eděn na ,,edici přátel krásné člivégrafickéúpravě(Stendde Montherlant,Ch. F. Rai monografie.ve spolupráci
POEZIE
kterébyly zařazeny portréty sti různorodé práce: odborné da, A. Breton, G. Duhamel, el se důs|edněorientoval na jat s časopisemŘád s edicí .ad mímoněkolik publikací rnímuklubu. Agrární strana uralistův edici Hlasy země, ióna, J. Koudeláka, V. Pro|er,Erna JanskcÍ) nebo práce áce Neumannovy). ř e k I a d o v o ul i t e r a t u r u . .ancouzské, ruské,německé překladatelských osobností ;képráce' Pro předválečné Flauberta,A. France) nebo os' Cé|ineaj.), německých .ov).Z němčinya francouztštinyFRANTtŠercpÍŠBx ngličtiny, zejménapřeklady i i předníprozaici (l. oL J. PALIVEC). nil se světovouslovesnou tížněj šíchpřekladatelských j.) v soubornémpřekladu : nepřeložitelné dílo,podali )dysseaa Portrétumladého cubor),HANUŠ rBLÍNex izujeBOHUMIL MATHE:h klasickéi soudobéruské
I\T l\a přelomu let dvacátých a třicátých docházi ve vývoji česképoezie k několika zásadnímzměnám, které vtiskly českémubásnictvínovou podobu' Již koncem let dvacátých,kdy nebylo pochyb o vývojové iniciativě poetistickétvorby, začínalyse projevovatuvnitř poetistnutendence,kterérevidovaly jeho základní postuláty' Jedenz iniciátorůpoetismu, Vítězs|avNezval, hledá východiska v příklonu k surrealismu,u jiných básníků (Halas aj.) je reakce radikálnější.Skutečnost,dříve důvěřivě a radostně přijímaná' se nyní problematizuje. subjekt,orientujícíse dosud v proměnlivýchvztazich vírou v mocnost svéaktivity, si uvědomuje svoji nemo. houcnosta samotu,což způsobujerozkolísanostnoetickou a příliv existenciálníchpocitů.Dochází k aktualizaci domácí tradice symbolistické,zejménadíla otokara Březiny, a tradice německéhoromantismu a expresionismu(překlad B. Reynka sbírky G. Trakla ŠebestianVe snu, 1924, a J' Zahradníčkabásní F. Hólderlina, 1932). Expresionisticky vyhrocený vztah ohroŽenéhosubjektu k atomizovanémusvětu našel zanedlouho protiváhuv poezii meditační, oscilujícímezi abstraktníreflexínoetickou a tvorbou harmonického,svébytného' vnitřně celistvéhobásnickéhoprojevu (J. Hora aj.)' Bezprostředníreakce na dobu prudkých sociálních zápasůse projevila v socialistickorealistickétvorbě, opírající se o koncepci syntézydvou vývojových proudů(proletářsképoezie dvacátých let a poetismu).Proces objektivacelyriky byl však da|eko složitější a účastnilise ho všichni významníbásníci.Pocit ohrožení,existenciálníproblematika se v časevyhrocených společenskýchkonfliktůnajedné straněprohlubovaly, zároveň se však takéobjektivovaly a zpředmětňovaly. Lyrika, jež proti diskontinuitnímukrizovému světu vytvářela celistvý a kontinuitní svět básně, směřovala postupně k problematizaci ve sféře subjektu, k znovunalezení elementárníchhodnot a kladných životníchobsahů'k postiženírelacíspojujícíchjedince s kontinuitou rodu k aktivizaci básnického a s osudy země, k zobrazeni vztahu sféryindividuální existencea sféryspolečenské, projevu,jemužje vtiskována funkce apelační'Tyto tendencevrcholily v básnickétvorbě vztahujícíse k mni. chovským událostem (Halas, Holan, Seifert aj.) a v tvorbě básnických cyklů z počátkuokupace.
P]EZIE SMRTI, TICHA A ČASU Na počátkutřicátých let vydává několik básníkůsbírky,jejichŽ převládajícímmotivem, který je vyjádřen častoi v titulu, je - smrt; FRANTIŠEK HALAS' Kohout plaší snrt (1930), VILÉM z^vADA, siréna (1932, částsbírky vyšla pod titulem Pašijový ýden, |931), JAN ZAHRADNÍČEK, PokušeníSmrti (|930) a Ntivrat (193l), a VLAD|MÍR HOLAN. Triwnf smrti (1930).U všechtěchtobásníkůje vztah mezi člověkem a světem rozrušena v neustálých konfrontacíchse znovu a znovu utváří, vždy však je borcen v samotném počátkusvéhoustálení.Metaforický proud volných asociacíjepostupněrozkládán ve prospěch osamostatnění obraznýchpojmenování,přerývanostikontextu,který neustálenově metaforizujeústřednítéma- pocit, často vyjádřený v titulu básně. Trsy expresionisticky křečovitých představ, protik|adných hravé asociativní obraznostipoetismu,jsou výrazem introspekcesubjektu'který se stává objektem ana|ýzy.Subjekt je situován
361
tak, aby stál tváří v tvář negaci své existence, negaci života vůbec, a v této relaci je zkournán smysl i perspektivajeho bytí.Českápoezie zde vstoupi|ado sféry'kterou přesně vyznačilHegel ve svéFenomenolo. gii ducha: ,,Lečnikoli život' který se leká smrti azachráni se čistým od všízkázy. nýbrŽŽivot, který umí vydržet- i smrt a v ní se udrŽeti,jest život ducha' Nabývá svépravdy jen pod podmínkou,že v absolutní rozervanostinajde sama sebe.Touto mocí neníjako činnostkladná, jež nepřihlížík zápornu'..;nýbržjetouto mocí pod podmínkou,žepoh|iŽízápornu do tváře' žeu něho prodlévá.Toto prodléváníjeona kouze|námoc, která záporno převracív bytí...Směřování české lyriky k zobrazení re|ací Života a smrti všakpoznamenal vnitřní rozpor: pocity depresea,,absolutnírozervanosl'i.,vedlyk zachycováníurčitého stavu,ve kterém je revolta proti mechanismu života znehybněnal proti drásavémuneklidu subjektu se objevuje protiváha v metafyzickýchjistotách' jejichž přítomnostzpůsobujenebezpečí variacíúzkéhotematickéhoa motivického rejstříku.Inklinování k barokní metafoře, spájejícípředmětnostohyzdnéreality s abstraktnírovinou, vedlo k dekorativní přetíženostiprojevu a statičnostizákladních symbolů a motivů. Projevuje se také úbytek spontánnostia narůstáintelektuálníúčastpři tvorbě básně. Dětství,viděnéjako střípekztracenéhoráje.je ve sbírceKohout plašís,?r/ kontrastujícímmotivem četných obrazůrozkladu a zmaru, jeŽ dominují celéknize. HALASOVA destrukce mázací| odkrýt |abilitu lidského života'záludnost časua hruzu z přechodnéexistence,která neníschopnaurčitani sebe samu. Proti nesourodé prvotině je Ha|as ve druhésbírce,v nížsi vytvářel - jak píše- ,,vlastníestetiku..,soustředěnk variacím poměrně stejnorodýchpocitůa představ.obsah výpovědi je častovyjádřen samotným názvembásné(Litost, Sntrt,TIení,Žal\ a báseň sestává z několika metaforických dějství,jež jsou vůčisobě relativně samostatná, ale silně dostředivá k ústřednímutématu'Jednotametaforizovanýchstavůbezútěšnosti' nostalgiea melancholieje vytvářena takéstylizací básnickéhosubjektu,jímžje zvýraznénsnový a halucinačníráz projevu. Halasova metaforikaje v podstatěstatická' ale je v ní ukryto vnitřní napětí(vyjádřenéčastooxymórem)' typické ostatněpro básníkůvpostoj' spájejícíkrutost a něhu' děs a blaženství,znechucenía touhu, cizost a důvěrnost. Spontánnírcvolta proti poetismu směřovala k radikálnímurozrušenísplývavéintonace,k nahrazenírýmu asonancemi nebo kakofonickými souzvuky a eufonickéinstrumentacenelibozvučnýmiskupinami slov. Z hlediska poetismu se musel jevit tento Halasůvčiniako úmyslná a nevhodná depoetizacea barbarizace. Silný vliv Baudelairův- podobně jako ve sbírceKohout plašísmrt - je patrný takéve sbirce Siréna' ZÁVADA ve své druhéknize, podávajici obraz ohyzdně bizarního světa, volí úmyslně prostředky působící v dobovémkontextujako antipoetické:libuje si v obšírnýchpopisech a perifrázích,v rozvinutých,,ilustrativních..přirovnáních, v slovesných a banálních rýmech, v monotónním výkladu, v kakofoniích, maje za cíl neustálézpředmětňovánía hyperbolizovánípocitůhnusu a infernálníhrůzy.Apokalyptickévize zmaruaperz|fláže jsou provázeny meditacemi, kde v přímých promluvách je ironicky komentován zmatený mumraj lidských snah a zápasů,poznamenanýchnicotou. Zóvada vytváří hojně podobenstvíi alegoriía hledá vhodnou autostylizaci, která by umožnila sjednotit mnohovrstevnatosttěchto dějů. Autor usiluje o zobrazenídvojí roviny: vnitřní a vnější(''Na sobě i v sobě já nosímdvojí břímě / Jedno uvnitř pálí druhéudusímě..),ale díky tomu, že sféravnitřní je znehybněna, málokdy docházi k prolnutínebo střetnutíobou rovin. Sirénaje sice orámována básněmi, kterélokalizují a konkretizujíústředníkonflikt romantickédez'i|uzečasověa sociálně (ostravskýkraj)' ale její těžisko |eŽív obrazechodbožštělého, prázdnéhoživota,potácejícíhose k smrti V některýchrysechsdilíJAN ZAHRADNÍČEK (l905-1960) HalasůvaZávadiv postoj:i u něho nalezneme nedůvěruve smyslovépoznání,touhu po ,,ztraceném ráji dětství.,,odpor k soudobémuřádu hodnot, pocit disharmoničnostilidských vztahůa touhu po metafyzickémspočinutí.Východisko prvotiny Pokušenísmrti je všakjíné:tragika vlastníhoúdělu (''A co si počíts údělemsvéhotěla / jež denně napájí mne hořkostí?..) vede k protikladůmmezi konkrétnípodobou lidskéexistencea transcendentním vliv bytím.Halasůvpočáteční ustupujevlivu Březinovu, vjehož Tajemných dálkách Zahradníčeknalezl obdobu svéhoživotníhoi básnického postoje. Častose opakujícípředstava zániku, bolesti. smutku a hnusu ze Života souvisí s představoubytí
362
jako tragického provt výrazové, dekorattvne přítomnostímetafyzlc r osamostatňujevolně pI usiluje o rýmovaný se sice objevujíznámt a vnějškovépoetizaci
jeho dYnamicOá'o::: Bohatý Íozs^nLa ráz' Autor v rozsáhlej ka, vrství názorněev( lektuální zrání; konkl v: symbolické. Holan re mezl Se hrávající v smyslové poz,nán romantickou či dek€ n vyjevujícím rozdíl jedno hromaděných pt cováním tří básní verzi bYlY Publikov Sbírky F. Halase okruhem motivický stal konflikt subjek jisté však projevilo onu 'jedineČnouo Údobí básni ''s v první polovině t j existoval jen Pod harmonick nému, nosti. Ze snových rými základnímtt
staty atd.). ale liš ve ,,vnitřní..pro V souladu se forma. autoři se
jednotlivé'relati váním a obměňc jednota uzavřen obvykle těsně s a fiktivním jsou
významnějším1 Františka Halas HoROVA
1
prostupujících voSti okamžik
to relaci je zkoumán smysl iil Hegel ve svéFenomenolo-
kázy, nýbrŽ Život. který umÍ J podmínkou,že v abso|utní í k zápornu...; nýbržje touto lléváníjeona kouzelná moc, ' v o t a a s m r t i V š a kp o z n a -
áníurčitého stavu,ve kterém jektu se objevuje protiváha ) tematického a motivického s abstraktnírovinou, vedlo ;. Projevuje se také úbytek lrastujícím motivem čehých t cíIodkrýt labititu lidského sebesamu.Proti nesourodé iku..,soustředěnk variacím tnýmnázvem básně (Lítost, sobě relativněsamostatná' nosti,nostalgiea melancho_ ucinační ráz projevu. HaIa: časlooxymórem)'typické
t touhu,cizost a důvěrnost. tace,k nahrazenírýmu asoskupinamislov. Z hlediska a barbarizace. :rný takéve sbírce Siréna. tyslněprostředkypůsobící ' v rozvtnutých,,ilustrativ' kakofoniích, maje za cíl yptickévize zmaru aperzi. )ntovánzmatený mumraj i alegoriía hledá vhodnou usiluje o zobrazenídvojí lruhéudusímě..)'ale díky bou rovin. Sirénaje sice :ziluze časověa sociáIně ltácejícíhose k smrti. postoj:i u něho naleznelbémuřádu hodnot, pocit prvotiny Pokušenísmrti ! napájímne hoftostí?..) t. Halasůvpočáteční v|iv !ho životníhoi básnickéouvisís představoubytí
jako tragického provizoria, jako stálého očekávánísmrti. Statické pojetí vedlo však k ornamentálnosti výrazové, dekorativně opisující uzoučký okruh pocitů a myšlenek. Konkrétnost záŽitku ustupuje před přítomnostímetafyzickéjistoty, traktovanéčastoabstraktněa proklamativně. Zahradníčekv Pokušenísmrti osamostatňujevolně rytmovaný verš,místo rýmu volí častoasonanci, kdežtov druhésbírce- Návrat usiluje o rýmovaný pravidelný veršsplývavéintonace a složitějirozvedená metatbrická dějství' I v Návratu se sice objevujiznámé konstanty (žal,bolest, utrpení,krev, hvězdy, oblaka, noc, smrt),Írvázá|iba v perifrázi a vnějškovépoetizaci, ale mění se postupně dřívějšípostoj: Bůhje nyní transponován do dramatu žitíjako jeho dynamická součásta takésubjekt přestává být izolován od věcí a vnějšíchjevů' Bohatý rozsah zážitkůa dojmůvtiskl HoLANoYÉTriunfu sllrrtl silně předmětný,místydokonce popisný ráz. Autor v rozsáhlejšíchlyrickoepických skladbách'jejichŽ zák|ad tvoří místněi časověsituovaná vzpomínka, vrstvínázorně evokovanésceneriea scényz venkovskéhoprostředí,v nichžse odehrávájeho citovéa inteIektuálnízrání;konkrétnírovina, vytvářená řadou reálií a detailů,je propojována do roviny abstraktnínebo prýštící symbolické.Holan ví' že zanikl,,pramen b|aženosti..' z důvěrnězřenéreality, a hledá proto děje odehrávajícíse mezi reálným a ireálným, pozemským a transcendentním'konkrétníma fiktivním. Nedůvěra v smyslovépoznáníse projevuje v stálémrozrušovánícelistvosti ajednoty zobrazovanéhosvěta' aťse to děje romantickou či dekadentníautostylizací'rozvíjenímnoeticképroblematiky nebo uchýlením se k reflexím, vyjevujícímrozdíl mezijevovou podobou vztahůajejich zastřenou podstatou.Tento proces vedoucí od nahromaděnýchjednotlivinke konstrukci abstraktníchvztahůbyl vyjádřen zejménapozdějšímradiká1nímpřepra. cováním tří básní prvního oddílu (v novéredakci je Holan vydal roku 1936 pod titu|emTriumf smrti: v LÍeti verzi byly pub|ikovány roku 1948 jako úvodníčástsouboru Pnní bcÍsnl, Sbírky F. Halase, Y.Závady, J. Zahradníčkaa V. Holana tvoří výrazný vývojový předěl' který základním okruhem motivickým i poetikou příkře kontrastujes dosud převládajícírnpoetismem' osou těchto projevůse stal konflikt subjektu se světem' dotýkajícíse noetických, sociálních i transcendentníchotázek. Současněse však projevilo jisté voluntárnípřepětí,nebezpečíobměňováníněkolika