Tímto prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Design univerzálního nábytkového dílu – police vypracoval sám, pouze s využitím pramenů v práci uvedených.
Martin Šupálek
Tato univerzální police umožňuje složení dvou základních.variant. Je složena ze čtyř základních segmentů. Segmenty jsou plastové. Na dvou z nich jsou uchyceny nohy,na kterých polička stojí. Manipulace a skládání police nám umožňují výřezy, které jsou vyrobeny na každém segmentu. Jedná se o jednoduché spojování výřezu výřezem. Obě základní varianty jsou odlišné. U první se jedná čistě o spojení jen ze základních segmentů. Spojené segmenty pak vytvoří odkládací prostor. Druhá varianta je navíc doplněna o spojovací poličky. Poličky zajistí spojení čtyř segmentů a zároveň jsou určeny k odkládání předmětů.
Nábytek, univerzální police, skládací police, police
This general purpose shelf makes it possible to compose two basic variants. It is constructed from four basic segments. Segments are plastic. On two of them are legs, whereupon the lid stands. Cutouts, that are on every segment, make it possible to manipulate and assembler shelf. Acts as simple combining cut to cut. Both basic variants are different. First acts as clean combination only from basic segments. Connected segments then create storage space. Alternative variant is in addition replenished with connecting lids. Lids will ensure conection of four segments and at same time are intended to hold off items.
Forniture, universal shelf, folding shelf, shelf
ŠUPÁLEK, M. Design univerzálního nábytkového dílu – police . Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2006. XY s. Vedoucí bakalářské práce akad. soch. Josef Sládek.
Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce akad. Soch. Josefu Sládkovi za cenné rady a připomínky. Také děkuji všem pedagogům, kteří mě v průběhu studia vedli. Děkuji.
1. ÚVOD 2. HISTORICKÁ ANALÝZA 2.1 STAROVĚK 2.2 STŘEDOVĚK 2.3 NOVOVĚK 2.4 20.STOLETÍ 3. TECHNICKÁ ANALÝZA 3.1 VSTUPNÍ PROSTORY 3.2 KOMUNIKAČNÍ PROSTORY 3.3 OBÝVACÍ POKOJ 3.4 LOŽNICE 3.5 DOMÁCÍ PRACOVNA 3.6 KUCHYNĚ 3.7 JÍDELNA 3.8 KOUPELNY 4. DESIGNÉRSKÁ ANALÝZA 4.1 DESIGN NÁBYTKU 4.2 ČESKÝ DESIGN 4.3 ODBYT A DISTRIBUCE NÁBYTKU
Za téma bakalářské práce jsem si zvolil Design univerzálního nábytkového dílu – police. Jedná se o nábytkový díl používaný pro odkládání předmětů denní potřeby nebo i předměty nečasto používané. Protože nábytek do tváří interiér, je pro nás velmi důležitý. Neboť v interiéru stráví člověk převážnou část svého života. Nábytek v něm umístěný by měl být plně funkční a k uživateli co nejvíc přístupný. Tato police má přívlastek univerzální. Už to napovídá, že se jedná o polici s širší možností použití a přestavení. Tady je univerzálností míněna jako možnost přeskupení a tím vytvořena police jiného tvaru. Z vlastní zkušenosti vím, že je někdy na škodu jednotný tvar nábytku. Proto jsem chtěl vytvořit nábytkovou sestavu, která by umožňovala změnu. Například v případě přestavby interiéru nebo při přěstěhování.
2.1 STAROVĚK Základní mírou byl vždy člověk, jeho potřeby a fyziologické funkce právě tak jako rozměry lidského těla. Od dávných časů, od uspokojení prvotních potřeb, začíná člověk vytvářet svoje vlastní životní prostředí a s počátkem jeho vytváření jsou nepochybně spojeny počátky nábytkářské tvorby. O velmi dlouhém vývoji svědčí několik zachovaných kusů nábytku egyptské provincie před 4. 000 let. Již v této době byla známa technika dýhování, používání překližky a pevné čalounění. Podobný typologický repertoár se nachází i ve starém Řecku mezi 6. až 1. stoletím před Kristem. Řecký nábytek známe spíše prostřednictvím malířských a sochařských děl, ale i tak si dokážeme udělat představu o jeho vyspělé technologii. Právě v Řecku se zrodil dekorativní prvek inspirovaný akantovým listem, který se stal ozdobným motivem nábytkářské tvorby, a ne jen jí, od renesance do konce 18. století po celé Evropě. Návaznost na řeckou kulturu a přímé spojení s ní vykazuje nábytkářská tvorba v období Římské říše. Ti vytvářeli přepychové, luxusní kusy nábytku spolu s používáním méně obvyklých, honosných materiálů. Vedle tradičního dřeva používali také bronz na odlévání židlí. Také velmi oblíbený byl mramor. Typický je honosný mramorový stůl. Vysokou úroveň v římském nábytkářství dosáhlo díky rozvinuté výrobě textilií čalounictví – používaly se převážně těžké plyšové purpurové barvy. 