Škola za oponou - sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/01.0021
a za l o k Š u o n o op
SEKTY, NETRADIČNÍ NÁBOŽENSKÉ SKUPINY PhDr. Lenka Vlášková PhDr. Miroslav Joukl, Ph.D.
1
za Škola o op nou
SEKTY, NETRADIČNÍ NÁBOŽENSKÉ SKUPINY PhDr. Lenka Vlášková PhDr. Miroslav Joukl, Ph.D.
Škola za oponou – sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/01.0021
2
OBSAH 1 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 2 FENOMÉN NÁBOŽENSTVÍ, MÍSTO SEKT A NOVÝCH HNUTÍ V SOUDOBÉM ŽIVOTĚ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2.1 JAK ROZUMĚT NÁBOŽENSTVÍ?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2.2 JAK ROZUMĚT PROMĚNÁM NÁBOŽENSTVÍ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2.3 JAK ROZUMĚT SEKTÁM A NOVÝM HNUTÍM? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 3 KDO JE ZAJÍMAVOU OSOBOU PRO SEKTU?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 3.1 TYPIČTĚJŠÍ OBDOBÍ VSTUPU DO NĚJAKÉ SEKTY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3.1.1 Děti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 3.1.2 Děti školního věku a dospívající. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3.1.3 Mladí lidé ve věku 18-25 let. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3.1.4 Lidé středního věku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3.1.5 Senioři. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3.1.6 Lidé v životní krizi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 4 MÝTY KOLEM SEKT. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 5 JAK POZNAT NEBEZPEČNOU SEKTU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 5.1 RYSY NEBEZPEČNÝCH SKUPIN. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 6 MECHANISMUS VÁBENÍ SEKTÁŘSKÝCH SKUPIN. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 6.1 JAK SEKTA ZPRAVIDLA LÁKÁ SVÉ ČLENY?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 6.1.1Oslabení pozornosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.1.2 Chaotické dění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.1.3 Omezení myšlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 6.1.4 Psychické naplnění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 6.1.5 Skupinový nátlak. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 6.1.6 Izolace od okolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 6.2 KAZUISTIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 7 PROFIL VŮDCE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 7.1 CO DĚLÁ OSOBNOST CHARISMATICKOU? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 7.1.1 Životopisy vůdců. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 7.2 MANIPULATIVNÍ ZPŮSOBY JEDNÁNÍ UŽÍVANÉ VŮDCI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3
8 JAK VYPADÁ VERBÍŘ?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 8.1 JAK SE VERBÍŘI UBRÁNIT? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 9 PSYCHOLOGICKÝ KONTEXT SPOLEČNÝCH SETKÁNÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 10 INTERNETOVÝ PROSTOR NAHRÁVÁ SEKTĚ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 11 POPIS MOŽNÉHO PRŮBĚHU ŽIVOTA V SEKTĚ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 11.1 OPUŠTĚNÍ DOSAVADNÍHO ZPŮSOBU ŽIVOTA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 11.2 ŽIVOT V IZOLACI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 11.3 PŘÍKLADY Z PRAXE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 11.4 OKOLÍ JE NEPŘÁTELSKÉ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 12 ZVLÁŠŤ O DĚTECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 13 ODCHOD STOUPENCE ZE SEKTY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 14 ŽIVOT PO OPUŠTĚNÍ SEKTY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 15 CO MOHOU UDĚLAT PEDAGOGOVÉ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 15.1 ODHALENÍ ZMĚNY V CHOVÁNÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 15.2 REAKCE NA ZMĚNY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 16 SOUHRN MOŽNÝCH DOPORUČENÍ – CO MŮŽE DĚLAT NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ (RODINA, PŘÁTELÉ, PEDAGOGOVÉ). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 16.1 CO LZE UDĚLAT VŽDY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 17 ZKUŠENOSTI „VÝSTUPOVÝCH“ PORADCŮ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 18 NÁCVIK KONKRÉTNÍHO ROZHOVORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 18.1 ROZBOR MOŽNÝCH RIZIKOVÝCH FAKTORŮ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 19 ZÁVĚR. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 20 POUŽITÉ ZDROJE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
4
1 ÚVOD 1 Do rukou se vám dostává text, jehož cílem je popsat, jak se zachovat v případě, kdy jako učitelé, rodiče či přátelé zjistíte, že váš student, rodinný příslušník, kamarád či blízký člověk „podlehl“ vábení skupiny, kterou bychom mohli nazvat sektou. Na otázky, jak se můžeme v takové situaci ocitnout, co dělat, čemu se vyhnout, jak reagovat a jak se s nepříjemnými zjištěními vyrovnat a mnohem více, se pokusíme odpovědět na následujících stranách. Seznámíme se s mechanismem fungování těchto skupin a způsoby lákání nových členů. Napíšeme, proč je členství v sektě pro některé přitažlivé a jak lze pomoci člověku, který se rozhodne dané společenství opustit. Text nemá ambice postihnout celou škálu informací o nových náboženských směrech a praktikách jednotlivých hnutí, ale naleznete zde vysvětlení pojmu náboženství, sekta nebo kult a základní praktické informace o možném průběhu života v sektě od vstupu jedince do sekty, životě v ní, odchodu ze sekty a formy pomoci začlenit se zpět do běžného života. Teoretického podkladu a literatury je na téma náboženství a nová náboženská hnutí více než dost. Než začnete dále číst, položte sami sobě následující otázku: „Co se mi vybaví, když se řekne sekta, a co to ve mně vyvolává?“ Je velmi důležité ujasnit si vlastní postoj k tomuto tématu zejména pro případ, kdy byste potřebovali pomoci někomu, kdo ve „spárech“ sekty uvízl. Člověk, který podlehne sektě, zpravidla zpřetrhá své dosavadní vztahy. Nechceme-li ho ztratit nebo bychom mu rádi pomohli vrátit se, po odchodu ze sekty, k normálnímu životu, je nezbytné udělat si jasno ve svých postojích a mít relevantní informace, abychom s ním mohli dobře komunikovat. Ryze zamítavým názorem a odsouzením uděláme pro svého blízkého více škody než užitku a dosáhneme pravého opaku, než co chceme, tedy že dotyčného definitivně ztratíme. Velmi silně je vžitá představa, že do sekty vstupují osoby tzv. „zvláštní až divné, vyšinuté, psychicky labilní, podivínské, nenormální“, a mohli bychom takto pokračovat. Na začátek si dovolíme napsat, že nikdo, doslova nikdo není chráněn před manipulací a nelze nikdy vyloučit, že podlehne sektě. I ateista, který si vůbec nepřipouští možnost, že by se jej toto téma mohlo jakkoli týkat, může být ohrožen. Řada renomovaných odborníků přiznává, že za léta, co se intenzivně věnují problematice sekt, již nemají tak radikální a vyhraněný postoj jako na začátku své kariéry. A to proto, že zkoumají žití jednotlivých skupin a dávají dohromady informace, které skupiny spojují, odlišují, poznávají jejich zvyky a přístup k životu, a poté někteří doslova sdělují, že si již nejsou tak jisti, že je na těchto skupinách vše tak špatné, jak se jim na počátku zdálo. Nemáme v úmyslu obhajovat působení různých společenství, ale není vyloučeno, že způsob života v sektě může určitým jedincům v nějaké etapě jejich života vyhovovat. Přinášíme tedy text, ve kterém bychom vám rádi zprostředkovali praktické informace a poznatky a poukázali na psychické aspekty působení sekt na život člověka. Zmíníme jejich rizika a zároveň zdůrazníme, že nelze napsat „přesný recept či zaruče-
5
nou kuchařku“, jak postupovat při zjištění, že náš blízký propadl sektě. Každý z nás je individuální bytost, osobnost a vždy záleží minimálně na kontextu situace a osobnostních rysech dotyčného člověka. Na druhou stranu, vždy je lepší mít více informací než méně, protože se můžeme cítit více připraveni vzniklou situaci řešit nebo vědět, kam se máme obrátit. [PhDr. Lenka Vlášková]
2 FENOMÉN NÁBOŽENSTVÍ, MÍSTO SEKT A NOVÝCH HNUTÍ 2 V SOUDOBÉM ŽIVOTĚ 2.1 JAK ROZUMĚT NÁBOŽENSTVÍ? 2.1
Chceme-li pojednat o tzv. sektách, je zapotřebí nejprve věnovat stručnou pozornost náboženství, jeho místu v životě člověka a společnosti, jeho proměnám a aktuální situaci. Nechceme však text zatížit složitými odbornými diskusemi nebo značným počtem, byť zajímavých, údajů. Spíše se jedná o uvedení do kontextů, které je vhodné promyslet jako předpoklad osobního vnímání sledované problematiky. Text lze samozřejmě posuzovat kriticky, v možném dialogu s jinými, ve srovnání s bohatou odbornou literaturou. Náboženství představuje specifický způsob lidského přístupu ke světu, k životu vůbec a lidskému zvlášť. Jedná se o přístup, který se zakládá na víře v neosobní nebo osobní síly a mocnosti, na vztahu k takovým skutečnostem, k nimž lidé chovají a jimž prokazují posvátnou úctu. Třebaže náboženství zahrnuje mnoho rozličných jevů a existuje v rozmanitých podobách, jsou pro něj charakteristické lidské aktivity zaměřené na něco posvátného (sakrálního), zvláštní posvátnou sféru. Ta je z hlediska věřících lidí vyšší, dokonalejší, mocnější nebo jedinou pravou realitou. Takto ji přijímají, vnímají a prožívají, ve vztahu k ní vyjadřují svá očekávání, získávají v ní životní jistoty, bezpečí, oporu nebo ochranu, skrze ni nacházejí určitou hodnotovou orientaci a své životní zacílení. Z pohledu náboženského (religiózního) člověka skutečnosti posvátné sféry jsou na lidech nezávislé, přitom jejich význam je zcela zásadní, např. v tom, že jsou původci veškerenstva, že určily nebo stále určují chod světa i života, existenci lidského společenství i osobní život jednotlivců, že udílejí veškerému dění nějaký řád nebo smysl, že mají na svět rozhodující vliv, že způsobují proměnu lidského života. Předmětem náboženského vztahu může být např. nijak nepředstavitelná, nevyslovitelná, stěží přístupná pra-skutečnost. Nebo to mohou být jakési neosobní, mimolidské energie, tajuplné pojivo, proudění a pnutí sil na různých stupních reality. Jedná se také o nebeské (astrální, kosmické) nebo pozemské úkazy. Jsou to duchové, démoni,
6
bohové, jiné nadpřirozené bytosti. Patří sem také samostatné duše, duševní síly, ať pro danou skutečnost vnější, nebo její vnitřní hybatelé, opět v nejrůznějších podobách. V lidech některé sakrální skutečnosti vyvolávají třeba i bázeň (nakolik jsou takové mocnosti nebo síly hrozivé, pro člověka dokonce zničující, nebo je nebezpečné nebýt s nimi v souladu, nedosahovat jejich přízně, vyhýbat se jim, žít mimo ně). Mohou však být naopak prožívány s libými pocity. Vzbuzují v lidech touhu po jejich žádoucím vlivu (od běžných událostí až po radikální, mezní situace). Lidé se podřizují i oddávají těmto silám či mocnostem a očekávají od nich splnění svých tužeb a přání, snaží se ve svém jednání, smýšlení a prožívání navázat i udržet s nimi spojení, dostát všemu, čeho je v tomto spojení zapotřebí, docílit souladu s nimi (latinské religio znamená jak víru, tak pouto i závazek). Náboženství souvisí s lidskou psychikou, s lidskou subjektivitou. Je zvláště umocněno silným citovým nábojem, jehož zdrojem je prožitek existence vůbec, jakési procitnutí lidského života tajemně vpleteného do složitého přediva světa, do života ohroženého a nejistého, zranitelného a smrtelného, zatíženého nároky a překážkami, ale i uvolněného ve stavech blažené prodlevy a životní přízně. Citový náboj se nakonec týká zcela bazální lidské důvěry v život, nebo v existenci spjatou se sakrální sférou, důvěry (víry), která přináší člověku emocionální impulsy, lidský život nějak ukotvuje, naplňuje nebo osvobozuje. Jak např. ve svém díle Rudolf Otto objasnil termín numinózní, náboženství se z hlediska psychické výbavy člověka zakládá na jeho vyšších citech, zahrnuje takové emociální momenty jako propastný, otřásající pocit existence a stvořenosti, života a smrti, spolu s tím pocit neuchopitelné převahy něčeho radikálně jiného a mocného, pocit děsu i libě opojného uchvácení. Citová složka může být a bývá doplněna racionálními přístupy, rozumovým výkladem, kterým se člověk snaží získat vysvětlení a porozumění pro různé události a situace. Rozum napomáhá důvodům, které podporují víru člověka a jeho činnosti zaměřené na sakrální sféru. Religiózní člověk přitom zůstává odkázaný na vyšší moc, na její zásahy a dosažitelnost, na její zpřítomnění v podobě různých znamení a ukazatelů, na její zjevení. Víra v sakrální skutečnost je přitakáním této skutečnosti, je přitakáním vztahu k ní, aniž by člověk vystačil pouze s lidským rozumem nebo lidskou vůlí. Ve víře na tuto skutečnost člověk spoléhá a oddává se jí. Mnohým lidem je v oblasti náboženské přisuzováno výjimečné postavení. Mají dar nebo úkol přijímat, zprostředkovávat, zvěstovat, hlásat nebo interpretovat náboženské pravdy, uvádět, zasvěcovat do posvátné sféry, vést ostatní k pravé skutečnosti, působit na jejich život s pomocí vyšších sil a mocností. Zvláštní postavení ve společenství lidí mají ti z nich, kteří jsou nějak povolaní být v nejbližším spojení s posvátným, podílet se na posvátném, kteří jsou strážci a znalci náboženských praktik, kteří se dokonce prohlašují za ztělesnění nejvyšší moci a autority, ale také ti, kteří jsou obdaření mimořádnými schopnostmi nebo kteří mají podmanivý, charismatický vliv na ostatní. V náboženstvích nacházíme šamany, kouzelníky, čaroděje, proroky, vizionáře, mesiáše, ztělesněné či převtělené duchovní, božské bytosti nebo duchovní vůdce a učitele, speciálně ško-
7
lené zasvěcence a učence. V rámci skupin věřících vznikala různá tajná společenství, ale také speciální vrstvy lidí pověřených vedením, správou ostatních věřících, autority mající zásadní vliv na náboženský život, utvářely se speciální organizace se svou hierarchií a řízením. V náboženském životě bývá směrodatná jistá tradice. Může se jednat o ústně, v jednání nebo písemně uchovávané a předávané zkušenosti, zvláště pak o posvátné texty (např. zachycující lidskou zkušenost se sakrální skutečností, cesty zasvěcení do posvátné sféry, zjevené pravdy, svědectví ze života a nauk duchovních vůdců apod.), o uchovanou paměť ze života společenství věřících ve střídání generací i epoch. Náboženství zahrnuje jak oblast víry, tak rozličné nauky a praktiky spojené se vztahem k posvátnému (kult), typ sociálních interakcí a organizaci věřících (církev), normy a hodnoty týkající se lidského jednání a mezilidských vztahů, způsobu života. Nabádá a vede člověka k určitému poznání a sebepoznání (z hlediska toho, co se ukazuje tím ryzím, pravým) nebo k morálnímu jednání a sebezdokonalování (z hlediska toho, co se ukazuje být žádoucím). Na náboženství lze nahlížet jako na jistý druh sociální konstrukce, která se váže na společenskou zkušenost, společenský život v konkrétním čase a místě. Představuje jistý druh vytvářené a sdílené verze skutečnosti, v níž člověk získává porozumění nějak strukturovanému světu a lidskému údělu. V této sociální konstrukci se ukazuje rozlišení toho, co je profánní neboli světské, co je sakrální neboli posvátné, jaký je mezi těmito úrovněmi vztah a jaké místo je v nich dáno člověku. V poměru sakrální a profánní skutečnosti se může jednat o zcela zásvětní a složitě dostupnou skutečnost, nebo o cosi přimknutého k profánní skutečnosti, co se v tomto životě, světě vyskytuje a co zde působí, nebo o něco přímo a neodlišitelně vlastního všemu životnímu běhu a světovému dění, takže oblast profánní a sakrální se výrazně překrývají. Sakrální sféra může odhalovat skrytou souvislost mezi vnějším, velkým světem a vnitřním, malým světem (makro a mikrokosmem), sepětí duchovního přesahu světa s duchovní hlubinou uvnitř člověka. Sociální konstrukce ospravedlňuje lidské jednání, to, co se má a nemá, co je a není důležité, správné, závazné apod. Náboženství je spojeno s prožitkem a reflexí toho, oč má člověk usilovat, oč se může nebo má zasloužit, čím a jak se proviňuje, v co lze doufat nebo na co lze spoléhat apod., v této souvislosti nejenom s pozitivními nebo negativními emocemi, ale také se sankcemi (odměnami a tresty), které přicházejí z moci sakrální, zároveň však mohou být pod kontrolou lidí, ať již lidí vydělených ze společenství jako nejvyšší autority, nebo všech lidí spojených společnou vírou. Náboženství plní společenské funkce, které se vážou na hodnoty a normy, pravidla a zásady, jejichž prostřednictvím dochází k regulaci vztahu k posvátnému, ale spolu s tím i vztahů mezi lidmi, vztahů lidí k prostředí, ve kterém žijí, jsou spojeny se sociální i individuální identitou. V sociálním životě, nakolik na něj má daný náboženský systém vliv, legitimizuje určitý typ lidské integrace, sdílený sociální, mravní nebo právní řád.
8
2.2 JAK ROZUMĚT PROMĚNÁM NÁBOŽENSTVÍ? 2.2 V průběhu lidských dějin vzniklo mnoho náboženských projevů, forem náboženského života, náboženských systémů, směrů, církví, skupin, společenství, hnutí. Náboženství se v lidských dějinách jako svébytný fenomén proměňovalo a mění se i dnes. Je přitom zřejmé, že jinak se ukazuje být reálné a závazné sepětí člověka s náboženskými reáliemi a takto zprostředkovaně s lidským společenstvím tomu, kdo se jim oddává, kdo v ně věří a má s nimi svou vlastní zkušenost, a jinak člověku, který takovou víru nesdílí, tuto zkušenost nemá nebo ji dokonce popírá, je jejím kritikem. Věřící lidé řešili a řeší otázku, jak se vyrovnat se stavem, že jiní lidé, jiná společenství uznávají odlišné náboženství. Pro některá náboženství je charakteristické, že byla a jsou šířena jako pravé náboženství, pravá verze světa, a to mezi jinak věřícími nebo i nevěřícími, v prostředí i s jinou náboženskou a kulturní tradicí. S různicemi v oblasti náboženského života byly a stále jsou spojeny i četné konflikty, je patrná jistá nevraživost či zesílená kritika. Náboženství se stávalo součástí nejenom duchovního života, ale také života politického s jeho ideologickou výbavou, tedy politiky, která s sebou nesla také soupeření politických aktérů a systémů, včetně moci duchovní (církevní) a světské. Bylo spojeno s upevňováním politické moci, s expanzemi a výboji, nejednou právě ospravedlňovanými náboženskou vírou. Uvnitř ustálených, zvláště pak v určité společnosti vůdčích náboženských systémů, směrů a církví nastal problém, jak se vyrovnat s těmi, kteří nedodržovali závazná pravidla a zásady nebo kteří se sice k danému systému, směru, církvi hlásili, ale stavěli se k různým jeho projevům a formám či organizaci náboženského života kriticky, odmítavě, nebo dokonce vytvářeli své vlastní verze náboženského života. V neposlední řadě se objevil problém spojený se vznikem takových verzí světa, které se k náboženství staví skepticky, ba které se přímo staví proti jakémukoli náboženství. Jestliže takové verze světa a jejich zastánci byli historicky v našem kulturním okruhu (a jinde stále jsou) předmětem pronásledování a sociálního vyloučení, pak naopak můžeme najít i v našich dějinách období, kdy byl náboženský život mocensky potlačován, byla popírána náboženská svoboda lidí a docházelo k jejich persekuci. Moderní společnost v euroamerickém civilizačním okruhu provází řada změn a procesů, které se týkají také náboženství (v rozličné míře, na různých místech a v tamních podmínkách). Ve společnosti se projevuje sekularizace, tj. proces, ve kterém dochází k vyvazování státu, sociálních skupin ze zásadního vlivu náboženských konstrukcí světa, z moci církví a náboženských autorit, k modernímu, tj. světskému způsobu řízení a řešení zcela praktických problémů v různých sférách sociálního života. Sakrální sféra ztrácí svou bývalou hodnotu, jako by docházelo k „odkouzlení světa“ (M. Weber), k jeho desakralizaci, k zesvětštění. Sekularizaci podmiňuje orientace na vezdejší život, na materiální hodnoty, racionalizace života, rozvoj vědy, techniky, technologií, emancipace člověka ve smyslu důrazu na jeho vlastní možnosti a síly, přispívá k ní i světská edukace (u nás donedáv-
9
na nejenom nábožensky neutrální, ale přímo ateisticky zaměřená). Původní moc a sociální význam v daném sociálním prostředí ukotveného náboženství a církví začala v moderních společnostech ustupovat; náboženství se stává otázkou privátní, spíše individuální volbou než tradičním a společensky vyžadovaným závazkem. Zesílila nedůvěra v církve, lidé přestávají být pevnou součástí tradičních církví, odmítají řadu tradičních prvků náboženství a běžně se vyskytují lidé bez náboženské víry. Náboženství se ocitá v nové situaci. Společnost se atomizuje, dochází k relativizaci hodnot, zvětšuje se, i přes dílčí projevy znechucení a odporu, míra tolerance k jinakosti, k odlišným způsobům života. Spolu s tím se však moderní člověk potýká s jistou dezorientací, bezradností. Vytrácí se předem daná vůdčí verze světa, síla autority a tradice, hlubokých sociálních kořenů a stabilní sociální nebo individuální identity, pevného mezilidského sepětí, mění se sociální soudržnost. Píše se a mluví o nihilismu, prázdnotě bez idejí, lhostejnosti a nudě, o rozkladu rodinného života, krizi výchovy, oslabení národních států, morálním úpadku, agresivitě a sobectví apod. Řada životních témat se v moderní společnosti ztrácí z centra lidské pozornosti – např. lidská smrtelnost a utrpení, životní nezdar, emotivní prožívání skutečnosti projevené a sdílené s druhými, duševní koncentrace a harmonie, pokora, schopnost dávat a odpouštět, morální závazky spojené s vědomím širšího rámce života a jeho smyslu, fenomén tajemství aj. Naopak ve větší míře jsou vnímány takové otázky a problémy jako ohrožení existence života na Zemi, ekologická či environmentální situace, zachování světového míru, rizika střetu civilizací a hrozby terorismu, ekonomická rovnováha a udržitelný rozvoj, sociální spravedlnost, dodržování lidských práv a svobod, přelidnění, stárnutí populace, hlad, bída, analfabetismus, šíření nemocí, péče o životní prostředí a práva zvířat, ochrana kulturního dědictví a kulturní identity, meze rozvoje vědo-techniky a její aplikace (v průmyslu, v medicíně, v médiích a komunikačních technologiích), diskuse spojené s genderovou problematikou, s právem na osobní volbu života a individuální rozvoj, se vztahem práva na život, jeho ochranu a práva na vlastní volbu, jako je tomu v případě interrupce, eutanázie, užívání drog aj. Tradiční církve se snaží na moderní trendy reagovat různým způsobem. Kritizují negativní sociální jevy, vyjadřují se ke vztahu víry a rozumu, náboženství a vědy, duchovních a materiálních hodnot, posilují své působení ve sféře veřejné, sociální, v charitativní oblasti, v kulturním životě a volnočasových aktivitách, v edukačním prostředí, otevírají se novým formám náboženského kultu, využívají mediálních kontaktů a komunikace, hledají důvěrnější vztah s lidmi téhož vyznání, ale i s ostatními lidmi (ať s jiným vyznáním, či bez vyznání), snaží se více spolupracovat mezi sebou navzájem, hledat součinnost s politickou sférou, s mezinárodními organizacemi apod. Žijeme v éře globalizace, která přináší řadu nových jevů. Volá se po mezináboženském dialogu, roste úsilí o větší toleranci a spolupráci mezi světovými náboženskými systémy, směry a jednotlivými církvemi. Rozličné formy náboženského života
10
z různých kulturních okruhů se dostávají do bližšího kontaktu. Z těchto okruhů se připomínají nejenom soudobé, ale i pradávné náboženské formy a projevy. V euroamerické civilizaci jsou zvláště vyhledávané inspirace z duchovního, náboženského prostředí Východu. Při hledání specifických, odlišných náboženských praktik bývají přitažlivé náboženské formy nejrůznějších, tedy i malých etnik, původních obyvatel pro západní civilizaci exotického prostředí. Dochází k tomu, že se v historické paměti oživují nebo rekonstruují místní, specificky lokální formy náboženského života z předpísemného údobí, např. v podobě mýtů, kultů, rituálů – jako by se v sepětí lidí a daného teritoria nově hledala nebo posilovala jejich sociální identita. Těch lidí, kteří jsou na daném teritoriu již historicky zakořenění, nebo lidí, kteří se vrací ke kořenům svého historicky původního života na jiném, odlehlém území, nebo lidí hledajících k nově obývanému území svůj vztah. Vše se různě mísí nebo spojuje a prolíná s nenáboženským, světským životem (např. v kulturní nebo i sportovní oblasti). Zároveň se v civilizačních okruzích zdejší dominantní náboženství stává silným prvkem civilizační identity. Můžeme mj. sledovat, že se tu objevují jak modernizační snahy, tak náboženský fundamentalismus. Závažným problémem je působení extrémních, militantních skupin věřících, jak v jejich domácím prostředí, tak v prostředí cizím. Náboženství je leckdy zneužíváno např. i pro teroristické nebo nátlakové akce. Otázka náboženství, náboženských tradic, inovací a hodnot v kontextu sociálních změn a procesů je nejenom výzvou pro nové aktivity tradičních církví, ale také pro vznikající církve, pro nová náboženská hnutí, pro rozmanité náboženské skupiny. Stává se předmětem širokých veřejných diskusí, vědeckého bádání, intelektuálních projektů i politických rozhodnutí. Rozvoj informačních a komunikačních technologií, nárůst knižní, filmové či jiné mediální produkce, stoupající prostorová mobilita lidí, migrace obyvatelstva, jejich poznání odlišných prostředí a kontakty mezi nimi, soužití lidí odlišných náboženských systémů, směrů a církví ve společném prostředí umožňuje v náboženské oblasti rychlé a snadné (nikoli vždy dostatečně pozorné a hluboké) získávání informací a inspirací, vede ke tříbení náboženských zkušeností. Jestliže byl na počátku zmíněn proces sekularizace, pak nyní je možné upozornit na trend opačný, na jistou resakralizaci. Na to, že vzrůstá nabídka a přitažlivost různých forem a projevů náboženství s výběrově přijímanými prvky, náboženství provázaného se světským životem, s kulturou, sportem, medicínou, vědou, edukací, politikou. Pokud nebude kritériem rozsahu náboženského života v euroamerické civilizaci pouze to, kolik lidí se v určité zemi hlásí k jakému náboženství, k jaké církvi, pak náboženský život je zde daleko rozsáhlejší a pestřejší. Platí to také o České republice, která např. ve srovnání s Polskem představuje zemi se slabým významem a slabou pozicí tradičního náboženství. Tím však vzniká větší prostor pro působení netradičních náboženských skupin, hnutí, ale i pro tzv. sekty.
