iqmAt herrmrmm
o ŽIVÝCH, o MRTVÝCH KMIHn DROBNÝCH VZPOíaIMEK. dIl druhý.
V^
^%y
——
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. I.
II.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky
nejstarší a drobné episody z malomstské kroniky. Vydáni tvrté. 325 stran.
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.
píbhy III.
ZE VEJVARA. (Pokraování
TCHÁN KONDELÍK A
Otce Kondelíka.) Vydání desáté. 464 stran. IV.
Z
Vydání tvrté. 224
STAÍ MLÁDENCI. vota.
ásti. alL, ást
BODÍ
XII,
K 25—,
Drobné výjevy
II.
IDYLLY. Vydání tvrté. 224 stran. ŠTSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského
Vydání
tetí. 220 stran.
ŽENITBA PÁNÉ KARAFIÁTOVA
a druhé. 272 stran.
staromládenecké. Vydání
jiné
lenky.
—
hlédnuté a
Strašidelné.
pozmnné
—
,,Amerikánské".) vydání. 344 stran.
drohé. 340
z
28-50
,,
18'
„ 21 ,,
20-—
,,
20*
Vydání tetí. 180
Knedlhansové, bývalé kvartýrské.
Vydání druhé. 294
PÍBH
28'50
,,
20-—
— Dv
„ ló*— „ 1950
A JINÉ
HIS-
(Povídky o paní Angelin Mládenci a ženichové.)
—
„ 14'-
stran.
ŽIVÝCH, O MRTVÝCH,
a hercích. 256 stran.
,,
KRATO-
stran.
TORKY KRATOCHVILNÉ.
XX O
„ 2550
ZBOŽÍ.
str.
FOXL-VQÍŠEK A JINÉ HISTORKY CHVILNÉ.
vzpomínky
Díl I. O literátech, umlcích xcela intimní. Vydáni druhé. ,,
DUŠIKOVÝ.
Rodinná historka
z let
24-—
sedm-
desátých. Vydání druhé. 224 stran.
NOTÝSKV PAVLA AMRDY, písae pi výDíl prvý. 263 stran. tvrté vydáni. Z NOTÝSKV PAVLA AMRDY. Díl druhý. 288 stran.
„ 21-50
XXn. z
pomocnézn úade. XXIII.
—
ovzduší kanceláského a kupeckého. Vydání
XVUI. BURLESKY. Vydání druhé. 228 stran. XIX. Z PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA
XXI.
,,
Tetí, pro-
KANCELÁSKÝ PRACH. — SMÍŠENÉ Drobné rty
XVn.
—
PÁTÉ
dání tvrté. 305 stran.
XVI.
30
povídky
PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. VyXV. ZTEŠTNÉ HISTORKY. (Chránnka. — Pouhé smyS-
XIV.
,,
ži-
stran.
DVÉ PRAŽSKÉ DOMÁCÍ
16'
zdí a ulic.
pražského
z
,,
ži-
stran.
Vydání druhé. 264
života.
XIII.
—
»pes-
pražského
z
a IV. Vyd. sedmé. L Postaviky z pražských
RODINY A RODINKY. vota.
ze života
stran.
III.
PRAŽANÉ.
Vydání tvrté. 300
XI.
30'
„ 15'
stran.
Humorné obrázky
U SNDENÉHO KRÁMU. Líeni
VIL— Vm.
X.
„
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázovité obrázky
poetných*. Tetí vydání. 225
IX.
40"
„
.
ze života.
VI.
„ 35
CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání páté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání páté. PAN MELICHAR. Obrázek z »tiché€ Z
pražské domácnosti. Vydání páté. 453 stran. V.
35"
spoádané pražské rodiny. Vydání trnácté
ze života
424 stran.
1927,
K
Drobné
tvrté vydání.
„ 21 ,,
—
23'—
Ke66-
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen
doo
Boheemsch
het leven van een Prager familie. Naar het Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgaTc,
uit
S. J.
Amsterdam, H. J. W. Becht 1911. MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) Geautoriseerde ran Jo Arenberg. V amsterodamském denníku Het Volk padu
vertalin
y
listo-
1912.
KINDERLOOS.(Bezdtná.)HIJNHEERMELCHIOR.(Pan Melichar.) Naar het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijrer yan Vader Kondelik en bruidegom Wejwara, enz.) doo S. J. Barenti-Schonberg. Geautoriseerde uitgave. 185 stran. Amsterdam. J. W. Becht, v listopadu 1914.
H
DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V Amsterodam
denníku
He Vo t
1
k.
1923.
Do
slovinštiny:
OE KONDELIK IN ŽENIN VEJVARA. Z aytorjeyim dovoljenjem Stanko iNarodni Dnevnikc posloyenil
Svetina.
v Celju (Štýrsko), 1910. (Tchán Kondelík a le Vej>Narodni dnevnikc v Celju (Štýr-
TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. vara.) Poslovepil Stanko Syetina. sko), v podzima 1910.
IVANKOV STIC dr.
SVETI
VEER IN NKOLIKO
O ŽIVALCAH.
(Tobiáškv štdrý den
VESELIH PO atd.)
Pevel
iz
V-
eSine
Fran Bradá. Lublafi 1923.
KAKO SE
JE KULICHOVA NANINKA MOŽILA IN KAJ SE JE OKOL! NJE SPLETLO. (Vdavky Nanynky Kulichoyy.) Po-
sloyenil Dr.
Bradá. Ig.Kleinmayr& Fed. Bamberg v Lublani. (V tisku.)
Do
franštiny:
MONSIEUR KONDELIK ET SON FUTUR GENDRE. delík a ženich Vejvara.) Peložil
Do
J.
(Otec KonL. Chollet. >Gazette de Prague« 1923.
anglitiny:
CHILDLESS.
(Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected Czech Oxford university press). Peložila Marie Buschova, 1925.
tales,
HERR MELCHIOR.
Do nminy: DER FRATER AUS POD-
(Pan Melichar.)
(Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda odDeutsch von Johann Michael. »Prager Zeitung« 1896 7.
SKAL. vádí.)
—
VATER KONDELIK UND BRAUTIGAM WEJWARA.
Kleine Episoden aus dem geordoeten Haushalte einer Prager Burgeriamilie. Autorisierte Úbersetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berl in, Dr, Franz Ledermann, 1907. Dva svazky.
SCHWIEGERVATER KONQELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Úbersetzung aus dem Bohmischen von Luise
Tluho. Berlin. A. W. Hayn's
AUSGEWÁHLTE GESCHICHTEN
Erben, 1911.
von Ignát Herrmann. Autori-
Úbersetzung aus dem Bohmischen von Annie Auedniek. (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. ZWEI IDYLLEN. (Dv pražské idyUy.) Peložila Klára HQbschová. >Union< v Praze, únor-kvten 1910. sierte
PRAGER
HÁUSLICHES GLCK. (Domácí Štstí.) Autorisovaný peklad Em. Schicka. >Union< v Praze, 1911.
FOXL-SPITZ
und andere
Autorisovaný peklad 1913
—
bezen
1914.
Též samostatn nákladem Ed. Beauforta.
kurzweilige Geschichten. (Foxl-VoíSek.) Viktora Nesslera. »Union€ v Praze, prosinec
SEBRANÉ SPISY
IgnátaHerrmanna DÍL XXXIII.
=~SEP 8
-o.
Živých, o
^'^ ^ .t.v\
mrtvých
5
/
PRVÉ KNIŽNÍ VYDÁNÍ
5'03i
v PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN •v
_
r
O ZIVYCH, O MRTVÝCH, itNIHA
DROBNÝCH VZPOMÍNEK.
II.
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC
o 2IVYCH, O MRTVÝCH KNIHA DROBNÝCH VZPOMÍNEK
11.
o ZlVYCH, O MRTVÝCH KNIHA DROBNÝCH VZPOMÍNEK
II.
POZDRAVME
EKNME Onad
se
jako
mnohému
nejednomu
z
SE,
SLVKO...
SI
vás
tená
dje podobn
kterým již nadešel podSpcháte za povoláním rušnými uli-
zim života.
z nás,
cemi, míjíte tisíce
lidí
lhostejných, naprosto
vám
neznámých. Mezi nimi je teba na sta postav, které potkáváte léta, denn na témž míst, na
tch nikoho neznáte. vám kmitne tvá, která vás tém sob pitahuje. Tak je vám povdomá. Ne vždy,
téže kižovatce; ale ani z
asem k
však
jenom
nkdy
setkali. Ale let,
a
se
teba
to byla
se rozpomenete, kde jste se s ní nespoítáte a neuhodnete, kolik je tomu
kolik desítek
stava plná života.
tyicet
Nkdy
let.
dávno. Tehda
tvá ješt mladá nebo mužn let.
Potom
jste
zralá, po-
ho nevidli ticet,
Ubhl bezmála
potuchy, jak tento váš
lidský vk. Nemáte známý neznámý trávil
em
jakými cestami jej osud vláel, v ubil všechnu životní sílu, co vše z nho vystebalo tlesné šávy. Pojednou se vám vynoí na kterési kižoživot,
vatce.
Tvá
zpopelavla,
vlasy
zblely,
zraky 1*
12
pozbyly lesku, hlava
se nachýlila.
Bezdky vám
„Taky již roste do zem!" Váš neznámý známý posmekne, usmje se
pipadne
lidové rení:
mdle, a zdá se vám, že by se rád na Spcháte však nkam. Nebo aspo
slovo zastavil. myslíte, že
by
zboil svt, kdybyste pišli o pt minut pozdji. Anebo nemyslíte na nic takového, a to snad nejastji. Optujete pozdrav, kvapíte dále a již vám
se
—
chodc. Snad ješt tušíte, jako by vás pece chtl zastaviti.
staroch zmizel v tlumu že se poohlédl,
Dav
Za chvíli vzdálili jste se by mezi vás položil oceán. Po ase nevzpomenete, že jste ho od onoho dne již lidí
pohltí vás.
starocha, jako ani
A
nepotkali, nespatili.
již
nikdy ho nepotkáte.
Tehda jste jej vidli naposled. Tak asi dlo se mi se starým, sivým pánem, jehož zjev náležel jinému, minulému vku. Uplynul vždy rok a teba let nkolik, než jsem jej zas potkal.
Jiné byly hodiny jeho
hou, jiné moje.
ném
Krom
procházek Pra-
konci Prahy, kdesi na vzdáleném
Neznal jsem ho, pece jako bych
a
cosi, co o
mne
i
lépe
jej
opapedmstí.
toho snad bydlil na
ml
nepoznával znáti.
jsem ho, Bylo v jeho tvái
zavadilo jistou povdomostí, z jeho
pohledu vyzaovala
jistá
dvrnost. Nepozdravil,
výmluvnjší byly jeho utkvly jak otázkou. A tušil jsem, ba vdl jsem urit, že pokaždé, když jsem ho rychlým pochodem minul, starý pán se zaslova nepronesl, ale tím
mn
zraky.
Vždy na
stavil,
otoil a díval se za mnou.
"
13
Sbíral jsem všechnu svou
snad
— odkud —
ale bylo
Nevzpomnl jsem
v
pece
zdali
jak po vyhoení.
a neuhodl.
Až pak jednoho
dne, a tu jsem opravdu
jen procházkou, bez uritého
opt
pam, ní
na obzoru. Zoil
m,
a
cíle,
již
vynoil
m
se
šel
mi
podržel na
m
mušce. Nebylo to nepíjemné, ale uvádlo
to
v rozpaky. Starý pán snad se mýlí. Došel mne, zastavil
se,
posmekl a vlídn pro-
nesl: ,,
Pece
A
jen se nemýlím.
jste
—
mne jménem.
oslovil
Promite vzpomínám si.
pane,"
mi, ."
,,
omlouvám
se,
„ne-
.
,,Arci, arci," usmíval
náramn
Vy
dávno.
A
„Vždy
se.
je
tomu
tehdáž jste byl malý chlapec.
Vlastn jsme tak trochu krajany. Adjunktoval jsem ve vašem domov, potom jsem se tam vrátil jako soudní rada. jsem. vrchním radou na pensi, dávno již. Ale bylo lépe, dokud jsem byl
Te
adjunktem. Byli jsme mladí." Usmál se, ale pod tím úsmvem peletl stín smutku, stesk skoneného života a životního poslání, stesk
lovka,
který
si
je
vdom,
že do-
žívá a dohoívá.
,,Na jméno Koral se nepamatujete?" pokraoval starý pán. ,,Ale kde byste se pamatoval.
Vždy
kolik je
Poítám,
že
tomu
nco
let,
co jste z
domova
ke tyiceti."
,,Ba více, pane vrchní rado."
odešel?
14
„Tak
vidíte! Utíká to nesmírn. Chodíval otcem vaším na ryby, lépe kouc pihlížel jsem s jsem, jak je chytával. Byl jsem proti nmu náramný mladík. Tam za Moravskou branou, v pevnostních hradbách, daleko za plovárnou. Vzpomínáte pece a pana komina pana Rodla, na editele Ulricha sae Dušánka jsem znal, pro pánaboha, vašeho strýka. Mohl bych vám jich vyjmenovati..." Byl mi sice starý pán neznám, aspo zapomenut, jestli jsem jej nkdy vidl. Ale stailo nkolik jeho slov a nkolik jmen, a tu se mi zdálo, že ho znám dávno, dávno, jako bychom se teprv ped nkolika dny byli rozešli. Hle, jaké to stopy zstanou v pamti lidské! Odešel jsem z domova, dovršiv nedávno pedtím trnáctý rok, a jestli jsem jej tehda nkdy vidl, sotva se mladý muž dával se mnou chlapcem do ei. A pes to, když jsem jej po dlouhých desítiletích potkával v Praze hovoila, že bych neznámého, tvá jeho ke jej ml znáti. Pro jisté zjevy, pro jisté události lidská utkána jak z houžví, a jindy jest zas jen jako z vláken pavuích. Strhá se ta pavuina, a pece, pece aspo jediné vlákno v mozku uvázne. Podržel jsem takové vlákno, v tu chvíli
—
mn
pam
jsem
si
A
to
uvdomil.
starý pán hovoil dál a dále a
vypádal
ze
pamti pásmo nekonených vzpomínek. Znal dda, všechny strýce, znal staré, otce mého
své
i
dávno zapadlé postavy, z nichž ani hroby již nechovají zbytku popela. A každé další jméno,
15
každá vzpomínka jeho z mládí, z
byla
mi jako pozdrav
dtství, ze starého, milého a tehda ma-
hradbami seveného Hradce. A tu jsem litoval, že jsem dávno již neodpovdl na zkoumavé, tázavé pohledy starochovy stejn, hned napoprvé; že jsem tolik setkání s ním promeškal. „Vidíte, píteli nebo my jsme skoro krajané a tedy pátelé " pokraoval pan Koral, „kdykoli vás potkám, a je to zídka kdy, vždy si myslím, že vás popadnu, zastavím, pohovoím
lého,
— —
vám chci íci: staí známí, a teba nemli co povdti, vždy se mají zastaviti. Nebo možná, že je to naposledy. Na starém lo-
s
vámi. Nebo to
si
vku
jako by poznenáhlu vyrstal mech.
peskoil již sedmdesátku? Ba, ptasedmdesát? A lovk nikdy neví,
že jsem
ješt
nkoho
Víte-li,
že je
mi
kolikrát
potká. Všichni stárneme, jeden za
druhým odcházíme. A mohl bych vám ledacos vyprávt, co by vás asi zajímalo. Však až se setkáme budoucn..."
Pl
hodiny jsme tak prochodili, prohovoili,
a já jen jsem litoval, o kolik takových
plhodin
jsem pišel.
A
když
,,Te co? Víte,
se louil, povídá:
již se
mám
nehnváte, že jsem se pihlásil, svou zkušenost. Mnoho starých
známých jsem za
léta potkal, jen tak jsme se mivždy naspch a myslíval jsem si: No, až podruhé si s ním promluvíš. A bylo jich mnoho, kterých jsem pak už nikdy podruhé nevidl.
nuli, a já
ml
16
Odešli, jako by je vítr odvál, o mnohém jsem ani hned nezvdl, že už po svt nebhá. A tak již od let mám pravidlo, abych se zastavil. A by na i
abychom si ekli nazdar, nashledanou, s Pánembohem. Rukou si potásti, pozdraviti se. Život utíká, svt je veliký. Hledejte pak lidi." slovo jen,
Díval jsem se za starým pánem, když jsme
vzhru nkam na Královské Vinohrady, a jako by to tušil, taky on se ohlédl, postál, usmál se, kloboukem zamával. se rozešli, jak stoupal
Tšil jsem se, že jej zas brzy uvidím, pál jsem si toho, vyhlížel jsem jej v ulicích, nebo jeho postava utkvla mi te již k nezapomenutí. Ale starého pána nebylo vidti. A potom za nkolik msíc i snad jenom nedl rozložil jsem zrána noviny a tu na poslední stránce bylo v erném rámci skrovné oznámení: „Vrchní rada na odpoinku Jeroným Koral v sedmdesátém šestém roce vku svého zesnul na vky." Toliko jednou jedinkráte jsem s ním pochodií pohovoil, a pece se mi srdce teskliv sevelo. a
A te
jsem porozuml jeho odkazu: ,,Potkáme-li známého bílých vlas, s nachýlenou šíjí, rozhlížejícího se po skrovném zbytku vrstevník, nepozorovan z nichž druh za druhem, mizí ze života, zastavme se s ním. Abychom si ekli nazdar, na shledanou, s Pánembohem!" Nebo snad se tentokráte vidíme naposled. starého
tém
(V záí 1920.)
MOMENTKA ZE STARÉHO
ALBA.
(JAKUB MALÝ.)
Mám
staré album, ba mám jich nkolikero. Všechna jsou naplnna starými, více i mén památnými pro mne podobiznami. Jsou to skoro již jen hbitvky. Postavy tu zobrazené nejvtším dílem dávno již odešly ze života. Ale krom této galerie mám ,, album" ješt jiné, v nmž není obrázk hmotných, emesln urobených. Chovám je toliko v hlav a mnohé v srdci. Zjevy, jak mi za dlouhá desítiletí utkvly v pamti. Ukládal jsem je
tam
zcela
bezdn, sám
o
tom nevda,
že tak
zakládám sbírku, která mne bude po všechen život provázeti. Když jsem je poal sbírati, byla moje vnitní samodílná komora fotografická tak vnímavá, že mnohé z tch obrázk ani podnes docela nevybledly. Ba asem vystupuje mi nkterý originál na mysl plnou životností. Arci, mnohé jsou jen ,,momentkami". Samy
z jejich
originály jejich zmizely ze života píliš brzy, než
jsem
je
mohl pevnji
mlád, kdežto mnozí byli
dostoupili již
z
zachytiti.
Byl jsem píliš
originál tohoto mého alba
vku
mužného
a
pedasnou
18
smrtí byli ze života vyrváni. Tai< Vítzslav Hálek,
Gustav Pfleger Moravský, Ivan KHcpera, J. J. Stankovský. Nebo žili již vk staecký, odumírajíce poznenáhlu rušnjší dob nové, tak Jakub Malý, šlechetný knz František Doucha. A zas jiní byli ješt tak mladí, když navždy zaveli zraky: Bohdan Jelínek, Bohumil Havlasa.
Jednou
z
tch mžikových podobizniek
jest
postava Jakuba Malého. Vlastn postavika. Nebo pes obsáhlou práci literární, pvodní, pekladatel-
skou a kompilaní, kterou za život vykonal, byl mužík nepatrný. Jen hlava jeho, tehda již osivlá, byla na malý jeho zjev pomrn veliká. A v hlav té byl pracovitý mozek.
tém
to
ped
Jeho jméno bylo mi známo dávno než jsem jeho
,,
jej
spatil. Již jako školák
Djiny národu eského",
poleona
Bonaparta,
„Historii Nacísae francouzského", vy-
tištnou rázovitým švabachem jeho
tím,
peetl jsem
šestidílné
djiny
nkdy
,, Objevení
a
r.
1848,
kolonisace
Ameriky", zkompilované podle rozliných autor, a dychtiv optovn jsem ítal jeho ,, Národní báchorky", myslím, že neprávem opomíjené a zapomínané vedle výborných pohádek Boženy Nmcové. Malý psáti poutav a pro každého srozumiteln. Byl pravým spisovatelem pro lid
Uml
a vynikající jeho vlastností bylo, že dbal velice
istoty a správnosti jazykové. O jeho úastenství pi Riegrov Slovníku nauném arci malý školák
nemohl vdti, aniž zdaleka
je chápati.
19
jejž
Jakub Malý tedy snad byl první spisovatel, jsem osobn seznal, když jsem na sklonku
šedesátých pišel do Prahy. Stalo se tak v do-
let
mácnosti mého strýce, jenž nkteré jeho vci vydával a jejž Malý astji navštvoval. Schyloval se
tehda
k šedesátce
již
Byl to pro
líka,
Ale
svého.
mne den významný, kdy jsem
zblízka spatil poprvé
ped
znal jsem již
vku
eského
tak
spisovatele. Pravda,
tím Dra Frant. Cyrila Kampe-
na Kuklenách u Hradce Králové. kteréž mi
žijícího
ponvadž Kampelík vydával vci,
byly nesrozumitelné, žádné povídky, a
ponvadž
mnozí v okolí mém pohlíželi na Kampelíka jaksi útrpn, ba, s jistým tajeným a nkdy netajeným i
úsmchem, nebyl ani pro mne spisovatelem, jaký žil v mé obraznosti. Byl Kampelík trochu podivín, a pro jazykové zvláštnosti svých publikací, jež vydával vlastním nákladem a jež málokdo kupoval,
byl pokládán
i
za
lovka znan pemrštného.
Teprv mnohem pozdji jsem chápal, jaký to byl lovk ušlechtilých snah a ideál, jimž za jeho života tehdejším všedním okolím nebylo poroz-
umno. Ovšem taky Jakub Malý vypadal než jsem
si
Spisovatel v
v duchu spisovatele
mé pedstav
zcela jinak,
vbec
maloval.
byl vysoký, štíhlý
muž
dlouhými vlasy, spadajícími až na ramena a ponejvíce kadeavými, oí jiskrných, ješt spíše však zasnných, kamsi v neurito upených, ve
s
volné
amae,
jak se v letech šedesátých nosila,
20
ve
,
.slovanském" klobouku,
s
nhož vzadu
stapeky. Naetl jsem
valy dva
se
splý-
v dtství
množství romantických povídek a novel a ze si vytvoil zjev spisovatele po svém vkuse. Ostatn jsem nebyl s tímto mínním sám. všech jsem
Jakub Malý byl postavy skrovné, ponkud bichatý, a kladl špiky nohou daleko od sebe, ímž chze jeho nabývala zvláštní pružnosti, jakož vbec to byl lovk ilých pohyb. Mám jej v pamti vždy šediv obleeného, v lét v mos malým, tuhým kloboukem asto v ruce nosíval. asto kladl ruce kížem na hbet pod kabát, a pak teprv jeho ,,pída" znan vynikala. Kráel, nehled vpravo
hérové, lesklé halen,
na hlav,
jejž
ni vlevo,
nýbrž
i
pímo ped
sebe a k zemi,
—
a ml
(picházím hlavu vztyenu. Ale tato hlava jeho te k svému ,,momentnímu" snímku, jejž jsem si
navždy zachoval) — nebyla nehybná. Nejednou kráel jsem za ním, nejednou proti nmu, a hlava Malého v asových mezerách docela uritých a i
jako
pesn odmených
potrhávala sebou, svaly
v oblieji vždy prudce zaškubaly, až celá tvá zkivila, zvlášt rysy kolem
se
na mžik
úst.
Oima
pi tom pomžikával.
Nevdl
jsem tehdáž ješt docela nic o nervech, o neuralgii a jiných bolestech. Nevdl jsem nic o lícní kei, která se nazývá ,,tyk" (franc. tic), ješt jsem toho slova nikdy byl neslyšel. Proto mi byl velmi nápadný tento zjev u muže, jkterý se jinak yždy co nejvážnji tváil a na jehož
21
nikdy jsem nespatil smíchu, nanejvýš zdvoilý, odmený, jaksi shovívavý úsmv. oblieji
Zvdavost mi
nedala, otázal jsem se jednou
strýce:
pro pan Malý poškubává tak ,, Prosím vás, všemi svaly v tvái a hlavou? Co mu chybí?" Nanejvýš udiven pohlédl na mne strýc: poškubává tváí, pravíš? Nikdy jsem nic takového nezpozoroval. Nemýlíš
,,Že
na
nm
se?"
m
díve bylo pekvapilo škubání pekvapilo nyní ješt více udivení pana Malého, strýcovo, jemuž jsem tu patrn povdl nco nového. Jakže, on, jenž s ním tak asto obcoval, tolikráte hovoil, nevdl by o jeho chorob i zvyku? To mi bylo nco naprosto nepochopitelného, ale strýci musil jsem viti, nebo strýc byl vážný muž, který si v žertování a vtipkování Jestliže
m
neliboval. ,, ,,
Nikdy Pravím
jste ti,
toho
si
nevšiml,
strýku?"
že jsem to nikdy nezpozoroval."
Vždy pan Malý navštvoval strýce dost asto a mnohdy hovor jejich trval hodnou chvíli. Arci zraky strýcovy se pi tom smekaly na knihy, na rukopisy, o kterých bylo hovoeno, nehledl stále na tvá hostovu. Tak jsem si to vykládal. Pouhou náhodou objevil jsem jednoho dne, kterak se dje, že strýc o posunin (nebo jak bych to byl nazval) pana Malého neví. A zjevilo se mi Tomu
jsem nikterak nerozuml.
i
22
taky, kterak
mnohdy
vle dovede
silná
neduh nevyléitelný, aspo na
ovládati
chvíli.
Meškal jsem kdysi, nkdy na poátku let sedmdesátých, na terase strýcova domu v Jám,
když
dole v
se
Z chodby
vyšel
domovní chodb ozvaly kroky. Jakub Malý, zahnul napravo ke
schodišti a stoupal
vzhru do
patra. Bylo prázdno;
a ticho kolkolem, a já na terase byl jsem zakryt
njakými
Odtud jsem se díval na píchozího. A tu pan Malý co krok, to mocné škubnutí všemi svaly v tvái a hlavou; jeho ústa se oleandry.
kivila k levé stran. Ztichlo to na chvilku na
pavlai, když kráel kolem oken bytu strýcova,
nkým
z nichž
mohl býti
mníval.
Když pak na
vedoucích
pozorován, jak se do-
konci pavlae dostihl dveí,
bytu strýcova, nevstoupil ihned. s kloboukem ukrývaje vzadu pod volným kabátem, chopil se pravicí mosazného jablíka ke zvonku, ale ješt nezatáhl. Stanul, a te svaly v jeho tvái zmnohonásobily svou podivnou, zav mých oích tajemnou a svým rázem lekávající innost. Škubaly sebou mnohem mocnji, než jsem jindy vídal, až se hlava jako v kei do
Levici
tém
k levému rameni natáela. A teprv když se zdálo, že veškerá energie chorobných nerv a sval lícních jest vybita, že je dosti ,,na§kubáno", zazvonil host a pak vstoupil.
Snad patnáct nebo dvacet minut trvala ná-
vštva
Vidl jsem potom, jak spchá pes pavla, a sotva že
jeho u strýce.
vychází
z bytu,
zas
do-
23
stihl
schod, kde
nemohl býti vidn, zapoalo
j'iž
škubáni lícních sval a roztásání hlavy na novo, a trvalo, než sešel se z
schod
a
dlouhé chodby domovní na
patrn
i
než vyšel
ulici.
Celý ten dvojí výjev byl mi neobyejn nápadný tím neobvykle silným výbojem lícních nerv sval. Pro mne nevdomého byla to innost tajemná a tém démonická. Spchal jsem nyní sám ke strýci dovnit a otázal jsem se: ,,Ani dnes nevidl jste na panu Malém nic?" ,,Ani za mák," odpovdl strýc. ,,Pamtliv tvé zmínky bedliv jsem pana Malého pozoroval, ale nespatil jsem nic nápadného." I vyprávl jsem strýci, eho jsem byl svdkem, a velmi se tomu podivil. A za hovoru o tom vysvtlila se nám celá vc asi takto: vda pan Malý o své chorob (i zvyku?), ale chtje ji utajiti ped i
osobami, na nichž
mu
záleželo,
anebo cít, že
pozorování takové mže býti jiným nepíjemné, snad rozrušující, vybil se jaksi ,,do zásoby", abych tak ekl, než
nkam
vstoupil. Dosáhl
velkým pemáháním,
tvá
že po
pak jist jen
as návštvy
klidnou. Ale neprodlužoval
zachoval
svj pobyt nad
potebu, nebo za krátko již ml svrchovaný as k odchodu, aby zas mohl vybíti, vytásti, co v sobe po tu chvíli zadržoval. A jeho návštvy a hovory aspo u strýce skuten nikdy dlouho netrvaly.
—
—
Ješt taky vzpomínám na rukopis Jakuba Malého,
nebo
byl velmi pozoruhodný. Nkolikrát
24
mi jej ukázal nkdejší starý faktor tiskárny strýcovy a potom korektor za novélio majetníka J. Otty, bodrý a poctivý Bartolomj Nocar, muž vážený všemi literáty tehdejších dob, kteí s ním initi mli. Byl asi Jakub Malý již hodn krátkozraký, nebo rukopis jeho byl nadmíru drobný, pi tom velmi pelivý Tak drobný byl, že jediná však tvrtka kanceláského papíru, Malým popsaná, vydávala až šest stránek sazby malé osmerky sazei nemohli býti s takovou ,,škartkou" za pl dne hotovi. V letech pozdjších jsem již zídka kdy spatil Jakuba Malého. Zestaral a z domu nevycházel, leda když snad bylo docela nezbytno. Závrek svého života ztrávil v mstském chorobinci na Karlov a tam taky v beznu 1885 zemel, kmet 741etý — chd, jako byl po všechen život, a bezmála zapomenut. (Zvon 1913.) i
i
—
ARNOŠT A BLINKA ILI
„TOHO NEJSEM POVDOM!"
V
na námstí Václavském, kde jest nyní universitní knihkupectví Buršíka & Kohouta, bývalo díve knihkupectví strýce mého Jaroslava ísle
Pospíšila.
24.
Pesthoval
Nových
v
je
tam
ze staré místnosti
alejích, jak se tehda nazývala tída
znaným náeený, nkdy v šedesátém
Ferdinandova, když byl zakoupil a
kladem pestavl
dm
nebo jednašedesátém roce minulého století. Tolik let je tedy jediný krám úzkého toho domu skladištm literatury, tehda na poátku a ješt dlouho
potom jen eské, nyní pak i
již
dlouhou
adu
let
sortimentu cizojazyného.
mn
byly chvíle, když jsem mohl vstoudo knihkupectví strýcova, jehož regály byly naplnny malými svazeky ,, Zábav pro mládež" a,, Divadelní bibliotéky", mocnjšími svazky dvouMilé
piti
,, Djepisu národu eského" od Jakuba jeho Malého, Erbenovými ,, Písnmi a íkadly"
dílného
i
„Kyticí",
,,
Básnmi"
Boleslava
Jablonského,
„Španlskými romancemi" v peklade ejky a Nebeského, ilustrovanými pohádkami o Paleku 1.
Herrniann, XXXIII.
O
živých, o
mrtvých.
2
26
a Bílé paní
s
odlikami francouzstcých
devoryt
—
a jinými a jinými výtvory písemnými, kteréž mi tehda znamenaly celý svt a z nichž mnohé znal jsem již ze svého dtství hradeckého. Vždy již jako kluk desítiletý jsem rozeítal doma „Historii Girondin" od Lamartina, publikaci to z let padesátých, na tehdejší dobu velikou a slin vyješt pro ni nepravenou, ale taky odvážnou
—
bylo dosti ,,
tená.
ležákem" a po ad
Stala se ve let
prodal
sklad strýcov
tém celý náklad
Girondin antikvái. Milé
mn
byly chvíle, když jsem mohl za-
padnouti do starého, tichého knihkupectví toho, ale byly to také okamžiky vzácné, nebo tehda jsem byl sám stále uvázán kdesi za pultem nebo ve skladišti, a jen jsem tak ukrádal plhodinky,
tvrthodinky svým zamstnavatelm, když jsem byl nkam poslán. Každá cesta „do msta" znamenala mi kus oddechu, vítané otavy po nepetržitém ,, otroctví", jak jsme tomu všichni íkali. Pak jsem do sebe ssál Prahu plným dechem, zraky mé lply na všech nárožích, na všech štítech, zjevy velkomsta (tehda ješt tak malomstského!) opájely mne. Z nápis nárožních uil jsem se místopisu pražskému, ze štít obchodních douoval jsem se
nmecky,
z
pouliních zjev rodily
ské figurky"
— ovšem tehda
se ve
mn
,,
praž-
ješt zcela bezdky,
neuvdomle. Neml jsem ani potuchy, kam celý mj budoucí život smuje. Z hluku a vavy pražské bylo mi
asem
až úzko.
A
Praha byla
27
tehda vlastn tak idylicky tichá. Schylovala se teprv léta šedesátá, vstupovali jsme ponenáhlu
do
sedmdesátých.
let
K
nejkrásnjším vzpomínkám z tch let posvatojanské a nejhezí z nich byl den svatým Janem, kdy se Praha plnila ruchem
ítám dny
ped
hostí z
venkova, snad ze všech konin koruny
svatováclavské. Co
janská
pou,
nám
tehdy znamenala svato-
tom dnešní pokolení nemá
o
po-
již
tuchy.
vzpomínky svádjí! Rozhovoil bych A mám na mysli vlastn se, jen droboulinký, komický výjev z knihkupectví strýcova, pouhou momentku. Hle, jak
a nebylo by konce.
Bylo
nkdy
na poátku
krásný den kvtnový,
Nepomuckým. spíšilov, do
let
sedmdesátých,
práv ped svatým Janem
Octl jsem se v knihkupectví Po-
nhož se trousili jednotliví venkované. Kuchaku" Rettigové, onen,
Ten, aby koupil
,,
aby pinesl z Prahy Peírkova ,, Domácího lékae" nebo njaké ,, Navedení k písemnostem" atd. úetní V knihkupectví panoval tehda Ry-
—
checký, starý
po dlouhá
,,
tovaryš", jak se íkalo, který
pomocníka jediného dnes tento
pamtník
un.
a
pak *
jest arci
Nemýlím-li
starých dob,
nových, vlády Bachovy
kmetem
již
strýcv závod, maje za
desítiletí ídil
i
ervánk
již asi
Skutené pan Rychecký
po-
se, žije
as
pedbez-
nové doby
—
devadesátiletým.*
vku
tak vzácného
dožil.
2*
28
Krám se na chvíli
vyprázdnil a potom vstoupil venkovan šedivé hlavy, tváe zvtralé a zryté rýhami jako skoápka oechová, ale posud starý
pímé
postavy.
i
— a co pak dobrého,
Pkn
vítáme v Praze pantáto?" otázal se Rychecký ,,
soudil, že tohoto
starce, z
ehož jsem
poutníka nevidí poprvé.
Venkovan rozvážn položil uzlík na židli, epici na uzlík, postavil do kouta hl a rozhlížeje se po krám, po regálech naplnných knihami, ek! pomalouku: ,, Njaké tení bych rád." Mýlil jsem se
— nemýlil? Zdálo se mi, jako by
na mne pan Rychecký byl mrkl, což by znamenalo, abych dával pozor. Dával jsem tedy pozor. pak, pantáto?" ,,0
em
„,,
I,
,,A
nco
za
hezkého, abychom
pak
doma potli.""
si
pantáto?"
asi,
,„,No, jak se uvidí.""
Ale ,,
pes
to
kunta", podal
pan Rychecký, znaje
mu
asi
svého
njakou knížku šestákovou, Paleek", pe(Tom Pouce), byla rovnž z frantiny pe-
patnáctikrejcarovou. Byl to snad
,,
ložený Peírkou z frantiny to
snad
,,Bílá paní",
ložená, snad
njaká
Venkovan
jiná pohádka.
nasadil okuláry,
bedliv
prohlížel
knížku a marn se snažil proniknouti v listy nerozezané. Drahnou chvíli trvalo, než knížku ,,pei
koukal", ,,
naež
ji
položil
Jinou nemají?"
na pult a otázal
se:
29
Pan Rychecký podal
jinou, snad
zeek „Zábav pro mládež". Venkovan si „opravil" brejle
nebo
za
hodnou
sva-
a podrobil další
knížku nové a zevrubné prohlídce. uspokojila,
njaký
chvíli
Patrn ho
ne-
knížku zas po-
vedle první a ekl:
ložil
,,
Mohli by
mn
okázat ešt
ákou?"
mu
—
tedy pan Rychecký jinou a jinou a zas jinou. Deset knížek již vytáhl z regálu a se všemi pantáta naložil stejn. Dkladn každou Podal
prohlédl, tu
slabikoval, díval se
i
tam njaký odstaveek šeptem pepoznovu peetl název na obálce, poi
na zad obálky,
všem ostatním na pult. kládal, pronesl
naež knížku
A
položil ke
kdykoli knížku od-
drazn:
,,Toho nejsem p
o
vd o m. ákou jinou
bych prosil."
Po každém takovém jeho proslovení mrskl po pan Rychecký malýma, pimhouenýma oima, jako by znova nabádal: Dávejte pozor!
mn
Celou hodinu trvalo toto divadlo, vybírání
A když ped ním ležel již tucet nebo mandel knížek, pelétl je staík adou, na každé se zraky pozastavuje, a te ekl zcela urit: tatíkovo.
,,Toho všeho
mn
nejsem povdom,
Arnošta a Blinku'..." Ješt než doekl, ba sotva že zapoal, sáhl
pane.
Dají
,
pan Rychecký do regálu po njaké knížce, a te podával venkovanu drobný sešitek za šesták ,, Arnošta a Blinku", starou to povídku od Magda-
—
30
leny Rettigové, která však stále se tiskla v a
novém
novém vydání.
Pantáta sáhl po knížce. Pemítal archy, poítal stránky, podíval se na cenu, vytištnou vzadu na obálce, a tvá jeho se o poznání rozjasnila. >
Jo> jo,"
povdom. A
povídal co
pak
uspokojen, stojí,
,,t
é
jsem
prosím?"
„Deset krejcar." „„Lacinjší nebude?"" ,, Nebude, pantáto. Máte to tam vytištno. To je jako houska na krám." Venkovan sáhl do šosu, rozvázal cíp strakatého šátku, vyal desetník, obrátil jej nkolikrát na dlani a konen položil na pult. Vstril knížku za adra,
složil
okuláry, nasadil epici, chopil se
když už byl na pochod pipraven, ješt k panu Rycheckému:
uzlíku, holi, a
obrátil se
nejsem povdom,
,,eho
koupím.
vdom,
Ale
,
pane, to ne-
Arnošta a Blinky' jsem pohezká knížka, tu zas budeme
to je tuze ."
íst celou zimu.
.
A vyporouel
se.
Po jeho odchodu povídá mi starý Rychecký: tu nebyl býval, nebyl bych se ,, Kdybyste s ním tak zdržoval. Ale chtl jsem jen, abyste vidl, jak se kupují knihy. Tenhle kmotr k nám chodí už deset let, pokaždé ped svatým Janem. Nikdy hned neekne, co chce, ale vybírá, vybírá, prohlíží a na konec požádá Arnošta a Blinku', po-
—
nvadž tch
,
ostatních knížek ,,není
povdom",
31
starý mezulán. a
Blinky dji,
Bh ví, kam se všichni
ti
Arnoštové
co jich tu už nakoupil. Ale
dj
se
co dj, z každé svatojanské pouti nese dom nového Arnošta a Blinku. Patrn celá ta ban-
durská vesnice nic jiného nete!" Byl to hodn starý, šedivý pantáta, a myslím, že už dávno a na vky vkoucí doetl svého ,
Arnošta
a Blinku'!
lehké odpoinutí!
Dej
mu
po
nich
Pánbh
(Máj 1913.)
o
DOKTORU ALOIS KRASOVÍ. mi
asto
cosi
pipomíná, abych nepromeškal
povdti vzpomínku na
dobrého,
ušlechtilého
muže, jenž snad byl první z významných lidí, které jsem po svém píchodu do Prahy poznal. Jest mi, jako bych mu ji byl dlužen. Ne za sebe, ale za zesnulého bratra, který
jeho pátelství, jež
mu
nejtrudnjších. Vážil
si
vdn
nosil
v
srdci
bylo prokazováno v dobách
tohoto vzácného pátelství
po všechen život, vždy ho vzpomínal, vždy se jím honosil. Pipadá mi, že jsem tu vzpomínku dlužen
obma.
Nkdy krátký tovi,
kolem roku 1869, kdy jsem byl teprve Praze, ml jsem bratru svému, juris-
as v
cosi
opatiti a donésti
mu
do kanceláe,
v níž byl tehda koncipientem. Vykonal jsem poslání, dostavil
v
jsem
ulici Jilské.
jej
se
ped polednem do kanceláe již dobe znal, ukázal mi
Dm jsem
bratr jednou za nedlní procházky odpolední.
Na kamenném opažení domovních vrat visela po tehdejším zpsobu zcela skromná tabulka s nápisem: JUDr. Alois Krása, zemský advokát.
33
Vstoupil jsem onoho pedpoledne do kanceláe a hned jsem zoil bratra, sedícího u psacího stolu pi okn. Práv u nho stál pán, asi tyicetiletý, ponkud otylý, ale úmrné postavy nadprostední, držící jakási akta v ruce. Spativ mne v šedivé kupecké záste, otázal se: ,,Co pak nám nese tento mužíek?" ,,To je mj bratík," spchal s vysvtlením bratr mj. ,,Nco mi pináší." A ke ekl: „To je náš pan doktor Krása." Pán mi vlídn podal ruku, usmál se a otázal, jak se mi líbí v Praze, a pipojil žertovn, brzo-li se již budu etablovati, naež nechtje našemu hovoru pekážeti, odešel do své pracovny. Všiml jsem si pi tom ihned, že má zvlášt lehkou, jaksi houpavou a neobyejn pružnou chzi, jakou jsem nevídal u takovýchto, po mém chlapeckém názoru
mn
již
z
starých" pán. Jméno doktora Krásy
,,
Hradce, od onoho dne, kdy
znal
nám
jsem
arci
již
bratr dopisem
radostn oznamoval,
že se stal koncipientem v jeho kancelái, což se udalo asi v r. 1867 anebo snad rok ped tím. Že se tam dostal, bylo radostným zásvitem v jeho posavadním život a mlo
veliký
význam pro bratrovu budoucnost. Jeho
studie na právnické fakult byly provázeny zá-
pasem z
živobytí, jako tak mnoha student venkova, kterých rodie nemohou na studiích o
vydržovati. odešel do
Když nkdy roku 1860 nebo
Prahy na
1861
universitu, dostal na cestu
34
zimní oblek, jejž pak nosil v chatrné peiny a
—
kondicemi,
živobytí
zim
desítku.
v lét, njaké Potom vytloukal
pekladatelstvím
povídek,
úpravou rukopis pro strýce nakladatele, korek-
Když
torstvím.
absolvoval, nebylo
práv
místa
u advokáta — panoval tehda ješt starý „numerus
clausus", omezený poet advokát. Nkdy v polovin let šedesátých poal vycházeti asopis „Národ", bratrovi se poštstilo, že se tam domohl místa korektora. Toto ,, štstí" málem by ho bylo zniilo. Za dne studoval ke zkouškám, veer
nastupoval
svj úad v
tiskárn. Ze
tená
knih
nikdo nevi, jak svízelné jest povolání korektorské,
asopis nikdo netuší, o svízelnjší noní práce pi denních novinách. K ránu
tená
ze jest
vracíval se bratr
dom,
vypiv
tolik a tolik sklenic
erné kávy, aby pemohl ospalost, a pak po nezbytném odpoinku zasedl nad knihami právnickými.
Na
,,
s
zpsob života dlouho. Národ" zanikl ješt ped vypuknutím války Prusy, 15. kvtna 1866, aniž všichni jeho spoluštstí netrval tento
pracovníci a zízenci do poslední chvíle zvdli, že
budou
zítra bez chleba.
Vyskytlo se pro bratra njaké drobné místo kdesi v advokátní kancelái, na krátko, a potom tedy se dostal k doktoru Krasoví. Tam oddechl. Doktor Krása byl advokát ze staré dobré školy, šéf
muž nenejvýš
milovaný všemi svými lidmi.
vlídný, kavalírský,
Milovaný.
Byli
35
Šéfové pesní, a
pece
odmení,
proti
nimž nebylo výtky, Byli šéfové, kteí
jich nitcdo nemiloval.
vzbuzovali respekt, ale ne láskuí Byli šéfové obávaní, byli šéfové
díi svých
doktora Krásy byli by
Byla
šli
poddaných". Lidé za svého šéfa do ohn. ,,
povaha kavalírská.
to
Studoval bratr, chystal se k rigorosu, ale ne-
mohl
se
rerum",
njak
dochystati. Arci,
chybl
peníze na píslušné taxy.
každé rigorosum
asi
padesátku,
tu ,,nervus
Stálo tehdy
ne-Ii
stovku,
již
nepamatuji.
Bylo kdysi roku 1867, doktor Krása otázal
se
bratra: ,,
Jak
jste daleko,
kolego?
Kdy
hodláte k
tomu
rigorosu?" ,,Co
nevidt už, spektisime," odpovídal bratr Ješt njaká malikost..." ,,
v rozpacích.
,,Co jste již probral?"
„Takka
"
A
jenom „Co tedy jenom?" vše.
,,Jen co seženu na taxu..."
Má-li
padesáti-
nebo
šedesátizlatový
kon-
cipient sehnati padesátku nebo stovku na taxu, je
—
to
vc
jist velmi obtížná.
,,Tedy jen o to bží?" „Jen, spektisime?" ekl
Nkdy
bratr.
nemožná.
„To jest hlavní
k zoufání pomyšleni, že snad zase za" pomenu, co jsem nadel, než se mi poštstí a je
Slova neekl doktor Krása, odešel do své pracovny. Ale pozdji, když ostatní personál se vzdálil
36 Z
kanceláe
a jen bratr
Krása, položil ,,
ped
tam
zbyl, pišel doktor
bratra na stl obálku a ekl:
Pihlaste se k rigorosu, nepromeškejte asu." obálce byl obnos potebný na zapravení
V taxy.
Bratrúžasem, radostí, rozpaky sotva mohl íci: Kdy vám to budu moci spla-
,,Pane doktore! titi?"
,,Kdy budete moci. deset
let.
A nebudete-li
Lhta neuritá. Teba za nemám od vás žádný
moci,
"
úpis
porouel se. bratr podstoupil za nkolik nedl rigorosum.
Stiskl bratrovi ruku,
A
Nevím bezpen, na kolik rigoros takto doktor Krása bratra založil, snad na všechna, a konen na promoci, ke které bratr dospl v dubnu 1869. O té noblese doktora Aloisa Krásy slýchal jsem již díve doma a vdl jsem, jak si ho má rodina váží, jak je mu vdná. Bylo tehdy málo lidi tak šlechetných. Ani z pokrevných se nikdo tak nezachoval. Bratr mj, kdykoli se o svém šéfu zmínil, inil tak s nejvtší úctou. Každé takové slovo utkvívalo mi v pamti. i
A te si
tedy jsem ho poznal osobn. Vážil jsem muž toho rázu,
toho nesmírn. Byl to první
jsem spatil. Nebylo mi páno, abych jej asto vídal, nebo žil život uzavený, skoro samotáský. Nevyhledával hostinc rušných, plných, spíše stoloval v restauracích dražších, noblejších, a tím ne tak
jejž
37
pístupných návštvníkm z ulice. Nechodil vbec asto do hostinc. Rodinný jeho život se mu njak nevydail, a pak tedy žil po staromládenecku. O njaký rok pozdji, kdy jsem se již Prahou
mnohé
trochu rozhlédl a o sluch
i
zaslechl,
poznámka njaká,
zavadila mi
týkající se minulosti
doktora Krásy, minulosti politické. Tehdáž jsem se otázal bratra:
vypravuje?"
,,Co se to
m
,,Tomu ty ješt nerozumíš," odbyl
strun. Mlel
jsem.
Rád bych
vdl,
byl
ale
bratr
nevdl
jsem, koho se zeptati. Byl jsem píliš mlád, abych
dotazoval
se byl
pamtník, samých
m
,,
starých"
snad odbyli jako bratr. pán. Ale kdysi veer v zahradní restauraci, kde Byli by
njakým svým
sedl bratr
s
rozprávka
na doktora K., a tu poznamenal onen
i
kolegou, stoila se
kolega: ,,
Nemohu
Krásovo
si
pomoci,
ale
tehdejší
jednání
Co ty o tom soudíš?" odpovdl: ,, Soudím, tehda stala kivda, kterou odnáší celým
Bratr pobledl trochu a že se
mu
životem." * * Doktor Krása dostal roku 1860 prvou koncesi na vy-
dávání politického
listu.
Byl taky poslancem do íšské rady.
obvinn tehdejšími rozhodujícími initeli politickými, se povinnostem svým zpronevil a šel s vláaou proto, aby mu dostalo advokatury, naež byl politicky zcela odstaven
Byl však že se
a
již
nikdy veejn nevystoupil.