2.2 STŘEDOVĚK Období zániku Římské říše, které můžeme označit jako jakýsi nábytkářský středověk, vytvořilo poměrně široký repertoár nábytkářských archetypů, ke kterým se následující slohová období s oblibou vracela. Zánik vyspělé římské kultury vyvolal několik staletí trvající úpadek nábytkářské tvorby. Období raného křesťanství a románské období nepřinášejí v tomto odvětví nic nového a navíc odmítají i využití tradice. Zatímco v 15. století téměř v celé Evropě stále vládne gotický sloh, v Itálii již nastává rozvoj zcela nového slohu – renesance. Italská renesance, podobně jako v ostatních odvětvích umění se stává v nábytkářství vůdčím proudem určujícím charakter nábytkové tvorby v Evropě na sever od Alp. Patrně nejvýrazněji se to projevilo v anglickém nábytkářství, kde renesanční principy přetrvávají asi o století déle. Využívá se nových technik výzdobných technik, zatímco tvarová stránka jednotlivých kusů stále pokračuje v intenzích pozdní gotiky. Renesanční nábytek, zvláště v Itálii, vždy plně odpovídal požadavkům a charakteru interiéru pro který byl určen. Téměř po tisíci letech dochází k neobyčejnému rozvoji zdobných technik. Například intarzie a profilování vytvářející měkkou plastičnost povrchu a výrazné členění plochy. Italská renesance vytvořila celou řad nových typů, které lépe odpovídaly nárokům životního stylu. U všech nových typů se důsledně setkáváme s dokonale vyváženou složkou užitkovosti a estetického ztvárnění.
2.3 NOVOVĚK Nový sloh, baroko, se zrodil opět v Itálii. Baroko je umění plné vzruchu, pohybu a okázalosti. Přestože vzniklo v Itálii, nedosáhla zde nábytkářská tvorba svého vrcholu. Centrem, odkud vycházely nejsilnější podněty, se stala Francie. Největší rozkvět je asi kolem let 1650 – 1730. Právě v baroku vznikají solitérní kusy nábytku, na jejichž výrobě se podílejí rovným dílem řemeslníci a umělci. V řadě případů převažuje umělecká složka nad řemeslnou, mnohdy na úkor funkce a nábytkový kus se stává spíše uměleckým dílem neobyčejné hodnoty. Vedoucí úlohu si Francie zachovává i v rokoku. Rokoko se projevuje odlehčením hmoty a celkové zjemnění dekoru. Angličtí nábytkáři vytvářeli značně odlišný nábytek. Jednoduchá linie, méně dekoru a nákladnosti. Důraz na pohodlnost jednotlivých kusů nábytku. Anglický nábytek měl nejsilnější vliv na vývoj nábytku v Severní Americe. Ve druhé polovině a zvláště v závěru 18. století je snaha o zjednodušení a lehkost nábytku. Klasicismus se vrací k dekoru antického původu. Rovné plochy a celé zjednodušení nábytkového kusu. Jednoduchost Egypta,Řecka a Říma jsou charakteristické pro období po Velké francouzské revoluci, pro období empíru. Rozvíjející se průmyslová výroba si podmiňuje nábytkářskou tvorbu 19. století. Celé toto století se dá v označit jako století reminiscencí klasických vzorů a archetypů, která se v několika vlnách opakují. Plochy nábytkových kusů se nečlení sloupy a pilastry, výrazně se redukuje množství antických prvků oblíbeným v empíru. 2.4 20. STOLETÍ Podobnou reakcí se stává na konci století secese. Jak už sám název naznačuje, šlo o sloh poznamenaný snahou vytvořit zcela novou ornamentiku, dekor, formy a odklon od všech tradic. Tyto nové formy byly ovšem často příliš násilné. Zřejmě právě pro tyto důvody se secese brzy vyčerpala a zanikla již v prvním desetiletí našeho století. Dvacáté století představuje v nábytkářské tvorbě zcela novou kapitolu. Objevují se nové materiály a techniky umožňující zcela nové formy. V porovnání s historickým nábytkem pociťujeme u současného jistou nostalgii ze ztráty bezprostředního styku s rukou řemeslníka i ztrátou jistého puncu originality. Současný nábytek má však i svoje přednosti, odpovídá životnímu stylu a současným potřebám, je neporovnatelně levnější a v mimořádné šíři výběru může uspokojit i velmi náročného zákazníka.
V této části bych chtěl uvést rozdělení nábytku podle jeji bytových prostorů a jejich příslušenství, do kterých je ve většině případů nábytek navrhován a kde má plnit svoji vyhrazenou funkci, kvůli které je pořizován.
3.1 Vstupní prostory Zprostředkovávají přechod mezi vnějším prostorem a bytem, uvnitř pak přechod mezi funkčně odlišnými částmi. Měly by být ideálně orientovány k severu, severovýchodu či severozápadu. Vstup by měl sestávat ze tří částí, ze závětří, zádveří a komunikační haly či chodby.