gest a postojů,jež postupně ztrácely onu ,jedinečnouopravdovost..,kterou shledal Václavek u Halase. Údobí básní ,,smrti..netrvalo d|ouho' básníci, o nichž píšeme,se spolu s dalšímiautory orientovali v prvnípolovině třicátýchlet- jiným směrem:jestližev poezii,,smrti..stálsubjektproti rozpornémusvětu, existovaljenpodjeho tlakem,usilujíautoři poezie ,,ticha a času.. z tétorozpornostiuniknoutk uzavřenému,harmonickémusvětu básně' který se měl státjistou protiváhou nezvládnutelné,chaotickévnějšískutečnosti.Ze snových představ,vzpomínek,milostných zážitkije vytvářena meditativnípoezie, kteráje sice někte. rými základními tématyblízká tvorbě, o nížjsme psali (napříkladtémamíjení,nicoty, rozdílnostijevu a podstaty atd.). ale lišíse od ní přítomnostíharmonizačníhoaspektu a důslednouproměnou všech vnějšíchdějů ve,,vnitřní..procesy. V souladu se subjektivacía snahou o kompozičněpřesně vyváženýcelek básně začínápřevládat písňová forma. autoři se navracejík tradičnímútvarům(sonet),báseň je častojedním metafbrickým dějstvím'jehož jednotlivé,relativně samostatné částijsou vyznačenystrofou. Mnohdy se pracuje s anaforami' refrény,opako. neboťje tím opět zd'Ůrazňována váním a obměňovánímčástínebo celých veršů'navzájem korespondujících, jednota uzavřeného,svébytnéhoprojevu' Metaforika je čerpánazejménaz přírodníchjevů, konkrétajsou obvykle těsně spjata s abstrakty,reálný detail je transponovándo odtažitéreflexe. Hranice mezi skutečným afiktivnímjsou setřeny, představy vanutí,splývání,zrcadlení,prolínánítvoří okruh základních motivů.Nejvýznamnějšímpředstavitelemtétovývojové tendenceje Josef Hora; souvisí s ní i tvorba Vladimíra Holana, FrantiškaHalase, Jaroslava Seiferta, FrantiškaHrubína a Jana Zahradníčka. poezie ',závrati..z nenávratnostičasu,mizení konkrétníchproŽitkůje vystavěna z neustále se HoRovA prostupujících a vzájemně se osvětlujícíchsnových obrazůa reálných detailů,z konfrontaceintenzity i pomíjivosti okamŽiků,přemisťovanýchv časea prostoru (Tvůjhlas, l930). U Hory není osamocenýchjevů, všeje
363
viděnojako součástsložitězřetězovanýchobrazů,básníkovojáje prolnuto do souvislostívesmírných, hranice objektu a subjektu jsou plynulé a proměnlivé.Časje - podobně jako ve Strunách ve větru - osnovným motivem sbírky. Hora s velkou vynalézavostínechává splývat - častodo jednoho dějství- troji časovou rovinu: děje zmizelédo prázdna,děje prožívané. poznamenanévšakjiž nicotou' a děje moŽné,snové,budoucí' fiktivní.V řetězcíchmetaíorvytváří Hora harmonickéčasoprostorové souvislosti zrŮzných, častodisparátních jež by byly motivických okruhů.Čas se jeví jako neustálép|ynutí,kdežtoslovem jsou fixovány skutečnosti, jinak nenávratněztracené;nejen to: fantazie můževytvářet děje nové,stejně ,,skutečné... Poezie se v Horově pojetístává mocnostíživotní,uchovatelkou a zejménatvůrcemcelistvosti života,spjatéhoúzces konkrétní individuálníexistencí. Ve sbírkách Tonoucístíny (1'933)a Dvě minuty ticha (|934) se rozpor mezi vnitřní, introspektivnísférou a tlakem vnějšíreality' zejménasociální,zvětšil,a to má za následek ohroženídřívějšícelistvosti.Řadou básní sice Hora pokračujev Tvém hlasu, ale reflexe se postupněosamostatňují, vymaňujíse z celkovéhoobrazného plánu a takéstrofickéčleněnípÍecháziod klasickéhočtyřverší útvarům, umožňujínebo sonetuk složitějším cím plné rozvinutí meditačnía úvahovés|ožky.Potřeba vyrovnat se s krizovou sociální realitou vede Horu jednoty introspektivníchdějův několika směrech:do ireálných, snových dějstvíje integrovánjev k rozrušení z konfliktníchspolečenskýchsituacínebo kontemplacejsouobjektiVoványv osudových a sociálníchbaladách. Motivy samoty, nenaplnění'hynutí,rozkladu vyrůstajíze zák|adníhoprožitkuúzkosti.,,Zázrak chvíle..seuž nemůžestát protiváhou ,,tvrdédlažby' po nížšlapalhlad,.,a takétouha po totálnímúniku (,,mimotělo, mimo zem..) nemůžese stát trvalým východiskem' Harmonizačnítendence si vynucují novou koncepci člověka' vpjatéhodo relací,jež ho přesahuji a dávají mu nadosobnísmysl. Tímto nadosobnímčinitelemse u Hory stává rodová posloupnost,,,dechvšechtěch mrtvých. v nichžjsem byl.., ovšemopět pojatá v časovéperspektÍvě zániku života. S Horovým básnickým dílemjsou úzcespjatyi jeho převody sovětskéhobásníkaBorise Pasternaka(Lyrika, 1934)' v jehož díle nalezl překladatelobdobnéúsilípo skladu a řádu, po syntézeživotaa poezie. Pasternakova tvorbaje Horovi blízká i tím,jak v níjsou ',dotyky přírody,...války a revoluce'.'. dětských vzpomínekzachyceny... do obrazcůnejvyššího napětí,do novó básnickékontinuity,ježrušíčasovýa prostorovýsled věcí,aby je znovu organizovala v umělecký tvar..(Hora). Česképřeklady Pasternakaintenzivně zapůsobilyna mladé básníky, kteří vydávají první knížky v druhépolovině let třicátých (orten, Bednář' Blatný). K radikální proměně dochází v básnickémvývoji VLADIMiRA HOLANA. JiŽ v souboru básní v próze Kolury (193|) se pod bizarními a dekadentnímiscénami,halucinačnímii ornamentálněpopisovanými ději rozvíjí noetická problematika, zastřená ještě anekdotičnostía chtěnými paradoxy. V próze Torzo (1933)' stylizovanéjakotorzo rozsáhlejšíhorukopisu, se Holanůvprojev očišéuje od literárníchreminiscencí;ve středu děje, provázenéhorozvinutými reflexemi,je poznání,že ,'nejsmeneustálenežu pramenebytí' tedy u odlučování a mizení...Tato slovajsou klíčemke sbírceVattutí(|932), rozvíjejícíjakobraz ,,dráždivého účastenství.. na proměnáchjevů'tak i obraz neustáléhounikánípodstatyjevů.Zdánlivějde' soudě podle autorovy inklinace k písňovosti(na formu písněupomínajínapříkladanaforicképočátkypravidelně rýmovaných strof), o poezii důsledněsměřuje k medicitových zážitktl,ale Ho|anova lyrika, hlásícíse k linii mallarméovsko-valéryovské, tacím abstraktnípovahy. I kontradikčníprvky jsou harmonizovány do obrazůparadoxníchprocesůpoznání současněse příbližujících a oddalujícíchod skrytých podstatjsoucna.Holan programově ''křížíslova..,konkrétaspájí s abstrakty, přiřazuje k sobě protikladnévýruzy, užíváslov v gramaticky neobvyklých vztazicll; častose uchyluje k odbočkám (vyjádřeným i závorkami), ke krátkým větám, zdánlivě uzavřeným, přiřazuje nové(začínající spojkou A. Anebo, Nebo)' jež rozkolísávajívýznamy dřívějšívýpovědi. Pro tehdejšíkritiku představovaly Holanovy verše ,,abstrakciumocněnou abstrakcí..(Šalda),tedy jakýsi krajní bod' kam česká lyrika dostoupila;méněpřesně všakbyly vyznačenypodstatnédomácísouvislosti,kteréVanutí sbliŽujís lyri. kou Horovou a Halasovou.
364
Bibliofilský tisk HAL nového údobí bibliofilii obsahuje
harmonizaci Projet c stínění vnitřních tkví iehož labilita jednot tradikčnost' iednotu. Základníl lás negací; proto i krá tmy, představa sově jemnékombl žalu..s ',vlastního vána magická fut písňovéhocharak v: představ, ktere a Hořce, integru - k zobrazení n
JAROSLAV Poštovníhoholu a naprostou pře
sÍozumitelnost c di, k němuž se ký a tematický
OdProblemattz' tacíi prolínání souhrnným po
(,'úžas..dítěte (vzpomínka, i umožňujemo
jsou zobrazen jil reflexe' jež a spojování o
transcendent ho bytí' a mt nicoty, jíž st
Ve svém
neZastíraJe dokázal ryc z dóltq,19. písňovályr dějství. Dy utvrzuje b( činíjeho l
a ztÍaceno střídá dyn
'uvjslostívesmírných, hranice ve větru - osnovným ]nich toho dějství- trojí časovou t oe.1e možné, snové,budoucí, z-rlzných,často disparátních laly skutečnos jež ú' by by|y 'uteČné.'. Poezie se v Horově a' spjatéhoúzces konkrétní /njlřní,introspekti vní sťérou léJŠí celistvosti.Řadou básní t.;.t se z celkovéhoobrazného zlteJším útvarům. umoŽňuiisociální realitou vede Horu lch dějstvíjeintegrován iev lvýcha sociálních baladách.
Ji' Pro tehdejšíkritiku
Bibliofilský tisk Krdsnéneštěstí (|930)'vycházejíci nedlouho po sbírceKohout plašísmrt, stojína počátku novéhoúdobíHALAsovY |yriky, shrnutédo souborůTvtiř (1931 obsahujeKrtÍsnéneštěstaa Hořec (1933. obsahujebibliofilii Tiše, 1932). Přesun od přerývanéhoveršeexpresivní obraznosti k meditačnía písňové harmonizaciprojevu se udál jakoby náhle, ale byl připravovánjiž v druhéknize. V Tváři a v Hořci jde o odstíněnívnitřních citových procesů,o nalezenípodobenství.odhalujícíchobsah i smysl konkrétníhoosudu' jehožlabilita tkví v prudce žitémmetafyzickémneklidu. Ha|as v krajnímíře utlumil dřívějšírozvinutou kon. jednotlivéprotiklady svádí stá|ek novým konfrontacím,postihuje v nich tentokrátjejich latentní tradikčnost, jednotu.Zák|adnim pojetímje představa tajemstvíživota,odehrávajícíhose mezi narozením,rájem a smrtí' negací;proto i láska je provázena úzkostía opačněpocit prázdnoty pocitem okouzlení,obraz jasu obrazem tmy, představakrásy představoupomíjivostiatd.Toto prolínánídvou protikladných oblastíse odrážíi v Hala. sovějemnékombinaci smyslovékonkrétnostis abstraktníreflexí,citovéhopostoje s myšlenkovýmpoznáním' ,,vlastníhožalu..s ,,cizíbědou..' Podobný proces lze spatřit i ve stavbě metafory, verše,strofy; slovu je určována magická funkce zaklinadla i funkce harmonizační.obraz jednoty subjektuje vybudován z protikladu písňového charakteruobkročněrýmovanýchstrof a ,,chudých..rýmů,anakolutickýchvazeb, elips, abstraktních představ,kterévzdalují Halasův projev písňovéprostotě.Melancholická, lapidární,gnómická |yrika Tváře a Hořce, integrujícído života i jeho negaci, smrt, se přímo programově soustředila- motivicky i obsahově - k zobrazeníniterných procesů. JAROSLAV SEIFERT' využívající zkušenostíze svých překladůVerlaina' organicky navazuje na lyriku Poštovníhoholuba. Ve sbírkáchJablko z klína (1933) a Ruce Venušiny(1936) zdůrazňujehovorovým rázem a naprostoupřevahou přímých pojmenovánísamozřejmosta nehledanostsvých projevů;prostoty a snadné srozumitelnostidociluje i výběrem názorných,všedních,obecně známých konkrét,ježtvoříjádrojeho výpovědi, k němužse dostředivě upínajíbohatě odstíněné postoje subjektu.V obou sbírkáchsi autor vytváří motivický a tematickýkánon (dětství,maminka, praŽskéscenerieatd'),který se stal projeho tvorbu trvale příznačný' odproblematizováníreality i naivita jsou všakjen zdán|ivé'Rozsah i obsah celistvéhoobrazu je dán konfrontacíi prolínánímrůzných,častoprotikladnýchcitových, smyslových i myšlenkovýchvztahů'harmonizovaných souhrnnýmpojetím.Zák|adni ráz Seifertových básní je vytvářen dvojí zkušeností:bezprostřednívnímání (''úžas.. dítěte)je uváděno do nepřímých relací k tesknémui rezignovanému,zprostředkovanémuvnímání (vzpomínka,úvaha,časověznačněoddálenéod okamžiku prožívání).Zachyceni několika časovýchrovin umožňujemotiv osamostatniti sepnoutho s celkovým kontextem:všednísituace a reálie' důvěřivě nazirané, jsou zobrazeny najedné straně izolovanějako zcela určitéhmotnéskutečnosti,ale zároveňjsou předmětem reflexe'ježjim vtiskuje osudovou platnost.Seifertovo směřováník souhrnnémuvidění se projevuje v stálém spojovánía oddalováníprchavénehmotnostia smys|ovékonkrétnosti,absolutna,'Krásy.. a relativnosti světa, věcí.konkrét'vytvářejicíchhodnotovéprvky individuálnítranscendentna a reálna.Zrozpéti mezi skutečností ho bytí,a mezi její pomíjivostívyrůstáSeifertůvobraz věčného,,koloběhuproměny..života,uplývajícíhodo nicoty,jíž se však člověk brání tvorbou své existence. Ve svémlyrickémdebutuse FRANTIŠEK HRUBÍN (l9l0-1971) h|ásík Horovi, Halasovi a k Seifertovi, nezastíraje, žejeho poezie je s básněmi Tvého hlasu, Tváře a Jablka z klína úzce spřízněna.Ale mladý autor dokázal rychle překonat vnějšízávislost na svých vzorech a představil se již v prvých sbírkách (Zpívdno z dótlq,,|933, Krásná po chudobě,l935) jako ',tichý extatik,.a ,'mámivý melodik.. (Šalda).Monotematická písňovályrikaje virtuózně odstiňována,záŽitekjezbavován svébezprostřednostia projektovándo duchovního dějství.Dychtivé přilnutí k přírodě a k |ásce je velmi vzdáleno vitalismu, který pocit bezpečnostisubjektu ohroženísubjektu'jež sice utvrzujebohatstvímsmyslových dojmů.Hrubín naopak cítípod vnějšískutečností činíjeho touhu po splynutí a spočinutíintenzivnější,ale zároveň jej zavaluje pocitem nenaplnění,siroby a ztracenosti.V tomto rozkmitu důvěry a nevíry,vrůstánía samoty je skryta podstatajeho poezie, v níŽ se střidá dynamickéi staticképojetíreality; Hrubínovije blízký svět stáléhoplynutí,proměnlivosti, ale zároveň
365
