No title

:

1^

M

S

H

NOVOESKÁ. KNIHOVNA, ========= I.

SEBRANÉ SPISY FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ.

I.

PRÁCE VERŠOVANÉ.

Jan Jakubec.

V PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. 1917.

V KOMISI BURŠÍK & KOHOUT, OriHKUPCI ESKÉ AKADEMIE V PRAZE.

LIP8IAE O.

VENDIT HARRABOWITZ, BIBLIOPOLA.

NOVOCESKÁ KNIHOVNA. .

I.

SEBRANÉ SPISY FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ,

L

PRÁCE VERŠOVANÉ.

Jan Jakubec.

v PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. 1917.

SEBRANÉ SPISY FRANTIŠKA VLADISLAVA HEKÁ.

PRÁCE VERŠOVANÉ.

v PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. I917.

Tiskem Evarda Leschingia

Praze.

PANU

ALOISOVI JIRÁSKOVI, AUKTORU ROMÁNU

»F. L.

VÉKt,

PIPISUJE TUTO KNIHU

VYDAVATEL.

UVO. román »F, L. Vk« a mé daly podnty k této Pedstavuje se v ní známý studovaný do-

Jiráskv studie "sbírce.

veliký

asopisv obrozenských

—

brušský kupec, František Vladislav Hek Jijako básník. ráskv »Vk« Knížka sama, trvám, podá dkaz, že Hekovi v zátiší eského obrozenského básnictva náleží místo. Nestrhne záivým leskem pozornost od vtších hvzd, ale jeho barvitý paprsek pispje k celkovému svtlu znatelným podílem. Asi tvrt stovky epigram v a asi deset rozsáhlejších veršovaných skladeb obstojí též se stanoviska esthetického. Zajisté tedy neprávem zapomínáváme na Heká básníka. Není jediný z eských spisovatel,

—

jejichž jméno se nám zasulo v troskách a"sopisv a novin, málo pístupných. Vydávám z veršovaných prací Rekových, co

bylo lze sebrati. »Novoeská knihovna« chce pispívati ke znalosti doby obrozenské hlavpo stránce literárn historické. A k tomu náleží také úkol osvtlovati mezi eskými buditeli zjevy, které se samy neprobojovaly do pozornosti širšího tenástva. Z nich jest i Hek. Je svj rázem své poesie, její tendencí, zejména pak výa vnjší formou. znanou eskou Životopisný nárt Hekv a rozbor jeho innosti spisovatelské ponechávám si do úvodu ke

vbec

n

eí

VIII

druhému svazku jeho spis, jenž pinese práce psané prosou. Dje se tak proto, aby obraz o Hekovi zstal jednotný. Zatím jen nejnutnjší poznámky. Postup v uspoádání prací Hekových jest celchronologický v každém oddíle pro sebe: v epigramech a v delších básních Hekových. Epigram je tu pojat v nejširším významu: zahrnuty v nj i gnómické prpovdi a veršované anekdotické píbhy, epigramaticky pihrocené. básn, u nichž pvodství Hekovo pokládám za nejisté, pipojil jsem radji vzadu k poznámkám. Pod názvem každé básn uveden jest asopis, v nmž poprvé byla uveejnna. Ale za základ bývá brán text pozdjší, nebyl-li redaktorem po-

kem

Dv

kažen.

K

Hekovým básním jsem

podepsané

jmény jeho

pipojil také verše,

Lidmily (6 epia Vlasty (ii epigram a i delší báse). Jsou tak proniklé názory a duchem otcovým, podobny jeho plodm co do vnjší formy a ei, že se zdají míti otce ne-li auktorem, aspo vlivným dcer:

gram)

spolupracovníkem.

Práce Hekovy v asopisech bývaly podpisovány jeho plným jménem: František Hek

—

psával se také Heck (v Prvotinách 1815, str. 122, 298; ve Vlastenských novinách 1815, list 9. a j.), František Vladislav Hek, Vladislav Hek, nebo jen zaáteními písmeny: F. H. F. V. H. H-k-, H. a velmi asto jen pijatým V. H. jménem vlasteneckým Vladislav. I se šifrou -o-k (snad místo pvodního psaného -e-k) se potkáváme. Pi práci samostatn vyšlé »ídí-li se svt

—

—

novým rokem«

volil

—

pseudonym Dobrota Smí-

IX zpravidla redakcím odevzdával na bývají obyejn uveejovány hromadn; podpis bývá až za kusem posledním. Je také do sbírky pojato nkolik básní, které nkterým se pvodce byly otištny anonymn. pihlašoval pi novém otištní. Než i Hekovy skladby nepodepsané lze uriti dosti bezpen.

chorád. kolik

Hek

vcí najednou

K

Je Hek svou z

smýšlením,

eí

doby obrozenské.

nám

námty

svých verš, formou,

spisovatel tak osobitý, jako málokterý

V

»Poznámkách« pipomí-

básn Hekovy zárove udávám dvody, pro vždy, které

vyšly anonymn; je pipisuji He-

kovi.

Vedle

znakv uvedených pomáhají

objevovati

pvodce anonymních básní Hekových dv jména, peastá v Hekových básních podepsaných. Jsou to jména Sulcius a Popelka. Nevím, že by jich byl v tomto významu užíval který jiný tehdejší spisovatel eský. Vyložím je na tomto míst,

abych si ušetil v Poznámkách asté opakování, po pípad etné odkazy. Slovo Sulcius je pejato z Horatiových Satir (I. kn., IV. sat., v. 65 n.). Upozornil na nj v poznámce ke svému pekladu Horatiových Satir J. L. Ziegler v Prvotinách 1813, list V., str. 18 19: »Šulcius a Caprius, dva rozkiení nevlídnící a udavai vinník.« Hek si charakter Sulciv rozšíil a utvoil z nho typ zištného sobce, materialisty bez mravních zásad, petvaee podle poteby. Zdá se, že nkdy jménem Sulcius piodíval skutené osoby ze svého okolí (na p. v básni »Soužení«). Popelku Sulciovi Hek pipojil jako dstojnou

—

družku.

Pro Hekovy veršované práce je nad jiné výjejich vnjší forma. Krom dvou prvních

znaná

X epigram

ma

a poslední básn, nehledíme-li ke dvbásním nejistým, Hek napoád užíval roz-

mr

staroklassických,

verš pí zvuných

nerý-

movaných. Z nich u nho nej ast ji se vyskytuje pí zvuný šestimr a pí zvuné dvoj verši (spojení šestimru a ptimru). Dostt astá bývá u Heká druhá sapfická sloha, která má u nho tvar dvojí:

nebo:

— w — w^w — -^ — w Hek

tu

následoval

(opakuje se tikrát)

píklad

starších:

Voj-

tcha Nejedlého a Jiího Palkovie. Dobrovský v rozprav o eské prosodii, pipojené k Pelclov mluvnici eského jazyka (Grundsátze der bohmischen Sprache, 1795), upozornil na podobný pokus již ve starší eské literatue, od Mikuláše Konáe v »Judit« (v Praze 1547). Ale podrobnjší pouení o této strof a jejích eských obmnách Hek našel v stati »Pídavek k prozodii eské«, kterou Puchmajer pipojil ke IV. svazku »Nových básní« z r. 1802 (O sloze sapfické na str. 30 n.). Byla to obmna ecké strofy sapfické. eským básníkm dlala nesnáze pestávka (caesura), které proto opomíjeli. Touto slohou Hek nkopsal nejen delší básn, nýbrž i epigramy. lika málo pokusech, zejména v rozsáhlejší skladsatirické »Bitva u Lipska«, Hek užil první strofy Archilochovy, skládající se z hexametru

V

b

XI a z polovice hexametru až k pestávce.

Schéma

její jest:

tyech

stopách šestimru mohou býti místo daktyl). Dcery Hekovy v užívání antických meter následovaly otce.

(v prvních

též trocheje

vrn

Ponechávaje si rozbor ei básníkovy do druhého svazku spis Hekových, promluvím zde podrobnji o pravopise jeho prací a o zásadách, kterými jsem se ídil pi svém vydání. Básní

Hekových ovšem neotiskuji diplomaticky. úkol vystihnouti jazyk básníkv co mož-

Mj

ná vrn, ztížen je tím, že práce jeho jsou vesms roztroušeny po asopisech, jejichž redaktoi, po pípad korrektoi, mli své zvláštnosti. Odtud tolik nedsledností v Hekov pravopise. Nadto asopisy, v nichž Hek otiskoval své práce, hemží se chybami tiskovými. Zejména se vrstevníci horšili na nešetrnou nedbalost redaktora Hromádky v píloze k. jeho Vídeským novinám, »Prvotinám pkných umní«. Od 1814 zavládá v tomto asopise zmatek pravopisný: redaktor ponechával každému, aby psal, jak chtl a uml. R. 1 8 16 zvle pravopisná v Prvotinách dostoupila vrcholu, když Hromádko zavedl pravopis svj; držel se v celku pravopisu analogického, ale délek nad samohláskami neoznaoval. Bylo by

kivdou pispvatelm jejich

otiskovali

jeho,

tak,

v Prvotinách,

zejména

Hromádkovo

odsuzovali.

jak

když

kdybychom práce jsou

sami

Tak inil

uveejnny novotaení také Hek.

XII

Ovšem nelze za chyby tiskové prohlašovati všeho, co se nesrovnává s spisovnou. asto bývaji to zvláštnosti mluvy spisovatelovy. nim se nutno probírati kritickým rozborem.

ei

K

Ve

vydáni jsem odstraoval

i

zjevné chyby

spisovatelovy. Piseckou zvláštnosti Hekovou bylo asi, že jeho psané a se podobalo o, t) z, nebo j (= i); tím zavinno je mnoho chyb. Jaký zisk by nám pinesl objev, že dobrušský kupec, vzdlaný na nmeckolatinských školách, neuml správn skloovati námstku ona (mátl si jí a podmtu ženském psal -i jí), že pi množném (na p. mísy se stídali, dti šli), zamíká a j. Takových chyb dopouštli se tehdy také odborníci, jako byl Jungmann a jiní. celku však nutno piznati Hekovi, že si soukromým studiem na svou dobu osvojil znalost eské mluvnice neobyejnou; snažil se dbáti ryzosti eské mluvy co nejvíce. Tvarové chyby, jako: stromy se kácí

—

V

(m.

-ejí;

Radji k\onjí

Dobré pipom.

.

23.),

jsou

ídké.

píše podle živé mluvy; na p. šediny se (Poznání sebe samého), slouž^/í (Satyr. :

131.), ztropí; í (ídí-li se svt v. 59.), o synovéni píchodu (lidové: sýnovím, Dobré pip. . 44.) a j. astjší bývají chyby pi užívání pev.

chodník. Logickým dsledkem

Hekv

toho, že bratrský právo-,

pevádím na

náš pravopis nynjší, jest, že jsem opomíjel jistých zvláštností dobových. Posavadní praxí vydavatelskou stanovil jsem si za pravidlo, že nutno rozeznávati mezi pravopisem ekl bych vnjším a vnitním. Vnjší je výrazem ustáleného zvyku pi volb znak pro hlásky a pro vystihování mluveného

pis

v celku

xni slova; vnitní dotýká se podstaty mluvy (na p. kvantita samohlásek a j.)- Uvedu doklady. Pravopisem se odchyluji od zpsobu ve psaní velikých písmen. Nezachovávám staršího zvyku tisknouti velikými písmeny zaátky verš. Nejednou získává tím i zetelnost. Držím se našeho pravopisu, když otiskuji na p. z eckého místo pvodního z Ž^eckého (Dva rybái), v eštin m. v (eštin (Na husu, pozn.), eský chleb m. eský (epigr. Utšení), slovanské jméno m. Slovanské

(Rozjímání

v. 74.),

ková

krahulecký m. i<^rahu-

lecký (Jaká ctnost, pozn.). Ponechal jsem veliké písmeno ve slov: 5oží, ponvadž je pokládám za projev náboženského smýšlení básníkova. Hek mívá ve psaní velikých písmen své zvláštnosti; píše na p. velikým písmenem slova: Í7mna, f/mky (v epigr. Vrchnost), když Spojenci k Lipsku se hnali (Bitva u Lipska v. i.); v nadpise: Povýšenému Slamotrusovi, Pokik z Omylu a j. Na tehdejší dobu psobil tu píklad pravopisu nmeckého. Zvláštní zpsob ve psaní velikých písmen Hek zachovává pi slov pán. chlebodárce, vrchJe-li mínn tímto slovem nost, bývá toto slovo zpravidla psáno velikým písmenem: zpívá Pánovou notou (Dobrý zpvák), co mu Pán dí (Leknutí a smích; v Satyryku ve v. 31., 34., 74. a j.); pán ve významu všeobecném malým p. muž a pán by nezstal pánem (Na husu; v Satyryku v. 84., 85., 93. a j.). Podobn slovo 5arón (Jak v echách) psáno veli-

ní

:

kým písmenem.

V

pekladu »Dva rybái« Hek

modernisuje ve smyslu kesanském, když píše: Pán, Tvrce, 5oží, tu jde o dobu pohanskou. Naopak zase proti našemu zvyku Hek píše malým zaátením písmenem: na novém Hrad,

a

XIV litý .?váb,

Jednou

i

allegorické: /tladolet (Takhle tu máme). jméno /íospodin (Rozjímání . I33.)»

jindy však

s

H.

Pvodní

pravopis je zaznamenáván v poznámkách. Naproti tomu se mluvy samé, a ne pouze vnjších znak týká pepisování cizích slov do eštiny. Nejstarší generace buditelská, majíc na mysli vzdlávání prostého eského lidu, snažila se zameziti nesprávnou výslovnost cizích slov tím, že pro užívala eského pravopisu hlavn pi výslovnosti tvrdých souhlásek ped -i; pomáhala si tím, že tu psala -y. Ve spisech lena této generace ponechával jsem tedy psaní cizích slov, u Heká ostatn velmi ídkých, jako: studye (epigr. Laciná uenost), t3;tule (Na husu v. ic, ídí-li se svt, pozn. . 7,7 a 38.), Sáty ryk (nadpis básn).

n

•

slovo feryna Hek dsledn píše s -y- (epigr. Tak slávy dojdem, Jak v echách v. i.). Výslovnosti tehdy bžné hoví psaní slova E/zpt (Rozjímání v. 12.), E;Vpanm (ídí-li se svt v. 27.). I

Ale pozdji psáno:

.

z

Egypta (Dobré pipomenutí

64.).

Podstaty

ei

Hekovy

se zajisté

nedotýkám;

odluuj i-li po našem zvyku píklonnou spojku -li lehmou árkou: rnže-li, je-H, víc-li atd. místo tehdejšího psaní: mželi, jeli, vícli atd. asto tím získává

i

zetelnost.

Odchyln bývá tištna spojka -hy. Naši buditelé dobe vycif ovalí, že tato spojka je v živé ei bezpí zvunou ásticí píklonnou a psali ji

nž se opírala, dohromady, asi jako ve spojkách aby, kdyby, nebo v píklonné spojce -ze (jestliže, protože; u Heká u tchto dvou spojek odstrauji nedslednost, že se slovem, o

iníme my

XV oddloval: jestli že, proto že). Mli oporu také u theoretik, zejména v mluvnici eského jazyka (Lehr^ebáude der bohmischen Sprache, 1809) Josefa Dobrovského. Tento jazykový zákonodárce je

pro vtšinu eských spisovatelv obrozenských také píše dohromady: nebyloby díví, onby, aby atd. (str. 179). Píklonné -by nacházíme u Heká pravidlem (žeby, aby, chtlby, jenžby, moudrýby, na místby a j.); nkteré nedslednosti vyškytají se zejména v pracích tištných ve Vlastenských novinách (byl by, však by, husa by, bratra by, a j.); snad je takto opravoval redaktor Václav Rodomil Kamérius nebo korrektor jeho. Než v orgánu Kramériusov -^3; s pedcházejícím i slovem nesražené nacházíme ideji. Otiskuji pro vtší zetelnost podle našeho zvyku pravopisného.

Dobrovského mluvnicí se asi Hek ídil ve psaní pomocného slovesa jsem. Samostatné sloveso Dobrovský ve vzorci píše: /sem, ;si, jest, /sme, /ste, jsou, ale jako pomocné sloveso pro tvoení minulého asu pizpsobil výslovnosti živé mluvy a podává vzorec: byl sem, si, byli sme, ste,

sou

držoval

(str.

se

176,

na

str.

298

n. a. j.).

uení Dobrovského

asi

Hek pi-

vrn;

ne-

etné odchylky (jako: /sou držely a j.) pipisuji na vrub redaktor. Ponechávám pravopis tak, jak jsem jej našel v pracích otištných. pravopisu vnjšímu náleží také psaní píslovených výraz, vzniklých z pád pedložkových. Heká je v tom znaná nedslednost, zavinná snad také redaktory asopis. Tištno na p. v jeho pracích jednou: z daleka (Zbytené leknutí v. 15.), jindy: zdaleka (dohromady, Jaký to div a j.). A vedle sebe v témž verši: z blízkíi

K

U

XVI zdaleka (Jak v Cechách v. 3.). Tak i: na opak Nkdo a j.), a naopak (ídí-li se svt v. ']2. a j.); na to (Živobytí podle svta v. ^17. a j.), nato (Dobré pipomenutí . 24. a j,); pitom (epigr. Odpovd), vzdálí (ídí-li se svt . 65.), zvejší (ídí-li se svt . 28.). Touž nedslednost znamenáme v jiných výrazech píslovených. Bývají psány nkdy dohromady: zhusta (epigr. Novotnost), znáhla (Taki

(epigr.

máme

hle to v.

II.),

nevas

v.

pozadu (t.,

v.

18.),

(t.,

zticha

v. 2.2.,

181. a j.),

(Zbytené

Satyryk

vhod

(t.,

v.

leknutí

141. a j.),

v. 302.), vloni

(Nalezený list v. 5.), naruest (Leknutí a smích v. 32.), nejednou (Satyryk v. 161. a j.); ba i: podruhé (t., v. 162.), pokaždý (Opravovatelm svta v. 18.) a j. ast ji však ítáme pedložku zvláš; na p. z tžká, z krátká (Živobytí podle svta v. 47. a 50.), naped v téže básni teme: zdaleka (v. 28.), z ídká (Rozjímání . 137.), na zmar (Satyryk v. 180.), u prosted (Opravovatelm svta v. 46. a j.) atd. Spojky avšak a jakmile bývají zpravidla tištny oddlen (A však, jak mile). Tak i píslovce i hned, málo kdy, citoslovce i nu a j. Odstrauji tyto nedslednosti tím, že všude otiskuji podobné výrazy podle našeho pravopisného zpsobu jako jedno slovo. V poznámkách odchylky bývají pak pipomínány zvlášt. Vydavateli psobí nesnáze nedslednosti ve

a

psaní telích

dí-li

—

s-

a

z-.

Hek

—a

skoro o všech probuzenských spisovapíše jednou podle výslovnosti, jindy

pvodu; na p. zpsob (Nco obyejného a 24.), astji ^rpsob (Touha po štstí, íse svt v, 166. a j.); zkušenost (Jak se kdo

podle v. 8.

pedložkových pedpon to

platí

XVII vyzradí a j.) a okušený (epi^r. Laudon a j,). Píklady fonetického psaní ^pamatovav (Leknutí a :

smích v. 60.), .vpenžit (Rozjímání v. 11.), utracené (Dobré pipomenutí . 63.), skácel se (Trest jak trestem v. 8.), spomožení (Satyryk v nadpise, ípomoci vždy, jen jednou 5'pomže, Satyryk v. 202.), oproštného *( Bitva u Lipska v. 76.), súsi (Oprav, svta v. 82.), zpytovati (Pochlebenství . 6.); obíral (Jaká ctnost v pozn.), obhlo se (Takhle to máme v. 44.), zhor (jednou: shov, Takhle to máme v. 18.) a j. ast ji bývá psáno pravopisem etymolog-ickým ukrotiti (Opravov. svta v. 81., ale tamže v. 33.: nevkroená), zprznit (t., v. 103.), splniti (Sebrání domácích prostedk :

(ídí-H se svt v. ^4.), ^^trápených pan starý v. 3.), oproštní (Rozjímání ^potvoením (t., v. 52.), ^rkažený (Roz-

v. 24.), ^^trpení

(Co v.

jest

7.),

jímání

.

otužil

(Pochlebenství

33.),

oklamal (Jaká ctnost

rdlím ponecháno podle

J.

Pi

z-,

v.

15.)

a

j.

v. 13. v.

a

14.),

Ve slov

ježto náš pravopis v- jest

Zubatého nesprávný. tchto pedponách odstrauji nedsled-

nosti spisovatelovy, protože nevyplývají ze zvláštní

povahy jazykové, nýbrž jen z nepevnosti v pravopise, a otiskuji podle nynjšího zvyku pravopisného. Zstala zajisté výslovnost v tchto pípadech táž, jako byla za doby Hekovy. Odchyluji se i ve psaní slova správce, Hek po starším

a

zpsobu je píše dsledn se s- (zprávce, Hrdý Cech, Radji zahvízdl sám v. i. a

epij^r.

a j. slova odvozená: opravuje, Na husu v. 31., Satyr. v. 183.), správného sládka (Co je pan starý v. 53-, a j.); má jen jednou: zemská jpráva (ídí-li se svt, pozn. . 75.). Vyžaduje toho asto smysl (naše zpravovati podávati zprávu). 7.

i

=

Sebrané

spisy Fr. VI.

Heká,

I.

2

XVIII Odchylky od psaní auktorova provádl jsem a asto nedsledném užíváni pedložky c a s. Hek, jako z])ravidla jeho vrstevnici, píše dsledn: c místa na místo (Bitva u Lipska v. yy., Na husu v. 2., ídí-li se svt v. 152. a j.), že se ce svta sklidil (Lakomec a marnotrátce v. 28.), c vysokých hor, kde voda se úprkem valí ... a v rrpádu se rozpní krátce (Satyr. v. 164.); naopak: se všech sevený stran lovk (Satyr. v. 85.), ^ jednoho na druhé vodí i

pi nesprávném

(t.,

106), j jara

v.

(t.,

v. 118.), s

Neprodajné zhoží), smích (Jak lze znamenitým (epigr.

mu

j

pamti

vyšla

O pvodním

(t.,

trhu se odnesla ztrop si

s každélio

býti v. S^.),

pjka

v. 50.).

pravopise

Hekov pouují

zase

poznámky.

Doba Hekova zpsobu

a doba ješt pozdjší psala po foneticky spojku jeíto: psala etymologicky nesprávné: pedce, ávadcet (místo pedse, dvadset) atd.: tiskhu po našem zpsobu: ježto, pece, dvacet atd. Vše to jsou znaky pravopisu vnjšího, pouze g-rafického.

starším

Vydání mé podává píspvek nikoli k djinám vnjšího eského pravopisu, nýbrž k djinám eské ei. Snažím se tedy zachovati vše, co vyznauje jazykový ráz spisovatelv. LI Heká je to na p. znaný vliv staršího jazyka eského a jeho náeí. Pro stopy lidové mluvy na spisovný jazyk Hekv nemám jiné opory, nežli

e

svého rodného kraje mezi Jiínem a Turnovem, kterou jsem proniknut ješt po desítiletích svého odlouení od ní. Ale mé náeí jest náeí Hekovu, z Dobrušky, tak blízké, že jen málo zjev jím nelze vyložiti. Vše, co osvtluje jazyk básníkv, vložil jsem do poznámek.

XIX

v nejistot jsem byl pi náslovnéni n-. Pravopisem bratrským za doby obrozenské se v ná-

a

ubez rozdílu, se vyslovovalo dlouze nebo krátce (ubatttl) i uab). Není úplné shody mezi výslovností dnešní a výslovností tehdejší náslovného u-. Slovo ústa na p, tehdy jist znlo krátce. Uvádí je Dobrovský v »Lehrgebáude der bohmischen Sprache« (i, vyd,, 1809) jako píklad, že se m (t. j. u krátké) na zaátku píše jako v (vedle nho též: z/mím, na str. i). druhém vydání téhož díla (z r. i8iq) pipomíná, že se nyní na zaátku píše také již u- (jako uprosted nebo na konci). Že by se náslovné u- mlo vyslovovati dlouze, Dobrovský nepedpisuje. Podobn o tom, že by se náslovné v- tlo také dlouze, nic není ani v mluvnici Pelclov (Grundsátze der bohmischen Grammatik, 1795, 2. vyd. 1798), ani v Tomsových praktických knížkách (Ober die Aussprache der echischen Buchstaben, 1801, str. 12, Uber die echische Rechtschreibung).

sloví tisklo

V

Mluvnice Jana Nejedlého (Bóhm. Grammatik, 1804,

str. 9,

Praktische

pozn.

2.

a

Grammatik

str. 59, fiir

§

115.

Deutsche,

a

116.,

str.

8) že se v násloví píše //- jen krátké jako v, ti pak že se vbec rozvádí v au (tehdy vyslovované ou); jen Slováci vyslovují prý je jako dlouhé il. Tehdy se skuten náslovné naše ú- psalo au (=ou), jak o tom svdí souasné slovníky. Ješt Slovník Junginannv má

i

zjevn pedpisuje,

pro náslovné au vtšinu doklad; má však také doklady pro náslovné ú- (v-) dlouhé. Ale ve mluspisovné se ím dál tím zejmji a hojnji uchycuje ú místo ou. Jazykový novotá Karel Ignác Thám v Rohmische Grammatik, 1801, str. 1 1 (v menších poueních o eském právo-

v

XX pisu tuto ást mluvnice doslova opakuje) jediný z tehdejších j^raniniatik rozeznává v náslovném v- (= u) dvojí výslovnost: u krátké a ú dlouhé. Mezi krátkými jest u nho také slovo rsudek, což je dokladem (vedle uvedeného píkladu ísta u Dobrovského), že se náslovné v- ve všech pípadech nevyslovovalo stejn, jako nyní. Tomsa ve spisku Uber die Aussprache der echischen Buchstaben na str. 12 praví: »t)berdies verursacht die Vermischung des u und v im echischen oft eine Zweideutigkeit.« Snad se to netýká délky. Heká zdá se mi pravdpodobné, že náslovné v jest dvojí kvantity: krátké a dlouhé. Nacházíme nejednou vedle sebe v téže básni: z^ad a oiíad (Radji zahvízdl sám), z;dové a owdy (Satyryk v. 134. a 130.) a tak i jinde. Proto vedle krátkého náslovného u- rozeznávám ú- v celku podle naší výslovnosti, protože jsme se v tom mnoho neodchýlili tedy na p. wroda, íírodný, wklad (Bitva u Lipska v. 76.), (Nalezený list v. 2.); v básni Lakomec a

U

;

wedn

marnotrátce v. 6. v Prvotinách 1815 je tištno: 7;rok, ve Zvstovateli 181 7: owrok, lísmšek (Štstí), líinku (ídí-li se svt v. 19.), s /ízkostí

(lovk zstává lovkem), íílisnosti (Dva bái v pozn. d) a j. Slova íísta a íížas

n

rypíši

krátce, protože je Hek, nemaje pro opory lidové, jist asi také tak vyslovoval. Pev nášel-li si tehdejší spisovatel tato slova do živé

ei

ei, nemohl jich vysloviti s náslovnou dvojhláskou (ousta). Slovo úžas nacházím tištno s uV Hekových láncích pozdjších, kdy se náslovné u- psalo jako nyní. Sloviítný (epigr. Muž na holikách)

patrn

je

psáno

podle

mluvnice

XXI Nejedlého; jinde (Jaká ctnost, v pozn.

J.

2.)

je

správn: slovztný.

Za zvláštnost mluvy slova p//jiti a pwjdu;

Hekovy

lze pokládati slova jsou u nho ti-u-; na p. v básni »Jak

ob

štna vždy s krátkým znamenitým býti« píjil ve

lze

v. 38., 44., 45., 49.

v vypzíjeném odvu (Rozjímání v. 59. a j.); jen v epigr. »Žebrota«: vypjíj v Týdenníku 181 6 je patrn upraveno redaktorem Palkoviem. Rovnž: pwjde (ídí-li se svt v. 203.) a j. vždy s -w-. Výklad pro toto psaní nalézáme v živé mluv. V ní se vyslovovalo: piicit, pttáe atd.; Hek pak iní ústupek ei spisovné, že z ní pibral j pjit, pjde. Stejnou oporu asi ml ve psaní imp. nestwj (Opravov. svta v. 119). Podle lidové výslovnosti »dólu« píše také s krátkým -u: dolw, vždy; jen jednou dohí (Jaký to div), patrn zasažením redaktorovým. Podle výslovnosti v náeí spisovatelov jest asi psáno také v«ihled (m. --; ídí-li se svt, pozn. . 41.). a

j.,'

pMJka

ve

v.

50. a

j.,

:

:

Naproti tomu nutno pokládati za chyby jen ojedinlé psaní: politwjte (Smutek), nenavracwj (Jak

lze

nacházeli

znamenitým býti v. 48.), teba bychom píklady pro toto psaní i v knihách

V

jiných imperativech Hek -- nepsal. Masopiíst (Oprav, svta v. 76.) nutno pokládati stejn za chybu tiskovou, protože je opravena jinde (Satyryk v, 48. správné: masopwst); v lidové výslovnosti nemá opory. Zato archaistický tvar zilve (epigr. Jak Sulcius hosti zve) myslím, že tehdy ješt v živé dialektické oporu. starších.

ml

ei

Jako kolísání ve psaní náslovného ou

—

ú,

XXII u vykládám nedslednosti ve psaní pedpony vy: vy-, vý-, vej. U Heká nalézáme psáno: s vejslovnou z^jhradou (Rozjímání . 44.), výše (t., . 96.), veJTOcm (t., . 114), z;ýenost dá a z/ýeným (s -ý-; Oprav, svta v. 25.), ^'ýitek, z^ýhost (Satyryk v. 265., 302.), k -z^ýstraze (ídí-li se svt v. 76.), ^'3;mliiva (Leknutí a smích v. 63.). Nedsledn bývá psáno slovo výborný: 7;3.'borný (Rozjímání . 76., Co je pan starý v. 57., Oprav. svta v, 79. a j.) a ^''ýborn (Satyryk v. 43., Rídí-li se svt v. 102. a j.). Na chyby tiskové nelze v pípadech tak etných pomýšleti. Toto pídavné jméno se v lidu vyslovovalo bylo-li v tehdejší ei lidové vbec obvyklé s -y- (výborný), z mluvy vzdlanc bylo slyšeti výslovnost s -ý-

— —

—

(bylo tu vdomí pvodu výbor). Odtud neustálenost u Heká. Je zajisté pouná a proto jsem ji ponechal. Podobn Hek kolísá mezi výslovností v živé mluv a mezi umlým psaním ve slov zítra (pravopisem bratrským: zýtra); píše

(Nco obyejného

v. 22., v Satyryku v. yy., v téže básni Satyryk hned v následujícím verši (184.): zejtra, zejtek a j. Odchylné psaní v infinitivech odbj/ti (ídí-li se svt v. 209.), ukrj/ti (Bitva u Lipska v. 75.) u Heká bylo by jinak: ukrejt nelze pokládati za chyby tiskové, protože mají oporu v podobném psaní tehdejších grammatik. Na p. Fr. Tomsa »Von den Vorzgen der bóhmischen Sprache«, 1812, str. 17 uí, že se íká: mejt, ale dom^t, být, ale áohyi a j. Grammatickým theoriím odpovídají také infinitivy první tídy: snésti (Oprav, svta v. 52.), podvésti (Na lháe), dovésti (Smíení), nalézti (Touha po štstí v. 3.). Najdeme takové infinitivy s krátkou samohláskou kmenovou nejen

zítra

183.),

ale

:

—

—

XXIII u

Tomsy (Von den

Vorziigen,

str.

nýbrž

17),

Dobrovského (str. 208, 210). Z živé mluvy Hek má slovo: kyž (=- kéž, Rozjímání . i.). K. Ign. Thám tímto slovehi opisuje optativ: kyž volán jsem (Bohm. Gramm., i

v mluvnici

str.

120).

etnjší odchylky od kvantit

samohlásky

-i~

psaní v (i) u

ei

spisovné ve

Heká urovala mluv. Slovo bich,

zpravidla výslovnost v živé u nho asté, bývá psáno s -í-; jen v prvním epigramu Hekov v Sebráních upravil mu patrn redaktor Puchmajer: bich. Slovo ze spisovné ei: bicho (ídí-li se svt v. 171.) psáno s krát-

kou kmenovou samohláskou; bichatý (Na husu v. 3.). I ve slov pivo zní kmenová samohláska u Heká vždy dlouze; na p. nkolikráte v básni »Co jest pan starý«; jediná odchylka (pivo) jde patrn na vrub kor rektor v. Z jiných hívnika (Štstí

v.

14.); stiší

(Opravov. svta v. 82.). alidové samohláska -i-

st ji bývá podle mluvy zkracována; na p. tatiek

(epigr.

Pokik

z

omy-

tatíku (Zbytené leknutí v. 28.), koniek (ep. Nezvyklý k), Kubiek (lovk zstává lovkem), kulišek (Zbytené leknutí v. 15.), Vojtišku (Opravov. svta v. 94., citát, jehož se básník dovolává, má: Vojtíšku); papirník (epigr. Marná schlouba); kidlo (Na husu v. 20.), šidlo (Zbyt. leknutí v. 12.), pi skrovném pijmu (Rozjímání v. 98.), zajic (Zbyt. leknutí v. 23.), sila (Oprav, svta v. 55.); litého dábla (Takhle to máme v. 10.). Snad bylo podle tehdejší živé mluvy spisovatelovy psáno i slovo nizký s -i- (Opravovatelm svta v. 24., Satyryk v. 139.). Ze slolu),

a

:

ves: navštivil (lovk zstává (Štstí), poziskati (Rozjímání

lovkem), v.

yy.).

ziskati

Kolísání

XXIV mezi výslovnosti v ei lidové a mezi eí psanou v nkterých slovesech: spoítat (Jak lze znamenitým býti v. 3.) a poítal (Zbyte. leknuti snad úpravou kor rektorovou), podív. I. a 35. vat (Leknutí a smích v. 68.), povídat (Na husu je

—

v. 12.) a j.

ei

Ze starší spisovné Hek asi pejal délky ve slovech: mílo (ve tvaru jmenném. Živobytí podle svta v. 42.), snad i: sílen (ábel v. 3.), tí sta (ídí-li se svt, pozn. 47.); slova obliej (Rozjímání) a osidla (ídí-li se svt v. 90.) mají doklady také s krátkým -i-. Podle souasného zvyku spisovné jest asi psáno slovo: libost (epigr. Skrbec, Petvaování v. 3.) i: libuje (Rozjímání

ei

v. 125.).