11
2.3 JAK ROZUMĚT SEKTÁM A NOVÝM HNUTÍM? 2.3 V soudobém světovém měřítku jsou zvláště významné velké tradiční náboženské systémy. Přitom každý z těchto systémů je vnitřně strukturován, s různými základními směry nebo dílčími proudy, svébytnými církvemi nebo osobitým společenstvím. Teolog H. Küng systémy člení do tří základních okruhů: • náboženství semitského původu: židovství, křesťanství, islám – mají prorocký charakter, je pro ně typický protějšek mezi Bohem a člověkem, určitá náboženská konfrontace • náboženství indického původu: raná indická náboženství upanišad, buddhismus a hinduismus – směřují k mystice a jednotě, s důrazem na vnitřní orientaci • náboženství čínské tradice: konfuciánství a taoismus – vyznačují se určitým druhem moudrosti a důrazem na harmonii Není naším cílem rozvádět paletu dalších, v mezinárodním a transkulturním měřítku nejrozšířenějších náboženství, ale poukázat na to, že soudobá nová, netradiční nebo alternativní náboženská hnutí, náboženské skupiny a sekty zvláště vyvěrají z lůna tradičních náboženských systémů, nebo se vůči nim vymezují ve snaze čerpat z jiných náboženských forem, případně takové formy zcela nově produkovat. Na počátku velkých tradičních náboženských systémů a v průběhu jejich vlastních dějin se setkáme s jevy, které představují nově zakládanou tradici vydělení z dosavadních náboženských směrů, forem náboženské zkušenosti, vyhranění se vůči stávajícím způsobům náboženského života. Z pohledu jedné typologie lze slovem sekta vnímat vydělenou skupinu lidí společně sdílejících víru, kult, určitou organizaci nebo životní způsob, skupinu jako svého druhu nově vytvářený systém náboženského života, který vznikl v prostředí stávajícího náboženského systému, který se vyčlenil z dosavadního náboženského společenství. Slovo pochází z latinského slova secta (ve smyslu směr, dráha), a sice od slov sequor (ve významu následuji), nebo seco (ve významu řežu, sekám, kosím). V tomto přístupu bývá sekta tradičně vnímána jako nově utvořená, tedy i malá náboženská skupina s jiným, odlišným postojem k otázkám náboženského života, ne-li jako skupina odpadlíků. Proto slovo sekta nese v sobě negativní hodnocení a právě kvůli vyloučení takto negativního hodnocení se užívají i jiné termíny. K termínu náboženství se přidává označení nové, netradiční, alternativní (obdobně směr, hnutí, společenství). Pevná společenství věřících, s ustáleným systémem víry, věrouky, kultu a mravních zásad, s respektovanou organizační strukturou představují (speciálně pak v tradici křesťanské) církve (z latinského ecclesia ve významu shromáždění, obec) a sekty jsou pak jejími, zpravidla nepřijímanými, deriváty. Ovšem z počátku malá skupina, tedy sekta může nabýt rozměru nebo organizace analogické s původním společenstvím věřících či s náboženským směrem, z něhož se vyvinula, není-li nakonec ještě větším a silnějším.
12
Jednou z možných podob v takovém vývoji jsou denominace, tj. taková společenství, která jsou po prvních fázích svého vymezování již ustálená, s výrazným počtem stoupenců a přeci jen více přijímaná mezi ostatními společenstvími. (Termín denominace má ovšem i jiné významy.) Počáteční, zakladatelská skupina může přerůst v širší, organizačně spíše neformální náboženské hnutí. V této souvislosti je zapotřebí upozornit, že v náboženském hnutí se mohou vytvářet volnější druhy osobních sítí nebo organizačních struktur, že tyto mohou působit mimo, ale i uvnitř původního církevního společenství, mohou zůstávat v hranicích nebo překračovat hranice širšího náboženského směru. Záleží na tom, co ve svém náboženském životě hnutí akcentuje, čím se vymyká, co a jak je kým tolerováno a přijímáno, nebo naopak odmítáno, jaký typ sociálních skupin vytváří. Také hnutí může být završeno vznikem nových církevních organizací. Specifickým projevem náboženského života bývají tzv. kulty. V tomto případě se jedná o skupiny spojené různými formami uctívání posvátné sféry, náboženskými rituály nebo praktikami. Může se jednat o vyznavače na sobě málo závislé, o příležitostné skupiny, o zcela volné setkávání těch, kteří skýtají jisté služby v oblasti náboženského života, a klientů, kteří jich užívají, ale nakonec o pevnější komunitní sítě s určitou identitou a organizací, která poskytuje svým členům uspokojování jejich náboženských potřeb. Mnohé odborné práce upozorňují, že typologie pojmů církev, sekta, denominace, hnutí nebo kult je velmi problematická; nese na sobě pečeť interpretací v kontextu ryze křesťanské tradice a nejednoznačné, uměle vytvářené terminologie. To, co bývá dnes v souvislosti s termínem sekta spíše akcentováno, je sektářské chování se specifickými charakteristikami. Patří k nim: • vysoký stupeň autority jejích zakladatelů, protagonistů, představitelů, vůdců • tajná nebo skrývaná organizační struktura • utajování informací před veřejností • uzavřenost daného společenství nebo jeho vnitřního života před ostatním světem • připouštění různých úskoků, manévrů ve prospěch skupiny, včetně užívání manipulativních technik při získávání nových členů nebo při vytváření své image na veřejnosti • kladení ostrých hranic mezi „my“ a „oni“ • ostrá kritika ostatních náboženských forem, systémů, směrů, společenství, organizací, života jiných lidí • silný důraz na vlastní výlučnost • odmítavý vztah k sociální realitě, vyvazování členů z dosavadních forem lidského soužití, kulturních vzorců a standardů, sociálního života (rodina, škola, stát, práce,
13
věda, záliby a volnočasové aktivity aj.) • vyloučení nežádoucí komunikace a posilování bdělosti nepodlehnout špatným vlivům a chránit čistotu skupiny a jednotlivců • jednoznačné a zjednodušené ideové doktríny • detailní vzorce pravého způsobu života (s jeho specifickými projevy, symbolikou, komunikací, rituály aj.) • postupné a obezřetné odhalování víry a vztahu k posvátnému přijímaným členům • ochrana způsobů skýtaného zasvěcení do posvátné sféry • silné emotivní prožitky, iracionální vize skutečného osvobození, dokonalé blaženosti, pravých potřeb a tužeb • náboženská horlivost s až agresivními projevy • enormní vzbuzování pocitu osobní viny, nedostatečnosti nebo dluhu • upevňování závislosti na skupině, vůdci • přísná morálka vyžadující bezpodmínečnou poslušnost a přesné plnění uložených úkolů, zásad a norem • ustavičná a bedlivá kontrola života a navozená neustálá sebekontrola • permanentní vynucování potřeby prokazovat, dokládat svou oddanost, věrnost, poslušnost, zaujetí, pravost a čistotu • důraz na silné citové sepětí členů, vzájemnou odkázanost a pomoc, jedině možnou, ryzí nezávislost a soběstačnost v rámci skupiny • trestání za nepatrné odchylky v chování, neplnění příkazů, porušování zásad • hrozba vyloučení ze skupiny, života mimo skupinu Sektářské projevy se mohou objevovat v různých náboženstvích, neboť ve svém vývoji procházejí leckdy složitými etapami, danými jak vnitřními, tak vnějšími podmínkami. Navíc se v nich mohou kdykoli vyskytnout lidé či skupiny se sektářskými sklony. Záleží na tom, zda jsou pro dané náboženské společenství tyto charakteristiky typické, v jakém stupni a míře, zda samo společenství dovolí těmto lidem či skupinám se prosadit, zda tvoří spíše odchylky, nebo zda dochází k jejich eliminaci, zda krajní projevy sektářského chování neustoupí vyzrálým, kvalitním podobám náboženského života. Zvláště je při tom důležité, jaký vliv a s jakými důsledky má „sekta“ na lidskou osobnost, na své členy i nečleny, na sociální život. K negativním jevům spojeným se sektářským chováním patří zejména zneužívání důvěry lidí, jejich manipulace, omezování lidské svobody a důstojnosti. Můžeme se setkat i s tím, že je nad členy uplatňována bezvýhradná moc; členům jsou určeny aktivity ve snaze uspokojit, leckdy i zvrácené, potřeby vůdců, naplnit jejich falešné představy a fikce, docílit jejich osobního prospěchu; stoupenci jsou zdrojem příjmů, jsou připravováni o finanční prostředky nebo majetek; dochází k poškození psychického vývoje,
14
psychického i fyzického zdraví, v extrémních případech k vynuceným sebevraždám; objevují se různé kriminální činy; experimentuje se s lidskou psychikou, sexualitou; narušují se lidské interakce; členové se staví proti sociálnímu, morálnímu a právnímu řádu; uplatňují se náboženské praktiky, které jsou destruktivní a společensky nežádoucí; aktéři skupin pronikají do různých sociálních sfér (politické, veřejné, ekonomické) a snaží se zde nepozorovaně prosadit svůj vliv. V oblasti sekt a nových hnutí se vyskytují formy náboženského života, které mají i kultivované projevy, uspokojují náboženské potřeby svých členů bez výstřelků a nepřiměřených prostředků, podporují solidaritu lidí, jejich integritu a morální zdokonalování. Jsou ale oproti tradičním směrům a církvím něčím jiné, alternativní. V rámci křesťanství působí řada církví a společenství. K tradičním patří zejména církev římskokatolická, řeckokatolická, autokefální církve pravoslavné, protestantské církve. Z hnutí baptistů (důraz na křest, který si má křtěnec plně uvědomit) a metodistů (důraz na studium bible) se formovaly nové církve. V reakci na sociální změny a život církví vznikaly nové náboženské skupiny, organizace, nová hnutí. Armáda spásy klade důraz na sociální aktivity, novoapoštolská církev věnuje pozornost původním křesťanským inspiracím, adventisté zvláště zdůrazňují očekávání brzkého příchodu Krista (prorokyně Ellen Whitheová). Starokatolické hnutí (předchůdce Cornelius Jansen) vyústilo v 19. století v pozici spojenou s vystoupením odpůrců dogmatu o papežské neomylnosti v otázkách víry. Ke křesťansky orientovaným novým hnutím patří letniční (pentekostální) hnutí, hnutí charismatické, hnutí viniční nebo víry, učednické hnutí (s řadou společností). Významné odlišnosti z hlediska křesťanské ortodoxní věrouky vykazuje hnutí unitářů nebo Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormoni), Církev sjednocení (moonisté), náboženská společnost Svědkové Jehovovi, společenství jako Rodina (Děti Boží, Rodina lásky) a další. Tradičně, se složitou a tragickou historií v Evropě, se rozvíjí judaismus, který však v našich poměrech nepředstavuje z hlediska nových alternativních směrů předmět zásadního zájmu. Zato z Východu na Západ přicházejí a ve zcela odlišných kulturních podmínkách se prosazují různé náboženské školy a proudy, inspirované zvláště hinduismem, buddhismem nebo i islámem. Hinduistické inspirace vykazuje např. hnutí Haré Kršna, sahaja jóga, transcendentální meditace, učení Bhagwana Sri Rajneeshe (Osho) aj. Ze společností orientovaných na buddhismus uveďme alespoň Společnost Diamantové cesty, Středoevropskou zenovou asociaci. V rámci islámu existuje islámskou ortodoxií nepřijímaný baháismus, který získává ve světovém měřítku širokou podporu. Silný náboženský proud představuje řada společností zaměřených na esoterismus (esoterní = vnitřní), jenž je spojený se zasvěcením do různorodých náboženských nauk, s okultismem, mystikou, spiritismem nebo magií. Tak lze jmenovat např. teosofickou společnost H.P. Blavatské, antroposofii Rudolfa Steinera, Hnutí grálu, na které navázal Jan Dietrich Dvorský (imanuelité), Eckankar (vycházející z učení o stěhování duší), světovou organizaci Most ke svobodě, magické praktiky satanistů nebo ufologické společnosti.
15
Složitost soudobého náboženského života spočívá i v tom, že vedle tzv. explicitního náboženství, jehož příslušníci sami sebe považují za nábožensky orientované osoby, existuje fenomén tzv. implicitního náboženství, jehož aktéři se sice nehlásí k náboženství, přesto jejich činnost a organizace (dokonce na první pohled světské, jako např. obchodní, vzdělavatelské, odborné, vědecké, zájmové nebo politické) vykazují různé rysy náboženskosti: vůdcové, dogmata, symboly, obřady, spisy, řády a pravidla a skrytý nebo nejasný dualismus posvátné a světské sféry. Může se jednat o skupiny, které svou náboženskost zcela popírají (jsou tzv. kryptoreligiózní) nebo své světské cíle nabízí všem bez ohledu na jejich víru či přesvědčení s tím, že počítají s nějakou náboženskou inspirací, např. v podobě existence vyšších sil a pra-energií (jsou tzv. pseudoreligiózní). V rámci soudobých proměn náboženství a společnosti se hledají nové alternativní formy konstrukcí světa, které akcentují otevřené a univerzální využití, staví na vědeckém (leckdy spíše pseudovědeckém) poznání, absorbují moudrost věků a kultur, nově zpracovávají rozmanité náboženské inspirace. Ke kvazireligiózním hnutím a formám náleží snahy využít alternativní „vědecké“ postupy, které mají za cíl odhalit možnosti nového poznání světa a sebepoznání člověka, jeho zásadní duchovní proměnu, jako je tomu v případě scientologů, kineziologie, Silvovy metody, parapsychologie apod. Mluví se o nástupu nové epochy, označované jako Nový věk (New Age), jež prý vyžaduje i nového člověka, nové lidství. V něm budou údajně překonány dosavadní těžkosti a globální hrozby. Je proto možné a užitečné využít veškeré možné podněty z nastřádané lidské zkušenosti, světového kulturního dědictví. Ač spíše tolerantní, bez držitelů nepopiratelných pravd a autoritativních vůdců, je v některých proudech nabízeno nejenom poznání a zkušenost, které si každý člověk může zkusit a ověřit, ale spolu s tím je snahou získat co nejvíce sympatizantů a stoupenců, kteří budou takové hnutí podporovat, šířit ho mezi ostatními lidmi, zapojovat se do aktivit, odebírat či nakupovat doporučené tiskoviny a jiné produkty, měnit svůj život v duchu předkládaných pouček, idejí a speciálních technik. V rámci New Age se rozvíjí otevřený, alternativní přístup k religiozitě, k životnímu stylu nebo ke komunitnímu životu. Tak se otevírá prostor pro řadu nových iniciativ, které mohou sice uspokojit lidi s obdobnými potřebami, postoji, hodnotovou orientací, ale také mohou skýtat nebezpečí pro výskyt osob nebo formování skupin se sektářským chováním. Orientovat se v soudobém náboženském světě není tak snadné, jak by se někomu mohlo třeba zdát. Při vědomí práva na náboženskou svobodu a při respektu k ní je dobré vědět, co může být v prostředí sekt (či nových, alternativních, netradičních hnutí) problematické, co riskantní, co může být zvláště nebezpečné. Proti působení náboženských skupin s negativním vlivem na lidskou osobnost a společenský život je třeba se bránit. K tomu je nutné získávat znalosti, ale také učit se dovednostem účinné obrany. Praktickým informacím o možném působení sekt, osobnostních rysech a jednání jejich vůdců, rizicích a způsobech chování v sektě věnujeme následující kapitoly. [PhDr. Miroslav Joukl, Ph.D.]
16
3 KDO JE ZAJÍMAVOU OSOBOU 3 PRO SEKTU? Na začátku jsme si řekli, že imunní pro vstup do jakékoli sekty nemůže být nikdo. Věříme, že když čtete tyto řádky, připadá vám to nemožné a říkáte si: „Já jsem určitě výjimka, to nemůže být pravda.“ Nechceme vás o tento ochranitelsky působící názor, který má zcela logicky skoro každý, ochudit. Ale podívejme se na to, kolikrát jsme třeba u obětí trestných činů či lidí, kteří prožili traumatickou událost v jakékoli podobě, včetně dopravní nehody a vlastního zranění, slýchali, že jim se přeci nemůže nic stát, že si dají pozor. Tito lidé viděli hrůzy v televizních zprávách, slýchali je od známých, četli o nich v novinách a najednou danou situaci prožívali na vlastní kůži a ptali se, jak je to možné? Naopak při plném vědomí toho, že nikdo nevíme, co nás v životě čeká, co zažijeme a jaké to na nás může mít dopady, je rozumné mít dostatek informací o rizicích manipulace, možnostech, jak snadno jim lze podlehnout, a svým způsobem si připustit, že i když si myslíme, že máme svůj život pod kontrolou, může nastat něco, co nás přiměje reagovat jinak, být zmaten svým chováním a nechat se zlákat něčím novým, a až mnohem později si uvědomit, že je to něco, o čem jsme si mysleli, že se nám nikdy nemůže stát. Často si klepeme doslova na čelo, když vidíme, jak někdo na slovo poslouchá svého vůdce, klaní se mu, přitakává, nedovede se mu vzepřít, slepě plní jeho rozkazy a nechá rozhodovat o základních potřebách svého života. Možná jste shlédli reportáže o problematice sekt, viděli útržky z různých obřadů, seancí, duchovních rituálů a některé vám mohly připadat „šílené“ a marně jste se ptali, jak se někdo může nechat takto „zblbnout“. Celá záležitost není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát, a rozhodně lidé, kteří se ocitli uvnitř sevření dogmatické sekty, zpočátku vůbec netušili, že mají nakročeno k tomu být manipulováni. Neviděli, že lidé, kteří jsou k nim milí a laskaví, jsou členové sekty a toto vstřícné chování mají pilně naučeno a jsou potrestáni za jakékoli odchýlení od striktně stanovených pravidel. Ne nadarmo se říká, že lidé, kteří se ocitli v osobní životní krizi, např. v podobě rozvodu, ztráty blízkého člověka, studijních neúspěchů, rozvratu rodiny nebo ztráty životního smyslu apod., jsou daleko citlivější na slušné zacházení, nabízenou lásku, pomoc, ušlechtilé cíle, novou smysluplnou životní náplň. Zároveň si potenciálního stoupence sekty nepředstavujte jako osobu s primitivním myšlením, základním vzděláním, vykonávající manuální práci a s podivínskými rysy v chování. Naopak, lidé velmi inteligentní, vzdělaní se spoustou dovedností a informacemi mohou být snadněji zlákáni do osidel sekty zejména pro to, že hloubají, uvědomují si věci v širších souvislostech, ptají se na spoustu věcí, tápají. Pod slupkou hezky ustrojeného, úspěšného, někdy v zaměstnání vysoce postaveného manažera se leckdy skrývá osobnost s nízkým sebevědomím, které maskuje dominantním chováním a přehnanou rozhodností, přestože uvnitř je osobnost velmi citlivá a nejistá. Z každého pravidla existuje výjimka, proto jsme tuto kapitolu nazvali „Kdo je zajímavou osobou pro sektu?“, abychom uvedli životní období, kdy člověk opravdu
17
může být tzv. zajímavým pro oslovení sektou z různých důvodů, a jen dodáváme, že imunní není nikdy. Velmi zjednodušeně řečeno, rizikovým obdobím může být jakékoli období života. V zásadě záleží na tom, jak dotyčnému funguje rodinné zázemí, zda má na koho se obrátit v době, kdy mu není po duševní stránce nejlépe, zda má přátele, práci, která jej baví, svoje zájmy, koníčky a umí tzv. vypnout a relaxovat. Toto vše jsou protektivní, tedy ochranné faktory, které zvyšují šance, že člověk nepodlehne vábení nebezpečné skupiny.
3.1 TYPIČTĚJŠÍ OBDOBÍ VSTUPU DO 3.1 NĚJAKÉ SEKTY 3.1.1 Děti 3.1.1
Pokud je již malé dítě členem sekty, je tomu tak, že se zde narodilo rodičům, kteří jsou stoupenci daného společenství. Od malička vnímají dění a zacházení v komunitě osob stejně smýšlejících. Berou zdejší chování, včetně chování třeba i protiprávního (např. zneužívání, týrání, násilí či psychické vydírání), jako normu, kterou všichni uznávají a nejsou schopni a ochotni se jí vzepřít. Děti se nevzepřou proto, že jsou na takové chování zvyklé, jiné způsoby neznají a s dětmi mimo komunitu se zpravidla nesmějí stýkat. Dospělí také protiprávní jednání neohlásí a neřeší, neboť se ho sami dopouštějí, a kdyby přeci jen zapochybovali, hrozilo by jim vyloučení. Vyloučení by znamenalo nemít se kam vrátit, kam jít, jak se o sebe postarat. Často se stoupenci sekty považují za osoby, na něž se nevztahuje právní řád a zákony, protože mají dojem, že oni jsou ti vyvolení, kteří se mohou dopouštět všeho, co jim umožňuje jejich vůdce či uznávaná nadpřirozená bytost, kterou uctívají. Některá hnutí mají také pravidlo, že děti jsou tzv. všech a všichni jsou si navzájem matkami, otci, bratry a sestrami. Psychické následky dětí žijících od narození v sektě znamenají, že dítě není většinou schopno pochopit a někdy vůbec chtít žít v jiném prostředí, než v jakém bylo zvyklé vyrůstat, protože nezažilo nic jiného. Odlišná situace může nastat v případě, kdy rodiče ke skupině konvertují třeba až v pěti či více letech dítěte, které tak již má srovnání s životem mimo komunitu a v ní. Později tak mohou nastat další varianty, kdy dospívající dítě nebo následně takový dospělý zůstává po celý život v daném společenství a zvolí si stejnou cestu svým životem za zachování naučených pravidel. Další možnou variantou se nabízí zcela odlišný způsob chování, útěk od sekty a snaha začít žít svůj vlastní život „venku“. To však není vůbec jednoduché, protože jedinec se neumí většinou sám o sebe postarat, nemá svoje finanční prostředky, zázemí a oporu. Pokud rodiče v sektě zůstávají, mohou své vlastní dítě zavrhnout a zpřetrhat s ním veškerý kontakt. Nastat může však i situace, kdy sektu opustí rodič, ale dítě zůstane v sektě. Takový rodič velmi trpí vzniklými okolnostmi a zpravidla ztrácí smysl svého života. K tomu je třeba dodat, že případné myšlenky na sebevraždu, které by takové rodiče v zoufalství mohly napadnout, mohou být striktně sektou zapověze-
18
né a daný rodič se těmito pravidly stále řídí, protože velmi ovlivnily jeho život a není tak snadné se najednou od všeho oprostit.