3.2 Komunikační prostory Předsíň či vnitřní chodba je komunikačním středobodem dispozice a ústí sem většina obytných pokojů. Hala může být obytná a dokonce představovat největší prostor v domě jak do plochy, tak i do výšky. Většinou bývají tyto prostory bez možnosti přímého denního osvětlení.
3.3 Obývací pokoj Hlavní obytný prostor, obvykle dnes kontinuální trojkombinace kuchyně, jídelny a vlastního obývacího pokoje. Tato místnost je určena na denní (večerní) pobyt členů domácnosti. Jedná se o jakési pomyslné centrum obydlí. V menších bytech je to samostatná místnost, která se využívá i na jiné účely jako například spaní, stolování, pracovna. Hned první kus nábytku, který sem bezpochyby patří a který nás napadne je gauč nebo pohovka. Musí poskytovat co největší komfort a pohodlí. V otevřeném obytném prostoru se můžou uspořádat různě. Měli by podpořit útulnost bytu nebo podle potřeb uživatele plnit odkládací funkci. Další nábytek vhodný do obývacího pokoje jsou knihovny, uzavřené skříňky s knihami, skříňové sestavy. V další řadě to jsou doplňky jako audio – a video techniky a příslušné nosiče. Pak to můžou být různé policové sestavy apod.
3.4 Ložnice Tato místnost by měla být oddělena od běžného provozu v domě. Nazýváme ji také místnost pokoje a soukromí. Proto by měla být situována v poklidné části bytu nebo domu a navazovat na hygienické zařízení. Může být stavěna jako jedna společná ložnice nebo jako dvě oddělené ložnice manželů. Jako nábytkové vybavení můžeme uvést například postel nebo šatník, šatníkové skříně. Vhodné řešení je tyto skříně umístit do samostatné šatny přímo navazující na ložnici.
3.5 Domácí pracovna Většinou slouží na příležitostnou administrativu, práci doma případně trvalý výkon určitého zaměstnání. Trvalé pracoviště by mělo být situované v samostatné místnosti domu nebo bytu, kvůli rušení ostatními členy rodiny. Jako součást vybavení by tu neměl chybět pracovní stůl a to kvůli práci s písemnostmi. Pak by zde měli být police na uložení dokumentů, ale může být i regál nebo skříňka, která může být k zavěšení.
3.6 Kuchyně Místnost jež byla odedávna centrum domácnosti, a je určena pro úpravu jídla. V současnosti prochází vývojem, protože dnes se v ní zpracovávají potraviny novými technologiemi, které ještě před několika desítkami let neexistovaly. Kvalitu kuchyně určuje dispoziční řešení a spotřebiče, kvalitní nábytek je už samozřejmostí. Jedním z nejdůležitějších doplňků kuchyně je dřez. Odehrává se tu nejvíc kuchyňské práce. Dnes se vyrábí z různých materiálů nejčastěji je dřez vyroben z oceli, ale v poslední době se dělají také kamenné dřezy. Do kuchyně se doporučuje mít dvojdřez. V další řadě je to lednička, která patří s pračkou mezi nenahraditelné spotřebiče. Pračka se může umístit do kuchyně nebo do pracovní místnosti. Dalším důležitým pomocníkem je odsávač. Neodmyslitelná součást kuchyně. Odsávání pachů a splodin či vodní páry je velmi důležité v uzavřené místnosti kvůli způsobování plísní až kvůli zdravotním problémům. Dále to jsou plynové a elektrické sporáky také mohou být indukční desky apod.
3.7 Jídelna Místnost určená k stolování, v menších bytech je stolování součástí kuchyně, obývacího pokoje případně haly. Ve větších bytech nebo rodinných domech je možnost vytvořit samostatnou jídelnu. Jídelna může být částečně nebo úplně oddělená. Nezbytným nábytkem, který se v jídelně nachází je stůl. Velikost jídelního stolu závisí na počtu osob, ale i na velikosti místnosti. Větší stůl není na škodu, naopak, větší plocha poskytuje větší pohodlí. Nabízí se také možnost využívání skládacích jídelních stolů. Ke stolu patří bezpochybně židle. Židlí je dnes nepřeberné množství a ve většině případů se dělají už k danému typu jídelního stolu. Židle musí splňovat základní ergonomické parametry. To znamená musí být stabilní, pohodlné, ale také atraktivní a esteticky zajímavé.
3.8 Koupelny Dnes se koupelny nevyužívají jen na hygienu (to ale především), ale často i na relaxaci. Proto by dnes v koupelně nemělo chybět osvětlení přímým světlem z okna. V koupelnách se už čím dál méně objevují pračky a sušení prádla, aspoň co se týče rodinných domů. Vracejí se pracovny, kde se tyto spotřebiče jako pračka, sušička nebo vysavače odkládají. Říká se: „Koupelna je nejnáročnější místnost v bytě“ S koupelnovým nábytkem je to podobné. Bílý nábytek, který dříve vyplňoval většinu koupelen dnes ustupuje a upřednostňují se skříňky a police v přírodním zhotovení. Místo skříněk se dnes využívají otevřené regály doplněné ručně pletenými košíky. Stále více v oblibě je také retro styl. Posledním hitem doplňků se stávají výrobky z kovů a plastů. Výběr z těchto materiálů je taktéž na velmi dobré úrovni. Kov ale vyžaduje každodenní údržbu, protože je na něm vidět každá kapka. Z hlediska uklízení jsou vhodnější závěsné skříňky, dá se pod nimi snadno vytírat (nebo skříňky s vyššíma nožičkami). Dalšími jsou stojany, držáky na tekuté mýdlo a sprchový gel. Pak to jsou umyvadla, vany, sprchové kouty apod.
