobození, vyšly až po jeho smrti. V Proudu aktivizuje básníkovy smysly vědomí nicoty. Člověk, pln,,nesrozumitelné síly,.,se v proudu časudotváří k p|nosti a hloubce porozumění,časje tedy složkou integrující,dává smysl všemu dění, doceluje subjekt, vytváÍi z něho hodnotu životodárnou.Již v Proudu se Hora uchýlil k formě ''zápisků..' básnických glos, reflexí, komentářů, bezprostředních záznamú,kterésměřují k úsečnosti,lapidárnosti a k přímému pojmenování' Tyto tendence jsou dále rozvedeny v kipiscích z nemoci, soustřeďujících lyrické glosy, psanév době básníkovy téžké nemoci, v době končícíválky. Utrpení obecnézintenzivnilo proŽiváni subjektivního údělu; autor se nesnažízharmonizovat rozdílnost pocitů vzniklých v různých momen. tech (naděje i rezignace, trpkost i pochopení, ironie i důvěra atp.), nesnažíse o objektivaci svých postojů. Paralelně s těmito ''zápisky.. se Hora pokoušel o epické a lyrické skladby, jeŽ měly jeho pojetí světa objektivovat. Y Životě a díle btisníkaAneliho stylizuje nejprve epickou částjako svědectví o Životní historii fiktivního orientálníhobásníka (v řadě příběhůjsouobsaženyi prvky autobiografické)'druhá částobsahuje ukázky Aneliho tvorby. Fikce cizího básníka posloužila Horovi k vyjádření vlastního pojetí básnictví i konkrétnípoetiky. Torzem zůstalaimprovizovaná básnická povídka Pokušení(psáno 1943' vyšlo l946)' čerpající ze vzpomínek na mládí. Významnou iniciativní roli ve vývoji česképoezie mě|a díla FrantiškaHa|ase a V|adimíra Holana, která intenzivně působilazejménana mladou básnickou generaci.HALAsoVo Ladění (|942) je(lzce spjato s auto. poezií poloviny rovou druhé třicátých let nejen proto, že některéverše se datují z tétodoby, ale také proto, že dva oddíly sbírky - Hořki (ptlvodní verze oddílu vyšla samostatněroku 1942) a Psí víno - vědomě rozvijejí a obměňují (častojde o virtuózní variace tradičníchhalasovských motivů) poetiku předchrízejících sbírek.I v těchto oddílech se však setkáváme se silnějšímakcentováním konkrétnostipocitu a zároveřt metafyzické reflexe. V Halasových přesně komponovaných básních, vytvářených Ze stupňovitě přiřazovaných jednoty, a rozvíjenýchobrazů,je zřetelná tendencek zeslabenísamostatnostijednotlivých částía k zdůraznění celistvosti projevu. Nový je také mravní akcent, který je patmý zejménav básních oddílůStlsfo' aZa hrob, většinoudedikovaných tvůrcům,na jejichž tvorbě i osobnosti si Halas ověřoval smysl i poslání uměleckého dí|a'Těžisko sbírky spočívávšak v oddíle Do usíndní...(původníverze oddílu vyšla samostatněl94l)' do něhož je shrnuta Halasova poezie určenádětem nebo poezie o světě dětství' Spolu se sbírkou Františka Hrubína Říkejte si se mnou (1943) se tímto básnickým dílem stal Halas spoluzakladatelemmodernídětské poeŽie.V elementárnostipostojů'v dětsképředstavivostinalez| potřebnouprotiváhu přílišnékonstruovanosti
472
a umělosti. Dobový význam l srozumitelných tehdejšímčte Básnická díla vLADIMÍR hém přímo navazují na autoro prvků a v rozvíjenídominantn je v experimentování zejmén přesností útržky všedních'bz
začleňuje do sloŽitého strofi problematiku ontologickou' c ''soudce.. stál nad děním' vytt . shledává celistvost a jednotu směřuje do básníkova nitra, t meditativní úvahy o smyslu b
devastace hodnot. Poznání h: princip i''všesjednocujícího jiné než _ ,,vědomí strasti. Taková je i podstata Ten příběh má dvojí dějové pásl
vypravuje o svécudné'nikd život, i zde je zobtazena rr a utrpení,jenž tvoří pozadíp platností osudového příběh uchyluje jednak k přímécl jedinečnostpříběhuje jí zá j Obdobnou sYmbolikou Postavy |ékaÍez Terezky l
Bezbranní |idé,z nichŽ záÍi nýbrŽ touhou, nenaplněnou osudy, v kterých absurdita související s dobou válečn moderního lyrického tvaru Současně s básněmi sb vydána knižně teprve po s
Žalm r oku dvančtyřic ót ého rozvíjel obraz národního c identické s náboženským je vnímána jako zkouška PřeváŽně jde o poezii pfiI
obrazem. Motivy staréa nové z( paralelně se sbírkami Cikl N ezapomnění(1946)' svě< dřívější autorovo směřov rozpolcenosti vytváří Hru
bohatec, nová země), kter
házejícíhoosvobození, zobr azuii nových hodnot a jistot. lus pěti skladeb, vzájemně izce scenerie- Karlův most, Petřín, ďnětem pro znovuzpřítomnění rhled.Časje v Seifertově poezii t' žejej koncentruje k několika osti jako prusečíkupřítomnosti symbolemhodnot nadosobních věcným detailem a symbolem, ití mezi zdán|ivou nehledaností, tku (složitástrofika a technika brika).