------jej přitahujítrpnéstavy (bolest, lítost,tesknota)a konstanty (Bůh),v nichž tušíjistoty, k nimž by mohl pfilnout. Vnitřní neklid vede Hrubína k souzněnís krajinou dětství,s krajinou rodu, která se stává útočištěm v ,,neprozřete|nýchčasech..'Motiv ohroženostia nezakotvenostiv časese tak konkretizuje, vynoří se však zároveň symboly, kterése stávajínositeli určitýchvýznamovýchokruhů,palčivěautoÍempociťovaných(chudí, bludní,potuIní). orientace k transcendentálnímjistotám přibližuje Hrubína v polovině let třicátých k lyrice JANA ZA. HRADNÍČKA, který se sbírkouJeřdby (1933) značněvzdálil od svých prvých dvou knih. Subjekt, který byl zraňován realitou,je nyní těsně spjat s ,,životem.. a právě toto ,,účastenství..je zdrojem ,,naplnění,, a ,,radosti... Přesun od depresivníchstavůk harmonickéjednotěbyl provázen změnou poetiky: proti perifrastickémuverši prvníchknih je pravidelný veršJeřábůvytvářen názornými konkrétya nepřílišrozvitou reflexí;mizí alegorie' abstraktníkonstrukce, programovéformu|ace (nové směřováni je jen výjimečněvyjádřeno přímo: ,,Ne již bolest, ale opojení..;,,K slaveníjá však zrozenjsem..),autor vytváří zvýznamových korespondencípředmět. ných jevů a metafyzických stavůpodobenstvícelistvéhoživota,jehož duchovní perspektivaje dána řádem vesmírnéhodění. Pro Zahradníčkovupřírodní,reflexivní lyriku je pÍiznačný,,opojný..pocit, vyrustajícíze Ztotožněníse skutečností ' zejménas krajinou rodu, v nížje shledáno sepětíčasovostis věčností,hmotnosti s duchovostí,člověkas bohem. Některépředstavy,v kteqýchjetoto sepětívyjádřeno' se u Zahradníčkaopakují (kříd|a'ptáci, vítr). Z a h r a d n í č k o vl yar i k a , č e r p a j í c ís v é h a r m o n i c k é j i s t o t y z k ř e s ť a n s k év í r . y , n e b y l av l e t e c h třicátých osamocena. Vedle Zahradníčkazůstávái nadále nejvýznamnějšímbásníkem tétoorientace Jakub Deml. Tyto dva zjevy do značnémíry ovlivňují autory ostatní(Reynek, Dokulil, Lazecký' Kostohryz, Renč). Soubornévydání DEMLOVÝCH Veršůčeských(l938) soustřeďujelyriku zlet 1907 aŽ 1938, tj. obsahuje pátý svazek Štopzitz roku l919 a dalšíchtřicet pět čísel,kterými však autor svůj básnický profil nijak podstatně nezměnil. Každá Demlova báseň je podle jeho přiznání ,,vlastně dramatem nebo románem..; skutečnějde o vyprávění (s odbočkami.s hovorovými obraty, s oslovováním) snových i reálných dějů'jež tvoří podobenstvíosudu, existujícíhov bolesti a v utrpenísamoty. Deml nejradiká|něji z českýchbásníků svádí do jedné roviny vznešenéa banální,bizarní a všední,poetickéi triviální, transcendentníi ,,malicherně privátní..,maje za cíl ',dáti se všecek a celý.., tj' vytvářet bezprostřední,autentický projev ,,obnaženého.. subjektu. Snové představy i evokace zážitkÍt,provázenéúvahou,tvoří proud rozvinutých asociací spjatých obrazem mluvčího,který i ve vnějších dějích bezprostředně odkrývá svou subjektivitu. Tak je tomu i v Demlových veršíchpsaných německy (Solitudo, |935, Píseňvojóka šílence'l935). Demlovi a Zahradníčkovije nejvícepoplatenJAN DOKULIL (|9|v|974; Křížovédny' 1935, Tvým slovem, 1937, Lidsbý život, l940). Tento v podstatěnesložitýbásník,který má smys| pro přírodnídetail, ale je konvenčnív meditačních partiích,postupněopouštímelancholickoukrajinnou lyriku a směřuje k hymničnosti, je poezie BoHUSLAVA REYNK A (Setbasamot,1'936,Pietd, k rétorickýmnáboženskýmreflexím.Sourodější 1940);venkovskéreá|ie a konkrétněviděnékrajinnéscenerietvoří základ tétosilně předmětnémeditační lyri. ky, soustředěnók několika zák|adnímmotivům(cesty,podzimníchudý kraj). Proti Reynkovi' kterýje naprosto vzdálen deklamováníkatolickédogmatiky,je tvorba FRANTIŠKA LAZECKEHo ( l 90.5-1984;Krutti chemie,
lů, formálné virtt ale statický popi rétorika zůstávaj ( R. M. Rilka bé reflexe, jimiŽ poezie v něm m Pavel Eisner a L
1943). V třicát' Holana. který st psané básnické
OD POETII
V roce 1928 kem let třicátýc sovy a Závado době i v tvorbi a tvárnépostu
šejí vyrovnat dosavadníche V BIEBL( (čerpajícíchz
o experiment sbírek,po tot se v novémc alistické sku prchavých d
surrealistick plné realizo Dvě NE] pracemi př( o z Pokusil pří nejen z ných. Sníd chtěl Nezv
moderníh( Pro Ne třicátých ,
(1907-1987; Prameny ústí,1934) 1930, Kříže,,t934, odění knÍlovskÍ, |937) a JosEFA KosToHRYzE soustředěnak baroknímu roz|oženíkontrastů,k orálnímu,obřadně ornamentálnímuvýrazu. poezii..brémondovskéhotypu, která sice našlau nás Česká,,katolická..lyrika byla dosti vzdálena ,,čisté horlivé vykladačei propagátory (napříkladv revui Poezie), ale málo následovníků.Jen ZDENĚK VAVŘÍK (l906_1964) ve svých artistnícha dekorativníchpokusechbyl touto teoriínačasovlivněn (Elegie' |929, Noci, 1932, Klenba, l936)' K ,,ryzi poe,zii,,abstraktníhotypu inklinoval takévÁclAv RENČ (19l l-l973), který hiedal cestuk absolutnuv negaci,,chaotických.,smyslovýchdojmi(Jitření,1933' Studdnky,1935,Sedmihrad. ski zem, 1931, Vinný /is' 1938).Intelektuálnikonstrukceabstraktníchvztahůa významově neurčitýchpomys-
stojív po: v první
a rozčler ú d o b í' Nezv
a Sbohe
366 'É-._-
k nimžby mohlpři-
l,l,.']j]..:" .lu,rodu' která se srává útočištěm Konkretizuje'vynoří 'tdÁ se vŠak Iveautorempociťovaných (chudí, |et řícátých k lyrice JANA ZAknih' Subjckt' který byl '.]'o":' jZdrojem ..naplnéní.. a .,radosti... ;tlxy: proti perifrastickému ver.ši reflexí;mízíalegorie, ^'.:o'."'.o: přímo: .'Ne jiŽ :.^::: ''{uo*'o ilUVycn korespondencípředměttlvntperspckÍiva je dána řádem l. ''opojný..pocit. vyrůstaiící ze casovostis věčnoslí. hmotnosri ldřeno.se u Zahradníčka opaku-
lů'formálně virtuózní,klasicky vyrovnanékontemplacenabývajípostupněvíce konkrétnostia dramatičnosti, alestatickýpopis' záliba v stereotypních pojmenováních(krása,milost' sláva, láska, čas,noc) a hymnická rétorika zůstávají trvalým rysem Renčovýchveršů. Renčůvuměleckýtalentse plně uplatnilv překladech R' M. Rilka (Sonetyorfeovi, l937' druhéopravenévydání|944).Integracesmrti do životníhodění,sebe. reflexe,jimiž básník vniká do tajemstvíživota,byly u Rilka vyjádřeny v takovédokonalosti, Že částčeské poeziev něm mohla právem naléztpředjímatelesvých snah. JiŽ před Renčempřekládali Rilka o. F. Babler, Pavel Eisner a Josef Tkadlec (souhrnnévydáni Knih,- hodinek, překládanéjiž od let dvacátých, vyšlo roku 1943)' V třicátých a čtyřicátých letech vycházejí dalšípřeklady - zejména Miloše Kareše a Vladimíra Holana,který se s Rilkem vyrovnává rozsáhlýmsouborempřekladůz lyriky (Slavení.193.7),zfrancouzsky psanébásnickétvorby (Růže-okna,193.7, Sad' 1939) i výborem z korespondence(NěkoLikdopisů' |940).
oD PoETISMU K SURREALISTICKÉ TVORBĚ V roce l928 sice vycházejí Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, ale koncem let dvacírtýcha počát kem let třicátýchje krize poetistickébásnickétvorby nespornoua zccla zřejmou skutečností. JiŽ debuty Hala. sovy a Závadovy byly symptomem radikálního vývojovéhoobratu.ktcrý byl ostatněsignalizován ve Stejné doběi v tvorbě Seifertově.Také v Nezvalově a Bieblově díle z tohoto obdobíje patrno.že obsahovéokruhy a tvárnépostupy,typicképro poetismus,se vyčerpávají, a oba básnícise s tímtovývojovým rozhranírnpokoušejívyrovnatbuď absolutizacísenzibility a citovéinteÍpretace anebo systematickýmvyuŽitím skutečnosti,
anskévíry, ncbyla v lerech D,asnikem tétoorientaceJakub Kostohryz' Renč). :',. : ::::.jý. |9.07.aŽ l9.l8. tj. obsahuje ::t svů.i o1 básnický profil nijak : oIam.at.em nebo románem..; ,:::l.h i reálných dějů.jež adikálnčjiz českých ná,nit,i transcendentní i,,malichemě lntIckýprojev,,obnaženého..
dosavadníchcxperimentů. V BIEBLOVĚ sbirce Nebe peklo rtíj (i930) jde o dalšírozvinutÍpříkrých konfrontacíasociativníchřad (čerpajících zejménaz protikladných oblastí- exotickéa civilní), o hru s prolínánímmotivů a významů, o experimentacise zvukovou stránkou slova. Je všakpříznačné, žeBiebl' který v letech dvacátých vydal řadu sbírek,po tomto pokusu o systematickou'důslednoua téměřracionálníaplikaci již dříve ověřených postupů se v novémdesetiletíuchyluje k básnickétvorbějen výjimcčně.Na závěr etapy, kdy se účastnilpráce v surrealistickéskupině, vydal sbírkuZrcadlo noci (1939), v nížje obsaženoněkolik vrstev básní:rýmovaná lyrika prchavýchdoimůa snových představ,lapidárnímeditace,odkrývajícívnitřní neklid a úzkostnépocity, i básně surrealistické obraznosti' Proces vedoucíod poetismu k surrealistickétvorběje v Bieblově dílejen naznačen;
rzvtn.utých asocíacíspjatých suDJektiVitU. Tak je Íomu r y-1)).
plně realizován byl v pracíchVítězslava Nezvala' Dvě NEZVALoVY rozsáhlébásně - Snídaněv trúl,ě( l930) a Jatt ve smutku ( l930) - jsou typickými pracemipřechodnéhoúdobí,neboťv mnohémjen rozvíjejía opakujípředcházejícítvorbu a tam, kde se autor pokusil o zvládnutí nových forem (moderníepika), vzniklo okrajovédílo. Ve Snídcutiv trcivě autor čerpal nejenz přírodnícha erotických dojmů,ale i z historických reminiscencí'vždy rozmarně či s dojetímtraktova. senzibility..;k stejnémucíli ných.Snídaněv trávě představujepokus o impresionistickourealizaci,,absolutní chtěl Nezval dojit v Janu ve smutkucestou lyrickoepickéhoútvaru,triviálníhopříběhuo láskách, nudě i idyle
iřQovédny, 1935, Tvýnt slost pro přírodníderail. ale ie xu a směřujek hymničnosii \' (S-etba sanot' tssd' pi"t|á', e předmětné meditačnÍ lyriK.ey^nkovi. kterýje naprosto I y{J-5-^l 994; Krwci chemie, >ól: ťraneny ústí' 1934) tu výrazu. 'pu. která sice našlau nás ..len ZDENĚK VAVŘÍK lvněn (Elegie, 1 929. Noci. l E N Č( l 9 l l - | 9 7 3 ) , který ,tdcÍnky,1 935' S edm i hratttmově neurčitých pomys-
moderníhodandyho. Pro Nezvala znamenala obě díla jen intermezzo' kterénicménědosti zřctelně odděluje jeho tvorbu z let třicátýchod tvorby pÍedcházejicí.Pocit hlubokékrize elementárníchlidských vztahůa totálního ',rozvratu.. stojív pozadíNezvalovy básnickéaktivity v třicátých letech,kterou můžemerozdělit na dva vývojovéokruhy: v p r v n í m ú d o b í ,v n ě m ž s e p r o l í n á p o e t i s m u s s e s u r r e a l i s m e m , j e a k c e n t o v á n b o h a t ě r o z v i n u t ý kdežto druhé a rozčleněný obraz subjektu,negujícíhoutilitarismusa mechanismussoudobéspolečnosti, j e k o n k r étna... v y s t o u p e nzíe s e b es a m ad o ú d o b í ,s u r r e a l i s t i c k é , n e s e n o , ' ú s i l íomn a p r o s t é (1932), (1932), prstů Zpáteční lístek(1933) Pět Nezvalovy knihy z prvního období Skleněnýlnvelok jsou ( a Sbohema štiteček1934) si vnějškověblízkéučleňovánímvelmi různorodýchbásnických forem do
361 --
jednotlivých oddílůa vnitřně blízkéspo|ečnouuměleckou problematikou.Nezval je básník vyhraněněsenzualistický, zmocňujícíse skutečnostiagresivitousmyslů;všechnyjevy se pro něj stávají- užijemeJiMarxových formulací z Ekonomicko-filozofických rukopisů ,,zpředmětněnímjeho samého..,''potvrzuji jeho individuá|nost..,tj. stávajíse vlastnějím samým.odtud plyne Nezvalova důvěrav možnost a uskutečňují zlidštěníkaždéskutečnosti.Jeho tvorba v podstatěvyiadřuje stáléstřetávánís vněišírealitou' kteréčlověku umožňuje osvojit si nekonečnémnožstvínových obsahů.Počátkem let třicátých je však Nezvalův pocit integrity a harmonie člověka a světa ohroženi narušen,a to nejen fakty doby všestranné krize. ale i tušením tragičnostilidskéhobytí'jež se mu pojednou objevilo ve stínuonoho ,.stěhováníza smrt..(báseňHistorie šesti prd7drtich dontůze sbírky PŽr prstů).A|e právě toto ohrožení,ústícív pocit osamocení'násobíNezvalovu touhu Zmocnit se všemiprostředky mnohotvárnéhosvěta,touhu po všestranné revoltě subjektu,jenžchce plně rozvinout svou lidskou podstatu.Tak vzniká v Nezvalově díle několik paralelníchřad, pro něž je charakteristickýrizný přístupk realitě, různémotivickéa tematickéokruhy a takérůznétvůrčí postupy.Tyto řady spolu nesplývají,ale takése vzájemně nevylučují.Jsou kladeny prostčvedle sebe a vyjadřují vnitřní diskontinuitu díla. Vedle sebe existuje hravá a písňová lyrika i plakátová ,,antilyrika..,sonety i automatické texty' blues i romantickéhistorky či ironizovanébanální scény,surrealistickýzáznam i říkadla inspirovaná starými slabikáři' slovní hříčky i ideologický pamflet, popěvky a ritornely i programová deklamacenebo traktát. Tuto mnohost a různostmůŽemeredukovatna protiklad lyriky smyslových' infantilních,bizarníchpředstav a dojmů, lyriky antiideologické,opírajícíse o psychický automatismus,a poezie pamfletické,didaktické' poezie revolučnívůle a protestu. Je zřejmé,že svět, dříve celistvý, se Nezvalovi rozpadl na několik sfér, kterých se básník zmocňuje různými formami. počínajeadaptacíněkterých tradičních'zmechanizovaných forem pro novéobsahy a končesurrealistickýmiautomatickýmitcxty a volným, siIně prozaizovanýmveršem. Rozpad je však patrný zejménana oddělení sféry soukromé,sféry ',prožívání..' od sféry sociální, která je vnímánajako nepřátelská,vnější,vyžadujícíod básníkaformulovánívyhraněnéhovztahu. Cizost kapitalistického světa je dávána do kontrastuk harmonickým modclům,kteréjsou umístěnybuď do minulosti (dětství jako prostor a čas,,legendárnívolnosti..).nebo do budoucnosti (nový věk ,,armádyživota a práce..).Jakkoli se Nezval distancujeod poezie programovýchpostulátů,konkretizujesvou ,,totálnírevoltu..proti soudobému sociálnímusystémupřevážněv didaktických a reflexivníchnebo v pamfletickýcha mluvníchvolných verších, je dominantní.|nvektivy a apelacejsou spjaty se sférou,,ohrožovaného.. u nichž stránka výkladově tendenční subjektu, který i zde usiluje o dekanonizaci konvenčníchhodnot a krásy. Vlastní doménouNezvalovy tvorby je obraz extenzity nikdy neukončeného životníhodění'jeho metamor. je fóz a intenzity prchajícíchokamžiků,do nichž projektována minulost, asociačněsouznícís prožívaným momentem' Krédo ,'všechnoplyne, nevíš,kde jsou hranice..je uplatněnozejménav básních,kde plynulý sled Veršje častominiaturním a prolínánívýznamův asociačníchřadách evokuje pluralitu proměnlivéskutečnosti. v pitoresknícha ironicdějstvím,v němžse prolíná poloha reálná a snová. Směřování k příběhovostivyúsťuje kých scénách.Nezval uplatňuje mechanismus obraznosti. ,,čirýautomatismus..,zejména v kalambúrech, v aktualizovaném,,čítankovém braku..,v říkadlech,popěvcíchi v surrealistickýchdialozích. Značnérozpětí Nezvalovy tvorby, šířevirtuózně zvládnutých básnických forem, nemohly však negovat stále tíživějicítěnou,.úzkostz osamocení..a pocit rozpadávajících se harmonickýchmodelů,tvořených akcen. pokouší postihnouti v teoretickýchúvahách' postojů.Cestu z rozporů.kterou se továnímnejsubjektivnějších hledá Nezval v příklonu k surrealismu' k němužostatněinklinoval iiž od počátkulet třicátých. Básnické sbírky z druhého,surrealistickéhoobdobí- Žena v ntnoÚtémčísle(|936), Praln s prsty tleště (1936) a Absolutní hrobař (1937) -' které vznikly záhy po zalroženisurrealistickéskupiny roku 1934, dokládají' že v Nezvalově díle došlo k závažnézměně. Sám Nezval tehdy formuloval poŽadavek vrátit skutečnost,,co nejvícejísamé,jejítotalitě,pokusit se bez eskamotérství o sjednoceníprotikladůskutečnosti