3.1.2 Děti školního věku a dospívající 3.1.2
Nemusíme připomínat, jak je velmi důležité rodinné prostředí a s ním i způsob, jakým se v rodině mluví, chová, řeší problémy a zejména jak rodiče k dítěti přistupují. Dobře fungující rodina, kde každý má svoje místo, cítí bezpečí a ví, že pokud přijde nějaký problém, tak se s ním může svěřit, je ten nejlepší preventivní prvek ze všech. Když dítě ví, že si může s matkou či otcem, sourozencem či prarodiči pohovořit o školních potížích, když má nějakou zálibu, která jej opravdu baví a nedělá ji jen pro potěchu a ambice rodičů, nemá hrůzu z toho přiznat nějakou chybu či pochybení, je čas od času chváleno a má důvěru svých blízkých, dá se předpokládat, že nebude hledat instituci rodinu nahrazující a sníží tak pravděpodobnost zlákání sektou. Zase to neplatí stoprocentně, byly popsány i situace, kdy člověk z tzv. dobré rodiny utekl. Ale mějme na paměti, že to, co se odehrává za zdmi domova, může být okolí utajeno a záměrně skrýváno a že i jiný extrém, např. zahlcení láskou, může být spouštěcím mechanismem hledat útočiště jinde. Mnoho případů, kdy dítě školního věku propadlo nějaké sektářské skupině, bylo proto, že dítě postrádalo pocit bezpečí (např. při sledování domácího násilí, mělo hrůzu z fyzických trestů, bylo soustavně ponižováno, psychicky deptáno apod.). Potom situace, kdy k němu někdo projevil laskavý a vřelý přístup, byla výrazným kontrastem a impulsem změny. Někdy stačí i mylný dojem, že po narození mladšího sourozence již není dítě tak milováno, že je sourozenec upřednostňovaný a více oblíbený. Přitom jak moc je důležité mít možnost hovořit o svých problémech, svěřit se rodičům a být také vyslyšen. Velmi zafungovat může v tomto ohledu i škola, kde si učitel či výchovný poradce všimne změny chování daného dítěte a najde si čas smysluplně s ním probrat, co jej tíží, a vysvětlit mu v prostředí plném důvěry situace, do kterých se dostává. To chce především najít si čas, všimnout si někdy více či méně postřehnutelných signálů v chování a navázat s daným dítětem kontakt. Zdá se to jednoduché a všeobecně známé, ale bohužel mnohdy takové řešení absentuje. Jiný způsob odchodu k sektě je přes rodiče, kdy se rodiče rozhodnou následovat skupinu, která je jim sympatická, blízká způsobem života či názory. Důvody a způsoby navazování kontaktů si popíšeme v dalších kapitolách. V důsledku konverze k sektě však znamená, že se rodiče i s dětmi přestěhují do nového prostředí, kde znají jen stoupence stejné skupiny, přestanou se stýkat s ostatními, opustí svoje zaměstnání, děti tedy i školu a zahájí studium na škole soukromé, kde jsou všichni ze stejné komunity. Dítě může opustit školní vzdělávání úplně. Nahradit ho může studium v domácím prostředí, u něhož je kolikrát sporné, nakolik je kvalitní, anebo se dítě nevzdělává vůbec, což je za hranicí našich zákonů.
19
3.1.3 Mladí lidé ve věku 18-25 let 3.1.3 Ve většině literatury se můžete dočíst, že nejčastěji se stoupencem sekty stane osoba ve věku 18-25 let. Ale domnívat se, že je to určité dogma, by bylo jako souhlasit s jedním z učení sekt, že na vše je jednoduchá poučka, jediný postup a názor. Je pravda, že ve věku osmnáct až dvacet pět let se zpravidla jedná o lidi, kteří studují, hledají svoje místo v životě, osamostatňují se od svých rodin – někteří velmi rádi, pro některé je to velká nepříjemná životní zkouška. Někteří začínají o sobě pochybovat a potřebují dodat odvahu k dalším rozhodnutím. Mnoho studentů si v souvislosti s velkým množstvím informací, které se k nim dostávají, uvědomuje, že svět je mnohem složitější, než jak se původně zdálo, že není lehké v něm obstát, a čas od času si mohou projít situací úzkosti z budoucnosti a začínají se ptát po opravdovém smyslu života. Mají „vzletné“ cíle, chtějí se věnovat ušlechtilým aktivitám a připadá jim naprosto banální žít stereotypní život spočívající v uzavření manželství, založení rodiny, výchově dětí a chození každý den do stejné práce. Samozřejmě netvrdíme, že to takto prožívá každý, vůbec ne, ale mezi studenty se najde určitě hodně těch, kteří se těmito myšlenkami alespoň chvíli zabývali, ptali se po smyslu života, chtěli na sobě pracovat, poznat více sami sebe anebo se prostě obávali, že nejsou schopni najít si rovnocenného partnera pro život a risknout nejistotu budoucnosti a vzít život do vlastních rukou. Potom pro ně bylo více než lákavé zajímat se o semináře, přednášky či kurzy nabízené třeba přes internet, letáky na nástěnkách chodby fakult jednotlivých univerzit a zjistit zaručenou pravdu, která odhalí, jací ve skutečnosti jsou, jak si zvýšit sebevědomí, jak efektivně jednat s druhými, jak odhalit v sobě neskutečné schopnosti nebo jak najít správnou cestu v životě. Rozhodně tím nechceme říci, že podobná témata jsou nabízena pouze sektami a že mezi nimi nejsou seriózní nabídky renomovaných odborníků. Bohužel na druhou stranu je třeba konstatovat, že za výše popsanými různými tématy s psychologickou tématikou se mohou skrývat skupiny, hnutí či sekty v pravém slova smyslu, které nalákají nové možné stoupence právě na to, co je pro dotyčné účastníky těchto seminářů nejvíce zranitelné a citlivé – a to jejich osobní nejistota, touha znát odpovědi a dozvědět se více o sobě samém. Je zcela logické, že se nikdy nedozvíte hned, že za seminářem nabízejícím např. kontinuální rozvoj osobnosti a posílení odolnosti v životě plném zmatku se skrývá autoritářsky vedená sekta, jejíž stoupenci mají striktně stanovená pravidla pro svůj život, nemohou se stýkat s nikým mimo svoji komunitu a museli se vzdát svého majetku. Bohužel, psychologie často bývá zneužívána lidmi, kteří nejsou jejími odborníky, nemají adekvátní vzdělání v tomto oboru, znevažují její pověst a odchylují se od této vědní disciplíny, aby díky předstíraným znalostem a často překrouceně podávaným informacím získali převahu a moc nad druhými. Vždy se najde dost lidí, kteří psychologii bezmezně věří anebo se jí, z různých důvodů a životních zkušeností, zoufale bojí, takže jsou vlastně zranitelní stejně. Takový pseudoodborník či samozvaný znalec psychologie se ohání mocí, silou, neotřesitelnými důkazy a užívá různé manipulativní způsoby, jak druhým dokázat, že bez jeho pomoci budou jen životními ztroskotanci, kteří si nevěří, jsou disharmoničtí a nutně potřebují další
20
kurzy a vzdělání, aby jejich osobnost byla vyrovnaná, vystupovali jistěji a aby lépe působili na své okolí. Tomuto hlásání uvěří hodně lidí, jsou ochotni zaplatit velké finanční obnosy peněz, pracovat na sobě ve vidině rychlé změny a pokroku, protože kdo by v dnešní době nechtěl být úspěšný, mocný a „dokonalý“. Možná se vám předchozí úvaha zdála zbytečně zdlouhavá, ale např. metody scientologické církve jsou záměrně cíleny na vysoce postavené manažery, kterým slibují únik ze stresujícího prostředí, a takto podlehla řada známých osobností. Jejich stoupenců jsou miliony a v zásadě všichni sedli na lep lákadlu udělat si osobnostní test, jehož výsledky byly prezentovány záměrně v negativním světle, aby dotyčný investoval do svého zdokonalení a vylepšení osobnosti. Téma vlastní psychické harmonie a znalost vlastní psychiky je zkrátka atraktivní pro každého z nás.
3.1.4 Lidé středního věku 3.1.4
Na definici středního věku se již mnoho odborníků úplně neshodlo, ale předpokládejme osoby ve věku mezi 35 až 50 lety. Je to období, kdy má většina lidí stabilní zaměstnání a založenou rodinu. Na druhou stranu nepodceňujeme dnešní dobu ekonomické krize a zároveň odkládání mateřských povinností na pozdější dobu. V určitém období si člověk může uvědomit, že čas letí strašně rychle, mnohem rychleji než dříve, že chtěl ještě stihnout hodně věcí, ale nemá na to čas. Začne se zabývat tím, jak je život možná fádní, má odrostlejší děti, které jsou často již plně samostatné a někdy zajdou jen na návštěvu. Práce je stále stejná, člověk nemá možnost posunout se výš či přímo vykonává práci, která mu nepřináší plné uspokojení. Najednou zjistí, že by chtěl zkusit něco nového, soustředit se jen na sebe, něčím naplnit volnější čas anebo naopak zvolnit v době vysokého pracovního tempa. V takových momentech jej najednou osloví nějaký atraktivní program sekty, třeba v podobě zajímavého rozhovoru, seminářů, kurzů či vícedenního pobytu.
3.1.5 Senioři 3.1.5
Oslovení seniorů může být pro sektu snadné. Jsou to většinou lidé, kteří žijí sami, využívají každé volné chvilky, kterou mohou strávit rozhovorem s druhými. Vždyť kolik času staříci stráví povídáním s lékaři, kteří na ně zpravidla nemají čas, v obchodech, kdy navazují rozhovory s prodavači, u holiče, ve stravovacích zařízeních, kam si třeba docházejí pro obědy. Musejí se průběžně vyrovnávat se smrtí svých vrstevníků. Vlastní rodina na ně nemá čas buď vůbec, nebo jen sporadicky. Bojují s různými nemocemi, se samotou. Sekta většinou dobře ví, že někteří by jim byli ochotni za péči a lásku věnovat své životní úspory, a tak i na tuto skupinu lidí mohou „zaútočit“ svým vypracovaným systémem lásky a podpory.
21
3.1.6 Lidé v životní krizi 3.1.6 V našich životech bohužel mohou nastat situace, kdy máme takřka zcela podryté sebevědomí, jsme psychicky na dně, nevěříme si, nevíme kudy kam, nemáme na nic energii a máme dojem, že vůbec nežijeme, nýbrž chodíme od ničeho k ničemu a jen přežíváme. Takové pocity odosobnění, tedy depersonalizace a derealizace (to, že dění kolem nás není pravda, ale je to jakoby třeba ve filmu, mimo nás) může pocítit člověk, který si prošel traumatizující situací. Některé úseky z tragických momentů se mu vrací, děsí se vlastních reakcí, není schopen se koncentrovat a v hlavě se mu neustále točí zásadní otázka: „Proč zrovna já?“ Pod zmiňovanou traumatizující situací si klidně představte ženu, jejíž celá rodina zahynula v autě, matku, které vypadlo sotva tříleté dítě nešťastnou náhodou z okna, muže, jemuž zemřela milovaná manželka, se kterou žil celý život, studenta, jehož otec spáchal sebevraždu, a on jej našel, rodinu, které povodeň odnesla dům, a další a další příběhy, které píše sám život. V takových chvílích i nevěřící lidé říkají: „Kdyby existoval Bůh, jak by to mohl dopustit?“ Takové otázky padají i v situacích finanční tísně, pocitů nespravedlnosti v životě, době křivd a vyřizování účtů, nespokojenosti s politikou nebo s hledáním viníka. Sekty v takových obdobích mohou získat velké sympatie výše zmíněných aktérů, protože jsou jejich lidé velmi dobře vycvičení v projevování náklonnosti, sympatií, mají čas naslouchat a dokážou najít odpovědi na každou položenou otázku – v tom jsou mistři. Využívají toho v době, kdy je člověk zmaten, přijde o vše, co kdy měl, potřebuje znovu někam patřit a nalézt smysl svého života. Verbíři sekty přesně odhadnou reakce lidí v krizi a pomohou uspokojit jejich potřeby lásky, pocit jedinečnosti a péče. [PhDr. Lenka Vlášková]
4 MÝTY KOLEM SEKT 4
Pro mnoho lidí je těžké si představit, že hezky oblečený, příjemně vystupující a sympatický člověk by mohl páchat něco špatného. Toto v zásadě platí nejen o představě o přívrženci sekty, ale také o pachateli trestné činnosti, což se ostatně někdy nemusí zcela vylučovat. I z tohoto důvodu jsme výše napsali, že často mají stoupenci sekty zkreslený dojem o platnosti našich zákonů pro sebe. Také je třeba si uvědomit, že sekty potřebují zdravé, energické a silné jedince, kteří jsou vzdělaní, něco umí a jsou ochotni věnovat sektě svůj čas, finance a dovednosti (Porterfieldová, 1997). Existuje řada mýtů, které kolují mezi lidmi a znesnadňují tak proniknout k hlubším informacím o principu fungování řady sekt. Pojďme se na některé z mýtů podívat podrobněji (Porterfieldová, 1997). 1. Není pravda, že by sekty užívaly fyzické násilí při verbování nových členů – naopak, často bývá popisováno tzv. love bombing – tedy zahrnování přemrštěnou láskou,
22
náklonností, úctou, porozuměním a empatií. Dotyčný sděluje, že potkal sice cizího člověka, ale má s ním tolik společného, jako by se znali spoustu let. Uvádí, že dotyčného chápe, zažil něco podobného, věří mu a naslouchá. Když se podíváme na uspěchaný styl života kolem nás, kdy si jeden na druhého neuděláme čas, může takový způsob komunikace a přístup působit jako balzám. 2. Další mýtus se týká vzezření řady stoupenců – nemusí být pravda, že chodí v obnošených prapodivných kostýmech, nedbají o sebe. Někdy přesně naopak, zejména verbíři velmi dbají na svůj zevnějšek, znajíce psychické působení oblečení a vizáže na své okolí. 3. Lidé, co se stali členy sekty, musí být hloupí a primitivní – tento mýtus jsme se snažili vyvrátit již v předešlé části textu. Naopak, stoupencem je často člověk s vysokoškolským vzděláním, průměrným až nadprůměrným intelektem, který se k dané skupině připojil při hledání něčeho nového, ze zvědavosti, protože potřeboval odpovědi na zásadní otázky týkající se života, chtěl se odpoutat od domova (věk adolescentů) nebo měl zájem o hlubší odpovědi na duchovní otázky. 4. Zbavme se utkvělé představy, že naprosto každá sekta je nebezpečná – nemusí tomu tak být a v zásadě záleží na tom, nakolik ničivě manipuluje se svými členy, jak je izoluje od okolního života, omezuje na jejich svobodě a rozhodování, zakazuje přístup k informacím nebo zda je dokonce fyzicky trestá a týrá. Může se také jednat o skupinu pouze s některými sektářskými rysy (nutná absolutní poslušnost, stýkání se jen s členy skupiny apod.). Sekta nemusí být pouze skupinou v oblasti náboženské. Zcela zásadním způsobem může zasahovat do života despotický vůdce fotbalovým fanouškům, svým zaměstnancům zisku a úspěšnosti chtivý podnikatel, manažer či politická strana. Ani zde člověk není osvobozen od manipulace, striktně se mu určuje, co má dělat a co nikdy nesmí, omezován je jeho názor, mínění a někdy i způsob trávení volného času. Zejména v situacích, kdy nejde o rozum, ale o city a emoce, kdy je třeba rychlých rozhodnutí, na která není čas, může v počátku mít sekta vůči potenciálním členům výraznou převahu. Než dotyční odhalí, o co vlastně jde, jsou chyceni a vystoupení je velmi obtížné. Opominout ale nelze také některé a v některých případech dočasně pozitivní důsledky fungování sekty. Jedná se o případy, kdy jedinec nutně ke svému životu potřebuje řád, přesně naplánovaný každý okamžik svého života, je nerozhodný a bez pevného vedení a kontroly každé činnosti není schopen fungovat. Takový člověk, když má každou minutu svého života vyplněnu předem danými povinnými aktivitami a třeba vykonává manuální činnost na nějaké ekologické farmě apod., a to třeba jen na přechodnou dobu, může být velmi spokojen. Časově limitovaný pobyt v sektě může pomoci i člověku vracejícímu se z dlouhého výkonu trestu, který není schopen začlenit se do běžného života. Stát se může i to, že člověk vyléčený ze závislosti na drogách, alkoholu či hracích automatech nahradí svoji původní závislost vírou a připojí se k nějaké sektářské skupině a najde zalíbení v jasně strukturovaných aktivitách a vnější kontrole, na kterých je principielně založena terapeutická léčba (samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno a rozhodně jinak aplikováno než v sektě). [PhDr. Lenka Vlášková]
23
5 JAK POZNAT NEBEZPEČNOU 5 SEKTU? Při studiu literatury jsme narazili na velmi výstižně pojaté tvrzení psycholožky Martiny Tiché (Moje psychologie, str. 60): „Obecně lze říci, že tam, kde to „zavání“ určitým fanatismem, kde je „všeho příliš“, je dobré ani nenakukovat – mohlo by vás to ošklivě semlít.“ Je velmi naivní si myslet, že vyzbrojeni znalostmi o sektách a znajíce principů jejich chování jsme v pomyslném vakuu a můžeme se vrhnout do centra skupin a blíže je zkoumat. Ne málo takových idealistů (včetně třeba reportérů) se stalo řádnými stoupenci sekty a podlehli velmi snadno, i když si mysleli, že to „zvládnou“. Znovu je tedy třeba napsat, že každý je manipulovatelný a sekty umí útočit na city. Emoce, jak známo, fungují na jiném principu než rozum a skrze emoce je snazší na nás zapůsobit.
5.1 RYSY NEBEZPEČNÝCH SKUPIN 5.1 • Izolace členů – a to jak fyzická, tak psychická – pokud jsou členové drženi striktně od dění vnějšího světa, nemají srovnání s běžnou normou, nemají náhled na vlastní způsoby chování a čím je jejich izolace delší, tím hůře se eventuelně znovu začleňují do společnosti. • Velikost skupiny – u malých skupin je pravděpodobnější, že si udrží morálku a poslušnost svých členů násilným způsobem. Je to snazší než u komunity, kde je třeba 150 osob. • Absolutizace moci u vůdce – často rozhoduje o životě ostatních jen jediný vůdce, kterého osobně vidělo a může s ním komunikovat jen několik vyvolených na vrchu hierarchie dané skupiny. • Autoritářský a vysoce charismatický vůdce přesvědčený o své neomylnosti a nadpřirozených schopnostech – společným povahovým rysům většiny vůdců se budeme věnovat v samostatné kapitole nazvané „Profil vůdce“. • Přísné třídění informací pro členy sekty – souvisí s izolací, kdy skupina žije odděleně od společnosti na různých farmách, statcích, vlastních domech v lesích apod. Zpravidla stoupenci nemají možnost sledovat televizi, číst noviny nebo se dostat na internet. • Potlačuje a znevažuje životní potřeby svých členů – každý den mají vyplněný prací, motlitbami, rituály, aktivitami danými společností. • Nutí členy k bezpodmínečné poslušnosti a vzdání se své autonomie – většinou odevzdají všechen svůj majetek, finance a nemovitosti společnosti, takže jsou odkázáni pouze na prostředky, které jim dává sekta. Musí opustit své blízké, kteří nejsou členy sekty, nesmí být s nimi v žádném kontaktu a o to trpčí bývá odchod z dané skupiny, pokud se pro něj později rozhodnou. • Kladou důraz na poslušnost svému vedení, učí lidi kontrolovat se zevnitř. • Zneužívají náboženské představy jednotlivců ku prospěchu vedení organizace.
24
Když se na tyto body znovu podíváte, dá se z popsaných charakteristik nebezpečných skupin logicky vyvodit, nakolik je, v případě uplatňování těchto rysů v praxi, narušen svobodný projev každého člena takové skupiny, jak ztratil možnost samostatně se rozhodovat, činit vlastní kroky a žít po svém. [PhDr. Lenka Vlášková]
6 MECHANISMUS VÁBENÍ 6 SEKTÁŘSKÝCH SKUPIN
Pojďme se nyní podrobněji podívat, jak se může stát, že člověk, který je zatvrzele přesvědčen, že on by se zcela jistě nestal kořistí nějaké sekty, skončí právě v její náruči. Vzpomeňte si, jak jsme vyvrátili mýtus, že sekta užívá fyzické násilí při náboru nových členů (to nevylučuje užívání fyzických trestů a odpírání základních fyzických potřeb, jako je spánek a jídlo, po potvrzení členství ve skupině, kdy není cesta zpět). Při verbování je však situace zcela jiná. K náboru nováčků je volen velmi milý, přátelský přístup. Doba také pokročila, a tak si nepředstavujte omšele vypadající osobu držící časopis zvláštního názvu na rohu rušné ulice. Verbíře, tedy osoby, které jsou v sektě určeny pro získávání nových členů, si sekta nejprve pečlivě vyškolila, respektive jim dala za úkol přivést určitý počet dalších nových členů, často pod hrozbou trestu vyloučení nebo zavržení vůdcem (toto může být trest nejhorší, nikdo nechce být zavržen od někoho, koho bezmezně obdivuje). V některých skupinách jsou verbíři osoby, které touží po tom stát se členem dané skupiny, a proto udělají vše, co se od nich požaduje. V této situaci také nemohou ještě tušit, jak opravdu sekta funguje či že se o sektu vůbec jedná, protože třeba i oni sami poznali zatím jen její přívětivou tvář. Tehdy nemůžeme mít verbířům za zlé, že lákají nové lidi na něco neexistujícího a že jim lžou. Opačná situace je u těch sekt, kdy verbířem je někdo již do sekty včleněný, který ve strachu z nesplnění úkolu a ze zatracení (nebo opravdu věří tomu, co říká, a je nadšený – např. Amway, jehovisté) chytá důvěřivé osoby do své sítě. A jak to většinou funguje? Příklad z praxe: Jedna společnost (dle znaků jednání se o sektu mohlo jednat) vystupovala pod různými názvy a nabízela zaměstnání, zájemce potom zamkla v místnosti, ve které se sešli, ke dveřím postavila bodyguarda a nedovolila příchozím odejít, dokud si nevyslechnou celý, několikahodinový program (osobní zkušenost kamarádky).
6.1 JAK SEKTA ZPRAVIDLA LÁKÁ SVÉ ČLENY? 6.1 Již výše jsme napsali, že sekty zaměstnávají spíše emoce než rozum. Sekty také vědí, že každý člověk potřebuje pocit lásky, bezpečí, seberealizaci, má spoustu otázek a je pro něho důležité, když mu někdo vyjádří obdiv, pochválí jej či mu dokáže naslouchat. Toto je ve stručnosti několik triků každého verbíře. Verbíři také dobře vědí, že tzv. nezlákají
25
člověka hned. Někteří hovoří v přeneseném slova smyslu o tzv. zasévání semínka, které farmář také každý den nekontroluje, zda vyrostlo. Je potřebný čas, aby v člověku uzrálo přesvědčení, mocný je i apel na svobodnou vůli a dobrovolnost. Člověk, když má dojem, že nemusí, ale mohl by, má větší ochotu zkusit něco nového. Řada lidí je velmi mile překvapena, když se „náhodně setká nebo náhodně zjistí“, že poznala někoho z určitého náboženského společenství (u nás často od Svědků Jehovových nebo Církve Ježíše Krista posledních dní), a vypráví pak ostatním, jak jsou ti lidé fajn, nevnucují jim svoji víru, nesnaží se je přesvědčit či přemlouvat ke stejnému vyznání. I zde se vyplatí obezřetnější přístup, protože lákání může být opravdu velmi nenápadné, pozvolné, ale o to intenzivnější ve vytrvalosti a apelem na úplnou autonomii v rozhodnutí se každého také velmi účinné. Náborář sekty vypadá zpravidla vyrovnaně, šťastně, optimisticky a upřímně. Je tak velmi snadné podlehnout snaze být také tak šťastný, silný a vyrovnaný. Přiblížit se mu a mít jej jako svůj vzor. Verbíře najdete často v prostorách fakult vysokých škol, nemocnic, u kostelů, na náměstích. Nevyberou si však k nezávaznému rozhovoru matku spěchající pro dítě do školky, ženu ověšenou taškami, která rázně kráčí ke svému autu, ale např. někoho, kdo třeba čeká, vypadá z nějakého důvodu zranitelně, citlivě a bude mít čas alespoň chvíli na krátký poutavý rozhovor. Jak je prosté nabídnout člověku vyplnění doby čekání „nezávaznou rozmluvou“. Díky většinou rozsáhlým znalostem neverbální komunikace (gesta, mimika, postoj, celkově vzezření apod.) verbíř velmi snadno rozpozná psychické rozpoložení dotyčného. Snazší je to zejména v prostředí nemocnic, kde pacienti dlouho čekají na různá vyšetření, mají pocit bezvýznamnosti pro lékaře, jsou plni strachu a úzkosti z toho, co je čeká. Není tak složité získat pozornost pouhým vyslechnutím jejich obav, aktivním nasloucháním, přikyvováním, útěchou a sdělením, že jim (verbířům) se stalo něco podobného. Samozřejmě to mají naučené, vymyšlené, aby to logicky zapadalo. Hodně lidí také nedokáže říci slůvko „ne“ a odmítnout nabídnutou laskavost v podobě např. pozvánky na nezávazné další setkání, seminář, brožurku o společnosti, která pomáhá v takových situacích, ve které se dotyčný právě ocitl. Tito verbíři také využívají každé získané informace, která pro ně má velký význam, aby zjistili, zda máte rodinné zázemí nebo zda jste právě přišli o někoho blízkého, zda máte např. nějaký větší majetek apod. V tomto jsou opravdu mistři. Neméně podstatné bývá, že lidé, kteří se potřebují ve svém smutku vypovídat, postěžovat si, jsou plni emocí, ztrácí obezřetnost a sdělí informace, které by jinak nikdy nikomu cizímu neřekli. Však si určitě každý z vás vybaví situaci, kdy byste raději o svých starostech řekli někomu, o kom si myslíte, že ho už nikdy nepotkáte, než osobě ve vašem okolí. Podobný princip je i u osob, které nám někdy zazvoní u bytu. Chce to být opravdu dostatečně asertivní (tedy umět prosadit se), abychom slušné a sympaticky vypadající lidi odmítli a zavřeli před nimi dveře. Někdy si člověk řekne, že je alespoň vyslechne, že je neslušné někoho odbýt. Za neslušné pak považuje stát jen mezi dveřmi a pozve je dále. Potom mu nevychované připadá někoho vyhnat z bytu ven, a pokud takovému člověku ještě verbíři nabídnou nějaký bonus v podobě pozvánky na zajímavý seminář či kurz, nedokáže odmítnout. Takový člověk, který přijme pozvánku, považuje za hloupé a netaktní na ni nejít, protože to přeci slíbil a protože i své děti vede k tomu, že sliby se mají dodržet.