Zmladí (Plá mladé vdovy

rodu; bývalo za doby

Hekovy

v. ii.) je žen. dosti obvyklé.

ei

živé je psáno slovo rádní (Satyr. Slovo švarný vyškytá se u Heká s -aj.). podle ei spisovné: švarný (Na husu v. 6., ídí-li se svt v. 165., Satyr. v. 32. a j.), jindy podle výslovnosti v náeí: švárné (epigr. Pátelé,

Podle

v. 147.

a

Rozjímání . 69. a j.). asté slovo vaek bývá Heká vždy psáno s -a- (na vaku, Takhle to máme v. 19., Jak lze znamenitým býti v. 4., v. 31. a j.), nevím, zda vlivem básníkova náeí nebo u

jeho individuální výslovností.

Práv

tak nezdají

pouhé chyby tiskové ve slovech mrákotou (Satyr. v. 314.), opravcem (t., v. 262.); zato krma (Pokik z omylu) jest asi tisková chyba, ježto jinde bývá: krmá (Co jest pan se

mi

býti

starý v. 41., 50. a

pevládá ve psaní nkterých nkolikrát (Bitva u Lipska jinde astji), jen jednou však podle spisovné Vliv

slov:, i

ei

j.).

kokbka

živé

—

XXV mluvy: od kolí^bky (ídí-li se svt v. 13., ale obecné jinde bývá zpravidla psáno: kokbka). mluv zní: kolibka. Podle obecné výslovnosti je psáno: svvolný (Pochlebenství v. 12.). Podle dialektického chleba Hek píše i nominativ: chkb (Utšení v. 4. a j. vždy), áeši (ídí-li se svt

V

lí^to (Satyryk v. 119.), 1^'ží (Plá mladé vdovy v. 30., Satyryk v. 37.). Jinak nenstálenost v pedložce dle, kterou podle živé mluvy píše krátce (Jak v Cechách), podle tehdejší mluvy spisovné však také s dlouhým -é: d\é stíbrné váhy (Štstí), vedl^ práva (Lakomec a marnotrátce v. 47.). Práv tak: prv^ (Rozjímání . 69., Sebr. dom. prost. v. 21.); prv^ (Oprav, svta v. 120., Dobré pipom. . 8.). Nejprve bývá vždy s -é. Jedno b^re (ídí-li se svt v. 96., ale tamže v. 114.: b^re) proti etným dokladm s -é-: bére; jednou bru). Ve slovech srdeko a sluneko bývá kolísání, jako je máme posud v ei spisovné; srdí?ko (Zbytené leknutí v. 13.), srdeko (Bitva u Lipska v. 70., epigr. Pátelé a j.); sluneko (Leknutí a smích v. 20., Spokojenost v, 2. a 16.); sluneko (Jak lze znám. býti v. 12., ídí-li se svt

v. 81.),

i

v. I37-);

_

.

jehož nedovedu vysvtliti, zname»Satynáme ve slov lék a jeho odvozeninách. ryku« ve v. 193. 221. teme tikrát l^k, dvakrát Ik, kiti (vždy) tikrát, ale l^ka a lí?kaství vždy s -é-, jednou lékaské. Totéž kolísání ve kvantit kmenové samohlásky objevuje se i v jiobecné mluv tehdy tato slova ných básních. asi sotva mla oporu (íkalo se medycina nebo meducina a dochtor nebo doktor. Slovo lík v obecné mluv vzniklo snad vlivem knižním v novjší dob). Kolísání ponechávám ve vydání. Kolísání,

—

V

V

XXVI Kolísání mezi literární tradicí a mezi živou je ve slov nevyhnuteí//n (ídí-li se svt v. 93.), o tyi verše dále: nevyhnute/né. Rozhodoval tu rythmus. Hek podává nám píspvek k výslovnosti -/ a - u ženských podstatných jmen. Píše chut (Rídí-li se svt . 53., Satyr. v. 78. a j.), ale i chu (Takhle to máme v. 51., Dva rybái, pozn. e), si/ka (Dobré pipomenutí . 43.); peruf (ídí-li

mluvou

se

svt .

30.), labuf (Satyr, v. 81.).

Mkení

-f

pedcházející souhláskou, jako vlas (Na téhož [Poláka]) sluší asi pokládati za zvláštnost Prvotin, za kterou se tam píležit pimlouval Ant. s

Marek. Ale Hek píše také snad podle svého náeí odpoví/ (nadpis epigramu; dále v epigr. Láska a pátelství, snad i v Prvotinách 1816, str. 229: »Odpoví/ na chloubu«), pípovr/ (epigr. Vydavateli na praenumerací), elet/ (Jaký to div, ídí-li se svt v. 28.), ale ele (Dobré pipomenutí . 15., 27. a 35.). Snad nemá se pokládati za chybu tiskovou ani: zed (ídí-li se svt . 25.). Námstka jenž a spojka an v ustrnulém absolutním tvaru nomin. jednot, muž. rodu pro všecky rody i ísla byly v tehdejším spisovném jazyce napoád bžné.

Od

originálu se

znan

odchyluji v užívání

znamének rozdlovaích. Kritické vydání nemže podávati látku pro djiny rozdlovaích znamének.

Hek

podle zvyku tehdejšího klade vždy

ped

árky

spojkami vt sluovacích (a, i, ani, nebo, ili), nýbrž i ped spojkami, sluujícími stejnorodé leny vty; na p.: Svtlo života hasnejen

XXVII a šediny hlavy k zemi se klon jí (Poznání v. 2.^3.), smál se, a poradil otci (epigr. Laciná uenost); teplické mísy, a dbán (Pátelé), nákladný odv, a pyšný (Jak slávy dojdem v. 5.); hlav je zrak, i sluch, i ich, výmluva také (Satyryk v. 129.); kteí (lidé) ni i íst, ani psát, ani moude si spoítat znají (Jak

ne

již,

sebe

samého

mj

V

znamenitým býti v. 3.) jestli t as, nebo zisk, nebo píhoda postaví v spolku s bohatými (t., v. 29.) a j. v. V poznámkách neuvádím, že jsou árky v podobných spojeních vypuštny, protože by lze

;

poznámkám nebylo konce. Staí zajisté toto úhrnné pipomenutí. V poznámkách kladu zvláštní užívání árek, jež jsou v mém vydání vypuštny; jako: Hlava, jakožto pán, má pod sebou tlesné oudy (Satyryk v. 130.), Dti, zpsobem svým, jen dtinskou hledají híku (t., v. 52.), onde škaredí, a co mumlavý nedvd, stará bruí dvka (Rozjímání

-

94;) a

j.

Jinde zase odchyln od naší interpunkce árek nebývá; na p. Tlesné vznešení má, ach nejednou, chatrnou duši (Satyryk v. 150.), blázen neholeny, bláznem nevolí slouti (Nco obyejného v. 29.), cesta jest blízká, jako vidíme k nešlechetnosti (ídí-li se svt v. 53.), všecko co jest, že tu (t., v. 70. ped relativním co zpravidla bez árky). Jinak Hek velmi rád užívá dvojteky, zejména ped nepímou, se spojkou že v ele, ale i jinde; na p, Kdo jen koli pohledí, snadno pozná: že se nemá lakomec eho báti (Lakomec a marnotrátce v. 9.) a j. ji bývá u Heká též stedník, kde by nám staila árka nebo kde by:

v

—

eí

:

ast

chom

zase položili teku. Otazník dává spisovatel

XXVIII náš zpravidla dovnit souvtí, za ást vty, na níž draz otázkový. Kde bylo potebí odchylek v takovýchto pípadech, vytýkal jsem je v po-

je

známkách. Oddíl »Poznámky« má ovšem ráz filologický, jako vydání samo. Jiný tená nežli filoloj^ si z hojného materiálu poznámkového vybere jen výklady vcné. Toto kritické vydání chtlo by získati tenástvo co nejširší. Srdené díky vzdávám pp. dvo. radovi Královi a prof. Zubatému za ochotné rady a pispní v odborných vcech filologických; svému bratru Aloisovi,

c.

k. financ, radovi,

za

úinnou pomoc

pi korrektue.

V

Praze v prosinci 1916. Jan Jakubec.

'\

EPIGRAMY

Bich

a hích.

(Puchmajerovo Sebráni básní

a

zpv

I,

1795, str. 32.)

Skrze lidský bich pošel

dobe

mnohý hích; tedy od

bicha

vzato jest jméno hícha.

Skrbec. (Puchmajerovo Sebrání básní

a

zpv

I,

1795, str. 46.)

Skrbci jakémus se zdálo,

že

jest stkvostné

na

nž penz

hody

strojil,

svých nemálo

pes svou libost vynaložil. Ráno vstana rmoutil se a až

i

dsil,

z té tžkosti se obsil.

Divná zvda. (Vídefi.

27.

bezna, .

25, str.

195.)

kdos cht, jak by mu asi to slušelo, když k zrcadlu, zamk oi, chvíli tak u nho ležel.

Zvdti lehl si

noviny i3i3 z

spi,

Laciná uenost. (Prvotiny 1813,

Kubíek

list

XVI.,

str.

62.)

umní velmi nebo ekl: že ho studye tisíce stály. Slyše to kmotr, se smál a poradil schlubnému otci:

dosplý

ujišoval, že syn jeho v

jest,

jestliže

lovka. má,

jenž za tolik

chtl by

mu

bral, že ta

aby

dát,

umní pl

sta

smotlacha nestojí za

víc.

Pátelé. (Prvotiny 1813, Sešli se

pátelé kdes, aby

Teplické mísy a

šetrn souseda

Hoelo! Však

dbán

ctil,

list

XVII.,

kvasili.

67.)

Byla tu radost.

se vespolek stídaly.

Každý

nebo srdeko hoelo vínem.

že druhého dne se vyspali z vína,

ustydlo srdce, a když se potkali,

krásnou vydali

str.

e,

byli švární

studen dvorn

—

než nebylo vína.

Poznání sebe samého. (Dlé Seneky.)

(Prvotiny 1813,

list

XX.,

str.

78.)

V

tichosti uplyne vk a hodina smrti se loudí, svtlo života hasne již a šediny hlavy k zemi se klonjí; zná ale nikdo chudého nechce, jediné on sebe sám. Tam leží nemocný bohá,

—

navzdory vku však neb zmaené životní síle lékae ku pomoci hned svolali báli se smrti. Musil zemíti, s tím však rozdílem, jeho že všickni znali; však on sebe, co živ byl, dokonce neznal.

—

Na

zpvaku.

hezkou, ale špatnou (Prvotiny 1813,

Cokoli na

tob

XXII.,

list

samému ranní

jen k

jest,

Srdce mládenc, však ucho

Na '(Prvotiny 1813,

str. 86.)

i

slouží.

poraníš všech.

lékae. XXVÍII.,

list

str.

112.)

Pro

si léka Myl na sob tak mnoho zakládá? Myl v nenávisti jest u sprostých lidí; nebo zraku jest dvojího, dvojích ust. tomu ho pejchy duch a žádost oslavy bodla. Však aby náhradu ml, sebe si zamiloval.

Celitel

i

i

K

—

S chlubný (Prvotiny 1813,

Kdes

mj,

byl, píteli

»Krále vítat jsem

Mže-li žádost

cti

šel krále vítat. list XXIX., str. 116.)

tak

šel; ale

smutn a trudn že kráíš? se mne nezeptal: Kdo si?« —

on

chlubná se potrestat více?

Hrdý ech. (Prvotiny 1813,

Správce Mnohorád

písa

složil,

ml

neb byl v

list

XXXII.,

str.

132.)

e k svým poddaným,

eském

již

zbhlý; proež dí: »Jsem hrdý proto, že echem mohu se jmenovat. « Což poklasný zaslechna, smál

Pravda Zdaliž

že, dí, spí

nemáme

dobe po esku,

pije a jídá!

tak hodných vlastenc více?

Sebr.iné spisy Ff. VI. Helca,

I.

mu

jazyku málo

— 3

—

se.

lovk

zstává lovkem.

(Prvotiny 1813,

Vera

navštívil

Bolesti není,

sob

le

str.

138.)

m,

pérem že zlostn sem praštil. mne, an hojnými dvody pravil:

rozbolel zub

Mudrák

XXXIV.,

list

té,

kteréžto obrazotvornost

vymyslí; vše že bývá na

svt

zdání.

Nemaje sluchu zub, pec pi tom mudení bolel. Mudroch to znamenaje, v tak nemírné smáni se vydal spící

že pes se ze spaní tvrdého protrhna, vskoil

smjícímu »Aj

!

se

do noh, až ten

— mu dím — vždy

le již smyslí Tžko, odpovdl, jest ze

bolesti není,

výkik. pouhé mámení! vte,

jest s úzkostí

jest to

obrazotvornost.

si

sebe

lovka

svléci!

—

Jak slávy dojdem? (Prvotiny 1813,

Píteli! rad, co došli,

nebo

máme

list

XXXV.,

uinit,

str.

144.)

abychom slávy

nás dokonce nevšímají?

si

by neznal. Feryna odpovdl: Vezmi si paruku dnes, veliké jméno si kup, mj nákladný odv a pyšný: budou t panákem jmenovat po všecken as.

Jiný se slaví a

ctí,

ale nás jako nikdo

Na novináe. (Prvotiny 1813,

Když tu noviny

tvé,

XXXXII.,

list

mám

zlehuješ na papíe; nebo

zlost, že

jestli ji

str.

171.)

protivnou stranu

pemohou

naši,

všecka je pomine est, když zniili churého zhoubce.

Radji mužn ho

stav,

aby vítzství zvtšilo slávu.

Oky (Prvotiny 1813,

(Brejle). XXXXITI.,

list

174 n.)

str.

Na svém komorníku zakládal si Ledabyl hrab. Komorník dobrý a zrak ml, pece bíledné brejle na nose ml. I ptal se tu sedlák souseda svého: k

emu

brejle

by

ty,

jsa zraku zdravého, nosil?

Kmotr mu odpovdl: »Sob komorník nenosí k vli brejlí; nevidíš však, že mu hrab dovru celou dal, že bez nho nic, by dosti maliko bylo, neuiní?

— Vždy má ty brejle na nose proto:

as hrabti nasadit mohl. zrakem svým že pánové neádi hledí.

aby je v pohodlný

Vždy

víš,

Paení komu zdrávo ? (Prvotiny 1813,

Plate

lidé!

list

XXXXV.,

str.

183.)

stn! Chudas Léka ale že mu kázal

Sulcius

tuze trpí na hlavu.

velmi tší; povídá,

paení

dáti.

—

medle paení? Co se v zim, v pustém ase, lepšího když tu není,

»Co

je

skotm, bravm,

teplého dává.

Tím

se

pozdraví Sulcík.« 3*

Na (Prvotiny 1813,

Zdirad v

Jestli

asem

je-li

ím

Zdirada. XXXXV.,

str.

list

poli je,

se koli obírá,

me

ho

umny

v pokoji,

jenom

184.)

krásí,

ctí;

vlasti

prospti žádá.

Na (Prvotiny 1813,

Veliký

muž

téhož. XXXXV.,

list

jest ten, jenž vlasti se

na sebe zapomíná, když vlast slávy a

když

184.)

odevzdal všecek,

na mysl vstoupí;

krom skutk prospšných vlasti, hrdinu me okrášlí a obvine vncem,

cti

ale

mu

str.

nezná,

který krásnoruké tak

vábn

uvily

umky,

více než hrdina jest, neb vlasti se odevzdal všecek.

Ženní. (Prvotiny 1813,

Jakýsi

mudec

vzal

Byl tázán, co velký že

jest, tato

si

list

XXXXVII.,

str.

198.)

ženku, co paleek malou.

tím skrovnikým ženidlem chce; spež divná že je. Na to se ozval:

s

»Kdo má vc mít

zlou,

nejmenší vybere

si.«

Vydavateli na prenumerací. (Krameriusovy Vlastenské noviny 181 5,

Šest set a

»Lehko

tyicet pt sem

je peníze brát, ale

slíbil

vydati

pípovd

str. 6.)

arch!

splniti

—

tžko.

Antiprenumerárius.

Zastaralá nemoc. (Vlastenské noviny 1815,

Škrampa

je

doktora kus;

»Trpí jen na hlavu. «

i

list

ptám

Tu chybu

Moudré

3.,

se ho: Sulcius

v kolébce

již

list 3.,

str.

—

Tenkrát promluvil Sulcík moude! chuas namluví jindy, povždy ale

15.)

Dost se

asem.

Prstynkv.

(Vlastenské noviny 1815,

Hájem Prstýnek

stn?

ml.

— Bývá stízlivý

Zpv

15.)

slovo.

(Vlastenské noviny 1815,

za smích pijali jeho slova!

str.

list 3.,

str.

16.)

jda hulákal veselé písn;

stromem hned v hoký se uvrhl plá. však jemu sedlák povdl sprosté: Diví se Prstýnek; jako Vy. Osel nebožtík mj zpíval mi tak

sedlák pod

—

—

Pokik

z omylu.

(Vlastenské noviny 1815,

V

hospod

list

3.,

str.

16.)

povstal kik, že by v pivnici hoelo,

sám

krmá

konvemi pospíchal tam. 13ceruška krotila lid. nebo pravila: Tatíek vodou ohn nehasí; vždy do sudu pilévá jen.

protože dychtiv

s

-^

10

Zisk. (Vlastenské noviny 1815,

Kdyby co

nebylo

lidu,

list

str.

16.)

kterýž všecko,

mu povsí

ml

na nos, vážn nosí, by podvodník mnohý ze své šalby malého zisku.

Na

tlachala.

(Vlastenské noviny 181 5,

Za

3.,

celý den, co

ti

z ust slov

list 4., str. 20.)

vypadne, marných a lehkých!

Lépe

je

mleti, než tlachati bez rozumu.

Povýšenému

slamotrusovi.

(Vlastenské noviny 1815,

Šeptal

si

;

pro ?

Pánm

—

— Žes malikým

písluší

e,

list 4.,

str.

byl. Již

chudin mlení

20.)

ryn si poni

I

jen.

Podivná otázka. (Vlastenské noviny 1815,

Mám-li

list

5.,

pro nelze mi chu v sob se

se vrátného ptát:

»Píteli! vrátného

st. 23.)

na Parnas vstoupit: založila.

Peklo. (Vlastenské noviny 1815,

list

5.,

str. 24.)

nám dost asto se ze srdce svdomí nepokojné má u sebe skutené peklo.

Traplivé myšlení

prejští;

II

Utšení. (Vlastenské noviny 1815, Hst

C

str.

5.,

24.)

echové naíkají, že hyne mateský jazyk.

Marný

to

kik!

— Vždy

echové neumí esky?

slavní a velicí

žijí.

Který by slavný pán sml íci: že Vždy by se eský mu chleb i v žaludku zprotivil zrádn.

Sedlák u malíe. (Vlastenské noviny 1815,

list

str.

5.,

24.)

Pišel k malíi sedlák, s pláem prose, by mu maloval syna, an jsa vloni v krutém postaven boji, smrtí ctnou co hrdina klesl.

Ml že

dva tenkého plátna

si

lehce

lokte, mysle,

— jako se asto stává — malí pomže

z nouze,

ek:

a

nohy

viseji dolu.

Pro

dívka plakala.

(Vlastenské noviny 1815,

Dívka roztomilá!

rci,

pro

list

6.,

str.

26.)

jen stále tu pláeš?

»Jak bych neplakala, když žádný se

nesmje na mnel«

_

12

Jak

asu

užiti,

(Vlastenské noviny 1815,

list 6.,

str.

Když

se modlívá Vojtch, chodí ped by ho vidH Hdé. »Šetí asu.« Když pak hešívá doma, hledá kouty,

26.)

dm,

»Užívá asu.«

Nadl Pán Bh! (Vlastenské noviny 1815,

Sebí pivítal

mu

str.

26.)

mu

ho dvorn, kázav posadit. Host však temným hlasem almužny žebral.

nese peníze; se

hosta, mysle, že

list 6.,

ctil

Šebí lakomý sebou

trhl;

jina

mluvil; stolici na své místo stril,

rejstík zahodil, hostu prav: by ho

nadlil Pán

Bh.

Jak Sulcius hosti zve. (Vlastenské noviny 1815,

list

7.,

str.

30.)

Stanislav a Sulcius.

Sulcius Stanislava, když spolu se svadili, nutil,

aby stoloval Sul.

Bud

Stan. Jak

s

ním, pak do své osady

jak bud, ty dnes tady

mám

táhl.

obdem

zstati musíš!

zstati zde, když vím, že se horšíte

pa mne.

13 Sul.

By

sme

se servali zas,

vždy

má:

pro Sulcia pozná ten, kdo

nemusi

lidé to

Stan. (po stran:) Dvojitý obliej

lidi

nm

bezdky pi

vdt.

ten pro sebe, jiný!

se trápí.

Smutek. (Vlastenské noviny 1815,

Jaroše politujte!

erná »Tvá

—

list

10.,

str. 47.)

Hle, jak jest obleen v smutek!

smrtedlní jest barva po celém tle.

však ervená se a oko se smje. «

Slovo pošetilé!

Co

z

toho?

—

vždy svt jen povrchn soudí. smj; vždy v šatstvu t zastoupí

Chceš-li se smát, se

smutek.

Párek. (Vlastenské noviny 1815,

list

16.,

str.

74

n.)

mnoho mladému pánu si z moudrého injí šašky. asto mladiký pán aby dosvdil vznešenost rodu sluhovi lál, že by nevdl, jak má sloužiti pánm. Komorník trplivý vždy moudrý se zpozdilým Radimil,

sloužil.

moudrý muž,

Svt tomu

let

chce, že

— —

—

—

vyhne k svému potšení šel k mistru, an pracuje v ezb, prose ho, aby mu panáka jen malého, jenž by podobu blázna ml, rád zhotovil. ekl mu ezbá: Musíte íci, co s ním, bych vyhovl ohledu práce. Jednoho doma již mám, (vece) zdá se mi, aby byl párek.

14

Au

a Ou.

(Vlastenské noviny 1815,

— co

Ou. Ubohé Au!

si

list

str. 98.)

22.,

provinilo, že

t

svrhli

Au.

(s

ousmškem:) Kídlem

v starosti ?

jediný brk smí-li se nazývati ? ? ?

Smíení. (Vlastenské noviny 1815,

list 22.,

Timokratem* že se smíili, jeden bez druhého nemohl dovésti vc. l'rotesil s

str. 98.)

stalo se proto:

Antisulcius.

Potšení. (Vlastenské noviny 1815,

Nezlob

Vždy

se,

píteli

není

s to,

mj,

aby

že

znal,

list 22., str. 98.)-

—

t

nechtl Sulcius chválit! co je poctivým lovkem býti.

Nedoslechnutí. (Vlastenské noviny 1815,

Šel

sem po trhu hned ;

se tu

»Viz, dí mi, veliký pán jak

kdokoli pohledí

Každá velká Dva

list

33., str.

pivine Šprymorod ke

ped domem vysokým

na, užasne

vc

141.)

a zstane státi. hned lidem do oí padá.«

nešlechetnici.

Viz Teleni, kn.

13.

mn. stojí;

15

Byl sem zamyšlený, že co povídal, sotva sem

mi

vdl;

vysokém cos stavení pravil. Studen promluvil sem Však vysoké místeko zídka

jen se

zdálo, že o

:

by by i dosti se pyšnilo, mívá. Dal se mi do smíchu, ka: »Ten pán jest veliký,

trefné osady,

praví m.«

Chyba

je,

však nájemník z mozku na jazyk sedá.

Nezvyklý (Vlastenské noviny 1815,

Rytí Konopás cht který co

svíka

k. list 44.,

str.

k,

na na zadních

vyjeti, vstupoval

mu

se

zpíraje,

l^opelka okolo jdouc, se smála;

mj

Nezvykl koníek

i

192.)

vece

jí

stál.

rytí:

nositi tak, jako váš.

Odpovd. (Prvotiny 1815,

Dobrý

píteli!

chválit.

vz,

že

Píiny mám,

list

t

19.

a

20.,

str.

nemohu, jako

122.)

si

žádal,

jak krátce je uslyšíš, statné:

—

trudného pocení tu bylo potebí, prvé než chvály jež bych íci sml a se pitom v posmchu nerdl

—

ze skutk, bu jednání celého života tvého nkteré nalezl sem. Však slabiky rovnaje, mnoho sem jich opovrh, ka: že se nehodí v slabikomr mj. i

i

Víš-li o

jiném kde,

bž

tam, snad vyslyší tebe.

i6

Všelijací blázni, (Prvotiny 1815,

list

Krásná hledla hlava na

ni

pro

150.)

z okna; z duli

Rád bys vdl,

hledli zase. to

str.

25.,

hlední na se?

—

»Blázen hledá

vtšího blázna.

Vrchnost. (Prvotiny 1815,

Vrchnost vrchností

jest,

.

41.,

str.

248)

aby vrchními stkvla se skutky,

ctností krásila ctnost a

pomocí prospla umkám.

Nejednou bez pomoci jak ctnost, tak umna zemdlí; Bohu rovným se zdá, kdo prospje dokonalostí. Druhdy se s úsilím zlost tak marná dobude sotn, ježto by umny ctné tak snadn se zvelebit mohly Na as pohodlí jest, však umny zstanou !

!

—

vn.

Dvoané. (Prvotiny 1815,

list

53.,

str.

332.)

Drahému podobni jsou jen kamení dvoané, kteíž bleskem svým mdlý zrak všudy temní a tvrdostí pedi.

Rychlá zvda. (Prvotiny 1815,

Cožkoli nového v Paíži

emu

se divíte?

—

str.

jest, zví

332.)

Hovora

vždy ucho tam

rychle.

ziistavil své.

17

Falešník penz. (Prvotiny 1815,

skuten

i

byl,

332.)

dív roku bohatý

Žid se tu vychloubal, že

Byl by

str.

ped asem

však

Promny

str. 332-)

Midas, cokoli do rukou vzal, hned

naopak jde: nebo zlatem

to

opratí sešel.

svta.

(Prvotiny 1815,

Nyní

bude.

se

zmnno"

v

zlato.

zpotvoí ruce.

Potu tváe jak rozumti. (Prvotiny 1815,

V

potu tváe že strejc

míjžete

viti

mn:

333.)

tu Fejfara

dobude chleb svj,

nebo celý den v kuželky hraje,

dveky

po

Druhdy

se klopotou

dvoe

si

str.

rád prohání a na koních jezdí.

tvá,

i

druhdy

se zapotí tlo.

Spravedlnost. (Prvotiny 1815,

str. 333.)

—

Šátkem spravedlnost na má zavázané oi ? Nkde by snad bylo lip, aby pouze jí svázali ruce.

Na

lháe.

(Prvotiny 1815,

Lži, jak

Todvcsti

kdy

se

ti

chce a

t

str.

333.)

nuzná poteba nutí!

nemžeš mne, le kdyby

si

—

povídal pravdu.

i8

_ Náhrobek. (Prvotiny 1815,

Byl živ tyicet

na

svt

byl,

let,

str.

333.)

však rádi ho pohbili vera:

rád jedl a

pil,

spal

—

konen

unireV

Vetení se v úad. (Prvotiny 1815,

Bohem nijak

si

se

str.

zaíkal Sulcius náš, že

neubhal.

333.)

úadu

svého

Vidy zemplaz nemže

bhat.

Vnit a zevnit. (Prvotiny 1815,

Aby

se okrášlil, vece Sulcius

Bh

vidí

vnitnosti mé!

—

str.

333.)

sprostému lidu:

Však zevnitn není

co

vidt.

Zvon. (Prvotiny 1815,

str.

333.)

Sulcius ujišoval, že jsou jako zvon jeho slova.

Tenkrát nemluví

lež,

Nemožné (Prvotiny

1816,

vždy

pátelství. list

18.,

str.

Filokles Sulciovi že je pítelem, díš?

Kdo jemu pítelem

jest,

na strany dv.

bije

143.)

— Není možná!!

ten jist se protiví

bohm.

19

asy mní.

Jak se

(Prvotiny i8l6,

Osel

Byleam

list

26.,

206.)

str.

že promluvil, jaký to div byl!

Dnes mluví nkterý

však nikdo se nediví jemu.

víc,

Na pana

****

(Prvotiny 1816,

v

str.

****. 206.)

'Hovora prostým byv, jen prost se jmenoval všudy.

Pánem uinn

jsa,

výteným mudrochem

Odpovd (Prvotiny

jest.

na schloubu.

1816,

list

29.,

»Hloupý pominul den, a svtlo se Kdokoli na bicho tvé pohledí,

Domácí prostedek

229.)

str.

zjevilo

uví

moudré !«

hned.

proti traplivé milosti.

(Prvotiny 1816,

str.

229.)

Vezmi si nejstarší, kde jen nalezneš, svraskalou babu, chromou a hrbatou, jíž by se potek z kukadel prejštil, pookus maliko, hned

se tu traplivé milosti zprostíš.

Nota bene: probatum

est.

Dobrý zpvák. (Prvotiny 1816,

Zpvák dobe

í

chléb

se

jí,

str.

229.)

má, když zpívá pánovou notou: toho

má písn

i

zpívati rád.

20 •

V

Skudlivcovo cvrení. (Prvotiny 1816,

Slyšel

sem škudlivce

lhát a se

str.

230.)

dvoiti obrazem pravdy.

sob

Škudlivec, pravda a ctnost jak

se rovnati

mohou? Zprvu

mírn

Cvrením

ml, pak o

se

krátí

si

as

i

Nemocný (Prvotiny 1816,

Tak

ktném

druhdy

si

vychladí

žlu

svou.

škudlivec. list

32., str.

255.)

vycvrel dnes, že hlava chudasa bolí! Každé peinní tresce se následkem svým. se tu

(Prvotiny 1816,

—

pohanu cvrel.

list

34.,

str.

—

272.)

Hrubiáne! zda mníš, že je pro svt Sulcius stvoen? Svt jen pro nho jest i všeliké pohodlí svta. Kdo tomu odpírá, toho Popelka pantoflem tresce; kdo pak pantofle ctí, ten ekne, co pantofle hodno.

Na

známého.

(Prvotiny 1816,

Lehkého svdomí

mu uvil

byl,

—

list

39-,

str.

310.)

jak vidíme, Šidomil vždycky;

vždy na prsa udeil pstí; dýchal, kudy jen šel, nebo jádra tu nebylo v prsou, protože souchotiny se i strojily sthovat dále. aby

lid,

21

Svdomí l)y

pstí ho

i

když

nešlechetné, bil,

Sidomil piln se

Láska k

pes moc

se tu

vle

svt

Úad

umní

a

ubiti

mlo.

astji od žaludka pochází.

(Prvotiny 1816,

Cožkoli na

bére,

udrží v zvyku.

však právo ho

bil;

vlasti

mu pohromu

sídlo

list

str.

310.)

samotným žaludkem

jen

jest,

39.,

stojí;

vše v žaludku založeno.

a služby ctné, pak cokoli

lovka

krásí,

dobe se má. pojednou hodnosti došel. Žaludek pední je host!

jediné prospje, když žaludek

Kloužek na slovo »Získala

»Vždy sme

vzat, že tak

pi tom

vlast ?«

dovili, že

se

Kloužek pemilou

se

—

Kloužek propjí

vlasti ?«

vlast v žaludku založil svém.

Laudon. (Prvotiny 1816,

list

39.,

str.

311.)

Marie Terezie, když vrah se jí do zem tlail, Laudona, zdaž si zhoubce vypudit troufá. Laudon, zkušený rek, dí královn svobodn takto: ptala se

»Na péi

žaludek

Pízvuná

mj,

otázka

tm,

(Prvotiny 1816,

Jak

mám psát

:

já zmužile

list

Konopišti,

slovo-li zdyšti chceš, dej

i

jenž

pipravím

srdce.

pízvuku nešetí.

69. a 70., str. 537.)

v Konopišti

pední

slabice

?

—

I dí

mistr

pízvuk.

Žerotín z Dohrovice. Sebrané spisy Fr.

VI.

Heká,

I.

4

22

Komu

platí

(Prvotiny 1816,

Statený

pizvuk. str,

Agamemnon

537

—

8.)

jak rychle se do eských básní

dostal,

hned jeho jme jsou na prsty mriH. Jedni

vážíce ctnost tak slavného hrdiny

—

pro pohodlí však své, jme na prahu

Pizvuk pravidlem

jest

pízvun

psali;

zkrátili druzí.

— když hodí

se

na prsty voln.

Lidská kapitola. (Palkoviv Týdenník

1816,

.

29, str. 447.)

Lidské živobytí jen pirovnej veliké knize: mladost

pedmluvou

jest,

ostatní kapitolou.

»Pedmluva však schlubná tenáe Pedmluvu snáze jest psát, nežli

i

oklame asto !«

tu kapitolu.

Žebrota. (Palkoviv Týdenník Poctivost Žebrotou

šla,

1816,

.

<

29, str. 447.)

a nedošla almužny nikde;

Šalba se smála a dí: Tobolku

vypj

si

mou.

Neprodajné zboží. (Palkoviv Týdenník

Na

trhu sešla se ctnost

s

1816,

.

tak

drobným

'

zboží se vyprodalo; ctnost

s

29, str. 447.)

a chatrném zbožím

trhu se odnesla

—

zpátkem.

23

Opatrný vela. (Palkoviv Týdenník Mluví-li Sulcius kdy,

vela

lže,

.