4.1 DESIGN NÁBYTKU V dnešní době je na trhu nepřeberné množství druhů nábytku. Díky velkému spektru nabídky je také do značné míry cenově dostupný široké veřejnosti. Ale jako u všech výrobků, není tomu jinak u nábytku, je na trhu kvalitní i méně kvalitní nábytek. Ve většině případů je tento rozdíl patrný v ceně a estetickém zpracování. Nábytek se v dnešní době dá vytvářet z velké škály materiálů. Je to především díky rozvoji techniky, které umožňují nové vytváření forem. Nábytek je dnes nejčastěji vyráběn ze dřeva, které přetrvalo už několik tisíciletí, dále je to kov, plast, lamináty a různé kombinace materiálů. Estetika a jeho tvarové zpracování je také velice rozmanité. V převážné většině se návrháři vracejí k jednoduchým liniím a celkovému odlehčení návrhu. Také se objevují návrhy, které se vracejí k historickým námětům. Pak se také objevují velmi konzervativní návrhy a nebo naopak dost nadčasové až přehnané.
4.2 ČESKÝ DESIGN Český design nábytku se po roce 1989 rozvíjel velmi intenzivně. Například policový nábytek se navrhuje do místností, jako je sklep, garáž a podkroví či skladiště. Také třeba sestavy do spižírny, šatny i prádelny. Vzrůstá počet firem,které usilují o kvalitní výrobu a mají zájem spolupracovat s designéry. Vznikají i první galerie designu a nábytku, tak například Genia Loci – první specializovaná galerie na design v Praze. Většina tvůrců mají tvorbu založenou na geometrickém řádu, kontrastní kombinace tradičních a nových materiálů. Funkci vyjadřují minimálními, ale rafinovanými prostředky. Výsledek je vždy exkluzivní, někdy snad až neosobní design. Z českých autorů a průkopníků designu nábytku bych jmenoval například Rudolfa Netíka a Ivana Kroupu. Tito autoři reprezentují puristický a minimalistický přístup, kde je prvotní prezentace čistě formální kompozice. Jiný zcela rozdílný přístup představují Bořek Šípek, Bohuslav Horák, Vít Cimbura a další. Jejich východiska jsou citovější, více spojené s umělecko – řemeslnou povahou malosériové nebo kusové produkce. Vnitřní náboj a individuální otisk jsou pro ně důležitější než současné stylotvorné snažení.
4.3 ODBYT A DISTRIBUCE NÁBYTKU Velcí výrobci většinou přijali importovaný design a sním i distribuci výrobků prostřednictvím zahraničních obchodních značek. Dnes si však mnozí uvědomují ztrátu své firemní identity. Obrat nastává s Novými lidmi mladší generace, kteří budují svoje vlastní podniky. V Čechách převážná část výrobců zastává názor, že současný design je pro většinu kupujících příliš nesrozumitelný a odtažitý od jejich životního stylu. Firmy mají tendenci zákazníka podceňovat, předem ho zařadit do davů konzumentů a vnutit mu svoje představy, které jsou z pravidla totožné s nabízeným zbožím. Vznikají nákladné výrobky s výjimečným designem, produkované v malých sériích nebo na objednávku. Nábytek z domácí produkce určené především pro střední vrstvu obyvatelstva kvalitou a dobrým designem nevynikají. Design je tak často veřejností spojován pouze s exkluzivním zboží. V našem designu je málo civilnosti, málo obyčejnosti všedního dne. Snad až příliš velká část aktivity našich návrháři končí v úrovni autorských objektů, prototypů a limitovaných sériích. Kladem je, že jejich tvorba je publikovaná v zahraničním tisku a lze ji vidět na mezinárodních výstavách a veletrzích.