38
To
již
nebyl bratr v kancelái Krasov, nýbrž
rovnž vzácného a nezapomenutelného všem, kdož byli kdy v jeho službách. Bylo kdysi v druhé polovin let šedesátých, když se poaly hromadn vyrábti ohnivzdorné pokladny ,,verthajmky", jaké v Karlin hotovila taky firma Topinka & Skokánek, a takovou pokladnu koupil si taky doktor Krása nejenom na peníze vlastní, ale hlavn na svená deposita a na dležité listiny. Tehda, když ji nakladai pivlékli a v pra-
u doktora Linhy, šéfa
covn šéfov
postavili,
všechen personál
se
ob-
novému kusu nábytku. Zvlášt bratr, jenž byl velmi úzkostlivý, poznamenal pi tom: ,, Je to hezká vc, taková nedobytná pokladna. divoval
lovk mže
pak bezpen spáti." Doktor Krása obrátil se k nmu: „Kolego, až nkdy otevete vlastní kancelá, dám vám takovou pokladnu prezentem," Za nkolik rok po doktoráte odešel bratr od Krásy, ježto tam práce snad ubylo, a pešel k doktoru Linhovi. Léta plynula a konen ubhla zákonná lhta sedmiletá po doktoráte, v tom povinný rok soudní praxe bezplatné, který zbyl i
bratrovi naposled. Stále stále
jej
odkládal,
bylo poteba koncipientské gáže,
ponvadž
konen
však pece hoký ten rok nadešel. Teprv nkdy v lét 187G byl s ním bratr hotov a spchal, aby otevel vlastní kancelá. ,,Numerus clausus" byl zatím zrušen.
39
Vidím 10
,,
dosud, jak v
jej
tch dnech
tedy chodil
vlastní", ješt prázdné kancelái, jak
mil,
dobe
rozestaveny stolky psací, u nichž ješt nikdo nesedl, je-li správn umístna reisou-li
gistratura,
v níž posud nebylo žádných fascikl,
jak posunoval židle, rovnal, chystal
povzdychával ale
na klienty
—
a chvílemi
Kancelá snadno lze „otevíti", není žádných vjiek. Co pinese
budoucnost?
Tu zdola schodišt se ozve jakési dusání jako nkolika pár nohou tžkých odnc, potom jakési vláení po schodech, skípání, dunní, a vše to bylo provázeno chrochtáním a klením „Co pak to tam, u všech kozl?" naslouchal bratr,
nemoha
si
hmot
vysvtliti.
již se blížil druhému potom bylo zabušeno na dvee kanceláe, otevely se a ti nakladai stojí v chodb kolem
Rachot vznášel
se výše,
patru,
—
pedmtu
njakého,
hadry obaleného,
provazy
ovázaného.
„Tak už jsme
tu, milostpane, a
už
ji
vlíknem!"
„Co vlíknete?" tázal se bratr udiven. „Tu objednanou kasu." ,,To je njaké nedorozumní," odpovídá bratr v nesnázích. si
,,
jméno nebo
nkdo dív
Neobjednal jsem pranic,
dm — a pro
jste,
spletli jste
kasu,
nepišel
do druschody nezboili!" Nosii stojí zaraženi. Tu se kolem nich prodírá tvrtý lovk, mladík njaký z pisárny, který
hého
se zeptat, než jste to vytáhli
patra?
Ješt
že
jste
40 se
opozdil,
pozdravuje,
podává bratrovi
obálku. Adresa je zcela správná:
bílou
„Panu JUDru
Emilu H..." Bratr ješté váhá,
konen
obálku roztrhne,
vyjme navštívenku, te: „Milý kolego, nezapomnl jsem na svou nkdejší
pípov, ped
lety
uinnou. Otvíráte kanMnoho zdaru vám
celá, tu jest „ohnivzdorná".
peje Váš
Dr. Alois Krása."
Léta plynula, staí klienti odumírali, nových nepibývalo, kancelá doktora Krásy posledn ve Smekách prázdnila se, doktor sám stárl a bylo již vzácno setkati se s ním. Ze všeho nkdejšího personálu zbyl jediný jen muž, starý editel kanceláe, který tam byl již za bratrových
—
—
as
v letech šedesátých a který pak byl doktoru Krásovi taky posledním pítelem. Staili spolu obsloužiti nkolik zbylých klient. Však asi doktor Krása o nové nestál, byl lovkem zámožným. V polovin bezna 1900 u vku 72 let skonal doktor Krása po krátké nemoci na úmrtním oznámení krom jediné sestry podepsán byl taky starý editel jeho kanceláe Frant. Wystuf. Pamatoval na nj doktor v poslední vli, odkázal nejstaršímu tomu a poslednímu svému spolupracovníku tyiadvacet tisíc zlatých, aby ho na zbytek života zabezpeil. Skoro o celých 10 let již
—
,
41
pozdji, v lednu 1910, rozžehnal se se
svtem
taky
starý ten editel, když dožil zbytek života jako do-
mj
bratr
s
nimi
mácí pán na Vinohradech. Oba pedešel dávno ped tím. Jsou tam všichni ti a také všichni ostatní,
kdo
se
za života
Krásy v jeho službách vystídali.
I.
Herrmann, XXXlll.
O
živých, o mrtvých. H
(N.
doktora i.
1914.)
o UŠLECHTILÉM FR.
KNZI
DOUCHOVI.
1 oznal jsem nemnoho lidi tak ušlechtilých, jemných a vzácn skromných, jako byl páter František Doucha. Ba, pehlížim-li adu osob, s kterými mi bylo dopáno seznámiti se i jenom jako mimochodem setkati v dobu, kdy jsem poznal pátera Douchu, nepipadá mi v tu chvíli nikdo, koho bych s ním mohl srovnati. A jestliže nkomu právem píslušelo pojmenování páter, otec, byl to on, František Doucha. O nm, když k nám do pisárny nakladatelského závodu pišel, neekl nikdy nikdo: ,,Byl tu Doucha." Jeho jménu vždy se pedesílalo: Pan páter Doucha. A vyslovovalo se to s píslušnou úctou. Jenom jediný ,,
štvanec nezavený" byl mezi námi, který dovedl
pezdívku pro každého, a nemyslil to vlastn nikdy zle. Jenom nemohl zamleti žádný vtip, který vynašel. Byl z lidí, kteí by se radji dali utlouci, než by potlaili šprýmovný nápad. A ten tedy si vymyslil pezdívku pro toho šlechetného muže a íkával: ,,Ptal se po vás páter Opakují výslovn: nemínil to nijak Do-ucha." vynajíti
i
—
43
A
urážliv.
jestliže se
vrn
pamatuji, vzniklo to
takto: Tiskla se u nás kdysi nebo
mla
tisknouti
„Nauka" — o em, nevzpomenu O té knize bylo
kniha, jejíž hlavni název byl
do smrti tedy jednoho dne jednáno u pítomnosti milého pátera Douchy, a náš soudruh za ei vyslovoval na to
již
stále
,,nau-ka",
totiž
dvojhlásku ,,au" jako se
vyslovuje ve slovech: August, autor, automat atd.
Vzácný páter Doucha však ml velmi jemný sluch pro takováto nedopatení a svým skromným,
tém
tichým,
úedníka
odprošujícím
zpsobem
upozornil
tiskárny:
„Rate prominouti, pane faktore, neíkáme „nau-ka", nýbrž správn máme íkati „na-uka", a vlastn bychom prvé a mli árkovati, aby to
zejm
vysvitlo, a íkati ,,ná-uka"/'
tomuto malému pouení z Douchových druh nemohl nic namítati; všichni jsme vdli, že vzácný knz je v té vci dobe Proti
úst arci náš
okován. Jenom snad
jej
zamrzelo, že se
mu
do-
jinými, což od nho bylo poNemohli jsme nikdy dost upímn dkovati za pouení každé, byli jsme v nejedné vci všichni stejn nevdomí. A potom tedy vtipká vymyslil si pro milého, dobrého starocha jméno Do-ucha, rozdluje dvojhlásku ,,ou", která se v vyskytuje. Pes to však taky on si pedobrého stastalo
pouení ped
šetilé.
nm
knze velmi vážil, jako my všichni. Choval k nám ke všem otcovsky. A z hloubi srdce vážil ho zejména starý korektor Bartolomj Nocar.
rého se si
3*
41
ten byl typická, vzácná postava. Byl dlouhá faktorem tiskárny Pospíšilovy. Ale když pak roku 1871 pešla na zet Pospíšilova Jana Ottu,
Taky léta
za
nhož
brzy potom nastal jiný ruch a
mnohdy
práce pekotná, tu všechen ten „ruml" perstal
Nocarovi pes hlavu. Byl uvyklý jinému, mírnému tempu, byl ze staré doby. A tak vystídal své místo. Za faktora byl povolán muž mladý, pružný, vyuenec doby novjší, a Nocar zasedl na keslo korektorské. Ale
i
potom ješt asto byl brán na
potaz ve mnohé vci choulostivé, rozumná jeho rada padala na váhu, rozšafnost jeho zabránila
mnohému
sporu, rozešila
Málo jsem znal
muž
mnohou tžkou
otázku.
tak svdomitých. Pra-
coval od asného rána, pracoval do pozdního veera, teba do noci, když práce naléhala. A byl oddaným služebníkem svého pána. Bylo mu již i
pes padesát
let a z jeho úst znlo dosti komicky, když íkal ,,náš starý" o šéfu, kterému bylo tehda nco málo pes ticet. Ale tak jsme íkali všichni a tak se o šéfech bude íkati do soudného dne. Když se eklo: „Shánl se po tob starej!" — vdl
každý, o Byl
kom Nocar
je
e. lovk
výborný,
srdce
zlatého.
Dovedl býti vzorným služebníkem svého chlebodárce pítelem všech nás mladých. Kivého slova o nikom nepronesl, nedobré zprávy nebo klepu o nikom nedonesl. Byl ze starých karakter, kteí dovedli vše vyslechnouti a umli mleti, kde by promluvení bylo komukoliv ublížilo. A mnohý i
45
Z
nás mladých leckdy
ml
hubu „nezavenou".
Skoro tyicet let sloužil tiskárn, ve které se byl vyuil, a vloni (1918) již vypršel tyicátý rok, co odešel, ješt v plné síle, u vku šestapadesáti let. Jeho jméno arci není v žádném slovníce nauném, a již nás mnoho ale kdo z pamtník jej pežil
—
—
vrn nosí památku jeho v srdci nezbývá vzpomínám. Od nho a v duši. Sám na nj jsem se nauil tiskaské korektue, což mi pak v dalším život bylo velmi na prospch. A lze viíbec zapomenouti lovka ryzího karakteru? Ale tehda ješt žil. Tehda znamená tuto druhou polovinu let sedmdesátých, A tehda taky astji k nám do pisárny picházel dobrý páter
vdn
njaké jeho veršíky, snad pro kterou mnoho napsa), a pinášel
Doucha. Tiskly mládež, i
pro
se
drobouké píspvky pro
tehda,
,,
Paleka", jehož jsem
po odchodu Augusta Nevšímala,
v ne-
dostatku vhodnjšího náhradníka byl redaktorem^
Picházel tak tichounce, nesmle, ostýchav, vkroil do pisárny beze šustu jako myška, dvee nikdy se nerozlétly, nikdy ani neskíply, nikdy
hmotn
nezapadly. Jako by se
otvíraly a
samy
ruku. Kdykoli mi pocelovati.
zavíraly. ji
Ml
podal, bylo mi, že bych
Vanulo na mne
na každého, daktore"
zárove
ale s
—a
kým
i
njak
hovoil!
ji
ml
postavy
cosi
stále vidím.
Jak
z jeho
opravdu velebného. Jeho sivé oi
upímn,
ped ním samy jemnou, šetrnou
tesklivé se upíraly
Mn
íkal „pane
re-
já jsem se až stydl. Byl nedalek
46
mn
bylo nco málo pes dvacet sedmdesátky, zasloužilý literát. Ovládal mnoho A byl to takový jazyk, pekládal z ruštiny, frantiny, španlštiny, portugalštiny a j., pekládal velmistra Šekspíra Romea a Julii (dvojí peklad), Julia Caesara,
adu
Pouné byly jeho poznámky pidávané na závrek tchto pe-
jiných.
a vysvtlivky,
klad.
A
chuouký byl.
Chudoba z nho Po všechna léta, co jsem jej znal, chodil ve starém, dávno obnošeném dlouhém kabát knžském, jehož rukávy náprsí tak chudý,
v pravém slova smyslu
išela.
i
otelostí se leskly jako zrcadlo a na
pišity nestejné knofliky asi
nmž
— a bylo zjevno, že
byly si
je
pišíval sám. Patrný byl nedostatek prádla ke
stídáni.
V zim
nosíval
pes kabát ješt dlouhý
pláš límcový, krk ovíjel šálou. V lét hrdla erný hedvábný šátek, starý
nosil
a
kolem
chatrný.
Chránil se tak proti nastuzeni, ježto byl zdraví
—
nepevného, a asem lehce pokašlával. Jestliže kdo tu kesanskou, evangelickou chudobu vychutnal až na dno, byl to milý ten a dobrý knz. Byl
knzem
a jist
vším svým zjevem, každým slovem taky každým dechem a tepem srdce svého.
Bydlil
Starém
tehda v kláštee u sv. Jakuba na Byl prý to píbytek z milosti, pí-
mst.
steší skrovné a chudé, jehož se klášterního a
pednosty
tam tuším taky
jsem slýchal.
Pi
mu
z pátelství
dostalo, jak jsem slýchal,
1884 zemel. Ješt o jiném kostele sv. Jakuba, jako pi všech, r.
47
byly zízeny všeliké fundace na mše za zesnulé. Takové fundace jsou rozliné. Bohatý lovk odkazuje na odpuštni a smieni híšné duše své s Bohem teba tisíce, nemajetný jenom sta. A tak ovšem nkterá mše vynáší zlaté, nkterá pouhé šestáky. Dojista též u sv. Jakuba byly takové nestejné odkazy, až prý za nkterou mši vypadlo teba jen ptadvacet krejcar. A tyto nejlacinjší mše, které bývaly odsluhovány za asného jitra, aby nepekážely jiným, slavnjším, byly. postupovány páteru Douchovi. Tak mu bylo vstávati v zim mnohdy ješt za tmy, ale páter Doucha
vdn pijímal
i
tento
pídl
a skrovnou
odmnu
A byl vetchý muž, útlé, slabé postavy. Tak tedy vše, co jsme o jeho skromném život, o jeho chuoukých diichodech vdli, inilo nám ho jen
za nj.
milejším.
Pišel jednoho dne do pisárny,
ped Nocarem
ležela kupa „kartá". Budiž mi dovoleno, abych se pro tenáe mén obeznalého u této vci na chvilku zastavil. ,, Kartá" v odborné ei saze spisovatel jest prvý otisk sazby, vyklepaný ili ,,obtažený" na pruhy neb tvrtky vlhkého papíru hustým kartáem. (V novjší dob a ve velkých závodech tiskaských je tento prastarý a ponkud zdlouhavý zpsob otiskování sazby nahrazen zvláštním železným válcem, který jest ovinut hutnou plstí neb jinou látkou, aby tíha i
válce nepoškodila
mkkou litinu olovných literek.)
Tyto prvé otisky hotové sazby srovnává korektor
48
s
originálem,
s
rukopisem,
ta stídav
rukopis
vyznamenávaje" na bílém okraji papíru veškerá nedopatení sazeova zvláštními znakami, pipisuje, co vynecháno, vyškrtávaje, co vysazeno dvakráte, upozoruje na písmenka porouchaná nebo z jiné ,,alfabety", na vadná rozdlení slov, na nesprávný „proklad" atd., slovem, na sto a tisíc chyb hrubších menších, aby sazba byla bezvadná. Tomu všemu se íká korektura. Podle této korektury opravuje saze sazbu, kteráž se pak otiskuje podruhé, a tu teprv jde-li o knihu i
sazbu a
,,
i
—
—
dostává do rukou autor, kterýž zase vpisuje
své opravy a vrací
,,
kartá" sazei. Tetí
otisk
sazby jmenuje se revisí. Jde-li o díla závažná, zvlášt vdecká, bývá korektur revisí nkolik, a pi i
n
mnohých publikacích dlí se o teba ada odborník, ochotných pomocník autorových. tená tímající v ruce knihu nemá potuchy, kolik práce a zraku mnoha lidí stojí ten výtvor, než vyjde istý z lisu tiskaského. Osoba tiskárního ko-
rektora
jest obecenstvu neviditelná, jest bezejmenná. Nikdo o neví, málokdo jeho pítomnost v tiskárn tuší. Jeho práce však, je-li svdomitý, jest nade vše pomyšlení úmorná, jednotvárná. Nejen že nad ní koprní krní svaly; vysiluje ducha a stojí oi. Na korektoru se vyžaduje, aby byl dobrým eštináem, ale arci zas nesmí býti jednostranným, brusiským fanatikem, aby provozoval justament na úkor úmyslných zvláštností spisovatelových neb na újmu libozvuku. Korektor i
nm
49
musi
ním
umti
íst
i
latinsky,
Ped
ecky, hebrejsky.
stále stojí slovníky všech
jazyk
a veškeré
pomcky
mluvnické, k nimž se v pochybnosti
uchyluje.
Musí
umt
ísti každé písmo a luštiti
neitelná slova, kterých by nerozluštil.
jako
Jsou
— no, rate
jsem, že
napsal
—
lovk
nekorektor
a byli spisovatelé, kteí psali
mi prominouti pirovnání. Vídal spisovatel sám nemohl peísti, co byl korektor ten
tžký
úkol rozešil. Nic
horšího není pro korektora než bídný, neitelný
nad kterým by každý lovk Vidl jsem nejednoho autora, kterak picházel a vroucn dkoval korektorovi za všechnu píli a péi, kterou jeho vci obtoval. Korektor jest mnohdy dobrým duchem autorovým. Takovým dobrým duchem byl taky Bartolomj Nocar mnohému tehdejšímu tvrci. Ležela ped ním tedy kupa „kartá", když rukopis, rukopis,
zoufal.
vstoupil Doucha. Tichounce pozdravil a vytasil
njakými papíry, kterých ml vždy plné kapsy. Taky z tch vanula jeho chudoba. Doucha neml
se s
penz, aby
si
koupil knihu papíru istého u papír-
na rubu dopisních obálek, které bedliv schovával, na všelikých ostižkách, ba
níka.
Psával
ustihoval okraje
petených asopis,
kterých
pak užíval na své rukopisy. Promlouval s Nocarem, kterého znal již celá desítiletí, a za hovoru jako bezdn a nesmle zdvihl kus „kartáe". Byla to náhodou
tém
poslední stránka beletristického asopisu, v
njž
50
tehdejší
výkvt eských
spisovatel ukládal své
práce. Tiskl se u nás, nebyl to však podnik
tis-
Byl to nejlepší asopis, který však nedocházel zasloužené „podpory" obecenstva, jak se tehda šmahem íkalo a jak se íká asem i pokárny.
dnes,
a
neíkáme
žádném hospodském,
že ho „podporujeme", když u nho své peníze propíjíme. Založili ten asopis nejlepší a nejslavnjší ^ .Á^
o
V Jiteráti tehdejší, za nedlouho
jej postoupili
jiným
nejlepším a slavným literátm, kteí doufali, že
budou šastnjší,
ale
ti
zase za nedlouho vzdali se
jeho vydávání a asopis pešel v ruce vydavatele jediného,
kterýž se
ním
s
uchýlil
do tiskárny
Ottovy.
Zraky Douchovy padly man na redakní Z ervených znaek vidl, že stránka byla korigována. Náhle se starostliv zatváil a ekl
listárnu. již
k Nocarovi:
„Rate
pane korektore, zde ješt
odpustit,
uvázla chybika..."
Ukazoval na „redakní listárnu" na konci kde pi njaké šife byla odpov redaktorova: „Rukopisy se nevrací." stránky,
„Správn
tu
má
býti:
cejí. Je to tetí osoba
Nocar
se
zapálil,
na
rukopisy se nevra-
mnohotu." svraštil
oboí, chopil
se
pisvdil: „Pravda, pravda, dstojný pane, je to chyba, arci. Ale tak si to napsal sám pan redaktor, a on
papíru, pohlédl
jest
a
velmi nedtklivý."
51
„Ale chyba to jest," ekl Doucha o poznání draznji. „Chybuje se tak skoro ve všech aso-
tomto však by to nemlo býti." v rozpacích byl dobrý Bartolomj psal do smrti Nocar. Pece však se chopil brku namoil jej do erveného toliko pérem brkovým inkoustu, narýsoval píslušnou znaku a na okraj papíru pipsal správnou koncovku: ejí. Doucha odešel a brzy potom vpadl do dveí pisech, v
Njak
—
—
pisárny jako
bouka redaktor a vydavatel eeného
asopisu. Pišel
se podívat, je-li
sázeno. Byla
ním asem
bhl veer míti
s
s
íslo hotovo, vy-
veliká trampota.
posledními rukopisy a ráno
„formy" k
tisku.
Uml
již
Pichtl
potýrati jako málo-
který zákazník. Jen ješt jistý obchodník se železným zbožím se mu po té stránce vyrovnal.
Redaktor se
práv
— jako by
stránky, kterou
Doucha, a hned
„Kdo
to
si
jej
rarach vedl
ped
chvílí
ml
— chopil
v rukou
povšiml korektury.
opravil,
pane korektore?" vyhrkl
prudce.
Ale tušil
nkdy
te
teprve byl Nocar na rozpacích. Již
njakou nepohodu.
Redaktor
sice
neml
dosti lichocení a chvály pro své oblíbené
spolupracovníky, ale jinak byl
asem nesmírn
popudlivý, zhorka nakvašený a strohý až do urážii-
Nebylo radno s ním „tešn jídati". „Sám jsem to opravil," odpovídal Nocar. „Byl tu dstojný pán páter Doucha, upozornil, že vosti.
správn má
býti: rukopisy se
nevracejí..."
52
Ale to
vdl
Douchovým
Nocar
asi
dávno sám. Jménem
kryl se jako autoritou.
svatou pravdu.
ekl
Ostatn mluvil
to Doucha. Ale
Nocar neRedaktor spustil: „Kdo pak vydává asopis? Pan páter Doucha? Ne! Kdo platí drahou sazbu, tisk a papír? Pan páter Doucha? Já! A kdo to psal? Já! A jak jsem pochodil. Bylo
zle.
napsal, tak to ziistane.
Pan páter Doucha
a
si
píše své deklamovánky pro dti!" Chrlil to ze sebe
zem peškrtl opravu,
prchliv, chopil se péra, ráaž papír protrhl, a mrštil
pérem o stl.
„A budoucn prosím, abych byl díve otázán," dodal ješt.
Nocarova tvá byla jako zoun, jak se krví zahanben ped námi pede všemi, vdl, že pravdu má Doucha a že má pravdu taky on sám. A již nepromluvil. Redaktor ješt chvíli se šatil, konen taky naplnila. Byl
a
odešel.
—
Za nkolik dní
záležitost
jakási
poznovu
nám pivedla
milého Douchu, a tu na expediním stole prožluklou náhodou ležel již istý vý-
k
osudnou listárnou. Jako pudem veden Doucha a zraky jeho utkvly na listárn. Doucha etl, jeho elo se lehce svraštilo, a konen ekl k Nocarovi: ,,Hle, pan saze vaši opravu pehlédl, chyba
tisk ísla s
sáhl po
nm
tu zstala: rukopisy se
Nocar byl
lovk
nevrací."
plný krve, a tímto bohat-
53
zahoela vždy prudce jeho tvá, kdykoli se rozilil nebo v rozpaky upadal. Taky te vstoupila mu krev až do hlavy, když odstvím
krve
povídal:
dstojný pane. Pan redaktor si pál, pvodn napsal. Tedy jsme to nechali. Ovšem, vydává si asopis na své útraty, nikdo mu do toho nemá co mluvit." Doucha se zarazil, jako by uhádal, co asi pedcházelo, zpytav se zahledl na starého ,,Ne tak,
aby zstalo, jak to
kterému nosíval rukopisy ješt v doby, kdy mohl psáti pravou rukou nebo te dávno již psal levicí, ježto trpl písaskou keí pokývl hlavou a pronášel jako v myšlenkách: ,,Nu arci, na vlastní útraty mže si dát vytisknout, co chce. Ale chyba je to pece, pane korektore, naprostá chyba." Položil íslo, nevšímaje si již obsahu dalšího, tovaryše
korektora,
—
—
a skoro se zdálo, že odchází
njak
rozlítostnn.
snad pokoení? Neprojevil se již ani slovem. S touž vadnou vtou ,, rukopisy se nevrací" vyšlo ješt nkolik ísel asopisu. Redaktor, jako Cítil
by chtl dokázati, že na tom poli on jest pánem, nartal práv to slovo vždy itelnji než vše ostatní. Jinak se jeho rukopis podobal rébusm. Byl snad v celé tiskárn jen jediný saze, který jej uml íst a sázet.
Až po nkolika íslech jest
dalších,
kdy
myslil, že
„aféra" zapomenuta, vzpamatoval se redaktor
k lepšímu poznáni a jednoho dne sám napsal do
Rukopisy se nevracejí. se správná ta vta objevila v asopise tehda divnou náhodou padlo íslo Dou-^
listárny:
Když poprvé,
i
chovi do rukou, a zraky jeho zas hledaly listárnu. Našel
ji,
peetl vtu,
a s
jemným úsmvem,
beze
slova poznámky, položil íslo na stl. Dostalo se
mu zadostuinní,
a ten
jemný
úsmv
potvrzo-
val je.
Nevím,
zdali se dovedl
hnvati. Odpouštti
uml. Byl to pedobrý, vzácný
A
chudý, evangelicky
muž
chuouký.
a vzácný (N.
1.
knz. 1919.)
ŠLI
JSME Z BÁLU...
(KTERAK JAKUB ARBES UMEL VYPROVÁZETI,)
Bylo na sklonku a jestliže
mne
let
sedmdesátých, v masopust,
pam
neklame,
bylo to v maso-
pust roku 1879. Byl tedy zas jednou karneval veer co veer hrely po pražské dlažb drožky fiakry, odvážející
atlasu,
plesovníky na Žofín.
a a
Koáry plné
mušelínu a tarlatánu, plné naechraných,
nadýchaných šateek, z kterých svítila bílá ramínka a zardlé tváiky dívek vedle vážných, slavnostn vážných tváí gardedam. Ovšem že nkdy, když pituhlo, byla ta ramínka namodralá a tváiky pobledlé, nejen trémou, ale chladem až ztuhlé. Jen tak že njaký lehouký, prsvitný šál objímal šiji a kryl adra ve vykrojených živtcích, aby nenamrzla. Nanejvýš „labukou". tžším a hejivjším se ta mušelínová a tarlatánová pna pikrývati nesmla, aby se nepomakala. Vždy i
Ním
jsem se divíval, co takové ženské jak otužile dovede vzdorovati jen
aby
plesové
si
poup
vydrží,
nepohod, mrazu,
nepocuchalo parádu a vstoupilo do
sín nepomakáno, svží jako kvtina.
Ba, takové milé, zlaté
poup
ženské dovedlo pro-
5tJ
taniti celou noc v úzkých, sviravých botikách,; kdežto my choulostiví muži pešlapovali jsme*
v úzkých perkách s nohy na nohu a skipajice zuby a proklínajíce všechny ševe a všechny bály na svt bolesti jsme pískali. Dívky nikdy neskípaji zuby, nepískají. v nejtsnjších stevíkách taní a ješt se pi všech tch mukách milostn usmívají. A to prý je slabé pohlaví. Ne! Slabým pohlavím jsme my. Neobelhávejme se! Byl tedy masopust a já postával pod plynovými kandelábry a lucernami, kteréž svítily do temného nitra drožek a fiakr, a ztápi jsem zraky I
v ty hedvábné, mušelínové a tarlatánové vlny, z nichž se
noila
pvabná
prsími luzné hlavy,
poprsí díví, nad pona hlavách umlé, bohaté
úesy nebo prosté, potutelné dráždivé kadee, Venus kuery a kudrlinky. Venus anadyomené anadyomené! Venuše, vynoující se z moských pn!
—
Drožky
a fiakry se
vším tím sladkým, opoj-
ným nákladem mizely v dáli. V duchu mi zaznívala vzdálená, kouzelná hudba plesová. Byl masopust, a já
jsem
se vracel
smuten ve svj pokojík.
Byl
masopust, a já tehda poád ješt jsem neml žádné vstupenky do plesu. Totiž volné, darované, kýmkoli odložené.
Na
prodej arci jich bylo dost. Ale
ptka, rate prominouti, ptka byla v mých rozpotech ohromná veliina. Jen vstupenku! Vše ostatní viselo a leželo v mé bohaté šatnici. A jestli na pak tu byli pátelé? by nco bylo chyblo
—
57
všechny v dobré patrnosti, vdl jsem, Vždy jsme si tak navzájem vypomáhali. Ale žádný miij pítel neml pespoetné vstupenky. Nkdy jich bývalo nazbyt, tentokráte
Ml jsem
ím
kdo
vsak se
je
oplývá.
njak
neurodily.
bratrov kanceláském stolku
Arci, na
plesový lístek, jenže
nevdl, pjde-li sám i
jsem
ležel
do posledního dne nepjde. A byla to
vstupenka do divadelního plesu. Di-va-del-ní-ho plesu!
m
Všechno, co souviselo s divadlem, odjakživa Hrdinové, hrdinky, krásné zpvaky,
lákalo.
A te tedy divadelní bál! Jakživ jsem ho nevidl. A byl jsem jist, že divadelní krásné tanenice...
ples je
plesem ples, vrcholem veškeré masopustní
rozkoše.
Desetkráte za den jsem se šel podívat, leží-li vstupenka posud na míst. Ležela. A konen tedy jsem se zeptal, na oko zcela lhostejn: ,,Ty
pjdeš do
divadelního bálu?"
,,Kam pak do bálu!" odvtil bratr mrzut. Dávno již nestál o plesy, a ml nazejtí dležité stání u soudu. Ješt musil prostudovati píslušná akta.
„Že bych
se
tam na
chvíli podíval,"
povídám,
aby nebyla zejmá dychtivost má. Jen jako bych z nouze chtl vya snažil jsem se íci to tak,
pomoci. ,,
Vezmi
si
jej."
Jen to doznlo, a I.
Hemnann,
XXXIII.
O
již
jsem
lístek ztopil
živých, o mrtvých. U.
v kapse. 4
58
Hrozilo nebezpeenství, že by
nkterému svému
bídnouti
jej
bratr mohl na
koncipientovi.
Byl to dlouhý zbytek dne, ale byl
veer
konen
tedy
v plné parád jsem kráel do Kon-
a já
Tam totiž bývaly tehdejší plesy divadelní. Zklamal ten bál. Doufal jsem, že tam bude všechen divadelní svt, všechny „hvzdy", všichni hrdinové, kteí nám pedvádli život na jevišti, a tšil jsem se, kterak je dnes uvidím nenalíené a nenucené, i že se k tomu neb onomu budu moci pitoiti. Aleti všichni skvli se svou nepítomnosti, a brzy taky jsem byl pouen kýmsi z druhé „garniviktu.
m
tury", že
práv první dsledn
ples velmi míjejí.
nálada
bohyn svj
divadelní bozi a
zanedbávají, že
jej
okázale
Njak
chladno tam bylo a pravá plesová dlouho se nerozpoutávala. Bylo ídko
úastník
z
divadla,
rovnž obecenstva mimo-
divadelního bylo po tenku. Ale v tom to vzelo: divadelní Olymp, první rekové a
rekyn patrn
pod svou dstojností, aby se mísili s ,, nižšími" vrstvami, s druhy a družkami menšího významu. Nešlo mi to do hlavy. Vždy všichni dohromady jsou takový milý, veselý nárdek! Ovšem, tehda ješt jsem nevdl, co je divadelní pokládali
,,kolegiálnost".
V
hodinu
s
plnoci byl jsem nabažen všeho
a zamíil jsem do šatny. Zítra kynulo ,,
Musíš
se
Práv
vyspat," povídám
hodn
práce.
si.
mi spanilá garderobiérka podala popráv kladl na stl bohatou
slední kus a já zas
59
udmnu
deseti novákfi,
když jsem na rameni
zárove uslyšel hlas: ,,Kam pak, kamaráde?" Otoim se, za mnou stál Jakub
ucítil
ísi ruku a
Arbes.
Taky
podával garderobiérce své íslo. ,,Snad už ne dom?" dodal.
Jak jsem byl poctn,
že
mi Arbes poklepal
na rameno! Arbes, jehož jméno se mi zaskvlo po-
pt
nebo šest let pedtím, když poal vyobnovený Lumír" s Arbesovým ,, Svatým Xaveriem" vele, a jejž jsem potom astji vídal v tiskaském a nakladatelském závod, kam picházel jako len a sloup tak zvaného ,, železného kruhu" Lumíra, když jej z rukou Svatopluka
.prvé
cházeti
echa
,,
a Serváce Hellera byl pejal Sládek.
dom, pane Arbese," odpovídám uctiv. " vždy sám taky již ráíte
„Ano, „Ale
,,Ped
chvílí
jsem pišel a zas už jdu,"
(Nic tu není. Páni z divadla zvou na ples
pravil.
— a pak
imi nepijdou."
A ,,
ježto jsem byl už
Pokejte,
v zimníku, zadržel
pjdeme kousek
m.
spolu."
Kterak bych nebyl pokal. Na Arbesa! TaAle Ikový zasloužilý spisovatel, a já pouhý nemyslil. kdež! Na sebe jsem v tu chvíli vbec Vyšlí jsme do ulice Bartolomjské. Nemrzlo sice, ale noní vzduch byl pln sychraviny a vlhkosti. Zdálo se, že nedávno pršelo; dlažba byla vlhká, slizká, a ješt te chvílemi bodlo do tváe cosi jako trn, tvrdá krupka snhová, chvílemi
i
krpj
dešová. Zcela mimoádná,
ale protivná
smíšenina. Jak jsme vykroili, zafiel vítr, div mne neotoil. Zachrul jsem se v zimníku a pomyslil, jak blaze bude v posteli za takového nevlídného po-
así. Štstí, že
nemám
daleko
dom, jenom
na
Václavské námstí.
Sám bych to byl vzal cestou nejkratší. Skoepkou a pes Uhelný trh, a byl bych skoro bžel, abych se zahál a cestu si zkrátil. Avšak Arbes vyboil na Perštýn a vážn kráel ke tíd Ferdinandov. Myslím,
že
i
do
bál
botách. Jeho kroeje tžce,
chodil v holínkových
pádn
dusaly a tepaly
v dlažbu.
Medvídk, rovnž starobylý roh Koul" (nebo málokdo v Praze
Minuli jsme starobylý pivovar u
minuli jsme s
hospodou
ekl u
tí
nandky.
Tu
i
,,u
protjší a
kouli), byli jsme na rohu Ferdise Arbesovi porouím, hluboce se
ukláním.
„Kde
bydlíte, kamaráde?" táže se Arbes. Václavském ,,Na námstí, v dom Pospíšilov; znáte jej, íslo tyiadvacet." ,,Ale tak pokejte, doprovodím vás kousek." A zarejdoval pádnými kroeji vlevo. Arbes t doprovází! povídám si v duchu, jako bych tiskl nejtunjším písmem. Arbes tebe doprovází! A tu jsem si pál, aby bylo poledne a ne pl druhé s plnoci, a všichni moji pátelé aby
vidli, kterak
mne Arbes
doprovází.
Mne mlaocha
starý kozák Arbes. Ale ne kozák. Ataman! Netušil
61
jsem pi tom nic, ale docela nic zlého. Vážn podle mne dusaly tžké boty Arbesovy a vážn plynul
hovor jeho. Z úcty ke starému literátu neurychloval jsem krok, držel jsem se jeho tempa a naslouchal jsem každému jeho slovu jako písmu. Vyprávl mi historky z divadelního života, z jehož
ovzduší jsme
práv
odcházeli, o jednotlivých her-
a
herekách, jejichž výkony posuzoval, nebyl asto v divadle vídán, a já sám nevzpomínal jsem, že bych se tam s ním byl kdy setkal. Za tohoto hovoru došli jsme konen na Václavské námstí, k domu, v jehož druhém pate byl mj skrovný, úzký mládenecký pokojík. Pes tuto vzácnou zábavu pronikala mne kousavá, lednová i únorová sychravina víc a více. Ale již jsem u cíle, již mi kyne teplé lžko. Na kterési vži odbíjela druhá hodina, a já již držel domovní klí v ruce, abych si odemkl. Arbes, jak mi bylo patrno, netoužil tak po spánku jako já. Stále navazoval historky nové a nové a neuinil pestávky, které bych byl mohl užíti, abych se mu porouel. Marn jsem ekal na takovou významnjší teku, na pomlku. Mn, o tolik mladšímu, bylo nesnadno íci jemu ,, dobrou noc" a podati mu ruku. Bylo mi ekati, až tak sám cích
a
uiní.
Pojednou všiml klí, a chápaje
mne
si
tímám domovní
za rameno, pronesl:
,,Snad nespcháte
mne kousek."
Arbes, že
dom?
Pojte, vyprovote
62
A neekaje na odpov již práv byli pišli.
m odvádl
cestou,
kterou jsme
Pravím, že bylo nesnadno vymknouti se mu. A vlastn se slušelo, když doprovodil on mne, abych zas já jemu chvíli asu a kousek prvodu obtoval. Snad nepjdu daleko, doufal jsem; na rohu, kde je papírnictví Blského a Ježka, jist
m
propustí.
Tato nadje
m
Arbes, pipoutávaje
zklamala. Dál a dále vedl
m
stále
a pojednou jsme byli zas
m
hovorem nekonícím,
—
na rohu Perštýna.
Skoro to vypadalo, jako by se chtl vrátiti do divadelního plesu. A to by bylo zachránilo. Ale jeho
m
cesta vedla ješt dále.
Ml
bydlí kdesi za mostem, na
urit,
jsem nejasné tušení,
že
Smíchov, nevdl jsem
kde. Dál a dále jsem putoval podle
nho
tídou Ferdinandovou. Nkolikráte jsem se zastavil, chtje tak jej zastaviti, abych se porouel. Všechny tyto mé pokusy selhaly. Zdálo se, že si i
Arbes nevšímá, že jich ani nepozoruje. Jestliže taková zastávka trvala píliš dlouho, ujal za rukáv a vedl dále. etzový most Františkv. Již ped námi Arbes vnoil ruku do kapsy a vytáhl mostné. Pešli jsme po starém dlouhém most, jehož mo-
jich
m
mu
nl
hutné etzy se houpaly a skípaly. Prošli jsme Chotkovou ulicí, Újezdem, branou, a byli jsme na Smíchov. Blížili jsme se k nároží ,,U hradu" ili po pražsku „Curpurku", a ješt dále vedla cesta.
Arbes bydlil
u
Libuše, Schylovalo se ke
Í|
63
když jsme došli. Budiž Bohu chvála, ekl rozrážela. jsem si v duchu. Zima pobhnu, sliboval jsem si. Sice rád jsem chodíval, vážil jsem si taky nesmírn spolenosti Arbesovy, ale ve ti hodiny v noci jest od Libuše na Smíchov zpropadený kus cesty na Václavské námstí! Úslužn jsem sahal po zvonci, abych Arbesovi zazvonil. Stáhl mi ruku a ekl: „Necht, kamaráde; nespchám." A vyprávl a vyprávl. Zas minulo tvrt hodiny, a ponvadž ješt nebyl u konce se vším, co mi chtl povdti, ekl pojednou: doprovodím vás kousek cesty..." ,, Pojte, vydali jsme se spolen zas do Prahy. Odbíjela tvrtá hodina, když jsme oba totiž stáli zas u domu ísla tyiadvacátého na Václavském námstí. Za tu cestu nemnoho slov jsem promluvil. Nebylo teba, hovoil Arbes. Byl vždy nevyerpatelný. Mnoho mi vyprávl o své tvorb, zalétal v minulost, mnohým hokým tetí,
m
Dom
I
—
—
slovem
se dotkl
vcí mne varoval
—
se
mohl
mnohých svým záleži-
zažil,
a zas vracel se ke
Naež než jsem odemkl vrata domovní
tostem. si
nevdku, jehož
pokusiti,
abych
— ujal m pod ramenem
a ekl:
„Pojte ješt kousek..."
A bylo k páté ranní, když jsem s ním došel podruhé ped dm u Libuše na Smíchov... Již
jsem
drkotal
bradou.
Arbese,
Arbese, volal jsem v duchu, ve dne, takhle v
drahý nedli
64
tebou od rána do veera a rád bych poslouchal. Ale te je noc, a vlastn už ráno, zítra nastává zas všední robota, a mám se taky vychodil bych
s
spat!
Pro Arbesa však nebylo noci, nebylo hodin, spánku nepoteboval. Ješt jsem neznal
a snad ani
jeho
zvyk, nevdl
jsem, že
mnohdy
si
dlá
z noci
den a ze dne noc, ani že ho noní pochod sebe delší neunaví. A konen tedy jsem se odhodlal: „Nehnvejte se, pane Arbese, jest hodn
pozd, musím vlastn dobré
dom,
dobrou noc
vám peji
—
jitro!"
love,
doprovodím vás!" když jsme se spolu p ooctli na Václavském námstí. Domovní klí klátil se mi v rukou, div mi nevypadl. „Co je vám?" táže se Arbes. „Njak se tepokejte,
,,Ale
bylo
asi
pl
„Zima
m
rozráží,
A tetí
sete."
šesté,
pane Arbese.
Mám
mne od nohou..."
botky, studí
Sotva jsem to vydrkotal.
A tu
teprv
tenké
m Arbes
propustil.
Bylo šest hodin ráno, když jsem ulehal. Žalostn jsem poítal, že jsem nanejmí už plné tyi hodiny mohl sladce spáti. Tak pozd bych se nebyl vrátil,
i
kdybych byl v bále pokal na po-
slední „sousedskou".
Potom už jsem nesetkal.
A jestliže
pozor, abych se
s
se
v žádném bále
s
Arbesem
snad jsem se setkal, dával jsem
ním
nesrazil
v šatn pi odchodu.
65
vc nebezpená. A po letech, když jsem ním sedával v hluné spolenosti u Tomáše na Malé stran, našel se vždycky nkdo jiný, koho Arbes vyprovázel a kdo vyprovázel jeho. A jednou byl to milý, dobrý o celých deset let pozdji Byla to
s
—
—
mííj
m
soused Josef Václav Fric, který
vytáhl k Tomáši a
nkdy
nkdy
na Lišku. Bydlil tehda v toité spádné ulice vinohradské, které se íkalo Staré nuselské schody, a já o nco výše v ulici elakovského, proti Vlkov Osvt. Putovávali
jsme z „Mahabaráty" u Tomáše spolen dom, ale jednoho dne jsme byli ti. Vyprovázel nás Arbes. Byly dv hodiny s pijlnoci, když jsme stanuli
nad temnou ulikou, do které míil
Fric.
Mn
nazejtí nastával dlouhý soudní referát o porotním líení, chvíli
i
dal jsem
jsem
ležel
obma pánm v
dobrou noc a za
posteli.
Druhý den veer
setkal
jsem
se
otcem
s
Fricem. ,,Oni
vera mli
nos," volal na
onikával mi tak žertovn
m Arbes
mne zdaleka
,,že vajchli!
Vdí
nuselským taky utrhl."
už jsem se
mu
uml
schodm?
—
to, že
vytáhl až k Libuši na Smíchov a že
zas doprovodil až k
Tak
—
m
Ale pak
vyprovázeti Jakub Arbes. (N.
1.
1919.)
MUŽ
S
AUTOMATEM V HLAV.
dopuštní osudu stali redaktorem, nastádáte si za pár let hezkých zkušeností. Což teprv tak za dvacet, za ticet let! Nemluvím-li Jestliže jste se z
vám naplní vlídnou, líbezobyejn nepodepsanou.
o jiném: jen archiv se
nou korespondencí,
Jsou to všeliké stesky laskavých tená, kteí nikdy nejsou spokojeni s tím, co asopis pináší, ale kteí vždy si pejí nco jiného. Jsou to polemiky jiných zas tená, kteí mají zcela odchylné mínní o vcech, o nichž asopis pojednává, a dožadují se tvrdošíjn, aby taky jejich mínní bylo slyšáno podle hesla „audiatur et altera pars" ili
jinými slovy: co o tom soudím
pokyny
eho
z obecenstva,
jdi Jsou to rozliné všeho by si ml asopis
em
by ml budoucn pojednati, taky všimnouti, o jakých by se ml v zájmu veejnosti domáhati náprav, jaké zloády by ml pokárati. A nevyhoví-li asopis takovýmto pokynm, mnohdy velmi naivním a ješt astji z osobních pohnutek vyplývajícím, dostává se
rozhoených výtek
mu pak
od týchž pisatel
a podezírání, že jest
patrn
67
uplacen, aby mlel, a
vyjaduje
se
mu
„zasloužené
opovržení".
Takových roztomilostí dostává
sopism
hlavn a-
se
denním. Je-li to
však asopis zábavný,
mu asto
píspvky"
nabízejí se
,,
zdailé
zcela
zdarma, a nezištní autoi poznamenávají krom ti výtisky ísla, toho, že si koupí dva nebo i
v
nmž
práce jejich bude otištna. Jestliže však
redakce v zaslepenosti své nepoužije takovýchto
dobe mínných,
ale
bohužel
tém
vždy neupo-
mže vždycky ano-
tebitelných, tisku neschopných prací, pak se tšiti
na projevy
nymní, zují
ísla
arci
jiné,
jimiž se posuzují nebo lepé
práv vydaná.
vhod, ale zato velmi
kouc
odsu-
Nic tam nebývá pisatelm
drazn
poznamenávají, že
redakce ,,mla jist mnohé a zdárnjší
píspvky
zavdila tenám zavdila onm autorm,
po ruce, jimiž by se lépe byla
svým". Hlavn by se kteí vyplují známý ,, salón odmítnutých". Má jej každá redakce, takový salón odmítnutých. V obecné mluv íká se mu redakní koš. Tak se za rok do každé redakce sletí spousta roztomilostí.
Obyejn se
házejí do pece, ale
mnohé
by stály za uschování jako dokumenty kulturní, a po ase by z nich mohla být uspoádána výstavka. Vždy aspo jednou za rok. Byla by velmi zajímavá a pouná. Ale nemén zajímavou galerii bylo by lze sestaviti z obasných, zvlášt pozoruhodných „spolupracovník", a tu mám na mysli spolu-
68
pracovníky,
s
nimiž se v povolání svém seznamují
toliko redaktoi, jejichž jména však a výtvory
zstávají navždy neznámy tenám, ponvadž se nikdy nedostanou na veejnost. Zaklepal na mé dvee jednoho dne dávno spolupracovník takový. išelo již, ped lety
—
—
z
nho
cosi
njak
zdrav venkovského. Oi
jeho vesele
když vstoupil, ale nedovedl jsem zase v nich bylo cosi podivného uvdomiti, si v prvé chvíli co z nich zaráží.
a
lišácky zamžouraly,
—
m
,,Jste
vy
ten,
?" otázal se na
kterýž
prahu a zasmál se kamarádsky. ,,Jsem," odpovídám. A tušil jsem, že tu pichází
njaký
veselý brach.
—
Mne neznáte, vím. Nic ne„Bene, Martine! dlá. Seznáte m. Nuže: Veleslav Lahoda v ži-
—
votní velikosti. Doufám, že vás to tší?"
—
?" mohu sloužiti lovk mamonu pozemského, mže mu býti poslouženo. Ale vám taky. Nco za nco. Vydáváte prý njaký asopis, do nhož potebujete veselých vcí. E vero (jest
Velmi tší. A medle „Mžete! Poteben-li ,,
ím
—
pravda)?"
asopisu, do rázu
m
slovíko p r ý. Z toho jest pavážený Veleslav Lahoda nikdy nevidl
Zarazilo trno, že
nhož
asi
spolupracovníci
te nco pipravili
pináší.
mi
již
Toho mnohé
rozpaky.
„Potebuji," odpovídám. „Veselých vcí není nikdy nazbyt. Ba, nkdy je o nouze."
vbec
n
09
Bodl prstem proti
mn,
jako by
m chtl
pro-
píchnouti, a ekl:
,,Diesem
mann kann geholfen werden," jak te vám to povídá Veleslav
povídá Schiller. Ale
Lahoda. Dunque, signore,
ím
tedy
mže vám
po-
muž, který chce vaší publikaci vnovati všechny síly své? Teba-li vám prózy?" sloužiti
,,
Zajisté.
Hlavn
dobré, veselé a nepíliš dlou-
"
hé
,,Mj
obor,
signore redattore!
—
Se
smutným
—
bych k vám nešel na smutek nakašlat pardonnez moi! A verše? Verš vám vru ne-
—
teba?" „I
vru
taky teba, taky,
jsou-li
dobré," od-
povídám jeho zpsobem. „Což pak epigramy?" ,,Taky epigramy píšete?" ,,Taky?" opakoval. „Což pak jsem ekl, že nepíšu? Pesvdíte se. Dobré epigrámky, velmi dobré, pane dobrodzeji. Což asové satiry? Víte, je tolik
zloád, do
poádn
nichž
teba nejen dloubnout,
Bez milosti! Rozsekat, co se rozsekati dá. Žhavým železem vypálit, luavkou vyleptat. Ano! Nebo musíte vdt: já jsem lovk do pranice!" ale
zarejt.