líla, která vyšla za jeho Života' iho (psáno 1942_1943, vydáno
k vydánípro dobu osvobození. y. Člověk.pln ',nesrozumitelné složkouintegrující,dává smysl roudu se Hora uchýlil k formě résměřujík úsečnosti,lapidárlcíchz nemoci, soustřeďujících Utrpení obecné zintenzivnilo ůvzniklých v různých momene o objektivaci svých postojů. y' jež měly jeho pojetí světa ko svědectvÍo Životníhistorii grafické).druhá částobsahuje
:ní vlastníhopojetí básnictví lní(psáno 1943, vyšlo 1946),
asea Vladimíra Holana, která ní(1942)je úzce spjato s auto,ji z této doby, ale také proto' |942) a Psí víno _ vědomě rtivů)poetiku předchrízejících nosti pocitu a zároveň metafyze stupňovitě přiřazovaných t částía k zdůrazněníjednoty, ních oddílů Stistg a Za hrob, l smysl i posláníuměleckého t vyšla samostatněl94l), do Spolu se sbírkou Františka zakladate|emmoderní dětské 't{hupřílišnékonstruovanosti
a umělosti. Dobový význam Ladění tkvěl zejménav odvážnýchburcujícíchveršícha v jinotajích, snadno srozumitelných tehdejšímčtenářům(báseí Hrejme ddle aj.). Básnická díla VLADIMÍRa uoI-nNR - První testament, Terezka Planetovó a Cesta mraku - v mnohémpřímonavazujína autorovy rozsáhléskladby z let l938-1939' Nový rys všakspočíváv zesí|eníepických prvkůa v rozvíjenídominantního motivu fatality |idskéhoživota. V Prvním testarnentu(1940) Holan pokračuje v experimentování zejména v oblasti výstavby textu a metaforiky (zachycuje například s dokumentární přesnostíútrŽky všedních' banálních rozhovorů z městskéulice a tato torza přímých hovorových promluv začleňujedo složitého strofického útvaru). Současně se však skladba odlišuje od dřívějších důrazem na problematiku ontologickou, coŽ má za následek změnu postoje mluvčího,který v předcházejicich dílech jako ,,soudce..stál nad děním' vytvářel protiváhu rozdrobenosti a anarchičnostivnějšíreality. První testament však shledávácelistvost a jednotu v náVratuk integritědětství,k jinošskélásce: cesta ,,tmoumonumentálníchhruz.. směřujedo básníkovanitra, neboťzde je skryt ,,opakvšeho,co z hruzy světa víš...Holan prohlubuje jak své meditativníúvahy o smyslu bytí, o krutosti osudu, o moŽnostech poznáni a lidské aktivity' tak i obraz hluboké devastacehodnot. Poznání hrozivého rozpadu ho znovu ženek zoufalému hledání čistoty ztracenéhodětství i ,,všesjednocujícího principu |ásky,,. Ztráta dětství znamenala nabytí vědomí, a to nemůžebýt podle básníka jinénež- ,,vědomístrasti..' Taková je i podstata Terezky Planetové (|942), kde epický prvek již převládl. Holanův první rozvinutý příběhmá dvojí dějové pásmo: básník je přítomensmrti mladéhochlapce a lékař, s nímžse seznámil, mu vypravuje o své cudné, nikdy neprojevenélásce k mladé dívce. I zderozdrtil, osud s nesmyslnou zbytečností život,i zde je zobrazena marná touha po čistotěa kráse. Autor s|adi| chmurnost kamenitéhokraje bídy a utrpení'jenž tvoří pozadí příběhu' s osudovou tragédií'vytvořil soulad mezi konkrétnímizáŽitky a nadosobní platností osudového příběhu. Děj je vypravován třetí osobou, která sama svůj projev hodnotí, a autor se uchyluje jednak k