1. ÚVOD 2. TECHNICKÉ PARAMETRY 2.1 Plasty a jejich zpracovatelské vlastnosti 2.2 Materiály 2.3 Základní rozměry 3. ERGONOMICKÉ ŘEŠENÍ 3.1 Manipulace 3.2 Uchycení a bezpečnost 4. DESIGNERSKÉ ŘEŠENÍ 4.1 Alternativní řešení 4.2 Varianta 1 4.3 Varianta 2 4.4 Barevné řešení 5. ZÁVĚR 6. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 7. NÁHLEDY VÝKRESŮ
Tato universální police je druh nábytku, jenž je předurčen k odkládání a podpírání různých věcí nebo předmětů. Především však knih, tiskovin, dekorací a menších přístrojů denních potřeby. (např. rádio, budík, audiosystém) Universální police se vyznačuje variabilitou – přeměnou, to znamená, že se může přeskládat v jiný (pro uživatele vhodnější) tvar. Čili, cílem mé bakalářské práce je vytvořit design takovéto police. Proto jsem se zaměřil na tvarové sjednocení a dosažení kompaktního celku. Také zajistit určité podobnosti a návaznosti mezi jednotlivými variantami. Jak už bylo řečeno, jedná se o universální polici, což by mělo směřovat k zajištění jednoduché přestavitelnosti a manipulaci s jednotlivými segmenty. Všechny dílce musí do sebe lehce zapadat a přitom být dostatečně pevné a tím také zaručovat stabilitu sestavené police.
2.1 PLASTY A JEJICH ZPRACOVATELSKÉ VLASTNOSTI V současné době existuje na trhu několik tisíc různých druhů plastů. V technické praxi však výrazné uplatnění má jen několik desítek druhů plastů. Z celkového objemu světové produkce představuje skoro 80 % jen šest druhů plastů a 70 % výroby jen tři druhy, a to polyolefíny, styrénové hmoty a polyvinylchlorid. Sortiment termoplastů se neustále zvětšuje, a to v podstatě dvěma směry, kdy jednou cestou je výroba stále nových polymerů a druhou cestou je modifikace dosavadních polymerů. Toto zvyšování počtu materiálů má své výhody pro konstrukci a výrobu dílů z plastů, aniž by došlo k výrazné změně ceny, na druhé straně to klade zvýšené nároky na znalosti konstruktérů. Při volbě materiálu je třeba vedle vlastností a ceny hmoty vzít v úvahu i jeho zpracovatelnost, která výrazně ovlivňuje mechanické a fyzikální vlastnosti konečného výrobku, ale i technologické podmínky, konstrukční řešení nástroje a volbu stroje. Vlastnosti a odolnost polymerů jsou v podstatě dány jejich chemickou a fyzikální strukturou, ale mohou být do značné míry ovlivněny i zpracovatelským procesem. Výhody a nevýhody plastů lze shrnout do následujících bodů. Mezi výhody patří nízká měrná hmotnost, výborné zpracovatelské vlastnosti, plasty jsou elektrické izolanty, mají výbornou korozní odolnost, tlumí rázy a chvění, atd. Nevýhodou jsou nízké mechanické a časově závislé vlastnosti, kríp, ekologická zatížitelnost, apod Rozdělení technologií na zpracování plastů Ke zpracování plastů se používá řada technologií. Použitelnost způsobu zpracování plastů je závislá jednak na technologických vlastnostech zpracovávaného plastu, jednak na tvaru a funkci výrobku, kterou má během své životnosti plnit. Podle vztahu mezi plastem vstupujícím do procesu a výsledkem tohoto procesu lze technologie rozdělit do následujících skupin: tvářecí technologie – zahrnují technologie, při kterých se tvar výchozího
materiálu mění zásadním způsobem, tzn. že dochází ke značnému přemísťování částic materiálu. Tváření probíhá za působení teploty a tlaku nebo obou vlivů současně. Patří sem vstřikování, vytlačování, lisování, válcování, ale i odlévání, laminování, vypěňování, apod. Výsledkem je buď výroba konečného dílu a nebo výroba polotovaru. tvarovací technologie – zahrnují technologie, u kterých se vychází z polotovaru a hmota mění tvar bez velkého přemísťování částic. Může se uplatňovat vliv zvýšené teploty i tlaku, ale také nemusí. Patří sem tvarování desek, výroba dutých těles, ohýbání trubek, obrábění plastů, spojování a spékání plastů. doplňkové technologie – slouží k úpravě vlastností hmoty před zpracováním (míchání a hnětení, sušení, granulace, předehřev, atd.) a nebo naopak k úpravě finálních výrobků (potiskování, natírání, atd.) a také recyklace
2.2 MATERIÁLY Materiál přichází z chemických závodů již připravený pro zpracování a to buď ve formě granulí (PE, PP, PS, POM, atd.), nebo prášku (plniva, saze, PVC, pigmenty, apod.), balíků (kaučuky) nebo pasty, kapalin (změkčovadla, rozpouštědla, latexy). Do výrobních závodů se pro další zpracování plast (výchozí surovina) dodává buď v pytlích, vážících 25 nebo 30 kg, nebo ve velkých pytlích o váze až 500 kg.