Veleslav Lahoda prskl si do dlaní, vyhrnul rukávy kabátu a rozepínal knoflíky košile, jako bychom se již mli kížkovati. Ale hned zas toaletu svou spoádal, piblížil se, a jako by mi svoval tajemství, šeptal: ,, Veršované šarády ducha-
—
70
povídám! Motivy rébusu -- non plus ultra! Kudrlinky divadelní, spoleenské víte, nasekáme všem editelm a zvalchujeme obec od pl-
plné,
—
mistra až do posledního lampáe. Vyvoláme sen-
kandelábry budou potit!"
saci, že se
Nco
tém
z
Veleslava Lahody
plo, když mi
to
do tváe povídal, ale nemohl jsem hned
uhodnouti, jaké étery tu z alkohol v
tom
neomyln
jsem
Ponkud
nho
byl, a nikoliv
vyvánjí. Však
denaturovaný. To
poznával.
jsem ucouvl.
Dobe, pane Lahodo, zanechte mi, co pinášíte, petu si vci a v listárn redakní vám odpovím, leda že byste mi naznail svj byt, abych ,,
vám
."
pímo
dopsal
.
.
Veleslav Lahoda
lo.
n,
hrozn
se pravicí
rozmávl.
To by mi dlouho trvaA kde bydlím? Do toho nikomu nic není. Ostat,,
Listárna? Nix
vdl,
fiir
uns!
jsem velmi peletavý pták. nebydlím a pozejtí zase bydlím. Ale po každé jinde. A hlavn potebuji penz. A hlavn dnes jich potebuji, ponvadž jsem dutý jak hrnec schwarz wie die unterwelt! A te poslouchejte, vele milovaný Célimare: vylovte z kapsy dva šestáky!" Uinil jsem, jak si pál. abyste
Dnes bydlím
—
já
zítra
—
—
Vhote je do téhle té kapsy!" Nastril mi zevnjší náprsní kapsu svého
,,
kabátu. Vpustil jsem do jeho kapsy dva šestáky.
71
,,E bene,
vákem
drahý muži.
zaukejte,
A te
Veleslav Lahoda ukazoval
nl ke
mn
mi tuhle ukazo-
práv v prostedku!" si
na elo a naklá-
hlavu.
Váhal jsem ponkud. Vznikalo ve
mn
jisté
podezení. ,,
Zaukejte,
stakramente,
nic
se
nebojte!"
naléhal Veleslav Lahoda.
Vidl jsem, jsem
mu
hoda
obma
že
mu
nelze nevyhovti.
Zaukal
tedy šetrn na elo. Zatím Veleslav La-
manipuloval.
rukama na své náprsní kapse njak
A
když jsem zaukal, pichýlil
se
ješt blíže a povídá nesmírn hlun a vesele: ,,I heleme, pítelinku redaktore, copak nám
ouhá
tuhle z kapsy?" Ukazoval na náprsní kapsu, z níž mu cosi bílého vynívalo. „Njaký papír," povídám. ,,Du mein lieber freund und kupferstecher!" ehtal se Lahoda. ,, Papír! To se ví, ale jaký
to
papír!
Vytáhnte
to,
tatíku redaktore!"
kapsy Lahodovy složenou tvrtbyla popsána njakými verši. ku, rozevel „Vidíš, drahá dušinko redaktorská!" smje se milý Lahoda. ,,To je m j systém. Zaídil jsem si v hlav automat. Nevyvaluj kukadla, liebes kind, a nediv se. Ale ne: d v se! Vlastní mj vynález Vytáhl jsem
z
—
i
— — ty vhona automat — au— Ták — a te,
o patent je zadáno. Veleslav povelel dil
dva šestáky — zaukal
tomat vydal báse. Nech
si
sis ji.
sis
72
slovutný redaktore: vyndejte ješt dva šestáky!
(Rozevel kabát, nastril mi pravou vnitní kapsu.) Vrazte je zas do tudletédle kapsy. Ták.
— —
—
Sáhnte do kapsy. A co pak miláek redaktor tekononc vytáhl he?" Vyal jsem jinou tvrtku popsaného papíru.
kejte mi na elo. si
— Zau-
„Epigrámky, redaktore!" smál
se
Veleslav
— vier stuck wie die lowen! — A te, drahý mj lovíku inaný — do tetice všeho dobrého: vyndejte korunku. — Ták! — A te korunkou šups! — tudle do tédle kapsiky," nastavil mi levou vnitní kapsu. — Zaukejte mi na elo, blahorodí! — Ták — a co pak jsme to Lahoda. ,,Epigrámky
s
,,
si
vytáhli?"
te v ruce asi tyi popsané tvrtky. „Humorestiku, blahorodí, jsme vytáhli!" jásal Veleslav Lahoda. „To se ví, maloudrlinkou za korunku nemže být nic velikého. Žádný Držel jsem
—
román, žádná tragédie. Jen tak maloulinká kapice.
Ale dobrá, tuze
houškovi
Te
moc
dobrá!
A
bude-li se dra-
napíšeme zas jinou." se Veleslav Lahoda vzpímil, takka líbit,
zto-
poil. ,,No, blahorodišt, vynález manifik f amós, co?
Jaké pak dlouhé okolky s posíláním a ekáním, až se komu uráí! V hlavice automátek dáš do kapsiky šestáky, korunku zaukáš mi na elíko a vypadne ti hotová básnika, humorestika, epigrámky. So, mein verehrtester, a je nám obma zpomoženo. Ty máš kus dobré literatury,
—
—
—
73
manu, víme?
a já honorárek. Docela brevi
Mám
na obídek, na kafíko, na veeiku, na doutníka žijeme spolu nakrmím svou drahou múzu
— — polechtám ostrujen tak v divokém manželství hou Pegasa v boku — a co nevidt, vašnosti, pi—
jdeme
—
zase.
nebo
u
Rate pak zas
meá
nikdy
mít po ruce
njaké dngy
dngy nt."
Lahoda vyporouel se podivnými posunky a s podivnou grimasou v tvái a se jeho odchodem velmi ulevilo. Nebo již jsem vidl zcela jasn, že mi tu bylo initi s lovkem Veleslav
— mn
píetným Nasvdovaly tomu
tedy
politováníhodným. kousky z jeho všechny taky „automatu", které mi tu zanechal. Byly to vci zmatené, prosté jakéhokoli smyslu. Výtvory ducha chorobného. Zjevilo se mi te zcela neomyln, co
ne
zcela
a
m
to zarazilo z jeho
zrak, sotvaže
vstoupil,
j
Netšil jsem se píliš na slíbenou jeho další
návštvu, ale Veleslav Lahoda již nikdy nepišel. Známý léka po ase mi vyprávl, kam se ubohý Lahoda se svým automatem dostal, nebo duševní jeho stav po njaké dob nabyl povahy nebezpené. A z truchlivého toho domu již nikdy se nevrátil
I.
.
.
(Vydrovy Besedy 1913.)
.
Herrmann, XXXIII.
O
živých, o mrtvých.
II.
o ŠLECHTICKÝ ERB A JMÉNO.
Píbh ze života eského spisovatele, hlavn tím význaný, jak vlády bývalého Rakouska bez rozpak dovedly miti dvojím loktem ve vci naprosto stejné, když na jedné stran bželo o státního úedníka a na druhé jen o eského uitele, o eského spisovatele. Tento píbh spadá v dobu ped pevratem, ba v pedválenou, na pohled klidnou a bezstarostnou. V roce trnáctém to bylo. Tehda na poátku kvtna navštívila mne paní i
žalem sklíená. Její truchlivé vzezení a její slzy lítostí. Vdl mne nepekvapily, ale naplovaly jsem, že její cho, milý pítel, ušlechtilý lovk,
m
svdomitý uitel již
a výborný, rázovitý spisovatel, na smrt. Nepicházela ke poprvé, ale tehda pišla
dlouho
stn
mn
s
novým
steskem. Jejímu choti hrozilo
smrt mohlo jen „Zle
mu
mu jest,
hrozí,
doléhají."
co
jej
cosi, co
jeho
uspíšiti.
velmi zle,"
mže
svovala
rázem
zabíti.
mi, „a nyní
Úady na
75
„S
ím?"
„Aby
se vzdal
svého šlechtického pídomku,
aby bez meškání vydal veškeré listiny, týkající se tohoto šlechtictví, aby se pestal podpisovati, jak se posud podpisuje, dokonce aby zmnil své jméno. Rozililo jej to tak, že se dostavily nové horeky. Víte, jak na svém starém jmén lpí, všechny jeho knihy nesou je, všechna jeho veejná innost souvisí s
ním.
jménem
A
nyní
je
má
vymazati,
má
zaíti se
novým. Nespí, nemyslí na nic jiného.
Každé zazvonní jej podsí, jako by již picházeli, aby mu snad násilím odali, co chrání jako nejdražší poklad. Vždy ho nenabyl žádným uskokem. A vždy žijí píbuzní, kteí téhož jména beze vší závady smjí užívati dále, jimž odato nebylo. Ovšem, to jsou úedníci." ,,Kdo ,,Naše
na
naléhá?" táži
okresní
se.
hejtmanství.
Pišlo vyzvání
velmi drazné, aby odevzdal veškeré své dokumenty.
A
hned aby
muž nemá
odložil své
klidné chvíle.
dosavadní jméno.
Obává
také o své knihy, o své právo na
se,
Mj
aby nepišel
n, abychom
o to
ddictví nebyly pipraveny také my, já mé dcery." „V tom jest na omylu, milostpaní, a tato obava vyplývá jen z jeho choroby. Nikdo ho nemže i
pipraviti o jeho plody duševní. jej
o
tom
eknte
mu, že
ujišuji."
,,Neekla jsem muži, že k vám pjdu. Picházím z vlastního popudu, abyste mi poradil." Bylo mi velmi trudno. Bželo o klid muže cho-
76
rého, slední
tžce chorého. Vzpomínal jsem na jeho ponávštvu, na jeho zapadlé zraky, na jeho
bezezvukou mluvu.
A te nešlo
slabost lidskou. Vyrostl se
nem,
nosil je
o njakou libstku, svým starobylým jmé-
Neml
se ctí.
jiného majetku než
dobré to historické jméno, kterému svými
literár-
dodával nového lesku. Njakého výhod mu nepinášelo, mužského potomka neml, ale miloval své jméno, a pojednou je ml smazati nejen ve svém život obanském, ale vymazati ze svých knih, nových neb nov vydávaných, a budoucn již ho neml napsati v žádné ními pracemi zisku a
a
i
záhlaví práce své!
V
tu chvíli jsem pro usouzenou paní
žádné rady. Jen jsem
ji
tšil, že ani s
úady píliš nechvátají; že s nkým, kdo vci lépe rozumí než já, kony
pijdu
s
neml
takovými výse poradím a co nejdíve
odpovdí.
Aby tená porozuml, o tu vlastn šlo, teba poznamenati, že hlavn na sklonku století devatenáctého se vyskytlo mnoho žádostí ku píslušným
úadm
za obnovení šlechtictví dávno vyhaslého,
neužívaného,
vky
podání rodinném
zapomenutého a jen v ústním Takové žádosti arci
žijícího.
musily býti doloženy vrohodnými výpisy z matada pedk musila býti nepetržit zjištna
rik,
onomu prapraddu, který šlechtického pídomku (predikátu) právem užíval. Sehnati takový etz pedk bylo asto vcí nesnadnou, ba nkdy až k
nemožnou. Život
rod
se rozestíral
na nkolik
sto-
77
letí,
rodiny se sthovaly z místa na místo, ve far-
ních matrikách se vyskytovaly pochopitelné mezery, ba mnohé staré matriky nadobro zmizely, shoely pi velikých požárech kostel a celých obcí. A tu zvláš v posledních dvou desítiletích minulého vku se vyskytli dobrodruzi, kteí si z opato-
vání šlechtictví udlali živnost, obcházeli ctižádostivé
lidi,
ponoukajíce
je,
aby
si
zadali o bývalé
svou pomoc k tomu. A povydatn. Chybl-li v matrice
šlechtictví, a nabízeli
máhali žádoucí
nkdy ,,
dost
spojovací lánek", totiž
pedek njaký
nebo zevrubné udání pvodu, vpisovali
je
tito
samozvaní „rodopisci" potají do matrik, a na základ takovýchto padlaných prkaz byla pak skuten všeliká dávná a již ped vky ,, odložená" šlechtictví a rytíství obnovena. V nkterých pípadech vc propukla, rodopisci byli pro podvod odsouzeni, obnovená šlechtictví zrušena. Potom' však píslušný rodopisný úad vídeský poal zkoumati taky jiná, teba v dávnjší dob piznaná šlechtictví, a kde nemohla býti posloupnost nad pochybu prokázána, byl šlechtický pídomek nositelm odat. Ale nerozuml
jsem,
pro úady práv na
pítele tak bezohledn dokraují. Pocházel z dstojnické rodiny, jeho otec sloužil u" dragoun, a po
tomto otci zddil jméno své s pídomkem, pokud mi bylo známo. Nebyl svého jména jediný. Ml píbuzné, snad vzdálené, kteí stejného jména beze vší závady užívali i v dobu. kdy on se ho i
78
ml
Vzpomnl jsem na etníckého strážped lety spatil u porotního prvodního svdka a který se honosil
vzdáti.
i
mistra, kterého jsem
soudu jako
týmž jménem a
šlechtictvím.
Bu jak bu,
nyní bželo o
utrpení z nemoci nezažil ješt ševní
a rozrušení,
A
uspíšiti.
mn
i
aby nemocný krom velikého
to,
byl upokojen, a co nejdíve, aby
veliké bolesti du-
mohlo
které jeho konec jen
tak po odchodu jeho choti vznikl ve
zámr, abych
se
sám
pokusil o odklad
úed-
ního výkonu, který jeho duševní klid ohrožoval.
A
tak tedy hned nazejtí jsem se vydal na cestu
povena výkonem toho odntí šlechtictví. Na okresní hejtmanství v Žižkov. Nikdo mi tam nemže hlavu strhnout. Pan okresní hejtman mne pijal s vlídností sice velmi odmenou, ale pece jen celkem vlídn. k instanci, která byla
eho
že
si
Bží
peji? o
muže tžce nemocného, zapoínám.
O lovka výborného, kterému
jste
pikázali to
a to, a naídili mu, aby se bez odkladu vzdal
svého jména. Pane okresní hejtmane, picházím s
prosbou,
abyste výkon vci,
která se
ného tak krut dotýká, na njaký
Žádám vás
o to
jménem
as
jeho rodiny,
nemocodložili.
jménem
lidskosti.
„Pane," odpovídá mi okresní hejtman, ,,my jsme tu jen pouhým výkonným orgánem. Mánie naízeno z místodržitelství, abychom vašemu píteli
prkazy
šlechtické
odali a užívání
šlechtické-
79
ho predikátu dostalo z
mu
zakázali.
A
místodržitelství to
Vídn."
,,Pane okresní hejtmane, snad ani místodržitelství není
nuceno, aby umírajícímu
lovku, za-
—
Ostatn je mi známo doabych mluvil bez okolk že jistý pan
dalo poslední ránu. volte,
—
okresní hejtman (jmenoval jsem tu
ech)
msto na
jihu
jména a pocházející nepochybn rodiny, užívá toho jména s pídomkem
stejného
z téže
nadále.
i
Jemu odato
nebylo."
odpovídá pan hejtman. ,,Vím íci, že onen okresní hejtman je starý mládenec, tedy svobodný a bez potomstva, a že mu jeho predikát byl ponechán ,,To je pravda,"
o tom. Ale
jaksi
v
musím vám
odmnu
,,Dojista
a ze srdce
mu
za služby státu prokázané." vším právem, pane okresní hejtmane, toho peji. Avšak také pítel pro-
mj
kázal služby obci, zemi, státu jako uitel, a
toho eské
A
dále,
dv
krom
výborný spisovatel. taky on nemá potomk mužských, nýbrž literatue
jako
dcery, a tedy jeho šlechtictví již na nikoho
nepejde.
K eskému
uiteli, k
eskému
spisovateli
neteba žádných ohled? Pane okresní hejtmane, ba hodiny života pítelova jsou seteny, skon jeho jest neodvratný. Co vám, co místodržitelství a vlád záleží na tom, zeme-li o jednoho šlechtice více i mén? Snad že je to pouhý eský literát? Vím dále o tom, že v jednom vídeském ministerstv sedí mladý úedník, tuším teprv praktikant stejného jména, vzdálený píbuzný mého pítele, dni,
80
a také tomu nebylo šlechtictví odato. Pro práv našemu eskému uiteli a spisovateli, který se niím neprovinil a nosí své jméno stejn poestn! To jest vc, která roztrpuje. Okresní hejtman
eský uitel nemocnému výkonem
ano, ministerský praktikant ano, ale a
spisovatel
ne!
Jestliže
svého naízení ukrátíte život, lhostejné? diti
A
jak o
mže vám
to býti
tom dvojím jednání bude
sou-
veejnost, až se toho doví?"
Pan okresní hejtman pi zmínce o ministerském praktikantu jen rameny pokril. A potom ekl:
ným o
„Opakuji vám, pane, že jsem pouhým výkonorgánem. Mám rozkaz uiniti tak a referovati
tom
místodržitelství."
,,A
kdyby vám
abyste výkon o
místodržitelství dalo pokyn,
njaký as
pozdržel?"
,,Pak se podle toho zachovám." ,,Pane okresní hejtmane, tedy
abyste pikázal, by na nemocného
snažn
prosím,
nebylo nav klidu do té doby, až vám dá pokyn vyšší instance. Pjdu k panu místodržiteli se stejnou žádostí, s jakou jsem dnes pišel k vám." léháno, abyste
již
vc ponechal
Tím byla má audience u pana okresního hejtmana skonena. V tu chvíli jsem se rozhodl, že pjdu k místodržiteli hrabti Thunovi. Ani on mne nesní. Ostatn bylo známo, že hrab Thun za svého druhého místodržitelování nechoval velkopansky a stroze jako poprvé.
se
již
tak
81
Pro
jsem se
neodkladnou povinnost jinou nemohl na Malou stranu vydati hned druhý den.
to jsem se pídil po nkom, kdo by mi k místodržiteli proklestil cestu, kdyby mne neznámého pijmouti nechtl. Se svým zámrem svil jsem se zatím píteli Karlu Šípkoví, vypomu vše, co pedcházelo. A tu praví Šípek: ,,Kdo t uvede k místodržiteli! Vždy máme na místodržitelství starého známého, dvorního radu Kosinu, syna nkdejšího zemského inspektora školního Kosiny. K tomu dojdi pedevším, a snad ani nebudeš musit k Thunovi." Pravda, na dvorního radu Kosinu jsem nevzpomnl. Sice nenáležel k mým dvrným známým, ale kdysi, tuším už v letech osmdesátých nebo na poátku devadesátých, pokud ješt stu-
Mimo
vdv
doval, sedával ve spolenosti Slavii, a
tam jsem
se s
ním
Šípkov v kavárn Potom jsem
setkával.
ho dlouhá léta nevidl, po všechnu jeho innost úední. A tak 8. kvtna 1914 vydal jsem se do místodržitelské budovy. Od portýra jsem se do-
vdl, že místodržitel sám není v Praze, ale dvorní rada Kosina že úaduje. Dal jsem se ohlásiti a byl jsem pijat jako starý známý. „Co mi pinášíte?"
Vypovdl jsem, co jsem pede dvma, ped temi dny ekl žižkovskému okresnímu hejtmanu. „O koho se tu jedná?" otázal se. „O Josefa Krušinu ze Švamberka, pane dvorní rado. Nejen, že jsou na
nm
vymá-
82
hany veškeré dokumenty o jeho šlechtictví, které uchovává jako drahou památku rodinnou, ale bylo mu krom toho pikázáno, aby odložil to jméno Krušina, které prý mu nenáleží, a aby se nadále i
Kru
— tak prý
se má jmenoinnost spjata je nerozlun s jeho posavadním starým jménem, a to se na smrtelném loži odnímá a vnumu nyní jiné. Mžete-li se mu jméno tomu zabrániti, cuje dobrý ten lovk uite tak, pane dvorní rado. a zasloužilý spisovatel dožije se svým starým jménem a pídomkem. Nikomu z toho nevzejde škody
podpisoval
ch
i
n a
vat. Veškerá jeho literární
—
—
A
za nehet." ,,Není to
mj
referát,"
odpovdl mi
dvorní
rada, „ale posekejte chvilku, hned se pozeptám."
Zazvonil u telefonu, jejž stolu, chopil se sluchátka a
ml
hovoil
blíže s
psacího
neviditelným
úedníkem jiným, v jehož pijsobnost vc náležela. Nemohl jsem slyšeti, co odpovídal referent z kterési vzdálené kanceláe, ale pan dvorní rada konil
svj rozhovor
s
ním:
,,Tedy prosím, ponechte
vc, jak
jest,
nebudiž
—
naléháno na vyízení. Je zde dležitý moment vysvtlím vám pozdji vše, abych nezdržoval hosta. Díky!"
Povsil sluchátko
Bute
a
ekl ke
mn: vc
po vašem pání, když pravíte, že je tak zle." žižkovský pan okresní hejtman ,, Dostane pokyn, aby na vydání dokument nenaléhal?" ,,
beze starosti, zaídíme
.
83
„Dostane."
Podkoval
A
jsem, odešel jsem.
toho dne k ve-
jsem navštívil nemocného pítele na Žižkov,
eru
píin svého jména nebude nikdy znepokojován, že to
kterého jsem upokojil, že v a
pídomku
mám
již
z úst naprosto spolehlivých.
A
jen
a se sebe
svou chorobu brzy setese Utrpením zmuená tvá nemocného se rozjasnila, ruka jeho snažila se stisknouti mou, ale již .
nemla
.
síly.
Bylo to naposled, co jsem hovoil. Po této
mé
poslední
jej
vidl a
s
ním
návštv chybl
do
dvou msíc jen den, když dobrý Krušina 7. ervence 1914 druhé ranní posledn vydechl. Tuším, že již veerní listy toho dne pinesly zprávu o jeho rodinné skonu. A všechny tyto zprávy, jakož i
parte, které bylo vydáno druhý den, oznamovaly,
že
ze
zemel
spisovatel a uitel
Švamberka
Josef Krušina
v ptapadesátém roce
vku
svého. Dožil tedy se
na
nmž
to
zstane
ní
historii
lpl
svým jménem,
vší láskou
jehož
si
tak vážil,
rodinné tradice, a jméno
zachováno jeho knihám literárna všechny asy. (Topiv sborník v íjnu 1922.)
dojista
i
TŽKÁ
CHVÍLE DIVADELNÍHO EDITELE. (Píbh
skoro historický.)
že laskavý tená je dokonalý jsem rovnž pevn pesvden, že milováníhodná tenáka umí držeti za svými roztomilými zoubky. A proto pevn doufám, že za všech okolností zstane jen mezi námi, co tu
Jsem pesvden,
charakter,
váženým
a
tenám
pod peetí hluboké
a spanilomyslným
tenákám
a neporušitelné mlelivosti vy-
mn
to bylo se stejnou podmínkou povím. Taky i nerad bych upadl v povst klevetníka.
sveno,
Odvažuji-li se
vbec mluviti, iním tak jen proto, že mé vzpomínky jejichž jménm
—
hrdinové dnešní
—
se v zájmu historické pravdy vyhnouti nemohu odešli dávno v lepší svty, kam za nimi nikdo z nás
pes to, že snad zítra nebo pozejtí nkoho z nich potkáte, pomyslete si dobrotiv, že zpráva o jeho odchodu byla nejen ponkud pedasná, ale mnou nezavinná, a nezmiujte se mu o tom ani slovem. Nebo je-li kdo nepospíchá. Stane-li však se
i
krom svého piinní prohlášen za nebožtíka a pece ješt chodí po svt, bývá podobnou novinou velmi pekvapen. Vím to z vlastní zkušenosti.
8&
Ostatn odhodlávám-li se dnes promluviti, iním tal< pod prudkým a neodolatelným nátlakem,
emuž
i
trestní
m
Drží
okolnosti.
zákoník piznává polehující za krk redaktor pílohy zá-
bavné a všemi prostedky, dovolenými i nedovolenými, vymáhá na povídku do novoroního ísla. Kdo jste se jakživi s podobným netvorem redaktorem jen jednou setkali, vmyslíte se snadno v mé zoufalé postavení. Snad ani neteba ujišovati vás, že ze všeho, co vám tu svím, jediného slova jsem si nevymyslil. Vyslechl jsem toliko všechny úastníky historie až na dva pány, ponkud mne vzdálené pokud byli pi plném vdomí a dobré pamti (nepravím, že to bylo na smrtelné posteli), a všichni projevovali ochotu, že, co mi povdli, mohou stvrditi písahou. Té však jsem na nich
mn
—
—
—
i
nežádal.
Soudím, že jste taky znali Oskara Nedslyšeli. Oskar nebo aspo kdysi o Nedbal nepsal žádných nedlních povídek, ni-
nm
bala
kterak se
ných
mnou nekonkuroval,
literárních recensí,
a taky nepsal žádnikdy mne nestrhal, a
nm
do posledního dechu ml nejmínní. Oskar Nedbal byl muzikant od kosti bylo a maso všechno, jak se íká. A masa na dosti, jak mi pisvdíte, kdo jste ho znali. A práv v muzice se dokonale ,, zabydlil" (jak íkává v takových pípadech milý pítel malí Karel Nejedlý). Zabydlil se v ní tak, že skládal opery, operety, proto jsem o lepší
nm
86
a ve spolku se
vakem
(ale
svým pítelem Ladislavem N
o-
ne malíem, nýbrž inženýrem a e-
ditelem strojírny) dlal
Nmohry se jmenují hudba nkdy mluví
i
pantomimy
ili
nmohry,
takové výtvory, pi nichž jako
hromobití,
až
vám
v uších zaléhá, kdežto herci na jevišti mlí a jen posunkují. Nebylo by jim nic plátno, kdyby chtli mluvit nebo zpívat. Pro muziku by jich nikdo neslyšel. Což se ostatn pihází v nkterých operách. Nuže, tento mj pítel Oskar Nedbal složil jednoho dne taky ,, Polskou krev", s hudbou, to se rozumí. Nikdy jsem ,, Polskou krev" neslyšel, i
vc výborná, což mohu íci tím spíše, ježto na muziku žádné koncese. O muzice psalo již více takových znalc. A te tedy mohu íci, že bylo jednoho krásného dne v ervnu roku 1914, ba, msíc ten byl na samém sklonku, a chcete-li, bylo to v nedli dne osmadvacátého. Je to datum, které z rozliale je to
nemám
ných píin utkvlo v pamti nejednomu
lovku
a navždy.
Toho dne provozovali „Polskou krev" Nedbalovu ve starobylé Plzni. Ne tak docela v Plzni, nýbrž „Na zámeku" u Plzn, v pírodním divadle. A skladatel Nedbal byl pozván, aby svou skladbu osobn ídil. Opominul jsem íci, že Oskar Nedbal vedle své skladatelské innosti slytaky jako výborný, velmi temperamentní dirigent. Tak temperamentní, že keslo pod ním musilo býti betonové, pulpítek ped ním že býval nul
87
konstrukce železné a dokonale ztužen, a taktovku
mu zpravidla pipoutávali k ruce, aby mu z ní v dirigentském rozmachu nevyletla. Divadlo plzeské ídil tehda zasloužilý editel Veverka, kterého starší navštvovatelé Náže
rodního divadla pamatují
s
jevišt
práv
tohoto
divadla jako dobrého a svdomitého pvce. Pozval si
a
Nedbala proto, že takové ,, osobní ízení" táhne, skuten taky Nedbalovo ízení pitáhlo asi
tyi
tisíce
divák
a
poslucha. Tolik
totiž se jich
zámeku"
vejde, ne-li
do pírodního divadla ,,Na více.
Slovem, íkával mi Nedbal, bylo nabito. Taky
inženýr Ladislav Novák, jenž
do Plzn
svdil
vnou na
i
mi
zajel, potvrdil
editel Veverka.
si
to,
na to pedstavení a na konec to do-
Bh jim
všem
dej
nkdy
slávu v nebesích a ješt dlouhé panování
svt! Odehráli, odzpívali prvé jednání
druhé, a
i
zdvihla se opona nad aktem tetím. Toto tetí
jednání pedvádí
poslucham
a
divákm
Veliká scéna, na jevišti množství
bor
toho dne dopluje
kovým vou
lidí,
— obraz plný života a ruchu. žárem,
Slunce sálá
tímá
kroj,
fá-
Sama píroda pravým
je vedro, až se slévá.
nepokrytou
maká
režii.
obžinky.
Nedbal
pravicí taktovku,
obžins
hla-
levicí
elo leb, nebo se potí jako mi vždy íkával. A kdo jste Nedbala znali, víte, jak se uml potit. Nezapomínejte, prosím, že bylo na sklonku ervna. Hudba iní, zpvy hlaholí. Nedbal v duchu již se tší, blázen
šátek, otírá
si
— tak aspo
i
88
až bude po všem, až se bude moci uchýliti ve stinný
kout k Salcmanovi. Slunce žhne Tu, jak hledí na sbor na
ady njak
zoruje, kterak zadní
rozestupují
do hlavy. pojednou zpo-
se zakolísaly a
kterak se to tam
se,
pímo
jej
jevišti,
,,
rozházelo". Co
dje? A již vidí, kterak tmi adami prodírá se kdosi v tmavém, stízlivém odvu obanském, kdosi, jenž v tu chvíli na jevišti nemá za mák co dlat a jenž se tam octl patrn pouhým a zjevným se
nedopatením.
Kde
jest inspicient?
balov. Koho nedbalost,
to
tam
uinný
zahmí
pustil?
v hlav Ned-
je
trestuhodná
zmaené pedstavení! se blíž a blíže k ramp,
skandál,
Ale temná postava prodírá
k budce
to
To
napovdov,
a mávajíc
rukama
snaží se
umleti sbor a dává znamení taky orkestru, aby zmlkl.
Nedbal vyteštil oi, mne si hlavu a jeho letí dsivá myšlenka: „Zbláznil jsem se
mozkem
z toho vedra,
A te
mám
halucinaci,
pelud zrakový!" se do popedí
poznává osobu, která
To sám
editel Veverka! Je všecek bledý, rozháraný, taky jeho zraky jsou vyteštny, ústy prodírá.
mu
poškubává, jako by chtl mluviti,
svaly jako by byly
prudkým
zvuku nevychází. A hlavou Nedbalovou „Ne já, Veverka se zbláznil!
Pro
jej
A
pustili
volati, ale
hnutírn ztuhly, z úst
letí
druhá myšlenka:
— Pro ho nezadrželi?
na jevišt?"
editel Veverka posledn se pokouší, aby
hudebníky umlel, kyne Nedbalovi, aby pestal položil taktovku, hráti. Tu konen Nedbal zoufalý ediorkestr utichá. A kde kdo vyjeven hledí na perušení? tele Veverku. Co znamená to Nedbal a nikdo netušil V tu chvíli ovšem
ty
ze všech
tisíc
divák, co
díve bylo udalo daleko na
se o
jihu,
nkolik hodin
ve hlavním
mst
bosenském; nikdo nepotušil, že kdo se tam okázale pohržku slovana vyzývav byl objevil jako na Nikdo nenevrátí. živ skému sousedu, již se
dom
dva výstely tam v dáli stanou se vítanou záminkou, na kterou dávno bylo ekáno, k rozpoutání nejstrašnjší válené litice. jeZtichli tedy hudebníci, ztichly sbory na ea oekávání, plno jest višti, ztichli diváci, vše tušil, že
Veverka, jenž konen nabyl vlády, volá v obecenstvo hlasem rozechvlým a perývaným: .!" „Pánové, dámy! Stalo se hrozné neštstí Po nkolika tch slovech opt mu hlas vyditel
.
povdl.
síly,
muivého ticha. Tvá zesivla. Z obecenstva se
Chvíle trapného,
Veverkova zesinala, ozývají výkiky: „Co se stalo?"
A
.
tu editel Veverka, jako by sbíral poslední
vmete do publika: „Zavraždili jeho císaskou výsost následníka
a jeho
cho."
Opt rozruch,
chvíle ticha, ale
zmatek. Zpváci
potom
nastal nevídaný
se rozprchli s jevišt.
se Orkestr se chvatem vyprazduje. Obecenstvo L Herrmann,
XXXUL O
živých, o mrtvých.
II.
90
tlaí z divadla. Konec pedstavení. Nedbal chvátá bez klobouku se svého místa. Skupina
lidí
puje Veverku, který zatím taky
jevišt byl
odkvapil.
Kdo pinesl
již s
obklo-
tu zprávu? naléhají otázky.
— Bylo telefonováno z okresního hejtmanství, odpov; a pi tom prý rozkázáno, aby divadlo bylo skoneno. — Shluk, shon, rozilené hovory.
zní
Nedbala popadá inženýr Ladislav Novák: ,,Ale kdo telefonoval? Je-Ii to taky zarueno?" To Nedbal nevdl, a nevdl taky nikdo ze všech, kdo se tu v dychtivosti zevrubnjších zpráv kupili. Novák tedy chvátá k Veverkovi, popadá jej za rameno: ,,Stakra, editeli, ale je-li to taky pravda? Není to njaký hloupý žert? Víš, kdo telefonoval?" Tu editel Veverka jako by se probouzel z hrozného oblouzení, a poznovu bledne. Chápe smysl otázky, chápe dosah všeho, je-li zpráva klamná, a zoufale volá: zbaven ,, Kriste pane, to bych byl zaven navždycky znien!" koncese „Mže to být intrika," pidává Novák.
—
,
—
,,
Njaký tvj
nepítel
"
mdloby. Všechny strašlivé následky planého poplachu vstupují mu na mysl. „Automobil!" vykikl tu Nedbal. „Do Plzn! " Na hejtmanství! Tam se dovíme
Veverka
jest blízek
A
s
vsedá
který se
Veverkou a Novákem v automobil, k mstu.
již rozjíždí a letí
91
Te
editel Veverka je všecek zhroucen. vidí, že se ml otázati, kdo jej volá k telefonu, kdo telefonuje, ba, že ml vykati, až pijde nebo pijede vrohodný posel, úední osoba. Marn bycha honiti, jest pozd. Zástupy divák chvátají do msta a cestou rozšiují, vykikují, co v divadle slyšeli. Po cest plno skupin živ posunkujících, srážejících se a zas rozbíhajících se. ,, Veverko," pilévá Novák oleje do ohn, ,,to jsi ." zpsobil svou neobezelostí! Je-li to pouhý bluf f editeli Veverkovi klesá hlava až k samým kolenm, na ele mu vyráží studený, smrtelný .
pot.
Jen
vzlyknutí se
silné
mu
.
vydralo z hrdla
a srdcervoucí zvolání:
„Vždy já
za to nemohu!
ekl
jsem
jen, co
bylo rozkázáno. Jaké by to bylo bídáctví, aby takhle
nkdo
svedl!
Automobil zdvíhá
mrano
naproti z
v polou
je
m
neublížil!"
cesty, tu se proti
nmu
prachu, jiný automobil supá a hýká
nm
v sedí komisa okresního doktor Jílek a mstský policejní
msta,
hejtmanství
Nikomu jsem
mi
a
radní Žák.
A
Komisa vykikl povel, Veverkv automobil
taky
saovy písn
a
tázav
automobil zastavil. stanul.
Zraky komie-
pronikají nešastného
ditele, a taky pan radní Žák hledí velmi vážn. Veverkovi se zdá, že te v obou tch pohledech svj ortel. Není slova mocen. Mlí Nedbal, a i
v tuto
chvíli
ml ei
dost.
mlí
i
Ladislav Novák, jenž posud
Chvíle jest
neobyejn
vážná. 6*
92 je strašná vc. Aby svou trýze pak co dj, vzmohl se konen Veverka a mroucím hlasem se táže: „Pane komisai, je to pravda?" A zuby drkotaje, úzkostí se chvje, eká na
Ale nejistota
ukrátil,
dj
se
odpov. A s hrobovou „Pravda
vážností odpovídá komisa:
je to."
Tu zraky zmueného Veverky zaskvly
vým
životem, výraz úzkosti vyprchal
mu
s
se no-
tváe,
na které se dokonce objevil zásvit štstí. Rozpáhl
nad hlavou, a radostn vykikl: ruce, spráskl je
tém
zbožn
sepjal,
,,Zapla nebeský Pánbh!" Komisa
vyteštil oi. Zdálo
slov editelových, že
Ale
již
se,
že nechápe
oekával projev docela
Veverkovo auto
hmí
dále do
msta
jiný.
a taky
komisav automobil zatákou obrátil a vracel se do Plzn. Jeho vyjížka nemla jiného úelu než pesvditi sé, došla-li zpráva o skonu císaských výsostí do divadla a bylo-li pedstavení perušeno, jak to kázal hluboký smutek a žal, který se po zpráv tak ohromující ml zmocniti srdcí všech vrných poddaných, jimž dobe míenou ranou byl rázem odat princ milovaného a zasloužilého rodu a nadjný následník. Princ, který se ml za nedlouho státi panovníkem všech tch vrných poddaných. Princ, který již za svého života svýma studenýma rybíma oima sledoval všechen jejich život a poteby s onou bezednou láskou k lidu,
93
kterou se vyznaovali všichni jeho
pedchdci
a
Princ, který již tolik lásky
všichni z jeho rodu.
k lidu byl projevil za života na sve'm panství konopišském, jak o tom mohlo vydati svdectví mnoho spráskaných a pozavíraných bídák, kteí nechápali, že každá houba v mechu panských les každá borvka a každá spadlá šiška a každá suchá vtev jest nedotknutelným majetkem jeho zbožné i
císaské výsosti. Princ, který ale což je teba vypoítávati všechny jeho vzácné stránky a miti nenahraditelnou ztrátu, kterou utrpla vlast,
svt? Dunl, huel,
íše, národy,
odvážející
hml
a
smradil
automobil,
Veverku a jeho spoleníky. Otrnulo
editeli, otrnulo též
obma
jeho
druhm
a tedy
taky inženýru Ladislavu Novákovi, který za svého života rád si zažertoval na vrub jiných. Pítel i
Nedbal, vzpomínaje tohoto návratu z pírodního divadla ,,Na
zámeku"
kterak se Ladislav
do Plzn, vyprávíval mi,
Novák pojednou
obrátil
k Ve-
verkovi a ekl mu:
„Ale direktore,
„Co jsem verka, jehož
te
spravil
—
teprve
jsi
to
spravil!"
a kterak?" vyhrkl Ve-
ivy byly dojmy
této hodiny doko-
nale rozteseny. že „No, tím svým ,zapla nebeský Pánbh!'. to je pravda, že ho zabili ... To je nejen schvalování zlého inu, ale je to taky strašná urážka lena panu.
jícího rodu, a za okolností, za
kouká
z toho
.
jakých byla spáchána,
teba nkolikaletý
kriminál
." .
.
94
Ano, to sám.
A
si
te
jestliže byl
a znien.
V
uvdomil taky prve zhroucen,
trestného,
zvolal své
inu
,,
te
byl zdrcen
tu chvíli, když srdce jeho nejhlasnji
zajásalo, že se prohlášením
nieho
editel Veverka
ve
v divadle nedopustil kdy tak radostn
chvíli,
Zapla nebeský Pánbh", Z oí mu vytryskly
ješt horšího!
dopustil se slzy.
S bo-
hem, choti! S bohem, divadlo! S bohem, koncese! S bohem, svobodo! Srdce mu pestávalo bušiti, v duši mu bylo jako v hrob. Vše je ztraceno! dojel, editel Veverka se jen tak na dlažbu vysouvl, kolena pod ním hrkotala. Jako na smrt odsouzený posledn pohlédl na své druhy, a podávaje obma studenou, zpocenou ruku, zastenal
Vz
jen: ,,
již,
Pátelé,
bute
nezapomete mé
s
bohem! Nespatíte-li mne
rodiny, neopouštjte
jí!
A
po-
vzte, že poslední má myšlenka k ní letla, poslední vzdech že jí náležel." Po tch slovech, než ho pátelé mohli zadržeti,
mj
zmizel editel ve spleti plzeských ulic a zapadl
v ruchu, vyvolaném nesmírnou událostí. Marn pátelé pátrali po jeho stopách, marn a v tžkých obavách byl doma oekáván. Snesl se veer, na rozilené msto ulehla noc, editel zstal nezvstný. Bylo taky v jednu noc, když mi pítel Oskar Nedbal pi íši vína vyprávl, co tu vypsáno, a jeho vylíení shodovalo se
Novákovým
kdysi
pi
s
vyprávním pán
kalíšku náhražkové
kávy
95
V Bristolce pod Jindišskou vží, ba doplovalo podrobnostmi, které Novákovi již nepipadly. ješt pozdji vynoil se mi na pražském obzoru editel Veverka sám, který mi potvrdil vše a
je
A
doslova.
Vdli
že svují-li to
všichni ti,
mn,
když mi
to vyprávli,
jako by to svovali
nmému
hrobu. Nezklamal jsem jich, nikomu jsem nepo-
vdl
slova.
dlouho
mám
Nikdo
z
nich však mi neekl, jak
mleti. Ostatn nikoho z nich jsem
od té doby nevidl, a kdož ví, zdali nkdy uvidím. Mluvím tedy. Bylo by té historie pece škoda.
Zapla
za ni nebeský
Pánbh! (Novoroní íslo Nár. list
1920.)
ZA FRANTIŠKEM BfLÝM.
kdo jsme
1 ušili jsme, stýkali, že
ivou,
koen
se
smrtelnou
nemocí.
nám
jednoho
poslední dobu
jsme
Bránili
se
té
pímo ji vyjáditi, až dne vetela u vdomí mrazivá
myšlence, netroufali jsme se
sním v
jeho života jest podhlodáván ni-
si
seteny. Jen on sám, zdá se, nevdl o tom, blízkého konce netušil. A jestliže tušil, slovem se neprojevil, nikomu neposteskl, hrdinsky hlodajícího erva pekonával, srdnat
jistota, že dni jeho jsou
podstupoval zápas o život, odhodlan
se
poddával
noži chirurgovu. Miloval život a chystal se ješt
mnoho
vykonati, akoli za celý
byl vykonal
Pes brzkého Fr.
i
to,
mnoho
svj
vk již mnoho
strastí zakusil.
že jsme
tušili,
co
mu
konce jsme se nenadali.
tak skon Rychlý hrozí,
Bílého udeil v kruh jeho pátel a
stolových náhle a
tovaryš
neoekávan. Jak tomu
bylo
námi louil, odcházeje do vinohradské nemocnice a pronášeje ke všem pln dvry slova „na shledanou"? Sotva ti nedle. Tšil se upímn na shledání, a my všichni také. dlouho, co se
s
97
Co
jej
zánt
na konec udolalo, byla nemoc pidružená, plic.
Všichni úastníci jeho kruhu stolového znali
jsme se dávno, léta, válka však nás dvrnji sblína jejím poátku byl jsem vybídnut,
žila.
Tém
abych
se
v píští úterý
dostavil
v družnou spo-
lenost u „Jeho Jasnosti". Zasvcení vdli, kam to mají zamíiti. Je to lobkovická vinárnika
v menším
dom vedle paláce
ské
malostranské.
ulici
flumen", za eku.
Lobkovicova ve Vlašse taky ,, trans
íkalo
Rád jsem
pišel.
Dávno
již se
byly rozpadly všechny spolenosti a spolenstky, do kterých jsme kdysi chodívali. Vtšina nkdej-
vný
odpoinek. druh se odsthovala na Co zbylo, zestárlo a zkyslo. Válka ty zbytky rozbila, bylo nesnadno vyhledávati kroužky nové, nebylo vbec nálady choditi do hostinc a nebylo to ani radno. Všady bylo plno nepovolaných, naslouchajících uší, špehýských oí, enichavých nos. Ale v zadním pokojíku ,,Jeho Jasnosti" scházela se každý úterek na poátku i v pátek malá dvrná spolenost, a ten pokojíek dlouho jí zstával vyhrazen. Byli jsme tam bezších
i
—
—
peni a
jisti.
Zemský
inspektor školní Fr. Bílý,
Jindich Metelka, Jan Kabelík a dr. Jaroslav Vlek, editel vyšší díví básník Fr. Táborský, nakladatel Emil Šolc, báský inženýr Ignát Knappe, mladý dr. Pacák, synovec nkdej-
profesoi
dr.
šího ministra se
Bedicha Pacáka. Obas rozmnožila
spolenost pivedeným hostem,
nkdy
mezi nás
98
zavítali také Alois Jirásek,
K. V. Rais.
V
tomto
útulku, daleko ostatní Prahy, mohli jsme se bez-
pen
a
nerušeni
vší
všechnu hokost jadrn zazloeiti nade
vyhovoiti,
srdcí vylíti, z plných plic a
tou válenou mizérií a nad hanebnostmi, pá-
chanými válenou
justicí
soldateskou rakouskou
i
u nás
doma
a zbsilou
prušáckou v nešastném
Srbsku.
Na skrovnou
tyto
veery pinášeli jsme
veei nebo aspo
asto svorn jsme
její
si
mnohdy
doplnk, a velmi
se tu dlívali o krajíc chleba,
Bývalo v hostinNaše radost byla tím vtší, když se nkterý úastník vytasil se skývou božího daru domácího, pravého samožitného, kterýž obyejn pocházel od nkterého venkovského pítele. Naše „sezení" konívalo se desátou veerní, ponvadž tu nás volala poslední tramka. Pánové Kabelík a Táborský sice nejednou kráeli pšky do svých domovií na Smíchov, ale Šolc a Knappe jezdili na konec Karlina, Fr. Bílý jímž kdokoli z nás
,,
oplýval".
cích zle o sousto chlebíka.
a dr. Metelka bydlili v
hradech, dr.
ulici
Vlek dokonce
elakovského na Vinoaž ve Vršovicích.
Tam
od úpatí Petína pece trochu daleko. Všeliké nehody doby ohrožovaly naše veírky. Jednou byla zkrácena vozba elektriky do osmé hodiny, jest
podruhé vypukla stávka tramvaje vbec, a tak úastníci našeho stolového kruhu nejednou se vydávali k domovm pšky, za podzimní plískanice, za jedovatého vtru a za mraz v zim. Pes to
99
málokdy nkdo chybl. Úterek byl dnem novinek a válených zpráv, kterých nebylo lze doísti se v novinách asto „vybílených", a vbec v našich novinách. K íšce mlniiny byly pinášeny zprávy, za jejichž pouhé rozšiování ,,od ucha k uchu" kynul kriminál. Ale ve stínu lobkovického paláce sedli jsme tu mezi svými. Fr. Bílý nechybl nikdy, leda že na krátko ochuravl nebo že ml njakou nezbytnou úední schzi veerní. Ale po té ješt picházel. Byl pvodcem tchto našich dýchánk, byl horlivým jejich udržovatelem, a teba že jsme nemli volených inovník, byl jako naším starostou a pedi
píchodem se do nich nalévalo života. Bylo ku podivu, co v jeho útlé a drobné postav bylo energie a ilosti. Picházel mnohdy znaven,
sedou. Jeho
zondán svými úedními starostmi, ale mezi námi poznovu ožil a byl pohyblivý jako rtu. A vždy pinesl nco nového a zajímavého. V tyto úterky vbec bylo petásáno, co kdo zvdl a co pišlo do Prahy jako nanejvýš dvrné, pístupné jenom nemnoha zasvcencm, a nejzajímavjší zprávy pinášel Bílý, Metelka a Pacák. V tomto kroužku svovali jsme si navzájem obavy své a zas nadje v obrat vcí. Nejednou jsme na veírek picházeli jak otráveni, to když Prahou procházela chlubná, inivá hudba vojenská na oslavu njakého nového vítzství a když ulicemi táhly hlouky nmeckožidovských výrostk, opojených rakouskou slávou válenou, vykikujících své zpupné „heil!" a provo-
100
lávajících slávu taky
burgovi. Ale v
tzství
tom
kroužku byla ta
uvádna na pravou míru zprávami
pis zahraniních, svtle
pruskému Vilému a Hinden-
dvrném
se
válené
jichž
jsme
se dopídili a
z
ví-
aso-
v jejichž
události jevily trochu jinak, než
Vídn diktováno. A pak vždy zase s myslí utšenjší, s novými nadjemi. V ty doby, kdy zaslepenci ve Vídni a „rytíští" drancíi v Pešti nemli nic moudejšího a kvapnjšího na práci, než vymýšleti a dekretovati nový znak rakouskouherský s heslem na pekousnutí jazyka „indivisibiliter-insepabylo našim novinám z
jsme
se rozcházeli
rabiliter" (ach, jaká ironie osudu! kterak již spra-
vedlivá Nemesis rozpahovala paži, aby tuto litelnost a
nerozlunost
roztrhla!),
ned-
v tyto smutné
i mén smlým nadjím eský lev v erveném poli. asto pišel Fr. Bílý velmi zachmuen ze svého úadu, to když dostal vítr o njaké nové drtivé rán, chystané našemu životu. Ale v družné spolenosti doby
svítil
našim více
starý stíbrný
brzy se sebe svrhoval všechnu tíse a na konec vždy pozdvihl íši a slova jeho vždy vyznla: ,,Štrngnme si (uknme), pátelé, dobré to
bude!"
Nebyl pijákem, vínu a pivu mnoho neublížil, velikým znalcem piva nebyl. Když nám v pozdjší asy vyschl pramen mlniiny a musili jsme vyhledávati jiné útulky, tehda tu neb onde upiv piva pochvaloval nám: „Ale to je dnes ani
pivko, co?"