26
Jenže pamatujte si, na světě je velmi málo věcí zadarmo a aktivity pořádané sektou k nim rozhodně nepatří. Svoji daň člověk ale zaplatí mnohem později. Vraťme se k situaci, kdy člověk přijde na seminář, který neuměl odmítnout, anebo dostal nezávazný letáček, kde bylo telefonní číslo. Někdo si řekne, proč nezavolat. Seminář mohl být prezentován jako takový, který rozhodně změní život k lepšímu, kde se člověk konečně dozví pravdu. Zní to slibně, lidé se nechají zlákat, co kdyby to opravdu jednoduše fungovalo. Neodpustíme si přirovnání, že to je podobné, jako když si ženy kupují tabletky na hubnutí, které stačí jen polykat a jinak nedělat nic. Jak krátkozraké. Člověk přijde na seminář, ostatní se k němu chovají velmi přátelsky, srdečně jej vítají, zajímají se, jak se má, co dělal, pochválí jej, že přišel, že je to skvělé. Dostane se mu uznání, zájmu druhých, vyslechne několik lichotek. Má pocit důvěry a známého prostředí, je mu mezi takovými lidmi dobře. Uvědomme si však, že intimita a důvěra jsou dvě věci, které se budují velmi pozvolna a dlouho. Při efektivním využívání neverbálních signálů, jako je oční kontakt, doteky, objímání, naslouchání a pochvaly, se dodává člověku sebevědomí a důvěra, začínají převažovat city a oslabuje se obezřetnost a rozumový náhled. Naše city jsou manipulovatelnější než rozum. Navíc není kolikrát čas se rozhodovat. V situaci, kdy je rozumová složka oslabena, může člověk učinit rozhodnutí, které je nezvratné (vydání majetku, zaplacení drahého kurzu, zbavení se hodnotných věcí apod.). Manipulativním technikám hodně pomáhá situace, kdy je jedinec vytržen ze známého prostředí, pryč od blízkých a kdy je hodně unavený. K takové kombinaci může dojít třeba na víkendovém či vícedenním setkání v podobě kurzu či programu dané společnosti.
6.1.1 Oslabení pozornosti 6.1.1 Jedná se často o velmi bohatý program, kdy je více lidí pohromadě a vedou se diskuse. Ty trvají do pozdních nočních hodin, člověk nemá šanci se vyspat. Jídlo je zpravidla plné cukrů, které způsobí rychlý přísun energie do mozku, ale následně hladina cukru po krátké době klesne. V důsledku toho je mozek unaven a myšlení je oslabeno, člověk se těžko koncentruje. Sezení jsou také zaměřena na pobyt lidí na jednom místě v nepohodlné pozici na zemi, nemohou se protáhnout, projít. To zvyšuje fyzickou nepohodu, která se dostává do popředí mysli. Čím více se člověk zaměřuje na vlastní nepohodu a strádání, tím méně vnímá, co se děje kolem něho.
6.1.2 Chaotické dění 6.1.2 Ocitne-li se člověk v neznámém prostředí, musí se více spoléhat na někoho, kdo to tam zná a orientuje se. Zvyšuje se tak závislost na tomto člověku (nejčastěji ten, kdo jej přivedl) a snižuje samostatnost nově příchozího. Dezorientace se umocňuje zatajováním času. V místnostech, kde se takové semináře pořádají, chybí hodiny, vždy
27
se může najít nějaká záminka, pod kterou nemá hodinky ani příchozí (např. zbavení se všech kovů, které narušují auru, převlečení se do výjimečného šatstva apod.). Mást z hlediska délky trvání může i přechod od jedné aktivity ke druhé, zatažení do dění her, které opět oslovují spíše emoce (soupeření, fantazii, pozitivní vzpomínky…). Pokud se střídá jedno dění za druhým, vzniká chaos, všechny promluvy jsou dost hlasité, hraje hudba, opakují se některé pasáže z knih, zpívá se apod., je lidská psychika tak přetížena, že se mozek přestává soustředit a dochází k tzv. senzorickému přetížení. Osoba vedoucí setkání užívá rétoriku, která se zakládá na pseudovědeckých argumentech, užívá neologismy (novotvary – nově utvořená slova) nebo slovům dává jiný význam. Vznikají tak filosofické pasáže, kterým nově příchozí nemůže, zcela záměrně, porozumět. Opírá-li se argumentace o vědecký základ, může to být ještě vážnější, neboť to se hůře kritizuje. Podávané informace jsou přísně kontrolovány, nemusejí se zakládat na pravdě, ale je jich příliš a jsou komplikované. Nově příchozí se v nich ztrácí, nerozumí jim, ale je mu předkládáno, že by si je měl zapamatovat. A jsme zase u podstaty lidskosti – nechceme vypadat hloupě a nevzdělaně, takže raději člověk předstírá zájem a porozumění a často se nechá uchlácholit tvrzením, že vše se osvětlí mnohem později. Funguje i další zákonitost. Člověk se v novém prostředí snaží na sebe neupoutávat příliš pozornost, není si v ní jistý, spíše vyčkává, pozoruje, následuje, aby tzv. zapadl. Přijde-li do společnosti, kde všichni skáčou radostí, mávají rukama, opakují slova po dominantní osobě, objímají se apod., chvíli je překvapen, možná v šoku, ale pokud neodejde a dále setrvává, je velká pravděpodobnost, že se začne chovat stejným způsobem, aby se nevyčleňoval. Bude-li mu skupina sympatická a přijde-li na další a další setkání, plně se zapojí a nakonec takové jednání bude vyhledávat.
6.1.3 Omezení myšlení 6.1.3 Převahu nad naší racionalitou mohou verbíři získat pomocí změněných stavů vědomí – to je stav, kdy sice jsme přítomní a víme, co se kolem nás děje, ale nejsme schopni to hodnotit a přemýšlet o vzniklé situaci kolem nás. Sekty nepoužívají k navození takového stavu ilegální prostředky jako třeba drogy, často ani ne alkohol. Daleko působivější je meditace, hluboké dýchání, různé cvičení, společné zpěvy a kombinace s hudbou, světelnými a zvukovými efekty. „Uspávací“ jsou i předlouhé monology přednášené monotónním hlasem, předčítání dlouhých pasáží z knih nebo přepisování obsáhlých odstavců z určených knih, vytleskávání rytmu, bubnování, opakování manter. Mantra je posvátná formule a v sektě je určitým nástrojem myšlení (Abgrall, 2000). Může jít o opakování slova, slovních spojení, vět v rytmické podobě. Opakování snižuje ostražitost, utlumuje pozornost a může vést až k hypnóze či transu. Podobný účinek má i neustálé opakování modliteb. Účinnost se skrývá v neustálém rituálním vyslovování mantry. Třeba i dusot do rytmu vede ke změněnému stavu vědomí spolehlivě. Bývalí členové sekt shodně vypovídají, že okamžik, ve kterém se rozhodli vstoupit do sekty, byl pro ně tím nejemotivnějším v jejich životě. Stav, který nikdy ne-
28
zažili, umocněný např. silnou vůní vonných tyčinek či sledováním kruhových objektů, pocity závrati a na tomto podkladě představy barev, tvarů, pachů a zvuků vedou k vysoké sugestibilitě a člověk se stává snadno manipulovatelným. Unavený, hladový a dezorientovaný člověk bude vždy pln emocí, které má těžko pod kontrolou, nebo bude otupělý, jakoby prázdný a bez energie k myšlení a obraně sebe sama.
6.1.4 Psychické naplnění 6.1.4 Sekta schovává svoji pravou tvář za ušlechtilé aktivity a činy. Nejčastěji hovoří o ekologii, zdravém duchu, míru na světě, konci válek, správné cestě životem, očištění, morálce, humanitárních projektech, charitativních akcích, činorodé akci proti politice a ekonomické krizi… Většinou jsou informace velmi obecného rázu, ale tváří se honosně, výjimečně a lákavě. Bylo by fajn podílet se na takovém projektu, napadne nejednoho nově příchozího. Motiv patřit ke skupině, která je výjimečná, jedinečná a prospěšná, je další lákadlo sekty, založené na primární potřebě každého člověka být uznávaný, někam patřit a dělat něco chvályhodného. Zcela záměrně i po delší dobu sekta maskuje před potenciálními členy svoji pravou totožnost, aby mohla snadněji člověka zaujmout, vtáhnout do svého dění a již „nepustit“. Velmi propracovanou silnou argumentaci mají scientologové, kteří svým stoupencům říkají: „Jste nejsilnějším hnutím, jaké dnes na planetě existuje, jste nejinteligentnější lidé na světě. Naše civilizace je prosta choromyslnosti, nejsou v ní zločinci a neexistují války“ (Abgrall, 2000). Když si čtete tyto řádky, určitě vás napadne, že jsou to silná slova; spousta členů se pyšní titulem „nejinteligentnější“, považují se za elitu a vyvolené. Toto je opět hra pocitů – kdo by chtěl být neschopným a neinteligentním, tvrzení opaku bývá lichotivé a podmanivé, vzbuzuje libé dojmy a pyšnost. Proč by se někdo vzdával této možnosti? Většinou se člověk dozví, že dosud nežil svůj život naplno a dlouho setrvával ve lži. Sekta užívá prostředky k oslovení „dětského já“ každého jedince různými hrami, kreslením, soutěžením. Důvod je jednoduchý – malé dítě snadněji poslechne, naruší se mu sebevědomí a lze jej snáze znejistět. A nejistého člověka ke vstupu do sekty sekta potřebuje.
6.1.5 Skupinový nátlak 6.1.5 Další metodou, která je začleněna do verbování, je snaha „omotat si vás okolo prstu“. Verbíři si s vámi povídají, zjišťují o vás rozličné informace a těm přizpůsobují svoje odpovědi. Snaží se vám být podobní, mít stejné zájmy, vyhledávat to, co máte rádi vy. Vypadá to, jako by na vás čekali. Pokud rádi vaříte, začnou se s vámi předhánět o co nejlepší recept, pokud nesnášíte brokolici, zaručeně oni ji nepozřou také. Tak bychom mohli pokračovat. Za chvíli od seznámení máte dojem, že dotyčná osoba (verbíř) je vám hodně podobná, máte pocit, že ji máte rádi, že vám rozumí. V souvislosti s „nezávazným“ povídáním, které logicky vůbec nezávazné není, užívá verbíř spoustu nových slov a vý-
29
razů, kterým nerozumíte. Jde o vytvoření dojmu, že společnost může nově příchozímu nabídnout něco tajemného, zvláštního, obestřeného záhadou, kterou mohou poznat jen zasvěcení. Pokud máte vedle sebe sympaťáka, který je vám v mnoha ohledech podobný, a jediný rozdíl spatřujete v tom, že on ví něco, co vy ne, a zároveň se nabízí šance poznat to také, chcete to vědět, chcete také být součástí skupiny a dozvědět se víc (Porterfieldová, 1997). Nikdy nevíte, kolik stoupenců skupiny se vydává také za nově příchozí, aby podporovali názory hlásané stoupenci, sdělovali vlastní prožitky podobné vašim. Věříme-li, že kolem nás jsou lidé s podobným osudem či zájmy a věří nastolené cestě či způsobu života, hůře se nám odporuje a snáze podlehneme názorům většiny. Modelovým případem z obchodní oblasti je pozvánka na víkend s prodejem zboží, které vlastní pouze výjimeční lidé. Prodejce se často ptá, kdo má bolesti zad, kloubů apod. Ukazuje jednu mastičku a přístroj po druhém, vychvaluje jejich působení, poukazuje na výjimečnost, efektivitu, originalitu a to, že jinde než zde je určitě nekoupíte. Najde se člověk, který řekne, že jeho známému mast moc pomohla, všech neduhů se zbavil, a proto je teď tady, aby koupil další. Vidíte konkrétní výrobek, konkrétního kupujícího nadšeného účinky produktu a uvěříte také. Navíc je zde hodně dalších, kteří uvidí, že „na to máte“, chcete být držitelem zajímavého výrobku a lišit se tak od ostatních. Princip je stejný. Vytváření příjemné atmosféry, lákavých nabídek, které skupina poskytuje svým členům v kombinaci s avizovanou hrozbou, která nastane, odmítne-li člověk vstoupit do skupiny, je další užívanou metodou. Aby se stoupenec mohl zařadit do skupiny, musí kopírovat její chování a způsoby, což vede k popření jeho individuality. Opakování aktivit (mávání rukama, opakování slovních spojení, přikyvování atd.) vybízí adepta k soutěživosti a projevuje tak zájem o tuto činnost. Dalším účinným nástrojem je vytvořit v nově příchozím pocity viny za konkrétní čin či chybu, které se dopustili. Musí se zpovídat před celou skupinou (ukázkovým příkladem je tzv. auditing u scientologů – intimní zpovědi členů, které následně mohou být využity k vydírání). Tato zpověď navozuje úzkost, stud, nepříjemnost. Zejména osoby s nízkým sebevědomím a nejistotou jsou ochotny pro projev zájmu a lásky udělat téměř cokoli. Objeví-li se někdo, kdo chce protestovat, je zostuzen před ostatními. Obecně stoupenci sekt mají o dotyčném spolehlivě sehnané informace, což v dnešní době sociálních sítí není vůbec problém, a dovedou se strefit na jeho citlivé místo. Mohou tak vzpomenout neúspěch či šikanu ve škole, alkoholismus otce, sebevraždu matky, sklony k sebepoškozování apod. Záludné bývá i to, že člověk ze skupiny nemůže ihned utéci, protože skupina bývá někde v izolaci bez možnosti odjet z místa. Často předcházel účasti na podobném setkání pokyn odloučit se od rodiny a přátel. Většina lidí nadšená tím, že našla nové a zajímavé přátele, tak učiní nebo pro to podnikla zásadní kroky, jiní již v důsledku osobní krize o svoji původní rodinu z různých důvodů přišli. Tajemnost skupiny umocňuje i fakt, že vůdce skupiny zná citlivé místo a díky tomu tzv. čte myšlenky. Ve skutečnosti však předem získal, třeba z již zmiňovaných sociální sítí, dostatek informací z profilu daného člověka nebo z jeho okolí a nyní poukazuje na svoji magičnost či nadpřirozené schopnosti.
30
6.1.6 Izolace od okolí 6.1.6 Co se týče ukončení vztahů s původní rodinou, je člověk žádán, aby jí už nevolal, do rodiny nedocházel, vzal si pár svých potřebných věcí, před ostatními zničil třeba fotku někoho blízkého, napsal dopis či sms na rozloučenou. Pokyny narušit vztahy s okolím jsou pro sektu podstatné kvůli izolaci člena, mají zamezit přísunu informací z vnějšího světa, sekta chce mít svého stoupence přísně pod kontrolou a působit na něho svojí mocí. Akt roztrhání fotografie před více lidmi může pro někoho znamenat symbol úplného osamostatnění od rodiny (v případě adolescenta, který hledal již delší dobu únik), pro jiného potvrzení, že už jen tato skupina je ochotna mu pomoci při řešení problémů, jen ona mu opravdu rozumí. I samotné prohlášení nějakého sdělení či slibu před skupinou je více zavazující a kvůli jeho nedodržení bychom mohli pocítit další ponížení sami před sebou, takže většina lidí má osobní zájem tento závazek v jakékoli podobě splnit. Daleko méně tedy potom váhá při vstupu do skupiny samé. De facto nemůže již couvnout a nemá jinou šanci, když všechno, co dosud dělal, opustil. Poslední „kapkou“ odevzdání se skupině bývá dobrovolné odevzdání finančních prostředků a majetku v její prospěch, protože je přeci chvályhodné hmotně přispět na tak ušlechtilé poslání, jaké skupina navenek prezentuje. Kdo by nechtěl přispět na charitu, humanitární pomoc, osamělé trpící děti, ekologické účely atd. Systém postupné izolace členů skupiny má i další důvod. Když se člověk vzdá toho, co mu bylo milé, kulturního vyžití, sportovních aktivit, svých původních zájmů a kontaktů se světem, daleko více si cení možnosti zůstat ve skupině „svých nových blízkých“. Sekta může mít za cíl i nahradit primární rodinu, což provádí i tak, že se stoupenci oslovují jako sestry a bratři, zároveň výše postavení členové či přímo vůdce se může nechat nazývat otcem či matkou.
6.2 KAZUISTIKA 6.2 PŘÍKLAD: Pojďme se podívat na konkrétní výpověď jedné členky uzavřené skupiny – Magdy (jméno záměrně pozměněno) – a rozebrat si prakticky, co sdělila. Magda s naprosto šťastným výrazem v obličeji vypověděla: „Uvěřila jsem před 11 lety, byla jsem nejprve nedůvěřivá, nevěděla, co mě čeká, ale pak jsem poznala to úžasné, co musím sdělit ostatním, co si nemohu nechat pro sebe. Je to něco, co jsem předtím nezažila, nemyslela si, že je to možné. Pán mění naše životy, totálně mě miluje, potřebuje mě a dal mi všechno. Jeho knihu (bible daného společenství) jsem povýšila nad všechno. Stálo mě to rodinu, přátele, známé, ale stojí to za to, mám proslovy s Pánem, jdeme do zázraku a to je něco, co nikdo nezastaví!“
31
Prostřednictvím této výpovědi Magda ukazuje, že stejně jako ostatní také byla nedůvěřivá – oslovuje v člověku „ty můžeš také, chce to jen zkusit“. To je hodně manipulativní, ale zároveň to dává „volnost a svobodu“, že můžeme, ale nemusíme. Záleží jen na nás – možnost „svobodné“ volby je motivujícím prvkem, protože povinnost něco udělat spoustu lidí odradí. Apel na city – zažila jsem něco, co není možné – může být pro některé lidi lákadlem poodhalit takové tajemství. Co to je za knihu, která tak zásadním způsobem může změnit lidský život? Pokud dotyčný tápe a má třeba i spory s rodinou, nemá někoho, na koho se může spolehnout, a tady je tolik lidí, kteří ho mohou milovat, ukázat mu to štěstí, které z nich vyzařuje, tu pohodu, po které každý touží, opět snadněji podléhá. Odkaz na to, že „Pán“ mění naše životy, že je tu někdo, kdo je nám nakloněn, kdo k nám má bezpodmínečnou lásku (totálně mě miluje) bez výčitek, podmínek, promíjí chyby a ještě nás potřebuje – to je velmi manipulativní. Málokdo dokáže odmítnout pomoc, když je konkrétně osloven – „on Tě (Tebe konkrétně) potřebuje“. Když mi někdo dal vše, musím mu to vrátit, což v praxi znamená, že budu žít podle jeho pravidel, dělat, co mi říká a určuje. Nevíme, co se Magdě přihodilo před 11 lety, že citlivě reagovala na výzvu z dotyčné skupiny – možná prošla traumatem, mohl jí někdo ublížit, hledala znovu pevnou půdu pod nohama a našla ji v podobě této skupiny. Vzdala se kvůli ní všeho, v tu chvíli to pro ni bylo důležitější. Dále se v textu budeme věnovat způsobům fungování sekt, které jsou si v mnohém podobné, i když se různými praktikami liší. Než se však detailněji na mechanismy v sektách uplatňované podíváme, napíšeme si o profilu vůdců. [PhDr. Lenka Vlášková]
7 PROFIL VŮDCE 7
Jednotliví vůdci sekt se samozřejmě mohou lišit jak v osobnostních předpokladech, tak i ve zkušenostech a dovednostech. Bylo by zavádějící tvrdit, že se jedná vždy o stejné typy lidí. Přesto některé rysy jsou více než podobné. Vůdce sekty, tzv. guru, je osoba, která se leckdy prezentuje jako člověk s nadpřirozenými, magickými, nadsmyslovými či čarovnými schopnostmi nebo jinak poukazuje na svoji výjimečnost a jedinečnost. Když to vezmeme z psychologické podstaty, pak je jedinečnou osobnostní každý z nás. To je prostě dáno zákonitostí, že nikde na světě nežijí osobnostně naprosto stejní lidé. Každý je originál. Guru však je člověk, který je o své nadřazenosti skálopevně přesvědčen. V kombinaci s rozhodností, někdy namyšleností, sebestředností a pocity nadřazenosti až egocentrismu, intrikami a znalostí manipulačních technik dokáže dát patřičný důraz svým kázáním a přesvědčit manipulací druhé, strhnout je na svoji stranu. Proto, aby si zachoval určitou „tajemnou slupku“,
32
která mu dává větší moc a autoritativní postavení, si nechce „pouštět více k tělu“ další členy sekty. Záměrně tak udržuje odstup, aby zachoval v utajení své personální slabiny a nedostatky, které má sice každý, ale jejich odhalení by jej mohlo zařadit mezi ostatní jako „běžného“ člověka, který ztrácí v očích ostatních svoji dominanci, iluzi dokonalosti a nadpřirozenou moc, kterou se snaží neustále prezentovat. Pokud je sekta již velmi početná, může vůdce udržovat bližší kontakt s vybranými, výše postavenými členy. Potřebuje být stále informován o dění ve skupině, aby v případě potřeby mohl rychle zasáhnout. Pokud bychom se oprostili od náboženských vůdců, i takový charismatický manažer, který sice netvrdí, že má nadpřirozené schopnosti, ale silnou moc změnit hodně věcí, najde spoustu stoupenců, kteří budou oddaně plnit jeho příkazy ve snaze zajistit si „lepší zacházení“. Mnohdy stačí, že si je takový člověk jist svými rozhodnutími, prezentuje svoji moc a sílu a případně dokáže zastrašit druhé tím, že sníží jejich už tak nízké sebevědomí. V rámci sekty může být vůdce, někdy také nazývaný učitelem, mistrem, tvůrcem, pánem apod., považován za vyvoleného, se kterým nadpřirozená bytost či bůh (jakkoli jinak nazývaný) hovoří a povolal ho, aby vykonával jeho přání či zprostředkoval kontakt s ostatními stoupenci. To mu umožňuje vykonávat věci, které jsou druhým zapovězeny, má vážnost a respekt svých stoupenců. Ti k němu vzhlížejí a bojují o to, aby stoupali v hierarchii společenství výše, aby se mu mohli přiblížit a dostalo se jim jeho uznání či se mu nějak zavděčili. Pro to jsou ochotni udělat téměř cokoli.