2.3 ZÁKLADNÍ ROZMĚRY Složená police s poličkami : Výška Hloubka Šířka
v = 1000 mm h = 720 mm š = 130 mm
Samostatný segment :
v = 1000 mm h = 180 mm š = 130 mm
Výška Hloubka Šířka
8
61
57
7
10
3.1 MANIPULACE Při řešení této police jsem vycházel z úplné dostupnosti pro všechny lidské postavové typy. To znamená, že je navržena tak, aby každý ( dítě, žena, muž ) dosáhl na nejvyšší bod universální police a také proto, aby každý dokázal poličku složit nebo následně rozložit. Tyto dostupné rozměry jsou samozřejmě brány s pozice, kdy police stojí na zemi. Daná universální police umožňuje složení dvou různých typů sestav. Obě tyto sestavy jsou složeny ze čtyř popřípadě pěti základních segmentů, které tvoří u obou variant hlavní tělo nebo opěrnou kostru. Dalo by se říct, že základní segment se skládá ze dvou desek, které jsou na obou koncích ohnuty do půlkruhu. V rovinných deskách se po celé jejich délce nachází obdélníkové výřezy. Tyto výřezy mají jednoznačně spojovací charakter. Popis skládání první varianty. Jak už bylo uvedeno, desky ( horní i dolní ) mají v sobě vyrobeny obdélníkové výřezy, které jsou od sebe vzdáleny vždy o šířku základního segmentu. Tato vzdálenost umožňuje skládání jednotlivých segmentů do sebe. A to jednoduchým následujícím principem. Jeden nebo dva základní segmenty jsou postaveny (tak zvaně nosné segmenty) a do nich pomocí již dříve zmiňovaných výřezů můžeme zasunovat jiné segmenty, které jsou jakoby položeny (nosný segment je vůči jiným segmentům otočen o 90°). Protože je na desce těchto výřezů několik můžeme si segmenty sestavit a následně s nimi s nimi manipulovat dle našich představ. Pokud má police stát na zemi je opatřena ocelovými nohami trubkovitého průřezu. Jestliže má polička viset, je bez nohou připevněna na dané místo (více uvedeno v uchycení). Tato universální police umožňuje sestavení dvou variant. Druhá varianta vychází ze složení čtyř základních segmentů, které se postaví vedle sebe. Vždy dva segmenty jsou otočeny zleva doprava. První segment (levý) je otočen výřezy ven, druhý přesně obráceně. Takto jsou poskládány všechny čtyři segmenty. Z čehož vychází, že oba krajní segmenty (pravý i levý, první a čtvrtý) směřují otevřenou stranou výřezu ven. Kdežto dva vnitřní segmenty (druhý a třetí) směřují svými otevřenými stranami výřezu do sebe, čímž vytváří uzavřenou obdélníkovou průchozí díru. Takto vytvořené tělo ze čtyř segmentů musí být spolu nějakým způsobem sepjato, aby drželo u sebe. Spojení segmentů je provedeno pomocí poliček. Spojovací poličky pro takto vytvořené tělo jsou dvou různých typů. První typ poličky je delší a vytváří sponu. Obě poličky jsou zasunovány do vzniklých otvorů (výřezů), které jsme vytvořili pomocí složení těla ze čtyř segmentů. Tato polička spojuje první a druhý segment nebo také třetí a čtvrtý. Nikdy nemůže spojit druhý a třetí segment. Aby mohla spojit např. první a druhý segment musí mít v sobě výřez, který umožní spojení těchto částí i přes plný materiál. Tímto výřezem vzniknou na spojovací poličce dvě čtvercové zásuvné plochy, které se vejdou do výřezu v prvním a druhém segmentu. Potom se zasunou až na druhou stranu. Výřez ve spojovací poličce dosedne na plnou plochu segmentového těla a vytvoří tím zmiňovanou sponu. Na horní ploše spojovací poličky jsou vytvořeny drážky. Drážky mají dvě průchozí strany. Do těchto drážek je možné umisťovat knižní zarážky. Zarážky jsou obdélníkové, průsvitné a s kruhovými otvory. Zarážky jsou vyrobeny z průhledného plastového materiálu. Cílem průsvitnosti na takto složeném celku je odlehčit hmotu a zároveň plnit opěrnou funkci při plné viditelnosti všech předmětů v ní vložených.