přímé charakteristice vypravěče,jednak k reflexi, která sice potlačuje dějový spád, ale jedinďnost příběhu je jí zároveň neustále povyšována na obecně platné osudové drama. obdobnou symbolikou je protkána báseťl Cesta mraku (|945), příběh kováře, jenž uvízl v léčceŽivota. Postavy lékaÍez Terezky Planetové i samotářského velkého dítěte z Cesty mraku mají mnoho společného' Bezbrannílidé,z nichžzáří čistotasmyslůi citů'jejichžutrpenímá v sobě heroismus' projevujícíse ne činem' nýbržtouhou, nenaplněnou družností,podleh1i fatálním nástrahám a grotesknosti osudu. Konkrétními lidskými osudy, v kterých absurdita,tragičnosta všednostsplývá' vytvořil Vladimír Holan bolestnépodobenství,úzce souvisejícís dobou válečných katastrof. Stal se tak spolutvůrcem moderní epiky, která působila i na proměnu moderníholyrického tvaru. Současněs básněmi sbírky Pod bičem milostným psal JAN ZAHRADNÍČEK poezii, která mohla být vydána kniŽně teprve po skončeníválky ve sbírceStard země (|946; soubor obsahuje i samostatně vydaný folm roku dvaačtyřictítého,|945). Zahraničekpokračoval v hymnické lyrice Korouhví, ale netísněncenzurou rozvíje|obraz národního dramatu s většíotevřeností' Vědomí národní sounáležitosti je u autora Staré země krutost přítomnosti identickés náboženskýmprožitkem;jistota metafyzická je zdrojem naděje společenské, je vnímánajako zkouška věrnosti, vzpoura proti Bohu je interpretovánajako důkaz nutnosti vlády boží. Převážně jde o poezii přísně soustředěnou k tématu,vnitřně dramatizovanou spíšereflexí než předmětným obrazem. Motivy staréa nové země jsou takécharakteristicképro poezii FRANTIŠKA HRUBÍNA, která vznikala paralelněse sbírkamiCikády a Mávnutí křídel. ,,Veršez|et 1941_|944..,kteréHrubín shrnu| do sbírky rŘeka Nezapomnění(1946)' svědčío básníkovýchbezprostředníchreakcíchna válečné události, reakcíchrevidujících dřívějšíautorovo směřování k metafyzickému výkladu světa. Proti obrazu člověka vědomého si své vnitřní rozpolcenostivytváří Hrubín obraz aktivníhobojovníka;odtud vyrůstátendencek nadosobnístylizaci (chudý' bohatec,nová země),která všakv sobě obsahujepřílišproklamativníchrysů.Nejvýznamnějšímdílem' spjatým
473
s okruhem válečnépoezie, se stala rozsáhlá báseřt Stalitryrad z roku |942; pozdéjiji autor začlenil do sbírky Chléb s ocelí (1945), obsahující vedle titulní básně (1944) ještě báseň Pražsfi mdj. Sta|ingrad je pateticky vzrušenouprosbou za ochranu hrdinných obráncůměsta na Volze, stylizovanou jako modlitba. Její citová horoucnost je podmiňována úzkostíi neskrývaným obdivern. Dramatické roz|oženíkontrastníchdějství' ohraničenýchvždy refrénem'je soustředěnok předmětu, vztah mezi reflexí a konkrétnímiobrazy je přesně
PRÓZA