7.1 CO DĚLÁ OSOBNOST CHARISMATICKOU? 7.1 Asi každý se někdy potkal s člověkem, o kterém by řekl, že „na něm je něco obdivuhodného“, co ale přesně nedokáže definovat. Někdo nám může být sympatický, mít stejné zájmy, dovednosti, je nám s ním dobře. S takovým člověkem se rádi potkáváme, někdy i vyhledáváme jeho přítomnost. Pokud s námi jedná čestně a nemanipuluje s námi, je vše v úplném pořádku. Může být naším vzorem a máme se eventuálně od něho co učit. Problém může však nastat v situaci, kdy někomu raději vše odsouhlasíme, protože z něho máme strach, nemáme sílu v čemkoli mu odporovat. Takoví lidé mohou mít znalosti, dovednosti, umí být přesvědčiví, milí, ale je to jakási maska, za kterou schovávají své nekalé úmysly a manipulují. Člověk, který stále váhá, tápe, není si jistý svým vystupováním, způsobem, jakým má řešit životní situace, uvítá ve své blízkosti osobu, která vždy ví, co má dělat, jak se rozhodnout, má na vše hned názor, poradí, řekne či přikáže. Je to snazší a zbavuje to odpovědnosti za rozhodnutí. Paralelu tohoto následování můžeme vidět i u davového chování, kdy všichni následují člověka, který jasně a srozumitelně říká, co druzí mají dělat. Slepě jej následují, často nepromýšlejí důsledky a nemusí sami činit rozhodnutí. Charisma je něco, co je opravdu těžko popsatelné, uchopitelné, je to spíše pocitového rázu. Lze to vědecky těžko definovat, ale je to silné.
33
7.1.1 Životopisy vůdců 7.1.1 Kdybychom se podívali na občanský životopis většiny vůdců sekt, zjistili bychom překvapivé věci. Opět nechceme generalizovat, ale může se jednat o lidi, kteří měli problémy ve škole – buď se studiem, nebo mohli být šikanováni svými spolužáky. Problematické mohlo být rodinné prostředí ve smyslu týrání či zneužívání. Toto vůbec není pravidlem, spíš možností, ale vyloučit to nemůžeme, stejně jako dlouhodobě snižované sebevědomí ve smyslu ponižování, nedůvěry ve schopnosti či porovnávání s úspěšnějším sourozencem či kamarádem. Dalo by se vypozorovat problematické chování, proměnlivost v náladách, neschopnost problémy aktivně řešit, útěky z domova či jinak nestandardní průběh řešení psychické tísně či nejistoty v domácím prostředí. Takoví lidé mohou mít problém získat pracovní návyky, hůře si udrží zaměstnání, pokud jej vůbec získají. Propuštění či neúspěch uzavírá bludný kruh podrývání jejich sebevědomí a navenek si potřebují „zachovat tvář“. Hledají proto různá vysvětlení pro své neúspěchy, racionalizují, lžou, do svých lží se zaplétají, utvrzují se v nich a nakonec jim i sami věří. Demonstrují moc, sílu, jistotu, někdy jednají až agresivně. Kombinací takových projevů s eventuální poruchou osobnosti, v některých případech s nízkým sebevědomím a vlivem výchovných a životních zkušeností vzniká velmi nebezpečná směsice problematického až nebezpečného chování. Často i pod vlivem výše popsaného dotyčný získá pocit, že právě on je ten vyvolený, kterého bůh určil jako prostředníka pro komunikaci s ostatními. Vůdce může být i tzv. narcistická osobnost, která je tak přesvědčena o své nadřazenosti, že vyžaduje zvláštní způsob zacházení, výhody a projevování úcty. Pokud se mu dané péče nedostává, je schopen si ji vynutit, a to tak, že je na druhé buď přímo fyzicky agresivní, vybíjí si na nich zlost, nebo užívá agresi skrytě a vyvolává v druhých pocity viny, které je zraňují. Odborník Zdeněk Vojtíšek se domnívá, že primárním jevem není u většiny vůdců snaha zbohatnout na finančních a jiných darech stoupenců, ale zpočátku dominuje víra ve spasení, poznání a napravení světa (rozhovor na webových stránkách pro časopis Dingir). Z psychologického hlediska může být motivem i vyniknout, prosadit se, konečně okolí ukázat „kdo jsem“ a přimět druhé, aby mě coby vůdce obdivovali a vykompenzovali mi svojí oddaností a obdivem nepříjemné zážitky z dosavadního neúspěšného života. Z tohoto důvodu může vůdce volit zastrašující jednání, popisuje jevy zastřené tajemstvím, které lákají, vynucuje poslušnost vyvoláváním hrůzy a znalostí informací, které nikdo jiný nemá (což může vysvětlovat nadpřirozenými schopnostmi). Ostatním zakazuje chování a požitky, které si sám dopřává ve velkém (např. televizi, alkohol, sex apod.). Provádí důslednou kontrolu a tyranizuje i z důvodu, aby měl přehled o dění a byl připraven potrestat za nedodržení pravidel. Nutno dodat, že hrozby jsou užívány až v situacích, kdy člověk sektě podlehne, oprostil se od původní rodiny a nemá už příliš reálnou šanci odejít. V době vábení nového člena guru užívá techniky podmiňující chování. Překrucuje informace a vyvolává falešný pocit svobodného rozhodování.
34
7.2 MANIPULATIVNÍ ZPŮSOBY JEDNÁNÍ 7.2 UŽÍVANÉ VŮDCI • Navozují pocity viny. • Mění postoje a názory dle situace a s ohledem na vyšší profit pro sebe. • Od druhých vyžadují přesnost a oddanost. • Odvolávají se na božský charakter, nadpřirozené schopnosti. • Zvyšují sugestibilitu díky ztrátě soukromí, nedostatku spánku a držení různých diet. • Citově nebo jinak vydírají a vyhrožují. • Lžou a přizpůsobují si realitu sobě a svým potřebám. • Vyvolávají stavy transu, meditují, užívají vizualizaci a hluboké dýchání. • Žádají totální oddanost. • Neohlíží se na přání druhých. • Překrucují pravdu a využívají informace ke svým účelům. • Vyplňují volný čas členů různými aktivitami, aby zamezili volnému rozhodování. • Prezentují se jako neomylní a vše znající. Výjimkou není vyvolávání přesvědčení o tom, že mají tajné informace, které získávají svými nadpřirozenými schopnostmi. Ukazují, že vědí o člověku víc, než si myslí. Podstata tohoto jevu je prozaická. Vůdce shromažďuje, často s velkou oblibou, informace o potenciálních i stávajících stoupencích a šokuje tak dotyčné, že o nich ví a zná je. Oni se tak, pod vlivem jeho šarmu a síly, utvrzují, že asi bude mít nadpřirozené schopnosti, a začínají mu věřit ještě více. Záludné je i to, že nutí skupinu prezentovat se navenek ušlechtilými činy a aktivitami. Většinou je obraz utvářen jako skupina zabývající se charitou, škola myšlení apod., kde je účast plně dobrovolná. Nutno k výše popsanému dodat, že stoupenci zpravidla považují svého vůdce za nedotknutelného, skvělého, hodného uctívání, mocného a jsou mu plně oddáni. V jejich očích je to jedině on, kdo má spojení s bohem a může s ním rozprávět a následně jeho myšlenky tlumočit dále. Stoupenci tak zaslepeně díky této moci a domnělým nadpřirozeným schopnostem vůdce plní jeho přání a rozkazy a nedovolí si pochybovat o jejich účelnosti, resp. neúčelnosti až nesmyslnosti. Stoupenci nepochybují o správnosti rozhodnutí a názorech svého vůdce, bylo by nepřípustné i zapochybovat, že by si bůh vybral nesprávné médium, přes které s ostatními komunikuje. Museli by tak zpochybnit svoji víru a to je pro ně nepřijatelné. I z těchto důvodů dochází ke zbožňování vůdce, vysvětlení si konání věcí, které by dříve neudělali, v úmyslu dosáhnout vyšších cílů stylem účel světí prostředky a pod tímto vykonají cokoli, co jim vůdce přikáže. Berou to jako poctu přiblížit se vůdci a být spaseni. Fascinace vůdcem však logicky nemůže být věčná a s postupem času v sektě může opadat. Díky tomu již členové nemusí být připraveni tolik se angažovat pro nábožen-
35
ské věci a přinášet své „oběti“. „Spolu se ztrátou charismatu klesá jeho autorita a tím i společenský status, na který si zvykl. Tento proces pro něj může být velmi bolestný“ (Brož, 2011, in: Vojtíšek, 2001). To znamená, že zaznamená-li vůdce u svých členů pokles zájmu o svoji osobu, snaží se vymyslet nové způsoby, jak toho znovu dosáhnout. Může tak dojít k radikalizaci skupiny, v níž mohou setrvat jen někteří, a zbylí odcházejí. Vojtíšek uvádí (Brož, 2011) tři základní způsoby, jak zradikalizovat sektu a posílit sílu vůdce: a) Obnovit apokalyptické očekávání b) Zavádět extrémně náročné doktríny c) Nečekané a nepředvídatelné změny v organizaci [PhDr. Lenka Vlášková]
8 JAK VYPADÁ VERBÍŘ? 8 Asi nejvýstižnější by bylo napsat, že jako kdokoli z nás. Nejsou výjimečné výpovědi osob, které zjistily, že měly „tu čest“ se sektou. Většinou říkají – „vypadali úplně normálně, ničeho divného jsem si nevšiml“. Ani nemohl. Je skvělé, když má někdo dobré znalosti lidské psychiky a je si vědom psychologických účinků na své okolí, ale nebezpečné je, využívá-li to ke svému prospěchu tak, že druhé svým jednáním poškozuje. Verbíř má výborné znalosti psychologie, zná principy vnímání a vyvolávání prvního dojmu, na kterém zakládá navázání kontaktu s novým objektem. Ví, že musí dotyčného zaujmout, probudit v něm touhu po informacích, sympatie, otázky, na které bude čas odpovědět později. Pečlivě se obléká, dbá na svůj zevnějšek, ovládá svoji mimiku, gesta, postoj, zkrátka má vysokou znalost neverbální komunikace. Velmi dobře dokáže rozpoznat psychické rozpoložení potenciálních členů. Pozná, zda je někdo sklíčený, působí osaměle, zmateně, spěchá, je razantní, nebo naopak vypadá nerozhodně. Využít může i toho, že někdo čeká, přešlapuje, zastaví se nebo bezcílně „bloumá“. Takoví lidé mohou být snadnou kořistí, neboť verbíř využije dobu čekání a začne rozhovor. Působí přitom spontánně, mile, reaguje s pochopením a to samo o sobě může být někomu sympatické v době, kdy se lidé k sobě chovají nehezky a stále žijí ve spěchu. Najednou tu je někdo, kdo mi věnuje pozornost, čas a zajímá se o mě. Záleží mu na tom, abych za ním přišel, když budu chtít a mít čas, dá mi na sebe telefon. Prozradí mi, jak je možné, že se cítí tak šťastný, jak nikdy nevěřil, že by se mohl cítit tak bezvadně. A to zní lákavě. Lidé stojící na ulici třeba v Praze u metra, hrající na kytaru a zpívající rytmické a chytlavé písničky mohou lákat osoby, které nikam nepospíchají, mají čas a chtějí se s někým pobavit. Nemusí jich být moc, stačí pár. Hodně lidí alespoň na moment zpozorní, uslyší-li třeba slovní obrat „mám pro vás úžasnou zprávu“ – opět je to o emocích. Vezmou si letáček, budou mít čas doma v klidu si jej prostudovat. Verbířům
36
nejde o to hned někoho „ulovit“, ale zasít semínko zájmu. Vysoce úspěšný bude i člověk, který vám řekne, že se spousta věcí a jevů nedá vysvětlit prvoplánově, že to chce svůj čas, je to proces a záleží na každém odpovědném, jestli „do toho chce jít“. A zase tu máme manipulaci – většina lidí chce být tou odpovědnou menšinou, která je výjimečná právě odpovědností, má svobodnou volbu – a to je silné lákadlo.
8.1 JAK SE VERBÍŘI UBRÁNIT? 8.1
Z hlediska prevence je velmi efektivní osvojit si následující způsoby reagování. Věřte své intuici. Ne nadarmo se říká, že je často podceňována, protože je to zkrátka „jen pocit“ toho, že je něco tak, jak by být nemělo. Pokud se vám něco nezdá, nechcete s dotyčným člověkem vést dialog, odpovídat na nějaké otázky a zamýšlet se, nedělejte to. Slovíčko NE je úplná věta, není třeba k ní něco dodávat. Pokud je vám nepříjemné striktně odmítnout nebo jste již byli do nějakého rozhovoru vtaženi, neostýchejte se více ptát vy a klidně položte jasné a konkrétní otázky. A vůbec se nestyďte za to, že některé budou přímočaré a možná dotyčnému nepříjemné. Máte-li pocit, že se jedná o verbíře nějaké sekty, ptejte se například: „Jak dlouho vykonáváte tuto činnost?“, „Je Vaším cílem zlákat mě pro nějakou skupinu?“, „Kdo Vaši skupinu vede, jaké má vzdělání, zkušenosti, minulost?“ „Co se od mě bude očekávat?“ „Jak se skupina chová k bývalým členům?“ (Kubáčková, 2010). A pokud si troufnete, položte i otázku, zda dotyčný chtěl někdy sám odejít a co mu třeba na skupině vadí. Náboráři jsou vedeni k tomu, aby o sektě smýšleli pozitivně, takže poctivý verbíř si nedovolí cokoli kritizovat, protože by za to mohl být potrestán, zpravidla je však věrným vykonavatelem přání vůdce. Na takovéto otázky proto začne odpovídat velmi vyhýbavě, neurčitě či obecně. Rozhovor mu bude nepříjemný a záleží na vašem odhodlání a času na rozhovor. Při kladení otázek zvolte přátelský tón a účinné je samozřejmě trvat na konkrétních odpovědích. Nenechte se uchlácholit zobecněnými či mlhavými odpověďmi. Zachováte-li si rozumový až kritický přístup, nebudete-li se v tuto chvíli ohlížet na to, abyste druhému vyhověli, a nenecháte-li se vmanipulovat do emocí, jste na dobré cestě nenechat se zlákat nebo „nechat zasít semínko pochybností…“ [PhDr. Lenka Vlášková]
9 PSYCHOLOGICKÝ KONTEXT 9 SPOLEČNÝCH SETKÁNÍ
Zkusíme se podívat, jak může probíhat setkání členů určitého společenství v rámci semináře, konference či jinak nazvaného shromáždění, na která sekta prostřednictvím náborářům často láká. Jak lze popsat možný princip psychologického kontextu společných setkání oslovujících emoce? Zkusme příklad: V čele skupiny stojí člověk, který
37
má v ruce mikrofon, aby byl slyšet a jeho hlas byl důraznější. Užívá velkých gest rukou, mává, otevírá náruč, vybízí přítomné, aby se navzájem objímali, sdělovali si něco příjemného, pochválili se. Vyvolává za doprovodu hudby pozitivní náladu, opakuje mantry, modlitby či výroky několikrát za sebou, aby jim dodal důraz a vážnost. To, co člověk slyší opakovaně, mu více utkví v paměti a může to považovat časem za nevyvratitelný fakt. Podmanivá je i rytmická a chytlavá hudba s textem v souladu s vírou a s důraznými slovními obraty. Vůdce působí vysoce euforicky, nadšeně, hýří energií, mění tón hlasu, rychlost řeči, dělá pomlky nebo zahlcuje. Nezpochybnitelný citový náboj má i proces tzv. uzdravování a zázraku. Emocemi vybuzení lidé jsou v situaci, kdy je jim plně věnována pozornost vůdce, v očekávání jeho péče čekají na zázrak a vybuzeni k maximálnímu napětí mohou z tohoto stavu kolabovat, padat k zemi a třást sebou. Pád k zemi je v takových situacích logickým vyústěním svalového uvolnění po vysokém napětí, které povolilo. Okolí tento jev může vnímat jako vstoupení nadpřirozené bytosti do dané osoby a potvrzuje si tak víru v zázrak. Toto je velmi zjednodušené vysvětlení, ale principiálně pravděpodobné. Součástí shromáždění může být tzv. sbírka, což spočívá ve výběru peněz od členů. S naprosto vážným tvrzením, že je „absolutně, ale absolutně dobrovolná a je pro Tebe, abys mohl zakoušet dobré věci v oblasti financí, protože nemáme jako skupina chudé a bezdomovce, zaséváš teď něco, co po čase sklidíš“. Toto je konkrétní převzatý výrok stoupence Hnutí víry z dokumentu s názvem „Ježíš je normální“. Lidé rádi přispějí, protože by jim bylo hloupé to neudělat, když mohou pomoci dobré věci. Nicméně už samo tvrzení, že je to absolutně dobrovolné, je manipulativní. Udělá to jeden, další se přidají. Utvrzení o tom, že v daném společenství nejsou bezdomovci a lidé chudí, zase ukazuje na vyvyšování dané skupiny, že je něčím mimořádným, zvláštním. Dodává punc výjimečnosti. Kdo by nechtěl patřit ke skupině, která nemá potíže ekonomického rázu? [PhDr. Lenka Vlášková]
10 INTERNETOVÝ PROSTOR 10 NAHRÁVÁ SEKTĚ
Máme na mysli, co ještě hraje důležitou roli v situacích, kdy může sekta získat nového stoupence. Jednoduše využívá „životního zlomu“ daného jedince, který se třeba ocitl na křižovatce hledání správného životního směru, chce se oprostit od autoritativní nebo naopak vysoce protektivní rodiny. Snazší to bude mít verbíř u člověka, který prožívá duševní krizi, tápe ve svém životě, ztratil ideály a hledá určitou spiritualitu. Velkým rizikem a zároveň silným polem působnosti v dnešní době je virtuální prostor, tedy internet. Internet je zdrojem různých informací, návodů, rad a myšlenek. Samozřejmě slouží ušlechtilým účelům v situacích, kdy hledáme fakta o plánované cestě, o dovolené, zprávy, informace o počasí atd. – v těchto záležitos-
38
tech obvykle najdeme seriózní informace. Stinnou stránkou je fakt, že každý, tedy i malé dítě, dítě v pubertě či adolescent, se na internetu může dostat k informacím, které by jim raději měly zůstaly utajeny – ať už se jedná o určité návody k ilegálním praktikám, pornografii, drogám, násilí, sebepoškozování atd. Při pilném hledání na internetu se můžete přes slova zahrnující pomoc, krizi, hledání apod. dostat na portály skupin, které nemusejí mít zcela čisté úmysly, ani se nejedná o odborníky na poli sociálním, právním či psychologickém. Samozřejmě se nechceme dotknout seriózních stránek nabízejících pomoc v krizi, ale je potřeba postupovat obezřetně, protože ne vždy je pomoc opravdu regulérní, profesionální a „nezištná“. V dnešní době sociálních sítí a profilů uživatelů není těžké sehnat osobní data, citlivé informace, průběžné zprávy o konkrétním jedinci, které jsou jakkoli zneužitelné, a je třeba si uvědomit, že ambiciózní vůdce sekty, který potřebuje nad svými potenciálními stoupenci získat moc, může tyto informace zneužít ve svůj prospěch. Nejsou výjimkou případy, kdy takto získané informace vůdce sekty prezentuje jako zjevení od boha, který mu informace o jeho lidech našeptává, a vůdce tak prezentuje svoji magickou moc. Z tohoto důvodu je třeba si uvědomit, že všechny informace zveřejněné na internetu na osobních profilech apod. někde na internetu vždy zůstávají, nedají se zcela vymazat, jsou dohledatelné a obnovitelné. Proto by měl každý být opatrný, nesdělovat o sobě všechny údaje a hlídat si svoje soukromí. I při nezávazném chatování na internetu se můžete dostat do diskusní skupiny nějaké sekty, která tak s vámi naváže dlouhodobý kontakt. Je možné, že si takto potom člověk nějakou dobu dopisuje, získá pocit, že se s ostatními korespondenty dobře a důvěrně znají, a o to snazší je přijmout pozvání na osobní setkání na nějaké přednášce, semináři atd. Člověk si řekne „vždyť tam budou ti lidé, které znám, čekají na mě, mají mě rádi, záleží jim na mě“ a „udička je hozená“. [PhDr. Lenka Vlášková]
11 POPIS MOŽNÉHO PRŮBĚHU 11 ŽIVOTA V SEKTĚ
Opět nutno napsat, že vždy záleží na konkrétní skupině, jejích znacích, víře, vůdci a pravidlech fungování dané skupiny. Některé znaky však mohou být společné a třeba i nebezpečné či manipulativní. Nutno znovu podotknout, že ne každá skupina své členy nějakým způsobem utiskuje či zneužívá. Nejsme-li si jisti, užitečné je zajímat se o osobu vůdce, jaký má život, minulost, zda nepáchal trestnou činnost (pokud to lze však zjistit), zda se členové mohou stýkat i s lidmi mimo skupinu, zda je pohlíženo na individuální potřeby apod. Nalézt včas pravdivé odpovědi lze často jen velmi těžko. Budeme-li se držet toho, co skupinu činí nebezpečnou, může se v ní odehrávat následující:
39
11.1 OPUŠTĚNÍ DOSAVADNÍHO ZPŮSOBU 11.1 ŽIVOTA Jedinec je po svém „zpečetění vstupu do sekty“ izolován od svého okolí, rodiny a přátel. Většinou se jich veřejně musí vzdát. Skupina striktně kontroluje, zda se s původní rodinou nestýká, není s ní jakkoli v kontaktu. Svědci Jehovovi (ti však jsou již pokládáni za registrovanou regulérní církev, takže považovat je za sektu by bylo zavádějící) mají dosud přísný zákaz stýkat se s tzv. odpadlíky, tedy lidmi, kteří jejich společenství opustili. Důsledně to dodržují, a to i ve smyslu, že jeden stoupenec hlídá druhého, zda toto pravidlo neporušuje. Důvodem izolace (žití všech stoupenců na jednom místě, zákaz stýkání se s původní rodinou apod.) je kontrola nad činností stoupenců, hlídání jejich aktivit, zvyšování moci skupiny a vůdce nad jednotlivcem, svobodnou myslí a rozhodováním. Stoupenec se musí modlit ve stanovenou dobu, dělat aktivity naplánované společenstvím, téměř každou minutu má naplánovanou, jeden hlídá druhého, takže nikdo není téměř nikdy sám. Zakazované jsou některé aktivity, hlídá se strava stoupenců, někde je např. zákaz alkoholu, jedení masa, zakázán je sex. Jinde je zase sex vynucován mezi členy navzájem a trestáno vyhýbání se této činnosti. Člověk nemá soukromí, je neustále hlídán. Musí se podrobovat aktivitě plánované společenstvím, což slouží k plnému zaměstnání každého člena, aby nemohl projevovat eventuální spontánní nápady dle libosti a proti vůli vůdce. Stoupenec se musí vzdát často i materiálních statků, financí, což činí dobrovolně, proto je tak těžké dokazovat, že byl „okraden“, obelhán apod., a svalovat vinu na skupinu. Člověku je předestřeno, že přeci nebude trvat na materiálnu, že je to slaboduché, nízké a malicherné a „bůh“ žádá, aby se každý oprostil od pozemského, jedině tak může dosáhnout vyššího stupně přiblížení se posvátnému. Proti tomuto se stoupenec nevzepře, neboť si přeje být mezi vyvolenými, kteří budou spaseni, chce se zalíbit vůdci, skrze něhož může mluvit s „bohem“. Stoupenec je také často nucen změnit si jméno, aby se zcela oprostil od dosavadního života. Tato změna jména může znamenat pro původní rodinu problém dotyčného vypátrat a spojit se s ním, protože pod původním jménem ho již nikdo nezná, nikdo ho rodným jménem neoslovuje.
11.2 ŽIVOT V IZOLACI 11.2
Pro vůdce je mnohem snazší, pohybují-li se stoupenci v jednom místě. Z tohoto důvodu je pro něho strategické společné žití na ranči, farmě, v domě uprostřed lesa, staré neobydlené vile stranou od města apod. Svoje působení musí obhájit i před okolím, zejména místními obyvateli, kteří bydlí třeba ve vzdálenosti několik kilometrů. Většinou nějakou legendou, pod kterou vystupují – charitativní činnost, pěstování bio potravin, ekologické hnutí či jiná záslužná činnost, která by vysvětlovala soustředění více lidí v jednom místě a umožňovala selektovat vstup dalších osob na pozemek. Vůdce tak může mít své „ovečky“ pod kontrolou a hlídat přísun informací. Delší vzdálenost
40
od ostatních obydlí umožňuje horší migraci bez užívání dopravního prostředku apod. Rizikovým znakem může být i změna hlásané pravdy a pravidel dle situace a potřeby, aby nebyla navenek něčím nápadná.