368
a lidské subjektivity... metody. Z Nezvalova ' řady písňovélyriky a z kým objektům,k naht předcházejícítvorbu' ]
Nezvalova slova o ,,ol díla (předmluva k dn surrealistickéideologi Nezval shledal v odli
usiluje o systematick a situací prostřednictv V litanických řetě jádrem abohatou enuÍ jevem. Nezval střídá básně. Jevy se ocitají scenériíchzůstává N
čerpajícízejména z v Básnickou tvorbu a výklady snů,surrea tická výtvarná techni v níž autor chtěl up] kt ,,figurálně..,''tudíž
a systematicky, tudi konkrétně iracionáln zafixovány v jednotl postava či úkonje rl
Proces surrealisti vyústěnímdosavadn který vždy dával pri znemožněna_ nem
reakce. V Absolutní zaměřením..,reagu
s dekalkománií. RozPorY Nezval izoluje krátkévýzne principu na méněv
uplatnit svou formÉ jsou vedle sebe Po exaltace, není vysr tvorby je staršího< Téměř po celé s
příklad obratně rýn tinů, dále adaptace a J. V. Stalinovi).J - díky anonymit
ezva|je básník vyhraněně sen. něj stávají_ užijeme-IiMarxom jeho samého.., ,,potvrzují
te Nezva|ova důvěrav možnost s vnějšírealitou' kteréčlověku :átýchje však Nezvalův pocit všestranné krize. ale i tušením tí za smrt..(báseň Historie šesti osamocení'násobí Nezvalovu revoltěsubjektu,jenž chce plně paralelních řad, pro něŽ je :akéruznétvůrčí postupy. Tyto ved|e sebe a vyjadřují vnitřní tilyrika.., sonety i automatické i záznam i říkadla inspirovaná programová deklamace nebo infantilních'bizarníchpředstav oezie pamfletické,didaktické, alovi rozpadl na několik sfér, tradičních'zmechanizovaných , silně prozaizovanýmveršem. tí..,od sféry sociální, která je !ho vzrahu.Cizost kapitalisticěny bud do minulosti (dětství nády Života a práce..)'Jakkoli á|nírevoltu..proti soudobému h a mluvníchvolných verších,
iaty se sférou,,ohrožovaného.. životníhodění,jeho metamor:iačněsouznícís prožívaným ta v básních,kde plynulý sled lsti.Veršje častominiaturním úsťuje v pitoreskních a ironics.., zejména v kalambúrech. ých dialozícb. orem, nemohly však negovat ich mode|ů,tvořených akcenout i v teoretickýchúvahách, tku |et třicátých. e (|936)' Praha s prsty deště rlistickéskupiny roku l934' formulova| požadavek vrátit toceníprotikladůskutečnosti
a lidskésubjektivity...Nezbytným předpokladem ovšembylo ,,soustředění.., a to zejménav oblasti básnické metody'Z Nezvalova díla mizí - aŽna výjimky v Absolutním hrobaři - rýmovaná strofa, mizejí paralelní řadypísňové lyriky a antilyriky, sbírkyjsou koncipovány - i tematicky - dostředivě. Upnutí k surrealistickým objektům'k nahodilým předmětůmsi vyžádalo přechod od asociativníhoautomatismu,typického pro předcházející tvorbu' k,,spontánní systematizacia objektivaci delirantníchobrazcůkonkrétníiraciona1ity... Nezvalovaslova o ,,objektivaci..,která byla otištěnav autorově rozsáh|émpřehledu a výkladu dosavadního dila (předm|uvak druhémuvydání sbírky Most, 1'937),svědčío básníkově snaze pojmenovat v duchu surrealistické ideologie odlišnostnové orientaceod orientacepoetisticko.surrealistické. Předěl ve své tvorbě Nezvalshledal v odlišnostiintrospekčněsubjektivnípoezie poetistickéod poezie aktivity surrealistické,kdy usilujeo systematickéa uvědomělé,nikoli o nahodilé a pasivní zobtazeni iracionality konkrétníchjevů a sifuacíprostřednictvím,,vnitřních mechanismů... V litanickýchřetězcích příměru a metafor tří surrea|istickýchsbírek vzniká napětímezi významovým jádrema bohatouenumerací,mezi relativnísamostatností jednot|ivýchúsekůpojmenovánía pojmenovávaným jevem.Nezval střídánejrůznějšipohledy' vztahy časové.iprostorovése stále proměňujía dynamizují celek básně.Jevy se ocitajív bizarní snovéperspektivě'ježjim vtiskuje podobu fantomůa mýtů.I v halucinačních scenériích zůstává Nezvalova lyrika vždy předmětná, neboťjejí základ spočíváv smyslové obraznosti, čerpající zejménaz vizuálních dojmů. Básnickoutvorbu Nezval chápal jen jako jeden druh surrealistickéaktivity. Dalšíčástdíla tvoří záznamy a výkladysnů,surrealistické drama, surrealistickáexperimentacei činnostvýtvarná,tvorba dekalků(surrea|istická výtvarnátechnika, založenána sléváníbarevných skvrn, kterétvoří fantastické,iracionální obrazce), v nížautor chtěl uplatnit svou spontánní,,,maniaká|ní.,aktivitu. Viděl zde možnostsyntézy,ztělesňující konkrétně(a nikoliv již tradicionelně,psychologicko-meditativnímzpůsobem,abstraktně)' ,,figurálně.., ,,tudíž a systematicky'tudiž bez přibrání jiných než figurálních složek, komplex obsedantnícha spontánních iracioná|níchidejí...Slovem jsou tedy konkretizovány iracionální procesy, kteréNezval spatřuje konkrétně zafixoványvjednotlivých dekalcích.V Absolutním hrobaři je však uplatněn i postup opačný:konkrétníjev, postavači úkonje rozkládán na jednot|ivéprvky, z nichŽ je skládán fantomatickýči mytický objekt' Processurrealistické objektivacev Absolutnímhrobaři, ovlivněný příklademSalvadoraDa|ího'je logickým vyústěním dosavadníhoNezva|ova vývoje. Zároveň však také výrazem krize, neboéNezval je typ básníka, kterývždydával průchodvšem svým reakcímna nejrůznější skutečnosti.V surrealistickétvorbě muje však - nemá-li vybočitze svého',soustředění..- spontánní,někdy komentátorská'jindy impresivní znemožněna reakce'v Absolutnímhrobaři se sice vedle konstruovánítajemnýchobjektůpokoušítakéo báseň ,,s etickým zaměřením.., reagujícína španělskéudálosti (Pyrenejsktimoucha), ale sám cítínesourodosttéto inspirace s dekalkománií. Rozpory Nezvalovy tvorby se p|ně odhalily ve sbírceMatka Naděje (l938). I zde autor atomizuje celek, izolujekrátkévýznamovéúseky,vytváří nový mýtus,ale tentokrátjdejen o mechanickouaplikaci objeveného principuna méněvhodnétéma.Současněse Nezval vrací k tvorbě z počátkulet třicátých a znovu se snaží uplatnitsvou formální virtuozitu v rýmovaných, pravidelných strofách.Toto krajnírozkolísánísbírky, v níž jsou vedle sebe pokusy o konkretizaci iracionálních procesůa rýmovanédidaktické výklady nebo citové exaltace,není vysvětlitelnéjen ze vztahu Matky Naděje k předcházejícítvorbě, neboťdualita Nezvalovy tvorbyje staršího data. Téměřpo celésunealistickéobdobívznikala příležitostnádí|a,která sám Nezval pokládal za okrajová (na. jako libreto pro rozhlasovou operu Bohuslava Marpřikladobratněrýmovaná híičkaHlas lesa, 1935, sloužící tinů,dále adaptaceCalderónovy Veselohrys dvojníkent,1937,nebo oslavná rétorikaveršůo T. G' Masarykovi a J. V. Stalinovi).Jinou částsvébásnickétvorby vydal Nezval pod pseudonymemRobert David, který vzbudil - díky anonymitě pisatele - 2n6in6u pozornost. V době, kdy byl na divadle (E. F. Burian, Voskovec
369 ,----------
a Werich) i v pclezii aktualizován zjev Villonův, vyšlo 52 hořbjch balad věčnéhostudenla Roberta Dnida (193ó)' za nin.iŽ následovalo ]00 sonetůzachránlcyni věčnéhostudenta Roberta Davida (|937) a 70 bósni Zpodsvětí na rozloučenouse stínemvěčného studentaRoberta Davida (1938). Již V první sbírceje patrný rozpoÍ v autostylizaci: tulák, studentskýbohém' vyděděnec a současnětřídněuvědoměIý proletář (,jsemu. kový jako moje třída..)deklamuje revolučníprotestya výzvy . Rozpor je i v samotnéstruktuřeprojevu:mluvčí sice o sobě prohlašuje,že je ,,hrubý, sukovitý.., svůj ,,styl..označujeza ,,drsný,.,ale technicky virtuózně sestro.jené balady jsou pravým opakem chtěnéautenticity.Již balady provázel většinounegativnísoud krítiky a dalšídvě knihy byly téměř bez výjimky označenyzakýčovitý barvotisk. Nezval v nich opouštísociálně revolučnítematiku (aŽ na výjimečnáprohlášení:',Vždyťdokud budou trvat třídy,/nezbavímese nikdy bídy,.), prohlašujese za ,,básníkaVenuše..a rozvíji melodramatickémilostnéscény,jejichž hrdinouje Robert David a jeho ',zachránkyně...Poslední kniha sociálně sentimentá.lní lyriky je souborem nejrůznějších formálních (šansona, útvarů triolet, rispety, balada, sonet, rondó, kancóna. pantum, madrigal, nona' rondel, ritomely,
a Mathesiově za (l932) třetím če
Nejvýznamni V lapidární lyri< a symbolický v'
představ, čerpan ku doby (Dvanc
Agitační pÍá měly těžisko v p okruh skutečno tradic českélyril
gazel, decima atd'). Tři knihy věčnéhostudentaRoberta Davida dokumentujíhloubku Nezvalovy tvůrčí kize a zároveň naznačují,Že dualita surrealistickéhoobdobí nemohla již déletrvat.
debut Spiwajucc gendárního zboj t.ysohorskéhojr ,,bard") je mluv
PoEZIE REVoLUČNÍHO PRoTESTU A SATIRICKÁ TVoRBA
tétopoezieje v) knihy spočivá t verše.l-ysohors
Tragika doby společenské a hospodářskékrize - ',velká dění.,- se odrazila v mnoha verších,ale pře(např.k nezaměstnanosti). vážněšloo příležitostnýprojev' vyjadřujicíautorůvvztah k drásavým skutečnostem Básníkem totálnírevolty společenské v se letech třicátých stal Vítězslav Nezval. V rozsáhléškáleinvektivních projevů(antilyrika' poezie protestu,revolt, výzev; blues, popěvky pamfletické:agitačníPochod rudéintemacionály aj.)' protestujícíchproti deformaci a ničení''lidství..,snažil se Nezval bezprostřednězasáhnoutdo procesu ve směru revolučním.Potřeba využítvšechny formy projevu pro politický boj byla společenského v souladu s představou,Že nastává ',nová epocha sociálnívázanosti a sociálníhoobjektivismu..(Šalda). V této d o b ě b y l a t a k éz n o v u n a s t o l e n ak o n c e p c e n o v é h o p r o l e t á ř s k é h o u m ě n í , j e ž s e m ě l o s t á t n e d í l n o u organickou součástí komunistickéideologie. Proti ,,měšťácké rozplizlosti a intimitě..byl vytyčenideál proletář. ské poezie' nesenévůlík objektivaci a k neskrývanépolitičnosti' Autoři' jejichž literární pokusy bezprostředněsouvisely s po|itickou masovou prací nebo publicistickou propagandou,realizovali - podle těchto kritiků - ťlzkésepětís dě|nickým hnutím nejplněji. Jedna větev novéproletářsképoezie se Zrodila přímo v komunistických agitačníchsouborecha skupinách, předvádějících na veřejných schůzícha uměleckých večerechprogramy sestáYajícíz recitaci, rytmo-deklamací,písní,satir a scének.K těmto souborůmpatřila např. El Carova parta,jejížvedoucíKAREL JIRÁČEK tpseud.EL CAR, 1900_1989)byl autoremvelkéhomnoŽstvíveršů,textůk písníma ke kupletům,satiricky glosujícícha komen. tujícíchpolitické aktuality. obdobné texty, ale takétrampskou' melancholickou poezii romantických motivů dálek a volnéhoživota psali dalšíautoři: Géza Včelička'FrantišekNěmec, Jan Noha aj' Pokusy vytvořit typ pokud se uchylovaly k satirickým a k epigramatickým projevům(sborník agitačnípoezie byly úspěšnější, takzvanéLitbrigády M|adégardy Pozdrav PaÍiŽi,1933;I. Bart, M. Jariš,F' Nečásek'J. Dolina)' nežkdyŽ byla zveršovánažurnalistickástanoviska k dobovým otázkám (A. Bučovský' Rudé plameny' 1932). Z kolektivu Litbrigády Mladé gardy bylo úsiIíILJI BARTA ( 1910- l 973) o revolučnípoezii nejsystematič. tější.V rozsáhlejších básních(Nódraží,|934, Gejzír,1936)autorpodlehl několika disparátnímv|ivům,osobitý výraz však nalezl v prostých popěvcích,ironických a útočnýchPísníchs nóhubkem (l936)' v nichžje patrna orientacek sovětské poezii, zejménak Děmjanu Bědnémua komsomolskýmbásníkům,kteréBart také překládal (Děmjan Bědnyj' o smyslu bdsnicní, |933; Mladd sovětskti lyrika, 1936). Bartův soubor méně známých sovětských autorůbyl po šířejikoncipovanémWei|ově Sborníkusovětskérevolučnípoezie (1932)
370
do ostravského národ, jemuŽ te za český nebo l výhrady; souča razňován třídní tematický rejsti Již v první 1
ho realismu vyl (proletářský a '.
prospěch sloŽit Vývoj básn
,,zužitkování..1 básniků (napň
( 1 9 1 1 - 1 9 8 6u) (Šachmat, Evr
zvalově se dost od rozměrnějš je patrná tende Taufer předsta. tera Mehringa t
zvlášéblízký. Z prvých sl by|o zÍejmé' Žt
snadná recepti projev konfuzl exaltovanéabt sbirkách ohei
těčného studenta Roberta Davida cberta Davida (|937) a 70 btisní )38).JiŽ v první sbírceje patrný ně uvědoměIýproletář (,jsem taiamotné struktuřeprojevu: mIuvčí ',drsný..,ale technicky virtuózně el většinounegativnísoud kritiky '. Nezval v nich opouštísociálně řídy,/nezbavímese nikdy bídy..), ' jejichŽhrdinouje Robert David tboremnejrůznějších fbrmálních nadrigal.nona, rondel, ritornely, í hloubkuNezvalovy tvůrčí krize '/at.