vyvážený.Ideologická konstrukce začina|adominovat teprve v druhéčástitriptychu,v improvizovanéreakci rapsodickéhocharateru. Socialistická orientace sbírky Chléb s ocelí je blízká po některých stránkách zaměření básní ST. K. NEUMANNA. Ve veršíchz vá|ky , jež Neumann vydal ve sbirce Zamořenó léta(1946), převládl pocit jednoty světa, stojícíhouprostřed katastrofy na prahu novéhořádu. Neumann, v duchu poetiky českýchbásníků19. století,zejménaJana Nerudy a částečněi Svatopluka Čecha,básně přísně logicky člení(pravidelnéstrofy, anafory' opakování a obměňování,pointa), obrací se spíšek přímémupojmenovánínež k metafoře,užívá hojně epitet a dějových sloves, svou poezii alegorickéhonebo reflexivního charakteru chápe v apelačním smyslu (proto je silně zdůrazněnomyšlenkovézaměřeníveršů). Několik sbírek ostře protifašistickéhozaměření vydal PETR KŘIČKA. V knihách Světlý oblak (1945) a Píseňmeče( l 946) vyuŽil parafrázelidovéepiky (ihoslovanská hrdinská epika, ruskébyliny) k legendarizaci a mytizaci válečnéhostřetnutí.Ve sbírceBěsové(1946) převažujíalegorickéa rétorickéverše. A k t i v n í ú č a s t b á s n í k ů , ž i j i c i c hv z e m í c hb o j u j í c í cphr o t i f a š i s m u ,v z a h r a n i č n í m o d b o j i ď . sunula původnítvorbu většinoustranou'Básně těchto autorůjsouspíšesvědectvímo dobových dramatických konfliktech neŽ tvůrčími činy, proměňujícímitvář česképoezie. Btisně 1939- 1945 (1946) IVANA JELÍNKA obsahují intelektuání reflexivní poezii, inklinující ke kontrastu a k spojování smyslové konkrétnosti s abstrakcí.Jelínek směřuje najedné straněk lapidárnosti,na stranědruhék rapsodičnosti.V zahraničívydal VIKTORFISCHL Evropskéialmy(1941)askladbuMrtváves (1943'vPrazevydáno 1945)'poezii pohybujícíse mezi elegickou meditacía vizionářskou lyrikou. V Sovětskémsvazu publikoval ÓNDRA LYsoHoR. SKY několik sbírek v ruských převodech (Pesň o maÍěri,Moskva |942, Zemlja moja, Taškent 1942 aj.). Poezie z véznic a koncentračních táborů má obdobnějakotvorbazahraniční spíšehodnotudokumentární(KAREL VoKÁČ, Poslednímdechem, 1942; MILOŠ JIRKO, Vězeň u okna, 1945; EMIL FILLA, Psí písně v Buchenwaldě 1943, 1945: RAJMUND HABŘINA, Vězeň za drtity, 1945; ILJA BART, Pisně tdbora zaživapohřbeného,1946aj.). Pouze lyrický deníkJosEFA ČAPKA s názvem Bósně z koncentračníl,to ( 1946) se vymyká z průměrutétotvorby. Čapekodmítljakoukoli nadosobnístylizaci, vyslovuje se ve verších, na nichžje častopatrna i technická nedokonalost,z hoře a hrůzymezníchsituací,zobrazenýchv bezprostředních reakcích'beroucíchna sebe ráz reflexivni i písňový' lyrickoeepický i rapsodický.
roz Podminty pro plynulý publi nemohli autoři vÝznamní Hoffm tovský, F. Langer' A. M. Kratochvíl, J. I. otbracht, znemožněn. zásahy vnějšími posupně ustoupila do pozadí, základních obrana společná hodnocení) a skrytá či zjevn Jedna z hlavních tendencí c pace vyhranila k tYPu ProzY. histortc témat a vých vrstev k próze psychologické typ nemohl být dále rozvíjen stran skutečnost, na sociální ima zmizeia próza noetická. t bezprostředního době V an tuacemi, dialogem atp') popředívystoupila funkc k ot t tematickým sloŽkám. knihu, českou o obce ské a i když v pruměru poklesl t pfo samotný vývoj prózy:
OBNOVA ELEMEI
. Obnova elementárníct souborech. v nichŽjs ořímo autorským komen t . H a v l i č e kJ. . J o h n .J . Š E. Bass, o. Srbová aj')
a kompozičníchprincipů jsou Školapovídek,1943' tické atp.připojeny doko 19 autorů(Milostný kruh,
474