1816,

29, str. 448.)

mu

až se

od huby kouí:

kouiti má, když žahadel báti se musí.

Novotnost. (Palkoviv Týdenník

1816,

.

29, str. 448.)

— Snad má;

»Má-li co nového svt?«

nebo zhusta jest novin,

ježto se v

nový

i

prachstarý kroj, ba

i

v mumreji

tlaí.

Brzké navrácení. (Palkoviv Týdenník

Do Vídn

šels a již

Byl tudy,

ml

tudy jsi?

1816,

.

29, str. 448.)

— vždy Vídané eknou:

dudy, však

Nebezpená

nám

ani nezapískal.

násada.

(Kniha zlatá neb Nový zvstovatel 1817,

Obilník v

Sousedé

díl

i.,

str. 46.)

dom

radili

svém ml myŠí, až hrozno mu bylo. mu, aby si velikou nasadil myš, jenž

slov tu nmecká, že Uinil tak; i stalo se

mu brzyko tak,

Muž na

však

—

Statek rozmrhal

svj

i

jest,

o

litoval také.

holikách.

(Rozmanitosti 1817 C,

mužem slovutným

vyžene všecky.

jmní

nebo o

str. 89.)

pipravil

nm

jiné;,

se roznese 4*

povst.

24

Myšlení u hrobu pítele. (Rozmanitosti 1817 C,

Pokojn odpoíváš

U

a strast

t

str. 89.)

tu netlaí

svtská!

—

Boha v pokoji jsi, na svt nikoli však, ad, tvou hrobník vyvrhne lebku,

Pijde-li na tebe

aby

si

na místo tvé jiného položil

zas.

Rozdíl ve svdomí. (Rozmanitosti 1818 N,

str. 92.)

do svta mít, tedy znej, že je svdomí dvojí jedno pro veejnost, pak druhé, co soukrom jedná.

Chceš-li se

Klenot (Rozmanitosti 1818 N,

lovku

nejdražšího co je na

Cest když se ctností

Jak

jest,

str. 92.)

svt? povz k ní se

i

mi, prosím.

ve skutcích zná.

to bývá.

(Rozmanitosti 1818 N,

str.

93.)

astji svt, co tu veejn ctí, dá soukrom v posmch: pro svt na oko jsme, pro sebe v soukromí však.

Náhrobek. (Rozmanitosti 1818 N,

Leží tu dstojný pán; však o

Lid jen povídá,

str.

nm

93.)

se

pt tžkých cent

nedoteš nikde. že vážil.

25

Hlas a ohlas. (Rozmanitosti 1818 N,

Lépe

nmým

být, než

str.

93.)

blázniv mluviti asem:

lehce se výpusti hlas, však

mrzut

ozve se ohlas.

Pátelství. (Rozmanitosti 1818 N,

Pitel pítelem

jest,

str. 93.)

když šeti, co pitele hodno: tím, stromu ím koeny jsou.

upímnost pátelství

Svtský bh. (Rozmanitosti 1818 N,

Dobrého

lovka

str. 93.)

nalezneš snáz, aby

vyhovl zlému,

než aby nešlechetník dobrému vyrozuml.

Vezdejší hra. (Rozmanitosti 1818 N,

Svt

str. 94.)

jen karbanem jest, kde sázejí všelicí hrái; kdo svj vydobyl zisk, ostatním vysmje se.

Nebezpené ueni. (Rozmanitosti 1818 N,

Neumt

lépe je

nám, než uit

Dáme-li dítti nž,

snadn

str.

se s i

94.)

nebezpeenstvím.

poeže

se.

26

Jak se kdo vyzradí. (Rozmanitosti 1818 N,

Všecko, co Cest

mé

píši,

str.

94.)

že jen, tak mníš, jest o

zkušenosti, však

kdo, byv nejmenován, se

jeho že dotkla se

e,

však kdo lépe se zná,

ten i

tob psáno?

hloup

slušn

se vyzradí s barvou;

hlásí se

k svému.

Pro množství tžko uhodnout. (Vlast,

Šebíka na

noviny z

11.

dubna

ostatek jsouc

kamen

s

1818, list

15.,

str. 60.)

jinými u veselosti,

sob navšela. Divícím pravila, tím že ji laskavý obdail manžel; nikdo nevdl však, z tolika který to byl. perel a

—

tvému je hlášení hanba: k satye hlásí a tvrdí,

dost po

EPIGRAMY LIDMILY

HEKOVÉ

a

VLASTY HEKOVÉ,

Pipomenutí. (Vlastenské noviny 1815, Jestli

V rákosí

sedíš,

list

i.,

str.

8.)

budiž vesel,

chutn pišaly ezej; neb jak pejde as, bys v pišalách samých sedl, pískat nebude komu. Ludmila Hekova.

Známost. (Vlastenské noviny 1815,

Když

se

chtí, že

lovk bývá

list

i.,

str. 8.)

seznámí, mnozí tomu

velice

vejda v známost

s

dobe. Doušek Popelkou

— hledte!

jak

si,

ubohý, stejská. Ludmila Hekova.

Požívání. (Vlastenské noviny 1815,

Dokud svdí

moude

ti

užíval.

list

14.,

str. 68.)

štstí, hled, bys všeho

Moudré

požívání

štstí rozmnoží; zlou pak krásný kvítek

potebou zvadne. Lidmila Hekova.

28

Málo a mnoho. (Rozmanitosti 1817 C,

str. 90.)

Málem spokojený co má, má dstatek všeho; hojností peplnný má ve všem dstatku málo.

Híka. (Rozmanitosti 1817 C,

Hezkou hriku

vždy

i

že

str. 90,)

mám, jsem ráda

veliký pán s svou

tším

i

dtinskou tší

se

se z toho:

híkou.

Lidmila Hekova.

Mamá

schlouba.

(Vlastenské noviny 1818,

list

15.,

str. 60.)

Pi

kvasu papirník chtl svou pednost nad jiné míti umním svým již mnohému pomohl k místu. V tom se tu rozlehl hluk, že zloince na provaz vedou, kterýž z papírových chtl pojednou zbohatnout dolvl Schlubného ptal se tu kdos, zda tomu i pomohl proto, že

k místu?

—

Lidmila Hekova. v

ZižksL

a hrbek.

(Prvotiny 1816,

Jednooký

se tu

jenž hrb veliký

kam

pes ml,

.

4,

str.

pole bral a sešel se s jedním, i

s

úštipkem poal se

tak raniko jde v zlé cest a

»Rániko tob

32.)

se zdá, že

si

s

ptáti:

takovým rancem?

okýnko otevel jedno. Vlasta Hekova.

29

Nkdo. (Prvotiny 1816,

.

II2.>

14, str.

Pravdu nemluví, le když mní, že selhati musí; jemu naopak vte.

protož, pátelé, všecko, co rce,

Vlasta Hekova.

Rozum

a žaludek.

(Rozmanitosti 181 7 C,

ím

pátelé!

to,

Rozum

jest, že se

str. 89.)

rozum k žaludku vine?

—

všeliký jest a žaludek všude je stejný.

Pluh a rozum. (Rozmanitosti 1817. C,

Na

poli

nevzdlaném

le by se pluhem rozumem nevzdlaným kdo

nic neroste,

A

k osení pipravilo.

str. 89.)

živnost svou hledá, ten dojde

ídkého

žaludek své žádá. Tedy pluh

slouží

Nedobrý

i

se podpisuje:

upímn

Raddá

mu

rozum.

podpis.

(Rozmanitosti 1817 C,

Rádní

zisku:

str. 90.)

— vždy

poradí rád, když rádi

mu

radji bere,

za radu platí.

Pítel. ;

(Rozmanitosti 1817 C,

Svým kdo pítelem

jest,

jinak nebude s

by

to,

si

str. 90.)

nech zstane pítelem ctnosti^ vrného pítele zjednal.

30

Cas

jest

vrtkavý tak, že co

vrného pítele však

mám, mohu mi

ani smrt

tu

ztratiti zítra,

nevezme

z hrobu,

Náhrobek ospalému. (Rozmanitosti 1817 C,

str. 90.)

Usnul v Pánu muž, jenž za živa nejvíce spával: aby si pohovl snem, na vnost dobe tu spí. Vlasta Hekova.

Láska a

pátelství.

(Vlastenské noviny 1818,

Budívil

vdti

list 15., str. 60.)

chce, co je láska a pátelství

?

Vždy

jest

na tle dosplý dost! »Dosplým nazve se ten, kdo rozumem dospje v skutcích, povrchnost povrchn má.« Budivil hezký je hoch, tedy teba

aby

si

mu odpovd

dáti,

pamatoval:

láska ranní stín, když slunko

jí

pes

hlavu

svítí,

pod sebe ukracuje; u veer pátelství však, když obloha usedne ve svém, Vlasta Hekova. dlouhý si rozeste stín.

Staecí vk. (Rozmanitosti 1819 P,

Veer píjemný

jest,

str. 90.)

když den se tu šlechetn

strávil:

ctnost když rozkvete, dá výborné utšení. Vlasta Hekova.

i

31

Krása bez

ctnosti.

(Rozmanitosti 1819 P,

Na

tle krása se

Krása co bez

libí

str. 90.)

— když — Jen marnou ošemetnosti.

a jest

ctnosti jest?

šlechtí se ctností.

Vlasta Hekova.

Zbytenost

škodí.

(Rozmanitosti 1819 P,

str.

90.)

sob si zbyten pi ohni svém.

Zlost když bez moci jest, jen závist všelijaká

pee

se

škodí;

Vlasta Hekova.

Plá mladé vdovy u

hrobu svého manžela.

(Vlastenské noviny 1815,

list 7.,

str.

29.)

Mechem vkol pokryté vže tžkých zvon smutn pronikal zvuk a lid se

hlun

valil

do domu, tam, kde Jakub, ubohý, vzdechl.

Truchlil otec, plakala

v jejich jistou,

vku

staecím

máte; nebo

ml

vrnou podporou, jemuž by na ruce

Aby

vracel dítti v stáí

eho

z

se

kladli.

— zdaliž —

staeek jako dít? mládí od otce užil, vrnou pomoc a lásku.

není každý

5

jim býti

10

32

-^

máte, Jakub »Což to?

Truchlil otec, plakala

umel, syna nebylo 15

Vždy

více.

byl Jakub ženatý!

— Jeho

plakala také!

Arci

že

vdov

jest plakala,

aby

— —

choti

lidé

za zlé nemli, slz že šetí;

vlasy rvala, do mdloby padla, po

svém

Jakube toužíc.

20

»

Pjdu

za ním,« kiela, »neb mi nelze

—

nho! Puste, lidé! prosím, nemohu více snésti

déle býti bez

puste,

žíící touhu !« 25

Co

jich koli u

hrobu

stálo, byli

všichni nad tím zmateni; její vlastní

eledín

jenom Ondra,

— krout hlavou do smíchu dal

se.

Praví: Volá Jakuba, však ne toho, 30

an tu jiný,

leží, mrtvého; tamhle stojí švarný chlapíek, po tom živém

Jakubu

touží.

Terezie Vlasta Hekova.

HEKOVY

ROZLINÉ

BÁSNÉ.

Touha po (Prvotiny 1813,

Toužíme po

štstí, však

štstí.

XVIII.,

list

str. 71.)

neznáme zpsobu, bychom

štstí dosáhli. Jtiou cestou dalekou mnozí,

nadarmo

eho

hledajíce,

u sebe nalézti mohou.

po vci shánjí, však jakmile jí dojdou, již hned prvním štstí jim vadne. Tetí šastný by být mohl, kdyby pokojné mysli byl, s tím upokojil se, co má, a moudrosti šetil, Jiní se

v požívání

za zlé nemaje krotí

to,

co se zpírá žádostem,

5

viili

nezízenou a takto ho psobí moudrým.

Moudrý maliko potebuje, aby

oplýval štstím.

10

Štéstí. (Prvotiny 1813,

Barabáš

ml

za

zlé,

moha velikým

list

XX.,

Petr že

být,

pi

str.

76 [78].)

tolik

jmní

v obecném prachu se te,

na svj statek a stav a co proud vždy tekoucí

slavn

že

Doložil dále

ve

»Peníze

svt

píjmy

mohl by stát v rozkošné velebnosti. to, že by nebylo vtšího štstí nad bohatství, za peníz všeho že dost.

i

ídjí svt,

i

svdomí

ukrotí peníz;

klenotem tím zjednáš pítele, nepítele,

s

36

penz

hotových 10

hlas i pohanský pronikl Olymp, bohové jsou peníze milovali. Nevidíš ješt dnes, že se každý bohatým klaní, chudobnou poctivost však s úsmškem potupuje Tvrdec Slavikvasa, že je poctivý, uslyše chválit, lidé

i

mrzut 15

»Nemá hívniky ve jmní svém!« muž istými slavný a pední, ouadu; pro? Neml ím udarovat. rce:

Cíhlík, zásluhami

nedošel

?«

—

nemoha penzi zacpat utrhaných ust, pomluvy šeredné ml. Proež, Pete! mi v, že peníze všelikou slávou

Ctimil šlechetný byl, však

20

lovka

opatejí, bez

penz niím

že vše.«

»Pravda, že tento svt v tak truchlivém postaven

odpovdl

Petr

právo, spravedlnost

— i

pádu peníze za

ctnost dlé stíbrné váhy

astji vyšetuje; pozoruj, 25

Tvr

d

c e

ubohého, jenž

v hojnosti statku

—

Boha má,

má

píteli! však

tžkým pokladem seven tolika nedostatku

—

noní píjemný uvodíc

denní svtlo když se zháší a mrákota

zamkne umdlený

zrak,

sen,

všecka starost když se v sladkém utopí spáni, 30

myslíš, snad že

Nemže

35

bohá njaké

spát a strachem se v

rozkoše

má?

—

lžku mkoukém

souží.

pijde-li na chvilku sen, hrozné tu vidní má. Nejsa dobrý sám, zlých lidí se velice bojí, závidí bližním svým, eho si nepeje sám, chudého nelituje, a kdož mu poctivou práci koná, utiskuje; na dan epce a jest

37

vším nespokojen, i co má i co u jiných vidí, laje i Hospodinu, málo že od nho má; starostí schne, se hladem trápí a žízní se moí, tyranem svým jest sám; žádný ho nelituje. PíteH! rci sám, Barabáš zdaž šastný je lovk?

se

Bohatství za

Kdo

trest-li

tedy šastný jest ?

mu

40

nebylo uloženo ?«

— »Muž svdomí istého, kterýž

bez hluku nalézá v ctnosti utšení, který se spokoje

s

tím, co

peje bližnímu, by

mu

bližní

estná i

získala práce,

stkvostnji

45

žil.

Zkrátka: »Spokojenost jest poklad nejdražší, jehož

každý dosáhne, kdo

se jen vynasnaží.

v

Živobytí podlé svta. (Prvotiny 1813,

i

ím

list

XXXI.,

str.

'

127.)

í

^

"

.'

Havle? každému, co jen mohu. iním dobe; lidé mi za to špatné služby iní; pomluvy den co den tu doslýchám dosti. to,

Ty pak málo dobrého

lidem iníš,

pláí — rukama na as tžký stžují — hodíš

s

tleskáš, jestli

jestli

hlavou,

I

co je

ti

po nich!

—

Jde-li k tob na radu nkdo nemáš jemu rady; jestli ho svírá tžká bda ani pomoci nevíš;! pec t pomluva mine.

10

—

Sebrané spisy Fr. VI. Heká,

I,

5

38 to, prosím, povziž mn, a šete piln tvého píkladu, eho dobrý

Cím

nemoh skutek

15

dojíti,

toho lepším

zpsobem

dojdu.

Nato Havel smál se mi, prav: »Lidé sotva kdy co dobrého sob váží; zvykem vždycky povrchní blesk a záí každému skutku

20

postran píjemnému. šalb klamu, projde ten, kdo zpsobn zná se vždycky

musí

býti

Oko

lidské navyklo

—

propjit ^^

Mnohý

sprosták

zdaleka

Dej 30

.

— kde

dosti

U

koho najde místa? ho nazve pítelem? Každý se ho

prosím, vážen?

Kdo

— poctivý

lidem.

mu

ale

zpsobný

štítí.

šat a uhlad

jeho mravu drsnatost; nau, jak by mluvil; ukoj

svdomí, aby asem mlelo trochu:

divy uzíš veliké, nebo koho

ped 35

tím žádný nemohl znát,

všickni znají; každý se

již

nyní

k nmu vine, každý ho hladí.

je,

39 Máš-li

s

blázny dlati, blázni také;

nebo rovný rovného

kdo

se ale nehodí

sob

hledá;

v tídu, toho

vyvrhne každý.

40

Kramá

maje lehouké zboží, jestli krámek vábn postavil, mílo hledt na nj; brzy veliký zástup svolá všelikých kupc.

Kdo

svt nehled, zboží sebe lepší lidu vyloží; jak jen samo v sob: minou okolo jdoucí, ztžka pak, na

45

nalezne kupce.

má

»Lid chce švárnou posluhu mít!« vlastn: »Lid chce podveden být«

—

slouti

tak zkrátka:

^o

nechf se každý šikuje v proud a plove,

kam ho

ten žene.

Soužení. (Prvotiny 1813,

list

XXXTII.,

str.

135.)

Vidíme každého dne, že zlostník bližnímu skutky pivlastuje, k nimž sám toliko zpsoben jest. Vlastní míra nám tak slouží ast ji k tomu, bratra že našeho ní míme nepíslušn. Zlodj sedícího jen na humn vida, již kií: protože sám na jeho míst by krad; »Krade!íi

—

5*

s

40 spatí-li veselý pták, že mládenec

na srdce vstupuje

mu

hovoí

s

dívkou,

neisté myšlení hned;

bídník srdce lakomého, ten bohatý žebrák,

eho

si

nepeje sám, bližnímu nepeje

též.

Ubohý! myslí si snad, že všudy je lakomost doma. »Lakomost? Aj vždy jest pravé to

—

!

hospodáství

Hospodái, jak bys mohl! však nesužuj nemysli o

nm h,

nežli si mysliti

nevynášej soud, le poznáš

Hlavní pravidlo

Kvapný v rozsouzení

píiny

jest: Všeliké lid

kivý

!«

bratra,

máš;

skutku.

kivdy

a nepravý

se stež!!

—

asto

nad bližním vynáší soud bez všeho pesvdení.

Petvaování. (Prvotiny 1813,

Zpsob

list

XXXVI.,

str.

148.)

našeho živobytí jest podivný asem. Není ízeno vždy ani vlí, ni rozumem, nýbrž jak se kdy co dlati dá, to libosti dojde. ast ji se srdcem tvá dost rozbroj veliký mívá. Vlastimil pesvden byv, že mu málo co dobrého peje Sulcius, kde jen mže, že slovy a skutky mu škodí, nedal na sob znát své pravé pohnutí mysli, nýbrž úlisn vždy a pokorn k nmu se míval, clil ho a oslavoval, nepátely milovat vda. Sulcius ml i povahu tu, že se na fatky tšil; as, dal l.n^d se najíti s svými. by ho i pozval Díve si zmustroval tvá, jeho lsti by si nevšimli lidé.

—

41

Mnohdykrát

pl

nebo se velice

hodiny bedliv v zrcadlo hledl,

bál,

do tváe že svdomí sedne.

as byl mistrem v petvaování! Vlastimile! rci, pro ty tuto nešvaru chválíš? — »Klobouk že má a ped tím mnohý že klobouek sejme. Neprospívá-li si pátely z mamony nepravé dlat ?« — Takto za malý

I

I

15

Spokojenost. (Prvotiny 1813,

V

sláv nech blaží:

j

kdož

jest,

XXXVIII.,

list

jí

chce,

str. 156.)

mne pokoje

pouhý blesk slunékem

nemže

sladkost

slout.

Kdokoli v dstojnosti jest postaven, toho že všickni znají, zkušenost dí

Mnohým zpomáhá mže-li ouad

— sám sebe nejmén zná.

a velmi je potší

však

šlechtiti

Radost nkterý má, vida

ped

Ubohý! fant dost nalezne Jiný k dosažení

cti,

ouad;

5

nehodného?

sebou

dvoana kepit.

— uplacením.

slávy a hodnosti na

as

myslí na prostedky pozdji bolestivé.

Kdo

se dostal

10

v stav, aby pokoje nalézal v sob,

eknte: cizím pro hledl by otrokem být? Moudrému neteba víc, než eho si opatil v srdci;

V

—

sám jest dost, eho mu zapotebí?? sláv nech jest, kdož jí chce, mne pokoje sladkost sob-li

blaží

:

nebývá slunékem zablesknutí.

15

42Nápis. (Prvotiny 1813,

Pro

XXXIX.,

list

str. 159.)

dává na psaní nápis ?

se

— Proto

Zbislav ale

komu patí. eskému poslu nápis nmecký dává!

Jestli nápis

pro posla,

aby posel rozuml,

5

pro

nkdy

tak

dlouhý jest a široký, že ho posel

Na

pamti?

sotva snese v

mj 10

-li

je

teba

vdt,

poslovi

pítel vysoce nebo zvlášt,

slavn nebo dstojn, dobe ili jinak jest se urodil?

—

An

do rukou

jen pouze

hledí.

píšeme jenom pro svt; ach! jak tžko hledti na to, tolik

Pokudž

15

lží

ale

když nápis loketní

—

jinak istý

—

zavírá v sob.

Nesnášelivost. (Prvotiny 1813,

list

XXXXI.,

str.

168.)

Tulipán nesl tžce, že v jeho se okolí bodlák usadil,

ka,

že

ke

Bodlák odpoví mu:

rovn Nech

tak,

jako já

tedy každý

tží a spokojen

ten krásy ni užitku nedá.

»Tvj

— co s

jest,

švarný, nevonný kvítek

—

dává.« dotýe užitku mu matka píroda dala, nebo dokonalým není žádný. se

tím, co

43

Jaký to div! (Prvotiny 1813,

list

XXXXIL,

str.

171.)

Koka chytila myš a ji pánovi pinesla dol do pokoje. Hned pan dal svolat spolenou eled, aby se podívala na tu myš a tu

koiku

statnou.

po dom všickni. Vrátný zdaleka stál a si zástrou pikrýval oi. Pošepmo ekl si sám: »Ze se mžete diviti! Kdyby

jemu k vli

Divil se pán,

koku

se divili

tu polapila myš, bylo

by

emu

se divit !«

Volání pastýovo na Dafnyšku. (Z

(Prvotiny 1813,

»Zsta

se

eckého.)

list

XXXXIH.,

mnou, rozmilá!

str. I75-)

zsta

se

mnou.

Viz! tu stádo, pastvišt tuné, já pak každého asu stáda pastý dobrý

—

ostihám* piln. Chceš-li se

mnou

zstati, srdce s tebou

zdlím, vše též, cokoli mám; jen vrnou hle mi býti pastýkou, o vši vlnu s tebou se zdlím. «

—

Milost svého pastýe Dafnys díve, jak se praví, poznala. Ze by dále nové mla známosti, nic se neví

zstala *

V eckém

stojí itáxetv, kteréž slovo

vyložil dcglubere; já byl

mírnjší, obrátiv

—

pi nm. Erazim Roterodámský se

k

nžkám.

44

Leknutí a smích. (Prvotiny 1813,

list

XXXXIII.,

str. 175.)

mu pán dí, naopak rozumí, asto smích neb zlou mezi eledí mrzutost svede. Ped lety dávnými byl jest pánem v Nekoi Oldich, muž. ctný, znamenitý a v každé zásluze pední. Vážen byl u velikých, jemu rovní ho pítelem mli, eledín, jenž, co

v

5

dom

poddaní lásky

da mu

ochotn

skládali vždycky.

Ml

pak v eledi své ctnou osobu, aby mu vedla moha na její vrnou poctivost sadit; mla však tu do sebe vadu, že maliko esky hloupý, rozumla; pak lovka, jenž byl dobrý a

hospodynství,

10

—

dobytek však znal pást

lip,

nežli kdokoli jiný;

domovní vc mla na péi sloužící Róza. Jednoho dne se pán domu z cesty na veer vrátil, pinesa zabitou la, své editelkyni praví: Pastevci kaž, aby šel a našemu masai ekl, zítra co den bude, již aby nám tu koziku zdlal. Odešla hned i pastvec nemeškal vyplnit rozkaz, vrát se s vyízenou, že se chce tak zachovat ezník. Tmavá minula noc, zbled msíc a zhášely hvzdy, kesati poal den a slunéko procitlo jasné. Masa vstal, vzal nuž a hodn ho ocelem zoste k pánovi šel, by, jak dal vzkázati, koziku zdlal. Na první udeení ho vrátný do domu pustil. píteli, rci! nebo nelze mi pochopit »Vrátný? ostatní

15

20

—

—

vrátný? 25

lovk

ten

vždy mrzení má, když zatlue nkdo;

45

maliký

tlue-li jestli

pán, aby práce

si

uspoil, ekne:

co pilného má, aby radji po druhé pišel.

Jesti v pohodli svém, když nemusi otvírat nikdy. Vrátný náš tak není, jako uení vrátní; každému oteve rád: »vždy kdokoli jde, poví, pro šel.« S nástrojem vražedlným již masa ku koze stoupá: ranní brek jemu vstíc vydávala naruest koza, myslíc snídati. Zatím však ji nadje svedla. »Casto je na svt tak: že jen hledíme, co se tu dje;

co z toho povstane, dál ani dby ani starosti není.

30

35

nmu.«

Následek pekvapí nás, když nejsme zpraveni k

Na zpv, ped

smrtí na rozchodnou jejž vydala koza, hospodyn, nebo tomuto zvíeti pála, z lžka se vyhnala ven, chtíc vidti, kdo mu co dlá? Leknutím strnula však, že lze jí nebylo mluvit; masai vytrhla nž a se mroucí chopila kozy, slzami skrápla srst, že se sám smrtonoš pohnul procitla

4o

i

kozu posile

tak, že

k plaící pozdvihla hlavu,

truchlivým pohledním jako

Masa oi

V

se lek,

vyvalil,

tom

s ní

by

se louiti chtla,

nebo nemohl pochopit, co se tu dje;

jako dub

stál,

se tu pastvec vzal, a vida plaící pravil:

Chcete-li plakati dnes,

pro masae

dala ste volat?

»Padouchu! zvolala, kdo ti kázal pemilou kozu v ruce kmotrovy dát? vždy la ml zdlati mrtvou. «

—

Na

45

otevra hubu.

rychlost uchopí kej, mele, až se tu

Omylu porozumj otužen radostí

Povykem

pastuchy práší.

snese pastvec ubití všecko,

— zlou

ze spaní

s

že tu víc kozu nebude pán se protrhna, vyskoí z

pásti.

lože,

50

46 55

:

zdšený

táže se svých, co

Hospodyn

60

65

smutného stalo se v si na hlav vlasy:

dom?

ruce lomí a rve

—

»Pro krysty pány! ach! již náš ten kosa je saplit.« Pán když uslyšel e, za to ml, že se sloužící Róza pádem zabila snad); velikým leknutím zbledl. Masa se zpamatovav, šel pána pokorn prosit, krvavý nuž maje v hrsti a po celém tle se tesa. Pán ho uhlídaje, trh sebou, že promluvit nemoh. Výmluva ezníkova, že to uinil nevdomostí, hrzou ho naplnila; hned kázal ezníka svázat, právo i obeslat chtl; však náhradu sliboval ezník. »Jakou, zlosynu, dát chceš náhradu, když si ji zabil? »>;Když kozu za kozu dám vždy mám doma daleko

—

—

Rate 70

Róza poal

se podívat

mu

sem««

pistrkuje

— v tom

— a pán

se hlasit smát;

i

lepší.

táhne zabitou kozu,

hrozného strachu

z tak

dvoe

smáli se na

všickni.

Strašidlo. (Prvotiny 1814,

Bluma v

list

má

127.)

noci bubáka vidl, lek se;

ve dne spatil strašáka,

snad

16., str.

hrozn

zbledl;

v hlav vrtochy, že což

vidí,

všeho se leká?

V

ta se místa nahodil Mnislav: ani

ve dne, ani nevidl v noci,

Bluma

eho

tak se nalekal. Mnislav jest, prý,

zdravého mozku.

m

^7

mu

»Máš-li dítko bázlivé, vštip

v

pam,

kdy co uhledá, co by dalo k strachu podnt, chutn a k tomu bží, bude se smáti. jestli

Odkud medle co se nyní

—

strašidla pošla?

nkdy

pražných, srdce pustého,

neví,

z

»Z

mozk

klam;

octla jsou se

strašidla

—v

zelí.«

Rozjímání na den prvního ledna. (Vlastenské noviny 1815,

str.

n.)

I

každého roku; kyz mi lze jeho moudré i smšné povahy vlastn ohledati! ne, jak sám v sob, nýbrž jaký v potahu

Tento den

jest první

—

na

lidi

bývá.

Nech mne

nyní tento péru

mému

dležitý den — jako v podobném pádu pihází — duchem básní ským opojí, aby péra mého se

5

z

každodenní rozjímání

pes

celý rok

lehkostem vezdejšího jednání,

vrným

plynulo proudem,

panujícím

jako k výstraze,

abych povždy šprý-

movnými pipadnostmi hladil svraskalé tváe a zpíval ne co njaký veselý žák, jenž se na vysokých školách díve s ochotným seznámí hospodským, nežli s pedstaveným sob umní mi-

lo

strem, ale jako náš Miloslav, jenž anakreonským

mrem

srdce lidská

vkol

a všudy zajímá.

15

!

48

Avšak v

sob

již

chtíce

chodu tam 20

náhle

—

ne jako

jedním tynohým pramene.

nkdy 25

a

tvorem

vedrati,

potom z

mocný!

veršovci, ježto

lahvicí páleného hledali,

ubožátka, za božský nápoj,

\ šecko

dne

tvou,

sílu

nkteí do svatyn Mudeniny se cítím!

pr-

majíce

ast ji

jednoho

s

to,

ne-

erpali

mne mocn do knh

strastného,

—

a

žene a puclí, jako nestejným následkem Ko-

Hlava mi ve! duchopárné ástky mi od plic mocn odtrhují, do mozku vstupujíce; mozek mi jde kolem; vyšší njaké hnutí ve mne psobí nyáše!* se

!

Již 30

!

—

!

na pravici

uené pvaby

oklamným pedchdcem

mne

cítím,

psavosti bývá

což ne-

—

ha!

svtu známá nemoc, jenž asem mnoho dobrých a užitených knh, ast ji však hokyním mnoho zkaženého papíru již

35

napadla, již je tu, ta

na kornoutky pinesla. Nemohu se jí vykleci, jak nme mocn k psacímu pudí stolku. Sem tedy péro, a chutn píši! Ale co? »Rozjímání na den prvního ledna. « Here, here!

— — —

—

*

jeho

Konyáš horlivostí

byl nejouhlavnjší se

v jediné

eských

koleji

—

knh

nepítel;

nazpamt nevím

v které, zdá se mi však, že to v Krahulci bylo, ostatn

—

jen když pece bylo pes celou zimu samými eskými knhami topilo!! -^ uspoil díví a mohl si za to se svými chutn zavdati. Tedy stálé

nechf bylo kde bylo,

zdraví

!

49 onen kmotr leden a jak se k nám Cechách ho prostý lid od ledu a jeho studené povahy jmenuje; však lidé, jenž se z podstatných píin od obecné dlí smotlachy, od latiník jej Januarius nazývají. A mají, vru! dobe: nebo písluší, aby se dstojnjší osoba od ostatních v s ve j slovnou výhradou ža-

Kdo

dostal?

jest

—

V

nem — — ludka rozeznávala. Pro

se

poinutí

—

45

pak latin Januarius nazývá?

božtík kantor Ježátko

maje

— Bh

mu

tento

— Ne-

dej lehké od-

z toho dne, jako všickni kan-

asto íkával, že

toi, pro hojnou koledu radost,

msíc od ímského boha

Jana, jenž

bohem

Tento však bh, jak se mi zdá, ml dvojí tvá: jednu naped, druhou pozadu. Rozmilý bh! však díky vzdejme našim vlasti milovným pedkm, že se tak moude o to snažili^ aby tento dvoj tvárný návyk až do našich se nedostal as. lovk má s krk co dlati, aby nynjšího osvíceného asu pokoje jmín

byl,

40

jméno

50

dostal.

—

jen

s

jedinou tváí poctiv vyšel,

mnohý cukrový

a netajím, že by

holobrádek, neb nkterá iperná

dívice nemalé v tom nalezla vyražení. Nejeden marcipánový stroužek, jenž nyní na jeden obliej dv i více hodin vynaloží, ml by celé tyry hodiny

ím

se

55

chutn

60

obírati; což lidem, jenž z ne-

dostatku moudrého zamstknání, z dlouhochvil-

podobných píin hvízdají, zívají, nehty kouší, rukama, nohama kepí, a ped zrcadlem

nosti a si

65

!