11.3 PŘÍKLADY Z PRAXE 11.3
PŘÍKLAD: Jedna autokraticky řízená skupina tvořila na statku, kde žila, „pozemský a nadpozemský ráj“, vůdce kontroloval všechny členy skupiny, aby „nepropásli nadsmyslový signál a impulz z nadpřirozeného světa“. Sledoval slabá místa každého člena skupiny, měl sklon k extrémním reakcím vzteku, obviňování, vyžíval se v hádkách skupiny, které prezentoval jako spirituální zkoušky. Děti v dané skupině musely mít společné vše od hraček po oblečení. Členové spolu nesměli sdílet zážitky, vždy byla upřednostňována skupina nad jednotlivcem. Důraz byl kladen na duchovní růst a spirituální vstup do vyšších sfér. Stoupenci neměli vlastní dokonce ani kartáček na zuby (Laasnerová, 2007). Soustředění na jednom místě zvolil v 90. letech i vůdce sekty na území ČR Jan Dietrich Dvorský, který si říkal Parsifal Imanuel (Syn člověka). Z knihy Pavla Křemena „Boj se sektou“ (1997), která se věnuje podrobnému popisu chování tohoto vůdce sekty a jejího fungování vůbec, vyplývá následující: Stoupenci si přečetli knihu, kterou napsal Dvorský a ve které se považuje za Syna člověka. Řada stoupenců vypověděla, že se v knize nachází pravda, kterou již dlouho hledali, zanechali buď studia, nebo zaměstnání a odešli žít po vzoru Dvorského. Dvorský v nich vyvolal pocit výjimečnosti a sdělil jim, že je do skupiny povolává sám Mesiáš, aby mohli žít v Tisícileté říši.
Podíváme-li se na dostupné informace o životě Dvorského, najdeme v něm spoustu psychologicky zajímavých věcí. Jako dítě byl silně neurotický, v 11 letech byl zatčen za krádež v obchodním domě, v 16 letech začal experimentovat s drogami, údajně po dvou letech přestal. Nezvládl základní vojenskou službu, byl na ní 10 dní, poté se zhroutil a odmítal jíst. Vystřídal mnoho zaměstnání, toužil po umělecké činnosti. Údajně se pokusil o sebevraždu. Povídalo se o něm, že měl hodně žen, byl charismatický, zároveň egoistický a nepořádný (Křemen, 1997). Stoupenci, kteří se připojili k jeho skupině, prodali svůj majetek, peníze předali Dvorskému, žili v domcích okolo Hořovic. Domky byly údajně postaveny v magickém oblouku, měly zatemněná okna a odcházení z domku bylo cíleně regulováno. Stoupenci museli absolvovat drastickou změnu životosprávy – pili odvar z dubové kůry nebo slanou vodu a max. jeden rohlík. Takové jednání bylo odrazem špatné životní situace vůdce v době, kdy byl finančně na dně a psal svoji knihu, která znamenala vznik sekty. Členové nepracovali, chodili spát po půlnoci a vstávali kolem poledne. Tím byla silně nabourána jejich životospráva a byli unaveni a vyčerpáni i z důvodu diety,
41
nedokázali jakkoli odporovat a oslaben byl i jejich racionální úsudek. Zakazoval dětem sladkosti, děti nesměly chodit do školy, nadával jim a nutil k tomu jejich rodiče. Sám porušoval nařízení dávaná svým stoupencům – jezdil v autě, neomezoval se v jídle, sledoval televizi, oddával se sexuálním aktivitám. Hlásal, že vydělává tím, že učí lidi, jak mají žít. Tolik několik málo faktů ze života sekty, která působila na území České republiky. Dvorský se dosud někde ukrývá, jeho pohyb není znám.
11.4 OKOLÍ JE NEPŘÁTELSKÉ 11.4 Je potřeba si uvědomit, že zájem okolí o skupinu, třeba i mediální tlak, může stoupence spojovat, protože jsou vlastně stále utvrzováni v tom, že okolí je pro ně ďábelské, nebezpečné, temné a měli by se mu vyhýbat. Takže jakýkoli kontakt s vnějškem nebo snaha cizí osoby proniknout do skupiny je ukázkou zla a eventuální boj s úřady či policií ukazuje, že okolí je opravdu nepřátelské. Chování ve skupině je většinou ritualizované, to znamená, že v každé situaci by měli stoupenci vědět, co mají dělat. Což zahrnuje i žalování na někoho, kdo zásady skupiny poruší. Nejsilnějším motivem dodržování pravidel skupiny je přiblížit se guruovi, zavděčit se mu a třeba se i posunout na vyšší příčku hierarchie uvnitř skupiny. Když nějaký člen „nezapadne“ dobře do skupiny, ukazují mu ostatní, jak je neschopný a špatný, což prohlubuje jeho úzkost a již tak dost snížené sebevědomí. Silným strašákem je i zostuzení před skupinou jako takovou při shromáždění, kde jsou diskutována provinění člena, kde je kritizován a haněn ostatními. To je velký stresor, proto se všichni snaží tomu vyhnout a dodržují pravidla, nechtějí na sebe zbytečně upozorňovat. Někdy mohou být členové nuceni podílet se na trestné činnosti. V některých případech je postupné překračování hranic zákonnosti tvrdou zkouškou, kterou musí stoupenec absolvovat. S překročením hranic mohou členové snáze přitvrdit ve svém chování a vedeni snahou zavděčit se, být těmi vyvolenými, které guru uznává a cení si jejich počínání, neváhají eventuální násilí zvyšovat. Účast členů sekty na protizákonném jednání je navzájem zase stmeluje, stávají se komplici, a pokud by někdo ze sekty chtěl odejít, mají „cenný“ materiál k jeho kompromitaci a možnému vydírání (Abgrall, 2000). Další otázkou je i racionalizace takového jednání – většinou tvrdí, že neměli jinou možnost, museli bojovat proti zlu zvenčí, dotyčný si to zasloužil apod., čímž se navzájem utvrzují ve správnosti takového počinu. Členové sekty také mezi sebou často soutěží, aby si zasloužili větší vděk vůdce, byli poctěni jeho pozorností. Z psychologického hlediska je daleko horší být úplně ignorován, než když je člověku věnována i negativní pozornost, takže i vynadání, kritika postupu či chování může být pro člena lepší, než když si ho vůdce nevšímá vůbec. Někdy člen tak zoufale touží, aby si jej vůbec někdo všiml, že to může být důležitý mezník i v připravenosti dopustit se násilí a běžně zavrženíhodného činu, nicméně zároveň se neprovinit natolik, aby to vedlo k vyloučení ze skupiny. [PhDr. Lenka Vlášková]
42
12 ZVLÁŠŤ O DĚTECH 12 Nebudeme nyní striktně rozlišovat věkové skupiny dětí. O určité specifikaci jsme psali na začátku v kapitole „Kdo je zajímavou osobou pro sektu“. Nedá se jasně a jednoznačně říci, že má sekta negativní vliv na výchovu a vytváří ryze nebezpečné prostředí. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že to, co dítě vnímá svýma očima od útlého dětství, považuje za určitou normu a nese si to do dospělosti a je velmi těžké přesvědčit jej o opaku, pokud se vyskytne následná konfrontace s běžnou normou v jeho okolí. Dítě je velmi sugestibilní, potřebuje uznání, vděk od rodiče, podporu. Pokud se mu tohoto nedostává, vyžaduje pozornost upozorňováním na sebe i v nevhodných souvislostech, zlobí, začíná být agresivní. Jeho agresivita může být podporována sledováním agresivního zacházení ve vztahu guru – stoupenec, a to jak ve smyslu verbální agresivity, tak nápodobou i fyzického způsobu odplaty. Díky izolaci sektářské skupiny vůči okolí dítě nemá srovnání, nezná jiné způsoby chování než ty ve skupině uplatňované. Učí se odmalička, že je normální zachovávat určité tajemství, bát se okolí, o některých věcech nemluvit, zbytečně se neptat. Omezování svobodného uvažování vede k vysoké submisivitě, kdy si dítě bez souhlasu nic nedovolí. V autokraticky vedených skupinách, kde je vysoce rigidní řád a je uplatňována dominance vůdce, se stimuluje chování dítěte jen formou vnějších příkazů a nerozvíjí se žádaná soustava vnitřně zakotvených pravidel chování. Jsou jasně nastavená pravidla i pro to, jaké chování bude tolerováno a co je již projev temných sil. Potom je dítě tvrdě trestáno sankcemi, nastoupit mohou i fyzické tresty a zahanbování dítěte, což opět vede k nízkému sebevědomí dětí a silnému pocitu viny. Absentují city a projevy lásky, které ke zdravému vývoji patří. Naopak, v některých skupinách vysoká míra volnosti a nechání dětí „napospas osudu“ v nich nevytváří správné návyky, pravidelnost, normy a hranice. Chybí i odpovědnost za své chování a respekt vůči druhým. Neutvoří se tak vědomí, co je správné a co nikoli. V některých skupinách jsou děti vystaveny sexuálnímu zneužívání a velmi brzy „hozeny“ do života dospělých. Vysokým rizikem bývají i specifika skupiny ve smyslu lékařské péče (u Svědků Jehovových odmítání transfuze – i když nyní se týká jen některých komponent krve) – skupiny propagující fanaticky přírodní a „přirozený“ způsob života odmítají dětem základní lékařskou péči, pestrou stravu a očkování. Dítě si v autokraticky řízené skupině uvědomuje, že se musí na vše ptát, dovolovat si, není s ním často jednáno jako rovný s rovným, může si vybudovat pocity méněcennosti. Nemá vlastní hračky, individualitu. V některých skupinách není dovolena ani možnost normálního běžného tělesného kontaktu s rodiči (být v jeho náruči, pohlazení, uznání, mazlení). Např. scientologové hned po narození dítě separovali. Rodiče, hlavně matky, posílali mimo domov a o děti pečovala chůva – „nani“. Matka byla spolu s otcem poslána do zahraničí a chůva se o děti starala do jejich dvanácti let. Náboženská společnost Sahadža jóga klade důraz na kolektivní výchovu s minimálním stykem
43
s rodiči. Hare Kršna zakazuje dětem vídat se s dětmi, jejichž rodina není oddána této víře, aby nedošlo k jejich znečištění (Misauerová, 2006). Toto jsou jen některé aspekty ve smyslu péče o děti. Důležité pro dítě obecně je, může-li pozorovat chování svých rodičů jako vzor. Vždy jsou rozhodující činy a snaha o nápodobu. Setkává-li se dítě s tím, že nesmí mluvit s nikým jiným než stoupencem, musí být ostražité a s nikým cizím se nebavit, omezí se jen na danou skupinu a bude mít problém uvolněně komunikovat v pozdějším věku ve společnosti, pokud od skupiny odejde. Na druhou stranu v běžném životě rodiče také zakazují v útlém věku dětem bavit se s neznámými osobami s cílem zajistit jim bezpečí. Toto ale nesmíme směšovat. Důkladně propracovaný systém otázek a odpovědí může být v raném věku nápomocen vysvětlovat různé jevy – zpravidla hlavně náboženské otázky, které jsou s ohledem na věk přístupné a konkrétní. Na druhou stranu pokud v pozdějším věku dostane víra člověka trhliny a začne pochybování, je poznání reality o to krutější a dotyčný hůře danou situaci nese. Měli jsme možnost číst výpověď jednoho odpadlíka Svědků Jehovových (Brož, 2011), který uvedl, že byl velmi trpce rozladěn, když zjistil, že se už nemůže s učením Svědků ztotožnit. Uvědomil si rozpory v učení. Pochopil, že autoritativní pravidla nastolují vedoucí sboru a zavrhují jakoukoli pluralitu názorů. Pocítil nedostatečné vysvětlení zákazu transfuze a otázky kolem civilní služby, která byla nejprve zavržena, poté se však setkal s výkladem, že je to otázka svobodné vůle každého stoupence apod. Uvědomil si, že u Svědků není svoboda svědomí, nesmí se kritizovat církevní hodnostáři, protože za to hrozí vyloučení. Pokud rodiče lpí na věrouce, často vyžadují od dětí poslušnost, trestají i malé prohřešky proti víře ve strachu, že dítě bude zapovězeno, nedosáhne spasení, bojí se božího hněvu apod. Ve svém důsledku dítě bude i v budoucnu horlivě vykonávat to, co po něm druzí chtějí, nebo náboženství zapoví vůbec, protože bude vše popírat ve snaze oprostit se od toho, co jej vnitřně deptá a ničí. Zastává-li i v dospělosti dítě rigidní postupy, může potlačovat skrytou agresivitu, která se v něm po dobu spousty let hromadila, a pak ji vybíjet třeba nežádoucím způsobem vůči slabším nebo bezbranným, třeba i kriminální aktivitou. Výjimkou není fakt, že děti jsou striktně oddělovány od okolí i tím, že dochází do různých soukromých škol, kde učí stoupenci dané skupiny či hnutí. Extrémem je zanedbávání povinné docházky vůbec, což může vyústit v trestní stíhání zákonných zástupců dítěte pro ohrožování mravní výchovy dítěte. Svědkové Jehovovi své děti pouští do běžných škol, přesto tito rodiče často „bojují“ proti zapovězeným myšlenkám, které se neztotožňují s učením jejich víry. Týká se to třeba otázek evoluce nebo popírání absolutizace pravdy. Dospívající ve věku cca od 12 do 15 let věku se dostávají do období otázek „kdo jsem, co je pro mě důležité, v co mohu věřit“. Hledají sami sebe, mohou znejistět, zda dosud předkládaná pravda (často absolutní a jednoznačná) je opravdu ta správná. Vzpomeňte na jasné odpovědi na každou otázku, které jsou vlastní téměř každé sektě. V tomto období tak může lehce vzniknout konflikt s rodiči v oblasti víry, způsobu života, snaha uniknout ze společenství, hledat odpovědi jinde a to může být výrazný
44
mezník, kdy může zafungovat i pedagog na škole, pokud mu dotyčný věří a sdělí mu své vnitřní rozpory. V potaz musíme vzít i učení některých společenství, která striktně oddělují biologické rodiče a nazývají je hanlivě „zploditeli“, aby se naboural emoční náboj, rodiče tak nebyli důležitými lidmi v životě člověka a daleko snadněji je mohl nahradit duchovní vůdce. Narušena může být tak i důvěra v blízkou osobu a životní filozofie, životní poslání a ideály, které každý zdravý jedinec ke svému vývoji potřebuje. Na druhou stranu dospění k tomu, že jen daná víra je ta správná, umocňuje přesvědčení, že dosud prožitý způsob života je jediný správný, člověk se ještě více přimkne k víře a nepřipustí si jinou variantu. Horší však je, pokud vznikne vnitřní konflikt při zjištění faktu, že absolutní pravda neexistuje, že nic není tak jednoznačné, jak se zdálo. A vnitřní, často latentní konflikt může vyústit až v neurotické chování. Celkově lze říci, že prostředí sekty může znamenat určité rizikové prostředí pro jedince. Avšak není jednoznačně vyšší než ostatní rizika ve společnosti. V knize „Dětství a sekta“ A. Misauerová a Z. Vojtíšek píší, že „...dětství v sektě nemusí znamenat nepřekonatelný handicap a ani sekta není neměnné společenství. Důležitý je uvážlivý, chápavý a nadějný přístup k dětem a k rodičům“(Misauerová, 2006). [PhDr. Lenka Vlášková]
13 ODCHOD STOUPENCE ZE SEKTY 13 Často se můžeme setkat s otázkami, proč jednoduše stoupenec ze sekty neodejde, když zjistí, že se o sektu jedná a že byl zřejmě podveden ideologií a nechal se zlákat. Zpravidla kvůli tomu, že to zjistí až po delší době, kdy se již odtrhl od své rodiny, zpřetrhal všechny kontakty, vzdal se svého majetku a nemá se kam vrátit. Dalším důvodem je fakt, že již do skupiny investoval spoustu času, musel by přiznat, že se zmýlil a udělal chybu, rozešel se ve zlém se svým okolím, které jej nepochopilo. Skupina by ho nazvala nelichotivými jmény, musel by se rozejít s přáteli, které si ve skupině našel. Poslouchal by, jak je hříšný, neschopný, zavrženíhodný apod. Což je v souvislosti s již tak nízkým sebevědomím a tápáním řady členů velmi ničivá kombinace. Musíme si také uvědomit, že dotyčný je pod vlivem silných emocí a pozvolného rozhodování, kdy je mu neustále zdůrazňováno, že záleží pouze na něm, zda chce prožít hodnotný život. Apel je kladen především na svobodu a lásku a stoupenec nerozpozná, že je manipulován – oslaben je kritický způsob uvažování a vládnou emoce. A zpravidla od něho neuslyšíte, že byl „násilně“ vlákán do osidel sekty. Jaký bude mít opuštění člena sekty dopad na jeho další život mimo sektu, záleží na několika okolnostech. Podívejme se na ně více detailně. Vždy záleží na tom, jak má sekta nastavena pravidla chování k tzv. odpadlíkům, tedy lidem, kteří sektu opus-
45
tili. Například Svědkové Jehovovi se nesmí absolutně s odpadlíky stýkat, což v praxi znamená rozdělení rodiny a ztrátu přátel uvnitř komunity. Dalším důležitým faktorem bude věk, ve kterém jedinec sektu opouští, doba, jakou v sektě strávil, postavení v sektě a zda odchod plánoval sám, nebo byl ze sekty vyloučen. Pokud opouští sektu člověk, který zde pobýval krátce, třeba rok či dva, nebude ve většině případů dopad na jeho život natolik ničivý. Je možné, že i za takovou krátkou dobu došlo k narušení rodinných vztahů, ale zvyky, životní styl a náhled na život zpravidla nemusí být ničivě deformován. Mnohem horší situace nastává, pokud v sektě člen žil od svého dětství, nezažil jiný způsob chování, nezná nikoho mimo komunitu sekty. Zde je situace mnohem horší. V knize „Mormonka“ (Jesspová, 2009) autorka, která byla přes 35 let členkou mormonské sekty a prožila psychické i fyzické násilí ve své rodině a poté v manželství s osmi vlastními dětmi, popisuje, jak překvapivé bylo po tolika letech najít člověka, který k ní cítil bezpodmínečnou lásku, nemusela se bát učinit vlastní rozhodnutí, nemusela tajit určité informace a mohla mít svoje vlastní věci a normálně se oblékat. Může nastat situace, kdy se člen tzv. stane hříšným, zatraceným, ničivým apod. pro další členy sekty a je vůdcem ze sekty vyloučen. Takto je potrestán, nikdo s ním nesmí dále komunikovat, zajímat se o něho, zůstává bez prostředků, zostuzen před skupinou, kolikrát dáván za odstrašující příklad pro ostatní. Veřejná potupa má ničivý důsledek na psychiku. Pokud člověk byl nejistý a citlivý již před vstupem do sekty, jeho osobnostní rysy se ještě více vyostřily ve smyslu vyšší zranitelnosti a tím spíše propadne po vyhození ze sekty strachu, existenční nejistotě a krizi. Vyhoštěním si potvrzuje vlastní domněnku, že je k ničemu, špatný a nehodný toho, aby se stal „vyvoleným“, a může mít až sebevražedné myšlenky. K odchodu ze sekty se může také člen rozhodnout sám, a to často v situaci, kdy zjistí, že sekta již neuspokojuje jeho potřeby, výrazně se naruší důvěra ve smýšlení sekty a její vedení (ztráta ideálů a neztotožnění se s třeba nově nastolenou ideologií). Zasáhnout může i sled životních událostí, např. nutnost transfuze u vážně nemocného dítěte člena Svědků Jehovových nebo zamilování se do člověka mimo komunitu a snaha oprostit se od plánovaného sňatku např. u mormonů. Důvodem odchodu ze sekty bývá také odchod jiné osoby, kterou považuje dotyčný za nejbližší, stěžejní, které nejvíce věří. Občas člena donutí k odchodu vlastní výčitky svědomí z toho, co se v sektě odehrává, nechce tomu již přihlížet, zprotiví se mu aktivity sekty, ztratí v ní důvěru. Někteří členové doslova musí prchat ze sekty v tajnosti, aby o jejich plánovaném útěku nikdo nevěděl, protože ostatní často pod snahou zavděčit se vůdci sekty by na něho žalovali. Jeho útěk by byl překažen, zpravidla by byl potrestán a do budoucna ještě pod větším drobnohledem. V některých skupinách by mohly mít problém děti člena na útěku apod. Stávají se i situace, kdy člen svoje myšlenky na opuštění komunity konzultuje s ostatními, má potřebu na svůj odchod upozornit a s dalšími členy toto zamýšlení probrat. Motivem bývá snaha veřejně vyjádřit nechuť či rozhořčení z toho, co se ve skupině děje, nebo vysvětlit své důvody. [PhDr. Lenka Vlášková]
46
14 ŽIVOT PO OPUŠTĚNÍ SEKTY 14 I po plánovaném útěku může být člen sekty zaskočen novou situací v „normálním světě“. Zpravidla naráží již při snaze zajistit si zdravotní péči, nakoupit si nebo najít zdroj obživy. Pokud dlouho žil v autoritářské skupině, kde byla jasně dána pravidla, nikdo se nemohl rozhodovat samostatně, všechny aktivity byly striktně kontrolovány a několik let žil utvrzován názorem, že lidé kolem jsou pekelníci, hříšníci, zdroje nečistoty apod., bývá velmi těžké pro bývalého člena říci si o pomoc, hovořit s neznámými lidmi či při hledání práce personalistovi vysvětlovat některé věci ze své minulosti. Není výjimkou, že začlenění člověka do reálného světa komplikuje posttraumatická stresová porucha včetně flashbacků (stresující výjevy nejhorších částí vzpomínek z prožitého traumatu a událostí). Takový člověk je výrazně unaven, oslaben, rychle chytne banální nachlazení, může mít i horečky a bolesti hlavy či břicha. Vracejí se mu vzpomínky např. na prožité násilí, týrání, ponižování, mučení apod. Díky tomu není schopen se plně koncentrovat na vykonávanou činnost, postarat se o sebe, případně děti, zařídit organizační věci či běžně fungovat v domácnosti. Důležité je napsat, že posttraumatická porucha se může u člověka projevit i po více měsících od prožitého traumatu, a poté je složitější si její projevy dát do souvislosti s prožitým stresem. Ovšem dokud člověk žije v napětí, je týrán, mučen, manipulován a prožívá strach, není možné, aby se tato porucha projevila. Ta se objeví až po vymanění se s těchto situací – tedy v době relativního klidu, daleko od tyrana. U lidí, kteří žili ve skupině, kde se objevovalo násilí, nemohli se sami rozhodovat, žili v izolaci, ztratili rodinu apod., se často objevují i problémy s usínáním, bývají náladoví, prožívají pocity bezvýznamnosti, vzteku na sebe i ostatní. Nedůvěřují druhým, mají pocit ztraceného času, izolovanosti a často o svých pocitech nejsou schopni mluvit, potlačují je v sobě a to jim rozhodně k duševní harmonii nepřispívá.
15 CO MOHOU UDĚLAT 15 PEDAGOGOVÉ?
Pojďme si představit situaci, kdy jako pedagogové postřehnete, že máte ve třídě studenta či žáka, u kterého se změnilo např. cca v posledních dvou měsících chování. Vyhýbá se kolektivu, straní se svých spolužáků o přestávkách, po škole okamžitě odchází domů (a od spolužáků víte, že opravdu téměř prchá domů), rodiče se přestávají zajímat o jeho prospěch a vyhýbají se i setkání v naplánovaných schůzkách s vámi jako učiteli. Takový průběh nemusí mít všechny aspekty ovlivnění sektou, ale „děje se něco“, co nedokážete přesně pojmenovat, a student se chová odlišným způsobem, nevíte
47
proč a hlavně co s tím. Důvodů samozřejmě může být několik – rozvod rodičů, hlubší prožívání dospívání a kladení si otázek „kdo jsem, co jsem, co můžu, kde je mé místo v životě“, tragédie v rodině a strach z toho, že se okolí bude vyptávat, dítě se mohlo stát obětí trestné činnosti apod. Ne vždy tedy razantní změna v chování vůči okolí musí znamenat vstup do nebezpečné skupiny. V některých případech naopak dojde k tomu, že dítě, dříve zamlklé, vypadá mnohem šťastněji, radostněji, ale přesto nevyhledává přítomnost svých spolužáků, je samo se sebou spokojenější a příležitostně hovoří o tom, jak našlo úžasnou skupinu lidí, kteří mu rozumí, a zdůrazňuje, jak tady (myšleno ve škole) je to k ničemu a nemá to smysl, nikdo mu nerozumí.