TVORBA lrazila v mnoha verších,a|c přctostem(např.k nezaměstnanosti). 'al.V rozsáhléškáleinvektivních <é; agitační Pochod rudéinterna. :val bezprostřednězasáhnout do y projeYupro politický boj byla ho objektivismu..(Šalda). V této téni, jež se mělo stát nedí|nou imitě..byl Vytyčenideál proletářiovou pracínebo publicistickou n hnutímnejplněji. Jedna větev 'echa skupinách, předvádějících cí, rytmo.dek|amací, písní,satir EL JIRÁČEK (pseud.EL CAR, n, satirickyglosujícícha komen:oupoezii romantických motivů ln Noha aj. Pokusy vytvořit typ iramatickýmprojevům(sborník :čásek, J. Dolina),neŽkdyž byla léplameny,l932). l revoluční poezii nejsystematičLikadisparátním vlivům,osobitý ubkem(1936),v nichŽ je patrna 'kým básníkům,kteréBart také n, |936). Bartův soubor méně tvětské revoluční poezie (l932)
a Mathesiovězasvěcenéma objevnémvýboru z moderníruskélyriky let l9l0-1930 Nová sovětská poezie (l932) třetímčeskýmsouborem překladů.který vyšel v třicátých letech. Nejvýznamnějším ze skupiny mladých autorůagitačníproletářsképoezie byl JAN NOHA (l908-l966). V lapidárnílyrice, poučenéna Heinovi, je hojně apostrof a apelací,jimž autor chce vtisknout širšíplatnost a symbolický význam (Běžícípás, 1932, Pro žízeňživota, |933, Spodttípranen),, l934), od přímočarých představ,čerpanýchz vlastníempirie,je Noha váben k vizím, v nichžchce postihnouti duchovní problematiku doby (Dvandct májů,1938). Agitačnípráce, již bylo určenobezprostředněpůsobity zcela určitém,ideologicky sourodémkolektivu, mělytěžiskov prostýchpísňovýchtextech a v satirickýchglosách. Jakmile se autoři pokoušelizvládnout širší okruhskutečností, vystupujezřetelně do popředíkrajně simplifikačnípojetíreality a odtrženostod moderních tradicčeské lyriky. Nová vlna proletářskélyriky všakvyrůstalatakézjiných zdrojů.Velkou pozornost vzbudil debutSpiwajucopiašč(1934)ÓNDRY LYsoHoRsKÉHo ( l905-l989l pseudonymsi autorzvolil podle |e. gendárního zbojníkaondráše z Lysé hory), který chtěl rozvijet a aktualizovatodkaz Bezručův.Autostylizace je však příkře odlišná:proti Bezručověsymbolizaci a mytizaci mluvčího(,,rapsód..,',věštec.., l,ysohorského ''bard..)je mluvčíu Lysohorského představenjen velmi zběžně (,,Jo zatracénysyn Ostrawy..)' neboťcílem tétopoezieje vytvořit obraz sociálniho dramatu,hovořícíhosvou předmětnostía objektivitou podání.Těžisko knihy spočíváv baladách, častoinspirovaných konkrétnímiudálostmi, v epice lapidární zkratky, úsečného verše.Lysohorsky téměřneuživámetafor,základjeho poezie tvoří konkrétnídetail, který dění přesně situuje do ostravskéhokraje. Autor sbírky Spiwajuco piaščchtěl zároveň dokázat. Že existuje samostatný lašský národ,jemuž teprve socialismus má umožnitdefinitivně se konstituovat.Proto jazyk svých veršůnepokládá za českýnebo polský dialekt' a|e za jazyk novéhonároda. Tato teorie vzbudila v českérn kontextu kritické výhrady;současněvšakbyla v lyrice Lysohorskéhospatřovánaprotiváha artistní,vyumělkovanépoezie a zdů. razňovántřídníaspektjeho nacioná|níkoncepce. V druhésbírce,H/os hrudy (1935),Lysohorsky rozšířilsvůj tematickýrejstříko krajinářskou lyriku' chtěje docílit komplexnosti pohledu na slezskou skutečnost' Již v první polovině let třicátých se představy o nové proletářsképoezii změnily. Teoretici socialistické. h o r e a l i s mvuy t y č i lki o n c e p c i s y n t é z y , v n í Ž j e i n t e g r o v á n d v o j í p r o u d s o c i a l i s t i c k é h o u m ě n í (proletářskýa ,,nonkonformní..'poetistický),coŽ v poezii znamenalo opuštěnípředstavy agitačního uměni ve prospěchsloŽitějšíhopojetísoudobéskutečnosti. Vývoj básnické tvorby Jiřího Taufra a Františka Nechvátala jc symptomatický pro tento proces poetiky v proletářskélyrice, pro proces,jehoŽdruhou stranutvoří sblížení některých ,'zužitkování..poetistické básníků(například Nezvala) s politicky angažovanoupoezií. Po epigonských začátcíchse JIŘÍ TAUFER (19ll-l98ó) uchýlil k obsáhlým tématům,jež v cyklických útvarechspíškomentuje,nežbásnicky evokuje (Šachmat, Evropo, |933, Na shledanou,sssR, l935). Autorova závislost na poezii Bieblově, Halasově, Nezvalově sc dostalado rozporu se sk|onemk intelektuálněkonstruovanýmobrazůma k racionálnímuvýkladu. od rozměrnějších celků se Taufer vrací k sevřenějšímformám ve sbírceRentgenogrcunv(1938)' ale takézde je patrnátendencek rétorickémurozvinutímotivů,zejménav ódách a rapsodiích.Spolu s Rentgenogramyse Tauferpředstavil i jako vynikajícípřekladatelpísní,songů,balad, šansonůa kupletůněmeckéhobásníkaWalteraMehringa (Navzdoryjim... ' l938)' jehožvývoj od dadaismuk satiricképrotiměšéácké tvorbě byl Taufrovi zvlášé blízký. Z prvých sbírekFRANTIŠKA NECHVÁTALA ( l90.5_l983) - Vichřice (|932) a Slunovral ( l933) bylo z,řejmé, že autor si dokáže velmi snadno osvojit poetiku různýchbásníků(např. Březiny, Nezvala). Tato snadná receptivita způsobila,žejsou v jedné básni nakupeny disparátnípostupy a postoje' kteréčastočiní projev konfuzním a chaotickým. Monotónní proud obrazných pojmenováníznejasňujesémantickoustránku, exaltovanéabstraktnídek|amace se dostávajído rozporů se základním smyslovým přístupemk realitě. Ve sbírkách oheň a meč (1934)' Vedro na paletě (1935) a Želeuú mříž 0937) se Nechvátalova poezie
371
zkonkrétňuje.osobní drama se proměni|o v drama soudobéhosvěta' jehož rozvrat a hrůzaje zobrazena v rozsáhlých |itaniích, v hyperbolických barokních kontrastech, v obšírnýchpopisech, v pamfletických invektivách a v apokalyptických vizích. Básně jsou rozvíjeny na základě konfrontacínahromaděnýchprotikladných představ.Nechvátal k sobě přiřazuje předmětnýdetail a monumentalizovanouvidinu zkázy , groteskní scénua asociativníseskupeníslov. Protiváhu Nechvátalovy buřičské,rebelskéi pamfleticképoezie tvořísbírka Magnetovcihora(1'937), do nížbyly zaÍazenyzejménabásně s intimní tematikou a hravá citová a smyslová lyrika osobních zážitkíl. Přeryv mezi proletářskou poezií první poloviny dvacátých let a obdobnými tendencemiv letech třicátých byl tak hluboký, Že m|adi básníci (spo|u s kritiky) spíšehledali rozdí|ynežshody mezi svým dílem a tvorbou Wolkrovou, Seifertovou, Horovou aj' Z autorůproletářsképoezie dvacátých let jen JINDŘICH HOŘEJŠI pokračovalbez přerušenív nastoupenécestě, neboéi u STANISLAVA KosTKY NEUMANNA se mezt Rudými zpěvy a lyrikou dalšíhodesetiletíodehrá|o ,,lyrickéintermezzo..intimní,milostnépoezie. Trilogii separátněvydaných sbirek Písně o jedinévěci (|927), Zal (1930) a Srdcovtidtima (1932) autor doplnil novými básněmi ve sbírce kiska (|933). ponechávaje i nyní původnírozč|eněnína tři dějství osobníhodramatu. JestliŽe v prvéčástibyl citový postoj objektivován v monologických a dialogických ,,příbězích.., v baladách i v nerudovských reflexích,v druhémoddí|ujde o přímépromluvy, plnéúzkostia bo|esti Ze samoty a mamé touhy. a vc třetímopět převažujísituace a scénycivilní, zpředmětňujícíautorovo materialistickékrédo.Celou knihu prolíná romantický rozpor mezi snem, touhou a skutečností, mezi mládím a stářím,mezi smyslovým, citovým okouzlením a tragikou sociální skutečnosti.Neumannova erotická poezie, v níž je svět viděn prismatem milostnéhosnu. směřuje k rovnováze senzuálnícha citových prvků, duchovních a smys|ových hodnot. Neumann se nejraději uchyluje k hutnépísňovéformě, k zkratkovitémunaznačení situace a scenérie, do nížje umístěnojeho dramaticky vyhrocenécitovédobrodružství.Několik motivů(sen. zlatý oblak, srdce atd.)' kteréSe stá1evracejí,zdůrazňujejednotuoddílůi celku sbírky.I když Láska byla v Neumannově vývoji jen intermezzem,ovlivnila nicménědalší,zejménakontemp|ativní lyriku. Ideál třídně bojovné lyriky, bezprostředně zasahujícído dobových sociálních zápasů, však neopustil Neumann ani v období Lásky. Sbírka Srdce a ntračna(l935) se chtěla programově odlišit od převážnéčásti .literatury, tehdejšíčeské která se, pod|e Neumannových slov z dedikace knihy Maximu Gorkému, ,,honosi pragmatísmem,surrealismem,formalismem. kato|ictvíma sociální zbabě|ostía všemi chorobami buržoazní dekadence.,.Neumann nalezl, zejménav oddílu Songy nentivistl, který shrnuje také překlady a parafráze německéemigrantskélyriky, nový typ agitační,pamfleticképolitické poezie, která pracuje se sarkastickou hyperbolou a ironickým komentářem. Těžisko sbírky však spočíváv reflexivní lyrice. Přirodní meditace, v nichž ožívá protiklad harmonické polabské krajiny a rozporné kapitalistickécivilizace. jsou častopodobně jako básně inspirovanénovinovými zprávami - koncipovány jako alegorie. Závér sbírky tvoří rozsáhlá skladba Poděkovóní Sovětskémusvazu, v niŽ je v několika relativně samostatnýchpartiích,ohraničenýchrefrénem,rozvinut sled příkře kontrastníchpojmenování- oslavných i invektivních.V tétosbírce se ustálila i poetika Neumannova posledníhotvůrčího období.Na rozdílod,,metaforickéhoběsnění..'jakautor sbírky Srdce a mračnacharakterizovalnadvládu metafory v modernímbásnictví'usiloval o logickou, intelek. tuální organizaci přímých pojmenování,o myšlenkovoujasnost a obecnou srozumite|nost.V jeho básníchje přiřčenavelká ro|e epitetu,přirovnání, personifikaci,eufonii' hromaděnísouzvučnýchslov a kompozičnímu paralelismu. Ve sbírceSonóta horizontálníhoživota(193,7)je vidina socialistickéharmonie, souznícís Neumannovou inklinací k idyle' polemicky vyhrocena proti chaotičnostia disharmoničnostisoučasné společnosti.Různorodá politická fakta, aťjiž jde o fašistickou agresi ve Španělsku'dělnickou bídu, nacistickébarbarstvíanebo jistou tezi nebo o Stalinovu osobnost či stachanovskéhnutí,se stala podkladem meditací,zpředmětňujících abstraktnípojem (cyklus Materialismus)' baladických příběhů'písní,apostrof i agitačnícha kupletových
3t.z-
útvarů,v nichž je dok zontálního života je ta
Třetí sbírka JINDŘ dvěma sbírkám prole rejstříkem. S Neuman v lapidárních baladáct žargonem,v dialogizo cizí ideologická agre družnosti a třídníspra
zejména průkopnické význačný překladatel Baudelairových Květ Baudelairova (zejmén
tvořily protiměšťáck
Sociální problema zejménak politickým turním otázkám. Mnc tisku a tak byl takéčt
tem týdne byly ovšen otisk znamenal vlastr čtenářůveršů.
V letech 1926-19 navazujícíchna jeho provenience nabýval ňován do humornéc Macharovi) a pozděj ních jednotlivin k ob připravoval, vyšeli jiní autoři, napřík fašistickéagresi (pot
V básníchpro not dobu zásoboval zejrr cí se všech umělost v hierarchii forem bi pro verše,kterévzn
druhéhodne zabalu vŽdycky o poezii, kt mínky, ironickéglo invenci, o řadu vti1
Hovorová plynulos mové dvojice slov'
Tak jako bYlY ne na, tak se Scif'ertov epigramů a satir P.
'rat a hruza je zobrazena lpisech, v pamfletických ací nahromaděných protiru vidinu zkázy, groteskní 1etické poezie tvoří sbírka r hravá citová a smyslová lencemi v letech třicátých ezi svým dí|ema tvorbou en JINDŘICH HoŘEJŠÍ f NEUMANNA se mezi milostnépoezie. Tri|ogii )32)autordoplnil novými ějstvíosobníhodramatu. h ''příbězích,., v ba|adách lolestize samoty a mamé Lterialistické krédo.Celou stářím,mezi smyslovým, zie' v niž je svět viděn uchovnícha smyslových načení situacea scenérie, ů(sen'z|atýoblak, srdce /la v Neumannověvývoji t zápasů,však neopustil od|išitod převážnéčásti tximuGorkému,,,honosí mi chorobami buržoazní rképřeklady a parafráze i pracujese sarkastickou yrice.Přírodnímeditace, :ivilizace,jsou často ,,orie.Závěr sbírky tvoří ostatnýchpartiích,ohravektivních.V tétosbírce jak autor okéhoběsnění.., loval o logickou, intelek:lnost.V jeho básníchje ch slov a kompozičnímu ouznícís Neumannovou 1 společnosti' Různorodá istickébarbarstvíanebo jistou tezi nebo ňujících gitačních a kupletových
v nichžje dokládána historická oprávněnost sociální víry a nutnost třídníaktivity. Do Sonáty horiútvarů, zontálníhoŽivota je takézařazenabáseň Sraři dělníci, polemizujícís Halasovými Starými ženami. Třetí sbírka JINDŘICHA HoŘEJŠÍHo Den a noc (l931) se úzce pÍipiná k autorovým předchrízejícím dvěma sbírkám proletářské lyriky, ale současněje od nich odlišná bohatšímtematickým i formálním rejstříkem.S Neumannem sdílí Hořejší romantický rozpor snu a skutečnosti,ale tento rozpor objektivuje v lapidárníchbaladách, v miniaturníchsociálních příbězích,v žánrových obrázcich, v monolozích psaných Žargonem,v dialogizovanémpodobenstvídvou tragicky protikladných osudů(Pani z námoř). Hořejšímuje cizí ideologická agresivita, zůstává stále básníkem sociální senzibility, básníkem proletářské touhy po jeho básnickéhodíla jsou překlady z francouzsképoezie, družnostia třídníspravedlnosti.Nedílnou součástí zejménaprůkopnicképřevody básní Jehana Rictuse (1929) a Tristana Corbiěra (Žluté ltislcy,1934). Druhý význačnýpřekladatel francouzsképoezie SVATA KADLEC vydal roku l934 první český úplný přek|ad Baudelairových Květťt zla. Kadlecova původní poezie, sbírka Příliv (1934)' stojí na rozhraní vlivu Baudelairova(zejménav erotických motivech) a vlastníhoúsilío sociálně buřičskoupoezii' jejížjednupodobu tvořily protiměšťácké šansonya pamflety knihy Sketch'Book (1930' vyšlo pod pseudonymem A. Dur). Sociální problematika stála ve středu pozornosti veršované satiry třicátých let, která byla zaměřena zejménak politickým aktualitám (hospodářská a sociálníkrize' růstfašismu)a k tehdejšímuměleckým a kulturnímotázkám. Mnohý satirický projev úzce souvisel s novinářskou prací básníků,tvořil součástdenního polemiky a komentáře k událostisku a tak byl takéčtenářivnímán.Různé,,rozhlásky..,kreslenéa veršované tem týdne byly ovšemurčenydni a většinouse dnem zanikly, ale mnohéz básní vešly do sbíreka novinový otisk znamenal vlastně první konkretizaci v čtenářskémokruhu, jehož rozsah daleko přesáhl obvyklý počet čtenářů veršů. volně V letech 1926_1942napsal EDUARD BAss do Lidových novin několik set sobotních,,rozhlásků.., navazujícíchna jeho satirické Letdlq. Rozmarné, někdy chtěně duchaplnéglosování událostí nejrůznější proveniencenabývalo postupněna formálnídokonalosti;zveršovanýpostřeh se zbavuje izolovanosti,je začleňován do humornécauserie (ejíž domácí tradice sahá do let osmdesátýcha devadesátých,například k J. S. Macharovi) a později dokonce vystřídávajíveršovanýfejetoncitovékomentáře' odpoutávajícíse od konkrétníchjednotlivink obecnéproblematicenárodní(rok 1938 a počátkyokupace).Výbor z rozhlásků,který Bass připravoval, vyšel - v rozšířené podobě - až posmrtné(Rozhkisky, l957). Vedle Basse psali lyrické glosy jiní i autoři, například KAREL ČAPEK, jehož nejvýznamnějšíverše vznikaly jako bojovná reakce proti fašistickéagresi (posmrtně byl vydán výbor Sedm rozhltiskůKarla Čapka,1946). V básníchpro noviny si udrŽel prvenství,kvantitativněi kvalitativně,JARosLAv SEIFERT' který po delší dobu zásoboval zejménaRanní noviny novými verši.Seifert touto tvorbou usiloval o nový typ poezie, zbavující se všech umělostí a koturnů,navazujícíbezprostřednístyk s širokými vrstvami lidovými: ''Já chtěl jen v hierarchii forem básnických a ve světě poezie uhájit skromnémístopro poezii zpívanouchvatně do rotaček, pro verše,kterévznikaly náhle a zapadaji rychle, když je vítr honí v cárech papíru ulicemi, když do nich druhéhodne zabalujízeleninu báby na trhu.''..Ale knižkaZpívdnodo rotačky(|937) svědčío tom, že nejde vždycky o poezii, která -jak říká autor - ,,umírázáhy a dobrovolně...Veršovanéfejetony,rozmarnévzpomínky' ironickéglosování ku|turnícha po|itických aktualit, humornépolemiky literárníse opírajío bohatou invenci, o řadu vtipných nápadůa bonmotů,jimiŽ jsou všechnyjevy situovány do civilní, všedníroviny. Hovorová plynulost autorovi umoŽnila virtuózně si pohrávat s parodovanými motivy; značnouroli hrají i ýmovédvojice slov volených tak, aby jejich významovésepětípůsobilokomicky. Tak jako byly nezbytnými průvodciBassových ,,rozhlásků..kresbyotakara Mrkvičky nebo Eduarda Mi|éna, tak se Seifertovou tvorbou jsou úzce spjaty karikatury FrantiškaBidla. Provázejí takéHoRoVU sbírku epigramůa saÍiÍPoPelec (l934' širšívýběr obsahuje posmrtný sotlbor Kniha satiry a rozmaru, 1953),jejiŽ
podtitul ,,svčta kumšt..naznačuje dvě tematickó částiknihy. Horaje sarkastičtější nežSeifert, zejménav útoč. ných, lapidárních protifašistickýcha protiměšťáckÝch epigramech. Všechna významnějšísatirická tvorba byla psána ..lcvicovými..autory.Tato jednotaje zÍejmái ze sborníčků ,,Žertů, satiry a ironie..,kterépořádal VINCY scHwARZ (|902_1942)- U vrbiček(1934),Bdsníkůvrok (l936) a Veršena zed,(|93.7).Schwarzovise podařilo shromážditpráce od několika desítekautorůa předsta.