3.2 UCHYCENÍ A BEZPEČNOST Uchycení varianty první vzhledem k podlaze je provedena následovně. Ve dvou základních (nosných) segmentech jsou přimontované nohy. Nohy a segment spojuje šroub. Tento šroub je umístěn v ose nosného segmentu ( ve spodní části, která je ohnuta do půlkruhu). V tomto místě je vyvrtaná díra. Díra má od sebe osazené průměry různé velikosti. První z průměrů, který je větší a delší, směřuje dovnitř segmentu. První průměr slouží k usazení hlavy šroubu, aby z větší části nepřečníval. Druhá, menší díra, slouží k vedení dříku šroubu. Menší díra má jen o málo větší průměr než průměr šroubu pro lepší držení a vedení šroubu. Šroub je na konci dříku opatřen závitem. Závit se zašroubuje do díry se závitem, která je v noze poličky. Noha má trubkovitý průřez. V její svislé ose je vyvrtána již zmíněná díra se závitem. Obě nohy jsou na konci ohnutí opatřeny patkami. Samotná patka má tvar nízkého válce, který má větší průměr než je vnější průměr trubky. Patky slouží k lepšímu dosednutí police na podlahu. Jedna z patek je výškově nastavitelná, pomocí závitu. Jedná se o zajištění stability i při různých nerovnostech. Police se také může pověsit na zeď. Zachycení ke zdi se provede bez nohou. Jednotlivé díly (segmenty) se dají usadit v mnoha variantách. Můžeme např. vytvořit podobnou sestavu jako na nohách. Nejdříve do zdi musíme připevnit konzolu. Na ni pak zavěsíme nosný segment. Segment je na skobu pověšený přes horní půlkruh. Na nosný segment pak pomocí výřezů nasouváme a skládáme jiné další segmenty. Takovýmto způsobem můžeme ke zdi přichytit všechny segmenty aniž by spolu tvořili složenou sestavu. Každý segment jako samostatná police. Varianta druhá (sestava se spojovacími poličkami) je na tom s uchycením k podlaze obdobně. Rozdíl je jen v použití ještě jednoho druhu nohou a to kratších nesymetrických. Jestliže chceme, aby naše police stála někde v prostoru, ne u zdi, je police uchycena na symetrických nohou tak jako v případě varianty první. Symetrické nohy mají z obou konců stejnou délku. Jejich jedna půlka sahá do stejné vzdálenosti jako spojovací polička. To je do vzdálenosti vystupující spojovací poličky. Pokud chceme, aby police stála u zdi použijeme kratší nesymetrické nohy. Ze strany, která má stát u zdi, je noha krátší jen málo přečnívající vůči zadní stěně segmentového těla. Naopak z druhé strany noha sahá do stejné vzdálenosti jako vystupující spojovací poličky. I u těchto nohou je zde možná nastavitelnost vůči nerovné podlaze. Jako u první varianty se i tato složená police dá pověsit na zeď. Polici je možné upevnit na zeď, ale jen v případě, že spojovací poličky jsou uchyceny jen z jedné strany. Druhá strana musí být bez výčnělků, aby dobře dosedla na zeď. Princip je stejný jako u první varianty. Polici ke zdi připevníme pomocí konzoly. Na konzoly se pak pověsí police. Zadní výřezy na segmentovém těle nám slouží jako otvory pro zavěšení na konzoly.
4.1 ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ Jedná se o návrhy, které vedli ke konečnému řešení. První alternativní řešení vychází z principu skládání jednotlivých elementů do sebe. Základní elementem je deska obdélníkového tvaru. Má tenkou tloušťku a na každé straně je vytvořen výřez. Výřezy slouží k vzájemnému spojování. Jednalo by se o sestavu, kde by bylo několik stejných elementů, které by nabízeli několik možných uspořádání. Mohlo by se jednat buď o velké nebo malé balení. Záleželo by jak velké uspořádání uživatel chtěl. Z této alternativy zůstalo v konečném řešení uchopování do výřezů v elementu.
4.2 SESTAVENÍ VARIANTY PRVNÍ Sestava je variabilní. Umožňuje vytvořit dvě různé varianty. Jedná se o modulový, stavebnicový systém. Sestava je tvarově jednoduchá až strohá. Za to je lehce přestavitelná a plně funkční. Varianta první vychází ze sestavení čtyř základních segmentů. Základní segment má tvar dutého průchozího kvádru. Horní a dolní strana je rovinná. Boční strany segmentu jsou ohnuty do půlkruhu. Přední a zadní stranu nemá, proto je průchozí a dutý. V každém segmentu je vytvořeno sedm výřezů, které jsou vytvořeny na rovinných plochách, jak na horní tak i na dolní. Délka výřezu je 135 mm a šířka je 15 mm. Výřezy v segmentu slouží k vzájemnému spojování mezi segmenty a tím se vytvoří požadovaná sestava polic. Podle zadání, design universální police, jsem se snažil vytvořit polici, která by umožňovala nějaké přestavení a variabilitu. Tento záměr jsem do cílil tak, že jsem navrhl základní segment, kterým je možné vytvořit dvě základní sestavení. Varianta první nám navíc nabízí určité varianty sestavení mezi segmenty, které nám umožní výřezy vyrobené v základním segmentu. Varianta první je sestavena následovně. Dva segmenty jsou postaveny na délku. Tyto dva segmenty vytvoří jakoby nosné sloupy. Mají v sobě uchyceny nohy na kterých celá sestava stojí. Do těchto dvou nosných sloupů jsou umístěny další segmenty. Další segmenty jsou vůči nosným sloupům otočeny o 90°. To znamená, že jsou postaveny na výšku. Tím to složením nám vznikne daná sestava. Segmenty, které jsou vkládány do nosných sloupů vytvoří nejen odkládací prostor, ale zároveň jejich spojení s nosnými sloupy, vytvoří a upevní stabilitu police. Takto vzniklá policová sestava může už sloužit k různým účelům a záleží jen na uživateli kam polici umístí. Police je vhodná díky svým rozměrů, k umístění například na stůl. Pak je police vhodná k přiložení a opření o zeď (typické umístění všech polic). Další funkcí police může být noční stolek. Protože police se dá poskládat tak , aby měla co nejmenší rozměry, je možné ji přiložit k posteli a využít ji jako už zmiňovaný noční stolek. Takže závěrem můžeme říct, že police je určena k odkládání spíše menších předmětů. Příkladem může být budík nebo stereo. Polička je především navrhovaná pro odkládání knih, sešitů a tiskovin.