101
Doktor Metelka píval svou minerálku. Ale s
páteli Šolcem a Kabelíkem podívali jsme se
—
nám se nad tou válenou na sebe útrpn brejžalou kormoutily útroby. Až jsem pak jednoho dne skromnému pijáku ekl: ,,Máte závidní hodný žaludek, pane rado, ale úad ochutnavae piva bych vám nesvil." Zasmál se upímn a ekl: ,,
Vidíte,
mn
chutná!"
Nebyl tedy pijákem,
ale to štrngání a
zvonní
sklenek miloval. Jako by jím sob i všem nám ostatním chtl pizvoniti náladu hodn veselou.
Byl povahy sangvinické, miloval vtip a když byla
njakou
vojna,
ml
historku veselejší a rád
jiného, byl
že jsem
vyerpána
mu
vdným
ji
posluchaem.
šprým,
i
vždy v zásob taky od
slyšel
Lituji ze srdce,
zstal dlužen historku, o
jejíž
mne optovn upomínal. Kterak jsme
napsání
totiž spolu
kteroužto
filolo-
gickou záhadou jsem chodil dlouhá léta a
marn
co jsou ,,salakušky",
hledali,
se
pídil
ochotný
po vysvtlení. filolog
s
Konen nám
povdl. Ale
to
jeden
co pedcházelo, totiž
naše spolená výprava za ,,salakuškami", zdálo
mi do
míry strakaté, že jsem v trudnou dobu válenou napsání odkládal, a taky pozdji jsem váhal, abych jeho osob dal vedle sebe vystuse
povati v
té
píbhu
dosti fraškovitém. Vážil
ho píliš. Nyní, když
nám
odešel a
když
se
jsem
si
nemám
obávati, že by se ho dotkl nejapný vtip odkudkoli,
pece nkdy „salakušky"
napíšu. (Zatím jsem to
102 již
udlal.) Jednu však radost
pravil v dobu,
kdy mu bylo
pece jsem mu pinejtrudnji. To
asi
když jsem mu odevzdával výtisk „Píbhu jednoho dne", kteroužto knížku jsem spolen vnoval jemu a milému profesoru Kabelíkovi, obma horlivým pstitelm drahé mateštiny. Tehda se mu až oi zamžily, upímn a dlouho mi ruku tiskl. Jak jsem šasten teprv nyní, že jsem tak uinil. Kdož z nás zbývajících tuší, kdy taky jemu hodina udeí! Té zloeené vojny bývalo v hovorech našich až po krk, a tu tedy byly projednávány taky jiné vci. Nejednou tu byla podntem „Naše e", msíník založený na oistu a pstování rodného jazyka, a profesor Vlek, jeho redaktor, pinášíval do úterních schzek ,, kartáe" celých ísel, o kterých pak s Bílým konával úadu. Mnohý z tovaryš stolových spchal taky se svou troškou do mlýna, a leckterý drobný píspvek do „Naší ei" vzal tu svj poátek. asopis ten pirostl Bílému k srdci, mnoho si na zakládal, piln pro nj pracoval. Horké chvíle míval tu milý náš stolový druh Emil Šolc, nakladatel „Naší ei"; to když se nkdy íslo v tiskárn opozdilo, v as nevyšlo. Pak mu Bílý nemilosrdn vycuchal, ale
nm
pece
po pátelsku. Ješt netušil, jaké zpsobí taky oboru knihtiskaskému a vydavatelskému, a že nastanou doby, kdy vydávání nejednoho asopisu bude zápoliti s pekážkami nepedvídanými, kdy nejeden list zanikne, docela
obtíže válka
103
pak nesejde na tom, vyjde-li íslo o njaký [den a teba týden pozdji, jen když vbec vyjde. výbornou ,,Naši e", a pak již se Potkalo to Bílý nezlobil. Tíse doby pemáhala vli nejlepší. !a že
i
Na
ml
štstí
Emil Šolc tolik flegmatinosti ve své
všem výtkám Bílého trpliv nasloumnohdy beze slova odpovdi.
povaze, že chal,
Pro jeho milovnost jazykové istoty vážiti musil Bílého každý z nás. Byl jsem
již
trochu
si
pe-
abych se stal jeho žákem, on pak neml asu, aby se takového úkolu podjímal. Ale již od let upozoroval mne na všeliké prohešky jazykové, kterých jsem se dopouštl, a jsem pijímal každé jeho pouení, teba že jsem se s jeho mínním vždy nesrovnával. Jeho snahy v oboru jazykovém byly nejušlechtilejší, jeho prostlý,
vdn
sobení v
tom smru
nejhorlivjší,
a jeho
hnv
na nedbalé prznitele jazyka eského býval plamenný. Byl ctitelem Gebaurovým a profesora Zubatého, jehož hlubokých vdomostí, výzkum a prací jazykových nesmírn si vážil. Byl poítán ke staromilcm jazykovým, pes to naslouchal pozorn mínní odlišnému a nebyl hluchý pro dvodné námitky. asto jsme probírali „Prai
pípad dalo nové a nové vydání za pravdu námitkám proneseným. Nebyl sice mým uitelem, a pece piznávám, že jsem se od nho mnohému nauil. Ochota jeho byla píkladná. Na nkterý vidla" a v nejednom
jejich
vdn
mj
dotaz
v
pochybách jazykových odpovdl
mi
104
tém
na obrat obšírným dopisem, jasným vysvtlením. Literatura byla jeho živlem. Pracoval v ní
mnoho sám
všelikými záslužnými publikacemi a
byste sledoval vše nové. Stále etl a stále zvídal o nových zjevech. Ovšem se nesnášel s mnohými pepjatostmi, zbyten naokovávanými v eské
umní nad
slovesné z cizích
pd. Mnohdy pinesl knihu, honnému tenái
níž se nejen prostému, ale
eskému zamotávala
i
hlava, jak byla každá stránka
prošpikována pojmy a výrazy, kterým dojista ani
sám autor dobe nerozuml, jícími hrub eské ucho. ,,To
jest
kniha pro
a kazimluvy, uráže-
eského
tenáe?"
horlíval Bílý.
Naproti tomu zas byl šasten, když objevil nového mladého autora, v jehož knize se nadání a vyvedení pojilo s úctou a vážností k mateštin. To pak byl jeho lovk. Na stolový náš kroužek trhly pozdji zlé
—
doby.
Do
zadního pokojíku „Jeho Jasnosti" pojiní hosté, krom toho vínu
ali se trousiti taky stále
a
nehorázn pidražovalo, naproti
emuž
jakost jeho poklesala. Víno kdysi nejlepší dávno vypito, pes to však piják vína pibýponvadž pivo z pejru i z epy byla uinná beka. Na konec pak zas jednou vypukla stávka tramvajová nebo nastalo njaké omezení vozby, a tu hledáno místo, kam by všichni mli nebo daleko. Svých úterk asi stejn blízko
bylo
valo,
—
105
nechtli jsme se vzdáti. Zvlášt Fr. Bílému byly
potebou, Otavou po všech útrapách života. Jako by byl cítil, že mu nezbývá mnoho asu, aby svých pátel ješt užil. V tu dobu, kdy o njaký doušek snesitelného piva a
hlavn
o teplý kout
na posekoni-
zení bylo zle, shánli jsme úterky ve všech
nách Prahy. U Medvídk na Perštýn, u Kupc ve Štpánské, u tatíka Hevery na Smíchov proti nádraží, na Bašce ve Vinohradech, v prvém pate to byly naše stanice, nezapomínám-li u Myslík
—
na nkteré. K Myslíkm po pevratu pibyl našemu kroužku z Vídn m. r. Setunský, starý pítel Bílého.
sed
Konen
jsme
se uchytili
v
Mšanské
be-
pražské.
O
prázdninách se úastníci na
as
roztrousili.
Kabelík, Táborský a Bílý zajíždli na svou milou
rodnou Moravu.
A
pátelm svým
ozýval, na nikoho nezapomínal
a po prázdninách se všichni
byl kdekoliv, odevšad se Bílý
upímn se tšil, že zas
pi úterním
stole
ve zdraví
shledáváme. Kdysi
však na as a dlouho ped obvyklými prázdninami jsme spolenosti jeho pozbyli. Asi pldruhého roku tomu, kdy se musil podrobiti nepatrné celkem operaci v ústech, a uchýlil se do vinohradské ne-
nám po nm, jemu po nás, všem nám tamodtud psával. Ale vrátiv se liboa val si, že tam ml dobrého spoleníka ve Viktoru Dykovi, kterýž se taky v tu dobu po tžké nemoci mocnice. Stýskalo se
eené
v
nemocnici zotavoval.
jej uvítali, I.
doufajíce, že zlo jest
Herrmann, XXXIII.
O
živých, o mrtvých.
i
—
Radostn jsme nadobro zažehnáno. II.
7
106
Každý úterek
se dostavil
mezi nás,
a pršelo
nebo
mrzlo, a byl ilý a pln dobré mysli jako díve.
Klamný však
neduh jen zdánliv na Po letošních prázdninách píznaky jeho znova se objevily. Ale již díve zdálo se, jako by jeho útlá, drobná postava byla ješt drobnjší, jako by se ponenáhlu ztrácela. Bez rozpak odhodlal se na novou operaci, a brzy po ní zachvátil jej prudký zánt plic, kterému podlehl. Když jsme jej posledn vyprovázeli z Besedy,
as
to byl klid,
odstoupil.
dojista netušil, že tentokráte odchází navždycky,
nenávratn, sám prvý byl založil a jenž
mu
z
kroužku stolového,
jejž
byl tak milý. Jeho místo
mezi námi zstane prázdné navždycky, ale památka jeho v nás a vzpomínka na nepomine.
—
krom Benjamina aby ji cokoli v našich myslích mohlo vyhladiti. Své rodin byl „laskavým staikém", ale mezi námi byl m á d, hlavou srdcem, atak jej uchováváme v pátelské (Nár. listy v íjnu I920.) a vdné pamti. Již jsme všichni píliš staí
mezi námi, dra Pacáka
—
1
i
'€
ZA STARÝM BOJOVNÍKEM.
Vzpomínáme na mnohé, kteí se mli s námi dokati památného, nezapomenutelného dne 28. íjna, kteí se ho svým vkem dokati mohli. Když navždy zavírali oi, ješt jim život nenavršil tolik let, aby byli musili odejíti. Ml se dokati taky náš starý Karel náš redakní senior. Pamtník a druh všech, kdož se kupili kolem praporu ,, Národních list" od samého jich poátku, neúnavný pracovník, jenž po všechen život šel za tím praporem jak prostý voják. Nedokal se. Jen ješt pežil poátky zloeené, prokleté války, pežil její strašné stupování a vrcholení, pežil nové, katovské stíhání a trýznní národa svého, a tehda pohasínal na jeho tvái vlídný úsmv, který ho provázel celým životem. hbitovní.* Plné dva roky již odpoívá v Ale v ten slavný, veliký den pevratu dojista na jeho rov zavanul radostný dech nové doby. Neznal jsem ho jinak než s milým tím a na
Tma,
pd
i
pohled bezstarostným * Psáno
úsmvem,
a
sám neml
v kvtnu 1919. 7*
108
na ržích ustláno, jako žádný
eský noviná
jeho
doby. Co vykonal jako politický žurnalista, jako plodný a záslužný spisovatel, bylo ocenno již po jeho smrti. Plný jeho
význam
pozdjší budoucnost. Je
vždy
se zdá,
Vzpomínám
jako by teprve
ocení teprv
arci
nám ješt
píliš blízek,
vera
byl odešel.
na jako
na lovka, jako na dobrého a milého druha redakního. Byl Karel muž pedobrý. Nebylo v závisti a žárlivosti. Byl dalek všech intrik. Konal své a pál každému jeho. Nad nikoho se nevypínal. Dojista si byl vdom ceny své a významu pro list, ve kterém sloužil vci všeho národa, ale nikdy toho nedal nikomu ve svém okolí pocítiti. Nenosil na svém límci žádných prýmk a hvzdiek a vždy stiskl upímn ruku každému, s nímž jej svedla spolená práce.
Tma
nm
A
v tom tkvlo veliké kouzlo jeho osobnosti.
Ml
vnímavý zrak a pochopení pro nejvtší dje století, ml však smysl pro drobné zjevy života. Rázovitým, pístupným politické postavy a
zpsobem
a
smlými
i
rysy líil osobnosti, které
vysoko penívaly ostatní lidstvo a zstavily nesmazatelné stopy svého psobení v djinách
—
eské obecenstvo drobnými rtami žertovnými. A v tom je zvláštní rys tvoivé povahy Tmovy. Myslím, že tyto drobné práce byly mu nepochybným osvžením po tžkých úkolech politického lánkáe. Kterak vznikly humorné ty rty, které se a vedle toho dovedl
baviti a rozesmávati
pozdji staly nejpopulárnjší ástí veškeré jeho
109
innosti?
Tma
sám
o
se
tom asem zmioval.
Jako student prožíval prázdniny u strýce Václava Tmy, mlynáe v Zadní Tebáni blíže Karlštejna, na milé, romantické Berounce, plné zátoin a zarostlých behij.
Tam
poznal veselý tehdejší život
mlynáský, kdy mlýny ješt nebyly továrnami.
Tomu
jest arci
hodn
dávno, bylo to
sátých letech minulého
století.
nkdy v
pade-
Naslouchal bezsta-
mlynáské v šaland, naslouchal kraputujícím ode mlýna ke mlýnu, prvky, ze kterých vyrostla potom jeho
rostné chase
jánkm, a to jsou
vn
veselá sbírka z
eský ch mlýn.
Byl to snad
nkterý humoristický kalendá, do nhož napsal prvou povídku toho rázu. To neušlo Josefu Fotovi, redaktoru „Mlynáe", redaknímu kollegovi
Tmovu (pozdjšímu Tmu, aby pro jeho
Tma psal, psal bou,
i
ministru), kterýž naléhal na list
nco
napsal
fejtony, a setkal se
nebo redaktor pak
podobného.
patrn
s obli-
stále a stále hartusil o po-
kraování. Podivuhodná vc, a dnes nepochopitelná: co v kalendái a v asopise bylo tak oblíbeno, nespoetní tenái nemohouce se
tém
o
—
dokati pokraování mohlo pozdji v celku
—
naléhav upomínali,
najíti nakladatele.
o nakladatelích, že mají bystrý
ich a
ne-
íká se že vtí
na velikou vzdálenost, s ím by ,, udlali obchod". Není tomu vždycky tak. „Šalandy" Tmovy nelákaly jich. Pokoušel se kdysi udati je, když na letní prázdniny a nejspíš pro rodinu, aby ji mohl
—
110
vypraviti na erstvý vzduch
„Pan otec"
desítek.
—
— poteboval nkolik Tmovi íkáno —
jak
sebral své žertovné historky a nabízel
nakladateli po druhém.
jednomu
Nakladatelé drželi ruce
na kapsách, krili rameny. Bylo jich nkolik, a všichni jako by se byli smluvili. A jak nejapnou výmluvu mli. Jsou prý to píliš odborné
námty,
širší
kniha by
,,
tenástvo prý by tomu nerozumlo, ase dal se oblomiti
nešla"! Teprve po
nakladatel, starý druh
Humor, list" horliv ítanou ,,
Tma ,,
Tmv,
Vilímek, do jehož taky psával, krom jiného
Politiku u džbánku", a ten
—
a jen jako z pátelské ochoty
vydal
—
eské
mlýny. Znalci
a
praktikové,
díve Mlýny"
kteí
odmítali,
pozd
vidli, co jim uniklo.
Tma
byl nucen sebrati druhý a další svazky,
,,
a nové a nové vydání se rozlétalo do
se
šíily,
eského
svta. Napsal mnoho vážných publikací, k nimž bylo teba dlouhých, pelivých studií, publikací,
na kterých si právem zakládal a ve kterých vidl úkol svého života. Byly teny a byly citovány, ale žádná z nich nedokala se takového rozšíení jako úspch jeho ,, Mlýny". Na poátku sice tšil kratochvilných tch povídeek, vidl v tom zadostuinní, jehož se mu dostalo vzhledem k nakladatelm, kteí je zprvu tak mraziv odmítali. Ale pozdji zarazila jej ta obliba, které se dostalo historkám, na nž sám nekladl veliké váhy a za
Tmu
111
hodn pocuchán recensentem „písného" asopisu. Rozumí se, že si recensent vybral k posudku svému práv historky nejslabší. Avšak neuspokojoval jednostranný ten úspch ani nedostatek soudu tenástva. Spatoval v které byl
i
Tmu
nm
nosti
širokého a nejširšího obecenstva, v jehož
rukou radji by byl vidl své publikace vážné, jádra tžkého, které mly vésti lid k politické vý-
—
a
chov, k následování velikých vzor. Než bylo lehké jádro jeho historek mlynáských, zdravjší to byla etba na všechen zpsob než literatura detektivní, ,, nejslavnjších" detektiv jakých ve skutenosti v celém svt nebylo literatura, která brzy potom se rozlezla po všech krajích a které se chápalo hned nkolik nakladatel souasn, a než literatura naveskrz erotická, která úinkuje stejn otravn jako detektivní. Vrným a nezbytným prvodcem Tmovým na každém snad jeho kroku byla viržinka, ba, ekl bych, že byla jeho spolupracovnicí pi stole redakním. V pozdní hodinu veerní vstupoval do redakce a díve než Tmu vidli jste viržinku a v pozdní hodinu noní, nkdy dávno po plnoci, s viržinkou v ústech odcházel, když byl dopsal úvodník do zítejšího ísla. Nepsával jindy než pozd v noci, aspo za mé pamti. Než usedl ke svému stolu, rád pohovoil, s novým vtipem se vytasil, nový rád vyslechl. Jak upímn, srden se uml smáti, a jak pi tom jeho zraky jiskily! Vlastn zraky jeho vždy sálaly ohnm, a i
i
—
—
—
i
—
—
112
znal jsem
nemnoho oí krásných tak
jako byly
Tmovy.
tvá
Celá jeho
mužn hezká, ale Tma
a výrazných,
byla ušlechtilá,
jen pro pouhé své
býti nazván krasavcem.
A
jestliže je
oi mohl
na vás upel
vlídn, sdíln, pátelsky,
jestliže na vás upel poby vám odhaloval všecko nitro byli jste jeho. Z jeho oí jste etli, že ped své vámi stojí muž, který v život není schopen falše
hled, jímž jako
—
ni slovem,
pohledem, neku-li inem.
Tak jsem
jej
dakci osamli, on
vídal v nocích,
kdy jsme v rejá nad soud-
pi svém úvodníku,
ním referátem. Tak jej vidím podnes a tak mi utkvl v mysli navždy. A každému, kdo
zjev jeho znal.
jej
Jsou
lidé,
na které
a v srdce, než na které
Pouhá úcta je však heje i po letech. s
mžeme
vzpomínati jen
láskou. Myslím, takoví že se hloubji vryli v pa-
m
s
úctou.
Myslím, že
cosi
Tmu jsme
vzpomínáme chladného
mli
rádi
v
toliko
—
š
(N.
i
láska
ch n 1.
i.
1919.)
K ŠEDESÁTCE VETERÁNA DIVADELNÍKA A VOJÁKA.
,,1
sebe
lovk
mladší
když vydrží!" Tato slova, dýšící
se
doká
šedesátky
pímo hlubokou
staroindickou, pronesl ke
mn pítel,
—
moudrostí
když vyzvá-
nla šedesátka mn. Tší mne, že mu je dnes, 11. ervence, mohu oplatit. Dokal se jí taky. Totiž Ladislav Ch m e e n s k ý, vnuk básníka Chme1
lenského. se sice
Jsme skoro tak trochu krajany. Narodil 60 lety v Praze, v dom Pehoovském
ped
Palmsteinském ve Vlašské ulici, ale v mládí se Hradce a maturoval r. 1878 na tamní reálce. Do techniky pak jen se tak podíval. Vtší ili
dostal do
náklonnost než ke stavitelským
výpotm ml
k divadlu, a když byl povzbuzen mladším Kolá-
rem a Šimanovským, jevišti
objevil se již
v íjnu 1879 na
,,Prozatímného". Za další rok však
jej
vo-
lala vojenská povinnost, Chmelenský se dal ke „trnáctým" dragounm. Sloužil sedm let, vysloužil si zlatý stapec a dv hvzdiky k nmu, ale ani paní Bellon nezstal vren. Další ti léta tajemi
níkoval na státní odborné škole chrudimské, vyjel
114
si
pak do svta, do Nmecka, Anglie, Francie a do
Švýcar, a vrátiv se privatisoval na Král. Vinohradech, kde
ml pkný
domeek. V
tu dobu jsme se
živji stýkali. Tehda bylo horováno pro druhé
di-
vadlo eské, a vidli jsme, že nejúrodnjší pro
n
pdou by byly podnikavé a rozkvétající Vinohrady. Kdo by
je
mohl vésti? Pipadli jsme na Chme-
lenského, který
zkušenost (pi získali.
ml
za sebou jistou editelskou
brnnském
divadle), a
hned jsme
jej
S ním pak jednoho dne jsme se vydali ke
starostovi Friedlandrovi jako deputace z ,,Máje"
Ústední jednoty herecké. Vojta Slukov, Jan Matj Šimáek a pisatel tchto ádk. Chmelenský ml bez prodlení zadati o potebnou
a
Ladecký,
koncesi, a taky tak uinil.
zámr
zalíbil,
ml
i
Friedlandrovi se náš
ctižádosti dost a také energie,
tehdy bylo by vzniklo divadlo na Vinoradech. Avšak, bohužel, Friedlander za nedlouho potom neoekávan zemel vybudování divadla v nejhezím a nejslibnjším pedmstí pražském bylo na léta odsunuto. Zatím Chmelenský dostal koncesi divadelní, k provozování divadla ale jen „venkovskou", mimo Prahu. Nevyhovovalo to pvodnímu záa snad
již
—
mru
." našemu ani jeho, ale podej ertu prst Chmelenský koncesi nevrátil. ,,Když mám koncesi, budu hrát divadlo," ekl nám. Sestavil spolenost, na tu dobu neobyejn etnou, asi sedmdesáti <51en, s kterou se vydal nejprve do Vídn, kde v tamním Josefovském divadle hrál deset nedl ,,
.
.
115
pes všechny štvanice nesnášelivých Vídeák. Do jara 1894 putoval po echách, potom pak odvážnou výpravu divadelní do Splitu se, zase hrál po echách, ale jeho široce založený podnik pohltil znenáhla jeho majetek a r. 1901 Chmelenský svou spolenost rozpustil. Odtud byl tajemníkem Umlecko-prmyslové školy v Praze až do r. 1913, kdy odešel do výslužby. Vypukla válka, a Chmelenský, statný tyiapadesátník, byl znova vadn do armády. Thalia Bellona, Thalia Bellona, tak se v jeho život stídaly. Chmelenský však se neúastnil krvavého emesla na front. Sloužil u vojenské censury a byl vysílán k odvodm na venkov, pozdji taky do etap v Uhrách, ježto byl mocen jazyka maarského. Optnou vojaninu svou nastoupil jako nadporuík, povýšil na rytmistra a do své šedesátky se probouzí jako major pi ministerstv
podnikl
v Dalmácii. Vrátil
—
—
národní obrany.
Ml pece jen
pravdu tehda, když ekl, že sebe doká šedesátky, když vydrží. Pravda, poádný kus toho „mládí" zatím vzal rarach. A tak jej pozdravuji jako „soukmeta", jak se podpisuje milý pítel K. M. apek-Chod od nedávného dne, kdy taky jemu dozrála šedesátka. mladší
lovk
se
(N.
1.
v ervenci 1920.)
o STARÉM HERCI, DIVADELNÍM EDITELI
A PRAŽSKÉM Pomalouku
a tak
ZPVÁKU.
skromn
a potichu, jak chodí
on sám, pišla taky jeho sedmdesátka. Málem bych to milému starému Bohumilu S o d o m o v ani nevil, jak mlad mi vypadá, ale nic naplat, i
má
to na
ce 1850
kestním list erné na bílém:
—a
to tedy je
práv
18. prosin-
sedmdesát.
ím byl v mládí
nebo emu se chtl oddati nevím. Jen tolik vím, že byl hercem, divadelním editelem a na konec píslušníkem onoho drobného koujícího nárdku, kterému pro život,
vru
stará Praha íkala ,, zpvákové". Ped 50 lety ješt Praha neznala ,,šantán", ped patnácti nebo desíti lety ješt nevdla o ,,kabaretu". Mla své skromné, nevyzývavé a mnohdy tak milé
zp-
váky. Na dráze divadelní jsem nemohl milého starého Sodomu sledovati. Putoval po eském venkov,
nco
let
jako len spolenosti ížkovy, potom jako
editel spolenosti vlastní.
Jenom
z
povsti, ze sv-
vdl, že je Sodoma pozoruhodným hercem charakterním, jehož výkon si dectví vrstevník jsem
117
povšimly nkteré krajinské listy nmecké, a výborným komikem. Pro sluchový neduh musil se i
pedasn
a navždy rozlouiti
s
divadlem,
nkdy
roku 1891. Ale nezakopal svou hivnu kumštý-
odkud byl vyšel, a stal se lenem šantánu Šmídova onoho Leopolda Šmída, za kterého bývalý pražský šantán ve svém rozvoji vyvrcholil. Nebyl Šmíd pouhým napodobitelem a papouškem vídeských kuplet a sólových výjev, byl ,, dramaturgem" svého podniku
skou. Vrátil se do Prahy,
—
a vytvoil bohatou galerii typických postav, hlavpražských, na které se chodila dívat celá Praha.
n
Šmíd byl svakem Sodomovým,
movu
ml
za ženu Sodo-
sestru Cecilii, která také na šantanních prkén-
kách zpívala a hrála, a tak se Sodoma vkloubil pokrevensky v nové povolání, se svou chotí, která i
i
zase je sestrou
zesnulého Šmída.
A
byl to pro
Šmída vru vítaný pírstek. Tenkráte nkdy sepsal Šmíd svou aktovku „Batalion", výtvor svého rázu skoro klasický, jaký kdy vyrostl z pódia šantanního. Nevím, zda ml na mysli svaka Sodomu, když tvoil postavu starého vysloužilce Vondry. Jestliže
na ji
nemyslil, jestli
mu
tu figuru nešil na tlo, tedy
Sodoma Šmídovi svým výkonem
doplnil, ,,do-
básnil". Jeho Vondra, bývalý „seržánmažor u primo
kaatore estery" nebyla pouhá divaTo byla životná postava starého vagabunda, jako z ulice na jevišt vpadlá. Postava sešlého a pece ješt ctižádostivého, na minulost vzpomínajícího individua, jak je tvoí jen skutebataliono
delní maska.
118
ný život, V té úloze již jste nevidli prostého zpváka", ale dokonalého charakterního herce. „Batalionem" slavil Šmídv šantán triumfy. ,,
na dívat, ani vážní a
Celá Praha chodila se recensenti nemohli
iitajiti
písní
A krom
své uznání.
autora, z jehož péra tato zajímavá a svého druhu
jediná aktovka vyplynula, jista náležel
lví
podíl
úspchu
Sodomovi-Vondrovi. Sotva
se
do-
mýlím,
pravím-li, že o provedení celku soustrovala taky
režisérská ruka
Sodomova. Herecky
slabší
snad
jen byl autor sám, Šmíd, a to proto, že asi nepoznal
doktora Uhra, kterého ve své aktovce pikrýval
jménem Unger. Zemel doktor Uher
již r.
1871.
pouhou náhodou a poznal, mohu íci, že pedstava Šmídova skutenosti nevyhovovala. Nevím, zdali ješt nkdy uvidíme „Batalion" na prknech. V tom zladní však a v té souhe, jak jsme jej kdysi vidli u zmizelého „Zlatého soudku" v Ostrovní ulici, a nemýlím-li se, taky v bývalé kavárn Braithutov na Malém ryneku, uvidíme jej sotva kdy. Seržánmažora Vondru, jak jej podal Bohumil Sodoma, vbec s pódiem nikdy. Rozlouil se Sodoma konen šantanním, a s ním navždy odešel jeho Vondra. Generace mladší a nejmladší Bohumila Sodomu nepoznala. Ale když jsem vyslovil Batalion a jméno vysloužilce Vondry, tu se na dojista rozpomene Praha starší a mnohému návštvníku starého Zlatého soudku, zahrady Lhotkovy, pivoZastihl jsem ho ješt i
i
i
varské restaurace u
Medvídk
a jiných a jiných
119
zazní v sluch
mnohý
Ml
Sodomv.
veselý kuplet
bezpoet, veselých, nejednou drsných, ale nikdy neurážejících sluch a vkus, a pednášených s humorem tak taškáským, jak je uml zpívati jen milý ,, starý" Sodoma. A všelikých sólových výjev
jich
i
i
duet se starým a dávno odešlým
Sluch
mu vypovdl
Ješt
pozbyl.
zadeklamuje
Rakem!
službu, ale
pamti
ne-
dnes,
a je ticet
vám
hlavní úlohu ze hry „Sedlák
svým pánem" od zaátku do
let
vzdálen divadla,
konce, bez oddechu,
bez klopýtnutí, až se ve vás dech zatají.
a
Milý starý Sodoma je z tak zvaných drobných zapomenutých zjev divadelních, kteí však pes
tu svou
votní a
,,
malost" dokonale vyplnili svj úkol
divákm poslucham i
osladili
ži-
nespoetné
hodiny hokého a trnitého života pozemského. Pokládal jsem za povinnost vzpomenouti ho v den jeho sedmdesátky.
A
peji
humoru na osmou desítku
mu (N.
Sodomova pohyblivá schopná
tvá
a
ze srdce
mnoho
let. 1.
18. prosince
1920.)
nekonených výraz
— beze všeho maskování — byla jako
stvoena k tomu, aby diváky rozesmávala. Bránice se rozechvivala již pi pouhém pohledu na jeho zjev, a když promluvil, když zazpíval njaký svj taškáský kuplet, otásala se nezkrotným smíchem. Jest želeti, že jeho neduh sluchový mu zabránil vstup na jevišt veliké, na Národní divadlo.
'
120
Kumštýské jeho poslání bylo mu vloženo do vínku dobrou vílou a bylo mu dojista ureno jeho pvodem. se na mne milý starý Sodoma nehn-
A
vá, vyzradím-li
otec
bu byl
bohu.
z
jeho rodinné historie. Jeho,
Ml a chtl býti
sám
knzem, a
zaslíbil
Pánu-
tuším, že dokonce
„panem majstrem", totiž theologem. Ale díve se zahledl v njaké milé oi díví milý mladý majstr vyklouzl ze semináe a oženil
již
byl
snad a
nco
zaslíben anebo se
—
již
Jeho láska pozemská byla silnjší než nebeská, ženuška mu povila sedmnáct dtí a náš milý Bohumil Sodoma byl z nich asi tak uprosted. Jeho otec byl dobrým houslistou, svou mladou ženu vyuil he na harfu, a tou spolenou hudbou probojose.
—
vával se životem. Nezdá-li se vám, že herectví
i
zpváctví bylo
Sodomovo
mu ddiným
podílem?
Starý Rak, Leopold Šmíd a Bohumil Sodoma tvoili
trojlístek
pražských lidových
zpvák,
všady vítaný. Odešel Rak, odešel Šmíd, Sodoma jest poslední z té staré gardy, která Prahu co den obveselovala, tak bez
my.
A Sodoma
dojista zaslouží
nárok, bez hmotné reklaZato si vzpomínku svých bývalých
byl ze všech nejveselejší.
vdk
i
poslucha. Budiž ješt dlouho zdráv! (Ze vzpomínky ve „Svtozoru" v únoru 1921.)
Svrchu psané jubilejní vzpomínky byly posledním potšením, které jsem jednomu z posledpražských mohl zpsobiti. ních milých ,,
zpvák"
121
Upímné pání všech nás, kdož jsme ho znali asto mu naslouchávali, aby byl dlouho zdráv,
a
nesplnilo se.
Nepežil nadlouho svou sedmdesátku.
Zemel nenadále 12. bezna 1921 ve vinohradské kam byl den pedtím dopraven, prudkým záchvatem žluových kamínk. A jeho cho nemocnici,
Marie, která s
ním
vrn
sdílela radosti
i
strasti
potulného života hereckého, odešla za ním díve než rok uplynul, svého.
Tak
tém
1.
února 1922, v
63. roce
vku
pvodní personál Šmína onom svt. Po mém v-
všechen
dova ,,Batalionu" jest domí zbývá z nho toliko dcera pán Rakova, která se pozdji stala lenem eského divadla brnnského a ješt pozdji lenem východoeské divadelní spolenosti.
I.
Herrmtnn, XXXIII.
O
živých, o mrtvých.
II.
o DVOU
ESKÝCH HUMORISTECH.
l.JUDr.
AUGUST NEVŠÍMAL.
(Psáno k jeho šedesátce
r.
1907.)
Augustinu Nevšímalovi minulo šedesát Jeho
narozeniny
pipadají
prázdnin, ve vyprahlý srpen, a
let!
práv v dobu talc
i
ten šestý
kížek vyzrál mu v as, kdy jsme byli rozbhlí do všech konin svta, abychom se nalokali trochu svžího vzduchu. Ani jsme se nemohli dostaviti ke skromnému jubilantu, abychom ze srdce popáli dalšího zdraví do dlouhé ješt budoucnosti
vroucn stiskli jeho pravici, která kdysi, za jeho neúnavn psávala pro horlivé a vdné tenáe. Z dáli toliko posílali jsme mu upímné a
mládí,
pozdravy.
m
tesklivostí, že mám psáti vzpoNapluje mínku k šedesátce Nevšímalov. Šedesátka! Je-li
minula taková dlouhá pí života od asu, kdy jsme znali Nevšímala mladého, tolik ješt vzdáleného vlastní ticítky? Poítám v duchu, poítám, a vru pramálo to pravda, že
chybí do tyiceti
let
od
onch dn, kdy mi jméno
Nevšímalovo zaznlo poprvé v sluch, kdy jsem
123
nenasytn
žení
hltal
groteskní jeho vypsání
msta Raic
roku
1
Oble-
848.
Bylo to snad v druhém, nanejvíce tetím roce pobytu mého v Praze, nkdy roku 1870 nebo 1871, kdy jsem za nedlních volných odpldn navštvoval strýcovu domácnost v Jám, kde mi po koflíku kávy kynul ješt zvláštní požitek. V pracovn strýcov, na psacím jeho stole každé nedle leželo erstvé íslo Vilímkových Humoristických list, tehda ješt onoho zamlouvavého, malého formátu tvercového, íslo vždy plné znamenitých, karakteristických, svého druhu jediných, neodolatelných obrázk Kolárových. Vzpomínáte pece dobe,
vy
starší
tenái, onch rázovitých devoryt,
onch zdailých
a k smíchu nutkajících karikatur
všech ministr rakouských a vedle nich Bismark,
Garibald, Viktor Emanuel, Napoleon a jiných svtových hrdin nebo intri-
a jiných potentát,
kán a editel evropské politiky? Pevnou a pece mkkou rukou kreslíval je nesmrtelný Kolár mladší tužkou na devné špalíky pro devoryjce
tak
— ,,mezi polévkou a hovzím masem", jak o nm íkávali. — Kolár byl po dlouhá léta jediným ilustrátorem
Humor,
celý rok a rok od roku
Týden co týden, po vyploval svými kresbami
list.
všechna ísla H. 1., a zejména jeho politické karikatury mly tehda povst skoro evropskou. Pro ty obrázky bývalo každé íslo
Humor
po celých
echách dychtiv oekáváno. Hltal jsem ta ísla, páchnoucí ješt
erstvou 8*
124
erní tiskaskou, od poátku do konce. Nerozuml jsem všem narážkám politickým, nemaje pístupu k politickým asopism, ale tím horlivji jsem ítal
veselé
povídky,
Humory pstovaly
A našel
ponvadž tehda malé
také ješt
humor
ty
nepolitický.
jednoho dne jsem v erstvých Humorech
nesmírn kratochvilnou
která
historii,
m
etnými msta Raic
uchvátila tím spíše, ježto byla provázena
obrázky Kolárovými. ,, Obležení roku 1848" od Augusta Nevšímala.
Po
Gallatovi, jehož
malou knížku
resky ve verši a v próze" jsem znal
již
,,
Humo-
deset
let,
od roku 1860, od první tídy hradecké normálky, vyskytl se mi tu poprvé zas píbuzný
mu
genius
humoru. August Nevšímal! Pravosti jména jsem tehda ovšem nevil. Vypadalo mi píliš vymyšleno, pokládal jsem je docela urit za pseudonym. Posilovalo v tom, že neznal Nevšímala ani strýc, aniž kdo jiný. Nu ano, Nevšímalovi bylo tehda nco málo pes dvacet let. Historie však nesmírn poutala a nevrle jsem odkládal íslo, když jsem dospl ke slovm etl do veera, ,, pokraování budoucn". Byl bych celou noc. A pak jsem neml jiného pání než abych poznal autora kratochvilného toho líení. Pání nebylo tak snadno splniti. Po celý týden jsem byl zapražen, a ve spolenosti, která
m
m
m
vbec lovku pání mimo
obklopovala, nevyskytovali se
Nkdy nadání.
S
však splní
poátku
se
let
žádní autoi.
sedmdesátých
vše
chodíval
125 se starším bratrem astji na veei do jídelny uzenáe Václava ermáka otce, tehda v ulici Pasíské, a v té skromné jídeln, kde bylo lze pove-
jsem
eeti
za deset nebo dvanáct krejcar (specialitou
starého
ermáka
byly smažené jaternice se zelím),
poznal jsem nejednu osobnost v život vynikající nebo pozdji vynikší.
poprvé spatil Josefa Baráka, jícího za desetník, za
ermákv mladý; a
již
syn,
taky
eském
již
Zejména jsem tu
skromouce
hodu-
pldruhého. mladý Václav (Bože, tehda
má
hlavu šedivou a šedesátku
za sebou!), který než se oddal živnosti otcovské,
mnohé z hostí otce svého jménem a povoláním. A jednoho veera pitoil se ke mn, trkl do mne loktem a pošeptal vychodil nkolik tíd gymnasia, znal
mi:
Všimnte si mladíka, který práv odchází !" Všiml jsem si. Práv platil matce Václavov njakou drobnou mincí stíbrnou, ekl tiše „dobrou ,,
. .
noc" a proplet
nkolika nakupujícími služkami
se
vyšel z krámu.
nm
Nic na nebyl uhodl,
nebylo zvláštního a nikdy bych
pro práv
na
nj
m mladý ermák
upozoruje. Trvalo se
opt
ke
,,To
do ítil
chvíli,
nežli
mn piblížit,
je
Humor
njaký
zamstnaný Václav mohl a
pak tedy mi ekl:
Nevšímal
—
ten
píše
..."
Dopolkl jsem rázem, chopil se klobouku, vyjsem se na ulici, abych se lépe na Nevšímala
126
—
podíval dal, a
jsem
Vrátil
dív
nevdl
ale
jsem, v kterou stranu se
zatím zmizel.
výitkou Václavovi, pro mne
se s
neupozornil. ,,To nevadí," odpovídal mi;
,,
uvidíte ho jindy,
chodí sem astji."
A
dovdl
za dalšího hovoru
jsem
všímal jest jméno pravé, že mladý ten duje práva a že nemaje
nkdy vbec co
o
mladém
stu-
pivydlává
ani ne s dostatek,
sám
muž
práv penz nazbyt
ermák
na studie psaním. Slovem,
povdl,
že Ne-
se,
literátu
—
mi tu
a si
strun
vdl — tuším,
Baráka a ím by mohl poíti každého eského literáta. Skoro všichni vycházeli ze stejného blahobytu. Tuším, že tehdejší literární innost Nevšímalova byla nejen pouhým pivydláváním, ale vbec jediným jeho pramenem píjm. Že se v Praze na universit vydržoval zcela sám. Poteby jeho byly jist velmi skromné, ale pes to bylo v tomto jeho zápolu životním kus hrdinství, tím vtšího, že stísnné pomry své pemáhal smíchem, veselostí, jíž obdaže zas od Josefa
životopis
tém
rovával své
tenáe.
Prohodil mladý
všímal píše takové
,,
ermák
za hovoru, že Ne-
veselé taškainy", ale vlastní
zevnjšek Nevšímalv byl v píkrém odporu k tomuto pojmu. Jeho zraky nikterak nemly výrazu veselého. Hledla z nich naopak jistá zá-
dumivost
a nesmírná plachost. Teprv mnohem pozdji dovdl jsem
se
n-
127
kolika uritjších dat ze života Nevšimalova. Narodil se 26.
domek v
srpna 1847 ve Vlašimi a jeho rodný
kterési ústranní ulici nebyl ani vlastním
domkem „rodinným". Otec jeho, nemajetný tkadlec, byl tam pouhým nájemníkem. Krom Augusta
ml
ješt nkolik dtí. Jak žil, jak vyrstal, jak žila všecka jeho skromná rodina, vylíil Nevšímal sám v drobných kapitolách, jež
Vojtcha
uveejoval pozdji anonymn v
,,
Paleku" a
jež
Humor
chudého lidu. nadepsány ermákov jídeln v Pasíské ulici V malé uvidl jsem Nevšímala jen ješt jednou a pak dlouho jsem se s ním nesetkal. Teprv pozdji mla nás náhoda svésti a dokonce v témž podniku, pod jednou stechou. Na podzim r. 1872 v íjnu poal vycházeti nepolitický humoristický týdenník ,, Paleek" nákladem J. Otty. Jeho redaktorem byl tehda mladý JUC. Josef Štolba. Redigoval však jen prvé pololetí. Byl již díve vychovatelem v jisté rodin šlechtické a nkdy na jae roku 1873 byl vyzván za spoleníka jiného mladého kavalíra, kterého ml provázeti na cest pes oceán, do Ameriky. Tehda nehemžilo se v mladém život eském tolik redaktor jako nyní, pracovník vbec nebylo nazbyt, a v oboru literatury humoristické bylo byly
—
jich
nejmén. Rozumlo
se
tedy skoro samo sebou,
August Nerozmarnými píspvky a zejména svým ,, Obležením msta Raic" již díve byl na
že za nástupce Štolbova byl získán
všímal,
jenž
128
A tak již na 30. ísle I. roníku Paleka, kdysi v dubnu 1873, objevilo se jméno
sebe upozornil.
jeho jako redaktora.
A
sotva za
pl
roku,
nkdy
v záí, rozmnožen
byl personál knihoskladu Ottova o moji malikost.
Zatím jenom na nkolik
dní.
Nebo
již
mi faktor
,,musterbuch" tiskovin, bloky pedplatných lístk, a šéf psal pro mne povující tiskárny chystal
Mým prvým úkolem bylo, abych se vydal do kraj eských jako cestující tiskárny a sbratel
dopisy.
pedplatitel na Paleka, Lacinou knihovnu, kolportér Slovanského kalendáe atd. Teprv asi za dva msíce vrátil jsem se ze své pouti do Prahy a byl jsem pak trvale na blízku Augusta Nevšímala. Stav se redaktorem „Paleka", zlepšil Nevšímal jakž takž hmotné svoje postavení, vyvázl z tísn,
v
níž
potud byl vzel.
Nebo jako
redaktor
ml asi tyicet zlatých msín pevné gáže a krom ješt nco vlastními píspvky litetím hmotné jeho postavení bylo velmi neutšené. Nedostatek prostedk nejnutnjších provázel jej vlastn ode chvíle, kdy odešel z domova na stední školu. ,,Když se te s výše svých šedesáti let ohlížím do svého života," pronesl v nedávné dni, ,, pipadá mi to všechno tak nesmírn hloupé, nkdy až k smíchu hloupé!" a jeho tvá pokryla se klidtoho vypsal
rárními. Ale
si
ped
ným, dobráckým úsmvem, jak se lovk s životem vyrovnaný usmívá vlastním chybám minulým ústrkm nepíznivého osudu. i
129
Až k
s
m
í
hloupé! Toto slovo karakte-
ch u
humoristu Nevšímala. Dovede
risuje
tomu smáti neb aspo usmívati. Ale
se
všemu
vracíte-li se
po jeho stopách do té
minulosti humoris-
tovy,
to
seznáte,
že
bylo
asem
neskonale
trudné. Již jsem povdl, že se narodil jako syn chudého tkalce ve Vlašimi, žijícího v nájmu. Otec byl horlivý tená, malý August pak byl hoch patrn
duševn
ilý,
probudilý.
chodil do školy, již od
Tomu
ísti.
Dávno ped
tím,
tvrtého roku svého
ho nauil sám otec.
zvandrovalý, jako tovaryš byl až
i
než
uml
Bylt svtem v Brn, uil
synka taky nmecky.
Na gymnasium dostal se malý August pomrn pozd. Ne vlastní vinou, toliko z nedostatku škol
v
rodišti.
Nejvyšší tídou tehdejší vlašimské
tríviálky byla tvrtá, a do té chodil
jako chlapec dvanáctiletý. šího
tyi
Potom
August ješt
byl dán do niž-
gymnasia Piarist v Benešov. Tam pobyl léta. Tou dobou oteveno bylo v Táboe
gymnasium
reálné
(snad
první
svého
druhu),
Kížek výborné panového, sjíždli se tam žáci
jehož editelem byl slavista
mti. Bylo z celých
to cosi
ech, ba
i
z ciziny.
Tam
tedy vstoupil
Nevšímal do kvinty.
Matka si pála, aby August byl knzem, a syn tím souhlasil. Mladíci v tom vku nejsou si vdomi, kam tíhnou pravým povoláním. A vru se
s
podobalo, že
matino pání bude splnno. Mladý
130
August aspo protrávil celé jedny prázdniny na fae v Radešovicích u Vlašimi, kde se seznámil s letitým již faráem P. Krkou, jemuž vypomáhal, pokud vypomoci uml. Opatoval mu všeliké zápisy, obstarával mešní víno, oznamoval rozkazy pán faráovy kostelníkovi, udržoval poádek v sakristii doma mli nesmírnou radost, že se ,, August uí již na pana faráe". Na vyšším gymnasiu táborském pobyl pt let. Nešastná matematika prodloužila mu studie o rok. Ml totiž z matematiky profesora Maska téhož, který, nemnoho tomu let, smutn proslul prodejem svého domu s deskou Šafaíkovou v Krakovské ulici nmeckému studentskému spolku; nebyl sice matematikem zkoušeným, ale za to hodn písným, zdá se. Tehda studoval ve kvint táborské Ladislav Quis, který Nevšímalovi v matematice vypomáhal, ale jednou mu njak pomoci nemohl, a Nevšímal dostal ,,husu", dvojku. Nevšímal sice mohl a ml podstoupiti ,, reparát", radj však rok opakoval. Píinou toho byl jistý jeho spolužák, nynjší vrchní rada V., mladý zbjník, který všelijak týral Nevšímala, povahou trpnjšího. A než by s tím byl šel do sexty, radji zstal další rok ve kvint. Tento druhý rok ml z matematiky profesora Švarcra, a hle,
—
—
i
dostal z
pedmtu
,,
velmi dobrou".
Tídním toho
roku byl profesor Hynek Mejsnar. Již
ukázán
na studiích v
—
ne-li
Táboe Nevšímal
docela,
byl po-
tedy velkým dílem
—
131
na sebe sama. Bydlil v dom knihtiskae Franka, do jehož ,, Tábora" psal a jemuž konal taky služby korektorské. V kvint již psal epigramy na profesora . a byl taky vydavatelem a redaktorem psaného asopisu studentského „Vesny". Z této „publicistické" innosti sluší zaznamenati žer-
tovnou historku.
Mimo
na gymnasiu táborském taky Kolá, horlivý archeolog. Kdysi vyšel tento uitel s prof. Mejsnarem do Chejnova nedaleko Tábora a v blízkém okolí objevili njakou jeskyni. Není mi známo, jakých památností se tam dopátrali, avšak objev nadchl nesmírn prof. Koláe, jenž brzy potom napsal o pojiné byl
profesor Martin
nm
átek
referátu do
mnozí snad
hlavn
i
,,
Tábora".
tenái horliv
etli,
putovali do objevené jeskyn, ale
dychtiv ekali na pokraování rePokraování však dlouho nevycházelo. Tu Nevšímal, aby ukojil zvdavost koleg svých, spískal kratochvilnou ertovinu. Napsal do ,, Vesny" sám pokraování referátu pán profesorova, ovšem po svém zpsobu. Spolužákm psobilo toto ,, pokraování" vevšichni
ferátu
pán
likou
švandu,
s
profesorova.
vyšší instancí
ale ,,
Nevšímal nepoítal
aby každé íslo psané telství
,,
Vesny" pedložil
— edi-
gymnasia. Nevšímal pedložil povinný,, vý-
tisk" a osudné samodílné
gického
prost
pi tom
tiskovou". Povinností jeho bylo,
další
pokraování archeoloeditel
zpsobilo zlou krev. vydávání ,, Vesny" zarazil.
referátu
132
„Ute
se
radji matematice!" ekl k jejímu
redaktorovi.