keř' 1931) přes simultán rozjímavé,a.lesilně přet píšt,ala,1939)' Citová e komentářů a etických pI
vit tak humornou i satirickou tvorbu v dosti úplnérnsouhrnu. Zejménaposledni svazek se stal významným dokumentemprotifašistické aktivityčeskýchbásníků. Mimo tuto širokoufrontuzůstávalojenněkolik pravicově zaměřených autorů.Nejvýznamnějšíz nich byl J. S. MACHAR, jehožsoubor Na okraj dnů(1935)představuje obsáhlý básnický glosář veřejných poměrů.Hlavnínrterčemtohotozatrpkléhopolenrikaje skupinaHradu, tj. politické křídlo' v jehož čelestál bývalý MacharůvpřítelprezidentT. c. Masaryk. V epigramecha satirách VoJTĚCHA RoZNERA ( l 905_199l ; Sarkasticx\asnlích, |93O) a FRANTIŠKA ZAVŘELA (Před koncem, l933' později v rozšířenéverzi Pozdrav od Borové, l939) šlo už o kritiku, která neměla daleko k ideologii českéhofašismu. Vedlc politiky by| zájem satirikůsoustředěnna oblast kultury a umění,která se v lctech třicátých značně difercncovala.Přátelskéi nepřátelskévztahy mezi jednotlivými umělci dostaly výraz zejménav epigramatice. Bystrý postřch a smysl pro karikaturuuplatnil oToKAR FISCHER vc sbírccRýnry(|932), která vznikla z jeho
JARMILE URBÁNKo\ kontem ale pro složitější
bezprostředníchzkušenostíredakčnícha divadelních.PETR KŘIČKA vydal parodie psanéveršemi prózou a humorně i familiámě traktovanépohledy na soudobéaktuality v knize Suchá jehla (1933) a částečně ta. ké vc sbírceChléba súl(1933)'jejížhlavníobsah všaktvoří autorovalyrika citovédruŽnostia překlady z A. S. jc patméz epigramůa improvizovanýchvyprávěníJANA ČARKA Devltiocasá Puškina.Krédo literáta.ruralisty kočka (1939)' Vedle těchto prací. kterébyly vydány knižně, zůstalapřevážnáčástepigramaticképrodukce v časopisecha sbornících(práce J. Hory, F. X. Šaldy,J' Hořejšího,V. Laciny, J. Maška, K. Konráda aj.).
PRVNÍ PoKUSY Po debutech Halase, Závady a Zahradníčkase sice objevila řada prvotin mladých básníků,ale pro vývoj českélyriky neměla tato produkce - vyjma Hrubínovy - velký význam. Autoři si záhy dokáza|i virtuózně osvojit techniku moderníhoverše,svůjcíl spatřovali spíšev rozšíření motivickéa tematickéškály nežv osobitosti výrazové.Charakter lyriky těchto básníků,narozenýchkolem roku 19l0 a debutujícíchv prvó polovině let třicátých, je tedy víceménědán různou mírou poplatnosti staršímumělcům a zvolenými obsahovými okruhy. Jejich dílo je častokompromisem mezi několika někdy i protichůdnýmivlivy. Předěl' kterým procházcl vývo-j česképoezie na zlomu dvacátých a třicátých let, projevil se i v díIe debutantů'váhajícíchmezi nespoutanouimaginací poetismu a tvorbou problentatizující základní obsahy lidské existence. Smyslovésenzace'důvěrnévnímáníreality, opojenímetamorfózamipřírodníhosvěta tvoříjeden pól lyriky IVANA JELíNKA (nar. 1909); vedle těchto básníje všakv jeho sbírkáchZastoupenataképoezie abstraktních reflexí. v nichžje existence člověka opět problematizována(Perletě, 1933, NeděIníprocházky, 1938' Kwly, l 939). Jiná polarita se objevuje v introvertnípoezii VIKToRA FISCHLA (nar. 1912;Jaro,1933, Kniha nocí, 1936. Hebre.jské melodie. l936)' ovlivněnéFischerem i Halasem.Částdílaje stylizována jako přepis subjek. tivních stavů a dějů, druhá část - reflexívnílyrika a vize chorobnéhosvěta - má být objektivována jeho rodovéhoa kmenovéhozačlenění. i postojemmluvčího,zdůrazněním V poezii KARLA KAPOUNA (1902_1963)jsou smyslovédojmy transponoványdo roviny abstrakce, ornamentalizovány proudem metafor, častoneobratněkonstruovaných.Úzký okruh přcdstav autor rozšiřuje teprve ve své třetí sbírceNeviditelná polnice (l938)' kde převažujepísňovályrika. Sociální zkušenostistojí vc středuzájmu ZDEŇKA KRIEBLA (l9l l_l989)' kterýod začátečnické wolkrovsképoezie,,srdce,,(Hoříci
314
Spolu s vlivem autori
Žumalisticky demonstr lyrika byla takéinterpre SLAV BUREŠ (l909_1
mu, z impresionistické 193.7aj'). Horův vliv sp okně, 1934 at')' Debutantůbyl velký podstatnépodněty či oh
třicátých, Škálatvo směřování.Nicmóně v e - deset prvotin (JiříVa Josef Kainar. Josef Hir a vnitřní roz-porymezl r
poslání lyriky spatřova Sbírky HanušeBonn do konce roku 1938,s HANUŠE BoNNA (ll
provázena otázkami pá nabývá postupně větš vlivem Rilkovým,jeho
Bonnovy překlady z p V prvotiněKúmen realitě. Tím však ústře rysů.Protiklad básníir
dojmů, transponovaný jen p nebyly příznačné
částmladých básníků] na veřejnost dramati Halasem) bYla insPiro shrnutá do sbírekM/a
Přes všechnuroztř
začalatbrmovat nová
ToRZo NADĚ
Pocit ohroŽen .
smysl. se objeviljiž
ijšínežSeifert,zejménav útďljednotaje zřejmái ze sborníčU vrbiček(1934), Bdsníkův rok
'eránemělada|ekok ideologii
rá se v letech tňcátých značné výraz zejménav epigramatice. ny (|932),která vznikla z jeho arodie psanéveršem i prózou ui jehla (1933) a částečnětavédružnostia překlady z A. S. níJANA ČARKA Devítiocasd částepigramaticképrodukce t. Maška,K. Konráda aj.).
adýchbásníků,ale pro vývoj lři si záhy dokázali virtuózně llematické šká|yneŽv osobi. debutujících v prvépolovině m a zvolenými obsahovými vlivy. Předěl, kterým prochá: debutantů. váhajícíchmezi cskéexistence. rosvětatvoříjedenpól lyriky )enataképoezie abstraktních |ělníprochtÍzky'|938, Kuny, 912:Jaro,1933, Kniha nocí, ,Iizována jako přepis subjeka _ má být objektivována ovány do roviny abstrakce' ruh představautor rozšiřuje ka. Sociá|nízkušenostistojí lvsképoezie..srdce.,(Hořtct
keř' 193I) přes simultánnípásmo bieblovskéhoa nezvalovskéhotypu (Polytonfox,1932) dospěl k elegické, rozjímavé, ale silně předmětnélyrice, spínajícícitovou sférus objektivním děním společenským(Proutěnti píšt,ala, |939)' Citová emfatičnost,s nížKriebel s oblibou formuluje svá stanoviska, vyústila mnohdy do komentářůa etických proklamací. Spolu s vlivem autorůpoetistůpůsobilna mladébásníky takéautor Hosta do domu a autor Strun ve větru. JARMILE URBÁNKOVÉ (nar. 19l l) pomoht Wolker zobrazit proces mravního,smyslovéhoi citovéhozrání, alepro složitější kontemplacehledá básnífta oporu v poezii Horově (Rozbitézrcadlo, 1'932,Větrnýčeu,1937)' Žumalisticky demonstrovaný optimismus FRANTIŠKA KOŽIKA (nar. 1909) svědčío tom, Že Wolkrova lyrikabyla takéinterpretovánajako poezie vitálních sil neproblematickéhom|ádí.Z Wolkra vycházi i MILOSLAV BUREŠ (1909-19ó8) ve svékrajinnéa sociálnílyrice. na nížjevšakzjistitelné taképoučeníz poetismu, z impresionisticképoezie i z básní Josefa Hory (Katalepton, 1929' Chudé lrisk\,' 1935' Zemi krtisnou, |937 as.).Horůvvliv spolu se Seiíertovýmťormovali tvorbuJAROSLAVA NEČASE (19l3_l988; Moýl na okně, 1934 aj.). Debutantůbyl velký počet,alejejich poezie stála ve stínuvzorů,nepřinášelado vývoje českélyriky žádné p o d s t a t npéo d n ě t yč i o b j e v y ,k t e r én a c h á z í m tee p r v ev n o v é v l n ě m l a d ý c h a u t o r ů z p o l o v i n y l e t třicátých. Škálatvorbynejmladšíhopokoleníbylaovšemnatolíkrůznorodá'žene|zehovořitovyhraněném směřování.Nicméněv edici První knížky,kteráv letech 1936-|942 přinesla- za redigováníFrantiškaHalase - desetprvotin (Jiří Valja' HanušBonn, Kamil Bednář, Lumír Čivrný,Jiří Orten-Karel Jílek,oldřich Nouza, Josef Kainar, Josef Hiršal, Jiří Kolář a Hana Marková), došlo ke konťrontacímuvnitř generačníhoproudu a vnitřnírozpory mezi mladými nabyly vyhraněnépodoby. Mnozí autoři odmítaliideologickou funkci poezie. poslánílyriky spatřovali v úsilípostihnout ,.člověkavůbec... S b í r k y H a n u š e B o n n a , K a m i l a B e d n á ř e a L U M Í R A Č I V R N E H O ( n a1r9. 1 5 ;H L a l l i c e s l o u p ů , l 9 3 8 ) ' v y d a n é do konce roku I938, stály na počátkutohoto diferenciačníhoprocesu. Nejosobitějšímdebutem byla sbírka HANUŠE BoNNA (l9l3-1941) Tolik krajin (l936)' v niŽ je předtuchakatastrofy,,,potopynesmyslné.., provázena otázkami pátrajícímipo smyslu a obsahu ohroŽenílidské existence. Bonnův obraz ,,ciztnecÍví., nabývá postupně většínaléhavosti,zvláště v podobenstvích,v nichžje reflexe objektivována, částečněpod vlivem Rilkovým, jehožDuinskéelegie básníkpřekládal' Jistou protiváhu kontemplativnílyriky předstal,ovaly Bonnovy překlady z poezie primitivních národi Daleký hlas (1938). V prvotině Kámenv dlažbě(1938)byl KAMIL BEDNÁŘ (1912_1972)- více nežBonn - upnut k vnější realitě.Tím však ústřednímotiv úzkosti ztráce|zázemi v obrazech vnitřního dramatu a nabýval abstraktních rysů.Protiklad básníintelektuálněa programověkonstruovanýchtvoří lyrika citových symbolůa smyslových dojmů,transponovanýchdo duchovní sféry(Milenka modř,1939). okouzlení chvílí,naivita pohledu' hravost pro druhou Bednářovu sbírku.Snahapostihnoutelementárnívztahy člověkaa světa vedla nebyly příznačnéjen pokoře.NapříkladJIŘÍ oRTEN (l919_1941) vystoupil částmladýchbásníkůk primitivismu,k františkánské na veřejnost dramatizací Anýzovéhojablka Francise Jammese (l937). Jammesem (ale také Fratrtiškem pokory a chudoby KLEMENTA BOCHOŘÁKA (l9l0-l981), Halasem)byla inspirovánapoeziekřesťanské shrnutádo sbírekMladý žebrcik( | 935) a Žluč a víno ( 1938). Přes všechnuroztříštěnost a eklektičnostprvníchpokusůbylo v druhépolovině let třicátých zřejrné'Že se tvůrčíosobnosti. začalaformovat nová básnická generace,nepostrádajícískutečné
ToRZo NADĚJE P o c i t o h r o ž e n o s t i i n d i v i d u á l n í h o b y t í i h u m a n i t n í c h h o d n o t , j e ž m u v t i s k u j ín a d o s o b n í smysl, se objevil již v první polovině let třicátých u autorů,kteří tehdy svédílo již dovršujía uzavírají.Jde
375
sice o básníky velmi rozdílné,b|ízké- vyjma Machara - jen datem narození(otokar Fischer, Stanislav Hanuš,Jiří Mahen a Jaroslav Kolman Cassius), ale vzájemněje spojujecitlivá reakcena neklidnoudobu,která jim znemožňujeklidnou bilanci životní,neboťproblematizuje sám smysl a obsahy dosavadníhoŽitía nutí k novémuověření životnostitradičníchduchovníchopor. Až na výjimky jsou zde kultivovány i obměňovány postupy typické pro českou poezii předválečnou' Veršová struktura se stala některými svými složkami (například akcentováním logického učlenění ce|ku básně a názorného, sémanticky jednoznačného pojmenování)protiváhou odlišnéhosměřování ostatnílyriky. Velkou proměnou prošla poezie OTOKARA FISCHERA. Po prvním údobí,končícímrokem 1923,kdy vznikala introvertní,novoromantická reflexivní lyrika, nastala odmlka a nové sbírky z let třicátých majíjiž značněodlišný charakter (Peřeje,1937, Poledne,1934, Rok, |935, Host, |93.1,a posmrtně vydaný soubor Poslední básně' 1'938).Fischer ve své poezii usiloval o objektivaci, a to buď v pokusech o modemíepiku (balady' romance' legendy),nebo v meditativnílyrice' postihujícívztahy individuálníhoosudu a nadosobního dění.U Fischera převládají motivy rodinných, rodových, národnícha evropských souvislostía motivy souručenstvís humanitními ideály' jež jsou projektovány do pojmů domova, vlasti, země a Evropy' Ve všech knihách je patrna snaha objevit novézdroje kladných životníchpostojůa obsahů,aťjiž jsou čerpányz přirodních a rodinných zážitkůnebo z historických a filozofických úvah.Ve Fischerově lyrice se doplňujea prostupuje problematikaryze osobníi společensko'politická'neboťsměřováník vnitřnírovnováze si vyžádalovyhro. ceníetickéhopostoje' formulování (častopřílišracionálnía pojmové)mravníhoposlání subjektu,který brání proti barbarstvítradice a hodnoty evropskékultury. Židovská prob|ematika.kterou autor vždy intenzivně proŽíval,je nyní vnímánajako nedílná součástcelkovékrize, stává se typickou azávaŽnou nejen pro autora. Postoj autorůvje vyjadřován prostřednictvímreflexe, zakončenéčastolapidární' epigramaticky sevřenou pointou, upomínajícína lyriku Dykovu. Fischer inklinuje k předmětnosti'k myšlenkovéavýrazovépřesnosti; logická výstavba pravidelně rýmovaných strof i intelektuálnívytváření antitezía kontrastníchploch je sice přesné,ale někdy příliškonstruované.Čímvíce však přibývá bezprostředníchpříležitostných reakcí,tímvíce se uplatňuje citový aspekt a bezprostřednostv osnování podobenstvílidskéhoosudu. STANISLAV HANUŠ kdysi publikovalsvéverše- podobnějako Fischer- v Almanachuna rok l 914, ale od tédoby tiskl básnějen velmi sporadicky, takŽebyl znám spíšejakopřekladatel (napříkladVerhaerena) a hudebníkritik nežbásník.opožděný debut Housle a ruka (1934) představujezároveňjediný Hanušůvknižní soubor. Písňová a meditativnílyrika je poučenazejménana impresionistickétvorbě Sovově, na Tomanově uměnízkratky a hutnécharakteristikya na Horově pojetíčasu.Epické objektivace osobníchkrizí a harmonic. ké smířeníčlověka se opírajío poměrně úzký,ale intenzivně cítěnýa jemně odstíněnýokruh intimníchmotivu. Na rozdíl od lyriky Stanis|ava Hanuše,který volí co nejpřiléhavější a nejhutnějšivýraz, působípoezie přiznává,že,je JIŘÍHO MAHENA dojmem improvizovanosti;sám autor chatrněpsána' rychle tkána..aže v některýchpřípadechběžío,,pouhé veršování... V lyrickoepickébásni PoilirTater (l93a)je rozvedeno alegoricképodobenstvípřírodnízkázy v rovině úvaho smyslu a posláníčlověkav soudobémsvětě a v rovině vize totálníhozmaru lidských snah.Touha po vzpouře a činuvyúsťuje tentokrátv apelacek mravníčinorodostiacharakternípevnostiavkonfrontaciosuduavůle.Sociálněamravněkritickýpostojseobjevilivsouboru Rozloučenís jilrcm (l934)' shrnujícípestrou směsici přírodníchimpresí,Žánrových scén a grotesek,často rozmarně a ironicky vyprávěných a vtipně pointovaných.Mahen nalezl v celistvosti a jednoduchostipostav, v heroismu jihoslovanských dějin a v mytičnostikrajiny protiváhu své úzkosti a deprese,která je - často voluntárně - negována humanitnímiideály. MACHAROVY sbírky Filttty (|934) a Rounr.,- (l937) jsou rozsáhlými soubory básnických causerií, fejetonů,satir, alegorií.povídkovéepiky a rozvinutých reflexí;jejich základemje obšírněvyprávěná příhoda nebo historická reminiscence, k nížautor připisuje svů.jstereotypníkomentář, úvahu nebo alespoň pointu,