15.1 ODHALENÍ ZMĚNY V CHOVÁNÍ 15.1
Nehledejte přesný popis osob a chování, které by jednoznačně odhalilo vstup jedince do nebezpečné skupiny. Nic v životě není jednoznačné a neplatí stoprocentně. Když půjdeme do extrému, zamlklost a vyhýbání se ostatním může znamenat sebevražedné myšlenky a následně i uvažování o ukončení života. I z tohoto důvodu je velmi důležité ptát se ve snaze zjistit, co se se studentem děje. Což opět znamená mít čas a hlavně chuť odpověď nalézt. V takových případech se doporučuje najít si vhodný čas a místo na takový rozhovor, nenaléhat, ale nenechat se odbýt. Záležet také bude na tom, nakolik se člověk do skupiny „ponořil“. Mějme stále na paměti, že konverze ke skupině může v některých případech znamenat úplné opuštění dosavadního způsobu života, někdy i odchod ze školy (střední i třeba vysoké). Někdy nemusí odejít k sektě jen dítě, ale celá rodina, což pak vysvětluje absence rodičů na třídních schůzkách a školních akcích. V situaci, kdy uvěří, že okolní svět je „ďáblův spojenec“ a aktivity v něm jsou na škodu možnosti dosáhnout vyvolenosti nadpřirozené bytosti, spousta jedinců hledá jiný životní styl, mění hodnoty, priority a vztahy. Celá rodina se může i odstěhovat bez navenek zjevného důvodu nebo má jako zastírací důvod odchod dítěte na soukromou školu (kde se učí víra skupiny) nebo změnu zaměstnání rodičů či starání se o člena rodiny na druhé straně republiky. Fantazie různých jedinců či skupin bývá pestrá. Paradoxně si někdy rychleji může změn u žáka či studenta všimnout pedagog než rodič, a to v případě, že se vstup do sekty týká „jen“ dítěte. Rodiče často nemají kontrolu nad tím, co jejich dospívající potomek dělá, zda chodí ve škole na obědy, dochází na zaplacené kroužky, co dělá ve svém volném čase apod. Souvisí to často s velkou pracovní vytížeností rodičů, dojížděním do zaměstnání a jen minimálním trávením času společně. Pokud rodiče pojmou nějaké podezření, často nastoupí racionalizace (rozumové zdůvodňování) okolností a posilování vlastního přesvědčení, že to přeci nemůže být pravda, že o něčem podobném třeba i slyšeli, ale jejich rodiny se to určitě netýká. Je těžké si připustit, že by se něco takového mohlo týkat nás a našich blízkých. To se přeci děje jinde. Až později nebo dokonce pozdě může dojít k pochopení situace, když třeba dcera odjede na celé prázdniny na nějakou farmu, neozve se rodičům,
48
nebo pokud přijede, nevypráví, co se tam odehrává, zhoršuje se komunikace, mění se třeba stravovací návyky, oblékání, způsob mluvy apod. To vše může přispívat k utvrzení se v tom, že něco je jinak.
15.2 REAKCE NA ZMĚNY 15.2 Jak se cítí rodič, když zjistí, že by jeho potomek mohl být „zapleten se sektou“? Logicky začne zuřit, hledat logické argumenty, vyvracet tvrzení, se kterým dítě domů chodí, vznikají hádky, citový nátlak, v krajních případech dokonce fyzické násilí. Nutno dodat, že nic z toho absolutně nefunguje, argumentace a výhrůžky situaci jen vyhrocují a nic neřeší. Sektou zmanipulovaný člověk touží po právě nově objeveném, úžasném, krásném, chce být s lidmi, kteří ho „milují“ a projevují mu náklonnost. Pokud se rodič vzteká, zakazuje, domlouvá, jen to urychluje rozhodnutí o odchodu z rodiny a přerušení vztahů s blízkými, k čemuž je ostatně sektou veden. Když jsme hovořili o vstupu do sekty v různém věku, může v souvislosti s konverzí hrozit opuštění studia, zaměstnání, rozbití fungujícího vztahu s partnerem nebo rodinou. V neposlední řadě hrozí vzdání se financí a majetku. Tím, že jako rodiče či učitelé budete někoho odrazovat od víry, dávat pádné argumenty, domlouvat a apelovat na to, aby se dotyčný „probral“, docílíte leda úplného opaku. Dotyčný si tím spíše vybere víru a jeho „uvěření“ proběhne mnohem rychleji, razantněji zpřetrhá vazby k původní rodině a stylu života. Pojďme si shrnout doporučení, jak přistupovat k dítěti „ohroženému“ sektou, a to jak pro rodiče, tak pro pedagoga (Vojtíšek, 2007): • Umět dítě pochválit a činit tak nejen v kritickém období, kdy hrozí ztráta vztahu. • Mít čas na rozhovor s dítětem. • Nechat dítě mluvit. • Překvapit jej tím, že naše reakce nebude striktně odmítavá, ale snažit se zjistit co nejvíce informací, naslouchat. • Uvědomit si, že naslouchání neznamená schvalování víry a souhlas s chováním. • Vést rozhovor na rovině zážitků, osobního přínosu, prožívání. • Nic nevyčítat, nekárat (dospívající si pak připadá zase jako bezmocné dítě). • Nic nepředstírat a být upřímný. • Nedopustit úplnou ztrátu kontaktu (psát sms, dopisy, telefonovat) – to je velmi důležité, ukazujeme zájem o dotyčného, a i když třeba neodpovídá, může si zprávy číst a ví, že o něho máte starost, zajímá vás, co dělá, nebo mu píšete třeba jen o sobě. Neztratit kontakt je vysoký motivační prvek pro dotyčného i proto, že když si v budoucnu uvědomí, že se sektou již nechce být, uspíší to jeho rozhodnutí definitivně odejít a začít nový život. Bude totiž vědět, že se má kam vrátit, a i když to nebude jednoduché, hodně mu (s) tím rodina pomůže. Tím, že nebudeme nic vyčítat, ale budeme naslouchat, dozvíme se více informací a nenaštveme člena sekty tím, že se musí hájit a ospravedlňovat.
49
• Nevydírat dotyčného. • Mít k němu respekt a chovat se důstojně. • Mluvit s ním jako dospělý s dospělým. • Hledat kompromisy. • Neponižovat. • Snažit se oprostit od emocí, pokládat racionální otázky. • Vyjadřovat nepodmínečnou lásku. Vymanění se ze sekty je dlouhodobý proces. Úspěšné začlenění člověka do nového života záleží vždy na kombinaci konkrétní životní situace, zkušeností, typu hnutí, do kterého jedinec patřil, osobnostních rysů, věku, tělesné konstituci a času stráveném v sektě. Dlouhá mohla být i doba přípravy na odchod. Někdy člověk může znovuprožívat osamělost a rozčarování z toho, že je vše jinak, než si představoval. Zalekne se vzniklé situace, toho, že není návratu, a začne hledat útěchu v alkoholu, sexuálních výstřelcích, přepracovanosti (v tom lepším případě), drogách, gamblerství apod. Tedy vymění závislost na sektě závislostí jinou, někdy ještě mnohem nebezpečnější z hlediska zdraví. Někdy paradoxně zvolí vstup do jiné náboženské skupiny. [PhDr. Lenka Vlášková]
16 SOUHRN MOŽNÝCH – CO MŮŽE DĚLAT 16 DOPORUČENÍ NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ (RODINA, PŘÁTELÉ, PEDAGOGOVÉ)
Budeme se opakovat, ale znovu je nezbytné připomenout si, že vůči ničivému působení sekt nejsme imunní nikdy. Můžeme mít i citlivější období v životě z hlediska stresu, pocitu marnosti, syndromu vyhoření, ztráty blízkého člověka či vůbec ztráty radosti ze života vlivem sledu různých událostí a naše striktní přesvědčení, že se nás téma sekt netýká, vezme snadno za své. Zároveň platí, že když se někdo rozhodne následovat skupinu, která mu je sympatická a „strhne“ jej na jiný, nám neznámý způsob života, neznamená to jasně, že se dotyčný stal obětí sekty nebo že je daná skupina nebezpečná. Nutno dodat, že některé skupiny, i se sektářskými rysy v pravém slova smyslu, mohou mít na někoho pozitivní vliv. A to např. v následujících situacích: když člověk tápe ve svém životě, nemá žádnou životní náplň, nemá kolem sebe žádné přátele a rodinu – potom členství ve skupině, třeba i na přechodnou dobu, pro něho může být přínosné. Bude samozřejmě záležet na tom, jak skupina se svými členy zachází, zda je neutiskuje, neodpírá jim základní potřeby apod. V dalším případě může být sekta prospěšná osobám, kterým chybí jasný řád a smysl pro povinnost, potřebují nutně
50
ke svému životu, aby jim někdo diktoval program, vymýšlel aktivity a kontroloval je. Paradoxně svoji službu může sekta vykonat i vůči člověku, který překonal třeba závislost na alkoholu, drogách, gamblerství či další závislosti. Substitučně je víra a s ní spojený způsob života méně nebezpečný než stupňování závislosti, ke které se zpravidla váže i kriminální chování (krádeže, loupeže, přepadení s finančním motivem atd.). V některých ohledech je vstup do sekty a postupné sžívání se sektou přirovnáváno k postupnému zvyšování tolerance a spadnutí do závislosti. Člověk je natolik skupinou a jejími členy s pozitivním chováním a přístupem natolik ovlivněn a pohlcen, že chce patřit pouze k ní a začíná se odvracet od svého okolí. Velmi podobný princip je i u závislosti, kdy člověk tak touží po své „droze“, že nevnímá svět okolo a přestává mu rozumět a často se dostává do konfliktních střetů s blízkým okolím. Jsme si vědomi, že v dnešní uspěchané době není obecně moc času na spoustu věcí, které by člověk chtěl a mohl dělat. Role pedagoga je mnohdy ztížená i tím, že je ve třídách hodně žáků, roste administrativa a není reálné o všech studentech mít dost informací. Znovu si uvědomme, že neexistuje stoprocentně účinný a vždy fungující návod toho, co vše dělat a na co se zaměřit.
16.1 CO LZE UDĚLAT VŽDY 16.1 Co lze udělat vždy: • Buďte vnímaví ke svým studentům a žákům. • Pokud (i z vyprávění druhých) zaznamenáte, že se se studentem „něco děje“, zajímejte se o něho více. • Někdy je lepší spíše naslouchat než jen mluvit – dozvíte se více. • Každý potřebuje být respektován a brán vážně – spousta jedinců provokuje jen proto, aby na sebe upoutala pozornost a věděla, že je někdo vnímá. • Je logické, že žáci od určitého věku apriori nesouhlasí se svými rodiči a pedagogy, chtějí si věci dělat po svém. • Přísným odsouzením něčeho, o co se jedinec zajímá a co dělá (pokud to nehraničí se zákonem nebo porušením nastavených pravidel školy a bezpečnosti), jej ženete do opozice, potom bude i v rozhovoru útočný a žádné informace se nedozvíte. • Počkejte s hodnocením, moralizováním, kritikou apod. a raději poslouchejte a zajímejte se. • Když vyslechnete vy žáka, může lépe on naslouchat potom vám. • Projevte zájem poslouchat. • Ptejte se na motiv vstupu do skupiny.
51
• Najděte si čas na rozhovor – uspěchaný rozhovor typu „výslech“ v době přestávky není vhodný ani pro studenta, ani pro vás. • Volte vhodný prostor, kde vás nikdo nebude rušit. • Zvažte, zda je vhodné konzultovat svoje zjištění s rodiči. • Klaďte otevřené otázky a pozorně poslouchejte. • Zaměřte se také na neverbální projevy. • Neodsuzujte hned všechno, co student říká. • Nehrozte mu. • Snažte se jeho eventuální nevhodné chování odosobnit. • Mnohem účinnější je diskuse připouštějící některé momenty než přísná kritika a apel na zdravý rozum. • Ani pádné důkazy a argumenty člověka přesvědčeného, že našel, co hledal, nemohou změnit jeho přesvědčení. • Důležité je dotyčnému opakovat, že nám na něm také záleží (často lidé hledají únik do skupiny, kde je konečně někdo bere vážně, zažívají libé pocity, mají dojem, že druhým na nich záleží). • Strašení nevhodným vlivem skupiny v dotyčném jen utvrzuje názor, který mu sekta může prezentovat – a to, že „tam venku“ jsou zlí lidé, kteří se o něho opravdu nezajímají. • Dát jasně na vědomí, že za vámi student může kdykoli přijít a svěřit se – to je ale velmi zavazující a je nutné tento slib dodržet, protože po jednom neúspěšném pokusu to dotyčný příště může vzdát. • Najděte si o skupině dostupné informace, poraďte se s odborníkem (psychologem, sociologem, teologem či jiným poradcem). • Raději sami zbytečně neriskujte účast v této skupině na nějakém semináři. [PhDr. Lenka Vlášková]
17 ZKUŠENOSTI „VÝSTUPOVÝCH“ 17 PORADCŮ Pokud odkazujeme na odborníky v problematice sekt a sektářství, je potřeba shrnout zkušenosti těchto odborníků, které jsou dostupné v literatuře a médiích. Pod pojmem výstupový poradce nehledejte odborníka, který bude odrazovat vašeho blízkého od členství v nějaké skupině. Je to člověk, který s vámi bude trpělivě sdílet situaci a pomůže vám najít odpověď na otázky, které vás v souvislosti se sek-
52
tami trápí. Důležité je o všem si promluvit, nikoli odrazovat, radit či poučovat. Často rodiče či pedagogové přicházejí se zakázkou, zda je skupina, do které jejich student či dítě „spadlo“, opravdu nebezpečná, co s tím a jak jej přimět skupinu opustit. Odpověď není nikdy jednoduchá a jednoznačná. Jak již jsme výše napsali, jednoduché a jasné odpovědi jsou doménou sekt. V situaci, kdy si člověk potřebuje pohovořit s odborníkem, může využít služeb pedagogicko-psychologických poraden, linek důvěry, poraden pro rodinné vztahy, krizových centrech apod. V České republice existuje Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů a Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt. Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů umožňuje osobní poradenství, pomoc po telefonu a odpovídá na dotazy i prostřednictvím emailu
[email protected]. Zajímavé přednášky na témata sekty a nová náboženská hnutí se realizují i na katedrách religionistiky, a to na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, Evangelické teologické či Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy – zde je Poradna o náboženských sektách. Předním odborníkem v oblasti sekt a nových náboženských hnutí je PhDr. Zdeněk Vojtíšek – religionista, vedoucí poradenského týmu a odborný asistent na katedře psychosociálních studií a speciální etiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Dalším odborníkem na české scéně je MUDr. et. Mgr. Prokop Remeš, který má psychoterapeutický výcvik a zkušenosti v teologické oblasti, nebo Doc. ThDr. Ivan O. Štampach, který vede katedru religionistiky a filozofie na Univerzitě v Pardubicích. Ten také vede nadaci „Světový étos“, zaměřenou na mezináboženské vztahy. V rámci poradenství odborníci většinou apelují na utvoření si vlastního postoje a utříbení myšlenky, čeho chce příchozí dosáhnout. Je upozorněn na to, že násilím (myšleno i slovní přemlouvání, apely na zdravý rozum, nadávky, výhrůžky apod.) nic nezmůže. Nelze někomu domluvit, unést jej (jednalo by se o protizákonné jednání), zavřít někde (omezování osobní svobody dle trestního zákoníku), neumožňovat mu kontakt s druhými, hlídat jej na každém kroku. Logicky by dotyčný dělal to samé, co u sekty nenávidí a kritizuje. Klade se důraz na možnost probrat vzniklou situaci z více úhlů pohledu, prohovořit okolnosti konverze dotyčného ke skupině, co jej k tomu mohlo vést, pocity příchozího. Důležité je připravit se na to, že to nebude krátkodobý proces, naopak, bude potřeba hodně úsilí a trpělivosti. Neztrácet s dotyčným kontakt, volat mu, psát zprávy, ukazovat mu svůj zájem a péči, ovšem zase to nepřehánět, neboť vysoká pečlivost a úzkostnost ve výchově právě mohla vést ke konverzi jedince ke skupině jako únik z původního prostředí. Vyhnout se výčitkám, dbát na možnost trávení více času s rodinou či původním prostředím mimo sektu. Pečlivě poslouchat, nekritizovat a hlavně neztrácet naději v „dobrý“ konec.
53
18 NÁCVIK KONKRÉTNÍHO 18 ROZHOVORU 18.1 ROZBOR MOŽNÝCH RIZIKOVÝCH FAKTORŮ 18.1 V předchozích kapitolách jste si mohli přečíst doporučení, jak postupovat a co je důležité v rozhovoru s osobou, která „propadla“ sektě, ale teorie je jedna věc a praktický nácvik druhá. Proto se v této kapitole zaměříme na rozbor některých informací, které se můžete o jednotlivých sektách dozvědět, a nastíníme si několik příběhů, na kterých si ukážeme možný postup. I zde je třeba zdůraznit, že nic neplatí stoprocentně a každý příběh může být jiný a podstatnou úlohu v něm sehrají jiné okolnosti, princip však většinou zůstává stejný. Zpravidla o určité skupině, o které máte podezření, že se jedná o sektu, dostanete dílčí informace. Vždy je potřeba opřít se o spojení více informací dohromady, nejen o jejich útržky. Zmiňovanými útržky mohou být samostatně získané následující informace, které si společně okomentujeme a rozebereme a na některých si ukážeme, proč a jakým způsobem mohou být rizikové. • skupinu vede jeden člověk – je mnoho skupin, které logicky zaštiťuje jeden člověk, alarmující by byl až fakt, kdyby jeho vedení bylo ryze autokratické a rozhodoval by úplně o všech aktivitách členů, včetně volného času a omezoval je třeba i na osobní svobodě • skupina má svoje internetové stránky – není rizikové, to je v dnešní době zcela normální • členové si mezi sebou říkají otče, sestro atp. – stojí za zamyšlení; v některých církvích je to realita, na druhou stranu ve spojení s dalšími faktory, jako je záměrné odosobnění, např. jako náhrada původního jména, to může být významná informace • skupina si pečlivě vybírá, kdo bude jejím členem – samo o sobě není rizikové, naopak si členové potom daleko více váží, že jsou součástí nějaké skupiny • skupina vydává svůj časopis – není rizikové • skupina se zabývá ušlechtilými zájmy (pěstuje bio produkty, věnuje se charitě…) – samo o sobě také není rizikové, pokud to není jen záminka, kterou skupina navenek maskuje svoje opravdové poslání • skupina izoluje svoje členy od společnosti – varovný signál, toto by se dít nemělo, to je velký zásah do soukromí a téměř vždy to může znamenat sektářské rysy • členové skupiny musí nosit stejný oděv – samo o sobě není rizikové, vzpomeňme, že řada zaměstnavatelů či týmů upřednostňuje podobnou vizáž svých lidí
54
• skupina se pravidelně v týdnu schází v přesně stanovený čas – není rizikové • při odchodu člena ze skupiny s ním ostatní musí zpřetrhat všechny kontakty – tento rys je závažný, opět zasahuje do soukromí každého a limituje jej ve výběru osob, se kterými může nebo nesmí udržovat kontakty • členové musí přesně dodržovat denní režim, od kterého se nesmí odchýlit – rizikové, jde o diktování činností, zejména pokud se týká volného času, respektive znemožňování trávit čas způsobem, který vyhovuje každému jedinci • členové skupiny žijí na jednom místě – může znamenat riziko, mnoho sekt se soustředilo na jednom místě, aby vůdce mohl lépe dohlížet na dodržování pravidel a činností svých „oveček“ • skupina má pevně danou hierarchii – není rizikové, hierarchie je důležitá z hlediska autority a dodržování pravidel u různých skupin • nový člen musí projít iniciačním rituálem – také nemusí být znepokojivé, vzpomeňme na důležitost rituálů při vstupu na vysokou školu, promoci, vítání občánků apod. • děti členů skupiny musí chodit do soukromých škol – zde okolnost, že je opět něco striktně nařizováno, může být znepokojivá, rodiče by měli mít možnost vybrat dětem školu podle nejlepšího úsudku, nikoli podle nařízení někoho jiného • skupina pořádá přednášky s psychologickou tématikou pro veřejnost – toto může být chvályhodné, pokud se jedná opravdu o informace od odborníků, a nikoli o manipulativní aktivity vůdce a jeho vyvolených • členové skupiny ohledně svých aktivit odpovídají svému okolí velmi mlhavě – toto může být znepokojující informace, musí totiž existovat důvod zastírání pravdivého obsahu činnosti skupiny, tedy něco, co skupina záměrně před ostatními tají, třeba proto, že by mohla za své aktivity být odsouzena nebo zavržena • člen skupiny tvrdí, že chování skupiny je naprosto normální – to rizikové není, spíše je na zamyšlenou, proč musí člen skupiny eventuálně před dalšími osobami takto argumentovat • každá minuta života člena je vyplněna nějakou aktivitou – toto je rizikové, tento způsob vůdci využívají k oslabení samostatného myšlení členů, aby je zmanipulovali a snáze převedli na svoji víru a donutili činit vše podle svých přání • člen vlastně ani neví, jak vypadá jejich vůdce – také rizikové, zejména v autokraticky řízených sektách se vůdce „zjevuje“ pouze vyvoleným, kteří si to nějakým způsobem zaslouží, a záměrně tají hierarchické uspořádání skupiny • člen skupiny si změnil svoje jméno – také může být rizikový fakt, slouží pro odpoutání od předchozího způsobu života; musíme však oddělit skupiny, kde členové užívají přezdívky jen pro účely skupiny a jejich aktivit, nebo tzv. nicky na sociálních sítích; alarmující je to, když se lidé vzdávají svých civilních jmen i před úřady a vlastně vůbec v běžném životě
55
• člen skupiny se vzdal svých hmotných statků – rizikový faktor, může znamenat snahu oprostit se od materiálního života a umocnění víry, každý člověk potřebuje k běžnému životu alespoň nějaké hmotné zázemí včetně peněz • člen skupiny se zajímá o esoteriku, astrologii, věří v osud apod. – není rizikovým faktorem, některým lidem tento zájem velmi pomáhá • člen skupiny drží přísnou dietu – zde záleží na mnoha okolnostech, rizikové je, pokud nedrží dietu dobrovolně, je to na úkor jeho zdravotního stavu nebo tím ohrožuje dokonce svůj život • člen skupiny musí pravidelně odříkávat mantry – toto je rizikový faktor, sekty často vyžadují v přesně stanovený čas odříkávání manter pod hrozbou trestu z neuposlechnutí • člen skupiny chodí ke zpovědi – není rizikové, pokud vůdce získaných informací nezneužívá proti členům např. tak, aby je vydíral např. k dalšímu setrvání ve skupině či odevzdání finančních částek sektě apod. • člen skupiny tvrdí, že jejich vůdce ví o každém jeho kroku a činu – toto je rizikový faktor, vůdci často získaných informací z různých zdrojů využívají k tomu, aby členy utvrdili ve své nadpřirozené schopnosti a mohli je tak lépe ovládat • ve skupině existují fyzické tresty – toto je rizikový faktor • skupina je zásadně proti lékařské péči – toto je také rizikové, protože zdraví a život osob je předním zájmem zdravé společnosti • členové skupiny přetrhali kontakty se svojí rodinou – také rizikový faktor, opět se jedná o zasahování do svobodné vůle člověka a snahu izolovat členy s motivem ovládat jejich život PO ZJIŠTĚNÍ ÚTRŽKOVITÝCH, MOŽNÁ ALARMUJÍCÍCH INFORMACÍ O TOM, ŽE SE VÁŠ STUDENT ČI BLÍZKÁ OSOBA DOSTALA DO OSIDEL SEKTY, SI ZKUSTE POLOŽIT NĚKOLIK NÁSLEDUJÍCÍCH OTÁZEK: Jak jsem se tyto informace dozvěděl/a? Co hovoří pro fakt, že by to mohla být pravda? Změnilo se nějak výrazně chování dotyčné osoby, které se informace týkají? A pokud ano, tak v čem a jak? Kdo a s jakým záměrem mi tuto informaci dal? Cítím se na to sám/a situaci nějak řešit, či se, dle zjištění, zachovat? Většinou je možnost se na rozhovor s osobou, o které se domníváte, že se stala členem nebezpečné sekty, předem připravit. Zřídkakdy nastane situace, kdy musíte jednat okamžitě, protože existuje riziko přímého ohrožení zdraví nebo života. Možnost přípravy na rozhovor vám umožňuje se na situaci více přichystat. Můžete si načíst dostupné informace na internetu nebo vyhledat pomoc v poradnách. Zkuste se opřít
56
o články odborníků, popř. hledat výpovědi osob, kteří mají podobnou zkušenost za sebou. Vyvarujte se rizikových konverzací se členy sekty dané skupiny, nehledejte přímo jejich stránky a nenechte se zmanipulovat jejich názory a vírou. Zpočátku to vypadá neškodně, ale když budete sami, ztrácíte možnost najít tu správnou hranici, kdy přestat, nemáte náhled, odstup. Ne nadarmo řada odborníků na sekty apeluje na čerpání z více zdrojů o jednotlivých skupinách a zájem o dění ve více skupinách, nikoli jen o jednu, která vás potom může svým vlivem s strhnout, ani nevíte jak. Poté, co načerpáte informace o možném fungování skupiny, začněte se připravovat na samotný rozhovor. Může nastat i varianta, že se o dané skupině příliš nedozvíte, může být nová, hodně utajená, může vystupovat pod jiným názvem, schovávat se za výše zmíněný ušlechtilý zájem apod. V takové situaci bude nejužitečnější nechat si se zájmem povyprávět o praktikách a chodu skupiny přímo od „zasaženého jedince“. Začněte tím, že si zvolíte vhodný čas a místo pro rozhovor. V klidu si nejprve promyslete, jakým způsobem chcete rozhovor začít. Vůbec není na škodu si nahlas přímo připravené věty vyslovit, protože to, co si připravíme „jen“ v duchu sami pro sebe, nakonec vyzní jinak, pokud je řečeno nahlas. Uvědomte si, že je nejdůležitější hodně naslouchat, aktivně. To znamená, že se zkuste opravdu pečlivě soustředit na slova druhého, nikoli sami pro sebe přemýšlet, co následně řeknete, protože pak plně nevnímáte, co je vám sdělováno. Nic nevyčítejte. Můžete se zkusit zeptat, jak se dotyčný dozvěděl o dané skupině? Co je pro skupinu důležité? Jaké uznává hodnoty? Co dotyčnému členství ve skupině přináší, z čeho zde má radost? Co společně dělají? Snažte se nic nevyčítat, nevymlouvat, nehrozit. Upřímně se zajímejte. Je možné, že v průběhu rozhovoru zaznamenáte některé výše uvedené rizikové faktory. Potom budete mít možnost si jednotlivé informace poskládat dohromady a vyhodnotit, zda se opravdu jedná o problematickou skupinu. Vždy dotyčnému zdůrazněte, že vám na něm záleží, že se na vás může kdykoli obrátit, neztrácejte s ním kontakt, nabídněte mu pomoc, pokud ji bude potřebovat, pozvěte si jej na další schůzku. Vše musí vyznít upřímně, nestrojeně, ne z povinnosti Pro ilustraci se pojďme podívat na několik reálných příběhů (všechna jména a některé detaily příběhu byly záměrně změněny): PŘÍBĚH Č. 1 Dnes za vámi přišla vaše kolegyně s tím, že potřebuje poradit. Ví, že jste absolvoval/a nějaké školení ohledně problematiky sekt. Neví, co má dělat ve své třídě, která se zdála vždy docela pohodová, studenti pracovali, nikdo výrazně, až na drobnosti, nevybočoval. Sděluje vám následující aktuální zážitek: První změnu zaznamenala asi před třemi měsíci, nejprve tomu nepřikládala žádný význam, ale teď jí to tak nějak vše do sebe zapadá. Alena Pokorná je studentka třetího ročníku, dříve velmi pozorná studentka, která neváhala kdykoli nabídnout pomoc s organizačními věcmi ve třídě, ochotná, usměvavá, dobře se učila, s rodiči také nebyly žádné problémy. Na třídní schůzky chodila její matka, vždy se důkladně zajímala o studijní výsledky své dcery s tím, že musí zjistit po-
57
drobnosti, aby to přesně mohla tlumočit otci. Občas se vaše kolegyně divila, proč nepřijde otec sám, zeptat se, když chce znát podrobnosti prospěchu své dcery. Ale nikdy tomu nevěnovala až takovou pozornost. Alena nyní vypadá pohuble, neusmívá se, když na ni kolegyně mluví, většinou reaguje až na druhé či třetí oslovení. Plouží se o přestávce po chodbě, s nikým se nebaví. I mezi spolužáky zaznamenala několik reakcí ve smyslu „ať si trhne nohou, když jí nejsme dost dobří“. Podobné poznámky zaregistrovala vícekrát, ale zpočátku si myslela, že se jen mezi sebou pohádali. Co však kolegyni už v klidu nenechávalo, bylo, že je Alena stále zasněná, fyzicky sice ve třídě sedí, ale duchem je mimo. Často hledí z okna, vypadá to, jako by si něco pomumlávala a pravidelně každou hodinu češtiny potřebuje na toaletu. Zase tomu nepřikládala takový význam, ale teď, jak to říká vám nahlas, si uvědomuje, že je to vždy v pravidelný čas během čtvrté vyučovací hodiny. Dnes kolegyně nevydržela, vzala si Alenu po hodině stranou, když ji potkala na chodbě, a zeptala se jí, co se děje. Odpověděla, že nic. Kolegyně nevydržela a řekla jí, že vypadá jinak, že se změnila. Alena jí odvětila, že je dobře, že je to poznat, že to je na dobré cestě. Kolegyně to vůbec nechápe a plná dojmů se svěřila právě vám.