50

--

pohled

stojíce,

hlavy

70

i

všecku povrchnost své prázdné

oste posuzují, velikou jist kratochvíli

psobí. Nkteré švárné dve, jenž se prve u zrcadla nezdravým barvilo líidlem, zuby hladilo, život vražedln stahovalo, svá ješt nedorostlá adra, šatem je podkládajíc, na odiv vykládalo a

kadeením hlavy obyejn

sotva do

poledne hotovo bývalo, již by nyní na celý den 75

rozkošnou párku dostalo. Co by mohla nkterá Mihulka, jenž jediné tváe tak výborn užiti zná, s

dvojí poziskati?

jako bývalo

—

Blaze však nám, že není

nkdy! Ale navrame

se zase

k svému

lednu 80

Každý, že ho ve zdraví dokal, se raduje; nemocný, že se mu polehí, radostn doufá; zajatému a vzni ubhl rok trápení; lichvá ho sotva doekal, aby složené úroky pijal a zasedlé vedle práva vymáhal; ježto hladem a nouzí i

85

potený dlužník rukama lom, k nebi o pomoc Tamhle sedí utrápený manžel. Bohu d-

volá.

kuje, že jest o rok blíže hrobu, ježto ve svých

tejných mukách,

svt 90

více

jež se

šastným

stydí,

tamto

na lká

a upí mladá ženka vedle studeného starce, kterýž

jinak

le

ji

jí

nemyslí lásku a srdenost svou prokázati,

celý

den

s

oí

nespustí; tady plesá radostí

docházející dívice, že

95

komu sviti

býti netroufá;

jí

as

dosplosti dokvétá;

onde škaredí a co mumlavý nedvd stará bruí dvka, že jí zase rok bez nadje probhl; onde

51 ctižádostivý se troudí, že po tu

dobu výše v

d-

stojenství nepišel; tu schne ustrašený lakomec,

minulý rok pi skrovném pijmu mnoho tam všelijaké šalb obvyklý svták muž lehkého svdomí jako planá hruška již ani neví, jak na nový rok, aby se mezi poctivé lidi hodil, má svou tvá zmustrovati. A tak všudv se radost s mrzením potkává; to však obecn pize za

vydal;

—

jato: aby,

eho kdo v probhlém

—

loo

nedosáhl roku,

od nastávajícího žádal. Tudy povstalo obyejné asto poctivým lidem dosti obtížné vinšování k novému roku. A když se to skutky málo

105

—

—

kdy

na pouhém marných,

dosíci dalo, musilo se

slováe vábn sebraných slov íkání pestati. Kolik koš bych tu sebral žádostí, no o nichž upímné srdce neví! ani pod pavuz bych nepivedl všecky ty nemoudré, prázdné, pošetilé a petváené vinše, jimiž se na tento vejroní den lidé, zištným ohledem puzení, tak jen ze studeného

—

hojn

zanášejí.

115

Nejedni touží: aby ctihodný odebral, ježto žádají;

druzí

mu

jedním úpnlivou

jiní

muž do navy

dlouhého živobytí

zisk válku

žádostí

vnou

se

srden

žádati velí;

Boha o brzký pokoj

prosí; žid hojnost obilí lacino nakoupiv, drahoty

emeslník po laciném touží ase; horák prosí o suché a slunené vrem, když žádá,

ježto pilný

kraják v týž den o žaludka

si

déš

volá; pítel práv vedle

jen samé sváry a roztržitosti obecné

120

52 125

vrný

když

libuje,

duchovní otec o snášelivosti

a spolené bratrské lásce úsiln káže; ten chce

mnoho nemocných, onen však

miti

zdraví se raduje; tomuto se z

poheb pohebu

dost: aby 130

nost svadeb a krtin

si

Každý má

to,

jeho

žádosti

za

povolí.

lidská povrhla, že

bicha vydírá

žá-

pak hoj-

stíhal, tento

vinšuje.

nebeský

že nestihlý otec

Tak

daleko se

zpozdilost

žádostí

opova-

užívati se

zuje.

Však

i

ubohý, íci dochází

140

všeobecného

Hospodina samého za nástroj

i

nepíslušných

svých 135

z

já ?

cíle;

—

mnoho žádám ale mám-li to Srdená žádost zídka svého

—

zjednaná sotva se zaplatí; neohled-

ná, jen

opravdového, všeobecnosti dobrého za

mající,

nynjšího asu nkde

smchu

utrží.

platou svta!

Co

Mé

na stav, osobu a upímnosti žádá:

je dlati?

si zlosti,

—

jinde

i

Nevdnost

cíl

po-

od-

svdomí bez ohledu k novému roku ve vší

však eské

as

toto

Peji lékam všem, aby s zdravými dobe se mli, nemocných hrst aby jim jen skrovné podala služby, za celý rok aby kost, ani hnát nezlámal

si

nikdo;

píteli práv, aby svornost a láska se množila, žádám; 5

kazateli:

aby pohební

e

jen málokdy držel,

naproti však dost ktil a svadební prsteny žehnal;

mladým bojovníkm: aby zproštní krvavé

vážn

si

války,

poínali a pak v pokoji hrdiny stopou

'

•53

za

vdce

z

bubeníka se

i

srden

dostali,

peji;

ezanému, jenž l<esfanm nástrahy

židovi

kupuje

obilí vše,

aby dráze ho z:penži

podvod a klam tak

zná, jako

lící,

pedkové Ejiptém slavní----^

na drahotu kdy kupuje

jestliže

nejprve neúrodu, pak kroupy a

»Na

pole snad ?«

lo

'

rriohl,-

obilí

^

'

-'^'

— žádám:

povode zhoubnou.

— Chra Bh!

to jen

ná hlavu

is

zrádcovi peji.

Truhlá

za celý rók aby nemohl robiti rakve;

do skínek zamilován, v nichž krátce lože

i

a

dím,

nech jiného

panna;

louští se zrající

nic,

než kolébky samé,

manželská, á co živým prospje, kutí.

'

'

'

Nepeji hrobníkovi, aby mrtvým soustroval sídla: radji kopáem bý svým ^^ což prospje více —^> mladým bláznm á tm, jenž ped asem moudeti

'

20

^

chtjí'

mozk

okopal

Aby

i

a brad: by

s

fousy

i

dorostal rozum.

nešlechetnost ctným nikdy se nekryla pláštm,

ctnost aby ctitel dost jako následovatel

mla;

25

starému mladómilu, jenž mladikou dívici pojal, sílu

-

a trplivost žádám, aby korunu snesl;

ženám zlým, jenž rády nehty,

vdov

se rvou,

aby rostly: jim dlouhé pemohly statn;

by nepítele braní koií mladiké chci: aby brzyko dostala mužej-

jenž by

-

ouhorem zmaený as rád nahradit hledl; nemže mladochem slouti —^ manželiství pe, -maje u sebe hol-ici valneií":

jí

starému jinochovi, an který se

aby

si

potupu,

Sebrané

hnv

»pisy'Fr. VI.

vseeh tnostnýchv

Heká,

I.

uvalil- diveký:

6

54 35

bez studu

dveti

však, nebo jak se to

jmenuje zvíe,

kteréž za peníze v tak chutné se zábyvce loudá

—

se jí mužská tvá odvrátila na asy vné; mrzutým lidotrapm, jenž bližního tejrají rádi, na hích množíce hích, však jiného kárají z hích: aby se mrzutý hích jim osobn vyjevil v noci, pojma je za svdomí, v nm boue a hímaje strašil. Ožralci mám-li co pít? By mu z pramene chutnala

by

40

—

voda;

navyklý hrá: aby kartu, ni

kosti, ni

kuželek neznal;

mlsný krahuleek: by se pikoval chrchlavé žen. 45

50

—

Co mám tenám a eským pátelm žádat? Každý by Cech byl ve vlasti své tak pravdivým Cechem, jako je žaludek náš, když dostane pokrmy eské; jako je eská krev, jenž eské obživí tlo; jako je eský groš, když ze strastné pomže nouze; Cech aby nezapomnl že se z eské narodil :

matky!!

pi tle eském svém

by

eský

zachoval jazyk; zpotvoením tak zlým ni nemusil i

aby se

hanbit, aby se neeklo dnes

Tak když bude

:

že

mu žaludek

se mít, tedy

milejší

nad VLAST. upímným peji mu srdcem,

55

dn tak skuten doekal, jako: dívice po tajmo dá milákovi hubiek na sta; muiové na klouzace tak r^di §P ohejí asto; aby veselých

55

chutná ženuška vše, co

na padrek; co se v jak se tu nabytý

žid

jí

zle

peje

vybylo, mužovi

vypjeném

odvu

dá

pyšnit;

tak prsten na ruce blýští;

je milosrdných,

lékai vrahové jsou;

an chudin lží

právomluvcové tuní;

pec nkdy

mnišstvo eholu svou

6o

židami nejsou;

si

pipustí k srdci;

knžstva horlivý duch; pak mého emesla básní na míst mistrných noh jen rytmu je smotlachu všecku; prázdný a nezkušený dub v ve j nosný vete se úad; i

žen jí

ženy se ožírají; pak mladí se

chlapci;

—

vnekem krásí, ano nevstu ježto by do ryb snáz, než na hlavu svadební patil; však darmo je mluvit! jako každodenní se tu fant ídký je novoroní tedy vinš, aby ze srdce plynul; marná est nebo zisk nebo šalba tu vinšuje asto. Inu, Já však zapomínám, co si sám mám vinšovat!! pochoutku pro srdce mé :byseslavilo dti

již

matkami

65

jsou,

—

'o

—

,

slovanské jméno! v

Jak v Cechách. (Vlastenské noviny 1815,

list

3.,

str.

13

n.)

U

barona z Kivozraku byl Feryna v služb. den jak den rozliní lidé, zblízka i zdaleka sem sou mouchy lítaly na med. Z Kivozraku pán bohatý byl, ale nepestal na tom,

Tam

se scházívali

chtl

i

Marná lidé si

slavným být a se starostlivost!

psobjí!

ouadu

dotíti

mocn.

bím

Jak asto zbytené a nebem,

— Tak baron zemí

6*

s

56

všechnmi též. cht každého prostedku zkusit, pohyboval a dle své žádosti pochvaly došel mezi pochlebníky. Muž moudrý, hledaje k živly

—

nmu

10

pístupu, na stranu hned se bráti pinucen byl; neb nebyla jeho ni z vína, ni z krmiek chutných,

e

z

rozumu zdravého

však.

Kdož pi kvasu

poslechne

hlasu

—

moudrého ? Moudrý byv dost asto pi kvasu fantou, odešel. Druhého dne jda ke dvem, sluhy se tázal: Jaké hosti by dnes ml pán? Jemu Feryna pravil: »Samí tu pánové jsou, neb esky nemluví nikdo.«

15

—

Pišel tetího dne a tážícímu dí sluha: .»Dnes jen na sprostých jest, neb všickni

mluv jí

e s

—

k y!«

Radji zahvízdl sám. (Vlastenské noviny 1815,

Starý správce vzal

Pro

si

list 3., str.

14.)

manželku mladou a krásnou.

úad svj

však kdy nemíval, tšit se s Ženuška poítajíc i hodiny, plísnila ouad, s s

.

žíící toužebností manžela pobízela.

Manžel studený dí: Jakmile odbudu práci, pijdu a zahvízdnu. Jen strpení maliké mj. Drahný ekala as, ale nepišel, nehvízdal správce. S netrplivostí k nmu se odebrala: Jestliže není

10

ní.

ti

lze,

mu

pravila, pro množství

—

práce

alespo kaž písai zahvízdati! Pojal staeka strach, i naruest k milence spchal, ježto se písae bál, radji zahvízdl sám. hvízdati,

57

Co

jest

pan

(Vlastcnské noviny 1815,

Umn

neteba

zvát,

starý. list

9.,

když sládka je

41 n.)

str.

chváliti

teba.

umním svým jak sob, prospje všechnm. nho na svt by tu smutných a ztrápených bylo;

Sládek

i

Bez v spolenost pivodí

lid,

Chválu vzdávejte

kdež chutn se radují všickni.

sládkm

jako hodným,

5

kteíž obecnou radost snažnou prací lidem psobí, strasti lidské chutným žale jí pivem.

Sedlák upocený' se tu za pluhem klopotn vláí,

jemenu zem aby úrodnou ml a ji pipravil dobe. Jemen vyroste a úrodu dá; pijme ho sládek: z moku ho do humna dá, pak válí a na lísce praží.

10

i

Sládek dobrý je muž, když zdárný velkou pipraví prací, aby z

jemen

nho

hrubých na míst krup slad v brzkém ase usušil

Ze sladu kehkého nám, když všecko

i

15

kehký.

drobn ho

semele mlyná,

za lubem dá a co poctivý sládkovi vrátí.

Sládek umním svým rád dobré navaí pivo, zvaené ochmelí, pak ho i nakvasí, do sudu spílá.

20

58

Jemen

boží je dar; však kdo ten boží dárek k prospchu lidem strojit umí, velkou zásluhu má: moc boží stejnou

zvstuje zjevn. 25

kyne a v krásný se zavalí zábl; vyhnanou chmelinku hned náš bedlivý odleje sládek; tetího doleje dne, pak do krem vystaví pivo. Bevá opate sud, jej pelivým provodí krokem.

Již se tu pne, již

Písn

vesele pjte!

sládek uvail náš;

30

vrn

Dobré pivo statný

i

bevá

o to se snažil, aby dobré

na doby

Na cest není-li 35

Již

jest;

však tesením troudí a

pní

se

špuntem;

zaražen dost, svou mocí ho vyfoukne dolu.

ho skládají;

aby se

bylo.

již

ho

i

do sklepu pestudeného,

ustálo, vší sázejí opatrností.

Budmež

veselí,

bratí!

jest tu složeno; až se

drobet vyleží, k

nmu

— dobré pivo

v krátkém

na pout

s

ase chutí

pjdeme

40

Krmá

vystavil chvoj a

všickni.

zvunou objednal hudbu; míst dobrého piva

hosté se scházeli; však jim na

takovou smsici

dal, že se sládek

Pestalo pipíjeni a každý

ve

vod

topil.

se s nechutí tratil.

^

!

.

59

— pivo

Plate, pemilí bratí!

dobré,

45

kteréž uvail sládek, bylo rukou

svatokrádežní zleheno tak, že ho

nemohli

Jemene zvaeného touže

píhody

své,

Procitl sládek a dal

ka

duch hned

se tu

jak

zrádn ho

krmáe

si

píti

!

sládko.v.i. zjeviljv v-,

utopil

krmá,

-i^v.*

rjson

obeslat rychle,

jemu: Pro skutek ten jen mláto a patoky mívej.

Chvalme správného

sládka,

svou a poctivost sladu

na

to pomyslil,

o by

!

est

že háji

— Kdyby každý

všudy piva

55

dobrého bylo.

ast ji

píroda nám tak výborné udlí vci,

lovka ošemetného tu pohromí tak, že zhoí sladkosti jejich. poctivost svou krmáovi nasadí — k zisku,

nás že by oblažily; ale zisk je

Sládek

Kdo nám

urodil

jemen, toho ctme;

kdo pak z jemene dobré vaí pivo, tohíJ hledme si vážit. Tam, kde dobré, putujme s chutí.

eo

.

Bitva u Lipska 1814. (Vlastenské noviny 1815,

Krutá nastala

s,e,. když

list

11.,

str.

49

n.)

spojenci k Lipsku se hnali,

tisknouce nepítele.

Mocnou

pravicí svou, aby svobodu vrátili svtu,

pojobu rozmetali. 5 <

Strašná z hromových

dl

i

z

runic

mených dobe

po šiku srrt. Padal ubohý lid, jako padá pod kosou tráva. cválala

Ostatek dohubil

Obce, všecky

ddiny, jenž byly u Lipska

plamenem znieny

10

15

'^'"

blízko,

jsou.

Zatím z smrtících dl se tu hrom až do msta loudil, okna se sesypala; koule hoící zdi sou boily, drtily stechy, pršely po ulici. Tu byl po mst strach, nebo všechnm hrozila zkáza, všudy se rozléhal plá. Jindy i^ešastného jde dobrý potšit pítel, aby mu ulehil jho; zde však tžkoruká jen strast všech spolen dotkla: nebylo tšitele.

20

Okna

teštila,

.?;di,

se kácely,

hoely stechy!

Smrt byla n^ ulici.. tomu povtjrrjo^t svou rynp.u jakm^e zernala noc. Teskot boue a krup, pák huení

K 25

i

me.

i

soužení dovršilo.

spojila .zlobu,

strašlivých

vtr

6i

Jekot proudu

i blesk, an chrleje do vody syel, rybníky vyhazoval.

Hromot

byv zmnožen ohlasem strašným,

všeliký ten,

ohlušil bydlitele.

Úžasem pojatý sebe

i

lid,

30

kde mohl, se do skrejše vetel,

chatrnjši.

—

—

Díru mizernou dost, jen tam když nevleze koule každý si opatit chtl. Sulcius sám, maje ze smrti strach, k své Popelce klusal. V skrejši ho schovala své. Však tam takových víc bylo pán, kteí se báli. íci co o ženských mám? V jedné ulici byl maliký, patící vdov,

35

—

dm

koule se prášily tam,

40

šastn}^ nazve se ten, kdož z

Vdov

boue

vrátí se celý.

se nestalo nic.

Mladý pán, co se v podsteší tam kryl, v bíd si ve j skal nemoha ztratiti nic. Dobe ml: nebo kdyby se smahem zniilo msto, studen bral by se dál. Pro by truchleti ml? vždy svt má krmník více;

45

—

promny

zapotebí.

Jinak Krásina však se v tesku kdo její vysloví strach?

—

Tináct minulo kolébka

jar, co

mla

ji

na

svt

hromovém mla; 50

poala*bhat,

rok.

se trnáct let niž pro tlo poítat smle na rozum srazí se ást. Druhdy dosplého vždy vidíme na tle blázna

Tedy

s

rozumem nedosplým.

— 55

62

Velký a dstojný pán

mž

v kolébce zavinutý!

svj dosp.ý rozum,

mít

—

divného cos, že se Krásin mladistvý rozum

Je-li to

z kolébky nevyšinul?

60

Vychováním svým jen k šperku a vnad

mla

na

je

se vedla:

všem.

— ženský zvláš —

Rozum *

se líbiti

jest zboží, co

málo

se šetí;j

ho pilovati?

Krása a vábící moc vždy pemže mistrný rozum. Po lidsku rozumí lid. Krásina ve vku svém byla sprostnou, nevinnou dívkou;

65

"j

svt nevdla;

o

války dav, pak strašný tžkých

srdeko rozemlel

70

Pomla ,

ohlas

strach, nebo, prý, byla

e,

že se o panny hraje,

jichž se tu neušetí.

Msto 75

píbh

jí.

a veškeren

svt mohl zahynout, kdyby

v panenství zstala svém. Poklad svj kde ukryti má? Již

nemla

jen ona

skrejše

úkladu zproštného.

S místa na místo jdouc, potká v tom mladého pána, jenž tady pebýval s ní. Strach 80

jí

dovry

dal, že strast

na míst poradil

svou svila jemu; (Budoucn

jí:

—

dále.*)

—

* Budoucn dále? hahahaha! O tom si také nkdy pohovoíme. Ubozí tvorové, jenž se na budoucnost jakýmkoli výnosným zámyslem zavazují, avšak nevdí, jsou-li s to, aby

jen pítomnosti zadost uinili!!

Lehko

je peníze brát, ale

—

pípovd

splniti

tžko.

Anteprenutnerárius.

63

Jak lze znamenitým (Vlastenské noviny 1815, jestli se, píteli, znáš, že

stež kteí

se

uených

jen,

ti

Ijst

býti. str.

13.,

59.)

na rozum spolehnout tžko,

vždy na svt

více je

lidí,

íst ani psát ani moude si spoítat znají, pi tom však ni na tle svém, ni na vaku slábnou. ni

Moudrý, že moudrým jest, již pokuty petžké nosí: každý ho potebuje, vždy robotu za jiné koná; pro sebe málo je živ; za to má: zlost, záští a posmch!

Konen

5

posee stejn. o svta pohodlí

smrt, zlý host, jako blázna ho

Má-li co k lepšímu

?

—

rci

!

— Ze

se

staral,

mu

nedkuje, ano mnozí se vysmjí jemu. Proež rozumu nech: nebo zboží to špatného zisku dá; ale když se ti chce, aby byl jako sluneko vzácný, svt co mže ti dát, hned rád, ano ochotn vezmi; rozumem na se tu stkvt? vždy fant nás povahou

žádný

10

—

Slyš tedy, píteli

aby se

moudrým

mj

!

zdál,

když málo mluv dost,

ti

pedí. rozumu zbývá, zpsobem

is

e

mlejnským sypej a nehrkej tak, abys mluvícím zarazil ústa.

pi mlících

namluví chutn. Když se ti mluviti dá, mj péi, by nemluvil žádný; pone-li pec, tedy vsko jemu do ei jazykem Blázen

dost

asto

se

hromným, aby se ustrašil

Když

tak, že

by nemohl mluviti dále. pánem mluvení všeho.

tak osamotníš, jsi

— 20

64

.

i

Pakli bez mluvení chceš lidu se vyjevit chodem:

25

nejprve soukromí hled, bys krok, anojlapje zmi.; sedlský krok není tak, jako pán když pyšní se, slavný. Chceš-li hledti vhod, tedy vz, že tu zrcadla teba:

astji zrádná tvá

t as

Jestli 30

s

dost mistrný zradila jazyk;

vc, když svdomí jazyku na odpor

zlá je to

stojí

I

nebo zisk nebo píhoda postaví v spolku

bohatými, tedy chlub se jim dost, že

si

v bohatství

vtší,

by

35

ani drobného

ztrop

—

—

ka:

že

pjil; 40

vaku svém

halée neml. si smích, pak menšího do sytá tejrej: aby se každý z nich tebe bál a t s pokojem nechal. Žebrat pijde-li kdo, jenom rci: by ho nadlil Pán Bh. Jestliže vitel zlý vší cti a slušnosti prázdný pošle t upomínat, mj rozmluvu hotovou vždycky, bys ve

Z každého

si

dnes tolik set (aby ert tebe uchopil) lidem

— vždy

již

ert jako prv

lid

neumí

Pijde-li upocený, jenž v parnu

ti

žádaje mzdy, se tu zchop: že se

má pro

bráti.

pracoval, dlník,

meškati tebe'

Dlouhým ekáním nech uí se zdvoilým býti. Zehi na svdomí, by jak živ svdomí neznals; jist že nalezneš

45

lid,

jenž slep se

Jestli si

vypjil vc,

schlubný

pjuje

rád,

doví

tob.

tedy nekvap s odvodem: asto

aby tudy se pochlubit mohl;

schlouba je veliký hích; kdo bližního od híchu chrání.

pro nebe zásluhu má; a tak, by se nechlubil více, nenavracuj, le shrne se hromové upomínání. Není-li tak, tedy 50

k

poteb

vz, že

tu

nevolí své, nebo

vc,

zapjil tob, mu z pamti vyšla.

jíž

pjka

:

65

eho kdo být mže, nech to bližnímu peje; pak nestojí sám, pro chceš jemu vraceti, blázne! Jestli t omrzel svt, nebo ty-li se omrzels svtu: radu ti dám nebo znám, co je lid, jenž druhého liez

—

c

—

soudí

—

híku

svou bys, teba na vrchu, postavil vábn. I'íkrovem náboženství hled veselé zakryti híchy;

veejn i,

modlení

kajícím rouše

\ \

íc-li

jestli

híkou

se

t

za

však

zisk,

líbej,

na slovo vezmou.

skítkem á ktkem.

íistji váží se

vc

umní

60

si,

žaludku rovnej.

by nemocný

aby byl sebe

lek,

t

skví a je u svých

jest;

Žaludku písluší

Léka

v prsy a obrazy

lékae svt povolal, nejprve hled

umní

\edle co

eský

bí se

cho, pak schloubné almužny dávej

zapomeneš, tím více

se

Každý

si

lékastvím pošel. v latin jmenuj,

lepší, jej

cizá, jíž

rozumt

65

nelze.

píbuzní lekavým jménem: první bez rozumu psává; onen ledacos dává a lékárník jsou

lidem za peníze; však

Pi nemoci

se tu

astj

i

uzdraví víra.

dív, než na zdraví

jeli tu

málomocnost, tak obou

Kdyby

t

/,;'i

lapila smrt, jen

t

— na mšec hledí;

opustí pomoc,

pál bych

ti

sluha nic ani ctnost tady neplatí; jestli že

mšec

zlenený jest, jen všedn do hrobu povrhnou tebou. Xebude e, kdo vzdech, ale mnoho-li dostane každý.

Mnohý

veselý pták

TVoto, že

Vbec by by

—

slavného došel?

— bohatých klenot ddic.

každému dost dal mi stav, jako statnému písluší pánu, ped chatrnou, v svém poplužl, peslicí tásl.

tak se se

pro pohbu

7o

vidti poheb:

'5

66 -

Umní 80

veškeré tím jen lidu prospje vábn, když je mu ku pomoci; vždy as dá ke všemu pípež. Chatrné umní máš, když zisku ti dojíti brání. ti uení mé však hluboké, píkladem red se známého Sulcia; v, že t brzyko pivede k místu.

Je-li

Na

husu.

(Vlastenské noviny 1815,

list

27.,

str.

117 n.)

Husa je pedobrý pták, co má, vším prospje mlsnému maso je vhod, potái, an nemže husy 5

zpomže

lidem; s

místa,

brk; práv hájce a bichatý soudce

—

kdyby nebylo hus, zle vyšel by s vákem a bichem; Apollo asto dost by zstal bez umn; mnohý švarný beze cti muž a pán by nezstal pánem;

—

—

husa ukrotí hlad a zlou vc ošatí vábn; zpsobí nepítele i pátel upevní svazky; hájí est, když chce; když nechce, tu ostudí nectn; 10

moudrý by nehledal pi rozmnoží pokolení svým milým zahetím asto.

mnohému

ty tule dá, jež

Mnoho bych

nm;

o huse ek, však strach mi to povídat brání.

Velká husy máme-li na 15

je

moc, nebo v každém panuje

dom;

svt co, s ím husa by nemla dlat? Mnohotvárný se duch vždy zpsobem vyjeví husím: cokoli na tle jest a co svdomí tajného mívá,

— j

husy vyjeví brk; i mrtvých tajemství hlásá. Bez husy mnohý je lid, že by nevdl, je-li kde nebe;

«

;

^7

mu svdomí

peklo

dá nebo spojeni

lovkem

s

zlostným.

Pánem mnohý

vdov a sirotk, rovn co

Darmo

je peníze dát

bez husy

jistý-li

Proto za

as

kídlem;

jen husím provodí

že jest,

me, nám

darmo

i

podala husa.

je peníze pijít;

kdo? — Iv tajné

prodere skrejše.

se

tch, když pánové neznali hus, jen

—

rukou dáním vše, co na mysli, na srdci mli svým vrným hájili k pravd se pivinul slovem pravda a ctnost jsou vždycky se držely v poctivém

me

—

satku. Píteli,

Jakžkoli ráda se tak

si

i

Husa

svt dal v porobu husám? vždy v svém husa potoku koupá,

rci, je-li tak,

ast ji

co se

dost z

oí hokou

—

koupeli iní.^)

30

všemocný pták, ní svt se spravuje dávno.^) Život a smrt dost asto záleží na husím pée. je

— vždy husa Bda, pebda nám! — Tak snadno »Ml

již, píteli,

ml!

quid hac,

1)

ait,

arte

queis

cura

polus

užije každý.')

petisti?

Ovid. met. 2)

pitomý ptáek.

je jí

lib.

Fab.

II.

regioque

I.

suprema

est:

Nubila quae pellunt, quae inducunt nubila caelo. Iliad.

Excipit hos Collocat et

V.

volucrisque suae Saturnia pennis

gemmis caudam Ovid. met.

stellantibus implet. lib.

I.

nám to, favente coelo, asem dokejme asu jako husa klasu. Také

jen

I.

centumque oculos nox occupat una:

3)

se

fab.

XIII.

v

eštin

vyloží;

68

Jaká ctnost bez (\'lastenské noviny

1815,

ctnosti.

list

44.,

189 n.)

str'.

sem sumáe hrát, však sotva se ohledli na mne, hned každý svou vejš poínal táhnouti strunku; chvilku se uradili, pak krásn mi poali hráti. Mže-li povrhel, dím, se mu div, tak výborn housti, ježto po všecken as za trápení sloužíval uším? Myšlením bav se tím, hned naleznu Sulci obraz. Šumait, vzdechnu si, zná dle poteby: dobe i špatnl! Slyšel

již

sám sebou

Sulcius náš, jak

bez všeho rozdílu zlé

i

jest,

dobré

mž

initi

pi jednom

dobe:

páše,

mu

nahodí kdy nebo k emu ho poteba nutí. Ctnost jen ze jména zná jako nástroj k dobrý; nástroj nástrojem jest, aby práci pivedl k místu. jak se

nemu

Tak

hle! i dobrým jest, aby lid svou dobrotou zklamal, zklamaný navedl tak, aby div a klan se jemu, niemu neuvil, le sám co mu zvstovat ráí. Však i pomocníka jen zpsobem bére si tímto.") »Zdali ho pivede ctnost, aby upustil od zlého ?«

—

Sotva.

Kdo

ctnost

bez ctnosti má,

tomu nekvete blaženost ctnosti.

")

ti

ková

Nebožtík

vutný Krahulan

:

že

pl moudejšího, dobe pochopil,

tak

zavíral,

krahulecký íkával jako dosplý a

nežli

je

že se s

sám.

Rravdu

tu

nebožtík

moudrým tovaryšem

zpod

sejt

smotlachu

sbíral.

Sulcius

jen tak dlouho

dokud jeho dokonalejší rozum nepoznal. Pak

dal výhost a

slo-

by neslušelo, aby mistr tovaryše vedle sebe

mu

ihned

6g

Lakomec a (Prvotiny 1815,

marnotrátce. list

6.,

45 n.)

str.

sob lakomec na zlé asy, hrza na dan, špatné píjmy,

Stejskal klel

až

dnem

i

noci rozjímal,

bd sp

jest

i

všeho se dsil.

Ml-li Jestli

— jak zpouzel! ourok pijímal, — strachy mel, neb troj nik vydati,

necht o

se

nic pijíti, bál se srážky

každého asu.

Kdo

jen koli pohledí, snadno pozná,

že se

co

mu

nemá lakomec eho

strachy psobí, v jeho pouze rodí se

která

10

báti;;

sob

mozku;

strašidla smyslí,

nikde není; bázlivá mysl že

tch

,<

že

si

prázdná tvoíc trápení, sama sebou

nešastná bývá.

Kdo má

všeho zásobu,

pro

se boj í

nouze? Statku neužívá, a jmní jako hosta zrádného tžkou všudy ^°

zamyká vazbou? Sebrané spisy Fr. Vl. Heká,

I.

7

70

jemu

Zdali

tolik je

jmní

aby bidnik, maje ho dost,

ním

se

moe,

— až

pi neml?

sužoval, nikdy

pokoje 25

dáno,

Dím-li nco nového, že bohá smyslem pomina,

se

pres dost

—

nm

mnohý

pro dost malou bohoprázdn svta sklidil?

ztrátu hnedle zoufaje,

ze

Ten 30

jest obraz lakomce.

Nyní patme,

jaký bude veselý raarnotrátce! Statek jeho skrovniký

jest,

veselá mysl.

Ni

se

se vší 35

a

—

pece

f

nouze strachuje, statku svého mocí užívá; má-li trojník

kdyby byl

—

i

dvojitý

—

již se stará,

jak by ho odbyl.

Plnou rukou peníze trousí, všudy chce být známý, s radostí s každým dlí, co má, na to nemysle, zle i dobe bude-li dále.

40

lovk s veselím statek zmaí. Bude na úvr snažn myslit. »Co dál?« Tak se »Když mu žádný nebude vit ?« podvodu chytí.

Tento

—

—

71

na nho pozor dají?« maliko, potom více, když pak míru doplní, vedle práva provazem sejde.

»Když

Pone

si lidé

—

*

*^

krásti

Tuf jsou oba bídníci! Jeden dychtí, maje všeho dstatek, by ml více; druhý, maje maliko, stále touží,

so

jak by to pozbyl.

Hospodine nebeský, jaké pošetilce

vlastní

na

živíš

— My pak — každý majíce — sotva pejem

svt!

híku

55

bližnímu zahrát!

Nco

obyejného.

(Prvotiny 1815,

Blázni drželi rok, jak

lidi

.

47, str.

by

294

stíhali

n.)

moudré,

protože moudrých sbor bláznivý rozplaší roj.

kdo rozumí blázniti vábn; fantí-li nemotorn, škodí si v emeslu svém. jest ohebný tak, že se dá i k bláznní užit; voln ho užije, kdož chutn mu vyhovt zná.

Z bláznní

as

Sulcius

užitek má,

maliký

pone-li blázniti

jest, ale

pravidlo všeobecné platí

Daktylos, jak vždy byl,

i

— velký:

mu zpsobem

vným

svým.

zstane fantou,

mu fantní vše. vezmi Popelka krásn se stkví, ale jí místo a šperky, osobní sgQJenost zlom, o, že se nebude stkvít! akoli veliký hoch chválí

—

72 Zlatník vyvede vc, když nádobu ošatí zlatem,

15

kteráž vlastností svou kupce by nenalezla. Soukeník krásný-li jest, když krejí ho zostudí jehlou? Zrak náš vynese soud, na vnitní nehled stav.

Panství ledakdos má, však v skutku-li nazve se pánem Zdali

mu

Bohá lakomý

jest

jako chudec bohatství prázný:

souží ho bohatství, když chudoba

20

Kdo

Co

se

mu

hledá v

30

pokojn

spí.

se tu v lahodné rozkoši te, zdaž pokoje dojde? líbilo dnes, zítra

zpsobu svém,

ho omrzí snad.

píiny

Štstí užije ten, kdo moudré 25

?

povrchní blesk povahou skutenosti?!

s

štstí

zpozdilým útrpnost má.

—

bíledn blázní?? Vždy i ten maliký pták pyšní se peíkem svým. Mlází se navede, však když strom v svém octne se vku, snáze se pelomit dá, nežli se narovnati. Blázen neholeny, v, bláznem nevolí slouti:

Blázna-li opravíš tím, když rceš, že

podruh lehkost

nalezne dost, ježto

umním svým

mu

pochlebují;

tak krásí a vyloží

vábn,

jak zisk v polohu svém barvy a oleje dá.

»Nebude lovka znát již pro samé barevné roucho !« Však co tu zakryje šat, slušno-li vidti všem?

—

ídí-li se

svt novým rokem?

Novoroní

satyra

v rozmlouvání tí blázn.

:

73

K

šastnému uzdravení na mozku

všech, jenž

trpí,

na oi mdle jí a

na srdci pohromu berou, od Dobroty Smíchoráda.

V

Praze 1816.

tenáe, jemuž by slova

významu

jsou,

si

se teprv íci musilo,

jakého tu

nežádá spisovatel.

Rídí-li se

svt novým rokem?

Mudroch, Durák

a Sulcius.

