PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VI. volební období
618/0 Návrh poslanců Jana Chvojky, Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotky, Cyrila Zapletala a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Zástupce předkladatele: Chvojka J. a další Doručeno poslancům: 29. února 2012 v 13:46
ZÁKON ze dne ……………………. 2012, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I V zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 294/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., zákona č. 185/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., se za § 3 vkládá § 3a, který zní: „§ 3a (1) Spory z pracovněprávních vztahů projednávají a rozhodují soudy. Od ustanovení tohoto odstavce není možné se odchýlit. (2) Pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, které obsahují rozhodčí doložku, jsou v této části neplatné.“.
Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA I.
Obecná část
Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhovaného zákona Pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je upraven v zákoníku práce, který se po souhrnné novele účinné od 1. 1. 2012 stal až na výjimky zákoníkem soukromého práva s dispozitivními normami, které dovolují stranám ujednání vlastních podmínek. Na rozdíl od občanského zákoníku nebo obchodního zákoníku nejsou strany pracovněprávního vztahu v rovnocenném postavení. Jde o vztah podřízenosti zaměstnance a nadřízenosti zaměstnavatele, jde o výkon závislé práce. Zákoník práce by měl chránit především slabší stranu vztahu – zaměstnance. To také činí například ustanoveními o výpovědi, kdy je zaměstnavateli dáno právo dát výpověď zaměstnanci pouze v taxativně stanovených případech. Spory z pracovněprávních vztahů však mohou rozhodovat i rozhodci, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou v pracovní smlouvě či dohodě. Hlavním principem navrhované úpravy je zamezení smluvního ujednání rozhodčí doložky mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Takové ujednání je mnohdy sjednáváno pod nátlakem zaměstnavatele a často je už součástí pracovní smlouvy. Zaměstnanec, který se o zaměstnání uchází, není zpravidla v takovém postavení, aby mohl o obsahu smlouvy jednat. Přitom se zaměstnanec uzavřením takové rozhodčí doložky může zbavit veškeré ochrany, kterou mu poskytuje jak zákoník práce, tak i procesní normy, kterými se řídí soud. Zaměstnavatel na základě rozhodčí doložky může vymáhat i vykonstruovaný nárok. Naopak zaměstnanec nemusí uspět se svým oprávněným nárokem dle zákoníku práce. Rozhodčí doložka může stanovit, že rozhodci ad hoc postupují podle svých pravidel či podle zásad spravedlnosti (ekvity), nikoli podle občanského soudního řádu, a pokud tak rozhodčí doložka stanoví, nemusí být rozhodčí nález odůvodněn. Rozhodce tak např. nemusí vzít v úvahu při rozhodování o povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli způsobenou škodu zákonný limit pro náhradu škody způsobenou nedbalostí. Rozhodce může dokonce ve svém nálezu vyřknout, že zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, a tím zaměstnanci uložit povinnost nahradit škodu v plné výši. Obdobně může rozhodce rozhodovat o náhradě ušlého zisku bez jakéhokoli omezení. Rozhodce nemusí respektovat zákonné normy o odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání. Dokazování – výslechy svědků, znalci, atd. – tomu všemu se rozhodce ad hoc taktéž může snadno vyhnout. To vše za situace, kdy proti rozhodčímu nálezu nejsou přípustné v zásadě žádné opravné prostředky. Rozhodčí nález, na jehož základě lze vést exekuci, nelze totiž soudem (až na některé zákonem stanovené výjimky) přezkoumat. Připuštěním rozhodčího řízení do pracovněprávních vztahů tak není respektováno právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, podle níž každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.