Možnosti postupu: Bylo by vhodné oslovit Alenu jistě jinde než na chodbě. Dotaz mezi přestávkami a ještě způsobem „co se děje“ není vhodný. I zde platí udělat si čas, najít vhodné místo, oslovit Alenu a vyzvat ji, aby se s vámi sešla. Začít hovořit ze svého pohledu, čeho jste si všimli – že je zasněná, že v pravidelnou dobu odchází na toaletu. V takových případech může hodně pomoci zaměřit se na vlastní pocity, které plynou z Alenina chování, a popsat to, co v jejím chování spatřujete. Např. způsobem, že vás zneklidňuje, že odbíhá z vyučování, zda nepotřebuje nějak pomoci. Tato forma by totiž nemusela být pro Alenu útočná a znepokojivá. Cílem je vytvořit klidné prostředí a dozvědět se informace. Striktním kladením otázek a volbou výslechového tónu zcela určitě kýženého výsledku nedosáhnete.
PŘÍBĚH Č. 2 Ve své třídě jste musel/a řešit velmi nepříjemnou situaci. V šatně se studentům začaly ztrácet cennější věci. Zpočátku se jednalo o boty, potom se dvakrát ztratila bunda, ale nyní se začaly ztrácet i mobilní telefony a peněženky. Celou věc jste nahlásili policii. Do školy přijeli příslušníci policie celou záležitost sepsat a vyslechnout studenty. Jako pedagog jste byl/a přizván/a k výslechu studentů coby nezávislý svědek výslechu. Velmi vás znepokojilo následující svědectví studenta jménem Pavel M. Pavel vypověděl, že se mu sice ztratil batoh se všemi věcmi, včetně peněženky, ale on v ní nenosil žádné peníze, a i kdyby tam nějaké byly, tak nic hlásit nechce, nic se mu nestalo, nic neprovedl a nechce se o ničem bavit. Policista mu sdělil, že je třeba zadokumentovat vše, ať si vzpomene, kde byl v době od 12:35 do 13:30 hodin, kdy měli jako třída polední pauzu. Pavel řekl,
58
že nic neřekne, že co se má stát, tak se stane, a že není upjatý na materiální věci, že bychom se od nich měli všichni osvobodit, že to stejné by mu řekly i jeho matky. Policista se na vás v tuto chvíli rozpačitě podíval a zeptal se Pavla, jak to myslí. Pavel jen stroze řekl, že bychom se všichni měli soustředit spíše na myšlenky než na věci, že by nám tak bylo lépe. Dále tvrdil, že stejně už batoh nebude potřebovat. Pavel toho poté už příliš nenamluvil, na každou reakci musel policista déle čekat. Znovu mu položil otázku, jak to myslel, že matky by mu řekly to samé. Na to Pavel řekl, že nechápe, proč se ho policista ptá na takové věci, že žije úplně normálně a nesouvisí to s krádeží batohu. Jako Pavlův učitel jste překvapen/a a vzpomínáte, že na třídní schůzky vždy chodil jen Pavlův otec, který vždy vyslechl jen organizační věci ve třídě a nikdy se nepřišel samostatně zeptat na Pavlův prospěch.
Možnosti postupu: Zde se na první pohled jeví dosti zvláštně, že Pavel hovoří o matkách a že na třídní schůzky chodil pouze Pavlův otec. Dále i fakt, že se Pavel neupíná na materiální věci. Dá se říci, že zde je více rizikových faktorů z hlediska způsobu života Pavlovy rodiny. Také v tomto případě je nutné vyhradit si dostatek času na rozhovor s Pavlem a rozhovor začít navázáním na vlastní pocit ze situace, kdy hovořil s policisty o krádeži. Rozhodně nekritizovat, nezesměšňovat a nezlehčovat snahu oprostit se od materiálních statků, spíše dát najevo překvapení a nechat si toto od Pavla vysvětlit. Později v rozhovoru navázat na Pavlovo sdělení, že již batoh nebude potřebovat, a ptát se, jak tomu máte rozumět. Velmi opatrně volte dotazy na „matky“. Při sebemenším náznaku opozice ze strany Pavla jej zkuste ujistit, že vás zajímá chod rodiny, její režim, způsob chování a dělba rolí v rodině. Jednak tak získáte více informace o prostředí, ve kterém Pavel žije, ale také budete moci posoudit, nakolik zde hrozí různá rizika, a podle toho jednat.
PŘÍBĚH Č. 3 O velké přestávce za vámi přijde vaše studentka Kamila. Zeptá se vás, jestli máte čas, že by se chtěla na něco zeptat. Zrovna se vám to nehodí, ještě potřebujete zařídit nějaké věci, promluvit s kolegyní a chtěl/a jste si uvařit kávu. Studentce řeknete, ať se za vámi staví po páté vyučovací hodině. Ona vám to slíbí, ale nepřijde. Nepřikládáte tomu žádný význam, stejně jste měl/a podezření, že se nejedná o nic naléhavého. Dotyčná studentka je spíše podprůměrnou žačkou, výrazné problémy s ní nejsou, ale ke všemu měla vždycky připomínky, v hodinách občas vyrušovala, dokázala si třídu naklonit na svoji stranu, s partou dalších asi třech spolužaček ji považujete za „rebelky“, nabyl/a jste dojmu, že hodně přehání a ne vždy se můžete spolehnout na pravdivost jejích slov. Celkem vás překvapilo, že za vámi přišla, zabýval/a jste se myšlenkou, co asi mohla chtít. Nepřišla však, tak jste si řekl/a, že to byla určitě zase další rebelie a až ji potkáte, zeptáte se.
59
V dané třídě máte druhý den hodinu. Kamila vypadá nesoustředěně, máte v úmyslu se hned po skončení hodiny v soukromí Kamily zeptat, proč včera nepřišla. Všimnete si, že Kamila si stále hraje s mobilním telefonem, opakovaně jí řeknete, aby okamžitě mobil odložila a začala se věnovat vyučování. Kamila telefon vždy odloží, ovšem za chvíli se vše znovu opakuje. Nakonec vám dojde trpělivost, vyzvete Kamilu, aby vám vše vysvětlila před ostatními, víte, že se nikdy neobávala říci svůj názor. Její reakce v tuto chvíli vás však šokuje. Bez jakéhokoli slova Kamila vybíhá ze třídy i s mobilním telefonem. Nemůžete to tak nechat, zadáváte studentům rychle práci a jdete za dveře za ní. Na chodbě není, jdete instinktivně k toaletám. V prostoru umývárny nacházíte Kamilu schoulenou u radiátoru, nahlas vzlyká a v ruce pevně svírá svůj mobil. Nejprve vás odhání pryč, poté vám nadává, že kdybyste si na ni včera udělal/a „pitomej čas, mohlo bejt všechno jinak“. Vůbec nerozumíte tomu, co se mohlo stát. Po chvíli nářků, nadávek, odstrkování a vašem důrazném upozornění, že situaci musíte řešit, se dozvídáte následující: Kamila měla podezření, že se její starší sestra Lucie, která studuje na VŠ, začala stýkat s divnými lidmi. S Kamilou nemluví, odhání ji od sebe, stále u sebe nosí knihu, kterou si zabalila do balicího papíru, a odmítá říci, co to je. Přestala se zajímat o módu, už nejezdí domů tak často, prohodí jen nutné fráze, zamyká se doma v koupelně a ve svém pokoji, což dříve nedělala, stále kontroluje složení potravin v lednici, než je sní. Doma kvůli tomu je dusno, otec na ni několikrát křičel, ať se probere, ať se začne chovat normálně, ať přestane blbnout, že je ostuda rodiny. Lucie prázdniny trávila celé dva měsíce mimo domov, předevčírem jí napsala krátkou zprávu do emailu, že „brzy přijde důležitý okamžik, ať čeká na konečné slovo“. Kamile to přišlo velmi divné, ale stále čekala. Nikomu se nesvěřila, měla strach, co tomu řeknou rodiče, že se jí budou kamarádky smát apod. Proto včera přišla za vámi, doufala, že u vás najde pochopení. Dnes ráno jí přišla sms na mobil ve znění: „Už je rozhodnuto, okamžik nastal, jsem volná, už mi nikdy nevolejte ani mě nehledejte“.
Možnosti postupu: Zde je situace velmi spletitá, máte hodně útržkovitých informací, jako první bude důležité srovnat se po vlastní ose s probíhajícími emocemi a možnými výčitkami, které logicky ve vaší psychice nastanou. Možná v podobě toho, že jste si měli najít čas dříve, nespoléhat na to, že studentka přijde znovu sama, aktivně setkání dopomoci. Zpravidla děti a dospívající, pokud potřebují pomoc, tak si o ni řeknou pouze jednou, a pokud se daný okamžik prošvihne, může být pozdě. Na druhou stranu nemá cenu donekonečna si něco vyčítat, nemohli jste vědět, o jak závažnou situaci se jedná a nakolik je rozhovor s vámi pro Kamilu důležitý. Problematické mohlo být oslovení Kamily před ostatními spolužáky. V krizových situacích, která zde určitě nastala, není pro nikoho jednoduché ustát svoje emoce před očima druhých a zde nelze ani vsázet na to, že se Kamila jeví jako rázná a asertivní dívka. Náročná je situace již v samotné rodině, kde se, dle Kamiliných slov, zachoval nevhodně již otec,
60
když na Lucii tlačil pomocí výčitek a apelu na zdravý rozum. Rizikových faktorů zde je několik, jednak hlídání složení potravin, jednak zabalená kniha. Dalším rizikovým faktorem je u žen i to, že se přestanou zajímat o módu, svůj šatník, vzhled, make-up. Péče o sebe sama je u ženy vždy odrazem emocionálního vztahu, nikoli např. finanční situace, a proto třeba zanedbaný zevnějšek vždy napovídá o podlomené psychice. Znepokojivě se v tomto příběhu jeví i nejistota, co je „rozhodnuto“, proč nemají Lucii již nikdy hledat nebo jí telefonovat. Může se jednat o definitivní odvrácení od rodiny po iniciačním obřadu sekty, nebo může jít i o možnost skončení vlastního života. Jako pedagog, který najde zhroucenou studentku na toaletě, byste se měli asi nejlépe zachovat tak, že požádáte někoho z kolegů, aby převzal za vás výuku ve třídě a vy se mohli věnovat studentce Kamile, protože ona v tuto chvíli nepotřebuje další diváky či zainteresované osoby, kterým by celý svůj příběh vyprávěla. Nejlépe by bylo odvést ji do kabinetu, nabídnout jí vodu či čaj a nechat ji povídat, popřípadě se empaticky doptávat na více informací. Společně zatelefonovat rodičům a zkontaktovat policii, aby se vyloučilo případné podezření na sebevraždu. Policie v těchto případech ví, jak postupovat, a může po dotyčném vyhlásit pátrání. Záchrana života je vždy na prvním místě. Pokud by se jednalo o odejití k sektě, v tuto chvíli žádné výčitky nepomohou a důležité je, aby rodina držela pohromadě a dala Lucii najevo, ať již pomocí sms, dopisů či jinou formou, že se k nim kdykoli může vrátit, že ji mají rádi a nic jí nebudou vyčítat. V případech, kdy rodinný příslušník odejde k sektě, potřebuje bezpodmínečnou lásku a přijetí, protože to je často absence těchto emocí, které jej do osidel sekty dostanou. Po náročném rozhovoru s Kamilou a její rodinou se sami nebraňte rozhovoru buď s kolegou či kolegyní, nebo i odborníkem. Není to lehká situace, na kterou byste měli zůstat sami.
19 ZÁVĚR 19
Na závěr si dovolíme krátké shrnutí. Nezapomínejte, že vůči sektě není imunní nikdo z nás a z hlediska prevence je velmi důležité si toto pamatovat. Manipulovatelní jsme všichni a schopnost rozpoznat, že jsme manipulovaní, ztrácíme právě ve chvíli, kdy se manipulaci na nás někdo snaží uplatnit. Život každého z nás může být plný zvratů, někdy se cítíme na dně, máme pocit, že už nemůžeme dál, což se projevuje na našem vzezření a chování. Náboráři většiny sekt jsou velmi dobře školeni toto rozpoznat, využívají takové situace. Mějte proto vždy někoho, kdo s vámi může vaše trápení sdílet, u koho se můžete vypovídat, kdo vás vyslechne. Nezůstávejte se svými problémy sami, problémy jsou tak mnohem větší a neodbytnější. Nejúčinnější prevencí proti členství v sektě je fungující rodina a přátelé. Potom nemáme potřebu hledat někoho, kdo nás bude mít rád, a nesedneme na lep vysoce propracované strategii bombardování láskou, kterou uplatňuje nejedna sekta. Neobávejte se odmítnout rozhovor, ve
61
kterém máte dojem, že mluvíte s náborářem nějaké skupiny, neostýchejte se rozhovor ukončit, nedělejte si výčitky svědomí a položte jasně formulované otázky ohledně skupiny, do které vás někdo láká, a trvejte na konkrétních odpovědích. Buďte obezřetní při sdělování osobních dat prostřednictvím internetu či neznámým osobám, které toho mohou zneužít. Pokud jako rodiče nebo pedagogové zjistíte, že váš blízký nebo student vstoupil do nějaké podivné skupiny, zkuste se zajímat, mimo jiné, o následující: • Co je to za skupinu, co o ní víme, kdo ji vede, jak se chová ke svým členům, mají nějakou svobodu, uspokojuje skupina potřeby členů, neizoluje je? • Neděste se hned, že každá skupina je nebezpečná – proto jsou důležité informace. • Neriskujte sami návštěvu nabízených seminářů nebo setkání. • Svého blízkého nekritizujte, neapelujte na zdravý rozum a nevyvracejte jeho názory. • Zkuste naslouchat, zjišťovat motivy, hodně se ptát. • Neztrácejte kontakt, pište zprávy, dopisy, emaily, řekněte, že se dotyčný může kdykoli vrátit či za vámi přijít. • Neztrácejte naději. • Kontaktujte odborníka, může vám osobně pomoci unést danou situaci. • Shánějte informace, ptejte se osob, které samy odešly z nějaké sekty, na jejich vlastní zkušenost. • Mějte trpělivost, je to běh na dlouhou trať, ale nejste v tom sami a není to ostuda!
62
POZNÁMKY:
63
POZNÁMKY:
64
20 POUŽITÉ ZDROJE 20 Abgrall, J. M. Mechanismus sekt. Praha: Karolinum, 2000, ISBN 80-7184-774-7, 253s. Bakalář, P. Bůh jako psychický virus. Praha: Alfa nakladatelství, 2008, ISBN 978-80-87197-14-1, 221s. Begich, N. Deformace emocí, myšlenek a chtění. Liberec: Dialog, 2011, ISBN 978-80-7424-027-0, 140s. Benešovská, J. Proč podléháme sektám? Moje psychologie – časopis, leden 2011, str. 58-61 Brož, J. Manipulativní působení náboženských sekt,. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové, 2011 Bubličenko, M. M. Jak se bránit psychické manipulaci. Bratislava: Eugenika, 2008, ISBN 978-80-8100-046-1, 178s. Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999, ISBN 80-86299-02-3, 127s. Cantelmi, T. Černá kniha satanismu a psychosociální aspekty vlivu na mladou generaci. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, ISBN 978-80-7195-220-6, 158s. Carnegie, D. Jak dovést sebe i druhé k vrcholným výkonům. Čím vyniká vůdčí osobnost. Praha: Beta, 2010, ISBN 978-80-7306-425-9, 237s. Day, L. Vítejte v krizi! Praha: Eminent, 2009, ISBN 978-80-7281-394-0, 198s. Dvořák, L. Obejměte své vnitřní dítě. Praha: Portál, 2010, 978-80-7281-394-0, 198s. Hora, L. Problematika tzv. alternativní religiozity a jejího podílu na formování životní orientace mládeže. Praha: Karolinum, 1995, ISBN 978-80-7184-106-4, 228s. Hrabal, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: Cad Press, 1998, ISBN 80-85349-79-5, 516s. Hruška, M. Prevence vstupu jedince do sekt a nových náboženských skupin. Diplomová práce. Masarykova Univerzita Brno, 2011
65
Chauvelotová, F. M. Rukověť proti manipulátorům. Praha: Beta, 2011, ISBN 978-80-7306-465-5, 140s. Fischer, R. a J. Škoda. Sociální patologie – analýza příčin a možností ovlivňování závažných sociálních patologických jevů. Praha: Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80-247-2781-3, 218s. Fujda, R. Oddaní Kršny. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2010, ISBN 978-80-7043-951-7, 255s. Jessopová, C. Mormonka. Praha: Ikar, 2009, ISBN 978-80-249-1303-2, 476s. Koukolík, F. Jak si lidé hrají. Praha: Radioservis, 2009, ISBN 978-80-86212-56-2, 181s. Krzemieňová, A. Síla myšlenky manipulace II. Praha: Grada, 2011, ISBN 978-80-247-4052-2, 223s. Křemen, P. Boj se sektou. Praha: nakladatelství Duel, 1997, ISBN 80-902324-4-2, 118s. Kubáčková, B. Vybrané organizace v ČR zabývající se prevencí a pomocí v otázce sekt a jejich působení. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta, Olomouc, 2010 Laasnerová, L. S. Sama proti psychickému teroru – moje dětství v sektě. Praha: Ikar, 2007, ISBN 978-80-249-0853-3, 268s. Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 1997, ISBN 978-80-210-1645-0, 181s. Martinková, M. K problematice náboženských sekt v České republice (některé kriminologické pohledy a poznatky). Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, ISBN 80- 86008-61-4, 91s. Misauerová, A. a Z. Vojtíšek. Dětství a sekta. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, ISBN 80-86991-83-0, 28s. Novotný, T. Mormoni a děti Boží. Praha: Votobia, 1998, ISBN 80-7220-039-9, 168s. Nešpor, Z. a D. Lužný. Sociologie náboženství. Praha: Portál, 2007, ISBN 978-80-7367-251-5, 232s. Niven, D. Tajemství pohody a zdraví. Praha: Portál 2008, ISBN 978-80-7367-413-7, 400s. Porterfieldová, K. M. O sektách. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 1997, ISBN 80-7106-233-2, 173s.
66
Streatfield, D. Brainwash – tajná historie ovládání mysli. Praha: Mladá fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1611-7, 411s. Taylorová, K. Brainwashing, manipulace s myšlením. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2006, ISBN 80-7106-773-3, 423s. Václavík, D. Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada, 2010, ISBN 978-80-247-2468-3, 243s. Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2008, ISBN 978-80-7367-414-4, 870s. Vodáčková, D. Krizová intervence, Praha: Portál, 2002, ISBN 978-80-7367-342-0, 543s. Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál, 2004, ISBN 80-7178-798-1, 462s. Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005, ISBN 80-86263-69-X, 233s. ISBN 80-86263-69-X, 233s. Vojtíšek, Z. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta books, 2007, ISBN 978-80-86851-64-8, 210 s. Vojtíšek, Z. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: L. Marek, 2009, ISBN 978-80-86851-64-8, 210s. OSTATNÍ ZDROJE: Cowan, D. E. Sekty a nová náboženství. Praha: Grada, 2013, ISBN 978-80-247-3163-6, 222s. Lužný, D. Hledání ztracené jednoty: průniky nových náboženství a ekologie. Brno: Masarykova univerzirta, 2004, ISBN 80-210-3492-0, 107s. Štampach, O. I. Na nových stezkách ducha: přehled a analýza současné religiozity. Praha: Vyšehrad, 2010, ISBN 878-80-7429-060-2 cs.wikipedia.org/wiki/Hagioterapie is.muni.cz/th/363389/pedf_m/prevence_vstupu_jedince_do_sekt_a_novych_ nabozenskych_skupin.txt is.muni.cz/th/78577/FSS_B/klicove_aspekty_sebevrazednych_sekt_z_pohledu_ jedince.txt rican.sweb.cz/clanky/09excounselling.htm www.ceskatelevize.cz/porady/1128654162-rodina-a-ja/207562230640003-rodinaskola-a-ja www.etf.cuni.cz
67
www.hagioterapie.cz/?page_id=789 www.imaturita.cz/referat.php?id=35 www.kudlanka.cz www.kult.webz.cz/nabozsek.htm www.menworld.cz/clanek/nejzajimavejsi-sekty-sveta www.mormon.cz www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=277 – rozhovor se Z. Vojtíškem o sektách www.odmaturuj.cz/nabozenstvi/sekty www.osu.cz/katedry/kkv/sekt-odp.htm www.prevence-praha.cz/sekty www.scientologie.cz www.sekty.cz/www/index.php?co=poradna www.sekty.cz/www/stranky/poradna/2.pdf www.sekty-a-subkultury.zdrave.cz/sekty-past-na-vzduchoprazdno www.sekty-cz.webs.com/lidavra.htm www.vidon.hu.cz www.wikipedie.cz dokument vysílaný televizí HBO s názvem „Ježíš je normální“ dokument „Waco“ o sektě Davida Koreshe dokument „Tragédie v Jonestownu“ dokument „Sekty a jejich vůdci“ dokument „Sekta Moonovcov“
68
2. vydání Vydal: Benepal, a. s. Vydáno v roce 20 13 Sazba, grafické pr áce a
tisk: Adéla Ková
řová
PUBLIKACE JE SP OLUFINANCOVÁ NA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FOND EM A STÁTNÍM RO ZPOČTEM ČR.
Neprodejná publ
ikace
69