M. Cokoli na svt jest, vždy k nemu dobrému slouží. D. Náš svt, cožkoli má, jest marné a chatrné zboží. M. Dobrou nazveme vc, když k dobrému chýlí se konci. D. Však co tu vidti, jest jen klam a nástraha sn^iyslni na oko krásy je dost, však zhrozíš se barvu-li seteš.

5

M. Všecko je píinou svou a k svému se zámru táhne; svt v tom spojení má, když píina píinu plodí. Pedvrh jak by tu stál, kdyby nebylo podvrhu jeho?

Zámrem

ídí

se

in, a bez

inu všudy

je mrtev.

D. Já jsem bez spojení, nebo vlastní se spravuji vlí. By svt z oplatku byl, co mi jest, když oplatku nechci

?

10

---

74

píinou chut, a bez chuti všecko je blátem. Kdo hned od kolébky ani cukru, ni pamlsku nezná, Vlastní

dej jemu, co se 15

píina píiny

zdá, však

ti

nechutn povrhne

se vším:

žaludek nezvykl tomu:

jest, že

píina

urodí skutkm. marné a nestaí nikam. M. Promny svta se daly, a svt v své drží Se kouli; vše, co se pihodilo, jest ná^edkem úink pedních.

dlouhou navyklostí se Nech svt cokoli má,

20

jest

v

Kdyby se Evina chut byla zmaila, mi, že nikdy nám ani Kain, ani hrdostí svou ten Babylon slavný nebyl by znám; ani pnoucí se do nebe socha;

i

padající vší

hrzou

byli

s

by nevdomost svou podivnou

Sabathyonem sadili

(a)

jestost.

Ebre rod tak velikou nepojal láskou, bratra by Ejipanm byl za grešli neprodal bernou, Jozef zdali by vladaem byl? — a bez nho eled •byla-li ped hladovou se tu hájiti dovedla smrtí? — S vymením rodiny však by tu lid, jenž vyvoleností nad jiné pyšní a ve — eho by škoda a žel byl — zstal nestvoeným, D. (doskon) Tedy Ebre bylo tu Kdyby

30

ani solná

z oblaku síra,

Levioson, Šor Habbor, Barjucher 25

vž

se

vn

—

Mén

kde podvod, tam

M. Následek 35

budto je na

uloží

svt

muže

se i

i

teba? svarové rodjí zídka.

ctnost dle

zpsobu

svého:

ctnost nebo protivnou tváí se

mocí! D. Ctnostných

nebožat

jest,

—

jako vznešených titrek všudy.

75

M.

K

svému všecko

tu jde. D.

Pro

ctnost se tu trápí

a Zlostník

dobe

M.

co bez

Je-li

se

moí?

má, a poctivý všelijak hyne??

píiny?

—

Ctnost

vas vas

—

odplatu

bére.

Krom asu

ctnost se

i

smotlachu bezdky

v obecnou

4o

klade.

Lidské vci jdou jako v kole a v kolo se plichtí; chasa obecní dá zvuk mistrovi moudrému asto.

Jeden druhému

lže,

však míní, by za pravé pijal.

Nedvda pijatého rád pepustí bližnímu svému. Všecko tak musí se stát, sice svt by se petvoit musil. D. Vc tžká být zklamánu, však petíží všecko, jestliže od pítele se tu vrný oklame pítel!! M. Za híchem pokuta jde, nebo hích trest v spojení

45

nosí.

když híšn se navalí potah. Mistr, cokoli má, jen vc když mistrn spojí. Mistrovi uenec snad by tu chtl se mu v emesle

Hích

však

híchem

jest,

rovnat?

Za pluhem pjdeme svým a každý

si

50

—

odpoví z svého.

D. Cesta jest blízká, jako vidíme, k nešlechetnosti,

k ctnosti pedaleká, a

lid

má

ztrpení krátké

!

!

!

—

_

Mládež rozmailou a staeka v dtinství máme; krása tu

zámr

svých, ani

odmny

mládenec bez milosti a staeek pátelství prázen! Blázen na míst svém, ba i pochlebník vysoce vážen

M. Za

živa ztropjí smích, však

55

nevidí láska;

!

!

napotom v pamti zhasnou.

—

76 60

D, Proto-li ctnost, aby protivným následkem tíbila

darmo ? Povaha svta-li jest, aby zlým se tu ídilo dobré?? M, Zákonodárce je vc, aby zákon zákonn vydal. Proto je zapotebí, aby k tobolce vlastní se zelo svou kdo. píinou jest, nech úinkem ídí se vlastním; :-

65

blažení, protivenství jen v potahu

as

lovkem

se vyhoví

vládne;

zdárn.

vždy svých úinkem píin; jinak kdyby se vc v svém úinku zjevila svtu, svt by podobu svou i spojenost zmniti musil. tedy: všecko, co jest, že tu k dobrému zámru

Což

70

jemu

však. oblevu dá, když se tu pihodilo, bylo

V

slouží.

D.

Vždy

dobe

75

i

že mohlo na svt nkdy všecko naopak dje.

tomu neodpírám,

být; však nyní se

Nkdejší pívtivost lidská svou laskavost zvrhla, šalba a dvtipný klam jsou vdcové v rozcestí svta; kdo jinou rukovt má, ten zbloudí a nepijde k místu. M. Zbloudní jednotlivé, když k obecné výstraze bývá, dobrou píinou jest: nebo úinek vyvodí dobrý. D.

Od

toho dne,

co se bratrský svár

zlou vyjednal

vraždou; co se tu 80

ped hezkými

ctná staena mládenci smála;

utšeným jsou nápojem schopnily otce; déš co tu lid, ba msteko uvedl v popel;

dcery co sirnatý

i

oslové hovoejí; a co slovo tu rozhodem bylo,

pro který krev lidská nevážn se cedila asto; svtlo co opony má a ohlavem dvoí se rozum; 85

pravda a spravedlivost co je

híkou

obmyslnosti;

:

11

každý co na svj krám tak vtipn a mistrn bije; sme tu tyrmecitmých tak bolestn poznali kouli, hromových dl, bodák a jiných k pohrom lidské nástroj na tisíce; co vražda rekovstvim slov; co

vtipný co nešlechetník všem poctivým osidla

lící;

90

právo co násilím jest a právníka výborn krmí od toho všecko se dnes v tak zlou obrátilo stranu.

M. Nevyhnutedln tak se tu všecko musilo státi: pohroma jednotlivá jest ziskem všeobecnosti; jednotlivost svírá, tím obecné dobré

víc-li se

95

vzrst svj, jako to vidíme, bére. Nic není bez píiny, nebo všecko je nevyhnutelné; klínem žene se klín, ale k dobrému kole se všecko. Tady je hádka a pe i chutn se mezi S. (k sob) více se šíí a

:

zplichtím

Kdo

v

as

(k nim):

vyloží krám, se

nadje velkého

S dovolením; kdo pravdu by

rád,

postaven jsem a pravda mi

n

—

zisku.

poslyší

Ku pravd

!

100

nech

e mou.

výborn

sluší.

Protož cokoli máte, mi hned jako vyložte k svtlu. D, (k Mudroch.):

K

svtlu? mužíka znám: svj lov

má

Sob

si

rozumí, však

svtlým svtlosti má, svého hledí s

si

i

lid

ale

svj pojme

v zakalenosti.

si

kalným pepustí

v rozum; kal

105

svj;

rád a do své tobolky shání;

moudrými mudruje, však

i

k prostnému sprost

se

mívá.

M. Jak tomu píina

chce;

vždy velika

z

kvtin

rozliných

:

78 110

obratnou schopnosti svou med pesladký vyvodí ron. D. Co asi Sulcius jí a pije? M. Jedem se živi! D, (k Sulc.) O svt tady jest, on chváli, a já ho

—

—

e

:

tu hanim. S.

Nech má

nám

cokoli svt,

všecko se

as

Žijeme, tyjeme, však za to z nás 115

Mjte Tak

vám

si,

nám svt musí

co se zdá,

úsudek

jest

mj,

D. (k Mudrochovi)

výborn

za

nco

státi.

tak premilé Popelky vle.

Sulcius vybírat zná, co

:

hodí.

užitek bére.

svt Za plevu je-li mu svt M. (k nmu) ídí se :

k pohodlí

slouží!

—

mu

na

ili za koudel Popelce jeho?

zámrem svým

nebo k

emu

se

uhodí podvrh. 120

D. (nahlas)

:

Svtem vždy bude Však

svt. M. (dvtipn)

slušno-li pejrit se

bláznm?

S. Blázen v potahu jest: jeho smejšlení vyloží leckdos,

jak se

mu

dá; jeho

uiní však, jak

M.

mu

Je-li

pán

A

chce,

následek

S.

Cestou

pímou

sluha

i

vyslechne sprosták;

komu je po tom?! vhod? D. Když dobe se má,

mu 125

i

co uiní,

— je

dobe.

jdeš: nebo žijeme,

abychom

žili.

Lidské živobytí v tom útchu má, že je chutné.

Na as asu si

žijeme,

nás z rozkoše peplaví v trpkost

vždy svt vlnou máš, když dobe ti

vážiti,

ovoce esati 130

as

se protivnou zmítá;

uzraje vždycky!

Pádel a nedorstek svou kazí se nedosplostí.

M. Jaký

to Sulcius

muž!!

— D. mému.

I

k emeslu hodí

se

79 S.

(uražen):

»K emeslu tvému

že já?

povrchní

love,

—

snad,

blázníš ?«

skuten býti. mu ponkud pálo;

D. Lépe je bláznem slout, než Sulciem

Každý je tím, kým jest, by štstí šastným nazve se však, kdo ctností si vydobyl štstí; (kouem ostatní jest vyjasnným od slunce z rána. ÍKu si tu, jak se ti zdá, však sluneko nezdržíš v bhu. M. (napomínav) Pánem Sulcius jest a s pány se

135

:

po pansku jedná.

e ;

S.

D.

tady o

Proto

i

svtu jest. D. Vždy znám, co jest a co umí. poteba jest, aby svtem se ídilo všecko. uo

— Kde bude

Svtem?

ctnost,

ona váží a vycení

—

skutky? S.

Ctnost jen k prospchu

jest.

že !

na sebe nevezme hl, ani S.

I

í

I

)

Kdo vc

si

M. Já sám za

evnímu soku

vyvedl svou, ten život

as

se

mne, kdo

nemže

kdo pod mocí má,

pejde-li ten,

má

Ve svt panuje as

Komu

se nahodí

si

ji

ptáka v

si

podá.

svt

lidem:

145

jako písluší býti«.

ctnostným za

by nové

asu

svého;

ohledal ctnosti.

a pohodlí vine se k asu.

jest,

sladkostí jest,

si

k peluni sáhne,

aby pohodlí užíval svého?

když nuznému

Sladkost hokostí však, když Blaze je

tak,

med, zdali chutn

když jemu na vli

Hokost

jest

chvíli,

mám,

znejblaženjšil.

Ctnost již vymela, však dala výstrahu na

»Stezte

to

nikdo

lovku

pomže

s

iso

—

místa.

vyniknout nedá.

tm, jenž v pochybnostech se prospšn povtí když vidí i dovedou lapit.

znají, 155

— !

:

!

8o D. Ctnost tedy v potahu jest? S. Jak

as

nebo pipustí

místo.

Slavným hrdinou jest, kdo mocné se uchytil strany; slabouký prut je-li s to, aby ctnost mohl udržet

—

160

vážnou? Svta opravitel, když vc svou postaví na vrch, slavn se ctí; však jestli smekne, tu potupy dojde. D. K smíchu mi ledacos jest, však tomu se nemohu smáti

svt kdo

opravit chce,

bez sebe opravitel tak

Svt má 165

Má

nech nejprve opraví jest,

sebe:

jako bez knotu svíka.

pohodlí své, a ctnosti se nepeje koutek!

Sulcius

krám

i

píbytek

zpsobem svým

M.

Sulcius

S.

Svt eho

chce, to

mu

s

Popelkou švarný

!

jedná. D. Rci, ošemetností.

dám, a co

má

rád chutného,

béru.

asu

a osoby kdo se tu zmocniti zná, bude pánem.

mn

170

Ctnost bud ímkoli bud, když jen proklestí cestu. D. Za karban o trhu ctnost tedy vyložil Sulcius zištný!

M. Vyložil krám; vždy krám kramáovi vydrží bicho. S.

175

Tak

jest.

Však mezi námi a dím, co komu,

je

—

po

svt

aby se traplivými zanášel pro nho vcmi? Všecko, co vidíme zde, jen nám jest stvoeno k vli; jiného smejšlení muž sice radosti nedojde nikdy. Svt má urení své, však sebou se stvoení víže; !

máme-li všeho tu vas, tak pejeme i každému zbytky. D. Kdo jest na zbytky živ, ten snadno se umoí hladem.

8i

M. Kdo má rozumu dost, ten lehce si pomže z bláta. S. Teba-li v bláto se hnát, když k' pohodli volno je

iso

všudy ? D. Volno co Sulciovi, není,

Svt

sice jediný jest,

však

vte

lid

mi,

nm

v

každému

volno.

rozdílný živ

jest.

Statkem a dstojností kdo mdlejšího pemohl soka, by i bez ctnosti byl, tak mocn je u svta ctnostným. M. Ctnost jemu podkovou jest. S. Jak k prospchu

by

k

na ledu kovaný

teba snáz bží a

iss

komu:

je

— nesvrhne jezdce.

Jezdcovi vše jedno jest, aby jel, jen projde-li zdárn: skutkem úmysl jest a úmyslem barví se skutek. Blázen úmysl svj jen bláznní tvoí si švarn. iw Rozdíl toliko jest, ili sob i jinému blázní.

M. (ulekne S.

se)

Zámrem

:

Kde bude zámr a kam se tu podje pedvrh a podvrh?

žaludek

nebo bez

jest,

nho

s

lovkem

veta.

Píina

živobytí

nech v pední

žaludek natuží

in

Co

prospchu,

je tu bez

a cínové

se položí místo;

lovka

krásí.

nech plevou

a

chamradím

195

slov.

Krásný svt by

aby nás chtl peluní krmit!! Plavec vlnobitím zmítán jsa, po zemi touží, to byl,

do vody uvržený rád k suchému žene se behu; rek se i obarví ctn, když vlastní mu nesvdí barva, pakli že nástrojm svým moc dá a kreje se nimi. Jist že v protivné boui, ba v strašlivém rozbití lod zstane bez pohromy a k svému se doplaví behu.

200

:

82

Kdo muž 205

oek

bez

být, zdali piijde si

S.

má

Nechf

cokoli svt,

mn

alespo všecko

mu

S.

Rok

ten

ped rokem

byl

se hodí.

dáme? a papesrok zstane

D. Tím-li se na nový rok tak lehce 210

kupovat brejle?}]

M. Všecko se na svt svou žene píinou postaitelnou kdo svt bez svta má, ten svtu se nehodí nikdy; na svt cožkoli jest, vždy ke všemu dobrému slouží. D. Svt náš cožkoli má, jest marné a chatrné zboží. odbyti

—

ješt.

\

Tak slov Na poátku svta

a) Levioson nebo Leviathan.

ryba pedivné

dv

prý,

5

velikosti.

takových ryb stvoeno:

jistá

bylo,

jedna samec,

Orl

a

Goj

nábožných

a

^'

za všecka prodloužilá

rozptýlených, ješt žijících

svému

U bor

i

zabije.

—

shromáždní všechnch zemelých

Ebre

léta,

sjednocení všech po celém oboru svta na 15

i

druhá samice. Ze se však bylo co obávat, aby svt, kdyby se tato rybní zpotvornost rozmnožila, na zmar nepišel, tedy svta opatrný tvrce, jako dí povídka, rybu pohlaví mužského, jak rychle ili za se urodila, vyezal; tu pak ženskou, živa, ili teprv po smrti, co se jistotn neví, nasolil a k slaVné hostin uložil, kterou píští Ebre vyprostitel po úplném vyhlazení všech

—

10

'k

pravovrných

pak

rzno

úd lidu

dáti umínil.

ten veliký

té píležitosti se

i

onen

velikosti

nesmírné

vl

Šor Hab-

pták Barjuchne

j

83

Abychom si však velikost obtí tchto ponkud pedstavili, jest zapotebí i toto vdti: z Leviosonovy kže se rozbije stan pro množství milion lidí kteíž rozumj pouhých Ebre k vyprostitelovým hodm pozváni budou. Tím, co tu drahn pebude, pikreje se zed msta Jeru-

—

—

20

,

25

zaléma, které u píští vyprostitelova tak veliké a prostranné bude, jako nejská;

domy na ti

nkdy

všecka zem kana-

pražské míle zvejší, a kdo

nábožných nebude s to, aby tam došel, nadpirozená peru ho tam vynese. Považme nyní, co tu kže na tolik stan padne, co na obestení tak ku podivu prostraného msta teba, a když to všecko seteme, a z

mi nkdo ekne, jak veliká kže a jaké teprv to hovado býti musí? Veleslavný vl $or Habbor (bojím se velice, abych nestateným tytulem jeho dstojnost nepohoršil nebo ím vtší vl, tím vtšího tytule

30

35

:

žádá) jest z tisíc

velmi

uvedených

Každodenn

živný a iperný.

kopc

všecku požere

trávu,

40

ana pod jeho hladovým zubem se zase vuihled zelená a na jedno srknutí všecku vypije vodu,

pl léta v Jordán se ushromáždí. dost jiných, Jak blaze je okolí našemu, že pece však takového vola nemáme Pták Borjuchne shodil jednou vejce z hnízda a to tí sta dvouobtních cedr na tísky nejen která za

a !

podrtilo, nýbrž

i

!

—

okolních šedesát vesnic pené-

*^

84

50

šastn zatopilo. Vysoce vážený Rabbi Jehudo nazývá ho Bar Schimon Sis a dokládá: že ho jistý plavec na moi vidl, an pod kolena ve vod stál. Maje pak za ho v

55

že by tu aby se koupal.

chut,

povtí

to,

I

byla, napadla

zaslechne najednou

hlas (bas kol), který

ného úmysla

ho od tak záhub-

tím doložením zvrací: aby

s

jaká tu hlubina

vážil,

mlina

jest, ježto

ped

si

sedmi

rozlety

tady beroucí se plavec sekeru, dvamecitma ka-

men

dobré váhy tžkou, do moe upustil a ješt dosavád ke dnu nedopadla. Z toho se pouíme, jaký to pták a jaké nohy má. Sabbathion, velmi

i

Sambathion,

také

eka, jenž pes

široká

celý

kdesi

jest

týden

s

vy-

jmutím dne sobotního, peveliké skály vyhazuje.

Ponvadž pak Ebreové 65

dva

tisíce

lokt

pes

toho dne na cestu

vzdálí se vydati

nesmjí a

tato

eka, krom ten den, za celý rok pokojná nebývá, beh se dostati. Proto

tedy jim nelze na druhý

dobe vdí, že tam bezíslné množství jejich bratr obývá, mnoho vlastních a slavných krá-

však '^^

lovství

má

poplatnosti.

kde

ta

tomu

eka

Nemohou

se

však v tom shodnouti,

a to mocné jejich carství

chtí, že

srovnávají '^

všecky okolní národy v odvislé drží

i

a

v Azii,

jiní

v Afryce.

úplnou o tom

V

leží.

tom

vydávají

Jedni se

pak

svtlost,

jaká tam zemská správa, kolik mocných král a jak slavné

komonstvo

tm

peblaženým po-

85 sluhu je. Tito podivní obyvatelé se u nich

vbec:

rudí Ebreové nazývají.

Útrpnost

daek,

s

tmi, jenž více obecných poví-

—

zdravého rozumu mají!!

nežli

so

Hek.

Fr. Vladislav

Zbytené (Prvotiny 1816,

leknutí.

.

6,

str.

46

n.)

Poítal Šimonovec, co za týden odprodal zboží; zapomnl krám, když noc se tu blížila, zavít.

starostí

švec a baba mu radila, by si bobky zvaiti dal. Vždy co mže, zpomže bobek. Neml ubohý švec koho k židovi pro bobky poslat, krom svých nedosplých, však noci se bojících dítek. Bázlivým noní tma jest astji velice strašná:

Náhodou znemocnl

si i k pove strašidla tvoí. kmet a mladí tu kvílejí nad ním!

jitní obraznost pak Bolestí vine se

Láska pemohla strach; ujmou se za ruce, táhnou zticha na ulici, i svého se bojíce šustu; sotva dýchaly, šly tak, jako by šidla po zemi byla.* i

*

Tento ádek

ítlti tuze dýchaly.

dýchá,

To

to ze zkušení, že nejednou,

je

ím

tím,

pivodí.

—

Abych pak

povinnou

slušnost

tenám

že

kdo více

svou rozncuje, a tudy svou vy vodící

citedlnost

k úinku laskavým

o jednu nohu silnjší.

jest

Mám

moc

k svým

zachoval, zavazuji se, že jak rychle mi se nkterý ádek o nohu kratší posadím. A to vedle práva básníské svobody. Pro by medle lovk svobody vedle

dlati

dá,

zákona a slušnosti neužíval? Sebrané ipisy Fr.

VI.

Heká,

I.

8

~

86

Srdéko

Hrzy

skákalo v nich, klap, klap, jako vtrný mlejnek.

vrch však doplnn byl, když k kostnici pišly:

zdaleka pes tady vyl a na blízce kulišek houkal;

15

na vži, povtrní co je korouhev, vrzala smutn; nebylo dušiky v nich, však do noh se vrazila

20

—

Bloudily po 15

pamt.

Pišly k Šimonovci do krámu oteveného. Však v tom okamžení nco vyskoí, dtí se chápe, za hlavu táhne je dál, stane se veliký pokik. Sousedé vybhli ven, nebo myslili, nkde že hoí; v tom žid židovce lál a vypustil pozadu dti. Vybhly pomateny, jako osidla zproštný zajíc. ulici,

až po chvíli k

jeden druhého zí,

Tváí udšenou sám,

a

i

i

pamti pišly;

táže se, živ-li tu

kráí ?

—

spatí nemocný otec: zemdlený, s krk co dlati má, by je vzkísil. je

—

—

Tatíku! konen dí tam u žid mly sme zemít: sotva sme vkroily k nim, již do kouta vláeli námi, 30

heb i provazy snesli. však ustrašená vidí mysl

brousili nože a vráželi

A

tomu nebylo

tak,

než vidti jest, a ví, že vidla vskutku. druhý den byla po mst e, co se u žid sbhlo; prá.vo kroivši v to, hned žida si obeslat dalo. Povdl žid, že u veer psal a poítal zboží, tím se zabavil tak, že i zapomnl zavíti krámek;

více,

Na 35

40

náhodou šla žena ven a spatila nkoho v krám. Myslíc na zlodje, hned popadla za hlavu' dti, aby je vyšetila, zdali nco jí nevzaly z krámu. Právo vyneslo soud: že akoli obojí strana yelmi se podsila, však leknutí zbytené bylo.

87

prostedk

Sebrání domácích

.

(Prvotiny 1816,

•Hojný stateek zdd, více-li

Sázej v

dost a

lotrii

n.)

vynesl skrovn;

v pohodlí svém.

si

as

ale již

vyhrál,

si

sazii vyhráli kdy!

lakomec, boje

ten, jejž

v pustou zem,

94

pemudruj, aby

ji

po všechen

Poklad nalezni se

tisíce

tisíc máš, více

více než

Nebo

by

str.

12,

proti psavosti.

ped

se,

smrtí bez

ukryl

nho mel.

tak, by t zásluhy unesly v úad; máš, tedy nech zásluhy pohoví si.

vynasnaž

jestli jej

Chceš-li však íci, co jest krásná ta zásluha?

—

Moudrý každou prospšnou

Sprosák jen

vc

zásluhou pojmenuje.

se tu ptá: co je dnes

nebo initi

zejtra,

aby se poctivostí v hladovou uvrhl smrt.

—

vc smšná! ji vidti, poteba brejlí. Nejvtší zásluhu má, kdo sob zasluhuje. Sliná tvá nebo mšec stíbrem a vydutý zlatem, slovíko mocné a tklé zásluhy rozmnožuje. Nejsi-li pak ani s to, tedy svt má prostedk více.

Zásluha,

Co

se

ti

v píhodný

Prohlas za peníz,

by se Pakli co

i

svt

Mudena

as

nahodí, užívej rád.

žes hotov s

tvá pro

lidi

Mudenou

spáit,

nehodila.

moudrého máš, prve ohledej žaludek

lidský:

»M oudré pravdy moc nesnese žaludek m Vtšího zapotebí

jest

nežli zplniti to,

umní,

peníze bráti,

nouze co pislíbila. 8*

d

1

ý.«

88"-

25 '

Pána-li

mocného máš, jenž svtem ponkud vládne, mu mistrn vsad, mšce pak jeho se chop.

brejle

kla

Znáš-h se halabala, tedy

se a

škorn mu

lízej.

Cervíek výborné má v dstatku útoišt. Ubohý písaíek, co se za groš napíše asto! 30

Psal,

ano rytmoval

tak, že

ast ji pemnoho Však co

se dostane

mu

slov

slabiky na dlani mrzly:

tm, jimž Mudena

Mudena Mudenou

^

maliko rozumu má. kroutila

perem? 35

|

ježto co za týden psal, za plevu nestojí nám.

jest, nosí-li

—

obecný kroj.

Všeliký host bude vhod, když hodí se k našemu kvasu; jestli

se nehodí

Ty pak zpsobem pokudž

k nám, rádi ho vyvrhneme.

tím, jak výše se pravidlo etlo,

se zachovat chceš, zbavíš se psavosti hned.

Trest jak trestem. (Z Telemacha.)

(Prvotiny i8i6,

.

i6,

str.

128.)

svým byl stateným hrdinou asto; každému odpíral rád, druhdy až bez rozumu. Každý hích svj trest si rodí a po sob táhne; zmnožený svalí se trest na hlavu híšníkovi. Jednou Achyllovi, když s vážnými radil se muži, bezstoudn odpíral tak, všem že až kypla žlu.

Terzites jazykem

Hnvem

Achylles

jat,

tak udeil Terzita pstí,

že se tu skácel a duch

—

z

mrzuté vyletl

lži.

89

Nalezený .

(Prvotiny 1816,

list.

26, str. 205 n.)

Níže podepsaný líbám ruce, velebný pane, vysokých hor a úedn vdti dávám,

z našich

ráe jí

odpustit, dnes že tu

zemela Marie, žena

Nemanice, v svém stáí tyicet pt let. (Stonala nemocí touž, jako bába, co umela vloni; táta je nádeníkem, však rate ji pochovat zdarma; dítek nedosplých jest pt, ty se žebrotou živí.

Hrubého

z

Šatky, co pozstaly, jsme slouhovi prodali za groš,

za kolik

groš

si

však

má

mejdla a

heben

koupit,

aby tu pozstalost z tch šátk vypudil živou. ,

Dobe

to jest.

Tak

mže

se pohbíti.

Smolenský lichtá. v.

r.

Podpis.

K

vdomosti dávám, komu na tomto

aby se pihlásil, a co od

hotov

zaplatil

záleží listu,

nho

na poštu pijde, hned, pak Marii obstaral poheb.

Sikmund Pepina, toho

asu pší

posel poštovský

na Peliškovém most.

Pochlebenství. . 81. a 82.,

(Prvotiny 1816,

str.

586

Pochlebník horší jest než zlodj.

djem

n.)

Ped

zlo-

každý steže bedlivostí a zámkem; kdo nechá všeho po rznu ležet a nezamýká, snadno se

90

bývá okraden. Ped pochlebníkem však, ekne snad nkdo, dosti se zbezpeit nelze, neb kdož mže druhého srdce a ledví zpytovati? kdož nebude lízati mannu, která tak sladce z ust šíbala kape? kdož bude sted, nímž dcko kojí, držeti

peluku?

za

—

I

v,

když

mj

nýbrž ti

kdo

ti

za

to,

strojí líku,

ped

budiž opatrným a zamkni

—

šveholou na zámek bedlivosti

uši

bud hledá u

aby

t

lapil.

chválu šeptati nebude, ale zanese tam, kde by

dobe

míní,

aneb

ti

Pítel

veejn

srdce; ne-

tebe zisku

lahodí, že s tebou

že

i

ti

ji

vlastní tvou

prohlásí

neb

k prospchu vzrostla; a pro-

marnými slovy; skutkm, slovm, an vtrem mizí, v!

tož nenechej se šáliti

a ne

Dobromyslný

D

v

i

lahodou šíbala puzen

1

—

úad se pokusil žádati, kterým se onen mstknal, neb pochlebný Švehola za astj sliboval jemu, že mu ten hubený kousíek chleba co nejdív

o tentýž

podstoupí,

ponvadž takovým jemu

se déle již baviti nelze.

—

zdali by nkomu úadu svého, nmžto sedí, snad dobrovoln popustit nechtl? divil se náramn tomuto dkazu oznámenému, stav se, jakoby o niem nevdl, hanebn zapel

Tázaný pochlebník, v

všecko, v

D

v

i

em 1

se

na D

podvedený byl

podaném písm. pinucen napotom hoký v

i

1

odvolal v

!

91

nevinn

píti

— co

kalich

lhá

a svévolný šáli

zemského dstojenství; však pochlebník nebyv snad jist

ped ním

— emesla hudla — na viklavé a — loupežník — odstril od

— v témž úad dále

tudy tím více se tím dál

D

v

se držeti

této

i

stolici

ztužil,

15

ní.

I

Opravovatelm svta. Novoroní

Od

ponavržení.

Františka Vladislava Heká. (1817.)

Si iniquitates observaveris,

Domine, quis sustinebit? Dav. in Psalm.

V

nynjší nejistý as pronášejí všelicí lidé, jak by se zkažený svt co nejlíp uložit mohl. Svt kdo opravit chce, nech nejprve opraví sebe: úinek vyvede vc, když v podstat zdaí se dobré; mluví se

ast ji

dost, co

na jazyk piplaví

slina,

5

rozum však jsou nmí svdkové in. však poctivý mluvec Do svta co se tu mluviti dá! astji pomlí, by by blázen hovoil nazbyt: srdce a

—

mu

nejeden povahu má, že se tím, co

Ubohý love! ekni, co máš, by Klopotn pod bemenem jsi živ,

pebude, chlubí. zbývati mohlo?

ti

a

zpupn

soukromé trápení máš, a vesele do svta hojnost pronášíš, a

s

—

si

10

kráíš;

hledíš;

traplivou zápasíš nouzí;

peníze spravedlivé vydáš, a nepravé táhneš;

pro malikost dáš

svdomí

své, a

pohromu

bereš;

jg

92 svátky a veselé dny pronášíš, a chybí

t

lávka;

ped tebou staví se mnozí: slunce týhodnem svým má svtlost pokaždý jinou. Sláva pi penzích, a bez penz všudy je ouve: sám

sebe vystavuješ, však i

jméno slavné a est jen

20

penzi udržet miižeš. svt všimne? Akoli osvícená mdlým žebrota zakalí rozum; nebo zpsobem svým i žebe porouí spolu: nízkým na vrchu jest, a vysokým za podnož slouží; nmému výenost dá, a výeným zstane nmcem; hluchý má-li tu svt, hned skoí a pokikne ryn: jí že náleží svt; neb zná, co se do svta hodí; nemoudrým mudruje, moudrému však jest hotovým

Kdo

s

—

poctivého žebráka tu ve

si

i

25

bláznem;

30

slepému ukazuje, však svou ani nevidí cestu; rádcem ubohých jest, ale rady pro sebe nemá;

svtlem bez svtla

rozumem dvoí

jest;

Žádost nezkrocená jest

love! 35

pomni, co

jsi

a

a co všecka vezdejší sláva!!!

—

Máš-li cenu svou, tedy pod cenu nedej se prodat:

blázn

je na Dole kdokoli

jestli že

40

nebo vidí a nevidí stejn; hrabe se v pošetilosti. vždy nevy vázli vým proudem.

se vždy,

svt jest,

dost, jenž

v svém

pod cenu prodají všecko.

zpsobu zstane

rozumu dost nemá, by

se vynesl

dole,

vzhru.

Koukol a sveepec, jenž se tu žejbruje, nejprve sbhne, zdárné i seminí též zlým nevrhem v podsej ti padá: dolní všeliký hlas jen za dolní drží se vbec!

—

Darmo darmo

se z doliny své ctná poctivost vybrati hledí; se spravedlivost,

když

•

neplatí, o platnost hádá;

:

93 I

darmo darmo

kdo zbytenou robotu koná; i ten zpívá, když nikdo ho slyšeti nechce: by by i eský hlas pronášel uprosted ech. Zda se tu žaludek ptá: je-li peené z Cech ili ze Šváb? Darmo tu rže ktve, když asu, by vykvetla, nemá; darmo se veliký muž, aby malikým zpomohl, snaží; darmo i sám voská leje svíky, by slepému svítil; darmo tu hroznové jsou, kde lehouké nestaí mléko; darmo i slunce tu jest, když lidé ho nemohou snésti. Chytrého jaký je stav, když se sprostým zápasit touží? Nejprve myslí, co jest a co ten, koho k zápasu volá: silu

se naklopotí,

vymenou

vydá, a se opatrností

45

50

55

opate, všelikou ctnost jen k vlastnímu užive zisku.

Svt

zná potebu svou a tím se

aby se v pochybnostech

ohlásil,

i

opatit hledí: co nejlépe

mže.

každý tu má: kdo vábn vyloží, prodá. Híky i dtinské jsou, když dobe se vyloží statné, Mužem na svt jest, kdo zná v as zstati mužem, svt tak daleko má, jak pohodlí uloží meze. Tak pronáší se svt; tak kráí a podobn jedná! Lidské živobytí však krátkou vine se stezkou: pro bys, love, pohrdal tím, co ti k dobrému slouží ?

Krám svj

—

eo

—

Krátký tu pomine

as

a

vnost

65

nastane dlouhá;

vími, co dnes tady jsme, však známe-li, zítra co bude?