Cílem navrhované úpravy je posílení postavení zaměstnance jako slabší strany nejen při uzavírání pracovní smlouvy. Navrhuje se, aby zákon stanovil, že spory z pracovněprávních vztahů jsou řešeny pouze soudně a aby tak nedocházelo ke zneužívání rozhodčích doložek v pracovněprávním vztahu. Rozhodčí řízení vzniklo pro potřeby obchodníků. V oblasti pracovněprávních vztahů své opodstatnění rozhodčí řízení nemá a jednoznačná legislativní úprava by pracovněprávní vztahy měla od sféry, kde se spory řeší rozhodčím řízením, oddělit. Podobná úprava byla stanovena předchozím zákonem č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v § 207, která byla účinná do konce roku 2006 a v dnešním zákoníku práce objektivně chybí. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem a s mezinárodními smlouvami Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Předložený návrh zákona v souladu s tímto ustanovením Listiny omezuje okruh stanovených případů, kdy může ve sporu o subjektivních právech rozhodovat jiný orgán než soud. Návrh zákona je v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) má každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích. Hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty Návrh zákona neznamená přímé výdaje státního rozpočtu. Návrh zákona nemá dopady na rozpočty krajů a obcí. Návrh nemá větší dopady ani na podnikatelské prostředí ČR.
II.
Zvláštní část
K čl. I K § 3a odst. 1 Navrhuje se, aby spory z pracovněprávních vztahů byly projednávány a rozhodovány pouze soudní cestou, nikoli např. před rozhodci. Cílem této úpravy je posílení postavení zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu a zvýšení jeho ochrany při výkonu závislé práce. Dále se navrhuje nemožnost odchýlit se od navrhovaného ustanovení § 3a odst. 1 z důvodu dalšího možného nátlaku zaměstnavatele na zaměstnance při pozdější dohodě o rozhodčí doložce. Půjde tedy o ustanovení kogentní ve smyslu § 4b odst. 1 zákoníku práce. K odst. 2 Navrhuje se, aby uzavřené pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se sjednanou rozhodčí doložkou zůstaly nadále platné. Pouze ta část, která obsahuje rozhodčí doložku, je neplatná. V Praze, dne 29. února 2012
Jan Chvojka v. r. Jeroným Tejc v. r. Bohuslav Sobotka v. r. Cyril Zapletal v. r. Jan Hamáček v. r. Jaroslav Krákora v. r. Václav Klučka v. r. Roman Váňa v. r. Vlasta Bohdalová v. r. Pavel Holík v. r. Richard Dolejš v. r. David Rath v. r. Václav Zemek v. r. Pavel Ploc v. r. Dana Váhalová v. r. Ladislav Velebný v. r. Adam Rykala v. r. Alfréd Michalík v. r. Pavel Antonín v. r.
Jan Babor v. r. Hana Orgoníková v. r. Jan Látka v. r. Josef Novotný v. r. Jaroslav Vandas v. r. Antonín Seďa v. r. František Novosad v. r. Václav Neubauer v. r. Jiří Krátký v. r. Roman Sklenák v. r. Jiří Petrů v. r. Jiří Koskuba v. r. Vladimíra Lesenská v. r. Miroslava Strnadlová v. r. Lubomír Zaorálek v. r. Karel Černý v. r. Stanislav Huml v. r. Břetislav Petr v. r. Michal Hašek v. r.
Platné znění zákoníku práce s vyznačením navrhovaných změn ČÁST PRVNÍ VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ HLAVA I PŘEDMĚT ÚPRAVY A VYMEZENÍ PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ §1–§3 (…) § 3a (1) Spory z pracovněprávních vztahů projednávají a rozhodují soudy. Od ustanovení tohoto odstavce není možné se odchýlit. (2) Pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, které obsahují rozhodčí doložku, jsou v této části neplatné. §4 Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. § 4a (1) Pro pracovněprávní vztahy se nepoužijí ustanovení občanského zákoníku o smlouvě ve prospěch třetí osoby, o zadržovacím právu, o vymíněném odstoupení od smlouvy, o společných závazcích a právech, o smlouvě s přesnou dobou plnění a o postoupení pohledávky. (2) Smluvní pokuta smí být dohodnuta jen, stanoví-li to tento zákon. § 4b (1) Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. (2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. (3) Odchylná úprava práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné, není-li v § 116, § 118 odst. 1 a § 122 odst. 2 stanoveno jinak.