Tak
zanikl
mladý orgán mladého humoristy;
avšak Nevšímal nedal
se
naprosto umleti. Bylo
mu teba duševní, literární innosti, hlavn však mu bylo teba njakých šesták, a tak po zanik„Vesny" psal do pražských Humor epigramy, granáty, básniky, jak Pánbh vtip nadlil. A každý vypsaný desetník byl vítaným životním píspvkem táborskému gymnasistovi. Roku 1869 Nevšímal maturoval a po prázdninách zamíil do Prahy na právnickou fakultu. Je nepochybno, že neoplýval pepychem a nadbytkem v Táboe, ale v Praze teprva ml ponutí
asy, hoký nedostatek. Ubytoval se u jistého obuvníka, který
znati kruté
se
Mladý mistr ml sice jedinou toliko svtnici, do níž uvedl mladou žínku svou, ale zdálo se mu, že tam bude ješt dost místa pro druhou postel, a tak pijal do bytu skromného studenta z venkova. Nevšímal býval tu asto bezdným svdkem líbánk mladých manžel, svd-
práv
byl oženil.
kem všech sladkostí, jichžto poskytuje vlastní, práv založený krb domácí, ale pi tom v útrobách jeho mnohdy žalostn kruelo. Zvídal sice, že jest práv poledne, když na blízké novomstské vži potom se rozezvuelo polední vyzvánní; jemu však málokdy kynul obd. Jeho otec v daleké Vlašimi vydlával tkalcovinou sotva dva zlaté týdn, z toho nemohl synu odbíjela dvanáctá a když hned
133
juristovi poslat ani krejcaru.
I
živil se jurista psa-
Humor. Literární tato innost vynášela mu nkdy pouhé tyi šestáky týdn — a z toho Denní jeho potravou Nevšímal skuten ž
ním do
1.
i
veer. Hrneek mléka a krajíc chleba. Tou dobou nosil kravatu, která se nesmírn líbila tovaryšovi jeho kvartýrského. Byla totiž z kauuku nebo z njakého voskovaného plátna. Nesmakala se nikdy, stále zachovávala svj tvar a dala se vždy ve vlažné vod vyprat, že byla jako nová. Marn se tovaryšeni ucházel, Nevšímal nebývalo tu mléko ráno, v poledne
chtl
se s ní rozlouit; byla
prý
i
mu ze
všech kravat
— jiné neml. láme železo — a zlomila
krom toho
nejmilejší, a
Avšak nouze
ko-
nen
taky nepovolnost Nevšímalovu. Jednoho dne nebylo ani na mléko, a toho dne tedy Nevšímal
dal sluchu
optnému
naléhání tovaryšovu a od-
zmn
držebnosti". Postoupil žá-
hodlal se ke
,,
dostivému obuvníku kauukovou kravatu se všemi právy za dvacet novák, z nichž pak byl zase pl téhodne živ, o chleb a mléce. A v té studentské mizérii životní, jak jsem
práv strun
v tsné svtnici obuvníkov, jež byla ložnicí mladých manžel jídelnou, studovnou ševcovskou dílnou zárove, v dobu,
ji
vylíil,
i
i
kdy se psal
nné
živil
skoup odmovanými dávkami
Nevšímal nejzteštnjší svou již
Obležení
Nepsal
ji
z
mléka,
historii,
msta Raic
r.
zmí1848.
pouhé pekypující bujnosti,
ale
.
134
bylo teba
penz na
kolejné, na které
si
Nevšímal
musil vydlati. Kolejné platilo se tehdáž naped, a Nevšímal byl
aby
již
restu". Psal, psal o pekot, poukázkou k pokladn adminipenzi pak na universitu, avšak otištní již ,,v
jen mohl
straní a práce se
s
njak
s
protahovalo. Nevšímal nedostal ho-
norá vas, nemohl
kolejné zaplatit
zas o rok na universit.
roku
1873,
otištny
— a pišel tím
Zanedlouho potom,
Raice
byly
nkdy
podruhé,
ve druhém svazeku „Nejlepších eských humoresk", ale za toto druhé vydání nedostal již Ne-
všímal honoráe žádného
„Obležení z
ásti
na
.
.
msta Raic"
skutené
zakládá se
události,
bylo zakryto jen pravé jméno
a
aspo
Raicemi
djišt
— Vlašim
rodišt Nevšímalova. Pravda, že co se doneslo k sluchu Nevšímalovu, byla jen kusá, mlhavá
totiž,
zvst
o ukradených pochodních, zbylých z uvítání
knížete pána, Auersperga. Vše ostatní jest výplo-
obraznosti autorovy. Podnt k historii vyšel od jistého Ferdinanda Svobody, sedláe, s kterým
dem
ápu v Benešov, když gymnasium. Ferd. Svoboda vysthoval se pozdji do Ameriky, kde se stal továrníkem koár ale to by byla nová vzpomínka biografická, a tu by mohl psáti toliko Nevšímal sám, který si ješt po letech se Svobodou se
Nevšímal seznámil na
tam studoval
nižší
—
dopisoval.
let
Zmínil jsem se, kterak Nevšímal s poátku sedmdesátých veeíval skromn v uzenáské
135
ermákov v ulici Pasiské. Není tu snad nezajímavo dodati, že tam chodíval spolen s mla-
jídeln [
dým medikem Thomayerem,
s nímž ho seznámil Nevšímalv, jurista Krátký, nyní rada zemského soudu. Skromná, tichá bytost Nevšímalova zalíbila
kolega
Thomayerovi, který mu jednoho dne ekl: ,, Bute mi pítelem," A Nevšímal, žijící v Praze velmi samotásky, s radostí pijal a optoval se
toto pátelství.
Než
se stal
redaktorem Paleka, redigoval Ne-
všímal Jiskry, pílohu k
Obrazm
života, jež vy-
dával jistý Pelant a jejichž redaktorem byl Frant.
Peina, pozdjší spolumajetník tiskárny královéhradecké a redaktor Ratibora, nyní
již
zemelý.
A
do Jisker psával humoresky taky mladý jeden jurista, který se pozdji stal náelným politikem a dokonce ministrem
Potom
— Bedich Pacák
totiž.
jae r. 1873, stal se Nevšímal nástupcem Štolbovým a redigoval Paleka asi ti tvrti roku sám. Za tu dobu vrátil se Štolba z cesty americké a od Nového roku 1874 ujal se redakce s Nevšímalem spolen. Toho roku nkdy v podzimku Štolba byl promovován, na 45. ísle Paleka II. roníku objevilo se již jméno jeho s pídavkem Dr. Štolba setrval v Praze a pi Paleku ješt njaký as, až do 7. ísla roníku 1 1 1., jež bylo vydáno nkdy v listopadu 1874, naež odešel jako notá do Nechanic, a po zas byl samostatným redaktorem Nevšímal. tedy, kdysi na
—
nm
136
Vidím ho posud, sedajícího v malém, uzoupokojíku, jenž byl ástí pisárny Ottova závodu na Václavském námstí v ísle 24., a pebírajícího se v došlých rukopisech. Trpliv proítal popsané listy, z nichž nejvtší ást hluchých, jalových nápad putovala do koše vedle psacího jeho stolu, a když proetl a sebral, co bylo k njaké poteb, míval toho žalostn málo. Potom nezbývalo, než aby sám se chopil péra a ze svého doplnil, eho se do ísla ješt nedostávalo. Psal drobné historky a verše, a zejména zdailé verše psával k obrázkovým cyklm, plné vtipných nápad, a pepil ísla asopisu epigramy, jež pozdji vyrostly na malý svazeek, vydaný nkdy r. 1876 o názvu Trojlístek. Stálými tehdy spolupracovníky Paleka byli Gustav Bambas, korektor tiskárny Fuchsovy, a Emanuel Ziingel, básník, jenž soukromniil, nemaje žádného úadu a taky žádných pevných dchod. Pekládal a upravoval veselohry, libreta pro divadlo prozatímn (zejména operet Offenbachových), a co týden zásoboval Nevšímala tlustými zásilkami drobností a veršík na úzkých proužkách materiál obou tchto spolupapíru. Avšak pracovník Nevšímal prosíval na velikém, ídkém ešet, taky v tom bylo nejednou mnoho zrní
kém
i
hluchého.
Nejvtšími píspvky Nevšímalovými v Pa-
leku
za jeho redakce byly
jež psal
dv
práce prosaické,
na pokraování a otiskoval ve
IV.
roníce:
137
ajnosti hradu Tollenštejna nný již Humor ch u d é h o lidu. 1
a zmí-
Prvá byla persifláží sensanich, tak zvaných krvavých román kolportážních, jež tehdejší dobou bujely na úkor produkce ušlechtilé, pecpaných tajuplnými událostmi, nemožnými dobrodružstvími, úklady, vraždami atd., v chudého lidu pak se vracel do vlastní a nedávné ješt minulosti, líil úryvkovit své dtství, rodinu, v níž vyrstal, okolí rodného domku a život malého msta se všemi drobnými, prostými
Humoru
mu
zjevy, jak
práv
z
mládí v
pamti
uvázly. Škoda, že
pak rázem a neucelené zakonil, slibuje, že jindy a jinde bude v pokraovati. Ale k pokraování tomu a k plnému rozvinutí nikdy nedošlo. obrazu chudého toho lidu tuším Brzy potom, v polovin ervence 1876, rozlouil se Nevšímal s Palekem, jemuž byl vnoval nejvíce mladých a svžích svých sil a práce. Odchodem jeho z Paleka r. 1876 skonila se zatím taky jeho literární innost. Rozhodl se, že se oddá toliko svým studiím a právnickému povolání. Dne 16. ervence 1876 odjel z Prahy v nové psobišt, jako advokátní koncipient do Klatov, hned po slavném odhalení památníku Hálkova na Závisti, k jehož postavení sám byl dal podnt. V Klatovech pobyl do konce února 1877, kdy odešel do Plzn, a tu setrval jako koncipient až do kvtna 1892, stav se nedávno ped tím (koncem 1891) doktorem práv. Neradi se tam s ním toto líení
nm
—
I.
Hermann XXXIIL O .
živých, o mrtvých. IL
—
9
I
;i>.
mnozí pátelé jeho páli si, aby jim zstal mu dopomoci k místu tajemníka obchodní komory. Zatím však zvítzil jeho soupe, £)j. Y_ gyi^ dvakrát konána volba, pokaždé oba uchazei dostali stejný poet hlas. Po tetí konen rozhodli volbu Nmci, hlasovavše pro Dra V. A zdvodnili své hlasování: „Der Nevšímal ist ein echischer agitátor!" Sotva Nevšímal sám tušil, jakým je nebezpelouili,
zachován, a chtli
,
J
^^^^i
ným lovkem! Po návratu do Prahy, od r. 1892 do r. 1895 Nevšímal ješt jednou Paleka, N ototiž, vydávaného tehda Kového redigoval
Paleka
žíškem.
Konen
redakci nadobro, vykonal
složil
advokátní zkoušku a
jest
od roku 1895 advokátem.
Pro úplnost ješt dodávám, že
se
Nevšímal
za pobytu v Plzni, a to roku 1884 oženil, pojav
cho slenu Kristu Goldmannovu, uitelku. Ped svatbou zpovídal se u starého, moudrého františkána, který mu dal rozhešení s lehkým poza
káním a pidal dobráckou, upímnou radu: ,,Jsou hodnej," pronesl žehnaje mu,
„a
jsou trplivej!" Byla to rada jist výborná,
vždy
Nevšímal byl
odjakživa.
již
dobe mínná.
Ale
dávno trplivý, byl trpliv
(švanda dudák v listopadu a prosinci 1907.)
(Dodatek.) Po své šedesátce sebral Nevšímal další
své drobné
vci humoristické, roztroušené
139
do
,,
té
doby
jen v rozliných asopisech, a upravil
dv
samostatné knížky. Prvá, s názvem vyšla u Buršíka a Kohouta
nich
z
Humor
života",
humoresk a satir. Druhá vydána v ítárn Švandy dudáka' u F. Topie r. 1910 s názvem ,,Humor z rodného kraje**, vzpomínky z mládí. Obsahuje osm ísel, na prvém 1908. Je do ní pojato dvacet
r.
,
míst zmínný již svrchu Humor chudého lidu, jejž psal v r. 1876 do Ottova Paleka a v
nmž
by
líí kus vlastního života svého. Shledaly
se dojista
ješt nkteré vci, tu a tam v aso-
pisech zaváté, kterých zatím do sbírek nepojal. Ale
k
tomu
již
mu
byl uložen na
dopáno ervna r. 1916
nebylo
náhle v noci 27.
hbitov
asu. Skonal vnému spánku
klidu a
ak
volšanském.
9*
2.
KAREL
ŠÍPEK.
(Psáno k jeho padesátce
Konen
r.
1907.)
vypršela padesátka taky našemu mi-
Karlu Šípkovi, rodinným jménem Josefu Peškovi. S radostí chápeme lému píteli se péra
Ne, nechápeme se ho
této
padesátce
s radostí.
pepadá nás
lítost
Naopak, pi až
hoká,
že
taky humoristovi souzeno stárnouti. Nebo nev nikdo z vás šastných mladých, že je padesátka „nejkrásnjší vk", jak zní obvyklá, ustálená
íkají vám to sice pochlebn shovívav vaši životopisci v padesátce, ale jestliže pak šastn ješt dokáte šedesátky, stejn ob-
fráze novináská.
a
staiký jubilant.
vykle o vás napíšou: padesátky do šedesátky lhta.
Nejkrásnjší žije?
Zdá
se,
nm
že o
je
A
od
zpropaden krátká
vk! Kdy pak
jej
nm nikdo neví.
vlastn
Nebo,
lovk
chcete-li,
teprve, když jej dávno byl pežil. vzpomínkami do minulosti a chytá jej, na kratiké opojení své, z nhož je mrzuté probuzení, že dávno, dávno minul.
zvídá o
Pak
letí, letí
141
Vracím
se
taky do minulosti, do
„dn
dosti" Šípkový, a skoro mi pipadá, jako
mla-
mi v mlhách, v klamivých, ržovými nitkami protkaných závojích. Tam kdesi je to krásné mládí, aniž jsme o tehdy vdli. Nebo ped námi ležel život jako hluboká studna, jejíhož dna nedohlédnete, a co nám dnes do vzpomínek z minulosti svítí jako rže, bylo tenkráte nepetržitou adou nejistoty, oekávání, nadjí, pokus drobných zklamání, kolísání, zda jíti a zámr napravo i nalevo, malých velikých bouí ne-
by
se
ztrácela kdesi
nm
i
i
ustáleného nitra a
tžkých nkdy zápas
s
tvrdou,
nepoddajnou skuteností.
Tak bylo skoro všem nám kroužku, který se
ím
z
onoho nevelikého
dále víc a truchlivji ouží,
smršuje, sesychá. Mnozí z nás mohli být vším a niím, jak se Osudu uráí. Pravda, toto slovo se Šípka netýká. Pokud se týe jeho dráhy životní, existenní, ml cestu svoji pesn vymezenu, povolání stanovené, a neuchýlil se od ní. Ale pokud se týkalo jeho poslání literárního,
umleckého,
pasy, chvíle radosti z nejistoty.
ježto
v
té
Teba
ml
jist taky on své zá-
úspch
že se o
a zase chvíle všeliké
tom nikomu
neprojevoval,
píin byl z nás povahou nejuzavenjší.
Skoro tak náhodou jsme se Vrtošivý Osud uinil ze
setkali, seznámili.
mne redaktora
humoristi-
ckého týdeníku o hodnou chvíli díve, než jsem vyhovoval zákonnému požadavku zletilosti. Vrch-
nopornenský soud
mn
musil skoro dva roky
142
slevit a prohlásiti, že
pouští.
A
která
m
ticet
let.
se,
m
z
pravomoci své pro-
byla to tedy moje funkce redaktorská,
Karlem Šipkém
Tomu
je
skoro
Žertovnou jakousi zápletkou náhody
stalo
s
svedla.
že jsem vlastn poznal Šípky dva. Rukopisy
píspvk
s podpisem Šípkovým pinášel nkdy honorá za otištné picházel mladík suchý, vytáhlý, snad o pl hlavy delší mne. Tak to tedy
a pro
je
pan Šípek. Ale pak jednoho dne dostavil
se do redakce mladík docela jiný, o dv hlavy menší prvého, nikoli hubený, anobrž plný a tváí ržových, a na úžas prohlásil: „Já jsem Šípek." Vysvtlilo se to. Šípek první, nepravý, byl
mj
dobrý druh a kolega v povolání Šípka pravého, hledající tehdy taky cestu na eský Parnas hložím a trním, taky ekatel ,, slávy" a ,, nesmrtelnosti". Psal sám a byl asem prostedníkem mezi druhem svým Šípkem a redakcí. Odtud ona zámna osob, která pamatuji-li se dobe penesla se v obsah onoho roníku Paleka, do nhož práv jejich oba horliv pispívali. Jsou tam tuším jména a píspvky všelijak popleteny. Setkal jsem se s Šípkem, seznámil, a myslím, že nikdo z nás obou se nenadal, že se setkáváme snad na všechen další život. Ba, nejbližší tehdejší budoucnost jako by byla nasvdovala, že jsme se nesešli na dlouho. Paleek toho roku pešel z rukou zakladatele Otty v ruce jiných nakladatel,
—
— —
i
—
14c
a brzy potom,
nepíliš obratných a šastných,
na sklonku
r.
1878, vzdal jsem se redakce a od-
,, veejného" života v zátiší šedivé, tsné spolupracovkanceláe advokátní. Pomr náš byl perván. níka k redaktoru Zatím však pedcházelo cosi, co nás pece tsnji k sob pipoutalo než eený pomr, ani jsme si toho v prvou chvíli nebyli snad vdomi. Spolená cesta v lét r. 1878 do Paíže, na svtovou výstavu. Oba jsme tu poprvé vyjeli do daleké ciziny, oba mladí, laní nových poznatk a dojm, které jsme taky plnou duší spolen sšáli. Oba jsme se vraceli nasyceni novými zjevy, velikým životem
stoupil z
—
—
msta, nových zámr. Klíily a dokonce již vyzrávaly v uritý tvar cestou zpátení. Vzpomínám aspo, že to bylo kdesi na trati bádenské, za parného srpnového dne, když jsme pojali pevný zámr, že napíšeme
velikého národa, oslnni ruchem svtového a
— plni
spolen
— divadelní kus. Zakládali jsme
Líbil se
nám
velmi francouzský ten
lené práce, zdálo klamného zdaru.
se
nám, že díve
Již
je
lení
pro scénu, jenom jsem se
ve
vagón
láme divadlo.
spo-
jsem v sob vyvrcho-
pípad
nevdl,
Šípkoví, a konec
Skuten
firmu".
nm záruka ne-
nosil
jakousi myšlenku, zauzlení, po
jsem
v
,,
zpsob
co s tím.
toho byl:
Svil
Ud-
taky jsme divadlo na-
— frašku po našem mínní velmi výbornou — skuten jsme divadlu zadali, dva iiebo ti dramaturgové vylamovali zuby — no na psali
asi
ji
si
ní
144
a pak
nám
naše spolené dílo zdvoile
vrátili. Nedramaturgy. Nenadali jsme divadlu. S pocitem trpkého zklamání z vlastní nedostatenosti uložili jsme spolené dít své když jen jednou se postavilo na nožiky na jevišti
polemisovali jsme
s
—
pedmstského ochotnického divadla, v karlínském „Pokroku"
—a
mladá naše firma uinila velmi
tichý úpadek, kterýž bohudík nikterak neotásl
veejným blahobytem. A pak jsme
pracovali zase
každý na vlastní vrub. Avšak Šípková láska k divadlu ponukla jej po ase k optnému pokusu. Získal jiného kompaona v píteli Gustavu Šmorancovi a zcela potají napsal s ním další divadlo, veselohru „V ržových okovech", která šastn se dostala na prkna Nového eského divadla za Žitnou branou.
Karel Šípek narodil se 17. bezna 1857 v Bohdani u Pardubic. Novinky ze svta kolportovaly se v dobu, kdy vyrstal, skoro jen od úst k ústm, noviny tištné byly v malých rodinách obanských vzácným zjevem. Já za svého dtství skoro jsem denních asopis nepoznal, doma nevidl; jen staré roníky ddových „Jindy a Nyní" a „Kvt" a Mikovcova „Lumíra" byly
mi pístupny. Šípek byl v té vci šastnjší. Otec. ml starodávný hostinec, v nmž pro hosty byly vyloženy snad asi dva asopisy denní a vedle
jeho
146
jediný
nich
týdenník obrázkový.
Malý
chápal se jich horliv a dovídal se tak o
tená
souasném
politickém, pokud všemu tomu mohl rozumti. Dojista však nejradji sahal po mladých tehda Humoristických listech Vilímkových s Kolárovými kresbami. Snad pokud tehdejší ,, svože politická satira jejich boda tisková" dopouštla a vedle té humoristický obsah mly také znaný úinek na jeho bu-
ruchu duševním, spoleenském
i
— —
smr literární. V Bohdani vychodil
doucí
školu obecnou, reálku
vystudoval v Pardubicích, pro zdokonalení v
nm-
in
taky roník v Moravské Tebové, a r. 1873 pišel do Prahy na ústav uitelský. Roku 1877 poal již sám vyuovati na obecné škole pražské. A v tu dobu asi taky spadají první jeho pokusy na kolbišti literárním. Byl jsem ješt docela mladý a nezkušený redaktor, když mi jeho
píspvky padly do
rukou.
Neznal jsem autora, ale vidl jsem, že mi tu jest initi s pracemi jiného rázu, než jaké pošta obvykle dodávala. To nebyly otepané anekdoty, jež mladí zaáteníci uslyševše kdesi v závtí pokládají za nové a honem s nimi letí do redakcí humoristických asopis; nebyly to taky školácké, dtinské historky o pevržených kalamáích, o nezbednostech, páchaných na uitelích a profesorech, podávaných žalostnou formou slovesnou. Z píspvk jeho vanula pemítavá, spekulující mysl, kombinaní talent, smysl pro
skutenost,
jistá zralost nazírání.
146
ale
hlavn pohotová na mladý vk forma, vtipné Vzpomínám ješt po ticeti letech zejména
obraty.
na jeden jeho píspvek, ,,Má spolubydlitelka", který se mi velice líbil. Byl to autorv rozhovor s mouchou, která pekavši v mládeneckém jeho byt šastn zimu, objevuje se mu na jae churavá, pokašlávající. Je nastuzena, ale plna jsouc
marnivosti vypravuje o svých
etných
ctitelích.
Má taky umleckou ctižádost. Zrodila se v Novém eském divadle a vystupovala na jevišti na
—
Cest kolem svta"; je skoro Nemáte bezuražena, že jí autor nezpozoroval. pochyby kukátka," vysvtluje si. Moucha projevuje dále pevný úmysl, že se toho jara provdá. Ale nedokala se. Brzy potom zahynula zcela mochobotu slonov v
,,
,,
dern
—
difterií.
Takovéto
píspvky
byly docela
nco jiného A když
než naprosto školácké pokusy jiných.
jsem pozdji Šípka seznal, chápal jsem
to.
neobyejn
a když
setlý, v literatue
jsem pak uvidl, že zejména Murger, a
j.
jsou
Bret
nkteí
Harte, Aldrich,
spolenými našimi
honný,
Byl
autoi, jako
Erkman-Chatrian
oblíbenci, byli jsme
echa
jsme v jeho arabeskách, pímo zbožovali. Jeho ,,Foltýnv buben", „Zastavená povaha", „Signorina Giovent" bývaly nám nkdy zdrojem zásvoji.
Svatopluka
novelách a humoreskách
bavy celých veer.
Na sklonku roku 1881 rozbíhal jsem se k njakému „inu". V hlav mi bušilo, zámr stíhal
147
zámr,
až se mi vše zamotávalo, zauzlovalo, až
jsem býval
Rozumí
se,
horen že
ml
rozechvn.
Založiti asopis!
Konen
být humoristický.
se
vyklubávala uritá forma. Snad msíník. Co pedk tomu. Pece již nkolikaletá cházelo, svádlo
m
praxe a pívlastek, jehož se mi tu a
tam veejn
Ješt jsem netušil, co hokosti skrývá se v tom slov pro budoucnost. I jiné byly pohnutky. Napsal jsem nkolik vcí, bylo dostalo: humorista.
kterých by mi nikde nebyli byl ,,Pan Melichar". Tento
otiskli.
Jednou
z nich
— vzpomínám — byl
píinou, že v dubnu roku 1882 zapoal vycházeti Švanda dudák. A hned v prvém jeho malém sešitku byl taky píspvek Karla Šípka „Až za hrob vrní". Je náhodou dosti zajímavou, že málem v tu dobu, kdy Švanda dovršil své tvrtstoletí, vyzrál Šípek v dvojnásobný poet let. Je prvým jubilantem Švandovým a ,, slaví" rázem dvojí jubileum. Nebo práv polovinu své padesátky byl spolupracovníkem Švandy dudáka. Nkdy astjposlední a rozhodující
nkdy skoupjším. Odmlelt se asem na msíce, nkdy na celá léta. Delší takové odmlení nastalo u nho od poloviny let devadesátých. Neším,
umli si ho vysvtliti ctitelé jeho tenái a teprve nejbližší jeho pátelé. Šípek po ase chápali je byl lovkem píliš citovým a citlivým. Tušili jsme jen, kde se v jití po rán. Jeho druhá sbírka humoresk „Rub a líc" vydána byla roku i
nm
1892.
Teprva po tech letech pinesla o
ní
Vlkova
148
Osvta v jakémsi zadrženém, hromadném zmínku
ráte taky zující,
ist ložil
nebyla trhavá, toto!
ped
sebe stoh knih, vydaných za nkolik
ped
na opravu, a
let,
sebe kladl stoh sešit žákovských kritisoval.
A
mezi postiženými byl
Šípek. Recensent nenalezl v
šího
refe-
Nebyla odsuAle byla horší. Byla
„stedoškolská", editelská. Recensent po-
jako by
i
— ptiádkovou.
Rubu
a
líci
,,
hlub-
významu".
Tento neslaný, nemastný a docela pedantický stedoškolský posudek dávno upadl v zapomenutí, a vlastn neml pro širší veejnost ,, hlubšího
významu"
za nehet ani v den, kdy se erstvý
eeném
v
objevil
ísle
Osvty. Jalové takové a
posudky pipomínají znalcm a odinnost tverého žaludku pežívavc. Byly takové posudky údlem mnohého nic nepravící
borníkm z nás. otrlejší,
šího a
toliko
Jenže mnohý z nás ostatních byl tvrdší, kdežto v Šípkoví postihl lovka citlivj-
na dlouho v
nm uvázl jako trn,
na léta
jej
dovedl umleti.
Nu, zas po
konen
ase
Šípek
pekal krisi, našel se" adu dalších šastných ,,
a napsal pak
A tenái,
kteí provázejí Švandu od poátku, v milé pamti jméno Karla Šípka, který stejn poutav dovedl vyprávti drobné
vcí. mají
píbhy
venkovské, prosycené hejivým teplem
prostého, rodinného života, jako
a
uml
podávati
obrázky z ovzduší pražského, sousedského, literárního neb umleckého, bohaté pekvapujícími
149
koenné
žíhavými vtipy a mnohdy pernou satirou. Avšak vedle hravého brku prózy tímal i zpvné varyto, a nekaždému bylo známo, když etl se zálibou verše Tandariášovy, ubraty,
že
má ped
mu
sebou zas oblíbeného
taky ústy
a že
o divadle týž
ronících
Š.
d.).
Šípka
Terpentinovými Karel Šípek
Mnohé
z
svého,
referuje
(ve starších
verš Šípkových tak
utkvly v mysli tená, že jsou po dvaceti letech odíkávány zpamti, tak nkteré z „milostných" i
písní
Tandariášových, ale zejména jeho „Norská
Mlha
ballada", poínající:
Knut pil již osmý dudák nkdy roku
litr
.
.
.,
byla, foukal vítr, král
kterou otiskl Švanda
1884.
Domácí krb Šípkv zstal ,, studený", ím že nesklonil šíje své podejho života man-
eeno,
želského a rodinného. Sice zamýšlel tak uinit, miloval vroucí láskou mladého srdce svého a byl
milován. Avšak tehda, když se setkal s duší píbuznou a vyvolenou, byl teprv poduitelem. To byl chléb velmi nejistý, jak usuzoval otec jeho
bude sytjší, až se nápadník stane uitelem skuteným a kdož ví, kdy to bude. Ruka otcova pervala nžný pomr dcein a proideálu, a sotva
—
vdala dívku za nápadníka, který
již
ml
bezpené
postavení pod pensí.
Šípek dlouho chodil se srdcem rozbol estnným
a nikdy již nešálil po žádné díví ruce jiné.
Zstal
v duši vren první lásce své a zstal starým mládencem. Avšak ješt jednu ,, lásku" ml od samého mládí svého, a tou bylo
vku
divadlo.
Ochotniil
mužných, v dramatické literatue honn jest jako málokdo z jf ho vrstevník, a asem povznášely se všechny jeho tužby k jevišti. Z lásky té vedle zmínných již pokus inoherních vzešla ješt žertovná aktovka Starší závazky a ada libret: za
jinošského, byl režisérem za
let
,,Noc Šimona a Judy" dle povídky Alarconovy
pro Kovaovice, a pro téhož pozdji ,,Psohlavci" dle
románu Jiráskova a ,,Na starém blidle"
Babiky Boženy Nmcové.
Krom
dle
toho napsal
dle Zolova románu ,,Germinal", na nž komponuje operu skladatel Kaán z Albestu. Avšak jiným smrem uplatnila se dramatická žíla Šípková. Maje velmi bystrý zrak sluch pro všechny slabiny, pro pílišný bombast anebo
libreto
i
i
zas
význané
efekty
výtvor dramatických,
na-
nkteré byly pvodn ureny na provozování v soukromých spolenostech, na píklad u proslulého kdysi Dlouhého stolu ve velikém salon restaurace Chodrovy neb o Veselých veerech Máje. Tyto psal
adu
parodií, z nichž
parodie, kypící vtipem a koenné asovými narážkami, pinášel taky Švanda dudák. Byly to
zejména ,, Dcera Fabricínova" (ve Švandovi roku 1890), „Pálená kostelnica" (1891), „Smry života ili proti gustu žádný dišputát" (1892),
151
„Dramatická lekce ", ,, Deset let v Národním di„Mariana", prolog, který chybí dramatu José Echegaraye (1894), „Zaza, Rytí Cyrano a ti ostatní" (1900). V „Cyranovi" svedl šastn hlavní osoby hned nkolika her najednou, tak z Cyrana, z Potopeného zvonu, Zazy a Forvadle" (1893),
mana Henla. „Premiéry"
Dcery Fabricínovy
a
Pálené kostelnice byly provozovány o slavnostních veerech Dlouhého stolu v salon Chodrov a vynikaly tím, že pi nich úinkovali pední lenové inohry Národního divadla, Seijako statisté. Hlavní úlohy hráli fert a Slukov Cyjsme my ochotníci. ,, Premiéra" rana byla provozována o Pátelském veeru spolku Máje v kvtnu r. 1899, v pízemním sále Mšanské besedy. Zajímavost i veselost veera zvtšena byla okolností, že sám autor hrál Roxanu, po jeho boku pak Cyrana, Zazu, vodníka Nikelmana a formana Henla Stech, Mašek (Fa i
—
Rytíe
—
Presto),
Jaroslav Kvapil a pisatel tchto
Minulo jen krátkých osm
let, ale
ádk.
pipadá nám
to
jako dávná minulost. Sotva kdy ješt zažijeme
podobného veselého veera. Veery ty vlastn byly poátkem eských kabaret, kdy v Praze o kabaretech ješt vbec málokdo vdl. Tmito parodistickými komediemi Šípek vždy jist a neodolateln udeil na slabé nebo silné stránky svých originál, nemilosrdným vtipem cejchoval jejich bombast, vytváel nové situace,
ironisoval divadelní pedstavitele, obecenstvo, spo-
leenské pomry, asové události, a vše to na kolika stránkách dialogem velmi
tným. A v tomto žánru neml neku-li soupee.
V
a
nemá následníka,
tomto oboru humoru a satiry
zstal zcela sám. Vždy bylo litováno, že kusí o
vc
širších
—
n-
struným, zhuš-
rozmr,
která by
—
se nepo-
veejn
provozovaná jist se neminula s úinkem. Francouzové pstují cosi podobného svými výroními „revuemi" na jevištích divadel. Ovšem, zapomínáno pi tom, že žijeme „u nás". Naše spolenost snad by ješt podobných zrcadel nesnesla.
Vedle tchto žert však, vedle tchto improtak šastných, vzácných a zcela ojedinlých v trudu našeho života, zabýval se Šípek i zcela vážn divadlem jako recensent. Rozmarný Švandv divadelní referent let osmdesátých (Terpenvisací,
tinus) umlkl, a Šípek stal se
poátkem devadesátých
let
divadelním recensentem Svtozora, pozdji
Národní politiky. Sluší tu vytknouti jednu vzácnou vlastnost, která ho jako referenta vyznaovala. Nepicházel na své sedadlo s hotovým, utkvlým pedsudkem, nesedal k úkolu svému s onou jistou zásobou kyselosti a pelyku, jež po mínní mnohých je nezbytným píznakem referentského péra, kterému
se
sdluje, aby otrávila
vyznívaly
vcn,
kdekoho. Posudky jeho
a jestliže
mohly vynášeti, aspo
pi
zbyten
nejlepší
vli
ne-
neraovaly, ne-
153
roztrpovaly. Zdá i
se,
výkon tkvlo vždy
že mu pi posuzování dl na mysli staré eské: Šelma,
kdo víc dá, než má. Od prvního dne svého pražského pobytu byl
pilným navštvovatelem Prozatímného divadla, mu žádná novinka a žádný výkon sou-
neunikla
asník, a etbou doploval svoji znalost minulosti eského divadla, jeho poátk, zápas a vývoje. Po celých desítiletích poví vám z pamti pibližn a mnohdy navlas, kdy která novinka se kdo v
objevila na prknech,
jaké byly
ní hrál,
její
osudy. Stálým tímto sledováním scény divadelní,
nejenom zemské, ale pedmstských, stal se znalcem divadelním, jedním z nemnoha onch, kteí mají vc „v malíku", jak íkáme. Znalcem na slovo a v otaz braným. Byl rádcem mnohých, kteí i
"-
poprvé ta horká prkna divadelní, a k nmu o radu neb aspo o posudek svých dramatických plod uchylovali se nezaáteníci. Slovem, Šípek ztékali
i
stal se
jakýmsi
,,
soukromým docentem"
divadel-
ním, a to ne vždy na vlastní radost a potchu.
Vynášelo mu jeho divadelnictví asem
i
volbu
do
dramatických porot, a literární porotectví zvláš u nás nenáleží k píjemnostem života, jak známo.
ást svých humoresk, povídek
a novelek vy-
Šípek ve tech sbírkách, ,,Ž e pravdy", ..Rub a líc", „Za
dal
I.
Herrmann, XXXIII.
o
živých, o mrtvýcli.
II.
m do vtrem".
r t e
i
10
154
Mohlo by svazk tch býti
více, materiálu k nim v asopisech, do kterých pispíval, a zejména ve Švandovi dudáku, avšak Šípek se k tomu neodhodlává. Z nho uspoádání každé
dosti jest uloženo
eených
z
Na
sbírek
páeno
bylo
bu
zápornou,
bu
tém
ml bu
vyzývání, na pobízení
žádnou
násilím.
odkládavou,
odpov. Umí
—
líiti
mkké, jímavé nálady, ale hlavu mezi námi kouc má nkdy po ertech tvrdou, úpornou.
—
A
tak jen sám
jest vinen, že literární jeho
zdánliv skrovná. Jen pokud
ji
že
je
vykazují knihku-
pecké katalogy, registrující toliko díla samostatná, sbírky.
Kdyby však
odhodlal,
se
by
rozhojnil
znan i
svou produkci svazky novými. A snad skrovný a skromný poet samostatných publi-
kací jeho jest
tvorby jeho
píinou,
jest
že
význam Šípkv, význam
u nás nedocenn. Práce roztrou-
šené v asopisech utápjí se po ase, jejich pa-
mtníci odcházejí, generace mladší neprobírají
se
starými roníky. Ale Karlu Šipkoví je
Je to nejkrásnjší
vk
jist tedy dohoní a napraví, se
prohešoval.
teprve
padesát
let.
mužný, jak známo, a Šípek
ím posud sám na sob
(švanda dudák v beznu 1907.)
(Dodatek.)
Jako by
jej
hnala, za rok po
Šípek
ta padesátka byla trochu poponí,
„tvrtou
nkdy v kvtnu 1908, vydal knihu povídek a humoresk",
155
osm
obsahující
mi
laje
kratších
pipsal do
ji
i
ní:
chudým kalamáem zaal ím."
Tomu
jsem ovšem
delších
„Milý
Tys pomalu kon-
a já jím
nikterak
Posí-
ísel.
píteli,
Vdl
nevil.
jsem, že ani do tohoto svazku nepojal a nemohl
pojmouti vše, co
již
v minulých
letech byl
porznu
vdl jsem, že má krom toho námt, zvlášt vzpomínek z mládí, dosti všelikých v asopisech
otiskl, a
které teprve zpracovati zamýšlí. Ale jak
povdno,
divu váhavý. Ba, bylo-li další
stavil
již
svrchu
byl u vydávání vlastní tvorby ku po-
na
naléháno, aby se-
sbírku z vcí, které
již
dávno byly
hotovy a ve starších ronících asopis zapadlé, mívalo to zpravidla úinek práv opaný, jako by chtl komusi vyvzdoro váti. Byl by ze svých vei
selých
verš
a ze svých divadelních parodií se-
zábavnou a vítanou knížku. Marné však byly všechny pobídky. Po té „tvrté" jeho knize trvalo zase pt
strojil
než se odhodlal vydati další svazek,
let,
nkdy
v prosinci r. 1913, o názvu „Komedie žité a hrané", pátá kniha povídek a humoresk. Ale ta již vyšla za trudných okolností. Zatím totiž nkdy na jae 1913 byla
—
—
na Šípka pikvaila nenadálá pohroma. Vraceje se z krátkého výletu vídeského tuším svatodušního mrtvicí. se
z
ní
— — byl na samém píjezdu do Prahy rann Neudolala ho
duševn,
ale
sice naráz, vzpamatoval pravá polovina jeho tla,
10*
150
ruka
i
noha, zstala ochrnuta, ochromena.
ruka
Pravá
spisovatelova!
Te
když se z úderu do té míry zodlouhém po stonání mohl usednouti ku psacímu stolu, pocítil silné nutkání ku práci. Pevnou vlí a pilným cvikem pekonával ztrátu pravice a poal psáti levicí. Psal písmem, které se podobalo písmu tiskacímu. Každá literka stála teprve,
tavil, že
zvláš, bez
árek
spojovacích. Byla to práce na-
úmorná,
máhavá,
krátko psal
i
listy
ale
Šípek
nepolevoval.
pátelm, mnohdy
Za-
dosti dlouhé,
a horliv psal nové a nové povídky pro asopisy, jako by chtl dohoniti, co díve promeškal.
První
knihou,
kterou
sestavil
a vydal
po
osudném záchvatu mrtviném, byly svrchu zmínné „Komedie žité a hrané". Pojal do ní vci z let 1889 1912, otištné již díve v asopisech. Posílaje mi tyto „Komedie" ped vánoci 1913 z Bohdane, vepsal do nich vnování oním tiskacím
—
písmem. knihy o
A zapomenuv, pt let díve,
co již mi byl vepsal do zakonil toto vnování i
vtou: „Tys Chudým kalamáem zaal, koním." Domníval stále se
se,
já
jím
že to jest jeho kniha poslední,
obávaje nového záchvatu, ale mýlil
se.
Roku 1916 uspoádal šestou knihu humoresk o názvu „Lidé šprýmovní", r. 1917 „Mumraj a popelec", r.
1919
knihách
veselého
tení
„Na podzim v oeší Zvonu),
r.
1920
knihu
sedmou,
a jiné povídky" (ve ,,
Sladké
nesmysly",
157
humoresky a vzpomínky, konen pak r. 1922 nás v Mokrosouši", desátou knihu povídek a humoresk. Krom toho r. 1918 vydal knihu „Vzpomínek na Prozatímní" (t. j. divadlo). Tak za trapné choroby své dopsal, uspoádal a vydal více samostatných sbírek než za dvacet let ped tím v plném zdraví. Obava smrti visela nad ním jako Damoklv me a Šípek spchal, spchal, „aby za sucha dostal že svou pod stechu". ekl kdysi, ješt když byl zdráv, že sbírek jeho sotva bude víc než deset a skuten je na tu
„U
—
—
íslici doplnil.
Soukromý a spoleenský jeho záchvatu
mrtviném
se
život
Šípkv po
utváil velmi trudn.
ješt deset let, ale bylo to ponenáhlé odumívšemu, co díve miloval a po dlouholetém zvyku pstoval. Své škole, divadlu, hudb, obvyklé spolenosti v kavárn. Neutšený ten záŽil sice
rání
vrek
trávil
dílem v mládeneckém píbytku svém
pražském v Jeruzalémské ulici, dílem v rodišti v Bohdani, tu tam stídav ošetován pelivými dvma neteemi. Pokud byl v Praze, vycházel ped polednem do sad Vrchlického, odpoledne pak ješt! asem zacháze v.o kavárny Bristolky, která byla hlavním jeho stanem po všechna léta, co byl uitelem na škole u sv. Jindicha pak editelem na obecné škole v ulici Hopfenštokové. V té kavárn, pokud byl zdráv, vévodil pátelskému stolu, u nhož se shromažovali jeho pátelé, aby s Šípkem pobesedovali. Ped tím, pokud byl i
i
uitelem na Malé stran a bydlil v dom staré „Baudirekce" v Karmelitské ulici, byla jeho hlavním stanem kavárna Slavie. To sahá až do let osmdesátých. Již tam býval „pedsedou" stolu, u nhož sedávali jeho známi, spisovatelé, malíi a novinái, a tam bývaly petásány všechny denní
události,
života,
mnohdy
všechny novinky z umleckého i
všeliké klípky ze spolenosti,
jako potom v Bristolce.
Onemocnním Šípkovým
byly nadlouho
pe-
rušeny jeho pravidelné návštvy Bristolky a již nikdy se bývalou mrou neobnovily. Šípek vbec
roku pobýval v Bohdani, zvlášt hlavn za sezóny lázeské. Pijíždl
pak vtší za
díl
války,
pak za krásného podzimu na krátký as do Prahy a na zimu vracel se zase do rodišt. Po pevratu
dokal
se
i
když byla
naprostého zániku své milé Bristolky,
zmnna
v banku. na léto 1922 odjel zase do Bohdane, odkud se do Prahy již nevrátil. Ješt shledával starší svj materiál, zmioval se o tom, že by mohl vydati ješt tyi knížky. Za své nemoci psal román ze studentského života o názvu „My híšníci", o kterém se ke svému okolí vyjadoval, že to bude jeho nejlepší práce. Vc ta však zstala nedokonena. Šípek popsal asi deset školních sešit, ješt v srpnu 1922 o tom pracoval, potom však rukopis odložil a již se k nmu nevrátil. Již se mu nedostávalo chuti ani na krátký dopis. Stýskal si, že má v hlav prázdno. Stejn
Konen
i
159
se jej
pražskému píteli uiteli, který o vánocích toho roku (1922) v Bohdani na-
vyjádil ku
vštívil.
Byly to poátky konce. Ješt dožil i Nového ale dne 12. února, deset i leden, minut po desáté hodin dopolední, posledn vydechl. tvrt hodiny ped tím pronesl srozumiteln: roku 1923, pežil
„Konec, konec!"
A
to byla jeho
poslední slova
—
slova humoristova, ironikova, satirikova.
poslední
KTERAK PEŠKA-ŠÍPEK POSEKAL NA MfSTO ÍDÍCÍHO. Nerozpomínám z
se,
kdy
se
pítel Šípek
Malé strany na novomstskou školu u Ale je
icha.
mn
dostal
sv. Jind-
tomu hodn dávno. A tehda ke
ekl: „Tohle, myslím, je poslední
torská.
Odtud snad
se
asem
má
dostanu
štace kan-
nkam
za
ídícího."
A zase nevzpomínám, jak dlouho již u Jindale bylo to hodných pár let icha kantoroval když mi jednoho dne ekl: „V bych t rád vzal na potaz: U svatého Petra jest uprázdnno místo ídícího na chlapecké škole. Bylo mi naznaeno, abych si
—
—
nem
o
n
zadal.
Kvalifikaci
mám
dokonalou, služeb-
mám
na místo plný nárok, nemže mne minouti. Konkurenta se stejnými podmínkami bych neml žádného. Co tomu íkáš?" „Aby sis tedy zadal," odpovídám. Na chvíli se odmlel. Potom ekl: „Skoro jistá vc je, že bych místo dostal.
ními lety
Ale zatím se stalo
nco
jiného.
Pišel
ke
mn
161
kolega Materna, starší,
Vkem
snad ho taky znáš.
služebními lety jsem starší
A
já.
ten
je
mne
naléhav, abych mu tentokráte ustoupil, abych se místa nedomáhal. Je ženat, má rodinu, hmotn by si polepšil. Povídal mi: Pi nejbližším uprázdnní vás to nemže minout, pokejte ješt njaký as. Jste sám ... f^ekni mi, co bys na mém míst udlal?" žádá
—
„Je zcela jisté," táži Materna, nezažádáš-li ty?"
„že dostane místo
se,
„To jest jisté," pravil Šípek. „Pak bych mu na tvém míst povídám. dtí,
beze
„Jsi
povídkami. ctižádostí,
svobodný mládenec, bez ženy a
Na
starostí o rodinu.
tvj uitelský
plat, a tu a
A
ustoupil," od-
nejsi-Ii
tam
živobytí
vypíšeš
posedlý
— a jak t znám, soudím, že
nejsi
být jedno, budeš-li ješt nkolik
Nakonec taky budeš ídícím. však jist záleží na
hmotném
stavovskou
tou
která žene kdekoho jen
za
— pak
let
staí
nco svými
i
kariérou ti
mže
kantorovat.
Panu Maternovi
polepšení. Ustoupil
bych mu." Znal jsem pana Maternu jen z nkolika nahodilých setkání, ale znal jsem jeho cho, Pavlu rodem Škampovu, spisovatelku, která byla sestrou našeho pítele, básníka Aloisa Škampy, úedníka
hocha syna staré matky. magistrátního,
Šípek zase chvíli na
pedobrého
mne
a
vzorného
hledl, jako by ješt
rozvažoval, a po pestávce ekl:
162
„Jsou to na svt hloupé vci. Jsi bezmála pojednou se máš vzdát. O všech dvodech, u které jsi tu pronesl, taky jsem pemýšlel, a te cíle, a
tedy
rozhodnuto.
je
Neustoupil
bych
nikomu
jinému, ale Maternovi tedy ustoupím."
„Dobe
udláš," schválil jsem mu jeho roz„Materna jest otcem rodiny, každý další rok ekání by mu byl ztrátou, a kdož ví, kdy by se dokal. Krom toho editelování má nepochybn všeliké stinné stránky. Takto jsi pomrn hodnutí.
i
volný."
mé nejupímnjší mínní. Ale zdálo v Šípkoví pece zbyla krpj trpkosti z dobrovolného jeho ústupu. Za krátký as potom byl Materna jmenován ídícím u sv. Petra. Nevím, jak dlouho ješt trvalo, ale konen Bylo to
se mi, že
taky Šípkoví se dostalo místa ídícího na novo-
mstské
škole obecné
sáhl tedy,
eho na
v
ulici
Hopfenštokové. Do-
své dráze uitelské mohl do-
A pozdji mu mstská rada udlila také estný titul editele školy. Nové postavení mu zjednalo znané ulehení v tom smru, že nemusil tolik uiti a hlasivky své napínati, což mu díve pivodilo nkolikeré ochusáhnouti.
ravní, ale i editelování mlo stinné stránky své, jak jsem pedvídal. Vyneslo mu dojista znané zamstnání administrativní, ist kanceláské, kteréž
Jako
mu ídící
prázdniny o nkolik dní zkracovalo. odjíždl na prázdniny pozdji než
1«3
všichni ostatni, a zas o
nkolik dni díve
se vracel
do Prahy, aby všechno na nový školni rok pipravil.
A když
nastala zima, tu mi Šípek nejednou a rok
co rok íkával:
„Ani
nevíš,
Když ráno a
za
jak na tebe
o šesté
denn vzpomínám.
tmy ped sedmou v dešti i snhem po ktky a nkdy
musím
z teplé postele, do
do zimy, a když pak se
mrazu
a
v
metelici,
po kolena kodrcám z Jeruzalémské nahoru do
vždy pomyslím, že ješt ležíš v peinách. A když vstaneš, ani pak nemusíš na mráz a do dešt. Toho jsem jako kantor neml." „Nco za nco, kamaráde," odpovídával jsem. „Za to jsi editelem, pánem na škole, a já jsem jen „frajkoza", jak íkává drahý náš Servác o sob a o všech nás novináích, a do smrti nebudu Hopfenštokové, tu
si
žádným editelem."
„A
to
bu
rád," íkával na to Šípek. „Stojí
to všechno za starého erta!"
pamtní desky na rodném Šipkov v ervnu 1924.)
(Psáno k odhalení
dom
o JEDNOM HUMORISTOVI
NMECKÉM.
RODA RODA NA PRKNECH VARIETÉ. (Z pobytu
v Hamburku
r.
1907.)