Krásný a píjemný sen trvá jen do asu spaní to když pomine, sen jest snem a pestane zdání. Pomine konen svt všecko pohodlí jeho: lovku nastane že, aby klidil, eho si našil. i

Všudy-li smotlachu

sil,

tedy pšenice

nemže

klidit.

10

:

:

94

75

Jméno krásné jméno je pro

tytul

tvj

t

svt,

již

Jinak má-li sláva a

si

dej, však ctností se krásiti

pii:

a název pro zapla

v,

že chodí

est prázdná, co v masopust

si

Pán Bh.

lichou:

šatí se

smšn.

oi otevra seber a postav se mužn. Chlapci-li viti chceš, že t kolébkou pivede k spaní Pidá, pakli že chceš, cumel výborn sladký, uiní také, že sám ti ho do huby dá, a to dvorn. Mnohý maliký hoch zná velkého zkrotiti muže: Mužem-li

jsi,

?

i

80

velký se zapomene a

stíší se

závorkou sladkou.

Kdo má rozumu s to, však zná, co je dlati s cumlem; bda lovku však, když ním se pyšnti míní; i

85

nebo se v nahot své okáže a vyjeví moudrým. » Správce pokolení zda mohl by bez toho býti,

cumlem aby si dítky své sám nevychovával ?? ?« Toho že poteba, ví, však zná se i v rozdlování nmým vrátí se a hluchým vete se hlunost;

e

90

bláznm mluvnost

aby mluvili, jim co se hodí; slepým se podají brýle a hned svou slepotu uzí; na rozum kdo by tu umti ml, ten rozumu nemá. Rozum je tak, tak, tak: nebo radji eknme takto: se dá,

»Vidíš-li, Vojtíšku, ten obrázek a co se tu staví ?« 95

» Vlast

nám zemela, my jsme svdkové

—

jejího

pohbu.«* »Máš-li co dobrého, drž, a co

nejprvés

pedmtem

svým,

tob

se nehodí, svrhni

pak všecko

ti

podvrhem

slov. * str.

91.

Viz C.

k. vlast.

nov. íslo

50.,

r.

181 5, a

Zvstov.

díl

I.,

«

95

Na

sebe kdo by tu zapomenul a

Každý

si

pedložil jiné?

—

se nejlépe zná a nejprve miluje sebe.

Láska bližního

Osoby

šetiti

té,

Na

bych kalich Šelma že šelmou

to,

z

ruky

jenž

se

do

ruky

všem na škod

co mi ve

mne

plichtí,

loo

stojí?

—

se šetiti zdráhá? zprznti patrným jedem? když znám, tedy šelmy se zbudu,

ml

svj jest,

zstanu pi cest zbavím

když

jest:

Mohu-li milovat

své, jenž

se závorek všech,

pivodí k spokojenosti, když k štstí mi nemohou

105

sloužit.

Takovou svt zpívá

mu

a vede se k pohodlí svému;

co ho k asnému pivodí zisku; Hospodina, že mu dal dnv veselých dokat; pakli že tch nemá, i snadno by zloeil jemu!!! Svt bud, jaký si bud, jen v když obstojí dobe. ctností všecko

jest,

velebí

110

nm

Tak svtská pevrácenost

Kdo

na

jsi

vystav

si

svt

dí a

k záhub chvátá.

druhými v spojení nebyl, v povtí chrám a bud tam pro sebe Bohem; sám, bys

s

pokudž na svt jsi, hled zákon a šetiti slušnost. Právo obecenství nech závorkou zstane všechnm: lovk svobodu má, by inil, co se mu líbí, v tom však obmezen jest: aby právu se zákonn podal. love, bud ím bud, však bližnímu na kivd nestj. Chceš-li opravit svt, hled prvé se opravit svtu: z nádobí istého chutnjší jest, když istý je, nápoj; cukrové na smrdutém vždy talíi nehrub chutná. Ctnost když ve ctnosti jest, jen vlastn se jmenuje ctností,

jistým

i

prostedkem

jest,

aby štstí bylo tu

s

námi.

115

120

96 125

love, in

i,

co

i však

konen

dohlédni k konci.

Úinek vyvede vc, když opravu v oprav

Vždy

jest

m

nebi

Bh,

pozná.

jenž zná, co je pravého

v lidech:

všechnm

i

odplatí tak, jak

každému

náleží skutku.

Takhle to máme. (Nový zvstovatel

Na Novém Hrad

1817, díl

11., str.

jest zvyk, že se

136.)

mšané

z lakomství

perou; ^

5

odkudž vznikají sváry a pe, jimž konce tu není. Jak jest nešastný, kým jen vládnou náruživosti! Bohatý troup, tomu v, že se v poklidu obmezí sotn: hodnost a ctnost, prý, panuje tam, kde jest bohatství

I

dosti;

sprostnost a chudoba ctná jen vzbuzují ošklivost jeho.

Protož

i

ctnosti

strom

se tu nehledí

Svárlivý duch tak jízlivý

10

jest, že se

— nemaje vzniku. rozpráší vkol.

Osady pán o to dbal, by se mír zase do msta vrátil. Nemoci ohledav srst, dal tkavým litého Švába za sudího. Jak

nám

když sudí nerozumí, co se «)

Rozhod

neslušn dje. rozhodu") pedloží jeho.

se tu zdá, že se

(eine gerichtliche

Entscheidung).

to

mnohý právník pamatuje! — Aby nezapomenul,

by

si

to slovo

do knihy, kam športule

—

Kyž

si

radil bych,

vnáší, poznamenal, však

dá dobrý pozor, by nenapsal rozchod. Rozchod jest to okamžení, druhdy delší chvilka, když strana po skoneném soudu od zástupce svého s prázdnou kapsou, klejíc a plísníc, se rozchází. Jest ve všem na svt rozdíl a toho jest teba šetiti. af

1

97

ast ji

v

Lakomci radní

píhod

rvali se zas;

sí

prostedek psobí dobe. hned povstalo na koše soud;

zlé zlý

ani nestaila, co tu

žalovat žádajících.

I

nabhlo pán,

15

poali mluviti svorn,

dtky:

sotva se rozkieli, již do sebe zbírali

znáhla se závist a zlost mezi sbor ten vmísila ryný;;

ml

kdo z

kiku

na

vaku

vzdor

víc, ten jal se

strhl se svár, až

n

ji

kiet;

povstala pranice pstná.

i

*)

20

Bohatý Hladolet zub, nímž málo co dobrého jak živ zemlel pro lakomost byl pohešil jeden i druhý; na brad trudovité tam pibyla kostlivci boule; vypuklý nos, nímž Drahomil ast ji na chudé founl, nehty zhanoben tak, že ho bradýi sviti musil; ucho k úrokm tklé, však ku prosb chudoby hluché, ránu nebezpenou si ze sín pineslo dom; k zisku hledivý zrak zlou pohromu na oích trpl; na píjem lakotný prst vychvácen a do škody vložen; jediný (z tolika!!!) pán^) byl rád, že se osoby jeho

—

—

,

—

šerm pugna palmaria, neŠvábové: das Ritterspiel jmenují. ecký význam se k nmeckému nejlépe hodí. Viz Homerovu Iliadu, ást druhou, v Praze nákladem Fr. Melan*)

jedni

Salustius

tento kratochvilný

pugilatus,

Rekové oxpaxívSa

a

Pán

tia

trychových <^)

ddic,

Dle

léta

zetlelého

1990

rukopisu

str.

tohoto

1.

c.

starožitného

msta

se

vlastn nevdlo, jak mu íkají. Uený Congius in famil. Byzant. c. 28. p. 174. nazývá ho A-yafl-cov Mwpapcov; náš pak Asseman T. IIII. orig. Slav. p. II. cap. ITI. an. 13. a vedle nho statený Polán Okolsky T. II. orbis Polon. p. 306. Stránský reipubl. Boh. c. 2. §. 9. Goldast. in appendice documentor. de reg.

—

Boh. N.

a ostatní s

2.

Hruštinou

z

Hájkem

a

Bekovským ho jednosvorn tolika dkazm nevil?

Hrošky jmenují. Kdo by

25

30

:

98 neštstí vystíhalo,

a

z

hlavy

mu

Ten byl bohatý tak, že kdyby mu skrovnikou krpji vzal, celý

prchaly vlasy.

každého groše by se sirotí krví na dobro obarvit moh a ješt by pro paní zbylo. Na hbeti nosíval mch, kde náek a proklení skrýval; po pedu dravou sí, kudy svdomí pomalu trousil. z

dm

^

35

V

písloví vzal jest své: Jen pánm peníze patí; sprostému lovku však jest hloupé svdomí dobré.

svým byl pinucen vybiti poklid. Zstalo na bojišti: ti amrhy, pl koše vlasin. Pro ty se Hruština však, když uslyšel, chroptaje

Šatlavník nástrojem 40

vrátil ,

»Dám si je do podušky, snad konen s pokojem usnu.« ekl a s koistí tou k svým zaveným pokladm chvátá'. Druhého dne, když uslyšel pán, co se na síni sbhlo, k soudu povolal všech, však pipustil každého zvlášt; -

45

každý mu povídal svou. I nechal je do sytá mluvit! Chropotem, když ustál, dí sudí: O pšemilý pšítel! Seli mít sout ? snám šesky to ne, sal nemesky praf í, sel tam prokurátor, dal penyze, nemesky písal. Každý se lek, když takovou -e z ust sudího slyšel. Ustydla k rozepím chu a každý se vyrovnal doma, boje se nemeskych praf. I panoval obecný poklid. Od toho dne 'O se tu vzal ten pochvalný zvyk, že se sází v Cechách pro pokoj ten, komu dosti je: po esku

—

50

—

jísti. 'O

Georg. Prag. in

dissert.

de orig.

Hunnar.

rok 845, však vedle Annal. Fulden., pak Dittmar. piá rok 88p. Degnignes hist. de Hun, T. I. part.

p.

6.

lib.

3.

II.

p.

klade p.

69.

31. týž

!

99

Dva

eckého

(Z

(Nový zvstovatel

Dvma rybám JVvní

založil

od bahna,

byl

rybái.

1817,

sven

)

díl

II.,

str.

186 n.)

k lovení rybník.")

v tom svou práci, že oistil vodu

neádv,

nkterý váhavý správce'') let; však druhý si poínal tak, istý zakalil proud, pak bahno i rozmnožil neád. Hledli na sebe; však své každý rybiky vábil/) V proud pirozeném že se plované vesele sešli, za

jichž

mnoho nahrnul

mrzelo Kalivodu; hned v srdci se koenila, že

zlost, i

pak žehící závis^)

konen

Správci se pednesla pe.

I

že

rozlili ocet.

první se omluvil takto:

živel byl, když z vle vynikl Pán; bahna a neády jen po ase nastaly; Tvrce

istý

rok,

ano

i

tu stedu,

po jakémsi na Kropáce vítzství

i

hodinu

na celém orloji dvamecitmou jmenuje. Atak jest naše víra bez-

pena. ")

U

V

starých *)

A

pedliížícím

rukopise

mám:

pronárod bývalo mnoho ti

dle

etiny,

pérem, jiefapowvxs;

slouli.

níž

z

Pro

tuto

n

xuXíaipa,

to

jest

kališt.

slov obrazem.

báse vrným pekládám

na ten

as

dosti

dstojné

jméno!

O V eckém stojí paipá^iov. Ale za našich osvícených as, kdož by se s žabkami meškal ''j 'O úXayiió;. Aj, jaký to rozdíl mezi zpsobem tehdejších a nynjších rybá! Nyní si z Jidáše vzali píklad: po pedu

—

po zadu drápou; Marná bez vnady lé?!

líbají, a

ím —

vtších ouklad, tím více

úlisnosti.

lOO

istý a pesvatý sám dal

mokinu

tam kdo uvodí

Boží na odpor vli

Druhý

jedná.

kal, ten

se smál,

ka: Nám

beze vši vady;

to je veliké štstí,

ryby že do kalu jdou! — vždy tam

V

zahrnem snáze. každého lovu je

tom se srozumli, že správcovi z tuného kapíka*) dát chtí. Od téhož dne

kalí oba.

ábel. (Vlastenské noviny 1818,

list

15.,

str.

60.)

Naši híchové jsou jen vlastn dábelský život:

odejmi od Sílen

lidí

lovku

hích a nebude

trvati dábel.

i

f

hích, když upne se v náruživosti;

kde však ve svém ctnost, tam plzké

je

áblovi místo.

lovk

kehkostí svou dost asto se v rozcestí octne: k dobrému vede ho ctnost, a smyslnost k mnohému zlému.

Jaké úastenství má nepravost s spravedlností? Ctnost kdo rozptyluje, ten v zkáze se patrné vzkládá: bez ctnosti množí se zlost a ve zlosti ábelství všecko; náruživost slepá jest matkou ke zlému vrnou.

ábel

^

J.

každá zlá smrtelných vle, neistotám a k neesti svodí. kteráž k ohavným

')

již tedy jest

se Rekm, pohanskou slepotou ranným, jest alespo skrovný kapík vždy nehodí. kolik kop žabích vajec. Ostatn pijde také na chuf.

MoXoupíSec,

hodilo, pro nás se milejší, nežli

Co

Mn

'^ 1

j,

lOI

(Vlast,

Novoroní

dar.

noviny 1819,

ped

l.

ís.)

Satyryk aneb srdené rozebrání všelikých smutných pravd.

K

prospchu

a jistému zpomožení všech, n y-

njšíhovzdlanéhovku vesele a

skuten

smutn, voln a bezdky, sudou

stedn

trpících,

jakéhokoli

stavu

a

veselých

i

drobných

povolání,

a

pece

i

i

a bolestn,

lichou

pro-

hrubých, vzácn

však

— salva venia — blázn. tempus spectacula poscit! —

mnoho vážených

Non hoc

ista sibi

Virgil. L. VI. v.

Moudrost

moude

se

2)1.

má, když zbaví se zardní nevas.

nebo:

vas

Blázen bláznním svým jen

se tu pánovi líbí!

Ten když pomine, pán však erstvého najde

si

—

blázna.

a tak dále.

Všeliký na

svt

pták svou

nedbaje na pízvuk

nic,

pvodní písniku

jen když se

mu

zpívá,

písnika zdaí:

k písnice pravidlo má, aby nejprve pro sebe zpíval. Hana s pochvalou vždy se tu potažn na sejte toí. Sítko nástrojem jest, jak k

Nkde ast ji

rozumu stáejí

ruce.

k úinku ruce se krátí: rozumu bývá. krátkého moc dlouhoruká

je

Svt vždy

rozumu

dost, však

troudí se tak, jak jiskra

mu pipadne k troudu;.

Sebrané spisy Fr. VI.

Heká,

I.

9

:

102

asto 10

je

píina

ohn pro

se tu

troud a druhdy

kes

i

píinou

jiskra,

ani nemohl dopídit stvrn3\

dnešního dne vc úinku nevyhnutelná: marný bez troudu kes a bez kesu nejisté svtlo; bez svtla cokoli jest, však na slepou hraje si bábu!

Troud

jest

Všeliký na 15

svt

pták svou

nedbaje na pízvuk

Píina

nic,

—

pvodní písniku zpívá, mu podaí híka.

jen když se

a

v úinku svém, nkdy se nevidí, vzí. Soják hezký je pták však svtu jest v potahu

—

škdlivec od škody

20

hezkost;

—

nazván tak smejšlejí mnozí; škodí-li osobn však, kde ví se, že mohl by škodit? Vlastnost úinkem svým jen vlastn si vybude jméno. Hejl v svj vede se cvrk, když potravy zásobu vidí: jest

zpsobem svým vždy do svta cvreti chceme. »Hejl tedy obrazem jest, jak do svta sluší se míti; barvou dvoí se svou, a že bez zpvu, dvoí se také.« všickni

25

Vznešenou povahu má, když

z cizí se vydrží spíže.

Ptáka kdokoli máš, o to dbej, aby, mže-li s to být, písniku švitoil tvou; když nic, tedy švito ty jeho: písnika písnikou jest, když zdárn se prohodí svtu;

mnohý dstojný 30

pták, jenž sice

by za

grešli nestál,

za sto se postaví hned, když zná vhod zazpívat asu. Pakli se v

svém nezná, nech najme

v hodnosti dá se

mu krm

si

nkoho

z

pánv:

a v kleci se vysedí švarné;

štstí dovrší své, když dovede ptáata loudit,

kteráž 35

cvrením svým jsou pánovi k dobrému

Jediný volavý pták jest nad sto letících

V

tom kdo nechce

se znát, hlas ten

svj

zisku.

lepší.

nejlepší

zmaí

«

103

povrchni váží

se

Pro,

a Co veliké pod sej tem leží!!

—

na svt pták svou pvodni pisniku zpívá, nedbaje na pizvuk nic, jen když se mu podaí píse.

\^šeliký

Mnohý zteštný pták

chce v

novém

zpívati

40

hibu si sám, jak rozuml, postavil na líc, nadjí posílen tou, že zvyklost novotou pote. Novota v poinku svém druhdy se výborn mívá, pece v následku svém, když k dobrému nevede konci, pote se v zlé a sotva že kdy v sVém nalezne místa.

45

rouše,

kteréž z

a

Novota bez poteby jest svárv škodlivých tvrcem. V nové pevlec se jen, když ve starém

nemžeš Vn-li

masopust

jest,

»Blázen v emkoli

jest,

dále!

—

bláznním ustav si chtán svj. v svém bláznní zstane

tedy

vždycky,« protože povahou svou dle zvyklosti vodí se lichou: lichou, protože rád

by

se

njakým dtinstvím blyštil. híku.

Dti zpsobem svým

jen dtinskou hledají

»Takový neškodí, le

že by náhle se vytrhl ze sna.«

Zdání a radostný sen

svt

i

moudrého astji

tší.

pvodní písniku zpívá, nedbaje na pizvuk nic, jen když se mu podaí píse. Msíník povahu svou své zdání obyej mní. »Rže ped asem, by mí vonla, pece je rží!« lovk zpsobem svým, jak rozumí, svtu se vrhne. »Všeliký na

50

pták svou

i

9*

53

:

104

Rozsudek s úinkem jde, Kolo že toí se, znáš, však

60

65

•

70

a

velmi strakat asto.

pro

—

toí ? ? Píina v píin své jen vládne všelikým kolem; toení rozumí jen, kdo zná, pro toí se vcnost:* vcnost potahem svým, však vcí i úinkem vládne. Vidní v potahu jest, nebo as má ke všemu brejle; tm, kdo vyhoví, má v svém okrsku vidní jasné. Mrak i to zatmní jest jen lidským v potahu oím: dobe vskutku se má, kdo díttem, teba i fantou do svta položen jest, když k stavu se osobní svému, sob i zámrem jest, soud obecní poloze za hbet. »Což tedy obecný soud?« Jen ttina se klátící znáš-li

i

se tu

—

vtrem: dnes, ba vždycky je tam, kde vítr

ji

uložit ráí;

všudy je na míst svém, kde místo si vybude dobré: píinou svou, že pánu se úinek líbí, pro by se na rozum ptal, na to zboží, co potažn

zná-li se 75

platí?

Co

mi

se

líbí

tu dnes,

zvrátí-li zítra se sen,

bude

zámrem

však naleznu

—

dnešního štstí;

pedmty

nové,

novému zaostí zisku. aby sotn se koukolem bavil,

kteréž oerství chut a k

lovk 80

proto-li jest,

pšenice hledaje tam, kde vzrijstu ni vzniku

erná

jí

není?

—

v okolí svém jen hnízdí a páí se labu.

»Rozum lovku

dán, aby ním v svou vedl se cestu pak k blahot dost, jen oí je poteba dobrých; tch kdo užive vas, jest pánem všelikých vcí.« cest

*

Vcnost,

die Eigenthúntlihkeit einer

Sach.

J

'

«

!

:

ií>5

Se všech sevený stran

»Zhoubcem

je-li

má lovk

sám, pro,

si

zstati pánem medle,

si

85

!

na zhoubu

stejská?

VšeHký na

svt

pták svou

nedbaje na pízvuk

Tvoí-H

lovk

si zlé

Povaha náruživá Bude-li

je^li

píinou vc

pvodní písniku

jen když se

zpívá,

mu

písnika zdaí. ili v zlém již položen bývá? ním nebo vládne-li on ní?

nic,

ili stane se

— píina vcí? —

90

Kdo tomu cesty zná, nech blahosti opraví stezku. lovkem, love, bu, však v ctném hled zstati pánem poctivé snažení tvé ctnost

Sulcius v nešlechetném

medle, co panství

jest,

i

konen uloží v dobré; zemdlí konen panství:

než krásného vidní stínem,

skutkm po boku nejde? Všecko, co marného jest, jen do asu marnosti trvá. Té když ubhne as, sláva jí ubhne také. jestliže ctnost

istá všem

95

—

i

Všeliký na

svt

pták svou

nedbaje na pízvuk

nic,

pvodní písniku

jen když se

mu

zpívá,

100

písnika zdaí.

Arci že spokojenost v své hojnosti nalezne místo, tak, aby njakých žádostí neml? když dlouho ji cumleme, zhokne; dobré, každý to ví, že nejdíve omrzí bydlo; vrtkavost neošitá nás s jednoho na druhé vodí, však by i vodila dál, než konen nemže z bláta.

kdo však spokojen

ast ji vc

sladká,

105

:

«

:

«

io6

Všecko, co na

110

svt

jest,

jen

vas

se tu užive

hodn;

hodnost všelijaká však potažn k vci se mívá; hodným zstane pán, když v ctnosti si založí hodnost: marnost titrkou svou jen s námi laškuje chvilkou; neb kdo prohraje as, i svou v prohraje hodnost.

nm

Cas vždy emeslo své jen pravou provodí rukou; moc kdo v pravici má, ten arci že vykove vc svou. 115

»Levice v prospchu svém vždy ráda se pravici pipne, váhou aby si tou vc k dobrému pohnala konci. Vc bude tak nebo tak, jen nám když k prospchu slouží

120

dvoí

strom a zbyteným kvtem se pyšní; dosplé léto si však kvt k ovoci vybere statný; podzimek podaný list dá za híku každému vtru, aby je pes matku, ba i pes zrak vynesl lidský. s

jara

se

Výše-li vítr je hnal, tím hloub

Pánem

»Všeliký na 125

svým upadne asem.

tedy je as, nebo ziskem všelikým vládne.

svt

nedbaje na pízvuk

pták svou nic,

pvodní písniku

jen když se

zpívá,

mu

vyvedou ptáci. když oudové nerovnou speží

Dán však na hlavu taz: k svému vedou se zvláš a o hlavu nehrub dbají, zda v té smsici zná, jak hodn je zstati hlavou? V hlav je zrak i sluch i ich i výmluva také; 130

—

hlava jakožto pán má pod sebou tlesné oudy, kteíž polohem svým jí sloužejí v podvrženosti hlavou tlesný stroj se hýbe, a bez hlavy mrtví.

—

1:5

»Hlava pánem jest, když zná v as hlavn se ozvat«. Pán však základem svým a údové podkladem jeho! Protož pod brky své shromažuje, jen co mu vhod jest:

:

107

pro

nho svt

vším

jest

Vášn

i

trvá a pro

nho narostly nho všudy

u sebe sám, a bez

houby; je pusto.

náruživost jsou základem velikých ctností,

moc nizká

nemohla udržet chvilkou: nestatenost blbá, vznešeným pudi se ostnem uo ke skutkm dokonalým, však bez~ moci pozadu usne. Svt když k šalb se má, vší mocí se k zámru tlaí. Pán když uloží vc svou vas, jest skuten pánem, le že by píhoda lip své znala si uložit panství. Bich jak pro tlo jest a titrka jménem se krásí, 145 tak jen dokonalost v svém okrsku postaví hodnost: blázen, dej mu stíbrnou karkuli, ho rádním ozla ho po ele, zbarvi mu tvá, však zstane bláznem. Duše vznešenost svou i v chatrném tle si hájí: tlesné vznešení má, ach, nejednou chatrnou duši. 150 Všeliký na svt pták svou pvodní písniku zpívá, nedbaje na pízvuk nic, jen když se mu cvrení zvde. v nichž by se

ani

a

—

ui

i

Pán tedy v potahu

jest!

— »Jak zná sebe sám nebo as svj

v svém však

dobe

se

;:

má, když v nejistém

slaví se

hlun když s nuznou potebu staí. « nech pomyslí, dobe-li hluí! zpsobem svým, jak rozumí, do svta

obrubou svta

Hluným »Každý

je hluk,

kdokoli se

jest,

!

—

155

vrhne.« je astji dost, však pi hluku rozumu málo; nádoba jest prázdná, tím zvunji hluí; plná povahou svou jen mírn se dotknutím ozve. Nejednou tropí se kik, když rozum mleti káže;

Hluku

více-li

160

«

:

io8

podruhé mlí se tam, kde rozum kieti velí. Nárúživost lidská, když mch svj peplní, plení. Jako s vysokých hor kde voda se úprkem valí, 165

rovn

mže

boulivý duch, kde kde pak sevený, tam svou i

Svtská

vždy

velikost

loket všeliký 170

rozpní krátce:

cokoli zastihne, hubí a v spádu se

pak

miti

i

jen

se opíti, kácí;

vlastní se

svtským

všelijak

rukou

rozete bouí.

mí se loktem;

se bére:

aby vymil, po lokte táhne. Rozum arci že svtlostí svou vede na cestu skutky, však když váží se in, jak asto tu zdraví váha!

neb kdo

chce,

—

175

S potebu blí se ctnost a s potebu také i erní; »asem dospje kvt a v as svj ovoce zraje; moude-li ten jedná, kdo ped asem takové žádá??« Rozum návodem hnán svou píšalou puzené veští

svt svou píšalu má

i

dech se

mu

—

k píšale rodí, |

aby se pískalo

»Dobe

180

tak,

jak as, ano poteba káže.

i

do svta má, kdo železo za horka kove; neb když vychladne, dá i práci i vejdlek na zmar.« Ubohý pištc, když své nevas vyloží kousky »Všeliký na svt pták« Jest ptákem se

!

!

—

a

Svt

—

švitoí ptán.

dnes podvrhem svým, však zítra se spravuje

jiným:

»Dnes jen pro dnešek

jest,

a pro

zejtek nastane zej tra.

Zámrem všecko 185

je

svvm, jen prostedky

mní

se

denn.

.

«« :

109

Kosa ke

zpsobným ostí

pšenici jen

se

brouskem:

»Brus tedy pudidlem jest, nebo ke vci psobní kosu,« Zde kdo v rozpaku jest, jak svou si tu vysee stezku? »Nejprvé mysl si dej, nádobu, ohledej brousek; to když na sebe jde, co ti vyrostlo, poseeš chutn.

zm

Ve vci Mysl

roztržité jen mysli je

muž když nemužem

Vz,

stálé.

jeví:

snad peprným zhojí se lekem? každému žaludku zdravý.

jest,

že peprný lek

»Peprný díš?«

poteba

skutk vrtkavých

nestálá se ze

190

i

— V zlém

jest,

kdo leí

se

v bolestnou

195

chvíli

náruživ a pepe si dá víc, nežli mu teba. Tlo v složení svém jest otrokem, žaludek pánem: všecka od

nho moc

vychází a životní tlo!

Bež nho tlesný stroj, ba i obrovy, mžiknutím shrkne.« Sladká smsice však i silnému žaludku škodí sladkost pro dti jest, a koení pro muže roste. »Svtu se zpomže tam, kde zpsobnost jeho se uzná«. Proež lékaství ber, jak z zkušení káže ti rozum:

nevas výborný lék jest lovku trávícím jedem. Svtská svtským chce jen zdárn se léiti nemoc; tlo k tlu jde, však mravnost k rozumu sáhá. Mravní mor jest vrhem svým vždy nejstrašlivjší. »Nemoc lékaství své jen z asu si vybude jméno: Krom asu léka a lék jsou zbytené poteby v dom; zdraví neprospjí, a pec vyprazdují mšce.

200

205

i

Svt

tedy nemoci své jen zvláštního lékae hledá;

není-li

moudrého

Do vr a ast ji

zde,

víc,

i

než

ernila vezme lékaské

umní

si

z nouze.

léí.

210

!

lip

215

I

»Mravnou nemocí však jak duch, tak tlo se hubí.« v spojení svém mravn tlesn mjme: Mravnost bez tla nic a bez mravu tlo je mrchou. »Mravnost neuritá však sem tam asto se klátí,

lovka

i

i

pímou bžela

ježto by pohnutkou svou jen

proto 220

i

pep

a

sl jak

stezkou:

tlu, tak prospje duchu;

obojí vlastností svou, kde naleznou neduhy, leí.

Moude-li Perníkem

Vn-li

ten jedná,

kdo pernému léku

se

bude-li s to, aby zkvašený usadil

píí? rozum?

—

má

navyklou písniku zpívat, kteráž pízvukem svým již z dávního ubhla všeliký pták

zvyku? 225

Již tedy mluviti

Dtklivý

——

as, zrak mdlý nech zostí se jednou

spis, jejž

satyrou nazvali

tresce neslušnost, však tají osobu,

uvede v smích, ctnost hájí a

ctí;

pedkové moudí, povahy kivé tudy k mravnosti vede.

Ze 230

pak svt všudy má,

co z toho?

— Vždy

emu

chutn

se

zasmje

moudrý, i

moudrému

dost se tu

vysmje

blázen,

pvodní švitoí píse,

jenž jako všeliký pták svou

nedbaje na slušnost

Koho

nic,

jen když se

skladatel bez viny jest; nebo 235

mu

písnika zvde.

se dotekne spis, ten arci že kysele hledí;

Lehkosti, jichž všudy dost,

si

ranné osoby

nezná.

samochtíc vrážejí stely.

Bodnutí zahojí hned, kdo mravný vykvasí neduh; bez strachu hrát si i stelami zdráv,

mravn kdo

mž

tmi.

III

—

Dokud troudí se cit, jest znamení potšitelné nadje opravy. Cit když otupí, po mravích veta! Satyryk dvtipem svým víc mravnému prospje svtu, nežli

i

ten, jenž

—

240

zásluhy ctné v svém plemení mšci,

chudobu zákonem te a se bohatí nástrojem tímto, uhne pravidlem vsak, když musil by zavadit o své. »Zákon proto je dán, aby lidskému dobrému sloužil: moudrý v nynjší as jen výnosným umním moudí. « Takovým ohlavem svt, ach nastojte! vodí se dávno. Mže-li satyryk tvj, když tomu je tak, se tu ozvat?

Víc než nežli

i

ten, jenž krásí se tím,

ten, jenž

245

—

co bližnímu pobral;

pro velký nos rád soustruje brejle;

pravdu zakalí, le pak vylíí tak, že se líbí. »Mistrem v emesle jest, kdo rozumí emeslu svému. První ke vci krok, když ídí se opatrností, žádanou užene vc a k zištnému pivede konci: ten, kdo pone si v Ach, vz, druhdy že uvízne v Ouve!

250

—

Ne však umním vždy, píhodou stane se mistr. Mnohý mudruje dost, však hluchým a mudruje slepým: zub svj srazí si nkdy. pakli že drsnat jde, Když tedy všeliký pták svou pvodní písniku zpívá, kdokoli na uši zdráv, nech pí zvuku rozumí jeho.

255

i

i

když bez brejlí užívá zraku, mleti tam, kde lékai dobrému mleti nelze? Satyryk rozumem svým jest opravcem porušenosti mrav a proto se vážiti má, že k dobrému vede: víc než vznešený pán, jenž v svdomí pokoje nemá, Proto-li satyryk má,

.

200

112 265

akoli švarný ho ád všech veejných výitek sprostí; nežH i ten, jenž pána i eled smsin šidí

—

mistrnou chytrostí svou dle služby a úadu svého. Nežli i bojovník ten, jenž peslici na místo mee na pravý zavsí bok a se k pokojným udatn mívá; 270

umním svým ctnost hyzdí a nepravost krásí, obrazy slaví a ctí, však živého sužuje bratra, neisté svdomí své mní penzi oistit svými,

kterýž

každém troj niku sirotí kletba tom prokletém poklad straší. Nežli ten, jenž v úad svém, maje mluviti, mlí mlením ast ji víc, než mluvením naloví rybá: o nichž se

vzí 275

ví,

že na

a krvavé Ach! v i

rovn

i

Zisk již

ptáníka, že mluví-li, rozplaší ptáky.

konen

Cokoli estného 280

—

chce, jest,

aby všecko se rovnalo k svému.

ctnou satyryk obeste chválou;

vetchost uzel-li kde, jen

dravé smje

se steše:

protože vrabata tam, jak mohou, se nejvíce hnízdí.

Vrabcv na vysokých

co tu vidti bez brejlí

—

stechách!

míst svém, ba ví, než zákoník mnohý, se v zákon íst, aby nevidl zlost svou;

Jest tedy na

který bojí 285

jenž

oi má,

ale jen

k

sob

a pro sebe hledl;

jenž uši má, však jen aby vyslyšel pochlebování; jenž mluv má, ale cokoli

v zlou

smuje

stranu;

jenž tlo má, však jen aby v rozkoši voln se páslo; nežli ten, jenž árku hájí, a smazuje ádky: kopytem, praví se, svým že s Parnasu svrhuje umky, ježto se vbec ví, že v kopyt rozumu není; ten, jenž za peníz bžka si upee k sndku, nežli i

290

dí,

i

fll

— ™f

!

113

oech dravý

štstí,

rozum a

híky

svtí a ctí, ale moudrostí povrhne smšn: v svdomí zlém jen povrchn opatil pokoj,

aby

si

ctnost však za

dává;

295

obti dá tomu, jenž ani zlata, ni mumreje nechce, protože istá ctnost jemu vzácnou obtí bývá, blátem. neisté svdomí pak, by dosti se tpytilo,

—

Než

jemuž svt

ten,

ani nebesa

pedmt

tolik

zámrem svým se tu uložil jednou: Bh sám dobrý mu jest, když dá to, co dobrého žádá; udlí výhost. nejde-li všecko mu vhod, všem svatým

obsahují, aby

300

i

Nežli

ten,

i

jenž obrazem

svým jest podoben lidem, dravému písluší vlku;

vnit pak cokoli má, jen k tomu užive vtip, aby bližního neslušn i

tejral;

305

svtlo a šeredí brk, aby oklamal bratra; uzlík blysknavý na prsou má, aby okiel oko,

pálí '

kteréž zdravostí svou, co se skrývá pod uzlem, vidí.