316
situujícíje do souvisl propadla naprostému Macharuv kriticis
cAsslA (1883-19
témuuplatňovanému . svá vnitřní dramata. rozptýlen do několik
epiku(Erben)avca tohoto tYPu objektiv obsahují výhradně l'
nenávratně zanikléh a baladických podot řen mýtus řádu, kter života a smrti, idyly drama tragickéhoot V polovině let tŤ
u básníků mladš souvislostí. Hledán (poezie s tématyŠp s problematikou oh Docházelo-li tel
příkréhoprotikladu Iéto(1935) a Pozdt reálií a současněsl
dokořán.. a ',dálky metafyzických' jež symbolu, anižvša
člověka a dovrŠe apoteóZy, hymnič vačnízaměřeníob co nejvíc bytosti i
Zahradníčekdo zt obrací k tématům ženskétradice (st Barokní tradic
vrací k představě oproti úzkésubje Pocit katastrofis k Po absolutnu), postoj k realitě I Také nad ZÁ
autorův ,,pudk proměnila: míst nování, dramati ností' strofikou'
:ní(otokar Fischer, Stanislav akcena neklidnoudobu, která tsahydosavadníhožitía nutí
Je kultivovány i obměňovány t některýmisvými složkami sémantickyjednoznačného . končícím rokem 1923, kdy ;bírkyz let třicátých majíjiž l, a posmrtněvydaný soubor v pokusecho moderní epiku
uálníhoosudua nadosobního h souvislostía motivy sourui' země a Evropy. Ve všech '' aťjiŽjsoučerpányz pŤirodě lyrice se doplňujea prostu. rovnovázesi vyžáda|ovyhroposlánísubjektu,který brání terou autor vŽdy intenzivně l závažnounejen pro autora. mí, epigramatickysevřenou :nkovéa výrazovépřesnosti; a kontrastních ploch je sice ležitostných reakcí,tím více
sudu. - v Almanachuna rok I 9 14, latel (napříkladVerhaerena) oveňjediný HanušůvkniŽní
rrbě Sovově, na Tomanové : osobníchkrizí a harmonicněnýokruhintimníchmotitnějšívýraz, působípoezie ě psána'rychle tkána..a že Tater (1934)je rozvedeno soudobém světě a v rovině pelacek mravníčinorodosostojse objevil i v souboru ých scéna grotesek, často sti a jednoduchostipostav, deprese,která je -
často
Lborybásnických causerií, cbšírně vyprávěná příhoda lahu nebo alespoň pointu,
je do souvislostí,kteréjsou dalšímdokladem tvrzení,že ',všechnoje labilní..,žesoudobá společnost situující propadlanaprostémurozvratu všech hodnot. Macharuv kriticismus měl velmi b|ízko k publicistické tvorbě novináře JARoSLAVA KOLMANA CAssIA ( l 883_195 1). Kolmanovo básnickédílo se všakv letech třicátých začalovzdalovat názorovémusystémuuplatňovanémuv publicistice, stalo se sférou,v nížsi autor řešil naléhavěprožívané osudovékonflikty, svá vnitřní dramata.Ve dvou knihách - Révav zdři měsíce(l933) a Novéděvče(l935) - byl Kolmanještě rozptýlendo několika směrů:pocity stárnoucíhočlověkaobjektivuje v ba|adáchupomínajícíchna klasickou epiku (Erben) a v causeristickémvyprávění,kdežtoideologickénázory veršujev meditacícha v satirách.Od tohototypu objektivace se všakv dalšíchdílech- ovčín(1937) a Lyrickd dramata (1937) - odklání;sbírky obsahujívýhradně lyriku tragickéosudovosti, evokujícísvět Venkovskéhodětstvía b|íŽícise smrt. Po|arita nenávratnězanikléhopatriarchálníhodomova a hrozby nicoty dramatizujevšechnyostatnísložky alegorických a baladických podobenství,v nichžje z vesnických reálií a předmětnézobrazenýchrustikálníchúkonůvytvářen mýtus řádu' který spíná bytí člověkas jistotou itajemstvím Íodu.Z představ stáří a mládí, elementárního Živoraa smrti, idyly smys|ůa rozpornéexistence,bohatostizanikléhočasua prázdnoty přítomnéhoŽitívyrůstá drama tragickéhoosudu. V polovině let třicátýchse ve vývoji českélyriky začalaprojevovatvýrazná tendence objektivační u básníků mladší generace' tendencespočívající zejménav úsi|ítransponovatsubjektdo nadosobních souvislostí.Hledání nové integrace bylo posi|ováno aktivní účastí umělců v dobových sociálních zápasech (poezies tématyšpanělské přibližováním války a Mnichova), občanské a splynutímproblematiky individuální problematikou s ohroženéhonárodníhokolektivu' Docházelo-li tehdy takék aktua|izaci barokního dědictví, bylo to do značnémíry způsobenovědomím jistot. Pro sbírkyJANA ZAHRADNIČKA Žíznivé příkréhoprotikladu hmotnéskutečnostia transcendentních (1935) je (1937) přítomnost Iéto a Pozdraveníslunci charakteristická konkrét,přírodníchscenerií,vesnických reáliía současněsvěta metafyzických hodnot,kteréjednotívšeexistující,dávají smysl Životu i smrti' ,,Smysly vytvářejíčasovéa prostorovérozpětíbásně;detailje projektován do souvislostí dokořán,.a ''dálky nedozírné.. metafyzických,jež jsou opět nalézányv prostémvšednímdějství;každýjev nabývá platnosti podobenství, symbolu,aniŽ všakZtrácísvou smyslovou názornost,hmotnou konkrétnost.Zahradníčeknalezl vnitřní stabilitu člověkaa dovršenostbytí v řádu božím,projevujícímse prostřednictvímrea|ity'Projeho lyrikujsou příznačné apoteózy,hymničnosta řečnickáobřadnost,intelektualizovanáobraznosti soustředěnostmotivická' objektivačnízaměřeníobou sbírekje vyjádřeno přímo programově(básníkovokrédo- ,,Vzíttoho co nejvícna sebe, co nejvícbytostía věcí shrnout do svéhovíru..- je polemicky vyhroceno proti lyrice ,,rozbitéhosubjektu..); Zahradníček do značnémíry anticipuje přesun českélyriky od reflexe k předmětnosti.Jeden z prvníchse také v časea prostoru vidí spektrem náboobracík tématůmohroženérodnézemě, jejíž,,souvislostnepřetržitou.. ženskétradice (sv. Václav' kříž Božetěchův,sv. Jan). Barokní tradice určilatakécharakterHRUBINOVY sbirky Zpěv po poledruÍch(|93,7)' v nížse autor stále vracík představěb|ížicíse bouře, fatálně se valícíapokalypsy.Básník rozšířilokruh svých dřívějšíchmotivů, oporám. oproti úzkésubjektivníproblematicehledá nyní obecný údělč|ověkasměřujícíhok transcendentním Pocit katastrofismuvedl Hrubína k barokizaci metafory i tématu(bídaživota,přítomnostsmrti, věčnáŽíZeň po absolutnu),k spojováníčasovýcha prostorových kontrastů,k vizím dramatických srážek.Senzualistický postoj k rea|itěHrubín postupně opouští,do popředí vystupuje abstraktnísymbolika a reflexe. Také nad ZÁVADoVoU sbírkou Cesta pěšky (1937) již dobová kritika konstatova|a,že dominantníje autorův,,pud k objektivaci vlastníhovznětu a údělu..'Poetika se na rozdíl od předcházejícíSirény značně proměnila:místoobšírnýchopisůa barokníchobrazůje Cesta pěškybudována na trsechmetaforickýchpojmenování,dramatickézkratce,na brachylogických verších,významově osamostatnělých.Báseňje častoanaforičností'strofikou, obdobnou rytmickou organizacíveršůinstrumentovánajakosouvislý celek, ale vnitřní celist-
371
vosti sémantickéjcdocílenovzájemnou konfrontacíjcdnotlivých, mnohdy téměřsvébytnýchčástíbásně,nikoli postupnýmrozvinutímjcdnoho obraznéhoplánu. AntítetickýcharakterjenejenpodstatouZávadovy metafory, projevuje se i v celku básně a dokonce i v rámci sbírky, například ve vztahu obrazůkamenité,,siré..země a jarní ,,zeměplné mízy,.'ostravský rodný kraj je mytizován a monumentalizován,je představenv eruptivni činnosti,v ohromných geologických přesunechjako kraj skal, kanrenůa lávy, kraj dramatickýchpřírodních procesů,ale spolu s obrazy úzkosti a katastrofismuje v Závadově poezii přítomnatakékrajinajako symbol nadosobníjistoty' krajina, do nížautor situuje podobenstvío pevnémsepětíčlověka se zemí a s prostými
monologu způsobuje mového jádra. Tento velmi příznačná.S tít novou PersPektivou orientace k Problem Havran klová / sráz. Posun se Projevuie i
lidmi. V Cestě pěšky sezávada představiljako básník etických intencí'básník dramatickéhoosudu, toužící po harmonickénrsouzněnís přírodou i lidovým kolcktivem.
z celkového zaměře! Sté výročísmrti l
Předělem v HALASoVĚ básnickémdíle se stala litanická skladba Staréženy(|934), která svou předmět. ností a obrácením se k objektu otevřela autorovi nové vývojové možnosti.Přesně komponovaná báseňje rozčleněnana pět částí,na pět řetězcůapostrof, vztahujícíchse k očím,rukám, vlasům,klínůma tvářím starých Žen; tento sled konkrétníchpříměrůvytváří úhrnnýmonumentalizovanýobraz života,jenŽse setkává se smrtí. Zan1k|étunkce jsou evokovány z minulého času' přítomnost,poznamenaná čekánímna smrt, představujejejich ,,hodnocení..; toto kontradikčnírozpětíjednotlivých apostrof postihuje polaritu dvou časo. vých rovin' dvou rozdílných tváří lidskéexistence.Liturgická forma zdůraznilatragičnosti heroičnostvzývanéhoobjektu, labilnost i velikost lidskéhobytí, umocnila bolest a utrpeníopuštěnýchdárkyň novéhoživota. Sbirka Dokořtin (1936) dále rozvinula objektivačnítendencev několika směrech,určenýchzákladním,,proti. kladem.. mezi obrazy diskontinuity života a obrazy jeho celistvosti, mezi metafyzickým neklidem a úsilím o splynutís časovýmděnírn,mezi představoupoeziejako,,teplépísně..ajazykovým experimentem. Rozdíl. nost těchto okruhů svědčío mnohovrstevnatostiknihy, jejížjednotlivéčástijsou vůčisobě zdánlivě příkře
aleiknovémuověŤ češtíbásníci. Holan' odlišných - poetik umělců klíčový výz yariace (1936). v š
protikladné,ve skutečnostivšakspolu úzcesouvisejí.Aktivní' agresivnípostoj vůčiskutečnostem se neprojevil pouze v básnich politické angažovanosti,ale objevuje se i v jiných sférách,kde Halasův tragismus vedl k přímémuzobrazeni negace života:litanická skladba Nikde, otigíttálníinvokace pojnru nebytí,představuje pokus docílit sledem metaforickýchapostrofotřesný obraz nicoty, která nejen ohrožuježivot,ale vtiskujemu takéheroický rozměr. K tétojednotě heroickéhoa tragickéhoHalas směřoval takév básních.kde se vrací témasmyslu a poslání poezie v modernímsvětě' téma,,marnosti..a ,,zrádnosti..slova i slova jako nositele radosti a naděje ,'vem kde vem...Problematikavnitřně rozpolcenéhosubjektu,harmonizovanáv Tváři a Hořci, je v Dokořán utlumena,ale stále provázíbásníkovohledání,'kořenů bytí..ijeho snažení splynouts životním děním: Ten úděl štěstími nedán byl a přesto nutím se ke chvá|e chval malostívíry bych se zbyl do prázdna svéhoozvěny všehojal. Noetická problematikazůstáváosou básnických sbírekVLADIMÍRA HoLANA oblouk (1934) a Kameni přiclúzíš... (l937). Dřívější.byť velmi oslabený citový postoj je nyní zcela negován, báseň je v podstatě intelektuálníkonstrukcí'odhaluie paradoxnostbytí' v němž,,zdánii poznáníse vyměňují...... Labilita poznání je i nyní determinována možnostíčlověka být účastcn,jen odlučováníma plynutím..'to jest neschopností pevnéhouchopenístále se proměňujícíchjevů. Noetická skepse vedla Holana k pojetíbásnickétvorby jako projevu,silně deformujícíhovšechnysložky,ježpřímoodkazujík hmotnéskutečnosti. soběstačného Smyslové jcvy se stáVajísoučástíabstÍaktníchvztahů,abstraktnípojmy jsou zpředmětňovány' běžný význam slov je oslaben anebo zrušena nové významy jsou získávány z neobvyklých, častoparadoxníchspojenÍ.Holan je básníkemabstraktníchrelací,kteréjsou tázánímpo tajemstvíbytí.Stylizace básníjako přímépromluvy, jako
378
soustředil se k refle i závrati z mocnost za svou vizí,je dyn v rovině časudotv připínajík souboru
Sbírka představu1 počátku lyriky etic Ještěje přítomnatt
skutečností.smysl ustupují metaforic i v Tichém posels tvorbě budou posl
Ve sbírceDort u Hory pojetíčas v nepřetržitémto} je nedílnou souč shrnul autor Poez moderního češs etický akcent pro
monumentalizov Jedním z prvr řenů..rodu.byl L
i HorovY lYrikY skladba Českéj jihočeská krajin stále častějiopí
k údělu chudob trnka, 1936, ZP U JANA ČA
puje do pozadí autor chtěl své
'ébytnýchčástí básně, nikoti dstatouZávadovy metafory, lrazůkamenité,,siré..země n' je představenv eruptivní
aj dramadckýchpřírodních ta takékrajina jako symbol rvěkase zemí a s prostými
ramatického osudu, toužící I934l.která svou předmětně komponovaná báseň je , vlasům'klínůma tvářím >razživo|a'jenŽ se setkává
nenaná čekánímna smrt, stihujepolaritu dvou časogičnosti heroičnostvzýva-
lch dárkyň novéhoživota. rčených základním,,protizickýmneklidem a úsilím 2mexperimentem.Rozdíl-
vůčisobě zdánlivě příkře kutečnostem se neprojevil : Halasůvtragismus vedl tojmunebytí,představuje uje život,ale vtiskujemu ! v básních,kde se vrací
ova i slovajako nositele nIzovanáv Tváři a Hořci, Ženísplynouts životním
)blouk (1934) a Kameni
án' báseňje v podstatě tují...... Labil ita poznánÍ l..' to jest neschopností tí básnickétvorby jako i skutečnosti' Smyslové běžnývýznam slov je 'níchspojení.HoIan je l přímépromluvy, jako