1 i jsme byli, aby se nám veseleji cestovalo. Mnohý zkušený turista pozastaví se nad touto íslici, zavrtí
hlavou. Trojice na cestách jest
nkdy
poet nebezpený. Není-)i taková trojice dobe a spolehliv zladna a na výpravách svtem vyzkoušena, vede to nezídka k rozporm. Nebo dva pehlasují tetího sování
naskytuje
—
a k takovému pehla-
denn Prvý má
ne
se
desetkrát,
ale
v prohlídce kde jaký pomník, tetímu nezáleží na kostelích ani na pomnících,
stokrát píležitost.
zálibu
kostel, druhý touží seznati,
by prolézal nejzapadlejší, nejpovážlivjší uliky a zákoutí cizích mst. Prvý horuje pro musea a vleze do každého panoptika, druhý laní po obrazárnách, tetí šplhá vášniv po všech vžích, aby vidl neznámá msta s ,, ptaího zoru", a je-li hotov s vžemi, pídí se po památných krmách a vinárnách. Srovnejte pak všechny tyto záliby a vyhovte všem zárove! Konec konc
ale rád
jest,
že se ten
i
onen utrhne,
s
ostatními rozejde,
a proklínaje všechny spolené výpravy a
znudn
165
svým osamocením vrací se všecek rozladn jiným smrem, jinou drahou a jinou branou do svého domova. „A jakživ už
íká
s
nikým nepojede/'
za-
se.
Nu,
my
se vrátili.
ti jsme
spolen
vyjeli a
spolen
Nejmladší, nezletilý, musil poslouchati
bezvýminen, a my dva staí, teba nejednou navzájem se potýravše, vždy zase kráeli jsme stejnou cestou. Neví-li nkdo, co je kompromis, na cestách to pozná a nauí se vyhovovati druhému. A tak vracejíce se z Holandska pes Brémy, pijeli jsme za jasného dne na poátku záí do Hamburku,
nkdy
ke tetí
hodin
s poledne.
Jen jsme složili svá zavazadla v privátním hotelu Lengenfeldtov u samého nádraží
—
tém
hotelu bez restaurace a bez onoho nespoet-
nepíjemný pak s hotelem louíte jen jsme splákli prach a saze, které na nás cestou ulply, a již jsme se hrnuli z pokoje hotelového, abychom vyhledali mladého dramatického umlce Charváta Raie, jenž psobil njaký as taky na jevišti našeho Národního divadla a je nyní (1907) lenem hamburského mstného,
obtížného
personálu,
jehož
význam poznáváte hlavn, když
se
—
ského divadla.
Dole zastavil nás muž,
který
nám ped
chvílí
m
tlumoky z nádraží jako p o d o e k tohoto hotelu, ale nyní, nasadiv jen jinou epici, odnášel
oslovil
nás jako
„Kdy
portýr:
se páni vrátí
na noc?"
„Sousede milý, to snad
hodn pozd v „Pak bude
A
nejlépe,
Teba by
domovní.
jest
noci.
se
u boha. Snad veer,
Až kam nás když
mne v
vítr
páni
si
zavane."
vezmou klí
noci nedozvonili."
podal nám, které dnes vidl poprvé, klí
domovní. Až jsme
dve.
kvapující
se
podivili této
Svtem
vzácné,
pe-
se potlouká tolik dobro-
druh. Kterak by takové píležitosti byl mohl vykoistiti povstný „král zlodj" Rumun Manolescu!
A te
tedy k panu Raiovi, který
jest
vý-
borným spoleníkem a bude nám jist ochotným prvodcem. Pes dvacet let jsem nebyi v Hamburku, za tu dobu jist se tu mnoho zmnilo. Aby pan Rai byl doma. Psali jsme mu sice již Amsterodamu, že pijedeme, ale nemohli jsme naznaiti uritý den.
jen z
Bydlí
hodn
daleko nádraží a
hodn
daleko
vnitního msta, na Míihlendammu. Hezkou chvíli trvala jízda tramvají a pak ješt zbýval hodný kus cesty. Šastn jsme docházeli, již jsme se blížili k naznaenému nám íslu a ejhle, tu pan Rai kráí pes cestu, nesa v ruce njaký svitek
—
papíru.
Ml
z
nás jist náramnou radost, ale jeho
ochoty nesmli jsme nikterak zneužíti. poslali
njakou úlohu
z divadla,
nkolika dní nastudovati, bývalo,
abychom ho
kus cesty a tázal
se,
Práv mu
kterou
a tu by bylo
zdržovali.
ml
do
híchem
Vyprovodil nás
kam hodláme veer. Sami
"
" 167
I
Tsme
to
nevdli. Jmenoval operu, divadlo,
nic nás
píliš nelákalo.
„Ale snad byste chtli vidti a
slyšeti
Rodu
Rodu?" Prve
již,
vstupuje na tramku, povšiml jsem
nmž
tunými písmeny vytištno jméno, jež pan Rai práv pronesl a které jsem dávno znal z nmeckých asopis a z etných sbírek Rodových. A nad tím jménem bylo záhlaví: Hansa Theater. si
na nároží plakátu, na
„Jaké
bylo
divadlo?" táži
je to
„Varieté," vysvtluje Rai.
jako naše karlínské, ale hezké.
se.
„Ne tak veliké, Roda
—
A Roda
„Roda Roda tam vystupuje?" „Ano. Jest angažován na ticet ticet pednášek, za
A te již nebo dvacet
—
veer, na
Rai dvanáct mark. Ale byla to íslice nesmírná.
nepamatuji, ekl-li pan
tisíc
Dejme tomu, že dvanáct tisíc, za jediný msíc. sta mark za jediný veer!
tyi
Ale tak arci
mohou
platit
„pitažlivost", jakou jest pan
v
Nmecku
a za
Roda Roda.
Bylo rázem rozhodnuto, že tedy veer
pjdeme
do Hansatheatru.
Umluvivše si s panem Raiem na zítejší veer dostaveníko v pavilónové kavárn na Alsterbassinu (kdež jsme se pak bohužel nesetkali, jak se skoro samo sebou rozumí, ponvadž jsme se opozdili prohlídkou velikolepého podniku Hagenbeckova ve Stellingách), tkali jsme nkolik hodin
163
Hamburkem a šastn jsme nalezli knihkupectví, kde prodávali vstupenky do Hansatheatru. Kou-j pili jsme si parketní sedadla po pl tvrté marcei a mli jsme tedy místa zabezpeená. tam
Prodávali
knížku
s
krom
nadpisem ,,R
und Schnurren",
malou Schwánke
vstupenek
o d a
R
jakési „libreto"
výstupm. Knížeka ozdobena
i
o d a,
k jeho zdejším
je zvláštní
tiskovou kresbou, kterou poídil malí pan
Nehasli,
W
barvoe
nze1
jak v poznámce výslovn uvedeno,
nkolika podobiznami a karikaturami Rody Rody. Byli jsme velmi dychtiví na pana Rodu Rodu, jejž jsme posud znali jen z jeho rázovitých novelek v nmeckých listech, zejména z jeho ,,schnura
ren" a „schwank",
šprým
a frašek v Simplicis-
simu. Je to jadrný, bezohledný humorista, kousavý, mnohdy až jízlivý vtipa a satirik, který nikoho nešetí. Zvlášt nešetí nkdejších svých pedsta-
vených, na
Vdli
nž
vynáší, co
smšného
o
nich
ví.
nm
jsme o posud jen, že je pvodem prý Slovan, Charvát (tak se o tvrdí), že je nadporuíkem dlosteleckým v reserv, a povídalo se o nm, že má té vojny práv tak po krk.* tedy cestuje po Nmecku a vystupuje v podnicích varietních za honorá, o jakém se žádnému es-
nm
Te
*
Pozdji jsem zvdl, že není Slovanem,
nasvdují nkteré jeho
protislovanské jízlivosti.
emuž
taky
Býval vo-
jákem a pravé jeho jméno prý jest Rosenfeld. Roda Roda jest pseudonym. Charvatské slovo roda znamená ápa.
169
^'kému literátu
nikdy nesnilo.
m
mže
t
hospodárný,
za
pán rozumný
Je-li
njaký rok nashromážditi
pkné jmní, aby pak nkde klidn
usedl a napsal
novou njakou žíravou knihu z bývalého svého je-li pán hospodárný. O pl osmé jsme sedli v Hansatheatru, nevelikém varieté, jakých by se do karlínského vešlo nanejmí dvé. Že mže podnikatelstvo panu Rodoví platiti honorá, o jakém svrchu zmínka, vysvtluje se tím, že si samo dá za podívanou života vojenského. Povídám,
dokonale zaplatit.
Program
— rozumí
se,
že tentokráte
—
zdobený
obvyklý varietní. taky podobiznou Rodovou Akrobati, cviení oslové a psi, živé obrazy „bronzové a mramorové", krkolomné produkce velocipedist, fantastická tanenice, „humoristka" Mizí
Rizi se
svým bohatým repertoárem,
není humoristkou a má A mezi dvma takovými
rezavý
hlas,
která
atd.
atd.
ísly vystupoval tedy
Roda Roda.
Pekali jsme šastn všecky
atrakce,
ze-
jména protivný tverlístek ,,gaskoských kadet", prý
baskických pvc,
což
bylo
kvarteto
oekávaných baskických zpv otepaný valík An der schonen blauen Donau ert ví s jakým podloženým textem, pak njakého amerického cyklistu, který jezdil málem už v povtí, a hned po nm vystoupil pan Roda Roda, práv v devt hodin a 41 minut, jak program oznamoval. Výstup jeho byl vymen pesn židovské a místo semlelo
I.
Herrmann, XXXIII.
O
živých, o mrtvých.
II.
11
170
na dvacet minut, a
oekávanými Vystupuje
i
se
všemi umleckými pausami
potlesky. se sešitkem
v ruce, usmívá se: „Gudnámt, meine herren!" Ramenatý, veliký, s kulatou, tunou, ale markantní hlavou, s monoklem na pravém oku, s kníry po anglicku sestiženými, s ohromnými, širokými ústy. Stále se usmívá, skoro vysmívá, ale když se rozesmje naplno, rozšiují se ústa od ucha k uchu. Usedne a te historku, co by vyplnila asi tak dv, pl tetí osmerkové stránky. Potlesk, Tvá jeho se rozšíí smíchem, a pan Roda Roda hodí z levé kulisy,
do obecenstva: ,,Budu
v
vám vyprávti nkolik
anekdot,"
A te vypravuje anekdoty, jež jsou eené malé knížce, v onom libret, výíatkem
obsaženy které je
nkolika jeho knih již díve vydaných. Anekdoty, také aforismy. Na píklad: P o ch v a a. Jeho excellence sborový ve-
zase
z
1
litel
podrobuje pehlídce pluk vojska, shledá vše
v poádku, pochválí dstojníky a chce se vrátiti do hotelu, když ho velitel pluku upozorní na vojína nedávno vyznamenaného. Že jako by mu ml nkolik slvek íci. „Ah, pravda,
pedvete mi
tedy toho šiko-
vatele."
Tu jest. „Tak tedy vy dostalo chránil
jste to,
mladý muži, jemuž
vyznamenání za hrdinský in, že jste dva hochy ped utonutím. Výborn!
se
za-
D-
171
vám. Teší m, že vás poznávám. Muže, který vykonal nejen povinnost, ale nad povinnost. Chrabrost, odvaha, nasazení života vlastního, chladnono slovem, co žádáme krevnost, neohroženost od stateného vojína. Dkuji vám, hrdino, jménem vznešené služby, které jste život vnoval." Atd. atd. plným Zahrnuje poddstojníka pochvalou kuji
—
proudem uznalé ei,
slaví
ho jako vzor.
Konen
ho vyzývá:
„Pistupte blíže, mladý hrdino, podejte mi ruku. Miluji takové statené poddstojníky. Jsou oporou armády. Jen blíže! Docela ke mn! Tak! jste se taky dát oholit, Ale
ml
prasáku prasácká!" Pointa zanítila, divadlo se tese potleskem.
A
z
aforism:
,,ekne-li
vám mladá dáma:
od mého strýka
—
pak
anebo ten strýc." ,,Ano, antisemitismus
nemu teprv bude,
Ale k
ádný
žid.
„asto
je
tento šperk jest
nepravý
— no
bu
šperk
dobrá, dobrá...
až se ho chopí
— njaký
." .
i
v hrubých kalhotách
se tají srdce,
které do nich spadlo."
„Nemluvte
mák
„Bh se
s
nikým
o jeho oboru.
nerozumí." stvoil
svt
za sedm dní.
—
Tomu
za
Ale taky
na tu hudlainu podívejte." ,,Víc oblažuje
hlavn
o fackách a
dávat
než brát. Což platí ochotnických pedstaveních."
n*
172
„Jsou
pi tom
lidé,
štstí,
kteí povídají, co nevdí;
íká
mají-li
se jim proroci."
„Žádoucno, aby se ženám co nejvíce studium
vrták." Roda Roda vstává od svého stolku, smje se širokým, taškáským smíchem, jako by chtl íci: no bodej byste netleskali! Uklání se, zabránilo. Je tak dost Potlesk.
Je práv deset hodin a pl minuty, chviliku pozdji vystupuje paní nebo slena Florence de Dio, fantastická tanenice.
odchází. o
Pan Roda Roda za kulisami obléká svrchník, aby šel do nkteré výborné hamburské restaurace poveeet. Má zas povinný veerní výstup za zítra bude jinému zas publiku povídati sebou
—
totéž.
A
noviny jsou plny chvály o jeho výstupech.
Jsou tomu snad asi ti nedle, co novinami prolétla zprávika, že pan Roda Roda byl estným
soudem vojenským zbaven hodnosti nadporuíka v reserv, cti.
—
Za
ponvadž prý
dvod
Roda sotva
se prohešil
na stavovské
rozsudku toho, nad nímž
zoufal,
uvádno,
že
si
asi
Roda
v literárních
pracích svých tropí šašky z pedstavených.
Pece jenom, a je dávno pes ticet a snad málem ke tyicítce, nezkušený muž. Otloukati „podstavené" za všech okolností
mlky
dovoleno, ale šourati do
jest
aspo
tak
,,nadstavených"
— kam by to vedlo, pro všechny svaté!
PROC PAN VLÁDNf RADA DEDERA PROPUSTIL „JULIA CÉSARA" BEZE ŠKRT.
jest jméno pán Dederovo Dávno se rozlouil se svtem. Ale ješt mnohý z nás nynjších veterán ml s ním za mladých let svých co dlat. Byl to mocný a vlivný pán pi pražské policii, a kdo jen trochu ítá
Mladším generacím
skoro zcela neznámo.
o Havlíkovi, dovídá
se,
že pan Dedera odvážel
Havlíka do brixenského vyhnanství. Havlíek sám jej zvnil ve svých ,, Tyrolských elegiích". To
Nkdy v léta šedesátá panu Dederovi uloženo, aby otcovsky peoval o Josefa Baráka, jehož psobení ,, ohrožovalo íši rakouskou". V léta sedmdesátá již na nebyly vznášeny takové historické úkoly. Tehda sedl v úadovn policejního editelství pražského a vykonával taky divadelní censuru. Do tch spadá žertovná historka, kterou mi nkdy roku 1900 svil pítel stavitel. Po pání pán zpravodajov neml jsem tehda uvésti jména dvou delegát, kteí byli kdysi s panem policejním a vládním radou Dederou vyjednávali. Prvému, panu totiž Josefu Anýžovi A, nebylo by to nijak bylo v letech padesátých.
zas bylo
as
—
—
171
ponvadž
byl už dávno redaktorem, ale úedníkem, a tu lovk vždycky musil být opatrný, aby vyzrazením jména nezpsobil nkomu mrzutost. Rakouská byrokracie se po letech na ledakom vymstívala. Dávno odešel ublížilo,
druhý, pan
Š.,
byl
—
i
Anýž, snad ani pan Š. již není mezi živými. Ale dnes, po tolika letech, nemohu se za nic na jeho jméno rozpomenouti. Zstávám tedy pi pvodním oznaení: Pan Š.
Nkdy Tehda
na poátku
se pražští
let sedmdesátých to bylo. akademikové chystali provozovat
Julia Césara, tuším, že v
za
Koskou
Novomstském
divadle
branou.
Vše bylo pichystáno, divadlo dávno bylo zamluveno, zkoušky byly v plném proudu, snad jen povolení od poplakáty již byly vytištny
—
i
licejního
úadu
nepicházelo. Dávno
pedložen výtisk „Julia Césara", slavná policie etla.
jej
Konen
tam
byl
njak dlouho
ale se
již
kus
vrátil, ale
jakou censurou! Nkterá místa hry, ba celé stránky Julia Césara byly shledány závadnými. Jaká to pohroma! Všichni ochotníci umli své úlohy jako s
když
biem
mrská, a
te
se mají
peuovat,
celé
pasáže vynechávat? Znáte ochotníky, každému jest
jeho úloha krátká, a ješt
V té nenadálé tísni
mu
ji
policie seškrtá!
bylo usneseno, aby na poli-
mla vymoci
cii
byla vyslána deputace, která
ra
neobezaného. Tentokráte znailo
Césa-
to, že se
má
175
jít
k vládnímu radovi Dederovi. Deputaci bylo
uloženo,
aby do pana vládního rady mluvila tak
dlouho, až povolí.
Bylo známo, že pan vládní rada Dedera jest pán lidumilný, vlídný. Bylo to známo už z dob vyprávl taky Josef Havlíkových, ledacos o Barák. Pan vládní rada Dedera byl dokonce vlastenec, jak také známo. Do deputace byli zvoleni dva lenové tehdejší ochotnické družiny, a velmi obezele byli zvoleni
nm
dva akademikové rzných letor. Mladý Š. byl povahy mírné, usedlé, a klidné mluvy. Druhý byl mladík vzntlivjší, ohnivjší výmluvnosti. To byl Josef Anýž. Mli se vzájemn doplovati. Vydali se na cestu v plném vdomí vážného,
jinoch
významného úkolu svého. ,,A to vybojujete!" napomínali ostatní. Velmi vlídn je pivítal pan vládní rada, židle podal, na posezení vybídl. Na tvái samý med. Ale když vyjevili, pro picházejí, pokryl se jeho obliej vážnými vráskami. „Pánové, víte, že udlám vše, co mohu, ale tohle nemohu. Tyhle dv stránky nemohu pustit. Pece mi nechcete zpsobiti žádnou mrzutost nahoe, pravda-li? Jenom tte: ,Má Rím se strachovati jednoho? Jak? f^ím? a z íma ulic vyhnali jsou moji
pedkové Tarquinia,
když králem zván. „Mluv, ude, napraviž!" Jsem pobízen, bych mluvil, udeil?
5 íme, iním tob pípov,
176
pak napravení nastane, v úplnosti žádost obdržíš
jen když že
svou
—
z
ruky Brutovy."
Uznáte pece, že tohle nemohu pustit!" „Ale pro, pane vládní rado?
íma a nemže
týká
Vždy
vše to se "
být nikterak závadno
„Pánové, pánové, jak pak by nebylo závadno!" pan vládní rada s nejdobrátjším úsm-
ošíval se
vem.
,Mluv
— ude — napraviž!'
demonstrativní,
—
pánové,
to
je
pímo
To
je
vybízení
k násilí v dnešních pohnutých dobách " v našich pomrech „Rate dovolit, pane vládní rado, to pec ." nemá nejmenšího vztahu k našim pomrm .
.
Pan rada se shovívav usmál. „Inu, vy jste mladí mužové a neuvažujete význam každého slova tak zrale. Jak pak nemá vztahu? Jen tte, co mluví Brutus dále:
,Tu
genius a nástroje smrtelné
na rad bývají, a lovka pak ústava, co malé království, .' stav snáší zpoury .
Vidíte:
.
ústava, malékrálovstv
í?"
„Ale rate dovoliti, pane vládní rado," ujal se slova Anýž,
va
lovka
„vždy vše
to je
„Ano, ano," usmíval Ale jak eknete
V
a,
víte,
eeno
obrazn! Ústa-
— mínn tu lidský organismus ústava
se
—
všecko obecenstvo
pan rada. je to
,,Já
"
vím!
naše ústa-
bude rozumti
r a-
177
k O u a
s
k O u ústavu
— a jak eknete vzpoura — máte strašnou demon-
malé království
Budou tleskati, dupati, rváti výborn! Což neznáme? Naše obecenstvo je pedráždno
straci!
to
a píliš chápavé. Ústava, malé království, vzpou-
Marjá, to byste mi dali!"
ra! Ježíš
Te se dvrn,
naklonil k
obma akademikm
a
ekl
tajnostn:
pak myslíte, že já nejsem vlastenec? Že vámi necítím? Pánové snad ani nevíte, že já taky píšu eské básn!" Pomlel, díval se na deputaci a pásl se na ,,Což
—
s
jejím úžasu, jak se domníval. Ale již vytrhl zásuv-
ku ve
stolku, vyhrábl sešitek, rozevel jej,
tal se
v
,,
nm
a
pisednuv
blíže
pemí-
ekl:
Prosím, pánové!''
A
jal se deputaci pedítati svou poesii. Deputace trpliv naslouchala. te. Snad zmkne nakonec za kousek poslechnutí pece
A
—
stojí
záchrana Césara celého, bez censury. Ale pan rada doetl
Nesmírn vlídn
— a nepovolil.
se rozlouil,
doprovodil de-
putaci až na práh kabinetu, uklonil se posledn,
—
pokynul kamarádsky, ba otcovsky rukou a des nepoízenou. Vlastn neodcházela. Bystrý sluch pán radv postihl za okamžik, že hlasy obou akademik ješt se ozývají v pedsíni, že podízený úedník cosi vykládá, omlouvá se rozpait konen tedy pan putace odcházela
—
rada vstal a vyšel.
" 178
,,Co pak,
Anýž
pánové?"
—
otoil a jak již byl rozmrzelý rozilen horliv povídá: se
—
a
ponkud
s
deštníkem, tuhle jsem
,,To je výborné, pane vládní rado! Pišel jsem jej postavil
—
a deštník
ten tam!"
nemže být,
„Ale to deštník
pánové!
— vždy tuhle pan
U
Upel tázavý pohled na pana kancelista pokril rameny.
nás aby zmizel "
kancelista
pan
kancelistu,
Deštník opravdu tu
nebyl.
„Ale to se musí vysvtlit, pánové, prosím,
rate ješt na chvilku ke tu všechno byl, Inu, bylo
pane
mn, sednte
— kdo pak
Šovíku?"
—
tam nkolik
lidí za tu dobu pan kdo by asi ,,To je šlakovitá vc, pánové," poškrábal se za uchem pan rada. „Musí se to vyšetit jestli snad nkdo z pán kolleg omylem pane Šoví-
Šovíek sám nevdl,
—
ku, podívaj se vedle
ku posedí u a strkal oba
mne
—
—
a pánové zatím na chvilrate, prosím, sednte
—
akademiky do svého kabinetu, pisouvl
jim židle a sám taky usedl ke stolku. ,,Nu, vc je to výborná, pane vládní rado," poznamenal Anýž, ironicky se usmívaje. „Ve vaší pedsíni nikdo by tomu nevil. To bude zajíma" vá zprávika pro noviny
—
Anýž
byl
již
tehda ve mnoha redakcích jako
doma. Pan rada
se
na
nj rozpait
podíval.
179
,,Snad byste to nedávali do novin, pánové?
Konen vám mže
.'*
být opaten jiný deštník
.
.
Pan rada posedával, díval se nedokav ke dveím a prsty jeho hrály nervosn s výtiskem Julia Césara, který ped ním ležel na stole. Pan
Šovíek
dlouho se nevracel.
Zcela mechanicky prsty
pán
radovy oteve-
knihu na stran dvacáté tvrté a zraky jeho zaletly na místo modrou tužkou zaškrtnuté. ly
„Zatrápený Šekspír dy!" povídal
nebylo
Tu
si
— ten ml podivné nápa-
jako pro sebe. „Ano, kdyby ono
tch výklad se ozvalo
.
.
."
zaukání
ek se smutnou tváí, že po ani památky.
,,No tak
A te
dobe
a vstupoval pan Šoví-
skuten
deštníku
— zavou
není
."
zase
.
.
k deputaci: mohli zaruiti, „Víte, pánové, kdybyste Víte vždy že nebude žádný kraval v divadle ono se mže konen všechno íci, ale pijde na to, jak? A kdyby ten pán, který to bude mluvit, nese obrátil
mn .
.
—
.
ekl to njak mírn, jen tak, aby ." peklouzl snad by to pece mohlo být „Ale pane vládní rado, to my zaruujeme, že se vzal na to pedál, a
—
tch
slov
strany.
stvo
.
.
nezneužije k žádné demonstraci
Ostatn vás ubezpeujeme,
s
naší
že obecen-
." .
.
Pan rada mžikal chvilku a náhle ekl: ,,Ale tak tedy to hrajte, jak je to
jsem vlastn vždycky pro
to,
aby
se
napsáno. Já
básníkm
ne-
KSd
inilo žádné šou!
Bože, co všechno básníci napímoje verše! Dejte mi ten svj
násilí!
Slyšeli jste
exemplá." S radostí vyal Anýž výtisk Césara, pan rada na první stránku napsal nkolik slov, podepsal se a po druhé provázel deputaci ke dveím usmívaje se co nejvlídnji.
Ale náhle oba zastavil.
—
„Pánové o tom deštníku ani slova do novin, to se rozumí samo sebou! Kde pak mám všude mít oi!" „Pane vládní rado," ujišovali oba lenové deputace slavnostn, to
,,
bute
bez obavy.
Vždy
za
nemžete!" „Julius César" hrál se doslova a v divadle
Ústava
nebyl kraval.
a
malé království
prošlo prý beze všech výtržností.
„No
vida, šlo to,"
ekl po pedstavení k Aný-
žovi druh jeho z deputace.
„A
stálo to
za staré
paraple, co?"
Anýž
se
taškásky usmál a odpovdl:
„Nejlepší na celé afée
doma
— já
jsem ho
je,
že jsem deštník našel
z té roztržitosti ani
vbec neml
s
nevzpomnl,
ž e
sebou..."
Ale toho se pan vládní rada Dedera nikdy
nedovdl. Jen když (úryvek
to nebylo
z kapitoly o divadle
v novinách!
v Nár.
1.
v dubnu
1900.)
o Dva
ESKÉ PÉVKYNI
listy
V CIZIN. eského Brodu.*
Jozefu Miškovskému do
Milý píteli redaktore!
V
posledním ísle svého
dne 22. ledna
1921
listu
otiskl
jsi
„Našich hlas" ze lokálku
mé
,,Bulfan", kterýž ihned upoutal
s
názvem
zraky. Snad
proto, že jméno zvukem svým je velmi podobné jménu Bufant, kteréž se vyskytuje v jedné mé historce. Na konec doetl jsem se zmínky o pv-
Reindlov,
slen
kyni
o
které
jsi
dychtiv
V tom arci Tvé zvdavosti njakých vyhovti nemohu. Ale snad budou ísti také jiní a povdí Tob nco nového. Ve mn Tvá zprávika probudila jen drobounkou vzpomínku z midalších zpráv.
* Jozef
Miškovský, dlouholetý vydavatel a redaktor
„Našich hlas" v
.
Brod,
je z nejpilnjších a
nejsvdomi-
noviná eských. Ale není jenom novináem. neúnavným tenáem a znalcem djin a po všechen tjších
pátrá v archivech a v zápisech obecních, z nichž
mnoho
Jest život zají-
mavých podrobností vynesl na svtlo a ve svém asopise uveejnil. Stal se tak historikem
svého
msta
i
širšího okolí.
Jed-
pedkové operní pvkyn Josefiny Reinlovy žili v eském Brod, o pvkyni samé však zevrubnjších zpráv neml. Struná jeho zmínka byla mi podntem, že jsem
noho dne
mu
zjistil,
že
napsal tyto dva
listy.
r
^
/r
\•
182
A
nulosti.
pvkyn
hodn
píteli, z minulosti již
Bezmála tomu tyicet objevilo ve
tu
nebží
ve
zmínné zprávice
o d v
let,
svt
dávné'
eené
jméno
co se
—
divadelním
jestliže
osoby jména stejného. Ale ježto je bývalá slena Reindlova
uvedena jako dcera hostinského z Král. Vinohrad, myslím, že se nemýlím. Maliká oprava pedevším: Nejmenovala se Reindlova, nýbrž R e n o v a. V pražském adresái z r. 1884 jest uveden Jos. R e n 1, hostinský na Vinohradech, Vávrova tída 14, a hned za ním Josefa R e n o v a, len opery kr. es. zem. divadla, s touže adresou. A v Divadelním kalendái i
1
i
i
na
r.
1
1884, jejž vydával tehdejší divadelní poklad-
uvedeno trojí posleny R e n o v y: 28. bezna 1883 jako Lenka v „Pytláku", 9. dubna jako Stefano v „Romeu a Julii", 11. dubna opt jako Lenka v ,, Pytláku". Toto její trojí vystoupení setkalo se s žádoucím úspchem, ježto týž kalendá dále na str. 97. uvádí slenu Josefinu Reinlovu již jako lena zpvohry Národního divadla. Byla ník Ant. Šrt, na
66. jest
str.
hostinské vystoupení
i
1
úmrná, sliná dívka živé letory, temperamentní zjev divadelní. Ale ve své domovin nemla se dokati plného rozvoje svého, její psobení na jevišti Národního divadla nebylo dlouhé. to ztepilá,
Šrutv
Divadelní kalendá na
jako sólistku
zpvohry
že toho roku (1885) se
V
kalendái na
r.
s
r.
1885 ješt
ji
uvádí
Nár. divadla, ale tuším, Nár. divadlem rozlouila.
1886 jména jejího
již
nenalézám.
183
[Návštvníci Nár. divadla
kamsi do
íodešla
dovdli
Nmecka,
a
se
pozdji, že
potom noviny piná-
obasné zpráviky o jejích úspších v cizin. Mnoho krajan ji za hranice pedešlo, mnoho jich dále následovati. Vždy pak následovalo a bude jsme slýchali, že se v echách urodí více ,, divadelšely
i
ního materiálu" (zvláš operního), než ho všechny naše scény
— a zejména divadlo Národní — mohou
spotebovati, tedy že
pespoetným
umlcm
ne-
zbývá než uchylovati se do ciziny. Mnohdy arci psobila taky nepíze osobní, divadelní žárlivost, všeliké intriky. Kdo se mohl podívati hloub v taje
tam nadšenému diváku
divadelního zákulisí, poznal dokonale, jaký
ve ped oponou
neklidný život, o
nmž
ani nezdá.
se
Vždy
ani
Ema
Destin-
nevyhovovala" Národnímu divadlu, když a její umlecká se mu chtla oddati. Odešla, dráha svtem podobá se dráze skvoucího meteoru. Snad bylo tak lépe. Zjevila svtu, jaké umní, jací umlci se v echách rodí a vyzrávají. Tvá zprávika však, milý píteli redaktore, vzbudila ve vzpomínku na hospodu otce spíše hospdku. Byla na rohu e n a, Jos. R je-li tam Ani nevím, tídy Vávrovy a Hálkovy. posud. Je-li však, tedy otec Reinl dávno v ní nepanuje. Jak jsem uvedl, nalézám jeho jméno v adresái z r. 1884, ale již v adresái z r, 1891 hostinský toho jména není. Snad byl zatím zemel, nová
,,
mn
i
i
1
tém ty-
vysthoval. Ale dnes, po letech iceti, sotva je mezi živými. Byl již tehda
snad
se
letitý
184
pán.
(tu
jen
na rok 1891
Jos.
Reinla, vrch.
pr-
vodce vlak.)
Tehda
Vinohrady nebyly tak rozsáhlé Purkyovo bylo ješt polem, na nmž co rok vyrstalo obilí, a tu taky byl asi konec Vinohrad. Ješt nestál Národní dm, Král.
jako dnes. Nynjší námstí
ani žil
chrám
sv.
Ludmily, ani Mstské divadlo. Ješt s arénou Pištkovou. Podél sil-
starý „Kravín"
nice k Vršovicm, nynjší tídy Palackého, vyvstávaly teprv jednotlivé domy, tu a tam, hodn Bydlil jsem tehda v samém soudaleko od sebe.
—
sedství
hospdky
Reinlovy, ale nikdy jsem do ní
r. 1888 uvedl mne do ní Matj Šimáek. S ním totiž a s páteli Ant. Klosem a Aloisem Škampou pracovali jsme o nových sta-
nezapadl. Až teprv
novách spisovatelského spolku Máje a zvolili jsme proto hostinec Reinlv, že byl tichý, nehluný. Ba, nejednou tam naše „komise stanovová" sedla sama, a švitorná íšnice hledla nevrle na naše lejstra a koncepty, ve které jsme se v dýmu
doutník škrtajíce.
noili, stylisujíce paragrafy, píšíce a zase
Radji by
se
byla bavila. Však jsme se
stydlivého Škampy, tehda ješt mladého a svo-
bodného, pro tu íšnici
nco
naškádlili! Již všichni
ti ti lenové tehdejší naší komise odešli, Klose, Škampa, Šimáek! Zbyl jsem z ní sám.
Ale nám všem tato hospdka Reinlova byla památná ješt pro nco jiného než toliko pro naše
stanovy Májové. Pro okolnost mnohem památnjší. Zapadával do ní totiž asem sám Svato-
185
pluk ústraní,
C e ch, který vyhledával taková tichá aBy tu v klidu vypil pohár piva, vykouil
nkolik doutník a peetl si njaký rukopis, jichž míval vždy plnou kapsu. Myslím, že jej do té
hospdky
zavedl dr. Servác Heller, který
tam
díval a
rodinou Reinlovou byl znám.
A nkdy
s
cho-
picházel taky Josef Holeek.
pesthoval jsem se z Vinohrad zase do Prahy, a pak mi cesta k Reinlovm zarostla travou. Bylo mi tam daleko, trochu z ruky, a taky Svatopluk ech již tam nechodil. To vše mi vytanulo na po petení lokálky Tvé o „Bulfanovi", milý píteli redaktore, to zajímati. Až se setkám a nevím, bude-li s drem Hellerem, snad mi poví nco nového, zajíR. 1889
pam
T
mavjšího.
Vždy je tomu všemu pes poátk skoro tyicet let.
ticet a od samých
Milý píteli redaktore!
Brodský kroniká
mu zmínka
o
,,
se
nezklamal v nadji, že
Bulfanovi" vynese njaké zevrub-
njší zprávy ze života bývalé eskobrodské píslušnice, operní pvkyn Josefiny Reinlovy a její rodiny. Nelitoval jsem nkolika hodin asu,
m upímn,
pochzek a hovor, a tší dnes mohu povdti více než v
kolika Ti I.
Heirmann, XXXIIJ
O
živých, o mrtvých
11.
dopise
nže
pede12
186
Šlem, jemuž šich hlas.
jsi
—
ochotn dopál místa v
ísle
Dnes, píteli milý, musíš se
5.
Na-
mnou
hezký kousek asu do minulosti zpt, a to o celé let, v sedmdesátá léta minulého století. Tehdáž otec Josef Reinl byl vrchním konduktorem tehdejší tak zvané státní dráhy, prvé a nejstarší v echách, z Prahy pes Tebovou a Brno do Vídn. Na této trati provázel rychlíky až na samé hranice Dolních Rakous a vracel se o
plpáté desítky
V
rychlíky nejbližšími zas do Prahy.
ml
malou, ale útulnou
kova paláce na
hospdku
tíd Ferdinandov
tu dobu
ve
dvoe
dceruška
Šli-
(nyní Národní),
ve kteréž za jeho nepítomnosti vévodila
Marianna.
již
cho jeho
Tam
taky bydlil a tam vyrstala jeho Josefinka. Reinl vytáel dobré pivo,
—
jakýž div, že se míval chutné a levné veee v hospdce scházela vybraná spolenost. Zejména e r, který v témž tam chodíval Ferdinand H e 1
paláci
Šlikov
ml
proslulý
1
svj hudební
za ním picházel bratr jeho Servác, spisovatel a noviná, a stálým
ústav,
mladý tehda
hostem býval tu nezapomenutelný umlec Josef Lev, operní pvec tehdejšího zatímního divadla eského, dvrný pítel a „domácí pán" Jana Nerudy, který u nho léta bydlil. Picházelo tam mnoho jiných význaných muž z pražské spolenosti, lékai, doktoi V tomto ovzduší vyrstala a dospívala práv a j. malá Josefinka, sliné dvátko temných, jiskrných oí, živé letory a dobrého sluchu hudebního. Všechny tyto vlastnosti mla snad po mamince, i
—
187
která byla
pvodem
1877 bylo
r.
Vlaská,
Nkdy
Miláanka.
dvanáct
Josefince
let.
Ferdinand
Heller vyzkoušel její nadání a zjistiv její vlohy, ji zpvu a he na klavír. Nkdy r. 1878 nebo 1879 vystoupil otec ze služby železniní, a po-
vyuoval
nvadž
se v tu dobu rozmáhal stavební ruch na Královských Vinohradech (arci tehda ješt nikdo netušil, jakých rozmr, jakého rozvoje dospjí),
vysthoval a zaídil
si
se z
tsné hospdky v
hradech, ,,Konkordii",
s
Šlikov
paláci
tíd
vtší hostinec v Hálkov
na Vinovelikou zahradou. Nyní
,,u kuího oka". (Kdo to nechutné pojmenování vymyslil, nemohu povdti.) Odtud se pozdji pesthoval do menší hospdky, o které jsem se zmínil v dopise pedešlém, na rohu tídy Vávrovy a Hálkovy, a do této hospdky asto picházeli dr. Servác Heller, J. J. Toužimskýa Fer-
tam íkají
dinand Schulz dejší
nmecké
asem
—
z
Národních list, Adolf Srb
Politiky, baron
ale dosti
zídka
—
z teh-
Konrád Braun a jiní. zapadl sem Svatoi
pluk ech. Josefinka, dívka probudilá, živé tory, ráda se tu pobavila s sovateli, a
A
nejednou
s
tedy odtud, z ísla
pila
r.
pány od novin a se spipartii tarok.
nimi sehrála 14.
le-
ve
i
Vávrov tíd,
nastou-
1883 cestu do Národního divadla.
Byla
v rozkvtu mládí, lepších nadjí v umleckou budoucnost. Ale na jevišti Národního psobila jen do roku asi
osmnáctiletá, a plna nej-
1885, jak jsem Ti pedešle
povdl,
tu se
nemla
dokati vavín, vyvrcholení své innosti. Nevím, 12*
188
všechno
CO
odtud vypudilo. Vzpomínám
ji
jen,
bylo íkáno, že ješt není „vyzpívaná".
kterak o
ní
Nu
žádný zaáteník není vyzpíván, leda by nadpirozený. Všichni umlci se musejí
arci,
to byl zjev
mnoho uiti a stále uiti. Jejich umní roste s nimi. Tak tedy se slena Josefina rozžehnala s Prahou a byla angažována do Koblence. stanice v cizin.
A
To byla
první
její
starý Reinl íkával tehdy
mému
píteli Karlu Šípkoví: „Pepinka je v Koblenci, to
—
pl
cest do Paíže!" Do Koblence ji promatka a již od dcery neodešla. Jak dlouho pobyla v Koblenci, nemohl jsem zjistit. Odtud byla povolána do Šttina a ze Šttina se dostala k opee v Berlín. Když se její postavení v Berlín upevnilo, vzdal se otec Reinl hostinské na
je
vázela
její
pesthoval se na Bojišt do Prahy, na roh Sokolské tídy, a tam tuším dožil jako pensista a soukromník. V Berlín se vlohy pilné a svdomité Josefiny
živnosti své na Vinohradech,
Reinlovy vyvinuly v plný že zpívala,
n o h
e,
nmecké Tu
kvt umlecký.
Nejen
na poátku vystupovala taky v
aby
se
nauila
hráti a
pi tom
dobré
i
výslovnosti, pozdji dokonce vedla
i-
i
režii.
zpívala veliké dramatické partie (Wagnera),
odtud každý rok zajíždla do Londýna, kde zpívávala až nkolik nedl, vystupovala pohostinsku i
mstech nmeckých
i
ve velikých
s
dobrými honorái do Berlina.
dan
a šetrn, ukládala své
nou touhu: aby
se
a vracela se
Žila velmi
výdlky
a
spoá-
mla
po letech mohla vrátiti do
jedi-
vlasti.
189
do Prahy. Ráda do Prahy zajíždla, a naposledy tuším
—
pisné,
nebo
zemel
asi
ani teli
byla zde
r.
1895, na
tehda ješt
žil
—
výstav Národo-
její
Ten vsak
otec.
rok potom, a Josefina nemohla pijeti
na poheb. Ale psala dobrému, dávnému písvé rodiny, dru Serváci Hellerovi: ,,Oba jsme
utrpli velikou bolest.
padu
1895), já otce."
Vy jste ztratil dceru O její ruku prý se
(v listo-
ucházel
noviná J. J. Toužimský (taky již zesnulý), mladý jeden pražský advokát, dávno
spisovatel a
i
Josefin bylo nesnadno
ale s
umním. Když pak
ji
se rozlouiti s
dr. S.
Heller
divadlem,
r.
zajížce do Nmecka navštívil v Berlín pochlubila se mu, že již že naposled
—
teno
dm ské
tolik,
aby
si
pi
1896
— tuším, má
uše-
na Vinohradech mohla koupiti
domovin dožila. Avšak osud podivn rozmetává všechny lidrozpoty. Do milé Josefiny zamiloval se v Bera v
lín polský šlechtic, rytí O., továrník, a Josefina se do Prahy nevrátila. Provdala se a na západním se konci Berlína si dala vystavti krásný vším pohodlím, v nmž nyní obývá. Nedlouho ped válkou zavítal do Prahy její cho a svil se tu píteli rodiny Reinlovy, že by s chotí rád koupil jisté slezské lázn, které tehda byly na prodej. Zatím však vypukla válka, a zámr byl zmaen. A nkdy roku 1914 ukonila bývalá slena Reinlova svou umleckou dráhu divadelní, a od té doby žije
dm
v tichém soukromí. z
úst
— To tedy
asi vše, co
mám
jednoho pamtníka. (Dra Serváce Hellera.)
190
Ale k tomu tedy ješt
nco
drobného, o
em
mi vyprávl pítel Schmoranz, editel Národního divadla. Bylo nedlouho ped válkou, když se vracel z Paíže a míil ješt do Berlína. Ve vlaku se setkal
s
eským
houslistou L. Tento houslista se
vracel do Prahy. ,,
Vyprovázel jsem na kousek cesty Kubelíka,"
vyprávl Schmoranzovi. S tím kouskem cesty" bylo to takhle: Nejprve s ním chtl jeti jenom na hranice, snad do Ba,,
vorského Brodu. Ale tu prý ,,A
pojete
se
mu
mnou ješt kousek."
Kubelík Jel
rimberka. „Ale pojete ješt kousek."
ekl:
tedy do No-
A milý hous-
pojete ješt kousek." Tedy jeli až do Paíže. „A když už jste v Paíži, pojete se mnou do Madridu." A v Madrid ekl ke svému prvodci: ,,No vidíte, te již je do Lissabonu jenom skok." A tak se milý krajan dostal s Kubelíkem až do Lissabonu. „Ale z Lissabonu jsem se vrátil," vyprávl to mi bylo pece houslista. ,,Jeti ješt dále trochu daleko. A již tam bylo jen samé moe."
lista se dostal
až do Štrasburku. ,,Ale
—
Kubelík totiž tehda plul
z
Lissabonu do
—
Ameriky, do Argentiny! když tedy Schmoranz takto jel s krajanem houslistou, pistoupil na kterési stanici neznámý
jižní
A
pán neveliké postavy, velmi elegantní, letnjší již, blahobytného vzezení, pozdravil a tiše sedl, zahloubav se v njaké noviny. eský hovor však brzy upoutal jeho pozornost, zvlášt když bylo
191
sleny Destinnovy.
proneseno jméno
kdesi na veliké stanici
nmecké
Houslista
vystoupil, editel
jel s neznámým pánem dále sám. Tu pán podal Schmoranzovi svou navštívenku a ekl: „Slyšel jsem vás hovoit a poznal jsem ve vás
Schmoranz
echy. Sám
sice
esky neumím, ale mám za cho pvkyni rodem Reinlovu,
krajanku, operní
vaši
znáte
ji
A
dojista."
nyní vyprávl jen o
ní
a o ní a vyjadoval
umní
ne jen jako manžel,
ale jako divadelní nadšenec.
Z každé jeho vty
se o své choti a jejím
bylo zejmo, jakou úctu k ní chová, a ze všeho
toho tedy seznal editel Schmoranz, že bývalá
slena Josef ina Reinlova dojista žije v manželství šastném. A ješt malikou historku o tom, jaká byla Josefina Reinlova
deln íká, pítel
opee fina
„parátní", jak se diva-
Schmoranz. Kdysi provozovali ve dvorní
Wagnerova ,,Lohengrina". JoseTu se stalo, že druhá
berlínské
R. zpívala Ortrudu.
pvkyn, (v
pvkyn
pohotová. Vyprávl mi to taky
ili
která zpívala Elsu, do tetího jednání
pichází scéna ve- svatební hlasem v koncích, nemohla dále,
jehož prvé ásti
komnat)
byla
s
ochuravla.
Za kulisami zdšení, režisér te? Minuty ubíhaly, jiná pvkyn nemohla býti zavolána, a Elsa naprosto již nemohla vystoupiti. Tu se pihlásila „Ortruda", slena Reinlova: ,, Dozpívám partii za ni." náhle
v nesmírných rozpacích. Co
192
Režisér byl u vytržení.
„Sleno!" Josefina již se sebe shodila kostým Ortrudy, rychle oblékla „Elsu" a
za ochuravlou družku.
staten
A potom
dozpívala part
znova
se musila
pevléci v Ortrudu, aby taky tu dozpívala a dohrála. Tak zachránila pedstavení.
—
To tedy jsem Ti o
jest vše,
milý píteli redaktore, co
slen Reiniov vyzvdl
dti, a „brodský kroniká"
krajan
pam mavou
a nkdejších
zaaditi další
mže
v
a
mohl pov-
galerii
svých
píslušník obce na trvalou významnou, slavnou a zají-
postavu.
(eskobrodské „Naše hlasy" v lednu a beznu 1921.)
S^<
NA PRAHU JUBILEJNÍHO TÉHODNE. * A na samém jeho prahu Prahou tak do šedivá olovena a chvílemi skoro do hndá, jako by na nás mlo bhvíco spadnouti. Však já vím, co to je. Samé divadelní vzpomínky z uplynulého tyicetiJubilejní týden divadelní!
zatáhla
se
obloha nad
Jist že v tch neproniknutelných mracích nad námi se vznáší s komonstvem svým svatý Mikuláš (jemuž bylo tentokrát o celé ti nedle díve pijíti, aby nás zastal v té jubilejní nálad a pispl k ní), spousta drobných andlík supá pod bemenem velikého, velikánského koše, a z toho koše vysype se na nás záplava memoár, samých poutavých vzpomínek, zajímavých podrobností. Tším se na a tšíme se všichni. Nebo divadlo vbec a vše, co se kolem nho otáí, bylo v takové tsné souvislosti s celým naším omládlým životem eským. Divadelní pedstavení náležela k prvním projevm probouzejícího se ruchu du-
letí.
n
*
Psáno v listopadu 1902, kdy
statnosti
v Praze.
eského (Prozatimntho
se vršilo
tyicet
let
samo-
a pak Národního) divadla
19
J
v echách, divadelni obecenstvo bylo nového veejného života, ukázkou rodící se spolenosti eské. Kdež pak jinde mohl vznikati spoleenský život? Kterak jinak se mohl projevovati? Ješt nebylo spolk, nebylo Besed, nebylo ples, nebylo ani na ulici eského života. Štíty nmecké, nápisy ulic nmecké, hovor nmecký. Po esku se jen šeptalo. V Praze po mstech venkovských. Jaká smlost nebo jaká vyzývavost nebo konen jaká ubohost byla to, odvážil-li se kdo mluviti esky! Jak význaná je v té píin drobounká událost, o níž mi vyprávla má maminka. Po námstí otcovského msta mého, Hradce Králové, kdysi v letech dvacátých neb ticátých kráeli dva mladí mužové. Chmela tuším ševního
pedzvstí
i
byl jeden z nich, jméno druhého mi uniklo. Vraceli
v nedli dopoledne z kostela a hovoili zcela hlasit esky. Potkalaje staenka jakási, dobromyslná se
babka, zastavila ,,
že
Takoví
se,
pohlížela za nimi a pronesla:
dva švarní panákové!
Škoda,
mluví esky!" A
babka byla eška, Hradeanka, ekla snad neumla, a pece se neubránila politování, že takoví dva švarní panákové hovoí esky! A to snad již pldruhého nebo dv desítiletí psobil v Hradci impressor Jan František (Hostivít) Pospíšil, tiskl eské modlitbiky, písniky a knížeky. A eský hovor na ulici ješt budil pohoršení nebo politování ubohé
to
ta
esky, nmecky
eské babky!
196
Dovedeme-liž
to nyní pochopiti?