Neínocí všelijakou se

tlesnou

pemže

aby se opravila a

Svtu

jest

svt náš pebídn klící: svt ani nestaí mravné,

smrt, však

vrn

se vrátila

k

310

ctnosti.

v potahu ctnost: nebo chválí, co chváliti sladko

Silný se po slabém

te

a chytrý

si

prostého sedlá:

nešlechetnost svou obranu má, když

mrákotou vládne,

neb tudy zpsobnost svou jen k vlastnímu zavede zisku.

Rozum

položen jest mezi zboží docela

315

cizí,

svobodn prodati nedá. Všeliký na svt pták svou pvodní písniku zpívá, nedbaje na pízvuk nic, jen když se mu podaí píse! Není-li satyryk již tím mocným lékaem mrav? které se vycliti, však ani

— —

320

114

Navyklou zlost tepe, miluje osobu, povahy smšné uvede v smích, ctnost hájí a ctí i potší smutné. Dobe-li ten jedná, jenž tomu

se protiví

muži??

—

Dobré pipomenutí. (Závsek Vlastenských novin

1819,

list

41.,

str.

165

n.)

Již drahn let nevidl otec svého milého syna; nemocí a protivenstvím zlých pošetilcv seven, již na to nepomejšlel, aby ho kdy více spatil, I matka hoem nad nevinn trpícím manželem svým dílem zmoená, dílem i zradou ošemetnou

svého milého bratra a jediné své sestry náramn usouzená, z nemoci do nemoci padajíc, snažností vší

ten

Boha jen za jí

nevdný

to prosila,

—

se

opustí,

—

svt synem svým je-

aby prvé

nežli

diným, jen maliko ješt promluviti mohla.

Bh

spravedlivé

žádosti

lovka,

vrn

v potebách svých jemu

který se

na jeho otcovské

lokty klade, uslyší.

se

Nové soužení a protivenství to nejhanebnjší opt na tuto nešastnou eled uvalilo. Otec,

aby svou

již

dosti trpící

manželku

ušetil, po

stran vzdychá a tajn rukama lomí; matka se žádnou rozmluvou z hoe velikého ani vyrážeti matkou pehoce pláí, nedá; dcery nad otcem Boha dvrným srdcem prosíce, aby zlost nei

pátelskou ze zaslepení v dobré

obrátiti ráil.

115 I

nastane boulivá noc;

vtru stromy a

hrzou

spusti;

ohe

Bohu

zuiciho

se trhá ji,

hmotem

nato lijavec hustý se

metoucí blesk vzdáleným

v sousedstvu

až teskno

Poctivá

trhuje.

stechy

se káci,

dolu padajice;

prudkosti

boui

a za protivníky své

srden

se modlíc, ne-

tom zatlue nkdo na dvée;

Vlasta, oteve, a aj

—

Otec

traplivých starostí

mrana

celém

se

hrzy, 30

starší dcera,

protrhne, jasné nebe

dom

rozeste

a

píchozího bratra svého i matka okeje, radost

radostn obejme. po

25

eled jsouc u všem svém pi

pomla pi takové boui tolik strachu jako nkteí zlého svdomí lidé.

V

hromem

ze sna vy-

a lid

ele

a nešastná

35

uprosted venku vztekající se boue blaženým potšením oplývá. Vždy laskavý Bh, když s vrným jeho dí-

ttem nevrný svt blíže

ku pomoci

nejhe

co

stojí a

hraje,

jemu

otcovskou rukou

nej-

mocn

40

ho chrání.

Avšak sotva

níkv ucho se byla

ta

rozednilo a lapavé bezbož-

povst o synovém píchodu v sousedstvu

roznesla.

aby

se

sítku svou nešlechetnou nastrojilo, již

A

co z toho medle jiného pošlo, nežli

45

krátká nešastné eledi sladkost v hokost

jedovatou se obrátila.

I

na syna hanebn vložena

lé, aby se soužení všelijak dovršilo.

aby ubohý syn bez úrazu se uhnul,

Tomu však, musíl rodi

svých radou bez odkladu a v nejvtší tajnosti

50

ii6 zase po svých odejíti. Odešel tedy od rodiv požehnán a pod ochranou Boží, kteráž spravedUvého

na všech cestách jeho bezpen provází, zdráv na své místo uveden. Pi louení požádal svých ro55

div

a sester, aby

tobolky napsali.

jemu nco na památku do

stalo se tak.

I

Otec napsal toto

Dobré pipomenutí.

lovk Cokoli 60

v emkoli jest, jest ve všem na rukou Božích. svt obloha živí bezedné moe, i

i

má

všecko, co žije, tu

kterýž k

sob

vždy lásky plného

otce,

pnoucího rád svou oblaží láskou.

se

lovk díttem jest a kdo Boha bez otce má,

Bh jest

všech milostným Otcem:

ubohé ztracené dít.

Heslo: Utíkání z Egypta z moci Faraóna zlého.

Bohabojnému synovi

65

upímný

otec

Vladislav.

Potom matka Myšlení matky

piložila:

pi odchodu

Kdo po cest

70

života i

vrn

svaté ctnosti pout vezdejšího

koná,

matku vždy pi

svého syna.

putuje

s

Bohem

a

má

otce

ruce.

Marie. Heslo:

Bh- zmaí

žádost

híšníkv.

I

!

117

do tobolky

Starší sestra toto

V

vložila:

75

as

každý

srdce hlas

od srdce do srdce

zni.

Vzdáleni

pomnni v

lásce

so

i

sjednocuje.

Bratru svému milému

upimná

sestra

Vlasta.

Mladši pak sestra pipsala:

Od

nás do svta jdeš?

nebo naše

ti

— bud tvé

dám v

ss

si

zajmeme

tu

srdce,

bratrské sjednoceni.

Lidmila.

Heslo: Neni na

lovku

svt takového neštstí, nho pomoci nemohl.

aby

Bh 90

z

Ohlas. (Cechoslav 1823,

.

20.,

sir.

154.)

Vezdy plái, vezdy darmo kvilim, nikdy ducha pece neposilim; krev mne jenom teši, strašný tábor vše pak zmizí, zvolám-li jen S^bTané spisy Fr. VI. Hek»,

I.

:

—

Lábo

,

r

10

ii8 Rozkvete-li slunce, ranní záe, zardí-li se ó, tu

plesem moje tváe, letím v stíny pode javor

plesám, neb

i

se

mnou

plesá

—

Lábo

Vidím-li kde krásnou, ctnostnou holku,

vezdy myslím hnedky, bez okolk na satky a na ržový fábor

nebo napadá mi

ženich

:

—

L á b o r.

r.

POZNÁMKY,

EPIGRAMY.

Divná zvda. beze zmny v

Pcdruhé tento epigram byl uveKramériusových VHastenských no-

ejnn

vinách 1815,

list.

10.,

str.

—

47.

Na

konci

Poznání sebe samého. Ve

v.

i.

otazník.

na

v.

5.

tištno

krále vítat. Ve

v.

i.

za píteli

správce;

na konci

:

vzdory (oddlen) vkii však.

mj

Schlubný

Hrdý

šel

Tak

otazník;

(veliké T).

Cech. Ve

v.

lovk

tištno:

zstává lovkem.

patrn chybou tiskovou

Na novináe. v.

i.

árka.

v. 4.

Ve

tištno" zvtšilo,

4.

Paení komu

vera podle

;

asi

v.

2.

v.

i.:

mne,

mluvy.

nebo dvojteka; ve

zvláštnost Prvotin.

zdrávo.

Na Zdirada. Na

ped

Ve

lidové

V.

i.

Sulcius viz Úvod.

téhož. Tyto dva epigramy

byly

uveejnny anonymn Heká mohly by míti

v Prvotinách 181 3, str. 184. Vedle za pvodce ješt jos. Liboslava Zieglera; oba totiž za této doby užívali jen antických meter, ovšem podle principu pízvuného. Ziegler se však obmezoval jen na hexametr a elegická disticha, kdežto v prvním epigramu jest užito strofy sapfické, význané pro Heká. Také myšlenkov svdí obsah pro auktorství Hekovo, zejména v epigramu druhém. toho za této doby Ziegler každou sebe menší malikost podpisoval. M. Zd. Poláka Hek poznal v Dobrušce a zpátelil se s ním. »Na téhož« ve v. 2. tištno vlas, což jest asi jen zvláštnost Prvotin.

Krom

—

Ženní.

Za v. 2. otazník. Táž nepvodní myšlenka byla zpracována a znovu otištna anonymn v Prvotinách 1813,

1.

48.,

str.

206. s

názvem »Veliký Vojtch«:

122 Vojtch postavy veliké jsa, tak malinkou ženu uvedl do domu; hned každý se do smíchu dal, ka, že je taková spež divná velice. Dí jim: »Kdo má mít vc zlou, nejmenší uchopí rád.«

Vydavateli na prenumerací. Otištn ve zvláštním ísle Vlastenských novin 1815 z i. ledna ped 1. listem. Hek nepodepsán, ale celkový ráz svdí pro jeho auktorství. Zastaralá nemoc. epigramy

anonymn

jsou

tyi

Tento a následující

Vlastenských novin 1815. Hek je podepsán pi básni pedcházející, kterou snad redaktor pemístil. Básník se asi podepsal jen pod posledním píspvkem, ale Kramérius jej i s podpisem dal jako první. Pro auktorství Hekovo uvedených pti epigram svdí jednak vnjší forma, jednak jméno Sulcius (Sulcík). toho tetí z tchto epigram (»Zpv Prstynkv«) byl znovu otištn v Prvotinách 1815, 1. 38., v

listu

3.

Krom

str.

304.

podpisem Hekovým.

s

Zpv Prstýnk

v. Ve v. i. tištno Prstýnek, ve p (malým); v. i. tištno: hiílákal, asi chybou tiskovou, ve v. 2. za výrazem pod stromem je árka; za 3. v. vytištna teka místo dvojteky. 3. s

Pokik 1816,

str.

v. 4.:

vždy.

309.

z

omylu

byl znovu otištn v Prvotinách

anonymn. Ve

v.

i.

krma;

tištno:

ve

Zisk. Tato gnóma známého obsahu byla znovu opakována v Prvotinách 1815, 1. 16., str. 96. též beze jména Hekova, ale ve znní trochu pozmnném: v. i. místo: kterýž všecko zní: an vše, co se a ve v. 2. m. co mu :

tištno: jemu.

Povýšenému slamotrusovi

(tištno ^lamove Vlast. nov. 1815 podepsáno jen H. S celým jménem Hekovým' bylo znovu otištno v Prvotinách 1816, 1. 26., str. 207. Tam na zaátku chyba tisková: Se ptals, pro? Po otazníku tištno malé písmeno: žes. :

trusovi)

—

Podivná otázka. Ve v. Peklo. Znovu otištno str,

i.:

Frátného, ve

v Prvotinách

295.

Utšení. Ve

v. 4.

psáno

:

eský.

2.

malým v.

1816,

1.

37.,

123

Pro

dívka plakala

a následující dva-

nejsou podepsány. Tetí z nich, »Nadl znovu uveejnn v Prvotinách 1815, 1.

jménem Hekovým. Pro forma

e

i

auktorství

v.

17.,

epigramy

Bh«

str.

Hekovo svdí

byl

103.

se

obsah,

tchto tí epigram.

asu užiti. Ve v. Nadl Pán Bh. Ve v.

Jak ve

Pán

i.

tištno chybn: dwm.

árky; i. ped že není za mluvil tištna árka, na konci v. bez árky.

5.

Jak Sulcius hosti zve. Báse otištna anonymn; za práci Hekovu se hlásí smýšlením auktorovým, formou jménem Sulcius. Ped tímto epigramem jest otištna báse »Plá mladé vdovy u hrobu svého manžela« od Terezie Vlasty Hekové; patrn ob práce otec dodal do redakce najednou. Po pípad by nohlo býti zpracování od Vlasty Hekové. Ve v. 3. a 4. tištno chybn: zstati, všude jinde však bývá vždy: zwstati. i

—

Smutek. Ve v. i. tištno: politujte, jak se tehdy astji vyškytá tištno podle starších knih; ve v. 4. a 5.: vždyí chybou tiskovou; ve v. 4. tištné potšúé je zjevné pepsání m.

pošetilé.

Párek. Znovu .

12.

a

str. 86.

13.,

otištno

anonymn

v Prvotinách 1815,

(ve Vlast. nov. 1815 auktor

H-k). Ve v. 5. v Prv. vždyf moudrý vyhne se ve v. 7. za prose v obojím znní dvojteka. :

Au 181

5,

a

.

o

u.

Ped

str.

22.,

97.

oznaen:

bláznm;

tímto epigramem ve Vlast, novinách je prosaický lánek

Kdy novoty teba. (Tenkrát bez satyry.) »

— — —

bychom

»

se

»

máme tu zajisté na rozmyšlenou, jak potázali, vyvyšujíce ohlaženou staroby-

» I

dobe

vedle práva obvyklosti nad všecku uprosted nás vynikající novotu; ili slušnji se máme, iníce to naopak. Nebudef však mnohému zaátníkovi, jako k výstraze,

lost

každá bezpotebná novota že tím velice škodí, že ho v zrstu svém

pipomenouti zbytené: vzpiku jazyka obmeškává.

již

.

:

124

Vbec pijaté pravidlo mluvení i psaní, zsta tak dlouho v zpsobu svém, dokud ho jistá, od dosplých osob zdravé uvážená poteba v opraviti nekáže.^

nem

Vladislav.

Smíení. V

poznámce mínn peklad Jos. Liboslava Zieglera proslulého výchovného francouzského románu Fenelonova, »Píbhové Telemacha, syna Ulysova«, ást I. r. 1814, . II. 1815. Obsah 13. knihy pekladatelem podaný zní: »Idomen vypravuje Mentorovi o své dvrnosti k Protesilovi a zchytralostech toho miláka, kterýž se s Tymokratem umluvil, jakby Filokla zkazili a sami zradili«

.

.

Nedoslechnutí. Ve

v.

i.

:

mne

ke

(snad chybou

tiskovou).

Nezvyklý ství

k. Uveejnn anonymn;

Hekovo svdí

smýšlení,

metrm

i

pro auktorslovo Popelka.

O d p o v d. Chyby tiskové: v. i.: píteli; v. 5.: ze skutku {m. -). Vta ve v. i.: jako si žádal není oddlena árkami; ve v. 2. za uslyšíš rovnž není árky; v posledním v. za tam není árky. Všelijací blázni. Ve proto

—

asi

v.

chybou tiskovou; ve

3.

tištno dohromady:

v. 4.

všího,

zvláštnost

Prvotin.

Vrchnost. Otištno s chybami tiskovými v i. v. všude vrchními, ve 2.: pomoci; Umkám, Umna, tištno velikým zaátením písmenem; ve 3. v. tištno: Ne jednou (oddlen). Báse byla znovu otištna v Prvo:

Umny

tinách

1816,

.

21.,

Dvoané.

str.

166.

Znovu

tento epigram otištn ve Vlast, nov. 181 5, . 50., str. 220. V, i. ve Vlast, nov.: podobni, v Prvot. podobní. :

i

Jestli se, echové! budete rvát, já Sulcius, vte, vašemu rozdvojení srden budu se smát. Suloius svým a své Popelky

mandatario nomine.

Týká

vádn

se

to

patrn nového pravopisu, který

—

byl

za-

vedle jiných novot též ou v Prvotinách od 1814 a od vtšiny starších spisovatel odmísto starého au suzován.

—

125

Rychlá zvda. Vlast. nov.

Ve

1815.

Znovu otištn v témž ísle

(50.)

Vlast. nov. na konci prvního verše

stedník.

Falešník penz. Znovu \nast. novin.

otištn v témž ísle

(50.)

1815.

Promny

svta. Ve

v.

slovo na opak tištno

2.

oddlen.

Spravedlnost. Znovu 1815,

.

chybn:

str.

50,

220.

50.,

v.

2.

otištn ve Vlast, novinách v obojím znní tištno

ji.

Náhrobek. .

Ve

str.

Znovu otištn ve

Vlast, novinách 1815,

220.

Nemožné pátelství.

X^e v.

árka. Po otazníku malé písmeno

i.

ped

spojkou že

(není).

a

N

a p a n a * * * * v * * * *. V. i. tištno jmenoval, jinak v Prvotinách 1816 délka samohlásek nebývá ozna-

ována.

Domácí prostedek losti. Ve v. m. svraskalou.

I

Dobrý zpvák. šlenka

tohoto

proti traplivé

tištno: svraskolou,

Ve

epigramu

»rovoroním daru« k

r.

v.

jest

asi

mi-

chybou tiskovou

Pánovou. Myi. tištno: rozvedena v »Satyryku«,

1819.

Škudlivcovo cvrení.

Ve

v.

i.

tištno:

(velké S), v následujícím epigramu v nadpise však-
=

W&Qioi;, (tištno WsuSog; po esku lež). Ve v. 3. tištno odí?pírá; patrn chybu grammatickou metrickou (m. odpírá) je pipsati na vrub redaktora Prvotin nebo jeho korrektor; Hek dbal písn pravidel metrických. Epigram byl uveejnn anonymn; pro auktorství Hekovo svdí jména Sulcius a I'opelka, metrm i smýšlení básníi

kovo.

Na známého. Na írojily

m.

strojily

Láska

konci

3.

v.

dvojteka; ve

v.

4.

(chybou tiskovou).

k vlasti...

slovoval i v jiných básních. což byla zvláštnost Prvotin.

Podobné myšlenky Hek vy-

Ve

v.

6.

a 8. tištno: vlasf,

:

:

;

126

L a u d o n. Ve

v.

ped

2.

zdaž dvojteka, ve

3.

za

Laudon není árky; ve v. 3.: íkušený. Epigramy »Na známého«, »Láska k vlasti astji od žaludka pochází« a »Laudon« byly v Prvotinách uveejnny anonymn. Auktorství Hekovo lze dokázati ze stejqých myšlenek, vyjádených podobn v jiných básních,

Krom toho jsou s nimi spojeny pod spolený »Míšeniny« epigramy »Pipomenutí«, jenž byl pedtím otištn s jménem Lidmily Hekové ve \'last. novinách 1815, list I. a »Pokik z omylu«, pedtím anonymn uveejnný ve Vlast, novinách 1815, 1. 3. z metra.

i

název

Pizvu ná otázka tm, nešetí.

Tento

zvuk<' obírají se stejným >A^ladislav«, t. j. Hek; 'k

jenž pízvuku »Komu platí pí-

epigram

a následující

námtem. Druhý prvnímu

z nich

si

podepsán

jest

Hek

asi

volil

úmysln pseudonym »Zerotín z Dobrovice«. V. 2. zdysti, slovo asi Hekem nesprávn utvoené z pítomného asu: dýši;

má

význam

asi

Komu

pekladatel o

I.

== skandovati.

pizvu k. Mínny

platí

zpv

pokusy eských jim d-

Agamemnon

Slovo

Iliady.

zvláštní nesnáze.

lalo

ped peklad I. zpvu Tliady, r. 1801 samostatn vyšlý, položil »Pravidla, podle kterých tyto hexametry jsou složeny«. peklad byl proveden hexametry pízvunými. Nejedlý slovo Agamemnon skandoval ne pod vlivem asomrného verše eckého: -^ -^ podle eské výslovnosti. Cte na p. sám Agalmemnon Jan Nejedlý

A

,

j?ko

dv

stopy:

—

:

-_-

w

'

1.

j.

podle

Heká

»j

prahu zkrátil«. Jií Palkovi v »Muze ze slovenských hor«,

Vacov,

m

na

vydané

zpvu Iliady rovnž šestimrech pízvuných. Slovo Agamemnon hned 1801 ve

r.

vytiskl

v jako dva trocheje, nebo

—

.^-^

— ^—

nebo

-

Ale ne

^

|

I.

mí

koncovkou jako trochej

s

—^—

Atreides

|

peklad

~--

-w

a daktyl:

na p.

;

Agalmemnon rád

|

ei

té

|

slyšel

nebo: Snad, bys

|

jindy nakládá ^=^ je -^ ^y :

—

Atreides

|

výtržnost s

!

spatila

-|

Agamemnona

|

krále,

tímto slovem stejn, jako Nejedlý a (na

te

p.

rek Aga|memnon,

|

veliký

|

národ

|

vlada.

:

:

127 Jako Palkovi poínal si tetí z pekladatel I. zpvu Puchmajer. Jeho peklad byl uveejnn s názvem »Homerova Iliada. Píse první« v posledním svazku jeho sbírek (Nové básn, V. sv., 1814, str. 148 n.). Také Puchmajer te slovo Agamemnon s eským pízvukem na i

lliady, Ant.

první slabice a

mí

je

dvma

trocheji, pibylo-li v jiných

pádech o slabiku, trochejem a daktylem; na p.

Ze všech

|

Achej ských

|

ne,

i

byfs

Agajmemnona

|

|

ekl,

Také Puchmajer však te zpsobem Jana Nejedlého:

.--^

-^

Toliko

I

— -^

:

Ateje|vic Agajmemnon

v mysli se

|

|

zdurdil

nebo: odpojvídaje

|

král

Aga|memnon, takto |

mu pravil: Hekov pro )

Epigram svdí správný rythmus v

o

vytíbeném smyslu

eském

Lidská kapitola

verši. je

první

ze

šesti

epigram,

uveejnných v Palkoviov Týdenníku 1816 pod spoleným názvem »Vtipná a jemná povdní«. Byly podepsány: Frant. Vladislav Hek, Cech. Tento epigram byl znovu otištn v Hýblových »Rozmanitostech« 1818 N, str. 94. V druhém znní odchylky: ve v. i. knize, ve v. 3. chlubná m. schlubná, jak bývá u Heká pravidlem. Tetí verš metricky kulhá; chybu lze opraviti pesmyknutím i

tenáe.

Žebrota. Znovu str.

otištn v Rozmanitostech 1818 N,

92.

Nebezpená

násada. Auktor

v

»Novém zvsto-

oznaen H***, vzadu v »Obsahu« uveden plným jménem. Snad pvodce v epigram vložil allegorický smysl. vateli«

Rozdíl ve svdomí. Ve

2. v.

ped pak

dvojteka.

Klenot. V

Rozmanitostech tištno: Klenot, ných básních Hekových bývá krátké e.

Jak

se

kdo vyzradí. Na

konci

v.

4.

ale

je

v

ji-

tištna

dvojteka.

Pro množství tžko uhodnout. Ve pravila tištna dvojteka, za ní Tím.

3.

v.

za

128

•

EPIGRAMY LTDMILY HEKOVÉ A VLASTY HEKOVÉ.

Pipomenutí.

Bylo znovu otiskováno: v Prvo1 10. a v Prvotinách 1816, . 39., str. 309., po obakrát anonymn; ve Vlast, novinách podepsána Ludmila Heková. Ve v. 2. za ezej dvojteka. tinách

.

1815,

18.,

str.

Požívání. Poprvé otištn ve zvláštním »Pívsku k listu I4.« Vlast, novin z i. dubna 1815. Opakován v týchž novinách . 40. (z 30. záí), str. 176. Ve v. 3. za rozmnoží dvojteka, Zlou pak tištno velikým písmenem zaátením.

Málo

mnoho. Ve

a

v.

2.

tištno: vevšem (dohro-

mady).

Marná schlo u ba. Na

konci

v.

i.

tištna árka.

V

Zižka

a hrbek. Prvotinách rozvedeno v prosu. nadpise: Žiíka. Zajímavo, že slovo žižka zde má ješt význam jména obecného jednooký. Ve v. 3. za jde

V

=

árka.

Nkdo. Láska

Ve a

nedopatením.

v.

2.

na opak tištno oddlen.

pátelství. Ve Báse psána první

v. 7.

tištno:

jj,

patrn

strofou Archilochovou.

Plá mladé vdovy

u hrobu svého mantištno: ta^ kde Jakub, chybou tiskovou m. tam, kde; ve v. 18. tištno: za z\e chybou tiskovou; ve v. 22. ped vok. lidé není árky; ve v. 30.: tam hle

žela. Ve

v.

3.

(oddlen).

HEKOVY ROZLINÉ Touha po štstí. Ve v. 4.: Štstí. Ve

B.\SNE. jak mile

]i

dojdou.

ídji (chybou tiskovou); ve v. 15. za Cíhlik není árky; ve v. 19. ped Pete není árky; ve v. 41. Barabuš, ve v. i. -óš; ve v. 45. ped co není v.

árky; ve

48.

vynasnaží

v. 7.

v.

47.

asi

tištno:

tištno:

Z krátká (oddlen); ve

chybou tiskovou.

Živobytí podlé svta. Ve v. i. vta: co jen mohu není oddlena árkami; ve v. 13. tištno nesprávn: me m. mn; ve v. 17. Na to (oddlen); rovnž ve v. 47.

;

129 tžká, ve v. 50. z krátká; na konci v. 25. není árky; ve v. 26. M koho (malé u) na konci v. 37. dvojteka; na konci v. 51. není árky.

z

;

Soužení. Ve

7. tištno: d/vka asi chybou tiskove v. 13. za imp. Hospodaí a na není árky; ve v. 15. tiskovou chybou: píiny;

vou (jinde bývá konci ve v.

v.

v.

-í-);

za soud je árka.

18.

Spokojenost. Na

konci

v.

9.

tištna

árka

(ne-

správn).

Nápis. Ve árky;- nesprávn v.

15.

za

ped komu

v.

2.

je

tištna

a na konci v. 8. není v. 9. za vysoce a ve

árka ve

lží.

—

Jaký

to div! Ve v. 2. tištno: svolat nesnadno rozhodnouti, chybou-li tiskovou ili z vle auktorovy.

Volání pastýovo na D a

f n y š k u. Peklad Hekem. Ale práce zaadna mezi dv

není zvlášt podepsán

jiné básn (epigram »Oky« a báse »Leknutí a smich«) pod poslední z nich jest teprve Hek podepsán, jak bývá pi nkolika jeho drobných píspvcích pravidlem. Hek z e-

tiny pekládal. Pro auktorství Hekovo pi pekladu svdí, že zachovává antickou formu, jakož i výbr básn se satirickým pihrocením na konci a ráz poznámky. Ve v. 6. a 8. tištno: prdelím. poznámce tištno: roterodámský a nížkám. Héxa) eši deglubere loupati. Pedlohu

V

=

Hekovu

jest

Leknutí

a

=

;

nesnadno

zjistiti.

smích.

Slovo Pán ve

v.

i.,

3.,

22. a

j.,

když znamená vrchnost, tištno velikým zaátením písmenem ve v. 43. a 47. plací ve v. 60. ípamatovav. Nkolik tiskových chyb: rovnt (m. -í, v. 5.), s vyízenou (v. 18.), shméko (v. 20.), s nástrojem (v. 31.; jindy vždy s

-á-), posile

(m.

v.

-í,

Strašidlo. Za spatil

(v.

2.),

:

;

:

;

v.

43.) 3.

z mozkií (m.

a

j.

árky; chyby

není

-,

v.

tiskové:

13.).

Rozjímání na den prvního

ledna.

V

.

i.

podle lidové mluvy; árka v . 3. za slovem nýbrž . 14. a 15. a v . 4. za tento; v . 10. ppadnostmi. Miloslavem mínn asi Josef Miloslav Rautenkranc (1776 ;iž však (oddlen); v . 34. nemohu . 16.: 1818). se j (m. jí) vy kleci r= snad slovo pvodu dialektického;

'kyí

V

V

A

;

130

mluv

ve starší

je vykléceti

=

(vyklíceti)

=

kulhav

vyjíti

tedy zde namáhav uniknouti v . 37. zíi prvním Here není árky; v . 44.: výhradou (ý by tu asi znlo jako ej, jako ve slov pedcházejícím: s vejslovnou); v . 49. za koledu árka; v . 65. za píin árka; '^ ^- 76.: výborn; v . yy.: poziskatí; v . 86.: tam hle (oddlen); v . 94. za nedvd árka; v . 95. chybn: j; v . 98.: píjmu; v . 105. za obyejné árka (zbyten); v . 125.: libuje; v . 133.: /tospodina; v ..i37. z ídká (oddlen); v . 142. za svdomí árka. Ve v. I.: jinak s -é-); ve v. 5. málo kdy (oddlen); na konci v. 14. tištn stedník; ve v. 15.: chra (malé ch) ve v. 23.: rozwm (chyba tisková); ve v. 25. za dost árka; ve v. 26.: dvici (asi chybou tiskovou, v téže básni a jinde s -t-); ve v. 34. za hnv árka; ve v. 42. asi chybou tiskovou: mám-lí m. co; ve v. 44.: ifrahuleek (slovo krahuleek zde patrn v peneseném smyslu uchvatitel díví nevinnosti); ve v. 51. za svém tištna árka; ve v. 53.: Že (veliké ž) chyby tiskové: mužovi^ (v. 58.); pyšnit (v. 59.); ve v. 63.: mniistvo (chybn); na konci v. 64. tištna árka; ve v. 70.: fant (též fanta) fuidlo, pošetilec, blázen (Jgm. Slov.); ve v. 71.: plynul (chybou tiskovou); ve v. 73.: I nu (oddlen); ve v. 74.: i^lovanské (velké S).

(Jgm. Slov.)

;

;

:

Ikam ;

o

=

;

=

Jak

echách.

Vev. i.a 7. tištno: 5aron (velké témž verši zdaleka (dohromady) lítali (chybn); na konci v. 7. a 14. není árky; ve v. 16.: Pán (velké P), ale v následujícím v.: /Jánové. B)

;

ve

v

v.

3.

z blízka, ale v

:

;

Radji zahvízdl ve

v. 5.:

sám. Ve

Jak mile (oddlen); ve

v.

v. 7. za

a 7. správce nehvízdal árka.

i.

:

Co jest pan starý. V básni vytištno pomrn mnoho chyb tiskových (sedlák, ml má, zmoku, dokrem. vcí nás oblažili a j.). Ve v. 5. ped jako árka; na konci v. g. není árky; na konci v. 13. tištna árka; ve v. 30. za náš árka. \ e v. 32. otištno, jak jest ve Vlast, novinách: na doby (plur. jako se íká: vera v ty doby na delší as); po pípad možná pokládati za trojí tiskovou chybu m. nódobí; rozhodl jsem se pro první znní. Na konci v. 35. není árky, rovnž na konci v. 45., ve v. 46. za slovem sládok a ve v. 47. za slovem tak; ve v. 53. tištno: správného; ve v. 63. za vážit je stedník, ale ná-

=

131 sledující

Tam

slovo

tištno velikým T;

ped

kde není

árky.

Bitva u Lipska. Ve v. i. tištno: 5'pojenci (velkým písmenem); ve v. 24. tištno: jak mile (oddlen), jako bývalo tehdy pravidlem; ve v. 27. ped syel není árky; ve v. 29. tištno: zmožen, asi chybou tiskovou sloveso u Heká dosti bžné); na konci v. m. zmnožen není árky; na konci v. 37. tištn stedník; ve v. 48. tištno: zapoteb}; (asi chybným tením rukopisného zapotebj); ve v. 70. a 79. tištno chybn: jt; ve v. 75. za svj a má árky; ve v. 76.: íproštného; ve v. yy.: Z místa. V poznámce v . 3. tištno: a však (oddlen). Verš v poznámce je citován z novoroního ísla z epigramu Hekova. Báse uveejnna anonymn. Pro auktor-

—

ství

Hekovo svdí

jméno Sulcius Jak lze

a

její

duch,

satirický

ráz,

metrm,

j.

znamenitým

býti. Ve

v.

3.

spoítat

podle výslovnosti v živé mluv; ve v. 4. tištno: na vaku; ve v. 9. psáno že (malým á na zaátku); ve v. 12. tištno: sluneko, jinde však slunéko; ve v. 14. povahou uvážením; ve v. 15. ped píteli není árky; na konci v. 18. stedník a pomlka (byla však tam ást básn v . 13. Vlast, novin ukonena; pokraování v . 14.); ve v. 19. tištno: p^i (asi chybou tiskovou); ve v. 20.: do (chybn); ve v. 21. za tak dvojteka; ve v. 30. znní: »si v bohatství vtší« je podle druhého otisku tohoto místa v Prvotinách 1815, str. 96.; dává lepší smysl nežli první znní ve Vlast, novinách 1815: bohatší, vší, jež auktor asi chtl míti opraveno; ve v. 32. tištno: S každého ítrop si; ve v. 37. za set árka; ve v. 39. za pracoval árky není; na konci v. 45. bez znaménka rozdlovacího; ve v. 47. vta vedlejší »by se nechlubil více« není oddlena árkami; ve v. 49. tištné jíž býti gent. podle podobných vazeb ve starší eštin; ve v. 50.: s pamti, ale ve druhém znní v Prvotinách 1815, str. 95. je: z pamti; ve v. 54. za dám árka; ve v. 60. tištno: skítkem a Ktkem, jak bylo v jeho pedloze. »Píbzích Telcmacha«, od Heká piln ítaných, v I. díle, na str. 270. v poznámce 16.) pekladatel Ziegler vykládá o »ochranných bžcích penates« i »lares«. Uvádí pak analogii u našich pedk: »Domácí bžkové neb Diblíkové, jež staí Cechové doma chovali a pod jichž ochranu sebe a

=

eí

mže

i

V

132

jmní poroueli, jmenovali (Kístek), Šetek (Šotek), Tíbek,

své,

se: Pitek, Skítek Moena, Vel. Ješt se

íká: Není ani Skítka doma, to jest: že ani toho Hospocláíka doma nenechali. « Vylíiv ješt jiné pohanské bybožské

tosti

pedk, Ziegler pokrapodnes zachovalo. Hra na byla známa. Dti obojího pohlaví se sešly, našich slovanských

uje: »Jméno bžka

Ktka vbec

Ktka

se

udlal}' daleké kolo, vzaly se za ruce, skákaly a zpívaly:

Ktek pil

leží mezi sudy, by pivo, neví kudy.