4.3 SESTAVENÍ VARIANTY DRUHÉ Varianta druhá vychází z varianty první. Segmenty z nichž je první varianta poskládaná, přestavíme a vytvoříme tím novou sestavu. Nová sestava vznikne tak, že všechny čtyři základní segmenty poskládáme vedle sebe. Tím vznikne segmentové tělo druhé varianty. Toto tělo má výšku 1000 mm, délku 720 mm a šířka je 130 mm. Segmenty s nohama(u první varianty byly nazvané nosné sloupy) budou na krajích segmentového těla. Výřezy na každém z nich směřují ven z tělesa. Vnitřní základní segmenty směřují výřezy do sebe. Aby takto vzniklé uspořádání drželo při sobě, musí být nějakým způsobem spojeny. Toto spojení vznikne pomocí přídavných poliček. Poličky slouží jako odkládací prostor a také umožní spojení základních segmentů. Ve zkratce se dá říct, že druhou variantu tvoří základní segmenty, které jsou spojeny pomocí přídavných poliček. Poličky se umisťují do výřezů, které v sobě mají základní segmenty. Poličky se mohou umisťovat z obou stran. Spojovací poličky jsou dvojího typu. To kvůli rozdílným odstupům výřezů, které vzniknou poskládáním základním segmentů. První spojovací polička spojuje první a druhý nebo třetí a čtvrtý segment. Deska má obdélníkový tvar. Tloušťka desky je 15 mm. Odkládací plocha, která směřuje z těla do prostoru, má 180 mm na šířku a 360 mm na délku. Její zasunovací a spojovací články mají čtvercový tvar. Jejich tloušťka je také 15 mm. Rozměr čtverce je 135 mm. V poličkách jsou také vytvořeny drážky, které slouží k zasunování zarážek. Zarážky se využívají pro zapření například knih nebo papírů. Mají zamezit jejich případnému spadnutí s poliček. Druhý typ poliček spojuje druhý a třetí segment. Jako u předchozí spojovací poličky, mají deskovitý tvar s tloušťkou stěny 15 mm. Šířka strany měří 310 mm a délka 270 mm. Jako u předchozí varianty první je police určena ke stejným účelům. Především je však spíše navrhována jako odkládací prostor ke stolu.
4.4 BAREVNÉ ŘEŠENÍ Barevné řešení je nedílnou součástí návrhu designu. Každý z nás vnímá barvy a je jimi ovlivňován. Volil jsem barvy tak, aby vytvořili jasný obraz materiálu z kterého je daná součást vyrobena. Hlavní segmenty, které jsou z plastu mají proto lesklou a výraznou barvu světle zelené. Tato barva nejenže je v souladu s materiálem, ale vytváří z hlavního segmentu jasnou dominantu této sestavy. Proto se polička nestane všedním doplňkem interiéru, ale vždy bude poutat pozornost. Další barevné varianty hlavního segmentu jsou barvy světlé a výrazné. Červená, modrá, žlutá a nebo čistá a neutrální bílá. Spojovací poličky jsou také z plastu. Aby vznikl kontrast mezi hlavními segmenty a spojovacími poličky, jsou tyto poličky matné a tmavě šedé. Zarážky jsou průsvitné lehce zbarveny do modra. Ocelové nohy jsou leštěné takže náležitě doplňuje plastové základní segmenty.
V závěru bych chtěl zhodnotit zdařilost projektu. Cílem bylo vytvořit polici, která by umožňovala variabilitu segmentů, ze kterých je složena. Zároveň však vytvořit vyváženost mezi tvarovým a stavebnicovým systémem. Snažil jsem se navrhnout polici, která by tyto požadavky splňovala. Polici jsem navrhoval tak, aby vycházela z tvarů nástěných polic. Nejen podobností, ale také kvůli univerzálnosti segmentu. Aby samotný segment byl jednoduchá polička. Tento tvar jsem se pak snažil zapojit do sestavy. Sestava měla nabízet variabilitu a také dostatečný odkládací prostor. Z těchto úvah a návrhů jsem vycházel a vytvořil polici, která má dostatečnou variabilitu a také jednoduché sestavení. Její tvar je proto jednoduchý a také zajímaví.
[1] RUBÍNOVÁ, D. Ergonomie. 1. vydání. Vysoké učení technické v Brně, prosinec 2006. 62 s. ISBN 80-214-3313-2. [2] DVOŘÁK, M. a kol. Technologie 2. 1. vydání. Vysoké učení technické v Brně, prosinec 2001. 238 s. ISBN 80-214-2032-4 Seznam použitých internetových adres: www.archiweb.cz www.ustavnabytku.cz www.cultdesign.cz www.interiernamiru.cz www.alax.cz www.nabytek-forliving.cz www.woodface.cz