Ale pochopíme-li, pak pochopíme taky, ím bylo eskému životu sebenedokonalejší divadlo
sebenuznjší stánek Thálie koující. Nebo kdo již toužil po pedstavení divadelním, kdo se nemohl dokati veera a spchal do njaké zapadlé ulice, aby se pokochal požitkem hry v zaochotnické,
ouzené, bídn osvtlené šenkovn, na jevišti narekvisitní úpravou kvap sbitém a s dekoraní i
nejnuznjší, ten
vpravd duševn
žíznil a
hladovl.
tam shromažovali, byli co je tam pudí, snad si si zcela jasn vdomi, neuvdomovali všichni, že je to touha po volném rozletu eského slova; ale že kdo pišel, odcházel posílen ve svém eském vdomí, jest Snad ne všichni, kdo
se
nepochybno. A to všechno byly zárodky zárodeky skuteného, samostatného divadla eského. Život eský poteboval ho nevyhnuteln. Jakými stanicemi, jakými kivolakými cestami bylo se bráti eské Thalii, jakých pekážek bylo pekonávati jí, na jakých tvrdých prknech a v jakých nehostiných písteších bylo jí pespávati, než se jednoho dne probudila a všecka užaslá mnula si oi, když ji pozývali do nádherného na ten as, vlastního a nezcizitelného stanu na Nábeží. A to bylo jen a teprv lejší
a
divadlo zatímn! Skv-
mnohem nádhernjší
až v budoucnosti.
i
prostornjší kynulo
1% šastni všichni, kdož byli souasníky krásné doby té, souasníky v plné sile, aby chápali, z jakého podruží pomáhali vymaovati eské divadlo a uvádti je pod stechu dstojnou! O tom všem arci my mladší, kteí známe tu historii jenom z doslechu nebo z dotení, nemáme ani tuchy. Pišli jsme k hotovému, což by snad mohlo býti pokládáno za údl šastnjší, ale nepoznali jsme tch radostí, abych tak ekl otcovských, a ty snad byly nejkrásnjší. Jaký to byl v eském život skok dopedu, když pominula mizérie ,,pcdnájemnictví" ve stavovském divadle na Ovocném trhu! Jaké to zaválo erstvé povtí, když spole-
eské
spokojovati s jedním neb v témdni a krom toho tedy s njakým obasným surogátem ochotnickým, ale když laní požitku divadelního mohli putovati ve vlastní budovu a denn kochati se uvolnnou eskou inohrou, operou. Zatím arci náš divadelní život vyrostl, zmohutnl. Má stan skvlejší, nádhernjší, ale té nkdejší útulnosti již nikdy nebude. Pipadá mi, jako by tehda všichni initelové byli stáli nad novým eským divadlem jako nad dckem v kolébce a jako by je všichni byli hlídali, ped jakýmkoli úrazem ochraovali. pipadá to všem nám, kdož jsme tehda tkali ješt v dtské nevdomosti svtem, proto tak, že pohlížíme v tu dobu brýlemi veliké vzdálenosti asové? nosti s
již
nebylo
se
dvma pedstaveními
denn
i
197
Minulost je vc podivná a podivná jest její míra v rozliných dobách života. Chodím do dipltvrta desítiletí, ale vru že mi vadla
tém
mi pipadávalo onch nkolik mnou nezažitých rok, které tehda na sklonku let šedesátých, nerozumného výrostka, tato doba
pipadá
kratší než
m
oddalovaly od poátku divadla Zatímného. Když jsem poprvé vstoupil do divadla toho, bylo minulo teprv krátkých sedm let jeho psobení. A výrostku ztrácel se ten poátek v neproniknutelných mlhách. Snad se tak dlo všem nám. Teprve pibývajícím vkem krátí se léta a minulost se nám pibližuje. Teprve dospívající a vyzrávající mysl dovede obejmouti vtší a vtší rozmr ajaký to sový. Nkolik takových let z mládí zlomeek života! A kterak pozdji, ve vku dosplém, hnváte se sami na sebe, že jste kdysi tehda nedovedli v sob vyvolati a zažíti minulost nkolika nedávných let. Mládí nemá pojmu o ase. A taky s ním nedovede hospodaiti. Ale tak mnohé jméno znal jsem již dávno,
mn
—
doslechu. Nebo o mnohých lenech jak inohry eské, tak opery bylo blouznno mnoha nadšenci, kteí se vracívali k nám dom na prázdniny, na
z
svátky.
Kterak jsem, kluk malý, závidl tenkráte každému, kdo mohl do Prahy teba že tam putoval dost nerad a pln obav, jako na širé moe. A kterak jsem hltal ušima oima vypravování onch, kdo se z Prahy navraceli. O divadle! Nebo
—
i
198
divadlo bylo vždy mojí láskou, a
my
v Hradci
mli jsme je taky rok co rok, teba dvakráte, tikráte do roka. Štandera, Zollnerová, snad Kramuele. Již to mne oslovalo. Jak hoce jsem naíkal, když i
mne
sestra nevzala
prý bych
s
sebou na Fausta,
ponvadž
mu nerozuml. Pro
—
bych nerozuml? vzpíralo se ve všecko. Hrají po esku, esky rozumím. A pak jednoho dne se vrátil na prázd-
mn
niny bratranec Ladislav Pospíšil, v Praze studující,
mladík
neobyejn nadaný,
vadelní, a
vyprávl
o
setlý, nadšenec
di-
Faustu pražském, zpívaném. Paleek, Vecko,
A tu jsem snad poprvé slyšel jména Lukeš, Vítali.
Ach, Vitalka! blouznili
všichni mladí lidé, v Praze vidli, slyšeli. Byla Vlaška, zpívala Markétku. Vitalka! S velikýma, hlubokýma oima. Byla v Praze dvakrát neb tikrát v letech šedesátých snad na poátku sedmdesátých; okouzlila všechny, všechna mládež byla do ní zamilována, jako zas v inohe byla zamilována do paní Sklenáové-Malé. Ale takové divadelní zamilování bylo jiné než obyejné. To nebylo zamilování smyslné, to bylo zbožování knžek, bytostí jako vyvýšených nade všechnu všednost života, zjev ethérických. A Vitalka byla takovým útlým zjevem, unášela zpvem
kteí
ji
i
i
hrou.
Ješt jsem
zastal Vitalku v Praze, o posled-
ních jejích pohostinských hrách.
nepišla do Prahy,
Potom nikdy
již
a prý byla opt a opt na po-
199
hostinské
hry pozývána.
hovorm
Naslouchaje
dosplých ctitel divadla zvídal jsem tak, pro se již nikdy nevrátila. Božská Vitali se za svého pobytu v Praze taky zamilovala do sliného mladého muže ze zámožné rodiny, avšak její náklonnost nedošla odezvy. Mladý muž zstal chladný. nikdy nepišla. Kterak jsme tehda mohli chápati, že ji kdosi nemiloval, že ji neuinil svou družkou na všechen život? A kterak zase dnes možno vylíiti komukoli bývalé nadšení pro ni, dávno zmizeProto
již
lou,
zapadlou? Komukoli, kdo neslyšel
ský
zpv?
její
bož-
Taky ješt jsem zastal Paleka ped jeho odchodem do Ruska. Jaký to byl Mefisto!
A
všichni
pede mnou, berk,
ti
hrdinové znenáhla se vynoovali
o nichž
Šimanovský,
jsem doma jen slýchal. ŠamKolárové, paní Sklenáová,
paní Šamberková. Jaké štstí mlo eské divadlo ve svých poátcích! Lev, Lukeš, slena z Ehren-
berg. Jaký to byl kouzelný celek! A starého známého jsem nalezl pana Mošnu. Toho jsem znal již z Hradce, když tam byl se Štanderou, a
—
ješt jako dnes vidím ho, kterak chodil zvát na svj píjem. Mladý, ržový, v takovém žemlovém svrchníku z tupé, jako plstné látky. se kdo vykroutil jak chtl všem ostatním, když zvali na svoji benefici, panu Mošnovi nikdo neodolal. Nebo Mošna psobil skuten neodolateln, na jevišti
A
i
mimo n.
200
„Mošna?"
íkávali.
by
,,Ten
mohl
v Praze!"
hrát
—
To bylo asi tak roku tiašedesátého a hle, byl potom pan Mošna skuten v brzy Praze.
A
když jsem
lákem
jej
tu spatil poprvé zas,
již
byl mi-
obecenstva.
možno vypoítati
všechny? Vzpomímoje vzpomínky, na ty ,, lásky" z mládí. Pánové Šimanovský, Šamberk odešli. Za kolik požitk jsme jim vdní, všichni my, kdož jsme je zastali v plné sláv a po léta se z jejich výkon tšili. Kteral< otásával bránicí naši pan Šamberk, jakým hrdijakc nou byl pan Šimanovský, jako Faust, Makbet nebo Karloo van der Noot v Sardouove Zdali
nám na
k nimž
ty,
se pojí nejstarší
a
a
„Vlasti".
A
kde
vzácné,
jest Lev!
Jeho zázraný baryton, jehc
nenahraditelné,
nezaplatitelné
dostaten neodmnné pvecké umni. smrti
mu
nebylo splaceno, jak
si
a
nikdy
Ba, ani pc
zasloužil.
Vid
jsem kdysi, když byl na Volšanech odhalovár pomník jiný, nádherný, opodál tak skrovouký chuouký náhrobeek Lvv. A je prý podne: takový. A to se pihodí nám, kteí pece u vcec pomníkových a náhrobkových máme takovoi vycvikovanost. A tu mi pipadá ješt jeden kámen náhrobní který
vbec
není na hrob.
Byla to taky naše láska, milovali jsme j a zdá se mi, že již ne tak ideáln. Neb(
nadšen
—
201
její
svádl
zjev
mén
hlavy
i
mladické a
mnohem
zkušenjší.
L
e
rodaka
1
1
a
R
i
c c
i
!
Dít
Peluzný
terstská.
divadla Zatímného
tém
—
jihu,
slunné
Adrie,
jevištm Dokonalé pedstavte
zjev, který se
jen
kmitl.
a k tomu si vzácné pvecké nadání a umní. Lella Ricci, Vlaška, jejíž matka byla eška. Její otec a její strýcspolen složili operu Kryšpín a kmotra a v této opee svého otce Lella Ricci u nás zpívala. Jakým omamujícím a krev rozplameujícím
ztlesnni ženské krásy i
zjevem byla Lella
Ricci!
nebi divadelním, zazáila
Jako hvzda zasvitla na
— a náhle zhasla.
Tra-
nm
uinná legenda. její skon a jest o Legenda velmi trudná. Položila mladý, krásný a nadjný život svj
gický byl
za život jiný, teprv klíící. Truchlivý to byl po-
hební prvod z kostela Štpánského, skrovný poet úastník kráel za její rakví, jako na zvý-
—
osudu jejího. as míjel, na nešastnou krasavici umlkyni bylo zapomínáno, a práv tmi, kdož mli pamatovati. Za to hoká bolest zahryzla v srdce každého pamtníka jejího krátkého psobení umleckého, každého nkdejšího ctitele a obdivovatele jejího, kdykoliv
šení tragiky zdrcujícího a
jsme kráeli mimo výkladní skí umleckého kamenického závodu Sandtnerova v paláci Šlikov a pohlédli tam na náhrobní desku z bílého mramoru, na níž byla podobizna nešastné umlkyn a nápis: !.
Herrmann, XXXIII.
O
živých, o mrtvých.
11.
13
.
2U2
Zde odpoívá
LELLA RlCCI, slavná operra
narozená
zemelá
r.
v
zpvaka,
1851 v Terstu,
Praze
r.
Sláva památce
1871
její!
Dvaceti jen jar dožilo to milé,
usmvavé dít
na sychravý sever si pišlo pro smrt. A památný kámen se na její hrob nedostal. Léta jsem chodil kolem paláce Šlikova, kolem závodu Sandtnerova, vždy jsem se na mramorovou desku zadíval a vzpomínal na krásnou dívku, jejíž zjev a zpv diváky a posluchae divadelní ped lety opájel. Emailová podobizna arokrásné pvkyn hledla s desky na pozorovatele jako živá. Potom po letech byl Sandtnerv závod peložen do tídy Jungmannovy a taky zde byla deska postavena do výkladní skín, a taky zde stávali jsme jižního
my se
kraje,
nkdejší pamtníci živé
umlkyn
lítostiv v letopoet: 1851
— 1871.
a zahlíželi
Dvacet
let!
konen jednoho
dne jsem si dodal odvahy a vstoupil dovnit. Šéfem závodu neb aspo jeho muž, který taky kdysi zástupcem byl známý divadlem Prozatímním léta povoláním s svým po a
Až
mn
souvisel. ,,
již
eknte
celá
není nad
mi, drahý pane,
desítiletí
pro
je
ta
ve vaší výkladní skíni?
hrobem nešastné
pvkyn?"
deska
Pro
203
,,To je velmi .,
Kámen
ale
když byl zhotoven a
zákazník zaplatiti jej
prosté,
pane," odpovídal
šéf.
ten byl po smrti Lelly Ricci objednán,
jej.
ml
odepel
býti dodán,
Tak nám zstal. Mžete
míti na památku. Stojí sto zlatých.
." .
A dále stála deska ve skíni výkladní, jen jako ukázka práce litokaustické dílny Sandtnerovy, až do poátku nového století, až konen z tídy jungmannovy závod zmizel. taky náhrobní Mají své osudy nejen knihy památníky. Ubohá, nešastná Lella Ricci! i
—
(N.
1.
1902.)
ZE vzpomínek na
NERUDU
o JEHO OSOBNOSTI.
Jana Nerudu znal jsem od poátku let sedmdesátých. Okázal mi jej kdysi starší mj bratr. Potkali jsme na tíd Ferdinandov pána postavy nepíliš vysoké, spíše složité, široplecí, tmavého, rozlehlého
plnovousu,
kterýž
dodával
výrazné
tvái pánov znané šíe. Na masitém nose sedl šrkou nebo stužkou. Pes límec volného zimníku splývaly cípy erné hedvábné vázanky a byly vyšívány erným hedvábím. Takové vázanky znal jsem již od poátku let šedesátých. Nosívali je k amarám vlastenetí našinci a studenti. Neruda ji nosíval posud a stále. Bratr jej pozdravil, pán se malounko usmál, pokynul rukou, ekl ,, Servus!" a kráel dále. bratr: „Pamatuj si, Když zašel, ekl ke to je pan Neruda." Byl bych pamatoval bez pipomínky. Myslím, že kdo jen jednou spatil tuto osobnost, nemohl s jinou. Vrývala se jí zapomenouti a zamniti v výrazem tváe, postavou, odvem, chzí skipec, poutaný silnou
mn
pam
2*iS
—
veškerým zjevem.
Byla jen jediná taková
osobnost v celé Praze.
O nco pozdji
vystopoval jsem, že Neruda
zachází do knihkupectví Dra Ed. Grégra a Ferd.
Dattla na nároží
Tídy
a Perlové ulice, v tehdej-
dom
Hypotení banky, v krám, kde je nyní papírnictví. Chodíval jsem si tam týdn pro ísla ším
Hálkových ilustrovaných Kvt, kteréž jsem si uspoených šestákij byl pedplatil, ale vida tam vstupovati Nerudu, vnikal jsem za ním s jinými záminkami, abych jej co nejdéle vidl a slyšel. z
i
Stával u pultu, probíral se literárními novinkami, jichž tehda nebylo píliš
Dattlem, chvílemi o
mnoho, hovoil
nem
zažertoval.
m
s
A
otylým tu na
napoprvé zvuk hlasu. Veškerý jeho zjev, jejž jsem si od prvé chvíle zcela bezdn zpodoboval s pedstavou lva, zjev mocných plecí, mohutné hlavy s boha-
celé jeho osobnosti
tými
ným
temnými
ješt,
vlasy zdál
pekvapil
se
a
ponkud kadeavými
vládnouti stejn
mocným, zvu-
hlasem. Zatím však Neruda hovoil hlasem
zdánliv chraptivým, asem až rezavým. Tato zvuku, jistá nesoumrnost nebo nepimenost jenž vycházel z hrudníku Širokého, pekvapovala jiné v prvé chvíli. Ale brzy poslucha uvykl tomuto orgánu, jako jsme stejn uvykali orgánu nedobrého mladšího, zapomenutelného Kolára i
pítele Nerudova.
Jemnými, tenkými, abych ekl oduševnlými prsty tvárných rukou probíral se v knížkách, pro-
209
struné poznámky, otázky. Jako bych ty
našel
vty
ukrádal, zapamatovával jsem
horoucí touhu, abych se
si je,
mu nkdy
a
ml jsem
octl blíže,
aby
mn. Pání toto krom nadání splnilo. V podzimek r. 1871 dostal
promluvil taky ke dosti brzo se
jsem se za pomocníka do závodu Bratí Tuk, taky na Tíd, nad Perštýnem. Tam picházelo
mnoho tehdejších vynikajících muž, spisovatel, noviná, umlc, ponvadž to byl závod bez vý-
asem picházel Neruda, nkdy jenom na podívanou.
hrady a okázale eský.
nkdy
jako kupec,
i
Tehda byly velmi oblíbeny tovary z juchtoviny, zvlášt erné. asem koupil Neruda tobolku njakou nebo elegantní zápisníek. Mén kupoval pro sebe, spíše na podarování pátel. Tu jsme se a druhem Janem Veselým (pos nejstarším zdji Benešovský-Veselý) žárliv pedhánli, aby-
unm
chom „pana Nerudu" prohlížel, poliboval
Neruda pobyl,
hezouké drobotiny,
vci bronzové, ale nade vše ml záeských granátech. Pozdji jsem jich u nho
krásné sklo libu v
si.
obsloužili.
Miloval
i
vidl skoro sbírku. A kdysi, mnohem pozdji, v léta již osmdesátá, když si pišel k pokladn ,, Národních" pro gáži, pochlubil se mi prstenem, v nmž byl zasazen ohnivý granát krásn broušený, asi zvíci
hrachu.
,,Za byste ekl, že stojí takový granát?" Hádal jsem asi na padesátku. „Málo, kamaráde, málo. Taky granátu
bývá ceny
velikostí,
nejen
briliantm.
A
pitako-
210
výchto není dodal.
mnoho.
—
—
Sto
Pak jednoho dne zimního
m
jara potkalo s
Nerudou
—
zlatých,"
1872 neb za
r.
sedl
štstí, že jsem
asného
u téhož stolu
v hostinci.
m asem
Bratr
dvacet
brával
doma sám,
a jedné
ve Spálené
ulici.
s
sebou, abych nesedl
m
nedle zavedl k Ježíšku Samí ,, staí pánové" tam byli
— staí v oích mladíka sedmnácti, osmnácti — tak rád jsem do jejich spolenosti chodíval.
let
Mnoho
tu bylo slyšeti,
Býval tam pražského,
mnoho
bylo lze získati.
pozdji starosta Sokola koncipient dr. Švela, pozdji
Linha,
dr.
jeho
advokát v Roudnici, Emanuel Tonner, býval tam dr. L. Quis, tuším Sládek a mnozí jiní pánové, na jejichž jména se dnes již nerozpomínám. Sedával jsem arci jako pna kdesi na krajíku nebo v kout, jen jako trpný bratrv pílepek i
i
—
ml
jsem aspo ten pocit. Té nedlo zas bylo nkolik
pán pohromad,
hovoili o denních událostech, o
politice,
o
di-
vadle. Kdosi poznamenal, pijde-li dnes taky Ne-
ruda? ,,Má divadlo," bylo asi o
pl
odpovdl
jiný.
Ale když
deváté, Neruda pišel,
nevykav
konce pedstavení. Podal ruku shromáždným a zmiv pronikavým pohledem, ekl k bratrovi: ,,To je tvj bratík, tuším?" A podal útlou,
m
i
jako hedvábnou ruku. Svlékl
na sklepníka: ,,Tedy,
Franc!"
se,
mn
usedl a zavolal
211
A tu
již
nyní jsem vidl divadlo neobvyklé!
díve sedli,
byli mladí
toi, advokátní koncipienti,
doktoi nebo
vbec
i
z
lidé,
Kdo
nedoknichž
málokdo oplýval velikými dchody, kteí mohli veeet jen za ticet i ptaticet krejcar. Nejeden z nich sml si takového pepychu dopáti jen jednou za týden, v nedli. Jindy „hýil" v jídeln uzenáské. K tm náležel bratr mj. Všichni již díve byli pojedli, a te Franc ,,podnášer' Nerudovi. Nejprve hovzí polévku s hustými nudlemi. Labužn a zvolna pojídal Neruda, a hovor u stolu tichl, nebo staí pánové sledovali jeho stolování. Když dosrkal polévku, zaukal na talí, a Franc bez povelu pinášel již na tácku kalíšek slivovice. Neruda zkoumal ji proti svtlu a vyprázdnil obadn kalíšek. Ješt jsem tehda nevdl nic o banketech a o zvyku, že se po polévce podává íška sherry neb jiného vína ohnivého. Tento kalíšek slivovice nahrazoval Nerudovi španlské neb ecké víno. Potom pinesl Franc ízek vaené hovziny s omákou a s okurkou, konen misku halušek s uzeninou. Slovem, Neruda podruhé tu obdval, a totéž, co ml v poledne. Jídal tehda u Ježíška, a kdykoli mu obd zvlášt chutnal, povelel, aby mu stejný obd nechali na veer. Tento zpsob Nerudova veeení, k nmuž jsem se nkdy nesmírný obpozdji nahodil, vzbuzoval ve div. Mohl jsem na jeho ,, banketování" oi nechat a myslil jsem, že Neruda asi oplývá penzi, když mže takto hodovati. Po mém soud stála nádi
i
i
mn
212
herna ta sát
veee nanejmí ptatyicet
krejcar. Bratr
krejcar a celý
pálil
obd
já
nebo pade-
mj obdvával za sedmadvacet
jsem chodíval
i
do „Oulu", kde byl
hovziny jen za deset. Potom Franc na plynovém „motýlku" zaza šestnáct, bez
vybranou viržinku a na slámce
rudovi. Vše to vykonával
nesmírn
plným vdomím, koho Ješt chvíli bylo u liem, Neruda vyprávl s
to
podal Ne-
patrn
obsluhuje.
stolu o
ji
uctivé a
hovoeno
divadle,
o
vše-
zapoín.aje
hovor vždy zvláštním zvukem, který nebyl syknutím ani mlasknutím a který lze naznaiti jen hláskami „tc". Tento zvyk zstal mu po všechen život. A když petásli všechny novinky, ekl
—
Neruda: ,,Nu a? Složíme partii?" Franc již pinášel špády ili trapulky, a Neruda s temi jinými pány sehráli šístku nebo maxla. Bylo hráno o krejcary, a Neruda byl pokládán za matadora v té he, za autoritu. Pozdji po nkojsem Nerudov partii asem Knobloch" na námstí Betlémském, kam Neruda sedání své byl penesl. Bydlil práv v dom
lika letech pihlížel ,,u
vedle hostince
Knoblochova,
na
nároží
uliky
tehda tuším bezejmenné, nyní Bendlovy, vedoucí
námstí betlémského do Bartolomjské, v ísle Dumu Knobloch ml íslo 1004-1. Vzpomínám-li vrn, pi nedostatku tvrtého hráe pisedával ke stolu sám Knobloch, který z
100:-I., 28. n.
ml byl
jednu nohu kratší a chodil o
pvodn malí.
berli.
Ke Knoblochm
Knobloch
chodívali také
21A
n
mimo inuj bratr. Naposledy sedl jsem tam v Nerudov spolenosti kteréhosi dne r. 1879 neb 1880. Brzy potom byl Neruda postižen trýznivým zántem vén. Stonal dlouho a Quis a Sládek,
po této nemoci
stal se
velmi úzkostlivým o své
aby neonemocnl poznovu touž nemocí. Nechtl pak již stoupati do druhého patra, vbec ne do patra a pesthoval se do pízemního bytu v ulici Vladislavské, do ísla 14., kde taky zemel. V tomto byt dožil r. 1884 padesátky, zde mu byla pipravena ovace jeho ctiteli, ulice se naplnila množstvím lidí, a Neruda z okna bytu svého oslavovatelm dzdraví, zvlášt se obával,
koval.
V tomto byt navštvoval jsem jej dosti asto, zvlášt když jsem byl pokladníkem Nár. list, pipozdji, když jsem nášeje mu nejednou gáži, ale i
již
pracoval v redakci.
Pišel jsem k nmu jednou na sklonku let osmdesátých nebo na samém poátku devadesátých, bylo to v dobu, kdy jsem obstarával soudní referát. Vyídiv, co jsem vyíditi ml, chtl jsem odejíti. Tu Neruda náhle nesmírn zvážnl, ba zpísnl, a s výrazem zcela jiným než posud ho-
mn: te denn
voil ekl ke ,,Vy
etl
jste
vku? O
nco
z
máte co initi s kriminálníky. Lombrosa? O Lombrosov lo-
zloinci?"
Pisvdil ,,Znal jste
jsem.
?"
211
Neruda pronesl
tu
jiiiéiio
novináe
nkdy
staroeského, který na vrcholu své slávy a moci v letech sedmdesátých provozoval hrzo-
tém
vládu novináskou a pronásledoval odprce politické a tedy Mladoechy zpsobem více než bez-
ohledným, nelekaje se žádných prostedkv^. Tehda však již nebyl mezi živými. Kterak bych nebyl znal muže té bezbarvé, vždy jako zsinalé tváe, tvrdých rys, bodavých oí, vynikajících lícních kostí. Pisvdil jsem.
je
Nerudova tvá chmuila se víc a více. ,,Když jste znal: nepipadlo vám nikdy, že to pravá lombrosovská visáž? Znáte pece tu
historii?"
Neruda
se tu dotkl
sensaního pípadu
kri-
sedmdesátých. Když podruhé pronesl jméno muže, o nmž hovoil, uinil tak minálního z
let
tém
štítiv.
Z
jeho hlasu zaznívala tu všechna nenávist,
jakou byl k nkdejšímu odprci naplnn.
Nebýval
odprcem Nerudovým,
byl jeho
ten politik jen
osobním škdcem. Týkalo
se
to aféry
vídeské
,,Montagsrevue" (tak tuším se nazýval asopis), která v prvé polovin let sedmdesátých pinášela zvláštní
„Pikantní dopisy z Prahy",
a
eený
staroeský publicista uvalil na Nerudu nejen podezení, ale pímé obvinní z autorství tch dopis, kteréž jemu, eenému publicistovi, a také stoupencm jeho nelichotily. Tuto vc, jak mi bylo zejmo, nemohl Neruda ani po letech zapo-
•2U,
Nerudv
inenouti.
v
nm jist ani
odpor k muži tomu neutuclil
do smrti.
Neruda hovoil, jelio hlas hnvem Vidl jsem ho tu jakživ podruhé tak pobouena, vidl jsem, jak umí nenávidti. Po skonu Nerudov nalezen byl v jeho psacím Chvíli ješt
se zachvíval.
nevázaný výtisk
stolku
v
—
z
e r š
r.
K
prvého vydání
nhož
1868, do
bylo všito
n
i
li
hojn istých
nž
Neruda vpisoval pozdjší otiskované, jimiž pak bylo rozhojnno vydání druhé, z r. 1872. Na jednom z tchto list, a to jako poslední vpisek, nalezl jsem epigram, kterýž do té doby nebyl otištn, list
ale
na
papíru,
verše své,
jejž
nouti
porznu
snad nyní, po celém tvrtstoletí, otisk-
lze.
Zní pak:
Pvod
sprosáctví
v
journalistice.
Ml
hned pi svém narození, u pedsudb, Richard lil. všechny zuby,
jaksi
Skrejša h
.... v hub.
Bylo 22. srpna 1891, v dobu památné a všem
úastníkm nezapomenutelné výstavy Toho dne
— nemýlím-li
se,
Jubilejní.
byla sobota
— sedl
jsem na veer u veselé spolenosti v ,,Ochutnavár-
nách" výstavy, za ústedním palácem. Sedlo nás tam nkolik novináských zpravodaj, dodlávali
jsme a doplovali každý
njaký
referát.
Bylo
21(3
k deváté nebo po deváté hodin. Kolkolem jásalo
množství, hudby hrály, fontána záila,
zpv
hla-
ochutnavárny byly nabity a plny hovoru a smíchu. Byli jsme nadšeni a rozjaeni, rozradováni až k obejmutí a polibku s nejúhlavnjším snad odprcem. Tu se vrátil z Prahy kolega noviná, který tam byl odnášel njaký hotový již referát. Rovnou zamíil ke mn: „Víte to, že prý s Nerudou je náramn zle?" Bylo to jako úder do hlavy. Vzchopil jsem se, sáhl po klobouku. holil,
i
„To nemijže být! Vždy jsem ho vidl ješt pedevírem, byl v prjezde Národních. Vím, že ulehl,
ale
"
tak zle
„Prý beznadjn," dopovdl
Rázem
kolega.
bylo u našeho stolu po veselí a roz-
jaeni, po všem. Chvátal jsem na stanici tramky,
mn
vskoi! do vozu. Jízda trvala vnost. Ze stanice na Václavském námstí kvapil jsem do Vladislavské, udeil na kliku domovních vrat
—
zameno. Trhnu zvoncem. Než mi oteveli, ulicí Purkyovou spšné kroky, a hned potom vynoila se na rohu postava starého Jos. R. Vilímka, vydavatele Humor, list. Skoro již dobhl bylo
ozývají se
ke
vratm
a spativ
„Jak je „Nevím, *
límek
m
otázal se:
Nerudou?"
s
te
jsem pišel. Je zameno."
Ve svých vzfiomínkách „Ze st.
líí setkání
jména pak udává,
i
zašlých dob" Jos. R. Vi-
domu ponkud jinak, zeped bytem Nerudovým setkali
vstup náš do
že jsme se
*
217
Nové trhnutí zvoncem. Ozývají se kroky, odmyká. Oba jsme vpadli do domu. Dvee kuchyn Nerudovy byly oteveny, svtlo z kuchyn se lilo na chodbu, naproti nám picházela Nanynkdosi
hospodyn Nerudova. Uplakaná, novým pláem se zalila. Nebylo teba otázky, a pec oba jako jedním dechem jsme zvolali: ka Haralíkova, uštkaná.
.
Spatila nás a
.
,,Jak je
,,Ped
panu Nerudovi?"
chvílí skonal!"
zaúpla Nanynka. kuchyn, do
Zdrceni vcházeli jsme do
covny Nerudovy, do
ložnice.
O
pišel také prof. dr. Michl, kterýž
pra-
chvilku pozdji
Nerudu za po-
nemoci ošetoval. Neruda spoíval na lžku. V tvái byl nezmnn, tlo jeho bylo ješt vlahé, prsty vláné. Posledn jsem Nerudu políbil,
slední jeho
poprvé a naposled
zlíbal
jsem jeho útlou, hedváb-
nou pravici. Potom jsem chvátal do redakce. Nikdo nebyl nahoe, dole v
sazárn byl noní redaktor Eduard Bohdanecký, starý pítel z let sedmdesátých, když ješt byl medikem, když redigoval vojenský Riifrv týdeník „Vlas". ped osmou hodinou
veerní. Malý ten omyl vysvtluje se arci
dlouhou dobou, která byla uplynula od smrti Nerudovy do
vzpomínek eených. Byla irá noc a bylo p o d ehodin, ježto byl již uzamen. Úmrtní oznámení pak, jež hned potom jménem redakce „N. 1." vydal dr. Julius Grégr, uvádí, že Neruda skonal o pl desáté veerní, což se srovnává s mojí vzpomínkou na truchlivou tu chvíli. Pesné eeno, skonal deset minut po pl desáté. napscání s
á
l.
t
é
Herrmann. XXXIII.
dm
O
živých, o mrtvých.
II.
14
.
218
„Dejte oznámení do listu, píteli, Neruda práv zemel." Všechna sazítka saze sklesla, cvakání literek ustalo, sazárna ztichla.
Mírné zraky Bohdaneckého spoinuly na rtoma jen mu škublo. A vydechl: Jdte, napište to sám." ,, ,,
Nemohu."
,,Já I
taky ne
— jdte, jdte,
mn,
napište to."
stoupal jsem poznovu do patra, do redakce,
a sotva vida, napsal
jsem dvacet neb ticet ádek, v nedli vele listu
jimiž jsme druhý den
—
—
a tisícm užaslých Nerudovo dotlouklo
oznamovali tisícm že srdce
.
tená,
.
(Nár. listy v srpnu
1916.)
NERUDA A NÁRODNÍ DIVADLO. Ve kterési posmrtné rudu bylo uvedeno,
vzpomínce na Jana Neže nikdy nebyl v Národním divadle. O tom však vyprávli jsme si již v soukromí za jeho života. Nikdo že ho tam nespatil. Neruda že nevidl vnitku Národního dinebyl úasten ani jediného pedstavení. Neruda, který se tolik o budoucím Národním di-
vadla,
n
vadle napsal, sbírky na popohánl, s novými a novými návrhy picházel, který byl redaktorem krásné slavnostní publikace Národ sob" v roce ,,
1830, který byl zdrcen, když ho dostihla zpráva o
požáru Národního divadla
Z jaké píiny zanevel na zbudované divadlo, že do Byl k
tomu
výklad, který
to
12.
srpna 1881.
—
vytoužené a konen nikdy nevkroil?
nho šel
od úst k
ústm ješt
nikdy nesáhla po nkterém jeho divadelním kuse, aby jej dala provozovati. Že naprosto ignorovala dramatické vci Nerudovy, toho Nerudy, který ml práv o Národní divadlo tolik zásluh. Byla to snad irá domnnka. Neruda sám nikdy se o tom nezmínil. za jeho života. Proto prý, že správa N. d.
li*
220
jiné
Ale hned po jeho smrti vyskytovalo se ješt vysvtlení, pro se Neruda Národního di-
vadla tak stranil. Proto prý, že když byli zváni notáblové na první, zahajovací slavnostní hry
v Národním divadle, Neruda nebyl pozván. Byli zváni hodnostové úední vojenští a byla vyhrazena kesla lóže osobám, které ped tím jakživy nevkroily do eského divadla, které nemly nikdy eské knihy v rukou, které nikdy nepei
i
etly jediného eského které
nemly
verše, jediné
eské stránky,
eský
naprosto žádného smyslu pro
národní a kulturní život, žádného zájmu na nm, žádné lásky k nmu. Ale k úastenství na prvním
slavném pedstavení v N. d. opravovaly je zlaté skvlá jména nebo skvlé hodnosti. Šli tam ti notáblové a kavalíi, mnozí z pouhé zvdavosti, mnozí z ,, úední povinnosti", mnozí snad s vnitní nechutí. A ti zaujali nejlímce, vyšívané traky,
i
pednjší místa ve pro svou
Umnu
,,
zlatém
dom",
jejž
divadelní postavil národ.
si
byí
A A
pak
jakživi do divadla toho nevstoupili. pro Nerudu, který byl pravým šlechticem ducha svému národu a nosil jej v srdci svém, znal každou
již
jeho bolest a každou jeho radost a
násobn
s
ji
sto-
mlo
býti
cítil
ním, pro Nerudu, kterému
vyhrazeno prvé a nejestnjší místo v divadle, ml duševní svou prací veliký podíl, pro Nerudu takového místa nena jehož vybudování
bylo!
Tak
se
vyprávlo. Snad
i
to byla
pouhá do-
221
mnnka. Není mi známo,
že
by
se
Neruda sám byi
tom nkdy zmínil. Ješt sluší poznamenati, že práv nedlouho ped prvým otevením Národního divadla, nkdy roku 1880 81, stonal Neruda útrapným zántem vén v nohou, po kteréžto nemoci byl velmi úzkostliv o své zdraví, pesthoval se do pízemního bytu v ulici Vladislavov, nepicházel již do redakce, ježto se vyhýbal všemu zlézání schod, slovem o
—
úzkostliv míjel vše, z
obavy
—
eho mu
—
by
tžká
m.ohlo hroziti, že
se
podle jeho
jeho cho-
roba vrátila. Jaká byla pravá píina, že Neruda
nevkroil do Národního divadla, na lásky byl vynaložil? Byla o
mínce na
tolik své
Pam jednotlivco-
nj uinna zmínka?
va nestaí, aby vše podržela, a tehdejších dob zmizelo.
nž
tom v nkteré vzpojiž tolik
(Zlatá
pamtník
Praha v kvtnu 1918.)
NERUDA DLUŽNÍKEM.
V
listopadu r. 1883 po tžké, dlouhé, muivé nemoci dokonal záslužný a mnohdy truduplný život svj redaktor Národních list Josef Barák.
Chudý eský
pes
to, že asto závždy ruku otevenou, aby poskytl pomoc lidem ješt potebnjšim. Jeho rakev doprovázeli jsme na hbitov olšanský v nedli 18. listopadu eeného roku, práv v den, kdy Národní divadlo po vyhoení a optném zbudování podruhé bylo oteveno. Zanedlouho potom, ale pece již r. 1884, tu-
pasil
s
redaktor, který
nedostatkem, pece
ml
—
ším, za
asného dopoledne pišla do administrace hospodyn Anna Haralíkova
Nár. list Nerudova
vyizovala mi: ,,Pan Neruda se dává porouet a vzkazuje, mžete-li ho odpoledne navštívit. Asi po tvrté hodin. Ale jist, mžete-li. Spchá prý to." ,,Že se uctiv porouím, že jsem k službám a pijdu," odpovdl jsem. dojista že Byl jsem tehda pokladníkem N. 1. a byl jsem u pokladny uvázán od osmé ranní do pozdního vea
pkn
223
era,
mnohdy do
noci, vyjímajíc
pestávku
polední.
Ale kdykoli volal „pan Neruda", uposlechl jsem
by
jeho výzvy, a
i
se byl
svt
boil.
Pak jsem
po-
žádal milého kolegu administraního (kterého za
necelý rok
potom doktor
mým
Julius Grégr po
nástupcem), aby
m
mé rad
na hodinu zastal, pokladnu a chvátal jsem do nkdejší Židovské zahrady ulice Vladislavovy do ísla trnáctého, kde ve skrovném, tsném byt pízemním Neruda již nkolikátý rok obýval.
uinil
odevzdal jsem
mu
—
—
Pesthoval
se
tam
z
námstí
Betlémského,
nynjší uliky Bendlovy, od pítele Josefa Lva, když byl r. 1881 pestál tžký zánt žil v nohou. Po této nemoci vyhýbal se úzkostliv všem schodm, ba, ml z nich obavu až povrenou; aby se mu stoupáním trapná nemoc nevrátila. Proto si vyhledal nebo spíše dal vyhledati byt,
vlastn
z nároží
který se pro básníka
vbec
nehodil, ale pro
rázu a významu Nerudova
ruda byl by
ml
obývati v
již
dokonce
njakém
dom
muže
ne.
Ne-
zahrad-
ním s výhledem do zelena, v byt sluneném. Ve kterémsi pvabném kout malostranském. totiž úední Praha ješt ani tehda Ale Praha
—
—
nemla a
pro nejslavnjšího rodáka svého smyslu
porozumní.
—
Na novomstské vži odbíjela tvrtá hodina, když jsem vstupoval do ísla trnáctého. Neruda sedl v prvém pokojíku bytu svého u psacího stolku, s koleny pokrytými vlnným plédem, jako vždy. Uvítal mne, pokynul mi na židli. Tváil
224
vážn, ba nadobyej
se velmi se
ped
jazykem
narazil
než
starostliv. Díval
sebe, possával na viržince, a
o
nkolikráte
zuby své charakteristické
,,tc",
promluvil.
„Nehnvejte se,
Mám
že jsem vás vyrušil, kamaráde.
vám tentokráte A ješt než se
k
prosbu.
zvláštní,
neobyejnou
pravím nebudu pranic hnvati a nic se mezi námi nezmní, odmítnete-li ji. Je to vážná
upímn,
vytasím,
ní
s
že se
služba."
Byl jsem pln oekávání a dychtivosti, co mám drahému panu Nerudovi prokázati a co snad bych
mohl odmítnouti!
Nebo
jsem soudil, že na býti lovka, který by Nerudovi
nemže
svt nco
odmítl. ,,
Totiž o to bží," pokraoval Neruda hlasem
chraptivým,
smnku
,,
zdali
byste
mi
se
podepsal na
"
jako ruitel
,,Pane Nerudo!" vyhrkl jsem, abych ukrátil
jeho rozpaky a ekl mu, že se beze všeho roz-
mýšlení
podpisu.
„Pokejte, píteli,"
natyry
sta
zarazil
m.
,,Je to
smnka
zlatých."
Naznail mi sumu, snad abych njak rozvážn nepitakal než zvím, o jaký ohromný
nepe-
níz tu jde.
A
dodal:
,,Vy máte rodinu."
„Pane Nerudo, kdybyste tisíc,
podpisu
ji
obma
ml smnku
rukama,
na sto
a s radostí, s ja-
'
22-
kou jsem ješt nic nepodpisoval. Jen budu-!i taky vitelem za dobrého ruitele pijat." ,,To je jisté," odpovídal Neruda. „Ale je tu
—
jedješt jedna vc. Ruitelé musí býti dva noho už mám. Bude-li taky vám vhod." „Ale co mi záleží na druhém ruiteli? Je-li
vám
nmu ml
vhod, kdo by proti
námitky!"
„Je to doktor Julius Nejedlý, advokát. Znáte
ním?" „Kterak bych neznal? Dávno. Ostatn je to mého bratra Emila." dobrý známý Neruda si oddechl, sáhl do stolku a vyal
se
s
i
smnku. ,,Tak tedy dobe. Je to smnka pro Malostranskou záložnu. Je po nebožtíku píteli Barákovi, nyní jsem dlužníkem já. Musím ji nahraditi starou, která propadá. Je
podepsána mnou
i
dok-
torem Nejedlým. Chybí tedy jen váš podpis. A což, mohl byste mi to sám obstarati? Nerad bych ml mnoho dvrník. Mohl byste tam zítra dojíti?" „S radostí, pane Nerudo." njakou splátku a píPijal jsem smnku slušné úroky a druhý den mezi polednem jsem spchal do záložny Malostranské. Pedstavil jsem i
druhý ruitel, podepsal jsem smnku ped a Neruda ml na nkolik msíc Snad pokoj. na tyi, ne-li na šest. Na takové lhty byly podobné smnky vydávány. Potom putování mé za Nerudu do Malostranské záložny trvalo nkolik let. Zatím jsem se vzdal
se jako
oima úedník,
22(í
pokladnictví v administraci a dobyl jsem
si
v redakci. Asi tikráte do roka nosil jsem na
místa
Malou
smnky Nerudovy s píslušnými desítiprocentními splátkami a s úroky a pi-
stranu prolonganí
mu smnky
nášel jsem
propadlé.
Za všechen život pedešlý, jako pomocník v závod galanterním, pozdji nakladatelském, jako úedníek advokátní kanceláe a konen jako pokladník závodu novináského ml jsem se smnkami mnoho co dlat. Snad na sta jich prošlo mýma rukama. I jako ruitel z pátelské ochoty ml jsem s nimi starostí dost a nepíjemností. Ne tak u Nerudy. Nepoznal jsem nikdy dlužníka svdomitjšího, pesnjšího, úzkostli-
—
vjšího.
Když se blížil den splatnosti, tu Neruda již o dv a teba ti nedle díve mi poslal vzkaz nebo lístek po své hospodyni nebo po našem redakním „Františkovi" (František Trž byl dlouholetým služebníkem redakním). Dostal jsem od
nho
takových lístk mnoho, a vždy znly: ,,
Ctný
píteli!
Nemžete mne
svého
zítra
navštívit?
slibu
dle
Váš Neruda."
16/4 85.
Nebo: ,,Milý píteli! Prosím, podepište zase
smnku obnovenou
mn
ji
a
zmenšenou,
i
pošlete
laskav hned zas po Františkovi.
opozdili jsme se tentokráte trochu.
Vy
za-
nebudete tentokráte moci sám na je-li pravda? Malou Stranu
jisté
—
Váš Neruda."
15/486.
Nebo: ,,
Ctný
píteli!
Nezapomnl
jste
dnes? Nebudete-li moci na Malou Stranu,
laskav mi vzkažte, ano? Aby mne snad nehrdlili!
19/4 86.
Srdený pozdrav! Neruda."
A
tak podobn.
Ale Nerudova slova „Opozdili jsme se tentokráte trochu" neznamenala, že
bychom
byli pro-
meškali den splatnosti. To se nikdy nestalo. Ale že jsme
si
nepispíšili o tolik a tolik dní
pedešle. Ze slov
„Aby mne snad
díve jako
nehrdlili!" byla
zjevná jeho obava, aby záložna splatnou
smnku
kdybych snad s proden pozdji. Již tehda, když jsem se smnkami Nerudovými chodil na Malou stranu, ml jsem všeliké dobrodružné myšlenky. Již tehda jsem ítal, že tomu neb onomu vynikajícímu literátu zahrani-
neprotestovala, nezažalovala,
longaní pišel
nímu byl jeho zasloužený dar
kem.
vku:
A
o
nebo celou zemí podán penzích, domem nebo statnaivnímu mladému lo-
ctiteli
a na
pipadávalo
mn
Zhroutila by se záložna,
kdyby byla vzká-
228
zala Nerudovi — jedinému našemu Nerudovi! — „Pane, vaše povinnost uhrazena, smazána, jest
nám nejste dlužen"? A kdyby si hned prvou jeho smnku, smnku s podpisem Nerudovým, nic
byli dali za sklo, do zlatého rámce, a tak
dací své síni vyvsili na
památka stranská,
svdila náelník
ji
v zase-
památku? Jaká by
to byla
kdyby se jí honosila záložna Malopo rodáku malostranském! A jak by o tehdejším cítní a smýšlení onch
dnes,
rad
a správních
ovali tyrstový
úvr
stranských povídek
.
.
ústavu, kteí
Nerudovi,
tvrci
vymMalo-
.
A vzpomnl jsem na to vše zas o léta pozdji, když jsem etl, kterak americký Mark Twain ve kterémsi závod koupil nco za padesát nebo za sto dolar a podal principálovi závodu místo penz šek na eený peníz, šek pro banku, ve které ml uloženy své úspory. Tento šek nebyl bance nikdy pedložen, nikdy zpenžen. Obchodník tak si vážil podpisu Twainova, že si nechal šek na památku. Stála mu za ten peníz. Nic takového nepotkalo Nerudu. Zaplatil svj vou
dluh do posledního krejcaru.
Kdykoli mi Neruda odevzdával smnku nopíslušnou splátkou a s úrokem, vždy mi ne-
s
smírn
starostliv ukládal:
„Píteli, neztrate
smnku
starou!
neplatnou hned na míst, kdybyste
ji
A uite
ji
snad pece
ztratil."
Rozumí
se,
že jsem
ji
nikdy neztratil. Nebo
22M
linev záložn, jak mi byla vydána, peškrtal jsem ní podpis Nerudv, podpisy obou kavent, íslici sumy — nu slovem, pomáral jsem ji tak, že už na
žádná smnka nebyla. A kdykoliv jsem pak Nerudy sahal v záprsí, abych mu papírek vrátil, vztahoval Neruda ruku a jeho jemné, štíhlé prsty se chvly tém nervosn, aby se prožluklého bezto
u
cenného akceptu zmocnily.
Konen
jsem šel do záložny naposled, abych zbytek dluhu a poslední smnku si vyžádal. A práv na té poslední smnce byl podpis zaplatil
Nerudv neobyejn
zdailý, výrazný.
mn vzniklo pání, abych
si
tuto
smnku
A
tu ve
mohl ne-
památku. Jaký bych to ml vzácný, jedinený autogram Nerudv na smnce! Nikdo na svt by neml nic takového. I zeškrtal jsem zase celou smnku jako vždy, nžkami jsem vystihl sted papíru ve tvaru kosotverce toliko podpis Nerudv zstal neporušen. A když jsem k nmu odpldne pišel, požádal jsem ho, aby mi tuto pochati na
—
—
slední
Tu
smnku se
daroval.
v Nerudových oích až
zalesklo,
jeho nabyla výrazu skoro odprošujícího, a
tvá
mk-
kým, omlouvavým hlasem ekl mi: „Nežádejte toho, kamaráde. Vte mi, nespal bych. ert nikdy nespí. Což kdyby se to pece nkdy nkomu dostalo do rukou, aby toho nezneužil. ." A jako by chtl udobiti, sáhl po hromádce viržinek, které vždy u nho ležely na stole,
m
a
pobídl
m:
.
2:;i)
,,
Zapalte
si,
kamaráde, to jsou samé vybrané,
samiky."
A
tiskna mi ruku, ekl ješt:
,,Tak tedy
máme
zaplaceno.
To mi spadl ká-
— ani nevíte." men Bohatýr ducha Neruda — a bídné tyi stovky! se srdce
A
s
nimi nkolik dlouhých
dlužníkových, snad
bylo splátek a
i
tolik
smnek
let
tžkých
starostí
bezesných nocí, kolik
prolonganích!
Ach, byli jsme to chudáci v echách!
(Topiv
sborník v srpnu I92i
.)
Z
b
NERUDOVY TRAFIKY.
JNa Ferdinandov (nyní Národní) dlouhá léta tabání trafika. Nkdy lety a tuším, že ješt dávnji
—
proti
v
tíd
ped tyiceti
—
dom
Portheimov
bývala
a sedávala
bývala nav ní mladá
asného rána a dlouho do veera, ba do noci. Nebo tehda nejen kupecké krámy, ale trafiky bývaly oteveny do
paní trafikantka. Sedávala v ní od
i
desíti,
ba
i
do
pl
jedenácté noní, aby se nedbalí
kuáci, vracející se z divadla na Nábeží, mohli zásobiti
na pokouení po veei. Hlavní proud ná-
vštvník
—
divadelních
— tehda ješt
z ,,Prozatím-
ného" táhl práv tídou Ferdinandovou. A teprv když tito poslední kupci naplnili své bachraté tobolky kuivem a ztratili se do noních temnot a pak do hostinc, zavírala se trafika. Dlouhé veerní chvíle ped tímto posledním ,, návalem" pti nebo desíti noních odbratel krátila si paní trafikantka tením všeho možného, byla horlivá tenáka. V píhrad pod jejím pultem byla vždy njaká kniha, ba bývalo jich tam nkolik, a když se za veer
232
zvlášt zimních trousili kupci jen po dlouhých pestávkách, bývalo na tení asu dost. Ke stálým hostm této trafiky náležel také muž prostední postavy, rozložitých ramenou, s tmavým plnovousem a vždy se skipcem na nose. Kdykoli picházel, vybíral jen viržinky a vybíral okem znaleckým a jemnými, tenkými prsty. Kdysi pišel a zastal paniku zabránu do
njaké
knihy.