Ho

Ktka

do koutka. Skákejte,

dvátka!

Pi tom

posledním slovci každé dít se vytrhlo, jedno za diuhým se hnalo, jedno druhému utíkalo. Kdo koho uhonil a pemohl, vedl pemoženého na místo umluvené, kteréž sloulo pitaka. Zde musilo zajaté dít tak dlouho býti, dokud se po skoneném honní fantem ili zástavou nevykoupilo. Jmenované verše podnes dti ve Dobrušce si zpívají. « Zieglera se Hek držel, když psal slova 5kítek a Ktek velikými zaáteními písmeny. Dobrovský píše je malým. Srovn. jeho lánek »Sla\vische Mythologie* ve Slavvin, 1806. str. 406: »Bei den Bóhmen heisst ein solcher Hausgott šetek, šotek oder auch nur hospodaíek, stítek, den man im Deutschen Schradel nennt.«

mst

Na konci v. 61. není árky; ve v. 74. vzech, patrn místo: vzdech ve v. 75. ped pro árka. Báse »Jak lze znamenitým býti« ve Vlast, novinách ;

O

auktorství Hekov svdí 1815 jest oznaena šifrou -o-. nejen duch a smýšlení básníkovo, výraz a forma, nýbrž i

dkazy pímé.

Hek

totiž

nkteré

myšlenky

z

této

skladby uveejnil znovu jako samostatné epigramy, a to v. 26. 28. s názvem »Kdo neví, jak hledt« v Prvotinách

—

—

IQ. a 20.. str. 125., verše 29. 33. a obmnu v. 60. v samostatný epigram »Kdo by rád, a neví jak« v Prvotinách 1815, 1. 16., str. 06. a posléze v. 44. 52. v samostatný epigram »Kvapnémn platii« v Prvotinách 1815, I. 16.. str. 05. Epigramy. »Kvapnému platii« a »Kdo by rád, a neví jak« jdou v Prvotinách 7a sebou a jsou spolen podepsány plným jménem Fr. Vlád. Hek; epigram »Kdo neví. jak li!edt« Vladislav, nejastjším básnickým jménem Hekovym, Epigram »Kdo neví, jak hledt« je

181 5, a 59.

1.

—

:

;:

133

zmny; epigram »Kvapnému platii« malými odchylkami jazykovými: ve v. 44. ísla verš jsou podle básn »Jak lze znamenitým býti« Jestli si vypiíjib vc, ve v. 45. m. tudy psáno: svtu se pochlubif; ve v. 49.: jíž zapíijil, ve v. 50.: pwjka mu 2 pamti; y.novu otištn beze

— —

s

ve

v.

ve

být;

51.:

v.

za vraceti otazník, za blázne!

52.

vykiník. Tetí epigram »Kdo by rád, a neví jak« zkombinován, jak bylo vyteno nahoe. Ve v. 30.: že

je jsi

bohatství vši m. že si bohatší, vší, jak bylo v celé básni pvodní; ve y. 31.: dobrého halée m. drobného (asi chybou tiskovou) ve v. 32. dosyta (dohromady) poslední dva verše (60. a 59. celé básn) »Kdo by rád, a neví jak« zní v druhé úprav:

v

;

mnohý

se

híkou

víc-li si vyložíš

Na v. 20. za i

stkví a je u svých

t

sám, tím více

Skítkem

a

Kitkem:

na slovo vezmou!!

husu. Ve v. 2.: z místa; ve v. 3.: ípomže; ve Pánem tištna árka (nesprávn) ve v. 22. ped ;

a za je tištna

dlen); ve

v.

árka; ve tištno:

34.

v. jí,

tištno: Jakž koli (odchyba u Heká dosti astá.

29.

V

poznámce dole tištno: v eštin. V latinských citátech otiskli Hekovi hojn chyb; latinsky Hek uml dobe.

Jaká ctnost bez ctnosti. Ve

v.

i.

otištna

rešumaf, patrn pehlédnutím básníkovým Hek jinak zná eskou daktorovým a korrektorovým

chyba í

i

;

mluvnici. Na konci v. 4. otazník; zde otištn až na konci celého souvtí; ve v. 7. po dvojtece tištno: Dobe; ve v. II. ped jako árka; ve v. 13. za hle árka. V poznámce v . I. tištno: íCrahulecký (s árkou na konci); v . 5.: hned (oddlen); v . 6. tištno: s podsejt m. zpod sejt i (t.

j.

Heká

ast ji

síto) lze

a sbíral.

bezpen

—

Báse uveejnna anonymn,

poznati

ale

jako auktora podle známek

uvádných.

Lakomec

a

marnotrátce. Báse

byla

znovu

v Novém zvstovateli 1817, díl I., str. 44 n. V Prvotinách otištny chvby: hrwza (v. 2.), noc (v. 3.), tvote (v. 15.) a j., ve Zvstovateli jsou opraveny. Ve v. 6. v Prvotinách wrok (tištno: vrok), ve Zvstovateli: owrok; za v. 9. tištna dvojteka; ve v. 11. v Prvot. strach«, v druhém znní správn: strachy; ve v. 16. v Prvot.: nešastna, ve Zvst, nešastná; ve v. 18. v obojím ^nní: ítatku (malé s)\ ve v. 20. v obojím znní chybn:

-otištna

Sebrané ipisy Fr. VI. Heics,

I.

"

134 zamíká; ve v. 23. v Prvot. chybn: ním, a dále: nikdy, kdežto v druhém znní: nikdy; ve v. 26. v obojím znní za bohá árka; ve v. 29. za patme není árky v obojím znní; ve v. 30. v Prvot.: jakž nesprávn, jaký ve Zvst, odpovídá metru (rukopisné teno bylo za '^) ve v. 35. v Prvot.: kdyby byl ^dvojitý -m. dvojitý ve Zvst., tak z píiny metrické (rukopisné redaktor Prvot. etl jako i, t. j. i); ve v. 36. v Prvot.: jej m. ho, jak ve Zvst.; ve v. 38. v Prvot.: hyt m. být, jak ve Zvst.; na konci v. není árky v obojim znní; ve v. 42. v Prvot.: mysli; na konci v. 49. v Prvot. pomlka, ve Zvst, árka; ve v. 51. ve Zvst, za maliko není árky; ve v. 56. v Prvot.: zahrát, ve Zvst. zahrát. í)

;

i

i

1)

:

Nco

obyejného.

Za v. i. tištna dvojteka; ve v. 2. proto že (oddlen) a sbor; ve v. 8. ípsobem; ve v. II. tištno chybn: j; za ve v. 12. není árky; ve v. 19. za lakomý árka; ve v. 22. tištno zýtra (Prvot. 1815 mají pravopis analogický zýtra podle obecné výslovnosti: zejtra) ve v. 24. zpsobu; ve v. 25. za opravíš árka; ve v. 29. za není árky; ve v. 31. výraz umním svým oddlen árkami. toho v této básni Prvotiny otiskly nkolik zjevných chyb tiskových, jichž

o

—

;

neteba

v

Krom

vytýkati.

sesvt novým

rokem? Skladba vyšla v samostatné knížce. V rozšíeném nadpise . 3. tištno: Tí; za místem data: V Praze tištna árka. Slova za datem: tenáe... až: spisovatel jsou otištna na rubu titulního listu. Tiskárna neudána. Vyslovuji domnnku, že báse byla pvodn otištna v novoroním ísle 1816 Vlastenských novin, jako podobné básn Hekovy v roníku 1815, 1817 a 1819. Nenašel jsem jí však v žádném ídí-li

exemplái pražských knihoven; ani v úplném exemplái knihovny strahovské; rovnž jsem marn pátral po úplném exemplái roníku 1818, v nmž pedpokládám podobnou báse Hekovu.

Ve v. 8. pedvrh bylo utvoeno Jungmannem ve smyslu pedmt; podvrh podmt, podle Slovníku Dobrovského. Ve v. 14. ped co není árky; ve v. 20. p''d že není árky; ve v. 25. snad vypadla pedložka v m. v nevdomost; ve v. 27. tištno: t. Ejipj. anm, ve v. 30. za však árka; ve v. 22- tištno chybn: podvodM; ve v. 39. tištno: v as, v cas; ve v. 41.

=

=

gpanm,

135 tištno: pl3;chtí; ale dále ve v. 99.: zplchtím správn; ve v. 46. ped být árka; ve v. 51, uenec uedník; v tom významu jsem toto slovo poznal též v našem dialektu (mezi Jiínem a Turnovem); ve v. 53. za vidíme n,ení árky; ve v. 59. tištno chybn: v pamtí; ve, v. 62. tištno zákon, ale zákonodárce a zákonn; tžko zde uriti, chybou-li tiskovou ili úmysln, ale jindy bývá -á- vždy; ped aby tištn stedník; ve v. 65. ped jen árka; ve v. 70. ped co není árky. v. 78. 83. výklad vcný; v. 78. mínn Kain a Ábel. V. 79. mínna Sara, které ti andlé ve stanu Abrahamov zvstovali, že bude míti ješt v stáí syna; smála se tomu. I. kn. Mojž., kap. 18. V. 80, dcery Lotovy,

=

—

K

vínem opojily

otce, aby s nimi spal a je oplodnil uinily schopným). Mly s ním po synu. 1. kn. Mojž., kap. 19. V téže kap. o vyvrácení Sodomy (v. 81.). V. 82. mínna oslice Balaamova (Bileamova).

jež

(schopnily

=

IV. kn. Mojž., kap. 22. Ve v. 89. chyba tisková: nástroji^; na konci v. 91. stedník; ve v. 96. b^re, ale jinde všude bývá bére; ve v. 99. za S. (k sob) není dvojteky, jako v následujícím nikde za závorkou; ve v. 101. chybn: (k ním:); ve v. 102. tištno: výborn, ale jindy zpravidla: výborn (na p. hned dále ve v. 113. a j.), doklad to kolísání v kvantit pedpony vy- v tomto slov; ve v. 103. za hned tištna árka; v. 106. zní: kolným pepustí kol svj; kolny (od kolu) uvádí Jungmann v Slovníku (od kolu =: co s€ dá kláti) kol bylo by k tomu utvoeno podstatné jméno. Místo toto však vykládám za chyby tiskové: ;

m. kalným pepustí kal svj tuto opravu lze pijmouti, máme-li zejména na mysli pedcházející oppositum: svtlým svtlosti má a k v. 104.: svj lov má v zakale;

v. 115. za Mjte si není árky; ve v. 118. ped árka; na konci v. 121. není árky; ve v. 123. ped jak není árky; potom tištno dohromady; ve v. 130.

rosti.

ili

Ve

je

nedorMStek asi chybou tiskovou; ve v. 132. vok. povrchní není oddlen árkami; ve v. 139. ped co není árky; ve v. 143. tištno: revnímu, asi chybou tiskovou m. evnímu; ve v. 152.: 2 místa; ve v. 160. za smekne drojteka; ve v. 167. tomu tištno dohromady; za chutného není árky; ve v. 175. tištno: neodejde, ale tomu smysl metrm (m. nedojde); ve v. I77-* je naodpor v as; ve v. 190. ped ili pomlka a ped i árka; na

love

i

i

136 konci v. 199. není árky; ve v. 206. ped cožkoli árka (v následujícím verši nikoli); ve v. 209. odbyti nelze pokládati za chybu tiskovou; ve v. 210. tištno oddlen:

na pesrok.

V . II. za vyprostitel árka; v . 15. za rozptýlených není árky, zato je za slovem úd; v . 25. zed, ale zde možná pipustiti, že se háek na konci ádku urazil; elerf však bývá pravideln; v . 27. a 28. tištno: /kananejská, Pražské; v . 41. tištno: vwihled (m. --) podle lidové výslovnosti; v . 53. tištno: na jednou (oddlen); v . 54. árka za hlas, ped slovem který jí není; tištno: zahubeného m. záhubného; v . 57. tištno: dvamecitma, jinde s -t- (Takhle to máme, pozn. d); v prosaických pracích Hekových však vždy s ^i-; v . 61. za Sambathion není árky. Pvodce skladby se svým jménem oznail až na konci poznámky, pro nho jako osvícence charakteristické. Pseudonym na titulním list (Dobrota Smíchorád) byl již v Jungmannov Historii literatury eské vykládán za Heká.

Zbytené

leknutí. Skladba byla znovu otištna anebo Novém zvstovateli«, II. zbírka, 1817, str. 188 n. Text zde podán podle opraveného znní ve Zvstovateli; Prvotiny 1816 m.ly svj pravopis, který se Hekovi píil, jako vtšin souasných spisovatel. -Ve v. 3. ped by tištna dvojteka; ve v. 4. tištno: ípomže; ve v. 11. ve Zvst, tištno: zticha, snad podle výslovnosti v živé mluv Hekov; ve v. 12. a nsl.: dýchali, šli, pišlí psáno s -i, ale dále od v. 23. pi témž podmt dti psáno vtšinou s -y; opravuji v -y všude. Poznámka k verši I2. ve Zvstovateli jest proti Prvotinám rozšíena a na konci o poslední dv vty (A to o vtu: Mám to vedle práva...). Ve v. 13. v Prvot. klop, klop; ve v. 23. zajíc podle výslovnosti v živé mluv; ve v. 28. Tatíku podle výslovnosti v živé mluv; ml/ sme. vkroil/ sme (v. 28.); ve v. 32.: v skutku; ve v. 35. ped že a nsl. tymi ve Zvst, stedník, verši uvozovky; na konci v. 37. ve Zvst. v Prvot. teka; ve v. 39. tištno ji a nevzali v »Knize

zlaté

.

.

.

:

i

Sebrání

domácích

prostedk

proti

psavosti. Délku samohlásek v nkterých

slovech neplletí 1816 tiskly

snadno uriti, protože Prvotiny v I. všecky samohlásky bez oznaování délek. podle nynjšího pravopisu;

Hek

Podávám

text

byl by asi psal: slovíko

137 (v.

i6.),

ervtek

(v.

29.).

Rovnž

pisaicek (v. 29.), napše Prvotin: nejvrší (v. 14.), všího (v. 23.) upravuji podle psaní Hekova v jiných asopisech (s -t-). Ve v. 3. ped aby dvojteka, na konci v. není árky; ve v. 19. za slovem peníz dvojteka, na konci v. stedník; na konci v. 25., ve v. 34. za jest a na konci v. 36. tištna dvojteka; ve v. 35. v hod. Báse jest uveejnna anonymn, ale duch Hekfiv hlásí se z obsahu i z formy a výrazu. (v.

28.),

zvláštnost

:

Trest jak trestem. Na

konci

v.

není árky.

5.

Nalezený list. Podpis Hekv až pod následujícími dvma epigramy. Ve v. 6. tištno z darmá (oddlen).

Pochlebenství. (chybn);

.

V

.

3.

tištno

Ve

nezamíká

:

tištno: pMzen; ve v. 4. poí/stoupí podle ei lidové; na konci v. stedník; ve v. 12. svévolný podle výslovnosti v živé mluv. Báse není Hekem podepsána, ale celý duch její svdí pro auktorství jeho.

v

6.

tištno:

zpytovati.

Opravovatelm svta. urena

Báse

v.

i.

byla bezpochyby

novoroní íslo Kraméríusových Vlastenských rovin. Pi kusých exempláích Vlasten. novin v pražských veejných knihovnách jsem jí však nenalezl, nýbrž o sob o dvou listech pivázanou k Hromádkovým Vír deským novinám 1815 a 1816 v knihovn Musea království eského (84 E 14). V tomto exemplái jest opravováno perem; možná, že rukou Hekovou. Oprav bylo za

pi mém vydání. Ve v. 16. fráze »a chybí

užito ji

Hek

vzal z živé

mluvy

t

lávka« neznám; možná, že

tehdejší;

nebo snad

si

voln

rozvedl bžné písloví: chyba lávky! Ve v. 18. pokaždý podle lidové mluvy; ve v. 22. tištno: zakolí, ale opra-

veno pérem: zakalí; ve

sobem žebe i

i

v. 23.

tištn jiný

poad

slov:

zp-

svým žebe i, opraveno pérem: zpsobem svým i; ve v. 24. nízkým není asi chyba tisková: v pra^-

vopise bratrském se tisklo í jako j; n/zký u Heká vyškytá se i jinde, vždy; ve v. 27. jí tištno s obvyklou chybou; za svt tištna dvojteka; ve v. 31. za jest dvojteka; ve v. 34. za pomni není árky; ve slov všecko chyba tisková opravena perem ve: všecka; ve v. 39. ped jenž není árky; ve v. 40. tištno chybn: zdárná (m. zdárné),

138

K

sem3'rií; za též árka. objasnní smyslu: pi žejbruvání (t. j. ištní obilí) užívalo se naklonného podlouhlého síta (žejbra), na nž se házelo lopatou obilí; špatným vrhem dostalo se do prostoru pod sítem (»podsejtí«) i jadrné zrno. Ve v. 44. m. zbytenou robotu opraveno perem: nevdnou; ve v. 46. byfby tištno dohromady (nahoe ve v. 8. oddlen) u prosted (oddlené) ve v. 48. za vykvetla není árky; ve v. 49. tištno: ípomohl; ve v. 52. v inf. snésti, e krátké bývá zpravidla; ve v. 55. Sílu podle lidové mluvy; ve v. 58. ped co není árky; ve v. 61. chyba tisková zcá opravena pérem ve: zná; ve v. 65. imp. není oddlen árkami; ve v. 67. ped co není árky; ve v. 72. tištno klidit (asi nedopatením, ped tím ve v. 71.: klidil); ve v. 76. tištno: masopust, bezpochyby nesprávnou etymologií (pst postiti se), jinde bývá s -u-; ve v. 78. ped že dvojteka; ve v. 83. závorkou odporem; ve v. 86. tištno: správce; ve v. 94. vok. Vojtíšku není oddlen árkami. Poznámka k v. 95. Patrn mínn ve feuilletonu uvedeného ísla Vlasten. novin na str. 217. láneek B. Roda »Obrázek«, zaínající se slovy: »Vidíš, Vojtíšku! obrázek?« Je prý to pešlechetný rek Budovec z Budova na stinadle krvácející, ženská postava pi že je láska k vlasti; ;

;

love

—

=

—

:

nm

»chtlt malí tím vyznamenati, jakoby se s ním (vlast) byla stíti dala, jížto od tch krutých není více Ve v. 100. psáno: plvchtí; ve v. 115. za jsi k spatení«. není árky; ve v. 119. tištno bez árek: love bud si 60 bud však: tamže: nestwj podle výslovnosti lidové; ve v. 121.: z nádobv (chybou tiskovou) za je není árky;

as

—

;

ve

v.

125.

za

Takhle

love

není árky.

—

máme

(tištno: Tak hle to oddlen). tištno: Na novém Hrad (asi narážka na Nový Hrádek, ne píliš vzdálený od rodišt Hekova; míval v okolí povst Kocourkova). Ve v. 6. ped spojkou a, i za ctná árka; ve v. 10. lítého podle výslovnosti v živé rrluy; tištno: ívába ve V. 13. za zlé árka; ve v. 17. 5:bírali m. vzbírali; ve v. 21. tištno: /íladolet, ale patrn se slovu má rozumti allegoricky, jako v následujícím v. 24. slovu Drahomil (t. j. kupec); ve v. 22. za druhou pomlkou není árky; na konci v. 37. tištna dvojteka. Pímá v této básni (ve v. 37. 38. a ve v. 42. jest tištna latinkou, ve v. 47. 49. tunji). Poznámky pi-

Ve

v.

I.

;

e

—

—

::

139 pojené k básni mají ráz

zejm

V

parodistický.

pozn. b)

znamená vlastn hru stípky.

ooTpaxivSa

Dva

rybái. Pod názvem básn tištno podle tehdejšího zvyku pravopisného: (Z /eckého); ve v. 7. ped že tištna árka; plované vykládám za slovo utvoHek zídka tvoil eijé Hekem (nom. jedn. plován), nová slova; básník by je byl utvoil od slovesa plovu a byl by oporu v Dobrovského nesprávném výkladu jména Slovan od slovu; Hek asi jeho rozpravu znal. (v. Tvrce (v. 12.), Boží (v. 14.) Slova: 11.), tištna velikými písmeny, jakoby byla báse skládána v duchu náboženství kesanského; naopak ve v. 15. nám. Chyby malým písmenem v pímé za ka: tiskové: rybyky (v. 6.), neády nastali (v. 12.), bezevší (dohromady, v. 13.), a je-li výklad slova plované správný, i sešiv (v. 7.). ecká slova v poznámkách tištna nesprávn: xvXtapa (v pozn. a) m. xuAÍaxpa, což znamená tištno vlastn místo, kde se válejí kon; v pozn. b) velmi kiící) v pozn. c) [is-faPoovTos (m. p.svapo(ovx£; Paxpaxíov fm. Pa":páx.iov, jehož vlastní význam jest (u Hippokrata) botanický. ranunculus asiaticus, pryskyník, Froschkraut) v pozn. d) O 5Xa7p,o; (m. '( ) uXafiió; štp.oXoop{; znamená jakousi žábu nebo kání) v pozn. e)

a

ml

Pán

ei

:

=

;

=

=

:

;

:

;

ještrku. Pvod básn jest pochybný; možná rouškou pekladu kryje hekovská ironie.

i,

že se

pod

—

asi podle ábel. Ve v. i. tištno: Naší híchové nesprávné analogie s pídavnými jmény uritého zakonení; ve v. 3. tištno: sílen; ve v. 8.: rozptyluje.

Novoroní

dar. Satyryk. Skladba otištna íslem Kramériusových Vlastenských novin 1819, beze stránek anebo jsou v exemplái knihovny Musea království eského odíznuty. V rozšíeném titule tištno 51ázn; rovnž v . 2.: ípomožení a v poslední ádce: v mottu ve v. 3. a 4. tištno: Pánovi, Pán; v textu v. 31., 34., 74. a j.; naproti tomu ve v. 84., 85. a 93. pán. Ve v. 3. motta a jinde: v as. V. 4. tištn proložen; ve v. 17.; v potahu = relativní; ve v. 26. za máš není árky; ve v. 27. za tvou árka; v. 37. tištno: pro malým zaátením písmenem, ale Co velikým; dále chybou tiskovou:

ped

I.

—

i

po

sej

tem.

140 v. 38.

—

47.

mohou

se

vztahovati na pokusy v

eské

literatue, reformovati pravidla prosodie eské, jak je stanovil Dobrovský. Frase »kteréž z hibu si sám postavil sdlil na líc« není známa. Možná pijmouti výklad jej se mnou ústn p. dvo. rady J. Krále, který 'se obíral velmi dkladn djinami eské prosodie, že je to chtl narážka na nezdaený pokus Vád. Fr. Híba. místo pravidel pízvuné prosodie zavésti pravidla nová^ jakési spojení pízvuných verš a asomrných; pirozeného pízvuku v nich málo dbáno. Srovn. o J. Král, prosodii eské v Listech filol. (1893), str. 428 n. Když Hek, jenž se držel písn prosodických pravidel Dobrovského, psal svou báse, práv v tehdejší eské literatue budil veliký rozruch spis »Poátkové eského bá-

mn

—

—

Hib

XX

O

nm

obzvlášt prozodye«, vydaný v dubnu 1818 Prešpurku .Šafaíkem a Palackým. V. 48. za jest a na konci v. 40. není árkj'; výrazy ve v. 50. dle zvyklosti, ve v. 52. zpsobem svým, ve v. 57. povahu svou jsou snictví,

v

ve v. 57. msíník podle Jungmannova Slovníku =: lovk »tržený na mysli«; ve v. 61. za Kolo árka; ve v. 64. za vcnost árka; ve v. 68. tištno: v skutku (oddlen); ve v. 69. osobní sloveso; ve v. 80. tištno: jí chybným pravopisem, jak vidno z celé souznla by vta: vislosti (kdyby byla chyba syntaktická, (ona) není; ve v. 85. sevenýf/t snad pepsáním m. se-* vený; ve v. 93. za vok. není árky; ve v. 97. jestli že (oddlen); ve v. 99. zase chyba: ji a na konci

oddleny árkami

;

love

árka.

Ve

tištno: užíve (chybou tiskovou; ve v. 305. oddleno árkami, jinde (na p. ve v. 171. a 233.) bez árek; ve v. 128. m. tištného záe jest patrn ísti: zda; ve v. 130. výraz jakožto pán jest oddlen árkami; ve v. 131. chybn: jí sloužejí; na konci v. 132. jest tištna árka; ve v. J«;o. za nejednou tištna árka; ve v. 155. ped když není árky (chybou tiskovou, v pedcházejícím v. jest); ve v. 164. tištno: 2 vysokých hor; ve v. 165. Arpádu; na konci v. 171. není árky; na konci v. 170. tištna dvojteka. Slova: lék, léka, lékaství v nkolika verších po sob jdoucích v této básni práv tak jako v jiných psána nestejn; Ik ve v. 193., 194. 221.; lék ve v. 204. a 200.; Ika (jen!) v. 200. a 21 t., 261. a 320.: Ik-istYÍ (jen!) ve v. 203. a 208.; Ikaské ve v. 213.; \ec\ú QtnV) -i-);

ve

v.

108.

v.

114. arci

—

—

141

Na

v. 201. tištn stedník; jsou oddleny árkami; ped kde není árky; ve v. 225. tištno zasti, patrn chybou tiskovou m. zostí; na konci v. 229. není árky; ve v. 234. ped nebo tištna dvojteka; ve v. 254. za ten není árky; ve v. 259. tištno: /eho (asi chybou tiskovou); ve v. 277. tištno: rozpláší (asi chybou tiskovou); ve v. 282. ped co árka; na konci v. 287. tištna teka; ve v. 290.: z Parnasu; ve v. 291. za ví dvojteka; v kopít, ve v. 290. s -y-; poslední slovo tištno: mní asi chybou tiskovou m. není; ve v. 292. za výrazem: za peníz árka; ve v. 293. ped spojkou však árka; ve v. 309. klící (též kleeti i kleeti, zejména ve starší dob bžné) klátiv nebo churav choditi, klesati (Jgm. Slov.) ve v. ,321. tištno: tebe (chyba tisková) m. tepe.

ve ve ve

v.

195.,

209. v. 220. v.

205. a 213.

výrazy:

léka a

konci lék

a

=

;

Dobré pipomenutí. V . 23. kácí m. kácej í, chyba u Heká ídká; v . 24. dolw u Heká vždy podle výslovnosti v živé mluv; v . 31. za dcera není árky, za Vlasta je; v . 45. tištno: s toho, chybn; v . 47. za vložena árka; v . 63. tištno: utracené. Práce byla uveejnna anonymn, ale jsou v ní uvedena všecka vlastní jména rodinná tehdejší pomry He-

—

i

kovy.

Ohlas. Auktor oznaen pod názvem (Od VlaForma (báse rýmovaná) u Heká nezvyklá. Ve :

dislava). v.

8.

okolkw

semnou (dohromady); chybou tiskovou).

tištno: (asi

ve

v.

10.:

bez

Na konec »Poznámek« jsem zaadil dv básn, jež Hekovi mohu pipsati více pro vnjší okolnosti, nežli z

dvod

vnitních.

z nich »Na Fílí« jest uveejnna v Kramériusových Vlastenskvch novinách 1815, 1. 17., se stejnou znakou (-0-) jako nkolik jiných básní, které jsou beze vší pochyby od Heká. Obsah její milostná touha i forma slohy rýmované odporují duchu jiných prací^ Hekových z této doby. Možná však pipustiti, že báse pochází z mladších let básníkových.

První

—

—

—

—

U druhé básn »Z Bakchylidesa« proti auktorství Hekovu mluví její forma: rýmované slohy pi pekladu etiny. Ale básnika jest uveejnna uprosted mezi dvma jinými pracemi auktorovými a z etiny Hek pe7.

kládal.

Na

Fílí.

(Vlastenské noviny 1815,

list

17.,

str.

Kdybych od ní sladouké slovíko jen slyšel; kdybych k dívce zlatouké blíže jenom pišel!

Tu bych

zdál se v nebi být,

bohy stejnou rozkoš mít. Však ty vroucí žádosti hoejí jen v tajnosti. s

Kdyby

ach!

jen

jedenkrát

lib na mne vzhledla; kdybj'ch

vkol

ní,

moh

jak

vtík

kdež sedla!

vát

78

n.)

143

Tu bych

zdál se v nebi být,

bohy stejnou rozkoš mít. Však ty vroucí žádosti hoeji jen v tajnosti. s

Kdybych sml

jí

zvstovat

toužení své kvítím, si jí stžovat, kterouž pro ni cítím.

bolest

Tu bych

zdál se v nebi být,

bohy stejnou rozkoš mít. Však ty vroucí žádosti hoeji jen v tajnosti. s

Z Bakchylidesa. (Prvotiny 1816,

list

Nechcif stáda

bujných

vol

34.,

str.

272.)

mnohá

míti,

nechcif pánem zlata, ani králem býti.

Radj dobrou

duši

mi peje, nechf pak se mi Múza s vínkem sladkým smje. nebe

af

V Prvotinách tištno: Z Bachylidesa. ecký lyrický básník Bakchylides žil v V. století p. Kr. jako vrstevník a sok Pindarv. Uvedená básnika jest vzata ze »Zlomk« (Fragm. XIX.).

OBSAH. str.

VII— XXVIII

ÚVOD EPIGRAMY Bich

a

1-26

hích

3 3 3

Skrbec

Divná zvda Laciná uenost Pátelé Poznání sebe samého

Na hezkou, Na lékae

špatnou

ale

4 4 4

zpvaku

5 5

Schlubný šel krále vítat Hrdý Cech

lovk

5

5

lovkem

Jak slávy dojdem?

6 6

Na novináe

6

Oky

zstává

(Brejle)

.

^

Paení komu zdrávo?

Na Na

•

7 7

o

Ženní

'

.^

Vydavateli na prenumerací Zastaralá nemoc

Moudré slovo Zpv Prstynkv z

...

omylu

Zisk

Na

•

'''"«

Zdirada téhož

Pokik

•

•

•

•

•

•

•

•

•

•

.

...•••

tlachala

Povýšenému slamotrusovi Podivná otázka Peklo

•

.

•

.

.

.

.

.

.

•

•

e 8 9 9 9 9 10 lO lo lO 10

146 str.

Utšení

11

Sedlák u malíe Pro dívka plakala

11

Jak asu

12 12 12

11

užiti

Nadl Pán Bh!

zve

lak Sulcius hosti

Smutek Párek

Au

a

•

.

.

ou

14 14 14 14 15 15 16 16 16 16

Smíení Potšení

k

Nedoslechnutí

Nezvyklý

Odpovd

Všelijací blázni

Vrchnost

Dvoané Rychlá zvda Falešník penz

^7 ^7 ^7 ^7 ^7

Promny svta Potu tváe jak rozumti Spravedlnost

Na lháe Náhrobek Vetení se v Vnit

'

'

'

.

.

úad

a zevnit

8

^° lo 18 1°

Zvon

Nemožné

13 i3

pátelství

Jak se asy mní Na pana **** v **** Odpovd na schloubu Domácí prostedek proti traplivé milosti

^9 ^9

....-19 .

Dobrý zpvák

.

.

-

Škudiivcovo cvrení

Nemocný

škudlivec

WsQioi;

,....•

Na známého Láska k

vlasti

ast ji

od žaludka pochází

Laudon

Pízvuná

Komu

^'

otázka

platí

tm,

pízvuk

Lidská kapitola

jenž

....

... ^:

pízvuku nešetí

^9

..-19 20 ^o 20 20 21 ^^

.

.

'

'

'

.

•

-21 22 22

147

.

str.

.22

Žebrota

Neprodajné zboží Opatrný vela Novotnost Brzké navráceni Nebezpená násada Muž na holikách Myšlení u hrobu pítele

22 23 23 23 23 23 24 24 24 24 24 25 25 25 25 25 26 26

Rozdíl ve svdomí Klenot Jak to bývá

Náhrobek Hlas a ohlas Pátelství

Svtský

bh

Vezdejší hra

Nebezpené uení Jak se kdo vyzradí Pro množství tžko uhodnout

EPIGRAMY LIDMTLY HEKOVÉ A VLASTY HEKOVÉ

27—32

Pipomenutí Známost

...

Požívání

Málo

a

mnoho

Híka •

Marná schlouba Žižka a hrbek

Nkdo

'

I^ozum a žaludek l'luh a rozum Nedobrý podpis

I'itel

Náhrobek ospalému Láska a pátelství Staecí vk Krása bez ctnosti Zbytenost škodí T'lá mladé vdovy u hrobu svého manžela

27 27 27 28 28 28 28 29 29 29 29 29 30

'30 30 31 31 .

.

.31

148 str.

HEKOVY ROZLINÉ BÁSNÉ Touha po

33— ii8

štstí

35 35 37

Štstí Živobytí podlé svta Soužení .

.

.

39 40

Petvaování Spokojenost Nápis

41

42 42 43 43 44 46 47

Nesnášelivost

Jaký to div! Volání pastýovo na Dafnyšku Leknutí a smích Strašidlo

Rozjímání na den prvního ledna Jak v Cechách

Radji zahvízdl sám Co jest pan starý Bitva u Lipska

Jak

lze

•

•

1814

znamenitým

Na

55 56

býti

husu Jaká ctnost bez ctnosti Lakomec a marnotrátce .

.

.

57 60 63 66 68 69

Nco

/i

ídí-li. se

72 85 87 88

obyejného svt novým rokem Zbytené leknutí

Sebrání domácích Trest jak trestem

prostedk

proti psavosti

•

•

-

•

Pochlebenství

89 89

Opravovatelm svta

91

Nalezený

list

Takhle to

máme

96

Dva rybái ábel

100

Satyryk

loi

Q*^'

i^

Dobré pipomenutí Ohlas

POZNÁMKY

-

117

119— 143

I

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

l^

PG 5038 H355 1917 sv.l

Hek, František Vladislav

Sebrané spisy