monologuzpůsobujezesílenínaléhavostiprojevu,ježje výsledkem stáléhoodstiňovánía specifikovánívýznamovéhojádra. Tento rys se v Kameni přicházíš'.. pro tuto knihu zesiluje,slova tlak,tíŽe,tíseň,na|éhavostjsou velmipříznačná. S tímsouvisíi přítomnost,,smrti..a',hrůzy.., kteréintelektualisticky chladnoulyriku obdařují novouperspektivou- účastí subjektu. Vztahy uvnitř básně se dramatizují' začínáse projevovat Holanova orientacek problematice soudobéhosvěta, k vztahu básně a sociální skutečnosti:,,Co my však, kniho|... Havranklová/ sráz vykřičníků'ještě vzněcují/ nejdelší nclciv rocc slova./kde kopec kopcuje a věci věcujíl.. (Španělsko),která však nijak nevybočují Posunse projevuie i v příklonu k dobovým společenskýmtématům z celkovóhozaměřeníknihy. stévýročísmrti Karla Hynka Máchy bylo podnětemnejen k rozsáhlémuliterárněhistorickémuzkoumání' alei k novémuověřování klíčovéhovýznamu autora Máje pro modernílyriku, k ověřování, kteréhose ujali čeští básníci.Holan, Halas' Biebl' Seifert, Hrubín aj. nalezli v Máchovi anticipátorasvých - navzájem velmi - poetik. Kromě těchto .,příležitostných.. odlišných básní,kterénicméněmají v tvorbě všechjmenovaných umělcůklíčovývýznam, věnoval Máchovu zjevu a odkazu JoSEF HORA samostatnousbírku Máchovské variace(1936). V šestnáctičtyřstrofovýchmeditacíchautor neparafrázovalmotivy Máchových veršů,ale soustředil se k reflexímnad smyslemtvůrčí osobnosti,ježmu byla blízká vnitřnímneklidem,úzkostíz času - proti nicotě izávratíZ mocnosti imaginace. Horův obraz poutníka,,,tuláka vichrem chvil..' spě.jícího za svou vizí,je dynamický; básníkůvosud je viděn jak v rovině času,který mu vtiskuje jeho konečnost,tak v rovinččasudotvářejícíhonové významy díla a nová příbuzenstvís mrtvým' Máchovské variace se úzce připínají k souboru básníTichéposelsní (|936), který v Horově básnickémvývoji stojína rozhranídvou etap. Sbírkapředstavujedovršenípoezie budujícíproti vřavě světa ,,celistvý osobní kosmos.. a zároveň stojí na počátkulyriky eticképerspektivy' lyrikyjednoty Života,harmonizujícíroztříštěnousféruindividuálního bytí. je přítomnatouha uniknout od drtivéreality, touha po,,tichu. tmě,..ale převažujeztotožněnís přírodní Ještě skutečností. smyslové zmocnění se Životníhodění. Zesiluje se dále předmětná inspirace, abstraktníreflexe ustupujímetaforice,která se opírá o bohatý rejstříkkonkrétníchjednotlivin. Po cyklu Máchovské variace se kterév Horově i vTichém poselstvíobjevily dalšícyklické útvary(Samostatněvyšlo Nebe nad Slol,ensketn), tvorběbudou poslézepřevládat nad soubory drobnélyriky. života..převládlo Ve sbírceDotnov (l938) je jiŽzÍejmé,že příjetím,,tvrdé, krásnéjistoty obhajovaného u Hory pojetíčasujako tvůrcekontinuity nekonečnóhobytí,v němžsmrtje prováz,enazrodem, prodlužujícím v nepřetržitém toku základní hodnoty lidskéexistence.I subjektje pevně začleněndo věčnéstřídy generací, je nedílnousoučástírodu i národa, nalézásvůj smysl i poslání v nadosobnímúdělu. Do oddilruPozdrav,je shledávánaduchovnítradice příležitostnálv jednotlivých portrétech shrnulautor poezii, ježje jen částečně moderníhočešství'etické hodnoty celoživotníchzápasů.Z tohoto zaměření nevybočujíani verše,u nichŽ etický akcent provázi úzce osobní problernatiku,a samozřeimě ani závěrečnáódaZpěv rodnézenú,rozsáhlý monumentalizovanýobraz zápasu mnoha generacío svobodu a mravníjistoty národníhokolektivu. Jednímz prvníchbásníků,kteří v letoch třicátých znovu aktualizovali symbol domova' rodnéZemě a ,,ko. poezieSovovy řenů..rodu. byl LADISLAV STEHLiK (l908_l987). Začaltvořit pod vlivem impresionistické i Horovy lyriky času,inspirovánčastovýtvarnýmuměním(Watteau,l932' tvorbě J. Preisleraje věnována skladba Českéjaro, psáno l932_1935, knižně |940). Zák|adní tematický okruh stehlíkovy poezie tvoří jihočeskákrajina. V smyslové,impresivnílyrice postupně slábne abstraktněmeditativníprvek, obraznost se stále častějiopírá o konkrétnídetaily venkovských reálií, reflexe se objektivizuje, soustřeďujícse zejména k úděluchudoby a k vztahu básnickéhosubjektu k na
319
odsouzeného,aby ve městě vzpomínalna svět dětství,ztrácísvou dřívějšíbezprostřednosta pokusy o symbo lickou platnost tradičníchmotivů (celistvostvenkovskéhoživotaatp.) končíčastov mnohomluvném popise. Až na výjimky publikoval JAROSLAV SEIFERT své veršenejprve v novinách; zdálo se, žetoto vnější situování určilo i ráz autorova projevu' Vývoj Seifertovy lyriky však logicky k tétotvorbě vyústil,a proto autor nepociťovalkontext novin za cosi omezujícího.Soubor ,,básní,veršůa říkánek..Jaro sbohem(1937) shrnujeponejvícebásně příležitostné, inspirovanéurčitouudálostí,jubileem,společenskýmifakty,anebobásně hravéreflexe, konfrontujícíromantickou vidinu se sféroukaždodennosti,naivitu s ironií,poznánís nostalgic. kým komentářem. Autor se nevyhýbal ani látkám politickým, i tuto oblast transponujedo miniaturního děje, provázenéhovždy nepřímýmnebo přímým, silně emotivnímkomentářem,který vyjadřuje básníkovosplynutí s objektem,jenžje zdůvěrněna zcivilněn. Seifert sjednocujeděje vnějšía vnitřní,předmět u něho ztrácícha. rakter nezávisléhojevu, je ''zlidštěn..,je nedílnousoučástísubjektivnísférymluvčího.Autor zdůrazňuje po dobnost svých reakcís reakcemi kolektivu lidovéhoa národního.Toto prolnutíintenzivníhocitovéhovzrušení hromadnéhoa zároveň vyhraněně subjektivníhose Seifertovi podařilo plně vyjádřit zvláštěv desetielegiích osm dní (193.|)' psaných mezi 14. a2|. zářím 1937 po smrti prezidentaT. G. Masaryka. Masarykovi bylo tehdy věnováno velkémnožstvíveršů(nejúplnějije soustřeďujeantologieMonumentya květiny,1937,kterou redigoval Miloš Jirko). U Seiferta je opět základem všednífakt, smyslově konkrétníjev, který je součástí podobenstvícitovéhovztahu a zároveň součástímonumentálníhodramatu soudobéhosvěta. Ve sbírceosm dní se vyhranilo také Seifertovo pojetí básníkajako mluvčího,,chudých..,tj. kolektivu spjatéhonejúžeji s ohroženoudomovinou. Tato stylizace byla dále rozvinuta ve sbírce,,lyrickýchg|os,,Zhasnětesvětla (1938)' jejiŽ zák|ad tvoří básně vztahujícíse k událostem osmatřicátéhoroku. Reakce jc však tentokrátpřevážněne. přímá' básník konkretizuje základní symbo|y češství a symboly mravních hodnot národního společenství, vytváří podobenstvíosudovéhosepětíindividua s historiía přítomnostínároda.Improvizacea hravostustoupi. la ve prospěch přesnékompozice, gnómické stručnosti,zámlky a nápovědi. Sbírka Zhasněte světla vyšlajiž po Mnichovu, v prosinci l938, a pokračovalav tradici českélyriky, která se bezprostředněangažovalav zápasech o udrženísvobody českéhonároda. Moderní básnická tvorba,které byla vytýkána artistnost,izolovanost od národníhokolektivu atp.' postihla - právě díky tomu, že zůstala věrna sama sobě - národní tragédiijako důsledekhluboké krize soudobéhosvěta. Tato poezie' která se setkala s ohromnýmčtenářskýmohlasem(zřadyantologiíjenejobsáhlejší,,výborbásníoosuduČeskosloven. ska v roce 1938,,K poctě zbraň praporu, uspořádanýroku 1945 Kamillem Reslerem).byla u některýchtvůrců bezprostředněspjata s jejich předcházejicimi i následujícímidíly. Tato souvis|ostje u Horova Domova a Seifertovy sbírkyZhasnětesvětla snadno poznatelná,složitější relace jsou v pracíchFRANTIŠKA HALASE a VLADIMiRA HoLANA. jejichŽ díla Torzo naděje (1938)a7liří 19J8 (1938)' odpověd' Francii (báseň byla cenzurována, částvyšla časopisecky;první kniŽní vydání bylo zaÍazenodo souboru Havranítnbrken,1946) jsou z okruhu poezie podzimu osmatřicátéhoroku nejvýznamnější.Rychlá' bezprostředníreakce obou básníkůmá některéspolečnérysy: události národní katastrofyjsou umístěnydo časua prostonr'v němžse objevujíjejich,,grandiózní..dimenze a souvislostis dobou totálního rozvratu lidství.Základní metodouje metodamonumentalizacea hyperbolizace,a to jak Ve stylizaci m|uvčího, tak i ve stylizaci samotnéhodění. HALAsoVo Tor7o naděje se úzce připíná k autorově předcházejícítvorbě zejména svým tragickým heroismem.Nová je však nejen látka, ale taképodoba básnickéhosubjektu,bezprostředníhoúčastníka dění, mluvčího,jehož bolest, utrpenía zoufalstvístojív pozadípatetického,vášnivéhosvědectví.Y Deseti raruich egyptsbjchHalas kombinoval biblický slovníkse slovníkemsoudobýchtragédií(pobitíprvorozenci,sarančata, šrapnelyvěšíšatdětí na okapy) a v řadě hyperbo|ickýchaktualizacístarozákonníchhrůzvytváří fantasmagorický obraz světa zborcených mravníchhodnot. Jiný způsobmonumentalizacezvolil v příméapelativnípro mluvéPraze' jiný ve Zpěvu úzkosti,který je osnován na návratnostisugestivníhorefrénu,jiný v Mobilizaci,
380
kde eufonická a velebnost od dět cí poezie (Svatc vedle nich se vš ných slov..' tém naděje ráz auto Také VLAD ,,zoufalou urPul
přímá promluvl sení současnýc a akcentovat ol uváděné jako d řejí mohutné s. ných konkrét' <
Přesně vybudt konkrétních i , častofilmový člověka, v řác Z pracibás Neumanna a I
tragédie dotýl nímu příkazu je věnován ''l
svůjtypický, a revoltou' JAROSL, lezrui košile t
vzdorem a P je Prolnuto t zkratce (,,A
ednostapokusyosymbo_ v mnohomluvnémpopise. :|;zdá|o se, že toto vnější
to tvorbě vyústil,a proto nek" Jaro sbohem (1937) tskýmifakty,anebo básně ronií,poznánís nostalgic-
uje do miniaturníhoděje, adřujebásníkovosplynutí ředmět u něho ztrácí chaho' Autor zdůrazňujepozivníhocitovéhovzrušení t zvláštěv deseti elegiích saryka.Masarykovi bylo ty a květiny, l937, kterou tníjev, který je součástí
ho světa.Ve sbírceosm ektivu spjatého nejúžeji ', Zhasnětesvětla (1938), Lktentokrátpřevážně nenárodníhospolečenství, vizace a hravost ustoupi_ adici české lyriky, která í básnickátvorba, které
! díky tomu, že zůstala t. Tato poezie' která se tío osuduČeskoslovenbylau některýchtvůrců znate|ná,složitějšírel ato naděje (|938) a Zíří tníknižnívydání bylo ho roku nejvýznamnějárodníkatastrofyjsou lostis dobou totálního ve stylizacimluvčího, nénasvým tragickým :dníhoúčastníka dění, ctví'Y Deseti rancÍch rvorozenci,sarančata, z vytváÍi fantasmago. příméapelativnípro. tu' jiný v Mobilizaci,
kde eufonická a rytmická organizace veršeprudce odlišuje dynamický děj od citového vyznáni, litanickou velebnostod dětskéhoříkadla.Jindy zase báseň vrcholí odkazem či přímoucitacÍveršůčeskénárodně burcující poezie (Svatováclavský chorál' Nerudovo Jen dál). Tyto monumentalizovanévidiny ve sbírcepřevládají, vedlenich se však objevujíbásně meditační, rozvíjejícítradičníhalasovská témata,napříkladtéma,,malomocných slov..,témamrtvéhovojáka; motiv verše,,soukromého.. předznamenávádokonce v Torzu a ,,zbrojného.. nadějeráz autorovy poetiky: ,,Pěšáckýmrytmem zněte slova / úzkostíšikovaná/ Té úzkosti dvanácté... Také VLADIMÍR Hor-eN v cyklu verši 7lÍři ]938 a v básni odpověd, Francii konfrontuje svou dřívější procesu.odpověď Franciije stylizovánajako ,,zoufalouurputnost..svůlíaktivně zasáhnoutdo spo|ečenského přímápromluva - obžaloba,provázenájednoznačnýmsoudem.Monumentalizace básnickéhogesta a přenesenísoučasnýchdějůdo podoby bájí' mýtůumožnily autorovi potlačitcitové'bezprostředníúčastnické reakce a akcentovatobraz subjektu,který spatřujenárodnítragédiiv časovéperspektivědějin. Detailnízáběry, někdy uváděnéjakodokumentárnísvědectví,jsou situovány do souvislostí'kteréz těchtopředmětnýchobrazůvytvářejímohutnésymboly rozpadávajícichse hodnot staréhosvěta. Holan se častouchyluje k sledu názomě viděnýchkonkrét,důvěrněevokujícíchaktuátní,jedinečnýdobový fakt' a k meditacím,zobecňujícímjehovýznam. Přesně vybudovanéobrazy jevů vznešenýcha nízkých. hrdinských i zbabělých' zákonitých a nahodilých' konkrétníchi obecných, časovýchi nadčasových,jsou kontrastněrozvíjeny ve výjevech a vizích, kterémají častofilmový spád. Patetická a pamfletická poezie Holanova obsahujetaképól naděje,důvěryv novébratrství člověka,v řád lidské solidarity, která se zrodí z osudovézkoušky celého lidstva. Zpraci básníkůstaršígenerace.kterése vztahujík podzimu roku l938, jsou nejvýznamnější sbírky St. K. Neumannaa Jaros|avaKolmana Cassia. V souboru básníST. K. NEUMANN A Bezetln,3rok (1938) se národní mravtragédiedotýká zejménadruhý oddíl, soustřeďujícílyriku' která je zaci|enak lapidárnímu,naléhavému (Nearazuj, příkazu pdteř Karpatské melodie, nímu Jen měj rovnou aÍp.).Prvý oddíl Bezedného roku, nazvaný je věnován ,,milovanékrajině..,v jejÍchžpřírodníchi sociálníchskutečnostech Neumann nalézalpodněty pro postoj. lidskou mezi mýtem a realitou,mezi snem svůjtypický dualistní oscilujícímezi krásou krajiny a bídou, a revoltou. JARosLAv KOLMAN CASS|US reagoval bezprostředněna národníkatastrotuve dvou sbírkách- Žedomova dětstvíje nynívystřídána lezruikošile(1938) a Hromnice hoří (1939).Dřívějšínostalgieze zničeného vzdorem a protestemproti Zradě cizí i domácí.osobní drama. zobrazenév předmětnýchsceneriíchvenkova, je prolnutodo dramat nadosobních,zobrazovanýchčastov rovině reflexe,jež směřuje ke gnómické'apelativní zkratce (,,A všechno železo, které ie v zemi - al' zabíii,,).