„Co
sleinko?" otázal se, všimnuv peliv vkládá znaménko do knihy, aby pak zas rychle našla stránku, kde pestala. A ten omyl v oslovení byl zcela pochopitelný, ponvadž mladá paní dlouho vypadala jako dívka. „A dnes nco od pana Nerudy."
si,
to tete,
že trafikantka
„A zdá
se,
,,Ale baví,
„No, to se
je
lovk nemá
že vás to baví?"
ovšem dobe,
Pán je
se
že se bavíte.
Nad knihou
nudit."
„Kdo pak by Jen kdyby
že."
lovk
nad panem Nerudou nudil! nebyl poád vytrhován."
se
usmál, zaplatil viržinky, nandal
si
do dlouhé tobolky a odešel.
Po jistém ase pesthovala protjší stranu tídy
kuák
se
trafika
na
Ferdinandovy, a zas tam
astji zastal pani knihu práv odnjakou trafikantku toucí nebo chodil onen
kládající.
A
viržinek a
jednoho dne, jak už tak bývá, slovo
dalo slovo, a trafikantka povídá:
„Tohohle pana Nerudu bych ráda znala."
233
„Vy ho neznáte? Vždy k vám taky
chodí,
asto." „Pro pána! To jsem nevdla. Ale kdo pak mže všechny ty pány znát. Kdyby mi ho nkdo a dost
ukázal."
„Taky s
úsmvem
to se
nkdy mže
stát," odvtil
pán
a odešel.
Od tch dob
zpytav
milá paní trafikantka
neznámé kupce, hádajíc v duchu, který z nich asi by mohl být pan Neruda, ale nemohla se na nikom ustanovit. Pišel zas jednou neznámý ten odbratel viržinek, a to ve chvíli, když bylo v krámku nkolik lidí. Vybral si, zaplatil a njakému novému píprohlížela všechny
chozímu se uhýbaje zavadil o devnou misku na pult, ve které byly všeliké drobotiny, tuším
hlavn
laciné špiky na doutníky, a miska se vším všudy spadla na podlahu. Na štstí byly špiky taky jen devné, nic se nerozbilo. Ale pán byl ve velkých rozpacích, a odcházeje omlouval se: ,, Nehnvejte mrzí se, drahá paniko ta nehoda ale sebrat vám to nemohu nemohu
— —
—
se
shýbat.
A
m
." .
vyšel z trafiky.
Paní trafikantka
vybhla ped
pult a sbírajíc
rozházené zbožíko do misky pobroukla
si
trochu
nevrle: ,,To je
njaký nešikovný
pán, takhle mi to
rozhází!"
A tu I.
ekl kupec, který poslední v
Herrmann, XXXUI.
O
živých, o mrtvých.
II.
trafice zbyl: 15
234
„To byl pan Neruda." Panika se vzchopila
—
se
a málem že miska zbožím neletla podruhé na podlahu, jak se
panice ruce rozechvly. „Ježíš Marjá! Pan Neruda? Ale ten
to moh' bych si z toho nedlala. to pan Neruda? A já po už tak
sházet všechno
Opravdu
je
—
nic
nm
dlouho pasu!"
„Ano, to
jest opravdu pan Neruda." tedy ho znala a nesmírn ji mrzelo, že ho nazvala nešikovným pánem. Jeho, Nerudu!
Te
Od nhož
peetla, nad kterými se taky zaplakala. Jen jestli nezpozoroval, že ji ta shozená miska trochu rozmrzela. Vzal ert misku, vzal jich ert deset, když to byl pan Neruda! A kdyby jí teba celý krám rozházel, a bez reptání by zas po všechno uklidila. A když pak se po ase zas objevil, klopila zraky v rozpacích, zdali snad pece jenom onehdejší její nevrlost njak nezpozoroval. Ale Neruda na to malé „neštstí" dojista již byl zapomnl. A panika mu projevila nesmírnou ratolik knížek
asem
tolikráte rozesmála a
pkn
nm
dost z toho, že ho tedy
as
konen
zná.
Neruda sám pak do trafiky ideji a ideji picházel, churavl, a když se po osudném roztíštní kolenní éšky zotavil, chodil už jen opíraje se o svého prvodce, posluhu Vrnu. Potom se ve „své" trafice málokdy zastavil, spíše si
míjel,
pro viržinka
posílal.
Vždy pro padesát, njakých totiž krajních, smáklých
vybraných „samiek",
235
dobrým ,, tahem". A panika, vybírajíc pro pana Nerudu, otevela teba deset, dvacet stovek, aby mohla posloužiti padesátkou nejlepších. Míval skuten dobré, vím to ze zkušenosti, asem taky mi viržinku nabídl. Jednu z nich dlouho jsem uchovával na památku, ervenou stužkou ovázanou, léta jsem ji tak uchovával, až pak uhodila nouze o kuivo a vykouil jsem tu památku. Neruda odešel, odešlo mnoho jiných dobrých lidí a kuák a z tch nkdejších jeho vrstevník nebo jen souasník zbylo jich málo, kteí dále chodili do ,,jeho" nkdejší trafiky. Ale jsou chvíle, a s
i
kdy
A
si s
paní trafikantkou rádi o
nm pohovoíme.
tu jednoho dne, a to už bylo
pes dvacet
let
mn
panika: po jeho smrti, ekla ke ,,Mám takovou milou vzpomínku na pana Nerudu, že až do smrti kouil viržinky jen ode mne, a vždy si liboval, jak jsou dobré. Nu ano, tehda bývaly výrobky sakko, z jiných jsem mu nedávala. Ani chudák poslední padesátku nedokouil
— a za tu se vyrovnáme na vnosti." „Kterak to?" táži se. Panice se zamžily zraky. „Poslal
si
Vybrala jsem
ením
jednou pro padesátku viržinek. nejkrásnjší a s uctivým poru-
je poslala.
Nepomyslil, že jsou to poslední
mne dostává, nedokouil je, a chudák milý pán, brzy potom umel, aniž mi za zaplatil. Což on ml v poslední chvíli as na takové
viržinky, které od
n
vci
myslit." 15*
236
„Ale paní milá,
pro
jste se o
tom dávno
ne-
zmínila! Kolik to tehda bylo?"
A sahám
po tobolce. Sotva mi dala domluviti. Prudkým posunkem odmítla
mj
pokus.
,,Ne, nechci ,,Ale
zas já,
to
žádné peníze!"
nezaplatím
„vyrovnám
se
pak
s
ze
namítám
svého,"
jeho nakladatelem.
." .
od nikoho nechci penz, a kdyby to bylo sto zlatých! Nikdy a nikomu jsem o tom blaslova neekla, až dnes vám. A vždycky žilo vdomí, že mám nco za panem Nerudou, od „Ne,
ne,
m
nhož jsem
tolik
peetla, jehož jsem
si
tak vážila
a na jehož odbratelství jsem byla pyšná. A kdyby žil, posílala bych mu dál jeho zamilované vir-
žinky, co by jich vykouil. Je to
má
nejkrásnjší
památka, vzpomínám na nj vždycky, kdykoli a kdyby to byla tisíbalíek viržinek otvírám covka, od nikoho bych ani halée nevzala. Byla to mizivá, nepatrná ob, kterou jsem jemu mohla
—
—
pinést, on sám by nebyl pijal nic, zapomnl a byl by to hích, abych tuhle památku na nj •"
ze své mysli za nkolik korun vymazala Panice se leskly zraky.
Podali jsme
hovoili jsme
si
již.
ruce,
stiskli
jsme
(Národ, listy v
si
je a ne-
ervnu
1924.)
POSLEDNÍ VÝPRAVA
K. V. RAISA.
Odpovídaje mi poátkem ledna 1926 na njaké psaníko z prosince 1925, napsal pítel Rais na
závrku svého
listu: ,,A
mn
milý
poslouchej:
Panu editeli uit. ústavu. v Hradci jsem slíbil, tam v kvtnu pijedu a promluvím tedy ke
že
kandidátm mi
ale nešlo
uitelství. to,
Ml
jsem to splnit už dív,
protože zdraví a mrzutá, nelibá
nálada nedaly. Nejel bys tam se
na 2
dni.
Kdybys
jel,
mnou? Jenom snad
uinil bys mi velkou radost,
ml
bych strážného andla. Sám jsem už hrozn plachý a nešika mezi lidmi. Ty tam jsi doma!
a
Prosím, rozmysli
Vdl
si
to a mžeš-li,
potš
m
tím."
na královéhradeckém pedagogiu jeho návštvy a promluvy k ekatelm a
jsem o tom, že
si
ekatelkám uitelství toužebn pejí.
Povdl
mi o tom pan editel ústavu Michl, když jsem tam ped nkolika lety studentm a studentkám sám cosi pedítal, pánové profesoi, a taky žactvo samo toužilo uvítati milovaného spisovatele svého, i
jenž vyšel z obce již
eského uitelstva. Byl tam Rais
dávno pozván a
já
mu
po návratu do Prahy
238
tlumoil nový ten vzkaz hradeckých. Pozvání patrn se ješt pozdji opakovalo, a tu tedy se milý Rais konen odhodlal. S radostí jsem své úastenství pislíbil, práv s ním jsem se do Hradce tšil, nebo sotva a jsem tamním obanm a studující mládeži mohl pivézti hosta vzácnjšího a dražšího. S Raisem vždy jsem se rád vydával na cestu. Byl to spoleník pemilý a rozšafný, a kudykoli nás kdy cesta vedla, vždy o všem vdl a všechno znal a byl pouným prvodcem cestovním. Vzpomnl jsem nkdejších našich spolených výlet ach, vše již minulosti tak dávné. Kdysi bylo ped ticíti v lety asi dvakrát jsem za ním zajel do Sobotky, kde trávil taky své prázdniny, dokud tam ml vedl rozkošným Plamilého bratra. Odtud kánkem na hrad Kost, na Trosky mne provázel. Byli jsme spolu (a s Václavem Štechem) v Lomnici nad Popelkou, pozdji v Benešov. Do obou tch míst jsme vyjeli ze spolku Máje, pednášeli jsme tam a pedítali. Kdysi mne vyzval na návštvu Prachatic. Mojí vášní byly vže. Tedy jsem piml Raisa, abychom spolu vystoupili na vysokou, starobylou vž prachatickou, odkud je rozhled na širé hvozdy šumavské. Byl již tesklivý podveer, a nad krajinou se rozdula prudká vich-
—
m
i
i
ice. Pojednou se ke
jsem
mn
Rais obrátil.
„Cítíš-li," praví,
„jak se
Ovšem
cítil,
že jsem
pocítil kolísání
s
námi
vž
chvje?"
a bylo to poprvé, co
takové vkovité vže.
239
Také v Jiín jsme spolu byli kdysi v druhé polovin let dev?;desátých, tam jsme vystoupili na vž a navštívili hlásného. A tam nás oekávalo nenadálé pekvapení. Když nás hlásný provedl na ochozu vže, ukázal a vyjmenoval širou krajinu, pozval nás do své povtrné svtniky, malouké a milounké, tak vysoké nade vším ostatním svtem. Tu jsme krom nejskrovnjšího nábytku spatili cosi jako pístnek i výklenek nebo polici ve zdi; bylo to zasteno plátnou záclonkou. Nechal si to hlásný až na konec. A když zpozoroval, že na záclon utkvly naše zraky, odhrnul ji a ekl skoro s pýchou: i
,,To je
mj
Byla to
poklad."
ada i dv ady knih, vesms
vázaných. Pihlédli jsme
blíže,
a
ml
tam krom
jiných taky Jiráska a Raisa.
,,Mn tu nikdy není dlouhá chvíle," povídal s úsmvem. ,,Když mám po služb, obrátím se k tmhle sem, to jsou moji pátelé. Nikdy nejsem sám a stále tu a tu." V tu chvíli ješt nevdl, že má ped sebou jednoho z tch svých milovaných spisovatel. Když jsme pak slézali s vže, vru dojati prostým tím tenáem, ekl ke mn Rais: ,,V, brachu, v tom jest naše nadje. Dokud budeme míti takovýto lid, nezahyneme. hlásný
—
Vidl jsem jiné domácnosti, vidl na zámcích, a nebylo tam eské knihy. ." tu prostý, chudý hlásný, mezi nebem a zemí
Žel však, žel!
jsem
A
skín
.
.
240
Dávno, dávno minuly ty naše spolené vyjížky. Zatím jsme zestárli, pozbyli nkdejší pružnosti, a Rais vytrpl v život mnoho bolestí. A te tedy do Hradce Králové. Po nkolika ješt dopisech, po nkolikerém setkání a po dohovoru s editelem pedagogia ustanovili jsme svj zájezd na tvrtek 20. kvtna, ped svátky svatodušními. Ten den vítal editel pan Michl, ježto na jeho ústav bylo již po zkouškách, které byly konány od 17. do 19. kvtna. Svalí se kámen s prsou žák a taky uitel a my nevpadneme do parných tch dní zkouškových. Ujednali jsme, že pojedeme drahou severozápadní dopoledne, pes Podbrady a Chlumec, a editel nás bude na nádraží hradeckém oekávati. Dne 7. kvtna jsem dostal od Raisa dopis, i
jímž
mne
tom zpravoval. A
o
tu psal
krom
jiného:
mám
ješt prosbu: Nemohli bychom jednu cestu vykonati pes Pardubice? Já totiž mám na pardubickém hbitov hrob tchánv a rád bych na zas jednou popatil. Posledn jsem tam byl snad ped válkou, ješt Prosím, jen se nemrz, že jdu zase s ženou novým, ale myslím, že by ty obtíže nes byly tak veliké; kdyby to nešlo, musil bych tu cestu udlati schváln, jindy. Prosím T, podívej se do jízdního ádu (já ho totiž nemám, protože jezdím jen po tramvaji), zda by to dobe „Ale, miláku,
.
.
.
ním
nešlo
." .
.
Což by nešlo?
odpovdl
jsem Raisovi. Byl
241
bych si
s
ním
jel
teba pes
Liberec, kudykoli
by
pál.
— když jsem etl — zavanulo mi
Jenom tchánov
cosi
tu
zmínku
o
hrob
podivného hlavou,
hnedle však zase vyvanulo. Pojedeme na Pardubice. Nejeli jsme však drahou ani severozápadní
Zatím jsem se o naší výprav zmínil panu Topiovi ml., a ten projevil chu, že by jel s námi. A dva ti dni ped odjezdem navštívil v podveer s milým Raisem a již mli ujednáno, že pojedeme v autu pán Topiov. Nerad se svuji na delší výpravy autu, nemiluji ty bláznivé jízdy, kdy do šofér vlezou všichni erti a kdy se lovku až hlava zamotává. Avšak spolený náš nakladatel (u Topi jsou vydávány Raisovy spisy pro mládež) má svdomitého šoféra, který se dá dobrým slovem ukrotit nejednou již jsem se o tom pesvdil. O té návštv ekli mi oba moji hosté, kterak si umluvili, že pojedeme do Hradce pímo, pes Chlumec, a v Pardubicích že se zastaví pan Topi s pítelem Raisem na cest zpátení nebo já jsem chtl v Hradci zstati o den, o dva dni déle. A tak tedy jsme v urený den vyjeli šastn ped polednem a na Kolín. A tu ped Kolínem ani státní.
m
—
—
Rais svým skromným zpsobem: Kdybys nic nenamítal, kamaráde, pece ,, snad bychom mohli do Pardubic dnes, a pak do Hradce. Nepekáží ti to?"
povídá pítel
242
hochu milý, tedy na Pardubice. Budeš odbytu." A tedy jsme zamíili na druhý beh Labe, na Týnec, a pak do Peloue a nkdy po hodin s poledne jsme byli v Pardubicích na Veselce. ,,Ale,
mít
A
vc
tu teprv jsem poznal, že milý Rais užil nevinné
válené lsti, když nás ponukl do Pardubic již dnes. Byli jsme oekáváni pány z obce, pány školními inspektory
(i
pítel
Flos tu
Fr.
byl),
slenou uitelkou, která kdysi sloužila v Praze na škole Raisov, a byli jsme tmi pány vyastováni. S žertovnou výitkou jsem se obrátil k Raii
sovi, co
nám
kterak se
to vyvedl, a on se tak
mu
úchylka
šastn
smál,
A
pak jsme zvdli, že pardubické o našem píjezdu již díve byl zpravil. Byla to šastná, veselá chvíle s tamními hostiteli, chvíle, kterou bychom rádi byli do nekonena prodloužili. Poobdvav vydal se Rais na hbitov a když se vrátil, provedli nás hostitelé po mst, starobylým zámkem nkdejs
cesty podaila.
i
pán
z Pernštejna, a všem nám bylo šastn Po páté hodin vsedli jsme zase do auta a kolem Kuntické hry a pes Opatovice jsme dospli do Hradce, kde tamní pánové byli již pojati obavou, že snad vbec nepijdeme. A tu tedy jej mli, Raisa milého a dlouho oekávaného. Po pkném odpoledni pardubickém následoval stejn pátelský a družný veer v hradeckém Grandu u stolu kvtinami ozdobeného, v kruhu ších
veselo.
pán
z
pedagogia a
s
pemilým
starostou hra-
243
deckým doktorem Ulrichem, který
s
námi do
konce posedl. Pítel Rais byl vesel, jak již dávno jsem ho nevidl, i pi dobré chuti. V ten veer
nho
se zdálo, že s
A
rázem všechny
starosti spadly.
editel Michl záil vítznou radostí, že je blízek
splnní svého pání
i
ve svém ústav uvítá
pání
celého sboru a že zítra
a studující mládeži ukáže zna-
se svým psomilákem veškeré eské obce tenáské. V pátek ráno nezbylo mnoho asu na pro-
menitého uitele spisovatele, který
bením
hlídku
as
stal
msta,
znal.
O
kteréž ostatn Rais
desáté
hodin
kde zatím ve velikém sále žáci a
Rais,
žaky
se
svými
dychtiv a
s
dívjších v pedagogiu, shromáždili veškeí
ml se
uiteli.
již z
býti
A
tu tedy vstoupil
naptím oekávaný, provázen
editelem a jinými páteli, a po uvítání a krátkém proslovu editelov vystoupil na pódium, usedl k malému stolku, vyal složku popsaných tvrtek a
poal
ísti.
Vyprávl poslucham
o vlastních
zaátcích svého uitelování. Vyprávl, kterak po skonených studiích na ústav jiínském sám editel toho ústavu ho doporuil na uprázdnné místo poduitelské v Trhové Kamenici. Kterak se tam tedy hned potom vydal, zatím na výzkum, aby shlédl místo a krajinu svého nastávajícího psobení. Ale když se koninou rozhlédl, pojal ho nesmírný stesk po domov, po rodin, po krkonošských horách. Pipadalo mu, že je všechno tak vzdáleno, on
sám nkde
svta. Když pomyslil, že tu
až na
má
druhém konci teba léta,
tráviti
244
tak daleko všeho, v
smutek
em
poduitel vracel
se
dom
místo nenastoupí. Pln napsal to
nho
svému
pevn
rozpak
a
odhodlán, že toto s
tžkým srdcem
editeli, žádaje ho,
nehnval, že
hodlati
žil, sám opuštn, mladiký nastávající
posud
jeho srdce, a
zalil
se
aby se na do vzdálené té koniny od-
nemže.
mu
editel
naráz
odpovdl pátelským
domlouvavým zpsobem, aby nepozbýval
a
mysli,
nabádal ho k vytrvalosti a ujišoval ho, že uvykne. Že bží jen o pekonání zaátk. Rais tedy uposlechl a šel do Trhové Kamenice a pobyl tam pak nkolik let. Líil tamní svj skromný život chudého poduitele, svoje obydlí, své druhy v povolání. Kterak se ponenáhlu obeznamoval s krajinou, kterak zachránil tonoucího ptáka z potoka, tuším drozda, kterak se mu tento pták stal milým spoleníkem v jeho opuštnosti. A kterak o prázdninách rád spchával v rodný svj kraj. Takto prostými obrázky vylíil svj vstup do života kantorského další svj pochod tím životem a povoláním, až pak se dostal do Podolí u Prahy, odtud na Žižkov a konen na Král. Vinohrady. A skonil upímjiým proslovením ke shromáždné mládeži, aby pevn kráela za vyteným cílem a aby ve svých srdcích zachovala lásku k povolání, k rodné pd, k rodnému jazyku, k vlasti. Pt tvrtí hodiny trvalo jeho vyprávní. Hlas jeho jen chvilkami se trochu pozachvl, zvlášt v úvodu, kdy jeho myslí táhlo dojista i
245
mnohem sluchai
více vzpomínek, než o sdílel
—
které se
s
po-
vzpomínek na uplynulé mládí,
do nhož se vmýšlel, na rodie, na ten širý podhorský kraj, v nmž vyrstal. A ruka jeho, pemítající petené tvrtky, ím dál více se rozechvívala. Bylo zjevno, že veškerou duší svou zalétá
v dávnou tu a nenávratnou minulost.
Dva mluví
z
žactva ústavu,
studentík a
studentka, podkovali sivému Raisovi za veškeru
mládež, která dojista nikdy nezapomene na zjev
milého spisovatele, jenž tu k nim byl o svém poprvé a naposledy promluvil. život promluvil
—
Takové dojmy nepomíjejí, takové zjevy v pamti nevyhledají. Vzpomínka na milého Raisa bude všechny ty mladé posluchae hradecké provázeti celým životem. hraJešt pak odpldne navštívil Rais deckou reálku, ale tam již nevyprávl. Shroást studentek máždné však žactvo ústavu všichni byli šastni, že z dívího gymnasia vidli zasloužilého spisovatele ve svém stedu. Naveer se milý Rais rozlouil s Hradcem. Pan Topi ml. a jeho obezelý šofér p. Mašin i
i
—
milého druha našeho do Prahy, kam k desáté veerní dorazili. Pobyl jsem v Hradci ješt do soboty, chtje se na svátky podívati do Potštejna, kterého jsem posud neznal. Šastnou náhodou setkal jsem se s Raisem hned po svém návratu, v úterý po svátcích. ukl do mne na Václavském námstí, a vypráodváželi
nkdy
^
246
vje mi
o šastném návratu svém do Prahy a vzpomínaje na hradecký pobyt, skoro veselím záil a pravil ke mn: „Nemohu na Hradec zapomenout. Jsou to dobí lidé tam. mi, všecek jsem mezi nimi okál. A ten milý doktor Ulrich! Do poslední chvíle s námi vytrval. Jen aby se nehnval.' ,,Ne," odpovídám, „ten se nikdy nehnvá Jeho obtavost nezná mezí. A tebe snad poprvé
V
uvítal."
tam," ekl Rais. „Jsem jsem tam jel. Vytrhl jsem se na chvíli z toho všedního života. A zase bych jel." sliboval jsem jemu sob. ,, Pojedeme," ,,Jsou to šastní lidé
rád, že
i
Dne 13. ervna svou nemocí. Když jsem o jeho
Ale bylo jinak souzeno. poslední
ulehl
vážném stavu uslyšel, nemohl jsem ani uviti. kolik tomu dní, co byl tak vesel a zdánliv osvžen? Myslí provanula mi zase vzpomínka na jeho návštvu hbitova pardubického, na chvíli,
Vždy
i
když mi ukázal dm, v nmž jeho tchán bydlil, konen ona hodina v hradeckém pedagogiu, kde pednesl kapitolu ze svého života. Bylo to jeho poslední veejné vystoupení a ta vzpomínka i
—
z mládí byla jeho labutí písní.
m
Budiž dobré nehynoucí.
té duši,
dobrému tomu
A vzácnému
nímu láska nekonená!
(Nár.
>^
srdci pa-
jeho odkazu literárl.
v ervenci 1926.
SPLNNÁ PEDPOV. (O Prof. Dru
Prý koho Pánbh vuje.
jen
miluje,
jsem tak
Slýchal
pam
má
THOMAYEROVI.)
sahá
—
kížkem ho navštdtství
od
—
pokud
a
asem
z úst starých,
slýchám tak posud, zase jen z úst lidí starých a stárnoucích. Z úst lidí, kteí již nemají útchy jiné.
tomu vpravd
Je-li
bh
tak,
pak vru milý Pán-
velice miluje veškeru naši
eskou
obec, kte-
peasto tžkým kížkem navštvuje. Tak asto, že nejzbožnjší jeho vyznava je v po-
rou
i
aby
kušení,
prokazuj
zvolal:
nám
Dost,
Panebože, dost!
tolik své lásky jen tímto
Vždy sotvaže oschnou slzy na tvái smutku verejším, již nám nové slzy vynutí rmutek erstvý, dnešní. Veliká eská rodina zbývá syn nejlepších, nejzasloužilejších, a v slední dobu tolik, že se ani nedopoítáváme. jich tolik
máme,
že ty vyvolence boží
bez bolesti postrádati?
Ne-
zpsobem. po zá-
popo-
Což
mžeme
248
V kraoukém ase tí nedl sáhla tedy zas ruka Pán po dvou hlavách nejlepších. Výhe krematoria sežehla dva potomky toho starého tuhého kmene jihozápadního, dva blízké rodáky, kteí vyšedše z plemene Chod dosáhli v oboru
svého poslání met nejvyšších a prokázali životní prací svou nejen tomu kmeni, ale všemu eskému
národu velikou a slavnou est. V historii eského v djinách krásného písemnictví do daleké budoucnosti budou svítiti dv jména bodrých potomk chodských: Profesora doktora
lékaství,
Thomayera
a K. M. apka-Choda. pedvídati nadcházející, blízký skon drahého našeho lékae prof. Thomayera, u milého apka-Choda nikdo se ho nenadal. Snad nejmén on sám, tebaže nakrátko ped svou smrtí se obíral posledním svým poízením, navštíviv právního pítele svého, kterému je díve již byl svil. Ješt je chtl prohlédnouti, patrn z iré opatrnosti, chystaje se na cestu do sanatoe, o které se málokomu zmínil, ale na kterou se nepochybn déle pipravoval. ekl jsem o profesoru Thomayerovi „náš léka". Byl ovšem lékaem tisíc a tisíc chorých, ale byl tedy lékaem taky mnoha umlc, spisovatel a noviná. Od samého poátku svého samostatného lékaského psobení. Kdykoli kdo z té poetné obce umlecké a novináské byl soužen njakou znepokojující chorobou a chtl nabýti pouení o koeni zla a toužil po upímné Jos.
Bylo-li
lze
249
rad a po ukojujícím léku, zamíil k profesoru Thomayerovi. Jeho vyšetení, jeho úsudek byl jakousi nejvyšší instancí pro všechny. Ó, všichni
aby Thomayer byl jejich uchylovali se k nmu zpravidla jen v tísni nejvtší a tehdy, když k neduhu tla se pidávala sklíenost duševní, která by
si
byli ze srdce páli,
lékaem tlesným,
ale
i
mnohdy
hlodala více než
roka, ba
sám neduh. Jednou do
mnohdy ideji,
uchylovali se k
Rádi by astji byli picházeli,
nmu.
bránil jim
ale
v tom jistý ostych, obava, aby jeho laskavosti píliš nenadužívali. Bránila jim v tom jeho noblesa.
Dnes
mže
veejn povdno
býti
povdno,
hnván. Od umlc, od o kterých
vdl,
nepijal žádné
ím vám
co
nesmlo být
za jeho života, aby nebyl politerát,
od
noviná,
že neoplývají statky pozemskými,
odmny
hmotné. „To
jest jediné,
mohu prospti," íkával takovým
pa-
cientm. „Jinak už si ve svt musíte sami pomoci." Nebyl v tom osamocen, abych vzpo-
—
mnl
jen ušlechtilého a
rovnž zesnulého druha
jeho profesora Deyla. Avšak z živoucích zas nesmí
být proneseno žádné jméno.
Taky rodiny mnoha takových nevýnosných pacient svých léil, ochotn picházel k nemocným lenm, pokud nemohli sami k nmu. Svou poslední, smrtelnou chorobu dávno si pedpovdl. Bylo nkolik let ped válkou, když jsem jej zas jednou navštívil. Týraly bolesti I.
v hrudi.
Herrmann. XXXIII.
Proklepal,
O
povdl,
živých, o mrtvých.
II.
co
shledal, 16
250
pedepsal lék. A potom ekl s tím svým povdomým, ironickým úsmvem: „Nic naplat, píteli, všichni jsme smrtelní a njakou nemocí sejdeme všichni." „No dobrá, drahý pane profesore, ale abych
vám upímn ekl, nespchám s tím. Rád posekám. A na konec bych rád njakou veselou nemoc." Profesor se na
mne zpytavými zraky svými
.zadíval a ekl:
„Nemocí
na vybranou. Která z nich vás naposled popadne, nemohu vám íci. Ale jakou já sejdu,
je
vím dobe."
„Doufejmež, drahý pane profesore, že na sob dláte diagnosu trochu tuze pedasn,"
odpovdl jsem, ani si nemoc má na mysli.
A
tu on pronesl
duhu, který
ten
jej
sklátil.
netroufaje píditi
se,
jakou
jméno vražedného toho
ne-
po njakých patnácti letech sku-
Toliko v jiném orgánu
jej
tušil,
—
ddinosti rodinné. Tehda mne až zamrazilo. Nebo slyšeti takovou pedz úst lékaových o vlastním jeho osudu dovolávaje se
jisté
pov je
neskonale trudné.
V
té
pedpovdi
jako se jen o málo zmýlil ve
lht
se neomýlil,
svého života.
To kdysi ve vku mnohem mladším, bezmála
ped tyiceti
lety.
Bylo v polovin prosince r. 1889. Tehda žila veselým životem etná spolenost, která si dala
pojmenování Dlouhý stl. Tato spolenost vznikla
251
V nkdejší plzeské pivnici u Donáta ve Spálené ulici, za šenkýe Chodry, a nejskvlejší její doba byla, když se Chodra pesthoval na tídu Ferdinandovu. Z té spolenosti zbývá tu již jen nkolik len. Myslím, že by je spoítal na prstech jedné ruky.
Taky
profesor
Thomayer
náležel
k té spo-
estný
lenosti, ale pokud pamatuji, spíše jako
nebo hostinc. len,
U
tohoto Dlouhého stolu bývalo vždy ve-
Scházívali
selo.
z
tehda nechodíval píliš asto do
již
Národního
se
tam umlci,
divadla,
advokáti,
literáti,
herci
Tehda
lékai.
všichni byli mladí a nejeden stolový druh byl
teprve na
rozbhu do
života.
A hlavn
skoro
všichni byli svobodni. Již
nevzpomínám, jakou událost veselá ta 14. prosince 1889. Dokonce
družina oslavovala
snad njaké jubileum. Ale byl to veer velmi veselý a na rozhojnní té veselosti byl vydán i a-
Dlouhý
sopis,
íslo".
Pokud
potom už
stl.
se pamatuji,
Bylo to „jubilejní nikdy ped tím a nikdy
jiné íslo nevyšlo. Jediné íslo tohoto
vzácného ,, asopisu", které dávno upadlo v zapomenutí, bylo vyplnno píspvky len spolenosti.
tehda
O takový píspvek
profesor
Thomayer.
byl požádán
Napsal
jej,
i
mladý poslal,
—
píspvek jeho byl vytištn. Byl to referát o pohbu J. Thomayera! Nelze povdti, kolik úastník tehdejšího veera si zachovalo výtisk a
16*
252
eeného
,,
Dlouhého stolu", a kdo
z nich jej za-
pi úmrti a pohbu slavného lékae na žertovný ten referát vzpomnl. Vzpomnl na pitel Bohdan Kaminský, jeden z nemnoha zbývajících len nkdejšího Dlouhého stolu u Chodry, když jsme kráeli za pohebním vozem, odváchoval, zdali
žejícím tlesné ostatky zesnulého do krematoria.
Profesor Thomayer, píše
ceti
ped osmati-
lety referát o vlastním
ješt
pohbu, vypoí-
pátele zesnulého", tává kráející za jeho rakví. Avšak vtšina jmenovaných úastník, které humoristicky všelikým dstojenstvím oznaoval, nedožila se jeho skonu. Mnozí již dávno z nich jej pedešli v íši stín. Myslím, že po každé, když etl jméno kteréhokoli z nich v erném rámci, vzpomnl na své vylíení ,,neetné
žijící
pohebního prvodu v jeho se
ník
,, Dlouhém stole" a elo jmenovaných tehda úastzachmuilo. Ze
toho pedstíraného
pohbu
žijí
toliko
tyi.
(Když jsem psal tuto vzpomínku na profesora Thomayera pro denní asopis, nedopouštlo omezené místo, abych byl citoval celý ten žertovný referát
pohební, jak dojista ve
chvíli
dobré ná-
lady vytryskl z péra mladého Thomayera pro po-
—
bavení jeho pátel satelovu.
Tu tedy
jej
i
pro vlastní zábavu
pi-
podávám doslovn:
,yV Praze, 2. prosince 1925.
Poheb pana sora na nkdejší
J.
Thomayera, druhdy profe-
eské universit, konal
se s ob-
253
vyklou nádherou verejšího dne o tetí hodin odpolední. Smutení ve Skoápce obléhán byl
dm
od rána
zvdavým obecenstvem, jež ovšem vábila
smutení dekorace doinu než úcta k zesnuVe píin dekorace však bez odporu dlužno vzdáti plnou chválu pohebnímu ústavu p. K. B. Mádla a syna, který v záležitosti této pln se osvdil. Je bez odporu jasno, že majiteli ústavu dostalo se svého asu pelivjšího vzdlání než etným jeho soudruhm. Nemžeme pi této píležitosti jinak než upozorniti však spíše
lému.
magistrát,
aby
všimnul
domu na rohu Skoápky.
sob
Dm
polosíceného ten,
postavený
druhdy Antonínem Wiehlem, jenž svého asu jako architekt a politik vynikal, je na spadnutí, a
mohlo by sícení jeho býti píinou nevypo-
ítatelného neštstí.
Jak již podotknuto, vyšel prvod pohební rázem tetí hodiny odpolední. Zahájen byl
dvma
setninami priv. sboru ostrosteleckého
Vinohrad s velitelem p. Janem ervenkou v malebném stejnokroji v ele. ada jiných spolk kráela za sborem tímto. Zaznamenali jsme s potšením stepilé leny jednoty velocipedist ,,Anýž". Zesnulý mistr, jehož jméno spolek nese, byl by zajisté s potšením patil na švarné umní, v nmž sám druhdy tak velice byl vynikal. Dále jsme pozorovali spolek ryze vojenských vysloužilc ,,Machar", zábavný z
un
spolek
„Brouk"
s
pedsedou
—
známým
sta-
254
ikým
humoristou panem B. Seelingem, jednotu starých mládenc s pedsedou J. Sluko-
— jediným žijícím
vem a
mn.
pensistou N. Divadla,
j.
Kolem smuteního vozu nesli akademikové ratolesti a vnce. Pozorovali jsme
palmové
mezi nimi pp. Vendelína, Václava, Jaromíra,
Jakuba a Josefa rytíe z Hlavu, Adolfa Lišku, Bedicha Klumpara, Bohuše Jiráka a mnohé jiné. Za rakví kráeli neetní ješt žijící pátelé zesnulého. Tak staiký prof. E. Liška, všeobecn
známá typická figura z ulic pražských. našim nebude
asi
tenám
známo, že oblíbený tento
sta-
eek
ve svém mládí také maloval. Obrazu, jenž mu r. 1888 shoel, dostalo se dokonce svého asu hojné chvály. Zarmoucený mistr se
však od té doby šttce ani netknul. Dále provýslužb, len panské snmovny a pedseda eské akademie vd a umní pan J. rytí z Hlavu, pan G. Schmoranz, editel Národního Divadla ve výslužb, senior eských spisovatel pan Boh. Kaminský se svou etnou rodinou, editel zemské banky pan J. U. C. Ladislav fesor ve
Klumpar
a
j.
Prvod
uzavírali profesoi uni-
versity a jiní ctitelé zesnulého.
Tlesné zbytky zesnulého pochovány ve na Vyšehrad. Pi kladení rakve do hrobu zpívána po výslovném pání zesnulého oblíbená jeho kdysi píse „Z Domažlic si holku neber". Pi zvucích této písn rozplakali se starší Fišerce
255
zvnlého
pátelé
pp. Liška a Slukov tak use-
dav, že museli od hrobu býti odvedeni. Takovým zpsobem jsme zase chudší o jednoho z neetných souasník, kteí pi zakládání eské university již jako uitelé na ústavu tomto psobili. Budiž mu zem lehká!")
dnešního tenáe
Pro ferátu o
mavjší 2.
,,
je
pohbu
profesora
datum, kterým
prosince 1925. Kladl
1925
—
snad
i
si
Thomayerova reThomayera" nejzají-
jest
nadepsán:
životní
V
Praze,
lhtu do roku
tu se domníval, že nadsazuje
—
bezmála o dv léta. V tom datu, které nepochybn z nahodilého nápadu, bylo prorockého. Ve svj prospch jen o dv léta
a pežil
ji
vzniklo cosi
probádal.
Ve svj prospch? Ta byla velikým,
tžkým
dv
léta, o
která pežil,
utrpením. (Nár.
1.
v listopadu 1927.)
POSLEDNÍ VYSTOUPENÍ. (O K. M.
APKOVI -CHODOVI.)
V
ten památný den 28. íjna, kdy jsme již po deváté oslavovali vznik nové samostatnosti, spchal jsem do obecního domu, abych se zúastnil
slavnostní
schze Národní
cestou zastavil, pozdržel,
novu rodní
sálu,
kdy
hymny
již
i
rady.
Kdosi
mne
pišel jsem ke Smeta-
pvci „Hlaholu" byli kdy již poal
odzpívali a
ob
ná-
mluviti
pedseda Národní rady. Chtl jsem postáti vzadu, abych neporušil pozornost poslucha. Pojednou však jsem na rameni ucítil tžkou ruku, a to byla ruka K. M. apka-Choda, který se dostavil ješt o pl minuty pozdji. ,,Poj dopedu!" zašeptal ke
mn.
,,Tam
je
místa dost."
Pravda, byla tam ješt prázdná kesla, ale nebyl bych se odvážil procházeti úzkou ulikou.
Vždy
se mi zdá, že zraky všeho obecenstva biují takového opozdilce, jenž ruší klid. Avšak povel byl tak uritý a krom toho jeho ruka tak pevn svírala a táhla kupedu, že jsem chtj
apkv
m
257
nechtj musil za ním. Ale nedošli jsme ku pedním
adám
kesel.
dv, ti
apek
zpozoroval, že nalevo jsou
lóže prázdny,
„Poj
i
do lóže!" a
šeptal zase:
již
zahýbal do levé uliky,
kudy se do lóží vchází. Odpovídám šeptem: kamaráde." opakoval svj rozkaz.
,,Lóže nejsou pro nás,
,,Poj do
lóže!"
V takovém pípad
je nejlépe uposlechnouti,
aby dalším pobízením a zas vzpíráním nevzniklo žádné pohoršení, a tedy jdu za ním. posnad poadatel A jistý mladý muž
—
bízí
ochotn do
nás
rate tak jsme
,,Jen
A
a
tam
—
lóže:
." .
.
se octli
hned v prvé
ležel lístek, že je
lóži
u pódia,
zadána. Ješt jsem se
omluvil panu poadateli: ,,Až pijde,
komu
ta lóže náleží,
hned ode-
jdeme. Promite nám." Ale nikdo nepišel, a tak jsme setrvali. Skoro
jsem
se
na milého
apka
trochu hnval, že
m
tam z kouta vytáhl. Nebo ješt nikdy jsem v lóži Smetanova sálu nesedl. Naproti nám jsem spatil pana presidenta eské akademie, hned v sousední pana rektora university. Cítil jsem se tu na míst velmi nepravém. Ale zavinil to pítel apek. Ovšem apek-Chod ml dojista právo objeviti
lóži
na míst tak význaném. Olbím nejen postaveškerou svou prací literární, kterou všechny své druhy v povolání o mnoho hlav
se
vou, ale
i
258
peníval. Generálové obyejn bývají provázeni
poboníky
— byl jsem tedy v tu Krom toho — v ten
clivíli
adjutantem.
apkovým
památný den
sám oslavencem. Byl práv získal velikou státní cenu za nový svj výtvor. Nuže, podívejte se na nj, na siláka K. M. apka-Choda! Dojista že v tom shromáždní sedli mnozí, kteí jej vidli byl
i
poprvé. Ale nikdo se nenadal, že
jej vidí
napo-
sled. Bylo to jeho poslední vystoupení oi širokého obecenstva, ehož arci sám
na ne-
tušil.
V
ten den sice
již
vdl,
na jakou cestu se
v sobotu vydá, ale ani slovem se mi o tom nezmínil. Ani v redakci našeho listu, kterému bezmála po ticet let sloužil, nevdli o tom všichni. Jen nkolika lenijm bylo povdomo, že v sobotu nastoupí do podolského sanatoria. A ješt žádal: ,, Neíkejte o tom nikomu." Sám jsem o jeho tamním pobytu zvdl až v pondlí, irou náhodou. Šel jsem tam navštívit
zítra
lena
rodiny, jejž dopoledne potkal úraz na ulici
nutno pevézti jej do Podola. A zas jenom náhodou setkal jsem se dole ve hlavním schodišti s vrchním panem editelem, kterýž mne uvítal a bylo
slovy: ,,Vím, ke
kolegovi, k
A ,,
komu
jdete.
Ke svému redaknímu
apkovi-Chodovi."
tu jsem užasl.
Jakže, on je zde? Co ho sem pivedlo?"
„eká
jej
operace."
!
259
A
nkolika slovech jsem zvdl, jaké
po
operaci se
má
Nesmírn
podrobiti.
m
to pekvapilo. Sice jsem
vdl,
že v posledních letech trpl všelikým neduhem. Nkolik let jezdil do Karlových Var, lihových nápoj se vzdal, kuby se odekl anebo jen v nei
patrné
míe
holdoval.
jí
Ti
dni
tomu
byly, co
jsem jej vidl zdánliv zdravého, nezdolného, dokonce jako výbojného, ve zmínném shromáždní a dnes jest v sanatoi. Na operaci! Návštva moje rodinná se prodloužila do veera, již jsem nechtl starého druha vyrušovati. Taky jsem zaslechl, že je mu teba klidu. Ale druhý den dopoledne, ve svátek Všech svatých, spchal jsem opt do sanatoe, a sám pan vrchní editel mne k apkovi doprovodil. Jestli jsem se domníval, že jej shledám sklíeného, mýlil jsem
—
na pohovce, odn županem, ale choval se živ jako vždy a bouliv hlaholil. Celé jeho tlo bylo v stálém pohybu, žádnému údu nedal na chvíli odpoinouti. Byl pln žertu a smíchu, pln ironie a satiry jako ve všem svém život. Pednášel mi o všelikých nemocech, vyslovil adu lase.
Ležel
tinských
sice
názv,
pochlubil
se,
kterak
mnoho
lidí
takovou živostí a znalostí organismu lidského a pochodu nemocí, až k nmu
vyléil. Vše
s
vrchní editel
s
úsmvem
,,Ale, píteli,
toi!
vy toho
zvolal:
víte víc než
my
dok-
K emu vám teba léka?" A pak
tedy mi vyložil
svj neduh, jak
se
260
jeho o
domnnce jevil. Prý jakýsi polyp, a dokonce vdl, že má podobu rukavice a jak se
nm
v jeho útrobách chová. A když pan editel na ekl ke mn:
chvíli odešel,
m
,,Víš, mli už vera položit na stl, ale ješt jsem jim nebyl dost vypláchnut. Nesmím jíst a považ si, pipravuje na tu operaci dívka, sestra ošetovatelka peuje o mne jako matka no, ano, když je lovk kmetem, ocitá se v jakémsi stadiu bezpohlavnosti. Tam to každý z nás pivede." A smál se všemu tomu, smál tak upímn, jako by se chystal na výlet. Když jsem odcházel, vzchopil se s pohovky ile jako junák, stiskl mi
m
—
—
ruku, až
mne
prsty zabolely, a doprovázel
m
až
ke dveím, ba ze dveí. Nedal jinak.
„Kdy „Zítra
bude?" otázal jsem
— vždy jsem tu
již
se
na rozchodu.
od soboty.
A
pak
"
tedy ,,Pak ti
to
teba
t
klidu.
dva dni navštívím. Bude Sotva by mi díve k tob do-
asi za
volili."
Ješt
stisknutí
ruky,
upímné, svíravé
a vnutil jsem ho do svtnice.
A
—
tak tedy jsem
vidl plna smíchu a žertu naposled. Nebo o dva dny pozdji veer vydechl silnou duši svou.
jej
Srdce bylo slabší než ona.
Tak za pevným, statným Chodem profesorem Thomayerem odešel druhý z toho rodu Chod. Odešli, když byli navršili práce své tolik,
261
nad jejich jmény tyí jako veliká mohyla, do daleka budoucna: „Tu pode mnou tlí popel dvou vrných syn starých Chod, kteí jako jejich pedkové sloužili Že se
hlásající
eskému rodu
Pam jejich
a vlasti do poslední
chvíle své!
jména nevyhasne." (Nár. listy
v listopadu
1927.)
MRTVÝCH
o ŽIVÝCH, O
KNIHA DROBNÝCH VZPOMÍNEK.
II.
OBSAH IpOZDRAVME SE,
EKNME
SI
SLVKO
11
ÍmOMENTKA ZE STARÉHO ALBA. (Jakub Malý.) ARNOŠT A BL INKA ili „TOHO NEJSEM POV.
DOMÍ"
25
O DOKTORU ALOIS KRASOVÍ O UŠLECHTILÉM ŠLI
JSME Z BÁLU
KNZI .
.
.
FR.
32
DOUCHOVI ....
(Kterak Jakub Arbes
uml
42
vy-
55
provázeti.)
MUŽ
17
AUTOMATEM V HLAVÉ
66
O ŠLECHTICKÝ ERB A JMÉNO
74
TŽKÁ
84
S
CHVÍLE DIVADELNÍHO EDITELE ...
ZA FRANTIŠKEM BÍLÝM
96
ZA STARÝM BOJOVNÍKEM
107
K ŠEDESÁTCE VETERÁNA DIVADELNÍKA A VOJÁKA
113
O STARÉM HERCI, DIVADELNÍM EDITELI A
PRAŽSKÉM O
ZPVÁKU
dvou eských humoristech: 1. JUDr. AUGUST NEVŠÍMAL
KAREL ŠÍPEK KTERAK PEŠKA-ŠÍPEK POSEKAL NA MÍSTO Í2.
DÍCÍHO
116
122
140
160
o JEDNOM HUMORISTOVI NMECKÉM
PRO
PAN VLÁDNÍ RADA DEDERA PROPUSTIL
„JULIA CÉSARA" BEZE
O
164
ŠKRT
ESKÉ PÉVKYNI V CIZIN
NA PRAHU JUBILEJNÍHO TÉHODNE ZE VZPOMÍNEK NA NERUDU: O jeho osobnosti Neruda a Národní divadlo Neruda dlužnikem Z Nerudovy trafiky
POSLEDNÍ VÝPRAVA
K. V.
SPLNNÁ PEDPOV.
173 181
193
207 219 222 231
RAISA
237
(O Prof. Dru Thomayerovi.) 247
POSLEDNÍ VYSTOUPENÍ.
(O K. M. apkovi-Chodovi.) 256
——
:
SEBRANÉ SPISY
KAR LA LEGERA vycház
jí
v sešitech po
K
2-50.
Dosud vyšlé svazky I.
II.
Til.
Loupežnici na Chlumu. (Fantastický román.) Nevsta. (Novella z venkovského života.) 2. vydání
K
26'
„
18*
„
10-80
Augustin Fojtík. (Román Tiitelského pomocníka) „
11-60
Ti
švadlenky. (Kniha povídek.)
vydání
.
.
Podivná píhoda inženýra Vejvody. (Povídka z Polabí)
IV.
2.
—
V. Verše.
.
^
Zapomenuté
sny.
—
Ti
povídky.
(Svazek básní) VI.
„
10*
„
20*
Kdo tu? (Román)
„
21
O
„
21.
„
24
„
28*
„
24
Suchý ert.
XVIII. století.) Znovu vy2-50 ve 14deniiích chází v sešitovém vydání po (Historie z
K
sešitech.
VII.
O umní, umlcích ristický
VIII.
IX.
a hladové
Pavlín. (Humo-
román)
starém lakomci. (Kniha povídek)
X. Vendulka, husarka malá. (Satirický román) XI.
Z
XII.
V
.
Poetických Besed. (Výpravné básn, uveejnné v Nerudových Poetických Besedách)
......
plamenech. (Historické povídky
ctno
kolínské.) Po-
státní cenou
Možno koupiti
NAKLADATEL
F.
11
všech knihkupc.
TOPlC, KNIHKUPEC
v Praze
I.,
Národní
Tiskem Unie v Praze.
11.
1928.
BINDINC CI^T. NOV
PLEASE
CARDS OR
PG 5038
1905 dil 33
^
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
31972
FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
